Kopání pokladu - z Morlorova oka na Váš monitor

Kopání pokladu - z Morlorova oka na Váš monitor
(Tuesday, 18 April 2006) - Napsal Marvin Nirvana Morlor - Aktualizováno (Tuesday, 18 April 2006)
"Myslíš, že tu má nìkde zvonek?" "Vydrž, písknu..." Citoslovce hvizdu. "Rychle se pøevleèeme, a• má pocit, že v tom neni
sám." A tak se Míra, Ušák a Morlor pøestrojili do obleèení, které by jim pøi pražském kvìtnovém povstání vyneslo
generálské frèky mordorských armád. Slyšel na to a zøejmì jak nás shlédl, zaèala jeho kostymérská fantazie
pracovat na plný výkon. Tento urychlující proces jsem vidìl zatím pouze u lidí, kterých se týká vyhlášení povodòové
evakuace. "Musim si ještì sbalit", øka Svá•ùv hlas z druhého patra domu, ve kterém jsme jeho výskyt pøedpokládali. Za tøi
minuty stál ètvrtý èlen expedice na dlažbì pøed uvedeným domem vystrojen do koženého saka, umìlohmotného klobouku, brýlí
ze stejného materiálu, leè beze skel, fialových polokecek a pro mì jakýchsi nevýrazných kalhot, pøièemž tìchto mìl v tašce DHL
pøibaleny ještì dva kusy. Pøes tento handicap v ustrojovací nekázni jednotlivce, zùstal plán spoleèného nákupu výživy
nezmìnìn. Jak již zmínìno i v jiných plátcích, došlo na pár lahví rumu, pár desítek buøtù (èti vuøtù) a pár stovek piv (pøesnì
120). Jo a ještì pár lahví rumu a pár lahví rumu, je-li pár dva. Matematika je jasná a levné pivo Kè 9,90 za ks musí vypít
každý, znaèka nesraèka. Po klasickém smlouvání, které je v tìchto konèinách alfou a omegou každého obchodního styku,
se Ušákovi skuteènì podaøilo prosadit cenu pùvodnì nabízenou obchodním øetìzcem jako smluvní.
“To jsem zvìdavej, jak se vejdeme do ètyøkoláku, povzdychl koèí“, a práskl drátky spínací skøíòky, jako
povelu k cestì do hauzu pana z Kaslíku. Øeditel tohoto stavení, pátý èlen expedice, pan J. K., veselou skupinku povzbudil
vkladem svého povozu k jejímu užívání. A mohlo se vyrazit do tajemných konèin, èertvíkudykurvakam. Dojezd týmu byl už na
hranici abstinenèních dovedností øidièe a je dokonce možné, že nìkterá dopravní tabu padla, ale až zjistíte, jaký byl další vývoj
èinností pøidružených hlavnímu cíli, tedy kopání pokladu, dojde Vám, že se nejedná o nic, o èem by byla potøeba, by•
uplynulým souvìtím, psát. I zapoèal výstup na zlatou kótu v oèekávání neskuteèných zážitkù pøi pátrání po zøíceném
gotickém hradu zetžet.
Takže døíví, oheò, tekutá a pevná strava, naøízení velitelského èasu a první historky o neskuteèném životì každého z ná
opojeni lacinými moky by zvládnul vyprodukovat snad každý prùmìrnì vyuèený lihotvor. “Takže vpøed slídilové!“,
øka kdosi s upøesnìním pùlnoèní doby za jednu pìtiminutovku. I rozprchlo se opojené belzebubžstvo po mystických zákoutích
gotické ruiny. Kromì mého obvyklého spojení s nadpøirozenem, které mi opìt nic významného nesdìlilo, jsem v meditacích
na okraji strže, tam co jsem výskyt bílé síly pøedpokládal, zaslechl praskání vìtví, funìní a jemnì erotický vzlykot. Aniž bych použi
vrozeného hledáèku, došlo mi, že se jedná o kolegu Míru, který již pravdìpodobnì cosi pronásledoval. Vzápìtí jsem si
uvìdomil, že slyším crkot praménku vody, ale zdrojem nebylo nadpøirozeno, ale Mírovo pøirození. Chcal kousek od mých
motliteb, aniž by si vzpomnìl, proè se pøed šesti minutami zvedl od ohnì a grogu. Zda a co bylo nalezeno v tìchto vypjatých
minutách, tají každý èlen nevídanými zaøíkadly. Nìkteøí bohužel i sami pøed sebou.
Døíví, oheò, tekutá a pevná strava, naøízení velitelského èasu a jemné pøevalování neskuteèných zážitkù v zatuchlých
ústech každého z nás odstartovaly den druhý. Vzpomínám si, že každý byl schopen filozofického náhledu na život. Svá•a
pevnì vìøil, že jsme na planetì alkoholických bytostí. Míra nic kloudného nenašel, Ušák osahával kamenné zdi porostlé
lišejníkem, se slovy: „Já to tady miluju!“, já našel Míru a Kaslík si uvìdomoval, že dívky, se kterými kdysi spával,
jsou nyní tlustými ženami. Plky a konzumací se však skoro všichni unavili. Ten, kdo se se siestou ostatních nesmíøil, zažehl v
Ušákovi jiskérku aktivity a tento se zvedl ze zemì a vytýèil smìr dalšího postupu: „Jdeme na rozhlednu.“
V tìchto pasážích se bojím zabíhat do podrobností, neb si nejsem jist èiny svými ni svých soudruhù. První výkop uèinil Mí
zøejmì zhýèkán tamním klimatem, rozesmál mechem pokryté kamení, když o nìj zakopl a plivl mu do tváøí krvavou slinu.
Chvatem mažòáka jej pak zachránil Kaslík, který mu poèal urèovat smìr jeho žití chycením za límec. Po zdaøilých oslavách
rumu ve stínu rozhledny si asi Ušák øekl, že je èas si odskoèit. Ledviny má pøece jen jedny. Døív než vytáhl paty z okna,
pøibìhla obsluha tamního baru a znemožnila mu návrat nìkolika tahy rukou a oken. Naštìstí ho napadlo využít k cestì zpìt dveøí a
pøekonat výškový rozdíl tøí metrù po schodech. Byl èas odejít, dokud to ještì lze po svých.
V mé hlavì však poèalo nastávat temno a popis mé reality se zøejmì pøestane shodovat se vším, co se kdy událo. Má
vrozená motorická demence mi velela: „Musíš to vybìhat.“ Tak si bìžím lesním porostem, zakopávaje o vše co
do lesa patøí i nepatøí. Na své pøátele na kopeèku pod rozhlednou jsem již dávno zapomnìl. Cesta se mi stala cílem, byl
jsem bùh, pøedbìhl jsem vozidlo, které se hnalo zbyteènými serpentýnami od rozhledny dolù (fakt netušim kam se vlastnì mìlo
jet). V pocitu naplnìní jsem se otoèil smìrem po cestì a chtìlo se mi žít, rozpøáhl jsem ruce a poèal cítit božské nutkání
ulehnout. Jakmile jsem tak uèinil, pøiøítilo se vozidlo, díky kterému jsem nespadl na zem, ale ulehl, jak do peøinky na jeho
pøední sklo a kapotu. To byli mí pøátelé, pøispìchali mi na pomoc v hodinì nejvyšší. Dìkuji z celého srdce.
Asi proto jsme jeli naše pøátelství oslavit drobnou veèeøí, která skonèila rvaèkou Kaslíka se Svá•ou. Buï o MMS pohlaví
pøítelkynì jednoho z nich nebo o její telefonní èíslo. Netuším pøesnì. Naèež si radši koupili vìdeckotechnický obèasník zn. Lolita.
Zpìt pod gotickou ruinou jsme všichni podìkovali panu taxikáøi a po návratu mezi reagující vylouèením smìsice žaludeèní
š•áv a žabího spermatu s èerveným vínem pøišel èas na druhovýstup.
Nastal veèer, døíví, oheò, tekutá a pevná strava, naøízení velitelského èasu a výstavba primitivního pøístøešku, zøejmì k
soukromí pøed milenci, kteøí se ke zøíceninì tu a tam pøiblížili v domnìní, že dnes je ten pravý den ke sèítaní neonanujícího lidu
plození veškerenstva. “Oheò nesmí o pùlnoci vyhasnout a ty se nesmíš otoèit Morlore!!!“, nebo tak nìjak to znìlo,
co se mi honilo hlavou. Odkud mì asi ten hlas zná, že mì nazval Morlore. To asi budu muset chodit pozpátku anebo
http://www.kafky.wz.cz - naopak, v opaku protikladu je pravda
Powered by Mambo
Generated: 12 October, 2016, 16:47
nedejbóže dokoleèka dokola. S tìmito schyzofrenickými myšlenkami a s varováním jedné z mých sester, že alkohol je, jak øekla
lidstva metla a kapka špiritusu po bradì jí stekla, jsem vyèkával pùlnoci. Byl jsem poslední, kdo nepodlehl svodùm
éterických bytostí a neupadl v zapomnìní spavé. Nìco na mì chcalo, ale oheò i moè jsem udržel. Výraznì k tomu pøispìlo zpívání
rùzných manter. Za pìt pùlnoc: Jediná a poslední výzva zbytku delirium dreamteamu. Zaznamenána pouze reakce na
svìtlo letkové baterky a to u Kaslíka. “OK, jdu do toho sám.“ Co se dìlo potom, to se nesmí nikdo dozvìdìt...
http://www.kafky.wz.cz - naopak, v opaku protikladu je pravda
Powered by Mambo
Generated: 12 October, 2016, 16:47