Plán péče - Krajský úřad

Transkript

Plán péče
o: přírodní rezervaci Meandry Smědé
na období: 2007-2016
(aktualizované znění 2012)
Plán péče o PR Meandry Smědé
Obsah
1. Základní identifikační a popisné údaje ..............................................................................3
1.1 Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN: ......................................3
1.2 Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ:..................................................................3
1.3 Územně-správní členění, překryv s jinými CHÚ, Natura 2000: ................................3
1.4 Vymezení území podle současného stavu KN: ..........................................................3
1.5 Výměra území a jeho ochranného pásma ...................................................................3
1.6 Hlavní předmět ochrany .............................................................................................4
1.7 Dlouhodobý cíl péče...................................................................................................9
2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany ........................12
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů ...............................12
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti
v minulosti ......................................................................................................................20
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ................23
2.4 Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti........................................................23
2.5 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch ..........................................................25
2.5.1 Základní údaje o lesích ..........................................................................................25
2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do ZCHÚ a
závěry pro další postup ...................................................................................................32
2.7 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize.............34
3. Plán zásahů a opatření.....................................................................................................36
3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ ............................36
3.1.1 Rámcové zásady péče o území ..............................................................................36
3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území ....................................39
4. Závěrečné údaje ...............................................................................................................41
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací) ..................................................................................42
4.2 Použité podklady a zdroje informací ........................................................................43
4.3 Seznam mapových listů ............................................................................................43
4.4 Seznam používaných zkratek ...................................................................................44
4.5 Plán péče zpracoval ..................................................................................................44
Seznam příloh.......................................................................................................................45
RNDr. Richard Višňák, Ph.D.
biologické a ekologické průzkumy
Strana 2
1. Z ÁKLADNÍ
IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE
1.1 Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN:
1944, přírodní rezervace, Meandry Smědé, IV – řízená rezervace
1.2 Platný
vydal:
číslo:
dne:
právní předpis o vyhlášení ZCHÚ:
Okresní úřad Liberec
Nařízení č. 2/98
20. 5. 1998
1.3 Územně-správní členění, překryv s jinými CHÚ, Natura 2000:
kraj:
Liberecký
obec s rozšířenou působností: Frýdlant v Čechách
obec:
Višňová, Černousy
katastrální území:
Andělka, Předlánce, Boleslav, Černousy
národní park:
chráněná krajinná oblast:
jiný typ chráněného území:
–
–
–
Natura 2000
ptačí oblast:
–
evropsky významná lokalita: CZ-0513256 Smědá1 (celé území PR kromě svahového lesa,
zahrnuje i navazující úseky toku Smědé od Frýdlantu pod státní hranici s Polskem)
1.4 Vymezení území podle současného stavu KN:
Parcelní vymezení viz příloha č. 1 (mapa) a č. 2 (tabulkové výpisy).
Přírodní rezervace byla geometricky zaměřena v r. 1997, v r. 1998 bylo provedeno pruhové
značení a instalace devíti hraničních tabulí se státním znakem.
1.5 Výměra území a jeho ochranného pásma
tabulka 1
druh pozemku způsob využití
lesní pozemek
vodní plocha
vodní tok v korytě přiroz. nebo uprav.
rybník
zamokřená plocha
vodní plocha celkem
trvalý travní porost
ostatní plocha
jiná plocha
neplodná půda
ostatní komunikace
ostatní plocha celkem
výměra celkem (součet za parcely)
PR
17,3134
7,2788
0,4224
26,2860
33,9872
83,1087
0,7718
0,1674
2,0297
2,9689
137,3782
OP
PR+OP
0,1002
83,2089
0,0300
0,1974
0,0300
0,1302
2,9989
137,5084
údaje v hektarech
1 Předmětem ochrany je zde výskyt vzácné vážky klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia) a početné populace
mihule potoční (Lampetra planeri) a vranky obecné (Cottus gobio). Biotopy předmětem ochrany nejsou.
Strana 3
Dle zřizovacího výnosu (nařízení OkÚ v Liberci č. 2/96) činí výměra přírodní rezervace 137
ha, dle geodetického zaměření z r. 1997 přesně 137,0419 ha. Po součtu všech dotčených parcel, resp. jejich částí byla zjištěna hodnota o něco vyšší – 137,3782 ha (viz tabulka). K dílčím
nepřesnostem mohlo dojít při digitalizaci do ZCHÚ jen částečně zasahujících parcel.
Z hlediska druhu pozemků převažují trvalé travní porosty (60,5 % celkové výměry), vysoký
podíl mají i vodní plochy (24,7 %), menší měrou jsou zastoupeny lesní pozemky (12,6 %) a
jen okrajově (2,2 %) ostatní plochy. Vlastnické poměry jsou poměrně pestré, což lze vytušit
již z vysokého počtu zasahujících parcel (128). Více než polovinu výměry rezervace tvoří pozemky ve vlastnictví státu (největší podíl připadá na Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR –
cca 54 ha, tj. 39,3 %), téměř čtvrtina je ve vlastnictví obcí (především obce Višňová), zbylá
necelá čtvrtina (22,1 %) patří různým soukromým subjektům.
Ochranné pásmo rezervace je vymezeno pouze na nevelké ploše při jv. okraji území, v šířce
6 m od pravého břehu Smědé, jeho výměra činí výměře cca 0,13 ha.
Základní údaje o lese v ZCHÚ:
Lesy v přírodní rezervaci zaujímají výměru 17,2 ha, tj. cca 12,5 % plochy ZCHÚ.
Z hlediska lesnického členění náleží území do PLO 20 – Lužická pahorkatina, podoblasti 20b
Frýdlantská pahorkatina. Jedná se převážně o lesy obcí Černousy a Višňová, menší měrou o
lesy státní (LČR, LS Frýdlant) a soukromé, odd. 9, dílec B a odd. 10, dílec G.
1.6 Hlavní předmět ochrany
1.6.1 Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu
„Posláním přírodní rezervace je
a) zachování úseku toku s přirozeným charakterem říčního koryta, tj. vyvíjejícími se meandry a slepými rameny a ochrana biotopů, touto činností podmíněných;
b) zachování lesních, vodních, mokřadních a nivních ekosystémů s přirozenými a přírodě
blízkými společenstvy, jejichž součástí je velký počet zákonem chráněných druhů rostlin
a živočichů.“ (citace čl. 1, odst 2 Nařízení OkÚ v Liberci č. 2/98).
1.6.2 Hlavní předmět ochrany – současný stav
A. Společenstva
název společenstva
vegetace říčních náplavů a pobřeží
vlhké a přeplavované nivní louky,
většinou druhově chudé
mokřadní lada v nivě Smědé
tabulka 2
podíl popis biotopu společenstva
plochy
16 % komplex společenstev říčního pobřeží a sukcesních
ploch kolem meandrů Smědé – cf. Phalaridion
arundinaceae, Salicion triandrae, Salicion albae,
Senecion fluviatilis
35 % extenzivně sečené, degradující až zpustlé nivní
louky, v minulosti alespoň zčásti zkulturněné – sv.
Alopecurion pratensis s lok. přechody ke sv.
Arrhenatherion, Calthion a Molinion
8 % opuštěné vlhčí louky s expanzí Phragmites
australis, Phalaris arundinacea, Calamagrostis
canescens, Glyceria maxima, Carex acuta,
Filipendula ulmaria, Scirpus sylvaticus aj. – sv.
Calthion, Phragmition, Caricion gracilis; Salicion
cinereae
Strana 4
název společenstva
podíl popis biotopu společenstva
plochy
vegetace stojatých vod a jejich pobřeží
7 % pobřežní rákosiny a příbuzná společenstva
(Phragmition, Caricion gracilis, SparganioGlycerion), nesouvislá vegetace vodního sloupce a
hladiny (Lemnetea, Potametea)
fragmenty mokřadních a nivních olšin
2 % sukcesně mladé olšiny s přechody do vrbin nebo
listnatých hájů, jen místy s hodnotnějším E1 –
Alnion glutinosae, Alnion incanae
svahové háje
9 % komplex přirozených a polopřirozených lesních
společenstev nad pravým břehem nivy Smědé,
převážně dubohabrolipové háje, místy přecházející
do smíšených bučin, popř. suťových lesů, též
acidofilní fáze, vč. fragmentu kyselé doubravy –
Carpinion, Fagion, Luzulo-Fagion, GenistoQuercion
Zbytek do 100 % tvoří vegetace výrazně antropogenně narušená – zpravidla silně ruderalizované části luk a kulturní lesy, do jednotky „vegetace říčních náplavů a pobřeží“ byly zahrnuty i plochy výrazně ruderalizované, vč.
porostů neofytních druhů
B. Druhy
Rostliny
jméno druhu
tabulka 3
aktuální početnost/vitalita
početně na ploše
mnoha arů
stovky jedinců
bublinatka jižní
(Utricularia australis)
ďáblík bahenní
(Calla palustris)
dymnivka bobovitá
na několika
(Corydalis intermedia)
arech hojně
leknín bělostný
vzácně
(Nymphaea candida)
lilie zlatohlavá
stovky jedinců
(Lilium martagon)
ostřice šáchorovitá
?
(Carex bohemica)
ostřice pašáchor
tisíce jedinců
(Carex pseudocyperus)
rdest tupolistý
?
(Potamogeton obtusifolius)
šejdračka bahenní
?
(Zannichellia palustris)
st. ohro- popis biotopu
žení
C3/–
v litorálu Dubového rybníka
C3/§3
C4/–
pod hrází Dubového rybníka a v jižní části
litorálu
ve svahových hájích na více místech
C1/§2
tůň v Předláncích (vysazen)
C4/§3
ve svahových hájích na několika místech
C4/–
v pobřeží Dubového rybníka (non vidi)
C4/–
v jižní části litorálu Dubového rybníka na
velké ploše
ve vodách Dubového rybníka (Petřík in
litt.)
v Dubovém rybníce, bez bližší specifikace
(Petřík in litt.)
C2/–
C4/–
Strana 5
Živočichové
jméno druhu
Mollusca
Gyraulus rossmaessleri
Anodonta cygnea
Araneae
Arctosa cinerea
tabulka 4
výskyt možný
st. ohrožení
popis biotopu
CR
VU, §2
mokřady v jz. části nivy
Dubový rybník
EN
Clubiona brevipes
Entelecara congenera
Erigonella ignobilis
Marpissa radiata
Porrhomma pygmaeum
Walckenaeria kochi
Walckenaeria unicornis
Coleoptera: Carabidae
lokálně hojný
Bembidion fluviatile
NT
Bembidion litorale
lokálně hojný
EN
Bembidion modestum
Carabus ulrichi
Dyschirius intermedius
lokálně hojný
nehojný
nehojný
VU
§3
NT
lokálně hojný
velmi vzácný,
pouze dva nálezy u Předlánců
NT
NT
Perileptus areolatus
Thalassophilus
longicornis
Odonata
Cordulegaster boltonii
Ischnura pumilio
Lestes dryas
Ophiogomphus cecilia
Sympetrum pedemontanum
Sympterum striolatum
Mihulovci a ryby
lipan podhorní
mihule potoční
mokřadní lada
mokřadní lada
mokřadní lada
mokřadní lada
VU
NT
VU
EN, §2
EN
NT
EN, §1
VU, §3
EN, §3
střevle potoční
úhoř říční
VU, §3
NT
nezastíněné kolmé hlinité břehy Smědé bez
vegetace
nezastíněné písčitohlinité až štěrkopísčité
břehy Smědé bez vegetace
nezastíněné štěrkopísčité břehy Smědé
louky v nivě Smědé
nezastíněné hlinité až hlinitopísčité břehy
Smědé bez vegetace
břehy Smědé, larva v písčitých náplavech
NT
mník jednovousý
piskoř pruhovaný
štěrkové náplavy Smědé, poslední nález v r.
1995 u Předlánců, lokalita zničena Povodím
Labe (ještě před vyhlášením PR)
v celém úseku Smědé
početná populace ve Smědé přímo v území
PR
výskyt na území PR (Švátora, 2004)
údaj získán od rybářů v roce 1995, Švátorou
(2004) nepotvrzen, ale možný
početná populace ve Smědé na území PR
údaj získán od rybářů v roce 1995, Švátorou
(2004) nepotvrzen, ale možný
Strana 6
jméno druhu
popis biotopu
vranka obecná
st. ohrožení
VU, §3
Obojživelníci
blatnice skvrnitá
NT, §2
čolek obecný
NT, §2
čolek velký
ropucha obecná
EN, §2
NT, §3
rosnička zelená
skokan hnědý
skokan skřehotavý
skokan štíhlý
Plazi
ještěrka obecná
NT, § 2
NT
NT, §1
NT, §2
výskyt prokázán pouze v rybníčku severně
od Dubáku
tůně, slepá ramena v nivě Smědé a v okolí
Dubáku
rybník Dubák, rybníček a tůně v jeho okolí
běžný druh po celém území PR, rozmnožování v tůních i v rybníku Dubák
v okolí rybníku Dubák
po celém území PR
rybník Dubák, rybníček a tůně v jeho okolí
rybník Dubák a tůně v jeho okolí
ještěrka živorodá
slepýš křehký
užovka obojková
Ptáci
bekasina otavní
bramborníček
černohlavý
bramborníček hnědý
břehule říční
NT, §2
LC, §2
LC, §3
čáp bílý
čejka chocholatá
NT, §2
EN, §2
VU, §3
LC, §3
NT, §3
NT, §3
VU
datel černý
chřástal polní
LC
VU, §2
chřástal vodní
jeřáb popelavý
VU, §2
CR, §1
koroptev polní
krkavec velký
krutihlav obecný
NT, §3
VU, §3
VU, §2
kulík říční
ledňáček říční
VU
VU, §2
potvrzený výskyt ve Smědé na území PR –
předmět ochrany EVL
na sušších, otevřených biotopech (železniční
násep)
po celém území na vlhčích biotopech
na sušších biotopech v celém území PR
po celém území PR v blízkosti vody
vzácně v mokřadech v nivě Smědé
pravidelně hnízdí na náspu žel. tratě u Filipovky, pouze 1 pár
na loukách v nivě Smědé
Černousy, v březích Smědé v roce 1995 malá kolonie na území PR, nově potvrzeno
hnízdění v r. 2012 – kolonie cca 50 párů
na loukách v nivě Smědé sbírá potravu, 2
hnízda na budovách v obci Višňová
v 90. letech hnízdila na poli u Filipovky na
území PR
v lesním porostu v okolí Dubáku
niva Smědé, hnízdí vzácně na nesečených
vlhkých loukách a mokřadech
Dubový rybník, porosty rákosu
Dubový rybník, pravidelné hnízdění od roku
2001, 2 páry
vzácně na loukách v celé nivě Smědé
pravidelně hnízdí
v posledních letech pravidelně v břehových
porostech Smědé
pravidelně hnízdil na dně vypuštěného rybníka, jinak hnízdí nepravidelně
v kolmých hlinitých březích Smědé hnízdí
pravidelně na území PR 2-3 páry, na Dubáku často při lovu potravy
Strana 7
jméno druhu
lejsek černohlavý
lejsek šedý
st. ohrožení
NT
LC, §3
luňák červený
CR, §1
morčák velký
moták pochop
moudivláček luční
CR, §1
VU, §3
NT, §3
orel mořský
CR, §1
orlovec říční
§1
pisík obecný
EN, §2
potápka malá
potápka rudokrká
rákosník velký
VU, §3
CR,§2
VU, §2
skorec vodní
slavík obecný
strakapoud malý
LC
LC, §3
VU
strakapoud prostřední
ťuhýk obecný
VU, §3
NT, §3
vlaštovka obecná
LC, §3
vodouš kropenatý
EN, §2
volavka popelavá
NT
výr velký
EN, §3
žluna šedá
žluna zelená
VU
LC
žluva hajní
LC, §2
Savci
bobr evropský
plch velký
VU, §2
§3
popis biotopu
hnízdí v dutinách v okolí Dubáku
v okolí rybníka Dubák hnízdí v dutinách
starších stromů u Dubáku a podél Smědé
v posledních letech stále častější výskyt i
v hnízdním období, přímo na území PR nehnízdí
břehy Smědé, doložené hnízdění 2006
Dubový rybník, pravidelně hnízdí 1-2 páry
prokázané hnízdění v roce 1995, v posledních letech z území vymizel, ojedinělý výskyt v r. 2005
pouze na tahu eventuálně v zimním období,
v hnízdním období se mohou vyskytovat
mladí nehnízdící ptáci
pouze na tahu, tento druh vůbec na území
ČR nehnízdí
Štěrkopísčité břehy Smědé, hnízdění nedoloženo, ale pravděpodobné
prokázané hnízdění na Dubáku v roce 2000
Dubový rybník pravidelně hnízdí několik
párů
Smědá
nepravidelně v břehových porostech Smědé
hnízdí v dutinách stromů v okolí Dubáku a
v břehových porostech Smědé
hnízdí v dutinách stromů v okolí Dubáku
křoviny po obvodu PR (železniční násep),
pouze zalétá za potravou z hnízdišť z okolních vesnic, na jaře po příletu nocuje v rákosinách, není předmětem ochrany
Dubový rybník pozorován i v hnízdním období, možné hnízdění
nepravidelně hnízdí na Dubáku a v okolním
lese
svahový les nad Smědou, hnízdí pravidelně,
není předmětem ochrany
hnízdí v okolí Dubového ryb.
v celé nivě, hnízdí v dutinách v břehových
porostech
V břehových porostech podél Smědé, jejích
slepých ramen a Dubáku, pravidelné
hnízdění
v širším území od r. 2011, jediný exemplář
Dubový rybník trvalý výskyt v okolí Dubáku, úkryty v dutinách v dubech na hrázi
Strana 8
jméno druhu
vydra říční
zajíc polní
st. ohrožení
VU, §2
NT
popis biotopu
stálý výskyt malé populace
kategorie ohrožení: CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, NT – téměř ohrožený, LC – málo
dotčený. Červené seznamy objektivněji vypovídají o stupni ohrožení druhu než kategorie ohrožení z vyhlášky
C. Útvary neživé přírody
útvar
meandrující tok Smědé
geologické podloží
holocénní náplavy
holocénní niva Smědé
umělá vodní plocha –
Dubový rybník
erozní svahy nad nivou
Smědé
rumburská žula, překryvy
deluviálních hlinitokam.
sedimentů, na plošině glacifluviální sedimenty
tabulka 5
popis výskytu útvaru
přirozený tok podhorské říčky vytvářející
v široké ploché nivě četné zákruty
s výraznými projevy boční eroze a sedimentací splavenin uvnitř zákrutů, křivka toku doznává rychlých změn vlivem opakujících se
povodní, četné pozůstatky původního koryta
(odstavená říční ramena a náplavové lavice
v různém stupni zazemnění)
cca 0,5 km široká říční niva vyplněná holocénními sedimenty různého stáří a zrnitosti,
víceméně rovinatá, místy zamokřená, se sítí
starších odvodňovacích příkopů
cca 500 let starý rybník o současné rozloze
asi 8 ha, s rozsáhlým litorálem a přírodními
břehy, cca 800 m dlouhá zemní hráz
s věkovitými duby
příkrý, ale poměrně krátký svah strmě vystupující při pravém okraji nivy Smědé, rozčlenění řadou erozních zářezů a roklí
s drobnými prameništi
1.7 Dlouhodobý cíl péče
Ochranářská problematika území je poměrně komplikovaná, neboť rezervace v sobě sdružuje
několik různorodých prostředí, jejichž vývoj v posledních desetiletích byl velmi specifický
a z hlediska ochranářských zájmů ne vždy ideální (viz zejména kap. 2.2)
V zásadě lze v PR Meandry Smědé vymezit čtyři komplexy biotopů: (a) tok Smědé s pobřežím, (b) louky v nivě Smědé, (c) Dubový rybník, (d) svahové háje nad nivou.
Tok Smědé. Přirozeně meandrující dolní tok s rozsáhle vyvinutým náplavovým reliéfem je
velmi dynamickým útvarem, podmíněným opakujícími se povodněmi. Vegetace zde není
dlouhodobě antropicky usměrňována, její sukcesi však blokují pravidelné povodňové disturbance. Rozsah hospodářsky neudržovaných ploch je místy značný a je důsledkem jak složitých reliéfových poměrů, tak i dosavadních způsobů zemědělského využívání přilehlých pozemků. Výrazně závadovým prvkem je zde masový výskyt invazních druhů rostlin (zejména
Rudbeckia laciniata, hojně i Solidago gigantea, S. canadensis, Helianthus tuberosus, Impatiens glandulifera, místy Aster sp., donedávna též Reynoutria japonica). Zoologicky jde
o prostředí s významným reliktním potenciálem (bezobratlí) a regionálně velmi cenný biotop
vodních živočichů (velmi různorodá ichtyofauna, početná populace mihule potoční, celoroční
výskyt vydry aj.). Přinejmenším esteticky rušivé je pravidelné ukládání naplavených odpadků,
ideální není ani čistota vody v řece (příležitostné znečišťování splaškovými vodami).
Strana 9
Cíl péče: Prvořadým úkolem je potlačení populací invazních rostlin. Značného úspěchu bylo již dosaženo u křídlatky (Reynoutria sp.), díky masivním a opakovaným zásahům. Tyto zásahy bude nutné rozšířit i na další, dosud méně potírané invazní druhy. Opatření mohou být
účinná jedině za předpokladů, že budou provedena s co největší intenzitou, současně budou
ošetřeny (tj. pravidelně sečeny) i přilehlé zemědělské pozemky a následně budou prováděny
pravidelné „udržovací“ zásahy, aby nedocházelo k recidivě invazí.
Samotný tok Smědé by měl být uchráněn od rušivých antropogenních zásahů, zejména pak od
obvyklé „údržby“ prováděné správcem toku. Řečiště Smědé si na území rezervace dosud podrželo víceméně přírodní charakter a vyjma krátkého úseku u Předlánců neexistují ani žádné
podstatnější hospodářské důvody k zásahům do reliéfu pobřeží.
Vegetaci v pobřeží Smědé lze ponechat sukcesi, zejména je potřebné ponechat stávající rozsah otevřených ploch, které jsou nezbytné pro přežívání některých druhů živočichů (zvl. reliktní fauny bezobratlých). V tomto smyslu je třeba i kriticky posuzovat i případné výsadby
hodnotnějších dřevin (viz dřívější záměry při vyhlašování rezervace).
Nivní louky. Jde o formaci v území plošně zcela převažující. Přinejmenším do poloviny 20.
století byla naprostá většina pozemků v nivě standardně obhospodařována jako louka nebo
střídavá pastvina. Postupně však docházelo k poklesu intenzity hospodaření až ke stavu, kdy
se většina travních porostů nachází ve víceméně zpustlém stavu. Tato situace je charakteristická pro poslední období a vyznačuje se převládnutím invazních a expanzivních druhů rostlin
v dříve pravidelně udržovaných porostech. Zaplavované nivní louky jsou vysoce produktivní
a ke svému udržení proto vyžadují vyšší frekvence sečí než jiné typy travních porostů. Eutrofizace nivních půd (do jisté míry přirozená) a bohaté zásoby diaspor invazních rostlin
v neudržovaném pobřeží Smědé jsou pak východiskem pro masivní ruderalizaci nedostatečně
obhospodařovaných ploch. Přestože se ochrana přírody snaží zasahovat tam, kde vlastníci dotčených pozemků selhávají, jsou tyto zásahy zatím spíše nedostatečné: nejvýše jedna seč ročně je pro nivní louky (navíc pro porosty již předtím v důsledku úpadku pravidelné péče ruderalizované) málo.
Cíl péče: Nynější způsob hospodaření v nivě je naléhavě nutné zlepšit. Nezamokřené a dopravně přístupné pozemky by měly být koseny nejméně jednou ročně, z hlediska botanické
kvality porostů jsou ideální dvě až tři seče za rok. Aby se zachoval i zoologický potenciál
území, je však zapotřebí seče rozfázovat tak, aby naráz nedošlo k pokosení celých rozsáhlých
ploch luk, vhodné je i cyklické střídání jedno- a dvojsečného využití. Na nezamokřených pozemcích lze připustit i přiměřené pastevní zatížení. Údržba by se měla dotknout i pozemků
zamokřených a dopravně obtížně přístupných, neboť na nich jsou degradační projevy nejmarkantnější. Zde je však třeba počítat s větší technickou náročností a s nižší intenzitou (frekvencí) zásahů.
Rybník Dubák a další vodní plochy. Jedná se o největší vodní nádrž ve Frýdlantské pahorkatině, která je ceněna především jako regionálně významné hnízdiště ptactva. Rybník
v dávnější minulosti střídavě pustl a byl obnovován, výsledkem posledního odbahnění (patrně
v 80. letech minulého století) je široký pruh vyhrnutého sedimentu v březích a zčásti i při návodní straně původní hráze. V důsledku prosakování hráze byla hladina v rybníce
v posledních letech snížena, což vedlo k rozmachu litorální vegetace a zmenšení vodní plochy. Po právě ukončené opravě hráze dojde v krátké době k plnému napuštění rybníka a obnově jeho funkce.
Cíl péče: Hospodaření na rybníce je třeba přizpůsobit zájmům ochrany přírody (tento požadavek je v současnosti snadno splnitelný vzhledem ke skutečnosti, že rybník spravuje AOPK
ČR). Rybochovné využití bude pouze extenzivní, s vyloučením přikrmování a hnojení. Manipulace s vodní hladinou bude prováděna tak, aby nebylo narušeno hnízdění ptáků. Výhledově
lze doporučit odtěžení části v minulosti vyhrnutých sedimentů, zejména na vnitřní straně hráRNDr. Richard Višňák, Ph.D.
Strana 10
ze. Dubová alej na hrázi rybníka by měla být zachována, staré odumírající stromy ponechány
na dožití a dle potřeby doplněny novou výsadbou. Dub červený postupně nahradit dubem letním.
Rybníček severně od Dubového rybníka je třeba opravit a vodní hladinu udržovat na poněkud
vyšší úrovni než dnes. Dále lze doporučit zbudování drobných vodních ploch v nivě (nových
tůní), které se mohou stát významným biotopem ochranářsky cenné fauny.
Svahové háje. Lesní společenstva v příkrém svahu nad pravým okrajem nivy Smědé představují cenný doplněk nivních biotopů. Z větší části jde o porosty relativně přirozeného složení,
v minulosti ovšem negativně ovlivněné přeměnou na hospodářský, převážně jehličnatý porost.
Jehličnatá příměs je v současnosti postupně vytlačována bohatým zmlazením autochtonních
listnatých dřevin. Dřívější degradační vlivy (např. lesní pastva či průhon dobytka lesem na
pastviště) jsou postupně zahlazovány. Část lesního porostu dosud tvoří porost s nepůvodní
dřevinnou skladbou – jde o porosty mladšího věku, zčásti založené na původně zemědělské
půdě.
Cíl péče: Z hlediska ochrany přírody je žádoucí postupná úprava druhové skladby porostů
směrem k přirozenému stavu, a to jak v rámci obnovních, tak i výchovných těžeb. Preferován
by měly být zejména buk, lípa, dub, popř. habr, při zachování smíšenosti porostů odpovídající
danému stanovišti. Tyto dřeviny by měly být uvolňovány na úkor smrku, borovice, břízy, olše
a modřínu; v omezené míře lze doporučit i jejich umělé zavádění (zejména buku). Bohatá vertikální struktura a věková diferenciace většiny porostů umožňuje provádění mírných těžebních zásahů bez nutnosti uplatnění holosečných prvků, které jsou z hlediska ochrany přírody
nežádoucí. Mladé porosty s převahou nepůvodních dřevin (smrk, olše) bude možné přeměnit
na vhodnější porostní směsi až v dlouhodobějším horizontu.
Strana 11
2. R OZBOR
STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ
S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů
Geomorfologie a geologie. Území přírodní rezervace náleží do Krkonošsko-jesenické soustavy, Krkonošské podsoustavy a celku Frýdlantská pahorkatina (hierarchie geomorfologických
jednotek a níže uvedenou charakteristiku viz DEMEK et al. 1987), její západní části.
Frýdlan tská p ahork a tina je členitou pahorkatinou při severním úpatí Jizerských hor. Její rozloha činí 241
km2, střední nadmořská výška je 359,4 m, střední sklon 3°45´. Geologickou stavbu tvoří převážně ruly a biotitické žuly krkonošsko-jizerského plutonu s proniky a příkrovy mladotřetihorních čedičů a znělců, které podmiňují izolované kupy vystupující nad mírně zvlněný reliéf. Vlivem pleistocénního zalednění byly starší sníženiny
zaplněny až 20 m mocnými glacifluviálními štěrkopísky, které jsou postupně vyklizovány erozně-denudačními
pochody. Nejvyšším bodem Frýdlantské pahorkatiny je Andělský vrch (572 m), dalšími významnými kótami
jsou Hřebenáč (566 m), Vyhlídka (512 m), Chlum (495 m), U rozhledny (399 m), Hradec (313 m).
Přírodní rezervace leží při obou březích říčky Smědé, v prostoru mezi Višňovou (resp. její
částí Předlánce) a Černousy (částí Boleslav). Většinu území tvoří rozlehlá holocénní niva, cca
500 (místy až 800) metrů široká, s minimálními výškovými rozdíly; nadmořská výška nivy na
území rezervace se pohybuje cca mezi 218 a 227 m. Reliéf se neznatelně sklání v ose toku tj.
přibližně od jihu na sever a dále kolmo na ní, nepravidelnosti tohoto generelního úklonu
podmiňují směr drobných vodotečí, z velké části umělého původu (odvodňovací příkopy).
Dynamiku reliéfu nivy výrazně zvyšuje velmi živý reliéf koryta Smědé. Neregulovaný tok
vytváří v nezpevněném podloží četné meandry, které se dále vyvíjejí procesy boční eroze
a sedimentace – na jedné straně se vytvářejí výrazné abrazní svahy 1-3 (-4) m vysoké, na straně druhé pak rozsáhlé hlinité a štěrkopísčité náplavy. Tyto pochody jsou výrazně urychlovány
pravidelně se opakujícími povodněmi v předjaří a často i v létě. Postupným překládáním koryta vznikají mrtvá říční ramena a tůně, ve výplních meandrů se vytváří členitý akumulační
reliéf. Tento reliéf je v současnosti patrně mnohem hojnější než v dřívějších dobách, kdy byl
průběžně sanován v rámci hospodářské údržby nivy.
Severní část nivy zaujímá Dubový rybník (vžitý název je Dubák), který patří k nejstarším
rybníkům na Frýdlantsku – zmiňován je již v 16. století. Jeho cca 800 m dlouhá hráz je pak
vedle tělesa železniční trati sledujícího západní okraj nivy, a s ní paralelní cesty v koruně protipovodňové hrázky, nejvýznamnějším vyvýšeným antropogenním útvarem v území. Zdrž
rybníka je oproti minulosti významně zmenšena vyhrnováním rybničního sedimentu – výsledkem posledního razantnějšího zásahu, patrně v 1. polovině 80. let minulého století, je cca
10 m široký pruh navážek v celé délce pobřeží, vč. návodního svahu hráze. K posunu pobřežní čáry místy došlo v ještě větším měřítku. Zdrž je v současnosti vyplněna množstvím sedimentu, který přispívá k masivnímu rozvoji litorální vegetace, jež dnes porůstá většinu vodní
plochy. Nedávno proběhlá oprava hráze má za cíl zvýšení vodní hladiny s cílem potlačení části porostů litorální vegetace, která se rozmohla v letech, kdy hráz propouštěla a hladina byla
trvale nízká. Odstraňování sedimentu bylo při jednáních před zahájením prací vlastníkem –
AOPK ČR – zamítnuto.
Pravý okraj nivy je na území rezervace ohraničen příkrým, později mírnějším svahem, cca 60200 m dlouhým (při svislé projekci), s převýšením do 50 metrů; nejvyšší bod území leží přibližně ve 272 m, poblíž kóty Za dvorem (280 m). Svah je zejména v jižní části bohatě erozně
rozčleněn hlubokými erozními stržemi a mírnějšími svahovými prohyby, se slabými pramennými polohami. Výrazně svažitý, avšak plošně omezený reliéf se nachází i při levém okraji
nivy, kde se tok Smědé dostává do souběhu se zářezem železniční trati.
Strana 12
Geologickou stavbu území tvoří většinou holocénní náplavy v nivě Smědé – silty, písky
a štěrky, v jejich podloží se nachází rumburská žula (kataklastická, zčásti zbřidličnatělá porfyrická hrubozrnná biotitická žula). Ta vystupuje v souvislém pruhu ve svazích nad pravým
břehem nivy (mimo území PR též nad levým). V akumulačních polohách mírnějších svahů je
překryta deluviálními hlinitokamenitými sedimenty, výše na plošinách je žula rozsáhle překryta glacifluviálními sedimenty sálského zalednění. Východně od rezervace je mapováno
menší těleso nefelinického bazanitu, jehož zvětraliny mohou ovlivňovat půdní pokryv
v blízkém lesním porostu zájmového území.
Půdy přírodní rezervace jsou v zásadě dvojího typu. Nivu Smědé vyplňují fluvizemě – nejčastěji fluvizem glejová, na štěrkových náplavech je rozšířena fluvizem psefitická, na písčitých náplavech se vyskytuje fluvizem arenická. Půdy se nacházejí v různém stupni pedogeneze, počínaje iniciálními stádii v mladém říčním reliéfu s minimální stratifikací a konče hlubokými humózními půdami v dlouhodobě stabilních částech nivy. Fluvizemě jsou v různém
stupni hydromorfně ovlivněny a v místech s trvalým zamokřením dosahujícím blízko povrchu
jsou vystřídány typickým glejem. Gleje jsou významně rozšířeny po obvodu Dubového rybníka a dále na západě území při Saňském potoku a v jz. části území pod tělesem polní cesty.
V okrajových částech nivy jsou pravděpodobně zastoupeny i pseudogleje.
Lesní půdy ve svazích ve východní části rezervace jsou převážně typu kambizemě, a to kambizemě typické, v konvexních polohách spíše kambizemě dystrické. Pří úpatí a ve svahových
prohybech je vyvinuta hlubší kambizem pseudoglejová, místy s vyšším podílem skeletu (náznaky přechodů do rankeru). V mírnějším reliéfu nad hranou svahů jsou půdy zahliněné, rázu
hnědozemě luvizemní, s mírným pseudoglejovým ovlivněním. Antrozemě zaujímají tělesa
komunikací a hráz rybníka, donedávna (léto 2006) i mezideponie zemin pod hrází.
Podnebí západní části Frýdlantské pahorkatiny je mírně teplé a vzhledem k nadmořské výšce
velmi vlhké. Dle Atlasu podnebí ČSR (1958) zde roční průměrné teploty v první pol. 20. století mírně překračovaly 8 °C, roční úhrny srážek se blížily 800 mm. Území je zařazeno do
mírně teplé oblasti s okrskem mírně vlhkým, s mírnou zimou, pahorkatinovým. QUITT (1971)
řadí západní část Frýdlantské pahorkatiny do poměrně teplého klimatického rajónu MT 9, na
rozdíl od výrazně chladnější a vlhčí východní části Frýdlantska, kde vymezuje rajón MT2.
Tabulka 6: Roční chod teplot a srážek na stanici Frýdlant (290 m) v letech 1901-1950
teploty (°C)
srážky (mm)
I
II
III
IV
-1,3
49
-0,6
43
3,3
45
7,9
62
V
VI
VII
VIII
IX
13,0 16,0 17,7 16,9 13,5
77
93
96 104 68
X
XI
XII
rok
IV-IX
X-III
8,3
60
3,7
56
0,4
49
8,2
802
14,2
500
–
302
Zdroj: VESECKÝ et al. 1961
Hydrologie. Osu území a současně velmi výrazný přírodní útvar tvoří řeka Smědá. Jedná se
o dolní část toku, který pramení ve východní části Jizerských hor (více zdrojnic v nadmořské
výšce nad 900 m), odkud strmě spadá zalesněným severním úbočím hor k Bílému Potoku
aHejnicím, u Frýdlantu překonává skalní úžinu a dále již pokračuje v mírném spádu při západním okraji Frýdlantské pahorkatiny až ke státními hranicím; na polském území protéká
přehradní nádrží Wilka/Witka a krátce poté se zprava vlévá do Lužické Nisy. Tok má na celé
délce průchodu územím rezervace přirozený meandrující charakter, bez výraznějších regulačních zásahů. V minulosti se na SZ území pod tratí nacházel jez, který způsoboval krátké vzdutí toku pro náhon do elektrárny v Boleslavi, břehy Smědé v Předláncích pak byly ještě
v relativně nedávné době zpevňovány kamenivem.
Tvořivá činnost toku probíhá neustále, v novější době snad ve větší míře než v minulosti: jejím výsledkem je velmi členitá křivka toku s erozními břehem a štěrkopísčitými náplavy, vč.
Strana 13
rozsáhlých fosilních útvarů v různé míře zahlazených následným vývojem. Tok je za normálních průtoků cca 10 m široký, koryto je vyplněno recentními štěrkovými, písčitými a hlinitými sedimenty, které v jesepních částech říčních zákrutů zasahují 5-15 metrů od břehů, dále do
nivy pak pokračuje starší a jen příležitostně přeplavovaný náplavový reliéf, víceméně překrytý vegetací.
V sv. části území se nachází Dubový rybník (Dubák), průtočný rybník o výměře cca 9 ha, založený před staletími na bezejmenném pravém přítoku Smědé. Od západu a jihozápadu je
vymezen cca 800 m dlouhou zemní hrází, na východní straně jej ohraničuje zalesněný svah.
Rybník má rozsáhle vyvinutý litorál zarostlý rákosem, ostřicemi a sítinami, které se zde přechodně rozšířily poté, co byla hladina rybníka po několik let snížena. V současné době (podzim 2006) je dokončována rekonstrukce hrázního tělesa, včetně opravy výpustního objektu
a rozdělovacího objektu na napájecím potoce. Stávající pobřeží je významně pozměněno
v důsledku vyhrnování rybničního sedimentu v minulosti (viz komentář ve stati Geomorfologie).
Severně od Dubáku leží drobný obtokový rybníček s dlouhodobě sníženou hladinou (poškozená boční hráz), zarůstající litorální vegetací. Dále se v území nacházejí tři tůně. Největší
z nich, zvaná Hvězdicová tůň, leží pod hrází Dubového rybníka, obklopena mladým olšovým
porostem. Je protáhlého tvaru, s dosti hlubokou vodou bez makrofytní vegetace. Druhá tůň
leží pod polní cestou v jižní třetině území. Jde o dávnější pozůstatek dřívějšího toku, o čemž
svědčí reliéf břehů i protažený tvar tůně. Otevřená vodní hladina o rozměru 30-40x8 m přechází do mělké vodní plochy zarostlé vodními rostlinami. Nejmenší, tzv. Čapkova tůň leží při
jižní hranici území. Je oválného tvaru, cca 20x15 m široká, obklopená porostem mladých dřevin a v zadní části s menším porostem rákosu.
Zvláštním typem vodních ploch jsou opuštěná říční ramena v sousedství recentního meandrujícího toku. Jsou závislá na periodických záplavách a vodní hladina v nich proto silně kolísá.
Stálá vodní hladina se udržuje snad pouze v relativně nedávno opuštěném meandru cca 400 m
jz. od břehu Dubového rybníka; další příbřežní sníženiny během roku vysýchají.
Niva Smědé byla v minulosti odvodněna soustavou otevřených příkopů, které byly zřejmě
ještě před dvaceti lety udržovány. Podzemní drenáž, která byla provedena např. na nivních
loukách jižně od Višňové, se území zřejmě vůbec nedotkla.
Fytogeografie. Lokalita náleží do obvodu Českomoravské mezofytikum a okresu 49. Frýdlantská pahorkatina. Květena Frýdlantské pahorkatiny je obecně dosti chudá, což je způsobeno převažujícím kyselým horninovým podložím (pleistocénní sedimenty a granitoidy)
v málo členitém reliéfu a vlhkém, relativně chladném podnebí. Charakteristický je výskyt subatlantů a demontánů. Bohatší květena je vázána na teplejší západní část fytochorionu
s četným výskytem bazaltických hornin – zde jsou hojněji rozšířeny hájové a mírně teplomilné druhy. Do tohoto prostoru přísluší i PR Meandry Smědé, kde šíření hájových prvků usnadňuje i údolní fenomén Smědé, komunikující s územím klimaticky teplejší Horní Lužice.
Významnější květenu na území rezervace (popř. v jejím blízkém okolí) tvoří zejména následující druhy:
a) rostliny lesní, víceméně indikující svaz Carpinion (popř. Tilio-Acerion): Actaea spicata,
Adoxa moschatellina, Anemone ranunculoides, Asarum europaeum, Brachypodium sylvaticum, Calamagrostis arundinacea, Circaea ×intermedia, Convallaria majalis, Corydalis
cava, Corydalis intermedia, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp., Lilium martagon, Melampyrum nemorosum, Melica nutans, Mercurialis perennis, Phyteuma spicatum, Polygonatum multiflorum, Pulmonaria obscura, Ranunculus lanuginosus, Silene dioica, Solidago
virgaurea, Stellaria holostea,
Strana 14
b) rostliny luční, vázané na nivní louky, popř. mokřadní lada (sv. Alopecurion pratensis,
Calthion, okrajově Molinion): Rorippa austriaca, Betonica officinalis, Selinum carvifolia,
Potentilla erecta, Sanguisorba officinalis, ? Juncus acutiflorus
c) rostliny vodních a mokřadních biotopů a jejich pobřeží: Carex pseudocyperus, Glyceria
maxima, Phragmites australis, Utricularia australis, Batrachium aquatile, Carex paniculata, Carex vulpina, Peucedanum palustre, Cicuta virosa (?), Laserpitium prutenicum (?),
Galium elongatum, Calla palustris, Iris pseudacorus, Nymphaea candida, Potamogeton
obtusifolius, Rumex aquaticus, Salix pentandra, Salix repens (?), Scutellaria galericulata,
Thalictrum aquilegiifolium, Valeriana excelsa subsp. sambucifolia, Zannichellia palustris.
Velmi výrazným prvkem květeny území – z ochranářského hlediska ovšem nežádoucím –
jsou druhy geograficky nepůvodní – neofyty. Z nich největšího rozšíření na území rezervace
v současnosti doznávají Rudbeckia laciniata a Solidago canadensis, k dosti hojným náleží
Impatiens glandulifera, Impatiens parviflora, Solidago gigantea, poměrně častý je Helianthus
tuberosus, jen lokálně roste Aster sp. a po opakovaných asanačních zásazích se jen sporadicky
vyskytuje Reynoutria japonica, popř. R. x bohemica.
Na dlouhodobě neudržovaných plochách se masivně šíří i nežádoucí domácí rostliny, které
lze tak označit jako expanzivní druhy. Nejhojnější jsou Carex brizoides, Phalaris arundinacea, Cirsium arvense, menší potenciál šíření vykazují Artemisia vulgaris, Arctium sp., Tanacetum vulgare, Elytrigia repens. Za expanzivní druh lze považovat i psárku (Alopecurus pratensis), která je sice přirozeně hojnou komponentou nivních luk, ale v podmínkách nedostatečné hospodářské péče značně zvyšuje svoji pokryvnost.
Potenciální přirozenou vegetaci většiny území tvoří komplex nivních společenstev zahrnující pobřežní vrbiny a olšiny (svazy Salicion triandrae, Salicion albae, Alnion glutinosae, Alnion incanae, Salicion cinereae). Rekonstrukčně mohl být v území rozšířen i netypický tvrdý
luh (přechody as. Querco-Ulmetum a Pruno-Fraxinetum), historickými zásahy člověka do
vývoje krajiny byla však zesílena akumulační činnost toku a vznikla nestabilní holocénní niva
v dnešní podobě. Na ní jsou pak potenciálně vázána společenstva rozvolněného olšovrbového
luhu přizpůsobená častým povodňovým disturbancím.
Ve svazích nad nivou jsou potenciálně rozšířeny habrodubolipové háje svazu Carpinion, které
v mezoklimaticky chladnějších polohách přecházejí do acidofilních až mezotrofních bučin
nižšího stupně (s vyznívajícím dubem, popř. lípou a habrem a v příkrých svazích s třtinou rákosovitou v podrostu; cf. Tilio cordatae-Fagetum a Luzulo-Fagetum, var. s Calamagrostis
arundinacea). Na mělkých půdách termicky zvýhodněných konvexí jsou zřetelně indikovány
i plošně omezené acidofilní doubravy (Luzulo albidae-Quercetum), v deluviálně obohacených
příkrých svazích porosty inklinují k suťovému lesu nižších poloh (Aceri-Carpinetum).
NEUHÄUSLOVÁ et al. (1998) v mapě potenciálně přirozené vegetace řadí území do oblasti
souvislého rozšíření černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), převážně při
pravém břehu Smědé pak vyčleňuje enklávu acidofilní doubravy a/nebo jedlové doubravy
(Luzulo albidae-Quercetum; Abieti-Quercetum). Komplex hygrofilních společenstev v nivě
Smědé není vzhledem k hrubému měřítku mapy vylišen. Ten je zachycen ve starší, ale podrobnější Geobotanické mapě českých zemí (MIKYŠKA & NEUHÄUSLOVÁ 1969). Kontaktně
pak vystupují po obou stranách nivy acidofilní bučiny, na JZ sleduje levý okraj nivy pruh acidofilní doubravy. Toto poněkud odchylné pojetí přirozené vegetace širšího území lze považovat za oprávněné. Převážně kyselé podloží granitoidů a glacifluviálních sedimentů
v kombinaci s dosti vlhkým suboceánským klimatem zvyšuje potenciál buku a jedle. Mapovací jednotka acidofilních (bikových) bučin zahrnovala i acidofilní jedliny, jejichž bohatý výskyt je z Frýdlantska historicky i palynologicky dokladován. Mimoto je „Geobotanická mapa“
vystavěna na jiných principech než modernější mapa potenciální přirozené vegetace. Ta vychází ze současného stanovištního potenciálu očištěného o vratné, člověkem podmíněné změRNDr. Richard Višňák, Ph.D.
Strana 15
ny prostředí. V tomto kontextu je třeba předpokládat vyšší uplatnění dubu, lípy, popř. habru
v neprospěch buku a zejména jedle, a to přinejmenším na výhřevných svazích, jaké nacházíme i ve východní části PR Meandry Smědé. Lesní typologická mapa v tomto prostoru vymezuje výhradně 3. dubobukový stupeň, což se jeví diskutabilní (správněji by měl být alespoň
v konvexní části svahů vylišen 2. bukodubový stupeň, podobně i na dalších ekologicky srovnatelných lokalitách v západní části Frýdlantské pahorkatiny).
Aktuální vegetace na území rezervace je výsledkem dlouhodobých antropogenních zásahů,
jejichž intenzita se ve 2. polovině 20. století výrazně plošně diferencovala a vyústila
v současnou situaci, kdy značná část nelesních ploch je zcela bez hospodářské péče, zatímco
další plochy jsou udržovány s různou frekvencí a z hlediska ochranářských potřeb více či méně nedostatečně.
Rámcově lze na území rezervace vylišit následující vegetační komplexy (viz též tabulku Společenstva v kap. 1.6.2 Hlavní předmět ochrany):
a) Tok Smědé vč. pobřeží a dynamického reliéfu mladých náplavů. Území cenné zejména z geomorfologického a zoologického hlediska, botanicky zajímavé spíše na fyziognomické (formační) úrovni. Vlastní tok je prakticky bez makrofyt (jen řídce Fontinalis antipyretica, sporadicky Callitriche hamulata a Batrachium aquatile), v pobřeží porosty ± typu Petasito-Phalaridetum arundinaceae, ve vyšším stupni reliéfu nerovnoměrně zapojené
stromové a keřové porosty s převahou Salix fragilis a s nitrofilními bylinami v podrostu,
hojný, místy masový výskyt neofytů (Rudbeckia laciniata, Solidago canadensis et gigantea, Helianthus tuberosus, Impatiens glandulifera aj.). Nepříznivý botanický dojem zvyšují místy vydatné náplavy odpadků.
b) Komplex nivních luk, mokřadních a ruderálních lad. Dominantní jednotka území, původně relativně homogenní, v současnosti značně diferencovaná vlivem různé míry zanedbanosti a rychlosti degradace. Zachovalejší porosty představují druhově chudá společenstva sv. Alopecurion pratensis, s omezeným uplatněním bylin (typická je Rorippa austriaca), snad vlivem přirozeně eutrofního režimu (záplavy), snad v důsledku dřívějšího zkulturnění podstatné části luk. V druhové garnituře přirozeně převládá Alopecurus pratensis,
z původnějších druhů se v různé míře udržují Rumex acetosa, Bistorta major, Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Holcus lanatus, Lychnis flos-cuculi, Poa pratensis s. l., Ranunculus acris, R. repens, Sanguisorba officinalis, Symphytum officinale, přirozenou
komponentou je i Elytrigia repens. Vlivem degradace se do porostu šíří Carex brizoides
(ta snad do jisté míry i přirozená) a Phalaris arundinacea, především však ruderální druhy, jako je Arctium sp., Artemisia vulgaris, Calamagrostis epigeios, Cirsium arvense,
Rudbeckia laciniata, Rumex obtusifolius, Solidago canadensis, Tanacetum vulgare –
v některých dlouhodobě zanedbaných porostech tyto druhy nabývají zřetelné převahy. Na
půdách výrazněji podmáčených se pak do opuštěných luk šíří mj. Calamagrostis canescens, Carex acuta, Cirsium palustre, Filipendula ulmaria, Glyceria maxima, Lysimachia
vulgaris, Lythrum salicaria, Phalaris arundinacea, Phragmites australis, Rumex aquaticus. Tyto druhy se zapojují, často spolu s mezofilnějšími druhy (vč. vyslovených ruderálů a neofytů) do značně různorodých druhových kombinací, nezřídka i jako dominanty.
Místně do dlouho neudržovaných ploch prostupují i nárosty pionýrských dřevin. Části porostů s menším uplatněním ruderálních druhů lze považovat za relativně hodnotné, ovšem
spíše v kontextu okolních degradovaných porostů než v širším krajinném rámci. Sporadicky se dochovaly fragmenty střídavě vlhkých luk s Betonica officinalis, Selinum carvifolia, Potentilla erecta aj.
c) Vodní a litorální vegetace Dubového rybníka, vč. biotopů širšího pobřeží. Otevřená
vodní hladina je značně omezena masivním rozvojem litorální vegetace. Vodní makrofyta
jsou zřejmě jen slabě zastoupena (Potamogeton natans, Lemna minor, Spirodela polyrhiRNDr. Richard Višňák, Ph.D.
Strana 16
za, další druhy uváděné jinými autory nebyly ověřeny). V mělkovodní zóně dominuje
Phragmites australis a Typha latifolia, v jižní části litorálu též Carex rostrata a Glyceria
maxima, zajímavý je výskyt dalších druhů, jako je Carex pseudocyperus či Utricularia
australis, na obnaženém dně rybníka byl později zaznamenán bohatý výskyt Elatine triandra, víceméně vzácně se v severní části rybníka vyskytuje Sparganium erectum, Typha
angustifolia a Schoenoplectus lacustris. V pobřežních rákosinách je dosti hojné Peucedanum palustre. Při hrázi rybníka jsou vyvinuta mladá společenstva olšin a fytocenologicky
nezakotvených směsí pionýrských dřevin (bříza, osika, olše, vrby), maloplošně se zde ve
fragmentu as. Carici elongatae-Alnetum vyskytuje i Calla palustris. V malém, severně ležícím rybníčku jsou mj. dobře vyvinuty porosty sv. Sparganio-Glycerion fluitantis. Koruna hráze je dendrologicky zajímavá starými, již dožívajícími alejovými duby letními a
červenými.
d) Mezofilní svahové lesy převážně při východním okraji území. Přirozené listnaté jádro
lesa bylo v minulosti bohatě vyplněno kulturní jehličnatou vložkou (s převažujícím smrkem), která však vlivem sukcese i hospodářských zásahů postupně vyznívá a porost se nezadržitelně přibližuje ke své potenciálně přirozené druhové skladbě. V ní se dominantně
uplatňuje lípa s dubem a habrem, významné uplatnění zvl. ve stinnějších polohách a na
hlubší půdě má buk, který dnes v porostu přežívá do jisté míry jako reliktní prvek. Porost
je převážně ve stádiu kmenoviny, se značným podílem stromů starších sto let, většinou
věkově a prostorově dosti diferencovaný. Bylinné patro je místy zřetelně zdecimováno
dřívějším zkulturněním a dalšími vlivy (jako např. extenzivní lesní pastvou či průhonem
dobytka), místy – zvl. v úpatní poloze – je ale poměrně dobře zachovalé a v kontextu
okolních lesů, do nichž člověk v novověku zasáhl výraznější měrou, představuje nesporně
nadprůměr. Z význačných druhů podrostu lze uvést Anemone nemorosa, A. ranunculoides, Calamagrostis arundinacea, Corydalis intermedia, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp., Lilium martagon, Luzula luzuloides, Maianthemum bifolium, Melampyrum nemorosum, Melica nutans, Mercurialis perennis, Milium effusum, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Prenanthes purpurea, Pulmonaria obscura, Stellaria holostea, Euphorbia dulcis, Viola reichenbachiana, V. riviniana, místy se ovšem dosti šíří Impatiens parviflora. Na tento starý porost okrajově navazují mladší porostní skupiny, zčásti uměle založené v poválečných letech na původně zemědělské půdě a spontánně se dále rozšiřující.
Podrobnější botanický popis území je zpracován po dílčích plochách v příloze č. 12.
Fauna území byla vyhodnocena v rámci komplexního biologického průzkumu, který předcházel vyhlášení rezervace (BURDA et al. 1995). Průzkum se ovšem zaměřil na poněkud širší
území kolem řeky Smědé, což poněkud komplikuje interpretaci jeho výsledků. Průzkum je
také již přes 10 let starý a v jednotlivostech nemusí být aktuální. Nové poznatky o fauně rezervace byly získány při pozdějších dílčích šetřeních. Údaje o vážkách (významné druhy doplněny výše do tabulky) jsou převzaty od M. Waldhausera (nepublikováno).
Výsledky zoologických šetření:
Arachnofauna. Poměrně početné druhové spektrum společenstva pavouků (Araneida) zjištěné v nivě Smědé (86 druhů) tvoří celkově standardní arachnofaunu biotopů nivních mokřadů a luk, s převažujícím počtem nespecifických a mezotermních druhů. Významně je zastoupena i složka psychrofilní. Druhová reliktnost je v porovnání s jinými, antropogenně jen málo
narušenými lokalitami poměrně nízká, expanzivní druhy tvoří téměř polovinu počtu celého
druhového spektra. Expanzivní charakter zdejší arachnofauny udávají především obecné druhy slíďáků Pardosa amentata, Pardosa pullata a Pardosa prativaga, vizuálně velmi hojné co
do počtu jedinců. Nízký stupeň reliktnosti jeví především luční biotopy, kde nebyl přes poRNDr. Richard Višňák, Ph.D.
Strana 17
měrně vysoký počet druhů zjištěn ani jediný relikt 1. řádu. Všechny RI byly nalezeny na mokřadech. Faunisticky cenné jsou nálezy dvou druhů: druh Arctosa cinerea, jehož populace jsou
omezeny v úzkém pásmu štěrkového břehu řeky Smědé, byl dosud v Čechách zjištěn pouze
na třech lokalitách (břehy Jizery u Velké jizerské louky, břehy Orlice u Třebechovic pod Orebem a rybník u Suchdola na Třeboňsku). Druh Marpissa radiata, který byl poměrně hojný na
porostu mokřin, je dosud známý v Čechách rovněž ze dvou nalezišť (Novobydžovsko a mokřady Ralské pahorkatiny). Z dalších vzácných a reliktních druhů se v nivě Smědé vyskytují
Clubiona brevipes (jediný zde zjištěný zástupce termofilní složky), Entelecara congenera,
Erigonella ignobilis, Microlinyphia impigra, Porrhomma pygmaeum, Walckenaeria kochi a
Walckenaeria unicornis.
Carabidofauna (střevlíkovití brouci). Ve sledovaném území bylo zjištěno celkem 128 druhů
čeledi Carabidae, což je téměř třetina všech druhů žijících v Čechách.
Nejvýznamnější je ripikolní fauna nezastíněných, otevřených hlinitých, hlinitopísčitých
a štěrkopísčitých břehů Smědé s řadou druhů vzácných a lokálních v rámci území celých
Čech: Bembidion atrocaeruleum, Bembidion fluviatile, Bembidion litorale, Bembidion modestum, Dyschirius intermedius, Paratachys micros, Perileptus areolatus, Thalassophilus longicornis. Z velkého počtu hygrofilních druhů mokřadů a litorálních porostů vodních ploch patří
k významným Blethisa multipunctata (dosud jen jediný nález z mokřadu ve Vsi, v území PR
je ale výskyt pravděpodobný), Diachromus germanus (masový výskyt na dně vypuštěného
rybníka Dubák v roce 2005), Epaphius rivularis (první nález v regionu, nová oblast výskytu
v ČR), Platynus livens, Chlaenius tristis (více nálezů v močálu u Vsi, výskyt na území PR je
velmi pravděpodobný) a další. Údolní niva Smědé ve sledovaném úseku společně s močály ve
Vsi je z hlediska výskytu ripikolních a hygrofilních střevlíkovitých v rámci severních Čech
velmi významným územím.
Vodní měkkýši. Průzkum byl proveden před dvěma lety na 15 lokalitách v nivě Smědé
(BERAN 2004). Zjištěno bylo celkem 21 druhů, z toho 14 plžů a 7 mlžů. Nejcennější je nález
kružníka Gyraulus rossmaessleri (v jz. části nivy Smědé), který je v Čechách znám pouze ze
3 lokalit. Malakozoologicky nejbohatší lokalitou je rybníček severně od Dubáku.
Obratlovci. Ve sledovaném území bylo zjištěno celkem 120 druhů obratlovců. Z tohoto počtu je 43-47 druhů zvláště ohrožených: z toho 5 kriticky ohrožených, 18-19 silně ohrožených
a 21-23 ohrožených. Území je z hlediska výskytu obratlovců velmi hodnotné. Zajímavé je
zejména udávané bohaté druhové spektrum ryb (celkem 23 druhů). ŠVÁTORA (2004) potvrdil
v rámci ichtyologického průzkumu výskyt 11 druhů, včetně vranky obecné, mníka jednovousého a početné populace střevle potoční. Významná je silná populace kriticky ohroženého
druhu mihule potoční.
Z obojživelníků se v území PR v současné době prokazatelně vyskytuje 8 druhů (čolek obecný, čolek velký, blatnice skvrnitá, ropucha obecná, rosnička zelená, skokan skřehotavý, skokan hnědý a skokan štíhlý. Z plazů se vyskytují naše čtyři nejběžnější druhy: ještěrka obecná,
ještěrka živorodá, užovka obojková a slepýš křehký. Při průzkumu v r. 1995 bylo v území
zjištěno 66 druhů ptáků, další druhy byly zaznamenány v pozdějších letech.
K nejvýznamnějším druhům, pravidelně v území hnízdícím, patří jeřáb popelavý, moták pochop, rákosník velký, ledňáček říční. Nejvzácnějšími druhy, které dosud prokazatelně v území
vyhnízdily pouze jednou, jsou potápka rudokrká a morčák velký. Cenný je i nepravidelný výskyt některých vzácných druhů bahňáků v hnízdním období (bekasina otavní, pisík obecný,
vodouš kropenatý) a také hnízdění druhů, vázaných na břehové porosty kolem toku Smědé
a zejména na hrázi rybníku Dubák: lejsek šedý, strakapoud prostřední, krutihlav obecný, žluva hajní aj. V r. 2012 bylo nově zaznamenáno zahnízdění břehulí v počtu asi 50 ptáků v břehu
Smědé nedaleko rybníka Dubák. Některé významné druhy ptáků lze zastihnout na tahu.
K nim patří např. orel mořský, orlovec říční, moták pilich, vodouš tmavý, aj. Savci jsou zaRNDr. Richard Višňák, Ph.D.
Strana 18
stoupeni cca 18 zjištěnými druhy, z nichž k nejvýznamnějším patří vydra říční, která se zde
v posledních letech zdržuje trvale a v okolí Dubáku poměrně hojný plch velký. Novým zjištěním z r. 2011 je opakovaně pozorovaný výskyt bobra evropského – zatím se třejmě jedná
pouze o jednoho mladšího samce.
Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
A) Rostliny
název druhu
tabulka 7
ďáblík bahenní
desítky jedinců
leknín bělostný
lilie zlatohlavá
jednotlivě
stovky jedinců
kategorie dle popis biotopu druhu
Vyhl. 395/92
O
pod hrází Dubového rybníka v mladé mokřadní olšině a v jižní části litorálu
SO
tůňka u Předlánců (vysazen)
O
svahové háje na východě PR, na více místech početně
B) Živočichové
název druhu
kategorie dle
Vyhl. 395/92
svižník Cicindela campestris
O
střevlík Carabus ullrichi
O
mihule potoční
KO
mník jednovousý
O
piskoř pruhovaný
O
střevle potoční
O
vranka obecná
O
blatnice skvrnitá
SO
čolek obecný
SO
čolek velký
SO
ropucha obecná
O
rosnička zelená
SO
skokan skřehotavý
KO
skokan štíhlý
SO
ještěrka obecná
SO
ještěrka živorodá
SO
slepýš křehký
SO
užovka obojková
O
bekasina otavní
SO
bramborníček černohlavý
O
bramborníček hnědý
O
břehule říční
O
čáp bílý
O
chřástal polní
SO
chřástal vodní
SO
jeřáb popelavý
KO
koroptev polní
O
krkavec velký
O
krutihlav obecný
SO
ledňáček říční
SO
lejsek šedý
O
tabulka 8
poznámka k rozšíření
na písčitých cestách dosti hojně
rybník Dubák aj.
Smědá
Smědá
Smědá – údaj MO ČRS z roku 1995, později nepotvrzen
Smědá
Smědá
rybníček severně od Dubáku
tůně v nivě Smědé a u Dubáku
údaj z roku 1991, znovu potvrzen 2006
v celém území, rozmnož. v tůních v nivě Smědé a u Dubáku
Dubák a okolí
Dubák, tůně v okolí a rybníček severně od Dubáku
Dubák, tůně v okolí
v celém území na suchých biotopech
v celém území na vlhkých biotopech
v celém území na sušších biotopech
v celém území na vlhkých biotopech
vzácně v mokřadech v nivě Smědé
násep trati u Filipovky
v korytě Smědé blízko Dubáku cca 50 párů (nález 2012)
pravidelný výskyt na území PR, hnízda v obci Višňová
vzácně na loukách v nivě Smědé
pravidelně v rákosině Dubáku
pravidelné hnízdění dvou párů na Dubáku
vzácně na loukách v nivě Smědé
břehové porosty Smědé
v kolmých březích Smědé
v dutinách stromů v okolí Dubového rybníka
Strana 19
název druhu
luňák červený
morčák velký
moták pochop
moudivláček lužní
kategorie dle
Vyhl. 395/92
KO
KO
O
O
orlovec říční
pisík obecný
KO
SO
potápka malá
O
potápka rudokrká
rákosník velký
slavík obecný
strakapoud prostřední
ťuhýk obecný
vlaštovka obecná
vodouš kropenatý
výr velký
žluva hajní
bobr obecný
SO
SO
O
O
O
O
SO
O
SO
SO
plch velký
vydra říční
O
SO
poznámka k rozšíření
v posledních letech stále častěji i v hnízdním období
první prokázané hnízdění na Smědé v roce 2006
rákosina u Filipovky (1995), pravidelně v rákosině na Dubáku
prokázané hnízdění v roce 1995, v posledních letech se v území
nevyskytuje, ojedinělé pozorování 2005
do území pouze zalétá z blízkého hnízdiště v Polsku
výskyt i v hnízdním období, hnízdění pravděpodobné, náplavy
Smědé
pravidelně hnízdí na Dubáku, s výjimkou doby, kdy byl vypuštěný
jen jedno prokázané hnízdění v roce 2000? na Dubáku
několik párů pravidelně hnízdí na Dubáku
nepravidelně hnízdí v hustých porostech okolo Smědé
v dutinách ve starých porostech u Dubáku
hnízdí v křovinách v nivě Smědé
zalétá do území za potravou z hnízdišť v přilehlých obcích
výskyt i v hnízdním období, hnízdění možné, Dubák
pravidelně hnízdí ve svahovém lese nad Smědou
břehové porosty podél Smědé a u Dubáku
ojedinělý výskyt z poslední doby (2011), zřejmě jen 1 mladý
samec, aktuálně se zdržuje zejména mezi Boleslaví a Vsí
v okolí Dubáku poměrně hojný
stálý výskyt v území
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v
minulosti
Zemědělské hospodaření
Nynější stav hlavní části území, tj. nivy říčky Smědé, je výsledkem dlouhodobého a nejednoznačného působení člověka na přírodní prostředí. Před příchodem člověka do území, resp.
před jeho souvislým osídlením někdy ve 12.-13. století byla celá oblast souvisle kryta lesem,
snad jen místy prosvětleným dřívějšími kolonizátory. V podmínkách lesnaté krajiny musela
i niva Smědé vypadat jinak než dnes, a to nejen ve smyslu vegetačního pokryvu, ale i geomorfologicky. Tok měl v té době jistě mnohem vyrovnanější průtoky, které utlumilo zalesněné
povodí a také unášel mnohem méně splavenin. Jeho sedimentační činnost proto byla výrazně
nižší než v člověkem osídlené krajině. Náplavy v prostoru omezeném okolními svahy měly
zřejmě jen malou mocnost a tvořil je spíše hrubozrnný materiál – tomuto mírně oligotrofnímu
prostředí byla přizpůsobena i lesní vegetace, v níž si lze dobře představit i formaci smíšených
(snad bukodubolipových) jedlin. Křivka toku jistě byla jednodušší než dnes, meandry se na
tomto geomorfologickém podkladě nemusely vůbec utvářet. Lokálně se však mohly vyskytovat deprese se stagnující vodou a s vegetací slatin, nelze tudíž vyloučit existenci cyklicky se
obnovujících slatinných bezlesí.
Rychlý postup odlesňování ve středověku vedl k rozkolísání průtoků a ke značné erozi jemnozemě z rozšiřujících se orných půd. Ta se pak usazovala podél klidnějších částí toku a při
opakujících se povodních zanášela okolní prostor nivy. Rychlá sedimentace a povodňové průtoky podpořily proces boční eroze, tok začal výrazněji meandrovat a měnit svojí polohu
v nivě. Ta se pak postupně vyplnila sedimenty různé zrnitosti. Tvořivá činnost toku byla, alespoň po určité období, brzděna zemědělským hospodařením v jeho okolí. Je pravděpodobné,
že k odlesnění nivy a jejímu zemědělskému zkulturnění došlo již v počátcích kolonizace, neRNDr. Richard Višňák, Ph.D.
Strana 20
boť zdejší půda byla nadprůměrně produktivní. Pokud hospodářská péče, převážně v podobě
lukařství a pastvy dobytka, zasáhla až k břehům Smědé, mohla se do jisté míry postarat o stabilizaci jejích měnících se břehů. Tak je to zřejmé z leteckého snímku z r. 1938, kde vznikající projevy eroze a sedimentace jsou průběžně sanovány a migrace říčního koryta je tak patrně
účinně zpomalována. Zůstaneme-li u situace zachycené tímto historickým snímkem (která
ovšem nemusela být relevantní pro starší období, neboť v r. 1938 již byly k dispozici prostředky a technologie umožňující jistý stupeň industrializace krajiny) můžeme konstatovat, že
niva je hospodářsky využita beze zbytku a neřízené přírodní procesy jsou vykázány do úzkého prostoru, který si vydobyl tok Smědé. Její břehy jsou pak udržovány v technicky bezvadném stavu – vznikající nátrže či naplaveniny jsou průběžně sanovány a ihned vraceny standardnímu zemědělskému využití. Podél toku je trpěna jen jednoduchá a nesouvislá kulisa
stromů, možná i vysazených za účelem zpevnění břehů. Vlhčí část nivy je odvodněna soustavou otevřených příkopů, což umožňuje poměrně intenzivní využívání travních porostů. Ty
jsou sečeny nejméně dvakrát, spíše však třikrát (možná i čtyřikrát) ročně, v sušších partiích
jistě též přepásány. V omezené míře jsou v nivě provozována i políčka, patrně střídavě využívaná jako louky. V tomto intenzivním hospodářském režimu mohly být tehdejší travní porosty druhově bohaté, zvláště pokud nebyly současně výrazněji přihnojovány.
Po socializaci zemědělství a jeho následné intenzifikaci klesal zájem na využití méně atraktivních půd a obecně se začínala rozšiřovat lada; některá z nich byla záhy převáděna na lesní
půdu (to se týká i nynějšího lesního výběžku při východním okraji rezervace). V nivě Smědé
se postupně vytvořil nepravidelný, místy dosti široký neudržovaný pruh kolem meandrující
řeky. Roli při tom jistě sehrály i operační možnosti tehdy používané techniky, patrně posílené
přístupem její obsluhy. Kolem břehů, zvl. pak říčních zákrutů, zůstával pruh neposečené louky, která si rychle měnila v lado s expandujícími dřevinami. Tvořivá činnost toku nebyla nijak
regulována, takže docházelo k rychlému „vystřeďování“ meandrů a ke zrychlené sedimentaci.
Po protržení meandru bylo uvolněné staré koryto ponecháno sukcesi: tento specifický reliéf se
pak stal snadno zranitelným pro další působení vodní síly. Neudržované plochy se takto zvolna rozšiřovaly: pronikala do nich nitrofilní vegetace a masivně se šířily invazní druhy rostlin,
které měly v dobách celoplošné údržby nivy jen minimální možnosti uplatnění. Postupně se
přestaly pravidelně kosit i větší plochy nivních luk, kde vyšší stupeň zamokření omezoval nasazení tehdy dostupné techniky. Jednalo se o jihozápadní část území a téměř protilehlou plochu při pravém břehu Smědé, kde však byla hlavní příčinou dopravní nedostupnost (tato plocha byla do jisté míry udržována pastvou dobytka, který se sem přeháněl přes les). Pod dlouhou hrází Dubového rybníka se pak vytvořil pruh pionýrské olšiny.
Přestože údržba nivy nebyla v letech reálného socialismu ideální, zachovala na podstatné části
území kontinuitu pravidelného kosného, popř. pastevního využití travních porostů. Je však
možné, že v pozadí této péče stály i nemnohé intenzifikační zásahy, z hlediska ochrany přírody jednoznačně nežádoucí: přeorávání a dosévání kulturních trav (na základě nynějšího floristického složení luk v území není průkazné, zjevná je pouze značná druhová chudost, která
však může mít jiné příčiny), nadměrné hnojení, v částech nivy mimo území rezervace je dosud dobře patrné odvodnění soustavou podzemních drénů.
Po r. 1989 dochází k dalšímu úpadku v péči o zemědělské pozemky. Frekvence sečí se výrazně snižuje zejména v polovině 90. let, kdy zaniká státní statek, který dosud obhospodařoval
většinu travních ploch v území. Vysokoproduktivní nivní louky rychle pustnou a šíří se do
nich četné expanzivní a invazní druhy, kterým se dosud dařilo především v pobřeží Smědé.
V r. 1998 byla většina luk v tehdy čerstvě zřízené rezervaci nekosených (cf. FRANCÍRKOVÁ
1998). Zhruba v téže době došlo k svévolnému rozorání části nivních luk při levém břehu
Smědé u Filipovky, a to v prostoru od železniční trati až k říčnímu břehu; následně po zásahu
ochrany přírody bylo pole zrušeno.
Strana 21
Po vyhlášení rezervace pak zájem na kosení luk ze strany zemědělských subjektů zcela pomnul. Minimální náhradní péče pak byla zajišťována jen o vybrané plochy v rámci ochranářského managementu – z hlediska skutečných potřeb byl ale objem těchto prací zcela nedostatečný. V současnosti je již velká část pozemků v nivě, včetně Dubového rybníka, převedena
pod správu Agentury ochrany přírody a krajiny (jedná se o cca 54 ha, což je téměř 40 % plochy rezervace). To na jedné straně vytváří právní rámec pro cílevědomé ochranářské obhospodařování pozemků, na straně druhé ale přináší nemalý závazek, který se může stát i břemenem.
Lesní hospodářství
Lesy tvoří jen menší, přesto významnou část území. Jsou situovány převážně ve výrazných
svazích, které omezují jejich intenzivnější hospodářské využití. Díky tomu si zachovaly do
značné míry přirozený charakter. Přesto je z leteckého snímku z r. 1938 zřetelně vidět, že v té
době byl hlavní dřevinou porostů smrk, pouze ve střední části lesního pruhu nad nivou Smědé
dominovaly listnaté druhy. Patrné jsou někdejší výstavky starých listnatých stromů, nejspíše
buků, možná i věkovitých lip a dubů. Většina lesního porostu na území dnešní rezervace se
dle zjevné etážovitosti obnovovala clonným způsobem, zřejmě však s významným uplatněním skupinových holých sečí; severní část lesa (na snímku z r. 1938 jde o dnes již neexistující
smrkovou kmenovinu) byla patrně založena na větší holé seči. Poněkud jednostranná záliba
v produkčních jehličnanech doznala v 50. a 60. letech 20. století dočasného odlivu. V té době
byly založeny mladší porostní skupiny, v nichž se vedle místně dominantního smrku výrazně
uplatnily i listnaté dřeviny, zejména dub, olše a klen. Zároveň se probírkami podařilo snížit
zastoupení smrku ve smíšených porostech, a to místy až na úroveň jeho úplného vytěžení.
Druhové složení porostů na území rezervace se tak za uplynulé půlstoletí jednoznačně zlepšilo. Patrně se zlepšilo i floristické složení bylinného patra, neboť vedle posunu v zastoupení
dřevin ustaly některé dřívější degradační vlivy, jako sběr nehroubí na otop, popř. hrabání opadanky, pastva dobytka atd. Rozšířila se i výměra lesa na plochy dříve zemědělsky obhospodařované; biologická hodnota těchto mladých porostů zůstává dosud nevalná.
Donedávna les sloužil i k průhonu dobytka na pastvu do nivy Smědé, což mohlo místy vést
k narušování půdy a vegetace, včetně eutrofizace.
Rybníkářství
Součástí území přírodní rezervace je i Dubový rybník, který je dnes největším rybníkem na
Frýdlantsku. Je nádrží velmi starou, zmiňovanou již před cca 500 lety. Jeho stavba byla jistě
náročná, neboť má ohrázovanou zhruba polovinu pobřeží. Je také založen na potoce s nepříliš
velkým průtokem. Rybník byl v minulosti poněkud větší, plocha jeho zdrže se postupně
zmenšovala zanášením a následně vyhrnováním sedimentu do břehů. Na leteckém snímku z r.
1938 je ve zdrži jen malá otevřená hladina, na níž navazují rozsáhlé litorální porosty, v jz.
části zdrže jsou patrné i jednotlivé vzrostlé stromy, což dokazuje, že tato část rybníka byla
dlouhodobě mimo dosah stojaté vody. Rybník pak musel být odbahněn – na snímku z r. 1984
již vodní hladina kopíruje hráz v plné délce, současně lze ale vytušit to, co je dnes zjevné
v terénu: cca 10 m široký pruh sedimentu lemuje většinu pobřeží, včetně jižní části hráze.
Tímto zásahem se nejen zmenšila vodní plocha, ale vytvořil se i nežádoucí navážkový reliéf,
který je postupně osídlován pionýrskou vegetací bez větší hodnoty.
V poslední době docházelo k průsakům hráze, což vedlo k poklesu hladiny v nádrži. Důsledkem byl velký rozmach litorální vegetace, včetně počáteční fáze nástupu pionýrských dřevin.
V roce 2005 byla zahájena oprava hráze, která byla zakončena letos (2006). Po zvýšení hladiny se předpokládá postupné zlepšení stavu vodních a pobřežních biotopů.
Strana 22
Ochrana přírody
Území je chráněno v rámci přírodní rezervace od roku 1998. Do té doby šlo o standardní součást okolní krajiny, obhospodařovanou v rámci místních hospodářských zvyklostí a úměrně
ekologickým podmínkám. Relativně malé zásahy se dotkly koryta a břehů Smědé (zde však
došlo k opevňování břehů v blízkosti zástavby Předlánců), extenzivně se hospodařilo na Dubovém rybníce, který byl v novější době vnímán jako mimořádně cenná přírodní (zejména
zoologická) lokalita Frýdlantska, resp. okresu Liberec. Nivní louky byly do počátku 90. let
pravidelně sečené, případně spásané, intenzita jejich údržby ale postupně klesala; oproti loukám v jiných částech nivy byly relativně méně zkulturněné.
Plán péče z r. 1998 stanovil rámce ochranářského managementu lokality, který spočíval především v pravidelném kosení travních porostů 1-2x ročně a likvidaci invazních rostlin
v pobřeží Smědé. Předpokládalo se, že řádná údržba luk bude zajišťována z větší části v režii
vlastníků a vydatnějších intervencí ze strany ochrany přírody nebude třeba. Toto očekávání se
ale nenaplnilo, takže z prostředků ochrany přírody bylo nutné hradit alespoň minimální udržovací zásahy na rychle pustnoucích travních plochách. Ke zlepšení situace na pozemcích
v severní části území pak mohlo dojít až teprve v nedávné době, kdy byly převedeny do užívání AOPK ČR.
Velkorysé zásahy vůči invazním druhům se soustředily především na křídlatku dříve hojně
rozšířenou v pobřeží Smědé. Její bohaté populace se podařilo zdecimovat, takže dnes má
v území jen několik drobných ohnisek. V současnosti zřejmě nejproblémovější druh – třapatka dřípatá – byla dosud likvidována pouze selektivně a k její zásadnější redukci tak nedošlo.
Dílčí úspěch zaznamenalo potlačování netýkavky žláznaté, kde však bude zapotřebí
v zásazích pokračovat. Další invazní druhy – tj. celík obrovský a kanadský, slunečnice topinambur a severoamerická hvězdice – likvidovány nebyly a stále představují výrazný problémový prvek území.
V současnosti (podzim 2006) je dokončována oprava technických objektů Dubového rybníka.
Realizována byla rekonstrukce hráze – úprava návodní strany položením filtrační geotextilie,
těsnící folie, separační geotextilie a provedením opevnění svahu pohozem z kameniva, dále
pak sdružený objekt, tůň o rozloze cca 1000 m2 propojená se zdrží rybníka a rozdělovací objekt na přítoku. Břehy nové tůně při jižním břehu rybníka byly osazeny stanovištně vhodnými
dřevinami, navazující terénně upravené plochy byly osety speciálně upravenou travní směsí.
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy
Územní plány obou dotčených obcí (Černousy, Višňová) jsou k datu pořízení plánu péče aktuální a schválené.
Záplavové území Smědá a Višňovský potok vyhlášeno OkÚ Liberec č. j. ŽP/2/1722/1998/Hd231 s platností od 1. 11. 1998. (Dokument včetně mapy je přístupný na webu kraje pod oddělením vodního hospodářství, další detaily na MÚ Frýdlant).
Lesy zájmového území náležejí do LHC Frýdlant, plán péče je zpracován na základě podkladů z LHP s platností na r. 2002-2011. V současnosti (v době zpracování dílčí aktualizace tohoto plánu péče) je již v platnosti nový LHP pro r. 2012-2021. V tomto textu ovšem nemohlo
být současné znění LHP zohledněno.
2.4 Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti
Lesní hospodářství
V současnosti se v lesích hospodaří v souladu s požadavky plánu péče. Hranice jednotek trvalého rozdělení lesa (dílce) byly v aktuálně platném LHP (2002-2011) dány do souladu
Strana 23
s hranicemi přírodní rezervace. Nynější stav lesa je výsledkem dřívějšího hospodaření, kdy do
porostů byly ve velké míře vnášeny jehličnaté dřeviny, zejména smrk. Jejich podíl, ještě před
50 lety značně vysoký, postupně vlivem přirozeného vývoje porostu i těžebních zásahů klesal,
nově se smrk jako dominanta objevil v nejmladších porostech. Těžební zásahy navržené
v platném LHP sledují postupnou úpravu druhové skladby směrem k přirozenému stavu a zároveň vylučují holosečnou obnovu. Rozsáhlejší těžby nejsou v lesích přírodní rezervace
v tomto LHP uvažovány. V současnosti již nedochází k narušování lesních porostů průhonem
dobytka na pastvu, jako tomu bylo v minulosti. Lesy v blízkosti zástavby Předlánců jsou
ovšem místně eutrofizovány, spíše však v důsledku dávnějších zásahů.
Zemědělské hospodaření
Úroveň hospodářské péče o travní porosty v nivě Smědé je již delší dobu neuspokojivá. Nivní
louky vyžadují pravidelné kosení 2-3 krát ročně. V současnosti se část luk kosí pouze jednou
ročně, další plochy se kosí jen nepravidelně nebo se po řadu let nekosí vůbec. Dvakrát ročně
je nyní sečená jen menší louka při jižním okraji území. Výsledkem této nedostatečné údržby
je degradace prakticky všech travních porostů v území, nezřídka až na stupeň pokročilé ruderalizace, někdy se blížící až nevratnosti, kdy již louku nelze v uspokojivém druhovém složení
obnovit pouhým sečením. Jde o důsledek nedávného vývoje vlastnických vztahů k pozemkům
v nivě, svoji roli přitom i sehrává i komplikovanější terén, znesnadňující nasazení běžné techniky. Nyní, kdy velká část pozemků přešla pod správu AOPK, lze zaznamenat pozvolnou
změnu k lepšímu.
Myslivost
V zájmovém území je provozováno běžné myslivecké hospodaření, o čemž svědčí řada posedů a přístřešky pro příkrm drobné zvěře. Významnější poškozování předmětů ochrany výkonem práva myslivosti není autorovi známo. Škody na lesních porostech spárkatou zvěří nedosahují většího rozsahu a v současnosti neohrožují obnovu porostů.
Vysoké stavy divokých prasat a přístupnost litorálních porostů vedou k časté likvidaci a opuštění hnízd vodními a mokřadními ptáky, včetně jeřába popelavého, motáka pochopa aj. Obdobně škodlivě působí liška. Stav se snad zlepší zvýšením hladiny vody v Dubovém rybníce
po ukončení rekonstrukce hráze.
Velmi nežádoucím byl chov polodivokých kachen na rybníku Dubák, který zde byl místním
mysliveckým sdružením provozován v 80. a v první polovině 90. let. Kachny mají nepříznivý
vliv na divoké populace vodních ptáků a na potravní nabídku vodní plochy.
Rybníkářství
Dubový rybník je využíván v souladu se zájmy ochrany přírody. V současnosti je dokončována rekonstrukce hráze a s rybníkem souvisejících objektů. Rybník je v důsledku delšího snížení hladiny a zanesení zdrže sedimenty z větší části porostlý litorální vegetací (převážně rákosem a orobincem). Z minulosti (80. léta?) se v březích zachovaly souvislé pruhy navážek
(vyhrnutých sedimentů), cca 10 m široké, nyní již zarostlé pionýrskými dřevinami. Jejich význam je převážně negativní, neboť zmenšují plochu zdrže a představují nepřirozený reliéf, na
druhé straně mohou však plnit funkci hnízdního prostředí, neboť pravý břeh rybníka jinak
rychle přechází do zalesněného svahu, pro hnízdění vodního ptactva málo atraktivního.
Rybník je po nedávném téměř úplném vypuštění (podzim 2006) pravděpodobně bez rybí obsádky a správce rybníka – AOPK ČR – pro nejbližší dobu jeho zarybnění neuvažuje.
Nadměrné rybářské využití vodní ploch a toků v území není autorovi plánu péče známo.
Strana 24
Rekreace a sport
Území přírodní rezervace je využíváno pouze k extenzivní turistice, prochází jím nepříliš
frekventovaná značená turistická cesta. V letním období slouží tok Smědé před železničním
mostem u Černous ke koupání místních občanů. Dochází zde tak k rozšlapávání odkrytých
štěrkopísčitých náplavů. Tok Smědé je v jarním období využíván ke kanoistice, avšak bez zásadnějších negativních dopadů na přírodní prostředí. K jiným poškozením či narušením
předmětů ochrany rekreačními či sportovními aktivitami ve větší míře nedochází.
Jiné vlivy
Ve stávajícím plánu péče je zmiňována zvýšená sedimentace splavenin v korytě Smědé přinášených jejími levostrannými přítoky z prostoru lignitových dolů v Polsku. Tento nedostatek
byl již údajně vyřešen polskou stranou instalací technologie, která splavený materiál zadržuje.
Tok Smědé je znečišťován splaškovými vodami, míra znečištění vody však během roku
(i v průběhu dne) značně kolísá, někdy je voda bez pozorovatelného zákalu (čirá) a jakéhokoliv zápachu, jindy je znečištění smyslově nepřehlédnutelné. Při povodňových průtocích rovněž dochází k naplavování odpadků, které se pak v členitém pobřeží usazují, místy až
v souvislejších nánosech vzbuzujících dojem černé skládky.
Zmíněna byla již problematika ruderalizace území v důsledku šíření nežádoucích invazních
a expanzních druhů. Tyto projevy jsou velmi intenzivní jak v pobřeží Smědé, které je po desetiletí vyloučeno z hospodářské činnosti, tak i v neudržovaných částech nivy. Jeho příčinou je
na jedné straně dlouhodobě zanedbávaná údržba pozemků, na straně druhé pak nadbytek diaspor příslušných rostlin v území, včetně jejich transportu vodním tokem z výše položených
částí povodí. Významným zdrojem importovaných diaspor jsou pravděpodobně rozsáhlé plochy ruderální vegetace v areálu polských povrchových dolů. Účinné potlačení nežádoucích
druhů je možné jen za cenu opakovaných, v podstatě celoplošných zásahů.
Zvýšená účast domácích nitrofilních rostlin (apofytů) je do jisté míry přirozeným projevem nivních biotopů,
s půdami velmi bohatými na živiny. Je však třeba doplnit, že eutrofizace nivních půd má svůj antropogenní podklad jak ve splavování přehnojených orných půd, tak i v rozlivu odpadních vod bohatých zejména na fosfor (mj.
z masivně užívaných pracích prášků a dalších saponátů). Dalším faktorem je bohatý přísun diaspor těchto nežádoucích rostlin, v současné sídelní krajině obecně rozšířených v důsledku její velkoplošné zanedbanosti a povšechné eutrofizace. V případě nivních luk je pak hojnější účast nitrofilů nesporným projevem nedostatečné péče
(nebo – v případě pozemků hnojených – péče nadbytečné); v podmínkách standardní hospodářské údržby by tyto
rostliny ani v polohách nivních nebyly podstatněji rozšířeny.
2.5 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch
2.5.1 Základní údaje o lesích
Lesy v přírodní rezervaci zaujímají výměru 17,3 ha. Jsou rozděleny mezi pět vlastníků –
většina lesních porostů náleží obcím Višňová a Černousy, menší měrou jsou zastoupeny lesy
státní obhospodařované LČR a dále lesy dvou soukromých vlastníků.
tabulka 9
Přírodní lesní oblast
Lesní hospodářský celek
Výměra LHC v ZCHÚ
Období platnosti LHP (LHO)
Organizace lesního hospodářství
Nižší organizační jednotka
20 – Lužická pahorkatina
410407
0,63 ha + bezlesí 103, 109
2002-2011
Obec Černousy
–
Strana 25
tabulka 10
410408
11,57 ha + bezlesí 104
2002-2011
Obec Višňová
–
tabulka 11
410000 Frýdlant
2,37 ha
2002-2011
Lesy České republiky, s. p.
LS Frýdlant
tabulka 12
410802
1,69 ha
2002-2011
Stanislav Kyncl
–
tabulka 13
0,25 ha
2002-2011
František Dvořáček
–
Přehled výměr a zastoupení souborů lesních typů
V lesních porostech zájmového území je vylišeno celkem 6 lesních typů, dle následujícího
tabulkového přehledu. Z nich rozhodující podíl mají LT 3O6 a 3I5, významně zastoupeným
lesním typem je i 3S1. Prakticky celé území je tak řazeno do dubobukového lesního vegetačního stupně (lvs) s troficky a hydricky průměrnými až mírně nadprůměrnými stanovišti.
Pojetí typologické mapy, resp. vylišených lesních typů ovšem vyvolává jisté pochybnosti. Jde
především o velkoplošné vymezení LT 3O6 ve střední části území ve výrazném, místy až
velmi příkrém svahu. Ve skutečnosti jen menší část takto vyznačené plochy je ovlivněná vodou a složením fytocenózy se blíží uvedenému lesnímu typu (jde o vlastní úpatí svahu
s přechodem do nivy a svahové úžlabiny). Celkově však dolní stupeň svahu inklinuje spíše
k SLT 3D, což víceméně platí i o jižní části lesního komplexu, kde je mapován LT 3S1. Výše
pak navazují středně bohatá až kyselá stanoviště bez ovlivnění vodou, blízká SLT 2-3S, popř.
2-3K (nebo až 2-3C). Tyto SLT pokračují až k hornímu stupni svahu, kde je souvisle vymapován LT 3I5. Hlinité polohy jsou skutečně v méně exponovaném terénu v horní části území
vyvinuty, jsou však spíše mezotrofní povahy a tedy bližší SLT (2-)3H. Mozaiku lesních stanovišť pak doplňují vodou a humusem obohacené polohy erozních strží, plošně omezeného
rozsahu, stojící na pomezí SLT 3D-3V, s tím, že jde místy o zřetelně acerózní polohy, opět na
přechodu 2. a 3. lvs.
Strana 26
Je zřejmé, že vymezení typologických jednotek, jak je provedeno v současné lesní typologické mapě, je kompromisním řešením vycházejícím z portfolia lesních typů, standardně používaných v dané přírodní oblasti. Obtížným úkolem je zejména pojetí vegetační stupňovitosti, kdy lesní typologie zaujímá nejednoznačný vztah
k fytocenologicky standardně akceptované jednotce „dubohabřin“ (svaz Carpinion). Je zřejmé, že jde –
v současné převažující podobě – o útvar do značné míry historicky formovaný člověkem. Výmladkovým hospodařením a dalšími specifickými zásahy (např. lesní pastvou) byl zvýšen potenciál zejména habru, dále i lípy a
dubu, naopak byl znevýhodněn buk. V porostech zájmového území je nápadný místně výrazný podíl buku, jakožto nejstarší složky porostů. I když buk ve větší míře přežívá v polohách pro něj ekologicky příznivějších
(mezoklimaticky chladnější části reliéfu s převážně hlubšími půdami), je pravděpodobné, že jeho potenciální
zastoupení je výrazně vyšší než jeho současný podíl na porostech. Pak by bylo řazení svahového háje do 3. lvs
v zásadě správné, ovšem s dovětkem, že k buku významnou měrou přistupuje lípa s dubem a habrem, přičemž
v určitých terénních partiích mohou tyto dřeviny i nabývat převahy.
Tabulka 14: Zastoupení lesních typů v území
lesní typ
2L1 – potoční luh pahorkatinný
3C2 – vysýchavá dubová bučina lipnicová
3I5 – uléhavá kyselá dubová bučina ostružiníková
3O6 – jedlová bučina šťavelová
3S1 – svěží dubová bučina šťavelová
3L1 – jasanová olšina potoční
Celkem
výměra
0,45 ha
0,01 ha
6,41 ha
7,19 ha
2,07 ha
0,13 ha
16,26 ha
podíl v PR
2,8 %
0,0 %
39,4 %
44,2 %
12,7 %
0,8 %
100,0 %
Porovnání přirozené a současné skladby lesa
Souhrnné číselné srovnání přirozené a nynější druhové skladby lesních porostů na území rezervace je podáno v následující tabulce. Z ní je patrné, že se příliš neliší vzájemný podíl listnatých a jehličnatých dřevin v přirozené a aktuální skladbě, značné odlišnosti jsou však mezi
přirozeným a současným rozšířením jednotlivých dřevin. V současných porostech je především deficitně zastoupen buk, částečně i dub a lípa, zcela chybí jedle, které by dle typologických představ měla mít téměř dvacetiprocentní zastoupení. Naopak výrazně nepřirozeným
(kulturním) prvkem je vysoký podíl smrku a v menší míře i borovice. Poměrně významný podíl břízy (v reálu spíše ještě vyšší) svědčí o předchozím kulturním (těžebním) narušení porostů. Tento nesoulad druhových skladeb by ještě více vynikl při hodnocení na úrovni porostních
skupin, které jsou v důsledku hospodářských zásahů výrazně druhově diferencovány.
Validitu uvedeného porovnání ovšem snižuje několik okolností. Především jde o nepřesnost
typologického hodnocení, kdy reálně území leží na rozhraní 2. a 3. lesního vegetačního stupně
a současně na relativně živném stanovišti (převážně edafické kategorie S a D, v terénních zářezech V, okrajově přechody H a I, na konvexích K s přechody do C). V potenciální druhové
skladbě by tak pravděpodobně nepřevažoval buk, ale jeho vysoké zastoupení by bylo vyváženo hojným dubem, lípou a habrem. Tomuto druhovému složení ovšem neodpovídá modelová
přirozená skladba žádného z lesních typů dané PLO. Druhá nepřesnost tkví v pouze schematizovaném popisu aktuální druhové skladby v LHP, který vychází z pouze hrubých odhadů
(často tradovaných z dřívější doby a neaktualizovaných na současný stav) a standardně vynechávající méně četné dřeviny se zastoupením pod 5-10 % na celé ploše porostní skupiny.
Po korekci těchto odchylek by hodnocení přirozené a aktuální dřevinné skladby lesních porostů v území bylo poněkud příznivější, pokud se týče vzájemných podílů listnatých dřevin. Nic
by to ale nezměnilo na negativním hodnocení zřetelně (přírodě cizí) kulturní jehličnaté složky, především smrku.
Strana 27
Tabulka 15: Přirozená a současná druhová skladba lesa (dle údajů LHP)
dřevina
dub
buk
lípa
klen
habr
mléč
jasan
jilm
olše
bříza
vrba
listnaté celkem
jedle
smrk
borovice
modřín
jehličnaté celkem
Celkový součet
přirozená skladba
4,37 ha
26,9 %
7,01 ha
43,1 %
1,63 ha
10,0 %
–
–
–
–
0,02 ha
0,1 %
0,14 ha
0,8 %
0,02 ha
0,1 %
0,02 ha
0,1 %
–
–
–
–
13,21 ha
81,3 %
3,05 ha
18,7 %
–
–
–
–
–
–
3,05 ha
18,7 %
16,26 ha
100,0 %
aktuální skladba
3,45 ha
21,2 %
2,55 ha
15,7 %
1,01 ha
6,2 %
1,39 ha
8,6 %
1,29 ha
8,0 %
–
–
0,43 ha
2,6 %
–
–
0,95 ha
5,9 %
0,96 ha
5,9 %
0,04 ha
0,2 %
12,07 ha
74,3 %
–
–
3,41 ha
21,0 %
0,72 ha
4,4 %
0,06 ha
0,4 %
4,19 ha
25,8 %
16,26 ha
100,0 %
Použitý model přirozené druhové skladby podle SLT (hodnoty v procentech zastoupení):
2L – db 45, js 30, jv 5, jl 5, ol 5
3C – db 30, bk 60, lp 10
3I – db 30, bk 50, lp 10, jd 10
3O – db 25, bk 35, lp 10, jd 30
3S – db 20, bk 60, lp 10, jd 10
Zpracováno dle materiálu ÚHÚL (Tabulky lesích typů podle Přírodních lesních oblastí), s drobnými úpravami
(velmi mírné zvýhodnění lípy, úprava součtu na 100 %).
Stupně přirozenosti lesních porostů
V souladu s platnou osnovou plánů péče se lesy ZCHÚ klasifikují podle následující stupnice:
Tabulka 16
Stupně přirozenosti lesních porostů
1. Les původní
Druhová
skladba dřevin
přítomnost
přítomnost
stanovištně a všech hlavních
geograficky stanovištně a
nepůvodních geograficky
dřevin
původních
(%)
dřevin*)
0–5
+
Přípustné způsoby
ovlivnění
lesních porostů
Barva
v
mapě
1. mýtní těžba jednotlivých stromů (toulavá t.) před více
než 100 lety,
2. odvoz odumřelého dříví před více než 50 lety,
3. pastva domácích zvířat nebo chov spárkaté zvěře v
minulosti, přičemž tyto vlivy na druhovou skladbu,
strukturu a texturu dřevinné složky jsou v současnosti
zanedbatelné
zelená
Strana 28
2. Les přírodní
0–5
+
1. obnovní (těžba, umělá obnova) a výchovné zásahy
sledující hospodářské cíle v minulosti na méně než 1/4
plochy (v současnosti ne), mýtní těžba s následnou
sekundární sukcesí lesa v minulosti,
2. zásahy sledující cíle ochrany přírody v minulosti (v
současnosti ne),
3. odvoz odumřelého dříví v posl. 50-ti letech (v současnosti ne)
hnědá
3. Les přírodě blízký
0-10
+
1. obnovní (těžba, umělá obnova) a výchovné zásahy
sledující hospodářské cíle v minulosti na více než 1/4
plochy (v současnosti ne),
2. v současnosti pouze zásahy sledující cíle ochrany
přírody (zásahy managementové),
3. nahodilá těžba živých stromů nalétnutých kalamitními druhy hmyzu a odvoz tohoto dříví v současnosti
žlutá
4. Les přírodě vzdálený
0-50
-
-
modrá
51-100
-
-
červená
-
-
-
bílá
5. Les nepůvodní
6. Holina
*) přítomnost všech hlavních geograficky a stanovištně původních druhů dřevin, tj. druhů s předpokládaným
původním zastoupením více než 20%, se zastoupením reprodukce schopných jedinců
Poznámky k metodice
Jak je patrné, použitá stupnice klade velký důraz na historii antropogenních zásahů do porostu, zatímco znaky
strukturní (bez ohledu na to, zda jsou výsledkem přírodních procesů anebo lidských zásahů) bere v potaz až na
druhém místě. To je zásadní posun oproti stupnici přirozenosti lesních porostů v pojetí předchozí metodiky. Ta si
naopak všímala výhradně druhové skladby porostů, zatímco další důležité znaky zcela ignorovala.
Na první pohled sofistikované a komplexní hodnocení má však povážlivé nedostatky, které jeho praktickou využitelnost podstatně snižují. Používá soubor kritérií a terminologických obratů postrádajících dostatečně srozumitelné a jednoznačné vysvětlení (to možná existuje v nějakém zvláštním textu, není ale bohužel součástí metodiky
– Osnovy plánů péče). Při důsledném uplatnění (nedostatečně vysvětlených) kritérií se pak hodnocení stupňů
přirozenosti lesních stává poněkud maximalistickým, neboť drtivou většinu našich lesů zařazuje do kategorií 4-5,
tj. lesů přírodě vzdálených a nepůvodních, což platí i o podstatné části lesních porostů, které jsou hlavním předmětem ochrany ve zvláště chráněných územích nejvyšších kategorií. Konkrétněji:
Stupeň 1 – les původní – lze s jistotou aplikovat jen na několik obecně známých pralesovitých útvarů, požívajících dlouhodobé ochrany. Patrně sem náleží i četné další porosty, převážně menších rozměrů, vesměs charakteru
ochranného lesa, na ± extrémním stanovišti (skalní výchozy a rozpady, velmi příkré svahy, podmáčené a rašelinné plochy aj.). U těchto méně zdokumentovaných porostů je ovšem problémem kritérium č. 1, tj. nejvýše toulavá
těžba před více jak 100 lety. Z minulosti je známo, že méně šetrné těžební postupy (holé seče různých rozměrů,
velkoplošné clonné seče) byly běžně aplikovány i v polohách dnes vyhrazených lesům ochranným a vyčleněným
ze standardního hospodářského režimu. (V řadě případů se prokazatelně ve velkém těžilo a následně nezřídka
uměle zalesňovalo i v náročném skalním terénu, případně na rašeliništích.) Skutečná rozloha „lesa původního“
v uvedeném pojetí tak může být v podmínkách ČR zcela marginální.
Stupeň 2 – les přírodní – je opět zásadně zúžen kritériem č. 1, kdy připouští minulé hospodářsky motivované
zásahy pouze na 1/4 plochy. Přitom za „hospodářsky motivované“ zásahy musíme považovat jakékoliv
v dávnější minulosti aplikované obnovní postupy, vč. výběrných sečí a šetrných podrostních postupů, neboť v té
době šlo zcela jistě o prostředky hospodářské, nikoliv ochranářské péče. Množina lesů, která do této definice
spadá, je tak velmi omezená, pravděpodobně příliš nepřesahuje rámec lesa původního. Definice „lesa přírodního“ ovšem připouští i výklad, že sem náleží také porosty spontánně vzniklé sekundární sukcesí na dříve odlesněné půdě (např. zarůstání opuštěných polí a luk po různých historických otřesech, vč. těch nejmladších). Zásadním požadavkem je ovšem blízkost jejich druhového složení přirozenému stavu, včetně „přítomnosti všech hlavních stanovištně a geograficky původních dřevin se zastoupením reprodukce schopných jedinců“. Tento požadavek bude nejsnáze splněn u mladých potočních a prameništních luhů (olšin a jasenin), což může při tolerantnějším přístupu znamenat poměrně velkou lesní plochu.
Stupeň 3 – les přírodě blízký již není dřívějšími způsoby hospodaření limitován, diskutabilním je však požadavek č. 2 – „v současnosti pouze zásahy sledující cíle ochrany přírody (managementové)“. Není srozumitelné, co
Strana 29
se rozumí pojmem „v současnosti“ (aktuální decenium nebo určitý pevně daný časový úsek, např. posledních 10
let?), především – a to se týká celého způsobu hodnocení – se nezdá být na místě rozlišovat zásahy „hospodářské“ a „ochranářské“, neboť z něj nevyhnutelně vyplývá, že hospodářské využití lesů (v jakékoliv podobě) je
nutně v rozporu se zájmy ochrany přírody (což je názor poněkud extrémní). Podstatné omezení této skupiny lesů
ale spočívá v požadavku maximálně 10% příměsi stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin a dále již zmiňované „přítomnosti všech hlavních stanovištně a geograficky původních dřevin se zastoupením reprodukce
schopných jedinců“. Opět chybí vysvětlení pojmu „stanovištně nepůvodní dřeviny“ (platí to i o dřevinách potenciálně pouze vtroušených, ale aktuálně hojných?), natož aby byl uveden algoritmus, podle něhož lze podíl „nepůvodních“ dřevin vyčíslit (tato úloha je technicky i věcně nanejvýš obtížná, mj. i proto, že se vychází
z modelových skladeb typologického systému, které mnohdy jen velmi nedokonale vystihují potenciál daného
stanoviště). U mnohých porostů může být „prubířským kamenem“ absence jedle, která byla ještě před několika
stoletími obecně rozšířenou a možná i vůbec nejhojnější naší dřevinou: např. v nejběžnějším SLT 5K je předpokládána cca 30% přirozená účast jedle, v mnohých SLT je její podíl na modelové přirozené skladbě ještě vyšší.
V současných porostech, a to i těch přírodně velmi kvalitních, jedle v rozsáhlých územních celcích prakticky
chybí a jen stěží vyhoví požadavku na „zastoupení reprodukce schopných jedinců“. Tyto porosty je pak nutné
přesunout do 4. stupně přirozenosti – les přírodě vzdálený.
Stupeň 4 – les přírodě vzdálený – je již definován pouze na základě druhové skladby, kde se připouští nejvýše
50% podíl stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin. Toto vymezení je neobyčejně široké, neboť zahrnuje
na jedné straně porosty s víceméně zachovalou přirozenou druhovou skladbou a případně i složitou prostorovou
výstavbou odpovídající přírodnímu lesu, resp. lesu obhospodařovanému přírodě blízkým způsobem. Jde o porosty s nespornou ochranářskou hodnotou, tvořící základ lesních maloplošných ZCHÚ. Na straně druhé pak stojí
porosty s polovičním podílem „nepůvodních“ druhů, případně též triviální strukturou pasečného lesa, je možné
sem řadit i porosty uměle založené či spontánně vzniklé na předchozí nelesní půdě. Stojí přitom za povšimnutí,
že v předchozí metodice porosty definované výše uvedeným způsobem byly řazeny již do 2. stupně přirozenosti,
porosty s nižší ochranářskou hodnotou pak bylo možné rozčlenit ještě na další tři stupně.
Stupeň č. 5 – les nepůvodní – zahrnuje porosty s více než 50 % stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin.
Opět jde o přílišné zjednodušení, kdy i lesy s menšinovým zastoupením dřevin přirozené druhové skladby mohou mít určitou ochranářskou hodnotu, v každém případě větší, než porosty, v nichž tyto dřeviny jsou zastoupeny jen marginálně anebo chybí vůbec. Není zde přitom zohledněno kritérium prostorové výstavby lesa, jeho vitalita, biodiverzita jednotlivých složek ve vztahu k „ideálu“ přírodního lesa na daném stanovišti. V dřívější stupnici byly lesy s více jak 50 % nepůvodních dřevin ještě dále diferencovány podle podílu geograficky nepůvodních
druhů a dále i fyziognomie porostů (odumírající, rozvrácené nebo silně poškozené porosty dřevin neodpovídajících stanovišti).
Na základě právě uvedeného je možné shrnout, že způsob hodnocení přirozenosti lesních porostů dle Osnovy
plánů péče:
1.
klade nadměrný důraz na minulost antropogenních zásahů, což má na jedné straně opodstatnění v tušeném
narušení ekosystému předchozími lidskými vstupy, vizuálně ne v plné šíři zjevnému, na straně druhé ale vytváří velmi asymetrické členění, kdy porostům relativně velmi vzácným je věnována mnohem větší pozornost než porostům podstatně běžnějším – a to i v rámci zvláště chráněných území;
2.
nepřihlíží ke strukturním znakům porostů, které jsou důležitými indikátory ekologické stability lesa a přitom
mohou být výsledky jak přírodních procesů, tak i cílených hospodářských zásahů;
3.
vytváří nepřijatelný protiklad „hospodářských“ a „ochranářských“ zásahů, kdy nepřipouští, že citlivými
hospodářskými postupy (při zachování produkční funkce lesa) lze docílit ochranářsky příznivého stavu;
4.
nedostatečně diferencuje mezi lesy s nižším stupněm přirozenosti, které přitom tvoří většinu lesních porostů
zvláště chráněných území;
5.
operuje s nejednoznačně definovanými pojmy a tím činí stupnici přirozenosti obtížně uchopitelnou a značně
náchylnou k dezintepretacím.
Z právě uvedených důvodů byla při hodnocení přirozenosti souběžně použita i starší stupnice, založená výhradně
na druhové skladbě porostů. Ani tato stupnice není ideální, neboť je postavena na jediném kritériu, zde je však
použita jako doplněk k předchozímu způsobu hodnocení.
Stupně přirozenosti dle dřívější metodiky:
1. Přirozená lesní společenstva – porosty s přírodě blízkou druhovou skladbou bez příměsi geograficky nepůvodních dřevin (zastoupení několika málo jedinců lze tolerovat).
Strana 30
2. Porosty, kde 50 – 90 % dřevin současné druhové skladby odpovídá stanovišti a zastoupení geograficky nepůvodních dřevin je menší než 1 % .
3. Porosty, kde pouze méně než 50 % dřevin současné druhové skladby odpovídá stanovišti a zastoupení geograficky nepůvodních dřevin je menší než 10 % .
4. Monokultury nebo jiné porosty, jejichž druhová skladba neodpovídá stanovišti, nebo směs dřevin s podílem
10 – 50 % geograficky nepůvodních dřevin.
5. Porosty se zastoupením geograficky nepůvodních dřevin nad 50 %, dále odumírající, rozvrácené nebo silně
poškozené porosty dřevin neodpovídajících stanovišti.
Výsledky hodnocení stupňů přirozenosti
Z vyhotovené mapky (příloha č. 6) je patrné, že převážnou část zaujatých lesních porostů
tvoří kategorie 3 – les přírodě blízký. Jedná se o smíšené listnaté porosty lípy, dubu, buku,
habru, popř. i klenu s určitou příměsí borovice a smrku. Porosty jsou zpravidla různověké,
druhově i strukturně pestré. Je třeba přiznat, že v některých případech bylo toto hodnocení na
samé hranici příslušné definice, a také že nevycházelo ze srovnání aktuální druhové skladby
s modelem přirozené druhové skladby dle vymapovaného lesního typu, ale spíše z vlastního
hodnocení zpracovatele plánu péče (viz komentář k typologické problematice). Hodnocení
bylo rovněž schematicky vztaženo na celé porostní skupiny (s jedinou výjimkou), přestože
porosty jsou ve skutečnosti značně nehomogenní. Střídání různých typů porostu je ale natolik
časté, že by bylo značně obtížné je mapově podchytit.
Protipólem předchozí skupiny jsou porosty zahrnuté do kategorie 5 – les nepůvodní. Zde se
jedná o převážně mladé porosty s výrazně pozměněnou druhovou skladbou – kulturní smrčiny
a olšiny, někdy i s omezenou příměsí jiných, stanovištně přiměřenějších dřevin. Lesy této
skupiny jsou rozšířeny především při severním a východním okraji lesního komplexu.
V omezeném rozsahu byly rozlišeny i porosty stojící na přechodu mezi již zmíněnými
kategoriemi – tj. kategorie 4 – les přírodě vzdálený. Jedná se o porosty, které jsou ± tvořeny
druhy přirozené skladby, ale se značně vychýlenými poměry: jde o porosty s převažujícím
klenem, popř. habrem a olší. Při důslednějším hodnocení uvnitř porostních skupin (a zejména
při přísnějším pohledu) by do této kategorie bylo možné zahrnout značnou část porostů
hodnocených jako les přírodě blízký.
Klasifikace porostů podle dřívější metodiky je zřejmá z tabulkové přílohy (příl. č. 8).
2.5.2 Základní údaje o rybnících, vodních nádržích a tocích
Dílčími plochami této kategorie jsou Dubový rybník (Dubák), malý rybníček ležící severně
od něj a dále pak drobné stojaté plochy, které však pro svůj omezený plošný výskyt nejsou
jako dílčí plochy samostatně vymezeny. Vodní toky reprezentuje Smědá, další drobné vodoteče jsou bezvýznamné. Vodní plochy i vodní toky jsou stručně charakterizovány již v kap.
2.1 – Stručný popis území a charakteristika přírodních poměrů a dále jsou pojaty do tabulkového popisu dílčích ploch na nelesních pozemcích. Zde připojujeme standardní tabulku
k Dubovému rybníku:
Tabulka 17
Název rybníka (nádrže)
Katastrální plocha
Využitelná vodní plocha
Plocha litorálu
Průměrná hloubka
Maximální hloubka
Postavení v soustavě *
Dubový rybník
12,15 ha
9,60 ha
4,70 ha
1,90 m
2,60 m
nejnižší nádrž
Strana 31
Manipulační řád **
Hospodářsko-provozní řád **
Způsob hospodaření
Intenzita hospodaření
Uživatel
Rybářský revír
Zarybňovací plán
Průtočnost – doba zdržení
schválen 13.8.2009 (v r. 2013 připravována aktualizace)
nyní není; bude vypracován případným nájemcem
s ohledem na zájmy ochrany přírody
extenzivní
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ne
ne
obtočná nádrž
2.5.3 Základní údaje o útvarech neživé přírody
Za útvar neživé přírody lze považovat přirozené řečiště Smědé s bohatými projevy erozněakumulačních procesů v březích. Základní charakteristika je uvedena v úvodu plánu péče
(kap. 2.1 – Stručný popis území a charakteristika přírodních poměrů). Tok Smědé není dále
diferencován vzhledem k složitosti území a mozaikovitému výskytu biotopů. V rámci členění
nelesní části území na dílčí plochy je tok pojednán společně s hospodářsky neudržovanou částí pobřeží.
2.5.4 Základní údaje o nelesních pozemcích
Nelesními pozemky v území jsou především nivní louky s různou intenzitou hospodářského
využití a v různém stupni degradace. Vedle luk alespoň občasně sečených jde tak o bylinotravní až bylinná lada, zčásti s mokřadními a/nebo ruderálními druhy rostlin. Na nelesních
pozemcích jsou místy i významně rozšířeny dřeviny stromového a keřového vzrůstu. To se
týká především širšího pobřeží Smědé, které není dlouhodobě hospodářsky udržováno a dále
obvodu hráze Dubového rybníka a též okolí Saňského potoka. V prvním případě jde o nerovnoměrně zapojené porosty charakteru měkkého luhu (s převažující vrbou křehkou), ve druhém o sukcesní olšiny a smíšené porosty pionýrských dřevin.
Dílčí plochy na nelesní půdě jsou zpracovány v tabulkovém přehledu v příloze 10, dále je připojen i jejich základní botanický popis (příloha č. 12). V zájmu zjednodušení jsou pod dílčí
plochy na nelesních pozemcích řazeny i vodní plochy a vodní toky (dle osnovy plánů péče se
zpracovávají samostatně).
2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do ZCHÚ a závěry
pro další postup
Dosud platný plán péče pro období 1998-2007 předložil níže uvedený soubor opatření.
A) Návrhy asanačních a regulačních zásahů ve stanovených územních jednotkách
Území rezervace bylo pro tento účel rozděleno na šest jednotek, pro něž byla stanovena následující opatření:
1 – řečiště Smědé. Pouze nejnutnější zásahy z hlediska zachování průtočnosti koryta.
V žádném případě nenarušovat náplavy.
2 – břehové porosty Smědé. Pravidelná údržba břehových porostů s cílem dosažení věkové,
výškové a druhové diferenciace. Výchovné a zdravotní probírky dřevin a potřebné dosadby na
základě předchozího oznámení správce toku a souhlasu orgánu ochrany přírody (tehdy RŽP
OkÚ Liberec). Likvidace křídlatky a netýkavky s následnými biotechnickými opatřeními
(vhodné dosadby).
Strana 32
3 – mezofilní louky. Pravidelné kosení 1-2x ročně, případná pastva až v pozdním létě a na
podzim (při pastvě ochrana břehových porostů a drobných mokřadů ohradníkem). Hnojení
pouze statkovými hnojivy.
4 – mokřady a podmáčené louky. Pravidelné kosení 1-2x ročně s odstraněním biomasy. Rákosiny bez zásahu. Vyloučení pastvy.
5 – lesní porosty. Opatření jsou specifikovaná na porostní skupiny. Část porostů je ponechána bez zásahů, v části jsou navrženy výchovné těžby s cílem potlačení ochranářsky nežádoucích dřevin (smrk, bříza). U por. sk. 9 B 14z (dnes 9 B 15b) je navržena obnovní těžba na 1,15
ha – clonná seč s využitím přirozené obnovy.
6 – ostatní vodní plochy (slepá ramena, rybníky). Bez zásahů. Při hospodaření na Dubáku
opatrně přihnojovat, nevyhrnovat bahno na břehy. Veškeré zásahy, při nichž dochází
k manipulaci s výškou vodní hladiny (vypouštění, odbahňování aj.) jsou vázány na souhlas
a podmínky orgánu ochrany přírody, stanovené v příslušném správním řízení.
Komentář: Realizace výše uvedených opatření se předpokládala převážně v režii vlastníků
a správců dotčených pozemků, pro management v režii ochrany přírody se proto navrhovaly
jen dosti omezené prostředky. Na management nivních luk byla uvažována částka 30 000 Kč,
což při uváděné jednotkové ceně 5 tis. Kč/ha znamená roční údržbu pouhých 5 ha. Plán péče
nepočítal s tím, že řádná údržba travních porostů v nivě v následujících letech zkolabuje
a ochrana přírody bude nucena investovat neplánované částky do alespoň minimálních sanačních zásahů k odvrácení úplné degradace luk. Je skutečností, že tyto zásahy byly – z pohledu
současného stavu území – zjevně nedostačující, netřeba však pochybovat o tom, že bez jejich
uskutečnění by byla situace v rezervaci dnes ještě horší.
V případě likvidace invazních druhů se počítalo s částkou 20 000 Kč/rok, což při jednotkové
ceně 11 tis. Kč/ha odpovídá necelým 2 ha. I tato částka se nakonec ukázala jako značně optimistická, neboť se předpokládalo, že se na likvidaci invazních druhů bude podílet i správce
toku a že minimálně v nezměněné výši zůstane zachováno čerpání finančního příspěvku
z Programu péče o krajinu.
Dle dokumentace poskytnuté zadavatelem probíhalo kosení luk a likvidace invazních druhů
od r. 1999 a za dobu šesti let (2000-2005) bylo na tento účel jen z rozpočtu OOP vynaloženo
cca 650 tis. Kč (pro r. 1999 chybí údaje), tj. poněkud více, než předpokládal plán péče (další
nezjištěné částky byly hrazeny prostřednictvím AOPK). Větší část těchto prostředků (přesné
rozklíčování ze souhrnného podkladu není možné) šla zřejmě na likvidaci invazních rostlin.
Z nich byla pozornost soustředěna na křídlatku a netýkavku, v omezené míře i na třapatku.
Budeme-li hodnotit výsledky těchto opatření z hlediska nynějšího stavu, pak kosení luk spíše
jen stabilizovalo přijatelný stav dílčích ploch, přičemž většina nivních luk má setrvale nevyhovující botanické složení, nemalá část porostů je pak v takovém stupni ruderalizace, že se
jako krajní (zdůrazňuji: teoretická!) možnost jejich obnovy nabízí až přeorání a osetí vhodnou
směskou. V tomto směru je zřejmé, že management luk byl zcela nedostačující vzhledem
k současným potřebám – alespoň lokálně a v určité míře ale zamezil další degradaci travních
porostů.
Likvidace invazních druhů byla úspěšnější, neboť křídlatka se dnes v rezervaci vyskytuje
pouze velmi roztroušeně. V případě netýkavky žláznaté část populací dosud přežívá, rozšíření
je však poměrně malé a neohrožuje přírodní hodnoty území. (Pro posouzení efektivity provedených opatření by ale bylo nutné podrobně znát rozšíření těchto dvou druhů před zahájením
zásahů.) Mnohem méně uspokojivá je situace u třapatky, která je v území dosud masivně rozšířena na velkém počtu lokalit a představuje vážný ochranářský problém. Stranou pozornosti
zřejmě stojí invaze celíku kanadského a obrovského, které jsou v území rovněž dalekosáhle
Strana 33
rozšířeny a ovládají nezanedbatelné plochy jak v pobřežním pásmu Smědé, tak i na dlouhodobě neobhospodařovaných loukách. Potlačení celíků a třapatky může být efektivní jedině
v případě plošného managementu neudržovaných lučních ploch v kombinaci s lokálními zásahy do pobřeží Smědé, kde standardní hospodaření dnes nepřichází v úvahu. V menší míře
jsou v území přítomny porosty dalších invazních druhů – slunečnice hlíznaté a hvězdnice, jejichž eliminace je rovněž žádoucí.
Pokud jde o další body navrhovaných zásahů, nebyly shledány žádné zásadní nedostatky.
V tomto roce (2006) byla dokončena rekonstrukce Dubového rybníka, jejíž součástí bylo
i zbudování tůně v jižní části pobřeží (v původní zdrži rybníka).
Nad rámec opatření stanovených plánem péče byl od konce 90. let prováděn úklid území od
naplavených odpadků a zajištěn malakozoologický průzkum. Další dílčí průzkumy (zčásti iniciované též ochranou přírody), proběhly bez nároků na finanční výdaje příslušného úřadu.
B) Návrh na změnu územního vymezení, vymezení hranic a doplnění značení.
V terénu provést obvodové pruhové značení rezervace, označení tabulemi se státním znakem
v počtu 8-9 ks a informačními tabulemi (2-3 ks). Oprava značení měla být provedena v r.
2001.
Komentář: Území bylo v r. 1998 nákladem necelých 20.000,-Kč vyznačeno v terénu pomocí pruhů a 9 sloupků se státním znakem. Na třech nejfrekventovanějších místech byly umístěny informační tabule. Nákladem 31.000,- bylo toto značení průběžně (dle aktuální potřeby)
udržováno či upravováno, informační tabule byly v r. 2005 nahrazeny novými v trvanlivějším
provedení.
C) Návrh na opatření k vědeckému, výchovnému a jinému využití
Sledování formou inventarizačních průzkumů po 10 letech. Instalace informačních tabulí
v počtu 2-3 ks.
Komentář: Inventarizační průzkum území jako celku nebyl dosud proveden, stanovená desetiletá lhůta ovšem ještě neuplynula. Na lokalitě jsou ale průběžně prováděna doplňující botanická a zoologická šetření (především ornitologická pozorování a entomologická šetření
v okolí Dubového rybníka). V r. 2004 byl na 14 lokalitách v území proveden průzkum zaměřený na vodní měkkýše (dr. L. Beran). Aktuální informace o výskytu vzácných organismů
jsou zahrnuty v tomto plánu.
V roce 2005 byl v území PR proveden entomologický průzkum metodou odchytových zařízení na hmyz, doplněný individuálním sběrem (Vonička, nepubl. údaje). V silně podmáčené olšině a v okolí rybníčku severně od
Dubáku byla po celou vegetační sezónu umístěna Malaiseho past, žluté misky, proteinová past a nárazová past.
Ve východní části litorálu rybníka byla umístěna emergentní past. V litorálních porostech a v mokřadech byl
sbírán hmyz metodou smýkání vegetace, na dně téměř vypuštěného rybníku Dubák byly sbírány vzorky střevlíkovitých, drabčíkovitých a dalších skupin brouků. Dosud byla zpracována pouze část získaných vzorků, byla zde
ale zjištěna řada významných druhů. Kutilka druhu Mimumesa beaumonti je dokonce poprvé nalezena z území
České republiky. Jedná se o velmi vzácný a málo známý druh, který je hlášen z území Evropy jen velmi sporadicky.
2.7 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize
Otázka prolínání dílčích zájmů ochrany přírody je diskutována v kap. 1.7 Dlouhodobý cíl péče. Potenciálním zdrojem neshod je intenzita a termíny sečení nivních luk. Z botanického hlediska je žádoucí co nejčastější sečení ve vhodných agrotechnických termínech. Z hlediska zoologického je naopak preferována menší intenzita zákroků a jejich přesun spíše ke konci ve-
Strana 34
getační sezóny, resp. časoprostorové rozfázování sečí. Navržený způsob managementu tyto
možné konflikty minimalizuje.
Podobný rozpor by mohl vzniknout při snaze o výsadbu dřevin v pobřežním pásmu Smědé
(z botanického hlediska by to snížilo možnost uplatnění invazních druhů a zkvalitnilo druhovou skladbu dřevinných doprovodů) anebo v případě zalesnění hospodářsky neudržitelných
nivních luk či lad. V tomto případě je vhodné upřednostnit zoologický zájem, neboť nivní část
rezervace je mnohem cennější ze zoologického než z botanického hlediska.
Strana 35
3. P LÁN
ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ
3.1 VÝČET, POPIS A LOKALIZACE NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ V ZCHÚ
3.1.1 Rámcové zásady péče o území
a) Péče o lesy
Cílem hospodaření v lesních porostech je přiblížení druhového složení a struktury porostů přirozenému stavu a současně vyloučení rušivých hospodářských zásahů, které by ohrožovaly
přirozenou biodiverzitu lesů a snižovaly jejich ekologickou stabilitu. Většina lesů v rezervaci
se dnes již nachází z hlediska ochrany přírody v relativně příznivém stavu, vyžadujícím pouze
dílčí zásahy. Menší část porostů – jde vesměs o porosty mladé, zčásti založené v poválečné
éře na dřívější zemědělské půdě – je v ochranářsky neuspokojivém stavu a vyžádá si intenzivnější a dlouhodobější péči.
U porostů blízkých přirozenému stavu se předpokládá selektivní těžba stanovištně nevhodných dřevin (smrk, borovice, modřín, bříza), s cílem jejich postupné úplné eliminace. Doporučit lze šetrné obnovní postupy – zjemnělé clonné seče nebo jednotlivě výběrný způsob, alternativně lze navrhnout i ponechání části porostů zcela bez zásahů. Zvláště vhodné k tomuto
účelu jsou úpatní polohy svahů na přechodu do nivy a části porostů s vyšší koncentrací starých buků. Rovněž lze doporučit ponechání určitého počtu starých stromů na dožití (ochrana
specifické entomofauny a podpora ptačích druhů hnízdících v dutinách).
U porostů s výrazně nevyhovujícím druhovým složením je nutná postupná přeměna druhové
skladby formou razantnějších výchovných těžeb, s podporou cílových dřevin a jejich dosadby
do prosvětlených částí porostu. V mladých olšinách v jv. části lesního komplexu bude přitom
nutné se vypořádat s buření, vč. masivního rozšíření bezu černého v keřové úrovni.
V souladu s požadavkem metodiky je zpracována Rámcová směrnice péče o les – viz příloha
č. 7. Vzhledem k tomu, že charakter a prostorové členění lesních porostů příliš nekoresponduje s vymezením typologických jednotek, jsou veškeré lesní porosty v území zahrnuty do jediné směrnice.
b) Péče o rybníky a vodní toky
Hospodaření v Dubovém rybníce – zejména rybochovné využití – je třeba přizpůsobit jeho
ochranářskému významu. Rybí obsádka musí vycházet z přirozené úživnosti vod a neměla by
být zvyšována intenzivním přikrmováním a hnojením, nepřípustné je vysazování nepůvodních
druhů ryb. Vysazování nepůvodních druhů ryb k případnému potlačení nadměrné vegetace je
možné pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody.
Údržbu rybníka je třeba provádět tak, aby byl zachován jeho historický charakter, včetně zachování vegetace pobřeží. Nynější stav litorálu, kdy rákos, orobinec, ostřice, sítiny a další
rostliny ovládají většinu zdrže je nežádoucí. Optimální rozsah litorálních porostů je 1/2 až 2/3
plochy zdrže. Lze očekávat, že po zvýšení hladiny litorální vegetace spontánně ustoupí, může
to však trvat delší dobu a pokud bude rybník napouštěn během vegetačního období, budou
litorální rostliny schopny vyrůst nad hladinu a zde dále vegetovat. V případě, že by se tak stalo, lze doporučit posečení rákosu, orobince aj. na konci vegetační sezóny v co největší hloubce pod hladinou.
Výhledově lze provést odtěžení starých sedimentů alespoň v části obvodu rybníka, a to včetně
návodní strany hráze (v její jižní části). Staré duby na hrázi ponechat na dožití až k úplnému
rozpadu. Současně provést probírku náletových porostů na hrázi s cílem potlačit břízu a osiku
Strana 36
a uvolnit perspektivní jedince dubu letního, možná je případná výsadba jasanu. Doporučit lze
i potlačení zmlazování dubu červeného.
Drobný rybníček severně od Dubového rybníka je třeba opravit, aby nedošlo k jeho úplnému
zazemnění a tím k postupnému zániku nejprve vodního a posléze i mokřadního biotopu.
Rámcově lze navrhnout opravu technických objektů a mírné zvýšení hladiny bez přímých zásahů do prostoru zdrže (tento záměr již na AOPK existuje). Rybníček je velmi cenný jako
nejvýznamnější rozmnožiště obojživelníků a jako bohatá lokalita vodních měkkýšů.
Další drobné vodní plochy v území nevyžadují zatím aktivní management. Výhledově lze doporučit i založení dalších malých vodních ploch v nivě Smědé (stranou toku), avšak pouze za
předpokladu pravidelné údržby okolních porostů. K tomuto účelu se předběžně nabízejí dvě
lokality. První z nich se nachází v dílčí ploše č. 10 (parc. č. 1739/50 v k. ú. Andělka)
v podmáčené sníženině západně od polní cesty, která probíhá po náspu a v minulosti sloužila
i jako hráz mělkého rybníka. Zde by bylo možné zřídit buď větší tůň o výměře do 0,2 ha, anebo i menší rybníček o rozloze kolem 1 ha. V úvahu zde připadá i zbudování soustavy tůní vícenásobným přerušením odvodňovacího příkopu materiálem vyhloubeným z plochy budoucích tůní, jak je navrhuje BERAN (2004). Hydrologickou účinnost takové soustavy je ovšem
třeba předem důkladně ověřit.
Druhou nádrž je možné umístit do soustavy odvodňovacích příkopů jv. od Saňského potoka
(na parc. č. 1578/23 až ../26 v k. ú. Andělka). Zde by se vzhledem ke geomorfologii terénu
jednalo spíše o menší vodní plochu. Případné další tůně je možné lokalizovat prakticky kdekoliv v komplexu nivních luk, kde jsou vhodné reliéfové a hydrologické poměry (tj. lze zajistit celoroční zvodnění nádrže bez nutnosti jejího výraznějšího zahloubení pod úroveň stávajícího terénu).
Vlastní tok Smědé by měl být ponechán přirozenému vývoji, pouze s omezením na nezbytné
a dostatečně odůvodněné sanační zásahy. Především je třeba vyloučit „sanaci“ břehových nátrží zásypem kameniny, jak to bylo v minulosti realizováno správcem toku. Nepřípustné jsou
větší úpravy říčního koryta, jako je napřimování toku, rozsáhlé opevňování břehů či výstavba
příčných objektů ovlivňujících přirozené průtoky korytem. Tyto zásahy by omezily přirozené
morfologické utváření říčního koryta a nivy a mohly by případně znamenat i překážku pro
volnou migraci vodních organismů.
c) Péče o nelesní pozemky
Přiměřená údržba nelesních ploch je nejnaléhavějším, zároveň však velmi náročným úkolem.
Předpokládá především pravidelné sečení co největšího rozsahu nivních luk, včetně ploch již
značně zpustlých a ruderalizovaných. Na dalších plochách pokročilejšího sukcesního charakteru, zpravidla s výrazným uplatněním stromů a keřů (zvl. v širším břehovém doprovodu
Smědé) se pravidelné zásahy omezí na potlačování invazních druhů rostlin, případně na redukci náletových dřevin (mimo břehy Smědé). Rámcově lze stanovit tyto základní typy managementu (blíže viz tabulkové přehledy dílčích ploch):
i)
pobřežní doprovody Smědé: důsledná likvidace všech invazních rostlin, tj. třapatky, celíků, netýkavky žláznaté, topinamburu, aster a křídlatky; jinak bez zásahu, variantně lokální výsadby vhodných dřevin – dubu letního, jasanu, olše a jilmu vazu, avšak pouze mimo
vlastní otevřené pobřeží, aby nedošlo k nežádoucímu zastínění unikátního faunistického
biotopu;
ii) nivní louky v relativně zachovalém stavu, v posledních letech alespoň příležitostně sečené: kosit v plném plošném rozsahu minimálně jedenkrát za rok (nejlépe v červenci až
srpnu), ideálně však 2-3x ročně, kosit až do krajů a posečenou hmotu odstranit z porostů;
v případě dvou sečí realizovat první seč v květnu a druhou v srpnu až počátkem září, aby
Strana 37
nebyly zdecimovány populace fytofágního hmyzu; na floristicky konsolidovaných porostech cyklovat dvousečné a jednosečné využití;
iii) nivní louky v pokročilém stupni degradace (± ruderální a mokřadní lada): kosit alespoň
jednou za dva roky, raději však častěji, s cílem potlačit ruderální rostliny, v úsecích
s četnějším výskytem odrostlejších náletových dřevin a keřů tyto z větší části zachovat;
mokřadní biotopy s konsolidovanou květenou stačí kosit obročně. Tam, kde kosení nebude možné (nepřístupné plochy) je vhodné přistoupit k zalesnění – to se týká zejména dílčí
plochy č. 26.
Je zřejmé, že realizace navržených opatření bude finančně velmi náročná a pokud by měla být
hrazena pouze z prostředků ochrany přírody, nebude v tomto rozsahu uskutečnitelná. Proto je
účelné definovat minimální a optimální variantu managementu v nivě:
Varianta minimálního managementu. Kosení všech relativně zachovalých luk bude
probíhat podle možností v ročním až obročním intervalu. Zpustlé plochy – mokřadní a ruderální lada – budou posečeny alespoň jednou za pět let, současně bude proveden výřez mladých náletových dřevin v pustnoucích částech nivy (odrostlejší dřeviny budou ± ponechány).
Z invazních druhů rostlin bude potlačována pouze křídlatka, podle možností (tj. nesoustavně)
i netýkavka žláznatá a třapatka. Tento rozsah opatření jde pouze mírně nad rámec dosavadního managementu (některé louky zřejmě již nebyly koseny déle než dva roky, ruderální a mokřadní lada jsou bez zásahu cca 10 let, místy snad ještě déle). Smyslem minimálního managementu je zamezit další degradaci nivních biotopů a v omezeném měřítku jejich stav i zlepšit.
Varianta optimálního managementu. Všechny zachovalejší louky se budou kosit dvakrát ročně, případně – u méně degradovaných porostů – střídavě jedenkrát a dvakrát za rok.
Na vybraných dílčích plochách (např. louka pod silničkou u Předlánců, louka přímo pod hrází
Dubáku) se bude dle možností a spíše nepravidelně, kosit i třikrát ročně. Zpustlé louky budou
kosením zbaveny převahy ruderálních rostlin (zejména pak budou očištěny od neofytů) a poté
je bude možné udržovat v delším intervalu. Na dlouhodobě neudržovaných plochách budou
potlačeny náletové dřeviny (starší stromy a hodnotnější seskupení dřevin budou ponechány).
Na vhodných místech budou založeny nové vodní biotopy (tůně). V březích Smědé budou
pokud možno důsledně potlačovány všechny invazní druhy (třapatka, netýkavka, křídlatka,
topinambur, hvězdnice). Na vhodných místech uvnitř starých meandrů budou v rozumné míře
vysazeny „ušlechtilé“ lužní dřeviny (dub, jasan, jilm).
Realita samozřejmě může oscilovat mezi oběma nastíněnými variantami. Stejně tak nelze vyloučit, že půjde i pod úroveň varianty „minimalistické“, pokud se nepodaří zajistit prostředky
na pravidelnou údržbu lučních porostů.
d) Péče o rostliny
V pozitivním smyslu má význam především péče o populaci ďáblíku bahenního a leknínu bělostného, případně dalších vodních rostlin. Výskyt těchto rostlin by měl být monitorován
a pokud se prokáže ohrožení, je třeba usilovat o odstranění jejich příčin. V současnosti je
např. značně oslabena populace ďáblíku v jv. části litorálu Dubového rybníka. Jde nepochybně o důsledek dlouhodobého poklesu hladiny v rybníce – po zvýšení hladiny lze předpokládat
postupnou regeneraci. Populace leknínu je dnes v území velmi slabá (pouze několik rostlin
v tůňce u Předlánců, zřejmě vysazených) a zasloužila by si posílení. Leknín by mohl být přesazen do vod Dubového rybníka, případně i severně ležícího drobného rybníčku – rostlin
v tůni u Předlánců lze však využít jen jako zdroj semene, neboť odběrem vegetativních částí
by se slabá populace mohla ještě více oslabit.
Ve smyslu negativní péče je naléhavým úkolem potlačování invazních rostlin. Jejich rozšíření
v území souvisí s velkým rozsahem neudržovaných ploch, přítomností recyklujících se iniciRNDr. Richard Višňák, Ph.D.
Strana 38
álních ekotopů v pobřeží Smědé a velmi účinným vodním vektorem, který zřejmě čerpá
i z bohaté zásoby diaspor v areálu polských lignitových dolů. Úspěšné řešení problému invazních rostlin v rezervaci je možné pouze za předpokladu plošné údržby všech dotčených, ale
i potenciálních biotopů těchto nežádoucích rostlin. Současně je nutné čelit i neustávajícímu
importu diaspor z výše ležících částí povodí. Je tedy zapotřebí působit na velké ploše a současně trvale, byť později s mnohem menší intenzitou. Dosavadní opatření, která byla směřována především na potlačení křídlatky a s menší důsledností na netýkavku a ještě nesoustavněji na třapatku, byla nepochybně úspěšná, ale problém odstranila pouze z menší části.
K tomu, aby byl pokrok (téměř) dokonalý, je třeba invazní rostliny potlačovat celoplošně
v nivě (pravidelným sečením) a také ve složitém pobřežním terénu (zde klasickými způsoby
kosením a herbicidováním). Přitom je nutné likvidovat všechny hlavní invazní rostliny, bez
ohledu na to, jak jsou v území hojné, neboť jejich invazní potenciál se může v krátké době
změnit. Důsledné potlačování invazních rostlin, zejména těch, které prospívají i v otevřené
nivě, má ale smysl jen tehdy, bude-li proti nim zakročeno i na loukách.
Pokud by nebylo možné takto ambiciózní záměr realizovat, je třeba pokračovat alespoň
v potlačování křídlatky, aby dosažený výsledek nepřišel vniveč, s menší naléhavostí pak odstraňovat i netýkavku, která potenciálně může představovat značný problém (např. na Ploučnici na Českolipsku její populace za posledních cca 10 let výrazně narostly a netýkavka proniká stále na nová stanoviště). Na dalším místě (z hlediska priority) by měl být potlačován
topinambur. Ten dosud není v území tak hojný jako jiné druhy a většinou se rozmáhá jen
v pobřeží Smědé. V případě třapatky a celíků již invaze dosáhla takového rozsahu, že jejich
potlačení by bylo velmi náročné a bez komplexního řešení situace v celé nivě asi málo efektivní.
e) Péče o živočichy
Zvláštní péče o živočichy se nepředpokládá. Případná opatření mohou být učiněna v případě
nepředvídatelných akutních ohrožení vzácných a ohrožených druhů. Myslivecké využití území by mělo zůstat nejvýše na současné úrovni, zřizování dalších mysliveckých zařízení a přikrmování zvěře nad rámec současného stavu je nežádoucí.
f) Péče o útvary neživé přírody
Přirozený tok Smědé ponechat bez zásahů, pouze s odklizením překážek bránících průtoku.
Neměnit žádným způsobem charakter pobřeží, a to ani v případě výraznějšího odchýlení toku
od stávající trasy. Pravidelně provádět úklid naplavených odpadků (alespoň jednou za 2 roky,
dle potřeby).
3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území
Lesy
Navržená opatření v lesních porostech jsou shrnuta do tabulky v příloze č. 8.
Rybníky
Primárním cílem managementu Dubového rybníka je podpora biodiverzity a zajištění optimálního prostředí pro výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů. Další hospodářská a rybářské zájmy budou podřízeny zájmům ochrany přírody.
Rybniční hospodaření bude extenzivní, s nízkou obsádkou odpovídající přirozeným podmínkám, na rybníku nebude prováděno přihnojování ani dokrmování ryb. Druhové složení a velikost rybí obsádky bude upřesněno na základě vývoje podmínek v rybníce.
Strana 39
Ryby nebudou nikdy vysazovány do jiných tůní a vodních těles na území rezervace, ani do
tůně vybudované na jižním cípu Dubového rybníka.
Případná manipulace s hladinou bude prováděna vždy v období od konce srpna do konce února následujícího roku, tak aby nebylo narušeno hnízdění vodních ptáků. Další podmínky hospodaření budou upřesněny po dohodě s odborníky na základě vývoje rybničního společenstva,
primárním hlediskem při jejich stanovení ale vždy bude zájem ochrany přírody.
Nelesní pozemky
Navržená opatření na nelesních pozemcích jsou shrnuta do tabulky v příloze č. 10. Předpokládá se standardní způsob obhospodařování nivních luk s využitím obvyklé techniky. Pro
sečení výrazněji zamokřených ploch bude nutné využít lehčí mechanizaci, případně i ruční
kosení. Důležité je včasné vyklizení posečené biomasy z porostu, zejména pak hmoty invazních a ruderálních rostlin. Problematika časování sečí byla již vícekrát zmíněna. Pro umožnění plného rozvoje hmyzu a také pro ochranu hnízdících ptáků je nutno obezřetně přistupovat
zejména k údržbě mokřadních biotopů.
Při jediné seči za rok je třeba kosit až ve druhé polovině sezóny (srpen až září), u dvou sečí by
první seč měla proběhnout ještě v květnu a druhá v srpnu až v září. V zájmu ochrany fauny
lze doporučit i následující postup: první seč proběhne na všech regulérně obhospodařovaných
pozemcích (tj. vyjma ploch výrazněji zamokřených a dopravně nepřístupných) ve formě pruhů nejvýše 50 m širokých, které se budou střídat se stejně širokými pruhy neposečenými; při
druhé seči bude pokoseno vše. V následujícím roce je nutné zajistit „fázový posun“ sečených
pruhů, aby se v každém pruhu střídalo jedno- a dvojsečné využití. Naznačený postup je ovšem
jen jedním z možných. Alternativně lze např. stanovit pozemky, resp. dílčí plochy, na nichž
proběhne v daném roce jedna seč a v dalším dvě seče, ty pak rozdělit na menší úseky (např.
již zmíněné pruhy), které budou pokoseny s několikatýdenním odstupem.
V případě, že se taková možnost naskytne, lze provozovat v nezamokřených částech nivy
i pastvu dobytka. Je však třeba zamezit vstupu zvířat do břehových porostů, rozšlapávání porostů nadměrnou koncentrací zvířat a eutrofizaci nerozhrnutými výkaly. Pastva by měla následovat až po předchozí seči na konci vegetační sezóny.
Specifický případ představuje dílčí plocha č. 26. Jedná se o větší nivní louku při pravém břehu Smědé, která je v současnosti zcela dopravně odříznuta – z jedné strany říčním meandrem,
z druhé zalesněným svahem. Z důvodu nepřístupnosti je tato louka již delší dobu nesečena
a v posledních letech rychle degraduje. Z aktuálního šetření (podzim 2012) je zřejmé, že se
zde od r. 2006 podstatně rozšířily invazní rostliny celík kanadský a celík obrovský, které
v nerovnoměrném zápoji porůstají většinu této nivní louky. Místy se již jedná o ± souvislé
porosty a je zřejmě jen otázkou několika málo dalších let, než tyto neofyty vytvoří souvislý
porost. Ve stinných okrajích je pak hojně rozšířena kopřiva s bršlicí. Za této situace již nemá
větší význam usilovat o záchranu louky sečením, vhodnější se naopak jeví citlivé zalesnění
větší části plochy. V tomto smyslu byl již vypracován projekt, který počítá se zalesněním
téměř celé louky (kromě nižšího vlhkého pruhu při úpatí svahu) v rozdělení do 7 etap;
v současnosti je připravována realizace 1. a 2. etapy. Záměr předpokládá hloučkovité výsadby
dřevin – především vrb křehkých (případně i vrb bílých a kříženců obou druhů), s vtroušením
olše, dubu, brslenu a dalších druhů odpovídajícím vegetaci smíšeného luhu. Tyto dřeviny,
spolu se střemchou, případně lískou, by měly tvořit součást skladby vysazovaných dřevin.
Možnosti uplatnění zmíněných dřevin by mohly být ověřeny v první etapě zalesnění, a to
včetně možností různých forem ochrany výsadeb před zvěří (individuální x skupinové). Dle
dalšího vývoje výsadeb by pak mohl být modifikován další postup. Zalesnění připadá v úvahu
i u DP 27, kde se však jedná o menší plochu, kterou lze bez větších škod ponechat i sukcesi.
Strana 40
3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma
Nevelké ochranné pásmo zahrnuje pravý břeh Smědé v okrajové části zástavby Předlánců.
Nachází se zde několik obytných domů s převážně travnatými zahradami. Vlastní ochranné
pásmo zahrnuje ale jen 6 m široký pruh od okraje parcely vodního toku. Současný stav
ochranného pásma je z hlediska ochrany přírody vyhovující, požadavkem je pouze zachování
přirozeného charakteru pobřeží a nezastavování nivy, na plochách zahrad jsou preferovány
pravidelně udržované trvalé travní porosty.
3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu
Rezervace je od r. 1997 geodeticky zaměřena a od r. 1998 vyznačena v terénu obvyklým způsobem – pruhovým značením a devíti hraničními tabulemi se státním znakem. Poslední údržba hraničního značení proběhla v r. 2005.
Stávající značení však nepřesně kopíruje parcelní situaci v prostoru východně od břehu Dubového rybníka. Parcela rybníka, která do rezervace náleží celá, totiž zahrnuje plochy již dávno zazemněné, resp. zahrnuté vytěženým rybničním sedimentem. Chyba ve značení místy činí
až několik desítek metrů. Opravu stačí provést při nejbližší obnově značení – po dobu platnosti plánu péče jsou předpokládány dvě obnovy značení dle skutečných potřeb.
3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území
Tato opatření nejsou vyžadována.
3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností
Stávající rozsah turistického zpřístupnění a návštěvnosti území je považován za dostačující,
regulace není nutná. V případě zájmu na zvýšení návštěvnosti je třeba zachovat klidový režim
Dubového rybníka, zejména v době hnízdění ptactva.
3.6 Návrhy na vzdělávací využití území
Po obvodu rezervace se v současnosti nacházejí tři informační tabule umístěné na hlavních
přístupových místech. Na hrázi Dubového rybníka je vhodné umístit tabuli s podrobnější informací o vodním díle a jeho biotě. Informační tabule vyžadují pravidelnou údržbu – obnovu
jednou až dvakrát během platnosti plánu péče.
Rezervace může sloužit jako cíl odborných přírodovědných a ochranářských exkursí, mj.
i s přihlédnutím ke skutečnosti, že jde o evropsky významnou lokalitu (tato okolnost by měla
být zmíněna na nově instalovaných informačních tabulích).
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring
Doporučuji průběžné ornitologické sledování území, zejména prostoru Dubového rybníka.
V rámci managementu nivních luk pak vhodným způsobem sledovat a dokumentovat druhové
složení porostů (nejlépe na stálých plochách, aby bylo možné vyhodnotit efektivitu prováděných opatření).
4. Z ÁVĚREČNÉ
ÚDAJE
Strana 41
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací)
Vyčíslení nákladů je zde pouze velmi orientační, protože v takto rozsáhlém a ochranářsky
složitém území je možné proinvestovat vysoké částky, aniž by bylo dosaženo optimálního
stavu zastoupených biotopů. Specifikem území je dominantní zastoupení aluviálních luk
s velmi vysokou produkcí biomasy, které si vyžadují velmi časté sečení, nemá-li docházet
k jejich permanentní degradaci. Pravidelná péče o desítky hektarů luk je pochopitelně značně
nákladná a ekonomicky obhájitelná pouze v případě, že bude zajištěn odbyt (tedy následné
zhodnocení) sklizené fytomasy. V tomto smyslu je tedy žádoucí, aby údržba území (nivních
luk) měla nejenom ochranářskou, ale i tradičně zemědělskou motivaci. Bude-li jediným smyslem kosení udržení předmětu ochrany a posečená hmota skončí jako odpad, pravděpodobně
nebude možné zlepšit stav území nad nynější neuspokojivý stav.
Tabulka 18: Rozpočet nákladů
Druh práce a odhad kvantity
Sazba za
jednotku
Jednotka
Náklady za
rok
Počet
opakování
Náklady za
období
Z toho neredukovatelné
Jednorázové a časově omezené zásahy
zbudování dvou tůní
1
??
–
zalesnění louky – DP 26
1
205 000,-
–
výřez náletových
dřevin1)
zpracování nového plánu péče
30 000,-
0,5 ha
15 000,-
2
30 000,-
15 000,-
–
–
40 000,-
1
40 000,-
40 000,-
Opakované zásahy
sečení relativně zachovalých luk2)
4 000,-
55 ha
330 000,-
15
3 300 000,-
2 200 000,-
sečení silně zpustlých luk3)
6 000,-
20 ha
120 000,-
10
1 200 000,-
600 000,-
ruční sečení podmáčených ploch4)
12 000,-
5 ha
30 000,-
5
300 000,-
60 000,-
likvidace invazních rostlin (mimo
pravidelně sečené plochy)
15 000,-
5 ha
75 000,-
5
375 000,-
375 000,-
likvidace invazních rostlin – udržovací zásahy
15 000,-
1 ha
15 000,-
5
75 000,-
75 000,-
–
–
5 000,-
1-2
5 000,-
10 000,-
obnova hraničních tabulí
2 000,-
9 ks
18 000,-
1-2
36 000,-
18 000,-
obnova informačních tabulí
3 000,-
3 ks
9 000,-
1-2
18 000,-
9 000,-
30 000,-
0,-
5 614 000,-
3 402 000,-
obnova pruhového značení
průzkumy
Celkem5)
–
–
–
–
1) jednorázový zásah, další udržovací zásahy v rámci pravidelného sečení ploch;
2) střídání jedno- a dvousečného využití, nouzově 1 seč ročně
3) jednosečný režim, nouzově alespoň 1x za 2 roky
4) sečení jednou za dva roky, nouzově jednou za 5 let
5) bez blíže nevyčíslitelných částek za zbudování tůní a případné zpřístupnění pravobřežní části nivy
Důležitá poznámka: Náklady na sečení jsou spočteny na celou plochu rezervace, bez ohledu na to, z jakých prostředků budou nakonec hrazeny. Reálné náklady budou pravděpodobně výrazně nižší, neboť část údržby travních porostů bude probíhat v režii vlastníků, resp. bude kryta z dotačních titulů mimo ochranu přírody.
Do přehledu nejsou zahrnuty náklady na údržbu Dubového rybníka, opravu severně ležícího
rybníčku a zbudování tůní v nivě.
Strana 42
4.2 Použité podklady a zdroje informací
ANONYMUS (2004): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha.
BERAN L. (2004): Vodní měkkýši přírodní rezervace Meandry Smědé (Severní Čechy). – Ms.
[depon. in: Krajský úřad Libereckého kraje, ORVZŽP, Liberec]
BURDA J. et al. (1995): Návrh na vyhlášení přírodní rezervace Meandry Smědé. – Ms.,
Zoogeos Bohemia, Liberec.
DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584
pp.
FRANCÍRKOVÁ T. (1997): Vegetace a způsoby hospodaření podél toku řeky Smědé. – Ms.
[Bak. Pr., depon. in: Biol. Fak. Jihočes. Univ., České Budějovice et ORVZŽP Kraj. Úř.
Lib. Kr., Liberec]
FRANCÍRKOVÁ T. (1998): Hospodaření na loukách v přírodní rezervaci „Meandry Smědé“. –
Ms. [depon. in: ORVZŽP Kraj. Úř. Lib. Kr., Liberec]
HRAŠKO J. et al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. – Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava.
JEHLÍK V. (1958): Floristický příspěvek ke květeně Frýdlantska a sousedních území. – Sborn.
Severočes. Mus., Ser. Hist. Natur., Liberec, 1: 98-127.
KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíč k úplné květeně České republiky. – Academia, Praha.
MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. &
Sedláček M. [eds.], Chráněná území ČR, svazek III. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno,
Praha.
MIKYŠKA R. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České
země. List M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha.
MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206.
MORÁVKOVÁ K. (2001): Mapování biotopů soustavy Natura 2000 na lokalitě L0006 „Meandry Smědé”. – Ms. [depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha]
NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
(1:500 000). – Academia, Praha.
PETŘÍČEK V. [ed.] et al. (1999): Péče o chráněná území. I. Nelesní společenstva. – Agentura
ochrany přírody a krajiny, Praha.
PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce
2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166.
SÝKOROVÁ J. (2001): Floristický příspěvek ke květeně Frýdlantska. – Sborn. Severočes.
Muzea, Přír. Vědy, Liberec, 22: 33-50.
ŠVÁTORA M. (2004): Zpráva o ichtyologickém průzkumu prováděném na území CHKO Jizerské hory v letech 2001-2004. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec et
Severočeské museum, Liberec]
VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. –
Praha.
Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č.
114/1992 Sb.
4.3 Seznam mapových listů
katastrální mapa (měřítko) 1:1000
číslo mapového listu: Frýdlant 59-34
Strana 43
Státní mapa 1:5000 – odvozená
číslo mapového listu: Frýdlant 4-4, 4-5
Základní mapa České republiky 1:10000
číslo mapového listu: 03-12-11
4.4 Seznam používaných zkratek
DP – dílčí plocha, LHC – lesní hospodářský celek, LHP – lesní hospodářský plán, LT – lesní
typ, LVS – lesní vegetační stupeň, OP – ochranné pásmo, PR – přírodní rezervace, SLT –
soubor lesních typů, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky jsou obecně známé a nejsou zde proto uvedeny.
4.5 Plán péče zpracoval
Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem
říjen 2006
aktualizace listopad 2012
Toto aktualizované znění plánu péče zahrnuje pouze dílčí úpravy textu vyžádané objednatelem. Bylo provedeno zpřesnění parcelního vymezení, včetně vyhotovení nové mapy parcelní
situace, dále jsou doplněny nejvýznamnější nové poznatky o výskytu zvláště chráněných druhů živočichů. V textu je zesílen požadavek na zachování přirozeného charakteru říčního toku
(nepřípustnost budování nových vodních děl), v rámci návrhu managementu je prezentován
záměr na zalesnění dopravně nepřístupné nivní louky při pravém břehu Smědé (dílčí plocha
č. 26).
Jiné podstatnější zásahy do textu prováděny nebyly. Plně zachováno je i formální členění textu odpovídající tehdejší osnově zpracování plánu péče z r. 2004. Přizpůsobení textu současným zvyklostem (nová Osnova z r. 2009 a Vyhláška MŽP ČR č. 64/2011 Sb.) by si vyžádalo
zásadní přepracování plánu péče, které by bylo časově i technicky dosti náročné. Ještě náročnější by pak byla případná aktualizace terénních šetření a údajů o lesních porostech se zohledněním nového LHP – prakticky by se pak jednalo o vyhotovení zcela nového plánu péče,
což by nebylo účelné. Z těchto důvodu byla dána přednost pouze „malé aktualizaci“.
Strana 44
S EZNAM
PŘÍLOH
Příloha č. 1:
Příloha č. 2:
Příloha č. 3:
Příloha č. 4:
Příloha č. 5:
Příloha č. 6:
Příloha č. 7:
Příloha č. 8:
Příloha č. 9:
Příloha č. 10:
Orientační mapa ZCHÚ
Mapa parcelního vymezení ZCHÚ
Parcelní vymezení (výpisy z KN)
Snímky lesní porostní mapy
Snímek lesní typologické mapy
Mapa stupně přirozenosti lesních porostů
Rámcová směrnice péče o les
Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
Vymezení dílčích ploch na nelesních pozemcích (obrázek)
Popis dílčích ploch na nelesních pozemcích a výčet plánovaných
zásahů v nich
Příloha č. 11:
Příloha č. 12:
Příloha č. 13:
Příloha č. 14:
Příloha č. 15:
Příloha č. 16:
Mapa zásahů
Botanický popis dílčích ploch
Floristický přehled
Vývoj území na základě porovnání historických leteckých snímků
Oponentní posudek
Zápisy z projednání plánu péče s vlastníky, nájemci, s orgány
veřejné správy, obcemi, kraji a s dalšími dotčenými subjekty a
zápisy o provedené oponentuře
Příloha č. 17:
Protokol o způsobu vypořádání připomínek
Příloha č. 18:
Manipulační řád na Dubovém rybníce
Strana 45
Pøíloha è. 1
Orientaèní mapa ZCHÚ
0
100
200
300
400
500
m
Meters
1:15000
Pøíloha è. 2
228/2
640/3
415/1
286/1
286/3
285
6
4
0
2
0/
64
/1
/3
288
5
1
4
416/3
287
0
9
1
9
0
5
/1
190/17
1
9
0
/1
/2
8
1
5
0
343/14
2
/1
6
293
193
190/16
416/2
194
101
190/3
192
190/10
190/1
190/20
418/1
190/19
416
/1
186
108
7/
45
7/1
189/1
18
327
57
10
/1
1
8
2
184
183
180/3
188
180/1
1579
187/49
1560/3
18
7
60/8
/2
0
18
7/
18
21
7/
18
22
7/
23
3/1
187/50
187/24
1578/26
187/27
187/26
180/2
1578/15
187/25
179/1
187/53
187/28
178
179/2
177
187/54
187/52
179/3
187/51
158/4
176/2
158/7
1578/16
187/2
176/1
0
50
100
150
200
250
300
Meters
1:5000
Pøíloha è. 2
418/1
190/19
416
/1
186
108
18
7/
45
7/1
327
189/1
1
8
2
184
183
180/3
180/1
1579
187/49
1560/3
18
1560/8
7/
18
7/
18
21
7/
18
22
7/
23
3/1
197
187/50
187/24
1578/26
1578/15
1560/1
20
187/27
187/26
180/2
187/28
187/25
179/1
187/53
1578/25
178
1560/5
179/2
177
187/54
187/52
1578/24
179/3
1560/6
187/51
1578/23
158/4
176/2
158/7
1578/1
1578/16
187/2
176/1
1578/17
1578/22
1578/18
1578/19
1578/21
158/3
1578/20
7
0
1086
/2
1717
/1
70
19
50
100
161/1
1057/2
1718
0
158/1
1972
1
9
157/1
150
200
250
300
Meters
1:5000
Pøíloha è. 2
1578/21
158/3
1578/20
9
7
1717
158/1
0
1086
/2
1057/2
19
70
/1
1718
157/1
158/2
8/5
15
1808
1725/4
5
8
/6
1739/50
1
156/1
1725/12
1
0
6
0
/1
1788/4
1788/2
1788/3
154/3
155/1
1725/6
154/1
291/1
1725/7
291/2
1085
132/1
1735
0
50
100
150
200
250
300
Meters
161/1
1972
1
1:5000
1734/15
154/2
Příloha č. 3
Parcelní vymezení PR Meandry Smědé – k. ú. 600326 Andělka
parcela
dle KN
druh pozemku
1560/3
1560/5
10002
1909
1909 ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká
1560/6
81
1710
1710 Dobrovodský Josef, Loučná 32, Viš-
1560/7
141
2719
2719 Matula Vladimír JUDr., Cihlářská
1560/8
129
8267
8267 Vodáková Anna, Dlouhá tř.
způsob využití
výměra výměra vlastník
celkem v ZCHÚ
129
137
137 Vodáková Anna, Dlouhá tř.
LV
1173/101c, Havířov-Podlesí
1024/11a, Praha-Žižkov
ňová
669, Liberec VI-Rochlice
109975 GRAIN a. s., Poustka 97, Višňová
1578/1 trvalý travní porost
202 115667
10002 11142
202
10002
8475
6136
202
205
16085
6218
6218 De Bruyne Karl Wenzel a Kosková
88
202
157
4403
12645
2033
4403 Bečvář Martin, Višňová 160
158 Šereda Jiří, Svatohavelská 974,
81
10407
10407
10002
9215
9215
141
10003
10003
129
7330
7330
160
10615
10615
10002
471
471
10002
455
455
Jana, Hejnice 83, Hejnice
1579
1717
ostatní plocha
1718
10002
2487
2487
1725/4
10002
64615
64615
1725/6
1725/7
188
10002
30068
12570
30068
12570
10001
259
3776
44
3776
44
1735
1094
10001 130625
10001
70
10001
59
10001
104
10001 10699
10002
877
1094
130625
70
59
104
8830
877
1735
1739/50
1788/2
1788/3
1788/4
1808
1970/1
vodní plocha
vodní plocha
vodní plocha
vodní plocha
vodní plocha
ostatní plocha
ostatní plocha
ostatní komunikace
zamokřená plocha
zamokřená plocha
zamokřená plocha
zamokřená plocha
zamokřená plocha
ostatní komunikace
neplodná půda
Rychnov nad Kněžnou, 516 01, Šereda Josef, Semechnice 113, 518 01,
VAKO - HP, s.r.o., Táborská 1148,
Říčany, 251 01
Dobrovodský Josef, Loučná 32, Višňová
ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká
Matula Vladimír JUDr., Cihlářská
669, Liberec VI-Rochlice
Vodáková Anna, Dlouhá tř.
Krejčí Roman, Školní 367/16, Liberec V-Kristiánov
Kosková Jana, Hejnice 83, Hejnice
Obec Višňová, Višňová 184
Kulhavý Miroslav, Dlouhomostecká
752, Liberec 30-Vratislavice n. N.
parcela
dle KN
druh pozemku
způsob využití
1970/2
1972
ostatní plocha
vodní plocha
1973/1
vodní plocha
neplodná půda
koryto vod. toku
přiroz. nebo uprav.
koryto vod. toku
celkem v ZCHÚ
202
86
10001 23537
23537 Obec Višňová, Višňová 184
LV
10001
1511
Parcelní vymezení PR Meandry Smědé – k. ú. 620491 Boleslav
parcela
dle KN
327
druh pozemku
způsob využití
ostatní plocha
jiná plocha
LV
celkem v ZCHÚ
73
3273
3273 ČR, Agentura ochrany přírody a
343/14
73
95789
95789
355/2
73
482
482
415/1
vodní plocha
17
19452
1532
415/3
73
1618
1618
415/4
vodní plocha
koryto vod. toku
17
453
453
416/1
vodní plocha
koryto vod. toku
17
6372
6372
416/2
73
1052
1052
416/3
vodní plocha
koryto vod. toku
17
237
237
418/1
vodní plocha
koryto vod. toku
78
894
894
koryto vod. toku
krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov
ČR, Agentura ochrany přírody a
ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské
Předměstí
Předměstí
Předměstí
Předměstí
Royal Route s. r. o., Nerudova
236/41, Praha-Malá Strana
Parcelní vymezení PR Meandry Smědé – k. ú. 620505 Černousy
parcela
dle KN
druh pozemku
228/2
285
lesní pozemek
286/1
286/3
lesní pozemek
vodní plocha
287
288
293
605/2
640/1
lesní pozemek
lesní pozemek
lesní pozemek
ostatní plocha
vodní plocha
640/2
způsob využití
koryto vod. toku
ostatní komunikace
koryto vod. toku
celkem v ZCHÚ
10001
1271
1271 Obec Černousy, Černousy 72
92
3841
LV
10001
36
2354
493
2354
493
10001
10001
10001
10001
36
68
2739
1485
109
453
68
2739
1485
109
453
92
1618
1618
Obec Černousy, Černousy 72
Předměstí
Předměstí
krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Pra-
Strana 2
parcela
dle KN
druh pozemku
způsob využití
vodní plocha
koryto vod. toku
výměra
celkem
LV
výměra
v ZCHÚ
vlastník
ha-Chodov
640/3
36
18832
1592 ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské
Předměstí
Parcelní vymezení PR Meandry Smědé – k. ú. 782572 Předlánce
parcela
dle KN
druh pozemku
způsob využití
celkem v ZCHÚ
230 10431
LV
132/1
154/1
lesní pozemek
4
6878
6878
154/2
lesní pozemek
69
2528
2528
154/3
155/1
lesní pozemek
10001
230
24915
18622
24915
18622
156/1
vodní plocha
230
2331
2331
157/1
230
69776
69776
158/1
lesní pozemek
4
14678
14678
158/2
lesní pozemek
74
16423
16423
158/3
158/4
lesní pozemek
lesní pozemek
10001
4
92120
2763
92120
2763
158/5
lesní pozemek
4
3200
3200
158/6
lesní pozemek
4
1138
1138
158/7
lesní pozemek
78
181
181
161/1
ostatní plocha
230
711
711
176/1
230
9558
9558
176/2
10002
602
602
177
10002
3566
3566
178
10002
2484
2484
179/1
230
6102
6102
179/2
10002
7089
7089
179/3
230
347
347
zamokřená plocha
neplodná půda
ČR, Lesy České republiky. s. p.,
Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Nový Hradec Králové
Dvořáček František. Hornická
1728/7, Český Těšín
Kyncl Stanislav, Husova 1194, Frýdlant
Lacinová Jarmila, Žitavská 811.
Frýdlant; Starý František, Předlánce
73. Višňová; Střížková Marie, Vlnařská 708/17, Liberec VI-Rochlice
Strana 3
parcela
dle KN
druh pozemku
způsob využití
výměra
celkem
LV
výměra
v ZCHÚ
180/1
230
74878
74878
180/2
10002
369
369
180/3
231
4881
4881
230
538
538
230
11775
11775
230
1257
1257
182
vodní plocha
zamokřená plocha
183
184
vodní plocha
186
230
6914
6914
187/2
10002
21259
21259
187/20
230
101
101
187/21
230
402
402
187/22
230
300
300
187/23
230
559
559
187/24
230
3034
3034
187/25
230
2738
2738
187/26
230
601
601
187/27
230
80
80
187/28
10002
2021
2021
187/45
vodní plocha
10001
226
226
187/49
230
1999
187/50
230
20146
20146
187/51
230
15401
15401
187/52
10002
2325
2325
187/53
10002
2329
2329
187/54
78
23911
23911
zamokřená plocha
koryto vod. toku
vlastník
Stehlíková Kamila, Bělíkova 1295,
Frýdlant
Lacinová Jarmila, Žitavská 811.
Strana 4
parcela
dle KN
druh pozemku
způsob využití
výměra
celkem
LV
výměra
v ZCHÚ
121537
vlastník
Frýdlant; Starý František, Předlánce
73, Višňová; Střížková Marie, Vlnařská 708/17, Liberec VI-Rochlice
Frýdlant
188
vodní plocha
zamokřená plocha
230 121537
189/1
vodní plocha
zamokřená plocha
230
892
892
190/1
vodní plocha
231
232
232
190/2
vodní plocha
10001
639
639
190/3
vodní plocha
koryto vod. toku
koryto vod. toku
zamokřená plocha
230
3493
190/10
230
14525
14525
190/15
lesní pozemek
4
393
393
190/16
230
1923
1923
190/17
190/18
10001
10001
3459
640
3459
640
190/19
vodní plocha
koryto vod. toku
230
14035
190/20
231
19908
19908
191
230
561
561
192
vodní plocha
zamokřená plocha
230
860
860
193
ostatní plocha
jiná plocha
230
1030
1030
194
vodní plocha
rybník
230
4224
4224
291/1
ostatní plocha
jiná plocha
230
1753
1753
291/2
ostatní plocha
jiná plocha
230
1662
1662
1057/1
ostatní plocha
ostatní komunikace
230
7623
7623
1057/2
1060/1
1085
ostatní plocha
ostatní plocha
vodní plocha
ostatní komunikace
ostatní komunikace
koryto vod. toku
10001
10001
87
608
2672
29525
608
2672
3640
1086
vodní plocha
10001
23020
23020
1087/1
vodní plocha
koryto vod. toku
koryto vod. toku
10001
7317
Frýdlant
Předměstí
Strana 5
Ochranné pásmo
Parcelní vymezení ochranného pásma PR Meandry Smědé – k. ú. 782572 Předlánce
parcela
dle KN
druh pozemku
způsob využití
LV
celkem v ZCHÚ
1233
363 SJM Jína Jiří a Jínová Vladimíra,
292/1
17
304/4
19
410
304/9
17
79
35
304/10
17
348
207
305/1
78
522
207
305/2
ostatní plocha
78
300
300
neplodná půda
Lesní 2968, Varnsdorf
190 Jiránek František, Mládežnická 613,
Chlumec nad Cidlinou IV; Klapková
Božena, nám. K. V. Raise 20, Lázně
Bělohrad; Kocmanová Václava, Na
Veselce 1013, Úpice; Munzarová
Miluška, Dřevěnice 66
SJM Jína Jiří a Jínová Vladimíra,
SJM Jína Jiří a Jínová Vladimíra,
Lacinová Jarmila, Žitavská 811, Frýdlant; Starý František, Předlánce 73,
Višňová; Střížková Marie, Vlnařská
708/17, Liberec 6
Lacinová Jarmila, Žitavská 811, Frýdlant; Starý František, Předlánce 73,
Višňová; Střížková Marie, Vlnařská
708/17, Liberec 6
Pozn.: dle zřizovací vyhlášky tvoří ochranné pásmo 6 m pruh od břehové čáry. Její průběh se však nemusí krýt (a
zřejmě ani nekryje) s hranicí parcely vodního toku. Výše uvedené výměry vycházejí z předpokladu, že tomu tak je.
Parcela č. 309/1, která dle vyhlášky spadá rovněž do ochranného pásma, již leží ± za hranicí 6 m od hranice parcely
vodního toku (č. 1085).
Pořadí vlastníků podle výměry zaujatých parcel (bez ochranného pásma)
vlastník parcely
ha v PR podíl PR
ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov
54,0392
39,3 %
32,5222
23,7 %
ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov
15,1921
11,1 %
GRAIN a. s., Poustka 97, Višňová
14,3362
10,4 %
Kosková Jana, Hejnice 83, Hejnice
3,0068
2,2 %
ČR, Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Nový
2,9050
2,1 %
Hradec Králové
Stehlíková Kamila, Bělíkova 1295, Frýdlant
2,5021
1,8 %
Lacinová Jarmila, Žitavská 811, Frýdlant; Starý František, Předlánce 73, Višňo2,4092
1,8 %
vá; Střížková Marie, Vlnařská 708/17, Liberec VI-Rochlice
Kyncl Stanislav, Husova 1194, Frýdlant
1,6423
1,2 %
Vodáková Anna, Dlouhá tř. 1173/101c, Havířov-Podlesí
1,5734
1,1 %
ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí
1,4772
1,1 %
Matula Vladimír JUDr., Cihlářská 669, Liberec VI-Rochlice
1,2722
0,9 %
Dobrovodský Josef, Loučná 32, Višňová
1,2117
0,9 %
Krejčí Roman, Školní 367/16, Liberec V-Kristiánov
1,0615
0,8 %
0,8026
0,6 %
De Bruyne Karl Wenzel a Kosková Jana, Hejnice 83, Hejnice
0,6218
0,5 %
Bečvář Martin, Višňová 160
0,4403
0,3 %
Dvořáček František, Hornická 1728/7. Český Těšín
0,2528
0,2 %
Royal Route s. r. o., Nerudova 236/41, Praha-Malá Strana
0,0894
0,1 %
Šereda Jiří, Svatohavelská 974, Rychnov nad Kněžnou, 516 01, Šereda Josef,
0,0158
0,0 %
Semechnice 113, 518 01, VAKO - HP, s.r.o., Táborská 1148, Říčany, 251 01
Kulhavý Miroslav, Dlouhomostecká 752, Liberec 30-Vratislavice n. N.
0,0044
0,0 %
Celkový součet
137,3782 100,0 %
Strana 6
Příloha č. 4
Snímky lesní porostní mapy
A) Lesy obce Višňová
Strana 7
B) Státní lesy (Lesy ČR)
Strana 8
C) Lesy obce Černousy
D) Soukromé lesy – p. Stanislav Kyncl
Po zn á mk a : Do území zasahuje ještě les druhého soukromého vlastníka (p. František Dvořáček), a to v nejjižnější
části lesního komplexu nad Smědou (por. sk. 9 B 9d).
Strana 9
Příloha č. 5
Snímek lesní typologické mapy
Strana 10
Strana 11
Příloha č. 7
Rámcové směrnice péče o les podle souborů lesních typů
Směrnice č. Kategorie lesa
1
Soubory lesních typů*
les zvláštního určení
3S, 3I, 3O (2L, 3L, 3C)
Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa
SLT *
základní dřeviny
meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny
3S,3O
db 2, lp 3, bk 3
hb 1-2, kl, jv
bř, jd
3I (3L)
db 3, lp 2, bk 2
hb 2, kl, jv, js
bř, ol
2L
db 3, ol 2, vr 2
lp 1, js 1, jv 1, hb, jl
–
A) Porostní typ
B) Porostní typ
C) Porostní typ
smíšený listnatý přírodě blízký
(db, lp, bk, hb)
Základní rozhodnutí
Obmýtí
Obnovní doba
160/ fyzický věk
50 / nepřetržitá
smíšený listnatý druhově pozměněný (ol, bř, os, kl)
smrkový (kulturní)
Obmýtí
Obnovní doba
Obmýtí
Obnovní doba
90
40
90
40
Hospodářský způsob
Hospodářský způsob
zjemnělý podrostní nebo výběrný
podrostní nebo skupinovitě výběrný
Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty
dosažení přirozené druhové skladby
s vysokým podílem bk a lp, podpora
bohaté vertikální struktury
s ponecháním části stromů na dožití
postupná přeměna druhové skladby na přirozenou, vytvoření členité
vertikální struktury
Způsob obnovy a obnovní postup
clonné seče menší intenzity pro podporu silnějšími probírkami podpořit zmlazování cílových dřevin a vytvořit
zmlazení cílových dřevin, umělá obnova prostor pro jejich dosadbu, zásahy po 10-20 letech opakovat až
jen u výrazně deficitních dřevin; porost k úplnému potlačení stanovištně nevhodných dřevin
při úpatí optimálně ponechat samovývoji
Péče o nálety, nárosty a kultury
dle potřeby ochrana před zvěří
dle potřeby ochrana před zvěří a buření (ožínání)
Výchova porostů
probírky menší intenzity ve prospěch
dřevin cílové skladby, tj. potlačení
zejména pionýrských a kulturních dřevin (sm, bo, md, bř, ol, místy i hb a kl)
intenzivní výchovné zásahy s cílem přeměny druhové skladby – předčasná obnova porostu
Opatření ochrany lesa
Provádění nahodilých těžeb
jen v nezbytné míře, s maximálním šetřením porostu
standardní postup
Doporučené technologie
vyklizování dřeva z porostu koněm nebo lehčí mechanizací (v dopravně zpřístupněných místech), s maximálním
šetřením půdy a okolního porostu
Poznámka
*) SLT dle lesní typologické mapy. Reálná situace charakteristice typologických jednotek příliš neodpovídá:
stanovištní potenciál indikuje spíše přechod mezi 2. a 3. lvs a živnější charakter než by odpovídalo uváděným
edafickým kategoriím; v případě SLT 3O je i plošně nadhodnocen rozsah hydromorfního ovlivnění půd. Navržené cílové druhové skladby jsou přizpůsobeny lokálním podmínkám.
Strana 12
Příloha č. 8
Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
(botanický popis porostních skupin viz v příloze č. 12)
1) Obecní lesy Černousy
JPRL
výměra
SLT
zast. SLT
(%)
2L – 95
3O – 5
RS/
PT
1A
10 G 7
0,40
2L
10 G 8
0,15
3O
3O – 100
1A
10 G 14
0,08
2L
2L – 90
3C –10
dřeviny
věk
DB
HB
BR
OL
OL
zast.
dřevin
40
40
10
10
100
1A
DB
VR
50
50
136
zast. SLT
(%)
3S –100
RS/
PT
1A
dřeviny
věk
BK
DB
zast.
dřevin
60
40
3O – 90
3L – 10
3I –50
3S – 50
1C
SM
DB
KL
LP
HB
DB
OL
KL
DB
DB
LP
HB
BK
80
20
40
20
15
15
10
50
50
30
30
20
20
doporučený zásah
nal.
poznámka
69
LHP: bez zásahu
PP: bez zásahu
–
porost různorodého charakteru,
zčásti v podmáčeném terénu
72
LHP: bez zásahu
PP: bez zásahu
LHP: bez zásahu
PP: bez zásahu
–
skladba v LHP neodpovídá skutečnosti (= dbl, sm, bř, ol)
snížené zakmenění na přechodu do
bezlesí
–
st.
přir.
3/2
3/3
3/2
2) Obecní lesy Višňová
JPRL
SLT
9B1
výměra
v ha
0,09
9 B 4c
1,34
3O
9B7
0,31
3I
9 B 9b
0,26
3I
3I –100
1A
9 B 14b
2,55
3I
3S – 50
3I –50
1A
3S
1A
doporučený zásah
nal.
1 LHP: bez zásahu
PP: výhledově prořezávka, podpora bk a pestré
příměsi dalších stanovištně vhodných dřevin
33 LHP: těžba výchovná
PP: probírka na úkor smrku a modřínu
63 LHP: bez zásahu
PP: zatím bez zásahu, výhledově snížit podíl
klenu a břízy
2-3
83 LHP: bez zásahu
PP: bez zásahu
132 LHP: bez zásahu
PP: probírky v mladších částech porostu, snížit
podíl olše (ve prospěch lp, hb, db), výhledově
v jižní části zavést buk
–
2
poznámka
st.
přir.
4/1
nerovnoměrně smíšený porost,
dole převaha db, nahoře sm i md
5/3-4
3
2-3
3/2-3
stržový reliéf,
narušený terén (strže), na jihu
eutrofizace, hojná olše
3-4/23
3/1-2
JPRL
SLT
9 B 15b
výměra
v ha
3,61
9 B 15c
(etáž)
3,41
(0,85)
3S
9 B 9c
(etáž)
(2,56)
3S
zast. SLT RS/ dřeviny
(%)
PT
3O – 95
1A
DB
3I – 5
(1C)
BK
BO
KL
SM
3O – 70
1A
BK
3I – 20
DB
3S – 10
HB
BR
BK
KL
HB
JS
zast.
dřevin
30
25
20
15
10
55
40
5
30
20
20
15
15
věk
věk
doporučený zásah
nal.
poznámka
141 LHP: obnovní těžba cca 1/5 zásoby
PP: při úpatí bez těžebních zásahů, prosvětlení
smrkové části na severu, podsadba bk, lp, db,
obecně přednostně těžit sm, bo, md a chránit
bk; pouze jemné clonné (až jedn. výběrné) seče
2
v okrajové severní části smrková
kmenovina s příměsí modřínu;
dolní část svahu optimálně ponechat samovývoji
148 LHP: vytěžení části břízy
PP: probírky v mladších částech porostu ve
prospěch bk, db, lp, částečně i hb (v místech
82 jeho menšího zastoupení), netěžit staré bk
2
věkově a druhově značně různorodý porost, v dolní části svahu
zbytky smíšené bučiny, výše
s mladší výplní, nahoře mladší
listnaté směsi, na jihu ve strži
převaha klenu; úpatí optimálně
ponechat samovývoji
st.
přir.
3-5/24
3/2
3) Lesy České republiky, LHC Frýdlant
JPRL
SLT
9 B 4a
vým.
v ha
0,73
RS/
PT
1C
dřeviny
3I
zast. SLT
(%)
3I –100
SM
zast.
dřevin
100
9 B 5a
0,16
3I
3I –100
1B
9 B 9a
0,85
3I
3I –100
1A
9 B 14a
0,51
3I
3I – 60
3S – 40
1A
9 B 15a
0,12
3I
3I – 100
(3S)
1A
OL
BR
DB
BR
SM
KL
JS
LP
OL
BK
HB
DB
HB
85
15
60
15
10
10
5
35
25
20
20
60
40
doporučený zásah
nal.
poznámka
33 LHP: výchovná těžba
PP: silnější probírka s prosadbou lp, db, bk
1
smrková tyčovina až tenká kmenovina
PP: probírka ve prospěch lp, hb
83 LHP: bez zásahu
PP: probírka na úkor olše a břízy
2
na S strž, por. v horní části přechází
do sukcesní olšiny na nelesní půdě
dvě části – v severní hb, bř, js, kl,
db, v jižní ol, kl, bř, hb
2
st.
přir.
5/4
5/4
4/2-3
PP: bez zásahu, popř. slabá probírka ve prospěch lp, db, bk, hb
3
lesní okraj, na jihu přechod do pionýrské olšiny
3/2
PP: bez zásahu, popř. slabá probírka ve prospěch lp, db
3
lesní okraj
3/2
4) Soukromý vlastník – Stanislav Kyncl
JPRL
SLT
9 B 4b
výměra
v ha
1,22
RS/
PT
1C
dřeviny
3I
zast. SLT
(%)
3I –100
SM
MD
zast.
dřevin
95
5
9 B 5b
0,47
3I
3I –100
1B
OL
100
věk
doporučený zásah
nal.
poznámka
PP: silnější probírka s podsadbou lp, db, bk
1
smrková tyčovina až tenká kmenovina
PP: místně prosvětlit, vyřezat bez, podsadit
lp, hb, bk, pravidelně ožínat (buřeň!)
1
olšová monokultura bez příměsi,
souvislý podrost bezu černého
st.
přir.
5/4
5/4
5) Soukromý vlastník – František Dvořáček
JPRL
9 B 9d
výměra
v ha
0,25
SLT
3S
zast. SLT
(%)
3S –100
RS/
PT
1A
dřeviny
zast.
dřevin
věk
doporučený zásah
LHP:
PP: bez zásahů
nal.
–
poznámka
menší část porostu leží již vně rezervace
st.
přir.
4/2-3
V ysvě tlivk y:
JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa
výměra – je-li vyjádřena zlomkem, znamená čitatel plochu zaujatou ZCHÚ a jmenovatel celkovou rozlohu porostní skupiny;
SLT – převažující SLT dle hospodářské knihy;
zast. SLT – přibližný plošný podíl zastoupených SLT dle typologické mapy;
RS/PT – rámcová směrnice / porostní typ (viz příloha č. 8);
dřeviny, zast. dřevin – údaj v %, dle hospodářské knihy;
věk – dle LHP, k datu jeho pořízení, tj. 2002;
doporučený zásah – uvedeny jsou nejprve zásahy navržené v platném LHP (decenium 2002-2001), dále pak doporučení plánu péče pro období 2007-2016, pokud je použit výraz „výhledově“, znamená to doporučení na další decenia;
naléhavost – týká se pouze zde navrhovaných opatření: zásah 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný;
st. přir. – stupeň přirozenosti vyjádřený zlomkem: v čitateli stupeň dle platné metodiky, ve jmenovateli dle staré metodiky, pouze na základě druhové skladby (blíže viz kap.
2.5.1)
Příloha č. 9
Vymezení dílčích ploch na nelesní půdě
Příloha č. 10
Popis dílčích ploch na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich
DP číslo výměra
(ha)
1
0,14
2
3,33
3
0,48
4
1,03
5
6
3,07
1,16
7
1,23
8
5,69
9
1,99
10
2,20
11
1,96
12
1,10
13
22,56
14
13,57
15
7,32
16
17
0,12
17,26
18
19
1,19
3,71
20
8,89
stručný popis plochy
drobná tůňka u Předlánců
menší pravidelně sečená nivní louka
zúžená část louky, značně degradovaná
polní cesta – jižní část
dlouhodobý cíl péče
zachování současného stavu
pravidelné sečení s vyšší intenzitou
pravidelné sečení se střední intenzitou
podpora alejových stromů, sečení okolních porostů s cílem potlačení nežádoucích rostlin
degradující louka, zčásti ještě relativně zachovalá
pravidelné sečení se střední intenzitou
okolí polní cesty – severní část, vč. vysychající tůňky podpora alejových stromů, sečení okolních porostů s cílem potlačení nežádoucích rostlin
okraj zkulturněné louky, pravidelně sečené
pravidelné sečení se střední intenzitou, možná
extenzivní pastva
déle opuštěná, silně ruderalizovaná louka, zčásti pod- pravidelné sečení s nižší až střední intenzitou
máčená
s cílem potlačení ruderálních druhů, v případě
neúspěchu i razantnější kultivační zásah
zachovalejší část déle neudržované vlhké louky, výskyt pravidelné sečení se střední intenzitou
hodnotnějších bylin
mokřadní lado, převážně se zblochanem vodním
alespoň občasné sečení, založení větší tůně
doporučený zásah*
naléh.*
termín
interval
bez zásahů
kosit 2-3x ročně
kosit 2x ročně
úpatí náspu kosit 1x ročně, příležitostná prořezávka náletových dřevin
kosit 2x ročně
kosit 1-2x ročně, případně dosadit
alejové duby a lípy
kosit 2x ročně
–
1
–
2-3x r.
2
–
V,VII,IX
V, VIII
VI-VII
1
1
V, VIII
VII-IX
2x r.
1-2x r.
1
V, VIII
kosit 1-2x ročně, při nezdaru silněji
ruderalizované plochy rekultivovat
1
(V) VIII
1-2x r.
kosit 2x ročně
1
V, VIII
2x r.
2; 3
VII
1-2x za 2r
2
VII
1-2x za 2r
1
V, VIII
2x r.
1
V-VIII
dle potřeby
1
V, VIII
2x r.
1; 3
V-VII
1-2x r.
–
1
–
V, VIII
–
2x r.
1
1
V, VIII
V,VII,IX
2x r.
2-3x r.
1
V, VIII
2x r.
kosit 1x ročně, minimálně 1x za 2
roky; zbudovat tůni
degradované mokřadní lado s šířením pionýrských
alespoň občasné sečení s výřezem ostružiníků a kosit 1x ročně, minimálně 1x za 2
dřevin
mladých náletových dřevin
roky, redukce náletů
silně zpustlá louka až ruderální bylinné lado
sečení se střední intenzitou, dle potřeby i rekul- likvidace invazních rostlin, pravideltivace
né sečení nejlépe 2x ročně
přirozeně meandrující tok Smědé se sukcesními spole- likvidace všech druhů invazních rostlin, případ- důsledně likvidovat všechny invazní
čenstvy v náplavovém reliéfu širšího pobřeží, výrazně ně výsadba „stabilizačních“ dřevin (db, js, ol,
rostliny – opakované zásahy dle ponitrofilní vegetace s hojnými invazními druhy
stř)
třeby
nepravidelně sečená a degradující nivní louka
pravidelné sečení se střední intenzitou, možná kosit 2x ročně
extenzivní pastva
déle neudržovaná zamokřená louka v okrajové části
pravidelné sečení s nízkou až střední intenzitou, kosit 1-2x ročně; založit tůni
nivy, zč. se šířením náletových dřevin
založení tůně na síti odvodňovacích příkopů;
pouze dílčí redukce náletových dřevin
okraj svahových hájů pod železniční tratí
ponechat samovývoji
bez zásahů
rozsáhlá, sporadicky sečená nivní louka
extenzivní pastva
příležitostně sečená nivní louka s nitrofilními druhy
pravidelné sečení se střední až vyšší intenzitou kosit 2x ročně
nepravidelně zachovaná louka pod hrází Dubového
pravidelné sečení se střední až vyšší intenzitou kosit 2-3x ročně
rybníka, relativně zachovalá
extenzivně sečená louka, místy dosti degradovaná
extenzivní pastva
1x r.
DP číslo výměra
(ha)
21
0,37
22
4,37
23
9,05
24
1,56
25
0,48
26
5,13
27
0,50
stručný popis plochy
malý rybníček se sníženou hladinou (poškozená hráz,
zanesená zdrž)
hráz Dubového rybníka rozšířená o vyhrnutý rybniční
sediment, mladá olšina a porosty pionýrských dřevin
dlouhodobý cíl péče
udržení stálé vodní hladiny umožňující bohatý
rozvoj mělkovodní vegetace a fauny
odstranění části sedimentů z dřívějšího odbahňování rybníka, zapěstování kvalitního stromového porostu (db, ol, js, stř) s podporou mohutných jedinců
zdrž Dubového rybníka, tč. s rozsáhlými litorálními
extenzivní rybochovné využití, zabránění
porosty
zmenšování vodní plochy v důsledku zazemňování, zachování ± vyrovnaného poměru otevřené hladiny a litorálních porostů
různorodé mladší listnaté porosty v úžlabině za Dubo- vytvoření struktury ± zapojeného vysokého lesa
vým rybníkem (zč. olšiny)
s vyzrálejší druhovou skladbou odpovídající
stanovišti
nesourodá sukcesní olšina, zč. světlinatá
vytvoření struktury ± zapojeného vysokého lesa
s vyzrálejší druhovou skladbou odpovídající
stanovišti, péče o populaci ďáblíku bahenního
zpustlá a ruderalizovaná louka, dlouhodobě nesečená
založení druhově pestrého lužního lesa v sušší
z důvodu dopravní nepřístupnosti, masivní invaze celí- části nivy, menší část plochy ponechat bez zaků (podzim 2012)
lesnění, kombinace dřevin měkkého a tvrdého
luhu (např. db 2, stř 2, js 2, ol 1, vr 1, lp 1, hb 1,
jv, jl)
silně zpustlá rezidua někdejších luk při pravém břehu ponechání samovývoji, případné občasné sečení
Smědé, v dopravně uzavřeném prostoru
žádoucí, variantně možno zalesnit (cílová
skladba viz DP 26)
doporučený zásah*
naléh.*
termín
interval
opravit hráze a mírně zvýšit hladinu
3
–
–
likvidace invazních rostlin, prořezávky náletů (mj. potlačení zmlazení
dbč)
1
–
–
odstranění litorálních porostů napuštěním rybníka po zámrzu, v případě
nezdaru následným pokosením
2
I-III
1x
aktuálně bez zásahů, později probírky porostů s případnými dosadbami
cílových dřevin (ol, db, js, jv, stř)
aktuálně bez zásahů, později probírky porostů s případnými dosadbami
cílových dřevin (ol, db, js, jv, stř)
etapovitá výsadba dřevin do partií
s celíky, směs ol, vr, js, stř, db, lp,
hb, jl
–
–
–
–
–
–
2
–
–
2
V-VII
1-2 x r.
ponechat samovývoji, optimálně kosit alespoň 1x ročně v co největším
plošném rozsahu
*) navržená intenzita sečení je doporučená, pro dosažení optimálního ochranářského stavu území, v případě limitovaných možností je možné frekvenci zásahů snížit až na polovinu (tj. místo dvojího sečení ročně pouze jedna seč, místo jedné seče za rok seč jednou za dva roky atd.), ovšem s tím, že jde o nouzové řešení neposkytující dostatečný ochranářský efekt
Pøíloha è. 11
Mapa zásahù
navrená tùò
ná
e
vr
na
ò
tù
y
- r
bn
k
íèe
extenzivní seèení (0,5 a 1x roènì)
standardní seèení (1,5 a 2x roènì)
moné intenzivní seèení (a 3x roènì)
jiné plochy - extenzivní údrba
likvidace invazních rostlin
management lesa a porostù døevin
zalesnìní luk nebo ponechání sukcesi
management vodních ploch
0
100
200
300
400
500
Meters
m
1:10000
Příloha č. 12
STRUČNÝ BOTANICKÝ POPIS DÍLČÍCH PLOCH
DP 1. Drobná tůňka při jižním okraji rezervace, pod cestou k Předláncům. V březích nesouvisle mladší olše, v E2 lok. Sambucus nigra, Euonymus europaea, Humulus lupulus.
V litorálu v zadní části nádrže souvisle Phragmites australis, dále ve vodě porůznu Glyceria
fluitans, Spirodela polyrhiza, Nymphaea cf. candida (zř. pod sil.), Alisma plantago-aquatica,
Sparganium erectum (zř.). MORÁVKOVÁ (2001) uvádí ve vodním sloupci Myriophyllum spicatum a Potamogeton crispus.
DP 2. Jedna z mála pravidelně sečených luk v území (v r. 2006 dvě seče). Druhově nicméně
nepříliš bohatá, snad v minulosti zkulturněná; mj. s Alopecurus pratensis, Elytrigia repens,
Dactylis glomerata, Arrhenatherum elatius, Festuca rubra, Deschampsia cespitosa, Cirsium
arvense, Galeopsis sp., Veronica chamaedrys, Ranunculus repens, Cirsium oleraceum, Heracleum sphondylium, Sanguisorba officinalis, Lathyrus pratensis, Aegopodium podagraria.
DP 3. Louka v severním pokračování předchozí lokality, avšak méně často sečená, což je patrné již z dřívějších leteckých snímků. Porost nehomogenního složení, dosud s převahou trav
– Dactylis glomerata, Alopecurus pratensis, Elytrigia repens (lok. dom.), Festuca rubra (lok.
hoj.), Poa trivialis, dále s Urtica dioica, Cirsium arvense (hoj.), Stellaria graminea, Holcus
lanatus, Rumex obtusifolius, Arctium sp., Galeopsis sp., Arrhenatherum elatius, Bistorta major, Rumex acetosa, Galium aparine. Při severním okraji nápadně zpustlejší, s Arctium cf.
lappa, Urtica dioica, Phalaris arundinacea, Rudbeckia laciniata, Elymus caninus, Solidago
canadensis.
DP 4. Okolí polní cesty na jihu území. Cesta je nesouvisle, zejména po západní straně, lemována různě širokou linií mladších olší s příměsí dubu letního, břízy, vrby křehké a jasanu,
v E2 se Salix cinerea, Sambucus nigra, Euonymus europaea, v jižní části nedávné dosadby
dubů. V bylinném patru u cesty Festuca rubra, Agrostis capillaris, na mírně narušovaném
cestním povrchu místy zajímavější synantropní druhy, jako je Conyza canadensis, Lactuca
serriola či Filago arvensis (vz.). Dále na cestním náspu a pod ním sukcesní společenstva
s Carex brizoides, Alopecurus pratensis, Festuca pratensis, Filipendula ulmaria, Phalaris
arundinacea, Lysimachia vulgaris, Rudbeckia laciniata (lok. dom.), Solidago canadensis, Urtica dioica, Galeopsis sp., Impatiens parviflora.
DP 5. Severní úsek louky mezi polní cestou a meandrujícím tokem Smědé. Extenzivně sečená
louka poměrně příznivé fyziognomie. Většinou převažují travní druhy, zejména Alopecurus
pratensis (lok. dom.), Poa pratensis s. l. (převážně Poa angustifolia), dále Deschampsia cespitosa, Dactylis glomerata, Festuca rubra, Elytrigia repens, Carex brizoides, ostrůvkovitě se
rozšiřuje Phalaris arundinacea. Z bylin jsou ponejvíce zastoupeny Cirsium arvense, Stellaria
graminea, Lathyrus pratensis, Sanguisorba officinalis, Veronica chamaedrys, Bistorta major,
Galium album, Urtica dioica. Směrem na sever nabývá louka ruderálnějšího vzhledu.
DP 6. Okolí polní cesty – severní část. Cesta probíhá po náspu a je nesouvisle lemována dřevinami, zvl. po západní straně – zejména vrbou křehkou a dubem letním (též mladé dosadby),
v keřovém patře roste Rosa canina, Euonymus europaea a Sambucus nigra, v E1 místy
masivní porosty Rudbeckia laciniata a méně Solidago canadensis. Východně se nachází protáhlá tůňka, se zvodnělou plochou nejvýše 40x8 m. Voda zřejmě bez makrofyt, s výjimkou
nesouvislých porostů Scirpus sylvaticus; v zadní části stojí sotva 20 cm v porostu Phalaris
arundinacea s příměsí Scirpus sylvaticus a Persicaria hydropiper. V březích roste nesouvisle
Salix viminalis (podružně S. fragilis), v E1 Phalaris arundinacea a Juncus effusus. U cesty se
–1–
nachází zbytek jakési bažantnice, nyní se využívá již jen přístřešek pro příkrm pernaté zvěře
(podobný je i na opačné straně cesty, nad mokřadem).
DP 7. Do tohoto prostoru zasahuje dle ortofotomapy z jihu udržovaná kulturní louka (z nejasného značení hranice rezervace v terénu není jisté, zda tato louka do území ještě náleží). Porost byl v době terénního šetření krátce po seči, takže nebylo možné blíže zdokumentovat jeho
druhové složení. Zaznamenán byl výskyt mj. těchto druhů: Dactylis glomerata, Alopecurus
pratensis, Poa pratensis s. l., Symphytum officinale, Calystegia sepium, Vicia cracca, Cirsium
arvense, Elytrigia repens, Lysimachia nummularia, Juncus tenuis, Ranunculus flammula.
DP 8. Rozsáhlá, dlouhodobě zanedbaná plocha s vegetací v pokročilém stupni ruderalizace,
v různě zamokřeném terénu. Na jihu vlhkomilná společenstva se střídavou dominancí Galeopsis sp. (patrně G. speciosa), Cirsium arvense, C. palustre, Phragmites australis (na JV masově), dále je hojné Arctium cf. lappa, Urtica dioica, Galium aparine, Carex brizoides, Alopecurus pratensis, Poa trivialis, Deschampsia cespitosa, Calamagrostis epigeios, Solidago
canadensis. V blízkosti železniční trati jsou rozšířena nitrofilní lada s Galium aparine, Urtica
dioica, Cirsium arvense, Poa trivialis, lok. se Solidago canadensis, poté navazují porosty Calamagrostis epigeios. Dále na sever zpustlá nivní louka s masivním rozšířením Calamagrostis
epigeios a Solidago canadensis (+ Alopecurus pratensis, Carex brizoides, Festuca rubra, Deschampsia cespitosa, Cirsium arvense, Angelica sylvestris, místy i Filipendula ulmaria, Sanguisorba officinalis aj.), od cesty na V širší rozvolněný pruh odrůstajících bříz.
DP 9. Zachovalejší část střídavě vlhké louky, před časem ještě sečené, s roztroušenými hodnotnějšími druhy. V druhové garnituře Carex brizoides (hoj.), Sanguisorba officinalis, Festuca rubra, Poa pratensis, Holcus lanatus, Agrostis capillaris, Veronica chamaedrys, Selinum
carvifolia, Alchemilla sp., Bistorta major (lok.), Lathyrus pratensis, Stellaria graminea,
Festuca pratensis, Ranunculus acris, Carex nigra (lok. dom.), místy též Betonica officinalis,
Geranium palustre, Achillea ptarmica a Potentilla erecta. Lokálně se projevuje expanze Anthriscus sylvestris, popř. Solidago canadensis. Porosty s roztroušenou Betonica officinalis
sledují hraniční příkop v délce několika stovek metrů.
DP 10. Výrazněji podmáčený terén při náspu polní cesty porůstá společenstvo s dominantní
Glyceria maxima, místy i s Calamagrostis canescens, dále s Lysimachia vulgaris, Carex acuta, Lythrum salicaria, Rumex aquaticus, Cirsium palustre, Symphytum officinale, Carex vesicaria, nehojně i Peucedanum palustre.
DP 11. Pokročilé degradační stádium zamokřené louky s místní expanzí pionýrských dřevin a
pasekových druhů. Západní okraj plochy tvoří zapojená linie odrostlejších osik s příměsí břízy, v podrostu s Carex brizoides a Phragmites australis. V podobném porostu na severu území dominuje olše, příměs tvoří bříza a osika, mladí jedinci těchto dřevin řídce vstupují i do
vlastního prostoru. Otevřený terén od západu: nejprve dominance Carex brizoides (+Cirsium
palustre, Calamagrostis canescens, Equisetum sylvaticum a Lysimachia vulgaris), posléze
převládá Calamagrostis canescens s příměsí Cirsium palustre, Lysimachia vulgaris, Galium
uliginosum, Selinum carvifolia, Angelica sylvestris, Symphytum officinale, Rumex aquaticus,
Lythrum salicaria. Z krajů expanduje Rubus cf. nessensis. Na východě převládá Calamagrostis canescens, od jihu zasahuje Glyceria maxima, na severu porost spíše pasekové fyziognomie. Pod cestou Salix pentandra, mladé duby a lípy.
DP 12. Při uměle zahloubeném potoce se nacházejí ruderální lada, s místně dominantní Rudbeckia laciniata a s hojnou Solidago canadensis, dále s Phalaris arundinacea, Alopecurus
pratensis, Aegopodium podagraria a Carex brizoides.
DP 13. Smědá a pobřežní biotopy. Velmi rozsáhlá, složitě diferencovaná a nepřehledná plocha, botanicky nicméně nepříliš zajímavá. Zajímavější je reliéf, který je recentně utvářen
erozně-akumulačními procesy vodního toku. Plocha zahrnuje aktivní řečiště s ± otevřenými
–2–
náplavovými (štěrkovými až hlinitými) lavicemi i vyšší členitý reliéf v různém stupni vegetační sukcese. Vzhledem k tomu, že celý prostor není již po desetiletí hospodářsky ovlivňován, výrazně se rozšířily dřeviny a v jejich podrostu bylinná, popř. trávobylinná vegetace výrazně nitrofilního rázu. Nerovnoměrně zapojené stromové patro tvoří především vrba křehká,
v příměsi vystupuje bříza, olše, méně osika, ve stabilizovaných úsecích zřídka i dub, popř. jasan. Časté jsou keřové vrby – Salix cinerea, S. triandra (zasahuje do stromového patra), S.
purpurea, dále bez černý, krušina, brslen a střemcha. Bylinné patro ve vyšším, jen příležitostně zaplavovaném terénu tvoří zejména Urtica dioica, Phalaris arundinacea, Aegopodium podagraria, Galium aparine, Lamium maculatum, Stellaria nemorum, Myosoton aquaticum,
Poa trivialis, Elymus caninus, Calystegia sepium, Humulus lupulus, Carex brizoides, Alopecurus pratensis, Festuca gigantea, v periodicky vysýchajících sníženinách se hojně drží např.
Cardamine amara a Myosotis palustris agg. Velmi časté jsou v okolí meandrů neofyty, které
místy vytvářejí dosti rozsáhlé porosty (zejména Rudbeckia laciniata a Solidago canadensis,
méně často Helianthus tuberosus, Solidago gigantea, Impatiens glandulifera a Aster sp.).
V nižším přeplavovaném stupni převládá Phalaris arundinacea ve společenstvu blízkém as.
Petasito-Phalaridetum arundinaceae, s doprovodem výše uvedených nitrofilních druhů, charakteristickým druhem mladých náplavových půd je Persicaria hydropiper. Vlastní tok je bez
vodních makrofyt, jen velmi řídce roste na kamenech Fontinalis antipyretica a vcelku vzácně
Callitriche hamulata, popř. Batrachium aquatile. Je však pravděpodobné, že v některých letech může být květena vodního toku bohatší.
DP 14. V současnosti značně zanedbaná nivní louka proměnlivé kvality. Střídají se úseky víceméně travnaté s úseky převážně bylinnými, nitrofilními. Jako dominanta se uplatňuje
zejména Elytrigia repens, hojnými druhy jsou dále Festuca rubra, Alopecurus pratensis, Poa
angustifolia, Phleum pratense, v bylinných úsecích je hojná Urtica dioica a Cirsium arvense.
Z dalších druhů se s různou frekvencí uplatňují Aegopodium podagraria, Cirsium palustre,
Deschampsia cespitosa, Galeopsis sp., Galium aparine, Holcus lanatus, Lamium maculatum,
Lathyrus pratensis, Lychnis flos-cuculi, Lysimachia vulgaris, Poa palustris, Poa pratensis,
Rumex obtusifolius, Sanguisorba officinalis, Scrophularia nodosa, Stellaria graminea, Symphytum officinale, Carex brizoides, Carex vulpina (roztr.).
Na severovýchodě je na značné ploše rozšířen ruderální porost s Urtica dioica, Cirsium arvense a Phalaris arundinacea, dále na sever navazují vlhčí partie s hojnou Carex brizoides a
místy i Phalaris arundinacea + Alopecurus pratensis, Cirsium arvense, Cirsium palustre,
Festuca rubra, Galeopsis sp., Galium uliginosum, Holcus lanatus, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Ranunculus auricomus, Sanguisorba officinalis, Symphytum officinale aj.
DP 15. Tento prostor zaujímají mokřadní lada, na nichž zčásti dominuje Phalaris arundinacea (s doprovodem Carex brizoides, Lythrum salicaria, Galeopsis sp. aj.), zčásti Carex cf.
gracilis a Carex brizoides s příměsí Lysimachia vulgaris a Cirsium arvense. Na SZ roste hojně Tanacetum vulgare. Plocha je rozčleněna řadou souběžných odvodňovacích příkopů. Na
SZ protéká pod tratí Saňský potok, doprovázený značně nesouvislým porostem různě starých
olší a vrb křehkých. V bylinném patře tu roste mj. Phalaris arundinacea, Galium aparine, Urtica dioica, Carex brizoides, Lysimachia vulgaris, místy i Rudbeckia laciniata, rozsáhlé jsou
porosty Solidago canadensis, popř. S. gigantea.
Jihozápadní část plochy je bez příkopů, s mírně vlhkou loukou nerovnoměrně zarůstající keřovými vrbami, zejména Salix cinerea (vzácněji S. aurita). Na druhové garnituře se podílí
Alopecurus pratensis, Carex brizoides, Urtica dioica, Cirsium arvense, postupně (k SV) Elytrigia repens, Calamagrostis canescens, C. epigeios, Phalaris arundinacea, Lysimachia vulgaris, dále již zachovalejší mokřadní lada s Phalaris arundinacea, Lysimachia vulgaris, Calamagrostis canescens, Carex acuta (ostrůvkovitě), Rumex aquaticus (roztr.), Lycopus europaeus aj.
–3–
DP 16. V úzkém a velmi členitém prostoru mezi železniční tratí a tokem Smědé se nachází
fragment listnatého háje (není zřejmé, nakolik tato plocha ještě zasahuje do území PR). Při
trati rostou starší lípy, habry, duby, údajně též jilm vaz, v podrostu je místy přítomna líska,
bylinné patro zde tvoří Aegopodium podagraria, Poa nemoralis, Stellaria holostea, Carex
brizoides, Melica nutans. V širším vyvýšeném prostoru je již lépe vyvinuté hájové společenstvo s vyzrálejším bylinným patrem, na němž se účastní mj. Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides, Solidago virgaurea, Hieracium sabaudum, Convallaria majalis, Anemone
nemorosa, Galeobdolon luteum, Polygonatum multiflorum, Phyteuma spicatum, Silene dioica.
Složení tohoto porostu přibližuje fytocenologický snímek:
Plocha snímku: 30x15 m po vrstevnici, expozice/svažitost: SE/50°, poloha dle GPS: N 50° 59' 43.27", E 15° 01'
50.20"; 21. 6. 2006.
E3 – pokryvnost 85 %, výška do 26 m, 4 druhy: Tilia cordata 4, Quercus robur 2b, Carpinus betulus 2a, Acer
platanoides 2a (jediný strom);
E2 – pokryvnost 10 %, 1 druh: Tilia cordata 2a;
E1 – pokryvnost 80 %, 24 druhy: Poa nemoralis 4, Carex brizoides 3 (zasahuje od úpatí), Convallaria majalis 3,
Stellaria holostea 2a, Luzula luzuloides 2m, Anemone nemorosa 1, Avenella flexuosa 1, Calamagrostis arundinacea 1, Galeobdolon luteum 1, Polygonatum multiflorum 1, Acer platanoides +, Aegopodium podagraria +,
Carpinus betulus +, Galeopsis cf. pubescens +, Galium aparine +, Hieracium sabaudum +, Impatiens parviflora
+, Phyteuma spicatum +, Dryopteris filix-mas r, Silene dioica r, Quercus robur r, Rubus fruticosus agg. r, Scrophularia nodosa r, Solidago virgaurea r (okrajově Asarum europaeum);
E0 – pokryvnost 10 %, více druhů, nehodnoceno.
Kvalitní lesní porosty se nacházejí i západně od trati, tj. již mimo území rezervace.
DP 17. Jedná se o velmi rozlehlou louku při pravém břehu Smědé. Porost je dosti degradovaný, neboť je jen velmi nepravidelně sečen (na podzim t. r. byl posečen, nejméně rok předtím
zřejmě nikoliv). Druhové složení porostu je nejednotné, jako dominanty se uplatňují střídavě
Carex brizoides (nejčastěji), Holcus lanatus, Alopecurus pratensis, Festuca rubra, popř. Deschampsia cespitosa, z bylin se výrazněji prosazuje Cirsium arvense. Dílčí úseky porostu charakterizují následující druhové kombinace: (a) porost s převažující Carex brizoides v sv. části
plochy, hojnou příměs tvoří Cirsium arvense, Galium album, Holcus lanatus, Rumex acetosa,
místy Ranunculus repens, s menší pokryvností vystupují mj. Deschampsia cespitosa, Lathyrus pratensis, Veronica chamaedrys, Alopecurus pratensis, Bistorta major, Campanula patula, Aegopodium podagraria, Lamium maculatum, Urtica dioica, lok. též Tanacetum vulgare,
Rumex obtusifolius, nehojně se vyskytují polykormony Rorippa austriaca; (b) Travnatější fáze s dom. Holcus lanatus a Festuca rubra – hojně Alopecurus pratensis, doprovodně Galium
album, Agrostis capillaris, Stellaria graminea, Veronica chamaedrys, Aegopodium podagraria, Lathyrus pratensis aj.; (c) poněkud eutrofnější typ s dom. Carex brizoides, popř. Alopecurus pratensis v západní části plochy: často Holcus lanatus, místy hoj. Cirsium arvense, dále
Dactylis glomerata, Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Glechoma hederacea, Lathyrus
pratensis, Linaria vulgaris, Lychnis flos-cuculi, Poa angustifolia, Stellaria graminea, Urtica
dioica.
Při jv. okraji plochy se v lesním klínu nachází ruderalizovaná mokřina se Scirpus sylvaticus,
Lysimachia vulgaris, Carex brizoides, Calamagrostis canescens, Urtica dioica, Phalaris
arundinacea.
DP 18. Jedná se o menší luční enklávu obklopenou ze všech stran stromovými (převážně vrbovými) kulisami. Porost je v posledních letech jen nepravidelně sečený, podobně jako předchozí dílčí plocha. Na podzim r. 2006 byl ovšem již posečený. Na druhové garnituře se různou měrou podílí Alopecurus pratensis, Dactylis glomerata, Poa trivialis, Carex brizoides
(lok. hoj.), Phalaris arundinacea, Cirsium arvense (hoj.), Aegopodium podagraria, Rumex
–4–
obtusifolius, Stellaria graminea, Veronica chamaedrys, Vicia cracca, Cirsium oleraceum, lok.
přistupuje i Rumex crispus, Rumex conglomeratus a Solidago gigantea.
DP 19. Rozsáhlá louka pod hrází Dubového rybníka. Plocha je dosti zanedbaná, v posledních
letech ale však alespoň příležitostně sečená. Celkově převažuje Alopecurus pratensis, místy je
dominantní Carex brizoides, z dalších druhů se uplatňuje Dactylis glomerata, Festuca rubra,
Agrostis stolonifera, Holcus lanatus, Phalaris arundinacea (lok.), Urtica dioica, Cirsium arvense, Ranunculus repens, Lathyrus pratensis, Bistorta major (roztr.), Lychnis flos-cuculi
(roztr.), Stellaria graminea, Anemone nemorosa, Sanguisorba officinalis, Cirsium palustre,
Ranunculus auricomus, Rumex acetosa, Filipendula ulmaria, Galium palustre, Rorippa austriaca (roztr. polykormony). Květnatější (zachovalejší) úseky jsou poblíž hráze, resp. v lemu
rákosiny, která vyplňuje klín mladých olšin pod hrází. Na jihozápadě již Carex brizoides ±
chybí, v druhové skladbě převažují druhy Alopecurus pratensis, Dactylis glomerata, Elytrigia
repens, Phalaris arundinacea, Aegopodium podagraria, Urtica dioica, Cirsium arvense, Rorippa austriaca.
V sv. části plochy se nachází dočasná deponie zemin pro opravu hráze rybníka. Rozsáhlý terasovaný reliéf byl v době šetření bez zapojené vegetace, jen místy expandovalo Cirsium arvense a Armoracia rusticana. Na navážkovém valu, jehož svahy byly překryty geotextilií se
konsolidovalo pionýrské společenstvo s Galeopsis sp., Persicaria sp. (vč. P. lapathifolia subsp. brittingeri), Cerastium holosteoides aj., pokročilejší sukcesní stádium tvoří poblíž řeky
Alopecurus pratensis s Urtica dioica, Aegopodium podagraria a Lathyrus pratensis.
DP 20. Rozlehlá louka v nejsevernější části území, mezi tratí a levým břehem Smědé. Občasně sečený porost je proměnlivého složení, celkově převažují ochuzené typy psárkových luk,
na velké části plochy převažuje Phalaris arundinacea, častou dominantou je i Carex brizoides. Zachovalejší typ louky se vyznačuje převahou Alopecurus pratensis, v méně eutrofních
polohách i Festuca rubra, dále se na druhové garnituře podílí Agrostis capillaris, Dactylis
glomerata, Lathyrus pratensis, Sanguisorba officinalis, Holcus lanatus, Hypericum maculatum, Elytrigia repens, Vicia cracca, Poa pratensis, Urtica dioica, Cirsium palustre, Stellaria
graminea, Bistorta major (roztr.). V úsecích s dominantní Phalaris arundinacea je hojné Cirsium arvense a Urtica dioica, k nim pak přistupuje Alopecurus pratensis, Artemisia vulgaris,
Tanacetum vulgare, Lamium maculatum. Poblíže trati jsou místy rozšířeny bylinné fáze
s Rorippa austriaca + Elytrigia repens, Alopecurus pratensis, Phalaris arundinacea, Rumex
obtusifolius, Urtica dioica, Cirsium palustre. V partiích s převažující Carex brizoides roste
hojně Alopecurus pratensis, Ranunculus repens, Urtica dioica, Holcus lanatus, Cirsium arvense, Lathyrus pratensis, místy i Rorippa austriaca a Phalaris arundinacea, doprovodně
Bistorta major, Persicaria amphibia, Sanguisorba officinalis aj. Louka byla pokosena koncem léta v r. 2005 i 2006.
Pod tratí se v místě přechodu někdejší polní cesty nachází drobné návrší s hloučkem odrostlých dubů (a jednou břízou). Při sv. úpatí pak navazuje skupinka vzrostlých vrb s příměsí
střemchy a lípy, v podrostu s Urtica dioica, Poa trivialis, lok. Glyceria fluitans, Reynoutria x
bohemica, Solidago gigantea.
DP 21. Menší obtočný rybníček, zpola vypuštěný, jen se zbytkovou hladinou. Většinu zdrže
vyplňuje porost Phragmites australis (rozsáhle v zadní části a též při hrázi), menší měrou je
rozšířena Typha latifolia (v přední části). Okrajově, zejména při levém břehu dominuje Glyceria fluitans s doprovodem Alopecurus aequalis (hoj.), Lycopus europaeus, Galium palustre s.
l., Lysimachia vulgaris, Myosotis nemorosa a Veronica beccabunga, v pobřeží roste mj. Peucedanum palustre, Solanum dulcamara a Scirpus sylvaticus. Pravý břeh nesouvisle porůstá
Salix cinerea. Rozlehlou rákosinu tvoří dominantní Phragmites australis s příměsí Urtica dioica, Impatiens noli-tangere, Lysimachia vulgaris, Solanum dulcamara, Peucedanum palustre
–5–
(roztr.), místy s hojným Phalaris arundinacea a Calamagrostis canescens, dále roztroušeně
roste Galium elongatum, Scutellaria galericulata a Myosotis nemorosa.
Levý břeh rybníčku tvoří hrázka s rozvolněným porostem mladší olše s příměsí dubu, v E2 se
smrkem, krušinou, bukem aj. Na bylinném patru se podílí Carex brizoides (hoj.), Vaccinium
myrtillus, Maianthemum bifolium, Equisetum sylvaticum, Hieracium sabaudum, Luzula luzuloides, Stellaria holostea, při hrázi dále roste Convallaria majalis.
Pod vlastní hrází rybníčku (tj. při jeho západní straně) se nachází nesouvislý mladý porost
osiky, podružně s břízou a dubem. Bylinné patro zde tvoří Phragmites australis, Carex brizoides, Anemone nemorosa, Equisetum sylvaticum, Stellaria holostea aj.
V přítokové části rybníčku, již mimo hranice rezervace, rákosina volně přechází do mladé olšiny, v zapojenějším porostu výše převládá Urtica dioica a Carex brizoides, dále zde roste
Galeobdolon sp., Chrysosplenium oppositifolium, Cardamine amara, Stellaria holostea, Scirpus sylvaticus, Athyrium filix-femina, Veronica beccabunga aj.
DP 22. Hráz Dubového rybníka a její okolí. Severní předpolí hráze zaujímá disturbovaná plocha s různorodou, částečně ruderální vegetaci, místy s dom. Carex brizoides, dále s Urtica
dioica, Phalaris arundinacea, směrem k navážkám rybničního sedimentu jsou rozšířeny pionýrské porosty poněkud inklinující ke tř. Isoëto-Nanojuncetea, mj. s Rorippa palustris, Filaginella uliginosa, Persicaria maculosa, Impatiens parviflora, Ranunculus flammula, Callitriche sp., Juncus bufonius. Na vlastní navážce převažuje Impatiens noli-tangere a Persicaria
lapathifolia, dále tu roste mj. Rumex maritimus, Galeopsis sp. aj. Mladý navážkový reliéf pokračuje na již dříve popsanou DP 15.
Pod hrází rybníka se dále nachází světlina s nitrofilní rákosinou (Phragmites australis, Urtica
dioica). Při úpatí hráze je vyvinuta poměrně souvislá mladší i odrostlejší olšina s příměsí břízy, v E2 se Sambucus nigra a Corylus avellana. V bylinném patře roste mj. Urtica dioica,
Galium aparine, Aegopodium podagraria, Impatiens parviflora, Carex brizoides, Galeobdolon sp., Valeriana excelsa subsp. sambucifolia, Stellaria holostea. V podmáčených úsecích je
podrost hodnotnější, roste tu mj. Calla palustris, Caltha palustris, Iris pseudacorus, Veronica
beccabunga, Lycopus europaeus, Carex elongata (zř.). Součástí olšiny je i dosti velká protažená tůňka, kromě drobných porostů Callitriche hamulata zřejmě bez vodních makrofyt.
Široká koruna hráze je travnatá, s nezpevněnou cestou, s linií starých a odumírajících dubů
letních a dubů červených, mezi nimi a kolem nich pak mladší výplň dubů, bříz, osik a olší. Při
okraji cesty roste mj. Carex brizoides (hoj.) a Stellaria holostea. Směrem ke zdrži se nachází
poměrně široký pruh mladých bříz s příměsí olše a osiky, v E2 často se Sambucus nigra. Na
bylinném patře se účastní zejména Carex brizoides, dále Rubus idaeus, Galeopsis sp., Impatiens parviflora aj.
Při jižním okraji rybníka se nachází nedávno vybudovaná tůňka, která je příkopem propojena
s hladinou rybníka. Tato mělká vodní plocha ve skutečnosti tvoří okraj původní zdrže, k jehož
oddělení došlo v minulosti při vyhrnutí rybničního sedimentu. Tůňka měla v době terénního
šetření dosud mladý antropogenní reliéf s nezralou vegetací: v březích rostla hojně Impatiens
parviflora a menší měrou I. noli-tangere. Většina vodní plochy měla hloubku jen do 20 cm.
V říjnu již značnou část hladiny porůstala Callitriche sp.
DP 23 – zdrž Dubového rybníka. V době letního šetření zaujímala otevřená vodní hladina jen
menší část zdrže, neboť rybník byl v posledních letech z důvodu rekonstrukce povypuštěn a
v jeho litorálu se značně rozmohla různá mělkovodní rostlinná společenstva. V severní a
střední části zdrže převládá Typha latifolia, spíše při východním břehu rybníka roste Phragmites australis, blíže břehu pak navazují porosty Calamagrostis canescens, místy hojné
v rákosinách je tu i Peucedanum palustre. V blízkosti hráze roste nehojně ještě Sparganium
erectum, na jednom místě vzácně Schoenoplectus lacustris, při okraji otevřené hladiny roz–6–
troušeně roste též Potamogeton natans a Alisma plantago-aquatica. Petříkem uváděný výskyt
druhů Potamogeton obtusifolius a Zannichellia palustris, popř. dalších, se nepodařilo prokázat. Na vodě vzplývá Lemna minor a Spirodela polyrhiza.
Zajímavější je jižní část litorálu, kde se v mělké vodě zkonsolidovala druhově bohatá společenstva proměnlivého složení. Střídavě zde dominuje Carex rostrata a Juncus effusus, místy
hojná je Carex pseudocyperus a Glyceria maxima, ve výrazněji zvodnělých úsecích nabývá
převahy Typha latifolia a Phragmites australis. Z dalších druhů tu roste Scutellaria galericulata, Calamagrostis canescens, Galium palustre, Lycopus europaeus, Carex vesicaria, Callitriche palustris s. l., Lemna minor, Myosotis nemorosa, Eleocharis palustris, Scirpus sylvaticus, Utricularia australis (lok. hoj.), Athyrium filix-femina, Rumex aquaticus, Lycopus europaeus, Calamagrostis epigeios, hojné je zmlazení olše, břízy a osiky, početně je zastoupena
játrovka Riccia fluitans. Na podzim byl rybník vypuštěn, na obnaženém dně se rychle uchycovala Elatine triandra, Callitriche sp. a Eleocharis acicularis, sporadicky i Oenanthe aquatica aff.
DP 24 – východní pobřeží Dubového rybníka. Vodní hladinu zde souvisle překrývá litorální
rákosina, místy s pestřejším druhovým složením. Celkově dominuje Phragmites australis,
místy přistupuje Calamagrostis canescens a Glyceria maxima, řidčeji Typha latifolia. Příměs
v pobřežní zóně střídavě tvoří Solanum dulcamara, Lythrum salicaria, Lysimachia vulgaris,
Peucedanum palustre, Scutellaria galericulata, Athyrium filix-femina. Pravý (východní) břeh
tvoří úpatí zalesněného svahu, na dvou místech se však rozšiřuje do rovinatějšího terénu.
Menší sníženina se nachází na severu, při zaústění potoka do rybníku, Zde je vyvinut pěkný
fragment háje s habrem, lípou a dubem, v E1 s Galeobdolon sp., Carex brizoides, Oxalis acetosella a jistě i dalšími druhy (tato lokalita byla navštívena až na konci vegetační sezóny). Dále pobřeží rybníka tvoří široký pruh navážek, na nichž se vytvořil pionýrský porost s převahou
břízy a s poměrně banální podrostovou květenou. Druhá sníženina je rozsáhlejší a přechází do
široké svahové úžlabiny v lesním komplexu. Vegetačně je plocha nejednotná. Nejnižší stupeň
reliéfu, poblíž litorální rákosiny zaujímá mladší olšina s příměsí břízy, postupně i mléče, klenu a dubu, v E2 zřídka s krušinou. V bylinném patře nejprve dominuje Phragmites australis
(+ Solanum dulcamara, Athyrium filix-femina, Dryopteris carthusiana, Peucedanum palustre,
Lythrum salicaria, Lycopus europaeus), dále od břehu rákos ustupuje, jeho místo zaujímá Carex remota, Glyceria fluitans, Phalaris arundinacea, Carex brizoides, později Phalaris arundinacea (dom.), Carex brizoides, Rubus fruticosus agg., Galeobdolon sp. Ve výše položené
části sníženiny je již terén nepříliš zamokřený, porost je značně nesourodý, se světlinami,
s hojným, patrně kulturním klenem (dále s břízou, dubem a olší), v E1 mj. s Carex brizoides,
Urtica dioica, Rubus idaeus, Oxalis acetosella, Galeobdolon sp., vz. i Polygonatum multiflorum.
V jižní části pravého břehu rybníka pokračuje vyhrnutý pruh rybničních sedimentů
s pionýrským porostem břízy, přimíšeně s osikou, klenem a olší, v E1 s Carex brizoides, Rubus sp., Urtica dioica, Galium aparine, Oxalis acetosella, Glyceria maxima aj.
DP 25. Sníženinu při jižním okraji Dubového rybníka (původně součást zdrže) zaujímá mladší, nerovnoměrně zapojená olšina, okrajově s břízou, osikou a dubem letním. Bylinné patro je
značně ochuzené: převažuje Carex brizoides a Urtica dioica, z dalších druhů je přítomno
zejména Frangula alnus, Galeopsis sp., Galium aparine, Impatiens noli-tangere, Phalaris
arundinacea, Phragmites australis (lok.), Stellaria nemorum. Na SV se nachází podmáčená
světlina s rozložitým keřem Salix aurita, v E1 s Phragmites australis (lok. dom.), Calamagrostis canescens (lok. dom.), Rubus idaeus, Juncus effusus, Carex acuta, Urtica dioica, Peucedanum palustre (v rákosině). Při zrašelinělém úpatí svahu roztroušeně roste Viola palustris.
V této dílčí ploše, resp. na jejím rozhraní s DP 23 se nachází i lokalita Calla palustris, která
unikla mé pozornosti. Přitom jde o původně bohatší a zřejmě původnější populaci než je ta
–7–
pod hrází rybníka. Porost ďáblíku v jižní části litorálu byl však v poslední době značně oslaben poklesem hladiny v rybníce (Vonička – ústní sděl.), po rekonstrukci hráze a plném napuštění lze očekávat jeho regeneraci.
DP 26. Dlouhodobě opuštěná a značně degradovaná louka při pravém břehu Smědé. Porost
různorodého složení, místy ještě s travnatějšími partiemi s dozvuky lučních bylin, celkově
však silný rozmach invazních a expanzivních druhů, zejména Aegopodium podagraria, Solidago canadensis, Rubus idaeus a Carex brizoides, místy i Tanacetum vulgare. Podstatnou
část plochy zaujímá porost s vůdčí Carex brizoides, dále s Alopecurus pratensis, Galium album, Cirsium arvense, Urtica dioica, Stellaria graminea aj. Na velké ploše dominuje Aegopodium podagraria s Alopecurus pratensis a s doprovodem Anthriscus sylvestris, Phalaris
arundinacea, Solidago canadensis, S. gigantea, lok. Tanacetum vulgare a Verbascum nigrum.
Při úpatí je vyvinut široký pruh nitrofilních bylin – Urtica dioica, Aegopodium podagraria,
Phalaris arundinacea, Solidago canadensis, S. gigantea, Calystegia sepium, Carex brizoides,
Lamium maculatum, Cirsium oleraceum, Poa trivialis, Impatiens noli-tangere.
Situace na podzim 2012: na většině plochy louky již roste s vysokou pokryvností Solidago
canadensis a S. gigantea, místy i v ± souvislých porostech. V okrajových partiích silná expanze Urtica dioica, souvislejší travnatá plocha je pouze ve sníženině při úpatí svahu (dom.
Phalaris arundinacea), ve vyšším terénním stupni jde pouze o menší plošky mezi invazí celíků. Plocha tak nyní již nemá charakter louky.
DP 27. V tomto nevelkém prostoru se nachází dlouhodobě zanedbaný fragment víceméně přirozené (tj. pravděpodobně nezkulturněné) nivní louky. Jako dominanty se střídavě uplatňují
Carex brizoides, Alopecurus pratensis a Aegopodium podagraria (na většině plochy dominuje), doprovod tvoří Deschampsia cespitosa, Urtica dioica, Elytrigia repens, Galium album,
Solidago canadensis (roztr.), Calystegia sepium, Galium aparine, Phalaris arundinacea.
Dílčí plochy na lesní půdě
Popisy lesních porostů (evidovaných porostních skupin) jsou řazeny nikoliv alfanumericky,
ale podle jejich přibližného lokalizace na ose sever-jih.
Por. sk. 10 G 14 a bezlesí 109. Jedná se o dolní okraj svahového porostu pod cestou při okraji nivy. Zasahuje sem skupinka vzrostlých dubů letních s příměsí lípy, olše, břízy a mladého
habru. Od břehu Smědé pak přistupuje vrba křehká. Bylinný podrost zahrnuje i nitrofilní druhy a podílí se na něm mj. Aegopodium podagraria, Carex brizoides, Stellaria holostea, Impatiens parviflora, Poa nemoralis, Silene dioica, směrem k vodě přibývá Phalaris arundinacea,
Poa trivialis a Rudbeckia laciniata, nehojně se vyskytuje i Solidago gigantea a Reynoutria
japonica.
Por. sk. 10 G 7 a bezlesí 103. Bezlesí na severu porůstají nesouvislé shluky vrb křehkých
s nitrofilním podrostem: Urtica dioica (dom.), Phalaris arundinacea, Galium aparine, Stellaria nemorum, Poa trivialis; podobné složení má i bylinné patro v otevřených úsecích (též
s Impatiens parviflora a Galeopsis sp. Dále na jih plochu při cestě porůstá drobná mladší olšina, v E1 s Carex brizoides, Impatiens parviflora, Stellaria nemorum, Impatiens noli-tangere,
podružně Urtica dioica, Solidago gigantea, Elymus caninus, Lamium maculatum.
Lesík ve svahu pod cestou je etážovitý, se starými stromy, zejména s duby letními, dále
s lípou, břízou, mladým habrem, vzrostlým modřínem, smrkem, vtroušeně s třešní. V keřové
úrovni je přítomna lípa s habrem. Na bylinném patře se podílí Carex brizoides, Poa nemoralis, Quercus robur, Impatiens parviflora, Vaccinium myrtillus, Hieracium sabaudum, Avenella flexuosa, Luzula luzuloides, Galeobdolon sp., Rubus idaeus, Calamagrostis arundinacea
(lok.). Níže na náplavové lavici roste mladá střemcha s olší, v podrostu s Galeobdolon sp.,
–8–
Impatiens parviflora, Stellaria nemorum, Aegopodium podagraria, Carex brizoides, při potoce Athyrium filix-femina. Jižní část plochy zaujímá porost dubu červeného, dubu letního a
osiky, v podrostu (E2) s lípou, osikou a střemchou. Bylinnému patru vévodí Carex brizoides,
v jarním aspektu je hojná Anemone nemorosa, dalšími druhy jsou Quercus robur, Galeobdolon sp., Aegopodium podagraria, Stellaria holostea, Melica nutans, Populus tremula, Solidago gigantea (lok.), Humulus lupulus.
Por. sk. 10 G 8. V prostoru mezi nevyužívanou lesní cestou a břehem rybníčku se nachází
drobný porost zaujímající terénní zářez na odtoku z rybníka. Ve stromovém patře rostou staré
duby (Quercus robur), dále smrk, olše a bříza. V keřovém patře je hojná střemcha, příměs
tvoří jeřáb a klen. Dominantami bylinného podrostu jsou Carex brizoides a Impatiens parviflora, jejich doprovod tvoří mj. Athyrium filix-femina, Rubus fruticosus agg., Oxalis acetosella, Galeobdolon sp., Luzula luzuloides.
Por. sk. 9 B 4c. Mladý porost různorodého složení. Na severu mladá dubová kmenovina,
v E3 dub letní s příměsí habru, borovice a klenu, v E2 sporadicky dub letní a krušina, v E1
Carex brizoides (dom.), Maianthemum bifolium, Stellaria holostea, Prenanthes purpurea,
Carpinus betulus, Athyrium filix-femina, Milium effusum, Acer pseudoplatanus, Oxalis acetosella, Luzula luzuloides, Viola reichenbachiana.
Výše po svahu a dále na jih mladá smrková kmenovina s příměsí dubu, buku, klenu a břízy,
v E1 Impatiens noli-tangere, Calamagrostis arundinacea, Athyrium filix-femina, Maianthemum bifolium, Silene dioica. V horní část skupina modřínu s příměsi smrku, v E1
s Calamagrostis arundinacea + Rubus fruticosus agg., Athyrium filix-femina, Carex brizoides,
Polygonatum multiflorum.
Por. sk. 9 B 15b. Nerovnoměrně smíšený porost dubu letního, habru, klenu, buku a lípy
s významnou kulturní příměsí smrku a borovice. Keřové patro jen slabě vyvinuto, bylinné patro s pokryvností většinou 30-50 %, proměnlivého složení, často s hoj. Calamagrostis arundinacea, místy, zvl. při úpatí bohatší bylinné fáze: Stellaria holostea (hoj.), Dryopteris filix-mas
(hoj.), Impatiens parviflora, Carex brizoides, Luzula luzuloides, Galeobdolon sp., Maianthemum bifolium, Viola reichenbachiana, Lilium martagon (hoj.), Pulmonaria obscura, Euphorbia dulcis aj.
Součástí porostní skupiny dle mapového vymezení je zřejmě i mladá smrčina s modřínem a
vtroušenou břízou v severní části plochy.
V navazující přistíněné části nivy Smědé se nachází nesouvislá mladá olšina s lípou, klenem a
břízou. V E1 převažuje Carex brizoides a Stellaria holostea, hojná je Adoxa moschatellina,
z dalších druhů se vyskytuje mj. Stellaria nemorum, Aegopodium podagraria, Lamium maculatum, Impatiens parviflora, Mercurialis perennis (lok.), Euphorbia dulcis, Milium effusum,
Pulmonaria obscura.
Por. sk. 9 B 15c/9c. Poměrně rozsáhlá a různorodá porostní skupina. V sv. části nad cestou se
nachází mladší porost jasanu, habru, břízy, klenu a dubu s plně zapojeným bylinným podrostem, tvořeným druhy Mercurialis perennis, Impatiens parviflora, Athyrium filix-femina, Carex brizoides (pod jasanem dominuje), Melica nutans, Impatiens noli-tangere, Dryopteris filix-mas, Stellaria holostea, Milium effusum, Polygonatum multiflorum, Viola reichenbachiana, Anemone nemorosa. K jihu přibývá habru a břízy, v podrostu je hojná Impatiens parviflora, Galeobdolon sp., Mercurialis perennis, příměs tvoří druhy již výše uvedené.
Severozápadní část porostu (tj. v nižším stupni svahu) tvoří četné staré buky doprovázené
mladším habrem, lípou, výše pak s početnou břízou. Podrost má výslovně bylinný ráz, zejména v úpatní poloze. Podílí se na něm mj. Impatiens parviflora, Fraxinus excelsior, Mercurialis
perennis, Maianthemum bifolium, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Galeobdolon sp., Tilia
cordata, Polygonatum multiflorum, Stellaria holostea, Carex brizoides (hojně při úpatí), Dry–9–
opteris filix-mas, Poa nemoralis, Prenanthes purpurea, Aegopodium podagraria, Anemone
nemorosa, Rubus fruticosus agg. V konvexním svahu je dochován fragment smíšené, relativně kyselé bučiny v podrostu s Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides, Fagus sylvatica, Stellaria holostea, Maianthemum bifolium, Prenanthes purpurea.
V jižní části porostní skupiny se nachází hluboká strž. Při levém břehu je vyvinuta nestejnověká klenina, v E1 s Carex brizoides, Galeobdolon sp. (montanum), Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Dryopteris dilatata, Impatiens parviflora, Mycelis muralis, Athyrium filixfemina. Také v pravém břehu je ve střední části porost klenu, zjevně kulturního původu,
s příměsí břízy, buku, habru a dubu. V E2 roste nesouvisle Sambucus nigra, E1 je bujné,
s hoj. Impatiens noli-tangere, Impatiens parviflora, Galeobdolon sp., doprovodně
s Maianthemum bifolium, Stachys sylvatica, Poa nemoralis, Festuca gigantea, Viola reichenbachiana aj. V horní části svahu roste roztroušeně Lilium martagon, ve smíšeném listnatém
porostu vůkol je hojná Impatiens parviflora s doprovodem Mercurialis perennis, Dryopteris
filix-mas, Stellaria holostea, Galeobdolon sp. aj.
Por. sk. 9 B 4a, 4b. Zde se jedná o smrkovou tyčovinu až tenkou kmenovinu, dobře zapojenou a v důsledku toho s absencí bylinného podrostu. Okrajově je ve stromovém patře přimíšen dub letní s klenem. Obě vlastnicky oddělené porostní skupiny jsou identického vzhledu.
Por. sk. 9 B 5b. Tato skupina zahrnuje mladší kulturní olšinu (cca 16 m vys.), s masivním
podrostem Sambucus nigra. V bylinném patře převažuje Impatiens noli-tangere, jeho doprovod tvoří Impatiens parviflora, Sambucus nigra, Dryopteris carthusiana, Dryopteris filixmas, Athyrium filix-femina, Carex brizoides.
Por. sk. 9 B 9a, 9b. Jde o nesourodý mladší porost s mírnou výškovou diferenciací. Na stromovém patře se podílí olše, klen, bříza, smrk a habr, v keřovém patře řídce roste Sambucus
nigra. V bylinném patře střídavě dominuje Carex brizoides a Impatiens noli-tangere,
z dalších druhů se uplatňují Impatiens parviflora, Stellaria holostea, Polygonatum multiflorum, Stachys sylvatica, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp., Maianthemum bifolium.
Na jihu (± sk. 9b) se nachází rozvětvená strž. V menší severní strži roste starší dub, ojediněle i
jilm horský. Jižní strž je výraznější, v E2 s dubem, klenem, lípou, habrem a jilmem, ojediněle
je zastoupen buk, v keřovém patře nesouvisle roste bez černý. V bylinném patře ve svazích
převládá Impatiens parviflora s doprovodem Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp. aj. na dně
strže roste zejména Athyrium filix-femina a Impatiens parviflora.
Por. sk. 9 B 15b, 15a. Jádro porostu tvoří značně nestejnověký porost habru a buku (staré
stromy) s příměsí mléče, klenu a smrku, v keřovém patře je místy přítomen bez černý. Bylinné patro tvoří zejména Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Impatiens parviflora, dále Galeobdolon sp., Melica nutans, Prenanthes purpurea, Polygonatum multiflorum, Dryopteris dilatata. Dále na jih ve stromovém patře přibývá kulturní borovice, záhy převládá buk s příměsí břízy. Bylinné patro zde tvoří zejména tyto druhy: Luzula luzuloides, Calamagrostis arundinacea, Impatiens parviflora, Maianthemum bifolium. Níže ve srázu a dále
k úpatí roste Stellaria holostea, Poa nemoralis, Prenanthes purpurea, Hieracium murorum,
Pulmonaria obscura, Convallaria majalis. V severní části skupiny se při úpatí nachází smíšený porost buku, habru a lípy s bylinným podrostem (Galeobdolon sp., Maianthemum bifolium,
Athyrium filix-femina, Impatiens noli-tangere, Senecio ovatus, Dryopteris filix-mas, Phyteuma
spicatum, Carex brizoides, Calamagrostis arundinacea aj.).
Por. sk. 9 B 7. Vyznačený prostor zaujímá mladší nestejnověká kmenovina klenu s příměsí
mléče, s podúrovňovým habrem a při horním okraji i s příměsí třešně a břízy. Keřové patro
chybí, v bylinném patře roste Acer pseudoplatanus, Maianthemum bifolium, Carex brizoides,
– 10 –
Polygonatum multiflorum, Sambucus nigra, Calamagrostis arundinacea, Euonymus europaea, Poa nemoralis.
Odlišného rázu je úzký výběžek sledující starou cestu při horním okraji lesa. Jde o habřinu
s příměsí lípy a klenu, v podrostu se Stellaria holostea (dom.), Poa nemoralis, Polygonatum
multiflorum, Lilium martagon (hoj.).
Por. sk. 9 B 14b, 14a. Severní část. Dole ve strmém svahu se nachází různověká směs
habru, lípy a dubu, na jihu též početného buku s podúrovní lípy. V bylinném patře roste Poa
nemoralis, Luzula luzuloides, Impatiens parviflora, Calamagrostis arundinacea, Galeobdolon
luteum, Polygonatum multiflorum, při úpatí je hojná Carex brizoides a Stellaria holostea, i
zde početně roste Lilium martagon. Výše v konvexním svahu se nachází mladší kyselejší habřina s příměsí břízy, buku a lípy. V bylinném patře roste Luzula luzuloides (hoj.), Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Prenanthes purpurea.
Dále na jihu přibývá břízy, podrost je dosti acidofilní, s Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Avenella flexuosa.
Poblíž terénního zlomu je vyvinuta vzrostlá doubrava s příměsí habru a buku, v E1 s hoj. Luzula luzuloides a Maianthemum bifolium, dále s Prenanthes purpurea, Avenella flexuosa, lok.
s Calamagrostis arundinacea a Impatiens parviflora. dále na JV pokračuje značně kyselá
doubrava s příměsí břízy a buku, v E1 s Avenella flexuosa (hoj.), Vaccinium myrtillus, Luzula
luzuloides, Hieracium sabaudum. Výše se v mírně konvexním svahu nachází bučina s hojným
habrem a přimíšenou břízou, podrost je opět acidofilní, s Luzula luzuloides (hoj.), Avenella
flexuosa a Hieracium murorum.
Jižní část. Zde se nachází erozně zbrázděný svah, s náznaky dávných sesuvů, na nichž se
snad podepsala někdejší lesní pastva či průhon dobytka lesem. Stromové patro tvoří převažující lípa, dále habr a buk (na severu hojnější), na jihu též olše. V bylinném paře převažuje Luzula luzuloides, Poa nemoralis, Maianthemum bifolium, v jejich doprovodu vystupuje Avenella flexuosa, Anemone nemorosa, Hieracium murorum, Phyteuma spicatum, Melica nutans,
Prenanthes purpurea, Galeobdolon sp., Silene dioica, Tilia cordata, Carpinus betulus, Euphorbia dulcis, Polygonatum multiflorum, od úpatí tradičně vystupuje Carex brizoides a Stellaria holostea.
Jižní okraj skupiny je zřetelně eutrofizovaný, s hojnou olší, v keřovém patře nesouvisle
s bezem černým, v E1 se Stellaria holostea, Carex brizoides, Impatiens parviflora.
Por. sk. 9 B 5a. Do hlavní části této porostní skupiny zasahuje dlouhá strž s volněji zapojeným stromovým patrem, na němž se podílí klen, dub, habr, lípa, bříza a olše. V keřové patře
roste bez černý a níže i lípa, v bylinném patře převažuje Impatiens parviflora, Galeobdolon
sp., Carex brizoides. Porost plynule pokračuje na nelesní půdu, kde představuje volně zapojenou olšinu s nitrofilním podrostem ovlivněným pastvou dobytka.
Por. sk. 9 B 9d. Zúžená část svahového háje zahrnuje krátký příkrý svah, který nahoře přechází do méně svažitého terénu. Ve stromovém patře převažuje lípa, v narušené jižní části javor mléč, příměs tvoří bříza, méně habr a buk. Na bylinném patře se účastní Poa nemoralis,
Luzula luzuloides, Acer platanoides, Carex brizoides, Melica nutans, Prenanthes purpurea,
Anemone nemorosa, Phyteuma spicatum, Polygonatum multiflorum a Hieracium murorum
– 11 –
Příloha č. 13
Floristický přehled
V rámci terénního šetření byl proveden i soupis zjištěných druhů vyšších rostlin. Ten je však
pouze jakýmsi vedlejším produktem širšího průzkumu geobotanicko-ochranářského. Květena
území byla zpočátku dokumentována nesystematicky, pouze v rámci popisu dílčích ploch, teprve později byly zapisovány veškeré zjištěné taxony. Také nebylo možné v dostatečné podrobnosti projít celé území, které je dosti rozsáhlé a mnohdy velmi obtížně schůdné. Jen částečně (v rámci jedné odpolední exkurze v květnu) byl zachycen jarní aspekt. Proto nelze níže
prezentované výsledky považovat za úplné. Celkem jsem v zájmovém území přírodní rezervace zaznamenal 308 taxonů vyšších rostlin. Burda (in BURDA et al. 1995) ze stejného území
uvádí výskyt 226 taxonů, je však zřejmé, že jeho soupis nebyl pořizován důsledně, neboť mu
v seznamu chybí např. obecně rozšířená Carex brizoides. Na druhé straně uvádí několik druhů
pro území sporných či nikým dalším nedoložených. Řadu taxonů uvádí z území též Sýkorová
(2001 + vpisky do Burdova seznamu). Zajímavé floristické údaje z mapování biotopů přináší
MORÁVKOVÁ (2001, resp. 2003). Celkem je tak z území přírodní rezervace dosud uváděno
379 taxonů vyšších rostlin zařazených do následujícího přehledu (vypuštěny byly pouze některé zjevné omyly Morávkové, jako např. Sanguisorba minor či Symphytum tuberosum). Poznámky k významnějším taxonům jsou připojeny na konec přehledu.
vědecké jméno
autor
české jméno
Acer platanoides
Acer pseudoplatanus
Acorus calamus
Actaea spicata
Adoxa moschatellina
Aegopodium podagraria
Aesculus hippocastanum
Agrostis canina
Agrostis capillaris
Agrostis stolonifera
Achillea millefolium
Achillea ptarmica
Ajuga reptans
Alchemilla vulgaris agg.
Alchemilla xanthochlora
Alisma plantago-aquatica
Alliaria petiolata
Alnus glutinosa
Alopecurus geniculatus
Alopecurus pratensis
Alyssum alyssoides
Anagallis arvensis
Anemone nemorosa
Anemone ranunculoides
Angelica sylvestris
Anthoxanthum odoratum
Anthriscus sylvestris
Apera spica-venti
Arabidopsis thaliana
Arctium lappa
Arctium minus
Arctium tomentosum
Arenaria serpyllifolia agg. agg.
Armoracia rusticana
Arrhenatherum elatius
Artemisia vulgaris
Asarum europaeum
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
Rothm.
L.
(Mb.) Cav. et Gran.
(L.) Gaertn.
L.
L.
(L.) L.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) Hoffm.
(L.) P. B.
(L.) Heynh.
L.
Bernh.
Mill.
L.
G. M. Sch.
(L.) J. et C. Presl
L.
L.
javor mléč
javor klen
puškvorec obecný
samorostlík klasnatý
pižmovka mošusová
bršlice kozí noha
jírovec maďal
psineček psí
psineček tenký
psineček výběžkatý
řebříček obecný
řebříček bertrám
zběhovec plazivý
kontryhel obecný
kontryhel žlutozelený
žabník jitrocelový
česnáček lékařský
olše lepkavá
psárka kolénkatá
psárka luční
tařice kališní
drchnička polní
sasanka hajní
sasanka pryskyřníkovitá
děhel lesní
tomka vonná
kerblík lesní
chundelka metlice
huseníček polní
lopuch větší
lopuch menší
lopuch plstnatý
písečnice douškolistá
křen selský
ovsík vyvýšený
pelyněk černobýl
kopytník evropský
–1–
Bu Vi
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
x
x
.
.
x
.
.
.
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
st žf
str šíř urb zel
i
i
n
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
a
i
i
i
i
i
i
a
a
i
i
i
n
i
i
i
c
c
cs
cs
csr
c
c
csr
csr
csr
c
cs
csr
csr
csr
csr
cr
c
csr
c
sr
r
csr
csr
c
csr
c
cr
r
c
c
c
r
c
c
c
cs
p
p
ga
hg
g
gh
p
h
h
h
h
h
h
h
h
w
h
p
h
h
th
t
g
g
h
th
h
t
t
h
h
h
tc
g
h
hc
hg
w
w
ms
v
v
s
st
we
we
we
wv
v
s
e
e
he
w
w
we
we
w
w
a
a
wh
we
we
we
w
ew
ew
ew
w
w
we
we
a
3
3
2
1
2
3
4
2
3
3
3
2
2
3
3
2
2
2
2
2
1
3
2
2
1
2
3
3
3
4
4
4
2
4
2
4
2
1
3
3
5
4
3
3
6
1
3
3
5
3
3
3
4
3
3
5
1
4
5
3
4
5
3
1
1
3
1
3
1
3
3
3
1
4
vědecké jméno
Aster sp.
Astragalus glycyphyllos
Athyrium filix-femina
Atriplex patula
Avenella flexuosa
Batrachium aquatile
Bellis perennis
Betonica officinalis
Betula pendula
Bidens cernua
Bidens frondosa
Bidens tripartita
Bistorta major
Brachypodium sylvaticum
Briza media
Calamagrostis arundinacea
Calamagrostis canescens
Calamagrostis epigeios
Calla palustris
Callitriche hamulata
Callitriche sp.
Caltha palustris
Calystegia sepium
Campanula patula
Campanula rotundifolia
Campanula trachelium
Capsella bursa-pastoris
Cardamine amara
Cardamine pratensis
Carex acuta
Carex bohemica
Carex brizoides
Carex buekii
Carex canescens
Carex elongata
Carex nigra
Carex pallescens
Carex paniculata
Carex pilulifera
Carex pseudocyperus
Carex remota
Carex rostrata
Carex sylvatica
Carex vesicaria
Carex vulpina
Carpinus betulus
Carum carvi
Centaurea jacea
Centaurium erythraea
Cerastium arvense
Cerastium holosteoides
Chaerophyllum aromaticum
Chaerophyllum hirsutum
Chelidonium majus
Chenopodium album
Chenopodium ficifolium
Chenopodium rubrum
Chrysosplenium alternifolium
Chrysosplenium oppositifolium
Cicuta virosa
Cichorium intybus
Circaea lutetiana
Circaea x intermedia
Cirsium arvense
Cirsium heterophyllum
Cirsium oleraceum
Cirsium palustre
autor
L.
(L.) Roth
L.
(L.) Parl.
(L.) Dumort
L.
L.
Roth
L.
L.
L.
S. F. Gray
(Huds.) P. B.
L.
(L.) Roth
(Web.) Roth em. Druce
(L.) Roth
L.
Kütz. ex Koch
L.
(L.) R. Br.
L.
L.
L.
(L.) Med.
L.
L.
L.
Schreber
L.
Wimm.
L.
L.
(L.) Reichard
L.
L.
L.
L.
L.
Stokes ex With.
Huds.
L.
L.
L.
L.
L.
Rafn
L.
Fries em. Hyl.
L.
L.
L.
L.
Sm.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
Ehrh.
(L.) Scop.
L.
(L.) Scop.
(L.) Scop.
české jméno
Bu Vi
st žf
str šíř urb zel
hvězdnice
kozinec sladkolistý
papratka samice
lebeda rozkladitá
metlička křivolaká
lakušník vodní
sedmikráska chudobka
bukvice lékařská
bříza bělokorá
dvouzubec nicí
dvouzubec černoplodý
dvojzubec trojdílný
rdesno hadí kořen
válečka lesní
třeslice prostřední
třtina rákosovitá
třtina šedavá
třtina křovištní
ďáblík bahenní
hvězdoš háčkatý
hvězdoš
blatouch bahenní
opletník plotní
zvonek rozkladitý
zvonek okrouhlolistý
zvonek kopřivolistý
kokoška pastuší tobolka
řeřišnice hořká
řeřišnice luční
ostřice štíhlá
ostřice česká
ostřice třeslicovitá
ostřice banátská
ostřice šedavá
ostřice prodloužená
ostřice obecná
ostřice bledavá
ostřice latnatá
ostřice kulkonosná
ostřice pašáchor
ostřice řídkoklasá
ostřice zobánkatá
ostřice lesní
ostřice puchýřkatá
ostřice liščí
habr obecný
kmín obecný
chrpa luční
zeměžluč hořká
rožec rolní
rožec obecný
krabilice zápašná
krabilice chlupatá
vlaštovičník větší
merlík bílý
merlík smokvoňolistý
merlík červený
mokrýš střídavolistý
mokrýš vstřícnolistý
rozpuk jízlivý
čekanka obecná
čarovník pařížský
čarovník prostřední
pcháč rolní (oset)
pcháč různolistý
pcháč zelinný
pcháč bahenní
.
x
x
.
x
.
x
Sý
x
x
.
.
x
.
x
x
.
.
x
.
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
Sý
.
Mo
.
Sý
x
Sý
.
.
.
Sý
x
x
.
Sý
x
x
x
x
.
x
.
x
x
.
.
.
.
x
x
x
.
.
x
.
x
x
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
i
c
c wev 2
cs w 2
cr wmh 3
cs we 2
h 2
csr wea 4
c we 1
c w 3
cr e 2
cr e 3
cr e 2
c we 2
cs we 2
csr we 2
c we 1
cs we 1
c we 3
cs he 1
he 1
cs
csr h 1
c s 3
csr sw 2
csr sw 2
cs sw 2
r wm 3
csr swe 2
csr swe 2
cs wes 1
csr ews 1
csr wes 1
cs wes 1
csr wes 1
cs wes 1
s wes 1
csr wes 1
cs hwes 1
csr awes 1
cs hwes
cs wes 1
cs hwes 1
csr wes 1
cs hwes 1
csr wes 1
c w 2
c ew 1
c we 2
sr sw 2
cr wh 3
cr wh 3
c e 2
c e 2
cr a 4
cr wh 3
cr wh 3
cr wh 3
csr h 1
csr h 1
cs ewh 1
c we 3
cs e 2
cs e 2
c we 3
c wea 1
c wea 2
c wea 2
–2–
x
.
x
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
.
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
.
x
x
x
x
x
x
h
h
h
t
h
a
h
h
p
t
t
t
gh
h
h
h
h
gh
g
at
a
h
ghl
h
h
h
t
h
h
ga
h
hg
ag
h
h
g
h
h
h
ah
h
ah
h
ah
hg
p
h
h
th
c
ch
h
h
h
t
t
t
h
h
h
h
g
g
g
h
h
h
3
3
3
3
6
3
6
3
3
1
5
5
3
5
3
4
1
r
6
5
3
5
3
4
3
3
5
5
4
3
4
5
3
5
3
5
3
4
3
5
3
6
5
3
6
5
6
3
3
3
3
3
3
2
4
4
4
r
3
3
4
1
4
5
5
vědecké jméno
autor
české jméno
Bu Vi
st žf
str šíř urb zel
Cirsium vulgare
Convallaria majalis
Conyza canadensis
Corydalis cava
Corydalis intermedia
Corylus avellana
Crataegus monogyna agg.
Crepis paludosa
Cynosurus cristatus
Dactylis glomerata
Daucus carota
Deschampsia cespitosa
Dianthus deltoides
Dryopteris carthusiana
Dryopteris dilatata
Dryopteris filix-mas
Elatine triandra
Eleocharis mamillata
Eleocharis palustris
Elymus caninus
Elytrigia repens
Epilobium angustifolium
Epilobium ciliatum
Epilobium hirsutum
Epilobium montanum
Epilobium obscurum
Epilobium palustre
Epilobium tetragonum
Epipactis helleborine
Equisetum arvense
Equisetum fluviatile
Equisetum sylvaticum
Euonymus europaea
Euphorbia dulcis
Fagus sylvatica
Fallopia convolvulus
Festuca gigantea
Festuca pratensis
Festuca rubra
Ficaria verna subsp. bulbifera
Filago arvensis
Filipendula ulmaria
Fragaria vesca
Frangula alnus
Fraxinus excelsior
Gagea lutea
Galeobdolon luteum
Galeobdolon montanum
Galeopsis sp.
Galeopsis speciosa
Galium album
Galium aparine
Galium elongatum
Galium odoratum
Galium palustre
Galium uliginosum
Geranium palustre
Geranium robertianum
Geum urbanum
Glechoma hederacea
Glyceria fluitans
Glyceria maxima
Gnaphalium uliginosum
Hedera helix
Helianthus tuberosus
Heracleum sphondylium
Hieracium laevigatum
(Savi) Ten.
L.
(L.) Cronq.
(L.) Schweigg. et Koer.
(L.) Merat
L.
Jacq.
(L.) Moench
L.
L.
L.
(L.) P. B.
L.
(Vill.) H. P. Fuchs
(Hoffm.) A. Gray
(L.) Schott
Schkuhr
Lindb. fil. ex Dörfler
(L.) R. et Sch.
(L.) L.
(L.) Desv.
L.
Rafin.
L.
L.
Schreber
L.
L.
(L.) Cr.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) A. Löve
(L.) Vill.
Huds.
L.
Á. et D. Löve
L.
(L.) Maxim.
L.
Mill.
L.
(L.) Ker-Gawler
Huds.
Ehrendf.
pcháč obecný
konvalinka vonná
turan kanadský
dymnivka dutá
dymnivka bobovitá
líska obecná
hloh jednoblizný
škarda bahenní
poháňka hřebenitá
srha laločnatá
mrkev lesní
metlice trsnatá
hvozdík slzičky
kapraď osténkatá
kapraď širolistá
kapraď samec
úpor trojmužný
bahnička bradavkatá
bahnička mokřadní
pýrovník psí
pýr plazivý
vrbovka úzkolistá
vrbovka žláznatá
vrbovka chlupatá
vrbovka horská
vrbovka tmavá
vrbovka bahenní
vrbovka čtyřhranná
kruštík širolistý
přeslička rolní
přeslička mokřadní
přeslička lesní
brslen evropský
pryšec sladký
buk lesní
opletka plotní
kostřava obrovská
kostřava luční
kostřava červená
orsej jarní hlíznatý
bělolist rolní
tužebník jilmový
jahodník lesní
krušina olšová
jasan ztepilý
křivatec žlutý
pitulník žlutý
pitulník horský
konopice
konopice zdobná
svízel bílý
svízel přítula
svízel prodloužený
svízel (mařinka) vonný
svízel bahenní
svízel močálový
kakost bahenní
kakost smrdutý
kuklík městský
popenec břečťanový
zblochan vzplývavý
zblochan vodní
protěž bažinná
břečťan popínavý
slunečnice topinambur
bolševník obecný
jestřábník hladký
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
Sý
.
x
.
Mo
Sý
.
.
x
.
x
.
Mo
.
.
Mo
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
.
x
.
x
x
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
cr
cs
cr
csr
csr
c
c
c
csr
c
cr
c
csr
cs
cs
cs
sr
cs
cs
c
c
c
c
c
cs
cs
csr
csr
csr
cr
cs
cs
c
csr
c
cr
cs
c
Mill.
Mill.
L.
K. Presl
(L.) Scop.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) R. Br.
(Hartman) Holmberg
L.
L.
L.
L.
Willd.
–3–
x
x
x
.
x
x
.
x
.
x
.
x
.
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
.
x
.
x
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
.
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
h
g
th
g
g
n
np
h
h
h
h
h
ch
h
h
h
ta
a
a
h
g
h
h
h
hc
h
h
h
g
g
ag
g
n
gh
p
tl
h
h
h
g
th
h
h
n
p
g
c
c
th
t
h
tl
h
h
h
h
h
th
h
gh
ah
ah
t
zpl
g
h
h
wea
sv
we
a
a
ts
v
wea
we
we
ew
we
w
w
w
w
e
we
we
we
we
w
w
w
w
s
hs
w
w
ws
whs
ws
v
sa
st
a
we
we
we
csr as
sr wea
c wh
csr vs
c v
c w
csr asw
csr s
csr s
cr e
cr e
c ewv
cr ewv
csr ewv
s ewv
csr ewv
csr ewv
c es
csr es
csr e
csr aes
cs he
cs he
r wea
cs v
c wesm
c ew
cs wea
3
2
3
2
1
2
2
1
2
3
3
2
1
2
1
2
1
1
2
2
3
2
3
2
3
1
1
4
1
3
1
1
2
1
2
3
2
2
3
2
2
2
2
2
2
2
2
1
3
3
1
3
4
3
3
6
6
1
3
3
5
3
3
3
r
r
3
4
1
3
1
3
3
7
6
4
4
3
5
3
4
4
3
3
3
5
3
3
r
5
5
3
3
3
3
4
2
3
3
1
2
1
1
1
3
3
3
2
2
2
3
3
2
2
3
3
1
4
3
5
6
6
3
3
3
3
3
5
3
2
3
3
vědecké jméno
autor
české jméno
Bu Vi
st žf
str šíř urb zel
Hieracium murorum
Hieracium sabaudum
Hieracium umbellatum
Hieracium vulgatum
Holcus lanatus
Humulus lupulus
Hypericum maculatum
Hypericum perforatum
Impatiens glandulifera
Impatiens noli-tangere
Impatiens parviflora
Iris pseudacorus
Juncus acutiflorus
Juncus bufonius
Juncus effusus
Juncus filiformis
Juncus tenuis
Knautia arvensis
Lactuca serriola
Lamium album
Lamium maculatum
Lamium purpureum
Lapsana communis
Larix decidua
Laserpitium prutenicum
Lathraea squamaria
Lathyrus pratensis
Lathyrus sylvestris
Lathyrus vernus
Lemna minor
Leontodon autumnalis
Leontodon hispidus
Leucanthemum ircutianum
Ligustrum vulgare
Lilium martagon
Linaria vulgaris
Lolium perenne
Lotus corniculatus
Lotus uliginosus
Luzula campestris
Luzula luzuloides
Luzula pilosa
Lycopus europaeus
Lychnis flos-cuculi
Lysimachia nummularia
Lysimachia vulgaris
Lythrum salicaria
Maianthemum bifolium
Malva sylvestris
Matricaria discoidea
Matricaria recutita
Melampyrum nemorosum
Melica nutans
Mercurialis perennis
Milium effusum
Moehringia trinervia
Molinia arundinacea
Molinia caerulea
Mycelis muralis
Myosotis arvensis
Myosotis palustris
Myosoton aquaticum
Myriophyllum spicatum
Narcissus poëticus
Neottia nidus-avis
Nymphaea candida
Oxalis acetosella
L.
L.
L.
Fries
L.
L.
Crantz
L.
Royle
L.
DC.
L.
Ehrh. ex Hoffm.
L.
L.
L.
Willd.
(L.) Coult.
L.
L.
L.
L.
L.
Mill.
L.
L.
L.
L.
(L.) Bernh.
L.
L.
L.
DC.
L.
L.
Mill.
L.
L.
Schkuhr
(L.) DC.
(Lam.) Dan. et Wilm.
(L.) Willd.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) F. W. Schmidt
L.
DC.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) Clairv.
Schrank
(L.)MOENCH
(L.) Dum.
(L.) Hill
(L.) Hill
(L.) Moench
L.
L.
(L.) Rich.
K. Presl
L.
jestřábník zední
jestřábník savojský
jestřábník okoličnatý
jestřábník obecný
medyněk vlnatý
chmel otáčivý
třezalka skvrnitá
třezalka tečkovaná
netýkavka žláznatá
netýkavka nedůtklivá
netýkavka malokvětá
kosatec žlutý
sítina ostrokvětá
sítina žabí
sítina rozkladitá
sítina niťovitá
sítina tenká
chrastavec rolní
locika kompasová
hluchavka bílá
hluchavka skvrnitá
hluchavka nachová
kapustka obecná
modřín opadavý
hladýš pruský
podbílek šupinatý
hrachor luční
hrachor lesní
lecha jarní
okřehek menší
máchelka podzimní
pampeliška srstnatá
kopretina časná
ptačí zob obecný
lilie zlatohlavá
lnice květel
jílek vytrvalý
štírovník růžkatý
štírovník bažinný
bika ladní
bika hajní
bika chlupatá
karbinec evropský
kohoutek luční
vrbina penízková
vrbina obecná
kyprej vrbice
pstroček dvoulistý
sléz lesní
heřmánek terčovitý
heřmánek pravý
černýš hajní
strdivka nicí
bažanka vytrvalá
pšeníčko rozkladité
mateřka trojžilná
bezkolenec rákosovitý
bezkolenec modrý
mléčka zední
pomněnka rolní
pomněnka bahenní
křehkýš vodní
stolístek klasnatý
narcis bílý
hlístník hnízdák
leknín bělostný
šťavel kyselý
x
.
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
.
x
.
x
.
.
x
x
x
.
Mo
.
x
x
x
Sý
x
x
x
.
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
Mo
.
.
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
.
Mo
x
Mo
x
x
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
n
i
i
i
i
i
n
i
i
a
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
n
a
i
i
i
i
i
h
h
h
h
h
hl
h
h
t
t
t
ag
gh
t
h
gh
h
h
ht
h
h
th
ht
p
h
gr
hl
h
gh
a
h
h
h
n
g
gh
h
h
h
h
h
h
ha
h
c
h
h
g
h
t
t
tb
gh
gh
h
ht
csr
c
cs
cs
c
c
csr
c
cr
sr
sr
cs
cs
r
c
csr
csr
c
cr
csr
csr
r
cr
c
c
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
h
h
th
h
gh
a
g
gs
a
gh
–4–
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
.
x
x
x
x
.
.
x
x
.
x
.
.
x
.
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
x
.
.
.
x
x
c
c
csr
csr
csr
c
c
csr
csr
c
csr
csr
csr
csr
csr
cs
csr
csr
cs
cs
s
c
r
r
csr
cs
cs
csr
cs
csr
r
csr
cs
wea
wea
wea
wea
we
w
w
w
s
s
s
wh
we
e
we
we
e
a
wea
as
s
a
wea
w
ew
whe
s
s
s
he
wea
wea
wea
v
sw
ws
we
s
s
a
a
a
s
w
s
s
e
w
we
vwe
vwe
a
we
sa
we
a
2
2
2
2
2
3
1
3
3
1
2
1
1
2
2
1
1
3
4
3
2
3
2
1
1
2
2
1
2
3
2
2
2
1
3
3
3
1
2
2
1
2
2
3
1
2
2
4
4
3
2
1
2
1
2
we
wea
ea
h
w
h
1
2
3
1
2
1
3
5
5
3
3
3
5
3
1
3
1
6
r
3
3
6
1
5
3
3
3
3
3
3
r
4
3
5
3
3
5
5
3
4
6
3
3
3
5
5
3
3
5
5
5
5
5
3
5
5
5
5
5
3
3
3
4
5
3
5
5
5
6
s
h
s
1
1
2
7
r
3
cs
csr
vědecké jméno
autor
české jméno
Bu Vi
st žf
str šíř urb zel
Persicaria amphibia
Persicaria hydropiper
Persicaria lapathifolia
Persicaria lapathifolia brittingeri
Persicaria maculosa
Petasites hybridus
Peucedanum palustre
Phalaris arundinacea
Phleum pratense
Phragmites australis
Phyteuma spicatum
Picea abies
Pimpinella saxifraga
Pinus sylvestris
Plantago lanceolata
Poa angustifolia
Poa annua
Poa nemoralis
Poa palustris
Poa pratensis
Poa trivialis
Polemonium coeruleum
Polygonatum multiflorum
Polygonatum odoratum
Polygonum aviculare
Populus tremula
Potamogeton crispus
Potamogeton natans
Potamogeton obtusifolius
Potentilla anserina
Potentilla erecta
Prenanthes purpurea
Primula elatior
Prunella vulgaris
Prunus avium
Prunus padus subsp. padus
Pteridium aquilinum
Pulmonaria obscura
Pulmonaria officinalis
Quercus petraea
Quercus robur
Quercus rubra
Ranunculus acris
Ranunculus auricomus agg.
Ranunculus flammula
Ranunculus lanuginosus
Ranunculus repens
Ranunculus sceleratus
Reynoutria japonica
Reynoutria x bohemica
Ribes rubrum
Ribes uva-crispa
Robinia pseudoacacia
Rorippa amphibia
Rorippa austriaca
Rorippa palustris
Rosa canina
Rubus idaeus
Rubus fruticosus agg.
Rudbeckia laciniata
Rumex acetosa
Rumex acetosella
Rumex aquaticus
Rumex conglomeratus
Rumex crispus
Rumex maritimus
Rumex obtusifolius
(L.) S. F. Gray
(L.) Spach
(L.) S. F. Gray
(Opiz) Soják
S. F. Gray
(L.) G., M. et Sch.
(L.) Moench
L.
L.
(Cav.) Trin. ex Steud.
L.
(L.) Karsten
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) All.
(Mill.) Druce
L.
L.
L.
L.
Mert. et Koch
L.
(L.) Räuschel
L.
(L.) Hill
L.
(L.) L.
L.
(L.) Kuhn
Dum.
L.
(Matt.) Liebl.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
Houtt.
Chrtek et Chrtková
L.
L.
L.
(L.) Bess.
(Cr.) Bess.
(L.) Bess.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
Murray
L.
L.
L.
rdesno obojživelné
rdesno peprník
rdesno blešník
rdesno blešník skvrnité
rdesno červivec
devětsil zvrhlý
smldník bahenní
chrastice rákosovitá
bojínek luční
rákos obecný
zvonečník klasnatý
smrk ztepilý
bedrník obecný
borovice lesní (sosna)
jitrocel kopinatý
lipnice úzkolistá
lipnice roční
lipnice hajní
lipnice bahenní
lipnice luční
lipnice obecná
jirnice modrá
kokořík mnohokvětý
kokořík vonný
rdesno truskavec
topol osika
rdest kadeřavý
rdest vzplývavý
rdest tupolistý
mochna husí
mochna nátržník
věsenka nachová
prvosenka vyšší
černohlávek obecný
třešeň ptačí
střemcha obecná pravá
hasivka orličí
plicník tmavý
plicník lékařský
dub zimní
dub letní
dub červený
pryskyřník prudký
pryskyřník zlatožlutý
pryskyřník plamének
pryskyřník kosmatý
pryskyřník plazivý
pryskyřník lítý
křídlatka japonská
křídlatka česká
meruzalka červená
srstka angrešt
trnovník akát
rukev obojživelná
rukev rakouská
rukev bahenní
růže šípková
ostružiník maliník
ostružiník křovitý
třapatka dřípatá
šťovík kyselý
šťovík menší
šťovík vodní
šťovík klubkatý
šťovík kadeřavý
šťovík mořský
šťovík tupolistý
x
x
.
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
x
.
x
.
Sý
x
x
.
x
Mo
x
Pe
.
.
.
x
x
x
x
.
.
x
x
.
x
x
x
x
.
x
.
x
.
.
x
.
x
Sý
.
x
x
x
x
x
x
.
.
.
.
x
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
n
n
i
i
n
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
cs
cr
cr
cr
cr
c
cs
c
c
cs
csr
c
cs
c
csr
c
r
csr
cs
c
csr
csr
csr
csr
r
c
–5–
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
.
x
x
.
x
.
x
x
x
.
.
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
ag
t
t
t
t
gh
h
gh
h
ga
h
p
h
p
h
h
th
h
h
h
hc
h
g
g
t
p
a
a
a
h
h
h
h
h
p
pn
g
h
h
p
p
p
h
h
h
h
h
t
g
g
n
n
p
ah
h
th
n
nz
n
hg
h
gh
h
h
h
t
h
h
weh
weh
weh
wem
wem
wh
ew
ew
w
w
wv
we
w
we
we
we
we
we
we
we
w
wvw
svw
wem
ws
h
h
h
csr wav
csr wav
cs wea
csr w
csr evs
c v
c v
c ws
csr a
csr a
c st
c st
c stm
c wes
csr s
csr we
cs w
csr s
sr h
c wem
c wem
c v
c v
c vw
cs hes
cs hes
cr hes
c v
c v
c v
c weas
c weh
csr weh
cs hw
c weh
c weh
sr hew
c we
2
2
2
3
2
2
1
2
2
2
1
1
1
1
3
3
3
3
2
3
3
1
2
1
3
2
2
2
1
3
1
1
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
1
1
3
2
3
3
2
3
3
1
1
2
2
2
2
3
2
2
1
1
3
1
3
3
3
3
4
3
3
5
3
5
5
4
5
3
3
3
3
3
3
3
3
1
r
3
4
3
3
5
4
r
3
5
5
5
5
5
5
3
4
3
3
3
2
3
3
5
4
3
4
1
2
4
3
1
3
7
5
3
3
3
2
3
3
5
5
3
5
1
vědecké jméno
autor
české jméno
Bu Vi
st žf
str šíř urb zel
Sagina procumbens
Salix alba
Salix aurita
Salix caprea
Salix cinerea
Salix fragilis
Salix pentandra
Salix purpurea
Salix repens
Salix triandra
Salix viminalis
Sambucus nigra
Sambucus racemosa
Sanguisorba officinalis
Sanicula europaea
Scirpus sylvaticus
Scleranthus annuus
Scrophularia nodosa
Scutellaria galericulata
Selinum carvifolia
Senecio ovatus
Schoenoplectus lacustris
Silene dioica
Sisymbrium officinale
Solanum dulcamara
Solidago canadensis
Solidago gigantea
Solidago virgaurea
Sorbus aucuparia
Sparganium erectum
Spergularia rubra
Spirodela polyrhiza
Stachys sylvatica
Stellaria alsine
Stellaria graminea
Stellaria holostea
Stellaria media
Stellaria nemorum
Symphytum officinale
Tanacetum vulgare
Taraxacum sect. Ruderalia
Thalictrum aquilegiifolium
Thlaspi arvense
Tilia cordata
Tilia platyphyllos
Trifolium dubium
Trifolium hybridum
Trifolium medium
Trifolium pratense
Trifolium repens
Tripleurospermum inodorum
Trisetum flavescens
Typha angustifolia
Typha latifolia
Ulmus glabra
Urtica dioica
Urtica urens
Utricularia australis
Vaccinium myrtillus
Valeriana dioica
Valeriana excelsa sambucifolia
Verbascum nigrum
Veronica arvensis
Veronica beccabunga
Veronica chamaedrys
Veronica persica
Viburnum opulus
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) L.
Gaertn., Meyer et Sch.
(L.) Palla
(L.) Claivr.
(L.) Scop.
L.
L.
Ait.
L.
L.
Rehm.
(L.) J. et C. Presl
(L.) Schleiden
L.
Grimm
L.
L.
(L.) Vill.
L.
L.
L.
Kirsch., Ollg. et Štěp.
L.
L.
Mill.
Scop.
SIBTH.
L.
L.
L.
L.
(L.) Schultz-Bip.
(L.) P. B.
L.
L.
Huds. em. Moos
L.
L.
R. Br.
L.
L.
(Mikan fil.) Holub
L.
L.
L.
L.
Poir.
L.
úrazník položený
vrba bílá
vrba ušatá
vrba jíva
vrba popelavá
vrba křehká
vrba pětimužná
vrba nachová, červenice
vrba plazivá
vrba trojmužná, mandlovka
vrba košařská
bez černý
bez hroznatý
krvavec toten
žindava evropská
skřípina lesní
chmerek roční
krtičník uzlinatý
šišák vroubkovaný
olešník kmínolistý
starček Fuchsův
skřípinec jezerní
silenka dvoudomá
hulevník lékařský
lilek potměchuť
celík kanadský
celík obrovský
celík zlatobýl
jeřáb ptačí
zevar vzpřímený
kuřinka červená
závitka mnohokořenná
čistec lesní
ptačinec mokřadní
ptačinec trávovitý
ptačinec velkokvětý
ptačinec žabinec
ptačinec hajní
kostival lékařský
vratič obecný
pampeliška lékařská
žluťucha orlíčkolistá
penízek rolní
lípa srdčitá (malolistá)
lípa velkolistá
jetel pochybný
jetel zvrhlý
jetel prostřední
jetel luční
jetel plazivý
heřmánkovec nevonný
trojštět žlutavý
orobinec úzkolistý
orobinec širolistý
jilm horský
kopřiva dvoudomá
kopřiva žahavka
bublinatka jižní
brusnice borůvka
kozlík dvoudomý
kozlík výběžkatý bezolistý
divizna černá
rozrazil rolní
rozrazil potoční
rozrazil rozekvítek
rozrazil perský
kalina obecná
.
x
x
x
.
x
.
x
x
.
x
x
x
x
Mo
x
.
.
.
x
x
.
x
.
x
x
.
.
.
.
.
.
.
x
.
x
.
x
x
x
x
Sý
.
x
x
.
.
.
x
.
.
x
x
x
x
x
Sý
.
x
Mo
Sý
.
.
x
x
.
x
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
i
a
i
n
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
a
i
i
n
i
csr
c
c
c
c
c
c
c
c
c
c
c
c
c
csr
cs
r
cs
csr
cs
c
cs
c
cr
c
c
c
c
c
cs
r
–6–
x
.
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
x
x
x
.
ch
p
n
np
n
p
np
np
nz
n
n
n
n
h
h
g
t
h
h
h
h
ag
h
t
nl
hg
hg
h
pn
a
th
a
h
h
h
c
t
h
hg
h
h
h
t
p
p
t
h
h
h
ch
t
h
ah
ah
p
h
t
a
z
h
h
h
t
ah
c
t
n
cs
csr
cs
csr
cr
csr
c
c
csr
c
r
c
c
r
c
c
c
csr
cr
csr
cs
cs
c
c
r
w
w
w
w
w
w
w
w
w
w
w
v
v
w
ew
we
e
w
wes
ewm
wea
he
ws
sw
v
wea
wea
wea
v
h
we
he
s
w
w
w
w
ea
wea
wea
w
w
w
w
we
we
we
we
we
wea
we
w
w
w
w
w
ws
cs v
csr w
c w
c w
r wha
cs whas
csr whas
cr wha
c v
4
2
1
3
2
2
1
1
1
2
2
3
2
1
2
1
2
2
1
1
2
1
2
3
3
3
2
2
2
1
3
1
2
1
2
2
3
2
2
4
3
1
3
2
2
2
2
1
2
3
3
2
2
2
2
3
4
1
1
1
1
2
3
1
2
3
2
3
4
5
3
3
3
4
4
r
5
2
1
3
5
3
5
5
3
3
6
3
3
3
3
3
1
2
5
3
5
5
3
3
4
3
3
3
3
5
1
3
6
3
3
4
5
5
3
3
3
1
5
3
3
5
1
3
r
5
r
5
3
3
5
5
3
3
vědecké jméno
autor
české jméno
Bu Vi
st žf
Vicia cracca
Vicia sepium
Vinca minor
Viola canina
Viola palustris
Viola reichenbachiana
Viola riviniana
Zannichellia palustris
L.
L.
L.
L.
L.
Jord. ex Boreau
Rchb.
L.
vikev ptačí
vikev plotní
barvínek menší
violka psí
violka bahenní
violka lesní
violka Rivinova
šejdračka bahenní
.
.
Sý
.
Sý
.
x
Pe
i
i
i
i
i
i
i
i
x
x
.
x
x
x
x
.
str šíř urb zel
hl c s
hl c s
c cs as
h csr sa
h s sa
h csr sa
h csr sa
a
e
2
2
3
1
1
2
2
3
3
4
5
6
5
3
5
Vysvětlivky:
Bu: výskyt uvedený v práci BURDA et al. 1995, pouze údaje z floristického seznamu („x“), doplněné o pozdější
nálezy Sýkorové („Sý“), Morávkové („Mo“ – excerpce z mapování biotopů po korekci zjevných omylů) a Petříka („Pe“);
Vi: nálezy autora (Višňák) v rámci zpracování plánu péče (2006);
st: původnost výskytu v květeně: i – indigenní, a – archeofyt, n – neofyt;
žf: životní forma: t – terofyt, g – geofyt, h – hemikryptofyt, c – bylinný chamaefyt, z – dřevnatějící chamaefyt, p
– fanerofyt, n – nanofanerofyt, a – hydrofyt, l – liána, b – poloparazit;
str: typ strategie (GRIME 1979): hlavní strategie: C-konkurenční, S – stresová, R – ruderální);
šíř: typ šíření: w – anemochor, h – hydrochor, e – epichor, a – antropochor, m – myrmekochor, s – autochor, z –
zoochor;
urb: urbanita (vztah k městskému prostředí, resp. sídlům): druhy 1 – urbanofobní, 2 – mírně urbanofobní, 3 –
urbanoneutrální, 4 – mírně urbanofilní, 5 – urbanofilní;
zel: kategorie zeleného seznamu: druhy 1 – progresivní hojné, 2 – progresivní méně běžné, 3 – stagnující hojné,
4 – stagnující méně běžné, 5 – ustupující hojné, 6 – ustupující méně běžné, 7 – vzácné, r – červený seznam (kategorie C1-C3), e – efemérní výskyt;
Poznámky k rozšíření významnějších druhů
Acorus calamus (puškvorec obecný) – druh uvádí od Dubového rybníka Burda i Sýkorová
(mokřad na pravém břehu rybník), neověřeno.
Actaea spicata (samorostlík klasnatý) – Burdův údaj se při terénním šetření nepodařilo potvrdit, roste v lesních roklích u Předlánců (Sýkorová, in litt.).
Adoxa moschatellina (pižmovka mošusová) – v úpatních polohách svahového háje na okraji
nivy místy dosti hojně.
Alyssum alyssoides (tařice kališní) – nepotvrzený Burdův údaj, patrně efemérní výskyt na
sekundárním stanovišti.
Anemone ranunculoides (sasanka pryskyřníkovitá) – v živnějších polohách svahového háje na
východě území, výskyt se nepodařilo potvrdit, je však pravděpodobný (dokládá např. Jehlík
1958).
Asarum europaeum (kopytník evropský) – v úpatních polohách svahového háje při pravém
okraji nivy Smědé roztroušeně.
Batrachium aquatile (lakušník vodní) – v klidnějších vodách Smědé zřídka.
Betonica officinalis (bukvice lékařská) – ve zbytcích střídavě vlhkých luk při jz. okraji rezervace roztroušeně.
Calla palustris (ďáblík bahenní; C3) – pod hrází Dubáku a v jižní části litorálu rybníka, kde
šlo původně o hlavní výskyt, v poslední době zdecimovaný poklesem hladiny v rybníce.
–7–
Carex bohemica (ostřice šáchorovitá, o. česká; C4) – výskyt z jižní části litorálu Dubového
rybníka uvádí Sýkorová (2001), aktuálně neověřeno.
Carex buekii (ostřice banátská; C4) – nepotvrzený údaj Morávkové z pobřeží Dubáku.
Carex elongata (ostřice prodloužena) – pod hrází Dubáku v podmáčeném terénu sporadicky.
Carex paniculata (ostřice latnatá; C4) – v březích Dubáku a v okolí dosti roztroušeně.
Carex vulpina (ostřice liščí) – roztroušený výskyt na neudržovaných vlhkých loukách ve
střední části území.
Cicuta virosa (rozpuk jízlivý; C2) – poměrně vzácný druh bažinných olšin, z Frýdlantska
snad dosud neuváděný. Burdův údaj se mi nepodařilo ověřit.
Cirsium heterophyllum (pcháč různolistý) – při pravém břehu Smědé jz. od Dubáku na menší
ploše, zjevně splavený z vyšších poloh.
Corydalis cava (dymnivka dutá) – údaj Burdův se mi nepodařilo ověřit, výskyt však pravděpodobný (cf. JEHLÍK 1958), patrně vzácnější než Corydalis intermedia.
Corydalis intermedia (dymnivka bobovitá; C4) – místy hojná v živnějších polohách svahového háje na východě území.
Elatine triandra (úpor trojmužný, C2) – bohatý výskyt tohoto druhu byl zjištěn na obnaženém
dně vypuštěného Dubového rybníka na podzim 2006.
Eleocharis mamillata (bahnička bradavkatá, C4) – údaj Morávkové, výskyt pravděpodobný
(možná záměna s E. palustris s. str.).
Epilobium obscurum (vrbovka tmavá; C3) – údaj Morávkové, nepotvrzeno.
Epilobium palustre (vrbovka bahenní; C4 – mokřady v nivě Smědé, na více místech.
Euphorbia dulcis (pryšec sladký) – roztroušeně v úpatních polohách svahového háje nad pravým okrajem nivy.
Galeopsis sp. (konopice) – v území velmi častý taxon, pozdně kvetoucí a proto dříve spolehlivě neurčitelný. Značná část výskytu zřejmě připadá na Galeopsis speciosa, pravděpodobně
hojná je i Galeopsis tetrahit (incl. G. bifida), v lesích je možný lokální výskyt G. pubescens.
Galium elongatum (svízel prodloužený) – v okolí Dubového rybníka a kolem malého rybníčku severně od něj.
Geranium palustre (kakost bahenní) – v zachovalejších částech nivních luk velmi roztroušeně, početněji jen při západní hranici území).
Chrysosplenium oppositifolium (mokrýš vstřícnolistý; C4) – roste hojně v řídké olšině za malým rybníčkem sv. od Dubáku, již mimo území rezervace. Výskyt pravděpodobný i v lesních
prameništích na východě území. Při úpatí svahového háje jsem na jednom místě zaznamenal
porost příbuzného Chrysosplenium alternifolium.
Iris pseudacorus (kosatec žlutý) – v litorálu rybníků a tůní a na trvale zamokřených plochách
porůznu.
Juncus acutiflorus (sítina ostrokvětá; C3) – druh v širším území poměrně častý. Burdův nález
se nepodařilo potvrdit, pokud se druh v území recentně vyskytuje, půjde nejspíše o plošně
omezený výskyt.
Laserpitium prutenicum (hladýš pruský; C3) – druh pro Frýdlantsko dnes vzácný, snad jen na
třech lokalitách z poslední doby, z toho dvě v okolí PR Meandry Smědé. Výskyt
v mokřadních ladech pod železniční tratí u Filipovky, patrně již mimo území rezervace (uvádí
–8–
též Morávková, spolu s Veronica scutellata). Dále na rybníčku v osadě Polní Domky, tj. na
potoce napájejícím i Dubový rybník. (Třetí, nedávno objevená lokalita se nachází při severním okraji Frýdlantu.)
Lathraea squamaria (podbílek šupinatý) – druh uváděný ze svahového háje Burdou, recentní
výskyt velmi pravděpodobný (v minulosti zaznamenán i autorem tohoto plánu péče, nověji
nenalezen).
Lilium martagon (lilie zlatohlavá; C4) – ve svahovém háji na východě území nejméně na čtyřech mikrolokalitách, v početných populacích.
Neottia nidus-avis (hlístník hnízdák; C4) – druh uvádí ze svahového háje při sv. okraji území
Morávková; neověřeno.
Nymphaea candida (leknín bělostný; C2) – v březích tůňky při jižní hranici území vzácně,
údajně vysazena.
Persicaria lapathifolia subsp. brittingeri (rdesno blešník skvrnité) – bohatý výskyt na mladé
navážce pod hrází Dubového rybníka.
Peucedanum palustre (smldník bahenní) – druh v území poměrně hojně rozšířený
v rozvolněných rákosinách: v mokřinách v jz. části rezervace, v litorálu Dubového rybníka a
v mokřině při jeho jv. okraji, v litorálu polovypuštěného rybníčku severně od Dubáku. Na
Frýdlantsku druh relativně vzácný.
Polemonium coeruleum (jirnice modrá) – druhotný výskyt při železniční trati u Filipovky
(Sýkorová).
Polygonatum odoratum (kokořík vonný) – druh z území uvádí Burda, s největší pravděpodobností omylem. Jde o poměrně teplomilný druh, který v chladnějších územích přežívá spíše
jako relikt v přirozeně otevřených formacích skalních výchozů a pleší. Domnělé nálezy zřejmě patří druhu Polygonatum multiflorum.
Potamogeton crispus (rdest kadeřavý) – neověřený údaj Morávkové (Dubový rybník, tůňka
při jižním okraji rezervace).
Potamogeton natans (rdest vzplývavý) – místy dosti hojně na hladině Dubového rybníka.
Potamogeton obtusifolius (rdest tupolistý; C2) – údaj Petříka (2006) z Dubového rybníka se
nepodařilo potvrdit.
Primula elatior (prvosenka vyšší) – neověřený Burdův údaj.
Pulmonaria officinalis s. str. (plicník lékařský) – maloplošně v jižní části svahového háje nad
pravým okrajem nivy Smědé, mnohem hojnější je v území Pulmonaria obscura.
Ranunculus lanuginosus (pryskyřník kosmatý) – ve vlhké úžlabině v lesním komplexu na východě území, nehojně.
Ranunculus sceleratus (pryskyřník lítý) – na navážkách pod hrází Dubáku, v litorálu rybníka
a vzácně i na obnaženém dnu (říjen 2006).
Rorippa amphibia (rukev obojživelná) – pouze Burdův údaj, pravděpodobně mylný, snad záměna s Rorippa austriaca, na zaplavovaných loukách v území místy velmi hojnou. Podle
mých znalostí se R. amphibia na Liberecku nikde nevyskytuje.
Rumex aquaticus (šťovík vodní) – v zamokřených částech zpustlých luk místy velmi hojný,
dále v litorálu Dubového rybníka.
Rumex maritimus (šťovík mořský) – roztroušeně v litorálu Dubového rybníka a
v navážkovém reliéfu pod jeho hrází.
–9–
Salix alba (vrba bílá) – při sev. hranici území na kraji lesa ?? (Morávková). Z území tradičně
uváděna (viz např. BURDA 1995), v nivě Smědé však patrně vůbec neroste nebo je velmi
vzácná. Jde o poměrně teplomilný druh přirozeně rozšířeny v nivách velkých řek (např. Labe,
Ohře, dolní Vltava, Berounka, Morava, Dyje,...), v chladnějších územích místy uměle zavedená. Stromové vrby podél toku Smědé náležejí vesměs k Salix fragilis, řidčeji k S. triandra,
pravděpodobný je i výskyt hybridů. Byli pozorováni jedinci přechodní k S. alba (slabě chlupaté letorosty, sivě bělavý rub listů, ale jen s řídkým neuhlazeným ochlupením); může však jít
o pouhý projev vnitrodruhové variability. MORÁVKOVÁ zmiňuje výskyt S. alba ze severního
okraje území, z rozhraní nivy a svahového lesa.
Salix pentandra (vrba pětimužná) a S. triandra (vrba trojmužná) – v nivě Smědé na více místech roztroušeně až vzácně.
Salix repens (vrba plazivá; C2) – jde o nepotvrzený Burdův údaj. Druh má růst pod hrází Dubového rybníka. Výskyt je málo pravděpodobný, není zde ani příliš vhodný biotop.
Sanicula europaea (žindava evropská) – neověřený údaj Morávkové ze svahového háje ve
východní části území. JEHLÍK (1954) označuje žindavu za vzácný druh pro Frýdlantsko, uvádí
jen dvě lokality (Vápenný vrch u Raspenavy a Ptačí vrch u Dětřichova)
Schoenoplectus lacustris (skřípinec jezerní; C4) – při hrázi Dubáku na jednom místě vzácně,
jen několik rostlin.
Thalictrum aquilegiifolium (žluťucha orlíčkolistá) – údaj Sýkorové (při lesním úpatí na jv.
straně Dubového rybníka) se nepodařilo potvrdit.
Ulmus glabra (jilm horský) – roste velmi roztroušeně podél Smědé, dále ve svahovém háji při
zářezu železniční trati a ve strmých svazích nad pravým břehem nivy.
Valeriana dioica (kozlík dvoudomý; C3) – druh uvádí ze severní části území Morávková (nivní louka; pod hrází Dubového rybníka), neověřeno.
Valeriana excelsa subsp. sambucifolia (kozlík bezolistý; C4) – regionálně dosti hojný druh,
roste dosti zřídka v březích Smědé a pod hrází Dubového rybníka.
Veronica scutellata (rozrazil štítkovitý; C4) – výskyt z mokřiny pod železniční tratí u Filipovky (již ± mimo rezervaci) zmiňuje Morávková.
Zannichellia palustris (šejdračka bahenní; C4) – nekomentovaný nález Petříka z r. 2006
z Dubového rybníka, neověřeno.
MORÁVKOVÁ (2001) v rámci mapování biotopů z území PR Meandry Smědé uvedla mj. tyto druhy: Astrantia
major, Carex buekii (C4), Eleocharis mamillata (C3), Epilobium obscurum (C3), Epipactis helleborine (C4),
Festuca heterophylla, Lathyrus vernus, Malva sylvestris, Myriophyllum spicatum, Neottia nidus-avis (C4), Potamogeton crispus, Sanicula europaea, Valeriana dioica (C4), Veronica scutellata (C4). Ze vzácnějších druhů,
zařazených do výše uvedeného přehledu zmiňuje Adoxa moschatellina, Anemone ranunculoides, Juncus acutiflorus (C3), Laserpitium prutenicum (C2), Lilium martagon (C4), Polygonatum odoratum.
SÝKOROVÁ (2001) z dotčeného území zmiňuje tyto zajímavější nálezy: Acorus calamus (mokřad na pravém břehu Dubového rybníka), Adoxa moschatellina, Anemone ranunculoides, Asarum europaeum, Calla palustris, Carex bohemica (jižní litorál Dubového rybníka), Carex remota, Carex rostrata, Corydalis cava, Corydalis intermedia, Eleocharis palustris, Euphorbia dulcis, Chrysosplenium oppositifolium (olšina při již. břehu Dubového
ryb.), Iris pseudacorus, Juncus acutiflorus (sec. Burda), Laserpitium prutenicum (sec. Jehlík), Lathraea squamaria (sec. Burda), Ligustrum vulgare, Lilium martagon, Melica nutans, Molinia caerulea, Paris quadrifolia, Persicaria amphibia, Peucedanum palustre, Polygonatum odoratum (sec. Burda; výskyt zpochybněn), Ranunculus
lanuginosus, Rumex aquaticus, Rumex maritimus, Thalictrum aquilegiifolium (olšina při vých. břehu Dubového
rybníka), Valeriana excelsa subsp. sambucifolia.
V komentáři k tomuto plánu péče připojuje SÝKOROVÁ (in litt.) další víceméně běžné druhy: Elodea canadensis,
Galeopsis bifida, Geranium pusillum, Glyceria declinata, Juncus articulatus.
– 10 –
Příloha č. 14
VÝVOJ ÚZEMÍ NA ZÁKLADĚ POROVNÁNÍ HISTORICKÝCH LETECKÝCH SNÍMKŮ
Cenné informace o vývoji území v posledních desetiletích poskytují staré letecké měřické
snímky. Nejstarší běžně archivované snímky jsou z konce 30. let minulého století, tj. ještě
před pronikavými změnami zemědělské krajiny nastartovanými poválečnou socializací vesnice. V pohraničních oblastech je pak zachycena vrcholná etapa osídlení, obecně je na snímcích
z předválečné doby patrný největší extenzivní rozsah péče o zemědělskou půdu. Toto konstatování plně platí i pro území nynější PR Meandry Smědé.
Snímek z r. 1938
Snímek dokumentuje stav území v podobě, která se diametrálně liší od současných poměrů.
Niva Smědé je souvisle, v podstatě beze zbytku, zemědělsky obhospodařovaná, větší plochy
lad jsou pouze v prostoru za hrází Dubového rybníka. V nivě jsou převážně jen louky (případně pastviny, což nelze ze snímku rozpoznat), pouze při sušším okraji nivy jsou menší plochy políček.V terénu je dobře patrná síť odvodňovacích příkopů, jakož i dřívější průběh Smědé, který ve střední části území probíhá cca 200 m západně od stávajícího toku, na severu jsou
pak patrné náznaky starých meandrů 100-200 m východně od nynějšího řečiště. Na samotném
toku překvapí oproti současnosti mnohem méně vyvinuté meandry s nepatrnými štěrkovými
náplavy jesepů. Tok je lemován pouze úzkou nesouvislou kulisou stromů, sečené louky zasahují až k břehu. Na SZ území se na Smědé nachází jez, který vzdouvá vodu pro náhon směřující k Boleslavi. V jižní části nivy se pod polní cestou nachází protáhlá tůň, která se dochovala
dodnes, ovšem pouze na zbytkovém ploše. Ze snímku je zřejmé, že tok Smědé měl v té době
jiný charakter než má nyní. Erozně-akumulační procesy, které dávají vzniknout meandrům a
jsou dnes jedním z nejvýraznějších přírodních rysů území, nedosahovaly patrně v 30. letech
takového rozsahu jako nyní. Je možné, že v letech předcházejících pořízení snímku k větším
povodním nedošlo a že důsledky dřívější povodňové činnosti byly mezitím pečlivě zahlazeny.
Stejně tak nelze vyloučit, že současná intenzivní sedimentace má svůj podstatný zdroj
v lignitových dolech na polském území, které jsou do Smědé částečně odvodňovány.
Dubový rybník má na snímku z r. 1938 jen velmi malou hladinu – buď byl v té době povypuštěn anebo byl již silně zazemněn a rozsáhlý litorál obsadily rákosiny a mokřadní lada. Druhé možnosti by nasvědčovalo to, že v jz. části zdrže se kromě neidentifikovatelné bylinné vegetace nacházejí shluky poměrně vzrostlých stromů a nesouvislé porosty keřů. Pod hrází rybníka ještě chybí současná mladá olšina, je zde však již vidět tůň.
Zajímavý je i vzhled lesních porostů. V lesích na území přírodní rezervace převládá smrk,
popř. borovice, s výjimkou střední části lesního pruhu nad Smědou, kde dominují listnaté dřeviny. V jižní části lesního komplexu jsou listnaté dřeviny nerovnoměrně zastoupeny
v nadúrovni, v severní části absolutně převažují, Nad Dubovým rybníkem se nachází rozlehlá
paseka. Nynější mladý les ve východním výběžku komplexu v té době ještě zaujímala zemědělská půda. Z popsaného je zřejmá snaha tehdejších lesníků na masivní zavádění smrku,
popř. borovice i v polohách, kde patrně v té době zdárně zmlazovaly listnaté dřeviny. Jejich
příměs pak stačila k tomu, aby později po vytěžení jehličnaté složky listnaté druhy v porostu
± převládly.
Východně od lesního komplexu, tj. již vně území rezervace je patrná typická mozaika různě
využívaných zemědělských půd, vč. řady polních cest, dnes již neexistujících.
–1–
Snímek z r. 1984
Druhý snímek zachycuje území již po proběhlé kolektivizaci zemědělství a pozdějších komplexních pozemkových úpravách. Jejich výsledkem je výrazné zjednodušení krajinné mozaiky, což je zřetelně vidět zejména z prostoru ležícího východně od území přírodní rezervace.
V nivě Smědé je patrná diferenciace intenzity zemědělského hospodaření: vedle ploch víceméně pravidelně udržovaných, místy snad dokonce zorněných, se již významně uplatňují plochy jen občasně sečené nebo již ± ponechané samovývoji. Souvislou zanedbanou plochu nalezneme v jihozápadní části území a dále na protilehlém (pravém) břehu Smědé, kde jsou nivní louky z jedné strany uzavřeny říčními zákruty a z druhé strany strmým zalesněným svahem. Na hospodářsky zanedbaných plochách se rozšiřují zatím nesouvislé shluky dřevin a
jistě i porosty vysokých bylin a expanzivních trav. Většina nivních luk je však dosud
v udržovaném stavu, alespoň část z nich byla předtím nejspíše zkulturněna. Tok Smědé se
oproti stavu z r. 1938 vyznačuje vyvinutějšími meandry, s rozsáhlými štěrkovými náplavy na
jesepní straně. (Zřejmě se již významně uplatňuje fenomén splavování jemnozemě
z povrchových dolů v Polsku.) V sevřeném prostoru říčních zákrutů vznikají neudržované
plochy, do nichž se rychle prosazují náletové dřeviny, jistě hojné jsou zde již invazní druhy
rostlin, zejména třapatka a křídlatka, z Polska sem rychle invaduje celík.
Dubový rybník je patrně po předchozím odbahnění (sediment vyhrnut v širokém pruhu do
břehů!) na celé ploše zvodnělý, pouze s omezenými plochami litorálních porostů (rákosin
v širším slova smyslu). V lesních porostech celkově převažují listnaté dřeviny, které v severní
části území přerůstají a zvolna zatlačují kulturní jehličnaté jádro porostu. Na východě se nachází široký klín nového lesa založeného v poválečné době na dříve zemědělské půdě.
Snímek z r. 1996
Navzdory krátkému časovému odstupu od předchozího snímku lze zaznamenat zřetelné změny, které jsou pokračováním již dříve nastoupeného trendu. V nivě Smědé dále ubývá pravidelně sečených ploch – zpustle působí zejména rozlehlá louka mezi pravým břehem Smědé a
hrází rybníka Dubák (vyjma menšího sv. výběžku, který je dosud udržovaný); louka při železničním mostu na samém severu území je sice sečena, ale zjevně v delším intervalu, což se
projevuje v její ruderalizaci. Dosud v relativně slušném stavu se jeví louka ve střední části
území, na levém břehu Smědé, s výjimkou vlhčí lichoběžníkové plochy pod tratí, která již působí zpustle. Dlouhodobě neudržovaná je též louka v jz. části území, pravidelnou údržbu naopak požívá úzký luční pruh mezi polní cestou a levým břehem Smědé v jižní části rezervace.
Na hospodářsky zanedbané plochy se rychle šíří invazní a expanzivní rostliny, které se dosud
udržovaly převážně jen v širším pobřeží Smědé.
Tok Smědé vykazuje dílčí posuny koryta zejména v jižní části území, mírně pozměněné je
rozložení štěrkových náplavů. Plochy kolem meandrů stále více obsazují dřeviny, které
v ptačím pohledu vytvářejí volně zapojené stromové útvary. Rybník Dubák je na snímku
zřejmě vypuštěn, s rozsáhlými porosty rákosin či podobné vegetace. Na vyhrnutém sedimentu
z předchozího odbahnění (viz snímek z r. 1984) tvořící široký lem pobřeží v jižní části vodní
plochy, se již ustavil souvislý porost pionýrských dřevin. Lesní porosty ve svazích vykazují
pouze menší změny – odrůstání mladých porostů a visuelní dílčí vzestup listnatého podílu.
–2–
Stav území v r. 1938
–3–
–4–
–5–

Plán péče - Krajský úřad

Transkript

Podobné dokumenty

Plán péče o PR Meandry Smědé - Odbor životního prostředí a

Krvavec_mensi-bakalarka

Sbírka atraktivních úloh z biologie

8/2012 - Šmidingerova knihovna Strakonice

TÝDENÍK EXPRES 24

17. Měkkýši

Plán péče o PR Malá Strana, 2005-2014

Vydání č. 3/2012

Vliv obhospodařování na druhovou skladbu a funkční charakteristiky

Richard VIŠŇÁK: Přirozená lesní vegetace Chráněné krajinné

Regionální rozvoj a Rio po 20 letech

Návrh plánu péče

Příloha č. 1 OOP Územní plán Fulnek, I.A Textová část

ROčNÍK 17 2/2011 ROčNÍK 20 1/2014

Vrby České republiky - Portál české flóry

Laserem indukovaná fluorescenční spektroskopie s časovým

OOP Slatina1-2014

opatření obecné povahy

textová část

Zpravodaj 2/2011

diagnostika, klasifikácia a mapovanie pôd

ZDE - natura 2000 v ústeckém kraji