Mike Estes

pod vlajkou konfederace
záskoky na koncertech, chtěl
zůstat členem kapely a podílet se aspoň na nahráváních.
S ohledem na okolnosti mi to
připadalo jako dobrá varianta. Jenže Gary se po jednoaž dvoutýdenním zvažování rozhodl tuto společnou
dohodu zrušit. Zavolal mi
a chtěl po mně, abych Edovi
zavolal, že je vyhozen, což
jsem odmítl. Ed mi umožnil
první kroky v šoubyznysu
a byl jako můj brácha. Po této
události jsem nemohl u Lynyrd Skynyrd dál pokračovat.
připravuje HÉVA
Ušlechtilá směs
Skinny Molly
Blackfoot
Mike Estes
Nenápadná veličina southern rocku
Lynyrd Skynyrd, Blackfoot, Skinny Molly – to jsou ty nejzásadnější kapely, které
jsou spjaty se jménem výtečného kytaristy, zpěváka a skladatele Mika Estese.
Na sklonku loňského ruku vydali Skinny Molly novou desku Haywire Riot, kterou
ve druhé polovině letošního roku představí i u nás.
J
aké byly tvé hudební začátky?
Hrál jsem v kapele,
která se jmenovala
Helen Highwater. Jméno pro
tuto kapelu vymyslel Allen
Collins z Lynyrd Skynyrd.
Trvalo to asi deset let a pak
mě přestalo bavit hrát po barech a na Allenovo doporučení jsem se začal víc koncentrovat na psaní písniček. Allen
na mě vůbec měl velký vliv
jako kytarista i jako dobrý
kamarád. Jednou mi dal celodenní kytarovou lekci, kdy
mě učil hrát sólo ke skladbě
Freebird. Po rozpadu Rossington-Collins Bandu si Helen
Highwater brával jako předkapelu pro svůj Allen Collins
Band.
V roce 1993 jsi zabral
uprázdněný kytarový post
92 WWW.ROCKANDPOP.CZ
po Randym Hallovi u Lynyrd Skynyrd. Jak k tomu
došlo?
Skoro všichni jsme se znali už
ze školy. Když Lynyrd Skynyrd
vyjeli na Tribute tour v roce
1987, ještě za působení Randyho Halla, vzali nás s Helen
Highwater jako předkapelu.
U Skynyrdů jsi hned po svém
nástupu začal pracovat na
jejich nejméně typickém
albu Endangered Species.
To byl tvůj nápad, pojmout
tu desku takto?
Ne, to určitě nebyl můj nápad.
Na albu začali pracovat ještě
před mým příchodem. Spolu-
Nechce se mi omílat
donekonečna repertoár Lynyrd Skynyrd.
Dostali jsme se k tomu tak,
že jsem zrovna podepisoval
smlouvu s nakladatelstvím
Eda Kinga (staronový kytarista LS – pozn. aut.) jako spisovatel. Byla to sranda, protože
jsem neměl žádné literární
zkušenosti, kromě psaní písní.
pracoval jsem jako spoluautor
na třech skladbách. V té době
jsem dělal zvukového mistra
na demonahrávkách pro tuto
desku a Gary Rossington mi
tehdy dal lano do kapely. Po
nějaké pařbě jsme skončili
u někoho doma a hráli jsme
na kytary. A tam mi bylo nabídnuto místo po Randym
Hallovi, kterého z nějakých
důvodů vyhodili. Chtěl
jsem začít poctivě makat
na rock’n’rollovém albu,
ale Endangered Species se
neslo v jiném duchu. Tak
jsem se přizpůsobil.
Proč jsi posléze Lynyrd
Skynyrd opustil?
Odešel jsem, protože
jsem nesouhlasil s neférovým vyhozením Eda
Kinga. Odchodem jsem
chtěl demonstrovat svůj
nesouhlas. Ed na tom
byl špatně se srdcem
a Gary ho chtěl vyhodit,
protože nemohl jezdit
koncerty. Tomu předcházel fakt, že Ed si
po dobu své nemoci
z vlastních peněz platil
Následně ses trochu ztratil
z hudebního povědomí. Kde
jsi působil?
U Skynyrdů jsem hrál tři roky,
až do roku 1996. Pak jsem
v roce 1997 měl rock’n’rollovou kapelu Drivin’ Sideways.
V rámci Států všechno probíhalo skvěle a z nějakého
důvodu nás hodně hráli
i v Čechách. Pár let jsem
dostával tantiémy, aniž bych
kdy zjistil, které stanice nás
hrály a mohl jim poděkovat.
Taky jsem byl tak trochu
členem Southern Rock Allstars a v roce 1999 jsem založil vlastní projekt Mike Estes
and Brave New South. Tato
kapela hrála pod evropskou
produkcí, která se začala
zabývat taky kapelami jako
Blackberry Smoke a fungovalo to docela dobře. Před
deseti lety to ale nějak předčasně pohaslo. V té době
jsem hodně tvořil a nahrával v Nashvillu, hráli jsme
s Artimem Pylem v Artimus
Pyle Bandu a dělali hodně
vystoupení v tamním klubu
Printer’s Alley. Na začátku
tisíciletí jsem pak s různými
skupinami jezdil hodně po
Evropě. Byla to taková příprava pro novou, veselou
stabilní kapelu. Tak v roce
2004 vznikli Skinny Molly.
U Artima Pyla ses potkal
s dalšími bývalými členy
Lynyrd Skynyrd. Pokračuje nadále tvoje spolupráce
s Timem Lindseym, Randym
Hallem nebo samotným
Pylem?
Se všemi jsem stále v kamarádském kontaktu. Asi nejvíc se scházíme s Timem,
hlavně na jeho hausbótu,
ale hudebně jsme se trochu
rozcházeli. To samé se týká
i Eda Kinga. Nechce se mi
donekonečna omílat repertoár Lynyrd Skynyrd. Chci
hrát a nahrávat své vlastní
věci, což byl můj odvěký sen.
změnit sestavu. Trvalo to
tři roky, než jste vydali první album No Good Deed.
Proč to tak dlouho?
Tenrát jsem moc nevěřil
v další existenci kapely. Uvažoval jsem, že se opět vydám
na cestu countryového skladatele. Podařilo se mi napsat
pár písniček, které byly víc
rockové, než bylo mým zvykem. Taky jsem se zlepšil
ve studiové práci. No Good
Deed je vytvořeno v domácích podmínkách a nahráno
na pouhých šestnáct stop.
Nechtěl jsem to pustit do
Dave Hlubek se však v roce
2005 vrátil ke své původní
kapele Molly Hatchet
a Skinny Molly museli
Předloni jsem tě s Blackfoot
viděl na pražském koncertě. Hráli jste vyzrále, skoro
jako v nejlepších časech
této skupiny. Byl jsem pro-
Skinny Molly
V roce 2003 jsi hrál s Rubbish Bros. Bylo to jen
na vyplnění času před
Skinny Molly?
Jezdili jsme po Evropě... Nikdy jsem to
nemyslel dlouhodobě.
Byla to spíš sranda
a dost jsme si užili,
i když finančně to bylo
hodně špatné.
Skinny Molly jsi založil
s Davem Hlubekem. On
tenkrát hrál u Jacksona
Spirese v Southern Rock
Allstars. Jak jste zvládali
ukočírovat obě kapely?
V Southern Rock Allstars
jsme hráli oba dva. Tam
jsme se setkali už podruhé
– poprvé to bylo v Memphisu v roce 1983. Dave ze
Southern Rock Allstars odešel – anebo byl vyhozen?
Záleží na tom, koho se na
to zeptáš... (smích) Byl tudíž
k dispozici pro Skinny Molly. Volal mi, že by chtěl dát
něco dohromady. Tak jsem
se zeptal Jacksona Spirese,
jestli by souhlasil s Davovým nástupem do mé kapely, protože jsem věděl, že by
ho vzal zpátky. Nechtěl jsem
dělat zbytečné rozbroje. Ve
finále to naopak vedlo k obnovení kamarádství mezi
námi všemi, za což jsem
vděčný.
pracuji v rámci Skinny
Molly s agenty a promotéry,
které jsem poznal při působení v Blackfoot, a naopak
moje kontakty v Evropě
pomohly Blackfoot. Ať už
to bylo jakkoliv těžké, hraní v Blackfoot mi pomohlo
dopsat skladby pro novou
desku Skinny Molly Haywire Riot.
světa, dokud s tím nebudu
naprosto spokojený. Bylo to
dost frustrující, ale nakonec
jsem byl na svoji tvrdou
práci hrdý. Tehdy to bylo to
nejlepší, co jsme byli schopni vyprodukovat. Je to trochu temnější hudba, takový
„southern gothic“. Dodnes
si to občas rád poslechnu
a pár věcí pořád zařazujeme
do playlistu.
Pušky stále
střílí
Skinny Molly byli a jsou
uznávanou kapelou po celých Státech. Proč ses, stejně jako Kurt Pietro, pustil
i do spolupráce s Blackfoot?
Myslím, že to musí být dost
náročné, působit jako
frontman ve dvou skupinách takového postavení.
To je pravda. Musím říci, že
to byl dost fofr, ale i přesto
to byla dobrá věc. Byl jsem
schopen dát dohromady veškeré své muzikantské a profesní kontakty a to pomohlo
oběma kapelám. Teď spolu-
to dost překvapen
následujícími událostmi. Přejmenovali
jste se na Fired Guns
a Blackfoot jsou dnes
úplně jiná kapela, na
kterou z povzdálí dohlíží Rickey Medlocke.
Jak to, že Greg T. Walker
a Charlie Hargrett opustili název souboru, u jehož
zrodu stáli?
Dík za tuhle otázku. To je
dlouhý příběh, zkusím ho
zkrátit. Jackson, Greg T.
a Charlie obnovili Blackfoot
v roce 2005 společně s Bobbym Barthem. Medlocke se
s nimi okamžitě začal soudit
o název a ten spor vyhrál.
Ačkoliv naposledy komerčně využil jméno Blackfoot
v roce 1995, soud mu na něj
přiznal právo. Ostatní však
kapelu chtěli obnovit, tak si
od něj název dost draze pronajali na sedm let. Po uplynutí této doby, v roce 2012,
dal Rickey dohromady mladé kluky a ti začali jezdit
pod názvem Blackfoot. Na
rozdíl od Grega a Charlieho,
kteří tím pádem přišli o obživu, se to mě a Kurta moc nedotklo, protože jsme stále
měli Skinny Molly. Po nějakém čase jsme se Skinny
Molly vystupovali na festivalu Monsters of Southern
Rock a přizvali Grega
a Charlieho, abychom společně zahráli i pár věcí od
Blackfoot. Následně jsme se
dohodli, že v lednu společně
vystoupíme na akci Rock
Legends Cruise II coby
skupina Fired Guns.
Název Fired Guns by mohl
symbolizovat, že už jste vystříleli všechen prach – anebo máte s tímhle projektem
další plány?
Ten název je legrace. Ve
Státech si někteří muzikanti občas říkají Hired Guns
(Nájemné pušky), protože
jsou jen dělníci na muzikantském trhu a nemají žádná
vlastnická práva ke kapelám,
kde hrajou. Rozhodli jsme
se říkat si Fired Guns poté,
co jsme přišli o kšefty
s Blackfoot. Už kdysi jsme
s Edem Kingem a Jeffem
Carlisim ze .38 Special chtěli
založit stejnojmennou kapelu.
Skinny Molly vydali na
podzim novou desku Haywire Riot. Dorazíte v rámci
promo turné i do Česka?
Od konce října do začátku
prosince jsme jezdili po Evropě, hráli jsme v Německu,
Holandsku, Belgii, Francii
a Anglii. Letos v červnu se
chystáme pokračovat v Evropě na festivalech a nějakých
klubech a v říjnu a listopadu
se chystáme na nějaké koncerty i do Čech. Všechny podrobné informace o koncertech a desce jsou na našich
stránkách a na Facebooku.
DISKOGRAFIE
s Lynyrd Skynyrd
Endangered Species
(1993)
Southern Knights Live
(1996)
s Drivin’ Sideways
Drivin’ Sideways (1997)
s Mike Estes And
Brave New South
Mike Estes And Brave
New South (2001)
s Horsetraders
Live On Division (2005)
se Southern Rock
Allstars
Trouble’s Coming Live
(DVD, 2006)
se Skinny Molly
No Good Deed (2008)
Haywire Riot (2012)
s Blackfoot
Fly Away Live (2011)
co s e ještě
d ě je na ji h u
Five Horse Johnson
z Ohia prezentují dravou formou jižanské kytarové riffy,
které v sobě nesou vliv tvrdého
texaského blues. Kapelu založil
frontman Eric Oblander v roce
1995. Od té doby natočila
šest desek a ta sedmá, The
Taking Of Black Heart,
vyšla v lednu.
I u nás populární skupinu Hayseed Dixie založil se svým
bratrem Dalem virginský rodák
Don Wayne Reno. Hayseed Dixie postavili repertoár
na věru „nečekaných“ předělávkách hitů AC/DC, Led Zeppelin či Kiss, kterým nasazují nový
kabát utkaný z jižanského country a bluegrassu. Ať to zní sebe- veseleji, je za tím především
hráčská virtuozita, kterou by
jim leckteří rockeři mohli závidět. Don Wayne Reno oslaví 8. února padesátiny.
&
Už 17 let fungující DEAD
CONFEDERATE z Georgie
nabízejí našlápnutý sound,
který by se dal definovat jako
fúze seattleského grunge a tvrdého jižanského rocku. Vloni vydali sedmiskladbové
EP Peyote People coby
předzvěst letošního třetího
regulérního studiového alba.
To se na pultech objeví začátkem dubna a ponese název In
The Marrow.