Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí Idea
Transkript
Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí ÚVOD Idea protiraketové obrany se vynořuje a zase mizí v americké politice posledních více než čtyřiceti let. Cíl je vždy stejný – ochrana před balistickými raketami schopnými nést zbraně hromadného ničení, které mohou zabít miliony lidí. Původně byl systém určen hlavně k ničení Mezikontinentálních balistických raket (Intercontinental ballistic missile, ICBM) a střel dlouhého doletu. V současnosti je konstruován jako mnohovrstevný, takže má být schopen likvidovat i nepřátelské rakety krátkého a středního doletu a střely s plochou drahou letu1. Všechny balistické rakety2 se pohybují po předem určené balistické křivce, která se u těch s delším doletem dá rozdělit na čtyři fáze. V každé z těchto fází je možné na nepřátelskou střelu zaútočit. Startová fáze (boost phase) – raketový motor vynese střelu na plánovanou trajektorii. Jde o nejkomplikovanější fázi, při které je střela zároveň nejzranitelnější. Má malou rychlost, hlavice tvoří s nosnou raketou jeden cíl a teplo vznikající spalováním je snadno identifikovatelné. Problémem je, že tato fáze je poměrně krátká (minuta pro rakety krátkého doletu a přibližně čtyři minuty pro ICBM), takže není jednoduché již v této fázi střelu detekovat, pozitivně identifikovat, zaměřit a zničit. Na konci této fáze má střela (u ICBM) rychlost přibližně 24 tisíc km/hod. Postartová fáze (post-boost phase) – jde o část trajektorie mezi vyhořením pohonu rakety a uvolněním poslední hlavice (pokud jich střela obsahuje více). Obvykle k tomu dochází mimo atmosféru (ve výšce cca 100 km), takže hlavice či další části (např. klamné prostředky, decoys) sledují stejnou balistickou trajektorii jako hlavice. Zasáhnout nepřátelskou střelu v této fázi je velice komplikované. Stř ední fáze (midcourse phase) – hlavice, klamné prostředky a zbytky rakety se pohybují mimo atmosféru. Jde o nejdelší fázi letu (přibližně 20 minut u ICBM), takže je relativně dostatek času na zaměření, určení trajektorie atd. Nicméně rozlišení pravé hlavice od klamných prostředků a dalších částí je poměrně složité. Koneč ná fáze (reentry nebo terminal phase) – hlavice a další části vstupují do atmosféry. Jde o velice krátkou fázi – přibližně 30 sekund, protože rychlost objektů je nyní umocněna gravitací. Hlavice je snadněji odlišitelná od klamné či klamných hlavic a dalších zbytků, nicméně útok nemusí hlavici zničit a navíc její části mohou dopadnout na spřátelené (či vlastní) území. Toto členění platí bezezbytku pouze pro rakety dlouhého doletu, zvláště pro ICBM. Střely středního a krátkého doletu nemusejí opustit atmosféru, nemusejí mít oddělitelnou hlavici či klamné prostředky. Například rakety Scud odpalované Irákem během války v Perském zálivu zůstávaly od startu až po dopad v jednom kuse. Rakety krátkého doletu nemusejí vůbec projít střední fází letu. Za posledních padesát let USA vyvinuly, vyrobily a otestovaly několik generací technologií, komponentů a konceptů souvisejících s protiraketovou obranou. Největší vylepšení jednotlivých součástí spočívají v miniaturizaci, komunikaci, senzorech, radarových technologiích a rozpoznávání. Po vypuštění Sputniku 4.10.1957, vyneseného sovětskou mezikontinentální raketou, si Američané začali uvědomovat, že jejich bezpečnost, kterou jim zaručovaly oceány a protiletadlová obrana, mizí. Prezident John F. Kennedy slíbil, že zranitelnost USA, kterou představovaly sovětské ICBM, odstraní. Naplno se rozjely raketové programy, včetně vývoje balistických raket odpalovaných z ponorek (Submarine Launched Balistické rakety se dělí podle doletu do několika skupin. Podle americké klasifikace se dělí na Mezikontinentální balistické rakety (ICBM) s doletem nad 5500 km, rakety dlouhého doletu (3000-5500 km), rakety středního doletu (1000-3000 km) a rakety krátkého doletu (menší než 1000 km). Sovětská a ruská klasifikace je trochu odlišná. Strategické rakety mají dolet nad 1000 km, operačně-strategické (5001000 km), operační (300-500 km), operačně-taktické (50-300 km) a taktické (do 50 km). Viz. Federation of American Scientists – Ballistic Missile Basics, http://www.fas.org/nuke/intro/missile/basics.htm 2 Balistické rakety jsou neřiditelné (řiditelná může být pouze hlavice po odpojení) a pohybují se po předem určených a naprogramovaných trajektoriích. Poté existují ještě řízené střely (řízené rakety), které manévrují s pomocí senzorů či povelů obsluhy a mají řiditelná křidélka (např. střely s plochou drahou letu apod.) 1 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí Ballistic Missiles, SLBM). V 60. letech se díky postupnému opouštění strategie vedení omezené jaderné války stále více dostávaly do popředí protiraketové systémy, které měly ochránit USA před sovětskými raketami. Prvním programem v rámci kterého došlo k úspěšnému zásahu makety hlavice byl Nike-Zeus. Ten prezident Kennedy zrušil a nahradil jej programem Nike-X. Nepřátelské rakety měly být ničeny mimo atmosféru, ve výšce 100 kilometrů či výše jaderným výbuchem hlavice s náloží o síle 400 kilotun TNT. Problémem byla (jako i mnohokrát potom) technologie. Radary nebyly zdaleka na té úrovni, aby byly schopné přesně určit dráhy nepřátelských střel a navést na ně antiraketu. Přesto výzkum pokračoval. V roce 1967 dal prezident Johnson zelenou nástupci Nike-X, programu Sentinel. Stalo se tak poté, co se mu nepodařilo přesvědčit Sovětský svaz, aby se vzdal budování protiraketové obrany. O dva roky později prezident Nixon změnil určení projektu. Napříště měl sloužit nikoli k obraně velkých amerických měst, ale k obraně raketových sil se střelami Minuteman. Byl zároveň přejmenován na Safeguard. Stejně jako Američané budoval protiraketové síly i Sovětský svaz. Doktrína vzájemně zaručeného zničení (MAD), která existovala od Kennedyho dob, získala právní rámec v sedmdesátých letech minulého století díky smlouvě o Omezení protiraketových systému (ABM). Ta byla uzavřena v roce 1972 a mimo jiné umož ovala vybudování obranných protiraketových deštníkň ů nad dvěma přesně stanovenými místy o síle maximálně 100 antiraket. Úprava smlouvy z roku 1975 povolovala již pouze jedno místo. Spojené státy si zvolily obranu raketových sil v Grand Forks v Severní Dakotě a Sovětský svaz v Moskvě.3 Ke zřejmě nejvážnějšímu pokusu vybudovat protiraketovou obranu došlo v 80. letech. V roce 1983 vyzval tehdejší americký prezident Ronald Reagan vědce, aby vytvořili systém, který učiní jaderné zbraně „neschopné a zastaralé“4. Program „hvězdných válek“, jak je známá Strategická obranná iniciativa (Strategic Defense Initiative, SDI), měl být schopen ochránit 3500 cílů v USA proti útoku sovětských raket s jadernými hlavicemi. Šlo o komplikovaný systém radarů, senzorů, antiraket rozmístěných jak na zemi, tak ve vesmíru, a laserů, které by ničily nepřátelské střely ve vesmíru 5. Od počátku se výzkum zaměřoval dvěma směry. Zavrhnut byl původní koncept ničení nepřátelských střel jaderným výbuchem. Pozemní síly navrhly přístup hit-to-kill (HTK), tedy ničení cílů s využitím kinetické energie obranné hlavice - nárazem. Výzkum se ubíral i druhým směrem - existoval předpoklad, že zanedlouho budou proti střelám odzkoušeny zbraně využívající usměrněného energetického výboje (directed energy weapons, DEW). Paprsek mohl zlikvidovat elektronické přístroje nepřátelské střely (soft kill), způsobit výbuch (hard kill) či poškodit hlavici natolik, že se rozpadne při návratu do atmosféry. Program se potýkal s řadou problémů zejména technologického rázu a tak nebyl nikdy dokončen. Nicméně se sníženým rozpočtem pokračoval výzkum i po pádu železné opony v roce 1989 a rozpadu Sovětského svazu. Mezi hlavní nedostatky architektury SDI patřila zranitelnost zbraňových systémů, vysoká cena, nedostatečná technologie a složitost systému velení a řízení. Raketové ohrožení se dostalo opět do popředí zájmu amerických zákonodárců po bombardování spojeneckých jednotek iráckými raketami SCUD během války v Zálivu a tak ještě v roce 1991 přijal Kongres Zákon o raketové obraně, který hovořil o nutnosti vybudovat Theatre missile defense (TMD), Protiraketová obrana v Grand Forks začala fungovat 1. října 1975. O den později Sněmovna reprezentantů nařídila systém uzavřít, protože Sovětský svaz začal rozmisťovat rakety s vícenásobnými samonaváděcími jadernými hlavicemi (MIRV), které by snadno obranný deštník překonaly. Sovětský svaz naopak rozmístil na ochranu Moskvy obranné rakety s jadernými hlavicemi typu Galoš a později vylepšený systém Gazelle, který je funkční dodnes, viz. Russian Anti-Ballistic Guided Missile Systems Vladimir Trendafilovski, http://www.wonderland.org.nz/rusabgm.htm 3 „Dnes, ve shodě s našimi závazky vyplývajícími ze smlouvy ABM a chápající nutnost konzultací s našimi spojenci, činím první důležitý krok. Nařizuji rozsáhle a intenzivně se věnovat definování dlouhodobého výzkumu a přípravě programu, který nám umožní dosáhnout našeho konečného cíle, eliminovat hrozbu strategických jaderných raket. Tak můžeme nastoupit cestu vedoucí ke kontrole zbrojení a eliminovat zbraně jako takové. Nehledáme vojenskou nadvládu ani politickou výhodu. Jediným důvodem, který sdílejí všichni lidé, je hledání cest ke snížení hrozby jaderné války“. Televizní projev prezidenta Ronalda Reagana 23. března 1983, viz. HREF="http://www.fas.org/spp/starwars/offdocs/rrspch.htm" MACROBUTTON HtmlResAnchor http://www.fas.org/spp/starwars/offdocs/rrspch.htm 4 S podobnou myšlenkou přišel v roce 1953 německý vědec pracující pro USA Wernher von Braun. Ten navrhoval výstavbu umělé stanice obíhající kolem Země, která by byla vybavená odpalovacím zařízením pro rakety s jadernými hlavicemi. „V případě potřeby slouží vnější stanice dále jako startovní rampa pro střely obíhající Zemi, proti kterým nejsou dobře možná obranná opatření. (…) Explozi jaderné hlavice lze vyvolat přesně nad cílem, dokud ještě střela letí nadzvukovou rychlostí. Obranná opatření jsou za této situace zcela neúčinná.“ Viz. Rainer Eisfeld – Touha po měsíci (Mondsüchtig), str. 152 5 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí protiraketovou obranu bojiště a zároveň dal zelenou budování Národní protiraketové obrany (National Missile Defense, NMD). Určení TMD se v devadesátých letech měnilo. Zatímco původně šlo primárně o ochranu vlastních či spojeneckých jednotek (tedy ochranu poměrně malého území), nyní se hovoří už o obraně celých regionů. Vláda prezidenta George Bushe staršího krátce před skončením funkčního období nařídila vývoj, testy a rozmístění systému Globální ochrana proti omezeným útokům (Global Protection Against Limited Strikes, GPALS). Ten se skládal ze tří částí: TMD - existující systém pozemních sil Patriot, Námořní obrana bojiště (Navy Area Defense, NAD) a řízené střely s velkým akčním rádiusem (Theater High Altitude Area Defense, THAAD) Omezený systém NMD měl používat antirakety (Ground-based interceptor, GBI s bojovou hlavicí) operující mimo atmosféru. Globální částí měl být systém Brilliant Pebbles (PB) – šlo o autonomní střely vážící pouhých 1025 kg rozmístěné ve velkém množství ve vesmíru Americký protiraketový program se dá od počátku 80.let do konce 90.let rozdělit v zásadě na pět částí: Prozkoumání technologií a demonstrace dosažitelnosti obrany proti masivnímu raketovému útoku ze strany Sovětského svazu Vývoj a budování obranného systému, který bude sloužit jako odstrašení Sovětského svazu před útokem na odvetné americké raketové síly Vývoj globálního systému GPALS, který bude ochraňovat USA a jejich spojence před nebezpečím balistických raket odpálených z kteréhokoli místa na Zemi Vývoj a rozmístění zmodernizovaných prostředků k obraně bojiště před raketami v co možná nejkratší době a zároveň práce na Národní protiraketové obraně určené k ochraně kontinentálních USA Příprava na rozmisťování protiraketové obrany bojiště TMD a zároveň příprava na možné rozmístění národní protiraketové obrany proti omezenému útoku balistických raket dlouhého doletu a ICBM Americká debata o protiraketové obraně Clintonova administrativa Protiraketová obrana nebyla pro prezidenta Billa Clintona na rozdíl od jeho republikánských předchůdců R. Reagana a G. Bushe nikdy výraznou prioritou v oblasti obranné politiky. Clintonova administrativa se především zaměřila na systémy TMD. Základem TMD měl být zdokonalený systém Patriot (PAC-3) a námořní program NAD. Ve vyšší vrstvě (mimo atmosféru) měl operovat program THAAD a jeho námořní obdoba Navy Theater Wide (NTW). Objevily se další dva komponenty – Medium Extended Air Defense System (MEADS), který USA vyvíjejí ve spolupráci s Itálií a Německem. MEADS má být mobilní a má ochraňovat manévrující i rozmístěné vojenské jednotky proti raketovým nebezpečím přicházejícím z kteréhokoliv směru. Naopak projekt NMD byl silně omezen finančně i technologicky a zbyl z něj pouze výzkum technologií a přípravy rozmístění pozemního segmentu GBI. Republikáni se ovšem nechtěli zcela vzdát svojí představy o mnohem robustnějším programu protiraketové obrany a svoji kampaň vystupňovali v roce 1996 v souvislosti s nadcházející prezidentskou kampaní. Klíčovým bodem se měl stát návrh nového Zákona na ochranu Ameriky (Defend America Act) předložený v březnu 1996, který mimo jiné vyzýval administrativu k urychlenému rozmístění systému NMD a z něj plynoucí snaha učinit protiraketovou obranu jedním z argumentů útoku na Clintona během prezidentské kampaně ze strany republikánského kandidáta Boba Dolea. Tento pokus nakonec neuspěl, ale demokratická administrativa odpověděla v dubnu 1996 přijetím specifického plán pro vývoj a rozmístění systému NMD, známý jako „3+3“. Podle plánu měl první tři roky probíhat výzkum, vývoj a testování. Tento proces měl být ukončen hodnotící zprávou v roce 2000. Během dalších třech let měl být systém v případě nutnosti schopen rozmístění. Pokud by se neobjevila žádná okamžitá hrozba, měl pokračovat výzkum, vývoj a testování, aby mohl být rozmístěn lepší systém, než v roce 20036. Změna vnitropolitické atmosféry nastala opět v roce 1998, kdy se téma protiraketové obrany stalo opět velmi aktuální. Především se změnilo vnímání hrozeb útoku balistickými raketami vůči území USA. Hlavním sporným bodem byla v průběhu 90.let otázka načasování hrozby, tedy kdy budou darebné státy schopny zasáhnout území USA získat rakety dlouhého doletu. Národní zpravodajský odhad raketové hrozby vůči Spojeným státům (NIE – National Intelligence Estimate) z listopadu 1995 soudil, že taková 6 Více viz. Joseph Cirincione, ´How the Right Lost the Missile Defense Debate´, Foreign Policy, No.106, Spring 1997, str. 38-55 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí hrozba je v příštích 10-15 letech nepravděpodobná.7 Republikánská většina v Kongresu ovšem s tímto odhadem nesouhlasila a prosadila vytvoření nezávislé komise k posouzení této hrozby pod vedením Donalda Rumsfelda. Rumsfeldova komise vydala závěrečnou zprávu 15. července 1998 a usoudila, že závěry zpravodajské komunity byly příliš optimistické, a že"společné snahy řady otevřeně či potenciálně nepřátelských zemí získat balistické střely s biologickými či nukleárními hlavicemi představují rostoucí hrozbu vůči Spojeným státům, americkým silám rozmístěným v zahraničí a spojencům." Tyto rakety nemusí dosahovat kvalit amerických zbraní ve smyslu přesnosti či spolehlivosti, nicméně státům, které je vyvinou, umožní "způsobit zásadní škody Spojeným státům během zhruba pěti let od rozhodnutí tyto zbraně získat (deset let v případě Iráku)." Dále komise konstatovala, že "hrozba vůči Spojeným státům představována těmito rozvíjejícími se schopnostmi je širší, zralejší a vyvíjí se rychleji, než bylo dokumentováno v odhadech a zprávách zpravodajské komunity."8 Tyto závěry byly zdůrazněny 21. července 1998, kdy Írán testoval raketu středního doletu Shahab-3 a 31. srpna, kdy provedla KLDR test rakety Taepo Dong-1, která přeletěla nad japonským územím. Tento test byl pro Spojené státy obzvláště znepokojující, protože demonstroval zásadní schopnosti Korejců vypořádat se s problémy konstrukce ICBM a oddělení jednotlivých stupňů během letu. Mnohem lepší rozpočtová situace počítající s výrazným přebytkem do budoucna, technologický pokrok dosažený během 90.let a opětovná obava z použití karty protiraketové obrany během prezidentské kampaně v roce 2000 přispěly k vytvoření politického konsenzu o NMD.9 Demokraté proto nebránili novému legislativnímu návrhu, který byl předložen v Senátu i ve Sněmovně reprezentantů amerického Kongresu. Zákon o Národní protiraketové obraně (National Missile Defence Act) byl následně v Senátu schválen poměrem hlasů 97-3 17.března 1999 a prezident ho podepsal 22.července 1999.10 Jeho text obsahoval formulaci, že „ je politikou USA rozmístit jakmile to bude technologicky možné efektivní systém NMD schopný ochrany území USA proti omezenému útoku balistickými raketami“.11 Zároveň ovšem Clinton potvrdil, že jeho podpis neznamená automatické schválení rozmístění systému NMD. Tento postoj Clinton potvrdil 1.září 2000, kdy se rozhodl neautorizovat rozmístění omezeného systému NMD a přenechat toto rozhodnutí příštímu prezidentovi. Jeho hlavními důvody byl stále neuspokojivý stav dostupných technologií, neochota Ruska změnit smlouvu ABM a námitky spojenců vůči dopadům rozmístění NMD na strategickou stabilitu.12 Tyto výhrady se úzce váží k dlouhodobé americké debatě o protiraketové obraně. Debata o potřebě protiraketové obrany USA a její případné podobě se dá rozdělit na čtyři hlavní okruhy problémů – povahu hrozby, stav technologií, cenu a mezinárodní dopad.13 Zastánci projektu protiraketové obrany argumentují zhruba takto: 1. Hrozba útoku mezikontinetálními raketami vybavenými hlavicemi se ZHN je dostatečně velká, především ze strany „darebných států“14 KLDR, Iránu a Iráku, případně ze strany nestátních aktérů jako jsou teroristické sítě typu Al-Káida. Systém MD by měl poskytnout obranu proti záměrnému, náhodnému i neautorizovanému odpálení rakety. Protože naše odhady skutečných možností těchto států jsou omezené, měl by být alespoň částečně funkční systém MD rozmístěn co nejdříve. 7 DCI National Intelligence Estimate, President's Summary, Emerging Missile Threats to North America During the Next 15 Years, PS/NIE 95-19, November 1995, http://www.fas.org/spp/starwars/offdocs/nie9519.htm 8 Executive Summary of the Report of the Commission to Assess the Ballistic Missile Threat to the United States, Executive Summary, Pursuant to Public Law 201, 104th Congress, July 15, 1998, www.house.gov/hasc/testimony/105thcongress/BMThreat.htm 9 Philip Gordon, Survival, Vol43, No.1 (Spring 2001), str.20-21 10 CRS Issue Brief for Congress, National Missile Defense: Issues for Congress, 17.7.2001 11 National Missile Defense Act of 1999, Public Law 106-38, 22.7.1999 12 CDI Issue Brief, National Missile Defense, str.4, srov. též SIPRI Yearbook 2001, str.432 13 Pro základní směry debaty srov. např. John Newhouse, ´The Missile Defense Debate´, Foreign Affairs, July/August 2001, str.97-109; Charles L. Glaser, Steve Fetter, ´National Missile Defense and the Future of U.S. Nuclear Weapons Policy´, International Security, Summer 2001, str.40-92; SIPRI Yearbook 2001, str.424-447 14 původní termín termín rogue states byl později nahrazen termínem states of concern. Z původních sedmi rogue states (Irák, Irán, Kuba, KLDR, Libye, Sýrie, Sudán) se tři objevily v Bushově definici axis of evil (Irák, Irán, KLDR) Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí 2. Investice do výzkumu, vývoje a testování technologií přinášejí postupně výsledky a zajištění dostatečných zdrojů společně s minimálním smluvním omezení těchto činností poskytnou účinný systém MD. 3. Celková cena systému MD není vzhledem k velikosti obranného rozpočtu USA nijak vysoká. Při ročních výdajích 7-8 mld.$ představuje 2% obranných výdajů a to je přijatelná cena pro ochranu amerických občanů, jejich majetku nebo amerických sil v zahraničí. 4. Smlouva ABM a omezení z ní plynoucí byly špatné od samého počátku a zvláště po konci studené války. Fungující systém MD může být součástí širší politiky nešíření zbraní ZHN a jejich raketových nosičů, protože sníží strategickou hodnotu těchto zbraní pro většinu států. Strategická stabilita bude posílena, protože USA a jejich spojenci se nebudou muset obávat intervenovat v regionálním konfliktu, i pokud bude regionální agresor vyzbrojen ZHN. Ani ve vztahu k Rusku není projekt MD destabilizující, protože bude omezený a neohrozí postavení ruských strategických sil. Odpůrci projektu protiraketové obrany argumentují naopak zhruba takto: 1. Povaha hrozby vůči území USA není jasná a mnohem účinnější se ukázala kombinace tradičních politických prostředků na její odvrácení nebo minimalizaci. 2. Dosavadní historie vývoje technologií MD není příliš pozitivní a výsledky testů jsou podstatně ovlivňovány s cílem zajistit jejich pozitivní výsledek. Není dostatečná záruka, že je možné vyvinout dostatečné účinnou a spolehlivou technologii MD. V případě rozmístění nedostatečného systému MD může naopak vyvolat přehnanou důvěru ve vlastní ochranu. 3. Cena celého systému je příliš vysoká, postupně roste do řádu desítek až stovek miliard $ a bude znamenat podstatnou zátěž amerického federálního rozpočtu. Navíc se prostředky vynaložené na systém MD mohou účinněji využít na ochranu před pravděpodobnějšími hrozbami a na nákup potřebných konvenčních kapacit. 4. Projekt MD podkopává strategickou stabilitu, systém mnohostranných smluv v oblasti odzbrojení a kontroly zbrojení a může vést k novým závodům ve zbrojení v různých částech světa. Clintonova administrativa se během svého dvojího funkčního období postupně smířila s potřebou vybudovat systém protiraketové obrany sestávající z několika programů TMD a omezeného programu NMD.15 Výsledkem byla ovšem příprava kompromisního systému NMD založeného na pozemním segmentu, omezeném smlouvou ABM, v jejíž úpravy po dohodě s Ruskem Clinton doufal. Její rozmístění bylo vázáno na splnění čtyřech podmínek: akutní povaha hrozby, realistickým testováním prokázaná účinnost technologie, vliv na celkovou bezpečnost USA skrze mezinárodní strategické prostředí a dostupná cena. Po posledních úpravách z let 1999 a 2000 měla architektura NMD vypadat takto:16 Expanded Capability 1 Capability 3 Několik nepřátelských raket s komplexními klamnými opatřeními (méně, než v C1) Několik desítek nepřátelských raket se sofistikovanými klamnými opatřeními 2007, omezená verze již Datum rozmístě ní v r.2005 2007-2010 2010-2015 Struktura 20/100 GBI na Aljašce, 100 GBI na Aljašce, čtyři radary kmitočtového 250 GBI na dvou místech – na Aljašce a pravděpodobně Ohrož ení Několik desítek nepřátelských raket s jednoduchými klamnými opatřeními Capability 2 jeden radar kmitočtového Výborná analýza vnitropolitické debaty o MD během Clintonovy administrativy, především v jejích posledních třech letech je Bradley Graham, Hit To Kill: The New Battle Over Shielding America From Missile Attack, New York: Public Affairs 2001 16 Upraveno podle SIPRI Fact Sheet „Missile Defence and the ABM Treaty, June 2001 a CDI Issue Brief „National Missile Defense“, str.16 15 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí pásma X, pět zdokonalených radarů včasného varování, satelity včasného varování, čtyři satelity s infračerveným systémem na vysoké oběžné dráze a šest na nízké pásma X, pět zdokonalených radarů včasného varování, pět satelitů s infračerveným systémem na vysoké oběžné dráze a 24 na nízké v Grand Forks, devět radarů kmitočtového pásma X, šest zdokonalených radarů včasného varování, pět satelitů s infračerveným systémem na vysoké oběžné dráze a 24 na nízké Plánovaný rozsah, struktura, objem financování a omezující podmínky spojené s Clintonovým plánem NMD ovšem neuspokojovaly dlouhodobé zastánce projektu MD, kteří se nacházeli především v republikánské straně a řada z nich tvořila jádro nejbližších spolupracovníků prezidentského kandidáta George W. Bushe. V případě jeho vítězství se dalo předpokládat a bylo to potvrzeno i během volební kampaně, že se otázka protiraketové obrany stane jednou z jeho priorit.17 Bushova administrativa S nástupem G.W. Bushe do prezidentského úřadu se v oblasti protiraketové obrany USA mnohé změnilo. Nová republikánská administrativa rychle představila svoji ambiciózní představu o změnách a směřování programu MD, zajistila podstatný nárůst finančních zdrojů již ve svém prvním obranném rozpočtu a reorganizovala strukturu a pravomoci úřadu, který se měl systémy MD zabývat. Tyto kroky jsou vedeny zcela jiným chápáním role a postavení MD v kontextu nového strategického prostředí po konci studené války. Jeho důležitou součástí je odmítnutí konceptu vzájemného zaručeného zničení jako pevně svázaného s realitou a principy studené války.18 V nové strategické situaci má systém MD plnit obrannou funkci vůči celé škále omezených raketových útoků a zároveň poskytnout americkému obyvatelstvu obnovenou psychologickou důvěru. Tento závazek udělat vše, co je možné, pro ochranu obyvatelstva před známými hrozbami chápe tradičně značná část republikánské strany jako morální úkol prezidenta.19 S tím je spojená vysoká důvěra Američanů v nalezení technologických řešení poskytujících 100% ochranu závislých pouze na dostatku financí, času a politické vůle. V nové jaderné politice USA naznačené v Nuclear Posture Review (NPR) z ledna 2002 jsou defenzivní i ofenzivní systémy chápány jako rovnocenné prostředky vzájemně se doplňující obrany a odstrašení. 20 Tzv. „novou triádu“ mají podle NPR tvořit:21 - Útočné úderné systémy (jaderné i nejaderné) - Obranné systémy (aktivní a pasivní) - Revitalizovaná obranná infrastruktura, která bude včas poskytovat nové kapacity proti vznikajícím hrozbám Základem druhého pilíře má být postupně se rozrůstající systém BMD Bushova administrativa prezentovala od počátku svůj jasný závazek vybudovat urychleně systém MD, což bylo symbolicky podtrženo i jmenováním nového ministra obrany, D.Rumsfelda. Dlouholetý zastánce projektu MD se mohl opřít o podporu procházející napříč celou administrativou a označil protiraketovou obranu za jednu ze tří hlavních priorit nové obranné politiky USA. Svůj přístup k projektu MD rozvinul G.W.Bush v květnu 2001, kdy zmínil nutnost ochrany teritoria USA, amerických sil v zahraničí, jakož i spojenců a přátel. Zároveň potvrdil rozhodnutí o rychlém rozvoji systému MD a odstranění omezení bránících rozsáhlému testování technologií MD. Hlavní překážkou v této oblasti měla být smlouva ABM, kterou Bush označil za zastaralou a poplatnou době, kdy byli USA a SSSR jasnými nepřáteli.22 Dlouhodobá agenda konzervativního křídla republikánské strany na zrušení smlouvy ABM se tak objevil v oficiální vládní politice, která také chtěla odstranit terminologii spojenou s touto smlouvou. Především šlo o rozdělení na programy NMD a TMD, které Bush chápal jako neužitečné. Jeho administrativa 17 Viz. projev G.W. Bushe „New Leadership on National Security“, Washington D.C., 23.5.2000 Viz. Missile Defense Policy, briefing US Department of Defense, 24.5.2002 19 Viz. Bush Administration Stresses Commitment to Missile Defense, Arms Control Today, March 2001 a rozhovor s W.Merry, American Forein Policy Council, Washington DC, květen 2002 20 Podrobněji k problematice Nuclear Posture Review např. materiály Arms Control Association na http://www.armscontrol.org/subject/ussp/ 21 Viz. http://www.acronym.org.uk/docs/0201/doc01.htm – s. 1-3. 22 Viz. vystoupení G.W.Bushe na National Defense University, Washington DC, 1.5.2001 18 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí hodlala důsledně uplatnit přechod na terminologii „missile defense“, případně „ballistic missile defence“.23 Po krátkém neúspěšném jednání s Ruskem o možných změnách smlouvy ABM nakonec Spojené státy oznámily k 13.12.2001 svoje rozhodnutí od smlouvy ABM odstoupit v rámci půlroční výpovědní lhůty. Tento krok mimo jiné znamenal, že nebude možný návrat ke statu quo ante, protože nová smlouva ABM by neměla šanci na schválení Kongresem. Konsolidace projektu MD byla završena v lednu 2002 vytvořením nové Agentury pro protiraketovou obranu (Missile Defense Agency, MDA), která bude integrovat všechny aspekty programů MD a nahradí stávající BMDO. Ministr obrany D.Rumsfeld při této příležitosti stanovil konkrétní cíle: 1. Ochrana území USA, amerických sil, spojenců a přátel; 2. Rozvoj integrovaného systému MD složeného z více vrstev a schopného zasáhnout raketu ve všech fázích jejího letu; 3. Rozmístění částí systému MD co nejdříve a jeho postupné vylepšování.24 Po vypovězení smlouvy ABM se tak mohl plně uplatnit Bushem preferovaný mnohem širší přístup k projektu MD. Základem měl být rozsáhlý výzkum, vývoj a testování různých technologií, které by se postupně spojily do vícevrstevnatého globálního systému MD (tzv. systému systémů).25 Prozatím se nedá odhadnout, jak těžkým problémem může být integrace všech sensorů a satelitů s jednotlivými zbraňovými systémy a globálním systémem velení a řízení. Na rozdíl od předchozí administrativy se Bush snaží o rozvoj systému schopného zasažení cíle během různých fází trajektorie balistických střel a fungujícího proti raketám krátkého, středního i dlouhého doletu.26 Z tohoto důvodu také doposud nepadlo rozhodnutí o konečné architektuře systému MD. Jednotlivé systémy by měly být rozmístěny na zemi, ve vzduchu a na moři, včetně možného rozšíření i do vesmíru (od sensorů a satelitů až po laserové zbraně). Pokud jde o celkové zaměření a schopnosti systému MD, v první fázi by měl být schopen robustní obrany proti raketám krátkého a středního doletu a omezené obrany vůči raketám dlouhého doletu.27 Takto koncipovaný systém by demonstroval, že není zaměřen proti Rusku ani Číně, protože by jejich strategický arzenál nebyl ohrožen. Dalším důležitým rozdílem je snaha rozmístit i rudimentární systémy MD a nečekat na rozmístění celého funkčního systému. Podle Bushovy administrativy má i omezený systém svoji strategickou a politickou hodnotu především vůči darebným státům.28 Tímto směrem se ubírá především práce na možném využití budované testovací základny na Aljašce (Fort Greely blízko Fairbanksu) jako nouzového systému k ochraně kontinentálních USA. (Prezident Bush nakonec přikročil 17.12.2002 k autorizaci rozmístění 20 pozemních antiraket, vylepšeného systému PAC-3 a námořních systémů v rozmezí let 2004-2005) 29 Tento nový přístup se odrazil také v jiném chápání probíhajících testů, které již nebudou podrobeny detailní veřejné kontrole Kongresem. Obecně odráží tato změna přechod od plánování obranné politiky založené na konkrétních regionálních hrozbách k prioritě konkrétních schopností (od threat-driven ke capabilities-driven) definovaný jako jeden ze základních principů americké obranné politiky v pravidelné Quadrennial Defense Review zpracované na podzim 2001. V případě procesu akvizice systémů MD se obdobně od splnění podrobných podmínek fungování systému posunula priorita k rozmístění určitých schopností (od requirements-based ke capabilities-based).30 Hlavní argumenty Bushovy administrativy používané v dosavadní debatě kombinují: - důraz na reálnost a naléhavost hrozby spojené s šířením ZHN a raketových nosičů; - omezenou roli odstrašení vůči řadě aktérů (darebné státy, teroristé, nestátní aktéři); - nutnost rozšířit strategické možnosti USA v regionálních konfliktech (minimalizace odstrašující funkce ZHN v rukách regionálních nepřátelských režimů); Rozhovory na americkém ministerstvu zahraničí a obrany, Washington DC, květen 2002 Viz. zpráva o Missile Defense Agency na http://www.fas.org/ssp/bmd/mda.html a memo D.Rumsfleda z 2.1.2002, tamtéž 25 Viz. CRS Report for Congress Missile Defense: The Current Debate, 6.5.2002, zvl. str.3-6 26 Podrobněji viz. David Martin, ´Balistic Missile Defense´, in Weapons of Mass Destruction: New Strategic Framework, US Foreign Policy Agenda, Vol.7, No.2 (July 2002) 27 Srov. briefing US DoD Missile Defence Policy, a Philip Coyle, ´Rhetoric or Reality´, Arms Control Today, May 2002 28 Rozhovor v Heritage Foundation, Washington DC, květen 2002 29 Viz. White House Press Release, 17.12.2002 30 Viz. briefing US DoD Missile Defense Policy 23 24 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí - MD jako součást politiky nešíření ZHN a jejich raketových nosičů, protože snižuje jejich strategickou hodnotu vůči USA nebo jejich spojencům; budování MD není zaměřeno vůči Rusku a Číně a nepovede k novým závodům ve zbrojení, nový strategický rámec vztahů s Ruskem místo smlouvy ABM; systém bude poskytovat ochranu i spojencům a přátelům a nabízí jim možnost účasti31 Bushova administrativa se mohla zpočátku spolehnout na snadné prosazení svých plánů na vybudování globálního systému MD také díky republikánské kontrole obou komor Kongresu. Po odchodu senátora Jamese Jeffordse z republikánského klubu v červnu 2001 se ovšem kontrola nad senátem přesunula do rukou demokratů. Noví předsedové důležitých výborů, demokratičtí senátoři Carl Levin (obranný výbor) a Joseph Biden (zahraniční výbor)32 i předseda senátní většiny Tom Daschle nepatřili na rozdíl od svých republikánských předchůdců Johna Warnera, Jesse Helmse a Trenta Lotta nepatří k nadšným zastáncům projektu MD.33 Debata uvnitř Kongresu, veřejná slyšení a zvláště jeho rozpočtová politika se tedy mohou stát hlavními nástroji v rukách demokratické strany při omezování prezidentovy snahy o rychlý rozvoj a rozmístění systému MD. Charakter parlamentní debaty se od počátku roku 2001 posunul jiným směrem. Tehdy ještě senátor R.Lugar proliferaci ZHN za největší hrozbu bezpečnosti USA, naopak T.Daschle prohlásil MD za nejnákladnější systém proti nejméně pravděpodobné hrozbě. Od poloviny roku 2001 se hlavní směr kritiky zaměřil jednak vůči celkovým ambicím a snaze o vypovězení smlouvy ABM a jednak vůči celkové ceně celého systému MD, jeho jednotlivých komponent a technologické proveditelnosti. Během léta 2001 demokratičtí kongresmani, především Levin, Biden, Daschle a Reed kritizovali prezidentův plán z projevu o MD z 1.května. Původně očekávaná vzrušená debata ohledně schvalování rozpočtu na finanční rok 2002 se nakonec na půdě Kongresu v obranné kapitole po útocích z 11.9. omezila na výzvu prezidentovi, aby zvážil použití části prostředků schválených nakonec pro projekt MD na urgentnější projekty pro ochranu USA, např. v boji s terorismem. Zvláště po radikální změně vnitropolitického vnímání obranné problematiky po 11.9. a roli prezidenta v této oblasti se následná politická debata uvnitř Kongresu posunula směrem k hledání nadstranického konsenzu. Ani nová atmosféra ovšem nezabránila určité kritice ze strany Demokratů po rozhodnutí vypovědět smlouvu ABM a vytvořit novou agenturu MDA, která měla využívat větší volnosti při řízení projektu MD.34 Téma, které tak pro Demokraty bylo politicky schůdné, muselo mít pozitivní zaměření vůči obranné problematice. Jednou z možností kritiky prezidenta se stalo přijetí nových pravidel o omezení parlamentní kontroly činnosti MDA, výdajů a testů technologií. Spornou se stala především nová praxe omezení přísunu informací o jednotlivých testech, jejich vyšší stupeň utajení (přestože byly do té doby volně dostupné) apod.35 V roce 2002 bylo jasné, že debata v Kongresu již nebude debatou o budoucí existenci projektu MD jako takového, ale spíše o efektivitu jednotlivých systémů a celé architektury, případně podmínek rozmístění systému MD. V průběhu roku 2002 se opakovala bitva o rozpočet projektu MD na finanční rok 2003, kdy Demokraté v Senátu omezili financování určitých programů a navrhli přesunutí finančních prostředků z projektu MD na jiné prioritní oblasti obranného rozpočtu, především na boj proti terorismu.36 Pokud by Demokraté kontrolovali celý Kongres po doplňovacích volbách v listopadu 2002 a případně se vrátili do Bílého domu po r.2004 mohli by projekt MD zpomalit a trvat na splnění kvalitativních podmínek pro rozmístění, případně dát opět hlavní prioritu systémům TMD apod.37 Ovšem přímý útok na smysl MD je teď politickou sebevraždou a po vypovězení smlouvy ABM se možnost Podrobněji viz. např.: Steven E. Miller, The Flawed Case for Missile Defence, Survival, Vol.42, No.3 (Autumn 2001), str.95-110 32 Senate Armed Services Committee, Senate Foreign Relations Committee 33 Viz. John Isaacs, ´Two steps forward, two steps back´, Bulletin of the Atomic Scientists, July/August 2001, str.20-21 34 Viz. analýza Phil Coyle, Who Will Run Missile Defense, Washington Post, 13.12.2001 35 Viz. Theresa Hitchens, dva komentáře pro Defense News, 11.-17.3.2002 a 27.5.2002; Phil Coyle, Why the Secrecy Shield ?, The Washington Post, 11.6.2002 36 Tento postup předsedy senátního výboru pro obranu C.Levina je dobře popsán v David Freddoso, Levin Tries to Kill Missile Defense, Human Events, 1.7.2002, str.7 37 rozhovor v Congressional Research Service, Washington DC, květen 2002 31 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí kritiky silně omezila.38 Hlavní argumenty jsou tak možné především ve smyslu jiných obranných priorit nebo efektivity konkrétních systémů MD, rychlosti a směru vývoje systému MD. V americké debatě o protiraketové obraně hrají důležitou roli výzkumné a akademické instituce, které buď dlouhodobým výzkumem poskytují příznivcům i odpůrcům projektu MD podrobné analýzy, navrhují možné varianty technologických řešení a osvětlují jejich politické dopady, případně se přímo angažují v politickém lobbyingu. V konkrétní problematice MD bychom neměli pominout alespoň následující instituce: Heritage Foundation – konzervativní think-tank, který se dlouhodobě věnuje podpoře projektu MD. Jeho doporučovaná strategie výrazně útočila na omezení smlouvou ABM a chápala MD jako politickou povinnost americké administrativy. Zároveň jejich analýzy podporují co nejširší výzkum a vývoj bez předchozího omezení vhodných technologií. Patří mezi jasné příznivce vesmírných technologií a rychlý rozvoj námořních prostředků, především pro využití v počáteční fázi letu rakety.39 Brookings Institution – tradiční think-tank politického středu se také dlouhodobě věnuje otázce MD, včetně zapojení bezpečnostních odborníků Clintonovy administrativy. Jeho analýzy docházejí k závěrům potřebnosti systému MD, který by ovšem měl být omezený, zahrnující USA i spojence a propojený se strategickým dialogem s Ruskem a Čínou. Současnou politiku Bushovy administrativy, včetně vypovězení smlouvy ABM a expanze projektu MD ve finanční i politické dimenzi spíše kritizují.40 Carnegie Endowment for International Peace – tradiční liberální think-tank se věnuje problematice MD především ve vztahu k otázkám proliferace ZHN. Velmi blízko má k Demokratické straně a kritikům současného ambiciózního plánu MD.41 Center for Defense Information – vlivný nezávislý think-tank, blízký liberální části amerického spektra se také dlouhodobě věnuje analýze projektu MD. Vynikající jsou především studie o technologických problémech, testování a jejich výsledcích využívající bývalých předních expertů Pentagonu z dob Clintonovy administrativy.42 Nová bezpečnostní a politická situace v USA po teroristických útocích z 11.9. měla vliv i na problematiku protiraketové obrany a americké debaty o ní. Prezident Bush mohl využít vnitropolitické jednoty v Kongresu k uskutečnění řady kroků, které by v jiné situaci byly chápány mnohem kontroverzněji. Především se očekávaná vnitropolitická bitva spojovaná s podzimním hlasováním o kapitole MD v obranném rozpočtu pro FY 2002 díky novému vnímání prakticky všech obranných projektů nakonec neuskutečnila.43 Výrazný nárůst celého obranného rozpočtu USA se projevil i v razantním zvýšení rozpočtu MD o 2,5 mld $ (tedy o 57%) Obdobně Bush využil novou atmosféru vztahů s Ruskem a bez větších těžkostí na domácí scéně či negativních ruských reakcí vypověděl 13.12.2001 smlouvu ABM, která podle něj zásadně omezovala rychlý rozvoj a testování systémů MD. Vliv 11.9. ovšem může být do budoucna omezený, protože vnitropolitický konsenzus o vysoké prioritě projektu MD netrval dlouho. Bushův požadavek na obdobný objem finančních prostředků vyčleněných na protiraketovou obranu v obranném rozpočtu pro FY 2003 se již setkal s většími těžkostmi. Zásadní rozpor mezi zastánci a odpůrci jednostranného rozmístění robustního systému MD stále přetrvává.44 Můžeme také postupně předpokládat nové kolo tohoto sporu. Do rukou kritiků MD se dostal silný argument poukazující na menší naléhavost budování protiraketové obrany v porovnání s mnohem urgentnější ochranou obyvatelstva a infrastruktury Spojených států proti teroristickým útokům, zastřešenou především pod novým projektem homeland defence (vnitřní bezpečnosti).45 Americká veřejnost ovšem navzdory některým očekáváním stále chápe protiraketovou obranu jako důležité téma. Vůči senátní kritice projektu MD a případnému omezení flexibility prezidenta a MDA v rozhodování o dalším testování se silně staví např. Baker Spring, Don´t Let Politics or Bureaucracy Hobble Missile Defense, Heritage Foundation Eexecutive Memorandum, No.817, 31.5.2002 39 Podrobnější informace viz. http://www.heritage.org/library/keyissues/missiledefense/ 40 Podrobněji viz. http://www.brook.edu/dybdocroot/fp/research/areas/nmd/nmd.htm 41 Dobrý přehled materiálů lze nalézt na http://www.ceip.org/files/nonprolif/weapons/weapon.asp?ID=5&weapon=missiledefense, případně na stránce Josepha Cirincione http://www.ceip.org/files/projects/npp/resources/joesreader.htm 42 Podrobněji viz. http://www.cdi.org/missile-defense/ 43 Viz. Senator Carl Levin, A Debate Deferred: Missile Defense After the September 11 Attacks, Arms Control Today, November 2001 44 Viz. diskuze v James M. Lindsay, Michael E. O’Hanlon, ‘Missile Defense after the ABM Treaty’, The washington Quarterly, Vol.25, No.3 (Summer 2002), zvl.str.171-173 38 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí Toto vnímání je spojené s psychologickou snahou získat 100% ochranu proti všem představitelným hrozbám. Do budoucna se ovšem dá předpokládat především debata o poučení z 11.9. pro strategické uvažování o hrozbách vůči USA. Důležité bude především rozšíření alternativ pro obcházení existujících obranných systémů a využívání jejich slabých míst i ze strany mnohem slabšího a technologicky mnohem méně vyspělého protivníka.46 Důležitý dopad 11.9. se ovšem projevil v mezinárodním kontextu projektu MD. Politické vnímání americké globální války s terorismem proměňuje i chápání konkrétních projektů jako výhradně amerických. Projekt MD je tak především v Pentagonu chápán jako primárně americká záležitost, ve které bude na rozdíl od předchozí administrativy a její představě o podobě NMD brán minimální ohled na spojence a jejich případné námitky. Patrná je především neochota k hlubší spolupráci pokud by měla za následek zpomalení vývoje, rozmístění či oslabení schopností systému MD. Paradoxně je tak možná snazší spolupráce s Ruskem na konkrétních omezených projektech v oblasti technologie nebo subsystémů MD v rámci nových strategických vztahů USA-Rusko. Vůči Evropě a jejím motivům, případně technologickým možnostem v oblasti BMD panuje především ve vojenských kruzích USA spíše skepse.47 Prozatím posledním důležitým bodem v americké debatě o MD bylo zveřejnění doporučení skupiny uznávaných vojenských odborníků The Defense Science Board48 ministerstva obrany. předložené 21.8.2002 prezidentu Bushovi. Tento panel expertů došel k závěru, že z různých systémů protiraketové obrany navrhovaných k ochraně území USA se ukazují jako nejperspektivnější dva: - pozemní systém využívající antiraket určených ke zničení bojových hlavic ve střední fázi jejich letu (ve vývojovém stadiu je nejdelší dobu, prakticky po celá 90.léta; zkušební lety v rámci zmíněného systému začaly v r. 1999) a - námořní systém využívající antiraket k sestřelení nepřátelských řízených střel v jejich zážehové (vypouštěcí) fázi (systém má silnou podporu mezi některými republikánskými členy Kongresu).49 Náklady a rozpoč et protiraketové obrany Podle odhadů bylo na protiraketovou obranu vydáno v letech 1984 až 1994 70,7 miliardy dolarů. Tato částka zahrnuje zejména výzkum a vývoj. Od roku 1993 do roku 2000 bylo na protiraketovou obranu vydáno přibližně 10,8 miliardy dolarů.50 Určit kolik skutečně bude stát protiraketová obrana není jednoduché. Vzhledem k různým změnám, ukončování programů (jako NAD) a zahajování nových a skluzu jednotlivých programů, jde jen o hrubý odhad. V roce 2000 Kongres odhadl cenu omezeného NMD na 60 miliard dolarů. V případě varianty C-1 šlo o 29,5 miliardy dolarů, C-2 35,6 miliardy do roku 2015 a v případě varianty C-3 (včetně SBIRS) o 59,4 miliard dolarů.51 Ředitel MDA zatím v Kongresu představil rozložení rozpočtu na jednotlivé programy. Vzhledem k restrukturalizaci úřadu protiraketové obrany a jeho programů, bylo financování některých systémů přesunuto do jiných rozpočtových oblastí, jiné zdánlivě zmizely. V zásadě by mělo probíhat financování pěti hlavních částí: Terminal, Midcourse a Boost Segments, Ballistic Missile Defense System a Ballistic Missile Defense Sensors. Návrh rozpoč tu MDA podle jednotlivých oblastí (v milionech dolarů )52 45 Viz. Debate „In the wake of 11 September, where does missile defence fit in security spending priorities?“, in NATO Review, Winter 2001 46 Více např. viz. Dennis M. Gormley, ‘Enriching Expectations: 11 September’s Lessons for Missile Defence’, in Survival, Vol.44, No.2 (Summer 2002), str.19-36 47 rozhovory v Pentagonu, na National Defense University a RAND, Washington DC, květen 2002 48 panel expertů pracoval pod vedením bývalého náčelníka štábu US Air Force Larry Welche (v současnosti prezidenta Institute for Defense Analysis ve Virgínii) a Williama Grahama, bývalého vědeckého poradce prezidenta Reagana 49 Bradley Graham „Narrow missile choices, panel advises Pentagon“, International Herald Tribune, 4.9. 2002 50 Ministerstvo obrany USA - "Selected Acquisition Costs by Weapons Systems," FY'94 through FY'01 51 Congressional Budget Office - Budgetary and Technical Implications of the Administration's Plan for National Missile Defense, duben 2000 52 Ředitel MDA Ronald Kadish před senátním výborem pro dotace, Rozpočet na protiraketovou obranu na fiskální rok 2003, 17. dubna 2002 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí Oblasti Missile Ballistic Defense System Terminal Defense Segment Midcourse Defense Segment Boost Defense Segment Sensor Segment Technologie MDA Celkem** FY02* FY03 FY04 FY05 FY06 FY07 846 1101 1252 1200 1182 1219 2026 3762 600 1128 3193 797 927 3074 1390 1078 3016 1400 1149 2969 1591 1499 2596 2275 335 373 489 1146 900 1008 139 122 155 130 143 147 7709 6714 7287 7970 7934 8743 * FY = Fiskální rok (od 1. října do 30. září) ** Jestliže sečteme výdaje uvedené MDA do roku FY07 s tím, co bylo na protiraketovou obranu vydáno za vlády prezidenta Billa Clintona, dostaneme 57,157 miliard. Jde o velice hrubou částku, která se blíží odhadované horní hranici nákladů. Nejsou v ní ale ještě započítány další části programu, které se platí z jiných rozpočtů. Nevládní organizace Center for Defense Information dospěla k ještě vyšší částce na FY03. MDA totiž do rozpočtu nezahrnuje programy, které jsou financovány mimo její rozpočet, ale vážou se k protiraketové obraně. Například jde o SBIRS, které by měly být rozmístěny na vyšší orbitální dráze. Ve FY03 by pro SBIRS mělo být vyčleněno 814,9 milionu dolarů, o což je nutné zvýšit rozpočet MDA, pokud chceme získat celkové náklady na protiraketovou obranu. Podle zprávy Congressional Budget Office z ledna 2002 bude celková cena protiraketového deštníku poměrně vysoká. V příštích dvou dekádách by se náklady na GMD, SMD a obranný systém ve vesmíru mohly vyšplhat až na 200 miliard dolarů.53 Zajímavý je i odhad jiné nevládní organizace National Priorities Project kolik na protiraketovou obranu, pokud bude stát 60 miliard dolarů, vydá každý ze států unie. Nejvíce (téměř 5,5 miliardy) připadne na Kalifornii, dále na New York (3,68 miliardy), Texas (2,94 miliardy) a Floridu (2,5 miliardy).54 První kompletní federální rozpočet nové Bushovy administrativy pro finanční rok 2002 (FY 2002) byl schválen v prosinci 2001 Kongresem a v rámci něj bylo 7,78 mld $ vyčleněno na projekt MD. Bushova administrativa původně požadovala o 525 mil $ více, ale i tak znamenala schválená částka nárůst o 2,5 mld $ oproti FY 2001. Ve finální kompromisní verzi dohodnuté mezi Senátem a Sněmovnou reprezentantů zůstala formulace ponechávající na rozhodnutí prezidenta zda použije tyto ušetřené prostředky na protiteroristické aktivity, nebo na původně žádané projekty související s MD. 55 Obdobná situace nastala i v případě schvalování rozpočtu na FY 2003 během léta 2002, kdy Bushova administrativa předložila návrh rekordního obranného rozpočtu ve výši 379 mld $. Administrativa původně žádala 7,76 mld $ na projekt MD56. Zároveň se ve struktuře rozpočtu MD pro FY 2003 objevil větší důraz na výzkum a vývoj technologií. Při projednávání v Senátu Demokraté opět zvolili taktiku z předchozího roku a prosadili vyčlenění částky 814 mil. $, které mohl prezident použít buď na protiteroristické aktivity ministerstva obrany nebo na projekt MD.57 Evropa a protiraketová obrana 53 Congressional Budget Office – Estimated Cost and Technical Characteristics of Selected National Missile Defense Systems, leden 2002 54 National Priorities Project, http://www.nationalpriorities.org/nmd.html 55 Viz. SIPRI Yearbook 2002, str. 495-497 56 Nástin rozpočtu viz. CRS Report Missile Defense: The Current Debate, op.cit., str.54-5 57 Viz. CDI Issue Brief National Missile Defense, Updates, http://www.cdi.org Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí Evropští spojenci v rámci NATO nevěnovali během 90.let problematice MD větší pozornost a nevyjadřovali proti ní zásadní námitky. Pramenilo to především z přístupu Clintonovy administrativy, která sama nebyla horlivým zastáncem tohoto projektu a snažila se ho udržet v přijatelných mezích. Tato situace se začala měnit v roce 1999 v souvislosti s americkou vnitropolitickou situací po zveřejnění zprávy Rumsfeldovy komise, následným nalezením politického konsenzu ohledně nutnosti vybudovat systém NMD a přijetím příslušných legislativních kroků Kongresem společně s postupným navyšováním předpokládaného rozpočtu.58 Projekt MD se postupně stával silně kontroverzní záležitostí v transatlantických bezpečnostních vztazích, která by mohla velmi negativně ohrozit některé základní principy fungování NATO a jeho budoucnost jako efektivní vojensko-politické aliance.59 Kromě různě silného nesouhlasu evropských států s projektem MD se Evropa mohla stát i jeho aktivní součástí. S některými evropskými státy především Clintonův projekt NMD počítal při budování a modernizaci radarů. Mnohem ambicióznější Bushův projekt BMD je dokonce ještě otevřenější. Alespoň mírná forma politické podpory by také americké administrativě výrazně usnadnila argumentaci o jeho mezinárodní legitimitě. Poč áteč ní námitky Evropanů proti Clintonovu plánu NMD Přestože neexistuje jedna jednotná pozice evropských členů NATO vůči americkému plánu na budování MD, řada argumentů a námitek je do určité míry sdílena většinou z nich. První vlna nespokojenosti evropských spojenců v letech 1999-2000 mířila na původní Clintonův plán NMD a reflektovala do značné míry evropskou frustraci z nedostatku konzultací na toto téma, které většina Američanů chápala jako vnitřní americkou záležitost. Některé z níže uvedených argumentů se vývojem událostí oslabily, ale tón debaty a celkovou atmosféru ovlivňují dodnes. Evropané a Američané se především neshodují v chápání a hodnocení hrozby opravňující nákladný projekt MD. Zatímco většina evropských států vnímá rostoucí hrozbu proliferace ZHN a jejich raketových nosičů jako závažnou, rozchází se s americkými pesimistickými odhady, pokud jde o její povahu u konkrétních států (pro USA především tři „rogue states“ – KLDR, Irán, Irák) a akutnost. Většina evropských odhadů počítá s mnohem pomalejším vývojem těchto technologických schopností, které posouvá za rok 2010.60 Zároveň Evropané zdůrazňují i druhou část hrozby a to je realistický záměr použití vůči USA nebo Evropě. Samotná existence technologických schopností není všeobecně vnímána jako dostatečná pro prokázání akutního ohrožení. Tato interpretace je také spojena s jinou strategickou realitou Evropy během posledních 50 let, kdy všechny evropské státy akceptovaly určitou míru zranitelnosti a naučily se s ní žít.61 Proto se jejich analýzy nedívají na problematiku ZHN a balistických raket jako na čistě technologickou otázku, ale jako na primárně politický problém. Ze stejného důvodu také doporučují kombinovat při odvracení této hrozby celou škálu nástrojů, včetně politických, ekonomických a vojenských, které by měly být součástí širší strategie boje proti šíření těchto zbraní.62 Další evropskou obavou byl decoupling, tedy postupné rozvolňování bezpečnostních vazeb mezi USA a Evropou. Původní Clintonův plán měl pokrývat pouze kontinentální území USA a mohl posílit mentalitu „pevnost Amerika“.63 Tento vývoj by byl pro Evropu nebezpečný společně s pokračující tendencí USA jednat jednostranně, jak ukázal i příklad rozhodnutí o výzkumu a vývoji technologií a počátečním rozmístění programu NMD. V takové situaci se mnoho Evropanů obávalo, že by klesla i americká ochota ke sdílení bezpečnostních rizik a případné obraně Evropy, včetně oslabené role amerického jaderného odstrašujícího arzenálu. Rozdílná míra ochrany před balistickými raketami by v nejhorším případě mohla 58 Viz. Wyn Q. Bowen, ´Missile defence and the transatlantic security relationship´, International Affairs, Vol.77, No.3 (July 2001), str.486-491 59 Toto chápání jasně definují dvě zprávy NATO Parliamentary Assembly připravené na podzim 2001, NATO PA Report AU 198 DSC a NATO PA Report 215 PC/TR 60 Viz. Stephen Cambone, Ivo Daalder, Stephen hadley, Christopher Makins, European Views of National Misile Defense, Washington DC: Atlantic Council of the United States, September 2000, str.7 61 Srov. Wyn Bowen, Missile defence, op. cit., str.494-5; Andrew Pierre, ´Europe and Missile Defense: Tactical Considerations, Fundamental Concerns´, Arms Control Today, May 2001 62 Srov. European Views on National Missile Defense, op.cit., str.14-16; NATO PA Report AU 215 PC/TR, para.34-47 63 Viz. Wyn Bowen, Missile defence, op.cit., str.497-8 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí vést ke konfliktu zájmů a cílů USA a evropských členů NATO v případě eskalující krize s mocností disponující ZHN a jejich raketovými nosiči.64 Zásadním problémem je pro evropské spojence i negativní dopad budování systému MD na režimy kontroly zbrojení a odzbrojení nejenom v regionálním, ale i v celosvětovém měřítku. Riskantní by pro Evropu bylo především nové kolo závodů ve zbrojení spojené s modernizací stávajících jaderných arzenálů uskutečněné jako odvetné opatření především ze strany Ruska. Základ strategické stability v Evropě by se tímto krokem mohl úplně rozpadnout. Evropané mají mnohem větší důvěru v koncepci jaderného odstrašení jako základ této stability. Z tohoto pohledu byla pro Evropu důležitá i smlouva ABM (byť žádný evropský člen NATO není jejím signatářem) jako součást tohoto systému. Přijatelnější byla pro Evropu varianta její případné změny po jednání s Ruskem doplněná o oboustranné redukce ofenzivních jaderných zbraní nežli jednostranné vypovězení smlouvy ABM ze strany USA.65 Ruská reakce byla důležitá pro evropské jaderné velmoci, Francii a Velkou Británii, i z jiného důvodu. Případná modernizace ruského jaderného potenciálu, případně budování vlastního systému MD po vypovězení smlouvy ABM by si mohla vynutit modernizaci a rozšíření jaderných sil těchto dvou zemí k udržení důvěryhodného potenciálu jaderného odstrašení.66 Koncepce vztahu jaderného odstrašení a protiraketové obrany v nových strategických podmínkách si nicméně i podle Evropanů zasluhuje důkladné studium.67 Pro evropské členy NATO bylo důležité udržet kooperativní rámec vztahů s Ruskem a v případě dalšího rozvoje projektu MD omezit jeho negativní vnímání v Rusku. Hlavní evropské argumenty se tedy týkaly nutnosti komunikace mezi USA a Ruskem, která měla Rusko ubezpečit, že výsledný systém MD bude omezený a nebude znamenat přímé ohrožení Ruska a jeho jaderného odstrašujícího potenciálu. Evropa se zároveň jevila náchylnější k případným společným projektům TMD zahrnujícím i Rusko, které se v něm snažilo uplatnit svůj systém protiletecké obrany S-300.68 Vývoj pohledu na Bushů v plán BMD Politiku evropských členů NATO vůči americkému projektu MD ovlivnil nástup nové republikánské administrativy. Evropané museli od roku 2001 počítat s jasným odhodláním Bushovy administrativy pokračovat s projektem MD. Urychlení a expanze projektu BMD se měla stát jednou z hlavních priorit obranné politiky USA. V této nové vnitropolitické konstelaci se dramaticky snižoval vliv evropských námitek a omezené spolupráce v této oblasti v rámci NATO. Během své evropské cesty a bezpečnostních konzultací v centrále NATO i v důležitých státech Evropy se prezident Bush a jeho bezpečnostní tým v červnu 2001 snažil získat podporu pro rozvoj projektu MD. Důležitý byl argument o rozšíření systému MD k ochraně spojenců a přátel. Výsledkem těchto jednání bylo určité rozpolcení zemí NATO, když Itálie, Španělsko a Turecko společně s Polskem a Českou republikou nakonec vyjádřily pochopení pro budování amerického systému BMD, Francie a Německo zůstaly značně kritické a Velká Británie rezervovaná.69 Evropská kritika se týkala především Bushových plánů na případné jednostranné odstoupení od smlouvy ABM a možných dopadů na Rusko. Nejpozději v létě 2001 bylo ovšem jasné, že vliv evropských spojenců bude v této otázce malý. Zatímco technologická role v architektuře NMD a politický souhlas evropských členů NATO byly důležité pro Clintona, pro Bushe byla pouze okrajová. V technologické, strukturální i politické rovině projektu BMD se byl ochoten bez nich obejít. Hlavní bod evropských námitek týkající se Ruska a jeho reakce na budování BMD se stal postupně velmi slabým. Snaha o udržení smluvního rámce budování systému MD vyzněla nakonec naprázdno a po 11.září 2001 se Bushovi podařilo využít změněné situace k vypovězení smlouvy ABM a k rychlé dohodě 64 Srov. Andrew Pierre, Europe and Missile Defense, op.cit.; CDI Issue Brief National Missile Defense, str.36 65 Srov. Wyn Bowen, Missile defence, op.cit., str.496-497; Andrew Pierre, Europe and Missile Defense, op.cit.; European Views of National Missile Defense, op.cit., str.9-12 66 Srov. Andrew Pierre, Europe and Missile Defense, op.cit.; Wyn Bowen, Missile defence, op.cit., str.501-2 67 Viz. Burkard Schmitt, Julian Lindley-French (eds.), National Missile Defence and the Future of Nuclear Policy, WEU ISS Occasional Paper No.18, WEU ISS: Paris, September 2000, str.61-68 68 Viz. Andrew Pierre, Europe and Missile Defense, op.cit. a NATO PA Report AU 215 PC/TR, para.52-55 69 NATO PA Report AU 215 PC/TR, para.15-20 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí s Ruskem o novém strategickém partnerství s USA. Omezená míra kritiky spojená s vypovězením smlouvy ABM v Evropě i v samotném Rusku a udržení pozitivních vztahů s Ruskem nakonec oslabily váhu negativních scénářů. Současná politika evropských členů NATO je tedy ovlivněna jinými ohledy a argumenty. Jakmile Evropané přijali jako fakt americké rozhodnutí vyvinout a rozmístit systém BMD, otázky začaly směřovat především vůči nejasnosti jeho budoucí celkové architektury. Rozhodnutí Bushovy administrativy nevázat se na jednu dominantní technologii jako v případě NMD, ale paralelně provádět výzkum, vývoj a testování řady různých technologií znamená pro Evropany mnohem větší nejistotu. Nejasný je nejenom harmonogram projektu, ale také místa Evropy či konkrétních spojenců v něm. Dosavadní americké konzultace neobjasnily žádnou ze zásadních otázek, včetně možné podoby systémů řízení a velení. Konkrétní podoba tohoto systému a míry zapojení NATO do něj může být jedním z politicky citlivých problémů do budoucna. Podobně nejasná zůstává otázka ceny celého systému, technologie nabídnuté evropským spojencům NATO a relativní priority v obranném rozpočtu evropských členů NATO. Rozpočtová situace Evropy a Ameriky je v tomto ohledu naprosto nesrovnatelná. Zatímco většina amerického veřejného mínění chápe cenu za systém MD přesahující 100 mld $ během deseti let jako únosnou, pro Evropany tomu tak není. Nesrovnatelná je nejenom výše celkových obranných výdajů USA a Evropy (ať už se jedná o evropské členy NATO nebo o členy EU), ale také seznam prioritních obranných kapacit, jež Evropa postrádá. Vynaložení těchto prostředků je důležité nejenom s ohledem na omezenou velikost evropských obranných rozpočtů, ale také vzhledem k existenci omezení daných Paktem stability, který omezuje míru schodku státních rozpočtů zemí EU. Zároveň v Evropě spíše přetrvává nedůvěra v technologickou schůdnost celého projektu BMD a tudíž i opatrnost investování prostředků do projektu, který pohltí investice vysoce přesahující 100 mld $ a přesto nemusí nikdy fungovat.70 Posledním důležitým argumentem je nutnost vyjasnění přesných podmínek případného technologického či systémového zapojení evropských firem a států do projektu BMD. Dosavadní zkušenosti ze společných akvizičních projektů, případně ze sdílení vojenských technologií, byť mezi nejbližšími spojenci v rámci NATO, příliš příznivé. Evropské zbrojní firmy se budou snažit přesvědčit své vlády o výhodnosti účasti v projektu BMD a mohou tak ovlivnit celkový názor evropských spojenců. Dokud ale budou americké nabídky v této oblasti příliš vágní, zůstanou zde i zásadní otazníky. Jednotlivé země Velká Británie Britská politika vůči projektu MD je ve složité pozici a snaží se vyhnout jasnému stanovisku podpory či odmítnutí.71 Tradičně nejbližší americký spojenec v obranné oblasti by zřejmě těžko mohl odmítnout přímou žádost USA o podporu a konkrétní účast v něm.72 Tímto směrem směřoval projekt NMD, v jehož architektuře měla Británie důležité místo díky potřebě využití radarových stanic ve Fylingdales a Menwith Hill.73 Britská vláda se také postupně sbližovala s americkým hodnocením hrozby a byla ochotna akceptovat důvody pro budování systému MD. Důležitou součástí této politiky ovšem měla být dohoda s Ruskem na modifikaci smlouvy ABM a udržení kooperativního systému v oblasti jaderných zbraní. Tímto postojem se také Británie snaží udržet společnou evropskou pozici s Francií a Německem.74 Britská vnitropolitická situace komplikuje jasnou politiku vůči MD, protože je na toto téma hluboce rozdělena. Opoziční konzervativní strana je pevným zastáncem amerického plánu MD a kritizuje vládu za nedostatečnou podporu. Liberální demokraté i poslanci vládní labouristické strany naopak zdůrazňují 70 Viz. Andrew Pierre, Europe and Missile Defense, op.cit. a Wyn Bowen, Missile defence, op.cit., str.500- 1 71 Viz. Ian Davis, The Future of Missile Defense: Growing Proxy Between the Political Left and Right ?, BASIC presentation, http://www.basicint.org/nuclear/NMD/pubs.htm 72 Srov. Wyn Bowen, Missile defence, op.cit., str.502-3; CDI Issue Brief National Missile Defense, op.cit. str.33 73 Existující radarová stanice ve Fylingdales měly být nejprve použita pro modernizovaný radar včasného varování a později pro stavbu radaru kmitočtového pásma X. Stanice v Menwith Hill měla být součástí komunikační sítě satelitů SBIRS 74 Viz. Wyn Bowen, Missile defence, op.cit., str.502-3 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí rizika plánu MD a vyžadují po vládě kritiku USA.75 V této situaci se nedá očekávat entuziastická podpora ani ze strany ministerstev zahraničí a obrany, která zdůrazňují dopady na strategické prostředí, koncepci jaderného odstrašení a výrazní finanční limity britského obranného rozpočtu.76 Ani v rovině průmyslové spolupráce není situace o mnoho lepší, protože na rozdíl od leteckého průmyslu a projektu JSF nedisponuje Británie výraznějšími kapacitami ani technologiemi, které by mohla nabídnout.77 Současná britská vláda může naštěstí pro ni stále vyčkávat a oddalovat konečné rozhodnutí, protože konkrétní žádost ze strany USA dosud nezazněla.78 Francie a Německo Francie a Německo patřily od počátku v NATO mezi hlavní kritiky amerického projektu MD. Francie patřila k hlavním zastáncům tradiční koncepce jaderného odstrašení a neměla důvěru v účinnost celého systému MD. Výrazně kritická je francouzská pozice vůči militarizaci kosmu jako možné součásti projektu BMD. Německo se obávalo především nebezpečných dopadů rozvoje projektu MD na Rusko a zároveň na stabilitu evropského kontinentu. Obě země zároveň patřily k hlavním zastáncům udržení omezujícího rámce smlouvy ABM a obecně mezinárodních smluv a režimů kontroly zbrojení a odzbrojení. Hlavní obavy se týkaly možného nového závodu ve zbrojení a ohrožení regionální stability v řadě oblastí světa.79 Obě země jsou také limitovány velikostí svých obranných rozpočtů, které nedovolují účast na dalších nákladných projektech. Ve Francii i v Německu existuje dostatečně silná průmyslová lobby, která vidí příležitost k uplatnění vlastní protiraketové technologie a může v tomto směru ovlivnit postoj vlády. Francie i Německo ovšem vnímají negativně změnu amerického přístupu od r.1999. Zatímco Clinton byl omezen smlouvou ABM a snažil se konzultovat s Evropany celou řadu otázek z široké problematiky MD, Bush se obrací na Evropany pouze s omezenou nabídkou na účast v celém systému, ale bez výraznějšího myšlenkového přínosu. Obě země nicméně během posledního roku zmírnily svůj silně odmítavý postoj a začínají přehodnocovat svoji politiku vůči projektu BMD, který chápou jako z americké strany již rozhodnutou věc. V rámci bilaterálních a aliančních konzultací by se jim mohlo podařit ovlivnit projekt BMD pouze částečně.80 Dánsko Kromě Velké Británie hrálo důležitou roli v architektuře NMD také Dánsko, zodpovědné za zahraniční a obrannou politiku Grónska. na jeho území se nachází druhá radarová stanice v Thule, kde by stávající radar včasné výstrahy měl být modernizován a později doplněn radarem v kmitočtovém pásmu X.81 Dánsko doposud nemuselo zaujmout jasné stanovisko, protože podobně jako Británie nebylo požádáno o konkrétní podporu či modernizaci. Dánská vláda by však pravděpodobně dala souhlas s modernizací základny v Thule, byť po konzultacích s místními úřady. I stávající kapacita radarové stanice by se ovšem dala použít pro systémy sledování a včasné výstrahy. Hlavní překážka a obava ze zhoršení vztahů Ruskem a destabilizace evropské situace zřejmě padla společně s vypovězením smlouvy ABM. V případné dánské debatě by průmyslové zájmy hrály minimální roli vzhledem k neexistenci vlastní technologické základny v této oblasti. V současné době Dánsko především vyčkává na dosažení vnitroaliančního konsenzu a oceňuje snahu USA o lepší informovanost spojenců v NATO.82 Př ístup NATO k problematice MD a snaha USA o zapojení evropských spojenců V rámci NATO problematika protiraketové obrany vychází především ze Strategické koncepce NATO. V rámci ní se paragraf 56 zmiňuje o nutnosti budování protiraketové obrany rozmístěných jednotek. Tento konsenzus se ani přes vytrvalé úsilí prozatím nepodařilo Američanům výrazně změnit směrem k ambicióznějšímu systému BMD. Dosavadní alianční diskuze a projekty se tedy věnují prakticky 75 Srov. Ian Davis, op.cit.; CDI Issue Brief National Missile Defense, op.cit., str.33 Viz. Mark Bromley, David Grahame, NMD: Overview of the Political Debate in the United Kingdom, BASIC Note, 1 December 2001 77 Viz. rozhovory na stálé delegaci Velké Británie při NATO, Brusel, červen 2002 78 Viz. odpověď ministra obrany G.Hoona na interpelaci v Dolní sněmovně, 17.6.2002 79 Srov. Wyn Bowen, Missile defence, op.cit. str.501; European Views of National Missile Defense, op.cit., str.18-19 80 Rozhovory v NATO HQ, Brusel, červen 2002 81 Viz. CDI Issue Brief National Missile Defense, op.cit., str. 34-5 82 Rozhovory v NATO HQ, Brusel, červen 2002 76 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí exkluzivně systémům dříve definovaným jako TMD, které by měly poskytnout ochranu především proti raketám krátkého a středního doletu.83 Hlavním praktickým projektem v rámci NATO je v současnosti TMD Feasibility Study. V červnu 2001 byly dvěma transatlantickým konsorciím zadány tyto průmyslové studie hrazené ze společného rozpočtu bezpečnostních investic NSIP částkou 35 mil. $. První skupinu JANUS tvoří Lockheed Martin společně s Alenia Marconi System, Matra a EADS; druhou skupinu SAIC tvoří Boeing společně s DERA a Diehl. Tyto studie by měly být hotovy v roce 2003 a v roce 2004 by se měla Aliance dohodnout na NATO Staff Requirements tak, aby celý systém mohl být rozmístěn do roku 2010. 84 Průmyslové studie budou vycházet především ze systémů v různém stupni vývoje nebo operačního nasazení v členských státech NATO. Nejpokročilejší je americký systém Patriot PAC-2 (USA, Německo, Nizozemsko) a připravena je modernizace PAC-3 opět pro tyto tři státy. Francie a Itálie společně vyvíjejí systém SAM P/T (Sol-Air Moyenne Portée/Terre) , s jehož nasazením se počítá v letech 2005-10. USA, Německo a Itálie se podílejí na vývoji systému MEADS (Medium Extended Air Defence System).85 Všechny tyto systémy jsou pozemní, mobilní, ale mají omezení daná velikostí chráněného území a typem raket proti kterým by měly být dostatečně účinné. Tyto systémy prozatím nemohou poskytnout ochranu obyvatelstvu (především ve městech) a teritoriu Aliance, nemají dosah nad 35 km a nejsou projektovány na obranu proti ICBM. Nová Bushova administrativa se pokusila získat na svoji stranu evropské spojence návrhem na zapojení evropských firem do připravovaných tendrů na dodávky technologie MD, případně využití jejich výzkumného potenciálu. V tomto směru jsou aktivní americké mise při NATO a při EU, které dosáhly určitého úspěchu u francouzských a německých firem.86 V létě 2002 se také několik amerických týmů vydalo na cestu po evropských zemích, kde měly rozšířit vzájemnou informovanost o projektu MD mezi spojenci. Prozatím se ovšem jednalo spíše o jednostranné briefingy nežli konzultace, které by mohly americkou pozici výrazněji ovlivnit. Do budoucna tak stále připadá v úvahu několik druhů zapojení evropských spojenců do amerického projektu BMD – od společného výzkumu a vývoje technologií MD či výroby v rámci transatlantických konsorcií, přes použití stávajících radarových stanic, jejich modernizaci nebo výstavbu nových až po případné umístění základen antiraket na území některých spojenců. Do té doby je ovšem reálnější snaha o rozmístění aliančního systému TMD a jeho možné propojení s americkým globálním systémem BMD. Závě ry a doporuč ení Scénář e rozvoje a př ípadného rozmístě ní MD Podstatná změna přístupu k budování amerického systému protiraketové obrany spojená s příchodem Bushovy administrativy v roce 2001 se projevila i ve zvýšení okruhu otevřených otázek spojených s budováním systému BMD. Z hlediska ČR jsou podstatné především tři velké okruhy – výsledná architektura celého systému, uplatnění a spolehlivost jednotlivých technologií, způsob zapojení spojenců a cena technologií poskytnutých USA k ochraně Evropy. Z tohoto výčtu také vyplývá, že ani na konci případného prvního prezidentského období G.W. Bushe nebude jasné, jak bude protiraketová obrana fungovat a kdy bude rozmístěna v rozsáhlejší nežli pouze rudimentární verzi. Teprve tato rozsáhlejší verze by totiž mohla zahrnovat i částečnou ochranu Evropy. Ministr obrany D.Rumsfeld nedávno potvrdil , že v současné fázi rozšířeného výzkumu a vývoje nebudou stanovována žádná cílová data rozmístění systému.87 Termíny rozmístění omezeného systému NMD plánované za vlády prezidenta Clintona tak zcela jistě nebudou dodrženy a koncepčně se stávají irelevantními. Pokrok při důkladném operačním testování blížícím se reálné situaci teprve ukáže, které technologie skýtají větší šanci na úspěch. Dosavadní zkušenosti z testů technologií ukazují, že tato fáze může trvat 83 Srov. Robert G. Bell, Missile Defence: A View from NATO, 3 June 2002; NATO PA Report AU 198 DSC, para.27 84 Viz.Robert Bell, op.cit. 85 Viz. NATO PA Report AU 198 DSC, para.29 86 Viz. Edward Wong, Europe Arms Makers and Boeing in Talks, New York Times, 24 July 2002, str. W1 a Defense Daily International, 8 February 2002, str.1. V tomto úsilí byl především úspěšný bývalý velvyslanec USA ve Francii, Evan Galbraith, který byl tímto úkolem pověřen jako zvláštní vyslanec amerického ministra obrany 87 The Bulletin´s Frontrunner – Rumsfeld Says He Won´t Set Deadline For Missile Defense Deployment, 2.7. 2002 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí velmi dlouho a některé technologie, případně subsystémy mohou být zcela opuštěny. Příkladem může být zrušení programu NAD z důvodů trvalého překračování jeho rozpočtu a mizivého pokroku ve výkonu. Technologické obtíže mohou být u některých technologických koncepcí zásadního charakteru a ideál mnohovrstevnaté robustní protiraketové obrany (BMD) nemusí fungovat ani v perspektivě 20 let či vůbec nikdy. Jednotlivé subsystémy a některé technologie nicméně fungovat budou a dá se počítat s jejich rozmístěním do roku 2010. Především jde o nejpokročilejší technologie subsystému Terminal Defense Segment (TDS). Zbraňové systémy Arrow (Izrael,-USA) nebo vylepšený Patriot PAC-3 (USA) by měly být schopné poskytnout mobilní ochranu rozmístěných jednotek nebo malého území proti raketám krátkého a středního doletu. Obě další části, Midcourse Defense Segment (MDS) a Boost Defense Segment (BDS), které jsou určené k likvidaci hlavně ICBM jsou technologicky velice komplikované. Teprve další vývoj a testy prokáží, zda technologie, zejména u MDS dospěla tak daleko, že bude možné trefit „kulku kulkou“ mimo zemskou atmosféru či krátce po startu nepřátelské rakety. Bushova administrativa ovšem investovala do projektu BMD značný politický, lidský i finanční kapitál a na konci jejího současného funkčního období bude již zřejmě nemožné zastavit celý projekt, i pokud by se Demokraté vrátili do Bílého domu. V takovém případě se dá spíše očekávat omezení financování projektu BMD a jeho zaměření na méně ambiciózní architekturu, včetně nejpokročilejších technologií. Zároveň je nutné přiznat, že po vypovězení smlouvy ABM, vytvoření nového strategického vztahu s Ruskem a v současné mezinárodní i vnitropolitické atmosféře boje proti globálnímu terorismu nestojí Bushovi v cestě žádná závažnější překážka při rychlém rozvoji systému BMD. Řada spojenců v NATO nemusí tento vývoj vítat, ovšem jejich vliv je minimální. Pouze o něco větším vlivem a především nástroji v rámci Kongresu disponují odpůrci masivního systému BMD ve Spojených státech. Po představení základních programových dokumentů Bushovy administrativy definujících americkou bezpečnostní politiku (Quadrennial Defense Review, Nuclear Posture Review, National Security Strategy) je jasné, že protiraketová obrana má tvořit důležitou součást amerického obranného systému a její prioritní postavení v praktické i koncepční rovině bude mnohem prominentnější nežli za Clintona. Otázka nákladů budování a provozování systému BMD je důležitá z vnitroamerického hlediska a může mít přímou vazbu i na způsob zapojení spojenců, případně sdílení technologií. Kongres se po případném výraznějším úspěchu Demokratů může dívat stále více skeptičtěji na růst nákladů jednotlivých subsystémů, což může případně vést až k jejich zrušení. Robustní projekt BMD by také byl pravděpodobně jedním z kandidátů na škrty v obranném rozpočtu, pokud by se do prezidentského úřadu vrátil Demokrat po volbách v roce 2004 či 2008. Případné další potíže při testování technologií nebo zmírňování testovacích podmínek by pravděpodobně k tomuto přístupu dále napomohly. Prakticky všechny systémy, jejichž vývoj nadále pokračuje v projektu BMD se postupně prodražují. U některých to vedlo k zastavení programu (NAD) nebo ke snaze přesunout je do jiné rozpočtové podkapitoly, aby se celkový objem prostředků na BMD opticky nezvyšoval (SBIRS). Růst ceny systému BMD může vést také k větší ochotě zapojit do projektu spojence, pochopitelně v závislosti na jejich finančních příspěvcích.88 Dosavadní politika a především konkrétní způsoby zapojení spojenců (z našeho pohledu především těch v NATO) jsou nejasné. Přes deklaraci politické ochoty učinit tento krok a první brífinky na toto téma v centrále NATO i bilaterálně s jednotlivými spojenci není americký přístup a detaily jednotlivých možností politické, technologické, výrobní a operační participace dostatečně jasný. Rozmístění protiraketové obrany bude mít nepochybně vliv také na koncepci jaderného odstrašení. Není nicméně jisté v jakém směru. V úvahu přicházejí tři možnosti:89 - - 88 MD může být chápána jako náhrada politiky odstrašení tam, kde nemusí fungovat. Buď se může jednat o případy náhodného či neautorizované odpálení balistických raket nebo u aktérů, kteří nezávisí na konkrétním teritoriu či populaci jako tradičních cílech jaderného odstrašení (např. globální teroristické sítě typu al-Káida); MD může fungovat jako doplněk jaderného odstrašení. Taková situace může nastat především pokud by případná hrozba byla příliš malá pro ospravedlnění jaderné odvety – např. útok několik konvenčními hlavicemi; MD může být chápána jako součást politiky odstrašení. Potenciální agresor bude odstrašen, protože po racionální úvaze dojde k závěru, že jeho případný arzenál ZHN a jejich raketových nosičů ho Aerospace Daily – Cooperation will help offset missile defense costs, official days, 6.9. 2002 Viz. Bruno Tertrais, US Missile Defence. Strategically sound, politically questionable, CER Working Paper (April 2001), London: Centre for European Reform 2001, s.9 89 Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí neochrání před zásahem USA, protože jeho hypotetický útok na území USA by nebyl vzhledem k existenci systému BMD úspěšný. Posledním důležitým tématem jsou limity rozvoje systému BMD. Tyto limity jsou důležité v politické rovině ze strany států jako je Rusko nebo Čína. Pro ně je klíčové, aby americký nebo spojenecký systém BMD nebyl implicitně zaměřen proti nim, případně aby v budoucnu nepodkopal strategickou hodnotu jejich jaderných a raketových arzenálů. Klíčovou otázkou je tedy hranice, kdy systém bude dostatečně masivní, aby poskytl ochranu proti hrozbám ze strany např. KLDR, Iránu či Iráku, bez negativního vlivu na postavení Ruska nebo Číny. Pokud by tyto země začaly vnímat systém BMD jako hrozbu postavení jaderné velmoci, patrně by přikročily k modernizaci svých jaderných sil. Tento krok by poté odstartoval nové kolo závodů ve zbrojení. Další politicky velmi citlivou otázkou je stanovení technologických hranic, které pro absolutní většinu spojenců i značnou část americké veřejnosti leží v případné militarizaci vesmíru. Rozmístění amerických aktivních vojenských systémů ve vesmíru, které by byly součástí systému BMD (laserové či protisatelitní zbraně, apod.), by nepochybně způsobilo vážnou krizi uvnitř NATO i celosvětového společenství. Na základě výše zmíněných faktorů můžeme sestavit dva hlavní scénáře dalšího vývoje: Scénář A: USA podstatně pokročily ve vývoji a testování protiraketových technologií a prokázaly životaschopnost koncepce „hit to kill“; dochází k postupnému rozmísťování systémů BMD ve všech třech segmentech; zapojení spojenců do výzkumné i výrobní fáze je více nežli symbolické; USA projevují dostatečnou ochotu sdílet technologie MD v rámci NATO Scénář B: Pouze některé technologie se ukazují jako schůdné a řada programů je nakonec zastavena; prioritu dostává rozmístění omezených systémů k nouzové ochraně území USA; největší příslib skýtají technologie TDS a určité rozšiřování jejich zaměření; z vnitropolitických důvodů nakonec projde Kongresem pouze souhlas s omezeným sdílením technologií MD; v rámci NATO vznikají fakticky dvě kategorie členství (účast v projektu MD a tudíž i zvýšená míra ochrany vlastního území vs. neúčast a tudíž i snížená míra ochrany vlastního území) Dopady realizace projektu MD na NATO a Č R Přístup členských zemí NATO včetně ČR vůči projektu BMD se může vyvíjet v závislosti na výsledku amerického tlaku na rozšíření aliančního konsenzu ohledně nutnosti ochrany proti hrozbám balistických raket a ZHN, který probíhá v intenzivní formě od léta 2002. V rámci NATO bude případný úspěch této snahy záviset na míře sblížení názorů USA a evropských členů NATO na akutnost hrozeb ze strany jednotlivých států v krizových regionech a v konkrétní části spektra balistických raket. Největší rozpor pohledů stále panuje v pohledu na akutnost hrozby použití ICBM vůči aliančnímu teritoriu či silám. Neméně rozdílný je pohled na MD jako na různě naléhavou prioritu rozvoje obranných schopností. Žádná evropská alianční země nevnímá projekty MD se stejnou naléhavostí jako USA a vzhledem k objemu evropských vojenských rozpočtů bude argument o „opportunity cost“ pro většinu z nich klíčový. Dosavadní zkušenost v rámci aliančních konzultací o této otázce také nenasvědčuje, že by USA byly ochotny více naslouchat spojencům a případně upravit architekturu, či jiné významné součásti systému BMD. Aliance se tedy spíše stane jedním z fór k prezentaci americké politiky a snahy o finanční zapojení spojenců do globálního systému BMD, který bude ovšem v USA vždy chápán jako primárně americký projekt. Jakýkoliv pokus o jeho oslabení, nebo zpomalení bude negativně vnímán v řadách republikánské strany i v části vojenského establishmentu. Evropané by například preferovali mnohem důkladnější realistické testování nežli určitá část amerických elit. Pokud to bude technologicky schůdné, systémy působící v segmentu BDS se také mohou zdát mnohem přijatelnější pro Evropany, protože by sestřelovaly rakety bez ohledu na to zda míří k evropským nebo americkým cílům. Naopak pozitivní vývoj se dá očekávat v případě společné investice spojenců do systémů TMD. Ochrana rozmístěných aliančních sil bude nutná vzhledem k rychle se rozvíjející povaze hrozby ze strany především raket krátkého a středního doletu, resp. raket s plochou dráhou letu. Nezbytnou podmínkou se tyto kapacity stanou pro případné zvažování operací NATO v širším okolí Evropy, např. na Blízkém a Středním Východě, v Severní Africe nebo na Kavkaze. Tyto systémy by později měly být rozšířeny také pro ochranu populačních center na aliančním území. Pro úspěch tohoto typu aliančních systémů bude důležitá ochota USA sdílet technologie se svými evropskými spojenci především v segmentu TDS. Tato americká ochota je důležitá především u systémů Patriot PAC-3, MEADS či THAAD. Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí Strategickou koncepci NATO i bezpečnostní politiku jednotlivých spojenců ovšem ovlivní případné rozmístění systému BMD i svým dopadem na širší problematiku nešíření ZHN a jejich nosičů. MD by se neměla stát jediným všelékem, ale pouze jedním z nástrojů politiky nešíření. Její dosavadní cíle byly sdíleny spojenci na obou březích Atlantiku. Existence amerického, případně spojeneckého systému BMD bude mít ovšem zásadní dopady i na tuto oblast. Američané a spojenci musí najít nové vhodné paradigma v oblasti kontroly zbrojení, což představuje lepší variantu nežli rezignaci na použití tohoto bezpečnostního nástroje. Existence systému BMD také podstatně změní základ strategie jaderného odstrašování NATO. Promění se jednak situace, ale také přístup tří jaderných mocností NATO (USA a Velké Británie s Francií). Jaderné potenciály dvou evropských jaderných velmocí se mohou stát v této situaci důležitější pro celou Evropu, především pak pro EU. Zároveň se může objevit tlak na jejich modernizaci, pokud dojde k novému kolu závodů ve zbrojení. Tomuto politicky citlivému kroku by se oba státy pochopitelně rády vyhnuly. Důležitou otázkou pro vnitřní soudržnost Aliance bude míra ochrany proti raketovým hrozbám, tedy zda bude stejná pro všechny spojence. Pokud by tomu tak nebylo a USA by byly podstatně lépe chráněny, bude tento fakt spíše podporovat jejich ochotu angažovat se na obranu spojenců nebo naopak ? V úvahu přicházejí tři základní scénáře ohrožení: - hrozba vůči USA, ale ne vůči Evropě (např. ze strany KLDR) - hrozba vůči USA i Evropě, ovšem Evropa bude blíže potenciální hrozbě ICBM (např. z oblasti Středního Východu) - hrozba vůči Evropě, ale ne vůči USA (stát v oblasti Středního Východu disponující maximálně raketami středního doletu) Protiraketová obrana je tedy další z otázek, ve kterých se názory spojenců mohou silně rozcházet. Na rozdíl od atmosféry let 1999-2000 se nicméně daří názory uvnitř Aliance sbližovat. MD by se tedy nemusela znovu stát tématem výrazně rozdělujícím NATO, pokud USA nepředloží plány na militarizaci kosmu. Pro řadu států se ovšem může stát způsob budování systému BMD jedním z ilustračních argumentů při kritice amerického stylu „nového multilateralismu“ – tedy de facto jednostranných kroků převlečených do pláštíku mnohostranných institucí. Př ínosy a rizika pro Č R Přínosy - zvýšení bezpečnosti ČR, pokud budou technologie fungovat a budou sdíleny v rámci NATO za přijatelných finančních podmínek (ve vztahu k celkovému rozpočtu AČR); systémy BMD pokryjí nejdříve především hrozby raket krátkého a středního doletu - širší spektrum možností (větší svoboda akce) v konkrétních krizových situacích, zejména při přípravě a provádění vojenských akcích NATO v krizových regionech - v ideálním případě posílení koncepce odstrašení proti reálným a rostoucím hrozbám balistických raket a ZHN - technologický přínos, pokud se české firmy budou schopny zapojit do transatlantických konsorcií (především na úrovni základního a aplikovaného výzkumu) - prohloubení dialogu o vnímání bezpečnostních hrozeb v USA a v Evropě - udržení relevance NATO díky budování MD jako společné obranné kapacity; společná investice a následná obranná kapacita mohou být vnímány jako vyjádření a posílení společných zájmů Rizika - nevyzkoušená technologie MD může fungovat jako „bezpečnostní placebo“ - špatná zkušenost s neochotou sdílet špičkové vojenské technologie i s nejbližšími spojenci na rovnoprávném základě - rozdílná míra ochrany proti balistickým raketám může vést k rozpolcení Aliance Radek Khol a kol. – Protiraketová obrana - Shrnutí - architektura velení a řízení systému může omezit přímý vliv Aliance a tudíž i ČR na použití systému v konkrétní operační situaci - militarizace kosmu může podnítit nové závody ve zbrojení ve všech částech světa, čímž bude odvedena část finančních zdrojů nutných k řešení globálních problémů - finance investované do MD mohou být vynaloženy na úkor potřebnějších obranných kapacit, případně průběhu modernizace AČR a v konečném důsledku nepovedou k posílení bezpečnosti ČR Doporučení • Americká analýza akutnosti, povahy a rozsahu hrozby balistických raket s hlavicemi ZHN není doposud plně sdílena všemi spojenci NATO. Mnohem intenzivnější konzultace o této hrozbě a nejlepší kombinaci nástrojů na její odvrácení by měly v NATO proběhnout co nejdříve. Tento postup je v plné shodě se zájmy ČR a proto by ČR měla tuto společnou alianční analýzu podpořit. • Právě probíhající NATO Feasability Study zaměřená na systémy TMD by měla být rozšířena k analýze širšího souboru raketových hrozeb a možností dostupných či vyvíjených technologií k obraně proti nim. • Hrozba vůči evropskému teritoriu za použití mezikontinentálních raket, či raket dlouhého doletu je v současné době nerealistická, ale postupně se vyvíjí v čase. Není zcela jasné, zda si ČR a další evropští spojenci mohou dovolit vynakládat vysoké částky na obranu proti této stále hypotetické hrozbě. • Pro ČR a ostatní evropské státy NATO je ovšem akutní potřeba vylepšených systémů TMD, které by postupně poskytly také možnosti ochrany proti raketám středního doletu a střelám s plochou dráhou letu. Pro nepřátelské státy a především nestátní aktéry typu mezinárodních teroristických organizací je mnohem jednodušší zvolit nenáročné technologické řešení k použití biologických, chemických nebo i jaderných zbraních vůči aliančním cílům. Současná architektura amerického systému BMD by neposkytla ochranu proti těmto útokům ani pokud by její části USA poskytly Evropě. • ČR by si nicméně měla ponechat otevřené dveře k možné účasti v technologické, výrobní, případně i vojenské dimenzi projektu. Tato spolupráce by neměla výrazně zvýšit bezpečnostní rizika pro ČR, ovšem pokud nebude existovat dostatečně vyzkoušená technologie, tak také příliš tato rizika nesníží. Naopak by mohla tato situace vést k efektu „bezpečnostního placeba“ a ukolébání vůči těmto rizikům. Případné zapojení ČR do amerického projektu BMD by mírně posílilo vliv ČR na směřování tohoto projektu a mohlo by podpořit pozici ČR vůči USA a jejich bezpečnostní politice. • ČR by neměla rezignovat na prosazování celého spektra nástrojů posilujících nešíření ZHN a jejich raketových nosičů, které ovšem musí být upraveny pro změněné strategické prostředí. Nezastupitelná je zde role OSN a specializovaných mezinárodních režimů a organizací v této oblasti jako NPT, CTBT, OPCW, CWC, MTCR apod. ČR by měla zásadně vyloučit podporu případné militarizaci osmu v rámci budování dalších vrstev masivního systému BMD. Tento přístup je v souladu se stávající Bezpečnostní strategií a Koncepcí zahraniční politiky ČR. • ČR by také měla podpořit analýzu koncepce jaderného odstrašování NATO, případně odstrašení jako takového. Důsledky rozdílné míry ochrany obou částí NATO by měly pro kvalitu transatlantické vazby, včetně bezpečnosti ČR negativní vliv. • Pokud se ČR rozhodně aktivně podpořit americký projekt BMD a aktivně se do něj zapojit, měla by tomuto kroku předcházet důkladná debata na půdě Bezpečnostní rady státu, Vlády ČR a Parlamentu ČR. Důsledky tohoto kroku v rovině politické, vojenské i finanční jsou natolik zásadní, že ho nemůže učinit pouze ministr obrany. Vhodné by bylo ustavení komise složené ze zástupců relevantních resortů, Parlamentu ČR, průmyslu a akademické obce k prozkoumání možností konkrétního zapojení ČR do projektu BMD.
Podobné dokumenty
Info Sheet č. 3/2008 - KVV Plzeňského kraje
současně bavorským ministrem financí a bavorským ministerským předsedou Güntherem
Becksteinem. Naposledy se stal tématem sváru výše ztráty Bavorské zemské banky, která by
se mohla dle Becksteinovy ...
zde
neustále počet států disponujících nosiči a projevujících zájem o získání jaderných zbraní. To
je zřejmě horní mez konfliktu pro který ve světě existují prostředky. Tato hranice se může
projevit fo...
Přihlášení jezdci
NEPOMUCKÝ TROJÚHELNÍK XXX. ročník
Přebor ČR v jízdě pravidelnosti historických závodních motocyklů
30. a 31. července 2011
Přihlášení jezdci:
Přihlášených 5
technickeparametryrakety,radary.
protiraketové obrany (NMD - US National Missile Defense) pověřena rolí
vedoucího systémového integrátora a zahájila práce na zajištění slučitelnosti
antirakety GBI se senzory a systémem velení a ří...
Ekonomie a životní prostředí – nepřátelé, či spojenci?
téměř bezvýhradně aplikován. Otázkou pro environmentální ekonomy tak nadále není, jak jsou vytvářeny (nebo jak mají být vytvářeny) cíle pro ochranu životního prostředí, ale jakým způsobem naplnit c...