Peruánské guerilly ožívají - Univerzita Hradec Králové
Transkript
Peruánské guerilly ožívají - Univerzita Hradec Králové
Kabinet ibero-amerických studií * Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové * Peruánské guerilly ožívají Lenka Špičanová Peru nezahájilo nový rok zrovna šťastně. Hned 1. ledna se jeho obyvatelé museli smiřovat s tím, že povstalecké guerilly – jejich letitá noční můra - pravděpodobně nepatří minulosti, jak se snad v uplynulých měsících mohlo zdát. Média totiž přinesla informaci, že skupina asi sto padesáti ozbrojenců požadujících odstoupení prezidenta Alejandra Toleda obléhá policejní komisařství v třicetitisícovém městečku Andahuaylas na jihozápadě země, drží v zajetí sedmnáct rukojmí a vyhrožuje krveprolitím. Rázný zásah bezpečnostních jednotek, při němž přišlo o život šest lidí, sice během čtyř dnů rebely přiměl ke složení zbraní, hořká pachuť však zůstala. Událost totiž upozornila, že paramilitární skupiny, jež zemi několikrát přivedly na pokraj chaosu, se po období relativního klidu opět radikalizují. BUĎTE VLASTENCI, PĚSTUJTE KOKU Ačkoliv guerillovým bojem v Peru během posledních dvaceti let nechvalně proslula především ultralevicová Světlá stezka a Revoluční hnutí Túpac Amaru, je poslední násilná akce dílem povstalců poněkud jiného ražení. Stojí za ní Hnutí etnocaceristů, složené převážně z veteránů peruánsko-ekvádorské války (1995), jež nové členy (podle odhadů je jich dnes kolem čtyř tisíc) verbuje hlavně mezi radikální mládeží frustrovanou chudobou a vysokou nezaměstnaností. Etnocaceristé sami sebe prezentují jako patrioty, obránce domorodého obyvatelstva a peruánských zájmů. Volají po očistě společnosti a prosazují zavedení trestu smrti pro vlastizrádce a korupčníky. Žádají bezpodmínečné odstoupení současné vlády prezidenta Alejandra Toleda, kterou obviňují z korupce a neschopnosti bránit zájmy státu proti zahraničním tlakům, zejména ze strany Chile a USA. Ostře kritizují také hospodářskou situaci země, přechod k tržní ekonomice a liberální reformy, které prohloubily sociální rozdíly mezi bílou elitou a domorodou indiánskou většinou (zhruba 80 % peruánského obyvatelstva tvoří indiáni a mesticové). Zásadním ekonomickým požadavkem hnutí je znárodnění hlavních výrobních sektorů. Na první pohled nesourodá ideologická směs nacionalismu, xenofobie, socialismu a militarismu je typickým jihoamerickým mixem zaručujícím rychlý růst obliby mezi chudou a nevzdělanou masou indiánského obyvatelstva. http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php Kabinet ibero-amerických studií * Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové * Mezi přední témata etnocaceristů patří i kritika vládní protidrogové politiky, která je do velké míry podřízená americkým zájmům. Peru patří spolu s Kolumbií a Bolívií mezi největší světové producenty koky a Spojené státy, které jsou naopak největším spotřebitelem kokainu, tlačí na vlády těchto zemí, aby koková pole likvidovaly dle stanovených kvót. Jejich plněním pak podmiňují hospodářskou pomoc, na níž jsou chudé jihoamerické státy do značné míry závislé. Pěstování koky a příjmy z jejího prodeje jsou však pro nemalou část peruánské populace jediným zdrojem obživy. Násilné mýcení této tradiční plodiny v rámci boje, který Spojené státy vyhlásily latinskoamerickým drogovým kartelům, vyvolává silné protiamerické nálady. Nahrává tak radikálním skupinám, které organizují protivládní demonstrace a populistickými hesly získávají na svou stranu nespokojené obyvatelstvo. To je i případ etnocaceristů, kteří prosazují svobodné pěstování koky a ohánějí se sloganem „Peruánci, buďte vlastenci - pěstujte a konzumujte koku!“. Vláda však za pravý důvod jejich podpory pěstitelům koky označuje napojení na narkomafii a tučné příjmy z obchodu s kokainem, z něhož etnocaceristy viní. MESIÁŠ NOSÍ UNIFORMU Autorem ideologie etnocaceristů je Isaac Humala, otec současných vůdců hnutí – bratrů Antaura a Ollanty Humalových. Jeho základní myšlenkou, která se stala páteří etnocacerismu, je konflikt mezi „cobrizos“ a „blancos“ čili mezi indiány a bělochy, jež prostupuje celou společností a způsobuje silné sociální napětí. Humala a jeho následovníci věří, že demokratický způsob vlády je v této situaci naprosto nevhodný a volají po silném autoritativním vládci (nejlépe vojákovi), který by byl schopen zajistit řád, zákonnost a zmírnění sociálních a majetkových rozdílů mezi chudými indiány a bohatými potomky Španělů. Vzorem nového uspořádání se má stát incká říše a její „čistá“ morálka, založená na přikázání: „Nelži, nekraď, nezahálej!“ Etnocaceristé se u Inků inspirovali i rozlohou a mocí jejich slavné říše. Antauro Humala, major ve výslužbě a radikálnější z obou bratrů, by rád obnovil Peru v hranicích inckého impéria, které se v 15. století rozkládalo na území Peru, Ekvádoru, Bolívie, severního Chile a severovýchodní Argentiny. Zatímco tento plán je vzhledem k současnému rozložení moci v regionu zcela nereálný, další požadavky hnutí by mohly mít v jihoamerickém prostředí určitou odezvu. Rychlý konec novoroční rebelie, při jejímž potlačení byl zatčen i Antauro Humala, sice ukázal, že entocaceristé zatím výraznějšího otřesení státní mocí nejsou schopni, přesto však není radno jejich vliv podceňovat. http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php Kabinet ibero-amerických studií * Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové * Důvodem je krom jiného i fakt, že označení „Etnocacerista“ je odvozeno od jména maršála a exprezidenta Andrése Avelina Cácerese, peruánského hrdiny z období Pacifické války (1879-1883) proti Chile. Peru v této válce ztratilo nezanedbatelnou část jižních území a dodnes proto mezi Peruánci panuje silná nevraživost vůči chilským sousedům. Není divu, že megalomanské teritoriální nároky etnocaceristů, šovinismus a xenofobie namířená zejména proti chilským investorům a firmám, mají mezi Peruánci nemalý ohlas a nelze je brát na lehkou váhu. Stačí se podívat hned za hranice, do Bolívie, která v Pacifické válce utrpěla podobné ztráty. Chile ji připravilo o přístup k moři, čímž do značné míry paralyzovalo bolívijskou ekonomiku závislou na vývozu. Bolívijsko-chilské vztahy jsou tak napjaté, že záměr dnes již bývalého prezidenta Gonzala Sáncheze de Lozady exportovat zemní plyn (nejvýnosnější bolívijskou komoditu) přes chilské přístavy vyvolal tak silnou vlnu odporu, že Lozada musel v říjnu 2003 odstoupit ze svého úřadu a prchnout ze země. PŘÍZRAK SE VRACÍ Peruánský prezident Alejandro Toledo takové krizi zatím čelit nemusel, ale křivka jeho popularity během tří a půl let, které strávil u moci, rapidně klesla a další volby v roce 2006 mu vítězství zřejmě nepřinesou (téměř 90 % Peruánců odmítá současnou vládní politiku). Pokus etnocaceristů násilně zkrátit pětileté prezidentské období se nezdařil. Ba naopak, alespoň načas sjednotil politické špičky (vládní i opoziční) v boji za udržení demokratického zřízení a Toledovu pozici tak spíše upevnil. Zdálo by se tedy, že prezident může být spokojený. Pokud však jeho vláda bude pokračovat v korupčních praktikách a nepodaří se jí poskytnout chudým a nezaměstnaným Peruáncům alespoň malou naději na zlepšení, radikálních hnutí typu etnocaceristů bude přibývat a řady jejich stoupenců se budou rozšiřovat. K jejich pacifikaci pak nemusí stačit několik úspěšných zásahů a uvěznění vůdců. Nedávno obnovený proces s Abimaelem Guzmánem je toho důkazem. Zakladatel a šéf Světlé stezky byl v roce 1992 zajat a odsouzen vojenským tribunálem k doživotnímu vězení, buňky senderistů byly rozprášeny a zbytky jejich členů se stáhly do hor. Když však předloni peruánská administrativa zrevidovala drakonické „protiteroristické zákony“ bývalého prezidenta Alberta Fujimoriho a postavila Guzmána před civilní soud, provázely jeho první zasedání na začátku listopadu loňského roku nečekaně bouřlivé demonstrace senderistů a jejich sympatizantů. Sám Guzmán a další souzení rebelové využili během procesu televizních kamer a se zaťatými pěstmi vykřikovali protivládní komunistická hesla. http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php Kabinet ibero-amerických studií * Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové * Etnocaceristé zatím zdaleka nedosahují početní síly Světlé stezky, stupně její organizace ani podpory mezi obyvatelstvem, ale jejich popularita může postupně narůstat. Světlá stezka byla založena v roce 1970 a první významnější protivládní akci zorganizovala až po deseti letech své existence. Etnocaceristé jsou prozatím minoritní paramilitaristickou skupinou, ale pokud využijí potenciál, který v sobě skrývá nedůvěra v politickou reprezentaci a dlouhodobá frustrace většiny peruánského obyvatelstva, ještě o nich uslyšíme. Článek původně vyšel v Respektu, roč. 16, 2005, č. 3, s. 12. http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Podobné dokumenty
peruánská guerillová hnutí - Univerzita Hradec Králové
básníkem Javierem Heraudem. Mnoho mladých radikálů (včetně Herauda) vstoupilo do ELN
(Ejército de Liberación Nacional del Perú – Národně osvobozenecká armáda Peru), kterou
v roce 1962 zformovali ml...
„Svátek práce“ 2001 nepřináší mnoho důvodů k oslavám
„Svátek práce“ 2001 nepřináší
mnoho důvodů k oslavám
Dne 1. května tohoto roku anarchisté opět uspořádají řadu veřejných akcí – pro někoho nepochopitelných, ale pro stále větší počet pracujících li...
WIR_CZ-SLOV_Sept 14_0309.indd - Doppelmayr
stalo právě Vorarlbersko, a to hned ze tří
důvodů. Za prvé je jako správný tamní rodák
hrdý na svoji zem, za druhé zde mají zimní
sporty dlouhou tradici, neboť zde, na Arlbergu, vybudoval Doppelmay...