interaktivní mapa rozum GAGABABADADA radost z
Transkript
De Stijl Theo Van Doesburg Piet Mondrian neoplasticismus Geometrická abstrakce je velice blízká fraktálu, obrazu generovanému pouze na základě matematické rovnice. Ve fraktálech se prolíná matematika, filosofie a zkoumání přírodních struktur. Kupka je jedním z mála českých malířů, o kterých se dočteme v zahraničních encyklopediích. Nejspíš hlavně proto, že žil a tvořil v Paříži, kde byl jedním ze zakladatelů skupiny Section d’Or Zcela vylučuje reprodukující zobrazení. Obraz redukuje na geometrické konstrukce ze základních barev a pravých úhlů. Odsuzuje veškerou subjektivitu, dynamiku a hloubku. Rozbíjí objemy, dílo má být vyvážené, ale ne symetrické. Obrázek nahoře vygeneroval počítač na základě tohoto zdrojového kódu: int xflag; int yflag; parameter real xytype; parameter real n; parameter real m; void init(void) {xflag=round(real(pixel)/20); yflag=round(imag(pixel)/20);} void loop(void){} void final(void){if ((xytype==1)) {index=yflag/n;} else if ((xytype==2)) {index=(m*xflag+yflag)/n;} else if ((xytype==3)) {index=(m*yflag+xflag)/n;} d’Or Section zlatý řez tón tón Právě proto se v současném umění tak často setkáváme s rytmem a abstraktními matematickými konstrukcemi, s opakováním barevných tónů, jejich dynamizací atd.” else {index=xflag/n;}} void description(void) {this.title=”Passthru”; xytype.caption=”flag type”; xytype.enum=”x\ny\nm*x+y\ nm*y+x”; xytype.default=0; m.caption=”m: flag factor”; m.default=1.0; m.hint=”use with ‘m*x+y’ and ‘m*y+x’ flag types”; n.caption=”flag scale”; n.default=1.0; n.hint=”#index = flag/scale”;}} František Kupka: Studie k řeči vertikál (1911) zlatý řez je rozdelením úsečky na dva díly tak, aby poměr menší části k větší byl stejný jako poměr větší části k celku. Od středověku je považován za ideální proporci, harmonicky působící na lidské vnímání. Vyšli z kubismu, ale opustili jej, aby mohli zkoumat mimosmyslové, abstraktní zákonitosti. Jak naznačuje název, jejich hlavním motem bylo hledání harmonie. Jacques Villon Wassily Kandinskij: Kompozice č. VII blíží se ke žluté žlutý kruh, jakoby vyzařoval, působí odstředivě pohybují se směrem k divákovi, vyvolávají pocit blízkosti teplé studené barvy blíží se k modré pohybují se směrem od diváka, vyvolávají pocit vzdálenosti blíží se ke bíléé odstředivý pohyb, ale narozdíl od žluté ustrnulý “Bílá působí na duši jako veliké ticho, jež vnímáme jako ticho absolutní. Je to ticho, jež není mrtvé, ale obsahuje naopak řadu nových možností” světlé tmavé barvy v šedé se navzájem ruší dva protiklady. Ale protože to jsou protiklady statické, není v šedé obsažena možnost oživení. blíží se k černé absolutní odevzdání a naprostá nemožnost (smrt) dostředivý pohyb, ale narozdíl od modré ustrnulý “Vniřní znění černé je jako nicota neschopná jakékoli další proměny, jako nicota mrtvá, jež se rozhostí poté, co vyhaslo Slunce, je věčným a beznadějným prázdnem. Z hlediska vnějšího je černá absolutně neznělá, a ve spojení s ní se proto rozezní a rozjásají dokonce i barvy, jež samy o sobě znějí jen velmi slabě.” Wassily Kandinskij: Kompozice č. VIII Improvizace “Pramení z Imprese převážně nevědomých, většinou spontánně vyjádřených vnitřních stavů a duševních pochodů, tedy reakcí na ‘vnitřní svět’.” “Vychází z bezprostředního dojmu z ‘vnějšího světa’, vyjádřeného kresebněmalířskou formou.” nefigurativní umění Teprve na vyšším vývojovém stupni lidstva se rozšíří okruh vlastností, které jsou pro určité předměty a jevy charakteristické. Na nejvyšším stupni pak nabývají hodnot vnitřních a posléze také vnitřního znění. Stejně je tomu s barvou, jež v případě nižší duševní citlivosti vyvolává jen účinky vnější, které společně s ní také vyhasnou. Jednoduchý účinek se však v tomto případě může projevovat různě. Oko bývá často a silně přitahováno barvami světlými, ještě častěji a intenzivněji ovšem světlými barvami teplejších tónů: rumělka přitahuje a dráždí jako plamen, od něhož se nedokážeme odtrhnout. Z ostré citronové žluti po určité době zas bolí oči, podobně jako když z vysokých tónů trumpety bolí uši. Oči zneklidní, dlouho ten pohled nevydrží a začnou toužit po ztišení a zklidnění modrou nebo zelenou. Na vyšším vývojovém stupni však tento elementární účinek zasáhne hlouběji a pronikne do duše. Dostaví se totiž 2. druhý významný účinek pohledu na barvu, účinek psychický. Nastane psychická vibrace působená psychickou silou barvy. Prvotní, elementární fyzický účinek barvy poslouží jako dráha, po níž barva pronikne do duše. (...) kinetické umění Kompozice “Odvíjí se z počáteční skici, z níž postupným (a obzvlášť pečlivým) komponováním a takřka pedantickým prověřováním a propracováváním vzniká výsledný obraz. Rozhoduje v nich rozvaha, záměr a konečný smysl. Řídím se však výhradně citem a v žádném případě kalkulem.” Viktor Vasarley Viktor Vasarely: Vega-Nor (1969) Op-art Obecně lze tedy říci, že barva je prostředkem bezprostředně působícím na duši. Barva je klávesou. Oko je kladívkem. Duše je pianem s velkým množstvím strun. Umělec je rukou, jež stisknutím té či oné klávesy uvede duši do stavu funkčně podmíněné vibrace. Z toho plyne, že harmonie barev je založena na principu účelově zaměřeného dotyku lidské duše.” -Wassiliy Kandinskij: O duchovnosti v umění Na základě znalosti působení optických jevů na vnímání vytváří “optické umění” obrazy vyvolávající různé iluze a různé optické hříčky. Jejich sledováním se lze o našem vnímání světa leccos dozvědět. M. C. Escher Podobně, jako zkoumal účinek barev, zajímal ho i účinek tvarů. Na základě jejich znalosti vytvářel kompozice, které neměly svůj předobraz v realitě, nezobrazovaly, pouze měly v člověku vyvolávat určité duševní stavy. Svou výtvarnou tvorbu rozdělil na tři druhy, které jde ale úspěšně vztáhnout na jakýkoliv jiný druh umění (hudba, divadlo, tanec...): konstruktivismus Snaží se obsáhnout do výtvarného díla pohyb. Narozdíl od futurismu a konstruktivismu tento pohyb vzniká až při samotném vnímání díla - jeho elementy jsou uspořádány (na základě psychologie vnímání) tak, aby vyvolávaly dojem pohybu. Předpokládá to ale jistou aktivitu diváka, nelze je chápat v klidu. Účinek barev “Spočineme-li očima na barvách rozmíchaných na paletě, zjistíme, že na nás působí dvojím způsobem: 1. fyzicky, to znamená, že se oddáme kráse a řadě dalších vlastností barev. Zrakový zážitek nás naplní uspokojením a pocítíme rozkoš jako labužník, jemuž se na jazyku ocitne obzvlášť vybraný pokrm. Anebo pocítíme zrakové podráždění, jako když se nám dostane do úst pikantní sousto. Oko můžeme uklidnit anebo osvěžit, jako když se prstem dotkneme ledu. Pokaždé však půjde o pocity fyzické, jež nemají dlouhého trvání. Odehrávají se jen na povrchu, a zůstane-li vůči nim duše uzavřena, nezanechají trvalejší stopu. Stejně jako když se dotkneme prstem ledu a po zahřátí na chlad ihned zapomeneme, tak zapomeneme také na fyzický účinek barvy, jestliže se naše oko obrátí jinam. A stejně, jako když pronikne fyzický pocit chladu vyvolaný dotykem ledu hlouběji a vyvolá hlubší pocity anebo celý řetězec zážitků, může také vnější účinek barvy evokovat komplikovanější zážitek. Na průměrně citlivého jedince působí povrchně jen předměty zcela obvyklé. Okamžitě se mu však do duše vtisknou ty, s nimiž se setkává poprvé. Tímto způsobem vnímá svět dítě, pro něž je nové úplně všechno. Když uvidí dítě poprvé plamen, nesmírně ho zaujme a chtělo by ho uchopit, avšak spálí se a začne se ho bát. Později objeví, že má také své dobré stránky, že dokáže zahnat tmu, prodloužit den, zahřát, uvařit i pobavit. Po těchto zkušenostech je s plamenem obeznámeno a své poznatky si uloží do mozku. Intenzivní zájem o světlo opadne a vlastnost plamene jako zdroje zábavy začne bojovat s dokonale lhostejným postojem vůči němu. Svět tak postupně ztrácí svá kouzla. Dozvíme se, že stromy vrhají stíny, že koně mohou běžet rychle, ale že automobily jsou ještě rychlejší, že psi koušou, měsíc je bílý a člověk v zrcadle není skutečný. V zelené se oba druhy pohybu modré a žluté navzájem ruší, vzniká dokonalý nehybný klid. Je složena ze dvou dynamických barev - je v ní potence obnovení pohybu, oživení. věčný vytrvalý odpor, ale přesto možnost (zrození) Eusebio Sempre -Wassily Kandinskij modrý kruh se jakoby vzdaluje, vyvolává dostředivý dojem To, co vypadá jako klišé dnešní počítačové grafiky, namaloval před čtyřiceti lety na plátno jednašedesátiletý maďarský umělec. Využívá deformace tvarů a tendence teplých barev vystupovat a studených ustupovat k tomu, aby vytvořil iluzi koule, vyboulené z plochy. “Protože kresba je klam sugesce místo skutečnosti můžeme udělat ještě další krok a nechat vzniknout trojrozměrný svět ve světě dvojrozměrného” -M.C. Escher M. C. Escher M. C. Escher: Plazi Wassily Kandinskij abstrakce aplikace neoplasticismu na design a architekturu nový řád a prostor měl zrodit nového člověka František Kupka byť navýsost umělecky, ale o to, aby vyjádřil svůj vnitřní svět, musí s určitou závistí pohlížet na to, s jakou přirozeností a samozřejmostí se daří naplnit tento cíl tomu nejnehmotnějšímu ze všech umění hudbě. Logicky proto hledá inspiraci právě u ní a pokouší se nalézt obdobné prostředky. “Snadno se můžeme přesvědčit, že některé tvary hodnotu dané barvy zvýrazní, jiné ji naopak zase potlačí. Barvy ostré se však vždy uplatní lépe ve tvarech ostrých (v trojúhelníku například žlutá). Barvy inklinující k hloubce se zase prosadí lépe ve spojení s tvary zaoblenými (například modrá a kruh). Na druhé straně je třeba připomenout, že neodpovídající spojení barvy a tvaru nemusí nutně znamenat ‘disharmonii’, naopak se může stát zdrojem nových výrazových možností, tedy také - Wassiliy Kandinskij určitého druhu harmonie.” Vilmos Huszar Snaží se zachycovat dynamiku, pohyb, tedy čas. Ale ne jako pohyb konkrétního předmětu (jako futuristé), ale pohyb jako abstraktní princip. Blíží se tím hudbě, ke které ostatně odkazuje mnoho názvů Kupkových obrazů. Robert Delaunay “Umělec, jemuž nejde o zobrazování skutečnosti, “Sledujte šipku!” Fernand Léger Bauhaus Paul Klee metafyzická malba “Jedinou chybou v umění je napodobování” – Gleizes et Metzinger: Du cubisme Georgio de Chirico Používá sice realistické zobrazení, ale zasazuje ho protichůdných perspektiv, čímž vyvolává dojem neurčitosti, snovosti. “Ve skutečnosti malířství nikdy nekopíruje přírodu, ale odívá objevené formy zdáním reálnosti” – Pablo Picasso Paul Klee: Dávný zvuk zobrazivost “S oblibou se činí rozdíl mezi umělci, kteří pracují přímo podle přírody, a těmi, kteří se řídí pouze svou fantazií. Podle mého názoru není nutné dávat přednost jedné z těchto metod před druhou. Stává se často, že umělec střídavě používá obě, ať již potřebuje objekty, aby mohl uchovat svůj pocit, a tak roznítil svou tvůrčí sílu, nebo aby své pocity utřídil. V obou případech může dospět k harmonickému celku, který tvoří obraz.” – Henri Matisse První fotografie Art Deco “Chci zobrazovat” – Cézanne Tento první heliografický obraz - pořízený Josephem Nicéphore Niepcem už roku 1822 - nebyl jen technickou kuriozitou (zachycen byl pomocí camery obscury několikahodinovou expozicí na slabou vrstvičku asfaltu na litografickém kameni. Po vymytí nataveného asfaltu terpentýnem se dal kámen toužít jako matrice pro tisk), odsoudil k radikální proměně i malířství. Čím se fotografie stala rozšířenější a levnější, tím méně bylo zapotřebí malířů, kteří by pouze otrocky kopírovali realitu. ři Paul Gaugin Henri Matisse o obrazu George Braqua Jean Metzinger Albert Gleizes rozum Nabis postimpresionisté Paul Sérusier Maurice Denis Paul Signac Paul Gaugin Claude Monet Edvard Munch expresionismus fauvismus “Donatello parmi les fauves...” “Donatello mezi šelmami,” to křičel kritik Louis Vauxcelles, když na první výstavě fauvistů v roce 1905 mezi barenými obrazy spatřil malou bronzovou sošku. Pro konzervativní kritiku byly fauvistické obrazy “kyblíkem barvy chrstnutým do tváří diváků”. Ernst Ludwig Kirchner die Brücke Most Maurice Valminck revoluce v použití barvy Jméno expresionistické skupiny odkazuje k Nietzcheho dílu Tak pravil Zarathustra. disociace barev - objekty na obraze můžou mít i jinou barvu, než ve skutečnosti, důležité je, aby barvy v Henri Matisse člověku vyvolávaly emoce, podobné na bílém plátně vjemy modrými, zelenými, původnímu výjevu “Zaznamenám-li červenými skvrnami, pak každý z předchozích záznamů ztrácí na významu, jak postupně přidávám vždy nový tah štetce. Mám malovat interiér, mám před sebou skříň; vzvolává ve mě dojem velmi živé červeně. Nasadím tedy červeň, která mi vyhovuje. Mezi touto červení a bílou plochou plátna vzniká vztah. umístím-li v sousedství zeleň nebo vyjádřím-li podlahu žlutí - vzniknou mezi zelení nebo žlutí a bílým plátnem vztahy, které mne uspokojí. Ale tyto rozmanité barevné tóny tlumí vzájemně své působení. Je nutné, aby navzájem nerušily barevný výraz, kterého chci dosáhnout. Proto musím urovnat své myšlenky: vztahy mezi tóny musím upravit tak, aby se tóny podporovaly a nikoliv potlačovaly. Je třeba vytvořit novou barevnou kombinaci, která by synteticky vyjádřila mou představu. Musím měnit a z toho se soudí, že se můj obraz proměnil, když po řadě postupných změn dominuje v něm zeleň místo červeně. Nemohu otrocky kopírovat přírodu, musím ji interpretovat, podřizovat ji duchu obrazu. Je oblíbeným školním klišé, že Gogh byl šílený, neboť si uřízl ucho. Fakt známý ze stejně podivného důvodu, z jakého je Mona Lisa nejznámějším světovým obrazem. V sedmdesátých letech 20. stol. se v téměř alergické reakci na abstraktní směry někteří umělci vracejí k důslednému zobrazování. Hyperrealismus (fotorealismus, superrrealismus, novorealismus či precisionismus) je posedlý doslovným kopírováním skutečnosti. “Je to udělané z krychliček!” základním stavebním prvkem obrazu je bod, jednobarevná tečka. Tečky se pak do výsledného obrazu spíjejí až s odstupem od díla, což mu dávvá živost, chvění. “Je nutno však podotknout, že průměrný vnímatel moderního uměleckého díla je těmto oblastem intelektuálně vzdálený, a proto i nadále (stejně jako ve stoletích dřívějších) abstraktní tvůrčí principy odmítá a přijímá jen to, čemu na první pohled rozumí, nad čím nemusí myslet. V lepším případě jsou to díla realistická, v horším se takový člověk obklopuje kýčem. A tak realismus, přestože už téměř sto padesát let je v umění anachronismem, je stále u průměrného diváka jedinou přijatelnou tvůrčí metodou.” -Alois Bauer: Dějiny výtvarného umění moderní výtvarné mě umuměnímění Snaha o věrné zobrazení reality (ať skutečné, nebo vysněné) se nesla od pozdního středověku až po konce devatenáctého století. Moderní umělecké směry se pokoušely tento pohled změnit - zpřesnit, zpochybnit, rozšířit, ozvláštnit, zobecnit... kruh se uzavírá kubismus neoimpresionismus Paul Cézanne Egon Schiele Oskar Kokoschka: Nevěsta větru (1914) “Můj sen je umění rovnováhy, čistoty, klidu, bez námětů zneklidňujících nebo příliš náročně poutajících pozornost, umění, které by každého duševně pracujícího člověka stejně jako umělce duševně uklidňovalo, podobně jako dobrá lenoška, v níž se odpočívá po fyzické únavě.” – Henri Matisse to Paul Cézanne realismus “Kdo umí napodobovat, umí také tvořit” –Leonardo da Vinci irá Pablo Picasso Výrazný vliv Freudových psychoanalytických teorií a odhalování podvědomé sexuality (Kokoschka i Schiele žili ve Vídni, stejně jako Freud.) Malíř snového světa, který se postavil proti příliš vědeckému objektivismu impresionistů. Jejich revoluce byla podle něj pouze formální, ale hlavní by měl být obsah. sp Juan Gris dekorativnost symbolismus in u ysl sm bohužel nemám barevnou reprodukci obrazu jinak modro - červeného ní dá Georges Braque secese Odilon Redon hle Pablo Picasso: Daniel-Henry Kahnweiler (1910) Josef Čapek: Parník (1921) Ukázka použití písma v kubistickém obraze v českém kontextu. Dynamizace jednotlivých plánů nakloněním do opačných směrů sugestívně vyvolává dojem pohybu parníku. Nápisy dodávají významové asociace. Oskar Kokoschka Vincent van Gogh e c o em André Derain Snaha o zachycení a vyjáření niterných emocí.Stejně jako fauvismus rozbíjí perspektivu, klade proti sobě ostré kontrasty, skládá je z čistých barev. Nejčastějším zachycovaným pocitem je úzkost - reektuje to atmosféru ve společnosti před první světovou válkou. Jackson Pollock akční malba Autor těchto fleků nebyl mentálně retardovaný, dokonce ani nezdělaný a neschopný malovat realisticky - i on postupně opustil zobrazování, aby mohl do plátna obtisknout své bezprostřední emoce. Barvy na rozměrná plátna stříkal, vymačkával přímo z tub, nebo doslova kydal. Vzniklé dílo je pak vlastně přímým otiskem umělcovy energie. Henri Matisse: Otevřené okno (1905) Nalezl-li jsem všechy vztahy barevných tónů, musí nakonec zaznít živý barevný akord, tak jako v hudební skladbě.” -Henri Matisse detaily zkoumej lupou První vzdálení se od snahy věrně kopírovat realitu - důležitější je zachytit dojem, náladu. impresionismus Impression, soleil levant interaktivní mapa v i z u á l n í e s e j n a p ov i n n á s l ova Dojem, vycházející slunce. Obraz Clauda Moneta, který dal jméno celému stylu. Zprvu hanlivá přezdívka kritiky, později přijatá samotnými autory, jak bylo v té době časté. Salvator Dalí Camille Pissaro r ado st z Georges-Pierre Seurat Renné Magritte Salvator Dalí: Ballerine en Tete de Mort hodi na Renné Magritte: Protržený čas (1938) surrealismus Původně hnutí básníků, kteří se v návaznosti na Henri Rousseau Henri Rousseau: Spící cikánka (1897) i lost První fotografie měly často velmi vysokou kompoziční i obsahovou úroveň proto, že se nového prostředku chopili také malíří. Někteří z nich používali fotografií místo modelů (například i Alfons Mucha), jiní využili přínosu nových technických možností - jako chronofotografie na obrázku - v malbě. ) ( Philippe Soupault dadaismus pokoušeli o automatické psaní (kolem Louis Aragon roku 1920) někdy pod vlivem alkoholu, drog nebo André Breton deprivace. Freudova psychoanalýza ukazovala, že by takto “náhodně” z nevědomí vylovené podněty mohly mít hluboký smysl. Joan Miró futurismus ; Marcel Duchamp: Akt sestupující se schodů (1912) Eadweard Muybridge: Sestoupení se schodů a otočení se (1884-85) Kurt Schwitters Marcel Duchamp Max Ernst G A G A B A B A D A D A použitá, inspirující Hans Arp supermantismus Kazimir Malevič © Honza Šípek 2004 http://eldar.cz/kangaroo kdo mi tohle ukradne, tomu hlava upadne literatura Alois Bauer: Dějiny výtvarného umění. Rubico, Olomouc, 1998. Wassily Kandinsky: O duchovnosti Triáda, v umění. Praha, 1998. Paul Klee: Pedagogický náčrtník. Triáda, Praha, 1999. Miroslav Lamač: Myšlenky moderních malířů. Odeon, Praha, 1989. Edina Bernardová: Moderní umění. 1905−1945. Paseka, Praha a Litomyšl, 2000. Juan-Ramón Triadó: Dějiny malířstvíAlbatros, v obrazech. Praha, 1990. Použité ilustrace pocházejí z rozličných internetových serverů, zejména WebMuseum (http://www.ibiblio.org/wm) a ARTcyclopaedia.com
Podobné dokumenty
1 Ctihodný Ludvík z Granady: Průvodce hříšníků
existovat. Ani jediný pohyb, ani jediný krok nedokážeme udělat bez síly od Boha. Kdo nevěří, že
v Bohu žijeme, pohybujeme se a jsme, 25 není křesťanem. Dar zachování při životě proto není menší
než...
20. STOLETÍ EXPRESIONISMUS
• Picasso s Braquem byli obviňováni,
že dělají abstraktní malbu, což oba
popírali. Začali proto do obrazů vkládat
číslice a písmena jako absolutně
abstraktní znak v kontrastu s např.
vlepeným kusem...
DIALOG VĚDY S UMĚNÍM Michal Giboda Vědecká a umělecká
slova psaného nebo mluveného je „intelektuál“. Literární intelektuálové byli dokonce
pasováni na „inženýry lidských duší“. Podle mnohých hrají umělci klíčovou roli v
nenásilném formování společnost...
Kniha ke stáhnutí ZDARMA zde
se pustil jinou cestou. Kus papíru natřel slabým roztokem soli a usušil.
Potom ho ve tmě natřel ještě slabým roztokem dusičnanu stříbrného a opět
usušil. Tím na papíru vznikla vrstvička chloridu s...
Trendy a vývoj - European Monitoring Centre for Drugs and Drug
reagovat na dynamický a neustále se měnící trh nových
drog. O užívání nových psychoaktivních látek máme
k dispozici jen velmi omezené informace, ale
z 50 000 hlášených záchytů těchto drog v roce 20...
Logické metody
rozložení složitého jevu (pokud materiálně, i
empirická metoda)
vztahy mezi částmi
problém „cesty zpět“ (hodinky)
matematika, chemie, analytická filozofie (poč. 20.
století: Russell, Carnap, Wittgens...