Nutriční management koně

Nutriční management koně
Joe D. Pagan
Kentucky Equine Research, Kentucky, USA
Koně se vyvíjeli po miliony let jako pastevní zvířata přizpůsobená přijímat a trávit potravu s vysokým
obsahem rostlinné vlákniny. Pro uspokojení svých potravních nároků jsou schopni přijímat velké
množství píce. Z důvodu maximalizace růstu nebo produktivity je mnoho domestikovaných koní
krmeno krmnou dávkou obsahující také jádro a různé doplňky. Udržení rovnováhy mezi pící a dalšími
krmnými doplňky je klíčem k úspěšnému krmnému programu koně.
Trávicí funkce u koní
Koně jsou anatomicky klasifikováni jako nepřežvýkaví býložravci, tedy fermentace u nich probíhá
v kaudální části zažívacího traktu (cékum, kolon). Tlusté střevo koně obsahuje přibližně 80 až 90 litrů
tekutiny a je osídleno miliardami bakterií a prvoků, kteří produkují enzymy podílející se na fermentaci
rostlinné vlákniny. Fermentace je chemická přeměna látek působením mikrobiální aktivity. Tyto
mikroorganismy jsou absolutně nezbytné pro normální život koně, protože koně si nedokáží potřebné
enzymy vytvořit sami. Vedlejší produkty mikrobiální fermentace poskytují koním zdroj energie a řadu
dalších živin.
Zažívací trakt koně je přizpůsoben pro kontinuální příjem velkého objemu píce. Malá kapacita
kraniální části zažívacího traktu není utvářena pro jednorázový příjem velkého množství krmiva.
Tento fakt často chovatelé koní nechápou. Koně přirozeně přijímají malé množství krmiva po 14 až 20
hodin denně. Velká porce krmiva přesahující trávicí kapacitu žaludku a tenkého střeva vede k rychlé
fermentaci jádra mikroflórou tlustého střeva. Takováto překotná fermentace může vést k velkému
množství problémů včetně koliky a laminitidy
Fakt, že u koní probíhá fermentace vlákniny v tlustém střevě má pro chovatele několik důsledků.
Zaprvé, vzhledem k tomu, že koně jsou přizpůsobeni přijímat píci, jakýkoliv krmný program, který
opomíjí vlákninu bude mít za následek nežádoucí ovlivnění fyzické a psychické kondice koně. Koně
mají psychologickou potřebu pocitu naplněného trávicího traktu. Koně krmení dietou s nízkým
obsahem vlákniny se v extrémních případech stávají chronickými požírači dřeva ničícími dřevěné
hrazení boxů. Pro pozitivní působení bakterií tlustého střeva je také důležité zachovávat stále stejný
zdroj vlákniny. Důležitá je nejen fermentace v tlustém střevě poskytující zdroj energie pro koně, ale
také pozitivní působení mikrobů bránící přerůstání potenciálně patogenních bakterii.
Koně, stejně tak jako lidé, potřebují určité množství potravy k udržení normálních trávicích funkcí.
Jako takoví mají trávicí trakt vytvořený k nepřetržitému trávení velkého množství potravy. Při
nedostatečném objemu zažitiny v trávicím traktu je zvýšené riziko zauzlení střeva vedoucí ke kolice.
Živiny
Všichni koně potřebují stejné živiny, ale různé věkové kategorie koní se navzájem liší v druhu
nejdůležitějších živin a v potřebném poměru jejich zastoupení. Živiny lze rozdělit do šesti základních
kategorií: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky, minerály a vitamíny.
VODA
Voda je nejzákladnější živinou. V průměru představuje 65 % tělesné hmotnosti. V chladném prostředí
vypije kůň v klidu 25 až 70 ml/kg/den nebo 19 až 33 litrů vody na 500 kg hmotnosti. Spotřeba vody se
zvyšuje při teplotě okolního prostředí vyšší jak 24°C. Další faktory, které ovlivňují spotřebu vody,
jsou typ a množství krmiva (čerstvá tráva má vyšší obsah vody než seno), okolní teplota a vlhkost
vzduchu, zdravotní stav a fyzická aktivita koně. Pocení vyvolané fyzickou zátěží nebo laktací může
zvýšit příjem vody o 50 až 120 % (NRC, 2007).
Koně potřebují neomezený přístup ke zdroji čerstvé, čisté vody. Jedinou výjimkou může být doba
bezprostředně po intenzivní zátěži. Po zátěži se koně mohou napít malého množství vody, ale
neomezenému přístupu, zejména ke studené vodě, by mělo být zabráněno.
BÍLKOVINY
Po vodě jsou bílkoviny hlavní stavební složkou těla. Bílkoviny představují 80 % tělesné hmoty po
odečtení tuků a vody. Bílkoviny jsou základní složkou všech tkání, stejně tak jako enzymů, hormonů a
protilátek. Bílkoviny jsou důležitou součástí potravy koně po celý život (Pagan, 1998d).
Bílkoviny se skládají z 22 různých aminokyselin. Přestože všechny tyto aminokyseliny jsou nutné pro
syntézu bílkovin těla, některé mohou být produkovány samotným organismem (neesenciální
aminokyseliny), jiné musí být dodány potravou (esenciální aminokyseliny). Celkem existuje 10
esenciálních aminokyselin. Z těchto esenciálních aminokyseliny v potravě rostoucích koní nejčastěji
chybí lysin. Potřeba lysinu byla předmětem mnoha výzkumů. Bylo prokázáno, že koně krmení dietou
s nedostatkem lysinu mají pomalejší růst než koně krmení dietou s dostatečným obsahem lysinu,
navzdory celkově stejnému obsahu bílkovin v krmné dávce (Ott et al., 1979; Ott el al., 1981; Ott and
Kivipelto, 2002). Vědci se domnívají, že druhou limitující aminokyselinou pro rostoucí koně může být
treonin (Graham et al., 1994).
Existuje několik zdrojů bílkovin běžně používaných v krmení koní. Jedná se zejména o mléčnou
bílkovinu, vojtěšku a množství výrobků ze sojových bobů, lněného semínka, světlice a slunečnice. Co
je velmi často přehlíženo, je množství bílkovin a lysinu v krmné dávce, podávané formou jádra. Jádro
se u rostoucích koní podílí ze 40 až 50 % na celkovém příjmu bílkovin. Množství lysinu obsažené
v jádře tvoří ale jen 30 až 40 % požadovaného množství, protože jádro obecně obsahuje jen malé
množství lysinu. Proto tedy by doplňkový zdroj bílkovin v krmné dávce koní měl být co nejkvalitnější.
Vojtěška, mléčná bílkovina a sojové boby jsou dobré zdroje kvalitních bílkovin pro rostoucí koně.
Bílkovinné doplňky s nízkým obsahem lysinu jsou lněné semínko, bavlníkové semínko a podzemnice
olejná (burské oříšky) (Pagan, 1998d).
Příliš nízký obsah bílkovin může vést ke zpomalení růstu, snížené chuti k příjmu krmiva, matné srsti a
celkově k nezdravému vzhledu zvířete. Překrmování proteiny je taktéž nežádoucí, zejména pokud je
kůň chován ve stáji. Část dusíku z bílkovin je vylučována močí. Tento dusík se ve formě amoniaku
hromadí ve špatně větraných prostorech stájí. Plynný amoniak dráždí dýchací cesty koní, podílí se na
vzniku respiračních onemocnění, a to nejvíce u sportovních koní (Pagan, 1998d).
SACHARIDY
Sacharidy jsou primárním zdrojem energie v krmné dávce koně, proto by jejich význam neměl být
podceňován. V potravě koně se nachází několik různých typů sacharidů, které se liší stravitelností a
využitelností. Z pohledu výživy lze sacharidy rozdělit do dvou skupin, na nestrukturální sacharidy a
strukturální sacharidy (Pagan, 1998a).
Nestrukturální sacharidy (NSC) jsou takové, které se vyskytují jako jednoduché cukry v krmivu koní
nebo jsou štěpeny enzymy produkovanými koňmi. Patří sem glukóza, fruktóza, laktóza, sacharóza a
škrob. Tyto látky se vyskytují jen v nepatrných koncentracích v lučním seně a naopak ve velkém
množství v jadrném krmivu s nízkým obsahem vlákniny (Pagan, 1998a).
Strukturální sacharidy jsou takové, které jsou odolné vůči působení enzymů produkovaných trávicím
traktem. Tyto sacharidy jsou obsaženy v buněčné stěně rostlin a musejí být předtím, než mohou být
využity koňmi, fermentovány bakteriemi žijícími v tlustém střevě. Tato skupina je také označována
jako rostlinná vláknina a obsahuje zejména celulózu a hemicelulózu (Pagan, 1998a).
TUKY
Tuky jsou triacylglyceroly skládající se z molekuly glycerolu a tří molekul volných mastných kyselin.
Obsahují velké množství energie, přibližně 2,25 krát více než sacharidy. Ačkoliv tuky nejsou tradiční
složkou krmiva, jsou koně schopni tuky přijímat a trávit. Proto také mají krmiva s vysokým obsahem
tuku, jako například rostlinný olej nebo stabilizované rýžové otruby své místo v krmení koní se
zvýšenou potřebou energie. Z pohledu managementu krmení je tuk zvlášť užitečný u koní, kteří by
k pokrytí svých energetických potřeb museli přijmout velké množství jádra. Množství jádra může být
u takových koní při krmení tuky sníženo (Dunnett, 2005).
Tabulka 1: Obsah mastných kyselin ve vybraných olejích používaných ve výživě koní.
Vybrané mastné kyseliny (% z celkových mastných kyselin)
Linolová kys. (LA)1 Αlfa-linolenová kys.
olej
DHA a EPA2
%
(ALA)2 %
Řepkový olej
22,1
11,1
Kukuřičný
58,0
0,7
Lněný
12,7
53,3
Světlicový
74,1
0,4
Sojový
51,0
6,8
Slunečnicový
39,8
0,2
Rybí
2,0
1,5
26,4
1
omega-6 mastné kyseliny
2
omega-3 mastné kyseliny
omega-3/ a
omega-6
Střední
Nízký
Vysoký
Nízký
Střední
Nízký
Vysoký
Další pozitivní vliv tuků zahrnuje zlepšení hospodaření s energií, snížení excitability koně, a
metabolickou adaptaci, která vede ke zvýšené oxidaci tuků během zátěže (kůň se přizpůsobí příjmu
tuků v krmivu a organismus pak využívá tuky z krmné dávky mnohem efektivněji jako zdroje energie
během zátěže) (Dunnett, 2005).
Vědci soustředí svou pozornost na dvě různé skupiny mastných kyselin: omega-3 a omega-6. Omega3 mastné kyseliny jsou odvozeny od alfa-linolenové kyseliny (ALA), zatímco omega-6 mastné
kyseliny vychází od linolové kyseliny (LA). ALA a LA jsou považovány za esenciální mastné
kyseliny, protože je organismus není schopen vyrobit a musí být získány z potravy. Významným
členem rodiny omega-3 mastných kyselin jsou eikosapentaenová kyselina (EPA) a dokosahexaenová
kyselina (DHA) (Dunnett, 2005).
Omega-6 a omega-3 mastné kyseliny musejí být v organismu v rovnováze. Obě skupiny mastných
kyselin jsou důležité pro produkci a distribuci různorodé skupiny hormonů, které se nazývají
eikosanoidy. Eikosanoidy zahrnují tromboxany, prostaglandiny a leukotrieny. Mají velmi různorodý
fyziologický efekt zahrnující zánětlivou odpověď, udržení stability buněčných membrán, vývoj a
funkce centrální nervové soustavy, přenos kyslíku a imunitní funkce (Dunnett, 2005).
Příznivý vliv omega-3 mastných kyselin spočívá ve zlepšení motility spermií v chlazeném a
mraženém spermatu (Brinskoet et al., 2003). Zlepšení je vysvětlováno zvýšením poměru DHA k DPA
(dokosopentaenová kyselina, omega-6 mastná kyselina). Specialisté na výživu také prokázali, že
omega-3 mastné kyseliny mají pozitivní vliv u březích klisen a jejich hříbat. Klisny přenáší mastné
kyseliny do mléka a tím je zprostředkují hříbatům. Vědci také studují vliv omega-3 mastných kyselin
na říjový cyklus klisen s možným ovlivněním reprodukční výkonnosti klisen.
Výhody suplementace koňských atletů omega-3 mastnými kyselinami nyní vychází na světlo. U
starých koní postižených artritidou bylo po suplementaci omega-3 mastnými kyselinami pozorováno
snížení zánětu v kloubech. Koně s touto suplementací měli v kloubech nižší počet leukocytů než
kontrolní skupina koní, což je známkou mírnějšího zánětu (Manhart et al., 2007).
Předpokládá se, že suplementace omega-3 mastnými kyselinami snižuje zátěží vyvolané krvácení do
dolních cest dýchacích (EIPH) u koní. Výzkumníci uvádějí, že u koní krmených dietami obohacenými
o DHA a EPA se mění pružnost erytrocytární membrány při zátěži (Portier et al., 2006). Předběžné
výsledky ze studie prováděné na 10 plnokrevnících na Kansas State University ukazují snížení EIPH
po 83 a 145 dnech krmení diety s DHA a EPA, ale ne při zkrmování diety pouze s DHA (Erickson et
al., 2007).
Oleje přidávané do krmné dávky koní se navzájem výrazně liší složením mastných kyselin. LA je
nejvíce obsažena ve světlici, kukuřici, sóji a ve slunečnicovém oleji; nejnižší obsah naopak je v rybím
oleji (ze sleďů). Naopak na ALA je bohaté lněné semínko. Rybí olej je populární součástí krmné
dávky koní pro vysoký obsah omega-3 mastných kyselin DHA a EPA.
VITAMINY
Vitaminy jsou komplexní organické látky přítomné v minimálních množstvích v přírodních krmivech
a jsou nezbytné pro normální metabolismus. Nedostatek vitaminu v dietě může vést k onemocnění.
Vitaminy jsou různorodou skupinou látek, která si není chemicky podobná, ale spojuje je jejich funkce
v organismu a od stopových prvků se liší svým organickým původem. Existují dvě základní skupiny
vitaminů, a to vitaminy rozpustné v tucích a vitaminy rozpustné ve vodě.
V TUCÍCH ROZPUSTNÉ VITAMINY
V tucích rozpustné vitaminy jsou A, D, E, a K. Tyto vitaminy se vykytují v přírodě ve spojení s lipidy
a jsou absorbovány z potravy společně s tukem. Podmínky prospěšné pro absorpci tuků budou zároveň
prospěšné pro absorpci vitamínů rozpustných v tucích. Vzhledem k jejich lipidové povaze mohou být
vitaminy rozpustné v tucích skladovány v těle ve značném množství a vylučovány žlučí do trusu.
Vzhledem k relativně snadnému hromadění těchto vitaminů může být v případě vytvoření nadměrných
koncentrací v organismu jejich působení škodlivé (to se týká zejména vitaminu A a D) (Crandell,
2001).
Přirozeným zdrojem vitaminu A jsou karoteny, které se ve velkém množství nacházejí v zeleném
krmivu. Bohužel velká část karotenů se během sušení ničí oxidací. Koně nejsou schopni absorbovat
dostatečné množství beta-karotenu ze sena, s výjimkou kvalitního vojtěškového sena koseného v době
květu (Duren a Crandell, 2001).
Vitamin D je v současnosti řazen mezi hormony. Přiměřená expozice slunečním paprskům
zabezpečuje jeho dostatečnou produkci v kůži. Z tohoto důvodu není vitamin D nutné doplňovat
dietou. Dostatečné množství vitaminu D je nezbytné pro absorpci vápníku a fosforu. V případě
nedostatku vitaminu D dochází k výraznému snížení absorpce těchto minerálů (Crandell, 2001).
Vitamin E je antioxidant chránící buněčné membrány před peroxidativním poškozením. Vitamin K je
nezbytný pro srážení krve (Crandell, 2001).
VITAMINY ROZPUSTNÉ VE VODĚ
Ve vodě rozpustné vitaminy zahrnují vitaminy B-komplexu a vitamin C (kyselinu askorbovou).
Vzhledem k tomu, že tyto vitaminy nejsou rozpustné v tucích, nejsou ve velkých množstvích
skladovány v organismu. Proto je také nezbytný jejich denní příjem potravou. Tyto vitaminy mohou
být syntetizovány v těle (vitamin C) nebo produkovány mikroflórou tlustého střeva (B komplex).
Přesto je suplementace těmito vitaminy doporučitelná u výkonnostních koní krmených dietou
s vysokým obsahem jádra která tlumí fermentaci v tlustém střevě (Crandell, 2001).
MINERÁLY
Minerály můžeme rozdělit na makroprvky a mikroprvky v závislosti na tom jaké množství potřebuje
organismus koně. Potřeba makroprvků se většinou vyjadřuje v procentech krmné dávky nebo v g/den,
zatímco potřeba mikroprvků se vyjadřuje jako pars pro milion (ppm, mg/kg) nebo v mg/den (Pagan,
2001).
MAKROPRVKY
Makroprvky zahrnují vápník, fosfor, hořčík, síru, sodík, chlór a draslík. Vápník, fosfor a hořčík jsou
hlavní složkou kostry. Téměř všechen vápník organismu a 85 % tělesného fosforu se nachází
v kostech. V kostech se nachází 60 % z celkového množství hořčíku v organismu, zatímco 30 % je
obsaženo ve svalech (NRC, 2007).
Koně potřebují nejen dostatečné množství vápníku a fosforu, ale musejí je přijímat také ve vyváženém
poměru. Vysoké koncentrace fosforu inhibují absorpci vápníku a mohou vést k jeho nedostatku
(Schryver et al., 1971), dokonce i když je množství vápníku v krmivu dostatečné. Poměr vápníku a
fosforu v krmné dávce mladých koní by nikdy neměl klesnout pod poměr 1:1, ideálně by měl být
1,5:1. Příliš velké množství vápníku může ovlivňovat absorpci fosforu, zejména pokud je množství
vápníku v krmivu nižší a vést k abnormalitám vývoje skeletu. Poměr vápníku a fosforu by ale neměl
přesáhnout hodnoty 2,5:1. Při zkrmování píce s vysokým obsahem vápníku by měl být fosfor
suplementován (Pagan a Nash, 2006).
Elektrolyty jsou makrominerály které disociují v roztoku na elektricky nabité částice nazývané ionty.
U koní hrají elektrolyty důležitou roli v udržení osmotického tlaku, tekutinové rovnováhy a správné
aktivity nervové a svalové tkáně. Během zátěže se sodík (Na +), draslík (K+) a chlorid (Cl-) ztrácejí
pocením a močí. Ztráty těchto elektrolytů způsobují vyčerpání a svalovou slabost a snižují pocit žízně
jako odpovědi na dehydrataci. Elektrolyty by v koňské dietě měly být suplementovány na úrovni
odpovídající jejich ztrátám potem (Pagan, 1998c).
MIKROPRVKY
Jak již vyplývá z názvu, jsou mikroprvky vyžadovány ve stopových množstvích. Nejvýznamnější
mikroprvky ve výživě koní jsou železo, mangan, selen, jód, měď a zinek.
Většina železa v organismu se nachází ve formě hemoglobinu v erytrocytech. Železo hraje významnou
roli v přenosu kyslíku a v buněčném dýchání (Schyver, 1990). Železo je ze stopových prvků asi
nejvíce spojováno se zátěží, přestože jeho skutečný význam je v tomto směru otazný. Bylo popsáno
jen několik případů, kdy konkrétní dieta způsobila u koní anemii z nedostatku železa. Malá množství
železa jsou ztrácena potem. Pracující koně syntetizují více hemoglobinu než dospělí koně bez aktivní
zátěže, proto mají sportovní koně potřebu většího množství železa v krmné dávce (Pagan, 2001).
Nejznámější funkcí manganu je jeho role při utváření kostí a pojivových tkání. Mangan je nezbytný
pro metabolismus sacharidů a tuků, a to jako koenzym nebo jako enzymový aktivátor (NRC, 2007).
Selen je složkou na selenu závislého enzymu glutathionperoxidázy, který je součástí ochranného
antioxidačního mechanismu buňky. Selen, často v kombinaci s vitaminem E, slouží jako obranný
mechanismus proti škodlivému vlivu oxidace. Některé druhy píce mohou mít nedostatečný obsah
tohoto mikroprvku z důvodu nízkého obsahu selenu v půdě. Nedostatečné množství selenu a vitaminu
E v krmné dávce může vést k poškození svalů a imunitních funkcí nebo nízkému zabřezávání klisen
(NRC, 2007). Dobře suplementovaná krmiva často obsahují dostatečné množství selenu
k vykompenzování jeho nízké koncentrace v píci.
Jód je nezbytný pro produkci hormonů štítné žlázy tyroxinu a trijódtyroninu. Deficit nebo nadbytek
jódu může vést k zvětšení štítné žlázy (Pagan, 2001).
Měď je zásadní pro několik na mědi závislých enzymů účastnících se syntézy a metabolismu
elastických tkání a pro distribuci zásob železa v organismu. Nedostatek mědi se podílí na vzniku
vývojových ortopedických onemocnění (DOD) (Bridges a Harris, 1988; Hurtig et al., 1993).
Vědci na Novém Zélandu studovali vliv suplementace mědí na výskyt ortopedických onemocnění
hříbat anglického plnokrevníka. Březí klisny byly rozděleny na skupinu suplementovanou mědí a na
skupinu kontrolní. Živě narozená hříbata byla následně také rozdělena na skupinu suplementovanou
mědí a skupinu kontrolní. Suplementace mědí u klisen vedla k signifikantně nižšímu výskytu fyzitidy
u jejich hříbat ve věku 150 dní. Hříbata klisen z kontrolní skupiny měla skóre fyzitidy 6, hříbata
suplementovaných klisen měla skóre fyzitidy 3,7. Nižší skóre znamená menší postižení fyzitidou.
Suplementace hříbat mědí neměla na vznik fyzitidy vliv. U hříbat suplementovaných klisen byl také
signifikantně nižší výskyt lézí kloubní chrupavky. Suplemetace hříbat mědí neměla na výskyt lézí
kloubní chrupavky signifikantní vliv (Pearce et al., 1998a, b).
Zinek působí jako kofaktor mnoha enzymových systémů, zejména těch, které se podílejí na
metabolismu bílkovin a sacharidů. Je to také zásadní prvek pro správnou funkci kůže, očí, srsti a
rohoviny. Ve spojení s nedostatkem mědi se může podílet na vzniku vývojových ortopedických
onemocnění (NRC, 2007).
ENERGIE
Přestože energie nemůže být klasifikována jako živina, je to jeden z nejdůležitějších parametrů kvality
krmné dávky koně. Obsah energie v krmivu určuje množství krmiva, které musí být poskytnuto
k pokrytí energetických potřeb koně. Přijaté množství určuje koncentraci všech dalších složek krmné
dávky. Proto krmná dávka koně nemůže být správně sestavena bez znalosti jejího energetického
obsahu.
Stravitelná energie je poskytována čtyřmi složkami, které jsme probírali v předešlém textu:
nestrukturálními sacharidy, vlákninou (strukturálními sacharidy), tuky a bílkovinami. Nestrukturální a
strukturální sacharidy jsou primárními zdroji energie v krmné dávce koní. Tuky jsou používány za
účelem zvýšení energetického obsahu krmné dávky náhradou části nestrukturálních sacharidů
(například jádra). Bílkoviny mohou být sice používány jako zdroj energie, ale nejefektnější je jejich
použití v růstu a reparaci tkání.
Zdroje esenciálních živin
Mimo vody jsou základní složky diety koně představovány pící (například seno, pastva nebo
kombinace obou), jádrem a koncentráty (obohacené nebo neobohacené) a suplementy.
PÍCE
Seno a pastva jsou primárními zdroji píce a poskytují koním mnoho důležitých živin. Píce by měla
zůstat základem všech krmných programů pro koně, bez ohledu na to kde jsou koně chováni nebo jak
jsou využíváni. Přídavky jádra, obohacených koncentrátů nebo vitaminominerálních doplňků by měly
být používány jen k doplnění nezbytných živin, které nejsou obsaženy v píci. Tento způsob výživy je
nejlogičtějším a nejekonomičtějším způsobem krmení koní protože brání překrmování nebo
nebezpečnému zkrmování různých doplňků.
SLOŽENÍ PÍCE
Koně přijímají píci čerstvou v podobě pastvy nebo sušenou jako seno. Množství obou druhů píce
záleží na ročním období a dostupnosti. Složení živin v obou typech se bude velmi lišit v závislosti na
druhu rostlin, stupni zralosti a ročním období. Tabulka 2 ilustruje vliv stupně zralosti na vybrané
živiny v různých druzích sena. Příjem objemných krmiv určuje hodnota neutrální detergentní vlákniny
(NDF, tj. hemicelulóza, celulóza, lignin), zatímco jejich stravitelnost hodnota kyselé detergentní
vlákniny (ADF, tj. celulóza a lignin). Obecně řečeno, se zvyšujícím se NDF klesá příjem píce, se
zvyšujícím se ADF klesá stravitelnost. Tyto informace mohou být použity jako průvodce pro výběr
sena, ale v praxi je nejvhodnější provést analýzu nutričního profilu konkrétního sena, které je
k dispozici.
Seno může být zařazeno do jedné ze dvou kategorii: leguminózy a trávy. Nejpopulárnější leguminózní
seno pro koně je vojtěška, ale ostatní druhy, jako například jetel jsou také využitelné. Pokud je správně
usušeno, je z nutričního hlediska z leguminóz nejlepší vojtěškové seno. Kvůli vysokému obsahu
energie, bílkovin a vápníku je zvláště vhodné pro vybalancování krmné dávky u vysokobřezích a
laktujících klisen a mladých rostoucích koní. Různé druhy jetele jsou u koní používány buď
samostatně nebo v kombinaci s lučním senem. Červený jetel je podobný vojtěšce a může s ní být
zaměněn. Celkově má nižší obsah bílkovin a obvykle vyšší poměr stonků k listům než vojtěška.
Tabulka 2: Vliv zralosti na nutriční hodnotu vybraných druhů pícnin vzhledem k obsahu sušiny
(upraveno podle NRC, 2007).
Vláknina
Vláknina
Stravitelná
rozpustná
rozpustná
Hrubý protein,
Píce/zralost
energie
v neutrálním
v kyselém
(%)
(Mcal/kg)
prostředí (NDF), prostředí (ADF),
(%)
(%)
Luční seno,
chladné období
Nezralé
2,36
18,0
49,6
31,4
Středně zralé
2,18
13,3
57,7
36,9
Zralé
2,04
10,8
69,1
41,6
Leguminózní
seno
Nezralé
2,62
20,5
36,3
28,6
Středné zralé
2,43
20,8
42,9
33,4
Zralé
2,21
17,8
50,9
39,5
Smíšené travní
a leguminózní
seno
Nezralé
2,46
19,7
45,4
30,8
Středné zralé
2,30
18,4
50,8
35,8
Zralé
2,11
18,2
56,0
40,1
PŘÍJEM PÍCE
Pro přesný výpočet podílu píce na celkovém složení krmné dávky je nutné znát množství přijímané
píce stejně jako její složení. Příjem sena může být jednoduše určen změřením hmotnosti krmeného
sena a odečtením množství sena, které zbylo. Tento výpočet nebere v úvahu rozdíly ve složení sena,
které bylo přijato a sena, které zbylo, ale pro použití v praxi je dostačující. Určit množství píce přijaté
pastvou je mnohem obtížnější. Příjem pastvy se liší dle ročního období, druhu rostlin a kvality
spásaného porostu. Závisí také na celkové době, kterou koně na pastvě tráví.
Mělo by být rozlišováno absolutní minimum, doporučené minimum, typický a maximální příjem píce.
Absolutně minimální příjem píce je 1 % tělesné hmotnosti (10 kg píce na 100 kg tělesné hmotnosti),
doporučený minimální příjem píce je 1,5 % tělesné hmotnosti. Typický příjem píce je 1,8 – 2,2 %
tělesné hmotnosti koně. Pro většinu koní je maximální příjem píce představován 3 – 3,5 % hmotnosti,
i když laktující klisny a koně s extrémními energetickými nároky mohou přijímat až 5 % své tělesné
hmotnosti denně.
JÁDRO A KONCENTROVANÁ KRMIVA
Jádro, jako je například oves, kukuřice a ječmen jsou tradičními krmivy koní. Tyto druhy jádra jsou
dobrými zdroji energie, ale pro většinu kategorii koní neobsahují dostatek bílkovin, vitaminů a
minerálů. Obohacená jádra nebo krmné směsi jsou bohaté na bílkoviny, vitaminy a minerály. Úroveň
obohacení krmiva závisí na kategorii koní, pro kterou je krmivo určeno (tabulka 3). Typicky jsou
obohacené jadrné směsi vytvářeny pro příjem množství 3 – 6 kg směsi za den. Častou chybou je
krmení menší než minimální doporučené dávky tohoto krmiva, což má za následek deficit minerálů a
vitaminů. Existují koncentrovanější vyvážená krmiva, která jsou navržena pro koně s malým příjmem
jádra tak, aby kůň již nepotřeboval další energii z krmné směsi.
Tabulka 3: Příklad nutriční analýzy různých krmiv vhodných pro různé kategorie koní.
Krmivo
Fáze 1
Fáze 2
Kategorie
koní
Hříbata,
odstávčata
Ročci,
chovné
klisny
Fáze 3
Fáze 4
Dospělí
Výkonnostní
nezatěžovaní
koně
koně
DE2
3,0
3,0
3,2
2,8
(Mcal/kg)
Tuk
4,5
6,0
8,0
4,0
(%)
Bílkoviny
16,0
14,0
13,0
12,0
(%)
Lyzin
0,8
0,7
0,6
0,6
(%)
Vápník
1,2
0,9
0,7
0,6
(%)
Fosfor
0,8
0,7
0,6
0,5
(%)
Hořčík
0,2
0,2
0,3
0,2
(%)
Selen
0,7
0,6
0,7
0,4
(%)
Měď
65,0
60,0
45,0
30,0
(%)
Zinek
195,0
180,0
160,0
120,0
(%)
Vitamin A
13200,0
11000,0
8800,0
6600,0
(IU/kg)
Vitamin D
1320,0
1100,0
880,0
660,0
(IU/kg)
Vitamin E
120,0
120,0
250,0
90,0
(IU/kg)
1
Fáze krmení vytvořená Kentucky Equine Research (www.ker.com).
2
DE= stravitelná energie.
Fáze 5
Vyvážené
pelety
Staří koně
Všechny
kategorie
3,2
2,7
8,0
3,1
14,0
25,0
0,8
1,5
0,9
3,0
0,7
2,0
0,4
0,4
0,6
2,1
50,0
175,0
190,0
500,0
11000,0
44000,0
1100,0
4400,0
200,0
800,0
DOPLŇKOVÁ KRMIVA
Používání doplňkových krmiv se za posledních několik let mnohonásobně zvýšilo. Mnoho suplementů
má zásadní význam pro správnou výživu. Tabulka 5 popisuje tři různé třídy doplňkových krmiv:
suplementy, které zajišťují hlavní živiny; suplementy poskytující podpůrné nutriční faktory, ale
nejsou to nezbytné živiny a látky nutriční nebo nenutriční povahy určené pro léčbu specifických
problémů.
Kompletní krmiva jsou obecně složena jak z jádra tak i ze sena nebo jiného druhu píce. Tato krmiva
jsou určena k použití jako kompletní krmná dávka pro koně bez dalších zdrojů jádra, sena nebo pastvy.
Nicméně u koní bez úplného přístupu k píci z dlouhých trav občas dochází ke vzniku zlozvyků jako je
například požírání dřeva nebo koprofágie. Kompletní krmiva jsou používána v případech, kdy není
dostupná píce nebo je její kvalita nedostatečná.
Očekávaná denní spotřeba krmiva u rozdílných kategorií koní je zobrazena v tabulce 4. Hodnoty pro
píci a koncentráty jsou udávány jako procenta tělesné hmotnosti a jako procenta z krmné dávky.
Tabulka 4: Očekávaná denní spotřeba krmiva u koní (Převzato od Pagan, 1998b).
% tělesné hmotnosti
Kategorie
% krmné dávky
Píce
Koncentráty
Píce
Koncentráty
Záchova
1.0-2.0
0-1.0
50-100
0-50
Březí klisna
1.0-2.0
0.3-1.0
50-85
15-50
Laktující klisna (raná fáze)
1.0-2.5
0.5-2.0
33-85
15-66
Laktující klisna (pozdní)
1.0-2.0
0.5-1.5
40-80
20-60
Odstávče
0.5-1.8
1.0-3.0
30-65
35-70
Roček
1.0-2.5
0.5-2.0
33-80
20-66
Pracovní kůň
1.0-2.0
0.5-2.0
33-80
20-66
Tabulka 5: Tři třídy doplňkových krmiv s příklady a komentářem
Popis doplňkového
krmiva
Poskytují hlavní
nutrienty jako
vitamíny a
minerály
Příklad doplňkového krmiva
Komentář
Balancované pelety pro
dietu založenou na
obilninách1
Pokud se krmí podle doporučení, je to
vynikající způsob, jak správně obohatit
dietu, která nezajišťuje dostatek
vitamínů a minerálů. Pokud se krmí
nesprávně, je zde riziko nedostatečné
nebo nadměrné suplementace.
Poskytují
Chráněné střevní pufry2
Používají se k pufrování nadměrné
podpůrné nutriční
produkce kyselin ve střevě, která je
faktory
často důsledkem krmení velkého
množství jadrných krmiv
Pomáhají při
Biotin3
Přestože je biotin syntetizován ve
řešení určitých
střevě, někteří koně se špatnou kvalitou
problémů
kopyt reagují na přidávání biotinu
pozitivně růstem zdravé rohoviny.
1
All-Phase™, Kentucky Equine Research (www.ker.com).
2
EquiShure™, Kentucky Equine Research (www.ker.com).
3
Bio-Bloom™, Kentucky Equine Research (www.ker.com).
Výživa různých kategorií koní
VÝŽIVA MLADÝCH KONÍ
SAJÍCÍ HŘÍBATA
Pokud byla klisna během pozdní březosti správně krmena, není nutné suplementovat hříbata minerály
až do dosažení 90. dne věku. V tomto období je vhodné zařadit malé množství obohaceného krmiva
pro hříbata a dávku postupně zvyšovat dokud hříbě nepřijímá kolem 0,5 kg denně. Je nezbytně nutné,
aby bylo hříbě zvyklé přijímat jádro před tím, než bude odstaveno. Pokud není, je zde velká
pravděpodobnost, že dojde ke dramatickému snížení růstu v době odstavu. Když potom hříbě konečně
začne přijímat jádro, zahájí se rychlý kompenzační růst, který může mít za následek vznik vývojových
ortopedických onemocnění.
ODSTÁVČATA
Nejkritičtější stádium růstu z hlediska prevence vývojových ortopedických onemocnění je od odstavu
do 12 měsíců věku, kdy je kostra nejvíce náchylná ke vzniku onemocnění a správný nutriční příjem a
vyváženost má zásadní význam. Odstávčata by měla růst mírným tempem a měla by jim být zajištěna
adekvátní suplementace minerály. V oblastech mírného pásma je často podhodnocen živinový přínos
pastvy, což má za následek nadměrný růst a vznik vývojových ortopedických onemocnění.
Rychlost růstu u hříbat klesá v období bezprostředně po odstavu. Pokud jsou hříbata na dobrém
nutričním programu, pokles růstu po odstavu bude minimální, když budou hříbata zvyklá sama
přijímat krmivo. Jeden z kritických aspektů ve výživě odstávčat je minimalizovat náhlý pokles růstu
po odstavu. Mnohdy je výskyt růstových problémů u mladých koní spojen se silnou růstovou depresí
následovanou obdobím rychlého růstu. Pokud se hříbata rutinně váží, ošetřovatelé mohou
zaznamenávat rychlost růstu během této kritické doby a mohou tak předejít potenciálním problémům.
Cílem ve výživě odstávčat i ročků je zachovat rovnoměrnou rychlost růstu a předejít tak závažnému
zpomalení nebo náhlému poklesu růstu.
ROČCI
Jakmile kůň dosáhne 12 měsíců věku, je mnohem méně pravděpodobné, že bude postižen
ortopedickým vývojovým onemocněním než mladší kůň. Mnoho z lézí, které se klinicky projeví po
tomto období, se typicky formuje v mladším věku. Stále ale platí, že správná vyváženost živin zůstává
důležitá i pro ročky. Nejlepší je co nejvíce odložit zvýšený přívod energie, který je nutný pro přípravu
na výstavu nebo prodej, protože náchylnost kostry k vývoji ortopedických onemocnění je v pozdějším
věku nižší než u ročků.
VÝŽIVA PRO ZDRAVÝ RŮST
Ortopedické problémy jsou často hlavním problémem u ročků, od kterých je vyžadován rychlý růst.
V dostihovém průmyslu se od ročků, kteří jsou nabízeni k prodeji na veřejných aukcích, požaduje, aby
byli velcí a dobře narostlí, protože prodejní cena je ovlivněna jejich velikostí. Ročci, kteří byli prodáni
dráž, než byl průměr aukce, byli těžší a vyšší než ročci, kteří byli prodáni pod průměrem aukce (Pagan
et al., 2007). Navíc plnokrevníci, kteří byli jako ročci vyšší a těžší, mají nejvíce vydělaných peněz a
nejvíce vítězství v dostizích. (Brown-Douglas et al., 2007). V důsledku toho je od mladých
plnokrevníků požadováno, aby rychle vyrostli a dosáhli maximální velikosti. Nadměrný příjem
energie může vést k rychlému růstu a zvýšení obsahu tuku v těle, což může mladé koně predisponovat
k vývojovým ortopedickým onemocněním.
Studie z Kentucky ukazuje, že rychlost růstu a velikost těla mohou zvyšovat incidenci určitých typů
vývojových ortopedických onemocnění u plnokrevných hříbat (Pagan et al., 1996). Ročci, u kterých se
vyvinula osteochondrosis dissecans (OCD) hlezna a kolene, byli velcí při narození, od 3. do 8. měsíce
věku rychle narostli a jako odstávčata byli těžší než průměrná populace.
Zdroj energie pro mladé koně může mít také zásadní význam, protože hyperglykémie nebo
hyperinzulinémie jsou jedním z faktorů při patogenezi OCD (Glade et al., 1984; Ralston, 1995).
Hříbata, která mají trvale nadměrně zvýšenou hladinu cirkulující glukózy nebo inzulinu jako odezvu
na sacharidové (jadrné) krmivo, mohou být predisponována k rozvoji OCD (Pagan et al., 2001).
V rozsáhlém terénním pokusu bylo sledováno 218 plnokrevných odstávčat (průměrný věk 300  40
dní, průměrná tělesná hmotnost 300  43 kg) (Pagan et al., 2001). Byl prováděn test glykemické
odezvy po podání běžného koncentrovaného krmiva pro ročky o množství odpovídajícímu 1.4 g
nestrukturálních sacharidů na kg ž.hm. Po 120 minutách od nakrmení byly odebrány vzorky krve a
stanovena hladina glukózy a inzulinu. Zvýšená inzulinová a glukózová odezva po podání
koncentrovaného krmiva byla spojena se zvýšenou prevalencí OCD. Pro určení, zda je možné snížit
prevalenci OCD krmením hříbat koncentráty, které vyvolávají nižší glykemickou odezvu, je nutný
další výzkum.
KRMNÉ PRAKTIKY, KTERÉ PŘISPÍVAJÍ KE VZNIKU VÝVOJOVÝCH ORTOPEDICKÝCH
ONEMOCNĚNÍ
Některé techniky krmení mohou přispívat ke vzniku vývojových onemocnění skeletu. Pokud je
rozeznáme, mohou být většinou jednoduše upraveny změnou typu a množství krmiva. Některé
nejčastější chyby v krmení mladých, rostoucích koní byly již objasněny. Jeden z nejčastějších
problémů ve výživě mladých koní je nadměrný energetický příjem, který má za následek zrychlený
růst nebo tloustnutí. Oba stavy mohou vést ke vzniku vývojových ortopedických onemocnění. Bohužel
neexistuje jednoduché pravidlo kolik jádra je příliš mnoho, protože příjem energie určuje celkové
množství přijaté píce a jádra. Velký přídavek jádra je vhodný v případech, kdy je pastva řídká a chudá,
jak je tomu často v tropických oblastech. Například příjem jádra vyšší než 2 % až 2,5 % tělesné
hmotnosti může být nutný k udržení přijatelného růstu u ročků, kteří nemají přístup k žádné píci
kromě chudých pastvin. Naopak u ročků, kteří jsou chováni na vydatné pastvině nebo krmeni vysoce
kvalitním vojtěškovým senem, může být příjem jádra vyšší než 1 % tělesné hmotnosti považován již
za nadměrný.
Nejjistější způsob jak prokázat nadměrný příjem energie je používat vážení a hodnocení tělesné
kondice. Podle systému hodnocení kondice, který se dnes běžně používá (viz tabulka 5 níže v této
kapitole), jsou koně hodnoceni od 1 do 9 (1 označuje extrémní vyhublost a 9 indikuje obezitu). Ve
jedné studii z Kentucky měly klisničky vyšší kondiční skóre než hřebečci. Rozdíl byl největší ve 4
měsících věku (klisny 6,48; hřebci 6,0). Podle skórovacího systému byla tato kondice hodnocena jako
průměrná až obezita. Do 12 měsíců věku kleslo skóre kondice u hřebců a klisen na 5,3 respektive 5,4.
U obou pohlaví se mírně zvýšilo bodové hodnocení od 14. do 18. měsíce věku.
Řízení růstu u koní se stává balancováním mezi produkcí žádaných jedinců pro specifický účel a
snahou předejít vzniku skeletálních problémů, které by omezily následné atletické schopnosti. Pokud
hříbě roste příliš pomalu, je zde riziko toho, že bude v určitém věku příliš malé nebo že nikdy
nedosáhne optimální velikosti. Z toho důvodu lze obecně doporučit udržovat rovnoměrnou rychlost
růstu pomocí pravidelného vážení a měření koní v období růstu (Pagan, 2005).
Pokud nemůžeme měřit přírůstek, nadměrný příjem živin je často možné odhadnout zhodnocením
krmné dávky. Například šestiměsíční hříbě plnokrevníka (250 kg ž.hm; 500 kg hmotnost v dospělosti)
bylo krmeno jadrnou směsí s obsahem 16 % bílkovin v množství 4 kg/den a 2 kg vojtěškového sena.
Hříbě mělo přístup na vysoce kvalitní pastviny v Kentucky. Pro zajištění přiměřeného přírůstku (0.80
kg/den) toto odstávče potřebuje kolem 17 Mcal stravitelné energie na den. Samotný příjem sena a
jádra u tohoto hříběte zabezpečuje asi 17,5 Mcal stravitelné energie, což je lehce nad jeho potřeby.
Pokud navíc zahrneme příjem přiměřeného množství pastevní píce (1% živé hmotnosti nebo 2,5 kg
sušiny), toto odstávče by konzumovalo 135% z jeho požadavků na stravitelnou vlákninu, což je již
množství, které by mohlo způsobovat problémy.
Abychom redukovali příjem energie, vojtěškové seno by mělo být vyloučeno, za předpokladu, že je
pastva skutečně plnohodnotná. Pokud by bylo hříbě ustájeno a bylo by nutné krmení senem, luční seno
by bylo mnohem vhodnější. Přídavek jádra by měl být redukován asi na 3 kg/den. Při tomto množství
přijatého jádra bude odstávče potřebovat kolem 3.3 kg sušiny ve formě píce pro zajištění úrovně růstu
0.80 kg/den, má-li být krmná dávka dobře vyvážená.
Někdy jsou rostoucím koním jako doplnění pastvy nabízeny nesprávně obohacené koncentráty.
Problém se vyskytuje zvláště tam, kde píci tvoří hlavně vojtěška nebo jetel. Většina koncentrátů pro
mladé koně je totiž vytvořena tak, aby obsahovala množství minerálů a bílkovin potřebné pro doplnění
travní píce.
Příkladem může být dvanáctiměsíční hříbě (315 kg ž.hm; 500 kg hmotnost v dospělosti; průměrný
přírůstek 0.50 kg/den), které je chováno bez přístupu na pastvinu. Jedinou dostupnou pící je
vojtěškové seno zkrmované v množství odpovídající 1,5 % jeho hmotnosti (4,72 kg/den). Při tomto
množství přijaté píce potřebuje hříbě dodat kolem 2,5 kg jádra na den. Pokud by byla použita běžná
krmná směs s obsahem 14 % bílkovin určená pro doplnění travní píce, krmná dávka by byla z mnoha
důvodů nevyhovující. Příjem vápníku by odpovídal 183 % jeho potřeby s poměrem vápníku a fosforu
2,9:1. Toto by nemusel být problém, ale množství zinku a fosforu v krmné dávce bude velmi nízké.
Protože vápník interferuje se vstřebáváním těchto prvků, může být u hříběte zvýšené riziko vzniku
vývojových ortopedických onemocnění z nedostatku zinku nebo fosforu. Řešením je krmit
koncentráty, které jsou lépe vyvážené pro sestavení krmné dávku tvořené senem z leguminóz.
Například mnohem vhodnější by byl koncentrát s obsahem 12 % bílkovin, 0,4 % kalcia, 0,9 % fosforu
a 180 ppm zinku.
Nejčastějšími příčinami nesprávného zásobování minerály jsou podávání neobohacených nebo
nedostatečně obohacených jadrných směsí, podávání správně obohacených krmiv v množství nižším
než je doporučení výrobce nebo míchání obohacených směsí s čistým obilím. Tyto chyby v krmení
mohou být upraveny zařazením vyvážených a dobře obohacených jadrných suplementů.
Například šestiměsíční odstávče (200 kg ž.hm; 400 kg hmotnost v dospělosti; průměrný přírůstek 0,60
kg/den) je krmeno jadrnou směsí s 10 % bílkovin, která je určená pro dospělé koně v množství 3
kg/den. Hříbě dostává také luční seno s odhadovaným příjmem 2,3 kg/den. Tato krmná dávka je
deficitní na bílkoviny, vápník, fosfor, zinek a měď. Hříbě bude náchylné ke vzniku fyzitidy a může
mít hrubou, nekvalitní srst. Jsou zde dva způsoby, jak korigovat tento problém. Je možné použít
vhodně formulovanou jadrnou směs s obsahem 14 - 16% bílkovin a adekvátním množstvím minerálů
nebo 1 kg 10% jadrné směsi zaměnit za 1 kg balancovaných (vyvážených) pelet. Tento typ
doplňkového krmiva typicky obsahuje 25% až 30 % bílkovin, 2,5 – 3,0% vápníku, 1,75 – 2 % fosforu,
125 až 175 ppm mědi a 375 až 475 ppm zinku. Je to neobyčejně užitečný typ doplňku ke korigování
deficitních krmných dávek.
DVOULETÍ KONĚ
Nutriční nároky dvouletých koní, kteří jsou v tréninku, nebyly dosud důsledně prostudovány.
Požadavky těchto koní jsou z větší části odvozené kombinací údajů o nutričních potřebách pro růst a
pro výkon. Vysoce kvalitní koncentráty obsahují odpovídající množství bílkovin, vápníku a fosforu
pro dvouleté koně, pokud jsou krmeni poměrně velkým množstvím, aby byly pokryty zvláštní
energetické nároky na výkon. Pokud je dvouletý kůň obzvláště dobře krmitelný (zachovává si
optimální hmotnost při malém množství krmiva), pak může být zajištěna i suplementace vitamíny a
minerály.
VÝŽIVA CHOVNÝCH KLISEN
Nutriční požadavky chovných klisen mohou být rozděleny do tří stádií podle fáze reprodukce. První
stádium začíná koncepcí a trvá přibližně až do sedmého měsíce gestace. Do této kategorie spadají i
jalové a březí klisny, které pod sebou nemají hříbě. Druhé stádium zahrnuje poslední trimestr březosti,
což je zhruba od sedmého měsíce březosti do ohřebení. Poslední stádium je laktace, období, které trvá
čtyři až šest měsíců po ohřebení. Nejčastější chyby, které se dělají v krmení chovných klisen, jsou
překrmování během časné březosti a nedostatečné krmení během laktace.
ČASNÁ BŘEZOST
Koňský plod neroste během celých jedenácti měsíců březosti stejnou rychlostí. Během prvních pěti
měsíců je plod malý. Ještě v sedmém měsíci březosti má plod pouze kolem 20 % hmotnosti při
narození. Protože toto odpovídá méně než 2 % hmotnosti klisny, nutriční požadavky plodu jsou
nepatrné v porovnání s vlastními požadavky matky na záchovu. Z toho důvodu může být klisna
krmena v podstatě stejně, jako když nebyla březí. Chovatelé často zvyšují dávku krmiva poté, co je
klisna prohlášena za březí, s odůvodněním, že teď „žere za dva.“ Zvyšování krmné dávky je zbytečné
a může vést k obezitě a problémům s ohřebením, obzvláště pokud má klisna během časné březosti
přístup na vysoce kvalitní pastvu.
POZDNÍ BŘEZOST
Po sedmi měsících březosti se začíná plod rychle vyvíjet a jeho nutriční požadavky jsou významně
větší, než jsou požadavky klisny na záchovu, proto by její krmná dávka měla být upravena. Požadavky
na stravitelnou vlákninu se zvyšují pouze asi o 15 % oproti časné březosti. Nároky na bílkoviny a
minerální látky se zvyšují v mnohem větším rozsahu. K tomu dochází proto, že tkáně plodu, které se
syntetizují během této doby, obsahují poměrně velké množství bílkovin, vápníku a fosforu. Zásobení
mikroprvky má v tomto období také zásadní význam, protože plod si hromadí v játrech zásoby železa,
zinku, mědi a manganu pro využití v období po porodu. Tato nutriční strategie hříběte ukládat si
mikroprvky během březosti se vyvinula proto, že kobylí mléko obsahuje poměrně nízké hladiny
mikroelementů.
Klisny v pozdním stadiu březosti jsou často překrmovány energií ve snaze poskytnout jim dostatečné
množství bílkovin a minerálních látek pro vývoj hříběte. Pokud klisna během pozdní gestace ztuční,
měla by být převedena na krmivo, které má větší koncentraci bílkovin a minerálů, takže může být na
den krmeno menší množství. Tak se sníží její příjem energie, zatímco bude zajištěn adekvátní přísun
ostatních klíčových živin.
LAKTACE
Nutriční požadavky klisny se významně zvyšují po ohřebení. Během prvních tří měsíců laktace klisny
denně produkují mléko v množství odpovídajícímu 3 % jejich hmotnosti. Toto mléko je bohaté na
energii, bílkoviny, vápník, fosfor a vitamíny. Z toho důvodu by klisna měla být krmena dostatkem
jádra, aby byly splněny její značně zvýšené nutriční požadavky. Klisny během rané laktace většinou
potřebují kolem 4,5 až 6,5 kg jádra na den v závislosti na typu a kvalitě píce, kterou dostávají. Jadrná
směs by měla být obohacena dodatečnými živinami tak, aby byly pokryty požadavky laktující klisny.
Obohacení stopovými prvky není až tak důležité, protože mléko obsahuje nízké hladiny těchto prvků a
výzkum ukázal, že vyšší přídavek mikroprvků do krmné dávky nezvýší jejich obsah v mléce. Vápník a
fosfor jsou minerály, které mají během laktace primární význam. Příjem jádra by měl být během
posledních týdnů březosti postupně zvyšován, aby klisna dostávala téměř stejné množství, jaké bude
potřebovat pro produkci mléka v době po porodu. Měli bychom se vyhnout rychlému zvýšení dávky
jádra po porodu, protože to může způsobit koliku nebo schvácení. Produkce mléka začíná klesat
přibližně po třech měsících laktace a příjem jádra může být redukován tak, aby byla klisna udržována
v požadované kondici.
MANAGEMENT PO ODSTAVU
Doba bezprostředně po odstavu je velice důležitá z hlediska ovlivnění kondice klisny. Kvůli velkým
nárokům, které jsou na klisnu kladeny během laktace, může být nutné umožnit klisně obnovit
energetické zásoby. Za účelem podpořit zaprahnutí klisny (tj. zastavit produkci mléka) by měla být
krmná dávka snížena týden před a dva týdny po odstavu. Pokud je klisna v dostatečné kondici, může
být poslána na dobrou pastvinu a krmena podobně jako jalové klisny nebo kobyly v raném stádiu
březosti. Pokud je klisna hubená, je toto nejvhodnější doba pro podporu přírůstku na váze tak, aby
vstupovala do dalšího reprodukčního cyklu s dostatečnými energetickými zásobami.
VÝŽIVA PRACOVNÍCH KONÍ
Pokud krmíme pracovního koně, prvořadým předmětem našeho zájmu je energie. U koní
podrobovaným střední nebo intenzivní zátěži nebude samotná píce pokrývat energetické nároky.
Energie poskytovaná pracovním koním by měla být směsí různých zdrojů energie a měla by obsahovat
nestrukturální sacharidy (škrob), fermentovatelnou vlákninu a přidaný tuk.
Pracovní koně by měli být krmeni tak, aby byly zajištěny požadavky na typ zátěže, kterou vykonávají.
Pro zátěž vysoké intenzity a krátkého trvání (dostihy plnokrevníků a koní plemene Quarter horse) jsou
sacharidy a tuky žádoucím zdroje energie. Naopak pro koně využívané v zátěži nízké intenzity a
dlouhého trvání (endurance) přinášejí největší užitek energetické zdroje bohaté na tuk a vlákninu.
Koně využívaní pro zátěž střední intenzity a střední délky (parkurové skákání, military a reining)
podávají optimální výkon, pokud dostávají kombinaci škrobů, tuků a vlákniny.
Nejlepší přístup k zajištění výživových nároků je používat dobře obohacená základní krmiva raději než
opracovené obilniny nebo jadrné směsi s vitamínovominerálními doplňky. Ve většině výživových
programů pro koně v zátěži nejsou bílkoviny kritickým prvkem. Pokud krmivo dostatečně splňuje
energetické požadavky, nároky na bílkoviny jsou většinou pokryty stejně dobře. Problémové oblasti
z hlediska hodnocení krmných dávek pro pracovní koně je nedostatečný příjem energie, nedostatečný
příjem mikroprvků a suboptimální příjem sena nebo pastvy.
VÝŽIVA GERIATRICKÝCH (STARÝCH) KONÍ
Přestože většina starých koní (nad 20 let věku) je schopna zachovávat tělesnou kondici a zdraví na
normální záchovné krmné dávce, poměrně často se u těchto koní vyskytuje hubnutí. Problémy se
zuby, parazité, hypofyzární dysfunkce nebo chronická bolest jsou některé z problémů, které mohou
bránit příjmu nebo trávení krmiva.
Pokud koně nemají žádné onemocnění s výjimkou zubních abnormalit (to neplatí chybí-li značný
počet zubů) nebo dysfunkce hypofýzy, nejlepší volbou jsou pravděpodobně koncentráty vytvořené
speciálně pro staré koně. Tato krmiva bývají označována jako „senior“ a jsou většinou doplněna o více
vitamínů rozpustných ve vodě, více vápníku a fosforu než jiná krmiva. Typicky obsahují 12 až 16 %
bílkovin a vysoce kvalitní zdroje vlákniny. Často se v těchto krmivech používají alternativní zdroje
energie jako cukrovarské řízky a olej.
Pokud koně nejsou schopni žvýkat stébelnaté seno, mohou dostávat jako zdroj píce máčené senné
pelety. Pokud je starý kůň postižen renální nebo hepatální dysfunkcí, měla by mu být nabídnuta dieta
s nižším obsahem bílkovin a vyšším obsahem sacharidů. Pro koně s onemocněním jater jsou vhodným
zdrojem vlákniny cukrovarnické řízky, nicméně neměly by být zkrmovány koním s renálním
onemocněním, protože obsahují příliš mnoho vápníku. Rostlinný olej může být podáván pro zvýšení
kalorického obsahu krmné dávky pro koně s onemocněním ledvin, ale je naprosto nevhodný pro koně
s dysfunkcí jater kvůli riziku hyperlipidémie.
Obecná pravidla nutričního managementu
Vždy umožněte koním neomezený přístup k čisté, čerstvé vodě. Možná výjimka je po intenzivní
námaze, kdy by měl být příjem vody pozorně monitorován a koně by měli pít pravidelně pouze malá
množství, dokud se jejich tělesná teplota nevrátí do normálu.
Dietu u koní by měla tvořit v první řadě píce, buď pastva nebo seno. Mnoho koní zůstává v optimální
tělesné kondici, pokud jsou chováni celodenně na pastvě. Pokud je pasení omezeno prostorem nebo
počasím, koním může být podáváno luční nebo leguminózní seno pro pokrytí jejich nároků na
vlákninu.
Všechna krmiva podávaná koním by měla být vysoce kvalitní a neměla by obsahovat prach, hlínu a
cizí tělesa. To platí pro obilí a jadrné směsi stejně jako pro seno. Pokud hodnotíme seno, je dobré
vybírat balíky, kde je více lístků než stébel. Listy rostlin obsahují nejvíce živin a jsou lépe stravitelné
než stébla.
V pravidelných intervalech sledujte tělesnou kondici. Hodnocení tělesné kondice je nejlepší způsob
jak posuzovat kalorickou dostatečnost krmné dávky. Obecně, pokud koně nedostávají dostatek kalorií
pro pokrytí fyziologických nároků tak hubnou a ti, kteří konzumují více kalorií než je nutné, tloustnou.
Akceptovaný systém hodnocení kondice je zobrazen v tabulce 6.
Zatímco pro některé koně může být vhodná krmná dávka tvořená jenom pící, mnozí budou potřebovat
jadrné krmivo pro zajištění energie a živin pro růst, práci a reprodukci. Krmte malé množství jadrných
krmiv a nepodávejte více jak 2,5 kg na jedno krmení (pro 500 kg koně). Pokud se krmí najednou více
jádra, mohou se objevit gastrointestinální poruchy.
Krmte koně podle pravidelného plánu. Pokud koně nemají neustálý přístup k píci, měla by jim být
nabídnuta nejméně dvakrát nebo třikrát za den. V závislosti na celkovém objemu krmiva, jádro může
být podáváno jednou denně (pokud je dávka 2,5 kg či méně) nebo rozděleně do dvou nebo třech
krmení.
Změny ve výživě provádějte pomalu, nejlépe během sedmi až deseti dnů. Začněte přimícháním malé
porce nového krmiva do staré krmné dávky, zvyšujte postupně množství nového krmiva a snižujte
množství starého, dokud není přechod kompletní. Tento postup umožní mikrobům ve střevě adaptovat
se na nové krmivo a minimalizuje riziko koliky nebo jiných trávicích poruch.
Tabulka 6: Hodnocení stupňů tělesné kondice u koní (NRC, 2007)
Stupeň
1 Podvýživa
2 Výrazná vyhublost
3 Vyhublost
4 Lehká kondice
5 Střední kondice
6 Mírná nadváha
7 Nadváha
8 Obezita
9 Extrémní obezita
Popis
Zvíře extrémně vyhublé; trnové výběžky, žebra, kořen ocasu,
kyčelní a sedací hrbol značně prominují; kostní podklad
kohoutku, ramenních kloubů a krku je snadno rozeznatelný,
nelze nahmatat žádnou tukovou tkáň.
Zvíře vyhublé; tenká vrstva tuku nad bází trnových výběžků;
příčné výběžky bederních obratlů jsou hmatné; trnové
výběžky, žebra, kořen ocasu, kyčelní a sedací hrbol prominují;
kohoutek, lopatka a struktury krku jsou výrazně rozeznatelné.
Nahromadění tuku přibližně do poloviny trnových výběžků;
příčné výběžky nejsou hmatné; tenká vrstva tuku nad žebry;
trnové výběžky a žebra jsou snadno rozeznatelné; kořen
ocasu prominuje, ale zrakem nelze rozpoznat jednotlivé
obratle; kyčelní hrbol se zdá zaoblený, ale je dobře znatelný;
sedací hrbol není patrný; kohoutek, lopatky a krk výrazné.
Lehce vyvýšený hřeben podél páteře; slabě znatelné obrysy
obratlů; kořen ocasu prominuje, kolem lze nahmatat tuk,
kyčelní hrbol není patrný; kohoutek, ramena a krk nejsou
zjevně hubené.
Hřbet je plochý (žádná rýha nebo hřeben); žebra nelze
rozpoznat zrakem ale jsou snadno hmatná; tuk kolem kořene
ocasu začíná být houbovitý; kohoutek se zdá zaoblený nad
trnovými výběžky; lopatky a krk souvisle splývají s linií těla.
Může mít mělkou rýhu podél hřbetu; tuk nad žebry je
houbovitý; tuk kolem kořene ocasu měkký; tuk se začíná
ukládat po stranách kohoutku, za lopatkami a po stranách
krku.
Podél hřbetu může mít rýhu; jednotlivá žebra jsou hmatná, ale
prostor mezi žebry je vyplněn tukem; tuk kolem kořene ocasu
je měkký; tuk se ukládá po stranách kohoutku, za lopatkami a
podél krku.
Rýha podél hřbetu; je obtížné nahmatat žebra;tuk kolem
kořene ocasu je velmi měkký; oblast kolem kohoutku vyplněna
tukem; oblast za lopatkami vyplněna tukem; zřetelné ztluštění
krku; tuk se ukládá na vnitřní straně stehen.
Zřetelná rýha podél hřbetu; ostrůvky tuku nad žebry;
vyboulený tuk kolem kořene ocasu, podél kohoutku, za
lopatkami a podél krku; tuk na vnitřní straně stehen se může
navzájem dotýkat; slabiny vyplněné tukem.
SEZNAM LITERATURY
Bridges, C.H., and E.D. Harris. 1988. Experimentally induced cartilaginous fractures (osteochondritis dissecans)
in foals fed low-copper diets. J. Am. Vet. Med. Assoc. 193:215-221.
Brinsko S.P., D.D. Varner, C.C. Love, T.L. Blanchard, D.C. Day, and M.E. Wilson. 2003. Effect of feeding a
DHA-enriched nutriceutical on motion characteristics of cooled and frozen-thawed stallion semen. In: Proc. 49th
Amer. Assoc. Equine Pract. Ann. Conv., New Orleans, LA. pp. 350-352.
Brown-Douglas, C.G., J.D. Pagan, A. Koch, and S. Caddel. 2007. The relationship between size at yearling sale,
sale price and future racing performance in Kentucky Thoroughbreds. In: Proc. 20 th Equine Sci. Soc. Symp.,
Hunt Valley, MD, pp. 153-154.
Crandell, K. 2001. Vitamin requirements in the horse. In: Advances in Equine Nutrition II. Pagan, J.D. and R.J.
Geor (Ed.). Nottingham University Press, UK. pp. 305-315.
Dunnett, C. 2005. Dietary lipid form and function. In: Advances in Equine Nutrition III. Pagan, J.D. (Ed.).
Nottingham University Press, UK. pp. 37-54.
Duren, S.E., and K. Crandell. 2001. The role of vitamins in growth of horses. In: Advances in Equine Nutrition
II. Pagan, J.D. and R.J. Geor (Ed.). Nottingham University Press, UK. pp. 169-177.
Erickson, H.H., T.S. Epp, and D.C. Poole. 2007. Review of alternative therapies for EIPH. In: Proc. 53 rd Amer.
Assoc. Equine Pract. Ann. Conven., Orlando, FL. pp. 68-71.
Glade, M.J., S. Gupta, and T.J. Reimers. 1984. Hormonal responses to high and low planes of nutrition in
weanling Thoroughbreds. J. Anim. Sci. 59:658.
Graham, P.M., E.A. Ott, J.H. Brendemuhl, and S.H. TenBroeck. 1994. The effect of supplemental lysine and
threonine on growth and development of yearling horses. J. Anim. Sci. 72:380-386.
Hurtig, M., S.L. Green, H. Dobson, Y. Mikuni-Takagaki, and J. Choi. 1993. Correlative study of defective
cartilage and bone growth in foals fed a low-copper diet. Equine Vet. J. 16:66-73.
Manhart, D.R., B.D. Scott, E.M. Miller, C.M. Honnas, D.M. Hood, J.A, Cloverdale, and P.G. Gibbs. 2007. In:
Proc. 20th Equine Sci. Soc. Symp., Hunt Valley, MD. pp. 11-12.
NRC. 2007. Nutrient Requirements of Horses. 6th rev. ed. Washington, DC: National Academy Press.
Ott, E.A., R.L. Asquith, J.P. Feaster, and F.G. Martin. 1979. Influence of protein level and quality on growth and
development of yearling foals. J. Anim. Sci. 49:620-626.
Ott, E.A., R.L. Asquith, and J.P. Feaster. 1981. Lysine supplementation of diets for yearling horses. J. Anim. Sci.
53:1496-1503.
Ott, E.A., and J. Kivipelto. 2002. Growth and development of yearling horses fed either alfalfa or coastal
bermudagrass hay and a concentrate formulated for bermudagrass hay. J. Equine Vet. Sci. 22:311-319.
Pagan, J.D. 1998a. Carbohydrates in equine nutrition. In: Advances in Equine Nutrition. Pagan, J.D. (Ed.).
Nottingham University Press, UK. pp. 29-41.
Pagan, J.D. 1998b. Computing horse nutrition: How to properly conduct an equine nutrition evaluation. In:
Advances in Equine Nutrition. Pagan, J.D. (Ed.). Nottingham University Press, UK. pp. 111-123.
Pagan, J.D. 1998c. Electrolytes and the performance horse. In: Advances in Equine Nutrition. Pagan, J.D. (Ed.).
Nottingham University Press, UK. pp. 201-204.
Pagan, J.D. 1998d. Protein requirements and digestibility: A review. In: Advances in Equine Nutrition. Pagan,
J.D. (Ed.). Nottingham University Press, UK. pp. 43-50.
Pagan, J.D. 2001. Micromineral requirements in horses. In: Advances in Equine Nutrition II. Pagan, J.D. and
R.J. Geor (Ed.). Nottingham University Press, UK. pp. 317-327.
Pagan, J.D. 2005. Managing growth for different commercial end points. In: Advances in Equine Nutrition III.
Pagan, J.D. (Ed.). Nottingham University Press, UK. pp. 319-326.
Pagan, J.D., and D. Nash. 2006. Managing growth to produce a sound athletic horse. In: Proc. 15 th Ann.
Kentucky Equine Research Conf., Lexington, KY, pp. 71-81.
Pagan, J.D., R.J. Geor, S.E. Caddel, P.B. Pryor, and K.E. Hoekstra. 2001. The relationship between glycemic
response and the incidence of OCD in Thoroughbred weanlings: A field study. In: Proc. 47 th Amer. Assoc.
Equine Pract. Ann. Conven., San Diego, CA, pp. 322-325.
Pagan, J.D., S.G. Jackson, and S. Caddel. 1996. A summary of growth rates of Thoroughbreds in Kentucky.
Pferdeheilkunde 12:285.
Pagan, J.D., A. Koch, S. Caddel, and D. Nash. 2007. Size of Thoroughbred yearlings presented for auction at
Keeneland sales affects selling price. Pp. 234-235 in Proc. 19th Equine Sci. Soc. Symp., Tucson, AZ.
Pearce, S.G., E.C. Firth, N.D. Grace, and P.F. Fennessy. 1998a. Effect of copper supplementation on the
evidence of developmental orthopaedic disease in pasture-fed New Zealand Thoroughbreds. Equine Vet. J.
30:211-218.
Pearce, S.G., N.D. Grace, E.C. Firth, J.J. Wichtel, S.A. Holle, and P.F. Fennessy. 1998b. Effect of copper
supplementation on the copper status of pasture-fed young Thoroughbreds. Equine Vet. J. 30:204-210.
Portier, K., B. DeMoffarts, N.J. Fellman, N. Kirschvink, C. Motta, C. Letellierw, A. Ruelland, E. Van Erck, P.
Lekeux, and J. Couder. 2006. The effects of dietary omega-3 and antioxidant supplementation on erythrocyte
membrane fatty acid composition and fluidity in exercising horses. Equine Vet. J. (Suppl.) 36:279-284.
Ralston, S.L. 1995. Postprandial hyperglycemia/hyperinsulinemia in young horses with osteochondritis
dissecans lesions. J. Anim. Sci. 73:184 (abstract).
Schryver, H.F. 1990. Mineral and vitamin intoxication in horses. Vet. Clin. North Am. Equine Pract. 6:295-318.
Schryver, H.F., H.F. Hintz, and P.H. Craig. 1971. Phosphorus metabolism in ponies fed high phosphorus diet. J.
Nutr. 101:259-264.