zelenka - i-classical.com

Transkript

zelenka_Jacob 19.10.11 19:26 Stránka 1
M U S I C F RO M E I G HTE E NTH- C E NTU RY P R AG U E
ZELENKA
JAN DISMAS ZELENKA / SEPOLCRI
IMMISIT DOMINUS PESTILENTIAM ZWV 58
ATTENDITE ET VIDETE ZWV 59
DEUS DUX FORTISSIME ZWV 60
COLLEGIUM MARIANUM / JANA SEMERÁDOVÁ
WORLD P REM IÈRE RECORDI NG
ZELENKA
COLLEGIUM MARIANUM
JANA SEMERÁDOVÁ
WORLD P REM IÈRE RECORDI NG
ZELENKA
COLLEGIUM MARIANUM
JANA SEMERÁDOVÁ
JAN DISMAS ZELENKA (1679–1745)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
Immisit Dominus pestilentiam, ZWV 58 (1709) 20:11
Immisit Dominus pestilentiam (Recitativo accompagnato) 1:43
Feriam pestilentia (Recitativo) 0:39
Recordare, Domine (Aria) 3:32
Sacrificemur Domino (Coro) 1:26
Orate pro me, lacrimæ (Aria) 3:52
Parcite, boni angeli (Aria) 2:07
Clamate, guttæ sanguinis (Recitativo accompagnato, quasi Duetto) 2:57
Deus, qui non mortem, sed pœnitentiam desideras (Coro) 1:16
Ut dum tibi devotus existit (Coro) 2:17
Attendite et videte, ZWV 59 (1712) 22:59
Attendite et videte (Recitativo et Arioso) 4:52
Adoramus te, Christe (Coro) 2:18
Omnes gentes plaudite manibus (Aria) 3:19
Psallite Deo nostro (Coro) 1:33
Omnipotens Deus (Recitativo) 0:33
Deus regit nos (Aria) 2:40
Dignus es, Domine (Coro) 1:49
Deo subjecta (Aria) 3:20
Deus dux fortissime, ZWV 60 (1716) 22:11
19 Deus, dux fortissime (Aria) 4:59
20 Solare, Christiadum turba (Recitativo) 0:47
4
21
22
23
24
25
26
27
Ave crucis, ave lignum (Aria) 2:32
Tu nostra es vera, tu gloriæ spes (Duetto) 3:19
Ave crucis, ave lignum (Duetto) 2:33
In illa die (Recitativo) 0:43
O salutaris hostia – Quæ cœli pandis ostium (Coro) 1:24
Bella premunt hostilia (Coro) 1:45
Da robur, fer auxilium (Coro) 3:48
Soprano / soprán Hana Blažíková (solo 1, 5, 12, 17, 22, 23), Barbora Sojková
Alto / alt David Erler (solo 3, 7, 10, 20-23), Daniela Čermáková
Tenor Tobias Hunger (solo 6), Tomáš Lajtkep
Bass / bas Tomáš Král (solo 2, 7, 14, 15, 19, 24), Jaromír Nosek
COLLEGIUM MARIANUM (on period instruments / na dobové nástroje)
artistic direction / umělecká vedoucí Jana Semerádová
Lenka Torgersen, Simona Tydlitátová violin / housle
Caroline Kersten viola
Hana Fleková cello / violoncello
Kamila Marcinkowska bassoon / fagot
Ondřej Balcar double bass / kontrabas
Sebastian Knebel organ / varhany
Igor Františák chalumeau
Petra Ambrosi, Tereza Pavelková oboe / hoboj
Jana Semerádová transverse flute / barokní příčná flétna
5
JAN DISMAS ZELENKA (1679–1745)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
Immisit Dominus pestilentiam, ZWV 58 (1709) 20:11
Immisit Dominus pestilentiam (Recitativo accompagnato) 1:43
Feriam pestilentia (Recitativo) 0:39
Recordare, Domine (Aria) 3:32
Sacrificemur Domino (Coro) 1:26
Orate pro me, lacrimæ (Aria) 3:52
Parcite, boni angeli (Aria) 2:07
Clamate, guttæ sanguinis (Recitativo accompagnato, quasi Duetto) 2:57
Deus, qui non mortem, sed pœnitentiam desideras (Coro) 1:16
Ut dum tibi devotus existit (Coro) 2:17
Attendite et videte, ZWV 59 (1712) 22:59
Attendite et videte (Recitativo et Arioso) 4:52
Omnes gentes plaudite manibus (Aria) 3:19
Psallite Deo nostro (Coro) 1:33
Omnipotens Deus (Recitativo) 0:33
Deus regit nos (Aria) 2:40
Dignus es, Domine (Coro) 1:49
Deo subjecta (Aria) 3:20
Deus dux fortissime, ZWV 60 (1716) 22:11
19 Deus, dux fortissime (Aria) 4:59
20 Solare, Christiadum turba (Recitativo) 0:47
4
21
22
23
24
25
26
27
Ave crucis, ave lignum (Aria) 2:32
Tu nostra es vera, tu gloriæ spes (Duetto) 3:19
Ave crucis, ave lignum (Duetto) 2:33
In illa die (Recitativo) 0:43
O salutaris hostia – Quæ cœli pandis ostium (Coro) 1:24
Bella premunt hostilia (Coro) 1:45
Da robur, fer auxilium (Coro) 3:48
Soprano / soprán Hana Blažíková (solo 1, 5, 12, 17, 22, 23), Barbora Sojková
Alto / alt David Erler (solo 3, 7, 10, 20-23), Daniela Čermáková
Tenor Tobias Hunger (solo 6), Tomáš Lajtkep
Bass / bas Tomáš Král (solo 2, 7, 14, 15, 19, 24), Jaromír Nosek
COLLEGIUM MARIANUM (on period instruments / na dobové nástroje)
artistic direction / umělecká vedoucí Jana Semerádová
Lenka Torgersen, Simona Tydlitátová violin / housle
Caroline Kersten viola
Hana Fleková cello / violoncello
Kamila Marcinkowska bassoon / fagot
Ondřej Balcar double bass / kontrabas
Sebastian Knebel organ / varhany
Igor Františák chalumeau
Petra Ambrosi, Tereza Pavelková oboe / hoboj
Jana Semerádová transverse flute / barokní příčná flétna
5
Recorded in Church of Virgin Mary under the Chain, Prague, May 5–7, 2011
Recording director Jiří Gemrot, sound engineer Miroslav Mareš
Reconstruction of the recitativo In illa die in Deus dux fortissime by David Erler
Rekonstrukce recitativu In illa die v Deus dux fortissime – David Erler
Nahráno ve dnech 5. – 7. května 2011 v Praze v kostele Panny Marie pod řetězem
Hudební režie Jiří Gemrot, mistr zvuku Miroslav Mareš
Revision of the scores by / revize partitur
Jana Semerádová, Václav Kapsa
Executive producer / výkonný producent Matouš Vlčinský
With special thanks to / zvláštní poděkování:
Sources and editions / prameny a edice
Immisit Dominus pestilentiam (ZWV 58)
transcribed and edited from the autograph score / přepis a spartace z autografu partitury
Mus. 2358-D-75 of the Sächsische Landesbibliothek - Staats- und Universitätsbibliothek Dresden,
Musikabteilung (D-Dl) by Reinhold Kubik
Sovereign Military Order of Malta for making the Church of Virgin Mary under the Chain
in Prague accessible for the recording.
Českému velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů za laskavé umožnění nahrávání
v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze.
Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden
Attendite et videte (ZWV 59)
reconstructed and edited from the autograph score / rekonstrukce a spartace z autografu
D-Dl: Mus. 2358-D-77 by Wolfgang Horn
Funding for this project provided in part by the Ministry of Culture of the Czech Republic.
Nahrávka vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.
Deus dux fortissime (ZWV 60)
All three editions were prepared on behalf and are available from „Das Erbe deutscher Musik“;
for details see: www-EDM.uni-regensburg.de
Všechny tři edice byly vypracovány pro „Das Erbe deutscher Musik“;
bližší informace lze získat na adrese: www-EDM.uni-regensburg.de
6
7
Recorded in Church of Virgin Mary under the Chain, Prague, May 5–7, 2011
Recording director Jiří Gemrot, sound engineer Miroslav Mareš
Reconstruction of the recitativo In illa die in Deus dux fortissime by David Erler
Rekonstrukce recitativu In illa die v Deus dux fortissime – David Erler
Nahráno ve dnech 5. – 7. května 2011 v Praze v kostele Panny Marie pod řetězem
Hudební režie Jiří Gemrot, mistr zvuku Miroslav Mareš
Revision of the scores by / revize partitur
Jana Semerádová, Václav Kapsa
Executive producer / výkonný producent Matouš Vlčinský
With special thanks to / zvláštní poděkování:
Sources and editions / prameny a edice
Immisit Dominus pestilentiam (ZWV 58)
Mus. 2358-D-75 of the Sächsische Landesbibliothek - Staats- und Universitätsbibliothek Dresden,
Musikabteilung (D-Dl) by Reinhold Kubik
Sovereign Military Order of Malta for making the Church of Virgin Mary under the Chain
in Prague accessible for the recording.
Českému velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů za laskavé umožnění nahrávání
v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze.
Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden
Attendite et videte (ZWV 59)
reconstructed and edited from the autograph score / rekonstrukce a spartace z autografu
Funding for this project provided in part by the Ministry of Culture of the Czech Republic.
Nahrávka vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.
Deus dux fortissime (ZWV 60)
All three editions were prepared on behalf and are available from „Das Erbe deutscher Musik“;
for details see: www-EDM.uni-regensburg.de
Všechny tři edice byly vypracovány pro „Das Erbe deutscher Musik“;
bližší informace lze získat na adrese: www-EDM.uni-regensburg.de
6
7
JAN DISMAS ZELENKA’S
PRAGUE PERIOD
Surprisingly little is known about the first three
decades of the composer Jan Dismas Zelenka’s
life. He was born in 1679 in Louňovice into the
family of a teacher and organist, and thus must
have attained solid rudiments of musical education at home. The next record of Zelenka’s
name dates from 1704, when he was already an
adult. In the synopsis of the school play Via
laureata (ZWV 245), for which he composed
the music, he is designated as a generosus dominus, which indicates a certain social status. The
play was presented by the Jesuit grammar school
in Prague’s Lesser Town in honour of the newly
appointed Supreme Burgrave of the Kingdom
of Bohemia, Heřman Jakub Černín, and his family. Unfortunately, Zelenka’s music has not
been preserved. His work for the Jesuits, also
documented several times later on, suggests the
composer’s close relationship to this order. Yet
the possibility that he actually studied at one
of the Jesuit grammar schools has not been
confirmed.
8
The three compositions featured on this
recording were intended for the Jesuits too. They
rank among Zelenka’s oldest preserved works,
yet at the same time serve as invaluable records
of the music performed at the Saint Salvator
Church in Prague’s Klementinum, the largest
and oldest Jesuit college in Bohemia. This
church was one the most significant places on
the “musical map” of Prague towns at the time,
bearing witness to which are, for instance, its
bills documenting not only frequent repairs of
the organ but also purchases of musical instruments (for example, in 1709 a new violon was
bought for 18 florins). Unfortunately, the music
collection has disappeared without a trace and
hence the music productions at the church are
above all documented by the librettos to the
preserved oratorios, which were performed there
mainly during the Easter period.
This music was usually played at the Holy
Sepulchre, where following the Good Friday
liturgy – which at the time took place in the
morning – the holiest sacrament was placed.
The illuminated Holy Sepulchre was a place for
daylong adoration and contemplation of
Christ’s death for our redemption, which was
also evoked by allegorical spectacles and scenes
that adorned the Holy Sepulchre. (Its structure
too was conceived similarly to the sets of a
Baroque theatre.) In the time schedule of the
Klementinum Jesuits, musical productions took
place in the evening, following the penitent
procession held in the afternoon by the
Congregationis Latinæ Majoris, and after vespers
at the Saint Salvator Church. In the neighbouring Church of the Knights of the Cross, another place famous for its music, the oratorio
was performed at eleven in the morning.
Sometimes it was the first part of a relatively
extensive, two-part oratorio, whose second part
was performed on the Saturday. At others, it
concerned shorter compositions, which were
more akin to the cantata type of music. These
include Zelenka’s three works, which today are
usually designated as cantatas for the Holy
Sepulchre (as they are also stated in the old
inventories of the Court Church in Dresden
dating from the middle of the 18th century),
or simply sepolcri. This musical genre developed
in the second half of the 17th century, first at
the Habsburg Court in Vienna. It concerned
staged or semi-staged performances, also denominated as azione sacra. It is not entirely clear
what form these productions put on by the
Klementinum Jesuits took, yet the music is likely
to have been closely connected with the
adornment of the Holy Sepulchre, which was
paid great attention to every year. The Jesuits
usually printed a sort of “guide” to this decoration, as well as synopses and librettos containing
the composition’s lyrics. However, these sources
are not available from the years when Zelenka’s
sepolcri were performed (1709, 1712, 1716).
The texts on the title pages of Zelenka’s
autograph scores preserved in Dresden not only
provide information pertaining to the date,
place of origin and assignment of the compositions but also reveal that they were written to
commission for Count Hartig, that the performance of the first sepolcro in 1709 was conducted
by Zelenka himself, and that at the time Zelenka
was in Hartig’s services. The title pages of the
two later sepolcri disclose which of the Hartig
brothers was in question, since they mention
his office of imperial vice-regent. This makes it
evident that Zelenka’s Prague patron and the
man who commissioned the sepolcri was Knight
(later Baron and from 1725, Count) Johann
Hubert Hartig (1671–1741), renowned at the
time as a connoisseur and lover of music. In
this connection, there have been speculations
that it could have concerned his younger
brother Ludwig Joseph (1675–1735), but these
seem to be groundless. The relationship between
Zelenka and Johann Hubert Hartig lasted until
the Count’s death in 1741: the composer sent
to Hartig in Prague copies of his best pieces
and directly composed for him his late Litanies
of Loreto, Salus infirmorum (ZWV 152).
We do not know whether Zelenka’s sepolcri
were also performed in Dresden. However, the
fact that they were well-known and disseminated
throughout Bohemia is documented by the
copy of the aria Recordare Domine from the first,
Immisit Dominus pestilentiam, which has been
preserved in the collection of the Church of
Saints Peter and Paul in Mělník. In 1729 it was
acquired by the composer Šimon Brixi, whose
interest in the work of his older colleague comes
9
JAN DISMAS ZELENKA’S
PRAGUE PERIOD
Surprisingly little is known about the first three
decades of the composer Jan Dismas Zelenka’s
life. He was born in 1679 in Louňovice into the
family of a teacher and organist, and thus must
have attained solid rudiments of musical education at home. The next record of Zelenka’s
name dates from 1704, when he was already an
adult. In the synopsis of the school play Via
laureata (ZWV 245), for which he composed
the music, he is designated as a generosus dominus, which indicates a certain social status. The
play was presented by the Jesuit grammar school
in Prague’s Lesser Town in honour of the newly
appointed Supreme Burgrave of the Kingdom
of Bohemia, Heřman Jakub Černín, and his family. Unfortunately, Zelenka’s music has not
been preserved. His work for the Jesuits, also
documented several times later on, suggests the
composer’s close relationship to this order. Yet
the possibility that he actually studied at one
of the Jesuit grammar schools has not been
confirmed.
8
The three compositions featured on this
recording were intended for the Jesuits too. They
rank among Zelenka’s oldest preserved works,
yet at the same time serve as invaluable records
of the music performed at the Saint Salvator
Church in Prague’s Klementinum, the largest
and oldest Jesuit college in Bohemia. This
church was one the most significant places on
the “musical map” of Prague towns at the time,
bearing witness to which are, for instance, its
bills documenting not only frequent repairs of
the organ but also purchases of musical instruments (for example, in 1709 a new violon was
bought for 18 florins). Unfortunately, the music
collection has disappeared without a trace and
hence the music productions at the church are
above all documented by the librettos to the
preserved oratorios, which were performed there
mainly during the Easter period.
This music was usually played at the Holy
Sepulchre, where following the Good Friday
liturgy – which at the time took place in the
morning – the holiest sacrament was placed.
The illuminated Holy Sepulchre was a place for
daylong adoration and contemplation of
Christ’s death for our redemption, which was
also evoked by allegorical spectacles and scenes
that adorned the Holy Sepulchre. (Its structure
too was conceived similarly to the sets of a
Baroque theatre.) In the time schedule of the
Klementinum Jesuits, musical productions took
place in the evening, following the penitent
procession held in the afternoon by the
Congregationis Latinæ Majoris, and after vespers
at the Saint Salvator Church. In the neighbouring Church of the Knights of the Cross, another place famous for its music, the oratorio
was performed at eleven in the morning.
Sometimes it was the first part of a relatively
extensive, two-part oratorio, whose second part
was performed on the Saturday. At others, it
concerned shorter compositions, which were
more akin to the cantata type of music. These
include Zelenka’s three works, which today are
usually designated as cantatas for the Holy
Sepulchre (as they are also stated in the old
inventories of the Court Church in Dresden
dating from the middle of the 18th century),
or simply sepolcri. This musical genre developed
in the second half of the 17th century, first at
the Habsburg Court in Vienna. It concerned
staged or semi-staged performances, also denominated as azione sacra. It is not entirely clear
what form these productions put on by the
Klementinum Jesuits took, yet the music is likely
to have been closely connected with the
adornment of the Holy Sepulchre, which was
paid great attention to every year. The Jesuits
usually printed a sort of “guide” to this decoration, as well as synopses and librettos containing
the composition’s lyrics. However, these sources
are not available from the years when Zelenka’s
sepolcri were performed (1709, 1712, 1716).
The texts on the title pages of Zelenka’s
autograph scores preserved in Dresden not only
provide information pertaining to the date,
place of origin and assignment of the compositions but also reveal that they were written to
commission for Count Hartig, that the performance of the first sepolcro in 1709 was conducted
by Zelenka himself, and that at the time Zelenka
was in Hartig’s services. The title pages of the
two later sepolcri disclose which of the Hartig
brothers was in question, since they mention
his office of imperial vice-regent. This makes it
evident that Zelenka’s Prague patron and the
man who commissioned the sepolcri was Knight
(later Baron and from 1725, Count) Johann
Hubert Hartig (1671–1741), renowned at the
time as a connoisseur and lover of music. In
this connection, there have been speculations
that it could have concerned his younger
brother Ludwig Joseph (1675–1735), but these
seem to be groundless. The relationship between
Zelenka and Johann Hubert Hartig lasted until
the Count’s death in 1741: the composer sent
to Hartig in Prague copies of his best pieces
and directly composed for him his late Litanies
of Loreto, Salus infirmorum (ZWV 152).
We do not know whether Zelenka’s sepolcri
were also performed in Dresden. However, the
fact that they were well-known and disseminated
throughout Bohemia is documented by the
copy of the aria Recordare Domine from the first,
Immisit Dominus pestilentiam, which has been
preserved in the collection of the Church of
Saints Peter and Paul in Mělník. In 1729 it was
acquired by the composer Šimon Brixi, whose
interest in the work of his older colleague comes
9
as no surprise. Zelenka’s sepolcri are truly remarkable pieces, embodying all the traits of their
creator’s magnificent compositional style.
Václav Kapsa
Composers’ early works are especially interesting. They often display great strength and
audacity, yet sometimes also a lack of practical
skill and experience. But precisely this reveals
the composer’s direction.
The three cantatas for the Holy Sepulchre at
the Jesuit college at the Klementinum in Prague
represent the very earliest music by Jan Dismas
Zelenka to have been preserved. Yet they are
not works created by a young composer. When
Zelenka wrote the first of them, Immisit Dominus
pestilentiam (Prague, 1709), he was already thirty
years of age, and over the next few years he
composed the cantatas Attendite et videte (Dresden, 1712) and Deus dux (Vienna, 1716). Prague,
Dresden and Vienna are three places that played
a decisive role in Zelenka’s life: Prague, the city
in which he studied and spent the first years as
a musician; Dresden, the city where he played
double-bass (from around 1710) and worked as
a composer of sacred music (officially from
around 1720 until his death in 1745) for the
court orchestra of the Electors of Saxony and
Polish Kings; and Vienna, the city where from
1716 to 1719 Zelenka was taught composition
by his magister venerandissimus, the imperial
Kapellmeister Johann Joseph Fux. By the time
10
Zelenka began studying with Fux, he had already
composed several grand pieces and thus was no
ordinary pupil.
All three works have been preserved in autograph scores, yet today these are in such a bad
condition that the pieces had to be partially
reconstructed. No wanton revisions were made
during the reconstruction however: it was often
possible to complete the arias per analogiam, and
as regards the fugues, the compositional rules
usually permit few arbitrary methods.
It would not, however, have been possible
to save the cantata Attendite et videte were it not
for a slice of good fortune. It turns out that
almost all the movements of the work are
“parodies”, making use of already existing music,
which was only rearranged and furnished with
a new text. Zelenka used as the source of material a work he had written in his early period,
Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), whose beginnings undoubtedly date back to his years in
Prague. In January 1712, with reference to this
composition, Zelenka asked the Elector of
Saxony for a paid holiday to travel to France
and Italy. Evidently to no avail.
As with the music, the cantata’s lyrics can be
reconstructed too. All that is needed is several
legible fragments, since in this case the text is
almost fully compiled from passages from the
Latin Bible, the Vulgate, which are easy to
retrieve by means of concordance (and today
also via the internet). Parody as a compositional
technique does not otherwise play any signifi-
cant role in Zelenka’s oeuvre; the fact that he
derived almost an entire new work from another
one indicates that at the time he did not yet
possess – notwithstanding his advanced age –
an overly large stock of compositions.
The music of his early sepolcri already
manifests both of the traits that were typical of
Zelenka later on too: the tendency to expressive,
often dolorously sounding melody and a
penchant for thoroughly elaborate fugues with
remarkable themes. Even though some of the
movements are yet to exhibit the perfect equilibrium of his later works, this can also be
evaluated positively. One would be hard pressed
indeed to imagine an aria more moving than
Orate pro me, lacrimæ (Immisit Dominus
pestilentiam, No. 5), with its surprising deceptive
conclusions, or a more forcible use of chorus
than in the final part of Deus dux fortissime.
We do not know exactly what music the
young Zelenka was familiar with: Lotti?
Caldara? Fux? Czech composers? Be that as it
may, what is certain however is that he possessed
an extraordinary talent which later on, from
1720–1745, he was able to develop splendidly
and which gave rise to an oeuvre of the utmost
singularity.
Wolfgang Horn
DIE PRAGER JAHRE
DES JAN DISMAS ZELENKA
Über die ersten dreißig Lebensjahre des Komponisten Jan Dismas Zelenka wissen wir überraschend wenig. Er wurde 1679 in der Familie
eines Kantors und Organisten in Louňovice
geboren und erhielt daher sicherlich zu Hause
eine solide musikalische Ausbildung. Erneut
taucht Zelenkas Name erst 1704 auf, als er bereits ein erwachsener Mann war. In der Synopse
des Schulspiels Via laureata (ZWV 245), zu dem
er die Musik komponierte, wird er als generosus
dominus – edler Herr – bezeichnet, was auf einen
gewissen gesellschaftlichen Status hindeutet. Das
Schauspiel wurde vom Jesuitengymnasium auf
der Prager Kleinseite zu Ehren des neu ernannten Oberstburggrafen des Böhmischen Königreichs Hermann Jakob Czernin und des Adelsgeschlechts der Czernin aufgeführt. Zelenkas
Musik hat sich leider nicht erhalten. Seine Arbeit
für die Jesuiten, die auch später mehrfach
überliefert ist, deutet jedoch eine engere Beziehung zwischen dem Komponisten und
11
as no surprise. Zelenka’s sepolcri are truly remarkable pieces, embodying all the traits of their
creator’s magnificent compositional style.
Václav Kapsa
Composers’ early works are especially interesting. They often display great strength and
audacity, yet sometimes also a lack of practical
skill and experience. But precisely this reveals
the composer’s direction.
The three cantatas for the Holy Sepulchre at
the Jesuit college at the Klementinum in Prague
represent the very earliest music by Jan Dismas
Zelenka to have been preserved. Yet they are
not works created by a young composer. When
Zelenka wrote the first of them, Immisit Dominus
pestilentiam (Prague, 1709), he was already thirty
years of age, and over the next few years he
composed the cantatas Attendite et videte (Dresden, 1712) and Deus dux (Vienna, 1716). Prague,
Dresden and Vienna are three places that played
a decisive role in Zelenka’s life: Prague, the city
in which he studied and spent the first years as
a musician; Dresden, the city where he played
double-bass (from around 1710) and worked as
a composer of sacred music (officially from
around 1720 until his death in 1745) for the
court orchestra of the Electors of Saxony and
Polish Kings; and Vienna, the city where from
1716 to 1719 Zelenka was taught composition
by his magister venerandissimus, the imperial
Kapellmeister Johann Joseph Fux. By the time
10
Zelenka began studying with Fux, he had already
composed several grand pieces and thus was no
ordinary pupil.
All three works have been preserved in autograph scores, yet today these are in such a bad
condition that the pieces had to be partially
reconstructed. No wanton revisions were made
during the reconstruction however: it was often
possible to complete the arias per analogiam, and
as regards the fugues, the compositional rules
usually permit few arbitrary methods.
It would not, however, have been possible
to save the cantata Attendite et videte were it not
for a slice of good fortune. It turns out that
almost all the movements of the work are
“parodies”, making use of already existing music,
which was only rearranged and furnished with
a new text. Zelenka used as the source of material a work he had written in his early period,
Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), whose beginnings undoubtedly date back to his years in
Prague. In January 1712, with reference to this
composition, Zelenka asked the Elector of
Saxony for a paid holiday to travel to France
and Italy. Evidently to no avail.
As with the music, the cantata’s lyrics can be
reconstructed too. All that is needed is several
legible fragments, since in this case the text is
almost fully compiled from passages from the
Latin Bible, the Vulgate, which are easy to
retrieve by means of concordance (and today
also via the internet). Parody as a compositional
technique does not otherwise play any signifi-
cant role in Zelenka’s oeuvre; the fact that he
derived almost an entire new work from another
one indicates that at the time he did not yet
possess – notwithstanding his advanced age –
an overly large stock of compositions.
The music of his early sepolcri already
manifests both of the traits that were typical of
Zelenka later on too: the tendency to expressive,
often dolorously sounding melody and a
penchant for thoroughly elaborate fugues with
remarkable themes. Even though some of the
movements are yet to exhibit the perfect equilibrium of his later works, this can also be
evaluated positively. One would be hard pressed
indeed to imagine an aria more moving than
Orate pro me, lacrimæ (Immisit Dominus
pestilentiam, No. 5), with its surprising deceptive
conclusions, or a more forcible use of chorus
than in the final part of Deus dux fortissime.
We do not know exactly what music the
young Zelenka was familiar with: Lotti?
Caldara? Fux? Czech composers? Be that as it
may, what is certain however is that he possessed
an extraordinary talent which later on, from
1720–1745, he was able to develop splendidly
and which gave rise to an oeuvre of the utmost
singularity.
Wolfgang Horn
DIE PRAGER JAHRE
DES JAN DISMAS ZELENKA
Über die ersten dreißig Lebensjahre des Komponisten Jan Dismas Zelenka wissen wir überraschend wenig. Er wurde 1679 in der Familie
eines Kantors und Organisten in Louňovice
geboren und erhielt daher sicherlich zu Hause
eine solide musikalische Ausbildung. Erneut
taucht Zelenkas Name erst 1704 auf, als er bereits ein erwachsener Mann war. In der Synopse
des Schulspiels Via laureata (ZWV 245), zu dem
er die Musik komponierte, wird er als generosus
dominus – edler Herr – bezeichnet, was auf einen
gewissen gesellschaftlichen Status hindeutet. Das
Schauspiel wurde vom Jesuitengymnasium auf
der Prager Kleinseite zu Ehren des neu ernannten Oberstburggrafen des Böhmischen Königreichs Hermann Jakob Czernin und des Adelsgeschlechts der Czernin aufgeführt. Zelenkas
Musik hat sich leider nicht erhalten. Seine Arbeit
für die Jesuiten, die auch später mehrfach
überliefert ist, deutet jedoch eine engere Beziehung zwischen dem Komponisten und
11
diesem Orden an. Vielleicht hatte er eines der
böhmischen Jesuitengymnasien besucht, aber
diese These konnte bisher nicht belegt werden.
Auch die drei Werke auf dieser CD waren
für die Jesuiten bestimmt. Sie gehören zu den
ältesten überlieferten Kompositionen Zelenkas
und sind zugleich einzigartige Dokumente der
Musik, die in der Salvatorkirche im Prager Klementinum – dem größten und ältesten Jesuitenkolleg in Böhmen – aufgeführt wurde. Diese
Kirche gehörte zu den bedeutendsten Orten auf
der imaginären „musikalischen Landkarte“ der
Prager Städte jener Zeit. Dies zeigt sich beispielsweise an den Kirchenrechnungen, die nicht nur
häufige Orgelreparaturen, sondern auch den
Ankauf von Musikinstrumenten belegen: So
wurde 1709 ein neues Violon für 18 Gulden
angeschafft. Die Musikaliensammlung der
Kirche ging leider vollständig verloren, so dass
eigentlich nur noch die überlieferten Libretti
der Oratorien, die hier vor allem zur Osterzeit
aufgeführt wurden, etwas über die dortigen
Musikproduktionen aussagen können.
Diese Musik erklang gewöhnlich am Gottesgrab, wo nach den Karfreitagszeremonien – die
damals am Morgen zelebriert wurden – das
allerheiligste Sakrament aufbewahrt wurde. Das
beleuchtete Gottesgrab war Ort für ganztägige
Adorationen und für Meditationen über den
Erlösertod Christi. Dieser wurde den Gläubigen
auch durch allegorische, das Gottesgrab zierende
Szenen näher gebracht, denn sein Bau war
ähnlich konzipiert wie die Kulissen des Barock12
theaters. Die Musik hatte im Zeitplan der
Altstädter Jesuiten am Abend ihren Platz – nach
der nachmittags von der Mariensodalität
(Congregationis Latinae Majoris) veranstalteten
Bußprozession und nach der Vesper in der
Salvatorkirche. In der benachbarten Kreuzherrenkirche, einem weiteren Ort mit großer
Musiktradition, war das Oratorium wiederum
für elf Uhr vormittags angesetzt.
Manchmal handelte es sich um den ersten
Teil eines umfangreicheren zweiteiligen Oratoriums, dessen zweiter Teil am Sonnabend erklang. Oder man führte kürzere Kompositionen
auf, die eher dem Genre der Kantate näher standen. Zu diesen zählen auch die drei Werke
Zelenkas, die heute in der Regel als Kantaten
zum Gottesgrab (so auch in den alten Inventaren
der Dresdner Hofkirche von Mitte des 18. Jahrhunderts) oder als Sepolkra bezeichnet werden.
Diese musikalische Gattung entwickelte sich in
der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts zunächst
am Habsburgerhof in Wien: Es handelte sich
um szenische oder halbszenische Aufführungen,
die man auch azione sacra nannte. Es ist unklar,
wie diese Produktionen bei den Altstädter
Jesuiten aussahen, aber die Musik hing sehr
wahrscheinlich eng mit der Ausstattung des
Gottesgrabes zusammen, der jedes Jahr große
Aufmerksamkeit gewidmet wurde. Die Jesuiten
ließen gewöhnlich eine Art „Führer“ durch diese
Ausstattung im Druck erscheinen, ebenso wie
eine Synopse oder das Libretto mit dem Text
der Komposition – für die Aufführungsjahre
von Zelenkas Sepolkra (1709, 1712, 1716) sind
diese Quellen jedoch leider nicht bekannt.
Die Texte auf den Titelseiten der in Dresden
überlieferten Partiturautographen Zelenkas
informieren uns nicht nur über Datierung,
Entstehungsort und Bestimmung der Kompositionen, sondern auch darüber, dass die Werke
auf Bitten des Grafen Hartig entstanden, dass
die Aufführung des ersten Sepolkrum im Jahr
1709 von Zelenka persönlich dirigiert wurde
und dass er damals in Hartigs Diensten stand.
Um welchen der Brüder Hartig es sich handelte,
erfahren wir auf den Titelseiten der beiden
späteren Sepolkra, wo Hartigs Amt als kaiserlicher Statthalter erwähnt wird. Daraus geht
eindeutig hervor, dass Ritter (später Baron und
seit 1725 Graf) Johann Hubert Hartig
(1671–1741), ein Musikkenner und -liebhaber,
Zelenkas Prager Mäzen und Besteller der
Sepolkra war; häufig und unbegründet wird in
dieser Hinsicht allerdings auch dessen jüngerer
Bruder Ludwig Joseph (1675–1735) ins Spiel
gebracht. Die Verbindung zwischen Zelenka und
Johann Hubert Hartig bestand bis zum Tod des
Grafen im Jahr 1741: Der Komponist schickte
Hartig Abschriften seiner besten Kompositionen
nach Prag und schrieb für ihn seine späte Lauretanische Litanei Salus infirmorum (ZWV 152).
Ob Zelenkas Sepolkra auch in Dresden
erklangen, wissen wir nicht. Dass sie in Böhmen
bekannt und verbreitet waren, belegt die
Abschrift der Arie Recordare Domine aus dem
ersten Sepolkrum Immisit Dominus pestilentiam.
Sie ist in der Sammlung der Propstkirche St.
Petrus und Paulus in Mělník überliefert, die der
Komponist Šimon Brixi 1729 für eigene Zwecke
angelegt hatte. Sein Interesse am Werk des
älteren Kollegen ist nicht verwunderlich: Zelenkas Sepolkra sind eigenständige Werke, die
bereits alle Zeichen des höchst bemerkenswerten
Kompositionsstils ihres Schöpfers aufweisen.
Václav Kapsa
Die frühen Werke eines Komponisten sind
besonders interessant. Oft zeigen sie eine große
Kraft und Kühnheit, zuweilen aber auch mangelnde Übung und Erfahrung. Gerade dies aber
verrät, welchen Idealen ein Komponist zustrebt.
Die drei Kantaten für das Sepulcrum Sacrum
im jesuitischen Collegium Clementinum in Prag
enthalten die früheste Musik, die von Jan Dismas Zelenka überliefert ist. Aber es handelt sich
nicht um Jugendwerke. Denn Zelenka war schon
dreißig Jahre alt, als er sein erstes Werk: Immisit
Dominus pestilentiam (Prag 1709), komponierte.
Ihm folgten im Abstand weniger Jahre die Kantaten Attendite et videte (Dresden 1712) und Deus
Dux (Wien 1716). Mit Prag, Dresden und Wien
sind die drei in Zelenkas Leben entscheidenden
Orte genannt: Prag als die Stadt seiner Ausbildung und ersten Berufsjahre als Musiker, Dresden als die Stadt seines Wirkens als Kontrabassist (seit ca. 1710) und Kirchenkomponist
(offiziell von ca. 1720 an bis zu seinem Tod
1745) in der Hofkapelle des Kurfürsten von
13
diesem Orden an. Vielleicht hatte er eines der
böhmischen Jesuitengymnasien besucht, aber
diese These konnte bisher nicht belegt werden.
Auch die drei Werke auf dieser CD waren
für die Jesuiten bestimmt. Sie gehören zu den
ältesten überlieferten Kompositionen Zelenkas
und sind zugleich einzigartige Dokumente der
Musik, die in der Salvatorkirche im Prager Klementinum – dem größten und ältesten Jesuitenkolleg in Böhmen – aufgeführt wurde. Diese
Kirche gehörte zu den bedeutendsten Orten auf
der imaginären „musikalischen Landkarte“ der
Prager Städte jener Zeit. Dies zeigt sich beispielsweise an den Kirchenrechnungen, die nicht nur
häufige Orgelreparaturen, sondern auch den
Ankauf von Musikinstrumenten belegen: So
wurde 1709 ein neues Violon für 18 Gulden
angeschafft. Die Musikaliensammlung der
Kirche ging leider vollständig verloren, so dass
eigentlich nur noch die überlieferten Libretti
der Oratorien, die hier vor allem zur Osterzeit
aufgeführt wurden, etwas über die dortigen
Musikproduktionen aussagen können.
Diese Musik erklang gewöhnlich am Gottesgrab, wo nach den Karfreitagszeremonien – die
damals am Morgen zelebriert wurden – das
allerheiligste Sakrament aufbewahrt wurde. Das
beleuchtete Gottesgrab war Ort für ganztägige
Adorationen und für Meditationen über den
Erlösertod Christi. Dieser wurde den Gläubigen
auch durch allegorische, das Gottesgrab zierende
Szenen näher gebracht, denn sein Bau war
ähnlich konzipiert wie die Kulissen des Barock12
theaters. Die Musik hatte im Zeitplan der
Altstädter Jesuiten am Abend ihren Platz – nach
der nachmittags von der Mariensodalität
(Congregationis Latinae Majoris) veranstalteten
Bußprozession und nach der Vesper in der
Salvatorkirche. In der benachbarten Kreuzherrenkirche, einem weiteren Ort mit großer
Musiktradition, war das Oratorium wiederum
für elf Uhr vormittags angesetzt.
Manchmal handelte es sich um den ersten
Teil eines umfangreicheren zweiteiligen Oratoriums, dessen zweiter Teil am Sonnabend erklang. Oder man führte kürzere Kompositionen
auf, die eher dem Genre der Kantate näher standen. Zu diesen zählen auch die drei Werke
Zelenkas, die heute in der Regel als Kantaten
zum Gottesgrab (so auch in den alten Inventaren
der Dresdner Hofkirche von Mitte des 18. Jahrhunderts) oder als Sepolkra bezeichnet werden.
Diese musikalische Gattung entwickelte sich in
der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts zunächst
am Habsburgerhof in Wien: Es handelte sich
um szenische oder halbszenische Aufführungen,
die man auch azione sacra nannte. Es ist unklar,
wie diese Produktionen bei den Altstädter
Jesuiten aussahen, aber die Musik hing sehr
wahrscheinlich eng mit der Ausstattung des
Gottesgrabes zusammen, der jedes Jahr große
Aufmerksamkeit gewidmet wurde. Die Jesuiten
ließen gewöhnlich eine Art „Führer“ durch diese
Ausstattung im Druck erscheinen, ebenso wie
eine Synopse oder das Libretto mit dem Text
der Komposition – für die Aufführungsjahre
von Zelenkas Sepolkra (1709, 1712, 1716) sind
diese Quellen jedoch leider nicht bekannt.
Die Texte auf den Titelseiten der in Dresden
überlieferten Partiturautographen Zelenkas
informieren uns nicht nur über Datierung,
Entstehungsort und Bestimmung der Kompositionen, sondern auch darüber, dass die Werke
auf Bitten des Grafen Hartig entstanden, dass
die Aufführung des ersten Sepolkrum im Jahr
1709 von Zelenka persönlich dirigiert wurde
und dass er damals in Hartigs Diensten stand.
Um welchen der Brüder Hartig es sich handelte,
erfahren wir auf den Titelseiten der beiden
späteren Sepolkra, wo Hartigs Amt als kaiserlicher Statthalter erwähnt wird. Daraus geht
eindeutig hervor, dass Ritter (später Baron und
seit 1725 Graf) Johann Hubert Hartig
(1671–1741), ein Musikkenner und -liebhaber,
Zelenkas Prager Mäzen und Besteller der
Sepolkra war; häufig und unbegründet wird in
dieser Hinsicht allerdings auch dessen jüngerer
Bruder Ludwig Joseph (1675–1735) ins Spiel
gebracht. Die Verbindung zwischen Zelenka und
Johann Hubert Hartig bestand bis zum Tod des
Grafen im Jahr 1741: Der Komponist schickte
Hartig Abschriften seiner besten Kompositionen
nach Prag und schrieb für ihn seine späte Lauretanische Litanei Salus infirmorum (ZWV 152).
Ob Zelenkas Sepolkra auch in Dresden
erklangen, wissen wir nicht. Dass sie in Böhmen
bekannt und verbreitet waren, belegt die
Abschrift der Arie Recordare Domine aus dem
ersten Sepolkrum Immisit Dominus pestilentiam.
Sie ist in der Sammlung der Propstkirche St.
Petrus und Paulus in Mělník überliefert, die der
Komponist Šimon Brixi 1729 für eigene Zwecke
angelegt hatte. Sein Interesse am Werk des
älteren Kollegen ist nicht verwunderlich: Zelenkas Sepolkra sind eigenständige Werke, die
bereits alle Zeichen des höchst bemerkenswerten
Kompositionsstils ihres Schöpfers aufweisen.
Václav Kapsa
Die frühen Werke eines Komponisten sind
besonders interessant. Oft zeigen sie eine große
Kraft und Kühnheit, zuweilen aber auch mangelnde Übung und Erfahrung. Gerade dies aber
verrät, welchen Idealen ein Komponist zustrebt.
Die drei Kantaten für das Sepulcrum Sacrum
im jesuitischen Collegium Clementinum in Prag
enthalten die früheste Musik, die von Jan Dismas Zelenka überliefert ist. Aber es handelt sich
nicht um Jugendwerke. Denn Zelenka war schon
dreißig Jahre alt, als er sein erstes Werk: Immisit
Dominus pestilentiam (Prag 1709), komponierte.
Ihm folgten im Abstand weniger Jahre die Kantaten Attendite et videte (Dresden 1712) und Deus
Dux (Wien 1716). Mit Prag, Dresden und Wien
sind die drei in Zelenkas Leben entscheidenden
Orte genannt: Prag als die Stadt seiner Ausbildung und ersten Berufsjahre als Musiker, Dresden als die Stadt seines Wirkens als Kontrabassist (seit ca. 1710) und Kirchenkomponist
(offiziell von ca. 1720 an bis zu seinem Tod
1745) in der Hofkapelle des Kurfürsten von
13
Sachsen und Königs von Polen, schließlich Wien
als die Stadt seines in den Jahren 1716–1719
empfangenen Kompositionsunterrichts beim
Kaiserlichen Kapellmeister Johann Joseph Fux,
Zelenkas „magister venerandissimus“. Als
Zelenka zu Fux kam, hatte er schon einige
größere Kompositionen verfertigt, war also kein
gewöhnlicher Schüler.
Alle drei Werke sind in autographen Partituren des Komponisten überliefert, die aber
schlecht erhalten sind und teilweise rekonstruiert
werden müssen. Dabei entstehen jedoch keine
willkürlichen Bearbeitungen; in Arien sind oft
Ergänzungen „per analogiam“ möglich, und in
Fugen lassen die Kompositionsregeln meist nur
wenige Fortschreitungen zu.
Nicht zu retten wäre freilich die Kantate
„Attendite et videte“; hier aber kommt ein glücklicher Umstand zu Hilfe. Denn fast alle Sätze
dieses Werkes sind „Parodien“, d. h. Rückgriffe
auf bereits vorhandene Musik, die lediglich
einen neuen Text erhielt. Als „Steinbruch“ diente
Zelenkas Hauptwerk der frühen Phase, die Missa
Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), deren Wurzeln sicher
noch auf seine Prager Jahre zurückgehen. Im
Januar 1712 hat Zelenka unter Verweis auf dieses
Werk beim sächsischen Kurfürsten um bezahlten
Urlaub für eine Reise nach Frankreich und
Italien gebeten, offensichtlich ohne Erfolg.
Wie die Noten, so kann auch der Text der
Kantate rekonstruiert werden. Es genügen dazu
wenige lesbare Fragmente. Denn der Text ist fast
vollständig aus Stellen der lateinischen Vulgata14
-Bibel zusammengesetzt, die über eine Konkordanz (heute auch eine Internet-Suchmaschine)
leicht auffindbar sind. Das Parodieverfahren
spielt in Zelenkas Schaffen sonst keine große
Rolle; wenn er in der frühen Zeit ein ganzes
Werk aus einem anderen ableitet, so zeigt dies,
dass er – trotz fortgeschrittenen Alters – offenbar
noch keinen großen Vorrat an Stücken besaß.
Die Musik der frühen Sepulcrum-Kantaten
zeigt schon die beiden Momente, die für
Zelenka auch später charakteristisch sind: eine
Neigung zu expressiver, oftmals traurig
anmutender Melodik und eine Neigung für
sorgfältig ausgearbeitete Fugen mit bemerkenswerten Themen. Wenn auch manche Sätze noch
nicht die vollkommene Balance späterer Werke
zeigen mögen, so kann man dies auch positiv
bewerten. Man kann sich wohl kaum eine
ergreifendere Arie vorstellen als „Orate pro me,
lacrimæ“ (Immisit Dominus pestilentiam,
Nr. 5) mit ihren überraschenden Trugschlüssen,
und kaum eine wirkungsvollere Verwendung des
Chores als im langen Schlussteil von Deus Dux.
Welche Musik Zelenka in seiner Jugend
kennen gelernt hat, wissen wir nicht konkret:
Lotti? Caldara? Fux? Böhmische Komponisten?
Sicher ist, dass er über eine besondere Begabung
verfügte, die sich später, in den Jahren von 1720
bis 1745, großartig entfalten konnte und ein
Oeuvre von unverwechselbarem Charakter
entstehen ließ.
Wolfgang Horn
LA PÉRIODE PRAGOISE
DE JAN DISMAS ZELENKA
On sait étonnamment peu de choses sur les
trois premières décennies de la vie de Jan Dismas
Zelenka. Le compositeur est né en 1679 dans la
famille d’un cantor et organiste de Louňovice ;
il a donc certainement reçu dans son foyer les
bases solides d’une formation musicale. Mais il
faut attendre 1704 pour que le nom de Zelenka
refasse surface, alors qu’il est déjà un homme
adulte. Dans le synopsis de la pièce scolaire Via
laureata (ZWV 245), dont il composa la musique
de scène, il est qualifié de generosus dominus, un
homme de noblesse, ce qui suggère un certain
statut social. Cette pièce fut représentée au lycée
jésuite de Prague, à Malá Strana, en l’honneur
de Heřman Jakub Černín et de sa maison, ce
dernier venant d’être nommé burgrave suprême
du Royaume de Bohême. La musique de Zelenka ne nous est hélas pas parvenue. Mais son
travail pour les jésuites, qui est attesté également
à plusieurs reprises par la suite, laisse entendre
que le compositeur entretenait un rapport plus
étroit avec cet ordre. La possibilité qu’il ait
étudié dans l’un des lycées jésuites n’a pas été
confirmée jusqu’à présent.
C’est également aux jésuites qu’étaient destinées les trois pièces figurant sur cet enregistrement. Elles font partie des plus anciennes
œuvres conservées de Zelenka, et sont aussi des
témoins uniques de la musique qu’on exécutait
à l’église du Très-Saint-Sauveur, au Klementinum de Prague – le plus grand et le plus ancien
collège jésuite de Bohême. Cette église comptait
parmi les lieux les plus importants sur la « carte
musicale » imaginaire des cités de Prague de ce
temps. Ce dont témoignent, notamment, les
comptes de l’église, qui prouvent non seulement
les réparations fréquentes de l’orgue, mais aussi
les acquisitions d’instruments de musique : en
1709, par exemple, un nouveau violon fut acheté
pour 18 florins. Malheureusement la collection
de musique s’est perdue et l’on n’en a pas de
traces, si bien que les principaux renseignements
sur les productions musicales du lieu nous
viennent des livrets conservés des oratorios
qu’on y exécutait surtout au temps pascal.
Cette musique se jouait d’habitude auprès
d’un autel imitant le tombeau du Christ, où
l’on déposait le Saint Sacrement après les cérémonies du Vendredi saint (qui avaient alors lieu
le matin). Ce tombeau, qui était éclairé, était
un lieu d’adoration et de méditation, le jour
durant, sur la mort rédemptrice du Christ. Les
scènes et motifs allégoriques qui l’ornaient nous
rendaient celle-ci plus intime, et la construction
du tombeau était aussi conçue comme le décor
15
Sachsen und Königs von Polen, schließlich Wien
als die Stadt seines in den Jahren 1716–1719
empfangenen Kompositionsunterrichts beim
Kaiserlichen Kapellmeister Johann Joseph Fux,
Zelenkas „magister venerandissimus“. Als
Zelenka zu Fux kam, hatte er schon einige
größere Kompositionen verfertigt, war also kein
gewöhnlicher Schüler.
Alle drei Werke sind in autographen Partituren des Komponisten überliefert, die aber
schlecht erhalten sind und teilweise rekonstruiert
werden müssen. Dabei entstehen jedoch keine
willkürlichen Bearbeitungen; in Arien sind oft
Ergänzungen „per analogiam“ möglich, und in
Fugen lassen die Kompositionsregeln meist nur
wenige Fortschreitungen zu.
Nicht zu retten wäre freilich die Kantate
„Attendite et videte“; hier aber kommt ein glücklicher Umstand zu Hilfe. Denn fast alle Sätze
dieses Werkes sind „Parodien“, d. h. Rückgriffe
auf bereits vorhandene Musik, die lediglich
einen neuen Text erhielt. Als „Steinbruch“ diente
Zelenkas Hauptwerk der frühen Phase, die Missa
Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), deren Wurzeln sicher
noch auf seine Prager Jahre zurückgehen. Im
Januar 1712 hat Zelenka unter Verweis auf dieses
Werk beim sächsischen Kurfürsten um bezahlten
Urlaub für eine Reise nach Frankreich und
Italien gebeten, offensichtlich ohne Erfolg.
Wie die Noten, so kann auch der Text der
Kantate rekonstruiert werden. Es genügen dazu
wenige lesbare Fragmente. Denn der Text ist fast
vollständig aus Stellen der lateinischen Vulgata14
-Bibel zusammengesetzt, die über eine Konkordanz (heute auch eine Internet-Suchmaschine)
leicht auffindbar sind. Das Parodieverfahren
spielt in Zelenkas Schaffen sonst keine große
Rolle; wenn er in der frühen Zeit ein ganzes
Werk aus einem anderen ableitet, so zeigt dies,
dass er – trotz fortgeschrittenen Alters – offenbar
noch keinen großen Vorrat an Stücken besaß.
Die Musik der frühen Sepulcrum-Kantaten
zeigt schon die beiden Momente, die für
Zelenka auch später charakteristisch sind: eine
Neigung zu expressiver, oftmals traurig
anmutender Melodik und eine Neigung für
sorgfältig ausgearbeitete Fugen mit bemerkenswerten Themen. Wenn auch manche Sätze noch
nicht die vollkommene Balance späterer Werke
zeigen mögen, so kann man dies auch positiv
bewerten. Man kann sich wohl kaum eine
ergreifendere Arie vorstellen als „Orate pro me,
lacrimæ“ (Immisit Dominus pestilentiam,
Nr. 5) mit ihren überraschenden Trugschlüssen,
und kaum eine wirkungsvollere Verwendung des
Chores als im langen Schlussteil von Deus Dux.
Welche Musik Zelenka in seiner Jugend
kennen gelernt hat, wissen wir nicht konkret:
Lotti? Caldara? Fux? Böhmische Komponisten?
Sicher ist, dass er über eine besondere Begabung
verfügte, die sich später, in den Jahren von 1720
bis 1745, großartig entfalten konnte und ein
Oeuvre von unverwechselbarem Charakter
entstehen ließ.
Wolfgang Horn
LA PÉRIODE PRAGOISE
DE JAN DISMAS ZELENKA
On sait étonnamment peu de choses sur les
trois premières décennies de la vie de Jan Dismas
Zelenka. Le compositeur est né en 1679 dans la
famille d’un cantor et organiste de Louňovice ;
il a donc certainement reçu dans son foyer les
bases solides d’une formation musicale. Mais il
faut attendre 1704 pour que le nom de Zelenka
refasse surface, alors qu’il est déjà un homme
adulte. Dans le synopsis de la pièce scolaire Via
laureata (ZWV 245), dont il composa la musique
de scène, il est qualifié de generosus dominus, un
homme de noblesse, ce qui suggère un certain
statut social. Cette pièce fut représentée au lycée
jésuite de Prague, à Malá Strana, en l’honneur
de Heřman Jakub Černín et de sa maison, ce
dernier venant d’être nommé burgrave suprême
du Royaume de Bohême. La musique de Zelenka ne nous est hélas pas parvenue. Mais son
travail pour les jésuites, qui est attesté également
à plusieurs reprises par la suite, laisse entendre
que le compositeur entretenait un rapport plus
étroit avec cet ordre. La possibilité qu’il ait
étudié dans l’un des lycées jésuites n’a pas été
confirmée jusqu’à présent.
C’est également aux jésuites qu’étaient destinées les trois pièces figurant sur cet enregistrement. Elles font partie des plus anciennes
œuvres conservées de Zelenka, et sont aussi des
témoins uniques de la musique qu’on exécutait
à l’église du Très-Saint-Sauveur, au Klementinum de Prague – le plus grand et le plus ancien
collège jésuite de Bohême. Cette église comptait
parmi les lieux les plus importants sur la « carte
musicale » imaginaire des cités de Prague de ce
temps. Ce dont témoignent, notamment, les
comptes de l’église, qui prouvent non seulement
les réparations fréquentes de l’orgue, mais aussi
les acquisitions d’instruments de musique : en
1709, par exemple, un nouveau violon fut acheté
pour 18 florins. Malheureusement la collection
de musique s’est perdue et l’on n’en a pas de
traces, si bien que les principaux renseignements
sur les productions musicales du lieu nous
viennent des livrets conservés des oratorios
qu’on y exécutait surtout au temps pascal.
Cette musique se jouait d’habitude auprès
d’un autel imitant le tombeau du Christ, où
l’on déposait le Saint Sacrement après les cérémonies du Vendredi saint (qui avaient alors lieu
le matin). Ce tombeau, qui était éclairé, était
un lieu d’adoration et de méditation, le jour
durant, sur la mort rédemptrice du Christ. Les
scènes et motifs allégoriques qui l’ornaient nous
rendaient celle-ci plus intime, et la construction
du tombeau était aussi conçue comme le décor
15
d’un théâtre baroque. Dans le programme horaire des jésuites du Klementinum, la production
musicale avait sa place le soir, après la procession
de pénitence organisée l’après-midi par la
congrégation mariale Congregatio Latina Major,
et les vêpres en l’église du Saint-Sauveur. Dans
l’église voisine des Chevaliers de la Croix, autre
lieu musical illustre, on jouait en revanche
l’oratorio à onze heures du matin.
Parfois, on exécutait la première partie d’un
oratorio plus vaste, en deux parties, dont on
donnait la seconde le samedi. D’autres fois, la
production musicale se composait de pièces
plus courtes, plus proches du genre de la cantate.
C’est à ce groupe qu’appartiennent les trois
œuvres de Zelenka en général désignées
aujourd’hui de « cantates pour le Saint Sépulcre » (dénomination sous laquelle elles figurent
aussi dans les anciens inventaires de l’église de
la cour de Dresde, du milieu du XVIIIe siècle)
ou de sepolcri. Ce genre musical s’était d’abord
développé dans la seconde moitié du XVIIe
siècle à la cour des Habsbourg à Vienne ; il
recouvrait des représentations scéniques ou
semi-scéniques, qu’on trouve aussi désignées du
nom d’azione sacra. On ne sait pas très bien
comment se présentaient ces productions chez
les jésuites du Klementinum, mais la musique
devait probablement être en lien étroit avec la
décoration du tombeau, à laquelle on vouait
chaque année une grande importance. Les
jésuites imprimaient d’ordinaire des sortes de
« guides » de cette décoration, de même que les
16
synopsis ou les livrets contenant le texte de la
composition ; toutefois ces sources ne sont pas
connues pour les années où ont été exécutés les
sepolcri de Zelenka (1709, 1712, 1716).
Les textes figurant sur les pages de titre des
partitions autographes de Zelenka conservées à
Dresde nous fournissent non seulement la datation, le lieu de composition et la destination
des œuvres, mais on y apprend encore que celles-ci ont vu le jour à la demande d’un comte
Hartig, que Zelenka dirigea en personne l’exécution du premier sepolcro en 1709, et qu’à cette
époque il était aussi au service d’Hartig. Duquel
des frères Hartig il s’agissait, c’est ce que l’on
découvre grâce aux pages de titre des deux
sepolcri suivants, qui mentionnent pour ce
dernier la fonction de gouverneur impérial. Ceci
montre clairement que le patron pragois de
Zelenka, à l’origine des commandes des sepolcri,
était le chevalier (plus tard baron, et à partir de
1725 comte) Johann Hubert Hartig (1671–1741),
alors connu comme un mélomane et connaisseur en musique ; souvent, et sans fondement,
on spécule de même, dans ce contexte, sur son
frère cadet Ludwig Joseph (1675–1735). Le rapport de Zelenka et de Johann Hubert Hartig
s’est poursuivi jusqu’à la mort du comte en
1741 : le compositeur lui envoyait à Prague des
copies de ses meilleures compositions, et c’est
aussi pour celui-ci qu’il composa son tardif Salus
infirmorum (litanies de Lorette, ZWV 152).
On ignore si les sepolcri de Zelenka ont
également été donnés à Dresde. Mais ils étaient
connus et diffusés en Bohême, comme en
témoigne la copie de l’aria Recordare Domine du
premier sepolcro, Immisit Dominus pestilentiam,
qui s’est conservée dans la collection de l’église
prévôtale Sts-Pierre-et-Paul de Mělník. C’est le
compositeur Šimon Brixi qui la réalisa en 1729.
Son intérêt pour l’œuvre de son collègue aîné
n’a rien d’étonnant : les sepolcri de Zelenka sont
des œuvres personnelles, qui montrent déjà tous
les traits du style si remarquable du compositeur.
Václav Kapsa
Les premières œuvres des compositeurs sont,
en général, particulièrement intéressantes. Elles
montrent souvent une grande force et une
grande audace, mais parfois aussi un manque
de pratique et d’expérience. Ce qui, justement,
trahit l’orientation du compositeur.
Les trois cantates pour le saint sépulcre au
Klementinum jésuite de Prague contiennent la
musique la plus ancienne de Jan Dismas Zelenka
qui nous soit parvenue. Mais ce ne sont pas là
les œuvres d’un jeune compositeur. Lorsqu’il
composa la première, Immisit Dominus pestilentiam (Prague, 1709), Zelenka avait déjà trente
ans. À quelques années d’intervalle allaient
suivre les cantates Attendite et videte (Dresde,
1712) et Deus dux (Vienne, 1716). Prague, Dresde
et Vienne sont trois lieux cruciaux dans la vie
de Zelenka. Prague : ville de l’apprentissage et
des premières années du métier de musicien.
Dresde : ville où il fut actif en tant que contrebassiste (à partir de 1710 environ) et compositeur de musique d’église (officiellement à partir
de 1720 environ, jusqu’à sa mort en 1745) à la
chapelle de la cour des princes-électeurs de Saxe
et des rois de Pologne. Enfin Vienne : ville où
Zelenka suivit en 1716-1719 les cours de composition de Johann Joseph Fux, Kapellmeister
impérial et son « magister venerandissimus ».
À son arrivée chez Fux, Zelenka avait déjà écrit
certaines grandes compositions, ce n’était donc
pas un élève ordinaire.
Ces œuvres nous sont toutes trois parvenues
dans les partitions autographes du compositeur,
mais celles-ci sont en tellement mauvais état
aujourd’hui que les pièces ont dû être en partie
reconstruites. Lors de cette reconstruction, aucune retouche arbitraire n’a été effectuée : il
était souvent possible de compléter les arias par
analogie, et dans les fugues les règles de
composition n’admettent d’ordinaire que peu
de procédés libres.
La cantate Attendite et videte n’aurait pu être
sauvée, cependant, si une circonstance heureuse
ne nous avait prêté secours. En effet, presque
tous les mouvements de cette œuvre sont des
« parodies », réutilisant donc une musique préexistante, qui a juste été arrangée et dotée d’un
nouveau texte. Ce qui servit à Zelenka de source
de matériau, c’est la principale œuvre de sa
première période, la Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV
1), dont les germes remontent sans nul doute
aux années pragoises du compositeur. En janvier
17
d’un théâtre baroque. Dans le programme horaire des jésuites du Klementinum, la production
musicale avait sa place le soir, après la procession
de pénitence organisée l’après-midi par la
congrégation mariale Congregatio Latina Major,
et les vêpres en l’église du Saint-Sauveur. Dans
l’église voisine des Chevaliers de la Croix, autre
lieu musical illustre, on jouait en revanche
l’oratorio à onze heures du matin.
Parfois, on exécutait la première partie d’un
oratorio plus vaste, en deux parties, dont on
donnait la seconde le samedi. D’autres fois, la
production musicale se composait de pièces
plus courtes, plus proches du genre de la cantate.
C’est à ce groupe qu’appartiennent les trois
œuvres de Zelenka en général désignées
aujourd’hui de « cantates pour le Saint Sépulcre » (dénomination sous laquelle elles figurent
aussi dans les anciens inventaires de l’église de
la cour de Dresde, du milieu du XVIIIe siècle)
ou de sepolcri. Ce genre musical s’était d’abord
développé dans la seconde moitié du XVIIe
siècle à la cour des Habsbourg à Vienne ; il
recouvrait des représentations scéniques ou
semi-scéniques, qu’on trouve aussi désignées du
nom d’azione sacra. On ne sait pas très bien
comment se présentaient ces productions chez
les jésuites du Klementinum, mais la musique
devait probablement être en lien étroit avec la
décoration du tombeau, à laquelle on vouait
chaque année une grande importance. Les
jésuites imprimaient d’ordinaire des sortes de
« guides » de cette décoration, de même que les
16
synopsis ou les livrets contenant le texte de la
composition ; toutefois ces sources ne sont pas
connues pour les années où ont été exécutés les
sepolcri de Zelenka (1709, 1712, 1716).
Les textes figurant sur les pages de titre des
partitions autographes de Zelenka conservées à
Dresde nous fournissent non seulement la datation, le lieu de composition et la destination
des œuvres, mais on y apprend encore que celles-ci ont vu le jour à la demande d’un comte
Hartig, que Zelenka dirigea en personne l’exécution du premier sepolcro en 1709, et qu’à cette
époque il était aussi au service d’Hartig. Duquel
des frères Hartig il s’agissait, c’est ce que l’on
découvre grâce aux pages de titre des deux
sepolcri suivants, qui mentionnent pour ce
dernier la fonction de gouverneur impérial. Ceci
montre clairement que le patron pragois de
Zelenka, à l’origine des commandes des sepolcri,
était le chevalier (plus tard baron, et à partir de
1725 comte) Johann Hubert Hartig (1671–1741),
alors connu comme un mélomane et connaisseur en musique ; souvent, et sans fondement,
on spécule de même, dans ce contexte, sur son
frère cadet Ludwig Joseph (1675–1735). Le rapport de Zelenka et de Johann Hubert Hartig
s’est poursuivi jusqu’à la mort du comte en
1741 : le compositeur lui envoyait à Prague des
copies de ses meilleures compositions, et c’est
aussi pour celui-ci qu’il composa son tardif Salus
infirmorum (litanies de Lorette, ZWV 152).
On ignore si les sepolcri de Zelenka ont
également été donnés à Dresde. Mais ils étaient
connus et diffusés en Bohême, comme en
témoigne la copie de l’aria Recordare Domine du
premier sepolcro, Immisit Dominus pestilentiam,
qui s’est conservée dans la collection de l’église
prévôtale Sts-Pierre-et-Paul de Mělník. C’est le
compositeur Šimon Brixi qui la réalisa en 1729.
Son intérêt pour l’œuvre de son collègue aîné
n’a rien d’étonnant : les sepolcri de Zelenka sont
des œuvres personnelles, qui montrent déjà tous
les traits du style si remarquable du compositeur.
Václav Kapsa
Les premières œuvres des compositeurs sont,
en général, particulièrement intéressantes. Elles
montrent souvent une grande force et une
grande audace, mais parfois aussi un manque
de pratique et d’expérience. Ce qui, justement,
trahit l’orientation du compositeur.
Les trois cantates pour le saint sépulcre au
Klementinum jésuite de Prague contiennent la
musique la plus ancienne de Jan Dismas Zelenka
qui nous soit parvenue. Mais ce ne sont pas là
les œuvres d’un jeune compositeur. Lorsqu’il
composa la première, Immisit Dominus pestilentiam (Prague, 1709), Zelenka avait déjà trente
ans. À quelques années d’intervalle allaient
suivre les cantates Attendite et videte (Dresde,
1712) et Deus dux (Vienne, 1716). Prague, Dresde
et Vienne sont trois lieux cruciaux dans la vie
de Zelenka. Prague : ville de l’apprentissage et
des premières années du métier de musicien.
Dresde : ville où il fut actif en tant que contrebassiste (à partir de 1710 environ) et compositeur de musique d’église (officiellement à partir
de 1720 environ, jusqu’à sa mort en 1745) à la
chapelle de la cour des princes-électeurs de Saxe
et des rois de Pologne. Enfin Vienne : ville où
Zelenka suivit en 1716-1719 les cours de composition de Johann Joseph Fux, Kapellmeister
impérial et son « magister venerandissimus ».
À son arrivée chez Fux, Zelenka avait déjà écrit
certaines grandes compositions, ce n’était donc
pas un élève ordinaire.
Ces œuvres nous sont toutes trois parvenues
dans les partitions autographes du compositeur,
mais celles-ci sont en tellement mauvais état
aujourd’hui que les pièces ont dû être en partie
reconstruites. Lors de cette reconstruction, aucune retouche arbitraire n’a été effectuée : il
était souvent possible de compléter les arias par
analogie, et dans les fugues les règles de
composition n’admettent d’ordinaire que peu
de procédés libres.
La cantate Attendite et videte n’aurait pu être
sauvée, cependant, si une circonstance heureuse
ne nous avait prêté secours. En effet, presque
tous les mouvements de cette œuvre sont des
« parodies », réutilisant donc une musique préexistante, qui a juste été arrangée et dotée d’un
nouveau texte. Ce qui servit à Zelenka de source
de matériau, c’est la principale œuvre de sa
première période, la Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV
1), dont les germes remontent sans nul doute
aux années pragoises du compositeur. En janvier
17
1712, Zelenka, en renvoyant à cette pièce,
demandait au prince-électeur de Saxe un congé
rémunéré pour un voyage en France et en Italie,
manifestement sans succès.
Tout comme la partition, il est possible de
reconstruire aussi le texte de la cantate. Il suffit
pour cela de quelques fragments lisibles, car,
dans le présent cas, le texte est dans sa quasitotalité constitué d’extraits de la Bible latine, la
Vulgate, qu’on peut aisément retrouver à l’aide
de la Concordance (et, aujourd’hui, via l’internet). En tant que technique de composition,
la parodie ne joue pas, à part cela, un rôle significatif dans la production de Zelenka ; le fait
qu’il ait alors tiré d’une autre presque toute une
œuvre nouvelle suggère qu’il ne devait pas
encore avoir en réserve – malgré son âge avancé
– beaucoup d’œuvres disponibles.
La musique des premiers sepolcri montre déjà
les deux éléments qui resteront typiques de
Zelenka par la suite : la tendance à une mélodie
expressive, dégageant souvent une impression
de tristesse, et le penchant pour des fugues
scrupuleusement ouvragées, avec des sujets
remarquables. Bien que certains mouvements
ne présentent pas encore l’équilibre parfait des
œuvres ultérieures, on peut aussi y voir un point
positif. On peut difficilement imaginer aria plus
émouvante que Orate pro me, lacrimæ, avec ses
cadences rompues surprenantes (Immisit Dominus pestilentiam, n° 5), ou utilisation du chœur
plus convaincante que dans la dernière partie
du sepolcro Deus dux fortissime.
18
On ne sait pas exactement quelle musique
le jeune Zelenka connaissait : Lotti ? Caldara ?
Fux ? Des compositeurs tchèques du pays ?
Il est sûr en tout cas qu’il possédait un talent
particulier, qu’il put splendidement développer
par la suite, dans les années 1720–1745, et qui
fit naître une œuvre au cachet caractéristique.
Wolfgang Horn
PRAŽSKÉ OBDOBÍ
JANA DISMASE ZELENKY
O prvních třech desítkách let života skladatele
Jana Dismase Zelenky víme překvapivě málo.
Narodil se roku 1679 v rodině kantora a varhaníka v Louňovicích, solidní základy hudebního
vzdělání tedy získal jistě doma. Znovu se však
Zelenkovo jméno vynořuje až v roce 1704, kdy
byl již dospělým mužem. V synopsi školské hry
Via laureata (ZWV 245), k níž složil hudbu, je
označen jako generosus dominus, urozený pán,
což naznačuje jistý společenský status. Hru
uvedlo jezuitské gymnázium v Praze na Malé
Straně k poctě nově jmenovaného nejvyššího
purkrabího Království českého Heřmana Jakuba
Černína a jeho rodu. Zelenkova hudba se bohužel nedochovala. Jeho práce pro jezuity,
vícekrát doložená i později, ale naznačuje užší
vztah skladatele k tomuto řádu. Nabízející se
možnost, že právě na některém z jezuitských
gymnázií studoval, však dosud potvrzena
nebyla.
Také tři skladby nacházející se na této nahrávce byly určeny jezuitům. Náleží k nejstarším
dochovaným Zelenkovým dílům, zároveň však
jsou jedinečnými doklady hudby provozované
v kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražském
Klementinu, největší a nejstarší jezuitské koleji
v Čechách. Tento kostel patřil k nejvýznamnějším místům na pomyslné „hudební mapě“ pražských měst té doby. O tom svědčí například
kostelní účty, dokládající nejen časté opravy varhan, ale i nákupy hudebních nástrojů: roku 1709
byl například zakoupen nový violon za 18 zlatých. Hudební sbírka se však bohužel beze stopy
ztratila, a tak o tamních hudebních produkcích
vypovídají hlavně dochovaná libreta oratorií,
která zde byla provozována zejména v době
Velikonoc.
Tato hudba zněla obvykle u Božího hrobu,
kde byla po velkopátečních obřadech – které
tehdy probíhaly ráno – uložena nejsvětější svátost. Osvětlený Boží hrob byl místem pro celodenní adoraci a rozjímání Kristovy vykupitelské
smrti. Tu přibližovaly i alegorické výjevy a scény,
které boží hrob zdobily; i jeho stavba byla koncipována podobně jako kulisy barokního divadla. Hudební produkce měla v časovém rozvrhu
klementinských jezuitů místo večer, po kajícím
procesí pořádaném odpoledne Větší mariánskou
družinou (Congregationis Latinæ Majoris) a po
nešporách v kostele sv. Salvátora. V sousedícím
křižovnickém chrámu, dalším hudebně proslulém místě, zase bývalo dáváno oratorium
v jedenáct hodin dopoledne.
Někdy se jednalo o první díl rozsáhlejšího,
dvoudílného oratoria, jehož druhý díl zazněl
v sobotu. Jindy šlo o kratší skladby, které se
19
1712, Zelenka, en renvoyant à cette pièce,
demandait au prince-électeur de Saxe un congé
rémunéré pour un voyage en France et en Italie,
manifestement sans succès.
Tout comme la partition, il est possible de
reconstruire aussi le texte de la cantate. Il suffit
pour cela de quelques fragments lisibles, car,
dans le présent cas, le texte est dans sa quasitotalité constitué d’extraits de la Bible latine, la
Vulgate, qu’on peut aisément retrouver à l’aide
de la Concordance (et, aujourd’hui, via l’internet). En tant que technique de composition,
la parodie ne joue pas, à part cela, un rôle significatif dans la production de Zelenka ; le fait
qu’il ait alors tiré d’une autre presque toute une
œuvre nouvelle suggère qu’il ne devait pas
encore avoir en réserve – malgré son âge avancé
– beaucoup d’œuvres disponibles.
La musique des premiers sepolcri montre déjà
les deux éléments qui resteront typiques de
Zelenka par la suite : la tendance à une mélodie
expressive, dégageant souvent une impression
de tristesse, et le penchant pour des fugues
scrupuleusement ouvragées, avec des sujets
remarquables. Bien que certains mouvements
ne présentent pas encore l’équilibre parfait des
œuvres ultérieures, on peut aussi y voir un point
positif. On peut difficilement imaginer aria plus
émouvante que Orate pro me, lacrimæ, avec ses
cadences rompues surprenantes (Immisit Dominus pestilentiam, n° 5), ou utilisation du chœur
plus convaincante que dans la dernière partie
du sepolcro Deus dux fortissime.
18
On ne sait pas exactement quelle musique
le jeune Zelenka connaissait : Lotti ? Caldara ?
Fux ? Des compositeurs tchèques du pays ?
Il est sûr en tout cas qu’il possédait un talent
particulier, qu’il put splendidement développer
par la suite, dans les années 1720–1745, et qui
fit naître une œuvre au cachet caractéristique.
Wolfgang Horn
PRAŽSKÉ OBDOBÍ
JANA DISMASE ZELENKY
O prvních třech desítkách let života skladatele
Jana Dismase Zelenky víme překvapivě málo.
Narodil se roku 1679 v rodině kantora a varhaníka v Louňovicích, solidní základy hudebního
vzdělání tedy získal jistě doma. Znovu se však
Zelenkovo jméno vynořuje až v roce 1704, kdy
byl již dospělým mužem. V synopsi školské hry
Via laureata (ZWV 245), k níž složil hudbu, je
označen jako generosus dominus, urozený pán,
což naznačuje jistý společenský status. Hru
uvedlo jezuitské gymnázium v Praze na Malé
Straně k poctě nově jmenovaného nejvyššího
purkrabího Království českého Heřmana Jakuba
Černína a jeho rodu. Zelenkova hudba se bohužel nedochovala. Jeho práce pro jezuity,
vícekrát doložená i později, ale naznačuje užší
vztah skladatele k tomuto řádu. Nabízející se
možnost, že právě na některém z jezuitských
gymnázií studoval, však dosud potvrzena
nebyla.
Také tři skladby nacházející se na této nahrávce byly určeny jezuitům. Náleží k nejstarším
dochovaným Zelenkovým dílům, zároveň však
jsou jedinečnými doklady hudby provozované
v kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražském
Klementinu, největší a nejstarší jezuitské koleji
v Čechách. Tento kostel patřil k nejvýznamnějším místům na pomyslné „hudební mapě“ pražských měst té doby. O tom svědčí například
kostelní účty, dokládající nejen časté opravy varhan, ale i nákupy hudebních nástrojů: roku 1709
byl například zakoupen nový violon za 18 zlatých. Hudební sbírka se však bohužel beze stopy
ztratila, a tak o tamních hudebních produkcích
vypovídají hlavně dochovaná libreta oratorií,
která zde byla provozována zejména v době
Velikonoc.
Tato hudba zněla obvykle u Božího hrobu,
kde byla po velkopátečních obřadech – které
tehdy probíhaly ráno – uložena nejsvětější svátost. Osvětlený Boží hrob byl místem pro celodenní adoraci a rozjímání Kristovy vykupitelské
smrti. Tu přibližovaly i alegorické výjevy a scény,
které boží hrob zdobily; i jeho stavba byla koncipována podobně jako kulisy barokního divadla. Hudební produkce měla v časovém rozvrhu
klementinských jezuitů místo večer, po kajícím
procesí pořádaném odpoledne Větší mariánskou
družinou (Congregationis Latinæ Majoris) a po
nešporách v kostele sv. Salvátora. V sousedícím
křižovnickém chrámu, dalším hudebně proslulém místě, zase bývalo dáváno oratorium
v jedenáct hodin dopoledne.
Někdy se jednalo o první díl rozsáhlejšího,
dvoudílného oratoria, jehož druhý díl zazněl
v sobotu. Jindy šlo o kratší skladby, které se
19
blížily spíše hudebnímu druhu kantáty. K nim
patří i tři Zelenkova díla, která dnes bývají označována jako kantáty ke Svatému hrobu (jak jsou
uvedena i ve starých inventářích drážďanského
dvorního kostela z poloviny 18. století), nebo
jako sepolkra. Tento hudební žánr se rozvinul
v druhé polovině 17. století nejdříve u habsburského dvora ve Vídni, šlo o scénická či poloscénická představení označovaná například také
azione sacra. Není příliš jasné, jak vypadaly tyto
produkce u klementinských jezuitů, hudba však
pravděpodobně úzce souvisela s výzdobou
Božího hrobu, které byla každoročně věnována
velká pozornost. Jezuité obvykle vydávali tiskem
jakési „průvodce“ touto výzdobou, stejně jako
synopse či libreta obsahující text skladby, z let
provedení Zelenkových sepolker (1709, 1712,
1716) však tyto prameny nejsou známy.
Texty na titulních listech Zelenkových autografních partitur dochovaných v Drážďanech
nás informují nejen o dataci, místu vzniku a určení skladeb, ale i o tom, že skladby vznikly na
žádost hraběte Hartiga, že provedení prvního
sepolkra v roce 1709 Zelenka osobně řídil a že
v té době rovněž působil v Hartigových službách. O kterého z bratrů Hartigů šlo, se dozvídáme z titulních stran obou pozdějších sepolker,
na nichž je zmíněna jeho funkce císařského
místodržícího. Z toho je zřejmé, že Zelenkovým
pražským patronem i objednavatelem sepolker
byl rytíř (od roku 1725 hrabě) Johann Hubert
Hartig (1671–1741), tehdy známý co znalec
a milovník hudby; často a nepodloženě se v této
20
souvislosti spekuluje rovněž o jeho mladším
bratrovi Ludwigu Josephovi (1675–1735). Vztah
Zelenky a Johanna Huberta Hartiga přetrval až
do smrti hraběte v roce 1741: skladatel hraběti
posílal do Prahy opisy svých nejlepších skladeb
a přímo pro něj zkomponoval své pozdní Loretánské litanie Salus infirmorum (ZWV 152).
Zda Zelenkova sepolkra zazněla i v Drážďanech, nevíme. O tom, že byla známa a šířena
v Čechách, však svědčí opis árie Recordare
Domine z prvního sepolkra Immisit Dominus
pestilentiam, který se dochoval ve sbírce z proboštského kostela sv. Petra a Pavla v Mělníce.
V roce 1729 si jej pořídil skladatel Šimon Brixi.
Jeho zájmu o dílo staršího kolegy se nelze podivovat. Zelenkova sepolkra jsou osobitá díla,
která již vykazují všechny znaky skladatelova
nanejvýš pozoruhodného kompozičního stylu.
Václav Kapsa
Raná díla skladatelů bývají zvláště zajímavá.
Často ukazují velkou sílu a smělost, někdy ale
také chybějící cvik a zkušenost. Právě to ale prozrazuje skladatelovo směřování.
Tři kantáty ke svatému hrobu v jezuitském
Klementinu v Praze obsahují nejranější hudbu
Jana Dismase Zelenky, která se dochovala.
Nejedná se však o díla mladého skladatele. Když
Zelenka zkomponoval první z nich, Immisit
Dominus pestilentiam (Praha 1709), byl již třicetiletý. S odstupem několika let následovaly kantáty Attendite et videte (Drážďany 1712) a Deus
dux (Vídeň 1716). Praha, Drážďany a Vídeň jsou
třemi rozhodujícími místy Zelenkova života:
Praha jako město jeho vzdělání a prvních let
v hudebnickém povolání, Drážďany jako město,
v němž působil v roli kontrabasisty (cca od roku
1710) a skladatele církevní hudby (oficiálně cca
od roku 1720 až do smrti v roce 1745) v dvorní
kapele saských kurfiřtů a polských králů,
konečně Vídeň jako město, kde Zelenku v letech
1716–1719 učil skladbě jeho „magister venerandissimus“, císařský kapelník Johann Joseph Fux.
Když Zelenka k Fuxovi přišel, měl již za sebou
některé velké kompozice, nebyl tedy žádným
obvyklým žákem.
Všechna tři díla se dochovala ve skladatelových autografních partiturách, které jsou však
dnes v tak špatném stavu, že skladby musely
být částečně rekonstruovány. Při rekonstrukci
nedošlo k žádným svévolným úpravám: árie
bylo často možno doplnit „per analogiam“ a ve
fugách připouštějí kompoziční pravidla obvykle
jen málo libovolných postupů.
Zachránit by ovšem nebylo možno kantátu
Attendite et videte, zde však přišla na pomoc
šťastná okolnost. Téměř všechny věty tohoto
díla jsou totiž „parodie“, tedy využívají již existující hudbu, která byla pouze upravena a podložena novým textem. Jako zdroj materiálu
sloužilo Zelenkovi hlavní dílo jeho raného
období, Missa Sanctæ Ceciliæ (ZWV 1), jejíž
zárodky nepochybně pocházejí ještě ze skladatelových pražských let. V lednu 1712 žádal
Zelenka saského kurfiřta s odkazem na tuto
skladbu o placenou dovolenou na cestu do Francie a Itálie, zjevně bez úspěchu.
Stejně jako noty může být rekonstruován
i text kantáty. Stačí k tomu jen několik čitelných
fragmentů, neboť v tomto případě je text téměř
v úplnosti sestaven z úryvků latinské bible,
Vulgáty, které jsou lehce dohledatelné pomocí
konkordance (a dnes i prostřednictvím internetu). Parodie jako kompoziční technika jinak
nehraje v Zelenkově tvorbě žádnou významnou
roli; když tehdy odvodil téměř celé nové dílo
z jiného, naznačuje to, že patrně ještě nedisponoval – navzdory svému pokročilému věku –
příliš velkou zásobou skladeb.
Hudba raných sepolker již vykazuje oba
prvky typické pro Zelenku i později: tendence
k expresivní, často truchlivě působící melodice
a sklon k starostlivě vypracovaným fugám s pozoruhodnými tématy. Přestože některé věty ještě
nevykazují dokonalou rovnováhu pozdějších
děl, může to být hodnoceno i pozitivně. Sotva
je možno představit si dojemnější árii než Orate
pro me, lacrimæ (Immisit Dominus pestilentiam, č. 5)
s jejími překvapivými klamnými závěry, či působivější použití sboru než v poslední části sepolkra Deus dux fortissime.
Nevíme přesně, jakou hudbu mladý Zelenka
znal: Lottiho? Caldaru? Fuxe? Domácí české
skladatele? Jisté však je, že disponoval zvláštním
nadáním, které později, v letech 1720–1745,
mohl velkolepě rozvinout a z nějž vzešlo dílo
nezaměnitelného charakteru.
Wolfgang Horn
21
blížily spíše hudebnímu druhu kantáty. K nim
patří i tři Zelenkova díla, která dnes bývají označována jako kantáty ke Svatému hrobu (jak jsou
uvedena i ve starých inventářích drážďanského
dvorního kostela z poloviny 18. století), nebo
jako sepolkra. Tento hudební žánr se rozvinul
v druhé polovině 17. století nejdříve u habsburského dvora ve Vídni, šlo o scénická či poloscénická představení označovaná například také
azione sacra. Není příliš jasné, jak vypadaly tyto
produkce u klementinských jezuitů, hudba však
pravděpodobně úzce souvisela s výzdobou
Božího hrobu, které byla každoročně věnována
velká pozornost. Jezuité obvykle vydávali tiskem
jakési „průvodce“ touto výzdobou, stejně jako
synopse či libreta obsahující text skladby, z let
provedení Zelenkových sepolker (1709, 1712,
1716) však tyto prameny nejsou známy.
Texty na titulních listech Zelenkových autografních partitur dochovaných v Drážďanech
nás informují nejen o dataci, místu vzniku a určení skladeb, ale i o tom, že skladby vznikly na
žádost hraběte Hartiga, že provedení prvního
sepolkra v roce 1709 Zelenka osobně řídil a že
v té době rovněž působil v Hartigových službách. O kterého z bratrů Hartigů šlo, se dozvídáme z titulních stran obou pozdějších sepolker,
na nichž je zmíněna jeho funkce císařského
místodržícího. Z toho je zřejmé, že Zelenkovým
pražským patronem i objednavatelem sepolker
byl rytíř (od roku 1725 hrabě) Johann Hubert
Hartig (1671–1741), tehdy známý co znalec
a milovník hudby; často a nepodloženě se v této
20
souvislosti spekuluje rovněž o jeho mladším
bratrovi Ludwigu Josephovi (1675–1735). Vztah
Zelenky a Johanna Huberta Hartiga přetrval až
do smrti hraběte v roce 1741: skladatel hraběti
posílal do Prahy opisy svých nejlepších skladeb
a přímo pro něj zkomponoval své pozdní Loretánské litanie Salus infirmorum (ZWV 152).
Zda Zelenkova sepolkra zazněla i v Drážďanech, nevíme. O tom, že byla známa a šířena
v Čechách, však svědčí opis árie Recordare
Domine z prvního sepolkra Immisit Dominus
pestilentiam, který se dochoval ve sbírce z proboštského kostela sv. Petra a Pavla v Mělníce.
V roce 1729 si jej pořídil skladatel Šimon Brixi.
Jeho zájmu o dílo staršího kolegy se nelze podivovat. Zelenkova sepolkra jsou osobitá díla,
která již vykazují všechny znaky skladatelova
nanejvýš pozoruhodného kompozičního stylu.
Václav Kapsa
Raná díla skladatelů bývají zvláště zajímavá.
Často ukazují velkou sílu a smělost, někdy ale
také chybějící cvik a zkušenost. Právě to ale prozrazuje skladatelovo směřování.
Tři kantáty ke svatému hrobu v jezuitském
Klementinu v Praze obsahují nejranější hudbu
Jana Dismase Zelenky, která se dochovala.
Nejedná se však o díla mladého skladatele. Když
Zelenka zkomponoval první z nich, Immisit
Dominus pestilentiam (Praha 1709), byl již třicetiletý. S odstupem několika let následovaly kantáty Attendite et videte (Drážďany 1712) a Deus
dux (Vídeň 1716). Praha, Drážďany a Vídeň jsou
třemi rozhodujícími místy Zelenkova života:
Praha jako město jeho vzdělání a prvních let
v hudebnickém povolání, Drážďany jako město,
v němž působil v roli kontrabasisty (cca od roku
1710) a skladatele církevní hudby (oficiálně cca
od roku 1720 až do smrti v roce 1745) v dvorní
kapele saských kurfiřtů a polských králů,
konečně Vídeň jako město, kde Zelenku v letech
1716–1719 učil skladbě jeho „magister venerandissimus“, císařský kapelník Johann Joseph Fux.
Když Zelenka k Fuxovi přišel, měl již za sebou
některé velké kompozice, nebyl tedy žádným
obvyklým žákem.
Všechna tři díla se dochovala ve skladatelových autografních partiturách, které jsou však
dnes v tak špatném stavu, že skladby musely
být částečně rekonstruovány. Při rekonstrukci
nedošlo k žádným svévolným úpravám: árie
bylo často možno doplnit „per analogiam“ a ve
fugách připouštějí kompoziční pravidla obvykle
jen málo libovolných postupů.
Zachránit by ovšem nebylo možno kantátu
Attendite et videte, zde však přišla na pomoc
šťastná okolnost. Téměř všechny věty tohoto
díla jsou totiž „parodie“, tedy využívají již existující hudbu, která byla pouze upravena a podložena novým textem. Jako zdroj materiálu
sloužilo Zelenkovi hlavní dílo jeho raného
období, Missa Sanctæ Ceciliæ (ZWV 1), jejíž
zárodky nepochybně pocházejí ještě ze skladatelových pražských let. V lednu 1712 žádal
Zelenka saského kurfiřta s odkazem na tuto
skladbu o placenou dovolenou na cestu do Francie a Itálie, zjevně bez úspěchu.
Stejně jako noty může být rekonstruován
i text kantáty. Stačí k tomu jen několik čitelných
fragmentů, neboť v tomto případě je text téměř
v úplnosti sestaven z úryvků latinské bible,
Vulgáty, které jsou lehce dohledatelné pomocí
konkordance (a dnes i prostřednictvím internetu). Parodie jako kompoziční technika jinak
nehraje v Zelenkově tvorbě žádnou významnou
roli; když tehdy odvodil téměř celé nové dílo
z jiného, naznačuje to, že patrně ještě nedisponoval – navzdory svému pokročilému věku –
příliš velkou zásobou skladeb.
Hudba raných sepolker již vykazuje oba
prvky typické pro Zelenku i později: tendence
k expresivní, často truchlivě působící melodice
a sklon k starostlivě vypracovaným fugám s pozoruhodnými tématy. Přestože některé věty ještě
nevykazují dokonalou rovnováhu pozdějších
děl, může to být hodnoceno i pozitivně. Sotva
je možno představit si dojemnější árii než Orate
pro me, lacrimæ (Immisit Dominus pestilentiam, č. 5)
s jejími překvapivými klamnými závěry, či působivější použití sboru než v poslední části sepolkra Deus dux fortissime.
Nevíme přesně, jakou hudbu mladý Zelenka
znal: Lottiho? Caldaru? Fuxe? Domácí české
skladatele? Jisté však je, že disponoval zvláštním
nadáním, které později, v letech 1720–1745,
mohl velkolepě rozvinout a z nějž vzešlo dílo
nezaměnitelného charakteru.
Wolfgang Horn
21
IMMISIT DOMINUS PESTILENTIAM
(ZWV 58)
1
Immisit Dominus pestilentiam in Israel
a mane usque ad tempus constitutum
et mortui sunt ex populo a Dan usque
ad Bersabee septuaginta millia virorum.
Emit ergo David aream et boves
et ædificavit altare Domino et obtulit
holocausta et pacifica.
Et propitiatus est Dominus terræ
et cohibita est plaga ab Israel.
2
Feriam pestilentia atque consumam,
finis universæ carnis
venit coram me, repleta est terra iniquitate.
3
Recordare, Domine, testamenti tui
et dic angelo percutienti: non desoletur terra.
4
Sacrificemus Domino, Deo nostro,
ne forte accidat nobis pestis.
6
Parcite boni angeli,
beatæ pacis nuntii,
placate Deum iudicem,
vitæ scelestæ vindicem.
7
Clamate, guttæ sanguinis
ob culpam fusæ criminis.
Delete mortis debitum,
favete vita cœlitum.
8
Deus, qui non mortem, sed pœnitentiam
desideras peccatorum, populum tuum propitius
respice ad te revertentem,
9
ut dum tibi devotus existit, iracundiæ tuæ
flagella ab eo placatus amoveas.
Amen.
5
Orate pro me, lacrimæ,
dolentis testes animæ,
lugete cordis intima
ob perpetrata crimina.
23
(ZWV 58)
1
Immisit Dominus pestilentiam in Israel
a mane usque ad tempus constitutum
et mortui sunt ex populo a Dan usque
ad Bersabee septuaginta millia virorum.
Emit ergo David aream et boves
et ædificavit altare Domino et obtulit
holocausta et pacifica.
Et propitiatus est Dominus terræ
et cohibita est plaga ab Israel.
2
Feriam pestilentia atque consumam,
finis universæ carnis
venit coram me, repleta est terra iniquitate.
3
Recordare, Domine, testamenti tui
et dic angelo percutienti: non desoletur terra.
4
Sacrificemus Domino, Deo nostro,
ne forte accidat nobis pestis.
6
Parcite boni angeli,
beatæ pacis nuntii,
placate Deum iudicem,
vitæ scelestæ vindicem.
7
Clamate, guttæ sanguinis
ob culpam fusæ criminis.
Delete mortis debitum,
favete vita cœlitum.
8
Deus, qui non mortem, sed pœnitentiam
desideras peccatorum, populum tuum propitius
respice ad te revertentem,
9
ut dum tibi devotus existit, iracundiæ tuæ
flagella ab eo placatus amoveas.
Amen.
5
Orate pro me, lacrimæ,
dolentis testes animæ,
lugete cordis intima
ob perpetrata crimina.
23
DEUS DUX (ZWV 60)
ATTENDITE ET VIDETE (ZWV 59)
10
Attendite et videte: circumdederunt
me vituli multi, tauri pingues obsederunt me,
aperuerunt super me os suum sicut leo
rapiens et rugiens, circumdederunt me canes
multi, consilium malignantium obsedit me,
foderunt manus meas et pedes meos,
dinumeraverunt omnia ossa mea, a planta pedis
usque ad verticem vulnus, livor et plaga, et plaga
tumens, dederunt in escam meam fel et in siti
mea potaverunt me aceto, aruit tamquam testa
virtus mea, et lingua mea adhæsit faucibus meis,
in pulverem mortis deductus sum pacificans
per sanguinem crucis, sive quæ in terris sunt:
Attendite et videte, si est dolor sicut dolor meus.
Abluti estis, sanctificati estis, justificati estis,
empti estis pretio magno.
11
Adoramus te, Christe,
quoniam occisus es et redemisti nos
in sanguine tuo,
adoramus te, Christe, et benedicimus tibi.
12
Omnes gentes plaudite manibus,
jubilate Deo in voce exsultationis,
quoniam Dominus elegit nobis
hæreditatem suam.
24
13
Psallite Deo nostro, psallite, qui dedit semet
ipsum pro nobis, ut nos redimeret.
14
Omnipotens Deus, Deus noster in æternum
et in sæculum sæculi. Amen.
Qui dilexit nos et lavit nos a peccatis nostris
in sanguine suo et fecit nos regnum.
15
Deus regit nos, ipsi gloria et imperium
in sæcula sæculorum.
16
Dignus es, Domine, accipere virtutem
et divinitatem et gloriam,
qui occisus es, accipere virtutem
et honorem et gloriam.
17
Deo subjecta esto anima mea,
quia ipse salvator meus, salutare meum
et gloria mea.
18
Adoramus te, Christe, quoniam occisus
es et redemisti nos in sanguine tuo,
19
Deus, dux fortissime,
nostros exercitus
robora virtutibus.
Hostium sic machinæ,
robor et insidiæ
fractæ erunt et perditæ.
20
Solare, Christiadum turba,
vexilla Regis prodeunt,
fulget crucis mysterium
et super crucis triumphum
jam gloriosum fulget
victoriæ signum.
23
Ave, crucis, ave, lignum,
certum triumphi signum.
24
In illa die gentes deprecabuntur eum,
qui stat in signum populorum.
Et erit sepulchrum ejus gloriosum,
Adjiciet Dominus secundum manum suam
ad possidendum residuum populi sui.
25–27
O, salutaris hostia,
quæ cœli pandis ostium,
bella premunt hostilia,
da robur, fer auxilium.
21
Ave crucis, ave lignum,
22
Tu nostra es vera, tu gloriæ spes,
eris et certa victoriæ spes.
In cruce est salus, in cruce est pax,
in cruce sic fulget Christiadum fax.
Hoc signo vincuntur,
qui hoc persequuntur,
hoc ligno frangitur,
hoc hostis angitur.
25
DEUS DUX (ZWV 60)
10
Attendite et videte: circumdederunt
me vituli multi, tauri pingues obsederunt me,
aperuerunt super me os suum sicut leo
rapiens et rugiens, circumdederunt me canes
multi, consilium malignantium obsedit me,
foderunt manus meas et pedes meos,
dinumeraverunt omnia ossa mea, a planta pedis
usque ad verticem vulnus, livor et plaga, et plaga
tumens, dederunt in escam meam fel et in siti
mea potaverunt me aceto, aruit tamquam testa
virtus mea, et lingua mea adhæsit faucibus meis,
in pulverem mortis deductus sum pacificans
per sanguinem crucis, sive quæ in terris sunt:
Attendite et videte, si est dolor sicut dolor meus.
Abluti estis, sanctificati estis, justificati estis,
empti estis pretio magno.
11
Adoramus te, Christe,
quoniam occisus es et redemisti nos
in sanguine tuo,
12
Omnes gentes plaudite manibus,
jubilate Deo in voce exsultationis,
quoniam Dominus elegit nobis
hæreditatem suam.
24
13
Psallite Deo nostro, psallite, qui dedit semet
ipsum pro nobis, ut nos redimeret.
14
Omnipotens Deus, Deus noster in æternum
et in sæculum sæculi. Amen.
Qui dilexit nos et lavit nos a peccatis nostris
in sanguine suo et fecit nos regnum.
15
Deus regit nos, ipsi gloria et imperium
in sæcula sæculorum.
16
Dignus es, Domine, accipere virtutem
et divinitatem et gloriam,
qui occisus es, accipere virtutem
et honorem et gloriam.
17
Deo subjecta esto anima mea,
quia ipse salvator meus, salutare meum
et gloria mea.
18
Adoramus te, Christe, quoniam occisus
es et redemisti nos in sanguine tuo,
19
Deus, dux fortissime,
nostros exercitus
robora virtutibus.
Hostium sic machinæ,
robor et insidiæ
fractæ erunt et perditæ.
20
Solare, Christiadum turba,
vexilla Regis prodeunt,
fulget crucis mysterium
et super crucis triumphum
jam gloriosum fulget
victoriæ signum.
23
Ave, crucis, ave, lignum,
24
In illa die gentes deprecabuntur eum,
qui stat in signum populorum.
Et erit sepulchrum ejus gloriosum,
Adjiciet Dominus secundum manum suam
ad possidendum residuum populi sui.
25–27
O, salutaris hostia,
quæ cœli pandis ostium,
bella premunt hostilia,
da robur, fer auxilium.
21
Ave crucis, ave lignum,
22
Tu nostra es vera, tu gloriæ spes,
eris et certa victoriæ spes.
In cruce est salus, in cruce est pax,
in cruce sic fulget Christiadum fax.
Hoc signo vincuntur,
qui hoc persequuntur,
hoc ligno frangitur,
hoc hostis angitur.
25
IMMISIT DOMINUM PESTILENTIAM
(ZWV 58)
(ZWV 58)
(ZWV 58)
(ZWV 58)
1
The Lord sent plague on Israel
From that morning until the constituted time,
And seventy thousand men perished from
The people, from Dan to Bersabee. Ergo David
Bought land and cattle and built an altar to the
Lord and gave burnt and propitiatory offerings.
The Lord answered the prayers on earth and
Israel was spared destruction.
1
Der Herr sandte die Pest nach Israel
und von jenem Morgen bis zur festgesetzten
Zeit starben aus dem Volk von Dan bis Bersabe
siebzigtausend Männer. David kaufte Grund
und Vieh und erbaute dem Herrn einen Altar
und opferte Brand- und Friedensopfer.
Der Herr erhörte die Bitten für das Land und
das Verderben wurde von Israel abgewendet.
1
Le Seigneur envoya la peste dans Israël, depuis
le matin de ce jour-là jusqu’au temps fixé ; et,
de Dan jusqu’à Bersabée, il mourut du peuple
soixante-dix mille hommes. David acheta donc
une aire et des bœufs, et il bâtit un autel au
Seigneur et offrit des holocaustes et des sacrifices
de paix. Et le Seigneur se montra propice au
pays,et le fléau fut retenu loin d’Israël.
1
Seslal Hospodin mor na Israel
od onoho jitra až do ustanoveného času
a zemřelo z lidu od Danu až k Beer-šebě
sedmdesát tisíc mužů. David tedy koupil
pozemek i dobytek a vystavěl oltář Hospodinu
a obětoval zápalné i smírné oběti.
Hospodin prosby za zemi vyslyšel
a zkáza byla od Israele odvrácena.
2
I shall strike with plague and consume them,
Terminate everything alive,
Since earth is replete with iniquity.
2
Durch die Pest greife ich an und vernichte sie,
das Ende des Fleisches kommt durch mich,
denn das Land ist voller Frevel.
2
Je les frapperai de la peste et les ferai périr ;
pour moi la fin de toute chair est arrivée, car la
terre est remplie d’injustice.
2
Morem udeřím a zničím je,
nastane konec všeho živého,
neboť země je plná nepravosti.
3
Oh remember, Lord, your covenant,
And say to the angel of destruction:
Earth shall not be desolate.
3
Erinnere dich, Herr, an deinen Vertrag
und sage dem strafenden Engel: zerstöre
die Erde nicht.
3
Souviens-toi, Seigneur, de ton alliance,
et dis à l’ange exterminateur : que la terre
ne finisse pas déserte.
3
Vzpomeň si, Hospodine, na svoji smlouvu
a řekni andělu, jenž trestá: země
nezůstane pustá.
4
We offer up to the Lord, our God
So as not to be smitten by plague.
4
Wir opfern dem Herrn, unserem Gott,
damit uns die Pest nicht treffe.
4
Offrons des sacrifices au Seigneur, notre Dieu,
afin qu’Il ne nous frappe pas de la peste.
4
Obětujme Hospodinu, našemu Bohu,
aby nás nestihl mor.
5
Pray for me, tears,
Witnesses of a suffering soul,
Bewail in the depths of the heart
For sins committed.
5
Bittet für mich, Tränen,
Zeuginnen der leidenden Seele,
trauert in den Tiefen des Herzens
ob der begangenen Sünden.
5
Priez pour moi, larmes,
témoins d’une âme affligée,
pleurez, tréfonds de mon cœur,
pour les crimes commis.
5
Proste za mne, slzy,
svědkyně duše trpící,
truchlete v hlubinách srdce
pro hříchy spáchané.
26
27
(ZWV 58)
(ZWV 58)
(ZWV 58)
(ZWV 58)
1
The Lord sent plague on Israel
From that morning until the constituted time,
And seventy thousand men perished from
The people, from Dan to Bersabee. Ergo David
Bought land and cattle and built an altar to the
Lord and gave burnt and propitiatory offerings.
The Lord answered the prayers on earth and
Israel was spared destruction.
1
Der Herr sandte die Pest nach Israel
und von jenem Morgen bis zur festgesetzten
Zeit starben aus dem Volk von Dan bis Bersabe
siebzigtausend Männer. David kaufte Grund
und Vieh und erbaute dem Herrn einen Altar
und opferte Brand- und Friedensopfer.
Der Herr erhörte die Bitten für das Land und
das Verderben wurde von Israel abgewendet.
1
Le Seigneur envoya la peste dans Israël, depuis
le matin de ce jour-là jusqu’au temps fixé ; et,
de Dan jusqu’à Bersabée, il mourut du peuple
soixante-dix mille hommes. David acheta donc
une aire et des bœufs, et il bâtit un autel au
Seigneur et offrit des holocaustes et des sacrifices
de paix. Et le Seigneur se montra propice au
pays,et le fléau fut retenu loin d’Israël.
1
Seslal Hospodin mor na Israel
od onoho jitra až do ustanoveného času
a zemřelo z lidu od Danu až k Beer-šebě
sedmdesát tisíc mužů. David tedy koupil
pozemek i dobytek a vystavěl oltář Hospodinu
a obětoval zápalné i smírné oběti.
Hospodin prosby za zemi vyslyšel
a zkáza byla od Israele odvrácena.
2
I shall strike with plague and consume them,
Terminate everything alive,
Since earth is replete with iniquity.
2
Durch die Pest greife ich an und vernichte sie,
das Ende des Fleisches kommt durch mich,
denn das Land ist voller Frevel.
2
Je les frapperai de la peste et les ferai périr ;
pour moi la fin de toute chair est arrivée, car la
terre est remplie d’injustice.
2
Morem udeřím a zničím je,
nastane konec všeho živého,
neboť země je plná nepravosti.
3
Oh remember, Lord, your covenant,
And say to the angel of destruction:
Earth shall not be desolate.
3
Erinnere dich, Herr, an deinen Vertrag
und sage dem strafenden Engel: zerstöre
die Erde nicht.
3
Souviens-toi, Seigneur, de ton alliance,
et dis à l’ange exterminateur : que la terre
ne finisse pas déserte.
3
Vzpomeň si, Hospodine, na svoji smlouvu
a řekni andělu, jenž trestá: země
nezůstane pustá.
4
We offer up to the Lord, our God
So as not to be smitten by plague.
4
Wir opfern dem Herrn, unserem Gott,
damit uns die Pest nicht treffe.
4
Offrons des sacrifices au Seigneur, notre Dieu,
afin qu’Il ne nous frappe pas de la peste.
4
Obětujme Hospodinu, našemu Bohu,
aby nás nestihl mor.
5
Pray for me, tears,
Witnesses of a suffering soul,
Bewail in the depths of the heart
For sins committed.
5
Bittet für mich, Tränen,
Zeuginnen der leidenden Seele,
trauert in den Tiefen des Herzens
ob der begangenen Sünden.
5
Priez pour moi, larmes,
témoins d’une âme affligée,
pleurez, tréfonds de mon cœur,
pour les crimes commis.
5
Proste za mne, slzy,
svědkyně duše trpící,
truchlete v hlubinách srdce
pro hříchy spáchané.
26
27
6
Take mercy, good angels,
Harbingers of clement peace,
Reconcile us with God the Judge,
Who punishes the sinful.
6
Erbarmt euch, gute Engel,
Boten des seligen Friedens,
versöhnt uns mit Gott dem Richter,
der das Leben in Sünde straft.
6
Ayez pitié, bons anges,
messagers d’une paix bienheureuse,
conciliez-nous la bienveillance de Dieu,
jugequi punit une vie pécheresse.
6
Smilujte se, dobří andělé,
poslové laskavého míru,
smiřte nás s Bohem soudcem,
jenž trestá život v hříchu.
7
Cry tears of blood,
Shed for the guilt of sin.
Cancel the debt of death,
Help us to achieve life everlasting.
7
Schreit, ihr blutigen Tränen,
vergossen ob der Schuld der Sünde.
Löscht die Schuld durch den Tod,
erbittet das Leben im Himmel.
7
Criez, gouttes de sang
versées pour la faute du péché.
Supprimez le tribut de la mort,
aidez-nous à obtenir la vie céleste.
7
Křičte, slzy krvavé,
pro vinu hříchu prolité.
Smažte daň smrti,
vyproste život v nebesích.
8
Lord, you who desire not death
but penitence For sin,
look down kindly on your people
Who return to you,
8
Gott, der du nicht Tod, sondern Buße
für die Sünden verlangst,
schaue freundlich auf dein Volk,
das zu dir zurückkehrt,
8
Dieu, qui ne veux pas la mort,
mais la pénitence des pécheurs,
regarde avec miséricorde ton peuple
qui revient à toi,
8
Bože, jenž žádáš nikoli smrt,
nýbrž pokání za hříchy,
shlédni laskavě na svůj lid,
jenž se k tobě vrací,
9
And conciliated, spare them punishment,
For they are devoted to you.
Amen.
9
und nimm versöhnt die Peitsche deines
Zorns von ihm, denn es ist dir ergeben.
Amen.
9
laisse-toi fléchir par ses prières,
et, apaisé, détourne de lui les fléaux de ta colère.
Amen.
9
a usmířen sejmi z něho bič svého hněvu,
neboť je ti oddán.
Amen.
28
29
6
Take mercy, good angels,
Harbingers of clement peace,
Reconcile us with God the Judge,
Who punishes the sinful.
6
Erbarmt euch, gute Engel,
Boten des seligen Friedens,
versöhnt uns mit Gott dem Richter,
der das Leben in Sünde straft.
6
Ayez pitié, bons anges,
messagers d’une paix bienheureuse,
conciliez-nous la bienveillance de Dieu,
jugequi punit une vie pécheresse.
6
Smilujte se, dobří andělé,
poslové laskavého míru,
smiřte nás s Bohem soudcem,
jenž trestá život v hříchu.
7
Cry tears of blood,
Shed for the guilt of sin.
Cancel the debt of death,
Help us to achieve life everlasting.
7
Schreit, ihr blutigen Tränen,
vergossen ob der Schuld der Sünde.
Löscht die Schuld durch den Tod,
erbittet das Leben im Himmel.
7
Criez, gouttes de sang
versées pour la faute du péché.
Supprimez le tribut de la mort,
aidez-nous à obtenir la vie céleste.
7
Křičte, slzy krvavé,
pro vinu hříchu prolité.
Smažte daň smrti,
vyproste život v nebesích.
8
Lord, you who desire not death
but penitence For sin,
look down kindly on your people
Who return to you,
8
Gott, der du nicht Tod, sondern Buße
für die Sünden verlangst,
schaue freundlich auf dein Volk,
das zu dir zurückkehrt,
8
Dieu, qui ne veux pas la mort,
mais la pénitence des pécheurs,
regarde avec miséricorde ton peuple
qui revient à toi,
8
Bože, jenž žádáš nikoli smrt,
nýbrž pokání za hříchy,
shlédni laskavě na svůj lid,
jenž se k tobě vrací,
9
And conciliated, spare them punishment,
For they are devoted to you.
Amen.
9
und nimm versöhnt die Peitsche deines
Zorns von ihm, denn es ist dir ergeben.
Amen.
9
laisse-toi fléchir par ses prières,
et, apaisé, détourne de lui les fléaux de ta colère.
Amen.
9
a usmířen sejmi z něho bič svého hněvu,
neboť je ti oddán.
Amen.
28
29
10
Attend and behold: a multitude of bulls
Circumvented me, fat oxen surrounded me,
They opened their maws at me like a roaring
Lion at prowl, a pack of hounds circumvented
Me, malignant foes of my distress,
They pierced my arms and legs,
Eyed and counted my every bone,
Lumps, bruises, sores from head to toe,
They gave me bile instead of food
And when I thirsted they gave
me vinegar, My virtue has dried up,
my tongue clings to
My palate, thrust to the dust of death,
I appease with the blood of the cross
Everything on this earth.
Attend and behold, if there be any sorrow
Like my sorrow.
You were cleansed, you were sanctified,
You were justified, redeemed at great cost.
10
Wisst und seht: viele Stiere umzingeln mich,
fette Ochsen stehen um mich herum,
sie öffnen ihre Mäuler wie ein brüllender Löwe
auf der Jagd, mich umzingelt ein Rudel Hunde,
die böswilligen Feinde meiner Not,
sie durchbohren meine Hände und Füße,
sie sehen und zählen alle meine Knochen,
von der Ferse bis zum Kopf Beulen,
blaue Flecken und eiternde Wunden,
statt Essen gaben sie mir Galle und als ich
dürstete, tränkten sie mich mit Essig,
mein Stärke vertrocknete wie eine Scherbe,
meine Zunge klebt am Gaumen, in den Staub
des Todes geworfen versöhne ich durch das Blut
des Kreuzes alles auf Erden.
Wisst und seht, dass es einen solchen Schmerz
gibt wie meinen Schmerz. Ihr wurdet gereinigt,
ihr wurdet geweiht, ihr wurdet befreit, für einen
hohen Preis wurdet ihr erlöst.
10
Regardez et voyez : des taureaux nombreux
m’ont encerclé, des taureaux gras m’ont assiégé.
ils ont ouvert leur gueule sur moi, comme
un lion ravisseur et rugissant, des chiens
nombreux m’ont entouré, une bande de
malfaiteurs m’a assiégé, ils ont percé mes mains
et mes pieds, ils ont compté tous mes os, de la
plante du pied jusqu’à la tête blessures, contusions et plaies enflammées, ils m’ont donné du
fiel pour nourriture, et dans ma soif ils m’ont
abreuvé de vinaigre, ma force s’est desséchée
comme un tesson, et ma langue me colle aux
mâchoires, je suis réduit à la poussière de la
mort, établissant la paix avec toutes choses sur
la terre par le sang de la croix :
regardez et voyez s’il est une douleur pareille
à ma douleur. Vous avez été lavés, vous avez
été sanctifiés, vous avez été justifiés, vous avez
été rachetés à grand prix.
10
Vizte a hleďte: obklíčilo mě množství býků,
tuční voli mě obstoupili,
otevírají na mě své tlamy jako řvoucí lev
na lovu, obstoupila mě smečka psů,
zlovolní nepřátelé mě tísní,
probodli mé ruce i nohy
všechny mé kosti vidí a počítají,
od paty až po hlavu boule, modřiny
a hnisající rány, místo jídla mi dali žluč
a když jsem žíznil, napojili mne octem,
má síla vyschla jako střep,
jazyk se mi lepí na patro,
vržen do prachu smrti
smiřuji krví kříže vše na zemi.
Vizte a hleďte, je-li taková bolest,
jako je bolest má.
Byli jste omyti, byli jste posvěceni,
byli jste ospravedlnění, za velikou cenu
jste byli vykoupeni.
11
We adore thee, O Christ,
For you were tortured and redeemed
Us with your blood,
We adore thee, O Christ, glory be to thee.
11
Wir beten dich an, Christus,
denn du wurdest zu Tode gemartert und hast
uns mit deinem Blut erlöst,
wir beten dich an, Christus, und preisen dich.
11
Nous t’adorons, ô Christ,
car tu as été mis à mort et nous as rachetés
par ton sang,
nous t’adorons, ô Christ, et te bénissons.
11
Vzýváme tě, Kriste,
neboť jsi byl umučen a svou krví
jsi nás vykoupil,
vzýváme tě, Kriste, a dobrořečíme ti.
12
Clap your hands together, all ye people, Shout
joyfully to God with voices Of exultation,
For the Lord has chosen us for his inheritance.
12
Alle Völker, klatscht in die Hände,
bejubelt Gott mit klangvollen Stimmen,
denn der Herr hat sein Erbe für uns gewählt.
12
Vous tous, peuples, battez des mains,
acclamez Dieu par des cris de joie,
car le Seigneur a choisi pour nous un héritage.
12
Tleskejte dlaněmi, všechny národy,
oslavujte Boha zvučnými hlasy,
neboť Hospodin pro nás zvolil dědictví své.
30
31
10
Attend and behold: a multitude of bulls
Circumvented me, fat oxen surrounded me,
They opened their maws at me like a roaring
Lion at prowl, a pack of hounds circumvented
Me, malignant foes of my distress,
They pierced my arms and legs,
Eyed and counted my every bone,
Lumps, bruises, sores from head to toe,
They gave me bile instead of food
And when I thirsted they gave
me vinegar, My virtue has dried up,
my tongue clings to
My palate, thrust to the dust of death,
I appease with the blood of the cross
Everything on this earth.
Attend and behold, if there be any sorrow
Like my sorrow.
You were cleansed, you were sanctified,
You were justified, redeemed at great cost.
10
Wisst und seht: viele Stiere umzingeln mich,
fette Ochsen stehen um mich herum,
sie öffnen ihre Mäuler wie ein brüllender Löwe
auf der Jagd, mich umzingelt ein Rudel Hunde,
die böswilligen Feinde meiner Not,
sie durchbohren meine Hände und Füße,
sie sehen und zählen alle meine Knochen,
von der Ferse bis zum Kopf Beulen,
blaue Flecken und eiternde Wunden,
statt Essen gaben sie mir Galle und als ich
dürstete, tränkten sie mich mit Essig,
mein Stärke vertrocknete wie eine Scherbe,
meine Zunge klebt am Gaumen, in den Staub
des Todes geworfen versöhne ich durch das Blut
des Kreuzes alles auf Erden.
Wisst und seht, dass es einen solchen Schmerz
gibt wie meinen Schmerz. Ihr wurdet gereinigt,
ihr wurdet geweiht, ihr wurdet befreit, für einen
hohen Preis wurdet ihr erlöst.
10
Regardez et voyez : des taureaux nombreux
m’ont encerclé, des taureaux gras m’ont assiégé.
ils ont ouvert leur gueule sur moi, comme
un lion ravisseur et rugissant, des chiens
nombreux m’ont entouré, une bande de
malfaiteurs m’a assiégé, ils ont percé mes mains
et mes pieds, ils ont compté tous mes os, de la
plante du pied jusqu’à la tête blessures, contusions et plaies enflammées, ils m’ont donné du
fiel pour nourriture, et dans ma soif ils m’ont
abreuvé de vinaigre, ma force s’est desséchée
comme un tesson, et ma langue me colle aux
mâchoires, je suis réduit à la poussière de la
mort, établissant la paix avec toutes choses sur
la terre par le sang de la croix :
regardez et voyez s’il est une douleur pareille
à ma douleur. Vous avez été lavés, vous avez
été sanctifiés, vous avez été justifiés, vous avez
été rachetés à grand prix.
10
Vizte a hleďte: obklíčilo mě množství býků,
tuční voli mě obstoupili,
otevírají na mě své tlamy jako řvoucí lev
na lovu, obstoupila mě smečka psů,
zlovolní nepřátelé mě tísní,
probodli mé ruce i nohy
všechny mé kosti vidí a počítají,
od paty až po hlavu boule, modřiny
a hnisající rány, místo jídla mi dali žluč
a když jsem žíznil, napojili mne octem,
má síla vyschla jako střep,
jazyk se mi lepí na patro,
vržen do prachu smrti
smiřuji krví kříže vše na zemi.
Vizte a hleďte, je-li taková bolest,
jako je bolest má.
Byli jste omyti, byli jste posvěceni,
byli jste ospravedlnění, za velikou cenu
jste byli vykoupeni.
11
Us with your blood,
11
11
par ton sang,
11
neboť jsi byl umučen a svou krví
jsi nás vykoupil,
12
Clap your hands together, all ye people, Shout
joyfully to God with voices Of exultation,
For the Lord has chosen us for his inheritance.
12
Alle Völker, klatscht in die Hände,
bejubelt Gott mit klangvollen Stimmen,
denn der Herr hat sein Erbe für uns gewählt.
12
Vous tous, peuples, battez des mains,
acclamez Dieu par des cris de joie,
car le Seigneur a choisi pour nous un héritage.
12
Tleskejte dlaněmi, všechny národy,
oslavujte Boha zvučnými hlasy,
neboť Hospodin pro nás zvolil dědictví své.
30
31
13
Sing psalms to our God, sing,
For he delivered himself for us,
to redeem us.
13
Singt für unseren Gott, singt für ihn,
denn er hat sich selbst für uns gegeben,
um uns zu erlösen.
13
Chantez pour notre Dieu, chantez, car il s’est
livré lui-même pour nous,
afin de nous racheter.
13
Zpívejte Bohu našemu, zpívejte mu,
neboť sám sebe za nás vydal,
aby nás vykoupil.
14
Almighty God, our God for eternity
And for ever. Amen.
He loved us and washed away our sins with his
Blood and admitted us
to his kingdom.
14
Allmächtig ist Gott, unser Gott in Ewigkeit
und für alle Zeiten. Amen.
Er liebte uns, wusch mit seinem Blut unsere
Sünden von uns und nahm uns in das
Königreich auf.
14
Tout-puissant est Dieu, notre Dieu dans
l’éternité et pour les siècles des siècles. Amen.
Il nous a aimés et nous a lavés de nos péchés
dans son sang, et a fait de nous
un royaume.
14
Všemocný je Bůh, náš Bůh na věčnost
i po věky věků. Amen.
On nás miloval, smyl z nás naše hříchy
svou krví a přijal nás
do království.
15
God leads us, glory be to him and dominion
For ever and ever.
15
Gott leitet uns, ihm gebührt der Ruhm und
die Macht für alle Zeiten.
15
Dieu nous guide. À lui gloire et domination
pour les siècles des siècles
15
Bůh nás vede, jemu náleží sláva
i moc po věky věků.
16
You are worthy, our Lord, to receive virtue
And divinity and glory,
For you were martyred to receive virtue
And honour and glory.
16
Herr, du bist würdig Macht und Göttlichkeit
und Ruhm zu empfangen,
denn du wurdest zu Tode gemartert,
um Macht und Ehre und Ruhm zu empfangen.
16
Tu es digne, Seigneur, de recevoir la puissance
et la divinité et la gloire,
Toi qui as été mis à mort pour recevoir
la puissance et l’honneur et la gloire.
16
Pane, jsi hoden přijmout moc
i božství i slávu,
neboť jsi byl umučen, abys přijal
moc i poctu i slávu.
17
Be, oh my soul, subject to God,
For he is my saviour, my salvation
and my glory.
17
Meine Seele soll Gott gehören,
denn er ist mein Erlöser, mein Heil
und mein Ruhm.
17
Que mon âme appartienne à Dieu,
car Il est lui-même mon Sauveur,
mon salut et ma gloire.
17
Má duše nechť náleží Bohu,
neboť on je můj spasitel,
má spása i má sláva.
18
Us with your blood,
18
18
par ton sang,
18
protože jsi byl umučen a vykoupil jsi
nás svou krví,
32
33
13
Sing psalms to our God, sing,
For he delivered himself for us,
to redeem us.
13
Singt für unseren Gott, singt für ihn,
denn er hat sich selbst für uns gegeben,
um uns zu erlösen.
13
Chantez pour notre Dieu, chantez, car il s’est
livré lui-même pour nous,
afin de nous racheter.
13
Zpívejte Bohu našemu, zpívejte mu,
neboť sám sebe za nás vydal,
aby nás vykoupil.
14
Almighty God, our God for eternity
And for ever. Amen.
He loved us and washed away our sins with his
Blood and admitted us
to his kingdom.
14
Allmächtig ist Gott, unser Gott in Ewigkeit
und für alle Zeiten. Amen.
Er liebte uns, wusch mit seinem Blut unsere
Sünden von uns und nahm uns in das
Königreich auf.
14
Tout-puissant est Dieu, notre Dieu dans
l’éternité et pour les siècles des siècles. Amen.
Il nous a aimés et nous a lavés de nos péchés
dans son sang, et a fait de nous
un royaume.
14
Všemocný je Bůh, náš Bůh na věčnost
i po věky věků. Amen.
On nás miloval, smyl z nás naše hříchy
svou krví a přijal nás
do království.
15
God leads us, glory be to him and dominion
For ever and ever.
15
Gott leitet uns, ihm gebührt der Ruhm und
die Macht für alle Zeiten.
15
Dieu nous guide. À lui gloire et domination
pour les siècles des siècles
15
Bůh nás vede, jemu náleží sláva
i moc po věky věků.
16
You are worthy, our Lord, to receive virtue
And divinity and glory,
For you were martyred to receive virtue
And honour and glory.
16
Herr, du bist würdig Macht und Göttlichkeit
und Ruhm zu empfangen,
denn du wurdest zu Tode gemartert,
um Macht und Ehre und Ruhm zu empfangen.
16
Tu es digne, Seigneur, de recevoir la puissance
et la divinité et la gloire,
Toi qui as été mis à mort pour recevoir
la puissance et l’honneur et la gloire.
16
Pane, jsi hoden přijmout moc
i božství i slávu,
neboť jsi byl umučen, abys přijal
moc i poctu i slávu.
17
Be, oh my soul, subject to God,
For he is my saviour, my salvation
and my glory.
17
Meine Seele soll Gott gehören,
denn er ist mein Erlöser, mein Heil
und mein Ruhm.
17
Que mon âme appartienne à Dieu,
car Il est lui-même mon Sauveur,
mon salut et ma gloire.
17
Má duše nechť náleží Bohu,
neboť on je můj spasitel,
má spása i má sláva.
18
Us with your blood,
18
18
par ton sang,
18
protože jsi byl umučen a vykoupil jsi
nás svou krví,
32
33
DEUS DUX (ZWV 60)
DEUS DUX (ZWV 60)
DEUS DUX (ZWV 60)
DEUS DUX (ZWV 60)
19
Oh God, the mightiest commander,
Give strength and courage
To our armies,
Crushed and destroyed
Shall then be the machines of our enemies,
Their force and wiles.
19
Herr, du mächtigster Heerführer,
gib unseren Truppen
Stärke und Mut,
zerschlagen und zerstört werden dann
die Maschinen der Feinde,
ihre Kraft und ihre Köder.
19
Dieu, chef très puissant,
donne à nos armées
force et courage.
Alors les machines des ennemis,
leur force et leurs embuscades
seront anéanties et détruites.
19
Bože, vojevůdce nejsilnější,
dej vojskům našim
sílu a odvahu,
rozbity a zničeny pak budou
stroje nepřátel,
jejich síla i nástrahy.
20
Comfort, ye host of Christians,
The banners of the King advance,
The mystery of the cross shines
And above the triumph of the cross
Shines the glorious
Sign of victory.
20
Tröste dich, Vertreter der Christen,
die Banner des Königs ziehen voran,
das Geheimnis des Kreuzes strahlt
und über dem Triumph des Kreuzes
prangt bereits das ruhmreiche
Siegeszeichen.
20
Console-toi, foule des chrétiens,
les étendards du Roi s’avancent,
brille le mystère de la Croix,
et, sur le triomphe de la Croix,
déjà resplendit, glorieux,
le signe de la victoire.
20
Utěš se, zástupe křesťanů,
korouhve Krále jdou vpřed,
září tajemství kříže
a nad triumfem kříže
již skví se slavné
znamení vítězství.
21
Ave, cross, Ave, wood,
The clear sign of victory.
21
Sei gegrüßt, Holz des Kreuzes,
eindeutiges Siegeszeichen.
21
Salut, bois de la Croix,
du triomphe le signe sûr.
21
Buď zdrávo, kříže dřevo,
jasné znamení vítězství.
22
You are our real hope for glory,
You shall be the certain hope for victory.
In the cross lies salvation, in the cross lies peace,
In the cross shines the light of Christians.
This sign vanquishes those
Who pursue them, This wood shall break
and Flatten the enemy.
22
Du bist unsere wahre Ruhmeshoffnung,
du wirst auch unsere sichere Siegeshoffnung
sein. Im Kreuz ist die Erlösung, im Kreuz
ist Frieden, im Kreuz leuchtet so das Licht
der Christen. Dieses Zeichen besiegt diejenigen,
die es verfolgen, dieses Holz zerbricht
und zermalmt die Feinde.
22
Tu es notre véritable espoir de gloire,
et tu seras le sûr espoir de la victoire.
Dans la Croix est le salut, dans la Croix
est la paix, ainsi dans la Croix brille
le flambeau des chrétiens. Par ce signe sont
vaincus ceux qui le pourchassent,
par ce bois l’ennemi est brisé, par lui terrassé.
22
Ty jsi naše skutečná naděje na slávu,
ty budeš i jistá naděje na vítězství.
Kříž, to je spása, v kříži je pokoj,
v kříži takto září světlo křesťanů.
Toto znamení poráží ty,
kdož je pronásledují,
toto dřevo nepřítele zlomí a zkruší.
34
35
DEUS DUX (ZWV 60)
DEUS DUX (ZWV 60)
DEUS DUX (ZWV 60)
DEUS DUX (ZWV 60)
19
Oh God, the mightiest commander,
Give strength and courage
To our armies,
Crushed and destroyed
Shall then be the machines of our enemies,
Their force and wiles.
19
Herr, du mächtigster Heerführer,
gib unseren Truppen
Stärke und Mut,
zerschlagen und zerstört werden dann
die Maschinen der Feinde,
ihre Kraft und ihre Köder.
19
Dieu, chef très puissant,
donne à nos armées
force et courage.
Alors les machines des ennemis,
leur force et leurs embuscades
seront anéanties et détruites.
19
Bože, vojevůdce nejsilnější,
dej vojskům našim
sílu a odvahu,
rozbity a zničeny pak budou
stroje nepřátel,
jejich síla i nástrahy.
20
Comfort, ye host of Christians,
The banners of the King advance,
The mystery of the cross shines
And above the triumph of the cross
Shines the glorious
Sign of victory.
20
Tröste dich, Vertreter der Christen,
die Banner des Königs ziehen voran,
das Geheimnis des Kreuzes strahlt
und über dem Triumph des Kreuzes
prangt bereits das ruhmreiche
Siegeszeichen.
20
Console-toi, foule des chrétiens,
les étendards du Roi s’avancent,
brille le mystère de la Croix,
et, sur le triomphe de la Croix,
déjà resplendit, glorieux,
le signe de la victoire.
20
Utěš se, zástupe křesťanů,
korouhve Krále jdou vpřed,
září tajemství kříže
a nad triumfem kříže
již skví se slavné
znamení vítězství.
21
21
21
21
22
You are our real hope for glory,
You shall be the certain hope for victory.
In the cross lies salvation, in the cross lies peace,
In the cross shines the light of Christians.
This sign vanquishes those
Who pursue them, This wood shall break
and Flatten the enemy.
22
Du bist unsere wahre Ruhmeshoffnung,
du wirst auch unsere sichere Siegeshoffnung
sein. Im Kreuz ist die Erlösung, im Kreuz
ist Frieden, im Kreuz leuchtet so das Licht
der Christen. Dieses Zeichen besiegt diejenigen,
die es verfolgen, dieses Holz zerbricht
und zermalmt die Feinde.
22
Tu es notre véritable espoir de gloire,
et tu seras le sûr espoir de la victoire.
Dans la Croix est le salut, dans la Croix
est la paix, ainsi dans la Croix brille
le flambeau des chrétiens. Par ce signe sont
vaincus ceux qui le pourchassent,
par ce bois l’ennemi est brisé, par lui terrassé.
22
Ty jsi naše skutečná naděje na slávu,
ty budeš i jistá naděje na vítězství.
Kříž, to je spása, v kříži je pokoj,
v kříži takto září světlo křesťanů.
Toto znamení poráží ty,
kdož je pronásledují,
toto dřevo nepřítele zlomí a zkruší.
34
35
23
23
23
23
24
On that day the breeds shall invoke he
Who stands as a sign for peoples.
And his sepulchre shall be glorious.
For the second time shall the Lord lay his hand,
To embrace the rest of his people.
24
An diesem Tag werden die Völker denjenigen
anflehen, der im Zeichen der Völker stehen
wird. Und sein Grab wird ruhmreich sein.
Zum zweiten Mal streckt Gott seine Hand
aus um den Rest seines Volkes zu empfangen.
24
Ce jour-là, les peuples imploreront celui
qui se tient en enseigne des nations.
Et son tombeau sera glorieux,
le Seigneur tendra une nouvelle fois sa main
Pour recevoir le reste de son peuple.
24
V onen den budou pronárody vzývat toho,
jenž stojí jako znamení národům.
A jeho hrob bude slavný.
Podruhé vztáhne Pán ruku svou,
aby přijal zbytek svého lidu.
25–27
O, salutary sacrifice,
You that open the gates of heaven,
Hostilities rage,
Give us the strength, come to our aid.
25–27
O, heilbringendes Opfer,
das du die Himmelstüren öffnest,
feindliche Kriege wüten,
gib uns Kraft, komm uns zu Hilfe.
25–27
Ô, offrande salvatrice
qui ouvres la porte du ciel,
les guerres hostiles font rage,
donne-nous de la force, viens-nous en aide.
25–27
Ó, spásná oběti,
jež bránu nebes otvíráš,
zuří nepřátelské války,
dej sílu, přijď nám na pomoc.
36
37
23
23
23
23
24
On that day the breeds shall invoke he
Who stands as a sign for peoples.
And his sepulchre shall be glorious.
For the second time shall the Lord lay his hand,
To embrace the rest of his people.
24
An diesem Tag werden die Völker denjenigen
anflehen, der im Zeichen der Völker stehen
wird. Und sein Grab wird ruhmreich sein.
Zum zweiten Mal streckt Gott seine Hand
aus um den Rest seines Volkes zu empfangen.
24
Ce jour-là, les peuples imploreront celui
qui se tient en enseigne des nations.
Et son tombeau sera glorieux,
le Seigneur tendra une nouvelle fois sa main
Pour recevoir le reste de son peuple.
24
V onen den budou pronárody vzývat toho,
jenž stojí jako znamení národům.
A jeho hrob bude slavný.
Podruhé vztáhne Pán ruku svou,
aby přijal zbytek svého lidu.
25–27
O, salutary sacrifice,
You that open the gates of heaven,
Hostilities rage,
Give us the strength, come to our aid.
25–27
O, heilbringendes Opfer,
das du die Himmelstüren öffnest,
feindliche Kriege wüten,
gib uns Kraft, komm uns zu Hilfe.
25–27
Ô, offrande salvatrice
qui ouvres la porte du ciel,
les guerres hostiles font rage,
donne-nous de la force, viens-nous en aide.
25–27
Ó, spásná oběti,
jež bránu nebes otvíráš,
zuří nepřátelské války,
dej sílu, přijď nám na pomoc.
36
37
HANA BLAŽÍKOVÁ
The soprano Hana Blažíková was born in Prague. As a child she sang in the Radost – Praha
children’s choir and played the violin. After
completing her studies at the Jan Neruda Music
Grammar School, she enrolled at the Prague
Conservatoire, from which she graduated in
2002 (Prof. Jiří Kotouč). She also attended master classes given by Peter Kooij, Poppy Holden,
Monika Mauch and Howard Crook.
She focuses on Baroque, Medieval and Renaissance music, regularly performing with Czech
and foreign ensembles, including Collegium
Vocale Gent, Bach Collegium Japan, Sette Voci,
Gli Angeli Genève, Collegium 1704, De Nederlandse Bachvereniging, Collegium Marianum,
La Fenice, Tafelmusik, Musica Florea, etc. She
has appeared at numerous international festivals:
Prague Spring, Oude Muziek Utrecht, Arts
Festival Hong Kong, Resonanzen in Vienna,
Bach-Prague-2005, Festival de Sablé, Festival
de La Chaise Dieu, Festival de Saintes, etc.
In 2011 she made a tour of the USA with Bach
Collegium Japan, within which she debuted at
New York’s Carnegie Hall. At Easter 2011 she
sang the soprano part in the St John Passion with
the Boston Symphony Orchestra.
Her voice can be heard on more than twenty
recordings. In recent years she has featured on
the acclaimed Bach Cantatas series with Bach
Collegium Japan.
In 2010 she appeared under the conductor Philippe Herreweghe in the film “Lagrime di San
38
Pietro” about Orlando di Lasso’s eponymous
composition for the French TV channel Arte.
Hana Blažíková also plays the Gothic harp and
is a member of Tiburtina ensemble, specialised
in interpretation of the Gregorian chant and
early Medieval polyphony.
DAVID ERLER
The alto David Erler was born in the Saxon
Vogtland. As a scholarship recipient of the
Hanns-Seidel-Stiftung Munich, he studied voice
in Leipzig with Maria Jonas and Marek Rzepka,
focusing on early music and historical performance practice. A further important impetus
was gained through additional studies of music
theory, as well as master classes with Andreas
Scholl, Marius von Altena and The King’s
Singers, and courses with Margit Legler (Baroque
gesture) and Maurice van Lieshout (historic
improvisation).
Engagements as a soloist have seen him perform
throughout Germany and the rest of Europe,
working with directors such as Wolfgang Katschner, Hermann Max, Ludger Rémy, Manfred
Cordes, Hans-Christoph Rademann, Roland
Wilson and Ludwig Güttler. In a solo capacity,
David also works regularly with ensembles such
as Lautten Compagney Berlin, Weserrenaissance
Bremen, Collegium Marianum Prague, Bell’Arte
Salzburg and Capella de la Torre.
David's broad repertoire ranges from Renaissance polyphony to contemporary works
(including world premieres of music by Moritz
Eggert and Masato Suzuki), and improvisation
(notably with the ensemble Parkdeck), whilst
the music of the German Baroque remains his
special passion. Thanks to his stylistic sensitivity
and fine ensemble skills, David is also in great
demand as a guest singer in vocal ensembles
such as Amarcord, the Calmus Ensemble, Singer
Pur, Stimmwerck and Vox Luminis. In collaboration with the ensemble The Sound and the
Fury, he has been involved in an extensive and
much acclaimed recording series with ORF
called “Paradise Regained”, which includes
works by Gombert, Obrecht, de la Rue, Caron,
Faugues and others.
His considerable discography, as well as engagements at prestigious festivals (including the
Bachfest Leipzig, Händelfestspiele Halle,
Resonanzen Wien, Dresdner Musikfestspiele,
Trigonale Klagenfurt and Kulturwald), are
further evidence of his artistic qualities. For
more information, visit www.daviderler.de.
TOBIAS HUNGER
The tenor Tobias Hunger began his musical training with the Dresden Choir of the Holy Cross
and studied with Hermann Christian Polster at
the University of Music and Theatre “Felix Mendelssohn Bartholdy” in Leipzig. He has attended
master classes with Peter Schreier, Scot Weir,
Gerd Türk and the King’s Singers. Engagements
led him to the operas and theatres in Freiberg,
Altenburg-Gera, Chemnitz, Bonn and to the
Landstage Saxony. He sang parts such as Paolino
(Il matrimonio segreto), Caramello (Eine Nacht in
Venedig), Don Ottavio (Don Giovanni) and
Ferrando (Così fan tutte). In the piece The Opera
Ship by the film-music composer Mario Felix
Lange (in support of Elke Heinreich’s children’s
book “In the South Pole You Think It Is Hot”)
he guested in the role of the opera tenor.
Tobias Hunger is a sought-after concert and
oratorio singer. His special focus is 17th and
18th century music. He has sung repeatedly
under conductors of such renown as Georg
Christoph Biller, Helmut Rilling, Ludger Rémy,
Kay Johannsen, Hans-Christoph Rademann,
Wolfgang Katschner, Philippe Herreweghe and
Ludwig Güttler. His concert repertoire encompasses not only works by Renaissance, Classicist
and modern composers, but also the complete
vocal works of Johann Sebastian Bach.
TOMÁŠ KRÁL
The baritone Tomáš Král hails from Brno, where
he studied at the Matyáš Lerch French Grammar
School and subsequently voice at the Janáček
Academy of Music and Performing Arts (with
Dr. Adriana Hlavsová). Within the Chamber
Opera of the academy’s Music Faculty, he performed the roles of Ernesto in Joseph Haydn’s
opera Il mondo della Luna, Harašta in Leoš Janáček’s The Cunning Little Vixen and the Count in
Wolfgang A. Mozart’s Le nozze di Figaro.
Since 2005 he has regularly collaborated with
Collegium 1704, Collegium Marianum, Musica Florea, Capella Regia, Ensemble Inégal,
39
HANA BLAŽÍKOVÁ
The soprano Hana Blažíková was born in Prague. As a child she sang in the Radost – Praha
children’s choir and played the violin. After
completing her studies at the Jan Neruda Music
Grammar School, she enrolled at the Prague
Conservatoire, from which she graduated in
2002 (Prof. Jiří Kotouč). She also attended master classes given by Peter Kooij, Poppy Holden,
Monika Mauch and Howard Crook.
She focuses on Baroque, Medieval and Renaissance music, regularly performing with Czech
and foreign ensembles, including Collegium
Vocale Gent, Bach Collegium Japan, Sette Voci,
Gli Angeli Genève, Collegium 1704, De Nederlandse Bachvereniging, Collegium Marianum,
La Fenice, Tafelmusik, Musica Florea, etc. She
has appeared at numerous international festivals:
Prague Spring, Oude Muziek Utrecht, Arts
Festival Hong Kong, Resonanzen in Vienna,
Bach-Prague-2005, Festival de Sablé, Festival
de La Chaise Dieu, Festival de Saintes, etc.
In 2011 she made a tour of the USA with Bach
Collegium Japan, within which she debuted at
New York’s Carnegie Hall. At Easter 2011 she
sang the soprano part in the St John Passion with
the Boston Symphony Orchestra.
Her voice can be heard on more than twenty
recordings. In recent years she has featured on
the acclaimed Bach Cantatas series with Bach
Collegium Japan.
In 2010 she appeared under the conductor Philippe Herreweghe in the film “Lagrime di San
38
Pietro” about Orlando di Lasso’s eponymous
composition for the French TV channel Arte.
Hana Blažíková also plays the Gothic harp and
is a member of Tiburtina ensemble, specialised
in interpretation of the Gregorian chant and
early Medieval polyphony.
DAVID ERLER
The alto David Erler was born in the Saxon
Vogtland. As a scholarship recipient of the
Hanns-Seidel-Stiftung Munich, he studied voice
in Leipzig with Maria Jonas and Marek Rzepka,
focusing on early music and historical performance practice. A further important impetus
was gained through additional studies of music
theory, as well as master classes with Andreas
Scholl, Marius von Altena and The King’s
Singers, and courses with Margit Legler (Baroque
gesture) and Maurice van Lieshout (historic
improvisation).
Engagements as a soloist have seen him perform
throughout Germany and the rest of Europe,
working with directors such as Wolfgang Katschner, Hermann Max, Ludger Rémy, Manfred
Cordes, Hans-Christoph Rademann, Roland
Wilson and Ludwig Güttler. In a solo capacity,
David also works regularly with ensembles such
as Lautten Compagney Berlin, Weserrenaissance
Bremen, Collegium Marianum Prague, Bell’Arte
Salzburg and Capella de la Torre.
David's broad repertoire ranges from Renaissance polyphony to contemporary works
(including world premieres of music by Moritz
Eggert and Masato Suzuki), and improvisation
(notably with the ensemble Parkdeck), whilst
the music of the German Baroque remains his
special passion. Thanks to his stylistic sensitivity
and fine ensemble skills, David is also in great
demand as a guest singer in vocal ensembles
such as Amarcord, the Calmus Ensemble, Singer
Pur, Stimmwerck and Vox Luminis. In collaboration with the ensemble The Sound and the
Fury, he has been involved in an extensive and
much acclaimed recording series with ORF
called “Paradise Regained”, which includes
works by Gombert, Obrecht, de la Rue, Caron,
Faugues and others.
His considerable discography, as well as engagements at prestigious festivals (including the
Bachfest Leipzig, Händelfestspiele Halle,
Resonanzen Wien, Dresdner Musikfestspiele,
Trigonale Klagenfurt and Kulturwald), are
further evidence of his artistic qualities. For
more information, visit www.daviderler.de.
TOBIAS HUNGER
The tenor Tobias Hunger began his musical training with the Dresden Choir of the Holy Cross
and studied with Hermann Christian Polster at
the University of Music and Theatre “Felix Mendelssohn Bartholdy” in Leipzig. He has attended
master classes with Peter Schreier, Scot Weir,
Gerd Türk and the King’s Singers. Engagements
led him to the operas and theatres in Freiberg,
Altenburg-Gera, Chemnitz, Bonn and to the
Landstage Saxony. He sang parts such as Paolino
(Il matrimonio segreto), Caramello (Eine Nacht in
Venedig), Don Ottavio (Don Giovanni) and
Ferrando (Così fan tutte). In the piece The Opera
Ship by the film-music composer Mario Felix
Lange (in support of Elke Heinreich’s children’s
book “In the South Pole You Think It Is Hot”)
he guested in the role of the opera tenor.
Tobias Hunger is a sought-after concert and
oratorio singer. His special focus is 17th and
18th century music. He has sung repeatedly
under conductors of such renown as Georg
Christoph Biller, Helmut Rilling, Ludger Rémy,
Kay Johannsen, Hans-Christoph Rademann,
Wolfgang Katschner, Philippe Herreweghe and
Ludwig Güttler. His concert repertoire encompasses not only works by Renaissance, Classicist
and modern composers, but also the complete
vocal works of Johann Sebastian Bach.
TOMÁŠ KRÁL
The baritone Tomáš Král hails from Brno, where
he studied at the Matyáš Lerch French Grammar
School and subsequently voice at the Janáček
Academy of Music and Performing Arts (with
Dr. Adriana Hlavsová). Within the Chamber
Opera of the academy’s Music Faculty, he performed the roles of Ernesto in Joseph Haydn’s
opera Il mondo della Luna, Harašta in Leoš Janáček’s The Cunning Little Vixen and the Count in
Wolfgang A. Mozart’s Le nozze di Figaro.
Since 2005 he has regularly collaborated with
Collegium 1704, Collegium Marianum, Musica Florea, Capella Regia, Ensemble Inégal,
39
Ensemble Tourbillon and other ensembles. He
is a member of Collegium Vocale 1704, with
whom he participated in the “Bach – Prague
2005” project (Mass in B minor at the Prague
Spring festival, the Christmas Oratorio within the
Prague Symphony Orchestra’s cycle). In 2007
he performed in the St John Passion and the
St Mathew Passion and, most notably, Jan Dismas
Zelenka’s Missa Votiva at Prague Spring,
Dresdner Festspiele, Festival de La Chaise Dieu
and Festival de Sablé, at which a successful
recording was made for the French label
Zig-Zag Territoires. In 2006, under the guidance
of Jana Semerádová and her Collegium Marianum, he performed the role of Uberto in Giovanni B. Pergolesi’s comic intermezzo La Serva
Padrona and thus had the opportunity to appear
before audiences at international music festivals
not only in the Czech Republic but also abroad
(Finland, France). Moreover, in 2006 he won
2nd prize at the Sacred Music Competition in
Kroměříž. In 2008 he began collaborating with
the French Renaissance ensemble Doulce
Mémoire, with whom he has since regularly performed within the programmes Une tour de Babel
musical, Requiem des Rois de France and the solo
programme of Caccini’s music Les Roses d Ispahan. In the same year he began appearing as
a guest at the Moravian Theatre in Olomouc in
the operetta Boccaccio (the titular role) and in
Mozart’s opera Cosi fan tutte (Guglielmo).
Tomáš Král continues to devote to knowledgeable interpretation of early music, actively par40
ticipating in master classes led by Julie Hasler,
Howard Crook and Peter Schreier. At the
present time, he is also attending regular consultations with Ivan Kusnjer.
JANA SEMERÁDOVÁ
The flautist Jana Semerádová is a graduate of
the Prague Conservatory, the Faculty of Arts of
Charles University (Theory and Practice of Early
Music) and the Royal Conservatory of The
Hague, Netherlands (class of Wilbert Hazelzet).
In 2003 she was awarded third prize in the Historic Woodwind Section of the International
Telemann-Wettbewerb Competition in Magdeburg and in the same year, together with Monika
Knoblochová, she received the title of laureate
in the prestigious 16th Grosser Förderpreiswettbewerb in Munich. Jana Semerádová is artistic
director of the ensemble Collegium Marianum
and programme director of the concert cycle
Baroque Soirées and the international Summer
Festivities of Early Music. She is engaged in
intensive research both at home and abroad and
in the study of Baroque gesture, declamation
and dance. She has made numerous recordings
for various labels (Supraphon, Pan Classics,
Kammer Ton, K617, etc.). She also regularly
records for Czech Television and Czech Radio.
As a soloist, she has performed on prominent
European concert stages (Tage Alter Musik
Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest,
Centre de Musique Baroque de Versailles,
Prague Spring, Europamusicale, Vantaa Barokki,
Festival de Sablé, Konzerthaus in Vienna and
Berlin, Palau de Música Barcelona) and regularly
appeared with Batzdorfer Hofkapelle, Akademie
für Alte Musik Berlin, Ensemble Cristofori,
Ars Antiqua Austria, modern_times1800 and
Wroclawska orchiestra barokowa.
Jana Semerádová teaches transverse flute
at Prague’s Charles University (Early Music
Practice) and leads interpretation workshops.
COLLEGIUM MARIANUM
Since it was founded in 1997, the Prague ensemble Collegium Marianum has focused on
revitalising the music of the seventeenth and
eighteenth centuries. One of the few professional ensenles specialising in this field in the
Czech Republic, it not only gives concerts of
works by composers who were born or active
in Central Europe, it also presents several
modern-day world premieres each year. The
ensemble has collaborated with European
directors, choreographers, conductors and
soloists of such renown as Andrew Parrott,
Simon Standage, Chiara Banchini, Benjamin
Lazar, Jean-Denis Monory and Peter Kooij.
Since 1999 the ensemble has been under the
artistic leadership of the flautist Jana Semerádová, whose active research together with her
studies of Baroque gesture, declamation and
dance has enabled her to broaden Collegium
Marianum’s profile and present operas and
intermezzos in the authentic surroundings of
Czech Baroque theatres. Collegium Marianum
has received critical acclaim both at home
and abroad. It regularly performs at music
festivals and on prestigious stages both in the
Czech Republic and elsewhere in Europe;
for example: Vantaan Barokki, Mozartfest,
Mitte Europa. In 2008 the ensemble launched
its successful co-operation with the Supraphon
label, within whose series “Music From
Eighteenth-Century Prague” it has released three
recordings – (Brentner – Concertos & Arias,
Rorate cœli, Jiránek – Concertos & Sinfonias).
In 2010 Collegium Marianum received an award
for increasing the quality and propagation of
Czech music from the Czech Music Council –
the Czech section of the non-governmental
organisation the International Music Council
within UNESCO.
www.collegiummarianum.cz
41
Ensemble Tourbillon and other ensembles. He
is a member of Collegium Vocale 1704, with
whom he participated in the “Bach – Prague
2005” project (Mass in B minor at the Prague
Spring festival, the Christmas Oratorio within the
Prague Symphony Orchestra’s cycle). In 2007
he performed in the St John Passion and the
St Mathew Passion and, most notably, Jan Dismas
Zelenka’s Missa Votiva at Prague Spring,
Dresdner Festspiele, Festival de La Chaise Dieu
and Festival de Sablé, at which a successful
recording was made for the French label
Zig-Zag Territoires. In 2006, under the guidance
of Jana Semerádová and her Collegium Marianum, he performed the role of Uberto in Giovanni B. Pergolesi’s comic intermezzo La Serva
Padrona and thus had the opportunity to appear
before audiences at international music festivals
not only in the Czech Republic but also abroad
(Finland, France). Moreover, in 2006 he won
2nd prize at the Sacred Music Competition in
Kroměříž. In 2008 he began collaborating with
the French Renaissance ensemble Doulce
Mémoire, with whom he has since regularly performed within the programmes Une tour de Babel
musical, Requiem des Rois de France and the solo
programme of Caccini’s music Les Roses d Ispahan. In the same year he began appearing as
a guest at the Moravian Theatre in Olomouc in
the operetta Boccaccio (the titular role) and in
Mozart’s opera Cosi fan tutte (Guglielmo).
Tomáš Král continues to devote to knowledgeable interpretation of early music, actively par40
ticipating in master classes led by Julie Hasler,
Howard Crook and Peter Schreier. At the
present time, he is also attending regular consultations with Ivan Kusnjer.
JANA SEMERÁDOVÁ
The flautist Jana Semerádová is a graduate of
the Prague Conservatory, the Faculty of Arts of
Charles University (Theory and Practice of Early
Music) and the Royal Conservatory of The
Hague, Netherlands (class of Wilbert Hazelzet).
In 2003 she was awarded third prize in the Historic Woodwind Section of the International
Telemann-Wettbewerb Competition in Magdeburg and in the same year, together with Monika
Knoblochová, she received the title of laureate
in the prestigious 16th Grosser Förderpreiswettbewerb in Munich. Jana Semerádová is artistic
director of the ensemble Collegium Marianum
and programme director of the concert cycle
Baroque Soirées and the international Summer
Festivities of Early Music. She is engaged in
intensive research both at home and abroad and
in the study of Baroque gesture, declamation
and dance. She has made numerous recordings
for various labels (Supraphon, Pan Classics,
Kammer Ton, K617, etc.). She also regularly
records for Czech Television and Czech Radio.
As a soloist, she has performed on prominent
European concert stages (Tage Alter Musik
Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest,
Centre de Musique Baroque de Versailles,
Prague Spring, Europamusicale, Vantaa Barokki,
Festival de Sablé, Konzerthaus in Vienna and
Berlin, Palau de Música Barcelona) and regularly
appeared with Batzdorfer Hofkapelle, Akademie
Ars Antiqua Austria, modern_times1800 and
Wroclawska orchiestra barokowa.
Jana Semerádová teaches transverse flute
at Prague’s Charles University (Early Music
Practice) and leads interpretation workshops.
COLLEGIUM MARIANUM
Since it was founded in 1997, the Prague ensemble Collegium Marianum has focused on
revitalising the music of the seventeenth and
eighteenth centuries. One of the few professional ensenles specialising in this field in the
Czech Republic, it not only gives concerts of
works by composers who were born or active
in Central Europe, it also presents several
modern-day world premieres each year. The
ensemble has collaborated with European
directors, choreographers, conductors and
soloists of such renown as Andrew Parrott,
Simon Standage, Chiara Banchini, Benjamin
Lazar, Jean-Denis Monory and Peter Kooij.
Since 1999 the ensemble has been under the
artistic leadership of the flautist Jana Semerádová, whose active research together with her
studies of Baroque gesture, declamation and
dance has enabled her to broaden Collegium
Marianum’s profile and present operas and
intermezzos in the authentic surroundings of
Czech Baroque theatres. Collegium Marianum
has received critical acclaim both at home
and abroad. It regularly performs at music
festivals and on prestigious stages both in the
Czech Republic and elsewhere in Europe;
for example: Vantaan Barokki, Mozartfest,
Mitte Europa. In 2008 the ensemble launched
its successful co-operation with the Supraphon
label, within whose series “Music From
Eighteenth-Century Prague” it has released three
recordings – (Brentner – Concertos & Arias,
Rorate cœli, Jiránek – Concertos & Sinfonias).
In 2010 Collegium Marianum received an award
for increasing the quality and propagation of
Czech music from the Czech Music Council –
the Czech section of the non-governmental
organisation the International Music Council
within UNESCO.
41
HANA BLAŽÍKOVÁ
Narodila se v Praze. V dětství zpívala v dětském
pěveckém sboru Radost – Praha a věnovala se
hře na housle. Po studiu na hudebním gymnáziu
J. Nerudy byla přijata na Pražskou konzervatoř,
kde v r. 2002 absolvovala u prof. Jiřího Kotouče.
Dále absolvovala interpretační kurzy u Petera
Kooije, Poppy Holden, Moniky Mauch a Howarda Crooka.
Věnuje se převážně interpretaci barokní, středověké a renesanční hudby a pravidelně vystupuje s mnoha českými i světovými ansámbly
jako Collegium Vocale Gent, Bach Collegium
Japan, Sette Voci, Gli Angeli Genève, Collegium
1704, De Nederlandse Bachvereniging, Collegium Marianum, La Fenice, Tafelmusik, Musica
Florea aj. Vystupovala na mnoha mezinárodních festivalech, např. Pražské jaro, Oude
Muziek Utrecht, Arts Festival Hong Kong,
Resonanzen ve Vídni, Bach-Praha-2005, Festival
de Sablé, Festival de La Chaise Dieu, Festival
de Saintes.
V roce 2011 absolvovala turné po Spojených
státech s Bach Collegiem Japan, v rámci kterého
poprvé vystoupila v newyorské Carnegie Hall.
O Velikonocích 2011 pak zpívala sopránový
part v Janových pašijích s Boston Symphony
Orchestra. Její hlas můžeme slyšet na více než
dvaceti nahrávkách. V posledních letech se objevuje ve známé řadě Bachových kantát s Bach
Collegiem Japan.
V roce 2010 natočila film pro francouzskou
televizi Arte „Lagrime di San Pietro“ o stejno42
jmenné skladbě Orlanda di Lassa pod vedením
Philippa Herrewegha. Hana Blažíková se dále
věnuje hře na gotickou harfu a je členkou souboru Tiburtina ensemble, který se zaměřuje na
interpretaci gregoriánského chorálu a rané středověké polyfonie.
DAVID ERLER
David Erler se narodil v Saxon Vogtland. Po získání stipendia mnichovské nadace Hanns-Seidel-Stiftung se v Lipsku věnoval studiu zpěvu
pod vedením Marie Jonasové a Marka Rzepky,
se zvláštním zaměřením na starou hudbu a dobovou provozovací praxi. Další významné
impulzy mu přineslo studium hudební teorie
a mistrovské kurzy u Andrease Scholla, Mariuse
von Alteny a The King’s Singers, stejně jako
lekce u Margit Leglerové (barokní gestika)
a Maurice van Lieshouta (historická improvizace).
Sólistická angažmá zavedla Davida Erlera
na přední německá i evropská pódia, kde spolupracoval například s Wolfgangem Katschnerem, Hermannem Maxem, Ludgerem Rémym,
Manfredem Cordesem, Hans-Christophem
Rademannem, Roland Wilsonem a Ludwigem
Güttlerem. Často také pracuje se soubory jako
Lautten Compagney Berlin, Weserrenaissance
Bremen, Collegium Marianum, Bell’Arte Salzburg a Capella de la Torre.
Pěvcův bohatý repertoár zahrnuje hudbu od renesanční polyfonie po tvorbu současnou (včetně
světových premiér kompozic Moritze Eggerta
a Masato Suzukiho) a improvizaci (především
se souborem Parkdeck), jeho hlavním zaměřením však zůstává německá barokní hudba.
Vzhledem k stylové vytříbenosti Erlerova projevu a skvělé technice zpěvu je také vyhledávaným hostem vokálních souborů, z nichž
jmenujme například Amarcord, Calmus Ensemble, Singer Pur, Stimmwerck nebo Vox
Luminis. Ve spolupráci se souborem The Sound
and the Fury spolupracoval na rozsáhlé a vysoce
ceněné sérii nahrávek pro ORF nazvané “Paradise Regained”, která zahrnuje díla Gombertova,
Obrechtova, de la Rue, Caronova, Fauguesova
a další.
Obdivuhodná diskografie a hostování na významných festivalech (například Bachfest Leipzig, Händelfestspiele Halle, Resonanzen Wien,
Dresdner Musikfestspiele, Trigonale Klagenfurt
a Kulturwald), dále dokládají kvality Erlerovy
umělecké práce.
TOBIAS HUNGER
Tobias Hunger se začal studiu zpěvu věnovat
při drážďanském Sboru svatého kříže. Studoval
na Hudební univerzitě Felixe Mendelssohna
Bartholdyho v Lipsku ve třídě Hermanna Christiana Polstera a absolvoval mistrovské kurzy
u Petera Schreiera, Scota Weira, Gerda Türka
King’s Singers. Operní angažmá jej zavedla na
scény ve Freibergu, Altenburg-Geře, Chemnitz,
Bonnu a na Landstage Saxony. Ztvárnil například role Paolina (Il matrimonio segreto),
Caramella (Noc v Benátkách), Dona Ottavia (Don
Giovanni) a Ferranda (Così fan tutte). V díle
„Operní loď“ od tvůrce filmové hudby Maria Felixe Langa (podle knihy pro děti Elke Heinreichové „Na Jižním Pólu bys čekal horko“) hostoval
v roli operního tenoristy.
Tobias Hunger je žádaným koncertním a oratorním pěvcem. Jeho repertoár se zaměřuje
především na hudbu 17. a 18. stol. Vystupoval
pod taktovkou řady významných dirigentů, jako
jsou například Georg Christoph Biller, Helmut
Rilling, Ludger Rémy, Kay Johannsen, Hans-Christoph Rademann, Wolfgang Katschner,
Philippe Herreweghe a Ludwig Güttler. Jeho
koncertní repertoár zahrnuje nejen autory renesanční, klasicistní a moderní, ale také kompletní
vokální dílo J. S. Bacha.
TOMÁŠ KRÁL
Barytonista Tomáš Král pochází z Brna, kde
vystudoval francouzské gymnázium Matyáše
Lercha a zpěv na JAMU u Adriany Hlavsové.
V rámci Komorní opery HF JAMU měl možnost nastudovat mimo jiné roli Ernesta z opery
Il mondo della Luna Josepha Haydna, roli Harašty
v opeře Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky
a roli Hraběte z Figarovy svatby W. A. Mozarta.
Od roku 2005 pravidelně spolupracuje se soubory Collegium 1704, Collegium Marianum,
Musica Florea, Capella Regia, Ensemble Inégal,
Ensemble Tourbillon ad. Je členem souboru
Collegium Vocale 1704, se kterým se zúčastnil
např. projektu „Bach – Praha 2005“ (Mše h moll
na Pražském jaru, Vánoční oratorium v rámci
43
HANA BLAŽÍKOVÁ
Narodila se v Praze. V dětství zpívala v dětském
pěveckém sboru Radost – Praha a věnovala se
hře na housle. Po studiu na hudebním gymnáziu
J. Nerudy byla přijata na Pražskou konzervatoř,
kde v r. 2002 absolvovala u prof. Jiřího Kotouče.
Dále absolvovala interpretační kurzy u Petera
Kooije, Poppy Holden, Moniky Mauch a Howarda Crooka.
Věnuje se převážně interpretaci barokní, středověké a renesanční hudby a pravidelně vystupuje s mnoha českými i světovými ansámbly
jako Collegium Vocale Gent, Bach Collegium
Japan, Sette Voci, Gli Angeli Genève, Collegium
1704, De Nederlandse Bachvereniging, Collegium Marianum, La Fenice, Tafelmusik, Musica
Florea aj. Vystupovala na mnoha mezinárodních festivalech, např. Pražské jaro, Oude
Muziek Utrecht, Arts Festival Hong Kong,
Resonanzen ve Vídni, Bach-Praha-2005, Festival
de Sablé, Festival de La Chaise Dieu, Festival
de Saintes.
V roce 2011 absolvovala turné po Spojených
státech s Bach Collegiem Japan, v rámci kterého
poprvé vystoupila v newyorské Carnegie Hall.
O Velikonocích 2011 pak zpívala sopránový
part v Janových pašijích s Boston Symphony
Orchestra. Její hlas můžeme slyšet na více než
dvaceti nahrávkách. V posledních letech se objevuje ve známé řadě Bachových kantát s Bach
Collegiem Japan.
V roce 2010 natočila film pro francouzskou
televizi Arte „Lagrime di San Pietro“ o stejno42
jmenné skladbě Orlanda di Lassa pod vedením
Philippa Herrewegha. Hana Blažíková se dále
věnuje hře na gotickou harfu a je členkou souboru Tiburtina ensemble, který se zaměřuje na
interpretaci gregoriánského chorálu a rané středověké polyfonie.
DAVID ERLER
David Erler se narodil v Saxon Vogtland. Po získání stipendia mnichovské nadace Hanns-Seidel-Stiftung se v Lipsku věnoval studiu zpěvu
pod vedením Marie Jonasové a Marka Rzepky,
se zvláštním zaměřením na starou hudbu a dobovou provozovací praxi. Další významné
impulzy mu přineslo studium hudební teorie
a mistrovské kurzy u Andrease Scholla, Mariuse
von Alteny a The King’s Singers, stejně jako
lekce u Margit Leglerové (barokní gestika)
a Maurice van Lieshouta (historická improvizace).
Sólistická angažmá zavedla Davida Erlera
na přední německá i evropská pódia, kde spolupracoval například s Wolfgangem Katschnerem, Hermannem Maxem, Ludgerem Rémym,
Manfredem Cordesem, Hans-Christophem
Rademannem, Roland Wilsonem a Ludwigem
Güttlerem. Často také pracuje se soubory jako
Lautten Compagney Berlin, Weserrenaissance
Bremen, Collegium Marianum, Bell’Arte Salzburg a Capella de la Torre.
Pěvcův bohatý repertoár zahrnuje hudbu od renesanční polyfonie po tvorbu současnou (včetně
světových premiér kompozic Moritze Eggerta
a Masato Suzukiho) a improvizaci (především
se souborem Parkdeck), jeho hlavním zaměřením však zůstává německá barokní hudba.
Vzhledem k stylové vytříbenosti Erlerova projevu a skvělé technice zpěvu je také vyhledávaným hostem vokálních souborů, z nichž
jmenujme například Amarcord, Calmus Ensemble, Singer Pur, Stimmwerck nebo Vox
Luminis. Ve spolupráci se souborem The Sound
and the Fury spolupracoval na rozsáhlé a vysoce
ceněné sérii nahrávek pro ORF nazvané “Paradise Regained”, která zahrnuje díla Gombertova,
Obrechtova, de la Rue, Caronova, Fauguesova
a další.
Obdivuhodná diskografie a hostování na významných festivalech (například Bachfest Leipzig, Händelfestspiele Halle, Resonanzen Wien,
Dresdner Musikfestspiele, Trigonale Klagenfurt
a Kulturwald), dále dokládají kvality Erlerovy
umělecké práce.
TOBIAS HUNGER
Tobias Hunger se začal studiu zpěvu věnovat
při drážďanském Sboru svatého kříže. Studoval
na Hudební univerzitě Felixe Mendelssohna
Bartholdyho v Lipsku ve třídě Hermanna Christiana Polstera a absolvoval mistrovské kurzy
u Petera Schreiera, Scota Weira, Gerda Türka
King’s Singers. Operní angažmá jej zavedla na
scény ve Freibergu, Altenburg-Geře, Chemnitz,
Bonnu a na Landstage Saxony. Ztvárnil například role Paolina (Il matrimonio segreto),
Caramella (Noc v Benátkách), Dona Ottavia (Don
Giovanni) a Ferranda (Così fan tutte). V díle
„Operní loď“ od tvůrce filmové hudby Maria Felixe Langa (podle knihy pro děti Elke Heinreichové „Na Jižním Pólu bys čekal horko“) hostoval
v roli operního tenoristy.
Tobias Hunger je žádaným koncertním a oratorním pěvcem. Jeho repertoár se zaměřuje
především na hudbu 17. a 18. stol. Vystupoval
pod taktovkou řady významných dirigentů, jako
jsou například Georg Christoph Biller, Helmut
Rilling, Ludger Rémy, Kay Johannsen, Hans-Christoph Rademann, Wolfgang Katschner,
Philippe Herreweghe a Ludwig Güttler. Jeho
koncertní repertoár zahrnuje nejen autory renesanční, klasicistní a moderní, ale také kompletní
vokální dílo J. S. Bacha.
TOMÁŠ KRÁL
Barytonista Tomáš Král pochází z Brna, kde
vystudoval francouzské gymnázium Matyáše
Lercha a zpěv na JAMU u Adriany Hlavsové.
V rámci Komorní opery HF JAMU měl možnost nastudovat mimo jiné roli Ernesta z opery
Il mondo della Luna Josepha Haydna, roli Harašty
v opeře Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky
a roli Hraběte z Figarovy svatby W. A. Mozarta.
Od roku 2005 pravidelně spolupracuje se soubory Collegium 1704, Collegium Marianum,
Musica Florea, Capella Regia, Ensemble Inégal,
Ensemble Tourbillon ad. Je členem souboru
Collegium Vocale 1704, se kterým se zúčastnil
např. projektu „Bach – Praha 2005“ (Mše h moll
na Pražském jaru, Vánoční oratorium v rámci
43
cyklu FOK), v roce 2007 Janovy a Matoušovy
pašije, a především uvedení skladby Missa Votiva
J. D. Zelenky na Pražském jaru, Dresdner
Festspiele, Festival de La Chaise Dieu a Festival
de Sablé, kde byla pořízena úspěšná nahrávka
pro francouzské vydavatelství Zig-Zag Territoires. V roce 2006 nastudoval pod vedením
Jany Semerádové a jejího Collegia Mariana roli
Uberta v komickém intermezzu La Serva
Padrona od G. B. Pergolesiho a měl tak možnost
se představil publiku na mezinárodních hudebních festivalech nejen v Česku, ale i v zahraničí
(Finsko, Francie). V témže roce se úspěšně zúčastnil Pěvecké soutěže koncertní a duchovní
hudby v Kroměříži, kde získal 2. cenu. V roce
2008 začal také spolupracovat s francouzským
renesančním ansámblem Doulce Mémoire, se
kterým pravidelně vystupuje ve třech různých
programech: Une tour de Babel musical, Requiem
des Rois de France a sólovém programu Cacciniho
hudby Les Roses d ’Ispahan. V témže roce začal působit jako host v Moravském divadle
Olomouc v operetní inscenaci Boccaccio (titulní
role) a v Mozartově opeře Cosi fan tutte (role
Guglielma).
Nadále se intenzivně věnuje studiu poučené interpretace staré hudby aktivní účastí na kurzech
např. u Julie Hasler, Howarda Crooka, Petera
Schreiera a také v současnosti navštěvuje pravidelné konzultace u Ivana Kusnjera.
44
JANA SEMERÁDOVÁ
Flétnistka Jana Semerádová je absolventkou
Pražské konzervatoře, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (Teorie a provozovací
praxe staré hudby) a Královské konzervatoře
v Den Haagu (ve třídě Wilberta Hazelzeta).
V roce 2003 obdržela 3. cenu na mezinárodní
soutěži historických dřevěných dechových
nástrojů Telemann-Wettbewerb v Magdeburku
a ve stejném roce si z prestižní mnichovské
soutěže 16. Grosser Förderpreiswettbewerb
přivezla spolu s Monikou Knoblochovou titul
laureáta.
Jana Semerádová je uměleckou vedoucí
souboru Collegium Marianum, dramaturgem
koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré
hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti
v českých a zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance. Na svém kontě
má řadu CD pro různé nahrávací společnosti
(např. Supraphon, Pan Classics, Kammer Ton,
K617 aj.). Pravidelně též nahrává pro Českou
televizi a Český rozhlas.
Jako sólistka vystupuje na významných
evropských pódiích (Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Centre de
Musique Baroque de Versailles, Pražské jaro,
Europamusicale, Vantaa Barokki, Festival de
Sablé, Konzerthaus ve Vídni a Berlíně, Palau
de Música Barcelona) a pravidelně účinkuje
se soubory Batzdorfer Hofkapelle, Akademie
Ars Antiqua Austria, modern_times1800
a Wroclawska orchiestra barokowa.
Jana Semerádová vyučuje hru na barokní
příčnou flétnu na Univerzitě Karlově v Praze
(obor Historická hudební praxe) a vede interpretační kurzy.
COLLEGIUM MARIANUM
Pražský soubor Collegium Marianum se od
svého založení v roce 1997 cíleně zaměřuje na
znovuoživování hudby 17. a 18. století. Jako
jeden z mála profesionálních souborů tohoto
zaměření v ČR má na svém repertoáru nejen
čistě koncertní díla s důrazem na autory české
či působící ve střední Evropě, ale pravidelně
připravuje unikátní tvary scénických hudebnědramatických a tanečních představení. Každoročně je uvedeno několik novodobých světových premiér. Soubor úzce spolupracuje
s významnými evropskými choreografy, režiséry
či sólisty a dirigenty jako například Andrew
Parrott, Simon Standage, Chiara Banchini,
Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory, Peter
Kooij, Peter van Heyghen či Sigrid T’Hooft.
Od roku 1999 působí soubor pod uměleckým
vedením flétnistky Jany Semerádové, jejíž
aktivní badatelská činnost propojená se studiem
barokní gestiky, deklamace a tance umožnila
postupně rozšířit profil souboru Collegium
Marianum a uvádět původní hudebně dramatická díla v autentickém prostředí českých
barokních divadel. Je také rezidenčním souborem stejnojmenné vzdělávací instituce Colle-
gium Marianum – Týnské vyšší odborné školy,
která působí od roku 1990 v bývalém klášteře
servitů jako kulturní a vzdělávací centrum historických umění a plní tak významnou úlohu
v pražském kulturním životě.
Soubor Collegium Marianum sbírá uznání
zahraniční i české odborné kritiky. Pravidelně
hraje na hudebních festivalech a prestižních
pódiích v České republice i v zahraničí (mj.
Tage Alter Musik Regensburg, Vantaan Barokki,
Bachfest Leipzig, Mozartfest, Pražské jaro,
Festival de Sablé, Concentus Moraviae, Mitte
Europa, Bolzano Festival Bozen, Uckermärkische Musikwochwen, Košická hudobná
jar atd.).
V roce 2008 soubor zahájil úspěšnou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon,
v rámci jehož řady Hudba Prahy 18. století vydal
již tři nahrávky (Brentner – Koncerty a árie,
Rorate cœli, Jiránek – Koncerty & Sinfonie).
V roce 2010 se Collegium Marianum stalo
nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření
české hudby, kterou uděluje Česká hudební rada
– česká sekce nevládní organizace Mezinárodní
hudební rady při UNESCO.
45
cyklu FOK), v roce 2007 Janovy a Matoušovy
pašije, a především uvedení skladby Missa Votiva
J. D. Zelenky na Pražském jaru, Dresdner
Festspiele, Festival de La Chaise Dieu a Festival
de Sablé, kde byla pořízena úspěšná nahrávka
pro francouzské vydavatelství Zig-Zag Territoires. V roce 2006 nastudoval pod vedením
Jany Semerádové a jejího Collegia Mariana roli
Uberta v komickém intermezzu La Serva
Padrona od G. B. Pergolesiho a měl tak možnost
se představil publiku na mezinárodních hudebních festivalech nejen v Česku, ale i v zahraničí
(Finsko, Francie). V témže roce se úspěšně zúčastnil Pěvecké soutěže koncertní a duchovní
hudby v Kroměříži, kde získal 2. cenu. V roce
2008 začal také spolupracovat s francouzským
renesančním ansámblem Doulce Mémoire, se
kterým pravidelně vystupuje ve třech různých
programech: Une tour de Babel musical, Requiem
des Rois de France a sólovém programu Cacciniho
hudby Les Roses d ’Ispahan. V témže roce začal působit jako host v Moravském divadle
Olomouc v operetní inscenaci Boccaccio (titulní
role) a v Mozartově opeře Cosi fan tutte (role
Guglielma).
Nadále se intenzivně věnuje studiu poučené interpretace staré hudby aktivní účastí na kurzech
např. u Julie Hasler, Howarda Crooka, Petera
Schreiera a také v současnosti navštěvuje pravidelné konzultace u Ivana Kusnjera.
44
JANA SEMERÁDOVÁ
Flétnistka Jana Semerádová je absolventkou
Pražské konzervatoře, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (Teorie a provozovací
praxe staré hudby) a Královské konzervatoře
v Den Haagu (ve třídě Wilberta Hazelzeta).
V roce 2003 obdržela 3. cenu na mezinárodní
soutěži historických dřevěných dechových
nástrojů Telemann-Wettbewerb v Magdeburku
a ve stejném roce si z prestižní mnichovské
soutěže 16. Grosser Förderpreiswettbewerb
přivezla spolu s Monikou Knoblochovou titul
laureáta.
Jana Semerádová je uměleckou vedoucí
souboru Collegium Marianum, dramaturgem
koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré
hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti
v českých a zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance. Na svém kontě
má řadu CD pro různé nahrávací společnosti
(např. Supraphon, Pan Classics, Kammer Ton,
K617 aj.). Pravidelně též nahrává pro Českou
televizi a Český rozhlas.
Jako sólistka vystupuje na významných
evropských pódiích (Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Centre de
Musique Baroque de Versailles, Pražské jaro,
Europamusicale, Vantaa Barokki, Festival de
Sablé, Konzerthaus ve Vídni a Berlíně, Palau
de Música Barcelona) a pravidelně účinkuje
se soubory Batzdorfer Hofkapelle, Akademie
Ars Antiqua Austria, modern_times1800
a Wroclawska orchiestra barokowa.
Jana Semerádová vyučuje hru na barokní
příčnou flétnu na Univerzitě Karlově v Praze
(obor Historická hudební praxe) a vede interpretační kurzy.
COLLEGIUM MARIANUM
Pražský soubor Collegium Marianum se od
svého založení v roce 1997 cíleně zaměřuje na
znovuoživování hudby 17. a 18. století. Jako
jeden z mála profesionálních souborů tohoto
zaměření v ČR má na svém repertoáru nejen
čistě koncertní díla s důrazem na autory české
či působící ve střední Evropě, ale pravidelně
připravuje unikátní tvary scénických hudebnědramatických a tanečních představení. Každoročně je uvedeno několik novodobých světových premiér. Soubor úzce spolupracuje
s významnými evropskými choreografy, režiséry
či sólisty a dirigenty jako například Andrew
Parrott, Simon Standage, Chiara Banchini,
Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory, Peter
Kooij, Peter van Heyghen či Sigrid T’Hooft.
Od roku 1999 působí soubor pod uměleckým
vedením flétnistky Jany Semerádové, jejíž
aktivní badatelská činnost propojená se studiem
barokní gestiky, deklamace a tance umožnila
postupně rozšířit profil souboru Collegium
Marianum a uvádět původní hudebně dramatická díla v autentickém prostředí českých
barokních divadel. Je také rezidenčním souborem stejnojmenné vzdělávací instituce Colle-
gium Marianum – Týnské vyšší odborné školy,
která působí od roku 1990 v bývalém klášteře
servitů jako kulturní a vzdělávací centrum historických umění a plní tak významnou úlohu
v pražském kulturním životě.
Soubor Collegium Marianum sbírá uznání
zahraniční i české odborné kritiky. Pravidelně
hraje na hudebních festivalech a prestižních
pódiích v České republice i v zahraničí (mj.
Tage Alter Musik Regensburg, Vantaan Barokki,
Bachfest Leipzig, Mozartfest, Pražské jaro,
Festival de Sablé, Concentus Moraviae, Mitte
Europa, Bolzano Festival Bozen, Uckermärkische Musikwochwen, Košická hudobná
jar atd.).
V roce 2008 soubor zahájil úspěšnou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon,
v rámci jehož řady Hudba Prahy 18. století vydal
již tři nahrávky (Brentner – Koncerty a árie,
Rorate cœli, Jiránek – Koncerty & Sinfonie).
V roce 2010 se Collegium Marianum stalo
nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření
české hudby, kterou uděluje Česká hudební rada
– česká sekce nevládní organizace Mezinárodní
hudební rady při UNESCO.
45
SU 3970-2
Jan Josef Ignác BRENTNER / Concertos & Arias
Collegium Marianum / Jana Semerádová
Hana Blažíková soprano
SU 4002-2
RORATE CŒLI
Music for Advent and Christmas in Baroque Prague
SU 4056-2
SU 3971-2
Václav Gunther JACOB / Missa Dei Filii
Capella Regia Praha / Robert Hugo
Editors Choice, Gramophone, January 2010
IRR Outstanding, International Record Review, December 2009
Antonín REICHENAUER / Concertos II
Musica Florea / Marek Štryncl
Luise Haugk oboe, Jana Chytilová violin
Marek Špelina flute, Marek Štryncl cello
SU 4035-2
SU 4039-2
František JIRÁNEK / Concertos & Sinfonias
Sergio Azzolini bassoon, Marina Katarzhnova violin,
Jana Semerádová flute
IRR Outstanding, International Record Review, May 2011
Antonín REICHENAUER / Concertos
Collegium 1704 / Václav Luks
Sergio Azzolini bassoon, Xenia Löffler oboe
Lenka Torgersen violin
Diapason d’Or, June 2011
SU 3970-2
Jan Josef Ignác BRENTNER / Concertos & Arias
Hana Blažíková soprano
SU 4002-2
RORATE CŒLI
Music for Advent and Christmas in Baroque Prague
SU 4056-2
SU 3971-2
Václav Gunther JACOB / Missa Dei Filii
Capella Regia Praha / Robert Hugo
Editors Choice, Gramophone, January 2010
IRR Outstanding, International Record Review, December 2009
Antonín REICHENAUER / Concertos II
Musica Florea / Marek Štryncl
Luise Haugk oboe, Jana Chytilová violin
Marek Špelina flute, Marek Štryncl cello
SU 4035-2
SU 4039-2
František JIRÁNEK / Concertos & Sinfonias
Sergio Azzolini bassoon, Marina Katarzhnova violin,
Jana Semerádová flute
IRR Outstanding, International Record Review, May 2011
Antonín REICHENAUER / Concertos
Collegium 1704 / Václav Luks
Sergio Azzolini bassoon, Xenia Löffler oboe
Lenka Torgersen violin
Diapason d’Or, June 2011
SU 4068-2
Design by Jiří Mědílek © Supraphon a. s., 2011
Cover photo: Interior of the Church of the
Holy Sepulchre, Jerusalem (www.profimedia.cz)
Photo by Petra Hajská (22)
Translations Hilda Hearne (En), Anna Ohlídalová (De),
Marianne Frippiat (F), Jiří Matl (Lat/Cz)
Commentaries & translations © Supraphon a. s., 2011
Booklet editor Daniela Bálková

zelenka - i-classical.com

Transkript

Podobné dokumenty

Tacho-Edelstahlringe · Nerezové krouΩky tachometru Stainless