Sborník 2009

Transkript

Sborník 2009

TRÁVNÍKY 2009
„ TRÁVNÍKY 2009“ - zeleň v suchých oblastech ČR
-
TRÁVNÍKY 2007, sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech
15. – 16. října 2009 v Hodoníně
ve spolupráci se Zahradnickou fakultou Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně,
Českým hydrometeorologickým ústavem, Vysokým učením technickým v Brně, Výzkumným
ústavem pícninářským, spol. s r.o. Troubsko, Agrostis Trávníky, s.r.o.
a OSEVA vývoj a výzkum, s.r.o. tvořící výzkumný tým "Modelového projektu zamezení
biologické degradace půd v podmínkách aridního klimatu" č. 2B08020 řešený v rámci Národního
programu výzkumu II s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
pod záštitou starosty města Hodonína MUDr. Lubora ŠIMEČKA
Editor: doc. Dr. Ing. Petr Salaš
Vydala Ing.Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel.: 602 175 664)
Tisk: Ing.Jaroslav Popelka
Publikace neprošla jazykovou úpravou.
C Agentura BONUS
ISBN 978-80-86802-14-5
Agentura BONUS
-1-
TRÁVNÍKY 2009
MODELOVÝ PROJEKT ZAMEZENÍ BIOLOGICKÉ DEGRADACE PŮD
V PODMÍNKÁCH ARIDNÍHO KLIMATU
A PILOT PROJECT OF PREVENTION OF SOIL BIOLOGICAL DEGRADATION
UNDER CONDITIONS OF
ARID CLIMATE
M. Straková1, P. Salaš2, M. Kohut3, M. Pekař4, M. Ševčíková5, J. Pelikán6,
Agrostis Trávníky, s.r.o.1,,Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta2
Český hydrometeorologický ústav, pobočka Brno3, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, Ústav
fyzikální a spotřební chemie4, OSEVA vývoj a výzkum s.r.o.5, Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o.6
Abstract
At a dried out locality in Hodonínsko – in
Ratíškovice - a model project for the soil
reclamation of a problematic area, representing the
expected situation of expansion of an arid climate
to an extensive region of the Czech Republic, is
being simulated for the coming 50 years. This pilot
project is concerned with the options for use of
auxiliary soil substances, autochthonic woody
plants and lesser known drought-tolerant grasses
and clovers for the soil reclamation of desiccated
soils, in the conditions of South Moravia, where
critical water shortages are already occurring in
places.
The project goal is to create comprehensive
methodology for precautions directed towards
eliminating the unfavourable factors of the impact
of climate change on the soil in dry regions of the
Czech Republic, the definition of negative factors
and the proposal of remedial measures for
increasing ecological stability and biodiversity in
the region of interest.
Key words
biodiversity, rural landscapes, optimization of land
use, climate, bioclimate, canopy microclimate,
vegetation succession, production of underground
biomass, grasses, legumes, herbs, species-rich
meadows, drought, stress, soil condition, trees and
shrubs
Představení projektu
Na výsušné lokalitě v Ratíškovicích na
Hodonínsku probíhá od května 2008 simulace
modelového projektu rekultivace problémového
stanoviště reprezentující předpokládanou situaci
rozšíření aridního klimatu na rozsáhlejší území
České republiky pro období nadcházejících 50 let.
Pilotní projekt se v podmínkách Jižní Moravy, kde
již místy dochází ke kritickému nedostatku vody,
zabývá možnostmi využití pomocných půdních
látek, autochtonních dřevin a méně známých
suchovzdorných travin a jetelovin pro rekultivaci
výsušných půd. Projekt sleduje vytvoření
modelových metodik pro eliminaci nepříznivých
-2-
trendů, podporu rozvoje pozitivních rysů současné
zemědělské krajiny a její optimalizaci včetně
omezení
poklesu
biodiverzity
na
všech
hierarchických úrovních. Narušení bilance výdeje
a příjmu energie narušuje vyváženost prostředí
a způsobuje nestabilitu ekosystémů. Pro rostliny to
znamená nutnost vydat větší množství energie pro
opětovné získání energetické rovnováhy a jejich
celkové oslabení. Udržitelná existence organismu
nebo skupiny organismů závisí na celém komplexu
faktorů, přičemž ne každý faktor má v dané situaci
a pro daný druh stejný význam. Kvalitativní nebo
kvantitativní nedostatek některého z významných
faktorů prostředí může snížit hranice tolerance
k jiným faktorům prostředí (Bláha a kol., 2003).
Pro rostliny je limitujícím stresujícím faktorem
nedostatek vody. Voda má v ekosystémech velmi
rychlý koloběh a její zásoba v rostlinách i v půdě
stačí ve srovnání se živinami jen na poměrně
krátkou dobu (Procházka, 1998). Míra odolnosti
rostlin proti vodnímu stresu z nedostatku přijatelné
vody není v období vegetace stejná. Nejvíce se
snižuje v tzv. kritických obdobích vegetace.
Vodním stresem rostliny trpí zejména v jarním
a letním suchém období. Hlavní příčinou jsou
klimatické poměry stanoviště, aktuální průběh
počasí, obsah živin a solí v půdě či substrátu, pH,
ale i zdravotní stav a stáří rostlin. Stres nastává již
při velmi malých ztrátách vody, kdy turgor klesne
jen o 0,1–0,2 MPa. To má za následek zavírání
průduchů listů a snížení rychlosti fotosyntézy,
respirace, klesá také příjem CO2 (Kincl, Krpeš,
2000). Během vodního stresu se zvyšuje degradace
chlorofylu a klesá jeho koncentrace, omezuje se
transport látek, snižuje se akumulace sušiny,
hromadí se toxické látky. Je omezena transpirace.
Kořenové systémy rostlin, které prošly stresem
z nedostatku vody v půdě, mají sníženou
propustnost pro vodu i několik dnů po zavlažení
(zejména dřeviny). U rostlin neadaptovaných na
růst v písčitých substrátech se projevuje snížená
odolnost vůči chorobám, škůdcům a také k abrazi
působené písečnými zrny.
TRÁVNÍKY 2009
Velmi důležitým faktorem je mikroklima
stanoviště. Vertikální i horizontální rozměr těchto
mikroklimat je velmi proměnlivý (Matejka
a Huzulák, 1987). Eliminovat vodní stres u rostlin
lze různými agrotechnickými i technickými
opatřeními na základě znalostí fyziologické reakce
rostlin, mj. také správnou volbou sortimentu,
závlahami nebo využitím pomocných půdních
látek (látek na přírodní či syntetické bázi, které
mohou při vhodném dávkování kladně ovlivňovat
půdní vlastnosti a optimalizovat vodní režim u
rostlin). Nedostatek vody nebo vlhkosti je
stresovým faktorem i pro většinu druhů živočichů
(kromě druhů adaptovaných na extrémně aridní
podmínky), přičemž se může projevovat přímo
(vlhkost půdy, ovzduší) i nepřímo ovlivněním
předcházejících trofických úrovní, zejména rostlin.
Způsob hospodaření člověka v krajině ve druhé
polovině 20. století výrazně změnil vlastnosti
a charakter krajiny jako ekosystému. Vytvářením
velkoplošných
monokultur,
výraznými
technickými zásahy do krajiny, neúměrnou
kontaminací
prostředí
cizorodými
látkami
a snahou o regulaci přírodních procesů došlo k
citelnému snížení diverzity biocenóz, porušení
energomateriálových
toků
a
autoregulační
schopnosti krajiny.
Synergickým výsledkem působení těchto faktorů
je výrazné zvýšení lability krajinného systému se
všemi jeho důsledky. Nejvíce postižené jsou sušší
oblasti, které se podle různých modelů mají
v budoucích desetiletích na území České republiky
rozšiřovat. Tyto předpovědi vycházejí z faktu
zvyšování průměrné teploty, což přinese trend
prodlužování vegetačního období rostlin. Je tedy
velmi pravděpodobné, že musíme počítat
s
postupným
nárůstem
evapotranspirace.
Zvyšování evapotranspirace, pokud se bude jednat
o setrvalý vzestupný trend, přinese postupné
zvyšování vláhového deficitu a v konečném
důsledku zvyšování celkové aridity krajiny.
Z klimatického hlediska to bude znamenat
postupné rozšíření plochy teplé makrooblasti
a aridních podoblastí na našem území. Rostliny se
budou muset s touto skutečností vyrovnat, např.
nutnou změnou habitu. Bude se i nadále měnit
struktura flory a fauny, zejména podíl druhů
pocházejících z teplejších oblastí a druhů
invazních. Zároveň bude docházet k ústupu
původních druhů chladnějších a vlhčích oblastí.
Zvyšující se aridita krajiny a s tím spojené snížení
biodiverzity přivodí také útlum zemědělské
produkce a sníží kvalitu života obyvatel
postižených regionů. Jedním z nutných řešení pro
zemědělsky využívanou krajinu je proto obnovení
-3-
širokého spektra vzájemných vazeb mezi
biotickými a abiotickými prvky a složkami krajiny,
které zvyšují úroveň její rezistence a resilience.
Primárním východiskem v řetězci těchto vazeb
jsou rostliny, v aridních podmínkách zejména
jetelovinotravní porosty a dřeviny, jako producenti
organických látek a stabilizující prvek pro další
sukcesi. Bude nutné buď vyšlechtit nové,
přizpůsobené odrůdy (pro zachování efektivního
hospodaření na zemědělské půdě) nebo navrhnout
využití jiných vhodných rodů či druhů rostlin,
např. u trav a dřevin pro stabilizaci krajinných
ekosystémů
(s
přednostním
využitím
autochtonních druhů rostlin).
Cíle projektu
Cílem projektu je vytvoření komplexní metodiky
opatření směřujících k eliminaci nepříznivých
vlivů změn klimatu na půdy v suchých oblastech
ČR, definovat negativní faktory a navrhnout
nápravná opatření ke zvýšení ekologické stability
a biodiverzity v zájmovém území. Účelem
projektu je najít a stanovit možnosti zamezení
biologické degradace půd v aridních oblastech ve
vztahu k trvale udržitelnému rozvoji krajiny,
ekologické stabilitě a zvyšování biodiverzity
v oblastech ohrožených desertifikací půd.
Kvalita života obyvatel dotčeného území je přímo
úměrná ekologické stabilitě příslušného krajinného
celku, proto je konečným a dlouhodobým
přínosem projektu přispět k optimalizaci
krajinných struktur a k zajištění trvale udržitelného
využívání krajiny i v podmínkách měnícího se
klimatu, které se podle dosavadních predikcí bude
stále více projevovat extrémnějšími stavy.
Vzhledem k šíři záběru celého tématu jsou v rámci
specializace 6 řešitelských pracovišť (MZLU
v Brně - Zahradnická a Agronomická fakulta,
OSEVA VaV Zubří, Agrostis Rousínov, ČHMÚ v
Brně, VUT Brno - Fakulta chemická, VÚP
Troubsko) sledovány a řešeny tyto dílčí cíle
projektu:
1. Ověřit vlastnosti méně známých druhů travin
a jetelovin pro potenciální pěstování v suchých
oblastech ČR.
2. Ověřit nové typy jetelovinotravních a druhově
bohatých
směsí
pro
mimoprodukční
zatravňování v aridních oblastech a vyhodnotit
jejich ekologickou funkčnost.
3. Determinovat fyziologické reakce dřevin na
nepříznivé stanovištní podmínky, prokázat
negativní vliv stresorů na růst a kvalitu dřevin,
formulovat soubor opatření.
4. Zhodnotit vliv působení pomocných půdních
látek na půdní vlastnosti a změny v chemickém
složení
biomasy.
Formulovat
zásady
TRÁVNÍKY 2009
efektivního využití těchto přípravků pro účely
rekultivace půd v aridních oblastech.
5. Stanovit změny biodiverzity v průběhu vývoje
společenstva a stupeň ovlivnění okolní krajiny
z hlediska biodiverzity a stabilizační funkce.
6. Stanovit bioklimatologickou charakteristiku
suché oblasti a analyzovat mikroklima
pokusných ploch s dřevinami.
Založení pokusu a obecná metodika řešení
Vícefaktorový pokus byl založen v květnu roku
2008 na pečlivě zvolené ploše v katastru obce
Ratíškovice v regionu Jižní Moravy metodou
znáhodněných bloků ve 3 opakováních. Velikost
jednoho bloku je 10 368 m2, rozměr každé
pokusné parcely (varianty) je 36 x 24 m = 864 m2.
Celková plocha pokusu na této lokalitě činí 51 840
m2, bez oddělujících cest. Parcely byly vyměřeny
pomocí automatického nivelačního přístroje
ASTOR GP20B.
Popis stanoviště:
Půda: Regozem arenická. Zrnitostní třída písek.
Nízká retenční vodní kapacita, méně než 40,0 %
z celkové pórovitosti. Extrémně vysoká
provzdušenost, s výjimkou krátkých období po
dešťových srážkách, více než 90 % z celkové
pórovitosti. Výměnná půdní reakce je silně kyselá.
Srážky: roční průměr srážek 569 mm, 355 mm
srážek za vegetační období
Před založením pokusu byly na ploše odebrány
půdní vzorky ke stanovení obsahu živin a popsány
půdní profily ve třech sondách.
Tab. 1: Agrochemická charakteristika zeminy
před založením pokusu, IV. 2008, Mehlich III
pH/K
P
K
Ca
Mg
Cl
(mg.kg- (mg.kg- (mg.kg- (mg.k
1
1
1
)
)
)
g-1)
4,54
222
148
365
30
silně
velmi
vyhovu
nízký
nízký
kyselá vysoký
jící
Na jednotlivé parcely byly aplikovány pomocné
půdní látky a následně (květen 2008) vysety
monokultury suchovzdorných trav a jetelovin
a
nové
typy
suchovzdorných
travních
a jetelovinotravních směsí. Do porostů směsí byly
na podzim 2008 vsazeny autochtonní dřeviny
z produkce lesní školky vhodné pro danou lokalitu
(tři druhy stromovitě rostoucích dřevin a jeden
druh keře) a ve vícefaktorovém pokusu probíhá
sledování reakce porostu na vylepšení půdních
podmínek pomocí půdních pomocných látek,
vývoj biodiverzity v průběhu vývoje společenstva
a změny mikroklimatu v porostu. Oddělení
-4-
termínů (výsevů trav a jetelovin a výsadby dřevin)
umožnilo kvalitnější zapojení porostu a rychlejší
stabilizaci pokusné plochy. K výsadbě byl použit
standardní lesnicky zapěstovaný výsadbový
materiál dvouletých dřevin (stromy), popř.
jednoletých rostlin (keře). Každý použitý rod
dřevin byl vysazen vždy do dvojřádku
v trojúhelníkovitém sponu s jednotnou vzdáleností
rostlin 0,5 m x 0,5 m v dvojřádku s rovnoměrnou
vzdáleností jednotlivých dvojřádků od sebe.
Pokusné faktory:
Faktor 1 - typ porostu
a) monokultury vybraných suchovzdorných trav
a jetelovin
Trávy: Bromus inermis Tabrom´, Poa compressa
´Razula´, Koeleria macrantha ´Barkoel´, Festuca
arundinacea ´Scorpions´, Festuca ovina ´Jana´,
Festuca ovina ´Quatro´
Jeteloviny:
Trifolium
repens
´Klement´,
Onobrychis viciifolia ´Višňovský´,
Securgera
varia Éroza´, Lotus corniculatus ´Lotar´
b) druhově bohatá regionální směs trav, jetelovin
a bylin
Složení: Agrostis capillaris ´Teno´ 2,0 %,
Anthoxanthum
odoratum
´Jitka´
6,5
%,
Arrhenatherum elatius ´Rožnovský´ 5,0 %,
Cynodon dactylon 6,0 %, Festuca ovina ´Jana´
19,9 %, Festuca rubra rubra ´Táborská´ 6,0 %,
Festuca rupicola 4,8 %, Festuca valesiaca 2,1 %,
Koeleria macrantha ´Barkoel´ 9,4 %, Phleum
pholeoides 1,9 %, Poa angustifolia 0,2 %, Poa
pratensis ´Slezanka´ 6,0 %, Achilea millefolium
0,5 %, Anthyllis vulneraria ´Třebíčský´ 4,7 %,
Artemisia absinthium 0,5 %, Astragalus cicer 0,2
%, Astragalus lasiopetalus 1,4 %, Dianthus
carthusianorum 0,1 %, Hypericum perforatum 0,5
%, Lathyrus sylvestis 1,2 %, Lotus corniculatus
´Lotar´ 0,5 %, Lupinus polyphyllus 0,4 %,
Medicago falcata 0,05 %, Onobrychis viciifolia
´Višňovský´ 7,6 %, Plantago lanceloala 1,9 %,
Plantaga media 0,1 %, Securigera varia Éroza´
6,0 %, Silene vulgaris 0,2 %, Trifolium alpestre
0,2 %, Trifolium medium 0,05 %, Trifolium repens
´Klement´ 3,3 %, Trifolium rubens 0,4 %,
Veronica teucrium 0,1 %, Vicia pisiformis 0,7 %,
Vicia villosa 0,1 %
c) jetelovinotravní směs pro krajinný trávník,
složená z dostupných suchovzdorných šlechtěných
trav a jetelovin
Složení: Agrostis capillaris ´Teno´ 0,9 %, Festuca
ovina ´Jana´ 12,8 %, Festuca rubra rubra
´Barustic, Elliot´ 38,3 %, Festuca rubra
commutata Álice, Waldorf´ 25,5 %, Poa pratensis
´Panduro´ 7,7 %, Anthyllis vulneraria ´Pamir´ 3,0
TRÁVNÍKY 2009
%, Lotus corniculatus ´Lotar´ 3,0 %, Onobrychis
viciifolia ´Višňovský´ 3,0 %, Securigera varia
Éroza´ 3,0 %, Trifolium repens ´Grasslands Huia´
3,0 %
d) jednoletá jetelovinotravní směs z dostupného
osiva
Složení: Phalaris canariensis 15 %, Lolium
multiflorum var. westerwoldicum 19,0 %, Panicum
miliaceum 6 % ,Bromus sp. 10 %, Medicago
lupulina 23 % , Cicer arietinum 1 %, Trifolium
campestre 6 %, Melilotus albus 4 %, Lupinus
albus 7 %, Phacelia tanacetifolia 1 %, Carthamus
tinctorius 8 %.
e) přirozená sukcese – byla založena na ploše bez
aplikace pomocných půdních látek
Výsevní množství u monokultur bylo stanoveno na
základě analýzy kvality osiva jednotlivých druhů.
U druhově bohaté regionální směsi činil výsevek
100 kg.ha-1, u krajinného jetelovinotravního
trávníku 200 kg.ha-1 a u jednoleté směsi 70 kg.ha-1.
Všechny varianty typu porostu byly založeny
současně pro srovnání vývoje porostu v odlišných
klimatických podmínkách v menším rozsahu také
na pracovištích v Zubří, Troubsku a v Rousínově,
a to již bez aplikace pomocných půdních látek do
půdy.
Faktor 2 - druh dřeviny
a) Acer campestre - v 36-50, prostokořenné
b) Quercus petraea - v 36-50, prostokořenné
c) Tilia platyphyllos - v 36-50, prostokořenné
d) Swida alba - v 50-80, prostokořenné
Faktor 3 - použitý typ pomocné půdní látky - PPL
a) syntetický hydroabsorbent - přípravek Agrisorb
b) přírodní neupravený drcený lignit - přípravek
TerraClean
c) přírodní minerál zeolit
d) kontrola - bez pomocných půdních látek
Na vyměřené pokusné parcely byly ještě před
výsevem aplikovány pomocí několika typů
rozmetadel vybrané pomocné půdní látky, přičemž
jednorázové zapravení pomocných půdních látek
do hloubky 15 cm proběhlo kompaktorem.
Půdními kondicionéry a dalšími pomocnými
látkami bývá zpravidla dosahováno více účinků
současně. Použitelné jsou pouze látky nezatěžující
životní prostředí, hygienicky nezávadné, prosté
plevelů a cizorodých látek, které je možné
aplikovat běžnou technikou. V praxi je využití
půdních kondicionérů omezováno především
vyššími náklady. Zlepšení vlastností půdy pomocí
půdních
kondicionérů
je
ekonomicky
a technologicky výhodné, pokud se touto aplikací
-5-
může dosáhnout ozelenění biologicky inaktivních
„mrtvých“ půd bez nebo pouze s nízkou
mikrobiální aktivitou půdy.
Charakteristika
aplikovaných
pomocných
půdních látek
Agrisorb - organická polymerní sloučenina
(hydroabsorbent) schopná do své struktury vázat
vodu a v průběhu vegetace ji předávat kořenům.
Vytvořený gel z přípravku chrání nejjemnější
kořenový systém rostliny (kořenové vlášení) před
poškozením suchem a vlivy přesazování. Po
ošetření kořenů rostlin a následném vysázení
urychlí přítomnost Agrisorbu kontakt s okolní
půdou a tím se zabezpečí překonání šoku. Účinku
je dosahováno vícečetnou adsorpcí. Výsledkem
působení je vytvoření nebo zlepšení drobtovité
struktury jílovité, písčité i surové půdy. Gel
vytvořený z 1 g je schopný vázat až 300 g vody.
Se stoupající tvrdostí vody se schopnost vázat
vodu o několik procent snižuje.
Aplikovaná dávka agrisorbu: 20 g/ m2, tj. 200
kg/ha
Lignit – je geologicky nejmladší a nejméně
karbonizované hnědé uhlí s relativně nízkou
výhřevností. Kromě uhlíku obsahuje velké
množství příměsí - především různých popelovin
a síry, obvykle také mnoho vody. Přírodní,
neupravený lignit je díky svým sorpčním
schopnostem a vysokému obsahu humusových
látek vhodným materiálem pro zlepšení půdních
vlastností. Dodává půdě organickou hmotu,
reguluje
uvolňování
výživových
prvků,
imobilizuje
prvky
toxické,
upravuje
mikrobiologické klima půdy, zlepšuje zadržování
vody atd. Svým unikátním složením, tj. stupněm
prouhelnění, je jistou variantou světového, stále se
rozšiřujícího a prohlubujícího výzkumu v oblasti
aplikace vysoce stabilního uhlíku. Jihomoravský
lignit patří mezi tzv. orto-lignity, charakteristické
relativně nízkým stupněm prouhelnění. Lignit je
schopen absorbovat vysoké množství vody,
v těženém stavu obsahuje alespoň 50% vlhkosti,
tato schopnost je v cyklu sušení-hydratace vratná.
Aplikovaná dávka lignitu: 1000 g/ m2, tj. 10
tun/ha, dávka byla stanovena s ohledem na vyšší
zrnitost přípravku; lignit aplikován ve formě
přípravku TerraClean
Zeolit - je krystalický hydratovaný alumosilikát
alkalických kovů a kovů alkalických zemin, který
se skládá přibližně ze 70 % oxidu křemičitého.
Jeho jedinečnost spočívá v tom, že prostorové
uspořádání atomů vytváří kanálky a dutiny
konstantních rozměrů. V těchto kanálcích se
mohou zachytávat látky tuhého, kapalného
TRÁVNÍKY 2009
a plynného skupenství. Některé kationty nejsou ve
struktuře zeolitu pevně vázány a mohou být za
určitých podmínek vyměňovány za jiné. Zeolit je
proto hojně využíván v iontově-výměnných
procesech. Obecný název zeolit se používá pro
přírodní tetragonální hlinitokřemičitan sodný
s čistotou alespoň 80 %. Nečistoty v něm obsažené
pak tvoří uhličitan vápenatý a oxidy železa. Tento
mikroporézní materiál ve svých pórech zadržuje
od dob svého vzniku ionty sodíku a chloru. Ty
jsou ve vodném prostředí schopny na sebe
„absorbovat“ další ionty, čehož je využíváno ve
filtračním procesu.
Aplikovaná dávka zeolitu: 3 l/ m2, tj. 30 m3/ha;
použitá frakce 1-2 mm
Pro naplnění dílčího cíle „Ověřit vlastnosti méně
známých druhů travin a jetelovin pro potenciální
pěstování v suchých oblastech ČR“ byly vzhledem
ke geografickému původu založeny a hodnoceny
vybrané druhy v přísně kontrolovaném polním
maloparcelkovém pokusu na třech stanovištích z hlediska možnosti jejich pěstování v suchých
oblastech ČR na stanovišti v Troubsku
a Rousínově, z hlediska možného šíření do dosud
chladnějších, humidnějších oblastí na stanovišti
v Zubří.
Z kolekce genetických zdrojů trav a jetelovin byly
vybrány a nakoupeny semenné vzorky potenciálně
suchovzdorných a méně známých druhů
teplomilných vytrvalých a jednoletých trav
a jetelovin. Výběr byl doplněn o potenciálně
perspektivní a zajímavé druhy travin dalších
čeledí, v našich podmínkách množených
vegetativně.
Vzhledem k širokému a komplexnímu záběru
sledování a hodnocení znaků a aspektů porostu
z mnoha zcela odlišných úhlů ve vztahu k naplnění
dílčích cílů probíhají jednotlivá sledování
a hodnocení v rámci specializace řešitelským
pracovišť. V průběhu vegetační sezóny je při
hodnocení vybraných charakteristik respektován
management porostu, který zahrnuje 2x ročně
mulčování směsí a monokultur.
Na parcelách jsou od počátku založení pokusu
zaznamenávány vývojové charakteristiky porostu,
zdravotní stav rostlin a výskyt škůdců. Jako
ukazatel náročnosti manipulace s pokosenou
hmotou jsou před mulčováním odebírány vzorky
na stanovení produkce nadzemní biomasy.
Od 1. užitkového roku pokusu probíhá na všech
lokalitách měření fotosynteticky aktivního
rozptýleného záření pronikajícího rostlinným
porostem pomocí přístroje Sun Scan AT.
U vybraných monokultur je stanovena hmotnost
-6-
a stratifikace kořenové biomasy v suchém stavu
metodou monolitů a velikost listové plochy
porostu pomocí měřiče listové plochy AM – 200.
Studium generativního reprodukčního procesu
zahrnuje ve všech užitkových letech sledování
schopnosti generativního rozmnožování odběrem
vzorku rostlin v době zralosti semen, roztřídění
jednotlivých frakcí semen sítovou metodou na
prosévačce, dále stanovení HTS a klíčivosti
a vzcházivosti osiva.
Pravidelně odebírané vzorky rostlin jsou
analyzovány na obsah makrobiogenních prvků
(N,P,K,Ca, Mg) a kromě toho jsou každoročně
před sklizní odebrány z každé varianty půdní
vzorky ke stanovení obsahu přístupných živin
v půdě (P, K, Ca, Mg), hodnoty výměnné půdní
reakce pH a obsahu organických látek v půdě.
Dynamika vlhkosti půdy je sledována čidly
VIRRIB
uloženými
v různých
hloubkách
napojenými na datalogger a ve stejných hloubkách
jsou odebírány neporušené půdní vzorky ke
stanovení objemové hmotnosti suché zeminy,
pórovitosti celkové, objemu pórů kapilárních,
semikapilárních a nekapilárních, plné vodní
kapacity, maximální kapilární vodní kapacity,
retenční vodní kapacity a stanovení zdánlivé
hustoty tuhé fáze půdy.
Vhodnou a rychlou metodou studia vlastností
půdní organické hmoty je využití termické
analýzy, jejíž princip bude použit a verifikován na
půdách odebraných ze zkoumaných ploch
a poslouží dále k vývoji metody umožňující
predikci stability půd za předem zvolených
modelových podmínek. Tímto také probíhá
studium ekologické funkčnosti vysetých travin
s ohledem na stabilitu a potažmo i kvalitu
produkovaného humusu. Termická analýza půdy
v inertní atmosféře poskytne informace o stupni
inkorporace použitých pomocných půdních
prostředků do půdy. Rozdíly ve stabilitě
a degradačním profilu neošetřené a ošetřené půdy
umožní kvantifikovat interakce pomocné půdní
látky s původním půdním prostředím a určit, zda
její přítomnost v půdě snižuje rychlost degradace
půdní organické hmoty v podmínkách suchého
klimatu.
K hodnocení biodiverzity jsou na lokalitě se
zřetelem na modelovou situaci možného využití
vhodných rekultivací sledovány indikačně
významné
skupiny
živočichů
(vzhledem
k značnému počtu druhů živočichů - v ČR známo
asi 34 500 druhů - je nelze sledovat jako celek, ale
pouze
indikačně
významné
a
metodiky
propracované skupiny). Jsou to zejména denní
motýli (Rhopalocera) a některé skupiny nočních
TRÁVNÍKY 2009
motýlů, minující druhy, střevlíkovití (Carabidae),
příp. některé další skupiny fylofágních brouků jako
mandelinkovití
(Chrysomelidae),
rovnokřídlí
(Orthoptera) a pavouci (Araneae). Výskyt
a diverzita dalších rostlinných druhů ve
společenstvu jsou sledovány jako celek
Měření mikroklimatu na pokusné ploše probíhá
podle osvědčených postupů používaných v rámci
již řešených projektů oddělením agroklimatologie
a fenologie brněnské pobočky ČHMÚ. Měřena je
teplota a vlhkost vzduchu a z nich jsou
vypočítávány další charakteristiky. V profilu půdy
jsou umístěny půdní teploměry a čidla měřící
vlhkost
půdy
v
hloubkách
jako
na
bioklimatologické stanici.
Souhrn
Na lokalitě v katastru obce Ratíškovice na
Hodonínsku probíhá od května 2008 simulace
modelového projektu rekultivace problémového
stanoviště ohroženého degradací půdy v extrémně
suchých
podmínkách. Stanovení
možností
podpoření biologické aktivity a ekologické
stability písčitých půd ve vztahu k jejich
funkčnosti
při
současné
protierozní,
vodohospodářské a klimatické účinnosti oblastí
vátých písků, umožňuje vytvořit konkrétní závěry
a doporučení pro praxi. Přínosem projektu bude
především
zjištění
optimálního
složení
mimoprodukčních druhově pestrých porostů,
vhodnosti použití pomocných půdních látek pro
zamezení
biologické
degradace
suchem
ohrožených půd a fyziologické reakce dřevin na
vodní stres, a to vše ve vztahu k rozvoji druhové
skladby společenstva směrem k vytvoření
stabilního ekosystému kulturní krajiny.
Dosažené výsledky projektu umožní zpracování a
vytvoření
metodiky
"Opatření
vedoucí
k zamezení biologické degradace půd a zvýšení
biodiverzity v suchých oblastech ČR", která bude
v krátkodobém horizontu určena obyvatelům a
institucím dotčených území, zejména vlastníkům
půdy, zemědělcům a nájemcům půdy, orgánům
státní správy, univerzitám, institucím, zabývajícím
se problematikou zemědělství, lesnictví a
životního prostředí a organizacím s výrazně
ekologickým zaměřením, jako jsou ČSOP, AOPK
a CHKO.
Klíčová slova
biodiverzita, zemědělská krajina, optimalizace
hospodaření s půdou, podnebí, bioklima,
mikroklima porostu, sukcese porostu, produkce
podzemní biomasy, trávy, jeteloviny, byliny,
květnaté louky, sucho, stres, půdní podmínky,
dřeviny
Literatura:
Bláha, L., a kol. Rostlina a stres. Praha : VÚRV,
2003. 156 s. ISBN 80-86555-32-1.
Kincl, M., Krpeš, V.: Základy fyziologie rostlin. 2.
vyd. Ostrava, Montanex, 2000, 221 s. ISBN 807225-041-8.
Matejka, F., Huzulák, J.: Analýza mikroklímy
porastu. Bratislava, SAV, 1987, 228 s.
Procházka, S. a kol.: Fyziologie rostlin. Praha,
Academia, 1998, 484 s. ISBN 80-200-0586-2.
Ke zpracování tohoto příspěvku byly použity
informace získané při řešení výzkumného projektu
č. 2B08020 „Modelový projekt zamezení
biologické degradace půd v podmínkách aridního
klimatu“ podporovaného MŠMT ČR v rámci
Národního programu výzkumu II.
Kontaktní adresa
Ing. Marie Straková, Ph.D., Agrostis Trávníky,
s.r.o., Npor. Krále 16, 683 01 Rousínov, Tel./fax:
517 370 607, mobil: 732 687 628, e-mail:
[email protected], www.agrostis.cz
PERSPEKTIVNÍ DRUHY ČELEDI FABACEAE
PROMISING SPECIES OF THE FAMILY FABACEAE
J. Pelikán1, D. Knotová1, P. Gottwaldová1, H. Hutyrová – Marková1, T. Vymyslický2
Abstract
This paper represents some species of family
Fabaceae, which we can use like components to the
legume–grass mixtures, not only in dry and warm
areas, but also in areas with extreme conditions
(salinization of soils, waterlogging of soil etc.). The
most of them was tried in multiannual experiment, in
which these varieties was very good adaptability.
-7-
The most problem in use primarily of wild species
are hard seeds. Before sowing it is necessary
eliminate by scarification.
Key words: Fabaceae; thermophilous and drought
resistant species; biodiversity.
Úvod
Vedle negativního vlivu člověka na přírodu se stále
více dostává do popředí nebezpečí důsledků
TRÁVNÍKY 2009
klimatických změn (zvyšování teploty, snižování
srážek, častější výkyvy a extrémy počasí).
Výsledkem působení těchto faktorů je výrazné
zvýšení lability krajinného systému, se všemi jeho
důsledky. Nejvíce postižené jsou sušší oblasti, které
se podle různých modelů mají v budoucích
desetiletích na našem území rozšiřovat. Bude se tedy
nutně měnit struktura flóry, zejména nárůstem podílu
druhů pocházejících z teplejších oblastí, včetně
druhů invazních. Cílem příspěvku je stručně
seznámit s druhy čeledi Fabaceae, které jsou
v současné době využívány málo, případně nejsou
využívány vůbec a jež by mohly splňovat požadavky
na použití ve formě komponent jetelovinotravních
společenstev, jako producentů organických látek
a stabilizujícího prvku pro další sukcesi. V současné
době jsou některé uvedené druhy zkoušeny na
lokalitě Hodonín (označeny *) v rámci výzkumného
projektu MŠMT č. 2B08020 a další z nich jsou
zkoušeny v rámci řešení výzkumného záměru
financovaného MŠMT ČR č. MSM 2629608001 na
revitalizovaných plochách.
Výsledky a diskuse
Vojtěška srpovitá – (Medicago falcata L.):
vytrvalý druh vyskytující se na suchých, písčitých,
jílovitých a štěrkovitých půdách, zejména bohatých
vápnem (Maloch 1953). U nás je poměrně dosti
rozšířená po celém území na pastvinách, mezích
a suchých loukách, především na půdách vápenitých
v teplejších oblastech. Oproti vojtěšce seté je
mnohem skromnější, vytrvalejší a vhodnější jako
pastevní plodina, protože při spásání je mnohem
odolnější než vojtěška setá.
*Medicago radiata L.: pochází z oblasti Přední Asie
a vyznačuje se charakteristickými lusky, které jsou
papírové konzistence, jsou silně zploštělé a velké.
*Tolice dětelová - (Medicago lupulina L.): je to
jednoletá, dvouletá, výjimečně víceletá rostlina,
vhodná pro chudší půdy. Má bohatý kořenový
systém a značně rozvětvenou poléhavou lodyhu.
V samostatných porostech se na píci nepěstuje. Je
vhodnou komponentou lučních a pastevních směsek.
Dobře snáší ušlapání. Nejlépe se jí daří na teplých
stanovištích s dostatkem vláhy, snáší však i sušší
podmínky, ale rostliny na sucho reagují omezením
až zastavením růstu. Roste dobře i na chudších
kyselých půdách. V České republice je registrována
odrůda Ekola.
*Jetel alexandrijský – (Trifolium alexandrinum
L.): jednoletý druh, který planě roste jako původní
ve východní oblasti Středozemí a adventivně se
nachází ve střední až severní Evropě, u nás například
na haldách na Ostravsku (Dostál 1989). Má dlouhý
kůlový, téměř nevětvený kořen, lodyhy jsou
vzpřímené až poléhavé, duté. Vedle hlavní lodyhy je
na rostlině tři až šest lodyh vedlejších. Listy jsou
poměrně velké. Habitem i listem se rostlina podobá
-8-
vojtěšce (Vacek, 1963). Poskytuje tři seče zelené
hmoty. V současné době je u nás ve Státních
odrůdových zkouškách novošlechtění, které by mělo
nést název Faraon.
*Jetel perský – (Trifolium resupinatum L.);
(Xerosphaera resupinata (L.) Soják): jednoletý
jarní, nebo ozimý druh, původní v jižní Evropě
a Přední Asii. K nám je ojediněle zavlékán na cesty
a náspy. Používá se jako meliorační plodina
a pícnina. Patří mezi teplomilné a vlhkomilné
plodiny. Jeho charakteristickou zvláštností je pomalý
růst na počátku vegetace a teprve od doby vytváření
květních poupat a počátku kvetení se růst prudce
zvyšuje. Je málo náročný na půdu, roste dobře i na
půdách těžkých a zasolených (Vacek 1959). V době
kvetení je velice atraktivní pro opylovače. Jedná se o
hodnotnou bílkovinnou pícninu. V ČR je
registrována odrůda Pasat.
Jetel jahodnatý – (Trifolium fragiferum L.);
(Xerosphaera fragifera (L.) Soják): vytrvalý druh,
rozšířený téměř v celé Evropě. U nás roste na půdách
slaných, nebo bohatých dusičnany, na bahnitých
loukách, mezích, cestách a březích, ale snáší i půdy
suché. V České republice patří k ohroženým
druhům. Ve sterilním stavu se v porostech snadno
přehlédne, protože se podobá jeteli plazivému.
Nápadný je až nafouklým plodenstvím, které
připomíná špinavě hnědou, krátce chlupatou malinu.
V řadě zemí je pěstován v kultuře a ve světě jsou
registrovány odrůdy tohoto druhu. Z pícninářského
hlediska je ceněna jeho schopnost snášet spásání
a po něm dobré obrůstání, jeho vytrvalost (5-6 roků),
schopnost
vegetativního
rozmnožování
zakořeňováním poléhavých lodyh, dobré olistění
a vysoký obsah dusíkatých látek. Výhodou druhu je
také to, že snáší zaplavení až po dobu 2 měsíců. Je
ceněn i po stránce technické, protože je schopen
zpevňovat příkré srázy svahů.
*Jetel rolní – (Trifolium arvense L.): jednoletý
druh domácí skoro v celé Evropě, u nás je hojně
rozšířený, zvláště na suchých, výhřevných, kyselých
a písčitých půdách. Roste na úhorech, mezích,
písčinách a skalních drolinách. Z pícninářského
hlediska je nezajímavý, protože má hořkou chuť,
způsobenou vysokým obsahem tříslovin a lodyha je
tuhá. Je v současné době u nás zkoušen z hlediska
výnosů semen, a pokud by výsledky byly příznivé,
mohl by najít uplatnění na suchých písčitých půdách
z hlediska dodání organické hmoty do půdy.
Dětel zlatý - (Trifolium aureum Pollich);
(Chrysaspis aurea (Pollich) Greene): statná
jednoletá rostlina, bohatě olistěná. Na našem území
dosti hojně rozšířená na sušších loukách
a pastvinách, travnatých stráních a náspech, ve
světlých lesích a lesních lemech. Vyžaduje půdy
výhřevné, vysychavé, častěji roste na půdách
s kyselou půdní reakcí.
TRÁVNÍKY 2009
*Dětel ladní – (Trifolium campestre Schreb.);
(Chrysaspis campestris (Schreb. In Sturm) Desv.):
jednoletý druh vyskytující se na sušších loukách
a pastvinách, mezích a úhorech. U nás je v teplejších
krajích dosti hojně rozšířený. Roste na půdách
výhřevných, výsušných a humózních. V našich
pokusech
byl
zkoušen
jako
komponenta
jetelotravních směsí a po dobu sedmi roků se
v porostu stále udržuje. Je to dáno jeho raností,
protože v době 1. seče již jsou první semena zralá
(Pelikán et al. 2008). V letech s dostatkem srážek
během vegetace se vyskytuje více generací během
roku. U nás je v současné době registrována a právně
chráněna odrůda Macík.
*Jetel panonský - (Trifolium pannonicum Jacq.):
jedná se o vytrvalý druh jetele s hlavním areálem
rozšíření v Maďarsku, zasahuje na Ukrajinu, do
Itálie, na Balkán a také na naše území, kde se tento
druh vyskytuje na suchých stepních loukách
a křovinách a dále na výslunných stráních,
především v oblasti Karpat, na půdách výhřevných,
vysychavých, zásaditých, humózních a mělkých. Ve
starší literatuře se uvádí jeho dobrá pícní kvalita.
BECKER (1929) cituje výsledky STEBLERA: 12,2
% dusíkatých látek, 1,5 – 1,9 % tuku, 73 -79 %
vlákniny a 10,3 % popela. Poskytuje vyrovnané
výnosy po dobu sedmi roků a v každém roce dává
dvě seče. Dobytek jej přijímá o něco hůře než jetel
luční. U nás je v současné době v řízení o udělení
právní ochrany novošlechtění, které by mělo nést
název Panon.
*Trifolium nigrescens VIV.: jednoletý druh domácí
v oblasti Středozemního moře, často rostoucí na
vápenci. U nás registrována a právně chráněna
odrůda Slatr.
Jetel pochybný – (Trifolium dubium SIBTH.);
(Chrysaspis dubia (SIBTH.) Desv.): jednoletý až
dvouletý druh, rozšířený téměř v celé Evropě. U nás
je dosti hojný na celém území, hlavně na suchých
loukách od nížin do podhorského pásma. Je vhodnou
komponentou jetelotravních směsek, kde se udržuje
vysemeňováním. V našich pokusech se po sedmi
letech zkoušení stále ve směsce udržuje (Pelikán et
al. 2008).
*Jetel alpínský (podhorní) – (Trifolium alpestre
L.): vytrvalý druh, rostoucí téměř v celé Evropě.
U nás je hojný na celém území. Roste na sušších
loukách, ve světlých lesích, lesních lemech a ve
světlých křovinách. Preferuje půdy výhřevné, suché,
hlinité a mělké. Ke zkrmování je vhodný v mladém
stavu, později stonky rychle dřevnatí. Je vhodnou
komponentou lučních společenstev. V našich
pokusech se po sedmi letech zkoušení stále ve
směsce udržuje (Pelikán et al. 2008).
*Jetel klubkatý – (Trifolium glomeratum L.):
jednoletý druh pocházející ze středomoří. K nám byl
-9-
zavlékán při dovozu vlny a byl nalezen v okolí
Kuřimi (Dostál 1989). Pícninářsky není využíván.
*Trifolium hirtum ALL.: jednoletý mediteránní
druh, který je význačný listeny, podpírajícími od
spodu talířovitě hlávku. Pícninářsky není využíván.
V naší republice se v přírodě nevyskytuje.
*Trifolium cherleri L.: jednoletý druh, který je
morfologicky i chorologicky podobný druhu
Trifolium hirtum. Pícninářsky není využíván. V naší
republice se v přírodě nevyskytuje.
*Podzemník půdní – (Trifolium subterraneum L.);
(Calycomorphum subterraneum (L.) C. B. Presl):
jednoletý druh jarního, nebo ozimého charakteru,
který je domácí v oblasti Středozemního moře. Ve
sterilním stavu připomíná jednoleté druhy rodu
Medicago a je význačný geokarpií, tj. plodenství se
zavrtávají do půdy. Je důležitou pastevní plodinou
v Austrálii a na Novém Zélandu. K nám byl
zavlékán při dovozu vlny a byl nalezen v okolí
Kuřimi (Dostál 1989).
*Jetel prostřední – (Trifolium medium L.):
vytrvalý druh, který je rozšířený téměř v celé
Evropě. U nás se vyskytuje hojně na celém území.
V přírodě se vyskytuje ve světlých lesích
a křovinách, v lesních lemech, na pastvinách,
kamenitých a travnatých stráních. Půdy snáší vlhké i
sušší, humózní, písčitohlinité, kamenité i hluboké. Je
dobrou pícninou v mladém stavu, později stonky
rychle dřevnatí. Vytváří podzemní výběžky, kterými
se sekundárně množí.
*Jetel červenavý (válcovitý) – (Trifolium rubens
L.): vytrvalý druh roztroušený ve střední a jižní
Evropě. V přírodě roste ve světlých a suchých
listnatých lesích a křovinách, v lesních lemech a na
výslunných stráních. Preferuje půdy výhřevné,
vysychavé, často vápenité, humózní, kamenité,
písčité i hlinité. U nás je řazen mezi ohrožené druhy.
Jako pícnina je vhodný pro skot a koně, ale pouze
v mladém stavu. Při stárnutí lodyhy rychle dřevnatí.
*Jednoletý štírovník - (Lotus ornithopodioides L.):
původní v oblasti Středozemního moře, u nás se
planě nevyskytuje. Poskytuje kvalitní píci z 1. seče,
do 2. seče obrůstá hůře. Oproti štírovníku růžkatému
(Lotus corniculatus) má výhodu v tom, že jeho lusky
nepukají a proto poskytuje dobré výnosy semene. U
nás je registrována odrůda Junák.
*Úročník bolhoj – (Anthyllis vulneraria L.):
víceletý, velmi mnohotvárný druh. Volně v přírodě
se vyskytuje na travnatých stráních, na loukách,
pastvinách a ve světlých lesích. Preferuje půdy
výhřevné, zásadité, často vápenité, humózní,
kamenité i písčitohlinité. Dříve byl poměrně hodně
pěstován jako pícnina. U nás registrována odrůda
Pamír, která nahradila starou odrůdu Třebíčský.
*Vikev žlutá – (Vicia lutea L.): jednoletý druh
původní v jižní Evropě, k nám je zavlékána
a vyskytuje se na obilních polích a cestách. Preferuje
TRÁVNÍKY 2009
půdy suché, živné, vápenité, výhřevné, písčité i
hlinité. V jižních státech Evropy je pěstována jako
pícnina. Poskytuje dobrou zelenou píci.
*Ptačí noha smáčknutá – (Ornithopus compresus
L.): jednoletý, žlutě kvetoucí druh nejvíce rozšířený
na Pyrenejském poloostrově, k nám je ojediněle
zavlékán. Jako pícnina se v současné době nepěstuje,
dříve se používal na zelené hnojení.
*Čičorka pestrá – (Coronilla varia L.);
(Securigera varia (L.) Lassen): vytrvalý druh, u nás
planě roste na loukách, ve světlých lesích, lužních
lesích, na mezích a rumištích na půdách výhřevných,
často vápenitých, kamenitých i hlinitých. Je
využívána především jako technická plodina ke
zpevňování svahů, protože vytváří podzemní
výhony, jimiž se druhotně množí. U nás je
registrována odrůda Eroza.
*Vičenec setý (ligrus) – (Onobrychis viciifolia
Scop.): vytrvalý druh u nás se v přírodě hojně
vyskytující na výslunných pastvinách, travnatých
stráních, náspech a mezích. Půdy preferuje
výhřevné, suché, zásadité, často vápenaté, hluboké
a hlinité. Běžně pěstovaná pícnina, vhodná pro koně,
protože nenadýmá. U nás je registrovaná odrůda
Višňovský vícesečný.
Některé z představených druhů jsou zkoušeny
v dlouhodobém polním pokuse na lokalitě Troubsko
od roku 2004. Pokus byl založen metodou
znáhodněných bloků ve třech opakováních. Do
standardní travní směsi bylo na parcelu přidáno 50
semen zájmového druhu a v průběhu roku byly
počítány ve třech termínech (na jaře, po 1. seči a na
podzim) počty rostlin. V tabulce I. jsou uvedeny
průměrné hodnoty ze všech opakování a pozorování
v příslušném roce. Jak je z tabulky patrné, u všech
zkoušených druhů je zaznamenán postupný nárůst
rostlin jednotlivých druhů. Tento je nejmarkantnější
u druhů Medicago falcata, Trifolium dubium,
Trifolium medium a Trifolium alpestre. Lze proto
konstatovat, že většina těchto planých druhů je
využitelná
pro
obohacení
jetelovinotravních
společenstev.
Souhrn
Příspěvek představuje některé ze zástupců čeledi
Fabaceae, jichž je možno využívat jako komponent
jetelovinotravních společenstev nejen v sušších
a teplejších oblastech, ale i na lokalitách
s extremními
podmínkami
(půdy
zasolené,
podmáčené apod.).
Řada z nich již byla odzkoušena ve víceletém
pokusu, kde prokázaly dobrou adaptabilitu.
Největším problémem při používání těchto,
především planých druhů, je jejich tvrdosemennost.
Tuto je nutno před výsevem eliminovat skarifikací.
Klíčová
slova:
Fabaceae;
teplomilné
a suchovzdorné druhy; biodiverzita;
Literatura:
BECKER-DILLINGEN J. (1929): Handbuch des
Hülsenfruchterbaues und Futterbaues. Berlin
DOSTÁL J. (1989): Nová květena ČSSR 1. ČSAZ,
Academia Praha, ISBN 80-200-0095-X
MALOCH M. (1952 – 1953): Krmovinárstvo. Diel
I., II. Bratislava
PELIKÁN J., ŠEVČÍKOVÁ M., GOTTWALDOVÁ
P., VYMYSLICKÝ T., KAŠPAROVÁ J. (2008):
The possibilities of use of wild fodder species for
increasing the diversity of permanent grasslands.
Proceedings of the International Scientific Meeting:
Use of Genetic Resources of Cultivated Plants.
ISBN 978-80-86836-33-1, Žatec:115-117
VACEK V. (1959): Jetel zvrácený čili perský
(Šabdar). In: Demela a kol.: Nevyužité a nedoceněné
krmné plodiny. SZN Praha
VACEK V. (1963): Studium, udržování a využití
světových sortimentů pícních rostlin. I. Planá flora.
A. Čeleď motýlokvěté (Papilionaceae). Dílčí
závěrečná zpráva. Výzkumná stanice pícninářská
Troubsko, 228 s.
Příspěvek vznikl při řešení výzkumného projektu
financovaného MŠMT ČR č. 2B08020 „Modelový
projekt zamezení biologické degradace půd
v podmínkách aridního klimatu“ a při řešení
výzkumného záměru financovaného MŠMT ČR č.
MSM 2629608001.
Adresy autorů:
1
Ing. Jan Pelikán, CSc., Ing. Daniela Knotová, Ing.
Pavlína Gottwaldová, Mgr. Helena Hutyrová –
Marková: Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o.,
Zahradní 1, 664 41 Troubsko
2
Mgr. Tomáš Vymyslický: Zemědělský výzkum,
spol. s r. o., Zahradní 1, 664 41 Troubsko
Kontaktní email: [email protected]
I: Průměrné hodnoty výskytu zkoušených druhů v příslušném roce. Uvedeny jsou průměrné počty nalezených
rostlin na parcelu ze tří pozorování.
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Medicago falcata
1,5
3,0
3,5
6,5
9,5
11,2
Trifolium rubens
4,3
2,0
3,7
5,0
5,8
3,8
Trifolium dubium
2,0
0,0
1,7
7,0
18,2
18,3
- 10 -
TRÁVNÍKY 2009
Trifolium fragiferum
Trifolium campestre
Trifolium medium
Trifolium montanum
Trifolium alpestre
0,7
4,3
1,7
0,3
1,7
0,3
0,3
4,0
0,0
4,3
0,7
1,0
2,3
1,0
4,0
5,3
2,7
5,3
0,3
10,0
4,8
3,8
16,2
2,0
18,0
4,4
11,2
17,5
1,2
12,1
PERSPEKTIVNÍ DRUHY TEPLOMILNÝCH TRAV A JEJICH VLASTNOSTI
PERSPECTIVE WARM SEASON GRASSES AND THEIR CHARACTERS
M. Ševčíková, T. E. Vondřejc
Abstract
Ecology and morphological and biological
characters of selected 10 warm season grasses are
decribed with respect to their possible use for
landscaping, ornamental and turf purposes in the
Czech Republic under the conditions of climate
change.
Key words: warm season grasses, turf grasses,
ornamental grasses.
Úvod
Probíhající klimatické změny vedou k úvahám, které
druhy trav budou schopny přežívat opakující se
období sucha doprovázená často vysokými teplotami
vzduchu a plnit funkci krajinných, okrasných
i sportovních trávníků v těchto podmínkách.
Pozornost se obrací k teplomilným druhům trav (tzv.
warm season grasses), které patří do skupiny rostlin
s fotosyntézou typu C4. Tyto druhy jsou lépe
adaptovány na vysoké teploty a dlouhodobé sucho
než druhy s fotosyntézou typu C3 (cool season
grasses). Teplomilné druhy trav jsou zcela dormantní
při poklesu teplot pod bod mrazu a mají rovněž
odlišnou dynamiku růstu ve vegetačním období; růst
zahajují až velmi pozdě na jaře, maximální růst
a produkci dosahují v horkém létě a vegetaci opět
ukončují po prvních mrazech. Přirozené šíření
plevelných C4 druhů trav (Digitaria sanguinalis,
Echinochloa crus-galli) do chladnějších oblastí je
důkazem rozšiřování jejich přirozeného areálu
výskytu. V současné době pokračuje také mnohaletá
introdukce řady atraktivních teplomilných druhů
ze vzdálených oblastí převážně pro potřeby
okrasného sadovnictví a sortiment nabízených druhů
se stále rozšiřuje. Objevují se již i pokusně založené
trávníkové plochy z teplomilných druhů trav. Cílem
práce ve výzkumné projektu bylo sledovat na dvou
odlišných stanovištích v ČR některé morfologické
a biologické vlastnosti vybraných druhů trav,
zejména jejich reprodukční cyklus s ohledem na
možné nekontrolované šíření, ale také pěstitelské
vlastnosti a možnosti využití.
- 11 -
Teplomilné trávy množené v našich podmínkách
vegetativně
Významné teplomilné trávy jsou původními druhy
vysokostébelných
a
krátkostébelných
prérií
severoamerického
kontinentu.
Jsou
ceněny
z hlediska pícninářského i ekologického. Některé
z nich jsou předmětem šlechtění a existuje řada
kultivarů, jejichž osivo je dostupné na trhu pro
zakládání pastevních i lučních porostů, v nichž
produkují
kvalitní
píci.
Používají
se
i k rekultivačním účelům v protierozních směsích ke
stabilizaci půdy. Mají i význam krajinářský, protože
jejich velké plochy určují barevné ladění v krajině,
zejména v podzimním období. Jejich ekologický
význam spočívá mimo jiné ve vytvoření přirozeného
životního prostředí pro volně žijící živočichy, jimž
poskytují nejen potravu (zelená píce pro býložravce,
obilky pro ptáky), ale i úkryt např. v době hnízdění
ptáků a ochranu v zimním období. V okrasném
sadovnictví se využívají vegetativně množené
barevně zajímavé kultivary (Darke, 2004), které jsou
nabízeny i v okrasných školkách v ČR.
Nejtypičtější zástupci vysokostébelných prérií
(výšky 1,5-2 m) jsou indiánská tráva (Sorghastrum
nutans), Andropogon gerardii, Schizachyrium
scoparium, a proso prutnaté (Panicum virgatum).
Z uvedených druhů jsme získali pro hodnocení
následující tři.
Panicum virgatum L. - proso prutnaté (angl.
Common switschgrass)
Vytrvalý trsnatý druh vysokého vzrůstu, který se
rozrůstá krátkými podzemními výběžky. Stébla
s květenstvím jsou vysoká 180–200 cm, bohatě
olistěná. Ploché vzpřímené, na konci převislé listy
mají v létě barvu od šedozelené až po modrou, na
podzim se barví do zlatožluté nebo tmavorudé.
Květenství je velká rozkladitá lata, která je současně
velmi jemná, složená z mnoha drobných klásků
a často zabarvená do růžových až červených tónů.
Metá až od poloviny srpna. Celá rostlina je statná, po
zaschnutí i v zimě stabilní. Vyžaduje plné slunce,
půdy od písčitých až po těžké, spíše vlhčí, ne příliš
TRÁVNÍKY 2009
suché, s dostatek živin. Občasné sucho i zaplavení
snáší dobře. Je nejvíce tolerantní k chladu
z uvedených druhů. Jako pícnina je pěstován
v monokultuře pro pastvu i seno s maximem
produkce koncem jara a začátkem léta. Na trhu
v USA je k dispozici osivo řady kultivarů např.
'Alamo', 'Blackwell', 'Cave-In-Rock', 'Dacotah',
'Forestburg', 'Kanlow', 'Nebraska 28', 'Shawnee',
'Shelter' aj., které se využívají i pro stabilizaci půdy
na erozně ohrožených plochách (písečné duny,
hráze, rekultivované svahy po důlní činnosti ap.)
a jako bioenergetická plodina pro výrobu biopaliva.
Pro okrasné účely byl druh objeven v Německu.
Ceněn byl stébelnatý, výrazně vzpřímený habitus,
vzdušné květenství a nádherné podzimní zbarvení
listů. V zahradě má všestranné použití – jako
solitéra, clonící prvek, v malých skupinkách
v kombinaci s trvalkami ap. Stébla s květenstvím
jsou vhodná i k řezu a sušení. Typickému druhu se
nejvíce blíží vysoké zelenolisté kultivary, které se na
podzim barví do zářivých zlatých tónů (např.
'Strictum', 'Cloud Nine'). Do různých tónů červené
až purpurové se barví kultivary 'Rehbraun',
'Rothstrahlbusch', 'Red Cloude', 'Shenandoah',
'Squaw' a 'Warrior', většinou nižšího vzrůstu.
Kultivary okrasné šedomodrými listy (např. 'Blue
Tower', 'Heavy Metal', 'Prairie Sky') se na podzim
barví nevýrazně. Tyto kultivary se množí pouze
vegetativně dělením trsů na jaře.
Schizachyrium scoparium (Michx.) Nash, syn.
Andropogon scoparius Michx. (angl. Little
bluestem)
Vytrvalý trsnatý druh, dorůstající výšky 60-120 cm.
Olistění je zelené, šedé až namodralé s fialovými
tóny, na podzim měděné až tmavě oranžovočervené
zbarvené. Květenství je nenápadné, objevuje se až
v pozdním létě, a teprve později na podzim a v zimě
je nápadné stříbřitým ochmýřením. Je adaptován
k širokému spektru půdních podmínek, nejvíce mu
však vyhovují propustné chudé půdy, středně vlhké
až sušší, pH 7,0 a mírně vyšší. Je tolerantní k
extrémně suchým podmínkám. V USA je na trhu
osivo kultivarů 'Aldous', 'Camper', 'Cimmaron',
'Pastura', 'Blaze' i místních ekotypů pro pícní
i protierozní směsi. Porosty v krajině jsou atraktivní
modrozelenými listy v hlavním vegetačním období,
které se na podzim barví do měděných až
oranžovočervených tónů. V zahradách se pěstují
modrolisté kultivary 'The Blues', 'Praire Blues',
množené vegetativně.
Sorghastrum nutans (L). Nash – indiánská tráva
(angl. Indiangrass)
Vytrvalý trsnatý druh, dosahující výšky 1,5-2,1 m.
Listy jsou široké, dlouhé, drsné, zelené nebo
modrozelené, na podzim se barvící do žluta resp.
oranžova. Květenstvím je úzká lata, měděně
- 12 -
zbarvená, která se objevuje jen v teplejších oblastech
až koncem léta. Nejlépe roste na plném slunci
v hlubokých vlhkých propustných půdách, ale je
tolerantní i k širším půdním podmínkám (písčité až
jílovité půdy, pH kyselé až alkalické) a dobře
odolává i suchu. Zemědělské kultivary pro zakládání
pícních porostů se množí generativně (např. 'Holt',
'Llano', 'Lometa', 'Osage', 'Oto', 'Rumsey',
'Tomahawk') a jsou vysévány i jako komponenty
protierozních směsích např. na dálniční svahy.
Z okrasných, vegetativně množených kultivarů se
pěstují v zahradách 'Sioux Blue' a 'Indian Steel'.
Další
teplomilnými
druhy
jsou
zástupci
krátkostébelných severoamerických prérií (výšky 2050 cm), které se nacházejí v semiaridním
kontinentálním klimatu s nižším úhrnem srážek, než
je
tomu
u
vysokostébelných
prérií.
Nejvýznamnějšími druhy jsou zde původní
Bouteloua gracilis a Buchloe dactyloides, významné
zdroje píce pro hospodářská i volně žijící zvířata
(v minulosti především bizony).
Buchloe dactyloides (Nutt.) Engelm., syn. Bouteloua
dactyloides (Nutt.) Columbus - buvolí tráva (angl.
Buffalograss)
Vytrvalý dvoudomý druh s oddělenými samčími
a samičími rostlinami s morfologicky rozdílným
květenstvím. Je výběžkatý s nadzemními stolony,
nízkého vzrůstu (5-15 cm), s květenstvím 10-20 cm.
Listy jsou šedozelené, které se po přechodu do zimní
dormance barví do zlatohněda. Vytváří hustou síť
jemných kořínků, které zakořeňují do hloubky 12 m. Roste na téměř všech propustných půdách
(s výjimkou písčitých) s hodnotami pH 6,0-7,5;
vyžaduje však minimálně 6-8 hodin osluněné
stanoviště. Je značně odolný vůči suchu, horku a je
relativně chladuvzdorný. Je adaptovaný na požáry
a v některých případech po požáru roste lépe,
protože růstové části rostliny jsou před plameny
chráněny půdou. V období déle trvajícího období
sucha porot zhnědne, přestane růst a přejde do stádia
dormance. Rovněž s prvními mrazy přechází do
dlouho trvající zimní dormance. Množí se
generativně i vegetativně mateřskými klony formou
drnů nebo předpěstovaných rostlin. Původně
pastevní druh snášející velmi dobře nízké spásání byl
již ve 30. letech minulého století zkoušen jako
alternativní trávníkový druh. Trávníkové vlastnosti
jsou popsány v následující stati článku.
Bouteloua gracilis (Kunth) Lag. ex Griffiths (angl.
Blue grama)
Vytrvalý druh, tvořící řídký vzpřímený trs,
s vymetanými tenkými stébly vysoký 20–35 cm.
Květenství, zpočátku načervenalé, později slámové,
se skládá z 1-3 klasů dlouhých 1,5-5 cm, neobvykle
vodorovně postavených na stéble. Má velmi dobrou
odolnost vůči suchu. V dormantní fázi toleruje
TRÁVNÍKY 2009
i vypalování. Hůře snáší zastínění, zaplavení,
vysokou hladinu spodní vody a kyselé půdy. Množí
se generativně. Spolu Buchloe dactyloides je jednou
z nejvýznamnějších pícních trav pro pastevní
porosty (např. odrůdy 'Lovington', 'Hachita', 'Alma').
V monokultuře nebo ve směsi s B. dactyloides se
používá i pro výsev suchovzdorných protierozních
rekultivačních trávníků a extenzivně ošetřovaných
trávníků (např. rafy golfových hřišť), kosených na
výšku 5 cm. V zahradách je pěstován spíše jako
rarita v malých skupinkách ve slunečných stepních
partiích.
Eragrostis spectabilis (Pursh) Steud. (angl. Purple
lovegrass)Je dalším původním severoamerickým
teplomilným druhem. Je vytrvalý, trsnatý, někdy
s krátkými rhizomy. S květenstvím je trs vysoký asi
60 cm. Listy jsou poměrně hrubé, světle zelené.
Květenství je jemná velká lata, zpočátku nafialovělá,
které se objevuje koncem léta až začátkem podzimu.
Roste na výslunných stanovištích na chudých
písčitých půdách a šíří se podél cest a železnic. Je
značně suchovzdorný. Na vypálení porostu reaguje
zvětšením pokryvnosti. V porostu není nikdy
převládajícím druhem, ale na jaře a v časném létě
vhodně doplňuje složení pastvy zvířat. Množí se
generativně a snadno se vysemeňuje.
Ze severní Afriky a mediteránní oblasti pochází
teplomilný druh Saccharum ravennae (L.) L., syn.
Erianthus ravennae (L.) P.Beauv. (angl. Ravenna
grass), příbuzný třtiny cukrové (S. officinarum). Je to
trsnatá tráva vzpřímeného růstu, v době květu
vysoká 3,5-4,5 m. Listové patro je 100-150 cm
vysoké, listové čepele jsou široké, šedozelené.
Květenství, velká ochmýřená lata, se objevuje na
statných stéblech v pozdním létě až začátkem
podzimu jen v teplých oblastech. Lata je zpočátku je
růžová, měnící se rychle do stříbřita a vytrvává na
rostlině celou zimu. Vyžaduje plné slunce a sušší
stanoviště, půdy vyhovují spíše chudší. Je
chladuvzdorný a velmi suchovzdorný. Jeho pícní
hodnota je nízká. Je využíván jako celoročně
atraktivní solitéra v okrasných zahradách místo
choulostivější Cortaderia selloana a jako floristický
materiál, případně jako protierozní rostlina. Stébla se
používají jako stavební materiál na zdi obydlí (Asie).
Zástupcem teplomilných trav z Asie je Pennisetum
alopecuroides (L.) Spreng. – dochan psárkovitý
(angl. Chinese fountaingrass).
Přirozeně se vyskytuje v travnatých nížinách
východní Asie a Japonska. Tvoří polovzpřímený až
polorozložený trs vysoký 120-150 cm. Listy jsou
středně široké, v létě šedozelené, na podzim se
barvící do zlatožlutých tónů. Květenství je podlouhlý
hustý lichoklas s osinami 20–30 mm dlouhými. Jeho
barva je od typicky tmavofialové, hnědavé, béžové
až po krémově bílou. Stébla s květenstvím příliš
- 13 -
nepřesahují listové patro a lichoklasy často plně
nevymetají z listové pochvy. Na jaře raší pozdě.
Květenství se objevuje v pozdním létě, nevydrží
však dlouho do zimy, neboť má sklon k vypadávání.
Je nejběžněji pěstovaným dochanem, zimovzdorným
i v chladnějších oblastech. Nejvhodnější je
stanoviště na plném slunci nebo lehkém stínu, na
čerstvě vlhkých, propustných, živinami bohatých
půdách. V extrémně chladné zimě potřebuje
ochranu. V zahradách má široké použití –
působivého efektu dosáhneme u solitéry i skupinové
výsadby. Je vynikající a velmi dekorativní jako
řezaná zeleň. Nejdostupnější jsou kultivary 'Hameln'
a podobný 'Weserbergland', dále např. 'Cassian',
'Foxtrot', 'Magic', 'Moudry' nebo nízké kultivary (30
cm) 'Little Bunny' a 'Little Honey', ideální do nádob
i k pokrytí půdy. Množení druhu je možné semeny,
u kultivarů pouze dělením trsů na jaře.
Nejvýznamnější teplomilné trávníkové trávy pro
přechodné klimatické oblasti
I v teplých oblastech je potřeba zakládat krajinné,
okrasné i sportovní trávníky, v jejichž složení jsou
zastoupeny zcela odlišné druhy trav, adaptované
horkým humidním nebo naopak velmi suchým
podmínkám. Uvádíme zde pouze ty teplomilné
druhy, které jsou využívány i v přechodných zónách
a mohly by být tedy perspektivní i v našich
oblastech. Limitujícím faktorem pro jejich pěstování
jsou nízké teploty v zimním období. Ačkoliv jsou
níže uvedené druhy značně tolerantní k suchu,
kritickým předpokladem k založení trávníků je velmi
jemně připravená půda umožňující přímý kontakt
obilek s vlhkou půdou a udržení půdní vláhy v době
vzcházení semen případně zakořeňování oddenků.
Cynodon dactylon (L.) Pers. - troskut prstnatý
(angl. Bermudagrass)
Pochází zřejmě z Turecka a Pákistánu, odkud byl
introdukován do všech tropických a subtropických
a některých mírných oblastí světa. Původně byl
využíván jako kvalitní pícina pro dobytek, později
jako alternativní druh pro trávníky. Je to vytrvalý
výběžkatý druh, šířící se rhizomy i stolony. Listy
jsou ploché, šedozelené. Výška rostlin s květenstvím
se pohybuje podle stanovištních podmínek od 10 do
40 cm. Kořenový systém může zasahovat do
hloubky 40-50 cm na jílovitých půdách a do hloubky
70-80 cm na půdách písčitých. Květenství je tvořeno
prstovitě rozestálými 3-5 klasy. Roste téměř na
všech typech úrodných hlubších půd, ale šíří se i
podél cest, vodních toků ap. Toleruje široké rozmezí
hodnoty pH 5,0-8,5 a zasolení. Vysévá se v množství
100 kg.ha-1 a vzchází podle podmínek za 10-30 dnů.
Růst nastává při teplotách okolo 15 C s optimem
ležícím mezi 24-37 C. Při nočních teplotách pod
0 C nebo průměrných denních teplotách okolo
10 C přechází do dormance. Stonky a listy
TRÁVNÍKY 2009
odumírají již při teplotách -3 C. Je velmi
suchovzdorný. Vyžaduje plné oslunění a v případě
déletrvajícího zastínění rapidně klesá rychlost růstu.
Je silně kompetitivním druhem a jeho šíření pomocí
stolonů může být problematické a těžko
kontrolovatelné.
Je to jeden z nejvyužívanějších teplomilných
travních druhů v oblastech s horkým a suchým
klimatm. Existují desítky odrůd, které jsou určeny
pro účely pícninářské i trávníkářské, splňující
požadavky pro různé typy využití, od hrubších
pastevních porostů, trávníků střední kvality
(protierozní trávníky, běžné domácí a veřejné
trávníky, golfové dráhy) až po jemnolisté husté
trávníky
reprezentačních
okrasných
ploch
a golfových jamkovišť. Odrůdy se podle typu množí
generativně i vegetativně pomocí stolonů,
předpěstovaných sazenic nebo drnů. Trávníkové
odrůdy množené generativně jsou např. 'Princess 77',
'Riviera' a 'Yukon' určené pro golfové dráhy,
vegetativně množené jsou např. 'Tifgreen', 'Tifgreen
328', 'Tifdwarf', 'FloraDwarf' pro jamkoviště. Travní
drn je tolerantní k velmi nízkému kosení (až 0,5 cm
u jamkovišť), silné zátěži, po které dobře regeneruje,
a je odolný vůči invazi plevelů. Golfové
a reprezentační okrasné trávníky vyžadují vysokou
intenzitu péče (časté a nízké kosení, hnojení
i závlahu pro intenzivní růst). Nevýhodou je přechod
do dormantního stádia při poklesu teplot,
doprovázený zhnědnutím trávníku. Zelené zbarvení
zůstává uchováno jen v oblastech s mírnou zimou.
Novější kultivary (např. 'Yukon', 'Mohawk'
a 'Rivera') se vyznačují relativně větší tolerancí
k chladu a tím se pěstování druhu rozšiřuje do
chladnějších oblastí.
Buchloe dactyloides (Nutt.) Engelm., syn. Bouteloua
dactyloides (Nutt.) Columbus - buvolí tráva (angl.
Buffalograss)
Nové trávníkové odrůdy tvoří hustý, málo vzrůstný
trávník, v době vegetace sytější zelené barvy,
odolávající plevelům a vyžadující relativně malou
péči, který je však odolný jen mírné zátěži. Používá
se pro krajinné trávníky ve směsi s původními druhy
bylin, extenzivně ošetřované plochy v městské
zeleni, dálniční svahy, ale také pro dráhy a rafy
golfových hřišť. Generativně množené kvalitní
trávníkové odrůdy jsou např. 'Bison', 'Bowie', 'Cody',
'Plains' a 'Topgun', pro střední kvalitu jsou určeny
např. odrůdy 'Texoka' a 'Sharp’s Improved'. Vysévají
se v množství 100–150 kg.ha-1 až při teplotě půdy 16
°
C do hloubky 0,6-1,2 cm. Porost vzchází za 10-14
dnů a zapojuje se velmi zvolna. Vegetativně
množené odrůdy, jako jsou např. 'Prairie', '609'
a zimovzdornějších 'Legacy', 'Prestige' a 'Turffalo'
umožňují při správném postupu mnohem rychlejší
založení vysoce kvalitního trávníku. Výška
- 14 -
a frekvence kosení závisí na typu trávníku a intenzitě
ošetřování; krajinné trávníky se zpravidla kosí jen
jednou ročně; intenzivní zavlažované jednou týdně
na výšku cca 5 cm. Doporučuje se dvakrát ročně
přihnojení N v celkové dávce 100-200 kg.ha-1
hnojivem s pomalu působící formou N. Vzhledem
k vysoké toleranci vůči suchu není pravidelná
závlaha nutná, u intenzivních trávníků však zlepšuje
barvu a předchází letní dormanci. Nevýhodou je
poměrně dlouhé období zimní dormance s méně
atraktivním
vzhledem
trávníku,
který
se
v chladnějších oblastech může zazelenat až
v pozdním květnu.
Zoysia (angl. Zoysiagrass)Rod Zoysia pochází
z jihovýchodní Asie (Čína, Japonsko aj.). Pro
trávníky se využívají tři druhy, které se liší texturou,
odolností vůči chladu a rychlostí růstu.
Nejvýznamnější je Zoysia japonica Steud. (angl.
Japane nebo Korean lawn grass). Do USA byl druh
introdukován
z Číny
již
v roce
1895
a brzy začal být využíván pro trávníkové účely. Je to
výběžkatý druh tvořící rhizomy i stolony, kterými se
velmi pomalu ale agresivně šíří. Ideálně roste na
suchých až mírně vlhkých propustných půdách na
plném slunci. Toleruje horko, sucho, širokou škálu
půdních podmínek včetně mírného zasolení i mírné
zastínění. Ze tří jmenovaných druhů je nejvíce
odolný k nízkým teplotám a má nejhrubší texturu;
šlechtěním byly získány i odrůdy s jemnějšími listy.
V příznivých podmínkách je schopný vytvořit hustý
trávníkový drn odolávající zaplevelení. Odolnost
vůči zátěži je poměrně dobrá, avšak pomalý
charakter růstu neumožňuje rychlou regeneraci.
Využívá se proto hlavně pro okrasné trávníky,
golfové dráhy i pro další sportoviště se střední
zátěží. Množí se generativně i vegetativně. Trávníky
mohou být tedy podle typu odrůdy zakládány
výsevem nebo výsadbou oddenků, předpěstovaných
rostlin případně položením drnů. Trávníkové odrůdy
množené
generativně
jsou
např.
'Zenith'
a 'Compadre', vegetativně množené jsou např. 'El
Toro', 'Emerald', 'Empire', 'Empress', 'Belair',
'Cashmere', 'Sunburst', 'De Anza', 'Victoria'
a 'Meyer'. Trávníky se zakládají od pozdního jara až
do léta. Vývoj trávníku po založení je velmi dlouhý.
Druh je sice tolerantní vůči suchu, avšak pro udržení
kvalitního trávníku syté barvy vyžaduje závlahu
2-3krát týdně a pravidelné kosení na výšku 2,5-5 cm.
Vyžaduje rovněž alespoň střední úroveň výživy
a doporučuje se 2-3krát ročně přihnojit N.
Nevýhodou je, že po prvních mrazících porost ztrácí
pěknou barvu, zhnědne a zůstává v dormantním
stádiu až do pozdního jara.
Další dva druhy jsou pro trávníkářství v našich
podmínkách nevhodné. Zoysia matrella (L.) Merr.
(angl. Manila grass) byla introdukována do USA
TRÁVNÍKY 2009
v roce 1911; je však méně chladuvzdorná než Z.
japonica. Zoysia tenuifolia Willd. ex Thiele (angl.
Korean velvet grass, Mascarene grass) má sice ze
všech tří druhů nejjemnější list, ale je nejméně
chladuvzdorná; v USA se používá jako pomalu
rostoucí půdopokryvný druh. Odrůda 'Emerald',
tvořící atraktivní tmavozelený hustý trávník, je
hybridem mezi Z. japonica a Z. tenuifolia, v níž je
kombinován užší list Z. tenuifolia a větší tolerance
k chladu a relativně rychlejší růst Z. japonica;
trávník však vyžaduje nákladnou pravidelnou péči,
jinak má sklon k tvorbě stařiny a k houbovým
chorobám.
Souhrn
Článek představuje 10 vybraných teplomilných
druhů trav a popisuje jejich ekologii i základní
morfologické a biologické vlastnosti s ohledem na
jejich možné využití v České republice pro potřeby
krajinářství, okrasného sadovnictví i trávníkářství
v podmínkách měnícího se klimatu.
Klíčová slova: teplomilné trávy, trávníkové trávy,
okrasné trávy.
Práce vznikla za finanční podpory MŠMT ČR
(projekt č. 2B08020) a MZe ČR (Národní program
konzervace a využití genofondu rostlin a
agrobiodiverzity).
Literatura
DARKE, R., 2004: Pocked guide to ornamental
grasses. Timber Press, Inc., Portland, US, 226 s.
ISBN 0-88192-653-1.
Kontaktní adresa
Ing. Magdalena Ševčíková, Mgr. Tomáš Ernest
Vondřejc
OSEVA vývoj a výzkum s.r.o., Hamerská 698, 756
54 Zubří,
e-mail: [email protected]; [email protected]
PRODUKCE BIOMASY A BOTANICKÉ SLOŽENÍ POROSTU SMĚSÍ VYSETÝCH
PRO OZELENĚNÍ POKUSNÉ PLOCHY V HODONÍNĚ
PRODUCTION OF BIOMASS AND BOTANICAL COMPOSITION OF THE STANDS
SOWN BY MIXTURES FOR REVEGETATION OF HODONÍN EXPERIMENTAL
SITE
H. Hutyrová-Marková1, M. Ševčíková2, M. Straková3, J. Pelikán1, D. Knotová4
Abstract
In scope of project „A pilot project of prevention of
soil biological degradation under conditions of arid
climate“ there were proposed and created three
types of mixtures: regional, landscape and annual.
The mixtures were drilled on experimental field
near Hodonín. At the same time, the auxiliary soil
substances were fertilized into ground to improve
biological, chemical and physical qualities of soil.
A forth variant was field without sowing. In years
2008 and 2009 samples of biomass were harvested
from an area with size of 0.05m2. The harvesting
was
repeated
three
times.
Concurrently
a measurement of height of vegetation and
evaluation of representation of botanical groups in
samples (clovers, grasses, herbs) was done. In the
year when the experiment was established, ¨the
highest stand were observed in hydroabsorbent
variant. In the first utility year the same results were
reached only for regional mixture.
By dispersion analysis a statistically conclusive
results were found out between the tested variants in
gain of green mass and hay only for the regional
mixture in the first utility year. The gains of
a control variant and a hydroabsorbent variant were
statistically conclusive higher than zeolite and
lignite variants.
- 15 -
Generic composition of vegetation was affected by
high presence of weeds. In the regional and the
landscape mixture the clovers prevailed. On the
other hand in the annual mixture the grass
predominated.
It is necessary claim that this results are only from
the year of sowing and from the first cropping year.
Therefore we cannot consider these results for
conclusive.
Key words: Mixtures, green matter yield, hay yield,
botanical composition, stand heigh
Úvod
V rámci projektu „Modelový projekt biologické
degradace půd v podmínkách aridního klimatu“
byly navrženy a sestaveny tři typy směsí:
regionální, krajinná a jednoletá a vysety na
vytipované pokusné ploše u Hodonína. Současně
byly do půdy zapraveny pomocné půdní látky
(PPL). PPL je možné použít ke zlepšení či úpravě
biologických, chemických a fyzikálních vlastností
půdy, nebo je-li potřeba eliminovat škodlivé
působení negativních vlivů v půdě (Straková et al.
2008). Zlepšením půdních vlastností ovlivňují růst
rostlin na příslušné lokalitě a tím i výšku porostu
a celkový objem nadzemní biomasy.
Materiál a metodika
TRÁVNÍKY 2009
Byly
navrženy
a
sestaveny
tři
druhy
jetelovinotravních směsí, které byly po aplikaci tří
různých pomocných půdních látek (alginát, zeolit,
lignit) podle pokusného schématu vysety na
pokusnou plochu v Hodoníně: a) krajinná směs
(směs VV17 pro sadové mezipásy s přídavkem
jetelovin, výsevek 200 kg.ha-1), b) regionální směs
(100 kg.ha-1) a c) jednoletá směs (70 kg.ha-1).
Čtvrtou variantou byla přirozená sukcese bez
pomocných půdních látek. Složení směsí je uvedeno
v Tab. I. V období 1. seče byly z přesně vymezené
plochy o velikosti 0,15 m2 ve dvou termínech (20.
srpna 2008 a 16. června 2009) odebrány vzorky
biomasy ze všech variant pokusu ve třech
opakováních. Při odběru vzorků byly změřeny
výšky porostu. V laboratoři byla zjištěna hmotnost
zelené biomasy vzorků. Vzorky byly dále
rozborovány na jednotlivé agrobotanické skupiny
rostlin (vyseté trávy, jeteloviny a byliny a nevyset
é druhy – plevele), u nichž byl stanoven jejich
hmotnostní podíl v zelené hmotě vzorku. Pak byl
y vzorky usušeny a zaznamenána hmotnost suché
hmoty. Výsledky byly zpracovány běžnými
metodami variační statistiky.
Výsledky a diskuse
Průměrné hodnoty ze tří naměřených výšek porostu
jsou uvedeny v tab. II. V roce založení byla na celé
lokalitě převládajícím druhem nevysetá rosička
krvavá (Digitaria sanguinalis (L.) Scop.), v prvém
užitkovém roce pak turanka kanadská (Conyza
canadensis (L.) Cronquist). Tato skutečnost
částečně zkresluje výsledné výšky porostů. Ve
všech variantách, s výjimkou plochy bez výsevu,
došlo v prvém užitkovém roce ke snížení výšek
porostu.
U všech tří zkoušených směsí byla nejvyšší výška
porostu zaznamenána v roce založení u varianty
s aplikovaným alginátem. V prvém užitkovém roce
tomu tak bylo pouze u regionální směsi. U krajinné
směsi v tomto roce byla nejvyšší výška porostu
zjištěna u varianty s aplikovaným lignitem
a u jednoleté směsi v kontrolní variantě bez
aplikovaných pomocných půdních látek.
Odebrané vzorky posloužily k odhadu produkce
biomasy směsek v jednotlivých variantách pokusu.
V tab. III jsou uvedeny přepočtené výnosy v t.ha-1
zelené hmoty, doplněné o přepočet na % kontroly
u jednotlivých směsí. V tab. IV jsou pak uvedeny
výnosy sena. Obě tabulky jsou doplněny o hodnoty
minimálních průkazných diferencí (DT), zjištěných
na základě analýzy rozptylu. Výsledky analýz
rozptylu jsou uvedeny v tab. V pro produkci zelené
hmoty a v tab. VI pro produkci sena. Analýzou
rozptylu nebyly zjištěny statistické rozdíly mezi
zkoušenými variantami v produkci zelené hmoty
- 16 -
a sena u jednotlivých směsí s výjimkou regionální
směsi v 1. užitkovém roce. V tomto případě byly
v produkci zelené hmoty i sena zjištěny statisticky
průkazné rozdíly mezi zkoušenými variantami.
Produkce variant kontrola a hydroabsorbent byly
statisticky průkazně vyšší oproti variantám zeolit
a lignit.
U krajinné směsky byla dosažena nejvyšší produkce
zelené hmoty v roce založení u kontrolní varianty,
dále následovala varianta s aplikovaným lignitem,
varianta
s aplikovaným
hydroabsorbentem
a nejnižší produkci zaznamenala varianta
s aplikovaným zeolitem. V 1. užitkovém roce byla
nejvyšší produkce zaznamenána u varianty
s aplikovaným hydroabsorbentem, dále následovala
kontrolní varianta bez aplikovaných pomocných
půdních látek, varianta s aplikovaným lignitem
a nejnižší produkci zaznamenala varianta
s aplikovaným zeolitem. V produkci sena v roce
založení byla zjištěna nejvyšší hodnota u varianty
s aplikovaným lignitem, následovala varianta
s hydroabsorbentem, dále varianta se zeolitem
a nejnižší produkci poskytla kontrolní varianta. V 1.
užitkovém roce byla nejvyšší produkce sena
zaznamenána u kontrolní varianty, následovala
varianta s aplikovaným lignitem, dále varianta
s aplikovaným zeolitem a konečně varianta
s hydroabsorbentem. U jednoleté směsky byla
nejvyšší produkce zelené hmoty zjištěna v roce
založení
u
varianty
s
aplikovaným
hydroabsorbentem, dále následovala varianta
s aplikovaným zeolitem a nejnižší trávníkové
plochy z teplomilných druhů trav. Cílem práce ve
výzkumné projektu bylo sledovat na dvou odlišných
stanovištích
v ČR
některé
morfologické
a biologické vlastnosti vybraných druhů trav,
zejména jejich reprodukční cyklus s ohledem na
možné nekontrolované šíření, ale také pěstitelské
vlastnosti a možnosti využití.
Teplomilné trávy množené v našich podmínkách
vegetativně
Významné teplomilné trávy jsou původními druhy
vysokostébelných
a krátkostébelných prérií
severoamerického
kontinentu.
Jsou
ceněny
z hlediska pícninářského i ekologického. Některé
z nich jsou předmětem šlechtění a existuje řada
kultivarů, jejichž osivo je dostupné na trhu pro
zakládání pastevních i lučních porostů, v nichž
produkují
kvalitní
píci.
Používají
se
i k rekultivačním účelům v protierozních směsích
ke stabilizaci půdy. Mají i význam krajinářský,
protože jejich velké plochy určují barevné ladění
v krajině, zejména v podzimním období. Jejich
ekologický význam spočívá mimo jiné ve vytvoření
přirozeného životního prostředí pro volně žijící
TRÁVNÍKY 2009
živočichy, jimž poskytují nejen potravu (zelená píce
pro býložravce, obilky pro ptáky), ale i úkryt např.
v době hnízdění ptáků a ochranu v zimním období.
V okrasném sadovnictví se využívají vegetativně
množené barevně zajímavé kultivary (Darke, 2004),
které jsou nabízeny i v okrasných školkách v ČR.
Nejtypičtější zástupci vysokostébelných prérií
(výšky 1,5-2 m) jsou indiánská tráva (Sorghastrum
nutans), Andropogon produkce byla zaznamenána
u varianty s aplikovaným lignitem. V prvém
užitkovém
roce
byla
nejvyšší
produkce
zaznamenána u kontrolní varianty, následovala
varianta s aplikovaným zeolitem, dále varianta
s aplikovaným lignitem a konečně varianta
s hydroabsorbentem. V produkci sena v roce
založení dominovala varianta s aplikovaným
hydroabsorbentem, dále následovala kontrolní
varianta, varianta se zeolitem a nejnižší produkci
poskytla varianta s lignitem. V prvém užitkovém
roce poskytla nejvyšší produkci sena varianta se
zeolitem,
následovaly
kontrola,
varianta
s hydroabsorbentem a varianta s lignitem.
U regionální směsky bylo pořadí variant v zelené
hmotě v obou rocích hodnocení shodné. Nejvyšší
produkce
byla
zaznamenána
u
varianty
s aplikovaným hydroabsorbentem, dále následovala
kontrolní varianta, varianta s aplikovaným lignitem
a konečně varianta s aplikovaným zeolitem.
V produkci sena byla situace obdobná s tím
rozdílem, že nejvyšší byla zaznamenána v obou
rocích u kontrolní varianty a dále následovala
varianta s hydroabsorbentem. Mezi těmito dvěma
variantami nebyl zjištěn statistický rozdíl. V roce
založení se na třetím místě umístila varianta se
zeolitem a nejnižší produkce byla zjištěna
u varianty s lignitem. V prvém užitkovém roce
tomu bylo naopak. Taktéž mezi těmito dvěma
variantami nebyl statistický rozdíl.
V tab. VII jsou uvedeny procenta zastoupení
komponent ve směskách v roce 2009. Jak bylo
uvedeno výše, složení bylo do jisté míry ovlivněno
vysokým výskytem nevysetého jetele rolního. Tento
byl započítán do jetelovin, ale v tabulce je uveden
jeho podíl také samostatně. Z tabulky je na první
pohled patrný vysoký podíl plevelů u krajinné
směsi. U jednoleté směsi je vysoké procento
plevelů logickým jevem, protože ve druhém roce
trvání pokusu již z použitých komponent jsou
zastoupeny pouze ty, jež v předchozím roce
vysemenily, případně jejichž tvrdá semena vzešla až
v tomto roce.
Souhrn
- 17 -
V rámci projektu „Modelový projekt biologické
byly navrženy a sestaveny tři typy směsí:
regionální, krajinná a jednoletá a vysety na
vytipované pokusné ploše u Hodonína. Současně
byly do půdy zapraveny pomocné půdní látky pro
zlepšení biologických, chemických a fyzikálních
vlastností půdy. Čtvrtou variantou byla plocha bez
výsevu. V roce 2008 a 2009 byly z přesně
vymezené plochy o velikosti 0,05 m2 ve třech
opakováních odebrány vzorky biomasy ze všech
variant pokusu. Současně proběhlo měření výšek
porostu a hodnocení zastoupení botanických skupin
(jeteloviny, trávy, byliny) ve vzorcích. V roce
založení pokusu byla u všech tří směsí nejvyšší
výška
porostu
zaznamenána
ve
variantě
s aplikovaným
hydroabsorbentem.
V prvním
užitkovém roce tomu tak bylo pouze u regionální
směsi.
Analýzou rozptylu byly zjištěny statisticky
průkazné rozdíly mezi zkoušenými variantami
v produkci zelené hmoty a sena jen u regionální
směsi v 1. užitkovém roce. Produkce variant
kontrola
a hydroabsorbent byly statisticky průkazně vyšší
oproti variantám zeolit a lignit.
Druhové složení porostů je do značné míry
ovlivněno vysokým výskytem plevelů. V regionální
a krajinné směsi převažují jeteloviny, v jednoleté
směsi naopak trávy.
Je však nutno konstatovat, že předkládané výsledky
jsou pouze z roku založení a prvního užitkového
roku a tedy je nelze považovat za rozhodující.
Klíčová slova: směsi; výnosy zelené hmoty; výnosy
sena; botanické složení; výšky porostu
Literatura:
Straková, M., Straka, J., Michalíková, L. a Hartman
I.,
2008:
Praktické
zkušenosti
s půdními
kondicionéry
při
zatravňování
extrémních
stanovišť. Trávníky 2008: 16-19. ISBN 8086802-12-4.
Příspěvek vznikl při řešení výzkumného
projektu financovaného MŠMT ČR č. 2B08020
„Modelový projekt zamezení biologické
degradace
půd
v podmínkách
aridního
klimatu“ a při řešení výzkumného záměru
financovaného
MŠMT
ČR
č.
MSM
2629608001.
TRÁVNÍKY 2009
Tab. I: Složení pokusných směsí
Jednoletá
Druh
%
15,0
Phalaris canariensis
Lolium multiflorum var. 19,0
westerwoldicum
6,0
Panicum miliaceum
10,0
Bromus sp.
Trávy celkem
Medicago lupulina
Cicer arietinum
Trifolium campestre
Melilotus albus
Lupinus albus
Phacelia tanacetifolia
Carthamus tinctorius
50,0
23,0
1,0
6,0
4,0
7,0
1,0
8,0
Netrávy celkem
Směs celkem
50,0
100,0
Krajinná
Druh
Festuca rubra - výběžkatá
%
38,3
25,5
Festuca rubra - trsnatá
Festuca ovina
Poa pratensis
Agrostis tenuis
12,8
7,7
0,9
Trifolium repens
Lotus corniculatus
Securigera varia
Onobrychis viciifolia
Anthyllis vulneraria
85,1
3,0
3,0
3,0
3,0
3,0
14,9
100,0
- 18 -
Regionální
Druh
Agrostis capillaris
Anthoxanthum odoratum
Arrhenatherum elatius
Cynodon dactylon
Festuca ovina
Festuca rubra
Festuca rupicola
Festuca valesiaca
Koeleria macrantha
Phleum pholeoides
Poa angustifolia
Poa pratensis
Achilea millefolium
Anthyllis vulneraria
Artemisia
Astragalus cicer
Astragalus lasiopetalus
Coronilla varia
Dianthus carthusianorum
Hypericum perforatum
Lathyrus sylvestris
Lotus cornicullatus
Lupinus polyphyllus
Medicago falcata
Onobrychis viciifolia
Plantago lanceolata
Plantago media
Silene vulgaris
Trifolium alpestre
Trifolium medium
Trifolium repens
Trifolium rubens
Veronica teucrium
Vicia pisiformis
Vicia villosa
%
2,0
6,5
5,0
6,0
19,9
6,0
4,8
2,1
9,4
1,9
0,2
6,0
69,5
0,5
4,7
0,5
0,2
1,4
6,0
0,1
0,5
1,2
0,5
0,4
0,0
7,6
1,9
0,1
0,2
0,2
0,0
3,3
0,4
0,1
0,7
0,1
30,4
100,0
TRÁVNÍKY 2009
Tab. II: Průměrné výšky porostů (v cm) jednotlivých směsek ve zkoušených variantách
Varianta
krajinná
regionální
jednoletá
Bez výsevu
Rok
2008
2009
2008
2009
2008
2009
2008
Kontrola – bez PPL
54,3
34,6
44,7
39,3
40,7
33,7
25,7
hydroabsorbent
58,9
41,3
46,1
45,0
42,6
31,2
zeolit
46,2
30,3
40,6
36,1
42,5
32,3
lignit
50,4
43,6
38,6
30,2
37,7
31,6
2009
51,0
Tab. V: Výsledky analýz rozptylu pro produkci zelené hmoty jednotlivých směsek
MS
pro:
Zdroj
krajinná směs
jednoletá směs
regionální směs
proměnlivosti
f
2008
2009
2008
2009
2008
varianty
3
10,1217
1,5057
1,7505
6,0765
7,0439
opakování
2
43,9344
5,9026
10,1737
12,7544
8,6681
technická chyba
6
36,0189
6,2424
5,2083
16,2784
6,1240
2009
35,2113*
20,9516
5,6912
Tab. VI: Výsledky analýz rozptylu pro produkci sena jednotlivých směsek
MS
pro:
Zdroj
krajinná směs
jednoletá směs
proměnlivosti
f
2008
2009
2008
2009
varianty
3
2,8811
0,4054
0,2226
0,7037
opakování
2
0,2067
0,3470
2,6504
1,9411
technická chyba
6
2,2174
0,4265
0,6400
1,8256
2009
2,8272*
0,9137
0,3957
Tab. VII: Zastoupení komponent ve směskách (v %) v roce 2009
varianta trávy jeteloviny Z toho jetel
rolní
regionální směs
2008
0,5022
1,2004
0,4833
byliny plevele Regionální směs
Kontrola
Alginát
Zeolit
Lignit
9,2
11,5
24,9
15,6
37,4
30,9
27,8
33,8
22,6
12,0
12,9
19,1
23,9
30,0
30,9
26,8
29,5
27,6
16,4
23,8
Krajinná směs
Kontrola
Alginát
Zeolit
Lignit
Jednoletá směs
8,5
0,0
38,5
19,9
42,8
51,6
35,4
38,0
25,4
33,6
18,4
29,8
0,0
0,0
0,0
0,0
48,7
48,4
26,1
42,1
Kontrola
Alginát
Zeolit
Lignit
44,1
43,4
56,9
42,8
0,0
6,8
1,9
2,2
0,0
6,9
1,5
2,2
0,0
0,0
0,0
0,0
55,9
49,8
41,2
55,0
0,0
0,0
12,2
0,0
87,3
Bez výsevu
- 19 -
TRÁVNÍKY 2009
BIODIVERZITA A ŠKŮDCI TRÁVNÍKŮ PO KLIMATICKÉ ZMĚNĚ
BIODIVERSITY AND PESTS OF GRASSLANDS AFTER CLIMATE CHANGE
Z. Laštůvka, H. Šefrová
Abstrakt
V příspěvku
je
analyzován
vztah
škůdců
a biodiverzity trávníků a je diskutováno jejich možné
ovlivnění klimatickou změnou. Jsou uvedeny
příklady trávníků, kde je ochrana biodiverzity
prvotní a naopak kde je biologická rozmanitost
nežádoucí. Klimatická změna ovlivní negativně
biodiverzitu trávníků rostoucí měrou se stoupající
nadmořskou výškou a vlhkostními nároky porostu.
Význam teplo- a suchomilných škůdců a některých
škůdců semenných porostů mírně poroste, škůdci
mezofilních až hygrofilních luk a pastvin budou
ustupovat do vyšších poloh a význam některých
z nich bude klesat.
Klíčová slova: trávníky, klimatická změna,
biodiverzita, škůdci
Trávníky a travinobylinné porosty mají
rozmanité funkce, původ i druhové složení a podle
toho jsou také různě děleny z hlediska praktického
(např. CAGAŠ & MACHÁČ 2005) nebo
biocenotického (CHYTRÝ et al. 2001). Kromě
subalpínských
trávníků
a
malých
plošek
xerotermních trávníků na strmých svazích, skalách
a písčinách, příp. hygrofilních travinobylinných
porostů v okolí pramenišť vznikly samovolně po
předchozím odlesnění nebo jsou vytvářeny zcela
uměle. Nacházejí se od nivních poloh teplých nížin
po nejvyšší horské oblasti ve vzájemně zcela
odlišných klimatických, půdních i hydrických
podmínkách. Jsou na jedné straně významným
zdrojem biodiverzity, na druhé straně se v nich
vyskytují druhy, které se projevují negativně
(patogeny, škůdci) a v určitých situacích je musíme
potlačovat. Biodiverzita sice zahrnuje celkovou
biologickou rozmanitost, tj. také druhy nežádoucí,
ale při jejím hodnocení obvykle posuzujeme výskyt
druhů jakkoli významných a cenných (druhy
ekologicky citlivé, mizející, vzácné, s omezeným
areálem apod.). Oba jmenované faktory, biodiverzita
i výskyt škůdců travních porostů budou více nebo
méně postiženy postupující změnou klimatu.
V příspěvku je tato problematika krátce analyzována
a diskutována.
Škůdci versus biodiverzita
Biologická rozmanitost je na Zemi studována 250
let. Politické aspekty má tato činnost teprve
posledních 20 let (viz Úmluva o biologické
rozmanitosti, Rio de Janeiro, 1992, Strategie
udržitelného rozvoje EU, 2001, Usnesení vlády ČR
- 20 -
č. 620 ze dne 25. května 2005, též např. VAČKÁŘ
et al. 2006). Na našem území se biologická
rozmanitost studuje s rostoucí intenzitou zhruba od
počátku 19. století. Od poloviny 19. století se
rozvíjejí snahy o využití získaných poznatků
k efektivnímu potlačování nežádoucích druhů a od
poloviny 20. století se tyto znalosti využívají při
ochraně druhů mizejících. Úroveň vědomostí
o jednotlivých skupinách organismů je velmi
různorodá, s intenzivnějším studiem některých se
začíná teprve nyní. Vysokou biodiverzitu
středoevropské krajiny pozitivně ovlivnil zemědělec
svým dlouhodobým a po většinu doby extenzivním
hospodařením. Jeho zásluhou také vznikla travinná,
resp. luční společenstva tvořená celým komplexem
různě citlivých a ekologicky různě vyhraněných
druhů rostlin, živočichů, hub a dalších organismů.
Od konce 19. a s rostoucí intenzitou zvláště od
poloviny
20.
století
dochází
v souvislosti
s intenzifikací zemědělství a dalších činností
v krajině k prudkému poklesu biodiverzity, celá řada
organismů včetně druhů travinobylinných porostů
z našeho území zmizela nebo zmizí v nejbližších
letech. To je důvodem rostoucích snah o zastavení
nebo alespoň zpomalení tohoto negativního trendu.
Nejde jen o otázku etiky, vysoká druhová pestrost
může mít pozitivní vliv na celou řadu procesů
v přírodě i v produkčních ekosystémech a může tak
mít i praktický efekt. Vyšší počet druhů v prostředí
vytváří složitější a pevnější potravní sítě, což
umožňuje
lepší
a
stabilnější
fungování
autoregulačních a stabilizačních mechanismů, dobré
fungování dekompozičních procesů a zachování
úrodnosti půdy (bohatá půdní biota je předpokladem
vyvážené mineralizace, dekompozice a dostatku
humusu) a koloběhů látek v prostředí. Vyšší druhová
rozmanitost má pozitivní vliv na vodní režim,
snižuje nebezpečí větrné i vodní eroze a ovlivňuje
mikro- a mezoklima. Vysoká druhová rozmanitost
s větším počtem ekologicky citlivých druhů indikuje
zdravé prostředí s možností trvale udržitelné
produkce, úbytek těchto druhů včas upozorňuje na
dosud neviditelné negativní změny, rezidua
toxických látek apod.
Možnosti podpory biodiverzity trávníků
bezprostředně souvisejí s jejich funkcí, resp.
způsobem managementu. V závislosti na těchto
faktorech existují rozmanité travinné porosty od
těch, kde je biodiverzita na prvním místě a které
TRÁVNÍKY 2009
mohou být samy o sobě jejím významným útočištěm
a zdrojem (viz např. JONGEPIEROVÁ 2008,
PRACH et al. 2009), přes porosty, které slouží
prvotně jiným účelům, ale při vhodné péči mohou
biodiverzitu podporovat, po trávníky, kde se naopak
snažíme biodiverzitu z pochopitelných důvodů
potlačit (viz obr. 1). V prvním případě jsou to
travinobylinné porosty v nejširším slova smyslu
(stepní lada, subxerotermní až hygrofilní louky,
subalpínské hole) nacházející se v chráněných
územích. Péče o ně musí být podřízena podpoře
biodiverzity, ekonomika, způsob a čas prováděných
zásahů nesmí být určující. Zdánlivě bezproblémová
otázka péče o tuto skupinu trávníků v sobě zahrnuje
množství problémů, vyvolává řadu diskusí a nutí
k mnoha kompromisům. Především jde o to, zda
a jakým způsobem do chráněných porostů zasahovat,
zda při ochraně preferovat určité druhy nebo skupiny
druhů, nebo se snažit chránit biodiverzitu jako celek.
Cílená péče vyžaduje vyšší finanční náklady, které
nejsou kompenzovány ziskem, může narážet na
technické i personální potíže (nutnost seče
v produkčně nevhodné době, seč po etapách, jen
extenzivní pastva a opět v méně vhodnou dobu pro
zvířata apod.). V těchto porostech je výskyt škůdců
irelevantní, druhy, které v jiných porostech mohou
škodit, jsou v tomto případě součástí ekosystému,
mají určité postavení v potravním řetězci a další
funkce.
Nejvíce je porostů, které slouží prvotně jiné
funkci (píce, pastva, ochrana vodních zdrojů, náspy
a lemy komunikací, ochranné hráze aj.), ale současně
mohou být centrem nebo přestupní stanicí
biodiverzity. Vhodná péče o kosené louky, způsob
pastvy a tvorba účelových porostů může ovlivnit
biodiverzitu významným způsobem. Je výrazný
rozdíl, je-li velká plocha louky kosena naráz, nebo
např. po třetinách s několikadenním odstupem.
Silniční náspy a zářezy, stejně jako ochranné hráze
slouží jako důležité biokoridory a mohou se tak
uplatňovat samy jako místa s vyšší biodiverzitou
i jako místa odpočinku a krátkodobého pobytu
migrujících druhů. Zde je pak zásadní druhové
složení porostu – monotónní porost několika druhů
trav bude z tohoto hlediska méně vhodný než
jetelovinotravní směska, zvláště pak např. s příměsí
štírovníku nebo vičence, biodiverzita poroste
s přítomností dalších dvouděložných. Vše záleží
v první řadě na ochotě správce porostu, také
samozřejmě
na
ekonomice
a
technických
možnostech. Důležitá je také rozloha porostů, tj. zda
přítomné populace cenných druhů mohou být
dostatečně početné a dlouhodobě životaschopné.
Podle účelu porostu zde mohou hrát větší nebo
menší roli také škůdci, ale k jejich regulaci lze
přistupovat různě – lhostejně nebo naopak šetrně
k necílovým druhům.
- 21 -
Zbývá poslední skupina porostů, kde z určitých
důvodů vyšší biodiverzitu nechceme, např. trávníky
pro fotbalová hřiště a jiná sportoviště, okrasné
městské trávníky a golfová hřiště. V těchto
případech bráníme rozvoji nežádoucích druhů
rostlin, časové i prostorové heterogenitě porostu, což
se následně projevuje v minimální diverzitě
herbivorů a na nich závislých predátorů a parazitů.
Při likvidaci nežádoucích druhů (v první řadě
houbových patogenů, méně škůdců a nežádoucích
bylin) je nutné postupovat tak, abychom nenarušili
jednak dekompoziční procesy v půdě (nutnost
zachovat žádoucí půdní mikroorganismy a další
rozkladače), jednak abychom nešetrnými zásahy
neovlivňovali okolí.
Dalším důležitým faktorem, který může ovlivnit
uchování biodiverzity je rozloha travinobylinných
porostů, jejich rozmístění v krajině a vzájemná
návaznost. To je zvláště důležité u první skupiny,
protože maloplošné zbytky těchto porostů sloužící
ochraně přírody jsou často nedostačující pro trvalou
existenci mnohých živočichů, zvláště hmyzu.
Populace citlivých druhů mohou dlouhodobě
přežívat jen za předpokladu možné výměny jedinců
mezi jednotlivými plochami, čehož lze dosáhnout
vhodnými „biokoridory“. Pokud to možné není,
dochází k postupnému mizení druhů v důsledku
genetické degenerace, z demografických důvodů
nebo náhodných environmentálních příčin, i když je
o vlastní porost postaráno nejlepším způsobem.
Klimatická změna a biodiverzita
Výsledky mnoha výzkumů v různých částech světa
dokládají, že klimatická změna ovlivní organismy
a
celá
společenstva
převážně
negativně
(MCLAUGHLIN et al. 2002, THOMAS et al. 2004
aj.). Lze předpokládat, že v obecné rovině budou
negativně postiženy i druhy trávníků, ovšem
s velkými rozdíly v závislosti na nadmořské výšce,
typu trávníku z hlediska biocenologického a jeho
rozloze. Pravděpodobně nejméně bude postižena
biodiverzita xerotermních a subxerotermních
trávníků nejteplejších poloh, jejichž druhy jsou na
vysoké teploty a vlhkostní deficity obvykle
adaptovány (více o těchto trávnících např. BUČEK
et al. 2006). Přesto je určité snížení biodiverzity
pravděpodobné, protože některé citlivé druhy při
změně klimatu nenajdou na rozlohou malých a často
příliš homogenních plochách vhodné mikrobiotopy
a budou vymírat. Dosavadní studie ukazují, že toto
vymírání nebude kompenzováno šířením jiných
druhů z jihu, čemuž bude bránit prostorová izolace
vhodných biotopů (KRIŠTÍN et al. 2009). Negativní
působení klimatické změny tak na těchto biotopech
mírně posílí mnohem silnější vlivy dalších
negativních faktorů (malá rozloha a izolace, sílící
antropogenní tlaky všeho druhu, nevhodná péče).
TRÁVNÍKY 2009
Poněkud více v negativním smyslu bude
ovlivněna
biodiverzita
trávníků
pahorkatin
a podhorských poloh. Klimatická změna bude opět
posilovat vliv dalších negativních faktorů, ale
mnohem více se zde projeví zvýšená teplota a trvalý
nebo periodický nedostatek vláhy. Druhy
mezofilních a zvláště hygrofilních porostů budou mít
jen omezené možnosti přechodu na nové biotopy
(neschopnost se přestěhovat, nedostatek vhodných
stanovišť), částečně budou ustupovat do vyšších
poloh (nebo jen tam přežívat), čímž se bude
geografický rozsah jejich výskytu na našem území
zmenšovat. Méně budou postiženy trávníky
v oblastech s jejich většími rozlohami a rozmanitými
mikrobiotopy (oslunění, vlhkost, charakter porostu)
a ekologicky náročnější druhy si budou schopny
nalézt odpovídající stanoviště a negativní vliv
klimatické
změny
eliminovat.
K územím
s rozsáhlými plochami travinobylinných porostů, ve
kterém by negativní působení klimatické změny
nemuselo být tak výrazné patří např. Bílé Karpaty
(viz JONGEPIEROVÁ 2008).
Zvýšenou teplotou budou nejvíce postiženy
trávníky v horských polohách, zejména nad horní
hranicí lesa, což platí zvláště pro vrcholky Hrubého
Jeseníku a hřeben Krkonoš. Negativně se může
projevit posun lesa a zarůstání těchto biotopů, což
může být regulováno. Druhy, které se zde vyskytují
na spodní hranici svého vertikálního rozšíření
a teplotních možností, mohou být zvýšením teploty
zasaženy fatálním způsobem. Žije zde celá řada
druhů, zvláště hmyzu, které jsou buď více rozšířeny
v rozsáhlejších a vyšších středoevropských pohořích
(vysokohorské druhy např. huňatec Psodos alpinata
a okáč Erebia epiphron), nebo mají souvislý areál
v severní Evropě a jižněji je jejich výskyt velmi
ostrůvkovitý a často reliktní (arkto-alpínské druhy
např.
obaleč
Sparganothis
rubicundana).
Nejvýznamnější jsou ty z nich, které se vyskytují jen
na několika značně vzdálených nalezištích
a vytvářejí na našem území samostatné poddruhy
např. okáč sudetský (Erebia sudetica), známý jen
z omezeného území západních Alp, francouzského
Centrálního masívu, rumunských Karpat a Hrubého
Jeseníku, kde žije v nominotypickém poddruhu
Erebia sudetica sudetica. Při oteplení nemají tyto
druhy kam ustoupit a může nastat jejich rozsáhlejší
vymírání. Na druhé straně musely přečkat i poledové
klimatické optimum v období atlantiku, kdy byla
teplota vyšší než předpokládají scénáře klimatické
změny.
Celkově lze tedy předpokládat, že pokles
biodiverzity trávníků poroste směrem do vyšších
poloh a bude v negativní korelaci s jejich rozlohou,
prostorovou a porostní homogenitou a izolovaností.
Mizení druhů bude jen omezeně kompenzováno
- 22 -
šířením jiných, např. posunem teplomilných
a suchomilných druhů do vyšších poloh.
Změny významu škůdců
Škůdci jsou obecně ve srovnání s ostatními
(„indiferentními“) druhy ekologicky mnohem
přizpůsobivější, s širokým rozmezím nároků, jsou
schopni se šířit v antropogenně pozměněné krajině,
rychle osídlovat vhodné biotopy a nová území
a dosahovat tam vysokých početností. Tyto
vlastnosti je zvýhodňují oproti jiným druhům
a zaručují, že budou klimatickou změnou ovlivněni
méně než ostatní. Lze očekávat, že v nižších
polohách může růst význam teplomilných
a suchomilných škůdců, jejichž početnost může být
vyšší
i
ve
středních
polohách.
Naopak
chladnomilnější a vlhkostně náročnější druhy budou
ustupovat do vyšších poloh. Pouze v porostech
pokrytých
závlahami
mohou
hrát
nadále
významnější roli i v sušších oblastech, což vzhledem
k předpokládanému nedostatku vody připadá
v úvahu jen na prostorově omezených plochách.
V teplejších oblastech může narůstat význam
některých nespecializovaných škůdců např. ponrav
chroustů, zejména chrousta obecného (Melolontha
melolontha), chroustků, listokaza zahradního
(Phylloperhta horticola), osenic, zejména osenice
polní (Agrotis segetum) a o. černé c (Xestia
c-nigrum), křísků, kteří mohou mít navíc význam
jako přenašeči virů, lokálně může více škodit
smutník jílkový (Penthophera morio). V semenných
porostech trav může růst škodlivost všivek
(Siteroptes spp.) a třásněnky luční (Anaphothrips
obscurus). Příležitostná škodlivost těchto druhů
patrně většinou nebude mít větší význam kromě
případů trávníků, jejichž zdravotní stav a estetický
vzhled jsou prvořadé, např. na golfových hřištích,
travnatých letištích a jiných účelových nebo
okrasných porostech. Klimatická změna může
podpořit rozvoj některých škůdců jetelovin, v nižších
polohách zvláště vojtěšky, kteří mohou mít větší
význam jen v semenných porostech např. klopušky,
zejména klopuška světlá (Adelphocoris lineolatus),
k. černá (A. seticornis) a k. chlupatá (Lygus
rugulipennis), třásněnky, např. t. vojtěšková
(Odontothrips confusus), t. zahradní (Thrips tabaci)
a t. květní (Frankliniella intonsa), z mšic např.
kyjatka hrachová (Acyrthosiphon pisum), dále
klikoroh vojtěškový (Hypera postica), obaleč
vojtěškový (Cydia medicaginis) a tmavka vojtěšková
(Bruchophagus roddi), v semenných porostech jetele
nosatčík jetelový (Apion trifolii) a n. obecný
(Protapion apricans), na nejmladších porostech také
listopasi (Sitona spp.). Vyšší teploty mohou vést
k mírnému nárůstu početnosti migrantů, kteří mohou
mít větší význam opět jen v semenných porostech
jetelovin např. můra gama (Autographa gamma),
šedavka (Heliothis maritima) a š. bavlníková (H.
TRÁVNÍKY 2009
armigera). Rovněž hraboš polní (Microtus arvalis)
může zvětšit oblasti častějších přemnožení a jeho
význam může růst i ve vyšších polohách. Je
nepravděpodobné, že by na naše území v nejbližších
desetiletích pronikaly úplně nové druhy škůdců
travních porostů z jižnějších částí Evropy. Při
poklesu půdní vlhkosti budou v nižších polohách
ztrácet význam háďátka, tiplice (Tipula spp.),
muchnice (Bibio spp.) a drátovci. Rovněž škodlivost
některých druhů můr bude pozbývat význam, resp.
bude omezena na podhorské a horské polohy. To
platí např. pro můru luční (Cerapteryx graminis),
m. hrachovou (Ceramica pisi), šedavky rodů
Apamea a Oligia a šedavku luční (Hydraecia
micacea). Blíže o jmenovaných druzích škůdců viz
např. Rotrekl (2004) a Šefrová (2006).
Poděkování
Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektů
MŠMT ČR 2B08020 a výzkumného záměru
MSM6215648905.
HRABĚ, F. (ed.), Trávy a jetelovinotrávy
v zemědělské praxi. Olomouc: Petr Baštan, 122 s.
ŠEFROVÁ, H., 2006: Rostlinolékařská entomologie.
Brno: Konvoj, 260 s.
THOMAS, C.D., CAMERON, A., GREEN, R.E.,
BAKKENES,
M.,
BEAUMONT,
L.J.,
COLLINGHAM, Y.C.,
ERASMUS, B.F.N.,
FEREIRA DE SIGUEIRA, M., GRAINGER, A.,
HANNAH, L., HUGHES, L., HUNTLEY, B., VAN
JAARSVELD, A.S., MIDGLEY, G.F., MILES, L.,
ORTEGA-HUERTA,
M.A.,
TOWNSEND
PETERSON, A., PHILLIPS, O.L. a WILLIAMS,
S.E., 2004: Extinction risk from climate change.
Nature, 427: 145–148.
VAČKÁŘ, D., REIF, J., VOŘÍŠEK, P., PYŠEK, P.,
CHOBOT, K., KONVIČKA, M., ŠEFROVÁ, H.,
LAŠTŮVKA, Z. a MUSIL, P., 2006: Zastavení
úbytku biodiverzity do roku 2010: rozvoj indikátorů
pro hodnocení Strategie ochrany biologické
rozmanitosti. Praha: Univerzita Karlova, Centrum
pro otázky životního prostředí, 56 s.
Literatura
BUČEK, A., LACINA, J. a LAŠTŮVKA, Z., 2006:
Panonské stepní trávníky na Moravě. Veronica, 20,
17. zvláštní vydání, 58 s.
CAGAŠ, B. a MACHÁČ, J., 2005: Ochrana
trávníků proti chorobám, škůdcům, plevelům a
abiotickému poškození. České Budějovice: Kurent,
96 s.
CHYTRÝ, M., KUČERA, T. a KOČÍ, M. (eds),
2001: Katalog biotopů České republiky. Praha:
AOPK, 307 s.
JONGEPIEROVÁ, I. (ed.), 2008: Louky Bílých
Karpat. Veselí nad Moravou: ZO ČSOP Bílé
Karpaty, 461 s.
KRIŠTÍN, A., KAŇUCH, P. a FABRICIUSOVÁ,
V., 2009: Piesky ako zrkadlo otepľovania? Čo na to
afromediteránne druhy Orthoptera? S. 111. In:
BRYJA, J., ŘEHÁK, Z. a ZUKAL, J. (eds),
Zoologické dny Brno 2009. Sborník abstraktů
z konference 12.-13. února 2009, 255 s.
MCLAUGHLIN, J.F., HELLMANN, J.J., BOGGS,
C.L. A EHRLICH, P.R., 2002: Climate change
hastens population extinctions. Proceedings of the
National Academy Sciences USA, 99: 6070–6074.
PRACH, K., JONGEPIEROVÁ, I., JÍROVÁ, A.
a LENCOVÁ, K., 2009: Ekologie obnovy. IV.
Obnova travinných ekosystémů. Živa, 57: 165–168.
ROTREKL, J., 2004: Škůdci a ochrana
semenářských porostů jetelovin, s. 104–106. In:
- 23 -
Adresy autorů:
Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc., Ústav zoologie,
rybářství, hydrobiologie a včelařství AF MZLU
v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno
Doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D., Ústav pěstování,
šlechtění rostlin a rostlinolékařství AF MZLU
v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno
1: Možné přístupy k managementu trávníků
preferující čistotu porostu nebo naopak biodiverzitu
(blíže v textu)
landscape mixture the clovers
TRÁVNÍKY 2009
- 24 -
TRÁVNÍKY 2009
TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY V OCHRANĚ KRAJINNÉHO RÁZU
Alena Salašová
Ochranu krajinného rázu upravuje v ČR zákon
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (§12).
Krajinným rázem se rozumí zejména přírodní,
kulturní a historická charakteristika určitého místa či
oblasti. Krajina je zákonem chráněná před činností
snižující její přírodní a estetickou hodnotu.
Předmětem ochrany krajinného rázu vzhledem
k dikci zákona jsou tedy všechny přírodní, kulturní,
historické a estetické charakteristiky a hodnoty
krajiny.
Charakteristikou krajiny rozumíme takový znak
krajiny (objekt, vlastnost, asociace) nebo jejich
soubor, který je pro daný prostor specifický (určující
její individualitu) nebo typický (určující krajinný
typ). Pro potřeby hodnocení krajinného rázu dělíme
charakteristiky krajiny na charakteristiky primární
(přírodní), sekundární a terciální (kulturní,
historické)
krajinné
struktury.
Vymezování
charakteristik krajiny, jejich popis a evaluace je pak
předmětem posuzování krajinného rázu.
Ochrana krajinného rázu je v dobrém slova
smyslu
vyjádřením
konzervativního
postoje
k ochraně hodnot krajiny. Tento postoj reprezentuje
vyjádření určité pokory k času a ke generacím, které
kulturní krajinný prostor vytvářely. Krajina je často
přirovnávaná
k palimpsestu
–
středověkému
mnohokrát přepisovanému rukopisu, na kterém
zůstávají stopy po starých zápisech. (GOJDA 2004)
Ty jsou nejenom cennou informací o minulosti, ale
jsou současně považovány za součást lidského
kulturního dědictví, vyjádřením identity člověka
a krajiny, kterou obývá.
Ochrana krajinného rázu je zakotvena
i v evropské legislativě. Evropská úmluva o krajině,
kterou Česká republika ratifikovala v roce 2005,
vymezuje potřebu ochrany identity krajiny a jejích
hodnot. Posuzování krajinného rázu a z něj
vyplývající doporučení pro management území proto
budou logicky akcentovat právě specifické
individuální charakteristiky a hodnoty krajiny.
Posuzování krajinného rázu je v současnosti
integrální součástí všech koncepcí ochrany přírody
a krajiny zpracovávaných pro potřeby územně
plánovacího procesu (územně analytické podklady,
zásady územního rozvoje) nebo managementu
zvláště
chráněných
území
(plán
péče).
Z hlediskaetodického
sestává
celý
postup
posuzování
z několika
zásadních
kroků
(SALAŠOVÁ 2006):
- 25 -
- diferenciace území dle znaků krajinného rázu
(přírodních, kulturních, percepčních)
- vymezování hodnot krajinného rázu (přírodních,
kulturních, estetických)
- diferenciace území dle citlivosti ke změnám
krajinného rázu
- návrh regulativů a doporučení k rozvoji území
K významným kulturním charakteristikám
území patří kromě charakteru zástavby zejména
způsob využití území, reprezentovaný kategoriemi
land use (využití pozemku) nebo land cover
(vegetační kryt). K významným způsobům využití
území určujícím krajinný ráz mnoha regionů patří
trvalé travní porosty (louky a pastviny).
Trvalé travní porosty představují na území ČR
v současnosti necelých 23% (celkem 968 278 ha,
z toho 680 278 ha louky a 288 000 ha pastviny). Ve
srovnání s evropskými zeměmi je naše republika
výrazně pod průměrem. V zemích se srovnatelnými
podmínkami zabírají trvalé travní porosty 35 – 50%.
(DĚDINA, JELÍNEK, KOLLÁROVÁ, PLÍVA,
2008; ŠERÁ, 2003)
Pastviny vznikaly již v počátcích neoliteckého
hospodaření a až do zavedení trojhonného způsobu
hospodaření na zemědělsky využívaném území
dominovaly (tzv. příloh tvořil až 70% jeho rozlohy).
Je pravděpodobné, že ve starých sídelných oblastech
navázaly kulturní trávníky na postglaciální stepi
udržované spásáním zubry, tury nebo jeleny. Luční
porosty se formovaly až mnohem později zřejmě
v průběhu středověku.
Jak vyplývá ze středoevropského vývoje
vegetace, na většině území by byla bez zásahu
člověka vyvinuta vegetace lesní. Nelesní plochy,
včetně trvale travních porostů, by existovaly pouze
na plošně omezených lokalitách. Mohli bychom za
ně považovat travobylinnou vegetaci nad horní
hranici lesa a některé typy vegetačních formací na
humolitech.
Pro louky je charakteristickým znakem
skutečnost, že jsou náhradním typem vegetace na
místech, která byla uměle, lidskou rukou odlesněna.
Nezbytnou podmínkou ke stabilizaci travobylinné
vegetace na místech, která potenciálně náležejí lesní
vegetaci, je dlouhodobé pravidelné působení člověka
v podobě vkládání dodatkové energie. Tím se rozumí
pravidelné odstraňování biomasy v podobě kosení
nebo pastvou býložravců. Jak luční vegetace, tak
vegetace
pastvin
vznikly
kromě
uvedené
disturbanční činnosti člověka, spontánně, proto oba
TRÁVNÍKY 2009
zmíněné vegetační typy nazýváme polopřirozenou
náhradní vegetací. Na její skladbě se podílely ty
druhy, které měly dostatečný potenciál k šíření,
a navíc byly dostatečně tolerantní k vlivům
obhospodařování,
což
je
konkurenčně
zvýhodňovalo.
Je samozřejmé, že luční vegetace vznikla v závislosti
na osídlení a obhospodařování toho kterého území.
Ačkoli ke stabilizaci druhového složení při určitém
typu obhospodařování dojde řádově v desetiletích,
dá se říci, že obraz luční vegetace a vegetace pastvin,
tak jak jej zachycuje fytocenologická literatura, je
obrazem luk 19. století a první půle 20. století.
(GRULICH 1997)
Trvalé travní porosty jsou nedílnou součástí
kulturní krajiny České republiky. Z hlediska
biologického a konečně i hospodářského se jedná
o mimořádně různorodou skupinu biotopů
zahrnující:
• travní
nebo
travobylinná
společenstva
primárního bezlesí, vázána na extrémní
stanoviště vřesovišť, skalních sutí, písečných
přesypů nebo subalpínského pásma. Tyto biotopy
jsou na území ČR vzácné. Jejich přírodní hodnota
vyplývá z jedinečnosti biotopů reliktního
charakteru. Přesto, že se nejedná o typická lesní
klimaxová společenstva (jedná se o edafický
klimax), lze je hodnotit nejvyšším stupeň
ekologické stability (5).
• travní společenstva extenzivně využívaných
zemědělských kultur (louky, pastviny, ovocné
sady,
vinohrady,
zahrady)
s vysokou
biodiverzitou a často velmi významným
výskytem chráněných druhů živočichů a rostlin.
Jsou sice vytvořeny člověkem a jejich existence
je antropicky podmíněna, mají ale vysokou
přírodní hodnotu. Ta je určena především
vysokou druhovou rozmanitostí a výskytem
velkého počtu ohrožených druhů. Lokality tohoto
charakteru mají současně vysokou kulturně
historickou hodnotu – jsou památkou na
historické formy zemědělství u nás. Z hlediska
ekologické stability dosahují nejčastěji hodnocení
stupněm 4.
• travní společenstva intenzivně využívaných
luk a pastvin. Proti předešlým jsou chudší
z hlediska biodiverzity i z hlediska možného
výskytu ohrožených druhů. Jejich přírodní
hodnota vyplývá ze dvou skutečností: a) jako
trvalé vegetační formace mohou mít vyšší stupeň
ekologické stability (až 3) než jednoleté
zemědělské kultury, b) v intenzivně zemědělsky
využívané krajině patří často k jediným
ekologicky cennějším biotopům.
• travobylinná společenstva postagrárních lad
formující se sukcesně po skončení zemědělské
- 26 -
činnosti. Jsou přechodovým stadiem ekosystémů
směřujících vývojem k lesním formacím. Díky
specifickým ekologickým vlastnostem druhů
(r-stratégové), které obsazují tyto lokality (např.
vysoká úroveň tvorby semen), jsou tato
společenstva atraktivní pro celou řadu
živočišných druhů. S ohledem na tento fakt, může
dosáhnout hodnocení ekologické stability často
stupně 4.
• travní společenstva v intravilánu obcí. Jedná se
nejčastěji o biologicky různě kvalitní trávníky
městských parků, zahrad, hřišť nebo zbytkových
ploch. S ohledem na to, že jsou součástí takřka
jediných přírodě blízkých prvků v urbánním
prostředí, bývají i přes svou nižší přírodní
hodnotu považovány za ekologicky významné
biotopy s hodnocením ekologické stability
stupněm (dle intenzity údržby) 2 – 3.
Trvalé travní porosty mívaly v minulosti různou
podobu související zejména s jejich lokací v terénu.
K historicky nejvýznamnějším formám lze řadit:
• aluviální střídavě zaplavované louky – trvalé
travní porosty byly v minulosti nedílnou součástí
nivní krajiny. Jejich výhodná poloha (plochý
reliéf, malá vzdálenost od sídla nebo
komunikace, kvalitní nivní půdy) způsobila, že
byly v období socializace venkova zejména
v úrodných oblastech téměř zlikvidované
proměnou na ornou půdu nebo zastavěné. Dnes
patří i z hlediska ochrany krajinného rázu nivních
oblastí k mimořádně cenným biotopům.
• trávníky mezí a vegetačních doprovodů
polních cest – v minulosti velmi častý
a charakteristický prvek zemědělské krajiny,
udržovaný téměř výhradně drobnými hospodáři.
Travní porost byl využívaný pro pastvu
jednotlivých kusů hospodářských zvířat. Na
historických fotografiích nebo malbách je výjev
stařenky s pasoucí se kravkou nebo kozou na
mezi velmi častý. Díky pozemkovým úpravám
v období socializmu tyto drobné krajinné
struktury zanikly na většině území
jako
hospodářsky málo efektivní.
• louky a pastviny na svazích – tyto formace
mezofilních luk nebo suchomilných trávníků
měly z hospodářského hlediska největší význam
a dvojí osud. V méně příznivých podmínkách
• vrchovin až hornatin se většinou zachovaly,
dokonce po roce 1989 díky dotacím z Programu
péče o krajinu zaznamenáváme jejich plošný
nárůst. V oblasti teplých pahorkatin ale travní
porosty (zejména pastviny) ustupují jiným,
ekonomicky výhodnějším kulturám (orná půda,
vinohrady). Pokud zde existují (Bílé Karpaty)
jsou předmětem zájmu ochrany přírody.
TRÁVNÍKY 2009
• travní porosty jako součást jiných kultur –
jedná se o zejména v minulosti velmi časté
a cenné luční sady s vysokou biodiverzitou.
Přechod na intenzivní formy sadaření v období
socializmu negativně ovlivnil výskyt těchto
cenných formací. Přesto se v mnohých oblastech
ještě vyskytují. Ve většině je jejich kvalita silně
ohrožena neúdržbou a následným sukcesním
zarůstáním křovinami. Protože se nacházejí
zpravidla na svazích s atraktivními výhledy, je
jejich zánik často způsobován i rozvojem
zástavby. V ochraně přírody jsou často
opomíjeným typem biotopu.
• drobné luční trávníky jako součást historické
záhumenice – mnoho vesnic na území ČR si
i v období socializace venkova podržela zbytky
záhumenice. Jedná se o historickou drobnou
držbu s bohatou mozaikou různých zemědělských
kultur (orná půda, ovocné sady, vinice, louky).
Tato území jsou cenná s ohledem na druhovou
a ekotopovou diverzitu. V současnosti jsou tyto
lokality využívaný zejména rekreačně.
• trávníky lesních pasek – charakteristické
zejména pro oblasti zasažené valašskou nebo
pasekářskou kolonizaci (Beskydy, Javorníky,
Bílé Karpaty). Paseky měly svou vlastní
organizaci a byly osídlené. Hospodaření v terénně
a klimaticky extrémních polohách přežívá dodnes
pouze ve fragmentech zejména díky českému
fenoménu chalupaření. Jedná se, žel, o postupně
zanikající formy hospodaření ve prospěch lesa.
• pastviny na horských hřbetech – velmi
charakteristické pro valašské oblasti, v minulosti
využívané pro letní pastvu horského skotu (ovce
a kozy). Dnes tyto horské pastviny se
salašnickým hospodaření na území ČR de facto
zanikly. Pokud zde trvale travní porosty existují,
jsou udržované orgány ochrany přírody a krajiny
sečením. Na mnoha místech tyto biotopy zarůstají
náhradní vegetací (typickým příkladem je
Ovčárna na Pradědu v Hrubém Jeseníku).
Historické formy zemědělských kultur a jejich
srovnávání s aktuálním stavem jsou standardní
součástí posuzování krajinného rázu. Přináší celou
řadu poznatků o změnách kulturní krajiny na našem
území. K nejvýznamnějším studiím patří hodnocení
krajinného rázu na území chráněných krajinných
oblastí. V letech 2006 – 2008 probíhalo posuzování
krajinného rázu CHKO Beskydy a Bílé Karpaty dle
metodiky SALAŠOVÉ et al. (2007). V rámci
posuzování byla zvýšená pozornost věnovaná
i trvalým travním porostům, jejich biologické kvalitě
a vizuálnímu projevu. Pro obě území byl
charakteristický podobný vývoj formování trvalých
travních porostů.
- 27 -
Zemědělství významně pozměnilo ráz krajiny
na moravské straně Bílých Karpat a Beskyd
a výrazně ovlivnilo přírodní prostředí této oblasti.
Region vněkarpatských úvalů a přilehlých
pahorkatin patří svými příhodnými půdními
a klimatickými podmínkami k oblastem, v níž má
autochtonní zemědělské osídlení velice starou
minulost. Za poslední dva tisíce let se zde vystřídali
Keltové, Germáni a nakonec Slované. Až do období
valašské a pasekářské kolonizace pokrývaly téměř
celé území Karpat souvislé lesy. S rozšířením
osídlení, zejména údolí větších je toků, ve
středověku a hlavně s valašskou kolonizací
v 16. a 17. století se do hraničních hornatin rozšířilo
i zemědělské využívání.
Zpočátku osídlenci získávali půdu v blízkosti
založených osad vypalováním a klučením lesů,
využívalo se tzv. lesní polaření, kdy se v prvních
letech sely a sázely plodiny přímo mezi pařezy na
mýtinách. V 17. století se pak zemědělství šíří i do
vyšších méně přístupných a příznivých poloh. Tak je
např. zaznamenáno přidělování pozemků, hlavně
nově příchozím Polákům, Rusínům z Poloninských
Karpat a Valachům kolem roku 1631 na
Starohrozenkovsku, tzv. Kopanic.
Louky a pastviny byly vrchnostenské a každá
rodina byla povinna každoročně odvádět desátek
z užívání. Většina půdy patřila vrchnosti. Největšími
vlastníky
byli
Lichtensteinové,
Pálfyové,
Serenyiové, Illyesházyové, Magnisové. Po roce 1848
byly vytvořeny na většině vrchnostenské půdy
kapitalistické velkostatky. Velkostatky při polním
hospodářství pronajímaly okrajové méněcenné
pozemky a využívaly práci bezzemků a deputátníků.
Nastolený stav trval ve velké části regionu nejen po
celý středověk, ale až do roku 1848, respektive 1849,
kdy byly za peněžní náhradu zrušeny dřívější právní
a majetkové vztahy k vrchnosti. V této časové
periodě, trvající několik století, byla základní právní,
ekonomickou i sociální jednotkou i měřítkem osobní
prestiže majitele jeho usedlost, v regionální
terminologii grunt, tvořený nejen obytnými
a hospodářskými stavbami, ale potažním dobytkem,
movitým vybavením a především půdou. Základní
jednotkou gruntu byl lán, jehož plošná výměra se
pohybovala v rozsahu od 100 do 140 měřic (16 –
23 ha). Celolánní grunty ovšem ve své celistvosti
nevydržely dlouho, již v 16. století je většina
usedlostí na vesnicích půllánová, někdy čtvrtlánová
a dělení pokračuje i v následujících stoletích.
Proměny velikosti gruntů a jejich postupné dělení
svědčí o snaze majitelů zajistit živobytí nejen pro
své nástupce, ale také pro ostatní potomky.
V tradiční společnosti totiž nebylo prvořadou snahou
nahromadit velký majetek, ale zajistit si ho pouze
tolik, kolik bylo potřeba k zajištění soběstačnosti.
TRÁVNÍKY 2009
S velkými usedlostmi se proto setkáváme především
v kopcovitém a nepříliš úrodném terénu
luhačovického Zálesí, částečně též Horňácka.
V úrodném Pomoraví a přilehlých vinohradnických
lokalitách v podhůří Chřibů a Bílých Karpat dochází
oproti tomu k intenzivnímu dělení a vznik
miniaturních hospodářství. Pro louky a pastviny
sloužily hlavně nezalesněné vrchy a úbočí, na nichž
karpatský flyš nedovoloval zakládat pole.
Ke masivní změně historických forem
hospodaření dochází v podstatě až po druhé světové
válce. Drobná mozaikovitost typická pro území ČR
postupně zaniká ve prospěch uniformních
zemědělských makrostruktur. Výrazně se zvyšující
intenzifikace hospodaření i na trvalých travních
porostech vede k jejich biologické degradaci. Po
počáteční revitalizaci a obnově trvalých travních
porostů v devadesátých letech se v současnosti
objevují další trendy, negativně ovlivňující jejich
existenci a významně se podílející na změně
krajinného rázu – zalesňování a zástavba.
Zemědělské využívání území podhorských
a horských oblastí (jedná se asi o třetinu
disponibilního zemědělského půdního fondu v ČR)
se v současnosti ocitlo ve vážné krizi, která má
paradoxně
souvislost
s tzv. „intenzivním“
zaměřením zemědělství v těchto oblastech před
rokem
1989.
Pseudoekonomický
systém
a nepřiměřeně vysoká podpora motivovaná sociální
stabilitou na venkově umožnily zemědělství
v podhorských a horských oblastech používat stejné
metody konvenční velkovýroby jako byly používány
v nížinách a pahorkatinách (zaměření na produkci
obilnin, vysoké dávky průmyslových hnojiv
a pesticidů, výkonná mechanizace). Tento typ
zemědělství negativně ovlivnil celou krajinu i funkci
jejích složek. Mimo jiné odsunul trvalé travní
porosty na okraj ekonomického zájmu, značná část
jich byla přeměněna na ornou půdu a ty louky
a pastviny, které neodpovídaly představám
o intenzivním využívání, se přestaly využívat a byly
ponechány svému osudu. Všeobecná současná krize
zemědělství,
snížení
výroby
s vazbou
na
restrukturaci a státní politiku po roce 1989 zasála
nejvíce právě podhorské a horské oblasti (např. stavy
hovězího dobytka klesly průměrně v ČR asi o 40 %,
v podhorských a horských oblastech paradoxně o
60 % i více, v některých katastrech není dobytek
žádný).
Ekologická
hodnota
bělokarpatských
květnatých luk, které vznikly na místech původního
lesa,
spočívá
v jejich
druhové
bohatosti
(v maloplošném
fytocenologickém
snímku
1,5 x 1,5 m se nachází 70 i více druhů rostlin),
zejména v zastoupení druhů orchidejí, které zde
nalezly velmi příznivé stanoviště (v oblasti se
- 28 -
vyskytuje asi 25 lučních druhů orchidejí).
Antropogenní podmíněnost lučních porostů se týká
nejen jejich vzniku, ale také jejich budoucnosti.
Zanedbání kosení po několik let znamená, že řada
vzácných druhů rostlin postupně zmizí a rychle
nastupují sukcesní stádia lesa. Tradičně byly tyto
louky koseny v první seči a potom byly spásány
dobytkem. Druhá seč byla zpravidla nejistá z důvodu
relativně suchého letního a podzimního období.
Tento tradiční způsob využívání byl opuštěn v době
kolektivního hospodaření a zbytek nejcennějších luk
byl zachráněn jen díky státní i dobrovolné aktivitě
v ochraně přírody. Návrat k tradičnímu využívání
luk v Bílých Karpatech, zejména v extenzivním
chovu skotu pastevním způsobem je závislý na
několika faktorech:
- stavy hovězího dobytka v průměru oblasti jsou
velmi nízké, nepostačují ani na extenzivní chov,
v některých katastrech dobytek zcela schází,
- na druhé straně je tendence existující stáda
v poměrně velkých podnicích pást soustředěně
(např. 100 a více kusů v jedné lokalitě) a tím
dochází k degradaci porostů, rozšlapávání drnu
a k půdní erozi (dělení stáda např. po 20 – 30
kusech naráží na problém organizace pastvy
a tedy není běžné),
- adaptace na extenzivní chov dobytka vyžaduje
v daných podmínkách orientaci na nová plemena
skotu bez mléčné produkce,
- nákup genetického materiálu je zatím možný jen
v zahraničí a je finančně neúměrně nákladný,
- chov ovcí, který zde existoval, byl zcela
zlikvidován
z důvodu
nízké
ekonomické
efektivnosti založené jen na produkci masa
(produkce vlny není konkurenceschopná,
zpracování mléka je také problematické),
- chov koz jako základ ekonomického podniku
(produkce sýrů a masa) nemá v tomto regionu
tradici, náklady na pořízení stáda a technologie
jsou velmi vysoké a v současných podmínkách
tržní realizace produkce nejsou zkušenosti
z jiných oblastí povzbudivé,
- dopad pastvy na ekologicky vysoce hodnotných
travních porostech je zatím nejistý, protože není
zatím experimentálně prokázáno, do jaké míry
snesou orchideje a další ohrožené rostlinné druhy
pastevní způsob využívání porostů.
Současný vzhled krajiny Bílých Karpat a její
druhová rozmanitost vznikly v úzké závislosti na
lidské činnosti. Proto je hospodaření člověka
i nadále nezbytným činitelem pro zachování zdejší
biodiverzity. Platí to zejména pro původně
jednosečné, druhově bohaté louky. Na počátku
tohoto století se louky rozprostíraly na mnohem
větších rozlohách. V minulých 40 letech však byly
mnohé
lokality
zničeny
nejen
rozoráním
TRÁVNÍKY 2009
a nadměrným hnojením, ale i neobhospodařováním.
Zvláště svažité pozemky s terénními nerovnostmi se
těžko kosily běžnou zemědělskou technikou a tak
byly ponechány ladem a zarostly náletem dřevin,
především hlohem. Odhadem se jedná o výměru
minimálně 250 ha. Díky útlumu zemědělské výroby
a radikálnímu úbytku pracovních sil v zemědělství
v posledních letech se každoročně ještě zvyšuje
výměra neobhospodařovaných ploch. V současné
době zachovalé porosty květnatých luk mají výměru
téměř 2000 ha luk v jádrové zóně BR a více než
5000 ha
v náraznikové
zóně.
Asi
70 %
obhospodařují vlastníci a uživatelé, kosení dalších
ploch zajišťuje Správa CHKO Bílé Karpaty ve
spolupráci s nevládními organizacemi a obcemi.
Zalesňování je v CHKO Bílé Karpaty fenomén,
který lze pozorovat již zhruba 100 - 150 let. Po
výrazném odlesnění, způsobeném valašskou
kolonizaci a následně pasekářstvím, došlo vlivem
nástupu průmyslové revoluce k větší spotřebě
stavebního (dlouhého) dříví, a tím i k potřebě
masivního zalesňování pasek.
Zvyšování plochy lesa probíhalo neustále a je
možno říci, že po roce 1989, a zvláště pak na
přelomu tisíciletí dostalo další impuls v podobě
dotované podpory zalesnění některých zemědělských
půd. Tento požadavek vyvolala transformace
zemědělské výroby, její postupný přechod na tržní
principy a především vstup ČR do EU, což přineslo
nutnost rozsáhlých změn v dotační politice státu ve
vztahu k zemědělství. Vzhledem k rozdílům ve výši
podpůrných prostředků, které plynou do zemědělství
v zemích záp. Evropy a u nás, je zřejmé, že mnohé
plochy nejsou pro zemědělskou výrobu lukrativní.
Jedná se především o oblasti, kde terénní a půdní
podmínky
nezaručují
přiměřený
zisk
při
zemědělském obhospodařování.
Z těchto důvodů je vládou podporováno
zalesňování zemědělského půdního fondu. Cílem by
mělo být dle dotačních programů zejména posílení
biodiverzity krajiny a zlepšení její ekologické
kvality. Paradoxně právě s uvedenými cíly se
zalesňování zemědělské půdy v některých případech
dostává do rozporu se zájmy ochrany přírody a
krajiny. Z hlediska ochrany přírody je nutné hodnotit
zalesňování zemědělských půd ze dvou hledisek.
V první řadě je nutné posoudit, zda konkrétní plocha
je z hlediska ochrany přírody a krajiny k zalesnění
vhodná, druhým aspektem je druhová skladba
zakládaných porostů. Hodnocení krajinného rázu
CHKO Bílé Karpaty a Beskydy poukázalo na
některé
problematické
způsoby
zalesňování
(LACINA in SALAŠOVÁ et al. 2007, 2008):
Běžné druhově chudé intenzivně a polointenzivně
využívané louky (X5) – zalesnění může být
ekologicky přínosné, problém může nastat
- 29 -
především při zalesňování lučních enkláv
zabíhajících do lesních komplexů. Zarovnávání
lesních okrajů je sice ekonomicky výhodné,
z hlediska biodiverzity i krajinného rázu jde však
jednoznačně o krok s negativním dopadem.
Stanovisko orgánu by mělo být obvykle
doporučující, v případě zarovnávání lesních okrajů
může být vydáno stanovisko zamítavé. Zdůvodnění
může být v takovém případě postaveno na
ustanoveních o obecné ochraně přírody.
Mezofilní louky a pastviny (T1.1, T1.2, T1.3) –
jedná se o ochranářsky dříve opomíjené biotopy,
které dnes patří k nejvíce ohroženým. Důvodem
k zalesňování bude obvykle špatná přístupnost
spojená
s nízkou
ekonomickou
výnosností.
Stanovisko orgánu ochrany přírody by mělo být
obvykle zamítavé (pokles biodiverzity, občas též
výskyt ohrožených druhů). Žádoucí je zajištění
náležité péče v budoucnu. Výraznou roli může opět
hrát posouzení z hlediska krajinného rázu.
Obtížně obhospodařovatelné vlhké, střídavě
vlhké a zamokřené louky (T1.4, T1.5, T1.6, T1.7,
T1.8, T1.9, R2.1, R2.2) – pozemky s vysokou
hladinou podzemní vody, která znemožňuje využití
obvyklé těžké techniky, zůstávají často stranou
hospodářského zájmu vlastníků a nájemců půdy. Jde
často o zachovalé pozemky s původní druhovou
skladbou, které byly dosud využívány s využitím
lehké techniky, častěji však už dnes půjde
o pozemky dříve odvodněné, kde z důvodu zániku
funkce odvodňovacích systémů dochází ke
zvyšování úrovně hladiny podzemní vody a tím
k zániku podmínek pro hospodářské využívání.
Stanovisko orgánu ochrany přírody bude v tomto
případě obvykle spíše záporné (z důvodu
předpokládaného poklesu biodivezity, eventuálně
z důvodu výskytu zvláště chráněných druhů).
V případě zamítavého stanoviska je však nutné brát
v úvahu rychlé sukcesní procesy, které jsou typické
právě pro plochy tohoto charakteru, a zajištění další
péče o pozemek (zdroje PPK, agro-envi programů
apod.). Z pohledu krajinného rázu může jít často
i o plošně nevelké, ale svým umístěním
i charakterem významné segmenty (polohy při
okrajích stávajících lesních porostů, plochy
„vklíněné“ do stávajících lesních porostů v místech
pramenišť nebo vyústění vodního toku z lesa, aj.).
Suché trávníky a pastviny (T1.3, T2.3, T3.3, T3.4,
T3.5, T4.1, T5.3, T5.5) - obecně jde o v současné
době ohrožený typ biotopu. Typická je vysoká
biodiverzita (hmyz, pavoukovci, měkkýši, plazi
apod.), častý je výskyt ohrožených a chráněných
druhů. Tyto plochy vyžadují vždy zvýšenou
ochranářskou pozornost, nutný je vždy podrobný
biologický průzkum. Stanovisko orgánu ochrany
TRÁVNÍKY 2009
přírody k zalesnění bude patrně ve většině případů
zamítavé, souhlas je možné předpokládat pouze na
méně hodnotných plochách za předpokladu, že tento
typ biotopu je v oblasti široce rozšířený. Důležité je
vždy posoudit rychlost sukcesních procesů a podle
toho zvolit vhodný způsob dalšího využití.
S ohledem na nízkou úživnost těchto stanovišť
a jejich velký ochranářský význam je nutné
předpokládat dlouhodobou finanční podporu
hospodaření, resp. údržby těchto ploch (PPK, agroenvi programy). Z pohledu krajinného rázu je třeba
zhodnotit, zda nedochází zalesněním především
ploch přiléhajících nebo „vkliňujících se“ do
stávajícího lesního porostu k likvidaci fenoménu
zvlněných okrajů lesa.
Ještě je třeba zmínit další aspekty, které
souvisejí se zalesňováním zemědělských ploch
a mohou přinášet problémy při ochraně přírody
a krajiny. Prvním je skutečnost, že zalesněná lokalita
v budoucnu výrazně ovlivní mezo- a především
mikroklimatické podmínky v nejbližším okolí.
Vlivem těchto změn (např. zastíněním) dojde nejen
ke změnám v druhové diverzitě na sousedních
pozemcích, ale může se to odrazit i v produkční
využitelnosti a následně např. v upuštění od
hospodaření na louce, která byla dosud využívána
(zhoršená kvalita i kvantita sklizeného sena).
Následkem bude další sukcese směrem k formacím
křovin a posléze lesa.
Druhým problémem je fakt, že při posuzování
žádosti o zalesnění se často naprosto nesmyslně
vychází z aktuálního stavu vegetace (lépe řečeno z
přítomnosti, či spíše nepřítomnosti zvláště
chráněných druhů rostlin a živočichů) na předmětné
ploše. Louky a pastviny jsou zalesňovány bez ohledu
na dynamiku vývoje ekosystémů, není brán v úvahu
časový revitalizační faktor. Takto se mění typický
vzhled krajiny v CHKO, ale zároveň se snižuje
možnost samovolné revitalizace nezalesněných
enkláv, protože zanikají přirozené a pro mnoho
nelesních druhů prakticky jediné migrační cesty.
Třetí problém se netýká přímo ochrany přírody
a krajiny, nýbrž využití krajiny a krajinného rázu
jako významné hodnoty krajiny z hlediska
rekreačního a turistického. Zalesněním se likvidují
významné výhledy do krajiny, čímž se snižuje její
atraktivita. Příkladem může být zalesnění lučních
porostů na JV od Šanova, kde se nalézá památník na
americké letce z 2. světové války, odkud je nádherný
výhled k Šanovu a dále k SZ. Zalesnění je
provedeno bukem, což by bylo možno hodnotit
kladně, avšak až bude výsadba ve fázi mlaziny,
zmizí jeden významný výhled do kraje.
Posuzování krajinného rázu CHKO Beskydy
přineslo podobné informace o postupném zániku
cenných travních společenstev zejména na prudkých
- 30 -
svazích, okrajích lesa nebo drobných pasekách
uvnitř větších lesních celků. Pro srovnání
z historickým stavem byla provedena podrobná
analýza za použití GIS technologií. Jako základní
historické mapové dílo bylo použito mapových listů
III. vojenského mapování (tzv. Františko-josefské),
které bylo pro Moravu a Slezsko vyhotoveno
v letech 1876 – 78 v měřítku 1: 25 000.
Při zpracování byla provedena digitalizace
rastrových map v ArcView. Ve srovnávací analýze
byl rozlišován jen les – výraznější souvislá zástavba
– ostatní (především štěrkové lavice v tocích)
a zemědělská půda (orná + TTP + zahrady a sady).
Nebyly digitalizovány plošně nevýznamné enklávy
(výrazně pod 0,5 ha). Pro analýzu byly přes sebe
promítnuty plochy lesů digitalizovaného III.
vojenského mapování a aktuálního stavu z vrstvy
ZABAGED (vektorová vrstva z roku 2004, viz
obr. 1). Výsledky digitalizace potvrdily závěry
z analýzy textů týkajících se historického průzkumu
lesů – k výraznějšímu zalesnění došlo na většině
území Beskyd, zejména pak v severní a jižní části,
kde se zalesnění týkalo i vrcholových partií
(především mezi Rožnovem a Karlovicemi).
(LACINA in SALAŠOVÁ et al. 2007)
Zalesňování trvalých travních porostů je
v chráněných krajinných oblastech relativně častým
jevem. Je nutné si ale uvědomit, že postupným
narůstáním a rozrůstáním stromové vegetace dochází
k zastiňování trvalých travních porostů, snižování
jejich diverzity a jejich postupnému zániku. Tato
změna ovlivní výrazně nejenom zánik zásadního
znaku kulturní charakteristiky vysoké historické
hodnoty, ale výrazně ovlivní i měřítko krajiny (ve
prospěch její uniformity) a prostorové vztahy (dojde
k zániku pohledových propojení v minulosti velmi
typických). Pokud je předmětem ochrany CHKO
ochrana kulturně historických a estetických hodnot
kulturní krajiny, potom je nutné souvislému
zalesňování pastvin, luk a ostatních travních porostů
zamezit.
Literatura:
JANČOVI Č , J. Ekológia trávnych porastov. 1. vyd.
Nitra : Slovenská poľnohospodárska univerzita,
1997. 80 s. ISBN 80-7137-399-0
DĚDINA, M., JELÍNEK, A., KOLLÁROVÁ, M.,
PLÍVA,P. Metodické zabezpečení údržby trvalých
trávních porostů v rámci systému ekologické
stability krajiny. [online], Výzkumný ústav
zemědělské techniky Praha 6, 7 s., [cit. 2008-0502].
Dostupné
z
WWW:
http://www.vuzt.cz/doc/clanky/zivotniprostredi/05
04krajinakompost.pdf
GRULICH, V. Obnova luční vegetace a
fytogeografické aspekty. Sborník Přírodovědného
klubu v Uherském Hradišti. Uherské Hradiště:
TRÁVNÍKY 2009
Přírodovědný klub, 1997. s. 4-7. ISBN 80902213-4-3.
SALAŠOVÁ, A. Teoretické východiská a metodické
princípy
posudzovania
krajinného
rázu.
Habilitačná práca. Lednice: ZF MZLU, 2006.
SALAŠOVÁ, A. et al. Preventivní hodnocení
krajinného rázu CHKO Beskydy. Otrokovice:
Arvita P, s.r.o., 2007.
SALAŠOVÁ, A. et al. Preventivní hodnocení
krajinného rázu CHKO Bílé Karpaty. Otrokovice:
Arvita P, s.r.o., 2008.
ŠERÁ, Božena. Zásady péče o nelesní biotopy
v rámci soustavy Natura 2000 [online], [cit. 200805-01].
Dostupné
z
WWW:
<http://www.env.cz/osv/edice.nsf/3F65DC4A2F4
984BBC1256F5600370350/$file/planeta_nelesnib
iotopy__proweb2.pdf>
Příspěvek je součástí grantového projektu 2B08020 NPV II (Modelový projekt zamezení biologické degradace
půd v podmínkách aridního klimatu), podpořeného MŠMT ČR v rámci Národního programu výzkumu I
BIOKLIMATOLOGICKÉ PODMÍNKY OBLASTI HODONÍNA
Petra Malenová, Petr Hora, Mojmír Kohut, Jaroslav Rožnovský
Český hydrometeorologický ústav, pobočka Brno
Abstract
Bioclimatic conditions of Hodonín were evaluated
through characteristics of the meteorological
elements for the period 1961-2000. For these
purposes the technical series of climate data (19612007) based on the station observations CHMI have
been used. Average monthly and annual air
temperature, maximum and minimum monthly air
temperatures, typical day, length of growing season,
monthly and annual precipitation, Lang´s rain factor
were analyzed. The warmest month of the analyzed
period is July (19.1 ° C), the coldest month is
January (-1.6 ° C). The annual average temperature
over the period is 9.3 ° C. Number of arctic days per
year is on average 0.6 day per year. Number of icy
days is on average 26. The number of frost days is
on average 105. Number of summer days is on
average 57 days and the number of tropical days is
on average 11.5 days. Days with tropical night
occurred on average 0.3 per year in Hodonín. The
onset of the average air temperature ≥ 0 ° C was
observed on average 22nd January. The end of this
period represents on average the 3rd December. The
onset of the average air temperature ≥ 5 ° C (great
growing season) is on average 15th March, the end
is on average 11th November. The onset of the
average air temperature ≥ 10 ° C (the main growing
season) is the average 20th April, period ends on
average 14th October. The onset of the growing
summer is on average13th May and the period ends
13th September. The average length of the period
with temperatures ≥ 0 ° C is 314 days, average
length of great growing season was 243 days. Small
growing season was long on average 178 days and
growing summer season lasted approximately 124
days. Largest average precipitation 70.4 mm falls in
- 31 -
June, less than average precipitation falls in January
(27.8 mm). Annual precipitation in the period 19612000 is 523.8 millimeters in Hodonín. Lang´s rain
factor during the analysis period ranged between 38
and 89, average was 57.
Key Words: air temperature, growing season,
precipitation
Úvod
Hodonínsko leží na jihovýchodní Moravě v oblasti
Moravského Slovácka. Přirozenou osu této oblasti
tvoří úrodný úval podél řeky Moravy, sevřený mezi
hřebeny Bílých Karpat na jihovýchodě a Chřiby na
severozápadě. Základní informace o klimatu oblasti
Hodonína na území české republiky najdeme v
Atlasu podnebí Československé republiky (Kolektiv
autorů, 1958), v Tabulkách podnebí Československé
socialistické republiky (Kolektiv autorů, 1960) a v
Atlase podnebí Česka (Tolasz et al., 2007).
Podle klimatické klasifikace z Atlasu podnebí ČSR
(1958) patří Hodonín do oblasti teplé, podoblasti
suché a do okrsku teplého, suchého, s mírnou zimou
a s kratším slunečním svitem. Lednová teplota
vzduchu je nad -3 °C, sluneční svit ve vegetačním
období pod 1500 hodin.
Dle Agroklimatických podmínek ČSSR (Kurpelová,
Coufal, Čulík, 1975) se řadí Hodonín do
agroklimatické makrooblasti teplé, oblasti převážně
teplé (dle agroklimatického ukazatele teploty TS10 teplotní suma za období s průměrnou denní teplotou
vzduchu ≥ 10 °C; TS10 = 2801 až 3000 °C),
podoblasti převážně suché (dle agroklimatického
ukazatele zavlažení K - vyjadřuje podmínky
zavlažení rozdílem potenciální evapotranspirace (E )
a srážek (Z) za letní měsíce červen až srpen; K = 150
až 101 mm) a okrsku poměrně mírné zimy (dle
TRÁVNÍKY 2009
agroklimatického ukazatele přezimování Tmin průměr ročních absolutních minim teploty vzduchu;
Tmin -18 až -20 °C),
Podle klimatické klasifikace Quitta (1971) spadá
území Hodonína do teplé oblasti, jednotky T4 (nově
označované i anglickým W4), pro kterou platí
následující charakteristiky: počet letních dnů (t.j.
dnů s teplotou vzduchu nad 25 °C) v roce je 60 - 70,
počet dnů s průměrnou teplotou vzduchu 10 °C
a vyšší je 170 - 180, počet mrazových dnů (dnů s
min teplotou vzduchu pod 0 °C) je 100 - 110, počet
ledových dnů (dnů s maximální teplotou vzduchu
pod -0,1 °C) je 30 – 40, průměrná lednová teplota
vzduchu se pohybuje od - 2 do - 3 °C, průměrná
červencová teplota vzduchu dosahuje 19 – 20 °C,
průměrná teplota vzduchu v dubnu je 9 – 10 °C,
teplota vzduchu v říjnu je 9 – 10 °C, průměrný počet
dnů se srážkami 1 mm a více 80 - 90, srážkový úhrn
ve vegetačním období se pohybuje v rozmezí 300 350 mm, srážkový úhrn v zimním období je 200 300 mm, počet dní se sněhovou pokrývkou činí 40 –
50, počet zatažených dní je 110 – 120 a počet
jasných dní 50 – 60.
Podle všech tří klimatických klasifikací patří oblast
Hodonína k nejteplejším a srážkově nejméně
vydatným oblastem České republiky. Zmíněné
klasifikace
jsou
založeny
na
starších
meteorologických datech. Pouze Atlas podnebí
Česka z roku 2007 obsahuje novější údaje (19612000), ale veškeré jen v grafické podobě.
Materiál a metody
Při hodnocení bioklimatologických podmínek oblasti
Hodonína
byla
použita
data
Českého
hydrometeorologického ústavu tzv. technické řady
klimatických prvků. Tato data vychází z měření
klimatologické stanice Hodonín, která však ukončila
činnost již v roce 1980. Dále pak fungovala již jen
jako stanice srážkoměrná. Proto bylo při konstrukci
těchto dat v rámci technické řady hojně využíváno
dat sousedních klimatologických stanic.
Před samotným výpočtem technických řad jsou
vstupní údaje podrobeny kontrole kvality dat
použitím softwaru ProClimDB (Štěpánek, 2007).
Metodika selekce chyb v měření kombinuje několik
postupů, např. porovnání diferencí se sousedními
stanicemi, porovnání s očekávanou hodnotou
vypočtenou pomocí geostatistických metod atp.,
výsledkem této kombinace je, že ji lze snadno
automatizovat. Po opravě chyb byly řady
homogenizovány použitím několika statistických
testů, různých referenčních řad, iterací testováníposouzení-oprava (postup testování homogenity
popisuje Štěpánek (2004). Oprava nehomogenit byla
provedena přímo v denních údajích. Pro každou
stanici byly dále pomocí geostatistických metod
doplněny chybějící hodnoty v období 1961-2007.
- 32 -
Bioklimatologické podmínky Hodonínska byly
vyhodnoceny na základě výše popsaných
klimatických dat pro období 1961 – 2000. Největší
část je věnována vyhodnocení teploty vzduchu a to
analýze průměrné, maximální a minimální teploty
vzduchu měřené ve 2 metrech. Z hodnocení
průměrné denní teploty vzduchu vychází rovněž
vymezení období s převládajícími teplotami 0, 5 , 10
a 15 °C, kde tři posledně zmíněné se používají
k vymezení tzv. velkého vegetačního období, malého
(hlavního) vegetačního období a vegetačního léta.
Ke stanovení délky vegetačních období byla vybrána
mezinárodně uznaná metodika používaná v projektu
CECILIA (Central and Eastern Europe Climate
Change Impact and Vulnerability Assessment).
Trvalý výskyt teplot vzduchu vyšších nebo rovných
hraničním hodnotám 5, 10 a 15 °C začíná prvním
dnem období s průměrnou denní teplotou vzduchu
minimálně 5 °C (resp. 10, 15 °C), které trvalo
minimálně 6 po sobě následujících dnů, a končí
dnem, kdy průměrná denní teplota vzduchu klesla
pod 5 °C (resp. 10, 15 °C) na minimálně šest po sobě
následujících dní. Počátek trvalého nástupu
charakteristických teplot vzduchu musí spadat do
prvního a jeho konec do druhého pololetí
kalendářního roku. Pokud se v daném roce
nevyskytlo minimálně jedno šestidenní období
s průměrnou denní teplotou vzduchu nad stanovenou
hranicí (5, 10 a 15 °C) v prvním pololetí (tj. do
30.6.), je doba trvalého výskytu těchto teplot rovna
0.
Maximální a minimální teploty vzduchu nám slouží
rovněž k vymezení tzv. charakteristických dnů.
Konkrétně tropický den je takový den, kdy teplota
vzduchu vystoupí alespoň na 30 °C, v letním dnu
musí být zaznamenána teplota alespoň 25 °C, ve dnu
s tropickou nocí nesmí teplota klesnout pod 20 °C.
Na opačném konci jsou dny arktické s maximální
teplotou vzduchu ne větší než -10 °C, dny ledové
s maximální teplotou pod bodem mrazu a dny
mrazové s minimální teplotou pod bodem mrazu.
V tomto našem stručném přehledu uvádíme počty
hledaných dnů za kalendářní rok a nikoli, jak by ale
také bylo u charakteristických dnů zimního období
možné, za zimní období napříč kalendářními roky.
Menší prostor je věnován vyhodnocení srážkových
úhrnů. Na rozdíl od teplot vzduchu zde nesledujeme
již denní hodnoty, ale jen hodnoty měsíční. Velmi
zjednodušeně je v příspěvku analyzována vláhová
bilance, a to pomocí Langova dešťového faktoru,
který se vypočítá jen prostým podílem ročního
srážkového úhrnu a průměrné roční teploty vzduchu.
Rovněž je uveden v Česku občas uvážený Langův
dešťový faktor za období duben až říjen, tedy
v obecném přístupu vegetační období. Evaporace
z půdy či evapotranspirace zemědělských plodin se
měří obtížně a je nejčastěji vypočítávána. Její
TRÁVNÍKY 2009
analýze jsme se v tomto zpracování nevěnovali, ale
je součástí výzkumu na pokusných plochách.
Výsledky a diskuze
Vybrané statistické charakteristiky teploty vzduchu
na stanici Hodonín v období 1961 – 2000 za
jednotlivé měsíce i za celý kalendářní rok jsou
uvedeny komplexně v tabulce I.
Tab. I. Vybrané statistické charakteristiky teploty vzduchu v jednotlivých měsících a v roce na stanici Hodonín
v období 1961 - 2000
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
rok
35,7
36,1
32,2
26,1
20,7
14,7
36,2
30,7
32,1
32,1
27,7
22,5
15,2
9,9
33,2
20,3
23,4
25,4
25,2
20,8
14,7
7,3
2,6
14,2
13,4
16,9
19,9
22,3
23,6
17,9
13,8
8,1
3,7
10,9
9,7
14,6
17,6
19,1
18,7
14,7
9,5
4,2
0,1
9,3
11,1
14,8
16,6
16,4
11,5
6,2
0,0
-4,8
8,0
11,1
12,2
12,2
9,1
4,8
1,0
-2,8
4,3
6,7
5,9
2,4
-3,3
-6,5
-13,1
-17,6
3,2
1,6
-1,3
-9,0
-14,4
-24,7
-28,6
Absolutní měsíční a roční maxima teploty vzduchu
13,8
18,2
24,4
28,0
30,9
36,2
Průměr měsíčních a ročních maxim teploty vzduchu
8,3
10,6
18,3
23,5
27,4
Průměr denních maxim teploty vzduchu
1,2
4,1
9,1
15,3
Nejvyšší průměrná teplota vzduchu
3,4
5,4
8,2
Průměrná teplota vzduchu
-1,6
0,4
4,4
Nejnižší průměrná teplota vzduchu
-7,9
-6,0
-0,7
6,8
Průměr denních minim teploty vzduchu
-4,9
-3,3
0,0
3,8
8,1
Průměr měsíčních a ročních minim teploty vzduchu
-14,3
-12,0
-7,0
-3,1
1,8
5,0
Absolutní měsíční a roční minima teploty vzduchu
-28,6
-22,7
-19,0
-6,2
-2,0
1,1
Průměrná roční teplota vzduchu v Hodoníně byla
během analyzovaného období 1961 – 2000 9,3 °C.
Nejchladnějším rokem s průměrnou teplotou 8,0 °C
byl rok 1980, nejteplejším s teplotou 10,9 °C rok
2000. Průměrně nejteplejším měsícem byl červenec
s teplotou 19,1 °C. Za celé sledované období byl ale
nejteplejším měsícem srpen 1992, kdy byla
naměřena průměrná teplota 23,6 °C. Průměrně
nejchladnějším měsícem byl leden s teplotou -1,6
°C, nejnižší měsíční průměrná teplota -7,9 °C se
vyskytovala v lednu 1985.
Nejvyšší denní maximální teploty se průměrně
vyskytovaly v červenci; byly rovny 25,4 °C.
Z tohoto pohledu je nejchladnější klasicky leden,
kdy průměrná denní maximální teplota dosahuje 1,2
°C. Měsíční maximální teplota byla nejvyšší
průměrně shodně v červenci a srpnu; 32,1 °C.
Průměr maximální roční teploty byl v analyzovaném
období 1961 – 2000 roven 33,2 °C. Absolutně
- 33 -
nejvyšší teplota vzduchu se vyskytla 22.6.2000 a
byla rovna 36,2 °C.
Nejnižší denní minimální teploty se průměrně
vyskytovaly v lednu; byly rovny -4,9 °C. Totožnou
logikou jsou nejchladnější shodně červenec a srpen,
kdy průměrná denní minimální teplota dosahuje 12,2
°C. Měsíční minimální teplota byla nejnižší
průměrně v lednu; -14,3 °C. Průměr minimální roční
teploty byl v období 1961 – 2000 roven -17,6 °C.
Absolutně nejnižší teplota vzduchu se vyskytla
7.1.1985 a byla rovna -28,6 °C.
Pomocí maximální a minimální teploty jsme
spočítali počty charakteristických dní. Jejich výčet
začneme od nejchladnějších. Počet arktických dnů za
rok je velmi nízký, pohybuje se mezi žádným až 7
případy, v průměru je to 0,6 dne za rok. Ledových
dnů se během let 1961 – 2000 vyskytovalo 6 až 63
za rok, v průměru 26. Počet mrazových dnů kolísal
mezi 72 a 126 za rok, průměr byl 105. Počet letních
TRÁVNÍKY 2009
dnů za rok se pohyboval mezi 29 a 81, v průměru to
bylo 57 dnů. Počet tropických dnů za rok byl
v extrémních letech 2 a 32 případů; průměrný výskyt
je 11,5 dne. Dny s tropickou nocí se mimořádně
vyskytovaly až tři za rok; průměr je 0,3 dne za rok.
Podle průměrných denních teplot vzduchu jsme
provedli vymezení období s převládajícími teplotami
0, 5, 10 a 15 °C. K nástupu průměrných teplot 0 °C
docházelo v letech 1961 – 2000 mezi 1. lednem a 20.
březnem, v průměru to bylo 7. února. K nástupu
průměrných teplot 5 °C, tedy nástupu velkého
vegetačního období docházelo mezi 12. únorem
a 6. dubnem, průměrně 16. března. Nástup
průměrných teplot 10 °C, tedy malého vegetačního
období byl mezi 18. březnem a 7. květnem,
v průměru 20. dubna a nástup průměrných teplot 15
°C, tedy vegetačního léta spadal mezi 18. duben a
14. červen, průměrně na 19. května.
Konec období s průměrnými teplotami 0 °C byl
vymezen v letech 1961 – 2000 mezi 11. listopadem a
31. prosincem, v průměru to bylo 16. prosince.
Ke konci velkého vegetačního období docházelo
mezi 15. říjnem a 29. listopadem, průměrně 9.
listopadu. Konec malého vegetačního období byl
mezi 23. zářím a 6. listopadem, v průměru 14. října a
konec vegetačního léta spadal mezi 23. srpen a 7.
říjen, průměrně na 13. září.
Průměrná délka období s průměrnými teplotami 0 °C
byla 313 dní, v extrémech 268 a díky 29. únoru
dokonce 366 dnů. Průměrná délka velkého
vegetačního období byla 239 dnů, v extrémech 203 a
281 dnů. Malé vegetační období bylo průměrně
dlouhé 179 dnů, v extrémech 147 a 216 dnů.
Vegetační léto trvalo průměrně 119 dnů,
v extrémních případech 89 a 151 dnů.
Na základě použité metodiky (CECILIA) bylo
provedeno vymezení vegetačních období. K nástupu
průměrných teplot vzduchu ≥ 0 °C docházelo
v letech 1961 – 2000 mezi 1. lednem a 20. březnem,
v průměru 22. ledna. Období vymezeno teplotou 0
°C končilo mezi 25. říjnem a 22. prosincem,
v průměru 3. prosince. Nástup průměrných teplot
vzduchu ≥ 5 °C, tedy velkého vegetačního období
byl mezi 30. lednem a 6. dubnem, v průměru 15.
března. Konec těchto teplot je vymezen mezi 19.
říjnem a 3. prosincem, v průměru 11. listopad.
K nástupu průměrných teplot vzduchu ≥ 10 °C, tedy
malého (hlavního) vegetačního období dochází mezi
18. březnem a 16. květnem, v průměru 20. dubna.
Konec malého vegetačního období spadá mezi
14. září a 7. listopad, v průměru na 14. říjen. Nástup
průměrných teplot vzduchu ≥ 15 °C, tedy
vegetačního léta je mezi 16. dubnem a 18. červnem,
v průměru 13. května a konec je mezi 21. srpnem a
10. říjnem, v průměru 13. září.
Průměrná délka období s teplotami ≥ 0°C je 314
dní, v extrémech 246 a v roce 1992 a 1994 dokonce
354. Průměrná délka velkého vegetačního období
byla 243 dnů, v extrémech 208 (1985) a 302 (1990).
Hlavní vegetační období bylo průměrně dlouhé 178
dnů, v extrémech 142 (1972) a 211 dnů (2000).
Vegetační léto trvalo průměrně 124 dnů, ve svých
extrémních případech ale i 85 (1965) a 162 dnů
(1963).
Minimální teplota vzduchu ve dvou metrech
vymezila mrazové období. Průměrné datum prvního
mrazu připadá a 16. října, v extrémních letech
období 1961 – 2000 to ale bylo i 21. září a 23.
listopadu. Poslední mrazový den připadá průměrně
na 23. duben, v extrémech ale i na 6. duben a 14.
květen.
Maximální, průměrné a minimální srážkové úhrny
v jednotlivých měsících a úhrnně v roce během
analyzovaného období uvádíme v tabulce II.
Tab. II. Vybrané statistické charakteristiky srážkových úhrnů v jednotlivých měsících a v roce
na stanici Hodonín v období 1961 - 2000
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
rok
85,1
714,0
44,9
36,3
523,7
14,9
2,0
381,5
Maximální měsíční a roční úhrn srážek
74,3
89,3
77,9
95,7
141,5 149,5 195,7 167,3 109,8 120,0 107,6
Průměrný měsíční a roční úhrn srážek
27,8
26,7
29,3
38,4
56,6
70,3
64,6
52,7
40,4
35,7
Minimální měsíční a roční úhrn srážek
1,0
0,6
6,3
6,6
12,2
17,7
- 34 -
18,4
11,2
8,9
1,3
TRÁVNÍKY 2009
Srážkově nejvydatnějším měsícem byl průměrně
červen se 70,3 mm. Absolutně nejdeštivějším
měsícem byl ale červenec 1997 (povodně). Nejméně
srážek napadne v průměru v únoru (26,7 mm).
Absolutně nejsušším měsícem byl pak s 0,6 mm
srážek únor 1975. Srážkové úhrny za delší období
než je jeden měsíc kolísají již výrazně méně. Úhrn
srážek za celý rok se pohyboval mezi 714 a 382 mm,
v průměru byl 523,8 mm. Úhrn za období duben až
říjen, tedy dobu často obecně uvažovanou jako
vegetační období, během let 1961 – 2000 kolísal
mezi 232 a 517 mm, v průměru byl 359 mm.
Langův děšťový faktor během analyzovaného
období 1961 – 2000 zobrazujeme na obrázku 5.
Ve své klasické podobě ročních srážek a ročního
průměru teploty vzduchu se pohyboval v rozmezí 38
a 89, průměr byl 57. Je zajímavé na tomto místě
připomenout, že pro humidní klima jsou uváděny
hodnoty nad 60, pro semiaridní 40 – 60 a pro aridní
méně než 40. Langův dešťový faktor počítaný pro
období duben až říjen samozřejmě nemůžeme
konfrontovat s těmito kategoriemi. Jeho hodnoty pak
kolísají mezi 16 a 37, v průměru jsou 24.
Závěr
Klimatické podmínky oblasti Hodonína byly
hodnoceny
prostřednictvím
charakteristik
meteorologických prvků za období 1961-2000. Pro
tyto účely byly použity technické řady klimatických
dat (1961–2007) vycházející ze staniční sítě ČHMÚ.
Pro
hodnocení
byly
vybrány
následující
charakteristiky: průměrná měsíční a roční teplota
vzduchu, maximální a minimální měsíční teploty
vzduchu, charakteristické dny, délka vegetačního
období; měsíční a roční srážkové úhrny, Langův
dešťový faktor.
Z hlediska průměrných měsíčních teplot vzduchu za
sledované období (1961-2000) je nejteplejším
měsícem červenec (19,1 °C), naopak nejchladnějším
měsícem je leden s průměrnou teplotou -1,6 °C.
Roční průměrná teplota vzduchu za sledované
období je 9,3 °C. Průměrné měsíční maximum bylo
největší v červenci a v srpnu (32,1 °C) a naopak
nejmenší v lednu (8,3 °C). Absolutní teplotní
maximum 36,2 °C bylo dosaženo 22. června roku
2000. Průměrné měsíční minimum bylo největší
v červenci (6,7 °C) a nejmenší v lednu (-14,3 °C).
Absolutní teplotní minimum -28,6 °C bylo dosaženo
7. ledna roku 1985.
Počet arktických dnů za rok se pohybuje mezi
žádným a 7 případy, v průměru je to 0,6 dne za rok.
Ledových dnů se během let 1961 – 2000
vyskytovalo 6 až 63 za rok, v průměru 26. Počet
mrazových dnů kolísal mezi 72 a 126 za rok, průměr
byl 105. Počet letních dnů za rok se pohyboval mezi
29 a 81, v průměru to bylo 57 dnů. Počet tropických
dnů za rok byl v extrémních letech 2 a 32 případů;
průměrný výskyt je 11,5 dne. Dny s tropickou nocí
se na Hodonínsku vyskytly průměrně 0,3 za rok.
K nástupu průměrných teplot vzduchu ≥ 0 °C
docházelo v letech 1961– 2000 v průměru 22. ledna.
Konec tohoto období připadá v průměru na 3.
prosince. Nástup průměrných teplot vzduchu ≥ 5 °C,
tedy velkého vegetačního období byl je v průměru
15. března, konec připadá v průměru na 11. listopad.
K nástupu průměrných teplot vzduchu ≥ 10 °C
(hlavního vegetačního období) dochází v průměru
20. dubna, období končí v průměru 14. října. Nástup
vegetačního léta v průměru 13. května a konec
v průměru 13. září. Průměrná délka období
s teplotami ≥ 0°C je 314 dní, průměrná délka
velkého vegetačního období byla 243 dnů. Malé
vegetační období bylo průměrně dlouhé 178 dnů
a vegetační léto trvalo průměrně 124 dnů.
Největší průměrný úhrn srážek 70,4 mm připadá
na červen, průměrně nejméně srážek spadne v lednu
(27,8 mm). Roční úhrn srážek v Hodoníně za období
1961-2000 je 523,8 mm. Langův děšťový faktor se
během analyzovaného období pohyboval v rozmezí
38 a 89, průměr byl 57.
Poděkování
Práce vznikla jako dílčí výsledek grantu Ministerstva
školství mládeže a tělovýchovy České republiky
č. 2B08020 s názvem „Modelový projekt zamezení
klimatu“.
- 35 -
Literatura
QUITT,
E.
(1971):
Klimatické
oblasti
Československa. Academia, Studia Geographica 16,
GÚ ČSAV v Brně, 73 s.
TRÁVNÍKY 2009
KOLEKTIV AUTORŮ (1958): Atlas podnebí
Československé republiky. Ústřední správa geodézie
a kartografie, Praha.
KOLEKTIV
AUTORŮ
(1960):
Podnebí
Československé socialistické republiky. Tabulky.
Hydrometeorologický ústav, Praha, 379 s.
KURPELOVÁ, M., COUFAL, L., ČULÍK, J.
(1975): Agroklimatické podmienky ČSSR, 1. vyd.
Bratislava: Příroda, 270 s.
ŠTĚPÁNEK, P. (2007): ProClimDB – software for
processing climatological datasets. CHMI, regional
office Brno. http://www.climahom.eu/ProcData.html
TOLASZ, R., et al. (2007): Atlas podnebí Česka.
Český hydrometeorologický ústav, Univerzita
Palackého v Olomouci, 255 s. ISBN 978-80-8669026-1 (CHMI), 978-80-244-1626-7 (UP).
PEDOLOGICKO-AGROCHEMICKÉ VLASTNOSTI PŮDY HODNOCENÉ NA
LOKALITĚ HODONÍN
SOIL-SCIENCE AND AGROCHEMICAL SOIL PROPERTIES OF THE LOCALITY
HODONÍN
J. Jandák, T. Lošák, J. Hlušek
Abstract
The soil cover of the experimental plot consists
of Haplic Arenosol from Aeolian Sand. The
dominant soil texture consists of particles of medium
sand (average content in the top 30 cm of soil is
53.84 %) and fine sand (average content in the top
30 cm of soil is 37.75 %). The average content of silt
particles is only 3.85 %, clay particles (< 0.001 mm)
4.71 %. Naturally the experimental plot is not
homogeneous in terms of the soil texture: for
instance the content of clayey particles (< 0.01 mm)
ranges between 3.55 % and 6.92 %. The content of
soil organic matter is very low and decreases rapidly
with increasing depth. The quality of the humus is
also poor. The spatial arrangement of soil particles in
the upper topsoil layer in a depth of 5-10 cm is
favourable, but less favourable in the lower layer. In
some parts in the 25 to 30 cm depth the critical bulk
density of dry soil indicating harmful compaction of
sandy soil was exceeded (1700 kg . m-3). With
increasing depth both the volume of capillary pores
and the maximal capillary water capacity decrease.
The capacity to retain water for the requirements of
the plants is sufficient only in the upper topsoil
layer. Prior to the establishment of the experiment
the actual moisture was unbalanced: in the upper 30
cm the moisture ranged between 25.75 mm and
35.25 mm. The aeration rate was very high and
this is typical of sandy soils. The exchangeable soil
reaction before the establishment of the experiment
was strongly acid. The content of phosphorus was
very high, of potassium it was satisfactory and of
calcium and magnesium low. Downright surprising
was the very high content of phosphorus; however
its availability to plants was considerably limited by
the low pH value (degeneration of phosphoric acid).
In comparison with spring-autumn of 2008 there was
no marked change in the content of soil nutrients and
the soil reaction value.
- 36 -
Key words: soil texture, soil organic matter, bulk
density, soil reaction, nutrients
Úvod
Půda je nejčastějším substrátem pro
pěstování rostlin, přičemž se vyznačuje určitými
specifickými
(fyzikálními,
biologickými,
chemickými, fyzikálně-chemickými, a jinými)
vlastnostmi.
Její
pedologicko-agrochemické
vlastnosti mohou významnou měrou ovlivnit růst
a vývoj rostlin zvláště v aridních podmínkách, resp.
při deficitu srážek. Lehké půdy vykazují výrazně
horší sorpční schopnosti pro vodu a v ní rozpuštěné
živiny v porovnání s půdami s vyšším podílem
jílovitých částic (střední a těžké). Na lehkých půdách
je tedy i vyšší riziko ztrát živin (NO3-, SO42-, apod.)
vyplavováním (Richter, Hlušek, 1994).
Pro dosažení odpovídajícího výnosu i kvality
produkce je nezbytné respektovat i zásady
harmonické výživy rostlin. V aridních podmínkách
je zvlášť důležitým elementem draslík, který
přispívá k lepšímu vodnímu režimu rostlin a zvyšuje
jejich odolnost vůči suchu (Marschner, 2002).
Adekvátní
zásoba
přístupných
makroa mikrobiogenních prvků v půdě je předpokladem
úspěšného růstu a vývoje rostlin. Při splnění těchto
podmínek s ohledem na zákon o zachování hmoty
a Liebigův zákon minima je předpoklad uplatnění
různorodých pomocných látek či přípravků.
Pomocnou půdní látkou je látka bez účinného
množství živin, která půdu biologicky, chemicky
nebo fyzikálně ovlivňuje, zlepšuje její stav nebo
zvyšuje účinnost hnojiv. Pomocným rostlinným
přípravkem je látka bez účinného množství živin,
která jinak příznivě ovlivňuje vývoj kulturních
rostlin nebo kvalitu rostlinných produktů (Zákon
č. 156/1998 Sb.). Jestliže jakékoliv pomocné látky či
kondicionéry přispějí ke zvýšené sorpci vody
v půdě, přispějí i k lepší zásobenosti rostlin
TRÁVNÍKY 2009
přijatelnými živinami, které jsou v této vodě
rozpuštěny a tvoří tzv. půdní roztok.
Materiál a metody
Výkop půdních sond, popis půdních profilů
i veškeré odběry půdních vzorků byly uskutečněny
v dubnu 2008. V půdních sondách byly odebrány
sypké vzorky z hloubky 5-10 cm, 25-30 cm,
45-50 cm a 65-70 cm. Klasifikaci půd jsme
uskutečnili podle Taxonomického klasifikačního
systému půd České republiky (Němeček a kol.,
2001) a dle klasifikace FAO-UNESCO (IUSS
Working Group WRB., 2006). Pro posouzení plošné
heterogenity zrnitostního složení byly odebrány
sypké vzorky v pravidelné síti 75 x 75 m z hloubky
5-10 cm a 25-30 cm. Neporušené vzorky byly
odebrány v osmi bodech opět z hloubky 5-10 cm
a
25-30 cm.
Pro
stanovení
základních
agrochemických vlastností byl odebrán z pokusné
lokality dle správných agrochemických zásad
průměrný vzorek půdy. Sypké vzorky byly přirozeně
vysušeny, rozmělněny, homogenizovány a přesáty
přes síto s velikostí ok 2 mm, čímž byla získána
jemnozem.
Zrnitostní rozbor byl uskutečněn pipetovací
metodou. Obsah půdní organické hmoty byl
stanoven metodou Walklay-Black v modifikaci
Novák-Pelíšek. Kvalita humusu byla stanovena
zkrácenou metodou podle Kononové a Bělčikové
(1961).
Byl
uskutečněn
základní
rozbor
neporušených půdních vzorků.
Obsah přístupných živin v půdních vzorcích
byl stanoven postupem používaným při AZZP ve
výluhu Mehlich III (NH4F, NH4NO3, CH3COOH,
HNO3, EDTA). Přístupný P byl z půdního extraktu
stanoven
spektrofotometricky
jako
fosfomolybdenová modř, přístupný K byl z extraktu
stanoven atomovou emisní spektrometrií (AES)
v plameni acetylen-vzduch a přístupný Ca a Mg byly
po přidání lanthanu stanoveny z extraktu atomovou
absorpční spektrometrií (AAS) v plameni acetylenvzduch.
Aktivní půdní reakce byla stanovena
potenciometricky ve vodním výluhu. Výměnná
půdní reakce byla stanovena postupem používaným
při AZZP v půdním výluhu 0,01 M CaCl2. Uvedené
půdní analýzy byly provedeny na pracovišti Ústavu
agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy
rostlin MZLU Brno dle metodik Zbíral (2002).
Výsledky a diskuse
1. Popis a základní charakteristika půdních profilů,
16.4.2008
1.1. Popisy půdních profilů
Sonda č. 1 se nacházela 265 m od západního okraje
pokusné plochy, 80 m od severního okraje pokusné
plochy, mezi variantami porostu A a C.
Ap 0-38 cm, barva hnědá 7,5YR3/3, struktura do
15cm středně vyvinutá drobtovitá, hlouběji slabě
- 37 -
vyvinutá hrudkovitá, půdní druh písčitá, bez skeletu,
vlhká, pod trsy plevele v hloubce 3-4 cm – suchá,
drobivá, 2 chodby žížal /10 dm2, střední až slabé
prokořenění do 14 cm, přechod ostrý.
AC 38-70 cm, barva světle hnědá 7,5YR4/4,
struktura slabě vyvinutá hrudkovitá, půdní druh
písčitá, bez skeletu, vlhká, soudržná, chodby žížal
výjimečně, velmi slabé prokořenění do 51 cm,
přechod difusní.
C hlouběji 70 cm, dosažena hloubka 110 cm,
půdotvorný substrát navátý písek, barva okrově žlutá
7,5YR5/6.
plochy, uprostřed mezi variantami porostu A, B, C,
D.
Ap 0-30 cm, barva hnědá 7,5YR3/4, struktura – do
12 cm středně vyvinutá drobtovitá, hlouběji slabě
vyvinutá hrudkovitá, půdní druh písčitá, výjimečně
valounky do průměru 2 cm – křemen, vlhká drobivá,
2 chodby žížal /10 dm2, prokořenění slabé do 15 cm,
přechod ostrý.
A+C 30-58 cm, střídání barev ornice 7,5YR3/4a
půdotvorného substrátu 7,5YR5/6, pravděpodobně
důsledkem jednorázového rigolování, struktura slabě
vyvinutá hrudkovitá – v tmavých partiích, ve
světlých elementární volná, půdní druh písčitá,
vlhká, soudržná, výjimečně chodby žížal, přechod
jazykovitý ostrý.
7,5YR5/6.
plochy, mezi variantami porostu B a D.
Ap 0-36 cm (38 cm), barva hnědá 7,5YR3/3,
struktura středně vyvinutá do 12 cm drobtovitá,
hlouběji středně vyvinutá hrudkovitá, půdní druh
písčitá, bez skeletu, vlhká, pod některými trsy
plevele v hloubce 3-10 cm suchá, drobivá, 4 chodby
žížal /10 dm2, střední prokořenění do 12 cm, přechod
ostrý.
AC 36-78 cm, barva světle hnědá 7,5YR4/4,
struktura slabě vyvinutá hrudkovitá, půdní druh
písčitá, vlhká, soudržná, výjimečně chodby žížal,
přechod difúzní.
7,5YR5/6.
Klasifikace všech tří půdních profilů je shodná:
regozem arenická, písčitá, na navátém písku,
(Haplic Arenosol from Aeolian Sand).
1.2. Základní vlastnosti popisovaných půd
1.2.1. Zrnitostní složení
TRÁVNÍKY 2009
V zrnitostním složení výše uvedených půdních
horizontů dominuje obsah písčitých částic (2,00 –
0,05 mm). Jejich obsah činí 89,41 % až 94,52 %.
Obsah částic středního písku (2,00–0,25 mm)
výrazně převažuje nad obsahem jemného písku
(0,25–0,05 mm) a činí od 47,71 % do 61,36 %.
Obsah jemného písku byl stanoven v rozmezí
33,16 % až 44,47 %. Obsah částic prachu (0,05–
0,002 mm) i jílu (< 0,002 mm) je velmi nízký:
Obsah prachu činí 2,05 % až 5,31 %, jílu 3,43 % až
5,33 %. Zrnitostní složení všech tří popisovaných
půd je velmi blízké. Vždy se jedná o půdní druh
písčitá, zrnitostní třídu písek.
1.2.2. Půdní reakce, obsah a kvalita půdní
organické hmoty popisovaných půd
Aktivní půdní reakce činí 5,77 až 6,57,
výměnná 4,31 až 5,60. Nejnižší hodnoty byly
stanoveny vždy v ornici, nejvyšší v hloubce 65–
70 cm.
Obsah půdní organické hmoty je velmi nízký.
V hloubce 5-10 cm činí 0,96 % až 1,45 %, ale ve
spodní části ornice (25-30 cm) je pouze 0,56 % až
0,93 %. V hloubce 45-50 cm byl stanoven obsah
půdní organické hmoty 0,27 % až 0,34 %, v hloubce
65-70 cm 0,12 % až 0,18 %. Humus je nízké kvality,
poměr obsahu huminových kyselin k obsahu
fulvokyselin činí 0,6 až 0,7.
2. Výsledky zrnitostního rozboru pokusné plochy
Hodonín
I v zrnitostním složení vzorků odebraných
v pravidelné síti 75 x 75 m výrazně dominují písčité
částice. Jejich obsah v hloubce 5-10 cm činí 87,37 %
až 94,28 %, průměrná hodnota činí 91,45 %.
Převažuje frakce středního písku (2,00-0,25 mm).
Její obsah byl stanoven v rozmezí 45,12 % až
57,38 %, průměr činí 53,77 %. Obsah jemného písku
(0,25-0,05 mm) činí 34,04 % až 42,26 %, průměr
37,68 %. Směrodatné odchylky i variační
koeficienty vypočítané pro obsah uvedených
písčitých frakcí jsou nízké, takže můžeme
konstatovat, že z hlediska zrnitostního složení je
pokusný pozemek značně homogenní. Obsah dalších
frakcí je, pochopitelně, velmi nízký. Prachových
částic bylo stanoveno 1,96 % až 6,03 %, průměr činí
4,12 %. Obsah částic jemného a středního prachu
(0,01-0,001 mm) je extrémně nízký. Byl stanoven
v rozmezí 0,07 % až 1,67 %, průměr činí 0,72 %.
Obsah částic hrubého prachu činí 1,43 % až 5,40 %,
průměr 3,24 %. Obsah částic < 0,002 mm i <
0,001 mm je téměř totožný. Obsah částic < 0,002
mm činí 3,20 % až 6,60 %, průměr 4,43 %, obsah
částic < 0,001 mm činí 3,64 % až 5,93 %, průměr
4,60 %. Půdním druhem je vždy písčitá půda,
zrnitostní třída je písek.
I
v hloubce
25-30 cm
výrazně
dominují
v zrnitostním složení všech vzorků písčité částice.
Jejich obsah činí 87,17 % až 94,19 %, průměrná
- 38 -
hodnota činí 91,59 %. Převažuje frakce středního
písku. Její obsah byl stanoven v rozmezí 49,15 % až
58,63 %, průměr činí 53,90 %. Obsah jemného písku
(0,25-0,05 mm) činí 33,46 % až 41,05 %, průměr
37,81 %. I ve spodní části ornice jsou směrodatné
odchylky i variační koeficienty vypočítané pro obsah
uvedených písčitých frakcí nízké. Obsah dalších
frakcí je velmi nízký. Prachových částic bylo
stanoveno 1,92 % až 6,12 %, průměr činí 3,78 %.
Obsah částic jemného a středního prachu (0,010,001 mm) je extrémně nízký, v některých
odběrových místech nulový. Byl stanoven v rozmezí
0,00 % až 1,39 %, průměr činí 0,57 %. Obsah částic
hrubého prachu činí 1,67 % až 6,01 %, průměr
3,14 %. Obsah částic < 0,002 mm i < 0,001 mm je
opět téměř totožný. Obsah částic < 0,002 mm činí
3,51 % až 6,71 %, průměr 4,62 %, obsah částic <
0,001 mm činí 3,83 % až 6,20 %, průměr 4,81 %.
Půdním druhem je vždy písčitá půda, zrnitostní třída
je písek. Ačkoliv je dlouhodobě oráno mělčeji něž
do 30 cm, na zrnitostním složení se tato skutečnost
neprojevila. zrnitostní složení ornice je ve svrchní i
spodní části shodné. Zrnitostní složení ve všech
místech odběru je velmi blízké a to jak v hloubce 510 cm, tak i v hloubce 25-30 cm, a proto vhodné pro
založený polní pokus.
3. Výsledky základního rozboru neporušených
půdních vzorků
Prostorové uspořádání půdních částic ve
svrchní části ornice v hloubce 5-10 cm je příznivé.
Objemová hmotnost suché zeminy zde činí
1384 kg.m-3 až 1579 kg.m-3, průměr činí 1471 kg.m3
. Pórovitost byla stanovena v rozmezí 39,95 % až
47,58 %, průměr činí 44,36 %. Objem i podíl pórů
kapilárních je v uvedené hloubce (s ohledem na to,
že se jedná o písčité půdy) relativně vysoký. Objem
kapilárních pórů činí 17,06 % až 35,62 %, průměr
činí 27,41 %. Podíl pórů kapilárních se pohybuje
v rozmezí 37,86 % až 74,97 %, průměr činí 61,93 %.
Objem pórů nekapilárních byl téměř shodný ve
všech odběrových místech, rozsah hodnot činí
4,58 % až 5,53 %, průměr činí 5,01 %.
Prostorové uspořádání půdních částic ve
spodní části ornice v hloubce 25-30 cm je méně
příznivé. Objemová hmotnost suché zeminy zde činí
1554 kg.m-3 až 1720 kg.m-3, průměr činí 1680 kg.m3
. Průměrná hodnota je sice menší než kritická
objemová hmotnost suché zeminy podle Lhotského
a kol. (1984), avšak v odběrových místech 1, 4, 5 a 8
byla tato hodnota překročena. Pórovitost byla
stanovena v rozmezí 35,09 % až 41,12 %, průměr
činí 36,72 %. Průměrná hodnota tedy signalizuje
škodlivé zhutnění. To bylo zaznamenáno ve všech
odběrových místech kromě bodu 3. Objem i podíl
pórů kapilárních je v uvedené hloubce výrazně nižší
než ve svrchní části ornice. Objem kapilárních pórů
činí 10,01 % až 21,42 %, průměr činí 15,84 %. Podíl
TRÁVNÍKY 2009
pórů kapilárních se pohybuje v rozmezí 30,07 % až
60,70 %, průměr činí 45,59 %. Objem kapilárních
pórů činí 17,06 % až 35,62 %, průměr činí 27,41 %.
Podíl pórů kapilárních se pohybuje v rozmezí
37,86 % až 74,97 %, průměr činí 61,93 %. Objem
pórů nekapilárních ve svrchní a spodní části ornice
se téměř neliší, rozsah hodnot v hloubce 25-30 cm
činí 4,67 % až 5,85 %, průměr činí 5,10 %.
Svrchní část ornice má, na rozdíl od spodní
části, dostatečnou schopnost zadržovat vodu pro
potřebu rostlin. Maximální kapilární vodní kapacita
v ní činí 29,93 % až 38,37 %, průměr činí 34,38 %.
Ve spodní části ornice jsme stanovili rozsah hodnot
22,36 % až 27,32 % a průměr 24,57 %. Hodnoty
provzdušenosti jsou velmi vysoké, což je typické pro
písčité půdy. Ve svrchní části ornice byla stanovena
v rozmezí 29,47 % až 39,97 %, průměr činí 35,37 %,
ve spodní části činí 21,86 % až 26,35 %, průměr
24,31 %. Minimální vzdušná kapacita byla na
dostatečné úrovni. Ve svrchní i spodní části ornice
byly stanoveny velmi blízké hodnoty. Minimální
vzdušná kapacita ve svrchní části ornice činí 7,58 %
až 10,90 %, průměr 8,77 %. Ve spodní části ornice
byla stanovena v rozmezí 8,21 % až 10,92 %,
průměr činí 10,40 %. Rovněž okamžitá vlhkost byla
v 16.4.2008 velmi blízká ve svrchní i spodní části
ornice. Ve svrchní části byla v rozmezí 7,71 % až
12,23 %, průměr byl 8,77 %, ve spodní bylo
stanoveno rozmezí 8,75 % až 13,67 %, průměr činil
10,40 %. Zásobní vlhkost ve svrchních 30 cm činila
25,75 mm až 35,25 mm, průměr byl 28,76 mm.
4. Agrochemická charakteristika zeminy před
založením pokusu
Výsledky analýz lehké zeminy před založením
experimentu uvádí tab. I. Hodnota výměnné půdní
reakce byla silně kyselá, obsah fosforu velmi
vysoký, draslíku vyhovující a vápníku i hořčíku
nízký.
Tab. I Agrochemická charakteristika zeminy před založením pokusu, duben 2008
pH/ CaCl2
mg.kg-1
P
K
Ca
4,54
222
148
365
silně kyselá
velmi vysoký
vyhovující
nízký
Tato půda nevykazuje z hlediska obsahu
živin optimální podmínky pro růst a vývoj rostlin,
nicméně dává předpoklady pro pozitivní efekt
použitých látek (Zeolit, Agrisorb, Lignit). Naprosto
překvapující je velmi vysoký obsah fosforu
(kategorie „velmi vysoký“ je nad 185 mg.kg-1), který
je prakticky nezdůvodnitelný. Nicméně využitelnost
fosforu rostlinami je limitována celou řadou faktorů,
z nichž hodnota půdní reakce (pH) hraje zásadní roli.
V kyselých půdách podléhá P chemosorpci
a přechází po reakci s Fe a Al do nerozpustných
sloučenin (zvrhávání kyseliny fosforečné), pro
rostliny prakticky nevyužitelných (Richter, Hlušek,
1994; Marschner, 2002). U zbylých živin v půdě (K,
Ca, Mg) by bylo vhodné provést hnojení
minerálními hnojivy, které by ovšem s vysokou
pravděpodobností potlačilo účinky aplikovaných
pomocných půdních látek, a proto v metodice nebylo
(i s ohledem na rozsah experimentů) zohledněno.
V měsíci říjnu 2008 byly znovu odebrány
vzorky půdy z jednotlivých variant experimentu.
Obsahy živin i hodnota půdní reakce se v průběhu
vegetace výrazně neměnily.
Souhrn
Půdní pokryv pokusné plochy tvoří regozem
arenická na navátém písku. V zrnitostním složení
dominuje obsah částic středního písku (průměrný
obsah ve svrchních 30 cm činí 53,84 %) a jemného
písku (průměrný obsah ve svrchních 30 cm činí
- 39 -
Mg
30
nízký
37,75 %). Průměrný obsah prachových částic je
pouze 3,85 %, částic jílu (< 0,001 mm) 4,71 %.
Pokusná plocha není, pochopitelně, zrnitostně plně
homogenní: například obsah jílnatých částic
(< 0,01 mm) je v rozmezí 3,55 % až 6,92 %. Obsah
půdní organické hmoty je velmi nízký a s hloubkou
rychle klesá. Nízká je i kvalita humusu. Prostorové
uspořádání půdních částic ve svrchní části ornice
v hloubce 5-10 cm je příznivé, ve spodní části méně
příznivé. V některých bodech byla v hloubce 25 až
30 cm překročena kritická objemová hmotnost suché
zeminy indikující škodlivé zhutnění písčitých půd
(1700 kg .m-3). S hloubkou klesá jak objem pórů
kapilárních, tak i maximální kapilární vodní
kapacita. Schopnost zadržovat vodu pro potřebu
rostlin je dostatečná pouze ve svrchní části ornice.
Okamžitá vlhkost byla před založením pokusu
nevyrovnaná: vlhkost ve svrchních 30 cm činila
25,75 mm až 35,25 mm. Hodnoty provzdušenosti
jsou velmi vysoké, což je typické pro písčité půdy.
Hodnota výměnné půdní reakce před založením
pokusu byla silně kyselá. Obsah fosforu velmi
vysoký, draslíku vyhovující a vápníku i hořčíku
nízký. Naprosto překvapující je velmi vysoký obsah
fosforu, jehož využitelnost rostlinami může být
omezena nízkou hodnotou pH (zvrhávání kyseliny
fosforečné). Obsahy živin v půdě i hodnota půdní
reakce se při porovnání jaro-podzim 2008 výrazně
nezměnily.
TRÁVNÍKY 2009
Klíčová slova: zrnitost půdy, půdní organická
hmota, objemová hmotnost zeminy po vysušení,
půdní reakce, živiny
Poděkování:
Práce vznikla v rámci programu NPV II „Modelový
v podmínkách aridního klimatu“ č. 2B08020
řešeného s podporou MŠMT.
Literatura
IUSS Working Group WRB. 2006: World reference
base for soil resources 2006. 2nd edition. World Soil
Resources Reports No. 103. FAO, Rome. ISBN 925-105511-4.
KONONOVA, A. L., BĚLČIKOVA, I. C. 1961:
Uskorennyje metody opredělenija sostava gumusa
miněralnych počv. Počvoveděnie, No 10, s. 130-136.
LHOTSKÝ, J., VÁCHAL, J., EHRICH, P. 1984:
Soustava opatření k zúrodňování zhutnělých půd.
Metodika UVTIZ 14/1984, 11-12.
MARSCHNER, H., 2002: Mineral nutrition of
higher plants. 2nd edition. London : Academic
Press, 889 s. ISBN 0-12-473543-6.
NĚMEČEK, J... a kol. 2001: Taxonomický
klasifikační systém půd České republiky. ČZU Praha
spolu s VÚMOP Praha, 78 s. ISBN 80-238-8061-6.
RICHTER, R. a HLUŠEK, J., 1994: Výživa a
hnojení rostlin (I. obecná část). 1. vyd. VŠZ Brno,
177 s. ISBN 80-7157-138-5
ZBÍRAL, J., 2002: Jednotné pracovní postupy
analýza půd I. 2. vydání. ÚKZÚZ, Laboratorní
odbor Brno,197 s. ISBN 80-86548-15-5
ZÁKON č. 156/1998 Sb. ze dne 12. června 1998 o
hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných
rostlinných přípravcích a substrátech a o
agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon
o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů.
Kontaktní adresa
Ing. Jiří Jandák, CSc., Ústav agrochemie,
půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin, AF
MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká
republika, e-mail: jandak@mendelu.
REŽIM TEPLOTY A VLHKOSTI PŮDY NA LOKALITĚ RATÍŠKOVICE
Tomáš Litschmann1, Jaroslav Rožnovský2, Mojmír Kohut2
AMET, Velké Bílovice1, Český hydrometeorologický ústav, pobočka Brno2
Úvod:
V našich podmínkách můžeme říci, že již více jak
dvě desetiletí je zkoumána problematika možné
změny klimatu i s ohledem na dopady na
zemědělství (BRÁZDIL, R., ROŽNOVSKÝ, J. et
al., 1996). Přesto, že jsou stále více propracovávány
klimatické i růstové modely, máme dosti málo
znalostí o hydrotermickém režimu půd (BEDRNA,
1988). Tento režim je z přírodních podmínek
ovlivňován dominantně vlastnostmi dané půdy, ale
také dynamikou klimatických prvků, svou roli hraje i
reliéf.
Významné
je
také
uplatňování
agrotechnických technologií, skladba pěstovaných
plodin včetně odrůdových vlastností apod.
Obsah vody v půdě se obvykle pohybuje mezi
hydrolimity bod vadnutí a polní vodní kapacita.
Dynamiku změn půdní vlhkosti v průběhu roku
popisují např. NOVÁK et al. (2002). Roční chod
vlhkosti půdy se vyznačuje výrazným nárůstem na
počátku roku (leden až březen). V tomto období je
minimální evapotranspirace a infiltrace se omezuje
pouze na krátká období tání sněhové pokrývky. Do
půdy se najednou dostává velké množství vody
a dochází k rychlému nasycení. Vysychání půdy po
takové saturaci trvá řádově týdny a v jeho průběhu
stačí i slabší srážky k opětovnému nasycení.
Nejvyšších hodnot potom dosahuje vlhkost půdy
zpravidla v jarních měsících (březen až květen).
Období minimální vlhkosti půdy potom koreluje
- 40 -
s nejteplejší
částí
roku
(letní
měsíce).
Z dlouhodobého hlediska srážkově vydatné měsíce
(květen až říjen) jsou zároveň nejteplejší a vlhkost
půdy je tak ovlivňována intenzivním výparem,
respektive evapotranspirací. Infiltrace srážkové vody
je v tomto období kontinuální a půda ji tak může
snadno transportovat. K přesycení půdy vodou může
v tomto období dojít zejména při opakovaných
přívalových srážkách (ROŽNOVSKÝ, KOHUT,
2004).
Pro úspěšné pěstování zemědělských plodin je
udržení optimální vlhkosti v kořenové zóně
v průběhu celé vegetace s důrazem na kritická (suchá
nebo nadměrně vlhká) období. V dlouhodobém
pokusu zjistil ANTAL (2000) možnost regulace
vlhkostního režimu půd agrotechnickými opatřeními,
zejména osevním postupem a obděláváním půdy.
Z pohledu osevních postupů na vlhkost půdy uvádí
ANTAL, IGAZ, ŠPÁNIK (2003) negativní vliv
monokultur na vlhkostní režim půdy. Vlivem
agrotechniky a porostu na zásobu vody v ornici
těžkých půd (fluvizem glejová) se zabývali
IVANČO et al. (2000, 2003). Ve všech hodnocených
letech konstatují o 4,10 až 5,78 % vyšší obsah vody
při použití bezorebné technologie ve srovnání
s klasickou agrotechnikou.
Materiál a metodika:
V rámci probíhajícího výzkumného projektu byly na
pokusné ploše poblíž Pánova
u Hodonína
TRÁVNÍKY 2009
nainstalovány v jednotlivých variantách snímače
půdní vlhkosti VIRRIB, připojené k registrátoru
VIRRIBLOGGER (AMET Velké Bílovice).
V červenci 2008 byly tři tyto soupravy nainstalovány
na plochu označovanou jako „Sukcese“. Každé
z těchto měřících míst se skládalo ze 4 snímačů
půdní vlhkosti, umístěných v hloubkách 15, 30 a 45
cm, čtvrtý snímač byl umístěn svisle do vrstvy 5 –
25 cm. U stanoviště č. 2 byla nainstalována i
souprava na měření 5-ti půdních teplot pomocí
dataloggeru MeteoUni (AMET Velké Bílovice),
jednotlivé snímače byly umístěny v hloubkách 5, 10,
15, 30 a 45 cm. Půdní vlhkosti byly měřeny
v hodinovém intervalu, teploty půdy každých 15
min.
Celý systém měření je doplněn o automatickou
meteorologickou
stanici
umístěnou
v areálu
Slováckého statku, přičemž vzdálenost stanice od
pokusných pozemků je cca 1 km. Tato stanice měří a
v patnáctiminutových intervalech zaznamenává
údaje o teplotě a vlhkosti půdy, srážkách, globálním
záření, směru a rychlosti větru a vlhkosti a teplotách
půdy. Tyto údaje jsou jednou denně přenášeny
prostřednictvím GSM sítě na webový server, kde
jsou v grafické a tabelární formě dostupné
oprávněným uživatelům.
Na studované lokalitě se jedná o písčitou půdu,
průměrné zastoupení částic < 0,01 mm je 5,29 %
(JANDÁK, 2008a). Tomu odpovídají i poměrně
nízké hodnoty PVK a BV. Pro srovnání teplotního
a vlhkostního režimu za toto poměrně krátké období
s půdami s odlišnými fyzikálními vlastnostmi jsme
zvolili lokalitu v Moravském Žižkově, vzdálenou od
pokusného pozemku cca 19 km. Zde jsou měření
prováděna pod pravidelně koseným travním
porostem. Použito je stejné přístrojové vybavení,
půdní vlhkost je měřena ve vrstvě 5 – 25 cm, půdní
teploty v hloubkách 5, 10, 20 a 30 cm. Jedná se zde
o hlinitou půdu s obsahem částic < 0,01 mm cca 35
% a tomu odpovídající hodnotě PVK 33 % obj. a BV
- 41 -
13 % obj. Využitelná vodní kapacita je zde 20 %
obj., zatímco na pokusné ploše je to 8 % obj.
Zpracováno bylo období od 16.7.2008 do 31.8.2009.
Pro účely tohoto příspěvku jsme vyhodnotili:
- průměrné půdní vlhkosti v jednotlivých měřených
hloubkách
- porovnání četnosti výskytu semiaridního intervalu
půdních vlhkostí v jednotlivých vegetačních
obdobích na obou lokalitách
- zasakování srážek při intenzivních srážkách
a
- průměrné teploty půdy v jednotlivých hloubkách,
samostatně v obdobích s přímým a nepřímým
zvrstvením a za celé zpracované období
Výsledky a diskuse:
Na Obr. 1 jsou znázorněny průměrné hodnoty
půdních vlhkostí v jednotlivých úsecích vegetačních
období v letech 2008 a 2009. V roce 2008 jsme jej
oproti zvyklostem rozšířili až do 31.10., neboť i
v tomto období u vegetačního pokryvu probíhají
fyziologické pochody, závislé na vlhkosti půdy.
Ukazuje se zde poměrně značná vyrovnanost
půdních vlhkostí v jednotlivých hloubkách, přičemž
s hloubkou vlhkost mírně vzrůstá. V roce 2008 byly
vlhkosti vyšší, což bylo způsobeno vyššími
hodnotami ke konci sledovaného období s nižší
vláhovou
potřebou
vegetačního
pokryvu.
Uvedenému rozložení a hodnotám odpovídají
i poznatky JANDÁKA (2008b), který pro tuto
lokalitu na základě stanovení půdních vlhkostí
gravimetrickou metodou uvádí, že „okamžitá vlhkost
byla 16.4.2008 velmi blízká ve svrchní i spodní části
ornice. Ve svrchní části byla v rozmezí 7,71 % až
12,23 %, průměr byl 8,77 %, ve spodní bylo
stanoveno rozmezí 8,75 % až 13,67 %, průměr činil
10,40 %“
Toto rozložení vlhkostí s přibývající vlhkostí do
hloubky svědčí o dobré vsakovací schopnosti dané
půdy.
TRÁVNÍKY 2009
Obr. 1
Dobrou vsakovací schopnost lze dokázat i na Obr. 2
na němž je zachycen průběh vlhkostí v jednotlivých
hloubkách společně s kumulativním úhrnem srážek
měřeným automatickou stanicí v areálu Slováckého
statku v průběhu výraznější srážkové periody ve
dnech 15. – 16.9.2008. Před výskytem srážek se
půdní vlhkost ve všech hloubkách pohybovala kolem
8 obj. %, po spadnutí 9 mm srážek začala vzrůstat
nejprve v hloubce 15 cm. Pokud předpokládáme, že
v této vrstvě se vlhkost zvýšila na 14 obj. %, vychází
množství srážek, absorbovaných touto vrstvou, na
150 x 0.06 = 9 mm. Po vypadnutí dalších 9 mm
Pro srovnání, jak probíhá zasakování srážek na
hlinité půdě, může sloužit Obr. 3, který znázorňuje
průběh půdních vlhkostí ve vrstvách 5 – 25 cm a 35
– 45 cm včetně kumulativních úhrnů srážek na
lokalitě Moravský Žižkov během srážkové periody
ve dnech 18. – 21.5.2008. Zde je patrno, že teprve
až po vypadnutí cca 50 mm srážek začala vzrůstat
vlhkost ve vrstvě od 35 cm, přičemž počáteční půdní
- 42 -
srážek vlhkost půdy začala vzrůstat v hloubce
30 cm, došlo však k jejímu vzestupu až na 15 % obj,
což je v dobrém souladu s množstvím srážek 12 mm,
které muselo spadnout, aby došlo ke zvyšování
vlhkosti i v hloubce 45 cm. Ukazuje se tudíž, že
30 mm srážek stačilo k tomu, aby došlo k nasycení
půdního profilu na úroveň PVK do hloubky 45 cm
z výchozího stavu vlhkostí blízkých bodu vadnutí,
vzhledem k rovinatému terénu nedošlo k žádnému
povrchovému odtoku.
Obr. 2
vlhkost byla přibližně 20 obj. %. Hlinité půdy jsou
schopny za předpokladu dobrého strukturního stavu
pojmout poměrně značné množství dešťových srážek
v nejsvrchnějších vrstvách a na rozdíl od písčitých
půd jsou nižší vrstvy doplňovány pouze v případě
výjimečných
úhrnů
srážek
anebo
až
v mimovegetačním období.
TRÁVNÍKY 2009
Obr. 3
Z hlediska přístupnosti vody pro rostliny jsou
důležité výskyty hodnot vlhkostí v určitých
intervalech, definovaných s ohledem na základní
hydrolimity dané půdy. Na pokusném pozemku se
ve vegetačním období vyskytují v podstatě pouze
dva, semiuvidický a semiaridní. Výskyt uvidického
intervalu je vázán především na mimovegetační
období, především pak na období tání sněhové
pokrývky na jaře. Semiuvidický interval je ohraničen
hydrolimity polní vodní kapacita a bod snížené
dostupnosti. Půdní voda v tomto intervalu je pro
rostliny lehce přístupná, její sací tlak je v rozmezí pF
2,4 – 3,3. Jedná se o nejpříznivější vlhkostní interval
pro rostliny. Poskytuje jim dobré zásoby využitelné
vody a obvykle i dostatek vzduchu. Semiaridní
interval je charakterizován půdními vlhkostmi
v rozmezí bod snížené dostupnosti a bod vadnutí.
Půdní voda v tomto intervalu má podstatně sníženou
pohyblivost a tím i sníženou dostupnost pro rostliny,
které jsou schopny využít pouze tu část vody, která
je v bezprostředním styku s kořeny rostlin. Trvání
semiaridního intervalu delší období podstatně
snižuje výnosy (BEDRNA a kol., 1988).
Na Obr. 4 je relativní podíl četnosti výskytu
semiaridního intervalu v jednotlivých hloubkách
v průběhu úseků vegetačních období sledovaných let
2008 a 2009. Doplněk do 1 činí podíl
semiuvidického intervalu. Velmi názorně se zde
ukazuje, že půdní vlhkost v semiaridním intervalu se
vyskytuje méně než v polovině případů, nejčetnější
- 43 -
je ve svrchních vrstvách půdy a směrem do hloubky
se četnost jeho výskytu mírně snižuje.
Zajímavé je i srovnání relativních četností výskytu
semiaridního intervalu v různých druzích půd.
Jelikož máme k dispozici měření ze stejné vrstvy 5 –
25 cm jak na pokusné lokalitě s písčitou půdou na
Pánově, tak i v hlinité půdě v M. Žižkově, bylo
možno sestrojit graf na Obr. 5 , zachycující tyto
podíly. V roce 2008, kdy měření započala až ve
druhé polovině vegetačního období, byl výskyt
semiaridního intervalu podstatně četnější v hlinité
půdě, neboť půdní profil byl zde již vysušen
transpirací travního porostu a případné srážky
zůstaly zachyceny v nejsvrchnější vrstvě půdy a do
větších hloubek se dostávaly jen velmi obtížně.
Naproti tomu u písčité půdy i menší srážky jsou
schopny proniknout hlouběji do půdy a k zvýšení
vlhkosti nad bod snížené dostupnosti je zapotřebí
dodat nižší množství vláhy než u hlinitých půd.
V roce 2009 do vyhodnoceného období patří
především měsíce z první poloviny vegetačního
období, přičemž v jarních měsících duben a květen
se srážky vyskytovaly jen sporadicky a ve velmi
malém množství, naopak v červnu a červenci jsme
zaznamenali častější intenzívní srážky. Z těchto
důvodů je podíl semiaridního intervalu na obou
lokalitách přibližně stejný a dosahuje cca 60 %.
TUŽINSKÝ (2006) vyhodnocoval vlhkostní poměry
v téměř stejném písčitém půdním druhu na Záhorské
nížině (Slovenská rep.) v letech 1995 a 2000 rovněž
TRÁVNÍKY 2009
s výsledkem převládajícího semiaridního intervalu
vlhkostí půdy.
Obr. 4
Obr. 5
U teploty půdy jsme vyhodnotili její průměrné
hodnoty ve třech časových úsecích, přičemž
tentokrát jsme se neřídili kalendářním členěním, ale
vymezili jsme přirozená období, v nichž převládalo
buď přímé zvrstvení teploty, tj. když teplota směrem
do hloubky klesala, anebo nepřímé, se vzrůstající
teplotou
do
hloubky.
K tomuto
rozdělení
zpracovaného období jsme se uchýlili proto,
poněvadž při kalendářním členění dochází
k vzájemné eliminaci některých charakteristických
- 44 -
rysů teplotního režimu půdy. Názorně je to
vyjádřeno v tab. 1 v níž uvádíme průměrné teploty
půdy pro takto stanovená období pro jednotlivé
hloubky a průměrné denní hodnoty maximálních
a minimálních teplot. Opět je zde provedeno
porovnání písčité půdy na pokusné lokalitě Pánov
s hlinitou půdou v lokalitě Moravský Žižkov.
V obdobích s přímým teplotním zvrstvením je
písčitá půda teplejší než hlinitá, přičemž teplotní
diference stoupá s hloubkou a rozdíl teplot dosahuje
TRÁVNÍKY 2009
až 2 oC.
V období s nepřímým zvrstvením je
naopak teplejší hlinitá půda, rozdíly jsou však menší
než v případě přímého zvrstvení. Proto i průměrné
hodnoty za celé zpracované období jsou u písčité
půdy vyšší než u hlinité, ve svrchních vrstvách
o 0,5 oC, v hloubce 30 cm o 0,8 oC.
Pokud jde o hodnoty průměrných denních
maximálních teplot, v období přímého zvrstvení jsou
u písčité půdy vyšší, většinou o 2 – 3 oC,
u minimálních teplot závislost není zcela
jednoznačná, nejsou zřetelné rozdíly mezi písčitou
a hlinitou půdou.
Tab: 1 Průměrné teploty půdy a průměrné denní teplotní extrémy v jednotlivých obdobích (oC)
období
lokalita
15.7. – 12.9.09
přímé zvrstvení
Pánov
Mor.
Žižkov
Pánov
Mor.
Žižkov
Pánov
Mor.
Žižkov
Pánov
Mor.
Žižkov
13.9.08 – 27.3.09
nepřímé zvrstvení
28.3. – 31.8.09
přímé zvrstvení
15.7.08 – 31.8.09
5 cm
prům. max.
21,3
24,8
20,2
22,2
min.
18,1
18,4
10 cm
prům. max.
21,2
23,9
20,0
21,2
5,3
5,6
19,2
18,1
6,4
6,2
4,2
4,9
5,4
5,7
23,2
20,7
15,7
15,9
19,2
17,8
12,9
12,4
12,9
12,4
Závěr:
Jsme si dobře vědomi toho, že vyhodnocené období
je poměrně krátké a neumožňuje postihnout všechny
rysy režimu půdních vlhkostí a teplot na zkoumané
lokalitě. Tento příspěvek je prvním seznámením
s vlhkostním a teplotním režimem písčitých půd na
Hodonínsku. Přesto však již se ukazují některé
základní odlišnosti oproti středně těžkým půdám,
nacházejícím se ve stejné oblasti.
Na pokusném pozemku se ve vegetačním období
vyskytují v podstatě pouze dva intervaly přístupnosti
vody pro rostliny, a to semiuvidický a semiaridní.
Výskyt uvidického intervalu je vázán především na
mimovegetační období, především pak na období
tání sněhové pokrývky na jaře.
Semiaridní intervalu se vyskytuje méně než
v polovině případů, nejčetnější je ve svrchních
vrstvách půdy a směrem do hloubky se četnost jeho
výskytu mírně snižuje. Půdní voda v tomto intervalu
má podstatně sníženou pohyblivost a tím i sníženou
dostupnost pro rostliny.
Průměrné hodnoty teploty půdy za celé zpracované
období jsou u písčité půdy vyšší než u hlinité, ve
svrchních vrstvách o 0,5 oC, v hloubce 30 cm o 0,8
o
C.
Poděkování:
Předložené výsledky byly získány při řešení
projektu MŠMT „Modelový projekt zamezení
klimatu“.
- 45 -
min.
18,7
18,7
30 cm
prům. max.
20,8
21,8
18,8
19,0
min.
19,7
18,7
6,3
6,1
4,6
5,0
6,0
6,7
6,4
6,8
5,3
6,5
21,9
19,5
16,3
16,2
18,2
16,1
19,4
16,4
17,2
15,9
12,8
12,0
Literatura:
ANTAL, J. Niektoré aspekty regulácie vlhkostného
režimu pôd agrotechnickými opatreniami. In
Bioklimatológia a životné prostredie, XIII.
Bioklimatologická konferencia SBkS a ČBkS,
Košice, 12.-14. september 2000.
ANTAL, J., IGAZ, D., ŠPÁNIK, F. Vplyv
meteorologických faktorov na predvegetačnů
pôdnu vlhkosť v rôznych pestovatelských
systémoch. In Seminář „Mikroklima porostů“,
Brno, 26. března 2003. Ed. Rožnovský, J.,
Litschmann, T. ČBKS a ČHMÚ, 2003. s. 15-22.
ISBN 80-86690-05-9.
BEDRNA, Z. a kol. (1988): Podne režimy. Veda,
Bratislava, 224 s., ISBN 80-224-0028-9
BRÁZDIL, R., ROŽNOVSKÝ, J. et al.: Impacts of a
Potential Climate Change on Agriculture of the
Czech Republic - Country Study of Climate
Change for the Czech Republic, Element 2.
Národní klimatický program ČR, svazek 21,
Český hydrometeorologický ústav , 146 p.,
Praha 1996.
studia. MZLU v Brně, Ediční středisko MZLU
v Brně, 2006. s.63-64. ISBN 80-7157-999-8.
IVANČO, J. et al.: Vplyv agrotechniky na zásobu
vody v zóne aerácie fluvizemí glejových na
Východoslovenskej nížine. In Bioklimatológia a
životné prostredie, XIII. Bioklimatologická
konferencia SBkS a ČBkS, Košice, 12.-14.
september
2000.
Dostupné
z: http://www.cbks.cz/sbornikKosice/kosice.htm
.JANDÁK, J. (2008a): Výsledky zrnitostního
TRÁVNÍKY 2009
rozboru
pokusné
plochy
Hodonín.
Nepublikováno
JANDÁK, J. (2008b): Výsledky základního rozboru
neporušených půdních vzorků. Nepublikováno
NOVÁK, P. et al.: Monitorování sezónních změn
půdní vlhkosti metodou pulzní reflektometrie.
Zprávy o geologických výzkumech v roce 2002.
Česká geologická služba, 2002, s. 199-200.
ISBN 80-7075-610-1.
ROŽNOVSKÝ, J., KOHUT, M.: Drought 2003 and
Potential Moisture Balance. Contributions to
Geophysics and Geodesy. 2004,Vol. 34, No. 2,
pp. 195-208. ISSN 1335-2806.
Tužinský, L. (2006): Regime and dynamics of soil
moisture in forest ecosystems of Zahorská
lowland. Journal of forest science, 52, s. 108117
KVETNATÉ LÚKY AKO KRAJINOTVORNÝ PRVOK
FLOWER MEADOWS - LANDSCAPE ELEMENT
Ľubica Feriancová, Ján Novák
Abstract
A term „Flower meadow“ is to be understood as a
community of blooming plants and herbage. On one
hand, these can be implicated in category of
extensively utilized meadow communities. On the
other hand however, in the light of supporting their
non-production functions (such as landscaping,
aesthetic, anti-erosion, genetic source), they can be
implicated into the category of of landscape and
habitat sites. They have established a firm position in
hearts of farmers and crofters. Approach to
formation and utilization of these communities is
determined by explicit exigencies, such as high
diversity of plant and animal species, coherent and
long-term varicolourness of vegetation, maintenance
of its anti-erosion functions, medical exigencies
regarding
allergies,
especially
pollinosis,
respectively utilization of specific herb parts for
medical purposes.
Keywords: turf, green, flower meadow, biodiversity,
vegetation, herbage, blooming herbs
Úvod
Vnímanie harmonických vzťahov, čo je
základom estetiky, vyvoláva pocit príjemného
zážitku a krásna. Krása však sama osebe nie je ešte
kvalitou, je javom, ktorý závisí od harmónie
pôsobiacich vzájomných vzťahov. Vzťahy človeka s
prírodou musia byť rozhodujúce pre projektovanie
krajiny. Je nemysliteľné v našich podmienkach si
kultúrnu krajinu bez trávnikov vôbec predstaviť.
Tieto plochy však môžu mať rôznu podobu a záleží
od múdreho hospodára, či krajinotvorcu ako sa
postaví k fenoménu menom- trávny porast v krajine.
Pod kvitnúcou lúkou je možné chápať
spoločenstvo kvitnúcich bylín s trávami. Na jednej
strane ich možno začleniť do kategórie extenzívne
využívaných lúčnych spoločenstiev, na druhej strane
z hľadiska posiľňovania ich mimoprodukčnej
funkcie (krajinotvornej, estetickej, protieróznej,
- 46 -
genetického zdroja flóry a fauny) ich možno začleniť
do kategórie krajinných alebo biotopových plôch.
Majú
svoje
pevné
miesto
v
srdciach
poľnohospodárov i chalupárov. Požiadavky na
takýto typ lúčnych spoločenstiev, tj. vysoký počet
rastlinných a živočíšnych druhov, zladená
dlhotrvajúca a pestrá farebnosť porastu, zachovanie
protieróznej funkčnosti, požiadavky z hľadiska
zdravotného (problematika peľových alergií),
prípadne využiteľnosť jednotlivých častí bylín pre
liečivé účely predurčujú aj špecifický prístup k ich
tvorbe a využívaniu. Človek sa v dnešnej
pretechnizovanej dobe začína ekologicky orientovať,
často sníva o kvitnúcich biotopoch s poletujúcimi
motýľmi a chce mať takýto kus prírody aj doma
(Novák, 2002c).
Zloženie miešanky na založenie pestrého
lúčneho porastu pozostáva z divorastúcich trávnych,
bylinných druhov a leguminóz vhodných do daných
klimatických podmienok a daného stanovišťa
s vhodným pôdnym zložením. Pretože ide prevažne
o extenzívne využívanie vhodnejšie sa javia plochy
chudobné na živiny a druhy podľa reakcie pôdy (na
kyslé pôdy druhy inklinujúce ku kyslému prostrediu
a na karbonátové (zásadité) pôdy druhy ktoré takéto
prostredie obľubujú. Z hľadiska klimatických
podmienok
najoptimalnejšie
sú
mezofytné
stanovištia, na ktoré sa hodí prevažná väčšina
rastlinných druhov, na suché stanovištia -druhy
suchomilné a na vlhké stanovištia vlhkomilné.
Na presnejšie zhodnotenie agrochemických
vlastností pôd stanovíme zásobu dusíka podľa
Kjeldahla, prístupný fosfor podľa Schachtschabela,
prístupný draslík podľa Egnera a pH v KCl.
Odporúčanú miešanku sejeme do vhodne
pripravenej pôdy spracovanej záhradníckym
spôsobom buď ručne na malých plochách alebo
sejačkou na sejbu obilnín alebo na prísev silne
TRÁVNÍKY 2009
preriedených porastov použijeme bezorbovú sejačku
na diskovom princípe alebo na čiastočne
poškodených pomerne hustých porastov bezorbovú
sejačku na rotačnom princípe, pretože je predpoklad
silnej konkurenčnej schopnosti starej mačiny.
Výsledky a diskusia
a) Založenie druhovo pestrého lúčneho porastu
priamym výsevom na malej a veľkej ploche
Priamy výsev lúčnej zmesi s obsahom bylín je
možný na pozemkoch so zníženou zásobou živín
(zvlášť dusíku) v pôde, pre obmedzenie pôsobenia
konkurenčne silnejších druhov tráv. Tento spôsob je
vhodnejší skôr pre súkromne hospodáriace osoby
alebo chalupárov a ďalších nadšencov, ktorí si chcú
na svojich nie príliš veľkých pozemkov založiť
pestro kvitnúcu lúku.
Najspoľahlivejší spôsob je založenie kvetnatej lúky
do čistej pôdy. To znamená do pôdy jemne
spracovanej ako pre klasický trávnik a zbavenej
trvácich burín. Je lepšie s výsevom počkať a radšej
celý rok odburiňovať, ako sa unáhliť a skaziť
výsledok práce. Konkurenčne veľmi silné sú
predovšetkým pýr plazivý (Elytrigia repens),
pichliač roľný (Cirsium arvense), kozonoha
hostcová (Aegopodium podagraria), pŕhľava
dvojdomá (Urtica dioica), štiavec tupolistý (Rumex
obtusifolius) a iné.
Príprava pozemku pred výsevom na malej
ploche predstavuje zrýľovanie a ponechanie pôdy v
kľude za súčasného ručného alebo chemického
odburiňovania. Pred siatím sa povrch pôdy urovná
uhrabaním. Výsev sa vykonáva ručne. Pretože
semená sú drobné a výsevok malý, je vhodné
rozdeliť osivo na viac častí a pozemok tiež. Osivo sa
odporúča pre uľahčenie výsevu ešte zmiešať
s jemným pieskom alebo pilinami. Vysiate semená
sa jemne zapravia do zeme uhrabaním ľahkými
hrabľami. Výhodné je na povrch rozprestrieť tenkú
vrstvu jemnej kompostovej zeminy zmiešanej
s pieskom. Optimálna hĺbka výsevu semien je do
50 mm.
Na veľkej ploche príprava pozemku spočíva v
klasickej poľnohospodárskej príprave pôdy pre
výsev. Zahrňuje orbu, urovnanie pôdy smykovaním
a bránením, prípadne zatlačenie valcom v suchých
oblastiach. Minimalizovaná príprava pôdy sa
neosvedčuje. Likvidovaný trávny porast po
čiastočnom zaklopení brázdy opäť rýchlo
zregeneruje a nedovolí rozvoju mladých rastlín
klíčiacich najmä zo semien bylinných druhov.
Sejbu možno robiť bežne dostupnou
mechanizáciou, len je nutné dbať, aby semená neboli
zapravené príliš hlboko do pôdy. Ideálna hĺbka
výsevu je 50 mm a menej. Na druhej strane semená
rozhodené na povrchu pôdy sú vystavené veľkým
výkyvom striedania vlhkosti, v dôsledku čoho ľahšie
strácajú klíčivosť, ale aj vyzobaniu vtákmi. Pre siatie
- 47 -
rozhodením semien na povrch pôdy je nutné
používať väčší výsevok a semená zabrániť ľahkými
bránami. Starostlivá a neunáhlená príprava pôdy sa
vráti v úspešnosti založenia porastu a jeho kvalite.
Miešanie divorastúcich prírodných lúčnych
semien s osivom šľachtených druhov tráv a ďateliny
vedie k znehodnoteniu miešanky. Šľachtené trávy
a ďateliny rastú spočiatku veľmi rýchle a svojou
konkurenčnou schopnosťou nedovolia sa optimálne
zapojiť pomalšie rastúcim lúčnym bylinám. Zmes
osív pre založenie kvetnatej lúky musia byť
vyvážené vo vzácnom pomere lúčnych druhov bylín,
ktoré svojimi kvetmi spestrujú prostredie v rôznych
aspektoch (jarný, letný, jesenný), ďateliny a tráv.
Výsevné množstvá osiva na malých plochách
sa pohybujú od 1 do 3 g.m-2 alebo 50 až 200 semien
na 1 m2, na veľkých plochách 10-30 kg.ha-1. Jeden
gram zmesi semien pre kvetnatú lúku obsahuje 10 50 tisíc semien. V dospelosti môže na 1 m2 rásť
najviac niekoľko desiatok rastlín. V odporúčanom
množstve je teda dostatočná rezerva semien. Semená
bylín sú rôznej veľkosti, niektoré klíčia bez
problémov, iné sú tvrdosemenné, ktoré nemusia
vyklíčiť alebo vyklíčia až po dlhšom čase.
Z tráv, ktoré sú vhodné do floristického
zloženia kvetnatej lúky zaraďujeme kostravu
červenú (podľa stanovištných a klimatických
podmienok výbežkatá alebo trsnatá forma), kostravu
ovčiu, lipnicu lúčnu, príp. lipnicu hájnu. Podstatnú
časť tvoria dvojklíčnolistové byliny. Z bylinných
druhov môžeme pre rôzne stanovištné podmienky
zaradiť:
Byliny pre suché stanovištia:
divozel čierny (Verbascum nigrum)
klinček kartuziánsky (Dianthus carthusianorum)
klinček slzičkový (Dianthus deltoides)
krasovlas bezbyľový (Carlina acaulis)
lan žltý (Linum flavum)
mliečnik chvojkový (Tithymalus cyparissias)
nátržník piesočný (Potentilla arenaria)
pakost krvavý (Geranium sanguineum)
rebríček obyčajný (Achillea millefolium)
ruman farbiarsky (Genista tinctoria)
Byliny pre suché až čerstvé stanovištia:
bedrovník lomikameňový (Pimpinella saxifraga)
čakanka obyčajná (Cichorium intybus)
čiernohlávok obyčajný (Prunella vulgaris)
čiernohlávok veľkokvetý (Prunella grandifolia)
dúška materina (Thymus serpyllum)
hlaváč fialový (Scabiosa columbaria)
jesienka obyčajná (Colchicum autumnale)
krvavec menší (Sanquisorba minor)
ľubovník bodkovaný (Hypericum perforatum)
margareta biela (Leucanthemum vulgare)
mrkva obyčajná (Daucus carota)
navädzovec lúčny (Jacea pratensis)
TRÁVNÍKY 2009
pakost lúčny (Geranium pratense)
pamajorán obyčajný (Origanum vulgare)
paštrnák siaty (Pastinaca sativa)
prvosienka jarná (Primula veris)
rasca lúčna (Carum carvi)
rebríček obyčajný (Achillea millefolium)
repík lekársky (Agrimonia eupatoria)
dilenka červená (Silene dioica)
skorocel kopijovitý (Plantago lanceolata)
šalvia lúčna (Salvia pratensis)
valeriána lekárska (Valeriana officinalis)
zvonček broskyňolistý (Campanula persicifolia)
Leguminózy pre suché až čerstvé stanovištia:
bôľhoj lekársky (Anthyllis vulneraria)
ďatelina pochybná (Trifolium dubium)
ďatelina purpurová (Trifolium incarnatum)
ľadenec rožkatý (Lotus coniculatus)
lucerna ďatelinová (Medicago lupulina)
lupina trváca (Lupinus perennis)
ranostaj pestrý (Coronilla varia)
vičenec vikolistý (Onobrychis viciaefolia)
Byliny pre vlhké stanovištia:
alchemilka obyčajná (Alchemilla vulgaris)
kukučka lúčna (Lychnis flos-cuculi)
lipkavec mäkký (Galium mollugo)
štiav lúčny (Rumex acetosa)
Leguminózy pre vlhké stanovištia:
ďatelina lúčna (Trifolium pratense)
ľadenec barinný (Lotus uliginosus)
Optimálna doba výsevu závisí predovšetkým
na dostatku prirodzenej dažďovej vlahy a nemožno
ho teda jednoznačne dopredu stanoviť pre všetky
lokality. Semená, zasiate na jar v období apríla, často
klíčia až po medardovských dažďoch v júni a júli.
V extrémne suchých podmienkach sa osvedčil
neskorší jesenný (október - november) alebo zimný
výsev (február). Semená je vhodné potom vysievať
na holú pôdu, keď je práve bez snehu. Výsevy sú
potom prirodzene zavlažované snehovou prikrývkou.
Jednoročné buriny klíčia z pôdnej zásoby
i v suchom období. Zvlášť nebezpečné sú plazivé
formy ozimných burín, ktoré sa nedajú pokosiť.
Z tohto dôvodu sa neodporúča včasný jesenný
termín ( koniec augusta - september) výsevu
kvetnatej lúky.
Doba klíčenia semien lúčnych rastlín po zasiatí
je veľmi rôzna. Najprv v priebehu 2-3 týždňov klíčia
skoršie a neskoršie trávy, nasledujú mnohé bôbovité
rastliny, potom margaréta biela (Leucanthemum
vulgare), rebríček obyčajný (Achillea millefolium)
a iné. U niektorých druhov doba klíčenia trvá aj viac
ako mesiac a je veľmi ovplyvnená konkrétnymi
vlahovými pomermi.
Prvý rok po výseve rastú korienky
a burinové druhy. Lúčne rastliny sú vytrvalé. Majú
pomalší počiatočný vývoj. Preto pravá kvetnatá lúka
- 48 -
v roku výsevu nepôsobí príliš pekne. Burinu postačí
odstraňovať kosením, ak dosiahne výšku 150-200
mm. Kosiť je potrebné 30-60 mm nad zemou.
Predovšetkým pri mechanizovanom kosení veľkých
plôch je nutné starostlivo dbať na dodržanie výšky
kosenia. Pri nižšej defoliácii môže dôjsť k porušeniu
vegetačných púčikov a tým k zničeniu rastlín. Od
druhého roku možno označiť porast za kvetnatú
lúku. Nadzemné časti rastlín zmohutnejú a celkom
potlačia jednoročné buriny, ktoré sa prestanú
presadzovať v dôsledku zahustenia mačiny.
Ďalšia údržba lúky spočíva v kosení a zbere
pokosenej nadzemnej biomasy. Takáto lúka sa kosí
1-3x ročne, tak ako to odpovedá miestnym
podmienkam. K 1.kosbe je najlepšie pristúpiť
koncom mája. Pred ďalšou kosbou narastie väčšinou
už menej biomasy a lúka rýchle vykvitne. Častejšie
kosenie podporuje pestrosť lúky. Lúku možno kosiť
tradičným spôsobom 1-3x do roka alebo založiť
bylinný koberec. Pri kosení 1-2x za mesiac sa
vytvorí nízky porast. Ak sa takýto bylinný koberec
prestane kosiť, vykvitne do troch týždňov. Častejšie
kosenie
praje
jemným
lúčnym
bylinám
s
kobercovitým
vzrastom
(napr.
klinčeky
a nátržníky).
Pestrý lúčny porast poskytuje životné prostredie
mnohým živočíchom, ktorí môžu vyhľadávať len
určitý druh rastlín a bez neho zahynú alebo naopak
potrebujú pre svoj zdravý život veľa druhov rastlín.
Na naozaj bohatej lúke môže kvitnúť a rásť
i niekoľko desiatok druhov rastlín. Ale
i
lúka
zložená len z niekoľkých desiatok druhov rastlín je
obdivuhodným prírodným kvetinovým záhonom. Je
porastom, ktorý sa dokáže svojou druhovou
diverzitou
prispôsobiť
zmenám
prostredia
a zachovať si svoju krásu a účelnosť a je jedinečným
krajinotvorným fenoménom.
b) Ošetrovanie druhovo pestrých lúčnych porastov
Druhovo bohaté lúky sa môžu vyskytovať na
vlhkých, mezofytných i suchých stanovištiach, dobre
zásobených živinami, ale aj chudobnejších na živiny.
Ich druhové bohatstvo a kvetnatý vzhľad je daný
zastúpením špecifickej skupiny dvojklíčnych rastlín,
ktoré sa v priebehu rokov mení v závislosti na
spôsobe ich ošetrovania. Optimálnym spôsobom
údržby kvetinových lúk v krajine je ich kosenie v
kombinácii s občasnou jesennou pastvou.
Podmienkou je eliminácia alebo dôsledná
minimalizácia minerálneho hnojenia dusíkom či
používanie agrochemikálií a iných intenzifikačných
opatrení. Občasné mierne prihnojenie organickým
hnojivom v jesennom termíne, alebo fosforom či
draslíkom naopak druhovú diverzitu podporuje.
Frekvencia kosenia sa riadi podľa výšky produkcie
biomasy, ktorú ovplyvňujú vlhkostné pomery
a prirodzená úrodnosť pôdy. Na úrodnejších
TRÁVNÍKY 2009
stanovištiach sa kosí 2x ročne, odvoz pokosenej
fytomasy je nevyhnutný. Na chudobnejších
lokalitách je vhodné pokosiť 1x ročne a v horských
oblastiach druhú kosbu nahradiť extenzívnou
pastvou.
Oneskorený termín prvej kosby umožňuje
rozmnožovanie väčšiny bylinných druhov. Takéto
trávne porasty plnia súčasne funkciu produkčnú,
ekologickú, ale aj krajinársku. Najvhodnejší režim
pri ktorom sa zachováva a zvyšuje druhová diverzita
porastov je ich striedavé využitie kosením a pastvou,
spravidla celkom 2-krát za rok (oneskorená kosba
v júli pre vysemenenie, kedy je najbohatšie
zastúpenie druhov v generatívnej fáze, na jeseň
pastva
otavy).
Uvedené
poľnohospodárske
využívanie trávnych porastov súčasne predstavuje
veľmi racionálnu a efektívnu údržbu krajiny.
Všeobecne ako optimum pre obhospodarovanie
porastov s vysokým biodiverzitným potenciálom
platí zásada:
- žiadne minerálne dusíkaté hnojenie,
- v nižších polohách ročne maximálne 2-3
využitia (aspoň dve kosby, šetrná jesenná pastva
je tiež možná), v podhorských a horských
oblastiach dve využitia spojené s jesenným
prepásaním mládze,
- ak je porast vyšší treba voliť termín prvej kosby
na seno, tak aby nepoľahol,
- podporovať mozaikové a časové odstupňované
využitie porastu a zakvitnuté miesta kosiť až po
vysemenení (diseminácii).
c) Zlepšenie skladby druhovo chudobných trávnych
porastov prísevom
Pre zlepšenie stavu už existujúcich, avšak
druhovo málo pestrých lúk je nutná predovšetkým
zmena spôsobu obhospodarovania. Vylúčenie
dusíkatého hnojenia, pravidelné kosenie a prvá
kosba v neskoršom termíne, doplnené eventuálne
prepasením porastu na jeseň, alebo ďalšia kosba má
za následok postupné „vyhladovanie“ porastu, čím
sa vytvárajú predpoklady pre obnovu druhovej
pestrosti lúčneho spoločenstva. Toto opatrenie však
často nestačí a celý proces je treba podporiť
prísevom zmesi bylín a ďalších druhov na zahustenie
a zlepšenie kvality porastov udržiavaných
v bezburinovom stave, ktorého zloženie by malo
zodpovedať botanickej skladbe prirodzených
porastov danej oblasti. Potencionálne predpoklady
pre zlepšenie porastov sú:
- prítomnosť druhov významných pre zvyšovanie
diverzity,
- nízky hmotnostný podiel druhov, ktoré rozvoj
diverzity brzdí,
- vzpriamený rast komponentov odolných
k poľahnutiu,
- 49 -
-
prítomnosť
druhovo
bohatých
porastov
umožňujúcich rozširovanie semien na susedné
plochy podobného charakteru.
Druhy, ktorých prítomnosť podporuje zvyšovanie
biodiverzity,
- z tráv: ovsík obyčajný (Arhenatherum elatius),
kostrava červená (Festuca rubra), trojštet
žltkastý (Trisetum flavescens), tomka voňavá
(Anthoxantum odoratum), stoklas vzpriamený
(Bromus inermis) a iné,
- z bylín napr. skorocel kopijovitý (Plantago
lanceolata), kozobrada lúčna (Tragopogon
pratensis), margaréta biela (Leucanthemum
vulgare),
z leguminóz: ďatelina lúčna (Trifolium
pratense), a mnoho ďalších drobných ďatelín, modro
alebo fialovo kvitnúce viky (Vicia sp.), ľadenec
rožkatý (Lotus corniculatus), bôľhoj lekársky
(Anthyllis vulneraria), hrachor lúčny (Lathyrus
pratensis) a iné.
Druhy, ktorých prítomnosť brzdí rozvoj biodiverzity:
- mätonoh trváci (Lolium perenne), púpava
lekárska (Taraxacum officinale), ďatelina
plazivá (Trifolium repens) – ich podiel v poraste
by mal byť pod 25%
- boľševník borščový (Heracleum sphondylium),
štiavce (Rumex sp.), kozonoha hostcová
(Aegopodium podagraria), trebuľka lesná
(Anthriscus sylvestris), stavikrv (Polygonum
sp.), iskerník (Ranunculus sp.), pakost
(Geranium sp.) – ich podiel v poraste by mal byť
čo najnižší.
Predpokladom úspešného prísevu bylín je
redšia, neuzavretá trávna mačina, vykazujúca
známky zníženého prísunu živín z pôdy. Prísev do
hustej mačiny je najproblematickejší. Pre prísev
zmesi bylín do existujúcej mačiny je vhodný
nasledovný postup:
- kosenie porastu, až po obdobie intenzívneho
nárastu nadzemnej biomasy,
- odstránenie pokosenej biomasy,
- zdrsnenie povrchu pôdy bránami, aby sa
vytvorili priaznivejšie podmienky pre kontakt
vysievaných semien s pôdou, čo je jeden
z predpokladov úspešného vyklíčenia rastlín,
- u hustých porastov je vhodné vytvoriť na
obnovovanej ploche sieť prázdnych miest
s odstránením pôvodného trávneho porastu
i s koreňmi, odtiaľto by sa mali postupne
rozširovať vysiate druhy do okolitého porastu,
- rýhový, pásový alebo plošný prísev zmesi
(prípadný u niektorých druhov i výsadba rastlín
predpestovaných alebo prenesených z prírody)
výsevné množstvo zmesi od 10 kg. ha-1
d) Postupná obnova druhovej diverzity
TRÁVNÍKY 2009
Vzhľad extenzívneho trávnika a lúčneho
porastu je podobný. Častým nízkym kosením
a hnojením môžeme z lúky vytvoriť trávnik a naopak
obmedzeným kosením a hnojením vytvoríme
z trávnika lúku. Je potrebné poznať biológiu
jednotlivých druhov. Pri novozakladaných porastoch
na ornej pôde nie je možný priamy výsev druhovo
pestrej zmesi z dôvodov nedostatku semien
vhodných bylinných komponentov na trhu, ale aj
pretrvávajúcich vysokých zásob živín v pôde, preto
je vhodné pristúpiť k postupnej obnove druhovo
pestrých lúčnych porastov v niekoľkých etapách:
- založenie lúčneho porastu na rekultivovanej
pôde z tradičných na trhu bežne dostupných osív
ďatelín a tráv s nižším vzrastom, pokiaľ možno
šľachtiteľským pôvodom z ekotypov,
- prísev bylinných komponentov až po niekoľkých
rokov využívania novozaloženého porastu po
odčerpaní zásob minerálnych živín v pôde,
- dobré výsledky prináša i čiastočná postupná
obnova po čiastkach.
Súhrn
Lúka je nízkym trávobylinným porastom
v otvorenej krajine, ktorý možno vypestovať
v priebehu krátkej doby. Svojou podstatou sa viac
približuje lesnému spoločenstvu ako klasickému
trávniku, s ktorým býva často porovnávaná. Mnohé
lúčne rastliny, podobne ako stromy, dosahujú
starobu aj za niekoľko desiatok rokov a žijú
v pestrom spoločenstve so živočíšnymi druhmi.
Rôznorodosť druhov podmieňuje estetický charakter
kvetnatej lúky. Takýto motív je dnes žiadaný.
Existujú rôzne formy bylinných druhov od nízkych
cez stredné a vysoké, plazivé s nadzemnými
a podzemnými výbežkami, s podzemkami, kolovými
koreňmi, cibuľami, atď. Prírodný vývoj rozkvitnutej
trvalej pestrej lúky trvá najmenej dvadsať rokov,
avšak pre poskytovanie rôznofarebnosti je
nevyhnutná pravidelná starostlivosť, aby sa
nezaburiňovala a spestrovala svojím vzhľadom
životné prostredie. Nevyužívaná pestrá lúka rýchlo
pustne a znižuje sa aj jej druhová diverzita. Naproti
tomu trávnik sa zapojí v priebehu pol roka, ale bez
dokonalej starostlivosti skoro stratí pekný vzhľad.
Pre živočíchy, ostatné organizmy a prírodu je
prostredím jednotvárnym s nižšou ekologickou
funkciou. Preto je treba na kvetnatú lúku pozerať
- 50 -
trochu inak ako na trávnik. Ekosystém so
zastúpením lúčnych bylín je živší a pestrejší
a vytvára nový životný priestor nielen pre
opeľovačov, ale poskytuje potravu aj vtákom a
malým zvieratám a prispieva k obohacovaniu a
stabilite prírody.
Kľúčové slová: trávnik, kvitnúca lúka, kvitnúca
bylina, rastlina, vegetácia, biodiverzita,
Literatúra
HRABĔ, F. A KOL.:, 2003: Trávy a trávníky. Co o
nich ještĕ nevíte. Vyd. Ing. Petr Baštan - Hanácká
reklamní, Olomouc, ISBN 80-903275-0-8
JAKÁBOVÁ, A., 2002: Zhodnotenie súčasného
stavu využívania kvetín v záhradnej a krajinnej
tvorbe. In: Sídlo-park-krajina I., SPU v Nitre, s. 9597
KOLEKTÍV, 2001: Příručka o květnatých loukách
a přírodních rostlinách v krajině i na zahradě. Planta
naturalis, Markvartice u Sobotky
KOLEKTÍV, 2002: Ročenka o květnatých loukách.
Planta naturalis, Markvartice u Sobotky
NOVÁK, J. 1998. Zmeny trávneho porastu po
príseve miešanky s prevahou hodnotných bylín. In:
Rostl. Výr., roč. 44, č. 3, s. 123 - 131
NOVÁK, J, 2002a: Lúčne byliny v trávnikoch. In:
Dom a byt, roč. 8, č. 6, s. 116-118
NOVÁK, J., 2002b: Keď kráľuje vegetácia. Dom a
byt, roč. 8, č.7-8, s. 32-35
NOVÁK, J., 2002c: Zelená strecha v životnom
prostredí človeka. In: Dom a byt, roč. 8, č. 9, s. 102105
NOVÁK, J., 2002d: Strechy premenené na záhradu.
In: Slovensko a reality, roč. 8, 2002, č. 14-15, s. 8-9
Príspevok vznikol za podpory projektu grantovej
agentúry MŠ SR KEGA č.3/6192/08
Doc. Ing. Ľubica Feriancová, PhD., Katedra
záhradnej a krajinnej architektúry, FZKI SPU,
Tulipánová 7, 949 01 Nitra,
[email protected]
Doc. Ing. Ján Novák, PhD., Katedra trávnych
ekosystémov a kŕmnych plodín, FAPZ SPU , Tr. A.
Hlinku 2, 949 76 Nitra, [email protected]
TRÁVNÍKY 2009
VLIV POMOCNÝCH PŮDNÍCH LÁTEK NA FYZIOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY
DŘEVIN
INFLUENCE OF SOIL CONDITIONERS ON PHYSIOLOGICAL CHARACTERISTIC
OF WOODY PLANTS
Salaš, P.1, Sochor, J.1, Sasková,H. 1, Litschmann,T. 2
1
Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin, Zahradnická fakulta, Mendelova zemědělská a
lesnická univerzita v Brně, Valtická 337, 691 44 Lednice, Česká republika
2
AMET , Žižkovská 1230, 691 02Velké Bílovice, Česká republika
Abstract:
In semi-arid and extremely drying ecosystems of the
temperate areas, belong seasonal stress to factors,
which are limiting for the physiological performance
of plants. Reduced availability of water interfering
with other physiological aspects of drought is
currently a major obstacle in contest the fight against
global desertification. At present considerable
attention is paid to opportunities to eliminate or
reduce the effects of water stress using soil
conditioners (PPL) - hydroabsorbents, with the
ability to retain water in the soil. Application criteria,
including selection and dosage of PPL in different
ecosystems is different and many of the systemic
interactions have not been previously explored. The
research was focused on the potential use of soil
conditioners on biologically degraded soils. The aim
of this paper was to establish the impact of PPL and
to recognize the contribution of other environmental
impacts on selected physiological parameters of
plants. In the multi-factor test, the reaction of the
wood species Acer campestre L., Quercus petraea
(Matt.) Liebl., Tilia platyphyllos Scop. and Swida
sanquinea L. to improved soil conditions using PPL
(Agrisorb, zeolite and lignite). During the growing
period were monitored physiological parameters
(chlorophyll fluorescence, chlorophyll content) of
experimental trees (woody plants). Considering the
aims was chosen a highly extreme, dry locality with
aeolian sand in an agricultural area near Hodonín.
On the experimental area (6 ha) was simulated the
model recultivation of the problem area. There, the
model recultivation of the problem area of 6 ha,
that represents the expected situation of dry climate
expansion on wide territory of central Europe for the
period of the next 50 years, was simulated. The
outputs are partial knowledges of the stress on
woody plants.
Key words: aridity, Agrisorb, zeolite, lignite,
chlorophyll content, chlorophyll fluorescence
Souhrn:
V semi-aridních a extrémně vysychavých
ekosystémech temperátních oblastí mírného pásma
patří sezónní stres k faktorům, limitujícím
fyziologickou výkonnost rostlin. Snížená vodní
dostupnost spolu s dalšími aspekty fyziologického
- 51 -
sucha představuje pro rostliny významný problém.
V současnosti je proto věnována značná pozornost
možnostem snížení negativního vlivu vodního stresu
na vegetaci, mj. také využitím pomocných půdních
látek (PPL) se schopností déle zadržet vodu v půdě.
Aplikační kritéria, zahrnující výběr a dávkování PPL
v různých ekosystémech jsou odlišná, mnohé
systémové interakce nebyly doposud prozkoumány.
V příspěvku popisovaný výzkum byl zaměřen na
potenciální použití pomocných půdních látek na
degradovaných půdách v aridní oblasti. Na
experimentálních parcelách byly ve více-faktorovém
pokusu posuzovány reakce dřevin Acer campestre
L., Quercus petraea (Matt.) Liebl., Tilia platyphyllos
Scop. a Swida sanquinea L. na vylepšené půdní
podmínky (Agrisorb, zeolit, lignit). Ve vegetačním
období byly sledovány fyziologické parametry
pokusných dřevin (fluorescence chlorofylu, obsah
chlorofylu). Se zřetelem na cíle řešení byla zvolena
velmi extrémní lokalita v zemědělsky využívané
krajině Hodonínska, ve velmi výsušné oblasti
situované na vátých píscích. Na pokusné ploše
o rozloze 6 ha byla simulována modelová
rekultivace problémového stanoviště. Výstupem jsou
parciální poznatky o průběhu stresů u dřevin.
Získané poznatky jsou dílčí, měření budou
prováděna i v dalším období.
Klíčová slova: aridita, Agrisorb, zeolit, lignit,
chlorofyl, fluorescence chlorofylu
Úvod
Způsob hospodaření člověka v krajině ve
druhé polovině 20. století výrazně změnil vlastnosti
a charakter krajiny jako ekosystému. Synergickým
výsledkem
působení
environmentálních
i antropogenních vlivů je výrazné zvýšení lability
krajinného systému se všemi jeho důsledky.
Stanovištní podmínky většinou nebývají pro růst
dřevin optimální. Dřeviny jako víceleté rostliny však
mají velkou schopnost adaptace i na velmi
nepříznivé podmínky. Environmentální aspekty
stanoviště zahrnují mnohé fyzikálně chemické
interakce a vazby s živými, ne vždy příznivě
působícími organizmy, a současně jsou ovlivňovány
faktory abiotickými, jejichž interference bývá
častým determinantem fenoménu, označovaném jako
sezónní stres (Balaguer et al. 2002). Mnohé
TRÁVNÍKY 2009
abiotické vlivy, působící na rostliny v polních
podmínkách, lze eliminovat vhodnou agrotechnikou,
jiné
však
ovlivnit
nedokážeme.
Studium
fyziologických reakcí rostlin rostoucích v přírodních
podmínkách je značně komplikované, protože
nastává velmi často synergismus účinku stresových
faktorů (např. silné záření, vysoká teplota
a nedostatek vody). Vzájemné interakce stresorů
mohou podstatně měnit charakter stresové reakce.
Působení stresorů bývá také často omezeno pouze na
část rostliny, ve které dochází k lokální stresové
reakci, ale ta může druhotně způsobovat stres
i v ostatních orgánech (Procházka et al., 1998).
Pro rostliny je limitujícím stresujícím faktorem
nedostatek vody (Long et al. 1994), (Kyparissis et al.
1995). Je to také nejčastější faktor, limitující
fotosyntézu (Procházka et al., 1998). Dušková,
Hejnák (2007) uvádí, že stres způsobený suchem je
statisticky významný limitující faktor růstu
i ostatních fyziologických procesů, na které rostliny
reagují
různými
růstovými
a metabolickými
změnami. Pokles vodního potenciálu má za následek
zavírání průduchů listů a snížení rychlosti
fotosyntézy, respirace, klesá také příjem CO2 (Kincl,
Krpeš, 2000). Při vodním stresu se zvyšuje
degradace chlorofylu a klesá jeho koncentrace,
omezuje se transport látek, snižuje se akumulace
sušiny, hromadí se toxické látky. Přestože kontrastní
mechanismy odolnosti vůči suchu jsou specificky
podmíněny, jednou z typických reakcí na stres
suchem je snížení fotochemické efektivity (Fv/Fm)
vlivem redukce pigmentů.
Další z typických reakcí na stres suchem je
tvorba kutikuly vrstvičky na povrchu listů.
Podmíněně vytvořený vosk má pravděpodobně
rostlinu chránit před tepelnými účinky dopadající
radiace. Vzhledem k barvě voskového pokryvu jsou
změněny optické vlastnosti listů (porostu), vzrůstá
odrazivá schopnost jednotlivých listů (albedo), je
absorbováno méně radiace a teplota listů se snižuje.
Konečným efektem je pokles transpirace. Kořenové
systémy rostlin, které prošly stresem z nedostatku
vody v půdě, mají sníženou propustnost pro vodu
i několik dnů po zavlažení (zejména dřeviny).
U rostlin neadaptovaných na růst v písčitých
substrátech se projevuje snížená odolnost vůči
chorobám, škůdcům a také k abrazi písečnými zrny.
Pomocné půdní látky (PPL) představují
širokou skupinu látek, které se dostávají do popředí
zájmu také v oblasti rekultivací. Prezentují jednu
z možností snižování stresových podmínek pro
rostliny a zlepšování chemických, fyzikálních
a biologických vlastností půd (Rechcigl, 1994).
Nově aplikované fyzikální principy a s jejich
využitím zkonstruované přístroje umožňují daleko
podrobnější studium fyziologických reakcí dřevin.
- 52 -
Na biofyzikální úrovni jsou klíčovými prostředky ve
formulování a testování hypotéz a modelů
o mechanismech, které řídí toky a transformace látek
a souvisejících cyklů (vodním, dusíkovém
a energetickém). Tyto procesové studie potom hrají
analogickou roli i ve formulování a testování
hypotéz a multidisciplinárních modelů.
Materiál a metody
Cílem experimentu bylo determinovat kvalitativní
a kvantitativní aspekty potenciální fotosyntetické
výkonnosti zkoumaných druhů rostlin, pěstovaných
v různých půdních podmínkách (aplikace PPL).
Experimenty byly založeny metodou znáhodněných
bloků na 36 parcelách (velikost parcel 36 x 24 m), ve
čtyřech variantách aplikace PPL (Agrisorb, zeolit,
lignit, kontrola) pro 4 různé druhy dřevin. PPL byly
do půdy zapraveny na jaře 2008. Přípravek Agrisorb
byl aplikován v dávce 200 kg·ha-1, přírodní, drcený
lignit (TerraClean) v dávce 10 t·ha-1 a minerál zeolit
(frakce 2,5-5 mm) v dávce 30 m3·ha-1.
Na konci téhož vegetačního období byly na
pokusné parcely do dvojřádků ve trojúhelníkovitém
sponu 0,5 m x 0,5 m vysázeny pokusné dřeviny,
jednoleté prostokořenné semenáče Acer campestre
L., Quercus petraea (Matt.) Liebl., Tilia platyphyllos
Scop., Swida sanquinea L..
Pokusná plocha se nachází v katastru obce
Ratíškovice nedaleko Hodonína. Půdní podmínky
jsou extrémní: regozem stenická, zrnitostní třída
písek, nízká retenční vodní kapacita (méně než 40,0
% z celkové pórovitosti). Extrémně vysoká
provzdušenost, s výjimkou krátkých období po
dešťových srážkách, více než 90 % z celkové
pórovitosti. Výměnná půdní reakce je silně kyselá,
pH KCl Ah horizontu méně 4,5. Srážky - roční
průměr srážek 569 mm, 355 mm srážek za vegetační
období (Kolektiv, 2009).
Ve vícefaktorovém pokusu byly sledovány
fyziologické charakteristiky dřevin, zejména obsah
chlorofylu a fluorescence. Principy měření
fyziologické výkonnosti rostlin jsou založeny na
nedestruktivním principu měření, proto jsou vhodné
pro měření přímo v terénu. Chlorophyll Content
Meter (CCM–200) měří obsah chlorofylu v listech,
Chlorophyll
Fluorometer
OS–30
měří
fotosyntetickou
výkonnost
(Fv/Fm).
Pro
spektrofotometrickou kalibraci obsahu chlorofylu
bylo využito automatického spektrometrického
analyzéru BS 200 (Mindray, China). Přístrojové
měření bylo prováděno s četností 10-14 dnů po celou
dobu vegetačního období. Souběžně probíhal
záznam mikroklimatických údajů na pokusných
plochách s využitím čidel HOBO (teplota vzduchu
a půdy) a VIRRIB (vlhkost půdy v několika
horizontech).
TRÁVNÍKY 2009
Graf 1: Průměrné denní vlhkosti půdy a srážky na pokusné ploše
Výsledky a diskuse
V roce 2009 probíhal první vegetační rok po
výsadbě dřevin, takže získané výsledky jsou dílčího
charakteru. Průběh teplot a srážek v pokusném roce
nebyl typický, problematické bylo zejména suché
počasí bez srážek v jarním období, což ovlivnilo
celkovou kondici rostlin.
Na grafech 2 - 17 je znázorněna dynamika
půdní
vlhkosti
v terénním
měření
listové
fluorescence a chlorofylu. Protože půdní vlhkost je
přímým ukazatelem geo-environmentální interakce
mezi půdní látkou a srážkami, ale i ostatními vlivy
prostředí, byl jako ukazatel vhodnosti použití PPL
vypočítán
regresní
koeficient
Pearsonova
čtvercového rozložení definující lineární či
nelineární regresi mezi půdní vlhkostí a příslušným
ukazatelem fotosyntetické výkonnosti rostliny.
Graf 2 – 5: Závislost příslušných ukazatelů fotosyntetické výkonnosti rostliny na půdní vlhkosti a množství srážek
na parcelách s aplikací Agrisorb.
Regrese byly u koeficientu obsahu chlorofylu s výjimkou Acer campestre záporné (tj. regrese byla
nelineární nepřímá). Vztah mezi obsahem chlorofylu a vlhkostí půdy v případě Agrisorb nebyl prokázán, regrese
mezi všemi dřevinami a hodnotami vlhkosti půdy nevykazovaly regresní charakter.
- 53 -
TRÁVNÍKY 2009
Graf 6 – 9: Závislost příslušných ukazatelů fotosyntetické výkonnosti rostliny na půdní vlhkosti a množství srážek
na parcelách a aplikací drceného lignitu.
Sledovaná varianta s aplikovaným lignitem (TerraClean) vykazovala kladné i záporné lineárně nepřímé regresní
hodnoty obsahu chlorofylu v závislosti na vlhkosti. Regresní koeficient obsahu fluorescence vykazoval statisticky
nejprůkaznější hodnoty, nicméně všechny lineárně nepřímé.
Graf 10 – 13: Závislost příslušných ukazatelů fotosyntetické výkonnosti rostliny na půdní vlhkosti a množství
srážek na parcelách s aplikací přírodního minerálu zeolit.
Míra stochastické vazby, v souvislosti s aplikací minerálu zeolit, vykázala nejvyšší hodnotu korelace u
Acer campestre. Koeficient dosahuje výše přibližně 43%. Všechny hodnoty regrese sledovaných fyziologických
charakteristik (obsah a fluorescence chlorofylu) vykazovaly v závislosti na substrátu s aplikovaným zeolitem
lineárně nepřímé hodnoty.
Graf 14 – 17: Závislost příslušných ukazatelů fotosyntetické výkonnosti rostliny na půdní vlhkosti a množství
srážek na kontrolních parcelách s absencí PPL
- 54 -
TRÁVNÍKY 2009
Na kontrolních parcelách bez aplikace PPL byla relace mezi půdní vlhkostí a obsahem chlorofylu
nelineární nepřímá. Fluorescenční aktivita listů vykazovala u kontrolní varianty nejmenší korelační hodnoty.
Tab. 1: Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu
Agrisorb
PRK R2(CCl x půdní vlhkost)
Quercus petraea
-0,567573006
Acer campestre
0,659914694
Tilia platyphyllos
-0,295686568
Swida sanquinea
-0,500338325
Lignit
PRK R2(CCl)
Quercus petraea
-0,314818744
Acer campestre
0,575494059
Tilia platyphyllos
0,289635068
Swida sanquinea
-0,012642771
Zeolit
PRK R2(CCl)
Quercus petraea
-0,411335543
Acer campestre
0,543024513
Tilia platyphyllos
-0,024898865
Swida sanquinea
-0,301309216
Kontrola
PRK R2(CCl)
Quercus petraea
-0,309681939
Acer campestre
0,741995116
Tilia platyphyllos
-0,257239081
Swida sanquinea
-0,654870769
Závěr
V první etapě experimentu, ve vegetačním
období roku 2009, vykazovaly hodnoty vybraných
ukazatelů fotosyntetické výkonnosti rostliny ve
vztahu s půdní vlhkostí nelineární regrese. Vztah
mezi měřenými charakteristikami fotosyntetické
výkonnosti rostliny nebyl v souvislosti se
sledovanými ukazateli prokázán. Na základě výpočtu
regresních koeficientů by se dalo usuzovat, že nejsou
vhodnými ukazateli fyziologické reakce rostliny na
vlhkostní
režim
substrátu
a
sledované
- 55 -
PRK R2(Lfl x půdní vlhkost)
0,586378759
0,41762762
0,182623106
0,622759879
PRK R2(Lfl)
0,691651061
0,821284965
0,800036927
0,926737675
PRK R2(Lfl)
0,796147201
0,265153396
0,3820229
0,643654029
PRK R2(Lfl)
0,512524822
0,216749823
0,632841491
0,695546907
meteorologické údaje. Tato skutečnost však mohla
být způsobena velmi suchým jarním obdobím
a nízkými úhrny srážek v první části vegetace, kdy
nebyl
využit
potenciál
aplikovaných
hydroabsorbentů. Tento závěr bude experimentálně
ověřován v dalších pokusných letech výše
popsaného experimentu.
Poděkování
Studie je součástí grantového projektu
2B08020 NPV II (Modelový projekt zamezení
TRÁVNÍKY 2009
klimatu), podpořeného MŠMT
ČR
v rámci
Literatura
1.
Balageur L. et. al: Ecophysiological
significance of chlorophyll loss and reduced
photochemical efficiency under extreme aridity
in Stipa tenacissima L. Plant and Soil 240:
343–352, 2002.
2.
3.
4.
Dušková, S., Hejnák, V.: Efektivita využitia
vody u rastlín rodu Hordeum sp. pri vodnom
strese. Vliv biotických a abiotických stresorů
na vlastnosti rostlin (Sborník příspěvků) . Ed.:
Bláha, L. Praha, VÚRV, 2007. ISBN: 978-8087011-00-3
Kincl, M., Krpeš, V.: Základy fyziologie
rostlin. 2. vyd. Ostrava, Montanex, 2000, 221
s. ISBN 80-7225-041-8.
Kolektiv:
Modelový
projekt
zamezení
biologické degradace půd v podmínkách
aridního klimatu : Periodická zpráva 2008
projektu NPV 2B08020. Petr Salaš. 1. vyd.
Lednice : ZF MZLU Lednice, 2009. 103 s.
5.
Kyparissis, A., Petropolou, Y., Manetas, Y.
1995 Summer survival of leaves in a softleaved shrub (Phlomis fruticosa L. Labiatae)
under
Mediterranean
field
conditions:
avoidance of photoinhibitory damage through
decreased chlorophyll contents. J. Exp. Bot.
46, 1825–1831.
6.
Long, S. P., Humphries, S., Falkowski, P., G.
1994 Photoinhibition of photosynthesis in
nature. Annu. Rev. Plant Physiol. Plant Mol.
Biol. 45, 633–662.
7.
Matejka, F., Huzulák, J.: Analýza mikroklímy
porastu. Bratislava, SAV, 1987, 228 s.
8.
Procházka, S., Macháčková, I., Krekule, J. et
al.: Fyziologie rostlin. 1. vyd. Praha:
Academia, 1998. 484 s. ISBN 80-200-0586-2
9.
Rechcigl, J., E.: Soil Amendments: Impact on
biotic systems (Agriculture and Environment).
CRC Press, 1994, 336 s. ISBN 9780873718608
LIGNIT A JEHO MOŽNÉ ZEMĚDĚLSKÉ VYUŽITÍ (Z POHLEDU CHEMIKA)
LIGNITE APPLICATIONS IN AGRICULTURE (A CHEMIST’S VIEWPOINT)
M. Pekař, M. Klučáková, J. Kučerík, J. Kislinger
Abstract
Lignite represents a young brown coal of a low
degree of coalification used as a fuel for decades.
Simple burning of any fossil raw material is highly
inefficient use of valuable matter. Especially the
lignite mined in the region of South Moravia, due to
its specific properties and composition, can be used
as a versatile and interesting substance in several
application fields. Lignite, even in its natural state
and of different origin, is reported to have significant
sorption affinity for metal ions as well as organic
molecules, there are also some reports on lignite use
as a soil conditioner or organic “fertilizer”. This
contribution presents selected results from our effort
to investigate potential use of the South Moravian
lignite in agriculture. Investigations are guided by
the cost-efficiency demand – lignite applications in
its natural state, with no or minimum additional
treatment are preferred. Lignite may serve as a
source of organic carbon and positively influence not
only the transport of plant nutrients but also the
transport of risky elements by immobilizing them in
humic (or organic) complexes. Examples of both
activity types are demonstrated in pot tests made on
carrots, maize and vetch. For the highest dosage of
- 56 -
lignite an increase of 15-19% in yield over control
was observed as well as suppressed uptake of heavy
metals by plants. Further, results of field tests on the
effect of adding lignite to traditional inorganic
fertilizer (NPK) are reported. The tests were made
on maize, lasted four years, and demonstrated
positive influence of lignite on the corn weight even
in the fertile soil. To achieve the same yield part of
NPK fertilizer can be substituted by cheaper lignite.
Because of acidic functional groups, lignite is
suspected for acidification of soils. Results are
shown indicating that lignite in aqueous suspension
actually works as a buffer in a wide range of pH
regulating pH towards neutral or only slightly acidic
region. Results confirmed that lignite possesses nonnegligible activity in the natural state which makes it
thus a cost/effective material. Changing our view on
lignite as a material, the lignite can contribute to
landscape cultivation, particularly in countries
fighting the problem of low soil quality, arid soils or
desertification.
Key words
humic acids, lignite, organic carbon, soil
conditioner, soil remediation
TRÁVNÍKY 2009
Úvod
Lignit je vlastně nejmladší uhlí, po léta těžené pro
běžné palivářsko-energetické účely. V České
republice je několik desetiletí těžen v oblasti Jižní
Moravy. Na rozsáhlé pánvi, zasahující i na
Slovensko a do Rakouska, dnes operuje již jen
jediný důl, zásobující především hodonínskou
elektrárnu. Z energetického hlediska (výhřevnost,
spalné teplo) nepatří lignit ke kvalitním palivům,
navíc v těženém stavu obsahuje kolem 50% vody
(i když toto moderním fluidním technologiím
spalování příliš nevadí), přesto stále zůstává palivem
uspokojivým a levným. Spalování lignitu, jako
každého fosilního „paliva“, ovšem představuje
především plýtvání cennou surovinou, zajímavým
materiálem pro chemický průmysl a racionálnější
zhodnocení. Nicméně nepalivářské aplikace lignitu
jsou po celém světe stále řídké, zřejmě díky jistému
konzervatizmu
v přístupu
k uhlí,
slabému
ekonomickému, ekologickému a legislativnímu
tlaku, ale možná i kvůli nedostatečným poznatkům
o jeho vlastnostech, potenciálu i omezení pro tyto
účely.
Vzhledem ke složení lignitu – poměrně vysokému
podílu organické hmoty, zejména huminových
kyselin – může být tento materiál zajímavý pro
zemědělské aplikace. Stručně řečeno, zajímavý jako
zdroj organického uhlíku nebo huminových látek
a také jako půdní in situ remediační činidlo. Pozici
lignitu v řadě kaustobiolitů, resp.tuhých paliv,
nastiňuje Tab. I (Hubáček et al., 1962) uvědomíme-li
si, že lignit se nachází někde mezi rašelinou
a klasickým hnědým uhlím; právě rašelina bude
lignitu
z hlediska
zemědělských
aplikací
nejpříbuznější.
I. Typické elementární složení paliv (kaustobiolitů)
C
H
O
N
% (hmot.)
Dřevo
50
6
43
1
Rašelina
60
6
33
1
Hnědé uhlí
73
6
19
1
Černé uhlí
82
5
10
1
Antracit
94
3
2
1
V těchto aplikacích tak lignit nachází své místo jako
„organické hnojivo“, přesněji a lépe jako pomocný
půdní prostředek či půdní kondicionér. Toto využití
není neznámé, ale zatím stále nevyužité
a postrádající hlubší experimentální podklady,
zejména z reálných polních testů. Běžnější je izolace
huminových kyselin z hnědých uhlí a jejich následné
využití. Aplikace přímo přírodního lignitu by měla
být ekonomicky mnohem příznivější, neboť odpadají
náklady na extrakci a recyklaci nebo zpracování
použitých činidel.
- 57 -
Huminové látky obsažené v lignitu, které by měly
být hlavním funkčním agens při nasazení lignitu
v zemědělství, mají jinou genezi než huminové látky
nacházené v půdách. Pojem huminové látky ovšem
neoznačuje chemické individuum nebo individua, ale
evidentně velmi složitou směs látek různého původu
i různého detailního složení, nicméně směs
vyznačující se společnými vlastnostmi bez ohledu na
její původ (Stevenson, 1994; Tan, 2003). Lobartini
et al. (1992) srovnávali funkčnost huminových látek
různých komerčních preparátů a izolovaných z půd
při pěstování kukuřice. Lignitické huminové látky
přinejmenším
dosahovaly účinnosti půdních
humusových preparátů. Dudley et al. (2004) hlásí
pozitivní efekt přídavku leonarditu (přírodně
oxidovaného lignitu) do pěstebního substrátu na růst
okrasných květin. Katzur et al. (2002) zkoumali
účinnost surového a chemicky upraveného hnědého
uhlí jako půdního kondicionéru. Zejména
amoniakem opracované uhlí se projevilo jako dobré
humusové hnojivo. V domácích podmínkách jsou
známy výsledky pěstebních pokusů už v bývalé
ČSSR (Prát, 1964), zkušenosti s lignitem těženým na
slovenské straně (Valšíková a Viteková, 2006;
Weismann et al., 1993).
Údaje týkající se jihomoravského lignitu však dosud
téměř chybí. Přitom jde o jediné domácí ložisko
a jediné těžební místo produkující dostatečné
množství
materiálu
ojedinělých
vlastností.
Jihomoravský lignit patří mezi tzv. orto-lignity,
charakteristické nízkým stupněm prouhelnění. To jej
poněkud diskvalifikuje v rodině (hnědých) uhlí
chápaných jako paliva, naopak kvalifikuje k využití
nepalivářskému, na jaké se zaměřuje tento projekt.
Lignit analogické kvality není zřejmě v jiném
ložisku těžen. Oproti severočeským oxyhumolitům,
které byly nejčastěji pro zemědělské účely testovány,
se sice vyznačuje nižším obsahem huminových
kyselin, na druhé straně ale i znatelně menší
kyselostí a zřejmě i vyšší stabilitou huminového
podílu (Kučerík et al., 2005), která může zabezpečit
dlouhodobou účinnost lignitu při půdní aplikaci.
Naše vlastní analýzy (Pekař et al., 2005) srovnávající
elementární
složení
huminových
kyselin
izolovaných z lignitu a několika půdních typů
ukazují, že z hlediska zastoupení uhlíku, vodíku,
poměru aromatického a alifatického uhlíku jsou
lignitické kyseliny velmi blízké kyselinám
černozemním. Liší se nižším obsahem dusíku.
Nelze předpokládat, že lignit bude v půdě působit
jako inertní substance a působit prakticky jen svým
povrchem. Lignit bude v půdě nepochybně podléhat
transformaci. Katzur et al. (2002) uvádí, že hnědé
uhlí je v půdě přeměňováno velmi pomalu, ve
srovnání např. s rostlinnými zbytky nebo hnojem je
rezistentnější vůči mikrobiálnímu ataku. Na druhou
TRÁVNÍKY 2009
stranu Sharif et al. (2002) dochází k závěru, že
příznivý vliv lignitických huminových kyselin na
růst kukuřice je důsledkem zejména jejich
pozitivního vlivu na půdní mikroflóru. V oblasti
environmentální existují dokonce technologie
využívající lignit jako substrát pro růst
mikroorganismů rozkládajících různé organické
polutanty (Rethmeier a Jonas, 2003; Žáčková et al.,
2004).
FCH VUT v Brně se již řadu let zabývá zejména
fyzikálně-chemickými vlastnostmi jihomoravského
lignitu a huminových kyselin z něj izolovaných.
V tomto příspěvku uvádíme několik konkrétních
příkladů výsledků experimentů zaměřených na
rozvoj jeho zemědělských aplikací v přírodním
stavu.
Materiál a metody
Společným materiálem všech experimentů byl lignit
těžený dolem Mír Mikulčice. Jeho základní složení
bylo určeno standardními metodami rozboru uhlí
(Sýkorová a Michna, 2001) v Ústavu struktury
a mechaniky hornin AV ČR Praha.
Prvým typem testů byly standardní nádobové testy
provedené v Ústředním kontrolním a zkušebním
ústavu zemědělském v Brně. Pro tyto pokusy byl
použit lignit ve směsi s melasovými výpalky
v poměru 1:1. Složení výsledného materiálu, určené
dle ČSN 46 5735: N2 8,02%; P2O5 14,7%; K2O
10,2%; MgO 1,31%; CaO 1,0%; organické látky
56,1%. Jako pokusné plodiny byly použity vikev
setá – odrůda EBENA, kukuřice – hybrid CE-220
a mrkev – odrůda Lysa. K základnímu a kontrolnímu
vyhnojení byl použit dusík v roztoku močoviny,
fosfor v hydrogenfosforečnanu vápenatém a draslík
ve formě chloridu, ve standardním množství pro
každou plodinu. Lignit byl použit ve třech dávkách
uvedených v Tab. II. Dávka 1 byla volena tak, aby
obsah fosforu, který v lignitickém materiálu
převládá, byl srovnatelný s jeho obsahem v kontrole
NPK; poté bylo provedeno dohnojení dusíkem
a draslíkem tak, aby obsah základních živin byl
srovnatelný s kontrolou. K pokusu byla použita
střední písčitohlinitá půda se střední zásobou
humusu a slabě kyselou půdní reakcí. Pokus byl
proveden v klasických Mitscherlichových nádobách
s náplní 6 kg zeminy, ve čtyřech opakováních pro
každou plodinu.
II:
Dávky
lignitického
v nádobových pokusech
Dávka
1
2
3
Vikev a mrkev
g/nádobu
5,44
8,16
10,9
materiálu
použité
Další, polní pokusy byly založeny na pokusném
pozemku firmy ROY-EX-SPR v Brumovicích
(černozem na spraši se slabě zásaditou půdní reakcí)
s kukuřičným hybridem CE-125 ve čtyřech
opakováních s pěti dávkami hnojiva NPK (15:15:15
kg/ha čistých živin) nebo kombinace NPK s lignitem
(Tab. III). Lignit byl použit v přírodním stavu bez
dalších úprav, v nejmenší frakci dodávané dolem (tj.
pod 30 mm). Celkem pokus zahrnoval 40 dílců a byl
veden po čtyři roky (bez opakované aplikace NPK
nebo lignitu).
III: Dávky NPK a lignitu použité v polních pokusech
Pokus
B
A
NPK
NPK
lignit
kg/ha
1
0*
0
1 500
2
200
200
3 000
3
400
400
4 500
4
600
600
6 000
5
800
800
7 500
*
kontrola
Chování lignitu ve vodném prostředí bylo zkoumáno
24 hodinovým loužením přírodního lignitu (4,5 g) ve
vodě nebo roztoku HCl či NaOH (30 ml)
o příslušném pH.
Výsledky a diskuse
Základní složení jihomoravského lignitu udává Tab.
IV. Podrobný prvkový rozbor ukázal u rizikových
prvků na vyšší obsah arsenu (23 ppm) a stroncia
(142 ppm). Z petrografického hlediska obsahuje
lignit kolem 69% (obj.) huminitu, což jinými slovy
poukazuje na zmíněný poměrně vysoký obsah
huminových látek.
Výsledky nádobových pokusů z hlediska výnosu
uvádí Tab. V. Zatímco u dvou nejnižších dávek
ligniticko-melasového přípravku nemusí být zvýšení
výnosu oproti kontrole (statisticky) významné,
nejvyšší použitá dávka zjevně příznivě ovlivňuje
výši výnosu všech tří plodin. Zvýšení výnosu oproti
standardnímu hnojení NPK může dosahovat až ca
20%. Nutno však podotknout, že nemusí jít jen na
vrub působení lignitu, ale i melasové části.
Kukuřice
6,88
10,2
12,4
IV: Základní složení jihomoravského lignitu
(d = na sušinu; daf = na suchý, bezpopelový stav)
- 58 -
TRÁVNÍKY 2009
Parametr
Tato studie
Dlouhodobý
průměr*
% (hmot.)
vlhkost
30
40-50
popeld
20
8-50
hořlavinadaf
59
56-64
Cdaf
65
64-68
Odaf
27
22-29
Hdaf
5,2
5-6
Ndaf
1,0
0,1-1,5
Sd
1,6
1-4
*
Honěk et al., 2001
V: Vliv lignitu na výnos relativně vůči kontrole
(100%)
a
směrodatná
odchylka
čtyř
experimentálních opakování relativně vůči jejich
průměru
Lignit
Relativní výnos
Odchylka
%
%
Vikev
14*
1
107
4
2
104
6
3
117
4
Kukuřice
8*
1
115
6
2
103
5
3
119
3
Mrkev
5*
1
106
1
2
111
2
3
115
5
*
kontrola
Lignit jako nerostný materiál obsahuje celou škálu
minerálních složek včetně potenciálně škodlivých
těžkých kovů. Nicméně Tab. VI ukazuje, že k jejich
průniku do plodiny nedochází, naopak, v řadě
případů přídavek lignitu obsah těžkých kovů
v rostlinném materiálu snižuje. To lze zřejmě přičíst
známým sorpčním schopnostem lignitu nejen vůči
kovovým iontům (Klučáková a Omelka, 2004;
Pekař, 2009, Bušinová a Pekař, 2009). U žádného ze
sledovaných
prvků
nedošlo
k překročení
maximálních povolených množství. Ve většině
nádob došlo také k poklesu obsahu sledovaných
kovů v půdě (data neuvedena), vůči kontrole i vůči
výchozímu stavu. To naznačuje, že kovy buď
pronikaly do jiných rostlinných částí nebo že jejich
vazba na lignit je dostatečně pevná, aby přežila
působení loužícího činidla použitého při analýze. To
druhé podporuje ideu o využití lignitu jako in situ
remediačního činidla.
Z polních pokusů, které jsou pro zemědělskou praxi
asi nejzajímavější, jsou na Obr. 1 uvedeny souhrnné
průměrné výsledky za celé čtyři roky pro patrně
nejdůležitější parametr – hmotnost zrna na palici. Je
zajímavé, že i aplikace samotného lignitu (srov. Tab.
III a Obr. 1) poskytuje statisticky významný efekt ve
srovnání s nijak nehnojenou kontrolou. Jinými slovy,
použití lignitu v dávce 1 500 kg/ha je ekvivalentní
hnojení NPK v množství 200 kg/ha. Tento jakýsi
„hektarový ekvivalent“– tedy zhruba 1 500 kg
lignitu je na jednom hektaru schopno nahradit
přídavek 200 kg NPK – se prolíná dalšími dávkami.
Tak například téhož výnosu zrna může být dosaženo
s 600 kg/ha NPK nebo se 400 kg/ha NPK
doplněnými o 4 500 kg/ha lignitu.
VI: Vliv lignitu na obsah těžkých kovů v sušině (vikev, kukuřice)
nebo čerstvé hmotě (mrkev) rostlin
Lignit
Cd
Pb
Cr
Ni
mg/kg
Vikev
0 (kontrola)
0,11
7,4
0,50
1,3
1
0,13
6,2
0,33
1,3
2
0,13
6,7
0,30
1,4
3
0,13
6,0
0,35
1,4
Kukuřice
0 (kontrola)
0,57
4,5
0,17
0,4
1
0,46
2,8
0,16
0,3
2
0,34
2,7
0,17
0,4
3
0,25
2,4
0,16
<0,2
Mrkev
0 (kontrola)
0,012
0,13
0,067
2,0
1
0,007
0,04
0,035
1,6
2
0,004
0,05
0,045
1,4
3
0,003
0,03
0,025
1,3
- 59 -
TRÁVNÍKY 2009
Nejvyššího výnosu bylo dle očekávání dosaženo
s nejvyššími dávkami NPK nebo jeho kombinace
s lignitem. Nejvýraznějšího zlepšení výnosu
přídavkem lignitu k NPK, kolem 6%, tak bylo
dosaženo v pokusu č. 5 (Tab. III), který ale
představuje nejnižší poměr lignitu k NPK.
Předpokládáme, že lignit příznivě ovlivňuje
uvolňování a transport živin z anorganického
hnojiva, případně i přirozených složek půdy.
Zemědělce by pochopitelně zajímal především
ekonomický přínos nasazení lignitu. To lze jen
přibližně odhadnout. Buď by muselo být průměrné
navýšení výnosu o 6-7% dostatečné, aby pokrylo
náklady dodávky 7 500 kg/ha lignitu k 800 kg/ha
NPK a zbylo i na vyšší zisk. Nebo by cena přídavku
lignitu musela být dostatečně nižší než cena NPK,
které při zachování průměrného výnosu lignit
nahradí – např. cena 6 000 kg/ha lignitu + 600 kg/ha
NPK by musela být dostatečně nižší než cena 800
kg/ha NPK; jinými slovy, cena 1 kg NPK by musela
významně převýšit cenu 30 kg lignitu. Vzhledem
k tomu, že ceny lignitu jsou vždy smluvní, nelze
tento odhad blíže specifikovat.
Pro doplnění dodejme, že průměrné výsledky jsou
sice zajímavé statisticky, ale praktikující zemědělec
se bude zajímat hlavně o úhrnný výnos zrna. Ten byl
v součtu za všechny čtyři roky u pokusu A5 o ca 7%
vyšší než u pokusu B5, přičemž nejvyšší hodnoty
bylo v tomto srovnání dosaženo ve třetím roce
pokusu, kdy činila přes 10%. Tato čísla by úvahy
v předchozím odstavci ještě o něco vylepšila ve
prospěch lignitu.
120
hmotnost zrna / g
NPK + lignit
NPK
105
90
1
2
3
4
5
dávka
1: Souhrnné průměrné výsledky polních pokusů za čtyři roky (dávka
NPK-1 představuje kontrolu)
Záměr aplikovat lignit v půdě bývá někdy
doprovázen obavami z jejího následného přílišného
okyselení. Ty jsou motivovány „kyselostí“ mladých
uhlí, danou poměrně vysokým obsahem huminových
kyselin. Lignit při loužení vykazuje mírně kyselou
reakci – pH vodných nebo solných výluhu se
pohybuje mezi pěti až šesti. Lignit však vykazuje ve
Počáteční
Po 24 h
vodném prostředí zajímavé a zřetelné pufrační
schopnosti. Funguje tak jak v zásaditém, tak
překvapivě i v kyselém prostředí. Ilustruje to
Tab. VII. Bez ohledu na počáteční pH vodného
roztoku použitého k suspendování lignitu, se
výsledné pH pohybuje vždy mírně nad hodnotou 5.
VII: Vliv lignitu na pH loužícího vodného prostředí
2,03
4,04
6,27
8,10
9,06
5,02
5,38
5,18
5,01
5,03
Popsané působení je zcela pochopitelné v zásaditém
prostředí, kdy dochází k uvolňování huminových
kyselin, které neutralizují alkalické substance.
V kyselém prostředí je to nečekané a lze to připsat
- 60 -
10,1
5,25
vlivu iontové výměny (vodíkových iontů za kovové
ionty nacházející se v lignitu) nebo vazby
vodíkových iontů na záporně nabité skupiny lignitu,
případně jiné formě iontové adsorpce. Lignit by tak
TRÁVNÍKY 2009
snad mohl navíc působit jako regulátor pH u silně
kyselých nebo zásaditých půd. Půdní reakce během
polních pokusů se pohybovala kolem 7,3 až 7,4
(pH při výluhu v roztoku KCl).
Souhrn
Výsledky ukazují, že chemické složení a vlastnosti
lignitu může skutečně najít své uplatnění v jeho
zemědělských a environmentálních aplikacích. Jeho
použití v přírodním stavu lze očekávat zejména tam,
kde je nutno velkoplošně bojovat s nízkou úrodností
půdy, jejím vysušováním a desertifikací nebo se
znečištěním půdy pomocí dostatečně pevné in situ
vazby polutantů.
Klíčová slova
huminové kyseliny, lignit, organický uhlík, pomocný
půdní prostředek, remediace
Literatura
BUŠINOVÁ, P. a PEKAŘ, M., 2009: Sorption of
organic substances on the South Moravian lignite. In
13th Conference on Environment and Mineral
Processing. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, Part I, p.
267-271.
DUDLEY, J.B., PERTUIT A.J. a TOLER, J.E.,
2004: Leonardite Influences Zinnia and Marigold
Growth. Hort. Sci. 39, 2: 251-255.
HONĚK, J. et al., 2001: Jihomoravský lignitový
revír. Komplexní studie. Sborník vědeckých prací
VŠB-TU Ostrava, řada hornicko-geologická,
monografie 3, 47, 272 s.
HUBÁČEK, J., KESSLER, M.F., LUDMILA, J.
a TEJNICKÝ, B., 1962: Chemie uhlí. Praha,
Bratislava: SNTL, SVTL, 469 s.
KATZUR, J., FISCHER, K., BÖCKER, L.,
LIEBNER, F. a SCHIENE, R., 2002: Geffäss- und
Freilandversuche zur Eignung von Braunkohle als
Bodenverbesserungsmittel. Arch. Acker- Pfl. Boden.
48, 3: 241-255.
KLUČÁKOVÁ, M. a OMELKA, L., 2004: Sorption
of Metal Ions on Lignite and Humic Acids. Chem.
Pap., 58, 3: 170-175.
KUČERÍK, J., KOVÁŘ, J., PEKAŘ, M. a ŠIMON,
P., 2005: Evaluation of oxidation stability of lignite
humic substances by DSC induction period
measurement. Naturwissenschaften 92, 7: 336-340.
LOBARTINI, J.C., TAN, K.H., REMA, J.A.,
GINGLE, A.R., PAPE, C., HIMMELSBACH, D.S.
The geochemical nature and agricultural importance
of commercial humic matter. Sci. Total Environ.
113, 1-2: 1-15 (1992).
- 61 -
PEKAŘ, M., KLUČÁKOVÁ, M.,
BARANČÍKOVÁ, G., MADARAS, M. a
MAKOVNÍKOVÁ, J., 2005: Affinity of Soil and
Lignitic Humic Acids for Cu(II) and Cd(II) Ions. In
Humic Substances. Molecular Details and
Applications in Land and Water Conservation. E.
Ghabbour, G. Davies, Eds. New York: Taylor and
Francis, ch. 14, p. 211-223.
PEKAŘ, M., 2009: Fluoride Anion Binding by
Natural Lignite (South Moravian Deposit of Vienna
Basin). Water, Air, Soil Pollut., 197, 1-4: 303-312.
PRÁT, S., 1964: Humus a jeho význam. Praha:
NČSAV, 163 s.
RETHMEIER, J. a JONAS, A., 2003: Lignite Based
Oil Binder Mats: A New Absorbent Strategy and
Technology. Spill Sci. Technol. Bull., 8, 5-6: 565567.
SHARIF, M., KHATTAK, R.A. a SARIR, M.S.,
2002: Effect of Different Levels of Lignitic Coal
Derived Humic Acid on Growth of Maize Plants.
Commun. Soil Sci. Plant Anal. 33, 19-20: 35673580.
STEVENSON, F.J., 1994: Humus Chemistry. New
York: J. Wiley, 496 s.
TAN, K.H., 2003: Humic Matter in Soil and the
Environment. New York: M.Dekker, 386 s.
SÝKOROVÁ, I. a MICHNA, O., 2001: Composition
and properties of Czech brown coals. Zesz. Nauk.
Polit. Slas., Gornictwo, 249, 177-186.
VALŠÍKOVÁ, M. a VITEKOVÁ, A., 2006: The
effect of Lignofert organic fertilizer on formation
and quality of head lettuce yield. Hort. Sci.
(Prague), 33, 3: 114-118.
WEISMANN, Ľ., BAKOŠ, D., EMRICH, J. a
KRÁLOVIČ, J., 1993: EKOFERT – ekologický a
ekonomický príspevok pre súčasné
poľnohospodárstvo v SR. Naturalium, 5: 5-8.
ŽÁČKOVÁ, P., VANĚK J. a ŽEBRÁK, R., 2004:
Využití oxyhumolitu jako nosiče bakterií
v biofiltračních technologiích. In 56. sjezd
chemických společností. Sborník. Chem. listy 98, 8:
601-602.
Kontaktní adresa
Doc. Ing. Miloslav Pekař, CSc. Fakulta chemická
VUT v Brně, Purkyňova 118, 612 00 Brno, Česká
republika, e-mail: [email protected]
TRÁVNÍKY 2009
RELATÍVNY OBSAH VODY V PLETIVÁCH LISTOV AKO JEDEN
Z UKAZOVATEĽOV SUCHOVZDORNOSTI TRÁV
RELATIVE WATER CONTENT IN LEAF TISSUES AS ONE FROM INDICATORS OF
TURFGRASS DROUGHT TOLERANCE
Peter KOVÁR – Helena GREGOROVÁ
Abstract
In this paper we evaluated the relative water
content (RWC) in Lolium perenne Kelt, Festuca
rubra Barborka, Festuca arundinacea Tulsa and Poa
pratensis Cynthia plant tissues in year 2008. The low
boundary of optimal leaf water content (85 %)
achieved only Festuca arundinacea during observed
period. Lolium perenne approached the most
considerably to Festuca arundinacea by RWC
values. All evaluated turfgrass species had very low
RWC values during period with high average daily
temperatures and low precipitation activity. It was
visually showed by wilting plants – the most
markedly on Poa pratensis and Festuca rubra. The
least RWC values fluctuation had Festuca
arundinacea during growing season. It showed the
best turf quality.
Key words: relative water content (RWC), drought,
drought-tolerance, turf quality, turfgrass species
Úvod
Pre schopnosť tráv odolávať stresu
a poškodeniu zo sucha je nevyhnutné primerané
zavlažovanie. V období dlhšie trvajúceho nedostatku
vody prechádzajú trávy do stavu dormancie
(odpočinku), ktorý im síce umožňuje tento
nepriaznivý stav prežiť, ale za súčasného zhoršenia
ich vzhľadu. To sa negatívne prejavuje na estetickej
hodnote trávnika. Vodný stres (stres z nedostatku
vody) je úzko spojený s rastom a vývinom rastlín
(KOSTREJ et al., 1998), ovplyvňuje priebeh
fyziologických procesov ako sú dýchanie,
fotosyntéza, premena glycidových a dusíkatých látok
(ŠVIHRA, 1984). Pri vlahovom deficite sa znižuje
intenzita fotosyntézy (zatvorenie prieduchov)
a zvyšuje obsah kyseliny abscisovej (ABA), ktorá sa
syntetizuje de novo (GUERRERO a MULLET, 1986).
Pôsobenie stresorov, ako je sucho a teplo, býva
spojené s poškodzovaním bunkových membrán
a antioxidačného systému a môže redukovať
relatívny obsah vody (RWC) v listoch (JIANG
a HUANG, 2001). Taktiež môže zapríčiniť oxidatívny
stres cez produkciu reaktívnych foriem kyslíka, ako
je superoxidový radikál (O2•-) a peroxid vodíka
(H2O2), ktoré spôsobujú peroxidáciu lipidov (FOYER
et al., 1994). Mnohé experimenty (HUANG a GAO,
1999; JIANG a HUANG, 2002; LIU et al., 2008
a ďalšie) odhalili pozitívnu koreláciu medzi RWC
a kvalitou trávnika a zároveň negatívnu koreláciu
- 62 -
medzi mierou uvädnutia tráv a kvalitou
trávnika. Na základe toho LIU et al. (2008) považujú
RWC za dôležitý fyziologický indikátor pre
hodnotenie adaptability tráv na environmentálne
podmienky. Podľa WHITEA et al. (2001) genotypy
s nízkym RWC0 (pri nulovom turgore) majú vo
všeobecnosti vysoké požiadavky na vlahu a
vyznačujú sa slabou suchovzdornosťou. Vyšší RWC
je spojený so schopnosťou tráv dlhšie si udržať vodu
v pletivách,
a preto trávniky zložené z takýchto druhov vykazujú
lepšiu kvalitu i za deficitu vlahy. Dlhšie obdobie
sucha sprevádzané vysokými teplotami môžeme
považovať za hlavný faktor, ktorý negatívne
postihuje estetickú hodnotu trávnika.
V príspevku hodnotíme zmeny obsahu RWC
v listoch vybraných druhov trávnikových tráv
v priebehu
vegetácie
pri
ich
pestovaní
v bezzávlahových podmienkach.
Materiál a metódy
Experiment bol založený koncom apríla 2007
na stanovišti Nitra na ílovito-hlinitej fluvizemi.
Stanovište leží v nadmorskej výške 160 m n. m.
Ročný úhrn atmosférických zrážok dosahuje
561 mm, priemerná ročná teplota je +9,7 ˚C.
V druhom roku pestovania (2008) sme
v rovnakom čase v dvojtýždňových intervaloch
počas vegetácie odoberali vzorky na stanovenie
relatívneho obsahu vody (RWC; %) v pletivách
listov mätonohu trváceho „Kelt“, kostravy červenej
„Barborka“, kostravy trsťovníkovitej „Tulsa“
a lipnice lúčnej „Cynthia“. Porasty hodnotených
druhov boli hnojené dávkou 45 kg.ha-1 N (3x15) vo
forme Travceritu.
Relatívny obsah vody (RWC; %) sme stanovili
z čerstvej hmotnosti (ČH), saturovanej hmotnosti
(SAT) a hmotnosti sušiny (SUŠ) segmentov listov
tráv. Saturovaná hmotnosť bola stanovená po 4hodinovom
dosycovaní
segmentov
listov
destilovanou vodou pri teplote 4 ˚C. Sušenie
segmentov sa uskutočnilo pri teplote 100 ˚C po dobu
12 hodín. RWC bolo vypočítané podľa vzťahu:
RWC =
1963).
ČH − SUŠ
x100 (HEWLETT a KRAMER,
SAT − SUŠ
TRÁVNÍKY 2009
RWC sme stanovovali v nasledovných
termínoch: 1. – 23.4.; 2. – 5.5.; 3. – 19.5.; 4. – 2.6.;
5. – 16.6.; 6. – 2.7.; 7. – 15.7.; 8. – 28.7.; 9. – 12.8.;
10. – 26.8.; 11. – 9.9.;
– 20.10.; 15. – 3.11.
12. – 23.9.; 13. – 7.10.; 14.
100
25
80
20
60
15
40
10
20
5
0
VI VII VIII IX
mesiac
85,34
87,1
93,48
95,65
91,83
RWC (%)
X
XI XII
za sledované vegetačné obdobie (graf 2) dosiahla len
kostrava trsťovníkovitá – 85,34 %, ostatné
hodnotené druhy mali priemernú hodnotu RWC
nižšiu. Schopnosť kostravy trsťovníkovitej odolávať
suchu je daná hlbokým koreňovým systémom
(SCHEFFER et al., 1987), ktorým si dokáže na rozdiel
od väčšiny bežne pestovaných tráv získavať vlahu
z hlbších pôdnych horizontov
(WATSCHKE
a SCHMIDT, 1992). Kostrave trsťovníkovitej sa
v priemere za vegetačné obdobie hodnotami RWC
najviac približoval mätonoh trváci (84,56%), pri
ktorom sme zaznamenali aj najvyššiu hodnotu RWC
medzi maximálnymi hodnotami (95,65%).
Počas sledovaného obdobia sa relatívny obsah
vody (RWC) v pletivách listov jednotlivých druhov
tráv menil (grafy 3 a 4). V období vyznačujúcom sa
pomerne vysokými priemernými dennými teplotami
a veľmi nízkou zrážkovou činnosťou (august –
začiatok septembra, obr.1) bol relatívny obsah vody
v pletivách listov všetkých hodnotených tráv veľmi
nízky. Vizuálne sa to prejavilo viac alebo menej
výrazným vädnutím rastlín. V tomto období sa
veľmi nízkou saturáciou pletív
vodou
vyznačovali
najmä
lipnica lúčna a kostrava červená
(pod 66 % RWC). Hoci bol
porast lipnice lúčnej uvädnutý,
uchoval si zelené až zelenožltohnedé sfarbenie primeraný
vzhľad.
64,1
65,36
71,25
74,16
kostrava trsťovníkovitá
teplota
78,56
V
80,84
III IV
84,56
II
Výsledky a diskusia
Obsah vody v pletivách listov tráv podlieha veľmi
rýchlym dynamickým zmenám nielen v priebehu
dňa, ale v závislosti od priebehu teplôt a zrážok aj
počas vegetačného obdobia. Závisí aj od relatívnej
vlhkosti vzduchu (nižšie straty
transpiráciou)
a vlhkosti pôdy. RWC je podľa zistení QIANA
a FRYA (1997) v pozitívnej korelácii s uvedenými
ukazovateľmi.
Stanovenie množstva vody v listoch je
z metodického hľadiska pomerne ťažké a náročné
vzhľadom na rýchle zmeny vznikajúce vplyvom
vonkajších faktorov (ŠVIHRA, 1984). Sucho a teplotolerantné druhy tráv sú schopné udržať si pomerne
vysoký obsah vody v listoch, čo sa prejavuje
pomalším vädnutím, a preto sú schopné udržať si
primeranú kvalitu trávnika aj počas sucha (HUANG
a GAO, 1999). Podľa TAIZA a ZEIGERA (1998) sa pre
väčšinu druhov tráv považuje 85 – 95 % obsah vody
v listoch (RWC) za optimálny.
V pokuse sme zistili, že spodnú hranicu
optimálneho množstva vody (t.j. 85 %) v priemere
minimálna hodnota
zrážky
0
I
100
95
90
85
80
75
70
65
60
55
50
teplota (oC)
zrážky (mm)
Graf 1 Poveternostná charakteristika roku 2008
maximálna hodnota
mätonoh trváci
priemer za sledované
obdobie
lipnica lúčna
- 63 -
kostrava červená
Graf 2 Minimálny, maximálny
a priemerný relatívny obsah
vody (RWC; %) v pletivách
listov
počas
sledovaného
obdobia pri vybraných druhoch
tráv
TRÁVNÍKY 2009
23.4.
5.5.
19.5.
2.6.
16.6.
2.7.
15.7.
28.7.
12.8.
26.8.
9.9.
23.9.
7.10.
20.10.
3.11.
100
95
90
85
80
75
70
65
60
55
50
23.4.
5.5.
19.5.
2.6.
16.6.
2.7.
15.7.
28.7.
12.8.
26.8.
9.9.
23.9.
7.10.
20.10.
3.11.
RWC (%)
Graf 3 Relatívny obsah vody (RWC; %) v pletivách listov kostravy červenej a kostravy trsťovníkovitej
pestovaných v monokultúre v bezzávlahových podmienkach v roku 2008
kostrava červená
kostrava trsťovníkovitá
termín stanovenia a trávny druh
Graf 4 Relatívny obsah vody (RWC; %) v pletivách listov mätonohu trváceho a lipnice lúčnej pestovaných
v monokultúre v bezzávlahových podmienkach v roku 2008
RWC (%)
100
95
90
85
80
75
70
65
23.4.
5.5.
19.5.
2.6.
16.6.
2.7.
15.7.
28.7.
12.8.
26.8.
9.9.
23.9.
7.10.
20.10.
3.11.
23.4.
5.5.
19.5.
2.6.
16.6.
2.7.
15.7.
28.7.
12.8.
26.8.
9.9.
23.9.
7.10.
20.10.
3.11.
60
55
50
mätonoh trváci
lipnica lúčna
termín stanovenia a trávny druh
Kostrava červená po počiatočnom výraznom poklese
RWC (pod 65 %) prechodne zvýšila obsah vody
v pletivách takmer na úroveň 85 %. Následne obsah
vody klesal s minimálnymi hodnotami RWC
v priebehu septembra. Neskôr sme opäť zaznamenali
postupné zvyšovanie saturácie pletív vodou
a postupné zlepšovanie vizuálnej kvality. Ku koncu
sledovaného obdobia bol porast kostravy červenej
opäť svieži - zelený.
Napriek tomu, že mätonoh trváci je
považovaný za druh stredne odolný proti suchu
(WATSCHKE a SCHMIDT, 1992), dokázal si počas
celého sledovaného obdobia udržať obsah vody nad
70 % RWC. Preto aj kvalita porastu počas letného
sucha zodpovedala priemernej úrovni.
- 64 -
Pri kostrave trsťovníkovitej hodnoty RWC
počas vegetačného obdobia najmenej kolísali a aj
v kritickom období deficitu vlahy si udržala relatívne
najvyšší obsah vody v pletivách a vykazovala
najlepšiu kvalitu.
Už v 30. rokoch minulého storočia WELTON
a WILSON (1931) zistili, že kostrava červená
absorbuje menšie množstvo z dostupnej pôdnej
vlahy ako napr. lipnica lúčna, čo sa v období sucha
prejavuje v trávniku aj vizuálne. Následne WILSON
a LIVINGSTON (1932) uviedli, že kostrava červená je
viac suchovzdorná ako iné druhy tráv.
Suchovzdornosť kostravy červenej možno vysvetliť
aj jej schopnosťou pomerne rýchleho prechodu do
stavu tzv. letnej dormancie, čo jej umožňuje prežiť
toto nepriaznivé obdobie.
TRÁVNÍKY 2009
Súhrn
V príspevku hodnotíme relatívny obsah vody
(RWC) v pletivách listov mätonohu trváceho Kelt,
kostravy červenej Barborka, kostravy trsťovníkovitej
Tulsa a lipnice lúčnej Cynthia v roku 2008. Spodnú
hranicu optimálneho množstva vody (85 %)
v sledovanom období dosiahla len kostrava
trsťovníkovitá. Hodnotami RWC sa k nej najviac
približoval mätonoh trváci. V období s vysokými
priemernými dennými teplotami a slabou zrážkovou
činnosťou mali všetky hodnotené druhy veľmi nízky
RWC. To sa vizuálne prejavilo vädnutím rastlín –
najvýraznejšie pri lipnici lúčnej a kostrave červenej.
Hodnoty RWC počas vegetačného obdobia najmenej
kolísali pri kostrave trsťovníkovitej, ktorá vytvorila
aj najlepší porast.
Kľúčové slová: relatívny obsah vody (RWC),
sucho, suchovzdornosť, kvalita trávnika, trávnikové
trávy
Poďakovanie: Príspevok vznikol s podporou
projektu VEGA 1/0446/08 „Rozvoj trávnikárstva
v podmienkach nízkych vstupov“
Literatúra
FOYER, C.H. – DESCOURVIERES, P. – KUNERT,
K.J. 1994: Photoxidative stress in plants. Physiol.
Plant., no. 92, p. 696-717
GUERRERO, F. – MULLET, J. E. 1986: Increased
abscisic acid biosynthesis during plant dehydration
requires transcription. Plant Physiol, vol. 80, no. 2, p.
588-591
HEWLETT, J. D. – KRAMER, P. J. 1963: The
measurement of water deficits in broadleaf plants.
Protoplasma, no. 57, p. 381-391
HUANG, B. – GAO, H. 1999: Physiological
responses of diverse tall fescue cultivars to drought
stress. HortScience, no. 34, p. 897-901
JIANG, Y. – HUANG, B. 2001: Drought and heat
stress injury of two cool-season turfgrasses in relation
to antioxidant metabolism and lipid peroxidation.
Crop Sci, no. 41, p. 436-442
JIANG, Y. – HUANG, B. 2002: Protein alterations in
tall fescue in response to drought stress and abscisic
acid. Crop Science, no. 42, p. 202-207
- 65 -
KOSTREJ, A. et al., 1998: Ekofyziológia
produkčného procesu porastu a plodín. 1. vyd. Nitra :
VES SPU, 187 s., ISBN 80-7137-528-4
LIU, J. – XIE, X. – DU, J. – SUN, J. – BAI, X. 2008:
Effects of simultaneous drought and heat stress on
Kentucky bluegrass. Scientia Horticulturae, no. 115,
p. 190-195
QIAN, Y. – FRY, J.D. 1997: Water relations and
drought tolerance of four turfgrasses. Am. Soc. Hortic.
Sci., no. 122, p. 129-133
SCHEFFER, K.M. – DUNN, J.H. – MINNER, D.D.
1987: Summer drought responses and rooting depth
of three cool-season turfgrasses. HortScience, no. 22,
p. 296-297
ŠVIHRA, J. 1984: Vodný deficit v ontogenéze obilnín.
Bratislava: VEDA, 150 s.
TAIZ, L. – ZEIGER, E. 1998: Plant physiology, 2nd
ed Sinauer Association, Sunderland, MA.
WATSCHKE, T.L. – SCHMIDT, R.E. 1992:
Ecological aspects of turf communities. Waddington,
D. V.-Carrow, R. N.-Shearman,R. C. 1992. Turfgrass
– Agronomy Monograph, , no. 32, p. 129-174.
Copyright ©1992 ASA-CSSSA-SSSA, 677 S. Segoe
Rd., Madison, WI USA, 805 p. ISBN 0-89118-108-3
WELTON, F.A. – WILSON, J.D. 1931: Watersupplying power of the soil under different species of
grass and with different rates of water application.
Plant Physiol., no. 6, p. 485-493
WHITE, R. H. – ENGELKE, M. C. – MORTON, S.
J. – RUEMMELE, B. A. 2001: Competitive turgor
maintenance in tall fescue. Crop Sci., no. 32, p. 251256
WILSON, J.D. – LIVINGSTON, B.E. 1932: Wilting
and withering of grasses in greenhouse cultures as
related to water-supplying power of the soil. Plant
Physiol., no. 7, p. 1-34
Autori:
Ing. Peter Kovár
Doc. Ing. Helena Gregorová, CSc.
Katedra trávnych ekosystémov a kŕmnych plodín,
FAPZ SPU v Nitre
[email protected]; [email protected]
TRÁVNÍKY 2009
VODNÍ STRES - PŘÍČINA ŠPATNÉHO VZCHÁZENÍ TRAV
Jaroslav Martinek, Miluše Svobodová, Tereza Králíčková
Česká zemědělská univerzita v Praze, Katedra pícninářství a trávníkářství,
e-mail: [email protected]
Poděkování:
Výsledky byly získány na Katedře pícninářství
a trávníkářství FAPPZ ČZU v Praze za podpory
Výzkumného
záměru
MŠMT
ČR
MSM6046070901.V posledních letech je často
diskutován problém globálního oteplování. Je fakt,
že průběh počasí, srážek a teplot v jednotlivých
letech značně kolísá a mnohdy máme i v tradičních
termínech zakládání porostů problémy se
vzcházením trav a řádným vývinem trávníků. Na
katedře Pícninářství a trávníkářství České
zemědělské univerzity v Praze se již delší dobu
zabýváme problematikou konkurenčních vztahů
travních druhů ve směsích. Konkurenční schopnost
rostlin je dána i tím, jak rychle je jejich osivo
schopno klíčit za různých, často i méně příznivých,
ekologických podmínek.
Klíčivost
osiva
je
jeho
základním
kvalitativním parametrem. V průběhu skladování se
podle podmínek uložení osiva mění, s časem
postupně celková klíčivost i energie klíčení klesá.
Výsledný efekt při zakládání porostu, tj. hustota
trávníku, však závisí nejen na klíčivosti osiva, ale
také na mortalitě naklíčených obilek a vzcházejících
rostlin. To vše souvisí s kvalitou osiva
a s ekologickými podmínkami stanoviště zejména
v počátečním období od bobtnání a klíčení obilek
přes vzcházení rostlin až do období odnožování.
Klíčení definujeme jako obnovení metabolické
aktivity obilky a je dáno genetickou výbavou
a aktuálním stavem osiva, dále pak především
dostatkem vody, kyslíku, optimální teplotou,
u některých druhů i světlem (Copeland, McDonald,
1995; Procházka a kol., 1998; Míka a kol., 2002).
Dostatek vody je jeden z nejdůležitějších
faktorů. Reakcí na přiváděnou vodu dává embryo
signál k mobilizaci zásobních látek a to
prostřednictvím giberelinů (Turgeon, 2002). Dochází
k syntéze hydrolytických enzymů, především αamylázy štěpící škrob (Míka a kol., 2002; Procházka
a kol., 1998), dále pak ribonukleázy a fosfatázy
(Copeland, McDonald, 1995). Vlivem těchto
procesů se embryo transformuje z dehydratovaného
klidového stavu do stadia se životaschopným
metabolismem (Hosnedl in Houba, Hosnedl, 2002).
Následuje prodlužování buněk radikuly. Viditelná
fáze klíčení začíná několik dní po iniciaci klíčení
proniknutím kořenové pochvy (koleorhizy) se
zárodečným kořínkem (radikulou) obaly obilky;
- 66 -
zároveň se objevují první adventivní kořínky. Třetí
fází je fáze viditelného klíčení, kdy radikula
a následně koleoptile pronikají skrze oplodí na
povrch.
Nedostatek vody v průběhu bobtnání a klíčení
nemusí působit stejným způsobem v různých fázích.
Dojde-li k nedostatku vody v průběhu bobtnání,
nemusí dojít k porušení klíčku. Nastane-li však
nedostatek vody ve fázi klíčení, které je již spojeno
s buněčným dělením, objemovým růstem a růstem
klíčku, pak k porušení klíčku již dochází (Hess,
1983; Hosnedl in Houba, Hosnedl, 2002). Důležitá
je i schopnost obilky umět si vodu udržet např. při
krátkodobých výskytech vysokých teplot. Při
velkých ztrátách vody z obilky může dojít
k prodýchání značného množství zásobních látek,
někdy i k zaschnutí klíčních rostlin (Bláha a kol.,
2003) nebo mohou být tyto navíc poškozeny
vysokými teplotami. Vliv různých teplot při
simulovaném stresu suchem jsme hodnotili v našich
předchozích článcích (Martinek a kol., 2009).
Cílem série našich pokusů bylo posoudit vliv
termínu stresu suchem v průběhu klíčení vybraných
trávníkových druhů trav na jejich další klíčení po
opětovné zálivce a na celkovou klíčivost osiva.
Materiál a metody
Pokus s osivem jílku vytrvalého Filip (JV), kostřavy
červené trsnaté Barborky (KČB), krátce výběžkaté
Viktorky (KČV), dlouze výběžkaté Petruny (KČP),
metlice trsnaté Komety (MT) a lipnice luční
Harmonie (LL), probíhal v klimaboxu Binder
KBWF 240 na Petriho miskách s navlhčeným
filtračním papírem. Po 1 až 6 dnech bobtnání
(denní/noční režim - 16/8 hod., 15/5 °C, rh 70%)
byly obilky vystaveny stresu suchem po dobu 5 dnů
(35°C, rh 40%) a po té byl opět nastaven původní
režim pro bobtnání a klíčení osiva, zároveň byla
založena kontrolní varianta (K). Pokus měl
4 opakování po 100 obilkách. Byla sledována
dynamika klíčení v denních intervalech a celková
klíčivost. Výsledky byly hodnoceny analýzou
rozptylu ANOVA LSD α = 0,05 v programu
Statgraphics verze XV.
Výsledky a diskuse
Dynamika a celkový počet vyklíčených obilek
byly průkazně ovlivněny druhem resp. odrůdou.
(Graf 1). Nejrychleji klíčil po ukončení stresu jílek
vytrvalý, jeho celková klíčivost byla 93%. Nejmenší
klíčivost mělo osivo lipnice luční (72%).
TRÁVNÍKY 2009
Graf 1. Klíčivost osiva (%) - vliv travního druhu (LSD α =
Vliv druhu
100
Podíl vyklíčených obilek (%)
5,6
D mi n pro jednotlivé
termíny
90
80
5,6
3,4
5,4
70
JV
60
KČV
50
KČB
3,6
40
KČP
30
LL
20
MT
10
0
7.
10.
13.
16.
29
Dnů po stresu
0,05)
Graf 2. Klíčivost osiva (%) - vliv termínu stresu (LSD α = 0,05)
Vliv termínu stresu
90
D min pro jednotlivé
termíny
80
Podíl vyklíčených (%)
70
60
50
1 den
40
2 dny
3 dny
30
4 dny
20
5 dnů
10
6 dnů
0 (kontrola)
0
7.
10.
13.
Dnů po stresu
Délka bobtnání před začátkem vodního stresu
průkazně ovlivnila celkovou klíčivost osiva v průměru nejvyšší byla u osiva, které nebylo
v průběhu klíčení vystaveno stresu (83%), zatímco
osivo, u kterého stres nastal po 6 dnech bobtnání,
mělo klíčivost průkazně menší (74%) - Graf 2.
Stejný trend byl zaznamenán u všech druhů a odrůd
s výjimkou lipnice luční a jílku vytrvalého. U jílku
může být příčinou neprůkaznosti rozdílů větší
hmotnost obilek (pravděpodobně odlišný efekt jejich
sušení) a vysoká energie klíčení.
Dynamika klíčení osiva (Graf 3) se lišila podle
délky bobtnání před počátkem stresu. Průměrný
počet vyklíčených obilek do 16. dne po ukončení
stresu byl největší u varianty, kde osivo bobtnalo
před stresem 4 dny. Později tento rozdíl již nebyl
zaznamenán. Zpočátku (do 10. dne po skončení
- 67 -
16.
29
stresu) byl nejmenší počet vyklíčených obilek
zaznamenáván u kontrolní varianty (bez stresu).
Náskok v klíčení u osiva, které bobtnalo již před
stresem nebyl úměrný době tohoto bobtnání - osivo
všech druhů začalo po skončení stresu klíčit
přibližně o dva dny dříve než osivo kontrolní
varianty. Později, podobně jak uvádí Hess (1983),
byl u některých druhů (zejména u všech odrůd
kostřavy červené a u metlice trsnaté) zjištěn
negativní vliv suchého období - od 16. dne byl
zaznamenáván nejnižší počet vyklíčených obilek
u varianty, kde osivo před stresem bobtnalo 6 dnů.
Toto se neprojevilo u lipnice luční (Graf 1), která
obecně klíčí velmi pomalu, takže za 6 dnů bobtnání
před stresem dosud neproběhly v obilkách procesy,
při jejichž přerušení suchem by došlo k nevratným
změnám - poškození osiva.
TRÁVNÍKY 2009
Graf 3. Podíl vyklíčených obilek 16. den po ukončení stresu (%) - (LSD α = 0,05)
100
90
80
70
(%)
60
50
40
30
20
10
0
K1 2 3 4 5 6 K1 2 3 4 5 6 K1 2 3 4 5 6 K1 2 3 4 5 6 K1 2 3 4 5 6 K1 2 3 4 5 6
JV
KČV
KČB
KČP
LL
MT
Dnů bobtnání před stresem / druh, odrůda
Závěr
Výsledky ukázaly, že nejen celková klíčivost, ale
i dynamika klíčení může být průkazně ovlivněna
dobou, kdy stres suchem při klíčení nastane.
Celkový efekt je ovlivněn také druhem a odrůdou
trávy, což může v konečném výsledku ovlivnit
i následné konkurenční vztahy rostlin ve smíšeném
porostu a jejich podíl v trávníku (Martinek,
Svobodová, 2007).
Literatura
Copeland, L. O., McDonald, M.B. (1995). Principles
of Seed Science and Technology. 3rd edition.
Chapman and Hall, 409 s.
Bláha, L.; Bocková, R; Hnilička, F.; Hniličková, H.;
Holubec, V.; Mollerová, J.; Štolcová, J.;
Zieglerová, J. (2003). Rostlina a stres. VÚRV,
Praha. 156 s.
Hess, D., (1983). Fyziologie rostlin. Vydání 1.
Academia Praha 1983, nakladatelství ČSAV,
348 s.
- 68 -
Houba, M., Hosnedl, V., (2002). Osivo a sadba.
Praktické semenářství. 1. Vydání. 185 s.
Míka, V. a kol., (2002). Morfogeneze trav.
Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha, 200
s.
Procházka, S., Macháčková, I., Krekule, J. (1998).
Fyziologie rostlin. Praha, Academia. 484 s.
Martinek J., Svobodová M. (2007). Determination of
germination rate and dynamics of selected
turfgrass species. Actual themes of forage
crops and turfgrass management. Proceedings
of the seminary „University forage days“.
Czech university of life sciences Prague, p.
38-41.
Martinek, J., Svobodová, M., Králíčková, T. (2009).
Vliv vodního stresu na klíčení vybraných
druhů trav. Sborník příspěvků z mezinárodní
konference Vliv abiotických a biotických
stresorů na vlastnosti rostlin 2009. 4.-5.3.2009,
VÚRV Praha Ruzyně, s. 245-248.
Turgeon, A. J. (2002) Turfgrass Management, 6th
edition. Prentice Hall, Upper Saddle River,
New Jersey. 400 p.
TRÁVNÍKY 2009
HODNOCENÍ RŮSTOVÝCH A GENERATIVNÍCH CHARAKTERISTIK POROSTU
SMĚSÍ NAVRŽENÝCH PRO TEPLÉ OBLASTI
EVALUATION OF VEGETATIVE AND GENERATIVE CHARACTERISTICS OF
GROWTH MIXTURES FOR WARM REGIONS
M. Lošák, P. Gottwaldová, J. Kašparová, Z. Mikušová, Ľ. Zemková, M. Straková
Abstract
The aim of this work was to found out influence of
different localities, three types of mixtures and use
of soil improvement additives in Hodonín locality on
development of growths. There were developmental
phases of sown species in all mixtures during
vegetative period evaluated. The influence of soil
improvement additives on Hodonín locality was not
found out, but the different locality with different
environmental conditions had the influence already
the year of sown. During the evaluation of
generative phases plant species, which most
achieved, were found out. The species composition
is changing of throughout of trial and species with
the highest competitive ability are pushing.
Key words: phenological phases, generative phases,
clover-grass mixtures, soil improvement additives,
weight of thousand seeds, germination
Poděkování
Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení
výzkumného projektu č. 2B08020 „Modelový projekt
zamezení biologické degradace půd v podmínkách
aridního klimatu“ podpořeného MŠMT v rámci
Úvod
Růst a vývoj rostlin probíhá v průběhu vegetačního
období nerovnoměrně, etapy intenzivního růstu se
střídají s etapami snížené aktivity. Střídání
jednotlivých fází probíhá cyklicky na základě roční
periodicity klimatu a měnících se podmínek vnějšího
prostředí (Rubin, 1966). Studium fenologie rostlin
tvořících společenstvo umožňuje hlubší pohled do
vzájemných vztahů mezi jednotlivými skupinami
rostlin. Uvnitř společenstva může být generativní
vývoj některých druhů závislý na vývojových
stádiích jiných druhů. Generativní fáze nižších druhů
v porostu se tak mohou např. v některých
společenstvech objevovat ještě před hlavním
vývojem dominujících druhů v takové době, kdy
ještě nedochází k jejich zastínění (Rychnovská,
1987). Znalost vývojového rytmu skupin druhů
rostlin tvořících rostlinné společenstvo má význam
pro určení vhodné doby seče, zejména s ohledem na
vytvoření zralých diaspor (semen) požadovaných
druhů rostlin a omezení šíření nežádoucích druhů
(Rychnovská, 1985). Poznatky získané při
- 69 -
fenologickém sledování jsou rovněž nezbytné při
rozhodování o výběru vhodné lokality pro pěstování,
pro plánování zemědělských prací, nasazení
mechanizačních prostředků apod. (Tolasz, 2007).
Materiál a metody
Na lokalitách Hodonín, Rousínov, Troubsko, Zubří
byl během vegetačního období 2008 a 2009 ve
14denních
intervalech
sledován
průběh
fenologických fází vysetých druhů u všech typů
směsí. Na lokalitě Hodonín byl jako další pokusný
faktor sledován vliv pomocných půdních látek
(PPL). Hodnocení vývojových fází bylo prováděno u
vysetých komponent jednotlivých směsí pomocí
mezinárodní makrofenologické stupnice BBCH za
použití číselných kódů 00 až 99 (Meier, 2001). Při
určování vývojového stavu porostu byly hodnoceny
převládající fáze u jednotlivých rostlinných druhů.
Hodnocení bylo prováděno od vzejití porostu až do
jeho sklizně. V práci jsou uvedeny výsledky získané
při hodnocení vývojových fází v roce 2008.
Odběr generativních částí rostlin probíhal na všech
lokalitách postupně v době, kdy jednotlivé druhy
dozrávaly, to znamená v každé lokalitě v jiném
termínu v závislosti na podmínkách prostředí až do
seče porostu. Odběr probíhal následovně: na
jednotlivých lokalitách bylo z každého pokusu ze
všech opakování odebráno 20-30 stébel/lodyh,
případně hlávek (u jetelovin) ve fázi plné zralosti (89
fáze BBCH) u druhů, které pokrývaly nad 20%
plochy pokusu na rozbor osiva, klíčivost a HTS.
Kromě toho bylo zjištěno množství fertilních stébel/
lodyh jednotlivých druhů z plochy 1 m2.
Výsledky a diskuze
Při hodnocení vývojových fází v roce zásevu
u zkoušených typů směsí se vliv PPL na lokalitě
v Hodoníně neprojevil. Vliv rozdílného stanoviště se
projevil a druhy ve směsích dosahovaly na lokalitách
různého stupně vývoje. V porovnání všech tří typů
směsí byla na lokalitě v Hodoníně na konci
vegetačního období vývojově nejpokročilejší
jednoletá směs, 55% z vysetých druhů dospělo do
fáze zralosti. U druhově nejpestřejší regionální směsi
dosáhly vyseté druhy nejvýše vývoje listů (4-5 listů),
podobně jako u krajinné směsi (6-7 listů).
U maloplošně vysetých směsí byl v Zubří
zaznamenán nejvyšší počet nalezených druhů
u regionální a krajinné směsi, ale z pohledu
TRÁVNÍKY 2009
dosažených vývojových fází byly tyto porosty
nejpokročilejší na lokalitě v Troubsku, kde vybrané
druhy dosahovaly fází zralosti, zatímco v Zubří byla
zaznamenána nejvýše fáze kvetení nebo dokvétání.
Na lokalitě v Rousínově byl sledován nejpomalejší
vývoj komponent regionální a krajinné směsi,
nalezené druhy dosahovaly nejvýše fáze vývoje listů
a tvorby postranních výhonů. U krajinné směsi bylo
zjištěno, že zatímco na lokalitách v Troubsku
a Rousínově se vyseté druhy trav téměř
nevyskytovaly, na lokalitě v Zubří byly nalezeny
všechny vyseté druhy trav. Tuto skutečnost
přikládáme odlišným ekologickým podmínkám mezi
lokalitami, zejména vlhkostním poměrům (úhrnu
a rozložení srážek), na které travní druhy reagují
(Hrabě a Buchgraber, 2004). U jednoleté směsi byly
nalezeny všechny vyseté druhy alespoň na jedné ze
tří lokalit, do fáze zralosti dospělo v Troubsku
5 druhů (45%), v Zubří 3 druhy (27%)
a v Rousínově pouze jeden druh (9%). Zbývající
druhy zde dosáhly nejvýše fáze dokvétání.
Při hodnocení generativní fáze byla zjištěna skladba
druhů v jednotlivých směsích na všech stanovištích.
Vzhledem k tomu, že pokus probíhá teprve druhým
rokem, nelze ze získaných výsledků vyvozovat velké
závěry. Je však možné konstatovat, které druhy se
v konkrétních směsích ve druhém roce konkurenčně
prosadily a srovnat jednotlivé lokality. V roce 2008
(rok založení) byla hodnocena pouze generativní
fáze jednoleté směsi, která jako jediná vytvořila
semena. Ve druhém roce se skladba dominujících
rostlinných druhů pozměnila. Až na výjimky
z porostů jednoleté směsi vymizelo Panicum
milliaceum a Carthamus tinctorius, které v roce
založení dominovaly, naopak Lolium multiflorum se
prosadilo i ve druhém roce, a to na všech lokalitách.
V krajinné směsi dominovaly nejvíce Festuca rubra
a Festuca ovina a na lokalitě Rousínov a Troubsko
také Anthyllis vulneraria a Onobrychis viciifolia.
Kromě lokality Hodonín se na všech ostatních
lokalitách rozšířil též Trifolium repens. V regionální
směsi byly dominantní tyto druhy: Arrhenatherum
elatius, Plantago lanceolata, Trifolium repens
a Lotus corniculatus. Byl proveden odběr fertilních
částí rostlin z jednotlivých směsí, které dále poslouží
jako podklady pro další hodnocení (hmotnost tisíce
semen, klíčivost druhů z jednotlivých lokalit).
Souhrn
Cílem práce bylo zjistit, jak se na vývoji porostů tří
typů směsí projeví vliv rozdílných lokalit a použití
- 70 -
PPL na lokalitě v Hodoníně. Během vegetačního
období byly na všech lokalitách hodnoceny
vývojové fáze vysetých druhů u všech typů směsí.
Nebyl zjištěn vliv PPL na vývoj porostů na lokalitě
v Hodoníně, avšak vliv odlišného stanoviště
s rozdílnými ekologickými podmínkami se projevil
již v roce založení. Při hodnocení generativní fáze
byly zjištěny rostlinné druhy, které se ve směsích na
jednotlivých lokalitách nejvíce prosadily. Druhová
skladba se během trvání pokusu mění a prosazují se
druhy s největší konkurenční schopností.
Klíčová slova: fenologické fáze, generativní fáze,
jetelotravní směsi, pomocné půdní látky, hmotnost
tisíce semen (HTS), klíčivost
Literatura
HRABĚ,
F.,
BUCHGRABER,
K.,
2004:
Pícninářství – Travní porosty. 1. vyd. Brno:
MZLU, 151 s. ISBN 80-7157-816-9.
MEIER, U., 2001: Growth stages of mono-and
dicotyledonous plants - BBCH Monograph
[online]. 2. Edition [cit. 2009-09-11]. URL: <
http://www.bba.de/veroeff/bbch/bbcheng.pdf >.
RUBIN, B. A., 1966: Fyziologie rostlin. 1. vyd.
Praha: Academia, 488 s.
RYCHNOVSKÁ, M. et al., 1985: Ekologie lučních
porostů. 1. vyd. Praha: Academia, 292 s.
RYCHNOVSKÁ, M. et al., 1987: Metody studia
travinných ekosystémů. 1. vyd. Praha:
Academia, 272 s.
TOLASZ, R. et al., 2007: Atlas podnebí Česka. 1.
vyd. Praha: ČHMÚ, 256 s. ISBN 978-8086690-26-1.
Kontaktní adresy
Ing. Martin Lošák, Ing. Jana Kašparová – OSEVA
vývoj a výzkum s.r.o., Hamerská 698, 756 54
Zubří, Česká republika, e-mail: [email protected]
Ing. Pavlína Gottwaldová – Výzkumný ústav
pícninářský, spol. s r.o., Zahradní 1, 664 41
Troubsko
Ing. Zuzana Mikušová – Zemědělský výzkum, spol.
s r. o., Zahradní 1, 664 41 Troubsko
Ing. Ľubica Zemková, Ph.D., Ing. Marie Straková,
Ph.D. - Agrostis Trávníky, s.r.o., Npor. Krále
16, 683 01 Rousínov
TRÁVNÍKY 2009
MANAGEMENT TRVALÝCH TRAVNÍCH POROSTŮ V ÚZEMÍCH SE ZVLÁŠTNÍM
OCHRANNÍM REŽIMEM
MANAGEMENT OF PERMANENT GRASSLANDS IN AREAS THAT ARE UNDER
A SPECIFIC REGIME OF NATURE AND LANDSCAPE PROTECTION
Ivana Semanová
Abstrakt
Louky
a
pastviny
jsou
důležitou
krajinotvornou součástí české krajiny – mají vliv na
krajinný ráz, jsou významným refugiem ohrožených
a chráněných organismů, součástí ekologických
koridorů významných pro migraci zvířat, ptáků,
hmyzu. Mají své místo v tvorbě a ochraně krajiny
a životního prostředí. Na našem území představují
trvalé travní porosty sekundární vegetaci udržovanou
záměrnou činností člověka (kosení, pastva). Při její
absenci dochází k degradaci porostů, s negativnými
důsledky na produkční a mimoprodukční funkci
travního porostu.
Největší podíl nejcennějších
trvalých travních porostů v ČR se nachází v
chráněných územích. Tato skutečnost pak významně
ovlivňuje volbu technologie jejich obnovy a údržby.
V prezentované diplomové práci byl
hodnocený vliv vykonávaného zásahu (kosení,
mulčování) a termín zásahu na obnovu
degradovaného travního porostu a změnu diverzity
rostlinného společenstva. Zjistil se pozitivní vztah
mezi mulčováním a zvyšujícím se výskytem druhů
bylin a trav typických pro dané společenstvo.
Výraznější zlepšení bylo u společenstva T3.4
širokolistých suchých trávníků. I vzhledem ke
krátkému časovému intervalu (4 roky) byl nárůst
počtu taxonů o 4%. Celkový počet zaznamenaných
druhů byl oproti roku 2005 rovněž mírně zvýšený.
Bylo konstatováno, že na porost negativně působí
okolní intenzivně zemědělsky využívané plochy.
Následujícím hodnoceným aspektem bylo
sledování finančních nákladů na údržbu trvalých
travních porostů. Jako nejlevnější se projevila údržba
porostu mulčovačem.
Z hlediska
stanovištních
podmínek
a finanční náročnosti byla pro společenstvo T1.9
střídavě vlhké bezkolencové louky nejvhodnější
údržba kosením s odvozem pokosené hmoty
a mulčováním, u společenstva T3.4 širokolisté suché
trávníky
kosením,
případně
mulčováním
(v závislosti na průběhu počasí a výšky travního
porostu).
V současné době výzkum pokračuje na
územích s omezenou hydrickou řadou na lokalitě
Ratíškovice u Hodonína v rámci grantového projektu
NPV II „Modelový projekt zamezení biologické
degradace půd v podmínkách aridního klimatu
(2B08020, 2008 - 2011) a na lokalitě Bílé Karpaty –
Hrubá Vrbka v rámci mezinárodního projektu
SALVERE „Polopřirozené travní porosty – zdroj pro
vylepšování biodiverzity“. Projekt bude realizován
v letech 2009-2011.
Key words: biodiverzita, trvalý travní porost,
kosení, mulčování
JANČOVIČ, J., VOZÁR Ľ., 2004 – Čo s TTP, ktoré
sa nevyužívajú na kŕmne účely. In Naše pole, roč. 8,
2004, č. 8, ISSN 1335-2466.
MAŠKOVÁ, Z. Funkce horských luk při různých
způsobech jejich obhospodářování. [online], Správa
NP a CHKO Šumava, [cit. 2008-06-02 ]. Dostupné
z WWW:
<http://www.npsumava.cz/vyzkum.php?idc=910>
SEMANOVÁ, I., 2008 – Management trvalých
travních porostů v územích se zvláštním režimem
ochrany krajiny, Lednice, Diplomová práce.
PRVOTNÍ ZMĚNA DRUHOVÉHO SLOŽENÍ VEGETACE VYSETÝCH
REKULTIVAČNÍCH SMĚSÍ VE VZTAHU KE STANOVIŠTNÍM FAKTORŮM.
THE FIRST CHANGE OF VEGETATION SPECIES COMPOSITION OF SOWN SEED
MIXTURES CONCERNING SITE CONDITIONS.
Špačková P., Vymyslický T., Zemková L´.
Poděkování:
Především bychom rádi poděkovali všem
spolupracovníkům za součinnost při zápisu
vegetačních snímků a jejich včasnému poskytnutí
- 71 -
pro zpracování dat. Práce byla financována
z projektu MSMT 2B08020: Modelový projekt
zamezení biologické degradace půd v podmínkách
aridního klimatu
TRÁVNÍKY 2009
Abstrakt:
V roce 2008 byl zahájen Modelový projekt zamezení
klimatu. Jeden z dílčích cílů projektu se zabývá
změnou druhového složení vegetace vysévaných
směsí bylin a trav v užitkových letech a snaží se tak
označit nejvhodnější druhové složení směsi, jež by
v budoucnu mohla být použita na stanovištích
s projevy desertifikace. Ve zkoumané vegetaci se
výrazněji uplatnily jeteloviny, protože jsou
konkurenčně velice schopné, dále bylo nalezeno
vysoké procento vysévaných druhů trav. Nicméně
ostatních bylin vzklíčilo pouze nepatrné procento.
Klíčová slova:
ozeleňování, suchomilná vegetace, vegetační
snímkování.
Úvod:
Dílčí cíl projektu, o němž pojednává tento
text, se zabývá druhovým složením různých směsí
bylin a trav vysévaných z důvodu ozelenění
stanovišť ohrožených desertifikací. Následně je
cílem zhodnotit a srovnat vegetaci všech směsí na
zatravněných plochách. Vyhodnocení spočívá
v označení směsi nejvhodnější pro ozelenění
stanovišť, jež by v budoucnu mohla být stižena
nadměrným suchem.
Materiál a metody:
V roce 2008 byl na výsušné, živinami chudé
půdě v oblasti Jižní Moravy (Ratíškovice) založen
multifaktoriální pokus ve třech opakováních. Do
půdy byly zapraveny půdní látky (hydroabsorbent,
lignin, zeolit), které udržují v půdě vlhkost a mohou
tak vylepšovat její vlastnosti. Součástí pokusu jsou
také plochy bez půdní látky, které slouží jako
kontrola. Na plochy s látkami i bez nich byly na jaře
roku 2008 vysety směsi bylin a trav s různým
složením; jednoletá (směs jednoletých druhů trav,
jetelovin a ostatních bylin), krajinná (směs trav
a jetelovin), regionální (druhově bohatá směs trav,
jetelovin a ostatních bylin).
V tomtéž roce byl na třech lokalitách
(Rousínov, Troubsko, Zubří) založen pokus
s výsevem stejných směsí, rovněž ve třech
opakováních, nicméně bez půdních látek. Součástí
pokusu jsou také vždy tři plochy bez výsevu směsi
(kontrola). To vše pro srovnání vývoje vegetace
směsí v odlišných stanovištních podmínkách.
Uprostřed každé zkusné plochy byl založen
stálý monitorovací čtverec velikosti 1m2, který
slouží pro zápis vegetačních snímků. Pokryvnost
jednotlivých nalezených druhů je zapisována
v procentech. V roce výsevu byl zápis proveden
pouze v srpnu, protože směsi byly vysévány
v květnu. V roce 2009 a v dalších užitkových letech
budou snímky zapisovány v květnu a v srpnu.
Ve vegetačních snímcích byly spočítány
druhy trav, jetelovin a ostatních bylin. Tyto počty
- 72 -
byly vyhodnoceny jako procento druhů trav
(jetelovin, ostatních bylin), které se objevily ve
snímcích. Za sto procent druhů byl označen skutečný
počet vysévaných druhů. S těmito čísly jsme dále
pracovali ve statistickém programu STATISTIKA 8.
Pro zpracování dat byla užita ANOVA pro
opakovaná měření. Rozdíly byly testovány Tukey
metodou. Síla významnosti byla označována
následovně: P***<0.001; P**<0,01; P*<0,05.
Výsledky a diskuse:
Je naprosto běžnou praxí, že vysévané druhy
se ve vegetaci uplatňují postupně a není tedy možné
očekávat v prvních letech po výsevu radikální změny
porostu. Z tohoto důvodu výsledky zde komentované
jsou pouze předběžné a v žádném případě nemohou
sloužit jako podklad pro další hodnocení. Proto bude
potřeba delší časové řady. Navíc pomocné půdní
látky nemohly v prvním roce aplikace výrazněji
ovlivnit obsah přístupných živin ani hodnotu pH,
protože se u nich očekává pozvolné a dlouhodobější
působení (Jandák a Lošák, 2009). Z hlediska
vegetace prozatím nebyly na plochách s půdními
látkami prozatím nalezeny žádné výrazné rozdíly
mezi jednotlivými faktory. Na tomto místě tedy
nebudeme
komentovat
výsledky
pokusu
v Ratíškovicích a zaměříme se pouze na vývoj
vegetace směsí na jednotlivých lokalitách.
Protože součástí krajinné směsi při výsevu
nebyly žádné byliny (vyjma jetelovin), nelze
statisticky hodnotit všechny porostové skupiny
(trávy, jeteloviny, ostatní byliny) na všech lokalitách
a ve všech směsích dohromady. Je nutné hodnotit
krajinnou směs zvlášť a nedávat ji do vztahu
s dalšími dvěma směsmi.
V jednoleté směsi se bez ohledu na lokalitu
uplatnilo významně málo bylinných druhů (P***) ve
srovnání s travami a jetelovinami. Posuzované
byliny jsou konkurenčně méně schopné nežli
jeteloviny a trávy (Grime a kol., 1989). Bylinné
druhy potřebují pro vývoj svých semenáčků zástin
a tedy i dostatek vláhy, kterou vegetace vyšších
bylinných pater zaručuje. Teprve v dalších letech za
podpory zástinu ostatních druhů se semenáčky
konkurenčně slabších druhů rozrůstají (Jongepierová
a Poková, 2006). Nicméně v případě jednoletých
druhů tomu tak nemůže být a jejich počet se musí
snižovat. V prvním užitkovém roce (2009) se
opravdu statisticky významně (P***) snižuje počet
vysévaných druhů v jednoleté směsi.
V regionální směsi nebyla mezi jednotlivými
porostovými skupinami v roce výsevu ani v prvním
užitkovém roce nalezena žádná významnost. Mohlo
by to být způsobeno vysokým počtem vysévaných
druhů, které mají různé životní strategie
a konkurenční schopnosti. Na malém životním
prostoru se teprve v dalších letech ukáže, která
strategie a schopnost bude pro vývoj druhů stěžejní.
TRÁVNÍKY 2009
Mimochodem v jednoleté směsi, kde bylo vyséváno
podstatně méně druhů a kde je tedy životního
prostoru více, se již v roce výsevu objevilo
statisticky významně více trav (P***) i jetelovin
(P***) než ve směsi regionální. V roce 2009 byl ve
srovnání s rokem 2008 zaznamenán statisticky vyšší
počet vysévaných druhů (P*), které byly nalezeny ve
vegetaci
regionální
směsi.
Rozdíly
mezi
porostovými skupinami jednoleté a regionální směsi
nebyly v roce 2009 zaznamenány žádné. To jistě
souvisí s úbytkem druhů v jednoleté směsi v prvním
užitkovém roce.
Zajímavá,
avšak
prozatím
těžko
vysvětlitelná, je absence vysévaných bylin ve
vegetaci jednoleté směsi v Zubří roku 2009
a absence vysévaných trav ve vegetaci krajinné
směsi v Troubsku v roce 2008.
V roce výsevu byly ve vegetaci krajinné
směsi zaznamenány výrazně více jeteloviny ve
srovnání s travami (P***). V prvním užitkovém roce
se zvýšilo procento vysévaných trav ve vegetaci
a porost se tak procentem výskytu druhů ve vegetaci
přiblížil procentuálnímu zastoupení druhů v původní
směsi.
Souhrn:
Ve srovnání s bylinami se významně již
v roce výsevu uplatnily ve vegetaci trávy
a jeteloviny. Byliny byly nalezeny ve vegetačních
snímcích minimálně. Sledovaný jev je naprosto
normální, byliny se ve vegetaci budou uplatňovat
postupně v dalších letech. Vyšší druhy v prvních
letech po výsevu zaručují semenáčkům konkurenčně
slabších bylin vhodné podmínky pro růst
(Jongepierová a Poková, 2006; Šrámek, 2005).
Literatura:
GRIME, J. P., HODGSON, J. G., HUNT R. [eds.],
1989: Comparative plant ecology: A functional
approach to common British species. 1. vyd.
Cambridge: Cambridge University Press, 742 s.
ISBN 0-04-445685-9.
JANDÁK, J., LOŠÁK T., 2009: Agrochemické
charakteristiky zeminy z lokality Ratíškovice
(Hodonín) v roce 2008. Periodická zpráva projektu
za rok 2008.
JONGEPIEROVÁ, I., POKOVÁ, H. [eds.], 2006:
Obnova travních porostů regionální směsí. Veselí
nad Moravou: ZO ČSOP Bílé Karpaty, 104 s. ISBN
80-903444-4-5.
ŠRÁMEK P., 2005: Výběr vhodných způsobů
zakládání a ošetřování lučních porostů s vysokou
ddruhovou
biodiverzitou.
Závěrečná
zpráva
k projektu QD0006.
Kontaktní adresa:
Ing. Petra Špačková – OSEVA VaV, s. r.o.,
Hamerská 698, 756 54 Zubří, Česká republika, email: [email protected]
PRODUKCE BIOMASY V POROSTECH VYSETÝCH SMĚSÍ NA TŘECH
POKUSNÝCH LOKALITÁCH
PRODUCTION OF BIOMASS OF SOWED MIXTURES ON THE THREE
EXPERIMENTAL AREAS
D. Knotová1, P. Špačková2, M. Straková3, J. Pelikán1, H. Hutyrová – Marková4
Abstract
On the three experimental areas production of green
and dry matter, highs of vegetation before the
harvest and botanical composition was evaluated in
the year of sowing and in the first cropping year.
Between the evaluated years and between the
monitored locations we found statistical differences.
It is necessary claim that this results are only from
the year of sowing and from the first cropping year.
Therefore we cannot consider these results for
conclusive.
Key words: Legume–Grass Mixtures, production of
green matter, production of dry matter, high of
vegetation, botanical composition
Úvod
Vzhledem k snižujícímu se stavu chovu skotu, jež je
trendem již několik let zároveň s uváděním orné
- 73 -
půdy do klidu zejména v podmínkách nevhodných
k pěstování polních plodin, je namístě se zajímat
o vzhled kulturní krajiny i v případě, kdy produkční
funkce těchto ploch již není prvořadá (Hrabě
a Buchgraber 2004). V tomto případě je třeba obrátit
pozornost na další neméně důležité funkce jako je
rozmanitost rostlinných a živočišných druhů,
produkční schopnosti a výška porostu vzhledem
k předpokládané
náročnosti
dalšího
obhospodařování a tím ovlivnění současně
ekonomické stránky věci. Travní porosty hrají stejně
důležitou roli z hlediska estetického, kulturního
a rekreačního zahrnující též ekoturismus jako
i vzhledem k jejich významné funkci, kterou je
ochrana půdního povrchu před negativními vlivy
eroze (Starzewski a kol. 2009). Původní xerotermní
vegetace je tvořena především stepními druhy, jež se
TRÁVNÍKY 2009
poprvé na našem území objevila po době ledové
(Misztal a Zarzycki 2009). Takové to plochy jsou
u nás zastoupeny sice v menší míře, ale vzhledem
k stále se projevujícím přírodním změnám je zájem
o tyto lokality rovněž nutný.
Materiál a metody
Na třech pokusných místech (Troubsko, Rousínov
a Zubří) byly v roce 2008 založeny maloparcelové
polní pokusy se třemi jetelovinotravními směskami
a čtvrtou variantou je přirozená sukcese. Pokusy jsou
založeny metodou znáhodněných bloků ve třech,
popř. čtyřech (Troubsko) opakováních. V období
1. seče byly z přesně vymezené plochy o velikosti
0,05 m2 odebrány vzorky biomasy ze všech variant
pokusu a na jejich základě odhadnuta produkce.
Současně
proběhlo
měření
výšek
porostu
a hodnocení skladby vzorků dle porostových skupin
(trávy, jeteloviny, ostatní byliny, plevele). Při odběru
vzorků byly stanovovány výšky porostu. Výsledky
byly zpracovány běžnými metodami variační
statistiky.
Výsledky a diskuse
V tab. I jsou uvedeny průměrné výšky porostu
jednotlivých variant a průměrné procentické
zastoupení komponent ve směskách. Nejvyšší výška
porostu v roce založení byla zaznamenána
u jednoleté směsi. Příčinou je zastoupení vzrůstných
druhů ve směsi (světlice barvířská, proso). V prvním
užitkovém roce byla nejvyšší výška porostu zjištěna
u regionální směsi na lokalitách Troubsko
a Rousínov a u přirozené sukcese na lokalitě Zubří.
Dále byly vzorky podrobeny rozborům a stanoveno
procentické zastoupení trav, jetelovin, ostatních
bylin a plevelných a nevysetých kulturních druhů.
Výsledky jsou opět soustředěny v tab. I. Ve
vytrvalých směsích v roce založení převažovaly
plevele na lokalitě Troubsko. Nejmenší procento
plevelů se vyskytlo v jednoleté směsi, kde rychle
rostoucí jednoleté druhy poměrně dobře plevele
potlačily. Na lokalitě Rousínov bylo zastoupení
plevelů vysoké ve všech typech směsí. V Zubří bylo
procento plevelů poměrně nízké, s výjimkou
krajinné směsi. Ve druhém roce došlo k podstatnému
snížení podílu plevelů na všech třech lokalitách,
výjimku tvořila varianta přirozená sukcese, v níž na
lokalitách Troubsko a Rousínov nebyly ostatní
sledované skupiny rostlin prakticky zastoupeny.
V jednotlivých variantách pokusu byl dále
zjišťována produkce zelené hmoty a sena na základě
odběru vzorků zelené hmoty a jejich usušení
v sušárně při teplotě 60 °C. Produkce zelené hmoty
a sena (v t.ha-1) dosažené na jednotlivých lokalitách
jsou uvedeny v tab. II. Výsledky analýz rozptylu
jsou uvedeny v tab. III pro oba roky a všechny
lokality. Analýzou rozptylu nebyly zjištěny
statistické rozdíly mezi zkoušenými variantami
v produkci zelené hmoty ani sena v roce založení na
- 74 -
lokalitě Troubsko, na lokalitě Rousínov byl zjištěn
statisticky průkazný rozdíl mezi zkoušenými
variantami v produkci zelené hmoty a na lokalitě
Zubří byly zjištěny statisticky průkazné rozdíly
v produkci zelené hmoty i sena.
Nejvyšší produkce zelené hmoty i sena byla zjištěna
v roce založení na lokalitě Troubsko u varianty bez
výsevu. Na lokalitě Zubří byla nejvyšší produkce
zaznamenána u regionální směsi, druhá v pořadí je
krajinná směs. Obě uvedené směsi se statisticky
průkazně liší od výnosu bez výsevu. Mezi krajinnou
směskou a regionální statistický rozdíl zjištěn nebyl.
Na lokalitě Rousínov byla nejvyšší produkce
zaznamenána u jednoleté směsi, která se statisticky
průkazně liší od zbývajících dvou směsí. U jednoleté
směsky nebyly na lokalitách Troubsko a Zubří
provedeny sklizně, ale její porost byl na obou
pracovištích v měsících říjen a listopad mulčován.
V Rousínově ve variantě přirozená sukcese nebyl
zaznamenán porost ke sklizni. Obdobná situace byla
v roce založení i u produkce sena s tím rozdílem, že
na Lokalitě Zubří nebyly mezi produkcí variant
statistické rozdíly. V prvním užitkovém roce byly
analýzou rozptylu zjištěny statisticky průkazné
rozdíly v produkci zelené hmoty i sena pouze na
lokalitě Troubsko. Na této lokalitě nejvyšší produkci
poskytla v obou znacích regionální směs a statisticky
průkazně se lišila od přirozené sukcese a jednoleté
směsi. Také na zbývajících lokalitách poskytla tato
směs v obou znacích nejvyšší produkci.
Souhrn
Na třech pokusných místech byla v roce založení
a v prvém užitkovém roce odhadována produkce
zelené hmoty a sena, hodnoceny výšky porostů před
sklizní a hodnoceno botanické složení. Byly zjištěny
rozdíly mezi sklizňovými roky i zkušebními
lokalitami.
Je však nutno konstatovat, že
předkládané výsledky jsou pouze z roku založení a
prvního užitkového roku a tedy je nelze považovat
za rozhodující
Klíčová slova: jetelotravní směsky; produkce zelené
hmoty; produkce sena; výšky porostu; botanické
složení
Literatura
HRABĚ,
F.,
BUCHGRABER,
K.,
2004;
Pícninářství, travní porosty. Mendelova zemědělská
a lesnická univerzita v Brně, 10-17s. ISBN 80-7157816-9.
MISZTAL, A., ZARZYCKI, J. 2009; Xerothermic
grasslands as a source of biodiverzity in the
agricultural landscape. Alternative Functions of
Grassland. 177-180s. ISBN 978-80-86908-15-1.
STARCZEWSKI, K., AFFEK-STARCZEWSKA,
A., JANKOWSKI, K. 2009; Non-marketable
functions of grasslands. Alternative Functions of
Grassland. 37-45s. ISBN 978-80-86908-15-1.
TRÁVNÍKY 2009
financovaného MŠMT ČR č. 2B08020 „Modelový
v podmínkách aridního klimatu“ a při řešení
výzkumného záměru financovaného MŠMT ČR č.
MSM 2629608001.
Adresy autorů:
1
Ing. Daniela Knotová, Ing. Jan Pelikán, CSc.:
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o.,
664 41 Troubsko
2
Ing. Petra Špačková: OSEVA VaV s.r.o., Hamerská
698, 756 54 Zubří
3
Ing. Marie Straková, Phd.: Agrostis
4
Helena Hutyrová – Marková: Zemědělský výzkum,
spol. s r.o., 664 41 Troubsko
POROVNÁNÍ LABORATORNÍ KLÍČIVOSTI A POLNÍ VZCHÁZIVOSTI
JEDNOLETÝCH DRUHŮ JETELOVIN
THE COMPARISON OF LABORATORY GERMINATION AND FIELD EMERGENCE
RATE OF ANNUAL FABACEAE SPECIES
P. Gottwaldová1, D. Knotová1, J. Pelikán1, T. E. Vondřejc2, Ľ. Zemková3, H. Hutyrová – Marková4
Abstract
There was field emergence of 14 annual
Fabaceae species compared with theoretic
emergence,
derivable
from
laboratory
germination of these species. Values of field
emergence rate were acquired from four trial´s
places (Hodonín, Rousínov, Troubsko, Zubří).
The best field emergence rate in comparing with
laboratory germination showed out these
species:
Trifolium
hirtum,
Trifolium
glomeratum, Trifolium subteraneum and
Trifolium cherleri. Field emergence rate on
localities: Hodonín and Troubsko brought good
results Vicia lutea too (in Rousínov and Zubří
this crop was not tried). The highest emergence
rate was found out in trial´s locality Troubsko
and the lowest one was in locality Zubří.
Key words: Fabaceae; laboratory germination;
field emergence rate
Úvod
Procento klíčivosti je základním kritériem
kvality osiva. Klíčivost osiva se hodnotí za
standardních,
optimálních
laboratorních
podmínek. Polní podmínky však pouze zřídka
odpovídají podmínkám laboratorním. Korelace
klíčivosti s polní vzcházivostí je často nízká
a závisí na podmínkách při vzcházení a na
vitalitě osiva (rychlosti metabolických procesů
při
klíčení).
Přestože
k nejdůležitějším
semenářským znakům kvality osiva patří vysoká
klíčivost, pro pěstitele jsou rozhodujícími
kritérii polní vzcházivost a vyrovnanost
vzcházení. (Hosnedl 2003) K nejdůležitějším
příčinám rozdílů mezi laboratorně stanovenou
klíčivostí a polní vzcházivostí patří vlastnosti
- 75 -
semen (stáří semen, dormance, zdravotní stav,
anatomická stavba, tvrdosemennost, energetický
obsah semen, obsah zásobních látek v semeni
a jejich poměr, atd.) a podmínky prostředí,
v němž semena klíčí (mikrobiologické, půdní,
klimatické, příprava půdy před setím), což ve
své práci popisuje Bláha (2005).
V jarních měsících roku 2009 bylo na
pokusných místech v Hodoníně, Troubsku,
Zubří a Rousínově vyseto 14 jednoletých druhů
z čeledi Fabaceae. Jednalo se o druhy: Anthylis
vulneraria, Lotus ornithopodioides, Medicago
radiata, Ornithopus compresus, Trifolium
alexandrinum, Trifolium arvense, Trifolium
glomeratum, Trifolium hilum, Trifolium
cherleri, Trifolium nigrescens, Trifolium
panonicum, Trifolium resupinatum, Trifolium
subteraneum a Vicia lutea. Bylo ručně vyseto 50
ks
semen
od
každého
původu
do
dvoumetrového řádku ve třech opakováních.
Před výsevem byla u každého původu stanovena
laboratorní klíčivost. Teoretická vzcházivost,
určená na základě laboratorní klíčivosti, byla
porovnána s průměrnými hodnotami skutečné
vzcházivosti dosažené v polních podmínkách.
Výsledky a diskuse
Nejnižší hodnotu laboratorní klíčivosti vykázal
druh Trifolium glomeratum (13%). Dále
následoval druh Lotus ornithopodioides (56 %).
Klíčivost ostatních druhů se pohybovala od 63
% (Trifolium hirtum) do 95 % (Trifolium
resupinatum). Nejlepší výsledky při porovnání
klíčivosti a polní vzcházivosti jsou u druhů,
které mají nejnižší hodnoty vzájemných rozdílů,
TRÁVNÍKY 2009
včetně záporných. Na lokalitě Hodonín se
pohybovaly tyto rozdíly od 5,5 do 47,0,
v Troubsku od 0,5 do 43,5, V Zubří od 13,16 do
45,35 a v Rousínově od 5,16 do 42,66. V Zubří
nevzešlo žádné z vysetých semen druhů Lotus
ornithopodioides, Trifolium arvense a Trifolium
glomeratum. Na všech zkušebních místech
prokázaly dobrou polní vzcházivost ve srovnání
s laboratorní klíčivostí druhy Trifolium hirtum,
Trifolium glomeratum (s výjimkou Zubří),
Trifolium subteraneum, a Trifolium cherleri. Na
lokalitě Hodonín prokázaly navíc dobrou
vzcházivost druhy Vicia lutea a Ornithopus
sativus, V Troubsku Vicia lutea a Anthylis
vulneraria, v Zubří Trifolium resupinatum
a Trifolium nigrescens a v Rousínově Trifolium
alexandrinum. Naopak na všech zkušebních
místech prokázal špatnou polní vzcházivost ve
srovnání s laboratorní klíčivostí druh Trifolium
arvense. Navíc na lokalitě Hodonín to byly
druhy Trifolium alexandrinum a Medicago
radiata, v Troubsku Trifolium resupinatum a
Trifolium nigrescens, v Zubří druhy Lotus
ornithopodioides, Trifolium glomeratum (které
zde vůbec nevzešly, stejně jako Trifolium
arvense) a dále Medicago radiata a Anthylis
vulneraria a konečně v Rousínově Ornithopus
sativus a Anthylis vulneraria. Celkově lze
konstatovat, že nejlepší vzcházivost zkoušených
druhů byla na lokalitě Troubsko, přibližně
srovnatelné byly lokality Hodonín a Rousínov
a nejslabší vzcházení zkoušených druhů bylo
zjištěno na lokalitě Zubří.
Souhrn
V příspěvku je porovnávána polní vzcházivost
14 jednoletých druhů čeledi Fabaceae
s teoretickou vzcházivostí vycházející z hodnot
laboratorní klíčivosti těchto druhů. Hodnoty
polní vzcházivosti byly získány na čtyřech
pokusných místech. Nejlepší polní vzcházivost
ve srovnání s laboratorní klíčivostí vykázaly
druhy Trifolium hirtum, Trifolium glomeratum,
Trifolium subteraneum, a Trifolium cherleri. Na
lokalitách Hodonín a Troubsko vykázala dobrou
vzcházivost také Vicia lutea, která na
zbývajících lokalitách zkoušena nebyla. Nejlepší
vzcházivost zkoušených druhů byla na lokalitě
Troubsko a nejslabší vzcházení zkoušených
druhů bylo zjištěno na lokalitě Zubří.
Klíčová slova: Fabaceae; laboratorní klíčivost;
polní vzcházivost
Literatura
HOSNEDL, J. 2003: Klíčivost a vzcházivost
osiva. Sborník referátů ze semináře Osivo a
sadba 6. 2. 2003: 24-29. ISBN 80-213-0997-0.
BLÁHA, L. 2005: Důvody rozdílů mezi
laboratorní klíčivostí a polní vzcházivostí.
Sborník referátů ze semináře Osivo a sadba 10.
2. 2005: 78-80. ISBN 80-213-1286-6.
financovaného MŠMT ČR č. 2B08020
„Modelový projekt zamezení biologické
a při řešení výzkumného záměru financovaného
MŠMT ČR č. MSM 2629608001.
Kontaktní adresy autorů:
1
Ing. Pavlína Gottwaldová, Ing. 1Daniela
Knotová, 1Ing. Jan Pelikán, CSc.: Výzkumný
ústav pícninářský, spol. s r.o., 664 41 Troubsko,
e-mail [email protected]
2
Mgr. Tomáš Ernest Vondřejc: OSEVA vývoj a
výzkum s.r.o., Hamerská 698, 756 54 Zubří
3
Ing. Ľubica Zemková, Ph. D.: Agrostis
Trávníky, s.r.o., Npor. Krále 16, 68301
Rousínov
4
Mgr. Helena Hutyrová – Marková: Zemědělský
výzkum, spol. s r.o., 664 41 Troubsko
OVLIVNĚNÍ VELIKOSTI LISTOVÉ PLOCHY VYBRANÝCH DRUHŮ TRAV
APLIKACÍ POMOCNÝCH PŮDNÍCH LÁTEK DO PŮDY
THE EFFECT OF THE SUPPLEMENTARY SOIL SUBSTANCES APPLICATION ON
THE LEAF AREA OF SELECTED GRASS SPECIES
Zemková Ľ., Straková, M., Straka J., Jandlová I., Kadlecová, E., Maršálková, L.
Agrostis Trávníky, s.r.o., Npor. Krále 16, 683 01 Rousínov
- 76 -
TRÁVNÍKY 2009
Výsledky
Tabulka I. uvádí průměrné hodnoty velikosti
listové plochy (mm2) zjištěné u jednotlivých druhů
trav a pomocných půdních látkách. U druhu Bromus
inermis 'Tabrom' byl zjištěn statisticky významný
vliv aplikované látky na sledovaný znak.
V porovnání s kontrolní variantou (896 mm2) se
velikost listové plochy rostlin téměř zdvojnásobila,
přičemž největší byla u varianty s použitím zeolitu
(1747 mm2). Také modus počtu listů na odebraném
stéble při použití zeolitu byl vyšší v porovnání
s kontrolní variantou. U druhu Festuca arundinacea
'Finelawn' nebyl zjištěn statisticky průkazný vliv
pomocné půdní látky na velikost listové plochy, ale
průměrný počet odnoží byl v porovnání s kontrolní
variantou vyšší při použití zeolitu. Také modus
počtu odnoží byl vyšší u varianty se zapravením
zeolitu a agrisorbu do půdy. I u druhu Festuca
arundinacea 'Scorpions' nebyl zjištěn statisticky
významný vliv aplikované pomocné půdní látky na
velikost listové plochy v porovnání s kontrolní
variantou (1598 mm2), ale velikost listové plochy
u varianty se zeolitem byla vyšší (1715 mm2). To
platí také o počtech odnoží a listů u této varianty.
Naopak po aplikaci agrisorbu a lignitu do půdy se
velikost listové plochy snížila. Tento pokles byl
zaznamenán pouze u druhu Festuca arundinacea
'Scorpions', ale nebyl statisticky průkazný
v porovnání s kontrolní variantou. Z uvedených
výsledků velikosti listové plochy můžeme shrnout,
že pozitivní vliv pomocných půdních látek na
Abstract
In the experiment the effect of the
supplementary soil substances application on the leaf
area of selected grass species was studied. The leaf
area was measured by apparature AM 300. The grass
species were Bromus inermis 'Tabrom', Festuca
arundinacea 'Finelawn' and Festuca arundinacea
'Scorpions'. There was statistically significant
influence of the application of agrisorb
(hydroabsorbent), zeolite and lignite on the leaf area
in the species Bromus inermis 'Tabrom'. The leaf
area was nearly double. In Festuca species the
influence of supplementary soil substances
application was not comfirmed. The supplementary
soil substances have an positive effect on the soil
properties. That caused the increasing of the leaf
area.
Key words: leaf area, supplementary soil
substances, grass species
Úvod
Pomocné půdní látky se stále častěji
využívají při zakládání a ošetřování všech typů
- 77 -
trávníků, a to v případech, kdy není struktura půdy a
další její vlastnosti v optimálním stavu pro vývoj
rostlin (Straka & Straková, 2003). Podle zákona č.
156/1998 Sb. o hnojivech, pomocných půdních
látkách, pomocných rostlinných přípravcích a
substrátech
a
o
agrochemickém
zkoušení
zemědělských půd a ve znění zákona č. 308/2000 Sb.
se pomocnou půdní látkou pro účely tohoto zákona
rozumí „látka bez účinného množství živin, která
půdu biologicky, chemicky nebo fyzikálně
ovlivňuje, zlepšuje její stav nebo zvyšuje účinnost
hnojiv“. Použité druhy pomocných půdních látek
zlepšují půdní vlastnosti –
Agrisorb
je
hydroabsorbent schopný do své struktury vázat vodu
a v průběhu vegetace ji předávat kořenům (Hrabě et
al., 2009). Výsledkem jeho působení je také
vytvoření nebo zlepšení drobtovité struktury půdy.
Lignit je svými sorpčními schopnostmi a vysokým
obsahem humusových látek také vhodným
materiálem pro zlepšené půdních vlastností. Dodává
půdě organickou hmotu, reguluje uvolňování prvků,
upravuje mikrobiologické klima půdy, zlepšuje
zadržování vody půdou. Zeolit je minerální materiál,
který je schopen ve svých pórech zachytávat látky
všech skupenství a tím se podílí na iontověvýměnných procesech. Vybrané pokusné plochy
svými vlastnostmi představují půdu, kde je aplikace
těchto látek spíše žádoucí – půdní druh písčitý,
zrnitostní třída písek.
Listová plocha byla měřena u 30 rostlin
Bromus inermis 'Tabrom', Festuca arundinacea
'Finelawn' a Festuca arundinacea 'Scorpions'
odebraných na pokusné ploše v Ratíškovicích
v období květen 2009. Pokus byl založen v květnu
2008 metodou znáhodněných bloků ve 3
opakováních. Před výsevem byly do půdy
aplikovány pomocné půdní látky – agrisorb, lignit a
zeolit. Listová plocha byla měřena přístrojem AM
300. U druhu Bromus inermis bylo odebráno 1 stéblo
z rostliny, u druhu Festuca arundinacea byl
vzhledem k charakteru rostlin odebírán celý trs,
který byl postupně scanován po odnožích a listech.
Počet listů a odnoží byl vyjádřen průměrem a
modem (nejčastěji se vyskytující hodnota).
K statistickému vyhodnocení byl použit program
Statistica.
vlastnosti půdy se projevil u druhu Bromus inermis
'Tabrom'.
TRÁVNÍKY 2009
Tab. I. Listová plocha (mm2) vybraných druhů trav
Festuca
Pomocná půdní Bromus inermis
arundinacea
látka
'Tabrom'
'Finelawn'
Kontrola
896
a
1732
a
Agrisorb
1622
b
1848
a
Lignit
1582
b
1865
a
Zeolit
1747
b
1813
a
Festuca
arundinacea
'Scorpions'
1598
ab
1373
ab
1259
a
1715
b
a, b - průkazné rozdíly (P < 0,05) zjiš těné m ezi hodnotam i v s loupci
Souhrn
V pokuse byl sledován vliv aplikovaných
pomocných půdních látek na vybrané druhy trav.
Přístrojem AM 300 byla měřena listová plocha
druhů
Bromus
inermis
'Tabrom', Festuca
arundinacea 'Finelawn' a Festuca arundinacea
'Scorpions'. U druhu Bromus inermis 'Tabrom' byl
zaznamenán statisticky průkazný vliv aplikace
agrisorbu, lignitu a zeolitu na sledovaný znak.
Velikost listové plochy se téměř zdvojnásobila. U
rodu Festuca nebyl vliv aplikace pomocných
půdních látek na velikost listové plochy pozorován.
Lze se tedy domnívat, že došlo k pozitivnímu
působení pomocných půdních látek na vlastnosti
půdy, co se projevilo zvětšením listové plochy
rostlin.
- 78 -
Klíčová slova: listová plocha, pomocná půdní látka,
travní druhy
Literatura
HRABĚ, F., et al. 2009: Trávníky pro zahradu,
krajinu a sport. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Ing.
Petr Baštan, 335 s. ISBN 978-80-87091-07-4.
STRAKA, J., STRAKOVÁ, M., 2003: Zkušenosti
s půdními kondicionéry při zatravňování svahů na
extrémních stanovištích. In: Sborník „Trávníky
2003“. Hrdějovice: Agentura Bonus, s. 16-21. ISBN
80-902690-8-7.
Ke zpracování tohoto příspěvku byly použity
informace získané při řešení výzkumného projektu č.
2B08020 „Modelový projekt zamezení biologické
podporovaného MŠMT ČR v rámci Národního
programu výzkumu II.

Sborník 2009

Transkript

Podobné dokumenty

Sborník 2008

Úloha vegetace v kulturní krajině ve vztahu k disipaci sluneční energie

Sborník 2014

Představení projektu - Agrostis Trávníky, sro

Grassland Ecology VIII

vliv pomocných půdních látek na velikost listové plochy a kořenový

ovlivnění velikosti listové plochy vybraných druhů trav aplikací

ročník XVII. - číslo 2 - Fakulta prírodných vied, Univerzita Mateja Bela