1. Raně starověké státy a jejich státní zřízení 2

Transkript

Last update: 2010/11/24 20:16
predmety:pravni_dejiny:podzim_2010:komplet
http://2015.wz.cz/doku.php?id=predmety:pravni_dejiny:podzim_2010:komplet
1. Raně starověké státy a jejich státní zřízení
Raněotrokářské státy = východní samovlády(despocie): Mezopotámie, Čína, Indie, Egypt, Izrael,
Chetité
Vývoj nejstarších státních zřízení
●
●
●
●
nejstarší státní útvary vznik už ve 4. tisíciletí před naším letopočtem
jih Evropy - od první poloviny prvního tisíciletí před naším letopočtem
vznik v povodí velkých řek → nutnost organizovat zavlažovací práce = shromáždit a ovládat velké
masy lidí(Mezopotámie, Egypt, Indie, Čína)
relativně stabilní a ohraničené území
Charakteristické rysy raněotrokářských států
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
monarchie(král, faraon, císař,..), teokracie(kněží díky svému vlivu významným způsobem
zasahovali do hospodářství i správy země)
despotická moc panovníka(ne dělba moci)
panovník chápán jako nadpřirozená bytost, často přirovnáván k bohu nebo se s ním ztotožňoval
přežívání občinového práva
kolektivní hospodaření(zavodňovací práce)
nerozvinutost soukromého vlastnictví půdy
patriarchální otroctví(otroci součástí rodiny, ne hlavní výrobci), také státní a chrámoví otroci
státní moc (a tvorba práva) spojena s náboženstvím
rozdíly mezi jednotlivými vrstvami společnosti → indický systém kast(varn)
začínají se od sebe oddělovat právní, náboženské a morální normy
2. Charakteristika práva raně starověkých
států, právní památky
Charakteristika práva
●
●
●
●
●
●
●
původ od boha
převaha trestních norem
kazuistické(zákonodárce popisuje jednotlivé případy, aniž by se snažil zobecňovat)
odráží sociální rozvrstvení
„oko za oko, zub za zub“
kruté tresty, prvek msty, symbolika, činy postihovány ex offo
ordálové praktiky
Právo a právní památky
●
obyčejové právo + soupisy práva
Summerské zákony krále Urnammu - konec 3. tisíciletí př. n. l., vymezil teritorium říše,
zavedl pevné daně a vymezil rozsah pracovních povinností, sjednotil míry a váhy a zakázal
zneužívat postavení silnějšího
sumerské zákony krále Lipit-Ištara - 2. tisíciletí
❍
❍
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
❍
❍
❍
❍
Last update: 2010/11/24 20:16
Akkadské Bilalamovy zákony - začátek 2. tisíciletí
Chamurappiho zákoník - začátek 2. tisíciletí, dělení obyvatel starobabylonské říše na tři
skupiny(plnoprávní, poloprávní a otroci)
Egyptské hepu(1 hep) - zákony, na papyrových svitcích
Izraelská Kniha smlouvy z 9. n. začátku 8. stol., tvoří součást druhé Mojžíšovy knihy (Exodus)
3. Řecko v archaickém a klasickém období
svého vývoje
Rané Řecko (8-6. stol. př. n. l.)
●
●
●
●
●
●
doba přechodu mezi institucemi rodového společenství a státním zřízením
různá státní zřízení od tyranidy po republiku - otrokářská demokracie (lidové shromáždění Athény) nebo otrokářská oligarchie (rada nejzámožnějších otrokářů - Sparta)
utváření městského státu (polis) - nezávislost ekonomická (autarkia) a politická (autonomia)-sami
si určovali politický režim a zákony, nevelká rozloha, největší - Sparta
právo stále nepsané, obyčejové, úplatnost soudců
druhá polovina 7. a celé 6. Stol = Doba zákonodárců - písemně zachytili platné právo(Chardones,
Zaleukos), nezachovalo se
gortýnské zákony na Krétě - jeden z nejstarších dokumentů otrokářského práva
Sparta
●
●
●
vojenská aristokracie
půda majetkem státu, rozdělena na kléry - dány do užívání jednotlivým rodinám - dědičně a
nezcizitelně
společnost:
héilóti - otroci, nepatřili otrokářům, ale státu - přidělováni ve skupinách, několikanásobně více
než Sparťanů, povinnost naturálních dávek
perioikové - „bydlící okolo Sparty“ - bez podílu na půdě, osobně svobodní, ale politicky
bezprávní, povinnost vojenské služby, rolníci, řemeslníci, obchodníci
Sparťané - plnoprávní občané, od státu přidělěny kléry, právo účastnit se sněmu, aktivní i
pasivní volební právo, vojenská povinnost
sparťanská společnost = společnost rovných (řádná státní výchova, přispívání na společné
výdaje→zchudlý není rovný), kolektivní výchova dětí
státní orgány:
králové - vždy 2, každý z jedné vládnoucí dynastie(2), doživotně, dědičně
gerúsiá - rada starších - královská rada 28 občanů(min. 60 let), pravomoc i nad králi
apellá - lidové shromáždění - plnoprávní „rovní“ občané(min. 30 let), zákonodárná moc jen
formální
eforové - 5 - dohlížitelé, nejmocnější ústavní a politický činitel ve státě, voleni na rok
právo dlouho obyčejové, nepsané - > Lykurgos sepsal ústavu a zákony
❍
❍
❍
●
●
❍
❍
❍
❍
●
Athény
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
621 př. n. l. Drakontovy zákony - přísné, kruté
594-3 př. n. l. Solonovy reformy - uveřejněny na deskách(axones), sociální ochrana chudých,
rozšíření politických práv, stanovení nejvýše přípustné výměry pozemkového vlastnictví, zrušení
dlužního otroctví, obyvatelstvo do 4 tříd - i nejnižší třída se mohla podílet na shromáždění lidu - >
demokracie
státní orgány:
lidové shromáždění - výkon soudní činnosti jako héliaiá a zákonodárné a volební činnosti jako
ekklésiá, až 6000 členů
búlé - rada 400-500 členů, návrhy zákonů
areopag - dozor nad zachováváním zákonů, částečně i soudnictví
úřady
508 př. n. l. Kleisthenovy reformy - rozdělení občanů na územním principu → konec rodového
zřízení, v každé části všechny vrstvy obyvatelstva, zavedení ostrakismu(střepinový soud) pro
ochranu nových poměrů
❍
❍
❍
❍
●
Klasické Řecko(6-4. stol. př. n. l.)
●
●
Athény střediskem hospodářského, kulturního a politického života Řecka
společnost:
občané = polítai, jen muži, právo účasti na ekklésii, procesní právo, právo být volen do fce
úředníka, nabývat nemovitého majetku, vojenská povinnost, leiturgie(povinnost bohatých
pořádat divadelní představení atd.)
metoikové - svobodní obyvatelé cizího původu nebo propuštění otroci, právně omezení nesměli nabývat pozemků, ne procesní způsobilost, neúčastnili se veřejného života
otroci - soukromí i státní
státní orgány:
ekklésiá - nejvyšší st. orgán, všichni bezúhonní muži nad 20, kompetence zákonodárná, soudní,
správní a volba úředníků
rada pěti set = búlé - nejvyšší správní a vládní orgán, každý den se losoval předseda(zároveň i
ekklésie)
héliaiá - 6000 členů, výkon soudnictví
areopag - archonti, část soudnictví
úřady - úředníci losováni, neplaceni, princip anuity, kolegiality(rozhodování ve sborech),
odpovědnosti(měsíční správa radě), princip jedné instance, zákaz kumulace a iterace(1x za život)
❍
❍
❍
●
❍
❍
❍
❍
❍
4. Ústřední orgány a právo starověké římské
republiky
●
●
510 př. n. l vyhnán poslední král Tarquinius Superbus
dochází k boji plebejů o moc proti patricijům – secese (plebejové chtěli podíl na moci, proto
pohrozili odchodem z Říma a vytvořením vlastního státu, což bylo pro patricije nepřijatelné, tím si
plebejové vynutili určité ústupky a práva)
ustanovení tribuna lidu – tribun plebis, kteří měli právo pomoci plebejům ohroženým ptariciji
(ius auxilii)
ius intercessionis – pr. zákroku – negovat opatření jakéhokoliv ústavního orgánu
byly zřízeny plebejské lidové sněmy – concilia plebis, jejichž usnesení (plebiscita) zavazovala
původně jen plebeje, Hortensiův zákon z roku 287 př. n. l. to prosadil i pro patricije
❍
■
■
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
kodifikace obyčejového práva – Zákon dvanácti desek (Lex duodecim tabularum) – pro ochranu
plebejů před svévolným výkladem práva
Lex canuleia – zrušil zákaz sňatku mezi plebeji a patriciji
plebejové mohli dosahovat vysokých úřednických funkcí
krize republiky Sullova diktatura – neomezená monarchistická moc
období trimuvirů
1. Crassus, Pompeius, Caesar
2. Octavianus, Lepidus, Marcus Antonius
❍
❍
❍
●
●
Ústavní orgány republiky
●
ústřední pojem impérium = nejvyšší vládní moc, zásadně neomezená a nedílná
právo zákonodárné iniciativy, nejvyšší vojenské velení, jurisdikci, trestní a právní pravomoc –
tyto pravomoci jsou primární, neodvozené, neomezené
omezit je může jen zákon
každý nositel impéria měl celou nejvyšší moc, byl oprávněn ke kterémukoliv aktu vládní moci
❍
❍
❍
Lidové shromáždění (comitia)
●
demokratický prvek = sněmy všech svobodných římských občanů (comitia curiata – organizována
na rodovém principu z doby královské ztratila moc)
comitia centuriata – na timokratickém principu – nejvýznamnější, volil římské úředníky,
rozhodoval ve věcech soudních
comitia tributa – na územním principu – volila nižší úředníky, schvalovala zákony
comitia plebis tributa – plebejské sněmy
byla svolávána nejvyššími úředníky
nejvyšší moc v Římě teoreticky populus romanum, ale impérium comitia neměla, jejich kompetence
se stahovaly na moc zákonodárnou (ale neměla zák. iniciativu, mohly projednávat jen otázky
předložené magistrátem)
❍
❍
❍
●
●
Senát
●
●
●
●
●
●
aristokratický prvek
de iure jen poradní orgán konzulů
členové jmenováni původně konzuly, poté cenzory, funkce doživotně
původně 300 členů, za republiky 600, po Caesarově smrti 1000, za Augusta opět 600
jeho usnesení senatus consultum – neměla sílu zákona, potvrzoval pouze usnesení lidových
shromáždění
správce římských financí
Magistratury
●
●
●
monarchistický prvek
základem moci impérium
magistráti voleni lidovým shromážděním, společnými rysy:
princip anuity – voleni na jeden rok
princip kolegiality – úřady se obsazovaly několika kandidáty, jejichž pravomoci byly stejné
princip bezplatnosti – nedostávali plat
princip odpovědnosti – po skončení období odpovídali za výkon své funkce
zásada intercesse možnost zmařit rozhodnutí kolegy nebo nižšího úředníka
❍
❍
❍
❍
❍
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
magistratury rozděleny na cum imperio a cum potestate
Cum imperio
Konzulát – konzulové
●
●
●
dvojice nejvyšších úředníků, kteří převzali oprávnění vyhnaného krále
voleni centurijním shromážděním, jeden z řad plebejů, jeden z patricijů
vrchní velitelé vojsk, policejní moc, moc rušit rozhodnutí všech úředníků
Diktatura
●
●
jeden z konzulů za mimořádných okolností mohl být jmenován diktátorem – jeho moc byla
neomezená, ani tribun lidu nemohl vůči němu uplatnit veto
jeho moc zaniká okamžitě dosažením cíle
Praetura
●
●
●
zavedeno 367 př. n. l., kdy byli konzulové mimo město → potřeba zajistit soudnictví
původně jen praetor urbanus, později i praetor peregrinus
určoval jen právní základ sporu v procesu, nerozhodoval; pokud se nemohl opřít o normu civilního
práva, uložil soudic, aby rozhodl podle zásady slušnosti – aequitas
Cum potestate
Cenzura
●
●
●
nejdůstojnější republikánská magistratura
vedli evidenci občanů, zařazovali je do skupin podle majetku, později vybírali členy senátu, dozor
nad mravy
byli dva, voleni centurijním shromžděním
Kvestura
●
●
magistráti nižšího stupně, základem potestas – nižší nařizovací pravomoc
správa financí, státní pokladny, archivu,…
Edilita
●
●
4členné kolegium
dozírali na pořádek ve městě, konaly v něm policejní služby, měli zvláštní soudní pravomoc tržních
záležitostech
Prameny práva
Zákon dvanácti desek Lex doudecim tabularum
●
právo bylo podle obyčeje odvozováno od bohů a to pak tlumočili kněží – pontifikové, často
svévolným výkladem → ohrožení plebejů, snažili se o zrovnoprávnění
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
výsledkem toho kodifikace obyčejového práva – 454 př. n. l. ustavena komise – sestavila deset
desek, které byly shromážděním přijaty, kodifikace ale byla neúplná, dvě desky mu ke schválení
nebyly předloženy, ale shromáždění se vzbouřilo a tyto dvě desky přijalo
sepsány na kamenných deskách, vystaveny na fóru
zničeny už 390 př. n. l. vpádem Galů, nebyly obnoveny, ale předávaly se ústně = systematický
souhrn veškerého práva – rodinné, procesní, dědické, trestní, správní normy
Pontifikální jurisprudence
●
●
pontifikové stále interpretátory práva, řešili případy, kde byl zákon mezerovitý, tím vytvářeli ve
skutečnosti nová pravidla, která nabyla povahu právních norem
vývoj římského soukromého práva probíhal formou interpretatio – výkladu → interpretace je
pramenem práva
Komiciální legislativa
●
●
●
●
zákony přijaté lidovými shromážděními
návrh nového zákona nejdříve zveřejněn s termínem konání sněmu, navrhovatel – rogátor
po přečtení zákona před sněmem se ihned hlasovalo, diskuse nebo obměny se nepřipouštěly
zákon ihned platný a účinný
Ius honorarium
●
●
●
●
●
prétorský edikt
367 př. n. l. zřízen úřad městského prétora, základem moci bylo impérium soudnictví, musel dbát
ba pravidla slušnosti – aequitas
pramenem práva byly vyhlášky – edicta, které prétoři každoročně vydávali, zahrnovaly zásady,
podle nichž budou ve své moci postupovat, mohli je kdykoliv doplnit
edikt se stal souborem prétorského práva
ustálenou formu pak dostal za císaře Hadriána (Edictum perpetuum Hadriani)
Ius gentium
●
●
●
Neznali princip teritoriality, ale jen personality práva – římské zákony chránily jen římské občany
(výjimkou Latinové), ostatní obyvatelé peregrinové
od roku 242 př. n. l. volen i prétor cizinecký – z jeho činnosti vzešel soubor norem – ius Gentium –
právo národů
obsahově regulovalo hlavně peněžní a obchodní styky
Ius naturale
●
převzato z řecké filozofie, idea přirozeného práva
5. Ústřední správa starověkého římského
impéria v 1. – 5. století a tvorba práva
●
doba římského císařství po vzoru Oktaviána Augusta, od 4.stol. členící se na principát a dominát
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
Principát
●
●
●
●
Lidové sněmy (shromáždění) - na počátku Augustovy vlády se scházeli - příjimaly zákony navržené
Augustem (stávají se nástrojem jeho vůle) - leges Iuliae → komicie postupně ztratí svůj politický
význam
Magistratury - Augustus zachoval všechny republikánské úřady
Senát - rozšíření pravomocí, zákonodárná moc, spolu s císařem nejvyšší orgán státní moci, ale
ztráta vedení zahr. politiky (nyní císař), některé provincie spravoval senát (jiné císař
prostřednictvím úředníků)
Císařský byrokratický aparát - placení osobně závislí úředníci; nová státní správa - zajišťovala
výkon moci a chod obrovského impéria, soustředění na armádu a finance
císařská rada - císař s ní konzultoval nejdůležitější otázky polit. a hosp. života země
cisařská garda - prétoriáni, ochranný sbor principovy osoby, v čele císařův zástupce (praefectus
praetorio), příslušela mu trestní i částečně civilní jurisdikce, dozor nad ostatními orgány a právo
vydávat závažná nařízení
❍
❍
Prameny práva za principátu
●
●
Magistrátská forma práva -usnesení senátu (zákonodárnost lidových sněmů postupně zanikla);
právotvorná funkce prétorů postupně zatlačována a přejímána císařem
Císařské konstituce - Constitutiones principis - různá opatření císaře, která byla podnětem k
tvorbě závazných norem, jednotný pramen práva pro celou říši
Edicta (- obecně závazné normy, upravovala především otázky státní správy)
Mandata- (- závazné instrukce pro podřízené úředníky)
Decreta (- rozhodnutí císaře - obdoba precedentu)
Rescripta (- písemné vyjádření císaře vyvolané určitým dotazem)
Reskriptový proces - řešení práv. otázek císařem před zahájením sporu
❍
❍
❍
❍
●
Dominát
●
dominus - pán, vlastník; titul řím. císařů ve 3. st. n. l. - chápáno jako absolutistický monarcha
Diokleciánovy reformy státní správy
●
●
●
rozdělení říše na 4 správní části - každou spravuje jeden spoluvládce - tetrarchie
reorganizace císař. dvora, státní správa → centralizovaná, hierarchicky zbudovaná administrativa
absolutist. monarchie
imperium (východní i západní) děleno na: 2 prefektury (- v čele praefecti praetorio), nižší
správní jednotka diecéze (- spravují vikáři), nejnižší provincie
❍
Prameny práva
●
leges generales = nařízení císaře
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
Kodifikace
●
●
●
Lex romana Visigothorum (Alarichův Breviář) - vulgarizace práva
Corpus iurs civilis (6. stol.) - Justinián - zavedl cézaropapismus - hlava státu je zároveň nejvyšší
představitel církve, kodifikace postavena na principu autokratické moci (samovláda) císaře,
posílení pozice křesť. církve, věnováno převážně soukromému právu - majetkové a rodinné; Corpus
iuris civilis (Tria volumina) = oficiální sbírky práva (Nový kodex + Digesta + Instituce práva), které
existovaly jako jeden celek
Novelly - Justiniánovy zákony (většinou k věcem veřejnoprávním, administrativním a církevním)
Význam Justiniánovy kodifikace
●
●
systematicky uspořádal staré ius a leges a vydal je jako platné právo
v záp. Evropě byla Justiniánova kodifikace základem procesu tzv. recepce (přejímání) římského
práva
6. Státní aparát a právo raného středověku –
obecná charakteristika
●
●
●
●
●
●
●
●
●
Typicky agrární: společenské postavení a vojenské postavení jednotlivce odvíjeno od jeho vztahu k
půdě (kromě italské městské republiky –námořní obchod a Norsko – rybolov)
Města cizím prvkem
Monarchie – panovník (kníže, král císař)
Výsledek dlouhodobého oslabování dřívějších rodových struktur
Reprezentanti jednotlivých rodů –stařešinové a kolektivní rodové orgány – ztráceli na významu
Nová společenská elita: vojenští náčelníci (z nich knížata či králové), bojovníci (z nich světská
šlechta) a církevní hodnostáři (z nich duchovní šlechta) = pozdější feudalita
Rozhodující masa obyvatelstva osobně svobodná
Udržovalo se i otroctví – zbaveni právní subjektivity, ale disponovali majetkem
z obou skupin později značně heterogenní skupina závislého obyvatelstva
Ranný feudalismus
●
●
●
●
●
●
Centralizovaná forma vládnutí – v čele státu panovníci (knížata, králové)
Patrimoniální pojetí státu
Dědičné právo na panovnický trůn: princip seniorátu – nejstarší mužský příslušník rodu
Primogenitura – nejstarší panovníkův potomek
Panovník – oprávnění stanovit obecně závazná pravidla, nevyšší soudce, podléhal mu státní aparát,
velel vojsku.
Církev a stát úzce spjati- církevní hodnostáři uplatnění ve státním aparátu
Státní aparát
●
Panovníkova družina – z ní úředníci – lidé specializováni na jednotlivé osobní služby panovníka a na
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
dílčí oblasti státní správy a soudnictví (dvorští a centrální)
Shromáždění předáků země – poradní, soudní a spolurozhodující funkce (koloquia, dvorské sjezdy),
předchůdce lidové shromáždění
Územní správa
●
●
●
●
Území nebylo příliš stabilizované=nerozvinutá podoba místní správy
V okrajových částech státního území – vojenské jednotky –marky
Germáni přišli na území, které již bylo organizované – často přebírali a uzpůsobovali původní
římskou správní organizaci + doplňovali je a nahrazovali venkovskými královskými úředníky s
vojenskými a finančními pravomocemi (hrabě, comes, grafio)
Ve střední podobě se vyvinul podobný systém hradské správy, obvodů , jejichž centrem byl hrad s
úředníky a církevními hodnostáři dosazenými králem
7. Vztah státu a církve
●
●
●
●
9-14 století – boj církve za teokracii
počátek křesťanství v Římě v 1.st.př.n.l.
Do 4.st.př.n.l neuznávané, pronásledované
313 – Edikt milánský
stejná práva všem náboženským vyznáním, návrat zkonfiskovaného majetku
325 – ekumenický koncil
shromáždění v Nice zástupců všech křesťanských obcí → formulovali základní články kř.věrouky
→ nicejské (nikajské) vyznání víry
379-380 – monopol postavení ve V i v Z části říše → jediným státním náboženstvím
od 313 období hospodářského a politického rozmachu církve
321 – záskala postavení právní osoby → způsobilost nabývat majetek
úzká spolupráce se státní mocí → stoupající spol.vliv
po rozpadu říše → zápas s kacířskými sektami, od 7.století nový rozmach
do 9. století shoda se státní mocí, církev nebyla natolik silná, aby mohla vést samostatnou a na
světské moci nezávislou politiku
V Byzanc – císař považován za hlavu církevní organizace → byl císařem i papežem →
caesaropapismus (= byzantinismus)
oslabení státní moci, zvyšování majetku církve → církev začala hlásat emancipaci moci duchovní,
chtěla právo na samostatnou politiku, později podrobení královské a císařské moci vládě
duchovenstva, předevších římského papeže → boj o teokracii, až do 14.století
1.pokusy v oblasti práva → vznik nových sbírek (od 9.století) podle momentálních potřeb
duchovních
Capitula Angilrami
sbírka falešných kapitulářů Benedikta Levity
Collectio Pseudoisidoriana (Sbírka lžiisidorská)
zjevná politická tendence, cílem dokázat, že světská moc byla odedávna podřízena moci církevní
a že římský biskup požíval v církvi odedávna privilegovaného postavení
Řehoř VII – Dictatus Papae (římská církev se nikdy nezmýlila a nikdy nezmýlí)
reformní papež, který se dostal do konfliktu s Jindřichem IV, který musel jít do Canossy, aby byl
zproštěn klatby
prameny kanonického práva:
usnesení církevních sněmů (koncilů)
❍
●
❍
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
❍
●
❍
●
●
●
❍
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
výnosy římských papežů (dekretály)
normativní výroky Písma svatého a spisů významných církevních otců
pokusy o kodifikaci (např.Collectio Pseudoisidoriana)
kodifikace magistra Gratiana – Decretum Gratiani (gratianův dekret) → ovlivnil další vývoj
kanonického práva ve středověku
kanonisté – právníci, kteří pěstovali kanonické právo
2.pol.12.st, 13.sto – zlatý věk katolické církve
1215 – prohlásil Innocenc III. Anglickou velkou listinu svobod za neplatnou → stavy to ignorovali
teorie 2 mečů skrytých v lůně církve
Bonifác VIII – velmi radikální
Liber extra (od Řehoře IX), Liber sextus (od Bonifáce VIII) + Gratianův dekret → závazná podoba
na dlouhá léta
13.století – scholastikové, později Akvinský
vrchol glosátorského bádání
supremace = přímá moc (potestas directa) – její snahou → Unam sanctam z roku 1302 (vrchol
pretenzí římského biskupa)
nastává otevřený konflikt se světskou vládou → Filip Sličný zvítězil → 1306 papež prohlásil, že na
Francii se její nároky nevztahují
13,14.století – začínají se objevovat lprvní velké jména obhájců moci světské → myslitelé,
kteříohlašovali nástup renezance a budoucí reformaci
❍
❍
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
Vztah státu a církve od reformace do novověku
●
●
●
●
15-20.století
papežské schizma – 1378-1417
úpadek papežství → teorie, že nejvyšší moc náleží obecnému koncilu, který má rávo soudit papeže,
kdyby své omci zneužil = episkopální systém
14.století
reformní hnutí
stát ať spravuje věci světské a církev ať se řídí učením bible
počátek už ve 12. a 13. století v Itálii – Arnold z Brescie, valdenští a albigenští → hledání návratu
k bibli
2.pol.14.století v Anglii – John Wycliffe → Hus
o 100 let později Martin Luther → základ německé reformace
reformace nabyla povahy politického a sociálního hnutí a selská válka přerostla náboženský rámec
Luther se přiklonil k umírněným, prohlašoval pokojný vývoj a pasivní odpor
názory o dvojí církvi – viditelná a neviditelná → dán do klatby → veřejný protest jeho stoupenců
(proto název protestanti)
švýcarsko – Ulrich Zwingli, Jan Kalvín → řízení církevních záležitostí nových evangelických církví
převzal stát → panovník považován za nejvyššího biskupa evangelické církve
1555 – augšpurský mír – katolíci a protestanti zrovnoprávněni, možnost volby ale měla jen vrchnost
cuius regio, eius religio = čí země, toho náboženství
1648 – Vestfálský mír – zavedena rovnost tří konfesí (katoliské, augšpurské a reformované)
oslabení církevní moci
❍
❍
❍
●
●
●
●
●
●
●
●
●
❍
Anglie:
●
●
●
Jindřich VIII založil 1524 samostatnou anglickou církev, zpřetrhal svazky s papežem a pohlásil se
za její hlavu
1559 Alžběta I. Zavedla nové církevní zřízení
vliv švýcarské reformace → vznik puritarismu
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
založil samostatnou církev s presbyteriálním zřízením nezávislým na státní moci
presbyteriánská církev v rozporu s oficiální anglikánskou církví, cítila se nezávislá na státu →
pronásledovaná oběma
Francie:
●
●
●
●
●
●
●
vliv Kalvína → Hugenoti
Edikt nanský –Hugenotům zaručena svoboda svědomí (poprvé v evropě vyhlášena náboženská
svoboda)
1685 – edikt zrušen
osvícenství – 1787 – obnovení protestantismu
Deklarace práv člověka a občana – svoboda náboženského přesvědčení (článek 10)
1794-1795 – rozluka státu a církve
Napoleon Bonaparte uzavřel 1801 s papežem konkordát
Rakousko, česko:
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
17.století – násilná rekatolizace, obnovení jednotné víry
osvícenství – boj proti papežské moci
1781 – toleranční patent Josefa II.
Od reformace 2 sněmy: katolický a evangelický
katolictví – církev jako mezinárodní organizace
evangelictví – princip teritoriality církevní organizace → sepětí státu a církve
1786 – Enžské punktace
požadují omezení moci papežské, samostatnost moci biskupské
1869 – přijato usnesení o univerzálním episkopátu a o neomylnosti papeže → zakotvena zásada
podřízení biskupů moci papežské → papežský absolutismus
27.5.1917 – Codex iuris canonici
potvrzují novou kodifikaci
občanský princip – církev nepodporuje žádný konkrétní politický / hospodářský / ideologický model
zaměřuje se na otázky morálky, sociální problémy, rodinu
8. "Translatio imperii" a středověká
římsko-německá říše
"Translatio imperii"
Koncepce, podle níž světovládná moc starověkých římských císařů přešla nejdříve na panovníky
Franské říše a od nich na vládce nového západoevropského impéria, o jehož vznik usiloval Ota I.
Středověká římsko – německá říše
●
Středověká rozdrobenost – až do posledního římského císaře byla říše rozdělena na 324
teritoriálních jednotek, vystupujících jako samostatné státy
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
Lenní systém
●
●
●
●
●
Lenní vztahy se plně rozvinuly až na konci 11. a na začátku 12. Století
Dědičnost úředních lén
Německá říšská knížata disponovala plnou soudní jurisdikcí a řadou dalších privilegií a imunit,
které v jejich prospěch omezovaly vliv královské moci
Wormský konkordát (1122) – císařové zajistili duchovním knížatům plný nárok na držená
světská léna
Tzv. Lenní přímus = uvolněné léno nemohl císař připojit ke svým doménám, musel ho „do roka a
do dne“ poskytnout jinému vazalovi
Sociální struktura
●
●
●
●
●
●
●
Velmoži (prvořadé postavení vévodové)
Svobodníci (drobní držitelé půdy)
Duchovenstvo
Cizinci (početná skupina – Židé)
Polosvobodní a nesvobodní → z nich vznik ministeriálů = nižší služebná šlechta, panovník a
velmoži je vyzdvihli na základě jejich osobních schopností
Stavové – politicky aktivní skupiny obyvatelstva = šlechta, duchovenstvo, městský patriciát
Stavovská obec:
Říšští stavové:
říšská knížata = přímí vazalové císaře stojící v čele jednotlivých teritoriích
říšská města = města bezprostředně podřízená císaři → Účast na říšském sněmu
❍
❍
Králové
●
●
●
●
●
●
Byli vždy voleni už za života stávajícího krále (stávající králové mohli ovlivnit volbu)
Právo volby příslušelo 6 říšským knížatům = kurfiřtům → r. 1289 byl přiznán hlad českému králi =
7 kurfiřtů
Mohl, ale nemusel se stát římským císařem
Oslabení moci – z císařových úředníků se v průběhu 12. století stávali téměř suverénní vládci svých
domén, vliv králů upadl zejména ve 13. století
Zákon z r. 1220 – zakotvení privilegií duchovenstva
Zákon z r. 1232 – přiznával široká oprávnění světské šlechtě
Zlatá bula Karla IV.
●
●
●
●
●
Nejdůležitější předpis, který ovlivnil poměry Svaté říše římské
Z popudu Karla IV. na říšském sněmu v Norimberku r. 1356
První ucelený základní říšský zákon, upravující organizaci říše
Upravila volbu císaře 7 kurfiřty
Uznávala kurfiřtům plnou zemskou výsost a důležité regály (právo razit mince, těžit drahé kovy,
vybírat cla…)
Maxmiliánovy reformy
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
●
●
●
Vyhlášení všeobecného zemského míru na říšském sněmu ve Wormsu r. 1495
Říšský sněm rozčleněn na 3 kolegia
Zřízen stavovský regiment
Vznikl říšský komorní soud (poprvé se sešel r. 1495 ve Frankfurtu nad Mohanem) a vydán řád
říšského komorního soudu
Říše rozdělena na 6 (později 10) krajů
Pokus vytvořit císařovi podřízené orgány
Říšská města
●
●
●
●
●
Bezprostředně podléhala císařům
Mohla pěstovat vlastní soudnictví, stavět vojsko, razit minci, vybírat rozmanité dávky
Každoročně odváděla císaři stanovené dávky, na požádání mu poskytovala vojsko
Jejich představitelé se na počátku 14. století začali účastnit říšských sněmů
Nedosáhla plné rovnoprávnosti s ostatními říšskými stavy až do Vestfálského míru
Říšský sněm (Reichstag)
●
●
●
Od r. 1495 se tak začalo označovat říšské stavovské shromáždění
Byli zde zastoupeni všichni příslušníci stavů – říšská světská a duchovní šlechta a od 15. století
říšská města
3 kolegia:
kolegium kurfiřtů
kolegium říšských knížat – světská a duchovní knížata, preláti, hrabata, svobodní pánové
kolegium říšských měst – každé město 1 hlas
Účastníci rozhodují podle principu majority
K platnosti usnesení sněmu bylo potřeba souhlasu všech 3 kolegií
❍
❍
❍
❍
❍
Ústřední správa
●
●
●
●
●
●
Velmi slabá
Ve 13. století se z ústředních orgánů stala dědičná léna
Službu vykonávali ministeriálové
Dvorský sudí (pol. 13. století) – nejzávažnější záležitosti zůstaly vyhrazeny panovníkovi
Dvorská rada (zač. 16. století) – stala se nejvyšším císařským vládním, správním a soudním úřadem
Dvorská komora – správa říšských financí
Správa zemí
●
Zeměpáni od císaře získávali:
Regální práva
Lenní výsosti nad many
Ochranná práva
Práva pozemkové vrchnosti
Ius reformandi = právo určit pro sebe a pro obyvatelstvo své domény náboženské vyznání
Princip nedělitelnosti jednotlivých zemí
Vznikaly:
❍
❍
❍
❍
❍
●
●
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
❍
❍
❍
❍
❍
Last update: 2010/11/24 20:16
Dvorské rady- pro správní záležitosti
Komorní soudy – pro soudní záležitosti
Dvorské soudy – pro správu financí
Vojenské dvorské rady
Tajné rady
Prameny práva a jeho vývoj
●
●
●
●
●
Základem germánské právní obyčeje a prameny z franské doby (leges barbarorum, královské
zákony)
Místní partikularismus i stavovský partikularismus
Říšské právní předpisy ve 2. pol. 12. století – veřejnoprávní záležitosti (Wormský konkordát, říšské
zákony z let 1220 a 1232, Zlatá bula Karla IV., Maxmiliánovy reformy, trestní zákoník Karla V. nebo
náboženské míry)
Zemská zřízení – zákoníky jednotlivých teritorií
Hrdelní řády – vydávány od 2. pol. 15. století
Zajištění zemského míru
omezení nebo právní úprava svémoci (soukromých válek, záští)
●
●
Tzv. boží míry – vyhlašují církevní orgány
Věčný zemský mír – r. 1495 Maxmiliánovy reformy
Constitutio criminalis Carolina
hrdelní soudní řád Karla V. z r. 1532
●
●
●
●
●
●
Trestní zákoník vycházející z jihoněmeckých obyčejů a norem a zároveň recipovaného římského
práva
Řada přežitků středověkého trestního práva (nerespektovala zásadu zákonnosti, připouštěla
analogii)
Rozhodnutí soudu bylo konečné, možnost odvolání neexistovala
Omezila libovůli soudců
Přesně stanovila pravidla trestního řízení
Rozhodovali odborně připravení soudci
Právní knihy
●
●
●
Soukromá sepsání platného, převážně obyčejového práva z oblasti zemského a městského práva
Zacházelo se s nimi jako s oficiálními právními texty
Saské zrcadlo (Sachsenspiegel) – r. 1215-1235
autor Ericke von Repkow
Zdrojem východo-saské právo
Předpisy zemského a lenního práva
Švábské zrcadlo (Schwabenspiegel) – asi r. 1275
Zdrojem domácí právo, franské a říšské předpisy a kanonické právo
❍
❍
❍
●
❍
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
Předpisy zemského a lenního práva
Městské knihy – jiná povaha
❍
●
9. Středověké stavovské monarchie
●
●
●
●
●
nositeli státní suverenity - panovník a stavovský reprezentativní orgán → pomyslná rovnováha
panovník ale limitován stavovskými privilegii a imunitami, krajní prostředek - právo branného
odporu
extrém - šlechtická oligarchie v Polsku(slabost měst → oslabení panovníka)
základní tendence - postupné zvětšování vlivu panovníka - opora u sílícího měšťanstva
v Anglii se díky specifickým podmínkám feudální rozdrobenost prakticky nevyvinula
Státní aparát
●
●
ústřední orgány ovládá šlechta + nové orgány ustavované panovníkem
změna územní a místní správy - královští úředníci + samospráva - městská a šlechtická
městská samospráva - kořeny v předchozím období, i Itálii dokonce samostatné městské
státy
šlechtická samospráva - velký vliv v Anglii a střední E, samosprávný prvek především v
soudnictví,decentralizace zemí(většinu půdy dal panovník šlechtě ve formě beneficií a lén),
úděly se nejednou staly základnou separatistických snah
❍
❍
10. Prameny středověkého práva a významné
právní památky
Byzantská říše
Prameny práva
●
●
●
●
●
●
Justiniánská kodifikace
Otrocké překlady do řečtiny (kata podas)
Výtahy z titulů zákonů (paratitla)
Zákony a zákoníky
Právní knihy
Předpisy vydávané církví
Právní památky
●
Výbor zákonů (Ekloga)
byl 1.reformou justiniánského práva
základem byla justiniánská kodifikace s úpravami odvozenými z byzantského obyčejového práva,
byla doplněna Zemědělským zákonem, Vojenským zákonem a Námořním zákonem rhodským
Příruční zákon (Procheiron)
zrušil Eklogu
měl 40 titulů
❍
❍
●
❍
❍
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
❍
❍
Last update: 2010/11/24 20:16
zabýval se právem soukromým i veřejným
rozšířil se i do jiných balkánských zemí, platil až do zániku Byzantské říše
Francie
Prameny práva
●
Právní obyčeje
byly nejdůležitějším pramenem práva
jejich znění známe z písemných pramenů (listiny, městské charty a sbírky právních obyčejů)
Právní knihy
sbírky práva pořízené soukromými osobami
používaly se v praxi i přes chybějící státní sankci
Královské zákonodarné akty (Ordonance)
dělily se na
ordonance (akty obecné povahy, závazné pro celý stát)
edikty (omezená územní platnost, řešily pouze 1 otázku)
deklarace (sloužily k výkladu zákonů)
❍
❍
●
❍
❍
●
●
❍
❍
❍
Právní památky
●
Kniha řemesel
je zápisem starobylých pařížských cechovních ustanovení
sepsal ji pařížský královský rychtář na rozkaz krále Ludvíka IX. Svatého
Obyčeje kraje beauvaizského
sestaveny 1283
70 knih o právu veřejném i soukromém
❍
❍
●
❍
❍
Anglie
Prameny práva
●
Anglosaské zákony
Pocházejí z 6.-11.století
Částečně zápis obyčejového práva, částečně tvoří právo nové
Dělí se na zákony keltských králů, zákony západosaských králů, zákony z období sjednocení
Anglie a zákony z období dánské nadvlády
Obecné právo (common law)
Vzniká na základě snahy o jednotnou právní soustavu v celé zemi
Funguje na základě precedentů, které se zapisovaly do tzv. ročenek
Právní knihy
Zákony
Equity (tzv. spravedlnost)
❍
❍
❍
●
❍
❍
●
●
●
Právní památky
●
Kniha Posledního soudu
Sepsána 1086
Obsahovala soupis obyvatelstva, půdy, nářadí, dobytka atd. (z daňových důvodů) + zápis
právních obyčejů
❍
❍
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
Traktát o zákonech a obyčejích království Anglie
Kolem roku 1189
Popis jednání u královského soudu
Knihy patery o zákonech a obyčejích Anglie
13.století
Také popis jednání u královského soudu, ale je silně romanizován, nemá takovou hodnotu jako
Traktát
Fleta či Výklad anglického práva
13.století
Z větší části jde o výtah z díla Knihy patery
❍
❍
●
❍
❍
●
❍
❍
Německo
Prameny práva
●
●
●
●
●
●
Právo obyčejové
Královské zákonodárné akty (říšské a zemské míry)
Právní knihy
Městské knihy a zápisy městských práv
Kodifikace práva
Recipované právo římské
Právní památky
●
Saské zrcadlo
Vzniklo 1215-1235
Čerpalo z obyčejového práva východosaské oblasti
Věnuje se právu zemskému
Mělo upevnit postavení feudálů a oslabit moc císaře
Švábské zrcadlo
1275
Propapežská tendence
Čerpalo z barbarských zákonů, franckých kapitulářů, římského kanonického práva
❍
❍
❍
❍
●
❍
❍
❍
Rusko
Prameny práva
●
●
●
●
Obyčejové právo (Kroniky a letopisy, smlouvy kyjevského státu s Byzancí)
Právní předpisy(kodifikovány v Ruské pravdě)
Ustavy (předpisy dávané církevním institucím)
Cizí zákony přeložené do ruštiny (byzantské nomokánony, Ekloga a Procheiron)
Právní památky
●
Ruská pravda
Zachovala se ve třech redakcích
Krátká pravda (11.století,zápis obyčejového práva, zákonodárné akty knížat, činnost soudů)
Dlouhá či Obšírná pravda (11./12.století)
Zkrácená pravda
❍
■
■
■
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
Zabývala se především právem trestním a procesním
Pskovská soudní listina
Zabývala se právem procesním, občanským a trestním
Obsahovala předpisy obyčejového práva, upravená ustanovení Ruské pravdy a některá knížecí
nařízení
❍
●
❍
❍
11. Sociální struktura společnosti v době
vrcholného a pozdního středověku
Stavy: duchovenstvo (nižší a vyšší), šlechta a města
Duchovenstvo
formovalo se jako stav nejdříve, mělo pevnou organizační strukturu nižší – faráři, kněží vyšší –
biskupové, arcibiskupové
Privilegia duchovenstva:
●
●
●
●
●
●
●
privilegium fori (+ kanonické právo) = mohli být souzeni pouze církevním soudem
privilegium immunitatis – osvobozeni od daní
neplatnost práva odúmrtí – jejich majetek nepropadal bez dědice panovníkovi
osvobození od vojenské služby
obsazování církevních úřadů v zasádě podle principů kanonického práva
právo na výkon některých státních úřadů
podíl na volbě krále (jen vysocí církevní hodnostáři)
Šlechta
●
●
●
●
●
významný moment - přechod od udělování půdy a osobních privilegií do časově omezeného užívání
k jejich udělování do dědičného užívání = klasický lenní systém
šlechta nižší = rytíři, zemani
šlechta vyšší = magnáti, baroni
vnějším výrazem příslušnosti ke šlechtě byl šlechtický titul (dal se získat nebo koupit)
tendence uzavírat se ( x bohatí měšťané usilovali o povýšení do šlechtických stavů)
Privilegia šlechty:
●
●
●
●
●
●
●
právo zastávat většinu státních úřadů
právo podílet se na volbě krále
iudicium parium – nesměl je soudit nikdo s nižším postavením
odsvození šlechtických statků od placení daní (poddaní ale osvobozeni nebyli)
podrobení zvláštnímu šlechtickému (zemskému) právu (x ve Francii, Anglii či v Rusku se však
šlechtické právo oproti městskému právu neprofilovalo tak výrazně)
soudní imunita (= právo vykonávat soudní pravomoc nad obyvatelstvem svých domén)
právo vést soukromé války – časem se začaly omezovat, později zakázány
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
právo branného odporu – i se zbraní se můžou postavit panovníkovi pokud by porušoval šlechtická
privilegia
Města a měštanstvo
představitelé řemeslných cechů, bohatí obchodníci, bankéři = městský patriciát
Privilegia měst a měšťanů:
●
●
●
samospráva
jistý podíl na politické moci ve státě (významnější města = královská, říšská)
převážně ekonomická privilegia – právo trhu, právo skladu, mílové právo, várečně apod.
Mimo stavy:
Závislé venkovské obyvatelstvo
poddaní a nevolníci (rozdíl – poddaní jsou závislí na panovi pouze ekonomicky, nevolníci jsou k
pánovi vázáni i osobně) hospodařili na půdě svého pána (rustikál – vlastní půda rolníků x dominikál –
půda feudála, kterou ale musí obhospodařovat = robota) odváděli rozmanité dávky a služby (feudální
rentu) iura bannnaria = banality – nepřímé vykořisťování, aby mleli jenom v pánově mlýně, kupovali
pouze ze zdrojů jejich vrchnosti atd.
Svobodní rolníci
nešlechtici, kteří nebyli schopni se ubránit ekonomickým tlakům šlechty
Městské obyvatelstvo
řadoví řemeslníci, tovaryši, učni, drobní obchodníci, slučební, studenti a jejich mistři
Vojáci (žoldnéři)
12. Středověký právní partikularismus
●
pro středověk charakteristický princip personality práva = skupiny osob, jež spojovaly určité rysy,
se řídily společným právem a spadaly pod jurisdikci společných soudu –> vzniká právní
partikularismus
–> partikularismus kmenový, po jejich usazování nazýván jako partikularismus teritoriální/místní
– projevoval se zejména:
●
●
při konstituování států, kdy v různých oblastech přežívala různá zvyková práva
při přesunech obyvatelstva v rámci kolonizace (např. Němci, Židé, Romové), vyžadovalo vznik
kolizních norem – ty řešeny na základě personality = „každý si nosí své právo s sebou.“
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
–> statkový/stavovský partikularismus – založený na:
●
●
systému společenských vrstev (např. šlechta, měšťané, poddaní, duchovní…) → městské
vrchnostenské, lenní, kanonické právo…
odvětví činnosti (horní, horenské právo…) – při tom opět nutný vznik kolizních norem
13. Postavenie osôb (práva osôb) a vecné
práva v stredoveku
●
stredoveká spoločnosť – tzv. učenie o trojakom ľude
duchovní (modliť sa)
šľachta (ochraňovať a vládnuť)
poddaní (pracovať )
Toto náboženské zdôvodnenie spoločenského usporiadania stredovekej spoločnosti bolo iba
rámcové, pretože okrem týchto základných skupín existovalo množstvo ďalších spoločenských
vrstiev.
Najstaršou formou práva v stredoveku bolo spravidla obyčajové alebo zvykové právo.
v tomto období neexistovalo delenie právneho systému na súkromné a verejné právo.
Stredoveká spoločnosť mala poľnohospodársky charakter.
Subjekty práv
fyzické osoby
právnické osoby ( nadácie , korporácie = združenie osôb s právnou subj)
Vybrané inštitúty stredovek. a rane novovekého práva :
1. Obecné pojmy
2. Rodinné právo
3. Vecné práva
4. Dedičské právo
5. Obligačné právo
právna subjektivita- spôsobilosť k právam a povinnostiam, k právnemu a protiprávnemu jednaniu
obmedzenie
1. vek - určoval sa na základe výzoru
2. zdravotný stav- duševné choroby
3. márnotratnosť
4. pohlavie- ženy mali obmedzenú PS
5. rodinný stav- nemanželské dieťa…
6. občianska česť- nemanželské dieťa, potupné povolanie (kati, neviestky), nečestné jednanie –
krádež = obmedzenie cti
7. náboženstvo- nekatolícke konanie
8. štátna príslušnosť- domáce obyvateľstvo širšie práva ako cudzinci
9. povolanie- zvyšovanie dôvery pri niektorých povolaniach napr. obchodníci
10. príslušnosť k rôznym spol. vrstvám- stavy- základné pri štruktúre spol, každá skupina
obyvateľov iný rozsah práv
práva národné- od 5. storočia
partikularizmus- postupná diferenciácia
práva cudzie (nadnárodné)
rímske právo
kanonické právo
❍
❍
❍
●
●
●
●
●
❍
❍
●
●
●
●
❍
●
❍
❍
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
Rodinné práva
Základné inštitúty manželského práva
●
●
Zasnúbený – vzájomný sľub, že sa v budúcnosti vezmú, zrušenie – strat čo dal a vrátiť darovanú vec
a pokuta za újmu na cti
Manželstvo – trvalé úplné spoločenstvo medzi mužom a ženou, zmyseľ rodiť deti, brániť mohli
skutočnosti - manželské prekážky
absolútne vylúčenie uzavretia manželstva – existujúci sňatok
relatívne - len určité osoby, blízky príbuzný
zakazujúce prekážky – ak manželstvo vzniklo, tieto prekážky nespôsobovali neplatnosť, napr.
jeden z manželov protestant, neuzatváranie manželstva v určité obdobia
❍
❍
❍
●
Zánik manželstva:
Smrť
Rozvod od stolu a lože – povinnosť manželov mať spoločnú domácnosť, ale nebolo zrušené
Rozlúčenie – rozluka - pápež alebo vysoký cirkevný hodnostár
❍
❍
❍
●
●
●
●
●
●
●
rodinný nedíl (otcovský, bratský, strýkovský) - forma majetkového vlastníctva
mužskí členovia rodiny boli kolektívnym vlastníkom nehnuteľností
ak sa rozhodol vystúpiť z nedílu, tak aj so svojou časťou majetku
vlastníkom sa mohla stať aj žena, ale len pokrvne príbuzná
ak sa vydala - prestala byt členkou a dostala veno, ktoré priniesla do nedílu manžela
Príbuzenstvo a švagrovstvo
dedenie, nemôžu sa uzatvárať manželstvá medzi sebou, svedčenie na súde nie
1. pokrvné – mužské a tiež agnátske – po meči, agnáti v ríme príbuzný starej patriachálnej rodine,
kgnáti – pokrvný – rím, ženské – tiež kognátske
určovanie stupňa príbuzenstva, určovanie podľa počtu pôrodov, pôrod – stupeň,
povolanie príbuzenstva – podľa parentel
2. adopčné
3. duchovné plus švagrovstvo (svokrovstvo) – obradom krstenia, birmovania, spojovalo osoby, kt. sa
aktu zúčastnili, význam ako manželská prekážka, švagrovstvo – príbuzný manžela
❍
❍
Pokrvné príbuzenstvo – Dedenie sa najprv povolávali descendenti , ascendeti, kolateráti, manžel,
kráľovský diskus, potomci, predci, promoční, manžel, pokladňa
Vecné právo
●
●
Základný inštitút - Vlastníctvo – neobmedzené právne panstvo nad vecou. Len veci osobnej
potreby, veci, ktoré mali ekonomický význam neboli v neobmedzenom vlastníctve.
Formy vlastníctva
1. Kolektívne – občiny – čelaď
Rodinný nedíl
Komposesorát – súvis s rodinným nedílom, niektoré veci sa nedelili, delil sa len úžitok, hlavne
pastviny a lesy
2. Individuálne – ale rôzne obmedzené vlastníctvo, získanie od panovníka, a ten si ešte robil na
majetok práva
Získanie vlastníctva
■
■
●
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
Last update: 2010/11/24 20:16
1. odvodené – derivatívne – rozlišuje sa kauza a nadobúdací titul, akt prechodu vlastníctva,
1. kauza a odovzdanie vlastníctva - vlastníkom prevzatím veci
2. uvedenie do držby – statuce (šlachtické) alebo aprehenze (mestské právo) - tradícia
2. originálne – novo vzniknutá vec, vydržaním, dlhotrvajúca držba veci a už sa nevie kto je
vlastník, za určitých podmienok
Ďalšie vecno - právne inštitúcie
donácie – funkcia ako léno – panovník vlastník pôdy,. Daroval pôdu panovník, mohol udeliť len
panovník, vznikal záväzok vernosti voči pánovi ale nie iné povinnosti v uhorskom práve, ak
človek zomrel majetok sa stal súčasťou nedovizne – dedenia a už sa s ním nedalo disponovať
menšie regálne práva – panovník šľachticom, samostatne alebo ako súčasť širšej donace –
panstva, právo konať trhy, mýtne právo - vyberať mýto, prevozné právo, mlýnske právo - postaviť
na pozemku mlyn a mlieť obilie, výčapné právo a právo sekať mäso
špeciálne práva žien – ženy boli diskriminované, ale keby sa dostali do zlej ekonomickej situácie
boli špeciálne práva žien – zaistenie pre prípad ovdovenia alebo stratili otca ešte nevydané
1. právo štvrtiny – z dedičstva vyčlenenie ¼ na zabezpečenie vydaja,
2. vlasové právo – majetok na garantovanie dcéry alebo manželky ak muž zomrie
3. právo na obvenenie – právo pre vdovu, majetok získaný počas manželstva
4. právo na veno – prinášanie do manželstva, konal s ním manžel ale zachovaný v prípade smrti
5. právo na snubný, svadobný dar – odmena za manželskú vernosť
koakvizície
❍
❍
❍
❍
Mestské právo
- delenie vlastníckych pomerov - v slobodných kráľovských mestách – majetok s kt. mesto
disponovalo patril mestu a v tom inštitúte deleného vlastníctva vrchné právo (ius iudikare) a
meštania využívali ten majetok, - ostatných mestách
Kráľovské regály - právo panovníka robiť nejakú činnosť Mincovné – raziť mince pre panovníka
výhradné oprávnenie, panovník sa obohacoval 2 spôsobmi – korektne – panovník dal novú várku
mincí, vymieňal ich za staré za poplatok, nekorektne – menej zlata pri razbe ďalších mincí Solné –
monopol na obchodovanie so soľou Banský – výhradné oprávnenie k ťažbe drahých kovov a k
dispozícii s nimi, panovník ho neskôr prenášal na jednotlivé mestá ale vyberal si za ne platby –
urbura, 1/8 vyťaženej sumy, panovník mal predkupné právo na vyťažený kov
Urbariálna sústava - hospodárenie podaných - protihodnota peniaze – robota - urbáre – súpisy
podanskej pôdy a ich povinností
- Vecné práva k veciam cudzím: - právo obmedzeným spôsobom nakladať s cudzou vecou, s
oprávneniami aj voči tretím osobám
a) právo kobylieho poľa- latinsky campus caballarum, campus equaritius, campus iumentorum - jav
stredovekého hospodárstva a práva - jednalo sa o pozemky, na kt. sa chovali divoké alebo polodivoké
kobyly, ktoré nesmeli byť podkované a označené výžehem majiteľa. - Najstaršia správa o existencii na
našom území, je z roku 1057- zakladacia listina litoměřické kolegiátní kapituly - Hlavne Poľsko a
Česko - Zaniká premenou pôvodne obecnej pôdy na súkromné vlastníctvo
b) obmedzenie vlastníkov ( niečo konať, strpieť, niečoho sa zdržať) c) holé alebo komorné platy
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
Zástavné právo
●
●
účelom zlepšiť pozíciu veriteľa a zaistiť uspokojenie pohľadávky
Patrí sem
vadimoniálne zástavné právo – nepravé
antichretické al. pignus – predstavuje samostatný zmluvný akt, ako doplnenie zmluvy o pôžičke
alebo podobnej zmluvy, pignus – ručná zástava, zastavená vec prechádzala do držby veriteľa,
hnuteľnosť, antichretické právo - nehnuteľnosť
hypotéka – až v 18 stor. keď bola viera právnej istoty, zaručenie sa dlhu svojim nehnuteľným
majetkom a ten ďalej užívam, ale nemôžem s ním disponovať
❍
❍
❍
Dedičské právo
●
●
●
inteštátne - zákonné
dedenie z testamentu – skôr výnimka
dedičské zmluvy
14. Podoby lenního systému ve středověké
Evropě
Úděl, beneficium a léno = průvodní jevy feudální rozdrobenosti
●
●
●
●
●
●
●
úděl = forma podílu členů nevládnoucího rodu na moci ve státě – občas nerespektovali panovníka a
zaútočili proti němu
beneficium = udělování půdy atd. panovníkem na dobu určitou (do konce života, na dva či tři
životy)
léno = trvalé propůjčení půdy hlavně ponovníkem (a šlechtici navzájem)
obsah: majetkový a fidelitas (vztah věrností) mezi vazalem a seniorem
porušení věrnosti = felonie
ve střední Evropě s opačným efektem (když se tam dostala léna, byla země již rozdělena na základě
beneficií, takže léna měla centralizační efekt)
formálně přežívala až do novověku
Lenní zřízení
●
kontinentální
komplikovaný a zdánlivě neuspořádaný systém, šlechtic dal půdu vazalovi, ten dál atd…až třeba
6 stupňů rozdělení
tradiční francká zásada: „Vazal mého vazala není mým vazalem“
ve Francii později králové cíleně hromadí získanou půdu = centralizace
v Německu tzv. lenní přímus – když panovník získal úmrtní léno,tak ho musel do konce roku
zase rozdělit = decentralizace, panovník nemohl tolik posílit moc, proto bylo Německo dlouho
rozdělené
anglický
specifické podmínky po příchodu Normanů (bylo jich relativně málo, takže zvolili tento postup)
❍
❍
❍
❍
●
❍
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
❍
❍
❍
❍
Last update: 2010/11/24 20:16
centralizační zásada - „Vazal mého vazala je i mým vazalem“
jen dvoustupňová soustava lenních vztahů
nedošlo ke spojení s úřady územní správy
Anglie prakticky neprošla fází feudální rozdrobenosti
15. Trestní právo ve středověku
●
každá stavovská skupina a sociální vrstva se řídí vlastním právem a přísluší k vlastnímu soudu (z
hlediska záležitostí trestních i majetkových):
šlechtické záležitosti – zemský a dvorský soud
královská města – hofrychtář
poddaní – vrchnost
soudní řízení zahajováno nejdříve na základě soukromé iniciativy poškozeného, později souzeni i
pachatelé na základě žaloby ex offo (z povinnosti), proti kterým nebylo svým způsobem možné
podat soukromou žalobu
zpočátku soukromý charakter (trest byl soukromou pomstou), poté placení náhrady za způsobenou
škodu nebo vykoupení se z krevní msty, popř. vraždy
psanci (lidé, kteří se dopustili hrdelního zločinu a utíkali před spravedlností) - Popravčí kniha pánů
z Rožmberka
jako důkaz používány zejména ordály (=boží soud; bůh nedopustí, aby viník zůstal nepotrestán; při
zkoušce se očekává zásah nadpřirozených sil; definitivně mizí až za husitských válek)
❍
❍
❍
●
●
●
●
Ordál:
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
vodou – potopení svázaného do vody →pokud se potopil, voda ho přijala = byl nevinný
ohněm – podezřelý musel přejít určitou vzdálenost po žhavém uhlí, nebo vzít do ruky např.
rozžhavené těleso
polykáním – podezřelý měl sníst jisté množství chleba a nezakašlat se
horkou vodou – podezřelý měl vypít horký nápoj, nebo vyjmout předmět z vroucí vody
soubojem – vítěz má pravdu, mohla se účastnit i žena – v tom případě protivník znevýhodněn
k rozvoji dochází zejména v době stavovské monarchie
neexistoval ucelený systém trestů, až Koldín – Práva městská království českého – objevuje se
členění na 5 druhů trestů (dále se rozdělují na právem stanovené tresty a tresty dle úvahy soudců):
ztráta cti, vypovězení, vězení, pokuty, trest smrti nebo mrzačící tresty.
typické delikty proti státu, náboženství, majetku, osobní integritě jedince
postupně se trestání začíná více subjektivizovat a individualizovat a začínají se vyvíjet přitěžující a
polehčující okolnosti
inkvizice: vykonstruované procesy zaměřené proti kacířství a čarodějnictví; lidé byli nuceni doznat
se k něčemu, čeho se nedopustili – prostřednictvím tortury, ordálů
smolné knihy: výpovědi osob podezřelých z hrdelního zločinu
Jednání zemského soudu
●
●
●
nejprve půhon (= soukromá listina, činěn jménem žalobce, v 16. století nahrazen obesláním), musí
se podat do 6 týdnů od toho, co se stalo a nejméně 4 týdny před zasedáním sněmu (zasedá 4x do
roka), podle toho se podává žaloba
účastní se: panovník, sudí (řídí soud), kmeti (soudí), písaři (úřad desek zemských), diváci (prostor
pro soudní strany)
jednání je veřejné a ústní, řídí se přesnými formalitami
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
žalobce musí svoji žalobu přednést nazpaměť, tak jak je zapsána v deskách zemských
na konci se soudce obrátí na kmety a ty učiní radu, jeden z nich pak vynese rozhodnutí
není odvolání
16. Magna charta libertatum (okolnosti
vzniku, obsah, význam)
- 1215, Anglie
Okolnosti vzniku
●
Finanční požadavky krále Jana Bezzemka na vedení války,její neúspěch a ztráta většiny franz.držav
a Janův spor s papežem způsobily vyhrocení vztahů mezi králem a angl.barony. Počátkem roku
1215 mu předložili své požadavky. Král slíbil, že dá odpověď o Velikonocích. 27.4. se ozbrojení
baroni shromáždili v Brackley. Když král jejich požadavky odmítnul, baroni mu 5.5. vypověděli
poslušnost, začali napadat král.hrady a 24.5. vstoupili do Londýna. Vysoká šlechta s podporou
rytířů a měst 15.6.předložila králi, který byl nucen pod tlakem okolností jednat, tzv.články baronů,
které se staly základem Velké listiny svobod. Konečné znění Magny charty libertatum bylo
opatřeno král.pečetí 19.6.1215. Král ji ale brzy vyhlásil za neplatnou s odůvodněním, že byla
vynucena násilím.
Obsah
●
●
●
●
●
●
●
●
Králi je zapovězeno bez řádného soudního řízení uvěznit svobodného obyvatele své země
Král se dále zavázal, že nebude od svých leníků vyžadovat další dávky kromě těch, které stanovil
dosud platný obyčej. Nové daně mohl uložit jen se souhlasem velké královské rady
Dále je touto chartou zaveden i soud rovných – šlechtice už nemůže soudit někdo méně urozený
Zavedeny jednotné míry a váhy
Charta stanoví i právo branného odporu, což v praxi znamená, že šlechtici si mohou vynutit
dodržování charty zabíráním králových hradů. Nesmí však zkřivit ani vlas na královské hlavě, ani
na hlavách členů jeho rodiny.
Potvrzena dosavadní práva měst s výjimkou samost.výsad pro Londýn
Panovník nemá sáhnout na svobodu, majek a život baronabez rozsudku soudu-k ústav.svobodám
Poplatky ukládané panovníkem byly vázány na souhlas baronů-19.stol.finanční pravomoci
parlament
Význam
●
●
●
●
V 19.století byla prohlášena za počátek britské parlamentní demokracie
Základní kámen angl.ústav.vývoje
Počátek ochrany práv a svobod jednotlivce-čl.39
1.krok na cestě k parlamentu-čl.61
17. Charakteristika absolutistických
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
monarchií
Ruský carský absolutismus = samoděržaví
●
●
●
Přibližně od přelomu 17. a 18. století se o Rusku hovoří v souvislosti s tzv. carským absolutismem.
veškerou moc ve státě držel car, který byl současně i hlavou pravoslavné církve
byly zrušeny již jen přežívající zbytky stavovských orgánů (bojarská duma s jejími různými
podvýbory a zemský sněm) → místo toho byly zřízeny ústřední úřednické orgány přímo podřízené
carovi. Z nich měl nejvyšší postavení Senát, který z carova pověření vykonával zákonodárnou a
nejvyšší soudní moc a vládl za něj v době jeho nepřítomnosti.
Anglický absolutismus
●
●
●
Za vlády Tudorovců absolutismus s parlamentem. Od vlády Stuartovců se situace mezi panovníkem
a parlamentem zhoršuje, až Karel I. poprvé usiluje o úplný absolutismus.
Karel I. se snaží získat co nejvíce finančních prostředků, což realizuje jednak vybíráním daní bez
souhlasu parlamentu (tím porušuje privilegium) a jednak také nutí bohaté, aby mu poskytli půjčky
(„nucené půjčky“) → Toto chování parlament prohlásil za nezákonné (v tzv. petici práv). Panovník
na to reagoval rozpuštěním parlamentu a vládne sám až do roku 1640.
Poté revoluce v čele s Cromwelem. 1649 vyhlášena republika.
Francouzský
●
●
●
klasický, „stát jsem já“.
Od dob Ludvíka XIV. vládl francouzský panovník absolutisticky, jeho moci byl přisuzován božský
původ.
dvůr Ludvíka XVI. měl obrovskou spotřebu a vysoké dluhy. Aby měl na splátky, zvýšil stávající a
zavedl speciální daně, například z komínů, šatů a oken. Daně platilo 96 % obyvatelstva, takzvaný
třetí stav. Ten navíc platil desátky a clo. Mezi lety 1789 a 1799 nastala Velká francouzská revoluce.
Bachův absolutismus
●
●
●
●
policejní, neoabsolutismus
označení pro formu vlády v Rakouském císařství (předchůdci pozdějšího Rakousko-Uherska) v
letech 1851-1859.
byl následkem potlačených revolucí z let 1848 a 1849 a ideově navazoval na osvícenský
absolutismus 18. století. Kromě tehdejšího Rakouska se podobná forma vlády objevila také v
Pruském království a ve Francii za dob Druhého francouzského císařství. Byl zaveden
silvestrovskými patenty z 31. prosince 1851, čímž byla zrušena dosavadní oktrojovaná ústava.
Hlavním představitelem tohoto období se stal rakouský ministerský předseda Alexander Bach.
mezi klady neoabsolutismu řadíme hospodářský rozvoj a rozvoj obchodu, vznik obchodní a
živnostenské komory.
Osvícenský absolutismus
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
(reformní)
je označení pro formu vlády, která se častěji objevovala v 18. století.
absolutní monarcha prosazoval ve své zemi svou autoritou politické a společenské reformy
(„revoluce shora“). Osvícenští panovníci byli ovlivněni ideály osvícenství. Tento způsob vlády
převládal v zemích, které nepřešly na konstituční monarchii.
18. Změny v právu v době absolutistických
monarchií
●
●
roste význam královské legislativy
tendence k unifikaci právního řádu
s růstem centralistických snah sílí také snahy o unifikaci práva, absolutistickým obdobím
dochází i v Českých zemích k rozsáhlé kodifikaci všech právních oblastí. Je to totiž jediná možná
forma jak nahradit místní právní systémy, zrušit lokální privilegia a výsady.
tendence k modernizaci práva
první velké kodifikace
vliv římského práva
vliv humanismu (a ve střední Evropě i přirozenoprávních koncepcí)
Změnila se forma, ve které se nalézalo právo.
Mizí právo obyčejové a nadále existuje jen právo psané a právě taková změna vyhovovala
potřebám panovníka.
Ze starého stavovského práva mělo nadále platit jen to, co nebylo v rozporu s Obnovenými
zřízeními zemskými. Obyčeje však nelze podrobit panovníkově revizi, proto nezbývalo, než je
zakázat, stejně jako obecnou závaznost soudních nálezů.
Další změnou bylo zavedení písemného procesu. Celý průběh soudního řízení je písemný, od
podání žaloby, výslechu svědků, stran, až po rozsudek, přesně podle zásady – co není ve spisech,
neexistuje. Dokonce soudci nejsou povinni sami vyslýchat obžalovaného a rozhodují na základě
písemného záznamu o jeho výslechu. Tak je také znemožněna kontrola průběhu soudního řízení
feudální veřejností.
V nově nastupujícím absolutistickém režimu zůstal na dlouhou dobu zachován stavovský princip
personality práva. Dle této zásady pro jednotlivé skupiny obyvatel odlišující se svými politickým a
právním postavením platila různá práva a také rozdílná příslušnost k jednotlivým soudů.
Absolutistickému zřízení vyhovovalo hierarchické uspořádání feudální společnosti. Každý příslušník
této struktury společnosti byl zároveň vrchností směrem dolů a poddaným směrem nahoru. Tyto
skutečnosti se v právním řádu nejvýrazněji promítly do struktury soudní organizace, která
odpovídala právním rozdílům mezi jednotlivými společenskými skupinami. Proto se také udržela až
do reformy soudnictví v době osvícenského absolutismu.
❍
●
●
❍
❍
●
❍
❍
●
●
●
Absolutistické kodifikace
●
zahrnující veškeré platné právo:
Sobornoje uloženije zakonov 1649
Svod zakonov suščestvujuščich 1835
Pruské zemské právo 1794
kodifikace jednotlivých právních odvětví
velké ordonance Ludvíka XIV. (1667, 1670, 1673 – civilní proces, trestní proces, obchodní právo)
ordonance Ludvíka XV. (1731, 1739, 1741 – testament a darování)
středoevropské kodifikace = i později = základ moderního práva
❍
❍
❍
●
❍
❍
●
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
19. Přirozenoprávní koncepce 17. a 18.
století a jejich dopad na vývoj státu
●
národní revoluce 16.-19.stol- protifeudální, demokratické
usilovali o odstranění zbytků feudálních poměrů na venkově a o realizaci liberálních koncepcí
rovnosti (dlouho jen majetných) občanů před zákonem,osobní svobody, nezadatelných práv
jednotlivce a dělby moci
velký vliv na revoluce měli:
❍
●
Přirozenoprávní koncepce
●
●
●
●
●
●
T. Hobbes, J. Lock, J .J. Rousseau, CH. Montesquieu, Voltaire
zpočátku vyznívaly jako obhajoba vlády moudrého a spravedlivého panovníka (Hobbes)
později však reflektovaly potřebu demokratizace výkonu státní moci:
1. dělbu moci a podíl obyvatelstva na řízení státních záležitostí
2. osobní svobodu jednotlivce
do politického života se snažily zapojit vrstvy úspěšných podnikatelů, finančníků a obchodníků,
nelibě snášejících feudální přežitky s negativními dopady na jejich ekonomické aktivity i osobní
život
později i masy dělníků a drobných a středních rolníků, vyrostlé v Evropě a v sev.Americe v
důsledku prům.revoluce a odstranění feudálních poměrů na venkově.
v koncepcích přirozenoprávních teoretiků přestaly být stát a právo vnímány jako instituce
pocházející od Boha
hlavní myšlenky teoretiků:
●
●
●
●
●
●
člověk je schopen svým rozumem zkonstruovat dokonale fungující státní aparát a vybudovat
efektivní právní řád, zajištující práva všech příslušníků společnosti
myšlenka dělby moci - zákonodárná, výkonná, soudní ( Montesquieu ) jako podmínka řádného
fungování společenských mechanismů
myšlenka přirozených práv, jimiž nezávisle na státní moci disponuje každý jednotlivec, případně i
korporace či národ, a jejich garantování státem. Tato myšlenka vytvářela prostor pro uplatnění
svobodné vůle jednotlivce - osobní svobodu - veškerá moc pochází z lidu a občané, častěji však
zastupitelský sbor(parlament) stanoví jejich meze
úsilí o odstranění absolutismu a středověkých omezení a výsad, o nastolení rovnosti, demokracie a
právního státu se promítlo do konstitucionalismu = do snah o úpravu společenských poměrů v
ústavách
Ústavy zpravidla schvalovaly volené zastupitelské sbory = parlamenty, čímž naplňovaly zásadu
veškerá moc pochází z lidu
v nich zakotveny důležité reformy jež měly dopad na vývoj státu:
forma státu - vetšinou monarchie (konstituční monarchie), ve Francii a v USA (i krátce jinde)
republiky
zákonodárná a ústavodárná moc svěřena zastupitelským sborům +vymezení platnosti nových
předpisů (nabývají platnosti jejich publikací v oficiální sbírce), podíl na vydávání měla i hlava
státu, která jinak stále v čele výkonné a vládní moci
soudní moc - vykonávaly nezávislé soudy- oddělení soudnictví od státní správy
územní a místní správa - prolínání prvků byrokratické státní správy a samosprávy
katalogy občanských práv - osobní svoboda,rovnost před zákonem, svoboda slova a tisku,
spolčovací a shromažďovací právo, svoboda pohybu, náboženská svoboda atd.
❍
❍
❍
❍
❍
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
20. Přirozenoprávní koncepce 17. a 18.
století a jejich dopad na vývoj práva
Přirozenoprávní koncepce:
●
●
●
●
●
●
Ideje přirozeného práva se nejvíce rozvinuly v období 17. a 18. Stol (regulátorem byl lidský
rozum-centrum pozornosti je člověk) a měly rozhodující vliv na kodifikační procesy v Evropě
přirozená práva X platné právo
společenská smlouva (T. Hobbes x J. J. Rousseau)
dělba moci (J. Locke, Ch. L. de Montesquieu)
spojeny s bojem proti absolutistickému vládnutí
přirozená práva byla formulována různými způsoby(Deklarace práv člověka a občana: svoboda,
vlastnictví, bezpečnost a odpor proti útisku)
Hlavní myšlenky představitelů:
●
●
Osvícenští ideologové H. Grotius, T. Hobbes, J.Locke, J.J. Rousseau, Ch.L. Montesquieu, P.H.
Holbach, A.N. Radiščev a další využívali myšlenky přirozeného práva ke kritice feudálního řádu
jako nepřirozeného, nerozumného a nespravedlivého.
Osvícenci věřili, že lidská přirozenost a rozum se zakládají na neměnných principech, které mají
tvořit základ právního řádu a politického zřízení.
Dopad na vývoj práva:
●
●
●
●
●
●
●
●
přirozené právo je rozhodujícím činitelem, který má vliv na vznik nové legislativní tvorby
kodifikace představují základ tzv. moderního, v mnoha případech dodnes platného práva států
dnešní Evropy
Razilo cestu politickým teoriím usilujícím o konstituční uspořádání státního zřízení, popření
panovnického absolutismu.
Bylo spojeno s pokročilým západoevropským světem.
V oblasti Německa a ve střední Evropě se prosadilo jinak – spíše je podporován absolutismus a
představitelé nejsou nositeli revolučních myšlenek, pohybují se spíše v blízkosti absolutistických
zeměpanských vladařů.
Dosavadní převážně obyčejové právo bylo nahrazováno zákonodárnými akty. Zákonodárce poučený
přirozeným právem nechtěl být kompilátorem, ale spíše konstruktérem nového práva
Přirozenoprávní ideje se odrazily v Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických (1776), ve
francouzské Deklaraci práv člověka a občana (1789) a v řadě dalších ústavněprávních aktů.
Zároveň již v 17.stol. vznikaly pokusy ospravedlňovat pomocí idejí přirozeného práva feudálně
absolutistické režimy.
Přirozené právo a francouzský občanský zákoník
●
Charakteristickými znaky jsou jasnost, přesnost, a obecnost.
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
Last update: 2010/11/24 20:16
Zákoník upravil občanskoprávní poměry natolik obecně, že ponechal velký prostor pro soudce,
soudce měl dokonce povinnost rozhodnout i v případech, které nebyly výslovně upraveny právními
normami, pokud by v daném případě nerozhodl, dopustil by se nepřípustného odmítání
spravedlnosti⇒právě tato ustanovení občanského zákoníku jsou považována za hlavní odraz
přirozeného práva.
21. Význam revolucí v 16. a 19. Století
●
●
●
●
●
●
●
●
velké buržoazní revoluce
všechny revoluce jiný charakter
společné rysy – buržoazní (měšťanské) – prosazení střední vrstvy v podílu na moci
proti feudalismu, někde i revoluční války za nezávislost (Nizozemí, Amerika)
nejednotnost vládnoucích vrstev – konzervatisté, liberálové
byly vydávány velké zákoníky (psaná podoba práva)
šlo o charakteristický vývoj kontinentálního práva (platilo ve většině států v Evropě)
proti němu stojí právo anglosaské, které nevychází z římského (precedens)
Nizozemí:
●
●
●
první významná revoluce v Evropě
boj Nizozemí za nezávislost – stavovské povstání – 3 stupně
1. Odpor vysoké šlechty
2. Odboj nižší šlechty
3. Odboj obchodníků z měst
Gentské smíření 1576 – smíření Vilém Oranžský a stavy → porážka Habsburků – vznik Spojených
provincií
Anglie:
●
●
●
●
●
●
●
Jakub I.-Karel I. – nepokoje – odsouvali parlament na druhou kolej – výdaje vyšší než zisky
1629 Karel I. Vláda bez parlamentu – 1640 – Dlouhý parlament – potřeba vybírání daní
Cromwell – 1649 zrušena monarchie
1649- 1653 období republiky
1653-1657- Cromwellova diktatura – vláda silné ruky – lord protektor
Karel II. – bredská deklarace (amnestie) - král přijal podmínky parlamentu – Habeas Corpus Act
1679
1707 – Spojené království Velké Británie (1801 Irsko)
Význam revoluce:
●
●
●
●
●
povznesl se význam parlamentu
omezena moc panovníka
rozvoj obchodu
podepsána Listina práv
podnikání + hospodářství
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
připojení Skotska
Amerika:
●
●
●
●
●
protibritskou opozici - 1775 vypuknutím války mezi koloniemi a Velkou Británií
4. 6.1776 - druhý Kontinentální kongres - Deklarace nezávislosti - vznik Spojených států
amerických
podle Konfederačních článků z roku 1781 - každý ze států Unie má zachovanou samostatnou vnitřní
a ekonomickou politiku
válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu
roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku
1789 byla schválena (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků
ústavy)
Francie:
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
úpadek říše se za Ludvíka XIV. - Francouzské revoluce- 1789
3.9.1791 nahrazení absolutistické monarchie konstituční
22. 9.1792 nastolena První republika – vláda v rukou revolučního kabinetu
1795 ústava – direktorium
1799 Napoleon Bonaparte – první konzul
18. 5.1804 státní převrat - první francouzské císařství
Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným Královstvím, Pruskem,
Rakouskem a Ruskem, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny
porážka u Lipska - 1814 abdikace
restauraci bourbonského království
Vídeňský kongres - uprchl – obnoveno císařství - bitva u Waterloo 1815
Význam Velké Francouzské revoluce
●
●
●
●
●
●
politicky a ekonomicky sjednotila zemi
zbavila Francii provincialismu starého režimu
otevřela síly tržní ekonomice
vytvořila první moderní občanskou společnost a občanskou armádu
byla vzorem pro ostatní státy
otevřela tzv. „Pandořinu skříňku“
22. Francie v letech 1789 – 1791 a Prohlášení
práv člověka a občana
●
●
●
revoluci předcházela vzpoura privilegovaných stavů proti absolutní monarchii
privilegované stavy znemožnily provedení finančních a soudních reforem, jimiž absolutní
monarchie chtěla odvrátit hrozící katastrofu
vzpoura otřásla absolutní monarchií a otevřela cestu buržoazní revoluci třetího stavu –> přidala se
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
k nim buržoazie
požadovala konstituční monarchii
dále požadovala: záruky základních práv, vypisování daní jen se souhlasem generálních stavů,
odevzdání místní správy do rukou provinčních stavů
–> Ludvík XVI. Pod tlakem okolností byl nucen svolat roku 1789 generální stavy - nutnost řešit
krizi starého režimu
●
●
●
●
●
5. 5. 1789 zasedají generální stavy (privilegované stavy chtějí omezit působnost generálních stavů,
třetí stav ji chce rozšířit – nedohodli se)
17. 6. 1789 se třetí stav prohlásil za Národní shromáždění
9. 7. se Národní shromáždění prohlásilo za Ústavodárné shromáždění, které se mělo stát
nejvyšším zastupitelským a zákonodárným orgánem francouzského lidu
král dává pokyn k vojenskému zásahu – chtěl Ústavodárné shromáždění rozehnat -› bouře v Paříži
14. 7. 1789 – pařížský lid vtrhl do Invalidovny, kde bylo skladiště zbraní, a ozbrojil se puškami;
dobytí pevnosti Bastily (hlavně političtí vězni) → král ustoupil a s odbojníky se smířil →zrušeny
daňové výsady a feudální povinnosti (robota), duchovní se zřekli desátku
Období ústavodárného shromáždění – monarchie za revoluce (1789 – 1792)
●
prvním významný aktem = přijetí Deklarace práv člověka a občana z 26.8.1789
zaručovalo individuální svobody (pohybu, vyznání, projevu…)
trestní zákonnost (stíhání jen na základě zákona)
vlastnické právo – je posvátné, na základě zákona
formulace politických principů – suverenita lidu, dělba moci, daňová zákonnost
❍
❍
❍
❍
ÚSTAVA - září 1791
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
1. formální psaná ústava
platí až do srpnové revoluce (srpen 1792)
Francie se podle ní stává konstituční monarchií
je buržoazní, liberální (co do politických zásad) a monarchickou (co do formy státu)
obsahuje (v úvodu) Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789
spočívala na dělbě moci: na zákonodárnou, výkonnou a soudní
zákonodárná moc svěřena jednokomorovému Zákonodárnému národnímu shromáždění – tvorba
zákonů, vyhlašování války
výkonná moc zůstala v rukou dědičného krále – nový titul „král Francouzů“ – vydával nařízení k
provedení zákonů, jmenoval státní funkcionáře, vedl zahraniční diplomacii…
soudní moc nesla soustava volených soudů
obecně zakotvila přeměny, kterými monarchie prošla od roku 1789
vypuknutí tzv. srpnové revoluce – důvodem: nesouhlas s téměř absolutní dělbou moci –> moc má
provizorní vláda, která svolala nezakotvený nový organ Národní konvent, který měl vypracovat
novou ústavu – volby do konventu na základě všeobecného volebního práva přiznaného všem
mužům starším 21 let –> konvent se sešel v září 1792 – jako první krok zrušil monarchii a vyhlásil
ustavení republiky (1. republika)
23. Nástin francouzského ústavního vývoje v
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
letech 1789-1799
Úvod
●
●
●
●
●
●
ústavní vývoj Francie se rodí během velké francouzské revoluce, ke které došlo hlavně z důvodu
pohodlného a nehospodárného života Ludvíka XVI. a z toho plynoucího velkého státního dluhu,
klesá životní úroveň atd.
král chtěl zdanit privilegované stavy (šlechta, duchovenstvo), těm se to nelíbilo;
třetí stav dosáhl dvojnásobného zastoupení, tudíž by došlo k přehlasování priv. stavů, pokud by se
hlasovalo podle počtu hlav
spory o způsob hlasování se táhnou tři měsíce, král chce shromáždění rozehnat vojenskou silou,
chudina se ozbrojí
dobytí Bastily (symbol absolutismu) - začátek revoluce 14.7.1789
v červnu se třetí stav prohlašuje za Národní shromáždění (potom Ústavodárné shr.)
Vývoj
●
●
26.8.1789 - Deklarace práv člověka a občana (principy zákonnosti, zákaz retroaktivity,…)
1791 - Ústavodárné shr. dokončilo ústavu → Francie je konstituční monarchií
výkonná moc náleží králi, zákonodárná Zákonodárnému shromáždění
volební právo je omezeno velkým majetkovým cenzem (prakticky může volit jen 20%
obyvatelstva)
po bitvě u Valmy se ustavuje Konvent (podle všeob. vol. práva), kde mají většinu girondisté
ruší monarchii a vyhlašují republiku
diskutují o návrhu nové ústavy, která by jim zajistila udržení vlády → návrh nerealizován
jakobínský převrat
1793 - jakobínská ústava
Z - Zákonodárné shr.; V - výkonná rada
vzhledem ke složité situaci v revoluční Francii nebylo možno tuto ústavu realizovat, k dosažení
svých zájmů užívají mimořádné prostředky: Výbor pro obecné blaho - postupně na sebe
soustředí celou moc; Výbor pro veřejnou bezpečnost; revoluční tribunál
nakonec je zorganizován převrat z řad jakobínů (na vedoucí představitele jakobínů)
1795 - 3. ústava - období thermidorského Konventu
dvě sněmovny - Rada pěti set (dolní), Rada starších (horní)
výkonnou moc má pětičlenné direktorium
v roce 1796 dochází k napadení Francie Rakouskem → vyhrocení vnitropolitické situace, spor
direktoria se sněmovnami → důležitý postoj armády, Napoleon po návratu z Egypta využil
nestabilní situace k převratu a rozložil režim direktoria
1799 - Napoleon rozhání sněmovny a vynutil si dekret o předání moci do rukou tří konzulů
dlouho neotálí a vzniká tzv. konzulská ústava - veškerá moc soustředěna v rukou prvního
konzula
konzulové fungují jako celek; první konzul má rozhodující hlas, druzí dva mají hlas pouze
poradní; mají rozsáhlé pravomoci zákon. i výkonné
víceméně formální orgány:
senát - právo vykládat zákony, volit konzuly, členy tribunálu
tribunál - zkoumá návrhy zákonů
státní rada - má spolu s konzuly moc výkonnou
❍
❍
●
❍
❍
❍
●
❍
❍
❍
●
❍
❍
❍
●
❍
■
❍
■
■
■
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
■
Last update: 2010/11/24 20:16
zákonodárný sbor - schvaluje návrhy zákonů
24. Kodifikace z doby francouzské revoluce a
císařství
Francouzská revoluce 1.období
●
●
●
●
●
dekrety ze 4.srpna 1789: ústavodárné shromáždění zrušilo veškeré daňové výsady, feudální
povinnosti včetně roboty a církev se zřekla desátků
srpen 1789 přijata Deklarace práv člověka a občana (předcházela vzniku ústavy a stojí v čele
1.ústavy)
1790 přijata Civilní ústava duchovenstva: faráři voleni stejně jako státní úředníci
Administrativní reforma: Fr. Byla rozdělena na 83 departementů, ty na okresy, okresy na kantony.
Nejmenší územněsprávní jednotkou byly obce
1791 ústavodárným shromážděním dokončena ústava: Fr. Byla prohlášena za konstituční
monarchii, ústava počítá s dělbou moci (výkonná moc – král, který má suspenzívní veto + vláda
složená z ministrů; zákonodárná moc – Zákonodárné shromáždění), v koloniích ponechávala
otroctví, volební právo bylo podmíněno daňovým censem
Zákonodárné shromáždění: na králi nezávislé, tvořilo jednu sněmovnu, navrhovali i schvalovali
dekrety (z dekretů se po schválení panovníkem stávaly zákony)
Král: nedotknutelný a posvátný, titul dědičný v mužské linii, jmenoval a odvolával ministry
10. srpna 1792 byla monarchie svržena v důsledku války s Rakouskem a Pruskem – do té doby Fr.
Prohrávala, ale revoluční Komuna Paříže vedla povstání lidu, dobyli královský palác a uvěznili
královskou rodinu, v ten moment se i obrátil vývoj války a Fr. z ní vzešla vítězně
❍
❍
●
2. období
●
●
V období girondistického konventu r. 1793 popraven Ludvík XVI. – snahy o vytvoření republiky
Snaha girondistů změnit fr. ústavu, nedošlo však k jejímu schválení
3. období
●
●
●
●
Jakobínský konvent: v červnu 1793 schválena nová ústava (v úvodu je prohlášení práv člověka a
občana, v čele státu stojí jednokomorové Zákonodárné shromáždění, výkonná moc v rukou Výkonné
rady), nebylo možné tuto ústavu v realizovat
Zákon o všeobecném maximu: stanovil nejvyšší přípustné ceny pro veškeré zboží nutné k životu
Vedoucí postavení jakobínů bylo revolučním terorem, v samotném jakobínském klubu bylo
zorganizováno spiknutí, které vedlo k popravě jejich vůdce Robespierra (červenec 1794)
Tímto obdobím skončila i samotná francouzská revoluce
Thermidorský konvent
●
1795 schválena nová ústava (2 sněmovny: Rada pěti set, Rada starších, výkonná moc: pětičlenné
direktorium, které jmenovalo ministry; prostřednictvím cenzů omezení volebního práva)
Období direktoria
Období konzulátu
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
Bonaparte rozehnal Radu pěti set a Radu starších a vynutil si dekret o předání moci 3 konzulům
R. 1799 ústava konzulská: zákonodárná i výkonná moc svěřena 3 konzulům, státní radě a
ministrům, 1. konzul měl rozhodující hlas; 4 zákonodárné orgány (senát, tribunál, státní rada a
zákonodárný sbor) pouze formální
1802 předkládá Napoleon návrh na změnu ústavy: rozšíření pravomocí 1. konzula
Období císařství
●
●
●
●
●
r. 1804 byl Napoleon prohlášen za francouzského císaře, později korunován i římským papežem
Napoleon ve Fr. obnovil šlechtu
R. 1804 za přímé Napoleonovi ústavy dokončen občanský zákoník Code civil
1808 obchodní zákoník
1811 trestní zákoník
25. Code civil a jeho význam pro vývoj práva
ve světě
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
Code civil (Code Napoleon) - sestaven za vlády Napoleona Bonaparte
nový občanský zákoník, přijat roku 1804
podařilo se sjednotit obyčeje
liberální zásady
znaky zákoníku: jasnost, přesnost, obecnost
nerovné právní postavení mužů a žen
skoncoval s nerovností osob podle příslušnosti ke stavu
znal manželství, ne rodinu
obecné normy- nemá kasuistický charakter
široká možnost interpretace
neznal mezery v právu- soudce musel nalézt analogii
Členění na 3 knihy
1. práva osob
2. vlastnické právo
3. závazkové právo a dědické právo
Vymezení tří svobod - osobní, vlastnické, smluvní
Zdroje
1. přirozené právo
2. římské právo
3. staré francouzské obyčeje
Ovlivnil právo v řadě zemí západní Evropy (přímo zaveden v Belgii, Itálii, Španělsku), Latinské
Ameriky a bývalých francouzských a belgických kolonií. I přes četné novelizace zůstává díky dobré
prvotní redakci přehledný a srozumitelný.
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
26. Pojetí a základní rysy přirozenoprávních
kodifikací
●
(přirozenoprávní koncepce viz.otázka č.16)
Přirozenoprávní kodifikace = zákony, souborně upravující občanské, obchodní a trestní právo,
vytvořené v duchu přirozenoprávní koncepce ( 19.století )
●
ve státech západní a střední Evropy ( anglosaské právo se vyvíjelo vlastní cestou)
1. OBČANSKÉ ZÁKONÍKY
●
●
výsadní pozici měl francouzský občanský zákoník- platil i mimo hranice porevoluční Francie a
výrazně ovlivňoval tvůrce pozdějších občanských zákoníků
obsah:
v různé míře garantovaly rovnost občanů v soukromoprávních vztazích (ale s privilegovaným
postavením mužů)
smluvní svoboda
zaručení a ochrana soukromého vlastnictví
úprava rodinných a manželských vztahů
❍
❍
■
■
2. OBCHODNÍ ZÁKONÍKY
●
●
upravovaly vztahy vznikající při podnikání a specifikovali postavení podnikatelských subjektůobchodních, komanditních, akciových a podobných společností (pozdější předpisy pak i společností
s ručením omezeným)
měly navodit stav právní jistoty, v němž bude uplatněn každý oprávněný soukromoprávní nárok
3. TRESTNÍ ZÁKONÍKY
●
●
●
●
poskytovaly ochranu státnímu zřízení a státním orgánům a chránily jednotlivce - jeho život, osobní
svobodu, zdraví, čest a majetek
přesná formulace jednotlivých skutkových podstat, uplatnění zásad zákonnosti,presumpce neviny,
právo na obhajobu, zákaz retroaktivity
spolu s trestními řády, upravujícími řízení v trestněprávních věcech, se snažily minimalizovat
nebezpečí zneužití trestní represe a docílit toho, aby byl potrestán pachatel každého trestného činu,
ale zároveň aby nebyl odsouzen žádný nevinný
tresty v nich stanovené již neměly být jen odplatou, ale měly vést i k nápravě pachatele a měly
výchovně působit na okolí
+ PROCESNÍ PŘEDPISY
●
●
vycházely z principu oddělení soudnictví od státní správy- zaručení soudcovské nezávislosti
cílem soudního řízení bylo zjistit skutečný stav věci- zásada materiální pravdy, možnost
přezkoumání rozhodnutí
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
předpisy poměrně často, z důvodu rychlého skončení řízení umožňovaly vydávat kontumační
rozsudky (=rozsudek pro zmeškání: nedostaví-li se žalovaný bez důvodné omluvy k soudnímu
jednání, pokládají se tvrzení obsažená v žalobě za nesporná a soud může rozhodnout podle nich)
kodifikace vznikaly už ve středověku a na počátku novověku ( př. Zemská zřízení, hrdelní řády), ale
přirozenoprávní kodifikace si nekladly za cíl jen sepsat, částečně vylepšit a petrifikovat platné
právo - chtěly vytvořit od základu nové, kvalitnější a logičtější právo
znamenaly významný mezník ve vývoji práva, neboť změnily pojmová východiska o něž se právo
opíralo - při jejich aplikaci došlo témeř v celé Evropě (více či méně důsledně) k prosazení
PRINCIPŮ PRÁVNÍHO STÁTU
27. Pojetí a základní rysy občanskoprávních
kodifikací z přelomu 19. a 20. století (BGB,
ZGB)
Zdroje: učebnice str. 270, prezentace PD-kodifikace
Občanskoprávní kodifikace z přelomu 19. a 20. století:
●
německý Bürgerliches Gesetzbuch (1896), švýcarský Zivilgesetzbuch (1907, 1911)
Základní rysy kodifikací:
●
●
●
římskoprávní tradice (základní stavební kámen každého občanského zákoníku)
ovlivnily i právní vývoj jiných zemí
Systematika občanskoprávních kodifikací (BGB a částečně i ZGB):
propracovanější pandektní systém (Georg Arnold Heise v roce 1807) → „pandektistické“
kodifikace = obecná část, právo věcné, závazkové, rodinné (manželské) a dědické
(→ odlišnost od přirozenoprávních kodifikací – ty sepsány podle Gaiovy systematiky = práva
osobní a věcná, způsoby nabývání vlastnictví)
❍
■
●
Principy občanskoprávní úpravy:
rovnost před zákonem, ochrana (soukromého) vlastnictví, smluvní svoboda
❍
Bürgerliches Gesetzbuch
(BGB, Německý občanský zákoník, 1896):
●
●
●
nabyl účinnost v roce 1900, patří k nejvýznamnějším občanskoprávním kodifikacím
velmi obsáhlé a kvalitní dílo, inspirovalo i zákonodárce v jiných zemích (Švýcarsko [→ZGB],
Rakousko, Brazílie, Japonsko)
jiná legislativní technika, zcela nová systematika
uváděl ho rozsáhlý uvozovací zákon (218 čl.) a vlastní text sestával z pěti knih a 2385 §
❍
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
1. kniha Všeobecná část (§ 1 – 240)
2. kniha Závazkové vztahy (§ 241 – 853)
3. kniha Věcné právo (§ 854 – 1296)
4. kniha Rodinné právo (§ 1297 – 1921)
5. kniha Dědické právo (§ 1922 – 2385)
mísily se v něm prvky liberalismu 19. století a německé pandektistiky
vycházel z osvědčených principů – soukromé autonomie občana, smluvní svobody a ochrany
soukromého vlastnictví
Odlišnosti od francouzského občanského zákoníku:
nová (z pandektistiky odvozená) systematika (zejména zařazení obecné části)
forma – zákonodárce jej propracoval do všech podrobností → i negativní důsledek –práce
ztrácela jasnost a přehlednost francouzského zákoníku, navíc často používány obecné a
nejednoznačné pojmy („dobré mravy“, „věrnost a víra“, „důležité důvody“)
V. Urfus: „byl zákoníkem vzdělaných a kvalifikovaných juristů; platilo to nejen o jeho
tvůrcích, ale také o jeho uživatelích“
■
■
■
■
■
●
●
●
❍
❍
■
Zivilgesetzbuch
(ZGB, 1907):
●
dva samostatné zákony (celkem 2163 čl.)
vlastní zákoník
1. kniha Právo osob (čl. 11 – 89)
2. kniha Rodinné právo (čl. 90 – 456)
3. kniha Dědické právo (čl. 457 – 640)
4. kniha Věcné právo (čl. 641 – 977)
5. kniha Závazkové právo (čl. 1 – 1186)
propojení občanského a obchodního práva
uplatnění v Turecku
❍
■
■
■
■
❍
●
●
28. Pojetí Anglické ústavy a její významné
součásti
●
●
ústava Anglie je nepsaná - vychází jednak z obyčejů a zvyklostí, které se během dlouhé historie
vyvinuly a zaužívaly, ale pak jsou jejím základem i různé psané dokumenty, které zakotvovaly
hlavně vztah mezi panovníkem a parlamentem
zvláštností anglického absolutismu je fakt, že panovník vykonával svou moc do jisté míry
ovlivňován parlamentem (King in Parliament - panovník prosazuje zákony přes parlament)
dokumenty:
●
Magna charta libertatum 1215 - jeden ze základů anglického konstitucionalismu
podepisuje ji Jan Bezzemek, potřebuje totiž peníze na vedení války s Francií, vede to k vyhrocení
vztahu s barony -: Články baronů (zákl. charty)
v dnešní době je v Chartě spatřován základ parlamentarismu, ústavních svobod, finančních
pravomocí parlamentu, ústavních práv parlamentní vlády (ale v těch dobách si tím šlechta
❍
❍
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
„jednoduše“ chtěla zajistit rozhodující postavení ve státě
důležitým moment - 1295 - král Edvard I. svolává parlament, jelikož potřebuje peníze na své tažení
ve Skotsku a Francii, aby je získal potvrzuje Chartu a prohlašuje, že napříště už daně nebudou
vypisovány bez souhlasu parlamentu
za vlády Stuartovců je buržoazie na vzestupu, střety s králem jsou čím dál častější
Karel I. (17.st.) - požaduje vypsání nových daní (opět kvůli válkám), parlament odmítá a předložil
mu Petition of Right 1628 (žádné daně bez souhlasu parl., zrušení soudů, které odporují Chartě,
zatčení jen na základě soudu,…), Karel potvrdil a rozpustil parlament
Great Remonstration 1641 - požadavky, které navazují na Prosbu o právo, obsahuje výčet zlořádů
dvacetileté vlády Karla bez parlamentu a požadavky k jejich napravení; Karel vyhlašuje parlamentu
otevřený boj
občanská válka - důležitý dokument, který O. Cromwell vydává: Instrument of Government (lord
protektor, státní rada, parlament)
po občanské válce restaurace Karla II. - Bredská deklarace - zavazuje se respektovat majetkové
poměry a nebude postihovat činy za revoluce (krom královrahů)
Habeas corpus Act - 1679 - chrání členy parlamentu před panovníkem Karlem II., proslul zejména
tím, že každá zadržená osoba musela být do určité doby od zatčení dovedena před soud, který
posoudí oprávněnost zatčení, jinak bude sankcionován ten kdo věznil -: neoprávněné věznění se
stalo trestným činem a osoba jednou osvobozená, už nemohla být za stejný čin znovu stíhána
jeho bratr Jakub II. se snaží prosadit absolutismus -: „slavná“ revoluce a nastupuje manžel
Jakubovy dcery Vilém III. Oranžský -: Bill of Rights 1689 - opět posílen parl. na úkor panovníka
jelikož Vilém neměl děti vydává Act of Settlement 1701 - jednak určuje kdo nastoupí, ale
obsahuje i další zásady (odpovědnost ministrů, král je neodpovědný /zásada King can do no wrong/,
inkompatibilita, soudci neodvolatelní = nezávislí)
dnes má královna právo absolutního veta vůči zákonům přijatým parlamentem, jmenuje premiéra a
členy vlády, ztělesňuje stát a má formálně široká oprávnění, ale v praxi je to tak, že se řídí podle
historií vzniklých ústavních zvyklostí: královna veto nevyužívá, jmenuje premiérem vždy
představitele vítězné strany, členy vlády navrhuje královně premiér, parlament rozpouští až po
dohodě s premiérem -: to prezentuje nepsaný charakter ústavy Anglie
29. Anglická parlamentní demokracie a její
právní zakotvení v 17. a na začátku 18. století
●
●
●
●
●
●
●
●
parlament vzniká ve 13. století a je složen z 2 komor(House of Lords, House of Commons), základ
položen v Magna charta libertatum(1215)
zpočátku ne příliš významný, svoláván nepravidelně a zřídka, hlavně kvůli schválení daní
postupně jeho moc rostla čehož výsledkem jsou dokumenty ze 17.st.
Petition of Right-Prosba o právo (1628): parlament ji předložil králi po tom co odmítnul
schvnové daně. Parlament chtěl, aby bez jeho souhlasu nešlo vypisovat daně a pokud nové
neschváli, není nutno je platit. Král prosbu potvrdil nicméně parl. rozpustil a do 1640 nebyl zvolán.
Tříletí zákon-Triennial Bill (1641): král se zavazoval, že bude svolávat parlament nejméně
jedenkrát za 3 roky, přičemž rozpušten mohl být až po 50 dnech a to s jeho souhlasem.
Great Remonstration (1641): navazuje na Prosbu o právo (prakticky totožné požadavky na krále)
Bredská deklarace (1660): po skončení občanské války v ní král slíbil, že všechny problémové
otázky přenechá budoucímu parlamentu. Také byl vojákům se souhlasem parlamentu zaplacen
veškerý žold a armáda byla rozpuštěna
Bill of rights-Listina práv (1689): výsledek tzv. Slavné revoluce, kdy se Anglie stáva konstituční
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
monarchií. Listina zaručuje základní práva parlamentu, zakázáno suspendovat účinost zákonů,
zavedena poslanecká imunita
Act of Settlement-Zákon o nástupnictví na trůn (1701): řeší nástupnictví, omezuje královskou
moc ve prospěch parlamentu. Panovník se stává neodpovědným, neslučitelnost funkcí ministra a
soudce, nezávislé soudy.
vnik Unie Skotska a Anglie (1707)-vnik Velké Británie-spojením parlamentů Skotska a Anglie
(skotský parlament zaniká).
vzniká postavení ministerského předsedy (1715)-Prime Minister, prvním se stává Robert Walpole.
Parlament byl nejvyšším zákonodarním sborem společne s králem a oběma sněmovnami. Zasedal
celoročně s kratšími přestávkami. 2 komory:Sněmovna lordů (House of Lords)-se skládá z lordů
duchovných a světských a Poslanecká sněmovna (House of Commons), kt. je volená a jsou tu
zastoupeny v určitém poměru Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko. Toto se zachovalo až
dodnes.álit
30. Americké prohlášení nezávislosti a
následný ústavní vývoj (do začátku 20. st.)
●
●
pol. 18. st. - zhoršenie vzťahov s Anglickom; snaha kolónií o osamostatnenie
1775-1782 - vojna za nezávislosť
Vyhlásenie nezávislosti:
●
●
4. 7. 1776 na kontinentálnom kongrese
Prehlásenie nezávislosti (Declaration of Independence):
hlavný autor - Thomas Jefferson
jeden z najvýznamnejších dokumentov právnych dejín ľudstva
národ má právo rozhodnúť o svojom osude a vyhlásiť vojnu koloniálnemu útlaku
vrodené a nescudziteľné práva (rovnosť, sloboda, právo na život) - základné občianske slobody
prvýkrát suverenita ľudu ako základ štátneho zriadenia
❍
❍
❍
❍
❍
Články Konfederácie
●
●
●
●
●
●
vypracované v r. 1776, Kongresom prijaté v r. 1777
od 1. 3. 1781 sa stali prvou ústavou Spojených štátov amerických
USA = spolok (konfederácia) 13 suverénnych, nezávislých, slobodných štátov (s vlastnou
jurisdikciou a vojenskými jednotkami) s veľmi slabou ústrednou mocou
v čele konfederácie stál Kongres
zložený zo zástupcov jednotlivých štátov (delegátov - 27 za každý štát)
schádzal sa každoročne
Ústavodarný konvent
●
snaha o vytvorenie definitívnej americkej ústavy (právny podklad pre zmenu konfederácie na
federáciu)
prvýkrát sa zišiel v r. 1787 (pod predsedníctvom G. Washingtona)
ústava - prijatá 17. 9. 1787, formálne účinná od r. 1788
USA = prezidentská republika s federálnym usporiadaním
najvyššie štátne orgány - Kongres, prezident, Najvyšší súd USA
❍
●
❍
❍
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
❍
prezident
volený nepriamymi voľbami na 4 roky
hlava štátu a vlády, právomoci aj v oblasti zákonodarstva
viceprezident
po prezidentovi druhý najvyšší štátny funkcionár
zároveň predseda Senátu
kongres
Senát
Snemovňa reprezentantov
■
■
❍
■
■
❍
■
■
●
1789
1. americký prezident – George Washington
prvá federálna vláda
1791 - prijatých 10 doplnkov ústavy - Bill of Rights (sloboda prejavu, zhromažďovania, základné
ľudské a občianske práva a povinnosti)
1861 - 1865 - Občianska vojna (1865 Appomattox – víťazstvo Severu)
1863 - zákon o zrušení otroctva
1865 - 13. dodatok k ústave (oslobodenie otrokov)
1868 - 14. dodatok (hlasovacie právo pre černochov, všetci ľudia narodení na území USA = občania
USA)
1870 - 15. dodatok (zákaz obmedzenia volebného práva na základe rasy, spoločenského postavenia)
1867 - Zákony o rekonštrukcii
do konca 19. st. - vznik 11 nových štátov (spolu 45 členských štátov Únie)
do r. 1912 + 3 štáty (48)
❍
❍
●
●
●
●
●
●
●
●
●
31. Revoluce let 1848 až 1849 –
charakteristika, význam
Charakteristika revoluce
●
●
●
demokratická, národní, protifeudální, téměř celoevropská
„jaro národů“, národnostní požadavky byly rozmanité, některé státy požadovaly sjednocení, jiné
osamostatnění nebo vlastní politické zastoupení
jako rozhodující moment iniciující revoluci je revoluce ve Francii, i když revoluce začaly nejprve na
Sicílii (v lednu r. 1848)
Francie
●
●
●
●
●
práci zajišťovaly národní dílny, stát ale na ně neměl, dekretem z 23. června zrušení
v revoluci vznikla tzv. druhá republika, vydána ústava druhé republiky: včele stál prezident (Ludvík
Bonaparte) – chtěl autoritativní režim a soustředit moc ve svých rukou, fungovalo také
zákonodárné shromáždění, r. 1851 uskutečnil státní převrat – posílení prezidenta, r. 1852 se nechal
prohlásit císařem – Napoleon II., začalo období druhého císařství
po porážce s Pruskem v prusko-francouzské válce (1870-1871) – radikální režim, * pařížská komuna,
zlikvidovala ji pruská armáda, dohady o formě státu
r. 1875 se prosadila ústava třetí republiky (nejdéle platná francouzská ústava), prezident neměl
silné postavení, fungovalo národní shromáždění
Dreyfussova aféra: žid Dreyfuss obviněn ze špionáže -*silná protižidovská kampaň se světovým
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
ohlasem, obvinění ale bylo křivé
Německo
●
●
●
●
snahy o sjednocení, Německo bylo roztříštěné, objevilo se celoněmecké vlastenectví
vznikla konfederace, v revoluci byl dominantní národní aspekt
Německý celní spolek – celní unie, posilovalo se Prusko
sešel se Vorparlament - návrh celoněmeckého říšského shromáždění, připravil zasedání
Frankfurtského sněmu - koncentroval se na tvorbu ústavy, střet dvou koncepcí:
1. Velkoněmecká: poslanci Habsburské Monarchie + jihoněmeckých států, chtěli spojit všechna
území s německy hovořícím obyvatelstvem do jednoho celku
2. Maloněmecká – Uhry, nesouhlas s připojením neněmeckého území
Ústava jednotného Německa, nabídli císařskou korunu Prusku, ale to ji nepřijalo, Německo se
urazilo a ústava se nerealizovala, parlament byl rozehnán, někteří se s tím nechtěli smířit –
zbytkový parlament
❍
❍
●
Sjednocení Německa
●
●
●
●
●
●
r. 1848 neúspěch
Bismarck vedl protirakouskou politiku, i přes napjaté vztahy se ale spojilo Prusko a Rakousko proti
Dánsku, snaha o připoutání přilehlých německých území, Dánsko bylo poraženo
r.1866 se rozpoutala Prusko – Rakouská válka (X u Sadové), Rakousko bylo poraženo -) rakouský
císař nesměl zasahovat do německých záležitostí
r. 1866 *Severoněmecký spolek, první spolkový stát, Bismarck spojil S části a s J uzavřel dohodu,
vznikla nová ústava
r.1870-71 prusko- francouzská válka – JNěm. +Prusko x Francie - souhlas s: vyhlášení německého
císařství (Vilém I.)
Bismarck: politika cukru a biče proti sociálnímu hnutí, tvrdá politika i zahraniční, nepřekročil ale
hraniční mez znamenající konflikt
Revoluce v Itálii
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
reformy v Církevním státě, demonstrace na severu, povstání na Sicílii
neúspěch v roce 1848 - Piemontský (Sardinský, Albertinský) statut (konstituční monarchie, ústava
jednotného státu)
válka s Rakouskem, u Custozy vyhrálo Rakousko s maršálem Radeckým
Giuseppe Garibaldi – vůdce vlasteneckých partyzánů, bojoval proti Rakousku a Francii, pomohl k
sjednocení Itálie
únor 1849 -* Římská republika
Sardinie se pustila do války, byla poražena
Království obojí Sicílie (Viktor Emanuel II. a Camillo Cavour)
r. 1861 v Turíně vyhlášeno Italské království, Turín byl hlavním městem, Řím sídlem papeže
r. 1866 vznikl Papežský stát (garanční zákon papeži poskytl postavení hlavy státu a materiální
zabezpečení jeho a Vatikánu)
r. 1929 Lateránské smlouvy (dohody mezi Italským královstvím a katolickou církví, na jejichž
základě byl znovuobnoven suverénní papežský stát)
32. Ústavní uspořádání a právo sjednoceného Německa
●
sjednocení německa 1871 = německé císařství
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
●
●
●
spolkový stát
byla pouze málo obměněna ústava severoněm.spolku
nositel ústřední moci - korporativní jednota člen.států
neobsahuje úpravu občan.práv
stát nemohl vystoupit ani být vyloučen
vznik občan.zákoníku-1895
Hlavní orgán říše
●
●
●
spolk.rada, císař - reprezentace, sněm - zákonodár. iniciativa, kancléř - nejvliv.činitel
spolkové země - politické režimy jednot.zemí se liší ,zem.ústavy + zákl. lidská a občan. práva
soudnictví - soudní pravomoc zem. státy, 1877 říšský zákon o soudní organizaci
Právo
Kodifikace
●
●
●
1847 - společný návrh směnečného zákona (1818 schválen)
1864 - spolkový celní zákon
1871 - spolkový trestní zákon
Obchodní zákoník
●
●
●
●
vydán 1861
všeobec. ustanovení + 5 knih
spolkové shromáždění, kterým byl vydán nemělo zákonodárnou moc, a proto zákoník pouze
doporučoval člen. státům, aby jej vydali jako svůj zákon
1897 - jeho výrazné přepracování
Občanský soudní řád
●
1877 sjednotil celou oblast soudního řízení
Občanský zákoník
●
●
●
●
●
nabyl účinnosti 1900, o obec. problémech obč. práva - závazk. vztahy, věcné právo, rodin. právo a
dědic. právo
Urfus: “Byl zákoníkem vzdělaných a kvalifikovaných juristů,to platilo nejen o tvůrcích,ale i o jeho
uživatelích“ - složitý
předpisy sociálního a pracovně-právního charakteru
zákaz činnosti socialist. demokratů
použití tzv. padektního systému-vyčlenění tzv.obecné části zákoníku
33. Německá historická škola a její význam
pro vývoj občanského práva
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
Friedrich Carl von Savigny - jeden z nejvýznamnějších právníků, zakladatel historické školy
●
racionalistická přirozenoprávní škola věřila v rozumovou poznatelnost práva x nové ideje historické
školy vycházely ze zcela odlišných základů →
historická škola popírala myšlenku kodifikace
právo je něčím, co je vlastní národnímu organismu, co vychází z ducha národa, co je tedy
nepostižitelné racionálně určenou zákonitostí
dva samostatné směry – romanistický a germanistický
v rámci historické školy vzniká jako nový samostatný jev právní věda pandektního práva navazuje na Digesta neboli Pandekty
základem pandektního systému bylo pětičlenné schéma - právo věcné, obligační, rodinné a
dědické, do čela pak postavena obecná část
hlavní cíl - vytvořit na historických i myšlenkových základech justiniánských pramenů
harmonicky propracovaný systém soukromého práva
systém se opíral o tři základní body - 1. výrazné odlišení práv věcných jako práv absolutních od
právních vztahů vycházejících z obligačních závazků, 2. obecná část - vykládány nejobecnější
právní pojmy, 3. postavení rodinného a dědického práva
Savignyho nejvýznamnější žák - Georg Friedrich Puchta = je zakladatel pojmové jurisprudence
německé pandektistiky
další představitelé: Karl Adolf v. Vangerow, Heinrich Dernburg, Bernhard Windscheid, Karl
Friedrich Eichhorn, Carl Joseph Anton Mittermaier, Georg Beseler nebo Otto v. Gierke
❍
❍
●
●
●
●
●
●
●
Význam pro vývoj občanského práva
●
●
●
●
●
●
1863 byl vyhlášen saský občanský zákoník, který byl silně pod vlivem pandektistiky
došlo k politickému sjednocení Německa, což vytvořilo předpoklady pro právní sjednocení →
pandektistika začíná ztrácet svůj vliv
příprava nové kodifikace proběhla v několika stupních, až třetí byl úspěšný → výsledkem byl
německý občanský zákoník = Bürgerliches Gesetzbuch für das Deutsche Reich – r. 1895
(platnost od r. 1900) - vycházel plně z liberalismu 19. stol, bylo obtížné proniknout do jeho obsahu,
nepřehledný, nemohl se stát kodifikací přístupnou širší veřejností
zákoník byl systematicky upraven podle pandektního pětičlenného schématu
tento zákoník uzavřel vývoj, který na evropském kontinentě vytvořil moderní soukromé právo
1907 byl přijat švýcarský občanský zákoník - Zivilgesetzbuch, který upravoval právo osob,
právo rodinné, dědické a věcné
34. FRANCOUZSKÁ III. REPUBLIKA (VZNIK,
ÚSTAVA, VÝVOJ)
●
●
●
●
●
1870 – 1940
1870 – Francie (Napoleon III.) X Prusko (Bismarck – chtěl sjednotit Německo) – záminka = prázdný
trůn ve Španělsku (nabídnut prus.Hohenzollernům) → F nebyla připravena → kapitulace F
4.9.1870 svrhnuto II.císařství → vyhlášení III.republiky (původně náhradním, provizorním zřízením
bez ústavy)
Volby do Národního shromáždění (2 komory – PS a S) – většinu získali stoupenci monarchie →
odmítnutí uznání republiky
Únor 1871 – ústřední výbor národní gardy → březen 1871 – Pařížská komuna – vládní moci se
chopil ústřední výbor národní gardy
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
Květen 1871 – Paříž obsazena vládním vojskem
1871 – příměří s Německem, ztráta území
1875 – nová ústava (vydána Národním shromážděním) → republikánské zřízení
1. Tvořena 3 ústavními zákony – zákon o vztazích veřejných mocí, zákon o organizaci veřejných
mocí, zákon o organizaci senátu
2. Platila do r.1940, měla velký vliv v zahraničí, vzorem pro ústavu ČSR
3. Zákonodárná moc – poslanecká sněmovna (mohl ji rozpustit prezident a vypsat do ní nové
volby), senát (nerozpustitelný) → společně se scházeli jen k volbě prezidenta nebo k ústavním
změnám
4. Volební právo – všeobecné, rovné, přímé, tajné (bez žen – až do 1944)
5. Státní rada – konzultativní fce
6. Výkonná moc – prezident (volen na 7 let Národním shromážděním, odpovědný ústavně, ne
politicky, právo rozpustit PS), vláda
7. Oslabení moci prezidenta, posilnění parlamentu
8. Není rigidní, ale flexibilní, řada paradoxů (stala se vzorem republikánské ústavy, ač byla
schválena monarchistickým parlamentem, nebyla ucelenou ústavní listinou, ale souhrnem
několika pružně měnitelných zákonů, usilovala o vytvoření prezidentské vlády a vedla přitom k
převaze parlamentní moci, byla míněna jako kompromisní provizorium, ale přetrvala bez
velkých změn až do 1940)
Země rozdělena do departmentů (v čele prefekt – jmenovaný prezidentem, odpovědný vládě) → ty
se dále členily na arrondissementy, kantony, obce
V Paříži – policejní prefekt (ve své oblasti výkonná moc, realizace vládní politiky)
1876 – volby – vítězství republikánů
Změny v hospodářství, kolonie v Africe (Alžírsko, Tunisko, Maroko), Indočína
Vnitropolitický vývoj – nestabilita (střídání vlád)
Poč.20.stol. – oživení
1.světová válka – Francie na straně dohodových států → vítězná mocnost
Meziválečné období
●
●
●
●
●
●
●
●
●
Z války vyšla jako nejsilnější kontinentální velmoc – 1919 Pařížská mírová konference (Německo
mělo platit reparace)
1919 – volby – zvítězil „národní blok“
1920 – prezident Millerand, 1921 – prezidentský předseda Briand
Platila ústava z 1875
1924 – volby – „levý blok“ (socialisté, radikálové)
30.léta – politické výkyvy, střídání vlád
Bonnet, Daladier (mnichovský diktát)
1937 – nástup vlády lidové fronty
vnitropolitická nestabilita, růst levicové opozice, strach z války a postupný rozpad spojeneckého
systému zapříčinily snadný zánik republiky pod drtivým úderem nacistického útoky a nastává
období okupace
35. Charakteristika ruského státu a práva v
období od poloviny 19. století do roku 1917
Stát
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
●
●
●
●
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
absolutní monarchie s carem v čele, tzv. samoděržavný systém
car - hlava státu i církve, absolutní pán všech Rusů, volně disponoval státními financemi, všechny
další státní orgány(státní rada, senát nebo komitét ministrů) byly jen poradními orgány a jednaly
na základě příkazů cara, car sám nikomu neodpovídal za svou činnost
ze šlechtických velkostatkářů –> carská byrokracie, která realizovala moc carismu po celé říši
obyvatelstvo se dělilo na 4 stavy: šlechta, duchovenstvo, měšťané, venkovské obyvatelstvo,
nerovné postavení jednotlivých vrstev
cca 4/5 veškerého obyvatelstva - rolníci(nedostatek půdy, bídné životní podmínky) –> časté vzpoury
a povstání
říše rozdělena na gubernie(50, po 300 tisících obyvatelích) - v čele gubernátor(hospodář gubernie)
gubernie se dělily na újezdy (po 30 tisících obyvatelích, v čele kapitán a šlechtici volené
zastupitelstvo)
újezdy rozděleny na volnosti
Právo
●
●
●
●
●
základem práva byl obyčej, ten byl však záhy doplňován normotvornou činností státních orgánů
v pol. 19.stol. vydán Svod zákonů - veškeré platné právo
partikularismus práva - odlišný právní systém ve městech (řídilo se Svodem) a na
venkově(převažovalo obyčejové právo)
kasuistická metoda zpracování práva, normy nevžité veřejností
reformy 60. let:
1861 Rolnická reforma (zrušeno nevolnictví –> počátek nového kapitalistického Ruska, osobně
svobodní, ale neúplná občanská práva), vytvořeny zvláštní stavovské instituce(vesnická
shromáždění a soudy), možnost vystoupení z občiny
1864 Zemská reforma - v guberniích a újezdech zřízena tzv. všestavovská samospráva, spadala
pod kontrolu gubernátora
1870 Městský statut - zřízení orgánů městské samosprávy: městské shromáždění, m. duma a m.
úřad
1864 Soudní reforma - série 4 zákonů, oddělení soudnictví od státní správy
1860 Finanční reforma - zřízena Státní banka
Reorganizace policejního aparátu
1864 - 1874 Vojenská reforma - všeobecná vojenská povinnost
1906 vydány Základní zákony –> upevnění autority práva
❍
❍
❍
❍
❍
❍
❍
●
●
počátkem 20. století se začíná vytvářet politický systém Ruska - 1. politickou stranou byla Ruská
sociálnědemokratická dělnická strana(RSDDS), poté také strana sociálních revolucionářů
(SR-eseři), buržoazní strana Svaz osvobození –> z ní se potom během revoluce 1905 vyvinuli
konstituční demokraté (kadeti). Během revoluce vznikla taktéž buržoazní strana Svaz 17. října (
okťabristé)
První ruská revoluce(1905-1907)
●
●
●
●
●
předcházela jí prohraná válka s Japonskem a Stolypinova agrární reforma(rolníci=členové
občiny mohli požádat o převedení půdy do osobního vlastnictví, později i bez souhlasu orgánů
občiny)
byla reakcí rolníků na nedostatek potravin a surovin
zahájena Krvavou nedělí(9. 1., střelbou rozehnaná pokojná manifestace)
vznik sovětů jako orgánů revolučního boje
17.10.1905 car vydal Manifest o zdokonalení státního zřízení -slíbil přeměnu Ruska v
konstituční monarchii, zřízení Státní dumy(jako zákonodárného orgánu) a respektování občanských
práv a svobod
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
potom revoluční vlna opadá→novelizace Základních státních zákonů tak, že samoděržaví zůstává
zachováno, volební právo do Státní dumy nebylo všeobecné, rovné ani přímé
36. Ruské revoluce roku 1917 a tzv. říjnové
dekrety
První světová válka ukázala slabost Ruska – nerozvinutý průmysl, málo železnic a silnic, zaostalá
armáda, autoritativní carismus. Došlo k rozvratu hospodářství, morálky i armády. Proti car.vládě a
jejímu polit. a ekonom.systému se vytvořila široká fronta občanů všech sociálních skupin:
●
●
skupina liberální buržoazie – měla zájem pokračovat ve válce
široké lidové hnutí – za půdu, mír a opravdovou svobodu
Během únor. revoluce se aktivizovaly sověty. 27. 2. 1914 byl vytvořen Petrohradský sovět
dělnických a vojenských zástupců – vrcholný orgán systému sovětů, největší zastoupení měli
menševici a eseři. Petrohr. sovět provedl řadu demokratických a revolučních opatření- Rozkaz č.
1→ve všech voj.útvarech se volily výkonné výbory, zakázáno hrubé zacházení s vojáky→počátek
demokratizace armády a přispěl k politické aktivitě vojáků.
1.3.1917 – Petr.sovět předal moc Prozatímnímu výboru Státní dumy – za podmínek, že *bude
vyhlášena demokr. republika, bude přiznána svoboda tisku, slova a shromažďování, budou zrušena
všechna stavovská, náboženská a národnostní omezením bude zřízená lidová milice a svoláno
Ústavodárné shromáždění na zákl. všeobecného volebního práva. PV přislíbil vše kromě vyhl.
Republiky.
2.3.1917 – car Mikuláš II. vydal manifest, ve kt. se zřekl trůnu ve prospěch bratra Michaela, i on se
vzdal trůnu. Proz. výbor vytvořil Prozatimní vládu – předseda kníže Lvov, členové vlády – okťabristé,
kadeti, a eser – Kerenskij. Proz. vláda přislíbila provést demokr. reformy (*). Vyhnula se však
požadavkům řešit otázku míru, odevzdání půdy rolníkům a zavedení osmihodinové pracov. doby.
Vzniklo tzv. dvojvládí – do července 1917 existovaly dva systémy vládnutí – Prozatimní vláda a její
orgány X Petrohr. Sovět dělnických a voj. Zástupců (ten se později stával spíše jen doplňkem vlády).
3.7.1917 – konal se 1. všeruský sjezd sovětu dělnických a voj.zástupců – podpora reforem→zlepšení
postavení pracujících, květen 1917 – 1.všeruský sjezd rolnických sovětů – eseři a menševici.
Červencová krize vlády – demonstrace, kampaň proti bolševikům, konec dvojvládí – veškerá moc v
rukou Prozatim. vlády. Pokus o vojenský puč – o nastolení voj. diktatury generála Kornilova→nezdařil
se, vojací odmítli násilnou pomoc k puči. 14.9.-do Petrohradu svolána Demokratická porada –
ustaven Předparlament-měl vytvářet zdání o přibližování Ruska k parlamentárnímu zřízení. Rusko
nebylo na na demokracii připraveno, změť různých názorů, směrů a hnutí→celonárodní krize.
V září 1917 se v bolav. Straně pod Leninovým vedením formuje idea o převzetí moci ozbrojeným
povstáním→budování Rudých gard.
37. Ústavy sovětského Ruska a SSSR
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
v listopadu 1917 vydala Rada lidových komisařů Deklaraci práv národů Ruska
po nastolení sovětské moci byla Ruská republika státem unitárním
Ústava z 10. července 1918
●
●
●
●
●
první část: Deklarace práv pracujícího a vykořisťovaného lidu
Rusko prohlášeno za republiku
Federativní forma zřízení
Sovětské pojetí demokracie vyloučilo podíl majetných na moci
Pro zakotvení občanských práv a svobod je charakteristické, že subjektem nebyl občan, ale
pracující lid
Dekrety o soudu
●
●
po vítězství revoluce byl změněn soudní aparát → základním článkem sovětské soudní soustavy se
stal místní lidový soud + soudy mimořádné – revoluční tribunály
30. prosince 1922 dohoda, podle které Ruská federace, Ukrajina, Zakavkazská federace a
Bělorusko vytvořili SSSR
Ústava z r. 1924
●
●
●
●
●
●
jednalo se spíše o zákon o federaci
obsahuje ústavní Zákon o federaci (16 států)
monopol komunistické strany
nejvyšším orgánem byl Ústřední výkonný výbor – dvoukomorový orgán: Sovět svazu a Sovět
národností
vytvořen Nejvyšší soud, jehož členy byli předsedové Nejvyšších soudů svazových republik
ponechávala svazovým republikám důležitá práva: vystoupení z federace, mít vlastní republikovou
ústavu atp.
Ústava z r. 1936 = Stalinská ústava
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
zavádí totalitní režim
zahrnovala rovné a všeobecné volební právo
centralismus státních mocenských orgánů
ideologie tříd: dělníci, kolchozní rolníci a pracující inteligence
sjezdová soustava nahrazena systémem územních sovětů, Všesvazový sjezd nahradil Nejvyšší sovět
SSSR – zaveden princip kolektivní hlavy státu
nejvyšší sovět se dělil na 2 části: Sovět svazu, Sovět národů
vládou státu byla opět Rada lidových komisařů (od r.1946 Rada ministrů)
rozsáhlý výčet občanských práv: neměla reálný obsah
dominuje státní vlastnictví, Kolchozně družstevní vlastnictví
r. 1957 novelizace ústavy, byla obnovena práva svazových republik (cca k roku 1924), po pádu
Chruščova zrušeno
Ústava r. 1977
●
●
●
●
snaha zalíbit se světové veřejnosti obšírným výčtem práv a svobod
neexistence právního zakotvení soukromého vlastnictví
bylo zde zachováno právo svazových republik na nezávislost, což mělo velký význam později při
rozpadu SSSR
do Rady ministrů byli nově začleněni i předsedové vlád jednotlivých svazových republik
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
38. Charakteristika sovětského práva v
prvních porev. letech
- revoluce - přirozeně divoký stav
- snaha o totální změnu společenských poměrů, zbavení majetných tříd podílu na moci
- současně koncentrace veškeré moci v rukou proletariátu dirigovaného marxistickou stranou
- zakotvení občanských práv a svobod - subjektem není občan, ale pracující lid
- soud není omezen formálním zákonem a má se řídit třídně chápaným požadavkem
spravedlnosti
- nejvyšší orgány - dekrety, které řeší konkrétní problémy
- změna soudního aparátu (místní lidový soud/revoluční tribunály/okružní lidové soudy)
- vytváření nových institucí
1.
2.
3.
4.
Všeruský ústřední výkonný výbor sovětů dělnických a vojenských zástupců
Rada lidových komisařů (vláda; předseda Lenin)
postupem času výrazně prohlubuje byrokratizace
Nejvyšší rada národního hospodářství (1917) atd.
- jsou vydávány dekrety…
1. Dekret o míru - návrh válčícím vládám uzavřít příměří a následně mír
2. Dekret o půdě (+ rolnický mandát) - konfiskace půdy, konec soukromého vlastnictví k půdě
3. Řád o dělnické kontrole (Rada lidových komisařů)
1. právo kontroly všech stránek činnosti podniku, rozhodnutí závazná
4. Deklarace práv národů Ruska (Rada lidových komisařů, 2. 11. 1917)
1. určena základní práva na nár. sebeurčení
2. v praxi však dále platí teze, že nerozhoduje národní, ale třídní sebeurčení proletariátu
5. Deklarace práv pracujícího a vykořisťovaného lidu (III. všeruský sjezd sovětů, 12. 1. 1918)
1. federace sovětských národních republik
6. ústava (V. všeruský sjezd sovětů, 10. 7. 1918)
1. republika sovětů dělnických, vojenských a rolnických zástupců, v níž veškerá moc patří těmto
sovětům
7. Dekrety o soudu (tři)
1. řeší používání starého práva
8. Dekret o osmihodinové pracovní době
9. normy uzákoňující sociální pojištění pracujících
10. Dekret o občanském sňatku, o dětech a vedení matrik
1. obligatorní světský sňatek
11. Dekret o rozvodu manželství
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
- ALE…
- znění norem je jedna věc, realizace jiná
- dekrety v prvním období pojímány jako forma propagandy, výzva k revoluční aktivitě
- problematičnost závaznosti práva - relativizována
- stejně tak relativizováno znění samotného pravidla chování
- vše je třeba chápat jako orientační instrukce
39. SYSTÉM SOVĚTSKÉHO PRÁVA, DŮVODY
VZNIKU NOVÝCH ODVĚTVÍ
●
●
●
Sovětské právo – vycházelo z ideologie Marxismu-leninismu
Třídní právo – vyjadřuje zájmy dělnické třídy
Spojení státu a práva (je odrazem ekonomiky, rozhodující = výrobní síly, výrobní vztahy)
1. TŘÍDNÍ PŘÍSTUP
Nevycházel z nerovnosti → formálně rovnost před zákonem (iluzorní – majetkové rozdíly)
Prosazuje zájmy dělnické třídy
Socialistický stát – vnímán jako přechodná fáze (počítali, že zvítězí komunismus / socialismus
v jiných zemích) → měla se měnit i povaha práva (vyjadřovat zájmy nejenom dělníků – i
ostatních vrstev – rolníci, inteligence…)
→ všichni budou pracující → právo zanikne (patří do třídní společnosti a ta už teď nebude)
Lenin tvrdil, že Rusko světovou revoluci neudělá (spíše nějaká vyspělejší země) → teorie se
nepotvrdila → proces se protáhl
2. NOVÁ SOUSTAVA SOUDŮ
Smírčí soudci – méně závažné činy (už z předrevoluční doby)
Soudci – laici
Otázky personálního obsazení
Subjektivní názor soudce – rozhodoval jak se mu chtělo
Po revoluci – chtěli zrušit to předrevoluční (→ dekrety) → použít jen jako podpůrný
pramen sovětského práva
Revoluční svědomí a revoluční právní vědomí (soudci z toho měli vycházet)
V trestním právu zakázáno
Ani později princip nezávislosti soudců moc nefungoval (telefonické právo – soudci často
rozhodovali podle právního názoru nějakého stranického funkcionáře)
Revoluční tribunál – není soudní orgán, má vyjádřit represivní charakter revoluce → po čase
zrušeny
3. VEDOUCÍ ROLE KOMUNISTICKÉ STRANY
Viz telefonické právo
Straničtí funkcionáři – revoluční vědomí a svědomí umí vyjádřit nejlépe
Kult osobnosti – vyvinul se později (→ změna přístupu k právu – stalinský právní pozitivismus
– to co je v práv.předpisech = pravda – bez výjimky)
Přesvědčení, že stát musí sílit → změna přístupu k právu
■
■
■
■
■
■
■
●
❍
❍
■
●
■
■
■
■
■
■
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
Vykořisťování třídy
Větší důraz na platné psané právo
4. ZMĚNA SYSTÉMU PRÁVA
Sovětské právo zpochybnilo dělení na veřejné a soukromé (rozdělení nemá žádný smysl) → v
socialismu není nic soukromého (Lenin)
Občanské právo – stát zasahuje veřejnoprávními zásahy
Vztah k pracovní smlouvě (úprava prac.poměru)
Dříve: rovnost stran
Teď: strany nerovnocenné – zaměstnavatel ve výhodě (realita 19.století) → stát stanovil
prac.dobu, práci dětí, práci žen (ne v noci), přestávky…
Vyčlenění nových odvětví z občanského práva:
Pracovní právo – vyčleňování i v jiných právních řádech (např.Německo)
SSSR – kodex zákonů o práci (základ nového prac.práva
Pozemkové právo – Dekret o půdě (jeden z Říjnových dekretů) – ruší se soukromé
vlastnictví půdy, veškerá půda ve vlastnictví státu, upravovalo různé formy užívání, zákaz
využívání cizí pracovní síly
Rodinné právo – stát přebíral část odpovědnosti za výchovu dětí
Kolchozní právo – 20./30.léta kolektivizace zemědělství – kolchozy (něco jako JZD),
solchozy (něco jako státní statky)
5. NOVÝ POHLED NA VLASTNICTVÍ
Změna v ruské revoluci
Zaniklo soukromé (více a více omezováno, opustilo se pojímání vlastnictví z římského práva –
neomezené panství nad věcí)→ vzniklo osobní
ALE: i v nejliberálnějším státu je vlastnické právo omezeno → limity: práva jiných vlastníků
Výrazné státní zasahování
Režim: vlastnictví se rozpadlo na několik typů:
Státní (půda, závody)
Družstevní
Soukromé
Osobní
Státní + družstevní = socialistické vlastnictví (kolektivní)
Soukromé + osobní = individuální
Rozdíl: lišilo se v předmětu
Osobní – věci os.potřeby a spotřeby (vlastnictví nabyté vlastní prací)
Soukromé – výrobní prostředky (k vlastnímu zisku, živobytí rodiny – malá hospodářství,
dílny…)
Smysl rozdělení vlastnictví – vymezeny podmínky za kterých vlastnictví funguje
Snaha co nejvíce omezovat soukromé vlastnictví → znevýhodněno (např.daně), vnímáno jako
zdroj vykořisťování člověka člověkem (snaha o odstranění)
■
■
■
■
●
❍
❍
■
●
❍
●
●
●
■
■
■
■
■
●
●
●
●
■
■
●
●
●
■
■
40. Prameny sovětského práva po revoluci
●
●
●
●
●
převažující prameny jsou sovětské dekrety a nařízení
dekrety - právní akty, kterými nejvyšší orgány sov. státu upravovaly nejdůležitější otázky spol. a
stát. zřízení
deklarace - otázky zvláštního politického právního významu, programový charakter
ústavy
nařízení vlády a jednotlivých lidových komisařů, řády, instrukce
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
(- totéž v otázce č. 38)
●
●
●
●
●
znění norem je jedna věc, realizace jiná
dekrety v prvním období pojímány jako forma propagandy, výzva k revoluční aktivitě
problematičnost závaznosti práva - relativizována
stejně tak relativizováno znění samotného pravidla chování
vše je třeba chápat jako orientační instrukce
1. usnesení O přesném dodržování zákonů (VI. všeruský sjezd sovětů) = O revoluční
zákonnosti
1. co nejpřísněji dodržovat zákony, odchýlení jen v nutných případech
2. pojem revoluční zákonnost - v praxi převažuje revolučnost nad zákonností
3. centrální kontrola - vytlačení smluv - občanské právo do pozadí
4. naproti tomu významné je trestní právo
5. Vedoucí zásady trestního práva RSFSR (1919)
1. 1. pokus o systematiku trestního práva
2. kritérium míry represe - tzv. stupeň nebezpečnosti pachatele
6. Kodex zákonů o práci (1918)
1. osmihodinová pracovní doba, ochrana práce
2. právo na mzdu, stejnou mzdu za stejnou práci, diferenciace v závislosti na podmínkách
3. významná úloha odborové organizace
4. pracovní povinnost občanů od 15 do 50 let
7. Rodinný zákoník
8. Kodex zákonů o matrikách, manželském, rodinném a poručenském právu RSFSR (22. 10. 1918)
1. 1. kodex sovětského práva vůbec
2. muži do manželství od 18, ženy od 16 let, jen civilní sňatek je platný
3. uzavřením manželství se nevytváří majetkové společenství manželů
9. Řád o socialistické organizaci půdy a o opatřeních přechodu k socialistickému
zemědělství (14. 2. 1919)
1. 3 formy kolchozů - zem. komuna, artěl, sdružení pro společné obdělávání půdy
10. Řád o revolučních tribunálech (duben 1919)
1. tribunály za účelem boje proti jednáním namířeným proti vymoženostem Říjnové revoluce
2. právo neomezené represe
41. Kult osobnosti a jeho dopad na sovětské
právo
●
●
●
●
●
duben 1922 - zřízena funkce generálního tajemníka bolševické strany - jmenován Stalin
pozvolný růst Stalinovy autority a vlivu
soupeření s Trockým o Leninovo následnictví; po XIII. sjezdu strany (1924) - Stalin ponechán ve
funkci; politická izolace Trockého (za pomoci Zinověva a Kameněva)
příprava na XIV. sjezd (1925) - diskutování možnosti socialismu v jedné zemi, industrializace… vznik tzv. nové opozice (Zinověv a Kameněv) - tato opozice byla poražena
1926 - vznik tzv. sjednocené opozice (Trocký, Zinověv, Kameněv) - poražena na XV. sjezdu
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
(1927)
konec 20. let - orientace na kolektivizaci pojatou administrativním způsobem
vznik tzv. pravé opozice (Bucharin, Rykov, Tomský) - chce pomalejší tempo kolektivizace poražena
v těchto všech bojích jde o konkrétní záležitosti politiky, ekonomiky atd., ale hlavní slovo mají
osobní ambice
Stalin se stavěl do role Leninova nástupce a byl tak stranickými strukturami vnímán - jako
sjednotitel bolševického štábu, zosobnění linie jednoty strany
názory neshodující se se Stalinovými jsou postupně pokládány za třídně nepřátelské, zrádcovské
atd.
1929 - již žádná opozice - Stalin vůdce strany i státu - nástup stalinismu, kultu osobnosti
zánik kolektivního vedení strany, veškeré orgány jsou pouze vykonavateli Stalinovy vůle
vytvořena koncepce nepřítele lidu - automaticky vyloučena nutnost dokazovat ideologické omyly
a vůbec možnost vyjádřit názor - rozsáhlé represe v rozporu se zákonností
oligarchie s vedoucí úlohou strany se přetváří na autokracii - vládnoucí strana podřízena
ministerstvu vnitra pod Stalinovou kontrolou - osobní diktatura
represe proti rolníkům - kolektivizace, opatření proti kulakům (kulak se určoval podle majetku) politika rozkulačení - jejich likvidace
nápravné pracovní tábory - gulagy - miliony †
hon na čarodějnice - čistky mezi stranickými činiteli, veliteli, lidmi ve vědě a kultuře…
1936-38 - tři moskevské procesy - odsouzeni bývalí nejvyšší představitelé sovětské moci
(Zinověv, Kaměněv, Bucharin, Pjatakov, Rykov…)
stalinismus - totální nárůst byrokratismu, hluboké protiklady mezi idejemi a jejich
realizací, odcizení občana od státní moci… zkrátka nic moc
42. Sovětské trestní právo
●
Vedoucí zásady trestního práva RSFSR (prosinec 1919)
pokus o systematické zpracování obecné části trestního práva
trestněprávní kodex (1922)
ruší všechny dříve vydané trestněprávní normy
obecná (materiální pojetí trestného činu) a zvláštní část
zavedl princip analogie:
není-li v trestním zákoníku přímé ustanovení o trestném činu, ukládá se trest podle těch
článků zákoníku, které vymezují trestní činy s nimi co nejshodnější co do závažnosti a povahy
prostředek represe:
trest
opatření sociální ochrany
při ukládání trestů se rozlišuje, zda jde o trestný čin proti základům sov. zřízení nebo o jiný
zvláštní část - 8 hlav:
protistátní trestné činy
služební trestné činy
porušení pravidel o odluce církve od státu
hospodářské trestné činy
trestné činy proti životu, svobodě a důstojnosti člověka
majetkové činy
vojenské trestné činy
porušení pravidel chránících zdraví lidu, veřejnou bezpečnost a veřejný pořádek
❍
●
●
●
●
❍
●
❍
❍
●
●
❍
❍
❍
❍
❍
❍
❍
❍
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
Last update: 2010/11/24 20:16
trestněprocesní kodex (1922)
za účelem realizace trestního práva - základní principy trestního řízení
trestní řízení může být zahájeno z iniciativy občanů/společenských organizací/správního
orgánu/úřední osoby/ orgánem činným v trestním řízení
soud zjišťuje materiální pravdu, soud není vázán formálními důkazy
❍
❍
❍
43. Zásahy do vlastnického práva v sovětském
Rusku a SSSR, sovětské pojetí vlastnictví
●
●
●
válečný komunismus:
opatření mají charakter okolnostmi vynucených, celkový filosofie zapadá do představy přímého
přechodu k socialismu (tak je též charakterizován v Programu komunistické strany Ruska z VIII.
sjezdu, 1919)
nacionalizace průmyslu
duben 1918 - všechny hutě a kovodělné podniky
květen 1918 - další odvětví
1919-1920 - střední průmysl
20. 11. 1920 - usnesení o převzetí všech průmyslových podniků nad 5 resp. 10 dělníků
centralizace průmyslové výroby
podniky podřízeny Nejvyšší radě národního hospodářství
Nejvyšší rada nár. hosp. + odborové svazy → tzv. hlavní výbory (glavky) - správa daného odvětví
řízení poté administrativně a direktivně
centralizace zásobování
zásobovací diktatura - státní obilní monopol - přímé rozdělování
každý majitel obilí nucen odevzdat vše nad osobní potřebu a osivo zásobovacím orgánům
nespolupracující = nepřítel lidu
leden 1919 - povinné odvádění všech přebytků zemědělské výroby - definitivní konec soukr.
směny
16. 3. 1919 - vzniká spotřební komuna - každý občan členem a zápis do 1 distribučního centra
cesta ke konečnému nahrazení obchodu organizovaným rozdělováním; pokles úlohy peněz
zavedení pracovní povinnosti
každý pracuje a nastoupí tam, kde je mu to určeno
byrokratismus a těžkopádný aparát, bránění ekonomických stimulů, úpadek výrobních sil
❍
❍
❍
❍
●
❍
❍
❍
●
❍
❍
❍
❍
❍
❍
●
❍
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
nová ekonomická politika:
nespokojenost rolníků s politikou válečného komunismu, nuceným odváděním přebytků… záhy i
dělníci
X. sjezd komunistické strany (březen 1921) - zavedení nové ekonomické politiky
zrušeno povinné odvádění zemědělských přebytků → progresivní naturální daň
17. 3. 1921 - dekret - rušení nacionalizačních opatření - malovýrobní podniky zpět majitelům
nakonec zrušena opatření omezující peněžní oběh
nájem podniků soukromníkům, ovšem pod dohledem státu
počítá se s existencí kapitalistických a socialistických prvků, s konečnou likvidací
kapitalistických prvků
stalinismus:
rozhodnutí pro rychlé tempo budování socialismu
kolektivizace zemědělství, industrializace
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
1930 - usnesení O tempu kolektivizace a pomoci státu kolchozní výstavbě:
rozhodování o konfiskaci majetků kulaků a jejich vysídlení
2. pětiletý plán (1933-37) - úplné vytlačení soukromého sektoru
umožněno soukromé vlastnictví pouze samostatně hospodařících rolníků
zesílena centralizace řízení národního hospodářství - likvidace tržního systému a nové
ekonomické politiky
❍
●
❍
●
44. Společnost národů a její role v
meziválečném období
●
mezinárodní organizace založena po skončení první světové války na základě výsledků pařížské
mírové konference
Vznik
●
●
●
●
●
●
●
●
Myšlenka založit Společnost národů vzešla z vlny pacifismu, která zasáhla západní Evropu a USA
na konci první světové války.
Jako první tuto myšlenku definoval americký prezident Woodrow Wilson, který v lednu 1918
zveřejnil čtrnáct bodů o válečných cílech USA a v posledním bodě doporučoval založit Společnost
národů. (O Společnosti národů však už dříve hovořil anglický právník Walter Phillimore.)
V lednu 1919 byla na Pařížské mírové konferenci zřízena komise, jejímž úkolem bylo vypracovat
stanovy budoucího společenství.
Výsledkem jednání byl Pakt Společnosti národů, který byl schválen Pařížskou mírovou
konferencí a stal se součástí smluv tzv. versailleského mírového systému.
Versailleská mírová smlouva byla podepsána 28. června 1919 a tím došlo k faktickému založení
Společnosti národů.
Pakt Společnosti národů podepsalo 29 zemí vítězné koalice (včetně Československa) a 13
neutrálních států.
Země se tímto zavázaly k dodržování pravidel mezinárodní spolupráce a bezpečnosti, respektování
mezinárodního práva a dalších závazků učiněných v rámci Společnosti národů.
V platnost vstoupil tento zakládající dokument dnem 10. ledna 1920, což je datum oficiálního
založení Společnosti národů se sídlem v Ženevě.
Cíle
●
●
●
poválečná demilitarizace
udržení světového míru
zabránění dalším válečným konfliktům prostřednictvím zásad kolektivní bezpečnosti a
diplomatického vyjednávání
Fungování
●
●
●
●
●
vůdčí postavení měly Francie a Velká Británie
USA zakládající dokument nikdy neratifikovaly, a i přes velký vliv prezidenta se členem Společnosti
národů nikdy nestaly
roku 1926 se členem Společnosti národů státá Německo (vystupuje 1933)
roku 1934 vstupuje Sovětský svaz, který je jako jediná země roku 1939 vyloučen
v roce 1933 vystupuje ze Společnosti národů Japonsko a v roce 1937 Itálie
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
Problémy
●
●
●
●
nevyřešena otázka zbrojení
absence donucovacích prostředků (chyběly společné vojenské prostředky, záleželo vždy na
jednotlivém státu, zda je ochoten jít do války či nikoliv)
členem nebyla největší světová velmoc – USA
zahraniční politika Francie a Velké Británie – politika appeasementu (usmiřování) zejména vůči
Německu a Itálii
Úspěchy
●
●
●
●
●
položení základů pro budoucí mezinárodní spolupráci
vytvoření Mezinárodního (smírčího) soudního dvoru v Haagu
vytvoření mezinárodního úředního aparátu (např. Mezinárodní úřad práce)
podíl na boji proti drogám a proti obchodu s bílým masem
aktivita v hospodářské oblasti
Neúspěchy
●
neschopnost zastavit agresi
Japonska (1931 – útok na Čínu, čínsko-japonská válka)
Itálie (1936 – invaze v Etiopii)
Německa (anšlus Rakouska, uzavření Mnichovské dohody, vypuknutí 2. světové války)
❍
❍
❍
Zánik
●
●
●
počátkem 2. světové války ztratila Společnost národů faktický význam
formálně byla rozpuštěna v dubnu 1946
na její činnost přímo navázala Organizace spojených národů založena 24. října 1945 v San
Franciscu
45. Panevropské hnutí v období mezi
světovými válkami
Panevropa = reakční politické hnutí (mezi 1. a 2. světovou válkou) usilující o vytvoření spojených
států evropských (bez Velké Británie a SSSR) Panevropská unie je nejstarší evropské hnutí za
sjednocení Starého kontinentu. Zastává myšlenku politického a hospodářského sjednocení
evropských národů na demokratických a přátelských základech, s plným vědomím křesťanských
kořenů našeho kontinentu. Myšlenkový obsah tohoto hnutí formuloval Dr. Richard hrabě
Coudenhove-Kalergi Samotná Panevropská unie pak byla hrabětem Coudenhove-Kalergim založena
roku 1922 jako přímá reakce na hrůzy První světové války. Mezi historické členy Panevropské unie
patřili nebo patří mimo jiné Albert Einstein, Thomas Mann, Franz Werfel, Salvador de Madariaga,
Otto von Habsburg, Charles de Gaulle, Aristide Briand, Konrad Adenauer, Franz Josef Strauss, Bruno
Kreisky či Georges Pompidou. Od roku 1933 je unie nacisty v Německu zakázána, po skončení druhé
světové války opět obnovena.
Integrační snahy ve starověku a středověku
●
Římské impérium jako historický fenomén
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
Středověké pokusy o integraci a integrační koncepce
Franská říše Karla Velikého
Svatá říše římská
integrační tendence v severní Evropě, zejména Kalmarská unie na čele s Dánskem (1397 – 1526)
mírový projekt českého krále Jiřího z Poděbrad (1462 – 1464)
❍
❍
❍
❍
Integrační snahy v novověké Evropě
●
●
●
●
●
●
●
Napoleon I.
Vídeňský kongres (1815)
princip legitimity
tzv. Svatá aliance
Německý spolek
Trojspolek (1882) a Trojdohoda (1892 – 1904)
II. haagská konference 1907 = dvanáct konvencí o mezinárodním právu v době války
Slepé uličky středoevropské integrace
●
●
●
●
●
●
●
hrabě Czartoryski: svazek středovýchodních národů na obranu proti Rusku
baron Miklós Wesselényi: konfederativní dunajská republika (podobně Lajos Kossuth)
Ilja Garašanin: balkánská či dunajská federace pod vedením Srbska
Aurel Popovici: monarchistické federativní Spojené státy Velkého Rakouska
panslovanské koncepty a modernější
novoslovanství (Karel Kramář)
Mitteleuropa Friedricha Neumanna]
Motivace a cíle integrace
●
●
●
●
●
„podporování míru“: vojenský aspekt hlavním cílem
„obrana společných hodnot“: předpoklad každého společného projektu
hodnoty náboženské
později politické a ekonomické
podpora „blahobytu svých obyvatel“: až v 19. století
Koncepty z počátku 20. století
●
●
●
●
●
●
●
především prospěch jednoho národa na úkor jiných
novoslovanství (Karel Kramář)
Mitteleuropa (Friedrich Neumann)
uznání práva národů na sebeurčení
myšlenka konstituování Společnosti národů
Masarykův koncept, vycházející z předpokládané porážky Německa a rozčlenění habsburské
monarchie
austromarxista Šmeral a podunajská federace
Karel Kramář (květen 1914)
●
●
●
●
ústava centralizovaného Slovanského svazu
monarchie
Státní duma + Státní rada
jen velmi omezená autonomie členů
Mitteleuropa (Friedrich Naumann)
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
●
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
válka = boj o uchování samostatného rázu střední Evropu
Německo a R-U jádrem Střední Evropy
důraz na ekonomický faktor
vliv měl přes volně přičleněné Rumunsko a Turecko sahat až do Arábie, na severu možná i do
Skandinávie
spoléhal, že se po vítězné válce oslabí pangermánské i panslavistické tendence
Druhá skupina  myšlenka konstituování Společnosti národů  Masarykův koncept  austromarxista
Šmeral a podunajská Federace
Mírová jednání  Versailleská mírová smlouva č. 217/1921 Sb. Saint-germainská mírová smlouva č.
507/1921 Sb.  Trianonská mírová smlouva, č. 102/1922 Sb.  Neuillyská mírová smlouva s
Bulharskem  Sèvreská mírová smlouva s Tureckem + konference ve Washingtonu (1921 – 1922)
= versaillesko-washingtonský systém  součástí i vytvoření Společnosti národů
Konstituování Společnosti národů  iniciativa amerického prezidenta  USA se nestaly členem 
ustanovení o ní v mírových smlouvách  Pakt společnosti národů  malá efektivita
T. G. Masaryk  nebyl zahleděn jen do problémů svého národa  příčina válečného konfliktu =
německá imperialistická politika  vyústění = světová revoluce  hlavním cílem poráţka Německa,ne
rozbití R-U  aktivity v Americe Demokratická unie střední Evropy sjezd utlačovaných národů ve
Filadelfii  práce Nová Evropa (samostatný stát + nový systém mezinárodních vztahů)
B. Šmeral a podunajská federace  východiskem habsburské soustátí jako možný zárodek budoucí
federální Evropy  na konci války: utvoření samostatného českého státu, začleněného do rámce
„federativně ustrojené podunajské federace“  upozorňoval na problematické rysy programu
orientovaného jen na okamžité vytvoření samostatného státu  velmi ostré odsouzení X
humanistickým pojetím koresponduje se současným pojetím evropské integrace
Panevropa R. Coudenhove–Kalergiho  stěžejní prací Paneuropa z roku 1923  rozdělení světa do
pěti bloků: evropský + britský, panamerický, čínsko-japonský a ruský („Evropa je posunuta ze středu
světa na jeho periferii. Světová hegemonie Evropy je navždy svržena. Kdysi probouzela strach – dnes
soucit! Ze své pozice vladařské je zatlačena do defensivy …“)  Spojené státy evropské – smysl:
eliminovat neblahé konsekvence pangermanismu a panslavismu a také francouzsko-německého
soupeření
Konkrétní cíle: možnost trvalého mírového uspořádání vyřešení evropské hospodářské krize
ochrana Evropy před ruskou rozpínavostí odstranění hraničních a národnostních problémů
obnovení tvůrčí schopnosti Evropy
Richard Coudenhove–Kalergi  aktivně své myšlenky propagoval (přednášky, články a knihy, osobní
kontakty)  politická revue Paneuropa  zdrženlivá podpora evropských státníků (i TGM)  dokázal
vytvořit celé hnutí: Panevropská unie (1923)
Panevropská unie  zpočátku na území Německa a bývalého R-U  1924 Francie (ministerský
předseda E. Herriot)  1926 ve Vídni první panevropský kongres  záštita i dr. Edvard Beneš 
stanovy Panevropské unie (ústřední rada řízená R. Coudenhove-Kalergim, předsedové národních
sekcí)  československá sekce Panevropské unie (1926)  druhý a třetí kongres Panevropské unie
Projekt Aristide Brianda  aktivní liberální francouzský politik  účastník prvního kongresu
Panevropské unie; v roce 1927 čestný předseda  impuls z X. zasedání SN 1929  návrh na vytvoření
Evropského federativního svazu = pokus uvést panevropskou myšlenku v život oficiální cestou 
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
Memorandum o Panevropě z roku 1930
Memorandum o Panevropě z roku 1930  zveřejněné v den zahájení II. kongresu Panevropské unie 
„morální evropská unie“, schopná čelit hrozbám  více než přátelská spolupráce – Spojené státy
evropské = regionální společenství Společnosti národů  institucionálně: Evropská konference
+Evropský výbor + sekretariát  akcentoval politický aspekt projektu  proti Německo + výhrady i z
jiných zemí
Kritické výhrady kritici Coudenhove-Kalergiho: vychází z některých nereálných předpokladů =
vyloučení VB a SSSR financování projektu německými penězi sídlo ve vídeňském „habsburském“
Hofburgu jen prosazování Neumannovy Mittelevropy jinými prostředky  kritici Briandovy evropské
federace: obavy z přílišného posílení francouzského vlivu
Dílčí integrační a odzbrojovací pokusy z dvacátých let  projekt dunajské federace (Oszkár Jászi) 
Malá dohoda  tzv. ženevský protokol (1924) – odmítnutý VB  Locarno (1925; Rýnský garanční pakt)
Briand-Kelloggův pakt (1928)
Dílčí integrační a odzbrojovací pokusy z dvacátých let  německo-rakouský pokus o celní unii (1931)
 odzbrojovací konference 1932 v Ženevě  Organizační pakt Malé dohody (1933)  tzv. pakt čtyř –
Francie, Itálie, Německa a Velké Británie (březen 1933; B. Mussolini)  porozumění s SSSR (1934 do
SN)  koncept Milana Hodži
Středoevropská federace M. Hodži  Střední Evropa = pásmo mezi Německem a Ruskem 
„federalizované stredná Európa je jednou z absolutných nevyhnutností nového povojnového
usporiadania“  „európsky mier spočinie na konštelácii: Francúzsko –Nemecko – nová stredná
Európa“  podstatou sblížení MD a států tzv. Římských protokolů (tj. Itálie, Maďarska a Rakouska) +
případně pobaltských států a Řecka a Turecka  spolupráce se Západem + uzavřít dohodu s
Německem
Federace ve střední Evropě (1942)  věnoval se i problémům ústavního uspořádání a politického
systému  čtyři slovanské a čtyři neslovanské země: Bulharsko, Československo, Jugoslávie, Polsko,
Maďarsko, Rakousko, Rumunsko a Řecko; případně i Albánie a Turecko  republikánské uspořádání
(= problém)  hlava soustátí = tmel, prostředek vytváření společné identity
46. Ústavní systém Výmarské republiky a
SRN (společné znaky, rozdíly, východiska)
Výmarská republika
Ústava 1919 - vstoupila v platnost a skládala se ze 2 částí:
●
1.část Výstavba a úkoly říše
říše byla spolkovou republikou
respektovala princip dělení moci
rovné přímé tajné hlasování
respektovala i prvky přímé demokracie, které však nenašly v praxi uplatnění
2.část Základní práva a povinnosti Němců
zaručovala Němcům tradiční soubor základních občanských práv a svobod
❍
❍
❍
❍
●
❍
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
❍
Last update: 2010/11/24 20:16
Např. obsahovala: garance sociálního charakteru, ochranu občanů před zneužitím úřední
pravomoci
Ústřední orgány
●
Říšský sněm
nositel zákonodárné moci
při rozdělování mandátů se uplatňoval princip poměrného zastoupení (podporuje existenci
pestré palety stran)
rozhodoval prostou většinou hlasů, v případě ústav. zákonů 2/3 většinou.
Říšská rada
reprezentovala v říšském zákonodárství země
měla právo zákonodárné iniciativy a právo suspenzivního veta vůči zákonům přijatým sněmem,
ovšem mohla být přehlasována 3/5 většinou.
Říšský prezident
spolu s říšským kancléřem a vládou představitel výkon.moci
měl silné postavení, svolával a rozpouštěl sněm
vydával nouzová nařízení s mocí zákona, velitel branné moci
zastupoval stát navenek, jmenoval říšského kancléře(ten sestavoval vládu)
volen všelidovým hlasováním
Říšská vláda
závislá na důvěře parlamentu i prezidenta (nejméně stabil. prvek)
Silný předseda vlády - říšský kancléř
určoval základní směr politiky
zodpovídal se říšskému sněmu
v případě potřeby zastupoval říšského prezidenta
❍
❍
❍
●
❍
❍
●
❍
❍
❍
❍
❍
●
❍
❍
■
■
■
SRN
Ústava Základní zákon (1949 - přijat) je v podstatě ústavou SRN
●
●
●
●
zvláštností institut tzv. neměnitelných základ. práv, jež jsou nadřazena ostatním ustanovením
ústavy a zavazující moc zákodár., výkon. a soudní
vyjadřuje značně skeptický postoj k přímé demokracii
možnost rozpustit parlament je velmi omezená, ustavování vlády je koncipováno tak, aby byla
zajištěna její značná stabilita
V obsahu Základního zákona se promítala ústava Výmarské republiky, snaha zabránit opakování
bezpráví z éry nacismu a požadavky okupačních mocností.
Státní aparát SRN
●
Spolkový sněm
rozhodující orgán celého systému nejvyšších stát. orgánů SRN
konstituoval se ve všeobecných, rovných a tajných volbách
měl zákonodárnou pravomoc
vybíral spolkového kancléře
Spolková rada
zajišťovala účast spolkových zemí na řešení celostát. záležitostí
fungovala jako druhá komora parlamentu
❍
❍
❍
❍
●
❍
❍
Delegáti Západního Berlína měli v obou komorách specifické postavení.
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
Spolková vláda
vláda se odpovídala Spolkovému sněmu
Spolkový prezident
hlava státu reprezentující jej navenek. Byl vybaven především čestnými a reprezentativními
úkoly.
Spolkové shromáždění
bylo speciálně svolávané k volbě prezidenta
tvořené poslanci Spolkového sněmu a stejným počtem delegátů zem. sněmů.
Spolkový kancléř
příslušelo mu udávat základní směr spolkové politiky
stál v čele spolkové vlády, jejíž členy vybíral a jmenoval společně s prezidentem
❍
●
❍
●
❍
❍
●
❍
❍
47. Ústavní a politický vývoj v obou
německých státech po r. 1945
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
po 2. sv. válce bylo Německo rozděleno do 4 okupačních zón (Francouzská, Britská, Americká,
Sovětská), území na východ od Odry a Nisy předal Sovětský Svaz pod správu Polska. ⇒ tzv. „nultá
hodina“
Tehdejší hlavní město Berlín byl rozdělen do 4 sektorů (Francouzský, Britský, Americký, Sovětský)
1947 – první pokusy o sjednocení Německa → selhání díky komunistům
1948 – Sověti byli nespokojeni spojením západních okupačních zón (Trizonia), přistoupili k
blokádě Berlína ⇒ vytvořen letecký most, dodávající odříznutému městu nutné zboží a suroviny.
června 1948 Londýnská konference – rozhodnutí západních Spojenců o vytvoření Západního
Německa. Vznik federativního spolkového státu, který bude svou decentralizací protiváhou silné
ústřední vládě a znemožní návrat diktatury. (10 zemí + záp. Berlín)
23. května 1949 – Konrád Adenauer (předseda Parlamentní rady) vyhlásil v západních okupačních
zónách Základní zákon (Grundgesetz), který vstoupil v platnost jako ústava SRN. Slovo „ústava“
se ale nepoužilo – podtržení provizorního charakteru tohoto státoprávního charakteru (další
sjednocení Německa)
7. října 1949 – vznik Německé demokratické republiky (NDR, hl. m. východní Berlín) na území
sovětské okupační zóny (prezidentem Wilhelm Pieck do r. 1960
1952 - SRN se stala plně suverénním státem (hl. m. Bonn) Došlo k podepsání Generální (Bonnské)
smlouvy. Ta stoupila v platnost až roku 1955.
1955 – SRN se stala členem NATO a Západoevropské unie.
1957 – SRN je jedním ze základních signatářů Římských smluv
13. srpna 1961 - NDR postavila Berlínskou zeď, která se stala symbolem rozdělení Německa.
Důvodem byla nespokojenost obyvatel s tamním režimem, politikou, sociální situací ⇒ masová
emigrace do SRN.
60. - 70. léta – Ostpolitik (SRN) – „východní politika“ o kterou se zasloužil spolkový ministr
zahraničí a pozdější kancléř Willy Brandt, vedla koncem šedesátých let a na počátku sedmdesátých
k postupnému uvolňování napětí mezi SRN a NDR.
11. května 1973 - Pražskou smlouvou - Smlouva o vzájemných vztazích mezi Československou
socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa (Mnichovská dohoda prohlášena za
neplatnou, zřeknutí se násilí, náhrady odsunutým sudetským Němcům vyplatil něm. stát, uznání
nedotknutelnosti hranic)
1973 – SRN i NDR přijato do OSN
1974 – navázány diplomatické vztahy mezi oběma státy
3. října 1990 konečné sjednocení SRN a NDR do BRD (Bundesrepublik Deutschland)
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
48. Ústavní systém SRN a NDR (analýza,
srovnání, rozdíly)
SRN
●
●
●
r. 1947 byly spojeny okupační zóny USA a VB do tzv. Bizónie s vlastním parlamentem, zemskou
radou a výkonným aparátem, v letech 1948-1949 vytvoření tzv. Trizónie  vznik SRN  ustavena
Parlamentní rada
8. 5. 1949 byl Parlamentní radou schválen tzv. základní zákon
základní zákon byl koncipován pro celé Německo, ale fakticky představoval prozatímní separátní
ústavu pro západní Německo
Ústava SRN = Základní zákon = Grundgesetz
●
●
●
●
●
●
v platnost vstoupil po schválení okupační správou a parlamenty jednotlivých zemí (24.5.)
nezměnitelná, vymahatelná a pečlivě formulovaná základní lidská práva, systém parlamentní
demokracie, spolkové uspořádání, principy právního a sociálního státu
klauzule věčnosti – materiální jádro ústavy; (zakazuje změnu některých ustanovení ústavy, např.
základní práva nedotknutelnost lidské důstojnosti…)  materiální právní stát
konstruktivní vyjádření nedůvěry – upravení vyjádření nedůvěry spolkovému kancléři
důsledně provedená dělba moci – prezident, kancléř…
silné postavení Spolkové rady, Spolkového kancléře volí Spolkový sněm
NDR
●
reakcí na vydání Základního zákona bylo vydání Ústavy Německé demokratické republiky (květen
1949)
Ústava Německé demokratické republiky z května 1949
●
●
●
●
●
●
připomíná Výmarskou ústavu
NDR je federativní stát složený z 5 zemí
systém nejvyšších orgánů tvoří: Lidová sněmovna (zákonodárný orgán), Sněmovna zemí (podíl zemí
na zákonodárství), vláda a prezident
po smrti W. Piecka byl v roce 1960 úřad prezidenta nahrazen kolektivní hlavou státu – Státní radou
 rozhodující vliv má předseda státní rady
upravovala organizaci a činnost soudů; ustavovala všeobecné, rovné, přímé a tajné volby a ustavení
volených orgánů podle poměrného zastoupení (avšak v praxi spíše využita aklamace)
zaručení základních občanských svobod, zrušení všech ustanovení, která diskriminovala ženy,
právo na stávku
Ústava z roku 1968
●
●
●
●
●
socialistická
zakotvení vedoucí úlohy dělnické třídy a SED (Jednotná socialistická strana Německa)
orgány SED kontrolují činnost celého státního aparátu včetně soudů a zastupitelských sborů
základem národního hospodářství je socialistické vlastnictví výrobních prostředků
novelizována Lidovou sněmovnou r. 1974, je v ní zakotveno spojenectví se SSSR a vyhýbá se
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
možnému sjednocení
Srovnání ústavy NDR a Základního zákona
Ústava NDR
●
●
●
●
●
●
●
neexistence dělby moci
lidová demokracie
několik povolených stran pod vedením SED
federalismus, odstraněna Sněmovna zemí
přednost společného vlastnictví
základní práva zakotvena, ale nedodržována
účel Ústavy – přetvoření hospodářství a společnosti v socialistickém smyslu
Základní zákon
●
●
●
●
●
●
●
●
důsledně provedená dělba moci, vzájemná kontrola orgánů
parlamentní demokracie
existence více politických stran
federalismus je neodstranitelný
zajištění sociálního státu
ochrana osobního vlastnictví, svoboda podnikání
nezměnitelná a vymahatelná základní práva
účel ZZ – předcházení návratu diktatury
49. Výmarská republika – analýza ústavního
systému
●
●
●
●
●
●
●
●
●
první zasedání ústavodárného Národního shromáždění, které převzalo od ústřední berlínské vlády
moc ve státě, se uskutečnilo 6.2.1919 ve Výmaru – odtud Výmarský republika, Výmarská ústava
německý parlament se na něm usnesl na zákoně o prozatímní říšské moci, který můžeme považovat
za prozatímní říšskou ústavu)
i přes prohranou válku dokázalo ústavodárné Národní shromáždění plnit své úkoly – zákonem
zakotvilo kontinuitu mezi orgány bývalého císařství a republiky, když na sebe přeneslo práva
Říšského sněmu, práva Spolkové rady na Výbor států, práva císaře na říšského prezidenta a práva
říšského kancléře na vládu, a potvrdilo převzetí dosavadních říšských zákonů a nařízení, pokud ze
zákona o prozatímní říšské moci neplynulo něco jiného
Národní shromáždění schválilo také státní rozpočet a zákonem upravilo organizaci jednotné
armády (Reichswehr)
splnilo i svůj hlavní cíl – 1919 spolu s výborem států schválilo novou německou ústavu,
označovanou jako výmarská ústava
ta vstoupila v platnost 14. srpna 1919
skládá se ze dvou částí a závěrečných a přechodných ustanovení – celkem 181 článků
první část – Výstavba a úkoly říše (1-108), druhá část – Základní práva a povinnosti Němců
(109-165)
Německá říše (oficiální název) byla podle ústavy – spolková republika, moc vycházela z lidu,
respektovala princip trojdělení moci, kdy nejsilnější postavení měl prezident, garantovala základní
občanská práva, rovné přímé hlasovací právo, tajné, poměrné zastoupení, obsahovala prvky přímé
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
●
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
demokracie
omezovala samostatnost jednotlivých zemí a posilovala pozici centrálních říšských orgánů (rada,
sněm, soud)
druhá část Němcům garantovala rovnost před zákonem, svobodu slova, víry, svědomí, osobní
svobodu, listovní tajemství, petiční právo atd.
od poloviny 20. let se situace v Německu stabilizuje, roste autorita demokratických institucí a
oživuje se ekonomika – obnovování situace ekonomického ,,obra,, střední Evropy
státní orgány zákonodárné a výkonné moci – Říšský sněm – nositel zákonodárné moci (zák. moc
nesly též zemské sněmy), Říšská rada – reprezentace zemí, které do ní vysílali své zástupce podle
počtu obyvatel, zástupci nejsou voleni, ale delegováni ze spolkových zemí!!! ; říšský prezident a
říšská vláda v čele s kancléřem – reprezentovali výkonnou moc, říšský prezident měl velmi silné
postavení, mohl v případě nouze vydávat tzv. nouzová nařízení, kde mohl zasahovat do všeho, byl
volen na sedm let, přímou volbou; soudní moc reprezentoval Říšský soud
základní prameny práva – občanský zákoník z roku 1896, trestní zákon 1871..
50. Výmarská republika - důvody jejího
neúspěchu
●
●
Výmarská republika 1919 – 1933
Versailleská smlouva z června 1919
Německo zodpovědné za rozpoutání války
Válečné reparace (materiální zatížení)
Ztráta území
Všeobecný nesouhlas Němců o vině, pocit křivdy + sociální a hospodářské problémy v důsledku
války –> růst radikalismu, separatismu, puče, povstání dělnictva
½ 20.let stabilizace –> růst ekonomiky, obnovování pozice ekonomického hegemona v Evropě +
upevňování demokracie
1929 – celosvětová hospodářská krize srazila Německo opět dolů –> volání po radikálních řešeních,
které nabízely extremistické strany (nacisti)
❍
❍
❍
●
●
●
DŮDOD NEÚSPĚCHU – nespokojenost s poválečnou situací (pocit křivdy, sociální problémy,
hospodářská krize, nacionalismu) –> hledání radikálních řešení, které nabízeli nacisté
51. Nacistické právo – základní
charakteristické rysy
●
●
●
●
nacistické právo opovrhovalo základními principy většiny evropských právních řádů, popřelo
princip rovnosti před zákonem a tvorbu a aplikaci právních norem pojímalo zcela účelově
ochrana soukromého vlastnictví a princip smluvní svobody byly oslabeny, nacistické právo
nerespektovalo základní zásady trestního práva a trestního procesu – právo na obhajobu,
presumpci neviny atd.
trestní postih praktikovaly policejní složky, které mohly bez soudního rozhodnutí na neurčitou dobu
zbavit osobní svobody a internovat do koncentračního táboru prakticky kohokoliv
nacistické režimy likvidovaly parlamentní režim Výmarské republiky
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
●
●
●
●
usnesení Říšského sněmu z roku 1942 umožňovalo vůdci A. Hitlerovi rozhodování a ukládání
povinností komukoliv bez jakýchkoliv omezení, nebyl vázán žádným řádem ani předpisy
Norimberské zákony – vznik roku 1935
zákon o říšském občanství – „vyšší“ (arijská) a „nižší“ rasa, jen arijská rasa, která prokázala věrnost
říši, mohla mít plná politická práva, ostatní obyvatelé, nebo cizinci požívali státní ochranu, ale
neměli politická práva
Zákon o ochraně německé krve a cti – čistota rasy, zákaz uzavření manželství mezi osobou arijské
„čisté“ rasy a osoby rasy jiné
základními předpisy zůstávaly občanský zákoník 1896 a obchodní zákoník 1897
byl kladen důraz na zdokonalování trestního práva a trestního řízení (rozvíjeli ho zástupci
ministerstva, NSDAP)
podle nacistického práva se trestal i pouhý úmysl spáchat trestný čin a trestné bylo dokonce i
nebezpečné smýšlení
52. proces uchopení moci nacisty (příčina,
legalita, důsledky)
Příčiny Za příčiny počáteční vysoké podpory nacistického hnutí jsou považovány:
●
●
●
●
●
●
Vysoké válečné reparace po první světové válce, které Německo nebylo schopno splácet,
celospolečenský otřes z výsledků války.
Ekonomická krize, vysoká inflace zapříčiněná též reparacemi, nakonec nekontrolovatelná, a z ní
vznikající chudoba.
Nedostatečně vyvinutá demokracie, odevzdávání osudu do rukou „elit“, touha po silné autoritativní
vládě.
Užití sociální či socialistické rétoriky přitažlivé pro dělnickou vrstvu. Odmítnutí komunistické
ideologie jakožto židobolševické.
Nacionalismus, v té či oné formě běžný v 19. a 20. století
Nesnášenlivost k Židům, judaismu i sionismu - tradiční antisemitismus. (v dubnu 1933 vypuzením
židovských úředníků ze státní správy)
Nástup a legalita
●
●
●
●
Hitlerovým nástupem k moci započala etapa nacionálně socialistického uchopení moci. Již 28.
února 1933 bylo po požáru budovy Říšského sněmu, ze kterého Hitler obvinil komunisty, vydáno
nařízení, kterým byla zrušena základní lidská práva obsažená ve výmarské ústavě. Komunistická
agitace byla zakázána a komunistická strana byla zanedlouho postavena mimo zákon.
Kolem 10 tisíc sociálních demokratů a komunistů byla zatčeno a uvězněno. Mnoho ze zadržených
bylo popraveno. Na základě zmocňovacího zákona z března téhož (1933) roku převzala vláda
veškerou politickou moc. Zmocňovacím zákonem Hitler zdánlivě legálním způsobem nastolil
nacistickou totalitní diktaturu. Liberální ústava výmarské republiky se nalézala v troskách.
Začaly přípravy na válku, Hitler zavedl brannou povinnost, remilitarizoval Porýní, i když
Versailleská smlouva toto Německu zakazovala. Nicméně západní mocnosti proti tomuto nijak
nezakročily.
Po ustavení „osy Berlín-Řím“ s Mussolinim a po podepsání paktu proti Kominterně s Japonskem se
Hitler cítil být dost silný na to, aby přešel v zahraniční politice do ofenzívy. Následoval anšlus
Rakouska a počátek II. světové války. (1. 9. 1939 útokem na Polsko)
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
Důsledky nástupu nacismu
●
●
●
●
Druhá světová válka jakožto největší konflikt v dějinách lidstva
Zasaženo mnoho zemí, smrt desítek milionů lidí. (Nejvíce Sovětů, Němci, Poláci)
Před válkou (1939) má svět 15 milionů židů, během války třetina vyvražděna (více než3 miliony v
Polsku, srdci evropské židovské kultury)
Po válce svět opovrhuje myšlenkami o rasové nadřazenosti, boje o rovnoprávnost (M. L. King)
53. Versailleský mírový systém a jeho
důsledky v meziválečném období
●
●
●
●
Převaha Evropy začala ve světě slábnout již v období před 1. SV. USA se staly světovou velmocí, ve
vztahu k Evropě opustili politiku neintervence do evropských záležitostí. R. 1917 vstoupily do války,
pomohly západoevropským spojencům k vítězství. Světové finanční centrum se stěhovalo z Londýna
do New Yorku. Ve 14 bodech prezidenta Wilsona byly vyhlášeny principy mírového uspořádání
Evropy.
11. 11. 1918 v compiégneském lese u Paříže byla podepsána kapitulace Německa (hlavním
velitelem spojeneckých armád maršálem Fochem a zástupcem poraženého Německa Erzbergrem).
Na 18. 1. 1919 byla svolána do Paříže do Versailles mírová konference, která měla rozhodnout o
novém uspořádání světa. Vítězné státy hledaly cesty, jak dosáhnout co největších zisků, poražené
státy usilovaly o zmírnění tvrdých podmínek. Konference se pokusila o nastolení nové rovnováhy sil
v Evropě podle představ vítězných mocností. Žádný z vážných rozporů e nepodařilo vyřešit.
Existovala totiž řada sporných území: polsko-německá hranice, Vilno, Těšínsko, Banát, Makedonie,
Besarábie. Sporný byl také problém reparací.
Konference se zúčastnili zástupci 27 velkých i malých vítězných států. Rusko přizváno nebylo.
Poražené státy na konferenci zastoupeny nebyly. Byla vytvořena Rada deseti – USA, VB, Fr., It., Jap.
= státy s všeobecnými zájmy. Později pouze Rada Pěti složená z šéfů vlád + prezidenta USA :
USA – Wilson
VB – Lloyd George
FR - Clemenceau
IT - Orlando
JAP – Makino
Ostatní státy = s omezenými zájmy , jejich zástupci se účastnili pouze jednání, která se jich týkala.
❍
❍
❍
❍
❍
●
Wilson prosazoval vytvoření Společnosti národů.
Mírové smlouvy:
Německo – 1919 Versailles
●
●
●
●
●
●
●
●
§ muselo odstoupit všechny kolonie
§ ztratilo Alsasko – Lotrinsko (vráceno Francii)
§ téměř celé Západní Prusko a Poznaňsko (Polsko)
§ Hlučínsko (ČSR)
§ Eupen a Malmedy (Belgie)
§ Severní Šlesvik (Dánsko)
§ Část Horního Slezska (Polsko)
§ Sársko se na 15 let dostalo pod správu Společnosti národů
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
●
●
●
●
§ Gdaňsk = svobodné město pod správou SN
§ Německo ztratilo asi 13% území s 6,5 miliony obyvatel
§ muselo uznat existenci samostatného Československa (Hlučínsko), Polska (Poznaňsko, část
Pomořan, Pruska, část Horního Slezska), Rakouska
§ válečnou výzbroj odevzdat dohodovým státům, část zničit
§ snížit válečný průmysl a počet vojáků (100 000)
§ na pravém břehu Rýna 50 km široké demilitarizované pásmo
§ ustavena reparační komise, která měla do května 1921 stanovit výši a způsob splácení
reparací(stanoveno 269 miliard zlatých marek, Německo nemělo z čeho platit, proto částka snížena
na 132 miliard)
Smlouvy s ostatními státy podepsány na jiných místech.
Rakousko – 1919 Saint Germain
●
●
●
●
●
●
●
●
§ Čechy a Morava k ČSR
§ Halič Polsku
§ Bukovina Rumunsku
§ Jižní Tyroly, Istrii a Gorlici Itálii
§ Slovinsko, jižní část Korutan, Štýrsko a Dalmácie Jugoslávii
§ uznat samostatnost nástupnických států
§ zákaz spojení Rakouska s Německem
§ armáda = 30 000 mužů
Bulharsko – 1919 Neuilly
●
●
●
●
●
§ vrátit Rumunsku jižní Dobrudžu
§ Řecku západní Thrákii
§ Makedonie rozdělena mezi Řecko a Jugoslávii
§ armáda 20 000
§ náhrada válečných škod
Maďarsko – 1920 Trianon
●
●
●
●
●
●
●
●
●
Smlouva podepsána až později proto, že se čekalo, až bude poražena Maďarská republika rad, aby
se nemuselo jednat s vládou Bély Kuna. Republikánská vláda Károlyiho se snažila udržet integritu
bývalých Uher nabídkami autonie Slovákům, Ukrajincům a sedmihradským Rumunům, po
odmítnutí těchto nabídek se rozhořely ozbrojené boje s ČSR a Rumunskem. Za vlády Bély Kuna
boje pokračovaly. Po porážce republiky rad obnovena monarchie v čele s regentem admirálem
Miklósem Horthym.
§ Maďarsko se stalo monarchií
§ jádrem zhruba 1/3 území bývalých Uher
§ Slovensko a Podkarpatská Rus ČSR
§ Banát a Sedmihradsko Rumunsku
§ Chorvatsko a Slavonsko Jugoslávii
§ Bosna a Hercegovina Jugoslávii
§ armáda 35 000
§ zaplatit reparace
Turecko – 1920 Sévres
●
Asijské části osmanské říše byly od Turecka odděleny, ale plány s rozdělením těchto území zkřížilo
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
turecké národní hnutí Mustafy Kemala. Kemalisté bojovaly úspěšně proti Francouzům, došlo k
okupaci Instanbulu Brity a zajetí sultána. Mírovou smlouvu, kterou podepsala sultánova vláda
(blízkovýchodní území rozděleno na protektoráty nebo mandáty, kemalisté neuznali a vyhlásili
republiku.
O spornou oblast Východní Thrákie a Smyrny vedlo Turecko válku s Řeckem. Sovětské Rusko
obsadilo část Arménie s Jerevanem. Arménie byla rozdělena mezi Rusko a Turecko.
V r. 1922 konference v Lausanne, ostré střety mezi zástupci VB a Fr. o rozdělení vlivu těchto států
na Blízkém východě. Nová mírová smlouva podepsána v Lausanne r. 1923. Výsledek byl pro
Turecko výhodnější a došlo k mezinárodnímu potvrzení revize sévreského míru. Turecko získalo
zpět Východní Thrákii a Smyrnu, větší část Arménie, pruh území na hranicích se Sýrií (Kurdistán) a
některé ostrovy v Egejském moři. Zbavilo se mezinárodní vojenské kontroly a reparací. Zachován
byl jen mezinárodní dozor a demilitarizace černomořských úžin.
Ostrov Dodekanes a Rhodos a území Tripolska v severní Africe připadly Itálii, ve formě mandátu
spravovala Francie Sýrii a Libanon, Británie Irák, Palestinu a Zajordánsko.
Hlavní význam smluv = vymezení hranic nově vzniklých států. Systém smluv je označován jako
versailleský mírový systém. Rakousko-uherská monarchie přestala existovat. Vznikly tzv.
nástupnické státy: Československo, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Království Srbů, Chorvatů a
Slovinců (od r. 1929 Jugoslávie), Rumunsko
R. 1919 založena z podnětu Wilsona Společnost národů (působila v letech 1920 – 1939).
●
●
●
●
●
●
●
●
cílem byla spolupráce mezi státy, zajištění míru, řešení mezinárodních sporů mírovou cestou
sídlo v Ženevě (USA se členem nestaly, Kongres odmítl ratifikovat, USA se vrátily k politice
izolacionismu).
Sdružovala státy na základě dobrovolnosti a rovnoprávnosti
Shromáždění (nejvyšší orgán SN) se scházelo 1x ročně
Rada SN = stálými členy 4 vítězné velmoci (VB, Fr., Jap., It.)
k řešení sporů mezi členy zřízen Mezinárodní soudní dvůr v Haagu
neexistence společných vojenských sil předpokládala závislost na velmocích
izolováno zůstalo i Rusko, kritizovalo celé versailleské uspořádání
54. Vývoj státu a práva ve Velké Británii v
první polovině 20. století
Eduardovské období:
●
●
●
●
historická etapa vývoj Spojeného království v době vlády král Eduarda VII. v letech 1901 - 1910
zájem o socialismus, pozornost na chudé a postavení žen, industrializace
vládli konzervativci (J. Chamberlain), 1906 vystřídání liberály
1907 zřízen Court of Criminal Appeal
možné odvolání proti porotním a čtvrtletním soudům (předtím mohla být právní otázka
předložena Court for Consideration of Crown Cases Reserved (soud pro posouzení vyhrazených
trestních případů))
1911 Parliament Act (zákon o parlamentu)
finanční zákony nepotřebují souhlas Sněmovny lordů a právo určit, zda jde o osnovu finačního
zákon patří speakerovi Dolní sněmovny
❍
●
❍
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
mezi druhým čtením v první schůzi a posledním čtení ve třetí schůzu muselo být nejméně 2 roky
– pro Sněmovnu lordů suspenzivní veto
funkční období parlamentu ze 7 na 5let
oslabena Horní sněmovna, vláda parlamentu nahrazena vládou kabinetu
1918 – 1919 – rozšíření počtu voličů (všeobecné volební právo ještě ne)
❍
❍
❍
●
První světová válka
●
●
na straně Dohody; do války proti Německu vstoupilo při porušení neutrality Belgie
vítězství v 1. sv. v., přesto po válce velké dluhy především vůči USA
Poválečné volby
●
●
●
posílila Labour Party (vládu přesto opustili ještě v roce 1918)
liberálové oslabeni, přesto měli post premiéra (David Lloyd George)
konzervativci – spolu s liberály koalice až do 1922
koalice liberálů a konzervativců zaměřena na střední a vyšší vrstvy
zavedena podpora pro demobilizované vojáky, ženy od 30 let aktivní volební právo
❍
■
●
●
Sinn Fein (My sami) – irská strana - 1919 obnoven boj za nezávislost Irska
Home Rule Bill 1919– vyhlášení britského parlamentu 1919 – samostatnost Irům v rámci
dominiální závislosti → krajní nacionalisté odmítli ⇒ gerilová válka → 1922 občanská válka →
zřízena nezávislá Irská republika
Volby 1922
●
●
vítězství konzervativců, dále Labour Party
konzervativní vláda (v čele Bonar Law → 1923 Stanley Baldwin) – neúspěch ve snaze navázat na
postavení VB před válkou
Volby 1923
●
●
v parlamentu se střetli liberálové, konzervativci i Labour Party
Labour Party (vznikla 1906) (Ramsaye Mac Donald) u moci asi rok
malé zvýšení důchodů dělníkům, zákon o výstavbě dělnických bytů, navázány vztahy se SSSR
konflikt s konzervativci ⇒ MacDonald rezignoval ⇒ konzervativci u moci – premiérem S. Baldwin
(jeho vláda u moci do 1929)
obnoven zlatý standard libry (vyrovnala se s dolarem)
lord kanceléř pokladu – W. Churchill (konzervativní strana)
po stávce horníků přijat 1927 zákon o průmyslových konfliktech a trade-unionech (lidové
hnutí vedené odbory) – stávka označena za TČ, zákaz vstupu státních zaměstnanců do odborů,
prac.den 8 hodin
1928 rovné volební právo pro ženy
1929 druhá MacDonaldova vláda, brzy propukla hospodářská krize
zřízeno ministerstvo pro boj s nezaměstnaností, finančí opatření vedená bankéřem Mayem –
vláda je nepřijala ⇒ MacDonald (byl pro opatření) se odtrhl a s konzervativci a liberály vytvořil
„národní vládu“, která vyhrála 1931 volby
zrušen zlatý standard, na dovážené zboží cla ve výši 10 – 33%, podporován rozvoj leteckého,
automobilového odvětví, utváření průmyslových syndikátů a trustů
v době působení této vlády nastupovaly fašistické diktatury, Německo zbrojilo, Churchill před
zbrojením varoval a vyzýval k urychlení výstavby britského letectva)
1935 premiérem S. Baldwin – nepříliš úspěšné období, obzvláště v zahraniční politice
❍
❍
●
●
●
●
●
❍
●
❍
●
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
1935 král Edvard VIII. → 1936 nastoupil Jiří * 1937 premiérem Nevill Chamberlain__ (rezignoval
1940) – politika appeasementu ⇒ podepsání Mnichovské dohody 1938
duben 1939 zákon o všeobecné branné povinnosti, vojenská dohoda s Polskem
Druhá světová válka
●
●
●
●
●
●
●
útok Německa na Polsko 1. září 1939 ⇒ 3. září vstup do války
květen 1940 – Churchill sestavil koaliční vládu a stal se premiérem
evakuace od Dunkerque – ztráta výzbroje, techniky, munice
srpen 1940 letecká bitva o Anglii – měli navrch
boje v severní Africe – převaha nad Italy
zákon o půjčce a pronájmu ⇒ zbraně a válečný materiál z USA
léto 1941 protifašistická koalice USA, VB, SSSR
srpen 1941 Atlantická charta
červenec 1943 vylodění na Sicílii – obsazována Itálie
6. června 1944 otevřena druhá fronta invazí v Normandii → květen 1945 ukončena 2. sv. v. v
Evropě
❍
●
●
Související s válkou
●
●
●
posíleny monopoly, válečná výroba vzrůstala
ženy mobilizovány do práce v průmyslu
nedostatek potravin, nízké mzdy a 12h/den
Zdroj: Právní dějiny str. 447 - 451
PRÁVNÍ UDÁLOSTI Zdroj: www.pravo.wz.cz
trestní právo
●
●
1907 Zákon o vyzkoušení pachatele trestního činu
1914 Zákon na ochranu státu
soudnictví
●
●
●
1919 Zákon o policii
1929 Zákon o místní správě
1939 Zákon o všeobecné branné povinnosti
sociální zákonodárství
●
1927 Zákon o průmyslových konfliktech a trade-unionech
55. Politický a ústavní vývoj ve Francii v první
polovině 20. století
Období třetí republiky (1870 – 1940)
●
10. 5. 1871 podepsala versailleská vláda ve Frankfurtu nad Mohanem definitivní mírovou smlouvu
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
s Německem.
Ústava třetí republiky
vydána roku 1875 Národním shromážděním (kompromis mezi monarchisty a republikány)
tvořena 3 ústavními zákony:
zákon o vztazích veřejných mocí
zákon o organizaci veřejných mocí
zákon o organizaci senátu
platila do roku 1940
uzákoněna republikánská forma vlády (nepřímo)
zákonodárnou moc má Národní shromáždění – tvořené z:
poslanecké sněmovny – 600 členů, mohl ji rozpustit president a vypsat do ní nové volby
senátu – 300 členů, nerozpustitelný
výkonnou moc mají:
president – volen na 7 let Národním shromážděním
odpovědný ústavně, ne politicky
právo rozpustit PS
ministerská rada:
není formálně pojmenována, ale je schválena monarchistickým parlamentem
měla veliký vliv v zahraničí (Francie je jediné republikánské zřízení)
vzorem pro ústavu ČSR
nestabilita vlád (vystřídalo se 140 vlád), ale stabilita ministrů
slabý prezident
zesílení výkonné moci na úkor parlamentu
centralizace správy a růst úřednického aparátu
oslabení moci prezidenta
princip všeobecného volebního práva do poslanecké sněmovny
❍
❍
■
■
■
❍
❍
❍
■
■
❍
■
●
●
■
●
●
❍
❍
❍
❍
❍
❍
❍
Období nacistické okupace (1940 – 1944)
●
●
●
●
●
●
ukončena platnost ústavy z roku 1875
veškerá moc odevzdána maršálu Pétainovi (včetně práva vyhlásit novou ústavu)
vyhlášen tzv. Francouzský stát – zákonodárství v protidemokratickém duchu
zrušení občanských, politických a hospodářských svobod
heslo: volnost, rovnost, bratrství nahrazeno novým: práce, rodina, vlast
generál de Gaulle – vybudován vojenský zahraniční odboj – roku 1941 se transformoval v
Prozatimní vládu republiky
Období čtvrté republiky (1944 – 1958)
●
Ústava čtvrté republiky
přijata roku 1946
věrně kopírovala ústavu třetí republiky
nestabilita vlád, stabilita ministrů, slabý prezident
❍
❍
❍
56. PÁTÁ FRANCOUZSKÁ REPUBLIKA –
POLITICKÝ A ÚSTAVNÍ VÝVOJ
●
Pátá Francouzská republika je ústavní systém Francouzské republiky platný od 5. října 1958.
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
Popsán je v Ústavě z roku 1958 a nahradil systém čtvrté republiky z roku 1946.
Ústava páté republiky byla schválena referendem 28. září 1958.
Ústava páté republiky:
Snaha o posílení výkonné moci
Prezident
obecně mu uděluje větší moc
původně volen na 7 let (dnes již na 5, od r. 2000)
původně volen kolegiem = cca 80 000 zvolených představitelů (poslanci, senátoři, starostové,
zmocněnci komunálních zastupitelstev,…) x použito pouze jednou r. 1958 při volbě generála
de Gaulla → r. 1962 proběhlo referendum, které prosadilo všeobecnou a přímou volbu
prezidenta (poprvé využito r. 1965, zvolen opět Charles de Gaulle)
jmenuje předsedu vlády, velí ozbrojeným silám, předsedá kabinetu, uzavírá pakty,
Národní shromáždění
hlavní část legislativy
členové voleni přímo, na 5 let
právo rozpustit vládu
Senát
senátoři vybíráni volební akademií, na 6 let, každé tři roky se obmění 1/2 senátu (od r. 2007)
omezená legislativní pravomoc, poslední slovo má vždy Národní shromáždění
❍
❍
■
■
■
■
❍
■
■
■
❍
■
■
Politický vývoj
Impulsem pro vytvoření páté republiky byla alžírská krize. Národní shromáždění 1. června 1958 na
omezenou dobu šesti měsíců odhlasovalo plnou moc generálu de Gaulle. Ten se tak stal předsedou
Ústavní rady. Charlles de Gaule pověřil tým řízený Michelem Debré ,aby připravil projekt ústavy, jež
měla být schválená v referendu 28. září 1958.
De Gaulle začal vyjednávat s alžírskými rebely. V roce 1961 generál Salan zorganizoval vojenskou
vzpouru a zřídil organizaci OAS, jejímž úkolem bylo zabránit urovnání sporu. Po nezdaru tohoto puče
se jeho organizace několikrát pokusila de Gaulla připravit o život. Až nakonec v referendu konaném v
roce 1962 se veřejnost naprosto jasně vyslovila pro nezávislost Alžírska. (Převážná část zbytku
Francouzského koloniálního impéria dosáhla samostatnosti již dříve.)
De Gaullovo vůdcovství působilo povýšenecky a autokraticky. Jeho podivné naparování se na
celosvětovém poli navíc notně provokovalo partnerské země. Blokoval vstup Británie do Evropského
společenství, pěstoval přátelské vztahy s němci, káral Spojené státy kvůli jejich imperialistickým
záměrům ve Vietnamu, vyňal zemi z NATO, odmítl podepsat dohodu o zákazu zkoušek jaderných
zbraní a stavěl se za svobodný Québec. Přestože některým Francouzům tyto jeho kroky imponovaly,
velmi těsné vítězství v prezidentských volbách v roce 1965 jasně ukázalo, že téměř polovina
francouzů by uvítala generálův konec.
V květnu 1968 v důsledku nespokojenosti došlo k mnoha demonstracím. A generální stávka nakonec
zasáhla celou zemi. Hnutí bylo ovlivněno levicovými myšlenkami. V dalších dekádách došlo k
několika krátkodobým radikálním změnám, všeobecně se dá říci, že dění ve Francii po celou tu dobu
ještě stále ovlivňovaly tlakové vlny z května 1968. (Zrovnoprávnění žen, ekologická uskupení,
zmírnění konvenčnosti francouzské společnosti, zeslabení autoritativního systému.) Od r. 1995
můžeme sledovat novou vlnu stávkových hnutí (železničáři, dělníci oceláren, studenti, učitelé, …)
Roku 1969 byl prezidentem zvolen Georges Pompidou, který se pokoušel vybudovat bohatý a
konkurenčně schopný stát. Změny se mu nepovedlo dokončit, protože dva roky po druhých volbách v
roce 1972, které těsně vyhrál, zemřel. Prezidentem byl zvolen Valéry Giscard d´Estaing, který ve
výkonu této fukce setrval do r. 1981. Giscard posílil práva a řád v zemi a řešil problémy týkající se
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
přistěhovalců. Dalším z řady prezidentů byl Francoise Mitterrand (1981 – 1995). Dalším prezidentem
pak zůstal v řadě Jacques Chirac (1995 – 2000). Od května 2007 je prezidentem Nicolas Sarkozy.
Politický a ústavní vývoj v Itálii v první
Italské království v letech 1861 – 1918
●
●
●
●
problémy v zahraniční i domácí politice
hluboká ekonomická propast mezi vyspělým severem (průmysl) a zaostalým jihem, chybějící
komunikace (cesty)
Benátsko zůstává mimo jednotný stát do roku 1866
1870 – připojení Říma
Sardinský status
ústava jednotného italského státu vznikla převzetím a formulační úpravou Sardinského statutu
(vyhlášeného v r. 1848 sardinským králem Karlem Albertem)
●
Parlament – dvoukomorový
1. královský senát – jmenovaný panovníkem
2. sněmovna reprezentantů – volená mužským obyvatelstvem
●
●
●
●
●
Do roku 1882 ve volbách vysoký majetkový, věkový a vzdělanostní cenzus, voliči (muži) tvořili jen
2% obyvatelstva
1912 – už mohli volit téměř všichni muži starší třiceti let
Územní správa – hlavní roli hráli prefekti jednotlivých oblastí
Od 70. let 19. století se prosazovala parlamentní forma vládnutí
v 80. letech 19. století opět vzrůst úlohy výkonné moci
Na přelomu století : vznik jediné předválečné politické strany – Italská socialistická strana sociální
zákony (omezení práce žen a dětí, noční práce a práce ve svátcích, úrazové pojištění, znárodnění
železnice a spojů)
1901 – zákon o pravomocích vlády
1. světová válka
vzrůst úlohy vlády (vydávání aktů nahrazujících zákony)
Poválečné období (po 1. světové válce)
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
●
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
stále konstituční monarchie
ekonomické a politické problémy – sociální protesty včetně stávek (roky 1919 + 1920 označovány
jako Rudá dvouletka)
rozčarování z poválečných mírových jednání – nesplnění slibů z Londýnské dohody z roku 1915, tj.
uznané nároky na Tyrolsko, Istrii, část Dalmácie a Slovinsko)
Vznik další politické strany – Lidová strana, profilace komunistů
Italská sociální republika (republika Salo) - trvala od října 1943 až do konce dubna 1945
Vztah státu a církve
Do roku 1929 rozpory díky Garančnímu zákonu z r. 1871, který odmítnut papežem (Pius IX do své
smrti nevstoupil na italskou půdu). Vznikla tedy tzv. Římská otázka, která vyvolávala trvalé napětí
mezi papežem a italským státem.
V roce 1929 vyřešené tzv. Lateránskými smlouvami (byly tři):
1. smlouva politická (katolické náboženství je jediným státním náboženstvím, uznání papežovy
autority v mezinárodní oblasti, zřízení tzv. Vatikánské obce s papežovou jurisdikcí)
2. konkordát (uznání pravomoci církve ve věcech církevních, povinné náboženství na školách atd.) –
revidován v r. 1984
3. Finanční smlouva (finanční podpora papeže)
Zdroje
Schelle: Právní dějiny
Balík: Právní dějiny evropských zěmí a USA (stručný nástin)
Poznámka
POZOR, tato otázka se hodně prolíná s následující otázkou č. 58!
58. Ústavní, právní a politický systém
fašistické Itálie
●
●
●
●
BENITO MUSSOLINI- původně v socialistické straně- 1914 se s ní rozešel (podporoval vstup do
války)
1919- založení BOJOVÉHO SVAZU – základ fašistického hnutí (všechny oslovilo – všeobecné volební
právo i pro ženy, snížení vol. hranice na 18 resp. na 25 let, svolání ústavodárného shromáždění,
zrušení senátu, 8 hod. pracovní doba, stanovení min. mzdy,…) – lidé přijali, protože se jim to zdálo
lepší než komunismus
28. 10. 1922- pochod na Řím (fašistické squadry)–> Mussolini jmenován předsedou vlády
Konec 1922 – prosazení zmocňovacího zákona (vláda mohla dočasně vydávat nařízení s mocí
zákona)
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
Modifikace volebního zákona – politická strana, která získala alespoň 1/3 hlasů, dostala 2/3
mandátů – ve volbách 1924 se to fašistům podařilo
1923 – squadristé – jádro nově zřízené dobrovolné milice
Přestal být funkční parlament (odešli z něj na protest socialističtí, demokratičtí a lidovečtí poslanci
+ Mussolini se rozhodl zavést diktátorský režim
1925-1926 – odsunut parlament tím, že král a vláda (fakticky DUCE) dostali právo vydávat zákony,
případně dekrety s mocí zákona
Předseda vlády – nebyl odpovědný parlamentu, ale jen králi, a ve svých rukou kumuloval i vedení
dalších resortů
Ostatní ministři (museli být členy VELKÉ FAŠISTICKÉ RADY - předsedou byl DUCE –> byli mu
podřízení)
Fašisté zlikvidovali ostatní pol. strany + obnovili ukládání trestu smrti a zřídili zvláštní soud
(tribunál)
Činnost namířená proti fašistickému režimu- vlastizrada (trestala se trestem smrti)
Zrušení orgánů místní samosprávy – na jejich místo vláda jmenovala úředníky (podesty), podobně
se změnila i organizace vyšších článků územ. správy
Občanské svobody - osobní svoboda omezována squadristy a zřízením koncentračních táborů pro
nepohodlné osoby; svoboda pobytu (zákon o administrativním vysídlení); svoboda projevu (nařízení
o periodickém tisku a zrušení opozičních periodik)
Fašisté nikdy formálně nezrušili starou italskou ústavu – ale po změnách význam měla jen
ustanovení o monarchistické formě státu
Navenek syndikátní, od 30. Let korporativní stát, měl propojit zájmy všech vrstev společnosti a
získat je pro budování Velkého italského imperia
Uspořádání – vycházelo hl. z královského dekretu o právní organizaci kolektivních pracovních
vztahů (1926) a Charty práce (1927); spočívalo ve vytvoření 22 korporací (zařazeny do nich
syndikáty- organizace sdružující zaměstnance a zaměstnavatele v jednotlivých oborech a výrobních
odvětvích) –> celý systém završovala Národní rada korporací (podle představ měla dostat
zákonodárnou moc a nahradit parlament, nakonec podléhala přímo min. předsedovi)
Korporace- měly právní subjektivitu + považovaly se za významnou součást státní organizace, měly
zajišťovat plynulý chod výrobních podniků, upravovaly pracovní vztahy, řešily pracovní spory,
podílely se na výběru kandidátů na členství v parlamentu
Parlament- nepotřebný orgán, zachovával se jen kvůli zahraničí - jeho odpovídající složení zajistila
reforma politických zastupitelstev z roku 1928 (syndikáty navrhly 1000 kandidátů do posl.
Sněmovny – z nich Velkou fašistickou radou vybráno 400) –> poslanecká sněmovna se nelíbila
Mussolinimu –> 1939- místo sněmovny – KOMORA ITALSKÉHO SVAZKU A KORPORACÍ (650
členů – jmenoval je předseda vlády, mohl je i kdykoli rozpustit) + formálně zachován SENÁT (na
řízení státních záležitostí neměl žádný vliv)
Rozhodující kolektivní orgán – VELKÁ FAŠISTICKÁ RADA (v čele Mussolini, řídící funkce –
sekretář –jmenovaný králem na návrh předsedy vlády)
1928 – král vymezil postavení rady- mohla řídit a sjednocovat veškeré dění ve státě (vyjadřovala se
k ústavním změnám a přijímaným zákonům, prováděla užší výběr kandidátů do parlamentu,
navrhovala ministry a jiné státní úředníky, přijímala usnesení –za určitých podmínek měla povahu
obecně závazných aktů) – po vypuknutí války se přestala scházet –> upevnilo se duceho postavení
LATERÁNSKÉ SMLOUVY 1929
Neřešené vztahy italského státu a katolické církve (narušené sjednocením Itálie a prohlášením
Říma za hl. město)–> Lateránské smlouvy (duce uznal svrchovanost papeže v mezinárodních
otázkách a jednal s ním jako s hlavou státu, poskytl mu trestněprávní ochranu, katolické
náboženství prohlásil za státní a slíbil mu podporu, potvrdil obligatorní církevní sňatek a
akceptoval církevní školy, zavázal se uhradit všechny pohledávky,které církev vůči státu v
minulosti měla)
1943 – Mussolini svolal po 4 letech zasedání Velké fašistické rady – vyslovila nedůvěru ducemu –>
❍
●
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
●
●
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
následujícího dne abdikoval –> nejvyšší moc ve státě převzal král, zrušil fašistickou stranu a Velkou
fašistickou radu, zanikly další korporace z fašistického období, z vězení vyšli političtí vězni,ale
Itálie stále ve válce po boku Německa –> kapitulace + vyhlášení války Německu
Část Itálie ovládalo Německo – Republika Salo - v čele Mussolini – podle základního zákona
(charty) – rušila se monarchie a vyhlašovala sociální republika
obnovila se činnost fašistické strany (republikánská fašistická strana)
slibovalo se svolání Ústavodárného shromáždění, přímá volba prezidenta a socializace největších
průmyslových podniků
znovu fungoval zvláštní soud – odsoudil k smrti všechny členy Velké fašistické rady, kteří hlasovali
za duceho odvolání
proti Němcům brzy silné hnutí odporu
přetrvalo až do dubna 1945
59. Integrační tendence a úsilí o sjednocení
německých států v první polovině 19. století
* proces trvající celé 19.století
●
rozdrobenost, desítky malých států bez ústřední moci (největší Prusko, Bavorsko,Bádensko,
Württembersko)
* 1806 zánik Svaté říše římské národa německého * Německý spolek, ustavený na
jednáních Vídeňského kongresu (1814—1815)
●
●
●
spolek suverénních států zakládající se na mezinárodní smlouvě, nikoliv spolkový stát
právně podložen v „Německých spolkových aktech“ (1815) a „Vídeňských závěrečných aktech“
(1820)
hlavní jednání na Vídeň. kongresu vedl Clemens Metternich
„Spolkový Sněm“
●
●
●
jediný orgán Německého Spolku, sídlil ve Frankfurtě nad Mohanem
zástupci 39 zemí (každá alespoň 1 hlas), Rakousko se spojenci většina
zasahoval částečně jen do zahraniční politiky a do policejního dozoru
* 1817 shromáždění německých studentů (Burschenschaften) na hradě Wartburg, formulace
politického programu = symbol boje za národní jednotu Německa * 1833 Německý celní spolek ekonomická integrace mezi německými státy (maloněmecká koncepce bez Rakouska, pod patronací
Pruska) – důležitý krok na cestě ke sjednocení * první pol.19.st: střety konzervativců (Prusko) s
liberály (Bádensko) * 1848 revoluce vede k ustavení Vorparlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem,
usnesl se na vytvoření celoněmeckého zastupitelského orgánu - parlamentu: cíl = Ústava –>
Německé ústavodárné Národní shromáždění - 1.jednání 18.5.1848 ve Frankfurtu n. M. =
Frankfurtský sněm = shromáždění z Paulskirchenu * problémy: stanovení rozsahu a hlavy
německé říše (Maloněmci X Velkoněmci)
Frankfurtská ústava
●
●
základní práva německého národa
princip dělby moci
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
2komorový parlament (vládní delegáti, volení poslanci)
císař – exekutiva prostřednictvím ministrů, neodpovědný
koncepce velkoněmecká ale nepřijatelné podmínky pro Rakousko
* ke sjednocení nedošlo, pruský král odmítá korunu, 1849 parlament rozehnán prus.armádou *
pruský král zveřejňuje plán na vytvoření unie maloněmeckého spolkového státu (těsné spojení s
podunajskou monarchií, větší práva monarchům X Frankfurt. ústava) – proti se postavilo hlavně
Rakousko * ostatní německé státy plán přijímají –> 1849 Prusko + Hannoversko + Sasko uzavírají
smlouvu tří králů (zřizovala Německý spolkový stát bez Rakouska)
●
●
přistupují k ní i ostatní německé státy kromě 8 (např. Bavorsko, Württembersko)
vysoké šance na úspěch, vytvořen i Říšský soud, provedeny volby do Říšského sněmu, který měl
zasedat v Erfurtu (proto tento pokus označen i jako Erfurtská unie)
* Rakousko hrozí válkou, Prusko nakonec od plánu Erfurtské unie upustilo * 1850 – 1851
●
●
Olomoucké punktace = rozpuštění Erfurtské unie
obnovení Německého spolku v jeho původní podobě
60. Proces sjednocení Německa ve druhé
1849
●
●
●
Ztroskotání pokusu o sjednocení Německa liberální a ústavní cestou
Pruský král odmítá přijmout německou korunu z rukou parlamentu
Frankfurtský sněm rozehnán
1850
●
●
●
Vyhlášení oktrojované ústavy Pruska
Německý spolek obnoven , zanikl 1866 po Prusko-Rakouské válce
Myšlenka užšího spolku států (forma spolkových států) který bude smluvně svázán se širším
spolkem států
1864 Prusko-dánská válka
●
●
Důvod: dánská vláda se pokusila připojit přilehlé německé oblasti
Prusko v koalici s Rakouskem poráží Dánsko
1866 Prusko-Rakouská válka
●
●
●
●
Prusko v koalici s Itálií poráží Rakousko
Rozhodující bitva u Hradce Králové
Rakousko se zavázalo, že nebude zasahovat do německých záležitostí
Zánik Německého spolku, vznik Severoněmeckého spolku
1867
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
Volby do ustavujícího shromáždění Severoněmeckého spolku
Spolková ústava
orgány: spolková rada, prezident spolku (Vilém I), spolkový kancléř, spolkový sněm
Nejsou zakotvena občanská práva
❍
❍
1870-1871 Prusko-francouzská válka
●
●
vyprovokování války ze strany Pruska
účast jihoněmeckých států (Bavorsko aj.)
1871
●
●
●
●
spojení Severoněmeckého spolku s jihoněmeckými státy→vznik jednotného celoněmeckého
státu→Německé císařství
císařem Pruský král Vilém II = císař Vilém I, ve Versailles
kancléřem Bismarck
Ústava německého císařství: (platí do konce 1.sv. války)
Převzetí ústavy Severoněmeckého spolku
Spolkový stát
Spolková rada, říšský sněm, císař, říšský kancléř
❍
❍
❍
Bismarckova politika:
●
●
●
●
Koncepce sjednocení shora (na úrovni panovníků)
Sjednocení „krví a železem“ (poražením odpůrců sjednocení)
Budování spojeneckého systému (Dvojspolek, resp. Trojspolek)-měl zajistit Německo do
budoucnosti
Politika „cukru a biče“- cukr-zlepšení sociální situace dělníků, bič- zákon proti sociálně
demokratické straně
61. Ústavní systém sjednoceného Německa v
19. století
Sjednocené Německo (po prusko-francouzské válce) = „druhá Německá říše“ „německé císařství“
●
●
●
●
●
●
●
1871: ústava vznikla krátce po sjednocení, většina převzata z ústavy Severoněmeckého spolku
sjednocené Německo→ spolkový stát (spolek německých knížat za předsednictví císaře)soudní,
výkonná a zákonodárná
moc se dělila mezi říšské a zemské orgány (spolkové země na tom byly lépe)
zdůrazněna monarchistická povaha říše
budoucnost Německa měla být rozhodujícím způsobem závislá na osobě císaře
silné postavení bylo přiřčeno Prusku, na které v novém státě připadaly dvě třetiny rozlohy a
obyvatelstva
kancléř: Bismarck
Kompetence říše
●
●
domovské právo a státní občanství
cla
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
●
●
●
●
●
●
cizinecká policie
živnosti
obchod
míry, váhy, měny
doprava
pošta
armáda
Kompetence zemí
●
vnitřní správa
Říšské ústřední orgány
●
●
●
●
●
●
●
Spolková rada
císař
Říšský sněm
říšský kancléř (propojoval orgány)
jednotlivé státy nemohly z říše volně vystoupit, ale nemohly být ani vyloučeny (mohla na ně být
použita pouze tzv. říšská exekuce)
ústava neobsahovala úpravu základních lidských práv a svobod
1895: občanský zákoník BGB
62. Proces sjednocení Itálie
Na počátku 19.století byla Itálie rozdělena na řadu území pod nadvládou neitalských, hlavně
habsburských vládců.
Hnutí karbonárů
●
●
1820 - 1821 organizace povstání v Neapoli a Piemontě
potlačena
Giuseppe Mazzini
●
●
●
Nečíslovaný seznamv čele organizace Mladá Itálie(vznik 1831)
snahy o odstranění legitimních vládců a reformy
zastánce republiky
Revoluce 1848 – 1849
●
●
●
vypuklo povstání na Sicílii, rozšířilo se do dalších částí
porážka vojsk sardinského krále rakouským vojskem Radeckého u Custozzy
porážka povstání
Sardinské království
●
●
●
1852 – Camillo Cavour se stává ministerským předsedou
Snaha o sjednocení Itálie pod nadvládou Sardinského království
Spojenectví s Francií
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
●
●
Last update: 2010/11/24 20:16
1859 – válka s Rakouskem, vítězství italských a francouzských vojsk bitvách u Magenty a Solferina
1860 - připojení Lombardie, Parmy a Modeny k Sardinskému království
povstání na Sicílii, Giuseppe Garibaldi, podpora vojsk Sardinského království
plebiscit, lidé odhlasovali připojení Sicilského království a části církevního státu k Sardinskému
království
1861 – Sjednocení Itálie, Viktor Emanuel se stává italským králem
1866 – připojení Benátska
1870 – Řím se stává hlavním městem Itálie, zákon upravující postavení papeže
❍
❍
●
●
●
63. Vývoj integračních snah v Evropě po roce
1945
1. Vznik Organizace spojených národů
●
●
●
●
první zmínka o všeobecné bezpečnosti a odzbrojení po skončení války se objevila již v srpnu 1941
14. 8. 1941 byla podepsána Atlantická charta – po schůzce mezi Rooseveltem a Churchillem
Atlantická charta – nutnost uznání práv všech národů a národností na sebeurčení a utužení
vzájemné spolupráce všech států, včetně hospodářské
září 1941
mezispojenecká konference k projednání Atlantické charty
zúčastnili se SSSR, VB, Belgie, ČSR, Řecko, Polsko, Nizozemsko, Norsko,
Jugoslávie,Lucembursko a Francie
výsledkem byla rezoluce, v níž se tyto státy připojily k Atlantické chartě
Deklarace Spojených národů
podepsána 1.1.1942 ve Washingtonu
SSSR, VB, USA, Čína, ČSR, Polsko, Kanada, Indie atd.
důvodem byl vstup USA do války
obsahovala 2 hlavní závazky:
1. využít všech zdrojů proti těm zemím, se kterými byly signatářské země ve válce
2. vzájemně spolupracovat a neuzavírat s nepřátelskými zeměmi mír
z podnětu D. Roosevelta se poprvé objevil název Spojené národy
26.5.1942 – sovětsko-britská smlouva o spojenectví ve válce a poválečné spolupráci
moskevská konference ministrů zahraničích věcí Sovětského svazu, Spojených státu amerických,
Velké Británie a Číny
říjen 1943
první kroky ke skutečnému založení mezinárodní organizace
přijata Deklarace – nutnost vytvořit za účelem zachování mezinárodního míru organizaci, která
bude vybudována na zásadě svrchované rovnosti všech mírumilovných států
léto 1944
počátek realizace deklarace z moskevské konference – přípravy zvláštní konference
15.6. vystoupil Roosevelt s návrhy USA – VB s němi vyjádřila souhlas
9.7. sdělila sovětská vláda, že se této konference zúčastní
hlavní orgán – Rada – skládala se ze zástupců SSSR, USA, VB, Číny, Francie a určitého počtu
členských států zvolených Valným shromážděním
bude na ni spočívat hlavní odpovědnost za zajištění míru
Dumbarton Oaks
konference 21.8 – 28.9.1944
zúčastnili se SSSR, USA, VB a Čína
❍
❍
❍
●
❍
❍
❍
❍
❍
●
●
●
❍
❍
●
❍
❍
❍
❍
■
●
❍
❍
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
dokument Návrhy na vytvoření všeobecné mezinárodní organizace bezpečnosti
název Spojené národy
cíle:
1. udržení mezinárodního míru a bezpečnosti
2. rozvoj přátelských vztahů mezi národy
3. mez.spolupráce při řešení mez.hospodářských, sociálních a dalších otázek
4. slaďovat činnost národů v zájmu dosazení společných cílů
určila také hlavní orgány SN, jejich složení, práva a povinnosti
sporné otázky – především ve způsobu hlasování v Radě – problém zásady jednomyslnosti USA,
SSSR a VB při řešení otázek
krymská konference Velké trojky
řešeny sporné otázky
návrh,aby mezi zakládající členy patřily i Ukrajina a Bělorusko
❍
❍
❍
❍
❍
●
❍
❍
OSN
●
●
●
●
●
●
●
ustavující konference 25.4.1945 v San Francisku
konference se nakonec zúčastnilo 50 států
nebyly pozvány neutrální země (Irsko, Portugalsko,…), země okupovány Německem (Rakousko a
Thajsko), a státy, jejichž vlády nebyly uznány USA a VB (Albánie a Mongolsko)
úkolem konference: zpracovat Chartu OSN – byla např. potvrzena zásada jednomyslnosti
hlavním cílem OSN je uchránit budoucí pokolení před metlou války, která již dvakrát za našeho
života přinesla lidstvu nevýslovné strasti
univerzální organizace, vstup do ní byl otevřen pro všechny mírumilovné státy
orgány:
Valné shromáždění a Rada bezpečnosti – klíčové postavení, nezávislé na ostatních
Val.shrom. - zastoupeny všechny státy – mají stejné právní postavení
Rada bez.
odpovědnost za udržení míru
stálí členové – SSSR, Čína, USA, VB, Francie
nestálí – voleni Val.shrom. na 2 roky
Hospodářská a sociální rada a Poručenská rada – pod vedením Valného shrom.
Sekretariát – správní aparát, plní příkazy ostatních orgánů
Mezinárodní soudní dvůr
hlavním sídlem je New York – Mezinárodní soudní dvůr sídlo v Haagu
❍
❍
❍
■
■
■
❍
❍
❍
●
2. Další mezinárodní organizace
●
●
mezinárodní organizace dělíme na organizace univerzální (OSN), mezinárodní odborné organizace
a partikulární mezinárodní organizace
odborné:
Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu – spolupráce mezi státy na poli
výchovy, vědy a kultury
Světová poštovní unie – zajišťovat organizaci poštovních služeb
Mezinárodní telekomunikační unie – udržovat mez.spolupráci ve využívání telekomun.
prostředků
Světová zdravotnická organizace – přivést všechny státy na nejvyšší možnou zdravotní úroveň
Mezinárodní organizace práce – regulace pracovní doby, upravovat najímání pracovní síly,
bojovat proti nezaměstnanosti, chránit pracující před nemocemi
Mezinárodní měnový fond – rozvoj světové ekonomiky
Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj – pomáhat hospodářské obnově a rozvoji zemí
❍
❍
❍
❍
❍
❍
❍
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
❍
❍
Last update: 2010/11/24 20:16
Mezinárodní obchodní organizace – podpora hospodářské situace a obchodu zemí
Mezinárodní červený kříž
64. Vznik a historie Rady Evropy, NATO,
Varšavské smlouvy, RVHP
Rada Evropy
●
●
●
●
je mezivládní organizace sdružující v současné době 47 zemí (všechny evropské státy kromě
Běloruska, Kazachstánu, Vatikánu a 6 sporných území). Členství je otevřené všem evropským
zemím, které akceptují a zaručují právní stát, základní lidská práva a svobodu pro své občany.
Mimo zaručení těchto práv a demokracie (cestou reforem) členové RE dále spolupracují např. v
oblastech kultury nebo vzdělávání.
Jedním z hlavních prvních úspěchů bylo dojednání a uzavření Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod v roce 1950, která je právním základem činnosti Evropského soudu pro lidská
práva.
Pro takzvané „nové země Evropy“ je RE po Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE,
OSCE) dalším mezinárodním fórem, kde se setkávají s jinými zkušenostmi, zásadami a nároky, než
těmi, které jsou běžné doma. Československo vstoupilo do Rady Evropy roku 1991 a do konce roku
1992 ratifikovalo 22 mezinárodních smluv, sjednaných v rámci Rady Evropy, včetně většiny smluv
lidskoprávních.
Rada Evropy má od roku svého založení 1949 sídlo ve Štrasburku, stejně jako její nejznámější
instituce Evropský soud pro lidská práva.
Varšavská smlouva
●
Je smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, kterou 14. 5. 1955 ve Varšavě podepsaly
Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko a SSSR. Smlouva byla
uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím
nevypoví. Její ustavení bylo reakcí na vstup SRN do NATO. Smlouva zajišťovala hegemonii SSSR,
přítomnost sovětských jednotek na území členských států a vzájemnou pomoc. V roce 1991 se
Varšavská smlouva rozpadla v důsledku pádu komunistického režimu v zemích východní Evropy.
Viz též Brežněvova doktrína.
NATO – organizace severoatlantické smlouvy
●
●
●
●
NATO je vojenská organizace 19 zemí Evropy a Severní Ameriky.
Vznikla 4.4. 1949 jako obranné společenství proti hrozbě východního bloku. Sídlo v Bruselu.
Je organizace kolektivní obrany, k posílení míru, chrání členy před napadením. Pracuje se
souhlasem Rady bezpečnosti OSN pro mírové akce. ( str. 21 a 11.)
Mezi 12 zakládajících států patřily:
Kanada, USA, Norsko, Dánsko, Island, Anglie, Francie, Belgie, Lucembursko, Nizozemí,
Portugalsko, Itálie.
V roce 1952 se připojily Řecko, Turecko
1955 SRN
1982 Španělsko
12. března 1999 ČR, Polsko, Maďarsko
NATO rozhoduje jednomyslně.
❍
●
●
●
●
●
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/
Last update: 2010/11/24 20:16
●
Nedůležitější řídící orgán je:
Rada NATO ( severoatlantická rada ) skládá se z ministrů zahraničí členských zemí. Schází se 2x
ročně. Jednou v Bruselu a podruhé v hlavním městě členské země.
Výbor pro plánování obrany – obranné plánování. Schází se 2x ročně.Skládá se z ministrů
obrany.
V čele organizace NATO stojí generální tajemník NATO ( George Robertson funkční období
neomezené) Jemuž je podřízen Mezinárodní sekretariát. Sídlo v Bruselu.
❍
❍
●
●
●
V roce 1994 podepsáno „Partnerství pro mír“ ( v Bruselu)
K tomuto projektu se mohou připojit i ostatní země, které nejsou v NATO a mají zájem na ochraně
lidských práv a zachování míru. V duchu Charty OSN se připojilo i ČR.
Koncepce Aliance pro 21. století:
●
●
●
●
●
Důvodem k zásahu již není pouze napadení jednoho z členských zemí. NATO nyní může vojensky
zasáhnout i mimo území vlastních členů, pokud je porušena jejich stabilita a bezpečnost. (snaha
pomoci i nečlenům)
Podporovat stabilní mírové prostředí
Zajistit bezpečnost členům
Přispívat k účinné prevenci krizí
Podporovat rozsáhlé vztahy partnerské spolupráce
Rada Vzájemné hospodářské pomoci
●
●
RVHP neboli Rada vzájemné hospodářské pomoci byla obchodní organizace sdružující v době
studené války socialistické státy sovětského bloku. V podstatě se jednalo o mocenský nástroj pro
centrální ovládání ekonomiky socialistických států Sovětským svazem, o sovětský protipól
Marshallova plánu a později EHS. Zakládajícími členy RVHP byly 8. ledna 1949 Bulharsko,
Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz. Později přistoupily Albánie (1949),
NDR (1950), Mongolsko (1962), Kuba (1972) a Vietnam (1978). Albánie pod čínským vlivem roku
1961 od účasti na činnosti RVHP upustila a v roce 1987 vystoupila úplně. Přidruženým státem
RVHP byla od roku 1964 Jugoslávie. S RVHP částečně spolupracovaly nebo měly status
pozorovatele i některé nesocialistické či rozvojové země (Finsko, Irák, Mexiko, Nikaragua, Etiopie,
Laos, Jižní Jemen aj.). RVHP, mající na sklonku komunistické éry deset členských států, byla
rozpuštěna 28. června 1991.
Sídlo RVHP bylo vždy v Moskvě. Moderní budova RVHP (rusky: здание СЭВ, zdanije sev),
30poschoďová výšková stavba na ulici Nový Arbat 36, vybudovaná v letech 1963 až 1970, má tvar
otevřené knihy a jako taková je poměrně zajímavá i z architektonického hlediska. V současnosti v
budově sídlí magistrát města Moskvy.
65. Historie integrace ESUO, EURATOM, EHS
do r. 1993
●
Evropské společenství uhlí a oceli, ESUO, European Coal and Steel Community, ECSC, též
Montánní unie – mezinárodní organizace založená 1952 na základě Schumanova plánu z 1950;
ustavovala jednotné podmínky pro správu uhelného, železářského a ocelářského průmyslu
členských zemí (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Německo) a řešila zejm.
požadavek Francie na mezinárodní kontrolu dalšího rozvoje německého těžkého průmyslu v Porúří.
Vytvořen společný trh zboží zmíněných odvětví. ESUO bylo první evropskou nadnárodní organizací
http://2015.wz.cz/
Printed on 2016/10/12 16:41
Last update: 2010/11/24 20:16
(svá rozhodnutí přijímalo většinovým hlasováním). Od 1967 součást Evropských společenství.
●
●
Evropské společenství pro atomovou energii, anglicky European Atomic Energy Community,
EURATOM – mezinárodní organizace založená 1957 (s platností od 1. 1. 1958) na základě Římské
smlouvy. Ustavujícími členy Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Německo. Členské
státy jsou totožné se státy Evropské unie. Cílem společenství je zabezpečit koordinovaný rozvoj
jaderného průmyslu, jaderné energie na území členských států, rozvoj investic, zajistit potřebné
množství jaderných paliv a jejich volný pohyb uvnitř společenství. Zároveň koordinuje národní
programy rozvoje jaderné energetiky. Od 1967 součást Evropských společenství.
Evropské hospodářské společenství, EHS, anglicky European Economic Community, EEC –
mezinárodní organizace založená 1957 (s účinností od 1958) Římskou smlouvou. Zakládajícími
členy Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo, 1973
přistoupily Dánsko, Irsko a Velká Británie, 1981 Řecko, 1984 Portugalsko a Španělsko. Cílem
seskupení bylo postupné vytvoření celní unie, společného trhu a v konečné fázi hospodářské a
měnové unie. Pro podporu a koordinaci hospodářského rozvoje uvnitř společenství založena
Evropská investiční banka a vytvořen Evropský sociální fond. 1967 se EHS spojilo s Evropským
společenstvím uhlí a oceli a s Evropským společenstvím pro atomovou energii v Evropská
společenství. Po odstranění kvót na průmyslové výrobky a přijetí Společného celního sazebníku
dosáhlo EHS 1968 plnou celní unii (celní unii uzavřelo 1977 rovněž s Evropským sdružením
volného obchodu). 1969 v zásadě odstraněna omezení volného pohybu práce, kapitálu a služeb. V
oblasti měnové 1979 vyhlášen v rámci společenství Evropský měnový systém. O odstranění různých
omezení a o vytvoření jednotného trhu (1992) usiloval Jednotný evropský akt, přijatý 1987; cíle
zatím nebyly dosaženy. Maastrichtská smlouva, podepsaná 1992 a zakládající Evropskou unii,
konkretizuje další postupy při vytváření hospodářské unie při harmonizování základních prvků
hospodářských politik, včetně vytvoření společné měny. K EHS přidruženo téměř 70 států Afriky,
Tichomoří a karibské oblasti na základě úmluv z Lomé, které poskytují těmto zemím volný přístup
na trh EHS a finanční pomoc jejich hospodářství.
From:
http://2015.wz.cz/ - 2015
Permanent link:
Last update: 2010/11/24 20:16
Printed on 2016/10/12 16:41
http://2015.wz.cz/

1. Raně starověké státy a jejich státní zřízení 2

Transkript

Podobné dokumenty

bakalářské listy bakalářskélisty

Maturitní otázky z dějepisu

Kapitoly z českých dějin do roku 1918

V‰echno dobré k svátku MDÎ, milé Ďeny a dívky!

Revoluční vlny 20. a 40. let 19. století

Nezaleknout se překážek • Rozhovor s Petrem Blažkem • Dobrá kniha

Renesance a humanismus v Evropě

1. Doba královská Stručné dějiny starověká Itálie je

historia et theoria iuris

stáhnout soubor

Návrh systému volitelných předmětů CELKEM 33 hodiny

Udržet rodiny pohromadě CZ

III. Římská republika (500 – 27 př.nl)

zde - Infoglobe.sk

Spomyšelské aktuality

chyst´ame na rok 2004

portugalsko a mnichovská krize

5. Ústřední správa starověkého římského impéria v 1. – 5

Internetové technologie

Bible-Odkud a od koho

D8PL13_26NEW

Dotazy motoristů + odpovědi