Kairos - Miroslava Dvořáková

1
Kairos
Miroslava Dvořáková
Díl V: Uzlový bod
Takoví jsme byli
Kairos se vrátil k starému způsobu života. Naštěstí k žádnému masakru nedošlo, protože si na
trucování vybral hluché období. Za dva vetřelce, které Axelovi hodil na krk, se cítil
zodpovědný, i když Axel jeho opatrné telefonické dotazy bagatelizoval. Kairos věděl, že
kdyby Axel neměl oporu v Nemesis, nemohl by tam Tessulah nechat ani omylem. Dobře si
pamatoval, jak byla Tessulah vůči Axelovi v Pekle krutá.
Zatímco Drak se zvolna stával součástí týmu, schovávala se Tess v pokoji a sledovala televizi.
Ona, vesmírná tvořivá podstata, se snažila vpravit do formátu lidského myšlení. Její handicap
jí to neulehčoval. Byla vlastně invalidní. Schopná měnit strukturu a vzor koberce pouhou
myšlenkou, ale tak málo kompetentní v běžných lidských vztazích.
Velkým otazníkem zůstával i Drak. Měl kultivované vystupování a solidní technické vzdělání.
Nicméně k tomu, aby vysvětlil, jak se dostal na Tarrator, se zatím neměl. Kairos čekal, že dřív
či později světoběžník kostlivce ze skříně vybalí.
Ani se nedivil, když mu Nemesis zavolala, že se má co nejrychleji dostavit.
Skočil z Prahy portálem přes Atlantik a přistál ve sklepě, protože všechny maléry se vždycky
řešily tam. Drak seděl přivázaný k židli a napružený Axel čekal na žíněnce.
„Tak co je zač?“ zavrčel, jen co se přeměnil.
„Podívej,“ podával mu upír lesklý kamínek.
„A do prdele, “ zaklel.
Opatrně, přece jen dával pozor, aby na spoutaného nesáhl, se k němu přiblížil. Drak se tvářil
uraženě. Axel ponuře mlčel. Bylo jasné, že nechá konverzaci na Kairovi, protože období
života, se kterým byl kamínek spojený, bylo pro Axela těžké.
„Víš, co je to za kámen?“ zeptal se Kairos svázaného hezouna.
„Je to součást Velké hádanky. Alespoň tak mi to bylo řečeno,“ odsekl Drak
„Kým?“ chtěl vědět Kairos.
„Neznám její jméno. Jenom vím, že pleť má jako tekuté zlato. Řekla mi, že si mě vybrala,
protože jsem nejlepší ve svém oboru.“
„A tvým oborem je tedy co?“ houkl démon.
Drak se zamračil. „Náš rod pochází od krále Štěpána. Majetek v Maďarsku znárodnili
komunisti, rodiče se v exilu uchlastali. Vychovali mě jako aristokrata, a hodili mi na krk
soudy o restituce. Pche…Stal jsem se univerzitně vzdělaným zlodějem. Protože jsem nejlepší
a nemám co ztratit, zadala víla ten úkol právě mně. Darovala mi schopnost skákat prostorem,
ale dost mne to vysiluje a mohu to praktikovat jednou za pár dní. Vždycky několik hodin po
přesunu mám žaludek naruby. Poradila mi, kde všude mám hledat. Slíbila, že když najdu
všechny díly, získám odměnu, která vynahradí všechny křivdy.“
„Víla?“ Kairos se rozchechtal.
Ale Axel jej okřikl: „Možná se k tomu fakt dostal jako slepý k houslím. Oba známe tu
mrchu.“
„A co ti za to Mimoza slíbila?“ nedal se rušit Kairos.
„Nesmrtelnost, odpovědi na mé otázky, nové obzory,“ ošil se Drak.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
2
„Hm,“ protáhl Kairos, „a líbilo by se ti, kdybys při tom vypadal tak, jako já před desíti
minutami?“
Drak vytřeštil oči: „Chceš říct, že ta odměna by měla takový přídavek?“
„Něco podobného určitě,“ přisvědčil Kairos a sledoval, jak vězni poklesla čelist.
„Tebe také tak napálila?“ zeptal se Kaira, zatímco teď se začal chechtat Axel.
Drak byl rád, že konečně chápe souvislosti. „Tak proto ses schovával na té skládce, že?“
„Ale ne,“ vyvedl Draka z omylu Kairos, zatímco jej odvazoval od židle. „Věděl jsem, do čeho
lezu. Téměř.“
Axel se válel smíchy a hekal.
„Alespoň rámcově,“ dodal uraženě Kairos.
Drak už zase nechápal vůbec nic. Kairos se mu snažil alespoň vysvětlit, jak to bylo
s hlavolamem: „Ten jantarově zbarvený mnohostěn je součástí hlavolamu, který získal Axel
v Pekle. Podstrčil ho Silám, aby odvedl jejich pozornost.“ Drak vyvalil oči a potom se
s novým respektem podíval na upíra válejícího se na zemi. „Síly se vydržely celé dny hádat o
jednotlivé kameny,“ pokračoval Kairos. „Gnos dokonce některé kameny vyhandloval
s Jinosilami, ale bohatě stačil ten binec, co Síly nadělaly doma. Axel zatím tajně zvyšoval
energetickou bilanci zatracenců. Nakonec je s pomocí Nemesis pustili z Pekla ven.“
Axel se mezitím zvedl a plácl zloděje po zádech: „Tak já ti něco povím. Naše práce je
pestřejší, než jsme ti zprvu přiznali. Kromě odchytu emzáků taky trochu krademe. Zisk
z hotelu by na provoz démoní záchytky…jaksi…nestačil. Ale krademe jenom zločineckým
organizacím, a co zbyde, vrážíme do charity. Protože už jsi tak jako tak poznamenaný, nemá
cenu tě od toho odhánět. Takže si vyber. Můžeš pomoct s provozem hotelu, nebo
s financováním záchytky.“
Kapitola dvanáctá: Stále tak daleko:
Žijeme tak dlouho, jak potřebujeme
Když se Kairos doma opět zabydlel, napadlo jej Varšavě navštívit Ilju a poděkovat za
psychoterapii. Faru v Muranówě našel snadno. Pevný cihlový dům měl dveře pootevřené. Už
z chodby slyšel hlasy. Bylo to zvláštní, když věděl, že tam straší. Dostal se do haly zalité
sluncem. Na vyleštěné prkenné podlaze kolem velké ručně nakreslené mapy fantastické
krajiny posedávalo klubko dětí. Hrály fantazy hru na hrdiny a hádaly se, jestli démon má
vyšší stupeň výkonnosti než upír. Když se kolem nich opatrně proplétal, blonďatá holčička se
k němu naklonila tak blízko, že musel ucuknout, a důležitě se zeptala, jestli je to pravda, že
vlkodlaci jsou na tom lépe se zdravím, než ghůlové. Kývl, že bezesporu.
Ukázaly, že otec Ilja je v pracovně.
Zaklepal a řekl: „Dzien dobry, baz pochwalony Jezus Christus.“
Velebníček zvedl oči od papírů, při pohledu na příchozího zamyšleně nakrčil čelo a po chvilce
napjatého ticha pronesl: „Dobře, že ses vrátil.“
„Jak jste mě poznal?“ podivil se.
„Tvoje oči,“ broukl farář. „Jsou…jiné.“ Pokynul, aby se posadil.
Vybral si nejvzdálenější křeslo.
„Co se stalo?“ zajímal se Ilja.
„Něco, mi potvrdilo, že jste měl pravdu. Jestli máte čas…“
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
3
Ilja se usmál: „Žijeme tak dlouho, jak potřebujeme, pamatuješ?“
Vyprávěl, jak se z Hadrničky vyklubala Tessulah, a jak se i přes překročení uzlového bodu
závěrem roku 1999, rozhodl pokračovat.
„Zůstaneme v kontaktu,“ řekl Ilja. „Ačkoliv jsem nikdy nečekal, že bych mohl komunikovat
s démony a upíry, internet to snese.“ Uličnicky se plácl do kolen. „Vatikán nám sponzoroval
rychlé připojení, tak toho využijeme, ne?“
Na Zemi začali psát rok 2000. Kairos v původní větvi času, ještě jako Karel Faust číslo jedna,
zemřel už v roce 1999 ve věku nedožitých padesáti let. Protože současného Karla Fausta číslo
dva Mimoza nekontaktovala, jeho politická kariéra dál poklidně pokračovala. Faust byl
členem vlády, potom ministerským předsedou, a dalo se čekat, že bude pokračovat dál
v mezinárodní politice. Bylo jen otázkou, kde nadělá větší škodu.
Na přelomu milénia se Kairos zdržoval střídavě v Praze a Los Angeles, kde pomáhal Axelovi
s chodem záchytné stanice. Mohl tak nenápadně dohlížet na Tessulah i na Draka. Právě se
vrátil z Libanonu, kde zabil dva toulavé Sisty, a doma v mailové poště našel vzkaz od
Destiny. Psala, aby ji co nejdřív na univerzitě vyhledlal.
Věděl, že úspěšně odpromovala a skutečně se pustila na akademickou dráhu. Pracovala jako
asistentka na katedře historie. Četl práce, které mu občas posílala ke konzultaci.
Sanfranciská universita USA 2000:
Destiny stála u data projektoru a polohlasně klela. Těsně před zahájením zjistila, že její flash
má uvolněný konektor. Splašila narychlo novou. Kopírovala soubor z notebooku, když se
systém zasekl... Potřebovala promítat fotky na tabuli, potřebovala to mít hotové do dvou
minut. Přednáška už by měla začít…
Vtom ucítila závan nepatrné magické vlnky. Bylo to jako motýlí křídlo. Poplašeně vzhlédla.
Stupňovitě uspořádaná nabitá posluchárna tiše šuměla. Asi nějaký senzibil, možná si ani
neuvědoil, co dělá… Konečně soubor uspořádala. Mohla začít s výkladem.
Kairos na ni seshora obdivně zíral. Zrzavé vlasy měla vyčesané do přísného drdolu, na nose jí
seděly úzké brýle. V těsných džínsách, bílém triku a krátkém šedivém sáčku byla úchvatná.
Vlnila se s laserovým ukazovátkem před obří tabulí a komentovala promítané fotky
válečkových pečetidel Sumerů pocházejících z roku 3000 před Kristem. Ukazovala na
vesmírné atributy těchto artefaktů, postavy vznášející se v beztížném stavu a technicky
působivé přístroje byly znázorněny na válečcích, které sloužily jako razítka, jimiž se pečetily
listiny, stvrzovaly účty či dávky a poplatky chrámu nebo bernímu úřadu.
Ačkoliv byl výklad poutavý, nemohl se ubránit dojmu, že samotná lektorka je přepadlá a
nervózní. Když usoudil, že mu to musí stačit a bral se k odchodu, šokovala ho její slova:
„Prostudujte si stať o sumerské mytologii, konkrétně sumerské démony. Nezapomeňte, že
pondělní seminář se přesunuje do učebny dvanáct v budově C. Doufám, že se tam v devět
ráno po neděli šťastně shledáme. A že se pan Absolon nebude vymlouvat na
parapsychologické fenomény pod postelí. Všechny šupinaté černo fialové démony očekávám
ve svém kabinetě ve čtvrtém patře dveře 40.“
Sklidila bouřlivý potlesk, drapla přípravu a zajela pohledem do horních pater auditoria. Kain
počkal, až se posluchárna vyprázdní a vydal se do čtvrtého patra. Stačil ji dohonit ještě na
chodbě. Musel dávat pozor, aby se k ní nepřiblížil. Vypadalo to komicky. Šel šest kroků za ní.
Ona schválně zpomalovala, aby ji mohl doběhnout. Musel zastavit, aby dodržel bezpečnou
vzdálenost. Naštěstí byla chodba poloprázdná.
„Kde se flákáš?“ houkla nakvašeně.
„Jsi v pořádku, Dess?“
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
4
„Samozřejmě,“ úsečnost v jejím hlase potvrdila opak. Stála uprostřed chodby, otočená napůl
zády.
„Nemohu přijít blíž,“ upozornil ji tiše.
„No, jasně,“ mávla rukou. „Ale tu věc vidět chceš, ne? Proto jsi přece přišel.“
„Jakou věc?“ nechápal.
„Artefakt,“ odpověděla, „proto jsem tě přece volala.“
„Aha,“ houkl. Tajně se přistihl, že je zklamaný, protože si bláhově namlouval, že ho přivolala
jenom tak… Okamžitě se sám sobě vysmál.
„Tys fakt přijel jen proto, žes mě chtěl vidět?“ ptala se a podle toho, jak jí jiskřily oči, bylo
jasné, že jí to došlo.
„Jdi někam.“
Otočila se čelem a popošla blíž. Zase začal podvědomě couvat. Dívali se jeden druhému do
očí. „No,“ vydechla, „vlastně je to jedno. Hlavně, že jsi tady.“ Pokynula, aby ji následoval.
Došli ke dveřím číslo 40. Když odsunul židli do největší možné vzdálenosti, začala
s vysvětlováním. „Je to krystal. Způsobuje zvláštní stavy. Lidi v jeho blízkosti vidí grafické
znaky. Vyvolává to hysterické reakce, protože je vnímají přímo ve své mysli.“
„A co ty?“ skočil jí do řeči.
Provinile se usmála a pokrčila rameny. „Na mě to půsbí taky, ale hysterická z toho nejsem.
Grafické znaky vidím a jedno vím jistě. Určitě nepochází ze Země. Slíbila jsem ti, že nebudu
experimentovat s magií. Snažím se toho držet. Ta věc sice je magická, ale tak podivně, jakoby
původně sloužila k něčemu jinému. David vyprávěl, že v laborkách mají takových artefaktů
spousty. Dokonce mají v lihu naložené bytosti, které se sem dostaly při spontánním průlinu
dimenzí. Stejně, jako jsem se já dostala do dimenze Xia, když mě honila Masura,“ dodala
s úsměvem. Bylo na ní vidět, že je ve svém živlu.
„Hm, víš,“ zamručel a protáhl si ztuhlá ramena, „ta Masura tě do Xia nezahnala náhodou.
Nedávno jsem si ověřil, že to bylo předem naplánované na mne. Královna Maja toho jenom
šikovně využila.“
„Kým?“ vyjekla, ale dřív, než jej mohla zasypat otázkami, se ozvalo zaklepání a vzápětí do
kabinetu vešel udělaný chlap s blonďatým ježkem na hlavě.
Destiny vstala a představila ho. „To je David. Je agentem CIA. Spolupracuji s ním na tom
krystalu. Davide,“ otočila se k agentovi, „to je Kairos. Pomůže nám.“
Agent se zatvářil zarputile a pleskl kufříkem na stůl. Kufřík měl bezpečnostní zámek.
„Danielo,“ oslovil ji mentorsky, „je krajně nezodpovědné zatahovat do tajného výzkumu další
civilisty.“ Položil jí ruku na rameno a důvěrně ji k sobě přitáhl.
Kairos to sledoval ze židle v rohu a v žilách mu vařila krev.
Destiny se nervózně ošila. Vyprostila se Davidova objetí. „Kairos ví víc, než celé vaše
oddělení dohromady,“ ujistila ho.
Agent vypadal naštvaně. Nebylo divu, když se právě dozvěděl, že cizinec má na jeho
přítelkyni staré vazby. „A tak to mi povídej,“ bafnul a provokativně si Kaira měřil. „Pro koho
pracuješ? Pro ruského medvěda?“ houkl vyzývavě a sundal si sako. „Nebo pro Mosad? I když
na Žida nevypadáš…Spíš na střední Evropu,“ dorážel. „Nemám rád ty tajemný zabručený
typy. Tady Danielu jsi možná utáhl na vařený nudli, ale mě ne. Tak to koukej vybalit, kámo.
Jinak tě budu muset, přinejmenším, prověřit a potom poslat pryč,“ završil svou řeč a
spokojeně si založil ruce. Košile s krátkými rukávy nedokázala ukrýt mohutné bicepsy.
Výmluvně se tak předváděl potencionálnímu soupeři.
Kairos už chtěl něco říct, když jej Destiny předešla: „Mého přítele nikdo vyhazovat nebude.“
Agent pohodil hlavou: „Já jsem tvůj přítel.“
„Ty s ním spíš, Destiny?“ vyletělo z Kaira dřív, než se stačil ovládnout.
„Tady chce někdo napráskat,“ zamručel agent a udeřil pěstí do dlaně.
„Davide, ne!“ vrhla se mu do cesty Dess, protože znala rizika.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
5
„Neboj se, Dess, to stihnu,“ zavrčel Kairos. Přeměnil se ve chvíli, kdy na něj agent skočil.
David měl čerý pásek v karate ale to, co následovalo vzápětí, jej zmátlo. Dostal výprask, ani
nevěděl, jak se to semlelo. Nestačil se bránit, natož útočit. Po deseti vteřinách ležel na zemi
s roztrženým obočím. Když se mu hlava pročistila, hledal monstrum, co ho uzemnilo, ale ten
chlápek už zase vypadal normálně, seděl v koutě a tvářil se jak bůh pomsty.
„Co ty jsi, do prdele, zač?“ sykl agent, zatímco ona se vracela z koupelny s desinfekcí a
náplastmi.
„Ten, kdo ti nakope prdel, když bude potřeba,“ zahučel temně Kairos.
Destiny lamentovala, jak jsou oba pitomí, ale byl to David, kolem kterého poskakovala
s náplastmi desinfekcí. David sice dostal nakládačku, ale přesto se stal vítězem.
„Tak, Destiny,“ vrčel Kairos, „ukážeš mi ten artefakt?“
„Proč ti říká Destiny, Danielo?“ dorážel agent, když mu na čelo přilepila poslední náplast.
„Protože pro něj jsem prostě Destiny,“ odbyla ho. „Otevři ten zámek,“ ukázala na kódový
zámek příručního kufříku, se kterým David přišel. Agent vstal a Kairos s uspokojením
sledoval, že trochu zavrávoral. Došel ke kufříku. Chtěl štelovat číselný kód.
„1591975,“ napověděl mu Kairos datum jeho narození. Agent zbledl. „Ty sis o mě něco
zjišťoval?“
„Jen neškodný koníček,“ zaúpěla Dess. „Dnes tě viděl poprvé. Neměl tušení, že s tebou
chodím.“
„Neviděl jsem ho poprvé, Plamínku. Bylo to ve Wisconcinu po poledni. Jeho barva je
oranžová. Je to vlastně hodnej člověk,“ jízlivě oponoval Kairos.
„Nevšímej si toho a ukaž mu ten krystal,“ obrátila se na Davida.
Agent otevřel kufr. Uvnitř ležel paměťový krystal. Vysílal záblesky duhových barev. Sám
kámen byl čirý, ale záblesky se střídaly a do mozku přítomných promítaly nahrané informace.
Kairos poznal, co je to za věc. Technologická hračička, zřejmě plagiát terestianských
značkových krystalů. Uzemnilo jej, že obsahem nahrávky byl vzorec Egregoru. Ale naštěstí
ne ten pravý. Matematické rovnice v koognolontním číselném systému. Jak se mohla dostat
napodobenina vzorce na Zemi? Potom mu to zapálilo.
„Můžeš ten kufr zavřít,“ přikázal agentovi.
„Ty fakt víš, co to je?“ agent se k němu poprvé obrátil beze stopy sarkasmu. „Víme jen, že je
to hodně tvrdé. Nedá se oddělit ani kousek k analýze. Materiál je mimo tabulku prvků.
Struktura neznámá. Chybí nástroje, kterými bychom to mohli zkoumat. Záblesky vyvolávají
reakce v mozku. Citliví jedinci vystavení jejich vlivu mají vize. Jedni tvrdili, že dostali
informaci o dokonalosti vesmíru, jiní se dušovali, že je to zakódovaný vzkaz od
mimozemšťanů a další v tom viděli nějaké technické informace z budoucnosti. Většina lidí z
toho dostane epileptický záchvat.“
„Jo,“ přitakal Kairos, „to proto, že většina lidí tu informaci neumí zpracovat. Jejich mozková
kapacita prostě nestačí. Jak tak koukám,“ loupl pohledem po Davidovi, „ty ani tady Dess jste
záchvatu nepropadli. Nadaní jedinci, mohou z těch záblesků sice něco rozluštit, přesto je ta
věc tady na Zemi nepoužitelná a majitele přivádí do reálného nebezpečí. Může přitáhnout
pozornost sil, se kterými si neporadí ani Bůh.“ Významně se podíval na Destiny, která
narážku okamžitě pochopila.
„To vyzařování může mít degenerativní účinky. Hlavně na zelený mozky,“ dodal zlomyslně.
„Mluv vážně,“ zaškaredila se.
Obrátil se na Davida: „Jak jste se k tomu dostali?“
„Pochází to z Polska,“ řekl agent. „Při církevním rituálu se na několik dnů ztratil jeden kněz.
Propadl se do nicoty a byl pryč. Vrátil se taky z ničeho nic. Tvrdí, že neví, kde celou tu dobu
byl. Právě, když zmizel, našli ten krystal.“
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
6
„Jasný,“ kývl Kairos. Došlo mu, kam se zakutálel krystal, který Tessulah v identitě Hadrnice
na tarratroské skládce tak úporně hledala. Při průlinu dimenzí si krystal vymněnil místo
s otcem Iljou. Ilju to vyvrhlo na Tarratoru a krystal zase na Zemi. „Jednalo se o průlin
dimenzí, s reciproční výměnou. Krystal za faráře,“ oznámil agentovi. „Vyvolala to energie
uvolněná při exorcismu.“
David si připadal jako v blázinci. Nejvíc jej šokovala ledabylost, s jakou podivín hlásal, že
došlo ke spontánnímu průlinu. Jako by se tím setkával denně. Ale co když ano? Zatrnulo mu.
„Není to nebezpečné přímo,“ řekl Kairos. „Ale mohlo by to přivolat pohromu.“ Dokázal si
představit Mimozu, jak ze vzteku, že si s krystalem hrají „uhlíkatí“, rozpráší Zemi na atomy.
Podivné bylo, že David to vzal vážně: „Co mám říct nadřízeným?“
„No jo, dej mi půl hodiny,“ řekl Kairos. „Přinesu ti podobný, jen bez nahrávky. Můžeš
papalášům nabulíkovat, že energie se vyčerpala. Skončí v trezoru, jako ostatní hračky.“
„Kai, ty symboly,“ koktala Dess s očima navrch hlavy, „nebyl to ten tvůj …“
„Ano,“ ujistil ji. „Ale jen ta napodobenina. Tak já se do půl hodiny vrátím.“ Pohladil ji
pohledem, smutný z toho, že ji tu s tím frajerem musí nechat, se přeměnil v démona. V jejích
očích znovu zajiskřilo pobavení, když tím agenta znovu šokoval. Potěšilo ho to. Chopil se
kufříku, otevřel si portál a skočil.
Díra v prostoru se uzavřela. David propadl panice:„Ježíši, co je to za monstrum? Co když se
nevrátí? Jestli ten krystal zašantročí, půjdu před soud!“
„Jsi na zátěžové situace cvičený,“ zmrazila ho. „Vždycky dodrží, co slíbí. Jenom smrt by mu
v tom mohla zabránit.“
„No vidíš! Co když do půl hodiny zemře?“ vyjekl.
Znechuceně na něj zírala. Tak toto byl muž, se kterým se spokojila. Ale musela být
spravedlivá. Ve srovnání s Kairem by neobstál žádný. Bylo jí Davida skoro líto. Jen ona
věděla, na koho skutečně myslí, když se s Davidem miluje.
Povzdechla si: „ví, co dělá. Musíš mi věřit. Znám ho víc jak padesát let.“
„Cože?“ vybafnul agent. „Měl za to, že ti je pětadvacet! Myslel jsem, že spolu chodíme, ale
teď vidím, že tě vůbec neznám!“
„Ehm, je to tak složité…Davide, kdybych jen věděla, jak ti to říct tak, abys to pochopil, že i
když tě mám opravdu ráda, tak můj život není úplně standardní.“
„Jak ti to říkal? Destiny a Plamínku? Proč? Co jste spolu měli? On přece nemůže být člověk.
Viděl jsem, v co se proměnil…Co je za monstrum? Strašidlo? Mimozemšťan?“ sypal na ni
otázky.
„Kairos je ochranný démon. Dělá prospěšnou práci. Nedovolím, abys ho urážel,“ řekla
nepřítomně.
„Ale no tak, zrzečko,“ postavil se k ní a těsně ji objal kolem pasu. „Ještě včera jsme se
milovali, bylo to tak dokonalý…A dnes si přijde bůhví odkud nějaká příšera a ty mě nechceš
znát,“ vyčítal, zatímco jí rukama vyhrnoval tričko.
David se narodil v roce 1975 stejně jako ona. Sliboval obyčejný život s předvídatelnými
událostmi. Nechtěla se trápit věčnou touhou po vzdálené lásce, kterou mít nemohla. „Jsem
tady teď s tebou, Davide,“ šeptla. „Můžeš být klidný. V tom smyslu, jak si myslíš, s Kairem
být ani nemohu.“ Prohnula ústa do úsměvu, ale poznal, že je v tom stopa křeče.
Přiblížil se k jejím rtům. „Miluju tě, Danielo.“ Líbal ji, aby zapomněla na příšery a ujasnila si,
že patří jenom k němu.
S povzdechem se přitulila.
Právě v tomto okamžiku se Kairos vrátil. Viděl je. Ztělesnění naplněného vztahu. Něčeho, o
čem si on mohl nechat jenom zdát.
„Tady je ta tretka,“ oznámil mrazivě a šoupl kufřík po podlaze směrem k líbající se dvojici.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
7
„Kaire,“ otočila se k němu Destiny, zatímco ji její milenec pořád pevně svíral. Ale démon si
už vytvářel nový portál pro cestu pryč.
Večer se mu snažila dovolat. Ale nebral telefon. „Asi někde lítá,“ povzdechla si. Nevěděla, že
ve své sklepní tělocvičně mlátí do boxovacího pytle, aby ze sebe dostal vztek.
Za týden se Kairovi dovolala Velvet. Oznamovala, že se Daniela Stephany zasnoubila a
přestěhovala se k Davidovi na předměstí. Jakoby v něm něco zmrzlo. Po půl roce obdržel
svatební oznámení. Přijal tu informaci se stoickým klidem.
Odešel na Grinx. A v démoní podobě se nechal zaměstnat jako vyhazovač na stadionu. Troxill
věděl, jak Kain nesnáší kolektivní sporty a rozdivočelé fanoušky ještě víc. Byl ale natolik
inteligentní, že pochopil, že jeho otec musí řešit zlou citovou krizi, a tak se nesnažil mu to
rozmlouvat. Hlavně, aby ta kůra zabrala, říkal si.
Mezi Grinxem a Zemí byla časová disproporce, takže zatímco na Grinxu Kairos fyzicky
pobýval tři měsíce, na Zemi uplynul téměř rok. Věděl, že kdyby zůstal na Zemi, neustále by
jej to svádělo, aby se šel přesvědčit, zda je Destiny s tím chlapem šťastná. Když se uklidil na
Grinx, sám sobě znemožnil do jejího života zasahovat.
Vrátil se na Zem, dopočítal resty, aby měl připravený plán zrození a pak se přestěhoval
k Axelovi. Společně s Drakem vypracovali manuál, podle kterého luxovali účty mafiánů po
celém světě. Postavili proti sobě Kolumbijskou drogovou mafii a Jakuzu, Ruské oligarchy
proti obchodníkům se zbraněmi z Afriky. Zločinecké organizace úspěšně decimovaly jedna
druhou.
Další telefonát od Velvet Kairos tak klidně nepřijal. Rabdenka referovala, že Destiny dala na
univerzitě výpověď, což se jevilo podivným, když tu práci tak milovala. Velvet měla obavu,
že s Destiny je rok po svatbě zle.
„A co s tím mám dělat?“ zařval do sluchátka, „zeptat se, jak jim to klape v posteli?“
Ale Velvet se nedala: „Vím, že ji miluješ, ty blázne. A to mezi vámi je něco většího, než na
jeden lidský život! Myslíš, že jsi jediný, kdo má důvod si stěžovat na nespravedlivý osud?
Vzpomeň si na Axela nebo na mne.“
„Na tebe?“ skočil jí do řeči. „Ty jsi přece věčně v pohodě.“
„Myslíš?“ vypískla Velvet. „Jednou ti povyprávím o Epigonovi, Horaciovi. A o tom, jak jsem
se učila skákat portály! Ale vraťme se k Zrzce. Oprosti se od žárlivosti a běž ji zkontrolovat.
Abys mi pak nevyčítal, že jsem tě nevarovala. Jsem přece tvoje kamarádka,“ rýpla si
Rabdenka.
„Promiň, Vel,“ zahučel nešťastně.
Ještě týž den se tam byl podívat. David se musel v práci snažit. Dům vypadal dobře.
Maskovaný večerním šerem se kradl kolem zdí a nakukoval do oken. Šokovalo jej, co viděl.
Uklízela, žehlila košile, žila jako domácí paní. Byla doma sama. Agent byl zřejmě ve službě.
Skutečně nechala práce na universitě. Opatrně ji sledoval, když šla s odpadky. Šílel z toho, jak
působila. Kde byl jiskřivý lesk, kterým vždycky hrály její oči? Čišela z ní porážka. Když
kolem něj prošla, cítil stesk a ještě něco cizího.
Proměnil se v démona a zazvonil u dveří.
„Do jakého maléru jsi to zase spadla?“zeptal se jí.
Působila nejistě a snažila se to maskovat:„Pokouším se o normální vztah. Gratulaci ke svatbě
jsi neposlal, ale po roce už je trochu pozdě, ne?“ Na rukou měla žluté gumové rukavice. „Líbí
se ti náš dům?“ prohodila nervózně.
„Ale ano,“ odpověděl bez zájmu.
„Proč jsi přišel?“
„Abych se ujistil, že jsi v pořádku.“
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
8
„Jsem,“ odsekla. V očích se jí válela mlha. Auto projíždějící kolem přeřadilo na nižší
rychlostní stupeň. Jak vyplašeně pohodila hlavou, nejspíš v obavě, zda se manžel předčasně
nevrací z práce, límeček pleteninového svetříku se doširoka rorevřel. Jeho ostrý démoní zrak
zaznamenal otisky prstů na bělostné pokožce krku.
„Jak jsi přišla k těm modřinám, Plamínku?“ zavrčel. Trhla sebou, jako by ji uhodil.
Uchopil ji za ramena a hlasem, kterým by citlivějším povahám dokázal přivodit panický
záchvat, pronesl: „Řekni, koho mám zabít!“
„To zvládnu!“ vykřikla. „Hlavně už běž.“
Zmizel, ale nevzdal to. Sledoval ji další tři dny. Když zjistil, že si píchá heroin, polévala ho
hrůza. I když tu na Zemi kvůli zachování svého bezpečí musela s nápadnějším čarováním
přestat, pořád byla čarodějkou. Měla moc vůle a slova. Mohla dělat drobounká kouzla pro své
nepatrné potřeby. Zapálit knot svíčky zaklínadlem. Nebo si vysušit vlasy jinak, než fénem,
který se porouchal. Tím se mohla stále ještě účastnit něčeho, co přesahuje běžné chápání.
Viděla věci z jiné perspektivy, dodávalo jí to sebedůvěru… Moc vůle a slova je součástí
osobnosti každé čarodějky, zdrojem síly a charismatu. Ale čarodějka, která bere drogy, v sobě
tuto moc přímo zabíjí nebo dokonce transformuje. Zůstane z ní jen nejtemnější část. Pro
čarodějku jsou drogy větším jedem, než pro ostatní lidi, kteří vůlí a slovem nevládnou. Kairos
byl vyděšený a naštvaný. Co s ní ten debilní agent jenom provedl?
Počkal, až bude v kanceláři sám. Pak na něj vletěl.
„Ty?“ David praštil papíry o stůl.
„Cos udělal Destiny?“ zlověstně na něj uhodil Kairos.
Agent polkl a vstal od stolu. Udělal ke Kairovi pár kroků. Ten instinktivně couvl.
David vypnul prsa. „Ptáš se, co jsem jí udělal?“ zeptal se rozhořčeně. „Neměl bych se zeptat
spíš já?“
Kairos pochopil, že pokud jen na chvíli Davida podezíral, že Destiny ubližuje, byl na omylu.
Z toho člověka, čišelo zoufalství a vztek, ale ne vědomí viny. Nemělo smysl se s ním rvát.
Muselo se hledat řešení. „Má sklon se dostávat do potíží,“ řekl krotce. „Vždycky jsem ji
musel trochu hlídat…Neviděl jsem ji od toho dne, kdy jsem vám vyměnil paměťový krystal.
Ani jsem jí nepsal. Ale předpokládal jsem, že se o ni postaráš. Ale ty na to asi nemáš.“ Tu
závěrečnou připomínku si prostě neodpustil. To vyvolalo hned několik věcí najednou.
David po něm skočil. Kairos se musel přeměnit. David byl hozen proti zdi a vzápětí posazen
zpět do svého křesla. Potom ten příšerný démon zasyčel, aby se k němu, sakra, už nikdy
nepřibližoval, když má lidské tělo.
„Jasně,“ zachroptěl agent, „ty máš koule jenom jako příšera. Jako člověka bych tě zpráskal do
minuty. To není fér. To mají ochranní démoni ve zvyku?“
„Neexistují ochranní démoni,“ odfrkl Kairos, který se mezitím už zase změnil a odklidil se do
bezpečí.
„Počkej,“ namítl agent, „Daniela mi řekla, že jsi ochranný démon. Chceš říct, že lhala?“
„Nelhala. Jen tvrdím, že neexistují jiní ochranní démoni. Alespoň o nich nevím. Ale proto tu
nejsme. Řekni, jak do toho spadla.“
„To se tě netýká. Chodím s ní na terapii. Byla na detoxu. Je teď čistá.“
Kairovi se zdálo, že tak úpěnlivě přesvědčuje především sám sebe.
„Jo? Tak čistá, že ses s ní musel porvat, abys jí to feťácký nádobíčko zabavil?“ Kairos
odhadoval, jak asi Destiny přišla ke své modřině.
„Tys s ní mluvil?“ vybafl David a zvedl se z židle. Kairos mu chvatně vysvětlil, že s ní mluvil
dvě minuty ve dveřích, zahlédl modřinu, potom ji tři dny sledoval a zbytek už si dal
dohromady.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
9
„Nemáš se jí co plést do života. Je mi fuk, co jste spolu kdy měli, ale vzpomínky na tebe ji
pokaždé rozhodí. Chci, aby byla šťastná“ rozčiloval se agent. „Ne že bych se bál, že mi
nasadíš parohy. Vím, že s ní nemůžeš nic mít, když jsi impotentní, ale to neznamená, že
dovolím, abys ji dál rozrušoval.“
„Cože?“ zařval Kairos, „to ti řekla ona?“ Sledoval, jak se agent spokojeně šklebí. Musel se
opanovat a donutil se k asertivní komunikaci: „Takže to shrneme. Destiny bere drogy. Ty se
domníváš, že je teď čistá, já naopak tvrdím, že si dál pravidelně šlehne.“
„To není možné,“ zavrtěl David hlavou a důležitě nafoukl tváře. „Denně prohledávám celý
barák.“
„Tak se vsaďme,“ ušklíbl se Kairos. „Když ti dokážu, že v tom jede dál, odnesu ji někam, kde
jí pomůžou. Vrátí se v pořádku,“ navrhoval a spoléhal se na Davidovu ješitnost.
David sázku přijal:„Jsem si jistý, že to mám pod kontrolou. Ale dobře, vsaďme se. Když
vyhraju, slíbíš, že se tu už neobjevíš. Nikdy. Jasný?“
Dohodli se, že ji překvapí teď dopoledne, kdy si bude jistá, že je sama. Kairos trval na tom,
aby David zaparkoval o dvě ulice dál. Pak že ho vezme portálem přímo do domu. Agent se
tvářil nedůvěřivě, ale nakonec kývl. Kairos neochotně připustil, že David Destiny opravdu
miluje. Cestou autem David opět vyzvídal, proč Kairos tolik nadělá se svou podobou.
Nechápal, proč i nyní sedí v autě jako démon, místo aby měl nekonfliktní lidský vzhled.
Kairos zarytě mlčel, protože věděl, že každá jeho odpověď by vyvolávala tisíce dalších
otázek. Ale to už se blížili k periferii San Franciska. Zaparkovali auto ve vedlejší ulici a pak
se David s nevolí Kaira chytil. Skočili prostorem.
Skulili se doprostřed nazdobené haly. V domě byl klid. „Rychle,“ sykl Kairos, „kde máte
ložnici?“ Vyrazili po schodech nahoru, vtrhli do ložnice v okamžiku, kdy Destiny zaklapávala
desku mahagonového obložení stěny za zrcadlem. Když uslyšela dole v hale hluk, byla
rychlá. Ale ne dost.
„Víš, co se stane čarodějce, která bere drogy?!“ uhodil na ni Kairos. „Stane se z ní buď
zombie nebo harpie!“ David nevěřil tomu, co slyší. Vnímal hlavně provinilý výraz své ženy a
ten známý zamlžený pohled. Přiskočil k táflování. Odklopil desku a vybral nádobíčko. Jehla
byla ještě vlhká. Poraženě loupl očima. „Vyhrál jsi, démone. Kdy mi ji vrátíš?“
„Až bude v pořádku,“ řekl Kairos dutě. „Bude tady na Zemi v Polsku, pokud mi můj přítel
pomůže. Je to katolický farář. Újma jí tam nehrozí,“ dodal kysele. Bez dalších řečí uchopil
zkoprnělou Destiny do náruče a vytvořil si portál.
Než ji svěřil Iljovi, přistál na mořském pobřeží. Čerstvý vítr potřebovali oba. Přiložil pracky
k její zfetované hlavě a snažil se ten hnus dostat ven. Věděl, že Tessulah by to zvládla lépe,
ale bylo to příliš osobní. Posadila se skálu vyčnívající z písku pláže. Když se mlha v jejích
očích rozpustila, zhrouceně se rozvzlykala.
„Nedovolím, aby ses ničila,“ zasyčel jí do tváře a prackami ji sevřel paže. „Otec Ilja se o tebe
postará. Jestli se pokusíš o útěk, najdu tě.“
„Miluju tě!“ vykřikla. „Tolik jsem se snažila to potlačit! Ale nejde to! Tak strašně to bolí!“
celá se třásla.
„Mě taky,“ řekl tiše. Potom ji objal a přenesl do Varšavy.
Za týden se přišel zeptat, jak si Destiny vede. „Zrzavá lištička?“ usmál se farář, „učí
angličtinu mladé farníky. Má abstinenční příznaky, ale pomalu se jí vrací její schopnosti. Měl
jsi mě upozornit, že je nadaná mocí vůle a slova. Duchové z ní byli nesví. Trochu jsme spolu
mluvili,“ pokýval hlavou. „O tom složitém propletenci vašeho vztahu. Víš, hochu, při zpovědi
zaslechnu ledacos, ale něco takového, to ještě ne. Ale ona to zvládne. Je silnější, než se zdá.
Pochopila, že láska nemusí být vázaná jen na tělesné projevy a že si nemusí zakazovat tě
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
10
milovat. To její manželství byl omyl, i když měla ty nejlepší úmysly.“ Když farář viděl, jak
Kairos vyvalil oči, mávl rukou:„Vím, je divné slyšet to právě od katolického kněze. Ona sama
se musí rozhodnout, jestli chce zůstat s Davidem i za tu cenu, že ho nikdy nebude milovat. To
je na ní. Přesto může mít víru, že někdy v budoucnu…ty a ona…“
„To je zcela nemožné,“ zarazil ho Kairos.
„Tsss, co všechno jsi ty už pokládal za nemožné?“ zavrtěl Ilja hlavou. „Dobře víš, že smrt
neexistuje. A ty jsi pořád ještě na začátku. Ona má před sebou taky velmi dlouhou cestu.“
Kairos uznal, že Ilja může mít pravdu. „Ještě mi ji tu pár týdnů nechej. Toho jejího Davida
uklidni. Bude v pořádku.“
Po šesti týdnech přenesl Kairos Destiny k Davidovi. Kromě pozdravu spolu nepromluvili ani
slovo. Jenom se na sebe dívali. Šupinatý démon a krásná rusovlasá žena. V pohledu, který na
sebe upírali, bylo vše, co si nemohli říct.
Rwanda
Praha 2002: Jednoho deštivého odpoledne Kairos vystěhoval zařízení z přízemí domu a pustil
se do generálního úklidu včetně malování. Změněný v démona, protože takto měl větší sílu,
tahal těžké kusy nábytku chodbou do garáže. Uvažoval, že by měl spoustu krámů vyhodit.
Opatrně přenesl krabici s Troxillovou skořápkou. Do ruky se mu dostala bronzová otřískaná
přilbice, která léta odpočívala pod prachem na sekretáři. Patřívala vojevůdci Severního
souručenství z Noktu, králi Rexodenovi. Mimoděk se zasmál, když si vzpomněl, co spolu
tropili na cestách po vzbouřených knížectvích, když rovnali zmatky, které diplomatickým
diletantismem způsobila regentka Destiny. Každou noc trávili na jiném hradě, s jiným
děvčetem. Sami se divili, že to ještě můžou zvládat. „Chybíš mi, Rexi. Užili jsme si to. Zato
teď, nic moc,“ zašklebil se a položil přilbici na hromadu krabic v rohu garáže.
Když byla hrubá práce hotová, přeměnil se v člověka a začal malovat. Pustil si nahlas bigbít a
urputně roztíral barvu štětkou po zdi. Když zašel do kuchyně pro pivo, zaregistroval blikající
kontrolku záznamníku. Ztlumil hudbu. „Tess zmizela,“ zněl lakonický Axelův vzkaz.
Vypnul přehrávač, hrábl pro čisté oblečení. Přeměnil se a ještě zacákaný od barvy skočil přes
půl světa do LA.
„Kde se flákáš? A cos dělal?“ pustila se do něj Nemesis, ale výčitky zlehčila tím, že se mu
vrhla kolem strupatého krku.
„Dej pozor. Moje puchýře vlivem dojetí praskají,“ hýkl ironicky a plácl ji po zadečku.
„Tak co je s Tessulah?“ otočil se k Axelovi, který mu naznačoval, že dostane pěstí, jestli ji
okamžitě nepustí.
„Vypravila se za případem,“ referoval Axel, „ale už má čtyřiadvacet hodin zpoždění. Šli jsme
v jejích stopách, ale nic. Jako by na místo vůbec nedorazila.“
„Příbuzní?“ zeptal se s obavami Kain.
„To bychom tu tak klidně nediskutovali,“ pokrčil Axel rameny.
„Dobře, co to bylo za práci, kterou měla udělat?“
Popsali, že měla dostat wrena, démona zatoulaného z dimenze Elgorath, který vyvolával na
Pobřeží Slonoviny větrné smrště. Rutinní záležitost.
Kairos se na Axela vyčítavě obořil: „Tys ji pouštěl ven samotnou?“
Jeho přítel obrátil oči v sloup. „Normálně je schopná si poradit s daleko závažnějšími
problémy. Tady to vážně narušuje klima v celé západné Africe. Pro nás by to obtížné se tam
vůbec dostat. Když to chtěla udělat, nemohl jsem ji tu držet násilím.“ Tvářil se, jako by chtěl
ještě něco říct, ale pak zmlkl. Zato jeho životní družka tolik ohledů neměla. „Zvlášť poslední
dobou byla Tessulah depresivní,“ utrousila Nemesis, zatímco Axel nasupeně přivíral oči.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
11
Kairos čekal, že bude pokračovat, protože ji dobře znal, a taky se dočkal. „Minulý týden
přijela Velvet.“ Nemesis počkala, až Kain zvedne obočí a pokračovala: „Nadšeně o tobě
mluvila, jak jste se viděli ve Finsku. Vzpomínala všechno možné. Víš, že Velvet tě má
opravdu moc ráda,“ řekla vemlouvavě.
„No dobře, já ji mám taky rád. Pořád jsme…ehm, kamarádi. I náš spor kvůli Faustovi jsme
nakonec vyřešili. V čem je problém?“ Kairos nechápal, co mu tím Nemesis naznačuje. Potom
jej napadla hrozivá možnost: „Že by Velvet Tessulah zatáhla do nějakých machinací? No to
by byla katastrofa!“
„Ale samozřejmě, že ne,“ uklidnil ho Axel a houkl na svou životní lásku: „Vždycky ti to
říkám, miláčku. S chlapem se nemluví v náznacích. Musíš mu to říct přímo.“
„Aha,“ kývla bývalá bohyně, když viděla, jaký zmatek způsobila. „Jednodušší je zabíjet
upíry,“ posteskla si a otočila se znovu ke Kairovi: „Prostě si myslím, že Tessulah je
zamilovaná a neví si s tím rady. Může nadělat spoustu zmatků.“
„Kterého hajzla jste k ní pustili?“ zaburácel Kairos.
„Proč tak strašně řveš?“ začala řvát Nemesis
„Řekla jsi to sama. Není připravená na žádného prašivého chlapa. Měli jste ji hlídat, než…
než se v tom naučí lépe chodit,“ zaúpěl Kairos při vzpomínce, jak ji blbec odmítal a nabádal,
ať si nejdřív sama zjistí, co chce, a že jí nechce ublížit a takové ty statečné šlechetné kecy.
Radši jsem to měl být já, došlo mu.
„No,“ kroutila se Nemesis, „víš, Kai, myslím, že čeká na tebe.“
„Blbost,“ odsekl démon. „Neviděli jsme se přes rok. Úmyslně.“ Žíhané ostny na hlavě se mu
střídavě napřimovaly a pokládaly. Když už připomínal dikobraza, došlo mu, že tu nemá koho
ohrozit, a napřením vůle se přeměnil do své lidské formy.
„Proč?“ chtěl vědět upír.
„Co proč?“ vybafl Kairos a prohrábl si zpocené vlasy.
„Proč jsi ji úmyslně více než rok neviděl?“ naléhal Axel.
„Myslel jsem, že by to nebylo dobré, kdybychom my dva…“
„Tys byl zase šíleně rozumný, že?“ ušklíbla se Nemesis. „Promiň, ale zkazky o tvé prokleté
lásce znám. Destiny ale nouzí o přátele netrpí. Víš, že si z toho srandu nedělám, protože znáš
můj a Axelův příběh, ale všechno má svůj čas. Nebraň se tomu být šťastný. Neříkej, že je ti ta
polepšená Síla lhostejná, Kuličko pepře,“ mrkla exbohyně dlouhými řasami.
„Nem,“ zavrčel Axel, protože jí chtěl v dalším rýpání do Kainova soukromí zabránit. Ale ona,
jak mu stála zády přimknutá k tělu, mu patou dupla na palec a klidně pokračovala: „Nepopřeš,
že tě její zmizení rozrušilo. Jestli k ní něco cítíš, je to vzájemné, to mi věř.“
„Nejdřív ji musím najít, Odplato,“ houkl pochmurně.
Afrika Rwanda 2002
Šupinatý démon doskočil na neplodnou pralesní půdu. Šupiny byly tentokrát zbarveny
převážně dočerna, determinované barvou výsadkářského mundůru, který si navlékl jako
člověk. Když se přeměnil, utáhl přezky uniformy a vydal se ohňům na obzoru. Podvečerní
džungle byla plná pachů a zvuků.
U byl v Africe čtvrtým týdnem. Wrena na Na Pobřeží Slonoviny úspěšně ulovil a deportoval
zpět do dimenze Elgorath, a pak dál pátral po Tessulah. Průběžně skákal do Evropy k Velvet a
do Ameriky k Axelovi, aby si doplnil informace. Byl právě ve Rwandě, po občanské válce
nacházel stopy války, bídy a zoufalství. Narážel na zneužívání mezinárodní humanitární
pomoci, spolupracoval s modrými přilbami, používal oficiálního pověření, kterým ho Velvet
vybavila. Zapletl se do několika šarvátek. Události jej vtáhly do svého víru, ale po Tessulah
stále ani stopa. Už začal panikařit, když ho napadlo zaskočit na Rabden a poprosit Tricii o
kapičku elixíru, díky kterému kdysi dokázal najít Troxilla.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
12
Sen, který se mu zdál, mu ukázal Tessulah v montérkách ostříhanou na ježka v jakési
polorozpadlé budově plné postelí…
Od Velvet obdržel zprávu, že ve východním distriktu africké Rwandy podlehl krvácivé
horečce celý okres. Všichni, jak alibistická loutková vláda, tak pučisti, tak mezinárodní
organizace, od toho dali ruce pryč. Oblast neprodyšně uzavřeli do karantény, aby se nákaza
nemohla šířit dál.
Procházel vylidněným městem. Na chodnících i v krámcích zasypané sklem z vyrabovaných
výloh se válely mrtvoly. Některé s respirátory, ale všechny s očima kalnýma jako bahno.
Když uviděl pohybující se lidskou postavu, automaticky sahal po zbrani, protože to pokaždé
byl jedině ghůl nebo upír. Lidé byli prostě mrtví.
Místy doutnala spáleniště. Bylo po dešti. Jak se blížil k nemocnici, pach shnilého masa sílil.
Kolem nemocnice se válela těla domorodců, některá ve vojenských uniformách a jiná v
hábitech řeholnic. Děs s ním lomcoval, a to už viděl ledacos. Tyto situace budily pochybnosti
o výsledcích jeho letitého úsilí. Ptal se sám sebe, má-li skutečnost, že avataři v této větvi času
přežívají, vůbec nějaký efekt.
Na nádvoří polorozpadlého nemocničního areálu pobíhala mátožná postava v plandající
seprané údržbářské kombinéze a kšiltovce s těžkým kanystrem. Pachtila se kolem hromady
navrstvených lidských těl. Zalévala benzínem jejich strnulé údy pokryté bzučícím hmyzem a
něco si vztekle mumlala pod nos.
Jen díky svým démoním smyslům zaslechl, že několikrát padlo slovo Peklo.
Vytřeštil oči. Ta osoba byla ženského pohlaví. Běloška. Světlé vlasy pod čepicí měla
ostříhané na ježka.
Zaujalo jej, jak dokonale se maskuje. Vzápětí mu došlo, že to možná ani není úmysl, ale
následek pokračování její duševní poruchy.
„Tess,“ ozval se, „dovol, abych ti pomohl.“
Osoba s kanystrem strnula a utřela si pot z čela. Kdo ji zase zdržuje? Z těl na hromadách
stoupal těžký zápach... Poslední misionář než umřel, jí řekl, že její sílu i odolnost vůči infekci,
způsobuje ďábel. Možná měl pravdu.“
V šeru se rýsovala tmavá postava. Bylo patrné, že muž je tmavovlasý a bledý s hnědýma
uhrančivýma očima. Srdce v prsou jí zkamenělo. V náhlém osvícení se jí vybavilo, že
skutečně kdysi v Pekle byla a on tam byl s ní. „Známe se…z Pekla?“ ujišťovala se.
„Ano,“ přikývnul, „ale toto je horší. Máš výpadek paměti. Teď ti položím dlaň na čelo. Nic
víc. Neublížím ti. Tak můžu?“
Přitahovaná magickou silou jeho pohledu jeho vůli poddala.
Přiložil ruce k její hlavě. „Zavři oči,“ šeptl.
Pak se změnil v démona a prolnul se do jejího vědomí.
Našel tam citovou bouřku. Pochopil, co se stalo. Přiletěla do válkou rozervané země. Věděla,
že na sebe nesmí upozornit paranormálními aktivitami. Měla na paměti také to, co jí říkal. A
sice, že nelze řešit vše silou. A tak maskovaná za člověka dělala to, co pokládala za užitečné.
Věděla, že je imunní vůči nákaze. A tak se vydávala za humanitární aktivistku a jako
Vesmírná Síla nevyléčitelně nakažená emocemi z toho úplně zblbla.
Co z její mysli vyčetl, jí zpětně reprodukoval a poskytoval objektivní pohled. Až nyní mu
v konečném důsledku došlo, co jí před lety provedl, když ji nakazil lidskými emocemi. Zasáhl
ji tak brutálně, že ačkoliv ji později na Tarratoru vyléčil, zůstávala trvale poznamenaná. Nyní
viděl, jak strašně je křehká. Když se dostala do tak bolavého prostředí, jako byla nemocnice
postižená epidemií, všechny ty lidské strasti s ní zmítaly jako vichřice stéblem. Neměla to, co
mají normální lidské bytosti, a sice přirozenou ochranu před průnikem cizích bolestí,
lhostejno, že jako Síla dokázala vytvořit místo Jupitera černou díru.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
13
Prolnutý v její nekonečné mysli jí připomínal, kým je a pomáhal jí uspořádat dojmy. Snažil se
jí ukázat, jak by se měla bránit proti cizím bolestem. Nebylo však z čeho stavět, protože
chyběl stavební materiál. Pochopil, že lidské emoce jsou pro Sílu stejně nezdravé, jako
čokoláda pro psa, i když mu chutná. Cítil se za Tessulah zodpovědný.
Když skončil, třásli se oba.
„I Síly potřebují odpočinek,“ broukl a objal ji, aby nespadla.
Když poprvé modře zasršela a vzduch se ochladil, oddechl si.
„Všichni umírali, bylo to peklo,“ šeptla.
„Musíme pryč, Stříbrnko.“
„Ale tady jsou ještě lidi,“ namítala.
Zakoulel očima. „Kolik?“
„Před hodinou jich bylo naživu dvanáct.“
„No tak je z toho dostaň. Uděláme to takhle: Proměním se v démona a přenesu je do pralesa.
Ty je vyléčíš a pak se vrátíme k Axelovi. Snad si tví příbuzní ničeho nevšimnou.“
Praha léto 2002.
Doskočili doprostřed vystěhované haly. „Já zapomněl, že maluju,“ rozchechtal se.
„Pomůžu ti,“ navrhovala Tessulah.
„Dobře,“ kývl, „ale nejdřív koupelna a nějaké oblečení, ano?“
Za chvíli uslyšel její řev:„Proč jsi mi neřekl, jak hrozně vypadám?“
Roztíral barvu a cákal jí na záda.
Měla zase svou oblíbenou stříbrnou světélkující hřívu. Pořád se ještě smála, jak se vžila do
lidské kůže. Místo aby se zcivilizovala silou své tvořivé vůle, strávila v koupelně mytím půl
hodiny, než jí nesmyslnost jejího počínání došla. Během vteřiny pak stvořila nový účes i šaty
přímo na tělo. Když mu ale nabídla, že může „vymalovat a uklidit“ celý dům dříve, než se
nadechne, s díky odmítl. Řekl, že práce je blahodárná na nervy lidí i Sil.
Tessulah menším štětcem obtahovala elektrické vypínače, zatímco on maloval rozsáhlejší
plochy velkou štětkou a válečkem. Chvíli byli oba zticha a jen si užívali, jak jim jde práce od
ruky. Když plocha čerstvě nalíčených zdí převýšila plochu nenalíčenou, zeptal se na to, co mu
celou dobu vrtalo hlavou: „Můžeš mi vysvětlit, proč jsi jednala tak zkratově? Když ses
rozhodla, že musíš do Rwandy, no dobrá. Ale proč jsi to neohlásila? Měli o tebe starost. A jak
si může inteligentní Vesmírná Síla nechat vymýt mozek? To musí bavit!“
„Mě to ale bavilo!“ šokovala ho.
„Cože?!“
„Jistým způsobem mě to fascinovalo,“ pokrčila rameny a dál pečlivě natírala proužek zdi nad
dřevěným obložením. Zarazila se a štětec jí vypadl z ruky. „Všichni v té nemocnici byli
vyšinutí strachem ze smrti. Jedině jeptišky se chovaly rozumně, protože čerpaly sílu z víry.
Nějaké dítě mě pozvracelo, když jsem mu držela sklenici. Sestry mi půjčily čistý hábit a večer
mě vzaly do kláštera a ubytovali mě v pokoji sestry, která ten den podlehla nákaze. Jmenovala
se Imaculata. Hysterie se rozmáhala úměrně tomu, jak nakažených přibývalo. Potřebovali
ošetřovatelky, a proto jsem se zapojila do práce. Všichni mřeli jako mouchy a brzy nás zůstalo
jen pár. V tom zmatku mi dokonce začali říkat jménem té mrtvé jeptišky. Jako bych všechno
vnímala skrz nějakou clonu. Nemusela jsem se o nic starat. Říkali mi, co a jak mám dělat a
na co a jak mám myslet. Bylo to pohodlné. Ten kousek mě samotné, který si pořád
uvědomoval, kým jsem, byl pořád slabší. Najednou byli všichni pryč a já zůstala na všechno
sama.“
Pohladil ji po ruce. „Nemohla jsi tušit, že to bude tak těžké.“
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
14
Modře zajiskřila a zavrtěla hlavou. „Mohla jsem je vyléčit všechny, kdybych tomu hned
zpočátku nepodlehla. Myslela jsem, že se mi podaří zapomenout a místo toho jsem se
zbláznila.“
„Svítíš,“ upozornil ji, a pak to nevydržel, trochu toporně ji objal a podíval se do jejích
stříbrných očí a řekl: „Kdybys naráz vyléčila celou nemocnici, bylo by to nápadné. Nehledě
na to, že ti lidé tam si musí svoje problémy vyřešit sami, jinak nikdy nedospějí.“
Na protest mrazivě dýchla. „Že to říkáš právě ty!“
„Ó ne,“ ohradil se. „Já jen podporuji přirozený vývoj. Zachraňuju avatary, které byste vy
uměle vyselektovali. A že občas Axelovi pomůžu proti mafiánům…no to je fakt, ale ve
skutečnosti bychom to dělat neměli. Přirozený vývoj by měl jít svou cestou. Lidé
z rozvojových zemí se musí obejít bez berliček západní pomoci, jinak se nikdy nenaučí se
spoléhat sami na sebe. Stejně tak jim tam nemůžeš přinést regulérní zázrak. Je to kruté, ale
když jsem tě hledal, toho jsem se bál nejvíc.“
„Že bych na sebe upozornila Mimozu,“ dopověděla.
„Ano,“ přisvědčil, „a já nechci, aby ses k nim vrátila. Na to tě mám příliš rád.“Sklonil se
k jejím vlasům. „Jsi stříbrná, jiskřivá a krásná,“ šeptal a jeho ruce bloudily po jejích zádech.
„Ty mizero,“ sykla sžíravě. „Nezahrávej si, nebo poznáš strašný hněv zhrzené Vesmírné
Síly.“
„To se mi ulevilo, teď tě poznávám,“ zaševelil. „Sestra Imaculata je pryč.“
„I když v tom neumím chodit, stejně jsem se zamilovala.“
Zaníceně se zamračil. „Zmlátím toho parchanta.“
„To chci vidět,“ usmála se. „Pořádně si to natři.“ Nesměle mu nabídla svoje rty.
Otevírala se mu jako vzácná květina, která rozkvétá jednou za tisíc let. Měl v úmyslu ten dar
přijmout, jeho srdce se radostně zachvívalo. Věděl, že to tak má být, ale musel hrát poctivě.
Přejel jí prstem po rtech a řekl: „To, co je mezi mnou a Destiny, nikdy neskončí.“
Její oči se zaplnily slzami.
Rychle pokračoval: „Ale ona má svůj život a já zase svůj. Strašně jsem zuřil, když jsem se
doslechl, že se trápíš. Jestli mě chceš, i s tím, co všechno o mě víš, tak říkám ano. Záleží mi
na tobě. Mnohem víc, než jsem si chtěl přiznat. Nemůžeme se vídat často, ale říkám ano. Chci
tě uctívat svým tělem, srdcem a myslí, Tessulah,“ šeptal jí do ucha.
A mrazivá Vesmírná Síla, která ho kdysi s povýšenou arogancí učila mentálnímu vlínání, teď
tála v jeho náručí a plakala, protože se cítila poprvé za svou nekonečně dlouhou existenci,
šťastná.
New York Vánoce 2002:
Kairos se vrátil z australského vnitrozemí do svého amerického bytu a zaprášil koberec
pískem z pouště. Oslizlý srpec opatrně položil do vany. Nejdřív voda, potom olej. Když
zjistil, že mu došel, přeměnil se a vyrazil na nákupy. V New Yorku v předvánočním šílenství
nehrozilo, že někoho prokleje, protože k osudovému doteku by bylo třeba zklidnění a
pozitivních emocí. Procházel regály a házel zboží do vozíku, když narazil na oddělení potřeb
pro kutily a na malířské náčiní. Vzal několik balení temper, olejovky, terpentýn, štětce, rámy,
plátna, stojan. Potom navštívil klenotnictví a bez dlouhého vybírání nakoupil dárky.
Jednu zlatou brož s topasem nechal zabalit a odeslal kurýrní službou Destiny. Tu druhou
úplně stejnou, jenom platinovou s diamantem, si přichystal pro Tessulah a plánoval ji předat
osobně.
Bojoval s pokušením zaskočit do Los Angeles, obejmout mocnou Vesmírnou Sílu a celou ji
zulíbat. Ale tento týden se už viděli. Protože věděl, že ze strany Pradávných po něm bude brzy
sháňka, jejich setkání byla pokaždé riskantní.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
15
Doma vyčistil srpec a pak rozbalil barvy. Jeho první malířské počiny shořely s tarratorskou
skládkou, ale některé motivy si pamatoval. Napjal plátno do rámu a už nevnímal čas. Kdyby
ho neporazil hlad, maloval by osmačtyřicet hodin nepřetržitě. Svalil se do postele a tvrdě
usnul.
Ucítil šimrání a měkké dotky rtů na zádech. Byla nezodpovědná, ale přesto mu svou
návštěvou udělala radost. „Hmm, jestli jsi ta, která myslím, tak já napřed musím…nutně,“
chraptěl rozespale. Otočil se k ní. „Musíš mi dovolit, abych si šel …ehm, vyčistit zuby.“
Přitiskl ji na přivítanou a vykulil se do koupelny.
Jen co se vrátil, vletěla mu do náruče. „Tolik se mi stýskalo,“ výskla. Okamžitě v něm
vzedmula vlnu vášně. „Jsi tak krásná, tak čerstvá, tak svůdná, tak moc tě chci,“ šeptal jí do
úst. Ztrácel přehled o prostoru a čase, matně si uvědomoval, že se na sebe vrhli jako vyprahlí
pocestní na sklenici vychlazeného ležáku.
Leželi v posteli, ládovali se čokoládou a plánovali, co pořídí přátelům k Vánocům.
„Chtěla bych s tebou dělat něco normálního. Třeba jít na dostihy, na pláž, do restaurace nebo
nakupovat,“ stěžovala si.
„Objednáme něco z katalogu, ano?“ utěšoval ji.
„Učím se být člověkem, ale to nejhezčí mám na příděl,“ posteskla si.
Pokrčil rameny a podotkl: „To k tomu patří.“
Zasněně mu hleděla do očí a on obdivoval, jak její vlasy světélkují na tmavě zeleném
damašku polštářů.
„To já ti dala tu hroznou formu,“ pípla. „Ale tys to nevzdal. Miluju tě.“
„Taky tě miluju, Stříbrnko.“
Mimoza
Po vánocích dostal Kairos dopis od Destiny. Psala, že se s Davidem dohodli na rozvodu. Aby
přišla na jiné myšlenky, přijala nabídku univerzity v Římě.
Únor 2003 v Římě
Destiny seděla s Karlem Faustem v restauraci. Rezervoval celý podnik jen pro ně. Na pódiu
hrála živá hudba a kolem se rojili číšníci. A kousat už můžu sama? pomyslela si. Faust byl
pozorný vždycky, ale nyní se tak překonával, že měla pocit, že ji to dusí. Tušila, že tento
večer se něco stane. Všimla si, že poslední dobou není ve své kůži.
Recitoval úryvky z Hamleta tak přepjatě, až se začala smát. Smál se s ní, ale pak zvážněl:
„Musím si tě užít, protože brzy budu mít tolik klidu, že to bude až příliš.“
„Chystáš se odjet do Tibetu? Kdy se vrátíš?“ zeptala se.
„Nevrátím.“
To bylo něco nového. „Nechceš mi o tom říct? Myslela jsem, že máme vztah.“
„Měl jsem dvacet let čas, abych splnil slib, a nestihnu to.“
„Tak mi o tom pověz, nic není tak horký,“ požádala ho.
Jako by na to čekal, začal vyprávět ve velkém stylu: „Mladý asistent jménem Karel Faust se
před dvaceti lety seznámil s okouzlující ženou. Byla starší, i když na to nevypadala. Jemu
bylo tehdy třiatřicet a právě se vrátil ze studií z Oxfordu. Navštívil v Praze přednášku o
alternativních časových paradoxech v subkvantové fyzice. Ona přednášela, on nábožně
poslouchal. Byl natolik fascinovaný, že si dovolil ji oslovit. Překvapila jej, když mu sdělila, že
na něj už dlouho čeká a že z něj udělá nejmocnějšího muže světa, protože jeho, jenom jeho,
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
16
pokládá za výjimečného. Otevřela mu svět magie a kouzel. Dozvěděl se, že kromě reality, ve
které žijeme, existuje nekonečně mnoho realit dalších v alternativních dimenzích.“ Hlas se mu
třásl a oči svítily jako v horečce, natáhl se po sklenici.
Destiny cítila, jak jí po zádech stéká ledový pot. Něčeho takového se přece Kairos bál. Před
něčím takovým ji varoval. Nelíbilo se jí to.
Faust se k ní přes stůl naklonil a spiklenecky šeptl: „Vím, že to znáš.“
„Co bylo dál?“ zeptala se, aniž na jeho poznámku reagovala.
„Učila mě čarovat a brala mě sebou na různé výpravy. Došlo mi, že skutečně jsem jiný. Tak
jako jsi i ty jiná. Nezapírej, Rusovlásko. Jsi nejkrásnější stvoření z jiné dimenze, které tady na
Zemi znám. Tvá tajemství jsou u mě v bezpečí.“
Destiny se sevřel žaludek. „Narodila jsem se na Zemi,“ pípla.
Faust se jen chápavě usmál.
Snažila se zamaskovat, jak příšerně se cítí. Byl tak pohlcený svým problémem, že nic z jejích
pocitů nezaregistroval. „No, ale abych to dokončil. Býval jsem do větru. Chodil jsem s jednou
dívkou…s Alicí….“
Dál vyprávěl, jak dívka otěhotněla a on ji donutil k potratu. Ona následně onemocněla
zákeřným druhem zhoubného bujení a začala ho vydírat, že pokud nepřispěje na léčbu, vše
poví jeho ženě Iloně. „Požádal jsem o pomoc Mimozu, protože uměla krást mládí, zdraví a
krásu a předávat to jiným. Podepsal jsem jí úpis.“
„Vlastní krví?“
Faust nehnul ani brvou. „Vyléčila Alici, a jak jistě víš, stal jsem se za těch dvacet let bohatým
a významným mužem. Mimoza mě naučila investovat peníze i moc. A teď mám reálné
vyhlídky na nejvyšší post.“
„Generální tajemník OSN? Ach, gratuluji, Karle,“ usmála se nervózně.
„Děkuji. Mám tolik plánů na vylepšení světa…Bohužel je neuplatním, protože jsem zapomněl
svůj závazek vůči Mimoze splnit. Ona mi to, potvůrka, vůbec nepřipomněla. Pravda,
v posledních letech byla „na cestách“, významně zamrkal, čímž dával najevo, že nepobývala
v této dimenzi.
„A co jsi jí vlastně slíbil?“ chtěla vědět Destiny.
„Slíbil jsem, že do dvaceti let přinesu Efemeridy Keisonských Erů. Je to vzácný
mimozemský artefakt. Bohužel jej nemám,“ odpověděl Faust.
„Co se stane, když artefakt nepřineseš?“
„Skončím v Pekle,“ schlíple pokrčil rameny Faust.
„Mám ji zabít?“ zeptala se napůl vážně a napůl ironicky.
Faust se zamračil. „Je na tebe příliš silná. Ale pomoci mi můžeš. Ten dokument vlastní tvůj
bývalý přítel. Ten démon. Má ho, ehm, uložený v jedné švýcarské bance a je jištěný tak
účinně, že ani já nejsem schopný to prolomit.“
Bodlo ji u srdce. Přesto se donutila k milému úsměvu. „A proč jsi ho už dávno nepožádal, aby
ti to prodal? Záleží na tom přece tvůj život.“ Ty jeden slizkej hajzle.
Faust se plaše usmál. „Přiznám se, že s ním nemám právě nejlepší vztahy. Nechápu, čím se
živí a co vlastně sleduje. Ale ty zřejmě ano. Sídlí, tuším, někde ve střední Evropě. Ty snad
víš, kde přesně?“ ptal se opatrně.
Kývla. „V Čechách.“
„Byla bys tak laskavá? Samozřejmě na mé náklady. Tobě ten artefakt určitě prodá.“
Destiny se to nelíbilo, ale navenek zůstala klidná. „Samozřejmě, že to pro tebe udělám,“ řekla
a mile se usmála.
Nálada se mu zázračně vylepšila a začal ji bavit takovým způsobem, že by z toho jiné ženy
omdlévaly úžasem. Sama pila střídmě, o to více pil on. Snažila se, aby byl uvolněný a dařilo
se jí to.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
17
„Co se stalo s Alicí?“
„Opustila mě hned, co byla zase zdravá. A má žena požádala o rozvod okamžitě, jak jsem jí
slíbil dost vysoké odstupné.“
„Kterému nešťastníkovi sebrala Mimoza zdraví a krásu, aby to mohla dát Alici?“
Ošil se a opilecky na ni mrkl. „Vždycky se někdo našel. Dokázala to ukrást mladým mužům
při sexu. Když vzala každému trochu, ani to nepoznali. No a ženám to prý dělává naráz.
Většinou hned umírají.“ Už byl opilý a nehlídal si, jakým tónem to říká.
Polévala ji hrůza a vztek. Snažila se tvářit mile, ale něco z jejích pocitů přece zaregistroval.
„Nejsem na to pyšný,“ zakňoural. „Už nikdy se s černou magií nezapletu. Hlavně, když mi ten
artefakt dovezeš,“ ujišťoval ji, když podával vrchnímu platinovou kreditku.
Destiny si oddechla, když se svalil do postele, aniž se jí dotkl. Zlobila se na sebe, že si s ním
zadala. Připadala si špinavá. Když usnul dost tvrdě, tichounce se vykradla z ložnice a
jednoduchým kouzlem otevřela jeho trezor. Našla složky s nápisem KAIROS Prošla zprávy
dodávané detektivní agenturou patnáct let pozpátku. Našla hlášení, poznámky o ochranné
bariéře Kairova domu i jištění ve švýcarské bance. Na jedné z fotek našla i sebe jako malou
holčičku. Neodolala a Kairovu fotku si přitiskla k srdci. Usoudila, že všechno zlé může být
k něčemu dobré. Ten artefakt bude důležitý, pokud ho čarodějnice potřebuje. Možná by se
k ní vůbec neměl dostat. Je třeba zjistit, co je ve hře.
Nazítří v Praze.
Letadlo klesalo k přistávacímu manévru. Destiny se těšila, až si protáhne nohy, ale v prsou
cítila tíhu, jako by tam měla dlažební kostku. Když opouštěla římskou rezidenci, Faust ještě
spal, spokojený sám se sebou.
Dům našla lehce, tisíckrát studovala mapu. Otevřela tepanou branku ukotvenou v kamenné
zdi. Uviděla masivní staré dveře, mosazné klepadlo, moderní panel zvonku. Jestlipak je
doma? Co když je na opačném konci Zeměkoule? Váhavě zazvonila.
Po chvíli zaslechla kroky a dveře se otevřely.
Okamžitě od nich odskočil. „Destiny?“
„Ahoj,“ hlesla. Dlažební kostka ještě ztěžkla a nohy měnily v gumu. „Můžu dál?“
„Samozřejmě,“ zachraptěl.
Uvedl ji do obýváku a ukázal na pohovku. Posadil se přes celý pokoj naproti ní. Byla jako
pochodeň, jako letní ráno.
Ruce položené v klíně si neklidně mnula. Zvědavě se rozhlížela kolem. Obývák byl nově
vymalovaný. Také zařízení vypadalo moderněji. Všechno působilo jasněji než posledně. U
okna stál malířský stojan a na stolku paleta a krabice s barvami.
Konečně obrátila pozornost k němu. Dlouho si jej s potěšením prohlížela, zatímco on obdobně
mapoval ji. Všimla si, že na hladkém čele, kousek nad pravým obočím, má zelenou čmouhu
od barvy. Díval se na ni tak, jako by se ji chystal malovat. Takže ty knihy o malířském umění,
které viděla minule v jeho ložnici, tam neměl jen tak…
Zatoužila ho zasypat otázkami na jeho soukromí. Chtěla se mu stulit do náruče.
Těch několik metrů, které je od sebe dělilo, jiskřilo téměř hmatatelnou energií. Milovali jeden
druhého. Bylo nebezpečné být si nablízku.
Věděla, že až mu sdělí důvod příjezdu, strašně ho tím zraní. Musí do toho kyselého jablka
kousnout raději hned.
„Tak co se děje?“ přerušil ticho jako první.
„Nebude se ti to líbit,“ hlesla nešťastně.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
18
Když mluvila, jeho tvář téměř neměnila výraz, ale oči, které mu před tím zářily, postupně
pohasínaly. Když dokončila tím, co našla v trezoru, už nevydržel sedět.
Vstal a rázoval po pokoji.
Faust. Už zase on. Právě teď se potřeboval proměnit v démona a něco rozmlátit. A ona s ním
zase chodí!!! Zuřil. Nestačilo, že se z šarlatánského regresního pokusu skoro zbláznila. Teď se
s tím hajzlem nejen dál stýká, ona s ním dokonce i spí!!! Nutil se ke klidu. Pořád si opakoval,
že Destiny má právo na vlastní život. Připustil, že ona netuší, kým Faust ve skutečnosti je.
„Dobře. Něco takového ve Švajcu v depozitu skutečně mám. Jestli ten krám najdeme,
dostaneš ho,“ mluvil klidně, ale věděla, že vře zlostí.
„Nechápeš to,“ namítla, „měli bychom zjistit, nač to ta čarodějnice potřebuje. Určitě to
nebude k dobrému. Měli bychom to zkopírovat, vždyť jsi, sakra, astrolog! Musíš o tom něco
vědět!“ naléhala. „Možná, že bychom mu to vůbec neměli dávat! Co já vím? Tím, že poslal
mně, udělal zásadní chybu, protože upoutal naši pozornost.“
„Musel poslat jedině tebe!“ křikl ostře. „Máme nevyřízené účty. Ví, že jsem démon, ale to
nejdůležitější neví. Za ty roky, co je činný v mezinárodní politice,“ trpce se pousmál, „stačil
nadělat pěknou paseku.“ A mně přebral tebe. To především. „Věděl to!“ zvyšoval hlas.
„Věděl, že jediným člověkem, kterému nedokážu nic odmítnout, jsi ty!“ burácel a očima
metal blesky.
Mlčky čelila jeho hněvu. Nebudu plakat. Nebudu.
Opanoval se stejně rychle, jako vybuchl: „Zavolám do hotelu tady v ulici a zamluvím ti
pokoj.“ Jeho hlas zněl tak chladně, až se otřásla. „Ubytuj se, za půl hodiny tě vyzvednu a
vezmu tě do Švýcarska.“
V depozitu banky v Curychu měl pronajatou baterii schránek. Hledali tři hodiny a měli štěstí.
Efemeridy Keisonských Erů byly vyryty v desce z masivního červeného zlata. Znaky Destiny
poznala. V tomto písmu ji učila číst dějiny dimenzí Malé Smyčky ještě královna Maja. Když
v diskrétním prostředí sklepení banky hledali, byl Kairos z bezpečnostních důvodů
přeměněný v démona. Spíš vrčel, než komunikoval. Jakmile získali, co potřebovali,
poodstoupil od ní na pět metrů a změnil se v člověka.
„Až přivoláme ředitele, který nás vyvede ven, půjdeš pět kroků přede mnou. Venku se někde
za bukem přeměním a odnesu tě, kam potřebuješ.“
„Měli bychom to aspoň zkopírovat,“ namítla.
„No dobře, stavíme se u mě doma,“ souhlasil nevrle.
„Vysvětli mi, proč se tak strašně zlobíš?“ řekla, když vytáhl zlatou desku z kopírky, a zeptal
se, kam si přeje odnést. „Myslela jsem, že bychom mu to ani neměli dávat. Chtěla jsem tě
varovat, že tě sledoval a že ta čarodějnice, ta Mimoza…“
„Cože?“ zařval.
„Co se děje?“ zeptala se zaraženě.
„Opakuj to jméno! Jak se jmenuje ta, jak říkáš, čarodějnice?“ zasípal, protože mu šokem
vyschlo v krku.
„Mimoza,“ hlesla Destiny.
„Ach to ne,“ otočil se ke zdi a třískl do ní pěstí. „Jak je to možné! Ta mrcha! Jak to jenom
dělá? Jak to, že se nebojí časové sněti?“ Potom mu došlo, jak byl bláhový. Mimoza si vlastně
mohla na Zemi v této linii s Fausem číslo dvě dělat, co chtěla, protože jeho samotného za jeho
života osobně kontaktovala jen v den jeho smrti. „Dess,“ vydechl krotce, „do čeho ses to
zapletla?“
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
19
„To se ptám já tebe,“ opáčila.
„Posaď se,“ řekl schlíple. Jeho jedovatost byla pryč. „Řval jsem na tebe jako blázen a choval
se jak idiot,“ vypravil ze sebe unaveně. „Když vím, kdo v tom má pazoury, je jasný, že jsi
v tom nevinně. Jsou jisté věci, které musím udržet pod pokličkou, ať už k tobě
cítím…cokoliv,“ zachvěl se mu hlas. „Ale něco ti přece říct musím. Pamatuješ, jak jsem ti
vyprávěl, že jsem se vrátil do doby, kdy jsem poprvé žil jako člověk?“ Když kývla,
pokračoval: „Dějiny běžely znovu. V roce 1950 se znovu narodil chlapec jménem Karel.“
Destiny zvedla obočí: „Karel?“
„Původně, jako člověk, jsem se jmenoval Karel Faust.“
„Aha,“ hlesla Destiny. Náhle pochopila, proč ji Faust tak přitahoval, ačkoliv dobře věděla, že
s jeho charakterem to není nijak skvělé. Protože jí připomínal Kaira, kterého nikdy nemůže
mít. To by vše vysvětlovalo.
„Je to ten tvůj úžasný doktor politických věd Karel Faust,“ soukal ze sebe Kain. Hlas se mu
vytratil. Viděl v jejích očích úžas.
„Ale pochop,“ obrátil se k ní naléhavě, „protože tato realita je už jiná, než ta zaslepená větev,
není tento Faust totožný s tím, kým jsem býval já. Protože jsem za ta staletí trochu pozměnil
dějiny a politická situace v naší zemi nebyla tak napjatá, měl to lehčí. Faust neví, že já jsem
jeho Já z té původní reality. Myslí si, že jsem praštěný démon s altruistickými sklony.
Mimoza mu to určitě neřekla.“
Nevydržel napětí, které s ním házelo, a přecházel po pokoji. Dupal jako stádo buvolů. Žíhané
ostny na hlavě se mu naježily.
Buvol křížený s dikobrazem, napadlo Destiny. Musela se proti své vůli usmát.
„A navíc si ho Mimoza zase vybrala,“ rozvíjel myšlenku. „Nepočítal jsem s tím, protože jsem
si myslel, že se obává časové sněti, ale ona je mazaná. Umí si pečlivě vybírat čas.“ Pak se
zarazil a podíval se jí do očí:„Přísahám, že jsem nebyl za svého lidského života takový hajzl,
jako je tento Faust.“
„Takže on je vlastně ty,“ šeptala Destiny jako v transu.
„Ale já jsem se nepaktoval s Mimozou. Vždyť jsem ji ani neznal. Prosím, řekni, že mi věříš.“
Hleděla na jeho zarputilý výraz. Vypadal komicky a hrůzostrašně a přesto úžasně. Milovala
ho. „Řeknu,“ vzlykla, „ale jen když se pro mě přeměníš. Už chápu, proč mě ten darebák
přitahoval. Cítila jsem v něm tebe. Pořád jsem tě v něm hledala. Ale tys byl celou doby tady.“
Její slzy jej přinutily se zklidnit. Odtáhl křeslo na druhý konec pokoje a přeměnil se.
„Dobře vím, že s Faustem už nemáš vůbec nic společného,“ usmála se přes slzy. Tak moc se
jí líbil. Ta široká ramena, ta zaťatá ústa.
„Kdo je to Mimoza?“ chtěla vědět.
Hrozivě se zamračil. „Právě proto, že jde o Mimozu, musíš Faustovi tabulku dát a nic neřešit.
Efemeridy Keisonských Erů nejsou zase tak vzácné, jak myslíš. Kdyby Mimoza chtěla, skočí
si pro ně na Keison během pěti minut. Je to vějička. Musela vědět, že jediným vlastníkem
tabulky tady na Zemi jsem já. Měla zaručené, že se se mnou Faust setká do dvaceti let ode
dne, kdy úpis podepsal. Buď chce Mimoza dostat astrologa do Pekla, ale nechápu proč, když
tady nadělá daleko větší bordel, nebo mě chce dostat do mlýnku na maso. To nejspíš,“
uvažoval a jeho tvář se bolestně stáhla. „Slib mi, že nebudeš dělat hlouposti. Předej neřádovi
to, co po tobě chce a dej od něj ruce pryč. Snaž se držet co nejdál. Je mazaný a Mimoza ještě
víc.“ Pak se znovu proměnil: „Musím tě přenést, budu mít práci.
Nasměrovala si to do jeho náruče. Celá se tam ukryla a vzlykla: „Mám o tebe strach.“
„Šššš,“ objal ji, protože se chystal ji přenést. Zatočila se mu hlava. Bylo to tak dávno, co ji
mohl líbat, ale pořád měl v paměti její chuť. Pohladil ji po plamenných vlasech.
„Tys mi neřekl o Mimoze vůbec nic,“ vyčítala.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
20
Pochopil, že jí to bude muset říct a ještě aspoň chvíli ji bude smět držet v náručí. „Víš, jak ti
Faust vyprávěl, že Mimoza krade mládí a umí to předávat druhým? Jo, kdyby byla obyčejná
čarodějnice, byl by to dobrý zdroj obživy. Jenomže to ona nepotřebuje. Sama je tvořivý
element vesmíru. Činí tak pro svoje zvrácené potěšení. Dokáže stvořit dinosaura, než
napočítáš do pěti. Umí zažehnout termonukleární reakci v hrnku od kafe. Je to Síla, takže se
od ní drž dál.“
„Mluví se tu o Silách?“ zazněl pokojem nový hlas. Naštvaně.
Kairos strnul, jako by jej někdo chytil na hruškách.
Tak to bude zajímavé, pomyslela si Destiny. Pomalu se vymanila z jeho náruče.
U okna stála pohádková bytost. Třpytila se jako ledová královna. Tessulah.
„Síla?“ vyjekla, ukázala na ni prstem a obořila se na Kaira: „Před jednou mě varuješ, a druhá
ti chodí na návštěvu? Bez zaklepání? To se mi nějak nezdá!“ rozkřikla se jako ženská
z pavlače.
„Zrzka!“ ušklíbla se Tessulah, ale očima mrazila tak, že Kairos věděl, že spěje k výbuchu.
„Co tady dělá, Kai? Myslela jsem, že jako démon bys ji v posteli roztrhal na kusy!“ Pradávná
se rozpalovala se do běla, ochlazovala vzduch v pokoji a z vlasů jí pršela jinovatka.
„Nic jsem s ní neměl,“ procedil mezi zuby démon.
„Ty spíš se Silou? S tou co tě učila manipulovat zatracené duše v Pekle? Která chtěla udělat
démona z chudáka Adrana?“ ječela vzteklá Destiny.
„Dess, ona už není zlá. Nikdo neví, že je naživu. Pradávní by ji zničili! Přísahej, že o ní
nikomu nepovíš! Hlavně ne Mimoze!“
„Neboj se, nechám si vaše sladké tajemství pro sebe! Ale vysvětli mi, proč ses neobtěžoval mi
o ní říct? Abych ti mohla pogratulovat! On ten tvůj vztah k Pradávným zase tak napjatý
nebude! Ty si vlastně kryješ záda, že? Až tě Mimoza strčí do mlýnku na maso, tahle studená
huba tě z něho vytáhne, že? A co my, ubozí smrtelníci? My se do toho pokaždé nějak
nešťastně zamotáme, že?“ ječela Destiny
„Mimoza?“ mrazivě skřípala Tessulah, „Co s tím má společného Mimoza? Co, kromě toho,
že mi zahýbáš s tou ambiciózní mrchou, jsi mi ještě neřekl?“
Měl toho právě dost. Nenechaly si nic vysvětlit. Řvaly na něj i na sebe navzájem.
Vybuchl:„Dejte mi pokoj! A ven! Obě! “
Destiny se vrátila do Říma letadlem. Přijížděla k bráně Faustova sídla, kde doposud bývala
častým hostem. Dokud nevěděla, kým Faust ve skutečnosti je, byl pro ni přitažlivý, dokázala
dokonce potlačit vtíravé myšlenky, že její srdce s ním nikdy nebude, protože zůstalo
s Kairem. Jenže teď měla vztek i na Kaira kvůli té mrazivé potvoře.
Pokud by chtěla být spravedlivá, musela by si přiznat, že především ona už vyzkoušela
spoustu vztahů, a přesto ji Kairos nikdy nepřestal milovat. Dobře věděla, že on strašně žárlí na
všechny muže v její posteli Sama si nic neodpírala. Přece nebude žít jako jeptiška… Proč by
to měla očekávat od něj? Usmála se při vzpomínce, jak jej poznala na dvoře svého
nevlastního bratra. Byl neodolatelný a patřičně toho využíval.
Tak ho klofla Tessulah. Ačkoliv se Destiny užírala závistí, musela uznat, že právě s ní by
mohl být v pohodě. Pradávná je silná, a bude mu proti ostatním určitě lépe platná, než ubohá
smrtelnice Za sebe se ale rozhodla, že Mimozu s Faustem jen tak nenechá. Bude trpělivá, a
když to budou nejmíň čekat, udeří.
Vešla do přijímací haly. Když zaslechla Faustův hlas, zůstala stát za sloupem a naslouchala.
„Má přítelkyně už je na cestě.“
„Vlastně mi stačí, že spojení bylo navázáno,“ zapředl neznámý ženský hlas.
„Takže tvým cílem nebylo získat tabulky?“udiveně reagoval Faust.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
21
„Jistěže ne,“ ozvala se Mimoza. „Je to nitka v tapiserii tak složité, že bys to, cukroušku,
nepochopil.“
„Nejsem takový idiot,“ řekl Faust naštvaně, „pochopil jsem, že ti šlo především o to, abych se
seznámil s tím démonem. Jenže já se s ním znám skoro deset let.“
„No, chtěla jsem si to pojistit,“ jedovatě se zasmála Síla.
„Jak jsi vlastně zjistila, že Efemeridy Erů má právě on?“ chtěl vědět Faust
„Svou posedlostí po keisonských artefaktech je známý po všech knihovnách v Okruhu,“
uchechtla se, „a jeho vynalézavost, s jakou si dokáže jít za svým, mě někdy až fascinuje, ale
každá sranda někdy končí.“
„Vím, že jsi schopná, Mimozo, ale radši si na něho dej pozor,“ varoval ji Faust.
Destiny za sloupem tajila dech.
„To je roztomilé,“ zavrněla pomalu Mimoza. „Ty se o mne bojíš?“ Připomínala nakrmenou
pardálí kočku a Destiny přímo cítila energii, která od ní prýštila. „Ó, buď klidný. Kairos a já,
to je velmi starý příběh. A jestli tu někdo má důvod k obavám, je to on, protože mě už
podruhé velice zklamal. A to já…nemám ráda.“ Pak, jako by se probrala ze zamyšlení, náhle
změnila téma. „Kde se ta holka loudá? Z letiště je to jen dvanáct kilometrů. Stejně nechápu,
jak ho zmanipulovala, aby jí Efemeridy dal.“
Faust se samolibě uchechtl: „On po ní marně celé roky slintá. Nechal jsem je oba sledovat.
Zjistil jsem, že se znají už od jejího dětství. Ale ona přece nemůže být zdejší. Je to čarodějka.
Kdy mi o nich povíš víc?“
„Až si to zasloužíš,“ broukla Mimoza.
„Hmmm,“ otráveně zahučel, pak pokrčil rameny: „Z nějakého důvodu se od ní drží dál.
Možná, že se ho jako démona štítí,“ uchechtl se.
To už Destiny nevydržela a vyšla zpoza sloupu, aby o sobě dala vědět.
Velmi krásná zlatooká zlatovlasá diva v kostýmu od Gucci právě klepala Faustovi na rameno.
Destiny vytáhla zlatou tabulku z tašky. „Tady“, řekla chladně a podávala ji Faustovi.
Zářivě se na ni usmál. „Moje spáso.“ Převzal tabulku a s úklonou ji podal Mimoze. Pradávná
ji blahosklonně převzala a zářivě se na Destiny zazubila: „Už jsem o vás slyšela, doktorko
Andersonová. Vaše práce jsem četla. Jsem hraběnka Castelmannová, ale můžete mi říkat
Mimozo,“ napřahovala pěstěnou ruku.
„Velice mě těší,“ zamumlala Destiny.
Kairos doma v Praze a dopíjel třetího lahváče. „Kruci, budu už muset něco udělat,“ zabručel.
Když včera obě ječící ženské vyhodil, byl tak vykolejený, že si otevřel průchod na Grinx do
dimenze Moxa, a mezi ostatními ozubenými a trnitými démony vyhledal Troxilla, s prosbou
že potřebuje vypustit páru. Troxill se na nic neptal. Zrušil odpolední jednání, a sáhl do skříně
pro dva páry boxovacích rukavic.
Po návratu usnul jako dřevo. Nazítří připustil, že problém jen odložil. Nejdřív musí mluvit
s Tessulah, potom s Velvet, pak s ostatními. Musí je varovat, že Mimoza něco chystá. Nejspíš
k tomu využívá Fausta i Destiny.
Translokoval se do Ameriky. „Kde je?“ zeptal se Axela, když se objevil v soukromé části
hotelu.
„Myslíš Tess? Krotí ve sklepě nicerijanské mládě. Unesli jsme ho z vojenské laboratoře,“
ušklíbl se upír.
„Jak je na tom?“
„To mládě? Ale nic mu není. Myslím, že tě požádáme, abys je zanesl na Nicerijan.“
„Sakra, ty víš, že mluvím o Tess.“
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
22
Axel se zamračil:„Je jí zle. Nevím, co jste si udělali, ale vůbec se mi to nelíbí. A Nemesis ti to
taky spočítá. Kruci, kdybych tě neznal, tak bych si myslel...“
„Co?“ chtěl vědět Kairos.
„Žes jí zlomil srdce,“ řekl nelítostně přítel.
„Ale tak to nebylo,“ odporoval Kairos. Když Axelovi vysvětlil, co se vlastně stalo, upír
zamyšleně pokýval hlavou.
„Hm, jenže Tess asi došlo, že se nechce dělit. Ačkoliv tělesně jsi jen její, tak srdcem jsi napůl
s Destiny. Tessulah to přestává stačit. Některé věci se prostě ovlivnit nedají.“
Kairos se přenesl do sklepa. „Tess,“ oslovil Sílu sedící v křesle se spící příšerkou na klíně.
„Šššš“ sykla, „právě usnulo.“ Opatrně se sklonila k lysé zelené hlavičce a zlehka ji políbila.
„Nic jsem s ní neměl,“ vyhrkl upjatě.
„Potřebuješ, abych tomu věřila, protože pak tomu uvěříš i ty sám,“ ušklíbla se.
„Víš, že to ani není možné,“ dodal nešťastně.
Položila batole na matraci a přikryla je dekou. Přistoupila k němu a pohladila ho po tváři: „Já
vím, ale kdybys mohl, nerozmýšlel by ses ani minutu. To je to, s čím se nemohu vyrovnat.“
Otočila se zády a pokračovala: „Nikdy jsem nikoho nemilovala. Až teď tebe. Byla jsem tak
šťastná… Ale už nesnesu být jenom druhá. Jsem příliš neskromná, můj milovaný. Radši budu
o hladu, než abych se spokojila s ohlodanými kostmi.“
Kairovi se stáhlo hrdlo: „Říká se, že kdo chtěl všechno, nemá nic. Jenom mi, prosím, věř, že
tě miluji. Ale nedokážu svoje srdce donutit, aby nemilovalo současně tu druhou. Odpusť.“ Už
nedokázal dál snášet tíhu, která na něj padala. Ztrácel ji. Jedinou, která jej kdy bude schopna
přijmout se všemi „ale“ a jedinou, na které mu kdy, s výjimkou Destiny, skutečně záleželo.
Bylo to jako s řeznou ranou. Při samotném říznutí tak moc nebolí. Začne bolet až po chvíli.
Přenesl se ze sklepa nazpět k Axelovi. „Zvoral jsem to, protože jsem se s ní…rozešel. Dej na
ni pozor,“ houkl a dodal, že musí do Belgie, povědět Velvet, že Mimoza vystrkuje růžky.
Destiny předčasně římskou stáž ukončila. Faustovi s hranou lítostí sdělila, že ruší sobotní
rande a odletěla do Kalifornie. Do konce akademického roku zbývaly tři měsíce. Hodlala čas
využít hledáním způsobu, jak zlikvidovat Mimozu. Že si bere větší sousto, než je schopná
zvládnout, si vůbec nepřipouštěla. Samozřejmě, že se jí ozvala Velvet. Nechtěla do telefonu o
o tom, jak se Tessulah ke Kairovi dostala, mluvit otevřeně, a proto komicky šifrovaně
vysvětlovala, jak Kai našel na skládce starou pokaženou mrazničku, kterou nakonec opravil
tak geniálně, že ještě může být k užitku. Znovu ji zapřísahala, aby těm dvěma „roztomilým“
„lidem“ z Říma nic neříkala, protože by se mohli „zbytečně znepokojovat.“
Destiny Velvet uklidnila, že nikomu nic zneklidňujícího nesdělila a také oznámila, že
románek v Římě utnula. Bylo slyšet až z Belgie, jaký kámen spadl čarodějce ze srdce.
„No jo, jenže já jsem se na to tak úplně nevykašlala,“ řekla Destiny dávno hluchému mobilu.
Po tři týdny se pohybovala mezi knihovnou, kabinetem na universitě a svým bytem. Nejedla,
nespala, hledala způsob jak zneškodnit Vesmírnou Sílu.
„Kde vzít informace!“ vztekala se, „ve Fruksu, na Hematitu, nebo na Krullu bych měla tolik
možností… A já husa se místo studia starala jenom o reformy a daně!“
Chodila po bytě od ničeho k ničemu. Zašla do koupelny a podívala se do sebe do zrcadla. Oči
jako v horečce, nažloutlá pleť, rozcuchané vlasy. „Fakt vypadám jako čarodějnice,“ zhrozila
se. Vrátila se do obýváku a plácla sebou na gauč. „Co to vlastně hledám?“ ptala se sama sebe.
„Způsob, jak zničit jednu z Pradávných.“ Rozchechtala se, když jí došlo, jak je to absurdní.
„A proč? Musím ochránit Kaira.“ Její život stejně za nic nestál, takže kdyby našla cokoliv
účinného, co by Mimozu zastavilo, bez ohledu na to, co by se stalo s ní, klidně by do toho šla.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
23
Během dalších tří dnů postupně vyloučila všechno možné. Serepetičky jako uhranutí, kletby a
podobně na Pradávnou nemohly zabrat. A zničit její podstatu vůlí a slovem? Ani bohové by si
netroufli. Nic ve vesmíru se nedá zničit. Nejde obrátit akt stvoření. Kdyby se toho odvážila,
obrátilo by se to proti ní, jak pravilo první ustanovení magického kodexu, kterému ji šílená
královna Maja naučila. A rozbít Sílu na entity a rozprášit ji do prostoru? Toho by byly
schopny zase jen ostatní Síly.
Vybavila si učebnici kosmologie z Noktu. Kdyby něco z jejího obsahu vyprávěla historikům
na Zemi, zavřeli by ji do blázince. Vzpomínala na poznámky pod čarou, které zmiňovaly, že
Síly k různým světům přistupují různě. Například pro dimenzi Xia prý má slabost Síla, která
vystupuje v podobě malého dítěte. Dimenzi Dookola a speciálně planetu čarodějů Hematit si
prý oblíbila Síla, co nosí pruhované pruhované tričko.
Na první pohled by se zdálo, že její plán je šílený, ale byla Pozemšťanka. Vždyť právě tady
měla živý důkaz, že ani všemocné Síly nedokáží zabránit příchodu avatarů. Když si
vzpomněla, jak se Axelovi podařilo Síly podvádět, usoudila, že musí hledat způsob, který je
nečekaný a nemagický.
Následně zrekapitulovala vše, co dosud o Mimoze věděla. Kairos Mimozu zná věky, ale
neprozradil o ní vlastně nic. Faust ji zná dvacet let. Seznámil se s ní na přednášce. Na jaké
téma? Časové paradoxy v subkvantové fyzice. Fyzika. Technologie.
„Mám to!“ zařvala do ticha nočního pokoje.
Opláchla si rozpálenou tvář, vybílila lednici a konečně po dlouhé době klidně usnula.
Konečně se měla čeho chytit.
Nazítří navštívila Davida. Vypadal spokojeně, přiznal, že má před svatbou. Od té doby, co
odešel od FBI a zakotvil v astrofyzikálním ústavu, se jeho život změnil k lepšímu. Přiznal jí,
že měla tehdy pravdu, když mu tvrdila, že je na tu práci u federálů moc přecitlivělý. Jen na to
musel přijít sám. Očividně si oddechl, když viděl, že nepřišla křísit jejich bývalý vztah. Přišla
požádat o Temporální bublinu.
„Destiny,“ kroutil se David, „je to tak tajný, že to tajím i sám před sebou.“
„Všechno si kopíruješ,“ uhodila na něj. „Jednou pro stát a jednou pro sebe.“
Nevěděla, jestli jí vyhověl proto, že tak prosila, nebo že vyhrožovala účastí na jeho svatbě.
Naplánovala to tak, že nejdřív chytí Mimozu do temporální bubliny a pak přivolá Kaira, a
požádá jej, aby bublinu někam uklidil. Když budou v Bublifuku vyměňovat poctivě baterie,
může být Mimoza konzervovaná až do vyhasnutí Slunce. „Temporální konzerva - vynález
století, o kterém zatím nikdo neví. Ještěže tak,“ broukala si spokojeně.
Destiny věděla, že se nelze o čemkoliv radit s přáteli a s Kairem už vůbec ne. Nikdy by s tím
nesouhlasili.
Přiletěla do Říma a hned z letiště Faustovi zavolala. Rozpačitě žvatlala, že to bez něj nemohla
vydržet a vrátila se. Poslal pro ni limuzínu, zahrnul ji šperky, v posteli se překonával a ona
potají skučela hnusem. Uspořádal ples na uvítanou a představil ji předsedkyni vlády. Její
fotky se mihly v médiích, ale toho si nevšímala, protože čekala na Mimozu. Po třech dnech
toho nekonečného společenského cirkusu to nevydržela a lehce se zeptala: „Hraběnka
Castelmannová je v cizině?“
„Odešla jen na skok,“ usmál se. „Ty se s ní chceš blíž seznámit, že? Věděl jsem, že neodoláš,
Rusovlásko.“ Destiny se tedy obrnila trpělivostí a nechala se Faustem dál hýčkat. Byl tak
okouzlující, že kdyby nevěděla, co je zač, zase by mu podlehla.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
24
Kairos byl toho času v Americe. Hluboko po půlnoci se spolu s Axelovým týmem vrátil
z terénní akce. Ve svém pokoji našel dřímající Tessulah. „Volala Velvet, že je Zrzky plná
italská televize,“ oznámila Síla s výrazem ledové královny.
Kairovi se udělaly mžitky před očima, tak tak se mu podařilo najít správný kanál.
Destiny Andersonová zavěšená do Fausta jako hvězda večera, patronka charitativního plesu,
na recepci u ministerské předsedkyně. Položil si hlavu do pracek. „Slíbila přece, že od něj
odejde,“ procedil mezi zuby.
Tessulah strnule seděla za stolem a šířila kolem sebe mráz. Celý den se tajně těšila, že večer
se s ním „náhodou“ setká. A teď jí to ta zrzavá mrcha zase překazí.
Kairos si oprášil jinovatku z ramen. „Musím za ní, promiň.“
Síla viděla, jak těžko se mu hovoří právě s ní. Bylo jí jasné, že jeho vztah k Destiny je
mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Dobře si pamatovala, jak dokázal být
starostlivý. I o ni pečoval na tarratorské skládce a nic za to nechtěl. Stejně tak dohlížel na
Danielu Stephany. Nemohla se na něj zlobit.
„Běž,“ řekla svým jiskřivým hlasem. „Budu tu, kdybys potřeboval.“
„Ozvu se,“ hlesl a vzápětí se translokoval.
Řím duben 2003:
Destiny s Faustem byli na recepci pořádané řeckým velvyslanectvím. Destiny si vyšla na
terasu, aby si odpočinula, protože od nestálých úsměvů ji brala křeč v čelistech. Sledovala
mořské pobřeží a obdivovala zrcadlově lesklou hladinu večerního zálivu. Její šaty měly
úsporný střih a šperk z těžkého rudého zlata s velikým rubínem, který jí dnes Karel věnoval,
studil mezi ňadry. Rozklepala ji zima. Už byla na odchodu, když uslyšela ten hlas.
„Můžeme si promluvit?“
Ach to ne, bude se jí to snažit překazit. „Toto je večírek jen pro zvané,“ řekla chladněji, než
sama chtěla.
„Dess, snažně tě prosím, vykašli se na to.“
Jedovatě se zasmála, protože ho musela přenechat té potvoře Tessulah. S úmyslem být co
nejprotivnější, dodala: „Do mého života ti nemáš co mluvit. Bež si za tou studenou
třpytivou…“
„Zmlkni!“ skočil jí do řeči a překotně pokračoval: „Toto není kočkování se senilními čaroději
s Hematidu, Dess! Tentokrát bych tě z toho nevytáhl, jako tenkrát…“
„Kdo se tě o to prosil?“
Otočila se a odešla do tanečního sálu.
Translokoval se do Prahy, zatelefonoval Velvet, že bude Fausta a Mimozu dál sledovat.
Slíbil, že se ozve, ale že zrovna nemá náladu na řeči. Típnul mobil a pomalu ho položil na
polici vedle lesklého srpce. Nechápal, proč mu Destiny zahrála to divadlo. Určitě si myslela,
že uvěřil, že ta tvrdá slova myslí vážně. Ale nebyla dobrá herečka. Bylo jasné, že ho
potřebovala dostat z cesty, protože má nějaký šílený plán, který nemůže vyjít.
Prolomení posvátné dohody
Faust konečně oznámil, že Mimozin příchod se blíží. Destiny nosila „Bublifuk“ připravený
v kabelce. Bublifuk tomu říkali s Davidem z legrace. Temporální vrhač generoval tachyonové
částice, pomocí warpu je sféricky tvaroval, čímž cílený objekt uzavíral do bubliny. Takto
zakonzervovaný výronem časového kvanta mohl polapený objekt zůstat tak dloho dokud
v zásobníku emitoru vydržela energie.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
25
Faustův dům v Římě byl postaven ve starověkém stylu. Sloupy a římsy, atria s vodotrysky.
Politik se holedbal, že na venkově, v kopcích, má ještě výstavnější sídlo zvané na Olivovém
vršku. Vodil Destiny po oranžérii a sliboval, že ji na Olivový vršek vezme ihned po úspěšném
zvolení předsedou Valného shromáždění OSN.
„Nic ti neuteče, Karle,“ ozvala se Mimoza a zmaterializovala se mezi banánovníky. „Vše je
na dobré cestě. Á, naše princezna,“ pozdravila se s Destiny, „konečně se můžeme lépe
seznámit.“
Destiny tiskla kabelku k tělu. V tu chvíli si vybavila Davidovo varování, že Temporální
emitor by mohl být nebezpečnější, než atomová puma. Musím být opatrná, nabádala samu
sebe, což byl oproti válce kvůli přehradě vlastně pokrok.
Přesunuli se do jídelny. Po večeři hodlal Faust dámy vyvést do společnosti.
Kairos se v šupinaté podobě krčil pod oknem v zahradě. Podobnou situaci už jednou zažil,
když zachraňoval Velvet před Démonem chaosu. Nemohl nahlížet dovnitř, protože Mimoza
se povalovala v křesle, ze kterého na okno viděla.
Proto nestačil zpozorovat, jak Destiny vytáhla cosi z kabelky a v okamžiku, kdy si Faust
odešel do šatny upravit motýlka, namířila na Mimozu. Hovor utichl.
Jeho skvělým smyslům ale neuniklo podivné ticho a následné vrnění. Ozvalo se vrnění. Když
se odvážil do okna nahlédnout, kolem strnulé Mimozy se napínala duhově se blýskající tenká
membrána, a Faust vracející se z koupelny se právě vrhal na Destiny, aby jí vyrazil z rukou
ten přístroj, ze kterého na Mimozu proudily ty nazelenalé paprsky.
Plavmo oknem proskočil a řítil se na Fausta. Poslal ho k zemi, ale už bylo pozdě, protože
Mimoza se stačila ze slábnoucí bubliny uvolnit. Jak membrána s hlasitým třeskem praskla,
zachvěl se dům v základech. Destiny byla odmrštěna k protilehlé stěně. Démon se vrhnul k ní
s úmyslem ji odnést dřív, než se dům zhroutí. Slyšel, jak trámy nad hlavou praskají.
Najednou byl klid. Všechno zamrzlo.
„Kaire,“ pozdravila jej Mimoza elegantně posazeným hlasem.
„Mim,“ hekl s pocitem, že divoce bušící srdce mu každou chvíli prorazí jeho kostěný pancíř,
„zastavila jsi čas?“
„Pro všechny kromě nás dvou,“ potvrdila jeho domněnku.
Viděl, jak si to užívá. Kdyby si nyní vyložil tarotové karty, vyšel by mu především blázen.
Všechno hodně špatně. Destiny v bezvědomí, Faust zamrzlý uprostřed pohybu a barák těsně
před zhroucením.
„Konečně ses nachytal,“ zubila se. „Ruším naši starou úmluvu.“
„Myslíš posvánou dohodu, že proti sobě nebudeme osobně zasahovat?“ ujišťoval se. „Proč jsi
dospěla k závěru, že ji můžeš svévolně porušit?!“
„Protože tys to udělal první. Dovolil sis na mě zaútočit,“ řekla spokojeně.
„To není pravda,“ ohradil se, ale došlo mu, že jeho pokus o záchranu Destiny by se tak dal
vyložit, protože přesně předtím Destiny zaútočila proti Mimoze. „Přece tě tím holicím
strojkem, nebo co to je, nemohla ohrozit,“ namítl rozpačitě.
„Právě že mohla,“ ohradila se. „Kdyby ji Karel nezadržel, zůstala bych vázaná časovým
předivem. Ostatní by mě sice vysvobodili, ale kdo ví, kdy.“ Pradávná se senula k podivné
pistoli a se zájmem si ji prohlížela. „Ha! Emituje to časová kvanta! Kdo by to byl do těch
uhlíkatých řekl? Že i oni něco zajímavého vymyslí.“
Kairos netušil, jak ta věc funguje, ale při pomyšlení, jaké lumpárny s tím můžou Síly
provádět, se mu chtělo tu věc Mimoze sebrat. Jako kdyby mu četla myšlenky, ukázala na
bezvládnou Destiny zaklíněnou pod převrhnutou skříňkou a spokojeně se usmála. „Láska je
užitečná věc. Dělá z lidí slabochy. Dokonce i z démonů.“
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
26
Kairos pochopil, že právě Destiny celou dobu byla nevědomým nástrojem jeho zkázy. Když
neuspěl projekt Ledová jeskyně a ani plán s její popravou, vyšlo to do třetice. A až se čas zase
rozběhne, nejspíš na ni ten barák spadne.
Zlatovlasá jiskřila zadostiučiněním. Sledovala, jak démon bezmocně koulí očima. Však
ostatním slibuje už dlouho, že mu ta jeho čokoládová očka vypíchne. Přišla k němu a potřásla
hlavou. „Takže uznáváš, žes prohrál?“
Kairos odmítavě rozhodil paže: „Neuznávám vůbec nic. Neměl jsem tušení, co Destiny
chystá. Nenapadl jsem tě ani náznakem. Jen jsem jí chtěl pomoct.“ Cítil, jak se mu krev
v žilách pomalu mění v led.
„Tak si zavoláme ostatní, ano?“ zavrněla, „oni to rozsoudí.“
Byla to fraška. Kairos zdrcený starostmi o Zrzčin život to vnímal jako ve zpomaleném filmu.
Ostatních pět Pradávných přišlo ani ne do minuty. Museli být někde poblíž. S gustem
Mimozin nárok potvrdili. Ačkoliv zaútočila Destiny, zodpovědný byl Kairos. Vyčetli mu, že
prolomil časové zákony, ohrozil jejich bezpečí.
„Jak by to vypadalo, kdyby si smrtelníci dovolili obracet proti Pradávným?“ hřímal
pobouřeně Kir.
„Co to nové časové vlákno, které založil na Noktu?“ pohoršoval se Gnos. „To je naprostý
skandál!“
„A to už vůbec nemluvím o nešťastné Tessulah!“ rozhořčila se dorostenka v pruhovaných
punčocháčích s růžovými copánky na hlavě. „Jak sis mohl myslet, že na to zapomeneme!“
„Byl to poctivý souboj a ona prohrála,“ zabručel.
„Ale nikdo neví, co se s ní stalo,“ vyčítal malinký chlapeček Seth.
„Zeptejte se Mimozy, kdo shořel na tarratorské skládce!“ bránil se, ale to už mu Mimoza
skočila do řeči a připomínala, že jsou tu kvůli jeho pochybení. Požadovala, aby ostatní
potvrdili její nárok na jeho potrestání.
„Navrhuji ho konečně zlikvidovat!“ ječela Cintie v riflovém kloboučku.
„Není to předčasné?“ namítnul poťouchle Seth, „pořád je dítětem evoluce.“
„Už dávno patří nám,“ houknul pomstychtivě Gnos, „to malé „nic“ na tom nic nezmění.“
„Každé „nic“ se jednou vrátí ke zdroji,“ zabručel rozvážně Kir, „a potom by mohly být potíže.
Ne, žádné zabíjení. A nezapomeňte na ten vzorec. Když ho zabijeme, ztratíme možnost ho
získat.“
„Tak dobře,“ přihlásila se ke slovu Mimoza. „Jsem ochotná se o něj postarat. Ale musíme
změnit podmínky. Podívejte, co si to dovoluje.“
Mezitím, co řešili jeho další existenci, vyprostil Kairos tělo Destiny zpod překocené skříňky a
chystal se ji translokovat do nemocnice portálem, který právě otevíral. Gnos se ušklíbnul a
náporem vůle portál zavřel.
Zelená brázda vykrajující oko brány zaprskala a pohasla, aniž by démon stačil portál využít.
Zklamaně se po Pradávných podíval: „Dovolte mi ji zachránit. Potom se mnou dělejte, co
chcete.“ Jeho hlas zněl vzpurně, a proto se přinutil dodat: „Prosím.“
„Nevím, jak ho chceš uhlídat, Mimozo. Bude ti utíkat,“ šklebil se pobaveně Gnos.
„Stačí chvilka nepozornosti, a bude fuč,“ uchichtla se Cintie.
Mimoza zamyšleně nakrčila nos. Udělala tři kroky tam a tři kroky zpět a pak pokývala
hlavou. „Mám nápad! S vaší pomocí stvořím Vesmírné vodítko. Nekonečně pružné
mnemoplazmatické lano. Ať si Kverulant skočí kamkoliv daleko do prostoru, času či
dimenze, přitáhnu ho zpět, kdykoliv si usmyslím. Není to skvělé?“
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos
27
Démon zatím položil Destiny na pohovku. Její pleť byla studená a bledá. Srdce netlouklo.
Klekl si k ní, uvolnil dýchací cesty a začal jí rytmicky stlačovat hrudník s vědomím, že možná
má vnitřní krvácení, ale… teď bylo nejdůležitější, aby srdce tlouklo.
Jen okrajově vnímal, co mezitím tropili Pradávní. Stvořili Vesmírné vodítko a libovali, jak je
nezničitelné. Jak to řekla dorostenka v pruhovaných punčoškách? „Neexistuje moc, která by
mohla tento skvělý tvůrčí počin zrušit.“ Mimoza ho dostala „na starost“. Mohla s ním
nakládat podle svého, jen ho nesměla zabít. Nikdo neměl odvahu vstoupit do jeho mysli po
tom, co pohořela Tessulah. A tak nechali Mimozu, aby to zkusila po svém. Závěrem
farizejsky prohlásili, že když pokud se bude chovat vstřícně, dovolí mu dál studovat avatary,
aby nemohl namítat, že ignorují posvátné úmluvy.
Vlastně se divil, že mu to těch pět set let procházelo. Netušil, zda dohodu dodržovali jenom
proto, že se hlídali navzájem, nebo zda tu byly i jiné důvody. Nechápal, co měli Gnos
s Punčoškou na mysli, když mluvili o „dítěti evoluce.“ Ale to už bylo jedno.
Mimoza byla víc než ochotná špinavou práci udělat. Věděl, že to, co ho čeká, by nepřál ani
nejhoršímu nepříteli.
Když ho sebou odnášela, ucítil tlakovou vlnu. Faustův dům se konečně zřítil a jeho trosky
zasypaly i Zrčino bezvládné tělo. Nemohl vůbec nic dělat.
[email protected]
E-knihy-ke stazeni-od-Mirky.cz
Kairos