12ti bohů z řecké mythologie

Řecká mytologie
Řecká mytologie
Řecká mytologie sestává z mýtů a legend starých řeků,
pojednávajících o bozích a hrdinech, povaze světa či vzniku a významu
řeckého kultu a rituálů, které jsou součástí náboženství starověkého
Řecka. Moderní badatelé studují mýty ve snaze zjistit více o
náboženském a politickém zařízení starověkého Řecka – jeho
civilizace – a pochopit samotnou povahu vytváření mýtů.[1] Někteří
teologové považují za možné, že staří řekové vytvářeli mýty za účelem
odpovědět na všechny otázky ohledně světa, aby, tak říkajíc, nezbývaly
žádné nezodpovězené.
Řecká mytologie je přímo ztělesněná rozsáhlou kolekcí příběhů a
nepřímo ztělesněná řeckým representačním uměním, jako je keramika
či votivní dary. Snaží se vysvětlit původ světa a podrobně líčí životy a
dobrodružtví široké škály bohů, bohyň, hrdinů, hrdinek a jiných
mytologických stvoření. Tato podání byla původně šířena
ústně-básnickou tradicí; dnes jsou řecké mýty známé hlavně z řecké
literatury.
Nejstarší známé řecké literární prameny, epické básně Ilias a Odysseia,
Busta Dia z vatikánského muzea Pia IV. a
Klementa XIV., nalezená v italském městě
se zaměřují na události okolo Trojské války. Dvě básně Homérova
Otricoli.
současníka Hésioda, totiž O původu bohů a Práce a dny, zahrnují
podání o vzniku světa, následovnictví božských vládců, posloupnost
lidských věků, původ lidského utrpení a původ obětních rituálů. Mýty se také uchovaly v Homérských hymnech,
zlomcích eposů "epického cyklu", lyrických básních, dílech tragédů pátého století př. n. l., spisech badatelů a
básníků helénské doby a textech z dob Římské říše od spisovatelů, jako byli Plútarchos či Pausaniás.
Archeologické nálezy poskytují důležitý zdroj podrobností ohledně řecké mytologii, s bohy a hrdiny objevujícími se
hlavně coby dekorace mnoha artefaktů. Kresby na keramice z 8. století př. n. l. zobrazují výjevy z Trojské války,
stejně jako dobrodružství Hérakla. Na keramice z následujícího archaického, klasického a helénistického období se
objevují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, které takto doplňují existující literární doklady.[2]
Řecká mytologie měla obrovský vliv na kulturu, umění a literaturu západní civilizace a zůstává součástí západního
jazykového dědictví. Básníci a umělci od dávných dob podnes čerpali z řecké mytologii inspiraci a nalézali
přetrvávající význam a platnost v jejích tématech.[3]
1
Řecká mytologie
2
Zdroje řecké mytologie
Řecká mytologie je dnes známá hlavně z řecké literatury a umění z doby od cca 900 – 800 př. n. l. dále.[4]
Literární zdroje
Mýtické vyprávění hraje významnou roli v téměř každém žánru řecké literatury; i
přesto je však jedinou přežívající obecnou starořeckou mytografickou knihou
Bibliografie Pseudo-Apollodóra. Tato práce se snaží urovnat odporující si
příběhy básníků a poskytuje impozantní shrnutí tradiční řecké mytologie a
hrdinských legend.[5] Apollodóros žil od cca 180 – 120 př. n. l. a psal o mnohých
z těchto témat; jeho dílo tedy mohlo tvořit základ pro Pseudo-Apollodórovu
kolekci. Bibliografie nicméně pojednává i o událostech, které se udály dlouho po
jeho smrti, z kteréhož důvodu je autor uváděn jako Pseudo-Apollodóros.
Mezi nejstarší literární zdroje patří Homérovy dvě epické básně, totiž Ilias a
Odysseia. Jiní básníci zase sepsali takzvaný epický cyklus, ale jejich pozdní a
méně významné básně jsou dnes téměř úplně ztracené. Navzdory svému
tradičnímu názvu nemají Homérské hymny žádnou přímou spojitost s Homérem;
jde o chorální hymny z první části takzvaného lyrického věku.[6] Hésiodos,
Prométheus, obraz Gustava Morau z
roku 1868; mýt o Prométheovi se
možný současník Homéra, podává ve svém díle O původu bohů nejúplnější
poprvé objevil u Hésioda, později se
známé podání nejrannějších řeckých mýtů; pojednává v něm o stvoření světa
pak stal základem pro Aischylovu
stejně jako o původu bohů, Titánů a obrů, a předkládá pečlivě vypracované
trilogii tragických her, totiž Spoutaný
genealogie, pověsti a mýty o příčinnách různých věcí na tomto světě. Hésiodovy
Prométheus, Odpoutaný Prométheus
a Prométheus přinašeč ohně.
Práce a dny, poučná báseň o zemědělském životě, též zahrnuje mýty o
Prométheovi, Pandóře a Čtyřech věcích; básník s jejich pomocí radí, jak uspět v
nebezpečném světě, který je činěn ještě nebezpečnějším svými bohy.[2]
Lyričtí básníci často hledali v mýtech náměty, nicméně ve svých básních na ně spíše odkazovali, než vyprávěli.
Řečtí lyrici, například Pindaros, Bakchylidés nebo Simonidés, a bukoličtí básníci jako Theokritos a Bión, každý
vyprávějí vlastní mytologické příhody.[7] Mýtus byl také velmi důležitý prvek klasického Athénského divadla;
například tragédi Aischylos, Sofoklés, a Eurípidés převzali většinu dějů svých her z mýtů věku hrdinů a Trójské
války. Mnoho slavných tragických příběhů (jako jsou ty o Agamemnónovi a jeho dětech, Oidipovi, Iásónovi, Médeie
aj.) na sebe vzalo svou klasickou podobu právě v těchto tragédiích. Spisovatel komedií Aristofanés se také inspiroval
mýty, totiž ve svých hrách Ptáci a Žáby.[8]
Řecká mytologie
3
Historici Hérodotos a Diodóros Sicilský a zeměpisci Pausaniás a
Strabón, kteří cestovali napříč řeckým světem a zaznamenávali
příběhy, které slyšeli, doplňují řeckou mytologii množstvím místních
mýtů a legend, přičemž často podávají málo známé, alternativní verze
příběhů,[7] a to zejména Hérodotos, který důkladně prozkoumával
rozdílná podání, se kterými se setkal, ve světle porovnávání
historických a mytologických tradic Řecka a východu[9] ve snaze
odhalit původ a směšování odlišných kulturních pojetí.
Poezie helénistických a římských dob byla v první řadě vytvářena pro
literární, spíše než kultovní, účely; přesto však uchovává některé
detaily příběhů řecké mytologie, které by jinak byly ztracené. Tato
kategorie zahrnuje práce:
1. římských básníků Ovidia, Statia, Valeria Flacca, Seneky a (spolu s
komentářem gramatika Servia) Vergilia;
Římský básník Vergilius, zde vyobrazen na
rukopisu z pátého století zvaném Vergilius
Romanus, zachoval detaily příběhů řecké
mytologie v mnoha ze svých děl
2. řeckých básníků období pozdní antiky, totiž Nonna, Antonia
Liberala, and Quinta Smyrneaea;
3. řeckých básníků helénistického období, totiž Apollónia z Rhodu, Kallimacha, Pseudo-Eratosthena a Parthenia;
4. řeckých a římských spisovatelů románů, jako jsou Apuleius, Petronius či Heliodorus.
Fabulae a Astronomica římského spisovatele píšícím stylem Gaia Iulia Hygina
jsou dva významné, prózou psané přehledy řecké mytologie. Obrazy Filostrata
staršího a mladšího a Popisy Kallistratovy jsou dva další užitečné zdroje,
používané pro čerpání témat.
Konečně, Arnobios a několik byzantských řeckých spisovatelů poskytuje
důležité detaily mýtických příběhů, z nichž mnohé převzali ze starších, dnes již
ztracených řeckých prací. Podobným zdrojem je i lexikon Hesychia
Alexandrijského, tzv. Suda, nebo spisy Johana Tzetzeseho a Eustácia z
Tesaloniky. Křesťanský, mravní poučení vyhledávající úhel pohledu je
zabudovaný v přísloví – vztahujícím se k mýtu, podle kterého pomohl Daidalos
Aiás zabíjející trojského vězně před
Charunem, vyobrazený na Etruském
svým řemeslným uměním Pásifaé k tomu, aby se spářila s Poseidónovým býkem
kalichu z červené keramiky, z doby
– ἐν παντὶ μύθῳ καὶ τὸ Δαιδάλου μύσος / en panti muthōi kai to Daidalou
koncem čtvrtého a začátkem třetího
musos ("V každém mýtu je také Daidalovo poskvrnění"); ve stejném duchu
století př. n. l.
vysvětluje encyklopedická Suda Daidalovu roli v ukojení "zvráceného chtíče"
Pásifaé, když říká, že Daidalos se stal předmětem přísloví, jelikož byl opovrhován za zlo, které podle legendy
spojení Pásifaé a býka zapříčinilo.[10]
Archeologické zdroje
Objev Mykénské civilisace německým amatérským archaeologem, Heinrich Schliemann, v devatenáctém století, a
objev Mínojské civilisace na Krétě britským archeologem, Sirem Arthurem Evansem, ve století dvacátém, pomohly
objasnit mnohé dosavadní otázky ohledně Homérových eposů a poskytly archeologické doklady mnoha
mytologických detailů ohledně bohů a hrdinů. Svědectví o mýtech a rituálech Mykénských a Mínojských nalezišť je
bohužel celé bez výjimky památkové, jelikož lineární písmo B (kterým se zapisovala raná forma řečtiny jak na
Krétě, tak v kontinentálním Řecku) bylo používané hlavně k sepisování majetku, přestože i tak byla jména bohů a
hrdinů s pochybami odhalena.[2]
Kresby na keramice z archaického (cca 750–cca 500 př. n. l.), klasického (cca 480–323 př. n. l.) a helénistického
(323–146 př. n. l.) období zobrazují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, například dobrodružství
Řecká mytologie
Hérakla, a takto doplňují existující literární doklady.[2] Tato znázornění mýtů jsou důležitá z hned několika důvodů.
Mnoho řeckých mýtů je zpodobněno na vázách starších, než jsou jejich literární zdroje (v některých případech
předchází první známé grafické vyobrazení určitého mýtu jeho nejstarší literární doklad z pozdně archaické poezie
dokonce o několik století.[4] ); například ze dvanácti úkolů Héraklových se pouze zkrocení Kerbera objevuje v textu,
které není mladší, než jeho vyobrazení na keramice.[11] Některá umělecká díla též znázorňují mýty či mýtické
výjevy, které nejsou doložené vůbec žádným dochovaným literárním zdrojem.
Přehled mytologické historie
Řecká mytologie se časem měnila spolu s vývojem řecké kultury, jejíž změn je mytologie, jak viditelně, tak skrytě,
přehledem. V dochovaných literárních zdrojích řecké mytologie, většinou z doby po konci postupných změn, je
neodmyslitelně politická, jak tvrdil Gilbert Cuthbertson.[12]
První obyvatelé Balkánského poloostrovu byli zemědělci, jejichž náboženství bylo animistické, a přisuzovali tedy
duši všemu v přírodě. Tito neurčití duchové posléze získali lidskou podobu a vstoupili do místní mytologie jako
bohové.[13] Po invazi kmenů ze severu poloostrova sebou útočníci přinesli nový panteon bohů, založený na
dobývání, síle, dovednosti v bitvě a násilnickém hrdinství. Staří bohové zemědělců se buď smísili s novými bohy,
nebo ztratili význam.[14]
Poté, co uplynula asi polovina archaického období, začaly na četnosti nabírat mýty o vztazích mezi bohy a hrdinny
mužského pohlaví, značící souběžný vývoj pederastie, který pravděpodobně započal okolo 630 př. n. l. Do konce
pátého století př. n. l. přisoudili básníci alespoň jednoho eromena (tj. dospívajícího hocha, jež byl jejich sexuálním
společníkem) všem významným bohům kromě Aréa, stejně jako mnoha legendárním postavám.[15] Starší mýty,
například o Achilleovi a Patroklovi, začaly být též podávány pederastické podobě.[16] Nejprve Alexandrijští básníci,
později pak obecně mytografové v rané Římské říši, často přepracovávali příběhy řeckých mytologických postav v
tomto duchu.
Cílem epické poezie bylo vytvořit cyklus příběhů, a následně nový dojem mytologické chronologie; tudíž se
mytologie rozvinula v etapu rozvoje světa a lidstva.[17] I když protimluvy v těchto příbězích činí perfektní časovou
osu nemožnou, přibližný časový sled lze sestavit. Výsledné mytologické "dějiny světa" mohou být rozděleny na tři
nebo čtyři širší období:[18]
1. Věk bohů či Mýtus o vzniku světa: stvoření světa, bohů a lidí.
2. Věk bohů a lidí: rané vzájemné ovlivňování mezi bohy, polobohy a smrtelníky.
3. Věk hrdinů: doba, kdy byla činnost bohů více omezená. Poslední a nejvýznamnější z hrdinských legend je příběh
Trójské války a událostí, které následovaly po ní, jež je některými badateli uznávána za samostatné období.
Zatímco dnešní výzkumníci mýtů často jeví největší zájem o věk bohů, věk hrdinů byl zjevnou prioritou pro řecké
autory archaického a klasického období, kteří se pokoušeli o ustanovení chronologie velkých lidských skutků poté,
co byla vyřešena otázka vzniku světa. Například hrdinské eposy Ilias a Odysseia převyšovaly Zrození bohů a
Homérské hymny, zaměřené na bohy, jak rozsahem, tak popularitou. "Kult hrdinů" vedl pod vlivem Homéra k
reorganizaci duchovního života, vyjádřené v mýtickém rozdělení říše bohů od říše mrtvých a olympských božstev od
podsvětních.[19] V Práci a dnech užívá Hésiodos schéma čtyř Lidských věků: Zlatého, Stříbrného, Bronzového a
Železného. Tyto věky (či rasy) jsou odlišná stvoření bohů, přičemž Zlatý věk připadá na vládu Krona a následující
věky jsou dílem Dia. Hésiodos vkládá věk hrdinů do doby právě po konci Bronzového věku. Posledním věkem je u
něj Železný věk, totiž současné období, ve kterém básník žil a na které pohlíží jako na nejhorší; přítomnost zla
přitom vysvětluje mýtem Pandory, z jejíž převrácené sklenice se vylily všechny nejlepší lidské schopnosti kromě
naděje.[20] Hésiodovo pojetí čtyř Lidských věků následuje i Ovidius ve svých Proměnách.[21]
4
Řecká mytologie
5
Věk bohů
Kosmogonie a kosmologie
Mýty o stvoření světa představují pokus o vyjádření vesmíru snadno
pochopitelným způsobem a zodpovězení otázky původu světa.[22]
Nejšířeji přijímaná verze té doby je zaznamenána Hésiodem v jeho
Zrození bohů. Básník začíná s Chaosem, zející prázdnotou. Z
prázdnoty se vynořila (Gaia (Země) a několik dalších prvotních
božstev; Erós (Láska), Tartaros (Propast) a Erebos (Tma).[23] Gaia pak,
bez mužské pomoci, porodila Úrana (Nebe) který jí následně oplodnil,
z čehož vzešli nejprve Titáni, šest z nich pohlaví mužského -- Koios,
Kríos, Kronos, Hyperion, Iapeto a Okeanos -- a šest ženského -Mnémosyné, Foibé, Rheia, Theia, Themis a Téthys. Poté, co se narodil
Kronos, Gaia a Úranos prohlásili, se už se nemají narodit žádní další
Titáni; místo nich následovali jednoocí Kyklopové a storucí
Hekatoncheirové. Kronos, který byl úskočný a ze všech Gainých
potomků nejstrašnější[23] , vykastroval svého otce a stal se vládcem
bohů spolu se svou sestrou a manželkou Rheiou, přičemž přijal zbylé
Titány za svůj dvůr.
Amor Vincit Omnia (Láska zdolá vše), obraz od
Michelangela Merisi da Caravaggia cca z let
1601–1602, zobrazující boha lásky, Erota
Motiv konfliktu mezi otcem a synem se znovu projevil, když se
Kronovi postavil jeho syn, Zeus. Jelikož Kronos zradil svého otce, bál
se, že by jeho potomek mohl udělat to samé, pročež pokaždé, když Rheia porodila, uchvátil dítě a snědl ho. To Rheia
nemohla snést, a proto ho oklamala tím, že novorozeného Dia ukryla a do jeho pokrývky zabalila kámen, který tak
Kronos snědl. Když Zeus vyrostl, podal svému otci nápoj, kvůli kterému vyzvracel Rheini ostatní děti i s kamenem,
které zůstal v jeho žaludku po celou tu dobu. Zeus pak vyhlásil Kronovi válku o vládu nad bohy. Zeus a jeho
sourozenci nakonec s pomocí Kyklopů a Hekatoncheirů, které vysvobodili s Tartaru, ve válce zvítězili, načež byli
Kronos a Titáni svrženi do Tartaru.[24]
Dia trápila stejná věc jako jeho otce, a poté, co bylo učiněno proroctví,
že potomek jeho první ženy Métis, zrodí boha mocnějšího než je on, ji
spolkl. Métis už ale byla těhotná s Pallas Athénou, a proto mu bylo
špatně, dokud se Athéna, plně vzrostlá a oblečená do boje, nevyloupla
z jeho hlavy. Tento Diův "porod" byl použit jako výmluva pro to, že
nebyl vytlačen dítětem z další generace bohů. Je pravděpodobné, že
změny v kultuře, které již byly v chodu, zahrnuly dlouhotrvající kult
Athény v Athénách bezkonfliktně, jelikož nemohl být překonán.
Reference
Atická amfora zobrazující Athénu, jak se za
pomoci bohyně porodu "znovu rodí" se z hlavy
Dia, který spolkl její matku, Métis (Louvre, cca
550–525 př. n. l.)
V tomto článku je použit překlad textu z článku Greek mythology
na anglické Wikipedii.
[1] "Greek Mythology". Encyclopaedia the Helios, díl Helllas, 1952.
[2] "Greek Mythology". Encyclopædia Britannica, 2002.
[3] J. M. Foley, Homer's Traditional Art, 43
[4] F. Graf, Greek Mythology, 200
[5] R. Hard, The Routledge Handbook of Greek Mythology, 1
[6] G. Miles, Classical Mythology in English Literature, 7
[7] J. M. Klatt a A. Brazouski, Ancient Greek and Roman Mythology, xii
[25]
Řecká mytologie
[8] Miles, Classical Mythology in English Literature, 8
[9] P. A. Cartledge, The Spartans, 60 a The Greeks, 22
[10] " Pasiphae (http:/ / www. theoi. com/ Titan/ Pasiphae. html)", Theoi Greek Mythology; encyklopedie cituje byzantský lexikon Suda
[11] Homér, Ilías, 366–369
[12] Cuthbertson, Political Myth and Epic (Michigan State university Press) 1975 nalezl větší řadu eposů, od Gilgameše k Voltairově dílu La
Henriade, ale jeho ústřední téma, že mýtus tvoří mechanismy kulturní dynamičnosti, uspořádávajíc komunitu vytvářením morálního základu,
je důvěrně známá tradiční představa , platící pro celou řeckou mytologii.
[13] Albala-Johnson-Johnson, Understanding the Odyssey, 17
[14] Albala-Johnson-Johnson, Understanding the Odyssey, 18
[15] A. Calimach, Lovers' Legends: The Gay Greek Myths;, 12–109
[16] W.A. Percy, Pederasty and Pedagogy in Archaic Greece, 54
[17] K. Dowden, The Uses of Greek Mythology, 11
[18] G. Miles, Classical Mythology in English Literature, 35-61, "A mythical history of world in one chapter", viz strana xii
[19] W. Burkert, Greek Religion, 205
[20] Hesiod, Works and Days, 90–105 (http:/ / www. sacred-texts. com/ cla/ hesiod/ works. htm)
[21] Ovid, Metamorphoses, I, 89–162 (http:/ / www. thelatinlibrary. com/ ovid/ ovid. met1. shtml)
[22] Klatt-Brazouski, Ancient Greek and Roman Mythology, 10
[23] Hesiod, Theogony, 116–138
[24] Hesiod, Theogony, 713–735
[25] http:/ / en. wikipedia. org/ wiki/ En%3Agreek_mythology?oldid=381637146
Primární zdroje (Řecké a Římské)
• AISCHYLOS. Peršané. Překlad Vladimír Šrámek. Praha : Rezek, 1994. 81 s. ISBN 80-901796-1-4.
• AISCHYLOS. Spoutaný Prométheus. Překlad Ferdinand Stiebitz. Praha : Rezek, 1994. 86 s. ISBN
80-901796-0-6.
• APOLLODÓROS. Bibliotheca. Překlad Robin Hard. USA : Oxford University Press, 2008. 336 s. ISBN
0199536325, ISBN 978-0199536320. (anglicky)
• APOLLÓNIOS Z RHODU. Argonautika. Překlad Josef Jaroš. Praha : Česká akademie věd a umění, 1924. 220 s.
• CICERO, Marcus Tullius. De divinatione. Překlad Josef Hrůša. Praha : Bohuslav Hendrich, 1942. 173 s.
• CICERO, Marcus Tullius. Tusculanae disputationes. Překlad Václav Bahník. Praha : Svoboda, 1976. 433 s.
• HÉRODOTOS. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. Praha : Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7.
• HÉSIODOS. Práce a dni. Překlad Julie Nováková. Brno : Rovnost, 1950. 97 s.
• HÉSIODOS. Zrození bohů. Překlad Julie Nováková. Praha : SNKLHU, 1959. 51 s.
• HOMÉR. Ílias. Překlad Otmar Vaňorný. Praha : Rezek, 2007. 598 s. ISBN 978-80-86027-25-8.
• Homérské hymny. Překlad Otakar Smrčka. Praha : SNKLHU, 1959. 159 s.
• OVIDIUS, Publius, Naso. Proměny. Překlad Ivan Bureš. Praha : Plot, 2001. 480 s. ISBN 80-86523-63-2.
• PINDAROS. Pýthijské zpěvy. Překlad Reginald W. B. Burton. USA : Oxford University Press, 1962. 212 s. ISBN
0198141580, ISBN 978-0198141587. Kapitola IV. (anglicky)
• PLATÓN. Obrana Sókratova. Překlad František Novotný. Praha : ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2000. 104 s. ISBN
80-86005-99-2.
• PLATÓN. Theaitétos. Překlad František Novotný. Praha : ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2007. 117 s. ISBN
978-80-7298-294-3.
6
Řecká mytologie
Sekundární zdroje
• ALBALA, Ken G.; JOHNSON, Claudia D.; JOHNSON, Vernon Elso. Understanding the Odyssey. USA :
Courier Dover Publications, 2000. 224 s. ISBN 0-486-41107-9. Kapitola Origin of Mythology.
• ALGRA, Keimpe. The Cambridge Companion to Early Greek Philosophy. Cambridge : Cambridge University
Press, 1999. 427 s. ISBN 0-521-44667-8. Kapitola The Beginnings of Cosmology.
• ALLEN, Douglas. Structure & Creativity in Religion: Hermeneutics in Mircea Eliade's Phenomenology and New
Directions. Haag : Mouton Publishers, 1978. 265 s. ISBN 90-279-7594-9. Kapitola Early Methological
Approaches.
• "Argonaut". Encyclopædia Britannica, 2002.
• BETEGH, Gábor. The Derveni Papyrus. Cambridge : Cambridge University Press, 2004. 441 s. ISBN
0-521-80108-7. Kapitola The Interpretation of the poet.
• BONNEFOY, Yves; DONIGER, Wendy. Greek and Egyptian Mythologies. Chicago : University of Chicago
Press, 1992. 294 s. ISBN 0-226-06454-9. Kapitola Kinship Structures in Greek Heroic Dynasty.
• BULFINCH, Thomas. Bulfinch's Greek and Roman Mythology. USA : Greenwood Press, 2003. 320 s. ISBN
0-313-30881-0. Kapitola Greek Mythology and Homer.
• BURKERT, Walter. Greek Religion: Archaic and Classical. Překlad John Raffan. Velká Británie : Blackwell
Publishing, 2002. 504 s. ISBN 0-631-15624-0. Kapitola Prehistory and the Minoan Mycenaen Era.
• BURN, Lucilla. Greek Myths. Texas : University of Texas Press, 1990. 80 s. ISBN 0-292-72748-8.
• BUSHNELL, Rebecca W.. A Companion to Tragedy. Velká Británie : Blackwell Publishing, 2005. 556 s. ISBN
1-4051-0735-9. Kapitola Helicocentric Stoicism in the Saturnalia: The Egyptian Apollo.
• CHANCE, Jane. Medieval Mythography. Florida : University Press of Florida, 1994. 761 s. ISBN 0-8130-1256-2.
• CALDWELL, Richard. Approaches to Greek Myth. USA : Johns Hopkins University Press, 1990. 448 s. ISBN
0-8018-3864-9. Kapitola The Psychoanalytic Interpretation of Greek Myth.
• CALIMACH, Andrew. Lovers' Legends: The Gay Greek Myths. USA : Haiduk Press, 2002. 179 s. ISBN
0-9714686-0-5. Kapitola The Cultural Background.
• CARTLEDGE, Paul Anthony. The Greeks. Oxford : Oxford University Press, 2002. 260 s. ISBN 0-19-280388-3.
Kapitola Inventing the Past: History v. Myth.
• CARTLEDGE, Paul Anthony. The Spartans. USA : Livanis, 2004. 288 s. ISBN 960-14-0843-6.
• CASHFORD, Jules. The Homeric Hymns. Anglie : Penguin Classics, 2003. 174 s. ISBN 0-14-043782-7. Kapitola
Introduction.
• DOWDEN, Ken. The Uses of Greek Mythology. Velká Británie : Routledge (UK), 1992. 204 s. ISBN
0-415-06135-0. Kapitola Myth and Mythology.
• DUNLOP, John Colin. The History of Fiction. USA : Carey and Hart, 1842. 504 s. Kapitola Romances of
Chivalry.
• EDMUNDS, Lowell. Approaches to Greek Myth. USA : Johns Hopkins University Press, 1980. 448 s. ISBN
0-8018-3864-9. Kapitola Comparative Approaches.
• "Euhemerus". Encyclopædia Britannica, 2002.
• FOLEY, John Miles. Homer's Traditional Art. Pennsylvania : Penn State University Press, 1999. 366 s. ISBN
0-271-01870-4, ISBN 978-0-271-02810-1. Kapitola Homeric and South Slavic Epic.
• GALE, Monica R.. Myth and Poetry in Lucretius. Cambridge : Cambridge University Press, 1994. 260 s. ISBN
0-521-45135-3. Kapitola The Cultural Background.
• GRAF, Fritz. Greek Mythology: An Introduction. Překlad Thomas Marier. USA : John Hopkins University Press,
1993. 264 s. ISBN 0-8018-4657-9, ISBN 978-0801853951.
• "Greek mythology". Encyclopædia Britannica, 2002.
• "Greek religion". Encyclopædia Britannica, 2002.
• GRIFFIN, Jasper. The Oxford Illustrated History of Greece and the Hellenistic World. Příprava vydání John
Boardman, Jasper Griffin a Oswyn Murray. Oxford : Oxford University Press, 1986. ISBN 0-19-285438-0.
7
Řecká mytologie
•
•
•
•
•
•
•
•
Kapitola Greek Myth and Hesiod.
GRIMAL, Pierre. The Dictionary of Classical Mythology. Velká Británie : Blackwell Publishing, 1996. 603 s.
ISBN 0-631-20102-5. Kapitola Argonauts.
HACKIN, Joseph. Asiatic Mythology. Indie : Asian Educational Services, 1994. 476 s. ISBN 81-206-0920-4.
Kapitola The Mythology of Persia.
HANSON, Victor Davis; HEATH, John. Who Killed Homer?. San Francisco : Kaktos, 1999. 290 s. ISBN
960-352-545-6.
HARD, Robin. The Routledge Handbook of Greek Mythology: based on H. J. Rose's "A Handbook of Greek
mythology". Velká Británie : Routledge (UK), 2003. 753 s. ISBN 0-415-18636-6. Kapitola Sources of Greek
Myth.
HARRISON, Jane Ellen. Prolegomena to the Study of Greek Religion. Princeton : Princeton University Press,
1991. 720 s. ISBN 0-691-01514-7. Kapitola Introduction.
"Heracles". Encyclopædia Britannica, 2002.
JUNG, Carl Gustav; KERÉNYI, Karl. Essays on a Science of Mythology. Princeton : Princeton University Press,
2001. 200 s. ISBN 0-691-01756-5. Kapitola Prolegomena.
JUNG, Carl Gustav; KERÉNYI, Karl. Science of Mythology. Velká Británie : Routledge (UK), 2002. 232 s. ISBN
0-415-26742-0.
• KELSEY, Francis W.. A Handbook of Greek Mythology. Boston : Allyn & Bacon, 1889.
• KIRK, Geoffrey Stephen. Myth: Its Meaning and Functions in Ancient and Other Cultures. California :
University of California Press, 1973. 299 s. ISBN 0-520-02389-7. Kapitola The Thematic Simplicity of the Myths
(http://books.google.com/books?id=OFO_NQJh8L0C&pg=PA172&lpg=PA172&dq="The+Thematic+
Simplicity+of+the+Myths"+kirk&source=web&ots=2PPW9EpmhU&
sig=OjCPntKPCXDFSIV-89lnH-nnwkE&hl=en&ei=4X2XSaqsCJC28ASt9e3RAw&sa=X&oi=book_result&
resnum=1&ct=result).
• KIRK, Geoffrey Stephen. The Nature of Greek Myths. Harmondsworth : Penguin, 1974. 332 s. ISBN
0140217835.
• KLATT, Mary J.; BRAZOUSKI, Antoinette. Children's Books on Ancient Greek and Roman Mythology: An
Annotated Bibliography. USA : Greenwood Press, 1994. 185 s. ISBN 0-313-28973-5. Kapitola Preface.
• Lexicon Iconographicum Mythologiae Classicae. Zurich : Artemis-Verlag, 1981–1999. 397 s.
• MILES, Geoffrey. Classical Mythology in English Literature: A Critical Anthology. Illinois : University of
Illinois Press, 1999. ISBN 0-415-14754-9. Kapitola The Myth-kitty.
• MORRIS, Ian. Archaeology As Cultural History. Velká Británie : Blackwell Publishing, 2000. 358 s. ISBN
0-631-19602-1.
• "Myth". Encyclopædia Britannica, 2002.
• NAGY, Gregory. Greek Mythology and Poetics. USA : Cornell University Press, 1992. 363 s. ISBN
0-8014-8048-5. Kapitola The Hellenization of the Indo-European Poetics.
• NILSSON, Martin Persson. Greek Popular Religion. Columbia : Columbia University Press, 1940. 131 s.
Dostupné online. (http://books.google.com/books?id=hnuszwR58rMC&printsec=frontcover&dq=Greek+
Popular+Religion&hl=cs&ei=22VpTOyKNs_-4Abql82YBA&sa=X&oi=book_result&ct=result&
resnum=1&ved=0CCcQ6AEwAA#v=onepage&q&f=false) Kapitola The Religion of Eleusis (http://www.
sacred-texts.com/cla/gpr/gpr07.htm).
• NORTH, John A.; BEARD, Mary; PRICE, Simon R. F. Classical Mythology in English Literature: A Critical
Anthology. Velká Británie : Cambridge University Press, 1998. 456 s. ISBN 0-521-31682-0. Kapitola The
Religions of Imperial Rome.
• PAPADOPOULOU, Thalia. Heracles and Euripidean Tragedy. Cambridge : Cambridge University Press, 2005.
229 s. ISBN 0-521-85126-2. Kapitola Introduction.
• " Pasiphae (http://www.theoi.com/Titan/Pasiphae.html)", Theoi Greek Mythology
8
Řecká mytologie
• PERCY, William Armostrong III. Pederasty and Pedagogy in Archaic Greece. Illinois : University of Illinois
Press, 1998. 272 s. ISBN 0-252-02209-2. Kapitola The Institutionalization of Pederasty.
• POLEMAN, Horace I.. Review of "Ouranos-Varuna. Etude de mythologie comparee indo-europeenne by Georges
Dumezil". "Journal of the American Oriental Society", březen 1943, roč. 1, čís. 63, s. 78–79. Dostupné online
(http://links.jstor.org/sici?sici=0003-0279(194303)63:1<78:OEDMCI>2.0.CO;2-T).
• REINHOLD, Meyer. The Generation Gap in Antiquity. "Proceedings of the American Philosophical Society",
říjen 1970, roč. 5, čís. 114, s. 347–365. Dostupné online (http://links.jstor.org/
sici?sici=0003-049X(19701020)114:5<347:TGGIA>2.0.CO;2-I).
• ROSE, Herbert Jennings. A Handbook of Greek Mythology. Velká Británie : Routledge (UK), 1991. 376 s. ISBN
0-415-04601-7.
• SEGAL, Robert A.. Myth and the Polis. Příprava vydání Dora Carlisky Pozzi a John Moore Wickersham. USA :
Cornell University Press, 1991. 232 s. ISBN 0-8014-9734-5. Kapitola A Greek Eternal Child.
• SEGAL, Robert A.. The Romantic Appeal of Joseph Campbell. Christian Century, duben 1990. Dostupné online
(http://www.religion-online.org/showarticle.asp?titul=766).
• SEGAL, Robert A.. Theorizing about Myth. Massachusetts : Univ of Massachusetts Press, 1999. 184 s. ISBN
1-55849-191-0. Kapitola Jung on Mythology.
• STOLL, Heinrich Wilhelm. Handbook of the religion and mythology of the Greeks. Příprava vydání Thomas
Kerchever Arnold; překlad R. B. Paul. Londýn : Francis and John Rivington, 1852. 196 s.
• TROBE, Kala. Invoke the Gods. USA : Llewellyn Worldwide, 2001. 232 s. ISBN 0-7387-0096-7. Kapitola
Dionysus.
• "Trojan war". Encyclopaedia the Helios, 1952.
• "Troy". Encyclopædia Britannica, 2002.
• "Greek Mythology". Encyclopaedia the Helios, díl Hellas, 1952.
• WALSH, Patrick Gerald. The Nature of the Gods. Velká Británie : Oxford University Press, 1998. 230 s. ISBN
0-19-282511-9. Kapitola Liberating Appearance in Mythic Content.
• WEAVER, John B.. The Plots of Epiphany. Německo : Walter de Gruyter, 1998. 335 s. ISBN 3-11-018266-1.
Kapitola Introduction.
• WINTERBOURNE, Anthony. When the Norns Have Spoken. USA : Fairleigh Dickinson University Press, 2004.
187 s. ISBN 0-8386-4048-6. Kapitola Spinning and Weaving Fate.
• WOOD, Michael. In Search of the Trojan War. USA : University of California Press, 1998. 288 s. ISBN
0-520-21599-0. Kapitola The Coming of the Greeks.
Související články
• Římská mytologie
Literatura
• GRAVES, Robert. Řecké mýty. Praha : Levné knihy KMa, 2004.
• ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 5. vyd. Praha : Brána, 2000.
Externí odkazy
• The Ancient Gods (http://www.hol.gr/greece/ancgods.htm)
• Greek Mythology (http://www.greekmythology.com)
9
Zdroje článků a přispěvatelé
Zdroje článků a přispěvatelé
Řecká mytologie Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=6273132 Přispěvatelé: -jkb-, 99sasa99, Adam, Adam Hauner, BobM, DaBler, Darkhert, Dodo, Evav, Hkmaly, Horst, Ioannes
Pragensis, JAn Dudík, Jiekeren, Jiří Janíček, Karakal, Knuck, Krvesaj, Ludek, Martin Kozák, Mashaunix, Mercy, Mirek256, MiroslavJosef, Mojza, Mormegil, Nolanus, Nádvorník, Oashi,
Pastorius, Patnáctiletý kapitán, Pernak, Petr Kovář, Pieter, Pískle, RAB, Robin Hood, Romanm, Shinigami@wiki, Skiwi, Svajcr, Tlusťa, Traján, V. Z., Xchaos, ZK001, Zagothal, Zirland, Zp, 71
anonymní úpravy
Zdroje obrázků, licence a přispěvatelé
Soubor:Zeus Otricoli Pio-Clementino Inv257.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Zeus_Otricoli_Pio-Clementino_Inv257.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé:
User:Jastrow
Soubor:Gustave Moreau 006.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Gustave_Moreau_006.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé: AndreasPraefcke, Emijrp, Micione,
Oxxo, 1 anonymní úpravy
Soubor:RomanVirgilFolio014rVergilPortrait.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:RomanVirgilFolio014rVergilPortrait.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé:
DieBuche, Dsmdgold, 1 anonymní úpravy
Soubor:Akhilleus Charun Cdm Paris 2783.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Akhilleus_Charun_Cdm_Paris_2783.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé:
User:Bibi Saint-Pol
Soubor:Michelangelo Caravaggio 003.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Michelangelo_Caravaggio_003.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé:
AndreasPraefcke, Diligent, EDUCA33E, G.dallorto, Goldfritha, Mutatis mutandis, Olivier2, Wst, 3 anonymní úpravy
Soubor:Amphora birth Athena Louvre F32.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Amphora_birth_Athena_Louvre_F32.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé:
User:Bibi Saint-Pol
Licence
Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
http:/ / creativecommons. org/ licenses/ by-sa/ 3. 0/
10