Drive-By Truckers

pod vlajkou konfederace
cury) moc neotáleli a desku
v létě 2002 reedovali. Obsazení načas vykrystalizovalo
s výměnou třetího kytaristy.
Maloneho na konci roku 2001
vystřídal Jason Isabell. Takto
nahráli čtvrté, opět koncepční album Decoration Day
(2003), kterým debutovali
u New West Records; tady si
také na baskytaru ve skladbě
Sounds Better In The Sound
jako host zahrála Isabellova
manželka Shonna Tucker.
Když Hicks v prosinci 2003
odešel, nastoupila na jeho
místo a vydržela v kapele osm
let, o čtyři roky déle než Isabell. V této šťastné konstelaci
vznikla i řadovka The Dirty
South (2004), jejíž textové
libreto opět vycházelo z magické jižanské atmosféry.
připravuje pavel víšek
Vzhůru
do žebříčků
Drive-By Truckers
Budoucnost jižanského rocku
Pětice z Atén ve státě Georgia platí za novodobé klasiky žánru a každou
řadovku proto předchází velké očekávání. Jubilejní desátá English Oceans
vyjde už 3. března u newyorského labelu ATO Records.
J
estli mnohé legendy jižanského rocku
u country končí,
Drive-By Truckers
(dále DBT) se vydali opačnou
cestou a pomáhají žánru nalézat moderní tvář. Skupinu
založili v roce 1996 kytaristé
Patterson Hood a Mike Cooley, kteří spolu hrávali v kapele Adam’s House Cat a po
jejím rozpadu ve vlastním
duu Virgil Kane. V proměnlivém obsazení DBT vznikal
92
WWW.ROCKANDPOP.CZ
debut Gangstabilly (1998),
jenž měl ke country nejblíž,
i druhá řadovka Pizza Deliverance (1999), kterou ještě
nahrávali u Hooda v „bytovém“ studiu na kotoučovém
magnetofonu, ale ta už nabírala rockovější kurz. Kromě
zakladatelů fluktuaci v letech
1999–2001 odolával jen třetí
kytarista Rob Malone, který
se s Hoodem a Cooleym střídal i u baskytary. Na vlastním
labelu Soul Dump Records
vycházely rané nahrávky
včetně prvního milníku.
Rošády nejen
kytarové
Tím bylo pro DBT koncepčním dvojalbum Southern
Rock Opera (2001), jež nabídlo příběh legendárních
Lynyrd Skynyrd, vystupujících v textech pod fiktivním
jménem Betamax Guillotine,
ale reálie odpovídaly sedm-
desátým letům na americkém
jihu. Hood, Cooley a Malone
si zde hleděli výhradně kytar
i mikrofonu a ve studiu je poprvé posílili regulérní rytmici,
basák Earl Hicks a bubeník
Brad Morgan, který je pilířem
rytmiky DBT dodnes. Už
první vydání ve vlastní režii
vyvolalo značný ohlas a po
čtyřhvězdičkové recenzi
v magazínu Rolling Stone
u Lost Highway Records (spadající distribučně pod Mer-
Čtvrtým albem zabodovali
DBT poprvé v oficiálním
žebříčku The Billboard 200.
Metou jim byla napoprvé
147. příčka, což není na nejsilnějším trhu světa v konkurenci vysokorozpočtového
popu špatný výsledek. Vzestupnou tendenci potvrdila
i pátá řadovka A Blessing
And A Curse (2006), která
to dotáhla až na 50. místo.
V roce 2006 se stal neoficiálním šestým členem skupiny
hráč na pedálovou steelkytaru John Neff, jenž hostoval
už na raných albech. Tehdy
už byl muzikantský kredit
DBT tak vysoko, že je vážený
producent Joe Henry použil
jako studiovou skupinu pro
soulovou divu Bettye LaVette. Ta tak získala pro svoje
nejlepší album The Scene Of
The Crime (2007) s coververzemi písní od Raye Charlese
po Willieho Nelsona vzhledem k žánru nebývale tvrdé
základy. S dalšími korekcemi
v obsazení vznikla alba Brighter Than Creation‘s Dark
(2008), The Big To-Do (2010)
a Go-Go Boots (2011), jež se
ve Státech pohybovala v hitparádě do čtvrté desítky, poslední dvě (už ve znamení
aktuálního kontraktu s ATO
Records) však pronikla do
žebříčku i v Británii, kde skupina začala častěji koncertovat. I přesto z kapely těsně
před natáčením Go-Go Boots
bez dalšího vysvětlení odešla
Shonna Tucker. Zaskočil
narychlo osvědčený producent David Barbe, svého času
člena Mouldovy skupiny Sugar, který s DBT dlouhodobě
spolupracuje.
V anglických
mořích
Na březnové novince English
Oceans se DBT vracejí k jednoduchosti starších nahrávek. Celé album vzniklo loni
v srpnu během necelých dvou
týdnů prakticky bez dalších
hostů. Po boku zakládajících
členů Hooda a Cooleyho je
služebně nejstarší bubeník
Brad Morgan, od roku 2008
s DBT hraje klávesista Jay
Gonzales, který se často
chápe potřebné třetí kytary
a nejmladší posilou je baskytarista Matt Patton, jenž byl
předloni zlanařen skupině
The Dexateens z alabamské
Tuscaloosy. Tvrdou devizou
je opět naléhavý hlas Pattersona Hooda, kolem něhož
Drive-By
Truckers
pomáhají
žánru nalézat
moderní
tvář.
se proplétají tři kytary, rytmika hraje jako vždy funkčně k věci. Texty mají nejednu
paralelu na jižanské prozaiky
a hudba občas reflektuje slabost DBT pro Neila Younga.
Hity zde opět nehledejme, povedené je celé album. A proč
zrovna English Oceans?
V květnu skupina zamíří
v rámci turné na britské
ostrovy a starý kontinent
zůstává v naději. Na webu
zatím figurují dva koncerty
za kanálem La Manche. Po
Amsterdamu a Antverpách
lze očekávat i německé štace
blíž našim hranicím.
DISKOGRAFIE
Gangstabilly (1998)
Pizza Deliverance (1999)
Southern Rock Opera (2001)
Decoration Day (2003)
The Dirty South (2004)
A Blessing And A Curse
(2006)
Brighter Than Creation’s
Dark (2008)
The Big To-Do (2010)
Go-Go Boots (2011)
English Oceans (2014)
Trigger Hippy
Blues rock pro radost
Zámořská superskupina Trigger Hippy nevznikla z žádného komerčního kalkulu, coby „jam band“ žije hlavně
koncerty a s vlastní propagací to zatím nijak nepřehání.
K
vinteto aktuálně
tvoří bubeník
Steve Gorman
z Black Crowes,
rocková písničkářka Joan
Osborne, dodnes poměřovaná svým multiplatinovým
debutem Relish (1995), kytarista i příležitostný klávesista Jackie Greene, vyhledávaný kytarový sideman
Tom Bukovac a baskytarista
Nick Govrik. Toho sice z celé
kapely známe nejméně, ale
s Gormanem Trigger Hippy
zakládal. Třetím do party
byl v roce 2008 další člen
Black Crowes, kytarista
Audley Freed. Ten však
skupinu opustil krátce poté,
co předloni začala nahrávat
album. Skutečným debutem
se však stala až eponymní
j iž ní spoj ka
ZMĚNY V ALLMAN
BROTHERS BANDU
EP deska, která vyšla v limitovaném nákladu jako vinyl
vloni 29. listopadu na „černý
pátek“, který z iniciativy amerických obchodů s hudebními nahrávkami následuje
každoročně po termínově
plovoucím Dni díkůvzdání.
Každý si na webu skupiny
může zadarmo stáhnout
písničku Turpentine, jednu
ze čtyř, které všichni členové Trigger Hippy podepsali
společně. Z inspirací můžeme
jmenovat klasické nahrávky
memphiského labelu Stax,
tedy hlavně r&b a soul, bluesové standardy i Led Zeppelin a Little Feat. O téhle
kapele ještě uslyšíme.
Kytaristé Warren Hayes a Derek
Trucks vydali v první polovině
ledna společné prohlášení, že
na konci roku 2014 ukončí své
působení v Allman Brothers
Bandu, který letos na koncertech oslaví pětačtyřicáté narozeniny. Muzikanti se sice nerozcházejí ve zlém, ale pro legendu
jižanského rocku půjde o citelnou ztrátu. „Služebně starší“
Warren Haynes, jenž se poprvé
zapojil do nahrávání desátého
alba Seven Turns (1990),
hraje s kapelou pětadvacátý
rok a jeden z nejvýraznějších
bluesrockových kytaristů své
generace Derek Trucks o deset
let méně.
Wild Moccasins
Nová vlna se starým obsahem
Na jihu nenosí všichni muzikanti jen stetsony. Potvrzují
to i Wild Moccasins z texaského Houstonu, jimž vychází
4. února novinka 88 92 u New West Records.
T
ento label je sice
baštou amerických tradičních
žánrů, ale vzpomeneme-li si na slova Milana Šteindlera ze sklepácké
filmové povídky Na brigádě: v jeho autobuse je
slyšitelně dost místa pro
všechny. Svou vizáží Wild
Moccasins ortodoxní rockery spíš dráždí, ale stačí
se rozpomenout na novolnnou kapelu B-52’s, která
vznikla stejně jako R.E.M.
v Aténách ve státě Georgia.
Dobrou pověst má texaská
pětka u New West Records
už od prvního alba Skin
Collision Past (2011), které chválili nejenom posluchači, ale také kritika. A to
i přesto, že kolekci popově
chytlavých písní navlékla
V MONTÉRKÁCH
DO PRVNÍ LIGY
indierocková skupina kolem zpěvačky Zahiry Gutierrez do hudebního kabátu, který je střižený podle
módy osmdesátých let. Nejrockovější je asi kytarista
Andrew Lee, který poslouchá Todda Rundgrena. Pamětníkům se místy vybaví
kupříkladu Blondie, případně
zpoza Atlantiku i anglické
formace Echo & The Bunnymen nebo docela překvapivě
The Smiths. I když je hudba
na albu energická i chytlavá, některé texty vyznívají
místy až melancholicky.
„Máme rádi pop a pohodovou hudbu,“ říká Zahira.
„Písničky ale píšeme pro
sebe a někdy se nám povedou temnější.“
Ben Miller Band, který spojuje
bluegrass a delta blues s dřevní country apalačských horalů,
zazářil loni jako předkapela
ZZ Top na turné La Futura Tour
a ovace sklidil i v Pardubicích.
Trio z Joplinu ve státě Missouri,
kolem něhož vede legendární
silnice Route 66, má na kontě
albový „diptych“ 1 Ton a 2 Ton
(2010) a stále ještě aktuální
řadovku Heavy Load (2012),
kterou si vydalo vlastním nákladem. Na podzim však muzikanti
kolem Bena Millera získali kontrakt s větší společností New
West Records a hned se vydali
do studia točit novou studiovku,
kterou produkoval Vance Powell
(mj. Jack White nebo Kings Of
Leon). Její název i datum vydání
zatím nejsou známé.