Role pedagoga při péči o nadané žáky - specifikováno pro

Transkript

Metodické scénáře pro práci s nadanými
žáky SŠ
Jindra Biolková
Markéta Janíková
Martin Jemelka
Roman Rakowski
Martina Schneiderová
Mariana Stonišová
Jiří Žebrák
Publikace vznikla v rámci projektu OP VK reg. č. CZ.1.07./1.2.00/08.0126 „Rozvoj
poradenských služeb pro mimořádně nadané žáky SŠ se specifickými vzdělávacími
potřebami“
1
Autoři
Mgr. Jindra Biolková, CSc., Mgr. Markéta Janíková, PhDr. Martin Jemelka, Ph.D.,
Mgr. Roman Rakowski, Mgr. Martina Schneiderová, Ph.D., Mgr. Mariana Stonišová,
Ing. Jiří Žebrák
Editor
Mgr. Markéta Janíková
VŠB – Technická univerzita Ostrava 2012/2013
Katedra společenských věd
2
Obsah
Slovo úvodem…………………………………………………………………………………………4
1.
Metodický scénář: Dějiny vědy a techniky (Mariana Stonišová)………………………....5
2.
Metodický scénář: Filosofie (Martin Jemelka)……………………………………………...10
3.
Metodický scénář: Geologie a geografie (Jiří Žebrák)…………………………………….14
4.
Metodický scénář: Historie (Jindra Biolková)………………………………………………19
5.
Metodický scénář: Komunikace a masmédia (Markéta Janíková)……………………….24
6.
Metodický scénář: Ochrana životního prostředí (Jiří Žebrák)……………………………..28
7.
Metodický scénář: Politologie (Roman Rakowski)…………………………………………33
8.
Metodický scénář: Prezentační, sebeprezentační dovednosti (Martina Schneiderová).37
9.
Metodický scénář: Sociologie (Markéta Janíková)…………………………………………41
10. Metodický scénář: Týmová práce (Markéta Janíková)……………………………………..47
Slovo závěrem (a obrazem)………………………………………………………………………...51
Přílohy…………………………………………………………………………………………………52
3
Slovo úvodem
Základními dvěma metodami, které se v různých podobách používají ke vzdělávání a rozvoji
nadaných a které jsou v našich podmínkách ukotveny i legislativně, jsou: akcelerace
a obohacování (tzv. enrichment). V případě akcelerace hovoříme o urychlování školního
procesu (jedná se o dřívější nástup do školní docházky, přeskočení ročníku apod.).
Rozhodnutí
o
možnostech
akcelerace
je
v kompetenci
vedení
školního
zařízení
ve spolupráci s odborníkem z pedagogicko-psychologické poradny, školním psychologem
a rodiči nadaného žáka. Metoda enrichmentu je zaměřena na obohacování učiva pro nadané
žáky - ne ovšem v rámci kvantity (nadaný žák musí zvládnout více úkolů stejné povahy jako
ostatní), ale ve smyslu kvality (nadaný žák jde více do hloubky dané problematiky, vnímá
souvislosti apod.). K obohacování tak může docházet v rámci výuky, ale i nad její rámec
prostřednictvím plnění specifických úkolů, individuálních konzultací atd. V případě rozvoje
nadaných žáků jsou doporučovány nedirektivní a nápadité postupy s využitím diskuzních
a dialogických metod, problémových úkolů, kreativních úloh a řešení, zážitkového učení
apod.
Tento metodický materiál, který vytvořili akademičtí pracovníci Katedry společenských věd
VŠB-TU Ostrava, tvoří deset metodických scénářů práce s nadaným žákem SŠ. Jedná se
o konkrétní ukázky možného postupu v rámci podpory nadaných žáků převážně
ve společenskovědních oborech, jako jsou: dějiny vědy a techniky, filosofie, historie,
sociologie, politologie, komunikace a masmédia. Součástí textu jsou také příklady práce
s nadanými jedinci v oblasti tzv. soft skills (prezentační dovednosti, týmová práce). Vedle
klasických výstupů jako je esej či referát naleznete v textu také doporučení ohledně použití
méně obvyklých způsobů práce např.: tvorbu mentální mapy či komiksu, oral history,
zážitkové učení, inscenaci apod.
Následující metodické scénáře mohou být inspirací pro všechny, kteří se zabývají
vzděláváním a rozvojem nadaných, údaje v nich uvedené jsou však pouze orientační, v praxi
je nutné zachovávat zásady individuálního přístupu a tempo i intenzitu činnosti přizpůsobit
individuálním schopnostem a zájmu nadaného žáka.
V podmínkách středních škol se k označení studujícího používá termín žák, v akademickém
prostředí je preferován termín student, pro účely tohoto textu jsou oba pojmy (student/žák)
používány synonymně a označují nadaného žáka SŠ, tj. subjekt hlavní cílové skupiny
projektu, v rámci něhož tento metodický materiál vznikl.
4
Metodický scénář práce s nadaným žákem/studentem: Dějiny vědy a techniky
(Mariana Stonišová)
„Je to vskutku možná ten největší výtěžek humanitních studií, že přispívají k rozvoji znalostí
o historii kulturního rozvoje k postupnému posunu od předsudků, což je obecným záměrem
celé vědy.“ (Niels Henrik David Bohr)
Charakteristika oboru:
Obor Dějiny vědy a techniky nastiňuje základní otázky vývoje vědy a techniky od počátků
lidských dějin do současnosti. Podává přehled vývoje vědeckých poznatků ve vztahu k vývoji
techniky, která je sledována z hlediska její úrovně v hlavních průmyslových odvětvích.
Historie věd a techniky představují integrální součást dějin civilizace. Vzájemné sociální,
ekonomické a politické vazby ovlivňující tuto oblast umožňují lépe pochopit vývoj technických
problémů v rámci společenskoekonomického kontextu.
Cílem je získání přehledu o vývoji nových vědeckých poznatků a jejich vztahu k rozvoji
techniky v hlavních průmyslových odvětvích, zvláště pak v hutnictví, strojírenství,
elektrotechnice a energetice.
Při studiu se klade důraz na poznávání závislostí vývoje techniky a přírodních věd v širších
společenských souvislostech, zároveň však také na zcela mimořádný význam přírodních věd
a techniky v dějinách lidské civilizace.
Vstupní požadavky na studenta:
Nutné vstupní znalosti historie zejména politických souvislostí v rámci Evropy, jejího
významu a navazujících témat, meziodvětvová vazba na dějepis, archivnictví a techniku.
Student by měl mít schopnost samostatně pracovat.
Cíl:
Student si osvojí dovednosti pracovat s písemným a ústním pramenem, literaturou.
Interaktivně prezentovat, upevnit, případně prohloubit a opakovat teoretické znalosti.
Potřebné pomůcky:
Příprava: PC s MS Office (Word, Power Point, Windows Mediaplayer), Internet, fotoaparát,
diktafon, zápisník, psací pomůcky, tiskárna, papír, odborná literatura
5
Realizace: PC s MS Office (Power Point, Windows Mediaplayer), dataprojektor, promítací
plátno, vhodná místnost k promítání
Didaktická forma:
Seminární výuka; individuální konzultace; samostudium; studium metodou řešení problémů;
demonstrace dovedností; průběhu a výsledků práce.
Zvolené metody, techniky:
Frontální výklad, zážitkové učení, samostatná práce studenta, samostudium, studium
pramenů a literatury, šetření v terénu, využití oral history (rozhovory s pamětníky), seminární
práce (písemný výstup informující o průběhu a výsledku práce), prezentace výsledků.
Průběh:
Předpokládejme, že studentův zájem je orientován na hornictví a důlní techniku.
Student by měl mít vstupní znalost dějin hornictví a základních technických děl a nástrojů
používaných v hornictví dle vývojových etap, které získal z předchozích vyučovacích hodin
vedených např. frontálním výkladem.
Cílem práce s nadaným studentem by mělo být seznámení se s důlní technikou
na vybraném dole včetně jejího zavádění a vývoje; zasazení do místního dobového kontextu
(včetně širšího srovnání) na základě využití dochovaných pramenů, oral history, literatury,
šetření v terénu aj. Student si upevní, prohloubí a zopakuje teoretické znalosti. Student si
osvojí práci s pramenem.
Cílem je zároveň prezentace výsledků. V případě schválení redakční radou, uveřejnění
výsledků v odborném periodiku.
Rámcový scénář a časové rozvržení (údaje jsou pouze orientační a mohou se lišit
na základě individuálních možností studenta a na vybrané lokalitě):
1. Individuální konzultace na základě, které si student vybere konkrétní důl, např. důl
Anselm v Ostravě-Petřkovicích nebo důl Ignát (Jan Šverma) v Ostravě-Mariánských
Horách aj. (1 hod.)
2. Student se seznámí s literaturou vztahující se k hornické tématice a konkrétně
k danému dolu (viz doporučená literatura) aj., aby poznal jeho historií, rozsah
již zpracovaných informací. (min. 7 dní intenzivního studia)
3. Heuristika. Studium archivních pramenů vztahujících se k tématu, které se nacházejí
např. ve fondech Archivu města Ostravy, v Archivu OKD aj. Zde můžeme narazit na
6
zásadní problém – neznalost práce s pramene. Nutné individuální konzultace, které
studentovi mohou nápomoci při heuristice. Využití reprodukční techniky (fotoaparátu,
skeneru, fotokopie aj.). Pořizování poznámek do PC, popřípadě zápisníku.
(min. 4 týdny intenzivního studia).
4. Kritické zpracování dosavadních získaných znalostí, materiálů, poznámek aj.
do hrubého konceptu. (min. 7 dní intenzivní práce)
5. Student se seznamuje s dalšími dílčími problémy zvoleného tématu (studium
literatury vztahující se k důlní technice, vyhledávání informací na internetu,
v odborných periodicích, konzultace s odborníky, aj.). (min 14 dní intenzivního studia)
6. Doporučení návštěvy konkrétní expozice s hornickou a důlní tématikou, nejlépe přímo
ve vybraném dole, pokud je zpřístupněn (např. Landek Park - největší hornické
muzeum v České republice) nebo individuální šetření v terénu při zachování
veškerých bezpečnostních opatřeních. Student může pořídit fotodokumentaci, kterou
následně využije při prezentaci. (min. 5 hodin)
7. Seznámení s oral history (viz doporučená literatura), individuální konzultace může
napomoci studentovi s přípravou na rozhovor s pamětníkem, kterého si vyhledá
(vyhledal) Mělo by se jednat o člověka, který pracoval na vybraném dole, přišel do
styku s důlní technikou atd. (min. 1 den)
8. Realizace rozhovoru s pamětníkem, který studentovi přiblíží práci na vybraném dole,
své zkušenosti se zaváděním a vývojem důlní techniky, postavením horníků aj.
Následná
redakce
pamětnického
vyprávění,
které
mohlo
být
zachyceno
např. na diktafon. (min. 5 hodin)
9. Zpracování všech dosavadních informací, materiálů a poznámek do uceleného celku,
který se stane podkladem pro seminární práci. Student může využít individuální
konzultace. (min. 2 dny intenzivní práce).
10. Příprava PowerPointové prezentace výsledků. Příprava audio, videoukázek (pokud
student během realizace projektu pořizoval). (min. 2 dny intenzivní práce)
11. Prezentace výsledků ve vyučovací hodině pomocí multimediálních pomůcek, může
následovat diskuze. (2 vyučovací hodiny jdoucí za sebou = 1,5 hod.).
12. Může následovat příprava příspěvku do odborného periodika.
7
Výstup:
Konkrétním výstupem by měla být písemně zpracována seminární práce, Power Pointová
prezentace a případně článek v odborném periodiku.
Student si osvojil práci s prameny různé povahy a jejich kritické zpracování; osvojil si některé
metody vědecké práce; rozvíjel samostatnou práci, komunikační dovednosti, schopnost
prezentace a vystupování před skupinou; upevnil a prohloubil si své dosavadní znalosti.
Podpůrné materiály, doporučená literatura:
Archiv OKD
Archiv města Ostravy
Landek Park (http://www.landekpark.cz/57/cs/node/2823)
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě (http://www.hornicky-klub.info/)
AGRICOLA, G. Dvanáct knih o hornictví a hutnictví. Ostrava, 2007.
BIOLKOVÁ, J., ČERNÍN, S. Přehled dějin vědy a techniky ve strojírenství. Ostrava, 2007.
BLAHUTA, J., PRYČEK, A. (eds.). Nekrolog za koksovnu: ukončení 118leté historie výroby
koksu na Koksovně Ignát-Jan Šverma v Ostravě-Mariánských Horách. Zpravodaj
Mariánských Hor a Hulvák, leden 2011, č. 95, s. 4.
BUCHTA, D. Historie Dolu Ignát od počátku hloubení v roce 1890 do roku 1945. Ostrava:
Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2000. Rukopis diplomové práce.
ČERNÝ, I. (ed.). Uhelné hornictví v Ostravsko-karvinském revíru. Ostrava, 2003.
FOLTA, J. (ed.). Studie o technice v českých zemích VII–IX (1945–1992). Praha, 2003.
JÍLEK, F. a kol. Studie o technice v českých zemích I–IV (1800–1918). Praha, 1983–1986.
JIŘÍK, K. (ed.). Dějiny Ostravy. Ostrava, 1993.
Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, I. Moravská Ostrava, 1929.
KLÁT, J. Zaniklé doly. In ČERNÝ, Ivo (ed.). Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru.
Ostrava 2003, s. 200–227.
KNOB, S. ZÁŘICKÝ, A. Nástin dějin výroby od pravěku po současnost. Ostrava, 2009.
KOŘAN, J. Přehledné dějiny československého hornictví. Praha, 1955.
MÜCKE, P., PELIKÁNOVÁ, H., VANĚK, M. Naslouchat hlasům paměti. Praha, 2007.
MYŠKA, M. Historie dobývání uhlí v důlním poli dolu Vítězný únor v úseku bývalého důlního
pole Severní dráhy Ferdinandovy do roku 1880: vývoj bývalých dolů František, Hubert,
Albert, Jindřich a Jiří od založení do konce 70. let 19. století. Opava, 1980. Nepublikovaný
rukopis.
8
NOVÝ, L. a kol. Dějiny techniky v ČSR do konce 18. století. Praha, 1974.
SMOLKA, I. (ed.). Studie o technice v českých zemích V–VI (1918–1945). Praha,1995.
9
Metodický scénář práce s nadaným žákem/studentem: Filosofie
(Martin Jemelka)
„Není shody ani v tom, co to je filosofie, ani v tom, k čemu je dobrá. Buďto se od ní očekávají
mimořádná zjevení, anebo se pokládá za uvažování bez předmětu a pohlíží se na ni
lhostejně. Uctívá se jako významné usilování výjimečných lidí, anebo se jí pohrdá a pokládá
se jen za umíněné a zbytečné hloubání nějakých snílků. Uznává se, že se týká každého
a tudíž že musí být jednoduchá a snadno pochopitelná, anebo se naopak věří, že je tak
složitá, že její studium je beznadějné. Skutečně, oblast označovaná názvem ,filosofie‘ je tak
rozsáhlá, že může poskytovat příklady pro všechny tyto protikladné soudy.“ (Jaspers Karl)
Filosofie, univerzální nauka o existenci a podmínkách existence světa a bytí člověka a jeho
poznávání, je jedinou racionální alternativou vědy, s níž ji spojuje rozumové poznání,
tematicky ovšem nekoncentrované jen na smyslově poznatelné jevy a skutečnosti, ale
orientované i k problémům, ležícím za hranicí lidské smyslové zkušenosti a poznání.
Filosofie – termín je často a ne vždy správně používán i pro označení individuálního
životního
názoru
–
coby akademická disciplína
sleduje
základní
rysy a
znaky
institucionalizovaných forem poznání, vědy, filosofie a víry. Tradičně je filosofie orientována
na racionální a kritickou reflexi člověka a lidské společnosti, a to v segmentech tzv. filosofie
člověka (filosofické vymezení člověka a lidské činnosti, individuální a kolektivní existence),
filosofie společnosti (filosofie dějin, politická a sociální filosofie) a filosofii či teorii poznání
(empirie, racionalita, teorie a zkušenost, pojetí pravdy).
Základním předpokladem je zájem o danou problematiku a schopnost kauzálně uvažovat,
předpokládá se i tzv. všeobecné vzdělání v matematice a přírodních a humanitních vědách.
Výhodou je znalost problematiky základů společenských věd v rozsahu středoškolské výuky.
Cíl:
Cílem je rozvoj analytického a kritického myšlení a upevnění schopnosti přesvědčivě
prezentovat získané poznatky, resp. zdokonalení dispozice získané poznatky obhájit
v diskusi či diskursivním aktu. Důležitou roli hraje přirozeně porozumění sledované
problematice a osvojení si základních poznatků z oboru.
10
Psací potřeby, PC, reprodukční technika pro reprodukci elektronických didaktických
pomůcek a dokumentárních filmů.
Didaktická forma:
Přednáška s aktivizací či diskusí, skupinová a individuální konzultace.
Diskuze, esej či jiná forma písemné kompozice.
Průběh:
Přiklad č. 1 = Co je filosofie?
1. Seznámení s původem pojmu filosofie a variantami jeho chápání v běžných
jazykových souvislostech (filosofie jako životní názor, filosofie jako ideologie,
tzv. firemní filosofie), různými variantami definic filosofie coby racionální nauky,
s vymezením filosofie jako zdroje racionálního poznání vůči vědě a náboženství
a tradičním členěním filosofie na filosofii teoretickou, praktickou a estetiku
(Aristoteles). Informačními zdroji ve vstupním přednáškovém bloku budou populárně
koncipované úvody do studia filosofie.
2. Následně si zájemce vybere mezi textem Bocheńského, Jasperse, Scrutona
či autorské dvojice Liessmann – Zenaty.
3. Zadání a vypracování eseje na vybrané téma.
4. Příprava prezentace na vybrané téma.
5. Prezentace zvoleného tématu.
Vlastní příprava k absolvování vstupního bloku je z perspektivy časové dotace přibližně
desetihodinová, a to v závislosti na studentově schopnosti prostudovat, opoznámkovat
a k prezentaci připravit prostudovaný text.
Sledovaná témata v rámci bloku č. 1:
Filosofie jako přirozené tázání – každodenní rozměr filosofického tázání – historická tradice
filosofického tázání.
11
Filologický výklad pojmu filosofie a jeho nejběžnější jazykově-situační použití.
Předpoklady filosofického tázání: nepředpojatost – zvídavost – údiv – pochybování.
Varianty filosofických definic a pokusy o definování filosofie: filosofie jako věda – filosofie
jako nauka – filosofie jako univerzální a základní věda či nauka – filosofie jako kritická nauka
či věda.
Vztah filosofie k empirickým vědám (matematika, fyzika, antropologie).
Vztah filosofie k náboženství (náboženství jako opomíjený zdroj lidského poznání).
Vztah filosofie k umění (základní kategorie estetiky).
Vztah filosofie k ideologiím (historické příklady ideologické aplikace filosofických systémů).
Základní otázky filosofického tázání: svět, Já, příroda, řád, smysl, pravda.
Pro prostudování vybraného textu si studující vybere pro něj nejaktuálnější či nejpřitažlivější
téma, zpracuje je formou pětistránkové normované eseje a posléze ústně prezentuje
spolužákům.
Příklad č. 2 = Etika
1. Student/studenti se seznámí s původem pojmu etika a morální filosofie a variantami
jejich použití v běžných jazykových souvislostech, s vymezením morální filosofie
(etiky) jako zdroje racionálního poznání v hodnotové oblasti a tradičními etickými
subsystémy. Informačními zdroji ve vstupním bloku budou populárně koncipované
úvody do studia morální filosofie.
2. Fakultativně si následně zájemce vybere mezi textem Anzenbachera nebo
Robinsona.
3. Zadání a vypracování eseje na vybrané téma.
4. Příprava prezentace na vybrané téma.
5. Prezentace zvoleného tématu.
Vlastní příprava k absolvování vstupního bloku je z perspektivy časové dotace přibližně
pětihodinová, a to v závislosti na studentově schopnosti prostudovat, opoznámkovat
a k prezentaci připravit prostudovaný text.
12
Sledovaná témata v rámci bloku č. 2:
Základní pojmy morální filosofie = morálka, mravnost/slušnost, étos, právo.
Empirická etika (hedonismus, utilarismus) a etika racionalistická (Aristoteles, Kant).
Svědomí – morální normy – morální autority – ctnost.
Novodobé etické systémy (existencialismus, postmodernismus, dílčí pozice).
Klíčová konfliktní témata soudobé morálky a morální filosofie.
Pro prostudování vybraného textu si studující vybere pro něj nejaktuálnější či nejpřitažlivější
téma, zpracuje je formou pětistránkové normované eseje a posléze ústně prezentuje
spolužákům.
Výstup: Esej či eseje, které budou podklady k ústní prezentaci osvojených poznatků.
ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha: Academia, 2001.
ANZENBACHER, A. Úvod do filozofie. Praha: MF, 1990.
BOCHEŃSKI, J. M. Cesty k filosofickému myšlení. Úvod do základních pojmů. Praha, 1994.
BOCHEŃSKI, J. M. Slovník filozofických pověr. Praha: Academia, 2000.
HOLLIS, M. Pozvání do filosofie. Brno, 2001.
LIESSMAN, K., ZENATY, G. O myšlení: úvod do filosofie. Votobia, 1994.
ROBINSON, D., GARRAT, CH. Seznamte se… Etika. Praha: Portál, 2004.
SCRUTON, R. Průvodce inteligentního člověka filosofií. Brno, 2003.
SCRUTON, R. Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Praha: Academia, 2002.
SOKOL, J. Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů. Praha, 2004.
STöRIG, H. J. Malé dějiny filozofie. Praha, 1995.
13
Metodický scénář práce s nadaným žákem/studentem: Geologie a geografie
(Jiří Žebrák)
„V rozložení uhlíku, síry, uranu nebo železa v sedimentech jsme nenalezli žádný důkaz
o tom, že by kdykoli během celé geologické historie, zaznamenané v dobře konzervovaných
naplavených horninách, existovala bezkyslíkatá atmosféra." (1976, Can. J. Earth Sci.
13,1161).
„Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí
bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem." (Isaac Newton)
Geologie představuje osvojení podstatných rysů stavby a vývoje Země, pochopení
geologického cyklu a principů fungování endogenních a exogenních geologických procesů.
Geografie podává základní představu o fyzickogeografické sféře Země se zaměřením
na jednotlivé procesy a jevy, které se v ní odehrávají. Zároveň jde o porozumění vzájemného
propojení a souvislostí odehrávajících se procesů, objasnění příčin a mechanismů jejich
vzniku a fungování. Cílem oboru je získat přehled procesů, které se podílejí na formování
tvarů zemského povrchu a osvojení si těchto tvarů. Pozornost je věnována zejména
dynamice reliéfu kontinentů.
Geologie - její disciplíny, cyklus geologických procesů, vnitřní a vnější geologické procesy,
hypotéza vzniku Země a geotektonické hypotézy, stavba a složení zemského tělesa, teorie
litosférických desek, vrstva a souvrství - zákonitost ve vrstevním sledu, úvod do stratigrafie.
Čas v geologii, základní stratigrafické zákony. Sekundární struktury. Spojité struktury –
flexury a vrásy, zlomy a jejich klasifikace, příkrovová stavba, pukliny a kliváž, magmatismus
vulkanismus, pyroklastika, doprovodné sopečné jevy, metamorfóza - struktury metamorfitů,
exogenní dynamika, zvětrávání, svahové pohyby, geologická činnost vody, krasové jevy,
geologická činnost ledovců.
Vývoj klimatu v geologické historii Země, paleoklimatologie a paleoklimatologické metody,
proxy data. Globální změna klimatu. Klimatické zóny Země, klasifikace klimatu. Základní
hydrologické pojmy, hydrografie - říční síť a její parametry, hydrometrie - měření vodních
stavů a průtoků. Metody zpracování hydrologických dat. Rovnice hydrologické bilance povodí
- její prvky a metody jejich stanovení. Přehled norem a právních předpisů v hydrologii. Využití
DPZ a GIS v hydrologii, klimatologii a meteorologii.
14
Nutné základní znalosti o původu Země, sluneční soustavy a života na Zemi.
Cíl:
Cílem je získání přehledu o vývoji nových vědeckých poznatků a osvojení dovedností
pracovat s ústním pramenem, literaturou a prohloubení teoretických znalostí v daném oboru.
Zejména se jedná o rozšíření těchto oblastí poznání:
- popsat vznik vesmíru, sluneční soustavy a Země;
- popsat zemské těleso a vysvětlit teorii litosférických desek;
- chápat a definovat základní endogenní a exogenní procesy;
- identifikovat vzájemnou interakci mezi nimi;
- klasifikovat a definovat různé přírodní katastrofy;
- pochopit princip jednotlivých metod průzkumu Země.
PC (MS Office), Internet, fotoaparát, psací, kreslicí a měřičské pomůcky, odborná literatura.
Didaktická forma:
Přednášky, seminární výuka, cvičení a terénní práce, exkurze na vybrané lokality,
individuální konzultace, samostudium, E-learning, práce v laboratoři.
Přednáška - výklad, studium pramenů a literatury, samostudium, šetření v terénu, zpracování
protokolu o terénních pracích, geologické práce v terénu, práce s geologickým kompasem,
geologické mapování, sestrojení geologického řezu, práce v geologické laboratoři.
Průběh:
1. Student se nejprve seznámí formou výkladu nebo samostudia s využitím výukových
multimediálních textů (viz doporučená literatura) s teoretickými základy geologických
struktur. Jedná se o pojmy: - vrstva a souvrství; - tělesa magmatických hornin; tektonické poruchy. (1-2 přednášky, nebo 7 dní samostudia).
15
2. Poté se seznámí s geologickou časomírou a základními startigrafickými pravidly
a stupnicemi. (Přednáška s praktickými ukázkami, 1,5 hod.).
3. V další části následuje stanovení pravidel pro provádění geologických prací v terénu.
Student se postupně formou seznamuje se základním vybavením geologa –
geologickým kompasem, zakreslením naměřených hodnot do mapy a dokumentací
geologických odkryvů. (Seminární výuka, 10 hod.).
4. Následuje výběr lokality pro terénní šetření, příp. práce v geologické laboratoři.
Realizace terenního šetření. (7 – 14 dní dle časových možností a klimatologických
podmínek).
Možné příklady lokalit:
-Bludný balvan – migmatit - ul. Michálkovická, Slezská Ostrava
- Čedičový balvan – Sýkorův most . Slezská Ostrava
- Levý břeh řeky Odry – Pod Landekem, Ostrava – Přívoz
- Levý břeh řeky Ostravice , Frýdlant nad Ostravicí
- Lom Mazák, Ostravice , okr. Frýdek_Místek
-NPR Hůrka , lázně Teplice nad Bečvou
-Lom Jakubčovice , Oderské vrchy
-Důl na břidlici – Lhotka u Vítkova
- Čedičový lom – Bílčice okr. Bruntál
- Sopka Uhlířský vrch u Bruntálu
Na těchto lokalitách v regionu MSK je možné prakticky vyzkoušet i práci s geologickou
mapou – geologické mapování i čtení geologické mapy ČR.
5. Práce v geologické laboratoři: Na základě odebrané hmotné dokumentace z důlního
vrtu z dolu Barbora popište odebrané vzorky a vytvořte stratigrafický profil v měřítku
1: 1000. Pozice vrtu: produktivní karbon české části hornoslezské pánve; spodní část
ostravské souvrství, svrchní část karbon. Dále pod odborným vedením pedagoga
sestrojte geologický řez vrtu a geologickou mapu z geologického řezu územím
s horizontálně ukloněnými vrstvami. (Časová náročnost dle možností, zájmu
a individuálních schopností nadaného studenta.)
16
Výstup:
Ukázka možného řešení zadaných úkolů v geologické laboratoři.
Student získá přehled o vývoji nových vědeckých poznatků, prohloubí si teoretické znalosti
v daném oboru a osvojí si dovedností pracovat s ústním pramenem, literaturou. Dále si pod
odborným vedením vyzkouší některé praktické činnosti (sběr vzorků a měření v terénu,
zkoumání vzorků v laboratoři, vyhodnocení vzorků apod.), které patří ke geologické
či geografické práci.
FOLDYNA, GRMELA, GRYGAR a VAŠÍČEK. Praktická cvičení z geologie, Ostrava: VŠBTU, 1991.
HORNÍK, S. et al. Fyzická geografie 2. Praha: SPN, 1986.
KRÁL, V. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999.
NETOPIL. R. et al. Fyzická geografie 1. Praha: SPN, 1984.
ŘEHOŘ, F. Cvičení z obecné geologie. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta ,
1995.
SCHEJBAL, C.: Vzorkování geologických objektů. In Metodologie geologického průzkumu.
Košice: Vienala, 2003.
17
THURMAN, H.V., TRUJILLO, A.P. Oceánografie. Praha: Computer Press, 2005.
TOMÁŠEK, M. Půdy České republiky. Praha: Česká geologická služba, 2005.
http://igdm.vsb.cz/
http://planetarium.vsb.cz/cs/index.html
Výukový multimediální text "Nauka o Zemi pro technické obory" je dostupný na internetové
adrese http://geologie.vsb.cz/jelinek/nauka.htm
Výukové multimediální texty Praktika z geologie
http://geologie.vsb.cz/PraktikaGeologie/default.htm
18
Metodický scénář práce s nadaným žákem/studentem: Historie
(Jindra Biolková)
„Přemýšlíme-li o svém životě a snažení, záhy si uvědomíme, že se skoro veškeré naše
konání je spjato s existencí jiných lidí. Většinu toho, co víme a co myslíme, nám sdělili jiní
lidé řečí, kterou jiní vytvořili.“ (Albert Einstein)
Cílem historie je co nejpřesnější rekonstrukce událostí minulých dob na základě
heuristického výzkumu, analýzy pramenů a následné interpretace. Historie usiluje
o pochopení nejen samotných událostí, ale také hodnot minulých dob a každodenního
života, který prožívaly předchozí generace. Výuka dějepisu slouží jako významný prostředek
sebeidentifikace jednotlivců v pojetí odpovědných občanů. Integrující schopnost výuky
dějepisu, společně s emocionální složkou, na jejímž vytváření se podílí především pedagog,
výrazně přispívá ke kultivaci jednotlivce. Historie nás obklopuje nejen vnějškově, paměť
krajiny, historické památky, industriální architektura, ale také vnitřně, kdy působí
i prostřednictvím historických mýtů a stereotypů. Budování společné identity a historické
paměti je zásadní kulturní a duchovní rozměr, který se předává generacemi. Vědomí
společných hodnot v oblasti dějin, v jehož rámci je mimo jiné vývoj veškeré vzdělanosti,
kultury, umění, vědy a techniky patří mezi identifikační faktory, které přesahují generační
hranice. Účelová instrumentalizace, laciná medializace, stejně jako zneužití historie
pro potřeby ideologického výkladu světa či účelová devalvace historie v rámci politiky má
vždy závažné společenské důsledky zejména v oblasti destrukce hodnot.
Naprosto většinovým názorem studentů je konstatováno, že ze syntézy dějin a učebnic
dějepisu je předem vyloučena realita běžného života. Je více než žádoucí postihovat
proměny civilizačních skutečností nejen v oblastech politiky, ekonomiky, sociální, vědě,
technice, kultuře a umění, ale zároveň je nutné zachytit běžně žitý svět lidské každodennosti
a odlišnosti mentalit jednotlivých. Účinnou metodou je oral history, na které se mohou
studenti podílet. Studenti by měli znát zkušenosti z prožité historie v každodenním životě
z mnoha pohledů příslušníků různých sociálních skupin a generací. Nejjednodušší metodou
je získávat tyto zkušenosti sdělené rodiči, prarodiči a dalšími příbuznými a takto zároveň
získat žádoucí zakotvení ve svých vlastních historických kořenech.
19
Etický rozměr lidské paměti: na základě doporučení pedagoga studenti navštíví divadelní
představení Martina Walsera „Smrtihlav“ (Národní divadlo moravskoslezské/Divadlo
Antonína Dvořáka). Poté společná diskuze nad základním problémem inscenace: „Nevíte,
co to je vydat člověka napospas jeho paměti.“ Člověk by rád zapomněl na svou vinu, ale
paměť to stále připomíná, o což nestojíme. Základním způsobem ospravedlnění vin je
odvolání na plnění služebních povinností.
Specifický význam vzpomínek: paměť zprostředkovává poznání již neexistujícího prostředí.
Projekt vzpomínek pamětníků, kteří prožili část života v koloniích Ostravska, dnes již
zmizelých. Vzpomínky na základě rodinného prostředí, ale širší kontext jako škola, sportovní
a kulturní činnost, spolková činnost, poznání specifik života v poměrně sevřené komunitě
(Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny / vzpomínky shromáždil, upravil a úvodem opatřil Martin
Jemelka. Ostrava 2009).
Cíl:
Osvojení si dovedností vést rozhovor, připravit si okruhy otázek na základě poznání reálií
sledovaného období, dát pamětníkovi prostor k vyjádření, umění naslouchat. Je nutná
potřebná empatie, osvojení si rozvíjení dialogu, jedná se tedy o rozvoj kreativního myšlení.
Student bude zákonitě vnímat problematiku temporality v oral history (zážitek např. z období
dětství vypráví pamětník s letitým odstupem, je v tom zároveň obsažena zkušenost prožitého
období, a to včetně emočního zabarvení). Takto lze nově pochopit historické mezníky, a to
ne už ve formě odstavců v učebnicích dějepisu, ale z jiného úhlu pohledu daného
autentičností, a to včetně konkrétního dopadu na život jedince.
Dominace výkladu politických dějin v učebnicích je v přímém protikladu se životem
každodennosti, kde převažuje starost o zajištění odpovídajícího životního standartu.
Autenticita vzpomínek vybraného, často blízkého člověka, zprostředkuje odraz velkých dějin
do běžných životních situací v rámci užší sociální jednotky, např. rodiny.
Ke konkrétním historickým mezníkům je vhodné zvolit několik pamětníků k pochopení
mnohovrstevnatosti historie.
Kamera, PC pro zpracování záznamu, skener pro digitalizaci podkladů zapůjčených
od pamětníka a dokumentů získaných z archivů, kronikářů apod.
20
Didaktická forma:
Seminární výuka; samostudium; vstupní a průběžná individuální konzultace; demonstrace
dovedností; průběhu a výsledků práce.
Samostatná práce studenta, samostudium, studium pramenů a literatury, šetření v terénu,
využití oral history (rozhovory s pamětníky), esej, tvorba komiksu, prezentace výsledků,
návštěva divadelního představení, diskuze.
Při pořizování vzpomínek je zároveň vhodné požádat pamětníka o zapůjčení dobových
dokumentů, rodinných fotografií, vysvědčení, deníků, zápisků, památníků, výstřižků z novin
a časopisů.
Další výzkum následuje v archivu, je vhodná konzultace nejen s pedagogem, ale kronikářem.
Natočený záznam je vhodný dokumentovat fotografiemi a dalším materiálem získaným
od pamětníka, případně z kronik v archivech apod. Úvod záznamu by měl tvořit stručný
životopis pamětníka.
Průběh:
1. Vstupní individuální konzultace s pedagogem: zadání samostatného úkolu,
doporučení literatury a dalších pramenů, seznámení s oral history apod. (2 hod.);
2. Studium dobových dokumentů, šetření v archivu, studium literatury (časová náročnost
dle hloubky a intenzity zájmu studenta o danou problematiku);
3. Průběžná konzultace s pedagogem: diskuze nad dobovými materiály, doporučení
pro samostatné natáčení vzpomínek pamětníků (2 hod);
4. Natočení vzpomínek: samostatná práce studenta (časová náročnost dle hloubky
a intenzity zájmu studenta o danou problematiku);
5. Průběžná konzultace s pedagogem: zhodnocení dosavadní práce studenta, domluva
na podobě závěrečných výstupů atd. (2 hod.);
6. Závěrečné zpracování: samostatná práce studenta při vytváření DVD s přehledem
vzpomínek, tvorbě komiksu či eseje viz Výstup (časová náročnost dle hloubky
a intenzity zájmu studenta o danou problematiku a také dle jeho schopností
21
a dovedností pracovat se shromážděnými informacemi a potřebnou technikou
na jejich zpracování);
7. Prezentace výsledků: prezentace výstupů práce před spolužáky v rámci výuky na SŠ,
popřípadě v rámci odborné přednášky pedagoga/tutora na akademické půdě,
prezentace zakončena diskuzí (min. 1,5 hod).
Výstup:
DVD: prezentace natočených vzpomínek s následnou diskuzí, po domluvě s pedagogem
lze záznam věnovat místnímu muzeu či archivu.
Výtvarné zpracování formou komiksu: inspirace viz vzpomínky dětí prof. Dr. motn. Ing. A. E.
Dobnera (1890-1953), který byl odsouzen v politických procesech a ve vězení zemřel, byla
základem ke zpracování komiksu jako klauzurní práce studentky oboru umění a design
Západočeské univerzity v Plzni Petry Vořechovské v roce 2012.
Inspirace: Esej: na základě vzpomínek babičky studenta byla zpracována esej pod názvem
„Kam ten svět spěje?“, jejíž podtitulek „Zamyšlení nad vývoj vědy a techniky posledních
devadesáti let a jeho dopad do života mé babičky.“ Běžný člověk neregistruje převratné
vynálezy, ale spíše ty, které mu usnadňují život a rozšiřují jeho dimenze. Dle závěrů autora
do popředí vystoupilo v životě jeho babičky rozhlasové vysílání, které se jako první učilo
s posluchači sdílet jejich čas. Pro babičku to byl zdroj poučení a zábavy, jemuž
přizpůsobovala svůj denní režim až do stáří. V rozhlase rovněž slyšela přenos ze soudního
jednání politických procesů a dodnes si emočně vybavuje atmosféru úzkosti a strachu.
Rozhlas umožňuje sdílet společnost širokého okruhu posluchačů.
Inspirace: Esej: Vzpomínky babičky pamětnice na období druhé světové války a osvobození
jejich vesnice rumunskou armádou je v emotivním ladění zachyceno v rámci paměti dnes
staré ženy, tehdy malého děvčátka a později dospívající dívky. Zachytila nejenom změny
v rámci obyvatel, ale proměnu krajiny, která v průběhu přesunu fronty, prošla výraznou
změnou.
Závěr:
Oral history představuje dialog, kdy studenti mohou konfrontovat své osobní zkušenosti
a znalosti s prožitky vzpomínajících pamětníků. Jedná se o žádoucí dialog mezi generacemi,
které se vzájemně lépe pochopí a tím se zároveň napomáhá vytváření tak žádoucího
generačního porozumění.
22
BÖHMOVÁ, L. Využití orální historie v hodinách dějepisu. Praha: Univerzita Karlova v Praze,
2010. Vedoucí práce Miroslav Vaněk.
MYŠKA, M., ZÁMEČNÍK, S., HOLÁ, S. Práce s pamětníky a vzpomínkami: metodická
příručka. Ostrava: Socialistická akademie, 1967.
SEKYRKOVÁ, M. Paměti a vzpomínky jako historický pramen. Práce z dějin techniky
a přírodních věd 10. Praha, 2006.
VANĚK, M. Orální historie ve výzkumu soudobých dějin. Praha: Ústav pro soudobé dějiny
AV ČR, 2004.
VANĚK, M., MÜCKE, P., PELIKÁNOVÁ, M. Naslouchat hlasům paměti: teoretické
a praktické aspekty orální historie. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007.
VANĚK, M. O orální historii s jejími zakladateli a protagonisty. Praha: Centrum orální historie
Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, 2008.
VANĚK, M., MÜCKE, P. Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. Praha:
Fakulta humanitních studií UK v Praze, 2011.
VANĚK, M., HOUDA, P., MÜCKE, P. Deset let na cestě: orální historie na Sovinci 20022011. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2011.
23
Metodický scénář práce s nadaným žákem/studentem: Komunikace a
masmédia
(Markéta Janíková)
„Televize rozšiřuje nevkus a nemůže jinak, protože musí něco prodat, to je její pravý účel.
Prodává se mnohým a musí se prodat mnoho.“ (Jan Werich)
„Kdo ovládá média, ovládá mysl.“ (Jim Morrison)
Velká část všech našich interakcí se odehrává prostřednictvím hovoru, konverzace.
Hovoříme o sociální komunikaci. Vysílající předává sdělení příjemci prostřednictvím
určitého komunikačního kanálu a sdělení se snaží zakódovat tak, aby mu příjemce
porozuměl. Příjemce sdělení dekóduje a poskytuje přímou zpětnou vazbu, čímž se zjistí, zda
došlo k pochopení informace či ne. Chyby v komunikaci mají různé příčiny, roli může hrát
osobnost komunikačních aktérů (např. nedostatečná úroveň komunikačních dovedností),
nevyhovující
prostředí
(vnější
bariéry,
nevhodný
komunikační
kanál
-
médium)
či nepochopení situace, kontextu. Mediální komunikace (komunikace prostřednictvím
médií) je specifický typ komunikace, oproti běžné komunikaci se vyznačuje těmito
charakteristikami:

jedná se o komunikaci jednosměrnou, bez možnosti zpětné vazby,

komunikaci komerční (mediální produkty jsou nabízeny na základě vztahu nabídky
a poptávky jako každé jiné zboží na trhu)

stojící na přenosu sdělení prostřednictvím specializovaných technologií.
Znalost mechanismů fungování médií je základním předpokladem odolnosti vůči případné
mediální manipulaci. Média nezrcadlí věrně reálný obraz, neprezentují realitu, pouze výsek
reality, který je upravený a často i zkreslený.
V rámci zájmu nadaných studentů o média je třeba rozvíjet hlavně jejich kritické myšlení,
schopnost utváření zdravého úsudku. Hovoříme také o výchově k mediální gramotnosti.
Zájem o oblast komunikace, médií a mediální produkce, elementární znalosti základních
pojmů mediální teorie, ochota pracovat samostatně, případně v týmu.
24
Cíl:
Rozvíjet u nadaných studentů jejich schopnost kritického a analytického myšlení, schopnost
samostatné výzkumné práce, případně také posílení komunikačních a prezentačních
dovedností.
Papír, psací pomůcky, PC se základními programy MS Office (Word, PowerPoint, Excel),
Internet, TV s možností nahrávky záznamu (lze také prostřednictvím PC) dataprojektor,
promítací plátno.
Didaktická forma:
Projektová výuka, seminární výuka, přednáška s aktivizací, přednáška s diskuzí, samostatná
práce studenta.
Diskuze, obsahová analýza mediální produkce, samostudium, samostatná práce studenta,
individuální či skupinové konzultace, exkurze, prezentace výsledků.
Průběh:
1. Vstupní individuální konzultace: uvedení studenta do problematiky médií a výzkumu
obsahu mediální produkce, doporučení studijní literatury, „slaďování“ představ
pedagoga a nadaného studenta o dalším průběhu činností (min. 2 hod.).
2. Samostudium doporučené literatury k problematice médií. (min. 7 dní)
3. Výběr
konkrétního
tématu
studentem,
výběr
vhodných
metod
a
technik.
Např. obsahová analýza hlavních televizních zpravodajských relací (hodnocení
vyváženosti a objektivity zpravodajství) s přihlédnutím ke kategoriím jako je gender,
domácí či zahraniční zpravodajství apod.
4. Samostudium doporučené literatury ke zvolenému tématu, vymezení cílů analýzy:
zmapovat, jaký mediální prostor je věnován v hlavních zpravodajských relacích
25
ženám (vývoj podílu příspěvků o mužích, ženách, role, v jakých jsou zobrazována
jednotlivá pohlaví), konkrétním regionům (tuzemsko, zahraničí, státy EU, kontinenty
apod.), jaký typ zpráv převažuje (pozitivní, negativní, neutrální) (min. 7 – 14 dní
intenzivního studia).
5. Exkurze v mezinárodně působící organizaci MediaTenor (Sdružení Innovatio) se
sídlem v Ostravě, která se zabývá obsahovou analýzou médií. (2-3 hod., v případě
zájmu studenta možno domluvit i delší stáž).
6. Samostatná práce studenta: tvorba teoretické části (teoretická východiska, podrobná
specifikace cílů a výzkumných otázek) (min. 7 dní)
7. Průběžná individuální konzultace: diskuze nad získanými poznatky v teoretické části
a informacemi získanými v rámci exkurze (popř. stáže), nástřel části empirické (výběr
analyzovaných médií a konkrétních zpravodajských relací – např. Nova, prima, ČT1 –
hlavní večerní zprávy, volba kategorií a jednotek analýzy, vymezení časového rámce
analýzy – např. 1 týden, 1 měsíc a způsobu analyzování jednotlivých mediálních
příspěvků – záznamové archy, do kterých student bude značit výsledky analýzy)
(min. 1,5 hod.).
8. Samostatná práce studenta: zpracování empirické části. (7 dní) Před samotným
započetím analýzy, vhodná mezikonzultace z důvodu dodržení zásad objektivní
a empiricky měřitelné kvantitativní obsahové analýzy médií.
9. Samostatná práce studenta: provedení analýzy médií dle předem stanovených
kritérií, jedná se o kvantifikaci výskytu žen a mužů ve zpravodajských příspěvcích
(se zaznamenáním jejich rolí, ve kterých byli prezentováni – privátně, profesně
apod.), kategorizaci zpravodajských příspěvků dle regionu a způsob vyznění zprávy
(negativní, pozitivní, neutrální). (Trvání této analytické fáze dle časových možností
a individuálních schopností nadaného studenta.)
10. Vyhodnocení analýzy, tvorba závěrečné výzkumné zprávy. Při delším časovém
zkoumání a podrobnější analýze (záznam tématu zprávy) lze znázornit nejen např.
podíl mužů a žen či převažující regiony v jednotlivých zpravodajských relacích, ale
třeba také nejčastější prezentovaná témata či způsob podání těchto témat (negativní,
pozitivní,
neutrální).
(Trvání
této
evaluační
fáze
dle
časových
možností
a individuálních schopností nadaného studenta, vhodná také mezikonzultace.)
11. Závěrečná
prezentace
výsledků
ve
výuce
společenskovědního
prostřednictvím multimediálních pomůcek, diskuze (1 hod.).
26
předmětu
12. V případě dostupnosti kamery (a možnosti záznam dále upravovat a přehrát v PC) je
možno zakončit veškerou činnost nadaného studenta/studentů natočením vlastní
zpravodajské relace. (Délka přípravy a realizace natáčení dle domluvy, časových
možností a individuálních schopností studenta/studentů.)
13. Možné zapojení studenta např. do středoškolské odborné činnosti, prezentace
výsledků v rámci této soutěže, případně tvorba příspěvku do odborného periodika
(internetového či tištěného).
Vzhledem k časové a organizační náročnosti obsahové analýzy je vhodná týmová
spolupráce, tj. rozdělení úkolů mezi více autorů či realizátorů projektu – minimálně
při analytické fázi.
Výstup:
Závěrečná výzkumná zpráva, prezentace v PowerPoint, natočení vlastních zpráv, případně
článek v odborném periodiku či zapojení do nejrůznějších soutěží typu SOČ apod. Nadaný
student získal přehled o problematice médií, osvojil si některé metody vědecké práce,
rozvíjel schopnost analytického a kritického myšlení, v neposlední řadě také posílil své
komunikační a prezentační dovednosti.
ČUŘÍK, J. Nové trendy v médiích. Brno: Masarykova univerzita, 2012.
JANÍKOVÁ, M. Gender a media. In: Člověk, kultura, media I. Ostrava: VŠB-TU, 2010.
JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Praha: Portál, 2007.
McLUHAN, M. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Mladá fronta, 2011.
McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999.
SPÁLOVÁ, L., FICHNOVÁ, K. Analýza diskurzu gender stereotypů vytvářených médii
v postmoderní společnosti. In: Mezi modernou a postmodernou 3. Ostrava: VŠB-TU, 2008.
http://medialnigramotnost.fsv.cuni.cz/zobraz/tema/media-a-realita?pos=49,52
http://medialnivychova.fsv.cuni.cz/
http://medialnistudia.cz/
http://mediatenor.cz
27
Metodický scénář: Ochrana a tvorba životního prostředí
(Jiří Žebrák)
„Lidstvo je nejnebezpečnější, nejdestruktivnější a nejsobečtější druh zvířete na světě.“
(Michael Fox, vice-president of The Humane Society)
„Trvale udržitelný rozvoj vyžaduje kontrolovanou chudobu, redukci využívání přírodních
zdrojů, a řízenou mortalitu.“ (Professor Maurice King)
Studium tohoto oboru poskytuje základní znalosti v oblasti ekologie, tvorby a ochrany
životního prostředí. Je úvodem pro studium a aplikaci této problematiky v dalších odborných
předmětech technického zaměření nebo samostatné studium přírodních věd.
Základní pojmy a kategorie jsou:

Ekologická politika životního prostředí ČR

Nástroje řízení péče o ŽP (normativní, ekonomické, informační a institucionální).

Základní ekologické pojmy a vztahy.

Energie a životní prostředí.

Znečišťování ovzduší.

Znečišťování vod.

Znečišťování půdy

Znečišťování odpady.

Znečišťování fyzikálními vlivy.

Globální znečišťování životního prostředí.

Důsledky zhoršování stavu životního prostředí.

Krajinná ekologie

Environmentální geografie

Hodnocení dopadů průmyslových technologií na životní prostředí
28
Předpokládají se základní teoretické znalosti pojmů z oblasti ekologie získané ze studia
fyziky, chemie a biologie. Zájem studenta je orientován na přírodní vědy
a další vědní
disciplíny s nimi související. Student by měl mít schopnost samostatně pracovat.
Cíl:
Student získá všeobecnou informaci o problematice životního prostředí a zejména procesů
lidské činnosti vedoucí k jeho znečišťování;
student bude umět formulovat základní
problémy spojené s ochranou životního prostředí - na příkladech různých teoretických
a praktických poznatků bude umět demonstrovat možné procesní postupy vedoucí
k minimalizaci negativních vlivů.
PC (MS Office, PowerPoint, Windows Mediaplayer), Internet, fotoaparát, videokamera,
psací, kreslicí a měřičské pomůcky, odborná literatura.
Didaktická forma:
Přednášky, semináře, cvičení a terénní praxe, terénní exkurze na vybrané lokality,
individuální konzultace, získávání experimentálních dovedností v laboratoři, samostudium,
E-learning, prezentace výsledků.
Přednáška - výklad, studium pramenů a literatury, samostudium, seminář pod vedením
pedagoga, cvičení
v terénu, terénní výzkum, osvojení laboratorních a terénních metod
používaných v geovědních disciplínách, zpracování seminárních prací, příprava soutěžních
prací na olympiády, středoškolskou odbornou činnost, případně publikační činnost
ve sbornících resp. v recenzovaných odborných časopisech.
29
Průběh:
Příklad č. 1 = Legislativa v oblasti ochrany životního prostředí
1. Přednáškový blok (frontální výklad) + samostudium: seznámení s legislativou
životního prostředí – horizontálními předpisy dle zájmu nadaného studenta, např.:

Právo na informace – o přístupu k informacím o ŽP;

Zhodnocení možných vlivů připravovaných projektů na ŽP
- příklady hodnocení
přímých a nepřímých vlivů u nových staveb, investic;

Systém řízení ochrany ŽP v průmyslových podnicích -
způsob vytvoření
Environmentálního auditu;
2. Na základě
zájmu studenta např. o problematiku evaluace vlivů připravovaných
projektů na ŽP - student samostatně vyhledá v literatuře konkrétní příklady určitých
projektů a zhodnotí jejich vliv na ŽP, následně pak dané téma prezentuje při výuce
(zájmovém kroužku apod.);
3. V případě zájmu studenta o problematiku enviromentálních auditů, je vhodné provést
simulaci práce auditorů pod vedením pedagoga, tzv. Audit na nečisto. Samotné
realizaci předchází individuální či skupinová konzultace (rozdělení rolí), samostudium
literatury apod.
Příklad č. 2. = Složky životního prostředí a jejich ochrana
1. Frontální výklad + samostudium: seznámení s jednotlivými složkami životního
prostředí, např.:

Ochrana vody – směrnice pro jakost povrchových, podzemních vod, pitné vody,
potřeby obyvatel, plány čistění vod, měření pro analýzu jakosti -

Ochrana ovzduší – seznámení s jednotlivými kategoriemi opatření politiky ES
o Imisní limity
o Požadavky na paliva (obsah síry, obsah olova v benzínu)
o Exhalace
z výfukových
plynů
(benzínové
motory,
dieselové
motory,
katalyzátory)
o Znečisťování průmyslovými podniky (spalovny odpadů, spalovací zdroje,
komunální odpad, nebezpečný odpad)
o Ochrana ozonové vrstvy (výroba a používání CFC a měkkých freonů)

Odpady
o
Obecná právní úprava Rámcová směrnice – 75/442 EEC– 15 kategorií odpadů
30

o
Nakládání s nebezpečnými odpady - 91/689 EEC
o
Recyklace a opětovné použití odpadů (systém sběru a řízeného zneškodňování)
Ochrana přírody (úmluva o biodiverzitě, Natura 2000) – síť, národní seznam
lokalit. V případě zájmu studenta o tuto problematiku, možné zadání následujícího
úkolu: vyhledání nejbližšího území, monitoring stavu, ochrana přirozeného
výskytu ohrožených druhů – možnosti zadání témat pro biologickou olympiádu
nebo soutěžní práci v rámci SOČ.
2. Výběr problematiky, o kterou se student hlouběji zabývá – např. ochrana vody.
3. Návštěva a exkurze vybrané čistírny odpadních vod, návštěva vodohospodářského
dispečinku a laboratoře vod Povodí Odry – seznámení se s chemickou úpravou
a stanovením metod pro analýzu jakosti vod. (1 den).
4. Na základě exkurze v čistírně odpadních vod zpracuje student referát, ve kterém
popíše danou exkurzi, definujte používanou technologii pro čistění odpadních vod
s ukázkami jednotlivých zařízení a jejich funkcemi. (min. 3 dny)
5. Následně student vytvoří ze zpracovaných materiálů prezentaci, kterou přednese
v rámci
výuky
(zájmového
kroužku)
pomocí
multimediálních
prostředků.
(2 – 4 hodiny)
6. Vypracování zprávy o monitoringu jakosti povrchových vod prováděný v rámci správy
vodních toků státním podnikem Povodí Odry u přehradní nádrže Šance. Vypracování
protokolu z provedeného terénního měření. Možné v případě hlubších znalostí
nadaného studenta v daném oboru. Vhodné individuální mezikonzultace. (Časová
náročnost dle zájmu a individuálních schopností nadaného studenta a jeho tutora.)
7.
Zpracování charakteristiky vodního díla Šance a jeho vlivu na krajinu. (Popis
antropogenní změny krajiny v okolí nádrže, charakteristika svážné lokality v zátopě
vodního díla a změnu průtokových poměrů v řece pod přehradou. Definování všech
změny životního prostředí vyvolané nároky na ochranu kvality vody v nádrži.) Možné
v případě hlubších znalostí nadaného studenta v daném oboru. Vhodné individuální
mezikonzultace. (Časová náročnost dle zájmu a individuálních schopností nadaného
studenta a jeho tutora.)
8. Možná účast studenta na středoškolské odborné činnosti, prezentace výsledků
v rámci této soutěže.
Výstup:
Referát a prezentace (na základě odborné exkurze), zpráva o monitoringu jakosti
povrchových vod, zpracování charakteristiky vodního díla Šance, možná účast a prezentace
výsledků v rámci soutěží typu SOČ. Student získá přehled o vývoji nových vědeckých
31
poznatků, prohloubí si teoretické znalosti v daném oboru a osvojí si dovedností pracovat
s ústním pramenem, literaturou. Dále si pod odborným vedením vyzkouší některé praktické
činnosti, které souvisí s problematikou ochrany životního prostředí.
DUVIGNEAVD, P. Ekologická syntéza. Praha: Academia, 1988.
JANČÍK, P. Nové informační technologie pro kontrolu a ochranu životního prostředí –
geografické informační systémy. Ostrava: VŠB-TUO, 1998.
HERČÍK, M: Životní prostředí (úvod do studia). Ostrava: Skripta VŠB-TUO, 1996.
HERČÍK, M. Ochrana životního prostředí a legislativa. Ostrava: VŠB-TUO, 2004.
HERČÍK, M., LAPČÍK, V., OBROUČKA, K. Ochrana životního prostředí (pro inženýrské
studium). Ostrava: Skripta VŠB-TUO, 1994.
SMOLÍK, D., KINCL, M., KRPEŇ,V. Úvod do studia ekotechniky. Ostrava: VŠB-TUO, 1992.
32
Metodický scénář práce s nadaným žákem/studentem: Politologie
(Roman Rakowski)
„Politika je především činnost společenská. Vždy je to dialog a ne monolog. Osamocení jedinci
typu Robinsona Crusoe mohou jednoduše hospodařit, vytvářet umělecká díla apod., nemohou se
však zapojovat do politiky. Politika začíná teprve ve chvíli, kdy se na scéně objeví Pátek. Různost
názorů, která je jádrem politiky, se však týká i povahy politologie a toho, jak by se měla
provozovat. Lidé mají různé názory nejen na to, co činí společenskou interakci „politickou",
ale i na to, jak by se měla analyzovat a vysvětlovat“. (Andrew Heywood)
Politologie je vědecká disciplína zabývající se politickými jevy. Jak napovídá řecký původ
slova Polis (město, obec, občina) v přeneseném významu odkazuje k něčemu veřejnému.
Politika se pak vymezuje jako dialog při hledání kompromisu mezi dvěma nebo více jedinci,
jež se snaží prosadit své vlastní zájmy. Ovšem politologie coby vědecká disciplína je
komplexnější a pracuje v mnoha odlišných oblastech. Její působení spočívá v samotných
politických teoriích: politologie jako každá jiná legitimní vědecká disciplína potřebuje vlastní
předmět zkoumání, metodologii a terminologii. Politická teorie se těmito problémy zabývá
a zároveň analyzuje dějiny politického myšlení (rozbor politické a morální filosofie). Druhou
oblast politologie představuje studium politických institucí a systému zahrnující zkoumání
ústav, různých forem vlády, veřejné správy, ekonomické a sociální funkce vlády
a komparace těchto konkrétních složek. Třetí oblast politologie tvoří studium politických
stran, zájmových skupin a veřejného mínění. Zde jsou zkoumáni političtí aktéři, tj. všichni
jedinci, kteří se na politických jevech neoddělitelně podílejí (politické strany, sociální hnutí,
zájmové skupiny). Náleží sem také rozbor politické participace a volebního chování
ve vztahu k médiím. Poslední oblast výzkumu se zaměřuje na mezinárodní vztahy, analyzuje
mezinárodní organizace (EU, NATO či OSN), mezinárodní politiky i mezinárodního práva.
Student by měl být schopen samostudia, které je v současnosti nanejvýš potřebné. Podle
některých teoretiků (Keller, Bělohradský, Liessmann) žijeme v informační době, v níž jsme
konfrontováni s nepřeberným množstvím informací a je (i bude) stále složitější rozeznat
relevantní od irelevantních informací. Pokusit se adekvátně poznat „dobrou“ informaci
předpokládá
schopnost
samostatně
usuzovat.
33
A
úsudek
lze
nejlépe
vypěstovat
samostudiem v interakci s odborným vedením v podobě jakýchsi „berliček“, protože není
možné studenta nijak naučit, jak správě vybírat ze stále rostoucích dat. Student by měl mít
také základní znalosti o elementárních termínech, se kterými politologie pracuje. Jedná se
o pojmy běžně užívané v médiích a denním tisku (ideologie, liberalismus, konzervatismus,
socialismus, komunismus, demokracie, participace, kapitalismus, levice/pravice). Důležitým
předpokladem je zájem o samostudium jako i samostatnou teoretickou práci.
Cíl:
Cílem předloženého metodického scénáře je pomoci studentovi, aby si osvojil práci
s odbornou terminologií, jež tvoří základ každé vědecké teorie. Pokud se jedinec naučí
pojmenovávat politické fenomény adekvátními pojmy, může jednodušeji skládat osvojená
fakta do širších souvislostí a rozumět fenoménům, které spolu na první pohled nijak
nesouvisejí. U studenta se pokoušíme vypěstovat tzv. „vědění“, což znamená, že student
vybraná fakta podrobí kauzální analýze podle příčin a následků (proč, jak, s jakým cílem
daný fakt existuje). Připomenul bych důležitost této teoretické práce jedním citátem z knihy
Teorie nevzdělanosti od rakouského politického filosofa Konrada Paula Liessmanna:
„Věděním se jednotlivosti a pojmy (nabytá fakta, pozn. autora) stávají teprve tehdy, když jsou
vzájemně propojené podle logických a konzistentních kriterií natolik, že jsou ve smysluplném
a přezkoumatelném vztahu“. (s. 25) Jak nám citát napovídá, obecným cílem je pomoci
teoreticky pracovat s vybranými pojmy a položit tak základy pro kritické myšlení, které
zkoumá politické fenomény kauzálně. Tato teoretická práce může být studentovi užitečná
při další práci s texty, analýzou a argumenty na dlouhé cestě studentského poznávání.
K realizaci by měl být student vybaven úvodem do politologie, slovníkem cizích slov,
slovníkem politických pojmů a nezbytně počítačem, na kterém bude moci provádět
potřebnou práci: hledání informací, evidence poznámek, tvorba odborných textů.
Didaktická forma:
Základní didaktickou metodu představuje individuální přístup pedagoga ke každému žákovi.
Důvod volby individuální formy přístupu k jednotlivci má své opodstatnění v charakteru
politologie samotné. Jak jsem již uvedl výše, aby mohla být politologie legitimní vědeckou
disciplínou, musí mít zvolený (jedno z mnoha kritérií vědecké práce) předmět výzkumu.
V případě politologie je předmětem zkoumání samo politické jednání, tj. politika par
exellence. Ovšem problém nastává v situaci, kdy se pokoušíme definovat, co sama politika
konkrétně znamená. V samotné politologii (jako v ostatních vědách) panuje určitý
pluralismus, který předmět politologie halí pod závoj možných významů. Příkladem mohou
34
být všední diskuzní pořady, v nichž se mezi sebou „utkávají“ pozvaní politici. Nejen,
že taková diskuze často pozbývá řád v ohledu mnohačetné interpretace diskutovaných
pojmů, ale stává se spíše prostředkem k prosazování konkrétních významů obecně
užívaných pojmů. V důsledku toho např. notoricky známý pojem „demokracie“ může mít
mnoho podob: vláda lidu, svoboda slova, možnost volby, apod. Už jen to, že se komunistický
režim stejně jako současný (neo)liberalismus domníval, že společnost je organizována
demokraticky, dokazuje mnohost problémů v našich dějinách plynoucích právě z definic (Co
tedy demokracie skutečně znamená?). Jak adekvátně užít pojmy v kontextu? Výše popsaný
problém mnohoznačnosti významu ilustruje důvod, proč se ke každému nadanému žákovi
stavět individuálně: každý jedinec si pojmy osvojuje různě a je třeba s ním diskutovat jiné
alternativy výkladu.
Zvolená metoda se zakládá na konfrontaci studenta s odlišnými názory, alternativami
a definicemi, které umožňují různě definovat notoricky známé pojmy.
Průběh:
1. Student nastuduje v rámci samostudia tři kapitoly (2. Liberalismus, 3. Konzervatismus,
4. Socialismus) knihy Politické ideologie od Andrew Heywooda.
2. K prověření porozumění textu student vypracuje text, kde rozvede rozdíly mezi různým
pochopením stejných pojmů v jiných kontextech politické ideologie, tedy v každé z výše
uvedených kapitol (jinak se na pojem „svoboda“ bude nahlížet z pozice liberalismu a jinak
bude stejný pojem brán z pozice socialismu), a vypracuje podklad založený na komparační
analýze.
3. Na jeho základě bude schopen referovat o svých výsledcích na semináři před ostatními
spolužáky.
4. Pokud student porozumí dané problematice a dokáže identifikovat základní podobnosti
a rozdíly u stejného pojmu (např. pojmy jako svoboda, rovnost, demokracie) užívaného
odlišnou ideologií, měl by být schopen artikulovat k dané problematice sumu otázek, s nimiž
rozpoutá diskuzi se spolužáky. Student si osvojí práci s textem, pojmy i argumenty.
Při diskuzi se svými kolegy může také využít vlastního postoje k dané problematice.
35
Výstup:
Student by se měl naučit pracovat s pojmy. Tato teoretická disciplína pro studenta
představuje osvojení si analýzy problematiky, tj. umět na problémy nahlížet analyticky. Každý
problém je nutné rozebrat na elementární části a ke každé z nich přiřadit pojem. Poté již
student chápe problematiku definování a je schopen kriticky nahlížet na všechny pojmy,
s nimiž ve své práci operuje. Ve výsledku bude mít uvedená činnost také přesah do samotné
praxe nadaného studenta (každodenní konfrontace s novými daty a informacemi), tedy vliv
na každodenní zkušenost.
DAVID, R. Politologie. Olomouc, 2003.
HEYWOOD, A. Politologie, Aleš Čermák, Plzeň, 2008.
HEYWOOD, A. Politické ideologie. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2005.
LIESSMANN, K. P. Teorie nevzdělanosti. Praha: Academia, 2008.
BĚLOHRADSKÝ, V. Společnost nevolnosti. Praha: SLON, 2009.
Kol. autorů: Kritika depolitizovaného rozumu, GRIMMUS, 2010.
36
Metodický scénář práce s nadaným žákem/studentem: Prezentační
a sebeprezentační dovednosti
(Martina Schneiderová)
„Trojího musí řečník dbát: co říká, kde to říká a jak to říká.“ (Marcus Tullius Cicero)
Charakteristika oblasti vzdělávání:
Prezentační dovednosti včetně sebeprezentace patří mezi tzv. měkké dovednosti (soft skills).
Sebeprezentace je stylizované (adaptivní) i spontánní (expresivní) objektivizování sebe
sama svými činy a výtvory, kulturou osobního projevu a vystupování, svým dílem a celým
životním stylem. Jedná se o schopnost „umět prodat“ sebe a svou vlastní práci, která souvisí
s empatií, důvěryhodností, sebevědomím a celkově s emoční inteligencí. Účelem
sebeprezentace je zanechat dobrý dojem a také představit sebe a své schopnosti reálně,
ale i přitažlivě a sebevědomě, a vzbudit tak zájem o svou osobu u ostatních lidí.
Nadaní studenti se s potřebou prezentovat setkávají často. Prezentují své studijní projekty,
výsledky svých výzkumů (například v rámci SOČ či později během studia na VŠ), dále
mohou prezentovat své referáty či seminární práce a na zkouškách prezentují své znalosti
tématu. S dobrými prezentačními dovednostmi budou studentovy návrhy vnímány
a akceptovány lépe. Schopnost sebeprezentace může (nejen) nadaným studentům
(absolventům) velmi pomoci také při vstupu na pracovní trh, tedy při přijímacích pohovorech
do zaměstnání.
Nejsou žádné specifické vstupní požadavky na studenta, výhodou jsou znalosti z oblasti
verbální i neverbální komunikace.
Cíl:
Naučit se prezentovat výsledky své práce i sebe sama.
Rozvoj komunikačních a prezentačních dovedností pomůže nadaným žákům usnadnit
a zkvalitnit spolupráci s druhými lidmi při předávání svých myšlenek a vizí, příp. také pomůže
37
při budoucím profesním uplatnění (nedostatečná schopnost sebeprezentace a špatné
komunikační dovednosti patří mezi jedny z nejčastějších příčin neúspěchu u absolventů VŠ),
je proto žádoucí rozvíjet tyto kompetence již u žáků středních škol.
Příprava: PC s MS Office (Word, Power Point, Windows Mediaplayer), Internet (You Tube),
psací pomůcky, tiskárna, papír, odborná literatura.
Realizace: audiovizuální technika – dataprojektor, promítací plátno, vhodná místnost
k promítání PC s MS Office pro prezentace v PowerPointu a filmy k tématům komunikace
a (sebe)prezentace (Desmond Morris: Zvíře jménem člověk; Ladislav Špaček: Etiketa Přijímací pohovor, ukázky z You Tube), psací potřeby.
Didaktická forma:
Přímá (prezenční) forma skupinové výuky
samostudium;
studium
metodou
- seminární výuka; individuální konzultace;
řešení
problémů;
demonstrace
dovedností
(sebeprezentace).
Vysvětlování, rozhovor, diskuze, instruktáž, inscenační metoda, didaktické hry, filmová
produkce.
Průběh:
Rámcový scénář a časové rozvržení (údaje jsou pouze orientační, mohou se lišit mj.
na základě individuálních možností, zájmů a potřeb studentů):
1. Studenti budou nejprve seznámeni se základy komunikace, výhodou je orientace
v této problematice. Na základě rozhovoru a zodpovídání problémových otázek
studenti společně s pedagogem vytvářejí komunikační schéma. Jsou seznámeni
s jednotlivými složkami a fázemi komunikace. Didaktická hra – kreslení na základě
38
popisu – demonstrace jednosměrné a dvojsměrné komunikace, zpětná vazba
(1 hod.).
2. Komunikační šumy (vysvětlení významu a rozbor typů komunikačních šumů) –
didaktická hra „Zpráva z černé kroniky“ – diskuse k tématu. Problematika naslouchání
– test „Dá se s Vámi dobře mluvit?, problematika aktivního naslouchání (hádanky)
(1 hod.).
3. Neverbální komunikace – film „Zvíře jménem člověk“, rozbor jednotlivých složek
neverbální komunikace (využití You Tube) (2 hod.).
4. Verbální komunikace – seznámení se základy efektivní komunikace, základní typy
otázek, výhody a nevýhody komunikace tváří v tvář, telefonické a písemné (práce ve
skupinách) (1 hod.).
5. Prezentační dovednosti – příprava prezentace, fáze prezentace (vysvětlení a diskuse
s využitím zkušeností studentů); instruktáž, jak připravit prezentaci – videoukázky
z You Tube, diskuse (2 hod. + možnost individuálních konzultací).
6. Sebeprezentace – instruktáž (osnova, zásady), filmová ukázka „Přijímací pohovor“;
metody překonávání trémy – nácvik, diskuse – (1 hod. + možnost individuálních
konzultací).
7. Prezentace studentů na zvolené téma s využitím multimediálních aj. pomůcek (každý
student cca 20 – 30 minut), zpětná vazba, diskuze.
Výstup:
Prezentace studentů na zvolené téma s využitím multimediálních aj. pomůcek, příp. také
sebeprezentace. Studenti načerpají zkušenosti s prezentací včetně zpětné vazby, kterou
získají od pedagoga a kterou si budou také vzájemně poskytovat formou moderované
diskuze.
HIERHOLD, Emil. Rétorika a prezentace. 1. vyd. Praha: Grada, 2005.
MORRIS, Desmond. Bodytalk- řeč těla. Praha: Ivo Železný, 2000.
MORRIS, Desmond. Nahá opice. Praha: Mladá Fronta, 1971.
NÖLLKE, Claudia. Umění prezentace: jak přesvědčivě, srozumitelně a působivě prezentovat.
1. vyd. Praha: Grada, 2004.
39
PETERS-KÜHLINGER, Gabriele. JOHN, Friedel. Komunikační a jiné "měkké" dovednosti:
využijte svůj potenciál, rozviňte své soft skills a staňte se úspěšnějšími. Praha: Grada, 2007.
SCHNEIDEROVÁ, Martina, SCHNEIDER, Marek. Metodika komunikačních dovedností na II.
st. ZŠ a SŠ z pohledu pedagogické praxe – náměty pro začínající učitele. Ostrava:
Ostravská univerzita v Ostravě, 2010.
ŠPAČKOVÁ, Alena. Moderní rétorika: jak mluvit k druhým lidem, aby nám naslouchali
a rozuměli. 1. vyd. Praha: Grada, 2003.
VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd.
Praha: Grada, 2008.
http://www.youtube.com/watch?v=cuE_vtmeRoo
http://www.youtube.com/watch?v=Sv5l-zYKb1o
dokumentární seriál Zvíře jménem člověk – 1. díl Řeč těla (BBC)
40
Metodický scénář práce s nadaným žákem/studentem: Sociologie
„Sociologie se zabývá vysvětlováním toho, co vypadá samozřejmé (například jak funguje
společnost), lidem, kteří si myslí, že to je jednoduché a kteří nechápou, jak je to
ve skutečnosti složité“. (Osborne Richard)
Sociologie je věda o společnosti, o společenských jevech, vztazích a procesech. Předmětem
sociologického zkoumání jsou všichni lidé, jejich prožívání, myšlení a chování. Sociologie je
vědou teoretickoempririckou a multiparadigmatickou. Margaret Thatcherová, bývalá britská
premiérka, kdysi prohlásila, že společnost jako taková neexistuje, existují jen muži, ženy
a rodiny. Přesto však můžeme najít takové sociální jevy, které lze vztáhnout na celou
společnost (např. nezaměstnanost, sociální deviace, stárnutí populace apod.) Základní vhled
do studia společnosti je potřebný proto, aby nadaní studenti byli schopni usuzovat
v sociálním kontextu, nepodléhali tak stereotypům a předsudkům a byli více rezistentní vůči
manipulaci.
Zájem o sociální realitu a dění kolem sebe, schopnost sociologické imaginace
(představivosti), elementární znalosti základních sociologických pojmů, ochota pracovat
samostatně, případně v týmu.
Cíl:
Posílit schopnost studenta reagovat v obecné rovině na okolní svět, reflektovat své místo
v něm. Nadaný student si osvojí teoretické poznatky (chápání souvislostí) i praktické
dovednosti (tvorba výzkumného projektu, prezentace), naučí se tak usuzovat v sociálním
kontextu i samostatně provádět výzkumnou činnost.
Papír, psací pomůcky, PC se základními programy MS Office (Word, PowerPoint, Excel),
program na vytváření mentálních map (např. Cmap, lze ale i v klasickém programu kreslení),
dataprojektor, promítací plátno.
41
Didaktická forma:
Přednáška s aktivizací, přednáška s diskuzí, projektová výuka, individuální konzultace,
skupinová konzultace (v případě týmové spolupráce na projektu).
Diskuze, tvorba mentální mapy, tvorba výzkumného projektu a následné šetření v terénu
(realizace výzkumu), písemná práce (esej, popř. referát), prezentace výsledků, hraní rolí,
modelové situace.
Průběh:
Příklad č. 1. = Jaká je dnešní společnost?
Předpokládáme, že studentův zájem o sociologii je primárně teoretický.
1. Vstupní individuální konzultace: uvedení studenta do problematiky, doporučení
studijní literatury, “slaďování” představ pedagoga a nadaného studenta o dalším
průběhu činnosti (2 hod.)
2. Student si následně vybere ze dvou textů: Keller, Jan – Nedomyšlená společnost,
Beck, Ulrich – Riziková společnost.
3. Studium literatury: student nastuduje zvolený text (pro podrobné nastudování
a pochopení textu je nutno počítat s minimálně 7-14 dny, časové rozvržení je potřeba
přizpůsobit časovým dispozicím a individuálním schopnostem daného studenta).
4. Průběžná individuální konzultace: diskuze nad obsahem knihy, doplňující otázky,
pro hlubší pochopení textu – zadána studentovi tvorba mentální mapy zobrazující
dle jeho názoru klíčové pojmy a vztahy mezi nimi (ukázka mentální mapy zobrazující
předmět sociologie viz příloha) (1 hod.).
5. Samostatná tvorba mentální mapy na základě prostudování textu. (cca 2 – 4 hod.,
možno i déle dle hloubky a intenzity zájmu studenta o problematiku a dle jeho
individuálních schopností a dovedností).
6. Prezentace hlavních myšlenek knihy prostřednictvím multimediálních pomůcek,
ukázka vytvořené mentální mapy, diskuze (1,5 hod.).
42
Příklad č. 2. = Tvorba a realizace výzkumného projektu
Předpokládáme, že se nadaný student zajímá o empirii.
1. Vstupní individuální konzultace: uvedení studenta do problematiky sociologického
výzkumu (kvantitativní,
kvalitativní metodologie, možné techniky), náležitosti
výzkumného projektu, doporučení studijní literatury, “slaďování” představ pedagoga
a nadaného studenta o dalším průběhu činnosti (min. 2 hod.)
2. Samostudium
doporučené
literatury
k problematice
sociologického
výzkumu
(min. 7 dní).
3. Výběr tématu a zaměření výzkumného projektu studentem, např. kvantitativní výzkum
formou dotazníkového šetření, téma: Prevence šikany v prostředí střední školy.
4. Samostudium doporučené literatury a pramenů ke zvolenému tématu, volba cílů:
zmapovat informační úroveň znalostí o problematice šikany u spolužáků a pedagogů
SŠ, zmapovat jejich zkušenosti s šikanou a způsobem řešení šikany, zjisti, jaké
způsoby osvěty a prevence by respondenti (pedagogové a studenti) uvítali.
(min. 7-14 dní intenzivního studia).
5. Samostatná práce studenta: tvorba teoretické části (teoretická východiska, finální
formulování výzkumného cíle a výzkumných otázek, formulace a operacionalizace
hypotéz) (min 7 dní).
6. Průběžná individuální konzultace: diskuze nad získanými poznatky v teoretické části,
možnosti při tvorbě části empirické (1 hod).
7. Samostatná práce studenta: tvorba hrubého náčrtu empirické části (popis
zkoumaného souboru – pedagogové a studenti SŠ, metodologická a organizační
stránka výzkumu – kdo, co a jak bude zajišťovat sběr dat, nástřel dotazníku). Nutné
individuální mezikonzultace z důvodu větší obtížnosti této etapy zvláště pak ve
vztahu k relevantnímu použití výzkumných metod a technik. (min 14 dnů intenzivní
práce).
8. Finalizace písemného zpracování projektu. Vypravování dotazníku. (7 dní)
9. Průběžná individuální konzultace: možnosti realizace projektu (zajištění tazatelské
sítě, sběru dat) (1 hod.).
10. Sběr dat od respondentů (časová náročnost dle velikosti výzkumného souboru
a časových dispozic studenta či dalších spolupracujících tazatelů).
43
11. Vyhodnocení získaných dat: kvantifikace výsledků šetření, grafické zpracování. Nutné
krátké mezikonzultace z důvodu větší obtížnosti této etapy (časová náročnost dle
velikosti objemu získaných dat a časových dispozic a individuálních schopností
studenta).
12. Samostatná práce studenta: tvorba závěrečné výzkumné zprávy, na základě studia
literatury a pramenů a získaných informací z výzkumného šetření vytvoření metodiky
prevence šikany (část informační – osvěta, část praktická – konkrétní návod, jakým
způsobem by bylo vhodné řešit preventivně šikanu na střední škole, modelové
situace (min 3 týdny až 1 měsíc intenzivní práce). V případě zájmu studenta je
vhodná další individuální konzultace.
13. Prezentace
výsledků
ve
výuce
společenskovědníhopředmětu
prostřednictvím
multimediálních pomůcek (1 hod.), diskuze.
14. Možné zapojení např. do středoškolské odborné činnosti, prezentace výsledků
v rámci této soutěže, popřípadě tvorba příspěvku do odborného periodika
(internetového či tištěného) či nabídnutí zpracovaného materiálu organizacím, které
se prevencí šikany zaobírají.
Vzhledem k časové a organizační náročnosti výzkumu je vhodná týmová spolupráce,
tj. rozdělení úkolů mezi více autorů či realizátorů projektu – minimálně při sběru
a vyhodnocení dat.
Výstup:
Závěrečná výzkumná zpráva, mentální mapa, prezentace v PowerPoint, případně článek
v odborném periodiku či zapojení do nejrůznějších soutěží typu SOČ apod. Materiál s návrhy
preventivních opatření lze nabídnout organizacím, které se problematice šikany věnují (může
jít také o nabídku konkrétním středním školám). Nadaný student získal přehled
o problematice sociologického výzkumu či sociologii jako takové (v případě příkladu č. 1.),
prohloubil si dosavadní znalosti, osvojil si některé metody vědecké práce (práce s odborným
textem, provedení výzkumného šetření apod.), v neposlední řadě také posílil své
komunikační a prezentační dovednosti.
44
Ukázka výstupu - mentální mapa: znázornění obsahu předmětu sociologie
45
BAUMAN, Zygmunt. Myslet sociologicky – netradiční uvedení do sociologie. Praha:
Sociologické nakladatelství, 2010.
BECK, U. Riziková společnost: na cestě k jiné moderně. Praha: SLON, 2011.
ČÁP, D. Šikana: mýty a realita. Praha: Wolters Kluwer, 2012.
HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základy, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008.
HENDL, J. Přehled statistických metod. Praha: Portál, 2009.
DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2002.
JANÍKOVÁ, M. Sociologie. Ostrava: VŠB-TU, 2013.
KELLER, J. Nedomyšlená společnost.
OSBORNE, R.: Sociologie, Praha: Portál, 2002. (sociologie v komiksu)
PETRUSEK, Miloslav. Základy sociologie. Praha: Akademie veřejné správy, 2009.
SMETÁČKOVÁ, I. Homofobie v žákovských kolektivech. Praha: Úřad vlády ČR, 2009.
SVĚTNICKÁ, M. Šikana. Sborník prací Ústavu pedagogických a psychologických věd.
Praha, 2009.
TOFFLER, Alvin. Šok z budoucnosti. Praha: Práce, 1992.
46
Metodický scénář práce s nadaným žákem/studentem: Týmová práce
„Sami toho zvládneme tak málo, ale když se spojíme, zvládneme cokoli.“ (Helen Keller)
„Nikdo z nás není tak chytrý jako my všichni dohromady.“ (Japonské přísloví)
Charakteristika oblasti vzdělávání:
V případě sehrané a zralé skupiny či týmu dochází k tomu, že výkon skupiny převyšuje sumu
možností výkonu jednotlivých členů, vzniká nová kvalita. Hovoříme o tzv. synergickém
efektu. Synergie může vyplývat z inspirativního vzájemného působení členů mezi sebou,
z mnohosti přístupů k řešení problémů, z většího pracovního úsilí pramenícího z pocitu
zodpovědnosti i za práci a výsledky svých kolegů apod. Pro efektivní týmy jsou
charakteristické takové atributy, jako jsou: naslouchání, obecný konsensus při rozhodování,
jasně stanovené cíle a souhlas s nimi, dobrá komunikace, vzájemná důvěra, hledání
konstruktivních řešení konfliktů, odpovídající dovednosti, interní a externí podpora, vhodný
styl vedení apod.
Schopnost týmové spolupráce patří mezi základní měkké dovednosti (tzv. soft skills) a je
stále více požadována a oceňována jak v rámci výuky např. při tvorbě projektů, tak později
v profesním životě při týmovém plnění pracovních úkolů či řešení problémů.
Student nemusí mít žádné specifické znalosti, zcela zásadní je ale míra jeho ochoty pracovat
týmově. Některým nadaným žákům vyhovuje spíše individuální plnění jednotlivých úkolů,
rozvojové aktivity týkající se práce v týmu by proto měly být založeny na dobrovolné účasti
nadaných na těchto činnostech. V případě nutnosti týmové spolupráce (např. při práci
projektech) pedagog by měl nadanému žákovi patřičně vysvětlit důležitost a výhody plnění
úkolu formou práce v týmu.
Cíl:
Rozvinout, popř. posílit schopnost týmové spolupráce u nadaných studentů, zlepšit vztahy
v týmu, posílit týmovou spolupráci. Ukázat, že práce v týmu může být zajímavá a kreativní.
47
Psací a kreslící pomůcky, přístup k internetu a odborné literatuře, PC a tiskárna (pro tvorbu
a vytištění doplňujících materiálů, článků k diskuzi, hádanek, kvízů a testů).
Didaktická forma:
Projektová výuka, přednáška s diskuzí, přednáška s aktivizací, samostudium, skupinová
konzultace, demonstrace dovedností.
Diskuze, brainstorming, brainwriting, týmové řešení hádanek a kvízů, hraní rolí, prezentace
výsledků.
Průběh:
1. Rozdělení jednotlivých studentů do týmů (po 5, max. 6 lidech).
2. Zahřívací hra, řešení drobného úkolu: např. a) Piktogramy - jednotlivé týmy obdrží
materiál s piktogramy, jejich úkolem je v daných piktogramech v co nejkratším čase
poznat česká přísloví (ukázka piktogramů viz Příloha č. 1.); b) hra Pravda nebo lež? –
studenti dostanou krátký čas na přípravu, připraví si 3 údaje o sobě (1 pravdivý,
2 nepravdivé) – následně student, který je na řadě, řekne vždy své jméno a pak
údaje, které si připravil (jméno – 1 údaj – jméno – 2 údaj…) – ostatní hádají, který
údaj byl pravdivý (jeden po druhém vyjádří svůj názor) – pak se teprve dozví správný
výsledek. Tato hra je vhodná na seznámení třeba s novými členy týmy, plní ovšem
i zábavní a energetizující funkci. Obdobou je také hra Které jsem zvíře, každý z týmu
(skupiny) má ve 30 vteřinách sdělit ostatním, jakému zvířeti se nejvíce podobá a proč.
Jedná se o efektivní a zábavný způsob, jak se o ostatních něco dozvědět, popř.
seznámit se s novými členy týmu a uvolnit počáteční atmosféru apod.; c) hra
Jazykolamy – jednotlivé týmy mají 3 minuty na to, aby sestavili co nejlepší
a nejoriginálnější jazykolam. Ostatní týmy pak tento jazykolam musejí říct třikrát co
nejrychleji za sebou. Vyhrává skupina, která vymyslela nejlepší jazykolam. (Další
týmové hry viz doporučená literatura.) (Časová náročnost dle počtu týmů a počtu
studentů, neměla by ale přesáhnout 10 minut.)
48
3. Variace na metodu diskusního zájmového kroužku: pedagog zadá problém, který
nemá jednoznačné řešení (např. legalizace marihuany, uzákonění možnosti adopce
homosexuálními páry, povolení eutanázie apod.). Jednotlivé týmy si vylosují, jaké
stanovisko budou v rámci této problematiky zastávat.
4. Samostatná práce týmu: písemně zpracovaná příprava (fakta, která budou
podkladem pro diskuzi – domácí příprava mimo výuku, možná i příprava ve výuce
formou brainstormingu či brainwritingu – příprava ve výuce je ale omezenější
z důvodu menšího přístupu k informacím a méně faktická).
5. Rozdělení týmů na navrhovatele a oponenty, výběr mluvčích, kteří budou zastupovat
svůj tým a přednesou dané argumenty. (5 min.).
6. Konfrontace
s cílem přesvědčit druhou stranu o svém názoru, popř. dohodnout
se na podmínkách pro obě strany přijatelného kompromisu. Předložení názorů musí
být věcné, mluvčí se navzájem nesmí shazovat či urážet. (min. 20 - 30 minut, může
trvat déle dle časových možností)
7. Diskuze v plénu ohledně argumentů pro i proti, závěrečné shrnutí problematiky
pedagogem. (15 – 20 min. dle časových možností)
Vhodným doplňkem podpory týmové spolupráce je zaměření na identifikaci týmových rolí
(např. prostřednictvím Belbinova testu týmových rolí), popř. rozvoj týmové práce v rámci
společné tvorby či realizace projektu apod. Podrobněji o možných týmových aktivizačních
metodách viz doporučená literatura. Různé formy skupinové práce jsou velice vhodné,
jelikož často individualisticky zaměření nadaní žáci si tak mohou osvojit schopnost
spolupracovat, formulovat a sdílet názory.
Výstup:
Studenti načerpají zkušenosti s týmovou prací, diskuzí, prezentací svých názorů i věcnou
argumentací, což jim pomůže jak ve studiu (spolupráce s ostatními, prezentace svých
nápadů, věcné sebeprosazování se), tak později v profesním životě.
ADAIR, J. E. Vytváření efektivních týmů. Praha: Management Press,
BĚLOHLÁVEK, F. Jak vést svůj tým. Praha: Grada, 2008.
CLEGG, B., BIRCH, P. Teamwork. Výběr osvědčených technik a postupů. Brno: CP Books,
2005.
49
EVANGELU, J.E. 133 her pro motivaci a rozvoj týmu. Praha: Grada, 2011.
FORSYTH, P. Jak motivovat svůj tým. Praha: Grada, 2009.
LACINA, L., KOTRBA, T. Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. Brno: Společnost
pro odbornou literaturu, 2007.
PLAMÍNEK, J. Týmová práce a hodnocení lidí. Praha: Grada,
50
Slovo závěrem (a obrazem)
Věříme, že jste přečtením tohoto metodického materiálu načerpali inspiraci ohledně možných
postupů práce v rámci podpory nadaných žáků. V případě vzdělávání a rozvoje nadaných
žáků je třeba vždy akcentovat dobrovolnost v zapojení těchto žáků do vzdělávacích aktivit,
kreativitu, svobodu a samostatnost. Nic tak neničí motivaci nadaných se dále rozvíjet jako
direktivní přístup, mechanické memorování a rutina. Stejně jako v úvodu je třeba i v závěru
zdůraznit, že každý nadaný žák je jedinečnou a svébytnou osobností, proto nelze dát
univerzální návod, jakým způsobem pracovat s nadanými, a je nutné ke každému
nadanému přistupovat individuálně.
Kolektiv autorů
51
Příloha č. 1 - Piktogramy
52
Editor: Markéta Janíková
Katedra společenských věd, VŠB-TU Ostrava
Metodické scénáře pro práci s nadanými žáky SŠ
Mgr. Jindra Biolková, CSc., Mgr. Markéta Janíková, PhDr. Martin Jemelka, Ph.D.,
Mgr. Roman Rakowski, Mgr. Martina Schneiderová, Ph.D., Mgr. Mariana Stonišová,
Ing. Jiří Žebrák
Ostrava 2012/2013
53 stran
Publikace vznikla v rámci projektu OP VK reg.č. CZ.1.07./1.2.00/08.0126 „Rozvoj
poradenských služeb pro mimořádně nadané žáky SŠ se speciálními vzdělávacími
potřebami“
53

Role pedagoga při péči o nadané žáky - specifikováno pro

Transkript

Podobné dokumenty

matematika a řešení úloh

Happening: Mezi záměrem a hrou

3/2007 - Psalterium - zpravodaj duchovní hudby

KEEP CALM SURVIVE CAMP

1. 4 hraný film, nebo dokument?

Institucionální spolupráce

H3 | Týmová spolupráce

Výsledková listina I.KATEGORIE

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy Výroční - Esma

Manuál pro lektory