Sborník 2014

Transkript

Sborník 2014

TRÁVNÍKY 2014
„ TRÁVNÍKY 2014“ - trávníky ve městech -
-1-
TRÁVNÍKY 2014
STŘÍPKY Z TRÁVNÍKÁŘSKÉ HISTORIE
Bohumír Cagaš
Pěkný, svěže zelený trávník, vizitku našeho celoročního
snažení, by chtěl mít snad každý. Trávník pro potěšení i sport
má také svou historii, do dnešní podoby se postupně vyvíjel,
časem se měnilo také jeho poslání.
Při troše fantazie můžeme předpokládat, že již v biblické
zahradě Eden byl trávník – vždyť jak popisuje 1. Kniha
Mojžíšova, Genesis - v ráji rostly byliny, tráva , stromy, vše
v přirozené harmonii. Zmínky o trávnících lze vystopovat
z dokladů o dávných civilizacích. Trávníkové plochy byly
nezbytnou součástí palácového komplexu dynastie Han v Číně
před 2000 lety. Zápisy svědčí o existenci perských
trávníkových koberců v asyrském království (kolem roku 500),
trávník pro sportovní klání využíval vládce Hindustanu Akbar
(kolem r. 1600). Římský dějepisec Plinius mladší popsal svůj
dům a pozemek, na kterém je louka udivující svou přirozenou
krásou.
Středověk se zapsal do vývoje evropských
trávníků
zejména prostřednictvím klášterů a jejich obyvatel. Základní
funkcí klášterních zahrad byla sice produkce užitkových
rostlin, postupně se však přidává i estetická dimenze tohoto
krajinného prvku. Albert Magnus kníže von Bollstaedt píše ve
svém spise „ De Vegetabilibus“ mimo jiné o své zahradě
a trávníku takto: „Oko není ničím jiným tak potěšeno jako
jemnou, ne příliš vysokou trávou. Toho lze ale dosáhnout
pouze na rovné a zpevněné ploše. Pozemek musí být pokryt
kusy trávníku z jemné trávy, které je pak nutno přitlačit
širokými dřevěnými kladivy k zemi a potom je zamáčknout
nohama do půdy až nejsou skoro vidět. Potom tráva postupně
vyrazí jemné vlásky a pokryje půdu jako zelený koberec.“
(Wimmer 1989).
Pro prosté občany středověkých měst vznikaly luční porosty
za městskými hradbami, jako tzv. veřejné či lidové louky, které
sloužily k tanci a zábavě. Ty můžeme označit za předchůdce
užitkových trávníků. Příkladem takovýchto ploch jsou „partum
communis“ z r. 1290 ve Florencii, v Sieně to bylo „prato“
(1309) a v Norimberku tzv. „Hallerwiesen“ (1434). Svým
názvem připomíná tuto první formu veřejné zeleně také
vídeňský Práter, jehož podstatná část byla pokryta travním
drnem. Údržba těchto veřejných travnatých ploch byla
jednoduchá – byly spásány dobytkem. V raném novověku (cca
od r. 1500) začala mít privilegovaná vrstva v Anglii zálibu
v různých míčových hrách na trávníku. Bowling, kroket
a později také golf vyžadovaly pevnou, nijak nenarušenou
rovnou travnatou plochu. Mírné anglické podnebí vzniku
těchto prvních „hřišť“ přálo. V 16. a 17. století byly využívány
pro tyto účely i některé byliny, např. heřmánek.Na něm hrál
údajně mořeplavec a pirát Drake bowling, když se španělská
armáda blížila ke břehům Anglie. Brzy ale došlo k inovaci
a prosazení „pravého trávníku“ složeného z travních druhů jak
to popsal v r. 1665 botanik John Rea. To se už vědělo, že
kvalita trávníku je závislá na travních druzích a běžné,
pícninářsky využívané druhy, se pro něj nehodí. Rea v té
souvislosti poznamenává, že „nejlepší drny pro trávník jsou na
nejchudší pastvině“.
V jakubovské době kolem roku 1610 se začíná v Anglli
objevovat nízko sečený trávník, kterému se začalo říkat
anglický, a který začal vzbuzovat závist v okolních zemích. Za
jeho velkého propagátora je označován Francis Bacon. Ten
říká: „…trávník dává dvě radosti, první – nic nemůže být oku
milejšího než nakrátko posečená tráva a druhou – je krásná
cesta uprostřed“. Návody k založení trávníku se objevovaly
v mnoha knihách, nejvíce je však citována „La Maison
Rustique“ (Hesayon 2002). Při zakládání trávníků začala hrát
významnou roli mimo přípravy pozemku také otázka zapravení
hnojiva.
V roce 1613 uveřejňuje Markham první doporučení pro
zakládání trávníků z travních druhů, o padesát let později byla
založena první bowlingová dráha z travních druhů na zámku
Winsdor. Angličan Evelyn doporučoval čtrnáctidenní sekání
a válení. Od tohoto data nastává neobyčejný rozvoj
trávníkářsví.
S rozvojem
architektury
geometrického
zahradního stylu v období absolutismu (17. a 18. století) je
trávník v zahradách šlechty považován a ceněn jako významný
okrasný prvek. Na jeho estetickou funkci se kladou vysoké
nároky – především na stejnorodost, hustotu a barvu. Pro
řadové občany byly však tyto travnaté plochy zcela
nedostupné. Trávníky byly většinou zakládány metodou
pokládání travnatých dílců z pastvin, postupně se prosazovalo
i zakládání výsevem, především formou nastýlání přestárlého
sena na půdu, ze kterého docházelo k uvolňování semen.
Péče o trávníky do vynálezu trávníkové sekačky spočívala
především v sečení, prováděném až třikrát týdně, téměř
výhradně kosou. K tomu účelu byla vyvinuta speciální kosa se
širokým a krátkým listem. Tou bylo možno udržovat porost až
na výšku 13 mm. Posečená hmota byla odstraňována. Rozsáhlé
trávníky v parcích byly někdy také spásány ovcemi. Na
začátku 19. století se stalo běžným jevem i hnojení organickým
materálem. Značné náklady představovalo odstraňování
plevelů a mechu. Mimo mechanického vypichování plevelných
druhů se používalo též vápno a saze (Blank 2012).
Patentování vynálezu vřetenového žacího stroje mistra
textilní továrny v anglickém Stroudu Edwina Beard Buddinga
v roce 1830 znamenal převrat v trávníkářství, zejména
v údržbě rozsáhlých i menších trávníkových ploch. Jeho
vynález vznikl přizpůsobením zařízení, které se používalo
k zastřihování vlasu na látkách v textilce, kde byl Budding
zaměstnám. Od roku 1832 byl žací stroj vyráběn a udržování
trávníku, zejména menších ploch, bylo relativně snadné. Ve
srovnání s kosou, byť uzpůsobenou k sekání jemnolistého
trávníku, měl nový stroj řadu výhod. Sám autor tohoto
vynálezu uváděl, že tradiční údržba zanechávala na trávníku
„…okrouhlé jizvy, nerovnosti a holé skvrny, které zůstávají
patrné po několik dnů…“. Původní Buddingova sekačka měla
několik nevýhod, mj. byla velmi těžká a pohyb s ní na trávníku
byl velmi obtížný. Postupem času však byly problémy
odstraněny. Někteří trávníkáři dělí historii trávníků na období
před vynálezem sekačky a po ní.První žací stroj tažený koněm
se objevil v r. 1842 a v rove 1893 následoval první žací stroj
s parním pohonem. Benzinové sekačky se objevily už na
počátku 20. století.
Kultura trávníků určených pro oddech i sport zakotvila
pevně především v anglosaských zemích a později v USA. Na
začátku 20. století se tam začíná formovat i trávníkářský
výzkum, orientovaný především na šlechtění vhodných odrůd,
techniku zakládání a údržby (např. Bingley, Anglie 1929).
Ale i v českých zemích se stával udržovaný trávník
fenoménem, zejména v nově vznikající městské vilové
zástavbě po I. světové válce. Důkazem toho, že i v našich
podmínkách lze vytvořit velké a kvalitní trávníkové plochy,
byla golfová hřiště v Karlových Varech a Mariánských lázních.
-2-
TRÁVNÍKY 2014
Trávník se dostal i do české klasické literatury. Karel Čapek,
jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století,
definoval ve svém Zahradnickém roku (1929), co je vlastně
touhou každého pěstitele trávníku. „Předně my, zahradníci,
chceme mít anglický pažit zelený jako kulečník, trávník bez
poskvrny, drn jako samet, loučku jako stůl“. Na vesnice, kde
převažovala „užitkovost“ nad estetikou, si okrasný trávník
našel cestu až mnohem později.
Léta po druhé světové válce rozvoji trávníkářství
a trávníkům u nás vůbec nepřála. Trávník, zejména ve spojení
s golfovým sportem, byl označen jako buržoasní přežitek,
tolerována byla snad pouze fotbalová hřiště, jako zástupce
„lidového, masového“ sportu. Obecně převažovaly úkoly
produkční, pod heslem zabezpečení soběstačnosti a pro
trávníky místa nebylo.
V devadesátých letech se začala v tomto směru situace
velmi rychle měnit. Přispělo k tomu mnoho faktorů, především
možnost cestovat a srovnávat, velký sortiment osiv,
hnojiv,přípravků na ochranu rostlin, zavlažovací techniky,
sekaček, vertikutátorů a dalších zařízení, bez kterých se dnes
trávník neobejde. Z vesnic velmi rychle zmizely předzahrádky
s krmnými plodinami, v nově zakládaných satelitních
zástavbách lze vidět trávníky většinou velmi dobré úrovně.
Postupně se zlepšuje i městská komunální zeleň, kde trávník
hraje nezastupitelnou roli. Česká golfová hřiště, jejichž počet
neustále roste, představují dnes v některých případech
evropskou, či světovou špičku. Trávníkářská problematika je
diskutována na konferencích pořádaných Evropskou
trávníkářskou společností (ETS), šlechtění a semenářství trav
vhodných pro trávníky pak na setkání evropských
i zámořských šlechtitelů v rámci EUCARPIE.
Literatura
Hesayon D. G. (2002): Trávníky v zahradě. BETA-Dobrovský
a Ševčík, PRAHA-PLZEŇ.
Blank M. (2012): Wie viel Rasen braucht der Mensch ? „Zur
Bedeutung von Rasenflächen im
urbanen Raum“. European Journal of Turfgrass Science
2/2012: 25 – 32.
Wimmer C. A. (1989): Geschichte der Gartentheorie. Wiss.
Buchges., Darmstadt.
Doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.
Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen
Hamerská 698
756 54 Zubří
PĚSTOVÁNÍ TRÁVNÍKŮ S OMEZENÝMI VSTUPY PESTICIDŮ, HNOJIV A ZÁVLAHOVÉ
VODY – SVĚTOVÉ TRENDY
Stanislav Hejduk
Lidstvo se celosvětově potýká s nárůstem potřeby
základních přírodních zdrojů (pitná voda, fosilní paliva, půda,
suroviny pro výrobu hnojiv a řada dalších) a hledá způsob, jak
se s touto situací vyrovnat. Jedním z přístupů je snaha o tzv.
udržitelný rozvoj. Podle nejčastěji citované definice, kterou
navrhla komise Spojených národů vedené bývalou norskou
premiérkou G.H. Bruntlandovou z 20. března 1987, je
„udržitelný rozvoj takový rozvoj, který umožňuje
uspokojování současných potřeb bez ohrožení schopnosti
budoucích generací uspokojovat jejich potřeby“.
Na trávníkové plochy se podle řady průzkumů aplikuje
více pesticidů, minerálních hnojiv a závlahové vody a na
ošetřování spotřebují více fosilních paliv, než na jiné okrasné
rostliny. V USA bylo zjištěno, že domácnosti, které mají na
své zahradě velmi kvalitní trávník, spotřebovávají 4 – 6 krát
více pesticidů na jednotku plochy než v zemědělství a aplikují
na trávníky 2 x více vody, než potřebují trávníky v létě ke
svému přežití.
Vlastníci domácích zahrad, golfoví hráči a správci
komunálních trávníků jsou znepokojeni potenciálním rizikem
při používání pesticidů a minerálních hnojiva díky tomu
vzrůstá zájem o organické pěstování trávníků a low-input
systémy. Existují následující důvody pro tyto změny (Bellows,
2002):
1. Při eliminaci aplikace pesticidů
na rekreační a portovní
trávníky se zamezí
expozice lidí i domácích zvířat
2. Správně prováděné organické a low-input
systémy
zvyšují toleranci trávníků vůči chorobám a suchu
3. Omezuje se ztráta vody a živin povrcho vých
odtokem
a průsakem do podzemních vod
4. Organické a low input systémy zajišťují zvýšenou
biodiverzitu v městských oblas tech (dvouděložné byliny,
ptáci, hmyz aj.)
Velká část populace vnímá intenzivní ošetřování trávníků jako
plýtvání zdroji, které by mohly být lépe využity pro produkci
potravin, nebo pro zachování přírodních ekosystémů. Současně
argumentují tím, bohužel někdy oprávněně, že nesprávné
používání vyšších dávek hnojiv a pesticidů vede k poškozování
životního prostředí. Většina výzkumů však nepotvrdila, že by
trávníkářství působilo na životní prostředí negativněji, než
zemědělství (např. Beard, 2002, Gross et al., 1991). Přesto se
však intenzivně hledají cesty, jak omezit vstupy při pěstování
trávníků, aniž by byla výrazně snížena jejich kvalita.
Na veřejné zeleni v Dánsku je zakázáno popř. výrazně
omezeno použití pesticidů od roku 2007. Na golfových hřištích
je legislativa spojená s použitím pesticidů zpřísněna od r. 2013.
Probíhá kampaň na omezení agrochemikálií na soukromých
zahradách. Zákony se vytvořily na základě dogmatu, že
„dánská pitná voda by měla být přímo použitelná po čerpání ze
zdroje podzemních vod do vodovodního řádu s výjimkou
úpravy vysokého obsahu Fe a Mn.“ Pro aplikaci pesticidů je
třeba absolvovat speciální kurzya získat licenci. Spotřeba
aktivních látek pesticidů poklesla na veřejných plochách
v Dánsku v období 1995 – 2010 z 25.000 na 4.000 kg (Hejduk,
2014).
V low-input systémech je třeba maximálně omezit stresy
trávníků. Tyto stresy jsou nejčastěji způsobeny horkem,
suchem, zamokřením a zhutněním půdy, deficitem živin nebo
jejich nevyrovnaným poměrem a chorobami. Můžeme je
minimalizovat či eliminovat následujícími způsoby:
a. Založením a udržováním zdravého půdního prostředí
b. Použitím směsí druhů a odrůd trav či dalších bylin při
založení trávníku pro zvýšení biodiverzity a stability
c. Systémem ošetřování, které omezuje stres (vertikutace,
pískování a verifikace)
d. Porozuměním potřebám trávníků v daném prostředí
(zejména půda a klima)
-3-
TRÁVNÍKY 2014
Pravidelnými analýzami půd získáme nástroj, který nám
pomůže vyhnout se zbytečným aplikacím hnojiv popřípadě
cíleně řešit dílčí nedostatky některých živin. Podle řady
průzkumů používají lidé na svých zahradách 10 x větší dávky
živin na jednotku plochy, než zemědělci. Místo minerálních,
synteticky vyrobených hnojiv je možno k doplnění chybějících
živin použít i přírodní látky. Mimo kompostu jsou to různá
organická hnojiva jako například rybí moučka, guano,
kompostový výluh (čaj), masokostní moučky, sušená krev,
extrakty z řas a jiné.
Jedním z trendů, který se v současnosti často využívá, je
mulčování trávníků. Jde o to, že při sečení se travní hmota
ponechává rozptýlená na povrchu trávníků, kde se postupně
rozkládá a snižuje o 30 – 50% potřebu hnojení a snižuje
spotřebu závlahové vody. Současně šetří náklady na převoz
a likvidaci biologických odpadů. Nebylo potvrzeno, že by
docházelo ke snížení kvality rekreačních a parkových trávníků,
pokud se sečením neodstraňuje více, než 1/3 výšky porostu.
Zhutnění půd je běžné u sportovních a často sešlapávaných
trávníků. K nejvýraznějšímu zhutnění dochází při vyšší
vlhkosti půdy a při používání vysokých dávek minerálních
hnojiv (degradace struktury půdy a omezení rozvoje půdních
organismů). Následkem je mechanické omezení růstu kořenů,
je zde nedostatečný obsah kyslíku pro dýchání kořenů
i půdních organismů, vsakování vody do půdy je velmi pomalé
a dochází k její stagnaci na povrchu nebo povrchově odtéká
(Adam set Gibbs, 2004). Teplotní extrémy se projevují
mnohem výrazněji, než ve zdravé půdě (vyšší tepelná
vodivost). Nadměrné zhutnění vegetační vrstvy sportovních
trávníků je často spojeno s nevhodnou konstrukcí profilu
hřiště.
Zdravá půda se vyznačuje aktivní populací žížal, hub,
bakterií a užitečných háďátek, které umožňují úspěšné založení
a pěstování trávníků i při omezeném hnojení a aplikaci
pesticidů. Musíme se naučit porozumět nejen tomu, co vidíme
nad povrchem půdy, ale také roli jednotlivých půdních
organismů, které umožňují růst zdravého trávníku. Tyto
organismy ve zdravé půdě rozkládají plsť, provzdušňují půdu,
omezují rozvoj patogenních mikroorganismů, umožňují
recyklaci živin a vykonávají řadu dalších cenných funkcí.
Populace užitečných půdních organismů podpoříme
pravidelnou
aplikací
zralého,
kvalitního
kompostu
a současně zajistíme vyrovnaný přísun živin, včetně
mikroprvků, rostlinám (Sachs et Luff, 2002). Při nerovnoměrné
aplikaci rychle působících minerálních hnojiv dochází k tomu,
že rostliny příjmou více živin, než potřebují, což se projevuje
nadměrným růstem trávníku, rychlou tvorbou plsti a zvýšenou
náchylností k chorobám a suchu.
Naopak ve zdravé půdě existují mechanismy, které
regulují množství dostupného N pro rostliny. Trávy mírného
pásma vyžadují dodání živin zejména v obdobích aktivního
růstu kořenů a tvorby odnoží – časně na jaře a na podzim.
V teplejších nížinných oblastech s delší vegetační dobou
trávníky je třeba hnojit vyššími dávkami živin, než
v chladnějších oblastech s vyšší nadmořskou výškou.
Vysoké dávky hnojiv však mohou vést až k úhynu rostlin
a půdních organismů.
Často může výrazně zlepšit kvalitu trávníků pouze
správný management. Například pouhé sečení, pokud je
správně prováděno, šetří vodu, omezuje výskyt chorob
a plevelů a stimuluje růst kořenů. Zvýšení výšky sečení
v období letního sucha a horka je klíčové pro omezení stresu,
zvýší hloubku zakořenění , zvýší kvalitu trávníku a omezí
zaplevelení. Sníží významně negativní vliv sucha, zastínění
a vysokých teplot. Udržování ostří nožů na sekačkách snižuje
potřebu pohonných hmot, omezí rozvoj chorob (rovná a ne
roztřepená řezná plocha) a zvýší kvalitu trávníku (absence
vybělených cévních svazků).
Je ale třeba si uvědomit, že správné používání závlahy,
hnojiv a pesticidů může vést k menšímu znečištění životního
prostředí, než úplný zákaz jejich aplikace (Aamlid et al., 2009).
Například při poškození trávníků plísní sněžnou dochází
k výraznému uvolňování nitrátů do podzemních vod na jaře,
suchá
skvrnitost
(hydrofobie)
vede
k nadlimitním
koncentracím pesticidů a živin v drenážních vodách
a k výraznému zvýšení povrchového odtoku a existuje řada
dalších příkladů. Jednou z možností, jak omezit spotřebu
závlahové vody, je ponechat trávník v suchém letním období
v dormanci, kdy listy zhnědnou a zaschnou. Trávník přežije
v tomto stavu po dobu 4 – 6 týdnů při minimální spotřebě
vody. Správci hřišť a greenkeepeři však vyžadují, aby trávník
zůstal i v letním období zelený z důvodů estetických,
hratelnosti povrchu i bezpečnosti hráčů (tlumící efekt zelených
listů).
V suchých oblastech USA nahrazují někteří uživatelé
přirozené trávníky a ostatní zeleň plastovými náhražkami nebo
štěrkem. Vzhledem k tomu, že zavlažované trávníky
vypařováním vody chladí sebe i své okolí, stoupá výrazně
spotřeba elektrické energie na klimatizaci domů bez zeleně.
V městských oblastech USA je v letním období běžně
spotřebováváno c. 50% vodovodní vody na závlahu trávníků
a okrasné zeleně. V řadě zemí včetně České republiky se
pravidelně během letního období vyhlašuje zákaz používání
vodovodní pitné vody pro závlahu trávníků. Kdo nemá
náhradní zdroj vody (například zásobní nádrž), musí se smířit
s tím,
že
trávník
bude
v létě
hnědý.
Jednou
z cest jak udržet odpovídající kvalitu trávníků při stále se
zvyšujícím omezení používání závlahové vody, je šlechtění
odrůd tolerantních vůči suchu (Richardson et al., 2008).
V USA bylo pro tyto účely založeno sdružení šlechtitelů
Turfgrass Water Conservation Alliance (www.tgwca.org), kteří
testují suchovzdorné genotypy u nezávislých organizací
a nabízejí odrůdy nejtolerantnější k suchu následně uživatelům
pod značnou TWCA approved variety. Tím se snaží odlišit od
běžných reklam, které často nabízí „suchovzdorné“ odrůdy bez
jakýchkoliv testů.
Jednodruhové trávníky jsou náchylnější k zaplevelení
a vyžadují více vody a živin, než směsi druhů a odrůd.
Jednodruhové trávníky mohou mít po určitou část roku
vynikající kvalitu danou homogenním povrchem, ale v dalším
období se kvalita zhoršuje, což je mimo výskytu chorob dáno
také biologickými vlastnostmi jednotlivých trávníkových
druhů.
Kvalitní trávníkové osivo představuje základ kvalitního
trávníku. Náklady na osivo jsou v porovnání s dalšími vstupy
zanedbatelné, a přesto se často při nákupu osiva nesprávně
šetří.
Existují značné rozdíly mezi trávníkovými druhy
a odrůdami z hlediska odolnosti k zátěži, zastínění, odolnosti
vůči chorobám, suchu a vyzimování. Proto se při zakládání
trávníku běžně používá směs několika odrůd jednoho druhu. Je
zde ale potřeba znát barevný odstín použitých odrůd, protože
směs světlých a tmavých rostlin nepůsobí v trávníku pěkně.
I malá příměs jílku vytrvalého (u extenzivních trávníků
i jílku mnohokvětého) ve směsi zajistí rychlé pokrytí povrchu
půdy po výsevu, omezení eroze a zaplevelení. Jednotlivé druhy
-4-
TRÁVNÍKY 2014
postupně mění svůj podíl v trávníku podle konkrétních
podmínek stanoviště.
Jedním z perspektivních trávníkových druhů trav v oblastech
s horkými léty a nepravidelnými srážkami je kostřava
rákosovitá. Uplatňuje se zejména v přechodných oblastech
(horká léta a chladné zimy) v USA a ve Středomoří, ale stále
častější používání v trávnících je zaznamenáváno i v České
republice. Souvisí to samozřejmě i se změnou klimatu. Hlavní
nevýhodou tohoto druhu je hrubá textura trávníku (široké
listy), nutnost vyšší výšky sečení (min. 40 mm), náchylnost na
plíseň sněžnou a odolnost vůči suchu pouze je-li pěstována na
hlubokých půdách. Další skupinou trav, které snáší dobře
vysoké teploty, a vyžadují výrazně méně vody pro udržení
zelené barvy listů v letním období jsou C4 trávy. V našich
podmínkách mají největší význam Cynodon dactylon (troskut
prstnatý), Zoysia japonica (nemá český název) a Bouteloua
dactyloides (buvolí tráva). Jejich nevýhodou je dlouhodobá
zimní dormance, kdy jejich listy při poklesu teplot pod 6 oC na
podzim zhnědnou, a regenerují až v květnu (Hejduk, 2007). To
je pro některé uživatele nepřijatelné, i když odolnost vůči
zátěži a možnost používání trávníků se tím nijak neomezuje.
Další nevýhodou je bohužel omezená odolnost vůči silným
mrazům, což se týká zejména troskutu.
V posledních letech se propaguje používání některých
jetelovin v trávnících. Jedná se zejména o jetel plazivý
(Trifolium repens, označovaný jako „microclover“), ale také
jetel jahodnatý (T. fragiferum), tolici dětelovou (Medicago
lupulina) a ve Středomoří dokonce i o vojtěšku setou
(Medicago sativa). Hlavní předností těchto leguminóz je
schopnost poutat vzdušný dusík a postupně ho předávat
okolním travám a dále vysoká odolnost vůči suchu. Vytváří
květy lákající hmyz, což může být v případě včel problém pro
některé uživatele trávníků, ale na druhé straně je to velmi
žádoucí z hlediska podpory biodiverzity.
Další možností, jak zvýšit toleranci trav vůči
nepříznivým podmínkám prostředí je introdukce endofytech
hub do nových odrůd. Endofytní houby rodu Neotyphodium se
vyskytují uvnitř rostlinných buněk zejména v rodu Lolium
a Festuca. Jedná se o symbiotický vztah, který vyhovuje
oběma organismům. Pouhým okem nelze přítomnost těchto
hub v travách poznat. Je nutné mikroskopické vyšetření osiva
nebo listových pochev. „Infikované“ rostliny jsou odolnější
vůči suchu a dalších stresům a produkují alkaloidy, které jsou
jedovaté pro škodlivý hmyz i pro pasoucí se zvířata. Produkují
látky podobné hormonům, které stimulují růst trav. V současné
době probíhá introdukce vybraných kmenů těchto hub do
trávníkových odrůd zejména na Novém Zélandu s cílem
zvýšení kvality trávníku při omezených vstupech. Přenáší se
pouze z mateřské rostliny na potomstvo osivem a houba
zůstává v rostlině po celý její život.
Pokud se rozhodneme přejít na organický systém
pěstování trávníků, představují největší problém plevele. Jako
plevele označujeme rostliny, které se vyskytují na nevhodném
místě. O tom, co je v daném trávníku plevel často rozhoduje
typ trávníku. Například v přírodním trávníku na zahradách je
jetel plazivý žádoucí složka, zatímco ve fotbalových či
okrasných trávnících je to nežádoucí rostlina.
Pro eliminaci některých plevelů někdy stačí pouze
využívat jednoduchá mechanická opatření. Například pro úplné
potlačení teplomilných, jednoletých trav, jako je rosička
krvavá (Digitaria sanquinalis) má zvýšení výšky sečení na 75
mm v jarním období stejně vysoký účinek, jako aplikace
preemergentních herbicidů (Bellows, 2003). Při zákazu
používání pesticidů jsou dosavadní alternativní metody
(vláčení prutovými branami, hledání agresivně rostoucích
odrůd trav, biologické metody) na potlačení většiny plevelů
málo účinné a na některých hřištích to řeší ručním
vypichováním plevelů za účasti členů klubu.
Na některých místech se mohou dobře uplatnit nesečené či
jednou ročně sečené trávníky (parky, golfové roughs aj.). Lze
využít trávy, které rostou pomalu a nejlépe se osvědčují
úzkolisté kostřavy (k. červená dlouze výběžkatá, k. ovčí, k.
drsnolistá).
Závěr
V blízké budoucnosti lze očekávat častější využívání low-input
trávníků, které budou tolerantní k hlavním chorobám trav,
budou
vykazovat
dostatečnou
suchovzdornost
a odolnost k vyzimování a budou produkovat méně biomasy
(omezení potřeby sečení – úspora času a fosilních paliv) aniž
by vyžadovaly intenzivní ošetřování pesticidy.
Je třeba počítat s tím, že bude narůstat tlak na omezené
používání minerálních hnojiv a syntetických pesticidů. To
vyžaduje také snížit očekávání uživatelů z hlediska kvality
trávníkových ploch. Musí to však být doprovázeno
nformováním veřejnosti o důsledcích intenzivní či nesprávné
aplikace agrochemikálií.
Použitá literatura:
Aamlid, T.S., Larsbo, M., Jarvis, N., 2009: Effects of
surfactant use and peat ammendment on leaching of
fungicides and nitrate from golf greens. Biologia, 64 (3):
419-423
Adams, W.A., Gibbs, R.J., 2004, Natural Turf for Sport and
Amenity: Science and Practice. CAB International,
Cambridge, 3rd edition, 404 pp.
Beard, J.B., 2002, Turf Management for Golf Courses. Second
edition. A publication of the USGA, Ann Arbor Press,
Chelsea, Michigan, 793 p.
Bellows, B., 2003, Sustainable Turf Care. ATTRA,
Horticulture Systems Guide. NCAT, 40 pp. Dostupné dne
10.8.2014
na
https://attra.ncat.org/attrapub/summaries/summary.php?pub=80
Gross, C.M., Angle, J.S., Hill, R.L., Weltrlen, M.S., 1991,
Runoff and sediment loss from tall fescue under simulated
rainfall. Journal of Environmental Quality. 20:604-607
Hejduk, S., 2007, Význam teplomilných trav (Warm season
grasses) pro trávníkářství při očekávané změně klimatu.
Zahradnictví, 99 (11), s. 44-46
Hejduk, S., 2014: Ošetřování trávníků s minimálním použitím
pesticidů. Zahradnictví, 13, s. 64-67
Richardson, M.D., Karcher, D.E., Hignight, K., Rush, D.,
2008: Drought Tolerance and Rooting Capacity of
Kentucky Bluegrass Cultivars. Crop Science, 48:2429-2436
Sachs, P.D., Luff, R.T., 2002, Ecological golf course
management. John Willey&Sons, Hoboken, New Jersey,
197 pp.
Ing. Stanislav Hejduk, PhD.
Mendelova univerzita v Brně
-5-
TRÁVNÍKY 2014
VÝZKUM A NOVÉ POZNATKY V TRÁVNÍKÁŘSTVÍ NA ČZU V PRAZE
Tereza Králíčková, Miluše Svobodová
Termín „low input“ označuje trávníky s nízkými
vstupy. Tím ovšem není míněna cena směsi pro založení
trávníku, ale náklady na jeho ošetřování, zejména na závlahu
a hnojení (Hrabě et al., 2009). Výhodou je nižší potřeba
hnojení a zavlažování trávníků s převahou kostřavy rákosovité
při vysokých teplotách. Danneberger et al. (2003) uvádějí, že
kostřava rákosovitá vyžaduje dávku dusíku od 40 do 90
kg/ha/rok.
Tomuto druhu je věnována mimořádná pozornost
v zahraničí, zejména v zemích s extrémně horkými léty, jako
jsou USA, Francie nebo Itálie, ale jeho význam roste
v posledních letech i u nás v souvislosti s globálním
oteplováním.
Termín
„suchovzdornost“
představuje
zjednodušené označení schopnosti rostlin odolávat stresu ze
sucha. Existují různé formy působení sucha a s tím souvisejí
i odlišné mechanismy suchovzdornosti. Je-li sucho v půdě
způsobeno poklesem hladiny spodní vody, pak vysokou úroveň
suchovzdornosti vykazuje právě kostřava rákosovitá, jejíž
kořeny jsou schopny čerpat vodu i z velké hloubky (Našinec,
2006). Meyer a Watkins (2003) uvádějí, že kořeny porostu
sečeného na 5 cm dosahovaly hloubky 140 cm. V případě, že
kostřavě rákosovité dodáme jen doplňkovou závlahu, bude se
chovat jako jiný druh v extrémně suchých oblastech pod plnou
závlahou. V teplých a suchých oblastech USA a oblastech jižní
Evropy se kostřava rákosovitá stala nejpopulárnějším
trávníkovým druhem pro trávníky sečené na 4 a více cm.
Belesky (2009) dále uvádí, že mezi druhy trav mírného pásma,
je pouze kostřava rákosovitá schopna tolerovat výkyvy počasí
v kombinaci s neúrodnou půdou. Jiang a Huang (2001)
testovali druhy trav mírného pásma včetně kostřavy rákosovité
v souvislosti s letními měsíci, charakterizovanými vysokými
teplotami, suchem a hlavně stále se prodlužující dobou trvání.
Uvádějí, že mezi ostatními testovanými druhy prokazovala
kostřava rákosovitá vůči výše zmíněným stresům velmi dobrou
rezistenci. Ovšem rezistence vůči suchu se liší i uvnitř druhu
samotného, tedy ne všechny odrůdy vykazují stejně dobrou
suchovzdornost (Carrow, 1996).
Ve směsích se kostřava rákosovitá velmi dobře
doplňuje s lipnicí luční a to hlavně proto, že trávníkový drn
lipnice se zapojuje velmi pomalu a plného rozvoje dosahuje až
po 3. roce, kdežto kostřava rákosovitá je dominantnější,
rychleji klíčící a vzcházející. V problematice směsí nejde jen o
optimální podíl druhů, odrůd a o celkový výsevek, ale také o
vhodný způsob výsevu a veškeré prováděné zásahy, které musí
zohledňovat rozdílný vývin jednotlivých komponent ve směsi.
Z toho důvodu jsme na jaře v roce 2011 založili
maloparcelový pokus na pozemku Šlechtitelské stanice Větrov.
Lokalita se nachází v bramborářské výrobní oblasti, výrobní
typ bramborářsko – ovesný, nadmořská výška 620 m,
průměrná roční teplota 6,9 °C, průměrný roční úhrn srážek 642
mm, půdní druh hlinitopísčitá půda, půdní typ hnědá kyselá,
středně podzolovaná. Velikost jedné parcelky byla 2x1 m.
Vysety byly dvousložkové směsi kostřavy rákosovité odrůd
Zuzana, Barfelix, Palladio a lipnice luční HIFI. Složení směsí
bylo 70 % nebo 90 % kostřavy rákosovité a 30 nebo 10 %
lipnice luční. Rovněž byly vysety monokultury kostřavy
rákosovité všech odrůd. Výsevek lipnice (odrůda HIFI) byl 90
kg/ha, což představovalo váhový poměr osiva kostřavy
a lipnice 70:30 nebo 23 kg/ha (= váhový poměr osiva kostřavy
a lipnice 90:10). Pokus byl založen metodou náhodných bloků.
Každá varianta byla založena ve čtyřech opakováních.
Důležitým parametrem byla rozdílná výška sečení parcel – 3
a 6 cm. V prvních dvou letech vegetace byl, mimo jiné
parametry, hodnocen počet odnoží obou travních komponent.
Z testovaných odrůd kostřavy rákosovité nejvíce
odnožovala odrůda Palladio, která v monokultuře při 3 cm seči
tvořila po dobu dvouletého experimentu v průměru 27 619
ks/m2 (tab. 1). Při seči na 6 cm bylo odnoží v průměru o 21 %
méně (21 698 ks/m2). Při jejím 90% zastoupení v porostu
tvořila 21 072 ks/m2 při 3 cm seči a 16 234 ks/m2 při 6 cm seči.
I u 70% zastoupení kostřavy rákosovité v porostu tvořila
Palladio při 3 cm o 2 000 ks odnoží na m2 více než při 6 cm
seči (tab. 1). Odrůdě Palladio tedy jednoznačně svědčila nižší
výška seče, což potvrzuje i Wolleswinkel (2012), který uvádí,
že se jedná o odrůdu lépe snášející seč do 4 cm. Ve starší
literatuře - Beard (1973) a Emmons (1995) se uvádí, že
kostřava rákosovitá lépe prosperuje při výšce seče od 5 cm
výše. Je ovšem nutné vzít v potaz, že dříve registrované odrůdy
kostřavy rákosovité měly oproti těm dnešním, jako je např.
Palladio (registrace v roce 2007) podstatně širší listy a proto se
výška seče musela přizpůsobit habitu rostliny. Emmons (1995)
dále připouští, že právě novější odrůdy mohou snášet seč nižší.
Na Sports Turfgrass Research Institute (STRI) v Bingley jsou
nové odrůdy kostřavy rákosovité šlechtěny již na výšku seče
12 mm (Crossley, ústní sdělení, 2012).
Odrůda Zuzana se v monokultuře, co do počtu odnoží,
prosadila velmi podobně jako odrůda Palladio. Při seči na 3 cm
vytvořila rovněž více než 27 000 odnož, zatímco při výšce seče
na 6 cm jen 21 497 ks/m2 (tab. 1). Podobný trend byl
zaznamenán i ve směsích s lipnicí luční, kde byla ve vysetém
osivu zastoupena 70% nebo 90%. I zde tedy platilo, že nižší
výška sečení vyhovovala odrůdě Zuzana průkazně více.
Odrůda Barfelix tvořila z hlediska počtu odnoží na m2
řidší trávník v porovnání s předchozími dvěma odrůdami.
V monokultuře vytvořila při 3 cm seči v průměru 24 425
odnoží na m2, při 6 cm seči 19 778 ks/m2. Při jejím menším
podílu ve vyseté směsi (70%) nebyl vliv výšky seče statisticky
průkazný (tab. 1), ale trend byl stejný jako u předchozích
odrůd.
Tab. 1: Počet odnoží kostřavy rákosovité (ks/m2) ve směsích s lipnicí luční (průměr ze 4 odběrů)
KR % ve Barfelix
Palladio
Zuzana
směsi
3 cm
6 cm
3 cm
6 cm
3 cm
6 cm
70
10 907a
10 642a
15 587a
13 305a
14 653a
11 873a
90
16 934a
14 388a
21 072a
16 234a
18 918a
14 388b
100
24 425a
19 778a
27 619a
-6-
21 698b
27 884a
21 497b
TRÁVNÍKY 2014
Pozn.: hodnoty ve stejném řádku pro danou odrůdu, které
nesdílí
shodné
písmeno,
jsou
statisticky
rozdílné
(P< 0,05). Post-hoc analýza provedena Bonferroniho testem.
Závěrem lze konstatovat, že zastoupení kostřavy
rákosovité v porostu bylo závislé na výšce seče, při které byl
porost udržován, a prokázalo se, že při 3 cm seči kostřava
rákosovitá odnožovala až o 20 % více než při vyšší seči. Při
použití vhodných odrůd je proto možné dosažení velmi dobré
kvality parkového trávníku.
Značná část populace již řadu let vnímá management
„trávníkářství“ jako plýtvání zdrojů vody a poškozování
okolního prostředí (Diesburg et al., 1997). Přestože většina
důkazů indikuje nesprávnost těchto tvrzení (Beard, 1982;
Watschke a Mumma, 1989; Gross et al., 1991), můžeme
očekávat stále vyšší poptávku po low-input trávníkových
druzích, které mají být tolerantní vůči hlavním chorobám trav a
navíc vykazovat dostatečnou suchovzdornost i zimovzdornost,
aby pro dosažení přiměřené kvality trávníku nevyžadovaly
intenzivní ošetřování.
Literatura:
Beard, J. B. 1973. Turfgrass Science and culture. Prentice Hall,
Inc., Englewood Cliffs, N. J.
Beard, J. B. 1982. Turf management for golf courses.
Macmillan, New York.
Belesky, D. 2009. Tall Fescue ans Associated Mutualistic
Toxic Fungal Endophytes in Agroecosystems. Toxin
reviews 28: 102–117.
Carrow, R. N. 1996. Drought avoidance characteristics of
diverse tall fescue cultivars. Crop Science 36: 371–377.
Danneberger, K., J. Dipaola, M. O´Keffe, D. Shetlar, B.
Bloetscher, J. Bearmore, E. Duncanason, G. Snyder, J.
Cregan. 2003. Cool season Turfgrasses in OSU Global Golf
Course Management Workshop, Sea Pines Resorts, Hilton
Head Island, SC, The Ohio State University, 145 s.
Diesburg, K. L, N. E. Christians, R. Moore, B. Branham, T. K.
Danneberger, Z. J. Reicher, T. Voigt, D. D. Minner, and R.
Newman. 1997. Species for Low-Input Sustainable Turf in
the U. S. Upper Midwest. Agronomy Journal 89: 690–694.
Emmons, R. D. 1995. Turfgrass science and management. 4th
Ed. New York, Delmar Publishers: 567.
Gross, C. M., J. S. Angle, R. L. Hill, and M. S. Welterlen.
1991. Runoff and sediment losses from tall fescue under
simulated rainfall. Journal of Environmental Quality 20:
604– 607.
Hrabě, F. et al. 2009. Trávníky pro zahradu, krajinu a sport.
Vydavatelství Petr Baštan, 2009. 335s.
Jiang, Y. a Huang, B. 2001. Effects of drought or heat stress
alone and in combination on Kentucky bluegrass. Crop
Science 40: 1358–1362.
Meyer, W. A. and E. Watkins. 2003. Tall Fescue (Festuca
arundinacea) In Turfgrass Biology, Genetics, and
Breeding. (Eds M. D. Casler & R. R. Duncan). p. 107–127.
NewYork: John Wiley & Sons.
Našinec, I. 2006. Současné směry šlechtění trav a sestavování
travních směsí. Trávníky 2006.
Watschke, T. L., and R. O. Mumma. 1989. The effect of
nutrients and pesticides applied to turf on the quality of
runou and percolating water. Environ. Resources Res. Inst.
ER 8904. Pennsylvania State Univ., University Park.
Wolleswinkel, A. Royal Barenbrug Group. Firemní materiály
firmy Berenbrug Holland. 2012.
Ing. Tereza Králíčková, prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc.
Katedra pícninářství a trávníkářství, Česká zemědělská
univerzita v Praze, Praha 6 – Suchdol, Kamýcká 129, 165 21,
mail: [email protected], [email protected]
TRÁVNÍKY VEŘEJNÉ MĚSTSKÉ ZELENĚ V PRAZE - INTENZITA PÉČE A ZÁVLAHA
Jiří Horák, Miluše Svobodová
Travnaté plochy tvoří podstatnou součást veřejné zeleně
každého města. Plní nejen estetickou a hygienickou funkci, ale
také různé funkce ekologické a technické. Jejich pěstování
naráží
ve
městech
na
řadu
technologických
a organizačních problémů. V tomto článku jsme se zaměřili na
příklad našeho hlavního města – Prahy a jejích vybraných
městských částí.
typ trávníků
počet sečí /
rok
odvoz hmoty
závlaha
další péče
Navzdory velkému významu travnatých ploch
v městském prostředí je patrné, že kvalita trávníků v plochách
veřejné zeleně vykazuje velkou variabilitu. Plochy trávníků,
respektive veřejné zeleně, jsou na základě priorit a požadavků
města rozděleny do tří základních kategorií (Tab. 1), jimž
odpovídá intenzita péče:
1. kategorie
INTENZIVNÍ PÉČE
2. kategorie
STŘEDNÍ PÉČE
3. kategorie
EXTENZIVNÍ PÉČE
parterové, reprezentativní,
na významných lokalitách
- estetická funkce
15 a více
parkové a sídlištní,
veřejně běžně užívané
středové pásy, pásy podél vozovek, svahy a
náspy vozovek, prostranství pro pobíhání psů,
kvetoucí louky v rámci městských parků
2-5
ano
většinou ano
odplevelování,
přihnojování
ano
ne
pouze pro jednorázové
zlepšení
vertikutace,
6-10
-7-
odvoz nebo mulčování
ne
ne
TRÁVNÍKY 2014
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
3 seče, k odplevelování a zásahům jejich zlepšení prakticky
nedochází a proto je na nich větší zastoupení dvouděložných
plevelů.
Při našem průzkumu bylo zjištěno, že v 1. kategorii
s nejintenzivnější péči je v Praze v současnosti obvykle
zařazeno 5-6% ploch trávníků, s výjimkou MČ 7 a 8, kde tyto
plochy prakticky chybí a naopak v Praze 2 je jich 63%. Nejvíce
ploch je v ve střední intenzitě péče – bez MČ2 v průměru
(69%) a obdobně v kategorii extenzivní péče je cca 28% ploch
trávníků. Zavlažovaných ploch je nejvíce v Praze 2 (8%
z celkové rozlohy), v Praze 1 (6%), v Praze 3 jsou to 4% a
v Praze 6 je 2,5% ploch pod závlahou. V ostatních částech
nejsou žádné zavlažované ploch nebo tvoří méně než 1%
z rozlohy trávníků.
V tomto příspěvku jsme se na závlahu zaměřili proto,
že se jedná o jeden z nejdůležitějších pěstitelských zásahů. Bez
vody se neobejdou žádné rostliny. V Praze z bilance
evapotranspirace a srážek vyplývá průměrný deficit 200 mm
vody ročně. Potřeba závlahy k doplnění tohoto deficitu je však
v praxi téměř dvojnásobná, neboť srážky jsou nerovnoměrně
rozděleny a jejich využití rostlinami není stoprocentní.
Nedostatek vody v období vegetace je u trávníků
v podmínkách většiny území ČR hlavním důvodem jejich
špatného stavu. Je jednou z hlavních příčin nedostatečného
odnožování trav a jejich předčasného odumírání. Přihnojování
bez dostatečného zavlažení je rovněž málo efektivní.
Uprázdněná místa po odumřelých travách jsou zaplňována
dvouděložnými plevely, které mají hlubší kůlový kořen a tím
lépe odolávají nedostatku srážek.
Pro ilustraci vlivu intenzity pěstování a závlahy
trávníků byla na vybraných modelových plochách
v jednotlivých městských částech (intenzivně pěstované
trávníky pod závlahou, intenzivně pěstované trávníky bez
závlahy a středně intenzivně udržované trávníky v sídlištní
zástavbě) v době vegetace (srpen až září 2013) zhodnocena
kvalita trávníků stanovením pokryvnosti trav, dvouděložných
plevelů a mechů (bodovou metodou dle normy EU). Výsledky
našeho šetření ukazují rozdílnost kvality travnatých ploch. Ta
je závislá nejen na kategorii a v souvislosti s ní na intenzitě
péče, ale především na dostatku vody (graf 1).
Graf 1. Pokryvnost porostů v závislosti na kategorii a závlaze
Mech
Dvouděložné plevele
Sídlištní
Parkové zavlažované
-8-
Stromovka Praha 7
Jezerka Praha 4
Ladronka Praha 6
Centrální
park
Arbesovo
náměstí Valdštejnská
zahrada -
Dědina
Praha 6
Barandov
Praha 5
Trávy
Krč Praha 4
%D
Kategorizace je závislá také na celkové výši finančních
prostředků v rámci rozpočtů MČ a současně s kategorizací
i přímo souvisí následné rozdělení těchto finančních nákladů
na péči o tuto oblast. Kategorizace je důležitým podkladem a je
tedy prováděna všemi MČ a zanesena do jednotlivých
mandátních smluv s firmami, které zahradní údržbu provádí.
Jednotlivé plochy jsou na odborech životního prostředí
jednotlivých MČ evidovány v tzv. pasportech zeleně
v elektronické podobě. Pasport zeleně je tabulkově zpracovaná
evidence všech biologických prvků (včetně trávníků)
a technických prvků (cest, altánů, mobiliáře, laviček apod.)
veřejné zeleně a jejich rozloh. Tyto plochy jsou též zaneseny
do systému GIS, kde jsou zakresleny do jeho map. Z tohoto
systému se následně dají vyčíst důležité údaje (kdo je
vlastníkem, výměra, výpis z listu vlastníků, atd.). Vypracování
pasportu pro MČ zajišťují externí firmy na tuto problematiku
specializované a jeho pořízení je záležitostí finančně
nákladnou. Z toho důvodu některé MČ (např. Praha 7) v rámci
úspor tento pasport v současnosti nevlastní a jiné (např. Praha
5) jej neaktualizují. Evidence je proto u těchto subjektů
prováděna méně detailně v tištěné podobě a každá plocha má
svou složku.
Na údržbu městské veřejné zeleně, včetně pěstování
a ošetřování trávníků, jsou v rámci Hlavního města Prahy
a jejích MČ vynakládány nemalé finanční prostředky. Pražské
trávníky jsou v rámci spravované veřejné zeleně rozděleny
jednak do tříd podle jejich významu a důležitosti v rámci
hlavního města (tzv. parky 1. kategorie jako jsou například
park Stromovka, Vítkov, Letenské sady, obora Hvězda
a mnohé další) a podle intenzity jejich údržby, od vysoké, která
je prováděna u trávníků parterových, reprezentačních, kde je
v mnoha plochách instalován závlahový systém (buď
automatický, nebo s možností připojení přenosných
zavlažovacích přístrojů). Na pěstování těchto ploch se
vynakládají největší finanční náklady, jsou na nich dodržovány
všechny úkony důležité pro jejich zdárný vývoj a pěkný vzhled
(např. odplevelování, pravidelné hnojení, vertikutace,
provzdušňování apod.). Do střední úrovně intenzity ošetřování
a pěstování trávníků jsou zařazeny ostatní městské parky
a trávníky sídlištní zeleně, dětských hřišť, kde je četnost jejich
sečí nepřevyšující počet 10 za vegetační období, přihnojování
se provádí nepravidelně, dle potřeby a na základě opticky
zhoršené kvality vzhledu nebo nadměrnému zaplevelení
konkrétních ploch. Do nízké úrovně intenzity údržby jsou
zařazeny trávníky komunikační zeleně, středové a okrajové
pásy vozovek a chodníků, kde je četnost zredukována na
Parkové
nezavlažované
TRÁVNÍKY 2014
Na výsledcích z vybraných ploch je vidět, že
pokryvnost trav v trávnících sídlištní zeleně je 55-70%,
v nezavlažovaných
parkových
trávnících
intenzivněji
pěstovaných 70-80%, při závlaze více než 90%. Mnohé plochy
sídlištních a parkových trávníků jsou však v ještě horším stavu,
dvouděložné plevele v nich převažují. Je nutno mít na paměti,
že bez dostatečné závlahy není možno příliš zvyšovat intenzitu
ostatních zásahů, např. frekvenci sečení. Častá a příliš nízká
seč vede k ještě větším ztrátám vody a řídnutí porostu trav.
Výsledkem jsou porosty s převahou sedmikrásek, rdesna
ptačího, jitrocele prostředního a dalších dvouděložných druhů.
Na fotografii (Obr. 1) je vidět rozdíl ve stavu trávníku na
zavlažované a nezavlažované částí tramvajového kolejiště.
Závěrem našich šetření lze konstatovat, že hlavnímu
městu Praze chybí jednotná koncepce péče o travnaté plochy.
Péče zajišťovaná jednotlivými složkami správy města díky
tomu vykazuje různou míru intenzity i zajišťované kvality
údržby, což se projevuje v rozdílné úrovni kvality trávníků
mezi jednotlivými městskými částmi, ale i mezi různými
správci. Pokud bude chtít Praha dosáhnout v budoucnu
kvalitativní úrovně městských trávníků srovnatelných měst
západní Evropy, měla by se zabývat otázkou zavedení
městských standardů péče o tyto plochy veřejné zeleně. Ke
stanovení městských standardů péče o veřejnou zeleň včetně
trávníků by bylo zapotřebí zpracovat podrobné zmapování
této zeleně, stanovení potřebných rozsahů péče včetně
vyčíslení potřebných nákladů na efektivní pěstitelskou péči
včetně závlahy.
Ing. Jiří Horák, prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc.,
Katedra pícninářství a trávníkářství, FAPPZ, ČZU v Praze
Foto 1. Zavlažovaná a nezavlažovaná část trávníku v kolejišti
TRÁVNÍKY A STABILITA PLOCH MĚSTSKÉ ZELENĚ
Lukáš Štefl, Pavel Šimek
Východiska
Nástroje a systémové aspekty managementu sídelní zeleně
jsou významnými tématy, které souvisí úzce s ekonomikou
péče a správou zeleně – tedy velmi aktuální oblastí veřejných
financí. I přes tuto skutečnost jsou relativně málo
uplatňovaným tématem v odborných a zvláště pak vědeckých
sděleních (ŠIMEK, 2010). Základní použitá terminologie
a projekční přístupy, vázané na systémy zeleně a na teorii
funkčních typů a vegetačních prvků, byly již opakovaně
publikovány včetně širších souvislostí – viz např. KUČERA
(2001, 1999), ŠIMEK (2006, 2000).
Výše uvedená východiska úzce souvisí s pojmem
„stabilita plochy zeleně“. Aktuální stav ploch zeleně vyjadřuje
v terminologii oborových územně plánovacích nástrojů
„stabilitu ploch“. Za stabilní plochy jsou považovány takové,
které jsou plně funkční.
Funkčnost ploch se posuzuje na základě poznání souboru
charakteristik zjištěných při terénním průzkumu. Posouzení
funkčnosti plochy zeleně (resp. její stability) je poznatelné
především na základě zjištění určujících vlastností vegetačních
prvků a jejich prostorové struktury. Pro některé funkční typy
zeleně je rovněž důležitou vlastností jejich vybavenost
(mobiliářem, doplňky) neboť tato souvisí s plněním
rekreačních funkcí. Na základě praktikování tohoto východiska
u řady zpracovaných územně plánovacích podkladů byly
vybrány pro popis stability tyto kriteria hodnocení:
§
vhodnost druhového složení vegetačních prvků,
prostorová struktura vegetačních prvků, pěstební a zdravotní
stav vegetačních prvků (především dřevin), doplňky
a vybavenost.
Pro podrobnější hodnocení příčin „nestability“ plochy
zeleně je nutné detailnější hodnocení kvality jednotlivých
vegetačních prvků. Trávníky hrají s ohledem na jejich
dominantní zastoupení ve všech funkčních typech zeleně
v tomto hodnocení mimořádnou roli.
Trávníky
Z hlediska poměrového zastoupení (výměry) jednotlivých
skladebných prvků ploch městské zeleně tvoří dominantní
zastoupení trávníkové plochy (viz ATTWELL, 2000;
PAULEIT, DUHME, 2000; ŠIMEK, 2003). Kvalitativní stav
trávníkových ploch je často dáván do souvislosti
s pojmem estetická hodnota travnatých ploch (viz např.
CHENG et al. 2008; ALUMAI et al., 2009 a 2010).
K hodnocení kvality či estetické hodnoty trávníkových ploch je
využíváno různých ukazatelů (viz dále).
V USA jsou přístupy k údržbě trávníkových ploch děleny
do několika typů tzv. managementů či programů péče, viz
např. BYRNE, BRUNS (2004); LAW et al. (2004); CHENG et
al. (2008); ALUMAI et al. (2009). Tyto programy se od sebe
liší rozsahem intenzity péče a množstvím a intenzitou
aplikovaných hnojiv a pesticidů. CHENG et al. (2008)
hodnotil vliv jednotlivých typů managementu údržby na
kvalitativní atributy trávníkové plochy. Výzkum proběhl na
vybraných trávníkových plochách v několika městech státu
Ohio (USA). Jako indikátory plnění estetické funkce trávníků
byly stanoveny následující tři atributy: barva trávníku, relativní
hustota trávníku a přítomnost plevelných druhů. Kvalita výše
zmíněných atributů byla ovlivněna případnou přítomností
chorob a škůdců trávníků. Výsledky studie potvrdily
předpoklad, že nejvyšších hodnot určených kvalitativních
ukazatelů dosahovaly trávníkové plochy, kde údržbu prováděla
odborná firma (tzv. profesionální management) a byly
pravidelně aplikovány hnojiva a pesticidy. Nejnižších
kvalitativních hodnot dosahovala údržba bez použití hnojiv
a pesticidů. Obdobnou studii provedl i ALUMAI et al. (2009),
který srovnával vliv pěti různých typů managementu péče na
kvalitu trávníkových ploch. Jejich kvalita byla vztažena
k jejich estetické hodnotě a k přítomnosti chorob a škůdců. I
zde výsledky prokázaly, že procento pokrytí plevely či škůdci
bylo nejnižší u tzv. profesionálních managementů péče.
V rámci vizuálního hodnocení byla estetická hodnota souhrnně
hodnocena prostřednictvím barvy trávníkové plochy,
přítomnosti chorob či škůdců a celkového vzhledu trávníkové
plochy. Byla použita 9 bodová stupnice (1 špatné,
9 vynikající). Průměrná estetická hodnota byla nejvyšší u
profesionálních programů (hodnota 7,2) a dále u programů tzv.
integrované ochrany, kde nejsou pesticidy používány
-9-
TRÁVNÍKY 2014
automaticky, ale na základě systematického monitoringu
výskytu chorob či škůdců (hodnota 6,05). Nejnižší estetická
hodnota byla u trávníků, kde jedinou operací údržby bylo
pravidelné týdenní kosení (hodnota 3,75).
Metodické principy
Pro ověření hodnocení kvality trávníků z hlediska jejich
vlivu na stabilitu ploch městské zeleně bylo vybráno modelové
území statutárního města Ostrava. Celkem bylo tomuto
hodnocení podrobeno 83 celoměstsky významných plochy
zeleně při stanovení těchto základních přístupů:
§ Veškeré vegetační prvky tvořící hodnocené objekty/plochy
zeleně byly kategorizovány dle jejich typu a prostorového
uspořádaní:
Hodnocené vegetační prvky - přehled
Skupina prvků
Vegetační prvky PLOŠNÉ
Vegetační prvky LINIOVÉ
Vegetační prvky BODOVÉ
Typ prvku
Zkratka
Porost dřevin
PD
Skupina stromů
SS
Skupina keřů
SK
Květinový záhon
KZ
Trávníková plocha
TP
Stromořadí
ST
Tvarovaný živý plot
TZP
Volně rostlý živý plot
VZP
Solitérní strom
S
Solitérní keř
K
Technické prvky PLOŠNÉ
Cesty a povrchy
C
Technické prvky BODOVÉ
Mobiliář a vybavenost
M
§ U každého vegetačního prvku
byl
vyhodnocen
jeho
kvalitativní stav.
§ U každého vegetačního prvku
byla následně vyhodnocena
kvalita udržovací péče.
Kvalitativní stav
Kvalitativní stav vegetačních prvků - hodnotící stupnice
Kvalita prvku
1
Velmi vysoká
2
Vysoká
3
Průměrná
4
Nízká
5
Velmi nízká
Popis stavu - vegetační prvky (VP)
VP plně vitální, zdravé, bez symptomů poškození, perspektivní,
a současně VP bez výpadků či mezer,
a bez výskytu plevelných rostlin.
VP vykazují drobné nedostatky oproti předcházející kategorii, které však
významněji nesnižují jejich perspektivu a stabilitu,
a/nebo VP s ojedinělými výpadky či mezerami,
a/nebo VP s výskytem plevelných rostlin do 20% plochy.
VP se středně sníženou vitalitou, se známkami poškození a zhoršeným
zdravotním stavem. Perspektiva a stabilita pouze částečně snížena,
a/nebo v segmentech VP výpadky či mezery,
VP s podstatně sníženou vitalitou a zdravotním stavem. Perspektiva i
stabilita je významně snížena,
a/nebo VP významnými výpadky či mezerami,
VP s natolik sníženou vitalitou a zdravotním stavem, že chybí předpoklady
byť jen krátkodobé existence. Nestabilní VP,
a/nebo VP se zcela rozpadlou vnitřní prostorovou strukturou.
a/nebo VP s výskytem plevelných rostlin nad 40% plochy.
Výsledný kvalitativní stav trávníkových ploch byl dán
třemi kvalitativními atributy: (1) vitalitou a zdravotním stavem
trávníkové plochy, (2) stupněm pokryvnosti trávníkové plochy
(výpadky, mezery, prázdná místa), (3) stupněm zaplevelení
trávníkové plochy (při hodnocení zohledněny jednotlivé
kategorie trávníků). Způsob hodnocení shrnuje výše uvedená
hodnotící stupnice.
Hodnocení trávníků bylo součástí hodnocení všech na
ploše přítomných vegetačních prvků. S ohledem na zaměření
tohoto příspěvku je další pozornost věnována pouze trávníkům
jako skupinovému vegetačnímu prvku.
Kvalita udržovací péče
Souhrnný indikátor, vyjadřující kvalitu udržovací péče
konkrétního vegetačního prvku. Hodnota tohoto indikátoru je
dána váženým průměrem hodnot dílčích indikátorů kvality.
Jako dílčí indikátor byly použity „četnost seče“ a „nedosečené
plochy kolem překážek“.
Četnost seče
Cílem indikátoru bylo postihnout četnost provádění této
pracovní operace (vazba na funkční využití travnatých ploch).
Četnost seče byla stanovena dle aktuální převládající výšky
porostu trávníkové plochy. Vzhledem k faktu, že téměř 95
% rozlohy všech hodnocených objektů zeleně představovaly
parky a parkově upravené plochy, byla doporučená minimální
a maximální výška porostu pro seč vztažena pro potřeby tohoto
hodnocení kategorii trávníku parkový (rekreační) dle ČSN 83
9051 (2006). Tato norma doporučuje u parkového trávníku
sečení při minimální výšce porostu 6 cm a maximální výšce
porostu 10 cm. V případě převládajícího hodnocení v jiných
funkčních typech by bylo nutné sledované výšky porostu
upravit.
- 10 -
TRÁVNÍKY 2014
Četnost seče - hodnotící stupnice
Body Četnost seče
1
Velmi vysoká
2
Vysoká
3
Průměrná
4
Nízká
5
Velmi nízká
Popis stavu
Trávníková plocha pravidelně a intenzivně sečena. Výška porostu
nepřesahuje minimální výšku dle ČSN 83 9051.
Trávníková pravidelně a intenzivně sečena. Výška porostu se přibližuje
maximální výšce porostu pro seč dle ČSN 83 9051.
Trávníková plocha pravidelně sečena. Výška porostu nepatrně přesahuje
maximální výšku porostu pro seč dle ČSN 83 9051.
Trávníková plocha nepravidelně sečena. Výška porostu významně přesahuje
maximální výšku porostu pro seč dle ČSN 83 9051. Častá přítomnost
vzrůstných plevelných druhů, ojediněle i náletů dřevin.
Trávníková plocha dlouhodobě nesečena. Absence seče déle než jedno
vegetační období (přítomnost náletových dřevin apod.).
Nedosečené plochy kolem překážek
Indikátor vyjadřuje kvalitu provedení předcházející
pracovní operace a její komplexnost na celé hodnocené ploše
zeleně.
Pokud byla četnost seče v předcházejícím dílčím indikátoru
hodnocena stupněm 4 nebo 5, nebyl tento atribut hodnocen.
Nedosečené plochy kolem překážek - hodnotící stupnice
Body Kvalita péče
NEH Nehodnoceno
1
Velmi vysoká
2
Vysoká
3
Průměrná
4
Nízká
5
Velmi nízká
Popis stavu
Nehodnoceno
Trávníková plocha kompletně posečena ve všech svých částech. V rámci
provádění této pracovní operace nejsou vynechány žádné části.
Trávníková plocha téměř kompletně posečena. Ojedinělý výskyt
nedosečených částí a to malého rozsahu.
Trávníková plocha posečena, častý výskyt nedosečených částí (okraje kolem
překážek, mobiliáře, obrubníků, dalších VP, apod.).
Souvislé plochy trávníku posečeny. Okrajové části ploch a části kolem
překážek ve většině případů neposečeny.
Souvislé plochy trávníku posečeny. Okrajové části ploch a části kolem
překážek neposečeny.
Výsledky
(1) Popsanou metodikou bylo vyhodnoceno celkem 113
ha trávníkových ploch na celkem 1 650 dílčích plochách, které
jsou součástí 83 celoměstsky významných ploch zeleně
Statutárního města Ostrava.
(2) Výsledky analýzy prokázaly, že z hlediska výměry
dosahovalo 49,58 % trávníkových ploch nízké kvality (stupeň
4). Ten byl zapříčiněn především mezernatostí trávníkových
ploch (prázdná místa vlivem mechanického poškození,
nepříznivých stanovištních podmínek apod.), nízkou kvalitou
travního drnu a dále pak související nižší pokryvností
a vysokým stupněm zaplevelení. Téměř všechny trávníkové
plochy nízké kvality byly klasifikovány jako trávníky typu
„nestandard“.
§
Pracovní definice trávníku typu „nestandard“: „často
ruderalizované plochy, původně se založeným trávníkem
s vysokým podílem dvouděložných (sešlap snášejících bylin)
někdy bez vegetačního krytu, výskyt dvouděložných bylin je
v rozporu s funkčními vlastnostmi vegetačního prvku“.
Vlastnosti těchto trávníků neodpovídají stanoveným typům
trávníku dle ČSN 83 9031.
Kvalitativní stav trávníkových ploch
Kvalitativní stav prvku
výměra
(m2)
četnost
(počet ploch)
výměra
(%)
četnost
(%)
1
2
3
0
0
0,0
0,0
78 464
100
6,9
6,1
578 163
703
51,0
42,6
4
456 997
818
40,3
49,6
5
19 612
29
1,7
1,8
Celkem
1 133 236
1 650
100,0
100,0
3) Provedené hodnocení kvality udržovací péče prokázalo, že z hlediska její kvality zcela dominoval (celkem 91,5 %
z výměry) kvalitativní stav 2 a 3, tedy vysoká a průměrná kvalita.
Kvalita udržovací péče byla hodnocena dle četnosti seče a technologické kvality jejího provedení (nedosečené plochy).
- 11 -
TRÁVNÍKY 2014
Kvalitativní stav udržovací péče
Kvalitativní stav
udržovací péče
výměra
(m2)
četnost
(počet ploch)
výměra
(%)
četnost
(%)
1
2
3
4
5
Celkem
53 761
94
4,7
5,7
776 620
1 027
68,5
62,2
270 942
484
23,9
29,3
30 114
33
2,7
2,0
1 799
12
0,2
0,7
1 133 236
1 650
100,0
100,0
Závěr
(1) Z hlediska stability ploch zeleně se jeví stav
trávníkových ploch jako limitující pro jejich funkci.
(2) Zjištěný stav je v případě modelového území možno
interpretovat tak, že převažující část trávníkových ploch je
tvořena trávníkem o nízké kvalitě typu „nestandard“,
o který je však velmi kvalitně pečováno (ve smyslu četnosti
seče a technologické kvality jejího provedení).
(3) Možným řešením pro zlepšení funkční kvality
a využití trávníkových ploch by nebyla zásadní změna
managementu péče, ale přeměna trávníkových ploch typu
nestandard (dle výchozích podmínek plošná regenerace či
úplně nové založení) na trávníkové typy trávník parkový,
eventuálně krajinný (luční). Z důvodu ekonomiky tohoto
řešení a její reálnosti se však jedná pravděpodobně pouze o
teoretickou úvahu.
Použitá literatura
ATTWELL, K. Urban land resources and urban planting —
case studies from Denmark. Landscape and Urban Planning.
2000, vol. 52, iss. 2-3, p. 145-163. ISSN 0169-2046.
ALUMAI, A. et al. Comparative evaluation of aesthetic,
biological, and economic effectiveness of different lawn
management programs. Urban Ecosystems. 2009, vol. 12, iss.
2, p. 127-144.
ALUMAI A. et al. Implementing integrated pest management
in professional lawn care: a case study. Urban Ecosystems.
2010, vol. 13, iss. 1, p. 37-49.
BYRNE, L. B. a M. A. BRUNS. The effects of lawn
management on soil microarthropods. Journal of Agricultural
and Urban Entomology. 2004, vol. 21, iss. 3, p. 150-156.
ČSN 83 9051. Technologie vegetačních úprav v krajině –
Rozvojová a udržovací péče o vegetační prvky. Český
normalizační institut, 2006. 10 p.
CHENG, Z. et al. Ecology of urban lawns under three
common management programs. Urban Ecosystems. 2008, vol.
11,iss. 2, p. 177-195.
KUČERA, P. Ekologické zónování a struktura vegetačních
prvků v urbánní osnově území. ZF MZLU Lednice, dizertační
práce, 2001
KUČERA, P. Rodinná zahrada a urbánní ÚSES. In Zahrada
a
město.
Luhačovice:
Společnost
pro
zahradní
a krajinářskou tvorbu, 1999
ŠIMEK, P. Městská zeleň. In ŠRYTR P. et al. Městské
inženýrství. 2 díl. Academia, 2000. s.183-225.
ŠIMEK, P. Systémové aspekty managementu péče o sídelní
zeleň. In: Udržovací péče o zeleň. 1. vyd. Praha: SZKT, 2003,
p. 7-13. ISBN 80-902910-5-8.
ŠIMEK,
P.
Zlepšíme
stav
parkových
trávníků?.
In: Trávníkářská ročenka 2005. Olomouc: Agrární obzor,
2005b, p. 19-23.
ŠIMEK, P. Obytné soubory a funkční typy městské zeleně. In:
Město- zeleň a bydlení. Luhačovice: SZKT, 2006. s.10-14.
ISBN 80-86950-00-X.
ŠIMEK, P. Východiska pro posuzování úrovně údržby zeleně
v systémech zeleně sídel. In: Acta horticulturae et
regiotecturae, mimoriadne číslo. Slovaca Universitas
Agriculturae Nitriae. vol. 13, 2010, s.42-46.
ŠIMEK, P. Návrh řešení koncepce správy a údržby veřejné
zeleně na území statutárního města Ostravy. Odborná
expertíza. FLORART. 2010.
LAW, N., L. BAND a M. GROVE. Nitrogen Input from
Residential Lawn Care Practices in Suburban Watersheds in
Baltimore County, MD. Journal of Environmental Planning
and Management. 2004, vol. 47, iss. 5, p. 737–755.
PAULEIT, S. a F. DUHME. Assessing the environmental
performance of land cover types for urban planning.
Landscape and Urban Planning. 2000, vol. 52, iss. 1, p. 1-20.
ISSN 0169-2046.
Ing. Lukáš Štefl, doc.Ing. Pavel Šimek, Ph,D
Zahradnická fakulta MENDELU, Ústav biotechniky zeleně
ZELENÉ STŘECHY VE MĚSTECH
Kateřina Stehlíková
Ozeleněné střechy jsou v našich městských podmínkách
stále chápany jako nadstandard, v nejhorším případě pak jako
drahý výstřelek. Ale přínosy v podobě dlouhodobých
finančních úspor díky pasivnímu chladícímu efektu,
zvlhčování mikroklimatu, estetické funkci a prokazatelnému
snižováním vlivu městských tepelných ostrovů, si zaslouží
pozornost investorů, architektů i urbanistů.
V Kodani, která začala s plošným ozeleněním městských
střech v roce 2008, je naplánována realizace zelených střech
o výměře 200.000 m2 do roku 2025 (hlavně projekty ve
vlastnictví města jako např. školy, knihovny, veřejné budovy).
- 12 -
TRÁVNÍKY 2014
Od roku 2010 je Projekt zelené střechy zahrnut do městské
Strategie biodiverzity a je součástí Plánu pro udržitelnou
strategii rozvoje Kodaně. I další velká města po celém světě
zahrnula ozeleněné střechy mezi nástroje, jak bojovat
s fenoménem městských tepelných ostrovů (urban heat
islands). Ten popsal jako první britský meteorolog Luke
Howard přibližně v roce 1810. Tento mikroklimatický jev je
pozorovatelný v metropolitních oblastech, kde dochází
k významnému zvýšení teploty ve srovnání s okolními
příměstskými a venkovskými oblastmi. Teplotní rozdíly jsou
větší v noci než ve dne a v zimě než v létě a jsou nejvýraznější
při slabém větru či bezvětří, přičemž hlavní příčinou je překrytí
původní
plochy vegetace pozemními
komunikacemi
a budovami. Stavební materiály jako beton, asfalt, tmavé sklo
používané při výstavě měst nemohou přijímanou sluneční
energii upotřebit a mají tedy tendenci světelné a tepelné záření
absorbovat, pasivním příjmem energie tak zvyšovat teplotu
vzduchu v budově a zároveň i nároky na příkon klimatizace
a ventilace budovy. Roční průměrná teplota vzduchu ve městě
s 1 milionem obyvatel může být vyšší o 1 – 3 °C nežli jeho
blízké okolí a narůstá se zvyšujícím se počtem obyvatel, s tím
souvisejícím dopravním zatížením, s výškou domů a užšími
ulicemi bez zeleně. Ačkoliv se může zdát, že našich měst se
tento problém nijak zásadně netýká, teplotní extrémy v létě
i v zimě v České republice nebezpečně narůstají.
Angažovat zeleň na střechách domů je velmi stará
myšlenka, vykopávky u města Ninive ji dokládají již v 9. st. př.
n. l. za vlády krále Šalamouna. Postupem času a dostupných
technologií je stále vylepšována a dnes pod pojmem ozeleněná
střecha či zelená střecha chápeme střechu, jejíž povrch byl
pokryt vegetační vrstvou a následně vhodnou vegetací. Obecně
lze konstatovat, že dělení ozeleněných střech vychází ze dvou
základních předpokladů, a to je sklon střechy a mocnost
vegetačního souvrství, z kterého pak vyplývá možnost
realizovat střechu extenzivně, polointenzivně či intenzivně
ozeleněnou.
Extenzivní zelené střechy jsou většinou pohledové,
nepochozí, plnící funkci zejména estetickou a ekologickou.
Vzhledem k malé mocnosti substrátu od 4 do 20 cm jsou
vhodné pro osázení nenáročnými rostlinami, např. různými
druhy suchomilných trav, bylin, cibulovin, nižších
nenáročných keřů a rozchodníků (Sedum). Právě pro dobrou
estetickou funkci je nutné, aby rostliny dobře snášely vítr,
krátké sucho nebo naopak přemokření. Údržba takto ozeleněné
střechy je sice minimální (cca 2 x ročně), avšak je vhodné
odstraňování nežádoucí vegetace, hnojení, odstraňování smetí,
závlaha při velkém suchu, pokud je to možné a vzhledem
k povaze rostlin vhodné, např. při ozelenění travinami, tak i 1 –
2 seče ročně.
Pro intenzivně ozeleněné střechy je nutná mocnost
substrátu od 20 cm až do 100 cm. Z toho je také patrná
finanční náročnost a nutnost velmi dobré stavební přípravy
před založením. Je třeba však vyřešit i zavlažování, nejlépe
automatickým systémem, údržba tohoto druhu střechy v zásadě
odpovídá péči o běžnou zahradu. Vysazovat lze i stromy,
nejlépe však malokorunné kultivary a stromy, které nejsou
hluboko kořenící.
Polointenzivní ozelenění při mocnosti substrátu 15 – 30
cm pak představuje přechod mezi extenzivní a intenzivní
zelení.
Pokud se zamýšlíme nad benefity ozeleněných střech, pak
je možné uvést výhody stavební, ekonomické, zdravotní
a v neposlední řadě i kladný vliv na architekturu a estetiku
prostředí.
Vegetační souvrství na střešních konstrukcích snižuje
přehřívání stavebních materiálů jednak díky izolačním
vlastnostem a odpařováním vody ze substrátu, stínícím efektem
vegetace, schopnosti vegetace částečně odrážet sluneční záření,
ale také transpirací rostlin a spotřebou energie na vlastní
fotosyntézu. Matematické modelování i pokusy dokládají, že
vegetační souvrství v závislosti na složení a zeměpisném
umístění slouží jako přídavná tepelná izolace střechy a dokáže
tepelné ztráty snížit o 10 – 30 %. V zimním období vegetační
vrstva výrazně zvyšuje izolační schopnosti díky vzduchovému
polštáři ve vegetaci a menšímu ochlazovacímu efektu větru při
styku se substrátem. Autorka při vlastních pokusech na
polointenzivně ozeleněné střeše doložila skutečnost, že na
ozeleněné střeše byly v letním období naměřeny průměrné
teploty o 36 % vyšší ve srovnání se střechou holou.
Vegetace je také schopna absorbovat hluk o 2 až 3 dB,
zemina působí jako silná akustická bariéra a pokud je vlhká,
pak snižuje prostup hluku až o 40 dB. Ozeleněné střechy tedy
mohou nejsnáze redukovat hluk v blízkosti letišť,
industriálních zónách a hustě obydlených městských čtvrtích.
Schopnost zadržovat srážkové vody hlavně při návalových
deštích je velkou výhodou, která závisí na konkrétních
podmínkách střechy, jejím sklonu, velikosti, druh ozelenění,
výšce substrátu, použité vegetační technologii i srážkovém
regionu. Tím se redukuje množství vody odváděné do
městských kanalizací. Ozeleněné střechy jsou schopny zadržet
42 – 85 % z celkového ročního množství srážkové vody. Údaje
o možném objemu zadržené vody nelze paušalizovat na území
celém republiky, je vždy třeba zohlednit konkrétní region,
místo stavby a místní srážkové poměry. Při vlastních pokusech
pak autorka naměřila vyšší vlhkost v ročním průměru o 3,94 %
vyšší u ozeleněné střechy nežli na střeše holé.
Sekundární využití dešťových srážek je vhodné k míšení
s již použitou vodou z umyvadel, dešťová voda neobsahuje
příměsi, stejně jako vyčištěná šedá voda, takže je možné ji
použít znovu ke splachování nebo zalévání střešní zahrady.
V Singapuru, Dánsku a Austrálii jsou připravovány legislativní
změny v tomto duchu s odkazem, že dešťové srážky zachycené
střešním systémem a následně vyčištěné, mohou pokrýt až 25
% spotřeby vody domácnosti.
Zbavovat ovzduší škodlivin se nyní setkává se zvýšenou
pozorností vzhledem k rapidnímu zhoršování životního
prostředí a koncentrace obyvatel ve městech. Rostliny mají
schopnost redukovat okolní koncentraci CO2 prostřednictvím
absorpce během dne, a to až o 2 %. Také dokáží zvlhčit
mikroklima díky evapotranspiraci a odpařováním rosy
z povrchu rostlin. Listová plocha rostlin je účinná i jako lapač
prachu, může pohlcovat dokonce škodlivé plyny a těžké kovy
v závislosti na rostlinném druhu. Nejlépe je listy zachytáván
prach jemný, čím větší listová plocha, např. přirozené luční
travní porosty či malokorunné stromy, tím je schopnost
zadržovat prach vyšší. Pokud budeme uvažovat listy jako
nejvýznamnější morfologickou strukturu, kdy tenké listy
ukazují na schopnost vývojového přizpůsobení k maximální
absorpci a ke zkrácení transportních drah při výměně plynů
mezi vnitřním prostředím listu a okolní atmosférou, pak jedním
z nejdůležitějších parametrů je objem listové plochy a její
výkon při sběru fotosyntetických procesů.
Při výzkumu v Německu bylo zjištěno, že běžný parkový
trávník s průměrnou výškou 5 cm má okolo 9 m2 listové
plochy na 1 m2 plochy parku, zatímco mírně šikmá střecha s
hustým porostem neupravované trávy má v létě až 100
m2 listové plochy
- 13 -
TRÁVNÍKY 2014
Oxidy dusíku (NOx) škodí obyvatelům města vytvářením
přízemní vrstvy plynů, která má za následek problémy
s dýcháním, předčasná úmrtí, ale i snížení výnosů plodin
v okolí velkých měst, což má i ekonomické dopady. Dopad na
kvalitu života obyvatel ve městech je značný a rozhodně
negativní – od subjektivního pocitu nepohodlí v horkých
letních dnech až k přehřátí. Smutným doložením tohoto faktu
jsou údaje, které uvádějí, že při devastující vlně veder v Evropě
v létě 2003 došlo k nárůstu mortality právě díky termálnímu
stresu ve městech.
Ekonomicky přínosným faktorem může být i umístění
solárních panelů na ozeleněné střeše, pro optimální výkon se
předpokládá použití speciálních nosných konstrukcí z plastu na
travní ploše. Nárůst funkcionality ozeleněných střech můžeme
vidět i ve vytváření drobných biotopů pro hmyz, drobné
živočichy i ptactvo, umísťování včelích úlů na střeše
s medonosnou vegetací, pěstování drobného ovoce a
kuchyňských bylinek, i když ekonomické zisky z těchto
aktivity nejsou přímo měřitelné.
Přidaná hodnota zelených střech jako nového biotopu
zatím nebyla přesně zmapována, ale jakékoliv další ozeleněné
plochy ve městech dávají šanci na rozšíření druhové diverzity.
Zvláště pak proto, že na střechách nedochází k tak velké
disturbanci hlukem, lidmi, odpadky i přízemními emisemi jako
na zemi. Ačkoliv způsob vytváření nových biotopů na
ozeleněných střechách je na začátku, za žádoucí ekologické
charakteristiky lze považovat vysokou druhovou diverzitu,
poskytování stanovišť pro vzácné a ohrožené druhy nebo druhy
s vysokou věrností stanovišti, které ztratily možnost tohoto
stanoviště na úrovni terénu. Je potvrzeno, že mnoho
ohrožených druhů se nachází v městských zástavbách právě
v brownfields.
Mezi jednoznačné nevýhody ozeleněné střechy patří její
vyšší finanční náklady a zároveň vysoké nároky na statiku celé
budovy. Běžná cena pořízení střešního ozelenění se na trhu
v České republice pohybuje od 1.700,- Kč do 4.000,- Kč/m2,
nároky na stavební připravenost celého objektu se mohou
zvýšit až o 10 %, dále je pak třeba započítat náklady na péči o
vegetaci po celou dobu životnosti střechy.
Stejně tak legislativní rámec není v České republice
pozitivně motivační k realizaci ozeleněných střech, např.
formou dotací či snížením koeficientu odtoku srážkových vod
do kanalizace.
Jestliže zelené střechy dokáží zefektivnit management
využití srážkových vod, zlepšit kvalitu vody, snížit spotřebu
energií nutnou pro chlazení/vytápění budov, prodloužit
životnost stavební konstrukce střechy, redukovat znečištění
prachem či znečištění vzduchu, snižovat vliv městských
tepelných ostrovů, alespoň nepatrně rozšiřovat biodiverzitu
prostředí v městské zástavbě a v neposlední řadě přispívat
k esteticky příjemnějšímu designu měst, pak by bylo vhodné
začlenění těchto druhů střech do standardu trvale udržitelného
rozvoje.
Autor: Kateřina Stehlíková, Česká zemědělská univerzita
v Praze, Katedra pícninářství a trávníkářství
Složení vegetační vrstvy a souvrství střešního pláště na ploché střeše, zdroj: www.greenroofs.com
Smíšená vegetace
Mulčovací vrstva
Zemní substrát
Filtrační vrstva
Drenážní vrstva
Ochrana proti prorůstání kořenů
Voděodolná membrána
Izolace
Parozábrana
Nosná konstrukce
- 14 -
TRÁVNÍKY 2014
NOVÉ TRÁVNÍKOVÉ ODRŮDY
Pavel Říha
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský zaregistroval
v letech 2012 – 2014 padesát dva trávníkových odrůd.
Registrace proběhla na základě zákona č. 219/2003 Sb.,
o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o oběhu osiva a sadby).
Barva listu je tmavě zelená, jemnost trávníku střední.
Praporcovitý list je krátký a úzký až středně široký. Je vhodná
jako komponent do směsí pro zatěžované sportovní trávníky
i pro ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.
Rok registrace: 2012
Festulolium
Horimir
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou DLF – TRIFOLIUM
Hladké Živoříce, s.r.o., Fulnecká 95, 742 47 Hladké Životice.
Horimir je diploidní, pozdní odrůda.
Praporcovitý list je krátký a úzký. Je vhodná jako komponent
do směsí pro rychlou regeneraci zatěžovaných sportovních
trávníků i pro ostatní trávníkové plochy běžné a parkové
zeleně.
Pepa
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou OSEVA UNI, a.s., Na
Bílé 1231, 565 14 Choceň.
Pepa je diploidní, středně raná až pozdní odrůda.
Barva listu je středně zelená, jemnost trávníku střední.
Praporcovitý list je středně dlouhý a úzký až středně široký. Je
vhodná jako komponent do směsí pro zatěžované sportovní
trávníky i pro ostatní trávníkové plochy běžné a parkové
zeleně.
Jílek mnohokvětý jednoletý
Barterra
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou Barenbrug Holland
B.V., Nizozemsko. Zástupcem pro Českou republiku je firma
OSEVA UNI, a.s., Na Bílé 1231, 565 14 Choceň.
Barterra je diploidní, středně raná odrůda.
Barva listu je středně až tmavě zelená, jemnost trávníku
střední. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý a úzký až
středně široký. Je vhodná jako komponent do směsí pro
rychlou regeneraci zatěžovaných sportovních trávníků.
Candidame
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou DLF – International
Seed Inc., USA. Zástupcem pro Českou republiku je firma
DLF – TRIFOLIUM Hladké Živoříce, s.r.o., Fulnecká 95, 742
47 Hladké Životice.
Candidame je diploidní, středně raná odrůda.
Quickston
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou DLF – International
Seed Inc., USA. Zástupcem pro Českou republiku je firma
DLF – TRIFOLIUM Hladké Živoříce, s.r.o., Fulnecká 95, 742
Quickston je diploidní, středně raná.
Jílek vytrvalý
Harrier
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou Pickseed USA, 27630
Llewellyn Rd., USA. Zástupcem pro Českou republiku je firma
SEED SERVICE s.r.o., Rokycanova 114/IV, 566 01 Vysoké
Mýto.
Harrier je diploidní, raná až středně raná odrůda.
Pronto
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou Jacklin Seed by
Simplot , USA. Zástupcem pro Českou republiku je firma
Mýto.
Pronto je diploidní, středně raná odrůda.
Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý a úzký až středně
široký. Je vhodná jako komponent do směsí pro zatěžované
sportovní trávníky i pro ostatní trávníkové plochy běžné
a parkové zeleně.
Verona
Mýto.
Verona je diploidní, raná až středně raná odrůda.
zatěžované sportovní trávníky i pro ostatní trávníkové plochy
běžné a parkové zeleně.
Zelot
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou OSEVA PRO s.r.o.,
Jankovcova 938/18, 170 37 Praha 7.
Zelot je diploidní, středně raná až pozdní odrůda.
zeleně.
Barolympic
Barolympic je diploidní, pozdní odrůda.
Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý a úzký. Je vhodná
- 15 -
TRÁVNÍKY 2014
Jozífek
Jozífek je diploidní, středně raná až pozdní odrůda.
a parkové zeleně.
Mirek
Mirek je diploidní, středně raná odrůda.
střední. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý a úzký. Je
zeleně.
Revive
Simplot, USA . Zástupcem pro Českou republiku je firma
Mýto.
Revive je diploidní, středně raná odrůda.
zatěžované sportovní trávníky i pro ostatní trávníkové plochy
běžné a parkové zeleně.
Zifer
Zifer je diploidní, středně raná odrůda.
zeleně.
Barlicum
Barlicum je diploidní, středně raná až pozdní odrůda.
a parkové zeleně.
Nira
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou Przedsiebiorstwo
Produkcyjno-Handlowe CENTNAS“ Sp. z o.o.“, Polsko.
Nira je diploidní, středně raná až pozdní odrůda.
zeleně.
Zamini
Zamini je diploidní, středně raná až pozdní odrůda.
Praporcovitý list je středně dlouhý a středně široký. Je vhodná
Zirkon
Zirkon je diploidní, středně raná odrůda.
Praporcovitý list je středně dlouhý a středně široký. Je vhodná
jako komponent do směsí pro zatěžované sportovní trávníky i
pro ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.
Kostřava červená
Caldris
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou DLF-TRIFOLIUM
A/S, Dansk Planteforaedling, Dánsko. Zástupcem pro Českou
republiku je firma
DLF – TRIFOLIUM Hladké Životice, s.r.o., Fulnecká 95, 742
47 Hladké Životice. Caldris je hexaploidní, trsnatá, raná až
středně raná odrůda.
Barva listu je středně zelená, jemnost trávníku vysoká.
široký. Je vhodná jako komponent do směsí pro jemné okrasné
zeleně.
Compass
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou Mountain View
Seeds, Ltd., USA. Zástupcem pro Českou republiku je firma
OSEVA PRO s.r.o., Jankovcova 938/18, 170 37 Praha 7.
Compass je hexaploidní, trsnatá, raná až středně raná odrůda.
Barva listu je velmi tmavě zelená, jemnost trávníku vysoká.
vhodná jako komponent do směsí pro jemné okrasné trávníky
Contender
Contender je oktoploidní, dlouze výběžkatá, raná až středně
raná odrůda.
Barva listu je tmavě až velmi tmavě zelená, jemnost trávníku
vysoká. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý a středně
široký až široký. Je vhodná jako komponent do směsí pro
jemné okrasné trávníky i pro ostatní trávníkové plochy běžné
a parkové zeleně.
- 16 -
TRÁVNÍKY 2014
Humboldt
republiku je firma
Humboldt je hexaploidní, trsnatá, středně raná až pozdní
odrůda.
vysoká. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý a úzký až
středně široký. Je vhodná jako komponent do směsí pro jemné
okrasné trávníky i pro ostatní trávníkové plochy běžné
a parkové zeleně.
Monika
Monika je hexaploidní, trsnatá, středně raná až pozdní odrůda.
vysoká. Praporcovitý list je krátký a úzký. Je vhodná jako
komponent do směsí pro jemné okrasné trávníky i pro ostatní
trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.
Morellino
republiku je firma
Morellino je hexaploidní, trsnatá, pozdní odrůda.
Praporcovitý list je středně dlouhý a úzký. Je vhodná jako
Nikolka
Nikolka je hexaploidní, krátce výběžkatá, pozdní odrůda.
široký. Je vhodná jako komponent do směsí pro jemné okrasné
zeleně.
Andulka
Andulka je hexaploidní, trsnatá, středně raná až pozdní odrůda.
a parkové zeleně.
Jitka
Jitka je oktoploidní, dlouze výběžkatá, středně raná až pozdní
odrůda.
vysoká. Praporcovitý list je středně dlouhý a středně široký. Je
vhodná pro trávníkové plochy běžné a parkové zeleně i jako
komponent do směsí pro jemné okrasné trávníky.
Aporina
republiku je firma DLF – TRIFOLIUM Hladké Životice, s.r.o.,
Fulnecká 95, 742 47 Hladké Životice.
Aporina je hexaploidní, krátce výběžkatá, raná až středně raná
odrůda.
a parkové zeleně.
Beudin
Beudin je hexaploidní, krátce výběžkatá, středně raná odrůda.
vysoká. Praporcovitý list je krátký a úzký. Je vhodná jako
Esparina
Esparina je hexaploidní, trsnatá, raná odrůda.
široký.Je vhodná pro trávníkové plochy běžné a parkové zeleně
i jako komponent do směsí pro jemné okrasné trávníky.
Fulmar
Fulmar je hexaploidní, trsnatá, raná až středně raná odrůda.
a parkové zeleně.
Sprinkler
Sprinkler je hexaploidní, krátce výběžkatá, raná odrůda.
vysoká. Praporcovitý list je krátký a středně široký. Je vhodná
ro trávníkové plochy běžné a parkové zeleně i jako komponent
- 17 -
TRÁVNÍKY 2014
do směsí pro jemné okrasné trávníky.
Kostřava drsnolistá
Beacon
Beacon je hexaploidní, velmi raná až raná odrůda.
Barva listu je tmavě zelená. List je krátký, neojíněný, jemnost
trávníku vysoká. Je vhodná jako komponent do směsí pro
jemné okrasné trávníky i pro ostatní trávníkové plochy běžné
a parkové zeleně.
Pebbles
Pebbles je hexaploidní, raná odrůda.
Barva listu je tmavě zelená. List je krátký až střední,
neojíněný, jemnost trávníku vysoká. Je vhodná jako
Sword
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou Columbia River Seed,
USA . Zástupcem pro Českou republiku je firma SEED
SERVICE s.r.o., Rokycanova 114/IV, 566 01 Vysoké Mýto.
Sword je hexaploidní, raná odrůda.
Barva listu je tmavě zelená. List je krátký až střední,
neojíněný, jemnost trávníku vysoká. Je vhodná jako
Kostřava rákosovitá
Firecracker LS
Firecracker LS je hexaploidní, středně raná odrůda.
Barva listu je tmavě zelená. List je krátký, jemnost trávníku
střední. Je vhodná jako komponent do směsí pro zatěžované
a parkové zeleně.
Barening
AGROGEN, spol. s r.o., Zahradní 1a, 664 41 Troubsko.
Barening je hexaploidní, středně raná odrůda.
Barva listu je středně až tmavě zelená. List je krátký až středně
dlouhý, jemnost trávníku střední. Je vhodná jako komponent
do směsí pro zatěžované sportovní trávníky i pro ostatní
Brigantine
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou Pickseed USA, 27630
Llewellyn Rd., USA. Zástupcem pro Českou republiku je firma
Mýto.
Brigantine je hexaploidní, raná až středně raná odrůda.
Barva listu je tmavě zelená. List je krátký a úzký až středně
široký, jemnost trávníku střední. Je vhodná jako komponent do
směsí pro zatěžované sportovní trávníky i pro ostatní
Johanka
Johanka je hexaploidní, středně raná až pozdní odrůda.
Barva listu je středně až tmavě zelená. List je krátký až středně
dlouhý a úzký až středně široký, jemnost trávníku střední. Je
zeleně.
Sundial
Mýto.
Sundial je hexaploidní, středně raná odrůda.
Sunlight
Mýto.
Sunligh je hexaploidní, středně raná odrůda.
Tahoe II
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou Radx Research, Inc,
Tahoe II je hexaploidní, středně raná odrůda.
Barva listu je tmavě zelená. List je krátký a středně široký,
jemnost trávníku střední. Je vhodná jako komponent do směsí
pro zatěžované sportovní trávníky i pro ostatní trávníkové
plochy běžné a parkové zeleně.
Lipnice luční
Memory
Mýto.
Memory je velmi pozdní odrůda.
List na podzim v roce zásevu je středně široký, středně zelený.
Jemnost trávníku je střední. Je vhodná jako komponent do
- 18 -
TRÁVNÍKY 2014
Bargatti
Bargatti je středně raná až pozdní odrůda.
List na podzim v roce zásevu je středně široký, středně až
tmavě zelený. Jemnost trávníku je střední. Je vhodná jako
komponent do směsí pro zatěžované sportovní trávníky i pro
ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.
Navy
Mýto.
Navy je raná odrůda.
List na podzim v roce zásevu je středně široký, světle až
středně zelený. Jemnost trávníku je střední. Je vhodná jako
komponent do směsí pro zatěžované sportovní trávníky i pro
ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.
Anisha
Anisha je pozdní odrůda.
Arende
Arende je pozdní až velmi pozdní odrůda.
List na podzim v roce zásevu je úzký až středně široký, středně
zelený. Jemnost trávníku je střední. Je vhodná jako komponent
Barghini
Barghini je středně raná odrůda.
Blackjack
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou Columbia River Seed,
Blackjack je raná odrůda.
Lipnice obecná
Havana
Mýto.
Havana je středně raná až pozdní odrůda.
List na podzim v roce zásevu je úzký až středně široký, středně
zelený. Jemnost trávníku je střední. Je vhodná jako komponent
Psineček tenký
Cleek
Cleek je tetraploidní, středně raná odrůda.
vhodná jako komponent do směsí pro jemné okrasné trávníky a
jiné specifické trávníkové plochy.
Psineček výběžkatý
Trylek
Odrůda, vyšlechtěná a udržovaná firmou TAGRO Červený
Dvůr, spol. s r.o., Červený Dvůr 112, 391 56 Tábor 4.
Trylek je tetraploidní, středně raná odrůda.
List na podzim v roce zásevu je úzký až středně široký, světle
až středně zelený. Jemnost trávníku je vysoká. Je vhodná jako
komponent do směsí pro jemné okrasné trávníky a jiné
specifické trávníkové plochy.
Ing. Pavel Říha, Ústřední kontrolní a zkušební ústav
zemědělský, zkušební stanice Hradec nad Svitavou
HODNOCENÍ KOŘENOVÉHO SYSTÉMU A VYBRANÝCH TRÁVNÍKOVÝCH ZNAKŮ PŘI
EXTENZIVNÍM OŠETŘOVÁNÍ TRAVNÍKU
Michal KVASNOVSKÝ, Pavel KNOT
Úvod
V dřívějších dobách byly travní porosty využívány
především pro produkci píce. Konce minulého století se
obrátila pozornost k mimoprodukčním funkcím. Trávníky se
začaly pěstovat intenzivně jako reprezentativní plochy,
parkové nebo sportovní a extenzivně za účelem ochrany půdy
proti erozi, tvorby krajiny, mají technickou a rekultivační
funkci (HRABĚ, 2007).
- 19 -
TRÁVNÍKY 2014
Trávy na rozdíl od dvouděložných rostlin na bázi lodyhy
netvoří hlavní či kůlový
kořen, ale velmi hustý a rozvětvený (svazčitý) kořenový
systém, který kromě příjmu živin,
vody a ukládání zásobních látek zajišťuje pevnou fixaci
travních výhonů v půdě a vytváří
tak předpoklad pro značnou mechanickou zátěž travního drnu
(HRABĚ et al., 2003). Díky těmto vlastnostem má travní drn
velký protierozní účinek, který spočívá v útlumu kinetické
energie a zmenšení nárazové síly dešťových kapek
(SVOBODOVÁ, 1998). Hustým kořenovým systémem rovněž
zpevňuje mechanicky půdní profil. Trávy prokořeňují poměrně
velmi hustě svrchní vrstvu a vytvářejí svými kořeny příznivou
strukturu půdy s vysokou zasakovací schopností pro srážkovou
vodu. Dešťové vodě tak umožňují rychlé pronikání do půdy
a doplňování zásob spodní vody, důležité jak pro život rostlin,
tak i pro život člověka. To má značný vliv na koloběh vody
mezi půdou a ovzduším a na zvyšování vzdušné vlhkosti
a s tím souvisejícím tepelným režimem prostředí. Rychlé
vsakování je žádoucí i z hlediska ochrany půdy, neboť voda
stékající volně po nechráněném půdním povrchu působí
erozivně a odnáší většinou nenávratně půdní vrstvy nezbytné
pro zdárný růst rostlin (ONDŘEJ, 1997). V našich podmínkách
vzniká deset milimetrů půdy i déle než 100 let a takové
množství může být v několika okamžicích odneseno z holé
půdy při přívalovém dešti nebo za sucha jednou prachovou
bouří (HEJDUK, 2008).
Travní porosty chrání půdu proti erozi nejlépe ze všech
plodin a to především díky celoročnímu pokryvu půdy, silně
rozvinutému kořenovému systému a vyšší infiltrační
schopnosti. Rovněž díky intenzivní činnosti edafonu
a zanechání posklizňových zbytků se zvyšuje kvalita půdy
(HEJDUK, 2007). Kořeny trav tak mají významnou úlohu
v ochraně půdy. Jejich délka života, hloubka zakořenění,
hmotnost a stratifikace kořenového systému vykazují značné
druhové a odrůdové rozdíly, které mohou být modifikovány
vlivem stanoviště, úrovní ošetřování a účinkem stresu. Čím
hlouběji sahají kořeny, tím lépe mohou získat vláhu i z větších
hloubek a odolávat tak lépe stresu ze sucha. Vedle hloubky
kořenů je důležitým kritériem také prokořenění půdy
(STRAKOVÁ, HRABĚ, 2001). Rozdíly v množství kořenů a
hloubce prokořenění u jednotlivých druhů uvádí také HRABĚ
a KNOT (2008), kteří rovněž zjistili vliv formy a dávky dusíku
na strukturu drnu. Větší množství aktivních kořenů a s tím
související i větší množství zásobních látek, znamená vyšší
odolnost porostu proti změnám vnějších podmínek a odolnost
vůči stresovým vlivům (KOCOURKOVÁ et al. 2005).
Alternativou ke kosení je v poslední době čím dál
oblíbenější a propagovanější mulčování, popřípadě kosení
trávníku bez sběru hmoty. Je to dáno především udávanými
nižšími náklady oproti kosení. Při tomto způsobu totiž odpadá
sběr, odvoz a likvidace pokosené hmoty (KNOT, 2009). Jedná
se o rozdrcení nadzemní fytomasy a její rovnoměrné
rozprostření na povrchu. (ZEMÁNEK, BURG, 2010).
Mulčované trávníky jsou přes léto oproti sečeným v lepším
stavu a lépe toto období přečkávají. Posečená hmota totiž může
omezovat neproduktivní výpar a udržovat tak vláhu v půdě. Je
však třeba provádět mulčování častěji. Pokud je totiž porost
příliš vysoký, činí průměrné sekačce velký problém takový
porost zmulčovat. Pokud v našem trávníku převládá jílek
vytrvalý, lipnice luční či další trávy, které mají měkký list, je
rozklad mulčované hmoty bezproblémový. Problém nastává
v okamžiku, kdy je porost tvořen převážně z kostřavy červené
či kostřavy ovčí, v jejíchž buněčných stěnách je obsaženo
velké množství ligninu, který způsobuje tvrdost listů.
Mulčovaná
hmota
z těchto porostů se rozkládá velmi špatně a časem dochází ke
zhoršení kvality trávníku. Velkou roli samozřejmě hraje
i počasí. Při extrémním suchu či naopak deštivém počasí je
hmota rovněž hůře rozkládána (KNOT, 2009).
Metodika
Pozorování bylo prováděno na parcelách vysetých
v meziřadí vinice v lokalitě katastru obce Moravská Nová Ves
v nadmořské výšce 199 m. Jedná se o velmi teplý suchý
klimatický region kukuřičné výrobní oblasti s průměrnou roční
teplotou pro Jižní Moravu 8,3 °C a průměrným úhrnem srážek
543 mm. Půda je hluboká, těžká, bezskeletovitá.
Byly vysety parcely s odrůdami, kostřavy červené krátce
výběžkaté (Barpearl a Viktorka) a trsnaté (Barborka
a Bardiva), kostřavy ovčí (Hardtop a Jana) a lipnice luční
(Harmonie a Miracle). Jedna parcela s odrůdou v délce 10 m
a šířce 1,6 m ve třech opakováních. Výsev byl proveden 29.
září 2009 o výsevním množství 50 kg/ha. Porost byl pravidelně
mulčován na výšku max 10 cm. Hnojení ani další zásahy
kromě mulčování nebyly prováděny.
Z každé parcely byl odebrán na jaře (duben 2011
a 2012) plochou půdní sondýrkou (2×8×15 cm) vzorek
fytomasy kořenů. Od vzorku byla oddělena reziduální
nadzemní fytomasy (strniště po mulčování). Z půdního
monolitu byla následně vyplavena zemina a kořeny vyčištěny
od nežádoucích příměsí (písek, zemina, atd.). Vzorky
k porovnání druhových rozdílů v mocnosti kořenů k měření
délky, plochy a objemu kořenové hmoty byly ihned po vyprání
rovnoměrně rozprostřeny pod skener. Kořeny byly rozděleny
na několik částí pro lepší kvalitu skenování. Snímek byl
vyhodnocen pomocí programu WinRhizo (Regent Instruments
Inc. Canada).
Rovněž bylo provedeno bodové hodnocení trávníkových
znaků. Sledován byl zápoj porostu, celkový vzhled a odolnost
porostu vůči zaplevelení. K tomuto účelu byla použita
hodnotící tabulka klasifikátoru trav. Porost byl bodován
hodnotami od 0 do 9 bodů. Nejvyšší číslo znamená nejlepší
hodnocení.
Výsledky
Vliv druhu na délku kořenové fytomasy
Nejkratší kořenová fytomasa byla zaznamenána u druhu
Festuca rubra trichophylla 75,23 km.m-2 a nejdelší byla
u druhu Festuca ovina 99,55 km.m-2 (nejdelší u odrůdy
Hardtop 101,45 km.m-2). Vysoce statisticky průkazný rozdíl
byl mezi druhem Festuca rubra trichophylla a druhy Festuca
ovina a Poa pratensis (Graf 1).
Vliv druhu na plochu kořenové fytomasy
Nejmenší plocha kořenové fytomasy byla zaznamenána u Poa
pratensis 35,37 m2.m-2 a největší plocha byla zjištěna u
Festuca ovina 43,48 m2.m-2 .
Statisticky průkazný je rozdíl mezi Festuca ovina a druhy Poa
pratensis a Festuca rubra trichophylla (Graf 2).
Vliv druhu na objem kořenové fytomasy
Největším objemem kořenové fytomasy se prezentovala
Festuca ovina 1,51 dm3.m-2 a nejmenší objem byl zjištěn
u druhu Poa pratensis 1,10 dm3.m-2 (Tab. 10).
Statisticky průkazný rozdíl byl zaznamenán mezi druhem Poa
pratensis a druhy Festuca ovina a Festuca rubra trichophylla
(Graf 3).
- 20 -
TRÁVNÍKY 2014
Graf 1 Vliv druhu na délku kořenového systému.
Různá písmena v označují statisticky průkazný rozdíl.
Graf 2 Vliv druhu na plochu kořenového systému Různá
písmena v označují statisticky průkazný rozdíl.
Vliv
Graf 3 Vliv druhu na objem kořenové fytomasy
Různá písmena v označují statisticky průkazný
rozdíl.
Hodnocení trávníkových znaků
Z hlediska trávníkových znaků, tj. zapojenost drnu,
odolnosti proti zaplevelení drnu a i celkového vzhledu
vyjádřeného barvou, resp. vitalitou obrůstání zvláště na jaře, je
nejlépe hodnoceným druhem Festuca rubra trichphylla.
Byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl mezi Poa pratensis
a oběma druhy rodu Festuca u zápoje porostu (graf 4)
Vlastností krátce výběžkaté formy (trichophylla) kostřavy
červené je hustý zapojený drn, který vytváří právě díky těmto
krátkým výběžkům (Hrabě et al. 2003).
Rovněž byla zjištěna průkazně nižší odolnost vůči
zaplevelení u druhu Poa pratensis oproti Festuca rubra
trichophylla a Festuca ovina. Nejlepší odolností vůči
zaplevelení se vyznačovala Festuca rubra trichophyla.
Při hodnocení celkového vzhledu trávníku byl zjištěn
statisticky průkazný rozdíl pouze mezi druhy Festuca ovina
a Festuca rubra trichophylla.
Knot (2009) uvádí, že v buněčných stěnách Festuca ovina
je vysoký obsah ligninu, který způsobuje tvrdost listů. Proto se
mulčovaná hmota velmi špatně rozkládá a časem dochází ke
zhoršení kvality trávníku. To pravděpodobně ovlivnilo
hodnocení celkového vzhledu trávníku.
- 21 -
TRÁVNÍKY 2014
Graf 4 Hodnocené trávníkové znaky
Závěr
Z výsledků vyplývá, že statisticky průkazně největší
plocha kořenů byla zjištěna u Festuca ovina (odrůdy Hardtop)
a nejmenší u Poa pratensis (odrůda Harmonie). Největší délka
kořenového systému, byla zjištěna rovněž u Festuca ovina a
nejmenší u Festuca rubra trichophylla (odrůda Viktorka),
rozdíl nebyl statisticky průkazný. Největší objem kořenové
fytomasy statisticky průkazně dosáhla Festuca ovina.
Nejmenší objem kořenů byl pozorován u Poa pratensis.
Malý kořenový systém a hodnocené trávníkové znaky
jsou do značné míry u lipnice luční ovlivněny jejím
pomalejším vývojem. Nejlepších výsledků bylo dosaženo z
hlediska trávníkových znaků u Festuca rubra trichophylla,
která je i z výsledků dalších autorů pro extenzivní využívání
v kombinaci s mulčováním nejvhodnějším trávníkovým
druhem.
Poděkování
Příspěvek byl zpracován s podporou projektu Interní grantové
agentury AF MENDELU č. TP 3/14 „Vliv hygienické kvality a
živinových ukazatelů krmiva na užitkovost hospodářských
zvířat a udržitelná produkce krmiv na zemědělské půdě“
Použitá literatura
HEJDUK, S., 2007. Hydrologické funkce travních porostů, In:
Skládanka, J., Travní porost jako krajinotvorný prvek,
sborník Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 18
– 23 s. ISBN: 978-80-7375-045-9
HEJDUK, S. 2008. Význam zatravnění meziřadí ovocných
sadů a vinic. In LEPIČOVÁ, J. Trávníky 2008. 1. vyd.
Hrdějovice: Agentura Bonus, 2008, s. 37-40. ISBN 80-8680212-4.
HRABĚ, F. 2007. Trávník jako významný krajinný prvek,
Travní porost jako
krajinotvorný prvek, sborník Brno: Mendelova zemědělská a
lesnická univerzita, 33 –
44 s. ISBN: 978-80-7375-045-9
HRABĚ, F., et al. 2003. Trávy a trávníky – co o nich ještě
nevíte. Olomouc: Vydavatelství Ing.Petr Baštan – Hanácká
reklamní, 158 s. ISBN 80-903275-0-8.
HRABĚ, F., KNOT, P. 2008. Effect of the amount and form of
N-fertilization on the weight of above and below ground
phytomass and phytomass distribution of three turf species. In
1st EUROPEAN TURFGRASS SOCIETY CONFERENCE.
1. vyd. Pisa, Itálie: Uliva Foa, s. 97-98. ISBN 978-88-9020764-8.
KNOT, P. 2009. Ošetřování trávníků veřejné zeleně, Online
zpravodaj časopisu
Zahradnictví [cit. 27. 3. 2012], Dostupné na:<
http://zahradaweb.cz/osetrovani-travniku-verejne-zelene/>
KOCOURKOVÁ, D., FUKSA, P., MRKVIČKA, J. 2005. Vliv
využívání travního porostu na
množství kořenové hmoty, Úroda 2005, č 5, s. 42-43. ISSN
0139-6013.
ONDŘEJ, J. 1997. Trávník základ zahrady. 1. vydání. Praha:
GRADA Publishing, s.r.o.,
124 s. ISBN 80-7169-478-9.
Regent Instruments Canada Inc., 2009: WinRHIZO ver. 2009a.
www.regentinstruments.com
STRAKOVÁ, M., HRABĚ, F. 2001. Weight and stratification
of root biomass in selected
turf cultivars. Rostlinná výroba, (10): 451-455.
ZEMÁNEK, P., BURG, P, 2010. Vinohradnická mechanizace,
1. vyd. Olomouc: Petr Baštan, 220 s. ISBN 978-80-87091-14-2
POSOUZENÍ SUCHOVZDORNOSTI VYBRANÝCH DRUHŮ A ODRŮD TRAV V POČÁTEČNÍ
FÁZI VÝVOJE S VYUŽITÍM LABORATORNÍCH A NÁDOBOVÝCH POKUSŮ
M.ilan Kobes, L. Hrda
Abstract
The aim of this experiment was to assess the effect of
water deficit on offshoot germination and longevity of selected
species of grasses and clovers. The evaluation of resistance to
water deficit was carried out using both laboratory and pot
experiments. The results of these experiments were used to
evaluate the drought resistance of the tested species of grasses
and legumes. Based on the proven drought resistance,
appropriate species and varieties have been recommended for
cultivation in conditions of water deficit. Using a container
- 22 -
TRÁVNÍKY 2014
experiment, highest drought resistance were proved at Poa
pratenis cv. HARMONIE and Festuca ovina cv. JANA. Poa
pratensis is tolerant to wide scale of water regime. Wnen it´s
tillers can not regenerate, it is able to grow from undersoil
tillers. Festuca ovina (cv. JANA) was confirmed as very
drought resistance specie. Surprising results showed Phleum
pratense, cv. BOBR, vhich tillers very good renenerated, as
similar as Dactylis glomerata, cv. TOSCALI. Low water
stress resistance showed Alopecurus pratensis, cv. TALOPE
and Lolium perenne, cv. PROPAN. From results of laboratory
experiment – evaluation of water stress resistance in
germination stage - can be as water stress resistant evaluated
Poa pratensis, cv. HARMONIE, and Dactylis glomerata, cv.
TOSCALI. Decreasing of germination after water stress was
highest at Festuca ovina, cv. JANA (33 %). The issue of
drought resistance is to be paid more and more attention in the
future. According to most forecasts, increasingly long periods
of drought are likely to occur. For this reason, there will be the
need for crops and varieties that best resist to various abiotic
stresses.
Keywords
Vodní deficit; trávy; klíčení; vzcházení; životnost odnoží;
suchovzdornost
Úvod
Klimatické podmínky v České republice doznaly
v období posledních několika desetiletích značných změn.
Zejména v jarním období se stále častěji objevuje nedostatek
srážek, naopak v letním období srážek přibývá, zejména ve
formě přívalových dešťů. To vede ke zhoršení podmínek pro
založení a růst trávníků a místy i ke zhoršování půdních
vlastností. Zejména v městském prostředí, kde jsou vyšší
teploty a často i antropogenní půdy s horší retencí vody, může
představovat vodní stres pro trávníky vážný problém.
U srážkových úhrnů došli autoři z různých zemí k rozdílným
výsledkům. Pro srážkové řady Čech byl prokázán sestupný
trend. Pro Čechy činí pokles v přepočtu na 100 let 14 mm, pro
Moravu 22 mm. Pokles srážek zákonitě vyvolává zvýšení
aridity prostředí, to znamená snížení vlhkosti vzduchu a půdy,
a tím i množství vody přístupné pro rostliny (Rožnovský a kol.,
1999). Je třeba rozeznávat sucho půdní, charakterizované
nedostatkem
fyziologicky
dostupné
vody
v půdě
a atmosferické, které je zvlášť nebezpečné, protože nastoupí
v krátké době a rostliny se mu většinou nestačí přizpůsobit
(Kincl, Krpeš, 1994). Dále je nutno rozlišovat celovegetační
sucho, které je obvykle doprovázeno vyšší teplotou a střídavé
sucho (Bláha a kol., 2008). U písčitých typů půd dochází
k vadnutí
rostlin
u podstatně nižší půdní vlhkosti než je tomu u jílovitých typů
půd. Hlavním důvodem je zrnitostní složení půdy. Se
stoupajícím podílem zrn menších než 0,01 mm vzrůstá
schopnost půdy pohlcovat vodu, což se projevuje růstem polní
vodní kapacity, avšak zároveň vzrůstají síly, které ji váží
v půdě a činí ji pro rostliny nepřístupnou. Tato skutečnost se
projevuje vzrůstem bodu vadnutí (Littschmann a kol., 1997).
Průměrný roční výpar u písčitých půd se pohybuje kolem 189
mm, zatímco u půd jílovitých až kolem 390 mm (Houdek,
2012).
Vodní režim půd závisí na složité interakci
meteorologických,
geologických,
hydrologických,
pedologických a agrobiologických faktorů. Travní porosty se
nejlépe vyvíjejí na stanovištích, kde kořenový systém je trvale
a v dostatečném množství zásoben půdní vodou
a netrpí extrémním nadbytkem nebo nedostatkem (Šantrůček
a kol., 2001).
U rostlin odolných proti suchu zjišťujeme celou řadu
fyziologických a anatomických zvláštností. Z anatomických se
jedná například o množství, délku a mohutnost kořenů, jejich
uložení v půdním profilu, schopnost kořenů přijímat vodu,
poměr podzemní a nadzemní hmoty, rychlost transportu vody
z kořenů do nadzemní části, počet a velikost průduchů, jejich
funkcí, anatomické složení kutikuly, transpirační plocha,
schopnost regenerace rostliny po období sucha, rezistence
plazmy, morfologická stavba rostliny (umožňující zvýšený
příjem vody a omezující transpiraci) a z fyziologických
vlastností rostlin odolných vůči suchu uvádí Boháč a kol.
(1990) například schopnost rostlin zvýšit příjem vody, dobrý
transport asimilátů, omezující vadnutí, nebo dobrou
a rychlou regeneraci po různě dlouhém stresu suchem. Velký
význam pro rostliny mají reakce, kdy se při nástupu sucha
částečně uzavírají průduchy, ale nemění se intenzita
fotosyntézy, omezuje se dýchání a současně se zvětší kořeny.
Takové genotypy jsou vždy odolnější vůči suchu
a často slouží jako modelové šlechtění na suchovzdornost
(Bláha a kol., 2008). Rostlina potřebuje na tvorbu nové hmoty
kolem 0,5 % i méně přijaté vody a zbytek, tj. asi 99,5 % i více
na doplnění vypařené nebo v kapalném skupenství uvolněné
vody.
Martínek (2011) uvádí, že v současné době je podíl
zatravnění ČR asi jeden milion hektarů luk a pastvin (23,2 %
z rozlohy zemědělské půdy), rozloha městské zeleně
(městských trávníků) je podle různých literárních údajů asi 180
– 260 tisíc hektarů. V poslední době stále více nabývají na
významu mimoprodukční funkce, jako je např. udržení rázu
krajiny, únosný stav životního prostředí, zejména ve městech,
nebo ochrana proti půdní erozi a zachování půdní úrodnosti.
V jarním a časně letním období se stává založení
travního porostu často až obtížnou záležitostí. V letním období
při dostatku vláhy mohou naopak trávníky vykazovat naopak
nadměrný růst spojený s vyššími náklady na jejich častější
kosení. Značné kolísání v tvorbě biomasy vykazují i krajinné
a pícní porosty.
Z trav se pěstují pro pícní nebo trávníkové účely
především jílek vytrvalý, lipnice luční, kostřava červená,
kostřava luční, bojínek luční aj. S postupnou změnou klimatu
stále více roste i význam méně známých druhů trav. Hnilička
(2007) uvádí, že na základě vlastností kořenového systému trav
lze vybírat rostliny odolné vůči suchu. Haberle a kol. (1990)
uvádí, že nejdůležitějším selekčním znakem na suchovzdornost
je hloubka prokořenění. Selekci je ovšem nutno provádět jen za
stresových podmínek.
Cílem práce bylo posoudit vliv vodního stresu na
klíčení a růst vybraných druhů pícních a trávníkových trav.
Pomocí laboratorního pokusu posoudit vliv vodního deficitu na
klíčivost a vzcházivost vybraných druhů trav. Dále pak
provedením nádobového pokusu porovnat působení vodního
stresu na životnost odnoží vybraných druhů trav. Na základě
zjištěných výsledků
doporučit druhy trav vhodné pro
pěstování ve stále častěji vyskytujících se obdobích sucha.
Materiál a metody
Charakteristika použitých odrůd trav
Srha laločnatá (Dactylis glomerata) odrůda TOSCALI
Odrůda Toscali byla v České republice zaregistrována
v roce 1998. Vyznačuje se tím, že nevytváří vystoupavé trsy.
- 23 -
TRÁVNÍKY 2014
Listy mají světle zelenou barvu. Oproti některým odrůdám má
nižší drsnost listů a stébel. Ve směsích není agresivní, lze ji
kombinovat s vojtěškou nebo s jetelem. Pro svou vysokou
chutnost píce je zařazována do směsí pro louky a pastviny.
V porostech vydrží až 5 let.
Kostřava ovčí (Festuca ovina) odrůda JANA
Tato odrůda vznikla křížením holandské Biljart
a německé Mecklenburger. Povolena byla v roce 1987 na
šlechtitelské stanici Větrov. Jana je hustě trsnatá tráva
s polovzpřímeným až rozložitým trsem, vytvářející velmi hustý
drn. Je vytrvalá a má časný začátek jarního růstu. Je určena pro
velmi jemné intenzivně ošetřované trávníky. Pro svou
vytrvalost a nenáročnost se uplatní i v extenzivních,
komunikačních a rekultivačních trávnících. Vyznačuje se
nenáročností na půdu i klimatické podmínky. Další předností
této odrůdy je i poměrně dobrá mrazuvzdornost (Šantrůček
a kol., 1993).
Bojínek luční (Phleum pratense) odrůda BOBR
Odrůda Bobr je syntetická populace sestavená
z genotypu vyselektovaných z populací, které byly získány
v rámci mezinárodní spolupráce ve šlechtění bojínku lučního.
Povolená je od roku 2000. Je to poloraná odrůda vyššího
vzrůstu s bohatě olistěným polovzpřímeným trsem. Díky
rychlému obrůstání po pokosení má Bobr výnos hmoty
příznivě rozložený do jednotlivých sečí. Je proto vhodný pro
využití v lučních i pastevních porostech a dobře se uplatní také
ve víceletých jetelovinotravních směsích. Vzhledem
k vynikající zimovzdornosti, vytrvalosti a rychlému jarnímu
vývoji je odrůda Bobr cenným komponentem zejména směsí
pro trvalé travní porosty v drsnějších klimatických
podmínkách.
Psineček tenký (Agrostis capillaris) odrůda TENO
Tato odrůda byla vyšlechtěna individuálním výběrem
ekotypů z okolí Větrova a povolena je od roku 1976. Teno je
nízká, víceletá a jemná odrůda, která vytváří středně velké,
polorozložené až polovzpřímené středně husté trsy se středně
rozložitými listy a jemnými stébly. Vytváří hustý až velmi
hustý porost s pozdním začátkem vegetace. Je vhodná pro
sestavování náročných, velmi často a nízko sesekávaných např.
golfových trávníků. Mezi největší přednosti této odrůdy patří
vytrvalost, dobrá odnožovací schopnost a dobrý zdravotní stav
(Šantrůček a kol., 1993).
Jílek vytrvalý (Lolium perenne) odrůda PROPAN
Propan je diploidní odrůda určená pro pastevní
využití. Rychlost jarního růstu je středně vysoká až vysoká.
Hustota obrůstání po sečích středně vysoké. Odrůda je odolná
proti napadení plísní sněžnou, méně pak proti napadení
komplexem listových skvrnitostí a rzemi. Výnos zelené
a suché hmoty v prvním a druhém užitkovém roce bývá vysoký
a ve třetím užitkovém roce středně vysoký.
Psárka luční (Alopecurus pratensis) odrůda TALOPE
Talope je středně raná až pozdní odrůda, vhodná pro
luční využití, která byla registrována v roce 2002. Jarní růst má
středně rychlý, po sečích rychle obrůstá. Udržovatelem této
odrůdy je šlechtitelská stanice TAGRO Červený Dvůr.
Předností je menší délka osinek. Největším rizikem je nižší
odolnost proti napadení listovými skvrnitostmi. Výnos zelené
a suché hmoty v prvním užitkovém roce je nízký. Ve druhém
a třetím roce nízký, postupně od 3.-4. roku se zvyšuje.
Lipnice luční (Poa pratensis) odrůda HARMONIE
Udržovatelem této odrůdy je od roku 2002
šlechtitelská stanice v Hladkých Životicích. Harmonie je
odrůda pro trávníkové využití. Roste středně rychle. Barva listu
je středně až tmavě zelená. Odrůda je odolná proti napadení
plísní sněžnou a padlí travnímu. Středně odolná proti napadení
rzí. Jemnost trávníku bývá střední až vysoká. Častým sekáním
lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným
komponentem do travních směsí pro sportovní zatěžované
trávníky i parkové plochy (Martínek, 2011).
Nádobový pokus
Celkem bylo použito 42 nádob o šířce 18 cm
a výšce 14 cm. Nádoby byly naplněny běžnou hnědozemí se
středním až vyšším obsahem humusu (zahradní zemina
hnojená kompostem). Do každé nádoby bylo zasazeno
7 předklíčených rostlin dané odrůdy. Z důvodu celkové
klíčivosti a lepšímu rozmístění jednotlivých rostlin v nádobě,
bylo použito předklíčení na filtračním papíru, což umožnilo
snazší a přehlednější vysazení. Nádoby byly od založení po
vytvoření potřebného množství odnoží umístěny na volném
venkovním prostranství v polostínu. Zálivka byla prováděna
pravidelně a vždy současně pro všechny nádoby. Po vytvoření
dostatečného množství odnoží byly nádoby vystaveny suchu
přemístěním pod přístřešek. Po určité době, kdy se většina
odnoží zdála být již zcela suchá, byly nádoby znovu zality.
První sčítání přeživších odnoží proběhlo třetí den, druhé sčítaní
pak po šestém dni od zalití.
První série pokusu byla založena 4.5.2013. Založeno
bylo 14 nádob. Zasušení odnoží proběhlo od 28.6. do 1.8.
2013. Suma naměřených teplot pro toto období byla 732 °C.
Druhá série byla založena 3.8.2013. Založeno bylo 28 nádob.
Zasušení jedné poloviny nádob proběhlo od 9.9. do 28.10.
Druhá polovina byla vystavena stresu suchem ještě o devět dní
déle do 6.11.2013. Suma naměřených teplot pro toto období
byla 553 respektive 627 °C.
Laboratorní pokus
Nejprve byl proveden test celkové klíčivosti jednotlivých
druhů trav a jetelovin. Pro pokus byly vybrány stejné druhy
trav jako u nádobového pokusu. Test celkové klíčivosti
probíhal v souladu české státní normy (ČSN 46 0610). Pro
každý druh (odrůdu) byly založeny tři opakování. Po klíčení za
předepsaných teplot (20 °C) se po stanovené době prováděl
odečet vyklíčených semen.
Další část laboratorního pokusu byla zaměřena na
posouzení klíčivosti a schopnosti regenerace vybraných druhů
trav a jetelovin po působení stresu suchem. Na Petriho misky
s navlhčeným filtračním papírem bylo rozmístěno 50 semen.
Každý testovaný druh byl založen ve třech opakováních pro
každou variantu stresu suchem. Pokus se skládal ze tří fází:
1) máčení (5 dní), teplota 20 °C
2) stres suchem (3, 5 nebo 7 dní), teplota 20 °C
3) pokračování v máčení, teplota 20 °C
Klíčení probíhalo v měsících prosinec – únor,
v bytových prostorách při konstantní teplotě 20 °C a relativní
vlhkosti 55-65 %.
Získané hodnoty z nádobového a laboratorního pokusu
byly statisticky vyhodnoceny analýzou variancí v programu
STATISTICA.
Nádobový pokus – hodnocení suchovzdornosti odnoží
- 24 -
TRÁVNÍKY 2014
V průběhu provádění pokusu byly veškeré potřebné údaje
zaznamenávány a vyhodnocovány. Získané výsledky mohou
být použity především při volbě druhů trav vhodných pro
pěstování v podmínkách vodního deficitu. Počet výhonků
u sledovaných druhů trav před zasušením po vyhodnocení
analýzy rozptylu ukázal velmi vysoce významný vliv druhu
sledované trávy (p < 0,001) a velmi významný rozdíl u období,
ve kterém pokus probíhal (p < 0,01).
Počet výhonků třetí, respektive šestý den po ukončení
stresu suchem prokázal jak pro sledovaný druh, tak i pro
období statisticky velmi vysoce významný rozdíl (p < 0,001).
Intenzita odnožování se v jednotlivých obdobích dosti
výrazně lišila. U první série (graf. 1) probíhala tvorba odnoží
především v měsíci červnu. Počet odnoží u jednotlivých druhů
trav byl poměrně vyrovnaný. Nejvíce odnoží bylo napočítáno u
psinečku tenkého (75). Naopak nejméně u bojínku lučního
(43). Ve druhé a třetí sérii (grafy 2 a 3) již byly rozdíly
podstatně větší. K vzhledem k vyšší vlhkosti a nižším teplotám
vzduchu byl počet výrazně vyšší než u první série. Další
příčinnou vyššího počtu odnoží bylo pravděpodobně i zkrácení
světelné délky dne v měsíci září. Nejvíce odnoží bylo
spočítáno u psinečku tenkého, kostřavy ovčí a lipnice luční a to
až dvojnásobek ve srovnání s ostatními druhy trav.
V první sérii byla většina rostlin při zasušení
poškozena natolik, že nedošlo k žádné regeneraci odnoží.
Výjimkou byly lipnice luční a kostřava ovčí. Hlavní příčinou
byly vysoké průměrné denní teploty vzduchu především ke
konci doby zasušení. U kostřavy ovčí z celkového počtu 65
odnoží dokázalo zregenerovat 7 odnoží. Ševčíková (2004)
uvádí schopnost kostřavy ovčí uplatnit se na extrémně suchých
svazích. Tato schopnost se potvrdila a je možno ji doporučit
pro pěstování trávníků, nacházejících se např. v místech, kde
není možná závlaha. U lipnice luční zregenerovalo 12 odnoží
z celkového počtu 56. U lipnice se navíc prokázala schopnost
obrůstání z podzemních výběžků. Prokázalo se tak, že lipnice
dokáže rovněž jako kostřava ovčí vzdorovat dlouho trvajícímu
suchu (Šantrůček a kol., 2001). Ostatní druhy testovaných trav
v první sérii již zregenerovat nedokázaly.
Druhá a třetí série byla založena později (3.8.2013)
a zasušení rostlin se uskutečnilo až v chladnějších podzimních
měsících, trvalo tak výrazně déle oproti první sérii. Výsledky
potvrdily, že největší schopnost regenerace měly opět lipnice
luční a kostřava ovčí. Tyto dva druhy po šesti dnech od
ukončení stresu suchem měly vitální všechny odnože. Poměrně
dobře regenerovaly i odnože u srhy laločnaté a bojínku
lučního. O něco horší výsledky měl psineček tenký. Vůbec
nejhorší schopnosti regenerace po stresu suchem podle
očekávání prokázala psárka luční. Nepříliš suchovzdorný se
projevil jílek vytrvalý. Především psárka luční je podle řady
autorů považována za trávu, která je velmi náročná na živiny
a vláhu. Déletrvající přísušky výrazně poškozují její růst
a odnožování (Šantrůček a kol., 2001).
Nejvyšší počet výhonků vytvořily psineček tenký
a kostřava ovčí. Naopak nejméně odnoží bylo napočítáno
u psárky luční, jílku vytrvalého a bojínku lučního. Po ukončení
stresu suchem vykazovaly nejvíce vitálních odnoží kostřava
ovčí, lipnice luční a psineček tenký. U psinečku byl ale vyšší
počet vitálních odnoží způsoben především vysokým
počátečním stavem odnoží před zasušením. Procentuálně více
vitálních výhonků oproti psinečku měly srha laločnatá
a překvapivě i bojínek luční, který tak prokázal vyšší
suchovzdornost než psineček tenký.
Při souhrnném vyhodnocení všech opakování
nádobového pokusu (graf 4) vykazovaly jednoznačně nejlepší
schopnost regenerace po stresu suchem lipnice luční a kostřava
ovčí. Překvapením byla poměrně dobrá regenerace odnoží
u bojínku lučního. Macháč a kol. (2006) uvádí, že bojínek je
typicky mezofilní druh lépe snášející přebytek vody než
přísušky. Toto tvrzení se příliš nepotvrdilo, neboť bojínek
luční, který (vzhledem k nepříliš mohutné kořenové soustavě),
prokázal stejnou regenerační schopnost jako např. srha
laločnatá, která je považována za trávu dobře snášející sušší
podmínky i polostín. Jílek vytrvalý bývá u nás základním
druhem většiny trávníků. Na základě výsledků na odolnost
vůči přísušku proto nelze tento druh doporučit do travních
směsí určené pro sušší lokality. Mohou zde však být odrůdové
rozdíly – pro další výzkum by bylo vhodné doporučit
porovnání více odrůd.
Graf č. 1: Počet celkových a přeživších odnoží 1. série (∑ teplot = 732 °C)
80
70
Odnože c elkem (ks)
Počet odnoží (ks)
60
Počet živých odnoží 3.den od zálivky (ks)
50
40
30
20
10
0
Kostřava Lipnice Srha ovčí
luční
laločnatá
Psárka Psineček Bojínek Jílek luční
tenký
luční
vytrvalý
- 25 -
TRÁVNÍKY 2014
Graf č.2: Počet celkových a přeživších odnoží 2. série (∑ teplot = 553 °C)
120
100
80
60
40
20
0
Kostřava ovčí
Lipnice luční
Srha Psárka luční Psineček laločnatá
tenký
Bojínek luční
Jílek vytrvalý
Graf č.3: Počet celkových a přeživších odnoží 3. série (∑ teplot = 627 °C)
120
100
80
60
40
20
0
Kostřava Lipnice Srha ovčí
luční
laločnatá
Psárka luční
Psineček Bojínek tenký
luční
Jílek vytrvalý
Graf č.4: Počet vitálních výhonků u jednotlivých druhů trav 6 dní po zalití.
Krabicový graf (počty výhonků 50v*500c)
60
50
40
30
20
10
Druh trávy
- 26 -
Jílek vytrvalý
Psineček tenký
Psárka luční
Srha laločnatá
Lipnice luční
-10
Bojínek luční
0
Kostřava ovčí
Počet výhonků po 6 dnech od zalití
70
Medián
25%-75%
Rozsah neodleh.
Odlehlé
Extrémy
TRÁVNÍKY 2014
Laboratorní pokus – hodnocení suchovzdornosti ve fázi
klíčení.
Nejprve byl proveden test celkové klíčivosti
jednotlivých druhů trav. Pro pokus byly vybrány stejné druhy
trav jako u nádobového pokusu (tab. 1). Celková průměrná
klíčivost byla v celku vyrovnaná u všech testovaných druhů.
Nejvyšší průměrnou klíčivost (89 %) prokázal jílek vytrvalý
odrůda PROPAN. Naopak nejmenší měla kostřava ovčí odrůda
JANA (81 %). Nejrychleji klíčícím druhem byl jílek vytrvalý.
O něco pomaleji klíčil bojínek luční, psineček tenký, psárka
luční a srha laločnatá. Ještě pomaleji začala klíčit kostřava ovčí
a vůbec nejpomaleji lipnice luční. Podobné výsledky
o rychlosti klíčení dokládá ve své práci i Martínek (2011).
Rychle klíčící druhy dosáhly i nejvyšší celkové klíčivosti.
Z výsledků je patrné, že každý druh reagoval na stres
suchem různě. Většina druhů trav vykazovala klesající
průměrnou klíčivost v závislosti na délce zasušení. Je tedy
patrné, že kritická fáze, ve které obilka ztrácí schopnost odolat
stresu suchem, nastává u jednotlivých testovaných druhů
v jiném okamžiku a může mít i různě dlouho dobu trvání.
Největší pokles klíčivosti u většiny druhů trav nastal ve fázi
stresu suchem mezi třetím a pátým dnem zasušení.
U většiny druhů docházelo s postupně se zvětšujícím
vodním deficitem ke snižování klíčivosti. Výjimku tvořila
lipnice luční, která si udržela po celou dobu vysokou hodnotu
klíčivosti (70 % po sedmidenním stresu suchem) a také srha
laločnatá, která dokonce zaznamenala nárůst klíčivosti po
zvyšujícím se stresu suchem. V obou případech je tak jasně
patrná schopnost obilek přečkat poměrně dlouhé období sucha
po započetí klíčení. Martínek (2011) uvádí, že schopnost
přečkat stres suchem u lipnice luční je dána spíše pomalým
začátkem klíčení, nebo-li pomalu klíčící druhy se do kritické
fáze spojené s buněčným dělením dostávají později a nedojde
tedy k tak rozsáhlému poškození buněk. Leliévre (2011)
provedl řadu pokusů u srhy laločnaté a výsledky vypovídají, že
srha laločnatá má vyšší toleranci k dehydrataci pletiv oproti
některým jiným druhům trav o 10 – 20 %. Z tohoto se dá
usuzovat na její schopnost přečkat přísušky při klíčení.
Některé druhy, např. bojínek luční, psárka luční
a psineček tenký prokázaly jen velmi malou schopnost přečkat
období stresu suchem po započetí klíčení. Vůbec nejmenší byla
zjištěna u bojínku lučního a psárky luční. U obou těchto druhů
se klíčivost pohybovala jen okolo 10 %. Poměrně vysoká
klíčivost po stresu suchem byla překvapivě naměřena u rychle
klíčícího jílku vytrvalého. Pravděpodobně to bylo způsobeno
vysokou celkovou klíčivostí a obvyklým místem klíčení (sušší
lokality ovlivněné jen srážkovou vodou). Baskin (2001) uvádí
schopnost jílku vytrvalého udržet si dostatečné množství vody
k minimalizaci poškození buněčných membrán a jiných
orgánů.
Dalším zajímavým zjištěním byla poměrně nízká
schopnost přečkat stres suchem u kostřavy ovčí. Kostřava ovčí
je považována za jednu z nejsuchovzdornějších trav u nás.
Z výsledků je patrné, že měla vůbec nejvyšší pokles klíčivosti
mezi 3 – 5 dnem zasušení ze všech testovaných druhů trav.
Nepotvrdila se tak její suchovzdornost při klíčení jako např.
u nádobového pokusu.
Tab. 1 Klíčivost obilek trav za běžných podmínek a po různě dlouhém stresu suchem.
Druh, odrůda
Jílek vytrvalý
(PROPAN)
Bojínek luční
(BOBR)
Lipnice luční
(HARMONIE)
Kostřava ovčí
(JANA)
Srha laločnatá
(TOSCALI)
Psárka luční
(TALOPE)
Psineček tenký
(TENO)
Celková klíčivost
(%)
Klíčivost po stresu
suchem (3 dny)
(%)
suchem (5 dní)
(%)
suchem (7 dní)
(%)
89
71
51
41
85
12
5
3
83
78
68
70
81
48
17
15
83
49
35
50
84
12
7
3
82
20
15
9
Souhrn
Cílem práce bylo posoudit vliv vodního deficitu na
klíčivost a životnost odnoží u vybraných druhů trav
a jetelovin. Hodnocení odolnosti k vodnímu deficitu bylo
provedeno pomocí laboratorního a nádobového pokusu
Výsledky obou pokusů byly použity na vyhodnocení
suchovzdornosti u testovaných druhů trav a jetelovin. Na
základě prokázané suchovzdornosti byly vhodné druhy
a odrůdy doporučeny pro pěstování v podmínkách vodního
deficitu.
U nádobového pokusu největší suchovzdornost
prokázala lipnice luční odrůda HARMONIE a kostřava ovčí
odrůda JANA. Tyto dva druhy jako jediné dokázaly z části
zregenerovat po tropickém počasí, které bylo v 1.sérii
v době zasušení odnoží. Lipnice luční tak ukázala velice
širokou amplitudu možného výskytu a v době, kdy její
odnože již nedokázaly zregenerovat, pořád byla schopna
obrůstat z podzemních výběžků. Kostřava ovčí je
považována za jednu z nejsuchovzdornějších trav u nás.
Výsledky nádobového pokusu tento fakt potvrdily.
Překvapivé výsledky ukázal bojínek luční odrůda BOBR.
Jeho odnože regenerovaly nečekaně dobře a měly podobné
hodnoty jako u srhy laločnaté (TOSCALI), která je
považována za poměrně suchovzdorný druh trávy. Nejhorší
výsledky měla psárka luční odrůda TALOPE a jílek vytrvalý
- 27 -
TRÁVNÍKY 2014
odrůda PROPAN. Zejména jílek vytrvalý je jednou z našich
nejpoužívanějších kulturních trav pro nejrůznější typy
travních porostů. Z výsledků tak nelze jílek doporučit pro
pěstování v oblastech výskytu častého vodního deficitu,
respektive je třeba věnovat zvýšenou pozornost výběru
vhodné odrůdy.
Z výsledků laboratorního pokusu je patrné, že
reakce jednotlivých druhů trav na stres suchem se lišily.
Z trav si nejlépe vedla stejně jako u nádobového pokusu
lipnice luční odrůda HARMONIE, která měla vyrovnaný
počet klíčících obilek i po zvyšující se době stresu suchem.
Suchovzdornost také naznačila srha laločnatá odrůda
TOSCALI. Ta měla největší počet klíčících obilek právě při
nejdelším vystavení vodnímu deficitu. Ostatní druhy trav již
prokázaly klesající tendenci klíčivosti obilek v závislosti na
prodlužující se době zasušení. Největší pokles klíčivosti
u většiny druhů trav nastal ve fázi stresu suchem mezi třetím
a pátým dnem zasušení. Největší pokles klíčivosti
zaznamenala překvapivě kostřava ovčí odrůda JANA (33
%). Nepotvrdila se tak její suchovzdornost jako
u nádobového pokusu.
Je potřeba brát v úvahu, že budou pravděpodobně
existovat rozdíly v rámci jednotlivých odrůd. Pro další
výzkum by bylo proto vhodné vyzkoušet a porovnat více
odrůd.
of Dormancy and Germination. Akademic Press, 2001. 667
s.
BLÁHA, L. a kol.: Biologické metody boje se suchem. In:
Sborník příspěvků ze semináře ke světovému dni výživy.
Výzkumný ústav potravinářský, Praha, 2008, s. 3-6. ISBN
978-80-86909-03-5.
BLÁHA, L.: Jak reagovat na dlouhá období sucha během
vegetace. In: Úroda. Profi press, Praha, r. 55 (5), 2008, s.
86-88.
BOHÁČ, J. a kol.: Šľachtenie rastlín. Príroda, Bratislava,
1990. 534 s. ISBN 80-07-00231-6.
HABERLE, J. a kol.: Kořenový systém zemědělských plodin
–
šlechtitelské
a
agrotechnické
cíle.
Ústav
vědeckotechnických informací pro zemědělství, Praha,
1990. 70 s. ISBN 0862-3562.
HEJDUK, S.: Dopad změny klimatu na produkci píce. In:
Úroda. Profi press, Praha, r. 57 (7), 2010, s. 75-76.
HNILIČKA, F. a kol.: Růst významu vlastností kořenů
v měnících se klimatických podmínkách střední Evropy. In:
Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin.
Česká zemědělská univerzita, Praha, 2007, s. 12-13. ISBN
978-80-87011-00-3.
HOUDEK, T.: Metody stanovení evapotranspirace a její
hodnoty v České republice. Diplomová práce, Jihočeská
univerzita v Českých budějovicích, 2012, s. 9.
KINCL, M., KRPEŠ, V.: Fyziologie rostlin. Ostravská
univerzita Ostrava, Ostrava, 1994. 220 s. ISBN 80-7042078-2.
LELIÉVRE, F. et al.: Water use efficiency and drought
survival in Mediterranean perennial forage grasses. Field
Crops Research, 2001. p.333-342.
ŠEVČÍKOVÁ, M.: Psinečky – rozšíření, vlastnosti, využití a
pěstování. In: Úroda. Profi press, Praha, r.55 (7), 2008, s.
58-59.
ŠEVČÍKOVÁ, M.: Z jakých druhů a odrůd můžeme vysévat
trávníky. In: Úroda. Profi press, Praha, r.54 (1), 2007, s. 5152.
ŠEVČÍKOVÁ, M.: Praktické využití kostřav. In: Úroda.
Profi press, Praha, r.51 (5), 2004, s. 38-41.
Klíčová slova
Vodní deficit; trávy; klíčení; vzcházení; životnost odnoží;
suchovzdornost
Literatura
BASKIN, C.: Seeds. Ekology, Biogeography, and Evolution
LITSCHMANN, T. a kol. Počítače a řízení závlah. In:
Informace pro zahradnictví. r. 12 (7), 2007, s. 10-11.
MACHÁČ, R. a kol.: Rozšíření, využití a pěstování bojínků.
In: Úroda. Profi press, Praha, r.53 (5), 2006, s. 14-18.
MARTÍNEK, J.: Konkurenční schopnosti metlice trsnaté
Deschampsia caespitosa /L./Beauv. Ve směsích s vybranými
trávníkovými druhy. Disertační práce, Česká zemědělská
univerzita v Praze, 2011, s. 39.
ŠANTRŮČEK, J. a kol.: Základy pícninářství. ČZU, Praha,
2001. 146 s. ISBN 80-213-0764-1.
ŠANTRŮČEK, J. a kol.: Pícninářství - povolené odrůdy.
Vysoká škola zemědělská Praha, Praha, 1993. 121 s. ISBN
80-213-0148-1.
Kontaktní adresa:
Ing. Milan Kobes, Ph.D., Zemědělská fakulta Jihočeské
univerzity v Českých Budějovicích,
Studentská 13, 370 05 České Budějovice
e-mail: [email protected]
MNOHO PSŮ – TRÁVNÍKOVA SMRT
Jiří Horák, Miluše Svobodová
Stav trávníků veřejné zeleně v obcích a zejména ve
velkých městech je mnohdy ovlivněna nejen kvalitou jejich
založení a následné péče, ale i jejich využíváním, tj. případnou
zátěží pohybem a aktivitami osob a také zvířat, především psů.
Nechceme psy zařadit přímo mezi škůdce trávníků. Je však
nutné přiznat, že zejména tam, kde jsou zatravněné plochy
menší a psů mnoho, dochází k poškozování trávníků pohybem
těchto zvířat, hrabáním, močením a kálením. Nejde jen o přímé
poškození porostu popálením zvířecími exkrementy, ale také
o zdravotní rizika, která neodklizené exkrementy přinášejí.
Kromě toho, že působí neesteticky a páchnou, překáží při seční
trávníků, jejich částice i s mikroorganismy se po oschnutí
dostávají do vzduchu. Znemožňují rekreační využití trávníku k
přímému pobytu.
V praxi jsou u nás exkrementy odklízeny převážně jen
z chodníků a zpevněných ploch. Na trávnících jejich sběr
většinou neprobíhá. Z toho vyplývá, že by se psi po trávnících
veřejné zeleně neměli volně pohybovat. Konec konců to
zakazuje i vyhláška 6/2001 Sb. hl. m. Prahy o ochraně veřejné
zeleně. Vyhláška stanoví ochranu pozemků, které jsou
v katastru nemovitostí vedeny jako „zeleň“, „zeleň v zástavbě“
a „ostatní veřejná zeleň“, ve skutečnosti některé plochy, na
- 28 -
TRÁVNÍKY 2014
kterých zeleň ve skutečnosti je, jsou v katastru vedeny jako
pozemky s jiným využitím nebo jsou součástí takových
pozemků – např. „jiná plocha“, „ostatní komunikace“,
„staveniště“ apod. V současné době se připravuje nová
vyhláška hl. m. Prahy, ve které zřejmě bude zakotvena ochrana
zeleně podle skutečného stavu a nikoli podle katastru
nemovitostí. Městské části, resp. vlastník pozemku, mohou v
parcích vyznačit určitá území, kde je volné pobíhání psů
povoleno. Mimo tato místa by psi měli být vedeni po chodníku
na vodítku a jejich majitel by měl exkrementy sbírat a sám
uklízet. Jsou i lokality kam je vstup se psy zakázán úplně
(všechna dětská hřiště a vybrané parky).
MČ Prahy
Co se týče pozemních komunikací, tj. chodníků,
silnic, náměstí - volné pobíhání psů po nich bylo dříve
zákonem zakázáno, ale při jeho novelizaci v roce 2002 toto
omezení vypadlo.
Z dostupných pramenů (evidence psů z roku 2013)
vyplývá, že ve všech 57 MČ v Praze je přihlášeno cca 88 tis.
psů. K tomu je ovšem třeba připočíst přibližně 30%
nepřihlášených zvířat, celkem tedy zhruba 114 tisíc psů. Pro
srovnání, ve Vídni, která je rozlohou a počtem obyvatel
srovnatelná, je chováno 50 tis. psů.
Naše práce byla proto zaměřena na podrobnější
zmapování počtu chovaných psů v Praze (MČ 1-10)
a vyhodnocení nákladů na úklid PEX (psích exkrementů).
Tabulka 1 - Přehled počtu psů a nákladů na úklid PEX (2013)
Počet
Náklady na
Objem
hlášených Celkový výběr
úklid PEX
PEX
PEX/psa Rozdíl výběr –
psů v MČ na poplatcích
(mil.Kč/rok)
(t/rok)
(kg)
náklady
(ks)
(mil.Kč/rok)
(mil.Kč/rok)
1
130
0,8
11,5
39
300
-10,7
2
1 990
1,7
2,6
29
15
-0,9
3
3 075
1,1
2,4
34
11
-1,2
4
7 089
3,5
5,8
200
28
-2,4
5
4 152
2,1
3,5
26
6
-1,4
6
6 069
2,6
11,0
25
4
-8,4
7
1 966
1,3
10,5
21
11
-9,2
8
2 135
2,2
4,4
23
11
-2,2
9
2 765
1,7
1,5
21
8
0,1
10
5 956
3,7
8,0
44
7
-4,3
Celkem:
35 327
20,6
61,1
462
Produkce moči je 24-41 ml/kg živé hmotnosti psa na den, tj. na průměrného psa o velikosti 15 kg to činí 360-765 ml
denně. Produkce tuhých exkrementů je cca od 100 g u malého psa do 1 kg u velkého (labrador a pod.) denně, tj. 36 až 365 kg
ročně.
Pokud
majitel
psa
nesebere
exkrement
do
sáčku
a nevyhodí do příslušného odpadkového koše, je jejich část později odklizena příslušnou službou, částečně se rozpustí nebo
rozpadne a je odnesena dešťovou vodou nebo větrem. Problémem pro zeleň jsou však exkrementy zanechané na trávnících, kam
majitelé obvykle nevstupují a tím pádem ani exkrementy nesbírají. Lidé se často domnívají, že to trávníku neškodí a že se to v
zeleni schová. Mnozí majitelé psů odmítají jakkoli uklízet po svých psech, argumentují např. tím, že platí za psy dost vysoké
daně, které by měly na úklid stačit.
Až na výjimky nejsou exkrementy z trávníků sbírány ani úklidovou službou. Statistiky, včetně výše uvedené tabulky, jak
již bylo řečeno, se tedy týkají exkrementů zanechaných na chodnících a sebraných do speciálních odpadkových košů. Výjimku
tvoří údaje z Prahy 1. V tabulce uvedený objem odklizených PEX na psa u ostatních městských částí je velmi nízký (4-28 kg na
psa za rok), z čehož je vidět, že velké množství musí nutně skončit na trávnících městské zeleně.
Z naší tabulky vyplývá další zásadní fakt, a to disproporce mezi vybranou částkou v poplatcích za psa
a částkou vynaloženou za úklid. V průměru lze z poplatků uhradit pouze 33% nákladů na odklízení exkrementů.
Tuto situaci v Praze je nutné řešit. V připravované vyhlášce je zamýšleno vymezení tzv. psích zón, kde by mohla zvířata
volně pobíhat. Všude jinde by musela by být na vodítku, což by mělo výrazně pomoci i situaci s poškozováním veřejné zeleně,
především trávníků. Podobná vyhláška platí již řadu let ve Vídni, kde je celkem 150 zón pro volné venčení psů o celkové rozloze
900 tisíc metrů čtverečních. Zóny jsou rozvrženy tak, aby každý majitel psa měl zónu poblíž bydliště, všude jinde musejí být psi
vedeni na vodítku, případně mít košík. V parcích a rekreačních oblastech pak platí striktní zákaz pouštění psa z vodítka a policisté
tento prohřešek přísně pokutují. Nejen kvůli bezpečnosti, ale také proto, aby nedocházelo k ničení a zatěžování veřejné zeleně a
lidé, kteří si přijdou do parku na trávu odpočinout, nesedli do psí moči nebo výkalů.
Ing. Jiří Horák, prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc., Katedra pícninářství a trávníkářství, FAPPZ, ČZU v Praze
Literatura
Charvát, J. Psí problém: Inspiruje se Praha Vídní? [online]. Česká pozice. 15. září 2013. [cit. 2014-4-9]. Dostupné z
<http://www.ceskapozice.cz/domov/ekologie/psi-problem-inspiruje-se-praha-vidni>.
- 29 -
TRÁVNÍKY 2014
TRÁVNÍKY 2014, sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 11. – 12. září 2014 v Praze,
ve spolupráci s Fakultou agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU v Praze,
Katedrou pícninářství a trávníkářství
Editor: Prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc., - Katedra pícninářství a trávníkářství, FAPPZ ČZU v Praze
Vydala Ing.Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel.: 602 175 664)
Tisk: Ing.Jaroslav Popelka
Publikace neprošla jazykovou úpravou.
C Agentura BONUS
ISBN 978-80-86802-18-3
Agentura BONUS
- 30 -

Sborník 2014

Transkript

Podobné dokumenty

Seznam udržovatelů odrůd, držitelů šlechtitelských práv

Sborník 2009

Výrobní inteligence

Sborník 2008

Sborník 2004

Výbor Fondu SRPŠ