Tom Waits - Základní umělecká škola Český Krumlov

Petra Brabcová, klarinet, 4. ročník II. stupně
absolutorium 2010
uč. P.Hlaváč
Základní umělecká škola Český Krumlov
TOM WAITS
ŽIVOTNÍ DRÁHA POSLEDNÍHO BEATNIKA
Poděkování: chtěla bych tímto poděkovat paní Mgr. Václavě Šnokhousové za okamžik,
kdy dodržela svůj slib a vtiskla mi do ruky mé první CD Toma Waitse a za pomoc s touto
prací. Zároveň bych chtěla poděkovat panu Marcelu Žákovi za doplnění mé sbírky tohoto
autora.
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a nesu plnou zodpovědnost za vše, co
zde uvádím.
Petra Brabcová
Obsah
1. Úvod
5
2. Tom Waits - životní dráha posledního beatnika
6
3. Závěr
13
4. Poznámkový aparát
14
5. Seznam použité literatury a pramenů
15
6. Obrazová příloha
16
7. Textová příloha
18
"Jsem typ, ze kterýho obecenstvo šílí, jsem jako jeden z nich nezodpovědnej drsňák, co nikdy nic moc neznamenal, ale pokaždý s ním
byla psina. Prostě oběť. Ale mně tahle image nevadí."
Tom Waits pro Carter and Greenwood
2
1. Úvod
Téma životní dráhy Toma Waitse jsme si vybrala proto, že tohoto zpěváka a hudebníka považuji
za důležitou ikonu hudby 2. poloviny 20. století a zároveň přelomu století 20. a 21. V jeho hudbě
nalézám úctu k tradici blues a jazzu, jakožto hudebním stylům, ze kterých vychází veškerá hudba,
dnes souhrnně označována jako nonartificiální, a zároveň odvahu experimentovat s hudbou a
zvukem a neustále posunovat jejich hranice. Dílo Toma Waitse mi imponovalo a pomohlo
zorientovat se v dnešním hudebním světě.
Ve své práci se pokusím stručně zmapovat hudební tvorbu tohoto autora, zároveň s dalšími
důležitými a zlomovými okamžiky jeho života, např. jeho první zkušenosti s filmem. Tom Waits
přesto stále větší částí zůstává hudebníkem, který za celou dobu své kariéry neustále hudebně roste
a posouvá se vpřed.
Ve své práci záměrně v závorce uvádím český překlad názvů filmů a knih, protože v České
republice je český název originální a všeobecně uznávaný, slouží i pro případné lepší dohledání
díla. Jména hudebních nosičů a písní Toma Waitse záměrně nepřekládám, jejich název v angličtině
je oficiální, mimoto, mnohdy to není snadné, neboť jména často bývají slovními hříčkami a jejich
český překlad těžko vystihne jejich pointu.
2. Tom Waits - životní dráha posledního beatnika
Thomas Alan Waits (dále jen Tom Waits) narozen 7. prosince 1949, je americký písničkář,
skladatel a příležitostný herec. Jeho hudební styl se dá popsat (ačkoli velmi nepřesně) jako směs
šansonu, blues a jazzu s prvky alternativní hudby, která někdy hraničí s industriální hudbou1, na
kterých si vybudoval pověst výrazné hudební osobnosti. Jeho hudba přechází i v latinsko-americké
rytmy, často nechybí ani prvky rocku.
Toma Waitse si lze těžko představit jak dítě, o jeho dětských letech se lze jen málo dopátrat. On
sám nerad tyto informace sděluje a veřejnost v tomto ohledu rád mystifikuje. Na obal své první
desky Closing Time uvedl, že se narodil v taxíku s třídenním strništěm. Hned jak vyklouzl ven,
nařídil řidiči aby na to šlápl, směr Time Square. Další pokračování této historky je, že ho řidič
nechtěl pustit ven, dokud nevytáhne prachy ( musel zaplatit dolar osmdesát pět), což nebyla legrace,
protože neměl kapsy.2 Historek o narození Toma Waitse existuje několik, pravdou však je, že Tom
se narodil ve čtvrti Pomona v Los Angeles a prvních 10 let svého života vyrůstal ve Whittieru v
Kalifornii, kde se potuloval po ulicích s partou svých kumpánů. U sousedů se učil hrát na piano a
ke kytaře ho přivedl jeho kamarád Billy Swed. Když mu bylo deset let, jeho rodiče, oba dva učitelé,
se rozvedli a s matkou se přestěhovali do Chula Visty. Ve čtrnácti letech se jen tak potloukal po
3
Kalifornii a střídal různá zaměstnání - prodával zmrzlinu, myl auta, rozvážel pizzu, dělal barmana,
myl nádobí po hospodách, dokonce prý pracoval jako hasič a pomáhal v nakladatelství biblí. Vyrostl
na ulici a to se odrazilo i v jeho dalším životě, který z části vypadá jako život jeho postav.
Tom Waits se už od začátku své hudební kariéry stylizuje do role vyvrhele a vyhnance světa,
tuláka, jehož domov je všude a nikde, kriminálního živlu a dítěte noci, což je také hlavním námětem
jeho textů. Většinou píše balady, zabývající se bizardními osudy a charaktery ještě bizardnějších
postav. Kriminálníci, násilníci, pasáci, prostitutky a tuláci, jsou hlavními hvězdami jeho příběhů.
Sám jako by patřil do té samé kategorie. Této role se drží už 40 let a nevypadá to, že by na ni chtěl
něco měnit. Byl zatčen za krádež cigaret (což z jeho pohledu byla jen výpůjčka) a 3x za řízení v
opilosti svého cadillacu z roku 1955. Diskutovanou otázkou bylo a je i to, že Tom se zasekl kdesi v
60. letech. V té době většina jeho vrstevníků poslouchala Beatles a Amerika byla ovlivněna érou
květinových dětí, Tom však jimi nikterak ovlivněn nebyl. Jeho vzory se stali jazzoví muzikanti,
bluesmani, Jack Kerouac3 a jeho kniha On the Road (Na Cestě), na kterou Waitsova hudba částečně
odkazuje. Tom mezi rokenrolem "Brouků" a hlasem Janis Joplin působil jako kuriozita neupravený floutek v pomačkaný čapce, který kouří jednu cigaretu za druhou. Často je také
označován za posledního beatnika.4
Na konci 60. let dělal vyhazovače v sandiagském klub Heritage. Už od dětství ho zajímaly
písně s příběhem a tak pestrobarevná směska muzikantů na pódiu v baru, kde měl zpěvák
neuvěřitelně osobní kontakt s publikem, Toma natolik lákala, že to chtěl zkusit taky. Založil svou
první kapelu „Systems“ a po barech hráli písně jako Hit the Road Jack. Kapela dlouho nevydržela a
Tom, zmámený knihou Jacka Kerouacka On the Road se s kamarádem vydal na cestu po USA.
Jezdili kam je napadlo, opíjeli se, užívali si. Ale hudba Tomovi chyběla a tak se vrátil zpět do
Kalifornie, kde se ponořil do své vlastní tvorby. Zařídil si malé „turné“ po barech v okolí a
vybrušoval svůj repertoár. V baru Heritage v přestávkách mezi jednotlivými představeními využíval
volného pódia a bavil hosty svými písněmi (dodnes se neví, jestli s tím majitel klubu souhlasil).
Každý týden jezdil do L. A. s nadějí, že si zahraje v legendárním klubu Troubadour. V roce 1972 se
mu podařilo dostat se na pódium a právě tehdy si ho všiml manažer Franka Zappy Herb Cohen.
Cohen v něm viděl nový objev a nabídl Tomu Waitsovi práci v hudební branži.
Začal dělat předskokana na koncertech slavnějším kolegům (Billy Presto, John Hammond).
Nejvíce mu asi pomohlo když dostal nabídku dělat předskokana samotnému Franku Zappovi. Herb
Cohen se o něj postaral, dal mu prostor k psaní a nechal ho nahrát spoustu písní, které bez Tomova
souhlasu v devadesátých letech vydal pod názvem The Early Years.
Od roku 1972 Tom pravidelně vystupoval v klubu Trobadour, kde se zalíbil majiteli společnosti
Asylum Record Davidu Geffenovi. Po představení nabídl Waitsovi spolupráci, Tom však musel
počkat na vyjádření svého manažera Cohena. A Cohen se nakonec Geffeovi ozval. Už v roce 1973
4
vydal Tom Waits své první sólové album Closing Time, které se neprodávalo moc dobře, ale
nahrávací společnost Asylum byla odhodlána s podivínem u piana a s nakřáplým hlasem, po kterém
lidé na koncertech plivali, spolupracovat dál. Po Closing Time následovala deska The Heart of
Saturday Night (1974), v roce 1975 Nighthawks at the Dinner (živá nahrávka, na které je
zachycena typická waitsovská pozice vypravěče u piana. Je to však jakési „pseudo live“ album,
neboť se vlastně jedná o studiovou nahrávku, na kterou si Waits pozval svoje kamarády ze svých
oblíbených putyk).
V roce 1976 vydal desku Small Change. Waits na obalu desky uvedl telefonní číslo a adresu do
svého pokoje v motelu Tropicana (který, pokud nebyl na turné, obýval po celá osmdesátá léta) a
myslel si, že je to dobrý žert. Neměl to ale dělat, protože od té doby mu volali nadšení fanouškové,
třeba i v noci. Jeho popularita stoupala a s tím se začaly objevovat problémy. Už nebyl barovým
zpěvákem, ale poměrně známou osobností, motel Tropicana se stal místem, kde bylo možno vidět
Toma Waitse a pro něj to znamenalo ztrátu soukromí. Začal si připadat jako vězeň. Lidé mu v noci
volali a chtěli slyšet jeho názor na své problémy, zatímco on se chtěl jen vyspat.
V roce 1977 přišla na řadu deska Foreign Affairs a v roce 1980 Blue Valentine. Na všech
albech společně se Small Change byl vidět výrazný posun vpřed, ze šlágrů u piana v zakouřené
putyce se stává blues šansonová hudba doprovázená kapelou, kde Waits nechává vyniknout nejen
svůj nakřáplý hlas, ale i ostatní hudební nástroje. Finančně však všechna tato alba byla propadákem,
z čehož si Waits ale hlavu nedělal. V té době se také konečně nasytil Tropicany a toho, že se stala
přechodným sídlem rockových hvězd. Odstěhoval se proto do domku v ulici Crenshaw Street v Los
Angeles.
V 80. letech se jeho balady začaly objevovat ve filmech a on začal spolupracovat s filmaři. V
roce 1978 se na stříbrném plátně poprvé objevil v režisérském debutu Sylvestra Stallona Paradise
Alley (Cesta k ráji). V roce 1980 začala jeho intenzivnější spolupráce s režisérem Francisem
Fordem Coppolou, která vyústila v hudbu k experimentálnímu filmovému muzikálu One from the
Hearth (1982), kde si Waits zahrál jednu z postav. Film popisoval život bezdomovců v centru Los
Angeles. Poprvé se zde z Toma stal umělec s pevnou pracovní dobou, kvůli této zkušenosti ho celý
projekt tolik lákal. Přesto to nebyl jeho šálek kávy, Waits nebyl zvyklý skládat na příkaz a proto, že
musí, a tak si uprostřed práce udělal přestávku a natočil desku Heartattack and Vine (1980). Práce
na albu byla doslova maratonem, v noci Tom napsal písničku, ráno ji odevzdal, odpoledne ji nahrál
a pak začal pracovat na další. Vyhranění ze stereotypu zřejmě dodávalo Waitsovi energii, přesto
deska opět zůstala veřejností nedoceněna. Waits se vrátil k práci na One From Heart. Když se po
dlouhé době vyřešil i problém hlavního ženského hlasu (Crystal Gayleová), mohlo se začít natáčet.
Tom Waits nazpíval spolu s Gayleovou většinu písní. Bohužel, film neprošel u kritiky a stal se
propadákem, ačkoliv za soundtrack k tomuto filmu byl autor nominován na Oskara. Později dostal
5
Tom několik malých rolí v dalších Coppolových filmech: The Outsiders (Outsideři), a Cotton Club
(Cotton Club). Po těchto menších rolích dostává v roce1986 příležitost zahrát si jednu z hlavních
postav - Zacka ve filmu režiséra Jima Jarmusche Down by Law (Mimo zákon).
Zlomová chvíle nastala pro Toma na konci roku 1981, kdy se oženil se spisovatelkou a
filmařkou Kathleen Brennanovou. Seznámil se s ní díky F. F. Coppolovi a právě ona ho donutila
psát skladby jinak. Stala se také spoluautorkou a spoluproducentkou jeho desek. Některé své písně
napsal Tom Waits výhradně pro ni (Illinois, Johnsburg). Zpočátku prý spolu žili velice
neortodoxním způsobem, dodnes však, když o ní mluví, jedině tehdy přestává vtipkovat. Díky ní
také nedbal varování nahrávací společnosti a rozešel se s manažerem Cohenem. Což je dnes
považováno za dobrý tah - jeho následující alba se pravidelně objevovala v čele amerických
žebříčků. Rozchod s Cohenem nebyl jednoduchý, Tom zjistil, že spolupráce s ním nebyla tak
výhodná, jak si myslel. Autorská práva všech jeho písní vlastnil Cohen a Tom neměl ani žádné
peníze, protože všechny spravoval také on. S Kathleen se s ním léta soudil, nikdy však neuplatnil
nárok na svou hudební prvotinu.
Nicméně se díky Coppolovi i své manželce postupně začal uklidňovat a společně se svou chotí
začal tvořit nové album Swordfishtrombones (1983), které definitivně ukončilo Waitsovo snílkovské
období. „Toužil jsem po písničkách, které by byly víc jako lidi, co v nich byli obsažení.“ Toto přání
plní o dva roky později na desce Rain Dogs (1985). Jeho tvorba na těchto dvou deskách posunula
opět někam jinam a to k hudebně-alternativnímu pojetí. Na albu Swordfishtrombones použil celou
řadu hudebních kuriozit, jako např. skleněnou harmoniku, basovou marimbu, bicí z
automobilových součástek apod. (zřejmě pod vlivem setkání s Harrym Partchem, hudebním
skladatelem, který považoval všechny západní nástroje za příliš povrchní na to, aby se na ně dala
hrát Hudba.), čímž také započal své hudební experimentování. Jeho desky začínají být místem, kde
se střetávají latinsko-americké rytmy, pohřební polky a jazzové improvizace. Album Rain Dogs
končí překrásnou gospelovou5 skladbou „Anywhere I Lay My Head“, plnou emocí, po které má
posluchač chuť pustit si celou desku znovu ještě jednou.
Roku 1986 následovala spolupráce s Chicagskou divadelní společností Steppenwolf Theatre
Company, které společně ze svou manželkou napsal muzikál Frank's Wild Years, v němž si navíc
zahrál titulní roli. Děj byl inspirován písní z alba Swordfishtrombones o maloměšťákovi, co podpálí
svůj dům.V roce 1987 z něj vychází další sólové album Frank's Wild Years, které ještě více rozvedlo
hudební témata předchozích dvou desek. Polovinu skladeb napsala Tomova žena Kathleen.
Od vydání Frank's Wild Years toužil Waits převést příběh do filmové podoby. Když ale zjistil,
že jeho plán nevyjde, rozhodl se natočit snímek, který by spojoval adaptaci hry a záznam z
koncertu. Uspořádal proto turné nazvané Big Time z něhož rok poté vyšla jeho první live deska se
stejnojmenným názvem. Tohle turné také posloužilo Waitsovu kamarádovi režiséru Chrisu
6
Blumovi, který z něj natočil Waitsův vysněný snímek též nazvaný Big Time, který byl podle
časopisu Rolling Stone vyhodnocen, jako “nejlepší živé vystoupení v roce 1988“.
V průběhu let se objevil ještě v několika filmech, například v Coppolově filmu Dracula
(Drákula), ve filmu Terryho Gilliama The Fisher King ( Král rybář), a také v Jarmuschových
filmech Mystery Train (Tajuplný vlak) a Coffee and Cigarets (Kafe a cigára).
Napsal a nazpíval všechny písně k opeře The Black Rider (Černý jezdec), kterou v roce 1989
nastudoval excentrický americký skladatel Robert Wilson v Hamburku s německým divadelním
souborem Thalia. Jde o příběh mladého muže, který uvěřil ďáblovu triku s magickou kulkou a v
den své svatby zastřelil svoji snoubenku. Inspirován je německou pověstí Gespensterbuch
(Strašidlák). Stejný námět přepracoval i Carl Maria von Weber ve své opeře Čarostřelec. O tři roky
později se Waits k hudbě z tohoto představení vrátil a v částečně přepracované a znovu nahrané
verzi ji v roce 1993 vydal jako regulérní album. Další jeho prací byl divadelní projekt s názvem
Alice, inspirován slavnou knihou Alenka v říši divů Lewise Carrolla. Na něm opět spolupracoval s
Robertem Wilsonem. Tom z této práce nevydal v tu dobu ani jednu píseň, avšak později se k nim
vrátil.
V roce 1992 se podepsal pod hudbu Jarmuschovu k filmu Night On Earth (Noc na zemi),
soundtrack vydaný k tomuto filmu samostatně hudebně moc neříká. Ve filmu dokresluje atmosféru,
avšak posluchači je nabídnut pouze neucelený, neustále se opakující hudební motiv. Vydal také své
další sólové album Bone Machine, které je fanoušky považováno za jeho nejrockovější počin
(ačkoliv kritici tvrdí, že je to Heartattack and Wine). Když se album natáčelo, Waits prohlásil, že
poslouchá-li staré věci, je to jako by se díval na obrázky z dětství. Sice ho dokážou rozněžnit, ale
zároveň mu připomínají cestu, kterou už musel ujít.6 Z toho důvodu je Bone Machine další hudební
kostitřasnou novinkou. Velký důraz je zde kladen na rytmiku. Pro nahrávání písní byla použita
spousta cizích zvuků. Nejoblíbenějším Tomovým nástrojem zde byl tzv. "connundrum", což byla
sestava kovových částí ve tvaru kříže, kterou mu vyrobil jeden známý. Výsledek? Album vyhrálo
Grammy za nejlepší alternativní album roku 1992.
Po albu Bone Machine jakoby mizí ze scény a to na dlouhých 6 let. Se svou ženou se
odstěhoval na ranč v Kalifornské Sonomě, kde se plně věnoval roli otce (má tři děti).
Finančně byl zajištěn. Jako každá kultovní umělecká osobnost se ani Waits nevyhnul pokusům
reklamních agentur o využití jeho nezaměnitelného hlasu a autorského rukopisu při propagaci
různých výrobků. Waits veškeré nabídky k propůjčení se reklamě vytrvale odmítal. Přesto se jeho
hlas i písně v reklamách bez jeho vědomí objevily. Ačkoliv se Waits před společností prezentoval
jako nepraktický zpěvák, kterému je okolní svět ukradený, zneužití svého díla ubránil u soudu.
Nejprve vysoudil několikasettisícovou částku na správci svých autorských práv, který umožnil užití
dvou jeho písní jako hudebního podkladu reklamních spotů na lewisky a holicí krém. Poté se jeho
7
kouzlo snažil využít i obchodní kolos Frito-Lay. Waitsova písnička Step Right Up z desky Small
Change je parodie na reklamní taháky, přesto se měla stát tahákem na pikantní kukuřičné chipsy
Salsa Rio Doritos. Tom automaticky odmítl nabídku na práci pro reklamu a tak se společnost
rozhodla k namluvení propagačních hesel angažoval Tomova fanouška a (téměř) dokonalého
imitátora Stephena Cartera. Reputace Toma Waitse tím řádně utrpěla, vypadal nyní jako pokrytec,
musel vysvětlovat svým přátelům, že hlas z reklamy opravdu není jeho. Dostal se do kruhu potíží,
které sám pro sebe nazval „kukuřičná mejlka“. V roce 1990 na společnosti vysoudil sumu dvou a
půl miliónu dolarů. Po tomto incidentu Waits zjevně ztratil jakoukoli motivaci k veřejnému
prezentování své osoby. Po roce 1992 příležitostně vystupoval na různých charitativních projektech
a to bylo vše. Léta ubíhala bez jediné Tomovy desky, bez jediného koncertu. A jak to v takových
situacích bývá, čas od času rozčeřila hladinu "zaručená zpráva" o pravých důvodech jeho odmlky.
Mluvilo se o nezvladatelném alkoholismu, psychickém zhroucení, kolem poloviny devadesátých let
dokonce o úmrtí.
Teprve v roce 1999 vyšlo další sólové album Mule Variations, zatím nejlépe prodávaná
Waitsova deska, na které se vrací k bluesovému stylu, kterým před dvaceti lety bavil lidi po barech.
Na úvodní písni Big in Japan spolupracoval Waits s legendárním basákem Lesem Clayppolem z
funk metalové trojky Primus. Oplátkou jim Tom Waits vypomohl s chraptivými vokály na desce
The Antipop v písni Coattails of a Dead Man.
V roce 2002 vyšly hned dvě jeho alba. Mistr nezklamal a opět si s fanoušky zašpásoval, protože
obě dvě desky Blood Money a Alice vyšly v jeden den a to 4. května. Ani jedna z nich však nebyla
úplnou novinkou, neboť se jednalo o hudbu k Wilsonovým divadelním hrám, na kterých pracoval v
90. letech.
Naprostou novinkou byla až v roce 2004 deska Real Gone. U ní fanoušek může zcela
zapomenout na barové balady s pianem, neboť tento nástroj se zde vůbec nevyskytuje."Ale jo,
dotáhl jsem piano do studia.... Ale odkládali jsme na něj drinky. Pak taky kabáty. A za chvíli nebylo
vidět...", vysvětlil absenci nástroje Tom Waits. Důležitým krokem byl i prostor, který na desce dal
svému tehdy osmnáctiletému synovi Caseymu, který na téměř u poloviny písní obsluhuje perkuse a
navíc jako fanoušek hip-hopu do několika skladeb zatáhl i gramofony. Neobjevují se ani klasické
bicí, většinu rytmických základů doslova nařval na pásku sám Mistr. Slyšet je i další spolupráce s
dvojicí Les Claypool a Brain z Primus.
Rok 2006 přinesl zatím poslední Waitsovské dílo. Jedná se o trojdesku Orphans s podtituly
jednotlivých desek Brawlers, Bawlers & Bastards.
Původně to měla být běžná kolekce přebytků z nahrávání předchozích desek, písní, které se
objevily ve filmech, rarit a dalších těžko dostupných vzácností. Waits byl však nespokojený s
neuceleností díla a tak se rozhodl napsat několik nových věcí. Z 56 písní je 30 nových. Písně jsou
8
rozděleny do tří tematických celků (jako by Tom myslel na 3 skupiny svých fanoušků).
Brawlers je nejblíže experimentujícímu Waitsovi, jak je vnímán v posledních letech. Český
hudební kritik Josef Vlček prohlásil o kytarovém sólu ze skladby 2:19, že by si zasloužilo čestné
místo v učebnicích moderní kytarové hry (sólo je nejspíš dílem stálého Waitsova kytaristy Marka
Ribbota).
Bawlers je obrazem toho co Waitse kdysi proslavilo: opilecké, sentimentální balady u piána,
často doplněny kytarou, smyčci, někde dokonce i basovým klarinetem.
Bastards jsou skladby které jsou spojeny s Waitsovými divadelními a hereckými ambicemi.
Najdeme mezi nimi jazzové čtení textů Jacka Kerouaka, Charlese Bukowského7, instrumentální
hudbu a písně s neartikulovanými slovy.
Nezměněný zůstal i Waitsův styl oblékání. V 60. letech populární obleky s vycpanými rameny,
jejichž oblíbenost ho v té době vynesla na vrchol, se v jeho šatníku objevují dodnes. Typický je i
svou slabostí pro klobouky, zvláště buřinky - málokteré vystoupení absolvuje bez ní. O bradce,
která s postupem let měnila svou velikost, a která je pro něj tak typická, ani nemluvě.
Jeho živé koncerty jsou zároveň kabaretními vystoupeními. Zpočátku koncertoval v menších
sálech, na pódiu vždy vytvořil kulisu ulice, kde uprostřed stál klavír a v pozadí doprovodná kapela.
Často nechyběla ani pouliční lampa, o kterou se Mistr s chutí opíral, když z kapes svého omšelého
saka tahal cigaretu. Waits dodnes střídá piáno, kytaru (akustickou i španělskou) a doprovodné
perkuse a bubínky, občas i harmoniku. Mezi jednotlivými písněmi prohazuje různé žertíky a
poznámky. Často také mluví o tom, jak vznikla píseň, kterou se chystá hrát, nebo o jejím ději.
Občas je těžké rozeznat, který kousek právě vytáhl z kartotéky, a pravdy se dopátráme jen podle
textu, protože Tom často mění melodii celé písně. Velmi oblíbené jsou i flitry, které se vždy snášejí
na pódium a vytváří tak iluzi let dávno minulých.
3. Závěr
Waitsova hudba se stala kultovní, spousta autorů má ve svém repertoáru cover verze jeho písní
např. Rod Stewart, The Eagles a jiní (hodně se mluvilo i o Scarlett Johanson a jejím albu,
Anywhere I Lay My Head, na kterém nazpívala písně Toma Waitse). Jeho desky se v USA setkávají
se smíšenou odezvou, většinou se ale stanou zlatými v jiných zemích. Mezi hudebníky je
uznávanou osobností. Kouzlo jeho díla spočívá především v precizních textech, jeho
nezaměnitelném chrapotu, v osobitém experimentování s nástroji a v tom, že nikdy nepřestal být
věrný sám sobě.
9
4. Poznámkový aparát
1. Industriál nebo industriální hudba je termín v současné době vyhrazen pro celou řadu
hudebních stylů, jejichž společným jmenovatelem je užití určitých technik hudební
produkce v duchu principů tvorby elektronické hudby. Doba vzniku je v počátku 70. let 20.
století. Název „industriální“ byl poprvé použit v polovině sedmdesátých let umělci
vydavatelství Industrial Records, kteří ho definovali a stali zakladateli stylu. Jednalo se o
britskou formaci Throobbing Gristle, která svou činnost nazvala jako "hudbu, vytvářenou
pro nové pokolení, vymezujíce se zároveň proti hudbě dosud vytvářené (kterou nazývali
"zemědělskou").
2. Koncert Toma Waitse, Princeton University, Princeton, NJ, 16. dubna 1976
3. Jack Kerouac vlastním jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac (1922 - 1969) byl
americký spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů beat generation. Proslavil se
zejména svými autobiografickými romány, zejména pak dílem Na cestě (On the Road). Jeho
dílo je ovlivněno asijskými vlivy, blues a jazzem.
4. Beat generation - hnutí vzniklo ve druhé polovině 50. let v USA. Beatnici se
vyznačovali nonkonformním způsobem života, stavěli se do konfrontace s tradičním
způsobem života a s tradiční literaturou. Pokoušeli se najít vlastní styl, který se projevoval
především v popisu svých životních zkušeností – toulání se po USA, happeningy,
experimenty s drogami atp.V poezii se autoři soustředili na nalezení vztahu mezi autorem a
čtenářem, proto začali svoji poezii veřejně recitovat. Výrazným prvkem, který ovlivnil a
inspiroval tyto autory, především básníky, byl jazz. Označení Beat Generation údajně
vymyslel Jack Kerouac.
5. Gospel je hudební žánr, význačný dominantní úlohou vokálů, přičemž texty mají
náboženský motiv. Dnes používaný především v křesťanské hudbě. Většina forem gospelu
užívá Hammondovy varhany, piano, bicí a basovou kytaru. Gospel vzniknul v první čtvrtině
20. století v černošských kostelech ve Spojených státech.
6. Peter Orr: Tom Waits at Work in the Fields of Song, Reflex, 6. října 1992
7. Charles Bukowski ( 1920 - 1994) byl americký básník a spisovatel který se proslavil
nekonvenčními autobiografickými prózami a vulgárním stylem. Vzhledem ke svému stylu
bývá často přiřazován ke spisovatelům skupiny beat generation, osobně se však tomuto
zařazení vždy velmi silně bránil.
5. Seznam použité literatury a pramenů
•
Divoká léta - hudba a mýtus Toma Waitse, Jay S. Jacobs, ECW Press, 2000
•
http://www.tomwaits.com
•
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tom_Waits
•
http://rockblock.musichall.cz/clanky/waits.htm
•
http://kultura.idnes.cz
10
5. Obrazová příloha
Tom Waits na počátku své kariéry
(80. léta)
Někdy hraje na piano...
Waits prožívá každou skladbu v duchu
její nálady
...jindy na kytaru
11
Waits s Iggy Poppem ve filmu J. Jarmusche Kafe a cigára, kde hraje
prakticky sám sebe.
Současná fotografie Toma Waitse
12
6. Textová příloha
GOD'S AWAY ON BUSINESS | BŮH JE PRYČ NA SLUŽEBNÍ CESTĚ
Waits/Brennan CD Blood Money
I'd sell your heart to the junkman baby | Prodal bych tvoje srdce vetešníkovi, zlato
For a buck, for a buck | Za babku, za babku
If you're looking for someone | Jestli hledáš někoho
To pull you out of that ditch | Kdo by tě z týhle bryndy vytáh
You're out of luck, you're out of luck | Máš smůlu, máš smůlu
The ship is sinking | Loď se potápí
The ship is sinking | Loď se potápí
The ship is sinking | Loď se potápí
There's leak, there's leak | Je tam louže, je tam louže
In the boiler room | V kotelně
The poor, the lame, the blind | Chudej, chromej, slepej
Who are the ones that we kept in charge? | Kdo jsou ti, kterým jsme dali moc?
Killers, thieves and lawyers | Vrazi, zloději a právníci
God's away, God's away, | Bůh je pryč, Bůh je pryč
God's away on Business, Business | Bůh je pryč na služební cestě
Digging up the dead with | Vykopávat mrtvýho
A shovel and a pick | Lopatou a krumpáčem
It's a job, it's a job | Je to zaměstnání, je to zaměstnání
Bloody moon rising with | Krvavej měsíc vycházející
A plague and a flood | S morem a potopou
Join the mob, join the mob | Přidej se k lůze, přidej se k lůze
It's all over, it's all over, it's all over | Je po všem, je po všem, je po všem
Goddamn there's always such | Zatraceně, je to vždycky
A big temptation | Velký pokušení
To be good, To be good | Bejt dobrej, bejt dobrej
There's always free cheddar in | Vždycky je zadarmo sejr
A mousetrap, baby | V pastičce na myši, zlato
It's a deal, it's a deal | To je dilema, to je dilema
13
God's away, God's away, God's away | Bůh je pryč
On Business, Business | Na služební cestě
I narrow my eyes like a coin slot baby | Zúžím svoje oči jako otvory na mince
Let her ring, let her ring | Nech jí zvonit, nech jí zvonit
God's away, God's away | Bůh je pryč, Bůh je pryč
God's away on Business | Bůh je na služební cestě
IF I HAVE TO GO | KDYBYCH MUSEL JÍT
Waits/Brennan CD Orphans, Bawlers
And if I have to go, will you remember me | A kdybych musel jít, budeš na mě vzpomínat
or will you find someone else, while I'm away | nebo si najdeš někoho jinýho, až budu pryč
There's nothing for me in this world full of strangers | Není tu nic pro mě, na tomhle světě
plnym cizích lidí
It's all someone else's idea, I don't belong here | Celý je to nápad někoho jinýho, nepatřím sem
and you can't go with me, you'll only slow me down | a ty nemůžeš jít se mnou, ty mě jenom
pozdržíš
Until I send for you, don't wear your hair that way | Než pro tebe pošlu, nenos vlasy takhle
and if you cannot be true, I'll understand | a jestli nemůžeš být upřímná, pochopím to
Tell all the others you hold in your arms | Řekni všem ostatním, který držíš ve svých rukou
that I said I'd come back for you | Že jsem řek, že se pro tebe vrátím
I'll leave my jacket to keep you warm | Nechám tu svojí bundu, abys byla v teple
that's all that I can do | to je všechno, co můžu udělat
And if I have to go will you remember me | | A kdybych musel jít, budeš na mě vzpomínat
or will you find someone else while I'm away | nebo si najdeš někoho jinýho až budu pryč
14