Sestava 1 - Kramerius 5
Transkript
PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 249 PRA KTICKÝ L ÉKAŘ JOURNAL OF MEDICAL PRACTICE P R A K T I C K Ý L É K A Ř 2 0 12 , 9 2 , č . 5 VEDOUCÍ REDAKTOR MUDr. K. Filip, CSc., MBA. Thomayerova nemocnice, Praha REDAKâNÍ RADA Prof. MUDr. Julius ·piãák, CSc. Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha Prof. MUDr. Vladimír Bencko, DrSc. Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK, Praha PORADNÍ SBOR Prof. MUDr. Jan Betka, DrSc. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK, Praha Prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc. Onkologické oddûlení, Thomayerova nemocnice, Praha Doc. MUDr. Otakar Brázda, CSc. Stomatologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Prof. MUDr. Franti‰ek Anto‰, CSc. Chirurgická klinika, Nemocnice Na Bulovce, Praha MUDr. Jan Calta Multiscan, Praha Prof. MUDr. Karel Benda, DrSc. Radiologická klinika FN, Brno MUDr. Zdenka Fenclová, CSc. Klinika nemocí z povolání 1. LF UK, Praha Doc. MUDr. Svatopluk B˘ma, CSc. LF UK, Hradec Králové Doc. MUDr. Peter Gavorník, Ph.D., mim. prof. II. interná klinika LF UK – FNsP, Bratislava Prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc. Ortopedická klinika, Nemocnice Na Bulovce, Praha Doc. MUDr. Vojtûch Hainer, CSc. Endokrinologick˘ ústav, Praha Doc. MUDr. Jaroslav Feyereisl, CSc. Ústav pro péãi o matku a dítû, Praha MUDr. Petr Herle Praktick˘ lékafi Prof. MUDr. TomበHanu‰, DrSc. Urologická klinika 1. LF UK, Praha MUDr. Ivan Herold, CSc. Klaudiánova nemocnice, Mladá Boleslav Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. Psychiatrické centrum 3. LF UK, Praha Doc. MUDr. Bohumír KfiíÏ, CSc. Státní zdravotní ústav, Praha Doc. MUDr. Bohdana Kalvodová, CSc. Oãní klinika 1. LF UK, Praha Prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc. 0ãní klinika 3. LF UK, Praha Doc. MUDr. Otakar Keller, CSc. Neurologická klinika, Thomayerova nemocnice, Praha MUDr. Ludûk Raida Hemato-onkologická klinika FN, Olomouc Doc. MUDr. Jan Mal˘, CSc. IKEM, Praha Prof. MUDr. Vladimír Resl, DrSc. KoÏní klinika FN, PlzeÀ Doc. MUDr. Pavel MaÀák, CSc. Traumacentrum FN, Olomouc Doc. MUDr. TomበSechser, CSc. Centrum diabetologie IKEM, Praha doc. MUDr. Petr NeuÏil, CSc. Kardiologické oddûlení Nemocnice na Homolce, Praha MUDr. Hana Skalická, CSc. Kardiologická ambulance, Praha Prof. MUDr. Lubo‰ Sobotka, CSc. Klinika gerontologická a metabolická FN, Hradec Králové Doc. MUDr. Marie StaÀková, CSc. AIDS Centrum, Nemocnice Na Bulovce, Praha Prof. MUDr. Jifií Vorlíãek, CSc. Interní hematoonkologická klinika FN, Brno PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 250 P R A K T I C K Ý L É K A Ř 2 0 12 , 9 2 , č . 5 OBSAH EDITORIAL F. Koukolík: Základy kognitivní, afektivní a sociální neurovûdy - XVIII. Interocepce a emoãní pozadí – 251 P¤EHLEDY Sovová E., Sovová M., Sova M., Pastucha D.: SniÏuje konzumace ãokolády kardiovaskulární riziko? – 257 Z RÒZN¯CH OBORÒ BuÏga M., Holéczy P., Zavadilová V., Jirák Z., ·majstrla V., Végh R., ·vagera Z.: Vliv restrikãní chirurgické léãby morbidnû obézních pacientek na sloÏení tûla: pilotní studie – 260 LiÏiãárová D., Hirnerová E., Krahulec B., Ga‰par L’., Kuãera M., Barto‰ová Z.: Obezita – protektívny faktor u dialyzovan˘ch pacientov? – 264 âeledová L., âevela R., DoleÏal T., Klime‰ J.: Health Technology Assessment (HTA) v principech a zásadách posuzování stupnû závislosti – 267 Ne‰por K.: Prevence problémÛ pÛsoben˘ch alkoholem v pracovním prostfiedí je naléhav˘ problém – 270 Plchová L., Pfiíhodová I., ·onka K.: Porucha chování v REM spánku – opomíjená diagnóza – 272 Doskoãil O., S˘korová M.: Lékafii a pacienti na kraji mûsta a v rÛÏové zahradû – 276 Vondrák J., Vojtí‰ek P.:V˘znamná aortální stenóza v bûÏné klinické praxi – 280 Malinãiková J., Talafa V., Pudich J., Tichár R.: MoÏnosti vyuÏití canisterapie v prevenci i terapii – 284 PRÁVO A MEDICÍNA Matûjek J.: Dfiíve vyslovená pfiání pacienta – komentáfi k zákonné úpravû – 286 KAZUISTIKA Letková K., Uhrinová A., âaprnda M., Ga‰par L’.: Eozinofilná pneumónia a systémová vaskulitída – 290 Brnka R., Jurkoviãová I., KoreÀ M., ·teÀová E.: Atypick˘ priebeh bronchopneumónie s extrapulmonálnymi komplikáciami spôsobenej infekciou Mycoplasma pneumoniae – 294 HISTORIE/FEJETON Jerie P.: Profesor Jan Brod doma a v Exilu - Ke stému v˘roãí narození ãeského vûdce – 297 KበS.: ·vejcar Josef- nestor a legenda ãeského dûtského lékafiství AKTUALITY/ZPRÁVY/RECENZE Kala M.: Desáté v˘roãí Hospice na Svatém Kopeãku CONTENTS Koukolik F.: Basics of social cognitive and affective neuroscience. XVIII. Interoception and emotional background - 251 Sovova E., Sovova M., Sova M., Pastucha D.: Does chocolate eating decrease risk of cardiovascular diseases? - 257 BuÏga M., Holeczy P., Zavadilova V., Jirak Z., ·majstrla V., Vegh R., ·vagera Z.: Influence of restrictive sur- gical treatment on body composition in morbidly obese patients: a pilot study - 260 LiÏiãarova D., Hirnerova E., Krahulec B., Ga‰par L, Kuaãera M., Barto‰ova Z.: Obesity - a protective factor in dialysis patients? - 264 âeledova L., âevela R., DoleÏal, T., Klime‰, J.: Health Technology Assessment (HTA) in principles and regulations employed in the assessment of the degree of dependence - 267 Ne‰por, K.: Preventing workplace alcohol-related problems is an urgent concern - 270 Plchova L., Pfiihodova I., ·onka K.: REM behavior disorder – a neglected diagnosis - 272 Doskoãil O., S˘korova M.: Doctors and patients „in the suburbs” and „in the rose garden” - 276 Vondrak J., Vojti‰ek P.: Significant aortic stenosis in routine clinical practice - 280 Malinãiková J., Talafa V., Pudich J., Tichár R.: Possibilitie of use of canistherapy in prevention – 284 Matûjek J.: Previousy expressed wishes comments on legislation – 286 Letkova K., Uhrinova A., âaprnda M., Ga‰par L': Eosinophilic pneumonia and systemic vasculitis - 290 Brnka, R., Jurkoviãova, I., ·tûÀová, E.: Atypical course of pneumonia with extrapulmonary complications due to Mycoplasma pneumoniae infection - 294 http://www.cls.cz Foto na obálce: mot˘l Snímek: Dana Brzobohatá © âeská lékafiská spoleãnost Jana Evangelisty Purkynû, Praha 2012 PRAKTICK¯ LÉKA¤ Vydává: âeská lékafiská spoleãnost Jana Evangelisty Purkynû, Sokolská 31, 120 26 Praha 2. Vedoucí redaktor: MUDr.Karel Filip, CSc., MBA. Odpovûdn˘ redaktor: Marcela Horáková, e-mail: [email protected] Tiskne:Tiskárna Prager – LD s.r.o., KovákÛ 9, 150 00 Praha 5. Roz‰ifiuje v âR: Nakladatelství Olympia, a.s., Praha, do zahraniãí (kromû SR): Myris Trade s.r.o., V ·tíhlách 1311/3, P.O.Box 2, 142 01 Praha 4, [email protected], 234 035 205, v SR Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, P.O.Box 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3, tel.: 004212444 588 16, 00421 244 458 821, fax: 00421 244 458 819, e-mail: [email protected] Vychází: 12krát roãnû. Pfiedplatné: na rok pro âR je 936,00 Kã, SR 51,60 €, jednotlivé ãíslo 78,00 Kã, SR 4,30 €, Informace o pfiedplatném podává a objednávky ãesk˘ch pfiedplatitelÛ pfiijímá: Nakladatelské a tiskové stfiedisko âLS JEP, Sokolská 31, 120 26 Praha 2, tel.: 296 181 805 – J. Spalová, e-mail: [email protected]. Informace o podmínkách inzerce poskytuje a objednávky pfiijímá: Inzertní oddûlení âLS JEP, tel.: 224 266 253, tel./fax: 224 266 265, e-mail: [email protected]. Registraãní znaãka MK âR E737. Rukopisy zasílejte na adresu: Praktick˘ lékafi, Sokolská 31, 120 26 Praha 2, Rukopis byl pfiedán do v˘roby 24. 5. 2012. Zaslané pfiíspûvky se nevracejí. Vydavatel získává oti‰tûním pfiíspûvku v˘luãné nakladatelské právo k jeho uÏití. Vydavatel a redakãní rada upozorÀují, Ïe za obsah a jazykové zpracování inzerátÛ a reklam odpovídá v˘hradnû inzerent. Îádná ãást tohoto ãasopisu nesmí b˘t kopírována za úãelem dal‰ího roz‰ifiování v jakékoliv formû ãi jak˘mkoliv zpÛsobem, aÈ jiÏ mechanick˘m nebo elektronick˘m, vãetnû pofiizování fotokopií, nahrávek, informaãních databází na mechanick˘ch nosiãích, bez písemného souhlasu vlastníka autorsk˘ch práv a vydavatelského oprávnûní. 250 11.6.2012 10:58 Stránka 251 EDITORIAL PL_5.2012:Sestava 1 Základy kognitivní, afektivní a sociální neurovûdy XVIII. Interocepce a emoãní pozadí KOUKOLÍK, F. Oddûlení patologie a molekulární medicíny Národní referenãní laboratofi prionov˘ch chorob Thomayerova nemocnice, Praha Primáfi: MUDr. Franti‰ek Koukolík, DrSc. SOUHRN Damasio pfiedpokládá, Ïe emoce jsou ãástí mnohovrstevného, hierarchického, evoluãnû daného neuronálního mechanismu, jehoÏ smysl je uchování homeostázy organismu. Souãástí tohoto mechanismu a tzv. emoãního pozadí je Craigova interocepce, systém rozli‰ující fysiologick˘ stav organismu. Aktivitu homeostatick˘ch aferent, která reflektuje fysiologick˘ stav tkání a orgánÛ, reprezentují primáti v zadní insulární kÛfie. U lidí se prokazuje metareprezentace primární interoceptivní aktivity v pfiední insulární kÛfie a dal‰ích ãástech mozku. Interoceptivní „vûdomí“ ovlivÀuje ekonomickou racionalitu a zvy‰uje aktivitu insulární kÛry v prÛbûhu empatického procesu. Klíãová slova: emoãní pozadí, interocepce, interoceptivní systém, insula SUMMARY Koukolík, F.: Basics of social cognitive and affective neuroscience. XVIII. Interoception and emotional background Damasio proposes that emotions are part of multi-tiered, hierarchical and evolutionary set neural mechanisms aimed at maintaining organism homeostasis. Part of this mechanism and so-called emotional background is Craig’s interoception, the sense of the physiological condition of the body. Primates have a distinct cortical image of homeostatic afferent activity in the posterior insula. In humans there exists metarepresentation of the primary interoceptive activity in the anterior insula and other parts of the brain. Interoceptive awareness drives increased rational decision-making and enhances neural activity during empathy. Key words: emotional background, interoception, interoceptive system, insula Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 251–256 Úvod ravdûpodobnû díky antické, racionalistické a osvícenské my‰lenkové tradici se lidé, alespoÀ v západním kulturním okruhu, povaÏují za racionální bytosti. Tato a následující stati zab˘vající se souãasn˘m poznáním stavby a ãinnosti „emoãního mozku“ se pokusí doloÏit, Ïe jsme v podstatnû vût‰í mífie bytosti vysoce citové a myslící spí‰e magicky, a popsat dÛvody. Definice a rozli‰ování emocí a pocitÛ jsou pojmová dÏungle (box 1). Pojem emoce se ãasto uÏívá i pro pojem pocity. Problematické je vymezení pojmu afekt. Zajímav˘ v˘zkumn˘ smûr studia emocí se zraãí v souboru prací uvefiejÀovan˘ch Antoniem Damasiem a jeho spolupracovníky z Iowské univerzity pfiibliÏnû od 90. let minulého století. Klasifikace emocí a pocitÛ uvefiejÀovaná touto ‰kolou je samozfiejmû pfiedmûtem odborné debaty, je v‰ak v˘hodná didakticky. Damasio do jisté míry emoce od pocitÛ oddûluje P s tím, Ïe emoce pocitÛm pfiedcházejí (10–14). Damasiova pracovní definice emocí fiíká: „emoce, napfiíklad ‰tûstí, smutek, znepokojení ãi p˘cha, uspofiádan˘ soubor chemick˘ch a neuronálních odpovûdí mozku na emoãnû kompetentní podnût – napfiíklad na objekt nebo situaci. Zpracování podnûtu mÛÏe, ale nemusí b˘t vûdomé, neboÈ emoãní odpovûdi jsou automatické. Emoãní odpovûdi jsou ty druhy odpovûdí mozku, které evoluce pfiipravila jako odpovûdi na nûkteré typy objektÛ a událostí spoleãnû s jist˘m rejstfiíkem akcí. Mozek nakonec asociuje dal‰í objekty a události, které jsou souãástí individuální zku‰enosti, s onûmi objekty a událostmi, které jsou pfiíãinou emocí z vrozen˘ch dÛvodÛ. Tím vzniká dal‰í mnoÏina emoãnû kompetentních podnûtÛ.“ Damasiova pracovní definice pocitÛ: „Pocity jsou mentální reprezentace fyziologick˘ch zmûn charakterizujících emoce. Na rozdíl od emocí, které jsou vûdecky zjevné, jsou pocity skuteãnû jevem soukrom˘m, byÈ nikoli subjektivnûj‰ím neÏ jsou jakékoli jiné aspekty vûdomí, jejichÏ pfiíkladem je mé plánování této vûty nebo mentální fie‰ení aritmetického problému. Pocity jsou vûdecky analyzovatelné stejnû jako jakékoli jiné kognitivní jevy za pfiedpokladu uÏití pfiimûfiené metody. A nadto: protoÏe jsou pocity pfiím˘m dÛsledkem emocí, vysvûtlení neurobiologie emocí otevírá cestu k vysvûtlení neurobiologie pocitÛ. JestliÏe emoce zaruãují okamÏitou odpovûì na jisté v˘zvy a pfiíleÏitosti, jimÏ organismus ãelí, pocit tûchto emocí organismu oznamuje vûdom˘ poplach. Pocity zesilují vliv dané situace, zvy‰ují míru uãení, zvy‰ují pravdûpodobnost, Ïe bude moÏné podobnou situaci pfiedvídat“. Stať Damasio vytvofiil hierarchick˘ model emocí a pocitÛ: „vlastní emoce“ (emotions-proper, mezi nûÏ fiadí emoãní pozadí, dále primární neboli základní a sociální emoce) povaÏuje Damasio za vysokou úroveÀ automatické homeostázy. 251 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 252 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 EDITORIAL Jednotlivé úrovnû automatické homeostázy jsou: 1. základní úroveÀ, která odpovídá metabolické regulaci, základním reflexÛm, imunitní odpovûdi; 2. na druhé úrovni jsou chování spjatá s bolestí a slastí. Damasio upozorÀuje, Ïe zku‰enost bolesti nebo slasti není pfiíãinou chování, která bolesti nebo slasti odpovídají, a není pro tyto druhy chování nutná. Druhy chování, které lze oznaãit v tomto pojetí jako emoãní, lze stopovat u v˘vojovû niωích ÏivoãichÛ, napfiíklad u octomilek, aniÏ bychom pfiedpokládali, Ïe mají pocity; 3. na tfietí úrovni jsou instinktivní potfieby (drives) a motivace, hlavními pfiíklady jsou hlad, ÏízeÀ, zvûdavost a zkoumání, hra a sexuální chování; 4. na ãtvrté úrovni se objevují vlastní emoce. Kromû takzvaného emoãního pozadí se mezi nû fiadí základní (primary, basic) emoce. Souãástí této skupiny je ‰iroká, rozliãn˘m zpÛsobem tfiídûná mnoÏina sociálních emocí; 5. nejvy‰‰í úrovní jsou pocity (feelings) povaÏované za mentální vyjádfiení v‰ech „niωích“ úrovní homeostatické regulace – emoce vstupují do vûdomí a sebeuvûdomování v podobû pocitÛ (14). Tato staÈ se vûnuje klíãové sloÏce emoãního pozadí, interocepci. Její chápání se v posledních letech zásadnû zmûnilo. Emoãní pozadí (background emotions) lze chápat jako „kombinaci jednodu‰‰ích regulaãních reakcí, napfiíklad základních homeostatick˘ch procesÛ, tfieba metabolick˘ch adaptací, ale i chování spjat˘ch s bolestí a slastí, stejnû jako v˘sledkÛ vyhodnocování promûn zevního prostfiedí zvládan˘ch jin˘mi emocemi, potfiebami, pfiípadnû i intelektuální rozvahou. Promûny emoãního pozadí lze povaÏovat za obtíÏnû pfiedvídatelné, vlivy, které jsou jejich pfiíãinou i promûny samotné, jsou ãasto protikladné“ (14). Na své emoãní pozadí se táÏeme, jakmile se sami sebe zeptáme „jak se cítím?“ a vypovídáme o nûm „cítím se dobfie, cítím se ‰patnû“. Nûmeãtí fyziologové z první poloviny 19. století chápali informace, které vnímáme ze sv˘ch tûl a oznaãujeme napfiíklad pojmy teplota, bolest, svûdûní, lechtání, svalové napûtí nebo ochablost, hlad, ÏízeÀ, za Gemeingefühl, „spoleãn˘ pocit“. Odli‰ovali je od smyslov˘ch informací zpracovávan˘ch bûÏn˘mi pûti smysly. Sherrington pro tento pojem uÏil formulaci „material me“: v‰echny tyto pocity jsou základem pocit vlastního jáství (5). Pozdûji v‰ak Sherrington rozdûlil smysly na modality: teloreceptivní (zrak, sluch), proprioceptivní (poloha konãetin), exteroceptivní (dotyk), chemoreceptivní (pachy, 252 Box 1. Emoce a pocity WebsterÛv slovník (28) definuje emoce a pocity fiadou v˘rokÛ. Emoce jsou: 1) afektivní stav vûdomí, v jehoÏ prÛbûhu se proÏívají stavy, jako jsou radost, strast, strach, nenávist a podobnû, coÏ ho odli‰uje od poznávacích nebo volních stavÛ vûdomí; 2) jak˘koli z pocitÛ radosti, strasti, strachu, nenávisti, lásky ap.; 3) jakékoli mohutné rozãefiení pocitÛ zpÛsobené proÏíváním lásky, nenávist, strachu ap., obvykle doprovázené jist˘mi fyziologick˘mi zmûnami, jako jsou zrychlen˘ srdeãní tep nebo d˘chání, a ãasto zjevnû zfiejm˘mi projevy, jako je pláã nebo tfies; 4) událost, kdy k tûmto jevÛm dojde; 5) nûco, co takovou reakci spustí, pfiíkladem je mohutná emoce z velké symfonie. Pojem pocit je definován jako: 1. funkce nebo schopnost vnímání dotyku; 2. tûlesn˘ poãitek nespojen˘ s vidûní, sly‰ením, chutí nebo ãichem; 3. zvlá‰tní poãitek tohoto druhu (pocit tepla, pocit bolesti); 4. obecn˘ stav vûdomí uvaÏovan˘ nezávisle na jednotliv˘ch poãitcích a vjemech; 5. vûdomí nebo neurãité uvûdomování si (pocit inferiority); 6. emoce nebo emoãní vnímání nebo postoj (pocit radosti, pocit strasti); 7. schopnost emoce nebo soucitu (mít soucit s utrpením druh˘ch lidí); 8. sentiment, postoj, názor (obecné cítûní bylo ve prospûch návrhu); 9. citlivost, vnímavost (poranit nûãí pocity); 10. jemné emoãní vybavení; 11. v hudbû a umûní: – emoce nebo sympatizující vnímání vyjadfiovaná umûlci v díle (báseÀ, v níÏ nejsou pocity); – obecn˘ dojem podmínûn˘ dílem (malba krajiny s pocitem prostoru); – sympatizující hodnocení, napfiíklad hudby (hrát s citem). Pojmy pocit, emoce, vá‰eÀ a sentiment odpovídají slastn˘m nebo strastn˘m proÏitkÛm proÏívan˘m, jsme-li ovlivnûni sympatií, hnûvem, strachem, láskou, smutkem a podobnû. Pocit je obecn˘ pojem jednak pro subjektivní názor, jednak pro specifick˘ proÏitek (b˘t veden spí‰e pocity neÏ rozumem, pocit smutku). Pojem emoce se uÏívá pro zesílené pocity. Pojem vá‰eÀ se uÏívá pro silné, pfiípadnû drtivé emoce, ãasto tak vlivné, Ïe pfiemohou mysl ãi úsudek (hnán vá‰niv˘m hnûvem). Sentiment je smûs my‰lenek a pocitÛ, zvlá‰tû zjemnûl˘ch ãi nûÏn˘ch pocitÛ (vzpomínky jsou ãasto zabarvovány sentimentem). Definice pojmu afekt uÏívaného v psychologii fiíká, Ïe to je pocit nebo emoce. V psychiatrii se pojem afekt uÏívá pro vyjadfiovanou nebo pozorovanou emoci (napfiíklad omezen˘, ploch˘, oplo‰tûn˘ afekt mÛÏe b˘t pfiíznakem du‰evního onemocnûní, zvlá‰tû schizofrenie). vÛnû a chutû) a interoceptivní (viscerální). Pocit teploty a bolest povaÏoval za aspekty dotyku. Souãasn˘ v˘zkum funkãní anatomie spinothalamokortikálního systému vycházejícího z Rexedovy lamina I pátefiní míchy dokazuje, Ïe je nutné interocepci chápat jako fyziologickou funkci t˘kající se celého tûla, nikoli jen vnitfiních orgánÛ (4–6). Interocepce je homeostatick˘ aferentní systém pfiená‰ející signály ze v‰ech tûlesn˘ch tkání a orgánÛ prostfiednictvím tenk˘ch primárních aferent promítajících prostfiednictvím neuronÛ lamina I do autonomních a homeostatick˘ch center mí‰ních a kmenov˘ch. Spoleãnû s aferentními signály zprostfiedkovan˘mi neurony nucleus tractus solitarius tvofií u primátÛ pfiímou thalamokortikální reprezentaci stavu tûla (5, 23; obr. 1). Tato interoceptivní reprezentace je znovu reprezentována v rostrálních oblastech inzulární kÛry pravé hemisféry, coÏ vytváfií – moÏná unikátnû u ãlovûka – základ pro subjektivní vyhodnocení vlastního stavu, onoho: „jak se cítím“ (4, 8, 9). V porovnání s roz‰ífien˘m a vÏit˘m uãebnicov˘m Sherringtonov˘m pojetím jde o radikální názorovou zmûnu: bolest, teplota jsou stejnû jako „pocity“ z vnitfiních orgánÛ chápány jako homeostatická interocepce, nikoli exterocepce. Klíãovou skuteãností odli‰ující bolest, teplotu a dal‰í tûlesné pocity je jejich sepûtí s emocemi. Pfiíkladem mÛÏe b˘t pocit teploty reflektující stav tûlesného povrchu i vnitfiních orgánÛ, kter˘ s sebou nese neoddûliteln˘ afekt závisející na stavu tûla. Chladná voda s touÏ teplotou mÛÏe b˘t v letním vedru pfiíjemná, jakmile jsme promrzlí na kost velmi nepfiíjemná. Rozli‰ování teploty proto v souãasnosti pfiestává b˘t povaÏováno za submodalitu dotykového ãití. Craig et al. (5) pomocí PET prokázal, Ïe stupÀovitû chladnûj‰í podnûty aktivují dorzální okraj kontralaterální stfiední a zadní inzuly. To odpovídá termoreceptivnû a nociceptivní specifické spinothalamokortikální dráze vystupující u opic z Rexedovy lamina I spinální míchy. Dorzální okraj stfiední a zadní inzuly je proto povaÏován za exteroceptivní oblast limbické kÛry. Po‰kození této oblasti mÛÏe b˘t pfiíãinou syndromu centrální bolesti. Ten mÛÏe b˘t dÛsledkem ztráty normální inhibice bolesti chladem. Subjektivní míra intenzity tepelného pod- PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 253 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 EDITORIAL nûtu dobfie odpovídala aktivaci stejnostranné (v tomto pfiípadû pravostranné) pfiední inzulární a orbitofrontální kÛry. Primární aferentní vlákna A- a C a Rexedova lamina I šedé hmoty spinální míchy Obr. 1. Homeostatick˘ systém a jeho projekce do koncového mozku primátÛ (5) Zkratky NTS A1 PB MD VMb Vmpo nc. ACC PAG ‰ RVLM + VMM ANS autonomní nc. tractus solitarius neuronální skupina A1 nc. parabrachialis nc. dorsalis medialis bazální ventrální mediální jádro thalamu ventralis medialis posterior thalami pfiední cingulární kÛra eì kolem mokovodu rostrální ventrolaterální a mediální prodlouÏená mícha nervov˘ systém Fine homeostatic afferents efferents Hypothalamus Insula Interoceptive cortex Right anterior insula jemné homeostatické aferenty jemné homeostatické eferenty hypothalamus insula interoceptivní kÛra pravostranná pfiední insula Obr. 2 . Levá insula lidského mozku. Insula je rozsáhlá korová oblast skrytá v Sylviovû r˘ze mezi ãelním a spánkov˘m lalokem mozku. Její objem je u lidí v relaci s makaky o 30% vût‰í. V insule nacházíme 5 – 7 ‰ikm˘ch závitÛ, její makroskopická anatomie je v‰ak kolísavá, li‰í se i na levé a pravé stranû téhoÏ mozku. U lidí jsou primární interoceptivní, chuÈové a vagové projekce ve stfiední insulární kÛfie, u makakÛ jsou projekce odli‰né. Pfiední a spodní insulární a pfiilehlá operkulární kÛra je lidská v˘vojová vymoÏenost, u makakÛ její analogie prokázána nebyla. Zpracovávání interoceptivních informací probíhá „zezadu dopfiedu“, kaudálnû – rostrálnû, na obrázku zprava doleva. Pfiesné propojení insuly s ostatními ãástmi mozku je pfiedmûtem probíhajícího v˘zkumu (6). Primární aferentní vlákna A-δ a C (první jsou myelinizovaná, vedou tedy rychleji, neÏ druhá, nemyelinizovaná), která inervují v‰echny tûlesné tkánû, pfiiná‰ejí homeostatické informace, tedy daleko víc neÏ jen „pocit bolesti a tepla“. Dopravují informace o mechanickém stresu, o zmûnách lokálního metabolismu, napfiíklad o pH, hypoxii, hyperkapnii, hypoglykémii, hypoosmolalitû, místní koncentraci laktátu, dále o bunûãné ruptufie, prÛniku parazitÛ kÛÏí, o aktivaci Ïírn˘ch bunûk, o imunitní a hormonální aktivitû. A-δ vlákna jsou slabû myelinizovaná, vedou stfiednû rychle, C vlákna myelinizovaná nejsou, vodí pomalu. Mnohá koÏní vlákna C jsou nadto selektivnû citlivá na pomalé, slabé mechanické podnûty probouzející pocit senzuálního („limbického“) dotyku. Monosynaptick˘ vstup tenk˘ch primárních aferentních vláken A-δ a C, která inervují v‰echny tûlesné tkánû (uvádí se jedno zakonãení v krychliãce s hranou 15 mikrometrÛ), oslovuje neurony Rexedova laminy I. Ta je v nejpovrchnûj‰í neuronální zónû zadních rohÛ spinální míchy a trigeminálního vstupu (box 2). Vlákna vystupující z neuronÛ lamina I tvofií pfiibliÏnû polovinu spinálních vstupÛ do mozkového kmene a thalamu. Neurony lamina I, jimÏ se fiíká oznaãené (labelled lines), to znamená anatomicky a fyziologicky vymezené neurony v˘luãnû slouÏící specifickému poãitku, pfiená‰ejí informace, které interpretujeme jako teplotu a bolest. Vzestupná vlákna neuronÛ lamina I vydávají v thorakolumbální mí‰e kolaterály k neuronÛm sloupce sympatiku. V prodlouÏené mí‰e pak promítají k neuronÛm jejích katecholoaminergních systémÛ, parabrachiálního jádra, ‰edi kolem mokovodu. Oblast je mohutnû propojena s hypothalamem, amygdalou a thalamem. Ze dvou thalamick˘ch projekãních jader smûfiují vlákna do dorzální insulární kÛry. Dorzální inzulární kÛra tedy u primátÛ reprezentuje aktivitu tenk˘ch aferentních vláken odpovídající fyziologickému stavu celého tûla. V rámci této aktivity jsou reprezentovány i vymezené pocity naz˘vané teplotou, bolestí, svûdûním, svalov˘mi a viscerálními pocity, vãetnû senzuálních dotykÛ (obr. 2). Vy‰etfiení PET ukazuje aktivaci pravostranné inzulární kÛry v souvislosti s rozmanit˘mi subjektivními pocity, jako jsou pocit hnûvu vyvolan˘ vzpomínkami, pocit 253 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 254 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 EDITORIAL chladu odpovídající aplikaci chladného podnûtu na ruku, prohlubující se v˘raz hnusu ve zrakovû sledovan˘ch tváfiích, míra dÛvûryhodnosti tváfií i sexuální nabuzení (4–6). Reprezentace (funkãní mapy) dorzální inzulární kÛry jsou znovu reprezentovány v pfiední inzulární kÛfie stejnostrannû a prostfiednictvím kalosálních vláken i na stranû opaãné. Tato re-reprezentace je pak pfiedávána do pravostranné orbitofrontální kÛry. Stává se tím funkãním podkladem pocitÛ, kter˘ odpovídá Damasiovû teorii. Je v‰ak nutno mít na mysli, Ïe spoleãnû s pfiední inzulární kÛrou se ve v‰ech funkãních zobrazovacích studiích zkoumajících emoce souãasnû aktivuje pfiední cingulární kÛra, amygdala a ventrální striatum (16, 25, 2,1). Critchley et al. (5) poÏádal zdravé dobrovolníky, aby vûnovali pozornost buì frekvenci a rytmu vlastní srdeãní akce, nebo tónu, kter˘ usly‰í ve sluchátkách. Jakmile lidé vûnovali pozornost vlastní srdeãní akci, rostla aktivita mozkové kÛry v inzule, somatomotorické a cingulární kÛfie. Míra aktivity pravostranné inzulární a operkulární kÛry odpovídala mífie pfiesnosti, se kterou vy‰etfiovaní lidé urãovali vlastní srdeãní rytmus. Objem ‰edé hmoty v této oblasti odpovídal mífie subjektivního hodnocení a pfiesnosti, s níÏ si lidé byli vûdomi akce vlastního srdce. S mírou pfiesnosti interoceptivního vnímání byly v korelaci indikátory záporn˘ch emoãních zku‰eností. Z toho plyne potvrzení Damasiovy predikce: aktivita pfiední ãásti pravostranné inzulární kÛry odpovídá viscerální reprezentaci pfiístupné vûdomí. Tím se stává podkladem subjektivních pocitÛ. Pollatosová et al. (26) pfii analogickém experimentu rozdûlila zdravé dobrovolníky na skupinu, která vnímá vlastní srdeãní akci dobfie a skupinu, která ji dobfie nevnímá. Obûma skupinám pak byly pfiedvedeny pfiíjemné, nepfiíjemné a neutrální obrázky z mezinárodního systému obrázkÛ ovlivÀujících afekt. V prÛbûhu prezentace byla snímána elektrokardiograficky srdeãní akce, kromû toho elektroencefalogram. Po prezentaci kaÏdého obrázku vy‰etfiovaní lidé hodnotili v devítistupÀové ‰kále jeho emoãní valenci a míru nabuzení. Lidé, ktefií dobfie rozli‰ovali vlastní srdeãní akci, proÏívali emoãnû pÛsobící obrázky v daleko vût‰í mífie, neÏ lidé, ktefií vlastní srdeãní akci rozli‰ovali ‰patnû. Valenci obrázkÛ rozli‰ovaly obû skupiny stejnû. Mezi obûma skupinami byl zji‰tûn v˘znamn˘ rozdíl elektroencefalografické aktivity. Amplituda vlny P300 lidí, ktefií rozli‰ovali svou srdeãní akci dobfie, byla v˘znamnû vy‰‰í neÏ u opaãné skupiny. Mezi obûma skupinami byly rovnûÏ zji‰tû- 254 Teplota Mechanick˘ stres Box 2. Informace rozli‰ované A delta a C vlákny homeostatického systému v krychliãce µ tkánû, která má hranu 15µ Kyselé pH Nedostatek kyslíku, Nadbytek oxidu uhliãitého Nedostatek glukózy Teplota Mechanick˘ stres Kyselé pH Prasklé buÀky Parasité pronikající kÛÏí Aktivace Ïírn˘ch bunûk, které uvolÀují fiadu úãinn˘ch látek Imunitní aktivita Hormonální aktivita Sensuální dotyk Prasklé buÀky (ATP, glutamát) Parasité pronikající kÛÏí (histamin) Aktivace mastocytÛ (serotonin, bradykinin, eikosanoidy) Imunitní aktivita (cytokiny) Hormonální aktivita (somatostatin) Sensuální dotyk (limbic touch) ny signifikantní rozdíly latence pomalé sloÏky záznamu. Weiss et al. (29) studoval odpovûì mozku na selektivní stimulaci A-δ a C vláken funkãní magnetickou resonancí. Na stimulaci C vláken odpovídala v porovnání se stimulací A-δ vláken kÛra pravého frontálního opercula a pfiední insuly. Je tedy moÏné, Ïe je funkce tûchto dvou systémÛ odli‰ná, pfiedpokládá se, Ïe C vlákna vedou signály s vût‰ím emoãním v˘znamem. Čistá autonomní insuficience jako model Podíl uveden˘ch korov˘ch oblastí na rozli‰ování emocí dokládá i vy‰etfiení nemocn˘ch s ãistou autonomní insuficiencí (PAF, pure autonomic failure), coÏ je onemocnûní projevující se ve stfiedním vûku. Postihuje v˘luãnû periferní vegetativní systém. V jeho gangliích se histologicky najdou Lewyho tûlíska. Pfiíãina není známa. Onemocnûní se odli‰uje od neurodegenerativních chorob centrálního nervového systému, které jsou rovnûÏ doprovázeny insuficiencí vegetativního systému, napfiíklad od multisystémové atrofie nebo Parkinsonovy nemoci. Oãekávaná délka doÏití je u pacientÛ s PAF stejná jako u kontrolní populace. Klíãov˘m pfiíznakem PAF je ortostatic- ká hypotenze. V prÛbûhu namáhavého cviãení nebo namáhavûj‰í mentální aktivity se u tûchto pacientÛ nezrychluje tep a nestoupá krevní tlak, nestoupá hladina cirkulujících katecholaminÛ, na základû emoãních podnûtÛ nebo podnûtÛ zatûÏujících orientace se nemûní elektrická koÏní odpovûì, je zmen‰en pupilární reflex. Critchley et al. (7) zatíÏil 9 pacientÛ s PAF a 8 zdrav˘ch lidí namáhavûj‰í a málo namáhavou tûlesnou zátûÏí, dále namáhavûj‰ím a málo namáhav˘m fie‰ením aritmetick˘ch problémÛ. Teoretick˘ model pfiedpovídá reprezentaci autoregulace nejprve na úrovni dorzální oblasti Varolova mostu (reprezentace prvního fiádu), dále reprezentaci v oblasti inzuly a somatosenzorické, cingulární, pfiípadnû i parietální kÛry (reprezentace druhého fiádu; 7). V˘sledky experimentu doloÏily teoretick˘ pfiedpoklad. Pacienti stiÏení PAF jsou po‰kozováni periferní autonomní denervací. Tenká vlákna jim tedy z periferie nepfiiná‰ejí informace. Centrální eferentní vegetativní kontrolu v‰ak mají uchovanou. Mají tedy „odpojenou“ zpûtnou vazbu. Podle oãekávání jim namáhavé cviãení ani namáhavá mentální zátûÏ nezv˘‰ily krevní tlak ani frekvenci srdeãní akce. Bez ohledu na druh úlohy se v porovnání se zdrav˘mi jedinci u tûchto pacientÛ zvy‰ovala aktivita v oblasti dorzálního pontu, v místech, kde jsou jádra odpovídající za reprezentaci a kontrolu vegetativních odpovûdí, zejména parabrachiální jádro a neurony ‰edi kolem mokovodu. Vy‰‰í aktivita, opût bez ohledu na typ úlohy, byla v porovnání se zdrav˘mi lidmi zji‰tûna i v oblasti pfiední cingulární kÛry, inzuly, thalamu a colicullus superior a somatosenzorické kÛry. Naproti tomu niωí aktivita byla v porovnání se zdrav˘mi lidmi zji‰tûna v oblasti zadní cingulární a mediální parietální kÛry. Pacienti s PAF v porovnání se zdrav˘mi lidmi udávají odchylky emocí vysok˘m skóre ve v˘rocích typu: „JiÏ nejsem s to pociÈovat smutek“, „Ztratil jsem schopnost pociÈovat emoce“, „Cítím se v‰em lidem vzdálen˘“, „Mám pocit, Ïe své emoce jiÏ nekontroluji“. Insulární kůra má další funkce Je prospû‰né mít na vûdomí, Ïe se insula kromû homeostatick˘ch informací podílí na zpracovávání jazyka a motorické kontroly. Mutschler et al. (24) v metaanalytické studii ‰etfiil topografické uspofiádání insulární kÛry a její vztah k amygdale, která je s insulární kÛrou mohutnû propojená. Sluchové a jazykové úlohy aktivovaly dorzální ãást pfiední insulární kÛry. Motorické úlohy cílené na horní a dolní konãetinu aktivovaly zadní ãást pfiední insulární kÛry v blízkosti sulcus centralis insulae. JestliÏe nûjak˘ druh zátûÏe aktivo- PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 255 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 val amygdalu, aktivovala se souãasnû ventrální ãást pfiední insulární kÛry, která souãasnû odpovídala na fysiologické podnûty z periferie. Z toho plyne, Ïe se dorzální ãást pfiední insulární kÛry podílí na integraci sluchov˘ch a motorick˘ch informací, zatímco její ãást ventrální ovlivÀuje fysiologické zmûny v prÛbûhu rozliãn˘ch emoãních stavÛ. Cauda et al. (3) v nové studii dokazuje, Ïe je insula uzlem dvou komplementárních sítí, jedné ve spodní (ventrální) a pfiední ãásti, druhé v horní (dorzální) a zadní ãásti. Pfiední insula je propojena se stfiední a dolní spánkovou kÛrou, dále s pfiední cingulární kÛrou. Je tedy souãástí limbického systému a podílí se na zpracovávání emocí. Stfiední, horní a zadní insulární kÛra je propojena s premotorickou, senzorickomotorickou, doplÀkovou motorickou a stfiední a zadní cingulární kÛrou, takÏe se podílí na integraci senzoricko-motorick˘ch funkcí. Kromû toho byla prokázána ãásteãná lateralizace: napfiíklad pfiední a dolní insulární kÛra je propojena s cingulární kÛrou mohutnûji na stranû pravé, na stranû levé je naproti tomu mohutnûji propojena s kÛrou frontální. Zadní a horní insula je mohutnû propojena se spánkovou a t˘lní kÛrou vpravo. Lateralizace propojení odpovídá nálezÛm u primátÛ a má zatím nejasn˘ funkãní v˘znam. Craig (6) v pfiehledné studii dokládá: 1. Interoceptivní podnûty aktivující pfiední insulární kÛru jsou ÏízeÀ, nedostatek vzduchu, dyspnoe, ValsalvÛv manévr, jemn˘, hladiv˘ tzv. senzuální dotek, svûdûní, stimulace penisu, sexuální nabuzení, chlad, teplo, cviãení, sledování vlastního srdeãního rytmu, ochutnávka vína u sommeliérÛ, roztaÏení moãového mûch˘fie, koneãníku a jícnu. Pfiitom schopnost uvûdomovat si vlastní srdeãní rytmus odpovídá schopnosti rozli‰ovat vlastní emoce. V˘znamn˘m interoceptivním podnûtem je bolest. Aktivita insulární kÛry je souãástí centrálního neuronálního mapování bolesti. Tepeln˘ bolestiv˘ podnût aplikovan˘ na hfibet ruky aktivuje kontralaterální zadní horní insulární kÛru, stfiední insulární kÛru vpravo víc neÏ vlevo a jestliÏe se subjekt na podnût soustfiedí, aktivuje nadto pfiední insulární kÛru, vpravo podstatnû víc neÏ vlevo. Tato ãást insulární kÛry je tudíÏ souãástí mapy sebeuvûdomování. JestliÏe lidé sledují bolestivé podnûty, jimÏ jsou vystaveni bliÏní, které mají rádi, aktivuje se pfiední insulární kÛra oboustrannû. Tato korová oblast je tedy i souãástí mapy emoãní empatie. 2. Kromû toho insulární kÛru – jako ve v‰ech uveden˘ch pfiípadech jde vÏdy o souãást neuronální sítû velkého rozsahu – aktivuje vûdomí vlastního pohybu, sebeuvûdomování, vokalizace a hudba, sloÏitûj‰í emoce, pfiíkladem je proÏívání EDITORIAL matefiské i romantické lásky, averze, pocit nespravedlivého rozdûlování, sociální vyfiazení, nerovnost, nejistota, dÛvûra, pocit proÏitku krásy ze sochy, pocit proÏitku jednoty s Bohem a halucinogenní stav navozen˘ ayahuascou, coÏ je odvar z „liány mrtv˘ch“, obsahující smûs psychoaktivnû úãinn˘ch látek obohacenou dal‰ími rostlinn˘mi extrakty. Aktivaci insulární kÛry zpÛsobí vûdomí rizika, anticipace a nejistota, zrakové a sluchové vûdomí právû probíhajícího okamÏiku, tedy rozli‰ování ãasu, úlohy zatûÏující pozornost, percepãní rozhodování, kontrola poznávacích funkcí a jejich sledování. I tyto experimenty dokládají obecnû platící pravidlo: funkãní systémy mozku je lépe chápat jako konektomy, neÏ jako vymezené moduly. Stejné uzly mohou zprostfiedkovávat rÛzné funkce a naopak: rÛzné uzly mohou zprostfiedkovávat stejné funkce (19). Interocepce a hra Konec smlouvání Konec smlouvání je jednoduchá ekonomická hra pro dva hráãe A, B. Hráã A má k dispozici nûjakou finanãní sumu. Hráã B její v˘‰i zná. Hráã A se rozhodne, jak ji rozdûlí mezi sebe a hráãe B. Za sociální normu se pfiitom povaÏuje rozdûlení stejn˘m dílem. Hráã B buì nabízen˘ podíl pfiijme, nebo odmítne. JestliÏe pfiijme, je suma rozdûlena zpÛsobem, o kterém rozhodl A. JestliÏe B odmítne, nedostane nikdo nic. Ekonomicky racionální jedinec by pfiijal jakkoli nízk˘ podíl – lep‰í nûco, neÏ nic. Lidé se v‰ak tímto zpÛsobem nechovají. Testování modelu v nejrÛznûj‰ích kulturních okruzích s velmi rozmanit˘mi ãástkami doloÏilo: ãím víc se nabízen˘ podíl blíÏí ãtvrtinû, tím roste pravdûpodobnost odmítnutí. Lidé trestají chamtivého jedince za cenu vlastní ztráty. Teorie mluví o altruistickém trestání interpretovaném jako nástroj vynucující zachování sociální normy a udrÏení kooperace. Nespravedlivé nabídky v ekonomick˘ch hrách tohoto typu ve zv˘‰ené mífie aktivují kÛru pfiední insuly. Podobn˘m zpÛsobem ji aktivuje jak proÏitek fyzického, tak morálního hnusu. Z toho plyne, Ïe odmítnutí nefér nabídky je podmínûno emoãnû. Tím pádem by odmítání nefér nabídek mohlo b˘t u lidí, dobfie kontrolujících své emoce, odli‰né. Mezi tyto lidi patfií jedinci s meditaãní zku‰eností. Meditace má asi 2500 let dlouhou tradici. Lze ji chápat jako soubor postupÛ smûfiujících kromû jiného k emoãní regulaci. Smyslem meditace je, opût kromû jiného, emoãní vyrovnanost (21). Dlouhodobé meditování mûní stavbu a funkci mozku (20). V prÛbûhu meditaãního stavu roste aktivita kÛry stfiední a zadní insuly (22). JiÏ krátk˘ meditaãní v˘cvik dokáÏe „odpojovat“ aktivitu insuly od aktivity dal‰ích korov˘ch oblastí, které se podílejí na sociálním rozhodování, napfiíklad mediální prefrontální kÛry (27). Lidé s del‰í meditaãní zku‰eností by tedy mûli na nespravedlivé nabídky ve hfie Konec smlouvání odpovídat odli‰nû neÏ lidé bez takové zku‰enosti. Kirk et al (17) poÏádal 26 lidí s meditaãní zku‰eností dlouhou 6 mûsícÛ – 24 let, muÏe a Ïeny o úãast v experimentu, v jehoÏ prÛbûhu je zatíÏili 45 koly anonymní hry Konec smlouvání. Kontrolní skupinu tvofiilo 40 lidí, opût Ïen i muÏÛ, bez zku‰enosti s meditací. Lidé s meditaãní zku‰enosti pfiijali nefér nabídky pfiibliÏnû v polovinû pfiípadÛ, lidé, ktefií tuto zku‰enost nemûli, pfiibliÏnû ve ãtvrtinû pfiípadÛ. Nefér nabídka aktivovala lidem bez meditaãní zku‰enosti kÛru pfiední insuly. Míra aktivace odpovídá pravdûpodobnosti odmítnutí nefér nabídky. Aktivace kÛry pfiední insuly byla u lidí s meditaãní zku‰eností v prÛbûhu nefér nabídky niωí, zato se u nich ve vût‰í mífie aktivovala kÛra zadní insuly. Ekonomicky racionální úãastníci z kontrolní skupiny („lep‰í málo neÏ vÛbec nic“, napfiíklad akceptovali víc neÏ 85 % nespravedliv˘ch nabídek) aktivovali dorsolaterální prefrontální kÛru. Pfiedpokládá se, Ïe jde o projev rÛstu zátûÏe poznávacích funkcí. Ekonomicky racionální jedinci ze skupiny meditujících naproti tomu aktivovali somatosenzorickou a zadní horní spánkovou kÛru. Pfii vyhodnocování nespravedlivé nabídky v prÛbûhu hry Konec smlouvání, tedy lidé s meditaãní zku‰eností, dokáÏí disociovat zápornou emoãní odpovûì od chování. Interocepce ovlivnûná meditací tedy mÛÏe ovlivÀovat rozhodování. Interocepce a empatie Empatie umoÏÀuje pochopit a sdílet pocity druh˘ch lidí, je klíãová pro kaÏdodenní komunikaci a Ïivot v sociálním prostfiedí. Empatie je proces, v jehoÏ prÛbûhu proÏíváme podobn˘ senzorick˘, kognitivní a afektivní stav, jak˘ má ãlovûk, kterého pozorujeme, pfiiãemÏ si plnû uvûdomujeme, zda jsme zdrojem proÏívání my sami, nebo pozorovan˘ jedinec. Podkladem empatického procesu je jak automatick˘ afektivní proÏitek, tak kontrolované kognitivní zpracovávání informací. Oba procesy aktivují rozliãné neuronální systémy. Evoluãnû znamená empatie posilování sociálních vazeb. UmoÏÀuje napfiíklad pochopit, Ïe je ãlen skupiny ve stresu. Empatie byla studována v fiadû domén, pfiíkladem jsou bolest, dotek nebo hnus. Neuronálním podkladem empatického procesu je ãinnost sítû tvofiené oboustrannû pfiední insulární kÛrou, pfiední cingulární kÛrou, thalamem a mediální prefrontální kÛrou. 255 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 256 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 EDITORIAL Empatick˘ proces je tûÏce naru‰en nebo zcela chybí u lidí s hraniãní poruchou osobnosti, v˘vojov˘m autismem a u psychopatÛ (18). Ernstová et al. (15) vy‰etfiovala vztah empatie a interocepce. Zdraví lidé sledovali standardizované emoãní v˘razy na fotografiích tváfií JaponcÛ a bûlochÛ, Ïen i muÏÛ. Fotografií bylo 56, zobrazovaly ‰tûstí, smutek, hnus, strach, pfiekvapení, hnûv a opovrÏení. Pokusné osoby kromû toho sledovaly interoceptivní a exteroceptivní podnûty, mlãky poãítaly údery vlastního srdce a tóny. Empatická odpovûì na pozorovanou tváfi byla sledována funkãní magnetickou resonancí tak, Ïe empatická zátûÏ následovala buì po poãítání srdeãních úderÛ, nebo po poãítání tónÛ, coÏ se stfiídalo s kontrolní zátûÏí a „klidem“. Pfiedcházející interocepce, v tomto pfiípadû pozornost vûnovaná ãinnosti vlastního srdce, podstatnû zv˘‰ila aktivitu v prÛbûhu empatického procesu v pfiední insulární kÛfie a nûkter˘ch korov˘ch oblastí ve stfiední ãáfie mozku. Interocepce je tedy podstatnou souãástí empatického procesu. Literatura 1. Bartels A, Zeki S. The neural basis of romantic love. Neuroreport 2000; 11, p. 3829–3834. 2. Blood A. J., Zattore R. Intensely pleasurable response to music correlate with activity in brain regions implicated in reward and emotion. Proc Natl Acad Sci USA 2001, 98, p. 11818–11823. 3. Cauda F, D’Agata F, Sacco K., et al. Functional connectivity of insula in the resting brain. NeuroImage 2011;35, p. 8–23. 4. Craig AD. How do you feel? Interoception: the sense of the physiological condition of the body. Nat Rev Neurosci 2002; 3, p. 655–666. 256 5. Craig AD. Interoception: the sense of physiological condition of the body. Curr Opin Neurobiol 2003; 13, p. 500–505. 6. Craig AD. How do you feel-now? The anterior insula and human awareness. Nat Rev Neurosci 2009; 10, p. 59–70. 7. Critchley HD, Mathias CJ, Dolan RJ. Neuroanatomical basis for first and second-order representations of bodily states. Nat Neurosci 2001; 4, p. 207–211. 8. Critchley H. The human cortex responds to an interoceptive challenge. Proc Natl Acad Sci 2004; 101, p. 6333–6334. 9. Critchley HD, Wiens S, Rothestein, et al. Neural systems supporting interoceptive awareness. Nat Neurosci 2004; 7, p. 189–195. 10.Damasio A. The feeling of what happens: body and emotion in the making of consciousness. New York: Harcourt Brace, 1999. 11. Damasio A. DescartesÛv omyl. Emoce, rozum a lidsk˘ mozek. Praha: Kolumbus 2000. 12. Damasio A, Grabowski TJ, Bechara A, et al. Subcortical and cortical brain activity during the feeling of self-generated emotions. Nat Neurosci, 2000; 3, p. 1049–1056. 13. Damasio A. Fundamental feelings. Nature 2001; 413, p. 781. 14. Damasio A. Hledání Spinozy. Radost, strast a citov˘ mozek. Praha: Dybbuk, 2003/2004. 15. Ernst J, Northoff G, Böker H, et al. Interoceptive awareness enhances neural activity during empathy. Hum Brain Mapp 2012; doi:10.1002/ hbm.22014. 16. Frith CD, Frith U. Interacting minds – a biological basis. Science 1999; 286, p. 1692–1695. 17. Kirk U, Downar J, Montague PR. Interoception drives increased rational decision-making in meditators playing the ultimatum game. Front Neurosci 2011; 5, p. 1–11. 18. Koukolík F. Základy kognitivní, afektivní a sociální neurovûdy II. Empatie. Prakt. lék. 2011; 91, s. 63–67. 19. Koukolík F. Lidsk˘ mozek. Funkãní systémy. Norma a poruchy. Tfietí doplnûné a roz‰ífiené vydání. Praha: Galén, 2012. 20. Luders E, Toga AW, Lepore N, et al. The underlying anatomical correlates of long term mediation: larger hippocampal and frontal volumes of gray matter. NeuroImage 2009;45, p. 672–678. 21. Lutz A, Slagter HA, Dunne JD, et al. Attention regulation and monitoring in meditation. Trends Cogn Sci 2008; 12, p. 163–169. 22. Lutz A, Greischar LL, Perlman D, et al. BOLD signal in insula is differentially related to cardiac function during compassion meditation in experts vs. novices. NeuroImage 2009; 47, p. 10381046. 23. Motlová L., Koukolík F. Citov˘ mozek. Neurobiologie, klinick˘ obraz, terapie. Praha: Galén, 2006. 24. Mutschler T, Wieckhorst B, Kowalevski S, et al. Functional organization of anterior insular cortex. Neurosci Lett 2009, 26, p. 66–70. 25. Paus T. Primate anterior cingulate cortex: where motor control, drive and cognition interface. Nat Rev Neurosci 2001; 2, p. 417–424. 26. Pollatos O, Kirsch W, Chandry R. On the relationship between interoceptive awareness, emotional experience, and brain processes. Brain Res Cogn Brain Res 2005; 25, p. 948–962. 27. Tang YY, Ma Y, Fan Y, et al. Central and autonomic nervous system interactions is altered by short term meditation. Proc Natl Acad Sci 2009; 106, p. 8865–8870. 28. WebsterÛv slovník: Random House Webster´s Unabridged Dictionary. 2nd edition. New York: Random House, 1998. 29. Weiss T, Straube T, Boettcher J et al. Brain activation upon selective stimulation of C-and Afibers. NeuroImage 2008; 41, p. 1372–1381. MUDr. Franti‰ek Koukolík, DrSc. Oddûlení patologie a molekulární medicíny Národní referenãní laboratofi prionov˘ch chorob Thomayerova nemocnice VídeÀská 800 140 59 Praha 4 Krã E-mail: [email protected] 11.6.2012 10:58 Stránka 257 P¤EHLEDY PL_5.2012:Sestava 1 SniÏuje konzumace ãokolády kardiovaskulární riziko? SOVOVÁ E.1, SOVOVÁ M.2, SOVA M.3, PASTUCHA D.1 1Lékafiská fakulta UP v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc Klinika tûlov˘chovného lékafiství a kardiovaskulární rehabilitace Pfiednosta: doc. MUDr. Eli‰ka Sovová, Ph.D., MBA 2Lékafiská fakulta UP v Olomouci 3Lékafiská fakulta UP v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc Klinika plicních nemocí a tuberkulózy Pfiednosta: prof. MUDr. Vítûzslav Kolek, DrSc. SOUHRN Dietní zvyklosti hrají velkou roli v primární i sekundární prevenci chronick˘ch onemocnûní, jako jsou urãité typy nádorÛ, kardiovaskulární onemocnûní a diabetes mellitus. Souãasná dietní doporuãení zdÛrazÀují konzumaci zeleniny a ovoce, potravin, které jsou nejen nízkokalorické, obsahují hodnû vody a vlákniny, ale zároveÀ obsahují nûkteré bioaktivní slouãeniny, jako jsou napfiíklad flavanoly. Flavanoly jsou obsaÏeny zejména v kakau, ãerveném vínû, ãaji a jablkách. Tyto látky zlep‰ují glukózovou toleranci, sniÏují krevní tlak, zlep‰ují endoteliální funkci a sniÏují agregaci trombocytÛ. Jednou z moÏn˘ch doporuãen˘ch potravin je ãokoláda, hlavnû pro svÛj obsah kakaa, které obsahuje nejen flavanoly, ale i dal‰í bioaktivní látky, jako jsou teobromin, kofein, lecitin a dal‰í. âokoládû je vûnována pozornost od devadesát˘ch let, kdy se objevily první práce, které ji nezatracovaly jako zdroj obezity a zubního kazu, ale poukazovaly i na její protektivní vlastnosti. Práce shrnuje souãasné poznatky o pozitivním vlivu konzumace ãokolády na vznik kardiovaskulárních onemocnûní, na v˘‰ku krevního tlaku a nûkteré laboratorní ukazatele. Na‰im pacientÛm mÛÏeme doporuãit pfiimûfienou konzumaci co nejkvalitnûj‰í ãokolády (hofiká s vysok˘m obsahem kakaa) s tím, Ïe tato konzumace bude v souladu s energetickou potfiebou jejich organizmu. Jaká je „pfiimûfiená“ dávka lze pfiibliÏnû stanovit podle publikovan˘ch studií na cca 50 g/t˘dnû. Klíãová slova: ãokoláda, flavanoly, kardiovaskulární riziko, CRP SUMMARY Sovová E., Sovová M., Sova M., Pastucha D.: Does chocolate eating decrease risk of cardiovascular diseases? A diet regime plays a crucial role in primary and also secondary prevention of chronic diseases such as some types of malignancy, cardiovascular diseases and diabetes. Current dietary guidelines recommend increased intake of fruits and vegetables, which are not only low in calories but also contain plenty of fluids and fibre. They also contain some bioactive substances such as flavanols. Flavanols are mainly contained in cocoa, red wine, black tea and apples. These substances are improving glucose tolerance, decreasing blood pressure, improving endothelial function and they are decreasing thrombocytes adherence. Chocolate can be recommended because of its high cocoa content, which contains not only flavanols but also other bioactive substances such as theobromine, caffeine, lecithin and many others. A research community has paid attention to chocolate from 1990´s when first studies appeared that have not only condemned chocolate as a source of obesity and dental caries but also shown that chocolate can have protective qualities. This article summarizes contemporary knowledge of the positive influence of chocolate intake on development of cardiovascular diseases, on blood pressure level and on some laboratory markers. We can recommend to our patients to consume the highest quality chocolate possible (dark chocolate with high cocoa content) but we have to add that this chocolate intake must be in line with energy demands. The “appropriate” dosage of chocolate can be estimated according to some published studies and it is approx. 50g/week. Key words: chocolate, flavanols, cardiovascular risk, CRP Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 257–259 Úvod ietní zvyklosti hrají velkou roli v primární i sekundární prevenci chronick˘ch onemocnûní, jako jsou urãité typy nádorÛ, kardiovaskulární onemocnûní a diabetes mellitus. Souãasná dietní doporuãení zdÛrazÀují konzumaci zeleniny a ovoce, potravin, které jsou D nejen nízkokalorické, obsahují hodnû vody a vlákniny, ale zároveÀ obsahují nûkteré bioaktivní slouãeniny. Do popfiedí se tak dostávají flavonoidy a jejich podskupina flavanoly, kam fiadíme hlavnû catechin a epicatechin. Flavanoly jsou obsaÏeny zejména v kakau, ãerveném vínû, ãaji a jablkách. Tyto látky zlep‰ují glukózovou toleranci, sniÏují krevní tlak, zlep‰ují endoteliální funkci a sniÏují agregaci trombocytÛ (1). Tyto vlastnosti byly potvrzeny i v kontrolovan˘ch studiích, které provádûly dietní intervenci potravinami bohat˘mi na flavanoly a srovnávaly v˘sledky intervenovan˘ch se skupinou s nízkou konzumací tûchto látek (5). Konzumace vysok˘ch dávek flavanolÛ mÛÏe dále vést k endoteliálnû dependentní vaso- 257 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 258 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 PŘEHLEDY dilataci spolu se zv˘‰ením NO a je závislá na velikosti dávky (11). Je prokázáno i zv˘‰ení prÛtoku krve v mozkov˘ch cévách po poÏití flavanolÛ (19). Dietní odborníci proto doporuãují konzumaci potravin, které flavanoly obsahují. Jednou z moÏn˘ch potravin je i ãokoláda, hlavnû pro svÛj obsah kakaa, které obsahuje nejen flavanoly, ale i dal‰í bioaktivní látky – teobromin, kofein, lecitin a dal‰í. âokoládû je vûnována pozornost od devadesát˘ch let, kdy se objevily první práce, které ãokoládu nezatracovaly jako zdroj obezity a zubního kazu, ale poukazovaly i na její protektivní vlastnosti. Kakao je ãást extraktu z kakaov˘ch bobÛ (Theobroma cacao). Kakaová ‰Èáva obsahuje asi 55 % kakaového másla. První dokumentovaná zmínka o ãokoládû je od Hernanda Cortéze, kter˘ ve své zprávû popisoval králi Karlu I., Ïe Aztéci konzumují „xocolatl“ s vysok˘m energetick˘m obsahem. Jedná se o ‰iroce konzumovanou pochutinu, která má podle typÛ rÛzné sloÏení. Tmavá (hofiká) ãokoláda se vyrábí z kakaov˘ch bobÛ, cukru, lecitinu a kakaového másla. Obsah kakaa je od 35–99%. Mléãná ãokoláda se vyrábí z kakaové hmoty, kakaového másla, mléka, lecitinu, obsah kakaa je od 18–55 %. Bílá ãokoláda vût‰inou neobsahuje kakaovou su‰inu, vyrábí se z kakaového másla a mléka. Nejvíce se konzumuje ãokoláda mléãná. Na dal‰ích místech pak ãokoláda tmavá a ãokoláda bílá. 10 g tmavé ãokolády obsahuje asi 120–150 mg polyfenolÛ (9). Vliv na vznik kardiovaskulárních onemocnění Velkou epidemiologickou studii publikovali Buijsse a kolektiv v roce 2010 (2). U 19 357 úãastníkÛ studie (vstupnû bez anamnézy infarktu myokardu, cévní mozkové pfiíhody a farmakologické léãby hypertenze) pfii zahájení zhodnotili dietní návyky vãetnû konzumace ãokolády. Po prÛmûrnû osmi letech sledování prokázali, Ïe skupina s nejvût‰í konzumací ãokolády má sníÏené riziko infarktu myokardu a cévní mozkové pfiíhody RR=0,61 (95 % CI 0,44–0,87), dále sníÏen˘ systolick˘ i diastolick˘ TK. Inverzní asociace byla silnûj‰í pro cévní mozkovou pfiíhodu RR=0,52 (0,30–0,89) neÏ pro infarkt myokardu RR= 0,73 (0,47–1,15) a niωí tlak vstupnû vysvûtlil 12% redukci rizika. V˘sledky nebyly závislé na vûku ani na BMI pacientÛ. Podobné v˘sledky pfiinesla recentní studie u témûfi 5000 osob v Americe (8). Konzumace ãokolády byla inverznû spojena se vznikem ischemické choroby srdeãní a také s nálezem koronárního kalcia hodnoceného u 2217 osob pomocí CT vy‰etfiení (7). 258 V˘sledky potvrdila metaanal˘za studií provedená v roce 2011 (18), která hodnotila sedm studií u 114 tisíc osob, z nich byl u pûti prokázán vliv konzumace ãokolády na vznik kardiovaskulárních onemocnûní (maximum redukce rizika o 37 %) a sníÏení vzniku mozkové mrtvice (maximum redukce 29 %). Ve studii Women’s Health Study byl také prokázán vût‰í vliv konzumace ãokolády na vznik cévní mozkové pfiíhody neÏ na vznik akutního infarktu myokardu (15). Mostofsky a kolektiv prokázali na skupinû 31 823 star‰ích Ïen, Ïe konzumace ãokolády sniÏuje riziko úmrtí na srdeãní selhání o tfietinu pfii konzumaci ãokolády 1–2 porce za t˘den (16). Vliv konzumace ãokolády byl ve tvaru J kfiivky, kdy konzumace více neÏ 3–6 porcí t˘dnû zvy‰ovala riziko asi následkem zv˘‰eného pfiíjmu kalorií, tuku a cukru. Čokoláda a hypertenze Metaanal˘za studií publikovaná v roce 2010 prokázala sníÏení systolického i diastolického krevního tlaku po nejménû 14 denní konzumaci ãokolády u pacientÛ s prehypertenzí a hypertenzí (18). Tato pozitivní zmûna nebyla prokázána u normotenzních osob. Metaanal˘za také neprokázala asociaci mezi dávkou, dobou podání, vûkem, BMI a sníÏením krevního tlaku. Taubert a kolektiv podávali ve své studii pacientÛm s neléãenou hypertenzí 6,3 g tmavé ãokolády dennû po dobu 18 t˘dnÛ a prokázali signifikantnû v˘znamn˘ pokles systolického i diastolického TK (20). Limitací studie ale bylo to, Ïe kontrolní skupina jedla bílou ãokoládu, coÏ mohlo v˘sledek zkreslit. Jiná studie prokázala vliv podávání ãokolády na pokles krevního tlaku správnû hodnoceného pomocí 24 hodinové monitorace (4). Čokoláda a diabetes Oba a spol. prokázali ve své studii sníÏení vzniku diabetes mellitus u osob konzumující ãokoládu v japonské populaci (17). Riziko se sníÏilo o 35 % u muÏÛ a o 23 % u Ïen. Nûkteré experimenty u krys ukazovaly na moÏnost zlep‰ení inzulinové rezistence po podání extraktu z kakaa (13), existuje ale málo klinick˘ch studií, které by tuto skuteãnost potvrzovaly (10). Čokoláda a laboratorní parametry Efekt podání ãokolády na hladinu krevních lipidÛ byl studován pouze v mal˘ch studiích. Publikovaná metaanal˘za (12) hodnotila randomizované studie, nalezla pouze 8 studií u 215 osob. V tûchto stu- diích byl prokázán pouze mal˘ pokles celkového cholesterolu, nebyl prokázán efekt velikosti dávky a zmûny byly prokázány pouze o osob s kardiovaskulárním rizikem. Ital‰tí autofii prokázali sníÏení hladin CRP u osob konzumující ãokoládu (6). Závislost mûla typ J kfiivky, kdy nejmen‰í hladinu CRP mûly osoby s konzumací 20g/3dny a vy‰‰í osoby bez konzumace nebo s vy‰‰í konzumací. I kdyÏ bylo sníÏení CRP velmi malé, sníÏilo riziko kardiovaskulárních onemocnûní o tfietinu u Ïen a o ãtvrtinu u muÏÛ. Co doporučit našim pacientům Otázkou zÛstává, jak tyto poznatky pfievést do praxe. Míra úãinku mÛÏe b˘t ovlivnûna obsahem flavanolÛ, jejich isomerick˘mi formami a rÛzn˘m obsahem antioxidantÛ v jednotliv˘ch druzích ãokolády. Co máme tedy doporuãit na‰im pacientÛm vûdomi si toho, Ïe i kdyÏ ãokoláda obsahuje mnoho pozitivních látek, na druhou stranu má vysok˘ obsah kalorií a vysok˘ obsah nasycen˘ch tukÛ a cukru. V leto‰ním ãísle Nature vy‰el komentáfi ke konzumaci cukru od prestiÏních autorÛ (14). Tito autofii uvádí, Ïe cukr má vysok˘ potenciál pro abusus stejnû jako tabák a alkohol, má vliv na ghrelin a leptin (signály hladu a pocity sytosti) a sniÏuje signály dopaminu v mozku s následkem stimulace k dal‰ímu jídlu. Jako nejnebezpeãnûj‰í uvádí pfiídatn˘ cukr s obsahem fruktózy, kter˘ mÛÏe vést k hypertenzi, dyslipidémii, obezitû, jaterní dysfunkci a inzulinové rezistenci. Ve svûtle tûchto skuteãností je tfieba si dát velk˘ pozor na potraviny, které se jako ãokoláda jen tváfií (polevy, rÛzné pochutiny, tyãinky…). Na‰im pacientÛ bychom tedy mûli doporuãit pfiimûfienou konzumaci co nejkvalitnûj‰í ãokolády (hofiká s vysok˘m obsahem kakaa) s tím, Ïe tato konzumace bude v souladu s energetickou potfiebou jejich organizmu. Je tfieba je upozornit na vysokou kalorickou hodnotu ãokolády, která je podle obsahu kolem 500–600 kcal/100 g. Jaká je „pfiimûfiená“ dávka lze pfiibliÏnû stanovit pfiibliÏnû podle v˘‰e uveden˘ch studií na cca 50 g/t˘dnû. Literatura 1. Arts IC, Hollman PC. Polyphenols and disease risk in epidemiologic studies. Am J Clin Nutr 2005, 81, p. 3175–3255. 2. Buijsse B, Weikert C, Drogan D, et al. Chocolate consumption in relation to blood pressure and risk of cardiovascular disease in German adults. Eur Heart J 2010, 31, p. 1616–1623. 3. Buitrago-Lopez A, Sanderson J, Johnson L, et al. Chocolate consumption and cardiometabolic disorders: systematic review and meta-analysis. BMJ 2011, 343: d4488. Published online 2011 August 29. doi: 10.1136/bmj.d4488. Dostupné na www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3163382/. PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 259 PŘEHLEDY PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 4. Davison K, Berry NM, Misan C, et al. Dose related effects of flavanol-rich cocoa on blood pressure. J Hum Hypertens 2010, 24, p. 568–576. 5. Desch S, Schmidt J, Kobler D, et al. Effect of cocoa products on blood pressure: systematic review and meta-analysis. Am J Hypertens 2010, 23, p. 97–103. 6. Di Giuseppe R, di Castelnuovo A, Centritto F et al. Regular consumption of dark chocolate is associated with low serum concentration of C reactive protein in healthy Italian population. J Nutr 2008, 138, p. 1939–1945. 7. Djoussé L, Hopkins PN, Arnett DK et al. Chocolate consumption is inversely associated with calcified atherosclerotic plaque in the coronary arteries: the NHLBI Family Heart Study. Clin Nutr 2011, 30, p. 38–43. 8. Djoussé L, Hopkins PN, North KE, et al. Chocolate consumption is inversely associated with prevalent coronary heart disease: The National Heart, Lung and Blood Institute Family Heart Study. Clin Nutr 2011, 30, p. 182–7. 9. Fernandez-Murga L, Tarin JJ, Garcia-Perez MA, Cano A. The impact of chocolate on cardiovascular health. Maturitas 2011, 69, p. 312–321. 10. Grassi D, Lippi C, Necozione S, et al. Short term administration of dark chocolate is followed by a signifiant increase in insulin sensitivity and decrease in blood pressure in healthy persons. Am J Clin Nutr 2005, 81, p. 611–614. 11. Heiss C, Kelm M. Chocolate consumption, blood pressure, and cardiovascular risk. Eur Heart J 2010, 31, p. 1554–1556. 12. Jia L, Liu X, Bai YY et al. Short term effect of cocoa product consumption on lipid profile, a meta analysis of randomized controlled trials. Am J Clin Nutr 2010, 92, p. 218–225. 13. Jalil AM, Email A, Pei CP, et al. Effects of cocoa extract on glukometabolism, oxidative stress and antioxidant enzymes in obese-diabetic rats. J Agric Food Chem 2008, 56, p. 7877–7884. 14. Lustig RH, Schmidt L, Brindisi CD. The toxic truth about sugar. Nature 2012, 482, p. 27–30. 15. Mink PJ, Scrafford CG, Barraj LM, et al. Flavonoid intake and cardiovascular disease mortality: a prospective study in postmenopausal women. Am J Clin Nutr 2007, 85, p. 895–909. 16. Mostofsky E, Levitan EB, Wolk A, et al. Chocolate intake and incidence of heart failure: a population based, prospective study of middle-aged and elderly women. Circ Heart Fail 2010, 3, p. 612–616. Čestné členství ČLS JEP – návrhy na udělení Prof. MUDr. Igor Rieãansk˘, CSc. (drÏitel âestné medaile âLS JEP je od roku 2010) Îádost podává: Prof. MUDr. Jan Kvasniãka, DrSc. (pfiedseda SâL âLS JEP v Praze). Pfiedání: 6. 6. 2012, Praha 17. Oba S, Nagata C, Nakamura K, et al. Consumption of coffee, green tea, oolong tea, black tea, chocolate snach and the caffeine content in relation to risk of diabetes in Japanese men and women. Br J Nutr 2010, 103, p. 453–459. 18. Ried K, Sullivan T, Fakler P, et al. Does chocolate reduce blood pressure? A meta analysis. BMC Med 2010, 8, 39. Published online 2010 June 28. doi: 10.1186/1741-7015-8-39. Dostupné na http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC290 8554/. 19. Sorond FA, Lipsitz LA, Hollenberg NK, et al. Central blood flow response to flavanol- rich cocoa in healthy eldery humans. Neuropsychiatr Dis Treat 2008, 4, p. 433–440. 20. Taubert D, Roesen R, Lehmann C, et al. Effects of low habitus cocoa intake on blood pressure and bioactive nitric oxide: a randomised controlled trial. JAMA 2007, 298, p. 9–60. Doc. MUDr. Eli‰ka Sovová, Ph.D., MBA Húskova 6 779 00 Olomouc E-mail: [email protected] Îádost podává: MUDr. Pavla KfiíÏová, CSc. (pfiedsedkynû Spol. pro epidemiologii a biologii âLS JEP). Pfiedání: Harrachov, 18. 9. 2012 Dr. Med. Wolf von Römer (ãestn˘ ãlen SEM âLS JEP je od roku 2001, ãestn˘ ãlen âLS JEP je od roku 2007) Îádost podává: Prof. MUDr. Jan Kvasniãka, DrSc. (pfiedseda SâL âLS JEP v Praze). Pfiedání: 6. 6. 2012 Dr. Med. Hartmunt Stöckle (ãestn˘ ãlen SâL âLS JEP je od roku 1996) Îádost podává: Prof. MUDr. Jan Kvasniãka, DrSc. (pfiedseda SâL âLS JEP v Praze). Pfiedání: 6. 6. 2012, Praha Prof. Dr. Med. Jürgen Zehner (ãestn˘ ãlen SâL âLS JEP je od roku 1996) Îádost podává: Prof. MUDr. Jan Kvasniãka, DrSc. (pfiedseda SâL âLS JEP v Praze). Pfiedání: 6. 6. 2012 Čestná medaile ČLS JEP návrhy na udělení RNDr. Petr Petrá‰, CSc. (ãestn˘ ãlen SEM âLS JEP je od roku 2008) Zlatá pamětní medaile ČLS JEP – návrh na udělení Prof. MUDr. Karel Indrák, DrSc. (ãestn˘ ãlen âHS âLS JEP je od roku 1998, drÏitel âestné medaile âLS JEP je od roku 2006) Îádost podává: Prof. MUDr. Jan Star˘, DrSc. (vûdeck˘ sekretáfi âeské hematologické spoleãnosti âLS JEP). Pfiedání: Olomouc, 25. 6. 2012 RNDr. Eva Aldová, CSc. (ãestná ãlenka SEM âLS JEP je od roku 2007) Îádost podává: MUDr. Pavla KfiíÏová, CSc. (pfiedsedkynû Spoleãnosti pro epidemiologii a mikrobiologii âLS JEP). Pfiedání: 2012 259 Z RÒZN¯CH OBORÒ PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 260 Vliv restrikãní chirurgické léãby morbidnû obézních pacientek na sloÏení tûla: pilotní studie BUÎGA M.1, HOLÉCZY P.2, ZAVADILOVÁ V.1, JIRÁK Z.1, ·MAJSTRLA V.3, VÉGH R.1, ·VAGERA Z.4 1Ústav fyziologie, Lékafiská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravû Pfiednosta: doc. RNDr. Pavol ·vorc, CSc. 2Katedra chirurgick˘ch oborÛ, Lékafiská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravû Pfiednosta: doc. MUDr. Jan Dostalík, CSc. 3Osteodenzitometrická laboratofi, NZZ Bormed, Ostrava Vedoucí lékafi: MUDr. Vít ·majstrla 4Katedra biomedicínsk˘ch oborÛ, Lékafiská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravû Pfiednosta: doc. RNDr. Kristián ·afarãík, Ph.D. SOUHRN Úvod: Obezita zvy‰uje riziko vzniku fiady onemocnûní. Léãba obézních pacientÛ je velmi nároãná, dlouhodobá a dosaÏené sníÏení hmotnosti nemusí b˘t trvalé. Jedním z nejúãinnûj‰ích zpÛsobÛ léãby obezity i provázejících metabolick˘ch onemocnûní je chirurgick˘ v˘kon. Metodika: V rámci prospektivní pilotní studie sledující vliv tubulizace Ïaludku na tûlesné sloÏení jsme pomocí bioelektrické impedance (BIA) vy‰etfiili 42 morbidnû obézních Ïen. V˘bûr pacientÛ byl dle guidelines IFSO (osoby s BMI ≥ 40 kg/m2 nebo s BMI ≥ 35 kg/m2 s pfiidruÏen˘mi komorbiditami). V˘bûr pacientÛ, operaãní v˘kony (laparoskopická tubulizace Ïaludku) a následné 12 mûsíãní sledování byly provedeny v období duben 2010 aÏ leden 2012 V˘sledky: PrÛmûrná váha v celém souboru byla 116,4 ± 17,6 kg s prÛmûrn˘m BMI 42,4 ± 4,8 kg/m2 a prÛmûrn˘m obvodem pasu 112,0 ± 10,3 cm. PrÛmûrn˘ váhov˘ úbytek ãinil po 12 mûsících od operace 30,8 kg. PrÛmûrn˘ BMI souboru se sníÏil ze 42,4 kg/m2 (obezita III. stupnû) na 31,0 kg/m2 (obezita I. stupnû). Obvod pasu se zmen‰il v prÛmûru o 18,2 cm. V prÛbûhu 12 mûsícÛ po operaci do‰lo u sledovan˘ch Ïen ke statisticky v˘znamnému úbytku tûlesné hmotnosti, tûlesného tuku a mnoÏství aktivní tûlesné hmoty (ATH). ZároveÀ se zmûnilo i mnoÏství celkové tûlesné vody (TBW), intracelulární vody (ICW) a extracelulární vody (ECW), ale pouze úbytek ECW byl statisticky v˘znamn˘. V˘znamnû se zmen‰il obvod pasu i obvod bokÛ. Závûr: Po restrikãním v˘konu do‰lo po 12 mûsících od operace k v˘razné redukci hmotnosti a to jak v absolutní, tak v hmotnosti tukové tkánû a tûlesné vody. MÛÏeme konstatovat, Ïe z hlediska váhového úbytku a sloÏení tûla, na‰e v˘sledky ukazují velmi dobr˘ efekt chirurgické léãby monstrózní obezity metodou laparoskopické tubulizace Ïaludku. Klíãová slova: léãba obezity, bariatrická chirurgie, laparoskopická tubulizace Ïaludku, bioelektrická impedance, tûlesné sloÏení SUMMARY BuÏga M., Holéczy P., Zavadilová V., Jirák Z., ·majstrla V., Végh R., ·vagera Z.: Influence of restrictive surgical treatment on body composition in morbidly obese patients: a pilot study. Introduction: Obesity increases the risk of developing a range of diseases. The treatment of obese patients is very demanding and long-lasting and the weight loss achieved may not be permanent. One of the most efficient means of treatment of obesity and related metabolism diseases is major surgery. Methodology: In connection with a prospective pilot study that examined the influence of gastric sleeve resection on the body constitution, we examined 42 morbidly obese women by means of bioelectrical impedance analysis (BIA). All patients were carefully selected according to IFSO-Guidelines (persons with BMI ≥ 40 kg/m2 or with BMI ≥ 35 kg/m2 with associated comorbidities). The patient selection, surgical procedures (laparoscopic gastric tubulisation) and the 12-month observation period took place from April 2010 to January 2012. Results: The average weight in the group was 116,4 ± 17,6 kg, with the average BMI 42.4 ± 4.8 kg/m2 and average waist girth 112,0 ± 10,3 cm. 12 months after surgery, the average weight loss was 30.8 kg. The average BMI of the group came down in average from 42.4 kg/m2 (3rd grade obesity) to 31.0 kg/m2 (1st grade obesity). The waist girth was reduced in average by 18.2 cm. During the 12-month period after surgery there was a statistically significant decrease in body weight, body fat and the amount of the body cell mass (BCM) in all of the women in the study. At the same time, the amount of total body water (TBW), intracellular water (ICW) and extracellular water (ECW) changed, yet only the ECW decrease was statistically significant. The waist and hips girth reduction is also marked. Conclusion: In the 12-month period following resection significant weight loss occurred, both in the total weight and in the body fat and body water weight. We can conclude that, from the point of view of weight loss and body constitution, our results clearly indicate a very positive effect of the surgical treatment of extreme obesity by means of a laparoscopic gastric tubulisation method. Key words: obesity treatment, bariatric surgery, laparoscopic gastric tubulisation, bioelectrical impedance analysis, body constitution Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 260–263 260 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 261 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Úvod bezita provází lidstvo od prehistorick˘ch dob. Lékafiské autority jiÏ ve starovûku poukazovaly na zdravotní rizika spojená s obezitou. Hippokrates napsal: „Otylost je nejen nemoc sama o sobû, ale pfiedzvûstí dal‰ích.“ Uznával, Ïe obezita je zdravotní porucha, která také vede k mnoha doprovodn˘m onemocnûním. Dnes je jiÏ známo, Ïe obezita je multifaktoriální metabolické onemocnûní s geneticky podmínûnou náchylností k hromadûní tukov˘ch zásob. V posledních desetiletích je prevalence obezity tak vysoká, Ïe lze právem hovofiit o pandemickém charakteru v˘skytu tohoto onemocnûní (20). Obezita zvy‰uje riziko vzniku fiady onemocnûní napfi. kardiovaskulárních onemocnûní, diabetu, nûkter˘ch nádorÛ, degenerativních onemocnûní kloubÛ a pátefie, endokrinních poruch a poruch plodnosti, koÏních komplikací a psychick˘ch potíÏí. S tím souvisí také zv˘‰ení mortality. Poãet úmrtí za rok v souvislosti s obezitou je v Spojeném království zhruba 30 000, poãet úmrtí v USA je pak desetkrát vy‰‰í (1). Jen v âeské republice je asi 23 % dospûl˘ch obézních muÏÛ a 22 % dospûl˘ch obézních Ïen a kaÏd˘m rokem jich pfiib˘vá. Obezita a jí vyvolaná onemocnûní, pfiedev‰ím metabolická, se tudíÏ t˘kají více neÏ 1,5 miliónu obyvatel âeska (15). Nezanedbateln˘mi dÛsledky obezity jsou rovnûÏ zhor‰ení kvality Ïivota nemocn˘ch a omezení jejich úãasti v pracovním procesu a zvy‰ování finanãních prostfiedkÛ vynakládan˘ch na léãbu obezity a pfiidruÏen˘ch onemocnûní. Z tohoto pohledu vyvolává nárÛst obezity ve spoleãnosti nejen problémy zdravotní, ale i sociální a ekonomické. Literární údaje jednoznaãnû ukazují, Ïe léãba obézních pacientÛ je velmi nároãná, dlouhodobá a dosaÏené sníÏení hmotnosti neb˘vá trvalé, a to bez ohledu na to, zda v léãbû dominovala dietoterapie, pohybová aktivita ãi farmakoterapie (9). V souãasné dobû se do popfiedí zájmu dostává chirurgická léãba tûωích typÛ obezity jako jednoho z nejúãinnûj‰ích zpÛsobÛ léãby obezity i provázejících metabolick˘ch onemocnûní (bariatrická, resp. metabolická chirurgie). U obézních pacientÛ, a to i bez pfiidruÏen˘ch onemocnûní, je pak chirurgick˘ zákrok nejen efektivním léãebn˘m postupem, ale pfiedstavuje i vysoce úãinn˘ zpÛsob prevence pozdûj‰ího vzniku metabolick˘ch i dal‰ích k obezitû pfiidruÏen˘ch onemocnûní (10). Existují rÛzné metody této léãby. U vût‰iny metod jejich efekt spoãívá v restrikci Ïaludeãního objemu a tím navození dfiívûj‰ího pocitu sytosti (napfi. bandáÏ Ïalud- O Z RŮZNÝCH OBORŮ ku, laparoskopická tubulizace ãi plikace Ïaludku) nebo navození malabsorpce (biliopankreatická diverze) nebo v kombinaci obou zpÛsobÛ (gastrick˘ bypass). Pokud je k léãbû obezity pouÏita bariatrická metoda (chirurgick˘ zásah na Ïaludku), která je indikována u jedincÛ s BMI ≥ 35 kg/m2, je pokles hmotnosti ve vût‰inû pfiípadÛ dlouhodobûj‰í (11). Buchwald ve své metaanal˘ze, zahrnující 22 094 pacientÛ, uvádí, Ïe v˘sledn˘ váhov˘ úbytek se pohybuje na úrovni 47,5 % u bandáÏe Ïaludku, 61,6 % u Ïaludeãního bypassu, 68,2 % a 70,1 % u biliopankreatické diverze nebo duodenálního switche (4). Bariatrické zákroky mají nejen pozitivní efekt na sníÏení hmotnosti pacienta. Kromû nesporného vlivu na redukci hmotnosti dochází i k v˘znamnému zlep‰ení ãi vyléãení fiady k obezitû pfiidruÏen˘ch a s ní souvisejících onemocnûní (17). Cílem této práce bylo posouzení vlivu restrikãní chirurgické léãby obezity na tûlesné sloÏení. Metodika Zkouman˘ soubor tvofiily pacientky obezitologické ambulance chirurgického oddûlení Centra pro zaÏívací trakt Vítkovické nemocnice v Ostravû. Tyto Ïeny byly zafiazeny do studie na základû pfiedem stanoven˘ch kritérií (diagnóza morbidní obezita dle guidelines IFSO, tedy osoby s BMI ≥ 40 kg/m2 nebo s BMI ≥ 35 kg/m2 s pfiidruÏen˘mi komorbiditami, vûk nad 20 let a souhlas se spoluprací). Vyluãovacími kritérii pro úãast ve studii byly: thyreopatie, uÏívání perorálních kortikosteroidÛ, závaÏné poruchy ledvinn˘ch funkcí (dialyzaãní program, transplantace ledvin), choroby GIT ovlivÀující stfievní resorpci (glutenová enteropatie, Crohnova choroba a revmatoidní artritis). V zájmu ochrany osobních údajÛ byl kaÏdému z úãastníkÛ studie pfiidûlen numerick˘ identifikátor, pod nímÏ figuroval v databázi. V˘zkum byl schválen etickou komisí Lékafiské fakulty Ostravské univerzity a etickou komisí Fakultní nemocnice Ostrava. V‰ichni pacienti podepsali informovan˘ souhlas. V˘bûr pacientÛ, operaãní v˘kony (laparoskopická tubulizace Ïaludku) a následné 12ti mûsíãní sledování byly provádûny od dubna 2010 do ledna 2012. Dle metodiky âSN EN ISO 7250 bylo u Ïen pfied operací provedeno základní antropometrické vy‰etfiení. To zahrnovalo mûfiení tûlesné hmotnosti, tûlesné v˘‰ky, obvodu pasu (v polovinû vzdálenosti dolního okraje posledního Ïebra a crista iliaca), obvodu bokÛ (v místû nejvût‰ího vyklenutí h˘Ïdí) a v˘poãet body mass indexu (BMI). Tûlesné sloÏení bylo zji‰Èováno pomocí multifrekvenãní tetrapolární bioelektrické impedance (BIA, pfiístroj Nutriguard M). V‰echna vy‰etfiení probûhla bûhem jedné náv‰tûvy osteodenzitometrické laboratofie nestátního zdravotnického zafiízení Bormed v Ostravû. Zkoumané osoby byly pouãeny, aby jeden den pfied mûfiením dodrÏovaly pitn˘ reÏim, nevûnovaly se nároãné fyzické aktivitû a aby nekonzumovaly alkohol. Pfied samotn˘m vy‰etfiením nemûly pacientky pít kávu a jiné kofeinové nápoje. âasov˘ odstup od posledního jídla a pití byl jedna aÏ dvû hodiny. Dal‰í podmínkou bylo vyprázdnûní moãového mûch˘fie pfied mûfiením. Kontrolní vy‰etfiení byla provádûna 3, 6 a 12 mûsícÛ po operaci ve stejném rozsahu jako vstupní vy‰etfiení. Statistické hodnocení v˘sledkÛ bylo provedeno v statistické aplikaci R: R Foundation for Statistical Computing, Vienna, Austria. Pro srovnání parametrÛ sledovaného souboru byl pouÏit t-test pro dva v˘bûry. Vyhodnocení rozdílÛ mezi vy‰etfieními bylo provedeno párov˘m ttestem. V‰echny statistické testy byly vyhodnoceny na hladinû v˘znamnosti 5 %. Výsledky Vy‰etfiovan˘ soubor zahrnoval 42 Ïen ve vûku 41,3 ± 10,6 let. PrÛmûrná váha v souboru byla 116,4 ± 17,6 kg. PrÛmûrn˘ body mass index (BMI) byl 42,4 ± 4,8 kg/m2. Pfiehled základních vstupních parametrÛ je uvedeno v tabulce ã. 1. V prÛbûhu 12ti mûsícÛ po operaci do‰lo u sledovan˘ch Ïen ke statisticky v˘znamnému úbytku tûlesné hmotnosti a tûlesného tuku a aktivní tûlesné hmoty (ATH). ZároveÀ se zmûnilo i mnoÏství celkové tûlesné vody (TBW), intracelulární vody (ICW) a extracelulární vody (ECW), ale pouze úbytek ECW byl statisticky v˘znamn˘. V˘znamnû se zmen‰il obvod pasu i bokÛ. PrÛmûrn˘ váhov˘ úbytek ãinil po 12ti mûsících od operace 40,4 kg. PrÛmûrn˘ BMI souboru se sníÏil z 42,4 kg/m2 (obe- Tab. 1. Charakteristika zkoumaného souboru 42 obézních Ïen pfied laparoskopickou tubulizací Ïaludku Îeny (N = 42) PrÛmûr SD MIN Vûk [roky] 41,3 10,6 27 MAX 60 V˘‰ka [cm] 165,4 7,1 147,0 180,0 Hmotnost [kg] 116,4 17,6 89,0 160,0 BMI [kg/m2] 42,4 4,8 35,0 51,4 261 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 262 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Z RŮZNÝCH OBORŮ Tab 2. Pfiehled antropometrick˘ch parametrÛ a parametrÛ tûlesného sloÏení skupiny 42 Ïen pfii kontrole po 3, 6 a 12 mûsících od operace. Hodnocení statistické v˘znamnosti bylo provedeno v porovnání mezi hodnotami pfied operací a mezi hodnotami po 6 mûsících, respektive 12 mûsících od operace. ATH – tukuprostá/aktivní hmota, TBW – celková tûlesná voda, ICW – intracelulární voda, ECW – extracelulární voda. Îeny (N = 42) váha [kg] pfied operací 3 mûsíce po operaci 6 mûsícÛ po operaci PrÛmûr PrÛmûr PrÛmûr SD SD P SD 12 mûsícÛ po operaci P PrÛmûr SD P 116,43 17,61 96,91 18,4 0,001 90,54 17,25 0,001 85,64 16,42 BMI [kg/m2] 42,42 4,77 35,33 5,23 0,001 32,87 4,89 0,001 30,96 4,87 0,001 0,001 tuk v kg 53,34 11,52 39,26 12,62 0,001 33,51 11,73 0,001 29,43 10,14 0,001 Tuk v % 45,43 3,83 39,78 6,5 0,001 36,01 6,96 0,001 33,39 7,23 0,001 ATH [kg] 0,001 63,17 7,54 57,12 7,04 0,001 57,08 7,24 0,001 56,21 7,73 obvod pasu [cm] 112 10,32 99,11 11,3 0,001 95,51 10,58 0,001 93,84 11,58 0,001 obvod bokÛ [cm] 134,89 12,22 121,83 13,59 0,001 117,24 13,24 0,001 113,88 12,76 0,001 TBW [l] 46,24 5,52 41,81 5,15 NS 41,79 5,3 NS 41,15 5,67 NS ICW [l] 22,88 1,43 22,07 1,2 NS 22,4 1,34 NS 22,49 1,73 NS ECW [l] 23,36 4,44 19,75 4,12 0,007 19,39 4,13 0,004 18,66 4,28 0,014 zita III. stupnû) na 31,0 kg/m2 (obezita I. stupnû). Obvod pasu se zmen‰il v prÛmûru o 18,2 cm a obvod bokÛ byl niωí v prÛmûru o 21 cm. PrÛmûrná váha tukové tkánû byla na zaãátku studie 53,3 kg (45,4 % z celkové tûlesné hmotnosti). Váhov˘ úbytek tukové tkánû byl 23,9 kg. Objem extracelulární vody se sníÏil v prÛmûru o 4,7 l. Objemy celkové tûlesné vody a intracelulární vody poklesly v prÛmûru o 5,1 l a 0,4 l. ATH ãinila na zaãátku studie v prÛmûru 63,17 kg, pfiiãemÏ po 12ti mûsících do‰lo k poklesu o 6,96 kg. Z vût‰í ãásti se jednalo o redukci objemu extracelulární tekutiny. V˘sledky zmûn jednotliv˘ch antropometrick˘ch parametrÛ a parametrÛ tûlesného sloÏení uvádíme v pfiehledové tabulce ã 2. Diskuze PrÛmûrn˘ vûk na‰eho souboru Ïen byl 42,3 let. Podle Ogdenové je nejvy‰‰í prevalence obezity III. stupnû ve vûku 20-39 let (16). Pro ãeskou populaci nemáme v souãasné dobû stratifikaci stupÀÛ obezity dle vûku a pohlaví. Nicménû na‰e zku‰enosti spí‰e ukazují na vûk okolo 40–45 let. Podobn˘ vûk jako v na‰em souboru uvádí napfiíklad Andreu (2) ve své prospektivní studii, podobnû Bohdjalian (3) a Tucker (18). Z hlediska úspû‰nosti DeAquino definuje bariatrické v˘kony jako málo úspû‰né, pokud pacienti vykazují men‰í ztráty neÏ 25 % své pfiedoperaãní váhy, uspokojivé, pokud ztratí mezi 25–30 % své pfiedoperaãní váhy a velmi dobré, pokud je ztráta vy‰‰í jak 30 % oproti pfiedoperaãní váze (7). Po dvanácti mûsících od operace do‰lo v námi zkoumaném souboru k v˘znamné redukci prÛmûrné hmotnosti, a to o 26,45 %. V˘sledky redukce hmotnosti mÛÏeme hodnotit jako úspû‰né a srovnatelné s v˘sledky podobn˘ch studií pacientÛ po laparoskopické tubulizaci Ïaludku (2). Na‰e v˘sledky redukce hmot- 262 nosti jsou i v souladu s daty, které uvádí Buchwald ve své metaanal˘ze (5). Nezanedbatelné je sníÏení obvodu v pase o 18,2 cm a obvodu bokÛ o 21 cm. Zdravotní rizika spojená s obezitou se zvy‰ují s pfiib˘vajícím mnoÏstvím intraabdominální tukové tkánû. Pro posouzení tûchto rizik obezity se v dne‰ní dobû v klinické praxi nejãastûji pouÏívá mûfiení obvodu pasu, které nejlépe koreluje s intraabdominálním tukem mûfien˘m pomocí poãítaãové tomografie a nukleární magnetické rezonance, ale také se subkutánní abdominální tukovou tkání a vznikem komplikací obezity (11). Jedná se o levnou a rychlou metodu, které pacienty nezatûÏuje RTG záfiením jako je tomu pfii vyuÏití poãítaãové tomografie (CT). Stejnû jako u hmotnosti, do‰lo k redukci mnoÏství tukové tkánû, spolu se sníÏením BMI. Spolu s redukcí tukové tkánû do‰lo i k redukci aktivní tûlesné hmoty (ATH) o 6,96 kg a tûlesné vody. Redukce ATH, pfii zapoãtení poklesu tûlesné vody, ukazuje na ãásteãnou redukci objemu svalové hmoty. Pokles aktivní hmoty není neobvykl˘ a je podobn˘ jako v jin˘ch studiích, kde pokles úbytku ATH se pohybuje mezi 5–25 % vÛãi hmotnosti ATH pfied operací (6). U zkouman˘ch osob do‰lo bûhem 12 mûsícÛ po operaci v prÛmûru ke sníÏení objemu celkové, extracelulární i intracelulární vody. Av‰ak pouze úbytek extracelulární vody byl statisticky v˘znamn˘. Deurenberg (8) uvádí odli‰né sloÏení tûla obézních s ohledem na mnoÏství tûlesné vody. Konstatuje, Ïe podíl vody na tukuprosté hmotû obézních je zfiejmû vy‰‰í neÏ u neobézní populace, coÏ vede k podhodnocení procenta tûlesného tuku a nadhodnocení tukuprosté hmoty. Dle guidelines ESPEN (European Society for clinical Nutrition and Metabolism) je sledování zmûn hydratace organismu a tukuprosté hmoty u obézních osob dÛleÏité pro posouzení prÛbûhu léãby a mÛÏe vést ke zlep‰e- ní postupÛ v klinické praxi (13). Sledování zmûn tûlesného tuku, tukuprosté hmoty (ATH) a celkové tûlesné vody, které jsou niωí neÏ 1,5–2 kg je omezené, z dÛvodu omezené pfiesnosti BIA. U osob se stabilní hmotností byla v˘borná opakovatelnost mûfiení za období 7 t˘dnÛ. V˘zkumy provádûné po del‰í dobu musí b˘t interpretovány s ohledem na pfiítomnost zmûnûné hydratace organismu (14). Bylo prokázáno, Ïe v˘sledky BIA jsou vysoce validní u osob s BMI v rozmezí od 16 do 34 kg/m2. U osob s BMI > 34 kg/m2 musí b˘t interpretovány s opatrností a vyÏadují dal‰í ovûfiení. PfiestoÏe jsou namûfiená absolutní mnoÏství tukuprosté hmoty a tukové hmoty zatíÏena vût‰í chybou u extrémnû obézních osob, je moÏné sledovat zmûny tûlesné vody v prÛbûhu hubnutí nebo pfiibírání na váze u obézních pacientÛ (12). Je v‰ak tfieba zdÛraznit, Ïe pfiesnost mûfiení závisí mimo jiné také na predikãních rovnicích, které slouÏí k v˘poãtu tûlesného sloÏení pomocí BIA a to rovnice specifické v závislosti na pohlaví, vûku, etnicitû a s ohledem na v˘Ïivov˘ stav ãlovûka (19, 21). Závěr Po provedeném restrikãním v˘konu do‰lo po 12ti mûsících od operace k v˘razné redukci hmotnosti, a to jak v absolutní hmotnosti, tak v redukci tukové tkánû a tûlesné vody. Z hlediska svalové hmoty nedo‰lo k v˘znamné redukci. Je tedy moÏné konstatovat, Ïe z hlediska váhového úbytku a sloÏení tûla, na‰e v˘sledky ukazují na velmi dobr˘ efekt chirurgické léãby monstrózní obezity metodou tubulizace Ïaludku. V˘sledky dosaÏené v na‰em souboru jsou porovnatelné s jin˘mi publikovan˘mi studiemi. Tato práce vznikla za podpory grantu Ostravské univerzity v Ostravû pod registraãním ãíslem SGS2/LF/2011 a SGS10/LF/2012. PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 263 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Z RŮZNÝCH OBORŮ Literatura 1. Allison DB, Fontaine KR, Manson JE, et al. Annual deaths attributable to obesity in the United States. JAMA, 1999, 282(16), p. 1530–1538. 2. Andreu A, Moizé V, Rodríguez L, et al. Protein intake, body composition, and protein status following bariatric surgery. Obes Surg, 2010, 20(11), p. 1509–1515. 3. Bohdjalian A, Langer FB, Shakeri-Leidenmühler S, et al. Sleeve gastrectomy as sole and definitive bariatric procedure: 5-year results for weight loss and ghrelin. Obes Surg, 2010, 20(5), p. 535–540. 4. Buchwald H, Avidor Y, Braunwald E, et al. Bariatric surgery: a systematic review and meta-analysis. JAMA, 2004, 292(14), p. 1724–1737. 5. Buchwald, H. Metabolic surgery: a brief history and perspective. Sur Obes Rel Dis 2010, 6(2), p. 221–222. 6. Carey, DG, Pliego, JG, Raymond, R. Body composition and metabolic changes following bariatric surgery: effects on fat mass, lean mass and basal metabolic rate: six months to one- year follow-up. Obes Surg, 2006, 16(12), p. 1602–1608. 7. de Aquino LA, Pereira SE, de Souza Silva J, et al. Bariatric surgery: impact on body composition after Roux-en-Y gastric bypass. Obes Surg, 2012, 22(2), p. 195–200. 8. Deurenberg, P. Limitations of the bioelectrical impedance method for the assessment of body fat in severe obesity. Am J Clin Nutr, 1996, 64(3), p. 449S–452S. 9. Fried M, Ribaric G, Buchwald JN, et al. Metabolic surgery for the treatment of type 2 diabetes in patients with BMI < 35 kg/m2: an integrative review of early studies. Obes Surg, 2010, 20(6), p. 776– 790. 10. Fried, M. Laparoskopické bariatrické operace. Endoskopie, 2009, 18(1), s. 19-21. 11. Hainer, V. a kol. Základy klinické obezitologie. 2 vyd. Praha: Grada, 2011. 422 s. ISBN 978-80-2473252-7. 12. Jebb, SA, Siervo M, Murgatroyd PR, et al. Validity of the leg-to-leg bioimpedance to estimate changes in body fat during weight loss and regain in overweight women: a comparison with multi-compartment models. Int J Obes (Lond), 2007, 31(5), p. 756–762. 13. Kyle UG, Bosaeus I, De Lorenzo AD, et al. Bioelectrical impedance analysis-part I: review of principles and methods. Clin Nutr, 2004, 23(5), p. 1226–1243. 14. Kyle UG, Bosaeus I, De Lorenzo AD, et al. Bioelectrical impedance analysis—part II: utilization in clinical practice. Clin Nutr, 2004, 23(6), p. 1430–1453. 15. Matoulek, M, Svaãina, ·, Lajka, J. V˘skyt obezity a jejích komplikací v âeské republice. Vnitfi. Lék, 2010, 56(10), s. 1019–1027. 16. Ogden J., Clementi C., Aylwin S., Patel A. Exploring the impact of obesity surgery on patients health status: a quantitative and qualitative study. Obes Surg, 2005, 15(2), p. 266–272. 17. Sjostrom CD, Lissner L, Wedel H, Sjo- strom L. Reduction in incidence of diabetes, hypertension and lipid disturbances after intentional weight loss induced by bariatric surgery: the SOS Intervention Study. Obes Res, 1999, 7(5), p. 477– 484. 18. Tucker, ON, Szomstein, S, Rosenthal, RJ. Indications for sleeve gastrectomy as a primary procedure for weight loss in the morbidly obese. J Gastrointest Surg, 2008, 12(4), p. 662–667. 19. Vûtrovská, R, LanãÀák, Z, Haluzíková, D. a kol. Srovnání rÛzn˘ch metod pro stanovení mnoÏství tuku v tûle u Ïen s nadváhou a obezitou. Vnitfi. Lék. 2009, 55(5), s. 455–461. 20. WHO. Obesity: Preventing and managing the global epidemic. No. l.: Report on a WHO Consultation, 2000. ISBN-139789241208949. 21. Zavadilová, V, BuÏga, M, Jirák, Z. Srovnání metod DXA a BIA u obézních Ïen indikovan˘ch ke sleeve gastrektomii - pilotní studie. Prakt. Lék. 2011, 91(12), s. 723–726. Mgr. Marek BuÏga, Ph.D. Ostravská univerzita v Ostravû Lékafiská Fakulta Ústav fyziologie Syllabova 19 703 00 Ostrava E-mail: [email protected] Společnost infekčního lékařství ČLS JEP si Vás dovoluje pozvat na Vzdělávací kurz: Péče o pacienty s vysoce nebezpečnými nákazami Vzdělávací kurz je určen pro lékaře a střední zdravotnický personál. Kurz se skládá z teoretické části, kde jsou přednášky a prezentace o vysoce nebezpečných patogenech, diagnostice a léčbě onemocnění jimi způsobenými. Dále teoretická příprava na práci a pohyb při použití ochranných pomůcek v podmínkách BSL 4. Praktická část obsahuje nácvik základních dovedností v používání ochranných pomůcek dále používání komunikačních prostředků v podmínkách BSL 4. Odborná část probíhá na jednotkách intenzivní péče kde účastníci kurzu nacvičují péči o pacienta s vysoce nakažlivým onemocněním včetně zajištění vitálních funkcí u pacienta v kritickém stavu (inkubace, kanylace, zavedení centrálního a periferního žilního katetru, odběry krve, zajištění monitoringu za použití výukových pomůcek a AMBU-Mana). Termín: 27.6. – 29.6.2012 Místo konání: Centrum biologické ochrany ÚVZÚ Těchonín koordinátor kurzu MUDr.Juraj Szanyi Odborný garant Doc. MUDr.Marie Staňková, CSc. Předsedkyně SIL 263 Z RÒZN¯CH OBORÒ PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 264 Obezita – protektívny faktor u dialyzovan˘ch pacientov? LIÎIâÁROVÁ D., HIRNEROVÁ E., KRAHULEC B., GA·PAR ª., KUâERA M., BARTO·OVÁ Z. II. Interná klinika Lekárskej fakulty Univerzity Komenského a Univerzitnej nemocnice Bratislava Prednosta: doc. MUDr. ªudovít Ga‰par, CSc. SÚHRN Obezita je vo v‰eobecnej populácii povaÏovaná jednak za rizikov˘ faktor kardiovaskulárnych chorôb a zhubn˘ch nádorov˘ch chorôb, jednak za rizikov˘ faktor in˘ch rizikov˘ch vaskulárnych faktorov (angiometabolick˘ syndróm X, diabetes mellitus 2. typu, dyslipidémia, artériová hypertenzia, hyperurikémia atì.) a napokon za rizikov˘ faktor ìal‰ích chorôb ako syndrómu spánkového apnoe, osteoartrózy, dny a nealkoholovej tukovej choroby peãene. V skupine dialyzovan˘ch pacientov sa v‰ak podºa doteraj‰ích ‰túdií obezita javí byÈ paradoxne protektívnym faktorom z hºadiska rozvoja kardiovaskulárnych ochorení. Tento fenomén u dialyzovan˘ch pacientov v literatúre figuruje pod názvom „risk factor paradox“. Objavili sa v‰ak i ‰túdie, ktoré takéto postavenie obezity u dialyzovan˘ch pacientov vyvracajú. âlánok sa zaoberá prehºadom doteraj‰ích prác t˘kajúcich sa postavenia obezity u dialyzovan˘ch pacientov. Kºúãové slová: obezita, chronické ochorenie obliãiek, dialyzovaní pacienti, „risk factor paradox“ SUMMARY LiÏiãárová D., Hirnerová E., Krahulec B., Ga‰par ª., Kuãera M., Barto‰ová Z.: Obesity - a protective factor in dialysis patients? Obesity in the general population is considered to be a risk factor for the development of cardiovascular diseases and malignant tumour diseases as well as a risk factor for other vascular risk factors (angiometabolic X syndrome, type 2 diabetes, dyslipidaemia, hypertension, hyperuricemia etc.) Last but not least, obesity is also a risk factor for other diseases such as sleep apnoea syndrome, osteoarthritis, gout and non-alcoholic fatty liver disease. However, according to existing studies, among the group of dialysis patients obesity appears to be paradoxically a protective factor in the development of cardiovascular diseases. This phenomenon in dialysis patients is referred to as a “risk factor paradox”. Nevertheless, studies which disprove the protective effect of obesity in dialysis patients exist. This article provides an overview of the obesity’s position in dialysis patients in existing studies. Key words: obesity, chronic kidney disease, dialysis patients, „risk factor paradox“ Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 264–266 Úvod bezita je chronické progresívne ochorenie charakterizované akumuláciou tuku s mnohopoãetn˘mi orgánovo‰pecifick˘mi patologick˘mi následkami, ktoré v˘znamne ovplyvÀujú ako morbiditu, tak aj kvalitu a dæÏku Ïivota obézneho jedinca (27). U dospel˘ch je obezita definovaná ako hodnota body mass indexu (BMI) 30 kg/m2 a viac. U detí a adolescentov sa nadhmotnosÈ a obezita hodnotí na základe percentilov˘ch grafov, kde nadhmotnosÈ je definovaná ako hodnota BMI pre dan˘ vek dieÈaÈa nad 90 percentilom (32). Obezita v súãasnosti dosahuje globálnych epidemick˘ch rozmerov v dospelej i detskej populácii. Za posledné tri dekády narástla v USA do alarmujúcich ãísel. Prevalencia obezity tu od roku 1960 do roku 2004 vzrástla z 13 % na 32 %. Predpokladá sa, Ïe v roku 2015 bude 75 % dospel˘ch O 264 trpieÈ nadhmotnosÈou alebo obezitou a 41 % bude obéznych (41). V porovnaní so v‰eobecnou populáciou, obezita u pacientov zaraden˘ch do chronického dialyzaãného programu sa javí byÈ paradoxne protektívnym faktorom. Obézni dialyzovaní pacienti majú i napriek komorbiditám niωie riziko mortality neÏ pacienti s normálnymi a niωími hodnotami BMI (18). Objavila sa dokonca ‰túdia, podºa ktorej i extrémne vysoké hodnoty BMI u dialyzovan˘ch pacientov sú asociované s lep‰ím preÏívaním pacientov. Táto skutoãnosÈ sa potvrdila u belochov, Africk˘ch Ameriãanov, Hispáncov, nie v‰ak u Áziatov. Vy‰‰ie hodnoty BMI boli asociované s redukciou poãtu hospitalizácií a zníÏením mortality zo v‰etk˘ch príãin (20).U hemodialyzovan˘ch pacientov s niωou hmotnosÈou bol naopak pozorovan˘ nárast mortality (2), ktor˘ pravdepodobne súvisí s ich hor‰ou nutríciou (18). Obezita ako rizikový faktor kardiovaskulárnych chorôb (chorôb srdca a ciev) Obezita je vo v‰eobecnej populácii povaÏovaná jednak za rizikov˘ faktor kardiovaskulárnych (KV) chorôb (chorôb obehového systému) a zhubn˘ch nádorov˘ch chorôb, jednak za rizikov˘ faktor in˘ch rizikov˘ch vaskulárnych faktorov (angiometabolick˘ syndróm X, diabetes mellitus 2. typu, dyslipidémia, artériová hypertenzia, hyperurikémia atì.) a napokon za rizikov˘ faktor ìal‰ích chorôb, ako syndrómu spánkového apnoe, osteoartrózy, dny, nealkoholovej tukovej choroby peãene (NAFLD) a i. (11–14). Obezita je tak hlavn˘m rizikov˘m faktorom KV chorôb (chorôb srdcov˘ch ciev) ako je artériová (koronárna) choroba srdca, srdcové zlyhávanie, náhla srdcová smrÈ, predsieÀová fibrilácia, a t˘m prispieva k redukcii celkového preÏívania pacientov. Obezita je PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 265 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 i rizikov˘m faktorom artériov˘ch (ischemick˘ch) chorôb aj v in˘ch orgánov˘ch oblastiach (cerebrovaskulárne, extremitovaskulárne, renovaskulárne, genitálnovaskulárne, gastrointestinovaskulárne, hepatovaskulárne a ìal‰ie). Je taktieÏ rizikov˘m faktorom chronickej vénovej choroby doln˘ch konãatín, vénovej tromboembólie (VTE) i chorôb lymfov˘ch ciev (11– 14).Vo v‰eobecnej populácii je tak obezita asociovaná s mnoÏstvom komorbidít (26) a vedie k zv˘‰enej morbidite i mortalite (38). Toto riziko pomáhajú zniÏovaÈ bariatrické operácie, ktoré lieãia nielen obezitu ale i ìal‰ie zloÏky metabolického syndrómu (39). ·túdia IDEA realizovaná i na Slovensku ukázala, Ïe s vekom lineárne narastá obvod pásu. U fajãiarov bol prítomn˘ celkovo niωí obvod pásu u oboch pohlaví (4). Vy‰‰ie hodnoty obvodu pásu sú asociované so signifikantn˘m nárastom KV mortality dokonca u Ïien s normálnou hmotnosÈou (44). Obezita a choroby obličiek V˘sledky nedávnej metaanal˘zy ukázali, Ïe obezita je v˘znamn˘m rizikov˘m faktorom rozvoja obliãkov˘ch ochorení. Vo v‰eobecnej populácii s obezitou vzrastá riziko vzniku obliãkov˘ch ochorení. Uvedená asociácia je v˘raznej‰ia u Ïien ako u muÏov. Obezita taktieÏ vystupuje ako rizikov˘ faktor progresie obliãkov˘ch ochorení u pacientov s uÏ prítomn˘m chronick˘m ochorením obliãiek (42). Zaujímavé v˘sledky vykazuje ‰túdia, podºa ktorej riziko v˘voja koneãného ‰tádia obliãkového ochorenia (End Stage Renal Disease, koneãné ‰tádium obliãkového ochorenia = ESRD) vzrastá uÏ pri vzostupe hodnoty BMI nad 25 kg/m2 (17). Obezita má vplyv nielen na funkciu ale i na morfológiu obliãiek. Typick˘m histologick˘m nálezom u morbídne obéznych pacientov (bez obliãkového ochorenia v predchorobí) je glomerulomegália, zhrubnutie glomerulovej bazálnej membrány a redukcia jej plochy. Obdobné histologické zmeny sú popísané u pacientov s diabetickou nefropatiou (16). MnoÏstvo ìal‰ích ‰túdií poukazuje na vzájomn˘ vzÈah obezity a chronického ochorenia obliãiek (5, 6, 9, 10, 15, 17, 19, 30, 36). Obezita a dialyzovaní pacienti Jednou z prv˘ch ‰túdií, ktorá poukázala na fakt, Ïe obezita u dialyzovan˘ch pacientov nie je asociovaná s nárastom KV a celkovej mortality bola realizovaná vo Francúzku uÏ v rokoch 1972–1978 (3). Od vtedy bolo publikovan˘ch mnoÏstvo ìal‰ích prác, ktoré prezentujú obezitu ako protektívny faktor z hºadiska celkového preÏívania a rozvoja KV príhod (18, 20, Z RŮZNÝCH OBORŮ 22, 28, 34). Tento fenomén v literatúre figuruje pod názvom „obesity paradox“ (25), u hemodialyzovan˘ch pacientov je známy ako „risk – factor – paradox“ (7). Podobné paradoxné v˘sledky sú zaznamenané u pacientov s chronick˘m srdcov˘m zlyhávaním (43), chronickou ob‰trukãnou chorobou pºúc (29) a nádorov˘mi ochoreniami (31). Existujú v‰ak i ‰túdie, ktoré tento paradoxn˘ vzÈah nepotvrdzujú ba dokonca i vyvracajú (8). Zaujímavé v˘sledky vykazuje ‰túdia, do ktorej bolo zahrnut˘ch 54 535 hemodialyzovan˘ch pacientov. U obéznych pacientov bolo zaznamenané zlep‰ené preÏívanie a redukcia KV úmrtí. Morbídne obézni pacienti mali dokonca najniωiu mortalitu. Na základe pozorovania zmien hodnôt BMI v ãase sa dospelo k záverom, Ïe prírastok na hmotnosti v ãase u hemodialyzovan˘ch pacientov má tendenciu poklesu úmrtnosti z KV príãin. Úbytok na hmotnosti naopak zhor‰uje preÏívanie pacientov. Záverom tejto ‰túdie moÏno povedaÈ, Ïe hmotnostn˘ prírastok pozorovan˘ v ãase je asociovan˘ s redukciou KV mortality u dialyzovan˘ch pacientov nezávisle od nutriãného stavu pacienta a jeho zmien v ãase (22). V 5 roãnej kohortovej ‰túdii, do ktorej bolo zahrnut˘ch celkovo 121 762 pacientov podroben˘ch dial˘ze 3x do t˘ÏdÀa, boli sledované hodnoty BMI a sérového kreatinínu. Hodnoty BMI nad 45 a vy‰‰ie hodnoty sérového kreatinínu boli asociované s lep‰ím preÏívaním pacientov. U pacientov, u ktor˘ch bol zaznamenan˘ úbytok hmotnosti so súãasn˘m vzostupom hladiny sérového kreatinínu sa pozorovalo lep‰ie preÏívanie v porovnaní s pacientami, u ktor˘ch do‰lo k prírastku hmotnosti so súãasn˘m poklesom hladín sérového kreatinínu. U dlhodobo hemodialyzovan˘ch pacientov tak väã‰ia telesná hmotnosÈ daná vy‰‰ím zastúpením svalovej hmoty je asociovaná s lep‰ím preÏívaním pacientov. Prírastok svalovej hmoty so súãasn˘m poklesom hmotnosti pacienta je benefitom z hºadiska preÏívania pacienta v porovnaní s prírastkom hmotnosti a súãasnou stratou svalovej hmoty (24). Valocikova a kol. vo svojej nedávno odpublikovanej práci hodnotí obezitu ako protektívny faktor z hºadiska vplyvu na srdcové a obliãkové funkcie u pacientov s chronick˘m ochorením obliãiek. I‰lo o retrospektívnu anal˘zu realizovanú na Slovensku, do ktorej bolo zahrnut˘ch 93 pacientov s chronick˘m ochorením obliãiek v rozliãn˘ch ‰tádiách chronického obliãkového zlyhávania (40). Agarwal et al. vo svojej ‰túdii uvádza, Ïe hemodialyzovaní pacienti s niωou hmotnosÈou majú vy‰‰iu prevalenciu hypertenzie, hor‰ie kontrolovanú hypertenziu a väã‰í objem extracelulárnej tekutiny. U t˘chto pacientov bol zaznamenan˘ nárast mortality v priebehu prv˘ch 2 rokov, ão v‰ak nie je vysvetºované krvn˘m tlakom, kardiovaskulárnymi alebo in˘mi s dial˘zou súvisiacimi rizikov˘mi faktormi (2). Vzájomn˘ vzÈah medzi zníÏenou nutríciou a vy‰‰ou prevalenciou kardiovaskulárnych ochorení u dialyzovan˘ch pacientov je v literatúre oznaãovan˘ ako „reverzná epidemiológia“. Príãiny tejto inverznej asociácie e‰te stále nie sú objasnené (18, 21). V súãasnosti je známa porovnávacia ‰túdia zameraná na preÏívanie hemodialyzovan˘ch a peritoneálne dialyzovan˘ch pacientov. U hemodialyzovan˘ch pacientov bolo pozorované nesignifikantne vy‰‰ie riziko mortality v porovnaní s peritoneálne dialyzovan˘mi pacientami (37). V˘sledok je tak v rozpore s podobnou porovnávacou ‰túdiou (hemodialyzovaní v.s. peritoneálne dialyzovaní pacienti), v ktorej z hºadiska preÏívania profitovala z obezity práve skupina hemodialyzovan˘ch pacientov (1). Podºa Ruffina et al. sú z hºadiska preÏívania zv˘hodnení práve peritoneálne dialyzovaní pacienti. Táto v˘hoda bola pozorovaná u mlad˘ch i star‰ích pacientov, muÏov i Ïien, diabetikov i nediabetikov, dokonca i u dlhodobo dialyzovan˘ch pacientov (35). Záver Príãiny paradoxne lep‰ieho preÏívania obéznych hemodialyzovan˘ch pacientov e‰te stále nie sú dostatoãne prebádané. Do úvahy pripadá stabilnej‰í hemodynamick˘ status, receptory tumor nekrotizujúceho faktora, neurohormonálne zmeny, endotoxín – lipoproteínová hypotéza a syndróm malnutriãného – zápalového komplexu (malnutrition – inflammation complex syndrome) u obéznych pacientov (21). ëal‰ím vysvetlením je i fakt, Ïe BMI je nepresn˘m ukazovateºom obezity, neodli‰uje svalovú a tukovú hmotu. Za zlep‰ené preÏívanie dialyzovan˘ch pacientov podºa niektor˘ch ‰túdií zodpovedá práve svalovú hmota (24). Do budúcnosti sú nevyhnutné ìal‰ie ‰túdie, ktoré by odhalili skutoãnú príãinu tohto paradoxne priaznivého vplyvu obezity u dialyzovan˘ch pacientov, aby sme tak vedeli postaviÈ k otázke ãi lieãiÈ alebo nelieãiÈ obezitu a priaznivo t˘m zasiahnuÈ do komplexného lieãebného procesu dialyzovan˘ch pacientov. Literatúra 1. Abbott, K.C., Glanton, C.W., Trespalacios, F.C. et al. Body mass index, dialysis modality, and survival: analysis of the United States Renal Data System Dialysis Morbidity and Mortality Wave II Study. Kidney Int. 2004, 65, p. 597–605. 2. Agarwal, R. Body mass index-mortality paradox in hemodialysis: can it be explained by blood pressure? Hypertension 2011, 58, p. 1014–1020. 3. Degoulet, P., Legrain, M., Reach, I. et al. Mortality risk factors in patients treated by chronic 265 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 266 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Z RŮZNÝCH OBORŮ hemodialysis. Report of the Diaphane collaborative study. Nephron 1982, 31, p. 103–110. 4. Dukát, A., Lietava, J., Krahulec, B. a kol. IDEA–Prvé v˘sledky o prevalencii abdominálnej obezity na Slovensku. Via. pract. 2006, 3, s. 554– 558. 5. Ejerblad, E., Fored, C.M., Lindblad, P. et al. Obesity and risk for chronic renal failure. J. Am. Soc. Nephrol. 2006, 17, p. 1695–1702. 6. Elsayed, E.F., Sarnak, M.J., Tighiouart, H. et al. Waist-to-hip ratio, body mass index, and subsequent kidney disease and death. Am. J. Kidney Dis. 2008, 52, p. 29–38. 7. Fleischmann, E.H., Bower, J.D., Salahudeen, A.K. Risk factor paradox in hemodialysis: better nutrition as a partial explanation. ASAIO J. 2001, 47, p. 74–81. 8. Foley, R.N., Parfrey, P.S., Sarnak, M.J. Epidemiology of cardiovascular disease in chronic renal disease. J. Am. Soc. Nephrol. 1998, 9, p. 16–23. 9. Foster, M.C., Hwang, S.J., Larson, M.G. et al. Overweight, obesity and the development of stage 3 CKD: the Framingham Heart Study. Am. J. Kidney Dis. 2008, 52, p. 39–48. 10. Fox, C.S., Larson, M.G., Leip, E.P. et al. Predictors of new-onset kidney disease in a communitybased population. JAMA 2004, 291, p. 844–850. 11. Gavorník, P. Arteriológia a mikrocirkulatológia. In Gavorník, P. V‰eobecná angiológia, 2. vyd., Bratislava: Univerzita Komenského, 2001: 268 (s. 81-187). ISBN 80-223-1608-3. 12. Gavorník P. Konãatinovocievne ischemické choroby. B 2.1: 1-92. In: Gavorník P, Hrubi‰ko M, Rozborilová E (eds). Diferenciálna diagnostika kardio-vaskulárnych, respiraãn˘ch a hematologick˘ch ochorení. I. 1. vyd. Bratislava: Dr. Josef Raabe, 2010: 300. ISBN 978-80-89182-46-6. 13. Gavorník P. ManaÏment stabilnej angíny pektoris. Medikom 2011; 1(4): 12–14. 14. Gavorník P. Obliterujúce choroby artérií a konãatinovocievna ischemická choroba. Nová klinicko-etiologicko-anatomicko-patofyziologická (CEAP) klasifikácia. Cardiology 2010; 19 (3): 201– 213. 15. Gelber, R.P., Kurth, T., Kausz, A.T. et al. Association between body mass index and CKD in apparently healthy men. Am. J. Kidney Dis. 2005, 46, p. 871–880. 16. Goumenos, D.S., Kawar, B., Nahas, M. et al. Early histological changes in the kidney of people with morbid obesity. Nephrol. Dial. Transplant. 2009, 24, p. 3732–3738. 17. Hsu, C.Y., McCulloch, C.E., Irabarren, C. et al. Body mass index and risk for end-stage renal disease. Ann. Intern. Med. 2006, 144, p. 21–28. 18. Chazot, C., Gassia, J.P., Di Benedetto, A. et al. Is there any survival advantage of obesity in Sou- 266 thern European haemodialysis patients? Nephrol. Dial. Transplant. 2009, 25, p. 2871–2876. 19. Iseki, K., Ikemiya, Y., Kinjo, K. et al. Body mass index and the risk of development of end-stage renal disease in a screened cohort. Kidney Int. 2004, 65, p. 1870–1876. 20. Johansen, K.L., Young, B., Kaysen, G.A., Chertow, G.M. Association of body size with outcomes among patients beginning dialysis. Am. J. Clin. Nutr. 2004, 80, p. 324-332. 21. Kalantar-Zadeh, K., Block, G., Humphreys, M.H., Kopple, J.D. Reverse epidemiology of cardiovascular risk factors in maintenance dialysis patients. Kidney Int. 2003, 63, p. 793–808. 22. Kalantar-Zadeh, K., Kopple, J.D., Kilpatrick, R.D. et al. Association of morbid obesity and weight change over time with cardiovascular survival in hemodialysis population. Am. J. Kidney Dis. 2005, 46, p. 489–500. 23. Kalantar-Zadeh, K., Kopple, J.D. Relative contributions of nutrition and inflammation to clinical outcome in dialysis patients. Am. J. Kidney Dis. 2001, 38, p. 1343–1350. 24. Kalantar-Zadeh, K., Streja, E., Kovesdy, C.P. et al. The obesity paradox and mortality associated with surrogates of body size and muscle mass in patients receiving hemodialysis. Mayo Clin. Proc. 2010, 85, p. 991–1001. 25. Kumakura, H., Kanai, H., Aizaki, M. et al. The influence of the obesity paradox and chronic kidney disease on long-term survival in a Japanese cohort with peripheral arterial disease. J. Vasc. Surg. 2010, 52, p. 110–117. 26. Lavie, C.J., Milani, R., Ventura, H.O. Obesity and cardiovascular disease: risk factor, paradox, and impact of weight loss. J. Am. Coll. Cardiol. 2009, 53, p. 1925–1932. 27. Lean, M.E. Obesity: burdens of illness and strategies for prevention or management. Drugs Today 2000, 36, p. 773–784. 28. Leavey, S.F., McCullough, K., Hecking, E. et al. Body mass index and mortality in ‘healthier’ as compared with ‘sicker’ haemodialysis patients: results from the dialysis outcomes and practice patterns study (DOPPS). Nephrol. Dial. Transplant. 2001, 16, p. 2386–2394. 29. Marti, S., Munoz, X., Rios, J. et al. Body weight and comorbidity predict in COPD patients treated with oxygen therapy. Eur. Respir. J. 2006, 27, p. 689–696. 30. Munkhaugen, J., Lydersen, S., Wideroe, T.E., Hallan, S. Prehypertension, obesity and risk of kidney disease: 20-year follow-up of the HUNT I study in Norway. Am. J. Kidney Dis. 2009, 54, p. 638–646. 31. Navarro, W.H., Loberiza, F.R., Bajorunaite, R. et al. Effect of body mass index on mortality of patients with lymphoma undergoing autologous hematopoietic cell transplantation. Biol. Blood Marrow Transplant. 2006, 12, p. 541–551. 32. Odgen, C.L., Yanovski, S.Z., Carroll, M.D., Flegal, K.M. The epidemiology of obesity. Gastroenterology 2007, 132, p. 2087–2102. 33. Pinto-Sietsma, S.J., Navis, G., Janssen, W.M. et al. A central body fat distribution is related to renal function impairment, even in lean subjects. Am. J. Kidney Dis. 2003, 41, p. 733–741. 34. Port, F.K., Ashby, V.B., Dhingra, R.K. et al. Dialysis dose and body mass index are strongly associated with survival in hemodialysis patients. J. Am. Soc. Nephrol. 2002, 13, p. 1061–1066. 35. Rufino, J.M., García, C., Vega, N. et al. Current peritoneal dialysis compared with haemodialysis: medium-term survival analysis of incident dialysis patients in the Canary Islands in recent years. Nefrologia 2011, 31, p. 174–184. 36. Ryu, S., Chang, Y., Woo, H.Y. et al. Changes in body weight predict CKD in healthy men. J. Am. Soc. Nephrol. 2008, 19, p. 1798–1805. 37. Sanabria, M., Muñoz, J., Trillos, C. et al. Dialysis outcomes in Colombia (DOC) study: a comparison of patient survival on peritoneal dialysis vs hemodialysis in Colombia. Kidney Int. Suppl. 2008, 108, p. 165–172. 38. Souãek, M. Metabolick˘ syndrom. Vnitfi. Lék. 2009, 55, s. 618–621. 39. Svaãina, ·. Léãba obezity u metabolického syndrómu. Vnitfi. Lék. 2009, 55, s. 622–625. 40. Valocikova, I., Valocik, G., Kristofova, B., Druzbacka, L. Obesity paradox and chronic kidney disease. Bratisl. Lek. Listy 2011, 112, s. 402–406. 41. Wang, Y., Beydoun, M.A. The obesity epidemic in the United States—gender, age, socioeconomic, racial/ethnic, and geographic characteristics. a systematic review and meta-regression analysis. Epidemiol. Rev. 2007, 29, p. 6–28. 42. Wang, Y., Chen, X., Song, Y., Cheskin, L.J. Association between obesity and kidney disease: a systematic review and meta-analysis. Kidney Int. 2008, 73, p. 19–33. 43. Zamora, E., Lupón, J., Antonio, M. et al. The obesity paradox in heart failure: Is etiology a key factor? Int. J. Cardiol. 2011, Epub ahead of print. 44. Zhang, C., Rexrode, K.M., Dam, R.M. et al. Abdominal obesity and the risk of all-cause, cardiovascular and cancer mortality: sixteen years of follow-up in US women. Circulation 2008, 117, p 1658–1667. MUDr. Daniela LiÏiãárová II. interná klinika LF UK a UN Bratislava Mickiewiczova 13 813 69 Bratislava 11.6.2012 10:58 Stránka 267 Health Technology Assessment (HTA) v principech a zásadách posuzování stupnû závislosti âELEDOVÁ L.1, âEVELA, R.1, DOLEÎAL, T.2, KLIME·, J.2,3 Ministerstvo práce a sociálních vûcí 1Odbor lékafiské posudkové sluÏby ¤editel: MUDr. Bc. Rostislav âevela, Ph.D. 2Institut pro zdravotní ekonomiku a technology assessment o.p.s, iHETA ¤editel: MUDr. TomበDoleÏal Farmaceutická fakulta UK Hradec Králové 3Katedra sociální a klinické farmacie Vedoucí: prof. RNDr. Jifií Vlãek, CSc. Z RÒZN¯CH OBORÒ PL_5.2012:Sestava 1 SOUHRN âlánek seznamuje s principy a zásadami posuzování stupnû závislosti pro potfieby pfiíspûvku na péãi dle zákona o sociálních sluÏbách z ledna 2012 v rámci systému Health Technology Assessment (HTA). Závislost na pomoci jiné fyzické osoby je definována jako stav, kdy osoba z dÛvodu dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu potfiebuje kaÏdodenní pomoc nebo dohled nebo mimofiádnou péãi pfii zákonem pfiedepsaném poãtu základních Ïivotních potfieb. Posuzování stupnû závislosti je od ledna 2012 urãeno osmi zákonn˘mi principy a dvanácti zásadami posuzování funkãního dopadu na dlouhodobû nepfiízniv˘ zdravotní stav. Principy a zásady posuzování zdravotního stavu pro úãely stupnû závislosti pfiedstavují tak první krok k vyuÏití systému HTA v posudkovém lékafiství, a to ve smyslu rozhodování a posuzování zdravotního stavu pro úãely sociálního zabezpeãení. Souãasnû dává tento systém moÏnost na základû objektivních parametrÛ jasnû kvantifikovat a predikovat v˘‰i nepfiím˘ch (sociálních) nákladÛ jednotliv˘ch onemocnûní a zdravotních postiÏení. Klíãová slova: lékafiská posudková sluÏba, stupeÀ závislosti, nepfiímé náklady SUMMARY âeledová L., âevela R., DoleÏal, T., Klime‰, J.: Health Technology Assessment (HTA) in principles and regulations employed in the assessment of the degree of dependence. The article introduces a set of principles and regulations employed in the assessment of the dependence degree within the Health Technology Assessment system, applicable since January 2012 and serving as a basis for the social assistance allowance as stated by the Social Services Law. Dependence on another person is defined as the state when, due to a long-term health impairment, a person requires daily assistance, monitoring or additional care in order to be granted all the fundamental life requirements as specified by the law. Since January 2012, dependence assessment is based on eight legally defined principles and twelve regulations focused on assessing the functional impact on long-term health impairment. Principles and regulations of health assessment with respect to the degree of dependence assessment thus represent the first step in the process of utilising the HTA system in the medical assessment service, specifically in the adjudication and assessment of the patient’s health condition for the purposes of social security. This system also enables a prediction and transparent qualification of indirect costs of particular diseases and disabilities, based on positive and objective parameters. Key words: medical assessment service, dependence degree, indirect costs Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 267–269 Posudková kategorie stupeň závislosti ákon ã. 108/2006 Sb., o sociálních sluÏbách, ve znûní zákona ã. 366/2011 Sb., upravuje od ledna 2012 novû podmínky poskytování pomoci a podpory fyzick˘m osobám v nepfiíznivé sociální situaci prostfiednictvím sociálních sluÏeb a pfiíspûvku na péãi, podmínky pro vydání oprávnûní k poskytování sociálních Z sluÏeb, v˘kon vefiejné správy v oblasti sociálních sluÏeb, inspekci poskytování sociálních sluÏeb a pfiedpoklady pro v˘kon ãinnosti v sociálních sluÏbách a pfiedpoklady pro v˘kon povolání sociálního pracovníka. Podmínky nároku na pfiíspûvek na péãi upravuje ustanovení § 7 zákona o sociálních sluÏbách. Pfiíspûvek na péãi se poskytuje osobám závisl˘m na pomoci jiné fyzické osoby. V˘‰e pfiíspûvku na péãi závisí nejen na stupni závislosti, ale rov- nûÏ na vûku, tj. zda jde o osobu do 18. let vûku nebo star‰í 18. let vûku (1,2). V systému sociálních sluÏeb lékafiská posudková sluÏba posuzuje posudkovou kategorii stupeÀ závislosti dle § 8 zákona o sociálních sluÏbách. Pfii posuzování stupnû závislosti se novû od ledna 2012 hodnotí schopnost zvládat 10 základních Ïivotních potfieb: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tûlesná hygiena, v˘kon fyziologické potfieby, péãe 267 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 268 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Z RŮZNÝCH OBORŮ o zdraví, osobní aktivity, péãe o domácnost. Desátá základní Ïivotní potfieba péãe domácnost se nehodnotí u osob do 18 let vûku (3,4,5). Hodnocení disability Nov˘ zpÛsob posuzování stupnû závislosti a hodnocení základních Ïivotních potfieb je zaloÏen na vyuÏití principÛ Mezinárodní klasifikace funkãních schopností, disability a zdraví (MKF) a zároveÀ jeho základem jsou oblasti testu Activity of Daily Living (ADL). Dle hodnocení ADL není rozhodující dílãí míra zlep‰ení zdatnosti, ale pfiedev‰ím funkãní zdatnost ve smyslu sebeobsluhy a sobûstaãnosti, aktivity a participace (6,7,8,9). Základním vstupním kritériem do systému posuzování stupnû závislosti je prokázání dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu. Pro úãely zákona o sociálních sluÏbách je dlouhodobû nepfiízniv˘ zdravotní stav definován jako zdravotní stav, kter˘ podle poznatkÛ lékafiské vûdy trvá nebo má trvat déle neÏ jeden rok, a kter˘ omezuje funkãní schopnosti nutné pro zvládání základních Ïivotních potfieb. Pfii posuzování stupnû závislosti se hodnotí funkãní dopad dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat 10 základních Ïivotních potfieb. Podrobnosti posuzování ve vztahu ke schopnosti zvládat úkony péãe o vlastní osobu a úkony sobûstaãnosti jsou uvedeny v provádûcím právním pfiedpise, kter˘m je vyhlá‰ka MPSV âR ã. 391/2011 Sb., jíÏ se mûní vyhlá‰ka ã. 505/2006 Sb., kterou se provádûjí nûkterá ustanovení zákona o sociálních sluÏbách, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, s úãinností od 1. ledna 2012. V pfiíloze ã. 1 vyhlá‰ky se vymezuje deset základních Ïivotních potfieb prostfiednictvím sedmdesáti pûti pfiíslu‰n˘ch aktivit, které charakterizují základní Ïivotní potfieby a mají kaÏdodenní, prÛfiezov˘ charakter napfiíã vûkov˘m spektrem posuzovan˘ch osob (10). Schopnost osoby zvládat základní Ïivotní potfieby se pro úãely stanovení stupnû závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní Ïivotní potfieby stanoveny v pfiíloze k vyhlá‰ce. Schopnost osoby zvládat základní Ïivotní potfieby pro úãely stanovení stupnû závislosti se hodnotí v pfiirozeném sociálním prostfiedí a s ohledem na vûk fyzické osoby. Pfii hodnocení schopnosti osoby zvládat základní Ïivotní potfieby se hodnotí: a) tûlesné struktury, b) tûlesné funkce du‰evní, mentální, smyslové, obûhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zaÏívací, vyluãovací, neuromuskuloskeletální, vãetnû hrubé 268 a jemné motoriky, a funkce hlasu, fieãi a kÛÏe, a to ve vztahu k rozsahu a tíÏi poruchy funkãních schopností. Pfii hodnocení schopnosti zvládat základní Ïivotní potfieby se posuzuje, zda z dÛvodu dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu je rozsah du‰evních, mentálních, tûlesn˘ch a smyslov˘ch funkãních schopností dostateãn˘ k pravidelnému zvládání základní Ïivotní potfieby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní Ïivotní potfieby. Pfiitom se pfiihlíÏí, zda jde o zdravotní postiÏení trvale ovlivÀující funkãní schopnosti, ke znalostem, k v˘sledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postiÏení. U osob, u nichÏ prÛbûÏnû dochází ke zhor‰ování a zlep‰ování zdravotního stavu, by sledované období rozhodné pro posouzení závislosti mûlo trvat zpravidla jeden rok; funkãní schopnost zvládat základní Ïivotní potfiebu se v takovém pfiípadû stanoví tak, aby odpovídala pfievaÏujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období. Za neschopnost zvládání základní Ïivotní potfieby se povaÏuje stav, kdy porucha funkãních schopností dosahuje úrovnû úplné poruchy nebo poruchy tûÏké, kdy i pfies vyuÏívání zachovan˘ch potenciálÛ a kompetencí fyzické osoby a vyuÏívání bûÏnû dostupn˘ch pomÛcek, prostfiedkÛ, pfiedmûtÛ denní potfieby nebo vybavení domácnosti, vefiejn˘ch prostor nebo s vyuÏitím zdravotnického prostfiedku nelze zvládnout Ïivotní potfieby v pfiijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní Ïivotní potfieby se povaÏuje rovnûÏ stav, kdy reÏim nafiízen˘ odborn˘m lékafiem poskytujícím specializované zdravotnické sluÏby neumoÏÀuje provádûní základní Ïivotní potfieby v pfiijatelném standardu. Osm principů posuzování stupně závislosti Zákon o sociálních sluÏbách obsahuje 8 principÛ, ze kter˘ch musí kaÏdé posouzení obãana s disabilitou vycházet: 1) Schopnost zvládat základní Ïivotní potfiebu péãe o zdraví se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postiÏení a reÏimu stanovenému o‰etfiujícím lékafiem; 2) Schopnost zvládat základní Ïivotní potfiebu péãe o domácnost se nehodnotí u osob do 18 let vûku; 3) Pfii hodnocení schopnosti zvládat základní Ïivotní potfieby se hodnotí funkãní dopad dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu (DNZS) na schopnost zvládat základní Ïivotní potfieby; pfiitom se nepfiihlíÏí k pomoci, dohledu nebo péãi, která nevypl˘vá z funkãního dopadu dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu; 4) Pro uznání závislosti v pfiíslu‰né základní Ïivotní potfiebû musí existovat pfiíãinná souvislost mezi poruchou funkãních schopností z dÛvodu DNZS a pozbytím schopnosti zvládat základní Ïivotní potfiebu v pfiijatelném standardu; 5) Funkãní schopnosti se hodnotí s vyuÏíváním zachovan˘ch potenciálÛ a kompetencí fyzické osoby a vyuÏíváním bûÏnû dostupn˘ch pomÛcek, prostfiedkÛ, pfiedmûtÛ denní potfieby nebo vybavení v domácnosti, vefiejn˘ch prostor nebo s vyuÏitím zdravotnického prostfiedku; 6) U osob do 18 let vûku se pfii hodnocení schopnosti zvládat základní Ïivotní potfieby a pfii hodnocení potfieby mimofiádné péãe porovnává rozsah, intenzita a nároãnost péãe, kterou je tfieba vûnovat posuzované osobû se zdravotním postiÏením, s péãí, kterou je tfieba vûnovat zdravé fyzické osobû téhoÏ vûku; 7) Pfii stanovení stupnû závislosti u osoby do 18 let vûku se nepfiihlíÏí k potfiebû péãe, která vypl˘vá z vûku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního v˘voje; 8) Mimofiádnou péãí se rozumí péãe, která sv˘m rozsahem, intenzitou nebo nároãností podstatnû pfiesahuje péãi poskytovanou osobû téhoÏ vûku. Dvanáct zásad posuzování funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu Vyhlá‰ka ã. 505/2006 Sb. ve znûní vyhlá‰ky ã. 391/2011 Sb. obsahuje 12 zásad posuzování funkãního dopadu dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu: 1) Hodnocení schopnosti osoby zvládat základní Ïivotní potfieby obsahuje hodnocení jednotliv˘ch aktivit, které jsou pro jednotlivé základní Ïivotní potfieby vymezeny v pfiíloze vyhlá‰ky; 2) Hodnocení schopnosti osoby zvládat základní Ïivotní potfieby v pfiirozeném sociálním prostfiedí a s ohledem na vûk fyzické osoby; 3) Hodnocení tûlesn˘ch struktur a tûlesn˘ch funkcí ve vztahu k rozsahu a tíÏi poruchy funkãních schopností (du‰evní, mentální, smyslové, obûhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zaÏívací, vyluãovací, neuromuskuloskeletální, vãetnû hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, fieãi a kÛÏe); 4) Vymezení neschopnosti zvládání základní Ïivotní potfieby jako stavu, kdy porucha funkãních schopností dosahuje úrovnû úplné poruchy nebo poruchy tûÏké, kdy i pfies vyuÏívání „facilitaãních pomÛcek a prostfiedkÛ“ nelze zvládnout Ïivotní potfieby v pfiijatelném standardu; PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 269 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 5) Stanovení, Ïe za neschopnost zvládání základní Ïivotní potfieby se povaÏuje rovnûÏ stav, kdy reÏim nafiízen˘ odborn˘m lékafiem poskytujícím specializované zdravotnické sluÏby neumoÏÀuje provádûní základní Ïivotní potfieby v pfiijatelném standardu; 6) Hodnocení, zda z dÛvodu dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu je rozsah du‰evních, mentálních, tûlesn˘ch a smyslov˘ch funkãních schopností dostateãn˘ k pravidelnému zvládání základní Ïivotní potfieby; 7) Hodnocení, zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní Ïivotní potfieby; 8) PfiihlíÏení, zda dlouhodobû nepfiízniv˘ zdravotní stav trvale ovlivÀuje funkãní schopnosti, k v˘sledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postiÏení; 9) Hodnocení stavÛ u nichÏ prÛbûÏnû dochází ke zhor‰ování a zlep‰ování, kdy funkãní schopnost zvládat základní Ïivotní potfiebu se stanoví tak, aby odpovídala pfievaÏujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období; 10) Stanovení, Ïe neschopnost zvládat aspoÀ jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní Ïivotní potfiebu vymezena v pfiíloze vyhlá‰ky, zakládá neschopnost zvládat pfiíslu‰nou základní Ïivotní potfiebu, a to bez ohledu na pfiíãinu dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu; 11) Stanovení odchylek v postupu u osob 1–18 let vûku; 12) Pfii hodnocení základních Ïivotních potfieb pro úãely stanovení stupnû závislosti se základní Ïivotní potfieby, u nichÏ bylo zji‰tûno, Ïe je osoba z dÛvodu dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu není schopna zvládat, sãítají. Tento systém posuzování stupnû závislosti pomocí osmi zákonn˘ch principÛ a dvanácti zásad hodnotících funkãní dopad dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu pfiiná‰í nástroj jak ke kvantifi- Z RŮZNÝCH OBORŮ kaci a kategorizaci stupnû závislosti zdravotnû postiÏen˘ch, tak k jednodu‰‰í a objektivnûj‰í metodice poãítání nepfiím˘ch (sociálních) nákladÛ jednotliv˘ch onemocnûní/zdravotních postiÏení. Pfiímé náklady na jednotlivá onemocnûní (obzvlá‰tû ta vysoce invalidizujícící – nemoci pohybového aparátu a neurodegenerativní onemocnûní), které se realizují pfieváÏnû z prostfiedkÛ vefiejného zdravotního poji‰tûní, totiÏ nezahrnují celkov˘ dopad tûchto zdravotních komplikací na prostfiedky vefiejn˘ch financí. V âeské republice prozatím chybí jednotná objektivní metodika, která by umoÏÀovala jasnou kvantifikaci právû tûchto nepfiím˘ch (sociálních) nákladÛ. Pfiínos konkrétních léãebn˘ch/preventivních intervencí pak vedle zlep‰ení kvality Ïivota pacientÛ mÛÏe spoãívat právû v oblasti úspor sociálních nákladÛ, které díky tomuto systému posuzování mohou b˘t snadnûji vyãíslitelné a definovatelné na základû zdravotního stavu konkrétní osoby. Následné posuzování/hodnocení zdravotních intervencí/ /technologií (HTA) poskytuje tak zahrnutím nepfiím˘ch (sociálních) nákladÛ komplexnûj‰í náhled na konkrétní intervenci v kontextu zdravotního onemocnûní/postiÏení (11, 12). Závěr Závislost na pomoci jiné fyzické osoby je definována jako stav, kdy osoba z dÛvodu dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu potfiebuje kaÏdodenní pomoc nebo dohled nebo mimofiádnou péãi pfii zákonem pfiedepsaného poãtu základních Ïivotních potfieb. Posuzování stupnû závislosti je od ledna 2012 urãeno osmi zákonn˘mi principy a dvanácti zásadami posuzování funkãního dopadu na dlouhodobû nepfiízniv˘ zdravotní stav. Principy a zásady posuzování zdravotního stavu pro úãely stupnû závislosti pfiedstavují tak krok k vyuÏití systému Health Technology Assessment v posudkovém lékafiství, a to ve smyslu rozhodování a posuzování zdra- votního stavu obãanÛ s disabilitou pro úãely sociálního zabezpeãení (prostfiednictvím objektivního a positivního vyãíslení tûchto nepfiím˘ch, sociálních nákladÛ). Souãasnû v‰ak postup dle HTA musí u posuzovan˘ch v sociálním zabezpeãení pfiihlíÏet k zachování kvality jejich Ïivota. Literatura 1. âevela, R., âeledová, L. Nové posuzování stupnû závislosti dle principÛ mezinárodní klasifikace funkãních schopností, disability a zdraví. Kontakt 2011, 13(3), s. 308–314. 2. Zákon ã. 108/2006 Sb., o sociálních sluÏbách, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ. 3. âeledová, L., âevela, R. Úloha posudkového lékafie a sociálního pracovníka v fiízení o pfiíspûvku na péãi. Kontakt 2011, 13(1), s. 48–53. 4. âeledová, L., âevela, R. Nové medicínské paradigma posuzování stupnû závislosti pro úãely pfiíspûvku na péãi. âas. lék. ães. 2011, 150(10), s. 550– 553. 5. âeledová, L., âevela, R. Proã mûnit posudkovû medicínská kritéria pro posuzování stupnû závislosti. Prakt. lék. 2011, 91(5), s. 337–340. 6. Kalvach, Z., âeledová, L., Holmerová, I., a kol. Kfiehk˘ pacient a primární péãe. Praha: Grada Publishing. 2011, s. 371. ISBN 978-80-247-4026-3. 7. Seifert, B., âeledová, L., âevela, R., a kol. Základní pojmy praktického a posudkového lékafiství. 1.vyd. Praha: Karolinum. 2012, s. 194.ISBN 978-80-246-2082-4. 8. Kalvach, Z., Zadák, Z., Jirák, R., a kol. Geriatrické syndromy a geriatrick˘ pacient. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 336 s. ISBN 978 9. Mezinárodní klasifikace funkãních schopností, disability a zdraví: MKF. Praha: Grada Publishing. 2011, s. 280. ISBN 978-80-247-1587-2. 10. Vyhlá‰ka ã. 505/2006 Sb., kterou se provádûjí nûkterá ustanovení zákona o sociálních sluÏbách, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ 11. Klime‰, J., DoleÏal, T., Vlãek, J. Kalkulace nepfiím˘ch nákladÛ obecnû a ve vztahu k revmatoidní artritidû. Farmakoekonomika, 2011, 5(1), s. 2– 9. 12. Kobelt, G. Health economic issues in rheumatoid arthritis. Scand J Rheumatol. 2006, 35(6), p. 415–425. doc. MUDr. Libu‰e âeledová, Ph.D. Odbor posudkové sluÏby MPSV Na Pofiíãním právu 1 128 00 Praha 2 E-mail: [email protected] 269 Z RÒZN¯CH OBORÒ PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 270 Prevence problémÛ pÛsoben˘ch alkoholem v pracovním prostfiedí je naléhav˘ problém NE·POR, K. Oddûlení léãby závislostí – muÏi Psychiatrická léãebna Bohnice, Praha ¤editel: MUDr. Martin Holl˘ SOUHRN Problémy pÛsobené alkoholem v pracovním prostfiedí úzce souvisejí s jeho spotfiebou a ta je v âeské extrémnû vysoká. Zmínûn˘m problémÛ je moÏné z velké ãásti pfiedcházet. Nabízíme zde pfiehled moÏností prevence a jednoduchá doporuãení vedoucím pracovníkÛm na v‰ech úrovních fiízení. Klíãová slova: alkohol, pracovní prostfiedí, prevence, krátká intervence SUMMARY Ne‰por, K.: Preventing workplace alcohol-related problems is an urgent concern Alcohol-related problems in the workplace are closely related to alcohol consumption, which is extremely high in the Czech Republic. These problems can be prevented in most cases. We review the possibilities of workplace prevention. Simple advice to managers at all levels of management is enclosed. Key words: alcohol, workplace, prevention, brief intervention Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 270–272 Úvod eská republika patfií k zemím s nejvy‰‰í spotfiebou alkoholu na jednoho obyvatele na svûtû. To negativnû ovlivÀuje zdravotní stav populace a zatûÏuje zdravotnictví. âeská ekonomika nemÛÏe spoléhat na rozsáhlé surovinové zdroje, ale jen na kvalifikovanou a pfiizpÛsobivou pracovní sílu. Tu alkohol po‰kozuje. Jeho zneuÏívání pfiedstavuje proto také velk˘ ekonomick˘ problém. Prevence ‰kod pÛsoben˘ch alkoholem na celospoleãenské úrovni je u nás nedostateãná. Také z tohoto dÛvodu by se této problematice mûli více vûnovat zamûstnavatelé, odbory i závodní lékafii. â Rizika alkoholu v pracovním prostředí kovaného na zákazníky a prestiÏ firmy. Podle Rehma (14) pÛsobí alkohol ve vyspûl˘ch zemích ‰kody, které odpovídají 1–3 % hrubého národního produktu. K tomu je tfieba zvlá‰tû u nás pfiipoãíst ‰kody, které v pracovním prostfiedí pÛsobí dal‰í drogy a hazard (13). Co zvyšuje riziko? Larson a spol. (8) uvádûjí, která zamûstnání jsou z hlediska zneuÏívání alkoholu nejrizikovûj‰í. Ve Spojen˘ch státech jsou to pracovníci ve stavebnictví, kultufie, hornictví, velkoobchodû a v pohostinství. Existují ov‰em obrovské rozdíly mezi pracovi‰ti stejného oboru. Tyto rozdíly lze pfiiãíst na vrub mnoha dal‰ím vlivÛm (Tab. 1). Rozdělení intervenčních postupů Pfiehled této problematiky podávají Ne‰por (9) a novûji Rehm (14). Tento autor uvádí, Ïe pití alkoholu je pfiíãinou nejménû 30 onemocnûní a zhor‰uje prÛbûh mnoha dal‰ích. Z hlediska zdravotní prevence v pracovním prostfiedí je tfieba zejména zmínit kategorii úrazÛ a poranûní. Alkoholem intoxikovan˘ ãlovûk totiÏ ãasto ohroÏuje nejen sebe i dal‰í pracovníky (5). Nûkteré ‰kody pÛsobené alkoholem lze obtíÏnû vyãíslit a zmapovat. Sem patfií zejména niωí pracovní v˘konnosti pfii intoxikaci, ale i v kocovinû (11), kriminalita, poru‰ování pracovní káznû, pozdní pfiíchody, absence nebo negativní vliv intoxi- 270 Za uÏiteãné povaÏujeme rozdûlení, které pouÏili autofii Ames a Bennett (1). Ti moÏnosti prevence rozdûlili do následujících kategorií: programy podpory zdraví; programy prevence pro malé sociální skupiny; krátká intervence; prevence za pomoci internetu; prevence zamûfiená na zlep‰ování pracovního prostfiedí. Programy podpory zdraví Tyto programy mají ‰irok˘ zábûr a zab˘vají se mimo jiné tím, jak zvládat stres, zdravou v˘Ïivou, cviãením a prevencí rizikového chování vãetnû koufiení a zneuÏívání alkoholu. Mohou se dít formou semináfiÛ nebo individualizovaného poradenství. Druhá moÏnost je patrnû efektivnûj‰í, ale také ãasovû nároãnûj‰í. Nûkteré studie ukazují, Ïe tyto programy mohou sníÏit spotfiebu alkoholu u zamûstnancÛ, i kdyÏ se v nich problematika zneuÏívání alkoholu nezmiÀuje pfiímo. Programy prevence pro malé sociální skupiny V tomto pfiípadû se klade dÛraz na pÛsobení malé sociální skupiny a „peer referral“. Tím se myslí to, Ïe spoluzamûstnanec nabídne problémovû pijícímu pracovníkovi odbornou pomoc pro problémy s alkoholem a doporuãí mu pfiípadnû i konkrétní zafiízení. Programy tohoto typu zahrnují informování o zdrav˘ch moÏnostech, kde se pro práci scházet. Jedná se tedy také o nabízení lep‰ích alternativ k problematick˘m prostfiedím. Prospû‰nost tohoto typu programu se zjistila mlad˘ch pracovníkÛ restaurací, coÏ je vysoce riziková skupina zamûstnancÛ (4). PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 271 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Z RŮZNÝCH OBORŮ Tab. 1. Co zvy‰uje a sniÏuje riziko problémÛ pÛsoben˘ch alkoholem a jin˘mi návykov˘mi látkami v pracovním prostfiedí (ãásteãnû podle 9) Co zvy‰uje riziko Co sniÏuje riziko Pití alkoholu na pracovi‰ti se toleruje nebo se dokonce povaÏuje Na pracovi‰ti se povaÏuje za normu naprostá stfiízlivost za normu. a ta se také prosazuje formálními a neformálními prostfiedky. Nadmûrn˘ nebo pfiíli‰ dlouho trvající stres. Pfiimûfiená míra zátûÏe. Dlouhodobá práce pfiesãas vedoucí ke stavÛm vyãerpání Práci lze dobfie plánovat a rozvrhnout. a chronické únavy, nárazov˘ charakter práce. Trojsmûnn˘ provoz. Jednosmûnn˘ provoz. Snadná dostupnost alkoholu v pracovním prostfiedí pronikavû Ke sníÏení spotfieby alkoholu dochází tam, zvy‰uje riziko souvisejících problémÛ. kde je alkohol obtíÏnû dostupn˘. Odcizenost. Práce má smysl. Izolovanost a nedostateãn˘ dohled ze strany nadfiízen˘ch. Dohled ze strany nadfiízen˘ch, dobrá komunikace. Práce je monotónní a nudná. Stfiídání rÛzn˘ch pracovních aktivit. Malá moÏnost se podílet se na rozhodování. PoniÏování ze strany MoÏnost se podílet na rozhodování a pfiimûfien˘ respekt okolí. nadfiízen˘ch nebo spolupracovníkÛ Sexuální obtûÏování riziko fyzické nebo slovní agrese. Práce v bezpeãném a korektním prostfiedí. Práce probíhá daleko od rodiny a kvalitních pfiátel. Práce v blízkosti bydli‰tû. Krátká intervence Krátká intervence pro problémy pÛsobené alkoholem mÛÏe probíhat v pracovním prostfiedí a tyto programy mohou b˘t velmi efektivní (napfi. 3, 7, 15). Pfii krátké intervenci se ãasto pouÏívají jednoduché dotazníky. Po jejich vyplnûní dostane pracovník zpûtnou vazbu o pfiípadném riziku a odpovídající doporuãení. Lze pouÏít i posilovaní motivace a dal‰í postupy (ãesky napfi. 10). JestliÏe krátká intervence nepostaãuje, je tfieba navrhnout dÛkladnûj‰í léãbu. Prevence za pomoci internetu V˘hodou je relativnû velmi nízká cena takové intervence a to, Ïe pracovník mÛÏe pfiíslu‰né materiály vyuÏívat diskrétnû a v soukromí. V˘sledky jsou pfiekvapivû dobré u pracovníkÛ rÛzn˘ch oborÛ. Je zajímavé, Ïe pfiízniv˘ efekt intervence vyuÏívající internet nebyl podstatnû zv˘‰en 15minutov˘m motivaãním rozhovorem tváfií v tváfi (6). U poãínajících problémÛ mÛÏe tedy Internet pfiestavovat zajímavou a nûkdy postaãující intervenci. Svépomocnû materiály v ãe‰tinû pro problémy pÛsobené alkoholem i jin˘mi návykov˘mi riziky jsou dostupné zdarma na adrese www.drnespor.eu. Prevence zaměřená na pracovní prostředí Sem patfií omezení dostupnosti alkoholu v pracovním prostfiedí, jasn˘ a striktní zákaz práce pod jeho vlivem a dechové zkou‰ky na ovlivnûní alkoholem. Jedná o vysoce úãinné postupy (2). Jakkoli nepopulární se mÛÏe zdát testování na pfiítomnost alkoholu, vût‰ina americk˘ch zamûstnancÛ ho schvaluje. Pracovník, kter˘ je na pracovi‰ti pod vlivem alkoholu, pfiedstavuje totiÏ riziko pro sebe i své spolu- pracovníky. A nemusí se pfii tom jednat jen o fiidiãe ‰kolních autobusÛ. Lze uvaÏovat i dal‰ích opatfieních. Sem patfií napfi. nabízení nealkoholick˘ch nápo- jÛ, instruktáÏ t˘kající se mírnûní stresu (napfi. za pomoci relaxaãních technik nebo úpravou Ïivotního stylu), lep‰í organizace práce a její rovnomûrnûj‰í rozdûlení, atd. Pfiíloha: Doporuãení pracovníkÛm na v‰ech stupních fiízení ohlednû alkoholu v pracovním prostfiedí (zpracováno volnû podle rÛzn˘ch zdrojÛ) Pfiedcházet problémÛm pÛsoben˘m alkoholem na pracovi‰ti je nejlep‰í moÏnost. Osvûdãilo se podfiízené jasnû informovat o tom, Ïe ovlivnûní alkoholem v pracovním prostfiedí je pro zamûstnavatele nepfiijatelné a Ïe mohou b˘t bûhem pracovní doby kdykoliv testováni na jeho pfiítomnost. Nauãte se tyto problémy rozpoznávat. Problém s alkoholem v pracovním prostfiedí se ãasto projevuje nepfiímo, napfi. pozdními pfiíchody, neúmûrnû dlouh˘mi poledními pfiestávkami, neplánovan˘m vybíráním dovolené po dnech, absencemi, vy‰‰í nemocností, niωí produktivitou práce, chybn˘mi rozhodnutími, konflikty na pracovi‰ti, problémy v oblasti hygieny a vzhledu, podráÏdûností, zhor‰enou komunikaci, vyh˘bání se nadfiízen˘m, spavostí, apatií, typick˘m zápachem nûkdy maskovan˘m napfi. bonbóny, pfii tûωí intoxikaci se objevují i ospalost nebo spánek, poruchy rovnováhy nebo zhor‰ená v˘slovnost. Odvykací stav po alkoholu se projevuje nejãastûji tfiesem. Zamûstnanec je ze zákona povinen se na vyzvání nadfiízeného podrobit vy‰etfiení na pfiítomnost alkoholu. Podle zákoníku práce je zamûstnanec povinen „podrobit se na pokyn pfiíslu‰ného vedoucího zamûstnance stanoveného v pracovním fiádu zji‰tûní, zda není pod vlivem alkoholu nebo jin˘ch návykov˘ch látek“. To se t˘ká i osob, „které se s vûdomím zamûstnavatele zdrÏují na jeho pracovi‰tích“. Nebuìte „UmoÏÀovaã“. NeusnadÀujte návykové chování tím, Ïe ho budete usnadÀovat, omlouvat nebo tajit. Je napfi. nevhodné pfiedávat nesplnûné pracovní úkoly jin˘m pracovníkÛm. O alkoholu nebo drogách na pracovi‰ti informujte nadfiízené. Chráníte tak nejen sebe, ale i spolupracovníky a dokonce problémového zamûstnance, protoÏe jinak by se jeho problém stupÀovat a vyústil by pravdûpodobnû v hodnû velkou nepfiíjemnost. Naopak, jestliÏe se léãba pro problémy pÛsobené alkoholem zahájí dfiíve, b˘vá snaz‰í a ãasto i efektivnûj‰í. Problém nefie‰te pouze vlastními silami, u návykov˘ch nemocí je vût‰inou nutná odborná pomoc. NeÏli pfiikroãíte k fie‰ení, opatfiete si doklady o problémovém chování a svûdectví spolupracovníkÛ. Rozmyslete si také, jaké konstruktivní fie‰ení nabídnete. Lze napfi. trvat na tom, Ïe zamûstnance pfiinese potvrzení o tom, Ïe se pro problém ambulantnû léãí nebo v závaÏnûj‰ích pfiípadech potvrzení, Ïe absolvoval ustavní léãení. Po návratu do zamûstnání vûnujte pracovníkovi zv˘‰enou pozornost a informujte ho, Ïe v pfiípadû podezfiení budete trvat na zkou‰ce na pfiítomnost alkoholu v tûle. 271 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 272 Z RŮZNÝCH OBORŮ Cílem je minimalizovat vliv v˘‰e zmínûn˘ch rizikov˘ch ãinitelÛ a posílit vliv ãinitelÛ ochrann˘ch. Porucha chování v REM spánku – opomíjená diagnóza PLCHOVÁ L., P¤ÍHODOVÁ I., ·ONKA K. Závěr Vzhledem k situaci u nás má prevence problémÛ pÛsoben˘ch alkoholem v pracovním prostfiedí je‰tû vût‰í v˘znam neÏ v jin˘ch zemích. To by si mûli jasnû uvûdomovat zamûstnavatelé i pracovníci na v‰ech úrovních fiízení. Literatura 1. Ames GM, Bennett JB. Prevention interventions of alcohol problems in the workplace. A review and guiding framework. Alcohol Res Health 2011, 34(2): p. 175–187. 2. Ames GM, Grube JW, Moore RS. Social control and workplace drinking norms: a comparison of two organizational cultures. J Stud Alcohol 2000; 61(2): p. 203–219. 3. Anderson BK, Larimer ME. Problem drinking and the workplace: an individualized approach to prevention. Psychol Addict Behav 2002; 16: p. 243–251. 4. Broome KM, Bennett JB. Reducing heavy alcohol consumption in young restaurant workers. J Stud Alcohol Drugs 2011; 72(1): p. 117–124. 5. Casswell S, Harding JF, You RQ, Huckle T. Alcohol’s harm to others: self-reports from a representative sample of New Zealanders. N Z Med J 2011; 124(1336): p. 75–84. 6. Doumas DM, Hannah E. Preventing highrisk drinking in youth in the workplace: A webbased normative feedback program. J Subst Abuse Treat 2008; 34(3): p. 263–271. 7. Hermansson U, Knutsson A, Ronnberg S, Brandt L. Feasibility of brief intermention in the workplace for the detection and treatment of excessive alcohol consumption. Int J Occup Environ Health 1998; 4: p. 71–78. 8. Larson SL, Eyersman J, Foster MS, Gfroerer JC. Worker Substance Use and Workplace Policies and Programs (DHHS publication No. SMA 074273, analytic series A29). Rockville MD: Substance Abuse and Mental Health Services Administration Office of Applied Studies, 2007. 9. Ne‰por K. Návykové látky a pracovní prostfiedí. âes. Prac. Lék. 2001; 2(4): s. 212-216. 10. Ne‰por K, Csémy L. Krátká intervence pro problémy pÛsobené alkoholem mÛÏe probíhat v rÛzn˘ch prostfiedích. âes. Prac. Lék. 2007; 8: s. 22–25. 11. Ne‰por K. Kocovina po intoxikaci alkoholem. Medicína pro praxi 2007; 6: s. 265-267. 12. Ne‰por K. ·kody pÛsobené alkoholem a jejich prevence. âes. Prac. Lék. 2008, 6(1): s. 17–21. 13. Ne‰por K, Scheansová A. Hazardní hry a pracovní prostfiedí. Prakt. Lék. 2008; 88(7): s. 401–402. 14. Rehm J. The risks associated with alcohol use and alcoholism. Alcohol Res Health 2011; 34(2): p. 135–143. 15. Richmond R, Kehoe L, Heather N, Wodak A. Evaluation of a workplace brief intervention for excessive alcohol consumption: the workscreen project. Prev Med 2000, 30: p. 51–63. Prim. MUDr. Karel Ne‰por, CSc. Oddûlení léãby závislostí – muÏi Psychiatrická léãebna-Bohnice 181 02 Praha 8 E-mail: [email protected] www.drnespor.eu www.youtube.com/drnespor 272 Univerzita Karlova v Praze 1. lékafiská fakulta a V‰eobecná fakultní nemocnice v Praze Neurologická klinika a Centrum klinick˘ch neurovûd Pfiednosta: prof. MUDr. EvÏen RÛÏiãka, DrSc. SOUHRN Porucha chování v REM spánku (RBD – REM Behavior Disorder) je onemocnûní, pfii nûmÏ dochází ke ztrátû svalové atonie bûhem REM spánku. DÛsledkem je více ãi ménû vyjádfiená motorická aktivita a vokalizace, které souvisí s typicky Ïiv˘mi sny. Násilné chování pfii proÏívání snÛ pfiedstavuje riziko nejen pro pacienta, ale i pro jeho spolunocleÏníka. Kromû typické anamnézy se diagnostika opírá o polysomnografické vy‰etfiení s charakteristick˘m nálezem zv˘‰ené elektromyografické aktivity v REM fázi spánku. Porucha mÛÏe b˘t primární (idiopatická) ãi sekundární. Sekundární formy souvisí s uÏíváním ãi odebráním farmak nebo s jin˘m souãasnû probíhajícím neurologick˘m onemocnûním – nejãastûji s narkolepsií (u mlad‰ích pacientÛ), ve star‰ím vûku s Parkinsonovou nemocí, multisystémovou atrofií ãi demencí s Lewyho tûlísky. Idiopatická forma RBD je zfiejmû u v˘znamné ãásti nemocn˘ch iniciálním stádiem právû tûchto neurodegenerativních onemocnûní, ãasto pfiedchází rozvoj jejich základních symptomÛ i o nûkolik let. Management nemoci zahrnuje zabezpeãení prostfiedí, ve kterém pacient spí, a podávání clonazepamu ke zmírnûní pfiíznakÛ onemocnûní. Klíãová slova: porucha chování v REM spánku, parasomnie, zranûní ve spánku, neurodegenerativní onemocnûní SUMMARY Plchová L., Pfiíhodová I., ·onka K.: REM behavior disorder – a neglected diagnosis REM behavior disorder (RBD) is characterized by loss of muscle atonia during REM sleep leading to more or less expressed motor activity and vocalization, typically in the context of vivid and colorful dreams often with dramatic content. Violent behavior represents a risk not only for the patient but also for his/her bed-partner. Besides a typical medical history, the diagnosis is based on polysomnographic examination with characteristically increased electromyographic activity in the REM phase of sleep. The disorder can be primary (idiopathic) or secondary. The secondary form is associated with use or withdrawing certain medications or with some neurological disorders, such as narcolepsy in young patients and neurodegenerative diseases in the elderly (Parkinson disease, Lewy body dementia, multiple system atrophy). The idiopathic form is supposed to be related to these neurodegenerative conditions and it can precede the development of their principal symptoms by several years. The management of this disorder includes securing the patient’s sleeping environment – in order to avoid an injury - and pharmacological alleviation of symptoms by the use of clonazepam. Key words: REM behavior disorder, parasomnia, injury during sleep, neurodegenerative diseases Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 272–275 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 273 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Úvod orucha chování v REM spánku (RBD – REM Behaviour Disorder) je málo známé onemocnûní. Patfií mezi parasomnie vázané na REM spánek. Parasomnie jsou poruchy spánku charakterizované epizodami abnormálního chování pfii pfiechodu z bdûlosti do spánku nebo bûhem jednotliv˘ch spánkov˘ch stádií (22). Animální model RBD byl popsán paradoxnû je‰tû pfied definicí klinické jednotky v laboratofii v˘znamného francouzského neurofyziologa Michela Jouveta v Lyonu v roce 1965 (17). První zprávy o tomto onemocnûní pfiinesli neurologové Schenk a spol. v roce 1986 (32). Prevalence RBD v populaci se odhaduje na 0,38 aÏ 0,5 % (15, 23), ale diagnostikovan˘ je jen mal˘ podíl nemocn˘ch, coÏ zfiejmû souvisí s nedostateãn˘m povûdomím o této nemoci. Velká vût‰ina pacientÛ (pfies 80 %) jsou muÏi (24, 33), coÏ neplatí pro nûkteré sekundární formy (RBD u narkolepsie, farmakologicky indukované formy). P Klinický obraz Klinicky se porucha projevuje motorickou aktivitou a vokalizacemi ve spánku. Pohybové projevy zahrnují zá‰kuby, bezúãelné pohyby konãetinami, rozhazování rukama, údery. Pfii del‰ím trvání choroby je pak typické násilné chování, pacienti kopou, perou se, mohou spadnout z lÛÏka a zranit se. Projevy naznaãují úãelové chování s cílem uniknout ãi chránit se. Z hlasov˘ch projevÛ b˘vá pfiítomno mumlání, nesrozumitelné zvuky, pozdûji srozumitelná mluva nebo smích ãi kfiik a nadávky, ãasto naznaãující nepfiíjemn˘ obsah snu. Chování je v kontextu proÏívaného snu, sny jsou ãasto Ïivé a obsahují rozvíjející se dûj. Pacienti si je po probuzení pamatují, pozorované chování nemocn˘ch odráÏí události proÏité ve snu. Obvykle je pacient ve snu atakován, snaÏí se ochránit sebe nebo jinou osobu nebo proÏívá nûjakou nepfiíjemnost. Ve snech se objevuje ãasto hmyz, zvífiata ãi lidé, ktefií pacienta pronásledují, snaÏí se ubliÏovat jemu nebo jeho blízk˘m. Epizody abnormního chování mohou b˘t nebezpeãné nejen pro pacienta samotného, ale i pro jeho spolunocleÏníka. Agresivní chování bûhem spánku je v kontrastu s pfiimûfien˘m vystupováním pacienta za bdûlosti. Vût‰inou se neobjevuje konzumace jídla ãi pití a rovnûÏ neb˘vá sexuální chování. Nemocn˘ mívá zavfiené oãi, orientuje se podle své snové pfiedstavy, a proto pfii pokusu o opu‰tûní lÛÏka vût‰inou témûfi hned padá pfies nábytek a jiné pfiedmûty v pokoji. Citliv˘m ukazatelem pokroãilé poruchy chování v REM spánku Z RŮZNÝCH OBORŮ jsou právû pády z lÛÏka. Existují i ménû manifestní formy, pohyby jsou jen naznaãeny, vokalizace jsou diskrétní, i v tûchto pfiípadech v‰ak nemocn˘ referuje snûní, které jej budí (37). Epizody se mohou objevovat pouze sporadicky nebo frekventnû aÏ v poãtu nûkolika bûhem jedné noci. RBD se spí‰e vyskytuje ve druhé polovinû noci, kdy je vût‰í zastoupení REM spánku (1). Patofyziologie K typick˘m motorick˘m a vokálním projevÛm v REM spánku dochází v dÛsledku nedostateãné svalové atonie, normálnû pfiítomné v této fázi spánku u zdrav˘ch jedincÛ. Jouvet a Delorme popsali v roce 1965 (17) oboustrannou lézi v dorzolaterální ãásti retikulární formace pontu u koãky, která zpÛsobila zmûnu chování bûhem spánku. V REM fázi do‰lo k potlaãení svalové atonie a vzniku „halucinatorního“ typu chování pfiipomínajícího chování ve snu. Koãka stála na v‰ech ãtyfiech, pozorovala nepfiítomn˘ objekt, útoãila na imaginárního nepfiítele a projevovala strach. Ke svalové atonii v REM spánku dochází v dÛsledku inhibice spinálních alfa-motoneuronÛ neurony retikulární formace v prodlouÏené mí‰e, kam pfiicházejí excitaãní vlivy z oblasti kolem locus coeruleus (nucleus sublaterodorsalis u potkana 5, 6). Pfiedpokládá se, Ïe podobné struktury jsou odpovûdné za svalovou atonii u ãlovûka, pro coÏ svûdãí pfiípady vzniku RBD u nûkter˘ch kmenov˘ch lézí, napfi. u neurinomu (41), ischemie (39), demyelinizace (26), encefalitidy (19). Formy RBD RBD se mÛÏe objevit jako primární (idiopatická) nebo sekundární v souvislosti s pfiítomností jiného neurologického onemocnûní nebo s uÏíváním ãi odebráním nûkter˘ch lékÛ. Dle vzniku se rozli‰uje forma akutní a chronická. Chronická sekundární RBD provází nûkterá neurodegenerativní onemocnûní, zejména alfa-synukleinopatie (nemoci s hromadûním patologické bílkoviny alfasynukleinu v neuronech a glii), jako je Parkinsonova nemoc (28, 30), multisystémová atrofie (13, 36) a demence s Lewyho tûlísky (4, 10). V˘skyt RBD u Parkinsonovy choroby je udáván mezi 15–59 % (9, 11, 14, 40), u multisystémové atrofie jsou projevy RBD u 90 aÏ 100 % nemocn˘ch (25, 38) a u demence s Lewyho tûlísky u 92% (3, 20, 27). U demence s Lewyho tûlísky se RBD povaÏuje za jedno z pomocn˘ch diagnostick˘ch kritérií a za vãasn˘ pfiíznak nemoci. Chronická sekundární forma se vysky- tuje i u pacientÛ s narkolepsií, kde postihuje také mlad‰í pacienty (7, 21). Akutní vznik obtíÏí se t˘ká vÏdy sekundární formy a b˘vá spojen se zahájením terapie a hlavnû s odebráním nûkter˘ch lékÛ a substancí – jedná se zejména o podávání inhibitorÛ zpûtného vychytávání serotoninu (SSRI), tricyklick˘ch antidepresiv, inhibitorÛ monoaminooxidázy (IMAO), bisoprololu nebo cholinergních lékÛ nebo o vysazení benzodiazepinÛ, barbiturátÛ, meprobamátu nebo alkoholu. Lam 2008 et al. (18) popsali vy‰‰í v˘skyt RBD u pacientÛ s depresí na terapii SSRI. U tûchto pacientÛ vzniklo RBD v mlad‰ím vûku a vyskytovalo se více u Ïen. Proto vznik poruchy u mladého pacienta, nebo u Ïeny by mûl vÏdy vést k úvaze o rizikové medikaci jako pfiíãinû potíÏí. Idiopatická forma RBD (iRBD) je onemocnûní, jehoÏ etiologie není zatím objasnûna. Postihuje nejãastûji muÏe po 50. roce Ïivota, bez známého neurologického onemocnûní. I u tûchto pacientÛ byl v‰ak popsán ãastûj‰í v˘skyt subklinick˘ch zmûn funkce centrální nervové soustavy (CNS): lehk˘ kognitivní deficit, diskrétní motorick˘ deficit – rigidita, tremor nebo lehká posturální instabilita. âastûji se objevovala také porucha ãichu a barevného vidûní (12, 30, 31). Dlouhodobé sledování nemocn˘ch s iRBD ukázalo, Ïe u více neÏ 50 % pacientÛ pÛvodnû diagnostikovan˘ch jako idiopatick˘ch se vyvine v pozdûj‰í dobû (v intervalu 15 let) neurodegenerativní onemocnûní: Parkinsonova nemoc, multisystémová atrofie nebo demence s Lewyho tûlísky (29, 35). Vznik neurodegenerativního onemocnûní u iRBD a pfiítomnost drobn˘ch dysfunkcí CNS u tûchto pacientÛ odpovídá Braakovu konceptu (8) progrese Parkinsonovy nemoci postupujícím postiÏením nervového systému. Nejdfiíve dochází k ukládání alfa-synukleinu v kaudálních ãástech mozku a postupnû se ‰ífií na dal‰í neurony ve smûru rostrálním, tedy pontooblongátová jádra zodpovûdná za svalovou atonii v REM spánku jsou postiÏena dfiíve neÏ substantia nigra, jejíÏ postiÏení vyvolává hlavní pohybové projevy Parkinsonovy nemoci. Stejnû tak je dfiíve postiÏen bulbus olfactorius. Tak lze na RBD pohlíÏet jako na iniciální stadium neurodegenerace, pfiedcházející typick˘m klinick˘m pfiíznakÛm parkinsonismu a demence. Proã se ale u nûkter˘ch pacientÛ s Parkinsonovou nemocí ãi demencí s Lewyho tûlísky nikdy nevyvine, není zatím jasné. Diagnostika Pfii podezfiení na pfiítomnost RBD je vhodné nemocného odeslat na specializo- 273 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 274 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Z RŮZNÝCH OBORŮ Tab, 1. Obr. 1. REM spánek u zdravého ãlovûka – polysomnografick˘ záznam 30 s. Identifikace kfiivek: 1. –3. pohyby oãí, 4. povrchové EMG musculus mentalis, 5. –8. EEG, 9. –10. povrchové EMG musculi tibiales anteriores, 11. EKG, 12. d˘chací zvuky, 13. proud vzduchu pfied nosem a ústy, 14. pohyby hrudníku, 15. pohyby bfiicha, 16. pulzní oxymetrie. Ve svodech z oãních pohybÛ jsou patrny jejich rychlé pohyby, ve svodech EMG m. mentalis a mm. tibiales svalová atonie. Obr. 2. Pacient s RBD – polysomnografick˘ záznam 30 s. 1. –3. pohyby oãí, 4. povrchové EMG musculus mentalis, 5. –8. EEG, 9. –10. povrchové EMG musculi tibiales anteriores, 11. EKG, 12. d˘chací zvuky, 13. proud vzduchu pfied nosem a ústy, 14. pohyby hrudníku, 15. pohyby bfiicha, 16. pulzní oxymetrie. Ve 4. svodu je patrn˘ zv˘‰en˘ svalov˘ tonus m. mentalis. vané pracovi‰tû k podrobnému vy‰etfiení. Diagnóza je stanovena na základû anamnézy, klinick˘ch projevÛ a polysomnografickém prÛkazu zv˘‰eného svalového tonu svalÛ brady nebo konãetin (povrchová elektromyografie) v REM spánku pfii videopolysomnografii (Obr. 1 a 2). Pfii stanovení diagnózy RBD se doporuãuje doplnit zobrazovací vy‰etfiení mozku, nejlépe magnetickou rezonanci k vylouãení makroskopické strukturální pfiíãiny. Diagnostická kritéria podle Mezinárodní klasifikace poruch spánku z roku 2005 (22) jsou uvedena v tabulce 1 (Tab. 1) 274 Diferenciální diagnostika Diferenciální diagnostika zahrnuje parasomnie s poruchou probouzení vût‰inou z Non-REM spánku (somnambulismus, noãní dûsy, poruchy probuzení se zmateností), noãní panické ataky, noãní epileptické záchvaty, obstrukãní spánkovou apnoe. Pfii somnambulismu chování pacientÛ neb˘vá násilné, zahrnuje vstávání, opou‰tûní lÛÏka a chÛzi. Nemocn˘ se pfii nûm orientuje zrakem v reálném prostfiedí, vyh˘bá se pfiekáÏkám, a mÛÏe se tak bez problémÛ dostat daleko od lÛÏka. Jeho chování mÛÏe mít zdánlivû racionální charakter. Tím se odli‰uje od RBD, kdy A. Pfiítomnost REM spánku bez atonie: excesivní mnoÏství trvalé nebo intermitentní zv˘‰ení svalového tonu v submentálním EMG nebo nadmûrné fázické zá‰kuby svalÛ brady nebo konãetin v EMG. B. AlespoÀ jeden z následujících jevÛ: i. V anamnéze je chování spojené se zranûním nebo s rizikem zranûní nebo ru‰ivé chování bûhem spánku. ii. Klinická manifestace abnormálního chování v REM spánku zaznamenaná pfii polysomnografii. C. Nepfiítomnost epileptiformní aktivity v EEG bûhem REM spánku; pfii souãasném v˘skytu RBD a záchvatové poruchy v REM spánku musí b˘t RBD od této poruchy jednoznaãnû odli‰itelné. D. Stav nelze lépe vysvûtlit jinou poruchou spánku, jin˘m interním, neurologick˘m a du‰evním onemocnûním, uÏíváním lékÛ nebo návykov˘ch látek. nemocn˘ jedná podle snové pfiedstavy (má vût‰inou zavfiené oãi) a není schopen se pohybovat v reálném prostoru (souboj s neexistujícím protivníkem, pád pfies první pfiekáÏku, atd.). Somnambulismus je parasomnie s poruchou probuzení z NonREM spánku a vyskytuje se tedy spí‰e v první tfietinû noci. Noãní dûsy jsou provázeny kfiikem, úzkostí a v˘razn˘m vegetativním doprovodem (tachykardie) a pacient si na rozdíl od RBD vÛbec nepamatuje, nebo má jen ãásteãnou vzpomínku na obsah snu provázející probûhlou pfiíhodu. Probuzení se zmateností je provázeno projevy nepoznávaní okolí, neorientováním se v prostfiedí, údivem aÏ tendencí uniknout a nûkdy kfiikem. Vzpomínka na sen b˘vá mlhavá, nebo Ïádná. Pfii noãních panick˘ch atakách nejsou sny, které by si nemocn˘ pamatoval. Ataky vznikají po kompletním probuzení, úzkost je rÛznû intenzivní, nûkdy je pfii panické atace znaãná tachykardie. Noãní epileptické záchvaty jsou nejãastûji parciální s komplexní symptomatikou nebo tonicko-klonické záchvaty bez snového doprovodu. Pfii epileptickém záchvatu mÛÏe dojít k pomoãení a obvykle je i pozáchvatová zmatenost. Projevy podobné RBD se mohou vyskytovat u pacientÛ s obstrukãní spánkovou apnoí (16), u tûchto pacientÛ je ale zachována normální svalová atonie pfii polysomnografii v REM spánku a jejich symptomy suspektní z RBD pÛvodu ustou- PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 275 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 pí pfii terapii pfietlakem v d˘chacích cestách. Terapie Terapie RBD je pouze symptomatická. Jejím cílem je potlaãení nepfiíjemn˘ch snÛ a minimalizace vokalizací a motorické aktivity bûhem spánku. DÛleÏité je rovnûÏ zabezpeãení prostfiedí, ve kterém pacient spí, z hlediska prevence zranûní – odstranûní hranat˘ch pfiedmûtÛ z blízkosti lÛÏka, pokládání matrací k posteli pro pfiípad pádu z lÛÏka, ochranné bariéry po stranách postele, oddûlení lÛÏka partnera. S dobr˘m efektem je pfiedepisován clonazepam, kter˘ potlaãuje zejména fázickou svalovou aktivitu a v˘skyt snÛ, pfiiãemÏ naru‰ená atonie bûhem REM spánku zÛstává neovlivnûna. Dal‰ím lékem, kter˘ byl u této choroby zkou‰en v rÛznû vysok˘ch dávkách a s rÛzn˘m v˘sledkem, je melatonin (2, 34). Závěr RBD je onemocnûní dÛleÏité z nûkolika dÛvodÛ. Pfiedstavuje v˘znamné riziko úrazu pro pacienta i pro jeho spolunocleÏníka. MÛÏe se objevit v souvislosti s jin˘m neurologick˘m onemocnûním nebo jako neÏádoucí úãinek pfii podávání ãi vysazení nûkter˘ch lékÛ. MÛÏe b˘t také premotorick˘m stadiem nûkter˘ch neurodegenerativních nemocí. Nemocn˘ s RBD by mûl b˘t fiádnû vy‰etfien, pfiípadnû léãen a dlouhodobû sledován. Podpofieno PRVOUK – P26/LF1/4, VZ MSM 0021620849. Literatura 1. American Academy of Sleep Medicine. International classification of sleep disorders, 2nd ed.: Diagnostic and coding manual. Wetchester, Illinois: American Academy of Sleep Medicine, 2005. 2. Boeve B., Silber M., Ferman T. Melatonin for treatment of REM sleep behavior disorder in neurologic disorders: results in 14 patients. Sleep Med, 2003, 4, p. 281–284. 3. Boeve B., Silber M., Ferman T., et al. REM sleep behavior disorder and degenerative dementia: an association likely reflecting Lewy body disease. Neurology, 1998, 51, p. 363–370. 4. Boeve B., Silber M., Parisi J., et al. Synucleinopathy pathology and REM sleep behavior disorder plus dementia or parkinsonism. Neurology, 2003, 61, p. 40–45. 5. Boissard R., Fort P., Gervasoni D., et al. Localization of the GABAergic and non-GABAergic neurons projecting to the sublaterodorsal nucleus and potentially gating paradoxical sleep onset. Eur J Neurosci, 2003, 18, p. 1627–1639. 6. Boissard R., Gervasoni D., Schmidt M., et al. The rat ponto-medullary network responsible for Z RŮZNÝCH OBORŮ paradoxical sleep onset and maintenance: a combined microinjection and functional neuroanatomical study. Eur J Neurosci, 2002, 16, p. 1959–1973. 7. Bonakis A., Howard R., Ebrahim I., et al. REM sleep behaviour disorder (RBD) and its associations in young patients. Sleep Med, 2009, 10, p. 641–645. 8. Braak H., Ghebremedhin E., Rüb U., et al. Stages in the development of Parkinson´s disease-related pathology. Cell Tissue Res, 2004, 318, p. 121– 134. 9. De Cock V., Vidailhet M., Leu S., et al. Restoration of normal motor control in Parkinson’s disease during REM sleep. Brain, 2007, 130, p. 450–456. 10. Ferman T., Boeve B., Smith G., et al. Dementia with Lewy bodies may present as dementia with REM sleep behavior disorder without parkinsonism or hallucinations. J Internat Neuropsychol Soc, 2002, 8, p. 907–914. 11. Gagnon J., Bedard M., Fantini M., et al. REM sleep behavior disorder and REM sleep without atonia in Parkinson’s disease. Neurology, 2002, 59, p. 585–589. 12. Gagnon J., Vendette M., Postuma R., et al. Mild cognitive impairment in rapid eye movement sleep behavior disorder and Parkinson’s disease. Ann Neurol, 2009, 66, p. 39–47. 13. Gaig C., Iranzo A., Tolosa E., et al. Pathological description of a non-motor variant of multiple system atrophy. J Neurol Neurosurg Psychiatry, 2008, 79, p. 1399–1400. 14. Gjerstad M., Boeve B., Wentzel-Larsen T, et al. Occurrence and clinical correlates of REM sleep behaviour disorder in patients with Parkinson’s disease over time. J Neurol Neurosurg Psychiatry, 2008, 79, p. 387–391. 15. Chiu H., Wing Y., Lam L., et al. Sleep-related injury in the elderly -an epidemiological study in Hong Kong. Sleep, 2000, 23, p. 513–517. 16. Iranzo A., Santamaria J. Severe obstructive sleep apnea/hypopnea mimicking REM sleep behavior disorder. Sleep, 2005, 2, p. 203–206. 17. Jouvet M., Delorme F. Locus coeruleus et sommeil paradoxal. Seances Soc Biol Fil, 1965, 159, p. 895–899. 18. Lam S. P., Fong S. Y., Ho C. K., et al. Parasomnia among psychiatric outpatients: clinical, epidemiologic, cross-sectional study. J Clin Psychiatry, 2008, 69, p. 1374–1382. 19. Mathis J., Hess C., Bassetti C. Isolated mediotegmental lesion causing narcolepsy and rapid eye movement sleep behaviour disorder: a case evidencing a common pathway in narcolepsy and rapid eye movement sleep behaviour disorder. J Neurol Neurosurg Psychiatry, 2007, 78, p. 427–429. 20. McKeith I.G. for the DLB Consortium. Diagnosis and management of dementia with Lewy bodies: third report of the DLB Consortium. Neurology, 2005, 65, p. 1863–1872. 21. Nevsimalova S., Prihodova I., Kemlink D., et al. REM behavior disorder (RBD) can be one of the first symptoms of childhood narcolepsy. Sleep medicine, 2007, 8, p.784–786. 22. Nev‰ímalová S., ·onka K. Poruchy spánku a bdûní. 2 vyd. Praha: Galén, 2007. 23. Ohayon, M., Caulet M., Priest R. Violent behavior during sleep. J Clin Psychiat, 1997, 58, p. 369– 376. 24. Olson E., Boeve B., Silber M. Rapid eye movement sleep behaviour disorder: demographic, clinical and laboratory findings in 93 cases. Brain, 2000, 123, p. 331–339. 25. Plazzi G., Corsini R, Provini F., et al. REM sleep behavior disorders in multiple system atrophy. Neurology, 1997, 48, p. 1094–1097. 26. Plazzi G., Montagna P. Remitting REM sleep behavior disorder as the initial sign of multiple sclerosis. Sleep Med, 2002, 3: p. 437–439. 27. Postuma R., Gagnon J., Vendette M., et al. Idiopathic REM sleep behavior disorder in the transition to degenerative disease. Mov Disord, 2009 , 24, 15, p. 2225–2232. 28. Postuma R., Gagnon J., Vendette M., et al. Manifestations of Parkinson disease differ in association with REM sleep behavior disorder. Mov Disord, 2008, 23, p. 1665–1672. 29. Postuma R., Gagnon J., Vendette M., et al. Quantifying the risk of neurodegenerative disease in idiopathic REM sleep behavior disorder. Neurology, 2009, 72, p. 1296–1300. 30. Postuma R., Gagnon J., Vendette M., et al. REM sleep behaviour disorder in Parkinson’s disease is associated with specific motor features. J Neurol Neurosurg Psychiatry, 2008, 79, p. 1117–1121. 31. Postuma R., Lang A., Massicotte-Marquez J., et al. Potential early markers of Parkinson disease in idiopathic REM sleep behavior disorder. Neurology, 2006, 66, p. 845–851. 32. Schenck C., Bundlie S., Ettinger M., et al. Chronic behavioral disorders of human REM sleep: a new category of parasomnia. Sleep, 1986, 9, p. 293–308. 33. Schenck C., Hurwitz T., Mahowald M. Symposium: Normal and abnormal REM sleep regulation: REM sleep behaviour disorder: an update on a series of 96 patients and a review of the world literature. J Sleep Res, 1993, 2, p. 224–231. 34. Schenck C., Mahowald M. A polysomnographic, neurologic, psychiatric and clinical outcome report on 70 consecutive cases with REM sleep behavior disorder (RBD): sustained clonazepam efficacy in 89.5% of 57 treated patients. Clev Clin J Med, 1990, 57, p. 10–24. 35. Schenck, C., Bundlie S., Mahowald, M. REM behavior disorder (RBD): Delayed emergence of parkinsonism and/or dementia in 65% of older men initially diagnosed with idiopathic RBD, and an analysis of the minimum and maximum tonic and/or phasic electromyographic abnormalities found during REM sleep. Sleep, 2003, 26, A316. 36. Schmeichel A., Buchhalter L., Low P., et al. Mesopontine cholinergic neuron involvement in Lewy body dementia and multiple system atrophy. Neurology, 2008, 70, p. 368–373. 37. ·onka K. Porucha chování v REM spánku. Neurol pro praxi 2008, 9, s. 297-299. 38. Vetrugno R., Provini F., Cortelli P., et al. Sleep disorders in multiple system atrophy: a correlative video-polysomnographic study. Sleep Med, 2004, 5, p. 21–30. 39. Xi Z., Luning W. REM sleep behavior disorder in a patient with pontine stroke. Sleep Med, 2009, 10, p. 143–146. 40. Yoritaka A., Ohizumi H., Tanaka S., et al. Parkinson’s disease with and without REM sleep behaviour disorder: are there any clinical differences? Eur Neurol, 2009, 61, p. 164–170. 41. Zambelis T., Paparrigopoulos T., Soldatos C. REM sleep behaviour disorder associated with a neurinoma of the left pontocerebellar angle. J Neurol Neurosurg Psychiatry, 2002, 72, p. 821–822. MUDr. Lenka Plchová Neurologická klinika 1. LF UK a VFN Katefiinská 30 120 00 Praha 2 E-mail: [email protected] 275 Z RÒZN¯CH OBORÒ PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 276 Lékafii a pacienti na kraji mûsta a v rÛÏové zahradû DOSKOâIL O., S¯KOROVÁ M. Jihoãeská univerzita v âesk˘ch Budûjovicích Zdravotnû sociální fakulta Katedra filozofie a etiky v pomáhajících profesích Vedoucí katedry: doc. MUDr. Jifií ·imek, CSc. SOUHRN PfiedloÏen˘ text popisuje a srovnává vztah zdravotníka a pacienta v zrcadle oblíben˘ch televizních seriálÛ a to nejen z pohledu souãasnosti, ale také s ohlédnutím tfiiceti let zpût. Autofii v nûm vycházejí ze sledování vybran˘ch dílÛ televizních seriálÛ Nemocnice na kraji mûsta a Ordinace v rÛÏové zahradû 2. V˘sledky zkoumání jsou rozdûleny do ‰esti ãástí charakterizujících nejen celkov˘ pohled na vztah zdravotníka a pacienta (z hlediska paradigmatu paternalismu a partnerství), ale také dílãí skuteãnosti, které jsou pro tento vztah dÛleÏité (informování pacientÛ, bûÏná komunikace zdravotníkÛ a pacientÛ, komunikace zdravotníkÛ s blízk˘mi osobami pacientÛ, povolování náv‰tûv, dodrÏování povinné mlãenlivosti zdravotníky a obraz lékafie). Nejznatelnûj‰í posun vztahu zdravotníka a pacienta lze pozorovat v jejich bûÏné komunikaci, nejménû znateln˘ je v zachovávání povinné mlãenlivosti. Klíãová slova: vztah zdravotníka a pacienta, zdravotnická etika, televizní seriály, mediální obraz SUMMARY Doskoãil O., S˘korová M.: Doctors and patients „in the suburbs” and „in the rose garden” The article discusses and compares the portrayal of the relationship between health care professionals and their patients as conveyed in two popular TV series, one from the present day („Surgery in the rose garden 2”) and one from 1977 („The Hospital in the Suburbs”).). The results of the study were divided into six parts describing not only a general perspective of the relationship between the health care professional and the patient (in terms of paternalism and partnership paradigms), but also partial facts that are important in such a relationship (providing patients with information, communication between health care professionals and patients, communication of health care professionals with close relatives of the patients, permitting of visits, compliance of health care professionals with mandatory medical confidentiality, and the image of medical doctors). The most noticeable shift in the relationship between the health care professional and the patient can be observed in their everyday communication, the least noticeable shift, however, can be seen in the compliance with professional confidentiality. Key words: relationship between health care professional and patient, health care ethics, TV series, media image Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 276–280 Úvod radikálních promûnách snad v‰ech sociálních paradigmat se ve 20. století znatelnû promûnil i vztah lékafie (resp. zdravotníka) a pacienta. Obvykle se hovofií o posunu od tzv. paternalistického modelu k partnerskému vztahu. Tento posun je v západním svûtû patrn˘ zejména od 70. let 20. století, kdy se v reakci na tzv. dehumanizovanou medicínu objevují první kodexy práv pacientÛ a vzniká moderní lékafiská etika. Zmûny, které ve svobodném svûtû probíhaly kontinuálnû po nûkolik desetiletí se v zemích za Ïeleznou oponou prosazovaly jen velmi pomalu a s vût‰í vehemencí aÏ po roce 1990. DÛleÏit˘mi mezníky v tomto v˘voji je pfiijetí etického kodexu Práv pacientÛ v roce 1992 a ratifikace Úmluvy o lidsk˘ch právech a biomedicínû v roce 2001. V 276 Pomalé a pozvolné zmûny jen stûÏí registrujeme a ne vÏdy máme moÏnost srovnání stavu pfied a stavu po. Díky (nejen) ãeské zálibû v televizních seriálech z nemocniãního prostfiedí máme dnes v˘jimeãnou moÏnost nahlédnout, jak filmoví tvÛrci ztvárnili (a tím historicky zdokumentovali) nemocniãní prostfiedí a s tím související vztahy mezi zdravotníky a pacienty v takfika kultovním seriálu 70. let – Nemocnice na kraji mûsta a v oblíbeném, stále bûÏícím, nekoneãném seriálu poãátku 21. stol. Ordinace v rÛÏové zahradû. Zájem o to, jak˘ obraz vztahÛ zdravotníkÛ a pacientÛ nám sk˘tá oblíben˘ seriál, v nás vzbudil kritick˘ ãlánek socioloÏky Evy KfiíÏové. V nûm se mimo jiné praví, Ïe televizní seriál „realitu a vkus publika do znaãné míry utváfií. Z tohoto pohledu je dÛleÏité, abychom se nad nûkter˘mi etick˘mi momenty novû zamysleli“ (7). Podle Ftorka (2) je sice mediální vykreslení reality jen pfiefiltrovan˘m odrazem skuteãnosti nebo jednou z variant jejího v˘kladu, ale i tak mÛÏeme na pfiíkladu televizních seriálÛ pozorovat, jak se zmûnil vztah zdravotníka a pacienta bûhem posledních tfiiceti let. V tomto textu pfiedkládáme pfiepracované a upravené závûry bakaláfiské práce Marty S˘korové Mediální obraz vztahu zdravotníka a pacienta, která byla obhájena na Zdravotnû sociální fakultû Jihoãeské univerzity v roce 2011. Cílem práce bylo popsat vztah zdravotníka a pacienta v zrcadle jmenovan˘ch televizních seriálÛ a zjistit, je-li v nich patrn˘ nûjak˘ kvalitativní posun od 70. let 20. století k dne‰ním dnÛm. Metodika Jedná se o kvalitativní v˘zkum, zaloÏe- PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 277 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 n˘ na pozorování vybran˘ch dílÛ obou televizních seriálÛ. Zkouman˘ soubor tvofiilo v‰ech 20 dílÛ seriálu Nemocnice na kraji mûsta (NKM) natoãen˘ch v letech 1976 aÏ 1981 a cílen˘ v˘bûr 44 dílÛ (z celkového poãtu 276) seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû 2 (ORZ), tj. kompletní 6. série vysílaná v období od 15. ledna 2008 do 6. ãervna 2008). Celkovû se jednalo o 3520 minut filmového materiálu. Pfii sledování dílÛ jsme se zamûfiili na dílãí skuteãnosti dÛleÏité pro vztah zdravotníka a pacienta, tj. na informování pacientÛ, bûÏnou komunikaci zdravotníkÛ a pacientÛ, komunikaci zdravotníkÛ s blízk˘mi osobami pacientÛ, povolování náv‰tûv, dodrÏování povinné mlãenlivosti, obraz lékafie a celkov˘ obraz vztahu zdravotníka a pacienta. Výsledky Informování pacientÛ Základní rámec vztahu zdravotníkÛ (zejména lékafiÛ) a jejich pacientÛ tvofií informování pacientÛ o jejich zdravotním stavu, o plánovan˘ch v˘konech, moÏn˘ch komplikacích, prognóze apod. V seriálu Nemocnice na kraji mûsta jsou pacienti na jedné stranû informováni takfika kaÏd˘m, dokonce i sanitáfii, na stranû druhé nejsou informováni vÛbec, popfi. jsou informace pfied nimi zatajovány. V dÛsledku této neinformovanosti se mÛÏeme setkat se situacemi, kdy pacient ani po tfiech dnech své hospitalizace neví, co se s ním dûje a kde je hospitalizován, nebo se dozvídá o plánované operaci aÏ ve chvíli, kdy pro nûj pfiijede sanitáfi a chce ho odvézt na operaãní sál. Místo pozdravu pfiivítá pacienta slovy: „Tak kamaráde, jsme tady. Nakládáme a jedeme“. Na otázku kam se mu od sanitáfie dostane kusé odpovûdi: „Kam bysme jeli, k zelenejm na sál“ (NKM 2, 43. min.). Setkáváme se ov‰em i s opaãn˘m pfiístupem, kdy lékafi témuÏ pacientovi srozumiteln˘m zpÛsobem dopodrobna vysvûtluje prÛbûh plánované operace: „Já vám teì vysvûtlím, co s váma budeme dûlat, protoÏe k tomu potfiebujeme taky vበsouhlas“ (NKM 5, 41. min.). V nûkter˘ch situacích lékafii pfied pacienty informace o jejich zdravotním stavu, ale také o plánovan˘ch zákrocích doslova zatajují a dostanou-li se k nim pfiece, reagují s nelibostí: „MÛÏete mi fiíct, kdo pacientovi tuhle novinku vyzvonil?“ (NKM 4, 1. min.). Jindy se zase lékafii spoléhají na to, Ïe si sestry nûco vymyslí a zamaskují tak prav˘ stav vûcí, popfi. Ïe pacienti získají informace od nûkoho jiného: „Jistû se vám doneslo, protoÏe ‰pitálové tamtamy pracují neúnavnû ãtyfiiadvacet hodin dennû, Ïe se chystáme na tu va‰i nohu“ (NKM Z RŮZNÝCH OBORŮ 5, 41. min.). V dÛsledku nedostatku informací si pacienti vytváfiejí vlastní teorie o svém zdravotním stavu sestavené z dûní kolem sebe a z chování jejich blízk˘ch. V tomto seriálu se také bûÏnû setkáváme s tzv. milosrdnou lÏí, která je chápána jako podpora léãby pacienta. Sdûlení pravdy je pak povaÏováno za mafiení práce kolegÛ. Napfi. mladé lékafice, která vrcholovému sportovci po tûÏkém úrazu naznaãila, Ïe by mûl svou energii soustfiedit na jinou aktivitu, je primáfiem pfiímo sdûleno, aby z oddûlení ode‰la. Celkovû je úroveÀ informovanosti pacientÛ v seriálu Nemocnice na kraji mûsta velice nízká a postoje lékafiÛ k pacientÛm, ktefií informace o svém zdravotním stavu vyÏadují, jsou negativní. Tento pfiístup k informování pacientÛm vûrnû odpovídá charakteristice tzv. medicíny mlãení (4). V seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû jsou pacienti pfieváÏnû informováni samotn˘mi lékafii, sestry podávají pouze informace obecnûj‰ího rázu. Pacienti jsou bûÏnû informováni o prÛbûhu vy‰etfiení, o plánovan˘ch operacích vãetnû jmen operatérÛ, o v˘sledcích operace i o dÛvodech komplikací. Lékafii jsou si vûdomi své povinnosti informovat pacienty o jejich zdravotním stavu. Lékafika sdûluje pacientovi, Ïe poranûní jeho horní konãetiny je dost váÏné a není vylouãeno, Ïe bude mít trvalé následky. Pacient arogantnû odpoví, Ïe je mu to jedno. Na to lékafi reaguje vûtou: „Nezlobte se, ale je mou povinností vás o operaci informovat“ (ORZ 31, 24. min.). Se zámûrn˘m zatajováním informací o zdravotním stavu jsme se ve sledovan˘ch dílech seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû setkali pouze jednou. Jednalo se o pfiípad, kdy byla na oddûlení hospitalizována devatenáctiletá dcera primáfie. Primáfi oznámil sv˘m kolegÛm, Ïe jeho dcera neví pravdu o svém zdravotním stavu a zároveÀ je prosil, aby jeho dcefii nic nefiíkali. Kromû dvou kolegÛ, ktefií byli pfiesvûdãeni, Ïe pacient má právo znát svÛj skuteãn˘ stav, v‰ichni souhlasili. S informováním pacientÛ souvisí také informovan˘ souhlas. Se samotn˘m pojmem jsme se setkali bûhem pozorování pouze dvakrát a to logicky aÏ v seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû, neboÈ legislativnû vyÏadovanou souãástí poskytování zdravotní péãe se stal v âR aÏ po pfiijetí Úmluvy o biomedicínû roku 2001. BohuÏel samotná prezentace povahy informovaného souhlasu je v seriálu ponûkud zavádûjící. V jednom pfiípadû je zamûnûn za svolení ke sdûlení informace o zdravotním stavu tfietí osobû: „Pane Králi, va‰e Ïena podepsala informovan˘ souhlas, takÏe vám to mÛÏu fiíct“ (ORZ 34, 45. min.). Ve druhém pfiípadû se jednalo o pacienta s poranûním, které vyÏadovalo operaci s rizikem odstranûní varlete. Lékafi po vysvûtlení zákroku pacientovi sdûlil sestfie: „MarÈo, nezapomeÀ tady panu Borcovi dát podepsat informovan˘ souhlas, Ïe mÛÏeme na sále udûlat v‰echno nezbytné“ (ORZ 38, 6. min.). Informovan˘ souhlas by dnes mûl tvofiit nedílnou souãást vztahu mezi zdravotníkem a pacientem a b˘t pevnou souãástí rutiny kliniky (10). Pfiesto se ani v seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû takfika nevyskytuje. To lze do jisté míry pfiipsat jeho nízké atraktivitû pro diváky, zároveÀ v tom v‰ak shledáváme nevyuÏitou pfiíleÏitost ukázat divákÛm – potencionálním pacientÛm, kdy a na co se mají ptát a na co mají právo. Tato ignorace informovaného souhlasu naznaãuje, jak sami tvÛrci, respektive jejich odborní poradci, informovan˘ souhlas vnímají, a nahrávají tak obecné pfiedstavû nûkter˘ch pacientÛ, Ïe se jedná o zbyteãnou byrokracii a jakési „obtûÏování“ ze strany lékafiÛ. BohuÏel nejen na televizní obrazovce, ale i v kaÏdodenní nemocniãní realitû není ãasto informovan˘ souhlas chápán jako nástroj dialogu mezi lékafiem a pacientem, ale jako formalita a „podepsání papíru“. BûÏná komunikace zdravotníkÛ a pacientÛ Rozdíl v bûÏné komunikaci v obou seriálech je patrn˘ nejen na oslovování, vykání/tykání, tónu rozhovoru, ale také napfiíklad v tom, zda zdravotníci pfii vstupu do pokoje klepou nebo ne. V seriálu Nemocnice na kraji mûsta pouÏívají lékafii velice ãasto familiární oslovení typu babi, kamaráde, milánku, pane otãe apod. v nûkter˘ch situacích zejména sanitáfii pacientÛm tykají, popfi. pfiecházejí plynule z vykání do tykání. BûÏnû se také na pacienta nahlíÏí pouze jako na diagnózu: „To je ta korekãní osteotomie“ (NKM 6, 1. min.). V seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû jsou pacienti oslovováni v˘hradnû pfiíjmením, pouze v˘jimeãnû se objevuje jiné oslovení (napfi. kfiestní jméno, v˘raz „ãlovûãe“). I pfii tûchto osloveních v‰ak zdravotníci pacientÛm dÛslednû vykají (vyjma dûtsk˘ch pacientÛ). V seriálu Nemocnice na kraji mûsta lékafii ani sestry pfii vstupu do pokoje neklepají, nûkdy pfii vstupu ani nepozdraví. Pfiíkladem mÛÏe b˘t situace, kdy lékafi rozrazí dvefie pokoje a bez pozdravu vyhrkne na pacienta: „Vzkázali mi, Ïe se mnou chcete mluvit“ (NKM 4, 2. min.). Oproti tomu v seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû je bûÏné, Ïe sestry i lékafii pfii vstupu do pokoje klepají a pacienty zdraví. Aãkoli v obou seriálech nosí lékafii i sestry jmenovky, tak se pacientÛm pfii prvním kontaktu v drtivé vût‰inû pfiípadÛ nepfiedstavují. Pfiesto je tfieba spravedlivû konstatovat, Ïe v Ordinaci v rÛÏové zahra- 277 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 278 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Z RŮZNÝCH OBORŮ dû se lékafii pfiedstavují ãastûji neÏ v seriálu Nemocnice na kraji mûsta. V nûm jsme se narazili i na situací, Ïe si pacient musel jméno lékafiky pfiímo vyÏádat: „MÛÏete mi fiíct své jméno?“ (NKM 2, 14. min.), popfi. se zeptat sestry po o‰etfiení, u koho se má druh˘ den hlásit. Sestry se nepfiedstavují ani v jednom ze seriálÛ. V bûÏné komunikaci lékafiÛ (zdravotníkÛ) s pacienty spatfiujeme nejznatelnûj‰í rozdíl mezi obûma sledovan˘mi seriály. Do‰lo sice k vymizení tykání a familiárního oslovování pacientÛ, objevuje se klepání pfied vstupem do pokoje a ohled na soukromí pacientÛ, av‰ak stále jsou ignorována základní komunikaãní pravidla, k nimÏ lze fiadit pozdrav, oslovení pacienta jménem, pfiedstavení se a podání ruky apod. (6). Podle na‰eho názoru nejãastûj‰ím komunikaãním prohfie‰kem je nepfiedstavování se lékafiÛ pacientÛm. Tento jev podporuje anonymitu lékafiÛ a sniÏování dÛvûry pacientÛ. V tomto smûru nedo‰lo k Ïádnému posunu a s tímto jevem se tak mÛÏeme setkat v obou seriálech. Komunikace s blízk˘mi osobami pacienta a náv‰tûvy V seriálu Nemocnice na kraji mûsta se lékafii zámûrnû vyh˘bají kontaktu s pfiíbuzn˘mi pacienta. V urãené náv‰tûvní dny, kdy jsou nemocniãní chodby pfieplnûné náv‰tûvami, se lékafii se pfied nimi pfiímo schovávají. ÚroveÀ komunikace s pfiíbuzn˘mi dobfie ilustruje známá epizoda, v níÏ se manÏelka pacienta ptá lékafie na zdravotní stav svého muÏe. „Já to bohuÏel nemÛÏu vûdût, paní Dobiá‰ová, není to mÛj pfiípad“, odvûtil lékafi, kter˘ po vût‰inu rozhovoru, kter˘ trval pfiibliÏnû 3 minuty, sedûl zády a vûnoval se jiné ãinnosti. Poté, co pfiíbuzná ode‰la, si to v‰ak rozmyslel, vybûhl za ní na chodbu a fiekl: „Paní Dobiá‰ová, na slovíãko, prosím vás, pojìte. Já o tom pfiípadu pfiece nûco málo vím“. Následnû jí podal podrobné a srozumitelné informace o stavu jejího manÏela, prÛbûhu léãení a komplikacích. Ta v‰ak nebyla s v˘sledkem léãby spokojena a sdûlila lékafii, Ïe nemocnici zaÏaluje, na coÏ lékafi reaguje slovy: „Tak si k tûm v‰em doktorskejm zloãinÛm, paní Dobiá‰ová, kter˘ jste mi tady vyjmenovala, pfiipi‰te je‰tû jeden. UráÏku na cti. Vy krávo nebeská!!!“ (NKM 18, 52.–57. min.). V seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû jsou blízcí pacienta ãasto pfiítomni u jeho vy‰etfiení na ambulanci, popfiípadû ãekají za dvefimi operaãního sálu a získávají tak informace bezprostfiednû po operaci nebo o‰etfiení. Vût‰inou ihned po operaci mohou blízcí vidût nemocného. Nejsou stanoveny Ïádné náv‰tûvní dny ani hodiny, náv‰tûvy jsou omezeny pouze v˘jimeãnû, napfiíklad pfii vizitû: „Teì to nejde, pane Rambousku, 278 je pfied vizitou a sleãnu Navrátilovou ãeká pfievaz, tak si pfiijìte odpoledne, jo?“ (ORZ 2, 9. min.). Náv‰tûvy jsou povolovány i na jednotkách intenzivní péãe. Setkali jsme se ov‰em i se situací, kdy lékafi blízkého odbyl slovy: „Náv‰tûvy aÏ odpoledne. Nashledanou“. Dostalo se mu v‰ak od primáfie napomenutí: „Pfií‰tû jemnûji, pane kolego. Není potfieba, aby se nás pfiíbuzní pacientÛ báli. Navíc, já doporuãuji náv‰tûvy co nejãastûji“ (ORZ 2, 10. min.). Je zfiejmé, Ïe i v komunikaci s blízk˘mi osobami a s tím souvisejícím povolování náv‰tûv, do‰lo bûhem tfiiceti let ke znaãnému v˘voji. Lékafii se jiÏ pfied blízk˘mi pacienta neschovávají a nezatajují pfied nimi informace, naopak jsou blízcí pacienta cílenû informováni. To koresponduje s pfiesvûdãením, Ïe úzká spolupráce zdravotnického t˘mu a rodiny nemocného mÛÏe mít velmi pozitivní vliv na cel˘ léãebn˘ proces (9). Na tento v˘voj má vliv pfiedev‰ím pfiijetí etického kodexu práv pacientÛ, kde je zaruãeno právo „Ïádat soukromí a sluÏby pfiimûfiené moÏnostem ústavu, jakoÏ i moÏnost dennû se st˘kat s ãleny své rodiny ãi s pfiáteli“. Je rovnûÏ patrné, Ïe nejen pacienti, ale i jejich blízcí dnes povaÏují moÏnost kontinuálních náv‰tûv za samozfiejmou. Ov‰em ani v seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû není aÏ na v˘jimky dodrÏována zásada, Ïe by se lékafi vÏdy mûl zeptat pacienta (pakliÏe to jeho stav umoÏÀuje), zda si pfieje, aby byla o jeho zdravotním stavu informována rodina. Pouze jednou jsme se setkali s tím, Ïe se sestra pfii vy‰etfiení zeptala pacientky, zda si pfieje, aby byl o jejím zdravotním stavu informován manÏel. Mlãenlivost DodrÏování povinné mlãenlivosti zdravotnick˘ch pracovníkÛ se jeví jako kámen úrazu v obou sledovan˘ch seriálech. V Nemocnici na kraji mûsta jsou informace podávány témûfi kaÏdému, kdo se zeptá, jako napfi. vedoucímu brigády nebo tajemníkovi sportovního oddílu. ¤editel nemocnice se dokonce diví, Ïe lékafii nechtûli poskytnout informace o zdravotním stavu pacienta pfiedsedovi krajského národního v˘boru. DÛvûrnost informací je také poru‰ována tím, Ïe rozhovory s blízk˘mi pacienta ãi mezi zdravotníky probíhají na chodbû. Sestra kfiiãí pfies chodbu plnou náv‰tûv a pacientÛ: „Rudlo, pojì sem. Poveze‰ pacienta na ‰pínu“ (NKM 16, 24. min.). Sami lékafii jsou si v tomto seriálu vûdomi toho, Ïe mlãenlivost není dodrÏována. Lékafi dává lékafice, která mu diagnostikovala srdeãní obtíÏe, instrukce, jeÏ by mûly b˘t samozfiejmostí: Ïe se o jeho zdravotním stavu nesmí zmínit nikomu ani v nemocnici, ani v soukromí, ani pfii práci na sále, ani kdekoli jinde. V seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû se zdravotní stav pacientky dokonce stává tématem spoleãenského hovoru na veãírku. Lékafika pfiijde do spoleãnosti, omlouvá se, Ïe jde pozdû, protoÏe operovala tûÏk˘ úraz. Po chvíli si bere skleniãku a fiíká: „Musíme zapít tu Katefiinu Malou“ (ORZ 4, 49. min.). V jiné situaci se svûfiila pacientka lékafii, Ïe neví, jak má fiíct svému tfiináctiletému synovi, Ïe uÏ nebude mít sourozence. Lékafi jí odpovûdûl: „UÏ jsem mu to fiekl, vzal to skvûle. Je to chytrej kluk a má vás moc rád“ (ORZ 7, 43. min.). Primáfi chirurgického oddûlení zcela bûÏnû vykládá své pfiítelkyni jména sv˘ch pacientÛ vãetnû diagnóz. Pfii rodinné veãefii zazvoní primáfii telefon. Po skonãení telefonního hovoru lékafi oznámí pfiítelkyni: „Ten lyÏafi Chodûra. Pokusil se o sebevraÏdu. Musím tam“ (ORZ 13, 51. min.). I v tomto seriálu jsou si lékafii vûdomi toho, Ïe dochází k poru‰ování povinné mlãenlivosti. Lékafice je diagnostikován karcinom prsu, nechá si jej v‰ak odoperovat v jiné nemocnici se slovy: „Stejnû se to roznese, ale ãím d˘l, tím líp.“ (ORZ 8, 43. min.). I zde jsou bûÏné situace, kdy zdravotníci sdûlují dÛvûrné informace vefiejnû. Vrchní sestra na chodbû pfied tfiemi dal‰ími lékafii praví: „Pane primáfii, promiÀte, tady pan JankÛ by rád cirkumcizi“ (ORZ 6, 33. min.). V tomto seriálu dochází i k tak hrubému poru‰ování dÛvûrnosti informací, jako je pÛjãování lékafiské dokumentace neoprávnûn˘m osobám. Na chirurgické oddûlení pfiijde po letech b˘val˘ primáfi a prosí vrchní sestru, aby mu pÛjãila dokumentaci pacientÛ své dcery, která zde pracuje jako lékafika. Vrchní sestra ho odmítne slovy: „Ale vy mû zkou‰íte, pane docente. Víte moc dobfie jako já, Ïe lékafiská dokumentace je dÛvûrná“ (ORZ 16, 9. min.). Poté, co vrchní sestra odejde, tak sestra, která cel˘ rozhovor vyslechla, jde a dokumentaci docentovi pÛjãí a on si ji dokonce odnese domÛ. Vrchní sestra uvaÏuje, Ïe proviniv‰í se sestru propustí, ale po konzultaci s primáfiem ji vzhledem k nedostatku personálu pouze pokárá. Sestra slíbí, Ïe uÏ to nikdy neudûlá, a tím je cel˘ problém vyfie‰en˘. Téma mlãenlivosti z na‰eho sledování vystupuje jako neuralgick˘ bod kaÏdodenní zdravotnické etiky. Ani v jednom ze seriálÛ není povinná mlãenlivost adekvátnû zachovávána a je tak patrné, Ïe na tento jev nemá vliv ani zmûna vztahu zdravotníka a pacienta, ani zmûna ve vnímání odpovûdnosti za zdraví. Naopak se zdá, Ïe v seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû má poru‰ování mlãenlivosti závaÏnûj‰í charakter. Pozorování nás vede ke stejnému názoru jako KfiíÏovou, Ïe totiÏ v tomto seriálu dochází k poru‰ování mlãenlivosti, které nikdo neodsuzuje (7) a ani hrub˘ pfie- PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 279 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 stupek v podobû pÛjãování zdravotnické dokumentace nekompetentním osobám nebyl ve virtuálním svûtû adekvátnû potrestán. Obraz lékaře a vztahy mezi zdravotníky Obraz lékafie je velice závisl˘ na charakteristice seriálov˘ch postav. V obou seriálech se mÛÏeme setkat s lékafiem, kter˘ má problém s alkoholem, s lékafiem, kter˘ podvádí svou manÏelku, s lékafiem, kter˘ veãery tráví v baru apod. Nápadn˘ rozdíl je v‰ak ve sloÏení jednotliv˘ch lékafisk˘ch t˘mÛ. Zatímco v Nemocnici na kraji mûsta pracují na oddûlení ãtyfii lékafii a pouze jedna lékafika, která je hned pfii nástupu primáfiem upozornûna, Ïe „chirurgie není povolání pro Ïenu a chirurgie velk˘ch kloubÛ uÏ vÛbec ne“ (NKM 1, 44. min.), na chirurgickém oddûlení Ordinace v rÛÏové zahradû pracují ãtyfii lékafii a tfii lékafiky. Hlavní postava star‰ího seriálu, doktor Sova, je vyobrazena nejen jako absolutní ‰piãka ve svém oboru, ale zároveÀ jako ãlovûk zásadov˘, kter˘ nikdy nelÏe, v‰ichni si ho velice váÏí, bydlí v rodinné vilce, má sluÏebnou, v‰eobecn˘ pfiehled a ve volném ãase ãte knihy. Oproti tomu hlavní postavou Ordinace v rÛÏové zahradû je dvakrát rozveden˘ doktor Frynta vlastnící luxusní byt a drahé auto. Jeho souãasná pfiítelkynû, která je s ním tûhotná, je témûfi o dvacet let mlad‰í. Vût‰inu ãasu tráví v nemocnici, na ostatní mu jiÏ nezb˘vá ãas ani energie. Zcela zfiejmé jsou rozdíly ve vztazích mezi lékafii, v nichÏ se dobfie odráÏí duch doby vzniku obou seriálÛ. TvÛrci Nemocnice na kraji mûsta plnili spoleãenské zadání, a tak zobrazovali socialistick˘ kolektiv, v nûmÏ pfievaÏuje kolegialita. V Ordinaci v rÛÏové zahradû oproti tomu pfievaÏuje dravost a rivalita, lékafii se jakoby fiídí heslem, které prezentoval jeden ze seriálov˘ch chirurgÛ: „Jako chirurg jistû ví‰, Ïe na‰e povolání je ryze individualistickej sport“ (ORZ 10, 4. min.). Vzájemnou rivalitu lékafii neskr˘vají ani pfied pacienty a na oddûlení si fie‰í i své osobní spory. Napfi. lékafika ohrozí Ïivot pacienta, protoÏe nechce spolupracovat s kolegyní, se kterou ji podvádí manÏel, ãi ví o své kolegyni, Ïe je trémistka, a tak se jí zámûrnû snaÏí vystresovat, aby mohla operovat místo ní a bl˘sknout se pfied primáfiem. Ze v‰ech sledovan˘ch vûcí jsou v‰ak tyto skuteãnosti nejménû relevantní. Seriál je postaven pfieváÏnû na vztazích, rivalita a hádky jsou urãit˘m „kofiením“ dûje a etická a profesionální stránka tak ustupuje sledovanosti. Zvlá‰tní kapitolou je vyobrazení sestry v obou seriálech. Aãkoli v seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû jsou prezentovány Z RŮZNÝCH OBORŮ o nûco samostatnûj‰í, pfiesto ani tento seriál nepomáhá odbourávat stereotypní pfiedstavy a vykresluje je ãasto jako nezodpovûdná stvofiení, vûãnû flirtující s lékafii nebo naopak jako vûãnû nespokojené, protivné osoby (1). ZároveÀ zde sestry chovají nesrovnatelnû men‰í respekt vÛãi lékafiÛm. Jedna se napfi. pfied pacienty holedbá, Ïe aã byla jen v nuláku na medicínû, ví toho pomalu jako oni nebo pfied pacientem posmû‰nû vypráví o sexu s lékafiem. udûláte. Doktofii, ty umûjí vûcí. Tady fiíznete a bude po starostech, ne?“ (ORZ 19, 33. min.). V tomto seriálu sice vidíme jist˘ posun k partnerství, ãasto v‰ak se jedná o partnerství se znaãn˘mi prvky paternalismu. Potvrzuje se tak teze Ha‰kovcové (5), Ïe paternalismus není jednoduché v âeské republice pfiekonat. Vztah pacienta a lékafie (paternalismus a partnerství) Vidûli jsme, Ïe mezi obûma seriály (tj. v rozmezí tfiiceti let) do‰lo ke zmûnû vztahu zdravotníkÛ (pfiedev‰ím lékafiÛ) a pacientÛ pouze v nûkter˘ch sledovan˘ch skuteãnostech. Nejvût‰í posun lze pozorovat v bûÏné komunikaci zdravotníka a pacienta, pfiedev‰ím v oslovování pacientÛ, kde familiární oslovování a obãasné tykání bylo nahrazeno dÛstojnûj‰ím vykáním a oslovováním jménem, respektive pfiíjmením. Pfiesto se v‰ak i v souãasném seriálu mÛÏeme setkat s ãetn˘mi komunikaãními chybami. Za nejzávaÏnûj‰í (a bohuÏel nejen ve filmové realitû zcela bûÏné) povaÏujeme nepfiedstavování se zdravotnického personálu pacientÛm pfiispívající k nárÛstu bariér a anonymitû. K v˘raznému posunu do‰lo rovnûÏ v kvalitû i kvantitû informování pacientÛ. V seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû jsou jiÏ pacientÛm vût‰inou poskytovány hodnotnûj‰í informace o jejich zdravotním stavu a plánovan˘ch v˘konech. ZároveÀ je v‰ak v tomto seriálu zcela podcenûna problematika informovaného souhlasu. V celkovém obrazu vztahu zdravotníka a pacienta do‰lo mezi obûma seriálu k citelnému posunu od paternalistického pfiístupu ke strategii profesionálního partnerství. Pfietrvávání nûkter˘ch paternalistick˘ch pozic lékafiÛ je v‰ak i v Ordinaci v rÛÏové zahradû stále citelné. Za nejvût‰í nedostatek povaÏujeme nedodrÏování povinné mlãenlivosti. V této skuteãnosti bohuÏel nespatfiujeme mezi obûma seriály Ïádn˘ pozitivní v˘voj. Problematika zachovávání mlãenlivosti se nám tak ukazuje jako neuralgick˘ bod etiky v ãeského zdravotnictví. Filmová realita rovnûÏ odráÏí úskalí transformace vztahu zdravotníkÛ a pacientÛ. Za strany pacientÛ je to zejména neochota pfievzít zodpovûdnost za své zdraví a vyÏadování paternalistického pfiístupu, ze strany lékafiÛ neuznávání nutnosti partnerství a nerespektování pacientovy autonomie (4). Jistû je namístû otázka, do jaké míry vypovídají na‰e zji‰tûní skuteãnostem ãeského zdravotnictví a do jaké míry jsou pouze popisem filmové reality vzniklé fabulací tvÛrcÛ. Jistou míru fabulace samo sebou pfiipustit mÛÏeme, ba musíme. Nesmíme se v‰ak nechat pfii pohledu na etické „kiksy“ protagonistÛ jen chlácholit „My v‰ichni ve vás doktorech vidíme pofiád nûco extra. My víme, Ïe vy rozumíte dobfie t˘ na‰í tûlesn˘ schránce, nûkdy i t˘ du‰evní, a tím nás máte, dá se fiíct, v hrsti. UÏ kdysi moje babiãka nebo prababiãka mûla pfied doktory takovou úctu, Ïe vûfiila, Ïe kdyÏ si jen utfie nos do doktorsk˘ho plá‰tû, Ïe jí pfiestane trápit r˘ma. Já uÏ tomuhle nevûfiím, já dokonce vím, Ïe r˘ma bez doktorÛ trvá tejden, zatímco s doktory sedm dní…(NKM 13, 49. min.). Z uvedené citace je patrné, Ïe jiÏ v seriálu Nemocnice na kraji mûsta mÛÏeme sledovat doznívání paternalistického vztahu, jak jej popisuje Ha‰kovcová (5). Pacienti chovají k lékafiÛm stále je‰tû velkou úctu, ale uÏ je nepovaÏují za takfika nadpfiirozené bytosti, jak tomu b˘valo dfiíve. ZároveÀ se v‰ak cítí ve vztahu k nim nerovní a jsou si vûdomi, Ïe lékafii mají v rukou jejich zdraví. O léãbû rozhoduje pfieváÏnû lékafi. Pacient, kter˘ chce znát podrobnosti operace a rozhodnout o tom, zda s ní souhlasí ãi ne, je odbyt slovy: „âlovíãku, na co bychom se ptali?! Ta hlava se spravit musí a hotovo“ (NKM 2, 45. min.). Alternativy operace jsou vût‰inou probírány pouze mezi lékafii, zcela v˘jimeãnû je ponechána moÏnost volby také pacientovi. Omezenou moÏnost volby demonstruje následující citace: „S tím se dají dûlat dvû vûci. Buìto vÛbec nic a nechat to b˘t a ono se to, dejme tomu, za 2–3 nedûle samo uklidní nebo injekce a je to za 14 dní. Ta injekce tro‰ku bolí. Tak si raãte vybrat“ (NKM 16, 40. min.). V seriálu Ordinace v rÛÏové zahradû se setkáváme s mnohem men‰í úctou pacientÛ k lékafiÛm, pacienti fiíkají lékafiÛm pfiezdívkami a obãas na nû kfiiãí. V˘mluvn˘m pfiíkladem je zvolání „ty vole, doktore“ (ORZ 19, 33. min.). PacientÛm je sice dána vût‰í moÏnost volby, pfiesto v‰ak rozhoduje lékafi víceménû sám. Zaznamenali jsme i situaci, kdy byl lékafi za poskytnutí moÏnosti volby sv˘m kolegou kritizován: „Pacienti rozhodují o své léãbû? Tak pfií‰tû jim pfienechejte i diagnostiku“ (ORZ 2, 51. min.). V nûkter˘ch situacích v‰ak pacienti paternalistick˘ pfiístup na lékafiích pfiímo vyÏadují: „Heleìte se, vy uÏ s tím nûco Závěr 279 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 280 Z RŮZNÝCH OBORŮ tvrzením, Ïe „takhle je to jen ve filmu“. Televizní seriál ãili „m˘dlová opera“ je Ïánr, kter˘ vznikl na pÛdû televize a stal se nejoblíbenûj‰ím typem pofiadu. Nûktefií autofii pfiisuzují oblíbenost televizních seriálÛ tomu, Ïe umoÏÀují divákÛm únik od reality. Jiní autofii, napfi. sociolog Giddens, ov‰em povaÏují tento dÛvod za nevûrohodn˘ a pfiisuzují tuto oblibu pfiedev‰ím tomu, Ïe seriály se dot˘kají v‰udypfiítomn˘ch témat, zab˘vají se dilematy, kter˘m musí ãelit kaÏd˘, a moÏná dokonce pomáhají nûkter˘m divákÛm uvaÏovat trochu jinak o jejich vlastním Ïivotû (3). Milo‰ Smetana uvádí, Ïe hlavním dÛvodem je touha poznat ãlovûka – a tím i sebe. Proces pozorování sv˘ch bliÏních je procesem sebepoznání: prostfiednictvím cizích pfiíbûhÛ divák dochází ke zkoumání vlastních postojÛ a vztahÛ (8). Jak poznamenává v citovaném ãlánku KfiíÏová, televizní seriál nepochybnû odráÏí realitu a vkus publika, ale souãasnû platí, Ïe seriál realitu a vkus publika do znaãné míry utváfií (7). Je nutnû zrcadlo televizních seriálÛ kfiivené, nebo je tak trochu pokfiivená i sama zobrazovaná realita? Literatura 1. Bílá, I. Ideální sestra v ordinaci praktického lékafie. Bakaláfiská práce. Brno: Lékafiská fakulta Masarykovy univerzity, 2008. 2. Ftorek, J. Public relations a politika. Praha: Grada, 2010. 3. Giddens, A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. 4. Ha‰kovcová, H. Informovan˘ souhlas: Proã a jak? Praha: Galén, 2007. 5. Ha‰kovcová, H. Lékafiská etika. 3. vyd. Praha: Galén, 2002. 6. Janáãková, L., Weiss, P. Komunikace ve zdravotnické péãi. Praha: Portál, 2008. 7. KfiíÏová, E. Etika v rÛÏové zahradû. Vita nostra revue: ãasopis Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékafiské fakulty. 2006, roã. 15, ã. 2, s. 69–70. 8. Smetana, M. Televizní seriál a jeho paradoxy. Praha: ISV nakladatelství, 2000. 9. Zacharová, E. et al. Zdravotnická psychologie. Praha: Grada, 2007. 10. Zamykalová, L., ·imek, J. Informovan˘ souhlas v praxi na ãesk˘ch klinikách. Praktick˘ lékafi. 2007, 7, s. 406–413. Mgr. et Mgr. Ondfiej Doskoãil, Th.D. J. Boreckého 27 370 11 âeské Budûjovice E-mail: [email protected] 280 V˘znamná aortální stenóza v bûÏné klinické praxi VONDRÁK J., VOJTÍ·EK P. Pardubická krajská nemocnice a.s., Pardubice Kardiologické oddûlení Primáfi: MUDr. Petr Vojtí‰ek, CSc. SOUHRN Cílem na‰eho sledování bylo získání základní charakteristiky pacientÛ indikovan˘ch do na‰eho centra k celkovému do‰etfiení pro v˘znamnou aortální stenózu (dále AS). Provedli jsme rozbor 100 konsekutivních pacientÛ komplexnû vy‰etfien˘ch pro v˘znamnou AS v období bfiezen 2009 – srpen 2010. PrÛmûrn˘ vûk v souboru byl 71 let, pfievaÏovali muÏi (59 %). Dominujícím symptomem byla du‰nost a bolesti na hrudi. Z hlavních kardiovaskulárních rizikov˘ch faktorÛ se vyskytovala arteriální hypertenze, hyperlipidémie, diabetes mellitus, kufiácké návyky. V˘znamná koronární nemoc byla diagnostikována ve 49 pfiípadech. Pfii echokardiografickém vy‰etfiení byla dvojcípá aortální chlopeÀ zji‰tûna u 26 nemocn˘ch, u 19 jsme nebyli schopni urãit poãet cípÛ. PrÛmûrná indexovaná plocha aortálního ústí byla 0,43 cm2/m2, EF levé komory 59 %. PrÛmûrná tlou‰Èka interventrikulárního septa 12 mm, odhadovan˘ systolick˘ tlak v plicnici 46 mm Hg, prÛmûrn˘ rozmûr ascendentní aorty 35,8 mm. Nemocní s dvoucípou aortální chlopní byli mlad‰í a mûli ‰ir‰í ascendentní aortu (40 vs. 34 mm). V ostatních sledovan˘ch parametrech se tito pacienti od zbytku souboru v˘raznû neli‰ili. Z celého souboru podstoupilo 74 sledovan˘ch korekci chlopenní vady. Nejãastûji byla implantována biologická protéza, ve dvou pfiípadech byla chlopeÀ implantována perkutánnû. V prosinci 2010 jsme provedli telefonickou kontrolu v‰ech nemocn˘ch. U vût‰iny z tûch, ktefií podstoupili korekci vady, do‰lo k zmírnûní obtíÏí. V této skupinû jsme nezaznamenali ani jedno úmrtí. U nemocn˘ch, ktefií nebyli operováni, byly symptomy shodné nebo do‰lo k progresi. V této skupinû do‰lo ke ãtyfiem úmrtím. Závûrem lze konstatovat, Ïe AS je spojena s nepfiízniv˘m kardiovaskulárním rizikov˘m profilem. Polovina nemocn˘ch s v˘znamnou AS má koronarograficky prokázané závaÏné postiÏe- Úvod ortální stenóza (dále AS) je v rozvinut˘ch zemích tfietí nejãastûj‰í kardiovaskulární chorobou a nejãastûji operovanou chlopenní vadou v dospûlosti. Vyskytuje se u více jak 2 % populace, ve vy‰‰ím vûku její v˘skyt stoupá. Její pfiíãinou je u dospûl˘ch prakticky v˘hradnû kalcifikace dvou ãi trojcípé aortální chlopnû, revmatické postiÏení je v na‰í zemi velmi vzácné. Pfii degenerativním postiÏení aortální chlopnû je rigidita cípÛ zpÛsobena kalcifikací cípÛ z aortální strany, nedochází ke srÛstu komisur. Iniciální léze chlopnû je svou stavbou podobná aterosklerotickému plátu. V dal‰ím prÛbûhu je v‰ak dominantním rysem dystrofická kalcifikace (1). Rizikové faktory AS se shodují s rizikov˘mi faktory aterosklerózy. Jako rizikové faktory progrese vady byly identifikovány muÏské pohlaví, koufiení, hypercholesterolémie, vy‰‰í koncentrace kalcia a kreatininu (2). Progrese vady je velmi variabilní, udává se v rozmezí 0,1–0,3 cm2 za rok (5,6). AÏ polovina nemocn˘ch s AS indikovan˘ch k chirurgickému fie‰ení má A v˘znamné postiÏení koronárních tepen, které modifikuje klinick˘ obraz, fie‰ení a zhor‰uje prognózu. Prognózu téÏ zhor‰uje tûÏká plicní hypertenze. Je rizikov˘m faktorem operaãních komplikací a mortality. Jak naznaãují nové poznatky, hypertrofie levé komory i poststenotická dilatace ascendentní aorty nezávisí pouze na stupni AS (3,5,6,7). Pro AS je typická triáda námahovû vázan˘ch pfiíznakÛ, du‰nost aÏ u poloviny nemocn˘ch, dále pak anginózní obtíÏe a synkopy. Fyzikálnímu vy‰etfiení dominuje systolick˘ ‰elest nad aortou s propagací do krkavic. Na EKG kfiivce mohou b˘t pfiítomny známky hypertrofie LK ãi jejího zatíÏení. Základní diagnostickou metodou je v souãasné dobû echokardiografie, která umoÏÀuje zhodnotit morfologii chlopnû a kvantifikovat aortální stenózu, posoudit remodelaci LK, zmûfiit ‰ífii ascendentní aorty, zjistit koexistenci dal‰ích chlopenních vad a odhadnout neinvazivnû tlak v plicnici. Selektivní koronarografie je standardnû indikována pfied plánovanou operací AS u muÏÛ nad 40 let a u Ïen nad 45 let. Prognóza nemocn˘ch s asymptomatickou AS je velmi dobrá, roãní mortalita se pohybu- PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 281 ní koronárního fieãi‰tû. Nemocní s dvojcípou aortální chlopní jsou mlad‰ího vûku s tendencí k dilataci ascendentní aorty. Pouze korekce vady zmírÀuje obtíÏe nemocn˘ch a zlep‰uje prognózu. Klíãová slova: aortální stenóza, koronární nemoc, korekce vady SUMMARY Vondrák J., Vojtí‰ek P.: Significant aortic stenosis in routine clinical practice The aim of our study was to obtain baseline characteristics of the patients referred to our centre for overall evaluation for significant aortic stenosis. We analysed 100 consecutive patients comprehensively examined for significant aortic stenosis between March 2009 and August 2010. The average age was 71 years, males predominated (59%). The dominant symptoms were dyspnoea and chest pain. Major cardiovascular risk factors associated with aortic stenosis were arterial hypertension, hyperlipidaemia, diabetes mellitus and smoking habits. Significant coronary disease was diagnosed in 49 cases. Echocardiography revealed bicuspid aortic valve in 26 patients, in 19 we were unable to determine the number of cusps. The mean indexed aortic valve orifice area was 0.43 cm2/m2, left ventricular EF 59%. Interventricular septal thickness average 12 mm, estimated systolic pulmonary artery pressure 46 mm Hg, the average size of ascending aorta was 35.8 mm. Patients with bicuspid aortic valve were younger and had larger ascending aorta (40 vs. 34 mm). There was no other difference in the tested parameters between these groups. 74 patients underwent valvular correction. Biological prosthesis was implanted most frequently, in two cases the valve was implanted in a percutaneous approach. We checked all patients’ health status by telephone in December 2010. Patients who underwent surgery indicated an improvement in their symptoms. Nobody died in this group. In contrast, patients treated conservatively were more symptomatic and we recorded 4 deaths. In summary aortic stenosis is associated with an adverse cardiovascular risk profile. Half of patients with severe aortic stenosis have significant stenosis of coronary arteries. Patients with bicuspid aortic valve are younger, with a tendency to dilatation of the ascending aorta. The only way to reduce symptoms and improve prognosis is aortic valve replacement. Key words: aortic stenosis, coronary disease, valvular correction Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 280–283 je okolo 1 %. Situace se dramaticky mûní pfii objevení se symptomÛ. Pfii konzervativní léãbû aÏ 50 % pacientÛ s anginou pectoris zemfie do 5 let, aÏ 50 % pacientÛ se synkopou zemfie pfii konzervativní léãbû do 3 let a aÏ 50 % nemocn˘ch s projevy srdeãní insuficience zemfie pfii konzervativní léãbû do 2 let (4). Léãba farmakologická je léãbou pfiedev‰ím symptomatickou. Standardní léãbou v˘znamné symptomatické AS je chirurgická náhrada aortální chlopnû biologickou ãi mechanickou protézou. V˘jimeãnû se pouÏívají homografty ãi Rossova operace. V poslední dobû se slibnû vyvíjí katetrizaãní implantace biologické protézy. Vlastní sledování Na na‰em kardiologickém oddûlení je roãnû provedeno okolo 2200 elektivních srdeãních katetrizací, z toho 70 pro v˘znamnou AS. Cílem na‰eho sledování bylo získání základní charakteristiky nemocn˘ch, ktefií jsou na na‰e oddûlení odesláni ke komplexnímu do‰etfiení pro v˘znamnou AS. Dal‰ím cílem pak bylo zjistit peri a pooperaãní mortalitu nemoc- n˘ch a jejich spokojenost s kvalitou Ïivota s odstupem od operace. Nበsoubor zahrnuje nemocné, ktefií byli u nás vy‰etfieni v období bfiezen 2009 aÏ srpen 2010. Celkem bylo katetrizaãnû vy‰etfieno 3335 nemocn˘ch, z toho 104 pro v˘znamnou AS. Vybrali jsme 100 konsekutivních nemocn˘ch s v˘znamnou AS. Kontrola nemocn˘ch po propu‰tûní probûhla formou telefonického hovoru v období prosinec 2010, prÛmûrnû 11 mûsícÛ od dimise z na‰eho oddûlení. Telefonick˘ hovor byl veden buì pfiímo s pacientem, nebo s rodinn˘mi pfiíslu‰níky. V krajním pfiípadû pfii nemoÏnosti kontaktu nemocného pak s jeho praktick˘m lékafiem ãi internistou. Podafiilo se nám tímto zpÛsobem získat informace o v‰ech nemocn˘ch v tomto souboru. PrÛmûrn˘ vûk celého souboru byl 71 let, mírnû pfievaÏovali muÏi nad Ïenami 51/49. Témûfi polovina nemocn˘ch, konkrétnû 49, mûla prokázané v˘znamné postiÏení koronárních tepen. Cel˘ soubor jsme pak dále dle v˘sledku koronarografie rozdûlili na skupinu nemocn˘ch s v˘znamn˘m postiÏením koronárního fieãi‰tû a bez tohoto postiÏení (Tab. 1). Ve skupinû bez Z RŮZNÝCH OBORŮ v˘znamné koronární nemoci bylo oproti celému souboru v˘raznûji více Ïen. Nejãastûj‰ím symptomem nemocn˘ch v celém souboru byla námahová du‰nost a to hlavnû ve funkãní tfiídû NYHA II-III, polovina udávala anginózní obtíÏe a pouze u 14 se vyskytla synkopa. Anginózní obtíÏe ãastûji udávali ti s koronární nemocí. Dominujícím rytmem na EKG byl sinusov˘ rytmus, fibrilaci síní mûlo 17 nemocn˘ch, 1x byl pfiítomen stimulovan˘ rytmus. Z rizikov˘ch faktorÛ aterosklerózy respektive aortální stenózy byla nejãastûji zastoupena arteriální hypertenze (u 89 nemocn˘ch). Dvû tfietiny sledovan˘ch mûla dyslipidémii, tfietina diabetes mellitus a kufiácké návyky v anamnéze, renální insuficience byla pfiítomna pouze u devíti sledovan˘ch. Z laboratorních vy‰etfiení jsme sledovali hodnoty urey a kreatininu, které byly v prÛmûru v normû a v˘raznû se neli‰ily v obou skupinách. Dále jsme sledovali základní hodnoty lipidogramu. Ty byly niωí ve skupinû nemocn˘ch s koronární nemocí. V‰em nemocn˘m bylo provedeno echokardiografické vy‰etfiení, vãetnû jícnového vy‰etfiení. Vût‰inou se jednalo o velmi závaÏnou AS s prÛmûrnou indexovanou plochou 0,43 cm2/m2 v obou skupinách, pfiesto nález hypertrofie levé komory byl ménû ãast˘ (Tab. 2). Ejekãní frakce levé komory byla v prÛmûru normální, nález tûÏké plicní hypertenze byl vzácn˘. Vût‰ina nemocn˘ch mûla trojcípou aortální chlopeÀ, u jedné tfietiny byla pfiítomna chlopeÀ dvojcípá, ãastûji u Ïen. Nositelé dvojcípé chlopnû byli mlad‰ího vûku a to pfiedev‰ím ve skupinû bez koronární nemoci. U 17 nemocn˘ch jsme pro pokroãilou kalcifikaci nebyli schopni urãit poãet cípÛ. ·ífie ascendentní aorty byla v prÛmûru 35,8 mm s jasnou tendencí k dilataci u nemocn˘ch s dvoucípou aortální chlopní. Z celého souboru bylo operováno 74 nemocn˘ch s prÛmûrnou predikovanou operaãní mortalitou dle EuroScore 5,4. Ve skupinû s koronární nemocí podstoupilo operaci 39 pacientÛ, v druhé skupinû 35 (Tab. 3). Dvacetdevût pacientÛ ve skupinû s koronární nemocí prodûlalo kombinovan˘ kardiochirurgick˘ v˘kon, náhradu aortální chlopnû a chirurgickou revaskularizaci. Nejãastûji pouÏitou chlopní byla biologická chlopeÀ a to u 42 pacientÛ s prÛmûrn˘m vûkem 73 let. Mechanická chlopeÀ byla pouÏita u 28 operovan˘ch, ktefií byli mlad‰ího vûku, v prÛmûru 66 let. âastûji byla pouÏita mechanická chlopeÀ ve skupinû bez koronární nemoci, kde bylo i více mlad‰ích pacientÛ. Rossova operace byla provedena 1x, katetrizaãnû byla biologická chlopeÀ implantována tfiem nemocn˘m s nejvy‰‰ím vûkov˘m prÛmûrem. Telefonická kontrola operovan˘ch nemocn˘ch probûhla v prosinci roku 2010, v prÛmûru 11 mûsícÛ od dimise z na‰eho 281 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 282 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Z RŮZNÝCH OBOEŮ Tab. 1. Základní charakteristika souboru pacientÛ s v˘znamnou AS. Cel˘ soubor (100) Vûk Pohlaví s ICHS (49) bez ICHS (51) 71 (55 – 84) 72 (57 – 81) 71 (55 – 84) 59 / 41 36 / 13 22 / 29 29,2 29,9 28,6 I-8 I-4 I-4 M/Î BMI NYHA AP ano / ne II - 38 II - 24 II- 14 III - 45 III - 15 III - 30 IV - 9 IV - 6 IV - 3 48 / 52 29 /20 19 / 32 Synkopa 14 5 9 Arteriální hypertenze 89 47 42 Diabetes mellitus 36 23 13 HLP 68 42 26 9 / 24 4 /15 5/9 9 5 4 7,5 (1 – 19) 7,37 (1 – 17,8) 7,49 (6,3 – 19) 97,3 (48 – 188) 97,8 (59 – 188) 95,8 (48 – 187) 4,84 (2,2 – 7,8) 4,62 (2,2 – 7,8) 5,0 (2,37 – 7,51) 3,0 (1,16 – 6,43) 2,83 (1,16 – 6,43) 3,17 (1,71 – 5,6) 1,47 (0,5 – 7,1) 1,61 (0,62 – 7,1) 1,36 (0,5 – 2,61) 1,3 (0,19 – 2,55) 1,23 (0,19 – 2,32) 1,38 (0,8 – 2,55) kufiák / exkufiák Renální insuficience Urea (mmol/l) Kreatinin (mmol/l) Celkov˘ cholesterol (mmol/l) LDL cholesterol (mmol/l) Triacylglyceroly (mmol/l) HDL (mmol/l) Tab. 2. Echokardiografické nálezy. Trojcípá chlopeÀ Dvojcípá chlopeÀ - vûk - pohlaví M / Î Nelze urãit Plocha indexovaná (cm /m ) Systolick˘ tlak v plicnici (mm Hg) EF LK (%) Síla IV septa (mm) Ascendentní aorta - trojcípá - dvojcípá Sinusov˘ rytmus Fibrilace síní Stimul. rytmus Cel˘ soubor (100) 57 26 68 (55 – 82) 9 / 17 17 0,43 (0,21 - 0,66) 45,8 (23 - 82) 58,6% (17 - 86) 12 (9 - 17) 35,8 (22 - 50) 34,3 40,2 82 17 1 oddûlení. Vût‰ina tûchto pacientÛ udávala zlep‰ení celkového stavu. Míru zlep‰ení nejradûji vyjadfiovali v procentech, a to se pohybovalo okolo 59 % v obou skupinách. Celkové zlep‰ení jejich zdravotního stavu se odrazilo i ve zlep‰ení tolerance námahy, vût‰ina dotazovan˘ch byla ve funkãní tfiídû NYHA II. Ani jeden pacient neudával klidové obtíÏe. Pouze dva nemocní se cítili hÛfie, u jednoho do‰lo ke zhor‰ení kognitivních funkcí po operaci a u druhého, diabetika, byl problém s hojením rány po sternotomii. U operovan˘ch pacientÛ jsme nezaznamenali ani jedno úmrtí. 282 s ICHS (49) 27 13 70 (62 – 80) 3 / 10 9 0,43 (0,21 - 0,66) 46,5 (28 - 82) 57,4% (17 - 86) 12 (9 - 16) 36 (28 - 50) 34,9 39,7 38 10 1 bez ICHS (51) 30 13 66 (55 – 82) 6/7 8 0,43 (0,21 - 0,65) 45,3 (23 - 72) 59,6% (25 - 82) 12 (9 - 17) 35,6 (22 - 50) 34 41 44 7 0 Celkem 26 nemocn˘ch operováno nebylo, více ve skupinû bez koronární nemoci. MuÏi a Ïeny byli zastoupeni podobnû, prÛmûrná predikovaná operaãní mortalita dle EuroScore zde byla vy‰‰í, 10,8 (Tab. 4). DÛvodem konzervativního postupu bylo jednak odmítnutí operace kardiochirurgem pro vysoké operaãní riziko, dále pak pfiání nemocného. Dva pacienti se plánované korekce vady nedoÏili a byli následnû zafiazeni do této skupiny. Pfii telefonickém rozhovoru vût‰ina nemocn˘ch hodnotila svÛj zdravotní stav jako stacionární, u 5 do‰lo ke zhor‰ení. Ve skupinû neoperovan˘ch do‰lo ke ãtyfiem úmrtím, dva nemocní, jak bylo zmínûno v˘‰e, se plánované operace nedoÏili. V‰ichni pacienti zemfieli na terminální srdeãní selhání. Diskuze Pfiíãinou AS v âeské republice je prakticky v˘hradnû degenerativní postiÏení trojãi dvojcípé chlopnû. PrÛmûrn˘ vûk nemocn˘ch v na‰em souboru byl více jak 71 let, coÏ odpovídá literárním údajÛm, kde je udáván vûk nad 65–70 let. V dÛsledku prodluÏování délky Ïivota v na‰ich zemích bude tûchto pacientÛ pfiib˘vat. Jedinci s dvojcípou aortální chlopní pak byli v na‰em souboru prÛmûrnû pouze o 3 roky mlad‰í. Literatura udává dfiívûj‰í manifestaci AS pfii dvojcípé chlopni a to o 10 aÏ 20 let oproti nemocn˘m s trojcípou chlopní (4). Dvojcípou chlopeÀ mûla v na‰em souboru pouze 1/3 nemocn˘ch. Jsou v‰ak známy sestavy pacientÛ, kde nemocní operování pro AS mûli ãastûji dvojcípou neÏ trojcípou chlopeÀ (8). Pfiíãinu nízkého zastoupení této vrozené malformace v na‰em souboru vidíme jednak ve vysokém poãtu chlopní, u kter˘ch jsme nebyli schopni urãit poãet cípÛ a dále pak v moÏné zámûnû dvojcípé chlopnû za trojcípou. Jsou pfiípady velmi symetrick˘ch dvojcíp˘ch chlopní, kdy raphe imituje komisuru. AS je spojena s nepfiízniv˘m kardiovaskulárním rizikov˘m profilem. ¤ada studií prokázala spojení kalcifikace aortální chlopnû s hlavními kardiovaskulárními rizikov˘mi faktory (3, 5, 6, 7). Vût‰ina nemocn˘ch v na‰em sledování se léãila s arteriální hypertenzí, 2/3 mûlo dyslipidémii, 1/3 pak cukrovku nebo kufiácké návyky. Prakticky polovina pacientÛ mûla koincidenci AS a koronární nemoci, coÏ koreluje s literárními údaji. V obou dvou skupinách nemocn˘ch bylo zastoupení rizikov˘ch faktorÛ obdobné. Pouze dyslipidémie se více vyskytovala ve skupinû nemocn˘ch s koronární nemocí. To byl dÛvod i ãastûj‰ího uÏívání hypolipidemik v této skupinû a následnû i niωím laboratorním hodnotám celkového i LDL cholesterolu. PrÛmûrná indexovaná plocha AS v na‰em souboru byla 0,43 cm2/m2. Pfiesto vût‰ina nemocn˘ch nemûla hypertrofick˘ myokard levé komory. PrÛmûrná síla mezikomorového septa byla 12 mm a pouze 15 nemocn˘ch mûlo mezikomorové septum ‰ir‰í neÏ 13 mm. Jak se v poslední dobû ukazuje, hemodynamika není u aortální stenózy jedin˘m faktorem hypertrofie myokardu. Pfiítomnost hypertrofie levé komory, jakoÏto adaptaãní odpovûì na zv˘‰en˘ afterload, je dnes spí‰e chápána jako „pfiestfielení“ tûchto mechanismÛ (3). Podobnû ani v˘skyt poststenotické dilatace ascendentní aorty nebyl v na‰em souboru PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 283 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Z RŮZNÝCH OBORŮ Tab. 3. Nemocní po korekci AS Závěr Cel˘ soubor (74) EuroScore Biologická chlopeÀ Rossova operace Hodnocení s ICHS (39) bez ICHS (35) 5,4 5,78 4,97 42 (73) 24 (73) 18 (74) 1 (57) - 1 (57) (58,7%) (58,4%) (59%) NYHA III - 4 III - 2 III - 2 IV - 0 IV - 0 IV - 0 Bolesti na hrudi 3 1 2 Úmrtí 0 0 0 Tab. 4. Nemocní léãeni konzervativnû. Cel˘ soubor (26) EuroScore FiS Hodnocení NYHA Úmrtí 10,8 7x zhor‰ení 5 IV - 4 4 nemocn˘ch ãast˘. PrÛmûrná ‰ífie ascendentní aorty byla 35,8 mm. Pouze 21 nemocn˘ch mûlo ‰ífii ascendentní aorty 40 mm a více. Byla to pfiedev‰ím skupina nemocn˘ch s dvojcípou aortální chlopní, kde prÛmûrná ‰ífie aorty byla 40,24 mm, tedy o necel˘ch 6 mm více neÏ u nemocn˘ch s trojcípou chlopní. Jak nasvûdãují nové poznatky, ani ‰ífie ascendentní aorty nezávisí na stupni stenózy, ale je urãována pfiedev‰ím vrozen˘mi nebo získan˘mi zmûnami stavby cévní stûny (dvojcípá aortální chlopeÀ, volumová zátûÏ na stûnu aorty pfii regurgitaci (3)). Z celého souboru 100 nemocn˘ch 74 podstoupilo náhradu aortální chlopnû. Více jak polovinû z nich byla implantována biologická náhrada. PrÛmûrn˘ vûk tûchto pacientÛ byl 73 let. Mechanickou protézu obdrÏelo 28 nemocn˘ch, ktefií byli v prÛmûru o 7 let mlad‰í. Tento postup zcela odpovídá doporuãen˘m postupÛm, kdy biologická protéza je preferována u jedincÛ star‰ích 65, respektive 70 let, naopak mechanická protéza mlad‰ím 65 let. V˘hoda biologick˘ch protéz je, Ïe po operaci není tfieba trvalé antikoagulaãní léãby. Jejich závaÏn˘m nedostatkem je v‰ak nejistota dlouhodobû dobré funkce (degenerace chlopnû za cca 15 let) (3). Tfiem nemocn˘m byla katetrizaãnû implantována biologická protéza. Byli to v prÛmûru v˘raznûji star‰í nemocní, pro které by klasická chirurgická korekce byla vysok˘m rizikem. Telefonická kontrola probûhla v prosin- s ICHS (10) 15,15 4x zhor‰ení 3 IV - 2 3 bez ICHS (16) 8,44 3x zhor‰ení 2 IV - 2 1 ci roku 2010, v prÛmûru 11 mûsícÛ od dimise z na‰eho oddûlení. Vût‰ina operovan˘ch si pooperaãní prÛbûh velmi pochvalovala. Námahové obtíÏe byly mírné, objevovaly se aÏ pfii vût‰í zátûÏi. Ani jeden pacient neudával klidové obtíÏe. Pouze dva nemocní nebyli s pooperaãním v˘sledkem spokojeni. U jednoho pacienta bylo komplikované hojení rány po sternotomii, u druhého do‰lo ke zhor‰ení kognitivních funkcí. Mortalita v dobû telefonické kontroly u operovan˘ch nemocn˘ch byla nulová. V literatufie se mortalita u elektivních v˘konÛ pohybuje mezi 1–3 %. Pacienti, ktefií korekci vady nepodstoupili, byli i nadále v˘raznû symptomatiãtí, pfiedev‰ím námahovou, ale i klidovou du‰ností. Zaznamenali jsme zde ãtyfii úmrtí. Pro nûkteré tyto pacienty by metodou volby byla jistû katetrizaãní implantace biologické protézy (Transcatheter Aortic Valve Implantation – TAVI). Tato metoda je v souãasnosti urãena nemocn˘m s AS na trojcípé chlopni ve vysokém vûku (nad 75– 80 let), inoperabilní, s vysok˘m operaãním rizikem a fiadou komorbidit (predikovaná operaãní mortalita dle EuroSCORE nad 15–20 %), pfiiãemÏ oãekávané pfieÏívání s dobrou kvalitou Ïivota (sobûstaãnost, mentální funkce) by mûlo b˘t del‰í jak 3– 5 let. Roz‰ífiení indikací v souãasnosti brání dva faktory: prÛkaz dlouhodobé (více jak 3–5 let) Ïivotnosti implantovan˘ch chlopní a vysoká cena (8,9). Nemocní s v˘znamnou, symptomatickou AS mají bez léãby velmi ‰patnou prognózu. Vãasná diagnóza této vady, nejlépe v asymptomatickém stádiu, umoÏní optimální naãasování chirurgické korekce, která se v indikovan˘ch pfiípadech provádí s nízkou mortalitou a s dobr˘mi dlouhodob˘mi v˘sledky i u star‰ích nemocn˘ch. Pfiesto není ãást nemocn˘ch, pfiedev‰ím z dÛvodÛ vysokého rizika operace, indikována k chirurgické léãbû. Pro tuto skupinu nemocn˘ch se v poslední dobû rychle rozvijí moÏnost katetrizaãní implantace aortální chlopnû (TAVI). Literatura 1. Otto, CM, Kuusisto, I, Reichenbach, DD, et al. Characterization of the early lesion of degenerative valvular aortic stenosis: histological and immunohistochemical studies. Circulation, 1994, 90, p. 844–853. 2. Yilmaz, MB, Guray, U, Guray, Y, et al. Lipid profile of patient with aortic stenosis might be predictive of rate of progression. Am Heart J, 2004, 147, p. 915–918. 3. âerbák, R., a kol. Nejãastûj‰í chlopenní vady. Aortální stenóza a mitrální regurgitace. Praha: Galén, 2007, s. 13–14, 111–125. 4. Vojáãek, J., Kettner, J., a kol. Klinická kardiologie. Hradec Králové: Nucleus HK, 2009, s. 494– 495. 5. âerbák, R. Aortální stenóza – nejãastûj‰í chlopenní vada souãasnosti. Cor Vasa 2005; 47: 409– 411. 6. Popelová J, Bene‰ová M, Brtko M, a kol. Doporuãené postupy pro diagnostiku a léãbu chlopenních srdeãních vad v dospûlosti. Cor Vasa 2007; 49 (Suppl 11): s. 6–46. 7. Aschermann M, Widimsk˘ P, Veselka J, a kol. Kardiologie. Praha: Galén, 2004, s. 797–804. 8. Roberts, WC, Ko, JM. Frequency by decades of unicuspid, bicuspid,and tricuspid aortic valves in adults having isolated aortic valve replacement for aortic stenosis, with or without associated aortic regurgitation. Circulation, 2005, 111, p. 920–925. 9. Îelízko J. Slovo úvodem. Interv Akut Kardiol 2010; 9(Suppl. B): s. 4. 10. Vojáãek J, Îelízko M, âern˘ J, et al. Podmínky pro katetrizaãní implantaci aortální chlopnû v âeské republice. Spoleãn˘ dokument pracovní skupiny âeské kardiologické spoleãnosti a âeské spoleãnosti kardiovaskulární chirurgie. Cor Vasa 2009; 51(9): s. 617–618. MUDr. Jifií Vondrák Kardiologické oddûlení Pardubická krajská nemocnice a.s. Kyjevská 44 53203 Pardubice E-mail: [email protected] 283 Z RÒZN¯CH OBORÒ PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 284 MoÏnosti vyuÏití canisterapie v prevenci i terapii MALINâÍKOVÁ J.1,2, TALAFA V.1, PUDICH J.1, TICHÁ R.1 1Klinika Tûlov˘chovného lékafiství a kardiovaskulární rehabilitace FN a LF UP v Olomouci Pfiednostka: doc. MUDr. Eli‰ka Sovová, Ph.D., MBA 2Centrum v˘uky odborn˘ch pfiedmûtÛ, FZV UP v Olomouci Vedoucí: Mgr. Vûra Vránová, Ph.D. SOUHRN Cílem této práce bylo informovat o moÏnostech vyuÏití terapie za pomoci psa, tzv. canisterapie, v prevenci a terapii rÛzn˘ch onemocnûní. Práce uvádí základní popis a definici jednotliv˘ch forem a metod canisterapie. Canisterapie pozitivnû ovlivÀuje motoriku klientÛ, jejich kognitivní oblast, motivaci, sociabilitu a sociální dovednosti, vztah ke psÛm a obecnû pak ke zvífiatÛm a pfiírodû, pfiispívá k psychické podpofie. Canisterapie má vliv na psychologickou a sociálnû-integraãní stránku ãlovûka, podporuje relaxaci, komunikaãní dovednosti, zlep‰uje emocionální ladûní ãlovûka a sniÏuje krevní tlak. Je dÛleÏitou souãástí pohybov˘ch aktivit v rámci kardiovaskulární primární i sekundární prevence. Klíãová slova: terapie pomocí zvífiat, pes, canisterapie, prevence, terapie SUMMARY Malinãíková J., Talafa V., Pudich J., Tichá R.: Possibilities of use of canistherapy in prevention and treatment The aim of this paper is to inform about a possibility of Animal Assisted Therapy made with dogs – canistherapy in prevention and therapy of various diseases. The work covers the description and definition of canistherapy methods and forms. Canistherapy influences positively in particular the psychic and social, but also the physical side. Important effects include e.g. activation, stimulation, motivation, delightful emotional experience, joy, relaxation, distraction from own problems, communication facilitation, psycho-social support, relief, blood pressure drop, mood improvement etc. The canistherapy take a part as a form of supporting rehabilitation. As a physical activity is an important part of cardiovascular prevention and rehabilitation. Key words: Animal Assisted Therapy, dog, canistherapy, prevention, treatment Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 284–286 Úvod ojem canisterapie vznikl v âeské republice. Jde o metodu vyuÏívajícího pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitaãního pÛsobení na potfiebné osoby, prostfiednictvím speciálnû vedeného a cviãeného psa nebo feny (canis = latinsky pes). Pozitivní pÛsobení na celkové zdraví ãlovûka mÛÏe b˘t realizováno formou skupinovou, nebo individuální (3, 4). Canisterapie pozitivnû ovlivÀuje motoriku klientÛ, jejich kognitivní oblast, motivaci, sociabilitu a sociální dovednosti, vztah ke psÛm a obecnû pak ke zvífiatÛm a pfiírodû, pfiispívá k psychické podpofie apod. (12). Canisterapie má vliv na psychologickou a sociálnû-integraãní stránku ãlovûka. Kontakt se psem pfiedstavuje úãinné rozpt˘lení pro lidi trpící psychick˘mi poruchami, depresí nebo pro ty, ktefií se prostû cítí opu‰tûnû (10, 12). Pro tento efekt b˘vá s úspûchem vyuÏívána napfi. v domovech pro seniory nebo v dûtsk˘ch P 284 domovech. MÛÏeme ji kombinovat s jin˘mi druhy terapie, napfi. mÛÏe b˘t podpÛrnou metodou komplexní rehabilitace nebo souãástí pohybov˘ch aktivit v rámci kardiovaskulární rehabilitace a rozvoje metabolického syndromu (6, 7, 8, 9). Canisterapie je vÏdy t˘mová práce zaloÏená na kooperaci psovoda, psa a terapeuta se znalostmi z oborÛ kynologie, psychologie a sociologie, kter˘ léãbu indikuje (3, 4, 10). Metodika Rozli‰ujeme tyto základní skupiny canisterapie (8, 11, 15): AAA (animal-assisted activites) – aktivity za pomoci psÛ – jedná se o kontakt mezi psem a ãlovûkem, pomocí kterého dochází ke zlep‰ování kvality jeho Ïivota, zlep‰ení pamûti a komunikace, k rozvoji sociálních dovedností apod. Zamûfiují se na motivaãní, edukativní, relaxaãní nebo terapeutick˘ prospûch s dopadem na zv˘‰ení kvality Ïivota klienta ãi na pfiirozen˘ rozvoj jeho sociálních dovedností. Jejich cílem je zejména potû‰it klienty, pfiinést jim radost a novou zku‰enost z kontaktu se psem. Patfií sem náv‰tûvy v psychiatrick˘ch léãebnách, dûtsk˘ch domovech a domovech pro seniory, v léãebnách dlouhodobû nemocn˘ch a v dal‰ích zafiízeních. Efekt AAA b˘vá obvykle hodnocen pouze subjektivnû. Dûlíme jej na pasivní AAA – klient se o psa pfiímo nestará, ten v‰ak pfiiná‰í pozitivní efekt uÏ svou pouhou pfiítomností, dále interaktivní AAA – pes je v zafiízení pfiítomen stále, klienti i personál o nûj peãují obvykle kolektivnû, musí mu b˘t zaji‰tûna vhodná strava, klid na odpoãinek, potfiebn˘ pohyb, mÛÏe b˘t realizován i jako pobyt psa pfiímo v rodinû klienta – rezidentní typ, dal‰í moÏností je tzv. náv‰tûvní typ, kdy se náv‰tûvy uskuteãÀují na stejném místû, pravidelnû. AAT (animal assisted therapy) – terapie za pomoci psÛ – jedná se plánovanou intervenci, kdy je cílen˘ kontakt souãástí terapie. Ta je vedena terapeutem (ergotera- PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:58 Stránka 285 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 peutem, fyzioterapeutem, psychoterapeutem), patfií sem polohování, nácvik chÛze, zlep‰ení slovní zásoby apod. Pfii polohování vyuÏíváme dvû základní techniky tj. relaxaãní a rehabilitaãní polohování (11). V obou pfiípadech jde o podpÛrnou formu individuální terapie zaloÏené na pfiímém fyzickém kontaktu klienta a psa (psÛ), ktefií jsou ukládáni do rÛzn˘ch relaxaãních poloh a zÛstávají v nich témûfi nehybnû po nûkolik desítek minut. Rehabilitaãní polohování je vyuÏíváno zejména u pacientÛ s motorick˘m postiÏením, popfi. kombinovan˘mi vadami (zejména s dûtskou mozkovou obrnou); nejvût‰í úspûchy jsou pfiitom zaznamenány u osob trpících spasticitou ãi tremorem. Terapie má obdobnû jako fyzioterapie ãi ergoterapie jasnû definovány základní cíle, jichÏ chceme dosáhnout. Ty mohou b˘t zamûfieny na podporu psycho-sociálních, motorick˘ch ãi emocionálních i kognitivních funkcí, dále na zlep‰ení sociálních dovedností, hybnosti, verbální komunikace apod. Tento proces je prÛbûÏnû analyzován a patfiiãnû zdokumentován. AAE (animal-assisted education) – vzdûlávání pomocí psÛ – v tomto pfiípadû je vyuÏíváno pozitivního vlivu psa na Ïáky nebo studenty ve ‰kolách (i ve ‰kolách pro Ïáky se specifick˘mi potfiebami). Pes pÛsobí zejména jako motivace k uãení a osobnímu rozvoji, k rozvoji pamûti a koncentrace, ke zlep‰ení slovní zásoby a komunikace mezi uãiteli a Ïáky. AACR (animal-assisted crisis response) – krizová intervence za pomoci psÛ – kontakt mezi psem a ãlovûkem vede k odbourávání stresu, dále ke zlep‰ení psychického i fyzického stavu ãlovûka, zvy‰uje motivaci ke komunikaci a interakci, napfi. u záchranáfiÛ, ktefií pracují pfii katastrofách. Canisterapie pÛsobí komplexnû v nûkolika základních oblastech (10): ● Oblast emoãnû sociální – nácvik pravidel sociálního chování, podpora schopnosti utváfiet sociální vazby a vztahy, zv˘‰ení emocionální stability, pozitivní ladûní, rozvoj sobûstaãnosti a zodpovûdnosti. ● Oblast tûlesná – nácvik jemné a hrubé motoriky, rozvoj grafomotoriky, podpora sebeobsluha a sebepéãe, zlep‰ení koordinace pohybu, nácvik spontánních cílen˘ch pohybÛ, zv˘‰ení stability pfii stoji, pohybu a sedu, uvolnûní spasmÛ. ● Oblast kognitivní (my‰lení) – podporuje schopnost porozumûní, soustfiedûní, stimuluje pfiedstavivost, zlep‰uje orientaci v ãase a prostoru, pozitivnû ovlivÀuje schopnost zpracování informací, které jsou pfiijímány smysly, zvy‰ování sebejistoty. ● Oblast fieãová – rozvoj slovní zásoby, v˘slovnost, plynulost fieãi, aktivní fieã. Z RŮZNÝCH OBORŮ Diskuze Díky svému mládí se canisterapie stále je‰tû formuje a dosud nemá celostátnû pevnû stanoveny základní principy, jako napfi. normy praxe a metodiku, které je‰tû ãekají na své dokonãení. Praxí ovûfiené postupy canisterapie jsou v‰ak jiÏ ãastûji testovány odborn˘mi metodami vûdeckého v˘zkumu. Stále je k dispozici velmi málo validních vûdeck˘ch poznatkÛ a v˘zkumÛ zaloÏen˘ch na principech evidence based medicine, ale pozvolna pfiib˘vá kvalitní odborné literatury a validních studií. Odendaalova humánnû-animální interakce prokázala, Ïe pozitivní interakce se psem v trvání 5–24 minut vede k signifikantnímu poklesu krevního tlaku (13). Z toho vypl˘vá vût‰í efekt nûkolika krátkodob˘ch (5–10 minut) opakovan˘ch sezení za den místo jednoho dlouhodobého (60 minut). U osob ze studie do‰lo k signifikantnímu zv˘‰ení koncentrace oxytocinu (ovlivÀuje behaviorální projevy – podporuje matefiské, sociální a sexuální chování), -fenyletylaminu (etiologie afektivních poruch), dopaminu, a -endorfinu. U testovan˘ch osob také do‰lo k signifikantnímu sníÏení hladiny kortizolu (indikátor stresu). U psÛ do‰lo k nesignifikantnímu vzestupu hladiny kortizolu pfii interakci, pfied a po ní mûly hladiny spí‰e klesající tendenci. Krevní tlak u psÛ se sníÏil pfied a po interakci s neznám˘mi osobami (psi zvyklí na interakce s neznám˘mi osobami), ne v‰ak s majiteli psÛ, pfii pozitivní interakci krevní tlak signifikantnû poklesl u v‰ech psÛ. Koncentrace dopaminu, -endorfinu a -fenyletylaminu se signifikantnû zv˘‰ily u v‰ech psÛ pfied, po i pfii pozitivní interakci. Koncentrace oxytocinu v plazmû psÛ se signifikantnû zv˘‰ila pfied a po pozitivní interakci s majiteli, ne v‰ak s neznám˘mi osobami, pfii pozitivní interakci se jeho koncentrace v˘raznû zv˘‰ila u v‰ech psÛ. Závûrem lze fiíct, Ïe krevní tlak je spolehliv˘m indikátorem neurochemick˘ch zmûn interakce. Dal‰í studie prokázala efekt canisterapie napfi. u pacientÛ s poruchami srdeãního rytmu, ktefií se dostávají daleko rychleji do normy neÏ pfii pouhém uÏívání lékÛ (12), jiné studie pak poukazují na moÏnost sníÏení kardiovaskulárního rizika a rizika náhlé srdeãní smrti ovlivnûním psychosociálních faktorÛ (1,14). U majitelÛ psÛ vede zv˘‰ení pohybové aktivity pfii kaÏdodenních procházkách se psem ke zlep‰ení celkové fyzické zdatnosti. Doporuãení Evropské Unie, EU physical activity guidelines, doplÀují dokumenty vydané WHO a doporuãují dennû alespoÀ 30 minut stfiednû intenzivní pohybové aktivity (1, 2). Existují také doporuãení vztahující se pouze k chÛzi a definující pfiesn˘ poãet krokÛ bûhem dne, napfi. americk˘ doku- ment Healthy People 2010 doporuãuje alespoÀ 30 minut chÛze dennû 5x t˘dnû (5, 16). Nejvíce pouÏívané doporuãení t˘kající se chÛze doporuãuje 10 000 krokÛ dennû. Závěr SdruÏení organizující v˘cvik asistenãních psÛ pro tûlesnû postiÏené a provádûjící canisterapii – Pomocné tlapky o.p.s. – definovalo 10 zásad, které by mûl správn˘ canisterapeut dodrÏovat, tzv. Canisterapeutické desatero (10): 1. Pfied vstupem do zafiízení je pes ãist˘ (srst, tlapky) a upraven˘ (v pfiípadû nepfiíznivého poãasí nosíme sebou hadfiík, ruãník na utfiení) = hygiena psa. 2. Pes je kaÏdoroãnû komplexnû pfieoãkován (parvoviroza, leptospiroza, psinka, vzteklina…) a minimálnû 2x roãnû odãervován (doloÏit oãkovacím prÛkazem) – jen zdrav˘ pes mÛÏe dobfie pracovat. 3. Canisterapeut se v zafiízení pfiezouvá, je vÏdy ãistû odûn, upraven. 4. Pes má vÏdy k dispozici misku s vodou. 5. Doporuãení: uzavfiení písemné smlouvy se zafiízením (datum, ãas náv‰tûvy apod.), záleÏí na vzájemné dohodû. 6. V zafiízení: pfied první náv‰tûvou se prokáÏe platn˘m Certifikátem canisterapeutického t˘mu (CT), oãkovacím prÛkazem psa. CT t˘m by mûl b˘t oznaãen – psovod triãkem a pes ko‰ilkou. 7. Se psem pracuje canisterapeut pouze tehdy, je-li pes i psovod v optimální fyzické a psychické kondici. 8. Canisterapeut nikdy nezÛstává s klientem pfii práci o samotû. Trváme na pfiítomnosti odpovûdného personálu a dbáme jeho pokynÛ. 9. Canisterapeut od psa neodchází, v Ïádném pfiípadû ho nenechává s klientem ani s personálem samotného (za svého psa nese zodpovûdnost psovod). 10. Jeví-li pes známky únavy ãi neochotnû pracuje (je nervózní, tûkav˘) ihned canisterapii ukonãíme a vûnujeme mu prostor pro odpoãinek, regeneraci sil, vybûhání na bezpeãném místû. Literatura 1. âajka, V., Sovová, E., Pastucha, D., a kol. V˘skyt rizikov˘ch faktorÛ kardiovaskulárních onemocnûní u lidí cviãících jógu ve srovnání s bûÏnou populací. Prakt. Lék. 2012, 92(1), s. 41–44. 2. EU Sport Ministers. EU physical activity guidelines (2008). Recommended policy actions in support of health-enhancing physical activity [on-line]. Dostupn˘ na: http://ec.europa.eu/sport/library/ doc/c1/pa_guidelines_4th_consolidated_draft_en.pd f [cit. 30. 4. 2012]. 3. Fine, A. H. Handbook on Animal-Assisted The- 285 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 286 Z RŮZNÝCH OBORŮ rapy. 2nd ed. San Diego: Elsevier, 2006, 534 s. ISBN 0-12-369484-1. 4. Galajdová, L. Pes lékafiem lidské du‰e aneb Canisterapie. Praha: Grada Publishing, 1999. 160 s. ISBN 80-7169-789-3. 5. Hatano, Y. Use of the pedometer for promoting daily walking exercise. ICHPER, 1993, 29, p. 4–8. 6. Horakova, D., Stejskal, D., Pastucha D., et al. Potential markers of insulin resistance in healthy vs obese and overweight subjects. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub., 2010, 154(3), p. 245–250. 7. Horáková, D., Pastucha, D., Sovová, E., a kol. Rizikové faktory rozvoje inzulínové rezistence. Prakt. lék. 2011, 91(10), s. 599–602. 8. Kalinová, V. Standardy v canisterapii. In: Mezinárodní semináfi o zooterapiích 2004: Sborník pfiíspûvkÛ. Brno: SdruÏení Filia, 2004. s. 36–38. 9. Kalinová V. Canistherapy as supporting rehabilitation method in Czech republic. J Public Health Manag Pract 2006, 7(2), p. 261–271. 10. Koucunová, M., Nedvûdová, M. Pomocné tlapky o.p.s. – Praktické vyuÏití psa v oblasti rozvoje osobnosti. Praha: SVOPAP vzdûlávací centrum s.r.o., 2007. 11. Lejãarová, A., Skálová, M. VyuÏití canisterapie u dítûte s hyperkinetick˘m syndromem. Kontakt 2009, 11(2), s. 413–423. 12. NeradÏic, Z. Animoterapie aneb Jak nás zvífiata umí léãit. Praha: Albatros, 2006. 156 s. ISBN: 8000-01809-8. 13. Odendaal, J. Zvífiata a na‰e mentální zdraví. Praha: Brázda, 2007. 173 s. ISBN: 978-80-2090356-3. 14. Sovová, E., Ivanová, K., Ondru‰ková, J., Pastucha, D. Psychosociální faktory jako moÏné rizikové faktory náhlé srdeãní smrti. Cor Vasa 2011, 53(7-8), s. 381–384. 15. Gammonley, J. Standards of Practice for Animal-Assisted Activities and Therapy. Renton WA: Delta Society. 1997. 92 p. ISBN 1889785016. 16. Tudor-Locke, C., Hart, T.L., Washington, T.L. Expected values for pedometer-determined physical activity in older populations. Int J Behav Nutr Phys Act, 2009, 6: p. 59. MUDr. Jana Malinãíková, Ph.D. 75125 V˘kleky 112 E-mail: [email protected] PRÁVO A MEDICÍNA Dfiíve vyslovená pfiání pacienta komentáfi k zákonné úpravû MATùJEK J. Univerzita Karlova v Praze Rektor: Prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. 3. lékafiská fakulta Dûkan: Prof. MUDr. Michal Andûl, CSc. Ústav etiky Vedoucí: Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D. SOUHRN Tento ãlánek komentuje novou zákonnou úpravu dfiíve vysloven˘ch pfiání pacientÛ. Podle Zákona o zdravotních sluÏbách lze respektovat jen takové prohlá‰ení, které bude následovat po pouãení lékafiem v oboru praktické v‰eobecné lékafiství. To na nûj klade velké nároky. Navíc text zákona klade mnoho otázek, které nejsou v ‰iroké odborné diskuzi zodpovûzeny. Také tím nepfiispívá k právní jistotû pacientÛ a zdravotnick˘ch pracovníkÛ. Klíãová slova: dfiíve projevená pfiání, dfiíve vyslovená pfiání, Zákon o zdravotních sluÏbách, zástupné rozhodování o pacientu. SUMMARY Matûjek J.: Previously expressed wishes. Comments on legislation This article comments a new Czech legislation of previously expressed wishes. According to the law only this wish should be respected, which is made after a consultation with general practitioner. This places great demands upon him/her. But above all, the text of law opens many questions not discussed in broad political, medical and ethical consequences. This also increases the insecurity both of patients and doctors. Key words: Advance directives, previously expressed wishes, autonomy of a patient Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 286–289 Úvod 1. dubna 2012 nabyl úãinnosti Zákon o zdravotních sluÏbách a podmínkách jejich poskytování (dále jen Zákon o zdravotních sluÏbách). Jeho souãástí je i § 36 Dfiíve vyslovená pfiání pacientÛ. Ten se snaÏí blíÏe upravit poÏadavek, kter˘ do ãeského právního fiádu vneslo pfiijetí Konvence o biomedicínû 1. fiíjna 2001, pfiedev‰ím její devát˘ ãlánek: „Bude brán zfietel na dfiíve vyslovená pfiání pacienta ohlednû lékafiského zákroku, pokud pacient v dobû zákroku není ve stavu, kdy mÛÏe vyjádfiit své pfiání.“ Tedy jiÏ od roku 2001 bylo moÏné, aby se kter˘koliv obãan tohoto státu vyslovil k postupÛm v situacích, kdy by nebyl pfiechodnû, nebo trvale schopen o sobû rozhodovat. Od té doby uplynulo 11 286 rokÛ, bez relevantní medicínské, spoleãenské ãi politické diskuze. Projdeme-li literaturu za onu dobu, najdeme pouze nûkolik ãasopiseck˘ch ãlánkÛ. AÏ pozdûji k nim pfiibyly dvû monografie. Naproti tomu v Nûmecku se o tomto nástroji (nûmecky: Patientenverfügung) diskutovalo pfies dvacet let. Je také otázkou, kterou se v‰ak tento pfiíspûvek nezab˘vá, kolik lékafiÛ a jak˘m zpÛsobem se s nástrojem dfiíve vysloven˘ch pfiání jiÏ setkalo ve své praxi. Pokud je autorovi tohoto pfiíspûvku známo, v âeské republice se na toto téma neuskuteãnil Ïádn˘ empirick˘ v˘zkum. I toto by zcela jistû mohlo b˘t inspirací k dal‰í práci. Pokusme se nyní zamyslet nad pfiínosem a limity nynûj‰í právní úpravy. PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 287 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Úplné znění nynější zákonné úpravy problematiky dříve vyslovených přání ProtoÏe se stále nejedná o v‰eobecnû znám˘ text a také proto, abychom ãtenáfii usnadnili orientaci v argumentaci, pfiiná‰íme text § 36 Dfiíve vyslovená pfiání v jeho plném znûní, kter˘ je platn˘ od 1. dubna 2012. § 36 Dfiíve vyslovené pfiání (1) Pacient mÛÏe pro pfiípad, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních sluÏeb a zpÛsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas pfiedem vyslovit (dále jen „dfiíve vyslovené pfiání“). (2) Poskytovatel bude brát zfietel na dfiíve vyslovené pfiání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, Ïe v dobû poskytování zdravotních sluÏeb nastala pfiedvídatelná situace, k níÏ se dfiíve vyslovené pfiání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, Ïe není schopen vyslovit nov˘ souhlas nebo nesouhlas. Bude respektováno jen takové dfiíve vyslovené pfiání, které bylo uãinûno na základû písemného pouãení pacienta o dÛsledcích jeho rozhodnutí, a to lékafiem v oboru v‰eobecné praktické lékafiství, u nûhoÏ je pacient registrován, nebo jin˘m o‰etfiujícím lékafiem v oboru zdravotní péãe, s níÏ dfiíve vyslovené pfiání souvisí. (3) Dfiíve vyslovené pfiání musí mít písemnou formu a musí b˘t opatfieno úfiednû ovûfien˘m podpisem pacienta. Souãástí dfiíve vysloveného pfiání je písemné pouãení podle odstavce 2. Platnost dfiíve vysloveného pfiání je 5 let. (4) Pacient mÛÏe uãinit dfiíve vyslovené pfiání téÏ pfii pfiijetí do péãe poskytovatelem nebo kdykoliv v prÛbûhu hospitalizace, a to pro poskytování zdravotních sluÏeb zaji‰Èovan˘ch tímto poskytovatelem. Takto vyslovené pfiání je zaznamenáno do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepí‰e pacient, zdravotnick˘ pracovník a svûdek; v tomto pfiípadû se nepostupuje podle odstavce 3. (5) Dfiíve vyslovené pfiání a) není tfieba respektovat, pokud od doby jeho vyslovení do‰lo v poskytování zdravotních sluÏeb, k nimÏ se toto pfiání vztahuje, k takovému v˘voji, Ïe lze dÛvodnû pfiedpokládat, Ïe by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím; rozhodnutí o nerespektování dfiíve vysloveného pfiání pacienta a dÛvody, které k nûmu vedly, se zaznamenají do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, b) nelze respektovat, pokud nabádá k postupÛm, jejichÏ v˘sledkem je aktivní zpÛsobení smrti, c) nelze respektovat, pokud by jeho splnûní mohlo ohrozit jiné osoby, PRÁVO A MEDICÍNA d) nelze respektovat, pokud byly v dobû, kdy poskytovatel nemûl k dispozici dfiíve vyslovené pfiání, zapoãaty zdravotní v˘kony, jejichÏ pfieru‰ení by vedlo k aktivnímu zpÛsobení smrti. (6) Dfiíve vyslovené pfiání nelze uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty zbavené zpÛsobilosti k právním úkonÛm“(3). Komentář některých sporných míst V této podkapitole budeme komentovat nûkterá sporná místa v˘‰e uvedeného textu. Zde budeme vycházet z koncepce pfiístupu k dfiíve projeven˘m/vysloven˘m pfiáním tak, jak ji autor tohoto pfiíspûvku vypracoval ve své monografii Dfiíve projevená pfiání pacientÛ (2). Prvním sporn˘m momentem je uÏ samotná terminologie. âeská terminologie byla po celé desetiletí existence problému velmi rÛznorodá. To svûdãí na jedné stranû o jisté, ale pochopitelné, bezradnosti, na druhou stranu je totéÏ ale také známkou snahy o jisté uchopení problému a zároveÀ tato pojmová pestrost naznaãuje nûkteré náhledy fie‰ení. § 36 nese oznaãení Dfiíve vyslovená pfiání. Tento název vychází z anglického znûní Konvence o biomedicínû, kde nacházíme oznaãení ãlánku devût jako Previously expressed wishes (1). Tento text pfiekládá ãesk˘ text Konvence o biomedicínû (4) jako dfiíve vyslovená pfiání. Tím se nynûj‰í znûní zákona pfiímo odkazuje na text Konvence o biomedicínû. Je to správn˘ postup, protoÏe terminologie zná i napfi. oznaãení „advance directives“, coÏ lze pfieloÏit jako smûrnici nebo nafiízení, a tím zdÛraznit v˘sostnost rozhodování pacienta. To v‰ak nesouzní zcela s duchem Konvence o biomedicínû, která fiíká, Ïe se na dfiíve vyslovená pfiání má brát zfietel. Zfietel je ov‰em nûco jiného, neÏ striktní nafiízení. V tom se evropsk˘ pfiístup li‰í od amerického a není dobré tyto dva pfiístupy zamûÀovat. Autorovi tohoto ãlánku se v‰ak nejeví vhodné ani adjektivum „vyslovená“, byÈ pfiísnû jazykovû vzato se jedná o pfieklad z angliãtiny, na nûmÏ by se zfiejmû shodla vût‰ina pfiekladatelÛ. Sloveso „vyslovit“ mÛÏe b˘t vnímáno v souvislosti s mluvením, se zvukov˘m projevem slova, bûÏn˘ úzus pak uÏ ménû, i kdyÏ nepatrnû, vnímá „vyslovení se“ i jako slovo psané. Smyslem pacientova prohlá‰ení je ov‰em obsah sdûlení a ne dÛraz na médium, které tento obsah nese. Je tudíÏ principiálnû moÏné se vyslovit jakkoliv, nûjak se „projevit“, gestem ruky, pohybem hlavy a podobnû. Proto v názvu své monografie pfiiná‰ím název Dfiíve projevená pfiání, ãímÏ se chce naznaãit maximální otevfienost pro sdûlení pacienta. Odstavec 1 § 36 zní: „Pacient mÛÏe pro pfiípad, kdy by se dostal do takového zdra- votního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních sluÏeb a zpÛsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas pfiedem vyslovit (dále jen „dfiíve vyslovené pfiání“)“. Tím se znovu text Zákona o zdravotních sluÏbách odkazuje k textu Konvence o biomedicínû, k jejímu devátému ãlánku. Odstavec 2 § 36 jiÏ pfiiná‰í jistá upfiesnûní, která v‰ak nejsou pfiesná natolik, aby poskytovala nûjaké bezpeãnûj‰í vodítko jak pro pacienta, tak pro lékafie: „Poskytovatel bude brát zfietel na dfiíve vyslovené pfiání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, Ïe v dobû poskytování zdravotních sluÏeb nastala pfiedvídatelná situace, k níÏ se dfiíve vyslovené pfiání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nov˘ souhlas nebo nesouhlas. Bude respektováno jen takové dfiíve vyslovené pfiání, které bylo uãinûno na základû písemného pouãení pacienta o dÛsledcích jeho rozhodnutí, a to lékafiem v oboru v‰eobecné praktické lékafiství, u nûhoÏ je pacient registrován, nebo jin˘m o‰etfiujícím lékafiem v oboru zdravotní péãe, s níÏ dfiíve vyslovené pfiání souvisí“. První otázka, kterou si v souvislosti s textem zákona mÛÏeme poloÏit, zní: Co znamená „brát zfietel“. Jistû principiální neodmítání pacientova pfiání. Takto oznaãeno pouze poukazuje na jeden z limitÛ rozhodovacího pole lékafie. Znamená to, Ïe lékafi ve svém rozhodování pfiihlédne k pacientovu textu. To mÛÏe b˘t na jednu stranu vnímáno pofiád paternalisticky, protoÏe to není pacient, kdo nakonec má poslední slovo. Na druhou stranu to ov‰em pfiiná‰í moÏnost a koneckoncÛ i poÏadavek interpretace pacientova textu. Za tímto poÏadavkem v‰ak není tfieba hned vidût snahu pacientÛv text obejít a rozhodnout se bez ohledu na nûj, coÏ by bylo proti smyslu Zákona o zdravotních sluÏbách i Konvence o biomedicínû. Právû v nároku interpretace (která v‰ak není nikterak jednoduch˘m podnikem, to je tfieba pfiipomenout jak lékafiÛm, tak pacientÛm) je moÏno diferencovanûji naplnit poÏadavek respektu k pacientovu textu, a tím také konkrétnûji respektovat jeho autonomní rozhodnutí. KaÏd˘ text totiÏ vzniká v konkrétních kontextech a vnímání textu bez respektu k jeho kontextÛm mÛÏe zcela zásadnû zmûnit jeho v˘znam. To v‰ak v˘raznû zvy‰uje procedurální nároky na rozhodování o pacientovi, jehoÏ text má lékafi respektovat. Dal‰ím momentem v tomto odstavci, kter˘ zve ke komentáfii je podmínka „…má-li ho k dispozici“. Lékafi tedy nemusí aktivnû pátrat po tom, zdali nûjaké pacientovo „dfiíve vyslovené pfiání“ existuje. Zákon nezfiizuje nûjak˘ nepfietrÏitû pfiístupn˘ registr, kde by se mohl lékafi kdykoliv pfiesvûdãit o existenci nebo neexistenci nûjakého pacientova prohlá‰ení. V Nûmec- 287 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 288 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 PRÁVO A MEDICÍNA ku se tato situace nejãastûji fie‰í doporuãením vloÏit ke sv˘m osobním dokladÛm urãitou kartiãku, kterou bude konkrétní zdravotník informován. Je tedy na pacientovi, jak˘m zpÛsobem lékafii sdûlí, Ïe právû on si zfiídil své „dfiíve vyslovené pfiání“. ¤e‰ením by skuteãnû mohlo b˘t vloÏení právû oné kartiãky k osobním dokladÛm, coÏ by usnadnilo zdravotníkÛm orientaci, a zároveÀ zfiízení onoho registru „dfiíve vysloven˘ch pfiání pacientÛ“, i pfii vûdomí v‰ech komplikací, které s sebou pfiiná‰í elektronické uchovávání dat a vzdálen˘ pfiístup k nim. Registr by v‰ak zároveÀ mohl znamenat znemoÏnûní uÏití institutu „dfiíve vysloven˘ch pfiání“, protoÏe ne kaÏd˘ ãlovûk má pfiístup k internetu a dovedl by se v registru sám zaregistrovat. Odstavec 2 pfiiná‰í i dal‰í otázku, která se t˘ká toho, Ïe „v dobû poskytování zdravotních sluÏeb nastala pfiedvídatelná situace, k níÏ se dfiíve vyslovené pfiání vztahuje a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nov˘ souhlas nebo nesouhlas.“ Zde totiÏ pfiístup ke slovu „pfiedvídatelná“ mÛÏe naprosto eliminovat v˘znam institutu „dfiíve vysloven˘ch pfiání“. Klade se zde principiální otázka, jak pfiesnû v textu prohlá‰ení pfiedjímat situaci, kdy se mají opatfiení, která text obsahuje, aplikovat. Nûmecké soudy vyÏadují co nejpfiesnûj‰í definování rozhodné situace. Pak v‰ak jedin˘ údaj, kter˘ s textem pacientova prohlá‰ení nesouzní, mÛÏe zneplatnit celé pacientovo prohlá‰ení. Pfii rozhodování soudních sporÛ postupují nûmecké soudy v˘raznû pozitivisticky a není dÛvod si myslet, Ïe by ãeské soudy postupovaly jinak. To v‰ak znamená, Ïe pacient musí ve formulaci svého textu maximálnû pfiesnû a co nejkonkrétnûji popsat situaci, kdy má b˘t jeho text aplikován. To mu na jednu stranu pfiiná‰í s pfiesností zvy‰ující se jistotu o naplnûní jeho pfiání, av‰ak jeden znepfiesÀující parametr mÛÏe jeho text i zcela diskvalifikovat. I tento ukazuje, Ïe z rozhodování o pacientovi nelze vylouãit samostatn˘ úsudek lékafie a Ïe nelze vnímat tento pfiístup jako paternalistick˘ a jako takov˘ ho odmítnout. Îe se v‰ak lékafi mÛÏe rozhodnout jinak, neÏ pacient pfiedpokládal je jisté, není v‰ak nutné za tím hned vidût zl˘ úmysl a nedostatek respektu vÛãi pacientovi. Jistá interpretaãní volnost v pfiístupu lékafie k pacientovu textu musí b˘t zachována právû proto, aby mohlo b˘t pacientovo pfiání respektováno. Také poslední vûta druhého odstavce „bude respektováno jen takové dfiíve vyslovené pfiání, které bylo uãinûno na základû písemného pouãení pacienta o dÛsledcích jeho rozhodnutí, a to lékafiem v oboru v‰eobecné praktické lékafiství, u nûhoÏ je pacient registrován, nebo jin˘m o‰etfiujícím lékafiem v oboru zdravotní 288 péãe, s níÏ dfiíve vyslovené pfiání souvisí“ s sebou nese nûkteré otázky. Tûmito otázkami je pfiedev‰ím obsah písemného pouãení a definování souvislosti textu s odborností lékafie, kter˘ má pacienta pouãit. K první otázce je tfieba zdÛraznit, Ïe lékafi mÛÏe pouãit pacienta pouze o biomedicínsk˘ch (tedy biologick˘ch) dopadech pacientova rozhodnutí. K jinému typu pouãení není lékafi – jako ãlovûk vzdûlan˘ v aplikované biologii ãlovûka – metodologicky kompetentní. NemÛÏe tedy pacienta pouãit o niãem, co se net˘ká biologické stránky pacientova Ïivota. Nicménû pacient nechodí k lékafii proto, aby se dovûdûl nûco o biologii svého tûla a jejích poruchách, ale proto, aby mohl spokojenû Ïít. Tedy lékafi nemÛÏe principiálnû vûdût nic o kvalitû Ïivota pacienta po aplikaci opatfiení vycházejících z pacientova textu. S tím si musí pacient poradit sám a je nutno upozornit, Ïe pfievádûní medicínsk˘ch údajÛ do pfiirozeného svûta v‰edního dne kaÏdého ãlovûka je velmi nároãné. Dal‰ím problémem je otázka souvislosti textu pacientova prohlá‰ení s odborností lékafie, kter˘ je má pozdûji aplikovat a kter˘, dle nároku Zákona o zdravotních sluÏbách, má také pacienta pfied tím pouãit. âeská medicína zná aÏ extrémní mnoÏství lékafisk˘ch oborÛ, mezi nimiÏ dochází k mnoha pfiekryvÛm. Co kdyÏ se jako pacient dostanu k lékafii ponûkud vzdáleného oboru, neÏ k tomu lékafii, kterému je spí‰e adresováno moje prohlá‰ení? Bude vÛbec nûkdo schopen se prohlásit za kompetentního k naplÀování obsahu pacientova prohlá‰ení? Otázky pfiiná‰í také odstavec tfietí: „Dfiíve vyslovené pfiání musí mít písemnou formu a musí b˘t opatfieno úfiednû ovûfien˘m podpisem pacienta. Souãástí dfiíve vysloveného pfiání je písemné pouãení podle odstavce 2. Platnost dfiíve vysloveného pfiání je 5 let.“ PoÏadavek písemné formy a úfiednû ovûfieného podpisu má pfiispût k dÛvûryhodnosti dokumentu pfiedkládaného zdravotníkÛm a jako takov˘ je nutno ho pfiivítat. Nese s sebou otázku, jak by mûl lékafi postupovat, pfiedloÏil-li by mu nûkdo text, kter˘ úfiednû ovûfien˘m podpisem pacienta opatfien není. Znamenalo by to, Ïe k takovému textu lékafi pfiihlíÏet nemusí, nebo snad dokonce nemá? Analogicky mÛÏeme uvaÏovat u pfiání, které je star‰í neÏ pût let. UváÏíme-li jak hluboké je lidskoprávní a ústavní zakotvení institutu „dfiíve vysloven˘ch pfiání“ musíme pfiiznat, Ïe poÏadavek úfiedního ovûfiení podpisu textu pacientova prohlá‰ení mÛÏe mnoha pacientÛm znemoÏnit pfiístup k tomuto nástroji autonomního rozhodování. To by v‰ak bylo nutno vnímat jako hlubok˘ zásah do lidsk˘ch práv kaÏdého ãlovûka. Jisté roz‰ífiení moÏnosti zfiídit si svoje „dfiíve vyslovené pfiání“ pfiiná‰í odstavec ãtvrt˘ § 36, „pacient mÛÏe uãinit dfiíve vyslovené pfiání téÏ pfii pfiijetí do péãe poskytovatelem nebo kdykoliv v prÛbûhu hospitalizace, a to pro poskytování zdravotních sluÏeb zaji‰Èovan˘ch tímto poskytovatelem. Takto vyslovené pfiání se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepí‰e pacient, zdravotnick˘ pracovník a svûdek; v tomto pfiípadû se nepostupuje podle odstavce 3“. To umoÏÀuje pacientovi vyjádfiit se ústnû nebo jakkoliv jinak (proto také nabízen˘ termín „dfiíve projevená pfiání“, vysvûtlen˘ v˘‰e). Analogicky jako u v‰ech zásadních záznamÛ v lékafiské dokumentaci je text pacientova prohlá‰ení podepsán jím sam˘m, zdravotnick˘m pracovníkem a svûdkem. Pokud v‰ak budeme postupovat podle odstavce ãtvrtého a nikoliv podle odstavce tfietího, vypadává z textu ãtvrtého odstavce záznam o pouãení pacienta. To v‰ak dále roz‰ifiuje nejasnosti, které jsme v souvislosti s pouãením pacienta uvedli v˘‰e. Nyní se vûnujme komentáfii rozsáhlého pátého odstavce. V písmenu a) se doãítáme, Ïe dfiíve vyslovené pfiání „není tfieba respektovat, pokud od doby jeho vyslovení do‰lo v poskytování zdravotních sluÏeb, k nimÏ se toto pfiání vztahuje, k takovému v˘voji, Ïe lze dÛvodnû pfiedpokládat, Ïe by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím; rozhodnutí o nerespektování dfiíve vysloveného pfiání pacienta a dÛvody, které k nûmu vedly, se zaznamenají do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi“. Z textu lze vnímat implicitní v˘chodisko Zákona o poskytování zdravotních sluÏeb, které podle na‰eho názoru tedy spoãívá v biologickém pohledu na situaci pacienta. Tím se ov‰em znovu vracíme k obsahovému rozmûru pouãení pacienta, jímÏ je informace o biologick˘ch dopadech jeho rozhodnutí. Interpretaci tûchto dopadÛ na svÛj Ïivot provádí pacient sám a to je také dÛvodem, proã je vyÏadován jeho souhlas, tedy jejich pochopení. „V˘vojem“ se pak myslí v˘voj v medicínû jako v biologické vûdû. Tím ov‰em se v˘znamnû redukuje kontextualita pacientova textu. Lze se dÛvodnû domnívat, Ïe pacient by si jiÏ nepfiál postupovat podle svého textu také proto, Ïe se zmûnilo nûco jiného v jeho Ïivotû, neÏ jeho biologické danosti. To v‰ak nemÛÏe lékafi jako biolog poznat. DÛvody nerespektování pacientova textu mohou b˘t také pouze biologické, které jsou nejsnáze ovûfiitelné. VÛbec, a to nejen na tomto místû, není zdÛraznûna role vztahového zázemí pacienta. Tím, Ïe ho zákon nefie‰í, zÛstávají tyto aspekty nejasné a tedy v mnohém zhor‰ující pfiehlednost rozhodování. Písmeno b) pátého odstavce „ nelze respektovat, pokud nabádá k takov˘m postupÛm, jejichÏ v˘sledkem je aktivní zpÛsobení smrti“, je dÛleÏité v tom smyslu, Ïe se snaÏí nûjak vymezit proti aktivní PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 289 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 eutanázii nebo proti zabití na poÏádání. Toto vymezení je v‰ak nedostateãné, protoÏe nijak nevymezuje obsah slova „aktivní“, které je v diskuzích otázek o konci lidského Ïivota stûÏejním. U písmena c) „nelze respektovat, pokud by jeho splnûní mohlo ohrozit jiné osoby“, se musíme ptát, zda pfiece jen nejsou jisté osoby naplnûním pacientova prohlá‰ení ohroÏeny. Tento bod v‰ak nelze naplnit, pokud nebudou mít ony potenciálnû ohroÏené osoby moÏnost vyjádfiit se nûjak˘m zpÛsobem k aplikaci postupÛ popsan˘ch v pacientovû prohlá‰ení. Tím se, moÏná neãekanû, roz‰ifiuje interpretaãní pole pacientova textu, které bylo doposud polem biomedicíny jako aplikované biologie. Ov‰em to, jak procedurálnû o‰etfiit tyto vztahy k dal‰ím osobám obohacen˘ kontext rozhodování o pacientu, zÛstává nejasné. Je v‰ak nezbytnû nutné pfiem˘‰let i o sociálním rozmûru rozhodování kaÏdého ãlovûka a o kaÏdém ãlovûku. Nárok písmena d) „nelze respektovat, pokud byly v dobû, kdy poskytovatel nemûl k dispozici dfiíve vyslovené pfiání, zapoãaty takové zdravotní v˘kony, jejichÏ pfieru‰ení by vedlo k aktivnímu zpÛsobení smrti“ mûl následovat hned po písmenu b), protoÏe zde jde opût o obavy aktivního urychlení smrti. Zákonodárce se zde zfiejmû snaÏí zabránit taktizování s dodáním textu pacientova prohlá‰ení. Bez poznámky v písmenu d) by bylo moÏné, aby byl pacientÛv text dodán pozdûji, v dobû, kdy se bude provádût nûco, co nelze bez následku smrti pfieru‰it, ãehoÏ by se moh- PRÁVO A MEDICÍNA lo vyuÏít k jeho chtûnému/vynucenému usmrcení. Jak v‰ak postupovat v pfiípadû Ïe se pacientu zavede PEG sonda a aÏ poté se dodá prohlá‰ení, které si zavedení takové sondy nepfieje a personál zároveÀ povaÏuje odstranûní PEG sondy za aktivní urychlení smrti pacienta? Odstavec (6), „dfiíve vyslovené pfiání nelze uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty zbavené zpÛsobilosti k právním úkonÛm“ fiíká, Ïe u tûch pacientÛ, o nichÏ mÛÏe rozhodnout zákonn˘ zástupce, se má lékafi rozhodnout podle názoru zákonného zástupce. MÛÏe to znamenat dvojí. I v ãeské legislativû mÛÏeme vnímat narÛstající tendenci nechat i v dÛleÏit˘ch vûcech o sobû rozhodovat nezletilé, coÏ nyní odstavec ‰est˘ omezuje. Za druhé je v‰ak moÏné se domnívat, Ïe zákonodárce uznává princip zástupného rozhodování i v jin˘ch situacích, neÏ je uvedeno v Zákonû o zdravotních sluÏbách. Nebylo by tedy vhodnûj‰í místo sestavování textu „dfiíve vysloveného pfiání“ ustanovit radûji opatrovníka, kter˘ bude lékafii pfiirozenûj‰ím partnerem v rozhodování o pacientovi, neÏ je pouh˘ text pacientova prohlá‰ení? Domnívám se, Ïe to by umoÏnilo vnímat Ïivot ãlovûka, o kterém se rozhoduje, v mnohem ‰ir‰ích souvislostech, neÏ znûní § 36 Zákona o zdravotních sluÏbách umoÏÀuje. Závěr Zákon o zdravotních sluÏbách v § 36 o dfiíve vysloven˘ch pfiáních pacientÛ upravuje problematiku nesystematicky a ponechává mnoho otevfien˘ch otázek, jejichÏ zodpovûzení je na ‰iroké odborné, etické, právnické, politické a spoleãenské diskuzi. Není proto divu, Ïe je problematika v Zákonû o zdravotních sluÏbách pojednána tak parciálnû. Tím v‰ak Zákon o zdravotních sluÏbách k pfiehlednosti a právní jistotû v této oblasti nepfiispívá. Literatura 1. Council of Europe. Convention for the protection of human rights and dignity of the human being with regard to the application of biology and medicine: convention on human rights and biomedicine [on line]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné z <http://conventions.coe.int/ Treaty/en/Treaties/Html/164.htm>. 2. Matûjek, J. Dfiíve projevená pfiání pacientÛ. V˘hody a rizika. 1. vydání. Praha: Galén, 2011. 189 s. ISBN 978-80-7262-850-6. 3. Parlament âeské republiky. Zákon o zdravotních sluÏbách a podmínkách jejich poskytování [on line]. [cit. 2012-05-28]. Dostupné z <http://zdravotni.praha.eu/public/dc/93/61/1333557_225886__201 1_372.pdf>. 4. Rada Evropy. Úmluva na ochranu lidsk˘ch práv a dÛstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidsk˘ch právech a biomedicínû [on line]. [cit. 2012-05-28]. Dostupné z <http://ferovanemocnice.cz/data/Umluva%20o% 20biomedicine.pdf>. MUDr. ThLic. Jaromír Matûjek, Ph.D., Th.D. Univerzita Karlova v Praze 3. lékafiská fakulta Ústav etiky Ruská 91 100 00 Praha 10 E-mail: [email protected] Spolek lékařů České lékařské společnosti J. E. Purkyně v Liberci si Vás dovoluje pozvat dne 21.6.2012 na VEČER SPOLKU LÉKAŘŮ ČLS JEP V LIBERCI VEČER INFEKČNÍHO ODDĚLENÍ a ATB střediska PROGRAM: 1. Role ertapenemu v managementu terapie infekcí vyvolaných gramnegativními bakteriemi přednáší: prim. MUDr. Václava Adámková, ÚKBLD VFN. 2. Antiinfekční terapie v ambulanci první linie (PL, PLDD, LSPP, ÚPS) přednáší: prim. MUDr. Adam Vitouš, infekční odd. KNL a.s. 3. Interpretace a indikace sérologických vyšetření praxi přednáší: prim. MUDr. Adam Vitouš, infekční odd. KNL a.s. 4. Vývoj rezistence ve spádové oblasti ATB střediska přednáší: MUDr. Zdenka Bohunová , OKMI KNL a.s. 5. Limity vyšetřování citlivosti na antibiotika v laboratoři OKMI přednáší: MUDr. Daniela Fáčková, OKMI Místo konání: vědecká knihovna KNL Začátek konání: v 18.30 hod Akce je ohodnocena: Příští akce: 20.9.2012 Večer kožního oddělení – Maligní melanom MUDr. Pavel Lang předseda Spolku lékařů MUDr. Jan Marušiak, Ph.D. vědecký sekretář 289 KAZUISTIKA PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 290 Eozinofilná pneumónia a systémová vaskulitída LETKOVÁ K., UHRINOVÁ A., âAPRNDA M., GA·PAR ª. II. Interná klinika Lekárskej fakulty Univerzity Komenského a Univerzitnej nemocnice, Bratislava Prednosta: doc. MUDr. ªudovít Ga‰par, CSc. SÚHRN Prezentujeme prípad 48roãnej pacientky s 10roãnou anamnézou bronchiálnej astmy a chronickej alergickej rinitídy, ktorej bola pred 2 rokmi zistená v˘razná eozinofília. Pacientka bola opakovane hospitalizovaná na pneumológii pre alveolitídu a opuch tváre s dobr˘m efektom kortikoidnej lieãby. V septembri 2011 bola pacientka prijatá na tunaj‰iu kliniku pre dyspeptické ÈaÏkosti, febrility a bolesti kæbov. Laboratórne bola u pacientky prítomná v˘razná eozinofília, na skiagrame hrudníka nález obojstrann˘ch infiltratívnych zatienení, ktorá bola potvrdená aj poãítaãovou tomografiou s vysok˘m rozlí‰ením (HRCT).. Doplnená bronchoskopia bola s nálezom aktívnych zápalov˘ch zmien v teréne chronickej atrofickej tracheobronchitídy a stagnácie hemoragicko-purulentného sekrétu. Cytologicky zo sekrétu z bronchoalveolárnej laváÏe bola dokázaná v˘razná eozinofília. Antinukleárne protilátky (ANA) a protilátky proti cytoplazme neutrofilov (ANCA) boli negatívne. Poãas hospitalizácie sa u pacientky vyskytli kolikovité bolesti brucha s hnaãkami, na elektrokardiograme do‰lo k v˘voju ischémie anterolaterálne. Pacientke bola podaná pulzná kortikoidová lieãba metylprednizolónom, po ktorej do‰lo k ústupu ÈaÏkostí a zlep‰eniu laboratórnych parametrov. Stav pacientky sme hodnotili ako Churgov-Straussovej syndróm. Kºúãové slová: Churgov-Straussovej syndróm, eozinofília, pneumónia, dyspepsia SUMMARY Letková K., Uhrinová A., âaprnda M., Ga‰par ª.: Eosinophilic pneumonia and systemic vasculitis This case report presents a 48 year-old female patient with a 10-year history of bronchial asthma and chronic allergic rhinitis, and with eosinophilia, which was diagnosed 2 years ago. The patient has been repeatedly hospitalized in the pneumology department due to alveolitis and face oedema. In September 2011 the patient was admitted for dyspeptic syndrome, fever and arthralgias. In laboratory values we found marked eosinophilia, chest X-ray showed bilateral infiltrative shadows, which was confirmed by high-resolution computer tomography. Bronchoscopic examination found chronic atrophic tracheobronchitis with acute inflammatory changes and haemorrhagic-purulent secretion. Cytology of bronchoalveolar lavage confirmed significant eosinophilia. Antinuclear and anti-neutrophil cytoplasmic antibodies were negative. Patient was treated by pulse therapy with methyl-prednisolone with subsequent subjective relief and objective improvement. The discharge diagnosis was Churg-Strauss syndrome. Key words: Churg-Strauss syndrome, eosinophilia, pneumonia, dyspeptic syndrome. Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 290–293 Úvod hurgov-Straussovej syndróm (CSS) je nekrotizujúca vaskulitída mal˘ch a stredn˘ch ciev, spájajúca sa s bronchiálnou astmou, pºúcnymi infiltrátmi a vaskulitídou. Tento syndróm je známy aj pod termínom alergická granulomatóza. CSS bol prv˘krát opísan˘ v roku 1951 Jacobom Churgom a Lotte Straussovou v Mount Sinai Hospital v New York City. Opísali alergickú angiitídu u 13 pacientov postihnut˘ch ÈaÏkou astmou a hypereozinofíliou, ktorá sa prejavovala ako disseminovaná nekrotizujúca vaskulitída pôvodne diagnostikovaná ako periarteritis nodosa (4, 5). Incidencia pacientov s CSS je od 1 do 5 postihnut˘ch na 1 milión obyvateºov C 290 (12). Ide o vzácne ochorenie postihujúce pacientov medzi 15 aÏ 70 rokom Ïivota s maximom medzi 45 aÏ 50 rokom. Postihuje dvakrát ãastej‰ie Ïeny ako muÏov (11, 13). Príãina CSS nie je stále známa. Predpokladá sa, Ïe na spustenie systémovej zápalovej reakcie je potrebná kombinácia genetickej predispozície a expozície antigénom. Pre ochorenie sú vo fáze vaskulitídy typické zv˘‰ené hodnoty IgE v sére, taktieÏ môÏu byÈ aj zv˘‰ené sérové hodnoty imunokomplexov obsahujúcich IgE. V sérach pacientov s CSS b˘va pozitívny perinukleárny typ protilátky proti myeloperoxidáze v cytoplazme neutrofilov (pANCA) (11). Klinick˘ obraz ochorenia zah⁄Àa prejavy postihnutia respiraãného, kardio-vaskulárneho a gastrointestinálneho traktu, ako aj obliãiek, sleziny, nervového systému a koÏe (12). CSS prebieha v troch ‰tádiách. Prvé ‰tádium je charakterizované bronchiálnou astmou, alergickou rinitídou, sinusitídou s polypmi v nosov˘ch alebo paranazálnych dutinách. Druhé ‰tádium sa vyvíja zvyãajne niekoºko mesiacov aÏ rokov. Je charakterizované eozinofíliou v krvi a v tkanivách. Eozinofília v tkanivách sa prejavuje recidivujúcimi a migrujúcimi infiltrátmi v pºúcnom parench˘me, gastrointestinálnom trakte alebo eozinofilnou pneumóniou. V treÈom ‰tádiu je prítomná systémová vaskulitída, ktorá sa prejavuje ne‰pecificky. Objavujú sú koÏné infiltráty – petéchie, inokedy livedo reticularis, urtikária, aÏ koÏné nekrózy. Veºmi ãasté je postihnutie srdca – myokarditída, ischemická choroba srdca spôsobená vaskulitídou, endokardi- PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 291 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 KAZUISTIKA Obr. 1. HRCT pºúc (nález v tab. 4). tída a perikarditída. U asi 50–70 % pacientov je prítomná senzoricko-motorická neuropatia. Postihnut˘ b˘va n. ischiadicus, n. peroneus a n. tibialis. Najãastej‰ie sa vyskytuje vo forme mononeuritis multiplex, zriedkavej‰ie v podobe cerebrálnych infarktov a subarachnoidálneho krvácania. Postihnutie mezenteriálnych ciev sa prejavuje abdominálnou bolesÈou, hnaãkami a krvácaním z gastrointestinálneho traktu. Najãastej‰ou príãinou mortality je kardiovaskulárne zlyhanie v dôsledku akútneho koronárneho syndrómu alebo kongestívneho srdcového zlyhania (2, 6, 11). Americká reumatologická spoloãnosÈ (American College of Rheumatology, ACR) navrhla v roku 1990 kritériá na odlí‰enie CSS od ostatn˘ch vaskulitíd (tab. 1). Pre potvrdenie diagnózy CSS musí pacient splniÈ 4 zo 6 kritérií. Kritéria majú senzitivitu 85 %, ‰pecificitu 99,7 % (7). Úãinnou lieãbou CSS je kortikoterapia. V prvej línii sa podáva pulzná terapia metylprednisolonom v dávke 500 mg aÏ 1 g denne 3 dni za sebou. Následne sa prechádza na prednizón 40–60 mg denne. Pri v˘skyte jedného alebo viacero prognosticky nepriazniv˘ch faktorov je odporúãan˘ v lieãbe cyklofosfamid v dávke 1–2 mg/kg/deÀ alebo vo forme pulznej terapie. K prognosticky nepriazniv˘m faktorm patria: proteinúria viac ako 1g/24 hod., renálna insuficiencia (kreatinín viac ako 140 µmol/l), kardiomyopatia, postihnutie gastrointestinálneho traktu a postihnutie CNS. Pri nedostatoãnej odpovedi na lieãbu cyklofosfamidom je indikovaná plazmaferéza alebo lieãba intravenóznymi imunoglobulínmi. Po dosiahnutí supresie sa pokraãuje udrÏiavacími dávkami glukokortikoidov a azatioprinom (6). Obr. 2. HRCT pºúc (nález v tab. 4). Vlastné pozorovanie ·tyridsaÈosemroãná pacientka bola prijatá na na‰u kliniku v septembri roku 2011 pre 5 dní trvajúce febrility, celkovú slabosÈ a bolesti celého tela s maximom mal˘ch kæbov na rukách. Následne sa pridruÏili aj bolesti v epigastriu bez propagácie, nauzey a vracania. Bolesti na hrudníku nemala, zad˘chavala sa pri väã‰ej fyzickej námahe. Pacientka bola 10 rokov lieãená pre bronchiálnu astmu a chronickú alergickú rinitídu. Dlhodobo uÏívala inhalaãné kortikoidy. Pred troma rokmi sa ako vedºaj‰í nález zobrazila na CT mozgu obojstranná Tab. 1. Kritéria pre Churgov-Straussovej syndróm podºa ACR (7). 1. Bronchiálna astma: anamnéza piskotov alebo difúznych vrzgotov 2. eozinofília - eozinofília viac ako 10% v diferenciálnom krvnom obraze 3. mono- alebo polyneuropathia: v˘voj mononeuropatie, mononeuritis multiplex, alebo polyneuropatie (ponoÏkového alebo rukaviãkového typu) podºa systémovej vaskulitídy 4. migrujúce pºúcne infiltráty: migrujúce alebo tranzitórne pºúcne infiltráty (nie fixované infiltráty) zodpovedajúce systémovej vaskulitíde 5. abnormality paranazálnych dutín: anamnéza akútnych alebo chronick˘ch sinusitíd, bolestí, citlivosti, opacifikácie v paranazálnych dutinách na RTG 6. extravaskulárna eozinofília: biopsia obsahujúca artériu, arteriolu alebo venulu zobrazujúcu akumuláciu eozinofilov v extravaskulárnej oblasti Tab. 2. Krvn˘ obraz a diferenciálny poãet leukocytov pri prijatí (5.9.2011), pred podaním pulzu kortikoidov (15.9.2011) a po podaní pulzu kortikoidov (21.9.2011). parametr 5.9.2011 15.9.2011 21.9.2011 Leu 20,03 21,93 7,98 3,5 - 10,0 10x9/l Ery 4,48 4,48 3,67 4,0 - 5,2 10x12/l Hb 137 133 105 Hkt 0,41 0,4 0,33 0,35 - 0,48 MCV 87,7 88,2 89,9 82 - 96 fl MCH 29,5 29,7 28,6 28,0 - 34,0 pg Tro Neu fyziologické parametre 120 - 160 g/l 246 320 410,1 150 - 400 10x9/l 20,14 13,34 86,64 42 - 70 % Lym 5,92 7,54 5,14 Eoz 68,34 71,34 - 0-5% 0,14 0,24 - 0-1% 5,6 7.1 8,34 2-9% Baso Mono 22 - 45 % 291 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 292 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 KAZUISTIKA Tab. 3. Biochémia pri prijatí (5.9.2011), poãas hospitalizácie pred podaním kortikoidov (15.9.2011) a po podaní pulzu kortikoidov (21.9.2011). parametr 5.9.2011 glu urea 15.9.2011 21.9.2011 6,18 4,0 - 5,5 mmol/l 1,88 3,04 kreatinín 54,4 kys. moãová 71,9 celk. bielkoviny albumín 64,1 6,94 2,8 - 7,7 mmol/l 55,8 44 - 80 µmol/l 140 - 390 µmol/l 71 38,12 fyziologické parametre 60 - 80 g/l 35,67 31,71 1,19 1,56 0,52 ALT 0,48 0,73 1,45 0,10 - 0,60 µkat/l GMT 0,31 0,38 0,65 0,13 - 1 µkat/l ALP 1,62 1,48 2 AMS 0,55 CK 5,45 Na 135,26 130,8 138,45 4,54 4,2 5,25 3,5 - 5,5 mmol/l CRP 47,11 92,5 4,82 0 - 5 mg/l cTNT 0,235 1,45 0,376 0 - 0,010 µg/l 98,13 41,69 0 - 50 µg/l bilirubín celk. 7,38 AST K myoglobín 35 - 50 g/l 0 - 20 µmol/l 0,10 - 0,60 µkat/l 0,54 - 1,7 µkat/l 0,5 - 1,7 µkat/l 0,67 sfenoidálna a maxilárna sinusitída a nosové polypy. O rok sa pridruÏil nález eozinofílie v laboratórnom obraze. V tom období bola hospitalizovaná na pneumologickom oddelení, na ktorom sa zistila alveolitída v pºúcnom krídle. Bolo doplnené vy‰etrenie p-ANCA s neurãit˘m nálezom (+/-) . UÏ vtedy bola u pacientky suponovaná vaskulitída, pre ktorú bola jeden krát prelieãená pulzom kortikoterapie. Následne bola lieãená preru‰ovane nízkymi dávkami prednizónu, ktor˘ prestala uÏívaÈ 5 mesiacov pred hospitalizáciou na na‰ej klinike. Od toho obdobia sa jej stav postupne zhor‰oval. 0,0 - 2,5 µkat/l 135 - 145 mmol/l Z objektívneho vy‰etrenia pri prijatí na na‰u kliniku: 167 cm vysoká pacientka s hmotnosÈou 58 kg, BMI 20,7. TK bol 150/90 mm Hg, pulz 88/min., TT 36,7 °C. V lokálnom náleze dominovali auskultaãne na pºúcach inspiraãné chrôpky obojstranne na bázach, meniace sa po zaka‰ºaní. EKG vy‰etrením pri prijatí bola zistená sínusová tachykardia bez ischemick˘ch zmien. V˘sledky laboratórnych a zobrazovacích vy‰etrení ukazuje tabuºka 2–4. Na RTG hrudníka sa nachádzali nehomogénne navzájom spl˘vajúce zatienenia v dolnom a strednom pºúcnom poli bilaterálne. Autoprotilátky vrátane ANA a ANCA boli negatívne. Pre nález na RTG snímke hrudníka a pozitivitu zápalov˘ch parametrov sme e‰te pred v˘sledkom z kultivácií zaãali empirickú antibiotickú lieãbu pefloxacínom. HRCT pºúc potvrdilo spl˘vajúce zápalové infiltrácie vzhºadu kondenzácie pºúcneho parench˘mu (obr. 1 a 2). Na bronchoskopii sa zobrazili aktívne zápalové zmeny v teréne chronickej atrofickej tracheobronchitídy a stagnácia hemoragicko – purulentného sekrétu. V bronchoalveolárnej laváÏi sa cytologicky nachádzala v˘razná eozinofília. Stav pacientky sa napriek antibiotickej lieãbe komplikoval. Pribudli kolikovité bolesti brucha difúzne s hnaãkami bez prímesi krvi. Obraz na EKG sa tieÏ menil, vyvíjali sa descendentné depresie ST segmentu anterolaterálne a v laboratórnom stúpol troponín T (obr. 3). Pre uvedené nálezy sme podali pulz kortikoterapie – metylprednisolon 250 mg poãas 5 dní, pridali sme antikoagulaãnú lieãbu. UÏ na druh˘ deÀ kortikoterapie sa zaãala pacientka klinicky zlep‰ovaÈ, laboratórne dochádzalo k ústupu eozinofílie a poklesu troponínu T do fyziologick˘ch rozmedzí. Pacientka bola v zlep‰enom stave na lieãbe prednizónom 40 mg prepustená do ambulantnej starostlivosti internistuangiológa, pneumológa, reumatológa a kardiológa. Tri t˘Ïdne po prepustení mala v pláne ergometriu so zváÏením koronarografie. Diskusia a záver Pacientka v opísanom prípade vykazovala typické symptómy pre CSS. Splnila 4 kritériá zo 6, ktoré svedãili pre CSS (3). Pri Tab. 4. Prehºad realizovan˘ch vy‰etrení u pacientky. Vy‰etrenie Nález Tampón z faryngu BeÏná flóra HCD, kultivácia na kvasinky negatívna Spútum - kultivácia Pôdy ostali sterilné Tampón z rekta BeÏná flóra Clostridium difficile toxín A/B Negat. ELFO bielkovín Obraz zápalu RTG hrudníka Obojstranne v strednom a dolnom pºúcnom poli sa zobrazujú nehomogénne navzájom spl˘vajúce zatienenia - v.s. bronchopneumónia bilat. Mediastinum neroz‰írené, trachea bez deviácie. TieÀ srdca normálneho tvaru a veºkosti. Zobrazen˘ skelet bez ‰trukturálnych zmien. USG abdomenu St.p. hysterektómii a bilaterálnej adnexektómii HRCT V˘razné navzájom spl˘vajúce zápalové infiltrácie obojstranne. Vºavo S3 sa zobrazuje veºká bronchiektázia vyplnená zápalov˘m obsahom. TaktieÏ sú postihnuté segmenty S4 a S5. V doln˘ch segmentoch S8, S9 a S10 je prítomn˘ obraz mlieãneho skla. Vpravo je postihnut˘ S6, S2, S5, bronchiektázie, jedna v S3, v S6, ktoré sú zavzaté do zápalového procesu. Echokardiografia transtorakálna Prolaps predného cípu mitrálnej chlopne, mitrálna regurgitácia stredne ÈaÏkého stupÀa. Dobrá systolická funkcia, bez poruchy regionálnej kinetiky, EF 70%. Bronchoskopia Aktívne zápalové zmeny v teréne chroickej tracheobronchitídy Bronchoalveolárna laváÏ BeÏná flóra HCD, Mycobacterium tuberculosis negat. Cytoimunologické vy‰etrenie v BAL V˘razná eozinofília -70%, zníÏené hodnoty IRI. Bodypletyzmografické vy‰. Bez ventilaãnej poruchy. Pºúcna hyperinflácia ºahkého stupÀa. Porucha difúzie KP stredne závaÏného stupÀa 292 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 293 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 prijatí dominovali prejavy respiraãného ochorenia. Nálezy zobrazovacích vy‰etrení imponovali ako bronchopneumónia. Zo spúta sme v‰ak nepotvrdili patogénny mikroorganizmus. V˘razná eozinofília (nad 50% v diferenciálnom poãte leukocytov) nás nasmerovala k pátraniu inej ako infekãnej etiológii. Bronchoskopia s bronchoalveolárnou laváÏou potvrdila zápalové infiltráty s v˘znamnou prevahou eozinofilov bez prítomnosti parazitov a baktérií. V diferenciálnej diagnostike sme ìalej uvaÏovali nad hypereozinofiln˘m syndrómom, Wegenerovou granulomatózou , CSS alebo lymfómom. Negatívny v˘sledok autoprotilátok (ANA, pANCA, cANCA), od ktor˘ch sme oãakávali urãit˘ posun v diagnostike, nám nepomohol pri stanovení koneãnej diagnózy. V prípade v˘skytu CSS sú prítomné pANCA len u 40 % pacientov, zatiaº ão u Wegenerovej granulomatózy sú prítomné cANCA u 80–90 % pacientov (6, 9). Hnaãky a kolikovité bolesti brucha sme vzhºadom na priebeh a dobrú odpoveì na kortikoterapiu pripisovali k postihnutiu gastrointestinálneho traktu pri základnom ochorení. U pacientky bola zv˘‰ená hladina troponínu T uÏ pri prijatí, av‰ak na EKG neboli prítomné ischemické zmeny a bola bez stenokardií. Neskôr v priebehu hospitalizácie sa hladina troponínu T zvy‰ovala a do‰lo aj k rozvoju ischemick˘ch zmien na EKG v anterolaterálnej oblasti. Suponovali sme myokarditídu a ischemickú chorobu na podklade vaskulitídy mal˘ch ciev. Po lieãbe kortikoidmi do‰lo k úprave EKG aj kardio‰pecifick˘ch markerov. Na KAZUISTIKA echokardiografii nebola prítomná Ïiadna porucha kinetiky, v˘potok, prítomná bola mitrálna regurgitácia stredne ÈaÏkého stupÀa, ktorá je ãast˘m sprievodn˘m znakom pri CSS (1, 8, 10). Pacientke sme podali pulz metylprednisolonu, po ktorom do‰lo k ústupu ÈaÏkostí ako aj k zlep‰eniu laboratórneho nálezu. Po prepustení sme jej naplánovali ergometriu. Predpokladali sme, Ïe na koronarografii by nebolo moÏné u pacienta s vaskulitídou malého kalibru zachytiÈ zmeny v zmysle stenózy koronárnej artérie. Invazívne vy‰etrenie sme tieÏ zvaÏovali na základe dynamiky EKG po podaní kortikoidov (3). CSS je vzácne ochorenie. Najãastej‰ou príãinou úmrtia je kongestívne kardiálne zlyhávanie alebo infarkt myokardu. Pred uvedením modernej lieãby imunosupresívami malo vysokú mortalitu. V súãasnosti pri správne urãenej diagnóze a adekvátnej lieãbe je nízka mortalita, zlep‰ila sa kvalita a dæÏka Ïivota. Literatúra 1. Gavorník, P. Konãatinovocievne ischemické choroby. In: Gavorník, P., Hrubi‰ko, M., Rozborilová, E. et al. Diferenciálna diagnostika kardio-vaskulárnych, respiraãn˘ch a hematologick˘ch ochorení. I. Bratislava: Dr. Josef Raabe, 2010, s. 1–92. 2. Gavorník P. V‰eobecná angiológia. 2. vyd. Bratislava: Vydavateºstvo UK, 2001, 268 s. ISBN 80223-1608-3. 3. Heczko, M., Gattnarová, Z. Kardiogenní ‰ok jako príãina úmrtí u pacientky se syndromem Churga-Straussové. Cor Vasa, 2011, 53(8-9), s. 493–495. 4. Churg, A. Recent advances in the diagnosis of Churg-Strauss syndrome. Mod. Pathol. 2001, 14(12), p. 1284–1293. 5. Churg, J., Strauss, L. Allergic granulomatosis, allergic angiitis, and periarteritis nodosa. Am. J. Pathol. 1951, 27(2), p. 277–301. 6. Lukáã, J. Churgov-Straussovej syndróm. In: Lukáã J. Systémové choroby spojivového tkaniva (systémové autoimunitné choroby). Pie‰Èany: TlaãiareÀ PN print s r.o., 2010, s. 288–291. 7. Masi, A.T., Hunder, G.G., Lie, J.T., et al. The American College of Rheumatology 1990 criteria for the classification of Churg-Strauss syndrome (allergic granulomatosis and angiitis). Arthritis Rheum. 1990, 33(8), p. 1094–1110. 8. Morgan, J. M., Raposo, L., Gibson, D. G. Cardiac involvement in Churg-Strauss syndrome shown by echocardiography. Br Heart J, 1989, 62(6), p. 462–466. 9. Salanitri, G. C. Endomyocardial fibrosis and intracardiac thrombus occurring in idiopathic hypereosinophilic syndrome. AJR, 2005, 184(5), p. 1432–1433. 10. Solans, R., Bosch, J. A., Pérez-Bocanegra, C., et al. Churg–Strauss syndrome: outcome and longterm follow-up of 32 patients. Rheumatology, 2001, 40(7), p. 763–771. 11. ·tvrtinová V., Rovensk˘, J., Jakubovsk˘ J. Churgov-Strausovej syndróm. In: ·tvrtinová, V. a kol. Choroby ciev. Bratislava: SAP, 2008, s. 605–607. 12. Tesafi V. Vaskulitidy mal˘ch tepen. In: Karetová D., Stanûk F. a kol. Angiologie pro praxi. Praha: Maxdorf, 2006, s. 171–177. 13. Watts, R. A., Carruthers D. M., Scott, D. G. I. Epidemiology of systemic vasculitis: Changing incidence or definition? Semin Arthritis Rheum, 1995, 25(1), p. 28–34. MUDr. Kristína Letková II. Interná klinika LF UK a Univerzitnej nemocnice Mickiewiczova 13 813 69 Bratislava Slovenská republika E-mail: [email protected] 293 KAZUISTIKA PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 294 Atypick˘ priebeh bronchopneumónie s extrapulmonálnymi komplikáciami spôsobenej infekciou Mycoplasma pneumoniae BRNKA, R., JURKOVIâOVÁ, I., KORE≈, M., ·TE≈OVÁ, E. I. Interná klinika Lekárskej fakulty Univerzity Komenského a Univerzitnej nemocnice Bratislava Prednostka: doc. MUDr. SoÀa KiÀová, PhD. SÚHRN Mycoplasma pneumoniae (M. pneumoniae) je extracelulárny patogén prenikajúci ciliárnou vrstvou d˘chacej sliznice a pevne adherujúci na povrch epitelov˘ch buniek. Od ostatn˘ch baktérií sa odli‰uje t˘m, Ïe netvorí peptidoglykán a pevnú bunkovú stenu. Tento tesn˘ kontakt buniek a mykoplaziem umoÏÀuje fúziu membrán a v˘menu antigénov, ãím sa vysvetºujú mnohé extrapulmonálne komplikácie infekcie na základe autoimunitn˘ch reakcií , ako napr. myokarditída, perikarditída, encefalitída, periférna neuropatia, hemolytická anémia, koagulopatie, erythema nodosum, hepatocelulárny ikterus, akútna pankreatitída, akútna glomerulonefritída a iné. Diagnózu môÏeme s vysokou pravdepodobnosÈou stanoviÈ sérologick˘m vy‰etrením titra protilátok imunoglobulínu M (IgM), kde za vysoko signifikantné sa povaÏuje titer 1:32. Pozitivita IgM protilátok sa dokáÏe iba u 50–70 % pacientov po 7–10 dÀoch od prepuknutia ochorenia, negatívny v˘sledok v‰ak moÏnú prebiehajúcu infekciu nevyluãuje. Kºúãové slová: Mycoplasma pneumoniae, extrapulmonálne príznaky, atypická pneumónia SUMMARY Brnka, R., Jurkoviãová, I., ·teÀová, E.: Atypical course of pneumonia with extrapulmonary complications due to Mycoplasma pneumoniae infection Mycoplasma pneumoniae (M. pneumoniae) is an extracellular pathogen that penetrates the ciliated layer of the respiratory mucus and firmly adheres to the surface of the epithelial cells. It differs from other bacteria by not producing peptidoglycan and thereby not forming a firm cell wall. This close contact of cells and mycoplasmas allows for membrane fusion and the exchange of antigens, which explains many extrapulmonary complications from autoimmune reactions (Such as myocarditis, pericarditis, encephalitis, peripheral neuropathy, haemolytic anaemia, Stevens-Johnson syndrome, mucositis, epidermal necrolysis, myelitis, coagulopathy, erythema multiforme, macular rash, erythema nodosum, hepatocellular jaundice, acute pancreatitis, acute glomerulonephritis, renal failure, cholestatic hepatitis, even coma and others). M. pneumoniae is a common cause of upper respiratory tract infections, but it can take the course of atypical bronchopneumonia. Diagnosis can be confirmed with high probability by serological examination of antibody titre of immunoglobulin M (IgM), where an IgM antibody titre of 1:32 is considered highly significant. However, positivity is manifested in only 50–70 % of patients 7–10 days after the outbreak of disease. A negative result, however, does not exclude a possible ongoing infection. Key words: Mycoplasma pneumoniae, extrapulmonary symptoms, atypical pneumonia Prakt. Lék. 2012, No. 5, pp. 294–296 Úvod ycoplasma pneumoniae je patogén, ktor˘ vyvoláva ochorenie s rôznou závaÏnosÈou, od miernej infekcie horn˘ch d˘chacích ciest aÏ po ÈaÏk˘ atypick˘ zápal pºúc. Inkubaãná doba infekcie je 1 aÏ 3 t˘Ïdne. Okrem ochorení respiraãného traktu môÏe vyvolaÈ celé spektrum mimopºúcnych príznakov, vrátane neurologick˘ch, hepatálnych, kardiálnych, hematologick˘ch, atì. Za najãastej‰ie extrapulmonálne prejavy ochorenia sa povaÏujú neurologické komplikácie (16). Mykoplazmy sú najmen‰ie a najjednoduch‰ie baktérie, ktor˘m ch˘ba bunková M 294 stena a ich tvar udrÏiava trojvrstvová cytoplazmatická membrána (16). V d˘chacích cestách preÏívajú fixáciou a adhéziou k ciliárnym membránam. Produkujú peroxid vodíka, ktor˘ de‰truuje epitel d˘chacích ciest, riasiniek, a je zodpovedn˘ za pretrvávajúci ka‰eº. Baktéria je tieÏ zodpovedná za rozvoj autoimunity, ktorá môÏe vysvetliÈ ìal‰ie postihnutie pºúc. Produkcia viacer˘ch cytokínov a ìal‰ích reaktívnych látok v patogenéze infekcie je predmetom v˘skumu posledn˘ch rokov (22). Infekcia M. pneumoniae sa povaÏuje za endemickú s epidemick˘mi cyklami v ‰tvor- aÏ sedemroãn˘ch intervaloch (5). Klíma, sezónnosÈ a zemepisné rozmiestne- nie nemajú zásadn˘ v˘znam pre objavenie sa ochorenia, hoci väã‰ina prípadov prepuknutia infekcie v Spojen˘ch ‰tátoch americk˘ch (1) sa napríklad objavila väã‰inou v neskorom lete a skorej jeseni. Vlastné pozorovanie ·tyridsaÈosemroãná pacientka bez interného predchorobia bola vy‰etrená na internej ambulancii v rámci predoperaãného vy‰etrenia pred plánovanou gynekologickou operáciou s kompletn˘m fyziologick˘m klinick˘m a laboratórnym nálezom. Následne prijatá na gynekologickú kliniku za úãelom realizácie hysterektomie pre PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 295 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 myóm. Druh˘ deÀ hospitalizácie sa objavili u nej subfebrility do 37,7 °C, operácia nevykonaná, pacientka prepustená domov za úãelom dorie‰enia etiológie teplôt. V domácom prostredí pretrvávali febrility do 40 °C napriek uÏívaniu nesteroidn˘ch antiflogistík. Po siedmych dÀoch pre cefaleu pacientka ambulantne vy‰etrená neurológom, neuroinfekcia vylúãená a odoslaná na hospitalizáciu na internú kliniku. Pri prijatí udávala cefaleu, febrility do 40 °C s tria‰kou. Objektívne bola schvátená, dehydratovaná, tachypnoická s kºudov˘m dyspnoe, tachykardická (bez ‰elestu), na bruchu bol prítomn˘ nesvrbiv˘ makulózny hned˘ exantém do priemeru 8 mm, bez lymfadenopatie. Fyzikálne vy‰etrenie pºúc svedãalo pre pravostrann˘ fluidothorax. V krvnom obraze pri prijatí prítomná pancytopénia – poãet erytrocytov 3,88 . 06/l, leukocytov 3,66 .106/l s posunom doºava, trombocytov 101.106/l, hemoglobín 110 g/l. Koagulogram svedãil pre kompenzovanú diseminovanú intravaskulárnu koagulopatiu (DIC). Laboratórne parametre poukazovali na vysokú zápalovú aktivitu (C-reaktívny proteín 94,6 mg/l) a po‰kodenie peãene (aspartátaminotransferáza 4,86 µkat/l, alanínaminotransferáza 3,59 µkat/l, gama-glutamyltransferáza 5,08 µkat/l, celková alkalická fosfatáza 2,63 µkat/l v sére). Vstupné RTG vy‰etrenie hrudníka nenachádzalo loÏiskové zmeny na pºúcnom parench˘me. Stav sme hodnotili ako sepsu nejasného origa, odobraté kultivaãné vy‰etrenia (tampón tonzíl, tampón z nosa, moã, hemokultúra) boli bez dôkazu patogéna. Zapoãatá bola empirická antibiotická lieãba chinolónom, av‰ak pre nedostatoãn˘ efekt táto terapia po troch dÀoch bola zru‰ená a pokraãovali sme s kombináciou antibiotík tazocínu a gentamycínu. Pri tejto lieãbe sme zaznamenali prechodné mierne zlep‰eniu stavu s poklesom teplôt na úroveÀ subfebrilít, ale po ‰tyroch dÀoch sa opäÈ objavili septické teploty. Laboratórne vy‰etrenia svedãili pre hemolytickú anémiu, pretrvávala vysoká zápalová aktivita a pozitivita aminotransferáz. Ultrasonografick˘m vy‰etrením a vy‰etrením poãítaãovou tomografiou (CT) brucha bola zistená splenomegália, bez bru‰nej lymfadenopatie, v Douglasovom priestore popísané malé mnoÏstvo tekutiny. Pre zhor‰enie dyspnoe realizovan˘ kontroln˘ RTG snímok hrudníka – zmeny svedãili pre intersticiálnu pneumóniu vpravo s pleurálnou reakciou. Pre dramatické zhor‰enie klinického stavu vykonané vy‰etrenie likvoru, av‰ak predpokladaná neuroinfekcia nebola potvrdená. Pre hraniãne zv˘‰enú hodnotu beta-2-mikroglobulínu (B2MG) a suspektné hematoonkologické ochorenie (pancytopénia, splenomegália) pacientka podstúpila punkciu kostnej drene,kde sme zistili len reaktívne zmeny kostodreÀovej KAZUISTIKA krvotvorby ako pri zápalovom ochorení. Sérologické vy‰etrenia pre dôkaz Coxiella burnetii, Francisella tularensis, Brucella abortus, rodu Echinococcus a Salmonella boli negatívne. Vylúãili sme aj beÏné vírusové ochorenia (Epstein-Barrovej vírus, cytomegalovírus, vírus hepatitíd A, B a C, Herpes simplex vírus a vírus ºudskej imunodeficiencie). Vy‰etrenia antinukleárnych autoprotilátok s negatívnym v˘sledkom nesvedãilo pre systémové zápalové ochorenie. Pozitivita titra vãasn˘ch protilátok proti M. pneumoniae (IgM 75,3 BU/ml – pozit, IgG 27/8 BU/ml – slabo pozit) dokázala infekciu t˘mto mikróbom. Stav sme hodnotili ako akútne prebiehajúcu mykoplazmovú pneumóniu s extrapulmonálnymi komplikáciami. Zahájili sme lieãbu doxycyklínom s nedostatoãn˘m efektompretrvávali febrility. Vzhºadom na predpoklad spustenej automunity na podklade infekcie M. pneumoniae sme u pacientky pristúpili k podaniu pulzu kortikoterapie (Solumedrol 500 mg po tri následujúce dni) s prechodom na perorálnu kortikoterapiu v úvode v dávke Prednison 40 mg denne s postupnou detrakciou. Po zahájení kortikoterapie do‰lo k poklesu teplôt, zápalov˘ch parametrov, hepatálnych enz˘mov a úprave jednotliv˘ch zloÏiek krvného obrazu a koagulogramu. Na RTG snímku hrudníka sme evidovali regresiu patologického nálezu na pºúcnom parench˘me, vymiznutie fluidothoraxu. CT vy‰etrenie potvrdilo tieto v˘sledky, CT vy‰etrenie brucha nenachádzalo v˘potok v dutine bru‰nej, slezina bola primeranej veºkosti. Pacientka afebrilná bez subjektívnych ÈaÏkostí bola prepustená do ambulantnej starostlivosti. Diskusia V˘skyt infekcie M. pneumoniae Infekcia M. pneumoniae u dospel˘ch prebieha zvyãajne pod ºahk˘m klinick˘m obrazom alebo asymptomaticky, av‰ak môÏe spôsobiÈ aj závaÏné ochorenie. Lieãba väã‰iny infekcií sa zvládne ambulantne, ale v niektor˘ch prípadoch pneumónie si stav vyÏaduje aj hospitalizáciu. Marston a kolektív uvádzajú, Ïe v USA M. pneumoniae bola definitívne zodpovedná za pneumóniu u 5,4 % hospitalizovan˘ch dospel˘ch pacientov a predpokladá sa , Ïe je etiologick˘m agens infektu asi v 32,5 % z 2776 prípadov u hospitalizovan˘ch dospel˘ch (14). ëal‰ie zaujímavé zistenie tejto práce bolo, Ïe v˘skyt pneumónie spôsobenej M. pneumoniae u hospitalizovan˘ch dospel˘ch sa zvy‰uje vekom a je to druh˘ najãastej‰ie dokázan˘ patogén po Streptococcus pneumoniae u star‰ích osôb (16). M. pneumoniae môÏe byÈ prítomná v d˘chacích cestách súãasne s in˘mi patogénmi (4). Ukazuje sa, Ïe infekcia môÏe predchádzaÈ a uºahãiÈ vznik dal‰ej vírusovej alebo bakteriálnej infekcie (2). Klinick˘ obraz Medzi typické klinické príznaky mykoplazmovej infekcie patrí v úvode ochorenia faryngitída, bolesÈ v krku, chrapot, horúãka (21). Neovládateºn˘ denn˘ a noãn˘ ka‰eº charakterizuje roz‰írenie zápalu na dolné d˘chacie cesty. Spoãiatku je ka‰eº neproduktívny, ale neskôr sa môÏe objaviÈ produkcia nekrvavého spúta, v ÈaÏk˘ch prípadoch je stav sprevádzan˘ d˘chaviãnosÈou. V odbornej literatúre sa stretávame s publikovan˘mi prípadmi fulminantne prebiehajúcej infekcie M. pneumoniae s multiorgánov˘m po‰kodením (8,11). Mimopºúcne prejavy sa môÏu objaviÈ po troch dÀoch po nástupe respiraãn˘ch príznakov a ustupujú zvyãajne do dvoch aÏ troch t˘ÏdÀov po vylieãení infekcie (22). Postihnutie centrálneho nervového systému (CNS) patrí medzi najãastej‰ie mimopºúcne komplikácie (12), prebieha pod obrazom encefalitídy alebo meningoencefalitídy (7). Na infekciu M. pneumoniae by sme mali myslieÈ u pacientov, ktorí majú okrem postihnutia CNS aj zápal pºúc (10). KoÏné príznaky sa vyskytujú asi u 25% pacientov (17), ako napr. Stevens-Johnsonov syndróm, erythema multiforme a toxická epidermálna nekrol˘za (20). Z hematologick˘ch komplikácií bola popísaná autoimunitná hemolytická anémia, trombocytopénia a diseminovaná intravaskulárna koagulácia. Patomechanizmom hematologick˘ch komplikácií môÏe byÈ tvorba chladov˘ch aglutinínov (21). S gastrointestinálnymi prejavmi sa stretávame asi v 25% prípadov (21), âast˘m symptómom je nevoºnosÈ, zvracanie, bolesti brucha, hnaãka a strata chuti do jedla. Cholestatická hepatitída a pankreatitída sú zriedkavé. Akútne fulminantné zlyhanie peãene v dôsledku infekcie M. pneumoniae je raritné, popísan˘ bol jeden prípad (23). Muskuloskeletálny systém je pri tejto infekcii je postihnut˘ v 14% prípadov (21), vyskytujú sa hlavne artralgie a myalgie. Renálne postihnutie sa môÏe prejaviÈ ako progredujúca glomerulonefritída, nefrotick˘ syndróm, prechodná masívna proteinúria, chronické zlyhanie obliãiek, akútna intersticiálna nefritída, akútne zlyhanie obliãiek v dôsledku akútnej nefritídy, hemoglobinúria alebo hemolyticko-uremick˘ syndróm, izolovaná hematúria, cystitída alebo uretritída. Najãastej‰ím typom postihnutía obliãiek je membranoprofileratívna glomerulonefritída (9, 21). Pacientka hospitalizovaná na na‰ej klinike mala okrem atypickej mykoplazmovej pneumónie aj viaceré extropulmonálne orgánové po‰kodenie, ktoré sa prejavili ako koÏn˘ exantém, pancytopénia, DIC a po‰kodenie peãene. 295 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 296 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 KAZUISTIKA Diagnostika V diagnostike atypickej pneumónie je stále zlat˘m ‰tandardom RTG vy‰etrenie hrudníka, aj keì röntgenologické prejavy postihnutia pºúc môÏu byÈ veºmi variabilné a infekcia môÏe napodobniÈ ‰irokú ‰kálu pºúcnych ochorení. Po 2 aÏ 3 t˘ÏdÀoch od prv˘ch prejavov infekcie môÏeme detekovaÈ na RTG intersticiálne infiltráty (asi v 90,48 % prípadov), menej ãasto sa stretávame s popisovan˘mi alveolárnymi infiltrátmi, pleurálny v˘potok bol zisten˘ asi u 8,84 % pacientov (15). Mikrobiologické vy‰etrenie s izoláciou mikróba a jeho kultivácia sú nároãné aj zdæhavé, a v praxi sa nevyuÏívajú. Na nepriamy dôkaz infekãného agens sú k dispozícii s vysokou pravdepodobnosÈou sérologické vy‰etrenia. Ide o stanovenie protilátok proti celobunkov˘m alebo izolovan˘m mykoplazmov˘m antigénom. Viac ako 4násobn˘ vzostup titra protilátok je s vysokou pravdepodobnosÈou dôkazom ãerstvej infekcie (6). IgM protilátky dokázané pomocou testov enz˘movej anal˘zy (EIA) sú s vysokou pravdepodobnosÈou dobr˘m ukazovateºom infekcie, nemusia v‰ak byÈ prítomné pri reinfekciách. Spoºahliv˘m indikátorom akútnej infekcie je s vysokou pravdepodobnosÈou aj prítomnosÈ ‰pecifick˘ch protilátok imunoglobulínu A (IgA). V niektor˘ch prípadoch sa pouÏíva diagnostika za pomoci polymerázovej reÈazovej reakcie (PCR) zo vzoriek z d˘chacieho systému, av‰ak ide skôr o dôkaz M. pneumoniae pre v˘skumné úãely. Lieãba Pre absenciu bunkovej steny mikróbu sa v lieãbe infekcie M. pneumoniae pouÏívajú antibiotiká, ktoré ovplyvÀujú syntézu proteínov alebo deoxyribonukleovej kyseliny ako sú tetracyklíny, makrolidy, chinolóny. Makrolidy sú látky najviac aktívne in vitro, napr. azitromycín sa vyznaãuje veºmi dobr˘m úãinkom uÏ v minimálnej inhibiãnej koncentrácii 0,0003–0,031 mg/ml (19). Kortikosteroidy môÏu byÈ prospe‰né najmä v prípade postihnutia CNS (3), ale skúsenosti s touto terapiou sú obmedzené a rezervované len pre obzvlá‰È ÈaÏk˘ priebeh ochorenia. Podºa najnov‰ích v˘sku- 296 mov onedlho bude k dispozícii aj vakcína proti infekcii M. pneumoniae (13), ktorá by mala chrániÈ populáciu pred primárnou infekciou najmä v ‰kolách, nemocniãn˘ch zariadeniach a zariadeniach sociálnych sluÏieb. Záver Infekcia vyvolaná M. pneumoniae môÏe prebiehaÈ asymptomaticky, s príznakmi ºahkého infektu horn˘ch d˘chacích ciest, av‰ak aj pod obrazom atypickej pneumónie s viacer˘mi extrapulmonálnymi symptómami. Na infekciu spôsobenú M. pneumoniae by sme mali myslieÈ najmä u pacientov s protrahovan˘m infektom horn˘ch d˘chacích ciest, pneumóniou a mimopºúcnymi komplikáciami, u ktor˘ch sa stav pri beÏnej terapii antibiotikami nelep‰í. Zahájenie cielenej antibiotickej lieãby môÏe zabrániÈ progresii infektu a vzniku multiorgánového po‰kodenia so závaÏn˘mi následkami. Literatúra 1. Atkinson TP, Balish MF, Waites KB. Epidemiology, clinical manifestations, pathogenesis and laboratory detection of Mycoplasma pneumoniae infections. FEMS Microbiol Rev 2008; 32: 956–973. 2. Cimolai N, Wensley D, Thomas ET. Mycoplasma pneumoniae as a cofactor in severe respiratory infections. Clin Infect Dis 1995; 21: 1182–1185. 3. Daxboeck F. Mycoplasma pneumoniae CNS infections. Curr Opin Neurol 2006; 19: 374–378. 4. Ferwerda A, Moll HA, de Groot R. Respiratory tract infections by Mycoplasma pneumoniae in children: A review of diagnostic and therapeutic measures. Eur J Pediatr 2001; 160: 483–491. 5. Foy HM, Cooney MK, McMahan R, Grayston JT. Viral and mycoplasmal pneumonia in a prepaid medical group during an eight year period. Am J Epidemiol 1973; 97: 93–102. 6. Gavranich JB, Chang AB. Antibodies for community acquired lower respiratory tract infections secondary to M.pneumoniae in children. Cochrane Database Syst Rev 2005; 3: CD004875 7. Guleria R, Nisar N, Chawla TC, Biswas NR. Mycoplasma pneumoniae and central nervous system complications: A review. J Lab Clin Med 2005; 146: 55–63. 8. Chan ED, Welsh CH. Fulminant Mycoplasma pneumoniae pneumonia. Western J Med 1995; 162: 133–142. 9. Jayantha UK. Mycoplasma pneumoniae infection in Sri Lanka. Sri Lanka J Child Health 2007; 36: 43-47. 10. Kashyap S, Sarkar M. Mycoplasma pneumo- nia: Clinical features and management. Lung India 2010; 27: 75–85. 11. Kountouras D, Deutsch M, Emmanuel T, et al. Fulminant Mycoplasma pneumoniae infection with multi-organ involvement: A case report. Eur J Intern Med 2003; 14: 329–331. 12. Leonardi S, Pavone P, Rotolo N, La Rosa M. Stroke in two children with Mycoplasma pneumoniae infection: A casual or causal relationship? Pediatr Infect Dis J 2005; 24: 843–845. 13. Linchevski I, Klmenet E, Nir-Paz R. Mycoplasma pneumoniae vaccine protective efficacy and adverse reactions: Systemic review and meta-analysis. Vaccine 2009; 27: 2437–2446. 14. Marston BJ, Plouffe JF, File TM Jr, et al. Incidence of community acquired pneumonia requiring hospitalization: Results of a population based active surveillance study in Ohio: The community based pneumonia incidence study group. Arch Intern Med 1997; 157: 1709–1718. 15. Puljiz I, Kuzman I, Dakovic-Rode O, et al. Chlamydia pneumonia and Mycoplasma pneumoniae pneumonia: Comparison of clinical, epidemiological characteristics and laboratory profilesm. Epidemiol Infect 2006; 134: 548–555. 16. Razin S, Yogev D, Naot Y. Molecular biology and pathogenicity of mycoplasmas. Microbiol Rev 1998; 63: 1094–1156. 17. Sanchez-Vargas FM, Gomez-Duarte OG. Review Mycoplasma pneumoniae: An emerging extra-pulmonary pathogen. Clin Microbiol Infect 2008; 14: 105–115. 18. Schwarzmeier Josef D. A potentially fatal complication of Mycoplasma pneumoniae infection: The hemophagocytic syndrome. Respiration 2002; 69: 14–15. 19. Taylor-Robinson D, Bebear C. Antibiotic susceptibilities of mycoplasmas and treatment of mycoplasmal infections. J Antimicrob Chemother 1997; 40: 622–630. 20. Vanfleteren I, Van Gysel D, De Brandt C. Stevens-Johnson syndrome: A diagnostic challenge in the absence of skin lesions. Pediatr Dermatol 2003; 20: 52–56. 21. Vervloet LA, Marguet C, Camargos PA. Infection by Mycoplasma pneumoniae and its importance as an etiological agent in childhood community acquired pneumonias. Braz J Infect Dis 2007; 11: 507–514. 22. Waites KB, Talkington DF. Mycoplasma pneumoniae and its role as a human pathogen. Clin Microbiol Rev 2004; 17: 697–728. 23. Zou CC. Multiple hypoechoic lesions in spleen and Mycoplasma pneumoniae infection. Indian Paediatr 2005; 42: 379–382. MUDr. Róbert Brnka I. Interná klinika LF UK a UNB Mickiewiczova 13 813 69 Bratislava Slovenská republika E-mail: [email protected] PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 297 HISTORIE/FEJETON Profesor Jan Brod doma a v exilu ke 100. v˘roãí narození ãeského vûdce Pavel Jerie té v˘roãí narození prof. MUDr. Jana Broda, DrSc. je naléhavá – a pro jeho dosud Ïijící Ïáky a pamûtníky moÏná poslední – pfiíleÏitost, aby pfiipomnûli v˘znam jeho díla i samotnou jeho osobnost. Byl to vûdec, kter˘ po celém svûtû reprezentoval nejen svÛj obor, ale i ãeskou kulturu, jak zdÛraznily zasvûcené obsáhlé nekrology v pfiedních svûtov˘ch periodicích (1, 2). Dobfie to vyjádfiil téÏ Pavel Rossmann pfii zahájení „Jan Brod Prague Memorial Lecture” v roce 1993, kdyÏ fiekl, Ïe „profesor Brod byl reprezentativní a vysoce charizmatickou osobností, autoritou bez známek pohrdání a despotismu”. To bylo jiÏ po Brodovû smrti. Za Ïivota Jana Broda byly u nás pfiipomenuty jediné jeho kulaté narozeniny: Vladimír Fencl napsal struãnou noticku do âasopisu lékafiÛ ãesk˘ch k jeho padesátinám (3). Sedmdesáté narozeniny pak byly, pokud vím, pfiipomenuty jen v Nûmecku (4). Dr. Brod strávil totiÏ polovinu svého profesního Ïivota v cizinû, tedy také jen polovinu doma, kde se zapsal pouze do pamûti generace, jeÏ zde proÏila pováleãná léta aÏ do PraÏského jara 1968, k jehoÏ v˘znamu znamenitû pfiispûl. Dnes uÏ to ov‰em ví málokdo. Chci proto shrnout hlavní Ïivotopisná data profesora Broda dne‰ní ‰ir‰í ãtenáfiské obci a vyzdvihnout jeho národnû kulturní v˘znam tak, jak se projevoval v exilu. Profesor MUDr. Jan Brod, rodák z Nového Jiãína (19. 5. 1912), promoval Praze 27. 2. 1937 a nastoupil jako neplacen˘ externista na praÏskou I. interní kliniku FVL prof. Hynka. Je‰tû téhoÏ roku odjel do Vídnû na kliniku prof. H. Eppingera, odkud publikoval s H. Popperem práci o fyziologickém kolísání glomerulární filtrace (5). Do Prahy se vrátil zaujat nefrologickou problematikou, ale po nacistické okupaci na jafie 1939 emigroval do PafiíÏe, kde pracoval jako volontér u nefrologa prof. F. Ratheryho a zastával místo lékafie v novû vytvofiené âeskoslovenské armádû. Po pádu Francie v roce 1940 pfie‰el do Anglie a v roce 1942 vstoupil do 8. britské S armády. Jako ãlen lékafiského sboru 103. armádní nemocnice byl pfiesunut na jafie 1943 do Afriky. Loì, na které byl, se potopila po zásahu torpédem v noci 23. bfiezna. Brod byl na‰tûstí mezi tûmi, které zachránil torpédoborec provázející konvoj (6). Po pfiistání v AlÏíru pak pfiechodnû pracoval v 98th General Hospital a po znovuvyzbrojení se opût pfiipojil ke 103. armádní nemocnici. Pfii africkém taÏení, invazi Sicílie a obsazování Itálie pÛsobil v lékafiské divizi, jejímÏ velitelem byl podplukovník Paul Wood (obr. ã. 2), proslul˘ lond˘nsk˘ kardiolog, jehoÏ pojetí fyziologického pfiístupu k fie‰ení klinick˘ch otázek v kardiologii pojal prof. Brod za základ své vlastní koncepce kardiologie. Na podzim 1945 se po demobilizaci prof. Brod vrátil do Prahy na I. interní kliniku. Vût‰í ãást roku 1946 a 1947 strávil jako stipendista Rockefellerovy nadace Onbr. 1. Prof. MUDr. Jan Brod, Dsc, FRCP (Lond), ãlen britské armády (z ãlánku Dr. Jagi, cit. 6). u prof. George Pickeringa v Lond˘nû a poté v New Yorku u prof. Homera Smithe. V roce 1949 se habilitoval a téhoÏ roku vy‰la jeho „Klinická fysiologie a pathologie ledvin”, která otevfiela novou éru nefrologie (7). Brod v ní shrnul nejnovûj‰í poznatky renální fyziologie a patologie, popsal zmûny ledvinné funkce u kardiakÛ, endokrinních chorob a poruch metabolismu a kníÏku uzavfiel kapitolou o metodice funkãního vy‰etfiování ledvin a pfiesn˘m popisem laboratorních postupÛ. Komprimované souhrny v ru‰tinû a angliãtinû a podrobn˘ rejstfiík zhodnocující toto dílo, opírající se nejen o literární údaje, ale také o pozorování a v˘sledky pokusÛ na 500 pacientech o‰etfiovan˘ch mezi rokem 1937 a 1948 na I. interní klinice, ve 103. britské armádní nemocnici za války a pozdûji i v New Yorku. V roce 1951 pfie‰el prof. Brod do novû zfiízeného Ústavu pro choroby obûhu krevního, vedeného prof. MUDr. K. Weberem, DrSc. a v roce 1961 pfievzal jeho vedení. Práce jeho skupiny o etiopatogenezi hypertenze patfií mezi nejcitovanûj‰í ve svûtové hypertenziologické literatufie a studie o v˘znamu ledvin pfii chronické srdeãní slabosti (spolu s Fejfarov˘mi) pfiinesla jako první vysvûtlení mechanizmu nykturie. O ãinnosti Brodovy skupiny (obr. ã. 3) a v˘voji nefrologie pí‰í zasvûcenû J. Jirka a K. Matou‰ovic (8). O v˘zkumu v Ústavu chorob obûhu krevního (ÚCHOK) nejen v oblasti hypertenze referuje J. Widimsk˘ st. ve svém leto‰ním vzpomínkovém ãlánku (9). Pfiiná‰í seznam spolupracovníkÛ ÚCHOK a Brodov˘ch ÏákÛ, zmiÀuje se o dÛleÏit˘ch setkáních i o událostech, které mûly v˘znam pro ãeskou kardiologii. Byly to stáÏe a kurzy, z nichÏ vzpomíná na první, kter˘ se konal na jafie 1957 (obr. ã. 4). První atestace následovaly rok na to, ve tfietím lednovém t˘dnu od pondûlka do ãtvrtka 23. ledna 1958 (12). Zde prof. Brod ukázal, jaké poÏadavky bude nezbytné splnit k dosaÏení titulu odborného kardiologa. Po skonãení zkou‰ek, ve ãtvrtek veãer, referoval o tom doc. ·mahel na schÛzi internistické spoleãnosti, takÏe druh˘ den se o tom vûdûlo po celé republice. Zájemci o dal‰í termíny se odhlásili a dal‰í atestace se konaly aÏ v roce 1960. ÚroveÀ praktické kardiologie v terénu byla proto v âeskoslovensku velice dobrá, jak pokud jde o diagnostiku, tak i co se t˘ká terapie. Prakticky v‰ichni na‰i kardiologové pro‰li ÚCHOK a nûjak˘ ãas tam pracovali. Profesor Brod (od r.1963) mûl díky sv˘m vûdeck˘m úspûchÛm i v letech izolace styky se sv˘mi kolegy na západû a byl 297 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 298 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 HISTORIE/FEJETON Obr. 2. Jan Brod, Paul Wood, Klement Weber, Zdenûk Fejfar pfii první náv‰tûvû P. Wooda v Praze (z archívu âs. Nefrologické spoleãnosti, P. Rossmann). zván jako pfiedná‰ející na konference a kongresy. Navíc byly uspofiádány dva dÛleÏité evropské kongresy v âeskoslovensku, takÏe k nám pfiijíÏdûli renomovaní odborníci. To trvalo aÏ do roku 1968. PraÏské jaro vyvrcholilo znám˘m manifestem „2000 slov”, kter˘ podle pfiedlohy sepsané tfiemi akademiky – profesory Brodem, Poupou a Wichterlem – formuloval do koneãného znûní Ludvík Vaculík. Jejich „ideové autorství” bylo dlouho zamlãováno. Profesor Brod si byl moÏn˘ch následkÛ dobfie vûdom a ode‰el vãas do zahraniãí. Nejprve pÛsobil jako visiting profesor v Mohuãi (Mainz) u prof. H. P. Wolfa a v roce 1970 pfie‰el do Hannoveru, kde pfii interní klinice vedl novû zfiízené nefrologické pracovi‰tû. Po svém nástupu pronesl pfiedná‰ku o zmûnách krevního obûhu po emocionálním stresu ve vztahu k esenciální hypertenzi – hlavní téma, na kterém zaãala jeho skupina pracovat uÏ v ÚCHOK. V úvodu této pfiedná‰ky vyzdvihl v˘znam ãeskonûmeck˘ch vztahÛ od zaloÏení Karlovy univerzity, pfiipomnûl, Ïe âSR byla útoãi‰tûm uprchlíkÛ pfied nacismem ve 30. letech minulého století (T. Mann s rodinou), a „zdÛvodnil” tak svÛj zájem o Hannover (10). KdyÏ pak o dvanáct let pozdûji odcházel do penze, konalo se v Hannoveru slavnostní zasedání, jehoÏ se úãastnili téÏ zástupci britské armády. Mezi nimi i Dr. R. H. Jago, kter˘ zfiejmû pÛsobil jako anestesiolog ve stejné jednotce jako kapitán MUDr. Brod. Ten se ob‰írnû rozhovofiil o Brodovû pÛsobení v britské armádû, hlavnû o africkém vítûzném taÏení. Brodovo jmenování profesorem a ‰éfem nefrologie v Hannoveru, tedy v severním Nûmecku, je a bylo jistû pozo- 298 ruhodné. âesk˘ lékafi Ïidovského pÛvodu a dÛstojník britské armády uzavíral zde svou aktivní ãinnost – jako vûdecká a kulturní osobnost známá v odborn˘ch kruzích po celém svûtû. Profesor Brod sám si byl urãité v˘jimeãnosti této okolnosti vûdom. Ve svém projevu pfii shora zmínûném zasedání hovofiil o ãeské princeznû Îofii, dcefii Friedricha Falckého, se kterou se oÏenil hannoversk˘ vévoda August ve druhé polovinû 17. století a pfiipomnûl, Ïe Îofiin˘m synem byl král Jifií I. (George I.). A Ïe také on, Jan Brod, ‰el o 265 let pozdûji za „svou malou princeznou”. Takto obraznû zdÛvodnil své právo na hannoversk˘ ordinariát*). A vztahu âech a Anglie vzpomnûl téÏ v Birminghammu, kdyÏ jako hostující profesor pfiedná‰el o historii medicíny na Karlovû univerzitû a hovofiil i o dobû po jejím zaloÏení, kdy se do Prahy po smrti královny Anny (1394), sestry Václava IV. a Ïeny anglického krále Richarda II., vrátili její ãe‰tí dvofiané. Je pravdûpodobné, Ïe pfiinesli i nûkteré spisy Johna Wycliffa, kter˘ byl s královnou Annou spfiátelen. Jeho my‰lenky nalezly v Praze úrodnou pÛdu zejména u Jana Husa, magistra teologie a umûní, v roce 1402 rektora praÏské univerzity a horlivého kazatele v Betlémské kapli (11). To v‰echno profesor Brod zmínil a shrnul, jak to vypadalo v âeském království po Husovû smrti 6. ãervence v Kostnici. To datum mûl samozfiejmû v pamûti. Mám je‰tû jeho dopis z 6. ãervence 1984, kde do závorky pfiipojil „569 let po Husovû upálení” (obr. ã. 5). Historie byla jedním z Brodov˘ch koníãkÛ a v citované pfiedná‰ce jsou zmínûny v‰echny na‰e slavné osobnosti, nejen z medicíny. Zmínil napfi. Jana Jesenia, nûmecky hovofiícího Slováka, profesora anatomie a chirurgie ve Wittenbergu, kter˘ v Praze provedl první pitvu 6. ãervna 1600, ale také Williama Harveye, kter˘ doprovázel hrabûte z Arundelu a v roce 1636 nav‰tívil Prahu. Tato pozdûji publikovaná pfiedná‰ka je obdivuhodnû komprimovaná historie kulturních vztahÛ s v˘ãtem dÛleÏit˘ch evropsk˘ch osobností. Od 14. století aÏ do poloviny století dvacátého – doklad Brodov˘ch historick˘ch vûdomostí a jeho seãtûlosti. Profesor Brod mûl vÛbec v˘bornou pamûÈ, nejen v tom, co se t˘kalo jeho oboru. Jeho zvlá‰tní zálibou v‰ak byla také vlaková spojení (8), jak o tom svûdãí vzpomínky jeho ÏákÛ, které – jen tak mimochodem – také obãas zkou‰el. Zm˘lil se jen zcela v˘jimeãnû a s humorem to uznal (12). Obr. 3. ÚCHOK. Brodova skuina. Zleva sedící: J. H. Cort, J. Brod, V. Fencl, stojící? J. Jirka, V. Ganz, M. Ulrych, Z. Hejl, V. Prát (z knihy K. Matou‰ovic et al, cit. 8). PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 299 HISTORIE/FEJETON PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 Jeho v˘jimeãnou pamûtí lze jistû téÏ vysvûtlit znalost cizích jazykÛ. Pí‰e se o osmi, sám jich mohu dosvûdãit pût. Pamûtí lze vysvûtlit i bohatost slovníku. Av‰ak to, jak se mluví, tj. specifická vûtná skladba, styl a intonace, tedy perfektnost, autentiãnost, vyÏaduje hudební sluch. Brodovo nad‰ení pro hudbu budilo téÏ pozornost. Byl sám dobr˘m klavíristou a milovníkem oper a hudby vÛbec, pfiedev‰ím Janáãka. Vzpomíná se ãasto na to, Ïe se v rámci nefrologick˘ch konferencí v Hannoveru vÏdy konal koncertní ãi operní veãer. Nejen to. KdyÏ byl v roce 1963 v Praze pfiipravován II. kongres mezinárodní nefrologické spoleãnosti, poÏádal prof. Brod hudebního skladatele J. Kala‰e, aby sloÏil k jeho zahájení znûlku. Julius Kala‰ to v˘bornû zvládl. V duchu Janáãkovy Symfoniety zaznûly jeho fanfáry. A navíc definitivnû upravil i „Pochod nefrologÛ”, kter˘ sloÏil (a sám si téÏ zatroubil) velk˘ americk˘ nefrolog J. P. Merrill. Zaãíná slovy „Poãka makes moã in the truly international style…”. Obû tyto skladby byly nahrány na malou gramofonovou desku, o jejíÏ distribuci se staral doc. V. Prát. O rok pozdûji, v roce 1963, hostila Praha IV. evropsk˘ kardiologick˘ kongres, na jehoÏ programu a organizaci se podílela âeská kardiologická spoleãnost s v˘znamn˘m pfiispûním ÚCHOK. Pfiijelo mnoho v˘znaãn˘ch kardiologÛ ze zahraniãí, ktefií vysoce ocenili odborn˘ i spoleãensk˘ program s veãerním koncertem a vÛbec celou slavnostní atmosféru v Domû umûlcÛ. Dal‰í v˘znamnou vûdeckou událostí, na které mûli hlavní podíl pracovníci ÚCHOK a sloven‰tí kardiologové, byla konference s mezinárodní úãastí o elektrolytovém metabolismu, uspofiádaná roku 1967 v Bratislavû. Program mûl dobrou úroveÀ a veãer se ÏiváÀskou peãení nad hradem byl nezapomenuteln˘. Poslední nezapomenutelné setkání ãeskoslovensk˘ch kardiologÛ s profesorem Brodem se uskuteãnilo tûsnû pfied vyvrcholením PraÏského jara v ãervnu 1968 v Hradci nad Moravicí. Bylo uÏ krásné pfiedletní poãasí a po odpoledním programu se v úzkém krouÏku s prof. Brodem a prof. Otakarem Poupou diskutovalo o souãasné politické situaci, novû se ustaviv‰í Spoleãnosti lékafiÛ, o nejistotû budoucnosti i problematice emigrace. Nûktefií ãlenové Brodova ústavu uÏ byli v cizinû (V. Fencl, V Ganz, T. Zemplényi aj.), takÏe s mnoh˘mi jsme se pak dlouho nevidûli. Shledávali jsme se postupnû v‰ichni pfii mezinárodních konferencích, s prof. Brodem pfii kardiologick˘ch kongresech a hypertensiologick˘ch konferencích, kde Obr. 4. âlenové prvního kardiologického kursu 1957, zleva: P. Jerie, F. Loskot (odvrácen˘), Esesltová, Prónay, Hermannová, Brod, Takáãová. také pfiedná‰el. Málokdy pfiedsedal. Poslouchal v publiku a eventuálnû se pfiihlásil s otázkou ãi pfiipomínkou. Byl obávan˘m oponentem. Znal nazpamûÈ dÛleÏitá data a ãísla z tabulek, nejen sv˘ch, ale i z cizích dÛleÏit˘ch publikací. Neargu- mentoval prÛmûrn˘mi hodnotami, zajímala jej individuální data a jejich odchylky. TotéÏ platí o jeho publikacích. Byl proto ale téÏ Ïádán o úsudek i radu, autofii posterÛ na nûj ãekali. V pfiestávkách se na nûj obraceli mnozí s dal‰ími otázkami a po Obr. 5. Zaãátek dopisu prof. Broda s upfiesnûním data 6. ãervence 1984 (569 po Husovû upálení). 299 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 300 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 HISTORIE/FEJETON nezbyl ãas. Snad nûkdo sebere a vydá v‰e, co tfieba doplnit. Z iniciativy prof. Jifiího Jirky a prof. Zdenka Fejfara byla zfiízena Nadace Jana Broda, jejímÏ prezidentem je prof. Karel Matou‰ovic. âeská nefrologická spoleãnost pofiádá Brodovy dny za bohaté úãasti na‰ich i zahraniãních nefrologÛ. Podobnû je tomu i v Nûmecku. PovaÏovali jsme za vhodné pfiipomenout jméno Prof. MUDr. Jana Borda, Dr.Sc., F.R.C.P. (Lond.) zde a dnes, kdy i velká jména jsou snadno zapomenuta a zapomínána. *) citováno z dopisu prof. Broda z 25. dubna 1982. Literatura Obr. 6. Prof. Brod stojící zleva a jeho paní v Götteborgu 1979 (snímek Dr. J. Kynãla). programu mûl vût‰inou ãas pro „staré známé”, spolupracovníky a pfiátele. Mimofiádné posezení jsme zaÏili v Götteborgu v roce 1979 na parníku pfii cestû do Kodanû a zpût (obr. ã. 6) a potom pfii konferenci v Interlaken o pût let pozdûji (12). ·lo o popovídání i okruh odborn˘ch otázek. Profesor Brod stále studoval problematiku elektrolytÛ pfii hypertenzi, ãemuÏ je vûnována i poslední jeho publikace, kde ov‰em (uÏ) mean values ± SD uvádí (13). Poslal mi separátku jako pfiíspûvek k diskusi o v˘znamu kalia pfii refrakterní srdeãní insuficienci. To bylo nûkdy bûhem dlouhé a tuhé zimy 1984–1985. Na poãátku tfietího únorového t˘dne 1985 jsem do Hannoveru telefonoval, abych s panem profesorem nûco domluvil. Vzal to jeho syn. Po krátké odmlce sly‰ím: „Vám to je‰tû nepfii‰lo? Táta pfied t˘dnem v nedûli zemfiel”. Nevûdûl jsem v první chvíli, co fiíct. Brod se nikdy na nic nestûÏoval. Byl pr˘ nachlazen a zaãal vyka‰lávat krev. Nechtûl na kliniku do Hannoveru a dal se odvézt do nemocnice v Celle, kde 10. února náhle zamfiel. Pozdûji jsem se dozvûdûl, Ïe mûl hypertenzi a uÏíval téÏ aspirin. 300 Náhl˘ odchod profesora Broda nám pfiipadal pfiedãasn˘. Byl stále pln zájmÛ a plánÛ, stále aktivní. TíÏil jej souãasn˘ stav nedostateãné erudice medikÛ v severním Nûmecku a napsal pomûrnû rozsáhl˘, ale velice komprimovan˘ text jako kompendium pro mediky „Handbuch den inneren Medizin”. Psal i pro stfiední zdravotnick˘ personál, aktualizoval historii svého oboru, zhodnotil jeho souãasn˘ stav a pfiedvídavû se vyjádfiil o budoucnosti nefrologie. Psal i o tom, Ïe spolu s novou úãinnou léãbou, roz‰ífiením terapeutick˘ch moÏností i zv˘‰enou aplikací konzervaãních látek, detergencií a kosmetick˘ch prostfiedkÛ bude stoupat obsah nefrotoxick˘ch látek ve vodû. Je tedy tfieba podporovat patogenetick˘ v˘zkum s ohledem na nutnou ãasnou prevenci (14). Upozornil i na tzv. Balkánskou nefropatii, jejíÏ pÛvod tehdy je‰tû nebyl znám. Dnes víme, Ïe jde o úãinek látek rostlinného pÛvodu v lécích, pfiicházejících z v˘chodu, v tomto pfiípadû z podraÏce. Je toho v Brodovû díle je‰tû mnoho, co by bylo zajímavé pfiipomenout a zÛstává mnoho otevfien˘ch otázek. On sám se chystal k sepsání sv˘ch vzpomínek. UÏ mu 1. Anonym (Editor), J. M. L., H. M. S. Jan Brod MD, Dsc Prague, FRCP, Lancet, 185, Fevruary 23, 471–472. (Obituary). 2. Anonym (Editor), F. P, S. L. J. Brod, MD, Dsc, FRCP, Bit. Med. J. 290, 1985, March 2, 719–720, (Obituary). 3. Fencl V. K padesátinám doc. dr. J. Broda. âasopis lékafiÛ ãesk˘ch, 1962/18:575. 4. Jerie P. Prof. dr. Jan Brod sedmdesátník. âeské slovo (Mnichov), 1982, 5. kvûtna 1982. 5. Popper H. Bord J. Die physiologischen Schwankungen der nierenarbeit, z klin Med 1938, 134: 196 (93, 129, 146, 147, 260, 456). 6. Jago R. H. Prof. Dr med Jan Brod, Dsc, FRCP (Lond). JR Army Corps 1964, 130:76–78. 7. Brod J. Klinická fysiologie a pathologie ledvin. Spolek lékafiÛ ãesk˘ch, Praha, 1949, strana 358. 8. Matou‰ovic K., Jirka J. Prof. MUDr. Jan Brod DrSc. In Matou‰ovic K., Rychlík I., Dusilová-Sulková S. Hereditalis petitio ãeské nefrologie. Tigis, Praha, 2009, s, 23–49. 9. Widimsk˘ J. st. Sté v˘roãí narození vynikajícího kardiologa, hypertensiologa a nefrologa prof. MUDr. Jana Broda. Cor et Vasa 54/3-4:190–196. 10. Brod J. Kerislaufveranderungen beim emotionellen Sterss und ihre Beziehung zum essentiellen Hochdruck. Niedersachsisches Artzeblatt 1971, 44/3:91–96. 11. Brod J. The history of medicine at Charles university. J royal Coll Physicians of London, 1982, 16/3:195–198. 12. Jerie P. Pro koho je medicína? Academia, Praha 2009, str. 424. 13. Brod J., Schaeffer J., Hengstenberg J. H., Kleinschmidt T. G.. Investigations on the Na+, K+ – pumpin erythrocytes of patients with renal hypertension. Clin. Science 1984, 66: 351–356. 14. Brod J. Nephrology in the past, in the present and perspectives in teh future. Min Nefr. 1983, 30:1–6. PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 301 HISTORIE/FEJETON JOSEF ·VEJCAR – nestor a legenda ãeského dûtského lékafiství Ká‰. S. rofesor MUDr. Josef ·vejcar, DrSc., jeden ze zakladatelÛ moderní ãeské pediatrie, se narodil 20. kvûtna 1897 v Praze. Studoval na praÏském slavném Akademickém gymnáziu, kde v roce 1915 maturoval. První tfii roky vysoko‰kolského studia strávil na praÏské lékafiské fakultû, kde v laboratofii fyziologického ústavu univerzity také pracoval. Studium v‰ak dokonãil aÏ v roce 1921, protoÏe se bûhem 1. svûtové války úãastnil bojÛ ãeské armády pfii osvobozování jiÏního Slovenska, kde pozdûji zaãal pÛsobit jako asistent na dûtské klinice Univerzity Komenského v Bratislavû. Postupnû se stal pomocnou vûdeckou silou, v roce 1921 sekundáfiem a po dal‰ích dvou letech asistentem. Absolvoval studijní cesty do Francie a ·v˘carska, kde pÛsobil i jako vedoucí dispensáfie pro tuberkulózní dûti. V letech 1927–1930 byl vedoucím lékafiem poradny pro matky a kojence, v roce 1930 byl habilitován z dûtského lékafiství . V roce 1931 pfie‰el do Prahy, kde se stal asistentem kliniky pro péãi o kojence na praÏské Univerzitû Karlovû a souãasnû pÛsobil i jako docent na Masarykovû státní ‰kole zdravotní a sociální péãe. V roce 1937 byl pak jmenován bezplatn˘m mimofiádn˘m profesorem. Po uzavfiení ãesk˘ch vysok˘ch ‰kol bûhem okupace pÛsobil jako byl sekundáfi I. zemského dûtského oddûlení v b˘valém nalezinci. Po válce se stal fiádn˘m profesorem, pfiednostou I. dûtské kliniky v Praze, vedoucím katedry nemocniãní pediatrie i hlavním odborníkem ministerstva zdravotnictví pro péãi o dítû, opakovanû byl prodûkanem Dûtské lékafiské fakulty i vedoucím pediatrické katedry Ústavu pro do‰kolování lékafiÛ s farmaceutÛ v Praze V Bratislavû byl ·vejcar Ïákem prof. MUDr. Jifiího Brdlíka (1883–1965), a jako takov˘ byl prÛkopníkem moderní pediatrie v âechách, podílel se v‰estrannû v rozvoji péãe o dítû. Zab˘val se pfiedev‰ím otázkami patofyziologie kojencÛ a problematiky jejich v˘Ïivy, otázkami P umûlé v˘Ïivy, prevence a léãba dystrofii a prÛjmov˘ch onemocnûní, malabsorbce, ale i psychick˘ v˘voj dítûte a jeho v˘chovou v rodinû. Byl publikaãnû velmi piln˘, jeho Struãná terapie dûtsk˘ch nemocí (s Brdlíkem, 1928) a Péãe o dítû (1945) ovlivnily generace ãesk˘ch lékafiÛ. Podílel se v‰ak i na tvorbû mnoha jin˘ch uãebnic a skript – napfi. Struãná uãebnice dûtského lékafiství, Vybrané kapitoly z dûtského lékafiství, Tûlov˘chovné lékafiství pro pediatry, Dûtské ústavnictví. V posledních letech se intenzivnû zab˘val propagací systému rooming-in a propagací kojení, jakoÏ i sociální pediatrií.Vûnoval se i imunologii, dûtsk˘m infekãním nemocem, léãebné tûlesné v˘chovû a historii dûtského lékafiství, podobnû jako jeho uãitel prof. Brdlík. O prof. ·vejcarovi i o prof. Brdlíkovi kolovala v nemocnici i na fakultû fiada historek, z nichÏ nûkteré uvádím. Profesor ·vejcar bûhem své dlouholeté lékafiské praxe vidûl tisíce dûtsk˘ch pacientÛ, pochopitelnû si je podle tváfií nemohl v‰echny zapamatovat. A to ani ty, ktefií byli v tu dobu na jeho klinice hospitalizováni. Jednou potkal u vchodu na kliniku malého, asi ‰esti- ãi sedmiletého chlapce, kter˘ ho uctivû pozdravil. Profesor byl potû‰en: „Ty u nás leÏí‰? A co tû bolí?“ Chlapec se chvilku rozm˘‰lel: „Je to asi nûjaké moc sloÏité. Ani ten ·vejcar si se mnou neví rady. Asi tomu vÛbec nerozumí. A posílají mû pofiád na nûjak˘ to vy‰etfiení. Ale léãí nás na pokoji prima pan doktor. Mladej, je s ním samá legrace“. Pan profesor radûji taktnû, bez dal‰ího vyptávání zmizel. Dûtsk˘ neurolog docent MUDr. Jifií Dolansk˘ slavil padesátiny. Kolegové z dûtské neurologické kliniky inscenovali v areálu krãské nemocnice velkolepou oslavu. Pfiesnû v den a hodinu, kdy se pfied padesáti léty narodil, provedli symbolick˘ porod obrovsk˘mi kle‰tûmi a pak plnû obleãeného oslavence polili dvûma dÏbery studené vody. âerstv˘ padesátník se musel jít usu‰it a pfievléci.V areálu nemocnice potkal pana profesora ·vejcara. Ten uÏasl a hned se ptal: „Jifií, co se vám to stalo?“ „Právû mû porodili. pane profesore.“ Profesor ·vejcar, velk˘ zastánce moderních metod péãe o novorozence, pochopil. Pok˘val hlavou: „Doufám, Ïe vás také ihned pfiiloÏili k prsu nebo aspoÀ do klína“. Pan profesor ·vejcar zkou‰el ponûkud nervózní mediãku. Pochopitelnû fieã za‰la i na ·vejcarovu zamilovanou oblast: V˘Ïiva novorozence. „Jakou barvu má stoliãka novorozence?“ zeptal se pan profesor. Studentka se zarazila, podívala se vyãítavû na zkou‰ejícího, zda to není nûjak˘ chyták, a zavrtûla hlavou: „Ale, pane profesore, novorozenec pfiece nemá Ïádné zoubky!“ Jednou, to bylo uÏ dávno, byl pfii rigorózních zkou‰kách z pediatrie pan profesor ·vejcar neobvykle nervózní, roztrÏit˘, Shánûl telefonem nûkoho s autem, kdo by ho mohl nûkam odvézti. Bezúspû‰nû. Posadil se pfied nûj student medicíny MUC. Franti‰ek Brzobohat˘, pozdûj‰í primáfi dûtského oddûlení nemocnice v Kolínû. První otázku zvládl uspokojivû. Profesor ·vejcar opût Ïhavil telefonní dráty, opût neúspû‰nû. Student se ponûkud troufale nabídl, jestli pan profesor potfiebuje nûkam zajet, Ïe mu to hned po zkou‰ce obstará. ·vejcar se zarazil. Chvilku nevûdûl, jak zareagovat. Pak roztál: „To byste byl moc hodn˘. Potfiebuji na západonûmecké velvyslanectví, mám tam pas a potfiebuji vízum, pozítfií mám jet do NSR, je to pr˘ uÏ hotové, jenom to potfiebuji vyzvednout…“ „To je maliãkost, pane profesore, jak budu mít po zkou‰ce, já tam sjedu. Mám tady auto.“ „No jo, ta zkou‰ka,“ zamyslel se pan profesor. „No, první otázku jste umûl dobfie, dokonce za jedna, tu druhou byste zfiejmû taky umûl. Znám vás z pfiedná‰ek, tak tedy máte v˘teãnou z pediatrie, a buìte tak hodn˘…“ A pfiedal studentovi potfiebné doklady. MUC. Brzobohat˘ odjel, v‰e vyfiídil, za hodinu byl zpátky a mûl v˘teãnou z dûtského lékafiství. Profesor ·vejcar se nenechal jen tak pfietrumfnout, v jakékoliv debatû mûl rád poslední slovo. Jednou po schÛzi lékafiské spoleãnosti se vyprávûlo, co v‰echno mohou zpÛsobit i ‰krkavky. Jeden mlad‰í chirurg vyprávûl: „·krkavek mÛÏe b˘t ve stfievû tolik, Ïe mohou 301 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 302 HISTORIE/FEJETON vyvolat i ileus, sám jsem jednou takov˘ operoval.“ Posluchaãi se tváfiili pochybovaãnû. Tu se ozval profesor ·vejcar: „No ‰krkavky dovedou cokoliv.Vidûl jsem jednou masteidektomii, a jak to operatér otevfiel, tak cel˘ processus mastoideus byl vyplnûn ‰krkavkami, a on jednu podruhé odtamtud tahal.“ Témûfi stolet˘ prof. Josef ·vejcar se jako pfiedseda âeskoslovenské pediatrické spoleãnosti do vysokého vûku zúãastÀoval mnoha zahraniãních pediatrick˘ch sjezdÛ a konferencí. Ke konci Ïivota byl uÏ Ïivou legendou dûtského lékafiství. Finsk˘ pediatr profesor Yllpö ho povaÏoval za nejstar‰ího dûtského ordináfie na svûtû. Star‰í úãastníci pediatrick˘ch setkání, ktefií znali jej a jeho rodinu, se vyptávali i na jeho syna Jifiího, chirurga – co dûlá, kde pracuje… Profesor ·vejcar s u‰klíbnutím odpovídal: „Jo, ten uÏ je dávno v penzi.“ Profesor MUDr. Josef ·vejcar, DrSc., nestor ãeské pediatrie, zemfiel krátce pfied sv˘mi st˘mi narozeninami v Praze dne 30. ledna 1997. Je pohfiben na hfibitovû v Roztokách u Prahy. Profesor Arno‰t Lustig a Medicínsko-literárne memoriály Franza Kafku v Tatransk˘ch Matliaroch a Tatranskej Lomnici M. Mydlík IV. interná klinika, Univerzitná nemocnica L. Pasteura a Lekárska fakulta Univerzity P. J. ·afárika, Ko‰ice, Slovenská Republika Prednosta: Prof. MUDr. Ivan Tkáã, PhD. Ústav experimentálnej medicíny LF UPJ·, Ko‰ice, Slovenská Republika Prednosta: MVDr. Alojz Bomba, DrSc. S profesorom Arno‰tom Lustigom (*21. 12. 1926 - †26. 02. 2011) ma zoznámila RNDr. Markéta Mali‰ová, v Centre Franza Kafku v Prahe, v roku 2005. UÏ mnoho rokov predt˘m som sa zoznámil s jeho literárnym dielom, ktoré som mal k dispozícií. Od zaãiatku na‰ej známosti sme sa spriatelili, prof. Arno‰t Lustig bol veºmi priateºsk˘ a ústretov˘. Padli sme si navzájom do oka. Zistil som, Ïe má encyklopedické vedomosti o diele Franza Kafku a Maxa Broda, ktorého osobne nav‰tívil v Tel Avive, v súvislosti s konferenciou o „ Diele Franza Kafku“, ktorá sa konala v Libliciach. Nakoºko aj ja sa zaoberám dielom Fran- Obr. 1 Arnost Lustig 302 za Kafku, prispel som v˘znamnou mierou k realizácii pamätníka Franza Kafku v Tatransk˘ch Matliaroch, ktor˘ bol odhalen˘ 18. mája 2001. Franz Kafka sa lieãil na tuberkulózu pºúc v Tatransk˘ch Matliaroch, vo Ville Tatra, od 18. decembra 1920 do 27. augusta 1921. Tento pobyt Franza Kafku bol najdlh‰í, ktor˘ strávil mimo Prahu vo svojom relatívne krátkom Ïivote. Pamätník Franza Kafku stojí neìaleko od miesta, kde sa nachádzala Villa Tatra. Od r. 2001 do r. 2012 sme zorganizovali ‰esÈ Medicínsko–literárnych memoriálov Franza Kafku v Tatransk˘ch Matliaroch a v Tatranskej Lomnici, a to v r.2001, 2004, 2006, 2008, 2009 a 2011 – vÏdy boli spojené s ist˘m v˘roãím Franza Kafku. Na v‰etk˘ch memoriáloch sa zúãastnila RNDr. Marketa Mali‰ová. Prof. Arno‰t Lustig sa zúãastnil na troch memoriáloch, a to v r. 2006, 2008 a 2009. Na t˘chto memoriáloch predniesol nasledujúce predná‰ky. Na III. medicínsko-literárnom memoriáli Franza Kafku, ktor˘ sa konal 27. apríla 2006, Prof. Arno‰t Lustig predniesol predná‰ku na tému: „Vliv Franze Kafky na literatúru ve 20. století se zvlá‰tnym zfietelem na 60. léta. Moje setkáni s Maxem Brodem v Tel Avivu v roce 1963“. Na IV. medicínsko-literárnom memoriáli Franza Kafku, ktor˘ sa konal 4. júna 2008, Prof. Arno‰t Lustig predniesol predná‰ku na tému: „Vliv Franze Kafky v Americe“, ktorá bola uverejnená v ãasopise Medicínsky Monitor v Bratislave. Citát z jeho predná‰ky: „V Americe je Kafka jeden z najãtenej‰ích autorÛ. Vím s jak˘m bytostn˘m zájmem ho ãtou studenti, co si v nûm objevují ze svého Ïivota pro sebe, v ãem cíti, Ïe Kafka pí‰e pro PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 303 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 HISTORIE/FEJETON v re‰tauracii Rott, pri príleÏitosti odhalenia bronzového reliefu prof. Arno‰ta Lustiga, od sochára Václava Kroba (Obr.3), v deÀ 1. v˘roãia jeho smrti a oboznámiÈ Vás s jeho aktivitou na Slovensku. Jeho literárne diela sú na Slovensku stále veºmi atraktívne a Ïiadané, o ãom sme sa mohli presvedãiÈ aj poãas jednotliv˘ch Medicínsko-literárnych memoriálov Franza Kafku vo Vysok˘ch Tatrách. Obr. 2 Arnost Lustig a RNDr. Marketa Malisova na memoriali nû, a o nich a zbytek si musí vyfie‰it sami“ (1). Posledn˘, v poradí V. medicínsko-literárny memoriál Franza Kafku, na ktorom sa prof. Arno‰t Lustig zúãastnil, sa konal 18. septembra 2009. Na tomto memoriáli odznela jeho predná‰ka na tému: „Max Brod a Franz Kafka, kamarádi“ (2). Z jeho predná‰ky, ktorá bola uverejnená v ãasopise Vnitfiní Lékafiství v r. 2010 uvádzam nasledujúci citát: „Franz Kafka si pfied smrti pfiál, aby jeho kamarád Max Brod, spisovatel, hudební skladatel a pfiekladatel, spálil v‰echny jeho nevydané rukopisy. Max Brod ho neposlechl. Max Brod byl pfiesvûdãen o Kafkovû géniu. Bez Broda bychom o Kafkovi dnes nevûdeli. Jeho sebrané spisy vydané nakladatelstvím Franze Kafky, v Centru Franze Kafky, ve 13 svazcích, díky fieditelce Markéte Mali‰ové, by nikdy nespatfiili svûtlo svûta. Maxu Brodovi patfií na‰e vdûãnost, Ïe se projevil jako vûrn˘ kamarád i tím, v ãem svého pfiítele neposlechl a nestal se Ïháfiem, jeho spisÛ“ (Obr. 1, 2). DÀa 18. mája 2011, keì sme oslávili 10. v˘roãie odhalenia pamätníka Franzovi Kafkovi v Tatransk˘ch Matliaroch , prof. Arno‰t Lustig uÏ nebol medzi nami, ale Markéta Mali‰ová predniesla predná‰ku „Vzpomínka na Arno‰ta Lustiga (co pfiedjímal Kafka, Lustig proÏil)“. Menovaná ukonãila svoju predná‰ku nasledujúcimi slovami: „Arno‰t Lustig byl ‰Èastn˘. Îivot pro nej bylo tady a teì. Dobfie sa najíst, nikomu neubliÏovat a milovat aÏ do poslední chvíle“. Táto predná‰ka bola uverejnená v ãasopise Praktick˘ Lékafi, v r 2011 (3). Prof. Arno‰t Lustig zomrel 26. februára 2011 na generalizáciu Non-Hodgkinového lymfómu, ktor˘ bol diagnostikovan˘ pred viacer˘mi rokmi v dutine ústnej. Na záver môjho krátkeho príspevku o Prof. Arno‰tovi Lustigovi by som chcel spomenúÈ dve na‰e posedenia v re‰taurácii u Rotta, na Malom námesti v Prahe, a to pri príleÏitosti mojej predná‰ky „Franz Kafka a Robert Klopstock, priatelia z Tatransk˘ch Matliar“, ktorá odznela v Centre Franze Kafku v r. 2007 a pri príleÏitosti udelenia „Ceny Franza Kafku“ prof. Arno‰tovi Lustigovi v r. 2008. Som veºmi povìaãn˘ organizátorom, Ïe som mohol prispieÈ svojím diskusn˘m príspevkom na vzpomienkovom veãeri, Obr. 3 Arnost Lustig relief Literatúra A. Lustig: Vliv Franze Kafky v Americe. (Abstrakt). Med Monitor 2009; 1: 50. A. Lustig: Max Brod a Franz Kafka, kamarádi. (Abstrakt). In: M. Mydlík, K. Derzsiová: V. jubilejn˘ medicínsko-literárny memoriál Franza Kafku, 18. septembra 2009, Tatranské Matliare a Tatranská Lomnica, Vysoké Tatry. Vnitfi Lék 2010; 56: 254259. M. Mali‰ová: Vzpomínka na Arno‰ta Lustiga (co pfiedjímal Kafka, Lustig proÏil). Prakt Lék 2011; 91: 554. Adresa pre kore‰podenciu: Prof. MUDr. Miroslav Mydlík, DrSc. IV. interná klinika Univerzitná nemocnica L. Pasteura Rastislavova 43 041 90 Ko‰ice Slovenská republika E-mail: [email protected] 303 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 304 AKTUALITY/ZPRÁVY/RECENZE Desáté v˘roãí Hospice na Svatém Kopeãku Doc. MUDr. Miroslav Kala, CSc. Hospic na Svatém Kopeãku Ústav o‰etfiovatelství FZV UP Olomouc Paliativní hospicová péãe má v na‰em státû jiÏ svou tradici. Jako první byl v roce 1996 v âerveném Kostelci otevfien Hospic AneÏky âeské, kter˘ je nerozluãnû spjat se jménem lékafiky, propagátorky a organizátorky hospicové péãe paní doktorky Marie Svato‰ové. O ‰est let pozdûji, tedy v roce 2002, byl otevfien Hospic na Svatém Kopeãku, jehoÏ zfiizovatelem je Arcibiskupství olomoucké. Hospic AneÏky âeské vznikl v historické budovû pocházející ze 17. století, která v minulosti slouÏila jako poutní dÛm. V pamûti souãasníkÛ se vybavuje om‰elá a zanedbaná budova, ve které se nacházely nejen mûstské byty, ale kupodivu také kino a dokonce prodejna fieznictví. Zásadní stavební úpravy a citlivá rekonstrukce vedly k vzniku zafiízení, jehoÏ funkãní i estetické parametry zasluhují obdiv. Přijetí na základě indikace Hospic na Svatém Kopeãku byl otevfien 28. listopadu 2002 a bûhem uplynul˘ch deseti let poskytl paliativní hospicovou péãe témûfi tfiem tisícÛm váÏnû nemocn˘m. V klidném prostfiedí se nachází tfiicet lÛÏek (18 jednolÛÏkov˘ch pokojÛ s pfiist˘lkou pro doprovázející osobu a 6 pokojÛ dvoulÛÏkov˘ch). V‰echny pokoje mají vlastní sociální zafiízení, jsou vybaveny polohovacími lÛÏky, televizními a rozhlasov˘mi pfiijímaãi a také chladniãkami. O nemocné se starají lékafii, sestry, peãovatelky a dobrovolníci. Pro zájemce je zaji‰tûna sluÏba pastoraãní asistentky a duchovního. Spektrum nemocn˘ch pfiedstavují zejména pacienti onkologiãtí, ale velmi ãasto se lze setkat se závaÏn˘mi zdravotními stavy pfii diagnózách neurologick˘ch a obûhov˘ch. Hospic na Svatém Kopeãku spolupracuje s Fakultou zdravotnick˘ch vûd Univerzity Palackého v Olomouci. Pracovníci hospice zaji‰Èují budoucím sestrám v˘uku v oboru paliativní medicíny nejen po stránce teoretické, ale i praktické. Svou odbor- 304 nou praxi vykonávají v hospici i studentky stfiedních zdravotních ‰kol a Vy‰‰í odborné ‰koly Caritas. Hospic má uzavfiené smlouvy se v‰emi zdravotními poji‰Èovnami, a proto o pfiijetí b˘vá rozhodováno pouze na základû zdravotní indikace. Pfiedpokladem pfiijetí je souhlas nemocného. Včasné řešení Paliativní medicína, kam lze zahrnout i paliativní péãi hospicového typu, je snad jedin˘m medicínsk˘m oborem, kter˘ mÛÏe pfiispût k sníÏení nákladÛ ve zdravotnictví (aniÏ by tímto krokem byl po‰kozen pacient!). Ve chvíli, kdy se pfies intenzivnû vedenou terapii zdravotní stav nemocného nezadrÏitelnû zhor‰uje, je správn˘m krokem pfiikroãit k paliativnímu léãebnému postupu. To znamená nezatûÏovat ho jiÏ více rÛzn˘mi diagnostick˘mi v˘kony, které stejnû na zpÛsobu léãby, a tím na prognóze choroby nic nezmûní, a zavãas ukonãit marnou a zbyteãnû zatûÏující onkologickou léãbu. Dramatick˘ prÛbûh závûru Ïivota není zdaleka nezbytn˘ a vyváÏená farmakoterapie umoÏÀuje klidn˘ odchod ze Ïivota. Nûktefií chronicky nemocní se po stabilizaci zdravotního stavu vracejí zpût do domácí péãe. Paliativní hospicová péãe vidí v kaÏdém lidském Ïivotû absolutní hodnotu. Respektuje v‰ak smrtelnost kaÏdého individua a za okolností, kdy jiÏ nelze získat ztracené zdraví, usiluje o zachování lidské dÛstojnosti i v posledním, nejtûωím období. Právû zmûna postoje k paliativní hospicové péãi jak ze strany zdravotníkÛ, tak ze strany laikÛ mÛÏe omezit zbyteãnou diagnostickou a léãebnou zátûÏ nevyléãitelnû nemocn˘ch. Nabízí jim úãinnou léãbu bolesti a v‰ech nepfiíjemn˘ch pfiíznakÛ, které s sebou tûÏká a pokroãilá nemoc pfiiná‰í. Je ‰koda, Ïe mnozí pacienti b˘vají do hospice posíláni takfika na poslední chvíli a tráví poslední t˘dny Ïivota nikoli v poklidném prostfiedí hospice, ale na nákladn˘ch lÛÏkách akutní ãi dokonce intenzivní péãe se v‰ím dyskomfortem, kter˘ s sebou takov˘ pobyt nutnû pfiiná‰í. Důstojný závěr života Je nezbytné neustále a velmi trpûlivû pfiesvûdãovat lékafie nejrÛznûj‰ích odborností, sestry i laiky, Ïe hospic není místem k rychlému skonání, ale k dÛstojnému proÏití posledního období Ïivota. O dobr˘ch zku‰enostech s hospicovou péãí podávají mnohá svûdectví lidé, ktefií v hospici v minulosti nûkoho z blízk˘ch mûli ãi právû mají. V‰echny pfiípadné zájemce z fiad zdravotníkÛ i laikÛ srdeãnû zveme k individuální prohlídce Hospice na Svatém Kopeãku v libovoln˘ den v ãase od 8,00 do 18,00 hod. Pro uÏivatele internetu uvádíme také na‰i adresu: www.hospickopecek.caritas.cz Hospic na Svatém Kopeãku – v pozadí dominanta Baziliky Nav‰tívení Panny Marie PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 305 HISTORIE/FEJETON V kvûtnu oslavili v˘znamné Ïivotní jubileum tito ãlenové âeské lékafiské spoleãnosti Jana Evangelisty Purkynû: 95 let MUDr. Gába Vladimír, Hodonín 1 85 let MUDr. Sedláãková Vûra, Praha 411 prof. Ing. Fabian Franti‰ek CSc., Praha 10 MUDr. Flegl Ivan, Brno 21 MUDr. Franc Zdenûk CSc., Brno 12 prof. MUDr. Kornalík Franti‰ek DrSc., Praha 6 prof. MUDr. Kofiístek Vladimír DrSc., Kufiim JUDr. KoÏou‰ek Jaromír, Brno 24 MUDr. Mendl Václav, Ústí nad Labem 3 MUDr. Petana Miloslav, Praha 4 prof. MUDr. Slouka Vlastimil CSc., Praha 10 MUDr. Tomãala Miroslav, Ostrava 8 prof. Dr. Vymazal Josef DrSc., Praha 6 80 let MUDr. âechová Hana, Praha 516 MUDr. Gippová Hana, Pardubice 2 MUDr. Novotná Eva CSc., Praha 6 Ing. ·tûpánová Irena, Praha 82 MUDr. âern˘ Zdenûk, Strakonice 1 MUDr. Dlouh˘ Václav, Litomy‰l RNDr. Hladík Emil, Havífiov 4 MUDr. Kabíãek Vlastimil, Praha 6 MUDr. Mach Pavel, Tanvald 1 MUDr. Sekanina Milan, Poliãka JUDr. Zeman Zdenûk CSc., Praha 515 MUDr. Îádník Jaroslav, Olomouc 2 75 let Beránková Stanislava, Kru‰ovice MUDr. MuroÀová Jana, Opava MUDr. Pindurová NadûÏda, Opava 1 MUDr. Smetanová Jindfii‰ka, Praha 5 MUDr. Vlasáková Alja, Praha 5 Ing. Cebecauer Ladislav CSc., Pie‰Èany MUDr. Havlík Ivo, Hluãín 1 MUDr. Honûk Ladislav, Ostrava 29 MUDr. Komárek Petr, PlzeÀ prof. MUDr. Provazník Kamil DrSc., Praha 6 MUDr. Srnsk˘ Kvûtoslav, âáslav prof. MUDr. ·vihovec Jan DrSc., Praha 5 70 let MUDr. Bouãková Vlasta, Ústí nad Labem 11 MUDr. Dosedûlová Milu‰e, Pfierov 2 MUDr. Dusová Anna, Praha 8 MUDr. Dvofiáková Karla, Jihlava 1 MUDr. Kotulánová Eva, Lelekovice MUDr. Koutenská Marie, PlzeÀ MUDr. Mar‰álková Danu‰e, Praha 102 Doc. MUDr. Merkunová Alena CSc., Hradec Králové 2 MUDr. Otrhálková Anna, Bfiezolupy MUDr. Patejdlová Marie, Praha 84 MUDr. Ranãáková Hana, Kladno 1 MUDr. Schlupková Lubica, Praha 47 MUDr. Simonová Helena, Brno 2 MUDr. Strieborná Stanislava, Praha 101 MUDr. ·imková Libu‰e, Kfiivoklát MUDr. ·mahelová Milena, Louny 1 MUDr. ·obí‰ková Hana, Praha 4 ·ulistová Kvûtoslava, Horní Stropnice MUDr. Tolarová Marie CSc., Praha 618 MUDr. Veãefiová Jana, Nov˘ Jiãín 1 MUDr. Verná Milada, Franti‰kovy Láznû; MUDr. Bûle‰ Pavel, Praha 5 MUDr. Diepold Jifií, Praha 82 MUDr. Hol˘ Miroslav, Praha 81 MUDr. Hyrman Václav, VancouverCanada MUDr. Kuãa Zdenûk, Tfiinec 1-LyÏbice MUDr. Mauermann Zdenûk, Mladá Boleslav 1 Doc. Ing. Novotn˘ Josef CSc., Praha 9 MUDr. Opat Pavel CSc., Brno 24 MUDr. Paluch Josef, Jablunkov 1 prof. RNDr. Pe‰ák Josef CSc., Olomouc 9; 65 let Bûlohlávková Eva, Chodov u Karlov˘ch VarÛ MUDr. Buncová Marie CSc., Praha 412 MUDr. Czespivová Anna, Tfiinec 1 MUDr. âerná Jana, Most 1 MUDr. âuchnová Ivanka, Brno MUDr. Greyerová Anna, Ú‰tûk MUDr. Havlíãková Magdalena, Praha 98 MUDr. Heresová Jana CSc., Praha 6 MUDr. Herynková Dana, Praha 102 RNDr. Hlou‰ková Daniela, Praha 6 Hromková Marie, Hodonín 1 MUDr. Hrubãíková Helena, Vsetín 1 MUDr. JeÏovicová SoÀa, Opava 1 MUDr. Kavalová Hana, Olomouc 9 MUDr. Klingerová ZdeÀka, DvÛr Králové nad Labem 1 MUDr. Kocíková Václava, Praha 412 Krombholzová Eva, Praha 1 MUDr. Kuchafiová Hana, Sloup v Mor.Krasu MUDr. Kykalová Marie, Cheb 2 MUDr. LamÏová Svatava, Ostrava 8 MUDr. Luke‰ová Jana, Boskovice MUDr. Mazáková Helena, Praha 7 Muchová Magdaléna, Praha 82 MUDr. Nálevková Olga, Ostrava 2 Otradovcová Marie, Napajedla MUDr. Planerová Daniela, Praha 82 MUDr. Procházková Iva, Îeliv Prokopová Ivona, Îìár nad Sázavou 1 MUDr. Schonová Ivana, Zlín MUDr. Stuchlová Anna, PlzeÀ 1 MUDr. ·vehlíková Dana, Veselí nad Moravou MUDr. Urbanová Elen, Hradec Králové 3 MUDr. Vávrová Zdislava, Îìár nad Sázavou 1 MUDr. Vûchtová Hana, Liberec 2 MUDr. Vokurková Zdena, Jablonec nad Nisou Voplatková Eva, Trutnov 1 MUDr. Vor‰ilková Milu‰e, Ústí nad Labem 11 Votrubová Jana, Chomutov 1 MUDr. Zábojová Eva, Vsetín 1 MUDr. Zellerinová Vítûzslava, Ústí nad Labem 1; MUDr. Adámek Zdenûk, Kutná Hora 1 MUDr. Belko Ivan CSc., Bratislava, Slovensko MUDr. âarva‰ Milan, Ivanãice MUDr. âern˘ Jifií, Praha 86 MUDr. Doleãek Josef, âeské Budûjovice 5 Doc. MUDr. Hahn Ale‰ CSc., ¤íãany u Prahy MUDr. Heinige Vratislav, Jindfiich.Hradec 4 MUDr. Hes Ivan CSc., Praha 3 MUDr. Homola Josef, Praha 28 MUDr. Hron Vladimír, JindfiichÛv Hradec 1 MUDr. Kracík Pavel, Jiãín 1 MUDr. Kremliãka Jan, Jindfiich.Hradec 4 MUDr. KuÏel Jifií, Jilemnice MUDr. Lippert Petr, Praha 47 RNDr. Ondráãek Petr, Prostûjov MUDr. Popeláfi Bohumír, Uherské Hradi‰tû MUDr. Svûtlík Miliã, Opoãno MUDr. ·amánek Jaromír, Kutná Hora 1 MUDr. ·majstrla Jan, Luhaãovice MUDr. Tvrdík Jaroslav, Praha 6 MUDr. Vesel˘ Milan, Praha 9 MUDr. Îáãek Ivo, âeské Budûjovice 11 MUDr. Îallmann Miroslav, KromûfiíÏ 1 V‰em jubilantÛm srdeãnû blahopfiejeme. 305 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 306 POKYNY PRO AUTORY Praktický lékař âasopis pro dal‰í vzdûlávání lékafiÛ Charakteristika ãasopisu âasopis Praktick˘ lékafi vydává pfiedsednictvo âeské lékafiské spoleãnosti J. E. Purkynû. Jde o ãasopis zamûfien˘ na celoÏivotní vzdûlávání lékafiÛ v‰ech specializací v oborech, které jim nejsou vlastní, s pfiihlédnutím pfiedev‰ím k potfiebám oboru v‰eobecného lékafiství. V‰echny rukopisy procházejí hodnocením redakce a recenzním fiízením. Uvefiejnûná práce se stává majetkem redakce a pfietisknout její ãást v jiné publikaci lze jen s citací pÛvodu a souhlasem redakce. Nepfiijaté rukopisy se vracejí jen na vyÏádání. K publikaci v Praktickém lékafii mÛÏe b˘t pfiijat pouze rukopis, kter˘ nebyl a nebude publikován v jiném ãasopise. V˘jimku tvofií pouze abstrakta vûdeck˘ch konferencí. âasopis má pravidelné rubriky: EDITORIAL - vût‰inou vyÏádané komentáfie k zásadním problémÛm, P¤EHLEDY - shrnutí urãité ‰ir‰í problematiky, POSTGRADUÁLNÍ VZDùLÁVÁNÍ shrnutí nov˘ch poznatkÛ na úrovni odpovídající postgraduálním kurzÛm, Z RÒZN¯CH OBORÒ - pÛvodní sdûlení z jednotliv˘ch klinick˘ch oborÛ, KAZUISTIKA popis pfiípadu s komentáfiem zohledÀujícím ‰ir‰í klinické souvislosti, DIAGNOSTIKA diagnostické metody a jejich klinické vyuÏití, TERAPIE - doporuãené léãebné postupy a zku‰enosti s nimi, AKTUALITY, HISTORIE, PRÁVO A MEDICÍNA, SJEZDY, VZDùLÁVÁNÍ, DISKUSE, DOPISY REDAKCI, NOVÉ KNIHY. PoÏadavky na zaslané rukopisy Tyto poÏadavky jsou v souladu s “Jednotn˘mi poÏadavky na úpravu rukopisÛ urãen˘ch k publikaci v lékafisk˘ch a biologick˘ch ãasopisech” (3. revize, 1988, “Uniform Requirements for Manuscripts Submitted to Biomedical Journals” publikovan˘mi v plném pfiekladu v âas. Lék. ães., 139, 2000, ã. 1. s. 31. Rukopisy jsou pfiijímány v˘hradnû v elektronické formû (e-mailem). Rukopis má zpravidla tyto ãásti: První strana: Nadpis - v˘stiÏn˘ a struãn˘ do 10 slov, je-li to moÏné, mûl by heslovitû vyjádfiit zámûr a v˘sledek práce. Jména autorÛ - pfiíjmení, bez ãárky zkratka kfiestního jména, bez titulÛ. Je-li více autorÛ z nûkolika pracovi‰È, v‰echny oãíslujeme podle pracovi‰È. Pracovi‰tû - pln˘ název, sídelní místo, 306 jméno pfiednosty kliniky, primáfie nebo vedoucího pracovi‰tû se v‰emi tituly. Imprimatur - vedoucího pracovi‰tû nevyÏadujeme, ale povaÏujeme za základní slu‰nost, aby autor informoval o publikaci svého pfiednostu. Druhá strana: Souhrn - minimálnû 8, maximálnû 25 strojopisn˘ch fiádkÛ. Souhrn je struãnou informací pro ãtenáfie a v anglické verzi jedinou informací pro zahraniãního zájemce. Uspofiádání souhrnu musí b˘t strukturované podle struktury práce, kterou musí struãnû a koncíznû popsat. Do souhrnu nepatfií hypotézy, obecná prohlá‰ení a perspektivy. Souhrn s uvedením jmen autorÛ a názvu práce dodejte kromû ãeské verze v angliãtinû. Anglické souhrny jsou k dispozici na internetu. Na závûr souhrnu pfiipojte 3-6 klíãov˘ch slov. Doporuãuje se pouÏít hesel uvádûn˘ch v Indexus Medicus. Vlastní text ãlánku: Úvod Jen nejnutnûj‰í úvod do problematiky a vymezení problému (obvykle 2-3 odstavce). Soubor pacientÛ (vy‰etfien˘ch/probandÛ) a metodika Popis v˘bûru sledovan˘ch osob, pouÏité metody, pfiístroje (vã. v˘robce) a pouÏit˘ postup do podrobností, které umoÏní ev. opakování postupu za stejn˘ch okolností ãi srovnání s analogick˘mi studiemi. U znám˘ch metod a postupÛ staãí odkaz na pfiíslu‰nou literaturu. V‰echny pouÏité léky a chemikálie musí b˘t fiádnû identifikovány, vã. generického názvu, dávky a zpÛsobu aplikace. Neuvádûjí se jména osob ani jejich iniciály, ãísla chorobopisÛ apod. V KAZUISTIKÁCH místo souboru, metodiky a v˘sledkÛ uvést „Vlastní pozorování“. V˘sledky V textu neopakovat údaje z tabulek a grafÛ, slovy vyjádfiit jen hlavní poznatek. Diskuse Je tfieba zaujmout stanovisko k vlastním v˘sledkÛm a srovnat je s v˘sledky jin˘ch autorÛ, interpretovat pfiíãiny odli‰n˘ch v˘sledkÛ atd. Podûkování, resp. uvedení grantu se uvádí na závûr ãlánku pfied literaturou. Literatura Nejde-li o pfiehled nebo postgraduální vzdûlávání, je Ïádoucí uvést pouze 10–15 zásadních (odkazov˘ch) citací. Literatura musí odpovídat státní normû âSN ISO 690, 010197. Citace se fiadí abecednû podle jmen prvních autorÛ, oãíslují a odkazy na literaturu v textu se uvádûjí pouze ãísly v závorce. Je vhodné citovat literaturu poslední pûti let, omezit autocitace a dÛraz klást na citace ãesk˘ch autorÛ. Citace ãasopiseck˘ch prací - pfiíjmení autora, ãárka, zkratka kfiestního jména (nejvíce 4 autofii; je-li autorÛ 5 a více, pak uvést jen 3 autory a po ãárce et al., v ãesk˘ch citacích a kol.), teãka, pln˘ název práce, teãka. Oficiální zkratka ãasopisu, rok, roãník, (ev. ãíslo), první stránka, pomlãka, poslední stránka, teãka. Pfied ãíslo u ãesk˘ch ãasopisÛ zkratku „ã.“, u angl. citací „No.“, pfied první stranu zkratku „s.“ nebo „p“. Citace knihy - autor, název knihy. Místo, dvojteãka, nakladatel, rok. Pfii citaci kniÏní kapitoly - jméno autora a název kapitoly, teãka. In: Citovaná kniha. Citace ãlánku ve sborníku zaãíná uvedením jména autora a názvu práce, následuje In:, jméno editora, název sborníku, místo vydání, vydavatel, rok a stránky. V názvech ãasopiseck˘ch prací psan˘ch anglicky zaãíná velk˘m písmenem jen první slovo názvu, v ostatních slovech se pí‰e na poãátku malé písmeno, pokud nejde o vlastní jméno, zemûpisn˘ název, národ. Pfiíklady správn˘ch forem citací: ti‰tûná monografická publikace Zeman, M. První pomoc. 2 vyd. Praha: Galén, 1998. 143 s. Edice Scripta. sv. IV. ISBN 80-85824-46-9. pfiíspûvek v monografické publikaci Linek, V. Poruchy pamûti. In Preiss, V. a kol. Klinická neuropsychologie. Praha: Grada Publishing, 1998, s. 96-115. ãlánek v seriálov˘ch publikacích Pelikánová, T. Souãasné trendy inzulinoterapie. Vnitfi. Lék., 2002, roã. 48, ã. 6, s. 523-529. Pokud uÏíváte zkratky ãasopisÛ, je nutné dodrÏovat âSN 01 01 96 Zkracování názvÛ ãasopisÛ a jin˘ch periodik. Informace o lokaci elektronick˘ch dokumentÛ, vystaven˘ch na internetu, musejí odkazovat na dokument, kter˘ byl skuteãnû vidûn, a musejí obsahovat zpÛsob pfiístupu k dokumentu, stejnû jako síÈovou adresu pro lokaci. bibliografick˘ odkaz na elektronickou monografii Olson, Nancy (ed.) Cataloging Internet Resources: A Manual and Practical Guid [on line]. 2nd ed. Dublin: OCLC, c1997 [cit. 2003-04-09]. Dostupn˘ z WWW: <http://www.oclc.org/oclc/man/9256cat/to c.htm>. ISBN 1-55653-236-9. PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 307 PRAKTICK¯ LÉKA¤ 2012, 92, ã. 5 citování online dokumentu (neznám˘ autor) Dlouhodob˘ zámûr Univerzity Karlovy v Praze [on line]. 1999-09-09 [cit. 200211-20]. Dostupn˘ na WWW: <http://certik.ruk.cuni.cz/asuk/dlouhodoby/zamer.ht ml> odkaz na nevefiejnou zprávu z osobní e-mailové dokumentace Kment, Milan. RE: Informace o obsahu aktuálního ãísla ãasopisu [elektronická po‰ta]. Message to: Lucie Hájková. 11. Jan 2003 [cit. 2003-11-05]. Osobní komunikace. elektronické seriálové publikace - odkaz na ãasopis v elektronické podobû JEP: The Journal of Electronic Publishing [on line]. Ann Arbor (MI): University of Michigan Press. 1995- [cit. 2003-0402]. 12x roãnû. Dostupn˘ také z WWW: <http://www.press.umich.edu/jep/index.ht ml. ISSN 1080-2711. - odkaz na webovskou verzi ti‰tûného ãasopisu Forum: ãasopis Univerzity Karlovy. Praha: Univerzita Karlova, 1995-. 1x za 14 dnÛ. Dostupn˘ také na WWW: <http://enlil.ff.cuni.cz/. Existuje-li verze ti‰tûná a mimo ní je dokument dostupn˘ i na internetu, uvedeme jako první verzi ti‰tûnou a poté i aktuální dostupnost na internetu. Za literaturou plné jméno, tituly a adresa autora, redakce doplÀuje datum pfiijetí k tisku. Poslední strana: Prohlá‰ení, Ïe práce nebyla zadána jinému ãasopisu, ani jinde oti‰tûna. Pro potfieby redakce: Adresa prvního autora pro korespondenci, domácí adresa, e-mailová adresa, ãíslo úãtu v bance pro event. honoráfi. U prací v˘zkumného charakteru uvádûjte ãíslo grantu a konstatování souhlasu etické komise. Zpracování textu Text ãlánku je nutno zpracovat v editoru Microsoft Word 6.0/95 a vy‰‰í verze, typ písma Times New Roman, velikost 12, fiádkování 2, formát A4. Pfii zpracování textu v elektronické formû pamatujte na následující podmínky: Textov˘ editor není psací stroj, neukonãujte fiádky klávesou „enter“; ta se pouÏívá pouze k ukonãení odstavce. DÛslednû rozli‰ujte psaní 0 (ãíslice 0) a O (písmeno O), dále 1 (ãíslice 1) a l (písmeno malé L). POKYNY PRO AUTORY Pfied znaky teãka, ãárka, dvojteãka, otazník, vykfiiãník se nepí‰e mezera, za nimi ano. Tfii teãky -...- se pí‰í bez mezer. Jsou-li na konci slova, je mezera za nimi, jsou-li na zaãátku slova, je mezera pfied nimi. PouÏívejte kulaté závorky ( ), nikoli lomítka /. Fyzikální jednotky oddûlujte od hodnot mezerou (0,4 m). Nepi‰te „prostrkan˘“ text (napfi.: t e x t) pomocí klávesy mezerníku, vyznaãte text jin˘m zpÛsobem (napfi. kurzívou). V nadpisech nepi‰te slova velk˘mi písmeny (napfi.: SOUBOR NEMOCN¯CH), ale pi‰te: Soubor nemocn˘ch a text zv˘raznûte tuãnû, podtrÏením atp. Ve vlastním textu ãlánku uÏívejte tuãné a podtrÏené písmo jen zcela v˘jimeãnû. ¤ecká písmena pi‰te opisem a jejich zaãátek vyznaãte hvûzdiãkou. Tedy nikoli b, ale *beta. Zásadnû nepouÏívejte dûlení slov a nepouÏívejte tvrdé mezery. Pozor na ãasté chyby: správnû se pí‰e 5 let, ale 5letá, nebo 5 % (pût procent), ale 5% (pûtiprocentní), dva a pÛl se pí‰e 2,5, ne 2.5! Dokumentace Rozli‰ujte obrázky (ev. fotografie), dále grafy a tabulky. KaÏdou ãást za‰lete samostatnû (ne do textu). Tabulky a grafy zasílejte v editoru Microsoft Office Excel. KaÏdá tabulka musí mít nadpis, podobnû i kaÏd˘ sloupec tabulky. Vysvûtlivky pi‰te pod tabulku, vysvûtlete v‰echny zkratky, kter˘ch jste uÏili. KaÏd˘ obrázek i graf musí mít legendu obsahující pofiadové ãíslo, ev. nutné vysvûtlivky. Umístûní dokumentace se v textu ãlánku oznaãí tuãn˘m modr˘m písmem v závorce (napfi. tabulka ã. 1) Obrázky musí b˘t dodány ve formátu jpg. Je-li na fotografii osoba, nesmí b˘t identifikovatelná (napfi. lze pfiekr˘t oãi), nebo musí autor zajistit její písemn˘ souhlas s publikací. Pamatujte: âlánek není poster, nepfietûÏujte jej proto tabulkami a grafy na úkor textu! PouÏití cizích materiálÛ Materiály (schémata, obrázky, grafy aj.) pfievzaté z jin˘ch pramenÛ/publikací mohou b˘t publikovány pouze s písemn˘m souhlasem osoby/nakladatelství, které mají pfiíslu‰né autorské/nakladatelské právo (copyright ©). VyÏádejte si svolení i od autorÛ prací v tisku, nepublikovan˘ch dat, osobního sdûlení. Za respektování autorsk˘ch práv odpovídá autor ãlánku. Konflikt zájmÛ Autor má povinnost oznámit redakci podporu firmy, jejíÏ produkt v práci pouÏil. Pfiedpokládá se, Ïe autofii pfiehledov˘ch farmakoterapeutick˘ch ãlánkÛ nejsou finanãnû zainteresováni (nebo konkurenti) ve spoleãnosti/firmû, o jejímÏ v˘robku v ãlánku referují. V‰echny informace tohoto druhu, které budou redakci svûfieny, budou drÏeny v tajnosti. Po jazykové stránce musí práce odpovídat PravidlÛm ãeského nebo slovenského pravopisu (progresivnímu zpÛsobu). Není pfiípustné slova zkracovat, s v˘jimkou zkratek oficiálních nebo zcela bûÏn˘ch. Pokud pouÏijete zkratku pro opakující se nûkolikaslovní název ãi oznaãení, je nutné vysvûtlit ji pfii prvním pouÏití (napfi.: velká depresivní porucha - dále VDP). V nadpisech se zkratky neuÏívají. V‰echny ãíselné údaje - s v˘jimkou hodnot krevního tlaku a pulzu - uvádûjte v jednotkách mûrové soustavy SI. Redakce vrátí práce, které neodpovídají uveden˘m podmínkám. V ostatních pfiípadech si vyhrazuje právo rukopis zkrátit (napfi. z prostorov˘ch dÛvodÛ), provést opravy, popfi. po pfiipomínkách recenzentÛ vrátit autorovi k pfiíslu‰né úpravû. Práce zaslané redakci musí b˘t formulovány s koneãnou platností, dodateãné vût‰í zmûny nejsou pfiípustné. Je moÏné pfiipojit prohlá‰ení, Ïe autor netrvá na autorské korektufie. Vysázenou práci dostane autor ke korektufie, opravují se pouze chyby vzniklé tiskem, není moÏné doplÀovat nové ãásti textu. Korektury je nutné vrátit obratem, na korektury pozdû do‰lé nemÛÏe b˘t brán ohled! Îádáme autory, aby Pokyny pfiesnû dodrÏovali. Rukopisy a pfiípadnou korespondenci zasílejte souãasnû na e-mailové adresy Marcela Horaková <[email protected]> a Karel Filip <[email protected]> Redakce Praktického lékafie NTS âLS JEP Sokolská 31 120 26 Praha 2 307 PL_5.2012:Sestava 1 11.6.2012 10:59 Stránka 308 Hurá, nové číslo mého časopisu! Netrpělivě čekáte na další číslo vašeho odborného časopisu, protože si potřebujete přečíst novou kazuistiku? Chcete její srovnání s kazuistikou z minulého vydání a nechcete hledat minulý výtisk? Stačí se podívat na webové stránky www.cls.cz a www.prolekare.cz do on-line verze Vašeho časopisu. KÓD A teď se přihlásím do proLékaře.cz Váš oblíbený časopis má i online verzi. Stačí se přihlásit na stránce www.prolekare.cz, která je určena výhradně lékařům. SKVĚLÝ! BCD 1234A ...a ještě vložím můj předplatitelský kód. Po úspěšném přihlášení/registraci vložte předplatitelský kód, který se nachází na přebalu tištěné verze časopisu. Vložením kódu se otevřou fulltexty nových vydání a kompletního archivu časopisu. Kromě online verze Vašeho časopisu přínáší www.prolekare.cz možnost fulltextového vyhledávání v mnohaletém archivu, rozhovory, přednášky, kongresy, video, nabídku lékařských pracovních pozic, Mediklub a mnoho dalších zajímavostí.
Podobné dokumenty
suppl 1/06
Odpovědná redaktorka RNDr. M. Forejtová.
Tiskne: Tiskárna Prager - LD, s. r. o., Kováků 9, 150 00 Praha 5. Rozšiřuje: V ČR – Nakladatelství Olympia, a. s., Praha,
do zahraničí (kromě SR) – Myris Tr...
VIII. Congress of Czech and Slovak Pathologists with International
possible role of the pathologist as an active participant in the formation of individualised therapy for patients with neoplastic, genetic-related, and/or infectious diseases. We hope that this Con...
Dyskinetické syndromy dětského věku
6. Tiky – náhlé, nepravidelnû se opakující, ale stereotypní pohyby nebo zvuky, pfiedcházené nutkáním k jejich provedení a následované uvolnûním vnitfiního napûtí po jejich vykonání. Na rozdíl od jin˘...
31. kongres ČNS
Nikoliv náhodou jsme pro 31. Kongres âeské nefrologické
spoleãnosti zvolili Hradec Králové. Rozhodovali jsme se pfiibliÏnû
pfied rokem a vycházeli jsme z toho, Ïe zde je nefrologie souãástí lékafiské ...
V¯ROâNÍ ZPRÁVA 2006 LETI·Tů PRAHA, SP ANNUAL REPORT
subjektem. Zisk pfiesáhl 1,3 mld. Kã i pfies rozsáhlé investice do v˘stavby
nového Terminálu Sever 2. Poãet pasaÏérÛ meziroãnû vzrostl o 7,4 %,
tedy na 11,6 milionÛ. To bylo moÏné díky novému terminá...
V˘roăní zpráva 2005 - Nemocnice Na Homolce
péãe, orientace na zákazníka a ekonomická stabilita.
S potû‰ením mohu konstatovat, Ïe rok 2005 byl z uvedeného pohledu pro Nemocnici Na Homolce velmi úspû‰n˘.
Oproti pfiedcházejícímu období stoupl r...
Endovaskulární laser
podle zásad Seldingerovy techniky zaveden vodiã (Obr. 7) a po Z tohoto dÛvodu má podrobné pfiedoperaãní vy‰etfiení duplexnûm – stále za prÛbûÏné sonografické kontroly – 5 F siln˘ katétr ním barevn˘m ...