stánout celý článek v PDF

p říběh
Miranda je k mání.
Kdo se jí ujme?
Anna Ročovská se před časem rozhodla, že si pořídí psa.
A protože chtěla zároveň pomoci, napadlo ji, že by to mohl
být pes z útulku. Povedlo se a dnes má doma fenku Mirandu.
Problém je ale v tom, že u její maminky se objevila alergie,
a tak hledá Anna hodné lidi, u kterých by Miranda našla zázemí.
A
le vraťme se na začátek. Kde vlastně Anna
svou Mirandu objevila? „Poté, co jsem se
rozhodla pořídit si psa z útulku, pátrala jsem
po různých organizacích a narazila jsem na Zvíře v
tísni. Dozvěděla jsem se, že zachraňují pejsky
z útulků v Maďarsku, které jsou někdy označovány
dokonce za „koncentráky“. Psi tady mají jen čtrnáctidenní lhůtu na to, aby našli nového majitele. Pokud
si je nikdo nevezme, jsou utraceni. Často tam psi
umírají ještě mnohem dříve,“ popisuje Anna, jak to
chodí v útulcích u našich bývalých sousedů.
Ustrašená fenka skákala
radostí
Anna proto na Facebooku sledovala dění a aktuální
stav pejsků v organizaci Zvíře v tísni a zanedlouho
se vyřizoval příjezd její nové fenky Mirandy. „Na fotkách vypadala opravdu strašně. Byla ustrašená,
schoulená ve svém plastovém pelíšku. Když mi ji
přivezli, hned se na mě vrhla a byla ráda za každé
pohlazení,“ popisuje. Miranda si okamžitě začala
zvykat na nový domov. Všechno napoprvé pochopila. Jen psů se bála a jakmile nějakého spatřila,
utíkala se schovat. „To se ale postupně lepší. Teď
Z Mirandy je dnes šikovný a sebevědomý pes
Pokud byste tedy měli o Mirandu zájem,
ozvěte se Anně Ročovské na její mobil
721 040 796 nebo mail
[email protected], případně
kontaktujte organizaci Zvíře v nouzi
www.os-zvirevtisni.cz, kde vám podají
další bližší informace.
Anna Mirandě pomohla. Teď pro
ni hledá nového pána
by si s pejsky hrála až do druhého dne, jen z vícero
psů pohromadě má stále ještě strach,“ upřesňuje
Mirandina majitelka.
z Prahy, který mi umožní se s ní dál vídat, občas
zajít na procházky, dál s ní cvičit a třeba si ji brát
i na víkendy. Veškeré náklady bych hradila,“ dodává.
Najde se nový domov?
Dvouletá rošťanda
Anna s ní začala cvičit pomocí pozitivní motivace.
„Žádná korekce při učení nových cviků, žádné
negativní tresty. Cvičíme s klikrem a učíme se různé
psí triky a cviky. Začaly jsme běhat i agility a po pár
hodinách na cvičáku zvládá uběhnout i delší sekvence,“ má radost Anna. Jak se ale časem ukázalo,
Annina maminka je na psí srst alergická, a tak
si bohužel nemůže svou milovanou fenku nadále
nechat. „Hledám proto nového páníčka, nejlépe
A jaká Miranda vlastně je? Jde o asi dvouletou
fenku křížence středního vzrůstu. „Lidi i děti miluje,
ostatní zvířata provokuje, ale pokud se jí to zakáže,
přestane. Ráda se mazlí nebo spí v posteli, přetahuje se o pískací hračky nebo jen tak lítá všude
možně. Zvládá jízdu autem i MHD, na ulici chodí bez
vodítka. Je očkovaná a čipovaná.“ Podle Anny je
vhodná do bytu.
Text: Andrea Skalická
Foto: archiv A. Ročovské
Zvíře v tísni pomáhá psům
z Maďarska
Občanské sdružení Zvíře v tísni zachraňuje psy, kteří se
ocitli v některém z útulků v Maďarsku a kterým hrozí
smrt utracením, jsou nemocní nebo tam velmi strádají.
A jak to funguje? „Nejprve se spojíme s maďarskými
kolegy – ochránci a aktivisty – a domluvíme s nimi vydání
a vyzvednutí psa z ´koncentráku´, zaplatíme jim očkování,
čip, zvířecí pas pro vycestování a vybavíme převoz. Každý z
těchto psů má většinou pohnutý osud, a ačkoliv jsme spoustě
z nich našli nové domovy, někteří na ně stále čekají v naší
péči,“ popisuje předsedkyně sdružení Zvíře v tísni Kateřina
Šimková. Více informací najdete na www.os-zvirevtisni.cz
Šťastné narozeniny
Čau-čau fenka Elsa, známá i díky Psím kusům, oslavila v červnu třetí narozeniny. Přes vážné
zdravotní problémy, kterými dlouhodobě trpí... O svou radost z toho, jak zvládla červnová vedra,
která jí pěkně „zavařila“, se s námi podělila její majitelka Andrea.
V
loňském listopadovém čísle Psích kusů jste
otiskli můj příběh „Naše chlupaté děti“, kde
jsem popsala zdravotní problémy (vrozené
a bohužel neléčitelné) naší milované Elsinky. Letos
v červnu, kdy měla Elsa oslavit svoje třetí narozeniny, nastal týden tropických veder, kdy teploměr
od rána útočil na 30 stupňů Celsia a odpoledne se
dotýkal čtyřicítky. Naše brachycefalička a těžce
invalidní fenka ty horké dny zvládala těžce, vlastně
jen polehávala na zahradě ve stínu jabloně nebo
spala uvnitř domečku na chladnější dlažbě.
Elsa je vážně nemocná…
Kolaps z horka
Uprostřed týdne nám zkolabovala. S manželem jsme
ji oživovali, dávali chladivé obklady, namáčeli packy
a nechali ji ležet před otevřeným mrazákem, aby se
aspoň trošku zchladila. Elsa se nemohla nadechnout,
hlasitě chroptěla a lapala těžce po dechu, vydávala
strašné zvuky a v jejích čokoládových očičkách
…letní horka však zvládla
a oslavila 3. narozeniny
jsem viděla strach. Svůj vlastní strach ani nedovedu
popsat. Nespali jsme celou noc, a ani další den
se Elsa moc nelepšila – stále jen těžce dýchala,
apaticky ležela a nepřijímala potravu. Manžel
z práce dovezl veliký větrák, který jsme zapnuli před
Elsou, a to jí hodně pomohlo. Větrák se líbil i našemu
skořicovému čauovi Leonovi, staršímu „bráškovi“
Elsinky. S čerstvým a chladným vzduchem začala
Elsa dýchat líp, a postupně se dostávala do svého
„normálu“. I když jsem ji musela krmit pár dní
„ručně“, tedy z misky do tlamičky, nakonec začala
baštit s chutí sama.
Veliká oslava
Na konci toho horkého a těžkého týdne byly
Elsince tři roky a její narozeniny jsme řádně
oslavili – dostala spoustu dárků a dobrot. Největší
radost jsem měla z toho, že se Elsa těch narozenin
vůbec dožila. Že to horko pro tentokrát rozdýchala
a přežila. Doufám, že to nebyly narozeniny poslední,
a i když jsem si vědoma vážného zdravotního stavu
Elsinky, nedovedu si představit, že bychom o naši
„medvědici“ přišli.
Text a foto: Andrea Soukupová