Standarty ochrany svobody projevu

CEU HUMAN RIGHTS STUDENTS' INITIATIVE
Evropský soud pro lidská práva
Standardy ochrany svobody projevu
ˆ
ˆ
Upravená shrnutí nejvýznamnejších prípad u°
CEU Human Rights Students' Initiative
1051 Budapest, Nador utca 9.
Hungary
E-mail: [email protected]
Web-page: http://www.hrsi.ceu.hu
2002
Standardy ochrany svobody projevu
Pøekladatelé: PETRA NOHAVICOVÁ, MARTIN ŠLECHTA
Editor: ROMAN BARINKA
ÚVOD
Human Rights Students’ Initiative (HRSI) pøi Støedoevropské univerzitì je nevládní
organizací složenou ze studentù a absolventù Støedoevropské univerzity, podporovanou
nìkolika dalšími organizacemi a subjekty, jmenovitì Open Society Institute se sídlem
v Budapešti, Special and Extension Programs pøi Støedoevropské univerzitì a Katorov práva
Støedoevropské univerzity.
Jedním z cílù této organizace je zvyšování obecného povìdomí o nejrùznìjších tématech a problémech souvisejících s problematikou lidských práv. Za úèelem podpory všeobecné znalosti standardù týkajících se ochrany svobody projevu, zejména tìch, které jsou
souèástí rozhodovací èinnosti jednoho z hlavních orgánù Rady Evropy, Evropského soudu
pro lidská práva, jsme se rozhodli vydat pøedkládanou pøíruèku, která obsahuje shrnutí
nejvýznamnìjších pøípadù øešených Evropským soudem pro lidská práva.
Tato publikace, vydávaná v devíti jazycích støední a východní Evropy, si klade za cíl
pøedložit nejdùležitìjší standardy týkající se ochrany svobody projevu v co možná nejsrozumitelnìjší formì, která by danou problematiku uèinila pøístupnou pro širší veøejnost.
Pøedkládaná pøíruèka pøedstavuje reakci na nedostateènou znalost relevantních principù formulovaných v prùbìhu doby štrasburským tribunálem, jakož i na fakt, že vìdomosti související s tímto tématem zùstávají do znaèné míry výluènou doménou právnických povolání.
Z toho dùvodu doufáme, že tato kolekce nejdùležitìjších rozhodnutí bude užiteènou pomùckou pro novináøe, aktivisty na poli lidských práv, jakož i pro širokou veøejnost a že jim
umožní porozumìt základním principùm regulujícím svobodu projevu.
Závìrem bychom rádi vyjádøili vøelý dík Radì Evropy a kanadské ambasádì, bez
jejichž laskavé pomoci by tato publikace nikdy nevznikla.
SUNDAY TIMES proti Spojenému Království (1) (1979) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .2
MÜLLER a další proti Švýcarsku (1988) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .2
LINGENS proti Rakousku (1986) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .4
OBERSCHLICK proti Rakousku (1991) (1997) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6
CASTELLS proti Španìlsku (1992) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7
INFORMATIONSVEREIN Lentia a ostatní proti Rakousku (1993) . . . . . . . . . . . . . . . . . .8
JERSILD proti Dánsku (1994) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9
GOODWIN proti Spojenému království (1996) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11
WINGROVE proti Spojenému Království (1996) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .12
JANOWSKI proti Polsku (1999) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13
DALBAN proti Rumunsku (1999) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15
SUNDAY TIMES proti Spojenému Království (1) (1979)
2 — HRSI
Spoleènost Distillers, která uvedla na trh netestované sedativum pro
tìhotné ženy, jehož aplikace vyvolala deformace jejich novorozencù, byla
ve Spojeném království žalována poškozenými matkami o náhradu škody.
V dùsledku užívání tohoto pøípravku se narodilo pøes 500 dìtí bez rukou
nebo nohou, popøípadì s vážným poškozením nervové soustavy.
V dobì, kdy se vyjednávání mezi spoleèností a obìmi blížilo ke
smírnému vypoøádání sporu, otiskly noviny Sunday Times èlánek kritizující anglický právní systém a požadující po dotyèné spoleènosti, aby
poškozeným ženám uèinila velkorysejší nabídku. Noviny rovnìž pøislíbily uveøejnit veškerá fakta týkající se této tragédie v pøíštím vydání. Britské
soudy vydání tohoto èlánku zakázaly, nebo uveøejnìní ohlášených údajù
by mohlo výrazným zpùsobem ovlivnit strany sporu, a zasáhnout tak do
soudního procesu. K jejich rozhodnutí je vedla obava ze „soudu skrze
noviny“, jakož i to, že by si veøejnost mohla vytvoøit názor na základì pøedem prezentovaného mínìní tisku. To by v koneèném dùsledku mohlo vést
k situaci, kdy by výsledek soudního øízení mohl být pro veøejnost zcela
nepøijatelný.
Evropský soud pro lidská práva uznal, že zájem na legitimitì soudních rozhodnutí a široké akceptaci justice je jako takový dùležitý, ovšem
po posouzení relevantních okolností daného pøípadu došel k závìru, že
v daném sporu tato obava byla fakticky bezpøedmìtná, nebo zakázaný
èlánek byl napsán velice umírnìným stylem a navíc jednoznaènì nefavorizoval ani jednu stranu sporu. Pokud by text èlánku kategoricky podporoval pouze jednu stranu pøedmìtné soudní pøe, bylo by to nesluèitelné
s èlánkem 10 Evropské úmluvy o lidských právech.
Evropský soud pro lidská práva rovnìž uvedl, že zákaz publikace
uvedeného èlánku nebyl nezbytný v demokratické spoleènosti, jelikož
èlánek 10 poskytuje ochranu rovnìž názorùm a myšlenkám, které mohou
být urèitými spoleèenskými skupinami pøijímány s nelibostí. Je povinností tisku šíøit informace o tìch skuteènostech, které pøedstavují pøedmìt – a
již potenciálního èi reálnì existujícího – veøejného zájmu, a to vèetnì pøípadù, jež jsou v rozhodné dobì pøedmìtem soudního øízení. Veøejnost má
navíc právo na poskytování a pøijímání informací tohoto druhu. Znát relevantní informace o úèincích pøedmìtného pøípravku bylo velice dùležité
pro další matky, které rovnìž mohly bìhem svého tìhotenství tento lék
užívat. Publikované informace mohly rovnìž pøimìt ostatní obèany k vìtší
bedlivosti pøi užívání jakýchkoliv jiných lékù.
MÜLLER a další proti Švýcarsku (1988)
Josef Felix Müller, švýcarský umìlec, vystavoval své produkce explicitnì sexuálního, místy až deviantního zamìøení (sodomie, felace, be-
Èlánek 10 Evropské úmluvy zahrnuje i svobodu umìleckého projevu.
Pokud se týká obvinìní obžalovaného, ustanovení švýcarského trestního zákona a dostupná rozhodnutí švýcarského Nejvyššího soudu
ztìlesòují tøetí z uvedených podmínek, tj. že omezení musí být „pøedepsáno zákonem“. Evropský soud pro lidská práva v tomto pøípadì uznal, že
relevantní ustanovení švýcarského trestního zákona byla pøijata za úèelem
ochrany morálky, což je jeden z legitimních cílù ospravedlòující pøípadná
omezení svobody projevu dle èlánku 10. I pøesto, že relevantní ustanovení
národních právních øádù postihující obscénní projevy by mohla být jako
taková napadena a zpochybnìna na základì èlánku 10 Evropské úmluvy,
Soud jejich legitimitu obecnì pøijal. Dùvodem pro tento postoj je
skuteènost, že dle judikatury Soudu mohou národní orgány jednotlivých
státù díky svému pøímému a trvalému kontaktu s životem ve svých zemích
lépe zhodnotit míru nezbytnosti ochrany morálky a obsah pøípadných
omezení vedoucích k tomuto cíli. Z toho dùvodu Soud nezpochybnil jako
takový argument švýcarské vlády, že pøedmìtné opatøení bylo nezbytné
pro ochranu morálky. Proto došel k závìru, že konfiskace uvedených
umìleckých materiálù nebyla v rozporu s èlánkem 10 Evropské úmluvy o
lidských právech.
S ohledem na konfiskaèní opatøení v pøedchozích pøípadech švýcarské soudy uznaly, že je na soudu, aby rozhodl, kterého prostøedku má být
3 — HRSI
stialita, penis v erekci) na veøejné výstavì souèasného umìní ve Freiburku.
Pøestože poøadatelé této výstavy nevydali žádné varování týkající se této
expozice, byla tato výstava široce propagována na plakátech a v tisku.
Navíc vstup na tuto výstavu byl povolen bez jakéhokoli vìkového
omezení. Jmenovaný umìlec byl spolu s dalšími devíti švýcarskými
obèany, kteøí se na poøádání výstavy podíleli, odsouzen na základì pøíslušného ustanovení trestního zákona, které zakazuje publikaci obscénních
materiálù a požaduje, aby v zájmu ochrany morálky byly tyto materiály
znièeny.
Ve své obhajobì obžalovaní argumentovali, že konfiskace uvedených
sexuálnì explicitních obrazù, jakož i pokuta, která jim byla uložena,
porušuje jejich práva zaruèená èlánkem 10 Evropské úmluvy o lidských
právech. Podali proto stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Jak již bylo uvedeno, èlánek 10 Evropské úmluvy zajišuje právo na
svobodu projevu. Výkon tohoto práva však mùže být omezen, jsou-li
simultánnì splnìny následující podmínky:
è omezení musí sledovat jeden z legitimních cílù uvedených
v odstavci 2 tohoto ustanovení,
è dané omezení musí být spoleèensky nezbytné, tj. nesmí existovat
jiné, ménì restriktivní opatøení vedoucí k témuž cíli, a
è jak legitimní cíl, který je tímto opatøením sledován, tak uplatnìné prostøedky zvolené k jeho dosažení musí být pøedepsány
zákonem, který jediný mùže vymezit pravomoci veøejných
orgánù vùèi jednotlivci a jeho svobodì projevu.
užito k odstranìní materiálù obscénního charakteru, které lze nahradit
pouze s obtížemi, popøípadì které nelze nahradit vùbec, jako je napøíklad
umìlecký obraz. Konfiskace tak byla „pøedepsána zákonem“. Stejnì tak
sledovala legitimní cíl, nebo byla provedena za úèelem ochrany veøejné
morálky, a to zpùsobem, který zamezoval pokraèování tohoto trestného
èinu. Na základì pøedchozích rozhodnutí švýcarských soudù mùže majitel
zkonfiskovaného objektu požádat, aby byl pøíkaz ke konfiskaci zrušen,
jestliže dotyèný pøedmìt již nepøedstavuje žádné nebezpeèí nebo existujeli ménì restriktivní opatøení zaruèující ochranu veøejné morálky. Jelikož
v daném pøípadì v dobì rozhodování Soudu nebyla podána žádost o navrácení konfiskovaných obrazù, dospìl Soud k závìru, že uvedeným
opatøením nedošlo k porušení svobody projevu zaruèené èlánkem 10
Evropské úmluvy o lidských právech.
4 — HRSI
LINGENS proti Rakousku (1986)
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v pøípadu Lingens
pøedstavuje jeden z prvních pøípadù, ve kterých byla potvrzena ochrana
svobody tisku. Význam tohoto rozsudku spoèívá rovnìž v tom, že uznává
klíèovou roli, kterou v demokratické spoleènosti hraje svoboda tisku a svoboda zastávat názory. Jak Soud uvedl, „svoboda projevu ztìlesòuje jeden
z esenciálních základù demokratické spoleènosti a jednu ze základních
podmínek pro její rozvoj a pro seberealizaci každého jednotlivce.“
Peter Michael Lingens, povoláním novináø, publikoval v øíjnu 1975
v rakouském magazínu Profil dva èlánky, ve kterých kritizoval døívìjšího
rakouského kancléøe Bruna Kraisky za podporování bývalého pøíslušníka
SS a za jeho podporu smíølivého postoje vùèi bývalým nacistùm. Ve svých
èláncích, nadepsaných tituly „Petrùv pøípad“ a „Usmíøení s nacisty, ale
jak?“, Lingens kritizoval veøejný postoj Bruna Kraisky vùèi pøedsedovi
Rakouské liberální strany, Friedrichovi Peterovi, jakož i nedostatek studu
Petera za svou nacistickou minulost. Lingens popsal postoj bývalého kancléøe jako „nedostatek taktu“ vùèi obìtem nacistické éry, umožnìný
absencí jakékoli veøejné diskuse týkající se rakouské minulosti. Postoj
bývalého kancléøe vùèi veøejným obvinìním Petera z kolaborace s nacistickým režimem potom oznaèil jako „èirý oportunismus.“ Co však bylo
dle Lingense mnohem problematiètìjší, byla skuteènost, že Kraisky vìøil
ve svá slova a že takovýto zpùsob chování u èlovìka, který v minulosti
zastával prominentní pozici kancléøe, je zpùsobilý ovlivòovat názory a
postoje veøejnosti. Z toho dùvodu bylo podle Lingense nutno výroky
bývalého kancléøe vnímat jako „nemorální a nedùstojné.“
Kraisky ve své reakci podal podnìt k zahájení trestního stíhání proti
Lingensovi, a to pro užití slov, kterými Lingens popsal jeho veøejný postoj
vùèi bývalým nacistùm: „èirý oportunismus“, „nemorální“ a „nedùstojný“.
Rakouské soudy Lingense odsoudily pro urážku, jelikož neprokázal pravdivost svých názorù a jelikož tyto pøekroèily meze pøípustné kritiky. Lin-
5 — HRSI
gens byl odsouzen k pokutì 20.000 šilinkù a jeho èlánky byly konfiskovány.
Lingens se v roce 1982 obrátil k Evropskému soudu pro lidská práva
se stížností, ve které napadal výsledek øízení pøed rakouskými soudy, a
žádal Soud, aby rozhodl, zda jeho odsouzení bylo porušením povinností,
které Rakousku coby smluvní stranì Úmluvy vyplývaly z èlánku 10.
Èlánek 10 definuje svobodu projevu jako „svobodu zastávat názory
a pøijímat a rozšiøovat informace a myšlenky bez zásahù veøejné moci….“
Mimo to stanoví limity, které omezují orgány státní moci pøi ospravedlòování zásahù do výkonu tohoto práva. Jedním z takovýchto limitù
uznaných Úmluvou je „ochrana povìsti a práv druhých….“ V posuzovaném pøípadì bylo právo na svobodnì vyjádøenou kritiku urèitého politika
pomìøováno s právem dotèeného politika na respektování své cti a dùstojnosti a hodnoceno v kontextu, ve kterém byl daný názor pronesen. Podle
Soudu mùže povìst politika reprezentovat základ pro obvinìní z urážky
pouze v pøípadì závažných a prokazatelných obvinìní, nebo dle Soudu
požívá jejich povìst nižšího stupnì ochrany, protože jejich chování a výroky jsou v rámci veøejného diskursu neustále vystaveny kritickému zkoumání veøejnosti a tisku. Pøi posuzování pøípadù týkajících se urážky ze
strany tisku se Soud øídí v principu dvojím standardem. Jeden standard
platí pro osoby, jež se politického života pøímo neúèastní, druhý, podstatnì nižší, pak platí pro politiky a další veøejnì èinné osoby. Dùvod pro nižší
stupeò ochrany veøejných osob spoèívá v tom, že jen tak je svobodnì kritický tisk schopen plnit svou úlohu podpory politické debaty a umožòovat
veøejnosti objevovat a formovat své názory a postoje k „myšlenkám politických lídrù“. Dle mínìní Soudu znamená otevøená diskuse politických
témat, kterou svobodný tisk zajišuje a podporuje, též nutnost akceptace
myšlenek, které „jsou urážející, které šokují nebo znepokojují.“ O všem,
co pøedstavuje pøedmìt veøejného zájmu, má veøejnost právo být informována, aby si o tom mohla utvoøit svobodný úsudek. To je vlastním
dùvodem toho, jaký význam má svoboda projevu v demokratické
spoleènosti. Podmanìní této svobody kontrole by de facto znamenalo
porušení práva obèanù být informován. Podle Soudu je „svoboda politické
debaty samotným jádrem konceptu demokratické spoleènosti, který prostupuje celou Úmluvu.“
Lingens ve svých èláncích diskutoval pouze záležitost, která pro rakouskou spoleènost pøedstavovala pøedmìt zásadního veøejného zájmu,
jakož i zpùsob, jakým se tato spoleènost a její politiètí vùdcové k dané vìci
stavìla. Postih autora, který pouze pøedložil veøejnosti ke spoleèenské
debatì své názory a postoje, by podle Soudu vytvoøilo „druh cenzury,
který by autora mohl v budoucnu od podobné kritiky odradit.“ Sankce,
kterou soudy uložily Lingensovi za kritiku absence otevøené politické
diskuse týkající se rakouské minulosti, byla Soudem kvalifikována jako
porušení èlánku 10 Úmluvy, nebo „neúmìrnì ztìžovala roli tisku coby
zprostøedkovatele informací a strážce demokracie.“ Soud ve svém rozsudku potvrdil svobodu zastávat názory a právo novináøe rozšiøovat své
myšlenky a názory, by kritického vyznìní, týkající se dùležitého rakouského politika, a nejenom právo novináøe informovat veøejnost zprostøedkováním cizích názorù.
Zpùsob argumentace Soudu v posuzovaném pøípadì pøedstavuje
standard, který byl použit nìkterými národními soudy a který nachází též
podporu mnoha mezinárodních nevládních organizací podporujících svobodu projevu. Konkrétnì se jedná o rozlišování mezi:
– popisem skuteènosti: ten má vysoký stupeò pøesvìdèivosti, ale
každý fakt, jehož se novináø dovolává, vyžaduje prokázání pravdivosti;
– a formulací názorù: vyjádøení urèitého názoru je spjato se subjektivním vnímáním reality, a jeho pravdivost tudíž nemùže být prokázána.
Z toho dùvodu by vnitrostátní zákonodárství nemìlo po novináøích
èelících žalobì èi obžalobì pro pomluvu prokázání pravdivosti jejich
názorù požadovat.
6 — HRSI
OBERSCHLICK proti Rakousku (1997)
Jaký je rozsah svobody projevu v rámci politické diskuse? Jsou
politici chránìni stejným zpùsobem jako øadoví obèané? Soud odpovìdìl
na tyto otázky ve dvou pøípadech – Oberschlick proti Rakousku (1991) a
Oberschlick proti Rakousku (1997).
V prvním pøípadì šlo o to, že Walter Grabher-Meyer, rakouský politik, veøejnì navrhl zvýšení rodinných pøídavkù pro ženy v úsilí snížit
poèet potratù podstupovaných z tísnivých finanèních dùvodù. Vedle toho
navrhl snížení pøíspìvkù vyplácených pøistìhovalým matkám. V reakci na
tato prohlášení Gerhard Oberschlick, rakouský novináø, obvinil GrabherMeyera z toho, že jeho návrhy korespondují s faktickými cíli politiky, kterou v minulosti prosazovala Hitlerova NSDAP. Takové jednání pøedstavuje podle rakouského práva trestný èin. Poté, co napadený politik zažaloval
Oberschlicka pro pomluvu, byl Oberschlick uznán rakouskými soudy vinným. Dle koneèného rozhodnutí jeho vyjádøení na adresu dotyèného politika nepøedstavovala objektivní kritiku, jelikož svá tvrzení o nacionálnìsocialistickém chování a „zpùsobu myšlení“ Grabher-Meyera nijak nedoložil ani neospravedlnil. Zpùsob referování o daném tématu navíc mìlo dle
soudù za cíl pøesvìdèit veøejnost o tom, že vznášená obvinìní se zakládají na pravdì.
Poté, co Oberschlick podal stížnost u Evropského soudu pro lidská
práva, vydal tento rozhodnutí, podle kterého bylo jeho odsouzení národními soudy porušením jeho práva na svobodu projevu podle èl. 10 Evropské
úmluvy o lidských právech. Soud odmítl argument rakouských soudù, že
odsouzení Oberschlicka bylo vyžadováno zájmem na ochranì osobní cti a
dùstojnosti napadeného politika. Podle Soudu úøadující politici podléhají
zvýšenému zájmu a pozornosti médií a veøejnosti, a jejich výroky jsou tudíž
zvl᚝ bedlivì zkoumány a kritizovány. Napadený politik tím, že pronesl
pøedmìtné výroky, pøimìl Oberschlicka k tomu, aby v reakci uveøejnil své
názory na navrhovaná opatøení. Tvrzení jím publikovaná pøedstavovala
hodnotové soudy, po jejichž autorech nemùže být spravedlivì požadováno,
aby prokazovali jejich pravdivost. Takové výroky proto nemohou samy o
sobì založit porušení osobnostních práv tøetích osob.
Ve druhém pøípadì šlo o to, že jiný rakouský politik, Jörg Haider, ve
svém veøejném vystoupení vyslovil názor, dle kterého všichni vojáci
bìhem druhé svìtové války bojovali za mír a svobodu, a to bez ohledu na
to, na které stranì. Podle nìj se pouze tito lidé mohou tìšit neomezené svobodì názoru. Ve svém èlánku „Idiot, nikoliv nacista“ Oberschlick napsal,
že Haider není nacista, nebo není jedním z onìch vojákù, kterým nabízí
garanci výhradního privilegia svobody názoru, nýbrž idiot, který chce sám
sebe o toto právo pøipravit. Poté, co Haider Oberschlicka úspìšnì zažaloval pro pomluvu a urážku, se novináø odvolal k Evropskému soudu pro lidská práva. V odùvodnìní svého rozsudku štrasburský tribunál odmítl argument národních soudù, že slovo „idiot“ je samo o sobì urážkou, bez udání
kontextu, ve kterém bylo proneseno. Soud ve svém rozhodnutí zopakoval,
že úøadující politici podléhají specifické pozornosti a kritice veøejnosti.
Dle jeho odùvodnìní slova pronesená dotyèným politikem vyvolala vlnu
rozhoøèení. Publikovaný èlánek byl pouze souèástí následné veøejné
debaty, by výraznì polemického charakteru. Slovo „idiot“ nebylo dle
názoru Soudu neúmìrné rozhoøèení, které Haider svým výrokem zpùsobil,
a v polemickém kontextu celé debaty nepøedstavovalo zásah do jeho osobnostních práv.
V obou rozhodnutích tak Evropský soud pro lidská práva jasnì a jednoznaènì vyjádøil specifický standard ochrany svobody projevu v kontextu politické debaty. Úèast na politickém životì a správì vìcí veøejných je
nezøídka výnosným podnikem, z èehož mimo jiné vyplývá i to, že politici
pro sebe nemohou vyžadovat stejnou ochranu jako øadoví obèané v jejich
každodenním životì.
Rozsudek ve vìci Castells proti Španìlsku je jedním z nejvýznamnìjších rozhodnutí v historii Evropského soudu pro lidská práva.
V tomto pøípadì byl poslanec španìlského parlamentu v dobì po pádu
Frankova režimu, Castells, odsouzen poté, co publikoval novinový èlánek
obviòující španìlskou vládu z podporování vražd a teroru namíøeného
proti separatistickým hnutím. Inkriminovaný èlánek poukazoval na údajnou neochotu vlády podniknout pøíslušná opatøení proti osobám zodpovìdným za vraždy v baskické oblasti a na mlèenlivé schvalování násilných aktivit pravicovì extremistických organizací. Tento èlánek byl soudem shledán jako útok na dobrou povìst vlády a Castells byl odsouzen
k jednoletému trestu odnìtí svobody. Zároveò mu byl udìlen trest zákazu
zastávat veøejné funkce ve stejné délce trvání. Po mnoha letech
neúspìšných pokusù o zvrácení tohoto rozsudku se koneènì odvolal
7 — HRSI
CASTELLS proti Španìlsku (1992)
k Evropskému soudu pro lidská práva. Ten rozhodl, že rozhodnutí španìlských soudù bylo v rozporu s mezinárodními standardy regulujícími
svobodu projevu a že uvìznìní stìžovatele pro pouhé vyjádøení jeho
názorù, by pro vládu nelibých a tìžko stravitelných, bylo nezákonné.
Soud ve svém rozsudku zdùraznil, že svoboda projevu je nezbytnou
podmínkou pro formulování politických názorù. Tvrdá kritika vládní politiky, dokonce i v pøípadì, že svou intenzitou dosahuje hranice urážlivosti,
vyjádøená politicky èinnou osobou, která v dané souvislosti vystupuje jako
reprezentant svých volièù a jejich zájmù, si zaslouží zvl᚝ vysoký stupeò
ochrany. Soud rovnìž zdùraznil, že namísto vìznìní svých oponentù má
vláda k dispozici jiné zpùsoby odpovìdi na vyøèenou kritiku, v prvé øadì
pak veøejnou debatu. Vláda požívá ve veøejném prostoru menší ochrany
pøed útoky na svou povìst než soukromý obèan, nebo politici a vládní
úøedníci jsou odpovìdni tìm, kdo je zvolili, tj. lidu. Navíc dobrovolnì
vstoupili do veøejné arény, a tudíž se od nich oèekává, že budou tolerovat
vyšší stupeò kritiky, než ostatní obèané. Musí proto snášet nejenom
myšlenky a názory, které jsou lichotivé a pøíjemné, ale i kritiku, která mùže
pùsobit urážlivým, šokujícím a rušivým zpùsobem.
Tento pøípad zdùrazòuje význam svobodného tisku v demokratické
spoleènosti, jehož úlohou je poskytování informací nejrùznìjšího druhu,
zejména však informací dotýkajících se záležitostí veøejného zájmu.
Svobodný tisk poskytuje èlenùm veøejnosti možnost formovat své vlastní
názory na postoje a chování politikù, stejnì jako politikùm poskytuje
možnost komentovat záležitosti veøejného významu, èímž každému
umožòuje aktivnì se podílet na politické debatì.
Rozhodnutí v tomto pøípadì bylo dùležité nejenom pro Castellse,
nýbrž i pro španìlské soudy, které o nìkolik let pozdìji odsoudily nìkolik
èlenù španìlského kabinetu z roku 1979 k dlouholetým trestùm odnìtí svobody pro krytí protibaskických jednotek pracujících v rámci oficiálních
antiteroristických oddílù a tajných služeb. Toto rozhodnutí je však významné i pro soudy jiných státù, jakož i pro mezinárodní veøejnost, ježto
mùže sloužit jako pøíklad svobodného chování, které nemùže být
v demokratické spoleènosti omezováno.
8 — HRSI
INFORMATIONSVEREIN Lentia a ostatní proti Rakousku
(1993)
Tento pøípad byl pøedložen Soudu v roce 1992 pìti rùznými osobami, kterým bylo rakouskými státními orgány odmítnuto poskytnutí licence
na rozhlasové vysílání. Spoleènost Informationsverein Lentia mìla
v úmyslu založit a provozovat kabelovou televizní sí pro obyvatele jisté
ètvrti, zatímco ostatní osoby hodlaly založit soukromé rozhlasové stanice.
Podle rakouského práva byla však v té dobì jedinou organizací oprávnìnou k vysílání Rakouská vysílací korporace (Austrian Broadcasting
Corporation).
Je pozoruhodné, že Rakouská vysílací korporace využívala znaèného
množství kanálù (témìø 200 rozhlasových a 50 televizních), které vysílaly
rùzné programy. Odmítnutí žadatelé mìli nicménì za to, že mají právo
vysílat svùj vlastní program.
Èlánek 10 Evropské úmluvy zajišuje každému právo svobodnì pøijímat a rozšiøovat informace. Stát mùže udìlovat licence a aplikovat jiná
regulaèní opatøení vztahující se k vysílání, jen pokud je to „nezbytné
v demokratické spoleènosti“. Soud tak po zhodnocení relevantních okolností daného pøípadu došel k závìru, že vysílací monopol v Rakousku
pøedstavoval velmi výrazné omezení svobody projevu, a to nepøimìøené a
nikoliv nezbytné v demokratické spoleènosti. Soud navíc potvrdil, že
dokonce ani znaèné množství provozovaných kanálù a široký výbìr
rozlièných programù nezbavují stát povinnosti zajistit svobodu projevu
v moderním slova smyslu. Dokud jsou všechny kanály spravovány jediným subjektem, v tomto pøípadì Rakouskou vysílací korporací, nemùže
takový systém vyhovìt požadavkùm kladeným èlánkem 10 Evropské
úmluvy. Soud tudíž rozhodl, že Rakousko porušilo uvedené stanovení a
musí odmítnutým uchazeèùm uhradit jejich náklady a výdaje spojené se
soudním øízením.
Toto rozhodnutí Soudu bylo do urèité míry založeno i na mezinárodní globalizaci a technickém pokroku. Jedním z rozhodujících argumentù
ve prospìch svobody projevu v tomto pøípadì byl totiž poukaz na
skuteènost, že rakouské publikum mìlo k dispozici množství televizních
programù vysílaných ze zahranièí bez jakékoliv licence. Obdobnì bylo
v dùsledku technologického pokroku rakouské vládì znemožnìno namítat,
že neposkytnutí licencí bylo odùvodnìno nedostateèným poètem
vysílacích frekvencí. Lze proto logicky oèekávat, že další pokrok ve vývoji vysílacích technologiích mùže pøispìt k dalšímu posílení ochrany svobody projevu.
Rakousku trvalo nìkolik let než bylo v praxi schopno vyhovìt rozsudku Soudu. Až v roce 1996 bylo koneènì umožnìno soukromé
rozhlasové a televizní vysílání. V pøípadì kabelového vysílání pak souèasný zákon vyžaduje pouze ohlášení zapoèetí vysílání pøíslušnému státnímu orgánu.
Pøípad Informationsverein Lentia proti Rakousku pøedstavuje prùlomový precedent, který stanovil nový standard: státní vysílací monopol
není v demokratické spoleènosti pøípustný.
V roce 1985 se editoøi magazínu Sunday News, seriózního dánského
televizního programu, rozhodli natoèit dokument, který by popisoval
extremistickou rasistickou mládežnickou skupinu, tzv. Greenjackets.
Jeden z editorù, Jens O. Jersild, kontaktoval pøedstavitele tohoto uskupení
a natoèil s nimi interview. Poté, co nahrávku jejich rozhovoru sestøíhal a
9 — HRSI
JERSILD proti Dánsku (1994)
10 — HRSI
upravil, ji uvedený program odvysílal. Bìhem interview tøi z dotazovaných mladíkù opakovanì pronášeli extrémnì urážlivé a ponižující
výroky na adresu etnických menšin žijících v Dánsku, vèetnì tvrzení, že
„negr není lidskou bytostí, je to zvíøe….stejnì jako ostatní zahranièní pracovníci.“
Na základì policejního vyšetøování zahájily pøíslušné orgány trestní
stíhání uvedených mladíkù pro veøejnou propagaci rasismu dle pøíslušných
ustanovení dánského trestního zákona. Spolu s nimi byl z napomáhání
k tomuto trestnému èinu obvinìn i jmenovaný novináø a vedoucí zpravodajské redakce Dánského rádia. Oba byli posléze odsouzeni k finanèní
pokutì anebo, alternativnì, k trestu odnìtí svobody.
Po vyèerpání všech vnitrostátních právních prostøedkù nápravy podal
Jersild stížnost u Evropského soudu pro lidská práva na porušení své svobody projevu garantované èlánkem 10 Evropské úmluvy o lidských
právech. Tato svoboda podléhá pouze tøem omezením, jež jsou v tomto
ustanovení výslovnì uvedena. Každé omezení musí být „pøedepsáno
zákonem“, dále musí být „nezbytné v zájmu ochrany povìsti èi práv
druhých…“, jakož i „nezbytné v demokratické spoleènosti“. Soud
nezpochybnil skuteènost, že odsouzení stìžovatele bylo pøedepsáno
zákonem, jelikož bylo založeno na trestním zákonì, ani to, že tento zásah
sledoval legitimní cíl, tj. ochranu povìsti a práv druhých. Jedinou spornou
otázkou zùstal problém, zda pøedmìtné odsouzení bylo nezbytné
v demokratické spoleènosti.
Navazujíc na principy formulované ve svých døívìjších rozsudcích,
Soud v prvé øadì potvrdil prominentní pozici, které se svoboda projevu
v demokratické spoleènosti tìší. Dále uvedl, že tato svoboda opravòuje
tisk k šíøení informací o tématech veøejného zájmu, stejnì jako veøejnost
k pøijímání takových informací. Uložení trestu pro novináøe za
napomáhání v šíøení informací a myšlenek druhých, pronesených v novináøském rozhovoru, by znemožnilo tisku plnit jeho vitální roli „hlídacího
psa demokracie“. Jak Soud pøipomenul, není v tomto ohledu na nìm ani
na národních soudech, nýbrž na tisku samotném, aby si stanovil zpùsob,
jakým bude dané informace prezentovat.
Soud rozhodl v pomìru 12:7, že použité prostøedky k omezení svobody projevu, trestní stíhání novináøe, byly neúmìrné sledovanému cíli,
ochranì práv a povìsti druhých, a jako takové tudíž znamenaly porušení
èlánku 10 Úmluvy.
Soud se v tomto pøípadu poprvé zabýval otázkou, zdali, a pokud ano,
do jaké míry, rasistický obsah politického projevu ospravedlòuje omezení
svobody slova.
V tomto pøípadì Soud rovnìž poprvé ve své historii zkoumal soulad
a vzájemnou interakci ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech a
Mezinárodní úmluvu o odstranìní všech forem rasové diskriminace,
zvláštì pak svobody projevu dle èlánku 10 Evropské úmluvy a klauzule
„patøièného ohledu“ („due regard“ clause) dle èlánku 4 Mezinárodní úmluvy. Soud se však jakékoliv hlubší analýze bohužel vyhnul a pouze se
omezil na konstatování, že v posuzovaném pøípadì byl výklad relevantních ustanovení obou úmluv kompatibilní.
Toto rozhodnutí založilo velice významný standard ochrany, kterou
požívají novináøi pøi pøípravì a zpracování reportáží, jež pøinášejí a
rozšiøují informace a myšlenky veøejného významu týkající se rasismu,
xenofobie a dalších kontroverzních témat. Zdùrazòuje roli tisku šíøit
všechny názory veøejného významu bez ohledu na to, jsou-li motivovány
nenávistí, popøípadì jsou-li veøejností pøijímány s nelibostí. I když by akty
podnìcující k rasové nenávisti nemìly být právním systémem jako
takovým lhostejnì opomíjeny, ohnisko zájmu by mìlo být zamìøováno na
zdroje takovýchto projevù, nikoli na tisk, který je pouze reprodukuje.
Dne 2. listopadu 1989 obdržel William Goodwin, toho èasu novináøský praktikant, telefonát od osoby, která mu poskytla informace o
finanèních problémech spoleènosti Tetra Ltd. Pan Goodwin, který se
rozhodl napsat o situaci v uvedené spoleènosti èlánek, spoleènost kontaktoval s úmyslem získané informace ovìøit a zjistit pøípadná stanoviska a
komentáøe. Pozdìji se však ukázalo, že pùvodní, telefonicky získané informace byly dùvìrné. Pøedmìtná spoleènost následnì zahájila soudní øízení,
ve kterém se domáhala toho, aby novinám, v nichž Goodwin zamýšlel svùj
èlánek otisknout, bylo zakázáno získané informace uveøejnit, jakož i toho,
aby Goodwinovi bylo uloženo prozradit svùj zdroj informací. Podle britského práva mùže být osoba odsouzena za pohrdání soudem (contempt of
court), pokud na soudní výzvu odmítne odkrýt zdroj svých informací,
jsou-li tyto dle pøesvìdèení soudu nezbytné pro øádný výkon spravedlnosti. V prùbìhu dvouletého sporu pøed britskými soudy však Goodwin odmítal svùj zdroj prozradit, v dùsledku èehož byl nakonec pokutován èástkou
5.000 liber za pohrdání soudem.
Po vyèerpání všech vnitrostátních právních prostøedkù nápravy podal
pan Goodwin u Soudu stížnost, ve které tvrdil, že požadavek na odtajnìní
jeho novináøského zdroje pøedstavuje porušení svobody projevu dle èlánku
10 Evropské úmluvy o lidských právech.
Soud pøezkoumal soulad soudního pøíkazu k odtajnìní jeho novináøského zdroje s uvedeným ustanovením na základì testu sestávajícího
z následujících podmínek: 1) odtajnìní novináøského zdroje musí být
„pøedepsáno zákonem“, 2) musí sledovat „legitimní cíl“ ochrany zájmù
dotyèné spoleènosti a 3) musí být „nezbytné v demokratické spoleènosti“.
Po zhodnocení relevantních okolností daného pøípadu došel Soud
k závìru, že na rozdíl od pøedchozích dvou podmínek podmínka è. 3 splnìna nebyla.
Aby mohl zjistit, zda ve sporu pøevažuje zájem demokratické
spoleènosti na zachování svobody tisku èi ekonomický zájem dotèené
obchodní spoleènosti, Soud tyto protikladné zájmy porovnal a rozhodl, že
11 — HRSI
GOODWIN proti Spojenému království (1996)
zájem uvedené soukromé spoleènosti není dostaèující k tomu, aby pøevážil
nad vitálním zájmem veøejnosti na ochranì novináøských zdrojù.
Vzhledem ke své roli „hlídacího psa“ demokracie, kterou tisk ve svobodné spoleènosti plní tím, že rozšiøuje informace o veøejných záležitostech,
by pøíkazy k odhalení novináøských zdrojù vedly k omezení možnosti
získávání tìchto informací a tím i celé svobody tisku, což není v souladu
s požadavkem nezbytnosti v demokratické spoleènosti.
Rozhodnutí Soudu je tak v souladu s pøedchozími rozsudky, které
demonstrují, že Soud poskytuje nejvìtší ochranu politické diskusi, následnì umìleckému projevu a koneènì projevu komerènímu. S ohledem na
pøedchozí rozsudky tak není pochyb, že v pøípadì konfliktu komerèních
zájmù soukromé spoleènosti a veøejným zájmem na ochranì svobody projevu je upøednostnìna druhá z uvedených kategorií.
Goodwin proti Spojenému království je v historii Evropského soudu
pro lidská práva zásadním rozhodnutím týkajícím se pohrdání soudem.
Zároveò se jedná o dosud jediný pøípad, jenž výslovnì pojednává o právu
novináøe na utajení svých zdrojù. Ve svém rozsudku Soud potvrdil právo
novináøe nevypovídat a neodkrýt tak pramen svých informací následujícím
zpùsobem: „Ochrana informaèních zdrojù novináøù je jednou ze základních podmínek svobodného tisku….Bez takové ochrany mohou být tyto
zdroje odrazovány od své spolupráce s tiskem, jenž informuje veøejnost o
záležitostech veøejného významu“.
V roce 1998 byl ve Spojeném království pøijat zákon o lidských
právech, který uèinil ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech pøímou a závaznou souèástí britského právního øádu. V dùsledku rozhodnutí
v pøípadu Goodwin poté Rada ministrù Rady Evropy vydala Doporuèení
èlenským státùm (2000) 7 o právu novináøù na utajení zdrojù svých informací.
12 — HRSI
WINGROVE proti Spojenému Království (1996)
Britský filmový tvùrce Nigel Wingrove natoèil krátký film s názvem
„Visions of Ecstasy“, který popisuje erotické fantazie postavy popsané
jako sv. Tereza Avilská (slavná jeptiška 16. století). Znaèná èást filmu
portrétuje lesbické pøedstavy „Svaté Terezy“, jež zahrnují „Psyché Svaté
Terezy“ a erotické fantazie, vèetnì ukøižované postavy Krista. Wingrove
svùj film pøedložil v souladu s britskými zákony pøíslušným úøadùm pro
povinnou klasifikaci. Britská rada filmové klasifikace (British Board of
Film Classification) odmítla pøedložené dílo klasifikovat a de facto jeho
uveøejnìní zakázala, a to na základì tzv. doktríny rouhání (blasphemy).
Dle názoru jejích èlenù by film pøi svém uvedení pravdìpodobnì zpùsobil
rozhoøèení a pobouøení a urazil by køesanské náboženské cítìní, zejména
pro zpùsob vykreslení Kristovy postavy. Dle názoru pana Wingrovea
porušilo rozhodnutí Rady jeho právo na svobodu projevu.
Evropský soud pro lidská práva nezjistil v rozhodnutí Rady žádné
porušení èlánku 10 Evropské úmluvy o lidských právech, jelikož zásah
Rady do práva pana Wingrovea na svobodu jeho projevu
è sledoval legitimní cíl, jmenovitì ochranu práv druhých, zejména
svobodu jejich náboženského vyznání, a
è byl nezbytný v demokratické spoleènosti.
Pøi analýze otázky nezbytnosti uvedeného administrativního opatøení Soud zdùraznil široký prostor uvážení národních orgánù pøi stanovení
limitù v této oblasti. Soud tak odmítl provést obsahovou analýzu pøedmìtného sporu a ponechal rozhodnutí stanovující limity cenzury morálních a
náboženských témat na státu. Z toho vyplývá, že Soud ve skuteènosti
schválil politiku Rady. Po zveøejnìní tohoto rozhodnutí Rada oznámila, že
je jím potìšena a je ochotna ho používat jako precedentu pro obdobné
kauzy v budoucnosti. Nìkteøí komentátoøi však vyjádøili názor, že to, co na
první pohled vypadá jako vítìzství vlády a tìch, kdož se pokoušejí støežit
veøejnou morálku, vytvoøilo z Velké Británie zemi s nejpøísnìjší cenzurou
v západním svìtì. Odmítnutí Soudu uèinit této cenzuøe pøítrž mùže vést
k situaci, kdy by se jeho slova a argumenty mohly objevit i v budoucích
pøípadech majících svùj pùvod v jakémkoliv jiném èlenském státu Rady
Evropy. Lze však doufat, že Evropský soud pro lidská práva v budoucnosti zmìní svùj názor a v obdobných pøípadech bude rozhodovat opaènì,
nebo konec koncù jeho rozhodnutí v pøípadì Wingrove není závazné pro
budoucí pøípady.
Polský novináø pan Janowski jednoho dne v roce 1992 procházel
náhodou kolem dvou mìstských strážníkù, kteøí zrovna naøizovali
poulièním prodavaèùm opustit svoje prodejní místa, na kterých nebyl
prodej zboží údajnì povolen, a pøesunout se na nedaleké tržištì. Pan
Janowski zasáhl a informoval strážníky o tom, že jejich jednání je v rozporu s právem, jelikož v té dobì neexistoval na pøedmìtném místì žádný
zákaz prodeje. Pan Janowski naopak ve sporu podpoøil prodavaèe tím, že
je vyzval, a se nikam nepøemisují. Ve svém projevu adresoval
strážníkùm také nìkolik hrubých výrazù (pitomec, hlupák), v dùsledku
èehož byl pozdìji odsouzen v trestním øízení pro urážku veøejného èinitele
ve službì. Pan Janowski se odvolal k vyššímu soudu, který však prvostupòové rozhodnutí potvrdil s odùvodnìním, že smyslem takového
rozhodnutí je zajistit, aby veøejným èinitelùm nebylo bránìno ve výkonu
jejich povinností. Pan Janowski se poté obrátil na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Svoboda projevu zajišuje každému svobodnì zastávat své názory,
jakož i pøijímat a rozšiøovat informace jakéhokoliv druhu bez zásahu státní moci. Toto pravidlo platí pro informace a názory pøijímané obecnì, stej-
13 — HRSI
JANOWSKI proti Polsku (1999)
14 — HRSI
nì tak jako pro informace a názory, jež mohou být vnímány jako šokující,
nepøijatelné èi pobuøující. Na druhou stranu však existují urèité meze svobody projevu, jež umožòují orgánùm státní moci její omezení. Aby však
nedošlo k naprosté eliminaci podstaty této svobody, stát musí pøi omezování jejího rozsahu splnit následující podmínky: 1) omezení musí sledovat legitimní cíl, 2) pøedmìtné omezení musí být spoleèensky nezbytné,
tj. nesmí existovat jiné, ménì restriktivní opatøení a 3) jak legitimní cíl, tak
prostøedky zvolené k jeho dosažení musí být pøedepsány zákonem, který
jediný vymezuje pravomoci orgánù státní moci vùèi jednotlivci a jeho
svobodì projevu.
Jelikož odsouzení pana Janowskeho bylo založeno na trestním
zákonì (a bylo tudíž pøedepsáno zákonem), sledovalo legitimní cíl prevence narušení poøádku spoèívajícího v bránìní veøejným èinitelùm ve
výkonu jejich pravomocí, pro posouzení jeho oprávnìnosti zùstává nutné
posoudit jeho nezbytnost coby nejménì restriktivního prostøedku omezení
svobody projevu vedoucího k vytèenému cíli. Závìry Soudu obsažené
v odùvodnìní jeho rozhodnutí jsou následující:
è veøejní èinitelé musí pøi plnìní úkolù vyplývajících z jejich funkcí
tolerovat vyšší stupeò spoleèenské kritiky v porovnání se soukromými
osobami, jelikož jako veøejnì èinné osoby mají lepší pøedpoklady pro
obhajobu svého jednání; o jejich èinnosti se též pøedpokládá, že bude
podrobena kritice veøejnosti. Aby však mohli plnit náležitì své úkoly, musí
požívat jistý stupeò spoleèenské dùvìry, a tudíž musí být chránìni pøed
nejzávažnìjšími slovními útoky;
è Aèkoliv pan Janowski svým projevem pouze obhajoval zákonné
jednání jiných osob, aniž by byl ve vìci osobnì zainteresován, použil
v zásadì pomìrnì umírnìný jazyk s relativnì nízkým potenciálem poškodit dùvìru v dotyèné èinitele. Pøestože pøekroèil pøípustné meze svobody
projevu, když se uchýlil k vulgárnímu jazyku, stalo se tak v prùbìhu vášnivé diskuse;
è z toho plyne, že pan Janowski nebyl polskými soudy odsouzen pro
svoji kritiku protiprávního jednání strážníkù, ale pouze a výluènì pro užití
vulgárního jazyka poškozujícího dùvìru v tyto osoby v oèích pøítomných
èlenù veøejnosti. Jeho odsouzení proto bylo v souladu s právem.
Názor soudcù pøíslušného senátu Soudu, kteøí hlasovali proti rozhodnutí vìtšiny, je založen v podstatì na následujících argumentech:
è polský trestní zákon svým ustanovením o ochranì cti veøejných
èinitelù chrání tyto osoby stejnou mìrou bez ohledu na to, zda v dané
situaci jednají v souladu s právem èi protiprávnì. Pro odsouzení pana
Janowskeho tudíž staèilo, aby byli dotyèní strážníci verbálnì napadeni
v prùbìhu výkonu své služby, bez ohledu na to, zda sami pøi výkonu svých
pravomocí jednali v souladu s právem èi nikoliv, což je v rozporu
s døívìjšími rozsudky Soudu;
è pøípad Janowski reprezentuje konfrontaci mezi dvìma protiprávními akty: 1) zneužitím veøejné moci strážníky jednajícími v rozporu
s právem a 2) následnou protiprávní reakcí ze strany jednotlivce. Dle dissentujících soudcù musí stát preferovat nutnost zabránit protiprávnímu
jednání svých orgánù pøed potøebou umlèet kritiku (by vulgární)
poukazující na toto jednání.
Podle pøesvìdèení tìchto soudcù Soud v rozporu se svými pøedchozími rozsudky neposoudil situaci v její celistvosti, nebo nevzal v
potaz celkový kontext a nepøihlédl ke všem okolnostem, za kterých byl
pøedmìtný projev uèinìn. Projev pana Janowskeho byl tudíž hoden právní
ochrany, nebo oponoval protiprávnímu jednání strážníkù a nepøedstavoval úmyslný útok na jejich veøejnou autoritu.
Pøípad Janowski proti Polsku tak zùstává jedním z kontroverzních
rozhodnutí Soudu.
Tento pøípad byl první a doposud jedinou kauzou iniciovanou
rumunským novináøem proti rumunské vládì. Pan Ionel Dalban byl novináøem, vydávajícím regionální list v jednom menším provinèním mìstì.
V sérii svých èlánkù publikovaných v záøí 1992 obvinil øeditele státní
spoleènosti z nìkolika zpronevìr. Tato obvinìní byla založena na zprávách
protikorupèní jednotky. Pøedmìtné èlánky rovnìž vrhly stín podezøení na
jistého rumunského senátora, který zasedal jménem státu v øídící radì
dotyèné spoleènosti. Obì osoby podaly na novináøe žalobu, jíž se domáhaly ochrany své cti proti údajnì nepravdivým a difamujícím èlánkùm.
Rumunské soudy odsoudily Dalbana pro trestný èin pomluvy a uložily mu
trest odnìtí svobody v délce trvání tøí mìsícù a penìžitou pokutu.
Evropský soud pro lidská práva ve svém rozhodnutí zdùraznil, že
napadené èlánky pojednávaly o záležitostech veøejného významu, nebo
jejich objektem byla správa státního majetku, jakož i to, jakým zpùsobem
ustavení zástupci vykonávali svou funkci. Soud dále zdùraznil základní
funkci, kterou tisk plní v demokratické spoleènosti. Stát jako takový je
proto omezen zájmem spoleènosti na tom, co Soud definoval jako „legitimní úloha tisku coby ‚hlídacího psa’ demokracie pøi rozšiøování informací o záležitostech veøejného významu.“
Soud zároveò jasnì odlišil sféru soukromého života od sféry, ve které
dotyèný jednotlivec vystupuje jako veøejná osoba. V tomto pøípadì
zahrnuje novináøská svoboda možnost uchýlení se k urèité nadsázce èi
dokonce provokaci, která je neoddìlitelnou složkou výše zmínìné role
tisku coby „hlídacího psa“ demokracie.
Soud navíc pøipomenul, že v daném pøípadì nebylo prokázáno, že
popis událostí uvedený v inkriminovaných èláncích byl zcela nepravdivý
a jeho vlastním smyslem bylo poškodit dobrou povìst dotyèných osob.
Trestní postih novináøe proto pøedstavoval neúmìrný zásah do novináøské
svobody projevu.
15 — HRSI
DALBAN proti Rumunsku (1999)
16 — HRSI
Závìrem lze uvést, že osoby vystupující v roli veøejných èinitelù
nemohou spoléhat na stejnou míru ochrany jako soukromé osoby.
Vnitrostátní legislativa, která v principu nemùže mezi tìmito dvìma
skupinami osob rozlišovat, musí být vykládána ve svìtle Úmluvy a
speciální úlohy, kterou média ve svobodné spoleènosti hrají. Princip proporcionality by mìl být navíc aplikován v obèanskoprávních sporech iniciovaných veøejnými osobami s cílem dotyèná média finanènì zruinovat
na základì pøehnaných žádostí o finanèní zadostiuèinìní. Takové nároky
by mìly být považovány nejen za disproporcionální a nikoliv nezbytné
v demokratické spoleènosti, nýbrž naopak za zcela nepøípustné.
Význam pøípadu Dalban spoèívá v neposlední øadì v tom, že pøitáhl
pozornost rumunské veøejnosti k problematice svobody projevu. Jméno
dotyèného novináøe se stalo symbolem boje proti potlaèování svobody
slova. Od 1. srpna 1998 funguje v Rumunsku Nezávislá tisková agentura
DALBAN PRESS, jež je pojmenována po svém døívìjším šéfredaktorovi,
který zemøel v bøeznu 1998.
CEU HUMAN RIGHTS STUDENTS' INITIATIVE
Evropský soud pro lidská práva
Standardy ochrany svobody projevu
ˆ
ˆ
Upravená shrnutí nejvýznamnejších prípad u°
CEU Human Rights Students' Initiative
1051 Budapest, Nador utca 9.
Hungary
E-mail: [email protected]
Web-page: http://www.hrsi.ceu.hu
2002