Untitled - Vysoká škola technická a ekonomická v Českých
Transkript
LITTERA SCRIPTA Odborný recenzovaný časopis Předseda redakční rady: prof. Ing. Jan Váchal, CSc. Výkonná redaktorka: Mgr. Lenka Bejlková Redakční rada: doc. PhDr. Růžena Bergerová, CSc. Mgr. et Mgr. Jaroslava Hrabětová RNDr. Vladimír Kostka Ing. Miroslav Krejča, CSc. Ing. Jarmila Straková Ing. Miloslav Šír, CSc. Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph. D. Adresa redakce: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Okružní 10 370 01 České Budějovice Tel.: +420 387 842 113 Fax: +420 387 842 145 e-mail: [email protected] http://www.vstecb.cz/ Tisk: Vlastimil Johanus TISKÁRNA Povoleno MK ČR pod ev. č. MK ČR E 18287. ISSN 1802-503X Datum vydání: prosinec 2008. c 2008 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích ° OBSAH 1 11 19 25 41 53 65 75 81 95 109 113 119 123 137 147 161 167 173 177 183 Ekonomika a management Kamil Dedecius, Jana Kalová, Vojtěch Stehel: Prediction of Exchange Rates With Autoregressive Model With Exponential Forgetting Jana Kalová, Kamil Dedecius: Přednosti a slabiny Wilsonova modelu v řízení zásob Jana Kalová, Dedecius Kamil: Ekonofyzika a finanční krize Miroslav Máče, Ludmila Opekarová, Marek Vochozka: DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí Marek Vochozka, Kristina Kabourková: Srovnání účtování dlouhodobého majetku organizační složky státu a účetnictví podnikatelů Marek Vochozka: Obsahová analýza marketingové komunikace krajské hygienické stanice Dana Walterová, Šárka Bendová, Marek Vochozka: Basel Capital Accords Humanitní vědy Patrik Brablík: Založení společnosti Micubiši Zdeněk Caha: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru Fachhochschulen Jaroslava Hrabětová: Ženská obřízka v soudobé společnosti Jitka Ryndová: Spinoza a Leibniz, Spinozovy Posmrtné spisy – komentář k poznámkám G. W. Leibnize (1678) Renata Slípková: Zavádění E-learningu na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích Jindřiška Šulistová: Who does the English language belong to? Ochrana přírodních zdrojů Lubomír Hanisko, Ján Hribík: Economic profitability by cultivation of productive pear orchards Monika Koupilová, Jana Moravcová, Jan Váchal, Radka Váchalová, Petra Pártlová, Miroslav Krejča, Miloslav Šír, Jarmila Straková, Karel Mika: Změny zemědělského půdního fondu a krajinné matrice v podhorských oblastech Jana Moravcová, Monika Koupilová, Jan Váchal, Radka Váchalová, Petra Pártlová, Miroslav Krejča, Miloslav Šír, Jarmila Straková: Vliv zemědělského využití území na jakost vody v důsledku extrémních srážko-odtokových jevů Stavebnictví Petra Bednářová: Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí – horizontální konstrukce Petra Bednářová: Parozábrany v konstrukcích šikmých střech Daniela Bošová: Thermal – Moisture Problems of External Skins of Civic Building Alena Hynková: Problémy jedno a dvouplášťových střech v systému zateplení obvodového pláště Jana Krejsová: Působení hluku na zdraví člověka Úvodní slovo Vážení čtenáři, dostává se Vám do rukou druhé číslo odborného časopisu Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích Littera Scripta. V tomto čísle přistoupila redakční rada ke strukturalizaci příspěvků do jednotlivých sekcí s cílem přispět k větší profilaci našeho časopisu. V příštím roce předpokládáme kromě řádných koncipovaných čísel přistoupit v případě Vašeho zájmu k vydání monotematických čísel dle jednotlivých sekcí. Tento návrh vychází z Vašich námětů a připomínek a věříme, že tato vzájemná výměna názorů za účelem zkvalitnění našeho časopisu bude pokračovat i v příštích letech. S blížícím se koncem roku 2008 mi dovolte jménem redakční rady časopisu popřát Vám všem hezké prožití vánočních svátků, do nového roku pevné zdraví a mnoho pracovních úspěchů a věřím, že naše vzájemná spolupráce započatá v tomto roce bude pokračovat i nadále. prof. Ing. Jan Váchal, CSc. předseda redakční rady . Prediction of Exchange Rates With Autoregressive Model With Exponential Forgetting Kamil Dedecius, Jana Kalová, Vojtěch Stehel Institute of Technology and Business in České Budějovice Abstract The paper deals with a first-order autoregression model with parameter estimation with exponential forgetting, known and well established in the mathematical system theory. However, the use of exponential forgetting in econometry is not a standard. Under the assumption of slow timevariability of model parameters and model stationarity, this estimation method could however lead to significant improvement of the prediction quality. In this paper, we describe the Bayesian approach to such a modelling and parameter estimation. The use of the method is demonstrated on a one-step-ahead prediction of the EUR-USD exchange rate. Keywords: prediction, estimation, exchange rate, exponential forgetting, regression Introduction To predict the future values of economic variables, the econometrists usually employ various regression models, explaining the behaviour of a variable in terms of its own past. Among the most popular models belong: • AR – autoregression model, describing the stationary processes on base of previous properties. The stationarity of the model is a strong assumption. [5] • ARMA – autoregression model with moving average, sometimes called Box-Jenkins model. It consists of two parts – an autoregressive (AR) part and the moving average (MA) part. The MA part allows the average to vary in time, while the AR part catches the further development of the variable. The comprehensive description of the ARMA model can be found e.g. in [5, 1, 4]. • ARIMA – autoregressive-integrated-moving average, an extension of the classical ARMA model on a much wider class of non-stationary models. 1 Its philosophy lies in three steps – identification, estimation and diagnosis. If the model fails the diagnostic step, the whole cycle is repeated, until a satisfactory results are obtained. The predictions for an ARIMA model are made by expressing it as a non-stationary ARMA model and then proceeding as in the case of stationarity [1, 5]. We suppose, that the course of exchange rates can be modelled with an autoregression model (AR) of low order. However, subjectively, the instabilities in the development of the exchange rate could violate the quality of the prediction. The estimation of model parameters should therefore be modified and the impact of old data influencing the prediction slowly decreased. The notation in this paper corresponds to the standard notation in econometry and system theory. The probability density function (pdf) is denoted f (x) and is determined by its argument x. Integrals are finite. The term t = 1, 2, . . . denotes discrete time instants, in the particular case of exchange rates it denotes the closing daily rates. Other notation is given in the text. The basics of Bayesian econometrics One of the main principles of the Bayesian statistics consists in the a priori known information, from which the posterior one can be obtained. To motivate the simplicity of the approach, consider two random variables, a and b and their joint probability density function f (a, b). If we employ the chain rule, saying f (a, b) = f (a|b) f (b) = f (b|a) f (a) (1) we obtain the marginal probability density functions f (b) or f (a) and the conditional probability density functions f (a|b) and f (b|a), respectively. Rearranging the Equation (1) provides us with the Bayes’ rule f (b|a) = f (a|b) f (b) f (a) (2) If it’s safe to assume that the variable a doesn’t involve b and therefore can be considered constant, the Bayes rule is often written as a proportional equation f (b|a) ∝ f (a|b) f (b) (3) Here, the left-hand side term f (b|a) represents the posterior knowledge, the term f (b) is the prior knowledge and the pdf f (a|b) is referred to as likelihood. The Bayesian econometrician typically works with regression models and is interested in unknown parameters, described with appropriate distributions. In this case, he employs the Bayes rule to estimate their values, based on the prior distribution [7]. This paper does so as well. 2 Regression model First, let’s make an assumption that the development of EUR-USD exchange rate can be modelled with a first order autoregression model AR(1), describing the dependence of the new rate on the previous rate, constant factor and a noise variable reflecting the nonsystematic influence of the economical and political environment on the exchange rates [3] yt = θ1 + θ2 yt−1 + et , t = 1, 2, . . . (4) Here, yt and yt−1 denote the actual and the previous exchange rates, respectively. et is the white noise, reflecting the nonsystematic influence. It has normal (Gaussian) distribution with zero mean and constant variance, et ∼ N (0, r). If the mean were not zero, the influence of this term would not be nonsystematic, as it would add a certain, in a long term constant value to the output. Finally, the term θ1 is the constant factor and θ2 quantifies the impact of the previous rate to the new one. Parameter estimation The Bayesian approach to estimation of the regression model parameters can be divided into two successive steps – the data update and the time update. The former update step incorporates the last obtained data to the parameter probability density function and therefore increases our knowledge about the parameter behaviour. It is often written in the following form f (θt |d(t)) ∝ f (yt |ψt , θt )f (θt |d(t − 1)) (5) where ∝ denotes proportionality, verbally expressible as ‘the right-hand pdf is proportional to the model pdf times the prior parameter density’. Formally, as mentioned above, it describes the equality up to a constant factor. The regression vector ψt = (1, yt−1 )′ contains the terms participating on the regression in (4), the parameter vector θ = (θ1 , θ2 )′ quantifies the impact of the regression vector elements on the result yt . d(t) is a data vector carrying the knowledge about the output development. The latter update step, time update, reflects the time development of model parameters, θt → θt+1 . Usually it holds the form of an integral equation Z f (θt+1 |d(t)) = f (θt+1 |d(t), θt )f (θt |d(t)) dθ (6) where the probability density function f (θt+1 |d(t), θt ) describes the parameter time development. The prior pdf f (θt |d(t)) is obtained from the data update step (5). As we work with economical data, we suppose that in the particular case of the EUR-USD exchange rate the regression parameters θ1 , θ2 vary slowly in time, thus θt ≈ θt−1 [9]. This assumption makes the model (4) quite inaccurate, if we 3 do not regard this fact. For purpose of this paper, we will demonstrate the use of the exponential forgetting method, known from Bayesian learning. It is defined as time weighted least squares (LS) [6] or flattening of the posterior probability density function [9]. Recall the relation (6) and assume, that the parameters vary slowly. The product in the integral, namely f (θt+1 |d(t), θt )f (θt |d(t)), leads to a slight flattening of the prior pdf f (θt |d(t)). Better than trying to employ the integral form, it is to directly manipulate the a priori known density and flatten it by a known factor. This idea leads to the exponential forgetting in the form λ f (θt+1 |d(t)) = [f (θt |d(t))] (7) where λ ∈ (0, 1] is the forgetting factor. Usually, it is not lower than 0.95. Figure 1: Course of the daily EUR-USD exchange rates. Algorithm The algorithm for one-step ahead prediction of the exchange rate with a firstorder autoregression model with exponential forgetting is the following: Initial mode • Select the prior probability density function of parameters θ1 , θ2 • Select the appropriate value of the forgetting factor λ 4 On-line mode 1. Collect new data (exchange rate) 2. Perform the data update – Eq. (5) 3. Perform the time update in the form of forgetting – Eq. (7) 4. Employ the estimated values of parameters in the AR(1) model – Eq. (4). The predicted value is obtained. 5. If t ≤ tend (tend is the ending time of the estimation) go to step 1. Figure 2: Zoom on prediction of the EUR-USD exchange rate, predicted with parameter estimation with exponential forgetting. Test Source data For testing purpose, the 600 daily EUR-USD exchange rates since February 2, 2001 were used. Their course is shown in the figure 1. The daily EUR-USD exchange rates were predicted in the MATLAB software with a first order autoregression model (4) with ‘classical’ and exponential forgetting-based parameter estimation. First, we searched for the optimal value of the forgetting factor. The prior information was created upon the preceding 10 values of exchange rate. As a measure of the prediction quality, we employ 5 the relative prediction error in the form 1 RP E = s rP (yp − y)2 n (8) where y is the real exchange rate, yp is the predicted rate and s is standard deviation of y. The number n is the length of data sample, in our particular case 600. The optimal forgetting factor λ = 0.95 of exponential forgetting-base model leads to prediction with RP E = 0.021, while the model without forgetting has RP E = 0.037. The figures show the evolution of the EUR-USD exchange rate prediction. Figure 3: Zoom on prediction of the EUR-USD exchange rate, predicted with parameter estimation without forgetting. The figures 2 and 3 show an interesting snippet of prediction quality for models with exponential forgetting and without forgetting, respectively. Apparently, in the first few moments, both methods lead to certain imprecision, caused by a big gradient in data change. However, after a few moments, the exponential forgetting leads to stabilization of the prediction. The model without forgetting still employs outdating information and the prediction stabilizes only very slowly. The figures 4 and 5 show the residues of prediction with exponential forgetting and without forgetting. Evidently, the forgetting leads to smaller residues, moreover, they are less biased around zero. 6 Figure 4: Prediction residues (exp. forgetting). Figure 5: Prediction residues (no forgetting). 7 Conclusion The well known concept of parameter estimation with exponential forgetting, originating in the system theory, was presented and tested on prediction of EURUSD exchange rate. The first order autoregression model AR(1) describing the development of the exchange rate on basis of its past was used. The obtained results were compared to the classical method of prediction with least squares parameter estimation. The results justify this approach. The old and possibly outdated information about the past development of the exchange rates is slowly forgotten. The measure of forgetting is determined by the forgetting weight λ, flattening the posterior parameter probability density function and therefore allowing the regression parameters vary. However, it can be supposed, that yet major improvements of the parameter estimation leading to even more precise prediction could be performed. These would comprise other forgetting methods, e.g. the directional forgetting [8, 2], the partial forgetting method (in the development stage) and possibly others. References [1] BOX, G. – JENKINS, G. Time Series Analysis, Forecasting and Control. San Francisco : Holden-Day, Incorporated, 1990. ISBN 0816211043. [2] CAO, L. – SCHWARTZ, H. A directional forgetting algorithm based on the decomposition of the information matrix. Automatica. 2000, 36, 11, p. 1725 – 1731. [3] DEVEREUX, M. – ENGEL, C. Monetary Policy in the Open Economy Revisited: Price Setting and Exchange-Rate Flexibility. Review of Economic Studies. 2003, 70, 4, p. 765 – 783. [4] HAMILTON, J. Time Series Analysis. Princeton : Princeton University Press, 1994. ISBN 0691042896. [5] HARVEY, A. The Econometric Analysis of Time Series. Cambridge : MIT Press, 1990. ISBN 978-0262081894. [6] JAZWINSKI, A. Author Stochastic processes and filtering theory. New York : Academic Press, 1970. ISBN 0123815509. [7] KOOP, G. – NETLIBRARY, I. Bayesian econometrics. Chichester : J. Wiley Hoboken, NJ, 2003. ISBN 978-0470845677. [8] KULHAVÝ, R. – KÁRNÝ, M. Tracking of slowly varying parameters by directional forgetting. In Proc. 9th IFAC World Congress, 10, p. 78 – 83, 1984. [9] PETERKA, V. Bayesian approach to system identification In P. Eykho (Ed.) Trends and Progress in System Identification, 1981. 8 Corresponding Author: Ing. Kamil Dedecius, Dept. of Applied Sciences, Institute of Business and Technology in České Budějovice, Okružnı́ 10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic, e-mail: [email protected] DEDECIUS, K., KALOVÁ, J., STEHEL, V. Prediction of exchange rates with autoregressive model with exponential forgetting. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 1 – 9. ISSN 1802-503X. 9 . Přednosti a slabiny Wilsonova modelu v řízení zásob Jana Kalová, Kamil Dedecius Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Pojem optimálního množství objednání se používá v teorii řízení zásob již řadu desítek let. V tomto příspěvku je prezentována stručná rekapitulace Wilsonova modelu, jsou rozebrány jeho slabiny a uvedeny jeho přednosti. Je diskutována možnost zobecnění modelu, jeho stabilita a využití v současných ERP systémech. Klíčová slova: optimální množství objednání, řízení zásob, Wilsonův model Lokální minimum není globální Různé podnikové entity se snaží minimalizovat své náklady a hledají cesty k optimalizaci svých procesů. Ukazuje se, že tyto zájmy jsou často protichůdné a co je optimální pro jednu entitu, může být nevýhodné pro entitu druhou. Typickým příkladem je oblast zásobování. Pro oddělení nákupu je zřejmě nejvýhodnější nakupovat ve velkém (řekněme celé odhadované množství materiálu na jeden rok najednou). Tím se dá dosáhnout nejvýhodnější nákupní ceny, optimalizuje se doprava, minimalizují se i administrativní náklady spojené se samotným procesem výběru dodavatele, objednáváním, kontrolou dodaného materiálu, zpracováním příjmu, zpracováním faktury, platbou. Na druhou stranu je třeba nakupovaný materiál dlouho skladovat, s čímž jsou spojené skladovací náklady jako např. náklady spojené se skladovací plochou (odpisy, vytápění), náklady spojené s nutností realizovat inventuru, náklady na kontrolu zásob, úroky z hodnoty zásoby, pojištění atd. Zájmem oddělení řídícího sklady je minimalizovat tyto náklady, tj. minimalizovat skladovací plochu, zásobu, počet pracovníků atd. V ideálním případě nejsou potřeba téměř žádné sklady – veškerý nakoupený materiál, dodaný ve správný okamžik a v požadovaném množství, se po příjmu rovnou vydá do výroby. Je zřejmé, že tento způsob (úzce související s metodami typu justin-time) je náročný na řízení nákupu a jsou s ním spojeny vysoké náklady na nákup. Skladovací náklady se ale minimalizují. Silné podniky s opakovanou výrobou a ustáleným tokem materiálu a výrobků (např. v automobilovém průmyslu) část těchto nákladů přenesou na dodavatele. Pro ostatní je třeba zvážit riziko, že 11 12 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 při opoždění dodávky dojde ke zpoždění výroby, případně až ke ztrátě obchodní příležitosti. Z hlediska nákladů na zásobování máme tedy dva extrémy – extrémně vysoké náklady na skladování, pokud se položka nakoupí ve velkém, a extrémně vysoké náklady na nákup, pokud minimalizujeme skladovou zásobu. Je vidět, že minimální náklady jedné entity znamenají maximální náklady entity druhé, a naopak. Z toho je zřejmé, že ani jeden z extrémů (minimalizace nákupu nebo minimalizace zásob) nemusí znamenat minimální náklady na celý proces zásobování. Matematicky řečeno, lokální minimum za jednotlivou entitu nemusí znamenat globální minimum – optimální hodnotu objednacího množství, která je nákladově výhodná v rámci celého podniku. Objednací náklady Náklady zásobování Skladovací náklady Celkové náklady Náklady 20000,00 10000,00 0,00 0 200 400 600 800 1000 Objednací množství Ĥ Č Ĥ Ĥ Obrázek 1: Průběh jednotlivých složek nákladů na zásobování – Wilsonův model. Wilsonův model Předvedeme velice zjednodušený model, pomocí kterého lze určit (v rámci tohoto modelu) nákladově nejvýhodnější množství pro objednání. Model pro výpočet optimálního množství objednání vyvinul F. W. Harris již v roce 1913 [1] a rozvinul R. H.Wilson v roce 1934 [2]. (Podrobnosti, mj. i základní předpoklady pro platnost modelu, lze najít také např. na Wikipedii [3]). Označme Q objednací množství, D očekávanou roční spotřebu položky, N náklady na jednu objednávku, Z náklady na skladování jednotky zásob položky. Je-li Q objednací množství, lze odvodit, že počet objednávek vystavených ročně je roven podílu D/Q, tedy náklady nákupu lze předpokládat ve výši Kalová, J., Dedecius, K.: Wilsonův model řízení zásob 13 (D/Q) N . Můžeme také říci, že náklady na nákup jsou nepřímo úměrné objednacímu množství. Průměrnou skladovou zásobu vždy mezi jednotlivými objednávkami, ale rovněž v průběhu celého roku, můžeme předpokládat ve výši Q/2, tj. průměrná úroveň zásob je rovna polovině objednacího množství. Skladovací náklady lze odhadnout jako (Q/2) Z. Skladovací náklady jsou tedy přímo úměrné objednacímu množství. Celkové náklady na zásobování T pak dostaneme pomocí součtu objednacích a skladovacích nákladů, tj.: T = D Q N + Z Q 2 (1) Pokud např. zvolíme roční spotřebu položky D = 1000 ks, náklady na objednávku N = 1000 Kč, náklady na roční skladování Z = 30 Kč, dostaneme pro průběh nákladů T v závislosti na objednacím množství Q graf na obr. 1. Z grafu vidíme, že existuje objednací množství, pro které jsou celkové náklady na zásobování minimální. Toto globální minimum najdeme pomocí derivace funkce T (Q); v minimu musí platit Z D dT = − 2 N + = 0 dQ Q 2 (2) Odtud snadno spočteme veličinu tzv. optimální množství objednání (EOQ – economic order quantity): r 2DN (3) Qopt = Z V našem konkrétním případě pro uvedené hodnoty (D = 1000, N = 1000, Z = 30) dostaneme Qopt = 258 ks. Je optimální množství objednání optimální? Vzorec (3) je vytvořen na základě velice jednoduchého modelu. Přesto je často využíván. Používá se nejen pro řízení množství objednání v nákupu, ale (případně s určitou modifikací) např. i pro objednací množství ve výrobě. Přitom lze odhalit slabá místa uvažovaného modelu. Lze snadno najít argumenty pro i proti používání EOQ. Argumenty proti použití EOQ Pro každou položku, pro kterou chceme počítat optimální množství objednání, musíme znát roční náklady na skladování Z, náklady na řádek nákupní objednávky N a očekávanou roční spotřebu položky D. Zjistit a sledovat tyto údaje pro větší počet položek může být pracné a tudíž nákladné. Jejich určení může být navíc problematické (např. rozlišení, které náklady jsou přímo úměrné velikosti zásoby a které přímo úměrné nejsou atd.). Řada těchto nákladů se nemění s množstvím lineárně, ale jinak, třeba i nespojitě, skokově – v určitém rozmezí skladové zásoby se náklady nemění, při dalších opatřeních, kdy zásoba poklesne pod určitou hranici, náklady na skladování prudce poklesnou. Známý je 14 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 i problém rozdělení nákladů přepravy k jednotlivým přepravovaným položkám (rozdělování podle množství, váhy, objemu, plochy . . . ) Otázkou je rozdělení nákladů na provedení inventury. Je třeba také rozhodnout, které náklady na skladování do výpočtu zahrnout a které ne. Tvrzení, že stačí zahrnout jen náklady úměrné skladovanému množství položky, je diskutabilní vzhledem k tomu, že se náklady s množstvím mohou měnit skokem a např. z fixních nákladů, nezávislých na skladovaném množství, se za určitých okolností mohou stát náklady variabilní. Je třeba hledat odpověď i na další otázky. Nakolik je relevantní odhad roční spotřeby položky? Jsme schopni sledovat v účetnictví jednotlivé typy nákladů v podrobnosti na položku nebo určité skupiny položek? Jaké jsou s tím spojené náklady? Jak souvisí náklady na skladování položky A s náklady na skladování položky B? Podobných argumentů lze jistě vymyslet desítky. Objednací náklady Náklady zásobování Skladovací náklady Celkové náklady Náklady 20000,00 10000,00 0,00 0 200 400 600 800 1000 Objednací množství Ĥ Č Ĥ Č Obrázek 2: Průběh jednotlivých složek nákladů na zásobování – Zobecněný model. Argumenty pro použití EOQ Můžeme zformulovat tři základní důvody pro použití EOQ: 1. Jednoduchost, 2. Stabilita, 3. Nic lepšího nemáme. 1. Jednoduchost Uvedený model je jednoduchý, závisí jen na několika jednoduchých parametrech. Můžeme si představit např. zobecněný model, vycházející z rovnice (1), a celkové Kalová, J., Dedecius, K.: Wilsonův model řízení zásob 15 zásobovací náklady psát např. ve tvaru: T (Q) = a Q−1 + b + cQ + dQ2 (4) Můžeme např. říci, že pro náklady na nákup jsme ponechali závislost podle Wilsonova modelu (pokud položíme a = DN ) a náklady na skladování aproximujeme kvadratickou funkcí. Položíme-li b = 0, c = Z/2, d = 0, dostaneme Wilsonův model i pro náklady na skladování. Můžeme se pokusit o interpretaci jednotlivých koeficientů: koeficient b může např. znamenat náklady při nulové zásobě, protože jednoduše nějaké skladovací kapacity musíme udržovat, i když položku na skladu nemáme; člen s koeficientem d zase může např. korigovat prudký nárůst skladovacích nákladů při překročení skladovací kapacity. Např. pro koeficienty a = 106 , b = 103 , c = 15, d = 0, 01 dostaneme průběhy nákladů znázorněné na obr. 2. Pro minimum nákladů pak musí platit : dT a = − 2 + c + 2dQ = 0 dQ Q (5) Úpravou získáme kubickou rovnici: Q3 + c 2 a Q − = 0 2d 2d (6) Vztah (6) opět určuje minimum nákladů, rovnici ale není obecně možné jednoduše vyřešit. Řešení lze však snadno získat pro dané parametry a, c, d numericky, např. pomocí software MATLAB: >> p=[1,750,0,-50000000] >> Q=roots(p) Q= -619.8745 -356.4296 226.3041 Matlab našel tři řešení kubické rovnice, pro náš obor hodnot – množství objednání Q ležící mezi 0 a 1000 ks – vyhovuje jen jedno řešení, a to Qopt = 226 ks. Zobecněný model tedy funguje podobně jako Wilsonův, který je jeho podmnožinou – při určité volbě parametrů přejde zobecněný model ve Wilsonův. Zcela jistě by zobecněný model mohl poskytnout přesnější hodnoty optimálního množství objednání, pokud bychom byli schopni přesně stanovit parametry modelu. A v tom je jádro problému – i u Wilsonova modelu je stanovení koeficientů relativně obtížné a problematické, zvláště v případě, kdy zkoumáme větší počet položek nebo skupin položek a pro každou položku (nebo skupinu) se jednotlivé parametry liší (viz výše). Pokud máme problémy se stanovením jednotlivých parametrů, je rozumné volit co nejjednodušší model. To ale nevylučuje v některých případech použití jiné závislosti křivky nákladů na objednacím množství např. podle (4). 16 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 2. Stabilita Vrátíme se ještě k Wilsonovu modelu a zmíníme jeho další přednost. Vždy, když se vytváří nějaký model, jehož parametry ne zcela přesně známe, je dobré se zabývat tím, jak je model na nepřesnosti parametru citlivý. Přepíšeme nejprve Wilsonův model do tvaru (7) T = aQ−1 + bQ. Zvolili jsme tedy a = DN , b = Z/2. Pak jednoduše najdeme r a . Qopt = b (8) Nyní můžeme spočítat, jaká odchylka v určení optimálního množství vznikne, pokud se dopustíme chyb ∆a, ∆b v určení parametrů a, b. ¶ ¶ µ µ ∂Qopt ∂Qopt ∆Qopt = ∆a + ∆b (9) ∂a ∂b b a Platí: µ ∂Qopt ∂a ¶ b 1 = √ 2 ab µ ∂Qopt ∂b ¶ a 1 = − 2 r a b3 (10) Pokud se tedy v určení parametru a dopustíme chyby ∆a, dostaneme následující relativní chybu v určení Qopt : ∆a √ ∆Qopt = 2pab a Qopt b = ∆a 2a (11) Pokud se v určení parametru b dopustíme chyby ∆b, dostaneme následující relativní chybu v určení Qopt : p − 12 ba3 ∆b ∆Qopt ∆b pa = (12) = − Qopt 2b b Vidíme tedy, že relativní chyba v určení optimálního množství je poloviční ve srovnání s relativní chybou v určení parametru. Wilsonův model je málo citlivý na chybu v určení jednotlivých parametrů a tudíž je stabilní. 3. Nic lepšího nemáme Optimální množství objednání využívají především ERP systémy. Buď se optimální množství dá počítat, pokud jsme schopni dodat ke každé položce potřebné parametry Wilsonova modelu, nebo se alespoň vyplní ručně nějakou odhadovanou hodnotou. EOQ je užitečné nejen pro korekci objednacího množství tak, aby náklady na zásobování byly co nejmenší, ale např. pro vyráběné položky se EOQ používá pro kalkulaci nákladové ceny. Tím tedy veličina optimálního množství objednání nabývá pro určité typy výrob na důležitosti. Bez hodnoty Kalová, J., Dedecius, K.: Wilsonův model řízení zásob 17 EOQ, ať již spočtené na základě nějakého modelu či ručně vyplněného, se ERP systémy neobejdou. Ačkoliv se tento pojem v informačních systémech pro řízení podniků používá již několik desítek let, nikdo nic lepšího nevymyslel. Takže nám nezbývá se s jednoduchostí a nedokonalostí modelu smířit. Nebo řídit zásobu tak, abychom žádnou nepotřebovali – ale to už je jiná kapitola. Závěr V článku jsme provedli rozbor tradičního modelu pro výpočet optimálního množství objednání a ukázali i jeho možné zobecnění. Optimální množství objednání je důležitý pojem, obzvláště v ERP systémech, protože určuje jednoduché pravidlo, jaké množství objednávat. Důležitou roli hraje i při kalkulacích, kdy ve výrobě vzhledem k časům nastavení je třeba zvážit, vůči jakému vyráběnému množství provádět kalkulaci výrobku. Většinou se v praxi tento parametr nastavuje ručně, což vede k větším či menším chybám v oceňování zásoby a nedokončené výroby, např. v závislosti na přesnosti nastavení parametru EOQ nebo organizaci práce (např. je třeba zajistit včasný náběh nákladů na výrobní příkazy). Rovněž může dojít ke zkreslení nákladů na prodané zboží (COGS) a tím i ke zkreslení výsledků konkrétního obchodního případu. Nákladová cena se používá i ke stanovení prodejní ceny a špatný výběr kalkulačního množství snižuje i přesnost stanovení prodejní ceny. Pojem optimálního množství objednání, na kterém jsou založeny kalkulace, pak často uniká pozornosti pracovníků controllingu a jeho ignorování může vést k nesprávným závěrům. Reference [1] HARRIS, F. W. How Many Parts To Make At Once Faktory. The Magazine of Management, 10(2), 135 – 136, 152 (1913). [2] WILSON, R. H. A Scientific Routine for Stock Control. Harvard Business Review, 13, 116 – 128 (1934). [3] Wikipedia [online]. [cit. 2008-11-18]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Economic_order_quantity> Advantages and Disadvantages of Wilson EOQ Model in Inventory Management A derivation of Wilson model is shown and an effect of inaccuracies of parameters is discussed. A generalized model of calculations of economic order quantity is presented. A main advantage of Wilson model is its simplicity. It is the reason for the recency of Wilson model. We have discussed the usage of this model in modern ERP systems. Keywords: economic order quantity, inventory management, Wilson EOQ model 18 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Kontaktní adresy: RNDr. Ing. Jana Kalová, Katedra aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Kamil Dedecius, Katedra aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] KALOVÁ, K., DEDECIUS, K. Přednosti a slabiny Wilsonova modelu v řízení zásob. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 11 – 18. ISSN 1802-503X. Ekonofyzika a finanční krize Jana Kalová, Kamil Dedecius Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Článek porovnává pojmy a postupy používané ve fyzice a v ekonomii a uvádí mnohé analogie mezi nimi. Konstatuje, že současná krize může být vnímána jako fázový přechod, kdy při změně parametrů dochází nejen ke kvantitativním, ale i kvalitativním změnám, a upozorňuje na fakt, že ekonomie není dostatečně připravena na popis a předpovídání těchto jevů. Právě v této oblasti by mohla ekonomie převzít některé postupy používané ve fyzice. Autoři stručně prezentují nový přístup k ekonomickým vědám, interdisciplinární vědní obor ekonofyziku. Klíčová slova: ekonomická krize, ekonofyzika, fázové přechody Úvod V současné krizi finančního systému jsme svědky překvapivého jevu. Ačkoliv mnozí tušili, že parametry finančního trhu nejsou optimální, radikální proměna ekonomické scény v září a říjnu letošního roku mnohé zaskočila. Mluví se o drastických hospodářských událostech, radikální změně globální hospodářské scény, neuvěřitelné a obrovské katastrofě, a mohli bychom uvádět další popisy současného dění. Některé odhady hovoří o celkových ztrátách až několik bilionů dolarů. I když tyto hodnoty mohou být nadnesené, není pochyb o tom, že ztráty budou obrovské. Podobné situace ale nejsou nové. V posledních dvou letech před hlubokou světovou hospodářskou krizí z let 1929 – 1933 se zdesetinásobilo jmění investičních společností v Americe, 3. září 1929, před krachem na newyorské burze, byl vytvořen rekord Dow Jonesova indexu, 15. října 1929 ještě zástupci bank ujišťovali investory o výborném zdraví amerických burz, aby 24. října došlo na newyorské burze ke krachu (tzv. Černý čtvrtek) [1]. Dalším příkladem je tzv. Černé pondělí 19. října 1987. Toho dne ztratil akciový index Dow Jones přes 500 bodů, 22,61 % tržní hodnoty a 479 miliard dolarů zmizelo v nenávratnu. Analogie fyziky a ekonomie – ekonofyzika Takto překvapivé změny nejsou výsadou ekonomiky. Mnoho analogií můžeme najít ve fyzice, kde se podobné jevy zkoumají mnoho let. Například při zahřívání vody při atmosférickém tlaku ke 100 ◦ C se mění měrný objem vody plynule, 19 20 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 ale při zvýšení teploty z 99,99 ◦ C na 100 ◦ C se mění měrný objem dramaticky, jeho hodnota se zvýší 1600krát. Dochází k fázovému přechodu, voda se mění v páru. Malá změna některého parametru vyvolá prudkou změnu chování celého systému. Teorie fázových přechodů je neustále rozvíjena a doplňována. Objevují se četné pokusy o aplikování postupů zkoumajících fázové přechody i do dalších oborů, např. ekonomiky. K označení těchto aplikací se používá nový neologismus – ekonofyzika (econophysics) [2]. Podobně pro aplikace v oblasti sociálních věd se dá užít pojem sociofyzika, i když zatím není vědeckou komunitou příliš akceptován. Pojem ekonofyzika se používá podobně jako biofyzika, astrofyzika, geofyzika . . . Název napovídá, že se jedná o interdisciplinární obor, který se zabývá aplikacemi postupů uplatňovaných ve fyzice na ekonomické obory. V užším smyslu se jedná o aplikaci metod a postupů statistické fyziky na komplexní ekonomické systémy skládající se z velkého počtu lidí. Poprvé pojem Ekonofyzika použil vynikající americký fyzik H. Eugene Stanley, profesor Bostonské univerzity, na konferenci Dynamics of complex systems v Kalkatě 1995 [2]. (Profesor Stanley dosáhl mnoha úspěchů v oblasti studia fázových přechodů, neurobiologie, fyziky sítí, fyziologie. Se svým doktorandem H. E. Poolem je autorem teorie fázového přechodu kapalina – kapalina v podchlazené vodě.) Poučení z teorie fázových přechodů je jednoznačné. Pokusit se vysvětlit prudké, náhlé změny systému pouze na základě existujících modelů, které jsou většinou založeny na základě lineárních modelů a aproximací, není možné. Jednou z cest zkoumání těchto jevů je statistická mechanika. Úkolem statistické mechaniky je zkoumání velkého počtu individuálních komponent, například molekul ve sklenici vody, molekul horkého vzduchu v horkovzdušném balónu, atomů ve feromagnetiku. Typická soustava obsahuje obrovské množství jednotlivých individuálních, navzájem na sebe působících komponent, které ale na makroskopické úrovni mají jen několik vlastností, které nás detailněji zajímají. Úkolem statistické fyziky není určit úplný popis chování určitého (obvykle velmi velkého) souboru částic. To nejenže neumíme, ale i kdybychom znali všechny potřebné detaily, tento problém by vyžadoval značné výpočetní kapacity. Stav každé individuální částice ani není podstatný. Zajímá nás, jak se individuální chování částic a jejich vzájemné působení promítne v celkových vlastnostech zkoumaného objektu. Zjistíme například, že stav plynu v nádobě je určen objemem, teplotou a tlakem, a už nás nezajímají polohy a rychlosti všech molekul. Důležitý pro daný plyn je vztah mezi jednotlivými stavovými veličinami – tlakem, objemem a teplotou. Analogie s některými problémy v ekonomii je v tomto ohledu zřejmá. V makroekonomii se rovněž pracuje s agregovanými veličinami jako je hrubý domácí produkt, agregátní nabídka, inflace, nezaměstnanost, úroková míra, měnový kurz. To můžeme pokládat za analogii agregovaných veličin ze statistické mechaniky, jako je plyn, tlak, teplota. Ekonomy zajímá, jaký je vliv daňového zatížení firem na hrubý domácí produkt, a mnohé další vztahy mezi těmito veličinami. K tomu je zase analogií v termodynamice stavová rovnice pro plyn. Vliv agregovaných veličin závisí na individuálním chování jednotlivých entit – osob, firem, institucí. Dochází i k vzájemné interakci mezi jednotlivými subjekty – například snížení ceny v jednom obchodě vytváří Kalová, J., Dedecius, K.: Ekonofyzika a finanční krize 21 tlak na snížení cen v obchodech okolních, pro vzdálenější obchody již tento vliv může být menší. Analogie s chováním molekul látek plynu je evidentní – právě kdybychom znali detailně zákonitosti vzájemného působení molekul pro určitou látku, uměli bychom pravděpodobně odvodit i její stavovou rovnici. Každá analogie však má i četná úskalí, s nimiž je třeba počítat. Ve fyzice se pracuje s velkými statistickými soubory, typické množství je jeden mol, to je řádově 1023 molekul nebo atomů. V ekonomii, i když jednotlivých entit je mnoho, pracujeme s významně menšími soubory. Rovněž zákonitosti vzájemného působení entit jsou pravděpodobně složitější, protože v ekonomii se uplatňuje psychologie, sociologie a jiné vědy, a většinou je obtížná kvantifikace chování jednotlivých individuí a jejich interakce s okolím. Fyzikální jevy, např. fázové přechody, mají rovněž výhodu v tom, že se jedná o děje opakovatelné, kdy je možné daný jev experimentálně detailně prozkoumat a získat maximum poznatků pro vyvinutí teorie, případně pro její ověření. V ekonomii se často jedná o jevy neopakovatelné, např. podmínky při Černém čtvrtku byly ve světové ekonomice jiné než při dnešní krizi a je otázka, které příčiny krize jsou v obou případech obecné a které jsou pro oba případy zcela specifické. Fyzika není všemocná a má také své výrazné neúspěchy, např. problém turbulentního proudění, které nás všude obklopuje a o jehož praktickém významu nelze pochybovat. Několik generací matematiků a fyziků obětovalo svou kariéru řešení Navierovy – Stokesovy rovnice, a i když dosáhli některých dílčích úspěchů, zatím se ani nepodařilo dokázat to, co od fyzikálního modelu očekáváme, totiž že pro dané počáteční podmínky má rovnice ve třech dimenzích hladké a jednoznačné řešení. Tento problém byl dokonce zahrnut mezi sedm nevyřešených problémů tisíciletí a na jeho vyřešení je vypsána odměna milion dolarů. Fyzika má tedy s nelineárními jevy také potíže. (Někteří kritici s oblibou tvrdí, že fyzika umí dobře vyřešit jen lineární oscilátor.) Obor ekonofyziky se poměrně rychle rozvíjí [3, 4], ale interdisciplinárních oborů, sledujících metody a analogie mezi jednotlivými vědeckými disciplínami a využívajících mj. i teorii fázových přechodů, je více. Za všechny jmenujme synergetiku [5] nebo teorii katastrof [6]. I když ve fyzice a matematice existuje v oblasti nelineárních jevů celá řada nevyjasněných problémů, začaly se objevovat nové přístupy (Isingův model, fraktály, teorie renormalizační grupy, bifurkace), které alespoň kvalitativně dokáží výše uvedené problémy popsat. S rostoucí výkonností počítačů se objevuje i další nástroj, který pomáhá rozkrývat mechanismy těchto složitých jevů – počítačové modelování. Závěr Ortodoxní ekonomové zatím ekonofyziku příliš nerespektují, většina článků zabývajících se ekonofyzikou je publikována ve fyzikálních časopisech. Současná krize ukazuje, že osvědčené postupy, které více či méně fungují ve stabilním ekonomickém prostředí, pasují ekonomy do role prostých pozorovatelů v případě náhlých, prudkých změn, a odsuzují je k následnému vysvětlování příčin, proč k danému neočekávanému jevu došlo. Současná krize odhaluje nedostatky 22 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 tohoto přístupu v plné nahotě. Objevují se i velmi kritické články k současným postupům a ekonomickým teoriím [7]. Mnozí komentátoři upozorňují, že velký, neregulovaný trh, na kterém probíhala volná soutěž, selhal, a ekonomická teorie by na toto selhání měla reagovat. Tvrzení, že teorie platí, jen se všechny elementy systému chovaly jinak, je z pohledu současných událostí neudržitelné. Alespoň v tomto ohledu by si ekonomové měli vzít příklad z fyziky – v okamžiku, kdy experiment dává jiné výsledky, než jaké předpovídá teorie, je třeba tuto teorii zavrhnout, byť by byla sebekrásnější. Inspirace fyzikou může být i v tomto ohledu pro ekonomy podnětná. Reference [1] Wikipedia [online] [cit. 20080930]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Krach na newyorské burze>. [2] STANLEY, H. E., AFANASYEV, V., AMARAL, L. A. N., BULDYREV, S. V., GOLDBERGER, A. L., HAVLIN, S., LESCHHORN, H., MAASS, P., MANTEGNA, R. N., PENG, C.K., PRINCE, P. A., SALINGER, M. A., STANLEY, M. H. R., VISWANATHAN, G. M. Anomalous fluctuations in the dynamics of complex systems: from DNA and physiology to econophysics. Physica A, Vol. 224, 302 – 321 (1996). [3] YEGOROV, Y. Econo-physics: A Perspective of Matching Two Science, Evol. Inst. Econ. Rev. 4(1), 143 – 170 (2007). [4] YAKOVENKO, V. M. Econophysics, Statistical Mechanics Approach to, review article for Encyklopedia of Complexity and System Science, to be published by Springer, http://refworks.springer.com/complexity/. [5] HAKEN, H. Synergetics, an Introduction: Nonequilibrium Phase Transitions and Self-Organization in Physics, Chemistry, and Biology, 3rd rev. enl. ed. New York: Springer-Verlag (1983). [6] ARNOL’D, V. I. Catastrophe Theory, 3rd ed. Berlin: Springer-Verlag (1992). [7] BOUCHARD, J. P. P. Economics needs a scientific revolution. Nature, 455, 1181 (30 October 2008). Econophysics and financial crisis The comparison of conceptions and procedures used in physics and economics and analogies between them are carried out in this paper. The current financial crisis could be described as a phase transition when small changes in parameters can cause not only quantitative but also qualitative changes. The current economics is not prepared enough for the prediction and description of the phenomena. Just in the area economics could take over the procedures used in physics. The new access to economics – econophysics – is presented shortly. Keywords: economic crisis, econophysics, phase transition Kalová, J., Dedecius, K.: Ekonofyzika a finanční krize 23 Kontaktní adresy: RNDr. Ing. Jana Kalová, Katedra aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] Ing. Kamil Dedecius, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Katedra aplikovaných věd, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] KALOVÁ, J., DEDECIUS, K. Ekonofyzika a finanční krize. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 19 – 23. ISSN 1802-503X. . DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 1. díl Miroslav Máče, Ludmila Opekarová, Marek Vochozka Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Změna zákona o účetnictví způsobila, že se některé obce a města stanou plátci daně z přidané hodnoty. Jejich postavení v této dani je však problematické, neboť jde o právnické osoby veřejnoprávní. Klíčová slova: vymezení osoby povinné, veřejnoprávní subjekt, obrat, daně, zúčtování, registrace, obce, DPH 1 Předmět daně §5 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákona o DPH) „(1) Předmětem daně je a dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě (dále jen „převod nemovitosti“) za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, b poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnost, s místem plnění v tuzemsku, c pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie (dále jen „členský stát“) za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečnění ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani, d dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.“ Ekonomickou činností je soustavné dodávání zboží, poskytování služeb a využívání hmotného a nehmotného majetku. Pojem ekonomické činnosti tudíž neobsahuje činnosti vykonávané příležitostně. 25 26 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Úplatou se rozumí zaplacení v penězích nebo platebními prostředky nebo poskytnutí nepeněžitého plnění. Předmětem daně je vždy určitá činnost, ať už poskytnutí služby, dodání zboží apod. Předmětem daně nemohou být peníze, proto příspěvky a dotace (šeřeji přijaté prostředky) nemohou být předmětem daně. 2 Vymezení osoby povinné §5 odst. 1 zákona o DPH „Osoba povinna k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví v §5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti.“ Osobou povinnou je každá osoba, která samostatně vykonává kdekoli na světě ekonomickou činnost. Nezáleží na tom, o jakou osobu se jedná, ať už je to podnikatel, pronajímatel, občanské sdružení, obec či její příspěvková organizace. Výjimkou jsou zaměstnanci, kteří nevykonávají ekonomickou činnost samostatně a v některých případech i veřejnoprávní subjekty. 3 Vymezení veřejnoprávního subjektu §5 odst. 3 zákona o DPH „Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu se při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani , a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu. . .“ Veřejnoprávním subjektem je každá právnická osoba, která vykonává působnost v oblasti veřejné správy. Jelikož veřejnoprávní subjekt podle povahy konkrétní činnosti může v určitých vztazích vystupovat jako soukromoprávní v jiných jako veřejnoprávní subjekt, musí být veřejnoprávní jen ty subjekty, které jsou řízeny veřejným právem, Přesné vymezení pojmu veřejnoprávní subjekt je rozhodující jak • pro stanovení obratu pro účely registrace, tak • pro účely uplatnění osvobození od daně. Příklad : Notáři a soudní vykonavatelé činí úkony, které ze samotné jejich povahy, mohou být považovány za úkony orgánů veřejné moci a tudíž lze na Máče, M. et al. : DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 27 ně nahlížet jako na veřejnoprávní subjekty. Přesto nemohou mít výjimku, protože činní ne jako osoby řízené veřejným právem, neboť nejsou součástí veřejné správy, ale v rámci svobodné profese jako nezávislé ekonomické aktivity. Fyzická osoba nemůže být podle zákona o DPH veřejnoprávním subjektem. 4 Vymezení činností, při jejichž výkonu se veřejnoprávní subjekt nepovažuje za osobu povinnou k dani 4.1 Hlavní principy §5 odst. 3 zákona o DPH „. . . . . .Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Osoba podle věty první se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 3.“ Veřejnoprávní subjekt se nepovažuje za osobu povinnou k dani při výkonu veřejné správy a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírá úplatu. Avšak veřejnoprávní subjekt se považuje za osobu povinnou k dani, jestliže: 1. příslušný orgán rozhodl o výrazném narušení hospodářské soutěže při činnosti, která je veřejnou zprávou, 2. jsou vykonávány činnosti uvedené v příloze č. 3, i kdyby byly veřejnou zprávou. Příloha č. 3 • Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny. • Dodání nového zboží vyrobeného nebo nakoupeného za účelem dodání v nezměněném stavu. • Služby telekomunikační uvedené v kódu SKP 64. • Doprava pozemní a potrubní nákladní, doprava pozemní osobní uvedená v kódu SKP 60. • Doprava vodní osobní a nákladní uvedená v kódu SKP 61. • Doprava letecká pravidelná a nepravidelná osobní a nákladní doprava uvedená v kódu SKP 62. • Skladování, přístavní a letištní služby v kódu SKP 63. • Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby uvedené v kódu SKP 63. • Reklamní služby uvedené v kódu SKP 74. 28 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 • Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů, uvedené v kódu SKP 74. • Služby prodejen pro zaměstnance, kantým a podobných jídelen uvedené v kódu SKP 55. • Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání ze zákona jiné než osvobozené od daně podle §53 zákona. • Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající se dodání zemědělských potravinářských výrobků podle předpisů platných pro činnost tohoto fondu. Jestliže jsou veřejnoprávním subjektem vykonávány ekonomické činnosti, které nejsou veřejnou zprávou, je tento považován za osobu povinnou k dani stejně jako kterákoli jiná osoba. Příklad: Obec provozuje vlastní ubytovnu. Tato činnost nemá s veřejnou správou žádnou souvislost, obec je z důvodů jejího vykonávání osobou povinnou, protože se jedná o poskytování služeb za účelem získání příjmů mimo rámec veřejné správy. 4.2 Činnosti, které jsou pro účely zákona veřejnou správou Zákon o DPH blíže neupřesňuje, co se rozumí výkonem působnosti v oblasti veřejné správy. Šestá směrnice prostřednictvím judikátů Evropského soudního dvora jednoznačně definuje kritéria pro posouzení činností, při nichž veřejnoprávní subjekt vystupuje jako orgán veřejné zprávy, pomocí jejich právní formy: činnost musí být vykonávána v rámci zvláštního právního režimu platného pro veřejnoprávní subjekty, nikoli za stejných právních podmínek, které platí pro soukromé ekonomické subjekty. Zákon o DPH veřejnou správu nedefinuje a obecné předpisy mohou zahrnovat pod tento pojem širokou škálu činností. Nelze tak posuzovat jednotlivé činnosti dle jejich povahy (např.odvoz odpadu, ověřování podpisů), ale dle právního předpisu, na základě kterého je činnost vykonávána (buď veřejnoprávní nebo soukromoprávní norma). Je-li činnost vykonávána v rámci veřejnoprávní normy platné pro veřejnoprávní subjekt, aniž by ji stejným způsobem a na základě stejného předpisu mohla provádět soukromá osoba, pak jde o výkon veřejné zprávy ve smyslu Šesté směrnice. Pokud provádí veřejnoprávní subjekt na základě soukromoprávního předpisu aktivity, které může vykonávat i jiná osoba, nelze předmětnou činnost posoudit pro účely uplatňování DPH jako výkon veřejné zprávy. Poznámka: Činnost prováděná soukromou osobou není vyjmuta z rozsahu DPH. Proto pokud obec pověří činností např.daní třetí nezávislou stranu, vyjmutí z DPH uvedené v Článku 4 Šesté směrnice (Směrnice rady 2006/112/ES ze dne 28.listopadu 2006) nelze uplatnit. Příklad (z lit. 2): 1. Obec stanovila v rámci samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování a odstraňování komunálního odpadu. Tato činnost je Máče, M. et al. : DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 29 veřejnou správou, a proto není předmětem daně, neboť je vykonávána na základě veřejnoprávní normy (obecně závazné vyhlášky). 2. Obec sama likviduje odpad na základě individuální smlouvy s občany a podnikateli, které se řídí občanským či obchodním zákoníkem. Přestože je podstata obou činností naprosto stejná, nelze ji označit za úkon v rámci veřejné správy, protože za stejných podmínek může likvidovat odpad jakákoli jiná osoba. 4.3 Činnosti uvedené v příloze 3 (jsou-li prováděny v nezanedbatelné míře) Provádí-li veřejnoprávní subjekt kteroukoli z činností uvedených v příloze č. 3, je dle §5 odst. 3 zákona o DPH osobou povinnou k dani. To však ještě neznamená, že se stává plátcem daně. Zákon v souladu s Šestou směrnicí pouze stanoví, že vyjmenované činnosti jsou při splnění dalších zákonných podmínek předmětem daně byť by byly vykonány v rámci veřejné správy. Až tehdy, je-li překročen limit obratu pro povinnou registraci, nastává povinnost registrace ze zákona. Poté se stává plátcem daně. Veřejnoprávnímu subjektu není zákonem o DPH tolerována ani zanedbatelná míra výkonu uvedených činností. 4.4 Možnost výrazného narušení hospodářské soutěže Pro účely vymezení předmětu daně (§5 odst. 3) nemusí veřejnoprávní subjektplátce daně zkoumat jednotlivé své činnosti vykonávané v rámci veřejné správy z hlediska možného narušení hospodářské soutěže, dokud rozhodnutí příslušného orgánu v této věci nenabude právní moci. Zákon nestanoví, který orgán je příslušný vydat zmíněné rozhodnutí, zda je to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebo jiný orgán. Pokud nezdanění zkoumané aktivity nemůže vést k narušení hospodářské soutěže, nebo toto narušení bude nevýznamné, neměla by činnost být předmětem daně. Příklad (z lit. 2): Likvidaci komunálního odpadu provádí obec na základě veřejné vyhlášky. Jde o činnost, která není uvedena v příloze č. 3 a je vykonávána veřejnoprávním subjektem na základě veřejnoprávní normy. Tak jsou splněny všechny podmínky k tomu, aby činnost byla vyňata z předmětu daně. Z těchto důvodů ji obec, ač je plátcem DPH, nezdaňuje. V obci však působí ne trhu ještě jeden soukromý subjekt, který je rovněž plátcem DPH. Zákon mu nepovoluje používat stejné daňové výhody, které má veřejnoprávní subjekt. Proto je v nevýhodném postavení na trhu, neboť nemůže konkurovat cenou. Svá práva se rozhodne uplatňovat pomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěž, který posléze rozhodné o narušení hospodářské soutěže. Od okamžiku nabytí právní moci zmíněného rozhodnutí musí obec předmětnou činnost zdaňovat. 30 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 4.5 Možnost vynětí osvobozených činností z předmětu daně u veřejnoprávních subjektů §51odst. 1 zákona o DPH „(1) Při plnění podmínek stanovených v §52 až §62 jsou od daně bez nároku na odpočet osvobozena tato plnění: a) poštovní služby(§52) b) rozhlasové a televizní vysílání(§53), c) finanční činnost (§54) d) pojišťovací činnosti(§55) e) převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení(§56), f ) výchova a vzdělávání(§57), g) zdravotnické služby a zboží (§58), h) sociální pomoc (§59), i) (pozbylo platnosti) j) provozování kotérií a jiných podobných her(§60), k) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně(§61), l) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (§62).“ Šestá směrnice umožňuje členským státům vyjmout z předmětu daně i vyjmenované činnosti osvobozené od daně, vykonává-li je veřejnoprávní subjekt. Dle §51 a následujících jsou u ÚSC osvobozena uvedená plnění: • převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor (převod 3 roky od nabytí), zahrnuje .i nájem hrobových míst) • výchova a vzdělávání • sociální pomoc (příjmy domů s pečovatelskou službou) • kultura (knihovny, kina, divadla, muzea a galerie, hudební činnost, kulturní centra) • sport (provoz lyžařských vleků, vstupné do bazénů, haly, kluziště atd.) • příjmy z prodeje dlouhodobého majetku, pokud nebyl uplatněn nárok na odpočet na vstupu. Poznámka: Do obratu pro registraci k DPH se však úplaty za osvobozená plnění plně započítávají. Máče, M. et al. : DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 31 Tabulka 1: Rozlišení činnosti podle toho, zda jsou či nejsou předmětem daně u veřejnoprávních subjektů. Veškerá činnost veřejnoprávního subjektu veřejná DPH správa ano/ne 1 Činnosti, které nejsou veřejnou správou (ekonomické ne ano činnosti např.živnosti) 2 Veřejná správa v nejširším pojetí, která není veřej- ano ano nou správou pro účely DPH 3 Činnosti uvedené v příloze č. 3 zákona o DPH ano ano 4 Veřejná správa, pokud došlo k narušení hospodářské ano ano soutěže 5 Veřejná správa v úzkém pojetí, která není předmě- ano ne tem daně 4.6 Postup při stanovení předmětu daně Ad 2) Činnosti, které jsou předmětem daně, zahrnují plnění, která jsou sice veřejnou správou v obecném pojetí a jejichž výkon může být uložen veřejnoprávním subjektům i zákonem (např. zákon o obcích . . .), avšak nejsou veřejnou správou pro účely uplatňování zákona o DPH. Jsou to činnosti vykonávané na základě soukromoprávních předpisů a za stejných podmínek, za kterých je vykonávají či mohou vykonávat i soukromoprávní subjekty, např. podnikatelé (např.pronájmy, provozování knihovny, apod.) vysvětlení viz 4.2. Ad 4) Jako předmět daně by měl být klasifikovány také činnosti, o kterých příslušný orgán rozhodl, že jimi byla výrazně narušena hospodářská soutěž, a to od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí. Úplaty, které nejsou předmětem DPH: Příjmy dle rozpočtové skladby třídy 1 a třídy 4 • daně, správní poplatky, odvody, ekonomické poplatky, přijaté dotace a transfery Příjmy dle rozpočtové skladby třídy 2 – 212x – odvody přebytků organizace s přímým vztahem, např. odvody PO – 214x – příjmy z úroků a další – 2210 – jen pokuty (některé sankční platby přijaté mohou být z ekonomické činnosti) – 222x – finanční vypořádání – 2321 – přijaté investiční dary – 2322 – přijaté pojistné náhrady – 2324 – některé náhrady (jiné náhrady mohou být příjmem z ekonomické činnosti) 32 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 – 2328 – neidentifikované příjmy a nahodilé příjmy (nejedná se o ekonomickou činnost 2329 nejsou soustavné) – 2343 – příjmy u úhrad dobývacího prostoru – 312x – ostatní kapitálové příjmy (přijaté dary a příspěvky na dlouhodobý majetek, včetně příspěvků např. na změnu územního plánu) – 32xx – příjmy z prodeje akcií a majetkových podílů (§14, odst. 5) • Přeúčtování energií a služeb, na které jsou přijaty zálohy např.v souvislosti s nájemným §36 odst. 11 zákona o DPH „(11) Do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní nárok na odpočet dně.“ • Ostatní příležitostné příjmy z činností, která není soustavná (ples, pouť, jiná společenská akce, příjem z věcného břemene, pokud není častou službou apod.) Úplaty, které jsou předmětem DPH, pokud jsou přijaty z ekonomických činností a nejsou osvobozené Příjmy dle rozpočtové skladby třídy 2 tj. 21xx • • • • • • • • • • • • • • • dodání vody, tepla, elektřiny, prodej dřeva a dřevní hmoty, příjmy z kabelové televize, poskytování služeb typu čistění komunikací, kropení, úklidu sněhu, odvozu odpadků (ne komunální odpad – poplatek od občanů), hrabání, sekání, údržba zeleně, doprava nákladní třetím osobám za úplatu, pronájmy parkovacích míst, krátkodobé pronájmy do 48 hodin bytů, staveb, nebytových prostor, pozemků a budov, pronájmy movitých věcí (strojů, zařízení), služby cestovních kanceláří, průvodcovské služby, kopírování za úplatu, prodej knih, brožur, novin, časopisů a dalších tiskovin, reklamní služby, inzerce, pronájmy vývěsní skříněk, za umístění reklamy na budovách, na veřejném osvětlení, zábradlích apod. ubytování a stravování (ubytovny, restaurace, stravovala), služby pořádání výstav, veletrhů apod., služby prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných jídelen, příjmy za služby konzultační, právní apod. i když souvisejí s výkonem veřejné správy (např. sepsání smluv) Máče, M. et al. : DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 33 Pokud obec nemá žádný z těchto příjmů z ekonomické činnosti, nesmí se stát plátcem (§95 odst. 10). Výjimka – pokud se rozhodne uplatňovat daň u nájmů pozemků, staveb a nebytových prostor v případě pronájmu plátcům – pak se může registrovat kdykoli. §95 odst. 10 zákona o DPH „Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, je osvobozena od povinnosti registrovat se jako plátce a není oprávněna podat přihlášku k registraci. . . “ 5 Sledování obratu pro povinou registraci Aby uskutečněné plnění ovlivnilo obrat veřejnoprávního subjektu pro účely registrace daně, musí být splněny dvě podmínky: • musí být úplatou. • plnění musí splňovat požadavky §6 odst. 2 5.1 Vymezení obratu §6 odst. 2 zákona o DPH „Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně , včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitostí a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za a) zdanitelná plnění, b) plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, nebo c) plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle §54 až §56 , jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje hmotného majetku a odpisovaného nehmotného majetku nebo pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem, o kterých osoba povinná k dani účtuje nebo o kterých vede evidenci.“ Šestá směrnice čl. 24 odst. 4 „Obrat, ke kterému se přihlíží pro účely odstavce 2, sestává z částky bez daně z přidané hodnoty vyjadřující hodnotu zboží a služeb dodaných nebo poskytnutých podle článků 5 a 6 v rozsahu, ve kterém jsou zdaněny , včetně plnění osvobozených od daně . . . . Při výpočtu obratu se však nebere zřetel na prodej hmotného nebo nehmotného investičního majetku podniku.“ 34 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Obrat má představovat hodnotu plnění (bez daně) bez ohledu na skutečnost, jakým způsobem jsou tato plnění zaúčtována. Do obratu jsou zahrnovány následující položky: Úplata za uskutečněná plnění a plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně + úplaty z ných dle + úplaty z nejsou-li převodu a nájmu staveb, bytů a nebytových prostor, osvoboze§56 finančních a pojišťovacích činností osvobozených dle §54 a §55, příležitostnou nebo doplňkovou činností. Příklad: Obec má za rok příjem 100 tis. Kč z vodného a stočného a 950 tis. Kč z nájmů bytů. Splňuje podmínky obratu, musí se stát plátcem DPH. Zdanitelným plněním je však jen příjem z vodného a stočného. Do obratu se nezahrnují - úplaty z prodeje dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku - úplaty z nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem prostor a míst k parkování vozidel je-li krátkodobý 5.2 Výpočet obratu Výpočet obratu spočívá v rozboru příjmů a úplat za činnost obce, činnosti rozdělit na činnosti: 1. 2. 3. 4. výkonu působnosti veřejné zprávy (sloupec 1) – kód DPH 0 činnosti které nevstupují do základu daně (sloupec 4) – kód DPH 100 ekonomické činnosti (sloupec 2) – kód DPH 200 činnosti osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně (sloupec 3) – kód DPH 300 5. úplaty za nahodilé činnosti (sloupec 4) – kód DPH 900 Každá činnost je specifikovaná svým kódem DPH nezbytným pro výpočet obratu na počítači. Příklad (z lit. 4): Poznámka: zavedení kódů DPH (tj. čísel 0, 100, 200, 300, 900) směřuje k zavedení výpočtu obratu (vymezení jednotlivých druhů příjmů z pohledu DPH). Kód 200 je nahrazen kódy (řádky výkazu k přiznání k DPH), Máče, M. et al. : DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 35 210,215 – uskutečněná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku 220,225 – pořízení zboží u jiného členského státu 230,235 – poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě 240,245 – zasílání zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku 250,255 – pořízení nového dopravního prostředku 260,265 – dovoz zboží 270,275 – poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani. pokud jde o plátce DPH, který na základě výše uvedených kódů sestavuje „Měsíční podklad pro výkaz o DPH“. Podmínka, aby obec se nestala plátcem: Součet sloupce 2 = 0 (viz §95 odst. 10) nebo Součet sloupce 2 + sloupce 3 je menší než 1 000 000 Kč Pokud si přejeme analýzu příjmů za účelem stanovení obratu DPH, musíme kód DPH zadávat i u finančních účtů (231a 235), což dovolí sestavit následující přehled: 5.3 5.3.1 Registrace Povinná registrace k DPH z důvodu překročení obratu Viz §6 odst. 1 „Osoba povinná k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, je osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne částku 1 000 000 Kč ze nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců . . . “ Pro ÚSC (kraje, obce) nové ustanovení zákona znamená, že pokud ÚSC má v příjmech (úplatách) z ekonomických činností a z nájemného alespoň 1 mil. Kč za 12 měsíců po sobě jdoucích, stává se plátcem DPH. Nově se tedy započítává do obratu i nájem pozemků, bytů, staveb a nebytových prostor. Obrat 1 mil. Kč se začne počítat až od 1.1. 2009 (čl. II novely č. 302/2008 Sb., přechodná ustanovení, bod 5). 5.3.2 Plátci §94 odst. 1 „Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců přesáhne částku uvedenou v §6 se stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila 36 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Tabulka 2: Příklad. Rozbor příjmů (v tis.Kč) kód DPH Druh úplat – příjmy a výnosy Sloupec 1 0 Veřejná správa Třída 1 – Daňové příjmy Třída 4 – Přijaté transfery Třída 2 – Příjmy z vlastní činnosti: 2111 – příjmy z poskytování služeb a výrobků Lesy (odpa 103x) Vnitřní obchod, služby a cestovní ruch (odpa 214x) Doprava (odpa 221x) Vodní hospodářství (odpa 23xx) Kabelová televize (odpa 2419) Školství, kultura, sport, společenské akce(odpa 3xxx) Byty, nebyty, služby (odpa 36xx) Sociální služby (odpa 4xxx) Komunální služby (odpa 36xx) 2119 – ostatní příjmy z vlastní činnosti 2129 – odvody PO 2131 – příjmy z pronájmu pozemků 2132 – příjmy z pronájmu ostatních nemovitostí 2133 – příjmy z pronájmu movitých věcí – staveb 2133 – krátkodobé pronájmy movitých věcí 2141 – úroky 2210 – přijaté sankční platby 2222 – finanční vypořádání 2229 – ostatní přijaté vraty transférů 2310 – příjmy z prodeje drobného majetku 2321 – neinvestiční dary 2322 – pojistné náhrady 2324 – přijaté náhrady . . . ekonom 2324 – ostatní 2329 – ostatní a nahodilé příjmy (věcná břemena. . . ) Třída 3 – kapitálové příjmy Výnosy z hospodářské činnosti OBRAT Splněna povinnost registrace 6 000 500 Sloupec 2 200 – 299 Ekonomická činnost Sloupec 3 300 Osvobození bez nároku na odpočet Sloupec 4 100, 900 Nahodilé nebo nejsou předmětem daně 150 12 - 1 000 300 80 20 400 120 10 50 40 12 50 300 2 000 400 20 40 150 18 20 50 40 60 20 80 30 3 000 60 6 878 NE 1 050 ANO 2 912 ANO 1 192 NE Máče, M. et al. : DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 37 Tabulka 3: Příklad. Rozbor příjmů (v tis. Kč) kód DPH Druh úplat – příjmy a výnosy Sloupec 1 0 Veřejná správa Sloupec 2 200 – 299 Ekonomická činnost Sloupec 3 300 Osvobození bez nároku na odpočet Vyúčtování rozpočtových příjmů (účty 215, 216) Výnosy z hospodářské činnosti (účty 6xx) OBRAT Splněna povinnost registrace 6 878 990 2 912 Sloupec 4 100, 900 Nahodilé nebo nejsou předmětem daně 1 192 2 912 ANO 1 192 NE 60 6 878 NE 1 050 ANO stanovený obrat nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve. Nesplní-li registrační povinnost podle §95 odst. 1, stává se plátcem dnem nabytí účinnosti rozhodnutí o registraci.“ Osoba povinná k dani se stává plátcem třetího dne následujícího po měsíci, ve kterém byl obrat překročen. Pouze však za podmínky, že podá přihlášku k registraci v zákonné lhůtě nebo alespoň do data, od kterého má být plátce dle §94 odst. 1. Příklad (z lit. 2): 1. Obec překročila pro účely povinné registrace v měsíci červnu. Do 15. července podává podle §95 odst. 1 přihlášku k registraci a plátcem se stává od 1. září. 2. Kdyby v předchozím příkladu byla přihláška pro registraci podába například 28.srpna, zůstalo by zachováno zákonné datum dle §94 odst. 1 a obec by se stala plátcem také od 1. září. 5.3.3 Náhrada za neuplatnění daně při nesplnění zákonné registrační povinnosti §98 odst. 1 „Nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat podle §95 odst. 1 nebo podle §95 odst. 2 písm. a, je povinna uhradit správci daně částku ve výši 10% z celkového souhrnu úplat za zdanitelná plnění jako náhradu za daň ze zdanitelných plnění, která uskutečnila bez daně, a z hodnoty zboží, které pořídila z jiného členského státu neoprávněně bez daně. Celková částka se počítá od data, kdy se osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy se stala plátcem na základě rozhodnutí správce daně.“ 38 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Zůstává otázkou kvalifikace této náhrady z hlediska procesního. Není ani daní (není uvedeno že jde o daň) ani příslušenstvím (neboť zákon o správě daní a poplatků jí ve výčtu svých příslušenství neuvádí). Příklad(z lit. 2): 1. Obec překročila obrat pro účely povinné registrace za měsíc červen. Z nedbalosti došlo k situaci, že přihláška k registraci byla podána až dne 5. října. Správce daně zaregistruje obec nejdříve ke dni 5.října. Obec se stává plátcem od 5.října, případně od data, jež je uvedeno na osvědčení o registraci, je-li tam datum později. 2. Obec překročila povinný limit pro registraci v měsíci červnu. Nepodala přihlášku k registraci vůbec. Správce daně zjistil uvedená fakta při kontrole v březnu následujícího roku. Zaregistroval obec k DPH ex offo ke dni 10. března. Obec se stává plátcem 10. března. V obou uvedených případech však hrozí uložení náhrady za nesplnění zákonné registrační povinnosti dle §98. odst. 1. 5.3.4 Povinná registrace k DPH z jiných důvodů Povinná registrace k DPH může nastat i z jiných důvodů, než je překročení obratu.: 1. pořízení zboží z jiného členského státu nad 326 000 Kč v kalendářním roce (§94 odst. 6) 2. pořízení zboží z jiného členského státu podléhající spotřební dani bez limitu (§94 odst. 7) 3. přijetí služby osoby (uvedené v §15) registrované v jiném členském státě nebo od zahraniční osoby povinné k dani (§94 odst. 8) 4. přijetí zboží s montáží od osoby registrované v jiném členském státě nebo od zahraniční osoby povinné k dani (§94 odst. 9) Potom mluvíme o osobě identifikované resp. registrované dle §96 zákona. Identifikace je zvláštní způsob registrace, kdy osoby identifikované nemohou uplatňovat nárok na odpočet daně na vstupu, jejich registrace slouží v podstatě pouze jako nástroj k výběru daně při pořízení zboží z jiného členského státu či poskytnutí služby osobou registrovanou v jiném členském státě nebo zahraniční osobou. Dokončení v 2. dílu. Máče, M. et al. : DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 39 Kontaktní adresy: Ing. Miroslav Máče, CSc., Ph. D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] Ing. Ludmila Opekarová, Ph. D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph. D., Katedra ekonomiky a financí, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01, České Budějovice. e-mail: [email protected] MÁČE, M., OPEKAROVÁ, L., VOCHOZKA, M. DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí – 1. díl. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 25 – 39. ISSN 1802-503X. . Srovnání účtování dlouhodobého majetku organizační složky státu a účetnictví podnikatelů Marek Vochozka, Kristina Kabourková Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Příspěvek se zabývá účtováním dlouhodobého majetku v organizačních složkách státu. Organizační složka státu (dříve rozpočtová organizace) se výrazně odlišuje svým účetnictvím od jiných subjektů. Situace je dána vztahy těchto organizací se státním rozpočtem České republiky. Specifická organizace a zvláštní způsob jejího financování vyžaduje i vyhraněný přístup k samotnému účetnictví. Nejprve je vymezen statut a funkce organizační složky státu ve vztahu k národnímu hospodářství a systému poskytování veřejných statků. Další část se zabývá vztahem organizační složky státu a majetku České republiky. Ve třetí části se řeší konkrétní způsob účtování dlouhodobého majetku dle zákona o účetnictví, vyhlášky Ministerstva financí, kterou se provádí zákon o účetnictví pro organizační složky státu, příspěvkové organizace a územně samosprávné celky, a účetních standardů. V příspěvku následuje pasáž věnovaná účtování dlouhodobého majetku u podnikatelských subjektů. V závěru článek hodnotí rozdíly obou účetních systémů a předkládá určitý návod řešení disproporcí systému účetnictví organizačních složek státu. Klíčová slova: organizační složky státu, účetnictví, účetní standard, dlouhodobý majetek Úvod Česká republika se řadí mezi sociálně orientované země. V tomto směru vytvořila systém, který se zabývá jak regulací trhu, tak přerozdělováním zdrojů a především v kontextu předchozích činností poskytováním veřejných statků. Za tímto účelem vytvořila určitou infrastrukturu organizací, jež ji zastupují ve vztahu k občanovi. Jedná se především o organizační složky státu a příspěvkové organizace. A právě organizační složky státu jsou povahou své právní formy (pokud lze v jejich případě o právní formě vůbec hovořit) velmi specifiky orientovány a kon41 42 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 struovány. Organizačními složkami státu jsou především správními úřady nebo bývají fondy zřízenými na základě ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech a změně některých zákonů č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Správní úřady a též organizační složky státu jsou dvojího druhu. V prvé řadě se jedná o ústřední organizační složky státu, jež nemají zřizovatele nebo k nimž neplní jiná organizační složka státu funkci zřizovatele. Tyto organizace vznikly ve většině případů na základě zákona o zřízení ministerstev a některých ústředních orgánů státní správy. V druhém případě jde o tzv. podřízené organizační složky státu. To znamená, že existuje osoba zřizovatele nebo k nim funkci zřizovatele vykonává jiná organizační složka státu. Vzhledem k tomu, že tato právní forma nevzniká s cílem realizovat zisk, ale s cílem vykonávat státní správu, je celý systém jejich ekonomických a finančních vztahů určen specializovanými zákony, jako jsou zákon o rozpočtových pravidlech a změně některých zákonů č. 218/2000 Sb., ve znění novel, zákonem o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění novel a dalšími. Více o těchto vztazích napoví dřívější název této právní formy, tj. rozpočtová organizace. Znamená to, že má přímou vazbu na státní rozpočet (a to i v případě podřízených organizačních složek státu). Z pohledu finančních vztahů je formováno taktéž jejich účetnictví. Specifické je především účtování dotací, nákladů související se správní činností a účtování dlouhodobého majetku. Nicméně jen popis účtování těchto oblastí je velmi obsáhlý. Proto cílem tohoto přípěvku je srovnání způsobu účtování dlouhodobého majetku organizačních složek státu a podnikatelů. Vztah majetku a organizační složky státu Nejprve je vhodné vymezit vztah organizačních složek státu k majetku České republiky. Problematiku řeší zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění novel, který zároveň velmi výrazně ovlivňuje toky aktiv mezi institucemi státní správy. Zákon vymezuje pravidla (povinnosti a práva) jednotlivých státních institucí při nakládání s majetkem státu. Dílčí pasáže zákona jsou konkretizovány vyhláškami Ministerstva financí, z nichž za nejdůležitější lze považovat vyhlášku o hospodaření složek státu a státních organizací s majetkem státu č. 62/2001 Sb. Zákon v prvé řadě poskytuje právní rámec hospodaření se státním majetkem, v druhé řadě pak dává koncepční východiska pro jeho správu a pro jeho evidenci v účetnictví státních institucí. Organizační složky státu nemají k majetku vlastnický vztah. Je jim pouze přiznáváno právo s takovým majetkem hospodařit. Zákon o majetku vymezuje tři základní skupiny osob ve vztahu k majetku České republiky. Především vymezuje organizační složky státu (s právem hospodařit s majetkem státu), ostatní státní instituce, včetně státních příspěvkových organizací, (s právem hospodařit s majetkem státu) a ostatní. Organizační složky státu se dále člení dle pravomocí na Ministerstvo financí (samostatně Vochozka, M., Kabourková, M.: Účtování dlouhodobého majetku 43 vyděluje ještě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), ústřední organizační složky státu a podřízené organizační složky státu. Ministerstvo financí vytváří koncepční rámce a schvaluje nejdůležitější převody majetku (především na ostatní, nestátní, organizace) a věcná břemena. Ke zřízení věcného břemene musí mít jakákoliv státní instituce souhlas Ministerstva financí České republiky, pokud se nejedná o věcné břemeno přístupu k nemovitosti nebo na položení inženýrských sítí přes pozemek státu. Ústřední organizační složky státu řídí převody majetku v rámci svého resortu (jedná se především o ministerstva). Odsouhlasují převody práva hospodaření s majetkem České republiky mezi jednotlivými resorty. Podřízené organizační složky státu spravují svěřený majetek. Bez souhlasu nadřízených organizačních složek státu mohou převádět majetek na jiné státní instituce v rámci jednoho resortu. V případě některých resortů však ministerstvo považuje svůj souhlas s převodem majetku státu mezi jím zřizovanými institucemi za nezbytný. Ostatní státní instituce mají právo hospodařit s majetkem státu, nicméně jejich pozice by se dala považovat za druhořadou. Otázka převodů práva hospodaření na jiné organizace se mnoho neliší od podřízených organizačních složek státu. Avšak nabývání práva hospodaření je odlišná – nemůže nabýt jiný majetek, než ten, o nějž nestojí žádná organizační složka státu. Státní instituce může na základě zákona o majetku vyřadit majetek ze své evidence na základě těchto skutečností: 1. Majetek je ve stavu, kdy náklady na jeho opravu přesáhnou jeho potenciální užitnou hodnotu. 2. Státní instituce není schopna financovat údržbu a provoz takového majetku. 3. Státní instituce nepotřebují majetek k zabezpečení plnění funkcí státu nebo jiných úkolů, tj. k zabezpečení své činnosti (například k výkonu státní správy). 4. O majetek přestal být veřejný zájem. V takových případech se organizace rozhoduje, zda majetek přenechává do užívání jiné organizaci nebo zda zruší své právo hospodaření. Pokud se rozhodne jej přenechat do užívání, má dvě základní možnosti: 1. Majetek přenechává k bezúplatnému užívání jiné organizační složce státu (organizační složky státu nemají vůči sobě v návaznosti na platné znění zákona peněžní plnění při úhradě například nájemné povinnost peněžního plnění) nebo jiné státní instituce působící v přesně definované oblasti (zajišťují výkon státní správy v přenesené působnosti, jsou činné v oblasti humanitární a sociální pomoci, pracující v oblasti integrovaného záchranného systému a tak dále). 2. Majetek přenechávají do nájmu buďto státním institucím, které nejsou organizačními složkami státu, nebo ostatním osobám (fyzickým, právnickým) za cenu v místě obvyklou (například stanovenou cenovými mapami 44 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 zveřejněnými v Cenovém věstníku vydávaným Ministerstvem financím). Pro vysvětlení dodávám, že symbolické nájemné (například 1 Kč) je v rozporu s ustanovením zákona. Státní instituce má právo přenechat majetek buď k bezúplatnému užívání, nebo formou pronájmu za tržní cenu. Státní instituce musí na základě zákona v případě nabídky užívání oslovit nejprve organizační složky státu, poté ostatní státní instituce a až nakonec ostatní osoby. V této fázi vstupuje do procesu Vládní dislokační komise (případně krajská dislokační komise), která má za úkol pomoci optimalizovat využití státního majetku (zejména nemovitého). Její úloha spočívá především v zajištění nabídkové povinnosti vůči organizačním složkám státu. Pokud organizační složka státu ruší své právo hospodaření, postupuje obdobně jako v případě přenechání do užívání. Osloví nejprve jiné organizační složky státu (v tomto případě může být peněžité plnění i mezi organizačními složkami státu), poté ostatní státní instituce a nakonec ostatní osoby (v tomto případě vždy za tržní hodnotu). Jak již bylo uvedeno výše, zákon dává i jednoznačné koncepční odpovědi k evidenci majetku. Organizace má k majetku pouze právo hospodaření, nikoliv vlastnické. Přesto se o něm účtuje na majetkových účtech a vstupuje tak do rozvahy. Paragraf 14 odstavec 1 stanoví: Majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností; jiným způsobem lze majetek použít nebo s ním naložit pouze za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem anebo tímto zákonem. Organizační složka si počíná tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Díky tomuto ustanovení zákona organizační složky státu neodepisují dlouhodobý majetek státu. Situace vznikla pravděpodobně tak, že veškeré odpisy by musely být (z hlediska logiky financování činnosti organizačních složek státu a z pohledu analogie v podobě státních příspěvkových organizací) podloženy peněžním fondem, nebo fondy (u státní příspěvkové organizace se nazývá fondem reprodukce dlouhodobého majetku). Účtování o dlouhodobém majetku OSS Účtováním o dlouhodobém nehmotném a hmotném majetku se zabývá účetní standard číslo 512. Cílem tohoto standardu je stanovit postupy účtování dlouhodobého nehmotného majetku a dlouhodobého hmotného majetku za účelem docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami v položkách: • Software, Drobný dlouhodobý nehmotný majetek, • Ostatní dlouhodobý nehmotný majetek, • Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek, • Poskytnuté zálohy na dlouhodobý nehmotný majetek (poskytování záloh na dlouhodobý majetek upravuje zákon o rozpočtových pravidlech č. 218/2000 Sb., ve znění novel, a zákon o majetku České republiky a vystupování v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění novel, případně Vochozka, M., Kabourková, M.: Účtování dlouhodobého majetku • • • • • • • • 45 blíže upřesní Rozhodnutí o registraci akce v ISPROFIN nebo Rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování akce vydávané v případě hygienických stanic zřizovatelem – Ministerstvem zdravotnictví), Pozemky, Umělecká díla a předměty, Stavby, Samostatné movité věci a soubory movitých věcí, Drobný dlouhodobý hmotný majetek, Ostatní dlouhodobý hmotný majetek, Nedokončený dlouhodobý hmotný majetek, Poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek (poskytování záloh na dlouhodobý majetek upravuje zákon o rozpočtových pravidlech č. 218/2000 Sb., ve znění novel, a zákon o majetku České republiky a vystupování v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění novel, případně blíže upřesní Rozhodnutí o účasti registraci akce v ISPROFIN nebo Rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování akce vydávané správcem programu reprodukce majetku, tj. ministerstvem). Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek se oceňuje v souladu s § 25 zákona a § 26 vyhlášky č. 505/2002 Sb.: 1. Pořizovací cenou. 2. Reprodukční pořizovací cenou: (a) dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek nabytý darováním, (b) dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek vytvořený vlastní činností, pokud je reprodukční pořizovací cena nižší než vlastní náklady (v případě hygienických stanic se jedná o minimum případů – např. o výpočetní techniku, vlastní software), (c) dlouhodobý nehmotný a hmotný nově zjištěný a v účetnictví dosud nezachycený (například inventarizační přebytek). 3. Vlastními náklady. Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek organizační složky státu, které neprovozují hospodářskou činnost, neodpisují. Ty, které provozují hospodářskou činnost, odepisují pouze majetek, vztahující s k výkonu hospodářské činnosti. Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek se pořizuje zejména koupí, vytvořením vlastní činností, nabytím práv k výsledkům duševní tvořivé činnosti, bezúplatným nabytím (darováním), převodem podle zvláštních právních předpisů. Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek a jeho technické zhodnocení se pořizuje z finančních prostředků určených pro dlouhodobý majetek podle zvláštních právních předpisů (zákon o rozpočtových pravidlech č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon o majetku České republiky a vystupování v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění novel a další). 46 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Náklady na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku se účtují na vrub syntetického účtu 041 – Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek, jde-li o dlouhodobý nehmotný majetek a ve prospěch příslušného syntetického účtu účtové skupiny 01. Náklady na pořízení dlouhodobého hmotného majetku se účtují na vrub syntetického účtu 042 – Nedokončený dlouhodobý hmotný majetek, jde-li o dlouhodobý hmotný majetek a ve prospěch příslušného syntetického účtu účtové skupiny 02. Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek vytvořený vlastní činností se vyúčtuje na vrub syntetického účtu 041 – Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek nebo na vrub syntetického účtu 042 – Nedokončený dlouhodobý hmotný majetek a ve prospěch účtu 201 – Financování výdajů organizačních složek státu. Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek nabytý bezúplatně (darováním) organizační složky státu na vrub příslušných syntetických účtů účtové skupiny 04 a ve prospěch účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku. Dlouhodobý nehmotný majetek, u kterého nevznikají výdaje spojené s jeho pořízením, a který se ihned uvádí do užívání, je možno účtovat přímo na příslušné účty účtové skupiny 01 – Dlouhodobý nehmotný majetek. Dlouhodobý hmotný majetek, u kterého nevznikají výdaje spojené s jeho pořízením a který se ihned uvádí do užívání, je možno účtovat přímo na příslušné účty účtové skupiny 02 nebo 03. Poskytnuté zálohy na dlouhodobý nehmotný majetek se účtují na vrub účtu 051 – Poskytnuté zálohy na dlouhodobý nehmotný majetek. Poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek se účtují na vrub účtu 052 – Poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek. Drobný dlouhodobý nehmotný majetek se při pořízení vyúčtuje na vrub účtu 018 – Drobný dlouhodobý nehmotný majetek a ve prospěch účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku. Pořizovací cena drobného dlouhodobého nehmotného majetku se hradí vždy jako provozní výdaj a účtuje se na vrub účtu 420 – Služby. Drobný dlouhodobý hmotný majetek se vyúčtuje na vrub účtu 028 – Drobný dlouhodobý hmotný majetek a ve prospěch účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku. Pořizovací cena drobného dlouhodobého hmotného majetku se hradí vždy jako provozní výdaj na vrub provozních rozpočtových prostředků, tj. na vrub účtu 410 – Materiální náklady. Dlouhodobý majetek se vyřazuje zejména prodejem, likvidací, bezúplatným převodem (darováním), převodem podle zvláštních právních předpisů a v důsledku škody nebo manka. Při částečné likvidaci jednotlivého dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku trvalým vyřazením věci, aniž by se majetek znehodnotil nebo ztratil způsobilost užívání, a vyřazená věc byla součástí ocenění majetku a po vyřazení má povahu samostatné movité věci, ocenění majetku se sníží o pořizovací cenu vyřazené věci. Je-li účetní jednotka povinna bezúplatně převést dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek podle platných právních předpisů o hospodaření se státním Vochozka, M., Kabourková, M.: Účtování dlouhodobého majetku 47 majetkem, organizační složka státu jednorázově odepíše pořizovací cenu na vrub účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku a ve prospěch příslušného majetkového účtu. Organizační složka státu veškeré úbytky dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku z používání vyúčtuje v pořizovací ceně na vrub účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku. Pořízení dlouhodobého nehmotného majetku a pořízení dlouhodobého hmotného majetku, které je trvale zastaveno a vlastníkem v něm nebude pokračováno, jakož i dodávky prací, které v průběhu pořízení dlouhodobého majetku se staly neupotřebitelné v důsledku následně vydaných právních předpisů, se odepíší 410 – Materiální náklady. V případě organizačních složek státu však v praxi platí základní kontrolní okruh: zůstatek účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku se rovná součtu hodnot dlouhodobého nehmotného, hmotného a finančního majetku. Organizační složky státu se tak k dlouhodobému majetku staví, jako by jej dostávali darem. V praxi tato skutečnost zjednodušuje účtování a přehlednost jak samotného dlouhodobého majetku, tak zdrojů jeho krytí. Je tedy na jedné straně otázkou uplatňování účetních standardů v tomto bodě, na straně druhé pak účelnost samotných účetních standardů. Přitom je nutné přiznat, že legislativní prostředí se v České republice mění poměrně rychle a účetní standardy nejsou na drobné změny zákona (například zákona o majetku ČR či jeho prováděcí předpisy)schopny reagovat. Účtování o dlouhodobém nehmotném a hmotném majetku u podnikatelů Při účtování u podnikatelů se vychází ze směrné účtové osnovy, která je součástí vyhlášky č. 500/2002 Sb. jako její příloha č. 4. Touto vyhláškou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví ve znění vyhlášky č. 472/2003 Sb. A vyhlášky č. 397/2005 Sb. Dlouhodobým hmotným majetkem se rozumí bez ohledu na ocenění a dobu použitelnosti nemovitosti, byty a nebytové prostory, otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť, technické rekultivace, umělecká díla, která nejsou součástí stavby, sbírky a movité kulturní památky, předměty z drahých kovů, ložiska nerostů, samostatné movité věci a soubory movitých věcí, pěstitelské celky trvalých porostů, plemenná zvířata, koně tažní, dostihoví, sportovní, osli, muli a mezci, technické zhodnocení, nedokončený dlouhodobý majetek a poskytnuté zálohy na pořízení dlouhodobého hmotného majetku. U samostatných movitých věcí a souboru movitých věcí a u technického zhodnocení je nezbytné při úvaze o jejich zařazení a účtování vzít v úvahu jejich pořizovací cenu (v současné době dle zákona o dani z příjmů – zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů v pozdějších novelách – je to nad Kč 40 000,-), doba použitelnosti musí být vyšší než jeden rok a je nezbytné, aby tento majetek vykonával samostatnou funkci. 48 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Za dlouhodobý majetek nehmotný se považují zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva, jejichž vstupní cena je vyšší než Kč 60 000,- (viz zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů v pozdějších novelách/ a doba použitelnosti je delší jednoho roku. Dále sem bez ohledu na ocenění patří povolenky na emise a preferenční limity, patří sem též goodwill. Za dlouhodobý majetek nehmotný se považuje též technické zhodnocení nehmotného majetku od částky Kč 40 000. Technickým zhodnocením se rozumí rekonstrukce a modernizace, nástavby, přístavby a stavební úpravy majetku. Výsledkem rekonstrukce je změna účelu či technických parametrů, modernizací rozumíme rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti příslušného majetku. Majetek dlouhodobý hmotný i nehmotný se oceňuje pořizovací cenou, do níž se zahrnuje cena pořízení, tj. cena, za níž byl majetek pořízen a náklady s pořízením související (doprava vlastní i cizí, clo, u neplátců DPH i daň z přidané hodnoty apod.). Majetek, který byl pořízen ve vlastní režii, se oceňuje vlastními náklady. U majetku, který byl získán jako dar, inventarizační přebytek či jako vklad, se používá reprodukční pořizovací cena, což je cena, za kterou by byl tento majetek zakoupen. V tomto případě je vhodné, aby reprodukční pořizovací cenu stanovil soudní odhadce, neboť jinak hrozí nebezpečí, že finanční úřad cenu neuzná pro stanovení výše odpisů. Dlouhodobý majetek hmotný i nehmotný se odepisuje. Odpisy vyjadřují snížení hodnoty tohoto majetku, ke kterému dochází v důsledku opotřebení fyzického a morálního. Výjimkou, kdy naopak spíše dochází ke zvýšení hodnoty majetku, jsou umělecká díla, která nejsou součástí stavby, sbírky, movité kulturní památky, nedokončený dlouhodobý majetek a nedokončené technické zhodnocení, pozemky, povolenky na emise a preferenční limity. Tento majetek se tedy neodepisuje. Odpisování znamená, že se postupně hodnota příslušného majetku přenáší do produktů podniku. Prakticky tedy se postupně pořizovací cena přenáší do nákladů podniku, čímž se ovlivňuje jeho hospodářský výsledek. Podnik by měl mít zpracovaný odpisový plán, v němž zohlední skutečné využití příslušného majetku. Postup při zpracování odpisového plánu by měl být popsán ve vnitropodnikové směrnici. Odpisy takto vypočtené se nazývají účetními odpisy. Pro účely zpracování daňového přiznání je však třeba vycházet ze zákona o dani z příjmů, kde je závazně stanovena minimální doba odpisování a odpisové sazby. Rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy vznikne patrně u větších podniků, u nichž je povinnost podrobit účetnictví auditu. U menších podniků, které auditu nepodléhají, je praktické odpisy sjednotit, prohlásit odpisy účetní rovné daňovým a sestavit odpisový plán dle zákona o dani z příjmů. Součet odpisů jsou oprávky. Majetek lze odepsat maximálně do pořizovací ceny nebo do zvýšené pořizovací ceny. Zvýšená pořizovací cena vznikne v důsledku technického zhodnocení majetku. Odpisy se dále dělí na rovnoměrné a zrychlené. Podnikatel si může zvolit sám způsob odepisování, ale později již své rozhodnutí nemůže změnit. Při obou Vochozka, M., Kabourková, M.: Účtování dlouhodobého majetku 49 způsobech odepisování se příslušný předmět odepisuje stejný počet let, rozdíl je pouze ve výši částek odpisů v jednotlivých letech. Dle mého názoru je však toto rozdělení zbytečné, neboť podnikatel dopředu nemůže vědět, jak se bude v budoucnu vyvíjet hospodaření firmy a tím i jeho zisk. Dále sám nemůže ovlivnit daňové zákony. Odpisy u podnikatelů se účtují jako daňový náklad., čímž ovlivňují hospodářský výsledek. Je to výraz zájmu státu, aby podnikatelé investovali do nového vybavení svých podniků, nakupovali nová zařízení, nové technologie. V důsledku odpisování podnikatel vlastně šetří peníze na nákup nového dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, neboť si legálně snižuje základ daně z příjmu. Odpisy zároveň umožní dát správný obraz o skutečném stavu majetku. Více či zcela odepsaný majetek již svou hodnotu odevzdal do produktů a patrně již nebude stačit na vybavení nové generace. Zde je třeba zvažovat, zda je výhodnější zakoupit modernější vybavení či investovat do zhodnocení stávajícího majetku. Zhodnocení rozdílů účetní evidence OSS a podnikatelů Účtování dlouhodobého majetku v případě organizačních složek státu se od podnikatelské účetní evidence tedy liší především ve dvou zásadních bodech. Prvním z nich je používání fondu dlouhodobého majetku jako víceméně jediného zdroje krytí dlouhodobého majetku. Fond dlouhodobého majetku určuje v praxi výši samotného dlouhodobého majetku. Představuje jeho jednotný původ, a snad i skutečnost, že k němu nemá organizační složka státu vlastnické právo, bez ohledu na způsob jeho pořízení. Fond tak umožňuje nejen aplikovat zjednodušenou strukturu zdrojů krytí majetku ale především efektivnější kontrolu samotné účetní evidence dlouhodobého majetku. V druhém případě se jedná o neodepisování dlouhodobého majetku a tudíž jeho nezobrazování v ceně, která by respektovala opotřebení majetku. Tento závěr má značně významnější hodnotu a následky ve vztahu k uplatňování nejzákladnějšího principu účetnictví, tj. reálného zobrazení skutečnosti o hospodaření organizace. Cílem zrušení korekce ceny je, jak bylo uvedeno výše, snaha dodržet ustanovení zákona o majetku, tj. zamezit znehodnocování majetku České republiky (alespoň v účetní evidenci), při eliminaci výdajů na jeho reprodukci. Celá situace má za následek nejen neznalost hodnoty majetku státu, ale i zkreslování výdajů o investicích do státního majetku (protože on se neopravuje, ale rekonstruuje a státní prostředky tak nejsou použity na provozní výdaje ale na investiční) a především zabraňuje stanovení přímých výdajů na jednotku výkonu státní správy. Závěr V závěru nezbývá, než se zamyslet nad možným řešením nedostatků. Lze je řešit buďto výjimkami nebo systémově. Z pohledu systému se jako možnost jeví: 50 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 1. Přechod z akruálního účetnictví na kamerální. Kamerální účetnictví sleduje pouze výdaje a příjmy plynoucí z výkonu státní správy. To znamená, že neodděluje náklady a výdaje a výnosy a příjmy. To znamená, že se svým pojetím blíží spíše rozpočtu a sledování plnění rozpočtu. Agendu majetku je nutné vést odděleně. Nicméně nedošlo by tak ke snížení jeho účetní hodnoty, protože by majetek nebyl předmětem účetní evidence. 2. Změnit ustanovení § 14 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích č. 219/2000 S., ve znění novel. V takovém případě by musel být odpis nutně podložen peněžním tokem nebo peněžním fondem (jako v případě příspěvkové organizace fondem reprodukce investičního majetku). 3. Účtovat o majetku státu jako o cizím majetku v podrozvahové evidenci a správu majetku přenechat vyšší autoritě (například Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových), která by problematiku řešila na centrální úrovni. Každá z výše uvedených variant má své výhody a svá úskalí. Ideální situace by byla navozena aplikací druhého opatření. Byl by naplněn základní princip účetnictví, tj. zásada reálného zobrazení skutečnosti, stát (a jednotlivé organizační složky státu) by byl nucen racionalizovat používání majetku a zbavit se majetkových struktur, které ho zatěžují (jak po stránce správy, tak po stránce finanční). Reference [1] Vyhláška Ministerstva financí č. 500/2002 Sb., k provedení zákona č. 563/1991, Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. [2] Vyhláška Ministerstva financí č. 505/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/ 1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, státními fondy a organizačními složkami státu. [3] Vyhláška Ministerstva financí o hospodaření složek státu a státních organizací s majetkem státu č. 62/2001 Sb. [4] Zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. [5] Zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. [6] Zákon o rozpočtových pravidlech a změně některých zákonů č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vochozka, M., Kabourková, M.: Účtování dlouhodobého majetku 51 Comparison of long-term assets accounting of budget organizations and entrepreneurs The contribution concentrates on accounting of long-term assets from the point of view of a special organization - budget organization. It has direct relation to national budget of the Czech Republic. Special organization and special way of its financing requires its own way of accounting. Firstly status and functions of budget organizations in connection to national economy and system of public goods provision are defined. Further part is interested in relation between budget organization and property of the Czech Republic. The third part solves way of long-term assets accounting according to the rule of accounting, decree No. 505/2002 Coll. and accounting standards. Further follows a part that pays attention to long-term assets accounting of entrepreneurs. The conclusion values differences of both the accounting systems and offers a certain possibility how solve it in the case of budget organizations. Keywords: budget organizations, accounting, accounting standards, long-term assets Kontaktní adresy: Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Kristina Kabourková, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] VOCHOZKA, M., KABOURKOVÁ, K. Srovnání účtování dlouhodobého majetku organizační složky státu a účetnictví podnikatelů. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 41 – 51. ISSN 1802-503X. . Obsahová analýza marketingové komunikace krajské hygienické stanice Marek Vochozka Vysoká škola technická a ekonomická Českých Budějovicích Abstrakt Příspěvek se zabývá teorií marketingu, marketingovou komunikací a marketingovým mixem v neziskových organizacích. Jako příklad byly vybrány krajské hygienické stanice. Tyto organizace jsou správními úřady v oblasti ochrany veřejného zdraví. Byly založeny zákonem v roce 2003. Funkci zřizovatele vůči nim plní Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Praktická část textu analyzuje formy komunikace užívané krajskými hygienickými stanicemi. Jsou jimi písemné, verbální a elektronické způsoby komunikace. V textu jsou popsány možnosti jejich použití, smysl jejich použití, frekvence jejich použití a jejich výsledky. Správní úřady jsou ze zákona velmi limitovány. Komunikace je však jednou z oblastí, které mohou být aktivně ovlivňovány managementem krajské hygienické stanice. S komunikací úzce souvisí skutečnost, že dobré jméno správního úřadu je jistě velmi důležitou součástí jejich existence. A dobrá komunikační strategie vůči všem zájmovým skupinám je způsob, jak toho dosáhnout. Klíčová slova: marketing, komunikace, plán, potřeby, veřejný Statut a právní postavení KHS Krajské hygienické stanice (dále jen KHS) vznikly 1. 1. 2003 na základě § 82 zákona o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb., ve znění novel. Organizace vznikly z okresních hygienických stanic a krajské hygienické stanice působících v daném kraji. Hlavní myšlenkou restrukturalizace hygienické služby v České republice bylo oddělení správní činnosti od činnosti komerční. KHS převzala na základě ustanovení výše citovaného zákona veškerou správní činnost hygienické služby, komerční aktivity pak přešly na zdravotní ústavy – organizace, jež vznikly na základě výše uvedeného zákona a jejichž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR. KHS jako správní úřad má za úkol vykonávat státní dozor nad dodržováním zákazů a plnit další povinnosti vymezené zákonem o ochraně veřejného zdraví, případně další legislativou. KHS v souladu s působností danou zákonem a zvláštními předpisy, které upravují působnost orgánů ochrany veřejného zdraví: 53 54 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 1. vydává rozhodnutí, povolení, osvědčení a plní další úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví, 2. vykonává státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plní dalších povinností stanovených tímto zákonem a zvláštními právními předpisy k ochraně veřejného zdraví, 3. vykonává státní zdravotní dozor nad ochranou zdraví při práci, 4. provádí ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání, 5. plní úkoly dotčeného správního úřadu podle zákona, 6. v případech stanovených zákonem zřizuje komise, 7. projednává správní delikty podle zákona a zvláštních právních předpisů k ochraně veřejného zdraví, 8. projednává přestupky podle zákona o přestupcích, 9. nařizuje, organizuje, řídí a popřípadě i provádí opatření k předcházení vzniku a zamezení šíření infekčních onemocnění a v tomto rozsahu též usměrňuje činnosti zdravotnických zařízení a provádí jejich kontrolu, 10. nařizuje mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku a opatření k ochraně zdraví fyzických osob při výskytu zdravotně závadných výrobků a vod, živelních pohromách a jiných mimořádných událostech, pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví, a rozhoduje o jejich ukončení, 11. stanovuje mimořádná opatření a opatření podle předchozího bodu a nařizuje velkoplošné speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace pro správní obvod KHS nebo jeho části právním předpisem (nařízením) krajské hygienické stanice, 12. provádí hodnocení a řízení zdravotních rizik z hlediska prevence negativního ovlivnění zdravotního stavu obyvatelstva, 13. spolupracuje na monitorování vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního prostředí a životních a pracovních podmínek, 14. kontroluje a řídí místní programy ochrany a podpory veřejného zdraví, 15. spolupracuje se správními úřady a s orgány obcí a kraje při tvorbě zdravotní politiky příslušného regionu, 16. spolupracuje na úkolech integrovaného záchranného systému, 17. provozuje informační systému, který nakládá s informacemi o zdraví fyzických osob v souvislosti s předcházením vzniku a šíření infekčních onemocnění, ohrožení nemocí z povolání a jiných poškození zdraví z práce, o expozici fyzických osob škodlivinám v pracovním a životním prostředí a o epidemiologii drogových závislostí, 18. dále plní další úkoly vyplývající z řídící a kontrolní činnosti Ministerstva zdravotnictví. Vochozka, M.: Marketingová komunikace krajské hygienické stanice 55 Marketing neziskových organizací Kotler s Armstrongem [2] definovali marketing jako ‘společenský a manažerský proces, jehož prostřednictvím uspokojují jednotlivci i skupiny své potřeby a přání v procesu výroby a směny výrobků či jiných hodnot’. Pro další text je nutné rozebrat tuto definici z pohledu neziskového sektoru a státní správy tak, aby bylo možné pochopit, proč orgány státní správy využívají a musí využívat marketingu, aby naplnili smysl své existence. Základním pojmem definice je potřeba. Potřebu charakterizujme jako stav pociťovaného nedostatku. Potřebu občana, veřejnosti, musíme chápat jako základní myšlenku vzniku a fungování každého správního orgánu. Jedná se o výsledek společenského a historického vývoje. Pokud se vrátíme zpět do historie, musíme začít u teorie Adama Smithe o neviditelné ruce trhu (Bohatství národů). Teorie v podstatě hlásala, že veškeré problémy se vyřeší samy a to především prostřednictvím sledování osobních cílů každého jednotlivce, jež působí na trhu. Poté však ekonomové objevili problémy, statky a služby, jež nedokáže trh řešit či produkovat, případně, které trh oželí a globálně se s nimi lidstvo musí vyrovnat. Jedná se tak zvané externality. Proto snad každá vláda na celém světě sahá k větší či menší korekci trhu a řeší externality vzniklé jako vedlejší produkty trhu. Způsobů, jak externality řešit je mnoho, jedná se legislativu, ovlivňování, prevenci, dotace a další. Výkonnými orgány každé vlády se stávají správní úřady, jež řeší externality svého oboru na určeném geografickém území. KHS jako správní orgán ochrany veřejného zdraví reguluje trh ve vztahu k ochraně veřejného za pomoci nástrojů, jež byly popsány výše. Stát potřebuje KHS, aby chránila obyvatele před výkyvy trhu, kde vše je řešeno výší kapitálu a základní myšlenkou a cílem podnikání je tvorba zisku. KHS hájí zájmy jak každého jednotlivce, tak státu jako společenství osob, jež vystupuje jako jediný celek. Dalším pojmem, který se v definici objevuje, je touha nebo přání. Jedná se o formu, v jaké má být konkrétní potřeba uspokojena. Touhy a přání vyplývají z kulturního vývoje společnosti, vývoje jedince a jeho charakterových rysů. Touhu a přání lze v případě KHS pochopit jako způsob jejího vzniku (na základě zákona o ochraně veřejného zdraví), jejího organizačního členění (hygiena páce, hygiena výživy a předmětů běžného užívání, hygiena obecná a komunální, hygiena dětí a dorostu, sledování zdravotního stavu a podpora zdraví), jejího postavení v rámci hygienické služby (organizace s krajskou působností, jež je správním orgánem), jejím sídlem a další. Samozřejmě, že je nutno brát v úvahu závazky vůči Evropské unii. Zákonodárci striktně oddělili správní agendu od komerčních aktivit, což vychází z aquis communotaire. Ale i vstup České republiky do EU byl výsledkem vůle obyvatel ČR. Tudíž můžeme tvrdit, že forma, v jaké existuje KHS, je dána vůlí občana. Pokud by mělo dojít ke změně, bude tak díky voleným zástupcům občanů. Samostatným aspektem definice je poptávka. V případě KHS nemůžeme však chápat poptávku jakou přání (nebo požadavky) podložené kupní silou v pravém smyslu slova. Fungování a existenci KHS platí Česká republika, občané, solidárně prostřednictvím odvodů daní a poplatků. Nárok na služby KHS má každý 56 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 občan, každý podnikatelský subjekt se sídlem v ČR . . . Přitom musíme vyzdvihnout, že se jedná o službu úřadu a jeho zaměstnanců veřejnosti. Poptávka vzniká společně se vznikem potřeby regulace trhu v oblasti ochrany veřejného zdraví. Dalším pojmem, jenž se v definici nachází, je slovo produkt. V případě KHS jsou produktem služby. Jedná se o služby veřejnosti v souladu s působností organizace dle výše popsaných pravidel. Tudíž i vydání záporného stanoviska či negativního rozhodnutí musíme chápat jako ochranu veřejnosti, veřejného zdraví, před zájmy jednotlivců. Z textu je tedy na první pohled patrné, že marketing neziskových organizací je velice odlišný od marketingu podnikatelů. Avšak dle předchozího, velice krátkého, rozboru definice marketingu ve vztahu ke správnímu orgánu v oblasti ochrany veřejného zdraví musíme konstatovat, že dlouhodobá orientace na adresáta služeb úřadu, zákazníka, občana, je nemyslitelnou součástí existence úřadu v 21. století. KHS se samozřejmě neprofiluje pouze odlišnou filozofií praktikovaného marketingového přístupu, ale také cíli organizace (myšleno neziskové organizace – správního úřadu): 1. Hlavním cílem správního úřadu není tvorba zisku, ale především služba obyvatelstvu. Službu chápeme především ve vytvoření kvalitních dlouhodobých vztahů veřejnosti a KHS. Dlouhodobé vztahy musí organizace vytvářet především ve směru k občanům České republiky. Nelze však zapomínat na další orgány státní správy a na vliv na zákonodárnou moc. Pokud vyjdeme ze základní teze, že vznik úřadu je výsledkem historického a společenského vývoje a vůlí voliče, občana, musí úřad tomu samému občanovi (jenž ho platí prostřednictvím daní a odvodů) nabídnout adekvátní efekt. Ten lze zajistit pouze prostřednictvím výzkumu veřejného mínění (výzkumu trhu) a nabídkou služeb k uspokojení potřeb občana v oblasti ochrany veřejného zdraví. Již výzkum trhu můžeme považovat za způsob komunikace s občany, avšak ne jediný. Poté musí navázat další kroky k uspokojení občanových potřeb. Jedná se především o změny administrativy v rámci současné legislativy a o lobbing ve směru k zákonodárcům a ovlivňování vzniku nových právních předpisů a novelizaci těch stávajících. 2. Neméně důležitým cílem organizace je ovlivňování veřejného mínění. Tímto způsobem organizace též zajišťuje potřebu veřejnosti, tj. aby organizace existovala. 3. Tvorba kvalitních produktů a termíny, případně způsoby jejich předávání veřejnosti je stanovena zákonem. Ve vztahu k zákazníkovi se jedná o splnění potřeb veřejnosti. Organizace však řeší formu, tudíž musí vyjít veřejnosti vstříc v plnění jejich přání, jež se týkají způsobů a zrychleného předávání rozhodnutí, stanovisek a dalších písemností. To znamená, že ve vztahu k produktu neřeší organizace tvorbu ceny, ale především jeho distribuci. 4. Další cílem, jenž lze vyzdvihnout mimo kvalitních dlouhodobých vztahů, je vytvoření standardních komunikačních kanálů a toků. Vyzdvihuji je proto, Vochozka, M.: Marketingová komunikace krajské hygienické stanice 57 že orgán státní správy musí efektivně oslovit každý segment občanů, i když s ním nemá dlouhodobé vztahy, nebo žádné přímé vztahy. Marketingová komunikace Definice marketingové komunikace Naftová [2] píše, že ‘Základním cílem komunikace je informování, přesvědčování a ovlivňování rozhodovacích procesů zákazníků.’ Pro dosažení požadovaného efektu je nutné, aby organizace chápala komunikaci jako integrované řešení různých úrovní komunikace v následující podobě [1]: 1. Jednotná komunikace zaměřená na budování a posilování image. Image vytváří organizace prostřednictvím svých produktů, způsobu komunikace organizace, hodnocení činnosti organizace veřejností, v případě KHS je ovlivněn legislativním rámcem činnosti organizace a distribučními kanály a dalšími aspekty. 2. Optimalizace ve výběru vhodných komunikačních nástrojů. Organizace musí pro dosažení optimálního efektu stanovit jednotnou organizační strategii komunikačního mixu. Jedině tímto způsobem lze dlouhodobě ovlivňovat makrookolí i mikrookolí organizace bez jakýchkoliv komunikačních indiferencí. Veřejnost je schopna rozlišit organizace dle způsobu její komunikace a hlavně na základě formulace jasných myšlenek. 3. Komunikace s cílovými a zájmovými skupinami organizace představuje další úroveň komunikace organizace s okolím. V případě KHS se jedná v podstatě o celou společnost. Avšak segmentace cílových skupin je nedílnou součástí stanovení komunikačních nástrojů na jejich, ovlivňování, přesvědčování a informování v souladu s vytvářením kvalitního image. Samozřejmostí pro KHS a všechny organizace je uplatňování všech tří úrovní komunikace v rámci stanoveného komunikačního mixu. Jakmile dochází k separaci jednotlivých úrovní, případně neprovádění některé z úrovní komunikace dochází k rapidnímu poklesu inkasovaného efektu. Lze konstatovat, že zapojením všech tří úrovní znamená znásobení výsledků, nejen jejich pouhý součet. Komunikační proces Jak osobní, tak neosobní forma komunikace se skládá z určitých základních fází, které jsou pro obě formy společné (obr. 1). Na základě obrázku si rozeberme základní prvky a vlivy uvedené ve schématu komunikace: 1. Odesílatel – jedná se o odesílatele sdělení. V našem případě se jedná o krajskou hygienickou stanici. KHS je právnickou osobou – organizační složkou státu. Tudíž jako odesílatele můžeme chápat také každého zaměstnance, jenž oficiálně nebo i neoficiálně za organizaci jedná. 58 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 SdČlení kódování Odesílatel Média dekódování PĜíjemce Šumy Indiference ZpČtná vazba Odezva Obrázek 1: Prvky marketingové komunikace. Zdroj: Hesková [1] 2. Šumy, interference – vzhledem k tomu, že psychologické rysy a kvalitativní schopnosti každého pracovníka, stejně tak jako i prostředí, ve kterém vyrostl, jsou jiné, se může stát, že bez stanovení jednotné strategie komunikace, by sdělení, jejichž autorem je KHS, mohla být zmatečná a možná i odporující si. Proto KHS musí pro své zaměstnance stanovit jednotné zásady formálního vystupování, komunikační nástroje a standardy komunikace. Zásadní však je, jaké limity nastavit a do jakých podrobností zajít. Pomocí strategie lze eliminovat negativní vliv méně kvalitních pracovníků při současném omezení samostatné aktivity některých kvalitnějších pracovníků. Avšak státní úřad by měl dle mého názoru, zvláště v atmosféře zděděné po minulém režimu, stanovit detailní komunikační strategii. 3. Kódování – představuje převod myšlenky, cílů sdělení, do symbolů, jež jsou srozumitelné příjemci. 4. Sdělení – skládá se ze souboru symbolů určitého významu, který má být předán příjemci. Symboly mohou být představování písmeny, slovy v psané komunikaci, zvuky, obrazy, fotografiemi v multimediální komunikaci a tak dále. Výběr symbolů záleží na zvyklostech daného teritoria a je výrazně přizpůsoben osobě, jíž je sdělení určeno a cíli, po který je sdělení vytvořeno. 5. Médium – je prostředek, případně nosič, který obsahuje sdělení. Jedná se o sdělovací média, jako je televize, rozhlas, ale mohou jimi být telefonický rozhovor, osobní jednání, obchodní dopis a další. 6. Dekódování – je opakem kódování, tzn. převod symbolů do podoby myšlenky. Je však nutné brát v úvahu interference. Každý odesílatel s nimi Vochozka, M.: Marketingová komunikace krajské hygienické stanice 7. 8. 9. 10. 59 musí při sestavování sdělení počítat a měl by předvídat, jestli příjemce pochopí sdělovanou myšlenku tak, jak bylo plánováno odesílatelem. Šumy, interference – šumy na straně příjemce jsou opět způsobeny jeho psychologickým profilem, vzděláním, schopnostmi a prostředím, ve kterém žijí. Pokud však upustíme od těchto základních příčin, přejdeme k těm, které přímo ovlivňují úspěšnost porozumění sdělení. Jedná se o selektivní vnímání, selektivní zkreslení, selektivní zapamatování a selektivní vybavování. V podstatě jde o to, že si příjemce všimne pouze některých myšlenek sdělení. To, čeho si všimne, pochopí dle svých dispozic (uvedeno výše – vzdělání, schopnosti, aktuální psychický stav a další). Zapamatuje si však zase pouze jen něco z toho, čeho si všimnul a co si upravil dle svého a nakonec po určitém čase si vybaví jenom to pro něho nejdůležitější. Proto by měl odesílatel každého sdělení s touto situací počítat a obsah sdělení uzpůsobit tak, aby si příjemce vybavil to, co je nejdůležitější a to co mu chtěl sdělit. Příjemce – v případě správního úřadu se jedná o veškeré obyvatelstvo na území správního obvodu úřadu. KHS je správním úřadem s působností na území kraje. Pro stanovení efektivních nástrojů efektivní komunikační strategie musí organizace provést segmentaci příjemců a každému segmentu se věnovat tak, jak to požaduje. Odezva – představuje akt na straně příjemce. V podstatě můžeme vymezit tři reakce příjemce na sdělení. Jedná se o negativní, neutrální či pozitivní odezvu. Zpětná vazba – je posledním ze základních prvků komunikačního procesu. Jedná se o reakci na dané sdělení, avšak v přeneseném smyslu. Zpětnou vazbou zjišťuje odesílatel skutečnost, že příjemce pochopil sdělení správně. Avšak i při měření zpětné vazby musíme uvažovat se šumy. Realizace marketingové komunikace Při realizaci marketingové komunikace musíme posupovat dle strategie organizace a sledu následujících kroků: 1. Identifikace cílového segmentu – jak bylo uvedeno výše, KHS poskytuje všem občanům České republiky. Aby mělo sdělení požadovaný účinek, musíme jej směřovat k segmentu, jemuž je sdělení určeno. Pokud je však sdělení určeno více segmentům, musíme volit formu sdělení, jež je srozumitelné všem, případně více sdělení, abychom dosáhli očekávaný efekt. 2. Určení očekávaných reakcí příjemců sdělení. Reakce opět vyplývá z poznání určitého segmentu a jeho podrobné znalosti. 3. Stanovení cílů komunikace a výběr sdělení – jak bylo popsáno výše, každé sdělení je přizpůsobeno cílům komunikace, příjemcovým možnostem a schopnostem. Jako cíl chápeme ovlivňování, informování a přesvědčování. 4. Výběr vhodného média. 60 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 5. Výběr zdroje zprávy. 6. Způsob zpětné vazby. Druhy sdělení veřejnosti Pro určení cílů, způsobů, nástrojů marketingové komunikace a její zpětné vazby KHS rozdělme okruh příjemců jednotlivých sdělení, média a způsoby zpětné vazby, protože cíle komunikace byly určeny zákonem o ochraně veřejného zdraví, což bylo popsáno v první kapitole. V následujícím textu budou rozebrány komunikační nástroje, jež právní předpisy České republiky KHS poskytují, dle jejich formy: 1. Písemná: (a) Rozhodnutí – jedná se o základní písemný výstup úřadu, jehož formu stanoví zákon o ochraně veřejného zdraví a zákon správní řád. Rozhodnutí vždy obsahuje identifikační údaje KHS, identifikační údaje dotčených osob, popis věci, ve které úřad rozhoduje, samotné rozhodnutí, odůvodnění, proč tak či onak úřad rozhodl, identifikační údaje úřadníka pravomocného rozhodnout v dané věci (jméno, příjmení a název funkce), jeho podpis a kulaté razítko s malým státním znakem. Rozhodnutí je vždy iniciováno dotčenou osobou. Jedná se o občana, firmu či jiný správní úřad. Rozhodnutí je závazné. Každý dotčený subjekt má však právo na odvolání či jiný opravný prostředek. Do této skupiny se řadí i zvláštní druhy rozhodnutí, jako sou usnesení či platební rozkazy. (b) Stanovisko – jedná se o dokument, který většinou vzniká na základě podání dotčených subjektů. KHS vystavuje stanoviska ve vztahu k zákonem jmenovaným správním řízením. Takovým správním řízením je například stavební řízení. Pokud KHS dává zamítavé stanovisko, dané správní řízení se zastavuje do odstranění důvodů pro zamítnutí. Stanovisko obsahuje navíc od rozhodnutí v případě zamítnutí též návrhy vedoucí k nápravě. Splnění podmínek stanoviska e závazné, nemusí však dle návrhů popsaných ve stanovisku, ale závazné jsou právní předpisy České republiky. (c) Sdělení – ostatní správní úřady, ale i veřejnost, v určitých případech žádají informace týkající jak odborné tak i provozní práce úřadu. KHS jako správní úřad je povinen jim tyto informace poskytnout v případě, že se nejedná o informace obsahující utajované skutečnosti dle zákona o utajovaných skutečnostech nebo o zvláštní skutečnosti dle krizového zákona. (d) Nařízení – KHS je součástí integrovaného záchranného systému. V určitých, zákonem stanovených případech má povinnost vydávat nařízení KHS, které je závazné pro všechny občany na území působnosti KHS. Jedná se především o epidemiologická ohrožení obyvatel kraje. Vochozka, M.: Marketingová komunikace krajské hygienické stanice 61 (e) Ostatní – jedná se o dokumenty vyplývající ze zákona či požadované jinými správními úřady a veřejností (například přiznání k dani z nemovitostí, evidenční listy důchodového zabezpečení a další). 2. Písemné s možností vzdáleného přístupu: (a) Webové stránky – komplexně informují o činnosti úřadu. Jsou rozděleny do několika částí: i. základní informace o úřadu (včetně potřebných kontaktů), včetně legislativního rámce existence KHS, ii. informace o odborné činnosti úřadu (obsahuje jednotlivé právní předpisy z každého oboru hygienické služby a formuláře ke stažení), iii. informace krizového řízení o postupu úřadu a povinnostech občanů při vzniku krizové situace, iv. informace o provozním zázemí a fungování úřadu, v. informace určené zvláštními předpisy (o hospodaření organizace – dle zákona o rozpočtových pravidlech v platném znění, o poskytování informací a další). (b) E-mailové zprávy – jedná se většinou o sdělení, která nemají právní váhu – pouze o pomocný komunikační nástroj KHS. Od 1. 1. 2004 však úřady musely zavést systém elektronické podatelny včetně kvalifikovaného certifikátu a časového razítka tak, jak mu to ukládá zákon o elektronickém podpisu v platném znění a prováděcí přepisy k němu. Nicméně význam e-mailové komunikace ani díky této změně nevzrostl. 3. Ústní: (a) Osobní sdělení – jedná se o velice častý způsob komunikace KHS s veřejností. Základním cílem osobního jednání je poskytnutí informací, případně žádost ze strany KHS o doplnění předchozího podání. (b) Telefonická sdělení – v podstatě se jedná o stejný účel jako u osobního sdělení, avšak daný pracovník je limitován přístrojem – nemůže používat gesta, mimiku či názorné ukázky. (c) Sdělení prostřednictvím médií – má za cíl informovat veřejnost o postoji úřadu k aktuálním problémům či jevů. Nejčastěji užívaným sdělovacím prostředkem je tisk. Sdělení prostřednictvím médií provádí tiskový mluvčí úřadu, ředitel KHS, vedoucí kanceláře ředitele či pracovník pověřený k řešení dané problematiky. 4. Sdělení prostřednictvím hlavního hygienika České republiky – jedná se o sdělení zvláště závažných informací, případně informací s územní působností několika krajů. Hlavní hygienik České republiky je zároveň druhoinstančním orgánem v oblasti ochrany veřejného zdraví. 5. Ostatní. Řazení jednotlivých forem komunikace odpovídá jejich významu. Podíl jednotlivých forem a nástrojů komunikace na komunikačním mixu správního úřadu udává tab. 1. 62 Forma komunikace Písemná Celkem Písemné s možností vzdáleného přístupu Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Komunikační nástroj Rozhodnutí Stanovisko Sdělení Nařízení Ostatní Webové stránky E-mailové zprávy Celkem Ústní Celkem Sdělení prostřednictvím hlavního hygienika ČR Ostatní Celkem za KHS Osobní sdělení Telefonická sdělení Sdělení prostřednictvím médií Sdělení prostřednictvím HH Ostatní P% 5 7 5 0 3 20 8 11 19 27 31 1 59 1 1 100 Tabulka 1: Podíl jednotlivých forem a nástrojů komunikace na komunikačním mixu správního úřadu. Zdroj: Výstupy spisové služby KHS. Závěr Je zřejmé, že komunikační mix správního úřadu je velice odlišný od komunikačního mixu firem, podnikatelů. Lze konstatovat, že podíl jednotlivých forem a jednotlivých nástrojů komunikačního mixu úřadu je dán požadavky legislativy ČR a potřebou veřejnosti. V tuto chvíli mu nelze téměř nic vytknout. Úřad však musí dbát, aby i nadále odpovídal potřebám veřejnosti a zákona – musí se neustále vyvíjet. Důležité je však řešit obsah jednotlivých sdělení (myšleno obecně). U některých nástrojů obsah a formu sdělení určují právní předpisy (rozhodnutí, stanoviska, částečné webové stránky a další), ostatním by však měl být vtisknut standard, jenž by odpovídal statutu KHS, možnostem organizace a jejím pracovníkům. Základním programovým materiálem, jenž by celou problematiku řešil a jenž by se měl stát základním vodítkem veškeré úřední komunikace, je interní předpis stanovující standardy komunikace ve vztahu k požadovanému efektu v oblasti fungování KHS. Reference [1] HESKOVÁ, M. Marketingová komunikace nástroj marketingového mixu. Praha : VŠE, 2001. ISBN 80-245-0176-7. Vochozka, M.: Marketingová komunikace krajské hygienické stanice 63 [2] KOTLER, P., ARMSTRONG, G. Marketing. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0513-3. [3] NAGYOVÁ, J. Marketingová komunikace. Praha : VŠE, 1998. ISBN 807079-376-7. Content analysis of marketing communication of a public health authority This work describes theory of marketing, communication and communication mix in connection with non-profit organizations. Regional Health Authorities were given as an example. These organizations are public authorities in the sphere of public health protection. It was founded in 2003 by the law. However Ministry of Health of the Czech Republic was set as an official founder. The practical part of the work analyzes forms of communication used by the Regional Public Health Authorities. They are written, verbal and electronic communication. I explored when these forms are used, why are used, frequency of their use and their results. The public authorities are limited by the law very much (logically). Communication is one of the spheres that can be modified by the management of the Regional hygiene station. I think that goodwill (which building is connected with communication) of administrative authority is very important part of its existence. A good strategy of communication with the public is one of the ways how to reach it. Keywords: marketing, communication, plan, needs, public Kontaktní adresa: Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] Vochozka, M. Obsahová analýza marketingové komunikace krajské hygienické stanice. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 53 – 63. ISSN 1802-503X. . Basel Capital Accords Dana Walterová, Šárka Bendová, Marek Vochozka Institute of Technology and Business in České Budějovice Abstract This paper deals with the development of European monetary integration in compliance with accepted rules so-called Basel Capital Accords, their amended version used to be distinguished as Basel II. Their effect and potential requirements for their amendment conformably to the current global capital markets’ development shall come true in the near future. Keywords: European Monetary System, Basel Agreements, monetary policy, capital requirements, monetary risks management Aim and Methodics This particular paper shall focus on Basel Capital Accords presented as the Basel I and Basel II, which shall have an impact on banking sector and corporate sector. Accepting the amended version of the capital accord indicated as the Basel II in 2007 suggested that security and stability of financial systems will be enhanced and application of more complex approaches to banking risks management enabled. Introduction An establishment of the European Monetary Union shall represent the culmination of long-term integrating efforts of European countries after the Second World War. The uniqueness of such a European integration is because it aims at coalition of countries with their own long history, culture and traditions, which have ranges of common features, though they differ in many of them, as well. In consequence of the economical globalization and escalating competition shown in a half of the 80s of the last century, it proved that the capital availability of various banks decreases dangerously. It resulted in regulations known as the Capital Adequacy Ratio (CAR), or abbreviated as Basel I and Basel II. Basel I The head office of the Bank for International Settlements (BIS) is situated in Swiss Basel, its integrated part is formed by the Basel Committee of Banking Supervision, which was established by central banks and banking supervision 65 66 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 bodies of Germany, Great Britain, France, Luxembourg, Switzerland, Italy, Belgium, the Netherlands, Spain, Sweden, the USA, Japan and Canada in 1974. In consequence of the economical globalization and competitive fight, it was recorded that the capital availability of various banks decreases dangerously in half of the 80s of the last century. It resulted in acceptance of regulations in 1988. The Basel Committee of Banking Supervision prepared the first version of the proposal of the Basel Capital Accord in December 1987. It reflected its multiyear cooperation with bodies of banking supervision of countries integrated in G-10. It is also necessary to mention the cooperation with bodies of European Community, as rules for a minimum capital required within the European Community were just under preparations. A final version of the document International Convergence of Capital Measurements and Capital Standards was issued in July 1988 currently known as the Capital Adequacy Ratio, or Basel I, as well. This document has come into effect immediately since its issue, whereas it was so-called transition period until 1992. Overall conditions and rules requested by the document should be fully implemented until the end of 1992. Reasons for rules to be formed to enable minimum bank capital • Tendency to strengthen reliability and stability of the international banking system; • Facilitation of fair trade under equal conditions valid for all banks; • New system should be applicable to banks located in countries all over the world whereas the rules should be held globally consistent, and not to facilitate competitive disparity among banks. The system resolves also the capital assets ratio previously referred to as the Cook’s Ratio or Cook’s Standard that is constructed based on such regulations. Simplified rules determined that banks providing corporate financing must hold 8 % of the reserve amounting to credits granted. No differentiation of acceptors according to their credit score shall be anticipated. The Cook’s rule expresses the ratio of a bank institution nominal capital per its weighted risks assets (these assets are corrected by coefficients of hazard rating level). These regulations were obligatory for EU countries, as well. Methodics of the re-calculation of capital adequacy ratio was because it determined a minimum level of the capital, which the bank must maintain in terms of a volume, structure and business hazard level. The minimum level of capital adequacy ratio was constructed to reflect the height and capital structure on one hand and the volume, structure and profitability of bank businesses on the other. However, it cannot secure 100 % that any of banks goes bankrupt or vice versa. A significant amendment of the Capital Adequacy Ratio wording was executed in January 1996, when the final version of the Amendment to the Capital Accord to incorporate market risks was issued. Business activities of the bank were excerpted from credit risks on basis of this document, and a special capital Walterová, D. et al.: Basel Capital Accords 67 requirement was formed for them. Thus, the Commission intended to display a severe diversity between credit and market risks, and so to interlace the capital requirement with the real bank risks. This new scheme had to be implemented by banks until the end of 1997. Market risk was defined by such an amendment as risks of the loss in balance sheet and off-balance sheet positions originated from market prices’ fluctuation. BASEL I Disadvantages • A simplified conception of weights (low level of sensitivity in risks estimation the banks are exposed to, only 5 weights 0, 10, 20, 50 and 100 %); • Inability to respond to the latest trends; • Inadequate incorporation of other risks (involves the capital risks, later followed by the market risks and very important operational risks). Table 1: Preparatory Process – Major Milestones of BCBS Procedures. June 1999 January 2001 September 2002 April 2003 June 2004 July 2006 31.12.2006 Issue of the first consultative version of Basel II (A New Capital Adequacy Framework) Issue of the second consultative version of Basel II (The New Basel Capital Accord) – so-called CP2 Issue of the working paper on operational risk (Working Paper on the Regulatory Treatment of Operational Risk) – so-called CP 2,5 Issue of the third consultative version of Basel II (The New Basel Capital Accord) – so-called CP3 Issue of the final wording of Basel II (International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards – A Revised Framework) Issue of a complex version of Basel II (International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards – A Revised Framework) – comprising the document of June 2004, unmodified parts of the document from 1988, amendment to the capital accord of 1996 involving market risks and the document related to the Basel II application on business activities and indication of a dual failure from 2005 Basel II implementation in individual countries and a full transfer to new rules. Application of the most advanced approaches to determine capital requirement (IRB approach for the credit risk and advanced methods for operational risk (AMA)) is applicable up to 31.12. 2007. 68 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Basel II As a reaction to the fast development of financial markets, and with an aim to enhance security and stability of financial systems, reinforcement of competitive parity among banks and possibility to use more complex approaches to risks management in terms of regulatory purposes, the Basel Committee of Banking Supervision (BCBS) elaborated a first draft of new rules applicable to the definition of necessary minimum level of the capital indicated as Basel II in 1999. Sometimes, it is referred to as the New Basel Capital Accord 1 The full version of the new conception of the capital adequacy ratio was published by the BCBS on the date of 26 June 2004 upon its authorization by central banks governors and representatives of supervisory bodies within the G10. The effort of this new amendment of regulations is to force banks to observe capital reserves corresponding to their individual risks profile. Thus, in brief – any bank is obliged to maintain the more of own resources under new regulations of BASEL II (as a compensating resource defined for unexpected losses), the more risks it undergoes by its participation in loan business. Basel II regulations came into effect in 2007. Capital Adequacy Ratio Pillar I Pillar II Pillar III Minimum Capital Requirement Supervisory Process Market Discipline Rules Selection for Required Capital Calculation Empowered Supervisory Powers Reinforcement of Requirements for Information Provided Figure 1: Three Pillars Forming Alterations. Pillar 1 – Minimum Capital Requirements This pillar is a direct continuance of Basel I, though the method of capital requirements’ determination changes due to the credit risk of the bank portfolio. The bank operational risk shall also be included in risks as a new aspect. • Credit Risk – at measuring such a risk banks can select from 3 options: 1 The New Basel Capital Accord, abbreviated as the NBCA. Walterová, D. et al.: Basel Capital Accords 69 – Standardized approach (the most simplified, risk weights of subjects derive from ratings defining export agencies and external rating agencies authorized by a competent body); – Elementary method based on an internal rating (risk measurement positioned to apply own estimations of a client probability failure, other loss-making specifications are determined by the supervisory body); – Advanced method based on an internal rating (risk measurement positioned to apply own customer ratings executed by the bank, the bank itself estimates all features determined to stipulate risk weights, notably a client probability failure and a loss at the failure). • Techniques of security and conditions applicable to acknowledge individual types of security related to single approaches and methods with an aim to enable banks to lower the capital requirement. It is possible to select between 2 methods to display the financial security: – Simple method; – Complex method; • Operational Risk – the bank can select from 3 elementary options, e.g. due to the structure of its activities and related risks: • – Approach of the elementary coefficient – calculation of the capital requirement as a fixed percentage out of the net income of the bank (15 % of the 3-year average of the net interest and net non-interest income of the sum); – Standardized approach – the capital requirement is calculated individually for single business lines in the form of the percentage determined; – Advanced approaches to measurements – enables banks to use various internal methods or models, though always after the previous verification of defined so-called qualification requirements per the model and verification of the supervisory body model. • Market Risk – the definition of business portfolio modifies (as a new provision, it is possible to incorporate all tools held by the bank for the purpose of trading, and which are capable of re-calculation on a daily basis) and defines the capital requirement in case of an extremely small business portfolio (an option to determine them in the same way as to the bank portfolio). Methods of market risk measurement remain unmodified (as a new provision, only interest risk of the bankbook is incorporated). Pillar 2 – Supervisory Process Pillar 2 focuses on: • The process of capital sufficiency evaluation of the given bank of the supervisory body; 70 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 • Reliability and quality of managing and controlling bank mechanisms; The bank should have established respective corresponding internal processes conformably to the Pillar 2 enabling to evaluate adequacy of its internal capital with regard to risks undergone, which are rated by the Supervisory Body as well as its outputs. It has (apart from other provisions to remedy) a right to determine the capital requirement higher than the bank calculation amounts to if the one defined by the bank is considered insufficient because of its total risk profile. The limit reaching up to 8 % of the capital adequacy ratio indicating the value of weighted risks assets shall be considered absolute minimum, henceforth. Pillar 3 – Market Discipline The third pillar is focused on problems of transparency and disclosure of information by banks, in particular. The aim is to deepen the market discipline by means of the fact that banks shall disclose more information about themselves in order to assure that all market participants gain a more preferable view of the bank risk profile and capital position adequacy, especially. Such a new concept stipulates requirements for publication in various areas including publication of methods applied at the calculation of the capital adequacy ratio. Fundamental requirements for the disclosure relate to all banks. Banks, which use their own measurement procedures and limitation of risks, are obliged to issue other specific information associated with applied so-called advanced methods. Table 2: Basel II Programme Impact on Credit Costs. Cost Factors Costs of financing Capital costs Costs of risks Operational costs Profit margin Under influence of Basel II Programme? No Yes Yes Possibly No Basel Capital Accords Comparison 1988: Basel I • Focused on an individual provision (capital) • One size for all • Broad coverage 2007: Basel II • Three pillars • Offer of approaches • Higher risk sensitivity Walterová, D. et al.: Basel Capital Accords 71 Cardinal philosophy of Basel I is to form principles applicable to any bank in any environment. Thus, all methods used to assess risks had to be simple, explicit and sufficiently general. However, it was at the cost of sensitivity over the real risks, which banks are exposed to in different period and different environment. Vice versa, Basel II proposal clearly declares efforts to form a flexible system together with the whole range of methods. Then, banks can select from them according to sophisticated progress of their systems and level of risks they face in reality. Basel I Capital Minimum rated capital = ≥8 Assets adjusted for risk Basel II Capital Minimum rated capital = ≥8 Credit risk + Operational risk + Market risk Figure 2: Modified requirement for capital (simplified scheme). In accordance with Basel I, there are weights measuring assets risks, which are resolutely constituted in its wording. In terms of their small number, their sensitivity to risks is limited to a certain scope. At this point, the new Basel gives banks an option to use several methods applicable to the calculation of assets risk level including the application of internal measurements, or to utilize external agencies rating, namely on several levels of forwardness. Another significant change is indicated as an emphasis laid on quality of the risk management of the bank in the Basel II proposal, and that not only to specific credit risk management. Indeed, banks have the possibility to accept the more complex method of the capital requirement calculation, and thereby decrease a minimum required capital in some cases, but these methods must comply with criteria given by the Basel II wording, or by the particular bank supervisory body. In the original wording of the Basel Capital Accord there was the bank risk level derived merely from credit risk, and the market risk started to be assessed independently in 1996. Other risks, which can have a major impact on operation of the whole banking system, were not amply taken into consideration. An aspiration of the Basel II is to implicate the following risks such as operational, legal, and liquid and interest in the bankbook, or the risk of the reputation loss to the calculation of the capital requirement. 72 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Briefly, there is a difference between Basel I and Basel II in not only a more complexity and flexibility of possibilities to measure risks suffered, but also in integration of another operational risk. Simultaneously, the Accord field of action was enlarged in order to fully cover not only bank risk itself (on the individual basis), but also risks of the whole banking group. The concept is applied on a consolidated basis of an internationally active-operating bank. It is about plenary application of new rules to all banks similarly to the previous capital accord. In order to display different conditions in individual countries, Basel II contains an option to select from 2 or more options of the procedure in the range of areas suitable for the appropriate supervisory body on the national level (so-called national discretion). For similar reasons even discretions for banks are incorporated, as well. Conclusion Rules of Basel agreements in their amended version identified as the Basel II came into effect last year. On basis of their adoption, it was suggested to increase security and stability of financial systems, consolidation of competitive parity among banks and facilitation of more complex approaches applied to risk management. However, there are signals arising from the crisis of capital markets that such provisions would be necessary to amend continually, and it is possible that we shall expect another amendment of these rules in the form of a proposal of Basel III to the Basel Capital Accord in the near future. References [1] BRŮŽEK, A. Druhý rok realizace Evropské měnové unie a společné měny euro. Vybrané otázky. 1. vyd. Praha: VŠE, 2001 32 s. ISBN 80-245-0167-8. [2] BRŮŽEK, A. EMU a ČR. 1. vyd. Praha : Oeconomica, 2004, 29 s. ISBN 80-245-0820-6. [3] HAD, M. a kol.: ČR v EU, členství , přínosy, výzvy. Praha: Linde, 2006 200 s. xxix. ISBN 80-7201-611-3. [4] RAKOVÁ, K. Operační riziko v Basilejské dohodě o kapitálové přiměřenosti, 2004, 97 s. UK v Praze Fakulta sociálních věd, vedoucí diplomové práce Mejstřík, Available from World Wide Web:<http://ies.fsv.cuni.cz/work/index/show/id/449/lang/cs>. [5] Wikipedia [online].[cit. 2008-10-30]. Available from World Wide Web:¡http://cs.wikipedia.org¿. [6] Česká národní banka [online]. [cit. 2008-10-30]. Available from World Wide Web:<http://www.cnb.cz>. [7] Katalog firem, seznam www stránek, internetové obchody [europortal.cz] (2.10) [online]. [cit. 2008-12-04]. Available from World Wide Web:<http://www.euro-portal.cz/index.php>. [8] Euroskop.cz [online]. [cit. 2008-10-30]. Available from World Wide Web:<http://euroskop.cz>. Walterová, D. et al.: Basel Capital Accords 73 Corresponding Authors: Ing. Dana Walterová, Institute of Technology and Business in České Budějovice, Department of Economy and Finance, Okružní 10, České Budějovice, 370 01, Czech Republic. e-mail: [email protected] Bc. Šárka Bendová, MSc, Institute of Technology and Business in České Budějovice, Department of Foreign Languages, Okružní 10, České Budějovice, 370 01, Czech Republic. e-mail: [email protected] Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Institute of Technology and Business in České Budějovice, Department of Economy and Finance, Okružní 10, 370 01, České Budějovice. e-mail: [email protected] WALTEROVÁ, D., BENDOVÁ, Š., VOCHOZKA, M. Basel Capital Accords. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 65 – 73. ISSN 1802-503X. . Založení společnosti Micubiši Patrik Brablík Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Příspěvek se stručně zabývá okolnostmi, které vedly k založení firmy Micubiši a sleduje vývoj společnosti a osobu jejího zakladatele v kontextu dějin Japonska v průběhu 19. století. Klíčová slova: Micubiši, Reformy Meidži, Jataró Iwasaki Úvod Vznik společnosti Micubiši je fascinujícím příběhem muže, který našel odvahu využít příležitosti, která se nabízela v době, kdy Japonsko procházelo celou řadou významných změn, které z něj vytvořily moderní a vyspělý stát. Vydejme se tedy spolu po stopách obchodníka z provincie Tosa (dnešní prefektura Kóči) a zakladatele společnosti Micubiši. Počátky Micubiši jsou neodmyslitelně spjaty s lodním průmyslem. V době, kdy byla společnost založena, tedy v roce 1873, prošlo Japonsko obdobím znovuobnovení císařské moci a nová administrativa, která se nikterak netajila ambiciózní zahraniční politikou, byla na lodní dopravě do značné míry závislá. Lodě a dopravci měli nejenom v případě jakýchkoliv konfliktů, ať již vnějších či vnitřních, poskytovat ozbrojeným složkám dopravu, ale námořní obchodní cesty byly nesmírně důležité i pro hladký průběh národní integrace. V neposlední řadě pak mělo moderní obchodní loďstvo sloužit jako prostředek boje proti konkurenci zahraničních, hlavně západních přepravních společností. Vznik moderní lodní dopravy Nová vláda již od počátku musela čelit celé řadě problémů, z nichž největší byl ten, že Japonsko nemělo čas na vybudování nového modelu své lodní dopravy. Namísto toho musela vláda použít vše, co bylo po ruce. Není proto divu, že se počáteční snahy nesetkaly s úspěchem. Všechny pokusy vlády o vybudování moderní lodní dopravy selhaly, z větší části za to mohla nestabilita nové vlády a to, že starost o tento typ dopravy se neustále přesouval z jednoho ministerstva na druhé. Takové podmínky samozřejmě nemohly posloužit vzniku stabilní a fungující lodní dopravy. Do celé záležitosti promlouvaly i finanční otázky a lze tedy říci, že vláda si od počátku kladla v lodní dopravě příliš ambiciózní cíle, 75 76 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 pro které prostě neměla adekvátní finanční prostředky. Z celé řady návrhů na řešení tohoto problému vyšel nakonec vítězně návrh ministra vnitra Tošimiči Ókuba, který prosadil to, že vláda měla poskytnout pomoc jedné pečlivě vybrané soukromé společnosti. Toto opatření, které v důsledku vedlo k vytvoření soukromého monopolu, bylo úspěšné. Ókubo si pro své účely vybral v roce 1875 právě společnost Micubiši. V čem byly soukromé společnosti natolik odlišné od společností státních, že právě jedna z nich dokázala získat státní podporu? Část odpovědi se skrývá v tom, že tyto společnosti většinou patřily jednotlivým provinciím a byly schopné daleko flexibilněji se přizpůsobovat požadavkům doby, než ty společnosti, které měly silné vazby na stát a dlouhá léta existovaly uvnitř státem přísně regulovaného světa obchodu. A právě tato flexibilita ve spojení se schopnostmi svého zakladatele umožnila Micubiši vyniknout. Již v 60. letech 19. století řada japonských knížat zakládala obchodní společnosti, které měly panství přinést finanční prostředky na rozvoj průmyslu a vybudování moderní armády. K tomuto účelu sloužily obchodní kanceláře, které řada provincíí, jmenovitě provincie Fukui, Sacuma, Čóšů, Hizen a Tosa založily v přístavu Nagasaki, jediném přístavu, kde bylo dovoleno obchodovat s cizinci. Hlavně provincie Tosa byla ze všech ostatních to nejvíce orientovanou na obchod. Již v roce 1866 založila společnost Kaiseikan, která vyvážela produkty jako kafr, papír, velrybí olej, čaj, cukr a sušené ryby. Za peníze získané obchodem pak společnost nakupovala pro provincii lodě a zbraně. A právě v této společnosti získal zaměstnání a vynikl budoucí zakladatel Micubiši Jataró Iwasaki. Micubiši Jataró se narodil 9. ledna 1835 v rolnické rodině v provincii Tosa. Rodina se kdysi pyšnila samurajským postavením, ale jeden z jeho předků titul prodal, aby se zbavil dluhů. Mladý Jataró už v devatenácti letech odešel z domova, aby pracoval pro svou provincii ve městě Edo (dnešní Tokio). Získal zde rozhled a vzdělání, ale studia mu o rok později přerušilo vážné zranění jeho otce, což byl důvod jeho návratu domů. Jak se ukázalo, jeho otec byl zraněn při sporu se starostou vesnice. Jataró se pokusil celou věc urovnat u soudu, když se však místní soudce odmítl jeho případem zabývat, obvinil ho Jataró z korupce, což mu vyneslo sedmiměsíční pobyt ve vězení. Když byl propuštěn, krátce pracoval jako vesnický učitel, ale při první příležitosti se vrátil do Eda. Zde měl již štěstí daleko větší a rychle se dostal do okruhu žáků kolem Tódžóa Jošidy, který ho ovlivnil svými myšlenkami o otevření Japonska světu a o budování průmyslu a zahraničního obchodu. Po svém návratu domů získal Jataró práci u společnosti Kaiseikan, kde si počínal natolik úspěšně, že brzy vrátil rodině samurajský titul a nakonec byl povýšen a přeložen do kanceláře Kaiseikanu v Nagasaki, kde měl na starosti obchod s kafrovým olejem a papírem a nákup zbraní, munice a lodí. V letech 1867 – 1869 mu pak výrazný nárůst výdajů společnosti Kaiseikan a změny ve vládní obchodní politice umožnily proměnit obchodní kancelář v Nagasaki na soukromou společnost. Tím, co umožnilo položit základní kámen budoucí Micubiši, bylo vládní nařízení z roku Brablík, P.: Založení společnosti Micubiši 77 1869, které zakázalo fungování provinčních obchodních monopolů. To zasadilo poslední ránu zadluženému Kaiseikanu a dalo zelenou politice snižování výdajů, kterou prosazovali i někteří vysoce postavení úředníci v rámci provincie také. A právě oni, aby překonali vážné finanční problémy, které Tosa měla, požádali Iwasakiho o založení nové společnosti, jež by sice zachovala vazby na Tosu, ale formálně by byla od provincie oddělena. Iwasaki se chopil příležitosti a vytěžil z ní maximum. V roce 1870 získal pro firmu ještě větší míru samostatnosti tím, že převzal odpovědnost za dluhy, které Tosa měla. Za to od provincie obdržel část jejího movitého majetku, hlavně šlo o lodě. Tak vznikla Tsukumo Shokai Shipping company. V roce 1872 se společnost přejmenovala na Mitsukava Shokai a v roce 1873 Iwasaki definitivně přerušil všechny vazby na nově vzniklou prefekturu Kóči a nyní již zcela nezávislou společnost s definitivní platností přejmenoval na Micubiši. Oproti své konurenci měla firma tu výhodu, že operovala jako mnohostraně zaměřená organizace. Ačkoliv jejím hlavním zdrojem zisku stále zůstávala lodní doprava, dokázala Micubiši získat i doly na měď, což posílilo její pozici v lodní dopravě. Firma těžila i ze schopností svého zakladatele. Díky Iwasakiho spekulacím s měnou a šikovným využíváním zahraničních půjček, které byly spláceny prodejem distribučních práv na kafr, kterým Micubiši disponovala. Po zrušení provincií v roce 1871 byly navíc jejich dluhy převedeny na vládu, která zaplatila část dluhů, za které Iwasaki převzal odpovědnost. Náskok nad konkurencí si Micubiši udržela i v následujících letech. Dokázala to hlavně díky pomoci, kterou poskytla vládě v roce 1874 v souvislosti s vojenskou expedicí na Tchajwan. Při plánování této výpravy Tokio předpokládalo, že lodě, potřebné pro přepravu vojáků poskytnou zahraniční společnosti, což se nakonec nepotvrdilo. Vláda se poté obrátila na společnost YJK (Nippon Seifu Yúbin Jókisen Kaisha). Tato společnost se ale obávala toho, že v případě poskytnutí nezbytného lodního prostoru by došlo ke ztrátám ve vnitrostátním obchodu, protože Micubiši by mohla využít angažovanosti YJK na Tchajwanu k tomu, aby expandovala právě na úkor YJK. Vláda proto neměla jinou možnost, než se obrátit právě na Iwasakiho společnost. Micubiši podepsala vlastní kontrakt na přepravu expedičního sboru a vedla si přitom velice dobře. Dokonce tak dobře, že YJK se ocitla v nemilosti a Micubiši ještě více upevnila své svazky s vládou. Přímým důsledkem pak bylo to, že Micubiši získala pro své účely třináct velkých parních lodí, které vláda v souvislosti s expedicí na Tchajwan zakoupila koncem roku 1874. O rok později bylo vlastnictví těchto lodí formálně předáno Micubiši a vláda se je zavázala ročně subvencovat částkou 250 000 jenů. Tím začala pro firmu nová éra. Vláda využila subvencování provozu výše zmíněných parních lodí k tomu, aby přetvořila organizaci firmy a ještě více ji k sobě připoutala. Záměr byl jasný, firma konzultovala s vládními experty implementování administrativních reforem, které vymezily funkce jednotlivých oddělení firmy. Nutnost podávat vládě pravidelné finanční zprávy, které byly podmínkou subvencování vedlo k přijetí západních metod účetnictví, čímž Micubiši posílila svoji dobrou pověst mezi zahraničními obchodníky a také novináři. Společnosti se otevřely možnosti, jak čerpat nové zkušenosti najímáním zahraničních konzul- 78 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 tantů a zároveň si, díky kontaktům se zahraničním tiskem, vytvářela reklamu. Zkušeností pak využila k tomu, aby se stala mezinárodně úspěšnou firmou. Její první střet s konurencí se odehrál na poli lodní dopravy. V roce 1875 Micubiši otevřela lodní linku Jokohama – Šanghaj, kde se tvrdě střetla nejprve s americkou firmou American Pacific Mail a o rok později s firmou P&O. V obou případech dokázala Micubiši zvítězit a navíc využila nově získaných zkušeností k dalšímu vylepšování své organizace a také k tomu, aby vyhrála konkurenční boj ve vnitrostátním obchodu. Závěr Firma postupně rozšiřovala své pole působnosti, nejprve navázala kontakty přímo s výrobci produktů, které chtěla svými loděmi převážet, čímž zvýšila své zisky, neboť z obchodu vyloučila prostředníky a získala monopolní postavení na některých lodních trasách. Pro financování svých operací otevřela Micubiši svou první směnárnu a učinila tak první krok do finančního podnikání. Stále narůstajících zisků pak firma využila k nákupu dolů a postupně se stávala stále diverzifikovanější společností a její schopnost přežít se stala nezávislou na jejím hlavním zdroji příjmů, tedy na lodní dopravě. V roce 1884 si Micubiši pronajala loděnice v Nagasaki, což jí umožnilo začít s dalším odvětvím svého podnikání, se stavbou lodí. Její směnárna se stala úspěšným předchůdcem Mitsubishi Bank, Iwasaki stál u zrodu pojišťovací společnosti Tokyo Marine and Fire, řídil dokonce i školu, která se později přejmenovala na Tokyo University of Mercantile Marine. To, že diverzifikace firmy byla správným krokem se ukázalo v roce 1885, kdy Iwasaki v důsledku politického boje v Tokiu přišel o tu část firmy, které zajišťovala lodní dopravu. Ta byla sloučena s jinou společností Nippon Yusen (NYK Line). V pozdějších letech se ale firma k lodní dopravě vrátila. Její zakladatel se toho již ale nedožil. Zemřel 7. února 1885 ve věku 50 let na rakovinu žaludku. Micubiši jeho skon přežila. Na pevných základech, které Iwasaki svými schopnosti vybudoval, pokračoval nejprve jeho bratr, poté Iwasakiho syn. References [1] BEASLEY, W. G. Selected documents on Japanese Foreign Policy 1853 – 1868. London : Oxford University Press, 1955. [2] MCLAREN, W. W. Japanese Government Documents. Washington : University Publications of America, 1979. [3] BEASLEY, W. G. The Meiji Restoration. Stanford : Stanford University Press, 1972. [4] BEASLEY, W. G. The Modern history of Japan. New York : Praeger, 1974. [5] JANSEN, M. B., ROZMAN, G. Japan in Transition: from Tokugawa to Meiji. Princeton : Princeton University Press, 1986. [6] REISCHAUER, E. O., CRAIG, A. Dějiny Japonska. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-391-6. Brablík, P.: Založení společnosti Micubiši 79 [7] Wikipedia [online]. [cit. 2008-10-22]. Dostupné z WWW: <http://www.wikipedia.org/>. [8] Mitsubishi.com [online]. [cit. 2008-10-22]. Dostupné z WWW: <http://www.mitsubishi.com/>. The establishment of Mitsubishi This article deals with circumstances which has led to the establishment of Mitsubishi and inquire into it and its owner in Japan during the 19th century. Keywords: Mitsubishi, the Meiji Restoration, shipping, Yataro Iwasaki Kontaktní adresa: Mgr. Patrik Brablík, Katedra jazyků, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] BRABLÍK, P. Založení společnosti Micubiši. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 75 – 79. ISSN 1802-503X. . Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru Fachhochschulen Zdeněk Caha Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Předkládaný příspěvek se zabývá problematikou přijímacího řízení v rakouském sektoru Fachhochschulen. Přijímací řízení je pojato jako jeden z klíčových determinantů, který se značnou měrou spolupodílí na úspěchu či neúspěchu celé vysoké školy a který plní řadu dalších důležitých sekundárních funkcí. Velká pozornost je přitom věnována jednotlivým metodám výběru vhodných studujících a také analýze zájmu o studium v programech Fachhochschule. Klíčová slova: příjímací řízení v rakouském sektoru FH, metody výběru, funkce přijímacího řízení, zájem o studium v sektoru FH, podmínky přijetí, uchazeči Příjímací řízení v rakouském sektoru Fachhochschulen Zatímco na rakouské univerzity je zpravidla volný přístup (s výjimkou některých exklusivních oborů jako jsou práva, medicína apod.), je pro přijetí ke studiu v programu FH zapotřebí podrobit se přijímacímu řízení. Je tomu tak proto, že každý studijní program má k dispozici pouze omezený počet studijních míst a tudíž nemůže být v řadě případů uspokojen zájem všech uchazečů. Přijímací řízení znamená pro všechny relevantní aktéry (uchazeče i personál institucí) poměrně dlouhý a náročný proces. Během přijímacího řízení dochází k selekci uchazečů ještě před začátkem studia, což klade značné nároky na management studijních programů (především vedoucí studijních programů), aby byl proveden optimální výběr. Optimální výběr budoucích studujících je totiž jedním z rozhodujících faktorů, který ovlivňuje do značné míry celkový úspěch, či neúspěch studijního programu. Skutečnost, že existuje mezi jednotlivými studijními programy značný rozdíl v počtu uchazečů, přináší různé přístupy k přijímacímu řízení a různé koncepce přijímacího řízení. Hlavní zásadou všech studijních programů je, aby výběr studujících byl prováděn cíleným, transparentním a objektivním způsobem. Studijní programy se snaží aplikovat takové metody a postupy, které co možná nejvíce splňují kritéria objektivity i validity a zároveň respektují specifika 81 82 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 jednotlivých studijních programů a nejsou příliš náročné na finanční a personální zdroje. Rámcové podmínky pro realizaci přijímacího řízení Rámcové podmínky pro realizaci přijímacího řízení v programech FH tvoří: • Zákon o studijních programech FH (FHStG); • Akreditační směrnice Rady pro vysoké odborné školy; • Řády jednotlivých studijních programů o přijímání ke studiu. Zákon o studijních programech FH (FHStG) obsahuje ustanovení ohledně přijímacího řízení a podmínek přijetí ke studiu ve dvou paragrafech: a) § 12 podmiňuje akreditaci studijního programu předložením přijímacího řádu ke studiu (Aufnahmeordnung), jehož součástí musí být počet studijních míst a kritéria výběru studujících pro případ, že počet uchazečů o studium převyšuje počet studijních míst. Přijímací řízení a přijímací řád detailněji specifikují až Akreditační směrnice Rady pro vysoké odborné školy 1 . V oddíle těchto směrnic Přijímací řád nalezneme kromě jiného doporučení, aby v rámci možností studijní programy upřednostňovaly během přijímacího řízení ústní pohovory s uchazeči. Pro samotné studijní programy je velmi důležité i ustanovení, dle kterého mohou při každém termínu přijímacího řízení překročit kvótu přijatých studujících až o 10%, aniž by přišly o finanční podporu na tyto studující a rovněž doplnit celkový stav studujících do počtu, který byl součástí schválené akreditace, tzn. doplnit volná studijní místa za studující, kteří neprospěli nebo studia zanechali. b) § 4 garantuje nediskriminační přístup ke studiu pro všechny, kteří splní následující odborné předpoklady ke studiu: • Pro studium v bakalářských a diplomových studijních programech se předpokládá doložení tzv. všeobecné univerzitní zralosti (allgemeine Universitätsreife) nebo relevantní profesní kvalifikace (einschlägige berufliche Qualifikation) ve spojení s dodatečnou zkouškou opravňující ke studiu (Zusatzprüfung), kterou je možno složit na základě dohody s vedoucím studijního programu i během prvního ročníku studia; • Pro studium v magisterských studijních programech musí uchazeč předložit doklad o absolvování studia v souvisejícím bakalářském studijním programu nebo doložit absolvování domácí či zahraniční postsekundární instituce stejného druhu; • Studium studijního programu FH může být omezeno pouze na určité cílové skupiny v případě, že koncept tohoto studia vyžaduje praxi v relevantním oboru. 1 viz Richtlinien des Fachhochschulrates für die Akkreditierung von Bachelor-, Master- und Diplomstudiengängen (Akkreditierungsrichtlinien, AR 2006, Version 1.1) Caha, Z.: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru FH 83 Tzv. univerzitní zralost se dokládá: • Vysvědčením o absolvování rakouské maturitní zkoušky (Österreichisches Reifezeugnis); • Jinými listinami, potvrzující složenízkoušky opravňující ke studiu v daném studijním programu: zkouškou opravňující k FH – studiu (FH – Studienbefähigung), odbornou maturitní zkouškou (Berufsreifeprüfung) aj.; • Zahraničním vysvědčením, které je relevantní s rakouskou maturitní zkouškou (uznatelné na základě mezinárodních dohod, nostrifikace či prostřednictvím vedoucího studijního programu); • Doklad o absolvování alespoň tříletého studia na domácí či zahraniční postsekundární instituci s tímto statusem. Formální podmínky k přijetí do studia v sektoru Fachhochschulen Každý uchazeč o studium musí ve stanovené lhůtě splnit veškerá formální kritéria a předložit následující podklady: • • • • • • Vyplněnou přihlášku ke studiu; Kopii vysvědčení (maturitní vysvědčení může být předloženo později); Kopii rodného listu a potvrzení o státním občanství; Životopis; Fotografii; Často také motivační dopis. Podklady jednotlivých uchazečů jsou následně zpracovány a uchazeči obdrží pozvánku k přijímacímu řízení. Termíny přijímacího řízení si stanovuje každý studijní program FH individuálně. V zásadě je vypisováno několik termínů (např. leden, duben, červen, popř. září). V rámci jednoto termínu jsou s ohledem na počet uchazečů využívány z procedurálního hlediska dvě varianty přijímacího řízení: • Jednostupňové: využívají ho především studijní programy s nižším počtem uchazečů, které mohou aplikovat již od samého počátku individuálnější přístup k uchazečům než studijní programy s několikanásobným převisem uchazečů; • Vícestupňové: Vícestupňové přijímací řízení vede k postupnému výběru nejvhodnějších kandidátů. V rámci vícestupňového přijímacího řízení dochází na jeho počátku většinou k použití nejrůznějších forem testů. V pozdější fázi jsou úspěšní uchazeči zváni k pohovorům, provádějí prezentace aj. Po absolvování přijímacího řízení je sestavováno pořadí uchazečů na základě až patnáct různých kritérií podle priorit jednotlivých studijních programů. 84 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 V principu ale platí, že se v celkovém hodnocení nejvíce promítají výsledky testů, analýzy studentských portfolií a přijímací pohovory. Po ukončení přijímacího řízení jsou jednotliví uchazeči vyrozuměni o přijetí či nepřijetí ke studiu. Uchazeči, kteří byli přijati, musí ve stanovené lhůtě informovat o tom, zda nastoupí a zpravidla také složit kauci, která se rovná školnému za jeden semestr studia 363 EUR. Pokud tak neučiní nebo odmítnou nastoupit, je přijat další uchazeč z tzv. čekací listiny (dle výsledku přijímacího řízení). Nepřijatí uchazeči se mohou přihlásit k přijímacímu řízení znovu příští rok. Na pořadí z čekací listiny předchozího roku se ale nebere již zřetel. Rozhodnutím o přijetí ke studiu v programu FH vstupují studující a poskytovatel studijního programu do soukromoprávního vztahu, který se řídí Smlouvou o poskytnutí vzdělávání. Metody výběru studujících při přijímacím řízení Nejčastěji využívanými metodami při přijímacím řízení v rakouském sektoru FH jsou: • • • • • • • • Interview; Testy; Analýzy a hodnocení portfolií uchazeče; Školní prospěch; Ukázky z činnosti uchazeče; Prezentace; Skupinové pohovory/ týmové řešení úkolů; Assessment-center. Interview Interview patří v kombinaci s různými formami testů k nejoblíbenějším a nejvyužívanějším metodám výběru studujících při přijímacím řízení většiny studijních programů. Je využíváno i přesto, že je časově velmi náročné. Většina zástupců studijních programů si totiž dobře uvědomuje, že interview zároveň plní i další funkce (viz sekundární funkce přijímacího řízení). Během interview by měli potenciální uchazeči přesvědčit o svém zájmu o obor a také o svých osobnostních kvalitách. Otázky nejčastěji směřují do následujících oblastí: • Motivace ke studiu: Otázky typu: Proč chcete studovat na FH? Proč jste si vybral/a právě tento studijní program? Kdo nebo co ovlivnilo Vaše rozhodování? • Profesní vize a profesní cíle: Otázky typu: Jaké představy máte o své budoucí profesní kariéře? Čeho chcete dosáhnout úspěšným absolvováním studia FH? • Sebehodnocení: Jaké jsou Vaše silné a slabé stránky? Jakou máte vytrvalost? Jste schopen/a čelit velkému pracovnímu zatížení? Caha, Z.: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru FH 85 Uchazeči o studium při zaměstnání jsou často konfrontováni se skutečností, zda a do jaké míry budou schopni zvládat enormní studijní a zároveň pracovní zátěž. Někdy je předmětem pohovoru také jejich profesní erudovanost a výjimkou není také část pohovoru vedená v angličtině. Interview mívá zpravidla dvě formy: • Nestrukturovaná; • Částečně strukturovaná. Nestrukturované interview se vyskytuje v různých modifikacích a zpravidla plní funkci vzájemného poznávaní se a seznamování se mezi uchazečem a zástupci studijního programu a také zahrnuje funkci informativní. Částečně strukturované interview většinou probíhá standardizovanou formou s pevně stanovenými tématy konverzace. Výsledky jsou zaznamenávány do standardizovaných formulářů s bodovým hodnocením. Testy Při přijímacích řízeních dochází velmi často ke kombinaci různých forem a typů testů. Některé studijní programy využívají testy standardizované, jiné si testy připravují sami. Mezi běžně využívané testy patří: • Multiple choice testy obsahující kombinaci různorodých elementů (logické myšlení, matematické a jazykové znalosti, odborné znalosti aj.); • Testy všeobecných studijních předpokladů slouží k prověření všeobecných školních znalostí, odborných znalostí, jazykových znalostí, studijních předpokladů, inteligence nebo schopnosti pracovat pod tlakem; • Testy studijních předpokladů pro daný obor prověřují uchazeče v kontextu daného studijních oboru (popis vývojových tendencí, komentář tabulek aj.); • Testy znalostí prověřují zejména relevantní odborné znalosti (některé programy FH vytvářejí vlastní skripta, která slouží k přípravě uchazečů); • Testy inteligence; • Testy osobnosti mají za cíl zjistit rysy osobnosti uchazeče, např. strukturu osobnosti a hrají v přijímacím řízení na FH důležitou roli. Při těchto testech jsou často otázky směřovány na chování v určitých situacích, na oblasti zájmů uchazeče či na jeho silné a slabé stránky. Např. jde o otázky typu Jak byste reagoval/a, kdyby někdo při zkoušce opisoval? Často jsou testovány žádoucí osobnostní vlastnosti uchazeče vztahující se na daný studijní obor a budoucí profesi (odolnost vůči psychické zátěži, schopnost reagovat v neočekávaných situacích, kreativita). Analýzy a hodnocení portfolií uchazeče Analýzy a hodnocení portfolií uchazeče (např. motivačního dopisu, životopisu a dalších podkladů předložených uchazečem) patří k hojně využívaným metodám při výběru studujících vzhledem k tomu, že vypovídají nejen o motivaci 86 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 uchazeče ke studiu, ale i o jeho dalších zájmech, profesních zkušenostech, dosavadním vzdělání, budoucích plánech aj. Při ústním pohovoru jsou potom uchazeči konfrontováni formou dotazů s fakty, která uvedli, aby se zabránilo uvádění nepravdivých či nadhodnocených údajů (velmi rychle se dá např. zjistit úroveň cizího jazyka). Význam této metody přijímacího řízení je často odůvodňován tím, že znamená pro uchazeče první významnou zatěžkávací zkoušku, která do jisté míry simuluje ucházení se o místo ve firmě. Způsob, jakým se uchazeč s touto zatěžkávací zkouškou vyrovná, pomáhá do jisté míry předjímat i to, jak bude přistupovat ke studiu. Školní prospěch Školní prospěch (průměrný prospěch, prospěch při maturitní zkoušce, popř. výběr se studiem souvisejících předmětů). Tato metoda výběru uchazečů je považována spíše za doplňkovou v kombinaci s dalšími. Ukázky z činnosti uchazeče Ukázky z činnosti uchazeče se využívají především v oborech zaměřených na tvůrčí a uměleckou činnost (design, žurnalistika aj.). Někdy se využívají tyto ukázky z činnosti ve spojení s následnou prezentací a diskusí. Prezentace Prezentaci provádí uchazeči buď k tématu zadanému při přijímacím řízení nebo k tématu, které si uchazeči samostatně doma připravili. Při prezentaci jde o to, aby uchazeči prokázali své odborné kompetence a také své rétorické dovednosti. Součástí hodnocení je i dovednost umět vhodně využít prezentační technické prostředky (beemerová prezentace, projektor, flipchart či tabule). Skupinové pohovory – týmové řešení úkolů Někdy bývají také uchazeči u přijímacího pohovoru rozdělováni do malých skupin. Skupiny dostanou týmový pracovní úkol, při jehož realizaci se mají identifikovat do určitých pracovních rolí a poté sehrát adekvátní scénky. Úkoly tohoto typu prokazují schopnost uchazečů pracovat v týmu, umět se prosadit pomocí přirozené autority či najít konsensus. Průběh přijímacího řízení může u uchazečů často evokovat záměrně pocit, jako by se ucházeli o pracovní místo v některé z firem. To, jak se uchazeči s tímto faktem dokáží konfrontovat, může rovněž sehrávat důležitou roli při rozhodování o přijetí či nepřijetí daného uchazeče. Metoda assessment-center Metoda assessment-center je komplexní metodou výběru vhodných studujících, která je časově náročná a její princip spočívá v pozorování uchazečů při plnění Caha, Z.: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru FH 87 individuálních či skupinových úkolů. Pozorování provádí několik nezávislých pozorovatelů/hodnotitelů. Metoda dává prostor k tomu, aby se prokázalo, jak se uchazeči v určitých situacích zachovají, poukáže na jejich charakterové slabé a silné stránky, prokáže schopnost úsudku, schopnost reagovat pod časovým tlakem, míru kreativity apod. V sektoru rakouských škol je využívána zatím velmi zřídka (např. u programů personální management, management v turistice). Uchazeči o studium při zaměstnání jsou často konfrontováni se skutečností, zda a do jaké míry budou schopni zvládat enormní studijní a zároveň pracovní zátěž. Někdy je předmětem pohovoru také jejich profesní erudovanost a výjimkou není také část pohovoru vedená v angličtině. Přijetí ke studiu: Smlouva o poskytnutí vzdělávání Každý nově přijatý posluchač vstupuje s poskytovatelem programu FH do soukromoprávního vztahu, který je zakotven v tzv. Smlouvě o poskytnutí vzdělávání (Ausbildungsvertrag). U neplnoletých posluchačů je smlouva signována jejich zákonnými zástupci. Smlouva o poskytnutí vzdělávání obsahuje především: • • • • • • • • Označení smluvních partnerů (poskytovatel a studující); Název studijního programu FH; Délku vzdělávání; Vzájemná práva a povinnosti smluvních partnerů; Důsledky porušení smlouvy; Sídlo příslušného soudu pro případ vzájemného soudního sporu; Finanční závazky (školné); Místo a datum podepsání smlouvy. Smlouva nesmí být v rozporu s akreditačními podmínkami platnými pro daný studijní program a ani v rozporu s obecně platnými právními předpisy. K důležitým ustanovením této smlouvy mezi jiným patří: Základní povinnosti poskytovatele studijního programu FH Mezi základní povinnosti poskytovatele studijního programu patří garance, že zabezpečí řádný průběh vzdělávání. Studující se naopak zavazuje k dodržení předepsané délky studia a k vynaložení maximálního úsilí, aby se tak stalo. Většinou je ve smlouvě odkaz na Studijní a Zkušební řád pro daný studijní program. Pro řádný průběh studia je zapotřebí také maximální součinnosti mezi poskytovatelem a studujícím. Poskytovatelé studijního programu mají právo, při splnění předem daných kritérií, studujícího ze studia vyloučit. Tyto důvody musí být předem výslovně stanoveny, aby se předešlo případným sporům. Základní povinnosti studujícího Studující mají právo v odůvodněných případech studium přerušit, popř. za 88 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 určitých podmínek ročník opakovat. Mezi povinnosti studujících patří osobní přítomnost při vzdělávání a dodržování termínů zkoušek, zápočtů a placení školného. Podmínky ukončení smlouvy Smlouva o poskytnutí vzdělávání je ukončena vyloučením studujícího na základě nedostatečných studijních výsledků a také úspěšným ukončením celého studia. Na základě oboustranné dohody je možné smlouvu ukončit i bez udání důvodů. Funkce přijímacího řízení v sektoru FH Na první pohled by se mohlo jevit, že jedinou funkcí přijímacího řízení je výběr dostatečného počtu kvalitních studujících pro daný studijní program. Ve skutečnosti tomu je tak, že sice výběr dostatečného počtu kvalitních studujících plní primární funkci přijímacího řízení, nejedná se však o funkci jedinou. Většina současných poskytovatelů programů FH si toho je dobře vědoma a podle toho také k přijímacímu řízení přistupuje. Dobrá organizační úroveň přijímacího řízení je totiž chápána jako vizitka jednotlivých studijních programů. Rankl (2008) vymezuje u přijímacího řízení v sektoru FH následující funkce: • Primární funkci (selekce uchazečů); • Sekundární funkce: – – – – Marketingový nástroj; Informační a orientační nástroj; Regulační nástroj; Nástroj strategického plánování. Primární funkcí přijímacího řízení je výběr dostatečného počtu vhodných kandidátů ke studiu.2 Základním ukazatelem, který vypovídá o tom, zda se tuto funkci přijímacího řízení podařilo naplnit je počet studujících, kteří předčasně opouštějí svá studia, tzv. studijní úmrtnost. Přijímací řízení jako marketingový nástroj Přijímací řízení je chápáno v sektoru FH jako jedna z nejdůležitějších marketingových aktivit studijního programu a představuje první intenzivní kontakt s potenciálními studujícími. V sektoru FH dochází k oslovování zájemců o studium prostřednictvím internetových stránek škol, prezentačních a informačních akcí, veletrhů (vzdělávání), návštěv škol a dnů otevřených dveří. V rámci těchto marketingových aktivit dochází k poskytování detailních informací o přijímacím řízení, o požadavcích k přijetí ke studiu, o relaci počtu uchazečů/počtu přijatých studentů aj. 2 Vhodnými kandidáty jsou míněni kandidáti, kteří budou schopni úspěšně zvládat nároky daného studijního programu. Caha, Z.: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru FH 89 Každý studijní program vysílá prostřednictvím toho, jak přistupuje k přijímacímu řízení (náročnost, nenáročnost, zdlouhavost, rychlost aj.) rozličné signály směrem k potenciálním uchazečům a ovlivňují tímto způsobem jejich rozhodování. Kromě toho tyto signály přispívají k utváření image studijního programu a potažmo celé instituce. Přijímací řízení jako informační a orientační nástroj Přijímací řízení je také důležitým nástrojem, který umožňuje uchazeči získat důležité informace o studijním programu a také o tom, jaké schopnosti, kompetence a osobní vlastnosti se od něho během studia očekávají. Předejde se tak tomu, že by studující na začátku studia byli konfrontováni s realitou, která by nenaplňovala jejich očekávání. V případě, že přijímací řízení obsahuje některé elementy, které se týkají studovaného oboru, může dojít i k tomu, že uchazeč zjistí, že tento obor není pro něho vhodný a rozhodne se včas pro obor jiný. U uchazečů o distanční formu studia je často zjišťováno, zda jsou si uchazeči vědomi dvojité zátěže, jež pro ně představuje práce a studium. Přijímací řízení jako regulační nástroj FH využívají přijímací řízení do jisté míry i jako regulační mechanismus počtu uchazečů. Je-li počet uchazečů příliš velký, mohou být nároky na přijetí zvýšeny, je-li jejich počet příliš nízký, mohou být naopak nároky sníženy. Za regulační funkci přijímacího řízení je možné považovat i přesměrování uchazeče na jiný studijní program stejného poskytovatele, k jehož studiu prokazuje větší předpoklady. Regulační funkce přijímacího řízení sehrává významnou roli u studijních programů s rozdílnými organizačními formami. Při přijímacím řízení může být po vzájemné konzultaci mezi zástupci studijního programu a uchazečem zváženo, zda pro něho bude výhodnější denní či distanční forma studia. Pomocí tohoto regulačního mechanismu se může docílit optimálnějšího složení studijních skupin nebo se vyhnout nespokojenosti studujících s formou studia, kterou si zvolili. Přijímací řízení jako nástroj strategického plánování Vedoucí studijních programů musí každoročně řešit v souvislosti s přijímacím řízením podobné otázky: • Bude dostatečný počet uchazečů o studium? • Jaké kapacity bude zapotřebí k organizaci přijímacího řízení? • Bude nutné na základě vyhodnocení dat z předchozích let nutno marketingová opatření zintenzívnit či redukovat? Mnohé studijní programy proto budují velmi včasně kontrolní mechanismy, které umožňují včas na některé negativní trendy zareagovat. Právě počty uchazečů z předchozích let jsou jedinečným ukazatelem toho, zda je o daný studijní program v dané cílové skupině uchazečů zájem. Pravidelné sledování počtu 90 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 přihlášených uchazečů k určitým termínům mohou pomoci včas identifikovat například nízký zájem a včas učinit relevantní opatření, která pomohou tento trend zvrátit. Některé studijní programy mají například zkušenosti s tím, že nastává vzestup počtu přihlášek po uskutečnění určité marketingové akce, např. reklamě v médiích, po realizaci dnů otevřených dveří apod. Přijímací řízení slouží také k získání celé řady cenných dat a informací o potenciálních uchazečích. Např.: • • • • • Jakým způsobem se dozvěděli uchazeči o studijním programu? Co je vede ke studiu daného studijního programu? Co očekávají od studia? Odkud pocházejí (spolková země, region)? Jaké dosáhli předchozí vzdělání? Všechny výše uvedené informace ve spojení s dalšími relevantními informacemi např. s aktuálními počty maturantů aj. napomáhají k úspěšnému náboru dostatečného počtu kvalitních uchazečů ke studiu. Zájem o studium v programech FH Studijní programy FH se těší celkově velkému zájmu ze strany uchazečů o studium, a to i přesto, že musí absolvovat většinou náročné příjímací řízení. Při detailnějším pohledu ale zjistíme, že zájem o studium je značně diferencován podle jednotlivých studijních směrů a také typu studijního programu. Tabulka 1: Uchazeči o studium v programech FH (Zdroj dat: Fachhochschulrat, 2008). PC – Počet uchazečů celkem, PP – Počet přijatých, PJ – Počet uchazečů na jedno studijní místo. Uchazeči o studium v programech FH v akademických letech 1994/95 – 2007/08 94/95 95/96 96/97 97/98 98/99 99/00 00/01 01/02 02/03 03/04 04/05 05/06 06/07 07/08 PC 1076 2095 4206 5702 7450 9286 11224 16546 17269 16936 17130 18298 24387 29802 PP 695 1211 2206 2537 3125 3637 4219 5443 6470 7003 7547 8187 9589 11444 PJ 1,5 1,7 2,1 2,2 2,6 2,9 3,0 3,3 2,7 2,4 2,3 2,4 2,7 2,7 Vývoj celkového zájmu o studium v programech FH V akademickém roce 2007/08 se ucházelo o studium v sektoru FH v Rakousku 29 802 studujících, 11 444 z nich bylo přijato ke studiu. Na jedno studijní místo tedy připadalo 2,7 uchazečů. Následující tabulka 1 ukazuje poměr mezi počtem uchazečů o studium v programech FH a počtem přijatých studujících, a to od samého zahájení studia v programech FH v akademickém roce 1994/95 až dosud. Z tabulky je patrné, že relativně nižší počet uchazečů na jedno studijní místo byl v prvních dvou letech, v období, kdy docházelo k zavádění studia. V následujících letech ale vždy převyšoval průměrný počet uchazečů na jedno Caha, Z.: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru FH 91 studijní místo počet dva. Zatím největší kulminace zájmu o studium byla zaznamenána v akademickém roce 2001/02, kdy poměr uchazečů na jedno studijní místo činil 3,3. Velký zájem o studium v programech FH pokračoval i přesto, že na rakouských vysokých školách bylo zavedeno školné. Tabulka 2: Uchazeči o studium v programech FH podle studijních směrů (Zdroj dat: Fachhochschulrat, 2008). Poměr – počet uchazečů/studijní místo. Počty uchazečů o studium v programech FH v akademickém roce 2007/08 Studijní směry Počet uchazečů Přijatí Poměr Zdravotnické (nelékařské) disciplíny 6578 980 6,9 Sociální vědy 3561 793 4,9 Hospodářské vědy 11080 4621 2,5 Tvůrčí činnost, umělecká činnost 522 227 2,4 Vojenské a bezpečnostní vědy 233 107 2,1 Přírodní vědy 210 109 1,9 Technické a průmyslové disciplíny 7618 4607 1,7 Celkem 29802 11444 2,7 Tabulka 3: Zájemci o studium v sektoru FH podle typu studijních programů (Zdroj dat: Fachhochschulrat, 2008). PU – počet uchazečů, PSM – počet studijních míst, PUSM – Počet uchazečů na jedno studijní místo. Zájemci o studium FH v akademickém roce 2007/08 Typ studijního programu PU PSM PUSM Diplomové 1 266 586 2,2 Bakalářské 25 748 8 274 3,1 Magisterské 2 788 2 167 1,3 Celkem 29 802 11 027 2,7 Přehled aktuálního zájmu o jednotlivé studijní směry Při detailnější analýze počtu uchazečů o studium podle studijních směrů zjistíme, že i v rámci sektoru FH je zájem o jednotlivé studijní směry značně diferencován (tabulka 2). Z tabulky je patrné, že se v současné době těší největšímu zájmu nově zaváděná studia v zdravotnických a sociálních disciplínách. Zdravotnické disciplíny vykazují téměř sedminásobný převis počtu uchazečů na jedno studijní místo, disciplíny v oblasti sociálních věd téměř pětinásobný převis. Tradičné velkému zájmu se těší i disciplíny z oblasti hospodářských věd. Naopak nižší zájem je o přírodní vědy, techniku a průmyslové disciplíny, přičemž je nutno podotknout, že i v rámci těchto disciplín jsou atraktivnější studijní 92 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 programy, u kterých je počet uchazečů na jedno studijní místo několikanásobný (např.disciplíny spojené s výpočetní technikou). Přehled aktuálního zájmu podle typu studijních programů Velmi zajímavý je také aktuální pohled na počty uchazečů podle typu studijních programů v akademickém roce 2007/08 (tabulka 3). Největšímu zájmu se těšily kratší bakalářské programy, které byly postupně zaváděny od akademického roku 2002/03 v souvislosti s boloňským procesem. Počet uchazečů na jedno studijní místo v těchto programech činil 3,1. Následovaly potom diplomové studijní programy, které ale postupně dobíhají a jsou transformovány na bakalářské či magisterské programy. Teprve pozvolna si nacházejí v sektoru FH prestiž magisterské studijní programy. Závěr Rakouský sektor FH se celkově těší poměrně značnému zájmu o studium, a to i přesto, že na rozdíl od většiny univerzitních studií musí zájemci o studium absolvovat mnohdy dosti náročná přijímací řízení. Za dosavadních čtrnáct let existence sektoru FH v Rakousku nabyly jednotlivé studijní programy řadu cenných zkušeností při realizaci svých přijímacích řízení, což vedlo postupně k jejich profesionalizaci. Přijímací řízení je v kompetenci jednotlivých studijních programů, proto se může jeho forma lišit i mezi studijními programy v rámci jednoho poskytovatele studijních programů. Organizace a realizace přijímacího řízení nesmí být v rozporu s relevantními ustanoveními Zákona o studijních programech FH (FHStb.) a Akreditačních směrnic Rady pro vysoké odborné školy a rovněž s Přijímacími řády ke studiu jednotlivých studijních programů. Studijní programy vypisují podle svého rozhodnutí několik přijímacích termínů. První přijímací termíny pro následující akademický rok se objevují již velmi brzy (např. už v lednu). V závislosti na počtu uchazečů jsou jednotlivé přijímací termíny jednostupňové či vícestupňové. Zejména studijní programy s enormním počtem zájemců musí konat vícestupňová přijímací řízení, kde dochází k předselekci uchazečů. Mezi nejfrekventovanější metody výběru budoucích studujících patří: interview (přijímací pohovor), testy a analýzy a hodnocení portfolií uchazečů. Velmi oblíbenou a také Akreditačními směrnicemi doporučovanou metodou výběru je přijímací pohovor. Jeho validita je sice v odborných kruzích značně zpochybňována, zastánci této metody ovšem argumentují tím, že je vlastně obdobou ucházení se o zaměstnání , čímž dochází k zdůraznění specifičnosti a praktické orientaci studia v programech FH. Vzhledem k soukromoprávní organizaci poskytovatelů studijních programů Fachhochschule dochází v souvislosti s přijetím uchazečů ke studiu k smluvnímu zakotvení jejich vzájemného vztahu formou Smlouvy o poskytnutí vzdělávání. V důsledku velkého zájmu o studium v programech FH vzrůstá význam přijímacího řízení, které kromě své primární funkce, selekce uchazečů o studium, Caha, Z.: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru FH 93 plní i další sekundární funkce. Přijímací řízení je totiž pro jednotlivé studijní programy zároveň významným nástrojem marketingovým, informačním a orientačním, regulačním a také nástrojem strategického plánování. Zájem o studium jednotlivých disciplín je velkou měrou diferencován. V současné době je enormní zájem o nově zřizované studijní programy v sociálních a zdravotnických disciplínách. Tradičně nižší zájem je o náročné technické disciplíny. Při pohledu na počty uchazečů o studium podle typu studijních programů je patrné, že největší počty zájemců vykazují bakalářské studijní programy, které vykazují největší převis uchazečů. Naopak magisterské studijní programy si teprve své zájemce začínají postupně nacházet. Reference [1] Bericht des Fachhochschulrates 2006. [2] BRAUNBAUER, A (Hrsg.); MAIR, M. (Hrsg.); RANKL, S. (Hrsg.); WALA, T. (Hrsg.). Management von Fachhochschul-Studiengängen : Ein Praxisleitfaden für den Fachhochschul-Sektor. Wien : Linde Verlag Wien, 2008. ISBN 978-3-7073-1207-2. [3] Bundesgesetz über Fachhochschul-Studiengänge BGBl. Nr. 340/1993, zuletzt geändert durch BGBl. I Nr. 43/2006. [4] CAHA, Z. Vznik a vývoj neuniverzitního vysokoškolského vzdělávání v Rakousku. Aula, 2005, roč. 13, č. 1, s. 29 – 32. ISSN 1210-6658. [5] Österreichischer Fachhochschulrat. [online]. [cit.2008-08-29]. Dostupné z WWW:<http://www.fhr.ac.at>. [6] Fachhochschulportal Österreich. Ausführliche Präsentationen von 286 FHStudiengängen. [online]. [cit.2008-08-15]. Dostupné z WWW:<http://www.fachhochschulen.at>. [7] Fachhochschul-Studiengänge. 2. Auflage. Wien: Arbeitsmarktservice Österreich/BIQ, 2001. ISBN 3-85495-125-2. [8] FH-Guide 2008. Östrreichische Fachhochschul-Konferenz. [9] KASPAROVSKY, H.; WADSACK, I. Das österreichische Hochschulsystem. Wien : Enic Naric Austria BMWF, 2007. ISBN 3-85456. [10] Richtlinien des Fachhochschulrates für die Akkreditierung von Bachelor-, Master- und Diplomstudiengängen (Akkreditierungsrichtlinien, AR 20006, Version 1.1 vom 1.12.2006). [11] STERNARD, G. Fachhochschulen Aufnahmeverfahren, Bewerberzahlen, Wiederholungs- und Umstiegsmöglichkeiten. [online]. [cit.2008-09-25]. Dostupné z WWW:<http://www. biber.salzburg.at/fhaufnahme.htm>. [12] UIDL, R. Aufnahmeverfahren an Fachhochschul-Studiengängen in Ostösterreich – eine aktuelle Bestandsaufnahme. Diplomarbeit. Wien. 2007. [13] Verordnung des Fachhochschulrates über die Evaluierung im österreichischen Fachhochschulsektor, EvalVO 5/2004; zuletzt geändert durch Beschluss der FHR vom 10.11. 2006 94 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Entrance examination and interest in Fachhochschul-Sector in Austria The Fachhochschulen entrance examination is the subject of this study. The whole entrance examination is one of the most important determinants and has its considerable impact on the success of a school. It also fulfills many important secondary functions. Great attention is focused on the methods of selection of the right candidates and on the analysis of interest in Fachhochschulen study programmes. Keywords: FH entrance examination, methods of selection, entrance examination importance, interest in FH study programmes, conditions of admission, aspirants Kontaktní adresa: Mgr. Zdeněk Caha, Katedra jazyků, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] CAHA, Z: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru Fachhochschulen. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 81 – 94. ISSN 1802-503X. Ženská obřízka v soudobé společnosti Jaroslava Hrabětová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Ženská obřízka představuje zmrzačující praktiku, při které dochází k odstranění některých či všech částí zevních ženských pohlavních orgánů (sunna, klitoridektomie, infibulace). Existuje navzdory modernizaci, veřejnému vzdělávání, legislativnímu opatření. Provádí se většinou ve věku od dvou do dvanácti let a postihuje více než 100 miliónů dívek a žen přibližně ve 40 zemích světa, zejména v Africe. Většina zdrojů se shoduje na tom, že se původně jedná o kulturní, nikoli náboženskou záležitost. Ženská obřízka je také problémem globálním – migranti a imigranti si přinášejí svou tradici do cílových zemí, aby tak udrželi svou kulturní identitu. Ženská obřízka je institucionalizovaným projevem násilí páchaného na ženách. Klíčová slova: ženská obřízka, patriarchální společnost, globální problém, nevládní neziskové organizace Úvod Problematika ženské obřízky je kontroverzní téma, které vzbuzuje mnoho otázek a také nejrůznější představy. Cílem příspěvku je informovat o praktikování ženské obřízky, o jejím rozsahu, možných příčinách, poukázat na globální souvislosti a zda a jakým způsobem lze ženskou obřízku eliminovat. Pojetí ženské obřízky Ženská obřízka představuje zmrzačující praktiku, při které dochází k odstranění některých či všech částí zevních ženských pohlavních orgánů. Existuje navzdory modernizaci, veřejnému vzdělávání, legislativnímu opatření. Ačkoliv je praktikována ve většině islámských zemích, není to islámská praktika. Zmrzačující obřízka je považována za kulturní a náboženský rituál. Po celém světě, ale zejména v Africe a na Středním východě je praktikována muslimy, koptskými křesťany, členy různých domorodých skupin, katolíky atd. Provádí se většinou ve věku od dvou do dvanácti let, ale v některých komunitách až v období puberty, kolem šestnácti let nebo výjimečně v těhotenství, pokud žena nebyla před svatbou obřezána. 95 96 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Klasifikace ženské obřízky Sunna/Klitoridotomie (nejmírnější forma): První a nejmírnější forma ženské obřízky je nazvána sunna, často vysvětlována podle muslimské tradice (sunna v arabštině znamená ‘tradice), podle učení proroka Mohammada. Spočívá v odstranění předkožky, špičky, části klitorisu nebo klitorisu celého. Tato forma je praktikována především v Africe, například v části Egypta, v Etiopii, Tanzánii, v oblasti východní Afriky k západnímu africkému pobřeží, včetně Nigérie. Některé zdroje uvádějí, že je sunna prováděna také v oblastech Středního východu v zemích jako je Omán, Jemen, Jordánsko, Irák, Sýrie, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty atd. Klitoridektomie (resekce): Při střední formě ženské obřízky dochází k odstranění části nebo celého klitorisu a části nebo celých malých stydkých pysků. Je prováděna jako kompromis v zemích, kde je nezákonná infibulace. Infibulace (Faraonská obřízka): Třetí a nejvíce zmrzačující forma ženské obřízky je infibulace. Tato extrémní forma spočívá v odstranění klitorisu, přilehlých malých a velkých stydkých pysků a zbylá pokožka je propíchána trny a sešita ovčím střívkem nebo nití. Ponechá se jen malý otvor velikosti hlavičky sirky pro odtékání moči a menstruační krve. Ořezané konce velkých stydkých pysků jsou sešity k sobě nebo jsou tak těsně u sebe, že k sobě srostou a zakrývají celou vagínu. Do vagíny se vloží malý kousek dřeva, aby se zabránilo úplnému spojení velkých stydkých pysků. Některé zdroje popisují infibulaci takto: Při této verzi jsou odstraněny všechny senzitivní části pohlavního ústrojí kolem vagíny, tedy poštěváček i malé stydké pysky. Dále se provedou řezy ve velkých stydkých pyscích a části pokožky jsou sešity k sobě tak, že zůstane pouze malý otvor do vagíny k vyměšování. Infibulace je praktikována na všech ženách, téměř bez výjimky, v celém Somálsku a kdekoliv, kde žijí etničtí Somálci (Etiopie, Keňa a Djibouti). Je také prováděna napříč Nilského údolí, včetně jižního Egypta a podél pobřeží Rudého moře. Někdy se uvádí ještě čtvrtá forma obřízky – popálení nebo zjizvení genitálií či roztržení vagíny, která byla nebo je stále praktikována v některých izolovaných etnických skupinách a původními obyvateli Austrálie, Afriky nebo Latinské Ameriky. Zákrok Zmrzačující obřízku obvykle provádí primitivním způsobem venkovská porodní bába (Gábila – obřezávačka). Bez jakýchkoli anestetik obřeže dívku jakýmkoli nástrojem: břitvou, nožem, nůžkami, kusem skla, ostrým kamenem a v některých krajích dokonce vlastními zuby. Celý proces se liší podle oblastí a kulturních praktik. Toto ‘zaměstnání’ se zpravidla dědí a je většinou vysoce vážené. Komunita považuje obřezávačky za důležité osoby také proto, že jsou na zdejší poměry velmi bohaté. Například keňská obřezávačka prohlásila, že si tuto životní dráhu nevybrala. Když byla malá, onemocněla a příznaky její choroby prohlásila věštkyně za znamení duchů, že je povolaná k této práci. V souladu s tradicí pak obětovala devět koz a býčka. Rada starších ji pak věnovala její první a jediný Hrabětová, J.: Ženská obřízka 97 obřadní nůž. Nožík nyní schovává v plastikovém sáčku se zvonečky, které nosí během ceremonie na kotnících, a s ručně psaným osvědčením, že smí oficiálně vykonávat obřízku. K praktikování ženské obřízky podotýká, že nechápe, proč kultura jejího národa mizí a obřezávání se zakazuje. Kromě pronikavé počáteční bolesti při operaci, má ženská obřízka, zejména klitoridektomie a infibulace, dlouhodobé fyziologické, sexuální a psychologické důsledky. Nehygienické prostředí, ve kterém se provádí, má za následek infekce pohlavních orgánů a přilehlého okolí a často se také přenáší HIV virus. Některé zdravotní komplikace mohou vést až ke smrti následkem šoku, silného krvácení nebo otravy krve. Pro minimalizaci risku z přenosu virů, některé země jako Egypt zakázaly provádět obřízku jiným osobám než školeným lékařům a sestrám v nemocnicích. I když je to humánnější cesta, která se snaží redukovat zdravotní rizika a bolest použitím anestézie, nemůže odstranit všechny pooperační komplikace. Přehled negativních zdravotních a psychických jevů: • Okamžité: šok, ostrá bolest, silné krvácení, akutní močový zánět, infekce močové trubice, otrava krve, tetanus, HIV, žloutenka typu B,chřipka, smrt. • Přechodné: dlouhodobé hojení, pánevní infekce, bolestivá a nepravidelná menstruace, cysty, hnisavá ložiska, zbujení vaziva v jizvě, bolestivý pohlavní styk. • Pozdní: uzavření vagíny a následné hromadění menstruační krve a moči, neplodnost, samovolný potrat, opakované záněty močové trubice, potíže s močením, hypersenzitivita a anální inkontinence, hemeroidy, krvácení bývá zastavováno nedostatečně a obnovuje se i po několika letech. • Pohlavní styk: potíže s penetrací, v důsledku nesprávně provedené deinfibulace vytvoření jakési falešné vagíny, krvácení. • Porod: zdlouhavý a problémový, silné krvácení vedoucí k šoku a smrti, perineální tržná rána, močová ochablost, mrtvě narozené dítě nebo dítě s poškozením mozku Postnatální: močový a konečníkový vývod způsobuje zápach, výhřez dělohy a přilehlých orgánů. • Sexuální problémy: absence orgasmu, úzkost, deprese a frustrace, necitlivá tkáň Obřízka omezuje, ale spíše vylučuje schopnost ženy pocítit orgasmus, která často místo rozkoše zakouší při sexu nesmírnou bolest. Vědecky je údajně dokázáno, že obřízka neovlivňuje tělesnou hladinu hormonálních stimulantů, což znamená, že touha obřezané ženy zůstává tedy vlastně nedotčena. Dívky, které podstoupily ženskou obřízku, zejména infibulaci, však tvrdí, že nikdy nezažily orgasmus, protože chybějící klitoris a vaginální stěny, které se nestahují, jak by měly, jim to prostě neumožní. Mezi zdravotní následky obřízky patří již zmiňovaná neplodnost, která způsobuje obrovský sociálně frustrující moment, neboť v patriarchální společnosti je reprodukční funkce zásadní. 98 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Kde, kolik, kdy a proč? Počet zmrzačených žen Neexistuje absolutně přesná statistika, procentuální zastoupení obřezaných žen se mírně liší podle zdrojů výzkumu, oblasti a časového období. Ženská obřízka postihuje více než 100 miliónů dívek a žen přibližně ve 40 zemích světa, zejména v Africe (ve 29 zemích). Některé zdroje uvádějí až 114 miliónů obřezaných žen. Děsivému rituálu se ročně podrobí asi 2 milióny žen (6.000 denně!). V Súdánu je přibližně 90 % žen obřezaných, z toho 83 % prodělalo infibulaci. V Somálsku je přes 96 % obřezaných žen, z toho 76 % infibulovaných. Historický exkurz Původ ženské obřízky je nejasný. Některé stopy vedou až do druhého století před naším letopočtem. Za geografické kořeny se považuje západní pobřeží Rudého moře, kde je infibulace také nejvíce rozšířená. Jedna z verzí uvádí, že zmrzačující praktika zřejmě souvisí s otroctvím. Egypťané až do byzantských časů obchodovali s otroky a súdánští otroci byli vyváženi (před nástupem islámu) z oblasti Rudého moře do Perského zálivu. Islámský trh pak obstarával a dodával súdánské panny a konkubíny do Egypta a Arábie. V roce 1609 Dos Santos zjistil, že komunita v Somálsku (v Mogadishu) má zvyk obřezávat a zašívat ženy, zejména otrokyně kvůli tomu, aby se na trhu lépe prodávaly. Browne v roce 1799 na svých cestách po Africe zjistil, že praktika ženské obřízky – infibulace má údajně u otrokyň zabraňovat těhotenství. Ostatní cestovatelé do Egypta – Larrey v roce 1803 a Burckhardt v roce 1819 potvrdili Brownovo zjištění, že obchodníci s otroky infibulují mladé ženské zajatkyně. Infibulace je Egypťany kupodivu nazývána ‘súdánskou obřízkou’, ale Súdánci tuto formu mrzačení označují jako ‘Faraónskou obřízku’. Jiné prameny však uvádějí, že i když Súdánci obřízku – infibulaci považují za staroegyptskou kulturu, tento zvyk byl ve starém Egyptě údajně neznámý. Většina zdrojů se však shoduje na tom, že se původně jedná o kulturní, nikoli náboženskou záležitost. Africké muslimské komunity často vysvětlují obřízku z náboženského důvodu, což se nezakládá na pravdě, neboť jak již bylo řečeno, Afrika znala rituál stovky let před příchodem islámu. Korán ani nenaznačuje tuto praktiku, proto se lze domnívat, že bylo Mohammadovo učení de facto zneužito k zastírání pravého důvodu. Jak bylo zmíněno, ženskou obřízku měli provádět již Féničané a staří Egypťané. Je třeba také zdůraznit, že i katolická církev ženskou obřízku schvalovala, neboť v ní spatřovala ženskou čistotu (naopak protestantská církev, působící v Africe, proti obřízce vystupovala). Ženskou obřízku tedy výslovně neupravuje Bible ani Korán. Je také doloženo, že ještě ve 40. letech 20. století byla ženská obřízka používána a doporučována psychiatry ve Spojených státech i Velké Británii – měla se tak léčit nymfomanie, hysterie, ženská homosexualita, náruživá masturbace a sexuální deviace. Zjednodušeně řečeno – kořeny starého rituálu se skrývají v primitivní kmenové tradici. Hrabětová, J.: Ženská obřízka 99 ‘Ospravedlnění’ Nejběžnější důvody vysvětlující ‘nutnost’ obřízky, které používají praktikující zmrzačující proceduru: • místní zvyk, neporušitelná tradice: ‘such is the custom or tradition here ...’ • zajištění panenství, • nutné pro uzavření manželství, • uznání, váženost ženy, • rodinná čest, • ovládání sexuality žen (ze strany muže), a tím zajištění její věrnosti a cudnosti, • zvýšení statusu ve společnosti, • ženská čistota, • zvýšení vášně u muže, • ochrana zdraví a plodnosti, • ochrana proti kouzlům. Jaká je skutečnost? Panny jsou na africkém sňatkovém trhu velice žádaným zbožím, což je jeden ze zamlčovaných důvodů pro praktikování ženské obřízky. Rodina se dobrým prodejem dcery může dostat z finančních problémů; podmínkou výhodného ‘obchodu’ je ‘obřezaná’ nevěsta. Dívka, která nepodstoupila obřízku, je místními osadníky považována za ‘nečistou’, a v důsledku toho je neprovdatelná. Jeden z mnoha mýtů varuje muže před souloží s neobřezanou dívkou – pokud se dotkne penisem jejího klitorisu, zemře. Ženská role v patriarchální společnosti Rituál podřízenosti Egyptská lékařka a spisovatelka Nawal Saadawi za jasného viníka považuje muže. Dívky se podřizují tradicím, starší generaci a zejména budoucímu muži ve jménu cudnosti a aby potlačily sexuální touhu. ‘Muži rozhodují,’ říká Nawal Saadawi. ‘Ženy jsou pod jejich tlakem a nemohou se nijak bránit. Oni chtějí, aby jejich ženy byly pouze jejich. Obřezaná žena je věrná, protože nemyslí na jiné muže.’ (Bazaar) Obřezáním však muka nekončí. Při svatební noci často musí nevěstu, které je většinou dvanáct až patnáct let, rozříznout ženich nožem, aby do ní mohl penisem vniknout. Samotná soulož je velmi nepříjemná – pochva je ‘suchá’, protože nevydává žádný poševní sekret. Aby jizva po obřízce nesrostla, vyžadují muži pohlavní styk několikrát za den. Někdy otvor po porodu opět zašijí, aby vznikla iluze panenství. Vyskytují se i případy, že pokud manžel jede na delší dobu pryč, žena se reinfibuluje, aby nebyla promiskuitní. Reinfibulace s sebou přináší opět obrovské zdravotní komplikace. 100 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Status africké ženy V Keni je na 50 různých etnických skupin. Každý kmen se snaží získat ve státě co největší vliv a funguje tak i celá politika a společenský život. Mezi kmeny existuje velká nevraživost. Postavení ženy se velmi liší ve městě a na vesnici. Na vesnici je žena stále prezentována jako roditelka dětí, udržitelka rodinného krbu, která musí manžela poslouchat. Také ve městě po svatbě a porodu zůstává doma, ale může být vzdělaná. Polygamie oficiálně funguje jen mezi muslimskou komunitou, ale věrnost (muže) v podstatě neexistuje. Rozvod nepřipadá v úvahu, maximálně rozluka a v tomto případě děti připadnou otci. Přitom v Keni převažuje importovaná katolická víra, která podle některých zdrojů zničila původní kulturu. Podle kulturních tradic, například Somálska, žena získá vážnost teprve po porodu dítěte. Kvůli infibulaci je menstruace velmi bolestivá a porod neskutečně komplikovaný. ‘Co má dělat dívka v poušti, která musí chodit kilometry daleko, aby napojila své stádo koz, a přitom má měsíční bolesti tak silné, že sotva stojí na nohou? Anebo žena, kterou hned po porodu opět zašijí kouskem nitě jako kus hadru, aby její pochva zůstala pro manžela dost úzká? Anebo žena v devátém měsíci těhotenství, která shání v poušti potravu, aby nakrmila svých dalších jedenáct hladovějících dětí? Anebo co se stane s mladou ženou, když přijde čas, aby porodila první dítě, a je stále ještě zašitá? Jaké to je, když odejde sama do pouště, jako to dělala moje matka, aby tam bez cizí pomoci porodila? Naneštěstí znám na tyhle otázky odpovědi. Mnoho jich vykrvácí a pokud mají štěstí, manželé najdou jejich těla dříve než hyeny a ptáci mrchožrouti.’ (Dirieová, 2000). Proč vagína a ne penis? ‘Kmenové války, stejně jako praktikování obřízky, jsou vyvolány sobectvím a agresivitou mužů. Obě tyhle věci vycházejí z jejich posedlosti teritoriem – vlastnictvím – a ženy spadají do téhle kategorie kulturními tradicemi i podle zákona. Možná, že kdybychom mužům uřízly varlata, moje země by se stala rájem. Uklidnili by se a byli by senzitivnější. Bez toho neustálého kypění testosteronu by nebyly války, zabíjení, loupeže, znásilňování. A kdybychom jim uřízly penisy a nechali je – buď ať vykrvácí nebo přežijí – možná by si poprvé uvědomili, co dělají svým ženám.’ (Dirieová, 2000). Některá ženská hnutí proklamují, že drastická praktika není pouze otázkou afrických žen, ale zasahuje i do euroamerické kultury a považují ženskou obřízku za barbarskou tradici. Jako příklad uvádí teorii psychoanalytika S. Freuda, který do značné míry poškodil sexualitu ‘západních’ žen. Freud naprosto nepodloženě tvrdil, že ‘touha po klitorálním orgasmu je příznakem nedospělé fixace, a glorifikoval vaginální orgasmus’. Feministky dokonce tvrdí, že Freud uvrhl ženy do stavu ‘psychické klitoridektomie’. Ještě před několika desetiletími byl skutečně klitoris považován za velmi nebezpečnou část ženského těla. Kdo může zapomenout na již zmiňovaného S. Freuda, který v jedné ze svých knih nazvané ‘Sexualita a psychologie lásky’ uvádí, že ‘eliminace klitoriální sexuality je nezbytnou podmínkou, předpokladem pro rozvoj ženskosti.’ Hrabětová, J.: Ženská obřízka 101 V roce 1593, při jednom procesu s čarodějnicí, objevil vyšetřující soudce (mimochodem ženatý muž) poprvé klitoris; označil jej za ďáblův cecík, který nezvratně dokazoval vinu čarodějnice. Byl to ‘kousek masa, asi centimetr dlouhý, který vyčuhoval ven jako cecík’. Žalářník, ‘který si ho všiml první, o tom nechtěl mluvit, protože cecík byl v těsné blízkosti tajného místa, jež nebylo slušné vidět. Nakonec se však rozhodl, že tak podivnou věc nebude tajit’, a ukázal to dalším. Nikdo nit takového v životě neviděl. Čarodějnice byla odsouzena. (The Woman’s Encyclopedy of Myths and Secrets) V roce 1979 Dr. James E. Burt z USA (přezdíván jako ‘Chirurg lásky, řezník lásky’) představil lékařskému odborné obci první formu ženské obřízky – sunnu. Věřil a podporoval myšlenku, že odstranění klitorisu nebrání sexuální rozkoši, ale naopak ji zvyšují. Dr. Burt uplatňoval svou teorii v praxi téměř deset let v Ohiu, než byl odhalen, veřejností odsouzen, načež se vzdal lékařské licence. V západním světě proti ženské obřízce ostře protestují feministky, které tuto tradiční praktiku odsoudily jako barbarství a označily za patriarchálně-politickonáboženské ovládání ženského těla jako pouhého prostředku reprodukce. Naléhaly a naléhají na vlády dotčených států, aby byla ženská obřízka okamžitě zakázána. Zákony zakazující její provádění však přijaly jen některé africké státy. Ženská obřízka je příklad institucionalizovaného násilí na ženách. Dilemata Surový projev mužské sexistické nadvlády či ne? Ani na problematiku ženské obřízky neexistuje jediný, odsuzující pohled. Různé postřehy Je těžké ukázat prstem na viníka tohoto zvyku a jednoznačně ho odsoudit. I muži, (otcové) a ženy (matky) jsou v podstatě oběťmi výchovy a kultury, pod jejímž vlivem vyrůstali. Lze vůbec hovořit o individuální odpovědnosti? Někteří muži dokonce tvrdí, že ve skutečnosti jsou záležitosti kolem ženské obřízky výhradním hájemstvím ženské části společnosti a muži do ní vůbec nemají právo zasahovat. Velmi závažné jsou i dva filozofické přístupy k současnému světu: ‘Máme tolerovat a respektovat v rámci relativistického přístupu k různým kulturám a civilizacím praktiku, která má neodstranitelné důsledky a je často provozována jako obyčejné mučení? Nebo proti ní všemi prostředky bojovat ve jménu globálního civilizačního pokroku a ve jménu univerzálně pojímaných lidských práv?’ (Macháček, 1995) V knize ‘Kontroverze ženské obřízky: Antropologická perspektiva’ autorka uvádí, že nejdiskutabilnější skutečností je, že západní feministi a feministky zasazují problematiku ženské obřízky do koloniálního a etnocentrického způsobu chování. Komunity, ve kterých se praktikuje obřízka, se cítí dotčené z přístupu Západu, že pouze Západ může změnit tuto ‘barbarskou tradici’. Autorka používá pojem ‘contested culture’ [‘soupeřivá kultura’], kterým slaďuje různá hlediska, pohledy různých tříd, věkových skupin, pohlaví a sociálních rozdílů. Tato případová studie ze Súdánu také zpochybňuje obvyklé názory, například přesvědčení, že se obřízky provádí kvůli kontrole sexuality žen. Feministická antropoložka zjistila, že ženská sexualita není úplně zničena, ba dokonce ani dotčena a že se 102 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 zcela neeliminuje sexuální uspokojení u všech žen. Co se týká psychického zničení žen, Ellen Gruenbaum dodává, že si sice dospělé ženy dokáží na své obřezání vzpomenout, ale s úsměvem na tváři. Většina z nich se nezmiňuje o bolesti ani strachu. Důvody obřízky spatřuje v náboženství, rituálu, manželství, národnostní příslušnosti, ekonomickém rozvoji a sexualitě – některé faktory se přímo vztahují k pohlaví, jiné zase ne. V Súdánu dále shledala, že je ženská obřízka prováděna jako známka etnické nebo třídní identity a rozsáhlejší zákroky (infibulace) jsou spojovány s vyšší životní úrovní. Obřezání je předpoklad provdání, které je významným prostředkem k získání statusu ve společnosti, zejména když absentuje jiný prostředek, jako je vzdělání nebo zaměstnání. Australská feministka Germaine Greer v rozhovoru pro britský levicový deník Guardian uvedla, že je třeba ženskou obřízku přijmout jako kulturní projev určitých komunit, do jejichž života nemáme právo zasahovat a které musíme respektovat. Autoři Tahman a Toubia ve své knize ‘Ženská obřízka: Průvodce právem a politikou’, ve které je na problematiku ženské obřízky nahlíženo jako na ‘politický profil’ – opomenutí lidských práv, vyzývají k vytvoření dialogu, který by vedl k zastavení této praktiky. Je zde zmíněna Úmluva o odstranění všech forem diskriminace na ženách z roku 1981 (The Convention on the Elimination of All Forms of Discriminaiton Against Women) a práva dítěte v Úmluvě o právech dítěte (The Convention on the Rights of the Child) z roku 1990. Vláda by měla vyvážit a sladit lidská práva s ochranou základních práv každého člena společnosti. Status ženy ve společnosti se stal politickou záležitostí. Mýty Súdánská lékařka a spisovatelka Nahid Toubia uvádí ‘pět mýtů’, kterým africké ženy věří: 1. Hygiena – ženské pohlavní orgány jsou svou podstatou špinavé a potřebují vyčistit, jsou ošklivé, příliš velké, a kdyby se neodřízly, budou růst donekonečna. 2. Muž chrání ženu – obřízka je iniciací do ženství a kmene. Neobřezané ženy se nevdají a muž je nebude chránit. 3. Zdraví – obřízka znamená plodnost a omezuje dětskou úmrtnost. 4. Náboženství – Bůh (nebo bohové) posvětil obřízku. 5. Morálka – obřízka ochraňuje panenství, léčí sexuální deviaci, frigiditu, homosexualitu a přílišnou náruživost. Ženská obřízka a současnost Globální problém Ženská obřízka není bohužel přežitkem. V současné době, na začátku 21. století, jsou tomuto ohavnému rituálu podrobovány milióny žen po celém světě, zejména u afrických, arabských, některých indiánských a malajských národů, Hrabětová, J.: Ženská obřízka 103 kde stále dosahuje neuvěřitelných 90 % ženské populace. Alarmující je skutečnost, že se tato tradice nevykořenila ze života lidí těchto národů ani po opuštění svých domovů. Svou tradici či zvyk přinášejí s sebou, ať už do Evropy, Kanady, Austrálie a Spojených států, čímž tyto státy donutili až k legislativní úpravě zakazující praktikování ženské obřízky. V mnoha zemích, například v Nigérii, Etiopii, Ghaně, Súdánu, ve Švédsku, Francii či Velké Británii, byly prosazeny zákony proti ženské obřízce. V 80. letech 20. století odsoudil tuto praktiku keňský prezident a oficiálně se nesmí provádět například v Egyptě. V roce 2007 byl v Egyptě vydán nový dekret kriminalizujícího obřízku. Suzanne Mubaraková označila obřízku za ‘tělesné a psychologické násilí vůči dětem, které musí konečně skončit.’ (Týden) V Keni je ženská obřízka zakázána, nicméně se nadále provádí, zejména v zemědělské jihozápadní oblasti. Rozdíl spočívá pouze v tom, že se dívky obřezávají v noci. ‘Žádná osoba nesmí vystavit dítě kulturním rituálům, zvykům nebo tradičním praktikám, které by mohly negativně ovlivnit život, zdraví, sociální blahobyt, důstojnost, fyzický nebo psychický rozvoj dítěte’, stojí v zákoně, který schválil keňský parlament. Za nezákonné praktiky hrozí vězení a přísná pokuta. V současnosti ženskou obřízku praktikují téměř všechny kmeny na území Keni (kromě např. kmene Luo a Lhuya a některých dalších), z nichž největší tlak na zachování obřízky vyvíjel a stále vyvíjí nejpočetnější kmen Kikujů, který rovněž zastává dominantní postavení v politickém systému. V letech 1989 – 1990 byl v Súdánu proveden výzkum, ve kterém byly osloveny ženy, které podstoupily nejčastěji faraónskou obřízku – infibulaci. Ženám byly položeny čtyři základní otázky: 1. zda byly obřezány a pokud ano, jakou formou, 2. zda nechaly své dcery obřezat a pokud ne, jestli tak učiní, 3. jak se obecně staví k této praktice a k jejímu pokračování, 4. jaký názor na zmrzačující obřízku mají jejich manželé. Závěr studie byl takový, že přes 90 % žen podstoupilo infibulaci. Téměř 90 % všech dotázaných žen nechala své dcery obřezat nebo to plánují. Více než polovina z těchto žen upřednostňuje nejdrsnější formu obřízky – infibulaci. Dále bylo zjištěno, že tuto formu preferují ženy z tradičního společenství, které se dříve vdávají, mají nízké nebo žádné vzdělání a které si berou muže s nízkým nebo žádným vzděláním. Ženy, které samy prodělaly infibulaci, také více lpí na obřezání svých dcer. Mladší ženy oproti starším jsou spíše proti obřízce nebo zastávají nejmírnější formu – sunnu. Názorový rozdíl byl zjištěn i mezi venkovním a městským způsobem života. Lidé pracující v tradičním zemědělství a žijící na venkově velmi podporují udržování zvyku ženské obřízky. Podlé súdánských zákonů je sice nyní ženská obřízka trestným činem, ale trestní stíhání je pouze formální záležitost. V USA jsou problémy s imigranty, kteří si svou tradici přinášejí s sebou. Panují zde názory, že musí své dcery obřezat, aby nebyly tak divoké jako americké ženy. V roce 1996 byl sice přijat zákon, který prohlásil ženskou obřízku provedenou na ženách mladších 18 let za trestný čin, ale situace se tím nevyřešila. V roce 1990 proběhl v USA výzkum, který měl za cíl zmapovat rozsah a přístupy k ženské obřízce. Ze vzorku 271 000 žen, které pocházejí z míst, kde je více než 5 % žen obřezaných, vyplynulo, že 168.000 z nich podstoupilo nebo podstoupí nějakou formu ženské obřízky. Z toho 48.000 je pod věkovou hranici 104 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 18 let. ‘Jeden otec v New Yorku pustil nahlas rádio, aby sousedé neslyšeli křik jeho dcery, když ji sám obřezal nožem na maso.’ (Dirieová, 2000). V Německu žije přes sto tisíc Afričanek a ženská obřízka je zde považována z trestný čin ublížení na zdraví, za který hrozí až 15 let odnětí svobody. Podle průzkumu UNICEF s obřezanou ženou setkalo 43 % gynekologů a téměř polovina s obřezanou rodičkou. Lidé ze Somálska přicházejí také do Dánska od 80. let 20. století, v současné době jich zde žije 17 tisíc a u toho 4,5 tisíc tvoří dívky ve věku do 18 let. Většinou se sdružují do uzavřených komunit. Ministr pro integraci přistěhovalců řekl, že imámové šíří mezi Somálci hrůzné informace, například, že je legitimní ukamenovat ženu za nevěru, spojovat děti v nucená manželství nebo obřezávat dcery. Mustafa Abdulláh Aden, Imám z Aalborgu, prohlásil, že pro dívku je jen dobré, když je obřezaná. Stane se tak dobrou muslimkou. Zmrzačující obřízka se tedy nadále provádí. Politikové to považují za neochotu muslimských imigrantů integrovat se do dánské společnosti a přijmout zdejší pravidla soužití. Žijeme v době velké migrace. Ani Česká republika se tomuto tlaku nevyhnula. Zejména nelegální imigrace je zařazena mezi bezpečnostní rizika. Počet imigrantů má vzrůstající tendenci. Lze očekávat, že bude přibývat imigrantů z oblastí, kde se praktikuje ženská obřízka. Občané a zejména orgány činné v trestním řízení by měli být o této problematice informováni, protože se s ní v budoucnosti mohou setkávat. Boj proti ženské obřízce Tradice je silnější než zákon. Ženská obřízka je sice v současné době v některých zemích Afriky a Středního Východu ilegální, nicméně se tím nesnížil počet dívek, které jsou každý rok obřezány. Vlády zemí, které praktikování ženské obřízky zakázaly (či omezily), nemají žádné prostředky a nástroje pro monitorování a ovlivňování rozsahu provedených zákroků. V posledních letech jsou alespoň tendence provádět ženskou obřízku v nemocnicích, kde jsou alespoň hygieničtější podmínky. Spojené národy, organizace UNICEF a WHO považují ženskou obřízku jednoznačně za násilí porušující lidská práva a poskytují doporučení pro eliminaci a vymýcení tohoto zvyku. Pokusy bojovat proti ženské obřízce legální cestou však selhávají a zřejmě nebudou fungovat do doby, než budou rizikové skupiny o problematice zmrzačující praktiky informovány. Efektivnější přístup než legální se spatřuje ve spolupráci na národní a mezinárodní úrovni. Spojené národy a organizace WHO již učinily tímto směrem první kroky. Rizikové země samozřejmě potřebují také přísné zákony, které by zakotvovaly ustanovení o zákazu ženské obřízky a následném postihu. Nejdůležitější je však osvěta. Antropologové, sociální pracovníci a aktivisté přijíždějí do rizikových vesnic a oblastí a vzdělávají místní obyvatelé. Zmrzačující rituál může být vyhlazen pouze citlivým přístupem ke kořenům komunity, který by vzal v potaz všechny aspekty konkrétní kultury a individuality a snažil se pracovat uvnitř systému k vybudování důvěry, který by vedla k vymýcení této praktiky. Všichni se však shodují na tom, že dokud se ženy, které podstupují ženskou Hrabětová, J.: Ženská obřízka 105 obřízku, nevzepřou, tak nemá šanci na zánik. Šejch Mohamed Fialko, generální tajemník asociace západoafrických islámských duchovních a křesťanů proti ženské obřízce, je přesvědčen, že boj proti této praktice nebude úspěšný, pokud lidé budou v mešitě slýchat, že obřízka je islámská tradice, uvedená v Koránu. Ve Spojených státech je velký tlak na zrušení praktikování ženské obřízky. NOCIRC (The National Organization of Circumsion Information Resource Centers) je síťová organizace, která sdružuje sociální pracovníky a lékaře z celého světa a bojuje proti ženské i mužské obřízce. Organizace NOCIRC také v srpnu 1996 založila Projekt poznávání a vzdělávání. NOCIRC také organizovala mezinárodní symposium o sexuální obřízce. Organizace RAINBO (The Research, Action and Information Network for Bodily Integrity of Women), kterou založila lékařka a spisovatelka Nahid Toubia, svou činností přispívá k osvětě a eliminaci ženské obřízky. Praktikování ženské obřízky bylo postaveno mimo zákon i v řadě evropských zemích (např. Velká Británie, Francie, Švédsko, Švýcarsko atd.) Ve Velké Británii v roce 2007 policie zahájila kampaň proti ženské obřízce tím, že nabízí značnou finanční odměnu všem, kteří pomohou při odhalování této trestné činnosti. Švédský soud v roce 2006 odsoudil na čtyři roky nepodmíněného trestu odnětí svobody Somálce, který přinutil k obřízce svou dospívající dceru. V České republice bojují proti ženské obřízce nevládní neziskové organizace např. Asante Kenya, Nesehnutí Brno, Poradna pro uprchlíky, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Český helsinský výbor, Rozkoš bez rizika, Sdružení Česká katolická charita, Centrum pro integraci cizinců a mezinárodní organizace jako Amnesty International, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Evropský parlament, resp. Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyhlásil rok 2008 Rokem mezikulturního dialogu, který by měl být využit k boji proti všem formám diskriminace. Jak už bylo zmíněno, v rizikových oblastech, zejména v afrických zemích, probíhají úspěšné programy, které mimo jiné dávají porodním bábám – obřezávačkám peníze za ‘nepraktikování’ ženské obřízky a dále jim poskytují zdravotnické vzdělání. Informují obyvatele komunit o zničujících a nevratných dopadech ženské obřízky, důležitosti péče během těhotenství, jak se chránit před pohlavními nemocemi a virem HIV, jak používat kondomy a plánovat těhotenství. V rámci snah o vymýcení se provádějí tzv. alternativní rituály, kdy dívka podstupuje běžné rituály a obřízkové oslavy dané komunity, ale procedura spočívá v malém propíchnutí někde na těle. Tradice se tak odehrávají bez krve. Alternativní rituály označované jako obřízka slovem se nyní implementují do zemí jako Ghana a Keňa. K osvětě také přispívá kinematografie, například uvedení tématických snímků ‘Na ten den nikdy nezapomenu’ a ‘Znamení’, ve kterém řada dívek a žen, které podstoupily ženskou obřízku, vypravují své bolestivé zážitky. V České republice byl dokument uveden v roce 2003 v rámci festivalu Jeden svět, který se v poslední době zabývá postavením žen ve společnosti. V mnoha zemích po celém světě se hraje hra ‘Vagina Monology’, jejíž autorkou je Eve Ensler, která se intenzivně zabývá odkrýváním tabuizovaných otázek sexuality žen a bojem za skončení násilí na ženám. Návazné hnutí V-DAY usiluje o zajištění bezpečnosti žen tím, že vzdělává veřejnost prostřednictvím masmédií, kulturních akcí, pro- 106 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 jektů čí finančně podporuje rizikové skupiny. Organizace Amnesty International je přesvědčena, že státy mají povinnosti zasahovat a aktivně vystupovat proti této praktice. ‘Zkuste rozřezat genitál jediného muže a pak ho zase zašít a zaručuji vám, že tyhle praktiky skončí.’ (Dirieová, 2000). Závěr V příspěvku byla představena zmrzačující praktika, která se dotýká více než 100 miliónů žen na světě, zejména v afrických zemích. Většina zdrojů se shoduje na tom, že se původně jedná o kulturní, nikoli náboženskou záležitost. Ženská obřízka je institucionalizovaným projevem násilí páchaného na ženách. Některá ženská hnutí proklamují, že drastická praktika není pouze otázkou afrických žen, ale zasahuje i do euroamerické kultury a považují ženskou obřízku za barbarskou tradici. Významnou roli v boji proti ženské obřízce hrají nevládní organizace. Mezinárodní organizace (např. Světová zdravotnická organizace, Spojené národy, Populační fond) považují ženskou obřízku za násilí porušující lidská práva. Mnoho lidí však stále netuší nic o zmrzačujících praktikách jako je ženská obřízka a přitom pouze informovanost může přinést konec nehumánním praktikám, která porušují lidská práva a způsobují závažné zdravotní komplikace. Reference [1] ABBASOVÁ, L. Moc černá, moc bílá [online]. [cit. 2004]. Dostupné z WWW: <http://www.jedinak.cz/stranky/txtabasova.html>. [2] CHAUHAN, R. The Female Circucision Controversy: An Antropological/FGM: A Guide to Laws and Policies Worldwide. NWSA Journal, 2002, vol. 14, no. 2, s. 230 – 233. [3] DIRIEOVÁ, W. Květ pouště. Praha : Euromedia Group – Ikar, 2000. ISBN 80-7202-729-8. [4] Dívčí obřízka: ‘Zastavte to šílenství’. Bravo girl, 1998. [5] DVORSKÁ, A. Fakta a mýty o ženské obřízce [online]. [cit. 2007] Dostupné z WWW: <http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=442283>. [6] ENSLER, E. Vagina Monology. Praha : Pragma, 2002. ISBN 80-7205-9009. [7] JONES, W. K. Female Genital Mutilation/Female Circumcision: Who Is at Risk in the U.S.? Public Health Reports, 1997, vol. 112, s. 369 – 375. [8] LÁVIČKOVÁ, J. Ženská obřízka. In Sborník studentských vědeckých prací. Bratislava : Akadémia policajného sboru, 2005, s. 130 – 139. [9] MACHÁČEK, J. Jak potlačit touhu. Respekt, 1995, s. 17. [10] MACKIE, G. Ending footbinding and infibulation: A convention account. American Sociological Review, 1996, vol. 61, no. 61, s. 999 – 1004. [11] MAROUŠKOVÁ, A. Ženská obřízka – týká se i Evropy? Chronicle, 2006, č. 2/XII, s. 8. Hrabětová, J.: Ženská obřízka 107 [12] Most prevalence rates for FGM [online]. [cit. 2004]. Dostupné z WWW: < http://www.who.int/reproductive-health/fgm/prevalence.htm>. [13] Tradiční obřízka v Keni rozděluje rodiny [online]. [cit. 2004] Dostupné z WWW: <http://archiv.tiscali.cz/trav/trav center 020114.412205.html> [14] Práva dítěte? Na sever od rovníku . . . [online]. [cit. 2004]. Dostupné z WWW: <http://www.sever.cz/text.asp?clanek=1168>. [15] PELIKÁN, P. Neobřezanou neprovdáme. Infoservis společnosti Člověk v tísni při České televizi [online]. [cit. 2004]. Dostupné z WWW: <http://www.infoservis.net/art.php?id=1050337126> [16] RENZETH, C. M., CURRAN, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525-2. [17] Reuters. Britská policie bojuje penězi s ženskou obřízkou, 2007 [online]. [cit. 2007] Dostupné z WWW: <http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=465391> [18] The Female Genital Cutting (FGC): An Introduction [online]. [cit. 2004]. Dostupné z WWW: <http://www.fgmnetwork.org/intro/fgmintro.html> [19] The Female Genital Cutting, Education and Networking Project, 2003 [online]. [cit. 2004]. Dostupné z WWW: <http://www.fgmnetwork.org/intro/mgmfgm.html> [cit. 2004] [20] Šejkům se nelíbí zákaz obřízky. Týden.cz [online]. Dostupné z WWW: <http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/afrika/sejkum-se-nelibi-zakazzenske-obrizky 15286.html>. [21] ŠKROBÁLKOVÁ, R. Jeden svět-mnoho ženských osudů. Econnect, 2003 [online]. Dostupné z WWW: <http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zm2073203vx1172707&x=130962> [22] Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen [online]. Dostupné z WWW: <http://www.vlada.cz/assets/cs/rvk/rlp/dokumenty/mezinarodni umluvy/cedaw/3CEDAW Závěrečné doporučení CZ.pdf>. [23] VRBOVÁ, D. Imám radí obřezat. Respekt, 2003, roč. 14, č. 12, s. 12. [24] Wikipedia. Female Genital Cutting [online]. [cit, 2007]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Female genital cutting>. [25] WILLIAMS, L., SOBIESZYK, T. Attitudes surrounding the continuation of female circumcision in the Sudan: Passing the Tradition to the Next Generation. Journal of Marriage and Family, 1997, vol. 59, no. 4, s. 966 – 981. [26] Ženy, oběti tradice. Bazar. s. 60 – 62. Female Genital Mutilation Female Genital Mutilation (also known as female genital cutting or female circumcision) refers to all procedures involving partial or total removal of the external female genitalia (clitorodotomy, reduction, infibulation – pharaonic circumcision). The practice exists despite of modernizing, public education and 108 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 legislative procuration. About 100 million girls and women in the world are estimated to have undergone such procedures approximately in 40 countries, especially in Africa. Most resources say that female genital cutting is primarily a cultural practice, no religious matter. The practice is a global problem too. Migrants and immigrants produce their tradition into final destination to retaine their cultural identity. Female genital cutting is an institutionalised manifestation of force commited on women. Keywords: female genital mutilation, patriarchal society, global problem, NGOs Kontaktní adresa: Mgr. et Mgr. Jaroslava Hrabětová, Katedra řízení, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] HRABĚTOVÁ, J. Ženská obřízka v soudobé společnosti. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 95 – 108. ISSN 1802-503X. Spinoza a Leibniz Spinozovy Posmrtné spisy – komentář k poznámkám G. W. Leibnize (1678) Jitka Ryndová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Leibnizovy poznámky svědčí o určitých sympatiích filozofa k dílu Etika, zatímco dvě poslední práce jsou vyjádřením myslitele snažícího se vyvinout alternativní způsob pojetí a výkladu, jako možnost vyloučení toho, co sám označuje za hlavní úskalí spinozistického chápání světa. Současný překlad dokládá klíčové momenty ve vývoji Leibnizova vlastního myšlení a pečlivě propracovanou, i když ne vždy souhlasnou interpretaci Spinozovy Etiky. Klíčová slova: Opera posthuma, Etika, monistický naturalismus, kritická analýza V roce 1678, poté, co byly přijaty Spinozovy Posmrtné spisy, zformuloval G. W. Leibniz své poznámky ke Spinozovu dílu Etika. Leibnizovy poznámky se poprvé objevily v tištěné podobě v Gruově1 edici. Latinský text byl pak následně dotisknut ve francouzském překladu a opatřen Bouveresseovým komentářem.2 O něco později v roce 1687 Leibniz provedl rozbor první části díla Etika, s názvem De Deo, jehož latinský text společně s francouzským překladem publikoval Foucher de Careil.3 V období let 1706 až 1710 Leibniz vytvořil práci Animadversiones ad Wachteri librum recondita Hebraeorum philosophia.4 Třebaže se Leibniz zmínil ve svém dopise Justelovi v roce 1678 o nalezení ‘kvantity vytříbených myšlenek shodujících se s mými vlastními, dobře známých 1 G. W. Leibniz, Textes inédits d’après les manuscrits de la Bibliothèque de Hanovre, publiés et annotés par Gaston Grua (Paris: Presses Universitaires de France, 1948). Poznámky k dílu Ethica se nacházejí na stranách 277 – 284. 2 Renée Bouveresse, Spinoza et Leibniz: L’idée d’animisme universel (Paris: J. Vrin, 1992). Latinský text 289 – 294; francouzský překlad (s Gruovými poznámkami ke zkratkám), 281 – 289; komentář, 217 – 276. 3 A. Foucher de Careil, Leibniz, Descartes et Spinoza (Paris: Ladrange, 1862), 223 – 248. Nový překlad do francouzštiny (vyjma latinského textu) V. Carrauda vyšel v časopisu Philosophie # 2 (duben, 1984). 4 Práce publikována pod názvem Réfutation inédite de Spinoza par Leibniz, poznámky a překlad do francouzštiny opatřil A. Foucher de Careil (Paris; E. Briere, 1854). 109 110 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 též několika mým přátelům, kteří četli Spinozu,’ 5 kromě této krátké poznámky Leibniz nikdy v tisku nepřiznal intelektuální blízkost ke Spinozovi, ačkoli odkazy na Spinozovy názory se hojně vyskytují v Leibnizově díle.6 Friedman obhajuje Leibnize 7 a poukazuje na Leibnizův vlastní rozvoj, který se vyvíjel nezávisle na Spinozových myšlenkách. Leibniz ‘profitoval’ ze studia Spinozy a usiloval o začlenění jeho názorů, kterým věřil, do svého vlastního systematického myšlení. Pozdější komentátoři zaujímají distingovanější pohled na otázku vztahu mezi Spinozou a Leibnizem.8 Zcela zřetelně lze postřehnout společné rysy v systematickém myšlení obou filozofů. Především Leibniz veřejně usiloval o odloučení se od Spinozova monistického naturalismu. Leibnizův hlavní zájem směřoval k vysvětlení a ke zdůraznění rozdílů mezi jeho vlastním myšlením a myšlením Spinozy. Leibnizovy poznámky ke Spinozově práci Etika představují nejslabší z jeho tří komentářů a prozrazují jeho ‘oddaně’ zaměřený pozitivní přístup k určitým Spinozovým tématům. Leibniz se pokouší o přeformulování nebo o vlastní interpretaci definic, axiómů a tvrzení. Výsledkem Leibnizova přeformulování je často přesnější a výstižnější sdělení než původně stanovené Spinozou. V úvodu k latinskému vydání Grua poznamenává, že Leibniz kopíroval všechny definice, axiómy a tvrzení díla Etika tak, jak se objevily v díle Opera posthuma z roku 1677. Gruova edice je stejně tak jako současný překlad jen zkráceným vydáním; vzhledem k tomu, že vydavatel nenapodobil definice, axiómy a tvrzení, které jsou přesným opisem z díla Opera posthuma. Vlastní odkazy k dílu Etika jsou napsány v plném znění Leibnizových poznámek. Zatímco anglický překlad je provázen Gruovými přehlednými zkratkami. Grua vkládá do textu formou doslovného přepisu či parafrází Leibnizovy komentáře opatřené anglickým překladem. Grua je na základě studia Leibnizova rukopisu přesvědčen o tom, že poznámky, přepracovaný výklad a odborné posuzování textu jsou skutečně vlastním Leibnizovým dílem. Některé Leibnizovy úvahy obsažené v jeho poznámkách jsou provázeny obecnými připomínkami. Leibnizova kritika Spinozova naturalistického determinismu nepřímo naznačuje hlavní směr, kterým se ubíral ve svých pozdějších pracích, a podle mého názoru nikdy dokonale úspěšně, nastolit soulad mezi svobodou a determinismem. Leibnizovy poznámky pojednávající o materiální individualizaci ukazují další směr, kterým se ubíral následný vývoj Leibnizova pojetí individualizace založený na vis viva, jako protiklad ke zkoumání konativní teorie (z latinského konatus, tj. snaha, úsilí) u Spinozy. Bouveresse poukazuje na Leibnizův komentář ke třetí části Etiky, především na Leibnizovu prvně známou formulaci svého vlastního pochopení paralelismu, který se význačně odlišuje od paralelismu podávaného Spinozou ve druhé části Etiky a přecházející do třetí části Etiky. Leibniz se ve svých poznámkách o afektech u člověka, které jsou obsaženy ve třetí a čtvrté části Spinozovy Etiky, vyjadřuje velmi zdrženlivě 5 Dopis Justelovi, 4/14 únor 1678, citace v L. Stein, Leibniz und Spinoza (Berlin: G. Reimer, 1890), 307. 6 Bouveresse (217 – 276) poskytuje mnoho odkazů ve svém komentáři k obecnému vztahu mezi mysliteli. 7 Cf. G. Friedmann, Leibniz et Spinoza (Paris: Gallimard, 1946), 343 – 344. 8 Viz Lee C. Rice, ‘Paradoxes of Parallelism in Spinoza’, Iyyun # 48 (1999). Ryndová, J.: Spinoza a Leibniz 111 a jen s malou dávkou kritičnosti. Lze se pouze domnívat, že oba myslitelé, jak Spinoza, tak Leibniz, si byli vědomi skutečnosti, že Descartesova snaha vytvořit novou teorii afektivity předloženou v Passions de l’âme, byla pouze nezdařeným pokusem. Podle mínění Grua poskytuje kompletní sada Leibnizových poznámek více než literární přepis díla. Jednou ze základních negativních reakcí Leibnize na Spinozu byl pozdější odmítavý postoj k tradiční křesťanské doktríně nesmrtelnosti.9 V pozdějším období Leibniz zformuloval témata odrážející jeho názor na náboženství a vědu a rozvinul je do hlavní roviny vlastního systematického myšlení. Reference [1] BOUVERESSE, R. Spinoza: Science et Religion. Paris : Vrin, 1988. [2] FOUCHER DE CAREIL, E. Réfutation inédite de Spinoza par Leibniz, précédé d’un mémoire. Paris : Briere, 1857. [3] FOUCHER DE CAREIL, E. Leibniz, Descartes et Spinoza. Paris : Ladrange, 1862. [4] FRIEDMANN, Cf. G. Leibniz et Spinoza. Paris : Gallimard, 1946. [5] LEIBNIZ, G. W. Textes inédits d’après les manuscrits de la Bibliothèque de Hanovre. Paris : Presses Universitaires de France, 1948. [6] RICE, L. C. Paradoxes of parallelism in Spinoza. Iyyun, Jerusalem, 48 (1999), s. 37 – 54 [7] RUSSEL, B. A Critical Exposition of the Philosophy of Leibniz. Cambridge : Cambridge University Press, 1900. [8] SPINOZA, B. Ethics. Tr. Samuel Shirley, Indianapolis : Hackett Publishing Co., 1992. [9] SPINOZA, B. Ethics. Treatise on the Emendation of the Intellect, and Selected Letters. Indianapolis : Hacket Publishing Co., 1992. [10] SPINOZA, B. Short Treatise on God, Man, and Human Well-Being. Tr. A. Wolf. London : Black, 1910. [11] SPINOZA, B. Etika. Praha : Dybbuk, 2004. [12] STEIN, L. Leibniz und Spinoza. Berlin : G.Reimer, 1890. [13] WITZENMANN, H. Ein Dreigestirn am Horizont unserer Epoche: Descartes-Spinoza-Leibniz. Dornach : Gideon Spicker, 1984. Spinoza’s Opera Posthuma – Commentary on the Notes by G. W. Leibniz (1678) Leibniz’s notes disclose the philosopher in his most sympathetic reading of the Ethica, while the two latest works indicate a thinker more concerned to develop alternative concepts and explanations as a means of avoiding what he conceives 9 Viz Bouveresse 224 – 230 shrnutí Leibnizových publikovaných poznámek ke Spinozově teorii věčnosti. 112 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 as the major pitfalls of the spinozistic world view. While the appearance of these later works in an English translation is no less to be desired, the present translation documents a seminal juncture in the development of Leibniz’s own thought, and a careful, if not always sympathetic, reading of Spinoza’s Ethica. Keywords: Opera Posthuma, Ethica, Monistic Naturalism, Critical Analysis Kontaktní adresa: Mgr. Jitka Ryndová, Katedra jazyků, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01, České Budějovice. e-mail: [email protected] RYNDOVÁ, J. Spinoza a Leibniz, Spinozovy Posmrtné spisy – komentář k poznámkám G. W. Leibnize (1678). Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 109 – 112. ISSN 1802-503X. Zavádění E-learningu na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích Renata Slípková Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Příspěvek se zabývá zavedením E-learningu na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích a upozorňuje na problémy, které mohou nastat v souvislosti s tvorbou těchto kurzů, ale i jejich přínosem. Je zdůrazněna potřeba cílové orientace při přípravě E-learningového kurzu. Klíčová slova: E-learning, blended E-learning, Moggis, software, informační a komunikační technologie, tutor Úvod Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích vzhledem ke své krátké historii doposud při výuce nepoužívá formu E-learningu. Tato forma studia zajišťuje zkvalitnění a modernizaci výukových metod a z tohoto důvodu se v současné době přistupuje k tvorbě E-learningových vyučovacích modulů i na VŠTE. Ovšem je třeba si uvědomit, že již nejde pouze o to dát dohromady co nejširší komunitu, která bude tvořit a využívat E-learning, ale uživatelům je nutné nabídnout nástroje a služby, které studentům pomáhají při vytváření a zpracovávání informací a poznatků. Není rozhodující, jaký systém si VŠ zvolí, ale jak jej vytvoří. Proč Moggis Vycházím ze základního předpokladu, že E-learningové kurzy musí být názorné, jednoznačné a musí být tvořeny jednoduchou formou. V prvopočátku se nabízí použití formy blended E-learningu, což je forma, při které dochází ke kombinování tradičních pedagogických postupů s uplatněním informačních a komunikačních technologií, student však zůstává v přímém kontaktu se svým vyučujícím. Tato forma je pro VŠTE vhodná i z toho důvodu, že doposud není akreditován studijní program pro kombinované (distanční) studium. Při hledání software pro E-learning jsme šli cestou jinou než většina VŠ, nepoužíváme MOODLE, ale český produkt Moggis, který nabízí stejné možnosti 113 114 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 jako produkt americký, ale má tu výhodu, že s autory lze přímo komunikovat a podílet se na vývoji Moggisu. Modul E-learningu je součástí IS VŠTE jako vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kurzů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia. Je přístupný přes webové rozhranní jednotlivých uživatelů, je integrován do stávajícího uživatelského rozhranní IS VŠTE. To znamená, že přístup je chráněn přihlašovacím jménem a heslem a jednotliví uživatelé mají přístup pouze k funkcím a informacím, které jsou určeny pro ně. V praxi to znamená, že pro studenta, který se zapíše do konkrétního předmětu, se otevře příslušný E-lerningový modul. Pokud ovšem vyučující chce, aby byl kurz přístupný široké veřejnosti, nastaví parametry pro ‘veřejný kurz’. Uživatel však vždy musí být zaregistrován v IS VŠTE. Buď jako student, nebo jako posluchač kurzu celoživotního vzdělávání. Touto skutečností jsou do jisté míry chráněna i autorská práva. Veškerá funkčnost (vytváření struktury kurzu, psaní jednotlivých kapitol, editování zkušebních testů, vyhodnocování testů a úkolů atd.) je zajištěna prostředky internetového prohlížeče. Součástí je i hodnocení předmětu umožňující v předmětu udělovat hodnocení (známku, počet bodů nebo obojí) podle nastavených pravidel. Toto hodnocení nemá přímý vliv na fungování systému, pouze umožňuje vyučujícím a studentům jednodušší orientaci při hodnocení. Nespornou výhodou Moggisu je skutečnost, že je přímo napojen na studijní evidenci, což MOODLE není. Závěrečné hodnocení studenta nebo posluchače CŽV se tak promítne do celkového hodnocení. Student a E-learning Při výuce s podporou E-learningu je využívána v plné šíři forma studia ‘flexible learning paths’, která umožňuje větší samostatnost při studiu a pomůže eliminovat množství přímých kontaktních hodin s pedagogem. Tím dojde i k odbourání současné představy, že pedagog může přímo časově organizovat studium. Studenti si mohou studovat látku dle svého osobního tempa, v jimi stanoveném čase a dle vlastních studijních možností. Studenti VŠTE budou mít zajištěno flexibilní učení v nejširším slova smyslu. Organizace vzdělávacího procesu a pedagogické metody tak umožní studentům přístup ke studiu i mimo tradiční vyučovací dobu. Tento způsob výuky je schopen reagovat na jakékoliv změny (oproti klasickým výukovým materiálům), je přizpůsoben potřebám a požadavkům uživatelů, poskytuje informace v čase, který není nikým určován, jen studentem samotným. Přínosem je i v oblasti počítačové gramotnosti studentů. Základní potřebou však zůstává přístup ke vzdělání v souladu s individuálním tempem studentů, časem a následnou možností zvládnutí probíraného učiva. Tento problém řeší systém on-line výuky a navíc umožní studentům, kteří pobývají v rámci mobilit v zahraničí, průběžně studovat a doplňovat své znalosti z mateřské VŠ. Slípková, R.: E-learning na VŠTE 115 Diskusní fórum Diskusní fórum je volitelnou součástí otevřeného E-learningového kurzu, jak v pozici učitel x student, tak student x student, pokud toto autor kurzu povolí. Pokud se na diskusní fórum nebude pedagog dívat jako na kritiku své práce, ale jako na návod ke zlepšení své práce, má svůj velký význam. V rámci diskuse se student může i přímo zapojit do tvorby studijních materiálů, což autorům kurzů přinese nejen nové náměty, ale i materiály. Velký význam spatřuji v tom, že se studenti postupně naučí spolupracovat v týmu, což je jedním ze základních současných požadavků praxe. Akademičtí pracovníci a E-learning V současnosti se stalo téměř pravidlem, že možnosti ICT technologií překračují možnosti běžného vysokoškolského pedagoga. V rámci nabízených doškolovacích kurzů ICT na VŠTE měli pouze dva akademičtí pracovníci zájem o tuto službu a proto se domnívám, že zpracovávání E-learningových vyučovacích modulů nebude problémem v oblasti počítačové gramotnosti, i když celorepublikové statistiky hovoří o opaku. Přesto však používání E-learningu ve výuce tak zajistí nejen zvýšení kvalifikace VŠ pedagogů při tvorbě elektronických vzdělávacích podpor, ale i jejich využívání v pedagogické praxi. Akademický pracovník má možnost pružně a efektivně reagovat na požadavky a nároky studentů s individuálním přístupem. Každý již vytvořený kurz musí projít pilotní výukou. Jisté riziko spatřuji v prvotní ověřovací fázi E-learningu, kdy při testování pilotního kurzu nemusí být vybrán správný vzorek studentů. Je sice pochopitelné, že každý autor kurzu chce, aby byla jeho vynaložená práce hodnocena kladně, ale může dojít ke zkreslenému hodnocení a nedojde tak ke konstruktivnímu hodnocení. Po překonání všech prvotních překážek a při plné implementaci však tato forma výuky přinese pedagogům více prostoru pro zpracování dalších studijních materiálů a v neposlední řadě i více prostoru pro individuální konzultace se studenty. Studijní texty Studijní texty budou vytvořeny v elektronické podobě se systémem administrativní podpory prostřednictvím Internetu. Je třeba si uvědomit, že skripta nejsou E-learning a to ani obsahově, E-learning není prostý studijní text. Akademický pracovník při tvorbě textů nesmí vycházet z dosud převažující představy, že pedagog může organizovat studentovi studium. Musí vyjít z toho, co se student chce dozvědět, v podstatě naučí studenta to, co se student chce naučit. Jedná se o spolupráci ne na bázi student x učitel, ale na bázi partner x partner. Vzhledem k tomu, že VŠTE přistupuje k E-learningovým kurzům v době, kdy je již většina VŠ běžně používá, má možnost použít pouze dobré zkušenosti a vyvarovat se počátečním chybám. Nejdůležitější fází je stanovení cíle, který musí pedagog postavit na již stávajících znalostech studenta a musí si defino- 116 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 vat konečný stav, tudíž rozsah výuky. Až poté hledá prováděcí nástroj. Velmi důležitým faktorem je časové rozplánování výuky, včetně testů. Program lze nastavit tak, že student má určitý čas na konkrétní test, poté se test zavře. Tím je částečně zajištěno studium na bázi vlastních znalostí studenta. U tvorby testů a cvičení vidím největší problém. Testy se generují náhodně, musí být zadávány zcela jednoznačně a systematicky tak, aby byla zajištěna zpětná vazba. Studium E-learningových kurzů předpokládá velkou houževnatost studentů, kterou může pedagog podpořit tím, že u cvičných testů nenastaví počet možných opakování, nechá neomezený počet opakování testu a tím vede studenta k tomu, aby skutečně danou problematiku zvládl. Toto však nelze použít při závěrečných testech. Ty se musí důsledně řídit Studijním a zkušebním řádem VŠTE. Bylo by základním omylem se domnívat, že jednou vytvořený E-learningový kurz je definitivně hotový. Tím by byl popřen celý vývojový proces. Předpokládám, že první texty, které budou vznikat budou bez složitějších animačních prvků, nebudou propojeny na multimédia, i když tento způsob Moggis umožňuje. Součástí E-learningových kurzů by měl být i výkladový slovník. Většina VŠ tuto problematiku řeší přímo v kurzech, což má samozřejmě své opodstatnění. Vedle toho by však měl vzniknout ucelený soubor, který by byl studentům k dispozici a byl by postupně doplňován. Tím by se předešlo duplicitě a došlo k usnadnění studia. Závěr E-learning nelze chápat jako volbu mezi učením ve třídě, nebo na počítači. Je to pouze prostředek učení, který naučí studenty teorii a tutorovi ukáže, nejen co studenti umí, ale i jejich slabiny, na které je nutné se zaměřit v přímém kontaktu. E-learning nemůže v žádném případě plně nahradit přímý kontakt ve výuce. Má umožnit studentovi zvolit své osobní tempo, omezit přímý kontakt s vyučujícím, který by se měl soustředit na řešení konkrétních složitějších úloh podle zájmů a předpokladů studentů. Reference [1] HRUBÁ, J. Workshop a jeho tři role v procesu vzdělávání. In Mezinárodní konference Silesian Moodle Moot 2008, sborník příspěvků. Ostrava : VŠBTUO, 2008. ISBN 978-80-248-1859-7. [2] LOJDA, J. Umíme měřit kvalitu E - learningu? In Mezinárodní konference Silesian Moodle Moot 2008, sborník příspěvků. Ostrava : VŠB-TUO, 2008. ISBN 978-80-248-1859-7. Slípková, R.: E-learning na VŠTE 117 The Introduction of E-learning at the Institute of Technology and Business in České Budějovice The entry deals with an e-Learning implementation at the Institute of Technology and Business in Ceske Budejovice and it refers to the difficulties that might occur in the terms of the setting of these courses and also in the terms of their benefit. The target orientation requirement is pointed out at the e- Learning course development. Keywords: e-learning, blended e-learning, Moggis, software, information and communication technologies, tutor Kontaktní adresa: Mgr. Renata Slípková, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] SLÍPKOVÁ, R. Zavádění E-learningu na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 113 – 117. ISSN 1802-503X. . Who does the English language belong to? Jindřiška Šulistová Institute of Technology and Business in České Budějovice Abstract The following contribution deals with the relation between language and its users. English is used as an example. It shows the close connection of a language use and (political) culture of a given society in the concrete historical context. It also covers the dislike of so-called original speakers for those ones who use their native tongue as a second language in different environments. The reason for that aversion of native speakers is the understandable effort to keep their own culture identity which is expressed by their own language. Keywords: language, culture, social identity Introduction In recent years English has become popular not only with young people but also with middle-aged generation. English is also a compulsory subject in some countries. All these people decided to accept one language authority. There are a lot of reasons in favour of such behaviour. First of all, a large number of populations, including the former eastern communist lands have sent their offspring to attend English courses as Great Britain has opened its job market for the citizens of those countries since May 2004. One billion people use it [English]; 80 % of the Internet and 75 % of the world’s mail is written in it, and 200 million-odd Chinese at any given moment are learning it. India has more native English speakers than England has. The Voyager 1 spacecraft in deep space beyond the solar system carries a message from the United Nations on behalf of 147 countries – in English [2]. Other good points of accepting the authority of English language illustrate the following examples: Let us imagine a tourist from the Czech Republic and he would like to travel to Japan. Does he have to study Japanese? No, he does not. Thanks to his knowledge of English, he would be quite comfortable there and he would not get lost. Or take a friend of mine who is an employee of a travel agency in the Czech Republic. His boss asked him to find out cooperation opportunities with the second largest travel agency in Germany. He was not confident with his 119 120 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 German, so he decided to write the letter in English. Would you consider it an obstacle for the German company? On the contrary – a successful cooperation started based on the communicating in English. One can say with a slight overstatement that to know English is like knowing the basics of mathematics. It makes it possible to add and take away everywhere in the world. So English becomes the common property of which almost all of us gain benefits. English as a common language Despite the observations and facts stated above, we can find a few pessimists who say that the advantages of English as a common language carry some kind of tax which is necessary to pay. We are constantly being told that the English have lost their national identity – that there is no such a thing as Englishness. There has been a spate of books bemoaning this alleged identity crisis, with titles ranging from the plaintative Anyone for England? to the inconsolable England: An Elegy [1]. As an instrument used by many people English is a little bit dirty, worn away, grazed, bent . . . I remember I lent a book to my friend, I was given it back very tattered and after my repetitive request. This made me feel sort of sympathy with the pessimists mentioned above. Another thing which British people may find rather annoying is that English, their national gem, is handled by non native speakers. After spending eight years in this country, the other day I was told by a very kind lady: But why do you complain? You really speak a most excellent accent without the slightest English [3]. As my friend from England, an English teacher herself claims that English is the most difficult language and any foreigner is not able to comprehend its depths. I partly agree with that but on the other hand if a foreigner gets known the country and its culture by living in it, I cannot see a reason why they could not train students or people who are interested in his/her knowledge. Accepting the one language authority may be unacceptable for some nations. For instance, Czechs are very sensitive about this issue. They fought several times for the right of using their native language in the past (e.g. before the National Revival Czech was considered the vulgar language; Hitler forced Czech out, German became the official language; the most recent example is from the era of the Russian occupation of former Czechoslovakia, Czechs were made to learn Russian in order to survive the new political system). Conclusion In conclusion, any language represents a powerful tool of its nation. I believe there is no harm in studying other languages (in this case worldwide spread English) if it does not mean to forget one’s native language, to be ashamed of one’s culture or to feel as a refugee in one’s country. Šulistová, J.: Who does the English language belong to? 121 References [1] BORDO, FOX, K. Watching the English, The Hidden Rules of English Behaviour. London : Hodder, 2004. ISBN 0-3-4081885-9. R guide to the ENGLISH. Lon[2] MIALL, A.,MILSTED, D. The Xenophobe’s ° don : Oval Books, 2005. 1-9-0282526-8. [3] CODE, L. MIKES, G. How to be a Brit. London : Penguin Books, 1984. Corresponding Author: Mgr. Jindřiška Šulistová, Dept. of Foreign Languages, Institute of Technology and Business in České Budějovice, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic. e-mail: [email protected] ŠULISTOVÁ, J. Who does the English language belong to? Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 119 – 121. ISSN 1802-503X. . Economic profitability by cultivation of productive pear orchards Ľubomír Hanisko, Ján Hríbik Soil Science and Conservation Research Institute, Bratislava Abstract Irrigation and fertigation belong to important factors in hard fruits cultivation systems used in progressively managed orchards. Cultivation of trees trained in slim spindle is a very economical and appropriate system. Some winter varieties of pear-trees (Bohemica, Lucasova and Williamsova) were planted in the western part of Podunajská nížina lowland and fruit assessments were carried out in 2004 – 2006 seasons. To evaluate the effect of irrigation one control, not irrigated treatment was added to the plot trial with three other treatments that have got different levels of fertilisation. The crop quality was assessed and both the quantity as well as the net economical effectivity from higher yields (e.g. pears) were evaluated in order to investigate how irrigation and fertigation or better said their synergic effect might influence economical aspects in pear production. At the same time the soil water captured in lysimeters was also chemically analysed. Keywords: pear-tree, irrigation, fertigation, fertilisation, costs-profitability, economic efficiency Introduction In our climatic zone irrigation is inevitable if high quality hard fruits (apples and pears) are to be produced. Fruit crops nutrition issue, namely in irrigated conditions has not been sophisticated so far. A proper combination of these two intensifying factors or a way of their purposeful application render possible that high and economically interesting yields of standard-quality fruits featuring favourable shelf life can be achieved. At the same time the protection of the environment generally and specifically ground water protection must be taken into consideration. Intensive orchards irrigation is also an inevitable, yield-determining factor. As indicated by scientific findings and practical expertise drip irrigation appears to be the most appropriate [5] and offering more advantages: • it operates as a fixed irrigation structure thus any costs inherent to the movement of conventional irrigation systems are eliminated, 123 124 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 • labour force is economised, • irrigation water is used up more economically, • some 40 % of overall crop area are irrigated, i.e. inter-row space remains not irrigated which means lower energy consumption, lower costs to control weeds and a dry space for machinery drives-in remains possible, • product quality and yields are increased, • water erosion risk is avoided, • mineral nutrition is conveyed through the irrigation system alone. This way of irrigation, however, features also some disadvantages, e.g. it requires water that is clear to degree which prevents any undesired reduction of flow rate and that water distribution piping may obstruct in course of tillage operations. In course of the recent decades water has frequently been used as nutrition transport medium (fertigation). It is very important that the necessity to exploit worldwide water reserves better be emphasised. The demand for nutrients should be determined from plant material composition and the calculated values must be adjusted according to given soil and climatic conditions as well as fixation, mobility and eventual antagonism between nutrients [12]. Cultivation practice expertise has come to an important conclusion that doses of fertilisers equal to 300 – 400 kg.ha−1 (of pure nutrients) applied to medium heavy and heavy soils do not result in such osmotic potentials that would bring about depressive effects on yields [1, 4]. Regarding the forecast climatic change and supposed worldwide water reserves diminution certain rationalisation in exploitation of water for irrigation is more and more emphasised. One from the options to cope with the aforesaid problems is to combine irrigation with fertilisation so as to utilise their synergic effect. This may be manifested then in reduced per produced unit quantities of water required to produce individual crops. Even though Slovakia belongs to regions with water reserves sufficient for irrigation, global trends overtaking Europe as a region must be accepted also in our conditions. Before all it means to economise water used for irrigation, to have regard for increasing costs for energy inputs and to protect reserves of water planned for irrigation [7]. Porhajaš [13] has indicated that the fruits consumption in Slovakia is equal to 51.5 % (i.e. 62 – 67 kg) of the European average (112.8 kg), while the recommended quantity is 98.5 kg. Per hectare yields achieved in intensive dense orchards and slim spindle orchards are 20 – 25 t and 35 t and more, respectively. Per hectare production costs in intensive density planted orchards vary between 118,000 Sk (3,916.9 EUR) do 147,000 Sk (4,879.5 EUR) and in slim spindle orchards may reach up 200,000 Sk (6,638.8 EUR). The author has pointed out that the comparison with directive costs as worked out by the Research Institute of Agricultural and Food Economics in Bratislava showed the average direct costs per one ton of apples produced in commercial orchard was to be 5,595 Sk (185.7 EUR). In years 1999 and 2000 these values were by 305 and 705 Sk (10.1 and 23.4 EUR), respectively higher than the standard costs. An economic analysis Hanisko, Ľ., Hríbik, J.: Economic profitability by cultivation 125 has shown that fruit growers should reduce their overhead costs. According to the 1995 – 2000 evaluation of fruit crops production ability apple and pear brought 20 – 35 t.ha−1 and 1.4 – 3.3 t.ha−1 , respectively. The range widths were due to climatic conditions, e.g. lacking precipitation that may be mitigated by economically efficient drip irrigation to ensure the highest possible yields. When the economical efficacy of different fruit species production in intensive orchards was evaluated apple production was found highly profitable with hectare profits varying between 75,000 Sk and 120,000 Sk (2,489.5 and 3,983.3 EUR) – depending on the chosen production system. Whereas it is desirable that the efficacy of fruit production in commercial orchards be increase we have to: • increase per hectare yields, • rise product quality, • reduce per hectare costs, • improve intensifying factors, • build up efficient irrigation systems, • use excellent genetic materials, • use suitable ecological varieties, • build up air-conditioned storage rooms. Principal fruit species can be efficiently produced provided that cultivation principles are strictly adhered to [12]. The effects of N rate (20, 40, 50, 60, 70, 80, 90 or 100 g per tree) on the nutrient content and yield of pear variety Bagugosha were studied in Pantnagar, Uttar Pradesh, India during 1998 and 1999. The N fertiliser was applied as urea at the balloon bud stage (2/3) and active growth stage (1/3). The increase in the N rate resulted in the increase in leaf N, Mg, Zn and Cu contents of leaves. The results suggest that 50 – 60 g N per tree was optimum for the maintenance of balanced nutrient status in pear variety Bagugosha [18]. Effect of soil moisture status on stem and fruit parameters, fruit production and quality in Japanese pear (Pyrus pyrifolia Nakai variety Kosui) in Japan was studied. Three- to six year-old Japanese pears (Pyrus pyrifolia var. Kosui) grafted on P. pyrifolia var. Nihonyamanashi were exposed to different levels of soil water potential during the fruit development stages under controlled glasshouse and greenhouse conditions. The effect of soil moisture status on stem and fruit diameters was monitored by a micromorphometric technique and its effect on fruit production and quality was also examined. The effect of soil water potential on fruit growth was different depending upon the fruit development stage. The fruit expansion rate during the most active fruit expansion growth stage increased more at high soil water potential (–4 to –1 kPa) than at low soil water potential (–25 to –10 kPa), whereas the reverse trend was found for other fruit growth stages. When soil water potential was exchanged from –25 to –4 kPa only during the most active fruit expansion growth stage, the average fruit weight as well as fruit sugar concentration was increased [11]. 126 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Material and methods The investigation was conducted in 2004 – 2006 in Most near Bratislava (the maize-production belt) in a 0.25 ha large orchard (30.0 x 70.0 m) that was established in autumn 2000 in the elevation of 133 m. From climatic aspect the site is considered warm and dry with 550 mm annual (1951 – 1990) precipitation mean, thereof 250 mm in winter months (October–March). Annual mean of daily air temperature is 9.7 ˚C and 16.3˚C in vegetation period (April– September). North-western winds prevail. Tree rows have north-south orientation, the inter-row space was 3.5 m and trees were 1.5 m apart. The soil in the orchard is calcareous black soil originating from sandy to loamy carbonate alluvium deposits transiting to sand in 1.10 – 1.35 m deep and the latter transiting to gravel in 1.35 – 1.60 m) deep. The soil features favourable physical properties. Three pear varieties (Bohemica, Lucasova and Williamsova) grown on MA quince rootstock were examined. This virus-free, commercially certified material was purchased from Plantex Veselé ltd. French made DOSATRON applicator was used for fertigation (operation pressure 30 – 600 kPa, maximum dosage 2.3 m3 .h−1 ). In each year the following factors were evaluated for individual irrigation and nutrition treatments: • moisture regime – irrigated and not irrigated; • fertilisation – fertigation and solid fertiliser. We have applied the following per hectare nutrient doses: • 60 kg N, 44 kg P2 O5 and 120 kg K2 O as monoammonium phosphate water soluble fertiliser through the irrigation system (treatment A); • 80 kg N, 55 kg P2 O5 and 120 kg K2 O as monoammonium phosphate water soluble fertiliser through the irrigation system (treatment B); • 60 kg N, 44 kg P2 O5 and 120 kg K2 O as solid fertiliser (triple super phosphate, ammonium nitrate with lime) with irrigation (treatment C); • 60 kg N, 44 kg P2 O5 and 120 kg K2 O as solid fertiliser (triple super phosphate, ammonium nitrate with lime) with no irrigation (not irrigated control treatment) (treatment K). Fertigation with soluble fertilisers (monoammonium phosphate) was performed in the form of partial rates applied in the following growth stages: • flowering (May), • initial fruit development (late May – early June), • intensive fruit growth (late June – early July), • beginning of fruit ripening (late July – August). Hanisko, Ľ., Hríbik, J.: Economic profitability by cultivation 127 The relatively high nitrogen dose (80 kg.ha−1 ) was determined to detect and prove the intensity of so-called induction influence on growth, yield and fruit quality. NETAFIM irrigation system with integrated drippers was used with drippers 1 m apart and conveying 2.3 l.h−1 of water. Each variety was represented in 4 treatments, thereof 3 were irrigated (treatments A, B and C – different nutrition degree) and one not irrigated control (treatment K). The A, B and C treatments were irrigated in specified growth stages – flowering, intensive fruit growth and beginning of fruit ripening, on the levels of 70 % field capacity (UWC – usage water capacity), 65 % UWC a 60 – 70 % UWC respectively. Virrib devices (manufactured by AMET Velké Bílovice, Czech Republic) designed for stationary measurements of soil moisture (by volume) were used. Detectors indicating soil moisture in (% vol.) were inserted in pairs (in 0.2 and 0.4 m deep) in all the examined treatments. As suggested by Hričovský et al. [8] fruits were manually thinned (in the irrigated and the control treatments fruits were left 0.10m and 0.15m apart) to achieve the growth and development of standard size fruits. From 2004 in order to assess the level of irrigation and nitrogen dosage (fertigation) flat lysimeters as designed by Bízik [2] were inserted 0.6 m deep in the soil profile. The devices made of PVC and of 0.4x0.4 m captured soil solution for sampling. We applied balance method to evaluate fertigation effects and we have focused our attention on economic efficacy of pear production. From among economic indicators the parameters related to own costs calculation were considered. Under first indent of Article 25 (4) (c) of Act No. 431/2002 on accountancy as last amended own costs are in the case of stock produced by one’s own activity considered to mean any direct costs incurred for the production or any other activity, eventually also a part of indirect costs related to the production or any other activity. Per hectare yield was other economic indicator that we have investigated. Results and discussion Economic evaluation of fertigation in pear orchard In 2004 fertigation increased the share of Selective share and Class 1 fruits by 18 % (Table 1). The difference between pear yields from the not irrigated (i.e. control) and irrigated treatments was 6 t.ha−1 , that would count for 87,000 Sk.ha−1 (2,887.9 EUR) provided that per kg prices vary between 13.00 Sk (0.43 EUR) and 15.00 Sk (0.50 EUR) (Bohemica 12.60 Sk, Lucasova 13.20 Sk, Williamsova 13.30 Sk). The said prices were indicated by Division of agrarian market information of Slovakia. In 2004 the following per hectare profits were generated owing to increased pear yields as broken down for individual varieties: • Bohemica 60,900 Sk (2,021.5 EUR), 128 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 • Lucasova 26,050 Sk (864.7 EUR), • Williamsova 44,250 Sk (1,468.8 EUR). The pear yields achieved in 2004 – 2005 in the fertigated treatments (A, B) were higher than those in the not irrigated control treatment by 19.2 % (5.05 t.ha−1 ), 15.2 % (3.10 t.ha−1 ) and 5.5 % (1.41 t.ha−1 ) with Bohemica, Lucasova and Williamsova, respectively. The yields increased by 15.2 % (4.30 t.ha−1 ), 5.8 % (1.35 t.ha−1 ) and 1.75 % (0.61 t.ha−1 ) with Bohemica, Lucasova and Williamsova, respectively in the solid fertiliser treatment (C). The differences between pear yields achieved in the conditions of fertigation and solid fertiliser application were as follows: 4.0 % (i.e. 0.75 t.ha−1 ), 9.4 % (i.e. 1.85 t.ha−1 ) and 3.75 % (i.e. 0.76 t.ha−1 ) with Bohemica, Lucasova and Williamsova varieties, respectively. Variety/treatment Qualitative share of pears (in %) Bohemica Selective Class I. Class II. A 52.10 31.10 6.70 B 58.60 28.10 5.50 C 53.70 34.20 8.50 K, non irrigated 44.80 40.30 11.50 Lucasova A 68.35 20.87 7.40 B 59.20 28.00 11.60 C 65.04 19.45 13.07 K, non irrigated 55.42 25.64 18.54 Williamsova A 64.60 21.59 11.81 B 71.45 14.83 10.70 C 60.34 17.83 19.73 K, non irrigated 57.97 17.47 23.22 Table 1: The qualitative assessment of pear yields in 2004 year, within the trial orchard in Most near Bratislava, with 3 varieties and 4 treatments – A, B, C, K. Fertilisation costs a) Fertigation treatment B (annual nitrogen dose 80 kg.ha−1 ) where the following quantities of fertilisers were used: 421 kg.ha−1 of monoammonium phosphate to provide the total 80 kg N.ha−1 . Total annual costs for fertilisers were 27,920 Sk.ha−1 (926.8 EUR). Fertigation treatment A(annual nitrogen dose 60 kg.ha−1 ) where the following quantities of fertilisers were used: 316 kg.ha−1 of monoammonium phos- Hanisko, Ľ., Hríbik, J.: Economic profitability by cultivation 129 phate to provide the total 60 kg N.ha−1 . Total annual costs for fertilisers were 21,071 Sk.ha−1 (699.4 EUR). b) Treatment with solid fertilisers (treatment C ) where the following quantities of fertilisers were used: 150 kg of ammonium nitrate with lime (27.5 %), 15 kg of potassium salt (60 %), 232 kg of superphosphate (19 %). Total annual costs for fertilisers were 3,382 Sk.ha−1 (112.3 EUR). When urea (46 % N) is used as a source of nitrogen, costs for fertilisation are reduced. Given that 150 or 200 kg.ha−1 of urea, i.e. 70 or 92 kg.ha−1 of nitrogen, respectively are applied, annual fertilisation per hectare costs are reduced to 1,147.50 Sk (38.1 EUR) or 1,530 Sk (50.8 EUR), respectively [6]. Index F P O W S I A OD SS DC PO M PH Y PT PP B 22,400 11,250 1,740 15,550 3,800 2,400 0 1,720 2,510 61,370 5,860 4,370 71,600 36 1,978 86,20 2004 L 22,400 12,200 1,740 15,550 3,800 2,400 0 1,720 2,510 62,320 5,860 4,370 72,550 18 3,965 88,800 W 22,400 11,070 1,740 15,550 3,800 2,400 0 1,720 2,510 61,190 5,860 4,370 71,420 35 2,023 82,250 B 23,050 11,650 1,480 16,620 3,950 2,200 0 1,610 2,240 62,800 5,990 4,420 73,210 29 2,569 87,100 2005 L 23,050 13,700 1,480 16,620 3,950 2,200 0 1,610 2,240 64,850 5,990 4,420 75,260 27 2,777 90,120 W 23,050 12,250 1,480 16,620 3,950 2,200 0 1,610 2,240 63,400 5,990 4,420 73,810 25 2,941 8,320 B 22,850 10,320 1,562 16,540 4,210 2,350 0 1,580 2,420 61,832 5,885 4,405 72,122 33 2,219 84,400 2006 L 22,850 12,200 1,562 16,540 4,210 2,350 0 1,580 2,420 63,712 5,885 4,405 74,002 36 2,085 87,750 W 22,850 10,470 1,562 16,540 4,210 2,350 0 1,580 2,420 61,982 5,885 4405 72,272 39 1,863 85,500 Table 2: Economic indices of winter pear production (Sk.ha−1 ) with fertigation applied. Variety B – Bohemica, variety L – Lucasova, variety W – Williamsova, F – Fertilisers, P – Plant protection products, O – Other direct materials, W – Wages, S – Social security expenses, I – Investments depreciation, A – Agrochemical services, OD – Other direct costs, SS – Supplementary services, DC – Direct costs total, PO – Production overhead costs, M – Management overhead costs, PH – Per hectare production costs total, Y – Yield (t.ha−1 ), PT – Per ton production costs, PP – Per hectare profit. Table 2 summarises the principal indicators of economically advantageous cultivation of chosen pear varieties as selected on the basis of our knowledge and hitherto achieved results. Viewing the ratio of the achieved yields and costs spent for fertilisation Lucasova appears to be the most profitable variety and Williamsova the least profitable one. In 2006 Lucasova was the most profitable. This biological output, however, is interesting given its naturally fluctuating yields. This inherent feature was emphasized by the facts that the crop harvested in the first examined year 2004 was not influenced by fertigation applied in the course of vegetation in the preceding year when yield is formed. The profitability of Williamsova variety may be even reduced due to a shorter shelf life, particularly after such a warm year as 2004 was. On the contrary Bohemica winter fruits are supposed to maintain their quality even after a longer storage, 130 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 i.e. they are better marketed. Economic indicators of the production of this variety that is also suitable also for medium elevations are thus improved. The breakdown of increased pear yields according to the individual fertilisation/irrigation treatments, varieties and economy of fertilisation is given in Table 3. V/T B/ A B/ B B/ C B/ K L/ A L/ B L/ C L/ K W/ A W/ B W/ C W/ K 2004 (th) 0 1.2 2.6 36.7 0 0 0 25.3 3.5 9.9 8.3 29.9 Yield increase Year of cultivation 2005 2006 2004 2005 (th) (th) (%) (%) 0 3.5 0 0 3 3.5 3.1 14.7 0 0 7.0 0 20.6 25.3 c. c. 3 0 0 5.3 9.5 0 0 71.1 0.7 0 0 5.3 13.3 24.9 c. c. 4.3 0 11.8 29.8 6.5 12.7 33.1 44.7 0 11.8 27.7 0 14.5 36.1 c. c. 2006 (%) 13.8 13.8 0 c. 0 0 0 c. 0 35.5 33.1 c. Fertilisation costs (Sk.ha−1 ) Year of cultivation 2004 2005 2006 21,071 27,920 3,382 3,382 21,071 27,920 3,382 3,382 21,071 27,920 3,382 3,382 21,071 27,920 3,382 3,382 21,071 27,920 3,382 3,382 21,071 27,920 3,382 3,382 21,071 27,920 3,382 3,382 21,071 27,920 3,382 3,382 21,071 27,920 3,382 3,382 Table 3: Breakdown of increased pear yields according to the individual fertilisation/irrigation treatments, varieties and economy of fertilisation. (th) – (t.ha−1 ), c. – control, V/T – variety/treatment, variety B – Bohemica, variety L – Lucasova, variety W – Williamsova. Using flat lysimeters in 2004 to assess the movement of soil solution and nitrates Two flat lysimeters were installed in Bohemica variety to assess the level of irrigation and dosing of nitrogen. The devices enable to capture soil solution. In 2004 we gained the results indicated in Table 4. Even though the ground water table is sufficiently deep – as deep as 8 m – and at the same losses due to infiltration into depths below 0.6 m cannot be considered – from the ground water protection aspect – hazardous the objective of rational irrigation and nutrition is that absorption losses below 0.6 m are not high. Water with the detected −1 concentration of NO− of water) meets criteria laid down for 3 (below 50 mg.l drinking water (STN 75 7111 Drinking water ) [17]. In the fertigation treatment with lower nitrogen dose (80 kg.ha−1 of N) we have not found higher nitrate content in the soil solution. Mean values of the nitrate concentrations measured in the lysimetric water from individual treatments and varieties are very close to each other, even in treatment A with lower nitrogen dose (41 mg.l−1 ) compared with treatment B with 80 kg.ha−1 of nitrogen (38 mg.l−1 ). In course of Hanisko, Ľ., Hríbik, J.: Economic profitability by cultivation 131 vegetation period the nitrate concentration in the soil solution considerably fluctuates. From its initially higher values the nitrate content has decreased what is owing to nitrogen uptake. The release of nitrogen from soil reserve happens more probable. Variety Bohemica Bohemica Bohemica Bohemica Mean Bohemica Bohemica Bohemica Bohemica Bohemica Bohemica Mean Treatment A A A A Date 11.6. 4.7. 9.7. 22.8. SV 850.0 750.0 820.0 650.0 B B B B B B 11.6. 4.7. 9.7. 19.7. 8.8. 22.8. 870.0 780.0 800.0 420.0 320.0 150.0 NC 58.6 50.1 41.3 13.3 40.8 66.0 33.4 20.4 41.1 24.9 40.7 37.8 SC 82.0 105.0 105.0 52.0 ID 18.5 23.0 11.0 0.0 42.0 91.0 99.0 99.0 90.0 102.0 18.5 23.0 11.0 23.0 0.0 0.0 Table 4: Nitrate contents in water pumped from flat lysimeters inserted in 2 treatments of the pear-trees trial (2004). SV – sample volume (ml), NC – nitrate content (mg.l−1 ), SC – specific conductivity (mS.m−1 ), ID – irrigation dose (mm). Comparison of the achieved results from economic aspect with the results by Czech experts in fertigation of apple and pear trees Kristalon fertiliser applied through drip irrigation in trials conducted at the Fruit Crops Research and Breeding Institute in Holovousy (The Czech Republic) brought about yield increment by 24 % and influenced fruit size by 15 % as compared to the control treatment [15]. Similar influence of fertigation on fruit size was manifested in the warmest conditions for pear production in Slovakia. In 2004 Williamsova variety showed yield increment by 11.8 % (Treatment A) and in 2005 by 29.8 % (treatment A) and by 44.7 % (treatment B). The authors [15] have summarised yield increments resulting from irrigation and from fertigation by 15 % and by 24 %, respectively. The finding regarding the fruit size increase by 15 % is interesting as well. Also the fertigation of pear variety Lucasova grafted on MA quince was carried out in years 2003 – 2006 in semi-operational experiment in ZD Dolany. Four experimental treatments were evaluated – not irrigated control and drip irrigation with drippers with outputs 1.6, 2.3 and 3.5 l.h−1 in four repetitions. The irrigation ran in automatic operation controlled by soil moisture regulater equipped with Virrib sensor. Special fertilizer Kristalon was supplied by drip irrigation in the concentration of 3.5 g.l−1 in the water for irrigation. The high- 132 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 est yield (28.4 kg.tree−1 ) was reached in the case of drippers with water supply 3.5 l.h−1 (treatment D). In comparison with the control (22.3 kg.tree−1 ), the increase was 6.1 kg per tree, which means 27.4 %. At the same time, the weight of 100 fruits increased together with increased yields [14]. The amount and concentration of fertilisers provided through fertigation depend on the age and growth stage of crops. Lower fertiliser doses are applied. We have applied these commendations [3] with due regard to physical and chemical properties of calcareous black soils in Podunajská nížina lowland. Other authors [16] mentioned per hectare net profits generated in the course of 15 years from irrigated and from fertigated slim spindle orchards worth 1,068,000 CZK and 2,219,000 CZK (i.e. by 107 % more), respectively. They stressed that apple yields stabilised by drip irrigation must be taken into consideration. At the same time they indicated that in the second year after the crop had been established the effect of irrigation was not distinct, however, began to manifest itself as from the third year. The effect of regulated deficit irrigation on the vegetative growth, fruit quality and yield of pear (Pyrus bretschneideri) variety Yali was studied near Yongnian, Hebei, China by Cheng, Li, Meng et al. [9]. The water stress treatments reduced shoot growth by 15 – 25 %, decreased summer pruning and slightly decreased the relative water content of the leaves. On the other hand, fruit set ratio was more than 95 % for all the treatments. The fruit diameter and fresh weight were not affected by water stress during the fruit growth phase, while water stress during the first and second phase significantly decreased the fruit fresh weight at the end of second phase. The effects of N fertigation on the N and carbohydrate contents and regrowth potential of pear variety Bartlett were also studied. Bench grafted plants grown in pots were fertigated with 150 mg per litre of Plantex (containing 20:10:20 of N : P2 O5 : K2 O with micronutrients) at bud break and at weekly interval thereafter. When scion shoots were approximately 30 cm long, plants were fertigated with a nutrient solution containing 0, 3, 6, 9, 15, or 21 mm N as ammonium nitrate twice every week from June 27th to September 1st . After naturall leaf fall, the plants were harvested and stored at 2˚C. On March 20th the following spring the plants were grown under natural conditions and fertigated with Hoagland’s solution with or without N twice every week starting from bud break. Plants were harvested after 70 days of regrowth. Plant dry weight increased almost linearly with increasing N rate only up to 9 mm; higher N rates reduced plant dry weight. Regardless of N supply in spring, shoot and leaf growth was directly related to the accumulated N in the plant from the previous year. N application during spring slightly increased new shoot and leaf growth [10]. Conclusions The said issues were dealt within Most near Bratislava in years 2004 through 2006 at trials sites of Hydromeliorácie, state enterprise, Bratislava. Three pear varieties (Bohemica, Lucasova, Williamsova) grafted on MA quince and trained in slim spindle were examined in three irrigation and fertilisation treatments. The fourth, control treatment was fertilised with solid fertilisers, however, with Hanisko, Ľ., Hríbik, J.: Economic profitability by cultivation 133 no irrigation applied. 1. Favourable effect of fertigation on yield increase by 15 % to 35 % as compared to the not irrigated treatment where solely solid fertiliser was applied was manifested by two fertigated examined treatments. 2. From the fruit yields of examined pear varieties increased owing to fertigation and from the calculation of fertilisation costs in individual treatments we have found that economically attractive yields can be achieved when certain pear varieties are fertigated. 3. In individual fertigation treatments as compared to the control treatment the following economic contributions per kg of fruits have been generated: • in the fertigated treatment with the nitrogen dose of 60 kg.ha −1 : 13,050 Sk.ha−1 (433.2 EUR), 16,160 Sk (536.4 EUR) and 29,250 Sk (970.9 EUR) with Bohemica, Lucasova and Williamsova, respectively; • in the fertigated treatment with the nitrogen dose of 80 kg.ha −1 : 28,950 Sk (961 EUR), 87,040 Sk (2889.20 EUR) and 108,900 Sk (3,614.8 EUR) with Bohemica, Lucasova and Williamsova, respectively; • in the treatment with solid fertilisers application: 9,750 Sk (323.6 EUR), 21,600 Sk (717.0 EUR) and 75,300 Sk (2,499.50 EUR) with Bohemica, Lucasova and Williamsova, respectively. 4. We have verified that in the light of environmental and ground water protection as well as better water and nitrogen utilisation it is appropriate that the progressive soil solution infiltration beneath drippers and its movement be monitored with flat lysimeters inserted 0.6 m deep in the soil profile. Our analyses have confirmed that even when higher doses of nitrogen were applied the nitrate content in soil solution has remained within permitted values. This method seems to be perspective for applications in orchards. Acknowledgement: This work was supported by Science and Technology Assistance Agency under the contract No. APVT-99-033204. References [1] BÍZIK, J. (1970): A study of changes in the osmotic pressure of the soil solution as a result of the influence of heavy doses of fertilizers. In: Acta fytotechn., Univ. Agricult., Vol. XIX., 1970, N. 4, p. 149 – 160. [2] BÍZIK, J., ZÁPOTOČNÝ, V. (2002): Význam diagnostiky obsahu dusíka v pôde pre výživu rastlín (The meaning of soil nitrogen-diagnostics for the nourishment of plants). In: Naše pole (Our fields), vol. 6, 2002, N. 2, p. 8 – 9. [3] BLAŽEK, J. (2001): Pěstujeme jabloně (Growing apples). Praha: Nakl. Brázda, 2001, 256 p. ISBN 80-209-0294-5. 134 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 [4] FECENKO, J., LOŽEK, O. (2000): Výživa a hnojenie poľných plodín (Nutrition and fertilisation of field crops). Nitra: SPU, 2000, 442 p. ISBN 80-7137-777-5. [5] GURČÍK, Ľ. (2002): Metodické aspekty ekonomického hodnotenia investícií na založenie jabloňového sadu (Methodological aspects of economic evaluation of investment on planting of apple orchard). Bratislava, VÚEPP. In: Ekonomika poľnohospodárstva, vol. II, 2002, N.3, p. 61 – 66. ISSN 13356186. [6] HANISKO, Ľ., HRIČOVSKÝ, I., BABJAK, M. (2005): Závlaha a hnojenie v produkčných sadoch jabloní z aspektu ochrany životného prostredia (The irrigation and fertilisation in the productive apple orchards from the aspect of environmental protection). In: Acta horticulturae et regiotecturae vol. 8, 2005, special number, p. 17 – 21. ISSN 1335-2563. [7] HRÍBIK, J. (2004): Perspektívy aplikácie kvapkovej závlahy v našich pestovateľských podmienkach (Perspectives of drip irrigation application in our growing conditions). In: Naše pole (Our fields), vol. 8, 2004, N. 5, p.32 – 33. [8] HRIČOVSKÝ, I., ŘEZNÍČEK, V., SUS, J. (2003): Jablone, hrušky, dule, mišpule (Apple-trees, pears, quinces and medlars). Bratislava: Príroda, 2003, 104 p. ISBN 80-07-11222-7. [9] CHENG-FuHou, LI-ShaoHua, MENG-ZhaoQing, CHENG-F. H., LI-S. H., MENG-Z. Q. (2003): Study on the effect of regulated deficit irrigation on the vegetative growth, cropping and fruit quality of Yali pear variety. In: Journal of Fruit Science, vol. 20, 2003, N. 1, p. 22 – 26. [10] CHENG, L., DONG, S., FUCHIGAMI, L. H., GUAK, S. (2003): Regrowth performance of pear nursery plants: effects of nitrogen fertigation on reserve nitrogen and carbohydrate status. In: International Water and Irrigation, vol. 23, 2003, N. 1, p. 42 – 47. [11] ITO, J., FUJITA, K., FUJIWARA, T. (2003): Effect of soil moisture status on stem and fruit diameters, fruit production and quality in Japanese pear (Pyrus pyrifolia Nakai cv. Kosui). In: Japanese Journal of Soil Science and Plant Nutrition, vol. 74, 2003, N. 3, p. 301 – 308. [12] PAOLI, N., (1997): What does fertigation have to offer? In: ObstbauWeinbau, vol. 34, 1997, N. 1, pp. 10 – 13. [13] PORHAJAŠ, V. (2002): Ekonomika výroby ovocia (Economics of fruit production). Bratislava, VÚEPP. In: Ekonomika poľnohospodárstva, vol. II, 2002, N. 3, pp. 37 – 40. ISSN 1335-6186. [14] PRAŽÁK, M., LITSCHMANN, T. (2007): Přínos fertigace hrušní pro výnosovou stabilizaci a kvalitu produkce (Advantages of pear fertigation for stabilization of yields and production quality). In: Vědecké práce ovocnářské (Scientific papers of pomology), vol. 20, 2007, N.20, pp. 109 – 114, ISBN 978-80-87030-01-1. [15] PRAŽÁK, M., PROSA, S., CIMPA, L. (2002): Kapková závlaha a přihnojování jabloní (Drip irrigation and fertilisation of apple). In: Agro, vol. VII, 2002, N.6, p. 37 – 38. Hanisko, Ľ., Hríbik, J.: Economic profitability by cultivation 135 [16] SABOLČÁK, A., JANSTA, Z., LITSCHMANN, T. (2000): Ekonomický přínos kapkové závlahy jabloní v podmínkách jižní Moravy (Economic significance of drip irrigation of apple in the conditions of southern Moravia). In: Informace pro zahradnictví, vol. LXXV, 2000, N. 10, p. 6 – 7; 10. [17] STN 75 7111 Pitná voda (Drinking water). Approved : 5.1.1989. [18] YADAV, A., BIST, L. D., YADAV, A (2003): Effects of nitrogen nutrition on the leaf nutrient status of pear (Pyrus communis) cv. Bagugosha. In: Indian Journal of Agricultural Sciences, Vol. 73, 2003, N. 9, p. 507 – 508. Ekonomická ziskovosť pri pestovaní produkčných hruškových výsadieb Závlaha a hnojivá závlaha (fertigácia) patria k dôležitým faktorom pri pestovaní jadrového ovocia (najmä jabĺk a hrušiek)v produkčných ovocných výsadbách. Relatívne ekonomickým a výhodným systémom je pestovanie ovocných druhov v tvare štíhleho vretena. Niektoré zimné odrody hrušiek (Bohemica, Lucasova) a letná odroda Williamsova boli vysadené v západnej časti Podunajskej nížiny a hodnotenie plodov a celkovej úrody prebiehalo v rokoch 2004 – 2006. Aj pri budovaní zahustených ovocných sadov je nevyhnutným faktorom, determinujúcim výšku produkcie, závlaha. V posledných desaťročiach sa často využíva voda ako nosné médium živín (fertigácia). Je veľmi dôležité zdôrazniť nutnosť lepšieho využívania zdrojov vody z celosvetového pohľadu. Potreba živín sa môže vypočítať zo zloženia rastlín. Nakoľko sa v súvislosti s prognózovanými klimatickými zmenami stále viac zdôrazňuje racionalizácia v spotrebe vody k závlahe, s ohľadom na predpokladanú redukciu vodných zdrojov je jednou z možností riešenia týchto problémov optimálna kombinácia závlahy a hnojenia s využitím ich pozitívneho synergického (súčinnostného) efektu. S ohľadom na vyhodnotenie vplyvu závlahy bol v pokusnom poraste zahrnutý nezavlažovaný variant s tromi ďalšími, ktoré boli hnojené rôznymi dávkami živín. V každom roku boli hodnotené tieto faktory v jednotlivých variantoch závlahy a výživy: • vlahový režim – so závlahou, bez závlahy, • hnojenie – hnojivá závlaha a aplikácia tuhých hnojív. Za účelom posúdenia úrovne závlahy a dávkovania dusíka (fertigácie) boli v pôdnom profile umiestnené v roku 2004 dva ploché lyzimetre, ktoré umožnili zachytávať pôdny roztok a vysávať ho z potrebnej hĺbky pomocou peristaltickej pumpy. Hnojivú závlahu sme ekonomicky vyhodnotili bilančnou metódou so zameraním na ekonomickú efektivitu pestovania hrušiek a zo zvýšených úrod hrušiek vplyvom tekutého spôsobu zavlažovania vybraných odrôd hrušiek v rokoch 2004 až 2006 s kalkuláciou nákladov na hnojenie v jednotlivých pestovateľských variantoch. Pre sledovanie výskumného zámeru (synergického vplyvu závlahy a výživy, ktorý ovplyvňuje ekonomické aspekty pestovania hrušiek) sa hodnotili: kvantita, 136 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 kvalita úrody, ekonomická efektivita pestovania hrušiek, ale aj chemická analýza lyzimetrickej vody z pôdy. Pri všetkých pozorovaných odrodách sa prejavil priaznivý vplyv fertigácie na zvyšovanie úrody plodov v štyroch variantoch a podľa jednotlivých odrôd, od 15 do 30 % v porovnaní s nezavlažovanou kontrolou, hnojenou tuhými formami hnojív. Bolo overené, že z hľadiska ochrany životného prostredia, podzemných vôd a lepšieho využitia vody a dusíka je vhodné sledovanie postupných priesakov pôdneho roztoku pod kvapkovačom a kontrola jeho pohybu pomocou plochých lyzimetrov, umiestnených v hĺbke 0,6 m pôdneho profilu. Rozbory potvrdili, že obsah dusičnanov v pôdnom roztoku aj pri vyšších dávkach N je v povolených množstvách. Táto metóda je perspektívna v ovocných sadoch. Contact Address: Ing. Ľubomír Hanisko, Ph.D., Ing. Ján Hríbik, CSc., Výskumný ústav pôdoznalectva a ochrany pôdy, Bratislava, Gagarinova 10, 827 13 Bratislava, Slovak Republic. e-mail: [email protected] HANISKO, Ľ., Hríbik, J. Economic profitability by cultivation of productive pear orchards. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 123 – 136. ISSN 1802-503X. Změny zemědělského půdního fondu a krajinné matrice v podhorských oblastech Monika Koupilová1 , Jana Moravcová1 , Jan Váchal2 , Radka Váchalová1 , Petra Pártlová1 , Miroslav Krejča2 , Miloslav Šír2 , Jarmila Straková2 , Karel Mika1 1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta 2 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Bude představen model historického obrazu krajiny podhorské oblasti a jeho vývoj v čase. Následně bude provedeno srovnání s celkovým vývojem krajiny České republiky. Bude prezentován vývoj krajinné struktury a vývoj land use povodí toku Ostřice v letech 1885, 1959, 1964, 1977, 1988, 1999 a 2007. Bude určena změna délky aktivních okrajů (ekotonů) na rozhraní krajinné matrice a permanentní krajinné struktury v čase a stanovena změna v prostorové rozmanitosti krajiny a hustota okrajů. Klíčová slova: krajina, krajinná struktura, matrice, hustota okrajů, land use, vývoj krajiny Úvod Krajina je část zemského povrchu ohraničená hranicemi. Nelze však na krajinu pohlížet pouze jako na uspořádání pozemků v osobním či státním vlastnictví. Krajina je domovem pro rostliny, zvířata a také člověka. Pokud chce člověk v krajině žít, hospodařit a mít z ní užitek, musí brát ohled na její aktuální stav a přírodní podmínky. Krajina nemá statickou dimenzi, nýbrž se stále dynamicky vyvíjí. Základem současných krajin byly původní přírodní krajiny, které vznikly dlouhým přírodním vývojem. Působení lidské společnosti na krajinu dosáhlo globálních rozměrů a rychlost změn se podstatně zvětšila (DEMEK, 1981). Krajinná struktura je taktéž důležitá pro zachování poměru mezi narozením a úmrtím jedinců jednotlivých populací a tím zachováním životnosti populací v území (GARY et al., 2005). 137 138 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Celková struktura krajiny závisí na složení jednotlivých krajinných složek (SEMORÁDOVÁ, 1998). Jednotlivé složky krajiny se navzájem nacházejí v relativně stálých vazbách v prostoru a čase, a tak vytvářejí určitý vnitřní pořádek (DEMEK, 1999). Důležitou součástí krajinné struktury jsou ekotony, které napomáhají k správnému fungování krajiny (ALMO, 2006). Struktura krajiny se skládá z matrice, enkláv a koridorů. Matrice je největší a nejspojitější krajinnou složkou, která má v krajině dominantní funkci (INGEGNOLI, 2002). Enklávy jsou nelineární části zemského povrchu, které se nápadně liší od matrice (SEMORÁDOVÁ, 1998). Významnými charakteristikami enkláv jsou tvar a velikost, které souvisejí se vznikem ekotonů (SKLENIČKA, 2003). Koridory jsou pásy země, lišící se od matrice na obou stranách (SEMORÁDOVÁ, 1998). Vznikají stejným mechanismem, jako enklávy (FORMAN, GODRON, 1986). Oproti enklávě mají však výrazně liniový charakter (SKLENIČKA, 2003). Na místech, kde se stýkají dvě nebo více společenstev s rozdílnými ekologickými podmínkami a také s různým druhovým složením, vzniká přechodové pásmo, které označujeme jako ekoton (LOSOS et al., 1987). Ekotonální společenstvo obvykle obsahuje mnoho organismů z obou překrývajících se společenstev a vedle toho organismy, které jsou pro ekoton charakteristické a často se vyskytují jen v něm (ODUM, 1977). Délka ekotonů vychází z uspořádání krajinné struktury (SEMORÁDOVÁ, 1998). Za nejvýraznější ekotony lze považovat rozhraní mezi krajinnou matricí a uvnitř ležícími krajinnými elementy (SKLENIČKA, 2003). Krajina jako celek má vlastnosti, které její části nemají, proto krajinu nelze popsat jako prostý součet obdělávaných polí, domů, cest, vodotečí a lesů. Nezbytný je popis konfigurace složek, tj. jejich umístění v prostoru, jejich vzájemný vztah a provázanost. (SEMORÁDOVÁ, 1998). Krajina v České republice prošla složitým vývojem. V minulém v důsledku velkoplošného obdělávání půdy došlo k zániku polních cest, přirozených liniových prvků a dalších přírodních a krajinotvorných elementů. Došlo k narušení ekologické stability krajiny, snížení biodiverzity a celkovému narušení krajinného rázu (HLADÍK, 2005). Po roce 1989 došlo zejména díky pozemkovým úpravám k rozdělení relativně nestabilní krajinné matrice a posílení permanentních krajinných elementů. Krajina jakožto výsledek propojení lidí s materiálním světem vypovídá nejen o poznání, nýbrž i o každodenním životě a politice (BENDER, 1992). Krajina byla vždy prostředí svázané s člověkem rozličnými asociacemi, pamětí a místními jmény, které jí dávalo lidský rozměr (TILLEY, 1994). Vývoj naší zemědělské krajiny směřoval po celá desetiletí k vytváření umělých ekosystémů. Zemědělská půda zaujímá stále přes 50 % území republiky. Krajinná matrice takové krajiny je tvořena zemědělsky využívanými plochami – agroekosystémy (VÁCHAL et al., 2002). Zemědělské půdy mají enormní nevyužitý potenciál pro podporu druhové diverzity a tak přispívají k zachování globální biodiverzity. Ztráta biodiverzity vzniká hlavně kvůli konvenčnímu zemědělství se zaměřením na krátkodobé a rychlé výnosy (GLIESSMAN, STEPHEN, 2000). V současnosti cítíme potřebu ustálit rovnováhu mezi využíváním a ochranou krajiny a přírodních zdrojů a vytvořit tak podmínky pro udržitelný rozvoj zemědělské krajiny (TOMAN, 1995). Koupilová, M. et al.: Změny zemědělského půdního fondu 139 Zájmové území Jako zájmové území bylo vybráno povodí toku Ostřice, které leží v podhorské oblasti Šumava. Dnes se jedná o krajinu relativně přírodní s převažujícím extenzivním zemědělstvím. Její historický vývoj byl však velmi pestrý, od osídlení německým obyvatelstvem až po hospodaření státních statků. Povodí toku Ostřice leží v CHKO Šumava a náleží okresu Český Krumlov, katastrální území Horní Planá a Maňávka u Českého Krumlova. Ostřice je tok III. řádu s hydrologickým číslem 01-06-01-080. V území se nachází obec Jelm, u které je patrná bývalá kompaktně obestavěná náves, a obec Hůrka. Plocha povodí k uzávěrovému profilu činí 10,215 km2 . Geomorfologie Zájmové území náleží podle geomorfologického členění (DEMEK, 1965) do provincie I: Česká vysočina, oblasti IB: Šumavská hornatina, celku IB-2: Šumavské podhůří a podcelku IB-2E: Českokrumlovská vrchovina. Klima dle Quitta spadá jihozápadní část povodí do mírně teplého okrsku MT 3 a zbytek území do chladného okrsku CH7 (CULEK, 1996). Převažuje západní směr proudění větru. Geologie geologický podklad je předprvohorního až prvohorního stáří a tvoří jej šumavská větev Moldanubika. Mezi metamorfovanými horninami moldanubika převažují ortoruly, aplitické žuly a pararuly. Kvartérní pokryv tvoří rašeliny, písčité, svahové hlíny a organické, svahové hlíny s balvany (PROJEKTA TÁBOR s.r.o., 2001). Půdní poměry V povodí převažují kyselé kambizemně, kambizemně oglejené, pseudogleje a gleje. Hydrologické poměry Po stránce hydrologické náleží zájmové území povodí I. řádu 01 Labe, povodí II. řádu 06-01 Vltava po Malši. Hydroekologický rajon Povodí Ostřice spadá do hydroekologického regionu Šumava. Celá oblast je zdrojově aktivní s velmi kvalitními povrchovými zdroji, které jsou dosud málo využívané. Pro region Šumava byla stanovena hodnota základního odtoku s pravděpodobností překročení 50 % o velikosti 3,68 l/s/km2 (BRANŽOVSKÝ, 1999). Hydrogeologický rajon Povodí Ostřice náleží hydrogeologickému rajonu R 53 – oblast vltavsko-dunajské elevace, která je tvořena prekambickou moldanubickou sérií. Vyskytují se zde vesměs krystalické horniny s omezenou puklinovou propustností (GERGEL, 2000). Podzemní vody Povodí Ostřice spadá do regionu II-G-6, který je charakteristický sezónním doplňováním zásob, nejvyšší vydatnost podzemních vod je v květnu – červnu, nejnižší vydatnost pak v prosinci – únoru, průměrný specifický odtok podzemních vod se pohybuje v rozmezí 2,01 – 5,00 l/s/km2 (GERGEL, 2000). Povrchové vody Podle fyzickogeografické regionalizace ČSR náleží povodí Ostřice regionu povrchových vod IV-B-3-e. Tento region lze charakterizovat jako vydatně vodný se specifickým odtokem v rozmezí 10 – 15 l/s/km2 a malou retenční schopností (GERGEL, 2000). Zemědělství V současné době je uživatelem pozemků v povodí AGRO Šumava spol. s r.o. Horní Planá. AGRO Šumava spol. s r.o. byla zařazena mezi 140 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 ekofarmy. Hospodaří na 2500 hektarech zemědělské půdy, kterou tvoří výhradně trvalé travní porosty. Na pastvinách chovají skot bez tržní produkce mléka – Hereford a Aberdeen Angus. V kravínech ve vazných stáních pak dojnice – Český strakatý skot a jeho kříženky s Holštýnským skotem. V povodí Ostřice má AGRO Šumava spol. s r.o. dvě velké pastviny. Pastvina u Hodňova (její část spadá mimo povodí Ostřice) – 92 ks krav + 72 ks telat, plemeno – Hereford křížený s Aberdeen Angusem red. Pastvina od Jelmu k Hůrce – 68 jalovic (tj. 50 VDJ), plemeno – Aberdeen Angus red. Krávy jsou celoročně na pastvě, stejně tak jalovice. Býci pobývají na pastvině společně s kravami od června do září. Telata se rodí v průběhu dubna na pastvě bez pomoci člověka. Zůstávají se svými matkami do listopadu. Svou první zimu přečkají v kravíně. V listopadu jsou mladí býčci o hmotnosti 250 až 280 kilogramů prodáváni na zástav a mladé jalovičky na jaře doplní stádo. Krávy staré a nezabřezávající jsou na podzim po veterinární prohlídce označeny na vyřazení. Na jaře následujícího roku jsou odděleny od základního stáda a v izolaci setrvají do podzimu, kdy jsou vykrmené prodávány na jatka. Při této obnově stáda je snaha o udržení stále stejného počtu kusů stáda. Metody Pro dané území byly shromážděny historické letecké snímky z let 1959, 1964, 1977, 1988 a 1999 z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce. Pro srovnání krajinné struktury v předválečném období byla získána katastrální mapa Pozemkového katastru z roku 1885. Jako podkladu pro mapování aktuálního stavu krajinné struktury tohoto území bylo využito Základní vodohospodářské mapy 1 : 50 000, Základní mapy ČR 1 : 10 000, Ortofotomap 1 : 5 000, leteckých snímků a katastrální mapy. Mapování aktuálního stavu bylo doplněno terénním průzkumem, který odhalil nesrovnalosti ve využívání pozemků, stavu vegetace a zamokření pozemků. Získané mapové podklady byly prostřednictvím softwarového programu ArcGIS převedeny do digitální formy. V programu ArcGIS byly zpracovány mapy využití pozemků a mapy krajinné struktury. Struktura byla rozčleněna na permanentní strukturu (enklávy a koridory), krajinnou matrici (tvořenou využívanými agroekosystémy) a zástavbu. Za neměnné charakteristiky území byly stanoveny celková rozloha povodí Ostřice a obvod povodí Ostřice. Historický vývoj krajinných struktur byl vyhodnocen jako změna délky vnitřních okrajů – ekotonů. Za ekotony bylo považováno rozhraní mezi krajinnou matricí a permanentní krajinnou strukturou. Dále bylo vyhodnoceno zastoupení permanentních krajinných struktur v území, celkový počet a průměrná velikost enkláv. Z daných údajů byl stanoven typ poréznosti, který je dán porovnáním hustoty plošek v území a celkové pokryvnosti těchto plošek. Jako další vhodný kvantitativní ukazatel pro hodnocení krajinné struktury je udávána diverzita okrajů ED (HARRIS et al., 1983). ED = TE A Koupilová, M. et al.: Změny zemědělského půdního fondu 141 T E – celková délka okrajů (vnitřních lemů), A – plocha/obvod studované oblasti. Vývoj krajinné matrice byl stanoven dle celkového zastoupení využívaných pozemků zemědělského půdního fondu, který v území utváří krajinnou matrici, v porovnání s konkrétním využitím těchto pozemků. Výsledky a diskuse Historický vývoj krajinných struktur od roku 1885 – 2007 Podhorská krajina povodí Ostřice zaznamenala nejvýznamnější pokles prostorové rozmanitosti krajiny v období kolem roku 1959 (kolektivizační proces), další pokles nastal v období mezi lety 1988 a 1999 (druhá etapa velkovýrobních technologií). Po politických změnách v roce 1989 dochází k postupnému útlumu zemědělství a na místo hospodařících státních statků, které mají v území zastoupenu ornou půdu, nastupuje soukromá firma AGRO Šumava spol. s r.o., která zemědělskou půdu využívá pouze jako louky a pastviny. Prostorová rozmanitost krajiny tak po roce 1989 pozvolna stoupá až k dnešnímu dni, tj. roku 2007. Největší zastoupení permanentních krajinných struktur nastalo v období 1988 – 1999. V tomto období však klesá počet enkláv v území při jejich rostoucí výměře a dochází tak ke snížení délky ekotonů. Pokles délky ekotonů (liniová společenstva na rozhraní matrice a permanentních krajinných struktur) a jejich následný růst po roce 1989 koresponduje s poklesem a následným růstem celkového počtu enkláv v území. Oproti tomu zastoupení permanentních krajinných struktur roste díky rostoucímu zalesnění (samovolný nálet lesních dřevin) až do roku 1989, kdy je indikován mírný pokles. V roce 1885 je celková pokryvnost plošek i jejich hustota nízká. Nejvyšší hustoty dosahují plošky v roce 1959, kdy je však jejich pokryvnost nízká. Mezi lety 1964 až 1988 dochází k růstu pokryvnosti plošek a zároveň k poklesu jejich hustoty. Po roce 1989 dochází ke zlomu a celková pokryvnost pozvolna klesá, oproti tomu hustota plošek roste. Jednodušší krajinná struktura v roce 1885 se změnila ve složitě uspořádané permanentní krajinné struktury v roce 1959, které ovšem v celkové pokryvnosti nemají velké zastoupení. Vývoj od roku 1964 do dnešních dnů je shodný s vývojem celkové krajinné struktury České republiky, kdy klesající počet plošek permanentní krajinné struktury po roce 1989 opětovně narůstá. Nelze říct, že krajina s nejvyšší hustotou plošek v daném roce má zároveň nejvyšší celkovou pokryvnost plošek. Právě naopak, krajina různých období představuje extrém pro různou charakteristiku. Nelze proto v dané oblasti sledovat pouze jeden faktor ovlivňující krajinnou matrici. Za nejvhodnější charakteristiky se ukazují právě celkové procento pokryvnosti permanentních krajinných struktur a hustota jednotlivých plošek. Diverzita okrajů v posledních 50 letech dosahuje svého maxima v roce 1964, poté pozvolna klesá až do roku 1989, kdy nastává opačný trend vývoje a diverzita okrajů začíná narůstat. Vývoj diverzity okrajů povodí Ostřice je shodný v případě, kdy je dálka vnitřních okrajů vztažena k ploše studované oblasti 142 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 a rovněž v případě, kdy je délka vnitřních okrajů vztažena k obvodu studované oblasti. Vývoj krajinné matrice (změna v rozloze a způsobu využití ZPF) Rozloha matrice zaujímá největší rozlohu v roce 1885, kdy je území povodí Ostřice zemědělsky využíváno nejen jako pastviny a louky, ale rovněž jako orná půda. V tomto roce hospodaří v území několik velkých statků v obci Hůrka a obci Jelm, ale rovněž v místech dnešní chatové oblasti Karlovy Dvory a vojenského újezdu Boletice. Po vysídlení německého obyvatelstva v poválečném období přicházejí do území čeští obyvatelé většinou z oblasti Maďarska, kteří osidlují opuštěné statky. Obydlené statky jsou patrny ještě v roce 1959, kdy dochází ke snížení rozlohy krajinné matrice nejen z důvodu snížení intenzity zemědělství, ale i z důvodu výstavby vodní nádrže Lipno. Minima rozlohy dosahuje krajinná matrice v roce 1988 pravděpodobně z důvodu rozšiřujících se ploch neobdělávané půdy a vzniku lesních a křovinných náletů. Tento stav s nepatrnými změnami trvá dodnes, tj. do roku 2007. Při srovnání s rokem 1885 je krajinná struktura po roce 1959 pestřejší, s výrazným nárůstem diverzity, avšak bez vyhodnocení parametru funkčnosti, v důsledku pozvolného nárůstu rozlohy lesů a rozptýlené zeleně v území. Nejvyšší zastoupení orné půdy bylo v roce 1885, kdy bylo území využíváno pro zemědělství soukromně hospodařícími zemědělci, kteří hospodaříc na vlastní půdě, udržovali v území travnaté meze a stromořadí okolo cest. Přestože krajinná matrice je v tomto roce nejrozsáhlejší, podíl orné půdy největší a zastoupení permanentních krajinných struktur nejnižší, nelze hovořit o území jako nestabilní krajinné struktuře. Ekotonální společenstva v území i přes nízké zastoupení jsou situována na vhodných místech a přerušují a tím stabilizují krajinnou matrici. Relativně vysoké procento zornění pro podhorskou oblast bylo v lety 1977 až 1988. Rozsáhlá zástavba roku 1885 se postupně snižovala. Typickou zástavbou Šumavského podhůří byly statky s uzavřeným dvorem (tzv. rodinná hospodářství s dědickým právem). V dalším období v důsledku historických událostí se tyto dříve plnohodnotné grunty-statky měnily v opuštěné statky, které pozvolna chátraly a pouze na několik výjimek zcela zmizely v propadlišti dějin. Dnes můžeme jejich polohu v terénu určit pouze díky ovocným stromům a zbytkům kamenných teras. Až na obec Hůrka, která díky své vhodné poloze u hlavní silnice podél Lipna byla zachována pouze s nepatrnými změnami, byla oblast vysídlena. Vzrůstající zástavba po roce 1968, kdy byl umožněn vstup do příhraničí, byla zapříčiněna rostoucí zástavbou rekreačních objektů v území bývalého Karlova Dvora. Rozloha lesů dosáhla svého minima v roce 1885 a to 22,5 % výměry území, poté výměra pozvolna vzrůstá, svého maxima dosáhla roku 1999, kdy les zaujímal 37 % výměry území. V dnešní době došlo k mírnému poklesu na 35 % výměry území. Na závadu je druhové složení lesa a místy nešetrná lesní těžba. V roce 1885 bylo zastoupení TTP poměrně nízké. Od roku 1959 zastoupení TTP klesalo na úkor lesů a rozptýlené zeleně. Po roce 1989 se postupně v pod- Koupilová, M. et al.: Změny zemědělského půdního fondu 143 horských a horských oblastech snižuje výměra orné půdy. Obdobně je tomu i v povodí toku Ostřice, kde můžeme vysledovat stejný trend, tedy orná půda je převáděna na TTP, jejichž výměra z toho důvodu narůstá. Závěr Zastoupení permanentních krajinných struktur a délka aktivních okrajů na území České republiky po roce 1945 klesala do roku 1989. V intenzivně obhospodařovaných oblastech byl pokles strmější než v podhorských oblastech. Ve sledovaném území povodí toku Ostřice poklesla délka aktivních okrajů téměř o 10 % do pozitivních změn po roce 1989. Ve srovnání s intenzivní zemědělskou oblastí na Lounsku kde byl pokles téměř 30 % (SKLENIČKA, 2002) nebyly změny v podhorské oblasti tak výrazné. Zastoupení permanentní krajinné struktury, které v intenzivních zemědělských oblastech v průběhu let klesá, mělo ve sledovaném území podhorské oblasti zcela opačný vývoj. Sklenička (2002) ve své práci zachycuje nárůst velikosti elementů permanentní krajinné struktury a zároveň pokles celkového počtu elementů permanentní krajinné struktury. Obdobný vývoj lze vysledovat i ve sledovaném území podhorské oblasti. Po roce 1989 došlo ke změně v krajinné struktuře i ve změně land use. V podhorských oblastech byla postupně převedena orná půda na trvalé travní porosty. Průměrná velikost elementů permanentní krajinné struktury počala klesat oproti růstu celkového počtu elementů. I v tomto případě se trend vývoje shoduje s vývojem intenzivní zemědělské krajiny (SKLENIČKA,2002). Délka aktivních okrajů vzrůstá po roce 1989 postupně v celé České republice. Velkou úlohu v tomto příznivém vývoji hrají revitalizace a komplexní pozemkové úpravy. I v povodí toku Ostřice můžeme vysledovat nárůst délky aktivních okrajů. Tento vývoj je pozitivní vzhledem ke skutečnosti, že v území byl pouze zpracován projekt revitalizace toku Ostřice a komplexní pozemkové úpravy byly v letošním roce pouze zahájeny. Lze předpokládat, že po realizaci revitalizačního projektu a realizaci návrhu schválených KPÚ v tomto území výše naznačený pozitivní trend bude dále pokračovat resp. nabývat na intenzitě. Zastoupení permanentní krajinné struktury, které mělo ve srovnání s vývojem krajinné struktury České republiky v období do roku 1989 opačný vývoj, má i po roce 1989 vývoj opačný a zvolna klesá. Tento pokles je pravděpodobně zapříčiněn příchodem nového hospodařícího subjektu do území. Poděkování: Tento příspěvek vznikl za přispění výzkumného záměru Zemědělské fakulty Jihočeské university v Českých Budějovicích MSM 60076658/06/2/5. Reference [1] ALMO, F. Principles and methods in landscape ecology, Springer, Dordrecht 2006, ISBN 1-4020-3328-1. 144 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 [2] BENDER, B. Theorising Landscape, and the Prehistoric Landscape of Stonehenge. Oxford: Berg, 1992. [3] BRANŽOVSKÝ, A. Kvantifikace škod na kvalitě vod, zejména podzemních, včetně přílohy Stručné charakteristiky hydroekologických regionů. Praha : Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 1999. ISBN 80-238-3937-3. [4] CULEK, M. Biogeografické členění České republiky. Praha : Enigma, 1996. 347 s. ISBN 80-85368-80-3. [5] DEMEK, J. Geomorfologie českých zemí. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. [6] DEMEK, J. Nauka o krajině. Brno : Univerzita J. E. Purkyně, 1981. [7] DEMEK, J. Úvod do krajinné ekologie. Olomouc : Univerzita Palackého, 1999. ISBN 80-7067-973-5. [8] FORMAN, R. T. T., GODRON, M. Landscape Ecology. New York : J. Wiley and Sons, 1986. [9] GARY, M. L. et col. Ecosystem Function in Heterogeneous Landscapes, Spriger, Millbrook 2005, ISBN 0-387-24090-X. [10] GERGEL, J. Studie o stavu hydrografické sítě na okrese Český Krumlov XII. díl Levý břeh Lipna u Černé v Pošumaví. České Budějovice, 2000, 126 s. [11] GLIESSMAN, STEPHEN, Agroecology: ecological processes in sustainable agriculture. Florida, Press LLC, 2000. [12] HARRIS H. J., MILLIGAN M. S., FEWLESS G. A. Diverzity: Quantification and ecological evalution in freshwater marshes, Biol. Conserv., 27, p. 99 – 110, 1983. [13] HLADÍK, J. Pozemkové úpravy a obce. Deník veřejné správy, Zpravodaj Mze, roč. 2005, č. 2. [14] INGEGNOLI, V. Landscape Ecology: A Widening Foundation. New York : Springer, 2002. ISBN 3-540-42743-0. [15] LOSOS, B. KUBÍČEK, F. ŠEDA, Z. Základy obecné ekologie. Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1987. [16] ODUM, E. Základy ekologie. Přeložil: R. Obrtel a kol. Praha : Academia, 1977. 736 s. [17] PROJEKTA TÁBOR s.r.o. Projekt stavby Revitalizace toku Ostřice, Vypracoval: Petr Kohoutek, Jaroslav Tuček, Tábor 2001, textová část. [18] SEMORÁDOVÁ, E. Ekologie krajiny. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, 1998. ISBN 80-7044-224-7. [19] SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. Praha : Naděžda Skleničková, 2003. ISBN 80-903206-1-9. [20] SKLENIČKA, P. Temporal ganges in pattern of one agricultural Bohemian landscape during the period 1938-1998. Ekológia 21, 2002, s. 181 – 191. [21] TILLEY, C. A Phenomenology of Landscape: places, paths and monuments. Oxford : Berg, 1994. ISBN 1-85973-076-0. [22] TOMAN, F. Pozemkové úpravy. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1995. ISBN 80-7157-148-8. Koupilová, M. et al.: Změny zemědělského půdního fondu 145 [23] VÁCHAL, J., MOUDRÝ, J. Projektování trvale udržitelných systémů hospodaření. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2002. ISBN 80-7040-536-8. Changes of agricultural land and landscape matrix in sub-mountainous areas It will be introduced the historical view of sub-mountainous landscape localities and its time progression. Consequently there will be made the comparison with the Czech Republic landscape progress. It will be presented the landscape structures development and land use progression in the Ostřice stream catchment among the years 1885, 1959, 1964, 1977, 1988, 1999 and 2007. The change in active edge length (ecotones) on the boundary of landscape matrix and permanent structures will be stated in time change and also there will be determined the spatial landscape variety and edge density. Keywords: landscape, landscape structure, matrix, edge density, land use, development of landscape Kontaktní adresa: Prof. Ing. Jan Váchal, CSc., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] KOUPILOVÁ, M., MORAVCOVÁ, J., VÁCHAL, J., VÁCHALOVÁ, R., PÁRTLOVÁ, P., KREJČA, M., ŠÍR, M., STRAKOVÁ, J., MIKA, K. Změny zemědělského půdního fondu a krajinné matrice v podhorských oblastech. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 137 – 145. ISSN 1802-503X. . Vliv zemědělského využití území na jakost vody v důsledku extrémních srážko-odtokových jevů Jana Moravcová1 , Monika Koupilová1 , Jan Váchal2 , Radka Váchalová1 , Petra Pártlová1 , Miroslav Krejča2 , Miloslav Šír2 , Jarmila Straková2 1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta 2 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Původ extrémních srážko-odtokových situací v našich přírodních podmínkách jsou extrémně intenzivní dešťové srážky nebo rychlé tání sněhové masy v jarním období. Získaná data jsou vyhodnocena v závislosti na zastoupení kultur v jednotlivých pokusných lokalitách. Současně byla získaná data porovnána s výsledky dlouhodobého monitoringu způsobu využívání půdy v návaznosti na vegetační období a příslušné lidské aktivity v povodí. Klíčová slova: extrémní srážko-odtokové situace, land-use, jakost vody Úvod Vznik extrémních situací v našich přírodních podmínkách vyvolávají srážky mimořádné intenzity, případně náhlé tání sněhové pokrývky v jarním období a velmi často pak kombinace obou těchto jevů (Vitoslavský et al., 1999). Intenzita dešťových srážek je nejdůležitějším parametrem pro výzkum a předpověď erozního ohrožení a povodňového rizika. Zejména na zemědělsky využívaných půdách se na tvorbě většiny z ročního odtoku z povodí podílí jen několik srážkových událostí (Merz, 2006a). Důsledky maximálních odtoků vzrůstají úměrně s intenzitou srážkové události resp. bouřky (Nunes, 2006). Rozdíly v koncentracích jednotlivých prvků v řekách v průběhu bouřek často ústí do vzniku hysterezního efektu s odlišnými trendy koncentrací na vzestupné a poklesové větvi hydrografu (Bowes et al., 2005). Mezi krajinou a vodou existuje úzká souvislost (Arbuckle, Downing, 2001), (Engstrom et al., 2000), protože vymývání živin z rozkladných procesů v půdě je významným zdrojem živin a kationtů (Markewitz et al., 2001). Základním 147 148 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 úkolem je stanovit jak je vodní komponenta využívána a jaké jsou priority tohoto využití (Kelcey, 2003). V závislosti na odlišnostech v land-use se dá očekávat i jiný odtok z povodí, zejména povrchový. (Merz, 2006b) Obecně vliv land use na jakost vody v potocích závisí na měřítku a mění se v čase a prostoru (Buck et al., 2004). Silná vazba byla nalezena mezi poklesem jakosti vody v potocích a rozšířením zemědělského rozvoje (Smith et al., 1993), který byl identifikován jako hlavní zdroj sedimentů, živin a fekálních bakterií pro potoky a řeky (Quinn et al., 1997), (Willcock et al., 1999), (Niyogi et al., 2003), (Carpenter et al., 1998), (Hunter et al., 2000). Zatím však není dostatek poznatků o reakcích krajiny na mimořádné srážky, a tím jejich začlenění do modelů srážko-odtokových procesů v krajině (Hladný et al., 1998). Jakost vody v krajině je výsledkem jak rozsahu znečištění, tak i zároveň doby po kterou mohou v půdě nerušeně probíhat procesy biochemické a chemické směřující k odbourávání kontaminace (Kvítek, 2006). Vliv činnosti člověka na hydrické procesy a vodní režim řek vede ke změnám, jež mají kvantitativní i kvalitativní charakter (Červený et al., 1984). Větší přítok látek se často vyskytuje zejména tam, kde jde o malé vodní toky nebo tam, kde je omezený odtok (Odum, 1977). Produkty znečištění povrchových vod jsou splachovány ze znečištěných ploch dešťovými srážkami do hydrografické sítě. Rozpuštěné látky, především dusičnany, jsou transportovány do vodních toků drenážní vodou (Tlapák et al., 1992). Velký podíl na znečišťování povrchových vod má stále více zemědělství. Zemědělské zdroje znečištění byly v minulosti dost rozptýlené, takže charakter znečištění dovoloval maximálně využít samočisticí schopnost toku (Hlavínek, Říha, 2004). Degradace půd a vod živinami ze zemědělských zdrojů však není přímá, protože příspěvek zemědělství, protože vyplavování polutantů je vlastně širokou funkcí půdních vlastností, klimatu, topografie, hydrologie, landuse a managementu krajiny (Soil, 2000). Experimentální území – Jenínský potok Povodí Jenínského potoka leží v katastrálním území obce Jenín a Horní Kaliště. Náleží do správního území obce Dolní Dvořiště. Nachází se v JV části bývalého okresu Český Krumlov, při hranicích s Rakouskem. Je vymezeno rozvodnicí Jenínského potoka. Zájmové území náleží podle geomorfologického členění do provincie Česká Vysočina, subprovincie Šumavská soustava, oblasti Šumavská hornatina, celku Šumavské podhůří, podcelku Českokrumlovská vrchovina, okrsku Rožmberská vrchovina. Nejvyšším vrcholem povodí je Žibřidovský vrch 870,3 m n. m. v nejsevernější části povodí. Skalní podklad tvoří zhruba v hranicích Šumavského podhůří odděleného zlomovým pásmem od Kaplické brázdy biotiticko – muskovitické svorové ruly a svory moldanubika s vložkami kvarcitů a kvarcitických rul. Podklad zbylé části území je tvořen převážně vyvřelinami moldanubického plutonu, především biotitickým granodioritem a křemenným dioritem. Z půd jsou v povodí zastoupeny převážně kambizemě dystrické, kryptopodzoly, rendziny a gleje. Moravcová, J. et al. : Vliv zemědělského využití území na jakost vody 149 Řešené území leží v nadmořské výšce 637 – 870,3 m n. m., v klimatické oblasti MT3 dle Quitta. Zájmové území zahrnuje povodí Jenínského potoka č. h. p. 1-06-01-138 o rozloze 4,6 km2 . Převážná část vodoteče je neupravená, vede údolím, které je většinou doprovázeno stromovou a keřovou zelení. Tato niva se většinou nesklízí, vzhledem k vysoké hladině podzemní vody. Travní porost tvoří většinou mokřadní byliny a dřeviny. V povodí je jediným hospodařícím subjektem společnost ZEMAV Rybník s.r.o., se sídlem v Dolním Dvořišti. Zemědělská činnost se omezuje na extenzivní chov skotu bez tržní produkce mléka. V celém povodí je na pastvinách o rozloze 249 ha chováno přibližně 376 krav a 198 telat masných plemen skotu Aberdeen Angus, Masný Simentál a Charolais. Experimentální území – Kopaninský potok Území leží v kraji Vysočina v bývalém okrese Pelhřimov v katastrálním území obcí Chvojnov, Kletečná u Humpolce, Onšovice u Dehtářů, Velký Rybník u Humpolce a Žírov. Je vymezeno rozvodnicí povodí Kopaninského potoka. Kopaninský potok je levostranným přítokem Jankovského potoka. Zájmové území náleží podle geomorfologického členění do provincie Česká Vysočina, subprovincie Česko-moravská soustava, oblasti Českomoravská vrchovina, celku Křemešnická vrchovina, podcelku Želivská pahorkatina, okrsku Hořepnická pahorkatina. Nejvyšším vrcholem povodí je Pavlíčkův kopec 624 m n. m. v nejsevernější části povodí. Skalní podklad tvoří biotiticko – muskovitické svorové ruly a svory moldanubika s vložkami kvarcitů a kvarcitických rul. Podklad zbylé části území je tvořen převážně vyvřelinami moldanubického plutonu, především biotitickým granodioritem a křemenným dioritem s občasným výskytem granitu. Menší část území je tvořena horninami pestré série moldanubika zejména pak svorovými rulami, pararulami až migmatity s vložkami vápenců, erlanů, kvarcitů, grafitu a amfibolitu. Z půd jsou v povodí zastoupeny převážně kambizemě modální a oglejené a gleje. Povodí Kopaninského potoka je podle klimatického členění zařazeno do klimatické oblasti mírně teplé MT 5. Zájmová lokalita leží v povodí Kopaninského potoka č. h. p. 1-09-02-031 o rozloze 9,178 km2 . Na povodí Kopaninského potoku hospodaří více soukromých subjektů i zemědělské družstvo. Veškerá zemědělská výroba je orientována na tradiční způsob rostlinné výroby s aplikací tradičních agrotechnických postupů. Zemědělská produkce je zaměřena především na pěstování brambor a dále jako doplňkové plodiny se využívají obilniny – zejména ozimá a jarní pšenice, jarní ječmen a řepka olejná. Metody Základem monitoringu byl odběr vzorků vody na vybraných lokalitách, kde byly sledovány koncentrace jednotlivých prvků při extrémních hydrologických situacích. Intervaly těchto odběrů záležely na výskytu přívalové srážky. 150 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Na vysoké stavy průtoku vody na sledovaném profilu upozorňuje GSM modem umístěný na měřiči průtoků formou SMS zpráv při překročení nastavené výšky hladiny. Byl zajištěn kontinuální odběr na rostoucí i poklesové fázi extrémní situace. Odebrané vzorky vod byly poté neprodleně předány akreditované laboratoři k provedení chemických rozborů. V odebraných vzorcích byly sledovány koncentrace vybraných ukazatelů hodnocení jakosti vody podle ČSN 75 7221 Klasifikace jakosti povrchových vod. Zároveň byly sledovány hodnoty průtoků na daných profilech při odběru vzorků za extrémních hydrologických situací, a to pomocí ultrazvukového měřiče, kterým jsou všechny tři měrné profily osazeny. Měření průtoků na povodí Jenínského i Kopaninského toku probíhá kontinuálně ultrazvukovými měřiči se záznamem do dataloggerů. Zjištění využití půdy bylo provedeno na základě podrobného vyhodnocení aktuálních mapových podkladů a bylo doplněno terénním šetřením v zájmových lokalitách. Na jednotlivých lokalitách bylo sledováno zejména zastoupení orné půdy a permanentních struktur – TTP a lesy. Grafické práce na projektu byly zpracovány digitálně s využitím programového vybavení katedry Pozemkových úprav. Využit byl především software ArcGIS (moduly ArcMap a ArcDesktop) a výsledný výstup pro jednotlivá povodí je ve formátu shapefile (soubor, který již v sobě obsahuje vektorová, bodová, rastrová a databázová data o zájmové lokalitě). Ve zprávě jsou výstupy zobrazeny jako layout (tzn. výkres z daného software). Výsledky a diskuze Vyhodnocení zastoupení kultur Plocha mikropovodí odpovídající uzávěrovému profilu P23 na povodí Kopaninského potoka je převážně (75 %) vedena jako zemědělský půdní fond a je využívána jako orná půda. Tyto plochy slouží především k tradiční rostlinné výrobě, a to k pěstování plodin jakými jsou například brambory a různé druhy obilovin (pšenice, ječmen a řepka). Značně problematické je umístění těchto pozemků na poměrně velmi sklonitých částech terénu, což velmi často vede ke vzniku vodní eroze. Tento trend je dále podpořen faktem, že některá pole jsou obdělávána v rozporu se zásadami správné agrotechniky, a to po spádnici namísto vrstevnicového obdělávání. Nejintenzivněji se tento způsob obdělávání projevuje u pěstování brambor a obecně všech širokořádkových plodin, což vede nejen k znásobení již zmíněné vodní eroze, ale i k hospodářským škodám na pěstovaných plodinách. Minoritní část povodí (17,27 %) je reprezentována trvalými travními porosty. Jedná se zejména o plochy, které jsou sečeny pro pícninářské účely, a o plochy, které mají sníženou hodnotu právě v důsledku vodní eroze. Velmi nízké procento plochy (6,33 %) je reprezentováno lesy, které mají převážně přirozenou druhovou skladbu. V ploše povodí je zastoupena i zástavba (cca 1 %), která všech ve srovnání s vlivem zemědělského půdního fondu nemá na jakost vody průkazný vliv. Moravcová, J. et al. : Vliv zemědělského využití území na jakost vody 100% 90% 80% Zastav ná plocha 70% Zahrada 60% Vodní plocha 50% Ostatní plocha 40% Les 30% Pastviny Orná p!da 20% 10% 0% J1 J2 P23 Obrázek 1: Zastoupení krajinných struktur. 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% J1 J2 40,00% P23 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Orná p da Pastviny TTP Obrázek 2: Zastoupení kultur. Les 151 152 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Na ploše mikropovodí, které je vymezeno pro odběrný profil J1 na povodí Jenínského potoka, jednoznačně zcela převládá zemědělský půdní fond (86,76 %). V tomto případě, na rozdíl od předešlého profilu P23 lokalizovaného na Českomoravské vrchovině, se jednoznačně jedná o způsob využívání plochy pro živočišnou zemědělskou výrobu. Prakticky všechny takto vymezené plochy slouží jako pastviny. V tomto pastevním areálu se jedná výlučně o pastevní extenzivní chov skotu bez tržní produkce mléka. Prakticky více jak polovina této plochy je odvodněna sporadickou drenáží, která stále téměř plnohodnotně plní svoji funkci. Pouze malá část tohoto mikropovodí je vedena jako trvalý travní porost – 1,26 %. Uvedené procento je ve skutečnosti reprezentováno nepasenými částmi luk, zejména na mezích, které mají souvislost s historickým osídlením zájmové lokality (především osada Babín), a dále potom částmi neobdělávaných lokalit (postagrární lada). Necelých 12 % plochy povodí J1 je pokryto lesem. Jedná se o část rozsáhlého lesního komplexu v infiltračních oblastech svahů – na rozvodnici, a dále o roztroušené lesní enklávy v rámci pastvin, které mají stejně jako zatravněné meze souvislost s dřívějším osídlením oblasti. Lesní komplexy, které jsou vedeny jako hospodářské lesy jsou tvořeny především smrkovou monokulturou, ve které je možné nalézt nepatrnou příměs dalších lesních dřevin jako jsou borovice, ale ojediněle i duby letní, buky a jeřáby. Naproti tomu lesní enklávy na pastvinách jsou tvořeny především ovocnými druhy dřevin a dále zejména nálety břízy bílé. Velmi nepatrná část lokality – necelá setina procenta – je tvořena zastavěnými plochami, které svým charakterem odpovídají venkovskému typu bydlení. Lokalita J2 nacházející se rovněž na povodí Jenínského potoka je stejně jako sousední lokalita J1 tvořena především zemědělským půdním fondem ve formě pastvin. Charakteristika této plochy se prakticky shoduje s charakteristikou mikropovodí J1, která je uvedena výše. Je nezbytné z důvodu objektivity konstatovat, že přes výraznou podobnost sledovaných lokalit se obě plochy v některých detailech výrazně liší. Za největší odlišnost lokalit lze patrně považovat charakter pastevního areálu zajímající v tomto mikropovodí téměř 78 %. Rozdíl spatřujeme především ve zvýšeném pohybu pasoucích se zvířat v této lokalitě. Důvodem je umístění funkčních míst pastviny, jako je krmiště, ložiště či napájecí místo. Z této skutečnosti vyplývají další problematiky, které lze považovat za největší zátěž pro jakost vody v povrchových vodotečích. Lze mezi ně řadit zejména umístění napájecích zařízení přímo v tělesech vodních toků nebo drenážních systémů a dále poškození drenážního systému nadměrným zatížením, které je způsobeno neustálým pohybem stád. Toto poškození vede k tomu, že drenážní odtok je převeden z velké části na povrchový, kde způsobuje nemalé škody a zapříčiňuje odnos látek do povrchových vod. Další dílčí odlišností oproti lokalitě J1 je charakter zastavěných ploch. Zatímco v předešlém případě byla zastavěná plocha umístěna pouze na okraji lokality a nepředstavovala ani setinu procenta plochy mikropovodí, v této lokalitě se jedná o 0,11 % plochy. Zástavba je zde charakteru rekreačního objektu, který je umístěn ve zdrojové oblasti lokality J2. Problémem je především odka- Moravcová, J. et al. : Vliv zemědělského využití území na jakost vody 153 nalizování tohoto objektu, vzhledem k tomu, že nakládání s odpady je řešeno formou septiku, který však podle získaných informací nebyl již přinejmenším 15 let vyvážen. Lze se tedy oprávněně domnívat, že odpadní vody z tohoto objektu jsou společně s drenážními vodami odnášeny do vodotečí. -1 Koncentrace [mg.l ] 60 50 40 30 20 10 0 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3 3,1 -1 Pr tok [l.s ] Obrázek 3: Nerozpuštěné látky – profil J1. 400,00 -1 Koncentrace [mg.l ] 350,00 300,00 250,00 200,00 150,00 100,00 50,00 0,00 0,00 10,00 20,00 30,00 40,00 50,00 60,00 70,00 -1 Pr tok [l.s ] Obrázek 4: Nerozpuštěné látky – profil P23. -1 Koncentrace [mg.l ] 28 26 24 22 20 18 16 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3 3,1 -1 Pr tok [l.s ] Obrázek 5: Nerozpuštěné látky – profil J2. 3,2 154 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Monitoring jakosti vody při extrémních srážko-odtokových událostech -1 Koncentrace [mg.l ] Pro monitoring a následné hodnocení jakosti vody na vybraných profilech byly vybrány 2 srážko-odtokové situace. 0,09 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3 3,1 3,1 3,2 -1 Pr tok [l.s ] -1 Koncentrace [mg.l ] Obrázek 6: Amonné ionty – profil J1. 0,029 0,028 0,027 0,026 0,025 0,024 0,023 0,022 0,021 0,02 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3 -1 Pr tok [l.s ] Obrázek 7: Amonné ionty – profil J2. -1 Koncentrace [mg.l ] 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 0,00 0,00 10,00 20,00 30,00 40,00 50,00 60,00 -1 Pr tok [l.s ] Obrázek 8: Amonné ionty – profil P23. 70,00 Moravcová, J. et al. : Vliv zemědělského využití území na jakost vody 155 Na povodí Jenínského potoka, tedy na profilech J1 a J2 se jedná o srážkovou událost z 25. září 2007. Období této srážkové události je charakterizováno průměrnou denní teplotou 11,8 ◦ C a hodinovým úhrnem srážek 18,5 mm. Na povodí Kopaninského potoka, tedy na profilu P23 byla odebrána srážková událost z 6. června 2007, která je charakterizována hodinovým úhrnem srážek 15,2 mm a průměrnou denní teplotou vzduchu 14,7 ◦ C. Ze sledovaných ukazatelů je nejdůležitější vyhodnocení vývoje koncentrací nerozpuštěných látek, amonných iontů a dusičnanů. Vývoj koncentrací nerozpuštěných látek v závislosti na průtoku na profilu J1 a J2 na povodí Jenínského potka a na profilu P23 na povodí Kopaninského toku ukazují obr. 3 až 5. Smyčkové grafické znázornění popisující vývoj koncentrací nerozpuštěných látek v závislosti na velikosti průtoků je na všech třech sledovaných profilech na obou povodích shodně orientováno a to proti směru chodu hodin. K dosažení maximálních hodnot koncentrací dochází až po značné časové prodlevě oproti dosažení maximální hodnoty průtoku. Po dosažení maximální koncentrace posléze dochází k jejímu prudkému poklesu. Při porovnání absolutních hodnot koncentrací dosažených na jednotlivých profilech je patrná mnohonásobně vyšší hodnota dosažená na povodí Kopaninského potoka na profilu P23. Tato skutečnost je zapříčiněna výrazným zastoupením zemědělského půdního fondu – orné půdy ve zdrojové oblasti tohoto profilu. Tento stav je umocněn aplikací tradičního způsobu hospodaření a nevhodně zvoleným způsobem orientace pěstované erozně náchylné plodiny (brambory). Při extrémních srážkách tedy dochází na tomto povodí, oproti zatravněným plochám mikropovodí J1 a J2 na povodí Jenínského potoka, k erodování a značnému transportu pevných půdních částic povrchovou stékající vodou do měrného profilu P23 a dále pak do vodoteče. Vývoj koncentrací amonných iontů v závislosti na průtoku na profilu J1 a J2 na povodí Jenínského potka a na profilu P23 na povodí Kopaninského toku ukazují obr. 6 až 8. Při porovnání vývoje koncentrací amonných iontů v závislosti na hodnotách průtoku při extrémních srážko-odtokových situacích jsou zaznamenány dva odlišné trendy. Na profilu J2 na povodí Jenínského potoka a na povodí Kopaninského potoka na profilu P23 byl zaznamenán vývoj proti směru hodinových ručiček, zatímco na profilu J1 na povodí Jenínského potoka je zaznamenán trend přesně opačný, a to ve směru hodin. Na profilu J1 dochází se zvyšujícím se průtokem k postupnému poklesu koncentrace. Tento trend pokračuje i v období těsně po kulminaci průtoku. Po určité době na poklesové větvi hydrografu dochází následně k prudkému nárůstu koncentrace. Na profilu J2 koncentrace nejprve vzrůstá a až na poklesové větvi hydrografu dochází s postupně se snižujícím průtokem k poklesu koncentrace amonných iontů. Na profilu P23 dochází se zvyšujícím se průtokem k postupnému poklesu, který ještě na vzestupné větvi hydrografu pozvolna přechází do mírného nárůstu koncentrace. Po dosažení maximální hodnoty průtoku následně dochází 156 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 k opětovnému pozvolnému poklesu hodnoty koncentrace amonných látek. Pokud porovnáme absolutní hodnoty koncentrací amonných iontů, je účelné rozdělit výsledky do dvou skupin. Nejvyšší hodnoty jsou zaznamenány podle očekávání na profilu P23 na povodí Kopaninského toku. Je to způsobeno dominantním zastoupením orné půdy, na které je aplikovaná tradiční agrotechnika. Druhou skupinu výsledků tvoří oba profily na povodí Jenínského potoka. Odlišný vývoj na jednotlivých mikropovodích a zároveň relativně vyšší hodnoty koncentrací na povodí J1 je způsoben, při téměř stejném způsobu využívání obou ploch, výrazně vyšším pohybem hospodářských zvířat v oblastech mikropovodí J1, vzhledem k lokalizaci funkčních míst pastvy (ložiště, krmiště, napájení). Jedním z nejdůležitějších sledovaných parametrů je koncentrace dusičnanových aniontů NO3− . Tento parametr byl sledován na všech třech zájmových lokalitách. Vývoj koncentrací dusičnanových iontů v závislosti na průtoku na profilu J1 a J2 na povodí Jenínského potka a na profilu P23 na povodí Kopaninského toku ukazují obr. 9 a 10. -1 Koncentrace [mg.l ] 14 12 10 8 6 4 2 0 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3 3,1 -1 Pr tok [l.s ] Obrázek 9: Dusičnany – profil J1. 35,00 -1 Koncentrace [mg.l ] 33,00 31,00 29,00 27,00 25,00 23,00 21,00 19,00 0,00 10,00 20,00 30,00 40,00 50,00 60,00 70,00 -1 Pr tok [l.s ] Obrázek 10: Dusičnany – profil P23. Na lokalitě J1 byl zjištěn vývoj koncentrace odpovídající směru hodin, tzn. s rostoucím průtokem dochází k efektu ředění – koncentrace dusičnanů ve vodě Moravcová, J. et al. : Vliv zemědělského využití území na jakost vody 157 klesá. Tento trend pokračuje i na první části sestupné větve hydrografu. Poté dochází k prudkému nárůstu koncentrace, který pokračuje až k dosažení obvyklých hodnot pozorovaných při normálních průtocích. Na povodí Kopaninského potoka na profilu P23 je trend na počátku stejný jako na profilu J1 – koncentrace dusičnanů s rostoucím průtokem klesá. Po dosažení maximální hodnoty průtoku dochází překvapivě ke stagnaci koncentrace a prudký nárůst nastává až při dosažení relativně velmi nízkých hodnot průtoku. Závěr Pokud provedeme shrnutí námi dosažených výsledků, je možné konstatovat, že způsob využívání ploch povodí odpovídajících jednotlivým sledovaným profilům výrazně ovlivňuje vývoj koncentrací téměř všech sledovaných parametrů jakosti vody v závislosti na dosažených průtocích. Zvláštností je vývoj na povodích profilů J1 a J2 na povodí Jenínského potoka, které jsou využívány téměř stejným způsobem. Zde se ukazuje, že způsob využívání plochy není jediným parametrem ovlivňujícím vývoj jakosti vody v tocích při extrémních srážko-odtokových situacích. Dalším faktorem, který tedy na základě našeho pozorování je nezbytné zařadit do hodnocení vývoje koncentrací, je umístění funkčních míst pastvin. Co se týká absolutních hodnot koncentrací jednotlivých prvků na monitorovaných plochách, je možné konstatovat, že nejvyšších hodnot je dosaženo na profilu P23, který je lokalizován na povodí Kopaninského potoka a jehož plocha je ze 75 % využívána jako orná půda s aplikovanou tradiční agrotechnikou a sloužící pro pěstování plodin jako jsou brambory či obiloviny. Pokud vyhodnotíme, které parametry jakosti vody jsou nejvíce ovlivněny výskytem extrémních srážko-odtokových situací, jedná se zejména o nerozpuštěné a rozpuštěné látky. Dále je do této skupiny ještě možné přiřadit dusičnany, u kterých ale je zejména na zatravněných lokalitách pozorován trend snižování koncentrací v průběhu extrémní srážky oproti normálnímu běžnému stavu vody. Jednoznačně je možné konstatovat, že intenzivně zemědělsky využívané povodí odpovídající profilu P23 vykazuje výrazně vyšší odnos pevných částic ve formě nerozpuštěných látek a zároveň i iontů, které korelují se zemědělskou činností (dusičnanové anionty, dusitanové anionty, amonné kationy, fosforečnanové anionty). Při pohledu na zbývající dvě lokality je patrný vliv dílčích rozdílů v charakteristikách obou ploch, zejména v ovlivnění zemědělskými aktivitami a následnými škodami na odvodňovacích stavbách. Poděkování: Tento příspěvek vznikl za přispění výzkumného záměru Zemědělské fakulty Jihočeské university v Českých Budějovicích MSM 60076658/06/2/5. Reference [1] ARBUCKLE, K. E., DOWNING, J. A. The Influence of watershed land use on take N:P in a predominantly agricultural landscape. Limnology and 158 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Oceanography, 46 2001, s. 970 – 975. [2] BOWES M. J. et al. Phosphorus-discharge hysteresis during storm events along a river catchment: the River Swale, UK. Water Research, 39, 2005, s. 751 – 762. [3] BRANŠOVSKÝ, A. Kvantifikace škod na kvalitě vod, zejména podzemních, včetně přílohy Stručné charakteristiky hydroekologických regionů. Praha : Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 1999. 158 s. [4] BUCK, O. et al. Scale-dependence of land use effects on water quality of streams in agricultural catchments. Environmental Pollution, 130, 2004, s. 287 – 299. [5] CARPENTER, S. R. et al. Non point pollution of surface waters with phosphorus and nitrogen. Ecological Applications, 8, 1998, s. 559 – 568. [6] ČERVENÝ, J. et al. Podnebí a vodní režim ČSSR. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 416 s. [7] EHRLICH, P. et al. Studie o stavu hydrografické sítě v části povodí řeky Vltavy 1993 – 1994. České Budějovice : Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, 1994. [8] ENGSTROM, D. R. et al. Chemical and biological trends during evolution in recently deglaciated Terrain. Nature, 408, 2000, s. 161 – 166. [9] HLADNÝ, J. a kol. Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997. Praha : Český hydrometeorologický ústav, 1998. 163 s. [10] HLAVÍNEK, P., ŘÍHA, J. Jakost vody v povodí. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2004. 210 s. [11] HUNTER, C. et al. Faecal bacteria in the waters of an upland area in Derbyshire, England. The influence of agricultural land use. Journal of Environmental Quality, 29, 2000, s. 1252 – 1261. [12] KELCEY, J. G. Role of water in the landscape of a British New Town. Landscape and water – Krajina a voda, Praha: Consult, 2003. s. 69 – 76. ISBN 80-902132-6-X. [13] KVÍTEK, T. Meliorace v lesním hospodářství a v krajinném inženýrství sborník referátů. Praha : Lesnická práce s.r.o. nakladatelství a vydavatelství, 2006. 276 s. ISBN 80-213-1446-X. [14] MARKEWITZ, D. et al. Control of cation concentrations in stream water by surface soil processes in an Amazonian watershed. Nature, 410, 2001, s. 802 – 805. [15] MERZ, J. et al. a) Rainfall amount and intensity in a rural catchment of the middle mountains, Nepal. Hydrological sciences journal, 51 (1), 2006, s. 127 – 143. [16] MERZ, J. et al. b) Rainfall – runoff events in a middle mountain catchment of Nepal. Journal of hydrology, 331(3 – 4), 2006, s. 446 – 458. [17] NIYOGI, D. K. et al. Breakdown of tussock grass in streams along a gradient of agricultural development: implications for ecosystem functioning and ecosystem health. Freshwater Biology, 48, 2003, s. 1689 – 1708. [18] NUNES, J. P. et al. Numerical modeling of surface runoff and erosion due to moving rainstorms at the drainage basin scale. Journal of hydrology, 330 (3 – 4), 2006, s. 709 – 720. Moravcová, J. et al. : Vliv zemědělského využití území na jakost vody 159 [19] ODUM, E. P. Základy ekologie. Překlad: Obrtel R. a kol. Praha : Academia, 1977. 736 s. [20] OLMER, M. et al. Hydrogeologické rajóny. Práce a studie. Sešit 176, 1990. [21] PITTER, P. Hydrochemie. Praha : Vydavatelství VŠCHT, 1999. 568 s. [22] QUINN, J. M. et al. Land use effects on habitat, water quality, periphyton and benthic invertebrates in Waikato, New Zealand, hill country streams. New Zealand Journal of Marine and Freshwater Research, 31, 1997. [23] SMITH, C. M. et al. Towards sustainable agriculture: freshwater quality in New Zealand and the influence of agriculture. Wellington : MAF Policy Technical Paper 93/10, 1993. [24] SOIL SCIENCE SOCIETY OF AMERICA. Agricultural Nutrient Management and Environmental Quality, Position of the Soil Science Society of America. University of Delaware, 2000. [25] SVOBODA, J. et al. Regionální geologie ČSSR. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. [26] TLAPÁK, V. et al. Voda v zemědělské krajině. Praha : Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992. 320 s. [27] VITOSLAVSKÝ J. et al. Projekt modelování retenční schopnosti a vláhových podmínek zemědělské krajiny. Krajina, meliorace a vodní hospodářství na přelomu tisíciletí. Brno : Dům techniky, 1999. 320 s. [28] WILCOCK, R. J. et al. Water quality of a lowland stream in a New Zealand dairy farming catchment. New Zealand Journal of Marine and Freshwater Research, 33, 1999, s. 683 – 696. 160 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Impact of the agricultural use of the area on water quality as the result of extreme rainfall-drain events The origin of extreme rainfall-drain events in our nature conditions is generated by extreme intensive precipitations or by sudden snow melt in spring. The gained data are evaluated to cultures representation in examined localities. At the same time the data gained by extreme rainfall-drain events were compared with long-time monitoring results of the way of land use in connection with vegetation period and adequate human activities. Keywords: rainfall-drain events, land use, water quality Kontaktní adresa: Prof. Ing. Jan Váchal, CSc., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] MORAVCOVÁ, J., KOUPILOVÁ, M.,VÁCHAL, J., VÁCHALOVÁ, R., PÁRTLOVÁ, P., KREJČA, M., ŠÍR, M., STRAKOVÁ, J. Vliv zemědělského využití území na jakost vody v důsledku extrémních srážko-odtokových jevů. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 147 – 160. ISSN 1802-503X. Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí – horizontální konstrukce Petra Bednářová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Vytvoření vnitřní pohody při bydlení a při práci s vyloučením jak hluku z venkovního prostředí, tak hluku z okolních sousedních domů a místností, se dnes stává běžným standardem. v současné době jsou proto z hlediska uživatelů kladeny stále vyšší a vyšší požadavky na zvukoizolační vlastnosti stavebních materiálů, resp. na jejich vzduchovou neprůzvučnost. Příspěvek se soustředí na velmi aktuální problematiku vzduchové neprůzvučnosti příček, jejich další vývoj. Dále se článek zaměřuje na kriteriální hodnoty požadavků jak na zvukoizolační vlastnosti, tak na nejvyšší přípustné hodnoty hluku, které se v jednotlivých zemích liší v závislosti především na ekonomické situaci. Klíčová slova: vnitřní prostředí, vzduchová neprůzvučnost, dělící konstrukce, požadavky EU Úvod Schopnost stavební konstrukce zvukově izolovat závisí na jejích akustických vlastnostech, mezi které patří: • Akustická pohltivost – schopnost povrchu konstrukce pohlcovat zvukovou energii, a tím snížit hluk v jedné místnosti, nebo ovlivnit kvalitu poslechu zvuku v dané místnosti. • Vzduchová neprůzvučnost – schopnost dělící konstrukce zabránit přenosu zvuku (šířícího se vzduchem) z jednoho prostoru do druhého. • Kročejová neprůzvučnost – schopnost vodorovné konstrukce utlumit kročejový zvuk. Akustická pohltivost Každý materiál pohlcuje zvuk, záleží pouze na tom, v jakém stupni, např. mramorová podlaha pohlcuje cca 1 % (odráží 99 %). Podhledový panel dle výrobce (Rockfon Koral) až 99 % (odráží pouze 1 %). 161 162 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Vzduchová neprůzvučnost stavebních konstrukcí Vzduchová neprůzvučnost je základním kritériem, které charakterizuje zvukově izolační vlastnosti dělící konstrukce a je definována jako schopnost konstrukce přenášet zvuk (šířící se vzduchem) v zeslabené míře do chráněného prostoru. Její velikost závisí na kmitočtu dopadajícího zvuku a především na plošné hmotnosti konstrukce. Ukazatelem vzduchové neprůzvučnosti je veličina neprůzvučnost R (dB), která se stanoví: Pi R = 10 lg , Pt kde Pi (W)je akustický výkon dopadající na dělící prvek, Pt (W) je akustický výkon vyzářený dělícím prvkem do chráněné místnosti. Vzduchová neprůzvučnost se mění v závislosti na kmitočtu a to obvykle tak, že vzrůstá s rostoucím kmitočtem. položka A 1 ′ Hlučný prostor Rw (dB) Bytové domy (kromě rodinných domů) – nejméně jedna obytná místnost bytu o 3 a více obytných místností Všechny ostatní místnosti téhož bytu pokud 42 nejsou funkční součástí chráněného prostoru 1) B Bytové domy – obytné místnosti bytu 2 Všechny místnosti druhých bytů 52 3 Společné prostory domu ( schodiště, vestibuly, chodby, terasy) Společné uzavřené prostory domu (např. půdy, sklepy) 52 Průchody, podchody 52 4 5 47 Tabulka 1: Požadavky na zvukovou izolaci R’ w mezi místnostmi v budovách – horizontální – zkrácená verze. 1) Poznámka: Za funkční součást chráněného prostoru se považují prostory sousedící s tímto chráněným chráněným prostorem, které s ním funkčně souvisejí, např. přístupová chodba nebo předsíň, koupelna nebo šatna určená pouze pro obsluhu dané obytné místnosti. Pokud je konstrukce zabudovaná ve stavebním objektu, pak se zvuková energie přenáší do chráněné místnosti také jinými cestami, než pouze přes dělící prvek (např. bočními konstrukcemi). Z toho důvodu se zavádí pro vzduchovou neprůzvučnost další veličina Stavební neprůzvučnost R’ (dB), v kmitočtovém Bednářová, P.: Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí 163 pásmu, která se stanoví: R = 10 lg Pi , Pt + Pc kde Pc (W) je akustický výkon šířený dále konstrukcí nebo bočními cestami. Pro jednodušší hodnocení zvukově izolačních vlastností konstrukcí se zavádí další veličina – vážená laboratorní neprůzvučnost Rw . Jedná se o jednočíselnou hodnotu určenou podle normy (ČSN EN ISO 717-1) z třetinooktávových hodnot R. Rozdíl mezi váženou stavební neprůzvučností R´w (skutečná hodnota) a váženou laboratorní neprůzvučností Rw (hodnota získaná v laboratoři) je daný korekcí k, která je závislá na přenosu zvuku bočními cestami. R´w = Rw − k Pro jednovrstvé homogenní plošné konstrukce z klasických stavebních materiálů (cihla, beton je hodnota korekce k = 2 − 4 dB, pro složitější konstrukce může nabývat korekce k i mnohem vyšších hodnot. Země Nordické země Anglie Francie Německo Rakousko Nizozemí Česká republika Rusko Estonsko R’ w (dB) Vícepodlažní domy 52 51–54 54–57 53 54–57 55 52 52 52 Řadové domky 55 51–54 54–57 57 59–62 55 52 – 52 L’ nW (dB) Vícepodlažní domy 58 64–57 63–60 53 46 61–54 63 60 60 Řadové domky 58-53 – 63–60 48 48–41 61–54 63 – 60 Tabulka 2: Požadavky na zvukoizolační vlastnosti v evropských státech. Požadované hodnoty zvukové izolace jsou předepsány normou ČSN 730532, ve které jsou uvedeny nejnižší požadované hodnoty vážené stavební neprůzvučnosti R’ w , N s ohledem na funkci místnosti a hlučnost sousedního prostoru (tabulka 1). Podle Směrnice Rady 89/106 EHS, o sbližování zákonů a dalších právních a správních předpisů členských států EU, týkajících se vlastností stavebních výrobků, musí být stavba navržena tak, aby vnímaný hluk obyvateli nebo osobami poblíž stavby byl na takové úrovni, která neohrozí jejich zdraví a dovolí jim spát, odpočívat a pracovat v uspokojivých podmínkách. Při praktické aplikaci tohoto základního požadavku na ochranu proti hluku se obvykle postupuje tak, že stavební konstrukce musí mít alespoň minimální 164 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 zvukoizolační vlastnosti požadované příslušnými národními normami nebo stavebními řády a hladiny hluku nesmí překračovat nejvyšší přípustné hodnoty podle místních legislativních požadavků. Závěr Kriteriální hodnoty požadavků jak na zvukoizolační vlastnosti, tak na nejvyšší přípustné hodnoty hluku, se v jednotlivých zemích liší v závislosti především na ekonomické situaci. Přehled minimálních požadavků na zvukoizolační vlastnosti mezi byty v některých evropských zemích je uveden v tabulce 2. Z tabulky vidíme, že naše požadavky dle ČSN 730532 patří k nejnižším v Evropě. Reference [1] ČSN 730532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky (2000). [2] ČSN 730532 Z1 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky (2005). [3] ČSN EN ISO 717-1 Akustika – Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách - Část 1: Vzduchová neprůzvučnost (1998). [4] Vyhláška č. 137 / 1998 Sb. O obecných technických požadavcích na výstavbu. [5] SKOZNICOVÁ, I. Ochrana proti hluku ve střešních nástavbách, Skalský dvůr, 2007. [6] Construction Products Directive, EC-council directive 89/106/EEC, 1989. [7] RINDEL, J.H., TURUNEN-RISE, I. Sound Classification of Dwellings in the Nordic Countries. Noise and Vibration – Codes, Standards and Kriteria. Institute of Acoustics, Windermere, UK, 1997. Acoustic characteristics of engineering constructions – horizontal constructions Noise avoiding both from outdoor environment and from neighbouring houses or rooms becomes basic living and working environment standards for creating well-being coziness today. Nowadays, users ask for higher and higher claims on sound-proofing building materials or more precisely on their air transmission loss. The article is aimed to very actual issue of air transmission loss traverses and their future development. Further the article is aimed at control value claims on both sound-proofing features and the highest acceptable value of noise which depends on economy situation in particular countries, especially. Bednářová, P.: Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí 165 Keywords: internal environment, air transmission loss, dividing construction, EU requirements Kontaktní adresa: Ing. Petra Bednářová, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01, České Budějovice. e-mail: [email protected] BEDNÁŘOVÁ, P. Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí – horizontální konstrukce. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 161 – 165. ISSN 1802-503X. . Parozábrany v konstrukcích šikmých střech Petra Bednářová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Otázka použití parozábran v šikmých střešních konstrukcích je dnes velmi často diskutována. Mnoho odborníků se zaměřilo na problém jak dosáhnout bezporuchovosti parozábrány, a to jak při provádění tak i při užívání objektu. Množství poruch zaviněných nefunkční parozábranou patří k nejčetnějším. V této chvíli je potřeba podívat se na problematiku parozábran u šikmých střech y jiného úhlu tzn., kdy je ve skladbě střešního pláště parozábrana přínosem a kdy se jedná spíše o rizikový, či nadstandardní prvek pláště. Klíčová slova: střecha, parozábrana, šikmé střešní konstrukce Úvod Parozábrana plní v konstrukci střešního pláště několik úkolů, z nichž za nejvýznamnější lze považovat vzduchotěsnost střešního pláště a prostup vodní páry do konstrukce střešního pláště [1, 3, 4, 5, 6]. Obě tyto funkce nelze však vždy vidět jako jednoznačný klad pro správnou funkci konstrukce. Parozábrana používaná např. u podhledů tvořených heraklitovými deskami je z hlediska vzduchotěsnosti naprosto zbytečná, neboť tyto desky lepené lepidly mají vlastní schopnost tvořit dostatečně vzduchotěsný podhled. Dvě desky sádrokartonu kladené na vazbu jsou z tohoto pohledu také dostatečné. Problémy parozábran Obrovské množství chyb při provádění zateplených šikmých střech lze nalézt při vytváření parotěsnící vrstvy (parozábrany). Jde o to v jakém místě konstrukce se nachází, zda je použit správný typ, zda je spojena mezi sebou a na pronikající a přiléhající stavební konstrukce, a zejména čím je toto spojování a napojování prováděno. Jde totiž o to ne aplikovat vlastní parozábranu, ale v konstrukci vytvořit parotěsnící vrstvu, která bude stejně parotěsně účinná po celé své ploše. Pak je tudíž nezbytné pro toto používat odpovídající těsnící a spojovací komponenty, které budou nejen schopny 167 168 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 parozábrany spojit a napojit, ale tento detail bude parotěsný, dlouhodobě funkční (nerozlepí se), odolný teplotám a mechanickému namáhání spoje, nebude rozleptávat vlastní parozábranu a přenese případné drobné posuny nosné konstrukce (např. vlivem vysychání dřeva). Potřebnost parozábrany podle jednotlivých skladeb konstrukce a materiálového provedení spodního pláště Zde je třeba si položit otázku v kolika procentech staveb dojde při takovýchto požadavcích ke správnému fungování parozábrany a zda není namístě zamyslet se nad tím, zda nejsou skladby šikmých střech, které parozábranu v podstatě nepotřebují. Prostup vodní páry do konstrukce střešního pláště není příčinou poruch pokud je dostatečně odvedena tzn. – použití dvouplášťové střešní konstrukce – odvětraná vzduchová dutina a pokud jsou v konstrukci použity materiály schopné propustit vlhkost bez poškození daného materiálu – tzn. např. tepelné izolace dostatečně hydrofobizované – aby se s přechodným zvýšením vlhkosti dokázaly vyrovnat. Parozábrana u dvouplášťových větraných střech Jedním z dalších faktorů, který je rozhodující pro to, zda zvolit konstrukci s parozábranou či bez je dostatečné proudění vzduchu v otevřené vzduchové dutině. V případě dostatečné a správně fungující parozábrany ovlivňuje relativní vlhkost v interiéru vlhkostní režim v dutině dvouplášťové konstrukce velmi nepatrně. Pokud je parozábrana nefunkční, nebo není součástí konstrukce, dochází k pronikání vlhkosti z interiéru do otevřené vzduchové dutiny. Vliv relativní vlhkosti vzduchu v interiéru na vlhkost v otevřené vzduchové vrstvě u konstrukce, která nemá provedenou parozábranu, je znázorněn na obr. 1 v závislosti na tloušťce otevřené vzduchové dutiny. Výpočet byl proveden pomocí programu MEZERA [2] pro následující parametry: • tloušťka otevřené vzduchové dutiny – proměnná veličina 2 cm, 4 cm, 6 cm • skladba střešního pláště – sádrokarton tl. 12 mm, – tepelná izolace tl. 120 mm, – větraná vzduchová mezera tl. 40 mm, – tašková střešní krytina • rozdíl výšek vstupního a výstupního otvoru dV = 3, 4 m • osová vzdálenost vstupního a výstupního otvoru B = 5, 3 m • teplota vzduchu v interiéru Ti = 20 ◦ C • relativní vlhkost v interiéru – proměnná veličina i = 30 • teplota vzduchu vstupujícího do dutiny Te = −15 ◦ C • relativní vlhkost vzduchu vstupujícího do dutiny i = 84 • vstupní otvor šířka / výška: 0,8 / 0,04 m (síťka) • výstupní otvor šířka / výška: 0,8 / 0,04 m (síťka) • aerodynamický součinitel A1/A2: 0,6/-0,3 • rychlost proudění vzduchu Bednářová, P. : Parozábrany v konstrukcích šikmých střech 169 Zvýšení relativní vlhkosti vzduchu v interiéru způsobuje zhoršení vlhkostního režimu v otevřené vzduchové vrstvě. Tento nepříznivý stav je patrný především ukonstrukcí s malou tloušťkou vzduchové dutiny – viz obr. 1. Tzn. že u konstrukcí s velkou relativní vlhkostí vzduchu v interiéru a malou tloušťkou vzduchové dutiny je ve většině případů nutné použít parozábranu. U větších tloušťek otevřené vzduchové dutiny se riziko kondenzace vlivem zvýšení relativní vlhkosti vzduchu v interiéru minimalizuje. skuteþný þásteþný tlak vodní páry pd v Pa tloušĢka vzduchové mezery v cm 2 4 6 30% 0,155 0,143 0,141 50% 0,169 0,146 0,143 70% 0,182 0,15 0,145 pd"- þásteþný tlak nasycené vodní páry v Pa 0,2 0,196 0,189 relativní vlhkost vzduchu v interiéru Vliv relativní vlhkosti v interiéru na vlhkostní podmínky v mezeĜe dvouplášĢové konstrukce pd (pd") v Pa 0,22 0,21 0,2 0,19 0,18 0,17 0,16 0,15 0,14 0,13 0,12 0 1 30% 2 3 50% 4 70% 5 6 7 tloušĢka otevĜené vzduchové mezery v cm pd"- þásteþný tlak nasycené vodní páry v Pa Obrázek 1: Vliv relativní vlhkosti v interiéru na vlhkostní režim konstrukce. Závěr Hlavním negativem použití parozábrany je dům, který nedýchá, tato problematika je zvlášť patrná u podkrovních místností, kde se umísťují místnosti určené k nočnímu spánku tzn. je zde produkované značné množství CO2 , které u mnohých lidí způsobuje zdravotní potíže např. migrény. Vzduchotěsné uzaví- 170 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 rání místnostní je nejen technologicky velmi náročné, ale i velmi nezdravé. Je tedy potřeba hledat nové přístupy pro navrhování šikmých střešních plášťů: • Použití materiálů, které jsou schopny reagovat na vlhkostní výkyvy aniž by došlo ke ztrátě funkce. • Použití podhledů, které neumožňují infiltraci v takovém rozsahu, aby ovlivňovala tepelnou pohodu v místnosti a snižovala tepelně izolační schopnosti konstrukce. • Nadimenzovat otevřenou vzduchovou vrstvu tak, aby byla schopna vyrovnat vlhkostní tlaky, tzn. min tloušťka otevřené vzduchové mezery 4 cm. Zvyšováním požadavků na tepelný odpor konstrukcí, dochází i ke změnám ve skladbách šikmých střech – dvě vrstvy tepelné izolace. Tato situace je do značné míry příznivá s ohledem na eliminaci tepelných mostů a na snížení infiltrace konstrukcí bez parozábrany pokud dojde k překrývání tepelně izolačních desek na vazbu. Reference [1] ČSN 73 0540-4. Tepelná ochrana budov. Část 4: Výpočtové metody. Praha : Český normalizační institut, 2005. [2] SVOBODA, Z. Manuál k programu MEZERA. Kladno. [3] BEDNÁŘOVÁ, P.,KULHÁNEK, F. Tepelně vlhkostní režim dvouplášťových konstrukcí, Praha, Střechy 2002, A.W.A.L. s.r.o., Praha, 2002. [4] BEDNÁŘOVÁ, P.,BEDLOVIČOVÁ, D. Thermal-moisture problems of external skins of civic building distribution effect of moisture and temperature on biodeterioration, Praha, 2005, ISBN 80-01-03201-9, s. 980 – 981. [5] ŠILAROVÁ, Š. Střešní pláště navrhované podle závazných kriterií. Stavební infozpravodaj č. 1/ 2007, s. 8 – 11. Ročník 7, MK ČR E 11138 za podpory MSM 6840770001. [6] KORENKOVÁ, R., IMRÍŠEK, F. Vplyv vlhkosti na tepelno-izolačnú schopnosť plochej strechy. In XIII Slovak-Polish-Russian seminar ”Theoretical foundation of civic engineering” papers, Žilina, Slovakia, 24. – 26.6. 2004, s. 235 – 240. [7] HYNKOVÁ, A. Rámová konstrukce mansardového krovu v technologii kompozitů, Časopis Stavebnictví, ČKAIT, 2007. Vapour barriers in sloping roof structures The question of using the vapour barrier in sloping roof structures is nowadays very often discussed. A lot of experts have focused on a problem – how to achieve the reliability of the vapour barrier, as in applying the provision as the utilization of the object. Number of disorders caused by functionless of the vapour barrier belongs to the most frequent disorders. At present is important Bednářová, P. : Parozábrany v konstrukcích šikmých střech 171 to see the problems of the vapour barrier in sloping roof structures from another angle, it means, when it is effective and rather hazard factor or above standard element of the roof cladding. Keywords: roof, vapour barrier, sloping roof structures Kontaktní adresa: Ing. Petra Bednářová, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Katedra stavebnictví, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] BEDNÁŘOVÁ, P. Parozábrany v konstrukcích šikmých střech. Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 167 – 171. ISSN 1802-503X. Littera . Thermal – Moisture Problems of External Skins of Civic Building Daniela Bošová Czech Technical University in Prague, Faculty of Civil Engineering Abstract This article deals with roof constructions, in which biodegradation occurs very often and with reasons for which they occur, which is especially the design level and the improper technological procedures applied during the construction process. Keyvords: biodegradation, roof constructions, temperature and moisture To build and live healthily is an everyday demand of out time. If it is to be fulfilled, great care must be taken in selecting building materials. A proper function of the roof envelope depends not only on a suitable composition of the multi-layer roof structure, but also on an appropriate selection of the building material for the ceiling construction. A large scope of materials used for the bottom covering of sloping roof constructions have fairly different parameters, both in terms of thermal technological, acoustic, fire properties and biodegradation risks. In roof constructions, biodegradation occurs very often, and the cause of its appearance is either already on the design level, or it results from improper technological procedures applied during the construction process. Among fundamental causes of biodegradation of roof constructions, the following ones may be mentioned: • drop in surface temperatures of ceiling constructions, which is due to: – thermal bridges – incorrect design of the composition of a padded roof – construction, workmanship error etc. – penetration of cool air inside an enclosed air cavity at the point of the ceiling construction – improper design of the composition of a padded roof construction, workmanship error etc. • non-standard temperatures and relative air humidity in the interior, which are due to: – increased moisture content of newly built structures 173 174 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 – transfer of wet processes – reduced infiltration – change in heating system All these factors may be referred to as risk factors in relation to the growth of micromycets. The main research objectives include assessment of the resistance of individual materials used in the construction of ceiling constructions of sloping padded roofs in terms of biodegradation appearance and determination of the boundary conditions interval, which is a limiting factor for the risk of biodegradation appearance. Research is carried out on three levels: 1. In-situ measurements – measurements of temperatures and relative moisture content values in interiors and exteriors, measurements of temperature, relative humidity and air flow velocity in an enclosed air cavity, and measurements of surface temperatures on the bottom face of roof constructions. Materials have been selected so as to characterize a wide spectrum of compositions and ceiling constructions applied presently in sloping roofs. 2. Computer simulation of a thermal and moisture regime in the respective roof construction, and computation of surface temperatures for individual thermal bridges. 3. Laboratory simulation of biodegradation appearance, including determination of the boundary conditions interval within which the respective material is susceptible to biodegradation appearance. Research implemented on more levels allows specification of the presumed behaviour of a construction and successive comparison of the presumed and actual state. Due to the fact that the research indicates considerable hazards of biodegradation of roof constructions in terms of health safety of structures (the majority of fungi are allergens and facultative pathogens), the problems considered are of highly topical nature. A drop in the surface temperature on the bottom face of a roof construction is most often caused by air infiltration from an open air cavity into an enclosed cavity, which is situated at the point of the load-bearing construction of the ceiling. This infiltration occurs due to imperfect tightness of thermal insulation, poor-quality workmanship of vapour-barrier joints, incorrect design of individual details. This fairly common implementation defect may be eliminated by a suitable composition of the construction, i.e. the composition of the construction should be designed without air cavities, which dramatically increase the risks of failures and successive biodegradation. It is advisable to exploit ceiling construction with a lower coefficient of heat transfer (e.g. woodwool panels) as in this way even if thermal bridges arise, we may eliminate a drop in surface temperatures reaching an interval of values within which biodegradation arises. In some ceiling construction, e.g. gypsum wallboard implies the appearance of some types of fungi, e.g. paecilomyces, and the necessity of replacement of all infested parts as this type of mould cannot be removed from the Bošová, D.: Thermal – Moisture Problems 175 gypsum wallboard either by grinding or by chemical sprays. As can be clearly seen, there exists a fair number of economic and user reasons for the elimination of biodegradation appearance on ceiling constructions of padded sloping roof envelopes. References [1] BEDNÁŘOVÁ, P., BEDLOVIČOVÁ, D. Biocorrosion of Solid Soffit Constructions of Built in Roofspace Apartments and Effective Prevention of them. In Proceedings of Workshop 2006 [CD-ROM]. Praha, 2006. ISBN 8001-03439-9, p. 616 – 617. [2] BEDNÁŘOVÁ, P. Biodegradace podhledových konstrukcí zateplených šikmých střech. In Konference Střešní nástavby a vestavby: sborník příspěvků. Skalský Dvůr, 2007. ISBN 978-80-86604-34-3, p. 108 – 114. Corresponding Author: Ing. Daniela Bošová, Ph.D., Czech Technical University in Prague, Faculty of Civil Engineering, Department of Building Structures, Thákurova 7, 166 29 Praha 6, Czech Republic. e-mail: [email protected] BOŠOVÁ, D. Thermal – Moisture Problems of External Skins of Civic Building. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 173 – 175. ISSN 1802-503X. . Problémy jedno a dvouplášťových střech v systému zateplení obvodového pláště Alena Hynková Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Pro sanaci a zateplení obvodových plášťů se obvykle řeší i zateplení a sanace střechy a hydroizolačního povlaku. Při zateplení jednoplášťové střechy je nutné řešit současně vlhkostní stav v jednotlivých vrstvách střešního pláště. Při zateplení dvouplášťové střechy dochází vlastním řešením k dvěma variantám funkčně diametrálně odlišným: a) uzavřením větracích otvorů a provětrávané dutiny se změnou funkce dvouplášťové střechy na jednoplášťovou, b) ponechání větracích otvorů – funkce studené střechy zůstává zachována - vzniká otázka účelnosti zateplení horního pláště. Každá z uvedených technologií má svá úskalí a problémy. Klíčová slova: zateplení, střecha, vlhkost Stávající stav střešního souvrství V jihočeském kraji oba převažující konstrukční systémy TO 6B a PS 69 / Jč pro bytové objekty a MS T1 včetně všech inovací pro občanské stavby mají střešní plášť řešený v konstrukci dvoupláštové střech Konstrukčně je dvouplášťová střecha střechou studenou – vzduchová mezera příčně provětrávaná v polích předělených spádovými klíny. Provětrávání je větracími otvory průměr 50 mm vyvedenými na venkovní líc atiky a flexibilními trubkami průměr 50 mm položenými pod mezistřeším žlabem. Část střechy mezistřešního žlabu je betonovým spádovým blokem – tato část střechy je z konstrukčního hlediska střechou jednoplášťovou. Z hlediska tepelně technického a z hlediska vlhkostního stavu při návrhu zateplení obvodového pláště a zateplení střešního pláště je nutné řešit detaily, které jsou nebo mohou být volbou zateplení zdrojem vzniku nových – druhotných vad, které se ve stávající nezateplené střeše nevyskytovaly. Kritické detaily • stávající tepelná izolace stropní desky byla prováděna ve dvou tloušťkách v tl. 50 mm u systému TO6B a PS/ 2 Jč v počátku výstavby tohoto 177 178 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 systému a v tl. 80 mm. Izolace byla kladena ve dvou základních materiálových variantách – rohož z minerálních vláken nebo polystyren nestabilizovaný. Při provádění stavebně technických průzkumů a otevření sond bylo zjištěno: – rohož z minerálních vláken vykazuje od 15 % do 30 % obj. vlhkosti – rohož je sfoukaná do prostoru u mezistřešního žlabu a ucpává provětrávací otvory pod žlabem a zamezuje provětrávání. V pásu cca 1200 mm podél mezistřešního žlabu je vlhkost izolantu zvýšena až na hodnoty 33 – 40 % obj. Zvýšení vlhkosti v této části střechy je důsledkem kondenzace vodní páry uzavřené v této části střechy bez možnosti odvětrání. V jarních a podzimních měsících se tato zkondenzovaná voda vyroňuje do prostoru předsíní a koupelen bytů v posledním podlaží. Vyroňování se obvykle mylně připisuje poškození střešního pláště. Skladba střešního souvrství v této části pásu má toto složení: živičný pás, 80 mm betonu, asfaltový pás A, polystyren PP 50 + 30, železobetonový stropní panel Při otevření sondy do této části střechy zjistíme, že polystyren se působením dehtů v asfaltových pásech a migraci nadouvadel ztratil, jsou nalezeny zbytky v tl. 40 – 45 mm, dutiny v polystyrenu jsou obvykle zavodněné – varianty s izolací plochy polystyrenem ukazují při otevření sondy zbytkovou tloušťku polystyrenu 40 – 50 mm s povrchem lokálně poškozeným ptáky, kteří dutiny ve střeše zahnízdili. Lokální místa jsou zcela bez polystyrenu. • ochlazovaná mezera mezi spádovým střešním panelem POS a atikou a izolací, která je uložena netěsně k atice. Tento problém nastává zejména u podélné atiky Důsledkem je výtok kondenzátu do interieru, který je zaměřován opět s poškozením střešního pláště. Nároží atiky mezi atikou podélnou a atikou štítovou. Atika podélná je v provedení keramický sendvič tl. 300, 250 mm u T0 6B 200 mm v provedení křemelina, atika štítová železobetonový panel tl. 205 mm. V místě uložení štítového panelu atiky a v místě nároží je konstrukčně vytvořen tepelný most s kritickým místem v rohu u stropního panelu posledního podlaží se všemi důsledky promrzání, tvorby kondenzátu a tvorby plísní v rozích bytu. Způsob zateplení střešního pláště • tepelná izolace provedená pouze v ploše horního střešního pláště bez izolace atiky v jednotné tloušťce obvykle 100 mm. Tato varianta neřeší vlastně nic. Zateplená část střešního pláště je od interierové části – dolní části souvrství oddělena vzduchovou studenou větranou mezerou, interierová část stropů zůstává v původním řešení – nezateplena. Hynková, A.: Problémy jedno a dvouplášťových střech 179 Obrázek 1: Ochlazovaná mezera mezi spádovým střešním panelem POS a atikou a izolací. Obrázek 2: Tepelný most mezi atikovým a štítovým panelem. 180 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 • Tepelná izolace provedená plošně se zateplením nároží – střešní plášť – svislá stěna atiky ze strany střechy, horní líc hlavy atiky a obvodového fasádního pláště, obvykle se aplikuje 100 mm tlouštka izolantu – polystyrenu. Přináší dvě otázky, které by měly být při návrhu izolantu a jeho posouzení vyhodnoceny: – jiná skladba souvrství v místě mezistřešního žlabu – v tomto pruhu z hlediska tepelně technických výpočtů dle ČSN 730540-2/02 by měla být zohledněna původní tepelně technická nedostatečnost ve všech parametrech návrhu větší tloušťkou izolantu oproti izolantu v ploše. Konkrétní provedení je ale právě opačné – pro zachování spádu žlabu je naopak aplikována tloušťka izolantu menší – pokles až na cca 50 mm. Důsledkem je neřešení původního tepelně technického problému pásu podél mezistřešního žlabu – ponechání studené provětrávané mezery a nevyřešení podchlazované mezery na vnitřním lící atikového panelu. • Zateplení plochy, atiky a uzavření větracích průduchů se zahrnutím uzavřené vzduchové mezery do tepelně technického výpočtu jako funkční vrstvy. Výskyt druhotných vad po realizaci u této varianty je mizivý. Nastane pouze jako důsledek technologické nekázně při realizaci. Z hlediska technického tato varianta je řešením problémů nejen tepelně technických, ale i konstrukčních. Naráží však na stanoviska ochránců přírody a orgánů životního prostředí požadujících ponechání větracích otvorů a větrané mezery otevřené pro možnost hnízdění ptactva, příp. ochranu netopýrů. Ponechání otvorů a současné řešení tepelně technických problémů střechy je vzájemně neslučitelné a projektanti a technici by s ochránci přírody a životního prostředí měli hledat jiné formy řešení hnízdních prostorů v lokalitách sídlištních celků. Závěr Zateplovací systémy fasádních obvodových plášťů svislých stěn jsou v jednotlivých technologiích a materiálových variantách pro stavební výrobu propracovány jednotlivými výrobci do velmi podrobných prováděcích technologických předpisů shrnutých do ČSN 732901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů. Zateplovací systémy takto propracovány nejsou a stále se na ně pohlíží jako na samostatnou otázku pouze izolantu a pouze vnějšího hydroizolačního pláště, nikoliv jako na otázku nutnosti řešení celého střešního souvrství. Reference [1] ČSN 732901. Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS). [2] Typový podklad KS T06 B a PS 69 / Jč. Hynková, A.: Problémy jedno a dvouplášťových střech 181 [3] BEDNÁŘOVÁ, P., KUKLÍK, K. Energetické posouzení panelových budov, Budova a energia 3, Hermany, 1999. [4] BEDNÁŘOVÁ, P., KULHÁNEK, F. Rekonstrukce dvouplášťových střech průmyslových objektů s textilní výrobou, Střechy pláště izolace, Ostrava, 1999. [5] DIN 16731 Střešní izolační pásy. [6] HYNKOVÁ, A. Stavebně technický posudek příčin zatékání střechou do domu Výstavní 1030, Vodňany, 2005. Single and double-surface roofs probléme in heat systém of external cladding During sanitation and heating external cladding is usually solving as well as heating and sanitation and hydro-isolation surface. During heating of single surface roofs is necessarily to solve simultaneously the moisture condition in single layer of roof cover. During heating of double surface roofs there is an own results of two functionally diametrically different variants: b) Enclosure airing vents and ventilate cavity with changing of double-surface roofs to single surface roofs function c) Leaving airing vents – function of cold roof is going to stay save – There is rising question of expediency of heating upper cover. Every technology mentioned here have an own risk and problems. Keywords: heating, roof, moisture condition Kontaktní adresa: Ing. Alena Hynková, CSc., Katedra stavebnictví, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] HYNKOVÁ, A. Problémy jedno a dvouplášťových střech v systému zateplení obvodového pláště. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 177 – 181. ISSN 1802-503X. . Působení hluku na zdraví člověka Jana Krejsová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Abstrakt Nadměrný hluk je jedním z nejzávažnějších faktorů působících negativně na zdravotní stav obyvatel. Dlouhodobé působení hluku může vedle poruch sluchu vyvolat i řadu onemocnění, jako jsou stres, neurózy, nespavost, změny krevního tlaku. Hlavním zdrojem hluku v prostředí je pozemní automobilová doprava, na druhém místě je doprava železniční a doprava letecká. Jedním z nejproblémovějších hlukových zátěží v zástavbách je hluk z prováděných staveb. Negativní působení hluku je zvýrazněno vysokou koncentrací obyvatel na poměrně malých plochách. Podíl obyvatelstva zasaženého nadměrným hlukem se pohybuje těsně kolem 50 %. Klíčová slova: hluk, legislativa, dlouhodobé působení hluku Úvod Nadměrný hluk je obdobně jako znečištěné ovzduší, vody, přírody také jedním z nejzávažnějších faktorů působících negativně na zdravotní stav obyvatel hlavně ve velkých městech. Dlouhodobé působení hluku může vedle poruch sluchu vyvolat i řadu onemocnění, jako jsou stres, neurózy, nespavost, změny krevního tlaku [2, 4]. Hlavním zdrojem hluku v prostředí je pozemní automobilová doprava, na druhém místě je doprava železniční a nelze opomenout dnes s rozvojem i regionálních letišť dopravu leteckou. Jedním z nejproblémovějších hlukových zátěží v zástavbách je hluk z prováděných staveb. Negativní působení hluku je zvýrazněno vysokou koncentrací obyvatel na poměrně malých plochách. Podíl obyvatelstva zasaženého nadměrným hlukem se pohybuje těsně kolem 50 %. Obyvatelé se dnes brání proti nadměrnému hluku z dopravních tepen žalobami a jsou v nich velmi úspěšní. Hluk je jedním z fyzikálních faktorů, který působí velmi nepříznivě na lidské zdraví. Je definován jako zvuk, který vyvolává nepříjemný nebo rušivý pocit s určitou mírou škodlivosti na zdraví. Hluk v životním prostředí vzniká činností lidí: V dopravě, v průmyslu, v zemědělství, zábavou, ze strojů a zařízení, prouděním vody a vzduchu, projevy člověka a fauny. Zvuk z fyzikálního hlediska je mechanické vlnění pružného prostředí ve frekvenčním rozsahu vnímání normálního lidského sluchu od 20 do 20 000 Hz. Lidský sluch vnímá nejen výšku zvuku, ale také jeho intenzitu. Infrazvuk (neslyšitelný 183 184 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 zvuk) je o frekvenci nižší než 20 Hz. Ultrazvuk (neslyšitelný zvuk) o frekvenci vyšší jak 20 000 Hz. Z energetického hlediska se hodnoty zvuku nejčastěji vyjadřují hladinami akustického tlaku L. Jednotkou je Bel (v praxi je používán deciBel – dB). Příklady zdrojů zvuku a intenzity zvuku uvedené v článku [1] udává tabulka 1. Příklad zvuku Práh zvuku, slyšení Šelest listí, šum při velmi slabém větru Tichá zahrada Tiché předměstí Šepot, velmi tichý byt a velmi tichá ulice Ticho v obsazeném hledišti kina Velmi tlumený hovor Pouliční šum Televizor při běžné hlasitosti Hlasitý hovor Frekventovaná ulice, hostinec, potlesk Velmi silná reprodukovaná hudba Motorová vozidla, jedoucí vlak Diskotéka Startující letadlo Prah bolesti Akustické trauma Petardy Hladina intenzity zvuku (dB) 0 10 20 30 30 35 40 50 55 60 70 80 90 110 120 130 140 170 Tabulka 1: Různé typy zvuků a intenzita zvuků. Zvuk se šíří: • Vzduchem (nejčastější projev), • pevným a kapalným prostředím (stavebními a strojními konstrukcemi, potrubím, podložím staveb apod.), • ve vakuu se zvuk nešíří. Lidský sluch vnímá nejen výšku zvuku, ale také jeho intenzitu. Zdraví lidí a vliv hlukové zátěže Zdravotní hodnocení hluku má tři hlediska: • Hlasitost zvuku, • frekvenční složení – výška a barva, • časový průběh hlukové události – doba trvání. Krejsová, J.: Působení hluku na zdraví člověka 185 I když je hluk vnímán subjektivně, jsou stanoveny určité přípustné hlukové expozice. Pro působení hluku v subjektivní sféře byly zavedeny čtyři pojmy pro charakterizaci jeho účinků na člověka. Jsou to: • Rušení, při němž hluk interferuje s nějakou činností (spánkem, duševní prací, řečovou komunikací), • rozmrzelost a pocit nepohody, vznikající působením hluku postiženým člověkem nebo skupinou, • hlučnost, což je subjektivní hodnocení s nepatřičností hluku v konkrétním prostředí, • obtěžování, což představuje nepřípustné ovlivňování jak životního prostředí, tak skupinových či osobních práv. Dle světové zdravotnické organizace WHO se rozlišuje působení hluku na základě jeho intenzity a doby expozice (noc/den), který způsobuje: • Poškození lidského zdraví ve formě zhoršení sluchu, • zhoršení srozumitelnosti a komunikace řeči, • poruchy spánku a fyziologických funkcí lidského organizmu. V ČR je řešena zátěž životního prostředí hlukem zákonem č. 258/2000 Sb. [7], o ochraně veřejného zdraví v platném znění a Nařízením vlády č. 148/2006 Sb. v platném znění [5]. Negativní účinek K postižení sluchu dochází 1 Zhoršení soustředění řeči a čtení u dětí Ischemická srdeční choroba Zhoršení komunikace v mluveném slovu Obtěžování – nervozita Obtěžování – lehká nesoustředěnosti dB (A) den (minimální hladina) 70 70 65 55 55 50 Tabulka 2: Nepříznivé účinky hlukové zátěže – den (LAeq,22−6h ). Pozn. 1: Přímá expozice hluku v interiéru (LAeq,24h ). Negativní účinek Zhoršená nálada, přerušovaný spánek Subjektivně vnímaná horší kvalita spánku Zvýšené užívání sedativ, nemocnost Obtěžování hluk duševní neklid dB (A) noc (minimální hladina) 60 40 40 40 Tabulka 3: Prokázané nepříznivé účinky hlukové zátěže – noc (LAeq,22−6h ). 186 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 Nařízení vlády č. 148/2006 Sb., ochraně zdraví před účinky hluku a vibrací Dnem 1. června 2006 nabylo platnosti toto nařízení vlády [5, 3]. A také tímto nařízením bylo zrušeno nařízení vlády č. 502/2000 Sb. , které upravovalo ochranu zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací a nařízení vlády č. 88/2004 Sb., kterým se měnilo nařízení 502/2000 Sb. V nařízení vlády č. 148/2006 Sb. jsou již zapracovány příslušné předpisy Evropských společenství. Toto nařízení řeší: • Hygienické limity hluku a vibrací pro pracoviště včetně hodnocení rizik, • hygienické limity pro chráněný vnitřní prostor staveb, chráněný venkovní prostor staveb a chráněný venkovní prostor, • hygienické limity vibrací pro chráněný vnitřní prostor staveb, • způsob měření a hodnocení hluku a vibrací pro denní a noční dobu. Toto nařízení se nevztahuje: • Hluk z užívání bytu, • hluk a vibrace způsobené prováděním a nácvikem hasebních, záchranných a likvidačních prací, jakož i bezpečnostních a vojenských akcí, • akustické výstražné signály související s bezpečnostními opatřeními a záchranou lidského života, zdraví a majetku. Platí, že hygienický limit pro běžná pracoviště s osmihodinovou pracovní dobou je 85 dB. Hygienický limit pro pracoviště, na nichž je vykonávána duševní práce náročná na pozornost a soustředění, je 50 dB. Hygienický limit pro zvuk elektronicky zesilované hudby je 100 dB. Nově nařízení vlády upravuje hodnocení rizika hluku a vibrací a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců. Nařízení vlády také upravuje obsah a rozsah školení zaměstnanců, kteří vykonávají práci spojenou s expozicí hluku, jehož hladina přesahuje 80 dB. Dále nařízení stanoví povinnost zaměstnavatele vybavit zaměstnance, kteří vykonávají práci spojenou s expozicí hluku, jehož hladina přesahuje 80 dB, osobními ochrannými pomůckami k ochraně sluchu účinnými v oblasti kmitočtů daného hluku. Jestliže je překročen přípustný expoziční limit 85 dB, musí zaměstnavatel zajistit, aby osobní ochranné pracovní prostředky zaměstnanci používali. Nařízení vlády také stanoví, že pokud jsou při práci v hluku nepřetržitě používány osobní ochranné prostředky proti hluku, musí být během práce zařazeny bezpečnostní přestávky. Nařízení vlády 9/2002 Sb. V platném znění stanovuje technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku V paragrafovém znění jsou i postupy týkající se posuzování shody s požadavky tohoto nařízení na území České republiky, ale i zařízení dovážených z členských států Evropského společenství [6]. Vymezení základních pojmů je v následujícím textu. Krejsová, J.: Působení hluku na zdraví člověka 187 Veřejné zdraví je zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života. Ochrana a podpora veřejného zdraví je souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, ohrožení zdraví v souvislosti s vykonávanou prací, vzniku nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováním. Ohrožením veřejného zdraví je stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho skupiny vystaveny nebezpečí, z něhož míra zátěže rizikovými faktory přírodních, životních nebo pracovních podmínek překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje významné riziko poškození zdraví. Uživatelé staveb z hlediska vnitřního prostředí, zařízení pro výchovu a vzdělávání, vysokých škol, škol v přírodě, staveb pro zotavovací akce, staveb zdravotnických zařízení , ústavů sociální péče, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod a pro shromažďování většího počtu osob jsou povinni zajistit, aby vnitřní prostředí pobytových místností v těchto stavbách odpovídalo hygienickým limitům chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů, upravených prováděcími právními předpisy. Osoba, která používá, provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací, provozovatel letiště, vlastník, popřípadě správce pozemní komunikace vlastník dráhy a provozovatel dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk, jsou povinni technickými, organizačními a dalšími opatřeními v rozsahu stanovené zákonem o ochraně veřejného zdraví a prováděcím právními předpisy zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. Hluk je zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Chráněný venkovní prostor jsou nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků a venkovních pracovišť. Chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do 2 m okolo bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Chráněným vnitřním prostorem staveb se rozumí obytné a pobytové místnosti, s výjimkou místností ve stavbách pro individuální rekreaci a ve stavbách pro výrobu a skladování. Rekreace pro účely podle věty první zahrnuje i užívání pozemku na základě vlastnického, nájemního nebo podnájemního práva souvisejícího s vlastnictvím bytového nebo rodinného domu, nájmem nebo podnájmem bytu v nich. U bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu, staveb pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb umístěných v ochranném hlukovém pásmu je provozovatel letiště na základě odborného posudku vypracovaného na jeho náklad povinen postupně provést nebo zajistit 188 Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2 provedení protihlukových opatření v takovém rozsahu, aby byly alespoň uvnitř staveb hygienické limity hluku dodrženy. U staveb uvedených ve větě první, ve kterých by podle odborného posudku protihluková opatření nezajistila dodržování hygienických limitů, může příslušný správní úřad zahájit řízení o změně v užívání stavby nebo o jejím odstranění. Hluk z provozoven služeb a hluk z veřejné produkce hudby (například koncert, taneční zábava, artistická produkce s hudbou) nesmí překročit hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněné prostory uvedené v. Splnění této povinnosti zajistí osoba provozující službu a, jde-li o veřejnou produkci hudby, pořadatel, a nelze-li pořadatele zjistit, pak osoba, která k tomuto účelu stavbu, jiné zařízení nebo pozemek poskytla. Měření hluku v životním prostředí člověka podle tohoto zákona může provádět pouze držitel osvědčení o akreditaci nebo držitel autorizace. V chráněných vnitřních prostorech nesmějí být instalovány stroje a zařízení o základním kmitočtu od 4 do 8 Hz. Osoba může instalovat takový stroj nebo zařízení v okolí bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb, jen pokud na základě studie o přenosu vibrací příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví prokáže, že nedojde k nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby v těchto stavbách. Prováděcí právní předpis upravuje hygienické limity hluku a vibrací pro denní a noční dobu, způsob jejich měření a hodnocení. Noční doba se pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem a vibracemi rozumí doba mezi 22. a 6. hodinou. Závěr Nadměrný hluk je jedním z nejzávažnějších faktorů působících negativně na zdravotní stav obyvatel. Podíl obyvatelstva zasaženého nadměrným hlukem se pohybuje těsně kolem 50 %. Legislativně je v ČR řešena zátěž životního prostředí hlukem zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění [7] a Nařízením vlády č. 148/2006 Sb. v platném znění [5]. Nařízení vlády 9/2002 Sb., v platném znění stanovuje technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku [6]. Reference [1] VESELÝ, M. Kompresory Atlas Copco a hluk [online]. [cit. 2008-11-05]. Dostupný z WWW: <http://stavebni-technika.cz/clanky/kompresory-atlascopco-a-hluk/> [2] Zdroje hluku a jeho měření, SZÚ [online]. [cit. 2008-11-24]. Dostupný z WWW: <http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/zdroje-hluku-a-jehomereni> Krejsová, J.: Působení hluku na zdraví člověka 189 [3] Nové nařízení vlády o ochraně zdraví před účinky hluku. Měsíčník Odborového svazu UNIOS [online]. 2006, č. 5 [cit. 2008-11-05]. Dostupný z WWW: <http://rsu.php5.cz/view.php?cisloclanku=2006060110>. [4] Životní podmínky a jejich vliv na zdraví obyvatel Jihomoravského kraje. Kapitola 6, Hluk a další fyzikální faktory [online]. [cit.2008-11-20]. Dostupný z WWW: <http://www.zubrno.cz/studie/kap06.htm>. [5] Nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací v platném znění. [6] Nařízení vlády 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku v platném znění. [7] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění. Noise influenced human health One of the most serious problem is excessive noise negatively affecting inhabitant’s health. Long term excessive noise effect can be responsible for dysacousia and wide spectrum illnesses arise, for example: stress, neurosis, insomnia, changing blood pressure. Land-carriage is main source of noise in the environment; railway traffic and air traffic produce noise in the environment, at the second place in the order. One of the serious problem is noise running from construction activity in inhabitants’ areas. Negative noise affect is emphasizing hight concentration of inhabitants, who live on relatively small areas. Excessive noise hits close aboard 50 % of population. ČR legislation solves noise load to environment, as amended by Act about public health protection no. 258/2000 Coll. and statute government as amended by Act no. 148/2006 Coll. Government administrative order determines technical requirements of the product in light of noise emission amended by Act no. 9/2002 Coll. Keywords: noise, legislation, long term excessive noise effect Kontaktní adresa: RNDr. Jana Krejsová, Katedra stavebnictví, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected] KREJSOVÁ, J. Působení hluku na zdraví člověka. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 183 – 189. ISSN 1802-503X. .
Podobné dokumenty
H – Personální zabezpečení - přednášející
Kott J.,Fajman, P.: Die Temperaturbelastung des Strebewerks der St.-Barbara-Kirche in
Kutná Hora, konference Int. Tagung Dom-, Munsterbaumeister, Huttenmeister in Brandenburg.
4-8.10. 2005, Německo...
Drenážní odvodnění v odtokovém režimu malého povodí
plochy orné půdy z toho scénář I o 10 % a scénář II o 20 % ve prospěch trvalých travních porostů
(TTP) na hydrologické skupině půd C a částečně B, tedy tam, kde by to bylo i velmi žádoucí. Plocha
T...
JuFoS 2011 - sborník anotací
regulatory measure introduces two new concepts and comparative tax value and the target value . For agricultural land is
usually the market price higher than the price set by the Valuation Act . Th...
Přehled článků Littera Scripta 2008–2010
Practice and Theory of the CSR Applied within the Process of Public Administration Management (Bendová Šárka, Walterová Dana) Humanitní vědy; roč. 2, č. 2, str. 69-77, klíč. slova: corporate social...
Akademie věd České republiky The Czech Academy of Sciences
The Czech Academy of Sciences has introduced its new Strategy
AV21 with the aim of presenting itself even more distinctly as an
institution conducting high quality research focused on challenges
fa...
Voda jako složka biosféry Encyklopedie vodního - EnviMod
UJEP se zaměřením na problematiku ochrany životního prostředí“ (CZ.1.07/2.2.00/28.0205OPVK). Učební text doplňuje studijní pedagogickou dokumentaci z hlediska současné úrovně
poznání oboru vodního ...
Číst celou práci
složité sdělení je potřeba kódovat pomocí jazyka daného národa – a pro jeho úspěšné dekódování je následně nutná znalost daného jazyka. Při expresi komplexnějších emocí hroz...
performance a site specific
je tvořené energií, nábojem, který nese silové pole, jež příchozí vtahuje (nebo
odpuzuje). Je „formou“ výzvy, která vede k překonání distance a ke vstupu do
otevírajícího se prostoru, hmotného, ale...