Petrklíč 4/2013 - rímskokatolická farnost kurim

ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI
ČÍSLO 4/2013
ROČNÍK VIII.
Kde najít opravdovou krásu Vánoc?
Po adventních týdnech příprav se nám otevírá očekávaný vánoční čas. Mnoho
lidí touží zvláště o těchto svátcích po klidu a míru. Píšeme si to ve vánočních přáních a
pozdravech, které si v tak ohromném množství vyměňujeme. A myslíme to jistě
upřímně.
Vánoce nás vybízejí, abychom byli milí, štědří, dělali druhým radost. To je jistě
výborná věc. Ale vánoce mohou být přitom i cestou do našeho nitra. Co tam najdeme?
Jen starosti? Samý smutek či výčitky? Nebo jen vzpomínky na to, co bylo a už není? To
všechno tam také může být. Ale snad tam najdeme i radost z toho, že vůbec žijeme. Ze
jsme schopni překonat zlé věci, které nás v životě potkaly. Bez touhy po pomstě a bez
zloby. A hlavně bychom tam měli najít stopy lásky druhých lidí, které nás natrvalo
obohatily. Mnohý najde i stopy lásky nepojmenovatelné, ve které křesťan rozpoznává
lásku Boží. Skutečné tajemství, o kterém je těžko mluvit, ale ze kterého můžeme žít.
A tak se nám může stát bližším jednoduchý a přitom v mnohém nepochopitelný
příběh Ježíšova narození. Ne jen v podobě figurek Betléma a ve zpěvu vánočních písní.
Ale v našem vlastním životě. Když se nám spojí pravdivé vědomí o množství zla ve
světě, ke kterému bohužel sami ledacos přidáváme, s tajemstvím hloubky našeho srdce,
může se stát něco podivuhodného, co se podobá vyprávění o pastýřích v evangeliu. Ty
obklíčilo Boží světlo a slyšeli slovo andělů: „Nebojte se!“, jak píše evangelium. Objevíme
my sami něco podobného? Snad ano. Přejme si to navzájem. Sami zjistíme, že můžeme
být ve svém nitru svobodni od zla, pomsty a strachu. A budeme slavit skutečné vánoce.
O. Adam
STRANA 2
Děťátko se narodilo
(Česká lidová píseň)
Děťátko se narodilo, ale aleluja,
jenž všechen svět potěšilo, ale ale ale aleluja.
Aj leží na seně v jeslech, ale aleluja,
a kraluje ve věčných světech, ale ale ale aleluja.
Hned volek i osel poznal, ale aleluja,
že to dítě jest jejich Pán, ale ale ale aleluja.
Slovo Otce nejvyššího, ale aleluja,
způsob lidský na se ozvalo, ale ale ale aleluja.
V této radostné slavnosti, ale aleluja,
chvalmež Boha na výsosti, ale ale ale aleluja.
Velebmež svatou Trojici, ale aleluja,
děkujíc jí na vše časy, ale ale ale aleluja.
Adeste fideles
Adeste
fideles
je
jednou
z nejznámějších světových koled, která je
připisována několika autorům. Podle
posledních výzkumů rukopisů se jako
nejpravděpodobnější autor jeví anglický
hudebník John Francis Wade (1711 –
1786), i když často je píseň připisována i
jiným autorům, např. Johnu Readingovi.
Wade, povoláním učitel hudby a latiny, byl
jako katolík přinucen utéci do Francie, do
města Douai. Tam byla koleda poprvé
vydána, v roce 1743. Toto dílo bylo
publikováno také roku 1751 v knize Cantus
Diversi. Nejstarší dochovaný rukopis koledy
však pochází z roku 1760 z Večerních
kostelních obřadů. John Francis Wade
napsal čtyři první sloky písně a ty ostatní
byly k písni dopisovány postupně. Pátou až
sedmou sloku dopsal v roce 1822 Abbé
Étienne Jean François Borderies. Poslední
sloka byla doplněna neznámým autorem
v polovině 19. století k příležitosti svátku Tří
králů. První český překlad písně Adeste
fideles Ó křesťané všichni napsal Josef
Šlechta (1882–1937) a poprvé vyšel roku
1923 ve Zpěvníku Českobratrské církve
evangelické. Jiný český text, začínající
slovy Dnes jásejte věrní, napsal Samuel
Verner (1897–1976) pro Křesťanský
kancionál církve bratrské, který vyšel roku
1965.
V katolickém
Kancionálu
–
společném
zpěvníku
českých
a
moravských diecézí, který vycházel od roku
1973, se píseň nachází pod číslem 219, a
to jak v latinské verzi, tak v jejím českém
volném překladu, pod názvem Jdou
zástupy věrných. O letošních Vánocích
koleda Adeste fideles zazní v kuřimském
kostele
ve
čtyřhlasém
provedení
chrámového
sboru.
Pro
zajímavost
v následující tabulce najdete latinský text
spolu s co nejvíce doslovným českým
překladem.
STRANA 3
SLOKA
LATINSKY
ČESKY
1.
Adeste, fideles, laeti triumphantes;
Venite, venite in Bethlehem;
Natum videte Regem angelorum.
Ref. Venite adoremus.Venite adoremus.
Venite adoremus Dominum
Buďme přítomní věřící, radostní,
vítězní, pojďte, pojďte do Betléma.
Zřeme narození Krále andělů. Ref.
Pojďte, klaňme se, pojďte, klaňme se,
pojďte, klaňme se Pánu.
2.
Deum de Deo, lumen de lumine,
gestant puellae viscera,
Deum verum, Genitum non factum. Ref.
Bůh z Boha, Světlo ze Světla, nošený
pod srdcem Panny,
Pravý Bůh, zrozený, ne stvořený. Ref.
3.
Cantet nunc „lo“ chorus angelorum,
cantet nunc aula caelestium:
„Gloria, gloria in excelsis Deo!“ Ref.
Zpívej nyní užaslý sbore andělský,
zpívej nyní nebeské shromáždění:
„Sláva, sláva Bohu na výsostech!“ Ref.
4.
Ergo qui natus die hodierna,
Iesu, tibi sit gloria,
Patris aeterni Verbum caro factum. Ref
Proto tomu, který se dnešního dne
narodil, Ježíši Tobě budiž sláva, Slovu
věčného Otce, které se stalo tělem.
Ref.
5.
En grege relicto, humiles ad cunas
vocati pastores approperant:
et nos ovanti gradu festinemus. Ref
Ve shromáždění se pastýři pokorně
přibližují k jeslím a také my k nim
radostně pospíchejme. Ref.
6.
Aeterni Parentis splendorem aeternum
velatum sub carne videbimus, Deum
infantem, panis involutum. Ref.
Uvidíme Věčnou nádheru věčných
Rodičů, skrytou do lidského těla
božského Dítěte, zavinutého Chleba.
Ref.
7.
Pro nobis egenum et foeno cubantem,
piis foveamus amplexibus. Sic nos
amantem quis non redamaret? Ref.
Pro nás potřebné a pro lidskou
podstatu, kéž ho naše láska obejme.
Když nás tak miloval, kdo by mu
neodpověděl? Ref.
8.
Stella duce Magi Christum adorantes,
aurum, tus et myrrham dant munera.
Iesu infanti corda praebeamus. Ref.
Hvězda vedoucí Krále adorující Krista,
zlato, kadidlo a myrhu nesoucí
k obdarování. Nabídněme svá srdce
Dítěti Ježíši. Ref.
Zdroje:
http://www.ask.com/question/what-is-adeste-fidelis
http://www.cb.cz/vydavat-odbor/pastoralka/kancional.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Adeste_fideles
http://en.wikipedia.org/wiki/John_of_Reading
http://gaudium-mundo.blogspot.cz/2006/12/adeste-fideles.html
http://gavvie.tripod.com/adeste.html
http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Adeste-fideles-1.html
Silvestra Novotná
STRANA 4
Čím žijí Moravské Knínice?
Nejen o Vánocích
Seznam všech kulturních, sportovních a společenský akcí je v Moravských
Knínicích velmi rozmanitý a rozsáhlý. Ať už se jedná o dvoje hody, tancování verbuňku,
hraní divadla, cimbálové muziky, sportovní soutěže nebo řadu dalších „menších“ činností.
Požádala jsem o rozhovor pana Františka Kšicu, který je v obci starostou úctyhodných 23
let a o všem dění v obci má nejlepší přehled.
Jak je možné, že v Moravských
Knínicích
máte
takový
bohatý
společenský život?
Je to samozřejmě od lidí, kteří se do
toho zapojují a organizují. Když se v roce
1990 odtrhly Moravské Knínice od Kuřimi,
začala se radostně vytvářet a budovat
dědina po stránce technické infrastruktury,
ale lidé byli nadšeni i po stránce budování
kulturního života. Ve větším rozsahu se
začaly organizovat hody. V té době byly
naše děti malé a začali jsme hodové
průvody dělat s nimi. Moje žena nejprve
s paní Pleskačovou, teď s paní Kosíkovou
se věnovala mládeži a zúročilo se nám to.
Teď se objevují v hodovém průvodu nebo
v přípravách
nebo
v kulturním
dění.
Musíme říct, že se aktivně podílí určitá
skupina lidí, není to tak, že by se zapojili
úplně všichni obyvatelé, kterých žije
v Knínicích 870. Ale je to takové šťastné
období, kdy tu máme spoustu zajímavých
lidí, kteří jsou schopni a ochotni přinést pro
kulturu a společenský život mnoho nových
věcí. Je to dané lidmi, není to dané
starostou, který tomu samozřejmě fandí,
ale pokud by zájem od lidí nebyl, tak by to
nešlo. Tady to vzniklo spontánně, můžu
jmenovat dvě rodiny, ve kterých těch kluků
bylo víc, rodina Helánova a Císařova.
Často vzpomínáme Leoše Helána, který
jako mladý zemřel, ale hodně se tomu
věnoval a zaujal další pokračovatele. Ti, co
na něho navázali, se tomu věnují ještě
intenzivněji. Docílila se zde spousta oblastí,
třeba v tancování verbuňku, který dostává
vyšší úroveň, vystupujeme i na soutěžích
ve Strážnici. Nebo kolem dalších akcí,
které v soupisu vychází zhruba jedna akce
na každý týden, se pořád točí stále stejní
lidé, ať je to divadlo, hody nebo sportovní
akce. Je to zájem určité silné skupiny lidí,
my máme štěstí, že tady fungují. Je
důležité, že se zapojují i ti nejmenší, děti se
svými maminkami v seskupení Rarášci,
vystupují, cvičí a pořádají různé akce.
Práce s dětmi se nesmí podcenit, je to
velice milé, když malé děti o hodech jsou
schopné se naučit celou besedu a zatančí
nějaké tance, které si připraví. Je to i pro
ně velký zážitek, když jim celá sokolovna
tleská.
STRANA 5
Jak se Vám spolupracuje se
sokolem?
Sokol má zařízení, má sál, bez
kterého bychom tady mohlI těžko něco
pořádat. Žijeme zde v takové symbióze, my
podporujeme jejich provoz, vytápění je
finančně náročné a už několik roků veškeré
náklady s vytápěním sokolovny drží obec.
Tím se umožnilo, aby se mohla sokolovna
využívat celoročně. Využíváme ji na
všechny akce – hody, plesy, dětské
karnevaly. Je to taková dobrá spolupráce.
Obec připravuje se stárkama hody, to je
prezentované
jako
akce
obce
a
občanského sdružení Kyničan.
Se Sokolem jsou připravovány
sportovní akce, pořádáme atletický čtyřboj
nebo cyklistický Špalcykloboj a další akce
pro děti. Obec pořádá tradiční pochody, to
je také velká akce. Takže tato skupina lidí
zaštítěná organizacemi – skaut, obč.
sdružení, rybáři, myslivci – chce něco pro
dědinu udělat a další akce se na ně
nabalují. Některé jsou drobné, ale i tak se
musí připravit a nachystat. Je to zvláštní
dobrá doba a doufám, že nám ještě nějaký
čas vydrží a předčasně neskončí.
Je pravda, že u stárků a stárek je
menší úbytek, že se vdají, ožení, ale
nezůstávají nečinní. Jsou už zvyklí, že
takto fungovali, a zase se zapojí do dalších
činností. V rámci sdružení Kyničan máme
založený i mužský sbor a zapojují se i
vdané ženy. Kroje si pořídily samy, z obce
šlo jen něco málo peněz. Nebo se podařilo
získat nějaké peníze z krajského rozpočtu.
V Kyničanu funguje cimbálová muzika a
taneční soubor Kyničan, který se věnuje
brněnským tancům a mají spoustu akcí i
mimo dědinu. Naposledy byli na setkání
v Újezdu u Brna. Jsme schopni udělat
program pro nějakou akci, funguje tady i
dětská schola. Chybí nám jen dechovka,
ale to už bysme chtěli moc. Cimbálová
muzika se zúčastnila i nějakých akcí
v Kuřimi při příležitosti Svátku matek nebo
při některých benefičních akcích.
V seznamu akcí mě zaujala
Klobouková.
To je taková pěkná akce. To jsou
vdané ženy, které mají relaxační cvičení
pod vedením Jindřišky Kohoutové a její
dcery Petry. Schází se přes celou zimu a
pak završením sezony je poslední cvičení –
zajímavá netradiční setkání, kdy se
obléknou do klobouků. Jdou přes dědinu,
nechají se vyfotit, takto se schází přes 20
let. Je tady poměrně velká část žen, která
se zapojuje do hodů, mají svůj program –
tancování, zpívání.
Setkání rodáků nepatří asi mezi
pravidelně pořádané události.
Setkání v roce 2012, pro obec to
bylo takové zvláštní výročí, ale říkáme si,
proč ne. Bylo 100 let Sokola a 777 let od
první písemné zmínky o obci. My jsme
z nedostatku informací měli kdysi setkání
v roce 2000 jako 650 roků, protože se
všude uváděl rok 1350, potom se objevily
další informace ve spojitosti s klášterem
v Předklášteří. Papež Řehoř vyjmenovává
obce, které dává klášteru a tam byly
citované Moravské Knínice, tak přišlo nové
datum 1235. Takže vloni jsme měli takovou
větší oslavu. Propojili jsme se i telefonem
na dálku s rodačkou Eliškou Hasilovou,
rozenou Pokornou, ženou Krále Šumavy,
kteří teď žijí v Chicagu.
Při příležitosti oslav byla vydaná
publikace
o
Moravských
Knínicích.
Původně jsme ji plánovali k výročí v roce
2000, ale redaktor na tom nepracoval a
nestihlo se to. Pojali jsme ji z hlediska
historie a pak jako možnost prezentovat
kulturní a společenský život. Je tu kapitola
Rok na vsi, kde se promítají akce
jednotlivých společností. Kniha má svoje
kouzlo, má hodně fotek. Brožura nabitá
textem pro někoho cizího nemá význam,
přípravě knížky jsme věnovali hodně času
a myslím si, že se to docela podařilo.
Každý se tam uvidí, historie a současnost
vzbuzuje zájem.
STRANA 6
Vaše obec už dostala za kulturní a
společenské dění nějaká ocenění.
Letos jsme naše snažení trochu
zúročili, přihlásili jsme se do soutěže
Vesnice roku. Napoprvé jsme nedopadli
vůbec špatně, dostali jsme Diplom za
rozvíjení lidových tradic a potom jsme
dostali Cenu naděje pro živý venkov, to je
cena za široký společenský život. Dokonce
se zvažovalo, že bychom dostali modrou
stuhu, ale zúčastnili se první rok, řekli si, ať
se příště více snaží. Myslím si, že jsme si
to zasloužili, je to podpořeno nějakou
korunou, není to mnoho, kdybychom
dosáhli na nějakou stuhu, bylo by
ohodnocení vyšší. Ale i 45 000 Kč je takový
všimný a pokryje nějaké výdaje.
To je hezké. Přeji Vám, aby bylo
stále dost nadšených aktivních lidí.
Uvidíme příští rok, na hodech se
tancuje sólo, pro ty, co se hodlají oženit
nebo vdát, zvedají je do vzduchu, probíhá
ceremonie loučení, moc jich není a zase
přibývají další. Letos jsme měli patnáct
párů. Markétské hody jsou početnější.
Jsme už tak zapsaní tím, že naši stárci
jezdí na jižní Moravu, tak se propojují a
vytváří se obrovská přátelství mezi mladými
a oni zase na oplátku jezdí sem. Je úžasná
podívaná, když o hodech nastupují
přespolní, zpívají a tancují verbuňky a
v neděli se zapojují do průvodu. Je to
takové trochu jinačí než dříve, kdy chodila
venkovská kapela, šlo se do sokolovny,
kde se s dechovkou zahrála beseda.
Dnešní děcka by takové hody nedělaly,
jsou tady kvalitní dechové hudby, vždycky
se vybere dobrá dechovka. Letní hody jsou
dost prodělečné a děcka jsou pro to tak
zapálená, a aby se tolik neprodělávalo a
nemusela to táhnout z rozpočtu obec, tak
celou sobotu věnují sbírání šrotu po
dědině. Nashromáždí železo třeba za
15 000 Kč, je to taková rezerva pro
pořádání letních hodů. V únoru bude
náročný podnik – bude probíhat brněnské
kolo soutěže o nejlepšího tanečníka
slováckého verbuňku za přítomnosti poroty,
která je ve Strážnici. Soutěž se už bude
konat podruhé, dříve bez poroty, to bylo
takové předkolo. Pozvali se tanečníci
z Brněnska i Horňácka. Teď to má už
takovou úroveň, že jsme už navíc vnímaní
v národním stavu lidové kultury a verbuňk
se tady tančí. V soutěžích budeme ale asi
stále ztrácet nějaký ten bodík za kroj,
neustále
nemůžou
překousnout,
že
nemáme kroj jako na Slovácku, nemáme
tradici v kroji a v tancování verbuňku. Syn
už před několika lety dostal cenu od poroty
za dobrou reprezentaci Brněnska z míst,
kde není tanec verbuňku tradiční. Postupně
se možná činovníci národní lidové kultury
pohádali. Poslední rozhodnutí je takové, že
nás budou brát do soutěže s tím, že za kroj
nás budou asi trochu penalizovat. Ale
dobře to dopadlo, důležité je, že v soutěži
budeme. Dostat se do Strážnice, to je
zážitek, je to soutěž jiné kategorie.
STRANA 7
Kromě tancování verbuňku máte i
úspěšný divadelní spolek.
Divadelní spolek je samostatná
kapitola, která tady měla kořeny kdysi
dávno. Spolek obnovila paní učitelka
Naděžda Šindelková, která byla dost
výrazná osoba v kulturním životě obce,
ocenění dostala v podobě pamětní desky
na
školce,
kde
učila.
Začínala
s ochotníkama v době, kdy my jsme byli
omladina. Začala s námi, pak byl útlum a
pak přišla paní učitelka Halouzková,
kuřimačka, ředitelovala ve škole. Začínala
s děckama ve škole, z nich se pak pomalu
vypěstovali herci, kteří to tady drží doteď.
Na ně se nabalují další a zařazují se tak do
divadelního spolku. Každý rok něco
nacvičují, třeba Limonádový Joe nebo
Mrazík. Před vánoci máme vystoupení
v Litomyšli: „Po všem hovno, po včelách
med“, která byla tady přijata velice
úspěšně. Mužský sbor má vstupní část a
při ostatkovém soudu jsou probírány
jednotlivé nešvary, které jsou vtipně
doprovázeny zpěvy, vystupujeme ve
venkovských krojích.
Čím žijí Moravské Knínice o
vánocích?
I na prosinec připadá spousta akcí,
tradičně máme adventní setkání seniorů na
nově
zrekonstruované
škole
ve
víceúčelovém sále. Je tam krásné komorní
prostředí. Vystoupí děcka, country kapela
BEZ NOT. Další bude předvánoční zpívání,
které probíhá v parku v Koutě, které je jako
Živý Betlém, říkáme tomu zpívání, protože
Živý Betlém by se měl dělat po vánocích.
Je s tím spojené hodně organizování a tak,
aby se všechno připravilo, pořádáme to
před svátky. Je malá skupinka lidí, která
musí zvládnout rozestavit jesličky, navést
zvířátka, osvětlit, ozvučit. Zapojují se
dětská schola, děcka z náboženství, chlapi
z cimbálové
muziky.
To
je
akce
bezprostředně před vánoci. S Mikulášem je
spojená Mikulášská laťka, soutěže ve
skoku do výšky. Mikuláš jako takový, kdy
stárci a stárky chodí po domech. Aby to
mělo hlavu a patu, domluví se s rodiči a
pak následuje Mikulášský průvod. Pořádají
se silvestrovské zábavy, pokud je počasí,
koná se silvestrovské bruslení. Je to parta
nadšenců, napustí vodu na plochu
tenisových kurtů. Krásná akce, před
půlnocí se tam sejdou, zabruslí a je tam
taková pěkná atmosféra. Máme výhodu, že
jsme vesnice, můžeme si gratulovat, že
máme aktivní lidi. Má to takový spád, pořád
se něco vymýšlí a nacvičuje, někdy si
myslím, že je toho hodně, snažím se u
všeho být. Někteří nám závidí a říkají: „U
vás se pořád něco děje.“ A já na to říkám:
„No jo, snažíme se.“
Děkuji za rozhovor.
Dáša
Páté setkání pro mužskou spiritualitu
Nedělní odpoledne, desátého listopadu, se muži naší farnosti opět setkali v našem
kostele na přednášce zaměřené na mužskou spiritualitu a mužská společenství. Opět se
nám podařilo využít ochotu člověka, muže a kněze, který se tématu mužské spirituality
v křesťanském prostředí více věnuje. Tímto knězem je otec Pavel Moravec z Ostravy.
Rozhovor s otcem Moravcem vám v tomto čísle Petrklíče také přinášíme.
Otec Moravec v rámci svého studia psychologie oslovoval řadu fungujících
mužských společenství a hledal důvody, proč se věřící muži potřebují setkávat. Co jim to
přináší, co to přináší jejich víře a co to přináší jejich manželkám a rodinám.
Po přednášce následovala jako obvykle adorace a poté navázalo setkání ve farní
klubovně, kde jsme měli prostor reagovat na to, co jsme od otce Pavla slyšeli, čerpat
z jeho zkušeností a také sdílet zkušenosti a přání naše.
Mirek
STRANA 8
Kostel sv. Jakuba v Brně
Svatý
Jakub,
patron
poutníků,
dělníků,
kameníků,
drogistů a kloboučníků
je i patronem kostela
stojícího uprostřed naší
jihomoravské
metropole.
Byl
apoštolem a bratrem
evangelisty Jana. Jako
první z apoštolů zemřel
mučednickou
smrtí.
Jeho
ostatky
jsou
uloženy
v kryptě
katedrály
ve
španělském
Santiagu
de
Compostela.
Compostela je už od
středověku významným
poutním
místem
a
napříč Španělskem tam
vede několik poutních
cest. I v dnešní době je
cílem mnoha poutníků
z celého světa, kteří
každoročně vyráží na
cestu neboli camino
Santiago. Známá je
také
svatojakubská
mušle, kterou se zdobí
poutníci do Compostely
a
kterou
také
nalezneme ve výzdobě
Jakubského
kostela
v Brně. Svatý Jakub
starší
je
často
zpodobňován s holí a
kloboukem jako poutník.
Původně
románský kostel byl
obklopen hřbitovem a
řadou kaplí. Dnes zde
stojí gotický kostel,
upravený
v době
baroka. Projekt kostela
se dle vlivu stylu Petra
Parléře
datuje
do
čtrnáctého století a
jeho stavba do století
patnáctého.
Na
budování kostela se
podílel
i
známý
brněnský
rodák,
kameník a sochař Petr
Pilgram,
který
se
podílel
taktéž
na
stavbě staré radnice
v Brně
nebo
vídeňského
dómu
svatého
Štěpána.
Kostel
zažil
v šestnáctém století i
požár a zřícení střechy.
Původně byla stavba
kostela
financována
hlavně
ze
zdrojů
cisterciáckého kláštera
v Oslavanech,
který
později neměl dostatek
prostředků na opravy,
a tak patronát nad
kostelem
převzalo
město
Brno.
Barokizace
interiéru
proběhla v osmnáctém
století,
kdy
byly
původní dřevěné oltáře
nahrazeny
mramorovými,
které
jsou v kostele dosud.
Chrám
je
jednoduše
členěn
sloupy na hlavní loď a
dvě boční. Vpředu
volně stojí hlavní oltář
s výjevem
ukřižovaného
Krista,
plačících
žen
pod
křížem
a
dalšími
sochami
svatých.
V blízkosti oltáře se
nachází
hrobka
STRANA 9
významné osobnosti z doby obléhání Brna
Švédy Ludvíka de Souches. Vzadu za
oltářem je umístěn náhrobek se sochou
generála. Tento obránce Brna původně
pocházel z Francie. Jako voják nejprve
sloužil u francouzkého krále Ludvíka XIII.,
později přešel do služeb švédského krále
Gustava Adolfa, aby nakonec pro svoji
prudkou povahu odešel a dal se do služeb
rakouského
císaře
Ferdinanda
III.
v hodnosti plukovníka. Císař ho roku 1645
jmenoval velitelem města Brna. Za svoji
úspěšnou obranu Brna proti švédské
přesile povýšil na generála. Císař se mu za
jeho další věrné služby v armádě bohatě
odměnil a povýšil ho až na polního
maršála, pověřil ho funkcí vojenského
velitele Moravy a byl uveden do hraběcího
stavu.
Při pohledu od hlavního oltáře
uvidíme kůr s krásnými varhanami, které
jsou
zdobené
sochami
hudebníků
s nástroji, v podobném stylu je také
sochami zdobena zadní stěna kostelní
lavice pod kůrem, která je taktéž výrazným
prvkem interiéru kostela. Dalším výrazným
prvkem je kamenná kazatelna uprostřed
kostela, s vyobrazením světců, za jejichž
hlavami jsou vytesány již zmiňované
svatojakubské mušle. Oproti kazatelně stojí
v boční kapli soška pražského Jezulátka a
bývá zde umístěn i betlém. Interiér kostela
celkově působí vkusně, barokní okázalost
je tu vyvážena gotickou jednoduchostí a
vytváří spolu docela harmonický celek.
Hřbitov, který byl původně kolem
kostela, časem přestal vyhovovat svojí
kapacitou, a proto byla zřízena kostnice.
V kostnici se ukládaly po deseti až dvanácti
letech po pohřbu kosti zemřelých, aby mohl
být hrob uvolněn pro dalšího zemřelého.
Počet zde pohřbených se odhaduje na více
než padesát tisíc. Z provedených průzkumů
vyplývá, že zde byly pochovány oběti
morových a cholerových ran a také oběti
třicetileté války. V současné době byla
pozapomenutá kostnice při úpravách
náměstí znovu objevena, restaurována a
zpřístupněna.
Kostel sv. Jakuba má pro mě svoji
nezaměnitelnou atmosféru a určitě stojí za
návštěvu
alespoň
v nadcházejícím
vánočním čase.
Jana
STRANA 10
Rozhovor
Pavel Moravec působí jako kněz ve farnosti Pustkovec v ostravském děkanátu.
Pochází z obce Bolatice na Opavsku, studoval na Teologickém konviktu v Litoměřicích,
Teologické fakultě v Olomouci a také na Lateránské universitě v Římě. V letošním roce
ukončil také studium psychologie na Masarykově universitě v Brně. Otec Pavel Moravec
se kromě své kněžské služby ve farnosti věnuje také psychologii v praxi a také hlouběji
mužským křesťanským společenstvím. To posledně zmíněné bylo také tématem jeho
magisterské práce. Právě teoretické i praktické zkušenosti otce Pavla nás motivovaly
k tomu, abychom jej pozvali k nám do Kuřimi na setkání s mužskou částí naší farnosti.
Máš za sebou, Pavle, absolvování
několika universit, nejen teologického,
ale také psychologického zaměření. Je
něco konkrétního, co
ti ve tvých studiích
přineslo
obohacení
do
tvého
života?
Nebo která z těch
universit ti přinesla
do praxe nejvíc?
Zajímavé
pro
mne byly tři roky
v Římě. Ani tak ne pro
samotné studium, že by
člověk „leštil kliky“ ve
Vatikánu. Ale proto, že
tam
byli
studenti
z celého světa. A to
umožnilo velmi široký
přehled.
Když
se
zkoumal
nějaký
teologický
problém,
muselo se na něj
pohlížet
v opravdu
širokých souvislostech.
Například to, co je pro nás samozřejmé, že
manželství je otázkou vztahu mezi jedním
mužem a jednou ženou, třeba pro Afričany
tak samozřejmé nebylo. Oni jsou zvyklí na
jiné vztahy, konkubináty. A tato potřeba
širokého pohledu byla přínosná a i mně se
velmi líbila.
Druhá věc, která mi hodně dala,
nebylo jen to studovat v Římě, ale studovat
Řím. To znamenalo studovat to, jak to tam
chodí. A mně to dalo obrovskou svobodu a
obrovský nadhled nad tím, jak vnímat Řím
jako ústředí církve. Člověk mohl tak trochu
„nahlédnout pod pokličku“ a to považuji za
obrovsky přínosné.
Ty jsi tedy,
Pavle,
studoval
v Římě tři roky. To
znamená, že musíš
být i jazykově nějak
vybaven.
Italština?
Angličtina?
V
Římě
především
italsky.
Jinak anglicky se také
domluvím.
Dobře,
my
zatím
zůstaneme
v češtině. A položím
další,
docela
novinářsky
otřepanou otázku pro
kněze: Jak to bylo se
tvým
rozhodnutím
pro
kněžství.
Ale
především mne zajímá, jestli to pro tebe
byla spíš evoluční cesta pozvolného
vývoje nebo jednorázové silné oslovení,
pozvání.
Bylo to asi obojí. V jistém okamžiku
to byla spíš „revoluce“, tedy velká změna,
kterou jsem si do té doby nedokázal
představit, spíš jsem se takové představě
smál. Přišel tedy výrazný zlom. Potom ale
následovaly
další
tři
roky
dalšího
přemýšlení a hledání. Takže bych řekl, že
to byla revoluce následována evolucí.
STRANA 11
Je nějaká oblast v církvi, ve tvé
kněžské službě nebo ve farnosti, které
se více věnuješ?
Je mi hodně blízké akademické
prostředí, cítím se tam dobře. I proto jsem
v posledních pěti letech studoval dálkově
v Brně na Filosofické fakultě psychologii.
Také jezdím pravidelně jako kněz na
manželská setkání, to také trochu souvisí
s tou psychologií. Také jsem zapojen do
aktivit pro chlapy. Takže to jsou oblasti,
kterým se věnuji, pokud je to časově
možné.
Co ti udělalo v poslední době
radost?
V poslední době je velkou radostí
papež František. A pokud bych to vzal na
osobní rovině, pak by to byl moc pěkný
pětidenní cyklus přednášek pro psychology
a psychiatry, kterého jsem se minulý týden
zúčastnil. Tam jsem se cítil „jako ryba ve
vodě“. To mne obrovsky povzbudilo k mé
práci, kterou dělám.
Máš, Pavle, nějaké osobní vzory?
Ať už mezi žijícími či nežijícími, mezi
oficiálně
svatými
nebo
těmi
neoficiálně...
Pokud
bych
začal
zmíněnou
akademickou sférou, tak tam jsou to mé
velké vzory, které nikdy nedostihnu: Tomáš
Halík a Marek Vácha. To jsou dva lidé,
kterých si moc vážím a beru je jako určité
ideály. Mám také rád Václava Vacka,
kterého považuji za proroka dnešní doby.
Mám ho moc rád, i když je takový radikální
a rád provokuje. Úžasným vzorem je také
zmíněný papež František.
Děkuji za rozhovor
Mirek
Evangelii Gaudium
Pozoruhodný dokument, který spatřil
světlo světa teprve koncem listopadu
letošního roku, si velmi rychle získal
pozornost po celém světě. Mnozí, a to i
mnozí mimo katolickou komunitu, považují
tento dokument za zcela zásadní a
průlomový. Český překlad je k dohledání
na internetových stránkách vatikánského
rozhlasu. V úvodu se m.j. píše: Velké riziko
nynějšího světa s jeho rozmanitou a
dotěrnou
konzumní
nabídko
je
individualistický smutek, který prýští ze
zpohodlnělého
a
lakomého
srdce,
z chorobného dychtění po povrchních
rozkoších a z izolovaného vědomí. Když se
vnitřní život uzavře do vlastních zájmů,
není už prostor pro druhé, nemohou už
vstoupit chudí, nenaslouchá se Božímu
hlasu, nezakouší se již radost z Jeho lásky
a nerodí se nadšení pro konání dobra...
Zvu každého křesťana, ať už je kdekoli a
v jakékoli situaci, aby dnes obnovil svoje
osobní setkání s Ježíšem Kristem nebo
alespoň přijal rozhodnutí nechat se od
Něho potkat a denně Jej bez ustání hledat.
Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si,
že se jej toto pozvání netýká, protože
„nikdo není vyloučen z radosti, kterou
přinesl Pán.“
Mirek
Tříkrálový koncert
Římskokatolická farnost vás zve na Tříkrálový benefiční koncert 9. ledna v 18 hodin
v kostele v Kuřimi. Výtěžek z koncertu bude věnován na podporu Tříkrálové sbírky 2014
pořádané charitou České Republiky (www.charita.cz).
Na koncertu vystoupí pěvecký sbor Pavlíny Zámečníkové, děti ZUŠ Kuřim a farní
sbor kuřimské farnosti.
Hanka
STRANA 12
Jacques Philippe – Volání k životu
Volání k životu je Boží volání, jež
vyzývá člověka k žití plným životem.
Schopnost žití naplno je podmíněna
pokorou člověka k tomu Boží volání hledat
a přijmout. Pokorou,
která vede člověka
k tomu
nechtít
ovládat
svou
existenci
a
programovat
své
štěstí sám o sobě.
Autor
v knize
kapitolu po kapitole
srozumitelně
předkládá cesty, jak
Boží volání zachytit.
Boží volání obvykle
nepřináší okamžitá
řešení a rychlé zvraty. Otevřenost pro Boží
volání a snaha o plnost života také
znamená přijmout svůj život v pravdě
takový, jaký je. Pouze přijetí umožňuje
změnu, postoj nepřijetí nám tuto změnu
znemožňuje. Autor tuto cestu popisuje jako
cestu ke svobodě člověka. Vysvobozuje ho
z vězení vlastního hříchu a pyšné
sebedostačivosti. Bez volání by člověk
zůstal uzavřený v hranicích své psychiky,
představ,
pudů
a
přeludů.
Naše
představy o štěstí a
naplnění bývají často
daleko od skutečného
štěstí. Bible nám o
tom hovoří ústy sv.
Pavla: „Podle toho, co
je psáno, zvěstujeme
co oko nevidělo, co
ucho neslyšelo, co
nevešlo do srdce
člověka, vše, co Bůh
připravil pro ty, kdo ho
milují.“ Přála bych nám všem, abychom
dokázali otevřít svá srdce malému dětátku
v jesličkách nejen v tomto vánočním čase,
ale abychom naslouchali Božímu volání i
v celém našem životě.
Jana
Tříkrálová sbírka 2014
Po celé České republice a také po našem městě budou opět v období svátku Tří
králů chodit malí i velcí koledníci s koledou, malým dárkem a pokladničkou a budou vybírat
příspěvky na charitativní účely. Znovu se totiž bude konat Tříkrálová sbírka – veřejná
sbírka, s cílem pomoci v nouzi bližním u nás i v zahraničí. Sbírka je již čtrnáctým rokem
organizována Českou katolickou charitou s povolením Ministerstva vnitra a ve spolupráci
s městskými a obecními úřady. Tříkrálová sbírka každoročně přináší pomoc mnoha lidem
v nouzi. Celorepublikově se sbírka uskuteční od 1. do 14. ledna. V Kuřimi se tedy bude
koledovat oba dva víkendy (4. – 5. ledna a 11. – 12. ledna)
Pro koledování potřebujeme děti i dospělé. Uvítáme i celé rodiny, které by v rámci
odpolední procházky s tříkrálovou sbírkou pomohly. Přihlaste se prosím do role Tří králů a
pomozte tím mnohým lidem v nouzi.
Hlásit na koledování se můžete u otce Adama na telefonním čísle 541 230 183
nebo u Hanky Prokopové na telefonním čísle 736 529 285.
Hanka
STRANA 13
Život je sacra zajímavej
Zamyšlení nad knihou otce Martina a Marka Váchy
„Myslím, že určité nároky duchovního života musí každý člověk brát jako
samozřejmost, jako něco, co je mimo diskusi. Nediskutuje se o tom, jestli mám pít nebo
dýchat, a zvlášť některé nároky těla nemohu, bez více či méně vážného rizika, ignorovat.
Jakmile rozpoznám, že existuje cosi jako povolání k Životu, povolání zabývat se životem
jako takovým, nemohu to už beztrestně ignorovat a je nutné se tím začít zabývat, věnovat
tomu to, co je třeba, a nepokládat to ani za ztrátu času, ani za něco, co se samo obslouží.“
Toto je výřez z jedné z mnoha reakcí Karla Satorii na otázky Marka Orko Váchy v knize,
kterou nelze jen tak přelétnout a vzápětí odložit.
Karl Rahner prý prohlásil, že
křesťanství v blízké budoucnosti bude
buďto mystické, anebo nebude vůbec. Tato
myšlenka zaujala mnohé a mnozí se k ní
také často vrací, včetně
mne. Často mne také
tato
věta
vede
k zamyšlení,
nakolik
jsme
my
sami,
ti
„tradičně kosteloví“, ještě
identickými
učedníky
Krista? Nakolik je naše
křesťanství
návykem
„víry našich otců“, nebo
jen návykem návyků
našich otců? A nakolik
jsme naopak skutečně
dovolili
Hospodinu
vstoupit
do
našeho
každodenního
života.
V některých konkrétních
aspektech,
kdy
se
nedokážeme přijímat ani
sami mezi sebou, kdy
pro naše nevěřící okolí
nejsme žádnou inspirací,
kdy nedokážeme nabídnout porozumění,
přijetí a podporu rozpadající se rodině,
trochu pochybuji, že jsme identickými, tedy
opravdovými
Kristovými následovateli.
Jsme – i v našich místních církvích,
v našich farnostech, na cestě k mystickému
křesťanství anebo už „nejsme vůbec“.
Jan Pavel II. nepochyboval o touze
člověka po mystickém křesťanství: „Lidem
nechybí smysl pro hluboké až mystické
prožívání jejich víry, co jim chybí, jsou
mistři.“ No jo, mistři, ale kde je vzít?
Dvě
přednášky,
které
jsem
v poslední době mohl od kněze a mnicha
Karla Satorii vyslechnout,
a knížka „Život je sacra
zajímavej“, mi přinesly
velkou naději: mistři jsou.
Že jich není mnoho? To
nikdy nebylo. Důležité je,
že jsou.
Karel Satoria je
člověkem, který okusil a
okouší toto křesťanské
„mystično“. Deset roků,
které
strávil
v kontemplativním
trapistickém
klášteře
Sept-Fons ve Francii, mu
umožnilo ujít velký kus
cesty do „vyšších pater
modlitby“. Otec Martin
(mnišské jméno Karla
Satorii)
však
sám
očividně nežije mystično
pro mystično, je se vším
všudy doma tady, na Zemi, v reálném
životě a v reálných situacích. Věren odkazu
svatého Benedikta, zakladatele jeho řádu,
hledá a nachází spirituální smysl života
v konkrétním okamžiku a v konkrétním
činu. „Je jedno, jestli adoruješ anebo
zametáš“.
Jsem moc a moc rád, že si otec
Martin nenechává pro sebe to, co „zahlédl“
na své mnišské cestě. Zve nás opravdově
STRANA 14
a přesvědčivě do „vyšších pater“ modlitby,
zve nás ke kontemplaci. Ke kontemplaci,
která nemusí být nutně uzavřena za
neprostupnými
zdmi
kláštera.
Ke
kontemplaci, která se může stát klíčovým
nástrojem pro náš duchovní život.
Knížka „Život je sacra zajímavej“ je
koncipována jako rozhovor dvou kněží.
Marka Orko Váchy jako více méně tazatele
na jedné straně a Karla Satorii jako toho, o
koho zde jde především. První část knihy je
věnována stručnému životopisu otce
Martina. U životopisu se ale čtenář dlouho
„neohřeje“ a brzy se dočká skutečného
„vyjetí na hlubinu“. Jsem rád, že se snadno
přijatelný vypravěčský talent otce Martina,
v psaném slovu nevytratil. Přesto ale ti, kdo
si oblíbili jeho přednášky, trochu zklamáni
budou. Psané slovo má zkrátka svá
pravidla a úskalí.
Jedinečnost této knížky vnímám
především v tom, že otec Martin dokázal
přiblížit
poměrně
náročná
témata
hlubokého
duchovního
života
velmi
přijatelným stylem a jazykem širokému
publiku. K tomu, na co jiní potřebují mnoho
stran nesnadno stravitelného textu, stačí
otci Martinovi několik trefných vět.
Knihu Život je sacra zajímavej
vnímám jako velmi vítanou inspiraci pro
cestu k mystickému křesťanství. Pro nás
všechny. A také, věřím, pro mnoho
hledajících,
kteří
vnímají
prázdnotu
materiálního konzumu a svoje „mystično“
nacházejí v novopohanském ezoterismu
nejrůznějšího druhu. Nevěří, že jim
křesťanství má vůbec co nabídnout.
Mirek
STRANA 15
Kurzy efektivního rodičovství
Pozvánka
Pokud jste rodiči, určitě si kladete
v souvislosti s pojetím vaší výchovy řadu
otázek a čelíte mnohým pochybnostem.
Jako rodiče si přenášíme modely výchovy
z rodiny, kde jsme sami byli vychováváni.
Někdy si tyto vlivy neuvědomujeme.
Mnohdy si je uvědomujeme a dobře víme,
že naše děti budou v dospělosti žít ve
světě, který my si představit nedokážeme.
Jak je na jejich život připravit? Jak jim
pomoci, aby vnímaly okolní svět jako
bezpečné místo k životu. Jak je naučíme
mít úctu samy k sobě a jak respektovat
ostatní?
Pokud volíme pouze autoritativní
přístup, kdy je rodič nadřazen a vyžaduje
především poslušnost, nemusí se naše dítě
později umět dobře uplatnit. Anebo se také
může stát, že v dospělosti bude slepě
následovat silné autority, i když to nebudou
právě autority pozitivní.
Dobrá, nebudeme tedy autoritativní.
Umožníme dětem, aby si samy utvářely
svůj názor, prostor i hodnoty. Máme pocit,
že toto je ten jediný správný přístup už
proto, že jej musíme statečně obhajovat
vůči svým vlastním rodičům. Výsledek?
Často člověk, který nerespektuje vůbec nic
a nikoho. Neví si rady sám se sebou a se
svým životem.
Kurzy efektivního rodičovství, známé
také pod pojmem „Kooperativní výchova
v rodině“ jsou vybudovány na poznatcích
moderní psychologie, které jsou ověřeny již
mnoha léty praktických zkušeností. Tyto
kurzy nabízejí přístup k výchově, který není
ani autoritářský a ani benevolentní.
Nabízejí přístup postavený na úctě člověka
k člověku, na úctě mezi rodiči a dětmi.
Ukazuje potřebu stanovení jasných hranic
při výchově a nabízí řadu možností, jak tyto
hranice důsledně, ale přátelsky vyžadovat.
Kurz efektivního rodičovství vedený
paní Eliškou Vondráčkovou již jednou
v Kuřimi proběhl. Pokud doma ještě najdete
první číslo Petrklíče z roku 2009, najdete
v něm ohlédnutí za tímto kurzem i rozhovor
s Eliškou Vondráčkovou. Tehdy se kurzu
zúčastnilo devět manželských párů.
Na jaře příštího roku proběhne
tentýž kurs v Kuřimi opět. Zváni jsou
všichni rodiče malých dětí, zhruba do 12 let
věku. Kurs proběhne v devíti večerních
setkáních:
V březnu 11. a 18.
V dubnu 1., 8., 22, a 29.
V květnu 13., 20. a 27.
Místo konání kursu a další
podrobnosti budou včas zveřejněny.
Mirek
STRANA 16
Dotazník k mimořádné synodě o rodině
Příští rok v říjnu proběhne ve
Vatikánu mimořádné shromáždění biskupů,
na které poté naváže v roce 2015 řádné
shromáždění. Tato shromáždění budou
součástí Synodu biskupů, který svolal
Svatý otec František proto, aby se zabýval
tématem rodiny a evangelizace. Jako
přípravu pro tento synod zpracoval Vatikán
dotazník, který byl určen jak pro kněze a
praktikující laiky, ale také pro všechny ty,
kteří nemají ke katolické církvi tak blízko.
Otec
František
osobně
telefonoval
redaktorce jednoho římského deníku s tím,
že by byl rád, kdyby v jejím deníku vyšel
článek, v němž bude zdůrazněno, že církev
nepřipravila
dotazník
jen
pro
své
„kostelové“ lidí, ale že je otevřena názorům
všech pokřtěných katolíků a že ji zajímá
zvláště hlas těch, kteří se církvi vzdálili,
protože se jim například zhroutilo
manželství.
Dotazník obletěl svět, obletěl také
Českou republiku a všichni, kdo měli
zájem, jej mohli vyplnit na internetu do
konce listopadu.
Zde se k tomuto dotazníku chceme
ještě vrátit proto, že nevnímáme sbírání a
vyhodnocování odpovědí jako jediný smysl
této vatikánské aktivity. Tím druhým
významem je to, abychom se i my sami
v rodinách, ve společenstvích i ve
farnostech těmito tématy zabývali. Všichni
vnímáme, že rodina jako základní forma
vztahů a jako důležitý prvek pro křesťanský
život a předávání víry čelí v posledních
letech mnohým ohrožením. V úvodu
rozesílaného dotazníku se m.j. píše:
„Hlásání Evangelia všemu stvoření,
svěřeno přímo Bohem jeho učedníkům,
prostupuje celou historii církve. Sociální a
duchovní krize, tak evidentní v dnešním
světě, se stává pastorální výzvou
evangelizační misie církve v souvislosti
s rodinami, tímto životním stavebním
kamenem
společnosti
a
církevního
společenství. Nikdy předtím nebylo hlásání
Evangelia rodinám v tomto kontextu
potřebnější a urgentnější.“
Jsme velmi rádi, že Svatý otec
vnímá tuto základní potřebu, evangelizaci
rodin, jako natolik významnou, že svolal na
toto téma biskupský synod. A navíc, že se
zajímá o to, čím žijí ti, které mu Pán svěřil a
že nechal připravit dotazník pro všechny.
Přinášíme zde dotazník pro všechny
ty, kdo se s ním dříve nesetkali.
Přinejmenším pro informaci, která témata
jsou pro Vatikán důležitá i pro zamyšlení,
jak se k těmto tématům stavíme my sami.
Mirek
1 – Rozšíření Písma svatého a církevního magisteria o rodině
a) Popište, jak dnes lidé rozumí učení katolické církve o hodnotách rodiny, obsaženému
v Bibli, Gaudium et spes, Familiaris consortio a dalších dokumentech církevního magisteria
po koncilu? Jaká formace je našim lidem pro oblast rodinného života nabízena církevním
učením
b) V případech, kde je církevní učení známé, je plně přijímáno anebo jsou s uváděním
tohoto učení do života potíže? Pokud ano, jaké?
c) Jak je církevní učení rozšířeno v pastoračních programech na národní, diecézní úrovni a
ve farnostech? Jaká katecheze o rodině se vykonává?
d) V jakém rozsahu a které konkrétní aspekty tohoto učení jsou známy, přijímany, odmítány
a/nebo kritizovány v oblasti mimo církev? Jaké kulturní faktory brání plnému přijetí
církevního učení o rodině?
STRANA 17
2 – Manželství podle přirozeného práva
a) Jaké místo zaujímá myšlenka přirozeného práva v kulturním prostředí vaší společnosti,
institucích, vzdělávacích a akademických kruzích a mezi lidmi vůbec? Jaké antropologické
názory jsou základem pro diskusi o přirozeném základu rodiny?
b) Je myšlenka přirozeného práva ve spojení muže a ženy všeobecně přijímána všemi, kdo
jsou pokřtěni?
c) S čím se teorie a praxe přirozeného práva musí potýkat v souvislosti s utvářením rodiny?
Jak je toto přirozené právo vnímáno a rozvíjeno v civilních a církevních institucích?
d) Jak je jednáno v případech, kdy nepraktikující katolíci nebo nevěřící žádají uzavření
svátostného manželství.
3 – Pastorační péče o rodinu a její evangelizaci.
a) Jaké nové podněty se objevily v posledních desetiletích v souvislosti s přípravou na
manželství? Jaké úsilí je věnováno podpoře evangelizace páru a rodiny? Jakým způsobem
může být podporováno vědomí, že rodina je „domácí církví“?
b) Jak se vám daří vytvářet návyk modlitby v rodině, který může odolat dnešnímu
komplexnímu životu a současné kultuře?
c) Jak jsou křesťanské rodiny schopny v současné generační krizi plnit své povolání
k předávání víry?
d) Jak jsou místní církve a rodinná duchovní společenství schopna vytvářet způsoby
jednání, které mohou být příkladné?
e) Jaký konkrétní přínos mohou dnes páry a rodiny nabídnout v šíření věrohodného a
uceleného ideálu křesťanského páru a rodiny?
f) Jakou pastorální péči nabízí církev pro podporu vznikajících párů a těch párů, které jsou
v krizové situaci?
4 – Pastorální péče v určitých těžkých manželských situacích.
a) Je předmanželské soužití pastorální realitou ve vaší místní církvi? Můžete odhadnout
jeho procentuální podíl?
b) Existují volné svazky faktického soužití, které nejsou potvrzeny ani úředně ani církevně?
Existují o tom důvěryhodná statistická data?
c) Jsou oddělené páry, které byly rozvedeny a jsou znovu sezdány, pastorační realitou ve
vaší místní církvi? Můžete odhadnout jejich procentuální podíl? Máte pro tyto situace
vhodný pastorační program?
d) Jak žijí pokřtění ve výše zmíněných situacích? Jsou si toho vědomi? Jsou k tomu
lhostejní? Cítí se odstrčení nebo trpí tím, že nemohou přijímat svátosti?
e) Jaké otázky kladou rozvedení a znovu sezdaní lidé církvi ohledně svátostí oltářní a
svátosti smíření? Kolik lidí, kteří jsou v této situaci, žádá o svátosti?
f) Mohlo by zjednodušení kanonické praxe v rozlišování a vyhlašování neplatnosti
manželského svazku být pozitivním přínosem k řešení problémů těchto osob? Pokud ano,
jakým způsobem?
g) Existují pastorační aktivity, které pečují o tyto případy? Popište tyto aktivity. Existují tyto
programy na národní a diecézní úrovni? Jak je hlásáno Boží milosrdenství rozděleným
párům a těm znovu sezdaným? Jak je církev podporuje na jejich cestě víry?
5 – Svazky osob stejného pohlaví
a) Existuje ve vaší zemi zákon, který uznává svazky lidí stejného pohlaví a uznává je stejně
jako manželství?
STRANA 18
b) Jaký je postoj místních církví vůči státu jako podporovateli těchto svazků a k lidem,
kterých se tyto svazky týkají?
c) Jakou pastorační pozornost je možné věnovat lidem, kteří se rozhodli žít ve svazcích
tohoto druhu?
d) V případě svazků lidí stejného pohlaví, kteří si adoptovali děti, co může být v pastoraci
učiněno ve světle předávání víry?
6 – Výchova dětí v situacích neregulérního manželství
a) Jaký je odhadovaný podíl dětí a adolescentů v těchto případech ve vztahu k počtu dětí
narozených a vychovávaných v řádně ustanovených rodinách?
b) Jak přistupují rodiče v těchto situacích k církvi? Na co se ptají? Požadují pro své děti
pouze svátosti nebo chtějí také katechezi a všeobecnou výuku náboženství?
c) Jak se místní církve pokoušejí vycházet vstříc potřebám rodičů těchto dětí v nabídce
křesťanské výchovy?
d) Jak v těchto případech probíhá svátostná praxe: příprava, udílení svátosti, doprovázení?
7 – Otevřenost manželů pro život
a) Jakou mají křesťané reálnou znalost nauky Humanae vitae o zodpovědném rodičovství?
Jsou si vědomi, jak morálně hodnotit různé metody plánování rodičovství? Jaké
porozumění, pochopení, lze v této otázce navrhnout v pastoraci?
b) Je tato morální nauka přijímána? Které aspekty brání většině párů přijmout tuto nauku?
c) Jaké přirozené metody nabízejí místní církve jako pomoc manželům při uvádění nauky
Humanae vitae do praxe?
d) Jaká je vaše zkušenost v této oblasti v realizování svátosti pokání a účasti na
eucharistii?
e) Jaké jsou rozdíly v této oblasti mezi naukou církve a výchovou v občanské sféře?
f) Jak může být podporován otevřenější přístup k tomu, aby páry měly děti? Jak napomáhat
zvyšování porodnosti?
8 – Vztah mezi rodinou a osobou
a) Ježíš Kristus odhaluje tajemství a povolání člověka. Jak se může rodina stát
privilegovaným místem k naplnění tohoto povolání?
b) Které kritické situace v dnešní rodině mohou být překážkou pro setkání člověka
s Kristem?
c) Do jaké míry mohou mnohé krize víry, jimiž mohou lidé procházet, ovlivnit rodinný život?
9 – Další problémy a návrhy
Které další problémy a návrhy, týkající se témat pojednávaných v tomto dotazníku,
považujete za naléhavé a užitečné?
Doplňující otázky, které nejsou součástí vatikánského dotazníku. Budeme rádi, pokud
uznáte za vhodné a následující otázky nám zodpovíte. Pomůže nám to podrobněji
vyhodnotit odpovědi pro potřeby pastorace.
STRANA 19
Kulturně-duchovní dění
16. 12. 2013 v 17:00 hodin.
Náboženství a postmoderní myšlení. Přednáška prof. Tomáše Halíka.
Moravsko – slezská křesťanská akademie pořádá tuto přednášku v posluchárně
P31 na Fakultě sociálních studií MU, Joštova 10 v Brně. Po přednášce následuje
v 19:00 hodin mše svatá v kostele Nanebevzetí panny Marie u Jezuitů.
17. 12. 2013 v 19:00 hodin.
Jak rozvíjet svou spiritualitu. Přednáška prof. Vladimíra Smékala.
Další pokračování cyklu o spiritualitě a navázání na předchozí témata „Poznej styl
své spirituality“ a „Jak žít aktivně duchovně v tomto světě“. Salesko, Sportovní sál,
Brno – Líšeň, Kotlanova 13.
21. 12. 2013 v 17:00 hodin.
Adventní koncert v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně.
Třetí z cyklu adventních benefičních koncertů. Program: J. S. Bach, F. M. Bartholdy,
A. Guilmant, M. Reger. Vstupné dobrovolné.
22. 12. 2013 ve 20:00 hodin.
Stella Jones & The Christmas Gospel Singers
Americká gospelová skupina, oceňovaná po celém světě, sdružuje řadu talentů
s jedinečnými hlasovými schopnostmi. Vystoupí v katedrále sv. Petra a Pavla.
25. 12. 2013 v 16:00 hodin.
Živý betlém
V parku vedle kostela sv. Jana Nepomuckého v Brně – Lískovci.
25. 12. 2013 v 16:30 hodin.
Živý betlém
V parku na Tuřanském náměstí.
27. 12. 2013, 17:00 – 18:00, Vánoce s Dambořankou
Sváteční podvečer se zpěvem lidových koled na v Lomnici na orlovně.
17. 1. 2014, 14:00 – 18:00, registrace od 13:30
Péče o duchovní potřeby nemocných. Konference.
Přednášející: MUDr. Marie Svatošová, Mgr. Marek Vácha, Jana Sieberová. Témata
jsou určena především pro zdravotní sestry, ale nejen pro ně. Pořádá Cirkevní
střední zdravotnická škola, Grohova 14/16, Brno. Více informací a přihlášky na:
www.grohova.cz.
5. – 9. 2. 2014
Výstup na horu manželství
Exercicie pro manžele s otcem Eliasem Vellou proběhnou ve Vranově u Brna. Více
informací a přihlášky na internetu: www.dc-vranov.cz.
STRANA 20
Pořad vánočních bohoslužeb
Den
Liturgický
kalendář
Neděle
22.12.2013
4. neděle
adventní
Přehled bohoslužeb
Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30
Dětská mše sv. v Kuřimi v 15:00
hodin, půlnoční mše sv. ve 24:00
hodin za doprovodu farního sboru.
Úterý
24.12.2013
ŠTĚDRÝ DEN
Středa
25.12.2013
SLAVNOST
NAROZENÍ
PÁNĚ
Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30
V kostele sv. Markéty
v Moravských Knínicích v 11:00.
Čtvrtek
26.12.2013
Svátek sv.
Štěpána
Mše sv. v Kuřimi v 8:00
V kostele sv. Markéty
v Moravských Knínicích v 9:30.
Neděle
29.12.2013
Úterý
31.12.2013
Svátek Svaté Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30
Rodiny, Ježíše, V kostele sv. Markéty
Marie a Josefa v Moravských Knínicích v 11:00.
SILVESTR
Mše sv. v Kuřimi v 16:00 na
poděkování a za Boží pomoc
do nového roku.
Středa
1.1.2014
NOVÝ ROK –
Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30
SLAVNOST
V kostele sv. Markéty
MATKY BOŽÍ
v Moravských Knínicích v 11:00.
PANNY MARIE
Neděle
5.1.2014
Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30
SLAVNOST
V kostele sv. Markéty
ZJEVENÍ PÁNĚ
v Moravských Knínicích v 11:00.
Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi
Uzávěrka příštího čísla je 23. 3. 2014
Redakční rada: Hana Prokopová, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Radka Sedmíková, Petr Prokop, Dan
Planer, Mirek Strašák.
Příspěvky prosím zasílejte na e-mail: [email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele
Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na stránkách: www.farakurim.cz