Orl-2014-7 - Otevřený Rozšalovávací List
Transkript
kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové dráždidlo číslo 2014-7 Mo琀o: “You are a divine being. You matter, you count. You come from realms of unimaginable power and light, and you will return to those realms.” Terence McKenna Jakého "filozofa na trůn " asi dosadí ti, kteří si pro informovanost nakupují noviny s nahou stařenou na titulní straně? Josef Staněk orl.bloger.cz 1 [email protected] OBSAH OBSAH Obsah Ztráta „vertikality“ a naše civilizace 3 Ohlašuje se společenský kolaps 6 Terence McKenna - Lectures on Alchemy (2/4) 9 Komplot centrálních bankéřů? Z toho mrazí 19 Globalizace ničí střední třídu 22 Komu vlastně patří dnešní svět? 23 Kolik stála Kalouskova rozpočtová oprátka? 24 Rusko do EU? Ekonomicky to Evropě prospěje, tvrdí Zeman 26 Doháníme Ameriku 26 Zglajchšaltované vymývání mozků 27 Čeští ateisté a agnostici 29 Rozvoj, nebo konec lidstva? 31 Konkrétní podoba živlů v Čechách a jejich harmonizace 35 Věda nebo pavěda 40 Objektivní realita 45 Václav Bělohradský: Příliš střízlivýma očima! 50 Digitální demence: zranitelné děti, chudí i nejistí 55 Ekonóm Peter Staněk: Život nad pomery sa už skončil 58 V listopadu 1989 byli Sověti připraveni k zásahu - ve prospěch revoluce 62 Myslitel Chomsky o kapitalismu 63 Bojuje Obama s Putinem na Ukrajině o Sýrii? 67 Františkovo pohlazení, které mnozí, i kněží, nesnesou 70 Městská chudina volí pravici 71 Válka už možná plíživě začala 73 Tancujeme tanec kostlivců na vlastním hrobě 74 orl.bloger.cz 2 [email protected] ORL 2014-7 ZTRÁTA „VERTIKALITY“ A NAŠE CIVILIZACE Ztráta „vertikality“ a naše civilizace ducha a vědomí. A je to právě naše vědomí, s nímž se zřejmě nyní něco děje. Zběžný pohled na posledních dvanáct tisíc let historie civilizací ukazuje jednu zásadní věc. Intelektuální tempo vývoje člověka se významně zrychlilo nejen v době, kdy jsme spustili proces domestikace rostlin a zvířat či začali používat písemné systémy, ale zejména v okamžiku, kdy začala intenzivní komunikace s transcendentálním, mimosmyslovým světem, tedy světem, jenž nás přesahuje. Zřejmě šlo mimo jiné o důsledek lidského úsilí o nalézání smyslu sebe sama a toho, co nás obklopuje. Počátky tohoto upínání se, usilování a směřování za hranice vymezené naším narozením a smrtí nastaly nejpozději tehdy, když jsme dokázali do svého života začlenit vertikální směr, který propojil náš pozemský svět s tím nad námi, mimo náš dosah. Byla to mimo jiné naše schopnost uvědomit si propojenost lidského druhu a mnohem většího, nadčasového aspektu vývoje vesmíru, jejž jsme nazvali příhodně světem bohů, který nás navedl na novou cestu hledání smyslu nás samotných. V okamžiku, kdy jsme překročili práh vertikality, začala zcela nová intelektuální a duchovní pouť člověka. Této hranice bylo dosaženo nejpozději v desátém tisíciletí před Kristem v oblasti východní Anatolie, poblíž dnešního města Urfa (biblický Harrán, kde pobýval i legendární Abrahám). Na lokalitě Göbekli Tepe, malém sídelním pahorku, který dominuje mírně zvlněné místní krajině, byly před několika lety objeveny četné kamenné kruhové svatyně o průměru 10 až 30 metrů. Tyto svatyně, dosud nejstarší známé, sestávaly z až tři metry vysokých vápencových pilířů uspořádaných do kruhu. Podle vedoucího výzkumů K. Schmidta z Německého archeologického ústavu v Ankaře měly tyto pilíře tvar lidských postav a zachycovaly bohy nebo významné zesnulé osoby tehdejší společnosti. S pomocí v reliéfu vytesaných zvířat na jednotlivých pilířích (lvi, býci, kanci, lišky, gazely, osli, hadi, ještěrky, krokodýli, hmyz, pavouci, supi) a srovnávacího materiálu z mladších období se lze domnívat, že svatyně sloužily kultu smrti a předků. V každém případě se jedná o nejstarší doklad kamenné „architektury“, kterou vytvářel po dobu minimálně několika let – ale mnohem spíše desetiletí Miroslav Bárta Denně jsme přesvědčováni, že lidského ducha lze potlačit či znásilnit materiálnem. Takový svět nemá a ani nemůže mít dlouhodobou perspektivu. Nepředstavuje nic než další výzvu pro člověka, aby se pokusil s tím něco udělat, aby změnil takto redukovaný pohled na život. Píše Miroslav Bárta. Jako archeolog a egyptolog se s otázkou „Co se stalo?“ ve vztahu k minulým událostem setkávám často a vlastně i dlouho. V poslední době se však její frekvence zvyšuje a množí se i kontexty, v nichž se vyskytuje. Zajímavým způsobem k tomu přispěly i volby do Evropského parlamentu – do instituce čítající bezmála osm stovek představitelů jednotlivých evropských zemí. Ti rozhodují o vývoji složitého systému Evropské unie. V Česku přesto vyrazilo k volbám zhruba osmnáct procent registrovaných voličů. Náhoda? Asi není chybou napsat, že se v posledních letech stále častěji zabýváme i tím, co že se to vlastně děje. Nastává vůbec nějaká změna? Nebo směřujeme k takzvanému kolapsu? Kolapsem tu míním proces zásadní transformace a přechodného snížení složitosti systému, nikoliv proces zániku a destrukce, jak bývá tento fenomén často – nihilisticky a pohříchu populisticky – vykládán. Kolaps nastal nespočetněkrát v minulosti. De facto je nezbytnou součástí jakéhokoliv ozdravného procesu. První kamenné svatyně S ohledem na stav naší společnosti může prostá otázka – totiž: zda se skutečně něco podstatného s naší moderní společností a západní civilizací děje – získávat na aktuálnosti. A to zejména pokud jde o otázku naší identity a vědomí kořenů. Výrok Václava Havla z roku 1997 o „blbé náladě“ nepochybně směřoval k obecnější a dlouhodobější charakteristice vývoje společnosti. Havel si uvědomoval sílu a moc ducha a jako filozof „symbolických forem“ byl v tomto ohledu vynikající. Mnohé jeho myšlenky nabývají zřetelnějšího smyslu až po letech. Lidské dějiny jsou především historií cesty 3 ORL 2014-7 ZTRÁTA „VERTIKALITY“ A NAŠE CIVILIZACE – značný počet členů tehdejší komunity. Stejně tak se dá s jistotou říci, že tato díla byla symbolická a měla primárně vyjadřovat charakter věčnosti – proto jejich tvůrci sáhli po kameni, nikoliv po běžných rostlinných a méně trvanlivých materiálech. Těžko lze dnes zcela porozumět, jaký byl původní účel těchto staveb. Podle nejpravděpodobnější teorie se jednalo o rozsáhlé komplexy, které v sobě spojovaly motiv putování k posvátnému místu, svatyni, a motiv odpoutávání se od země. Jednalo se o útvary, kdy se zdůraznění pozemskosti a pomíjivosti stávalo nezbytným předpoKarnacké cesty do věčnosti kladem pro nastoupení cesty k nadpozemskému Tradice kamenných svatyní pak byla, alespoň na a transcendentálnímu. Tyto řady jsou často pazákladě dnešních znalostí, přerušena na několik ti- ralelní a obvykle směřují k jednomu ústřednímu síciletí. Po epizodě kamenných chrámů na Maltě bodu, snad centrální svatyni nebo obětišti (tyto v 6. tisíciletí před Kristem propuká tato forma v části se však často nedochovaly). Když dnes prozápadní Evropě. Jednou z nejvýznamnějších ob- cházíte kolem těchto polí, zmocní se vás nutně polastí se stává francouzská Bretaň. Právě při ná- cit marnosti a pomíjivosti. vštěvě fascinujících megalitických řad a svatyní v Karnaku si lze plně uvědomit těsné spojení čloCo by nás dnes donutilo stavět něco podobvěka a přírody, člověka a kamene a význam ver- ného těmto řadám, které neměly jiný než čistě tikality pro člověka a jeho duchovní svět. Stovky symbolický a náboženský charakter, a pokud už metrů kamenných řad menhirů, které zde vzni- měly nějaký ten ekonomický význam, pak předekaly v průběhu čtvrtého tisíciletí před Kristem, se vším ten, že značné množství prostředků pohltily? táhnou mírně zvlněnou krajinou a jsou důkazem, Přesto si troufám tvrdit, že jejich přínos pro spože hranice člověka a přírody, posvátného místa a lečnost byl mnohem větší, než aby byly jen pouhou cesty, okamžiku a nadčasovosti jsou prostupné a ekonomicky (krátkodobě) výhodnou transakcí. Na mohou splývat do jednoty, která respektuje zvlášt- těchto kořenech nepochybně vyrůstaly další evnosti částí. ropské kultury a řecká a římská civilizace. Vznikla 4 ORL 2014-7 ZTRÁTA „VERTIKALITY“ A NAŠE CIVILIZACE na nich i „naše“ Evropa románské a gotické architektury. Dnes na siluety kostelů a katedrál hledíme s němým úžasem, a to tím spíše, že si uvědomujeme, že byly vytvořeny lidským umem a schopnostmi, kterých se nám zoufale nedostává v době, kdy umíme přečíst genetický kód, přesunout informace v řádu milisekund z kontinentu na kontinent nebo najít poučení o konkrétním problému takřka okamžitě díky Googlu. Především jsou však výrazem lidského upínání se a směřování ke smyslu, který nás přesahuje a který rozhodně přesahuje horizont čtyřletých politických kariér a kvartálních firemních výkazů. Přes vzdálenost několika tisíc let jsme schopni poměrně dobře zdokumentovat to, že fenomén „vertikality“, budování mostů mezi světem pozemským a světem, který nás může přesahovat, bylo a je něco, co lidské komunity a společenství spojovalo, propůjčovalo jim lidskou identitu a pomáhalo přežít zlé časy. Lidé se nechávali u těchto míst pohřbívat, k nim vedla jejich poslední cesta. A odtud nastupovali svou první posmrtnou cestu vzhůru. Posvátná architektura operovala vždy především na principu vertikality. Díky vertikalitě se děly „zázraky“. Chrám a vertikalita jakéhokoliv druhu a povahy byly také tím, co propůjčovalo a zhusta dodnes propůjčuje legitimitu panovníkům a jejich moderním následovníkům – v západních systémech zejména prezidentům (ať už jsou oddanými křesťany, anebo ne). Po tisíc let byli až na dvě výjimky všichni francouzští panovníci korunováni a pomazáni v katedrále v Remeši, kde slibovali ochranu sirotků a vdov a boj za udržení světového řádu a pořádku. Úplně stejně jako staroegyptský panovník tisíce let před nimi na stěnách staroegyptských chrámů. Společenská smlouva totiž nemá mnoho diametrálně odlišných řešení. V Remeši se také roku 1962 usmířily zdánlivě nesmiřitelné mocnosti – Francie a Německo. A český prezident by těžko mohl být prezidentem bez svatovítské katedrály a Te Deum. Vertikalita a zakódované posvátno je to, co potřebujeme, pokud chceme uspět. Proto snad se také u kostelů v Bretani často vyskytují menhiry, tedy o samotě stojící vztyčené kamenné monolity. Tento fakt v sobě nese dvojí výpověď: křesťanské svatyně byly obvykle stavěny na místech, která již dříve byla považována za posvátná; zároveň jejich stavitelé na původní doklady posvátna navazovali a začleňovali je do svého nového materiálního pojetí komplexu. Velmi často je také neváhali přímo použít a označit křesťanským symbolem. Povědomí tradice, závazku a myšlenkového sepětí se nevytratilo ani po tisíci letech. Ztráta třetí dimenze Cesta vzhůru, náš pohled spojující pozemský a nadpozemský svět, se v poslední době zásadně proměnila. Možná tady spojuji nesouvisející aspekty našeho života, ale obávám se, že například globální trhy, lety do kosmu, mediální masáž pokleslé úrovně a překotný rozvoj technických a biologických oborů svázaných zejména s genetikou (jde vždy o vynikající doklady talentu lidského ducha) nás utvrzují v přesvědčení, že jsme spolustrůjci vesmíru a že vertikální rozměr je něco, co jsme vlastně již ovládli a přisvojili si. V důsledku toho jsme ztratili schopnost hledět vzhůru a čelit nejistotě a nepříjemným výzvám. Místo toho volíme pohodlí, volný čas bez mučivých a znepokojivých otázek, zavedené a de facto vnucované způsoby chování. Média, a televizní seriály zvlášť, stanovují obecné normy chování a vztahů. Tvůrci obecných názorů z řad nejrůznějších pseudocelebrit se bez bázně a hany vyjadřují k věcem, o nichž obvykle nevědí mnoho nebo vůbec nic. Jejich názory média vnucují všem ostatním. Možná je to právě tento trend, který je odpovědný za to, že ztrácíme víru, že se vytrácí schopnost vnímat naši roli ve vesmíru, odmítáme být pokornými a respektovat sama sebe jako druh. Vždyť dnes jediní, kdo soustavně hledí vzhůru, jsou vlastně jen astronomové, klimatologové, ornitologové a děti při pouštění draků (a to obvykle jen na podzim). My ostatní jsme na tuto komunikační spojnici rezignovali; namísto hledání, pokory a pohledu vzhůru, namísto soustavného usilování o komunikaci s podvědomím, jsme přehodili výhybku a zafixovali pohled výlučně na pozemské aspekty našeho života. Formu jsme nadřadili obsahu. Z toho plyne i naše chápání času, kde vše se žene kupředu, a co bylo, nemá valné hodnoty a významu. Jediné, co platí, je to, co je právě teď a nyní – a pak to, co bude. Ekonomický redukcionismus, potlačení člo5 ORL 2014-7 OHLAŠUJE SE SPOLEČENSKÝ KOLAPS věka, jeho duše a člověčenství, destilace naší podstaty na „má dáti“ a „dal“ či na růst hrubého domácího produktu nám možná brání v našem úsilí o stabilitu a vyrovnanost. Vždyť jaké můžeme například jmenovat stavby z poslední doby, které by měly značný symbolický a duchovní aspekt? Vše, co jsme začali v nedávné době vytvářet, má za cíl primárně funkci, ekonomickou rozvahu a zisk. Má přání Jde přirozeně o můj osobní dojem. Mám zkrátka obavu, že pokud se nám nepodaří znovu najít cestu k nám samotným, znovu nabýt schopnost vnímat spojnici mezi světem naším a světem nás přesahujícím, mezi světem „tady“ a světem „nahoře“, o mnohé z dobrých scénářů dalšího vývoje se můžeme dobrovolně připravit. Není snad lidská historie dokladem toho, že lidský duch se dokáže vyrovnat i se zdánlivě neřešitelnými problémy? I proto náš dnešní svět, v němž jsme denně přesvědčováni o tom, že lidského ducha lze potlačit či znásilnit materiálnem, nepředstavuje nic jiného než další výzvu člověka. Pokud přestaneme sami sobě upírat a popírat symbolismus „cesty vzhůru“, pokud se nám podaří obnovit naši vrozenou schopnost vnímat řád věcí a být pokornými, uvědomit si naše kořeny a zase za ně začít bojovat, může se stát, že „Havlova blbá nálada“ pomine. A my se začneme více zajímat o svět, který nás obklopuje, a hledat odpovědi, jež nemusí být ani moc politicky korektní, ale zato mohou stát mnohem blíže podstatě. A třeba se i touha zanechat něco, co nás přežije, stane módní. Ale to už je asi sci-fi. problémů. Jako archeolog a egyptolog musím dodat, že ve značné oblibě je i zpochybňovat význam historického bádání. Domnívám se však, že jejich společenská a vědecká relevance je značná, ne-li strategická. Isaac Asimov je pravděpodobně znám zejména jako autor slavné Nadace. Její děj se odehrává v daleké budoucnosti a začíná přednáškou matematika Harryho Seldona o možnosti predikce možných budoucích vývojových cest meziplanetární civilizace na základě studia minulých dějů a procesů. Seldon postupně vyvine obor zvaný psychohistorie a poměrně přesně odhaduje to, co jeho civilizaci čeká. Výhoda jím vynalezeného oboru tkví zejména v tom, že umožňuje sledovat minulé procesy v jejich celistvosti, od začátku do konce. A to je přesně to, co historické bádání včetně archeologie a egyptologie dělají. Samozřejmě lze namítnout, že každý člověk jako individuum je jiný. Když vedle sebe postavíme deset lidí, jejich společné charakteristiky už začnou být jasnější. A když jich bude sto, tisíc a více, zjistíme, že jejich chování má zákonitosti a určité pravděpodobnostní scénáře. Je přirozené, že lidské bytosti nefungují zcela přesně podle matematických vzorců, ale to není na škodu. Díky tomu obdivujeme konkrétní umělce nebo vědce. ZDROJ Ohlašuje se společenský kolaps Miroslav Bárta Kolapsy v nás Faktory, které věda identifikuje ve všech případech kolabujících států, civilizací a kultur, přesně odpovídají kritickým příznakům naší doby. Studium kolapsů má v českých zemích již několikaletou tradici počínaje sympoziem konaném v roce 2006 (publikace vyšla o rok později) a prozatím konče právě vycházející publikací, kterou jsem společně s historikem M. Kovářem a třicítkou renomovaných českých vědců nazvali Kolaps a rege- Dnes je spousta věcí v módě – výrobky firmy Apple, indická a mexická kuchyně nebo takzvaná politická korektnost zatemňující pravou podstatu 6 ORL 2014-7 OHLAŠUJE SE SPOLEČENSKÝ KOLAPS nerace: cesty civilizací a kultur. Minulost, současnost a budoucnost komplexních společností (Academia 2011). V tomto počínání jsme vycházeli z předpokladu, že jsou-li v minulosti jisté společné trendy a procesy, nejobjektivnější cestou k jejich identifikaci a analýze bude přizvat k práci na kolapsech v různých civilizacích a společnostech pokud možno naprosto nespojité společenství badatelů, kteří se de facto ani neznají. A výsledek byl naprosto přesvědčivý. Přes veškeré obavy organizátorů konference či editorů publikací se ukázalo, že schéma vývoje civilizací je v mnoha směrech podobné, srovnatelné a v lecčems vypovídá o nás samých a naší současné civilizaci. Nejdůležitější je říci, že kolaps je mýtem, a to mýtem zřejmě vůbec nejstarším. Lidé se vždycky zabývali tím, co se stane, když něco zanikne. V lidských společnostech se to má tak, že každý kolaps – starověký Egypt jich zažil za několik tisíc let nepřetržitého vývoje několik – navozuje a ve skutečnosti podmiňuje nový vývoj. Kolaps (možná by bylo lepší používat slovo transformace) je obdobím, které přichází náhle a je výsledkem stále se zrychlujícího principu přerušovaných rovnováh. To zjednodušeně znamená, že společnost, která spěje ke krizi nebo kolapsoidnímu stadiu, prochází krizovými úseky, které se střídají s obdobími relativního klidu (stáze). Ovšem frekvence jejich střídání se pozvolna zvyšuje. V průběhu vlastního kolapsu se zásadně mění stávající struktury, nastává zjednodušení komplexity (složitosti systému a značný úbytek vazeb mezi jeho jednotlivými komponenty). Pokud se společnost ocitne v takovém nerovnovážném stavu, obvykle stačí, aby se vyskytl vnější podnět a celý systém se hroutí. Mezi tyto podněty mohou patřit klimatické změny, které jsou ostatně součástí života planety Země, etnické migrace, interakce s jinou, ne nezbytně vyspělejší civilizací. Jejich počet může být značně vysoký. Jedno je však jisté, principy nepřestaly fungovat, protože máme penicilín, atomovou bombu, nejmodernější BMW nebo politiky, kteří nás všechny přede vším ochrání, dáme-li jim hlas. transformací kultur a civilizací prioritu. A naše výsledky ukazují, že lze formulovat mnohé zákonitosti, které vycházejí z konkrétních a mnohaletých výzkumů, a nejsou tedy jen bohapustou myšlenkovou akrobacií. V okamžiku, kdy určitý sociální organismus zaniká, nastává několik vzájemně propojeným krizím. Státní útvary mají své vlády a administrativní aparát se specifickou vertikální strukturou, území státu je spravováno delegovanými zástupci. Páteří fungování takového organismu je uchovávání a přenos informací a výběr daní. Fáze, kdy se stát ocitne v krizi, se dá identifikovat pomocí několika hlavních faktorů. Těmi jsou: Příznaky kolapsu Jak přežít kolaps? • krize identity/věrohodnosti (to, jak je vládnoucí skupina akceptována a považována za legitimní), • krize participace (kdo a jak se podílí na správě státu), • krize prostupnosti (schopnost efektivní kontroly fungování státu), • krize legitimity (otázka autority a schopnosti prosadit rozhodnutí), • krize distribuce (efektivity přesměrovávání ekonomických zdrojů). Doprovodnými faktory jsou pokles vzdělanosti, duchovní vykořeněnost, relativizace hodnot, neschopnost vybírat daně nebo zásadní pokles distribuce relevantních informací. Příznačným fenoménem je také nepotismus a hypertrofie zájmových skupin – prostoupení státní administrativy příbuzenskými a/nebo zájmovými skupinami. Vrcholem všeho je exploze mandatorních výdajů, které se vymykají jakékoli kontrole. To jsou příznaky, které identifikujeme vesměs ve všech případech kolabujících státních útvarů. A většinou státy v tomto terminálním stadiu reagují tak, že se tvrdošíjně snaží „vylepšovat“ stávající, značně ochabující struktury. Nepochybně tím volí nejhorší řešení z možných. Mluvíme zde o kolapsu doby stavitelů pyramid v Gíze, nebo o některém ze současných států? Nejnovější archeologická bádání (a věřím, že k Pokud uvedené úvahy (vzhledem k vyhrazenému nim patří i česká egyptologie) učinilo z analýzy prostoru značně zjednodušené) aplikujeme na naši 7 ORL 2014-7 OHLAŠUJE SE SPOLEČENSKÝ KOLAPS dnešní situaci, můžeme například dospět k závěru, že se nacházíme ve fascinující době, kdy se můžeme dočkat změny paradigmatu. Ze stávající situace našeho, ale i jiných států vyplývá, že jejich aktuální situace je nereformovatelná. Jediný způsob, jak minimalizovat ztráty v rámci procesu transformace, je začít s dekonstrukcí nynějšího systému a nahradit ho novým – vylepšování stávajících struktur může mít pouze dočasný účinek stejně jako například ad hoc škrty bez dlouhodobé strategie. Nebylo by na místě uvažovat o novém konceptu státu pro 21. století? A pokud ano, jaké funkce by vlastně měl efektivní a funkční stát mít? Jak se stát řízený nynějšími principy může postavit vlivným zájmovým skupinám a nadnárodním korporacím? Je možné reformovat současnou politickou scénu založením další politické strany, nebo je třeba využít jiných možností? V každém případě však v duchu evolučního pojetí nevyhnutelně platí, že současný koncept státu bude nahrazen jiným, stejně tak současný model demokracie či například povinnost státu garantovat důchody (dlouhodobě totožné se sci-fi). Ale to je již téma na jiný – a rozhodně ne politicky korektní - esej. Možná je na místě jedna relativizující úvaha. Doposud jsme se zabývali popisem faktorů, které doprovázejí kolabující státy. Nicméně podstata krize se obvykle skrývá ve fenoménech, které na počátku vývoje způsobily vzestup toho kterého státu. Ve starém Egyptě například stavby megalitických projektů, které byly významným symbolickým znakem postavení elity, stimulovaly rozvoj byrokratického aparátu, propracovávání výběru daní, rozvoj technologií a přenosu informací. Na konci však vedly k obřím mandatorním výdajům na jejich provoz a vydržování bující vrstvy úřednictva; nejsilnější rodiny si rozparcelovaly stát a jednotlivé segmenty státní správy. Pokud chceme pochopit, co nás čeká, musíme tedy dobře poznat i fenomény, které nás dovedly na vrchol. Historické bádání má tu výhodu, že je schopné tyto procesy pojmout v jejich celistvosti od začátku do konce. A jestliže z nich něco vyplývá, pak to, že kolaps se dá přežít. Otázkou jen je, jakou cenu jsme ochotní zaplatit. Jde také o to, nebát se kolaps pojmenovat. Tím, že něco krásného končí, něco krásného i začíná, jak věděl již slavný český básník Jaroslav Seifert. ZDROJ 8 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) Terence McKenna - Lectures on Alchemy (2/4) of the produce with his rays as it were with mighty hands, plucking the sweetest odors of the plants, even so we too, having received into our own souls, which are plants of heavenly origin, the efflux of God’s wisdom must in return use his service for all which springs up in us.” Now, this conception that the human soul is a plant is a unique idea. I don’t know of another tradition, Those of us who were in Ojai heard Johanes Wilbur(sp?) talk about how, among the Amazon Indians, the wural(sp?), men actually marry trees. They actually take trees as their wives, a tree, and it is a man’s job throughout his life to take care of this tree with the same tenderness and affection which he lavishes on a living wife. This is a more radical conception than that. This is the conception that the most important part of us is a plant. I’m still back in the last lecture we shared on It reminds me of the joke that I occasionally make plant intelligence. So I’m listening to all this diviin these groups, the notion that animals are somenity of man and wondering where the position of thing invented by plants to carry them from place the plant realm or the planning(?) was. There was to place. Well, according to this, that’s right on. So, one section where you read that, so… the sensitivity to the vegetative nature is so great Yes. This is the opening of book 12 and this that it raises the plant to be the pith essence, the is a heavy Mandaean sensitivity, this sensitivity soul of man, the brother of God! So you see the to life. This whole cosmos, and notice how this valuation of the vegetative universe is of an extretranscends even the Buddhist point of view bemely radical type. cause in Buddhism plants have no soul, this is a tremendous failure in the Buddhist perception as far as I’m concerned, o.k., this is book 12 - ” Now this whole cosmos, which is a great god and an image of he who is greater and is united with him and maintains its order in accordance with that will, is one mass of life and there is not anything in the cosmos, nor has been through all time, from the first foundation of the universe, neither in the whole, nor among the several things contained within it that is not alive. There is not, and has never been, and never will be in the 10cosmos, anything that is dead. For it was the father’s will that the cosmos, as long as it exists, should be a living being and therefore it must needs be a God also. How The upper echelon of humanity that was given then, my son, could there be dead things in that the mind, was that predetermined at birth or can which is a God, in that which is an image of the someone develop a mind? father, in that which is one mass of life. Deathness No, it is not predetermined. It is something that is corruption and corruption is destruction. How is acquired through cultivation of a relationship to, then can any part of that which is incorruptible be in the hermetic language, nous, the higher mind, corrupted or any part of that which is a God be and in the Gnostic language logos, the informing destroyed.” And there are other passages. Ah, this spirit. Nothing is predetermined in the hermetic is a good one. This is book 18, ”For as the sun, who system because through magic we can overcome nurtures all vegetation also gathers the first fruits the energies of cosmic fate. This is the great good 9 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) news of hermeticism, that we are not subject to fate. We should probably talk a li琀le about this logos concept. This is something which seems very alien to modern people unless they are psychedelically sophisticated. The logos was the sine qua non of Hellenistic religion and what it was was an informing voice that spoke in your head or heart, wherever you want to put it, and it told you the right way to live. You get this idea even in the later Old Testament where it’s said that the truth of the heart can be known. It’s no great dilemma to know good from evil, you simply inquire of your heart, ”is it good or evil?” and you will discover a voice which will tell you and all the great thinkers of this Greco-Hellenistic period sought and cultivated the logos. Plato had his demon. Everyone sought the informing voice of the nous, that’s what it’s called in Neo-Platonism and then in hermeticism and then in Gnosticism, the logos. For modern people, well no, for me, the only way I’ve ever had this experience is through the presence of psychedelic substances and then it is just crystal clear, there’s just no ambiguity about it. Somehow, it’s possible for an informing voice to come into cognition that knows more than you do. It is a connection with the collective unconscious, I suppose, that is convivial, conversational, that just talks to you about the nature of being in the world and the nature of your being in the world. It’s puzzling to us because it seems so remote, for us a voice in the head or the heart is pathology and you may know the famous story of, in the first century, some fishermen were off the shore of the island of Argos in the Mediterranean Sea and they heard a great voice from the sky and the voice said, ”great Pan is dead.” Well, people like Lactantius and Euseibus, these patristic fathers, the people who built Christianity, who took the Gospels and turned them into a world religion, they took this annunciation from the sky of the death of Pan as the annunciation of the change of the Aeon. By the Aeon, I mean these roughly 2,000 year periods that are associated with the equinocial procession. Do you all understand how this works? That over 26,000 years, the helical rising of the solsticial sun slips slowly from one house to another and around AD100, there’s argument because these things are never precise, the age of Picses be- gan and the previous Aeon ceased and the cosmic machinery, the great gears of the largest scale of the cosmic machinery, clicked past a certain point and into the age of Picses and this was then taken as very fortuitous for Christianity because Christ was associated with the sign of the fish and it was seen as a Picsean movement. I believe that it’s entirely possible that the logos in that rough moment in time fell silent and it has been silent for 2,000 years so what we have is the exegesis of text and Noetic archeology of the sort we’re carrying on here. Now, a phenomenon as trivial and hyped on(?) as channeling can be seen as the reawakening of the logos. The long night of Picsean silence is ending and the spirit of nous is again moving in the world, speaking in the minds of the adepts and the heirophants who have the techniques and the will to connect with this stuff. I don’t know how I got off on that. But obviously this kind of literature can be seen as the last message from the fading logos. The last statements before the change of the Aeons rendered this control language very difficult and non-intuitive and somewhat incomprehensible. Reading…you broke off, and I had a puzzlement about the use of the word mind. What, in this context, does this refer to? It’s Sco琀’s translation of this word nous. It simply means this universal, permeating intelligence. The statement there is that it is only available to an elite through… Through asceticism and desire, intent. There are proscriptions, they lived a life of purity, although their definitions of purity varied widely. Man is brother of God and yet we have to earn it. This seems kind of a denial of that. That’s right. This persists right up to this moment. The quote I always love is from Thomas Hobbes’ Levaithan. Hobbes was the great theoritician of modern government and social systems and he was basically a paranoid S.O.B. and he says in the Levaithan ”man to man is likened to an errant beast and man to man is likened to a god.” It’s absolutely true, you know, our noblest aspirations and our most hideously dehumanizing activities take place in the context of our relationship to other people. This is what the alchemists were trying to do - separate the gold from the dross. They were trying to take the errant beast, and when we 10 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) look at alchemical art we will see dragons, dogs, pigs, we will see the errant beast and we will see the angelic beings that are trying to be separated out of our nature. This is within each and every one of us. Man to man is likened to a god and man to man is likened to an errant beast. cess…pieces, the nous or the intellect of the higher mind grasp things in totality. It doesn’t engage in… In reseosination(?). You raise an important point which further complicates the picture, but it’s how it was, folks. The reference here is to NeoPlatonism which is a kind of parallel tradition to what we’re talking about. Plato had at least a couple of phases in the evolution of his thinking. The young Plato is a rational thinker but the later Plato, apparently a昀er he fell under the influence of Pythagorean schools, becomes a fullblown mystic and then in the late Roman empire, almost a thousand years a昀er Plato, we have to remember, in our minds these people get squeezed together like they could all have dinner together, but Plotinus is as far from Plato as we are from King Connaught so you have to bear in mind the scale of history. But, so 900 - 1,000 years a昀er Plato a Byzantine school of philosophy arouse around Porphery, Plotinus and Procelus as the major exponents and they worked with the late Plato and elaborated a beautiful mystical cosmology. This is what I did a workshop on here a year ago and many of those ideas and terms parallel conceptually the stuff in the Corpus Hermeticum and if you’re of a certain intellectual bent you may find yourself more comfortable with the Neo-Platonists than this. This tends to be emotional, evocative, poetic and while there’s great poetry in Plotinus there’s also very tight thinking that goes along with it. This question has to do with mind. According to my understanding of some of the Platonic tradition and Neo-Platonic thought, this has to do with the divided line in Plato. You can divide that line…into five stages of knowing. You start with the senses as being agency or avenue, knowing something about something like contact… most external form of knowledge…the level above the senses is designated as the instincts, it’s an inactive knowing, in that sense a biologically active knowing that we have. The third stage is described as sometimes estimation, this is, an approximation(?), yes, this characterized mainly sort of logical activity and then the next level of cognitive activity is reason and this reason is not the type of reason we normally engage in, it’s a very different, a very creative type of activity. Above the reason is what they call intuition or intellect or nous and that’s put in as the fi昀h… And would that be revelation? Reason is a creative activity and one can generate and think things through with creative ability. One goes through activity and stages of the activity and things(?) transpire over time and one comes to complete understanding of the thing one And there are other traditions, I’m making it is trying to grasp and sometimes that’s described as discursive activity although the logical acti- simple for you, there was a whole tradition called vity is discursive. So you’re moving through a pro- the Caldean oracles and this was a collection of 11 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) 100 or more fragments all of which were the great commentaries of Eusebius in 30 volumes. The Amblicus(?) is one of them. That’s all lost, we don’t have that material and it is in a way the most mysterious of these traditions because it just didn’t survive and it may be that that, the Caldean Oracles is the missing link to push this stuff several centuries back into time because the Caldean Oracles may actually be pre-Platonic. There’s considerable evidence of that. But these are very arcane ma琀ers. You have to give yourself over to a lifetime of learning these languages and the philology of these languages to penetrate this stuff. temptation of St. Anthony, it’s an excuse to describe these temptations in all their sensual richness and erotic kinkiness. It’s a wonderful way to absorb this material. Somebody else raised the point of the elitism, of an elite group of people. And if one considers a society like the one you had in Alexandria, or some of the other centers, the only people who really had access to this were first of all people who had money and who were well educated and could read so already you had an elite group… Yes, definitely. What survives from a civilization is it’s literatures and these literatures are usually the production of an elite. We have to remember, don’t have any illusions about the Roman Empire. I always think of the wonderful description, I don’t even know why it’s there, Boris Pasternac, in Doctor Zhivago, goes off on a riff about Rome and he describes it as a bargain basement on three floors. This was an empire that lived by human cruelty. It was on the backs of slaves that this airy, intellectual speculation was based. It was a tremendously pluralistic society but that pluralism was maintained by standing armies of enormous size and policies of occupation of enormous cruelty. Because of our relationship to the Christian tradition we’re aware of such things as the Zealot revolt of 69 and the reign of Herod Antiochus in Jerusalem, but that was just one li琀le corner of the empire and in Armenia, in Gaul, in Spain, in North Africa, military governments were carrying out outrageous suppressions of native populations, it was not a pre琀y time to be alive. And what comes down to us then is the yearning to escape. No wonder these people saw the earth as a cesspool and a trap because that’s what it was for them. Our own age is very similar. We do not have slavery but we suffer under propaganda -mass manipulation of ideas and the degradation of exploitation of the third world on a scale the Roman Empire couldn’t even dream of. So, there is a great affinity. If any of you are interested in this kind of thing, I highly recommend a book by Hans Jonas called The Phenomenon of Life. It’s a book of philosophical essays but there’s one essay called ”Gnosticism and the Modern Temper” in which he shows that once you take Gnosticism and dump all the angels and all the star demons and all the colorful bri- Neo Platonism was Byzantine, basically Constantinople. The Hermetic Corpus was largely Alexandrian. There were also Christian Platonists in Alexandria. There were certain centers: Rome, Alexandria, Byzantium, Heliopolos in Egypt was a cult site that was maintained for a very long time. If you’re interested in this stuff but don’t like to absorb it this way, Flaubert, of all people, the Flaubert of Madame Bovary, wrote an incredible novel called The Temptation of St. Anthony in which he describes second century Alexandria in a fictionalized form and gives you a real flavor for the intellectual complexity of the Alexandrian world. Christianity had not yet gelled, it was many things, so you not only have Gnostics of five or six schools: Simonists, Valentinians, Baselideans and so forth, but you also have Christians, a numbers of cults calling themselves Christians, who were in fierce competition. Docetists, Montanists, and later Nestorians. There were Gymnosophists from India, people who were actually carrying yogic doctrines into the Mediterranean world, plus you then have all the surviving cults of the older Egyptian strata, the Cults of Isis, and Seville, and Dionysus, and Adonis, it just goes on and on. The richness of this intellectual world is very, there’s nothing comparable in our experience and it shows the passion with which people were trying to understand the dilemma of a dying world because this is what they were confronted with. The intellectuals of the empire could feel it all slipping through their hands. Flaubert gives a wonderful picture of this. Flaubert has a very romantic streak. It’s like smoking hashish, reading this book - the a琀ention to fabrics, architecture, food and odor. And because the subject ma琀er is the 12 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) cabrac of late Roman thinking what you have is a thorough going existentialism completely compatible with Jean Paul Sartre, Jean Genet, and the kind of intellectual despair that characterized the post WWII generation in Europe. Heidegger is thorough goingly Gnostic in his intentionality, it’s just that the language is modern and stripped of this magical thinking and by being stripped of this magical thinking in a way modern, the modern resintion(?) of that state of mind is even more hopeless and disempowering. ning of the tide because even though the first 100 years of evolutionary theory was fantastically concerned to eliminate teleology, eliminate purpose, nevertheless nobody ever understood that except the hardcore evolutionists. To everyone else, evolution meant ascent to higher form. I once heard someone say ”if it doesn’t have to do with genes, it ain’t evolution.” Well, that’s a tremendously limited view of what evolution is. The inorganic world is evolving, the organic world is evolving and there the currency is genes but also the social and intellectual world of human beings is evolving and there the currency is not genes but means so that idea carries with it the implication of ascent to higher form and correctly broadened and understood becomes permission to optimism and to the kind of hope that these folks were trying to articulate. …the concept of mind as something that is a琀ainable and not necessary is a separation and therefore for me it’s a lie and so I want …I don’t know, I assume there are many different definitions of mind, I don’t mean functions of mind, I mean definitions of mind, and I’m toying now with the notion of meshing of the notion of mind and the notion of logos. For logos is, and it seems to me that mind is, if it is available through trial then we’re back in a separation…and this is to me a false separation Yes, you’re right, but it’s a separation necessary for philosophical discourse, that’s why philosophical discourse is not the top of the mountain. Language itself is the process of making distinctions that are false. This is why all language is a lie. This is why the ultimate truth lies in something unspeakable but the ascent to the philosophical is through this kind of philosophical analysis. Language is only the vehicle… Well it’s the vehicle but eventually there’s no road and you have to park the vehicle and get out and walk, and that’s the journey. Plotinous, the great Neo Platonist has this wonderful phrase. He calls the mystical experience ”the flight of the alone to the alone.” I love this image. It’s so uncompromising and it’s about as true as something can be and still move in the realm of language, because it’s saying: finally words fall away and finally there is only that which cannot be said. Many of you who’ve stuck with me know that I love to quote Fortunately, I think we’re moving out of the shadow of that, but I’m 44 years old, I grew up reading those people and it made my adolescence much harder than it needed to be. I mean, my god, there wasn’t an iota of hope to be 14found anywhere. That’s why, for me, psychedelics broke over that intellectual world like a tidal wave of revelation. I quoted to you last night Jean Paul Sartre’s statement that nature is mute. Now I see this as an obscenity almost, an intellectual crime against reason and intuition. It’s the absolute antithesis of the logos and much of our world is ruled by men, older than I am, who are fully connected into that without any question and they just think that the rest of this is just namby pamby ecological so昀heartedness of some sort. There is no openness to the power of Bios, to the fact of a living cosmos. This is what Rupert Sheldrake is always trying to say. The reinvestuture of spirit into ma琀er, the rebirth of the world soul is a necessary concomitant to what we understand about the real nature of the world. In a way, the theory of evolution, which was born in the 1850s, was the beginning of the tur13 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) this poem by this obscure poet who died in the trenches in France in the first World War, Trumble Stickney, and he wrote a poem called ”Meaning’s Edge” and the punch line goes like this ”I look over meaning’s edge and feel the dizziness of the things you have not said,” and I think that every one of these weekends, this is the effort - to carry you to the edge of an abyss and then push you over into the dizziness of the things unsaid and they will always be unsaid. Wi琀genstein, God bless him, had the concept of the unspeakable. He said ”philosophy operates in the realm of the unspeakable but eventually we must confront that which cannot be said.” The dizziness of things unsaid, and there’s where real authenticity then flows back into the world of community and speech but it comes from a place of u琀er silence and unsayability. How could it be otherwise? What hubris would it be to expect that the small-mouthed noises of English could encompass being. That’s a primary error that all philosophy chooses to make at the beginning of it’s enterprise in order to set up shop at all. No, these are lower-dimensional slices of a reality that is ultimately unitary, ineffable, unspeakable, and dazzling. Philosophical discourse is verbal and mental masturbation? Absolutely. Masturbation, because it’s, there’s a pun here, it’s autopoetic, it is completely out of yourself, there is no union with the other and the other is what you’re always trying to get to. The other is a common term in these literatures. The other is that which cannot be fully known. I always like to quote the British enzymologist JBS Haldane, who made a wonderful statement. He said, ”the universe is not only stranger than we suppose, it is stranger than we can suppose.” That’s a dizzying perception. It’s one thing to think it’s very strange. It’s another thing to think it’s stranger than you can suppose. You may suppose and suppose and suppose and you’ll fall so short of the mark that it’s absurd. That’s what it means to be in the presence of a mystery. The modern word mystery translates out to unsolved problem. That’s not what a mystery is. A mystery is not an unsolved problem. A mystery is a mystery and raciocination(?) can exhaust itself and make no progress with it and that’s what’s at the core of our being and that was what was at the core of this ancient perception. These were thoroughly modern people. They were shoved up against the same things that tug at our hearts and our minds and our souls and beyond that there’s not a whole hell of a lot that you can say about it. I just wanted to add that the idea of the earth as a living organism makes an appearance in psychology at the end of the last century with Gustave Fechner who survives in footnotes of textbooks as the father of experimental psychology. I read a book about the soul life of plants also and that whole part of his work is u琀erly ignored… influenced anybody but William Jameson This is an idea that will not die but it’s practitioners end up in footnotes. They do not have a happy fate. Certainly Henri Birkson, with his idea of the elan vitale, this is an effort to preserve the idea of a world soul and yet the fate of Birkson, his influence on modern philosophy is certainly minimal. Alfred North Whitehead is my great favorite. I think that he’s the cat’s pajamas and he has this idea of the living cosmos - that life and vitality extend right down to the electron yet in spite of his mathematical contributions, the fact that he wrote Principia Mathematica with Bertrand Russell, Whitehead is not taught. I think there’s one university in this country where they take him seriously. Modern philosophy is a desert for my money. Who cares about it? Nobody cares about it. Who’s living their life according to the perceptions of modern philosophy. Nobody, as far as I can see. But yes, vitalism was this impulse in biology that persisted right up to the 1920s with embryologists like Dreche and his school and mechanical biology has been at great pains to suppress that. That’s why Rupert Sheldrake is such a breath of fresh air, because he can be seen as a person carrying the vitalist message back into science. His new book on the greening of science and nature is nothing more than a manifesto for the re-recognition of the presence of the world soul. What about the Native Americans, their philosophy? Yes, well, Aboriginal people, not only the Native Americans but the tribes of the Amazon, if you live next to nature this is such an overwhelming perception that it’s never called into question. But you see we, most of us, trace our civilization to de14 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) tellectual machines and se琀ing their gears going and seeing how it works and hopefully when we recover, we’re like amnesiacs, people who don’t remember who they are or where they came from, we just wander mumbling through the streets of our cities foraging through garbage cans and frightening other people and yet if we could wake up, and archeology and the rebirth of an awareness of the Goddess and the pushing of science to the point where it’s irrational foundations become clear - this is all part of an awakening, an archaic revival which will then make us part of the living world and not a disease, a parasitic force upon it. It struck me that one comment you read there talked about the creation of the world. It said the elements were brought forth and at first I was thinking earth, air, fire, and water but I was thinking in relationship to some other…of life that…being, life, and intellect and being, life, and intellect are what that come into manifestation from the one who pours forth the world and creates the world and those are the first elements that come into existence - being, life, and intellect. Life itself is an element of the cosmos as it were. It’s an irreducible aspect of things and you’re paying respect to the fact that life is an omnipresent thing in the foundation of things. It’s one of the elements. I think that in one of the other things I read it said that everything that exists, that ever has been, that ever will be, is alive. I’ll read a bit more of this. This refers to the theme I touched on a li琀le bit last night of the importance of the imagination and how I think that our destiny lies in the imagination. ”God is ever existent and makes manifest all else. But he himself is hidden because he is ever existent. He manifests all things but is not manifested. He is not himself brought into being in images presented through our senses but he presents all things to us in such images. It is only things which are brought into being that are presented through sense. Coming into being is nothing else than presentation through sense.” This is so thoroughly modern, it’s staggering. For 1,500 years people couldn’t say anything that clearly. ”It is evident then that he who alone has not come into being cannot be presented through sense and that being so he is hidden from our sight. But he presents all things to us through our senses and thereby manifests himself sert dwellers who invented agriculture which lead to surpluses so then we had to build walled enclosures to defend our surpluses from starving neighbors and we’re talking 6,000 BC at Jericho for this kind of stuff. So,we have been cut off from the natural mind longer than any other group of people on earth. This is how we’re able to carry out the demonic, in the negative sense, reconstruction of the world that we have. If there is a sin then we have sinned. Robert Oppenheimer said beyond all rational argument the physicists have known sin and it’s because they reached into the heart of ma琀er without reverence and their greatest trick was to call down the light that burns at the center of stars and they call it down to the test centers of the deserts and onto the heads of our enemies, if necessary. But this is a cosmic sin, it’s an abomination. It’s the story of Western Civilization. The first great error was the urbanization, well, I don’t know, the first great error, the invention of agriculture was a pre琀y staggering bad turn, then urbanization and then a piece of bad luck which we didn’t need to befall us was the invention of the phonetic alphabet. And with the invention of the phonetic alphabet we moved away from symbolism and lost even the symbolic connection to the world and that happened with the evolution of Demotic Greek and even earlier languages - linear A and B and that kind of stuff. McLuhan talks a lot about this. We live in a universe so alienated that we can barely conceive of the way back but hopefully. Archeology is a wonderful thing. We are actually digging into the stratographic layers of our past and reconstructing these ancient in15 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) through all things and in all things and especially to those to whom he wills to manifest himself. For though thought alone can see that which is hidden inasmuch as thought itself is hidden from sight and if even the thought which is within you is hidden from your sight, how can he, being in himself, be manifested to you through your bodily eyes. But if you have power to see with the eyes of the mind then, my son, he will manifest himself to you, for the Lord manifests himself ungrudgingly throughout all the universe and you can behold God’s image with your eyes and lay hold on it with your hands.” To my mind, this is permission for the psychedelic experience. We lay hold of the ineffable through the eyes. ”If you wish to see him, think on the sun, think on the course of the moon, think on the order of the stars. The sun is the greatest of the gods in heaven. To him as to their king and overlord, all the gods in heaven yield place and yet this mighty god, greater than earth and sea, submits to have smaller stars circling above him. Who is it then, my son, that he obeys with reverence and awe. Each of these stars too is confined by measured limits and has an appointed space to range in. Why do not all the stars in heaven run like and equal courses? Who is it that has assigned to each its place and marked out each for the extent of its course.” And then it goes on and on. And then here is an amazing modern anticipation of modernity. ”Would that it were possible for you to grow wings and soar into the air. Poised between earth and heaven you might see the solid earth and the fluid sea and the streaming rivers, the wandering air, the penetrating fire, the courses of the stars and the swi昀ness of the movement with which heaven encompasses all. What happiness were that, my son, to see all these borne along with one impulse and to behold Him who is unmoved moving all that moves and Him who is hidden made manifest through his works.” This is an image of the planets seen from space. It’s absolutely the unified image of our planet. It is, I think, the central image in this early hermetic thing. This is the unifying, this is as close to an image of what godhead is that they were able to reach. This is a shamanic flight that delivers a scientific description of the earth moving in space. This is wri琀en AD150. This is book five. Nobody had that in sight until we reach Giordano Bruno and if you read Giordano Bruno and the Hermetic Tradition you know that Bruno was burned at the stake and the reason that he was burned at the stake is because he looked up at the sky and did not see the stellar shells and the angelic heirarchies. Bruno had a mystical experience and when it was over he said, ”the universe is infinite. The stars go on forever.” That single statement was the intellectual dynamite that destroyed the whole Medieval, Hellenistic, the entire previous cosmological vision was le昀 behind with that single statement. It was such a powerful statement that he had to go to the stake for that. And we have never recovered from that perception. It was a fundamental perception and it occurred because he looked without preconception into the night sky and did not see wheels and demons and angels and shells of cosmic fate and necessity and he just said, that’s bullshit, what is there is infinite space, infinite time, the stars are hung like lamps onto the utmost regions of infinity. This, then, inaugurates the beginning of modernity and it’s a perception that arose on the foundation of all this earlier thinking. Here’s another passage on the imagination. Yes? Is the implication that there’s a meditation that one does where one tries to go inside and see this universe on a cosmic scale. Is the implication that their practice was somehow… Well, the practice, we know a lot less about that because there was much secrecy around this. What we have is the philosophical discourses. When we talk about alchemy this a昀ernoon you’ll see that there the technique becomes projection onto ma琀er. That you enter into a kind of self hypnosis wher, by having what we call naive ontological categories, in other words, not being sure exactly how much of mind is in ma琀er or how much ma琀er is in mind, you can erase the boundary between self and world and project the contents of the unconscious onto chemical processes. What went on in the early stages we don’t know. The Trismegistic Hymns are largely as you see them here, philosophical discourses. There was stress on diet and purity. Asceticism was typical of the hermetic approach. In Gnosticism it went one of several ways. There were schools of Gnosticism 16 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) hand it off. It shows how thorough going their rejection of the world was, how contaminated they felt themselves to be by the material world. But you also had, as I mentioned, optimistic schools that saw nature as something to be perfected and said, ”man has been set on the earth not to reject it but to perfect it” and utopianism, the belief that one can create a perfect society, it goes back into these hermetic ideals. Because the idea was that a perfect society could be the goal of the alchemical work. Let me read you a passage from Giordano Bruno. This is a wonderful passage from the Picatrix. This was the book of 12th century magical texts that began to introduce these hermetic ideas and this passage is the core passage that inspired the Rosacrucians and numerous other utopian movements. Here is Frances Yeats, ”Hermes Trismegistus is o昀en mentioned as the source for some talismanic images and in other connections but there is in particular one very striking passage in the fourth book of Picatrix in which Hermes is stated to have been the first to use magical images and is credited with having founded a marvelous city in Egypt.” And here is the passage from the Picatrix, ”There are among the Caldeans very perfect masters in this art and they affirm that Hermes was the first to construct images by means of which he knew how to regulate the Nile against the motion of the moon. This man also built a temple to the sun and he knew how to hide himself from all so that no one could see him although he was within it.” Those of you who are scholars in Rosicrucianism know that one of the things that was always said of Rosicrucians was that they were invisible. This was how Robert Fludd proved to people he wasn’t a Rosicrucian, he’d say ”you’re looking at me so how could I be one?” So, he’s in the temple but he could not be seen within it. ”It was he, Hermes Trismegistus, too, who, in the East of Egypt constructed a city, 12 miles long, within which he constructed a castle which had four gates within each of its four parts. On the Eastern gate he placed the form of an eagle. On the Western gate, the form of a bull, on the Southern gate, the form of a lion, and on the Northern gate he constructed the form of a dog. Into these images he introduced spirits which spoke with voices. Nor could anyone enter the gates of the city except which were vegetarian and puristic and then, because they felt that man was no part of the universe, that man was somehow hermetically sealed, if you will, hermetically sealed against contamination from the universe, some Gnostic schools said you can do anything you want. You can have any kind of sexual arrangement you want, you can do anything you want. Do not think that you are part of the universe. And so you had Gnostic schools side by side, some orgiastic and quasi-tantric and some ascetic. There were Gnostic sects that, you see because the idea was that light was trapped in ma琀er by the act of procreation, there were Gnostic sects that only practiced forms of sexual union that couldn’t lead to union. So there were presumably exclusively homosexual sects. There were sects that only practiced anal intercourse. For them, that was the same as celibacy because the real concern was not to trap any of the light. And I don’t seriously advocate this but I think that in our current situation of overpopulation a li琀le dose of this kind of thinking wouldn’t be a bad thing. Too much light is trapped in the organic matrix. And so these Gnostic sects that were, for instance, exclusively homosexual or exclusively practiced anal intercourse, of course they were suicide sects. They disappeared very quickly because they could only make converts by a missionary conversion. You didn’t have children, you couldn’t 17 ORL 2014-7 TERENCE MCKENNA - LECTURES ON ALCHEMY (2/4) by their permission. There he planted trees in the midst of which was a great tree which bore the fruits of all generations. On the summit of the castle he caused to be raised a tower 30 cubits high on the top of which he ordered to be put a lighthouse the color of which changed every day until the seventh day, a昀er which it returned to the first color. And so the city was illuminated with these colors. Near the city there was abundance of waters in which dwelt many kinds of fish. Around the circumference of the city he placed engraved images and ordered them in such a manner that by their virtue, the inhabitants were made virtuous and withdrawn from all wickedness and harm. The name of the city was Adocetine(sp?).” practicing a cosmic religion that frees them from the impulses of cosmic fate. The other thing that is going on in some of this alchemical imagery is a kind of subtext of late alchemy, is what’s called the Ars Memoria, the art of memory, and in fact, Frances Yates has a book called The Art of Memory and this is a lost art, literally. Now, what we’re familiar with from the Platonic literature is a quasi-rational, largely rational approach to utopian thinking that you get in the Republic. However, the students of the Republic will recall that, is it the fi昀h or tenth book (it’s the tenth), contains the myth of Er, which we went over in detail in the section I did on Neo Platonism. The myth of Er is one of the most bizarre and puzzling passages in the entire ancient literature. You remember Er was a soldier who died, he was killed in ba琀le but a昀er eight days he returned to life and then he told a story that is the absolute puzzlement of ancient scholars. It’s highly mathematical, it has to with the spindle of necessity and the description of some kind of cosmic machine and all the ratios of the gears of this machine are given and nobody knows what is being talked about. But here we have a different thrust. A magical utopianism and the idea of a perfected human society using magic because these engraved images that he ordered in such a manner that by their virtue the inhabitants were made virtuous, that means he was able to deflect the energies of cosmic fate. The city was immune to astrological, malefic influence. It was protected and when we talk later about the alchemical aspirations of the Rosicrucians and John Dee and Frederick the Elector Palatine of Bohemia, we’ll see that this impulse toward an alchemical kingdom returns again and again. In a way, utopianism is, the four-gated city of utopian magical dreaming is one version of the philosopher’s magical stone. It’s a kind of diffuse idea of the philosopher’s stone, but it’s a society in perfect harmony with fully realized beings living within it It begins with the Roman orator Cicero and was practiced up until the early 17th century and what it consisted of was people, orators, it was considered very bad form to read your speech if you were an orator and so you had to memorize your speech and there were tricks of memory. The commonest mnemonic trick was to think of a building, it was called the memory palace, a building that is familiar to you, I’ve done this myself with the University of California because it’s an area that I’m very familiar with because I was a student there, there are many buildings and many hallways and many floors and what you do is when you make your speech in your mind you are moving through the memory palace and at various points you construct what are called emblemata and the idea of these emblemata is that they be as unusual, shocking, and unexpected as possible in order to be 18 ORL 2014-7 KOMPLOT CENTRÁLNÍCH BANKÉŘŮ? Z TOHO MRAZÍ memorable to you. So, say you’re giving a speech about the seven deadly sins. So then luxuria might be for you a nun copulating with a dog and you’ll set the nun and the dog in a li琀le niche in the hallway of the memory palace. When you reach that place in your imaginary journey all these associations will spring to mind and you’ll be able to give you speech flawlessly. To us, this sounds tortured and particular but it works quite well. One of the practitioners of the Ars Memoria was Giordano Bruno and he wrote a book called Spaccio Della Bestia Trionfante, the expulsion of the triumphant beast, and my god, Max Ernst, eat your heart out, this is a surreal epic read as straight plain text because that’s not how it’s supposed to be read. It’s a conglomeration of these mnemonic emblemata that led him on to probably give a fairly conventional disputation on one subject or another but there are even old books of these emblemata that are before surrealism. These were some of the wildest images that the Western mine would tolerate. nerals and stones and animals and you would put them in a room and then certain tonal modes were also associated with these things and so you would play the music, have the flowers present, the minerals present, the invocations and what you were trying to do was create a microcosm of the macrocosm to draw down this stellar energy. It wasn’t about the classical Hollywood appearance of demons in a circle, that’s the stuff of Picatrix, the earlier somewhat less refined style of magic. Komplot centrálních bankéřů? Z toho mrazí Lukáš Kovanda Belgie se takřka přes noc stala třetím největším držitelem amerického dluhu. Touto podivuhodnou skutečností teď zaměstnávají šedé buňky mozkové – jak by řekl slavný belgický rodák – houfy analytiků po celém světě. Žádný z nich bohužel není Poirot, a tak zůstává příliš mnoho otazníků The one thing that we didn’t get into this morning was talking about the astrological side of it. The role of the Decans. The Decans are these demons, three to a sign, so there are 36 of them, and this was thought to be an astrological conceit that went back to Egypt as opposed to the ordinary zodiacal significators which go back to Huran(?) in what is now modern Iraq. These Decans were the demons that were summoned by these Renaissance Magi in an effort to control and manipulate fate. You may, if you were paying a琀ention this morning, have noticed that in all the reading I did from the Corpus Hermeticum, there was really nothing explicitly magical about it. It was philosophical. There was one mention, I think, of animating statues in the description of the fourgated city. But it was those magical animation passages that really captured the imagination of the Renaissance and they built on that and the idea, simply put, is that these Decans and zodiacal signs are at the center of associative schemata which include plants, minerals, odors, certain flowers, certain animals, everything had its Decanic assignation and so if you were involved with promoting an affair with a woman or something like that then you would do an invocation to Venus and you would gather the associated mi- Má to ten Washington ale štěstí. Na sklonku loňského roku se americká centrální banka rozhodla omezit rozsah svého programu kvantitativního uvolňování. Zahájila tím proces postupného snižování objemu měsíčních odkupů vládních dluhopisů (a také těch navázaných na nemovitostní trh, to nyní ale není podstatné). Investoři po celém světě v té souvislosti zhusta předpokládali vzestup výnosů z amerických dluhopisů. Ten by pochopitelně značil i růst nákladnosti obsluhy závratného zadlužení vedoucí globální ekonomiky. „Někdo“ však zjevně nechtěl nechat washingtonskou administrativu „ve štychu“. A podařilo se – výnosy z amerických dluhopisů nejenže nevzrostly, dokonce poklesly. Kdo je ovšem ten „někdo“? Kdo Washingtonu přispěchal na pomoc? To je jedno z největších mystérií současné geopolitiky. Jde o shodu okolností, nebo záměr? Pralinky a dluh „Někdo“ je oficiálně, „statisticky“ Belgie. Země, která má skoro čtyřikrát méně obyvatel než Kalifornie, se totiž v oficiální statistice amerického ministerstva financí najednou ocitá vedle Číny 19 ORL 2014-7 KOMPLOT CENTRÁLNÍCH BANKÉŘŮ? Z TOHO MRAZÍ a Japonska jako třetí největší držitel amerického dluhu. Zatím se vědělo o lásce Belgie k čokoládovým pralinkám, nikoli však o jejím zalíbení v americkém dluhu. Nu což. Nyní je třeba s tím vážně počítat. Ještě loni v říjnu držela malá evropská země americké obligace za 180,3 miliardy dolarů, do letošního března se tento objem více ne zdvojnásobil, když dosáhl 381,4 miliardy dolarů. Belgie, jejíž hrubý domácí produkt jen lehce přesahuje 500 miliard dolarů, tedy za šest měsíců akumulovala americký dluh za více než 200 miliard dolarů! Půjčka za oplátku První z možných vysvětlení má za to, že konečným investorem je Evropská centrální banka (ECB), která se tak revanšuje té americké za pomoc z doby vrcholící dluhové krize eurozóny. Na sklonku roku 2011, kdy krize eskalovala a hrozil rozpad eurozóny, přinesl Wall Street Journal informaci, že americká centrální banka provádí kamuflovanou sanaci evropských bank. Američané tehdy měli umožnit čerpání miliard dolarů ze svých zdrojů. Jak již je řečeno, Belgie vystupuje pouze coby List spekuloval, že Evropská centrální banka ta„statistický“ držitel, za nímž je ve skutečnosti prav- kové řešení preferuje, jelikož jí umožňuje obejít děpodobně skryt někdo docela jiný. S transak- legislativní restrikci spočívající v zapovězení přícemi s řečenými dluhopisy bývá spojováno clea- mého úvěrování komerčních bank z její strany. ringové středisko Euroclear, které sídlí v Bruselu. Je pikantní, že v době, kdy je elektronicky evidoPokud tomu tak vskutku bylo, je pochopitelně ván každý halíř té či oné transakce, ať už na oby- dobře představitelné, že nyní zase evropská banka čejné účtence za nákup rohlíků nebo na výpisu z „na oplátku“ vychází vstříc svému americkému osobního účtu, lze ještě zahladit stopy po pohybu protějšku. Výnosy z amerických dluhopisů jsou částky přesahující roční hrubý domácí produkt dnes o nějakých padesát bazických bodů níže než celé české ekonomiky. Ale to se právě nyní děje! na konci roku 2013, kdy se, jak již je řečeno, očeŘada pozorovatelů proto usuzuje, že pohyb pro- kával spíše jejich růst. Pokud opravdu Evropská středků v takovémto objemu musí být posvěcen z centrální banka nakupuje přes belgický účet amenejvyšších míst, tedy musí se jednat o tajnou do- rický dluh, lze vlastně konstatovat, že jsme svědky hodu, komplot, na úrovni zúčastněných vlád nebo skrytého transatlantického kvantitativního uvolcentrálních bank. ňování. 20 ORL 2014-7 KOMPLOT CENTRÁLNÍCH BANKÉŘŮ? Z TOHO MRAZÍ Tři jednou ranou rické dluhopisy za přibližně 1,97 bilionu dolarů. Jenže statistika amerického ministerstva financí – Zajímavé také je, že někteří komentátoři, napří- ta samá, z níž plyne zmíněný pozoruhodný vzestup klad Wolfgang Münchau z Financial Times, míní, Belgie mezi tři největší světové věřitele Spojených že Evropská centrální banka je příliš zdrženlivá ve států – uvádí, že Čína drží „pouze“ zhruba 1,27 bisvém boji s deflačními tlaky v eurozóně. Ve světle lionu amerického dluhu. Rozdíl je 700 miliard dovýše uvedeného by taková zdrženlivost byla cel- larů. To nejsou drobné. kem logická: jestliže banka tajnosnubně uvolňuje na jednom kontinentu, nezbývá ji už příliš kapaJednou z možností je, že Peking používá právě city uvolňovat na tom druhém, byť jde o světadíl účty, jako je ten náležející belgickému Euroclearu, jí vlastní. Geniální by se v takovém kontextu je- k deponování části svého portfolia amerických vil nedávný návrh profesora ekonomie z Harvardu dluhopisů. To, že Belgie nyní vystupuje jako jeJeffreyho Frankela, aby Evropská centrální banka den ze tří největších světových věřitelů Spojených v rámci svého potenciálního kvantitativního uvol- států, pochopitelně nutně neznamená, že přímo ňování (oficiálně žádné kvantitativní uvolňování belgičtí investoři nalezli najednou zalíbení v ameneprovádí) nakupovala americké dluhopisy, nikoli rickém dluhu. Belgii si jen mohla vyhlédnout země dluhopisy jednotlivých členských států eurozóny. typu třeba právě Číny, aby tam dluhopisy „zaparFrankel argumentoval tím, že při neexistenci spo- kovala“. lečných evropských dluhopisů se jedná o potenProč by ale něco takového Čína činila. A právě ciálně vhodnou alternativní možnost, jelikož například německá Bundesbanka by se mohla zpěčo- teď? Celá věc by mohla souviset s ukrajinskou vat při představě, že by společná evropská banka krizí. Peking se v rostoucí míře může obávat, že měla odkupovat například řecký dluh. Navíc by časem sankce Washingtonu dopadnou v nějaké odkup amerických dluhopisů ze strany Evropské formě i na něj. Zvláště poté, co před páry dny uzacentrální banky podle něj vedl ke kýženému efektu vřel s Moskvou třicetiletý obří kontrakt na odběr oslabení eura vůči dolaru. Frankelův návrh, po- zemního plynu (ten pochopitelně musel být plánokud by byl uveden do praxe, tedy zabíjel dvě mou- ván dlouhé měsíce, ne-li roky dopředu). Obvykle chy jednou ranou. A jak je vidno nyní, možná i totiž zahraniční držitelé amerických dluhopisů demouchy tři. Značil by totiž také plnou legitimi- ponují tyto cenné papíry v newyorské pobočce zaci a ztransparentnění hypotetického skrytého americké centrální banky. Peking si ale zkrátka transatlantického kvantitativního uvolňování. To, mohl říci, že už Spojeným státům nedůvěřuje ani co možná nyní probíhá tajně, bez doznání ofici- za mák a deponoval oněch 700 miliard mimo jejich álních míst, by se mohlo odehrávat „oficiálně“, s dosah. Pokud tomu tak je, jde zřejmě o bezprececelkem věrohodným ekonomickým zdůvodněním dentní jev ve vývoji americko-čínských vztahů, potvrzující růst celkového napětí a nedůvěry v globál– dokonce z hlavy harvardského profesora. ním geopolitickém kontextu. Žádné drobné Ať je to tak či onak, „belgická záhada“ jen vyvolává další otázky. Buď totiž k sobě mají Spojené státy s Evropou blíže, než jsou ochotny veřejně přiznat, a otázkou je pak, proč se takovému přiznání vyhýbají, nebo mají Spojené státy k Číně dále, než jsou ochotny přiznat, a pak se opět nabízí otázka, proč tomu tak je. Pohyby na dluhopisových trzích možná ukazují na to, že se celkem v tichosti rodí stěžejní geopolitické koalice a že svět se – zatím skrytě – ekonomicky parceluje. To nevěstí nic dobrého. Spíše z toho mrazí. Ale existuje ještě alespoň jedno smysluplné vysvětlení „belgické záhady“. Podle něj nenakupuje přes belgický účet Evropská centrální banka, nýbrž – Čína. Japonský list Nikkei nedávno informoval o dubnovém washingtonském projevu exšéfa čínské komise pro bankovní regulace. Byla by to jen jedna z řady podobných řečí, kdyby v ní nezazněla poznámka, že americké dluhopisy odpovídají polovině devizových rezerv Číny. Ty přitom koncem letošního března dosahovaly 3,95 bilionu dolarů. To by znamenalo, prořekl-li se čínský potentát, že říše středu drží ve skutečnosti ame- ZDROJ 21 ORL 2014-7 GLOBALIZACE NIČÍ STŘEDNÍ TŘÍDU Globalizace ničí střední třídu víc vytvářejí síť, z níž lze vstoupit na národní trhy, čímž propojují výrobu na celém světě. Růst vlivu globálních měst na světovou ekonomiku Specializované právnické, finanční a organidoprovázejí urbánní a sociologické změny – pola- zační služby v těchto globálních městech disporizace a narůst rozdílů v příjmech. nují informačním kapitálem, který není pouhým souhrnem znalostí expertů, ale komplexním knowhow, který spojuje regionální, národní a mezinárodní ekonomiky ve světové hospodářství. Řečeno jinak, vzniká v nich globalizace. Omezené služby daňových rájů Většina ze sta největších globálních měst je na severní polokouli – v čele s New Yorkem, Londýnem a Tokiem. Navíc je jejich podobnost větší, než je tomu v případě měst zemí, v nichž se nacházejí. Elity těchto globálních měst se ztotožňují spíše s kosmopolitní vyšší střední třídou než s regionálním nebo národním patriotismem. Kvůli svému působení v ekonomice na různých místech světa a mezinárodním zájmům mají jen malé lokální zakořenění. Globální města sice mají celosvětový význam a nadnárodní koncerny v nich fungují mezinárodně, ale z toho nevyplývá jejich naprosté odtržení od domovských států. Často totiž propojují legální ekonomiku s offshorovými centry a daňovými ráji. Ty jsou používané k finančním transakcím a službám nebo kvůli nízkým daním či úniku, pokud by se národní vlády rozhodly finanční trhy více regulovat. Služby daňových rájů mohou vypadat sebelákavěji, ale současně je třeba politická stabilita, právní stát, pevná měna a vymahatelnost práva ve vyspělých zemích. Burza na Wall Street funguje dobře jen díky dolaru a demokratické ústavě. A finanční centra v Londýně a Tokiu by nenabyla světového významu, kdyby neexistovala politická a právní stabilita. Globalizace je často spojovaná se zánikem tradičních hospodářských center. Prostor hraje v globální ekonomice druhořadou roli, protože internet umožňuje mít odkudkoliv na světě přístup k informacím. Nejen sociologům se tento trend nelíbí. Nahrazují-li totiž export přímé investice v cílových zemích odbytu a jsou-li místo produktů nabízené služby, narůstá význam globálních měst. Saskia J. Sassenová, profesorka sociologie na Kolumbijské univerzitě a aktivistka hnutí Occupy Wall Street, ve své knize Cities in a World Economy (Města v globální ekonomice) v protikladu k tvrzení, že globalizace napomáhá decentralizaci, uvádí, že díky ní se v globálních městech soustřeďují hospodářské a finanční aktivity. Nová struktura ekonomické síly a služeb přesahuje hranice států, čímž se vytvářejí nadnárodní propojení, jež mají pro světovou ekonomiku větší význam než dosavadní státní centra mezinárodního obchodu. Finanční centra Globálním městem nemusí být jen mnohamilionový New York, ale i mnohem menší švýcarský Curych nebo Miami na Floridě, přičemž nejvíce záleží na tom, zda dokážou vyhovět potřebám mezinárodní ekonomiky. Tato globální města jsou především finančními centry, ve kterých sídlí řídící, kontrolní a manažerské zázemí nabízející infrastrukturu firmám, jež chtějí proniknout na národní trhy, ale nemají potřebné zkušenosti s jejich právními systémy. Na- Změna složení obyvatel Růst vlivu globálních měst na světovou ekonomiku doprovázejí urbánní a sociologické změny. Po úbytku obyvatel v sedmdesátých letech 20. století, převážně střední třídy, jež se stěhovala se ze středu města na předměstí, začala jejich populace opět růst, a to především díky lidem ze zahraničí. Mexiko, které v roce 1994 uzavřelo s USA a Kanadou dohodu o volném obchodu (NAFTA), se mu22 ORL 2014-7 KOMU VLASTNĚ PATŘÍ DNEŠNÍ SVĚT? selo vyrovnat s novou konkurencí. Narostl sice jeho vývoz čerstvého ovoce a zeleniny, ale současně drobné pěstitele likviduje produkce obilí, fazolí a kukuřice mezinárodními potravinářskými koncerny. Obyvatelé agrárních oblastí, kteří přišli o možnost výdělku, se pak stěhují do hlavního města Mexika, měst na severu nebo ilegálně do USA. Populace Mexika, severomexických měst Tijuana a Ciudad Juarez i Los Angeles a Houstonu se kvůli tomu prudce zvyšuje. Podobné to je v bohatých Spojených arabských emirátech nebo gigantických městských aglomeracích na čínském pobřeží. V této oblasti jde buď o levné pracovní síly z chudých asijských zemí, nebo o venkovany z čínských provincií. Globalizace tedy také vede k nadnárodnímu městu a mění složení jeho obyvatel. díl od minulosti dnes ghe琀a chudých nepředstavují sociální integrací a postupný ekonomický vzestup, ale konečnou stanici. Stalo se z Prahy nepostradatelné centrum globální ekonomiky, nebo se ocitá na její periferii? V případě sociálních trendů, ten, kdo jel městskou dopravou z centra do některých částí Žižkova, dá Sassenové za pravdu. Cities in a World Economy (Města v globální ekonomice) AUTOR: Saskia J. Sassen VYDAL: SAGE Publications 2011 ROZSAH: 424 stran Problematický sociální smír No vážně – komu vlastně patří dnešní svět? Dvěma nejmocnějším rodinám Rothshildů a Rockefellerů a jejím spřízněným bankéřům z Wall Streetu? Nebo největším věřitelům – čínským držitelům státních dluhopisů skoro všech zemí zbytku světa? Nebo snad arabským šejkům? Či snad elitním ruským oligarchům? Majitelům největších světových IT firem? Komu vlastně? Že by držitelům miliardových anonymních kont v daňových rájích? Kdo ví? Zdá se, že celý svět je jednou velkou anonymní akciovkou. A těch držitelů největších balíků akcií není zase tolik. O skutečně volném trhu v nejvyšších patrech světového obchodu nemůže být ani řeči. Ono se to jen tak tváří, ale ve skutečnosti je vše podstatné skrytě řízeno a regulováno. Byznys je určující pro kumulaci a udržení moci. A politika? Ta je jen instrumentem tohoto modelu. Globální svět plodí globální témata a globální problémy. Export a import krizí a konfliktů (skutečných či umělých) už dávno vytěsnil reálný svět. Všichni víme všechno a nikdo nic. Jsme překrmeni informacemi a jejich okamžitou účelovou interpretací. A o to právě jde. Komu prospívají nové a nové národnostní, etnické, náboženské a jiné kolize v různých částech dnešního neklidného světa? Jak to máme číst? Je to nepochopitelné a nesrozumitelné. Mnoho džinů bylo vypuštěno z mnoha láhví. Virtuální a spekulativní svět vytváří novou realitu, nad níž však ZDROJ Komu vlastně patří dnešní svět? Petr Havlík Uvnitř měst pak globalizace vyvolává polarizaci a nové rozdělení. Zánik tradičních hospodářských odvětví a vznik nových, například finančnictví, nejen mění uspořádání města, rozdíly v příjmech a požadavky na pracovní sílu, ale i způsobují přeskupení sociálních tříd. Globální města ve vyspělém i v rozvojovém světě jsou rozpolcená. Na jedné straně vzniká relativně silná vrstva vysoce kvalifikovaných a finančně zajištěných odborníků požadujících kvalitnější služby, na druhé roste počet minimálně vzdělaných a špatně placených imigrantů, kteří v těchto službách pracují. Tento trend významně poškozuje střední třídu – základy její existence se rozpadají, přičemž na ni neustále narůstá sociální tlak. Nové obyvatelstvo je značně motivované a vzhledem k nepříznivým životním podmínkám v zemích, odkud přichází, je ochotné akceptovat horší pracovní a finanční podmínky než místní populace. Důsledkem je rozpad střední vrstvy, již doprovází růst rozdílů v příjmech bohatých a chudých. Udržet bezpečnost a sociální smír je pak problematické, protože ti, kdo v globální soutěži uspěli, sousedí s poraženými. Úspěchu a prohry se nacházejí v těsné blízkosti a New York má čtvrtě jakoby ze třetího světa a Káhira naopak výstavní. Na roz23 ORL 2014-7 KOLIK STÁLA KALOUSKOVA ROZPOČTOVÁ OPRÁTKA? již, zdá se, ztrácí kontrolu. Zvykáme si na obrázky obětí střetů různých nesmiřitelných skupin, přičemž často není ani jasné kdo je kdo. Včerejší přátelé a poklidní sousedé se dnes vraždí navzájem. A co bude zítra? Jedna krvavá jizva střídá druhou. Doba vymknuta z kloubů šílí. Největší hráči to sledují s klidem pokrového hráče a někteří z nich při tom míchají nové karty. Jak snadné je bořit, a jak obtížné je hledat spásu a stavět pevnější budoucnost. Svět se změnil, ale není jisté, jak vlastně. Návrat do časů studené války je tou nejnebezpečnější variantou uspořádání budoucích vztahů mocných tohoto světa. Současný tlak USA a jeho spojenců vůči Rusku může být záhy velmi kontraproduktivní. Rusko má alternativu. A tou je bližší obchodní spojení s Čínou a Indií. S ostatními zeměmi bude hrát své bilaterální dohody. Mám na mysli především Německo. Dnešní dění na Ukrajině není černo-bílý příběh o říši zla, kterak deptá svého menšího souseda. V obráceném gardu to neplatilo ani o Kosovu,… A příkladů záměny znamének bychom našli u různých konfliktů více než dost. Se zajímavým poznáním přišel tento týden zvláštní velvyslanec ČR pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Prohlásil, že ukrajinská věrchuška vydělávala na tranzitu plynu přes Ukrajinu v minulých dvaceti letech obrovské peníze. Odtud prý pocházejí ukrajinští miliardáři. „Samozřejmě to bylo to, co přivedlo zemi k bankrotu. Ukrajinu primárně neničí Moskva, tu ničí její otřesné domácí elity“, připomíná Bartuška. A není od věci si v této souvislosti přečíst zprávy o činnosti našeho útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Cituji: “…v průběhu posledních let lze zaznamenat dominující vliv ukrajinských zločineckých skupin v ruskojazyčných strukturách. Ukrajinské zločinecké skupiny se podílejí velkým procentem na trestné činnosti v České republice. Pokračování hospodářské recese, hlavně v odvětví stavebnictví, nutilo tyto skupiny přeorientovat svou tradiční činnost (vydírání ukrajinských dělníků) na jiné činnosti, např. organizované krádeže, zajišťování tzv. ochrany nočních klubů, organizování prostituce, klientelismus, distribuci nekolkovaných cigaret a alkoholu “,…konec citace. Proč zmiňuji Ukrajinu v souvislosti s tzv. vlastnictvím světa? Inu proto, že ten svět máme přímo za dveřmi, ba co víc přímo doma. Je důležité sle- dovat kdo, proč, jak a čí zájem sleduje. A ještě důležitější je to sledovat z více pramenů. Monopol pravdy slouží monopolu moci a to není nikdy dobré. ZDROJ Kolik stála Kalouskova rozpočtová oprátka? Je to docela prosté. Když se začtete do prvních vět státního závěrečného účtu za rok 2013, který byl předložen Sněmovně (schvaluje jen, jak to zaplatit), netřeba být ekonomický génius, aby bylo zřejmé, o co jde. Tvorba hrubého kapitálu meziročně klesla o 4,4 procenta, píše se tam suše o hlavním negativním vlivu, který stojí za hospodářským poklesem, píše Zbyněk Fiala, bývalý dlouholetý šéfredaktor Ekonomu na portálu vasevec.cz. Sbírka špatných čísel, která popisuje prostředí, ve kterém stát hospodařil, nabízí ucelenou sérii. Klesly reálné mzdy i počet odpracovaných hodin. Ceny rostly v důsledku administrativních opatření (zvýšení DPH, oslabení koruny centrální bankou). Silný přírůstek byl jen v odvětví peněžnictví a pojišťovnictví (o 8,3 procenta). Krátce – škrtilo se, ale jen na někom. A výsledek? Těžko to nazvat úsporami, když státní dluh za posledních pět let vzrostl o 686 miliard korun, zatímco domácí produkt, ze kterého se má hradit, jen o 35 miliard korun. V Poslanecké sněmovně ČR se probíral Státní závěrečný účet za rok 2013 a teoreticky to mělo být nejvýznamnějším svátkem demokracie, významnějším, než je schvalování státního rozpočtu. Jde 24 ORL 2014-7 KOLIK STÁLA KALOUSKOVA ROZPOČTOVÁ OPRÁTKA? o jedinečnou příležitost posoudit, jak to dopadlo. Ale co? Někdejší ministr financí a nynější opoziční místopředseda sněmovny Miroslav Kalousek je ochoten vidět jen ta čísla, a ke všemu, jen některá, Operuje poklesem „strukturálního deficitu“. Současný ministr financí (a podnikatel) Andrej Babiš se ptá, co se za ty peníze pořídilo. Běduje, že z dálnic není dostavěna ani D1, kterou kdysi v hlubokém dávnověku zahajoval Štrougal. Rozpočtová oprátka, kterou v posledních letech mechanicky ordinoval Kalousek pro určitou skupinu obyvatelstva a určitou část veřejných služeb, nezabránila prudkému růstu státního dluhu, který se za posledních pět let zvýšil z jednoho biliónu korun na 1 683 miliard, tedy o 683 miliard korun. Hrubý domácí produkt, od kterého se odvíjejí možnosti úhrady, se však vyvíjel naprosto jinak. Během té doby stagnoval na úrovni 3,8 bilionu korun a zvedl se za celé období od roku 2009 jen o 35 miliard korun, o necelé procento. Dluh tedy vzrostl za poslední pětiletí dvacetkrát víc než potenciální zdroje. Nad tím jsou jakékoliv výmluvy směšné. Vláda je v trapné situaci, protože v něčem takovém pokračovat nemůže, ale na druhou stranu chce nabídnout gesto, že končí s protievropským šaškováním. Proto kývla na „dluhovou brzdu“, evropský fiskální kompakt. Vystavuje se tak nebezpečí, že hasiči u hořícího domu budou šetřit za vodu. „Pokud bychom měli akceptovat podmínky strukturálního deficitu v rámci fiskálního paktu, tak bychom museli jít na deficit někde řádově kolem 60 miliard, takže bychom museli všem státním zaměstnancům dát poloviční výplaty,“ zvolal ze sněmovní tribuny rozčílený ministr Babiš po opakované slovní přestřelce s poslancem Kalouskem. To Babiš rozhodně neudělá, už proto, že za rozvrat státních financí může i předchozí systematické oslabování kontrolních funkcí státní správy. Debata ve sněmovně byla dlouvá, vyčerpávající a nepřehledná. Dokument, o kterém se jednalo, má přes 700 stran a je také k nepřečtení. Ale byl k němu přiložen návod k použití v podobě stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu. Oba dokumenty tedy byly projednávány společně a kontrolní výbor sněmovny už vyzval ministra financí, aby do konce srpna předložil přijatá a připravovaná nápravná opatření k tomu, na co NKÚ upozorňuje. A může to být příleži- tost k podstatné debatě. NKÚ poukazuje na základní problém, že z prezentovaných čísel nelze vyčíst, jakou úroveň mělo hospodaření, které je za nimi. Chybí metodika pro hodnocení hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti vynakládaných výdajů. A další výhradu bychom mohli přetlumočit tak, že do pekel dluhů se lze zřítit i s klapkami „snižování schodků“ na očích. Proto NKÚ varuje, že pro trvale udržitelný fiskální vývoj jsou rozhodující jak úsporná, tak prorůstová opatření. Je čas zjistit, co nás ty úspory stály. Proberme si tedy státní závěrečný účet za rok 2013 očima NKÚ. Napřed se podívejme na pár čísel, které by nezkušenému oku snadno unikly. V rámci evropských operačních programů jsme k českému kofinancování ve výši 13 miliard korun dostali evropskou dotaci 81 miliard korun. Je to spousta peněz, ale mělo jich být víc. Máme vyčerpáno pouhých 54 procent z celkové alokace na léta 2007 až 2013, mělo to být 65 procent. Některým nárokům tak hrozí „automatický zánik“ po doběhu vymezeného času. Čísla pro rok 2013 ještě nejsou definitivní, ale zmizík může postihnout 9 – 12 miliard korun. Z přídělu na rok 2012 však může být vyzmizíkováno 25 miliard korun. Přestože však z evropských fondů čerpáme tak trestuhodně špatně, celkové skóre je vysoce pozitivní. Když přičteme i zemědělské dotace, roku 2013 jsme dostali dohromady o 84 miliard korun více, než jsme odvedli do rozpočtu EU. Proč se nečerpaly peníze z operačních programů, je jasné, běhali tu rozlícení evropští auditoři a upracovaní policisté a státní zástupci, kteří zkoumali, co z toho chaosu a neumětelství je rovnou na trestňák. Pak je těžké investovat. Zpráva připomíná, že v loňském roce nebyly dočerpány kapitálové výdaje státního rozpočtu o 14 miliard korun. Tedy žádné drobné. Podle českých rozpočtových pravidel přitom nevyužité peníze žijí „život po životě“, mění se v „nároky“. To znamená, že lze po nich teoreticky sáhnout i v dalších letech. Takhle už se tu nahromadilo 140 miliard korun. Dají se skutečně použít? Nikdo neví. NKÚ varuje, že narůstá riziko, které může rozpočet rozhodit. Územní správní celky, dobrovolné svazky obcí a 25 ORL 2014-7 DOHÁNÍME AMERIKU protože Rusko potřebuje moderní technologie, aby svoji ekonomiku diverzifikovalo. A dnešní část Evropské unie potřebuje levnou a stabilní dodávku energie,” říká prezident. Užší spolupráce s východem však neznamená, že by se EU měla podřizovat či přizpůsobit ruským podmínkám. Prezident Zeman věří v postupný přerod Ruska v demokratickou společnost. ”Dnešní putinovské Rusko je mnohem demokratičtější, než bylo Rusko Stalinovo nebo Brežněvovo. My si tento rozdíl neuvědomujeme a trváme na tom, že má být ještě demokratičtější,” tvrdí Zeman. ”Ekonomický růst 1,5 procenta je na ruský potenciál růstu strašlivým mrháním nevyužitými příležitostmi. V Rusku už dnes existuje faktická ekonomická stagnace,” myslí si prezident. Demokratizace společnosti bude tedy v zájmu Ruska a jeho politických elit, pokud budou chtít zlepšit životní úroveň obyvatel. regionální rady regionů soudržnosti skončily hospodaření s dokonce přebytkem 18 miliard korun, což je zhruba částka, o kolik se tam víc vybralo na daních oproti roku 2012. Ocitli se ve vytouženém ráji? Nikoliv, tyto peníze zůstaly ležet. Spolu s dalšími. Kapitálové výdaje zůstaly nedočerpány o 30 miliard korun. Kapitálové výdaje obcí přitom klesaly už čtvrtý rok v řadě a jsou o 30 miliard korun nižší než roku 2009. Může za to i zmateční zákon o veřejných zakázkách, ze kterého plyne, že zodpovědný starosta, který podepíše nějaký papír, si jde pro jistotu rovnou sednout. Když sečteme nevyčerpané kapitálové výdaje státu a obcí, hodí nám to 44 miliard korun, tedy víc než jedno procento HDP. Hospodářský pokles roku 2013 činil 0,9 procenta HDP. Představa, že za to může nějaká zahraniční krize, je mimo mísu, uzavřel Zbyněk Fiala. ZDROJ ZDROJ Rusko do EU? Ekonomicky to Evropě prospěje, tvrdí Zeman Doháníme Ameriku Jan Keller Jak zjistil nedávný průzkum, klesá u nás nejen ochota lidí chodit k volbám, ale také angažovat se v politických stranách a v jiných formách veřejného života. Něco lze jistě vysvětlit skandály politiků a neplněním předvolebních slibů. Potom ovšem zůstává záhadou, proč se lidé stále méně zapojují i do činnosti spolků, odborů, ekologických a jiných hnutí a dalších forem občanské společnosti. Dřív, než začneme hledat příčinu v nemodernosti politických stran, měli bychom se rozpomenout na dnes již klasické studie amerického politologa Roberta Putnama. Ten doložil, že ve Spojených státech už od šedesátých let 20. století prudce upadá politická participace, ať již ji měříme účastí u voleb, členstvím ve stranách, zájmem o zastávání úřadů, či návštěvností politických mítinků. Snižuje se rovněž zapojení do činnosti dobrovolných asociací, stejně tak jako angažovanost na poli filantropie a dalších veřejně užitečných dobrovolných aktivit. Máme tedy před sebou obecnější kulturní trend, který nelze vysvětlit zdaleka jen zhnusením lidí z české politiky a neschopností Zatímco pro mnoho členských států je, obvzlášť v těchto dnech, vstup Ruska do Evropské unie nemyslitelný, prezident Miloš Zeman věří, že by to prospělo oběma stranám. Navíc by Ruská federace mohla fungovat i jako protiváha silné trojice Francie, Německo a Velké Británie, řekl v rozhovoru pro think tank Evropské hodnoty. Podle Miloše Zemana by Rusko prospělo Evropské unii zejména ekonomicky. Ruská ekonomika letos poroste tempem 1,5 procent ročně, což je třeba proti Číně směšně nízké tempo, ale 50 procent jejího vývozu činí právě energie, která Evropě chybí. ”Jsou to tedy komplementární ekonomiky, 26 ORL 2014-7 ZGLAJCHŠALTOVANÉ VYMÝVÁNÍ MOZKŮ stran mobilizovat voliče novými a atraktivnějšími tématy. Jedním z možných vysvětlení úpadku veřejné angažovanosti je vítězství neoliberální mentality. Proč se angažovat ve veřejné sféře či usilovat o podíl na rozhodování ve státu, jestliže veřejné je již z definice horší než soukromé a stát, pokud již musí existovat, by měl být co nejmenší, nejskromnější a málo vlivný. Proč se solidarizovat s druhými a vystupovat společně s nimi, když je nám vtloukáno, že solidarita je strategie neschopných, zatímco schopný si za všech okolností pomůže sám? Této pravicové propagandě, která dehonestuje veřejnou sféru, uvěřili u nás především vysokoškoláci a mladí lidé. Pokud k volbám jdou, pak volí především strany, které se o politice vyjadřují štítivě a dělají vše pro rozklad veřejného sektoru a privatizaci jeho zbytků. Nejen naše sociální demokracie, ale prakticky žádná levicová strana nenašla zatím recept na to, jak lidi přesvědčit, že solidarita s druhými je modernější než sledování svých vlastních zájmů a veřejný sektor není o nic méně potřebný než soukromé firmy. ujalo rčení „trapný jako Karas“. Neschopnost podat objektivní informace je tímto jedincem přímo ztělesněna (místo zpráv jde o dojmologii a komentáře, které vnucují jediný pohled na neobyčejně Zglajchšaltované vymývání složitý problém). A snad proto je překvapivé, že zglajchšaltované mozků vymývání mozků se lidí tolik nedotklo: Podle SANEPu na otázku se který z uvedených tvrzení souJiří Kouda hlasíte, odpovědělo 39,4 procenta dotázaných, že Když zveřejnila k událostem na Ukrajině svůj prů- Rusko podniká vůči Ukrajině mocenskou agresi. zkum společnost SANEP, přinesly výsledky mnohá Jenže 33,4 procenta lidí se domnívá, že celý konpřekvapení. Zejména pro ty zastánce „tvrdé“ linie flikt na Ukrajině je vyvolán zájmem západních mocností. Deset procent lidí si myslí, že do konvůči putinovskému Rusku. A to nepříjemné. Je samozřejmé, že čeští občané sledují ukra- fliktu Rusko-Ukrajina by se neměl nikdo jiný plést jinskou krizi se znepokojením (83,6 procenta lidí a dokonce 6,6 procenta se vyslovilo pro tvrzení, je znepokojených či spíše znepokojených, doložil že Rusko na Ukrajině oprávněně hájí ruskou menprůzkum SANEPu pro Blesk). Jde o události, které šinu. Jinými slovy výsledky průzkumu ukazují, že náse mohou dotknout všech, je v nich hodně emocí a obav, že se do Česka přelije emigrační vlna spo- zorově je české obyvatelstvo štípnuté ve dví. Dojená s ekonomickými dopady, jako zdražení plynu, konce si dovolím vyslovit tezi, že jednostranný tlak na výklad situace na Ukrajině, vede mnoho lidí k a tak se není co divit. Čemu se ale divit lze, je poněkud jednostranný odporu a není nepodobný tomu, jak lidé smýšleli pohled nejen vládních představitelů a médií a v reakci na propagandu bývalého režimu, tak mile zejména veřejnoprávní České televize. Miroslav označovaného „totáč“. Karas je sice snaživý, ale na sociálních sítích se už Rozdělení obyvatel pak dokládá i souhlas se SAZDROJ 27 ORL 2014-7 ZGLAJCHŠALTOVANÉ VYMÝVÁNÍ MOZKŮ NEPem předloženými variantami řešení. Se stažením ruských jednotek a obnovením hranic Ukrajiny se současnou vládou vzniklou po svržení Janukovyče souhlasí 40,1 procenta lidí. Ovšem s návratem Janukovyče a vypsáním předčasných voleb souhlasí 23,1 procenta a s rozdělením Ukrajiny za asistence mezinárodních pozorovatelů souhlasí 22,7 procenta dotázaných. Lze se divit? Nu ano. Vždyť naši a euroatlantičtí politici dělali a dělají vše pro to, aby podpořili státní převrat vůči legitimní vládě a svrhli legitimně zvoleného prezidenta a následně podpořili vládu, v níž sedí neonacisti. To mnoha lidem jaksi nejde na rozum. Samozřejmě lze a tak se i děje, poukazovat na zločinné bohatství Janukovyče a „jeho“ oligarchů. Jenže tomu chybí dodatek o tom, kterak se nynější ukrajinská vláda rovněž opírá o oligarchy a dává jim i politickomocenskou oporu v podobě rozdávaných gubernátorství. Je tedy bohatství jedněch odporné a u druhých, nevím, jak to označit, demokratické, protože proevropské? V čem? Odpovědi se od politiků a veřejnoprávních médií nedozvíme. Otázku extremistických, rasistických, antisemitských, protiromských, protiruských a vlastně všeobecně xenofobních stran tito politici a uvedená média (včetně pana Karase či Pazderky) zcela ignorují. Bojovnice za svobodu Tymošenková by si to a osmimilionovou ruskou menšinou na Ukrajině vyřídila jednoduše: ”Měli bychom je odpálit atomovkou.“ Volynským Čechům, kteří volají o pomoc svoji starou vlast, nic nehrozí, vždyť to tvrdí vláda, vlastně Lubomír Zaorálek. Výroky ministra zahraničí Zaorálka o relativitě ústavnosti při dějinných zvratech postrádají logiku, když se zároveň schovávají za „neústavnost“ referenda na Krymu a následné připojení k Rusku. Ostatně, média, místo toho, aby zpovídala poslance Šarapatku, jak průběh referenda viděl na vlastní oči, soustředila (například pan Veselovský) se pouze na to, kdo jemu a dalším dvěma politikům vlastně platil cestu na poloostrov při této pozorovatelské misi. Probíhalo tedy referendu pod hlavněmi kalašnikovů nebo ne? To je ale patrně nezajímavé, tak proč se patlat takovými detaily, když je to přece jasné a myslí si to Karas. Z valné části médií se staly propagandistické a jednostranné útvary, které ale prokazují svými klapkami na očích medvědí službu. A z politiků se stávají nutně „odvařené“ figury. „Rozhodně zejména veřejná vystoupení, která jsou na Zaorálka někdy až urážlivá, vedou nejen ke ztrátě jeho popularity, ale také popularity ČSSD,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil a doplnil: „V nějakém bližším horizontu dojde i těm jeho přátelům v ČSSD, že té straně ne škodí, ale už jí zřejmě nevratně uškodil.“ Média i politici selhávají, jakoby všichni žili ve světě, kde je vše černé nebo bílé. Zlo a dobro. Lež a pravda. Kromě nejapnosti a omezenosti takového pohledu je namístě poznamenat, že jde také o jev velice nebezpečný. Zvláště, když apologeti tohoto směru zneužívají slov jako „demokracie“, či „svoboda“ a významy těchto pojmů destruují. „Na příkladu Ukrajiny je názorně vidět, že Evropa hraje s jinými kartami než Rusko: asociační smlouvy východního partnerství z povahy věci vznikají trpělivým vyjednáváním podmínek a nejsou uzavírány pod nátlakem. To Rusové používají zcela jiné metody: invazní vojenské jednotky na Krymu jsou toho jasným dokladem,“ tvrdí europoslanec Libor Rouček ve snaze udělat z Evropské unie baculatého andílka, který se nám tu zjevil, jako dobrodějské deus ex machina. O asociační dohodě nic nevíme, neznáme její podmínky, víme jen, že když ji Janukovyč odmítl podepsat, trpělivost i „nenátlak“ unie jaksi vyšuměl a spojí se klidně i s neonacistickým svinstvem. Asi tak, jak to vyjádřil čtenář novinek.cz v diskusi: Jednou se takhle na ukrajinském náměstí Nezávislosti shromáždili… velvyslanci USA, Francie, Německa, představitelka vlády USA Victoria Nuland, senátor USA John McCain, (bývalý) ministr zahraničí Německa Guido Westerwelle, vrchní komisařka pro zahraniční vztahy EU Catherine Ashton, bývalý prezident Gruzie Mikheil Saakashvili, bývalý premiér Polska Jaroslaw Kaczynski, český ministr zahraničních věcí L. Zaorálek, český senátor Jaromír Štětina… …a obvinili Rusko z vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny. ZDROJ 28 ORL 2014-7 ČEŠTÍ ATEISTÉ A AGNOSTICI Čeští ateisté a agnostici MVDr. Josef Staněk V Česku se prý sedmdesát procent lidí označuje za ateisty. Kdyby tomu tak bylo, bylo by peklo již zde. Nedorozumění pramení z toho, že současní dialekticko-materialističtí vládci médií úmyslně matou pojmy. Do pojmu ateista zahrnují i agnostiky. Rozdíl mezi oběma způsoby přístupu ke světu je přitom zásadní. Skutečný ateista věří, že: ”Čistokrevní” ateisté • živá hmota vznikla z mrtvé náhodným seskupením molekul obsažených v živých tělech a sama od sebe se zdokonaluje vývojem od jednoduššího života ke složitějšímu; • • • • • • • • Pravými ateisty byli Hitler (kdo se bude ptát vítěze?), Stalin (kolik divizí má papež?), Pol Pot, Čikatilo (ukrajinský multivrah), nebo Orličtí vrazi podnikatelů, či heparinový vrah Zelenka (nikdo se neexistuje jiná spravedlnost, než světská ne- ho nebude ptát, kde jsou tví nemocní bratři?). Od ateisty nelze očekávat nic jiného, než jeho okaboli společenská; mžitý osobní prospěch. Jestliže ateista bude z něpo smrti člověka zaniká vědomí, neboli nic čeho mít beztrestný osobní prospěch, udělá to. Z není; vaší smrti, zmrzačení, okradení, existenčního zničení. Když bude mít možnost, ateista vás okrade neexistuje nic, co není hmotné, neboli smysly o vaše existenční minimum, aby měl na drogy a a hmotnými přístroji změřitelné; hry. Zdůvodní to tím, že jste měl být silnější, nebo všechno duchovní existuje jen v mozku člo- chytřejší. Ateisté jsou satanisté, o kterých se v mavěka, neboli neexistuje mimo vědomí člověka; riánských zjeveních mluví jako o těch, kteří ”pohlédli na tvář satana” a není jim pomoci. Slova, svět nemá účel, neboli nelze hledat smysl jeho agitace a přesvědčování ve směru k nim je takové existence; jednání, o němž Ježíš říkal, že je házením perel sviním. Rozumí jen síle a je na společnosti, aby život člověka a jeho zrození je náhodou a těmto lidem nedala v ”revolučních” situacích šanci nemá jiný smysl, než absolvování kladných a držela je pomocí zákonů pořádně zkrátka. Jsou smyslových požitků; v každém národě, tvoří duchovní chátru národů základní životní moudrostí a vnitřní pohnut- a je jich do deseti procent populace. Neuvědokou ke způsobu života je vychytralost, schop- mění si přítomnosti těchto lidí vede k jisté sponost pragmaticky se přizpůsobovat změnám lečenské katastrofě. Jsou zde jako vyslanci temvnějšího prostředí, schopnost bez zábran se not záhrobí a proto, aby tam odváděli energii života, která se uvolňuje smrtí a utrpením. Bytosti vyhnout nepříjemnému; temnot z ní žijí, neboť nedovedou přijmout čisjedinými objektivními zákony jsou fyzikální a tou energii vyzařování Podstaty světa. Lidé řízení biologické zákony, jako boj o život, právo sil- černou nitkou jsou stálým Damoklovým mečem nějšího, biologicky vitálnějšího, mazanějšího, pro zdraví společnosti. Většina lidí od nich nebezneboli zákon džungle. Ostatní jsou předsudky pečí cítí, proto se ateisté intenzivně maskují. Buď ”vědou” (vědecký světový názor), nebo antiklerislabých. kalizmem, poukazováním na skutečné, nebo fiktivní zvrhlosti církví. U nás však použili ve světě 29 ORL 2014-7 ČEŠTÍ ATEISTÉ A AGNOSTICI jedinečného způsobu maskování, schovali se mezi agnostiky. Ale agnostici jsou zcela jiný typ lidí a jejich přístup ke světu je od ateistů diametrálně odlišný. Pojmenování agnostik je odvozen od slov a- (v řečtině absence) a gnoze (poznání). Agnostik je přesvědčen, že sice existuje něco hmotnost a člověka přesahujícího, ale toto je omezeným lidským rozumem nepochopitelné a neuchopitelné. Od toho odvozuje, že teologie a náboženství jsou lidské představy o nepoznaném, že modlení, náboženské obřady a církve jsou neúčinné pro poznání a pro navázání kontaktu s transcendentním. sebe vysoké nároky. Často mnohem vyšší, než ostentativní věřící s přístupem k Bohu ve stylu onoho školníka, hovořícího ve stylu: já a pan ředitel jsme se rozhodli. Nebo těch, kteří se domnívají, že existuje možnost koupit si odpustky. Agnostici v Čechách Situace v Česku je právě typická výskytem vysokého procenta agnostiků. Je to dobře, nebo špatně? To nelze ještě říci. V každém případě je to svědectvím argumentační slabosti církví, absence přesvědčivosti. Náboženské obřady a život posílený rituály mají svůj význam. Posilují autosugescí víru v nadčasovost, poskytují pocit jistoty, dávají jedinci pocit zařazení do duchovní komunity v anonymitě odlidštěné civilizace. Proměňují prázdný život v samé práci na život, v němž se střídá všední a sváteční, biologické a duchovní, lidské a božské. Vlastně jej lidským výrazem posvěcují. Žitý správný náboženský život přivádí klid do duše v intencích Ježíšova: ”Pokoj vám!” Náboženské obřady nejsou sice v duchovním rozměru to hlavní, tím je obsah filozofických ponaučení, ale přesto jsou užitečné. Záporem se stávají až tehdy, když začnou být považovány za to v duchovnosti hlavní, za smysl života, za cestu do nebe, a tehdy, jsou-li vnucovány těm, kteří jejich užitečnost vnitřně necítí. Pak se stávají nástrojem přetvářky. Pohlédneme-li na vysoké množství agnostiků v Česku z hlediska vývoje náboženství, je jejich vysoké procento v populaci vlastně kladným znakem. Svědčí o tom, že Češi mají vysoký stupeň pro vyciťování Pravdy a vycítili, že dosažený stupeň transcendentního poznání, jak jim jej předkládají soudobé náboženské organizace, zaostal za postupem lidského poznání v jiných oblastech. Jinými slovy, duchovno je teology vykládáno v úrovni tak pro člověka středověku. Duch evangelií se často z velké míry vytratil, zůstaly fráze a naučená nepřesvědčivá scholastika. Agnostik věří, že: • člověka něco přesahuje, že jeho existenci něco přežívá; • jeho existence, přesto že je rozumem nepochopitelná, má smysl; • existují objektivní duchovní (nadčasové) zákony (boží mlýny); • existuje nějaká vyšší síla, která ale nemá podobu člověka; • náboženské obřady jsou užitečné pro duševně nesamostatné lidi; • základním životním úkolem a smyslem je plnohodnotný život v mezích možného a snaha o všeobecné poznání. Tomáš Halík pojmenoval agnostiky trefně jako ”něcisty” podle jejich přesvědčení, že něco nás přesahujícího je. Přestože pojem agnostik vznikl teprve nedávno, agnostický přístup ke světu existuje odedávna. Nejznámější agnostik je vlastně Sokrates. Nejen podle jemu připisovanému výroku: ”Vím, že nic nevím”, ale zejména podle otázek, které ho stály život. Kladl je archónu basileusovi (nejvyššímu athénskému hodnostáři, provádějícímu náboženské obřady). Týkaly se smyslu náboženských obřadů a byly pokládány tak, že odpovědi na ně vyzněly směšně. Následně byl obviněn ze zesměšňování náboženství a tím z rozvratu mravů. Přitom právě Sokrates byl vzorově mravný. I já jsem znal několik agnostiků, kteří byli vysoce mravní. Možná, že právě proto, že cítí vyšší moc, od níž neví, co mohou očekávat, kladou vnitřně na Nezbytná víra Proč tomu tak je, o tom je možné vést nekonečné diskuze. Ve ”vzduchu” je cítit změnu nebo katastrofu civilizace. Češi jako ”neurotici Evropy” obvykle signalizují krizi v evropské civilizaci. Situace a procesy v duchovní rovině bytí v Česku naznačují nastupující vývoj v okolním světě. Bylo tomu již 30 ORL 2014-7 ROZVOJ, NEBO KONEC LIDSTVA? Rozvoj, nebo konec lidstva? vícekrát: husitství a reformace, vznik států podle národního hlediska, silná sekularizace, boj proti nacizmu mobilizací v roce 1938, vlna obluzení nereálnými idejemi komunizmu po 2. světové válce, prohlédnutí jejich nereálnosti českými komunisty (první v soc. táboře) před pokusem o reformu v roce 1968, kocovina z bludu privatizátorů, že trh řeší vše. K úplnosti je však nutné dodat, že všechny pokusy o změnu byly vždy doprovázeny diletantizmem a nekompetentností mluvčích změn a dále účastí ”strany hecu” ve společenských procesech, která svým radikalizmem nakonec ”zrozpačitěla” charakter všech pokusů o změny. Tento diletantizmus při pokusech o změny pramenil z nedokonalého stupně duchovnosti, která znamená, že vůdcové nejsou schopni odčítat řešení z duchovní dimenze, Platónem nazývané ”světem idejí”. Tam je vše hotové a génius je takový člověk, který se tam v duchu dostane a do našeho nedokonalého ducha něco přinese. MVDr. Josef Staněk ”Pamětník” si nemůže nepovšimnout pozvolného a nenápadného zhoršování mezilidských vztahů směrem k egocentrickému pojetí života, nově se projevujícímu i u jednotlivců ”v rovině mocenské bezvýznamnosti”. Plíživě se stává většinovým jevem život bez závazků, odpovědnosti k čemukoliv včetně rodiny a dětí. Vztahy k předkům a potomkům přestaly být měřítkem, rodina, rod a národ již nejsou vnímány jako transcendentní závazek něčemu jednotlivci nadřazenému. Není divu. Vždyť v pojetí materialistů je život každého člověka ”náhodně” vzniklý, je chemickou reakcí molekul a genů a bez nadčasového smyslu. V důsledku této školami vyučované ”vibrace” se soužití muže a ženy v rodině jako přirozené formě bytí člověka rozpadá čím dál zjevněji. Nové ”pravdy” se dočteme z duchovní produkce matek feministek, jako že ”dohadovat se a starat o chlapa” nepotřebují a jejich dítě nepotřebuje otce. Takový přístup je ovšem jen reakcí na předchozí ”vědeckou” výchovu mužů materialistickými ”psychology”, kteří ”bádáním” dospěli k tomu, že muž je přirozeně polygamní, neboť se cítí být jen rozsévačem ”genetické informace”! A tak k takovým postojům společnost muže vede. Domněle vědečtí, správněji ateističtí psychologové ”rozumí” tomu, že takto ”poučení” muži vnímají omezení ”rozsévání genetické informace”, tedy partnerskou Z dosavadního historického vývoje pro české duchovní jádro plyne historické poučení: Lidé neduchovní, tj. nekompetentní, bezzábranoví (ateisti) a extrémisté všech odstínů ze společenských procesů ven, nebo přinesou v nastupující krizi jako vždy neštěstí na všechny! Kdo nevěří ve vyšší spravedlnost, přežívání duše po smrti těla a její osobní odpovědnost, nemá v politice a kultuře co dělat, protože zákonitě přivolá její kolaps. ZDROJ 31 ORL 2014-7 ROZVOJ, NEBO KONEC LIDSTVA? jednoho pozemského života se dosud jako by vyplácelo řídit se jen zákonem přežití s nejmenším protivenstvím v rovině těla, zákonem biologické dimenze (džungle). Podle ve skutečnosti vládnoucích ateistů nějaká na síle lidí nezávislá ”pravda” neexistuje, takže z toho prakticky odvozeno: kdo má sílu, má pravdu. Podle faktickými ateisty jen v postraní vyslovovaného názoru jsou etické a člověku nadřazené zákony ”pověrami”, kterými se utěšují naivní a slabí. Vedeny touto domněle moudrou duchovní ”vibrací” posunují vládnoucí vrstvy národy a celé lidstvo k bodu, který mu vyjeví jeho skutečný původ a smysl jeho existence. Protože ateisté, často navlečení do šatů různých církví, civilizačním vývojem uvedli do pohybu velké síly stvoření, nutně se v nastupujícím dějinném úseku vynoří správná odpověď na otázku: odkud a proč tady jako lidé jsme? Na tuto základní otázku původu a smyslu existence lidstva odpovídají od začátku jeho bytí dva kardinálně odlišné filozofické směry. Prvním je nyní již u nás i v západní civilizaci otevřeně vládnoucí ateistický světonázor, zastřeně pojmenovaný vědecký světový názor. Po pádu jím vytvořeného společenského systému (komunizmu) dialektický materializmus, tento systém odpovědí na smysl bytí člověka, raději změnil název na ”skepticizmus” vůči existenci nehmotných dimenzí. Korektně by se měl nazývat tržně-materialistický světonázor. I když to otevřeně nevyslovuje, za hlavní cíl snažení v dočasném životě člověka považuje dosažení společenské síly a peněz. Ty mají být prostředkem k tělesnému a psychickému ukájení potřeb těla. věrnost, jako nepřirozené omezení svobody. Tito ateisté vytvářejí dojem, že je projevem svobodné společnosti, pochopitelné a rozumu logické, že je základním znakem chování současného člověka to, že skutečně vše ”trží”. Trh všeho k momentálnímu osobnímu prospěchu považuje za normální a správné. Jen naiva se pak může divit tomu, že v národech vládnoucí duch ”trhu se vším” se v rovině velké moci a peněz a při správě věcí veřejných projevuje jako ”trh”s pozitivní (korupční) a negativní (vydírací) informací. Podle nahlas nevyslovovaných, ale žitých pravidel chování vládních elit, které se ostatně indukují z vibrace davu, pak vypadá stupeň racionality a kvality právního stavu řízení věcí veřejných. Takřka bez ohledu na momentálně vládnoucí stranu. Axiomy ateizmu Vědeckým se skepticizmus nazývá proto, že jako objektivně existující neuznává nic, co není rozumem pochopitelné a hmotnými přístroji prokazatelné. Lpí na čtyřrozměrné vlastnosti existující reality. Vyučuje ve školách, že vesmír, život a člověk vznikly náhodou a samovolným vývojem a jsou pouhou chemickou kombinací prvků. Nemají tudíž Proč tu vlastně jsme? žádný jiný, délku života přesahující, smysl. Od toPo prožití posledních sta let v tomto státě se je- hoto axiomu ateistické víry zredukuje jeho stoupedincům i celkům začalo zdát, že se vyplácí cho- nec smysl života na zásadu ”urvi, co můžeš, pokud vat se podle okamžité situace, tj. bez nadčasovosti, možno racionálně, a po nás potopa”. Vždyť planeta jako faktický ateista. Viděno prizmatem jen tohoto Země stejně shoří! Lidé tohoto světonázoru vyu32 ORL 2014-7 ROZVOJ, NEBO KONEC LIDSTVA? žívají pokroků současného vědeckého poznání k ”rozvinutí” osobních choutek bez jakýchkoli omezení. ”Není vyššího principu a zájmu než osobní a skupinový prospěch”! Ač to veřejně nevyhlašují, jsou to lidé, kteří žijí prakticky čistý ateizmus, ryze čistou neodpovědnost vůči všemu. Pravý stav věcí zahaluje, že lidé s tímto vnitřním postojem jsou často členy či hodnostáři institucí či dokonce církví, které se vyhlašují za duchovní (tedy by měly mít svůj základ v nehmotné dimenzi). Jestliže lidé tohoto světonázoru mají pravdu, pak na Zemi budeme dále svědky prohlubující se krize vztahů mezi lidmi navzájem i celou přírodou. Protože současné problémy lidského společenství jsou nematerialistického původu, ale masy existenčně nestrádají, zdají se být neaktuální a hypotetické. Až se dále vyostří, nebude k jejich řešení použitelná biologická síla, dosud používaná jako důkaz pravdy. Dojde nejen k eutanazii starých lidí a ”nevhodných” dětí, ale k vyvražďování celých národů. Podle konzumních, ale přesto temných vizí z Orwelových románů. Z temné hlubiny astrální dimenze (antické podsvětí) se zrealizuje peklo i ve hmotě. V plameni jeho nenávistí všeho druhu by lidstvo jako ”náhodně vzniklý chemický zádrhel” v průběhu několika málo století zaniklo. svatých knihách, jako je bible, korán nebo védy. Autory svatých knih jsou lidé, kteří je napsali ve stavu rozšířeného vědomí, ve stavu otevřeného oka svého, na okamžik od těla odděleného ducha. Podle nich není smyslem života člověka jeho osobní prospěch a blaho v době života ducha v těle, tedy ”lidská práva” na rozkoše těla, jako je tomu u ateistů, ale pozemský život je přípravou duše na další existenci ve vyšší, již nehmotné dimenzi. K takovému životu duch pozemského člověka dospěje tím, že v hmotném životě svým chováním podle zákonů věčnosti prokáže, že je synchronní se zákony duchovní dimenze. Neboli je schopen tam existovat! Nesmí být tedy synchronní jen se zákony biologickými, neboli ”vibrovat” s tělem, ale ”vibrovat” se svou podstatou, duchem. Tím bez řečí prokáže, že duch se ve hmotě těla neutopil, že duchu nevládne tělo. To znamená, že bytost člověka nepatří do kategorie zvířat. Pro náboženského člověka jsou rozhodující ”Stvořitelova práva” (vůle) a teprve následně od nich odvozená lidská práva (viz známý axiom křesťanství: Nejprve budeš milovati Boha a až pak sebe samého a ostatní lidi!). Při plnění vůle svého Stvořitele nachází lidský duch nejen velikost hodnoty božského daru, jakým je možnost života ducha v lidském těle, ale objeví zde i možnost vybudování odrazu dokonalé duchovní dimenze ve hmotnosti, neboli ráje na Zemi. Začne vnímat i zdánlivost smrti a trvalost své existence (vejde do života věčného). Jen to jej může učinit šťastným i na Zemi, což pouhé naplňování živočišných potřeb těla z principu nedokáže. Duchovní východisko Druhou variantou odpovědi na smysl bytí člověka je materializmu a ateizmu protikladné vícedimenzionální pojetí světa a života, dosud označované jako náboženské. (Naivní středověkou formou označování dimenzí je země, nebe, očistec, peklo.) Stoupenci tohoto pojetí světa byli postupně od faktické společenské moci odsunuti, ateisti říkají ”historicky poraženi” (mimo oblast islámu). Toto pojetí světa bylo masám lidí předkládáno ve formě několika typů výkladů, židovství, budhizmu, křesťanství, islámu. Tyto typy výkladů světa předpokládají existenci řídící síly vzniku vesmíru a člověka, kterou nazývají Bohem. Stoupenci těchto pojetí světa se této síle cítí být odpovědni a modlitbami a prosbami se jí snaží zavděčit. Na rozdíl od ateistů předpokládají, že Stvořitel svět tvořil s nějakým úmyslem a tento úmysl je smyslem bytí světa i člověka. Těchto několik variant náboženských pojetí světa předpokládá prvotní vůli Stvořitele, kterou se pokoušejí zformulovat ve svých Ustrnulá religiozita Je tisíciletou tragédií lidstva, že jednotlivé typy náboženských výkladů a organizace je zaštiťující se pouze hádají, která z nich je lepší, anebo dokonce samospasitelná. Neptají se na to ovšem Stvořitele a duchovní dimenze, neboť s nimi pro své porušené ”vyzařování” ztratili kontakt, ale ”hlasují” o pravdách na koncilech a své ”duchovní kvality” často prosazují s pomocí armád, jedu či bomb (náboženské války a teroristi). Tento způsob ”hlasování” o tom, kdo je Stvořiteli milejší, spolu s ustrnulostí výkladu duchovnosti je příčinou současného pádu vlivu duchovního výkladu existence mezi lidmi a tím vzniklé civilizační krize. Tyto způsoby výkladu ”pravd” z národů zejména nesnášejí plebejští a tím 33 ORL 2014-7 ROZVOJ, NEBO KONEC LIDSTVA? přímočarejší (křupanštější) Češi, odtud domnělý český ateizmus. Náboženské, tj. duchovní pojetí světa se v současnosti projevuje ve dvou viditelných variantách. První, bohužel v současnosti jediná viditelná, je ustrnulá ”scholastická” varianta, převzatá otrocky doslovně z knih proroků a jasnovidců starověku. Jenže ty byly určeny pro duchovní poučení negramotných pastevců stád. Tato, ve své době geniální duchovní ponaučení, inspirovaná duchem věčnosti, byla právem označena jako svatá – bible, korán, védy a jiné. Organizace je spravující ovšem svoji hlavní snahu neupřely na uvádění jejich obsahu v život a tím na udržení kontaktu s duchovní oblastí, na zpřesňování a modernizaci jejich duchovního výkladu světových dějů, ale na jejich neměnnost. Tak se základní vibrací náboženských výkladů světa stala ustrnulost. Děje ve světě jsou náboženskými hodnostáři vyjadřovány jen pomocí ve školách naučených citátů dávných proroků z doby negramotnosti. V průběhu celých dějin nabírala občas náboženství formy hodné šílenců a zločinců. Nejhnusnější podobu měl a má boj se skutečnými i domnělými herezisty (kacíři) a s jinověrci. V židovství s esejci, v křesťanství s gnostiky, v islámu s baháísty a derviši. Právě pro svou ustrnulost se tato vyznání oddělila od Boha, právě tato zvěrstva konající hodnostáři oddělili tyto typy vyznání od Boha. Bylo neomluvitelným rouháním Bohu pálit jménem Ježíše Krista někomu bok, jak svého času činila inkvizice, nebo člověku jménem Mohamedovým stahovat za živa kůži z těla, jak islámci učinili zakladateli bahájizmu Baháulláhovi. V současnosti jsou největšími rouhači vůči Alláhovi a diskreditátory islámu teroristé. Tímto řáděním temných se stalo, že přestože knihy inspirované Duchem obsahují správné pokyny, myšlení davového člověka ovládl ateizmus. Na práci, tj. na úsilí o poznání stvoření a konstituování ráje na Zemi, je tady člověk, ne Bůh! Tzn. člověku a lidské společnosti je Bohem dána možnost poznávat zákony duchovní dimenze a uskutečnit je na Zemi. Pracovat musí sám, ne Stvořitel vesmíru, když mu bude za to člověk pochlebovat! Ve stylu nechtít se změnit, pasivně se modlit a žebronit o odpuštění! V Ježíšově království Ducha je každé myšlení a konání člověka konáno pod září odpovědnosti vůči Stvořiteli! Takovým způsobem života a myšlení byla původní Ježíšova bohoslužba v duchu ”Nového zákona”! Bůh od člověka nepotřebuje nic, to člověk od Boha potřebuje osvícení a energii k bytí! Úhly pohledu na Boha (vyznání) jsou jen konkrétním a vždy omezeným vyjádřením nadsmyslového rozměru bytí, jako jednotlivé květiny jsou konkrétní formou projevu a tvořivosti Boha. A jaká je moudrost toho, kdo by se odvažoval tvrdit, že lilie je krásnější než chudobka? Nejsou tedy náboženské rvačky jen důkazem nedostatku pokory a příčetnosti stejné úrovně jako rvačky ”fandů” fotbalových klubů? Podle stavu lidstva by se mohlo zdát, že vládnoucí temní duchové skrze ateizmus dovedou lidstvo k sebezničení. Moje intuice mi však naznačuje, že ”autor” tohoto světa nikdy nenechá své dílo zmařit obsedlými bezzábranovými jedinci. Jde jen o to, jakým způsobem bude korekce světového vývoje provedena. Nesprávnost světového vývoje sice naivně smýšlející věřící správně cítí, ale myslí si, že na rozmohlé lumpy se v duchu starověkých představ bitev vyřítí ”nebeská jízda v čele s archandělem Michaelem” a porube je (už ta představa, jak anděl rube někoho mečem! To je stejný protimluv, jako že čert pracuje a čtvereček je kulatý!). Moje životní pozorování mi naznačuje, že stvoření je ve svých rozumu skrytých rozměrech dokonalý víceúrovňový systém, který má nastaveno sebezničení nehodných. Vždy vlastním konáním, vždy s přihlédnutím k času a míře vyspělosti. Bible tento Na pokraji sebezničení děj formuluje slovy: ”Od Boha se to stalo a je to V důsledku historické informační prohry pojetí podivné v našich očích!” Božská spravedlnost načlověka jako duchovní bytosti stojí dnes celé lid- stavila ve smysly nevnímaných dimenzích stvoření stvo na hranici sebezničení. ”Organizátoři” těchto pojistky, které spouští mechanizmus sebezničení typů poznání vyšší dimenze v důsledku strachu z nehodného spravedlivým způsobem a ve správný hereze nedovolili a nedovolují vývoj poznání ne- čas. Neboli, jak se kdo chová jako jednotlivec, nebo konečného rozměru Stvořitele, prohlubování zna- národ v poměru k člověku nadřazeným zákonům losti zákonů stvoření. Čekali a čekají, že Stvoři- stvoření, takovou jámu, nebo rajskou zahradu si tel přijde a dá jim hotové pokyny. Čekají marně! připravuje! Já tento mechanizmus sebezničení vi34 ORL 2014-7 KONKRÉTNÍ PODOBA ŽIVLŮ V ČECHÁCH A JEJICH HARMONIZACE dím nastavený v samotném těle člověka. Jako jeho šiny nic společného! Jakého ”filozofa na trůn ” asi základní znak vnímám pozvolnost nástupu, faktor dosadí ti, kteří si pro informovanost nakupují nozpoždění. Lidově řečeno na každého jednou dojde. viny s nahou stařenou na titulní straně? Následky chování jednotlivce i národů jsem uviZDROJ děl vždy až po letech a desetiletích! To zpoždění je vlastně milost, ve kterém je chybujícímu dáván čas na změnu konání. V poslední době objevuji, Konkrétní podoba živlů v že jedním z těchto skrytých mechanizmů sebezničení člověka jsou varianty narůstajícího ”meta- Čechách a jejich harmonizace bolického syndromu”. Proto je a bude neléčitelný. Lze jej pouze načas zakrýt léky. Duchovní situace v národech a vyznáních je bohužel ve stavu, že by do propasti nebytí vinou vládnoucích ateistů spadli všichni, i ti ještě usilující. A to, myslím, není u Boha možné. Proto usilujícím bude zázračně pomáháno z neviditelné sféry. Všechny léčitelské úspěchy jsou jen zevní formou projevu ”atypických dějů”, zvaných zázraky. Celé ”placebo” ateistů, kterým vykládají pomoc léčitelů, když nemocným pomáhají nalézt přirozenější způsob života a tím cestu k uzdravení, není nic jiného, než pomoc neviditelné sféry. Někdy i pomocí nehmotných energií zázraku. Ten ovšem může nastoupit jen u toho, kdo naslouchá svědomí a vnitřnímu hlasu a podle nově poznaného chce konat. Já pozoruji, jak současný vládce atmosféry ve společnosti skrze školy a sdělovací prostředky rozkládá zejména zdraví a psychiku jednotlivců a rodin, schopnost reprodukce národů, komunikaci mezi částečně správně vyciťujícími a vidoucími. Je tedy třeba konat opak. Nadřadit zdraví kariéře a penězům, nenechat si rozvracet osobní, partnerskou a rodinnou rovnováhu. Věnovat péči všem nastávajícím matkám a dětem, se kterými duchovní člověk přijde do styku (bez ohledu na výsledek, neboť tyto ”vibrace” se v národě neviditelně sčítají). Posilovat vzájemnou podporu a respekt mezi věřícími všech vyznání i věřícími bez zformulované víry. Je potřeba v tichosti správné konání, nikoliv nadměrné modlení. Stále mít vnitřní ”oči” otevřené a uši nastražené, protože podmínky a okolnosti se proměňují. Co dřív bylo vzhledem k okolnostem správné, již správné být nemusí! Každý je přímo a osobně odpovědný Bohu, proto je povinen se řídit svědomím a vnitřním vyciťováním (srdcem), nikoliv názory většiny, nebo lumpem u moci! Demokracie je forma trestu božího v tom, že národy mají, koho si zaslouží. S pravdou a moudrostí nemá v současné době devastace myšlení lidu a vláda vět- Byli jsme zvědaví, jak bude vypadat situace v České republice, zobrazená archetypální optikou živlů skrze konstelační proces. Ukázalo se, že 65% Čechů je nejvíce spojeno s živlem vzduchu, 20% vody, 10% ohně a 5% země. Vzduch a voda jsou pro nás živly snadno přijatelné, zatímco živel ohně a země vytěsňujeme nebo je vnímáme problematicky. 30% procent lidí vidí skutečnost relativně čistě a pravdivě a jsou otevření změnám (což není vůbec málo), kdežto 70% se nachází v duševním (názorovém a myšlenkovém) chaosu a setrvávají spíše v apatii, rezistenci a stagnaci. Hlavní příčinou stagnace však není nedostatek bojovnosti, jíž snad oplývali dávní Husité, avšak jakési rigidní zatnutí se pro pracovní povinnosti, jež nám už dávno nedávají žádný smysl (a což díky naprosto absurdní výchově a kontaminovanému vzdělávání považujeme za morálně správné), snaha vše vydržet a ustát děj-se-co-děj, vyloučení smrti a její přirozené dynamiky ze života a v důsledku toho všeho celkové ztvrdnutí srdce znemožňující živé proudění energií mezi lidmi. 35 ORL 2014-7 KONKRÉTNÍ PODOBA ŽIVLŮ V ČECHÁCH A JEJICH HARMONIZACE O tom, jak z toho ven a jaký poklad se mezi námi ve skutečnosti skrývá, pojednává následující přepis konstelace. Kvality a informace zjištěné v jednotlivých bodech na začátku konstelace: V konstelaci jsme rozmístili body nazvané: Čechy, oheň, voda, vzduch, země a pátý element. Celý prostor v konstelaci jakoby odrážel nejhlubší potenciálně-metamorfující realitu toho, co je v naší zemi na různých úrovních a vrstvách přítomno právě teď. Čechy, český stát: tento bod representoval v podstatě to, co by se dalo nazvat ”česká persona” za co se sami ve zjednodušené, zploštělé verzi považujeme - co však obsahuje jen malou výseč toho, co doopravdy (ve více rozměrech) jsme. Ukázalo se, že živly vzduch a voda jsou pro nás (z hlediska české persony) přijatelné a dobře stravitelné, zatímco oheň vnímáme jako něco dráždivého, provokativního, co pro nás není snadné přijmout. S elementem země jsme spojeni nejméně (nachází se symbolicky za zdí v jiné místnosti, hlásí se nám jakoby ”na Moravě”). Pátý element vnímáme jako přidanou kvalitu živé krásy, jež je neviditelná, ale všechno prostupuje a oživuje. • patří sem u nás tato témata a oblasti života: práce (pracovní náplň většiny Čechů je vzdušná) práce s informacemi, média, služby, pošta, obchody, právo, zákony, úřednictvo, byrokracie, vláda každodenní setkávání s lidmi trávení volného času lži a přetvářka, neurčité vyjadřování a mlžení jako typický způsob vyjadřování se tisk (média, hlavně tištěná) ideje obsahující v mnoha vrstvách dědictví komunismu (určitá hesla chaoticky, bez ladu a skladu, stále rezonující a sálající v duševním prostoru) děje se zde mnoho (většina) aktivit ruch, přesuny, povinnosti přes element vzduchu vnímáme práci jakožto vykonávání povinností podle předem daných pravidel a instrukcí - a tomu říkáme ”práce”; tato idea je esenciální, hluboko vtištěná myšlenka Čechů, které lidé od rána do večera slouží jako nejvyššímu božstvu; toto vykonávání povinností podle pravidel je nám nejvyšším zákonem a svědomím; v podstatě nás ani nenapadne myslet si, že práce by mohla být i něco jiného, být chápána a prožívána zcela jinak střídání vykonávání rutinních instrukcí s určitým lehce stresujícím přebíháním a uvolněným (volnočasovým) povídáním mezi tím v podstatě tvoří hlavní časově-energetickou náplň života Čechů od rána do večera, především tedy oněch 65% polo-robotický životní styl (vykonávání rutiny a občasný únikověkecací oddech) je tak nějak takřka páteří českého lidu - nebýt následujícího: Vzduch • je zde jako nejvyšší kvalita přítomno něco jako princip jasného poznávání a vidění skutečnosti - pravdy (obrazově se to jeví jako diamantový krystal, bez mužské nebo ženské polarity) • ptáme se, kolik procent Čechů v tomto smyslu vidí ”pravdivě” - odpověď je: 30% jasné, nezastřené, neosobní, krystalické vnímání pravdy (”jak věci jsou”) je nejvyšší dar vzdušného živlu v Čechách, a přestože k němu nemají přístup všichni lidé, je 30% obrovsky optimistické a nečekané číslo, které se tu dozvídáme; je to velká deviza a schopnost Čechů, která tu jakoby září do světa • jako Češi jsme s tímto živlem nejvíce spojeni a máme k němu nejsnažší, nejméně problematický vztah • až 65% Čechů je s ním nejvíce spojeno, nejvíce jej ”žijí” a psychicky, na úrovni prožívání, se v něm pohybují • zbylých 70% trpí z pohledu tohoto živlu du36 ORL 2014-7 KONKRÉTNÍ PODOBA ŽIVLŮ V ČECHÁCH A JEJICH HARMONIZACE ševním zmatkem na základě přejímání rozličných názorů a idejí (jež neodpovídají skutečnosti), které se v nich (bez ladu a skladu, často protichůdně, jako pod sebe nasunuté litosférické desky) mísí s jejich subjektivními emocemi a hodnotícími úsudky (vodou), čímž v nich, v jejich organismech, vzniká jednoduše řečeno ”guláš” spojený s pocity bezmocnosti, neodpovědnosti (”to ti nahoře”, ”to oni tam”), který způsobuje jejich ustaranost, duševní bídu, zahořklost a apatii často manifestující se psychosomaticky jako celá řada fyzických nemocí, která neúměrně zatěžuje české zdravotnictví Země • cítí se izolována, ale toužící po návratu do systému • má dojem, že určité konvence brání její akceptaci • její kvality: pevnost, stabilita, zakořeněnost, energie, magie, život a smrt, výživa • počet lidí, kteří jsou s ní opravdu spojeni: pravděpodobně daleko méně než 5% Český stát Voda • Český stát je znepokojený hlavně nepřítomností země. Bytostně mu v systému chybí. • kvality: plynutí, propojení, společenství, životodárnost; usazenost, uzemnění, houževnatost • Také vyjadřuje, že oheň bychom tu také potřebovali, ale bohužel takoví nejsme - jen v minulosti. Chybí nám prý ”koncovka” - tah na branku. Zůstáváme jen u idejí, ale tím to končí. • cítí se příjemně, náležející do systému • 20 % lidí je s tímto živlem nejvíce spojeno • Ve vzduchu vidí zmatek, hektickou aktivitu, ale chaos bez řádu. • je zde jakoby (pozitivní) oživení elementu vody v Čechách způsobené přítomností Slováků (na úrovni vody nejsme oddělení, ale ”vléváme se” do sebe); ”slovenský element” je pro nás prospěšný a užitečný, obohacuje, oživuje nás, hlavně v rovině citu Vývoj konstelace - proměna a pocit smysluplnosti Návrat Země Voda zve zemi zpátky do systému. Ta jediná je schopná Zemi přivolat. Země se vrací. Voda a země jsou v nyní v jednotě. Vzduch zjišťuje, že nepřítomnost země mu vlastně vyhovovala. (Akceptace země do systému Oheň otřásá arogancí moci - úřadů a vlády.) akceschopnost, hrdost (které ale v přítomJe to zvláštní, ale my Češi jako bychom magický nosti postrádáme) element země odkouzlili a převedli jej celý někam oheň vnímáme jakoby v minulosti, v dobách na papír - do elementu vzduchu - jako bychom českých králů, na tyto doby se odvoláváme, zemi ”vykastrovali”. A namísto sezení na mezi, otloukání píšťaličky a běhání za motýly, jsme jako ale reálně kvalitu ohně žít neumíme element země začali chápat razítko a vyplněný fornecítí se být součástí systému, sám sebe mulář. Tuto nepozorovanou záměnu jsme nadto vnímá jako iluzi, obraz minulosti, ležící spíše oděli do hávu morálky a začali se takto pokřivenou mravností třískat přes záda jako rákoskou. Tato záv knihách měna pravdy a povinnosti z nás vysála ohnivou ra10 % lidí je nyní s touto kvalitou aktivně spo- dost z letu života a smrti, jež proniká až do morku jeno kostí. • zde jsou přítomni lidé, kteří jakoby harmonicky plynou s proudem: nejsou ani pro, ani proti, umějí se přizpůsobit ve všech dobách • • • • 37 ORL 2014-7 KONKRÉTNÍ PODOBA ŽIVLŮ V ČECHÁCH A JEJICH HARMONIZACE Ohni je návrat země velmi příjemný, začínají se hodně propojovat, jakoby země oheň aktivovala. Je-li tu země, oheň se rozzařuje. Pátý element Obsazujeme bod pátého elementu a sledujeme účinky v systému. ”Jsem tu, projevuji se, ale jsem neviditelný .. Moje plná aktivace je vázaná na element ohně. .. Prozatím jsem neviditelný a nemohu vás vyživovat, podpořit, pokud po mě zde není poptávka.” Vzduch se ozývá: ”Mých 30% lidí, kteří jdou více do hloubky, kteří jsou zanořeni v pravdě, se těší na změny, které nastanou. Mých 70% nevědoucích chce však udržet status quo. Primárně nemají zájem, aby se věci příliš měnili. Nejvyšší patra politiky se cítí ohrožena a vývojem a proměnou (energetických kvalit v zemi) nejvíce ztrácí. Nepočítají s ní.” Pátý element: ”Nevcházím na pobídku nebo pozvání. Mohu se zde rozlít, jen je-li tu otevřenost, otevření se. Mohu jen tam, kde budu mít otevřeno. Toto otevření se mi může zajistit jedině oheň. Oheň jakožto mužský princip, který je však přítomný jak v mužích, tak ženách. Jedině pak se otvírá prostor pro jemnou, prozářenou kvalitu lásky, kterou v sobě nesu. Není to osvícení, je to prozáření prostoru a všeho, co je. Je to celistvost.” Oheň je jakoby partnerem pátého elementu, ale ten nemůže do systému plně vstoupit, dokud zde oheň nerozvine své kvality a tím pro něj nepřipraví vhodný prostor. Český stát (persona) stále poukazuje na to, že oheň tu kdysi byl, ale není - je to takové české vzlykání po ohni. Voda je z hlediska změn neutrální - není ani pro, ani proti. Přidá se k převažujícímu proudění. Vzduch: ”Proměny, které začnou, jdou odspoda, od lidí, nesouvisí to s politikou ani vládou. Ve chvíli, kdy lidé začnou jednoduše dělat, co chtějí, nemohu já, jakožto vláda, ty lidi seshora vůbec řídit. Když se lidé vyserou na vládu, média a jakékoli vnější řízení a budou prostě dělat, co chtějí, nemám šanci je ovlivňovat. Když se přestanou řídit podle povinností, ale začnou dělat to, co jim prostě dává smysl, nikdo nad nimi již nemá moc.” ”Největší indoktrinace zmatenými idejemi, pokřivenými myšlenkami, začíná na základní škole - především doktrína povinnosti a pořádku a odpojení od vnímání smyslu. Z toho jsou děti úplně zmatené a odpojené. Mantra znějící - práce, povin- nost, škola.” Ptáme se vzduchu na alternativní způsoby vzdělávání (Waldorfské školy, Montessori), ale vzduch odpovídá, že všechny vzdělávací systémy jsou nějak kontaminované (vnucují určitý způsob nazírání a deformují pravdivost vidění). Poznávání je čisté, jen když stojí mimo jakýkoli systém. Oheň: ”Když slyším o tom, že někdo začne dělat úplně obyčejné věci, jako je vyběhnout někam na hřiště, jen proto, že v tom cítí smysl, tak úplně ožívám. Jdu do reality.” Země: ”Když to říkáš, tak země se raduje.” Oheň: ”V tuto chvíli přestávám plápolat někde nahoře a spojuji se zemí.” Pátý element: ”Nejde tedy o žádné duchovno. Jde o to dělat každodenní věci jinak, smysluplně; aktivně přistupovat ke světu.” Vzduch: ”Když každý člověk bude dělat to, co pro něho samotného je smysluplné, tak přes to začíná všechna obroda.” Oheň: ”Je to úplně strašně jednoduchý!” Země: ”Jenom prostě dělat věci, který nám dávaj’ smysl.” Oheň se nyní cítí úplně blaženě. Říká, že jenom když se na něčem podílejí všechny elementy, tak to má smysl. (A naopak, jen pokud děláme něco, co nám dává smysl, tak všechny elementy vstupují do hry). Po této proměně necháváme všechny body v konstelaci najít jejich novou pravdivou polohu. Nová struktura a rozkvět České země Nyní body vytvořily strukturu připomínající letícího ptáka nebo draka. Oheň představuje zobák a oči, které pronikavě hledí na obzor a s jasnozřivostí 38 ORL 2014-7 KONKRÉTNÍ PODOBA ŽIVLŮ V ČECHÁCH A JEJICH HARMONIZACE daleko do budoucna. Oheň vidí a určuje cestu. Ptačí ocas tvoří voda a jemně kormidluje v poryvech větru. Jakoby svým vylaďováním spolupomáhá určovat ohni směr letu. Vzduch a země se ocitají přímo naproti sobě a hledí si do očí. Tvoří protiklady, na jejichž balanci a protiváze, jako na křídlech, spočívá celý let. Uprostřed obrazce, jakoby ve středu kříže, se ocitá pátý element a svou energií vyživuje a harmonizuje celý systém. Mezi ohněm a pátým elementem spočívá český stát (persona), takže celý výjev připomíná letícího bájného ptáka Garudu s bohem Krišnou (českým státem) na svém hřbetě. Vzduch: ”Nyní mi v této pozici záleží na tom, aby zemi bylo dobře. Situace se ve mě změnila. Už to není 30 : 70 ale asi 50 : 50.” ”A co na to má vliv, co se stalo, že se tvá situace překlopila?” Vzduch: ”Jde o vyrovnání se se životem a se smrtí. Sestoupení do hlubin, splývání a proudění s vodami života. Když je člověk v této hlubině, spolu s těmito proudy, to je ten okamžik, kdy se začíná všechno měnit. Hlavně vyrovnání se smrtí. Pokud 50% lidí dosáhne tohoto stavu, tak se vše proměňuje, celá krajina. Není to intelektuální proces, je to přijetí života a smrti jakožto nedělitelné skutečnosti.” Země: ”Tímto přijetím já ožívám. Když není jen život, ale i smrt, já pak ožívám. Ale jinak. Když se předtím lidé začali chovat tak, aby jim to dávalo smysl, tak jsem ožívala radostí. Ale teď, přijetím smrti - to je ještě jiné. Dynamická země. Přirozená obnova. Je to přehodnocení toho starého. Být jako držáci. Uzavřít smrt do sudu jako v té pohádce. Neuzavírat ji do domova důchodců. Pustit smrt do života. Dát jí důstojnost.” ”Co nejvíc brání transformaci?” Vzduch: ”Zbytnělé struktury uvnitř ego-vědomí, které musí rupnout, aby se to celé pustilo. Týká se to 40% žen a 30% mužů. Nejde o mystickou smrt ega, jak se o tom mluví v duchovních naukách, jde o něco mnohem obyčejnějšího. Jde o to, aby lidé, kteří jedou příliš v principu povinnosti - to celé pustili. Je to jako když se zlomí hráz. Lidé se něčeho drží zuby-nehty, ale když se na to prostě vyserou, tak se uvolní. Zvláště ženy, když se pustí modelu, že musejí všechno ustát, že musejí být silné. Když to prostě vzdají a padnou držkou do hlíny, tvář položí do trávy… Nemusí to být zhroucení, které bolí, spíš naopak, je to jako když se v té trávě začnou na- jednou smát, když jim to celé dojde: mraky se jim zatočí nad hlavou a začne jim připadat, že všechno je vlastně prča. Nemusí to nutně být krize. Někdo se k tomu dostane skrze krizi - někdo to udělá jen tak. Hlavní je: pustit to. Pustit všechno držení.” Zemi se ulevuje. Najednou může přirozeně ”jen být”. Oheň víc proudí. Polevují mu ztuhlé nohy a pociťuje proud energie jdoucí přes nohy. Popisuje jí jako vláčnou a životaschopnou. Voda stále zastupuje přizpůsobivé cosi, co není v Čechách zvlášť výrazné, ale co také ničemu nebrání. S vodu není problém. Pointa transformace nespočívá ve ”šťourání se v emocích” - neustálé pátrání po tom, co ten druhý cítí - emoce se vždy přizpůsobí přirozeně změně situace. Vždy poplynou v reakci na změnu. Pointa je pustit ono na povinnosti založené držení zuby - nehty, které vytváří tvrdost a neoblomnost, jež brání skutečnému proudění energie mezi lidmi. Pátý element: ”Cítím, že zde všechno zastřešuji, že propojuji všechny elementy mezi sebou. Český národ se o mě opírá jako ve svém středu. Já mu mohu dát výživu. Ale potřebuji, aby český národ, lidi v Čechách, měli otevřené srdce. Pak je můžu vyživovat. Pak je můžu propojit se všemi dalšími elementy. Nic víc, nic míň. Otevřené srdce k tomu, aby se propojovali s druhými. Zmenšit svou ostražitost a otevřít se.” Země: ”Český zemi je teď dobře. Česká země teď kvete.” Systémem se šíří hluboký klid a srozumění. Na závěr Vzduch: ”V této chvíli vláda žádnou faktickou moc nemá. Systém se řídí podle lidí, jak oni to chtějí. Patrnější obrat k lepšímu by mohl nastat kolem 39 ORL 2014-7 VĚDA NEBO PAVĚDA roku 2035. V této době by mohla nastat zásadní reforma vzdělávání.” (Obraz vlády připomíná obří místnost, kde pár unavených mužů kouří doutníky, dívají se znuděně z okna a nad nimi poletují mouchy a vržou pomalé obří větráky. Ne že by vláda formálně neexistovala, ale nyní už i oni sami vědí, že nemají v podstatě žádný význam. Nicméně země žije a kvalita a tep života na ulicích, když úředník vykloní hlavu z okna, je prosvětlena něčím, co tu předtím nebylo - celistvostí.) Země ještě vysvětluje, že není pointa obracet se k mýtickým hrdinům nebo boji za národ apod. jde o to, být sám sobě hrdinou svého každého dne, každý den udělat malý krůček v něčem, co nám dává smysl. Být hrdinou ne za ”český národ”, ale hrdinou za SVŮJ život. Když to země říká, v ohni to jiskří a sálá plameny. ”Já jsem fakt drak - ohnivý drak! .. Vidím strašlivě daleko.” Země: ”V budoucnosti spíš vidím zklidnění, farmářské trhy apod. Důraz na kvalitu, co se týče země. Čistá země, čistá voda, čistý potraviny. Ctím větší úctu k zemi, větší respekt k rázu krajiny, ale velmi velmi postupně, pozvolna.” Vzduch: ”Nejde o změny v přesunech obyvatelstva na venkov nebo do měst, ale jen o změnu kvality života.” Země: ”Celkový hlavní proud bude zdravější. Kdo půjde s proudem, bude se uzdravovat. Máme tu strašně nezdravé konvence. ” Mámě nějaké poselství nebo smysl i pro zbylý svět? Pátý element: ”Otevřené srdce. Mírnost, jemnost v otevřeném srdci - pak se to rozšiřuje dál a dál. Mírnou, přirozenou formou, otevřením se, puštěním strachů, že by nás okolní země mohly nějak převálcovat, což vede k většímu propojení, k propojení se se širšími, většími celky. Mírumilovnost. A je tu i pokora. Pokora k zemi, k vědění. Vyváženost lásky i země, těla i ducha, citu i zdravého rozumu - to je to, co nám je vlastní a přirozené. Nejsme zatíženi náboženskými dogmaty jako jiné národy ani přehnanými emocemi ani nacionalismem. Jsme přeci jen více v mentální sféře, v níž hledáme s otevřeností nám vlastní - kvalitu pravdy, což je dobrý začátek - a to se pak může přelít i do úrovně srdce. ” Oheň: ”Vidím tu najednou symbol českého lva to není ani tak odvaha k dobývání a vítězení - to je vlastně spíš odvaha otevřít srdce.” ZDROJ Věda nebo pavěda Co se to odehrává ve světě kolem vědy v souvislosti s nazíráním světa? Neubauer: Domnívám se, že toto něco je celosvětová ztráta prestiže vědy u laiků ve společnosti. Prestiže, které se věda těšila po celá staletí jako jediný, výlučný nebo přinejmenším prvotní zdroj pravdy, spolehlivého poznání, informace o povaze světa, nás, života a všeho toho, co lid zajímalo od nepaměti. Grygar: Mně připadá, že přírodní věda se rozvíjí harmonicky už několik století a že vlastně nějaká speciální situace v této chvíli nenastala. Ano, existuje jakási deziluze veřejnosti, že věda se přežila, a že by vědecký způsob nazírání měl být nahra40 ORL 2014-7 VĚDA NEBO PAVĚDA zen něčím jiným. Věda je to, co používá vědeckou metodu. Všechno ostatní, co se tváří jako věda, co vědeckou terminologii jenom vypůjčuje, je pavěda. Neubauer: Co to je vědecká metoda, a jestli existuje jedna jediná? Co je to racionalita, a je-li to něco monolitního a priori daného, určeného, deklarovaného, ať už oficielně de jure nebo oficielně de facto? Grygar: Vědecká metoda přirozeně není jedna, ta vědecká metoda má velice mnoho výhonků, ale všechny patří pod ten hlavní deštník. A jakmile se z toho obalu toho deštníku dostaneme pryč, tak tam začíná ten problém, protože každý z nás má asi jinou představu o tom, kam až ten deštník sahá. Neubauer: Musí být ten deštník jenom jeden? Musí ta věda vytvářet jednotný obraz světa, bezrozporný světový názor, vecpat všechno do rámce jediného popisu a jediného pohledu? Grygar: Pokud jde o fyziku, tak tam zejména v tomto století existuje jednotný popis světa, který je dán dvěma základními fyzikálními teoriemi a v rámci těchto teorií jsme zatím schopni mnoho věcí vysvětlit, ale také mnoho věcí nám zůstává dosud nejasných. A zatím pokusy vyjít za hranice těchto dvou základních teorií nebyly úspěšné, spíše naopak vedly ke slepým uličkám. Neubauer: Ten deštník o kterém mluvíte, jest deštníkem na určitém pojetí fýsis, přirozenosti. To jest tím objektivním, rozumí se tradičně, do geometrického prostoru promítnutým. Ale tím se nauka o přírodě a přirozenosti nevyčerpává, týká se jenom jednoho typu přirozenosti, to jest toho časoprostorového výskytu. A například biologie, nauka o životě, tímto zúžením trpí. Díky tomu vzoru se biologie vlastně vědou o životě, vědou, která zkoumá přirozenost živou nikoli výskytovou, vlastně dosud nestala. Grygar: Biologie dosahuje dneska fantastických úspěchů v té chvíli, kdy se pod ten deštník vejde. Biologie má problémy ve chvíli, kdy pod tím deštníkem není a kdy skutečně z něho jaksi vystrkuje růžky ven, což je asi legitimní. Když se podíváme, co dneska hýbe biologií, tak je to molekulární biologie, je to genetika. Tak tam všechny ty výsledky, které byly dosaženy a které skutečně už významně zasahují do našeho života laického, tak ty byly dosaženy přesně tou stejnou vědeckou metodou. Neubauer: Jako biolog mám pocit, že to o čem mluvíte, nepovažuji za biologii. To, o čem mluvíte, se všemi těmi úspěchy a dopady, je jenom obrovský výkon redukce živého na neživé, a přirozeného na formální. Biologie se životu velice vzdálila a přispěla k zapomenutí celé té oblasti biologie minulého století. Ale abych mohl mluvit o homeopatii a astrologii, abych splnil tady ten objektivní požadavek, kritéria vejít se do deštníku, asi bych těžko mohl k těmto oblastem něco říct. Ale to, co mě opakovaně zaráží, je, z jakého důvodu, v rámci jaké racionality může věda, objektivní věda o chování a složení těles vyskytujících se v geometrickém prostoru činit výpovědi, velmi často zcela bohorovné a prakticky vždy neinformované, o naukách, disciplínách v oblastech zkušeností, které nespadají do jejich oboru jejího zájmu, chcete-li do jejich deštníku. Grygar: Samozřejmě, ani já nejsem astrolog, ale mohu zvenčí posoudit to, co astrologové sami vypovídají, a co píší. Oni tvrdí, že jsou schopni na základě studia rozložení určitých objektů nebeských po obloze předvídat lidský osud a stanovit vlastnosti člověka. Zcela spolehlivě se podařilo dokázat, že to není pravda, a z vědeckého hlediska je to nesmysl, protože oni nahodilé souvislosti kladou jako ty hlavní a podstatné souvislosti zanedbávají. Čili to je přesně to opačné než jak postupuje vědecká metoda. Pokud jde o homeopatii: homeopatické léky nejsou testovány preklinicky ani klinicky na specifické účinky. Jejich testy se týkají pouze neškodnosti, a to je daleko lehčí test, a dál: žádné renomované vědecké časopisy nikdy neotiskly články o tom, že homeopatická metoda léčení vede vůbec k nějakým konkrétním výsledkům, jako je to možné prokázat pro klasickou medicínu. Z tohoto hlediska je to rovněž pavěda. Neubauer: Tak jak jste charakterizoval astrologii, tak to, co málo o ní vím, tak to by nedávalo žádný smysl. Pokud se týče homeopatie, tak důvod, pro který tady dochází k neshodám, je proto, že homeopatie opravdu nevychází z molekulárněatomárního pojetí skutečnosti. Tohle pojetí je totiž velice zvláštní a vnitřně velmi, řečeno mírně, jednostranné. Četl jsem nedávno výrok, někdo kdo viděl kupovat si homeopatický lék za 400 Kč, tak mu bylo toho člověka líto, protože věděl, že si domů donáší destilovanou vodu. Co by pak řekl výroku, když si někdo odnáší uhel od Zrzavého za 4.000 Kč a netuší, že si odnáší asi desetinu gramu uhlíku? To je asi stejná argumentace. Ale nechť si posluchači 41 ORL 2014-7 VĚDA NEBO PAVĚDA všimnou jedné věci, totiž toho trvání na renomovaných časopisech. Ta věda toho jednoho deštníku obsadila veřejná fóra, která je ochotna uznávat, a pokud něco nedostane nihil obstat, tedy církevní, pardon, vědecké schválení tohoto typu, tak ipso facto nemá nárok na pravdu a skutečnost. A to je hodně divné a velice výhrůžné. Grygar: Věda skutečně v tomto smyslu není demokratická. Na druhé straně třeba říci, že tato metoda se historicky osvědčila. Samozřejmě proto věda pokračuje kupředu, že trvá na ověření v renomovaných časopisech, a že je při tom schopná takové sebereflexe, že v těchto časopisech vycházejí neortodoxní a často i šílené myšlenky. Abych uvedl příklad: když přišel Albert Einstein s teorií relativity, tak z hlediska klasické fyziky to byla šílená myšlenka. Přesto jeho práce prošla renomovaným vědeckým časopisem. Takhle to ve vědě bezpečně funguje, čili já nevidím důvod, proč by se na tom mělo něco v této chvíli měnit. Neubauer: Nikdo nechce nic měnit, chce možnost uznání jiných platforem a jiných kritérií. Příklad s Einsteinem je zcela nepřiměřený. Einstein tehdy relativně neznámý byl přijat jako řešitel obecně přiznaného zásadního problému, se kterým si klasická fyzika nevěděla rady. Pokud se týče toho osvědčení, víte, disciplína, která se osvědčuje svými pravidly nějakých 50 let, ne těch udávaných 300 let, když toto říká tváří v tvář astrologii, disciplíně která představuje thesaurus lidské zkušenosti bratru deset tisíc let staré, tak mě to jako historikovi věd připadá přinejmenším komické. Ale chtěl bych se zeptat toto: co vede vědce, astronomy, fyziky, biochemiky, aby takto vypovídali o možnosti a nemožnosti určitých dějů, jevů, působení, dovedností, které naprosto překračují jejich kompetence? Domnívám se, že věda je ta, která přeruší výpověď vědoma své metody, svých mezí, svých východisek a reflektuje, případně reviduje své vlastní předpoklady a nedělá výpovědi rádoby vědecké, tedy v tomto smyslu opravdu pavědecké, o něčem v jazyce, které tomu není adekvátní? Neobhajuji ty velké nauky a zkušenosti lidstva, ty se obhájí samy. Mně je to trapné za vědu že se tímto způsobem diskredituje. Na rozdíl od tradičních nauk a zkušeností, jakými právem zove astrologie a nakonec mágie, alchymie a jiné hermetické nauky, ony jsou skutečně pochopitelné, protože pracují s lidskými zkušenostmi, obrazy, názory, po- užívají myšlení v takovém tom přirozeném, to jest člověku vrozeném smyslu. Vůči tomu nám věda předkládá svět a pravidla hry a způsob omezení duševních činností, které jsou nepřirozené, které vyžadují zvláštní vědeckou výchovu. Já jakožto biolog bych měl vlastně pomoct lidem okolo sebe pochopit sebe sama jako živou bytost, svoje prožívání, podoby života. Je mně líto, ale alespoň jakožto tradiční, molekulární biogenetik i evolucionista nemám jim vlastně co říct, proto v tom okamžiku upadnu do tak abstraktních a náročných výkladů, které vyžadují mnoho let studia, aby vůbec byly rozumné a pochopitelné. Grygar: Tak tady jsou teďka velmi smělá tvrzení, především to tvrzení o vědě. Věda je otevřený systém. To znamená, že neexistuje žádný jev, který by odmítala a priori, ale protože vědecká metoda je skeptická a je potřebí, aby se oddělovalo zrno poznání od plev nepoznání, takže věda podrobuje i velice vážná tvrzení skeptickému zkoumání. A ke skeptickému zkoumání patří to řemeslo, které je poměrně nesrozumitelné, vyžaduje velké studium a tudíž je to dostupné pouze někomu. I pro laika je přece evidentní, že právě tam, kde se dodržovala vědecká metoda, docílily se takové výsledky, jako že si tady povídáme ve studiu a že to naše poselství se dostane k posluchačům prostřednictvím radiových vln, které jsou výsledkem bádání Maxwella a Hertze. To je ta cesta, kterou nabízí věda. Ale chci se tedy optat, co nabízejí ty pavědy lidem navíc? Já mám dojem, že jim nabízejí iluzi. Neubauer: Totéž se říká o náboženství, totéž lze říci o umění, totéž lze říci o jakémkoliv morálním kódu, protože kde jsou z hlediska vědy hodnoty? A jsou vůbec hodnoty? To je to, v čem my žijeme. Žijeme v hodnotách, představách, vzpomínkách. To, co od nás tedy teďka vědci, kdyby byli scientisti, chtějí, je vnucovat tuhle zvláštní výchovu a trénink přirozenému myšlení, odtrhnout, oddělit se od přirozené zkušenosti, která nemá podobu ověřování v rámci zcela určitých metod. Ve vědě jde o pravidla velmi specifického chování a myšlení, a vy je aplikujete na přirozené lidské zkušenosti a společný svět, ve kterém se promítá neskonale více dimenzí, projevuje, ozývá daleko víc hloubek a souvislostí. Grygar: Já si samozřejmě uvědomuju, že by bylo od vědce pošetilé, kdyby se třeba ptal, zda Beethovenova symfonie byla napsána vědeckou metodou. 42 ORL 2014-7 VĚDA NEBO PAVĚDA diční oblastí zdraví. Zdraví a spása jedno a totéž. Jest proto tak důležitý vztah s transcendencí mimo tento svět, anděli, duchy, božími vnuknutími. Čili oni dneska dostávají ten kosmonautický háv. Na toto má náboženství tradiční monopol a proto vám tak nesmírně vadí, vám, kteří chcete zobecnit svoji profesionalitu a udělat z ofese konfesi (tedy ze zaměstnání nebo z dovednosti vyznání). Vadí vám na těchto oblastech: ono totiž patří do tradiční kompetence náboženství jako administrativy pravdy. Grygar: Tak to je samozřejmě také velmi silné. Teď už se dostáváme k tomu základnímu vztahu mezi přírodními vědami a náboženskou vírou. Pokud jde o křesťanství, tak já se domnívám že křesťanství společně s vědou má stejný podklad v tom, že buduje svou strukturu na základě formálně velmi podobných principů. Na začátku každé matematické disciplíny jsou určitá nedokázaná tvrzení, axiomy, a z nich potom vyvodím určitou matematickou strukturu. Podobné principy potom najdeme v přírodních vědách. Tyhle předpoklady musíme akceptovat, a je to velmi nepříjemné ale musíme to udělat. Podobně v teologii, tam přece máte základní dogmata. Podle pravidel, které jsou formálně stejná jako pravidla používaná ve vědě. Čili v tomto směru nevidím příkop mezi vědou a náboženstvím, ale naopak vidím velmi zásadní příkop mezi vědou a pavědou, a mezi vírou a pověrou. Tohle myslím velmi výstižně charakterizoval Chesterton: Od doby, co lidé přestali věřit v Boha, jsou ochotni věřit v jakoukoli pitomost. Neubauer: Axiomatická výstavba vědy je rovněž nepravda. To, o čem jste mluvil, nebylo náboženství nýbrž racionální theologie. Ta paralela byla velice výmluvná. Tak jako s dogmatiky katolické církve vyplývá jakýsi způsob vědění, tak přece existují jiná náboženství, která mají jiná východiska, a jejichž projekcí jsou způsoby pochopení skutečnosti, morální kodexy, kultura, která z toho vychází, jsou nicméně pozoruhodné úžasné: hinduismus, buddhismus, islám. Existuje tu věda jako určitý tvar vědění, zabývající se objektivní stránkou skutečnosti. Je to nástroj nesmírně užitečný, velice záslužný a hlavně silný, protože používá obrovsky účinný instrumentální rozum. Ale na základě jiných východisek tady existují také jiná otevření se světu, nauky, které odkrývají skutečnosti, s nimiž se věda vůbec nesetkala. Protože tak, jako se geometrie nesetká s balvany, tak Cítíme sami, že to je jaksi nepřípadné. Jestliže připustíme, že tyhle pavědy je něco, co uspokojuje naši emocionální potřeby, tak je mi to samozřejmě jedno. Tak jako já třeba neposlouchám dechovku, tak nebudu poslouchat homeopaty. Ta tragedie je v tom, že tady je riziko toho, že v tom druhém případě jde o lidský život, kdežto v tom prvním případě jde jenom o jakési nepohodlí. Neubauer: Přesto všechno podrážděnost, kterou cítíte i ve věcech, které jsou tedy relativně bez rizika. Přesto ten postoj vůči homeopatii, astrologii a specielně, což mě nejvíc rozesmálo, ufonologii otázce existence a kontaktu s Mimozemšťany. Jak tohle dokáže zastánce vědy zcela nepříčetně a vopravdu iracionálně dráždit! V tom třetím případě je to o to komičtější, že jaksi celá ta sci-fi výbava představ, zážitků a zkušenosti ufonologických je evidentně produktem vědy a vědecké civilizace a nadšení kosmického výzkumu, které poznamenal naše romantické mládí. Jistě vás také. Proč? Že tedy vopravdu něco o vědě a náboženství vím, totiž u náboženství (a nebo to, co v určité době funkci náboženství plní, což je v novověku věda) je tra43 ORL 2014-7 VĚDA NEBO PAVĚDA se nemůže třeba fyzika v dnešní podobě setkat se smysly nebo hodnotou. Nerozumíme, proč by mělo do kompetence objektivního poznání spadat něco takového jako například zdraví, protože zdraví není žádnej objektivní parametr, veličina. Medicína není vědou. Věda je pouze jednou z pomocných disciplín způsobu poznání. Věda té medicíně může přispět a pomoct, a zaplať Pán Bůh za to. Grygar: Já si nemyslím, že by medicína mohla vykročit až tak daleko za hranice vědeckého zkoumání, protože tam, kde medicína funguje, to je ta vědecká medicína. Důvod, proč my se ježíme, je ten, že se tyto principy neustále zpochybňují z důvodu, který nechápu. Kdyby se neosvědčily nebo kdyby jaksi ta věda stagnovala, tak bych chápal, že prostě je důvod k tomu, abychom změnili své základní paradigma tak, jako se to stalo ve fyzice na konci 19. století. Ale já tady žádnou krizi nevidím a mně připadá, že všechny ty ostatní způsoby, které se nabízejí k poznání, tak kromě té záležitosti vědecké a kromě té záležitosti teologické jsem zatím žádnou třetí možnost, která by mě oslovila a uspokojovala v tom smyslu té otevřenosti nenašel. Prostě našel jsem jenom karikatury. Neubauer: Věda začala nějakým způsobem nejdřív pomáhat a potom vstupovat do medicíny poměrně nedávno a velké gro medicínského vědění dodnes se rozvíjí způsobem přirozeným, empirickým, intuitivním, čas od času k tomu věda dodá nějakou dodatečnou racionalizaci. Mechanismy účinku, antibiotik nebo analogů, neurotransmitorů se už mnohokrát měnily a typické účinky ukazují, že asi vo ty molekulární mechanismy a vo ty modely in vitro pravděpodobně v terapeutických účincích i alopatických léků vůbec nejde. Grygar: Samozřejmě medicína nezná stoprocentní mechanismy účinku, ale je to mocný nástroj, který se musí užívat opatrně. Z hlediska pacienta není důležité zda medicína ví, jak funguje dané antibiotikum, ale důležité je zjištění, že když to antibiotikum aplikujete, tak z 90% se pacient uzdraví. A to je to, co vyčítám všem ostatním metodám, které tuto zásadu nectí. Neubauer: No to je přece tak nepatrná část všech příčinných souvislostí, korelace, koherencí ve světě! Ti, kteří nabízejí tyto služby a rady a jsou obklopeni zájmem veřejnosti, nabízejí jiné způsoby orientace, myš- lení, chápání. Proč to ti vědci s tou zpupnou bohorovností svádějí na neznalost, ignoranci, nevzdělanost, případně na jejich zištnost? Takto bylo argumentováno proti věřícím, i proti disidentům, a oni přeci (vědci, politici) musí vidět, že to není pravda. Přece zájem je autentický, že zřejmě to, co získávají ti zájemci, je asi skutečně uspokojuje, naplňuje a přesvědčuje. Proč toto vůbec ani jako v nejmenším se nevedlo v potaz? Naše zkušenost tváři v tvář, naše zážitky, obyčejná lidská zkušenost, ta přestala mít vůbec jakýkoliv význam a smysl, jeli posuzována z hlediska objektivních kritérií. Je to hrozný, a to, co jsem viděl tváří v tvář je méně důležitý než co naměří ten vědec a zcela nebo zjistí nebo vyvolá za zcela umělých podmínek. Volně podle ČR Vltava 29. ledna 1998 Tenhle deset let starý duel je v mnoha směrech příznačný: Kdo by neznal Jiřího Grygara, známého popularizátora vědy? A kdo jste se někdy aspoň trochu vědou zabývali, nebude vám jeho postoj vůbec cizí. Krystalicky čistě zde reprezentuje postoj vědce, se svým precizním, ale úzkým pohledem na věc. Gryga44 ORL 2014-7 OBJEKTIVNÍ REALITA rovo surfování po povrchu vědy nám však v kontextu ještě jiného článku připomene povrchní postoj extroverta. Jak obstojí v duelu s člověkem hloubavým, renesančního rozmachu a opírajícím se o svou niternou pravdu? Zavrhneme ji jako nevědeckou, anebo skrz ní zahlédneme něco podstatného, co nás inspiruje? A opravdu se tyhle dva, natolik rozdílné a vyhrocené postoje nemohou setkat? Věřil jsem vědcům, protože mi říkali, abych jim věřil. Ale proč mám dál lpět na poledu, který mi skýtá jen částečné porozumění, a nabízenou plností poznání mám opovrhnout? Širší pohled, to je výsada, kterou si přeci můžeme dovolit! Vědecká drezůra nám v jistém smyslu nasadila klapky na oči. Teď si můžeme dovolit tyto klapky sejmout a zkusit se dívat více intuitivně, také citem, všemi smysly, kterými mě příroda obdařila. Radostně a bez předsudků vyzkoušet vše. A proč ne? A dívat se třeba jen tak "na zkoušku". Rozhlédnout se, a nakonec si vybrat ty "oči", které nejlépe vidí. vědce popuzují a pobuřují; někdy to bez řádného důvodu berou jenom zdvořile na vědomí. Vědci instinktivně cítí, že jakékoliv chápání, rozumění, pojetí či jen představy včetně těch vědeckých, vlastních, ryze odborných se s věcí vědy neslučují. Odtud ohromující lhostejnost vědců i vůči jakýmkoliv názorům a znázorněním, představám a obrazům, slovním obratům, odborným výrazům a schématům. Pro běžné vzdělance humanitního zaměření je tento postoj k vlastní vědě zcela nepochopitelný. Ačkoli lze ukázat, že s vědeckou revolucí se zásadně mění obsah základních pojmů, že například ”čas”, ”prostor”, ”hmota”, ”síla” apod. znamenají v newtonovské fyzice něco jiného než v teorii relativity, o těchto změnách v nahlížení a chápání lze většinu vědců dokonce i přesvědčit: přivést je jejich vlastními prostředky a na základě jejich zkušenosti k tomu, aby si rozdíl mezi obsahem a smyslem dřívějšího rozumění uvědomili. Zkrátka, když na to přijde, i vědci připustí, že se jejich zájem postupem času a zejména s pokrokem vědy posouvá. Jakmile však z toho T. S. Kuhn vyvodí, že se vědci od jisté doby (po změně paradigmatu) jali jinak myslet, vnímat, vidět, chápat a jednat, a že se tedy ipso facto, jakoby mávnutím kouzelného proutku ocitli v jiném světě, tehdy je to pobouří a vyvolá v nich odpor. Oni totiž žádnou dramatickou přeměnu, zážitek přetržitosti a přelomu nemohou z vlastní zkušenosti potvrdit: neodpovídá tomu žádná vzpomínka na přerod či předěl z jednoho světa do jiného. Proto zásadně právem popřou, že by se kdy něco podobného s nimi (či dokonce se světem) událo a právem si tuto událost nedají od kohokoliv zvenčí podsouvat. Celý ten dramatický scénář vyvstává až před zpětným pohledem epistemologicky zaměřeného historika, zřídkakdy však byl autenticky prožit. Zatímco věci vědy záleží v řešení úlohy s navždy platným (byť teprve v současnosti plně pochopeným) zadáním a předem daným řešením, které je zatím neznámé, vždy však již na dosah ruky. Ani to není směšnou iluzí, jak se to jeví z perspektivy historika: objektivní realita, o niž vědě jde, se vyznačuje stálou přítomností, bezprostřední skutečností. Z hlediska tohoto přesvědčení by zákon volného pádu, elektřinu, stavbu hmoty, evoluci, genetický kód apod. bývali mohli objevit už staří Řekové a právě tak i Indové nebo Peršané či Aztékové, kdyby bývalí dávali lepší pozor a postupovali už ZDROJ Objektivní realita Neubauer krok po kroku odkrývá, že objektivní realita, tak jak ji používá věda, je kolektivní civilizační iluze, dobově podmíněná představa, proměnná, konstrukt, výmysl, jehož hlavním atributem je schopnost budit co možná nerozporné zdání, že je skutečností samou. A co je tedy ryzí? Dobové nánosy, historická klišé, dobře mínění konvence jím tedy rozhodně nejsou. … Obvykle se tážeme po smyslu vědeckého poznání v kontextu přirozené zkušenosti: k čemu se vztahuje, tj. o čem vypovídá, co objasňuje, umožňuje, k čemu je dobré (užitečné, prospěšné) či zlé (nebezpečné, nenáležité), čemu pomáhá či škodí? Oč ve vědě jde? Zdánlivě směšný slovníkový výměr, že ”věda je systematické, metodické a racionální poznávání objektivní reality”, to v zásadě vystihuje správně. Pro toto cosi, oč vědě jde, se vžilo označení ”objektivní realita”, a to dokonce i mezi vědci, kteří tento výraz sami vůbec nepotřebují a obvykle se jej nedovolávají. Právě tak nemají pochopení pro nic z toho, o čem různí ti noetici, gnoseologové, metodologové, logikové vědy a epistemologové popsali stohy papíru. Výpovědi tohoto druhu obvykle 45 ORL 2014-7 OBJEKTIVNÍ REALITA tehdy správně! Právě proto, že všechny tyto věčné, dané, ověřitelné pravdy jsou objektivně dány, vyznačuje se objektivní realita, jež je věci vědy předmětem zbožnosti objektivního poznání. Tato zbožnost však nebyla a není zbožnosti a tudíž ani záležitostí jiných národů, epoch a kultur. cích stavů-teď. Změna v žitém čase tudíž není a nemůže být součástí jejich odborné zkušenosti.Vědcům to nelze vyčítat jako nedostatek. V žádném jiném světě se nemohou jako badatelé dost dobře octnout, při výzkumné činnosti zůstává jejich ”bytí ve světě” bezpečně vyzávorkováno. Objektivní realita je stále jedna, mění se pouze způsoby a podoby badatelské činnosti. Ta však nespočívá ve výběru poznávaných jsoucen či stránek skutečnosti, nýbrž ve vytváření objektů ze vztahů. Tato činnost ovšem mění jak představy, tak pojmy, s nimiž jsou tyto intelektuální objekty neodborníky (nezasvěcenci) spojovány, a v tomto ”balení” veřejnosti předkládány, čímž mocně působí na skutečnosti a zkušenosti přirozeného světa, za jejichž podstatu a vysvětlení jsou takto postulované objekty vydávány a takto laické veřejnosti předkládány a prodávány. Vědecká kázeň od nás vyžaduje, abychom z poznání vyloučili vše tělesné. Cítění, pocitování a ocitání se jsou však bytostně tělesné zkušenosti. Tradiční, kulečníková představa Světa nemá s newtonovskou mechanikou nic společného; neměla za Newtona jako nemá ani dnes. Za Newtona se však těšila legitimitě, dnes nám připadá pro laické předkládání dnešní fyziky laikům jako nevhodná: přestala být ”bezvadnou”, tj. názornou, stala se ”závadnou”, tj. zavádějící. Žádná představa nemůže být objektivní, může však být v určité době přijímána objektivní vědou jako legitimní. Však také způsob bytí, kterým se tato nevýslovná, nevnímatelná a nemyslitelná objektivní realita vyznačuje, náležela původně u Descarta zvláštnímu typu obsahů mysli (”idejí”) takových, které se dávají jasně a zřetelně: jako odlišné, výlučné, oddělené od všech ostatních, a v nichž jedině spočívá skutečné vědění. Všemu, o čem mluvíme jako o ”objektivně jsoucím” (tj. nezávislém na postojích, názorech, představách, pocitech, důvodech či záměrech, ba dokonce i na samotném poznání a myšlení) bezděčně přikládáme stejnou povahu, jež náleží oněm zvláštním obsahům mysli: totiž ”ideální bytí”. Proto nezbývá než konečně připustit a uznat očividné: že se ve vědě neuvažuje v pojmech, nýbrž zachází s výrazy, pod nimiž si pokud možno nemáme nic představovat (neodkazují k něčemu mimo sebe), že se na zkoumané jevy vědci vůbec nedívají, dokud na ně laicky, naivně neukážeme. Vědec na předměty svého výzkumu nepohlíží ”jako na …” - jako na něco odlišného od toho, čím tyto předměty samy jsou, tj. jak jim společně s kolegy rozumí. Nedívají se, nýbrž je ”pozorují”, tj. dávají na ně pozor, hlídají je jako dozorci, sledují je jako ”tajní”, vyšetřují je jako vyšetřovatelé. Prostě je třeba vzít v potaz, že vědci jakožto vědci nejenže vůbec neuvažují v pojmech, které by spojovali s nějakým (určitým, daným) obsahem, ale dokonce ani nehledí na zkoumané jevy jako ”na něco” vázané na představu, tj. jako na to, pod čím by si měli něco představovat. Toto je také jedním z důvodů, proč vědci nevnímají a nezaznamenávají změny ve vidění, myšlení a v pojmových obsazích a představách, kterými během svého života prošli: nejsou součástí jejich zkušenosti. Věc vědy je intelektuální chápání, které je bezčasé, neboť spočívá v náhledu (intuici), přivádějícím k evidenci právě teď. A toto určuje vždy jen další, následující krok: intelektuální náhled je chápán jako pokyn k dalšímu postupu. Proto je věda po-krokem z definice. Vědci nekráčí, nýbrž postupují, nepřemýšlejí, nanejvýš výjimečně přemítají. Jejich poznání se dává v podobě po sobě následují- Objektivní realitě přiznáváme bytí natolik svrchované: lhostejné k času, místu, perspektivě, pro něž ”být” a ”být myšlen” spadá v totéž. Takto se to má například s čísly nebo s geometrickými útvary a se všemi vlastnostmi, které u nich zjišťujeme, a 46 ORL 2014-7 OBJEKTIVNÍ REALITA totéž platí i pro vědění na nich postavené, pokud při poznání postupujeme právě tak jasně a zřetelně. Objektivní existence je spíše pravým opakem existence přirozené: vyznačuje se zjevností a zřetelností : nic nezůstává skryto. lení typu přemítání, přetřásání, sestavování a přestavování, spojení (rozpojení, přepojení, připojení) a dělení (oddělení, přidělení, vydělení), třídění a řazení (seřazení a přeřazení, přiřazení) a jiných konstrukčních, syntaktických, kombinatorických operací kalkulu” je typické pro uvažování stavitelObjektivní realita postrádá nitro: nemá ani kde, ské, inženýrské, programátorské apod. a stalo se ani co skrývat. Objektivní ideje se vyčerpávají defiobecně myšlením vědeckým. nicí výměrem, vymezením: omezují se na povrch (plášť, meze, oddělenost, odlišnost). Jsou netečné k Kalkulační a kombinatorická objektivní povaha souvislostem (context-free), a proto neměnné. Obvědecké racionality je tudíž jakožto projekce bezjektivní ideje neživí ani obrazotvornost, ani speobsažná (bez nitra a obsahu) a nesmyslná (bez kulativní myšlení. A právě tato stálost a odolnost směru a poukazu): nic nezahrnuje a k ničemu se činí obsahy mysli, jimž se přisuzuje objektivita, nevztahuje : postrádá jak vnitřní, tak vnější hospolehlivým nástrojem vhodným pro diskursivněrizont. Proto se nabízí k systematickému a synkalkulační myšlení, pro něž je rovněž příznačná taktickému zacházení, totiž stavění, sestavování přísnost, obecnost, bezobsažnost a bezvztahovost: a tkaní. Z objektů lze budovat stavby-konstrukce chybění vnitřního a vnějšího horizontu je vybavuje a soustavy; jejich zvláštním případem jsou popředností přesnosti (exaktnosti) a jednoznačnosti. sloupnosti: soustavy typu lineárního pořadí. Lze Objektivní myšlení spočívá v duševních pocho- však ukázat, že lineární a prostorové, tj. troj a vídech, které jsou lineární, kombinatorické, deduk- cedimenzionální uspořádání jsou izomorfní: vzátivní, formálně logické a algoritmické. Toto myš- jemně na sebe převoditelná. Odtud důraz vě47 ORL 2014-7 OBJEKTIVNÍ REALITA decké racionality na soustavnost-systematičnost a důslednost-postupnost-pořádnost. Bytí objektivní reality spočívá v určení kladením, její určení ”nepodléhá zkáze”. Tomuto určení vděčí objektivní realita za svou určitost. Z ní vyplývá jak spolehlivost, tak paradoxně i povolnost, ježto určování vztahu z principu je libovolné. Základ objektivní reality v kalkulační racionalitě je prvotnější a hlubší než její rozprostraněná povaha. Ta je toliko formou jejího názoru, přehledným průmětem sloužícím k představování vědeckých poznatků laikům. Připadá nám jako přirozená-vrozená (”apriorní”) forma názoru, součást programového balíčku naší ”genetické výbavy” patrně jen proto, že byla původně odvozena od tělesné šablony. V objektivní skutečnosti je myšlené a jsoucí totéž, poznané spadá vjedno s výkonem nazření, neboť jak poznatek, tak poznání jsou objektivní: ideální, svébytné, jsou pravou a jedinou skutečností. To se děje vždy, když předmětem poznání je hypostazovaný vztah. Tato mentální povaha objektivní reality, odpovídá Kusánovu pojetí boží skutečnosti, a nápadně připomíná známé Aristotelovo vystižení Boha jako NOÉSIS NOÉSEÓS ”myšlení samotného myšlení”. K tomu, abych mohl hypostazovat vztah mezi místy (a posléze veškerenstvo vztahů), bylo nejprve třeba změnit smysl Aristotelovy kategorie ”kde” (To PÚ), jež vypovídala o ”v-čem” a transformovat ji ve výpověď ”kde”, způsobené vpichem odpichovadla (dnes: myším klikem), které si přejemný substrát geometrického světa ”pamatuje”. Teprve toto založení místa znamenající polohu, a nikoliv vlohu, učinilo z místa pamísto, v němž nemůže nic být, samo však může být toliko mezí. Jen u takovéhoto místa naruby je ”být myšlen” a ”být jsoucí” totéž, ježto je založeno na formálním, vnějškovém vztahu. Ne již v původním smyslu rozsah, rozpětí, nýbrž v moderním smyslu prostor. Tak jako každá tvarová a jakostní obměna musela být proto pochopena jako transpozice, tak se i přemýšlení stalo přemítáním, představování přestavováním, vzpomínání vybavováním a imaginace reprodukcí. Původně od světa oddělené místo, z jehož perspektivy se utvářel v antice svět geometrie, poskytovalo pouze příležitost pro vynořování geometrických jsoucen ”z prázdnoty” a nabízelo je duchovnímu zraku zasvěcence. Posléze svět eukleidovské geometrie už nabízel určitý podklad schopný stanovené body podržet, a konečně, zpředmětněný klasický prostor novověké geometrie všechna místa již implicite obsahuje, takže možnost jejich určení jako by už sama byla skutečná. Tradiční věda se soustředila a omezila na tento způsob duchovního nazírání idejí typu objektivní realita a prohlásila jej za výlučný a jeho obsah za pravou skutečnost. Objektivní realita je opatřena dimenzionalitou, asymetrií, topologií a metrikou klasického geometrického prostoru. K tomu je doplněna o takové rysy, které nebyly v klasickém geometrickém světě přítomny, jakými jsou ”plnost” a jí odpovídající ”tvar”, k němuž však navíc přistupují velikost, číslo a poměr. Zvláště oba poslední ”přivandrovalci”, které rovněž nabyly tím, že byly založeny na vztahu, čímž získaly ”geometrické občanství” a objektivní skutečnost, dovolily číselně vyjádřit velikosti geometrického světa - délky, plochy, objemy. Převedení geometrického sestrojování pro zjednání náhledu, na kalkul bez náhledu si vyžádalo, aby obrazotvornost byla vystřídána soustavností, myšlení nahrazeno přemítáním a inteligence (indukce) byla omezena na ”intelekci”, tj. schopnost rozlišovat a ztotožňovat. Mechanické odvozování nás zbavilo potřeby činného, tvůrčího výkladu a překladu. Zpětný přenos ze světa diskrétního do indiskrétní tělesné skutečnosti (např. výstavba domu, sestrojení přístroje, vybroušení čočky apod.) podle geometrického nárysu nebo matematického výpočtu znamená proměnu geometrického tvaru na 48 ORL 2014-7 OBJEKTIVNÍ REALITA hmotu. Potenciální nekonečnost hmotné realizace nebyla nevratným průmětem z pravé skutečnosti, jež upadla do konečné tělesnosti, ani jejím stínem, nedokonalou nápodobou, jako tomu bývalo u Platóna. Mechanický model je hmotnou implementací, tj. naplněním určité možnosti, a tím i potvrzením. Skutečnost sama z něj povstane do své aktuálně nekonečné skutečnosti jako fénix z popela či spíše briket z kompaktně stlačených bodů hraničních elementů. Realita a realizace představují polaritu skrytou za dvěma významy jak slova ”model”, tak slovesa ”realizovat”. O výraz ”model” se v dnešní době dělí matematici s fyziky: jedni hledají pro své teorie modely v ”reálném” světě, druzí vytvářejí matematické modely fyzikální reality. Realizovat - alespoň v angličtině: znamená jak uskutečnit, tak uvědomit si. Děje oběma směry mezi myšlenkovou a hmotnou realizací se však odehrávají v rámci objektivní reality, jejich statutem je kusánovské possest - aktuální nekonečno veškerých možností. S přirozenou skutečností, jež je neustálým povstávání jakožto možností, má vědecká racionalita do činění jen to, že ji obchází, potlačuje, popírá, přehlíží a potírá. I z hlediska objektivní vědy je živá skutečnost jedině skutečně objektivní schopná klást odpor a meze duchovní zvůli, kterou představuje rozměr skutečnosti, který byl odhalen teologií jako ”podstata skutečnosti boží” a posléze se mu dostalo označení objektivní realita, jež je podstatou instrumentální racionality. Oproti tomu fysis není postavena na duchovní, abstraktní racionalitě, nýbrž na konkrétní, tělesné kreativitě. Proto se věda posléze snadno mohla vzdát potřeby hmotné implementace a zcela se omezit na ideální tvar. Stačilo přeložit výsledek kalkulační kombinatoriky do geometrické reprezentace vytvořit geometrický názor. Existuje pluralita kalkulů, mnoho způsobů výpočtů, mnoho výsledků. Správný je tudíž ten, který se nabízí jednoduchému výkladu: lze jej vysvětlit najednou, přehlédnout jediným pohledem, geometricky. Mechanický výklad, či dokonce jeho realizace” přestal být ověřením, stal se druhotnou praktickou aplikací skutečného a hotového vědění. Na takové uplatňování vědeckých poznatků v praxi se začalo hledět jako na cosi zajisté záslužného, leč zásadně podružného. Fakticky se úplně rezignovalo na ”substanci”, jakožto poslední odlesk tělesnosti. .. - Věříš na duchy? - Ne, řekl jsem. - Proč ne? - Protože duchové jsou ne-vě-de-čtí. Neobsahují hmotu, nemají energii a také neexistují, leč v lidských myslích. - Ovšem, zákony vědy neobsahují hmotu a nemají energii a také neexistují, leč v lidských myslích. V těchto věcech je nejlépe být důsledně vědecký a odmítat věřit jak na duchy, tak na zákony vědy. Je to tak bezpečnější. Neponechává Ti to sice moc k věření, ale i to je vědecké. - Jeden hoch z Ymky na duchy věří. - To si z vás děla legraci. Ne, tvrdil to vážně. Říkal, že není-li někdo řádně pohřben, jeho duch se vrací, aby strašil lidi. Fakt tomu věří. - Kdo to je zač? - Tom Bílý Medvěd. Ach tak! Indián! Pak ovšem to beru trochu zpět. Myslel jsem evropské duchy. - Jaký je v tom rozdíl? - Nu, indiáni se občas dívají na věci jinak - čímž neříkám, že úplně špatně. Věda není součástí indiánské tradice. - Ale ve středověku se i v Evropě na duchy věřilo! - Cože? - Zákony fyziky a logiky, číselná soustava, algebraické operace. To jsou svého druhu duchové - jenže my v ně věříme tak dokonale, že nám připadají skuteční. Za mechanismus fungování byl prohlášen geometrický model; jeho sestrojení na papíře (všimněme si, že sestrojení nerozlišuje nárys od uskutečnění) bylo samo důkazem pravdivosti výsledku. To proto, že se tím podalo naprosté vysvětlení: vždyť klasický geometrický prostor je již celý prosvětlen: neníť v něm zákrytů a temných koutů. Niternost zde byla nahrazena ”složitostí”, vysvětlitelnou právě tím, že byla geometricky ”vyložena”, tj. rozložena. 49 ORL 2014-7 VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ: PŘÍLIŠ STŘÍZLIVÝMA OČIMA! Václav Bělohradský: Příliš střízlivýma očima! - Nerozumím. - Připadá nám například naprosto samozřejmé předpokládat, že gravitační zákon a gravitace existovaly před Newtonem. Bylo by hloupé si myslet, že do sedmnáctého století gravitace neexistovala. - Pochopitelně. - Kdy tedy začal gravitační zákon platit? Existoval vždycky? Jde mi o představu, že že před vznikem Země, dříve než se zformovalo Slunce a hvězdy, před prvním vznikem čehokoliv, existoval gravitační zákon. - Ovšem - Jen tam tak seděl, bez vlastní hmoty a energie, v ničí mysli, protože nikoho nebylo, nejsa nikde, ježto nebylo prostoru, a tudíž žádného kde - přesto gravitační zákon existoval? - Už si nejsem tak jistý. - Pokud existoval, pak upřímně nevím, co už by mělo něco udělat, aby neexistovalo. A přesto dá rozum věřit, že existoval. - Budu o tom muset asi ještě popřemýšlet. - Ujišťuji tě, že ať to vezmeš z jakékoli strany, nakonec dospěješ k jedinému rozumnému výsledku, a totiž, že ani gravitační zákon, ani sama gravitace před Newtonem neexistovaly. Žádný jiný závěr nedává smysl. A co to znamená? - To znamená, že neexistuje nikde jinde než v lidských hlavách. Je to duch! Jsme všichni dost domýšliví, pokud jde o duchy jiných lidí, ale pokud jde o ty naše, jsme stejně nevědomí, barbarští a pověrčiví jako oni. - A proč tedy všichni věří na gravitační zákon? - Jde o masovou hypnózu velmi ortodoxní podoby zvané ”výchova”. - Vlastní problém či protimluv, v němž vědci trčí, je právě mysl. Sama nemá žádnou hmotu ani energii, ale vědci nemohou její nadvládě uniknout v ničem, co činí. Logika existuje v mysli. Nevadí mi, když říkají, že duchové existují pouze v myslích lidí. Mě jen zaráží ono pouze. Věda existuje také pouze v našich myslích - a není proto na ní nic špatného. Ani na strašidlech. Zákony přírody jsou lidskými vynálezy. To všechno je lidské, včetně přesvědčení, že jsme si to nevymyslili. Mimo lidskou obrazotvornost nemá celý svět, ve kterém žijeme, nižádnou existenci. Je to duch a staří to také rozpoznali. Je řízen duchy. Vidíme, co vidíme, protože duchové nám to takto předvádějí. - Odkud se to v tobě bere? from ”Zen nad the Art of Motorcylce Maintenance” Článek převzatý z: Zdeněk Neubauer, ” O čem je věda”, Malvern, Praha 2009 Milan Kundera označuje výrazem antilyrická konverze objev „životní prózy pod pozlátky veršů a mýtů“, otřes, který v nás vyvolá prozaická podstata vztahů mezi lidmi, když se na nás náhle posměšně zašklebí trhlinami ve „ctihodných názorech“. V Komunistickém manifestu je průmyslová modernost pojata jako antilyrická konverze mas: „Kde se buržoazie zmocnila panství, tam… utopila v ledové vodě sobecké vypočítavosti posvátnou hrůzu náboženského vytržení, rytířského nadšení a šosácké sentimentality… vše posvátné se znesvěcuje a lidé jsou posléze donuceni dívati se na své životní postavení a vzájemné vztahy střízlivýma očima (mit nüchternen Augen).“ Když se lidé podívali „střízlivýma očima“ na nebesa, náboženství se jim jevilo jako „sebeuvědomění a sebedůvěra člověka, který se ještě nenašel, nebo se sám sobě ztratil“. „Náboženství je ilusorní štěstí lidu,“ které je třeba zrušit, abychom mohli „žádat jeho skutečné štěstí“ – napsal Marx. Střízlivé oči jsou revoluční síla, nic posvátného před nimi neobstojí, nadpřirozená moc bohů se stala pouhou bajkou, vhodnou pro dětský věk lidstva. Strážci starých příběhů a bájí před střízlivým pohledem nové doby varovali, přivede k nám i nevítaného hosta, kterého je obtížné vyhnat – nihilismus. Když lidé příliš střízlivýma očima vše prohlédnou, kvůli čemu budou žít? Marx se ale mýlil, střízlivý pohled byl zkrocen, přišel nový lyrický věk lidstva – věk nacionalismu. Národní báje ohřály „ledovou vodu sobecké vypočítavosti“ na pokojovou teplotu, v novém „náboženském vytržení a rytířském nadšení“ masy ZDROJ 50 ORL 2014-7 VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ: PŘÍLIŠ STŘÍZLIVÝMA OČIMA! kladly oběti na „oltáře vlastí“. Nacionalistickým vytržením se nepodařilo, pravda, zaslepit všechny oči: „Lidé šli v celé Evropě na jatka jako dobytek, kam je vedli vedle řezníků-císařů, králů, prezidentů a jiných potentátů a vojevůdců kněží všech vyznání…“ – napsal Jaroslav Hašek. I já tu chci uvažovat o „střízlivých očích“, kterými jsme donuceni „dívat se na své životní postavení a vzájemné vztahy“. Mám na mysli střízlivý pohled, který se zrodil v prostoru totální kontiguity, prostupnosti a nadbytku informací a komunikace vůbec, typickém pro digitální věk. Nazvu ten prostor globální vesnice uniklých důvěrných sdělení o všem a o všech. V něm dnes probíhá nová radikální antilyrická konverze mas. Marshall McLuhan označil výrazem globální vesnice prostor, který vytvořila televize zrušením hranic a vzdáleností, pohlcením paleoindustriálního prostoru páry, tisku, individualismu a nákladné mobility. Historické světy se v něm pomíchaly, politická, sociální, ekonomická, kulturní a posléze i kosmická hlediska se propojila, zrodilo se nové „vědomí společné odpovědnosti“ za svět. Jeho nejviditelnějším příznakem byl masový odpor mládeže elektronického věku k válce ve Vietnamu, angažovaná empatie s trpícími sousedy v globální televizní vesnici, masový soucit a pohnutí, jehož symbolem je třeba píseň Imagine Johna Lennona: Imagine there’s no countries… Nothing to kill or die for. „Růst globální vesnice vytváří podmínky pro více diskontinuity, různosti a nesouhlasu mezi lidmi“ – napsal Marshall McLuhan. O globální vesnici uniklých důvěrných sdělení o všem a o všech to platí v radikálnějším smyslu: Informační technologie a rychlá expanze kyberprostoru proměnily veřejný prostor v jedno všezahrnující universum, v němž podstatné jméno space (prostor) už nepřipouští slovesnou formu to space – dělat mezery, oddělovat. Deník Guardian dostal Pulitzerovu cenu za odhalení hrozby, že prostor svobodně vymezený aktéry komunikace přestane existovat, že všechna komunikace se bude dít pod totálním dohledem USA, které tak udělají z kyberprostoru své koloniální panství. Lidé jako Julian Assange či Edward Snowden a tisíce anonymních eticky inspirovaných hackerů vhazují do kyberprostoru i tištěných médií nejen uniklé důkazy o rozsahu kolo- niální moci USA nad kyberprostorem, ale i doklady o reálném fungování politiky: utajené smlouvy, policejní odposlechy, zákulisní dohody mezi ekonomickou a politickou mocí. V tomto „ledovém proudu“ uniklých důvěrných sdělení „se utopily“ všechny hodnoty a vize, mocenské hry jsou obnaženy „a lidé jsou donuceni“ dívati se na to, čemu říkají demokracie, střízlivým pohledem. Každý si může snadno dosadit uniklá důvěrná sdělení, která na síti objevil, připomenu jen několik příkladů vybraných z tisku: odposlechy manažerů Big Pharma o tom, jak vymyšlenými vedlejšími účinky manipulovat pacienty, aby místo generického (levného) léku kupovali lék značkový (drahý), ačkoli oba jsou stejně účinné; hovory manažerů oceláren o tom, jak zatajit karcinogenní účinky emisí; informace o mystifikujících strategiích bank z doby finanční krize; doložená tvrzení novináře Seymoura Hershe o tom, že užití chemických zbraní v Sýrii byl pokus rebelů vtáhnout letecké síly USA do války proti Assadovi; a třeba utajená nahrávka z jednání členů okresního výkonného výboru ČSSD Břeclav, v níž se říká „tak to rozepíšu na čtyři akce, vole, a je to bez výběrovky, ne?“. Záplava uniklých důvěrných sdělení vyvolává masovou antilyrickou konverzi, není kam se skrýt před objevem politické prózy pod „pozlátky veršů“, není úniku před poznáním, že vše je jinak, než se píše v komentářích velkých deníků. Dopad té záplavy na liberální demokraty lze srovnat jen s dopadem projevu Nikity Chruščova v roce 1956, v němž odhalil stalinismus jako režim „zvůle“, na komunisty. J. P. Sartre napsal, že tehdy se každý člen strany musel rozhodnout, zda chtít zpět život obětovaný velké kauze, nebo ho ztratit navždy. Podobně se dnes každý liberální demokrat musí rozhodnout pro svědomí nebo pro apologii moci. Myslím, že tato nová antilyrická konverze mas má čtyři důsledky v politické kultuře demokratických společností. Prvním je hyperrealistický pohled na svět, který nás donucuje „vidět holou realitu“ pod nánosem romantických iluzí o politice a vztazích mezi lidmi vůbec, žádný kategorický imperativ před tímto pohledem neobstojí. Nazvěme strategické každé jednání, které usiluje o dosažení cílů, jejichž uskutečnění závisí na 51 ORL 2014-7 VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ: PŘÍLIŠ STŘÍZLIVÝMA OČIMA! má být, mezi pokušením respektovat jen vlastní cíle a zamlčet hlas svědomí a pokušením obětovat to, co jest, realitu, hlasu svědomí, které nás povolává k nastolení toho, co má být, co je absolutně platné. V roce 1968, v hvězdném roce Československa, v němž národ byl sjednocen v pokusu o ustavení „fikčního světa“ zvaného „socialismus s lidskou tváří“, považoval Karel Kosík obnovu vztahu rozumu a svědomí, reality a zavazující fikce, za klíč k obnovení politiky ve století techniky: „Rozum bez svědomí se stává utilitárním a technickým rozumem výpočtu, propočtu, kalkulace, a na něm založená civilizace je vyprázdněnou civilizací bez rozumu, v níž je člověk podřízen věcem…Svědomí odtržené od rozumu klesá na bezmocný hlas nitra nebo ješitnost dobrých úmyslů.“ V prostředí, v němž žádná fikce nepřežije, platí, že „neexistuje společnost, jen jednotlivci“, jak řekla Margaret Thatcher. To, co nazýváme společnost, existuje jen jako fikční svět, v němž jsme si našli své místo, jehož zákony respektujeme a k jehož nárokům nás povolává hlas svědomí. Rozum není jen předpoklad k dosažení našich cílů, jejich realizací se také integrujeme do fikčního světa, v němž naše cíle nejen jsou, ale i platí jako hodnota, jako příspěvek k růstu celku společnosti. V globální vesnici uniklých důvěrných sdělení o všem a o všech se ustavuje hyperrealistický pohled na vztahy mezi lidmi, na volby, na vzdělávací instituce, na banky či tržní ekonomiku. Všechny fikce jsou prohlédnuty a my jsme nuceni vidět „holou realitu moci“. Uniklá důvěrná sdělení mají na nás stejně demystifikační dopad jako diskurzy politologů, kteří naivnímu publiku odhalují ve veřejných debatách, jak funguje demokracie „reálně“, tedy pod nánosem fikcí, kterými je pro nás neodborníky překryta. Tak například uniklý rozhovor, v němž poradkyně ministerstva zahraničí USA shrnuje svou představu o politice vůči Rusku na Ukrajině, má i svou odbornou verzi: pokusem zredukovat Rusko na regional power realizují USA svou unilaterální vizi mezinárodní politiky, podřizují EU NATO, podporují svůj zbrojní průmysl a novou energetickou politiku postavenou na vývozu břidlicového plynu. Obrovské množství uniklých důvěrných sdělení na wikileaks rozptyluje mlhu právních a ideologických fikcí v mezinárodních vztazích a nutí nás vi- konsensu a spolupráci druhých lidí. Ke každému strategickému jednání tak patří sféra reality – naše cíle – a sféra fikce, která tu realitu částečně překrývá. Ve volbách například jde o křesla v parlamentu, strany ale tuto realitu překrývají volebními hesly. Jak dalece fikce překrývá realitu a z čeho je udělána? To jsou praktické otázky, které se týkají všech druhů jednání. Fikce ale není lží nebo iluzí, je to způsob, jakým do společnosti vniká to, co není, ale má být – co není, ale chce platit jako hodnota. Všechny hodnoty jsou fikce, kterými se snažíme zajistit si souhlas či aktivní účast druhých lidí na našich plánech tím, že o nich mluvíme jako o něčem, co „má být“, co každého zavazuje k účasti a respektu. Fikce ustavují „fikční světy“, a fikční světy nejsou fiktivní světy. Jsou to velké historické konfigurace toho, co má být, co platí jako hodnota, co se řídí logikou povinnosti, ne pouhého popisu toho, co je. Například křesťanství, socialismus, fašismus, demokracie, rasová, etnická či ideologická solidarita nebo naopak univerzální etika jsou staré fikční světy, jejichž zákony a nároky jsou „deontologické“, nelze je odvodit z toho, co je, z ontologie. Nejsou, ale jsou postulovány jako to, co má být, jako zákony a nároky platné. Má být, deontologický imperativ, se někdy stává silou, která rozvrací to, co je – realitu. Ve fikčním světě, který zároveň ustavuje, se žíti nedá. Vznikají tak „revoluční“ fikční světy, jejichž imperativnost je neslučitelná s realitou lidských cílů – některé fikční světy osvobozují, jiné zotročují. Výrazem svědomí označujeme historické, psychologické a sociální pouto mezi realitou a fikcí, „vnitřní“ hlas, který nás „nutí“ respektovat nároky fikčního světa. Konflikt mezi realitou a svědomím se projevuje jako spor mezi etikou a oportunismem, mezi ontologií a deontologií, tím co není, ale 52 ORL 2014-7 VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ: PŘÍLIŠ STŘÍZLIVÝMA OČIMA! dět současnou mezinárodní politiku v jejím „reálném fungování“ jako „obnažené“ (žádnou fikcí nepřikryté) boje o globální imperiální moc. Tohoto hyperrealistického pohledu na svět se v globální vesnici uniklých důvěrných sdělení o všem a o všech nelze vzdát „bez odporu svědomí“, nelze se ho zbavit tím, že se tu necháme oslepit nějakou „pravdoláskařskou“ iluzí. lení škrtají tvář, kterou politik ukazuje na veřejnosti. V globální vesnici uniklých důvěrných sdělení o všem a o všech jsme odsouzeni být neustále svědky ztráty tváře stran, korporací či států i většiny veřejných institucí. Jak změní společnost masová zkušenost rostoucího rozporu mezi tváří moci a realitou moci, jehož jsme svědky? Bude politickou kulturou globalizace globální nedůvěra v instituce, k jejich „zveřejněné tváři“? Třetím důsledkem života v globální vesnici uniklých důvěrných sdělení o všem a o všech jsou „rozhořčené zástupy“. Stephane Hessel, spolubojovník generála De Gaulla, vyzval ve spise nazvaném Indignez-vous! Evropany, aby se rozhořčili, a jeho výzva měla výjimečný ohlas, milióny Indignados obsadily náměstí evropských měst a slavily v nich „karnevaly uražené důstojnosti“. Internetová stránka Público nepřetržitě informuje o „las marchas de la dignitad“, kterých se účastní statisíce občanů. Hlavní příčinu krize viděl Hessel ve snaze „finančních oligarchií zbavit se veškeré kontroly ze strany demokratických vlád“ a přenést na občany a státy důsledky své nezodpovědnosti: „Setkáváme se s opovážlivým tvrzením, že stát již dále nemůže náklady na opatření ve prospěch občanů zajišťovat… je to tím, že moc peněz…, která má vlastní přisluhovače i v těch nejvyšších státních patrech, ještě nikdy nebyla tak dalekosáhlá, nestoudná a sobecká… Vyzýváme mladé generace… Rozhořčete se! …společnost (nesmí) podlehnout současné mezinárodní diktatuře finančních trhů, která ohrožuje mír a demokracii.“ Protesty rozhořčených zástupů nazvěme auratické, interpretují politiku škrtů veřejných rozpočtů jako útok na auru člověka, na jedinečnost každé lidské bytosti. Jsou to protesty antipolitické, politické strany je nemohou přeměnit na politický program. Snad jen nějaká budoucí „revoluce hlav a srdcí“. Ale lze ji přivolat po konci dějin? Hesselovo rozhořčení nad „mezinárodní diktaturou finančních trhů“ delegitimizuje politický systém jako celek, těžit z něj proto dokážou jen populistické identitární strany tekutého hněvu. Auratické protesty musejí projít antilyrickou konverzí, aby se z antipolitických staly politickými. Za druhé, uniklá důvěrná sdělení z nás dělají svědky toho, co sociolog Erving Goffman nazval ve své studii On Face-Work z roku 1955 „ztráta tváře“. Tváří míní „představu o sobě, kterou druzí lidé berou jako východisko interakce s námi“; naše tvář je naše veřejně uznaná identita, které druzí důvěřují, dávají nám na ni kredit. Pavel Vilíkovský tomu říká „úžitkový povrch… to, čo človek zo seba predvádzá navonok, čo sa mu vo styku s inými osvedčilo“. Ztráta tváře je dramatická existenciální krize, kterou je nutné rychle řešit, proto ve všech lidských společnostech existují rituály k obnově ztracené tváře. Být svědkem něčeho v sobě vždy obsahuje apel na svědomí – nelze zatajit, čeho jsem byl svědkem, bez odporu svědomí. Známá formule Non possumus, kterou katolická církev zdůvodňuje neposlušnost vůči státu, je odvozena z odpovědi apoštolů Petra a Jana radě rabínů, která „povolavše jich, přikázala jim, aby… neučili ve jménu Ježíšovu… Petr a Jan odpovídajíce, řekli jim… nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli“ (Skutky apoštolů, 4, 20). Toto „nemůžeme nemluviti“ je etika svědectví. Díky wikileaks jsme svědci ztráty tváře politiky „lidských práv“ například v Afganistánu či Iráku, ale i na Ukrajině. Jaké Non possumus pro nás svědky platí v tomto případě? Nevypnutý mikrofon z nás často dělá masu V závěru dokumentu Capitalism: A Love Story svědků arogance politiků, uniklá důvěrná sdě- Michael Moore symbolicky omotává budovy 53 ORL 2014-7 VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ: PŘÍLIŠ STŘÍZLIVÝMA OČIMA! rychlé znehodnocování lidské práce v podmínkách globalizované ekonomiky, které je neslučitelné s kulturní a politickou definicí práce jako „povolání“ a předpokladu integrace jednotlivců do společnosti rovných a svobodných občanů. Dodejme ale, že demokracie permanentní obžaloby má i odvrácenou stranu. Tou je masová megalomanie v posuzování světa kolem nás, vyvolaná tím, co se nazývá infobesity (viz infobesity.com), globální nadprodukcí informací a masovým „přejídáním se“ jimi. Odtrženy od poptávky v žitém newyorských bank žlutou páskou s nápisem Crime prostoru, informace jsou toxické jako nějaká junk scene! Do not cross!. Ano, čtvrtým důsledkem ži- food mysli, paralyzující naši schopnost interprevota v globální vesnici uniklých důvěrných sdělení tace a porozumění. o všem a o všech je vznik demokracie obžaloby. Vyznačuje ji dramaticky krátké spojení mezi pólem legitimnosti a pólem legality ve všech sférách společnosti. Rozdíl mezi tím, co je legitimní, a tím, co je jen legální, má v západní civilizaci formu prázdného nároku: chceme, aby ten rozdíl existoval, i když neumíme říci, v čem by měl spočívat. Struktur, v nichž by to, co je legální, bylo i legitimní a naopak, se bojíme jako struktur totalitních. Pro potřebu naší úvahy definujme legitimnost jako odpor, který naše životní praxe klade neosobnímu hledisku byrokrata aplikujícího legalitu. V globální vesnici uniklých důvěrných sdělení o Život v globální vesnici uniklých důvěrných sděvšem a o všech se hranice mezi legalitou a legi- lení o všem a o všech z nás udělal hyperrealisty, timností znejasnila, legalita není nikdy dostatečně kteří se dívají na své životní postavení „příliš střízlegitimní a naopak; mezi legitimností a legalitou livýma očima“, žádná iluze o politice, žádná pravnení mezera nutná k ustavení „legitimní legality“, doláskařská bajka před nimi neobstojí. Přišel čas vše je žalovatelné z nějakého hlediska. antipolitických hrdinů, kteří nás osvobodí od deLegitimnost zákonů závisí stále více na expert- mokracie jako od předsudku, ve věku bio-technoním vědění, věda ale nefunguje v režimu hledání ekonomické globalizace neudržitelného? pravdy, ale v režimu honby za výnosnými patenty. Od samého počátku v sobě reprezentativní Legitimnost a legalita, dva konstitutivní póly zá- demokracie obsahuje rozpor, který formulujme padní civilizace, se ve veřejném prostoru nesmiřují, takto: svrchovaný lid, který v parlamentu tvoří zájen prolínají. kony, a lid, který musí být těch zákonů poslušen, Obžaloba všeho a všech jako vládnoucí žánr nejsou tím samým politickým subjektem. Svrchosoučasného mediálního prostoru a kolektivní „stav vaný lid je celek, který se zjevuje jako „obecná mysli“, jako rozhodující forma veřejného užívání vůle“ jen skrze své reprezentanty. Reprezentativní rozumu, je reakcí na stále hrozivější příznaky roz- funkce, kterou připisujeme nějakému shromážvodu demokracie s globálním kapitalismem. Prv- dění či skupině občanů, je vždy fikce, která díky ním z nich je prudké oslabení legitimnosti národ- své poetice spojuje v jeden politický subjekt jak reních států, které globální oligarchie zredukovaly prezentanty svrchovaného lidu, tak i lid poslušný na nástroje k socializaci svých nákladů a priva- svrchované moci. tizaci svých zisků. Druhým je redukce volebních V podmínkách informační obezity není žádná kampaní na marketing, neschopný generovat le- poetika dost „strhující“ k tomu, aby ustavila mezi gitimní reprezentaci celku společnosti. Třetím je reprezentujícím shromážděním a reprezentova54 ORL 2014-7 DIGITÁLNÍ DEMENCE: ZRANITELNÉ DĚTI, CHUDÍ I NEJISTÍ ným lidem mezeru, nutnou k tomu, aby reprezentant mohl vykonávat magisterium repraesentationis – legitimizovat svou roli reprezentanta odkazem na výhody toho, že lid je reprezentován jako jeden celek a že může jako takový jednat. Reprezentovaní v globální vesnici uniklých sdělení o všem a o všech nikdy neumlkají, neustále se hlásí o slovo, a ruší tak inscenaci své reprezentace. Úpadek politiky, pojímané jako boj o reprezentaci lidu, je v globální vesnici uniklých důvěrných sdělení o všem a o všech nezvratný. Je možná nějaká postreprezentativní demokracie? Myslím, že ano, ale o tom někdy příště. ZDROJ ale o míru jeho používání, respektive o mez, za kterou jeho pozitivní stránky začínají ustupovat a přichází pomalý rozvrat podobný duševní poruše. Tato mez je nejenom individuální, ale především závisí na věku. Malé děti, jejichž mozek se začíná rozvíjet a učit jsou - a to zřejmě celoživotně - mnohem zranitelnější než dospělí lidé. Spitzer hned na začátku knihy cituje amerického internetového specialistu Nicholase Carra, který napsal, že Síť mu kousek po kousku vzala schopnost koncentrace, protože si jeho mozek navykl přijímat informace jako proud jednoduchých, průběžně přicházejících vět. Carr přestal mít schopnost poradit si s delšími, složitějšími texty, protože mysl si nedokázala zapamatovat větší objem informace o rozsahu dejme tomu několika odstavců. Carr se obracel na své přátele počítačové specialisty a ti mu potvrzovali podobnou zkušenost. Digitální demence: zranitelné děti, chudí i nejistí Václav Cílek Před dvěma lety popsal špičkový mozkový specialista prof. Manfred Spitzer, ředitel univerzitní psychiatrické kliniky v německém Ulmu, výrazem „digitální demence“ takový psychický proces, ve kterém přílišné užívání digitálních médií vede k rozkladu kognitivních, tedy poznávacích a hodnotících funkcí mozku v rozsahu, který se dá přirovnat k podobným projevům duševně nemocných pacientů, nebo lidí,kteří prodělali úraz mozku. Dobře podložená kniha uznávaného odborníka je sepsána tak důrazným a varovným způsobem, že způsobila neočekávaně silné, někdy až hulvátské reakce čtenářů. Varování přišlo z Koreje První, kdo na problém digitální demence upozornil, však byli příslušníci nejvíc digitalizovaného národa na světě – Jižní Koreje, kde dvě třetiny dětí vlastní chytrý telefon. Korejci u svých dětí a teenagerů popsali poruchy paměti a soustředění společně s těkavostí a citovým „zploštěním“. Děti hůř četly psaný text a méně mu rozuměli. Korejci později přišli na to, že část těchto poruch souvisí s příliš intenzivním využívání elektronických médií. Spitzer říká, že tato média nejenom mění náš život, ale mohou nastartovat či urychlit proces postupného duševního úpadku neboli demence. V říjnu roku 2011 vydala zhruba polovina z ti- Ozvali se nejenom výrobci počítačů a odborníci na elektronické formy vzdělávání, ale také mnoho lidí, kteří jsou na elektronické komunikaci více či méně závislí. Kniha právě vyšla i v českém překladu a v této chvíli není jasné, zda bude v záplavě jiných titulů zapomenuta či ignorována, anebo naopak vyústí v podobně nesmiřitelný střet zastánců a odpůrců sociálních sítí. Osobně si myslím, že by měly být v každé školní knihovně, aby vyrovnávala tlak digitálního optimismu živeného reklamou. Ještě než sami zaujmete stanovisko k celkem nesporným faktům, je nutné být si vědom toho, že se nejedná o to, zda je internet „dobrý nebo špatný“, 55 ORL 2014-7 DIGITÁLNÍ DEMENCE: ZRANITELNÉ DĚTI, CHUDÍ I NEJISTÍ síce oslovených amerických internetových specialistů prohlášení, ve které se říká, že v roce 2020 budou mozky lidí, kteří se intenzivně věnují multitaskingu (tedy činnosti, při které řešíte víc úkolů najednou – např. píšete domácí úkol a přitom sledujete facebook a odpovídáte na maily) jinak propojeny než mozky starších lidí. Výsledkem budou lidé, kteří budou mít problémy s pamětí, základní schopností přemýšlet do hloubky, pociťovat hlubší sounáležitost s dalšími lidmi a reagovat tváří v tvář jeden na druhého, protože většinu své energie věnují výměně krátkých jednoduchých zpráv. lézají v síti určitou náhražku za běžný, pro ně nepříliš uspokojivý život. V budoucnosti tak může vzniknout poměrně početná skupina lidí, která by se dřív zařadila mezi lidi závislé na alkoholu, ale dnes se spíš stává digitálním proletariátem. Kniha prof. Manfreda Spitzera definuje digitální demenci jako postupnou degradaci mozku způsobenou přílišným využíváním nových médií zejména u mladých lidí. Největší dopad na mozkové funkce má zejména „multitasking“, tedy současné řešení několika úkolů – např. hraní her, vyřizování mailů a čtení dalších zpráv. Spitzer je považuje za cílený trénink nejenom v povrchnosti, ale také v mrhání časem, které k ničemu pořádnému nevede a jenom rozmělňuje den. Americký pediatrik D. Christakis již před deseti lety ukázal, že děti, které se od útlého věku dívají na televizi, mají častěji poruchy pozornosti. Trvalo to však dalších několik let, než studie časopisu Pediatrics z podzimu 2011 potvrdila úzkou vazbu mezi televizí a roztěkaností. Spitzer se pozastavuje nad tím, jak malá pozornost byla ze strany vědců věnována tomuto závažnému problému, přestože rodiče a vychovatelé si již dávno všimli, že děti po několikahodinovém sledování animovaných filmů „nestojí za nic“, jsou pasivní, nesoustředěné a znuděné, jakoby přišly o kreativní energii. Německo bije na poplach Výroční zpráva německé protidrogové komise federální vlády za rok 2012 označila zhruba čtvrt milionu mladých lidí ve věku 14-24 let závislými na internetu a dalších 1,4 milionu jako rizikovou skupinu. Počet závislých na elektronických hrách se během pěti let ztrojnásobil. Nejvíce ohrožení jsou nezaměstnaní muži s nižším vzděláním. Spitzer říká, že mnoho současných mladých lidí tráví dvakrát víc času na sociálních sítích než učením. Ale nejedná se jenom o muže, ale také o matky s malými dětmi. Mnoho z nich hodiny sleduje televizi a výsledkem je i návyk u dětí. Podle Spitzerova výzkumu v Německu 800 tisíc dětí v předškolním věku sleduje televizi do 22 hodin a o půlnoci (kdy běží ty ostřejší programy) jich je stále ještě 50 tisíc. Děti prostě napodobují zvyky svých rodičů. Velice zajímavý, ale očekávatelný výsledek přinesla americká studie, která se zabývala dětmi, které se učí pomocí výukových programů na specializovaných nosičích DVD. Tyto děti oproti svým vrstevníkům znaly méně slov a celkově byly zaostalejší než ty děti, kterým rodiče pravidelně četli knížku. V Německu jsou u zhruba 10 % dětí diagnostikovány jazykové potíže, tedy schopnosti nejenom se vyjádřit, ale také na dříve obvyklé úrovni porozumět textu. Nová média jsou zatím moderní, takže jim podléhají všechny sociální skupiny, ale v USA a Japonsku se již objevují náznaky sociální diferenciace. Část mladých lidí buď z alternativních, kulturních či bohatších vrstev z vlastní zkušenosti poznává, že sociální sítě jsou nejenom riskantní, ale hlavně nepřinášejí uspokojení a tak je začínají omezovat. Nejistí, chudí a nezaměstnaní právě naopak na- Nespavost, nadváha, bolesti Digitalizace světa má nejenom dopad na mysl, ale také na tělo. Děti častěji trpí nespavostí. Probudí se v noci, sáhnou po chytrém telefonu a chvíli si vyměňují novinky, ráno mají ve škole problémy s udržením bdělého stavu. Tento jev dobře znají i čeští učitelé. Horší je, když se k nespavosti přidávají depresivní stavy a ty člověka ženou do nového kola svěřování se digitálním médiím a zvýšené závislosti na svých přístrojích. Fyzický dopad je zjevný – mnoho mladých lidí trpí nadváhou, bolestmi zad a někdy očními problémy. Dokonce se objevují úvahy o tom, že průměrný věk člověka se následkem nadváhy může pro příští generace snižovat a že kvalitní, poměrně zdravé stáří se bude novým generacím zkracovat. Znovu musím upozornit čtenáře, že prof. Spitzer neútočí proti novým médiím, ale proti jejich přílišnému používání. 56 ORL 2014-7 DIGITÁLNÍ DEMENCE: ZRANITELNÉ DĚTI, CHUDÍ I NEJISTÍ Výsledkem fungování digitálních sociálních sítí je ve skutečnosti velice časté sociální stahování se, protože rozhovor tváří v tvář je nahrazen posíláním zpráv a člověk přitom zůstává sám se svým přístrojem. Dochází pak často až k sociální izolaci. Snižuje se sociální inteligence a mladí lidé si ve vzájemném vztahu často nevědí rady. Nevědí, o čem by spolu měli hovořit. I u nás jsem viděl děti, které se sešly a nejenom si neměly co říct, ale ani jak se bavit s ostatními. zejména starší v počítačích nejisté zákazníky, že když investují do dalšího nového programu, tak se přiblíží době a jejich dětem se povede lépe. Spitzer dokonce navrhuje, že počítačová vzdělanost je něco jako vzdělanost v pití alkoholu. Děti, které hrají počítačové hry tráví v průměru o 30 % času méně čtením a o 34 % méně přípravou do školy. Tady je vazba mezi digitálním světem a vzděláváním zvláště citelná. Může to však dopadnout i tak, že dívky, které hrám nepodléhají v takové míře, se v budoucnosti stanou vyhledávanější Hra bez pravidel, snížená citlivost k utrpení a „použitelnější“ pracovní silou, než roztěkaní a nedovzdělaní chlapci. Děvčata však jsou ohrožena jiOdborníci na sebeobranu říkají, že se stále čas- nými nežádoucími účinky – pocitem osamění, detěji setkávají zejména u mladých lidí s neočeká- presemi nebo neschopností nalézt si spolehlivého vanými reakcemi, že dřív například slovní či fy- a citlivého partnera. zický útok skupiny mladíků měl nějaká pravidla, Zdroj: hlavním zdrojem je Spitzerova kniha „Diale že dnes nevíte, co můžete čekat. Navíc se nágitální demence“, ale pokud nemáte čas ji přesledkem „stříleček“, násilných digitálních her obječíst, tak výborný přehled uvádí internetový časovuje snížená citlivost k utrpení jiných lidí. Neškodí pis „Current Concerns“ (No 46,5, November 2012). přitom ostatním, ale velice často sami sobě, protože vzory oddané, nesobecké lásky, jaké známe z Digitální dieta velkých příběhů a románů minulosti, jsou na internetu vzácné, takže konzumenti digitálního světa neumějí tyto city ani dávat ani přijímat. Více tech- Pokud přílišné používání nových médií může vést k poruchám mysli, tedy k jevu, který M. Spitzer nanologie vede k větší povrchnosti, říká Spitzer. Americký internetový guru Clifford Stoll již zývá digitální demencí, co s tímto jevem můžeme před lety přirovnával počítače ve škole ke sledo- dělat? České základní školy jsou plné dětí, se ktevání filmů. „Jako děti jsme to milovali, protože rými si rodiče neví rady a čekají, že to za ně udělá jsme hodinu nemuseli myslet, učitelé to milovali, škola. Od učitelů každá nová reforma čeká, že děti protože nemuseli učit a líbilo se to i rodičům, pro- zaujmou a budou motivovat. V konkurenci s notože měli pocit, že jejich škola je technologicky vy- vými médii to je velice obtížné a při větším počtu spělá“. Stoll později napsal významnou knihu (o žáků ve třídě někdy i nemožné. V USA děti tráví na které se u nás neví, a proto se ani nediskutuje, ja- sociálních a informačních sítích víc času než dokoby neexistovala) „High Tech heretik, proč počí- hromady ve škole a při psaní domácích úkolů. Zároveň ze všech stran a z různých evropských tače nepatří do školy a další reflexe“. Spitzer rovzemí včetně sousedního Rakouska a Německa slyněž cituje prof. L. Cubana ze Stanfordské univeršíme, že děti jsou nesoustředěné, špatně si pamazity autora knihy „Počítače ve škole“, který říká, že tují delší texty, za domácí úkol jim nelze zadat, aby ti, kdo podporují digitalizaci školství z veřejných se naučily básničku, protože to prostě nezvládnou. prostředků, by nejdřív měli dokázat, že k něčemu Ale věc je ještě mnohem horší - děti mají málo povede. Domnívá se, že školy by měly investovat do hybu a dá se očekávat, že v dalším životě budou dobrých učitelů a nikoliv do technologií. Každý, častěji nemocné, protože si nevybudovaly fyzickou koho zajímá vzdělávání, jako předpoklad k celožikondici v době, kdy se rozvíjí tělo i mozek. V digivotnímu udržení zdraví by měl v mateřské školce tálně rozvinutých zemích jako je USA či Jižní Kopodporovat spíš tužky na kreslení než laptopy. rea tráví nad digitálními strojky víc jak třetina a někde i víc jak polovina mládeže přes sedm hodin Počítače jako alkohol denně! Náklady na zdravotnictví budou za této siSpitzer se dívá na slogan „počítačová vzdělanost“ tuace stěží klesat. To znamená, že státy budou gajako na obchodní trik, jehož cílem je přesvědčit rantovat bezplatnou jen zcela základní péči a sféra 57 ORL 2014-7 EKONÓM PETER STANĚK: ŽIVOT NAD POMERY SA UŽ SKONČIL placeného ”nadstandardu” se bude rozšiřovat. na sociálních sítích trávit, tedy naordinovat si digitální dietu. Další věc spočívá v tréninku mozku. Když si na něco nemohu vzpomenout, tak se nepodívám do googlu, ale budu se snažit si na to sám vzpomenout. Paměť zlepšuje čtení knížek, protože v paměti je nutné udržet větší množství textu. Máte-li pocit, že se váš mozek zhoršuje, tak se můžete začít učit cizí jazyk nebo hrát na hudební nástroj. Jaroslav Svěcený říká, že i v tom chudém a náročném 19. století měli lidé tolik volného času, že se učili hrát na nějaký nástroj a pak spolu muzicírovali. Možná, že ze společné koordinované činnosti pak vznikal model malých flexibilních firem, který v současné době trochu ztrácíme. I přes vyšší nezaměstnanost mnohé firmy obtížně hledají vhodné lidi. Rovněž fyzický pohyb, příroda a prostor krajiny jsou důležité. Univerzity třetího věku a taneční školy pro starší oddalují Alzheimerovu chorobu a jiné formy demence. B. Thurston dokonce navrhuje, že každých několik let je vhodné na rok vypustit celý internet, aby se člověk ve svých přirozených funkcích trochu vzpamatoval. Podle mne vývoj směřuje k vytvoření digitálního proletariátu, tedy zhlouplých mladých lidí s nadváhou a partnerskými problémy, kterým nakonec nezbude nic jiného než léky, deprese a počítač. Tito lidé obtížně dosáhnou na kvalitní vzdělání, zaměstnání a lékařskou péči. Nejen nová média, viníkem jsou i rodiny Zatímco prof. Spitzer vidí jako hlavního viníka nová média, řekl bych, že i ta jsou jen jedním z projevů proměny sociálního prostředí. Selhává především rodina, která je často neúplná a přezaměstnaná. Myslím si, že mnoho dětí trpí osamělostí a lék hledají v náhražce sociální sítě. Normální lidský kontakt, vyprávění, čtení pohádek nelze ničím nahradit. Zní to jako klišé, ale nejspíš to je ten vůbec nejhlubší návod, jak se vyhnout digitální demenci. Problémy vysokých škol s klesající úrovní studentů začínají již v mateřské školce. Digitální demence se často projevuje jako nerovnovážný vývoj pravé a levé hemisféry, což kromě již zmíněných poruch paměti a koncentrace vede k častějším depresím. Čas strávený s americkými studenty v Evropě mě dovedl k jednomu zásadnímu pozorování - a tou je tendence studentů zahánět jakýkoliv pocit smutku či nedostatku energie léky, které jsou podle našich lékařů často návykové a hlavně velice silné. Setkáváme se s tím v případě, že student přijíždí do Evropy na celý semestr a celní předpisy nedovolují dovoz tak velkého množství léků, z nichž některé navíc mohou sloužit k výrobě tzv. tanečních a chytrých drog. Rodiče pak zoufale telefonují, jak lze tyto medikamenty u nás nahradit a čeští lékaři nevěřícně zírají, jak silné medikamenty jsou předepisovány na běžné psychické stavy, jako je nervozita a únava. Mají pocit, že rodiče sami ze svých dětí vytvářejí ”závisláky”. Typická situace je ta, že student potřebuje zářit energií (naše doba to vyžaduje) a tak si do tanečního klubu vezme prášek. Druhý den je unavený a nedaří se mu ve škole, vezme si tedy další. Obávám se toho, že i k nám přijde doba, kdy první lehké příznaky počítačové únavy budou kompenzovány stále silnějšími léky. Američan, který je bezradný, smutný nebo si neví rady, je považován za nemocného, kterého je zapotřebí léčit. ZDROJ Ekonóm Peter Staněk: Život nad pomery sa už skončil Pre jedných je len šíriteľom katastrofických scenárov, pre druhých niekým, koho treba pozorne počúvať. Hosťujúci profesor ekonómie Peter Staněk. Jeho kancelária v Ekonomickom ústave Slovenskej akadémie vied je malá ako dlaň, ale vystriedali sa v nej významné mená. Menovať ich nebudeme, lebo nechce. Výborne sa tu darí kvetom, čo podčiarkuje jeho lásku k prírode, ktorú korunoval vlastnou japonskou záhradou. Vraj dokonalou, Mozek místo Googlu hovoria Japonci. Na stole zopár papierov iste nie Přirozené léky na digitální demenci jsou podob- malého významu, žiadny počítač, iba kufrík. Moného druhu jako na běžnou demenci. Především bil buď nemá, alebo ho používa minimálne. Zakažje nutné stanovit si určitý čas, který člověk bude dým, keď zazvoní pevná linka, odbehne k malému 58 ORL 2014-7 EKONÓM PETER STANĚK: ŽIVOT NAD POMERY SA UŽ SKONČIL Hovoríme o Slovensku, alebo aj o svete? Všeobecne. Aj, aj. Všimli ste si, že vaše posledné prednášky si vzal za svoje Ján Slota? Pán Slota nepochopil, že v hre sú krátkodobý faktor – nedávajme tým Grékom nič, a dlhodobý – ak chceme zostať v okresanej menovej únii, musíme byť čitateľným partnerom najmä pre Nemecko. Je to náš hlavný obchodný partner, bez neho by žiadny hospodársky rast nebol. Musíme zvažovať širšie súvislosti, a preto hovorím, že to pán Slota nepochopil. Z dlhodobejšieho hľadiska musíme podporovať kroky Nemecka v rámci záchrany eurozóny. Pragmaticky povedané, ak to neurobíme, spočíta nám to pri konštrukcii európskeho rozpočtu na roky 2014 – 2021. Naozaj si niekto myslí, že po vyjadreniach pánov Slotu a Sulíka nás niekto bude považovať za čitateľných a rozumných partnerov? Čo zaplatíme na pomoci eurovalu, je podstatne menej ako to, čo by nás stálo, keby od nás dalo Nemecko ruky preč. Ak k okresaniu eurozóny dôjde, trikrát hádajte, kto bude hovoriť, kto v nej zostane a kto nie? Nemci predsa. Takže ak povieme nie, uškodíme si. Presne tak. Diplomati chápu naše doterajšie postoje ako nesmierne rizikové. Hoci totiž neschválime euroval, nič sa nedeje, on prejde aj bez nás, ale my si urobíme z dlhodobého hľadiska zle a z hľadiska spomínaného rozpočtu je to nesmierne hlúpe a nekompetentné. Boli ste poradcom Fica, prezident má o vaše služby stále záujem, ale súčasná vláda na čele s Miklošom nie. Nemajú záujem, naopak. V rade prípadov, keď som sa mal zúčastniť na rokovaniach, ma požiadali, aby som sa na nich nezúčastnil. Prednášam veľa vonku a pokiaľ Slovensko nemá záujem, môj problém to nie je. Teraz síce mohutne riešime Grécko, hlásia sa však aj ďalšie krajiny eurozóny. To sú na tom naozaj všetci tak zle? A prečo vlastne? Vysvetlenie je veľmi jednoduché. Posledných 15 až 20 rokov sa žilo absolútne na dlh. Udržiavali sa sociálne benefi ty, na ktoré už peniaze dávno neboli, nikto neriešil korupciu, daňové úniky, pranie špinavých peňazí. Keby ste z toho mali len tretinu, nemáte problém. Ďalšia vec: My tu teraz riešime euroval, pričom európske banky požičali v rokoch ”Netvrdím, že jediné správne názory sú moje, ale chcem, aby provokovali myslenie,” vraví Peter Staněk. konferenčnému stolíku a cestou zvolá: Čo sa to dnes deje? Vzápätí záležitosť vecne vybaví a vráti sa na pôvodné miesto. Nepamätám si, že by sa u nás niekedy ľudia výrazne zaujímali o ekonomiku. Vás však vyhľadávajú na internete a odporúčajú ďalším. Stal sa z vás fenomén. Pripisujete to tomu, že ľudí ekonomika čoraz viac omína, alebo svojej schopnosti hovoriť veci na rovinu? Pozrite sa, ja som hovoril pravdu aj za bývalého režimu, hoci to mnohým pripadá prekvapujúce. Vždy som sa vyjadroval otvorene, aj keď z toho boli problémy. Myslím si, že veda, ak má mať zmysel, musí hľadať pravdu, a keď ju nájde, má ju hovoriť nahlas, ale nenanucovať ju. Má povedať, aké sú možnosti, riziká, riešenia. Netvrdím, že jediné správne názory sú moje, ale chcem, aby provokovali myslenie. Nič viac. Prednášam 34 rokov a od roku 2000 sa všetko zmenilo. Študenti chcú korektné informácie, systémové súvislosti a scenáre do budúcnosti. Mnohí tvrdia, že mám dar zaujať aj ľudí, ktorí sa ekonomikou nezaoberajú. Tiež chcú vedieť, aké sú riziká a východiská z tohto marazmu. A to je jediné, čo robím, a že to má taký ohlas, za to nemôžem. Po tom, čo viem o vývoji ekonomiky doteraz, mám depresiu, ale obávam sa, že po rozhovore s vami si hodím mašľu :-). Nie, prečo? Veď je to úplne super, takáto kríza sa vyskytne raz za zlomový historický moment a pre mňa ako výskumníka je to priam manna nebeská. Aj vtedy, keď nemá riešenie? Nie, ona má riešenie, skôr ide o ochotu ľudí prijať ho. Pokiaľ ho prijať nechcú, je to len hlúposť, ktorá im bráni v pochopení, že to takto ďalej nepôjde. 59 ORL 2014-7 EKONÓM PETER STANĚK: ŽIVOT NAD POMERY SA UŽ SKONČIL 2006 a 2007 americkým hypotekárnym bankám 1,6 bilióna dolárov! Keby sa vrátili, nepotrebovali by sme euroval, lenže my sme takí veľkorysí, že netrváme na ich vrátení. Veď nech to zaplatia naši voliči, naši daňovníci. Hodiť dlhy na krk ľuďom vie každý, s prepáčením, hlupák, lebo je to najjednoduchšie. Otázka znie, z čoho? Tretia, najzávažnejšia vec – všetko, čo čítate o zadlženosti krajín, je zadlženosť štátnych rozpočtov. Nie sú v ňom zahrnuté dlhy obyvateľstva, podnikov, samospráv… Čiže ten dlh je neporovnateľne väčší. A čo je najhoršie? Prečo to všetko vlastne je? Predstavte si pyramídu, kde sú ľudia rozložení podľa výšky príjmov od najchudobnejších po najbohatších. Normálna pyramída je rovnostranný trojuholník, a tak vyzeral v 70. a 80. rokoch minulého storočia v západných krajinách. Dnešná pyramída je takáto (prstami kreslí niečo ako fľašu s dlhým krkom a so širokými bokmi), teda 5 % populácie zhrabne 90 % vyrobeného bohatstva. A aby tí ostatní nemali pocit, že schudobneli, sú im povolené úvery: spotrebné, hypotekárne, kreditné… Až ich jedného dňa máte toľko, že ich nesplácate, čo je rok 2008. A teraz si treba povedať na rovinu – aké sú skutočné dlhy, či ich vôbec niekedy splatíme, či ich možno vymazať z hyperinflácie, lebo to je najjednoduchší spôsob, ktorý vám však, pozor, vymaže nielen dlhy, ale aj vaše úspory. Tie tu už aj tak skoro nikto nemá. Jadrom problému je príjmová polarizácia, ktorá obrovsky posilnila majetok úzkej, bohatej skupiny, ktorá však nemôže vytvárať spotrebu. Masa ľudí, ktorá by mohla, stratila príjmy, takže domácu spotrebu nevytvára. Najväčším inovátorom posledných ôsmich rokov bol finančný sektor, nie technici. Vymysleli neskutočné množstvo finančných produktov, nad ktorými ostáva rozum stáť. Jednoduchý príklad: Nemáte majetok, ale chcete hypotéku. Ja ako manažér som odmeňovaný za počet uzavretých zmlúv, a preto sa s vami dohodnem, že zabudnem, že ste nesolventná, a hypotéku dostanete. Potom ju vezmem, zabalím, predám inej fi rme, ktorá má rating AAA, čiže vaša hypotéka je zrazu superbonitná a obchoduje sa s ňou ďalej, lebo má rating AAA. Čiže reálne nemá žiadnu hodnotu, ale zarába sa na nej ďalej? To, že vy nemáte peniaze, že ju nesplatíte, nie je podstatné. Každý sa tvári, že to nevie. Prečo? Lebo by museli priznať, že hrajú pyramídovú hru. A sme pri tom, čo vy nazývate bublinami, táto je konkrétne hypotekárna, a ja laicky bluf. Žijeme v čase bublín, preto sa tomu hovorí bublinová ekonomika. Ďalším z mýtov je predstava o znalostnej spoločnosti, v ktorej sedia všetci za počítačom a všetko vybavia cez terminál. To je absolútna fi kcia, ako ďalší z mýtov, ktorý sa buduje podobne ako globálne otepľovanie. Globálne otepľovanie je mýtus? Je. Globálne otepľovanie je normálny jav, ktorý sa opakuje v pravidelných cykloch. Bol tu bez človeka a zostane tu aj po ňom. Posledná ľadová doba bola pred 11 500 rokmi, oceány boli o 120 metrov nižšie a stačilo pár mesiacov, aby sa radikálne zmenila klíma. A vy dnes chcete hovoriť o vplyve človeka na globálne otepľovanie, keď explózia jednej stredne veľkej sopky vychrlí do ovzdušia viac CO2 ako 200 rokov ľudskej existencie? A čo zdravotníctvo? Z ministerstva vám odkázali, že máte dokázať, že rezort nie je zadlžený 800 miliónmi eur, ale len 350 miliónmi. Pán Uhliarik to povedal pánu prezidentovi. Takže 500 miliónov nám chýba. Preto vymyslím zákon o ochrane nemocníc pred exekučným konaním, len nepoviem, za ako dlho bude platiť. Urobí sa transformácia, po pol roku zákon na ochranu pred bankrotom zruším, nemocnice nebudú mať peniaze, vstúpi súkromný investor a sprivatizuje koncové nemocnice. Nekorektné je, že pán Uhliarik neprizná, že vy už potom nemáte kam ísť, lebo je to koncová nemocnica, teda posledná inštancia. Čo majú spoločné a čo rozdielne naše a svetové ekonomické problémy? Svetový problém je to, že sa žilo všeobecne na dlh. Slovenský problém je ten, že sme nežili na dlh, lenže náš úspech nebol úspechom slovenských fi riem, ale 26 transnacionálov, ktorí tu majú výrobne. Aj oni sú však zasiahnutí krízou, a keďže naše podniky sú ich subkontraktormi, v momente, keď stratia odbyt, naše podniky skončia. Druhý identický problém: Firmy zistili, že môžu predkrízové obdobie dosiahnuť s krízovým stavom zamestnancov, čiže zamestnanosť nerastie; tretí: Ak 60 ORL 2014-7 EKONÓM PETER STANĚK: ŽIVOT NAD POMERY SA UŽ SKONČIL predsa len stavy rozširujú, zamestnávajú agentúrnych zamestnancov a ľudí so živnosťou, teda nie kmeňových ľudí. Štvrtá zhoda: Kto zaplatí všetky dlhy, ktoré vznikli? Všetci povedia – zaplatí to stredná trieda. Keďže však tá bude musieť dať všetko na zvýšenie DPH, nebudú mať na spotrebu okrem tzv. základného modelu a všetky malé a stredné fi rmy v regiónoch pôjdu do problémov. Čo sa v našom regióne dá urobiť preto, aby sme všetci nepadli na nos? Čo môžete urobiť? Zišli by sa nám napríklad peniaze 3 000 efektívnych fi riem u nás, ktoré preniesli zdaňovacie miesta do daňových rajov, čím prichádzame ročne o 30 až 40 miliárd Sk, ale nik s tým nič nerobí. Dnes sme závislí od vývoja nemeckej ekonomiky a úspešnosti jej exportu do Číny. A závislí sme aj od toho, či sa Juhokórejčanom podarí vtesnať na európsky trh automobilov. Treba len dúfať, že im to vyjde. Sú tu však veci, v ktorých si môžeme pomôcť sami. Dochádza totiž k presunu logistických centier zo západnej do strednej Európy. Jedna nemecká štúdia analyzovala 465 regiónov z hľadiska perspektívy, a hoci vznikali rôzne triangle, Bratislava sa vyskytovala v každom z nich s tým, že má priestor na rast, Viedeň už nie. Proste by sa u nás všetko križovalo: letecká, diaľničná, železničná aj lodná doprava. K tomu patrí projekt širokorozchodnej železnice. Majú o ňu záujem Rakúšania i Maďari, tí ju dokonca chceli spolufi nancovať, ale Rusi povedali nie. Trvajú na tom, aby išla cez Slovensko, lenže slovenská strana sa už rok nevyjadruje. To by boli stovky pracovných príležitostí. Desaťtisíce pracovných príležitostí. To isté sa týka podunajskej stratégie, kde Rakúšania ponúkali postavenie novej priehrady nad Mostom Lafranconi, aby sa vzdula hladina, čím by sa Morava zvýšila z hľadiska priechodnosti. To by sa premietlo do kanála Rýn-Dunaj a vznikla by kľúčová cesta EÚ pre osobnú i nákladnú dopravu. Zatiaľ jediným, kto sa k tomu nevyjadril, je Slovensko. Viete prečo? To sa mňa nepýtajte, nie som politik. Ja sa len zaoberám možnými riešeniami, ktoré sa nám tu ponúkajú. Tieto nové cesty a logistické centrá musia vzniknúť, pretože sa počíta s tým, že do roku 2020 sa dovoz čínskeho tovaru do EÚ zvýši trojnásobne. Takže cez nás neprejde denne tisíc kamió- nov ako doteraz, ale tritisíc… Lenže kamióny a lode to už nebudú zvládať. Počíta sa s tým, že 25 % osobnej a 25 % nákladnej dopravy sa vráti na železnicu. Lietadlá toľko tovaru neuvezú a prístavy to nezvládajú. Dnes kotvia od 48 do 100 hodín pred prístavmi. Sme tu, v centre diania, riešenie je naporúdzi, ale naše vlády mlčia. Sú to všetky možnosti, ako sa vyhrabať z tohto svrabu? Nie. Je úplne jasné, že doterajšia klasická spotreba nebude únosná. Bude musieť byť nová, viazaná na starnutie, klimatické dosahy, nové spôsoby v oblasti dopravných a energetických systémov, lebo biomasa nás nespasí. Je tu teda obrovský priestor na podnikanie. Ale všimnite si, že najistejšie podnikanie je obchod so štátom. Lenže objednávky od verejného sektora… … sú postihnuté korupciou. Vysokou korupciou. Jej rozsah sa odhaduje na vyše 35 miliárd Sk. Teda ak by sme zobrali sivú ekonomiku, korupciu, niektoré odhady hovoria až o 100 miliardách Sk, čiernu ekonomiku (40 – 50 miliárd Sk), a keby ste z toho len tretinu aktivovali, máte dosť peňazí na riešenie všetkých problémov. Korupcia je však aj v Nemecku, najnižšia je v Škandinávii, len 3 %. U nás 20 %. Keby mali Gréci korupciu ako vo Fínsku, nepotrebovali by euroval. Je veľmi veľa aspektov, ktoré ovplyvňujú chod sveta závislý od ekonomiky, ale po tom, čo sme povedali, sa len potvrdzuje, že svet riadi úzka skupina ľudí. Na to vám odpoviem takto. Dôsledkom globalizácie riadi zhruba 7 000 transnacionálnych korporácií 90 % svetového obchodu, čo si môžu dovoliť vďaka liberalizácii, ktorá znamená len jedno – že nehorázne drancujete všetko, čo sa dá. Je to len krásna bublina, jeden z ďalších spôsobov prerozdelenia globálneho kapitálu v rámci planéty. Keď si pozriete známu Davisovu monografi u Supertrieda, zistíte, že asi 5 000 ľudí sveta na postoch šéfov vlád či vojensko-priemyselného komplexu určuje celý vývoj sveta. Ich vplyv je taký silný, že keď títo ľudia požiadali, aby Bush išiel do Iraku o rok neskôr, aby mohli poupratovať, počkal. Chcete ešte väčší dôkaz sily? Čiže bežný človek sa stáva len smietkou na pobreží pred cunami s výškou sto metrov… A čo sa stane, keď cunami príde, najmä s malými vládami, ktoré im potichu všetko dovolili? 61 ORL 2014-7 V LISTOPADU 1989 BYLI SOVĚTI PŘIPRAVENI K ZÁSAHU - VE PROSPĚCH REVOLUCE V listopadu 1989 byli Sověti připraveni k zásahu - ve prospěch revoluce EÚ ich bude nútiť prijať zákon o rozpočtových stropoch. Ale keďže neurobili reformy v zdravotníctve, v penziách atď., prijmú rozpočtové stropy a všetko hodia na ľudí. Lenže ľudia už nemajú z čoho, a ak narastie vlna nezamestnanosti, začne sa vlna búrok a populisti budú mať zelenú. Začnú ponúkať jednoduché a rýchle riešenia, ktoré vedú do pekla. Dúfam, že v ich spoločnosti :-). To bude zúrivá nenávisť. Zatiaľ je nesmerovaná, ľudia sú len naštvaní na neustále zvyšovanie cien a poplatkov, a jedného dňa prekročí istú hranicu a premení sa na nenávisť k politickým elitám. Pokiaľ budú všetci dúfať, že ešte jeden volebný cyklus to vydrží, tak potom ten desivý koniec bude naozaj desivý. Čo má teda obyčajný Slovák teraz robiť? Čakať. Nech sedí, nech nevyberá úspory, neinvestuje do zlata, aj táto bublina už spľasla, a nech čaká na ďalší vývoj. Stojte! To je to jediné, čo každému odporúčam. Prečo nehľadajú politici iné riešenia? Pretože by museli priznať, že život nad pomery sa už skončil a že všetci do jedného budeme mať už len pot a slzy, presne ako povedal Churchill v štyridsiatom prvom. Jemu to prešlo len preto, lebo bola vojna. Dnes by to však neprešlo ani Merkelovej, ani Sarkozymu. Jednotlivé krízy by sa možno dali prekonať, keby každý z tých problémov – demografické starnutie, finančné bubliny, hypotekárna kríza, ekologické náklady – prišiel samostatne a nie naraz. S odretými ušami by sme ich nejako vyriešili. Hoci ani to by nebolo jednoduché, pretože aká je chybovosť národného HDP, keďže neviete nič o transferoch nadnárodných korporácií? Tridsať percent? Akú dnes máme u nás infl áciu? Tri percentá, ako hovorí štatistický úrad? Sedem percent podľa bankových analytikov, alebo deväť? Netuším. Čaká nás vôbec ešte niečo dobré? Dobre už bolo. Všetko, čo ste videli za posledných dvadsať rokov, bol život na dlh, zakrývanie pravdy, bubliny. Toto nie je obyčajná ekonomická kríza. Toto je kríza spoločnosti, ktorá sa bude musieť zásadným spôsobom reformovať. Je to kríza etiky a morálky v spoločnosti. Pokud by v roce 1989 došlo v Československu k ozbrojeným střetům mezi komunisty a opozicí, byla sovětská armáda připravená zasáhnout. Na rozdíl od roku 1968 překvapivě na straně reformních sil. I tato informace se objevuje v dokumentech vyšetřovací komise pro objasnění událostí 17. listopadu. Kdysi tajné materiály teď vydává Ústav pro studium totalitních režimů. Bouřlivé demonstrace a statisíce lidí v ulicích, tak vypadalo Československo na konci roku 1989. V posádkách po celé zemi ale tehdy ještě byly desetitisíce sovětských vojáků. Kdyby demonstrace začaly potlačovat Lidové milice, sovětská armáda měla zasáhnout. ”S poměrně dlouhým odstupem můžeme konstatovat, že informace zapadají do kontextu archivních materiálů, které už byly publikovány v Rusku,” říká historik a autor knihy Vypovídat pravdu a nic nezamlčet Pavel Žáček. ”Z jiných materiálů se ví, že Sověti měli zájem na změnách v Československu,” potvrzuje člen parlamentní vyšetřovací komise Milan Hulík. Kocáb zásahu Sovětů nevěří Sovětskému zásahu ve prospěch demokratických sil naopak příliš nevěří Michael Kocáb. V roce 1989 byl v kontaktu se špičkami československé armády i se Sověty. ”Nemohu potvrdit žádný přátelský tón. Spíš obavy a ujištění, že se nechtějí vměšovat,” tvrdí Kocáb. Skeptičtí jsou i někteří historici. ”Gorbačov už dlouhou dobu, dejme tomu rok a půl zpětně, dával najevo, že nějaký zásah ze sovětské strany je na- ZDROJ 62 ORL 2014-7 MYSLITEL CHOMSKY O KAPITALISMU vali několik týdnů. A kdo je jejím autorem? Noam Chomsky. Jelikož ParlamentníListy.cz o akcích hnutí Occupy v minulosti často informovaly, zvláště poté, kdy se dostalo i na naše území, je jistě zajímavé sledovat, jak na dopad snah těchto protestů nahlíží světoznámý americký filozof, kognitivní vědec, lingvista, společenský kritik a logik židovského původu. Pozornost jeho úhlu pohledu přitom před několika dny ve svém komentáři zveřejněném ParlamentnímiListy.cz věnoval i publicista a historik Josef Skála (KSČM). „Hnutí Occupy je podle Noama Chomského první významnou veřejnou odezvou na předchozích třicet let třídního boje. Aktivity tohoto hnutí odstartovaly v září 2011 a během několika týdnů se rozšířily do mnoha koutů světa včetně České republiky. Chomsky se v jeho poslední knize naplněné rozhovory snaží reagovat na nejpalčivější otázky příznivců hnutí. Například: jak jsme se dostali do bodu, kdy jedno procento obyvatel diktuje požadavky zbylým 99 procentům? Jakou spojitost má ekonomická krize a náš politický systém? Jakým způsobem můžeme oddělit finance a politiku? Jak by měly vypadat opravdu demokratické volby?“ konstatoval Skála. Nutno uvést, že Noam Chomsky přitom už v minulosti proslul průlomy v lingvistice, desítky let je i bardem levicové kritiky poměrů. Významně na sebe upozornil, když před pár dny v Česku pobýval. Jak jinak – opět průlomovým, pro mnohé kontroverzním, vyjádřením. První veřejná odezva na nerovný třídní boj proti pracujícím Kniha s jednoduchým, avšak všeříkajícím názvem Hnutí Occupy se skládá z celé kolekce projevů a rozhovorů Chomského na jeho podporu. Hnutí Occupy je tam představeno coby „první veřejná odezva po třiceti letech skutečně drsného třídního boje“. A ten podle filosofa vyústil v posledních letech v sociální, ekonomická a politická opatření, jež rozdupala demokratický systém na prach. Podle Josefa Skály je konkrétně v knize míněn třídní boj těch, komu Amerika říká ‚pane‘. Tedy, jak on to popisuje společně s autorem ze zámoří – jde o nerovný třídní boj proti pracujícímu lidu. „Občané jsou naštvaní, znechucení, rozhořčení – a mají pro to dobrý důvod. Během posledních ně- prosto vyloučený,” říká historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Tomáš Vilímek. Ihned po roce 1989 se objevila spousta konspiračních a spikleneckých teorií o sametové revoluci. Nová kniha na ně má odpovědět. ”Bohatá dokumentace komise i protokoly nasvědčují, že žádné spiknutí nebylo,” tvrdí Žáček. Kvůli brutálnímu zásahu proti demonstrantům na Národní třídě bylo obžalováno 28 lidí, ve vězení nakonec skončili pouze dva bývalí příslušníci Sboru národní bezpečnosti. ZDROJ Myslitel Chomsky o kapitalismu Jsem dost starý na to, abych pamatoval Světovou hospodářskou krizi. Po prvních několika letech krize, tedy v polovině třicátých let, panovala podle něj ale úplně jiná nálada než při té současné krizi – i když byla tehdejší situace o dost tvrdší. Převládalo však mínění, že to ’nějak překonáme’ ve smyslu ’zase bude líp’. Co se zvrtlo a co by s tím lidstvo mělo udělat? O tom i o roli hnutí Occupy se rozepsal Noam Chomsky. Je to kniha, která po dvou letech od svého původního vydání vyšla v českém překladu i u nás. Určena je prý hlavně „všem 7762 lidem, kteří byli ke dni vydání této knihy zatčeni při akcích hnutí Occupy“. Počítají se mezi ně první zadržení od 24. září 2011 při protestním pochodu v New York City i další dva, jež zatkla 15. června 2013 sanfranciská policie při zátahu na stanové ležení akce ´Liberate Land´ před oploceným pozemkem opuštěné farmy Hayes Valley, kterou protestující aktivisté okupo63 ORL 2014-7 MYSLITEL CHOMSKY O KAPITALISMU kolika generací se uplatňovala politika, která vedla k neúměrné koncentraci majetku v rukou velmi malé části populace,“ uvádí Chomsky. Jak dodává, jeho drtivá většina je usměrňována doslova jednou desetinou procenta populace, samozřejmě tou nejbohatší, což je tak malá část obyvatelstva, že se ani neprojeví při sčítání lidu. Stále více práce a dluhů – jedině tak se dá přežít? Chomsky však popisuje tragédii současného lidstva i civilizace dál. A to nijak optimisticky či pozitivně. Poukazuje na to, že příjmy většiny obyvatel povážlivě stagnují, zatímco reálné mzdy stagnují ještě povážlivěji nebo občas přímo klesají. „Lidé ve Spojených státech přežívají jen díky tomu, že si nakládají víc práce a stále víc a víc se zadlužují, což se dříve či později stane neudržitelným, a dále díky iluzím různých ´bublin´ - jako byla nedávno realitní bublina, která praskla (jak už to tak bubliny dělávají) a způsobila papírovou ztrátu ve výši osmi tisíc miliard dolarů v neprospěch některých částí obyvatelstva. Soustřeďování majetku jde zcela automaticky ruku v ruce se soustřeďováním politické moci, což se promítá do legislativy, která přirozeně nahrává těm, kteří zákony zavádějí; a to ještě prohlubuje začarovaný kruh, který vede k rozhořčenosti, naštvanosti a znechucení. A k rozpadu společnosti,“ konstatuje ve své knize Chomsky. De facto se tak připojuje do řady mnoha dalších odborníků, kteří varují před tím, že lidská civilizace dosáhla určitého bodu zlomu a dost možná stojí v podobě, jakou ji známe, před svým koncem. Ostatně i ParlamentnímListům.cz v době nedávno minulé poskytlo hned několik osobností na toto téma rozhovor – namátkou stačí připomenout psychologa Jeroným Klimeše, egyptologa Miroslava Bártu, geologa, klimatologa a filosofa Václava Cílka či úspěšného podnikatele a buddhistu Libora Malého. Ovšem vraťme se k Chomskému. Ten hospodářskou krizi, co odstartovala v roce 2008, vnímá vážnější, než byla ta na prahu 30. let minulého století. Možná i proto, že ji sám pamatuje. Krize v 30. letech byla jiná než ta současná – panovala i jiná nálada „Jsem dost starý na to, abych pamatoval Světovou hospodářskou krizi. Po prvních několika letech krize, tedy v polovině třicátých let, panovala úplně jiná nálada než dnes – a přitom byla tehdejší situace o dost tvrdší. Přesto převládalo mínění, že to ´nějak překonáme´ ve smyslu ´zase bude líp´, a to dokonce i mezi nezaměstnanými, k nimž patřilo i mnoho mých příbuzných. Dnes je to zcela jiné. V řadě lidí ve Spojených státech převládají pocity beznaděje, někdy přímo zoufalství. Myslím, že je to v americké historii naprostá novinka,“ připomíná Noam Chomsky. Podle něj to však vše má logické opodstatnění. Ve třicátých letech dvacátého století mohli totiž nezaměstnaní lidé očekávat, že dostanou práci zpátky. Pokud však je někdo dělníkem ve výrobě dnes (současná míra nezaměstnanosti je přibližně stejná jako za krize ve třicátých letech, připomíná Chomsky ve svém díle ) a pokud se vývoj bude ubírat stejným směrem, práce se mu už s vysokou pravděpodobností nevrátí. Proč? „Příčinou je zásadní zvrat v ekonomice – zvrat několikasetletého vývoje směrem k industrializaci a růstu, a nastolení deindustrializace a zbrzdění růstu. Výroba pokračovala dál v zámoří – velmi výnosná, ale nevýhodná pro pracovní sílu. Spolu s tím ekonomika zvolna přestávala být výrobním odvětvím – vyrábějícím věci, které lidi potřebují a mohou použít – a zhlédla se ve finanční manipulaci. A mohlo by být ještě hůř. Mohlo by jít o období nezvratného úpadku. Protože to jedno procento – přesněji jedna desetina jednoho procenta – se má zkrátka skvěle. Jsou bohatší než kdy dřív, mocnější než kdy dřív, ovládají politický systém, na veřejnost neberou ohledy. A jestli existuje možnost, že by to mohlo pokračovat, jednoznačně si řeknou, proč ne?“ konstatuje Chomsky. Svět se dělí na dva bloky – plutonomii a ten zbytek Historik Josef Skála si pak všímá i konkrétních příkladů. „Třeba taková Citigroup. Již desítky let se řadí k prokazatelně nejzkorumpovanějším z předních investičních bankovních společností, kterou opakovaně vyplácejí z problémů daňoví poplatníci – nejdřív v počátcích Reaganovy éry a teď zas. Nebudu podrobně líčit, v čem ta korupce spočívá – pravděpodobně jste o tom také slyšeli - je to však zcela ohromující. Investiční banka Citigroup vydala v roce 2005 brožurku nazvanou ´Plutonomie: nakupování luxusního zboží, vysvětlení světové nerovnováhy´. Nabádá investory, aby vložili peníze do takzvaného ´plutonomického indexu´. V 64 ORL 2014-7 MYSLITEL CHOMSKY O KAPITALISMU textu přitom stojí: ´Svět se dělí na dva bloky – na plutonomii a na ten zbytek´,“ připomněl Skála ve svém komentáři k vydané knize. Na místě je asi třeba vysvětlit, že plutonomie se vztahuje k těm nejbohatším, kteří nakupují luxusní zboží. Právě tam je ohnisko veškerého dění. Brožura zmiňované banky přitom tvrdí, že jejich plutonomický index převýší výnosnost celého trhu a že by do něj tudíž lidé měli investovat peníze. O lidech, kteří jsou v prekérní situaci… Ovšem co se bude dít s tím zbytkem? „Ty necháme na pospas osudu. Musejí tu být, aby tvořili hmotu státu, který nás chrání a dává nám finanční náplasti. Těmto lidem se dnes někdy říká ´prekariát´, což jsou lidé v prekérní situaci žijící na okraji společnosti. Už to ale není žádný okraj. Ve Spojených státech i všude jinde se z něj přitom stává celkem podstatná součást společnosti,“ uvádí Chomsky. Z díla filosofa tedy jasně vyplývá, že se svět současnosti opravdu dělí na takzvanou plutonomii a prekariát. Tj. ono 1 procento a zbylých 99 procent, na což upozorňovalo a před čím varovalo právě i hnutí Occupy. S velkou pravděpodobností nejde o přesná čísla, ale přece jen o poměrně výstižné vyjádření popisující aktuální stav. Nezvítězí se hned, bude to těžký boj „Plutonomie je ohniskem dění a mohlo by to tak být klidně dál. Kdyby to tak dál bylo, dějinný zvrat započnuvší v sedmdesátých letech dvacátého století by se stal nezvratným. K tomu směřujeme. A hnutí Occupy je první skutečnou a vysoce hybnou silou z lidu, jež by to mohla odvrátit. Ovšem v prvé řadě je třeba se smířit se skutečností, že to bude dlouhý a těžký boj. Zvítězit se nedá zítra. Budete to muset táhnout dlouho, budete muset vytvořit struktury, které vydrží, přečkají těžké časy a dosáhnou významných vítězství,“ upozorňuje Noam Chomsky. Podle něj Occupy bylo tedy jakousi snahou o vzkříšení hnutí za občanská práva, podobné jako to, které v minulosti vedl Martin Luther King. Josef Skála si pak všímá pasáže, v které Chomsky konstatuje, že důležitější bude začlenit do onoho boje dělnické hnutí. To, podobně jako kdysi ve dvacátých letech, bylo téměř mrtvé, ovšem v krizových třicátých letech znovu povstalo. Bylo pak hlavním hybatelem změn vedoucích k zavedení zákonů Nového údělu a úspěšného ekono- mického rozvoje padesátých a šedesátých let. Ono bylo podle Chomského též pak na pozadí i událostí šedesátých let. „Od té doby se po něm šlape a hnutí Occupy by se mělo s vynaložením všech pokusit je začlenit a propojit s ním. Jde o vazby, které budou podle mého soudu klíčové. Dokud se dělnické hnutí nepozvedne na úroveň, na jaké bylo ve třicátých letech dvacátého století, je málo pravděpodobné, že dosáhne masových rozměrů a skutečně uspěje,“ doporučoval Chomsky. Ovšem dnes už je jisté, že hnutí Occupy přes veškeré úsilí a snahy bylo potlačeno. Alespoň tak, aby se objevovalo a působilo v masové podobě, jak tomu bylo v minulosti. Přesto nad ním hůl mnozí lidé nezlomili – podobně jako Noam Chomsky, který jeho důležitost připomíná ve své knize. Hnutí mrtvé není, ale… „To hnutí stále mrtvé není, současná situace dává za pravdu těm protestujícím, protože je jasně vidět, že se hned tak nezlepší. Problémem je to, že nyní jsou už politici a vlády řady zemí, kde se toto hnutí objevilo, po jistém prvotním váhání a jakési bezradnosti, jak proti vlně protestů postupovat, připraveni a vědí, jak zasáhnout. To samozřejmě mění možnosti. Takže se nyní například spíš natáčejí dokumentární filmy, které zcela zřetelně popisují vše, co k situaci, proti které se vlna odporu zvedla, vedlo. Samozřejmě, nebudou mít zcela masovou podporu, ale jsou velmi kvalitně natočené, takže lidi, které to zajímá, si k nim cestu najdou. V současné době, po restrikcích, které byly uplatněny, chybí lidem impuls k tomu, aby vstoupili do protestů v té míře, jako tomu bylo před necelými dvěma lety, nicméně neznamená to, že ten vývoj k tomu opět nedojde,“ řekl pro ParlamentníListy.cz před časem na toto téma americký novinář Erik Best. Hnutí sílilo a bylo masové necelé dva roky Occupy Wall Street (OWS) a hnutí Occupy obecně (zahrnující většinou v sobě vždy název místa, kde se skupina protestujících vytvořila) se rozšířilo ke konci září 2011 po celém světě. Jak upozornil v té době mimo jiné i web s názvem Socialistická solidarita, znovuobjevilo masový zápas a radikální politiku ve Spojených státech. Došlo k tomu, že prakticky během jediného týdne našla desetiletí nashromážděná hořkost a nespokojenost svůj politický výraz a začala ovlivňovat po65 ORL 2014-7 MYSLITEL CHOMSKY O KAPITALISMU litiku v celostátním měřítku. Zajímavé je , že na prahu roku 2012 zveřejnila prominentní Pew Foundation jeden ze svých každoročních průzkumů, majících zjistit, v čem lidé spatřovali největší příčiny napětí a konfliktu ve společnosti. A tehdy vůbec poprvé se na horních příčkách tohoto žebříčku umístily obavy z nerovných příjmů. V prvních řádcích zmiňované zprávy prý doslova podle Chomského stojí tato slova: ´Hnutí Occupy už neokupuje Wall Street, avšak otázka třídního boje zůstala v povědomí veřejnosti a znepokojuje stále víc lidí.´ Nelidská ideologie, co lidem neleze do hlavy Došlo tak totiž ke konfrontaci samotné ideologie, která je tak nelidská, že lidem zkrátka neleze do hlavy. Ideologie vycházející z toho, že se má každý starat jen o sebe a na nikoho jiného nemyslet. „Hnutí Occupy začalo ale razit požadavky, k nimž se hlásí většina obyvatelstva. Například řešení problémů nerovnosti, řešení problémů šikany ze strany finančních institucí a z toho, jakým způsobem ovlivňují vládu. Že pak vyplácí a zachraňuje viníky zodpovědné za krizi – a ti jsou stále bohatší a mocnější, zatímco na oběti se nehledí. Hnutí Occupy předneslo ale i velmi konkrétní požadavky týkající se regulace daní z finančních transakcí, návrhy k přepracování daňového zákona do podoby bližší té, jež platila v době, kdy ještě nejbohatší nebyli takřka osvobozeni od daně i mnohé další,“ popisuje dále Chomsky. Historik Josef Skála v těchto souvislostech doplňuje, že Noam Chomsky se hlásí k programu, shrnutém Garem Alperovitzem v knize America Beyond Capitalism (Ameriku za horizont kapitalismu). I on sám má za to, že za krize by „měli sami dělníci v širším slova smyslu měli převzít rušené podniky, zprovoznit je a třeba přeorientovat na jiný typ výroby, využít je k jinému účelu“. „Když ale byly fakticky zestátněny General Motors, nabízely se různé alternativy. Jednou z nich byla reorganizace a navrácení původním majitelům – nikoli stejným jménům, ale stejné třídě, tedy stejným bankám a tak dále. Tak to nakonec dopadlo. Další možnost byla předat výrobu dělnické samosprávě a přidružené komunitě, a přeorientovat se na něco, co země skutečně potřebuje,“ upozorňuje Skála. Podle něj tedy i Chomsky ví, proč se podobné kroky daří nyní jen docela výjimečně. Když se obyvatelstvo vymkne kontrole, je třeba vojsko Ve své knize však filosof nahlíží i do jiných koutů kuchyně třídního boje proti většině. Na situace, kdy se v posledních desetiletích Američané začali vymykat kontrole a bylo potřeba mít v pohotovosti dostatek vojáků – i na úkor toho, že byly utlumeny některé válečné aktivity. „Víte, a právě podle toho – když se vláda začne mít na pozoru – se pozná, že se vliv protestů skutečně projevil,“ říká Chomsky. Degradace demokracie? Dá se však říci, že jeho nová kniha je též i o degradaci americké demokracie. „Dostat peníze z politiky je klíčový úkol; ale tento problém nás netrápí od včerejška. V současnosti je nicméně vyloženě extrémní. Volby se už dlouho podobají cirkusu, při němž tiskoví mluvčí co čtyři roky vyburcují občany, aby se zvedli z gauče a ´stiskli tlačítko´, a pak se zase vrátili domů a na všechno zapomněli. Spojené státy dospěly do bodu, kdy kdokoli usiluje o nějakou pozici, musí si ji – dokonce i v Kongresu – doslova koupit. Kdysi to bývalo tak, že do funkcí dosazovaly politické strany své členy za zásluhy, za přínos společnosti, za zkušenosti a podobně. Dnes musí zájemce straně zaplatit,“ uvádí také Chomsky. Nutno připomenout, že ve svém díle nenechává stranou zájmu opět i mediální svět. Téma nazývá „výrobou souhlasu“. V jednom ze svých minulých děl (kniha Media Control - Nadvláda médií) napsal: „Propaganda znamená pro demokracii totéž, co pro totalitní režim obušek.“ V této současné knize to dál rozvádí. „Existují různé systémy propagandy – otevřená a sofistikovaná, skrytá. Ta lidem neříká: ‚Tomuhle byste měli věřit.‘ Nevyslovuje nahlas a jasně dogma, ale místo toho vám je podsouvá, až se stane čímsi jako vzduchem, který dýcháte. Nasměruje téma diskuse, takže pak vedeme předem jasně vymezenou debatu,“ rozebírá mimo jiné v tomto tématu filosof. Vzestup a pád pod taktovkou mocných V době, kdy bylo hnutí Occupy na vrcholu, tedy v roce 2011, posloužil nakonec každý čin policejní represe jen dalšímu zapojování nových sil do boje. Na podzim roku 2011 se k hnutí aktivně přidaly desetitisíce lidí napříč Spojenými státy a statisíce lidí se zapojily do masových protestů. Problém však nastal poté, co se hnutí Occupy začalo názorově štěpit a objevilo se i tvrdé jádro považované až 66 ORL 2014-7 BOJUJE OBAMA S PUTINEM NA UKRAJINĚ O SÝRII? za extrémní levici. To ubližovalo nejen myšlenkám hnutí, ale i v očích veřejnosti působilo odliv sympatií. Například v Londýně byli přívrženci hnutí Occupy zařazeni dokonce mezi osoby s podezřením na terorismus, v Německu zase byly tábory Occupy vyklizeny právě na popud obyčejných lidí, kteří ve svém okolí měli tábory aktivistů. To byl ostatně i případ českých Occupy, kteří se na jaře 2012 rozhodli k „okupaci“ Klárova. Jejich tábor byl násilně vyklizen taktéž na základě stížností místních obyvatel z okolí, na „růžích ustláno“ pak neměla ni skupina, která rozložila svých několik stanů na pražském Vyšehradě. Ze zveřejněných dokumentů v roce 2012, na které upozornil britský deník Guardian, vyplynulo, že násilné potlačení protestů Occupy, k nimž došlo v Americe na podzim, koordinovaly samy velké mezinárodní banky. Hnutí Occupy tam bylo potlačeno prostřednictvím násilného zatýkání a likvidace organizační struktury demonstrantů. Síť koordinovaného útlaku I proto americký Fond Partnerství pro občanské svobody zažádal o zveřejnění dokumentů zaznamenávajících systematický útlak, zatímco americká mainstreamová média mlčela. Z dokumentů a odborníků, kteří je zpracovávali, přitom prý vyplynulo, že v USA vznikla síť koordinovaného útlaku, v rámci níž spolupracovaly ministerstvo pro vnitřní bezpečnost, FBI, policie, regionální integrační centra a soukromý podnikatelský sektor. V některých případech měla vzniknout jednotná organizace, navíc američtí policisté, ministerstvo pro vnitřní bezpečnost a banky údajně spolupracovaly v útlaku, zatýkání a neutralizaci pokojných amerických občanů. Plány potlačit akce hnutí Occupy vypracovala prý FBI a předložila je k schválení bankám, proti nimž hnutí Occupy zamýšlelo demonstrovat. Ve zprávě se dokonce prý objevily i návrhy použít ostřelovače, kteří by usmrtili vedoucí představitele hnutí Occupy. Ty jsou však údajně v dokumentaci začerněny. Možná i proto, že je to v rozporu s běžnou praxí FBI. Ta má totiž povinnost informovat politické aktivisty, pokud jsou ohroženi na životě. Hrozba spočívá ve spolupráci bank a bezpečnostních institucí? Autorka článku v Guardian Naomi Kleinová dokonce upozornila na to, že dokumenty o spolupráci bank, FBI a ministerstva pro vnitřní bezpečnost při potlačování pokojných občanských protestů v USA měly mít zřejmě zastrašovací účinek, aby si lidé rozmysleli, zda chtějí protestovat. A také na to, že spolupráce bezpečnostních institucí a bank znamená novou závažnou hrozbu. „Všichni občanští aktivisté se mohou stát WikiLeaks, jak na to poukazuje ve své nedávné knize Julian Assange. Vzhledem k tomu, že se pro potlačování protestů dala policie a banky dohromady, znamená to, že jsou občanské protesty vážně ohroženy: finance, které mají k dispozici občanští aktivisté, jsou totiž uloženy v bankách, které k nim aktivistům mohou odepřít přístup obdobně, jako americké úvěrové společnosti VISA a ACCESS a PayPal odmítly přijímat finanční dary pro server WikiLeaks,“ upozornila mimo jiné Kleinová v Guardian. Vše pak doplňuje i autor předmluvy knihy Noama Chomského Greg Ruggiero. „Třebaže za zločiny ekonomického hromadného ničení národa nebyl zatčen jediný bankéř, došlo k červenci 2013 v celkem 122 městech k zatčení více než 7760 lidí za to, že se zúčastnili protestních akcí hnutí Occupy.“ ZDROJ Bojuje Obama s Putinem na Ukrajině o Sýrii? USA prý v Sýrii našly „umírněné rebely“, pro něž už mají připravené půl miliardy dolarů. Ti rebelové ze všeho nejvíc ale připomínají lochnessku – všichni o nich mluví, ale nikdo je neviděl. Americký prezident Barack Obama v pátek 67 ORL 2014-7 BOJUJE OBAMA S PUTINEM NA UKRAJINĚ O SÝRII? oznámil, že požádá Kongres o zhruba 60 miliard dolarů na financování válek pro fiskální rok 2015, a svět má prý být rád, protože loni to bylo ještě o 20 miliard víc. Dosavadní „válka proti teroru“ byla přitom přejmenována na Zámořské nepředvídané operace (Overseas Contingeny Operations) a není součástí armádního rozpočtu, který letos dosáhne zhruba půl bilionu dolarů. A 500 milionů z oněch 60 miliard má zamířit ve prospěch „umírněné“ syrské opozice. A doyen západních blízkovýchodních zpravodajů, Robert Fisk, na to v The Independent reagoval posměšně: „Bůh žehnej Baracku Obamovi – dokázal v Sýrii najít „umírněné“ rebely. Našel jich dost na to, aby jim poslal zbraně a zajistil výcvik v ceně 500 milionů dolarů. Kongres chce tyto chrabré bojovníky za svobodu vyzbrojit, víte? A Obama, který poslal 300 svých elitních spartánských chlapců do Iráku pomoci Núrímu Málikímu bojovat s rebely, má potřebu poslat pomoc rebelům v Sýrii – i když většina z nich jsou na stejné straně s rebely v Iráku, které Obama chce, aby Málikí porazil. Matoucí? To si pište. Takže za prvé: kdo jsou to ti „umírnění“ rebelové, které chce Obama vycvičit a vyzbrojit? Neuvádí je – a ni nemůže, protože původní „umírnění“, kterým Amerika slíbila (spolu s Brity, Saúdy, Katarem a Tureckem) zbraně, se jmenovali Svobodná syrská armáda (FSA) a byla složena vesměs z dezertérů z Asadovy vládní armády. Ale Syrská svobodná armáda – John McCain si ji hodně zamiloval, než zjistil, že se v jejím rámci nechává na severu Sýrie fotit s bojovníky Al Kajdy – už neexistuje.“ Jistě, Obama nemůže „umírněné“ syrské rebely jmenovat. Možná by mohl, kdyby někde v Sýrii na západní podporu čekalo 50 tisíc mužů, což by mohla být smysluplná síla. Co když jich tam ale čeká jen 5000? Nebo snad pět set? Nebo jen pět maníků? Ono je to ale v zásadě jedno, protože americké zbraně beztak zamíří podle všeho rovnou k nějaké z „přijatelných“ frančíz Kajdy, která bojuje proti Asadovu režimu. Jeho svržení nebo alespoň prodloužení už tři roky trvajícího konfliktu jako by totiž znovu začalo nabírat ve Washingtonu na významu. dotkla, že americko-ruský spor o Ukrajinu „nebude vyřešen v dohledné době“. Současnost to potvrzuje. Putinova podpora příměří, které na východě Ukrajiny vyhlásil prezident Porošenko, podle USA není žádnou snahou o deeskalaci, ale jen „malým rétorickým urovnáním“, načež následovalo ultimátum Johna Kerryho, že „pro Rusko je kritické, aby během hodin, doslova, prokázalo, že pomáhá s odzbrojením separatistů, vyzývá je k odzbrojení, ke složení zbraní a k tomu, aby se stali součástí legitimního politického procesu“. Cynik by řekl, že si Západ rozdělil role – Německo hraje dobrého poldu a Amerika toho zlého. Spíš bude mít ale pravdu Sin-chua, že USA prostě nemají zájem na tom, aby se situace na Ukrajině uklidnila „v dohledné době“. Myslí si to i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov: Být to jen na Rusku a západní Evropě, která nechce válku na starém kontinentu, vše by bylo už dávno vyřešeno, ale „naši zámořští, američtí kolegové, stále tlačí ukrajinské vedení do další konfrontace“. Ať se to někomu líbí, nebo ne, bez plné spolupráce USA s Ruskem je přitom ukrajinská krize neřešitelná. Nicméně, proč by mělo Rusko se Západem plně spolupracovat, když je vše aktuálně nasměrováno tak, že by tím Kreml sám pomalu, ale jistě pomáhal Kyjevu do EU a NATO? A protože je rovněž zřejmé, že Putinův Kreml není Kremlem Jelcinovým, může situace na Ukrajině jen eskalovat. A čím víc bude Rusko zaměstnáno svým nejbližším okolím, nebude už tolik aktivní jinde, třeba právě v Sýrii… Že by se právě tímto směrem ubíraly úvahy Bílého domu? Z hlediska USA mohou být Sýrie a Irák vnímány jako jeden obří chaotický pás. Na štábní kultuře mu ale rozhodně nepřidá například Kerryho úvaha, že by syrští (vesměs džihádističtí) rebelové, kteří nyní v Sýrii bojují s ISIS/ISIL o dominanci, zamířili také do Iráku, a to pod vedením vlivného kmene Šammár, z něhož pochází šéf syrské exilové opozice a saúdský chráněnec Ahmad Džarba. Právě Džarbovu Syrskou národní koalici (SNC) přitom USA v květnu uznaly za „jediné legitimní zastoupení syrského lidu“. Nabízí se tak bizarní obrázek: USA by rády poslaly Saúdy financovanou syrskou opozici bojovat do Iráku proti (donedávna) Plány a realita Saúdy podporovanému Islámskému státu Iráku a Tady je třeba menší odbočka. Oficiální čínská Sýrie/Levanty. A tím by se vedle kajdistů staly jen agentura Sin-chua už v půli dubna vědoucně po- další silou, která přelévá do Iráku i celou syrskou 68 ORL 2014-7 BOJUJE OBAMA S PUTINEM NA UKRAJINĚ O SÝRII? válku. Podobně komplikovaný scénář ovšem naráží na realitu, z níž Washington nevychází nejlépe, jak se přesvědčil John Kerry při své poslední cestě po Blízkém východě. Vedení SNC navíc zrovna minulý týden odvolalo velení zbytků Svobodné syrské armády kvůli korupci a rozkrádání fondů, ale Džarba osobně zase všechny velitele a příjemce západních a saúdských peněz osobně vrátil do hry. Rebelové v Sýrii přitom samotného Džarbu obviňují z rozsáhlých finančních machinací a zpronevěr, což není příliš překvapivé – Saúdská Arábie ho už v roce 2008 vydala do Sýrie na základě zatykače za pašování drog. V Damašku byl Džarba odsouzen… a dnes je z pozice někdejšího „politického vězně“ hlavním nástrojem saúdské a americké politiky v Sýrii. To ale není jediný důkaz, že to se Svobodnou syrskou armádou není „nijak valné“. Tato Západem podporovaná „umírněná“ síla ztrácí vliv i smysl už roky, a to na úkor stále silnějších islamistických skupin. A v době, kdy ISIS/ISIL rozšiřuje území pod svou kontrolou a vládou, FSA se tváří v tvář této síle dál rozpadá, o nějakém území pod její správou nelze prakticky mluvit a její bojovníci mizejí – buď s „revolucí“ rovnou končí a přecházejí na stranu režimu, nebo se přidávají právě ke „slibnějšímu“ ISIL/ISIS. A pokud USA stihnou FSA dodat ještě nějaké zbraně, mohou se takřka spolehnout, že skončí buď u režimu nebo u radikálního džihádu. Toť vysoká politika. Nebo lépe, slovy bývalého iráckého premiéra Ijáda Alávího, americká politika (nejen) vůči Iráku „postrádá kompas“. Přitom prozatím nevychází ani potenciální kalkul s prodlužováním ukrajinské krize, protože náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov nyní v Damašku prohlásil, že Rusko džihádistické ofenzívě v Sýrii a Iráku nebude jen pasivně přihlížet. Konkrétní kroky sice neupřesnil, nicméně současně na pomoc režimu v Bagdádu dorazila dodávka prvních deseti ruských stíhaček Su-24. Mají být dislokovány na nespecifikované základně na jihu Iráku a během dní by je měly doplnit také letky bitevních vrtulníků Mi-35 a Mi-28. Bagdád stroje koupil v Rusku a Bělorusku, protože na slibované americké stíhačky prý „čekal už moc dlouho“. Celkem Irák koupil údajně na 90 ruských stíhaček, a aby mohly být nasazeny okamžitě do boje, mají s nimi létat vysloužilí syrští piloti. Region v pohybu Celý Irák se kvůli postupu ISIS/ISIL dal mezitím do pohybu, fyzického i politického. Vládní armáda s desítkami tisíc dobrovolníků opevňuje obranu Bagdádu, Kurdové na své relativně klidné území nevpouštějí uprchlíky z Mosulu a dalších oblastí, na nichž džihád úspěšně experimentuje s cestou časem a vrací život do středověku, zatímco Pentagon najednou připouští, že koordinace postupu s doposud nenáviděným Íránem „není nemožná“. Na územích pod kontrolou ISIS/ISIL propukají boje s ostatními sunnitskými skupinami, které se původně přidaly, ale nyní se jim nepozdává budoucnost v podobě „chalifátu“. Nejvyšší íránský duchovní vůdce, ajatolláh Sistání, trvá dál na tom, že šíité se zvednou ke skutečnému boji proti ISIS/ISIL až po Málikího rezignaci, neboť právě on v čele státu pokazil vše, co mohl, a dal na jeho odvolání poslancům čas do úterka. Právě setrvání Málikího ve funkci je totiž podle všeho „zárukou“, že se Irák s konečnou platností rozpadne na šíitskou, sunnitskou a kurdskou část. (K sektářskému napětí nyní přidala irácká policie, která přiznala, že popravila na 70 sunnitských vězňů v Hílle, jen „aby jim znemožnila případný útek“.) Větší starosti ale Washingtonu dělá vysoká pravděpodobnost, že ISIS/ISIL nyní vstoupí do Jordánska, Ammán že by mohl požádat o pomoc Izrael, čímž by se do celého toho chaosu mohl vmísit ještě židovský stát. To by nejspíš rychle zamíchalo kartami a sjednotilo aktuálně znesvářené kajdisty. A jordánský král se bojí nejen bojovníků ISIS/ISIL na hranicích, ale především těch, kteří se mu – kvůli jeho dosavadní politice a „správě“ státu – rodí doma jako houby po dešti a začínají o sobě dávat vědět. Postup ISIS/ISIL přitom má i další geopolitické důsledky. Radikální džihádisté obsadili největší iráckou rafinérii v Bajdží a její správu „robinhoodovsky“ svěřili do péče místním klanům, ovládají už i menší ropná pole v provinciích Saláhaddín a Dijála, přičemž je o ISIS známo, že má své vlastní ropné experty schopné zajistit těžbu, zpracování i prodej ropy. Hrozba ISIS/ISIL už přiměla nadnárodní koncerny BP a ExxonMobile stáhnout své pracovníky z Iráku, také čínská CNOOC zvažuje, že odvolá svých 10 tisíc zaměstnanců. Boje se sice ještě nepřiblížily k ropným polím na jihu Iráku, 69 ORL 2014-7 FRANTIŠKOVO POHLAZENÍ, KTERÉ MNOZÍ, I KNĚŽÍ, NESNESOU které produkují 90 procent iráckého exportu, ale i dostat do Sýrie a připojit se tam k džihádu. tak už cena ropy na světových trzích vyskočila na – Sýrie Organizaci pro zákaz chemických zbraní devítiměsíční maximum. Irák každý den vyváží 2,5 předala poslední zbytky svého chemického arzemilionu barelů a tento případný výpadek nebude nálu. podle expertů možné na světových trzích plně naZDROJ hradit z jiných zdrojů. Spojené státy už proto tlačí na Saúdy, aby navýšili těžbu, ale ti se brání s tím, že jim situace – a růst cen na úroveň kolem 114 Františkovo pohlazení, které dolarů za barel – zatím připadají „dobré“. Je pak mnozí, i kněží, nesnesou určitou ironií, že zatímco Kurdové obsadili Kirkúk, „přisvojili“ si tamní ropná pole a jsou připraveni navýšit svůj vlastní prodej ropy do zahraničí, pád rafinérie v Bajdží nebo překážky, které ISIS/ISIL rozestavěl po hlavních iráckých dálnicích, způsobily v Kurdistánu akutní nedostatek pohonných hmot. (Fotogalerie na Rudaw). A stručně: – Na severu egyptského Sinajského poloostrova bylo zatčeno 15 údajných členů ISIS/ISIL. Při přepadení autobusu byli ale zabiti čtyři vojáci. – Někdejší dánský premiér Anders Fogh Rasmussen na nátlak Spojených států v roce 2009 zakázal vysílání kurdské televize Roj TV. Měla to být úlitba Turecku, které pak už nebránilo, aby se Rasmussen stal šéfem NATO… – I za přítomnosti českých vojáků vzrostla plocha pěstování opia v Afghánistánu loni o 36 procent, přičemž afghánské opium tvoří 80 procent světové nabídky, konstatuje nová studie OSN. – Začalo sčítání hlasů ve volbách v chaotické Libyi a potrvá prý ještě týdny. Podporu tamnímu vzbouřeneckému (a chaotickému) generálovi přitom oficiálně vyjádřily Egypt a Alžírsko. – Saúdská královská rodina, pod níž se citelně houpe trůn i vše ostatní, sleduje disidenty prostřednictvím počítačového viru koupeného prý v Itálii, oznamuje Human Rights Watch. – Ve Španělsku byl zatčen bývalý vězeň z Guantánama, člen skupiny, která prý bojovala po boku ISIS/ISIL. – Tunisko se v říjnu a listopadu chystá k parlamentním a prezidentským volbám a vypadá to, jako by se dosavadní islamistická vláda sama od sebe rozhodla v rámci jakési „rotace“ předat moc socialistům. – Turecko prý zabránilo ve vstupu 5300 potenciálním bojovníkům, kteří se chtěli přes jeho území Našel jsem na webu tuhle nádhernou zpověď jednoho římského kněze. Já sám jen dodávám, že jsem šťastný, že můžu být Františkovým kaplanem! Já a mí přátelé kněží to nechceme říkat příliš nahlas, ale tenhle papež nás zneklidňuje. Jistě, neplatí to o všech: jsou i kněží, kteří jsou za tohoto papeže šťastní, a je jich dost… Ale není málo těch, kterým na něm uvnitř něco vadí. Minulý čtvrtek při procesí u příležitosti Božího Těla vypadal František hodně unaveně, zadýchaně… zato některým kněžím se proto dýchalo lépe. Těžko se mi na to dívalo, těžko se mi to říká a těžko se mi to píše, ale oči některých z nich mluvily jasně: i tenhle papež jednou skončí a všechno zase bude tak, jak bylo předtím. Bohu díky. Úleva… Jestli se papež cítí unaveně, jestli se zadýchává, proč mu hned namísto židle ve svém srdci ukazuju cestu ven a přeju si, aby se po ní už vydal? Proč já, který bych měl být pastýřem tak jako on, se před ním cítím v rozpacích, zatímco lidé, ti upocení, ti, co stojí ve frontě, ti unavení, ti normální, ti s růženci i bez nich, ti se svatbou v kostele, ale i ti bez 70 ORL 2014-7 MĚSTSKÁ CHUDINA VOLÍ PRAVICI ní, ti, kteří to mají se svátostmi v pořádku, i ti, kteří ne, tihle lidé mají židli pro papeže ve svém srdci už dávno připravenou? Co je zvláštního na tomto papeži, o kterém lidé říkají: „tenhle papež“? Když se dobře podívám do svých očí na ty rozpaky, které ve mně – knězi tenhle papež vzbuzuje, musím mít pořádnou dávku odvahy, abych si přiznal jejich důvod. Protože to není v tom, co říká. Jasně, jeho slova jsou nádherná, ale prosím vás evangelium je pořád více méně stejné: i jiní papežové ho vykládali dobře. A není ani osamocený v tom, co dělá: pokud jde o věci, které zahýbaly světem, tak Jan Pavel II. jich udělal celou řadu, Pavel VI. zase jako první jel do Kalkaty. Takže vás možná napadne, že pokud to není v obsahu, tak to bude asi tím jeho stylem: ale já říkám: „ano i ne“, spíš „ne“ než „ano“. Každý papež má svůj styl a nakonec lidé stejně hledají určitou identitu, takže když je papež sám sebou, tak je to dobré, i když je Němec, nejen Argentinec. Je to v něčem jiném: totiž až do Jana Pavla II. a Benedikta XVI. (a tím spíš předtím) jsem to byl já, kněz, který říkal lidem, co řekl papež. Jenže teď jsou to lidé, kteří říkají mně: „Papež řekl…“ Já jsem farář a zjišťuju, že mí farníci vidí v papeži faráře víc než ve mně. Když říkají „můj farář“, tak se bojím, že myslí víc na Františka než na otce Maura. V tom je ten problém! Prostě se z nás všech najednou stali maximálně kaplani! Nevím, jak to dělá, ale papež František má k mým lidem blíž než já. Včera se papež vydal do Cassana, aby tam navštívil vrahy a příbuzné Cocò Campolonga, tříletého dítěte, které zaživa uhořelo v autě zapáleném mafií, a za kterého se modlil a vyzýval k modlitbě 26. ledna. Je to skvělá věc, ale i Jan Pavel II. šel do vězení, aby se tam sešel se svým „vrahem“ Agcou. Jenže tentokrát se vsadím, že se mě někdo z farnosti zeptá, proč jsem nešel navštívit paní Pinu, která bydlí v paneláku, kde celou zimu neměla teplo, protože město nedalo opravit kotel, když papež František se kvůli těm lidem vydal až do Kalábrie. A pak František v Kalábrii řekl, že mafie „la ´ndrangheta“ je adorací zla a pohrdáním společným dobrem, že mafiáni nejsou ve společenství s Bohem, že jsou exkomunikováni… a moji lidé si nevzpomenou na to, co říkal Jan Pavel II. v Agrigentu, ale budou se mě ptát, proč jsem tedy já ve svých promluvách tak politicky korektní. A včera také řekl, že my kněží nemáme do středu všeho stavět sebe, protože se tak staneme obrazovkami, a ne kanály Boží milosti, a jsem si jistý, že hned jak si sednu do zpovědnice a budu jen tak povrchně naslouchat, tak mi okamžitě tuhle větu někdo rád připomene. A nemáte ani ponětí, kolik bych takových příkladů mohl ještě uvést. „Papež řekl, že kostely mají být otevřené, proč je tedy ten náš zavřený⁈“ „Papež včera řekl, že vy kněží máte žít v bratrském společenství, tak proč se vy s kaplanem pořád hádáte⁈“ Jeden můj přítel, který má opravdu nádherná kázání (přicházejí si ho poslechnout lidé z celého Říma), řekl v jednom z nich, když mluvil už přes dvacet minut: „Já vím, že papež říká, že by kázání měla trvat jen sedm minut, ale já jsem to vzal podle evangelia, a tak moje kázání trvá sedmdesátkrát sedm minut“: prostě to musel zahrát do vtipu, protože jinak by mu to lidé sami připomněli. Chápete? Když uběhlo dvacet minut, tak prostě před sebou už neviděl tváře přítomných, ale v jejich hlavách četl to, co papež říká ve svých promluvách ve Svaté Martě! Jo! V tom to je! A tak nemůžu dělat nic jiného, než se uklidnit a pochopit, že ode dneška budou kostely už prostě pořád otevřené. A pozor: to už se nezmění! Farnosti se otevřely, a bývalé úřední hodiny se už nebudou moct vrátit, protože lidé zakusili papežovo pohlazení. To, co měli rádi na každém papeži, teď nacházejí v pohlazení, ale i ve vztyčeném prstu. A chtějí to i po mně! A to už se nezmění! ZDROJ Městská chudina volí pravici Když vidím, čemu všemu tady v České republice se říká levice a pravice, není dle mého z čeho vybírat. Řeším to stejně tak, když se mě někdo zeptá, spíše podle dojmu, kdo je poctivý a kdo nepoctivý politik – ne podle toho, zda říká, že je pravicový nebo levicový. V naší zemi totiž politiku dělá jen buď jedna mafiánská strana nebo druhá - to jsou slova klinického psychologa Jeronýma Klimeše. Sociolog Jan Keller vidí však otázku levice a pravice poněkud jinak… Sociolog Jan Keller na jedné ze svých předvolebních besed na Slovácku uvedl zajímavý názor, kte71 ORL 2014-7 MĚSTSKÁ CHUDINA VOLÍ PRAVICI říká, že je pravicový nebo levicový. V naší zemi totiž politiku dělá jen buď jedna mafiánská strana nebo druhá,“ ostře konstatoval pro ParlamentníListy.cz Klimeš. V Česku se rozhoduje před volbami jen mezi dvěma mafiemi - nikoli mezi skutečnou pravicí a levicí Podle něj se Češi rozhodují před volbami jen podle rým se pokusil vysvětlit, proč v Evropě vítězí pra- toho, kdo je naposledy víc naštval – a hlas pak vicové vlády, které potom zase – někdy i rychle - dají těm na druhé straně. „Česká politika je indipadnou. „To není otázka pro sociologa, ale psycho- vidualistická a mafiánská, řízena korupcí odshora loga,“ reagoval Keller a vyvolal tím smích mezi pří- státu až dolů – to ostatně potvrzují i některé ekotomnými lidmi v sálu. Dodal však, že to myslí zcela nomické ukazatelé. Před volbami jde tedy spíše o vážně. „Máme horní, střední a dolní vrstvy. Horní rozhodování o tom, zda bude vládnout kolotočářminimalizují svou daňovou povinnost. Díky tomu ská, zatím asi poněkud slabší mafie, nebo ta druhá. mají v rukou nástroj, jak dávkovat nenávist střed- Ne pravice či levice. To, o čem hovoří Jan Keller, je ních vrstev vůči dolním vrstvám. Lidé ze středních možná jeho nějaká individuální zkušenost, se ktevrstev zapomínají na to, kdo na ně přestal platit a rou se setkal. Domnívám se totiž, že tím má na jsou naštvaní na ty, na koho musí platit jako po- mysli pouze nějakou referenční skupinu, která poslední sponzor,“ vysvětlil sociolog Keller, který se psaným způsobem vyjadřuje to, kam by ti lidé z ní nyní aktivně snaží o to, aby mohl usednout v eu- rádi patřili – a proto to promítají i do vyjádření se ve volbách. Jako masový trend to však nevnímám, roparlamentu. alespoň ne já osobně,“ řekl ještě Jeroným Klimeš. ParlamentníListy.cz se proto zajímaly dále, zda Nicméně Jan Keller se domnívá, že střední někdo z odborné veřejnosti dokáže jeho slova povrstvy, a to nejen u nás, ale i v Evropě, chtějí ve tvrdit. A když už padlo to, že by to měla být otázka svých očích vypadat lépe. Když jim k tomu prasměřovaná k psychologovi, oslovily Jeronýma Klivice navíc říká, že neúspěšný je jen ten, kdo je nemeše. schopný, tak, i když jsou na tom finančně docela špatně, volí raději ty, o nichž si myslí, že jsou symPohledy odborníků vycházejí jen z bolem úspěšnosti. „Já těmto lidem říkám pravicově uzavřených světů skupin, v kterých se orientovaná městská chudina, protože mnoho z pohybují… nich má velice nízký příjem. Volí ale pravici, aby se mohli pochlubit, že jsou na jedné lodi s těmi úspěšTen předeslal, že se mu bohužel nezdá, že by to, co nými,“ uvedl sociolog. uvedl Jan Keller, byl zcela reálný pohled na svět. „Víte, každý odborník se pohybuje jen v určitém Volí se pravice, aby se dalo chlubit, že jsme specifickém prostředí, mezi určitými skupinami na stejné lodi s úspěšnými? lidí a tím pádem jsou pohledy odborníků uzavřené jen ve svých světech. Znám to ze své praxe, do- Jak dodal, podle jeho názoru jde tedy opravdu spíš mnívám se proto, že tak podobně to je i v případě o psychologické věci a chybou levice je, že vůči tosociologů,“ uvedl klinický psycholog Jeroným Kli- muto oblbování lidí nedokáže vyvinout adekvátní meš. úsilí, aby vysvětlila, že to tak není. Dodal, že on sám jevy popisované Janem Kelle„V předposledních volbách u nás, v roce 2010, se rem nezaznamenává. „Když vidím, čemu všemu to podařilo úplně perfektně, když pravice řekla, že tady v České republice se říká levice a pravice, není by náš stát sociální demokracie zavedla na řeckou dle mého z čeho vybírat. Řeším to stejně tak, když cestu. Bylo to cíleně zaměřené. Je přece jasné, že se mě někdo zeptá, spíše podle dojmu, kdo je po- se nikdo nechtěl zadlužovat a vypadat jako před ctivý a kdo nepoctivý politik – ne podle toho, zda bankrotem. Lidé proto volili pravici. Zvolili vládu, 72 ORL 2014-7 VÁLKA UŽ MOŽNÁ PLÍŽIVĚ ZAČALA která nás během tří let přímo astronomicky zadlužila. Cesta Řecka byla nejlépe provedená lež. Já už jsem měsíc v předvolebním období a stále mě nenapadá žádná srovnatelná finta, kterou bych použil. Nemám asi tolik fantazie,“ rýpl si sociolog Keller, který je v současné době i lídrem kandidátky ČSSD do EP. sem, kdy se rozhodovalo, který z kandidátů na prezidenta se dostane na Hrad, poukazovala na to, že je z jejího pohledu neuvěřitelné, jak se podařilo médiím vyvázat Karla Schwarzenberga z odpovědnosti za vládnutí. „Ale médiím se to povedlo. Mohu přidat osobní zkušenost. Potkala jsem paní při venčení ratlíka, věděla jsem, že má obrovské sociální problémy. Ta mně sdělila, že bude volit Karla Schwarzenberga. To je přitom absolutně mimo sociální realitu! Myslím si, že šlo o opravdu mediální diskurz a šlo o to, kdo bude ten druhý ze čtyř kandidátů. Zatímco se Zemanem existuje praktická zkušenost jeho vládnutí a opoziční smlouvou, opačně se vše prezentovalo, že za vše mohl Miroslav Kalousek a Schwarzenberg jako by ne,“ konstatovala a upozornila tím de facto i na další faktor, který v rozhodování při volbách může hrát roli. Máme hodně lidí těsně na hranici bídy – o tom ale vláda mlčela Keller ovšem též připomněl, že Česká republika má velmi málo lidí pod hranicí bídy. „Předchozí vlády se tím chlubily, ale už nepřiznaly, že máme obrovskou masu lidí těsně nad hranicí bídy, kdy stačí přijít o pár stovek a pod tuto hranici spadnete. Ten, kdo jde u nás večer spát jako střední vrstva, se může snadno vzbudit už příští ráno jako člověk, který do ní nepatří,“ upozornil sociolog. Další zádrhel proto vidí v tom, že se pravicoví politici rádi chlubí českou rovnostářskou společností. V porovnání, kolikrát je deset procent nejbohatších domácností bohatších než desetina nejchudších rodin, má totiž ČR jeden z nejnižších rozdílů. I on si pak dále, stejně jako psycholog Klimeš, všímá toho, jak moc se podílí na pohledu a hodnocení reálného života korupce. „Nikdo ale při hodnocení standardu u nás neřeší, že se u toho počítají jen legální příjmy. Míra korupce se přitom v naší zemi ročně odhaduje mezi 40 až 120 miliardami korun ročně. Je tedy velmi pravděpodobné, že se na korupci více podílejí lidé s nejvyššími příjmy než deset procent nejchudších domácností. Pokud se vezme v potaz toto číslo, tak zjistíme, že naše země není vůbec tak rovnostářská společnost, jak to na první pohled podle statistik vypadá,“ upozornil Keller. Odvolával se pak na slova jiného sociologa, který již před dvěma desítkami let napsal: „Typickou vlastností příslušníků středních vrstev je jejich odhodlání nasadit veškeré síly pro prosazení zájmů těch, co jsou nad nimi a mezi něž se nikdy nedostanou.“ ZDROJ Válka už možná plíživě začala Stanislav Komárek Fascinuje mne a děsí, s jak relativně malou pozorností médií se setkalo nedávné dobytí Mosulu rebely ISIL. Pád dvoumilionového města je něco, co se v Evropě událo naposledy, když Rudá armáda dobyla Vídeň (1945) a za maďarského povstání Budapešť (1956) - pád Berlína byla přece jen záležitost o řád významnější. Nemýlím-li se, byl poslední srovnatelnou událostí ve světovém měřítku pád Kábulu v roce 1992, Basra v roce 1987 odolala. Válečné operace ve městech jsou pro poslední léta čímsi typickým - zatímco armádu táhnoucí v otevřené krajině lze se současnou technikou velmi lehko zničit, v komplikovaném bludišti plném civilistů a úkrytů se může konflikt nerušeně vyvíjet a chronizovat. V současnosti je jistě obtížně představitelné, že by řekněme vládní vojska držela Hradčany, zatímco maoisté byli zakopáni v Nuselském údolí a Novočeši na Žižkově, ale z principu to myslitelné Při prezidentské volbě lidé jistě je. Jsou současné události čímsi lokálním, co Schwarzenbergovi odpustili, že byl spojený s se nás netýká a záhy pomine, či je to prolog něpravicovou vládou. I díky médiím jakého většího konfliktu, jako byla búrská válka a Do jisté míry dává Kellerovi za pravdu i profesorka obě balkánské ouverturou té první světové? Vydrží politologie Vladimíra Dvořáková. Ta totiž před ča- evropská idyla ještě padesát let, nebo už jen pět? 73 ORL 2014-7 TANCUJEME TANEC KOSTLIVCŮ NA VLASTNÍM HROBĚ Když jsem loni potkal po deseti letech jednoho ze svých bratranců, první otázka, kterou mi položil, byla: ”Bude válka?” Možná že už plíživě začala, a to, co bude budoucím historiografům jasné, je nám, současníkům, zahaleno mlhou. Prakticky všechny současné konflikty se staly chronickými a jejich ”vyhnívání” může být dlouhou a bolestivou záležitostí - pomysleme jen na války v Indočíně, které trvaly s drobnými přestávkami a posuny skoro čtyřicet let: ve Vietnamu to byla celá jedna generace, která v takovémto infernu vyrůstala a žila (obvykle zapomínáme, že vypuknutím konfliktu se život nezastavuje, i v bombardovaném Berlíně se kojilo, přebalovalo a pekl chleba). Jeden z profesorů americké univerzity v Bejrútu mi vyprávěl, jak jejich škola za občanské války fungovala - kantoři i studenti tam chodili ještě před slunka východem, aby unikli pozornosti odstřelovačů, a odcházeli domů až za černé noci. V dávno vytlučených oknech byly pytle s pískem a studenti se živili prodejem rozmanitých tělních tekutin farmaceutickým firmám - nicméně se celou dobu učilo. Nerad bych zkušenosti tamních kolegů někdy využíval v praxi. Země, jichž se dnešní občanské války týkají, mají buď kmenovou strukturu s kmenovými loajalitami, nebo alespoň vypjatý nacionalismus podobný tomu, jaký býval v západnější Evropě tak do konce čtyřicátých let. Střední a západní Evropa dnes toto ”palivo” lokálních konfliktů naštěstí nemá. Celá věc má ale ještě jednu stránku, kterou si málo uvědomujeme: stát, který už dávno nechápeme jako ”velkorodinu”, by dnes nikdo bránit nešel. Současná diskuse o možnosti skutečného odvodu branců (a brankyň, v tom je oproti minulosti podstatný rozdíl) ukazuje, že podobná věc je už stěží myslitelná. Jaké míry nátlaku by bylo nutno použít, aby se obyvatelstvo, jež nechce bojovat, něčemu podobnému podvolilo? Jak by se takovýto ostrůvek starých časů vyjímal v zemi, která ctí práva, nároky a názory jedince až k nejzazšímu bodu a nic od něj oplátkou krom daní nechce? A pokud by k tomu došlo, k čemu by byla armáda motivovaná jen strachem? Mohlo by dojít k resuscitaci starých patriotickybojovných časů. A jaké následky by to mělo? Přiblížili bychom se Střednímu východu? Současná Evropa taková ovšem není a její eventuální obrana spočívá na amerických ”bodácích”, což je situace velmi křehká a nestabilní, kořenící kdysi v nutnosti nějak zajistit válkou vyčerpanou západní Evropu proti sovětské expanzi. Situace se velmi změnila, obranná strategie ne. Trochu se bojím, abych na stará kolena zase nemusel někam utíkat. Jenže kam? V roce 1988 jsem při návštěvě Jordánska viděl z tamních přístavů dnem i nocí jezdit nepřetržitý průvod kamionů, vozících materiál nejrůznějšího druhu k iráckoíránské frontě. Když v noci nespím, někdy se mi tento obraz zase znovu vynořuje. Svět je nejisté místo a nemá reklamační oddělení. ZDROJ Tancujeme tanec kostlivců na vlastním hrobě Květa Pohlhammer Lauterbachová Systém založený na hegemonii dolaru se začíná rozkládat samovolně. Ani sankce americké vlády vůči neposlušným bankám jako BNP Paribas a nyní další ohlášená sankce vůči druhé největší německé bance Commerzbank, kterým byla bližší košile v podobě zisků než kabát made in USA, nemohou nic na stavu věcí změnit. Probíhá tvrdý boj o plynovod South Stream, jelikož investoři o své peníze nechtějí přijít a průmyslový sektor zase nestojí o drahý plyn z USA nebo plyn z jiných zdrojů získaný frakováním. Ukazuje se totiž, že se jedná o zdroj velmi neekonomický - píše se o tom zde(external link). Ekonomická sféra nechce jaksi slyšet na „demokratické hodnoty a svobody“, propagované ve velmi zvláštním balení ze strany USA. A tak jedinou pákou, jak zastavit pád celého podvodného bankovního a finančního systému a posílit znovu pozici USA, může být ta nejhorší varianta: válka. Důvodům, proč se jí obávat, a proč bychom se měli šikovat a připravovat aliance, která se válčení v Evropě postaví, se budeme věnovat v některém z příštích článků. Podívejme se však, co se děje aktuálně v Evropě. Německá veřejnost šílí před televizními obrazovkami a ani si nevšimla, že Německo jako tahoun a vzor v Evropě přistoupilo s ročním před74 ORL 2014-7 TANCUJEME TANEC KOSTLIVCŮ NA VLASTNÍM HROBĚ stihem - aby bylo zřejmě dobrým příkladem pro ostatní - ke schválení programu „bail in“. Tedy podílení se věřitelů bank na záchraně bank. A těmi jsou v současném systému i střadatelé. Dojde tedy k vyvlastňování, které nepostihne bohaté, protože ti už dávno zvedli kotvy, nýbrž především drobné a pilné německé střadatele a navázané menší banky, které jsou součástí vysoce zadluženého bankovního systému. Největším nebezpečím pro Evropu je hrozící mohutný odliv kapitálu, který posílí na čas dolar a učiní Evropu proti USA méně konkurenceschopnou. A o to přece jde. O nástrojích největší loupeže v historii jsme psali už na našich stránkách mnohokrát, nicméně nyní končí veškerá legrace. A to dříve, než bylo naplánováno. Chaos vypukne na podzim současně se strestestem bank. Očekávejme tedy urychlení pádu evropských bank, což je součástí strategie s cílem oslabení Evropy a rozeštvání všech proti všem. Všechny ty stres testy, snižování úrokových sazeb až k nule, negativní úrok jako postih za neumístění likvidity do oběhu - to je propaganda pro hlupáky, ve které jedna lež následuje druhou. Velký třesk ovšem přijde zejména tehdy, budouli zmrazeny platby za pohledávky ruských firem vůči odběratelům v USA, vedených v dolarech a eurech v evropských bankách. I to je součást hry, zvané monopoly, které umožní snížení celkové zadluženosti USA. Na ty letošní hry v podobě fotbalového šampionátu budeme ještě v budoucnu vzpomínat. Zpitomělá veřejnost u televizorů si ani nevšimla výzvy německého prezidenta a bývalého křesťanského pastora Joachima Gaucka. Ten nedávno vysvětlil, že je na čase, aby Němci začali bránit svobodu a demokracii se zbraní v ruce. Podrobně si o názorech tohoto humanisty můžete přečíst v článku Gauck volá do zbraně(external link) (Gauck ru昀 zu den Waffen). Byla to částečně i reakce na americké požadavky na zvýšení výdajů zbrojení členskými zeměmi NATO. A koneckonců nová ministryně obrany Spolkového státu Německo a horká kandidátka na místo Merkelové Ursula von Leyen, tato zaslou75 ORL 2014-7 TANCUJEME TANEC KOSTLIVCŮ NA VLASTNÍM HROBĚ žilá matka, lobbuje pro přímou vojenskou angažovanost Němců ve válkách po boku USA. A pak, že se ženské v politice neumějí pochlapit. Věřte, nebo ne, dokonce přinášejí do armády zajímavé inovace. Tato dáma, která měla v minulosti na starosti německou rodinnou politiku, chce učinit armádu „příznivou rodinám“. Děti si budou hrát asi v kasárnách na vojáky a cvičit se v zacházení se zbraněmi. Inu ideální řešení pro mladé nezaměstnané Evropy, pro které je těžké sehnat práci a koupit si byt nebo zaplatit drahý nájem. Vstali noví bojovníci, od Kataru přes Sýrii a Írák až po Ukrajinu. A teď se pomalu budou přesunovat hlouběji do Evropy. Militaristické choutky v Německu opět oživují, rozdmýchávané mohutně ze zámoří. Německo v dnešní podobě, ač to většina Němců ani neví, je obsazeno pátou kolonou. Není suverénním státem, což nám vysvětlil samotný ministr financí Wolfgang Schäuble, protože při sjednocování nebyla podepsána mírová smlouva s Německem. Ta by znamenala také definitivní vypořádání válečných reparací, což by si velmi přálo například Řecko. Takto zůstalo Německo navždy, možná až do onoho sedmého pokolení vazalem USA a potažmo i Velké Británie. Proto takové okolky kolem vydávání německého zlata. Těžko chápat, proč ohlašované vyzbrojování Německa a jeho zásobování novými atomovými zbraněmi nerozsvěcuje červené kontrolky v hlavách politiků zemí na východ od německých hranic. Tedy i našich politiků. Nejde jenom o Ukrajinu. Jde i o nás. Jde o rozdmýchání nenávisti mezi národy Evropy, aby se s chutí pustili do horké fáze III. světové války. Militaristický konflikt na Ukrajině je prologem k nové světové válce, kterou rozpoutávají USA na evropském kontinentu, ale to my nechceme vidět. Země EU poté, co budou zbaveny definitivně státní suverenity a svých národních zájmů, mají být využity ke sdílení nákladů na válku proti Rusku. Draghimu nestačí moc, kterou už má. Nastoupil s požadavkem jednoho evropského státu, jedné vlády pod bičíkem bankéřů a předání státní suverenity všech zemí do Bruselu. Už jde do tuhého. Tady jsou jeho poslední vyjádření, se kterým dnes přišly Deutsche Wirtscha昀snachrichten(external link). Slované nemají v tomto plánu možná ani právo na budoucí existenci. Leda těch pár, kteří posloužili a zůstanou nakonec sloužit v pozici otroků. Jak je vidět z Ukrajiny, člověk, který se sám označil za „homo sapiens“, se nikam neposunul. Spíše naopak. Vítězí touha po mamonu, která je schopná probudit v člověku jeho nejhorší myslitelné stránky. Slované jsou schopní vyvraždit se pro peníze nakonec navzájem sami. Dobrá investice těch 5 miliard dolarů! Zvláště podíváme-li se na to, co za ně investor na Ukrajině dostal a ještě dostane. Ukrajina - dříve zásobárna obilí, dnes zásobárna lidských orgánů. Žádné bičování, žádné ukřižování nebo předhazování lvům v aréně. Řím hoří, my to však nechceme vidět. Máme pořád ještě chleba a mistrovství světa ve fotbalu… Ve světle událostí, které se na nás valí, hledejme proto raději důvody, proč odstoupil například ze své funkce německý prezident Horst Köhler. O něm se nedá říci, že by měl levicové smýšlení a nesloužil dobře elitám ve funkci bývalého šéfa Mezinárodního měnového fondu. Ale znelíbil se, protože v pozici německého prezidenta procitl a prohlásil, že „finanční trhy se staly monstrem ohrožujícím planetu a je potřeba je spoutat.“ Nebo co ve skutečnosti tak strašného stálo za odstoupením jeho nástupce, prezidenta Wulffa. A proč se vůbec prezidenti v Německu mění jako fusekle. Kdo přes veškerou kritiku však zůstává, je Velká Mu琀i, kancléřka Angela Merkelová. Co všechno na ni americké tajné služby vědí? A co vědí na prezidenta Joachima Gaucka, jehož spisy záhadně zmizely z archívu STASI okamžitě po pádu berlínské zdi. Jsme svědky nových „překvapujících odhalení.“ Špionáže a předávání informací do USA vlastními zaměstnanci německého ministerstva obrany a tajných služeb. No a co? Pokryteckým reakcím prezidenta Gaucka, stejně jako ohromně dobře zahranému divadlu ze strany „překvapené“ kancléřky, se směje celá nezávislá mediální fronta v Německu. Co se tak diví? To špehování je zcela legitimní. A bylo součástí dohod při sjednocování Německa začátkem devadesátých let. Protože už toho špehování „bylo opravdu dost“, byl vypovězen hlavní americký spolupracovník CIA německých tajných služeb, nějaká oběť se musí v zájmu uklidnění lidu předhodit. Podle hlášek ve včerejších německých médiích prý má být nahrazen někým méně agilním. No nekupte takové píár… 76 ORL 2014-7 TANCUJEME TANEC KOSTLIVCŮ NA VLASTNÍM HROBĚ ZDROJ 77
Podobné dokumenty
B NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1210/2003 ze dne 7
b) vysocí představitelé jeho režimu;
c) blízcí příbuzní těchto osob, nebo
d) právnické osoby, orgány nebo subjekty vlastněné nebo přímo či
nepřímo ovládané osobami uvedenými pod písmeny a), b) a c)...
E-book pro ruský jazyk
Ačkoli se větší část Ruské federace nachází v Asii, Rusové o sobě říkají, ţe jsou Slované a spíše se cítí
být Evropany. Zároveň rádi dodávají, ţe jejich ruská mentalita se od té evropské podstatně ...
Svět strojírenské techniky číslo 4/2007
právě čtete poslední číslo našeho časopisu Svět strojírenské
techniky za rok 2007. Toto vydání, byť označením, 4/2007
přináší aktuální informace v oblasti vědy a výzkumu, informace o výstavách a ve...
Březen - Madam Business
demii s vynikajícím britským profesionálem SteŽeny jsou více opatrné, zvažují, zaměřují se na devem Bradley či plánujeme Den otevřených dvetail. To je jim někdy ku prospěchu a naopak něří v Klinice...