Rámcová metodika Národního programu konzervace a využívání

Transkript

Rada genetických zdrojů
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.
Praha - Ruzyně
RÁMCOVÁ METODIKA
Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin
a agro-biodiversity
Editoři:
Ing. Ladislav Dotlačil, CSc.
Ing. Zdeněk Stehno, CSc.
Mgr. Iva Faberová
Ing. Vojtěch Holubec, CSc.
Praha 2009
Všeobecná část - díl I
RÁMCOVÁ METODIKA
Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a
agro-biodiversity
Díl I. – Část všeobecná
Kapitola 1. - 5.
Autoři:
Dotlačil L., Faberová I., Holubec V., Stehno Z.
© Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha 2009
Genetické zdroje č. 98
-0-
OBSAH
DÍL I.
ČÁST VŠEOBECNÁ (KAPITOLA 1-5)
str.
2
1. ÚVOD
2. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V ČESKÉ 3
REPUBLICE A VE SVĚTĚ
2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a
využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (2007-2011)
3
2.1.1 Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů
6
2.1.2 Evidence a dokumentace genetických zdrojů
2.1.3 Studium a hodnocení genetických zdrojů
6
7
2.1.4 Uchování genetických zdrojů
2.1.4.1 Regenerace
7
7
2.1.4.2 Uložení semenných vzorků v genobance
2.2 Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům)
2.3 Mezinárodní spolupráce
3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN
3.1 Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích
3.1.1 Sběrové expedice
3.1.1.1 Sběratel – subjekt
3.1.1.2 Předmět sběru – materiál
3.1.1.3 Odborná příprava expedice
3.1.1.4 Dokumentace sběru a mapování
3.1.1.5 Velikost sbíraných vzorků
3.1.1.6 Zdroje materiálu a povolení ke sběrům
3.1.2 Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů
3.1.3 Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou
3.2 Dokumentace GZR
3.2.1 Úvod
3.2.2 Dokumentace GZR ve světě.
3.2.2.1 GRIN
3.2.2.2 SINGER
3.2.2.3 WIEWS
3.2.2.4 Bioversity International, ECPGR
3.2.3 Mezinárodní standardy pro výměnu dat
3.2.3.1 Pasportní data
3.2.3.2 Popisná data
-1-
7
8
9
10
10
10
10
11
11
11
12
12
13
13
14
14
14
14
15
15
15
15
15
16
3.2.4 Charakteristika a struktura IS EVIGEZ a jeho databází
3.2.4.1 Struktura EVIGEZ
3.2.4.1.1 Pasport
3.2.4.1.2 Popis
3.2.4.1.2.1 Pravidla popisu
3.2.4.1.2.2 Klasifikátory
3.2.4.1.2.3 Struktura popisné informace
3.2.4.1.3. Sklad
3.2.5 Služby EVIGEZ
3.2.5.1 Centrální evidence kolekcí GZR
3.2.5.2 Výměna a dostupnost dat
3.2.5.3 Změny prováděné v EVIGEZu v jednotlivých částech
3.2.5.3.1 Pasport
3.2.5.3.1.1. Pasport - změny v kódování stávajících pasportních deskriptorů
3.2.5.3.1.2 Pasport – změny : Nově zaváděné pasportní deskriptory
3.2.5.3.2 Popis – změny
3.2.5.3.3 Sklad – změny
3. 3. Studium a hodnocení kolekcí genetických zdrojů (GZR) rostlin
3.3.1 Hlavní cíle hodnocení GZR
3.3.1.1 Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro
intenzivní využívání shromážděné kolekce
3.3.1.2. Zabezpečení dostupnosti informací o GZR, které jsou v kolekcích
uchovávány
3.3.1.3. Organizační zajištění
3.3.1.4 Systém hodnocení GZR rostlin – obecné zásady
3.3.1.4.1 Předběžné hodnocení
3.3.1.4.2 Základní hodnocení
3.3.1.4.2.1 Založení pasportní dokumentace
3.3.1.4.2.2 Obecné zásady základnoho hodnocení plodinových
kolekcí GZR
3.3.1.4.3 Speciální hodnocení
3.3.1.4.4 Příprava dat pro informační systém EVIGEZ
3.3.1.4.5 Zdroje informaci, které nejsou výsledkem vlastního
hodnocení
3.3.1.5 Uchování kolekce GZR
3.3.1.6 Odlišnosti v hodnocení vegetativně množených GZR rostlin
3.3.1.7 Obnova genetických zdrojů a jejich udržování v živém stavu
– regenerace
3.3.1.7.1 Regenerace generativně množených GZR
3.3.1.7.2 Odlišnosti v regeneraci vegetativně množených rostlin
-2-
Str.
17
17
17
19
19
19
20
21
23
23
24
24
24
24
26
27
27
28
28
28
28
28
28
29
30
30
30
31
31
32
32
32
33
33
33
str.
3. 4 Dlouhodobé uchování genetických zdrojů kulturních rostlin ex situ
3.4.1. Úvod
3.4.2 Dlouhodobé uchování generativně množených GZR ex situ
3.4.2.1 Vlastnosti vzorků
3.4.2.2 Typy kolekcí
3.4.2.3 Technologie příjmu a uchování vzorku
3.4.2.3.1 Příjem vzorku
3.4.2.3.2 Uchování vzorku
34
34
34
34
35
36
36
38
3.4.3 Dlouhodobé uchování vegetativně množených druhů
3.4.3.1 Konzervace GZR v ultranízkých teplotách - kryokonzervace
3.4.3.1.1 Pracovní postup pro uchování vzorků GZR v kryobance
3.4.3.1.2 Dokumentace vzorků GZR uložených v kryobance
3.4.3.1.3 Technická opatření k zajištění bezpečnosti a monitoring
uchovávaných GZR
3.4.4 Vymezení vztahů účastnika NP (řešitele kolekce) ke genobance
3.5 Konzervace genetických zdrojů rostlin „in situ"
3.5.1. Subjekt zajišťující in situ konzervaci
3.5.2 Předmět konzervace in situ – materiál
3.5.3 Odborná příprava před vyhlášením statutu in situ pro navrhovanou
lokalitu
3.5.4 Dokumentace in situ konzervace
3.5.5 Lokalizace in situ, legislativa
3.6 Konzervace genetických zdrojů rostlin metodou „on farm“
38
38
39
39
39
4. VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSLIN UCHOVÁVANÝCH
V RÁMCINÁRODNÍHO PROGRAMU KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH
ZDROJŮ ROSTLIN A AGRO-BIODIVERSITY
4.1. Formy využívání GZR
4.1.1 Šlechtitelské využívání GZR
4.1.2 Výběr GZR pro jejich přímé pěstování
4.1.3 Uplatněnní aktivit NP při ochraně biodiversity
4.2 Distribuce vzorků z genové banky
4.2.1 Objednávky vzorků
4.2.2 Vyřizování objednávky
43
43
43
43
43
44
44
44
5. PODPORA ROZŠIŘOVÁNÍ AGRO-BIODIVERSITY
5.1 Rozšiřování plodinového spektra
5.2 Rozšiřování genetického základu nově šlechtěných odrůd
5.3 Podpora systémů setrvalého zemědělství
45
45
45
45
-3-
39
40
40
41
41
41
42
42
Díl II.
PŘÍLOHY K VŠEOBECNÉ ČÁSTI (KAPITOLA 6)
str.
Příloha 6. 1
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a 47
agro-biodiversity (2007-2011) MZe č.j. 20139/2006-13020
Příloha 6.2
Seznam účastníků Národního programu k 31. 12. 2009
67
Příloha 6.3
Statut Rady genetických zdrojů a seznam členů
70
Příloha 6.4
75
Přehled kódů a akronymů řešitelských plodinových ústavů „Národního
programu“ používaných v IS EVIGEZ (obsah číselníku EVGC01)
Příloha 6. 5
Přehledy zařazených kolekcí GZR a zodpovědnosti účastníků Národního
programu za tyto kolekce k 31.12. 2009
Příloha 6.6.1
FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS December 2001
76
87
Příloha 6.6.2
FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS FAO/IPGRI
Pasportní deskriptory prosinec 2001 (Český překlad 2003)
91
Příloha 6.6.3
Dodatek 8 deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR (originální
text)
96
Příloha 6.6.4
Dodatek 8 deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR (český
překlad)
97
Příloha 6.7.1
Struktura databáze EVIGEZ
98
Příloha 6.7.2
Seznam pasportních deskriptorů EVIGEZ
99
Příloha 6.7.3
Přehled skupin plodin a jejich kódů používaných v EVIGEZ
113
Příloha 6.7.4
Přehled kódů plodin a jejich skupin dokumentovaných v EVIGEZu –
114
-4-
řazeno dle kódů plodin
Příloha 6.7.5
Abecední seznam latinských jmen plodin a jejich kódy používané v
EVIGEZ (obsah číselníku EVGC02)
Příloha 6.7.6
Transliterace textů z některých jazyků
127
145
Příloha 6.7.7
Přehled států a jejich zkratek (rozšířená norma ISO 3166) (abecední řazení
podle anglického názvu)
Příloha 6.7.8
Pasportní karta EVIGEZ - Formulář pro vyplňování pasportních údajů
Příloha 6.8.1
Pravidla k vytvoření nové řady klasifikátorů/ seznamů deskriptorů
EVIGEZ
146
152
153
Příloha 6.8.2
Přehled klasifikátorů používaných v IS EVIGEZ
155
Příloha 6.8.3
Platnost klafifikátorů pro plodiny – číselník kódů plodin pro popisnou část
156
Příloha 6.8.4
Popisná karta EVIGEZ- formulář pro vyplňování popisných údajů
159
Příloha 6.8.5
Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu:
160
Příloha 6.8.6
Údaje doplňující popis GZR /Additional information on PGR
161
Příloha 6.8.7
Příklad formálního uspořádání klasifikátorů EVIGEZ (první dva
deskriptory klasifikátoru Humulus L.)
Příloha 6.8.8
Protokol o předání dat do centrální evidence genetických zdrojů rostlin
162
163
EVIGEZ
Příloha 6.9.1
Schéma činnosti genové banky
164
-5-
Příloha 6.9.2
Protokol o předání vzorků do genové banky VÚRV
165
Příloha 6.9.3
Rozmístění vzorků ve skladu genové banky
167
Příloha 6.9.4
Doporučená vlhkost osiv vybraných plodin pro uložení do genové banky
168
Příloha 6.9.5
Velikost semenného vzorku genetických zdrojů rostlin předávaných pro
169
dlouhodobé uchování v genobance (dle přílohy č.1 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.)
Příloha 6.9.6
Minimální velikost vzorku vegetativně rozmnožovaného genetického zdroje
rostlin pro potřeby regenerace a konzervace (dle přílohy č.2 k vyhlášce č.
458/2003 Sb.)
Příloha 6.9.7
Minimální požadavky na klíčivost a čistotu vybraných semenných vzorků
předávaných pro konzervaci v genobance (dle přílohy č.3 k vyhlášce č.
458/2003 Sb.)
Příloha 6.9.8
Minimální velikost vzorků genetických zdrojů rostlin poskytovaných
uživatelům u specifických cizosprašných a vegetativně množených druhů
(dle přílohy č.4 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.)
Příloha 6.9.9
Dohoda o poskytování vzorků genetických zdrojů rostlin pro výživu a
zemědělství (MTA - český text)
Příloha 6.9.10
Material Transfer Agreement on Plant Genetic Resources for Food and
Agriculture (MTA - anglický text)
169
170
171
172
175
Příloha 6.10
Literární zdroje a použité dokumenty
178
-6-
Díl III.
PLODINOVĚ SPECIALIZOVANÉ METODIKY (KAPITOLA 7)
7.1
Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů drobnozrnných obilnin a
pseudoobilnin (Z. Stehno, J. Milotová, V. Holubec, D. Janovská, L. Nedomová,
J. Pelikán)
7.2
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů přadných rostlin (M. Pavelek)
7.3
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů luskovin (M. Hýbl, J. Losík, T.
Vymyslický)
7.4
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů olejnin (A. Rychlá, J. Hofbauer, J.
Hermuth)
7.5
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů pícnin a trav (J. Pelikán, M.
Ševčíková, M. Lošák)
7.6
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů bramboru (J. Domkářová, V.
Horáčková, L. Kreuz)
7.7
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů ovocných rostlin (F. Paprštejn, J.
Ludvíková, J. Sedlák, B. Krška, I. Ondrášek, V. Řezníček)
7.8
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů chmele (V. Nesvadba, J. Patzak,
K. Krofta)
7.9
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů révy vinné
7.10
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů zelenin, aromatických,
kořeninových a léčivých rostlin
7.10.1 Část zeleniny (K. Dušek, P. Kopecký, K. Smékalová, J. Losík, H.
Stavělíková )
7.10.2 Část aromatické, kořeninové a léčivé rostliny (K. Dušek, E. Dušková,
7.11
Metodika řešení kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin (H. Urbánek, J.
Uher, M. Končinská)
-7-
str.
180
189
198
204
212
226
235
245
262
267
268
278
286
1. ÚVOD
Existence živé zárodečné hmoty, která je schopna autoreprodukce a přenosu dědičné informace,
činí Zemi výjimečnou v celém dosud poznaném vesmíru. Veškeré různorodé formy existence
zárodečné plasmy na Zemi jsou označovány souhrnným názvem biodiversita. Mezi živými
organismy zaujímají klíčové postavení rostliny díky jejich schopnosti poutat sluneční energii a
ukládat ji v chemických vazbách organické hmoty. Ta je pak využívána živočichy a
mikroorganizmy.
Sílící úbytek druhů rostlin, živočichů i mikroorganismů tzv. genetická eroze vyvolává
nevyhnutelnou potřebu ochrany biodiversity v celé její šíři.
Na mezinárodní úrovni se potřeba ochrany, ale i cíleného využívání biodiversity, projevuje a
nabývá konkrétních forem realizace v sedmdesátých letech minulého století. Formují se
genobanky a prudce narůstají sbírky (kolekce) genetických zdrojů rostlin.
Genetické zdroje rostlin zahrnují genetickou diversitu přítomnou v tradičních (krajových)
odrůdách, šlechtěných odrůdách (moderních i starších, již restringovaných), experimentálních a
šlechtitelských liniích a planých druzích příbuzných kulturním druhům. Jde o materiály, které
mohou být v současnosti či budoucnosti využity ku prospěchu lidstva, pro produkci potravin,
léčiv, krmiv, vláken, stavebních a jiných materiálů, energie a řady dalších produktů. Tyto zdroje
mají pro lidstvo mimořádnou a nenahraditelnou hodnotu jako zdroje genů a genových komplexů
pro další genetické zlepšování biologického a hospodářského potenciálu zemědělských plodin.
Genetické zdroje jsou proto klíčem k dalšímu rozvoji zemědělství a biotechnologií, pro zajištění
vyšší bezpečnosti a kvality potravin, zlepšení životních podmínek lidstva a kvality života.
V České republice se díky podpoře Ministerstva zemědělství, které ustanovilo v roce
1994 prvý „Národní program konzervace a využití genetických zdrojů rostlin“ (NP), podařilo
navázat na dlouholeté tradice shromažďování a využívání genetických zdrojů rostlin.
Etablováním NP došlo k jasnému definování role jednotlivých subjektů zapojených do této
činnosti a zvýšila se možnost koordinování dílčích aktivit. Jedním z nástrojů k zabezpečení
dlouhodobě jednotného provádění dílčích činností NP byly rámcové metodiky doplněné
metodickými postupy pro jednotlivé skupiny plodin. Metodiky byly v průběhu trvání NP
aktualizovány, tak aby podchytily změny a nové přístupy k uchování, dokumentaci, hodnocení i
využívání shromážděných kolekcí.
Samostatný Národní program pro genetické zdroje rostlin fungoval po dvě pětiletá období
do konce roku 2003 pod označením MZe E-97/01-3160-0200. Od roku 2004 je Národní program
pro genetické zdroje rostlin součástí komplexního „Národního program konzervace a využívání
genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní
hospodářství“, který byl plánován na léta 2004-2008 (MZe č.j.: 33 083/03-3000). Začátkem
roku 2007 byl tento program aktualizován a nahrazen současným Národním programem
konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro
výživu a zemědělství“ (MZe č.j. 20139/2006-13020), který je v souladu s novým zákonem o
genetických zdrojích hospodářských zvířat (změny plemenářského zákona č. 130/2006 Sb.) a
počítá se s jeho platností do konce roku 2011.
Postupy uváděné v této metodice navazují na historické zkušenosti s výzkumem a využíváním
genetických zdrojů rostlin v České republice, které se datují již od počátku minulého století a
nabývají na významu a vědecké úrovni zejména v jeho druhé polovině, kdy započala reálná
národní koordinace aktivit pod vedením Ing. Ivo Bareše, DrSc, Efektivní koordinaci, spojenou
s projektovým financováním a závaznými metodickými postupy pro všechny účastníky projektu
však umožnilo však až zahájení Národního programu (od roku 1994) který umožnil nejen
2
zavedení a kontrolu standardních metodických postupů, ale prostřednictvím spolupráce
s obdobnými Národními programy vnikajícími ve většině zemí otevřel cestu i k rychle se
rozvíjející mezinárodní spolupráci. Nyní má tento metodický přístup v ČR již patnáctiletou
tradici. Tato aktualizovaná Metodika na zmiňované skušenosti navazuj,odráží aktuální stav
výzkumu genetických zdrojů u nás i ve světě, počítá s ruchlým rozvojem biotechnologií, novými
potřebami uživatelů a změnami v mezinárodní i národní legislativě týkající se genetických zdrojů
rostlin a biodiversity obecně. Konkrétně vychází ze Zákona o konzervaci a využívání genetických
zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství č. 148/2003 Sb. a jeho
prováděcí vyhlášky č. 458/2003 Sb. Metodické zásady jsou závazné pro všechny stávající i nově
přistupující účastníky „Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a
agro-biodiversity“a z Mezinárodní dohody o genetických zdrojích rostlin pro výživu a
zemědělství (IT/PGRFA), ke které ČR přistoupila. Metodika respektuje rovněž uplatňované
mezinárodní zásady, standardy a postupy, vyplývající z doporučení mezinárodních organizací.
Na zásady shrnuté v této Rámcové metodice (Díl I. a díl II. Přílohy) navazují podrobné metodiky
(Díl III.)specializované na skupiny genetických zdrojů blízkých taxonomicky nebo na skupiny
plodin shodného způsobu využití (obilniny, luskoviny, zeleniny, ovocné dřeviny…)
2. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V ČESKÉ
REPUBLICE A VE SVĚTĚ
2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a využívání
genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (2007-2011)
Rokem 2007 začíná nový „Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin,
zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství“, který byl schválen
Ministerstvem zemědělství pod č.j. 20139/2006-13020 (Příloha č. 6.1). Národní program
konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity tvoří podprogram 1
v rámci tohoto Národního programu a vychází z ustanovení zákona 148/2003 Sb. a prováděcí
vyhlášky 458/2003 Sb.
Podobně jako v jiných zemích jsou i v ČR v rámci “Národního programu konzervace a
využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity“ zajišťovány všechny nezbytné
aktivity v péči o genofondy, včetně mezinárodní spolupráce. Podobné metody jsou užívány ve
všech vyspělých státech a odpovídají dohodnutým postupům a standardům. V rámci Národního
programu zajišťují spolupracující instituce nezbytné činnosti při sběrech, shromažďování,
dokumentaci, charakterizaci, základním hodnocení, dlouhodobém uchování a využívání
rostlinných genetických zdrojů pro potřeby výživy a zemědělství (dále jen GZR). Vedle bezpečné
konzervace je dlouhodobě věnována pozornost rovněž shromažďování dat a získávání
experimentálních údajů o GZR, jejich zpracování a poskytování informací a vzorků GZR
uživatelům, tj. zejména šlechtitelským, výzkumným a pedagogickým pracovištím tak, aby
shromážděné kolekce GZR byly efektivně využívány. Je rovněž zabezpečováno plnění
mezinárodních závazků vyplývající pro resort zemědělství z podpisu Úmluvy o biologické
rozmanitosti (CBD, UNCED, 1992) a International Treaty on Plant Genetic Resources for Food
and Agriculture- IT (FAO, 2001, vstoupila v platnost v r. 2004), která vytváří nový právní základ
pro mezinárodní spolupráci, včetně vymezení práv a povinností signatářských států. Dokument
Standard Material Transfer Agreement (2006), jako doplněk IT, vymezuje
povinnosti.poskytovatelů a uživatelů GZR. Zabezpečování mezinárodní spolupráce a úkolů
vyplývajících z mezinárodních dohod, jakož i úkolů a služeb vyplývajících pro resort zemědělství
3
ze Zákona 134/1999 Sb. (Úmluva o biologické rozmanitosti) je rovněž součástí Národního
programu.
Současný Český Národní program vychází z výše uvedených mezinárodních dokumentů a
metodicky na ně navazuje. Ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen MZe) v roce 2003
revidovalo dosavadní verzi NP a ustanovilo rozhodnutím č.j. 33 083/03-3000 s platností od 1. 1.
2004 aktualizovaný „Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat
a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství“, ve smyslu v ČR
platných právních norem (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb., o sjednání
Úmluvy o biologické rozmanitosti; zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání
genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství; Vyhlášky k
zákonu o konzervaci a využívání GZ rostlin č. 458/2003 Sb). Na základě úpravy legislativy pro
GZ hospodářských zvířat byl program doplněn s platností od roku 2007, včetně úpravy doby
řešení 2007-2011 ( MZe č.j. 20139/2006-13020).
Současný Národní program je dále strukturován na podprogramy pro genofondy
zemědělských plodin, hospodářsky významných mikroorganismů a hospodářských zvířat.
"Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (dále
jen NP)" navázal na předchozí aktivity v práci s genofondy zemědělských plodin, aktualizoval
metody a cíle programu a uvádí je do plného souladu s platnou národní legislativou i přijatými
mezinárodními smlouvami. Vytváří ucelený organizační a metodický rámec pro další rozvoj
práce s genetickými zdroji v ČR.
Ve smyslu zákona 148/2003 Sb. je v rámci NP zajišťována spolupráce všech institucí
zabývajících se genetickými zdroji zemědělských plodin v ČR při sběrech, shromažďování,
dokumentaci, charakterizaci, základním hodnocení, dlouhodobém uchování a využívání
rostlinných genetických zdrojů (GZR) pro potřeby výživy a zemědělství. Vedle bezpečné
konzervace je dlouhodobě věnována pozornost rovněž shromažďování dat a získávání
experimentálních údajů o GZ, jejich zpracování a poskytování informací a vzorků GZ
uživatelům, tj. zejména šlechtitelským, výzkumným a pedagogickým pracovištím. V rámci NP je
rovněž zabezpečováno plnění mezinárodních závazků, které pro resort zemědělství vyplývají
z podpisu mezinárodních dohod (CBD a ITPGRFA) a vytvářejí právní rámec pro uchování a
využívání genetických zdrojů zemědělských plodin v globálním měřítku. V návaznosti na
vyhlášení „Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a
agrobiodiversity“ byla počátkem roku 2007 připravena Metodika národního programu a nově
byla konstituována Rada genetických zdrojů kulturních rostlin (Příloha 6.2 a 6.3). Podrobné
aktuální informace o „Národním programu“ a dalších domácích i zahraničních aktivitám které na
NP navazují lze nalézt na serveru VÚRV Praha, v.v.i. na URL adrese:
http://genbank.vurv.cz/genetic/nar_prog/.
V souladu s domácími potřebami a mezinárodními prioritami (FAO, 1996: Global Plan of
Action) se významnou součástí NP rovněž stává úsilí o rozšíření agro-biodiversity, na podporu
setrvalého rozvoje zemědělství a jeho nevýrobních funkcí. Praktické aktivity v oblasti agrobiodiversity se orientují zejména na rozšíření druhové pestrosti agro-ekosystémů a vytváření
širšího genetického základu nově šlechtěných odrůd; dále na výběr vhodných druhů a odrůd pro
alternativní využívání produkce, zlepšování půdní úrodnosti, výběr a využití některých cenných
krajových odrůd atd. Potřebný výzkum byl a je zajišťován zejména v rámci projektů
aplikovaného zemědělského výzkumu, popř. jiných výzkumných projektů, Národní program je
zpravidla základním zdrojem materiálů a informací pro tyto navazující projekty. Hodnocení
genetických zdrojů a výběr vhodných materiálů z hlediska potřeb rozšiřování agro-biodiversity je
proto významnou součástí „Národního programu“. Organizaci a strukturu “Národního programu
4
uchování a využívání genofondu rostlin a agro-biodiversity” v roce 2007 charakterizuje Příloha
6.1.
V rámci „Národního programu“ spolupracuje (od roku 2006) celkem patnáct pracovišť
patřících dvanácti právním subjektům ze sféry veřejných výzkumných institucí (VÚRV v.v.i.
Praha - pracoviště Genové banky v Praze, Oddělení zelenin a speciálních plodin v Olomouci a
Výzkumná stanice vinařská Karlštejn); dalšími v.v.i. jsou VÚKOZ Průhonice a Botanický ústav
AV Průhonice). Zemědělské univerzity reprezentuje Zahradnická fakulta v Lednici (Mendelova
univerzita v Brně) a mezi soukromé společnosti, které se zabývají zemědělským výzkumem a
jsou spoluřešiteli NP, patří ZVÚ Kroměříž, AGRITEC Šumperk, VÚB Havlíčkův Brod, CHI
Žatec, VŠÚO Holovousy, VÚP Troubsko, OSEVA PRO- VST Zubří a VÚO Opava a
AMPELOS, Znojmo-Vrbovec). Koordinaci a servisní činnosti (národní informační systém GZ
EVIGEZ, dlouhodobé uchování semenných vzorků v genové bance, uchování vybraných
vegetativně množených druhů v kryobance) zajišťuje pro všechna pracoviště v ČR genová banka
ve VÚRV,v.v.i. Praha-Ruzyně. Genetické zdroje vegetativně rozmnožovaných druhů jsou
uchovávány na pracovištích odpovědných za kolekce těchto druhů, ve většině případů jako polní
kolekce (polní genové banky), popř. v “in vitro” kultuře (brambory, některé okrasné druhy) a
mají charakter genové banky. Odpovědná pracoviště zajišťují u svěřených vegetativně
množených kolekcí běžné služby genové banky (poskytování a výměny materiálů z kolekcí,
poskytování a výměna informací).
V roce 2008 pokročilo zpracování, množení a hodnocení materiálů ze sběrových expedic, dle
dříve přijatých zásad (opatření pro systematický postup a urychlené zhodnocení a namnožení
dosud nestandardně uchovávaných sběrových vzorků). Velká pozornost byla věnována efektivní
účasti v mezinárodní spolupráci.
Počet vzorků v kolekcích (aktivní kolekce) dosáhl k 31. 10. 2009 celkem 50 717, což je
nárůst kolekcí o 600 položek oproti roku předchozímu. Po provedené revizi kolekcí (2006) je
nárůst vzorků nižší než v předchozích létech; do kolekcí jsou zařazovány cíleně vybírané
materiály- zdroje nové genetické diversity, což je v souladu s přijatými doporučeními.
Předpokládáme, že podobná kriteria nárůstu kolekcí budou platná i v dalších létech.
Vedle GZR evidovaných v kolekcích jsou na řadě pracovišť v tzv. pracovních kolekcích
uchovávány dosud nezařazené vzorky ze sběrových expedic (celkem je evidováno 2 820
takových položek), z nichž pouze část bude po přesevu a zhodnocení zařazena do kolekce.
V pracovních kolekcích je uchováváno dalších 3 665 položek pro potřeby jednotlivých pracovišť
(zpravidla materiály, o jejichž zařazení do kolekce bude teprve rozhodnuto, podobně jako u
materiálů ze sběrů; dále materiály vytvářené pro potřeby pracoviště či udržované pouze dočasně).
Z celkového rozsahu kolekcí (50 717 položek) představují generativně množené druhy 41 272
položek (tj. 81,4 %) a k vegetativně množeným druhům patří 9 445 položek (tj. 18,6 %).
Jak vyplývá z uvedených přehledů, nejrozsáhlejší kolekce jsou shromážděny ve VÚRV Praha
(26 199 položek, tj. 51,7 % z celkového rozsahu národních kolekcí). Z tohoto počtu je v PrazeRuzyni v kolekcích 15 833 položek a na pracovišti Olomouc 10 092 položek. Rozsáhlé jsou
rovněž kolekce ZVÚ Kroměříž, s.r.o. (5 560 položek), AGRITEC Šumperk, s.r.o. ( 4 813
položek), OSEVA PRO s.r.o., VST Zubří (2 172 položek) a VÚP Troubsko, s.r.o. (1 983
položek). Největší kolekce vegetativně množených druhů uchovává VŠÚO Holovousy, s.r.o. (2
303 položek) a VÚB Havlíčkův Brod, s.r.o. (2 294 položek). V plodinovém a druhovém složení
jsou nejvíce zastoupeny kolekce obilovin, z nich zvláště pšenice (11 960 položek, včetně
příbuzných planých druhů) a ječmen (4 733 položek). Rozsáhlé jsou kolekce zelenin (7 051
položek), z nich zvláště kolekce salátů (1 528 položek), okurek (762 položek), tykví (711
položek), dále kolekce česneků (789 položek), paprik (507 položek), zahradních hrachů (985
5
položek), fazolí (902 položek) a rajčat (1 397 položek). Poměrně rozsáhlé kolekce aromatických
a léčivých rostlin (866 položek) jsou orientovány zejména na shromažďování domácích druhů a
ekotypů. Významné jsou rovněž kolekce pícnin (zvláště jetelovin- 1 711 položek) a polních
hrachů (1 102 položek). U vegetativně množených druhů jsou mezinárodně významné kolekce
ovocných dřevin (jabloně 1 077 položek, slivoně 279 položek, třešně a višně 458 položek,
meruňky 316 položek, réva vinná 795 položek). V ČR jsou rovněž uchovávány dvě mezinárodní
kolekce- kolekce vegetativně množených druhů rodu Allium (česnek, šalotka) na pracovišti
Olomouc, VÚRV Praha, a mezinárodní kolekce populací slunečnice ve stejném ústavu na
pracovišti GB v Praze (91 původních populací z celého světa). Za rozsáhlé a mezinárodně
významné považujeme také kolekce lnu (2 026 položek v kolekci AGRITEC Šumperk), kolekci
brambor která patří k velkým a dobře vedeným kolekcím ve světě (2 294 položek ve VÚB
Havlíčkův Brod), ale i menší avšak významnou kolekci chmele v CHI Žatec (341 položek).
Řešení Národního programu se řídí mezinárodně užívanými postupy a standardy, které
konkretizuje Rámcová metodika NP. Na ni navazují speciální pracovní metodiky pro jednotlivé
skupiny plodin, zpracované odpovědnými řešitelskými pracovišti příslušných kolekcí. S ohledem
na některé změny v mezinárodní legislativě a technologický rozvoj se v roce 2009 počítá
s aktualizací
metodik.
Metodika
je
k dispozici
v elektronické
formě
na
http://genbank.vurv.cz/genetic/nar_prog/. Rada genetických zdrojů (RGZ) při VÚRV,v.v.i. Praha
(jako pověřené osobě podle zákona 148/2003) je poradním a oponentním orgánem Národního
programu. V Radě jsou vedle řešitelů kolekcí a pracovníků genové banky zastoupeni pracovníci
MZe, šlechtitelé a přední specialisté v oblasti studia a využívání genetických zdrojů. Statut RGZ
a přehled členů jsou zveřejněny na výše uvedené internetové adrese a je uveden v příloze 6.2 a
6.3
Dále je stručně vymezen stav a užívané postupy u základních aktivit zajišťovaných v rámci
Národního programu. Podrobný metodický popis je předmětem vlastní metodiky.
2.1.1 Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů
Kolekce jsou doplňovány s předem připravenou strategií a záměry, kladoucími důraz na kvalitu a
potřebu nově získávaných zdrojů. Hlavními zdroji přírůstků nových položek do kolekcí jsou
výměny se zahraničními pracovišti a materiály poskytnuté domácími (případně zahraničními)
šlechtiteli, výzkumníky a jinými donory. Rovněž sběrové expedice doma i v zahraničí jsou
významným zdrojem nové genetické diversity. Domácí sběrové expedice jednotlivých pracovišť
se v poslední době podílely zejména na rozšíření kolekcí aromatických a léčivých rostlin a travin.
Zahraniční sběry rozšířily zejména kolekce chmele, planých druhů Allium, pícnin a léčivek.
Kromě vlastní sběrové aktivity byly vytipovány 2 ohrožené lokality, které jsou navrženy na
ochranu „in situ“.
2.1.2 Evidence a dokumentace genetických zdrojů
Národní informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ) je v současnosti využíván všemi
pracovišti, která se podílejí na řešení Národního programu. EVIGEZ je provozován genobankou
ve VÚRV,v.v.i. Praha - Ruzyně. Informační systém je tvořen relační databází, která propojuje
pasportní údaje s popisnými daty (výsledky charakterizace a hodnocení) a s evidencí skladu
genobanky. Výměna informací s řešitelskými pracovišti probíhá elektronickou formou (e-mailem
nebo předáváním datových nosičů).
6
Plná unifikace EVIGEZu pro potřeby všech pracovišť je funkční od roku 1995. Všechna
pracoviště využívají stejné programy a kódovací tabulky, data jsou poskytována všem kurátorům
kolekcí. Kurátoři kolekcí generativně množených druhů mají k dispozici rovněž údaje o vzorcích
umístěných v genobance. Všechny informace jsou dostupné v centrální dokumentaci v genobance
VÚRV Praha. Aktualizace se provádí jednou až dvakrát ročně (podle druhu kolekce), v centrální
evidenci i na pracovištích kolekcí. Službou pro nejširší okruh domácích i zahraničních uživatelů
je umístění informačního systému EVIGEZ (databáze pasportních dat) na internetu. Od roku
1998 je zde EVIGEZ dostupný na URL http://www.genbank.vurv.cz/genetic/resources/. Data v
internetové aplikaci EVIGEZ jsou průběžně aktualizována.
Hodnocení genetických zdrojů a zpracování popisných dat je podmíněno přípravou klasifikátorů.
Celkový počet publikovaných klasifikátorů (v tištěné či pouze v elektronické formě) zahrnuje 47
rodů/druhů. Z tohoto počtu 30 klasifikátorů existuje v tištěné formě a sedmnáct
klasifikátorů/seznamů deskriptorů pouze v elektronické podobě (Příloha 6.8.2).
Pokrok při přípravě klasifikátorů nesporně přispěl k dalšímu hodnocení GZR a budování
databáze popisných dat. U malých kolekcí a minoritních plodin není požadována příprava
složitých klasifikátorů a potřeba dokumentace se úspěšně řeší přípravou minimálního seznamu
vybraných deskriptorů, které jsou zapracovány přímo jako součást IS EVIGEZ.
2.1.3 Studium a hodnocení genetických zdrojů
Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro jejich efektivní praktické využití
a jednou z dlouhodobých priorit Národního programu. Pro potřeby databáze popisných dat IS
EVIGEZ jsou GZR hodnoceny ve 2 – 3 letých polních pokusech, hodnocení je prováděno podle
národních klasifikátorů, vytvořených pro jednotlivé druhy plodin, popř. rody. Hodnocení
v polních pokusech je zpravidla doplněno laboratorními testy, podle potřeby a dle druhů plodin.
Pro management kolekcí i pro uživatele mají význam charakterizační data, která umožňují
jednoznačnou identifikaci genetického zdroje, ale i např. hodnocení genetické rozdílnosti v rámci
souborů, popř. i využití jako markerů významných znaků. Vedle morfologických znaků jsou pro
tento účel stále více využívány DNA a bílkovinné markéry. Velké rozsahy hodnocení (zahrnující
většinu položek v kolekcích) provádějí každoročně pracoviště pečující o polní kolekce
vegetativně množených druhů (zejména trvalých kultur jako jsou ovocné dřeviny, vinná réva a
chmel), kde jsou důležité informace o genetických zdrojích v průběhu více let existence těchto
kultur.
2.1.4 Uchování genetických zdrojů
2.1.4.1 Regenerace
Základním předpokladem bezpečného uchování genetických zdrojů je jejich regenerace a
následná konzervace. Bez zajištění potřebných regenerací nelze považovat zabezpečení
genofondů za dostatečné. Přes dosažený pokrok regenerace kolekcí zůstává prioritou Národního
programu i v příštím období.
2.1.4.2 Uložení semenných vzorků v genobance
Z celkového rozsahu kolekcí v ČR koncem roku 2008 (41 755 generativně množených) bylo ve
stejné době uloženo 38 603 vzorků semen v genové bance ve VÚRV Praha (tj. 92,5 %).
V genobance jsou uchovávány semenné vzorky všech generativně množených plodin a tato
služba je zajišťována pro všechna pracoviště v ČR. Dosud byly vzorky vysoušeny na 5-8 %
vlhkosti a uchovávány ve sklenicích s hermetickým uzávěrem při teplotě - 5°C (aktivní
kolekce) a -18°C (základní kolekce, ale také aktivní kolekce vybraných citlivých druhů).
7
Všechny semenné vzorky jsou uloženy v aktivní kolekci, genetické zdroje domácího původu a
vybrané cenné materiály duplikovaně rovněž v základní kolekci. Ve skladu genobanky jsou
umístěny také další semenné vzorky - cca 5,5 tisíc položek v pracovních kolekcích a rovněž
bezpečnostní duplikace 3 347 vybraných materiálů ze Slovenské genové banky v Piešťanech (na
základě dvoustranné dohody mezi oběma pracovišti). Stejnou službu poskytuje Slovenská genová
banka České genové bance, v souladu s mezinárodními doporučeními FAO a Bioversity
International.
Konzervace vegetativně množených druhů je u brambor a několika okrasných druhů zajišťována
kultivací “in vitro“ za podmínek zpomaleného růstu. U většiny vytrvalých druhů jsou
uchovávány tzv. dlouhodobé polní kolekce (genofondové sady, vinice, chmelnice); tato metoda
konzervace je ovšem finančně velmi náročná a přináší mnohem více rizik oproti semenným
druhům. Další druhy (např. cibuloviny) jsou uchovávány opakovanými výsadbami
v krátkodobých polních kolekcích.
Významnou pomocí při konzervaci GZR vegetativně množených druhů bude uplatnění
metod kryokonzervace, jejichž výzkum v ČR intenzivně probíhá a dospěl do stádia praktického
využití u několika plodin. Na základě dosažených výsledků doporučila RGZ zahájit ve
VÚRV,v.v.i. Praha rutinní provoz kryobanky pro ty kolekce vegetativně množených druhů (část
materiálů), pro které jsou k dispozici vyhovující kryoprotokoly.
2.2 Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům)
Genetické zdroje jsou poskytovány uživatelům z oblasti šlechtění, vědy, výzkumu a vzdělávání, a
to pouze pro nekomerční využití. Vzorky GZR jsou poskytovány na principu volné dostupnosti a
bezplatnosti, avšak za určitých stanovených podmínek – v souladu s Mezinárodní dohodou o
rostlinných genetických zdrojích (ITPGRFA- International Treaty on Plant Genetic Resources for
Food and Agriculture).
Využívání GZR je přímo úměrné dostupnosti informací o GZR pro uživatele. S tímto cílem byly
publikovány katalogy pasportních dat, ale zejména údaje o vlastnostech a znacích, původu,
přítomnosti genů velkého účinku apod. Za zásadní krok v přiblížení kolekcí pro domácí a
zejména zahraniční uživatele je považováno umístění a průběžné doplňování pasportní databáze
IS EVIGEZ na webové stránce internetu.
Jak ukazuje následující graf, počet předávaných vzorků se v posledních letech zvyšuje a
dosahuje 2,5-5,5 tis. položek ročně, s výraznými rozdíly jednotlivých let. Toto navýšení jde
zejména na vrub domácích uživatelů (modrá barva), v případě zahraničních uživatelů je nárůst
odeslaných položek jen malý (červená barva). Mění se i spektrum uživatelů- zvyšuje se podíl
vzorků zasílaných výzkumným organizacím, zatímco přímé zásilky šlechtitelům spíše klesají a
GZR se častěji dostávají šlechtiteli jako zhodnocené donory znaků nebo vytvořené
experimentální linie.
8
Distribuce vzorků uživatelům 1998-2009 (celý NP)
6000
5000
Počet vzork
4000
cizí
3000
domácí
2000
1000
0
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Rok
2.3 Mezinárodní spolupráce
Ochrana, uchování a využívání biologické rozmanitosti mají globální charakter a mezinárodní
spolupráce a koordinace aktivit na tomto úseku má proto podstatný význam. Impulsem pro práci
s genofondy rostlin bylo přijetí Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD, UNCED, 1992) a
„Global Plan of Action“ (FAO, 1996); oba tyto dokumenty určují strategii monitorování, studia,
konzervace a využívání genetických zdrojů ve světě. V práci s genofondy zemědělských plodin
se uplatňuje mezinárodní spolupráce na globální, regionální i bilaterální úrovni. Koordinaci
mezinárodního úsilí na globální úrovni zajišťují zejména FAO, Global Crop Diversity Trust a
Bioversity International ( s úzkými vazbami na ostatní mezinárodní výzkumná centra CGIAR).
FAO koordinuje ”Globální plán akcí” zaměřený na vytváření celosvětových sítí a opatření pro
záchranu, konzervaci a využívání genofondů zemědělských plodin. Jedním z úkolů FAO je
připravit a zavést mezinárodní systém dohod, mechanismů a nástrojů, které podpoří celosvětové
aktivity a přispějí k dosažení uvedených cílů. Důležitým úkolem FAO a jeho Komise pro
genetické zdroje je rovněž zavedení a kontrola účinnosti mezinárodní multilaterální dohody o
genetických zdrojích, (IT). K realizaci GPA/FAO a naplňování úkolů IT významně přispívá
Global Crop Diversity Trust (GCDT), jehož posláním je realizovat pomoc pro zachování a
využívání GZR, zejména se zaměřením na rozvojové země. Česká republika se na aktivitách
FAO a Bioversity International významně podílí, zejména prostřednictvím ”Národního
programu”.. V Evropě je základní platformou mezinárodní spolupráce ”Evropský program
spolupráce pro genetické zdroje rostlin” (ECPGR), který byl zahájen již v roce 1980 a bývalé
Československo se k němu připojilo v roce 1983
9
Zásadní význam pro mezinárodní spolupráci a podporu Národního programu v ČR má naše účast
v pracovních skupinách Evropského programu spolupráce (ECPGR). Lze říci, že ČR možností
tohoto programu maximálně využívá a aktivně se podílí na činnostech většiny skupin.
V posledních letech spolupracují čeští odborníci také na projektech EU zaměřených na genetické
zdroje rostlin (program GENRES). Mezi českými a zahraničními ústavy existují rovněž četné
dohody a programy dvoustranné spolupráce, jejichž náplň je orientována na genofondy rostlin.
Za významnou je považována zejména dohoda o spolupráci mezi Národními programy
konzervace a využití genofondů v ČR a na Slovensku, která se mj. zaměřuje na vzájemné
zajištění bezpečnostních duplikací vybraných kolekcí a dělbu práce při regeneraci a hodnocení
GZR.
3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN
3.1 Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích
3.1.1 Sběrové expedice
Jednou z metod shromažďování genofondu do ex situ kolekcí je sběr vzorků GZR v terénu.
3.1.1.1 Sběratel - subjekt
Sběr, mapování a případně další výzkum a hodnocení jsou prováděny na expedicích s účastí
jednoho nebo více účastníků Národního programu. Podle účastníků jsou expedice zaměřené na
jednu nebo více plodin. Sběratel musí mít dostatečné biologické, zejména botanické znalosti o
příslušné plodině, rodu a druhu/druzích a musí být seznámen se zásadami ochrany přírody a
jednotlivých taxonů.
I při užším zaměření je žádoucí, aby sběratel sbíral i další plodiny nebo plané příbuzné druhy,
pokud se takové na území nacházejí a jeho znalosti to kvalifikovaně dovolují. Tyto materiály pak
předá příslušnému specializovanému účastníku Národního programu spolu s pasportní
dokumentací.
Sběrové expedice zahraničních subjektů na území ČR mohou být prováděny pouze na žádost
těchto subjektů, doporučenou pověřeným pracovištěm Národního programu. Zásady pro
provádění sběrových expedic jsou shrnuty v dokumentu FAO "International Code of Conduct for
Germplasm Collecting and Transfer (FAO, Rome, 1994).
V souladu s těmito zásadami je vyžadována
-
účast domácího specialisty (specialistů) na expedici
prokázání znalosti materiálu a sběrových metod sběratelských subjektů
poskytnutí seznamu rostlinného materiálu, který je předmětem předpokládaných sběrů
předběžný návrh regionu/lokalit sběrů, načasování expedice
plán využití sebraného materiálu včetně způsobu hodnocení a následného šlechtitelského
využití
- příslib poskytnutí dat a informací z následného hodnocení a využití materiálu
- sebrané vzorky se dělí rovným dílem nebo dle dohody mezi zúčastněné strany.
Česká strana poskytne kladné nebo zamítavé stanovisko k expedici na základě posouzení žádosti
pověřenou osobou (popř. po projednání s MZe) a splnění standardních podmínek (Code of
Conduct …) a požadavků vyplývajících z mezinárodních dohod .
Po skončení expedice sběratel musí:
10
- vypracovat zprávu o expedici a seznam sebraných vzorků s co nejúplnějšími pasportními
údaji
- poskytnout duplikáty vzorků hostitelské zemi
- varovat orgány hostitelské země a FAO v případě, že zjistil ohrožení nějaké populace
nebo náhle zvýšenou genetickou erozi
3.1.1.2 Předmět sběru – materiál
Předmětem sběru jsou genetické zdroje kulturních rostlin v širokém smyslu:
a) Plané druhy (zpravidla příbuzné kulturním rostlinám, jejich přímí předchůdci, druhy
využitelné přímo nebo šlechtitelsky jako nové užitkové plodiny, včetně pícních a
pastevních druhů a komponentů bohatých luk a dále druhy pro okrasné a krajinářské
účely).
b) Krajové a primitivní formy kulturních rostlin.
c) Pěstované a restringované šlechtěné odrůdy.
U genetických zdrojů domácího původu je nutné potřebu jejich co nejúplnějšího shromáždění a
uchování zdůraznit, neboť z globálního pohledu jde o nejcennější část genofondu každého státu.
Sbíranými částmi rostlin jsou přirozené diaspory (semena, spory, klásky, plody, plodenství,
vegetativní rozmnožovací částice jako viviparní rostlinky, cibulky, pacibulky apod.) a vegetativní
části rostlin (rouby, očka, oddenky, odnože, části polykormonů apod.) a celé rostliny, pokud
nejsou plodné nebo zralé (např. trsy trav).
3.1.1.3 Odborná příprava expedice
Pro každou expedici je potřebné předem připravit trasu na základě floristických a herbářových
údajů, účelná je i předem připravená mapka výskytu druhů. Je prospěšné konzultovat výskyt
cílových druhů s regionálními specialisty – botaniky, pomology, ekology a na regionálním
referátu životního prostředí.
Jednou z důležitých podmínek úspěšnosti expedice je její správné načasování. Zdrojem informací
zde mohou být fenologické údaje o kulturních plodinách, flory, floristické publikace a herbáře.
Optimální pro expedici je doba, kdy lze sbírat semena, avšak na rostlinách jsou zachovány ještě
některé části s diakritickými znaky pro jejich správné určení (nezralé plody, popř. květy).
Správné načasování expedice umožňuje provést výběr v populaci rostlin. Lze se soustředit na
sběr především zdravého materiálu, případně s dalšími odlišnými ekonomicky významnými
znaky. Výběr na stanovišti dovoluje snížit rozsah sbíraného materiálu a zvýšit jeho kvalitu.
3.1.1.4 Dokumentace sběru a mapování
Průběžně při expedici je povinnost provádět dokumentaci sbíraného materiálu. Každý sběratel
nebo expedice musí mít mít svůj sběrový deník, kde se zaznamenávají všechny sběry v
chronologickém sledu. Každá sebraná položka musí mít své sběrové číslo. Je třeba uvádět datum
sběru, jméno rostliny, podrobně místo sběru, nadmořskou výšku a stanovištní podmínky
(geologický podklad, půda, vegetace, orientace vůči světovým stranám, svažitost, vlhkostní
poměry). Dále je doporučeno uvádět ještě hojnost výskytu, fenofázi rostlin, zdravotní stav, údaje
o případném prováděném výběru apod. Přesná lokalizace místa sběru se provádí přístrojem GPS
(Global Positioning System) v zeměpisných souřadnicích a nadmořské výšce. Po připojení
přístroje GPS k počítači lze souřadnice hromadně za expedici nahrát do digitální mapy (např.
Geobáze, GIS apod.). V nouzi lze dodatečně doplnit zeměpisné souřadnice lokality
z topografické mapy.
Údaje ze sběrového deníku je třeba zpracovat pro dokumentační systém a pro další využití
nejlépe do tabulky (xls, dbf, apod.).
11
Všechny sběry semen nebo částí rostlin, kde determinace není jasná, by měly být dokumentovány
sběrem položky pro herbář se stejným expedičním (sběrovým) číslem a měly by být podle toho
později určeny.
Jakýkoliv prováděný výběr v populaci musí být řádně dokumentován v expedičním deníku a
sběrové databázi.
3.1.1.5 Velikost sbíraných vzorků
Množství sbíraného vzorku by mělo být takové, aby reprezentovalo variabilitu populace.
Zpravidla se sbírají hromadné vzorky z co největšího počtu rostlin v různých ekologických
nikách v rámci lokality. Pro speciální účely (např. šlechtění, resistence) lze sbírat jedno/několika
semenné vzorky odděleně v počtu minimálně 30 v rámci lokality, čímž se zajistí rovnoměrnější
podíl různých mikro-ekotypů ve výběrovém souboru z lokality.
Pro přímé uložení do genobanky a zařazení do řádné kolekce je zapotřebí okolo 4 tisíce semen
samosprašných druhů a 12 tisíc semen cizosprašných druhů v hromadném vzorku. V praxi se
však sběratel musí přizpůsobit místním podmínkám a sběrové vzorky je nutné před konzervací
dále množit a zhodnotit. Pro předání vzorků GZR kurátorovi kolekce (s následným
předpokladem zařazení do kolekce) musí být vzorek potenciálně cenný, v dobrém zdravotním
stavu a v dostatečném množství, pokud možno bez aktuální nutnosti přesevu. O konečném
zařazení do kolekce rozhoduje kurátor kolekce. Pro zařazení do kolekce je požadována úplná
sběrová dokumentace a alespoň základní charakterizace a hodnocení GZR.
Pokud se jedná o populace planých druhů rostlin, sběratel nesmí zvýšit riziko genetické eroze a
poškodit málopočetné populace nadměrným sběrem.
U odběru roubů a sběru vegetativních částí rostlin se jedná o klonový homogenní vzorek. Pro
získání větší variability lze sbírat části z různých polykormonů, ale ani to není jednoznačné.
3.1.1.6 Zdroje materiálu a povolení ke sběrům
Potenciálně vhodným zdrojem pro získávání krajových populací a primitivních kultivarů jsou
odlehlé oblasti nejčastěji v pohraničí, v podhorských a horských regionech. Opuštěné a zaniklé
osady a sídliště, staré sady, aleje a roztroušené stromy v extravilánu jsou jedinečným zdrojem
mnohdy již zapomenutého materiálu ovocných dřevin a dalších zplanělých druhů. Dalšími zdroji
materiálu, zejména polních plodin, jsou záhumenky a políčka, kde farmáři sejí z vlastních semen.
Lze je získat přímým kontaktem s farmáři nebo i na venkovských trzích. Některé staré místní
formy lze nalézt i jako příměsi v pěstovaných odrůdách v regionu.
Plané druhy je třeba hledat na stanovištích s co nejpůvodnější vegetací. Např. luční druhy je
třeba sbírat přednostně na loukách vzniklých samovolnou sukcesí, které nebyly uměle osévány
kulturním osivem, nebo které nebyly alespoň po dlouhou dobu orány. Tyto informace je třeba
získávat od místních farmářů. Ruderální stanoviště v okolí sídlišť mohou být cenným zdrojem
starých zapomenutých zahradních rostlin, ale nejsou vhodným nalezištěm pro plané druhy.
Při sběru ze soukromých pozemků sběratel musí respektovat vlastnická práva pozemků a pokud
je to možné, odebírat vzorky po dohodě s majitelem (zemědělský podnik, soukromník, Správa
ochrany přírody atd). Původ/dárce krajové odrůdy se zaznamenává do sběrového deníku a do
databáze.
Pokud rostlinný materiál má statut chráněných druhů nebo se zamýšlené lokality sběru nacházejí
na chráněných územích, povolení ke vstupu a sběru materiálu vydávají příslušné orgány ochrany
přírody z referátu Ministerstva životního prostředí.
12
3.1.2 Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů
V minulosti probíhalo doplňování kolekcí GZR většiny plodin z velké části i dovozem
registrovaných odrůd. Hlavním posláním kolekcí genetických zdrojů a genových bank však je
podchycení geneticky podmíněné diversity pěstovaných odrůd v okamžiku, kdy končí péče o
jejich uchování z jiného titulu (nejčastěji v okamžiku jejich ukončení registrace a ukončení
udržovacího šlechtění). Často jsou proto do kolekcí zařazovány odrůdy registrované ještě před
ukončením udržovacího šlechtění. Jsou získávány především od domácích šlechtitelů, ale i od
vlastníků odrůd ze zahraničí. Podmínkou je souhlas a ochota majitele vlastnických práv k odrůdě
poskytnout vzorek do kolekce genetických zdrojů k využití pro šlechtitelské, výzkumné a
vzdělávací účely.
Do kolekcí GZR mohou být zařazovány vedle odrůd také šlechtitelské polotovary s cennými
znaky a vlastnostmi (donory), pokud je autor k tomuto účelu nabídne.
Dosud málo využitým zdrojem nových položek GZR jsou cenné experimentální linie, které jsou
často výsledkem řešení projektů VaV. Kurátoři příslušných kolekcí zpravidla mají informace o
takovýchto projektech (alespoň v ČR) a doporučuje se, aby jednali s řešiteli projektů o
poskytnutí cenných vzorků.
Efektivním způsobem získávání cenných GZR jsou přímé spolupráce se zahraničními partenry a
účast v mezinárodních projektech, ve kterých jsou materiály dostupné podle předem stanovených
pravidel (etických kodexů atp.)
3.1.3 Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou
Existence široké sítě praracovišť genetických zdrojů a genových bank skýtá možnost výměny
vzorků GZR mezi těmito pracovišti. Dříve značně volná výměna vzorků je v posledním období
specifikována v tzv. Dohodách o výměně materiálů (Material Transfer Agreement – MTA). MTA
předem definuje podmínky, za kterých genobanka vzorek genetického zdroje poskytne. Tyto
dohody byly dosud vytvářeny každou GB samostatně, ale většina vychází z mezinárodně
doporučovaného vzoru (sMTA, 2006). Je předpoklad, že sMTA postupně nahradí národní verze.
S tímto krokem, po ověření kompatibility s národní legislativou, se počítá v blízké budoucnosti i
v ČR.
Řešitel kolekce se ve svých požadavcích zaměřuje především na cílené doplňování a rozšiřování
svěřené kolekce GZR. Při doplňování se soustřeďuje na GZR, které v kolekci dříve byly, jsou
zachována jejich data, ale nepodařilo se uchovat jejich rozmnožovací materiál. V rámci této
skupiny jsou nejdůležitější domácí materiály, které v kolekci chybí, ale které jsou dostupné v
jiných GB (zpětné získávání formou repatriace GZR).
Dalším cílem řešitele kolekce je rozšiřování sbírky GZR tak, aby byla co nejvíce pokryta
genetická diversita existující v rámci plodiny (rostlinného druhu) co nejmenším počtem vzorků.
Tento cíl v sobě obsahuje prvky racionalizace práce s kolekcemi GZR a je v určitém ohledu
nástrojem vytváření ‚core’ kolekcí. Nedochází pak k neúměrnému nárůstu počtu vzorků v
kolekcích, a přesto je v nich obsažena a uchována co nejširší genetická diversita.
Významným kriteriem pro zařazování vzorků do kolekce jsou požadavky a potřeby uživatelů
(zájem o donory významných znaků, zdroje nové diversity atd.). Kurátor kolekce by proto měl
být v kontaktu s domácími uživateli a strategii tvorby kolekce s nimi konzultovat.
Strategie tvorby kolekcí musí být rovněž v souladu s rozhodnutími Rady GZR a je též předmětem
koordinace NP. Kurátor kolekce by měl mít vždy na vědomí, že promyšlená tvorba kolekce je
základní investicí pro budoucnost, která má zásadní význam pro racionalizaci práce s kolekcí a
hodnotu kolekce pro budoucí uživatele.
13
Při získávaní vzorků GZR je kurátor kolekce povinen plně respektovat domácí a mezinárodní
právní normy a přijatá doporučení a standardy (zákon 148/2003 Sb. a jeho prováděcí vyhláška č.
458/2003 Sb, International Treaty on PGRFA, Dohoda o poskytování GZR (MTA).
3.2 Dokumentace GZR
3.2.1 Úvod
Dokumentace je jednou ze základních činností spojených obecně s prací s kolekcemi genetických
zdrojů. Informace doprovázející genetický zdroj se podílí významně na hodnotě genetického
zdroje, je jeho nedílnou součástí.
Dokumentační systémy zemědělsky využívaných genetických zdrojů rostlin (GZR) bývají
součástí širších informačních systémů zahrnujících též kolekce živočichů a mikroorganismů. Ve
většině případů byla dokumentace rostlinných kolekcí nejdůkladněji propracována a systém
dokumentace GZR využívající vysokého stupně standardizace posloužil jako předloha pro
dokumentaci dalších skupin zemědělsky využívaných organismů.
Informaci o GZR lze rozdělit do čtyř základních kategorií (upraveno podle IPGRI/FAO):
I. Pasport - obecná základní informace, společná pro všechny GZR
II. Popis - specifická informace pro genetický zdroj
a) Charakterizace - specifická informace, projev znaku má nízkou interakci s prostředím,
jedná se o znaky viditelné pouhým okem (převážně morfologické znaky)
b) Hodnocení ("evaluation") - specifická informace, projev znaku je vysoce ovlivněn
prostředím (biologické znaky, hospodářské znaky)
c) Identifikace - informace vysoce specifická, minimálně ovlivněna prostředím, (znaky na
cytologické a molekulární úrovni)
III. Prostředí a lokalita - doplňková obecná informace o podmínkách sběru, regenerace a
přemnožování
IV. Skladování - obecná informace, řízení procesů při uchovávání genetického zdroje,
pravidla přemnožování, regenarace a distribuce uživatelům.
3.2.2 Dokumentace GZR ve světě
Nejznámější informační systémy obsahují údaje o zemědělsky využívaných rostlinných,
živočišných a mikrobiálních genetických zdrojích. Paralelně jsou uspořádány informační systémy
botanických zahrad, které se zaměřují především na planou a ohroženou flóru a oddělené bývají
též informační systémy lesnicky využívaných dřevin.
3.2.2.1 GRIN
Ve světovém měřítku je nejznámější systém GZ nazvaný GRIN (Germplasm Resources
Information Network), který je provozován USDA ARS (US Department of Agriculture,
Agriculture Research Service) ve Spojených státech a je dostupný na adrese http://www.arsgrin.gov. Systém je centralizovaný a obsahuje informace zahrnující zemědělsky využívané
rostliny, živočichy a mikroorganismy. Jeho součástí je National Plant Germplasm System
(NPGS) (http://www.ars-grin.gov/npgs/index.html) věnovaný GZR obsahující pasportní, popisné
informace a místo uchování vzorku. Systém je zdrojem informací o 500 tis. položkách GZR
uložených v síti specializovaných repositorií a genových bank, kde je možno rostlinný materiál
elektronickou formou i objednat. Informační systém obsahuje volně dostupná popisná data,
klasifikátory a obrázky rostlin a semen. Jeho součástí je rovněž rozsáhlá taxonomická databáze,
která je v současné době využívána jako jeden z doporučovaných taxonomických standardů.
14
V současné době probíhá vývoj nové ho systému GRIN-Global, který bude volně k dispozici pro
využití v kterékoli genové bance ve světě.
3.2.2.2 SINGER
Centrální dokumentační systém SINGER (System-wide Information Network for Genetic
Resources, http://singer.cgiar.org/) shrnuje informace o kolekcích GZR, které jsou uchovávány v
kolekcích sítě 12 institucí CGIAR (Consultative Group on International Agricultural Research) a
týká se téměř 700 tis. vzorků. Systém obsahuje pasportní, charakterizační a popisná data,
podrobné geografické údaje a informace o uchování vzorků. Týká se jen kolekcí rostlinných
genetických zdrojů.
3.2.2.3 WIEWS
Systém
FAO-WIEWS
(World
Information
and
Early
Warning
System)
(http://apps3.fao.org/wiews/) poskytuje informaci o 190 národních programech konzervace a
využití GZR pro potravu a zemědělství (Plant Genetic Resources for Food and Agriculture,
PGRFA) a monitoruje umístění ex situ kolekcí v celosvětovém přehledu. Poskytuje přehled
institucí zabývajících se prací s genofondy rostlin. V současné době je tvořen více než 11 500
záznamy institucí včetně typu aktivit a jmen zainteresovaných pracovníků. Systém je
aktualizován on-line sítí pověřených kontaktních osob, nejčastěji 1 osoba zodpovídá za údaje
z jednoho státu. Systém WIEWS zajišťuje pravidelné kompilace zpráv z různých zemí do
přehledné informaci o světovém stavu GZR.
3.2.2.4 Bioversity International, ECPGR
Na evropské úrovni je nejvýznamnější institucí na poli genetických zdrojů rostlin Bioversity
International (dřívější International Plant Genetic Resources Institute -IPGRI), který je součástí
světové sítě institucí CGIAR http://www.cgiar.org/. IPGRI vznikl v r. 1991 z původního
International Board for Plant Genetic Resources (IBPGR), poradního tělesa pod administrací
FAO. Otázkami dokumentace a jejich koordinací na evropské úrovni je v rámci Bioversity
International pověřen ECPGR (European Cooperative Programme on Plant Genetic Resources).
Platformou pro dokumentaci je koordinační skupina Documentation and Information Network.
Webová stránka ECPGR http://www.ecpgr.cgiar.org/ poskytuje data týkající se GZR (důležité
mezinárodní dokumenty, standardy, adresáře institucí, evropské centrální plodinové databáze,
Evropský katalog EURISCO s více než 1,042 mil. záznamy o GZR a odkazy na další instituce).
Spolu s FAO je Bioversity International garantem pro tvorbu standardů k výměně dat.
3.2.3 Mezinárodní standardy pro výměnu dat
3.2.3.1 Pasportní data
Pasportní deskriptory poskytují základní informaci o genetickém zdroji rostlin zařazeném do
kolekce včetně sběrových údajů. Pasportní údaje jsou obecného charakteru a mezinárodní
standard, který je vyvíjen průběžně od 70. let minulého století IBPGR/IPGRI a FAO je
všeobecně přijímán pro uchování a výměnu pasportních dat kolekcí GZR.
V současné době je platným standardem dokument Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD)
vydaný v prosinci 2001 IPGRI a FAO a je uveden v příloze v původním znění i v českém
překladu (Příloha č. 6.6.1, 6.6.2 ). Standard vznikl úpravou a doplněním verse MCPD z února
1997. Pasportní deskriptory MCPD sestávají z 28 deskriptorů. Standard definuje obsah
15
deskriptorů, promítá se do formátu polí, jejich názvů, zkratek i kódovacích tabulek. Evropské
centrální plodinové databáze používají stejného standardu a všechna pasportní data do nich
předávaná mají dbát pravidel MCPD.
Pro deskriptory používající kódového označení institucí (genobanky, ústavy donora, šlechtitele,
sběratele a instituce uchovávající bezpečnostní duplikace) je v mezinárodním měřítku v poslední
době používán jako standard soubor INSTCODE vypracovaný ve FAO obsahující více než 11500
záznamů a je součástí výše zmíněného systému WIEWS. Je vlastně novou rozšířenou versí
dříve používaného standardu ACRONYM (identifikátorem ústavu byl Acronym, tj. zkratka
názvu ústavu složená z tří písmen kódu státu dle ISO 3166 a až sedmi písmen vyjadřující slovní
zkratku názvu instituce). Nový soubor INSTCODE zahrnuje kromě původního kódu Acronym
(označovaný zde jako ECP-acronym) nové pole Instcode sestávající z tří písmen zkratky státu dle
ISO 3166 a tří až čtyř číslic pro kód ústavu. Pole Instcode je jednoznačným kódovým označením
instituce. Pro celou řadu nových institucí již není uveden starší ECP-acronym. Soubor
INSTCODE však již neobsahuje zrušené ústavy, proto je nutné jeho „nestandardní“ rozšíření o
tyto již neexistující instituce, které jsou uvedeny ve starší dokumentaci (jako je tomu v případě IS
EVIGEZ). Problém standardních a nestandardních institucí byl vyřešen v seznamu deskriptorů
používaném pro Evropský katalog EURISCO. Standard MCPD z roku 2001 (Příloha 6.6.2) byl
rozšířen v roce 2002 o 6 deskriptorů, které vedle kódu NI („National inventory“ označující stát) a
URL odkazu na další informace o příslušném GZR, vyhrazují tzv. nestandardním institucím čtyři
zvláštní pole (instituce dárce, šlechtitele, sběratele a uchovatele bezpečnostní duplikace). Další 2
nově navržené deskriptory EURISCO zprostředkují informace o postavení GZ v rámci
multilaterálního systému (MLS) a centralizovaného evropského systému AEGIS (A European
Genebank Integrated System). Celkem má standardní pasportní sada 36 deskriptorů (Přílohy č.
6.6.3 a 6.6.4) počítá se s jejím dalším rozšířením v souvislosti s aplikací Standard Material
Agreement (sMTA) pro distribuci GZR uživatelům.
Pasportní data jsou volně dostupná pro většinu kolekcí GZR.
3.2.3.2 Popisná data
Vytvoření standardu pro specifické znaky charakterizace a vlastního hodnocení není dosud tak
jednoznačné jako u pasportních deskriptorů. Základem pro hodnocení kolekcí genetických zdrojů
rostlin je hodnocení kolekcí z pohledu variability, které je odlišné od hlediska UPOV.
Klasifikátory UPOV mají za cíl definovat odlišlnost, homogenitu a stabilitu (DUS, Distinctness,
Uniformity, Stability) genetického zdroje, a to především z morfologického hlediska. Hodnocení
kolekcí genetických zdrojů má za úkol definovat variabilitu vzorků v širším pohledu, přičemž
morfologie tvoří pouze část sledovaných znaků.
Mezinárodním standardem pro záznam popisných dat v kolekcích GZR na evropské úrovni jsou
klasifikátory (Descriptor Lists) publikované Bioversity International (dříve IBPGR/IPGRI).
Klasifikátory hodnotí znaky morfologické, fenologické, reakce na biotické a abiotické stresy,
znaky biochemické, hospodářské a cytologické. Klasifikátory IPGRI obsahují rovněž deskriptory
charakterizující podrobně podmínky prostředí při hodnocení, regeneraci a sběrech. Úroveň
projevu znaku je hodnocena stupněm, celočíselnou jednomístnou hodnotou, vyjadřující
průměrnou hodnotu znaku ve víceletém hodnocení v různých podmínkách. Datové údaje jsou
v některých případech fenologických znaků zaznamenána v datovém tvaru.
Obsahem klasifikátorů IPGRI je dále standardní seznam pasportních deskriptorů a podrobně
rozpracované deskriptory pro část skladování.
Celkem bylo vydáno více než 120 mezinárodních klasifikátorů nejčastěji pěstovaných
zemědělských plodin, přičemž velkou část tvoří plodiny tropického a subtropického pásu.
16
Klasifikátory IPGRI jsou sestavovány týmy odborníků zabývajících se jednotlivými kolekcemi
GZR a jsou používány jako základ pro hodnocení národních plodinových kolekcí.
Mezinárodní standard pro vlastní formát popisných dat je v současné době v pokročilém stadiu
příprav a předpokládá se v blízké budoucnosti zařazení popisných dat do databáze EURISCO.
Dostupnost popisných dat, především údajů z vlastního podrobného hodnocení, dosud nebyla
v mezinárodním měřítku rozřešena. V poslední době mnohé evropské státy prosazují dostupnost
popisných dat.
3.2.4 Charakteristika a struktura IS EVIGEZ a jeho databází
Český dokumentační systém genetických zdrojů rostlin EVIGEZ byl vyvíjen od poloviny 70. let
a v současné době má dvě podoby:
- Uživatelský program EVIGEZ, který je provozován a vyvíjen centrálně ve VÚRV Praha,
je současně používán v síti 12 institucí lokalizovaných na 15 místech zapojených v Národním
programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity. Zahrnuje
všechny kategorie informace v oblasti pasportní, popisné i skladové.
Internetovská
aplikace
EVIGEZ,
která
je
dostupná
na
adrese
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/, zahrnuje pouze pasportní informace o plodinových
kolekcích uchovávaných v ČR, aktualizace probíhá pravidelne 2-3x ročně.
3.2.4.1 Struktura EVIGEZ
Název českého informačního systému EVIGEZ vznikl jako zkratka z EVIdence GEnetických
Zdrojů.
EVIGEZ je též název speciálního uživatelského programu vyvíjeného ve VÚRV Praha-Ruzyně s
počátky v roce 1976. Dosud pracuje jako relační databázový program v prostředí FoxPro2,5 pod
operačním systémem DOS (dřívější verse v dBase, FoxPro 1.0 a později 2.0). Od roku 1995 je
používán v síti spolupracujících ústavů "Národního programu" a slouží k záznamu pasportních,
popisných a skladových informací a jejich výměně mezi jednotlivými plodinovými kolekcemi a
centrálním pracovištěm v genobance VÚRV Praha. Počítá se s postupným přechodem na novou
aplikaci GRIN-Global, která bude využívána pro on-line přístup i aktualizace údajů přímo
z jednotlivých účastnických pracovišť NP. Celá současná struktura bude transformována,
zajištěna bude centrální evidence genových bank vegetativně množených druhů, podrobně bude
dokumentována distribuce vzorků uživatelům a bude možno doplnit i obrazovou dokumentaci.
Databáze EVIGEZ se skládá ze tří pracovních oblastí:
pasport - 21 tabulek
popis - 6 tabulek
sklad - 6 tabulek
Sada tabulek všech tří zmíněných částí je propojených relacemi podle schématu v Příloze 6.7.1.
3.2.4.1.1 Pasport
Pasportní část obsahuje základní informace o genetickém zdroji.
Tabulky pasportní části:
Pasport
základní tabulka
Pascol
tabulka s expedičními (sběrovými) údaji
17
Synonym
synonyma názvů GZ
Notes
poznámka – další upřesňující údaje
(Struktura těchto čtyř tabulek a příslušné tabulky číselníků jsou podrobně popsány
v Příloze č. 6.7.2)
Číselníky pasportní části:
INSTCODE kódy ústavů dárce, šlechtitele (původně ACRONYM)
Pole: instcode, acronym, název ústavu, adresa, platnost v mezinárodním
standardu Instcode
Taxon
kódy použitých taxonů
Pole: plodina, bchar, rod, druh, autor druhu, spojené pole: rod, druh,
autor, subspecies, convarieta, varieta, forma, autor poddruhové
kategorie, spojené pole:poddruhové úrovně taxonu, autor
poddruhového názvu, taxonomické synonymum, validita systému
GRIN, čeleď, příslušnost do MLS(Annex I IT)
EVGC01
EVGC02
EVGC03
EVGC04A
EVGC07
EVGC08
EVGC10A
EVGC15
EVGC16
EVGC17
EVGC18
EVGC19
EVGC20
kódy řešitelských ústavů (viz Příloha 6.4)
kódy plodin (viz Přílohy 6.7.3, 6.7.4, 6.7.5)
dostupnost
způsob udržování GZR (alternativně EVGC04)
herbářová položka
core kolekce
způsob získání/sběru
kódy států
(viz Příloha 6.7.7)
ploidie
status (alternativně EVGC17a)
typ vegetace
vytrvalost
metoda šlechtění
Číselníky EVGC obecně sestávají z kódu a vysvětlivky v češtině a angličtině
a mají následující pole:
kod
kód
Text text v češtině
Text_a text v angličtině
Stav technický deskriptor
Exp_acr
tabulka s kódy sběrových expedic
Základní pasportní tabulka (PASPORT) obsahuje z větší části kódované údaje, podrobný přehled
pasportních deskriptorů včetně většiny kódovacích tabulek je uveden v Příloze 6.7.2.
Téměř všechna pole používají typ „charakter“, výjimečně „numerický“ nebo datový.
Pasportní část obsahuje ještě další informace o genetickém zdroji, které nejsou uvedeny v
MCPDL. Tato pole a k nim náležející číselníky jsou specifické pro použití v systému EVIGEZ
(kód spolupracujících českých ústavů, skupina plodin, plodina, taxonomie, dostupnost, herbářová
18
položka, klasová sbírka, typ růstu, vytrvalost, ploidie, metoda šlechtění, národní název s českou
diakritikou, atd.)
Formulář pro záznam pasportních údajů (pasportní karta) je uveden na obrázku v Příloze 6.7.8.
Data jsou dosud vyplňována v základní tabulce pasport bez české diakritiky. S diakritikou je
uváděno pouze pole názvu GZR v původním jazyce(naz_narod), které duplikuje pole Nazev.
Příloha 6.7.6 uvádí příklady transliterace textů z některých jazyků.
3.2.4.1.2 Popis
3.2.4.1.2.1 Pravidla popisu
Do popisné části mohou být zaznamenány údaje o genetických zdrojích, které byly evidovány
v pasportní části (mají přidělené ECN) a byly hodnoceny podle dohodnutých pravidel
(klasifikátorů/seznamu deskriptorů).
Pro podrobný popis genetických zdrojů jsou vytvářeny tzv. klasifikátory, číselníky pro část
popisnou, které určují pravidla pro hodnocení projevů popisných znaků. Klasifikátory jsou
rodově nebo druhově specifické.
Národní klasifikátory pro hodnocení českých kolekcí používají mezinárodní klasifikátory IPGRI
jako základ, který bývá rozšířen o specifické znaky významné pro naše geografické a klimatické
podmínky. Plodiny, pro něž klasifikátor IPGRI neexistuje, mají svůj originální národní
klasifikátor.
Národní klasifikátory slouží k hodnocení kolekcí genetických zdrojů rostlin a jejich záznamu do
informačního systému EVIGEZ. Jejich cílem je podchytit variabilitu kolekcí. Klasifikátory mají
obdobnou strukturu, zahrnují znaky morfologické, fenologické, odolnosti k abiotickým a
biotickým stresům, hospodářské a výnosové znaky a návod k jejich hodnocení. Základní pravidla
k vytvoření nových klasifikátorů jsou v Příloze 6.8.1.
3.2.4.1.2.2 Klasifikátory
V současné době existují podrobné národní klasifikátory pro většinu významných u nás
pěstovaných zemědělských plodin (Příloha č. 6.8.2). V prvním období 1984-1992 bylo
vytvořeno 21 klasifikátorů, které zahrnovaly až 110 popisných znaků. Konstrukce klasifikátorů
v tzv. nové řady zahrnuje hodnocení v 60-100 deskriptorech pro další běžné plodiny. Tato druhá
řada klasifikátorů začala vycházet tiskem v r. 1999 a byla ukončena v roce 2004. Aby bylo
možné hodnotit v popisné části i další menší plodinové kolekce, doporučuje se vypracování
vybraných sad deskriptorů (10-40), které budou zahrnuty pouze v IS EVIGEZ, ale nebudou už
samostatně publikovány. V tištěné formě jsou pouze součástí výročních zpráv jednotlivých
ústavů a jsou dostupné v pdf formátu na webové stránce EVIGEZ v záložce Publikace.
Popisné údaje (charakterizace, hodnocení a identifikace) jsou v systému zaznamenávány ve
stupních 1-9, přičemž 1 znamená nejnižší a 9 nejvyšší úroveň projevu znaku.
Rozmezí některých hodnot u znaků je uváděno absolutními hodnotami, avšak u mnohých
deskriptorů je nezbytné zohlednit výslednou hodnotu ve vztahu ke kontrolnímu kultivaru, který
mívá střední úroveň projevu ve stupnici hodnocení. Absolutní hodnoty, které jsou uváděny
v klasifikátorech mají tedy jen orientační hodnotu, která pomáhá přiřadit stupeň hodnocené
úrovni znaku, avšak hodnocení musí být vždy korigováno porovnáním s kontrolou.
Bodové hodnocení vychází z průměrů alespoň dvou- tříletých pokusů, které mohou
ovšem být i víceleté a popř. zakládané na více než jedné lokalitě. Počet pokusných lokalit
násobený počtem pokusných let udává celkový počet pokusů, který figuruje jako jeden
z doplňkových znaků spolu s identifikátorem genetického zdroje, kterým je přidělené ECN.
19
Dalším doplňkovým deskriptorem je poslední rok hodnocení a ECN kontrolního kultivaru, pokud
je používán.
Jako další informaci lze použít záznam klimatických podmínek místa hodnocení, půdní
podmínky atd.
Formulář pro záznam hodnocených znaků v popisné části obsahuje až 110 znaků. (Příloha 6.8.4)
3.2.4.1.2.3 Struktura popisné informace
Tabulky popisné části:
Popis2
vlastní hodnocení – základní tabulka popisu
(Poznámka: název Popis2 vznikl při transformaci struktury původního souboru
Popis, který byl uspořádán tak, že k jednomu ECN náležela sada hodnocení
v jednom řádku, tj. nebylo možno vztahovat různé podmínky hodnocení
k jednotlivým deskriptorům.)
Popi_env
pokusné podmínky vztahující se k vlastním hodnotám v tabulce Popis2
Číselníky popisné části:
Deskript
plodinově specifický seznam deskriptorů dle platných klasifikátorů
(viz publikované klasifikátory nebo číselník EVIGEZu)
Hod_desk
seznam stupňů hodnocení a odpovídajících hodnot k jednotlivým
deskriptorům dle platných klasifikátorů (viz publikované klasifikátory nebo
číselník EVIGEZu)
platnost klasifikátorů pro případ, že jeden klasifikátor lze použít pro více než
jednu plodinu vedenou v systému EVIGEZ (Příloha č. 6.8.3)
Cis_env
číselník zemědělských oblastí (Příloha č 6.8.5)
Číselníky obecně sestávají z kódovacího pole, českého a anglického textu a poznámky
Klasifik
Tabulka Popis2:
Struktura tabulky popisu se shoduje s právě vyvíjeným mezinárodním standardem pro popis.
Jedna hodnota odpovídá jednomu znaku zhodnoceném za určitých pokusných podmínek.
Seznam polí tabulky Popis2:
ECN
evidenční číslo vzorku (identifikátor GZR) [char 10]
Cis_desk
pořadové číslo deskriptoru vázané na plodinu [num 3]
Hodnota
úroveň hodnocení znaku [char 1]
Rok
poslední pokusný rok [char 4]
Datum
datum zápisu [datum] doplňován automaticky
Poznámka
komentář vztahující se k hodnocenému znaku [char 8]
Stav
technický deskriptor [char 1]
Tabulka Popi_env:
Doplňkové údaje k podmínkám hodnocení (Příloha 6.8.6). Doplňkové údaje mohou být ještě
rozšířeny o další tabulku s informací o průběhu klimatických faktorů jednotlivých let hodnocení.
ECN
evidenční číslo vzorku (identifikátor GZR) [char 10]
Obl_hod
oblast hodnocení (dle číselníku, Příloha č. 6.8.5)
Rok
poslední rok hodnocení [char 4]
20
Poc_pok
Kon_ecn
Stav
součin počtu let a lokalit v nichž probíhalo hodnocení [char 2]
ECN kontrolního kultivaru [char 10]
Součástí klasifikátorů jsou i schematická vyobrazení vysvětlující podrobněji význam
jednotlivých hodnot v morfologické části . Obrázky budou vloženy do programu EVIGEZ po
jeho převedení do prostředí Visual FoxPro.
V současné době odpovídá jednomu genetickému zdroji jedna sada hodnocených znaků, která
vyjadřuje průměrnou hodnotu projevu znaku. Jednotlivé hodnoty však mohou pocházet z různých
let hodnocení.
Příloha 6.8.7 ukazuje příklad formuláře – tabulky k záznamu popisných deskriptorů (první dva
deskriptory klasifikátoru rodu Humulus) .
Příloha 6.8.8 uvádí předávací protokol pro pasportní a popisná data do centrální evidence
EVIGEZ.
3.2.4.1.3 Sklad
Do skladové části mohou být zařazeny pouze genetické zdroje, které byly dříve evidovány
v pasportní části, tj. mají přiděleno ECN.
Údaje ve skladové části jsou většinou nekódovaná data. Skladová část má jen dva vlastní
číselníky typ kolekce (EVGC_kol) a typ příjemce (Typ_prijem). V současnosti je centrálně
evidován jen sklad genobanky VÚRV pro generativně množené druhy, ale počítá se i
s podrobnou dokumentací vegetativně množených druhů (dokumentace polních kolekcí, in vitro a
kryo uchovávaných GZR).
Tabulky skladové části
Sklad
seznam přijatých vzorků se základními údaji
Umist
lokalizace vzorku a jeho objem v klimatizovaném skladu GB
Odber
odebrané vzorky
Adresát
objednávky, adresáti expedovaných vzorků
EVGC_kol
typ kolekce
Typ_prijem typ příjemce
Přehled polí v tabulce Sklad:
ECN
evidenční číslo vzorku [char 10]
Cprij
číslo příjmu [num 5]
Datprij
datum příjmu [datum]
Rskliz
rok sklizně [num 4]
Vlhk
vlhkost [num 4] (99,9)
Klic
klíčivost [num 5] (999,9)
Dat_uloz
datum uložení [datum]
Uroven_reg úroveň regenerace [char 10]
Označuje, zda se jedná o originální osivo nebo určuje pořadové číslo přesevu,
Ze kterého uložený vzorek pochází: „orig.osivo“
„n-tý přesev“
Poznamka
Další doplňková informace vztahující se ke konkrétnímu vzorku. [char 20]
21
Hts
Stav
hmotnost tisíce semen [num 7] (999,999)
Přehled polí v tabulce Umist:
ECN
C_prij
Kol
typ kolekce [char 1] (A=aktivní; Z= základní; W=pracovní; S=bezpečnostní dupl.)
Kom
komora [char 1] (pořadové č. komory)
Reg
regál [char 1]
Pol
police [char 1]
Pre
přepravka [char 1]
Skl
sklenice [char 2] (01 – 20)
Mnzg
množství v g [num 6] (9999.9)
Stav
Dupl_kod
Puv_kod
Novy_kod
Dos
dostupnost = pasportní části databáze
Přehled polí v tabulce Odber
ECN
C_prij
Kol
typ kolekce [char 1] (A=aktivní; Z= základní; W=pracovní; S=bezpečnostní dupl.)
Dat_odber
daum odběru [datum]
Puv_mnzg
původní množství v gramech [num 6] (9999.9)
Odber_g
odebrané množství v gramech [num 6] (9999.9)
Prijemce
zkratka příjemce Acronym + zkratka jména příjemce[char 15]
Puv_klic
původní klíčivost [num 5] (999,9)
Klic
nově zjištěná klíčivost [num 5] (999,9)
Kom
komora [char 1] (pořadové č. komory)
Reg
regál [char 1]
Pol
police [char 1]
Pre
přepravka [char 1]
Skl
sklenice [char 2] (01 – 20)
Cis_objed
číslo objednávky (rok/pořadové číslo v rámci roku) [char 9]
Poznamka
poznámka [char 60]
Rok_odber
rok odběru [char 4]
Typ_prijem typ příjemce [char 10]
Stav
Přehled polí v tabulce Adresat
Cis_objed
číslo objednávky (rok/pořadové číslo v rámci roku) [char 9]
Adresat
jméno adresáta [char 34]
Organiz1
název oraganizace [char 34]
Organiz2
pokračování - název oraganizace [char 34]
Postcode
PSČ [char 15]
22
Street_pob
City_state
Country
Instcode
Acronym
MTA
MTA_prij
Poznamka
Stav
ulice, číslo [char 34]
město, čtvrť [char 34]
stát [char 34]
kód ústavu FAO INSTCODE [char 6] viz Pasportní deskriptory v Příloze 6.7.2
akronym ústavu [char 10] viz Pasportní deskriptory v Příloze 6.7.2
odesláno MTA [char 1]
datum potvrzení MTA [char10]
Poznámka [char 30]
Přehled polí v tabulce EVGC_kol
Pole v tabulce jako u ostatních číselníků typu EVGC:
kod
kód [char 1]
Text text v češtině [char 30]
Text_a text v angličtině [char 30]
Stav technický deskriptor [char 1]
Přehled polí v tabulce Typ_prijem
Kod
kód způsobu využití [char 10]
Typ_prijem text česky - typ využití[char 30]
Utilisat
text anglicky - typ využití[char 30]
Ve skladové části jsou odděleně vedeny další tabulky, které uchovávají informaci o nově
ukládaných vzorcích, o distribuci a o plánu rozmístění jednotlivých typů kolekcí ve skladu GB.
Odděleně je vedena tabulka bezpečnostních duplikací ve VÚRV,v.v.i. Praha a ve VÚRV
Piešťany, odděleně jsou vedeny též soubory smluvně ukládaných vzorků.
3.2.5
Služby EVIGEZ
3.2.5.1 Centrální evidence kolekcí GZR
EVIGEZ podává informace o kolekcích GZR v části pasportní, popisné a přehled skladovaných
semenných vzorků v genobance.
Centrální evidence používá relační databázové struktury se sadou kódovacích tabulek, které
zaručují kompatibilitu dat při mezinárodní výměně.
Data jsou zpracovávána speciálním uživatelským programem ve VÚRV Praha (autor Ivan Hon) ,
který je provozován centrálně ve VÚRV a na všech řešitelských pracovištích Národního
programu. Pracoviště dokumentace v genové bance VÚRV Praha poskytuje konzulatce týkající
se instalace a provozu uživatelského programu. Na pracovišti VÚRV bude postupně uváděna do
provozu internetovská aplikace GRIN-Global, která má být dostupná koncem roku 2010 pro online aktualizaci dat na serveru VÚRV. Předpokládaný počátek testování nové aplikace bude rok
2011.
Současně s tím bude provozována též výměna dat jako dosud, aby všichni uživatelé měli stálý
přístup k datům.
23
3.2.5.2 Výměna a dostupnost dat
Centrální sběr dat byl prováděn kombinovaně v závislosti na možnostech řešitelů - dodavatelů a
autorů dat: emailem, na disketách (off-line) nebo výjimečně na papírových formulářích. Výměna
dat a aktualizovaných versí probíhala minimálně jednou ročně, většinou však podle potřeby
jednotlivých kolekcí několikrát do roka. Předávaná pasportní a popisná data by měla být
doplněna předávacím protokolem (Příloha 6.8.8).
Pro období od r. 2011 je počítáno s novou formou výměny dat a s využitím aplikace GRINGlobal, která je založena na SQL aplikacích. Řešitelé kolekcí budou pasportní a popisná data
zadávat a editovat on-line pomocí internetovské aplikace přímo na centrální server.
Prováděna bude automatická kontrola integrity dat, tj. údaje nevyhovující kódovacím tabulkám
budou eliminovány. Pro přístup k aplikaci s možností aktualizace údajů budou udělena práva
jednotlivým řešitelům kolekcí. Přístupová práva umožní řešitelům též náhled do skladové
databáze genobanky, aby byli informováni o položkách své kolekce skladovaných v genobance.
Data skladové databáze budou na rozdíl od pasportu a popisu pouze v prohlížecím režimu, tj.
řešitelé nebudou mít možnost jejich editace. Aplikace umožní dokumentaci vegetativně
množených kolekcí (polních kolekcí, in vitro genových bank a kryobanky).
Prohlížecí režim pasportních dat pro všechny uživatele je v současné době již zajištěn formou
webového katalogu EVIGEZ http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/.
Dostupnost popisných dat pro uživatele zůstává zatím otevřenou otázkou a bude se řídit
evropskými pravidly- v rámci vznikající integrace evropských genových bank (projekt AEGIS,
rozvíjený v rámci ECPGR, ke kterému se ČR připojila podpisem Dohody v roce 2009). Skladové
údaje budou pro běžného uživatele nedostupné.
Použití mezinárodních standardů v dokumentaci umožňuje výměnu dat na národní i mezinárodní
úrovni. Pasportní data (tj. včetně sběrových údajů) jsou volně dostupná a mohou být volně
distribuována. V současné době jsou pasportní data českých plodinových kolekcí součástí
Evropského webového katalogu EURISCO, který je provozován v Bioversity International Řím
http://eurisco.ecpgr.org/. Pasportní data některých plodin jsou součástí Centrálních evropských
plodinových databází ECP/GR (CCDBs). V současné době existuje více než 60 takových
centrálních databází http://www.ecpgr.cgiar.org/Databases/Databases.htm.
Rozhodnutí o dostupnosti popisných dat, alespoň v části vlastního hodnocení („evaluation“),
zatím nepadlo. Evropské státy zatím volnou distribuci popisných dat nepodporují, avšak popisná
data jsou volně k dispozici v rámci amerického informačního systému GRIN.
Výjimku tvoří jen základní charakterizační data, tj. morfologie a některé znaky kategorizované
jako základní hodnocení („preliminary evaluation“ ).
3.2.5.3 Změny prováděné v EVIGEZu v jednotlivých částech
3.2.5.3.1 Pasport
Kódovací tabulky (číselníky) používané systémem EVIGEZ od svého počátku v polovině 70. let
sledovaly mezinárodní standardy. Proto současný stav standardizace českých pasportních dat je
velmi dobrý. Téměř všechny deskriptory IS EVIGEZ zahrnuté v MCPD používají standardní
kódy (Přílohy č. 6.6.1, 6.6.2) .
3.2.5.3.1.1 Pasport - změny v kódování stávajících pasportních deskriptorů
Pro deskriptor "Status vzorku" dříve v systému označovaný jako "Původ" je používána odlišná
kódovací tabulka než mezinárodní standard. Doporučuje se proto rozšíření pole na 3 charaktery a
přechod na nové standardní kódovaní podle IPGRI jak je uvedeno v následující tabulce:
24
Nový kód
IPGRI
100
110
120
200
300
400
410
411
412
413
414
415
420
500
999
Původní kód
EVIGEZ
1
2
4
3
-
Status vzorku
planý
přírodní (původní)
polo-přírodní/planý
plevelný
tradiční/místní kultivar
šlechtitelský/výzkumný materiál
šlechtitelská linie
syntetická populace
hybrid
šlechtitelský zdroj/základní populace
inbrední linie (rodič hybridního kultivaru)
segregující populace
mutantní/genetická zásoba
pokročilý kultivar
Jiný specifikujte v poznámce
Překódování celého pasportního souboru na novou versi je v současné době připraveno, bude
provedeno centrálně ve VÚRV a řešitelé na ně budou řádně upozorněni.
Starší verse standardu ACRONYM pro zkratky institucí, který je mj. využíván i EVIGEZem by
bude postupně nahrazen novou versí FAO WIEWS INSTCODE (srov. kap. 3.2.3.1). Přechod na
novou versi kódování je již využíván internetovskou aplikací EVIGEZ (srov. kap. 3.2.5.2 ).
V současné době jsou deskriptory týkající se institucí (donor, firma, instituce sběratele a instituce
uchovávající bezpečnostní duplikace) uvedeny paralelně ve dvou polích, přičemž jedno pole
obsahuje Acronym a druhé pole nový kód INSTCODE podle schématu FAO WIEWS. Systém je
tedy připraven na překódování institucí. Je účelné zachovat i původní acronymy pro případ
zpětné kontroly nebo pro případ, kdy nový INSTCODE neobsahuje některé (již neexistující)
instituce, které však mají starší označení ACRONYM.
Překódování celého pasportního souboru na novou versi je v současné době připraveno, bude
provedeno centrálně ve VÚRV a řešitelé na ně budou řádně upozorněni.
Změna technického charakteru se projevila i v deskriptoru označeném jako BCHAR (kódu
taxonu a též v odpovídající tabulce Taxon). První tři charaktery deskriptoru bchar označují
druhovou úroveň a další tři místa jsou vyhrazena poddruhové kategorii.
Tabulka Taxon zůstala obsahově zachována, ale doznala technických úprav pro dodržení
kompatibility s MCPD. Byla rozšířena o další deskriptory, které vznikly jen rozdělením
stávajících na oddělené pole pro rod (Genus), druh (Species), jméno nebo zkratka jména autora
druhového jména (Spauthor), společné pole pro poddruhové kategorie (Subtaxa), jméno nebo
zkratka jména autora poddruhové kategorie na nejnižší úrovni (Subtauthor). V dalších polích jsou
poddruhové kategorie ještě jednou odděleně: subspecies, convarieta, varieta, forma a pole
25
s taxonomickým synonymem uvedeného taxonu. Doplněny jsou nově kódy taxonů odpovídající
systému GRIN v souvislosti s přechodem na systém GRIN-Global.
Pasportní deskriptory byly v části sběrových údajů rozšířeny v polích zeměpisných souřadnic
(Latitude, Longitude) paralelními poli, aby bylo možno vkládat údaje z automatického systému
GPS v souhlase s MCPD a GRIN-Global. Podrobněji v příloze 6.7.2.
Datum sběru bude uváděno ve formě textu podle schématu YYYYMMDD, přičemž chybějící
údaje budou nahrazeny pomlčkou. Dosud byl používán datový formát, který nepřipouští
chybějící měsíc nebo den.
3.2.5.3.1.2 Pasport – změny :Nově zaváděné pasportní deskriptory
Sada pasportních deskriptorů byla již v roce 1999 rozšířena o deskriptor „Core kolekce“, který
dosud nebyl využíván. Jeho vyplnění bude navazovat na projekty, jejichž výsledkem budou core
kolekce pro jednotlivé plodiny. Zahrnutí GZR do core kolekce je označeno písmenem „Y“,
v opačném případě zůstává deskriptor nevyplněný.
Deskriptor instituce uchovávající bezpečnostní duplikace bude dalším dodatečným pasportním
deskriptorem (DUPLSITE). Její kódování se bude řídit tabulkou WIEWS Instcode.
Do pasportní části byl připojen nově deskriptor instituce sběratele (COLLINST). Její kódování se
bude řídit tabulkou WIEWS Instcode.
Deskriptor „běžný název plodiny“ (CROPNAME) lze z velké části odvodit od existujícího
deskriptoru „plod“ (kód plodiny), který je součástí ECN. Nejsou v něm však podchyceny
plodiny jako např. okurka nakládačka, olejnopřadný len, jejichž speciální použití je vhodné
zaznamenat. Pro pole CROPNAME bude připraven doporučený standard na evropské úrovni
(ECPGR).
Způsob získání/sběru genetického zdroje „Collecting source“ je dalším nově zaváděným
deskriptorem. Jeho kódování se bude řídit následující tabulkou.
Při vyplňování deskriptoru lze využít dvou úrovní: buď tučně vytištěné (10, 20, 30, atd.) nebo
podrobnější úroveň (11, 12, 13, atd.)
Tabulka způsobu získání genetického zdroje (COLLSRC)
10
11
12
13
14
15
20
21
Plané prostředí
Les/stromový porost
Křovinatý porost
Travní porost
Poušť/tundra
Vodní prostředí
Farma nebo kultivované prostředí
Pole
26
22
23
24
25
26
27
28
30
40
50
60
61
62
99
Sad
Zahrádka (městská, příměstská, venkovská)
Lado, neobdělaná plocha
Pastvina
Farma
Mlat
Park
Trh nebo obchod
Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka
Semenářská společnost
Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí
okraj (podél) cesty
okraj pole
Jiný (specifikovat v poli REMARKS)
Velká část údajů z deskriptoru „Ekologická charakteristika“, která zčásti odpovídá zdroji získání
genetického zdroje v případě expedičních sběrů, byla již převedena do nového kódu.
Další změny v pasportních deskriptorech budou následovat po rozšíření standardního
mezinárodně platného seznamu MCPD, případně mezinárodního katalogu EURISCO (viz přílohy
6.6.3 a 6.6.4).
3.2.5.3.2 Popis – změny
Informace o klimatických poměrech (průběh teplot, srážek), složení půdy (kvalita a typ, pH,
hnojení, ..), které doplňují experimentální data, jsou rovněž evidována a lze je připojit formou
relacemi propojených tabulek. (Doporučení klasifikátorů Bioversity/IPGRI).
Popisná data se budou rozšiřovat o další znaky získané jako výsledek biochemických a
molekulárních analýz (elektroforeogramy zásobních bílkovin, výsledky analýz DNA atd.)
Podmínky hodnocení jako je průběh klimatických faktorů lze doplnit dodatečně podle lokality,
kde bylo hodnocení prováděno, existují-li záznamy.
Doporučeno je uchování tabulek hodnocení též v absolutních hodnotách pro další zpracování
formou plochých tabulek (*.xls, *.dbf ,atd.), případně i převod archivních materiálů do
elektronické formy.
Doporučena je dobře organizovaná fotodokumentace, která bude použita v novém systému
GRIN-Global.
3.2.5.3.3 Sklad - změny
Počet přemnožování originálního materiálu,je vyznačen v novém deskriptoru v souboru Sklad a
je označen jako „úroveň přemnožování“, očekává se jeho rutinní využívání. Dále bude možné
doplnit tabulky s průběhem klimatických faktorů (teploty, srážky, převládající větry), složení
půdy (pH, způsob a množství hnojiva, předchozí plodina pěstovaná na pozemku, atd.).
(Doporučení klasifikátorů Bioversity/IPGRI).
Tabulka byla rozšířena o deskriptor hmotnost tisíce semen (HTS), který je zvláště využíván pro
trávy a aromatické a léčivé druhy, měl by do budoucna být vyplněn u všech skladovaných
vzorků.
Rozšířena bude i dokumentace skladování jiného typu, než je sklad genobanky. Obdobným
způsobem budou dokumentovány GZR uchovávané v polních kolekcích, in vitro a kryobankách.
27
Součástí skladové dokumentace je i centrální přehled o bezpečnostních duplikacích, které jsou
uloženy ve slovenské genové bance ve VÚRV Piešťany.
Počítá se s rozšířením informace o veškerých manipulacích se vzorkem v souvislosti se
zavedením normy ISO 9000.
3. 3. Studium a hodnocení kolekcí genetických zdrojů (GZR) rostlin
3.3.1 Hlavní cíle hodnocení GZR
3.3.1.1. Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro intenzivní využívání
shromážděné kolekce
K tomuto cíli slouží studium kolekcí GZR, jejich charakterizace a hodnocení. Postup se liší podle
plodin (vegetativně x generativně množené, samosprašné x cizosprašné, jarního x ozimého
charakteru atp.) Data o hodnocených znacích a vlastnostech jsou využívána na jedné straně pro
charakterizaci GZR a jejich přesnou identifikaci, na straně druhé jako informace potřebná pro
uživatele GZR, nejčastěji šlechtitelů. Na základě těchto informací může uživatel vybírat
genetické zdroje vhodné pro dosažení cílů jeho šlechtitelského programu, nebo vhodné pro
výzkumný projekt či vzdělávací účel.
3.3.1.2. Zabezpečení dostupnosti informací o GZR, které jsou v kolekcích uchovávány
Příprava pasportních dat, jejich předání do databáze genetických zdrojů EVIGEZ (její části,
věnované popisným datům) a následné zveřejnění slouží k tomu, aby mohl uživatel získat
informaci o vzorcích v kolekcích GZR. Popisná data, která je účastník NP povinen předávat
pověřené osobě podle § 12 (2) zákona 148/2003, pak usnadňují orientaci uživatele při výběru
materiálů k realizaci jeho cílů.
3.3.1.3 Organizační zajištění
Hodnocení kolekcí GZR je na základě § 12 (1) zákona 148/2003 zabezpečováno účastníky
„Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity“,
podle odsouhlasených garancí za jednolivé plodinové kolekce (viz Příloha 6.5). Podle výše
uvedeného zákona je účastník NP povinen kolekce, za které má garance, hodnotit dle zásad
vyhlášky 458/2003 Sb., dle této Rámcové mediky a především dle metodik specializovaných na
skupiny genetických zdrojů. Specializované metodiky jsou součástí této Rámcové metodiky.
3.3.1.4 Systém hodnocení GZR rostlin – obecné zásady
Systém hodnocení je zpravidla specifický pro každou druhovou kolekci nebo kolekci na úrovni
rodu. Méně často je hodnoceno více rodů společně. Postup hodnocení kolekcí i jeho cíle jsou
výrazně specifické podle druhů či podle hospodářského určení skupin GZR v rámci jednotlivých
druhů.
Přes výše uvedenou specifiku v hodnocení kolekcí lze charakterizovat hlavní zásady pro
hodnocení GZR rostlin. Schematicky jsou obecné rysy systému hodnocení GZR znázorněny
v následující tabulce.
Schéma systému hodnocení GZR rostlin
Úroveň
hodnocení
Materiál
Účel hodnocení
Využití získaných dat
Předběžné
Všechny nově získané
genetické zdroje
Eliminace nevyhovujících
zdrojů
Výběr vzorků
k zařazení do kolekce
- Cílevědomá tvorba
kolekce
Karanténa
28
Namnožení zdrojů
Základní
Všechny zdroje přijaté
– zařazené do kolekce
Speciální,
Vybrané
nadstavbové nejperspektivnější
GZR
Hodnocení široké škály znaků
s důrazem na znaky s nízkou
interakcí s prostředím
Široká informace o
genetické variabilitě
v rámci kolekce
Použití klasifikátorů nebo sady
deskriptorů
Základní informace o
jednotlivých GZR
Popisná data pro informační
systém
Uložení popisných
dat v databázi
EVIGEZ
Cílené, podrobné hodnocení pro
výběr donorů vlastností a znaků,
tvorbu
„core“,
pěstitelská
doporučení atd. (často se
realizuje
i
v navazujících
projektech VaV)
Uplatnění vybraných
GZR ve
šlechtitelských
programech, resp.
zemědělské praxi
3.3.1.4.1 Předběžné hodnocení
Genetické zdroje rostlin (GZR), nově získané do kolekce jsou zpravidla předběžně hodnoceny ve
školkách nových GZR, karanténních školkách či jinak organizovaných výsevech (výsadbách).
Převažuje jednoduché subjektivní hodnocení zpravidla malého množství vybraných znaků.
Rozsah pozorování spojených s funkcí karantény je druhově specifický, daný platnými předpisy.
GZR, získané ze zahraničí jsou zpravidla doprovázeny fytosanitárním osvědčením, které vylučuje
přítomnost karanténních chorob na dodaných vzorcích. Výjimky stanovuje prováděcí Vyhláška
č. 83/1997 Sb. zákona 147/1996 Sb. Obecně je nutné věnovat zdravotnímu stavu získaných
materiálů velkou pozornost, podle potřeby zabezpečit izolaci neprověřeného materiálu a před
jeho prověřením jej nerozšiřovat na další pracoviště. Pokusy s GZR, pěstovanými prvým rokem
mají plnit i úlohu karantény. U plodin, kde to vyžadují předpisy, provádějí orgány ÚKZÚZ
předepsané kontroly. Řešitelé kolekcí GZR jsou povinni předložit seznamy nově získaných GZR,
popř. další dokumentaci kontrolním orgánům.
Podle potřeby se provádí taxonomické zařazování nově získaných GZR, hodnocení zdravotního
stavu, evidování základních fenologických údajů popř. dalších znaků jako jsou ukazatele kvality.
Předběžné hodnocení se zpravidla neprovádí u víceletých druhů, resp. jeho náplň splývá s další
etapou hodnocení.
Z hlediska tvorby kolekce je úkolem předběžného hodnocení zejména vyloučení nevhodných
GZR (duplicitní materiály, GZR naprosto nevhodné pro pěstování v podmínkách ČR, příliš nízké
parametry významných znaků, nevyrovnanost a vyštěpování odlišných genotypů atp.). Plánovitý
a cílený výběr v předběžném hodnocení je základní metodou účelné tvorby kolekce. Jsou-li
k dispozici pouze velmi malé vzorky GZR (což je častý případ), slouží tento krok k namnožení
materiálu.
Údaje získané v předběžném hodnocení slouží především pro potřebu řešitele kolekce, některé
z nich však mohou být použity jako upřesnění pasportních dat (např. taxonomické údaje), jiné
mohou být užitečné pro uživatele (např. údaje o jednoduše založených kvalitativních znacích,
manifestace genů velkého účinku atp.)
29
Předběžné hodnocení je zpravidla jednoleté.
3.3.1.4.2 Základní hodnocení
Genetické zdroje vybrané v předběžném hodnocení dostávají národní evidenční číslo (ECN, které
přiděluje pouze řešitel příslušné kolekce na pověřeném pracovišti dle jednotných pravidel) a jsou
tak zařazeny do kolekce.
3.3.1.4.2.1 Založení pasportní dokumentace
Současně s přidělením ECN zakládá řešitel kolekce kartu pasportních dat ať již v podobě tištěné
nebo elektronické. Na ní soustřeďuje všeny dostupné pasportní údaje a postupně je doplňuje. Při
vnášení dat do centrální databáze EVIGEZ používá řešitel způsoby popsané v části 3.2.4 a 3.2.5
této metodiky.
3.3.1.4.2.2 Obecné zásady základního hodnocení plodinových kolekcí GZR
Základním hodnocením musí projít všechny GZR příslušné kolekce vzhledem k tomu, že je tento
krok zdrojem popisných dat o uchovávaných vzorcích.
Většina GZR zpravidla přichází do tohoto kroku z předběžného hodnocení, u víceletých druhů
přímo z introdukce (po případném karanténním prověření). Některé GZR (např. nové domácí
odrůdy, významné produktivní odrůdy ze zahraničí z klimaticky blízkých oblastí) u nichž je
význam zřejmý a je k dispozici dostatek osiva (sádě) jsou zařazeny přímo do této etapy
hodnocení.
Metodickým základem hodnocení je zpravidla srovnání s kontrolní odrůdou (odrůdami). Jako
kontrola je zařazována registrovaná odrůda s dostatečnou plasticitou v reakci na odlišné
podmínky jednotlivých let hodnocení a s co nejvyšší stabilitou v projevu významných znaků a
vlastností. Pokud možno měla by být kontrola shodná s kontrolní odrůdou, používanou v
odrůdovém zkušebnictví. Zvláště v pokusech bez opakování by měla být volena co nejhustší síť
kontrol, což umožní dosáhnout vyšší objektivity hodnocení při srovnávání výsledků (např.
využití matematického modelu při překrývání pokusných sérií).
Základní hodnocení je hlavním zdrojem informací pro budování databáze popisných dat IS
EVIGEZ. Zjištěné údaje po 2 – 3letém hodnocení jsou převedeny podle národních klasifikátorů
pro jednotlivé rody či druhy na bodové hodnoty (9ti bodová stupnice). Zpracování popisných dat
probíhá na řešitelském pracovišti tak, aby mohly být využity odborné zkušenosti
specializovaných pracovníků. Výsledky jsou pak zaslány do informačního systému EVIGEZ
v genobance, kde jsou údaje zkontrolovány a začleněny do databáze popisných dat.
Jako nástroj pro ohodnocení znaků nebo pro převod naměřených hodnot do bodových stupnic
slouží národní klasifikátory. K 31. 12. 2009 jich v rámci ‚Národním programu …‘ bylo vytištěno
30 a 17 jich je v elektronické versi zařazeno do IS EVIGEZ. (viz. Příloha 6.8.2)
Základní hodnocení je většinou 2 – 3leté, popř. i dlouhodobější. U samosprašných rostlin se
zpravidla v dalších letech zkoušení používá osivo z předchozího roku, u cizosprašných nové
osivo z rezervy či z izolovaného přesevu. V případě výskytu klimaticky mimořádně odlišného
roku či kalamitního poškození pokusu se zkoušky prodlužují o rok a údaje z kalamitního roku se
vylučují. Účelné je, aby se podmínky zkoušení pokud možno blížily praktickým podmínkám
pěstování dané plodiny.
Při základním hodnocení v polních pokusech jsou hodnoceny morfologické znaky, fenologické
charakteristiky, je odhadována produktivita a její struktura, testována kvalita produktů a další
hospodářsky významné znaky. Hodnocení se zaměřuje především na znaky s nízkou interakcí
s prostředím a na znaky založené mono- a oligogenně. Dle potřeby a možnosti je v polních,
skleníkových či laboratorních testech zjišťována rezistence k chorobám, škůdcům, abiotickým
stresům, případně jsou prováděna i jiná hodnocení.
30
Údaje o morfologických znacích jsou využívány kromě jeji ch významu hospodářského též pro
identifikaci a charakterizaci jednotlivých GZR. V této souvislosti jsou pro případné pozdější
určování pravosti GZR důležité odběry plodů, plodenství a herbářových položek. Tyto materiály
trvale skladuje řešitel kolekce, zejména pro případné revize kolekce.
Dalšími metodami, umožňujícími identifikaci GZR jsou elektroforézy zásobních bílkovin a
metody DNA fingerprintingu. Těmito metodami je třeba charakterizovat přednostně GZR
domácího původu, případně donory velmi cenných vlastností a znaků.
Vedle shromažďování základních popisných dat pro uživatele GZR (databáze popisných dat
EVIGEZ) je účelem základního hodnocení získání poznatků o rozsahu genetické variability
kolekce. Na tomto základě by měla být kolekce dále plánovitě doplňována.
V řadě případů je účelné vedle hodnot transformovaných do bodové stupnice podle klasifikátorů
evidovat též přímo měřené hodnoty. Zvláště jde-li o opakované pokusy, umožňuje evidence
metrických dat jejich další a podrobnější zpracování a získání cenných dodatečných informací.
V takovýchto případech se doporučuje vytvářet samostatnou databázi měřených hodnot znaků.
Tento postup je rovněž nezbytný u těch kolekcí, kde dosud není k dispozici klasifikátor ani
minimální soubor deskriptorů s příslušnými bodovými stupnicemi.
Bodové stupnice klasifikátorů a souborů deskriptorů jsou po celou dobu hodnocení závazné. Při
případné transformaci z jiných stupnic je třeba postupovat obezřetně a zachovat základní směr,
kdy nejnižší nebo nejhorší projev znaku je klasifikován nejnižším bodovým ohodnocením. Je
povoleno používat pouze číselné vyjádření projevu znaku bez doplňujících symbolů nebo znaků.
Podrobné metodické postupy základního hodnocení GZR pro jednotlivé kolekce jsou
rozpracovány ve speciální části této metodiky a vycházejí zejména z potřeb šlechtění, výzkumu,
odrůdového zkušebnictví, popřípadě zemědělské praxe.
3.3.1.4.3 Speciální hodnocení
Speciální hodnocení svými cíli i rozsahem prací přesahuje rámec ‚Národního programu …‘ a
není jeho součástí. Základní hodnocení GZR prováděné jako součást ‚Národního programu…‘
však pro tuto činnosti vytváří předpoklady a umožňuje předvýběr materiálů pro detailní studium
užšího souboru perspektivních materiálů. Speciální hodnocení by mělo být předmětem
navazujících projektů výzkumného charakteru, případně objednávky ze strany šlechtění.
Do speciálního hodnocení jsou zařazovány GZR vybrané na základě výsledků základního
hodnocení případně podle jinde získaných informací. Rozsah hodnocených materiálů závisí na
cílech a potřebách (formulovaných zpravidla uživateli tj. šlechtiteli, výzkumníky či zemědělskou
praxí) a na pracovních možnostech. Postup hodnocení sleduje vytčené cíle jako je výběr donorů
určitých znaků a vlastností, ověření produktivity, výnosové stability, vhodnosti pro introdukci
atp. Metodický postup by měl umožnit posouzení vlivu prostředí a spolehlivosti interpretace
výsledků (statistické vyhodnocení), což vyžaduje opakované pokusy; u polních testů víceleté
výsledky nejlépe z více stanovišť.
3.3.1.4.4 Příprava dat pro informační systém EVIGEZ
Průměrné hodnoty znaků a vlastností, získané během hodnocení genetického zdroje (2 – 3 leté
hodnocení) jsou převáděny pomocí klasifikátoru na bodové vyjádření. V případě značných
ročníkových rozdílů se přihlíží k reakci kontrolních odrůd na podmínky ročníku, ve kterém se
rozdíly projevily. Popisná data v bodové podobě jsou vnášena do databáze IS EVIGEZ dle zásad
uvedených v části 3.2.5.2.
31
3.3.1.4.5 Zdroje informaci, které nejsou výsledkem vlastního hodnocení
Cenné informace o vlastnostech a znacích GZR jsou získávány též z literárních zdrojů.
Významné jsou takovéto údaje především pro cílené rozšiřování druhové kolekce a u znaků
s vysokou dědivostí. Zdrojem těchto informací mohou být např. odborné a vědecké publikace,
popisy odrůd v listinách doporučených odrůd, publikované výsledky odrůdových zkoušek, různé
typy katalogů, sdělení šlechtitelů, atp. Průběžné rešerše dostupných informací o genofondu
daného druhu a jejich využití při budování informační databáze patří k práci každého řešitele
kolekce. Takto získané údaje mohou být začleněny do poznámkové části informačního systému.
3.3.1.5 Uchování kolekce GZR
V průběhu hodnocení udržuje řešitelské pracoviště vzorky GZR v pracovní kolekci.
Jakmile je během základního hodnocení generativně množených druhů získáno dostatečné
množství kvalitních semen, je připraven semenný vzorek od každého GZR pro uložení ve skladu
genobanky. Při předávání semenných vzorků do genové banky je nezbytné dodržet zásadu, že
ukládáno je pokud možno originální osivo (pokud je k dispozici dostatečně velký, nenamořený
vzorek, což u pěstovaných a aktuálně restringovaných odrůd, či pěstovaných odrůd zahraničních
nebývá problém). Pokud to není možné, je ukládáno osivo z prvého následného přesevu (z
předběžného či základního hodnocení), kde je k dispozici požadované množství semen. Sklizeň
musí proběhnout včas (neponechávat zralé porosty na poli), s následným výmlatem (vyčištění)
vzorků. Pokud není vzorek bezprostředně po vyčištění ukládán do GB (např. není dosud zařazen
do kolekce, protože se čeká na výsledky hodnocení atd.), je nezbytné takový vzorek dočasně
uchovat v pracovní kolekci, za podmínek blízkých skladování v genové bance (teplota +5 až +
10°C ). I v takovýchto případech je tedy potřeba dát přednost vzorkům osiv z nižšího přesevu a
maximálně tak omezit rizika genetické eroze.
Vzorky osiv jsou předány genobance ve VÚRV Praha – Ruzyně přesně označené, doprovázené
předávacím protokolem (Příloha 6.9.2). Předávané vzorky musí vyhovovat svým zdravotním
stavem, úrovní klíčivosti a počtem předávaných semen ustanovením vyhlášky 458/2003 Sb.
V případě, že je vzorek určen k uložení i v základní kolekci a bezpečnostní duplikaci předává
účastník NP 2 resp. 3-násobek množství semen uvedeného ve vyhlášce. Uchování vegetativně
množených druhů zajišťují během i po ukončení hodnocení řešitelská pracoviště v polních
kolekcích, “in vitro“ kolekcích, popřípadě mohou organizovat i konzervaci ‚in situ‘ v původním
areálu výskytu. V některých případech jsou metody kombinovány, např. polní kolekce a metoda
in vitro u chmelu. Významným přínosm k uchování některých vegetativně množených druhů je
etablování kryobanky v listopadu 2003. Ta bude postupně přebírat garanci za uchování
vybraných kolekcí vegetativně množených GZR.
3.3.1.6 Odlišnosti v hodnocení vegetativně množených GZR rostlin
Hodnocení probíhá často na trvalém stanovišti (např. ovocné stromy, chmel, vinná réva). Ve
výsadbě jsou rozmístěny standardní odrůdy, které umožňují srovnání a statistické hodnocení
získaných údajů. Hodnocení je dlouhodobé většinou po velkou část výsadby, u chmelu po 5 let.
Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcích dle
deskriptorů, popisem, vážením případně hmotnostním odhadem a měřením. Po sklizni následují
rozbory, zaměřené na kvalitu získaného produktu.
U znaků, které nejsou hodnoceny klasifikační stupnicí, (převod na bodové vyjádření je až
následný) je vytvořena též metrická databáze.
32
Systém hodnocení GZR brambor se blíží hodnocení generativně hodnocených druhů. Sestává z
předběžného hodnocení na přípravné parcele a vlastního dvouletého hodnocení na parcele
pracovní.
3.3.1.7 Obnova genetických zdrojů a jejich udržování v živém stavu - regenerace
3.3.1.7.1 Regenerace generativně množených GZR
Za regeneraci genetického zdroje zodpovídá účastník NP, který má garanci za příslušnou
plodinovou kolekci. Regeneraci dříve uložených vzorků semen provádí na vyzvání genobanky.
Genobanka žádá o regeneraci osiva v případě že:
- následkem odběru semen pro uživatele klesá zásoba k limitní hranici
- je zjištěn pokles klíčivosti uskladněného vzorku blízko k minimální přípustné hranici
Během regenerace musí dodržovat účastník NP veškerá opatření, která zabezpečí originalitu,
čistotu vzorku a parametry klíčivosti a počtu předávaných semene jako při prvém uložení vzorku
do genobanky (viz. bod 3.3.1.5 této metodiky).
Semenný vzorek uložený v duplikované základní kolekci slouží nejen jako bezpečnostní rezerva,
ale osivo je po delší době (několika přesevech z aktivní kolekce) využíváno k revitalizaci
genetického zdroje. Jeho množením se potom nahradí vzorek v aktivní kolekci (kde přesevy
mohly vést ke genetické erozi). K zabezpečení originality vzorku musí učastník NP zachovávat
původní označní vzorku během celého procesu regenerace. U vzorků cizosprašných rostlin musí
zajistit vhodný způsob technické nebo prostorové izolace. Preciznost práce při setí a sklizni je
základním předpokladem pro zajištění čistoty regenerovaného vzorku. Regenerace a ošetření
vzorků určených pro skladování v GB musí odpovídat nejvyšším standardům. (Přesné a
nezaměnitelné vyznačení, rozmístění parcelek a rozestupů mezi nimi, minimální počty rostlin,
ruční setí, odstraňování příměsí během vegetace, ruční sklizeň.)
Je nutné zvýšenou pozornost věnovat i posklizňovému ošetření semen. Semena určená pro
uskladnění do GB sklízet oddělelně od ostatních pokusů a označovat dvojnásobným značením. U
Doporučuje se skladňovat pravidelně klasové sbírky nebo herbářové položky.
Semena sklízet při plné zralosti v co možná nejvhodnějších podmínkách - sledování zdravotního
stavu, vlhkosti (pro plánování sklizně sledovat i meteorologické předpovědi). Pokud se vyskytly
závažné choroby, vzorky dlouhodobě neukládat, ale přesít je v následujícím roce.
Semena po sklizni uchovávat při teplotě do 20°C na suchém a větraném místě, a následně co
nejdříve vymlátit, vyčistit a řádně označené předat k uskladnění do GB.
3.3.1.7.2 Odlišnosti v regeneraci vegetativně množených GZR rostlin
- ovocné stromy
Metodou regenerace genových zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a v případě úhynu
více než 50% jedinců z položky. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde
je sledován jejich zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště.
- chmel
Po ukončení hodnocení jsou GZ chmele uchovávány v tzv. depozitní části kolekce, zde také
probíhá regenerace (po 15 – 20 letech) postupem, specifikovaným v speciální části metodiky.
- vinná réva
33
GZ révy vinné je třeba regenerovat po 20 letech pokud nedošlo k jejich poškození abiotickými či
biotickými vlivy. V případě silného poškození je přirozeně nutno provést regeneraci
bezprostředně po poškození.
- brambor
Regenerace probíhá v kultuře in vitro. Udržované genotypy se převádí na množící živné médium
(převážně z mikrohlízek in vitro). Získané aktivně rostoucí rostlinky se používají k pasáži na
média pro dlouhodobé udržování.
3. 4 Dlouhodobé uchování genetických zdrojů kulturních rostlin ex situ
3. 4.1. Úvod
Dlouhodobé uchovávání genetických zdrojů pro budoucí potřebu je zcela základním
úkolem práce s genofondem; tento úkol musí být zajišťován prioritně. U druhů rozmnožovaných
semeny s ortodoxním charakterem zajišťuje dlouhodobé uchování semenných vzorků pro
všechny kolekce v ČR genobanka ve VÚRV,v.v.i. Praha, která má charakter národní genobanky.
Vegetativně množené druhy jsou uchovávány na řešitelských pracovištích příslušných kolekcí,
případně ve spolupráci s jinou institucí na smluvním základě. Tyto kolekce mají status
genobanky, ať již jsou uchovávány formou polní kolekce, v kultuře „in vitro“ nebo metodou
kryokonzervace.
Obecné zásady bezpečného uchování genofondu rostlin jsou platné pro generativně i vegetativně
rozmnožované druhy (Zákon 148/2003 Sb.).
3.4.2 Dlouhodobé uchování generativně množených GZR ex situ
GB získává semenné vzorky od řešitelů kolekcí, kteří po zařazení GZR do kolekce
(přidělení národního evidenčního čísla, ECN) a namnožení osiva zasílají vzorky v dohodnutém
objemu a kvalitě a s potřebnými informacemi pro dlouhodobé skladování v GB. GB může
zajišťovat dlouhodobé skladování osiva i pro další subjekty, které se zabývají genofondem
rostlin (např. šlechtitele, instituce ochrany přírody), projeví-li o to tyto subjekty zájem a jsou-li na
pracovišti GB potřebné technické a personální předpoklady.
Vlastní činnost genobanky charakterizuje schéma v příloze 6.9.1.
3.4.2.1 Vlastnosti vzorků
Genobanka získává vzorky od řešitelů kolekcí, kteří jim přidělují národní evidenční číslo (ECN)
jako jednoznačný identifikátor pro GZR. Systém přidělování ECN je dán pravidly centrálního
dokumentačního systému EVIGEZ. Uskladňované vzorky musejí splňovat základní požadavky
na vlastnosti a kvalitu:
- Identifikátor (ECN) včetně pasportní dokumentace, tj. základní informace o názvu a původu
vzorku, bez něhož vzorek nelze uskladnit
- Homogenita – vzorek semen musí pocházet z homogenního porostu, v případě cizosprašných
druhů musí být zajištěna ochrana (např. izolace) před nežádoucím opylením
- Čistota – vzorek musí být čistý (98%) bez příměsí cizích látek a úlomků rostlinného materiálu,
nemořený
34
Všeobecná část – díl I
- Zdravotní stav – vzorek musí být prost viditelného poškození nebo přítomnosti infekce, plísní
a škůdců
- Klíčivost – klíčivost vzorku musí splňovat minimální stanovenou hodnotu 95%, pro některé
druhy je 85% a jen výjimečně je povolena nižší klíčivost (dle příslušné normy)
- Vlhkost – vstupní vlhkost vzorku by neměla přesahovat běžnou hodnotu 12-15%
- Hmotnost – minimální velikost vzorku v kolekci musí být 4000 klíčivých semen u
samosprašných druhů, u cizosprašných druhů pak 12 000 klíčivých semen (n- násobky tohoto
základního množství jsou doporučeny podle typu kolekce)
Důraz je kladen na vysokou kvalitu osiva - vzorky ukládané do genové banky musí splňovat
nejvyšší standardy. Kvalita dávky osiva závisí na příznivém průběhu meteorologických faktorů
v průběhu vegetační doby a na dodržování správné agrotechniky (osevní postupy, aplikace
hnojiv a ochranných prostředků proti škůdcům, sklizeň za plné zralosti, atd.). Kvalitní osivo je
zárukou dlouhodobého udržení životaschopnosti.
-Vzorek musí být doprovázen předávacím protokolem s informací o roku a způsobu sklizně, typu
kolekce, hmotnosti vzorku a jeho klíčivosti případně vlhkosti a HTS. (předávací protokol
v příloze 6.9.2)
Podrobné parametry ukládaných vzorků stanoví vyhláška 458/2003 Sb.
3.4.2. 2 Typy kolekcí
Podle cíle a s ním souvisejících požadavků na dlouhodobé uchování jsou semenné vzorky
skladovány v následujících typech kolekcí:
Základní kolekce (base collection) slouží pro bezpečné dlouhodobé uchování GZR (50 i více
let). Zahrnuje původní domácí GZR, za něž nese genobanka a řešitel garanci a další vzácné
materiály dle rozhodnutí řešitele, v doporučeném objemu 1- až 3–násobek minimální doporučené
hmotnosti vzorku. Základní kolekce je uchovávána při teplotě – 18 oC a duplikuje aktivní
kolekci na témže místě. Semena jsou odebírána pouze výjimečně (kontrola klíčivosti, nezbytná
regenerace). Vzorky základní kolekce neslouží k distribuci, v případě potřeby se však počátá
s jejich využitím pro revitalizaci genetického zdroje.
Aktivní kolekce (active collection) slouží pro střednědobé uchování životnosti semen (15 a více
let) a zahrnuje veškeré GZR shromážděné v kolekcích jednotlivých semenných druhů. Je od
poloviny roku 2009 byla teplota snížena z -5 na– 18°C. Již dosud byly druhy s krátkou dobou
životnosti semen rovněž ukládány při teplotě -18°C. Fakticky tak aktivní kolekce splňuje v
teplotním režimu požadavky pro dlouhodobé uskladnění . Je využívána pro potřeby kurátora
kolekce (popis a hodnocení GZR, pro regeneraci) a pro distribuci semen uživatelům. Dostupnost
vzorků uchovávaných v aktivní kolekci může být volná (Y), omezená (L), vázaná na svolení
řešitele, případně některé vzorky nemusejí být určeny k distribuci vůbec (N) z důvodu
přechodného nedostatku osiva nebo z jiného závažného důvodu. Některé GZR jsou označeny
dostupností „R“, která zdůrazňuje právní ochranu. Na distribuci takového materiálu se však
vytahuje tzv. šlechtitelská výjimka, která připouští distribuci takového vzorku pro šlechtění a
výzkum, tedy nekomerční využití. Omezení dostupnosti však nesmí být v rozporu se zákonem
148/2003, vyhláškou 458/2003 Sb.ani s mezinárodními dohodami (ITPGRFA a sMTA).
Dostupnost
vzorku v aktivní kolekci charakterizuje (deskriptor označený „DOS“)
v dokumentaci pasportní části EVIGEZ. Aktivní kolekce, která sestává ze všech čtyř kategorií
dostupnosti (Y, L, N, R) je uvedena v katalogu GZR (http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/).
35
Pracovní kolekce (working collection) – speciální kolekce donorů, rozpracovaných výzkumných
a šlechtitelských materiálů, jimiž plně disponuje pouze jejich majitel (řešitel kolekce, šlechtitel,
řešitel projektu VaV), nejsou zahrnuty v katalogu GB a nejsou součástí základní nebo aktivní
kolekce, mají však záznam v pasportní části dokumentace. Minimální množství skladovaného
materiálu v pracovní kolekci není stanoveno, dostupnost je označena „W“ (pracovní kolekce)
nebo „P“ pro materiál chráněných planých druhů. Ve výjimečných případech do pracovní
kolekce spadá i materiál s dostupností „X“, a to v případě, že genetický zdroj byl ze závažného
důvodu vyřazen z řádné kolekce, ale je uložen v genové bance. Rovněž pracovní kolekce je
uchovávána při teplotě – 18°C (od poloviny roku 2009).
Bezpečnostní duplikace (safety duplication) – dlouhodobě uchované vzorky ještě v jiné genové
bance pro případ katastrofy nebo ztráty vzorku (nejčastěji duplikovaný obsah základní kolekce),
doporučený objem je minimální množství. Bezpečnostní duplikace jsou uchovávány při teplotě –
18°C většinou na základě smluv mezi genovými bankami. Materiál zůstává majetkem genobanky
dárce.
V genobance při VÚRV Praha – Ruzyně je uložena bezpečnostní duplikace vybraných vzorků
GZR Slovenské národní GB a recipročně bezpečnostní duplikace vybraných českých GZR jsou
uchovány ve VÚRV Piešťany na základě dvoustranné dohody. Do bezpečnostní duplikace jsou
zahrnovány nejcennější vzorky z kolekcí jednotlivých druhů zemědělských plodin. Cílem
bezpečnostní duplikace je zajistit co největší bezpečnost cenných materiálů – např. v případě
živelní katastrofy a jiných nepředvídatelných okolností, které by mohly poškodit uchovávané
GZR. Bezpečnostní duplikace svým charakterem odpovídá základní kolekci, je však plně
spravována majitelem GZR. Bezpečnostní duplikace zajišťují zejména původní materiály ČR a
Slovenska (vyšlechtěné odrůdy, staré krajové odrůdy ohrožené vymizením, cenné materiály
získané expedičními sběry , originální genetické linie apod).
Pro vytváření bezpečnostních duplikací jsou povinni přispívat vybranými materiály všichni
řešitelé kolekcí v ČR. Za výběr vzorků do bezpečnostních duplikací odpovídjí řešitelé
příslušných kolekcí spolu s genobankou.
Rozvržení typů kolekcí a kapacit ve skladu genobanky je uvedeno v Příloze 6.9.3.
Do budoucna se počítá s uložením vzorků do Global Seed Vault na Špicberkách - výdaje za
balení vzorku a dopravu jsou povinností dárce, vlastní provoz skladu není účtován. Nezbytná je
doprovodná dokumentace podle pravidel NordGen.
3.4. 2.3 Technologie příjmu a uchování vzorku
3.4.2.3.1 Příjem vzorku
K dlouhodobému uložení jsou přebírány pouze vysoce kvalitní partie semen genetických zdrojů
označené evidenčním číslem a opatřené záznamem v pasportní části EVIGEZ, které splňují
požadavky pro uskladnění v genobance. Uchování hybridů (pokud je vyžadováno) je řešeno
uložením zásoby semen v GB podle přání řešitele; tyto materiály však nejsou uváděny v katalogu
GZR, ale mohou být součástí pracovní kolekce. Za genetické zdroje lze považovat pouze
rodičovské komponenty hybridů.
Pro vlastní dlouhodobé skladování jsou rozhodující údaje určující režim skladování - typ kolekce
(základní, aktivní, pracovní, omezení distribuce semen - určené řešitelem kolekce), skladovací
teplota, počáteční vlhkost, klíčivost a kritická klíčivost. Řešitel kolekce by měl podle možnosti,
36
popř. dle dohody s genobankou otestovat klíčivost jím zasílaných vzorků a příslušné údaje
poskytnout GB.
Po převzetí vzorku s potvrzením předávacího protokolu následuje kontrola čistoty a zdravotního
stavu, klíčivosti a vlhkosti semen a evidence všech údajů.
Kontrola čistoty a zdravotního stavu – vizuální hodnocení (lupa, mikroskop). Předpokládá se
98% čistota vzorku, vzorek nesmí obsahovat cizorodé částice nebo úlomky rostlinného materiálu.
Vzorek nesmí být mořený nebo obsahovat viditelné závady ze zdravotního hlediska.
Kontrola klíčivosti - dle standardních metod ISTA (Petriho misky, vlhčený filtrační papír,
teplota 20-25 °C, osvětlení dle druhových požadavků). K odstranění případné dormance lze osivo
vystavit nízkým teplotám po dobu několika dní. U tvrdosemenných vzorků nutno použít
skarifikace. Požadovaná klíčivost pro uložení v genobance je 95%, resp 85%, u některých vzorků
je povolena i nižší vstupní klíčivost (tabulka doporučených klíčivostí v Příloze 6.9.7)
Není přípustné ukládat do řádné kolekce vzorky bez zjištěné klíčivosti. Řešitel kolekce může
klíčivost zjišťovat sám a údaje předat spolu se vzorky k uskladnění.
Vysoušení semen - Evidovaný a zkontrolovaný vzorek je označen štítkem a předsoušen v misce
sušárenského vozíku v běžných laboratorních podmínkách. Po předsušení je dosušován na
konečný obsah vody 4-8% v sušárně při teplotě 15-20 °C a relativní vzdušné vlhkosti 20-25%.
Doba vysoušení je různá pro různé druhy. Vlhkost je kontrolována gravimetrickou metodou po
žíhání do konstantní hmotnosti při 130°C resp.105°C u olejnatých semen. Po dosažení vlhkosti,
která odpovídá optimálnímu obsahu vody pro dlouhodobé uchování, se znovu u části vzorků
provádí kontrola klíčivosti (tabulka doporučených vlhkostí Příloha 6.9.4).
Ukládání vysušených semen do skleněných kontejnerů s objemem 370 cm3 nebo 210 cm3 se
vzduchotěsným "twist" - uzávěrem. Do každého kontejneru je vkládán sáček s 3,5 g resp. 1,5 g
silikagelu a jmenovka se základními údaji: ECN, názvem , taxonem, rokem sklizně, číslem
příjmu a kódem skladu. Kontejnery jsou ukládány do přepravek po dvaceti kusech a umísťovány
ve skladu podle šestimístného označení místa – kódu skladu a typu kolekce. Kód skladu je dán
označením komory (1-10), regálu (A-Q), police (A-M ), přepravky (1- 9) a pořadovým číslem
kontejneru (01-20). Kód skladu je vyznačen rovněž na víčku skladovacího obalu. Vzorky téhož
ECN se nikdy nesesypávají dohromady, originální vzorek je označen v dokumentaci. Jedno ECN
může mít několik různých čísel příjmu (např. podle různých let sklizně). Jedno zařazené číslo
příjmu může mít více skladovacích obalů (tj. více kódů skladu - u velkosemenných druhů 5 až 8
kontejnerů). Do jednoho kontejneru se ukladá jen jeden vzorek.
Vzorky jsou ukládány v pořadí, v jakém byly přijaty do GB. Vzhledem k doporučovaným
minimálním rozsahům vzorků (většinou 4 tis. klíčivých semen) by měly vzorky ukládané do GB
zahrnovat 6 tisíc a více semen. Minimální požadované rozsahy vzorků pro uchování v aktivní a
základní kolekci GB jsou podle druhů (skupin druhů) uvedeny v tabulce Příloha 6.9.6.
Evidence vzorků – uskladňované vzorky jsou ihned po převzetí označeny štítkem s ECN a údaje
zaznamenány do příjmové knihy. Je jim přiděleno číslo příjmu a při ukládání vzorku do
klimatizovaného prostoru též kód skladu (lokalizace vzorku ve skladu genobanky). Do příjmové
knihy jsou zaznamenány všechny skladovací údaje: ECN, číslo příjmu, typ kolekce, kód skladu,
klíčivost, rok sklizně, hmotnost vzorku, datum příjmu, datum uskladnění, hmotnost tisíce semen,
37
úroveň regenerace, případně poznámka na základě údajů z předávacího protokolu a vstupní
kontroly.
Všechny tyto údaje jsou zároveň uloženy do informačního systému EVIGEZ. V roce 2003 začalo
nové označování skladovacích kontejnerů pomocí štítků s čárovým kódem. Štítek s čárovým
kódem označujícím kód skladu je umístěn na víčko skladovacího obalu. Štítek se všemi údaji
(ECN, číslo příjmu, kód skladu, taxon, název vzorku, rok sklizně) je umístěn na vlastní
skladovací obal i dovnitř obalu. V průběhu nového označování všech uložených vzorků je
kontrolována hmotnost vzorků a namátkově i klíčivost.
Podobným způsobem jako je vedena evidence generativně množených druhů ve skladu
genobanky ve VÚRV je nutno evidovat i polní kolekce, in vitro kolekce a kryo kolekce v dalších
ústavech fungujících jako genobanky vegetativně množených druhů.
3.4.2.3.2 Uchování vzorku
Vzorky jsou uchovávány ve skladovacích obalech teplotou jednom teplotním režimu –18°C.
Stálost teploty v klimatizovaných komorách je sledována monitorovacím systémem, který
oznamuje přesažení kritické teploty –11°C v komoře klimatizované na –18°C . Data průběhu
teplot jsou dlouhodobě uchovávána.
K základním činnostem GB patří monitorování dlouhodobého skladu semen, zejména
kontrola životnosti (po pěti až deseti letech), namátkově i vlhkosti semen. Na základě výsledku
monitorování skladu je řízena regenerace vzorků (při poklesu životnosti či zásoby semen pod
kritické množství – sledované uživatelským programem EVIGEZ). Materiál k regeneraci zasílá
GB z aktivní (výjimečně ze základní) kolekce v potřebném stanoveném množství, spolu s
informací o klíčivosti, popř. dalších charakteristikách osiva. Regeneraci vzorků je nutné věnovat
maximální pozornost; zabezpečit dostatečný rozsah, u cizosprašných spolehlivou izolaci,
zachování čistoty vzorků a získat osivo co nejvyšší kvality bez jakýchkoliv příměsí.
Obecným cílem práce GB a řešitelů kolekcí musí být co největší omezení potřeby přesevů
- což je základním předpokladem uchování genetické integrity GZ.
3.4.3 Dlouhodobé uchování vegetativně množených druhů
Vegetativně množené druhy jsou uchovávány na řešitelských pracovištích příslušných kolekcí,
případně ve spolupráci s jinou institucí na smluvním základě. Tyto kolekce mají status
genobanky, ať již jsou uchovávány formou polní kolekce, v kultuře „in vitro“ nebo metodou
kryokonzervace. Zvolená metoda uchování GZ bude závislá na druhové specifitě. U některých
plodin, zejména jednoletých a dvouletých (např. brambory) se pro konzervaci používají
explantátové „in vitro“ kultury, u vybraných druhů se užívá metody kryokonzervace, při
prodloužení potřeby regenerace v polní kolekci se efektivně uplatní "in vitro" kultury. Využití
metod uchování vegetativně množených druhů je uvedeno podrobně v speciální části metodiky
jednotlivých plodin/skupin plodin.
3.4.3.1 Konzervace GZR v ultranízkých teplotách - kryokonzervace
Kryoprezervace vegetativně množených rostlin, nebo částí je metoda pro jejich uchování
v nízkých nebo ultranízkých teplotách za účelem uchování biodiversity. Podstatou této metody je
ve většině případů navození vitrifikačního stavu, při kterém se ochlazováním netvoří krystaly
ledu, které mají jinak za následek nevratné poškození rostlinných buněk.
38
3.4.3.1.1 Pracovní postup pro uchování vzorků GZR v kryobance
Výchozím materiál pro uchování GZR v kryobance jsou rostliny napěstované v podmínkách in
vitro. Vypreparované vzrostné vrcholy s meristematickými buňkami jsou použity jako zdroj
rostlinné části pro kryoprezervaci.
Pro dlouhodobé skladování kryoprezervovaných rostlinných vzorků je použit systém skladování
v tekutém dusíku (při teplotě -196 °C). Rostlinné vzorky jsou umístěny v krympulích. Jedna
položka minimálně ve dvou Dewarových nádobách.
Metody kryoprezervace jsou postupně
optimalizovány pro jednotlivé druhy plodin.
Kryoprotokol pro příslušný rostlinný druh je založen na metodách vyvolávajících vitrifikační
stav, který je výhodný pro dlouhodobé uchování genetické informace.
Za genotyp úspěšně uchovaný v kryobance lze považovat takový, který má minimálně 140
vzrostných vrcholů zamrazených a z nich je minimálně 20 po odtání s takovou regenerační
schopností, že ve vzorku v kryobance zůstane s pravděpodobností P>= 0,95 aspoň 20 regenerace
schopných vzrostných vrcholů rostlin. Tyto jsou uloženy v minimálně 6 krympulích, v minimálně
2 Dewarových nádobách.
3.4.3.1.2 Dokumentace vzorků GZR uložených v kryobance
Informační systém EVIGEZ vypracovaný pro genobanku je základem pro dokumentaci GZR v
kryobance. K databázi EVIGEZ bude přidána databáze kryoprotokolů. Kryoprotokol obsahuje
údaje o původu vzorku, o datu jeho převzetí do kryobanky, o předkultivaci (době, času, teplotě),
o složení kultivačního média (hlavně o hormonálním složení média), o datu a podmínkách
kryoprezervace. Kryoprotokol dále obsahuje podmínky pro odtátí, které byly použity pro
stanovení regenerace kontrolního vzorku. Dále jsou uchovány údaje o procentu regenerace a
teplotě pro bezpečné skladování. Kryoprotokol obsahuje i důležitou poznámku experimentátora,
který navrhne metodu odtátí (teplotu, rychlost, rehydrataci).
Manipulace při skladování položek a komunikace se skladovou databází v PC se realizuje pomocí
terminálu čárového kódu. Každá krympule je označena jedinečným alfanumerickým kódem. Kód
obsahuje pořadové číslo uchovaného vzorku, jeho pozici v Dewarově nádobě a datum zamrazení.
3.4.3.1.3 Technická opatření k zajištění bezpečnosti a monitoring uchovávaných GZR
Nebezpečí případné technické havárie je monitorováno dvouúrovňovým měřením teploty v každé
Dewarově nádobě. Bezpečnost práce v kryobance je hlídána kyslíkovým čidlem spojeným
s výstražnou sirénou. Zabezpečení kryobanky proti vniknutí nepovolané osoby je zajištěno
propojením 3 okruhů zabezpečovacího systému na pult centrální ochrany.
Virtuální inventura kryobanky bude prováděna jedenkrát ročně spolu se zálohováním dat.
Jedenkrát ročně budou odtávány kontrolní vzorky rostlin ke stanovení úrovně regenerace.
Jedenkrát za 10 let bude provedena fyzická inventura vzorků uložených v kapalném dusíku.
3. 4.4 Vymezení vztahů účastnika NP (řešitele kolekce) ke genobance
Pro efektivní spolupráci mezi pracovišti zodpovědnými za uchování genofondu, řešiteli
kolekcí a uživateli GZR platí zejména následující zásady a povinnosti.
a) Národní genová banka ve VÚRV Praha garantuje uchování kolekcí semenných druhů,
poskytuje metodickou a konzultační pomoc řešitelským pracovištím kolekcí a
koordinuje dokumentaci, ukládání a regeneraci semenných vzorků za spolupráce
jednotlivých pracovišť.
39
b) Pracoviště zodpovědná za uchování vegetativně množených druhů, plní pro tyto druhy
funkci genobanky, zajišťují dlouhodobé uchování GZR, sledují jejich stav a zásobu a v
případě potřeby organizují regeneraci GZR.
c) Genobanka a genofondové kolekce vegetativně množených druhů zajišťují distribuci
GZR a příslušných informací uživatelům v ČR i v zahraničí; přitom dodržují platné
zákony a předpisy, respektují právní ochranu odrůd v rámci dohody UPOV a případná
omezení vyžádaná řešitelem kolekce, či majitelem GZR.
Řešitel kolekce (majitel GZR) má za povinnost zajišťovat zejména:
a) předání dokumentovaných vzorků GZR do GB (na pracoviště udržující vegetativně
množené kolekce) v dohodnutém termínu, množství a kvalitě;
b) v případě potřeby zajišťuje ve spolupráci s GB regeneraci GZR;
Kriteriem pro regeneraci vzorků GZR je:
1. Nevhodný materiál zaslaný k uložení - nízká klíčivost, špatný zdravotní stav
(vzorek není ke skladování přijat).
2. Snížení zásoby semen v aktivní kolekci pod kritickou hranici.
3. Snížení klíčivosti uloženého vzorku pod kritickou hranici.
Po zaslání osiva k regeneraci (z aktivní, popř. základní kolekce) zůstává uloženo ještě
minimálně dvojnásobné množství osiva, nutné k regeneraci. Velikost vzorku nutného
k regeneraci, určuje řešitel kolekce po dohodě s GB.
c) zabezpečuje skladování pracovní kolekce;
Množství osiva poskytovaného uživatelům je závislé na celkové zásobě semen, genetické
homogenitě (samosprašné a cizosprašné druhy), případně na účelu využití a je uvedeno
v prováděcí vyhlášce č. 458/2003 Sb.
Pro uživatele je závazné:
a) využívat GZR pouze pro potřeby šlechtění, výzkumu či vzdělávání;
b) u povolených odrůd v plné míře respektovat autorská práva šlechtitele v rozsahu
platných právních úprav k ochraně odrůd;
c) poskytnout informace o využití GZR.
3.5 Konzervace genetických zdrojů rostlin „in situ"
In situ konzervace je uchování rostlinných genetických zdrojů v jejich přirozených biotopech
nebo na místě jejich dlouhodobého historického pěstování. Je dosud málo využívaná a měla by
nalézt větší uplatnění např. u dřevin, trav či některých planých druhů, významných pro kulturní
genofondy.
Jedná se o dynamický způsob uchování, který umožňuje vývoj populací, spontánní hybridizaci a
další koevoluci druhu s doprovodnými druhy, včetně patogenních mikroorganismů. Pokud je
tento druh konzervace technicky možný a lze jej zajistit i finančně, je to preferovaná metoda.
Měla by však být doprovázena konzervací ex situ, tj. uložením semen v genobance nebo
pěstováním materiálu v polní nebo jiné školce.
3.5.1. Subjekt zajišťující in situ konzervaci
1. Konzervaci planých rostlin in situ, památných stromů a cenných přírodních celků v ČR
zajišťuje Správa ochrany přírody podléhající MŽP. V rámci existující sítě chráněných objektů lze
realizovat program ochrany zemědělsky cenných druhů, jednotlivých rostlin nebo objektů na
40
základě vzájemné a oboustranně výhodné dohody. Tuto síť lze rozšířit podáním návrhu na zřízení
nového objektu ochrany.
2. Mimo tuto síť Správy ochrany přírody konzervaci genetických zdrojů rostlin in situ zajišťuje
účastník Národního programu. Přitom je účastník Národního programu povinen chovat se podle
§13 zákona č. 148/2003 Sb.:
3.5.2 Předmět konzervace in situ – materiál
Předmětem ochrany jsou genetické zdroje kulturních rostlin následujících kategorií:
d) Plané druhy (zpravidla příbuzné kulturním rostlinám, jejich přímí předchůdci, druhy
potenciálně využitelné přímo nebo šlechtitelsky jako nové užitkové plodiny, včetně
pícních a pastevních druhů a komponentů bohatých luk a dále druhy pro okrasné účely,
popř. plevelné druhy původních agrofytocenóz).
e) Krajové a primitivní formy kulturních rostlin.
f) Staré restringované šlechtěné odrůdy.
Tyto genetické zdroje jsou domácího (autochtonního) původu. Kulturní materiály mohou být i
původu neznámého nebo středoevropského, ale byly na teritoriu České republiky historicky a
dlouhodobě pěstovány (např. historické kultivary révy vinné, ovocných dřevin).
3.5.3 Odborná příprava před vyhlášením statutu in situ pro navrhovanou lokalitu
Pokud se jedná o plané druhy, vyhlášení reservace předchází dlouhodobější botanický výzkum
podle kritérií MŽP.
V případě kulturních druhů výzkum na lokalitě závisí na typu původní kultury (zplanělé polní
kultury, jednoleté, vytrvalé, sady, vinohrady, apod.). Pro zplanělé kultury zapojené do přirozené
vegetace jsou požadavky na výzkum v terénu obdobné jako u planých druhů.
U ovocných dřevin (historický sad, alej, památné stromy a pod) a vinohradů výzkum musí
zahrnovat nejen ekologické charakteristiky stanoviště ale těžiště spočívá ve víceletém
pomologickém výzkumu vycházejícím z historických pramenů potvrzujích oprávněnost
konzervace příslušných krajových odrůd. Výzkumná zpráva musí dále obsahovat
- přehled odrůd a jejich stáří
- fytopatologické hodnocení stromů, keřů, révy a ovoce
- mrazové poškození, odolnost a odhad budoucího rizika
3.5.4 Dokumentace in situ konzervace
Materiál uchovávaný in situ musí být vybaven pasportními údaji z IS EVIGEZ, dále údaji
analogickými sběrovým deskriptorům, tj. geografická lokalita, podrobné souřadnice z GPS,
ekologické údaje o lokalitě, a dále speciální údaje týkající se in situ:
Plané a zplanělé druhy:
- datum založení in situ
- cílový druh/druhy
- zodpovědná osoba/instituce
- charakteristika populace
- fytocenologické charakteristiky, snímek, případně mikromapování, alespoň početnost a
pokryvnost, sociabilita
- fytopatologické hodnocení
- možné faktory ohrožení
- charakter a stupeň ohrožení
41
- údaje o pravidelném monitorování lokality
- existující opatření na ochranu, případně návrh na změnu
Historické výsadby dřevin:
- datum založení in situ
- druhy a kultivary, krajové formy
- zodpovědná osoba/instituce
- charakteristika materiálu
- minulá a současná vegetace
- fytopatologické hodnocení a odolnost / poškození mrazem
- možné faktory ohrožení
- charakter a stupeň ohrožení
- údaje o pravidelném monitorování lokality
- existující opatření na ochranu, případně návrh na změnu
3.5.5 Lokalizace in situ, legislativa
Potenciálně vhodným místem zbytkového výskytu krajových populací a primitivních kultivarů
jsou odlehlé oblasti nejčastěji v pohraničí, v podhorských a horských regionech. Zejména se
jedná o opuštěné a zaniklé osady a sídliště, staré sady, aleje a roztroušené stromy v extravilánu.
Zplanělé materiály lze nalézt v místech minulého a historického pěstování, zejména v místech
zaniklých sídlišť.
U planých druhů navrhnutých pro in situ konzervaci, je-li možnost výběru, je třeba preferovat
stanoviště s co nejpůvodnější vegetací. Zahrnutí do stávající sítě chráněných území je optimální
variantou.
Je třeba respektovat vlastnická práva pozemků. Pokud je to možné, preferovat lokality
s vyjasněnými vlastnickými právy, kde se lze s majitelem (např. obec, stát, zemědělský podnik,
soukromník, Správa ochrany přírody atd.) snadněji dohodnout.
In situ konzervace musí být s majitelem pozemku legislativně ošetřena smlouvou s dlouhodobou
zárukou trvání.
3.6 Konzervace genetických zdrojů rostlin metodou „on farm“
On farm konzervace je uchování/pěstování kulturních rostlinných genetických zdrojů
hospodářem pokud možno v regionu jejich původního tradičního pěstování. Metodu on farm lze
aplikovat na všechny druhy plodin – polní, zahradní a ovocné dřeviny. Doporučeny jsou
technologie extenzívní blízké původním a popř. podmínkám organického zemědělství. Zejména
se jedná o nízké vstupy – nízká úroveň hnojení, minimální ochrana a dobrá agrotechnika. Ovocné
dřeviny se doporučuje roubovat na semenáče a pěstovat jako vysokokmeny ve velkých
rozestupech v zatravněných sadech.
On farm je výhodné provozovat ve skanzenech, v národních parcích a CHKO, a při muzeích. On
farm konzervaci mohou rovněž zajišťovat zemědělské podniky a farmáři, zejména hospodařící
organicky. Doporučuje se ekonomická návaznost na zpracovatele produkce realizující výrobky ve
specifické kvalitě, s finalizací např. v obchodech s biopotravinami. Zajištění ekonomika on farm
produke je Podmínkou realizace tohoto typu konzervace GZR.
42
GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN UCHOVÁVANÝCH V RÁMCI ‚NÁRODNÍHO
PROGRAMU KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN A AGROBIODIVERSITY‘
4. VYUŽÍVÁNÍ
V genových bankách ve světě je poslední období charakteristické vysokou pozorností, která je
věnována využívání genetických zdrojů. Po období sedmdesátých a osmdesátých let minulého
století, kdy převládalo mezi činnostmi na úseku genetických zdrojů rostlin především jejich
shromažďování a uchování v podmínkách ex situ, je v posledních deseti až patnácti letech
akcentováno hodnocení vlastností a znaků a jejich genetické podmíněnosti. Takto získané
informace o významných charakteristikách GZR výrazně přispívají k cílenému užití genetického
zdroje ve šlechtění či výzkumu.
Uplatnění genetického zdroje je vedle jeho uchování nejvýznamnější a vlastně finálním cílem a
smyslem všech činností na tomto úseku.
4.1. Fomy využívání GZR
Vzhledem k skutečnosti, že jsou v kolekcích NP shromažďovány genetické zdroje významné pro
výživu (potravu) a zemědělství je jejich uplatnění směřováno především do šlechtitelského
zlepšování pěstovaných rostlin, souvisejícího výzkumu, popř. je orientováno na přímé pěstitelské
využití minoritních, netradičních (nově zaváděných) nebo dosud opomíjených plodin.
4.1.1 Šlechtitelské využívání GZR
Dobře zhodnocené GZR mohou velmi efektivně přispět k tvorbě odrůd se zdokonalenými
vlastnostmi. V tomto ohledu mohou být GZR zdrojem odolnosti k chorobám a zvláště
k měnícímu se spektru patogenních organismů. Další oblastí pro kterou jsou GZR cenným
zdrojem genů a genových komplexů je kvalita získávaných rostlinných produktů.
K dosažení takovýchto cílů je nezbytná co nejtěsnější spolupráce osoby pověřené hodnocením
plodinové kolekce se šlechtiteli a dalšími uživateli. Pro usměrňování introdukce i pro efektivní
volbu hodnocených znaků a vlastností je názor uživatelů GZR velmi důležitý. Údaje získané
během hodnocení GZR slouží šlechtiteli při výběru vhodných materálů – donorů znaků a
vlastností. Předávání takových informací může mít formu předání výsledků hodnocení v původní
podobě nebo předání údajů z víceletých hodnocení v bodovém ohodnocení. Velmi významné
jsou osobní kontakty mezi řešiteli kolekcí GZR a šlechtiteli.
4.1.2 Výběr GZR pro jejich přímé pěstování
U některých druhů, zejména okrajových či nově zaváděných do kultury, může studium GZR
významně přispět k rozšíření spektra pěstovaných plodin se specifickými způsoby vyuřití např.
ve zdravé výživě, podpoře agro-biodiversity, uchování půdní úrodnosti či jako zdrojů obnovitelné
energie atp.
4.1.3 Uplatněnní aktivit NP při ochraně biodiversity
Na tomto úseku je nutná co nejtěsnější spolupráce s orgány státní správy, organizacemi ochrany
přírody i zájmovými sdruženími působícími v této oblasti.
Významná je z tohoto pohledu především konzervace GZR in situ.
43
4.2. Distribuce vzorků genetických zdrojů rostlin
Vzorky genetických zdrojů rostlin jsou bezplatně poskytovány pro účely šlechtění, výzkumu a
vzdělávání v souladu se zákonem č. 148/2003 Sb., tj. pokud je k dispozici dostatečná zásoba
rostlinného materiálu. Vzorky jsou poskytovány domácím i zahraničním uživatelům. K výběru
materiálu slouží uživatelům on-line katalog genetických zdrojů rostlin EVIGEZ
(http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/), kde je uvedena i okamžitá dostupnost jednotlivých
vzorků.
4.2.1 Objednávky vzorků
Objednávky se posílají formou emailu nebo písemně a jsou přijímány na všech pracovištích
Národního programu, která mají statut genové banky. Povinnost poskytovat vzorky
z plodinových kolekcí však mají všechna pracoviště Národního programu. Semenná genová
banka ve VÚRV,v.v.i. Praha poskytuje centrální službu distribuce materiálu pro všechny
generativně množené kolekce.
Objednávka by měla obsahovat seznam požadovaných vzorků, jejich druhové zařazení a
identifikátor požadovaného genetického zdroje (ECN), případně kriterium výběru dle popisných
znaků.
4.2.2 Vyřizování objednávky
Genová banka vyřizuje objednávku v nejkratším možném termínu, odpověď na požadavek
uživatele je vyřizován nejpozději do 14 dnů po obdržení objednávky. Vlastní doručení zásilky je
však závislé na možnostech doručovatele. Objednatel by ve vlastním zájmu měl posílat
požadavek v dostatečném předstihu před plánovaným zahájením pokusu setím, výsadbou, apod.
Distribuce materiálu mimo řešitelská pracoviště jsou vázána na potvrzení Dohody o poskytování
vzorků genetických zdrojů rostlin (Material Transfer Agreement, MTA), která je uvedena v české
versi (Příloha 6.9.9) pro domácí uživatele a v anglické versi (Příloha 6.9.10) pro zahraniční
uživatele. Počítá se s brzkým zavedením mezinárodně platné Standardní dohody sMTA
(Standard Material Transfer Agreement, http://www.planttreaty.org/smta_en.htm), která je
součástí Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin (ITPGR) a nahradí současně
platnou národní versi MTA. Vyplněná dohoda MTA je podmínkou pro distribuci rostlinného
materiálu a podepsané dokumenty jsou v genové bance archivovány. Pokud je vzorek posílán do
zahraničí mimo EU, je nutné doplnit fytosanitární osvědčení a vyhovět požadavkům na import
(např. pro-forma faktura, zajištění dovozního povolení ze strany příjemce, apod.).
Genová banka při vyřizování objednávky zjistí nejprve možnosti distribuce požadovaného
materiálu (jeho dostupnost a množství ve skladu) a připraví MTA pro každou objednávku. MTA
je opatřen pořadovým číslem, které se skládá z roku a pořadového čísla objednávky v rámci
příslušného roku. Toto specifické označení realizované distribuce vzorku je uvedeno v záhlaví
textu MTA a je rovněž zaznamenáno v dokumentaci genové banky.
Množství vzorků v jedné distribuci je maximálně 30, ve výjimečných případech může být
poskytnuto až 50 genetických zdrojů rostlin. Velikosti distribuovaných vzorků se liší podle
způsobu regenerace. Zákon 148/2003 Sb. uvádí pro generativně množené drobnosemenné druhy
jako základní distribuční množství 50-100 semen, výjimky u semeny množených a vegetativně
množených druhů jsou uvedeny v Příloze 6.9.8.
44
5. PODPORA ROZŠIŘOVÁNÍ AGRO-BIODIVERSITY
5.1 Rozšiřování plodinového spektra
V historii zemědělství se skladba plodin významně měnila, zejména s příchodem některých
nových plodin (v našich podmínkách např. brambory , kukuřice), změnou pěstebních technologií
a intenzifikací zemědělské výroby, pro kterou byly některé původní plodiny nevhodné a nebyly
proto dále pěstovány a šlechtěny. Rovněž plošné zavádění velkovýroby v době kolektivizace
zemědělství vedlo k omezení pěstování těch plodin, pro které nebyly k dispozici vhodné
velkovýrobní technologie.
Pro ekologické zemědělství, minimalizaci negativních vlivů na životní prostředí a vytvoření
předpokladů pro setrvalý rozvoj je ovšem potřebné využít širší vnitrodruhové i mezidruhové
diversity zemědělských plodin, včetně dosud opomíjených druhů a krajových odrůd. Z polních
plodin, které byly historickými předchůdci dnešních obilnin na území ČR, lze jmenovat např.
pluchaté pšenice (jednozrnka, dvouzrnka a pšenice špalda, která jako jediná si udržela komerčně
významné plochy i v současnosti), proso a pohanku; podobné příklady lze nalézt též u zelenin,
ovocných dřevin a léčivých a aromatických rostlin. Tyto plodiny se zpravidla produktivitou
nevyrovnají současným prošlechtěným a rozšířeným druhům, přesto však zájem o jejich
pěstování roste, zejména v souvislosti s některými jejich kvalitativními vlastnostmi (např.
vhodnost pro racionální výživu, specifickou chuť, technologickou kvalitu apod.), ale i vhodností
pro hospodaření se sníženými vstupy či pro organické zemědělství. Významným přínosem jejich
pěstování je rovněž rozšíření nabídky kvalitní produkce pro spotřebitele. Je ovšem potřebné, aby
vedle samotného pěstování těchto plodin bylo zajištěno i zpracování a marketing výrobků, které
mají často charakter regionálních specialit. Tento koncept je podporován např. ve státech EU jako
doplněk či jedna z alternativ k intenzivní zemědělské výrobě; důraz je kladen zejména na
původní či tradiční druhy pro jednotlivé regiony.
5.2 Rozšiřování genetického základu nově šlechtěných odrůd
Genetické zdroje se široce uplatňují při rozšiřování genetického základu odrůd, který je u řady
plodin značně úzký v důsledku šlechtění na základě velmi omezeného spektra moderních
intenzivních odrůd. Řada odrůd má pak velmi blízký genetický základ, což může být nebezpečné
např. v odolnosti k chorobám. Jestliže je odolnost k patogenu založena u většiny pěstovaných
odrůd na podobném nebo totožném genetickém základě je v případě výskytu nové rasy patogena
nebezpečí jeho kalamitního rozšíření. Uplatnění různých zdrojů odolnosti, které pochází
z různých GZR a vytváření širšího genetického základu je tak významnou prevencí proti
takovýmto případům.
5.3 Podpora systémů setrvalého zemědělství
Odrůdy se široce založenou odolností k chorobám a s maximální využitelností přijatých živin
jsou velmi významné pro rozvoj systému setrvalého zemědělství. Takovéto odrůdy jsou
předpokladem pro snižování vstupů během jejich pěstování. Nevyžadují častou nebo žádnou
ochranu proti chorobám a škůdcům, dobře využívají i menší zásobu živin v půdě a tudíž snižují
náklady na hnojiva i jejich aplikaci.
Setrvalost systému pěstování je podporována též širším spektrem pěstovaných plodin i
využíváním meziplodin jako zdroje organické hmoty a živin pro následné plodiny.
45
Přílohy k všeobecné části - díl II
RÁMCOVÁ METODIKA
a agro-biodiversity
Díl II. – Přílohy k všeobecné části
Kapitola 6.
Autoři:
Dotlačil L., Faberová I., Stehno Z., Holubec V.
46
Příloha 6.1
NÁRODNÍ PROGRAM KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH
ZDROJŮ ROSTLIN, ZVÍŘAT A MIKROORGANISMŮ VÝZNAMNÝCH
PRO VÝŽIVU A ZEMĚDĚLSTVÍ
Ministerstvo zemědělství, Praha 1, Těšnov 17
Č.J.: 20139/2006-13020
Ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen "ministerstvo") stanovuje
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat
a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství (dále jen "Národní
program") ve smyslu Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb.,
o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti; zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci
a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu
a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů);
zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat
a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve změně
pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 309/2002 Sb.,
zákonem č. 162/2003 Sb., zákonem č. 282/2003 Sb. a zákonem č. 130/2006 Sb.
Národní program navazuje na dosud probíhající Národní program konzervace
a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro
výživu, zemědělství a lesní hospodářství (dále jen „původní Národní program“); tento
program aktualizuje a uvádí jej do plného souladu s novými zákonnými normami
a mezinárodními úmluvami, dohodami a s Národní strategií ochrany biologické
rozmanitosti České republiky. Dotváří rovněž nezbytný legislativní a organizační
rámec pro další rozvoj práce s genetickými zdroji a jejich lepší zabezpečení pro
budoucnost. Ke dni 31. prosince 2006 původní Národní program, zahájený v roce
2004, končí a nahrazuje se tímto Národním programem.
ÚVOD
Biologická rozmanitost (biodiversita) je souhrnným názvem pro všechny formy
života, existující na Zemi, a zahrnuje ekosystémy, které tyto formy vytvářejí. Dnešní
biodiversita je výsledkem po miliardy let probíhající evoluce, ovlivňované přírodními
procesy a v poslední době stále více i člověkem.
Tato biologická rozmanitost je často chápána jako široká druhová škála rostlin,
mikroorganismů a zvířat. Dosud bylo z odhadovaných 14 milionů existujících
popsáno asi 1,75 milionu druhů, z nichž většinu tvoří malé organismy. Světové
společenství v rámci mezinárodní Dohody o biologické rozmanitosti usiluje
o zastavení každoroční extinkce tisíce známých a neznámých druhů.
Zemědělství hospodaří ve většině zemí na více než třetině území. Systémy
setrvalého hospodaření přesahuji vlastní agro-ekosystémy a přispívají ke zdravé
funkci širších ekosystémů. Biodiversita (zejména agro-biodiversita v rámci vlastních
systémů hospodaření) je zdrojem produktivity zemědělských systémů, umožňuje
47
jejich adaptaci, zvyšuje jejich toleranci ke stresům a zajišťuje zachování základních
funkcí dotčených ekosystémů (koloběh živin, rozklad organické hmoty, zachování
půdní úrodnosti, opylování, regulace chorob a škůdců).
Výchozí biodiversita (druhy, kombinace genů) byla základem pro vznik druhů
a odrůd zemědělských plodin, plemen hospodářských zvířat a speciálních kmenů
mikroorganismů. Část biodiversity, která zahrnuje příbuzné a původní plané (divoké)
druhy, primitivní formy plodin a celou škálu odrůd, plemen a ras, které vznikly v
zemědělských systémech později záměrnou činností člověka (šlechtění), je
označována pojmem „genetické zdroje“.
Genetické zdroje mají pro lidstvo nevyčíslitelnou hodnotu, ať již jsou využívány
v tradičním zemědělství, zpracovatelském průmyslu, konvenčním či moderním
šlechtění anebo v genovém inženýrství, a to jak v současnosti, tak pro budoucnost.
Jsou unikátním a nenahraditelným zdrojem genů a genových komplexů pro další
genetické zlepšování biologického a hospodářského potenciálu produkčních
organismů (rostlin, mikroorganismů a zvířat) v zemědělství a biotechnologiích. Se
ztrátami či poškozením genetického základu těchto zdrojů se snižují i možnosti
dalšího genetického zlepšování zemědělských plodin, lesních dřevin i hospodářských
a užitkových zvířat a jejich přizpůsobování měnícím se podmínkám a potřebám.
Genetické zdroje jsou proto klíčem k dalšímu rozvoji zemědělství a biotechnologií,
pro zajištění vyšší potravinové bezpečnosti, zlepšení životních podmínek lidstva
a kvality života. Dostupnost genetických zdrojů pro uživatele a dostatek informací
o těchto zdrojích jsou přitom předpokladem jejich efektivního využití.
ÚČEL
Ministerstvo stanovuje Národní program za účelem organizačního a věcného
zabezpečení uchování a setrvalého využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat
a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, které se nacházejí na
území České republiky.
Národní program zabezpečuje všechny nezbytné aktivity, zejména
shromažďování, evidenci, dokumentaci, charakterizaci a hodnocení, regeneraci,
dlouhodobé uchování a využívání výše uvedených genetických zdrojů. Součástí
Národního programu je rovněž zajištění služeb uživatelům genetických zdrojů
v České republice i v zahraničí, poskytováním vzorků dostupných genetických zdrojů
a relevantních informací za podmínek stanovených platnými mezinárodními
dohodami a národními normami.
CÍLE
1. Zachovat a rozšířit „ex situ“ kolekce, chovy a sbírky genetických zdrojů rostlin,
zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, které se
nacházejí na území České republiky, pro současné potřeby a potřeby budoucích
generací. Podle potřeby zajistit ochranu genetických zdrojů „in situ“, udržení
existující diversity genetických zdrojů zvířat a jejich využívání v produkčních
systémech.
2. Zajistit dostupnost genetických zdrojů uchovávaných v České republice
a relevantních informací pro domácí a zahraniční uživatele na základě jejich
48
potřeb, v souladu s předpisy Evropské unie, přijatými mezinárodními úmluvami
a normami platnými v České republice.
3. Vytvořit předpoklady pro efektivní a setrvalé využívání genetických zdrojů pro
genetické zlepšování biologického potenciálu a hospodářských vlastností rostlin,
zvířat a mikroorganismů, v souladu s potřebami zemědělství, biotechnologií
a zpracovatelského průmyslu.
4. Vytvořit předpoklady pro rozšíření a systematické využití agro-biodiversity
v zemědělské praxi a agrárním sektoru, pro zajištění setrvalého rozvoje
zemědělství, kvality produkce a podporu jeho nevýrobních funkcí.
5. Prostřednictvím mezinárodní spolupráce a reciprocity služeb zabezpečit přístup
domácích subjektů ke genetickým zdrojům, relevantním informacím
a technologiím v zahraničí. Podílet se na celosvětovém úsilí o uchování, setrvalé
a spravedlivé využívání genetických zdrojů a na prospěchu, který vyplývá z jejich
využití; přispět k uchování a využívání genofondů a biodiversity v globálním
měřítku.
6. Garantovat mezinárodní závazky České republiky na úseku genetických zdrojů
rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a zajistit
jejich realizaci v resortu zemědělství.
STRUKTURA
Ministerstvo vytvoří pro své rozhodování Radu Národního programu
konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů
významných pro výživu a zemědělství, složenou z předsedů všech Rad genetických
zdrojů pověřených osob, určené osoby a zástupců ministerstva.
Národní program se skládá z podprogramů, které se řídí jak
ustanoveními všeobecnými, společnými pro všechny podprogramy, tak i specifickými,
které jsou pro jednotlivé podprogramy uvedeny v přílohách Národního programu.
Pro úspěšnou a efektivní činnost s genetickými zdroji pověřuje ministerstvo
v rámci jednotlivých podprogramů Národního programu vybrané, jím zřízené
organizace, tj. „pověřenou osobu", resp. „určenou osobu“ koordinační činností,
týkající se shromažďování genetických zdrojů, rozšiřování kolekcí, evidence
a dokumentace genetických zdrojů, jejich charakterizace a hodnocení, uchování
(konzervace) a využívání.
Součástí Národního programu jsou Metodiky, ve kterých jsou uvedeny hlavní
principy realizace Národního programu. Změny Metodik musí být provedeny
dodatkem, který schvaluje ministerstvo. Detailní metodiky (dále jen „dílčí metodiky“)
na jednotlivé kolekce, plemena nebo skupiny organismů, vypracovávají a aktualizují
všechna pracoviště Národního programu, která odpovídají za jednotlivé kolekce
(chovy, sbírky), a garanti za jednotlivá živočišná plemena; schvaluje je pověřená,
resp. určená osoba, a předkládá je ministerstvu ke schválení do 30. listopadu roku
předcházejícího jejich plnění. Dílčí metodiky je možné doplňovat a měnit dle aktuální
potřeby dodatky k dílčí metodice. Jednotliví účastníci Národního programu jsou
povinni dodržovat příslušnou Metodiku i dílčí metodiku.
49
Národní program je vytvořen z těchto podprogramů:
Dle zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů
rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona
č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon
o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů):
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin
a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství:
1.
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin
a agro-biodiversity (dále jen „Národní program rostlin“)
Pověřenou osobou tohoto podprogramu ministerstvo stanovuje Výzkumný
ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, 161 06 Praha 6 - Ruzyně (dále jen
„VÚRV“).
2.
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů
mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu (dále jen
„Národní program mikroorganismů“)
Pověřenou osobou tohoto podprogramu ministerstvo stanovuje Výzkumný
ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, 161 06 Praha 6 - Ruzyně (dále jen
„VÚRV“).
Dle zákona 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat
a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších
předpisů:
3.
Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských
zvířat a dalších živočichů využívaných pro výživu a zemědělství (dále jen
„Národní program zvířat“)
Určenou osobou pro tento podprogram ministerstvo stanovuje Výzkumný
ústav živočišné výroby, Přátelství 815, 104 10 Praha 14 - Uhříněves (dále jen
„VÚŽV“).
VŠEOBECNÁ ustanovení
a) Shromažďování genetických zdrojů a rozšiřování kolekcí (chovů, sbírek)
Shromažďování genetických zdrojů v „ex situ“ kolekcích (chovech, sbírkách)
a ochrana a monitorování genetických zdrojů „in situ“ jsou předpokladem jejich
dalšího uchování a využívání. Zajištěním těchto aktivit, zejména na vlastním území,
a následnou konzervací genetických zdrojů přispívají státy k zachování a využití
genových zdrojů a biodiversity v globálním měřítku, ve smyslu závazků vyplývajících
z Úmluvy o biologické rozmanitosti. Shromážděné kolekce (chovy, sbírky)
a informace o genetických zdrojích, které zahrnují, jsou předpokladem zachování
existující biodiversity a vytvoření optimálních předpokladů pro zajištění současných
a budoucích potřeb uživatelů genetických zdrojů. Zvláštní pozornost je věnována
shromáždění genetických zdrojů domácího původu. Získané vzorky genetických
zdrojů rostlin mikroorganismů a drobných živočichů jsou zpravidla zařazovány
do kolekcí (chovů, sbírek) podle druhů, popř. rodů. Spravováním jednotlivých kolekcí
(chovů, sbírek) genetických zdrojů rostlin mikroorganismů a drobných živočichů jsou
ministerstvem pověřeni jednotliví účastníci Národního programu; koordinaci
50
zabezpečuje pověřená, resp. určená osoba. Získané vzorky genetických zdrojů zvířat
(reprodukční materiál, DNA, somatické buňky), uchovává a spravuje pověřená, resp.
určená osoba.
b) Evidence a dokumentace genetických zdrojů
Pověřené osoby, určená osoba i účastníci Národního programu jsou povinni
zajišťovat evidenci a dokumentaci genetických zdrojů a jejich kolekcí (chovů, sbírek)
v rámci jednotlivých národních informačních systémů genetických zdrojů
dle požadavků, standardů a metodického postupu platného pro tyto informační
systémy. Metodický postup pro přípravu dat, tvorbu databází a funkčnost (činnost)
informačního systému připravuje pověřená, resp. určená osoba spolu s dalšími
účastníky Národního programu. Pověřená, resp. určená osoba odpovídá rovněž
za metodický a programový rozvoj informačního systému a zajišťování jeho
kompatibility s mezinárodními informačními systémy.
Pověřená, resp. určená osoba i účastník Národního programu jsou povinni
každoročně provést inventarizaci všech vzorků genetických zdrojů.
c) Charakterizace a hodnocení genetických zdrojů
Charakterizace genetických zdrojů je založena na popisu umožňujícím
jednoznačnou identifikaci genetického zdroje. Vedle základních biologických
charakteristik a taxonomického zařazení (identifikace druhů, variet, kmenů, ras atp.)
by měla zajistit spolehlivé rozlišení jednotlivých genotypů využitím vybraných
morfologických a jiných znaků, a zejména pak charakteristik DNA a specifických
proteinů.
Hodnocení genetických zdrojů se zaměřuje zejména na biologicky
a hospodářsky významné znaky a je výrazně specifické podle typu organismů, druhu,
ale i způsobu využití genetických zdrojů; je orientováno v souladu s potřebami
uživatelů.
Charakterizace genetických zdrojů a hodnocení jejich znaků a vlastností
provádějí průběžně všechna pracoviště Národního programu, která odpovídají
za jednotlivé kolekce (chovy, sbírky). Získaná data jsou předávána do příslušných
informačních systémů.
d) Uchování (konzervace) genetických zdrojů
Dlouhodobé uchování genetických zdrojů pro potřeby budoucích generací je
základním úkolem práce s genetickými zdroji. Uchování (konzervace) genetických
zdrojů je zajišťováno buď „in situ“ (ochranou a monitorováním genetických zdrojů
a ekosystémů jejichž jsou součástí, v místech jejich výskytu) nebo „ex situ“ metodami
(dlouhodobé uchování vzorků genetických zdrojů v řízeném prostředí). Cílem
konzervace je vždy zachování životaschopných genetických zdrojů, jejich genetické
integrity a schopnosti regenerace při maximálním omezení genetické eroze.
e) Využívání genetických zdrojů
Genetické zdroje jsou využívány pro genetické zlepšování produkčních
organismů v zemědělství a biotechnologiích, rozšíření genetického základu těchto
organismů (snižování rizik při jejich hospodářském využívání - zejména vlivu stresů)
a rozšíření vnitrodruhové i mezidruhové diversity (agro-biodiversity) v systémech
hospodaření. Zachování a účelné využití genetických zdrojů a agro-biodiversity je
51
předpokladem omezení negativních vlivů na životní prostředí, zajištění setrvalého
rozvoje zemědělství a plnění jejich nevýrobních funkcí.
Genetické zdroje jsou využívány především v oblasti šlechtění, vědy
a výzkumu, dále v oblasti vzdělávání, tvorby krajiny, ochrany přírody, muzejnictví
apod. Pověřené osoby, určená osoba a účastníci Národního programu poskytují
vyžádané vzorky genetických zdrojů uživatelům dle platných právních předpisů
a mezinárodně přijatých zásad.
Spolu se vzorky genetických zdrojů jsou předávány i relevantní informace
(pasportní data, popř. rovněž popisná data či další informace). Formou využívání
genetických zdrojů je i přístup k informačním systémům genetických zdrojů, které
obsahují kromě základních dat i publikace, přehledy a katalogy, shrnující výsledky
hodnocení kolekcí.
f) Mezinárodní spolupráce
Zařazením do Národního programu vzniká účastníkovi povinnost podílet se
na mezinárodní spolupráci v rámci uzavřených dohod a mezinárodních projektů,
na nichž se podílí Národní program, ve smyslu Úmluvy o biologické rozmanitosti.
Zaměření a rozsah spolupráce projednává příslušná Rada genetických zdrojů, účast
v mezinárodní spolupráci koordinuje a organizuje pověřená osoba daného
podprogramu Národního programu. Cílem mezinárodní spolupráce je vedle výměny
vzorků genetických zdrojů a informací podílet se na zajištění konzervace a využití
biodiversity v globálním měřítku a plnit tak mezinárodní závazky České republiky.
Dále prostřednictvím mezinárodní spolupráce urychlit aplikace nových technologií,
zapojit se do mezinárodní dělby práce a dále zvýšit úroveň péče o genetické zdroje
v České republice.
g) Hodnocení Národního programu
Ministerstvo provádí každoročně hodnocení Národního programu na základě
podkladů (zpráv) předaných pověřenou, resp. určenou osobou. V hodnocení
posuzuje rozsah uchovávaných kolekcí (chovů, sbírek) a úroveň práce s nimi,
zejména pak počty nově získaných vzorků genetických zdrojů a vzorků zařazených
do kolekcí (chovů, sbírek), počty zhodnocených genetických zdrojů, regenerovaných
genetických zdrojů, vzorků předaných do genobanky a poskytnutých uživatelům.
Dále se při hodnocení posuzují údaje o souborech dat předaných účastníky
Národního programu do informačních systémů o genetických zdrojích a informace
o výsledcích mezinárodní spolupráce v oblasti konzervace a využívání genetických
zdrojů.
h) Financování Národního programu
Finanční prostředky na podporu Národního programu jsou poskytovány
ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly ministerstva. Podmínky pro poskytování
a čerpání finančních podpor na udržování a využívání genetických zdrojů rostlin,
mikroorganismů a zvířat jsou pro jednotlivé účastníky, pověřené osoby a určenou
osobu Národního programu stanoveny v zásadách, které každoročně pro tento účel
vydává ministerstvo.
Finanční prostředky jsou jednotlivým účastníkům Národního programu ministerstvem
každoročně poskytovány na základě projednání a doporučení Rady genetických zdrojů
příslušné pověřené osoby.
52
i) Doba trvání Národního programu
Národní program je ministerstvem stanoven na období 5 let. V případě potřeby
může ministerstvo Národní program aktualizovat a doplnit formou číslovaného
dodatku.
j) Formy a předpoklady pro zařazení žadatele do Národního programu
Žadatelé o zařazení do Národního programu v daném kalendářním roce
mohou podávat příslušné pověřené, resp. určené osobě žádosti o přijetí
do jednotlivých podprogramů. Termíny podání žádostí o zařazení do Národního
programu pro příslušné období a kvalifikační předpoklady žadatelů jsou uvedeny
v jednotlivých podprogramech.
Žadatel je do Národního programu zařazen na období 5 let rozhodnutím,
vydaným ministerstvem po předchozím posouzení a schválení žádosti o zařazení
do Národního programu.
Účastník Národního programu může ministerstvo požádat o prodloužení
platnosti rozhodnutí o zařazení do Národního programu. Tato žádost musí být
ministerstvu doručena nejpozději 60 dnů před ukončením platnosti rozhodnutí.
Platnost rozhodnutí o zařazení do Národního programu může ministerstvo prodloužit
nejvýše o 5 let, a to i opakovaně.
Kolekce (chovy, sbírky) genetických zdrojů, které byly zařazeny do předešlého
Národního programu (zahájeného v r. 2004), se považují za kolekce (sbírky, chovy)
genetických zdrojů podle tohoto Národního programu.
Má-li být žadatel zařazen nově jako účastník do Národního programu rostlin
v daném kalendářním roce, musí ministerstvu předložit žádost o zařazení
do Národního programu do 15. října roku předcházejícího. Tato žádost musí splňovat
předpoklady uvedené v § 4 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání
genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství
a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších
předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů, a ve vyhlášce
č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin
a mikroorganismů. Žadatel je povinen uhradit předepsaný poplatek řízení.
Ministerstvo v zákonné lhůtě rozhodne o zařazení nového účastníka do Národního
programu.
k) Výkon státní správy
Státní správu v oblasti genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů
vykonává ministerstvo prostřednictvím odboru, věcně odpovědného za vědu
a výzkum.
Přílohy
Příloha č. I
Národní program konzervace a využívání genetických
a agro-biodiversity (dále jen „Národní program rostlin“)
53
zdrojů
rostlin
*Příloha č. II
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů mikroorganismů
a drobných živočichů hospodářského významu (dále jen „Národní program
mikroorganismů“)
*Příloha č. III
Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat
a dalších živočichů využívaných pro výživu a zemědělství (dále jen „Národní
program zvířat“)
V Praze, dne 14.6. 2006
Ing. Jan Mládek, CSc. v.r.
ministr zemědělství
∗
∗
poznámka: přílohy NP mikroorganismů a NP zvířat nejsou součástí tohoto textu
54
Příloha č. I
Národní program konzervace a využívání
a agro-biodiversity (Národní program rostlin)
genetických
zdrojů
rostlin
1. OBECNÁ USTANOVENÍ
1.1. Mandát
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity je ustanoven podle zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání
předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a podle vyhlášky
a mikroorganismů, v souladu se Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999
Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti. Národní program dále garantuje
závazky České republiky přijaté podpisem Mezinárodní dohody o genetických
zdrojích rostlin (International Treaty on Plant Genetic Resources – ITPGRFA, Food
and Agriculture Organisation of United Nations - FAO, 2001), a závazky vyplývající
z dokumentů Evropské unie (European Biodiversity Action Plan for Agriculture,
2001). Ve své struktuře a obecných cílech vychází Národní program z Global Plan of
Action (FAO, 1996) a dalších mezinárodně uznávaných standardů.
Řešení Národního programu se řídí rámcovou metodikou (viz server VÚRV
Praha: http://genbank.vurv.cz/genetic/nar_prog/). Rada genetických zdrojů kulturních
rostlin zajišťuje kontrolní a expertní činnost pro potřeby Národního programu.
Koordinaci Národního programu zajišťuje VÚRV Praha jako pověřená osoba,
prostřednictvím pověřeného národního koordinátora.
1.2. Obecné cíle
Národní program rostlin je souborem legislativních, ekonomických,
metodických a organizačních opatření pro zabezpečení shromažďování,
dokumentace, charakterizace, hodnocení, konzervace a využívání genetických
zdrojů rostlin, pro jejich dlouhodobé a bezpečné uchování a setrvalé využívání.
Posláním Národního programu rostlin (obecným cílem) je zejména:
1. Monitorovat genetické zdroje, zejména na území České republiky, a cíleně
rozšiřovat „ex situ“ kolekce druhů významných pro výživu a zemědělství.
Zabezpečit evidenci těchto zdrojů a shromáždit dostupné informace o nich;
bezpečně uchovat genetické zdroje v „ex situ“, (podle možnosti „in situ“)
podmínkách pro současné potřeby a potřeby budoucích generací.
2. Zvyšovat hodnotu genetických zdrojů pro uživatele prostřednictvím
charakterizace a hodnocení genetických zdrojů, poznáním existující genetické
diversity v kolekcích, výběrem a popisem vhodných donorů důležitých znaků.
Vytvořit informační databáze pro potřebu uživatelů genetických zdrojů a pro
lepší management kolekcí; zajistit dostupnost genetických zdrojů
a relevantních informací pro uživatele. Vytvořit tak předpoklady pro efektivní
a setrvalé využívání genetických zdrojů pro genetické zlepšování biologického
potenciálu a hospodářských vlastností plodin a odrůd.
55
3. Vytvořit předpoklady pro rozšíření a systematické využití agro-biodiversity
v zemědělské praxi a v agrárním sektoru, pro zajištění setrvalého rozvoje
zemědělství, kvality produkce a na podporu jeho nevýrobních funkcí.
4. Garantovat mezinárodní závazky České republiky a na úseku genetických
zdrojů rostlin zajistit jejich plnění v resortu zemědělství. Prostřednictvím
mezinárodní spolupráce a reciprocity služeb zabezpečit přístup domácím
uživatelům ke genetickým zdrojům, informacím a technologiím v zahraničí.
Přispět k celosvětovému úsilí o uchování, setrvalé využívání genetických
zdrojů a spravedlivé využívání prospěchu z tohoto využití; přispět k uchování
a využívání genofondů a biodiversity v globálním měřítku.
2.
SPECIFICKÁ USTANOVENÍ
2.1. Genetické zdroje rostlin
Genetickými zdroji rostlin se rozumí šlechtěné (pěstované i starší
restringované) odrůdy zemědělských plodin, krajové odrůdy a primitivní formy,
genetické linie a cenné využitelné šlechtitelské materiály, ale rovněž plané druhy
příbuzné zemědělským plodinám. Národní program konzervace a využití genofondu
rostlin a agro-biodiversity je orientován na druhy rostlin využitelné v našich půdních
a klimatických podmínkách, které mají či perspektivně mohou mít význam pro
zemědělství a jichž lze využít pro výrobu potravin, krmiv, průmyslových surovin, léčiv
jako zdrojů energie a jiných produktů. Může jít rovněž o druhy vhodné pro speciální
využití (zvyšování půdní úrodnosti, tvorba krajiny, okrasné účely). Účastník
Národního programu rostlin poskytuje pro potřeby tohoto programu vzorky
genetických zdrojů, které má ve svém držení, a zajišťuje jejich uchování a využívání
ve smyslu zákona č.148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů
rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona
o genetických zdrojích rostlina mikroorganismů) a vyhlášky č. 458/2003 Sb., kterou
se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů. Za kolekci
jednoho druhu rostlin je odpovědný vždy jen jeden účastník Národního programu;
toto opatření je nezbytné pro vyloučení pracovních duplicit a racionalizaci práce
s kolekcemi na národní úrovni (kromě révy vinné s kolekcí nutně rozdělenou do tří
dílčích kolekcí). Podrobně jsou tyto zásady, použité postupy a metody popsány
v prováděcí vyhlášce a dílčích metodikách Národního programu rostlin.
Pro zajištění uvedených činností na potřebné odborné úrovni musí splňovat
účastník Národního programu rostlin předpoklady, stanovené zákonem č. 148/2003
Sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů
významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb.,
o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích
rostlina mikroorganismů) a vyhláškou č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon
o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů. Tyto kvalifikační předpoklady musí
žadatelé o účast v Národním programu rostlin uvést a doložit v žádosti o zařazení do
Národního programu rostlin (§ 4 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání
předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů).
2.2. Struktura Národního programu rostlin
Shromažďování, hodnocení a charakterizace, dokumentace a konzervace
genetických zdrojů jsou na sebe navazující nezbytné a každoročně se opakující
56
činnosti, které musí být na potřebné odborné úrovni zabezpečovány, má-li být
zajištěna řádná péče o genetické zdroje a vytvořeny předpoklady pro jejich bezpečné
uchování a efektivní využívání. K těmto činnostem patří rovněž služby uživatelům
genetických zdrojů (poskytování vzorků genetických zdrojů a informací) a zpravidla
i účast na mezinárodní spolupráci. Ve smyslu zákona 148/203 Sb. o konzervaci
a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění
pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) jsou
tyto činnosti plně zajišťovány v rámci Národního programu rostlin, na základě
spolupráce všech účastníků Národního programu rostlin zabývajících se genetickými
zdroji zemědělských a zahradních plodin v České republice. Dle závazné Metodiky
Národního programu rostlin je odborným tělesem pověřené osoby Rada genetických
zdrojů kulturních rostlin, kterou schvaluje ministerstvo
(viz
http://genbank.vurv.cz/genetic/nar_prog/).
Pověřená osoba navrhuje ministerstvu ke schválení předsedu této Rady;
jednání Rady se řídí ministerstvem schváleným Jednacím řádem Rady genetických
zdrojů kulturních rostlin. Stanoviska Rady mají charakter doporučení. V souladu
s mezinárodními prioritami (FAO, 1996: Global Plan of Action) se součástí Národního
programu rostlin stává úsilí o rozšíření agro-biodiversity, podpora setrvalého rozvoje
zemědělství a jeho nevýrobních funkcí (např. rozšíření druhové pestrosti plodin,
rozšiřování opomíjených plodin, výběr vhodných druhů a odrůd pro alternativní
využívání produkce, zlepšování půdní úrodnosti, výběr a využití některých cenných
krajových odrůd atd).
Současnou strukturu Národního programu rostlin charakterizuje Tab. 1.
Tabulka 1. Přehled pracovišť zapojených do řešení Národního programu
rostlin, jejich aktivity a odpovědnost za kolekce (květen 2006)
Účastník Národního programu rostlin,
1a Výzkumný ústav rostlinné výroby (VÚRV)
- oddělení genové banky Praha
1b VÚRV - oddělení genové banky,
pracoviště Olomouc
57
Aktivity, kolekce
KOORDINACE. Národní genová banka;
dlouhodobé a střednědobé uchování semen
všech generativně množených druhů v aktivní
kolekci a vybrané genetické zdroje jako
duplikace též v základní kolekci; Informační
systém
genetických
zdrojů
(EVIGEZ),
poskytování
služeb
řešitelům
kolekcí
a uživatelům genetických zdrojů.
Kryobanka vybraných vegetativně množených
druhů. Kolekce pšenice (včetně planých druhů ),
ozimý ječmen, tritikale, kukuřice, slunečnice,
řepa cukrová a krmná,
pohanka, laskavec, proso, bér a další plodiny;
alternativní obilniny,
European Cooperation Programme for Crop
Genetic Resources Network (ECP/GR) Evropská databáze pšenice, European Wheat
Database (EWDB ).
Kolekce zelenin, kořeninových,
aromatických a léčivých rostlin;
polní genová banka - vegetativně množené
druhy;
mezinárodní kolekce česneku (Allium sp.).
1c VÚRV – Výzkumná stanice
vinařská, pracoviště Karlštejn
2 Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž,
s.r.o., (ZVÚ)
3
AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby,
s.r.o., Šumperk (AGRITEC)
4a OSEVA PRO, s.r.o., OZ Výzkumná stanice
travinářská Rožnov-Zubří
(OSEVA PRO – VST)
4b OSEVA PRO s.r.o., OZ Výzkumný ústav
olejnin Opava, (OSEVA PRO – VÚO)
5 Výzkumný a šlechtitelský ústav
ovocnářský Holovousy, s.r.o.,
(VŠÚO)
6 Mendelova zemědělská a lesnická
Univerzita, Brno,
Fakulta zahradnická v Lednici
(FZ MZLU)
7 Výzkumný ústav pícninářský spol. s r.o.
(VÚP)
8 Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův
Brod, s.r.o.
(VÚB)
9 Chmelařský Institut s.r.o., Žatec
(CHI)
10 Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu
a okrasné zahradnictví
(VÚKOZ)
11 AMPELOS a.s. Výzkumná stanice vinařská
(AMPELOS)
12 Botanický ústav AV ČR
(BÚ AV ČR)
Část kolekce révy vinné (pro chladné oblasti);
Polní genová banka - réva vinná.
Kolekce jarního ječmene, ovsa, žita.
Kolekce hrachu, fazolu, vikve, bobu, vlčího
bobu, ostatních luskovin; len a další přadné
plodiny; European Cooperation Programme for
Crop Genetic Resources Network (ECP/GR) Mezinárodní databáze lnu, International Flax
Database (IFDB).
Kolekce trav včetně planých ekotypů,
fytocenózy květnatých luk, okrasné a technické
traviny; European Cooperation Programme for
Crop Genetic Resources Network (ECP/GR),Evropská databáze Trisetum flavescens,
a Arrhenatherum elatius).
Kolekce řepky, řepice, hořčice, máku a
dalších olejnin.
Kolekce ovocných dřevin: třešně, višně, slivoně,
jabloně, hrušně a další drobné bobulovité ovoce;
Polní genová banka - vegetativně množené
ovocné stromy a keře.
Kolekce meruněk, broskví, mandloní,část
kolekce révy vinné (interspecifické odrůdy);
vybrané vegetativně množené druhy zelenin a
okrasných druhů;
polní genová banka - vegetativně množené
ovocné druhy, vinná réva a vybrané druhy
zelenin.
Kolekce pícnin: vojtěška, jetel, ostatní pícniny
(včetně perspektivních planých druhů ) - mimo
trav.
Kolekce bramboru (včetně planých a příbuzných
druhů);
„in vitro“ genová banka bramboru.
Kolekce chmele
Polní genová banka – polní kolekce chmele.
Okrasné rostliny; polní genové banky vegetativně množené okrasné druhy, „in vitro“
kolekce Rhododendron sp.
Část kolekce révy vinné (teplomilné odrůdy);
polní genová banka.
Kolekce vybraných materiálů domácího původu,
Iris sp.; polní genová banka- Iris sp.
Do Národního programu rostlin je zařazeno patnáct pracovišť patřících
dvanácti právním subjektům ze sféry vědecko-výzkumných institucí (VÚRV Praha –
pracoviště Genové banky v Praze, Genové banky v Olomouci a Výzkumná stanice
vinařská Karlštejn; VÚKOZ Průhonice a BÚ AV ČR Průhonice), zemědělských
univerzit (ZF MZLU) a soukromých společností, které se zabývají zemědělským
výzkumem (ZVÚ Kroměříž, AGRITEC Šumperk, VÚB Havlíčkův Brod, CHI Žatec,
VŠÚO Holovousy, VÚP Troubsko, OSEVA PRO – VST Zubří a OSEVA PRO - VÚO
Opava, AMPELOS – Znojmo-Vrbovec). Koordinaci a servisní činnosti (národní
58
informační systém genetických zdrojů EVIGEZ, dlouhodobé uchování semenných
vzorků v genové bance, uchování „in vitro“ kultur vybraných vegetativně množených
druhů v kryobance) zajišťuje pro všechna pracoviště v České republice genová
banka ve VÚRV Praha – Ruzyně. Genetické zdroje vegetativně rozmnožovaných
druhů jsou uchovávány na pracovištích odpovědných za kolekce těchto druhů,
ve většině případů jako polní kolekce (polní genové banky), popř. v “in vitro” kultuře
(brambory). Odpovědná pracoviště zajišťují u svěřených vegetativně množených
kolekcí běžné služby genové banky (poskytování a výměny materiálů z kolekcí,
výměna informací).
2.3. Věcná náplň řešení Národního programu rostlin
a) Shromažďování genetických zdrojů a rozšiřování kolekcí
Genetické zdroje rostlin jsou shromažďovány do kolekcí (podle rodů či druhů),
za které odpovídají kurátoři kolekcí. Zvláštní pozornost je věnována materiálům
domácího původu, tj. domácím šlechtěným odrůdám, starým místním odrůdám,
krajovým formám a planým příbuzným druhům. Zdrojem přírůstků do kolekcí jsou
nové odrůdy z domácího šlechtění, zahraniční odrůdy z oblastí s podobnými
klimatickými a půdními podmínkami, vzorky získané výměnou se zahraničními
genovými bankami a materiály získané sběrovými expedicemi v České republice
i zahraničí. V některých případech je nutné znovu získávat ztracené genetické zdroje
jejich reintrodukcí ze zahraničních genových bank.
Sběrové expedice jsou významným zdrojem pro rozšíření kolekcí o novou
původní diversitu a prostředkem pro záchranu genetických zdrojů, které jsou
v přírodě či v zemědělské praxi ohroženy. Sběrové expedice musí respektovat
ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
a jeho prováděcí vyhlášku č. 395/1992 Sb. Pokud jsou předmětem sběrů populace
planých druhů rostlin, sběratel nesmí zvýšit riziko genetické eroze a poškodit málo
početné populace.
V případě šlechtěných odrůd a genetických linií jsou tyto materiály získávány
od domácích a zahraničních donorů (ze zahraničí zpravidla na základě
mezinárodních dohod a vzájemné reciprocity). Při ukončení registrace odrůd
pěstovaných v České republice (pokud tomu nebrání právní ochrana odrůdy) je
povinností kurátora kolekce zajistit uchování originálního vzorku v genové bance
resp. u účastníka Národního programu rostlin, který zajišťuje konzervaci dané
druhové kolekce.
Roční nárůsty všech českých kolekcí dosahují v posledních létech 2 – 3 tisíce
položek; nejdůležitějšími zdroji nových materiálů jsou sběrové expedice, genové
zdroje od domácích dárců (šlechtění, výzkum) a výměna s partnerskými genovými
bankami a ostatními institucemi v zahraničí. Zvyšuje se důraz na cílené doplňování
kolekcí (nová genetická diversita, donory významných znaků, podpora agrobiodiversity) a důsledné dodržování podmínek poskytování a výměny genetických
zdrojů.
Pouze část nově získaných genetických zdrojů je zařazena do kolekcí (cenné
zdroje, vhodné pro domácí podmínky). O zařazení nových položek do kolekce
rozhoduje kurátor kolekce.
Počet vzorků v kolekcích (aktivní kolekce) dosáhl koncem roku 2005 celkem
48 tisíc. Vedle těchto genetických zdrojů jsou na řadě pracovišť dosud uchovávány
v pracovních kolekcích vzorky ze sběrových expedic (celkem je evidováno
3 609 sběrových položek), z nichž však bude po přesevu a zhodnocení zařazena do
kolekcí pouze část. V pracovních kolekcích je uchováváno dalších 2 190 položek pro
59
potřeby jednotlivých pracovišť (zpravidla materiály, o jejichž zařazení do kolekce
bude teprve rozhodnuto, podobně jako u materiálů ze sběrů). Z celkového rozsahu
kolekcí (48 tis. položek) představují generativně množené druhy 81,9 %,
a k vegetativně množeným druhům patří 17,8 %.
Nejrozsáhlejší kolekce jsou shromážděny ve VÚRV Praha (24 498 položek,
tj. 51,1 % z celkového rozsahu národních kolekcí). Z tohoto počtu je v Praze - Ruzyni
v kolekcích 14 794 položek a na pracovišti Olomouc 9 432 položek. Rozsáhlé jsou
rovněž kolekce ZVÚ Kroměříž (5 349 položek), AGRITEC Šumperk (4 684 položek),
OSEVA PRO - VST Zubří (1 946 položek) a VÚP Troubsko (2 381 položek). Největší
kolekce vegetativně množených druhů uchovává VŠÚO Holovousy (2 267 položek)
a VÚB Havlíčkův Brod (2 084 položek). V plodinovém a druhovém složení jsou
nejvíce zastoupeny kolekce obilovin, z nich zvláště pšenice (11 175 položek, včetně
příbuzných planých druhů) a ječmen (4 505 položek). Rozsáhlé jsou kolekce zelenin
(8 859 položek), z nich zvláště kolekce rodů Lactuca (1 435 položek), Cucumis
(991 položek), Cucurbita (751 položek), dále kolekce česneků (622 položek), paprik
(520 položek), zahradních hrachů (986 položek), fazolí (902 položek) a rajčat
(1 238 položek). Poměrně rozsáhlé kolekce aromatických a léčivých rostlin
(573 položek) jsou orientovány zejména na shromažďování domácích druhů
a ekotypů. Významné jsou rovněž kolekce pícnin (zejména jetelovin; 1 675 položek)
a polních a zahradních luskovin (2 249 položek hrachů). U vegetativně množených
druhů jsou mezinárodně významné kolekce ovocných dřevin (jabloně 1 050 položek,
slivoně 256 položek, třešně a višně 454 položek, meruňky 328 položek, réva vinná
795 položek). V České republice jsou rovněž uchovávány dvě mezinárodní kolekce mezinárodní kolekce vegetativně množených druhů rodu Allium (česnek, šalotka) na
pracovišti Olomouc, VÚRV Praha, a mezinárodní kolekce populací slunečnice ve
stejném ústavu na pracovišti genové banky v Praze (91 původních populací z celého
světa). Za originální a relativně velkou se považuje kolekce lnu (2 041 položek
v kolekci AGRITEC Šumperk), dále kolekce brambor, která patří k velkým a dobře
vedeným kolekcím ve světě (2 084 položek ve VÚB Havlíčkův Brod), a rovněž menší
avšak významná kolekce chmele v CHI Žatec (328 položek).
b) Evidence a dokumentace genetických zdrojů
Národní informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ) je využíván všemi
účastníky Národního programu rostlin. Informační systém je tvořen relační databází,
která propojuje pasportní údaje s popisnými daty a s evidencí skladu genové banky.
Všechny informace jsou dostupné v centrální dokumentaci v genové bance VÚRV
Praha; aktualizace se provádí jednou až dvakrát ročně (podle druhu kolekce)
v centrální evidenci i na pracovištích kolekcí. Službou pro nejširší okruh domácích
i zahraničních uživatelů je umístění informačního systému EVIGEZ (databáze
pasportních dat) na internetu (http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/).
Pasportní údaje jsou univerzální pro všechny kolekce genetických zdrojů
rostlin; v současné době jsou plně zdokumentovány. Plně zdokumentován je rovněž
sklad genové banky. Popisná data jsou získávána na základě hodnocení podle
národních klasifikátorů. Kde není k dispozici klasifikátor (menší druhové kolekce),
provádí se hodnocení podle seznamu deskriptorů vytvořeného kurátorem kolekce.
Popisná data jsou v různém rozsahu k dispozici u 61% genetických zdrojů a tento
podíl se zvyšuje s pokračujícím hodnocením kolekcí.
Česká republika se významně podílí na přípravě a provozování mezinárodních
databází genetických zdrojů. VÚRV Praha, Genová banka, má odpovědnost
za Evropskou databázi pšenice (http://genbank.vurv.cz/ewdb), AGRITEC, výzkum,
60
šlechtění a služby, s.r.o., Šumperk odpovídá za mezinárodní databázi lnu a OSEVA
PRO, s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří
za evropské databáze ovsíku a trojštětu (http://genbank.vurv.cz/arrh_tri).
Pověřená osoba a účastníci Národního programu rostlin jsou povinni vést
dokumentaci, provádět inventarizaci a poskytovat informace uživatelům genetických
zdrojů podle ustanovení § 17, 18 a 20 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci
pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů)
a dle vyhlášky č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích
rostlin a mikroorganismů.
c) Charakterizace a hodnocení genetických zdrojů
Charakterizace genetických zdrojů slouží k jednoznačné identifikaci
genetického zdroje zejména pro potřeby evidence a managementu genetických
zdrojů v kolekci, ale i pro potřeby uživatelů (výzkum, šlechtění).
Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro efektivní
praktické využití genetických zdrojů a výsledky hodnocení jsou jedním z významných
výstupů Národního programu rostlin. Pro potřeby budování databáze popisných dat
informačního systému EVIGEZ jsou genetické zdroje hodnoceny ve 2 – 3letých
pokusech a v laboratorních testech (zejména rezistence ke stresům a kvalita
produktů), hodnocení je prováděno podle národních klasifikátorů (k dispozici je
41 národních klasifikátorů) vytvořených pro jednotlivé rody případně druhy plodin.
Příprava nových klasifikátorů (popř. u menších kolekcí pouze minimálních seznamů
deskriptorů) je proto i podmínkou dalšího rozšíření hodnocení kolekcí. Hodnocení
provádějí všechna pracoviště Národního programu rostlin podle přijaté metodiky, a to
u kolekcí za které odpovídají, ve smyslu povinností stanovených v § 12 zákona
č. 148/2003 Sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a
mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona
č.
368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon
o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a vyhláškou č. 458/2003 Sb., kterou
se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů.
d) Uchování (konzervace) genetických zdrojů
Pro uchování genetických zdrojů rostlin se využívá dvou odlišných přístupů:
- konzervace „in situ“ má za cíl uchovat genetické zdroje jako součást ekosystémů
na místě jejich původního výskytu (v přírodě u planých druhů, v prostředí blízkém
podmínkám jejich vzniku u krajových odrůd). Tento typ konzervace lze označit jako
dynamický, neboť umožňuje další vývoj populací v souladu s podmínkami prostředí;
- při konzervaci „ex situ“ jsou vzorky genetických zdrojů uchovávány v kolekcích
mimo místa jejich původního výskytu, podle svého biologického charakteru v polních
kolekcích (zejména vytrvalé druhy), semenných genových bankách, v „in vitro“
kulturách; u vybraných druhů konzervací „in vitro“ kultur v kryobance.
Praktické využití „in situ“ konzervace je v České republice omezené, dosud
shromážděné kolekce jsou uchovávány „ex situ“; většina zdrojů v genové bance,
vegetativně množené druhy v polních kolekcích (genofondové sady, vinice
a chmelnice), popř. v „in vitro“ kulturách (brambory).
Předpokladem úspěšné konzervace „ex situ“ je získání kvalitních a zdravých
vzorků genetických zdrojů s vysokou životností, vhodných pro dlouhodobé uchování.
61
Pokud není takový materiál k dispozici, je nutná regenerace dostupných genetických
zdrojů, jejímž cílem je získat vzorky požadovaného rozsahu a kvality; dle odhadů
vyžaduje v současné době regeneraci asi 13% všech položek v kolekcích. Semenné
vzorky z kolekcí všech generativně množených plodin v České republice jsou
uchovávány v genové bance ve VÚRV Praha, kde je v současné době uloženo
celkem 36,6 tisíc položek, tj. více než 91% všech semeny množených genetických
zdrojů v kolekcích.
S výjimkou brambor jsou kolekce vegetativně množených druhů uchovávány
jako polní genové banky na pracovištích odpovědných za tyto kolekce. V rozšiřující
se kryobance se uchovávají genetické zdroje vegetativně množených druhů ve formě
zamrazených meristémů (v současnosti uloženo celkem 120 položek bramboru,
jabloní a hrušní, chmele). Připravuje se uchovávání révy vinné jako kultury in vitro
a česneku po odběru ozdraveného materiálu jako zmražené meristémy v kryobance.
Povinnost dlouhodobě uchovat svěřené kolekce genetických zdrojů (včetně
zajištění potřebných regenerací), vyplývá genové bance a účastníkům Národního
programu rostlin z § 14 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání
předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů); přitom jsou povinni
dodržovat zásady a postupy stanovené vyhláškou č. 458/2003 Sb., kterou se provádí
zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů, Metodikou a dílčími
metodikami.
e) Využívání genetických zdrojů
Pověřená osoba a účastník Národního programu rostlin jsou povinni,
v rozsahu a za podmínek daných § 19 a 20 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci
pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů)
a vyhláškou č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin
a mikroorganismů, poskytovat vzorky genetických zdrojů a informace o těchto
zdrojích uživatelům v České republice a v zahraničí. Tyto podmínky jsou v souladu
s Mezinárodní dohodou o genetických zdrojích rostlin (International Treaty on Plant
Genetic Resources, FAO 2001). Předpokládá se dále, že v souladu se zmíněnou
Mezinárodní dohodou každý z uživatelů genetických zdrojů uzavře dvoustrannou
dohodu s donorem genetických zdrojů (tzv. Material Transfer Agreement), v níž
budou podmínky poskytování genetických zdrojů a informací blíže specifikovány.
Taková modelová dohoda, byla připravená v roce 2005 v české a anglické verzi pro
využití účastníky Národního programu rostlin.
Při splnění všech požadovaných podmínek jsou genová banka a účastníci
Národního programu rostlin povinni poskytovat vzorky genetických zdrojů pro potřeby
šlechtění, vědy, výzkumu a vzdělávání (nikoliv pro přímé komerční využití). Domácím
uživatelům jsou vzorky genetických zdrojů poskytovány bezplatně (pouze
s manipulačními poplatky – poštovné a pod.), zahraničním uživatelům na základě
mezinárodních dohod, a to na principu reciprocity a podle znění uzavřených smluv.
(Uživatelům je každoročně poskytováno 2,0 až 3,5 tisíce vzorků genetických zdrojů
s rozdíly mezi jednotlivými roky i v podílu domácích a zahraničních uživatelů. Mezi
uživateli převažují šlechtitelé a výzkumná sféra, menší část materiálů je zasílána pro
potřeby vzdělávání, tvorby krajiny, ochrany přírody, muzejnictví a pod.)
62
Pro potřeby uživatelů se, vedle služeb informačního systému EVIGEZ,
připravují vědecké publikace, přehledy a katalogy shrnující výsledky hodnocení
kolekcí a na jejichž základě je možné vybírat donory významných znaků. Přehled
publikací je každoročně uváděn ve výroční zprávě za Národní program rostlin.
f) Mezinárodní spolupráce
Zařazením do Národního programu rostlin vzniká účastníkovi povinnost
podílet se na mezinárodní spolupráci v rámci uzavřených dohod a mezinárodních
projektů, na nichž se podílí Národní program rostlin, ve smyslu § 26 zákona
č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin
a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona
o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a Sdělení Ministerstva zahraničních
věcí č. 134/1999 Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti. Náplň a rozsah
mezinárodní spolupráce koordinuje a organizuje pověřená osoba. Cílem mezinárodní
spolupráce je, vedle výměny vzorků genetických zdrojů a informací, podílet se na
zajištění konzervace a využití biodiversity v globálním měřítku a plnit mezinárodní
závazky České republiky. Dále povinnost urychlit aplikace nových technologií, zapojit
se do mezinárodní dělby práce a zvýšit úroveň péče o genetické zdroje v České
republice, zvýšit potenciální hodnotu genetických zdrojů pro uživatele a přispět
k
racionalizaci práce s genetickými zdroji.
Zvýšení úsilí vynaloženého na ochranu, konzervaci a využití genetických
zdrojů a pro rozšíření mezinárodní spolupráce vyplývá z povinnosti České republiky
plnit závazky plynoucí z přijetí Úmluvy o biologické rozmanitosti (United Nations
Conference on Environment and Development - UNCED, 1992) a následného
dokumentu FAO „Global Plan of Action“ (GPA, 1996), jež z pověření Convention on
Biological Diversity (CBD) rozpracoval záměry Úmluvy o biologické rozmanitosti
a následných dokumentů pro oblast genetických zdrojů zemědělských plodin. Pro
Evropu má mimořádný význam mezinárodní spolupráce v rámci regionálního
programu Mezinárodního ústavu genetických zdrojů rostlin – International Plant
Genetic Resources Institute (IPGRI), s názvem „European Cooperative Programme
for Crop Genetic Resources Networks“ (ECP/GR) úspěšně koordinující a stimulující
spolupráci v Evropě; všechna česká pracoviště účastníků Národního programu rostlin
udržující genetické zdroje rostlin jsou do spolupráce s IPGRI zapojena. Členství
v ECP/GR a spolupráce s IPGRI a FAO významně napomáhají rozvoji Národního
programu rostlin.
Národní program rostlin podporuje účast rovněž v dalších mezinárodních
projektech zaměřených na podporu konzervace a využití genetických zdrojů rostlin
(Rámcový program Evropské unie - program GENRES, COST a další). Národní
program rostlin posiluje i dvoustrannou spolupráci jednotlivých pracovišť se
zahraničními partnery.
Českou účastí v mezinárodní spolupráci (mezinárodní kolekce, mezinárodní
databáze, podíl na mezinárodních projektech) se plní požadavek Evropské unie
a mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti na mezinárodně pojaté ochraně
biodiversity. Všechny aktivity mezinárodní spolupráce v rámci ochrany a využití
genetických zdrojů přecházejí do Národního programu rostlin jako jeho mezinárodní
aktivity.
63
2.4 . Financování
Účastníkovi Národního programu rostlin jsou finanční prostředky poskytovány
v souladu s § 25 zákona č. 148/2003 Sb, o konzervaci a využívání genetických
zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně
zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon
o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů). Prostředky jsou poskytovány
ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly ministerstva, na poskytnutí prostředků
má účastník Národního programu rostlin právní nárok.
2.5 . Koordinace
Koordinací činnosti zabezpečuje pověřená osoba, Výzkumný ústav rostlinné
výroby, Drnovská 507, 161 06 Praha-Ruzyně. VÚRV je rovněž provozovatelem
genové banky ve smyslu § 14 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání
předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů).
Statutární zástupce pověřené osoby jmenuje, po projednání s ministerstvem,
koordinátora Národního programu rostlin; dále jmenuje členy Rady genetických
zdrojů rostlin, svého poradního orgánu pro Národní programu rostlin významných pro
výživu a zemědělství, a to na základě statutu a organizačního řádu této Rady, která
je odborným konzultačním a poradním orgánem pověřené osoby a účastníků
Národního programu rostlin; Rada plní rovněž funkci expertní skupiny pro potřeby
Ministerstva zemědělství ČR a pro potřeby Českého výboru pro spolupráci s FAO;
vyjadřuje se rovněž k mezinárodní spolupráci. Její stanoviska mají charakter
doporučení.
Koordinátor Národního programu rostlin odpovídá za přípravu a dodržování
metodik Národního programu rostlin, dodržování právních norem a technologických
standardů a za efektivní dělbu práce. Koordinuje účast účastníků Národního
programu rostlin v mezinárodní spolupráci a zastupuje Českou republiku
v mezinárodních programech spolupráce European Cooperative Programme for Crop
Genetic Resources Networks (ECP/GR).
Výsledky Národního programu rostlin (výroční a závěrečné zprávy)
a doporučení Rady genetických zdrojů rostlin je pověřená osoba povinna projednat
ve své vědecké radě nebo na zasedání Rady genetických zdrojů rostlin a závěry
a doporučení z tohoto projednání předložit ministerstvu vždy do konce března
následujícího roku.
2.6. Metodika konzervace a využití genetických zdrojů
(Podrobný popis těchto aktivit a použitých metod a technologií je k dispozici
na URL: http://genbank.vurv.cz/genetic/nar_prog)
Při řešení Národního programu rostlin jsou využívány zejména následující
metodické postupy:
1) Shromažďování genetických zdrojů rostlin
Při doplňování kolekcí o nové genetické zdroje se uplatňují zejména sběrové
expedice (především na teritoriu České republiky, ale i v zahraničí). Postup a pravidla
provádění sběrů se řídí mezinárodními standardy (Code of Conduct for Plant
Germplasm Collecting and Transfer, FAO,1993). Dalším významným zdrojem je
získávání nových položek od domácích a zahraničních donorů (šlechtění, výzkum);
nejvýznamnější je výměna se spolupracujícími institucemi (genovými bankami
a dalšími pracovišti, která uchovávají genetické zdroje), která zpravidla probíhá na
64
základě reciprocity služeb. Dostupnost genetických zdrojů je zpravidla podmiňována
uzavřením příslušné dohody mezi partnerskými institucemi (tzv. Material Transfer
Agreement). Modelová dohoda pro potřeby Národního programu rostlin je k dispozici
na výše uvedené internetové adrese.
Kolekce jsou doplňovány cíleně, se záměrem rozšířit existující genetickou
diversitu v kolekci, získat donory cenných znaků pro využití ve šlechtění a výzkumu
a zachovat ohrožené genetické zdroje, zejména zdroje domácího původu.
2) Dokumentace genetických zdrojů rostlin
Všichni účastníci Národního programu rostlin využívají Národní informační
systém genetických zdrojů (EVIGEZ). EVIGEZ je provozován genovou bankou
ve VÚRV Praha – Ruzyně (pověřená osoba); je tvořen relační databází, která
propojuje pasportní údaje genetických zdrojů s popisnými daty (výsledky
charakterizace a hodnocení) a s evidencí skladu genové banky. Výměna informací
s účastníky Národního programu probíhá elektronickou formou. Příprava a přenos
dat mezi pracovišti jsou unifikovány, což je i předpokladem pro komunikaci
s mezinárodními databázemi. Pasportní data v databázi EVIGEZ jsou dostupná
na internetové adrese: URL http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/.
Systém je průběžně doplňován novými daty od účastníků Národního programu
(část pasportní a popisná) i z genové banky (informace o uskladněných vzorcích ve
skladu genové banky). Je vyvíjen nový uživatelský program, založený na lokálním
serveru s využitím prostředí SQL. Pro charakterizaci genetických zdrojů bude
umožněn zápis některých genetických charakteristik (DNA markéry) a bude možné
přiřazení obrazové dokumentace.
Pasportní data mají společný formát pro všechny kolekce, identifikují genetický
zdroj a poskytují základní informace o jeho charakteru a původu. Unikátním
identifikátorem je evidenční číslo národní (ECN). Popisná data jsou druhově specifická,
charakterizují a popisují znaky a vlastnosti genetického zdroje (na základě hodnocení
podle národních klasifikátorů nebo jednodušších seznamů deskriptorů) s využitím
bodové stupnice. Dokumentace skladu obsahuje informace
o lokalizaci vzorků o
vlastnosti uložených semen v genové bance.
3) Hodnocení genetických zdrojů
Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro jejich efektivní
praktické využití. Pro potřeby budování databáze popisných dat informačního systému
EVIGEZ jsou genetické zdroje hodnoceny ve dvou až tříletých polních pokusech,
sledovány jsou hospodářsky a biologicky významné znaky, s ohledem
na
požadavky uživatelů a s přihlédnutím ke genetickému založení znaku (zejména znaky
s nižší interakcí s prostředím, což platí zvláště pro znaky používané k charakterizaci
genetických zdrojů).
Polní hodnocení se provádí u většiny genetických zdrojů, v navazujících
laboratorních testech se zpravidla hodnotí další znaky (např. kvalita, rezistence ke
stresům a pod.). Velmi různé jsou počty hodnocených znaků u jednotlivých druhů.
Pouze několik znaků bývá hodnoceno u planých příbuzných druhů a okrajových plodin;
počet hodnocených znaků zpravidla stoupá s významem plodiny; u většiny kolekci je
hodnoceno 20-40 znaků.
Pro management kolekcí i pro uživatele mají význam tzv. charakterizační data,
která umožňují jednoznačnou identifikaci genetického zdroje, ale i například posouzení
genetické rozdílnosti v rámci souborů; někdy jich lze využít i jako markérů významných
znaků. Vedle morfologických znaků jsou pro tento účel využívány zejména DNA
markéry.
4) Konzervace genetických zdrojů
65
Základním předpokladem bezpečného uchování genetických zdrojů je jejich
regenerace (pokud není k dispozici větší množství životných semen či rostlin)
a následná konzervace. Všechny kolekce semeny množených druhů jsou v rámci
Národního programu rostlin uchovávány v genové bance ve VÚRV Praha – Ruzyně
v tzv. aktivní kolekci při -5°C, u rychle stárnoucích semen při -18 °C. Genetické
zdroje domácího původu jsou uchovávány duplicitně i v tzv. základní kolekci při
-18°C. Genetické zdroje domácího původu jsou dále uloženy jako bezpečnostní
duplikace ve Slovenské genové bance v Piešťanech.
Před uložením vzorku do genové banky je kontrolována životnost a čistota
semen a semena jsou šetrně vysoušena (podle druhů na 4-8% vlhkosti) a ukládána
v parotěsných obalech s přídavkem silikagelu. Sklad genové banky ve VÚRV Praha
má celkovou kapacitu 93.000 skladovacích obalů v pěti klimatizovaných komorách.
Dvě komory s kapacitou 29.000 skladovacích obalů pracují v teplotním režimu -18°C
a zbývající tři komory o kapacitě 64.000 skladovacích obalů udržují teplotu -5°C.
Většina vegetativně množených druhů je dosud uchovávána v polních
kolekcích (genofondové sady, vinice, chmelnice), část kolekcí je uchovávána v “in
vitro” kultuře (brambory, vybrané okrasné rostliny). Činnost zahájila kryobanka
ve VÚRV Praha-Ruzyně, která se zaměřuje na skladování „in vitro“ kultur v tekutém
dusíku. Kryobanka je využívána pro zamrazování meristémů bramboru, jabloní
a hrušní, chmele a Allium sp., připravuje se kryoprotokol pro jahodník, třešeň a višně
a pro révu vinnou a další plodiny.
V omezeném rozsahu se využívá “in situ” a “on farm” konzervace (plané druhy
příbuzné kulturním rostlinám, ekotypy pícnin, vybrané krajové odrůdy ovocných
dřevin).
5) Služby uživatelům
Genetické zdroje jsou poskytovány uživatelům z oblasti šlechtění, vědy,
výzkumu a vzdělávání, a to pouze pro nekomerční využití. Vzorky genetických zdrojů
jsou poskytovány na principu volné dostupnosti a bezplatnosti, avšak za určitých
podmínek stanovených v zákoně č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání
předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a vyhláškou
a mikroorganismů; oba tyto dokumenty jsou v souladu s Mezinárodní dohodou
o rostlinných genetických zdrojích (International Treaty on Plant Genetic Resources
for Food and Agriculture - ITPGRFA, FAO 2001), ke které Česká republika přistoupila
v roce 2004. Podrobné podmínky poskytování vzorků genetických zdrojů jsou
stanoveny v modelové Dohodě o poskytování genetických zdrojů rostlin (Material
Transfer Agreement); využití této dohody je doporučeno všem účastníkům Národního
programu rostlin.
6) Mezinárodní spolupráce
Mezinárodní spolupráce se realizuje jednak prostřednictvím aktivní účasti
v mezinárodních programech (Global Plan of Action FAO, 1996; European
Coopetative Programme for Crop Networks - ECP/GR, 1983) a v projektech
programu GENRES (Evropské unie, rámcové programy výzkumu). Další formou
spolupráce jsou dvoustranné mezinárodní projekty (např. program Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy „KONTAKT“) a dohody. Do mezinárodní spolupráce
jsou zapojeni prakticky všichni účastníci Národního programu.
66
Příloha 6.2
Seznam účastníků Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů
rostlin a agro-biodiversity a jejich aktivity (k 31.12. 2009)
Pracoviště, adresa, kontakt
Aktivity, kolekce
1a) Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.
(VÚRV)
- oddělení genové banky Praha
Drnovská 507
161 06 Praha – Ruzyně
Tel.: + 420 233 022 111
Fax: + 420 233 022 286
email: [email protected]
1b) VÚRV v.v.i. - oddělení zelenin a speciálních
plodin
Šlechtitelů 11
783 71 Olomouc-Holice
Tel. + Fax: +420 585 209 963
1c) VÚRV v.v.i. – Výzkumná stanice vinařská,
267 18 Karlštejn 98
Tel.Fax: + 420 311 681 131
2) Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o.
Havlíčkova 2787
756 41 Kroměříž
Tel.: + 420 573 317 111
Fax: + 420 573 339 725
3) AGRITEC,výzkum, šlechtění, služby, s.r.o.,
Zemědělská 16
787 12 Šumperk
Tel.: + 420 583 382 111
Fax: + 420 583 382 999
67
Koordinace. Národní genová
banka; dlouhodobé a střednědobé
uchování semen všech generativně
množených druhů v aktivní kolekci
a vybrané GZ jako duplikace též v
základní kolekci; Informační
systém GZ (EVIGEZ), poskytování
služeb řešitelům kolekcí a
uživatelům GZ. Kolekce pšenice
(včetně planých druhů ), ozimý
ječmen, tritikale, pohanka,
laskavec, proso, bér a další
alternativní obilniny, kukuřice,
slunečnice, řepa cukrová a krmná
Kryobanka vybraných vegetativně
množených druhů.ECPGREvropská databáze pšenice
(EWDB)
Kolekce zelenin, kořeninových,
aromatických a léčivých rostlin;
Polní GB - vegetativně množené
druhy
Mezinárodní kolekce česneku
(Allium sp.)
Část kolekce révy vinné
Polní GB - réva vinná
Kolekce jarního ječmene, ovsa, žita
Kolekce hrachu, fazolu, vikve,
lupiny, bobu, ostatních luskovin
potravinového využití; len a další
přadné plodiny
ECPGR - Mezinárodní databáze
lnu (IFDB)
4a) OSEVA PRO s.r.o.
OZ Výzkumná stanice travinářská Rožnov -Zubří
Hamerská 698
756 54 Zubří
Tel.: + 420 571 658 195-6
Fax: + 420 571 658 197
4b) OSEVA PRO s.r.o.
OZ Výzkumný ústav olejnin Opava
Purkyňova 6
746 01 Opava
Tel.: + 420 553 624 160
Fax: + 420 553 624 388
5) Výzkumný a šlechtitelský ústav
ovocnářský Holovousy, s.r.o.
507 51 Holovousy
Tel.: + 420 493 692 821
Fax: + 420 493 692 833
6) MendelovaUniverzita v Brně
Zahradnická fakulta
Valtická 337
691 44 Lednice
Tel.: + 420 519 340 106
Fax: + 420 519 340 159
7) Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o.
Troubsko
Zahradní 1
664 41 Troubsko
Tel.: + 420 547 138 811
Fax: + 420 547 138 800
8) Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův
Brod, s.r.o.
Dobrovského 2366
580 01 Havlíčkův Brod
Tel: + 420 569 466 213
Fax: + 420 569 421 578
9) Chmelařský Institut s.r.o., Žatec
Kadaňská 2525
438 46 Žatec
Tel.: +420 415 732 111
Fax: +420 415 632 150
68
Kolekce trav včetně planých
ekotypů, okrasné a technické
traviny
ECP/GR- Evropská databáze
(Trisetum a Arrhenatherum)
Kolekce řepky, řepice, hořčice,
máku a
dalších olejnin mimo slunečnice
Kolekce ovocných dřevin: třešně,
višně, slivoně, jabloně, hrušně,
ořešák, drobné bobuloviny,
jahody, vybrané minoritní ovocné
druhy
ovocné stromy a keře
Kolekce meruněk, broskví,
mandloní, révy vinné (část
kolekce); vybrané vegetativně
množené druhy zelenin a
okrasných druhů;
ovocné druhy, vinná réva a vybrané
druhy zelenin
Kolekce pícnin: vojtěška, jetel,
jeteloviny a ostatní pícniny (včetně
perspektivních planých
druhů ) a fytocenózy květnatých
luk - mimo trav
Kolekce bramboru (včetně planých
příbuzných druhů);
Genová banka „in vitro“
Kolekce chmele
Polní GB – polní kolekce chmele
10) Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a
okrasné zahradnictví, v.v.i.
Květnové nám. 391
252 43 Průhonice
Tel.: + 420 2 296 528 111
Fax: + 420 2 296 528 111
11) AMPELOS, Štechtitelská stanice vinařská
Znojmo, a.s.
671 24 Vrbovec 274
Tel.: + 420 515 230 103
Fax: + 420 515 221 298
[email protected]
12) Botanický ústav AV ČR, v.v.i.
Zámek 1
252 43 Průhonice
Telefon: +420 271 015 111
E-mail: [email protected]
69
Okrasné rostliny
Polní GB -vegetativně množené
okrasné druhy, „in vitro“ kolekce
Rhododendron sp.
Vybrané letničky a dvouleté
generativně i vegetativně množené
okrasné druhy
Réva vinná, teplomilné kultivary
(část kolekce)
Polní GB- réva vinná
Kolekce vybraných materiálů
(zejména domácího původu) Iris
sp.
Polní GB- Iris sp.
Příloha 6.3
Statut Rady genetických zdrojů a seznam členů
Statut a organizační řád
Rady genetických zdrojů kulturních rostlin
Článek 1.
Základní ustanovení
Rada genetických zdrojů kulturních rostlin (dále RGZ) je odborným konzultačním a
poradním orgánem „Pověřené osoby“ a účastníků „Národního programu konzervace a
využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity “ (dále jen NP). RGZ plní rovněž
funkci expertní skupiny pro potřeby Ministerstva zemědělství ČR (dále MZe) a pro potřeby
Českého výboru pro spolupráci s FAO; vyjadřuje se ke spolupráci s mezinárodními
organizacemi (zejména FAO a IPGRI) a k mezinárodní spolupráci účastníků NP. Činnost RGZ
vychází ze zákona č. 148/2003 o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a
mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu a
z Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a
mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství, přijatého MZe v
roce 2003.
Stanoviska RGZ mají charakter doporučení.
Článek 2.
Působnost RGZ
RGZ se zabývá problematikou, která má přímou či nepřímou souvislost s genetickými
zdroji rostlin pro zemědělství a výživu, zejména s ohledem na uchování těchto genetických
zdrojů (dále GZ), jejich shromažďování (včetně sběrových expedic), dokumentaci,
charakterizaci, hodnocení a využívání. RGZ podporuje efektivní využívání GZ pro setrvalý
rozvoj zemědělství, zejména pro zlepšování biologického potenciálu plodin a rozšíření a
efektivní využití agro- biodiversity v systémech hospodaření na půdě a pro zajišťování
nevýrobních funkcí zemědělství.
Uvedený okruh působnosti odpovídá mandátu obdobných národních rad v jiných
zemích a je vymezen mezinárodními dokumenty o ochraně a využívání genetických zdrojů
rostlin a biodiversity, zejména Convention on Biodiversity (1992), International Treaty on
Plant Genetic Resources (FAO, 2001) a Global Plan of Action (FAO, 1996).
RGZ projednává a posuzuje zejména:
1. Dodržování metodických zásad a platných standardů a jejich potřebné inovace na všech
úsecích práce s GZ.
2. Provádí pravidelná hodnocení (výroční zprávy, periodická hodnocení, kontroly)
výsledků práce jednotlivých účastníků a celého NP, doporučuje změny řešení a priority.
3. Posuzuje finanční a organizačního zajištění NP, popř. přispívá k vyhledávání dalších
finančních zdrojů pro řešení návazných výzkumných projektů.
4. Posuzuje žádosti o účast v NP a předkládá doporučení MZe a pověřené osobě.
5. Posuzuje návrhy účastníků NP na změny či ukončení jejich účasti v NP.
6. Poskytuje odbornou a metodickou pomoc při práci s genofondy rostlin, se zvláštním
důrazem na zachování, studium a setrvalé využívání GZ.
70
7. Poskytuje odbornou a metodickou pomoc při výzkumu, rozšiřování a využívání agrobiodiversity v zemědělské praxi.
8. Podporuje rozvoj mezinárodní spolupráce a naplňování smluvních závazků, přispívá k
mezinárodní výměně GZ a informací prostřednictvím Genové banky a jednotlivých
účastníků Národního programu.
9. Podporuje spolupráci s domácími i zahraničními organizacemi a institucemi, včetně
nevládních organizací, při ochraně a setrvalém využívání genofondů a biodiversity.
10. Napomáhá efektivní spolupráci s aplikovaným výzkumem, šlechtěním, zemědělskou
praxí a státní správou při optimálním využití GZ pro genetickém zlepšování rostlin a pro
rozšiřování vnitrodruhové i mezidruhové diversity v zemědělství a při tvorbě krajiny.
11. Vytváří platformu pro vědeckou a odbornou diskusi k problematice genofondů a agrobiodiversity, pořádá semináře a konference, přispívá k propagaci GZ a biodiversity.
Článek 3.
Členství, organizační struktura a rozhodování RGZ
1. Členy RGZ jmenuje ředitel VÚRV Praha jako statutární zástupce pověřené osoby ve
smyslu zákona č. 148/2003. U zástupců (členů RGZ) z okruhu účastníků NP se tak
děje na návrh statutárních zástupců těchto pracovišť; při návrhu více zástupců za
právní subjekt musí být uvedeno, kdo subjekt formálně zastupuje, a má tedy hlasovací
právo.
2. Členy RGZ s právem hlasovat jsou:
- Pověření zástupci účastníků Národního programu;
- Pracovníci odpovědní za IS EVIGEZ a činnost Genové banky;
- Zástupci MZe, MŽP, ČMŠSA, ÚKZÚZ;
- Dle potřeby zástupci veřejně prospěšných organizací, uživatelů genetických zdrojů,
popř. dalších spolupracujících subjektů;
3. Členy RGZ jsou rovněž kurátoři kolekcí, kteří formálně nezastupují účastníky
Národního programu; tito členové nemají hlasovací právo.
4. RGZ předsedá koordinátor NP, jmenovaný pověřenou osobou ve smyslu zákona č.
148/2003
5. Funkční období členů RGZ je pětileté, na návrh statutárních zástupců účastníků NP
může dojít k výměně členů RGZ i během funkčního období.
6. RGZ rozhoduje většinou hlasů přítomných členů s právem hlasovacím; při rovnosti
hlasů je rozhodující hlas předsedy.
Článek 4.
Zasedání RGZ
1. Zasedání RGZ jsou svolávána předsedou podle potřeby, nejméně však jedenkráte za rok.
2. Na výročním zasedání RGZ se každoročně hodnotí stav řešení NP a dosažené
výsledky, výstupy a parametry řešení, jakož i úkoly a priority pro další období.
3. V průběhu roku RGZ organizuje semináře, vzdělávání a další aktivity dle aktuálních
požadavků a potřeb, v souladu s Článkem 2.
Článek 5.
Platnost statutu a organizačního řádu
71
Tento statut a organizační řád nabývá platnosti dne 1. 1. 2004. Změny statutu a
organizačního řádu mohou být prováděny pouze písemně, se souhlasem pověřené osoby a
ministerstva ve smyslu zákona č. 148/2003.
V Praze dne:
Mgr. Jan Lipavský, CSc.
ředitel VÚRV Praha
Seznam členů Rady genetických zdrojů pro období let 2007 – 2011
(stav k 2. září 2009)
Ing. Ladislav DOTLAČIL,CSc.
[email protected]
předseda RGZ, koordinátor Národního programu (VÚRV,v.v.i. Praha)
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha (VÚRV)
Mgr. Iva FABEROVÁ
[email protected]
Ing. Vojtěch HOLUBEC, CSc.
[email protected]
Ing. Dagmar JANOVSKÁ, Ph.D.
[email protected]
Ing. Eva PELICHOVÁ
[email protected]
Ing. Zdeněk STEHNO, CSc.
[email protected]
VÚRV,v.v.i., pracoviště Olomouc
Ing. Karel DUŠEK,CSc.
Ing. Elena DUŠKOVÁ
Ing. Pavel KOPECKÝ
Ing. Kateřina SMÉKALOVÁ, Ph.D.
Mgr. Eva POSPÍŠILOVÁ
Ing. Helena STAVĚLÍKOVÁ, Ph.D.
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
VÚRV,v.v.i., VSV Karlštejn
RNDr. Olga JANDUROVÁ, CSc.
[email protected]
***
AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby s.r.o. Šumperk
Ing. Miroslav HOCHMAN (ředitel)
[email protected]
Ing. Martin PAVELEK, CSc.
[email protected]
Ing. Miroslav HÝBL, Ph.D.
[email protected]
72
AMPELOS, a.s. šlechtitelská stanice vinařská Znojmo-Vrbovec
Ing. Lukáš KYLIÁN (jednatel)
[email protected]
Botanický ústav AV ČR,v.v.i. Průhonice
Doc. RNDr. Jan KIRSCHNER, CSc.
[email protected]
(ředitel)
Ing. Uljana BLAŽKOVÁ
[email protected]
Chmelařský institut s.r.o. Žatec
Ing. Jiří KOŘEN (ředitel)
Ing. Vladimír NESVADBA, Ph.D.
[email protected]
[email protected]
OSEVA PRO s.r.o., OZ Výzkumná stanice travinářská Rožnov - Zubří
Ing. Bohumír CAGAŠ, CSc. (ředitel OZ) [email protected]
Ing. Magdalena ŠEVČÍKOVÁ
[email protected]
Ing. Martin Lošák
[email protected]
OSEVA PRO s.r.o., OZ Výzkumný ústav olejnin Opava
Ing. Andrea RYCHLÁ
[email protected]
Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod s.r.o.
Ing. Jaroslav ČEPL, CSc. (ředitel)
[email protected]
Ing. Jaroslava DOMKÁŘOVÁ, Ph.D.
[email protected]
Ing. Vendulka HORÁČKOVÁ, CSc.
[email protected]
Výzkumný ústav ovocnářský Holovousy s.r.o.
Ing. Václav LUDVÍK (ředitel )
[email protected]
Ing. František PAPRŠTEIN,CSc.
[email protected]
Ing. Jarmila LUDVÍKOVÁ
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s.r.o. Troubsko
RNDr. Jan NEDĚLNÍK, Ph.D. (ředitel )
[email protected]
Mgr. Helena HUTYROVÁ
[email protected]
Ing. Jan PELIKÁN, CSc.
[email protected]
Mgr. Tomáš VYMYSLICKÝ
[email protected]
Ing. Pavlína GOTTWALDOVÁ
[email protected]
Ing. Daniela KNOTOVÁ
[email protected]
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,v.v.i. Průhonice
Doc. Ing. Ivo TÁBOR, CSc. (ředitel )
[email protected]
Ing. Hynek URBÁNEK
[email protected]
Ing. Petr NOVÁK
[email protected]
Zahradnická fakulta, Ústav ovocnictví, MZLU Lednice
Doc. Dr. Ing. Boris KRŠKA
[email protected]
Ing. Tomáš NEČAS, Ph.D.
[email protected]
Ing. Jarmila NEUGEBAUEROVÁ, Ph.D. [email protected]
Ing. Ivo ONDRÁŠEK, Ph.D.
[email protected]
Doc. Ing. Pavel PAVLOUŠEK, Ph.D.
[email protected]
73
Prof. Ing. Vojtěch ŘEZNÍČEK, CSc.
Doc. Dr. Ing. Jiří UHER
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž
Ing. Slavoj PALÍK, CSc. (ředitel )
Dr. Ing. Jarmila MILOTOVÁ
Ing. Lenka NEDOMOVÁ, Ph.D.
MZe ČR odbor zemědělských komodit
Ing. Ivan BRANŽOVSKÝ,CSc.
Vedoucí oddělení speciálních plodin
[email protected]
[email protected]
s.r.o.
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
MZe ČR odbor výzkumu, vzdělávání a zakladatelské činnosti
Ing. Karel Jan ŠTOLC,CSc.
[email protected]
Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace Praha
Ing. Ladislav ROSENBERG,CSc.
[email protected]
Ředitel ČMŠSA
SEMO s.r.o. Smržice
Ing. Jan PRÁŠIL (ředitel )
[email protected]
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský OOZ Brno
Ing. Jiří SOUČEK
[email protected]
74
Příloha 6.4
Přehled kódů a akronymů řešitelských plodinových ústavů - účastníků Národního
programu používaných v IS EVIGEZ (obsah číselníku EVGC01)
Kód1 Akronym2
INSTCODE3
Ústav
01
CSKRUZYNE
CZE122
VÚRV,v.v.i. Praha-Ruzyně, odbor genetiky,
šlechtění a kvality produktů (VÚRV)
03
CSKKROME
CZE047
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž
s.r.o. (ZVÚ)
05
CSKSUMPERK
CZE090
AGRITEC, výzkum, šlechtění, služby,
s.r.o., Šumperk
07
CSKHBROD
CZE027
Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův
Brod, s.r.o. (VÚB)
08
CSKZATEC
CZE112
Chmelařský institut s.r.o., Žatec (CHI)
09
CSKOLOMOUC
CZE061
VÚRV,v.v.i. oddělení zelenin a speciálních
plodin, Olomouc
10
CSKHOLOVOU
CZE031
Výzkumný a šlechtiteský ústav ovocnářský
Holovousy, s.r.o. (VŠÚO)
CZE079
Výzkumný ústav Sylva Taroucy pro krajinu
a okrasné zahradnictví,v.v.i. Průhonice
(VÚKOZ)
12
CSKPRUHON
13
CSKTROUBSK
CZE096
Výzkumný ústav pícninářský spol. s r.o.,
Troubsko (VÚP)
14
CSKZUBRI
CZE082
OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice
travinářská Zubří (VST)
15
CSKOPAVA
CZE065
OSEVA PRO s.r.o., Výzkumný ústav
olejnin Opava (VÚO)
24
CSKKARLST
CZE041
VÚRV,v.v.i., Výzkumná stanice vinařská,
Karlštejn (VSV)
42
CSKLEDNICE
CZE050
Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická
fakulta, Lednice (MU ZF)
45
CSKBUPRUH
CZE042
Botanický ústav AV ČR, v.v.i. Průhonice
(BÚ AV)
CZEZNOJMO
CZE005
AMPELOS, Šlechtitelská stanice vinařská
Znojmo,a.s.
48
1
Kód ústavu používaný v EVIGEZu (chybějící čísla v řadě náležela původně slovenským ústavům
v rámci Československa)
2
Akronym, kódy ze staršího seznamu ústavů FAO/IBPGR sestávající z 3 písmen zkratky státu podle
rozšířeného ISO kódu 3166 a zkratky názvu ústavu
3
INSTCODE – nový mezinárodní kód ústavů FAO WIEWS sestávající z z 3 písmen zkratky státu
podle rozšířeného ISO kódu 3166 a 3-4 číslic kódu ústavu (tj. pořadového čísla v rámci státu)
75
Příloha 6.5
Zodpovědnosti účastníků NP za kolekce GZR k 31.12.2009
Kod Zodpovědný
UST ústav
01
CSKRUZYNE
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
01
Kod
PLOD
B01
B02
C01
C02
C05
C09
C10
C21
C22
C23
C24
C25
C26
C27
C28
C29
C30
C31
C32
C33
C34
C37
C42
O13
Z01
Z02
Z03
Z11
01
01
01
Z12
Z15
Z16
01
01
01
Z17
Z18
Z23
Panicum (other sp.)
Sorghum bicolor (L.) MOENCH.
Sorghum saccharatum (L.) MOENCH.
Sorghum sudanense (PIPER) STAPF in
PRAIN
Sorghum (other sp.)
Setaria italica (L.) P.BEAUV.
01
Z24
Setaria BEAUV. (other sp.)
01
Z25
Eleusine J.GAERTN.
01
Z26
Eragrostis BEAUV.
01
01
01
01
01
01
Z27
Z29
Z30
Z50
Z51
Z52
Pennisetum L.
Digitaria
Echinochloa BEAUV.
Fagopyrum esculentum MOENCH.
Fagopyrum (other sp.)
Amaranthus L.
Kolekce
Beta vulgaris L. var. altissima DOELL
Beta vulgaris L. var. rapacea KOCH.
Triticum L. (winter)
Triticum L. (spring)
Hordeum L. (winter)
xTriticosecale WITTM. (winter)
xTriticosecale WITTM. (spring)
Aegilops L.
Hordelymus (JESSEN) JESSEN
Dasypyrum (COSS. et DURIEN)T.D
xHaynaldoticum CIF. et GIACOM.
Leymus HOCHST.
Psathyrostachys NEVSKI
Pascopyrum LOEVE
Agropyron J.GAERTN.
Elymus L.
Elytrigia DESV.
Pseudoroegneria (NEVSKI) LOEVE
Thinopyrum LOEVE
Taeniatherum NEVSKI
Eremopyrum (LEDEB.) J.et SP.
Heteranthelium HOCHST
Crithopsis (Schult.) Roshev.
Helianthus annuus L.
Zea mays L.(lines)
Zea mays L.(cultivars)
Zea mays L.(populations)
Panicum miliaceum L.
76
Výjimka/poznámka
zakonzervovaná kol.
Ruzyně / Zubří jen
okrasné druhy
okrasné druhy
okrasné druhy
okrasné druhy
okrasné druhy
Kod Zodpovědný
UST ústav
01
VÚRV Praha Ruzyně
03
CSKKROME
03
03
03
03
ZVÚ Kroměříž
Kod
PLOD Kolekce
Z55
Chenopodium L.
C03
C04
C06
C07
C08
konec
Secale L. (winter)
Secale L. (spring)
Hordeum L. (spring)
Avena L. (spring)
Avena L. (winter)
konec
05
05
05
05
L01
L02
L03
L04
Pisum sativum L. convar. sativum
Pisum sativum L. convar. speciosum
Vicia sativa L.
Faba ADANS.
05
05
L05
L06
Phaseolus L.
Glycine max (L.) MERR.
05
05
L07
L08
Lupinus L.
Lens culinaris MEDIC.
05
05
05
05
05
05
05
05
L09
L11
L16
L17
X11
X12
X13
X15
Pisum (other sp.)
Cicer L.
Vicia pannonica CRANTZ
Vicia villosa ROTH.
Linum usitatissimum L.(lines)
Linum usitatissimum L.(landraces)
Linum usitatissimum L.(advanced cvs.)
Cannabis L.
S01
S02
S03
S04
S05
konec
Solanum tuberosum L. (cvs.)
Solanum tuberosum L. (hybrids)
Solanum L. (other sp.)
Solanum L. (interspecific hybrids)
Solanum tuberosum L. (dihaploids)
07
07
07
07
07
CSKSUMPERK
AGRITEC
Šumperk
CSKHBROD
VÚB Havlíčkův
Brod
CSKZATEC
CHI Žatec
CSKOLOMOUC
Výjimka/poznámka
A03
A05
konec
Humulus lupulus L.
konec
Acorus L.
Agrimonia L.
09
09
09
09
09
09
09
A08
A11
A12
A13
A17
A19
A20
Althaea L. s.l.
Anethum L.
Archangelica L.
Arctium L.
Artemisia L.
Atropa L.
Borago L.
09
09
A21
A22
Calendula L.
Carum L.
08
09
09
X90
polní hrách - výjimka
(+Olomouc)
polní fazol - výjimka
(+Olomouc)
okrasné v Průhonocích
DJ1
hrách-ostatní druhy,
výjimka (+Olomouc)
Alcea rosea v
Průhonicích D46
Okras. D04 ve VUKOZ
Průhonice
77
Kod Zodpovědný
UST ústav
09
09
09
09
09
09
Kod
PLOD
A26
A27
A31
A33
A34
A38
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
A39
A41
A43
A50
A51
A52
A55
A56
A57
A59
A60
A61
A62
A63
A64
A66
A68
A69
Kolekce
Centaurea s.l.
Cnicus benedictus L.
Coriandrum L.
Datura stramonium L.
Digitalis L.
Filipendula P.MILLER
Foeniculum vulgare MILLER ssp.
vulgare
Galega officinalis L.
Gentiana L.
Hypericum L.
Hyssopus L.
Inula L.
Lavandula L.
Leonurus L.
Levisticum HILL
Majorana MILLER
Malva L.
Marrubium L.
Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT.
Melissa L.
Mentha L.
Nigella L.
Ocimum L.
Origanum L.
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
A71
A72
A73
A75
A76
A79
A80
A81
A82
A84
A85
A86
A89
A90
A92
A93
A95
A96
A97
AA2
AB3
AB4
AD6
AD8
AE1
Trigonella foenum-graecum L.
Pimpinella L.
Plantago L.
Ononis L.
Potentilla L.
Ruta L.
Salvia L.
Saponaria L.
Satureja L.
Silybum ADANS.
Solanum dulcamara L.
Solidago L.
Thymus L.
Tanacetum vulgare L.
Valeriana L.
Verbascum L.
Anthriscus PERS.
Agastache CLAYTON ex GRONOV.
Bellamcanda L.
Betonica L.
Epilobium L.
Eryngium L.
Rhodiola L.
Sanguisorba L.
Scutellaria L.
78
Výjimka/poznámka
okras.v Průhonic. DB6
pícniny v Troubsku T27
ckras. v Průhonic. DL1
okras. v Průhonic. DL3
Trigonella -ostatní pícnina v Troubsku T25
pícnina v Troubsku T20
okrasná v Lednici D32
Kod Zodpovědný
UST ústav
Kod
PLOD Kolekce
09
AE5
Verbena L.
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
AF2
AF6
AF7
AF8
B03
B04
B05
H01
H02
H04
H06
H07
H10
H15
H16
H17
H18
H19
H20
H21
H22
H23
H24
H26
H27
H28
H29
H31
H34
H35
H36
H37
H39
H40
H41
H42
H44
H48
H50
09
09
09
09
09
09
09
09
H53
H54
H57
H58
H59
H61
H63
H64
Echinacea MOENCH.
Oenothera L.
Amsonia sp.
Dracocephalum L.
Beta vulgaris L. var. vulgaris
Beta vulgaris L. var. cicla L.
Beta L. (wild sp.)
Allium sativum L.
Allium cepa L.
Allium schoenoprasum L.
Allium porrum L.
Allium (other sp.)
Apium graveolens L.
Benincasa SAVI
Brassica oleracea L
Brassica oleracea L. var. acephala (DC.)
Brassica oleracea var. capitata L.
Brassica oleracea var. sabellica L.
Brassica oleracea var. sabauda L.
Brassica oleracea var. gemmifera DC.
Brassica oleracea var. gongylodes L.
Brassica oleracea var. botrytis L.
Brassica oleracea var. italica PLENCK.
Brassica rapa L. ssp. rapa
Brassica rapa var. pekinensis HANELT
Brassica napus var. napobrassica
Brassica sp. (other sp.)
Capsicum L.
Chrysanthemum coronarium L.
Cichorium intybus L.
Cichorium endivia L.
Citrullus SCHRAD.
Cucumis sativus L.
Cucumis melo L.
Cucumis L. (other sp.)
Cucurbita L.
Cynara L.
Daucus carota L.
Echinocystis TORREY et GRAY
Foeniculum vulgare ssp. dulce
(DC.)BERT.
Helianthus tuberosus L.
Lactuca sativa L.
Lactuca L. (other sp.)
Lagenaria SER.
Lepidium L.
Luffa P.MILLER
Lycopersicon MILLER <indeterminate>
79
Výjimka/poznámka
okrasná v Průhonicích
D38
DU6
Kod Zodpovědný
UST ústav
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
09
Kod
PLOD
H65
H67
H68
H69
H70
H71
H73
H74
H77
H81
H82
H83
H85
09
L01
09
L05
09
09
L09
X95
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
VÚRV Olomouc
CSKHOLOVOU
F01
F02
F07
F09
F15
F16
F18
F19
F20
F21
F35
F37
F38
F40
F41
F43
F46
F51
F54
F59
F60
F63
F64
F68
VŠÚO
Holovousy
12
12
12
CSKPRUHON
Výjimka/poznámka
Kolekce
Lycopersicon MILLER <determinate>
Nicandra L.
Momordica L.
Pastinaca L.
Petroselinum A.W.HILL
Physalis L.
Raphanus sativus L. var. major A. VOSS
Raphanus sativus L. var. radicula PERS.
Scorzonera L.
Solanum melongena L.
Spinacia L.
Trichosanthes L.
Tetragonia L.
zahradni hrách - výjimka
(+Šumperk)
zahradni fazol výjimka(+Šumperk)
Phaseolus L.
hrách-ostatní druhy,
výjimka (+Šumperk)
Pisum (other sp.)
Nicotiana sp.
konec
Malus domestica BORKH.
Malus P.MILLER (other sp.)
Pyrus communis L. (European cvs.)
Pyrus L. (wild sp.)
Sorbus aucuparia L.
Aronia melanocarpa (MICHX.)ELLIOT
Prunus domestica L.
Prunus L.
Prunus cerasifera EHRH.
Prunus L. (other sp.)
Cerasus avium (L.) MOENCH
Cerasus vulgaris P.MILLER
Cerasus P.MILLER (other sp. and hybr.)
Rubus idaeus L. (cvs.)
Rubus L. (other rapsberr. and hybrids)
Rubus fruticosus agg. (cvs. and wild)
Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE
Juglans regia L.
Corylus avellana L.
Ribes rubrum L. (red and white)
Ribes nigrum L.
Grossularia uva-crispa (L.)MILL.
Grossularia P.MILLER (other. sp.)
Vaccinium L. (American cvs.)
konec
D02
Antirrhinum L.
D04
D07
Calendula L. <hort. cvs.>
Chrysanthemum L. <hort. cvs.>
80
Okrasné - zde jen cv. pro pripad duplikace
! výjimka s A21
Olomouc
Kod Zodpovědný
UST ústav
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
Kod
PLOD
D10
D11
D12
D14
D16
D17
D19
D20
D21
D22
D27
D28
D30
D33
D36
D37
D38
D45
D46
D50
D51
D56
D59
D63
D64
D69
D72
D75
D76
D81
D86
D89
D98
DA1
DA2
DA5
DA7
DB1
DB2
DB4
DB6
DB7
DC9
DD2
DD5
DE1
DE6
DE7
DE8
DE9
DF2
Kolekce
Dahlia pinnata CAV.
Consolida S.F. GRAY <fl.pl.>
Dianthus L.
Gaillardia FOUG.
Gladiolus L.
Helichrysum MILLER <hort.>
Lathyrus odoratus L.
Lilium L.
Limonium MILLER
Matthiola L.
Phlox L.
Primula L. <hort. cvs.>
Rudbeckia hirta L.
Senecio L. <hort. cvs.>
Tropaeolum L.
Tulipa L.
Verbena L. <hort.cvs.>
Ageratum MILLER
Alcea rosea L. <fl.pl.>
Amberboa L.
Ammobium R.BR.
Aquilegia L.
Argyranthemum L.
Aster L. s.l.
Asteriscus L.
Bellis perennis L. <hort. cvs.>
Brachycome BENTH.
Calceolaria VOSS
Campanula L.
Celosia L.
Cheiranthus L. [syn.: Erysimum]
Clarkia PURSH
Convolvulus L. <hort. cvs.>
Coreopsis L.
Cosmos CAV.
Cuphea A. DC
Cynoglossum L. <hort. cvs.>
Dendranthema grandiflora TZVELEV
Diascia HOOK.
Didiscus DC.
Digitalis L. <hort. cvs.>
Dimorphoteca DC.
Eschscholtzia CHAM.
Euphorbia PURSH
Felicia L.
Gazania L.
Godetia LINDL.
Gomphrena KLOTZSCH
Goniolimon (L.) BOISS.
Gypsophila M.BIEB.
Helenium L.
81
Výjimka/poznámka
planá v Olomouci AE5
Althaea v Olomouci A08
léčivka v Olomouci A34
Kod Zodpovědný
UST ústav
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
Kod
PLOD
DF5
DF6
DF7
DG2
DG8
DH5
DH7
DH8
DI1
DI5
DI6
DI7
DI8
DI9
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
DJ1
DJ7
DJ8
DK4
DK6
DK8
DL1
DL3
DL9
DN2
DN4
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
12
DN5
DN9
DP1
DP3
DP4
DP5
DP9
DQ5
DQ6
DQ8
DR4
DR6
DS1
DS2
DS4
12
12
12
12
12
12
DU5
DU6
DU7
E01
E02
W93
VÚKOZ
Průhonice
Kolekce
Heliopsis PERS.
Heliotropium L.
Helipterum DC.
Heuchera L.
Iberis L.
Kalanchoe ADANS.
Kochia L.
Lantana L.
Lavatera L. <hort. cvs.>
Linum grandiflorum DESF.
Lobelia L.<hort.>
Lobularia L.
Lonas L.
Lotus <hort.>
Výjimka/poznámka
pícnina v Troubsku T30
pouze Lotus maculatus
Lupinus v Šumperku
L07
Lupinus polyphyllus LINDLEY <hort.>
Mimulus L.
Mirabilis L.
Myosotis L.
Nemesia BENTH.
Nicotiana <hort. cvs.>
Nigella damascena L.<fl. pl.>
léčivka v Olomouci AF6
Ocimum L. <hort. cvs.>
Papaver L. <hort. cvs.>
Plectranthus BENTH.
Portulaca grandiflora HOOK.
Psylliostachys suworowii (REGEL)
ROSHK.
Salpiglossis RUIZ LOPEZ et PAVON
Sanvitalia LAM.
Scabiosa L.
Scaevola saligna G. FORST.
Schizanthus x wisetonensis LOW
Silene L. <hort. cvs.>
Sutera
Tanacetum parthenium (L.) SCHULTZ-B
Tithonia rotundifolia (MILLER) S.F.BL.
Ursinia anethoides (DC.) N.E.BR.
Venidium JACQ.
Xanthisma DC.
Xeranthemum annuum L. <fl.pl.>
Acalypha
plané druhy
M24Troubsko
Lychnis <hort.cvs.>
léčivka v Olomouci AF2
Echinacea MOENCH.<hort.cvs>
Lamium L. <hort.cvs.>
Rhododendron L.
Rosa L. <hort.cvs.>
jen okrasné jabloně
Malus MILL. <hort. cvs.>
konec
82
Kod Zodpovědný
UST ústav
13
CSKTROUBSK
13
Kod
PLOD Kolekce
AC3
Leucanthemum MILLER
L14
Lathyrus sativus L.
13
L15
Lathyrus (other sp.)
13
L18
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
M02
M03
M05
M06
M07
M08
M09
M10
M11
M12
M14
M16
Vicia (other sp.)
Colymbada HILL [syn.:Centaurea
scabiosa]
Hieracium L. [syn.:Pilosella]
Lembotropis GRISEB.
Leontodon L.
Melandrium ROEHLING
Prunella L.
Steris ADANS. [syn.: Viscaria]
Tragopogon L.
Jasione L.
Clinopodium L.
Peucedanum L.
Myrrhis MILLER
13
13
13
13
13
13
13
13
13
M24
M25
M48
M50
M52
M53
M56
M60
MP9
Lychnis L.
Angelica L.
Phyteuma sp.
Psoralea sp.
Rapistrum sp.
Rhinanthus sp.
Seseli sp.
Vincetoxicum sp.
Silene L.
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
O14
T01
T02
T03
T04
T05
T06
T08
T09
T10
T11
T12
T13
T14
T15
T16
T17
T18
T20
T21
T22
Carthamus L.
Medicago sativa L.
Trifolium pratense L.
Trifolium repens L.
Trifolium hybridum L.
Trifolium sp. (other sp.)
Anthyllis L.
Astragalus L.
Coronilla L.
Chamaecytissus LINK.
Dorycnium MILLER
Galega L. (other sp.)
Genista L.
Lotus L.
Medicago lupulina L.
Medicago x varia MARTYN
Medicago L. (other sp.)
Melilotus MILLER
Ononis L.
Onobrychis MILLER
Ornithopus L.
83
Výjimka/poznámka
Lathyrus odoratus v
Průhonicích
s vyjimkou Vicia sativa,
V.pannonica, V. villosa
v Sump.
DU5 kultivary v
Průhonicích
okrasný Carthamus
D79 v Lednici
Kod Zodpovědný
UST ústav
13
Kod
PLOD Kolekce
T23
Tetragonolobus SCOP.
13
13
T25
T27
Trigonella L. (other sp.)
Malva L.
13
13
13
13
13
13
13
13
T30
T31
T34
T36
T38
T39
T40
W77
Lavatera L.
Leuzea DC.
Silphium L.
Scorpiurus L.
Stylosanthes
Phacelia JUSS.
Spergula L.
Sarothamnus WIMMER
konec
Agrostis L. (other sp.)
Agrostis canina L.
Agrostis gigantea ROTH
Agrostis stolonifera L.
Agrostis capillaris L.
Alopecurus L.
Arrhenatherum L.
Bromus s.l.
Cynosurus L.
Dactylis L.
Deschampsia caespitosa (L.)BEA
Festuca arundinacea SCHREB.
Festuca L. (other sp.)
Festuca ovina L. s.l.
Festuca pratensis L.
Festuca rubra L. s.l.
xFestulolium ASCHERS. et GRAEB
Lolium x hybridum HAUSSKN.
Lolium multiflorum LAM.
Lolium perenne L.
Lolium L. (other sp.)
Phalaroides arundinacea (L.) RAUSCH.
Phleum L. (other sp.)
Phleum pratense L.
Poa pratensis L. s.l.
Poa L. (other sp.)
Trisetum PERS.
Anthoxanthum L.
Apera ADANS.
Avenella flexuosa (L.) DREJER
Brachypodium BEAUV.
Briza L.
Calamagrostis ADANS.
Corynephorus L.
Danthonia DC. in LAM. et DC
Glyceria R.BROWN
Helictotrichon BESSER
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
VÚP Troubsko
CSKZUBRI
G01
G02
G03
G04
G05
G06
G07
G08
G09
G10
G11
G12
G13
G14
G15
G16
G17
G18
G19
G20
G21
G22
G23
G24
G28
G29
G30
G34
G35
G36
G39
G41
G44
G46
G50
G61
G62
84
Výjimka/poznámka
T. foenum-graecum v
Olomouci A71
léčivky v Olomouci A60
DI1
Kod Zodpovědný
UST ústav
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
14
Kod
PLOD
G64
G66
G68
G70
G71
G72
G76
G77
G81
G82
G85
G92
G98
GA1
GA2
GA3
GA4
GA5
GA6
GA7
GA8
GA9
GB1
GB3
GB4
Z06
Kolekce
Holcus L.
Koeleria PERS.
Melica L.
Molinia SCHRANK
Nardus stricta L.
Phalaris L.
Stipa L.
Sesleria SCOP.
Juncus L.
Luzula L.
Carex s.l. [Vignea]
Scirpus L.
Lamarckia MOENCH.
Cortaderia SHULT. et SCHULT.
Lagurus L.
Miscanthus THUNB.
Polypogon L.
Achnatherum BEAUV.
Hakonechloa
Spartina SCHREB.
Spodiopogon
Chasmanthium
Arundinaria
Rhynchelytrum
Bouteloua
Zea mays L.(decorative)
14
Z12
Panicum (other sp.)
14
Z24
14
Z25
Eleusine J.GAERTN.
14
Z26
Eragrostis BEAUV.
Z27
Pennisetum L.
konec
Brassica napus L. var. napus (winter)
Brassica napus L. var. napus (spring)
Brassica rapa L. f. biennis THELL.
Brassica rapa L. f. praecox THELL.
Sinapis alba L.
Brassica nigra (L.) KOCH.
Brassica juncea (L.) CZERN.et C
Papaver somniferum L.
Camelina CR.
Raphanus sativus L. var.oleiforme
Crambe L.
Eruca MILL.
konec
14
15
15
15
15
15
15
15
15
15
15
15
15
15
VST Zubří
CSKOPAVA
OSEVA VÚO
Opava
O01
O02
O03
O04
O05
O06
O07
O08
O09
O10
O11
O12
O16
85
Výjimka/poznámka
pouze okrasné /Ruzyně
ostatní druhy
ostatní druhy
ostatní druhy
ostatní druhy
ostatní druhy
Kod Zodpovědný
UST ústav
Kod
PLOD Kolekce
24
V01
Vitis vinifera L. (chladnější oblast)
V03
CSKKARLST
24
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
42
A06
A44
D05
D06
D32
D35
D40
D79
F13
F24
F25
F26
F28
F30
F32
F50
F57
F58
F78
F80
H13
H75
Vitis, V.vinifera x wild species
konec
Achillea L.
Armoracia GAERTN., MEYER et
SCHERB.
Glycyrrhiza L.
Callistephus chinensis (L.) NEES
Canna L.
Salvia L. <hort. cvs.>
Tagetes L.
Zinnia L.
Carthamus tinctorius L. <hort. cvs.>
Cydonia P.MILLER
Armeniaca vulgaris LAM. (Europ. cvs.)
Armeniaca vulgaris (intrasp. hybr. cvs.)
Armeniaca SCOPOLI (other sp.)
Persica vulgaris P.MILLER
Persica P.MILLER
Amygdalus communis L.
Mespilus L.
Cornus mas L.
Hippophae rhamnoides L.
Morus L.
Lonicera L. (edible sp.)
Asparagus L.
Rheum L.
42
42
V01
V02
Vitis vinifera L.
Vitis, wild hybrids and root stocks
42
42
V03
V04
V01
V02
Vitis L., wild species
konec
Iris L. <hort. cvs.> (hybr.)
konec
Vitis vinifera L. (teplomilné cv.)
V03
V04
42
45
48
48
VÚRV Karlštejn
CSKLEDNICE
MU ZF Lednice
CSKBUPRUH
BÚ Průhonice
CZEZNOJMO
48
48
AMPELOS
Znojmo
A01
DH3
Výjimka/poznámka
Výjimka: Lednice +
Znojmo
Výjimka: Lednice +
Znojmo
Troubsko O14 - jine GZ
Výjimka: Karlštejn +
Znojmo
Výjimka: Znojmo
Výjimka: Karlštejn +
Znojmo
výjimka + Znojmo
výjimka : Karlštejn
Výjimka: Lednice
výjimka :
Karlštejn+Lednice
Výjimka: Lednice
konec
Poznámka:
Plodiny/druhy, které nejsou vyjmenovány v seznamu zodpovědností účastníků NP, mohou být
v omezeném množství uchovávány jako pracovní kolekce, případně jako kolekce chráněných druhů.
Nemají však povahu řádné kolekce GZR, tj. nejsou dostupné pro distribuci a nefigurují v katalogu
GZR.
86
Příloha 6.6.1
FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS
December 2001
The list of multi-crop passport descriptors (MCPD), is developed jointly by IPGRI and FAO
to provide international standards to facilitate germplasm passport information exchange.
These descriptors aim to be compatible with IPGRI crop descriptor lists and with the
descriptors used for the FAO World Information and Early Warning System (WIEWS) on
plant genetic resources (PGR).
For each multi-crop passport descriptor, a brief explanation of content, coding scheme
and suggested fieldname (in parentheses) is provided to assist in the computerized exchange
of this type of data. It is recognized that networks or groups of users may want to further
expand this MCPD List to meet their specific needs. As long as these additions allow for an
easy conversion to the format proposed in the multi-crop passport descriptors, basic passport
data can be exchanged worldwide in a consistent manner.
General comments:
• If a field allows multiple values, these values should be separated by a semicolon (;)
without space(s), (i.e. Accession name:Rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon).
• A field for which no value is available should be left empty (i.e. Elevation). If data is
exchanged in ASCII format for a field with a missing numeric value, it should be left
empty. If data is exchanged in a database format, missing numeric values should be
represented by generic NULL values.
• Dates are recorded as YYYYMMDD. If the month and/or day are missing this should be
indicated with hyphens. Leading zeros are required. (i.e. 197506--, or 1975----)
• Latitude and longitude are recorded in an alphanumeric format. If the minutes or seconds
are missing, this should be indicated with hyphens. Leading zeros are required.
• Country names: Three letter ISO codes are used for countries. The ISO 3166-1: Code List
can be found at: http://www.un.org/Depts/unsd/methods/m49alpha.htm. Country or area
numerical codes added or changed are not available on line, but can be obtained from
IPGRI [[email protected]].
• For institutes the codes from FAO should be used. These codes are available from
http://apps3.fao.org/wiews/ for registered WIEWS users. From the Main Menu select:
“PGR” and “Download”. If new Institute Codes are required, they can be generated online
by national WIEWS administrators, or by the FAO WIEWS administrator
[[email protected]].
• Preferred language for free text fields is English (i.e. Location of collecting site and
Remarks).
MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS
1. Institute code
(INSTCODE)
Code of the institute where the accession is maintained. The codes consist of the 3-letter ISO
3166 country code of the country where the institute is located plus a number. The current set
of Institute Codes is available from FAO website (http://apps3.fao.org/wiews/).
2. Accession number
(ACCENUMB)
This number serves as a unique identifier for accessions within a genebank collection, and is
assigned when a sample is entered into the genebank collection.
87
3. Collecting number
(COLLNUMB)
Original number assigned by the collector(s) of the sample, normally composed of the name
or initials of the collector(s) followed by a number. This number is essential for identifying
duplicates held in different collections.
4. Collecting institute code
(COLLCODE)
Code of the Institute collecting the sample. If the holding institute has collected the material,
the collecting institute code (COLLCODE) should be the same as the holding institute code
(INSTCODE). Follows INSTCODE standard.
5. Genus
(GENUS)
Genus name for taxon. Initial uppercase letter required.
6. Species
(SPECIES)
Specific epithet portion of the scientific name in lowercase letters. Following abbreviation is
allowed: “sp.”
7. Species authority
(SPAUTHOR)
Provide the authority for the species name.
8. Subtaxa
(SUBTAXA)
Subtaxa can be used to store any additional taxonomic identifier. Following abbreviations are
allowed: “subsp.” (for subspecies); “convar.” (for convariety); “var.” (for variety); “f.” (for form).
9. Subtaxa authority
(SUBTAUTHOR)
Provide the subtaxa authority at the most detailed taxonomic level.
10. Common cropname
(CROPNAME)
Name of the crop in colloquial language, preferably English (i.e. 'malting barley’, 'cauliflower',
or 'white cabbage')
11. Accession name
(ACCENAME)
Either a registered or other formal designation given to the accession. First letter uppercase. Multiple
names separated with semicolon without space. For example: Rheinische
Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon
12. Acquisition date [YYYYMMDD]
(ACQDATE)
Date on which the accession entered the collection where YYYY is the year, MM is the month
and DD is the day. Missing data (MM or DD) should be indicated with hyphens. Leading zeros
are required.
13. Country of origin
(ORIGCTY)
Code of the country in which the sample was originally collected. Use the 3 letter ISO 3166-1
extended country codes.
14. Location of collecting site
(COLLSITE)
Location information below the country level that describes where the accession was
collected. This might include the distance in kilometres and direction from the nearest town,
village or map grid reference point, (e.g. 7 km south of Curitiba in the state of Parana).
15. Latitude of collecting site1
(LATITUDE)
Degree (2 digits) minutes (2 digits), and seconds (2 digits) followed by N (North) or S (South)
(e.g. 103020S). Every missing digit (minutes or seconds) should be indicated with a hyphen.
Leading zeros are required (e.g. 10----S; 011530N; 4531--S).
16. Longitude of collecting site1
(LONGITUDE)
Degree (3 digits), minutes (2 digits), and seconds (2 digits) followed by E (East) or W (West)
(e.g. 0762510W). Every missing digit (minutes or seconds) should be indicated with a hyphen.
Leading zeros are required. (e.g. 076----W).
1
or
To convert from longitude and latitude in degrees (º), minutes ('), seconds (''), and a hemisphere (North
South and East or West) to decimal degrees, the following formula should be used:
dº m' s'' = h * (d + m / 60 + s / 3600)
where h = 1 for the Northern and Easter hemisphere and -1 for the Southern and Western hemisphere. I.e.,
30º30'0'' S = -30.5 and 30º15'55'' N = 30.265.
88
17. Elevation of collecting site [m asl]
(ELEVATION)
Elevation of collecting site expressed in meters above sea level. Negative values are allowed.
18. Collecting date of sample [YYYYMMDD]
(COLLDATE)
Collecting date of the sample where YYYY is the year, MM is the month and DD is the day.
Missing data (MM or DD) should be indicated with hyphens. Leading zeros are required.
19. Breeding institute code
(BREDCODE)
Institute code of the institute that has bred the material. If the holding institute has bred the
material, the breeding institute code (BREDCODE) should be the same as the holding
institute code (INSTCODE). Follows INSTCODE standard.
20. Biological status of accession
(SAMPSTAT)
The coding scheme proposed can be used at 3 different levels of detail: Either by using the general codes
(in boldface) such as 100, 200, 300, 400 or by using the more specific codes such as 110, 120 etc.
100) Wild
110) Natural
120) Semi-natural/wild
200) Weedy
300) Traditional cultivar/landrace
400) Breeding/research material
410) Breeder's line
411) Synthetic population
412) Hybrid
413) Founder stock/base population
414) Inbred line (parent of hybrid cultivar)
415) Segregating population
420) Mutant/genetic stock
500) Advanced/improved cultivar
999) Other (Elaborate in REMARKS field)
21. Ancestral data
(ANCEST)
Information about either pedigree or other description of ancestral information (i.e. parent
variety in case of mutant or selection). For example a pedigree 'Hanna/7*Atlas//Turk/8*Atlas'
or a description 'mutation found in Hanna', 'selection from Irene' or 'cross involving amongst
others Hanna and Irene').
22. Collecting/acquisition source
(COLLSRC)
The coding scheme proposed can be used at 2 different levels of detail: Either by using the
general codes (in boldface) such as 10, 20, 30, 40 or by using the more specific codes such
as 11, 12 etc.
10) Wild habitat
11) Forest/woodland
12) Shrubland
13) Grassland
14) Desert/tundra
15) Aquatic habitat
20) Farm or cultivated habitat
21) Field
22) Orchard
23) Backyard, kitchen or home garden (urban, peri-urban or rural)
24) Fallow land
25) Pasture
26) Farm store
27) Threshing floor
28) Park
30) Market or shop
40) Institute, Experimental station, Research organization, Genebank
50) Seed company
60) Weedy, disturbed or ruderal habitat
89
61) Roadside
62) Field margin
99) Other (Elaborate in REMARKS field)
23. Donor institute code
(DONORCODE)
Code for the donor institute. Follows INSTCODE standard.
24. Donor accession number
(DONORNUMB)
Number assigned to an accession by the donor. Follows ACCENUMB standard.
25. Other identification (numbers) associated with the accession
(OTHERNUMB)
Any other identification (numbers) known to exist in other collections for this accession. Use the following
system: INSTCODE:ACCENUMB;INSTCODE:ACCENUMB;… INSTCODE and ACCENUMB follow the
standard described above and are separated by a colon. Pairs of INSTCODE and ACCENUMB are
separated by a semicolon without space. When the institute is not known, the number should be
preceded by a colon.
26. Location of safety duplicates
(DUPLSITE)
Code of the institute where a safety duplicate of the accession is maintained. Follows
INSTCODE standard.
27. Type of germplasm storage
(STORAGE)
If germplasm is maintained under different types of storage, multiple choices are allowed,
separated by a semicolon (e.g. 20;30). (Refer to FAO/IPGRI Genebank Standards 1994 for
details on storage type)
10) Seed collection
11) Short term
12) Medium term
13) Long term
20) Field collection
30) In vitro collection (Slow growth)
40) Cryopreserved collection
99) Other (elaborate in REMARKS field)
28. Remarks
(REMARKS)
The remarks field is used to add notes or to elaborate on descriptors with value 99 or 999
(=Other). Prefix remarks with the field name they refer to and a colon (e.g.
COLLSRC:roadside). Separate remarks referring to different fields are separated by
semicolons without space.
90
Příloha 6.6.2
FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS
FAO/IPGRI Pasportní deskriptory
Prosinec 2001
(Český překlad 2003)
Seznam plodinových pasportních deskriptorů (MCPD) byl vyvinut ve spolupráci IPGRI a
FAO za účelem vytvoření mezinárodních standardů pro výměnu pasportní informace o
genofondu rostlin. Tyto deskriptory jsou kompatibilní s plodinovými klasifikátory IPGRI
(IPGRI crop descriptor lists) a s deskriptory používanými v systému FAO WIEWS ( FAO
World Information and Early Warning System on plant genetic resources).
Pro každý plodinový pasportní deskriptor je udvedeno krátké vysvětlení obsahu, kódovací
schéma a navržený název (pole v závorkách) usnadňující výměnu tohoto typu dat v
elektronické formě. Očekává se, že sítě nebo skupiny uživatelů budou iniciovat další
rozšíření tohoto seznamu deskriptorů podle dalších specifických požadavků. Protože tyto
dodatky umožňují snadnou konversi do navrženého MCPD formátu dat, základní pasportní
data budou moci být vyměňována bez problémů v celosvětovém měřítku .
Základní poznámky:
• Pokud pole dovoluje vkládat vícečetné hodnoty, pak tyto hodnoty musí být odděleny
středníkem (;) bez následné mezery, (např. Accession name:Rheinische
Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon).
• Pole, u něhož není k dispozici příslušná hodnota, zůstává nevyplněné (např. Elevation).
Pokud jsou data vyměňována ve formátu ASCII, pole s chybějící numerickou hodnotou
musí být ponecháno volné (nevyplněné). Při výměně dat v databázovém formátu jsou
prázdné numerické hodnoty nahrazovány genericky nulovými hodnotami (NULL).
• Datum Je zaznamenáváno ve formátu YYYYMMDD. V případě, že není znám měsíc
a/nebo den, jsou chybějící hodnoty nahrazovány pomlčkou. Počáteční nuly jsou povinné
(např. 197506--, nebo 1975----)
• Zeměpisné souřadnice (šířka a délka) jsou zazamenány v alfanumerickém formátu. V
případě, že nejsou známy minuty nebo sekundy, jsou chybějící hodnoty nahrazeny
pomlčkou. Počáteční nuly jsou povinné .
• Názvy států: použity jsou tří-písmenové ISO kódy. Seznam států ISO 3166-1: lze najít
na adrese: http://www.un.org/Depts/unsd/methods/m49alpha.htm. Numerické kódy států a
oblastí doplněných nebo změněných nejsou sice dostupné on-line, ale mohou být získány
od IPGRI [[email protected]].
• Pro ústavy musí být používány kódy FAO. Tyto kódy jsou dostupné na adrese
http://apps3.fao.org/wiews/ pro registrované uživatele WIEWS . Z hlavního menu zvolit :
“PGR” a “Download”. V případě, že ústav není evidován , je vyžadován nový kód , který
může být vygenerován on-line národním administrátorem, nebo administrátorem FAO
WIEWS [[email protected]].
• Preferovaný jazyk pro volný text je angličtina (např. Location of collecting site a
Remarks).
MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS
1. Institute code
(INSTCODE)
(Kód instituce)
Kód instituce, v níž je vzorek uchováván. Kódy sestávají z tří-písmenového
ISO 3166 kódu země, kde je instituce umístěna a čísla. Současně platná sada kódů
institucí je dostupná na webové stránce FAO (http://apps3.fao.org/wiews/).
91
2. Accession number
(ACCENUMB)
( Evidenční číslo genetického zdroje)
Toto číslo slouží jako jednoznačný identifikátor vzorku v rámci kolekce v genové bance a je
přidělen vzorku při zavedení do kolekce.
3. Collecting number
(COLLNUMB)
(Číslo sběru)
Originální číslo přiřazené sběratelem/sběrateli vzorku, obyčejně se skládající ze jména nebo
iniciál sběratele a čísla. Toto označení je nezbytné pro identifikaci duplikací, které jsou
uchovávány v jiných sbírkách.
4. Collecting institute code
(COLLCODE)
(Kód instituce sběratele)
Kód instituce sbírající vzorek. V případě, že instituce držitele kolekce je zároveň i sběratelem,
kód instituce sběratele (COLLCODE) je shodný jako instituce držitele kolekce (INSTCODE).
Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE.
5. Genus
(GENUS)
(Rod)
Rodové jméno pro taxon. První písmeno je vždy velké.
6. Species
(SPECIES)
(Druh)
Druhová část latinského názvu malými písmeny. Povolena je zkratka “sp.”
7. Species authority
(SPAUTHOR)
(Autor druhového označení)
Autor druhového jména
8. Subtaxa
(SUBTAXA)
(Poddruhová kategorie taxonu)
Obsahuje všechny další doplňkové taxonomické identifikátory. Povoleny jsou následující
zkratky: “subsp.” (pro subspecies); “convar.” (pro konvarietu); “var.” (pro varietu); “f.” (pro
formu).
9. Subtaxa authority
(SUBTAUTHOR)
(Autor poddruhového označení taxonu)
Autor poddruhového jména na nejnižší taxonomické úrovni.
10. Common cropname
(CROPNAME)
(Obecný název plodiny)
Název plodiny v obecném jazyce, preferována je angličtina (např. 'malting barley’,
'cauliflower', nebo 'white cabbage')
11. Accession name
(ACCENAME)
(Název genetického zdroje)
Buď registrovaný název nebo jiné formální označení genetického zdroje. První písmeno
velké.
Vícečetná označení jsou oddělena středníkem bez mezery. např : Rheinische
Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon
12. Acquisition date [YYYYMMDD]
(ACQDATE)
(Datum zařazení do kolekce)
Datum, kdy byl genetický zdroj zařazen do kolekce, přičemž YYYY je rok, MM měsíc a DD je
den.
Chybějící údaje (MM a DD) je nutno vyznačit pomlčkami. Počáteční nuly jsou povinné.
13. Country of origin
(ORIGCTY)
(Stát původu)
Kód státu, v němž byl vzorek originálně sbírán. Použití rozšířeného tří-písmenového ISO 31661 kódu.
14. Location of collecting site
(COLLSITE)
(Místo sběru)
Informace o umístění v rámci státu, která popisuje, kde byl vzorek sbírán. Může to
představovat vzdálenost v kilometrech a směr od nejbližšího města, vesnice nebo mapového
92
srovnávacího bodu (např. 7 km south of Curitiba in the state of Parana).
15. Latitude of collecting site1
(LATITUDE)
(Zeměpisná šířka místa sběru)
Stupně (2 číslice), minuty (2 číslice), a sekundy (2 číslice) jsou následovány N (North, sever) nebo S
(South, jih) (např. 103020S). Každá chybějící číslice (minuta nebo sekunda) musí být
nahrazena pomlčkou (-). Počáteční nuly jsou povinné. (např. 10----S; 011530N; 4531--S).
16. Longitude of collecting site1
(LONGITUDE)
(Zeměpisná délka místa sběru)
Stupně (3 číslice), minuty (2 číslice), a sekundy (2 číslice) jsou následovány E (East, východ)
nebo W (West, západ) (např. 0762510W). Každá chybějící číslice (minuta nebo sekunda)
musí být nahrazena pomlčkou (-). Počáteční nuly jsou povinné. (např. 076----W).
17. Elevation of collecting site [m asl]
(ELEVATION)
(Nadmořská výška sběru )
Nadmořská výška místa sběru vyjádřená v metrech nad mořem. Záporné hodnoty jsou
povoleny.
18. Collecting date of sample [YYYYMMDD]
(COLLDATE)
(Datum sběru vzorku)
Datum sběru vzorku kde YYYY je rok, MM je měsíc a DD je den. Chybějící údaje (MM nebo
DD) musí být nahrazeny pomlčkami. Počáteční nuly jsou povinné
19. Breeding institute code
(BREDCODE)
(Kód instituce šlechtitele)
Kód instituce, která materiál vyšlechtila. V případě, že instituce držitele kolekce materiál i
vyšlechtila, pak kód instituce šlechtitele (BREDCODE) bude shodný s kódem instituce
držitele kolekce (INSTCODE). Kódování deskriptoru používá stejný standard jako
INSTCODE.
20. Biological status of accession
(SAMPSTAT)
(Biologický status genetického zdroje)
Navrhované kódovací schema lze používat ve třech úrovních podrobnosti: lze použít jen všeobecné kódy
(vyznačeny tučně), tedy 100, 200, 300, 400 nebo lze použít podrobnějších kódů např. 110, 120 atd.
100) Planý
110) přírodní (původní)
120)
polo-přírodní/planý
200) Plevelný
300) Tradiční / místní kultivar (landrace)
400) Šlechtitelský / výzkumný materiál
410) Šlechtitelská linie
411) Syntetická populace
412) Hybrid
413) Šlechtitelský zdroj/základní populace
414) Inbrední linie (rodič hybridního kultivaru)
415) Segregující populace
420) Mutantní/genetická zásoba
500) Pokročilý / zlepšený kultivar
999) Ostatní (specifikovat v poli REMARKS)
21. Ancestral data
(ANCEST)
(Rodokmen, informace o předcích)
Rodokmen nebo jiná popisná informace o předcích (např. rodičovský kultivar v případě
mutace nebo selekce). Příklad rodokmenu 'Hanna/7*Atlas//Turk/8*Atlas' nebo příklad popisu
1
Pro konversi zeměpisné délky a šířky ve stupních (dº), minutách (m'), sekundách(s'') a označení polokoule (N ,
sever nebo S, jih a E, východ nebo W, západ) na desetinná čísla je nutno použít následující vzorec:
dº m' s'' = h * (d + m / 60 + s / 3600)
kde h = 1 pro severní a východní polokouli a -1 pro jižní a západní polokouli. tj. 30º30'0''S = -30.5 a 30º15'55'' N =
30.265.
93
'mutation found in Hanna' (mutace nalezená v cv. Hanna), 'selection from Irene' (výběr z cv.
Irene) nebo 'cross involving amongst others Hanna and Irene' (křížení zahrnující mezi jinými
též cv. Hanna a Irena).
22. Collecting/acquisition source
(COLLSRC)
(Způsob sběru/ získání)
Navržené kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné
kódy (vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd.
10) Plané prostředí
11) Les/stromový porost
12) Křovinatý porost
13) Travní porost
14) Poušť/tundra
15) Vodní prostředí
20) Farma nebo kultivované prostředí
21) Pole
22) Sad
23) Zahrádka (městská, příměstská, venkovská)
24) Lado, neobdělaná plocha
25) Pastvina
26) Farma
27) Mlat
28) Park
30) Trh nebo obchod
40) Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka
50) Semenářská společnost
60) Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí
61) okraj (podél) cesty
62) okraj pole
99) Jiný (specifikovat v poli REMARKS)
23. Donor institute code
(DONORCODE)
(Instituce dárce)
Kód instituce dárce. Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE.
24. Donor accession number
(DONORNUMB)
(Číslo dárce)
Číslo, které genetickému zdroji přiřadil dárce. Kódování deskriptoru používá stejný standard
jako ACCENUMB.
25. Other identification (numbers) associated with the accession
(OTHERNUMB)
(Ostatní identifikátory (čísla) spojené(á) s genetickým zdrojem)
Jakákoli jiná identifikace (čísla), která existuje pro tento gentický zdroj v jiných kolekcích. Používá
se následující systém:
INSTCODE:ACCENUMB;INSTCODE:ACCENUMB;… INSTCODE a ACCENUMB se řídí standardem
popsaným výše a jsou odděleny dvojtečkou. Páry INSTCODE a ACCENUMB jsou odděleny navzájem
středníkem bez mezery. Není-li znám ústav, pak je uvedena před číslem samotná dvojtečka.
26. Location of safety duplicates
(DUPLSITE)
(Umístění bezpečnostní duplikace)
Kód instituce, v níž je uchovávána bezpečnostní duplikace. Kódování deskriptoru používá
stejný standard jako INSTCODE.
27. Type of germplasm storage
(STORAGE)
(Typ konzervace genofondu)
Pokud je genetický zdroj uchováván za různých podmínek, je dovolena vícenásobná volba a
oddělovačem je středník (např. 20;30). (viz FAO/IPGRI Genebank Standards 1994 pro detaily o
typu skladování)
10) Semenná kolekce
11) krátkodobá
12) střednědobá
94
13) dlouhodobá
20) Polní kolekce
30) In vitro kolekce (pomalý růst)
40) Kryo kolekce
28.Remarks
(REMARKS)
(Poznámky)
Pole Remarks se používá k doplnění poznámek nebo k vypracování deskriptorů s hodnotou
99 nebo 999 (=Ostatní). Poznámce předchází vždy název pole, k němuž se poznámka
vztahuje, a dvojtečka (např. COLLSRC:roadside). Oddělené poznámky vztahující se k
různým polím se oddělují středníkem bez mezer.
95
Příloha 6.6.3
Dodatek 8 Deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR (originální text)
EURISCO DESCRIPTORS
0. National Inventory code
(NICODE)
Code identifying the National Inventory; the code of the country preparing the National Inventory.
Exceptions are possible, if agreed with EURISCO such as NGB.
Example: NLD
29. Decoded collecting institute
(COLLDESCR)
Brief name and location of the collecting institute. Only to be used if COLLCODE can not be used
since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available.
Example: Tuinartikelen Jan van Zomeren, Arnhem, The Netherlands
30. Decoded breeding institute
(BREDDESCR)
Brief name and location of the breeding institute. Only to be used if BREDCODE can not be used
Example: CFFR from Chile
31. Decoded donor institute
(DONORDESCR)
Brief name and location of the donor institute. Only to be used if DONORCODE can not be used
Example: Nelly Goudwaard, Groningen, The Netherlands
32. Decoded safety duplication location
(DUPLDESCR)
Brief name and location of the institute maintaining the safety duplicate. Only to be used if DUPLSITE
can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available.
Example: Pakhoed Freezers inc., Paramaribo, Surinam
33. Accession URL
(ACCEURL)
URL linking to additional data about the accession either in the holding genebank or from another
source.
Example: www.cgn.wageningen-ur.nl/pgr/collections/passdeta.asp?accenumb=CGN04848
34. MLS Status
(MLSSTAT)
The coded status of an accession with regard to the Multilateral System (MLS) of the International
Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture. Provides the information on whether
the accession is included in the MLS.
0 – not part of the MLS
1 – part of the MLS
If the MLS status is unknown, the field stays empty.
35. AEGIS Status
(AEGISSTAT)
The coded status of an accession with regard to the European Genebank Integrated System
(AEGIS). Provides the information on whether the accession is conserved for AEGIS.
0 – not part of AEGIS
1 – part of AEGIS
If the AEGIS status is unknown, the field stays empty.
96
Příloha 6.6.4
Dodatek 8 Deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR (český překlad)
DESKRIPTORY EURISCO
0. Kód národního katalogu
(National Inventory code)
(NICODE)
Kód identifikující Národní katalog genetických zdrojů rostlin (National Inventory, NI); kód země, která
sestavila NI. Výjimky jsou možné, pokud jsou schváleny v katalogu EURISCO - jako třeba NGB.
Příklad: NLD
29. Nekódovaná instituce sběratele
(Decoded collecting institute)
(COLLDESCR)
Krátký název a místo instituce sběratele. Používá se jen v tom případě, že COLLCODE není /ještě
není zařazen v seznamu kódů FAO Institution Code.
Příklad: Tuinartikelen Jan van Zomeren, Arnhem, The Netherlands
30. Nekódovaná instituce šlechtitele
(Decoded breeding institute)
(BREDDESCR)
Krátký název a místo instituce šlechtitele. Používá se jen v tom případě, že BREDCODE není /ještě
Příklad: CFFR from Chile
31. Nekódovaná instituce dárce
(Decoded donor institute)
(DONORDESCR)
Krátký název a místo instituce dárce. Používá se jen v tom případě, že DONORCODE není/ještě
Příklad: Nelly Goudwaard, Groningen, The Netherlands
32. Nekódované umístění bezpečnostní duplikace
(Decoded safety duplication location)
(DUPLDESCR)
Krátký název a místo instituce uchovávající bezpečnostní duplikaci. Používá se jen v tom případě, že
DUPLSITE není /ještě není zařazen v seznamu kódů FAO Institution Code.
Příklad: Pakhoed Freezers inc., Paramaribo, Surinam
33. URL genetického zdroje
(Accession URL)
(ACCEURL)
URL propojující dodatečné údaje o genetickém zdroji buď z genové banky, která GZ uchovává
nebo z jiného zdroje.
Příklad: www.cgn.wageningen-ur.nl/pgr/collections/passdeta.asp?accenumb=CGN04848
34. MLS Status
(MLSSTAT)
Kódovaný status genetického zdroje s ohledem na jeho vztah k Multilaterálnímu systému (MLS)
Mezinárodní smlouvy (International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture,
ITPGRFA). Poskytuje informaci o tom, zda je genetický zdroj zahrnut do MLS.
0 – not part of the MLS
1 – part of the MLS
If the MLS status is unknown, the field stays empty.
35. AEGIS Status
(AEGISSTAT)
Kódovaný status genetického zdroje s ohledem na jeho vztah k European Genebank Integrated
System (AEGIS). Poskytuje informaci o tom, zda je genetický zdroj uchováván pro AEGIS.
0 – not part of AEGIS
1 – part of AEGIS
If the AEGIS status is unknown, the field stays empty.
97
Příloha 6.7.1
Struktura databáze EVIGEZ
Poznámka:
Na obrázku je struktura ve starší versi uvedená jen pro ilustraci. V pasportní části byly nově doplněny
3 tabulky, které kódují způsob získání GZR, seznam sběrových expedic a existenci core kolekce. Ve
skladové části byly doplněny 2 tabulky, které dekódují typ kolekce a typ příjemce.
98
Příloha 6.7.2
Seznam pasportních deskriptorů EVIGEZ
Deskriptory používané v uživatelském programu EVIGEZ s odkazem na odpovídající
deskriptory uvedené v dokumentu Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD, příloha 6.6.1,
6.6.2), mezinárodně používaném standardu pro výměnu pasportních informací o kolekcích
genetických zdrojů rostlin (GZR), který byl vypracován IPGRI/FAO v r. 2001.
Jsou rozděleny podle okruhu informace, který o genetickém zdroji zaznamenávají, do 5
formálních skupin:
I.
II.
III.
IV.
V.
Deskriptory se základní informací (všeobecné údaje)
Deskriptory vztahující se k šlechtění
Deskriptory vztahující se k expedičním sběrům
Doplňkové a technické deskriptory
Deskriptory nově zařazené (plánované)
I. Deskriptory se základní informací o genetickém zdroji:
1.
Evidenční číslo národní - ECN [char 10] (povinný deskriptor)
(skládá se ze tří polí UST, PLOD, CIS)
ECN je jednoznačný identifikátor genetického zdroje (GZR) v kolekcích genetických
zdrojů užitkových rostlin v České republice.
Jakmile je národní evidenční číslo jednou přiřazeno, nesmí být žádnému jinému
genetickému zdroji přiřazeno totéž číslo. I když je biologický materiál ztracen, číslo nesmí být
znovu použito (informace se uchovává i nadále, i když příslušné ECN již nefiguruje
v přehledech kolekcí).
Národní evidenční číslo se skládá z 10 charakterových znaků, z nichž první dva znaky
(číslice) označují kód ústavu - držitele kolekce, kódovací tabulka pro UST (ústav) je
EVGC01 (viz Příloha 6.4), následují 3 znaky (text, číslice) určující kód plodiny, kódovací
tabulka pro PLOD (plodina) je EVGC02 (viz Příloha 6.7. 4 a Příloha 6.7.5), posledních 5
znaků (číslice) je pořadovým číslem genetického zdroje v rámci dané plodiny.
Schéma:
kód ústavu 99
kód plodiny X99 / XX9
pořadové číslo 99999
Pravidla pro přidělování ECN v IS EVIGEZ:
ECN je přiřazováno při zařazení genetického zdroje do kolekce zodpovědným řešitelem
kolekce dané plodiny (pokud je v ČR udržována jediná hlavní kolekce dané plodiny, je to její
řešitel, v jiném případě určuje Rada GZR řešitele, který přiřazuje čísla pro všechny kolekce
dané plodiny v ČR) - viz tabulka řešitelských pracovišť a jejich zodpovědností v Přílohách 6.4
a 6.5.
Poznámka: některé taxony se výjimečně mohou objevit ve dvou i více plodinách podle jejich
typu použití. V takovém případě je nutno řešit přidělování ECN po dohodě řešitelů obou
takových kolekcí s pracovníkem centrální dokumentace genové banky VÚRV Praha.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 2: Accession number, ACCENUMB
99
2.
Kód botanického názvu („botanická charakteristika“) - [char 6] (povinný deskriptor)
(BCHAR), kódovací tabulka Taxon
Údaj "Bchar" (botanická charakteristika) figuruje pouze ve vztahu k plodině (srov. tabulka
v Příloze 6.7.4), tj. nemůže se vyskytovat sám, ale pouze v kombinaci s kódem plodiny.
Jedná se šestimístný kód (vyjádřený číslicemi, avšak typ položky je charakterový), jehož
první pozice znázorňuje ploidii. Není-li ploidie známa, potom je první pozice Bchar vyplněna
nulou. (Tento znak nabývá na významu především u skupiny obilnin, kde ploidie je znakem
úzce spojeným s taxonomií.) Dvě další pozice vyjadřují kód druhu v rámci plodiny a poslední
3 místa vyjadřují poddruhovou úroveň taxonu. Pokud existuje v číselníku botanických jmen
kód (Bchar) pro danou plodinu (srovnej soubor Taxon nebo též kód taxonu, který je součástí
národního klasifikátoru), používá se tento kód. V opačném případě je nutno doplnit chybějící
taxon a jeho kód (Bchar) přes centrální dokumentaci do kódovací tabulky Taxon. Při vkládání
nového záznamu taxonu je třeba uvést botanické jméno v plném textu ("celý botanický
název"). Jména se uvádějí včetně jmen autorů zkrácených podle mezinárodních pravidel. Před
jmény taxonů nižších než druh se uvádějí následující zkratky:
subsp.
convar.
var.
subvar.
f.
pro subspecies
pro convarietu
pro varietu
pro subvarietu
pro formu
Celý seznam taxonů je součástí uživatelského programu EVIGEZ jako číselník Taxon.
Pro jeho značnou rozsáhlost (5918 záznamů) však není zde uveden v příloze. V číselníku
Taxon je uveden druh (jedno pole rod+druh včetně autora), poddruhová jednotka (včetně
autora) v oddělených polích dle taxonomické kategorie, poznámka a synonymum. Případná
synonyma botanických jmen jsou uvedena v hranatých závorkách a uvozena zkratkou [syn: ].
Několikanásobná synonyma jsou oddělena navzájem středníkem.
Poznámka: jedná se zde pouze o synonyma taxonomická, tj. nikoliv o synonyma názvů
kultivarů.
Jeden taxon se ve výjimečných případech může vyskytnout ve dvou, popř. více plodinách,
např. Carthamus tinctorius je číslován v kolekci olejnin (O14) a v kolekci květin (D79)a
v takovém případě má dvojí výskyt v souboru TAXON: vyskytuje se pod plodinou O14 i
D79, kód Bchar přiřazený takovému taxonu je v obou případech shodný.
Pole v souboru Taxon byla rozšířena o oddělené taxonomické kategorie (čeleď, rod, druh,
subspecies, convarieta, varieta, forma, autor rodového názvu, autor druhového názvu, autor
poddruhového názvu) a dále o pole spojující všechny taxonomické kategorie od úrovně species
bez autorů (Full_taxon). Tato rozšíření umožňují propojit stávající systém s doporučenými
mezinárodními standardy. Soubor Taxon byl dále rozšířen o platné kódy systému GRIN pro rod
(validgno) a celé jméno taxonu (validtaxno), který je doporučovaným standardem FAO a
EURISCO.
V souboru Taxon je dále nové pole, které je odkazem na případnou presenci taxonu v Annex I
ITPGRFA a v seznamu ohrožených druhů.
Odpovídající deskriptory MCPD č. 5,6,7,8,9: GENUS, SPECIES, SPAUTHOR, SUBTAXA
SUBTAUTHOR
100
3.
Název genetického zdroje [char 50] (NAZEV)
Je uveden v řeči státu původu a přepisu latinkou bez diakritických znamének.
Používají se malá i velká písmena, číslice a všechny typy znaků včetně mezer. Jména psaná
původně azbukou a německé přehlásky ("Umlauts") se přepisují transliterací pomocí tabulky
(viz. tabulka Příloha 6.7.6). Poslední verse systému obsahuje dvě pole pro název genetického
zdroje: vedle původního pole NAZEV i nové pole včetně diakritiky (NAZ_NAROD, char 50).
Platná verse pro konversi dat do mezinárodních systémů je bez diakritiky.
Poznámka: původně transliterované názvy z azbuky, které nerespektovaly zcela standard
uvedený v Příloze 6.7.6, jsou uchovány tak, jak byly do databáze původně vloženy a
transliterace podle platné normy je uvedena v zvláštním poli „synonyma názvu genetického
zdroje“(viz následující deskriptor).
Odpovídající deskriptor MCPD č. 11: Accession name, ACCENAME
4.
Synonymum názvu genetického zdroje [char 50]
Jiný název/názvy nebo označení téhož genetického zdroje. Je uložen v tabulce
pasportní části SYNONYM, která je propojena s hlavní tabulkou PASPORT pomocí ECN.
Poznámka: zde se uvádí název, pod kterým je kultivar registrován v jiném státu, nebo byl-li
kultivar dříve registrován pod jiným názvem, název kultivaru v jiné transliteraci apod.
Nejdená se zde o synonyma v taxonomickém smyslu.
Pravidla záznamu jsou stejná jako pro deskriptor „Název genetického zdroje“.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 11: Accession name, ACCENAME, kde jsou vícenásobné
výskyty odděleny středníkem. Podobně při vyplňování pasportní karty vícenásobný výskyt
oddělit středníkem.
5.
Stát původu [char 3] (SP), kódovací tabulka EVGC15
Zkratka státu, ve kterém byl vzorek vyšlechtěn nebo sebrán expediční činností.
Třípísmenové zkratky se používají podle mezinárodní normy ISO 3166 rozšířené o staré
kódy náležející již neexistujícím státům, ty jsou označeny hvězdičkou (*). Přehled zkratek
států je uveden v Příloze 6.7.7.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 13: Country of origin , ORIGCTY
6.
Status (původ) [char 3] (PV), kódovací tabulka EVGC17A/EVGC17
Podle nové verse MCPD (tabulka EVGC17A) je použito následující členění
s možností větší podrobnosti záznamu - buď jen tučně vyznačené nebo podrobnější členění:
100) Planý
110) přírodní (původní)
120) polo-přírodní/planý
200) Plevelný
300) Tradiční / místní kultivar (landrace)
101
400) Šlechtitelský / výzkumný materiál
410) Šlechtitelská linie
411) Syntetická populace
412) Hybrid
413) Šlechtitelský zdroj/základní populace
414) Inbrední linie (rodič hybridního kultivaru)
415) Segregující populace
420) Mutantní/genetická zásoba
500) Pokročilý / zlepšený kultivar (moderní kultivar)
999) Jiný (specifikovat v poli REMARKS- poznámka)
Poznámka: Zde nastává významná změna oproti původní versi číselníku EVGC17, který měl
nejen jednomístný kód, ale i jiné pořadí položek.
Původní znění kódu pro status vzorku:
1 - planá forma
2 - krajový nebo primitivní kultivar
3 - šlechtitelský kultivar
4 - šlechtitelský zdroj
Změna kódování statutu vzorku proběhne podle dohody řešitelů naráz pro celý systém, v
současnosti jsou pro status vyčleněna paralelně dvě pole: PV podle staršího kódování [char
1] a SAMPSTAT [char 3] podle nového.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 20: Biological status of sample, SAMPSTAT
7.
Dostupnost materiálu [char 1] (DOS), kódovací tabulka EVGC03
YL-
dostupný bez omezení, volně k dispozici
dostupný omezeně, se souhlasem držitele kolekce
(šlechtitelský materiál, linie, jiný důvod omezení distribuce, atd.)
Ndostupný po regeneraci, dočasně nedostupný (vzorek byl poškozen, velmi
nízká klíčivost, minimální rozsah, nutná regenerace).
Rregistrovaný vzorek, autorská práva
Poznámka: Pouze tyto 4 způsoby dostupnosti charakterizují řádnou kolekci, která
odpovídá Národnímu katalogu GZR - National Inventory.
Následující kategorie jsou určeny pro nedostupné GZR:
XWP-
nedostupný, historický záznam, vzorek byl ztracen (např. neklíčivý)
nedostupný, pracovní kolekce
nedostupný, chráněný druh
(Nemá odpovídající deskriptor v MCPD)
8.
Způsob/y udržování vzorku 3 x [char 1] (Paralelně 3 pole: UDR1, UDR2, UDR3),
kódovací tabulka EVGC04
Uvedou se nejvýše tři z následujících způsobů:
102
SFTBVKNO-
semena
trvalá výsadba
hlízy, cibule
pupeny (rouby)
in vitro
kryokonzervace
in situ
on farm
Zčásti odpovídá deskriptoru MCPD č. 27: Type of germplasm storage, STORAGE
Typ konzervace genofondu - Type of germplasm storage STORAGE - deskriptor MCPD č. 27
s velmi podobným rozsahem [char 2] .
Kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné kódy
(vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd.
Navržená kódovací tabulka EVGC04A zohledňuje kódovací tabulku EVGC04
10) Semenná kolekce
11) krátkodobá
12) střednědobá
13) dlouhodobá
20) Polní kolekce
21) trvalý porost
22) hlízy, cibule
23) pupeny, rouby
30) In vitro kolekce (pomalý růst)
40) Kryo kolekce
41) meristémy
42) pyl
50) In situ
60) On farm
Poznámka:
Nové kódovaní dle tabulky EVGC04A zatím není vuznačeno, používá se jen pro převod dat
do systému EURISCO.
V případě generativně množených druhů uskladněných v genové bance VÚRV,v.v.i. Praha
jsou od r. 2009 všechny vzorky uskladňovány dlouhodobě.
9.
Herbářová položka / konzervovaná část rostliny [char 1] (HE),
kódovací tabulka EVGC07
Existence vzorku v herbáři nebo části rostliny v konzervovaném stavu
1ano
W - ano, originální expediční sběr z přírody nebo z místa pěstování při expedici
Cano, z pěstování
0ne
103
Poznámka: Původně dva deskriptory byly sloučené do jednoho - buď je uchovávána
herbářová položka nebo klasová sbírka (v případě obilnin).
10.
Datum zařazení do kolekce [char 8] (DATUM_PUV)
Rok, měsíc, den ve tvaru YYYYMMDD, ve kterém byl vzorek zařazen do kolekce.
Původně uveden jen rok zařazení do kolekce. Údaj nemá datový, ale textový formát,
chybějící údaje o měsíci nebo dni nutno nahradit polmčkou. Dosavadní údaje
obsahovaly pouze rok zařazení do kolekce.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 12: Acquisition date, ACQDATE
11.a,b Institut dárce (akronym, instcode) [char 10, char 6(7)] (DONOR, DONORINSTC),
kódovací tabulka INSTCODE/ACRONYM (2 paralelní sloupce a,b)
Institut dárce vzorku. Zkrácený název dárce (akronym) má 10 písmen, z nichž první tři
označují stát (podle rozšířeného seznamu ISO 3166) a následujících 7 písmen organizaci,
firmu nebo jednotlivce v tomto státě. Zkratky byly užívány ve shodě se seznamem akronymů
firem, který byl sestaven pro FAO/IPGRI (autor: Jerzy Serwinski v 80. letech). Jestliže dárce
není v rámci státu získání znám, použije se pouze třípísmenový kód státu (viz tabulka č. 4).
Pokud dárce není uveden v seznamu akronymů, uvede řešitel jeho přesný název (v orig.
jazyce) a úplnou poštovní adresu v poznámce. Seznam akronymů je součástí uživatelského
programu EVIGEZ jako tabulka Acronym, avšak pro značný rozsah není zde uvedena
v příloze.
Paralelně je institut dárce uveden i v poli 11.b označeném jako Donorinstc.
V současné době jsou používány nové zkratky podle Databáze ústavů FAO WIEWS (tzv.
INSTCODE). Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají
zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam
INSTCODE má více než 11 500 záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není
zde uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu).
V použití jsou paralelně doposud oba systémy, existuje možnost plného převedení starého do
nového kódu, avšak jen zčásti platí tato možnost v opačném směru.
Poznámka: Nutno používat pouze schválených obecně platných zkratek nebo kódů, nelze
vytvářet vlastní zkratky!
Poznámka: K přechodu na nový seznam firem INSTCODE dojde naráz po dohodě s řešiteli
kolekcí. Původní akronymy vztahující se k již neexistujícím státům budou pomocí nového
souboru INSTCODE převedeny automaticky na nově vzniklé státy s příslušným kódem
ústavu, např. DDRGAT -> DEU146 (IPK Gatersleben).
Odpovídající deskriptor MCPD č. 23: Donor institute code, DONORCODE
12.
Evidenční číslo katalogu dárce [char 15] (DONORNO)
Číslo z katalogu nebo Indexu seminum/plantarum dárce, identifikátor v kolekci dárce.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 24: Donor accession number, DONORNUMB
104
13.
Jiné evidenční číslo [char 20] (OTHERNO)
Jiné známé číslo přiřazené genetickému zdroji v jiných katalozích, které může pomoci
při identifikaci materiálu. Zde se neuvádí národní evidenční číslo, číslo introdukce, ani číslo
v kolekci dárce (viz deskriptory č. 1, 12, 18). Ve výjimečném případě se zde však může
vyskytnout číslo sběru - viz deskriptor č. 26. Jedná se pak o duplikaci údaje z důvodu
správné identifikace sběrových materiálů v systému EVIGEZ
Odpovídající deskriptor MCPD č. 25: Other identification number(s) associated with the
accession, OTHERNUMB
14.
Stupeň ploidie [char 1] (PL), kódovací tabulka EVGC16
1 - haploid (n)
2 - diploid (2n)
3 - triploid (3n)
4 - tetraploid (4n)
5 - pentaploid (5n)
6 - hexaploid (6n)
7 - heptaploid (7n)
8 - oktaploid (8n)
9 - polyploid
15.
Typ vegetace [char 1] (TV), kódovací tabulka EVGC18
A - jarní
I - přechodný
H - ozimý
pro květiny se používá stupnice:
1 - letničky
2 - dvouletky
3 - trvalky, generativně množené
4 - skleníkové, generativně množené
5 - cibulnaté nebo hlíznaté
6 - trvalky, vegetativně množené
7 - skleníkové, vegetativně množené
16.
Vytrvalost [char 1] (VYT), kódovací tabulka EVGC19
1 - jednoletý
2 - dvouletý
9 - vytrvalý
17.
Součást „core - collection“ [char 1] (CORE), kódovací tabulka EVGC08
10-
ano
ne
105
18.
Číslo introdukce [char 6] (CIN)
Šestimístný textový řetězec - číslo přiřazované od roku 1976 do roku 1991
genetickým zdrojům při introdukci do ČR. První dvě cifry označovaly rok introdukce, další
čtyři číslice vlastní pořadové číslo. U odrůd introdukovaných vícekrát se uvádělo číslo té
dodávky, z níž byl odvozen biologický materiál v kolekci.
Poznámka: Deskriptor historického významu, číslo introdukce ztratilo svůj význam po roce
1990, kdy byl zrušen centrální dovoz vzorků z ciziny. V současné době může být používán
jako vlastní číslo platné v rámci ústavu řešitele kolekce. Neshoduje nikdy s ECN (deskriptor
č.1).
II. Deskriptory vztahující se k šlechtění:
19.
Metoda šlechtění [char 1] (MS), kódovací tabulka EVGC20
Uvede se jen jedna podstatná nebo nejdůležitější metoda, o které rozhodne řešitel
kolekce.
1 - nešlechtěná
2 - hromadný výběr
3 - individuální výběr
4 - křížení
5 - mutace
6 - polykros
7 - heterozní křížení
8 - polyploidizace
9 - genová manipulace
x - jiná metoda (upřesnit v poznámce - deskriptor č. 37)
Poznámka: Tento deskriptor se částečně kryje s novým deskriptorem MCPD č. 20
vyjadřujícím biologický status vzorku (SAMPSTAT) viz deskriptor EVIGEZ č. 6.
20.
Rok ukončení šlechtění [char 4] (RUS)
Uvádí se rok, kdy bylo ukončeno šlechtění.
21.
Rok - začátek registrace [char 4] (RP)
Uvádí se rok původní registrace ve státu původu.
22.
Rok - začátek registrace v ČR [char 4] (RP)
Uvádí se rok původní registrace v ČR
23.
Rok - ukončení registrace [char 4] (RR)
Uvádí se rok ukončení registrace ve vztahu k deskriptoru č. 21
24.a,b Šlechtitelská firma, původce (akronym, instcode)[char 10, případně char 6(7)]
(FIRMA, BREEDINSTC), kódovací tabulka INSTCODE/ACRONYM (2 paralelní
sloupce a,b)
106
Uvádí se mezinárodní akronym a instcode ze stejného seznamu a podle stejných
pravidel, jako v případě institutu dárce (deskriptor č. 11).
Šlechtitelská firma - zkrácený název dárce (akronym) má 10 písmen, z nichž první tři označují
stát (podle rozšířeného seznamu ISO 3166) a následujících 7 písmen organizaci, firmu nebo
jednotlivce v tomto státě. Zkratky byly užívány ve shodě se seznamem akronymů firem, který
byl sestaven pro FAO/IPGRI (autor: Jerzy Serwinski v 80. letech). Jestliže šlechtitelská firma
není v rámci státu získání známa, použije se pouze třípísmenový kód státu (deskriptor č. 5)
doplněný třemi nulami. Pokud dárce není uveden v seznamu akronymů, uvede řešitel jeho
přesný název (v orig. jazyce) a úplnou poštovní adresu v poznámce. Seznam akronymů je
součástí uživatelského programu EVIGEZ jako tabulka Acronym, avšak pro značný rozsah
není zde uvedena v příloze.
Paralelně je institut šlechtitele uveden i v poli 24.b označeném jako BREEDINSTC.
V současné době jsou používány nové zkratky podle Databáze ústavů FAO WIEWS (tzv.
INSTCODE). Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají
zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam
INSTCODE má více než11 500 záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není
zde uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu).
V použití jsou doposud alternativně oba systémy, existuje možnost plného převedení starého
do nového kódu, avšak jen zčásti platí tato možnost v opačném směru.
Poznámka: Nutno používat pouze schválených obecně platných zkratek nebo kódů, nelze
vytvářet vlastní zkratky!
Poznámka: K přechodu na nový seznam firem INSTCODE dojde naráz po dohodě s řešiteli
kolekcí. Původní akronymy vztahující se k již neexistujícím státům budou pomocí nového
souboru INSTCODE převedeny automaticky na nově vzniklé státy s příslušným kódem
ústavu, např. DDRGAT -> DEU146 (IPK Gatersleben).
Odpovídající deskriptor MCPD č. 19: Breeding institute code, BREDCODE
25.
Rodokmen [char 120] (RODOKMEN)
Rodokmen nebo jiná informace o původu genetického zdroje. Používá se některý z
obecně doporučených systémů pro zpracování rodokmenů na počítači, nejčastěji podle
publikací:
Purdy, H. W. et al.: A proposed standard method for illustrating pedigrees of small grain
varieties, Crop Sci. 8 (1968), 405 - 406
Zeven, A. C. , and N.C. Zeven - Hissink: Genealogies of 14.000 Wheat Varieties,
Netherlands Cereal Centre, Wageningen, 1976
Tj. systémy používající lomítka pro vyznačení křížení. V rodokmenu lze použít následující
zvláštní značky:
/
//
/3/, /4/,…
*
?
SLV,
jednoduché křížení
dvojnásobné křížení
trojnásobné a vícenásobné křížení s vyznačením čísla mezi lomítky
zpětné křížení
před názvem odrůdy značí nejistotu, zda byla tato
odrůda skutečně použita
výběr (selection)
krajový kultivar (local variety)
107
M+
(..)
mutace
opylení směsí pylu
vysvětlivky (vysvětlující texty je vhodné uvádět anglicky, vysvětlivky,
které nemají těsný vztah k rodokmenu, uvádějte v poznámce deskriptor č. 37)
Názvy vzorku typu „krajový“ a pod. by měly být uvedeny v tomto deskriptoru místo
deskriptoru č. 3. Pro přepis azbuky platí stejné zásady jako v deskriptoru č. 3
Poznámka: V případě křížení označeném „/“ nepoužívat v názvech materiálů lomítko v jiném
smyslu, např. k určení dvojčíslí roku (SG-S 146/96). Pro tento účel je doporučeno použít
pomlčku nebo tečku.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 21: Ancestral data, ANCEST
III. Deskriptory vztahující se k sběrům:
26.
Název expedice [char 50] (EXP_ACRON) kódovací tabulka EXP_ACR
Pro materiál získaný sběrem v přírodě je sestaven vlastní seznam akronymů expedic a
sběratelů (EXP_ACR). Původně plánovaný mezinárodní seznam expedic a jejich zkratek
nebyl uveden v platnost, lze uvádět vlastní zkratky kombinující např. zemi (deskriptor č. 5),
jméno sběratele a rok sběru.
27.
Sběratel [char 50] (COLNAME)
Jméno osoby sběratele.
28.
Číslo sběru přiřazené sběratelem [char 20] (COLNO)
Číslo přiřazené vzorku sběratelem v průběhu expedice podle expedičního deníku.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 3: Collecting number, COLLNUMB
29.a,b Datum sběru originálního vzorku [date, char 10]
DD/MM/RRRR; (COLDATE)
YYYYMMDD (COLLDATE)
Původní datový typ nepovoluje jiný formát vstupu dat než Den, měsíc, rok s
oddělovačem „/“, např. 13/04/1999. Nelze zaznamenat údaj s chybějícím měsícem nebo
dnem, který je běžný u starších dat.
Alternativně dvě pole: ve formátu a) původním - datovém (COLDATE)
b) novém – charakterovém (COLLDATE).
Počítá se s budoucím použitím jen charakterového typu (29.b), chybějící údaje je nutno
vyplnit pomlčkou.
Příklad: pokud je znám jen měsíc a rok sběru 199809-Odpovídající deskriptor MCPD č. 18: Collecting date of original sample, COLLDATE
(formát YYYYMMDD)
108
30.
Lokalizace místa sběru, lokalita [char 80] (COLSITE)
Zeměpisné označení území (provincie, oblast) a místa sběru (město, vesnice,
vzdálenost a směr od bodu uvedeného v atlasu). Volný text - doporučený jazyk angličtina,
místní názvy nepřekládat.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 14: Location of collecting site, COLLSITE
31.
Ekologická charakteristika místa sběru [char 100] (ECOLOGY)
Stanoviště, geologický podklad, půda, orientace vůči světovým stranám, svažitost,
vlhkostní poměry, vegetace, hojnost výskytu, fenofáze v době sběru a popřípadě další údaje.
Volný text - doporučený jazyk angličtina.
32. Způsob sběru/získání [char 2] (COLLSRC) kódovací tabulka EVGC10A
Zčásti odpovídá předchozímu deskriptoru EVIGEZ č. 31. Ten se však vztahuje jen
ke sběrovým materiálům, které tvoří jen zlomek kolekce, zatímco deskriptor č.32 je
aplikovatelný i na zbývající část kolekce.
Navržené kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné
kódy (vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd.
Kódovací tabulka EVGC10A:
10) Plané prostředí
11) Les/stromový porost
12) Křovinatý porost
13) Travní porost
14) Poušť/tundra
15) Vodní prostředí
20) Farma nebo kultivované prostředí
21) Pole
22) Sad
23) Zahrádka (městská, příměstská, venkovská)
24) Lado, neobdělaná plocha
25) Pastvina
26) Farma
27) Mlat
28) Park
30) Trh nebo obchod
40) Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka
50) Semenářská společnost
60) Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí
61) okraj (podél) cesty
62) okraj pole
99) Jiný (specifikovat v poli REMARKS)
Odpovídající deskriptor MCPD č. 22: Collecting/acquisition source - COLLSRC
109
33.a,b,c Zeměpisná šířka [char 7] (LATIT) (3 paralelní sloupce a,b,c)
YDDMMSS
Y určuje polokouli (N - severní, S - jižní)
DD označuje stupně, MM minuty a SS sekundy
(33. a) Nulou vyplňovat nepřítomné desítky. Chybějící údaje (např. minuty, sekundy) vyplnit
pomlčkami. Tj. vždy vyplnit všech 7 charakterů v poli "zeměpisná šířka" s ohledem na
přesné umístění jednotlivých znaků!
Příklad: N0715-Odpovídající deskriptor MCPD č. 15: Latitude of collecting site, LATITUDE má však
označení severní nebo jižní polokoule na první místo na poslední pozici v poli (33.b) uveden paralelně jako LATITUDE_.
Verse 33.c (LAT_DEC) uvádí patalelně zeměpisnou šířku v desetinném formátu stupňů pro
vstup dat z GPS, kdy severní polokoule má kladné a jižní polokoule záporné znaménko.
Poznámka: paralení označení je technickým deskriptorem použitým pro převod dat do
systému EURISCO a GBIF.
34 a,b,c Zeměpisná délka [char 8] (LONGIT) (3 paralelní sloupce a,b,c)
XDDDMMSS
X určuje směr (E - východ, W - západ)
DDD označuje stupně, MM minuty a SS sekundy
(34.a) Nulou vyplňovat nepřítomné desítky a stovky. Chybějící údaje (např. minuty, sekundy)
vyplnit pomlčkami. Tj. vždy vyplnit všech 8 charakterů v poli "zeměpisná délka" s ohledem
na přesné umístění jednotlivých znaků!
Příklad: E02507-Odpovídající deskriptor MCPD č. 16: Longitude of collecting site, LONGITUDE má však
označení východní nebo západní polokoule na první místo na poslední pozici v poli (34.b) uveden paralelně jako LONGITUDE_.
Verse 34.c (LON_DEC) uvádí paralelně zeměpisnou šířku v desetinném formátu stupňů pro
vstup dat z GPS, kdy východní polokoule má kladné a západní polokoule záporné znaménko.
Poznámka: paralení označení je technickým deskriptorem použitým pro převod dat do
systému EURISCO a GBIF.
35.
Nadmořská výška [char 4] (ALTIT)
Nadmořská výška je zaznamenávána v metrech, výšky pod úrovní hladiny moře jsou
označeny znaménkem minus (-).
Poznámka: Hodnoty zaznamenávat tak, aby jednotky [m] byly umístěny ve sloupci zcela
vpravo vzhledem k texovému typu pole.)
Odpovídající deskriptor MCPD č. 17: Elevation of collecting site, ELEVATION
110
36.
Kód instituce sběratele [char 6/7] - (COLLINSTC) kódovací tabulka INSTCODE
Uvádí se kód (INSTCODE) z databáze ústavů FAO WIEWS. Kód sestává z 6(7)
charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají zkratku státu podle ISO 3166, další
3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam INSTCODE má více než 11 500 záznamů a
je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde uveden jako samostatná příloha kvůli
značnému rozsahu).
Odpovídající deskriptor MCPD č. 4: Collecting institute code COLLCODE
IV. Doplňkové a technické deskriptory:
37.
Poznámka [ char 150] (POZNAMKA)
Další důležité informace o vzorku, které nejsou obsaženy v deskriptorech uvedených
výše, případně pokračování informace z jiného deskriptoru, jejíž text byl zkrácen z důvodu
pevného formátu příslušného pole. Text (doporučuje se v angličtině) vztahující se k
jednotlivým deskriptorům uvádět názvem deskriptoru a dvojtečkou. Jsou-li poznámky k
několika deskriptorům v jednom záznamu, pak je navzájem oddělovat středníkem.
Příklad:
donor: SS Domoradice; registration: DEU 1999
Odpovídající deskriptor MCPD č. 28: REMARKS
38.
Umístění bezpečnostní duplikace [ char 6/7] (SAFEDUPL) kódovací tabulka
INSTCODE
Uvádí se kód (INSTCODE z databáze ústavů FAO WIEWS. Kód sestává z 6(7)
charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají zkratku státu podle ISO 3166, další
3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam INSTCODE má více než 11 500 záznamů a
je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde uveden jako samostatná příloha kvůli
značnému rozsahu).
Odpovídající deskriptor MCPD č. 26 DUPLCODE
39.
Pořadové číslo bezpečnostní duplikace [num 5]
Technický deskriptor (pomocný identifikátor) udávající pořadové číslo vzorku
v bezpečnostní duplikaci ve VÚRV Piešťany.
40.
Původní datum záznamu [datový] (DATUM_PUV)
Technický deskriptor využívaný správcem databáze.
41.
Datum poslední změny zápisu [datový] (DATUM)
111
Technický deskriptor doplňovaný automaticky uživatelským programem EVIGEZ při
jakékoli změně v zápisu (ať již opravy nebo doplňky zaslané řešitelem nebo technické změny
provedené administrátorem databáze).
42
Stav [ char 1] (STAV)
Technický deskriptor generovaný automaticky uživatelským programem EVIGEZ při
jakékoli změně nebo přidání záznamu .
43.
Status MLS [ char 1] (MLSSTAT)
Zařazení do Multi-laterálního systému ITPGRFA (MLS)
Pasportní údaje se vkládají přímo v rámci uživatelského programu EVIGEZ do elektronické
pasportní karty nebo v archivní formě na pasportní kartu viz obrázek, Příloha 6.7.8.
V. Další deskriptory používané v MCPD, které budou zařazeny do EVIGEZu:
44.
Status AEGIS [ char 1] (AEGISSTAT)
Zařazení do mezinárodního systému „virtuální“ Evropské genové banky - zatím volný
sloupec připravený pro použití, až budou stanovena kriteria pro zařazení do systému AEGIS.
45.
Kód instituce - Institute code INSTCODE - deskriptor MCPD č. 1 - lze snadno
doplnit, vychází z číselníku EVGC01 (ústavy) s využitím pole INSTCODE.
46.
Obecný název plodiny - Common cropname CROPNAME - deskriptor MCPD č. 10
Poznámka: V současnosti používaný soubor EVGC02 bude paralelně používán, protože kód
plodiny je součástí ECN. Standardní mezinárodní seznam plodin bude teprve sestaven
v souvislosti s rozšířením MCPD.
112
Příloha 6.7.3
Přehled skupin plodin dokumentovaných v EVIGEZu
kód
A
B
C
D
E
F
G
H
L
M
O
S
T
V
W
X
Y
Z
text česky
Aromatické a léčivé rostliny
Řepa, semenné okopaniny
Obilniny
Květiny
Pěnišník, růže sadové
Ovocné dřeviny
Trávy
Zeleniny
Luskoviny
Různé, druhy květnatých luk
Olejniny
Brambor
Pícniny
Réva
Okrasné dřeviny listnaté
Technické plodiny
Jehličnany
Kukuřice, alternativní obilniny
text angl.
Aromatic and medicinal plants
Beta and other seed root crops
Cereals
Flowers
Rhododendron, Rosa
Fruit woody plants
Grasses
Vegetables
Food legumes
Miscelaneous, spec. of flowering meadows
Oil plants
Potatoes
Fodder plants
Grape
Ornamental woody plants (leafy)
Industrial plants
Conifers
Zea and alternative cereals
113
Příloha 6.7.4
Přehled kódů plodin dokumentovaných v EVIGEZu (řazeno dle kódu plodin)
Kód
A
A01
A05
A06
A08
A09
A10
A11
A12
A13
A14
A15
A16
A17
A19
A20
A21
A22
A23
A26
A27
A31
A33
A34
A38
A39
A41
A42
A43
A44
A47
A49
A50
A51
A52
A53
A55
A56
A57
A58
A59
A60
A61
A62
A63
Latinsky
Česky
Aromatické a léčivé rostliny (Aromatic, medicinal plants)
Achillea L.
řebříček
Agrimonia L.
řepík
Armoracia GAERTN.
křen
Althaea L.
proskurník
Ammi L.
morač
Anthemis L.
rmen
Anethum L.
kopr
Archangelica L.
andělika
Arctium L.
lopuch
Arctostaphylos ADANS.
medvědice
Aristolochia L.
podražec
Arnica L.
prha
Artemisia L.
pelyňek
Atropa L.
rulík
Borago L.
brutnák
Calendula L.
měsíček
Carum L.
kmín
Centaurium HILL
zeměžluč
Centaurea s.L.
chrpa
čubet
Coriandrum L.
koriandr
durman obecný
Digitalis L.
náprstník
tužebník
fenykl
Foeniculum vulgare ssp. vulgare
jestřabina lékařská
Galium L.
svízel
Gentiana L.
hořec
Glycyrrhiza L.
lékořice
Heracleum L.
bolševník
Hyoscyamus L.
blín
Hypericum L.
třezalka
Hyssopus L.
yzop
Inula L.
oman
Iris L.
kosatec
Lavandula L.
levandule
Leonurus L.
srdečník
Levisticum HILL
libeček
Linaria MILLER
lnice
Majorana MILLER
majoránka
Malva L.
sléz
Marrubium L.
jablečník
Chamomilla recutita (L.) RAUSCH.
heřmánek pravý
Melissa L.
meduňka
114
Kód
A64
A65
A68
A69
A71
A72
A73
A75
A76
A79
A80
A81
A82
A83
A84
A85
A86
A89
A90
A92
A93
A94
A95
A96
A97
AA2
AA7
AB1
AB6
AC3
AC4
AC5
AC8
AD4
AD5
AD6
AD8
AE1
AE3
AE4
AE5
AE9
AF2
AF6
B
B01
B02
Latinsky
Česky
Mentha L.
máta
Menyanthes L.
vachta
Ocimum L.
bazalka
Origanum L.
dobromysl
pískavice řecké seno
Pimpinella L.
berdník (anýz)
Plantago L.
jitrocel
Ononis L.
jehlice
Potentilla L.
mochna
Ruta L.
routa
Salvia L.
šalvěj
Saponaria L.
mydlice
Satureja L.
saturejka
Sedum L.
rozchodník
Silybum ADANS.
ostropestřec
lilek potměchuť
Solidago L.
zlatobýl
Thymus L.
mateřídouška
vratič
Valeriana L.
kozlík
Verbascum L.
divizna
Anchusa L.
pilát
Anthriscus PERS.
kerblík
Agastache CLAYTON
agastache
Bellamcanda L.
Bellamcanda
Betonica L.
bukvice
Chamaenerion RAFIN.
vrbka
Eryngium L.
máčka
Geranium L.
kakost
Leucanthemum MILLER
kopretina
Lithospermum L.
kamejka
Lobelia L.
lobelka
Nasturtium R. BROWN
potočnice
Polemonium L.
jirnice
Primula L.
prvosenka
Rhodiola L.
rozchodnice
Sanguisorba L.
krvavec
Scutellaria L.
šišák
Taraxacum WEBER
smetanka
Veratrum L.
kýchavice
Verbena L.
sporýš
Ostericum HOFFM.
matizna
Echinacea MOENCH.
echinacea
Oenothera L.
pupalka
Řepa a semenné okopaniny (Beta, seed root crops)
řepa cukrovka
řepa krmná
115
Kód
B03
B04
B05
C
C01
C02
C03
C04
C05
C06
C07
C08
C09
C10
C11
C12
C13
C19
C21
C22
C23
C24
C25
C26
C27
C28
C29
C30
C31
C32
C33
C34
C37
C42
C51
D
D01
D02
D03
D04
D05
D06
D07
D09
D10
D11
D12
Latinsky
Beta L. (wild sp.)
Obilniny (Cereals)
Secale L. (winter)
Secale L. (spring)
Hordeum L. (winter)
Hordeum L. (spring)
Avena L. (spring)
Avena L. (winter)
xTriticosecale WITTM (spring)
Triticum L. (winter, work. col.)
Triticum L. (spring, work. col.)
Secale L. (winter, work. col.)
xTriticosecale WITTM (winter, work. col.)
Aegilops L.
Haynaldotricum HYL.
Leymus HOCHST.
Pascopyrum LOEVE
Agropyron J.GAERTN.
Elymus L.
Elytrigia DESV.
Thinopyrum LOEVE
Taeniatherum NEVSKI
Crithopsis (SCHULT.) ROSHEV.
xAegilotricum
Květiny (Flowers)
Allium L. (hybr. cvs.)
Antirrhinum L.
Begonia L.
Canna L.
Cyclamen L.
Dahlia pinnata CAV.
Dianthus L.
116
Česky
řepa salatová
mangold
řepa (plané druhy)
pšenice ozimá
pšenice jarní
žito ozimé
žito jarní
ječmen ozimý
ječmen jarní
oves jarní
oves ozimý
tritikale ozimé
tritikale jarni
pšenice ozimá (prac. kol.)
pšenice jarní (prac. kol.)
žito ozimé (prac. kol.)
tritikale ozimé (pracov. kol.)
mnohoštět
ječmenka
kosmáč
Haynaldotricum
ječmenice
Psathyrostachys
Pascopyrum
žitnák
pýrovník
pýr
Pseudoroegneria
Thinopyrum
Taeniatherum
puštinec
Heteranthelium
Crithopsis
xAegilotricum
česnek
hledík
kysala
měsíček <okras.>
astra čínská
dosna
zlateň, chryzantéma <okras.>
brambořík
jiřinka zahradní
ostrožka <plnokv.>
hvozdík
Kód
D13
D14
D15
D16
D17
D19
D20
D21
D22
D25
D26
D27
D28
D29
D30
D31
D32
D33
D34
D35
D36
D37
D38
D39
D40
D45
D46
D48
D50
D51
D53
D55
D56
D59
D63
D64
D69
D70
D72
D74
D75
D76
D79
D81
D82
D86
D88
Latinsky
Freesia KLATT
Gaillardia FOUG.
Gerbera BOLUS
Gladiolus L.
Lilium L.
Limonium MILLER
Matthiola L.
Pelargonium HORT.
Petunia A.L. JUSS.
Phlox L.
Rhododendron L. <greenhouse>
Rudbeckia hirta L.
Saintpaulia H.WENDL.
Sinningia D.C. NEES
Tagetes L.
Tropaeolum L.
Tulipa L.
Viola L. <hort. cvs.>
Zinnia L.
Ageratum MILLER
Alyssum L.
Amberboa L.
Ammobium R.BR.
Anemone L.
Anthurium BIRDSEY
Aquilegia L.
Argyranthemum L.
Aster L.
Asteriscus L.
Bidens JACQ..
Brachycome BENTH.
Bupleurum L.
Calceolaria VOSS
Campanula L.
Celosia L.
Centaurea L. <hort. cvs.>
Cirsium japonicum DC.
117
Česky
fresie
kokarda
gerbera
mečík
smil (slaměnka)
hrachor vonný
lilie
statice
fiala
pelargonie
petunie
plamenka
primule <okras.>
pěnišník <skleník.>
třapatka
jonatka
šalvěj <okras.>
starček <okras.>
gloxinie
aksamitnik
lichořeřišnice
tulipán
sporýš <okras.>
maceška <okras.>
ostálka
nestařec
topolovka <plnokv.>
tařice
budělník
slaměnka
sasanka
Anthurium
orlíček
Argyranthemum
hvězdnice
Asteriscus
chudobka sedmikráska <okras.>
dvouzubec
všelicha
prorostlík
pantoflíček
zvonek
světlice barvířská <okras.>
nevadlec
chrpa <okras.>
chejr
pcháč japonský
Kód
D89
D90
D95
D97
D98
DA1
DA2
DA5
DA7
DA9
DB1
DB2
DB4
DB5
DB6
DB7
DB8
DC1
DC5
DC8
DC9
DD2
DD5
DE1
DE6
DE7
DE8
DE9
DF2
DF3
DF4
DF5
DF6
DF7
DG1
DG2
DG8
DG9
DH5
DH7
DH8
DI1
DI2
DI5
DI6
DI7
DI8
Latinsky
Clarkia PURSH
Cleome CHODAT
Coleus BENTH.
Convallaria L. <hort. cvs.>
Coreopsis L.
Cosmos CAV.
Cuphea A. DC
Delphinium x cultorum VOSS
Diascia HOOK.
Didiscus DC.
Dieffenbachia LOOD.
Dimorphoteca DC.
Dolichos L.
Dorotheanthus (BURM.) N.
Erigeron L. <hort.cvs.>
Erysimum x allonii HORT.
Eschscholtzia CHAM.
Euphorbia PURSH [syn.:Agaloma]
Felicia L.
Gazania L.
Godetia LINDL.
Gomphrena KLOTZSCH
Goniolimon ( L.) BOISS.
Gypsophila M.BIEB.
Helenium L.
Helianthemum L.
Helianthus L. <hort.> (hybr.)
Heliopsis PERS.
Heliotropium L.
Helipterum DC.
Heterocentron HOOK. et ARN.
Heuchera L.
Iberis L.
Impatiens L. <fl.pl.>
Kalanchoe ADANS.
Kochia L.
Lantana L.
Lewisia PURSCH
Lobelia L.<hort.>
Lobularia L.
Lonas L.
118
Česky
lokanka
Cleome
pochvatec
konvalinka <okras.>
svlačec <okras.>
krásnoočko
krásenka
Cuphea
užanka <okras.>
stračka
listopadka
Diascia
Didiscus
dieffenbachie
náprstník <okras.>
dvoutvárka
Dolichos
Dorotheanthus
turan <okras.>
trýzel
sluncovka
pryšcovec <okras.>
Felicia
úborovka
Godetia
pestrovka
Goniolimon
šater
záplevák
devaterník
slunečnice <okras.> (hybr.)
janeba
otočník
smilek
Heterocentron
dlužicha
štěničník
netýkavka
kolopojka
bytel
Lantana
slézovec <okras.>
hořkavička
len velkokvětý
lobelka <okras.>
Lobularia
Lonas
Kód
DI9
DJ1
DJ2
DJ3
DJ4
DJ5
DJ7
DJ8
DK1
DK4
DK6
DK8
DL1
DL3
DL6
DL9
DM1
DM5
DM6
DN2
DN3
DN4
DN5
DN7
DN8
DN9
DP1
DP3
DP4
DP5
DP9
DQ1
DQ6
DQ8
DR4
DR5
DR6
DR8
DR9
DS1
DS2
DS3
DS4
DS6
DS7
DS8
DT1
Latinsky
Lotus <hort.>
Lupinus polyphyllus LIND. <hort.>
Lysimachia L.
Malope trifida CAV.
Marrubium L.<hort.>
Matricaria maritima L. <fl.pl.>
Mimulus L.
Mirabilis L.
Monarda L.
Myosotis L.
Nemesia BENTH.
Osteospermum ecklonis DC. NORL.
Penstemon BENTH.
Phacelia JUSS. <hort.>
Pharbitis ROTH
Plectranthus BENTH.
Polygonum capitatum BUCH.
Psylliostachys suworowii ROSHK.
Reseda L.
Ricinus communis L.
Sanvitalia LAM.
Scabiosa L.
Scaevola saligna G. FORST.
Schizanthus x wisetonensis LOW
Silene L.
Solanum <hort. cvs.>
Tanacetum parthenium SCHULTZ-BIP.
Tithonia rotundifolia S.F.BLAKE
Vaccaria hispanica RAUSCHERT
Venidium JACQ.
Veronica L. <hort. cvs.>
Wedelia trilobata (L.) HITCHC.
Xanthisma DC.
Zantedeschia aethiopica SPRENG.
Acalypha
Anagallis L.
Anisodontea
Aptenia
Euryops
119
Česky
štírovník <okras.>
vlčí bob mnoholistý <okras.>
vrbina
slézovka trojklaná
jablečník
heřmánkovec <plnokv.>
kejklířka
nocenka
zavinutka
pomněnka
hledíkovka
tabák <okras.>
černucha damašská <plnokvět.>
bazalka <okras.>
Osteospermum
mák <okras.>
dračík
svazenka <okras.>
Pharbitis
Plectranthus
rdesno <okras.>
šrucha velkokvětá
Psylliostachys
reseda
skočec obecný
jazylka
Sanvitalia
hlaváč
Scaevola
Schizanthus
silenka
lilek (okras.)
řimbaba obecná <okras.>
Tithonia
Ursinia
kravinec polní
Venidium
rozrazil <okras.>
Wedelia
Xanthisma
suchokvět roční
Zantedeschia
Acalypha
drchnička
Anisodontea
Aptenia
Euryops
Kód
DT4
DU1
DU2
DU4
DU5
DU6
DU7
DU8
DU9
E
E01
E02
F
F01
F02
F07
F09
F15
F16
F18
F19
F20
F21
F24
F25
F26
F28
F30
F32
F35
F37
F38
F40
F41
F43
F46
F51
F54
F59
F60
F63
F64
G
G01
G02
G03
G04
Latinsky
Glechoma L.
Monopsis
Plumbago L.
Leucanthemum MILLER <hort. cvs.>
Lychnis <hort.cvs.>
Gnaphalium L. s.L.<hort.cvs>
Russelia L.
Rhododendron, Rosa
Rhododendron L.
Rosa L. <hort.cvs.>
Ovocné dřeviny (Fruits)
Pyrus L. (wild sp.)
Sorbus aucuparia L.
Aronia melanocarpa ELLIOT
Prunus domestica L.
Prunus L.
Persica P.MILLER
Cerasus P.MILL. (other sp. and hybr.)
Juglans regia L.
Corylus avellana L.
Ribes nigrum L.
Trávy (Grasses)
Agrostis canina L.
120
Česky
popenec
Monopsis
olověnec
kopretina <okras.>
kohoutek <okras.>
Echinacea <okras.>
hluchavka <okras.>
protěž s.l. <okras.>
russelia
pěnišník
růže <záhonové, sadové>
jabloň obecná
jabloň (ostatní druhy)
hrušeň obecná (evrop. cv.)
hrušeň (plané druhy)
jeřáb ptačí
jeřáb černý
slivoň švestka
slivoň
myrobalán
slivoň (ostatní druhy)
meruňka (evropské cv.)
meruňka (vnitrodruh. hybr.cv.)
meruňka (ostatní druhy)
broskvoň obecná
broskvoně - podnože
mandloň obecná
třešeň ptačí
višeň obecná
třešeň (ostatní druhy a hybr.)
ostružiník maliník (cv.)
ostružiník (ostatní a hybridy)
ostružiník křov. (cv. a plané)
jahodník zahradní
ořešák královský
líska obecná
rybíz červený (a bílý)
rybíz černý
srstka obecná (angrešt)
srstka (ostatní druhy)
psineček (ostatní druhy)
psineček psí
psineček velký
psineček výběžkatý
Kód
G05
G06
G07
G08
G09
G10
G11
G12
G13
G14
G15
G16
G17
G18
G19
G20
G21
G22
G23
G24
G28
G29
G30
G34
G35
G36
G37
G39
G41
G50
G61
G62
G64
G66
G68
G70
G72
G74
G77
G81
G85
G98
GA1
GA2
GA3
GA4
GA5
Latinsky
Alopecurus L.
Arrhenatherum L.
Bromus s.L.
Cynosurus L.
Dactylis L.
Festuca ovina L. s.L.
Festuca rubra L. s.L.
Lolium perenne L.
Phalaroides arundinacea RAUSCH.
Phleum pratense L.
Poa pratensis L. s.L.
Poa L. (other sp.)
Trisetum PERS.
Anthoxanthum L.
Apera ADANS.
Beckmannia eruciformis (L.) HOST
Brachypodium BEAUV.
Briza L.
Danthonia DC. in LAM. et DC.
Glyceria R.BROWN
Helictotrichon [syn.: Avenastrum]
Holcus L.
Koeleria PERS.
Melica L.
Molinia SCHRANK
Phalaris L.
Puccinellia PARL.
Sesleria SCOP.
Juncus L.
Carex s.L. [Vignea]
Lamarckia. [syn.: Cynosurus L.]
Lagurus L.
Miscanthus THUNB.
Polypogon L.
Achnatherum BEAUV.
121
Česky
psineček tenký
psárka
ovsík
sveřep s.l.
poháňka
srha
metlice trsnatá
kostřava rákosovitá
kostřava (ostatní druhy)
kostřava ovčí s.l.
kostřava luční
kostřava červená s.l.
kostřavojílek
jílek hybridní
jílek mnohokvětý
jílek vytrvalý
jílek (ostatní druhy)
chrastice rákosovitá
bojínek (ostatní druhy)
bojínek luční
lipnice luční s.l.
lipnice (ostatní druhy)
trojštět
tomka
chundelka
metlička křivolaká
housenkovec zduřelý
válečka
třeslice
plevnatec
zblochan
ovsíř
medyněk
smělek
strdivka
bezkolenec
lesknice
zblochanec
pěchava
sítina
ostřice s.l. [tuřice]
zlatochvost
pampas
sametovka
ozdobnice
vousec
osinatec
Kód
GA6
GA7
GA8
GA9
H
H01
H02
H04
H05
H06
H07
H10
H13
H14
H15
H17
H18
H19
H20
H21
H22
H23
H24
H25
H26
H27
H28
H29
H31
H34
H35
H36
H37
H39
H40
H41
H42
H44
H48
H53
H54
H57
H58
H59
H61
H63
H64
Latinsky
Hakonechloa
Spartina SCHREB.
Spodiopogon
Chasmanthium
Zeleniny (Vegetables)
Allium sativum L.
Allium cepa L.
Allium ampeloprasum L.
Allium porrum L.
Allium (other sp.)
Apium graveolens L.
Asparagus L.
Atriplex hortensis L.
Benincasa SAVI
Brassica oleracea var. acephala DC.
Brassica oleracea var. italica PL.
Brassica rapa L.
Brassica rapa var. pekinensis HAN.
Capsicum L.
Citrullus SCHRAD.
Cucumis sativus L.
Cucumis melo L.
Cucurbita L.
Cynara L.
Daucus carota L.
Foeniculum vulgare ssp. dulce DC.
Lactuca sativa L.
Lagenaria SER.
Lepidium L.
Luffa P.MILLER
Lycopersicon MILLER <indetermin.>
122
Česky
Hakonechloa
Spartina
Spodiopogon
Chasmanthium
česnek kuchyňský
cibule kuchyňská
pažitka pobřežní
pór francouzský, letní
pór
česnek
miřík celer
chřest
lebeda zahradní
Benincasa
krmná kapusta
zelí hlávkové
kapusta kadeřavá
kapusta hlávková
kapusta růžičková
kedluben
květák
brokolice
řepka ladní
vodnice
brukev pekingská, b. čínská
tuřín
brukev (ostatní druhy)
paprika
kopretina-chrysantema
čekanka
štěrbák, endivie
meloun vodní, lubenice
okurka setá
meloun cukrový
okurka (ostatní druhy)
tykev
artyčok, karda
mrkev obecna
fenykl (zeleninový)
topinambur
locika salát
locika (ostatní druhy)
lagenarie
řeřicha
lufa
rajče tyčkové
Kód
H65
H67
H68
H69
H70
H71
H73
H74
H75
H77
H81
H82
H83
H85
L
L01
L02
L03
L04
L05
L06
L07
L08
L09
L11
L14
L15
L16
L17
L18
L21
M
M01
M02
M03
M04
M05
M06
M07
M08
M09
M10
M12
M13
M14
M15
Latinsky
Česky
Lycopersicon MILLER <determin.>
rajče keříčkové
Nicandra L.
lilík
Momordica L.
Momordica
Pastinaca L.
pastinák
petržel
Physalis L.
mochyně
Raphanus sativus L. var. major
ředkev
Raphanus sativus L. var. radicula
ředkvička
Rheum L.
reveň
Scorzonera L.
černý kořen
lilek baklažán
Spinacia L.
špenát
Trichosanthes L.
Trichosanthes
Tetragonia L.
tetragonia, novozéland. špenát
Luskoviny (Food legumes)
hrách setý
hrách peluška
Vicia sativa L.
vikev setá
Faba ADANS.
bob
Phaseolus L.
fazol
soja luštinatá
Lupinus L.
vlčí bob
čočka jedlá
Pisum (other sp.)
hrách (ostatní druhy)
Cicer L.
cizrník
Lathyrus sativus L.
hrachor setý
hrachor (ostatní druhy)
vikev panonská
Vicia villosa ROTH.
vikev huňatá
Vicia (other sp.)
vikev (ostatní druhy)
Psophocarpus tetragonolobus L.
praskavec
Různé, druhy květnatých luk (Miscelaneous, species of flowering meadows)
Agrostemma L.
koukol
Colymbada HILL [syn.:Centaurea
čekánek (chrpa)
scabiosa]
chlupáček (jestřábník)
Knautia L.
chrastavec
Lembotropis GRISEB.
čilimníkovec
Leontodon L.
pampeliška
Melandrium ROEHLING
knotovka
Prunella L.
černohlávek
smolnička
Tragopogon L.
kozí brada
Clinopodium L.
klinopád
Dictamnus L.
třemdava
Peucedanum L.
smldník
Melittis L.
medovník
123
Kód
M16
M17
M18
M19
M20
M21
M22
M23
M24
M25
M26
M27
M28
M29
O
O01
O02
O03
O04
O05
O06
O07
O08
O09
O10
O11
O12
O13
O14
O16
S
S01
S02
S03
S04
S05
T
T01
T02
T03
T04
T05
T06
T08
T09
T10
T11
Latinsky
Česky
Myrrhis MILLER
čechřice
Corothamnus (KOCH.) C.B.PRESL
kručinkovec
kručinečka
Genistella ORTEGA
Cimicifuga L.
ploštičník
Tretorhiza cruciata (L.) DELARBRE
prostřelenec
Bifora HOFFM.
štěničník
Caucalis L.
dejvorec
Ranunculus L.
pryskyřník
Lychnis L.
kohoutek
Angelica L.
andělika
Pyrethrum ZINN.
řimbaba
Serratula L.
srpice
Hypochaeris L.
prasetník
Cathartolinum REICHENB.
lneček
Olejniny (Oil crops)
řepka olejka ozimá
řepka olejka jarní
řepice ozimá
řepice jarní
Sinapis alba L.
hořčice bílá
brukev (hořčice) černá
brukev hořčičná sareptská
mák setý
lnička
Camelina CR.
Raphanus sativus L. var. oleiforme
ředkev olejná
Crambe L.
katrán
Eruca MILL.
roketa
slunečnice roční
Carthamus L.
světlice
tuřín olejný
Brambor (Potato)
brambor obecný (kultivary)
brambor obecný (hybridy)
brambor (ostatní druhy)
brambor (mezidruhové hybridy)
brambor obecný (dihaploidy)
Jeteloviny, pícniny (Fodder legumes, fodder crops)
Medicago sativa L.
vojteška setá
jetel luční
Trifolium repens L.
jetel plazivý
jetel zvrhlý
jetel (ostatní druhy)
Anthyllis L.
úročník
Astragalus L.
kozinec
Coronilla L.
čičorka
čilimník
Dorycnium MILLER
bílojetel
124
Kód
T12
T13
T14
T15
T16
T17
T18
T21
T22
T23
T25
T27
T31
T34
T36
T37
T38
T39
T40
V
V01
V02
V03
V04
W
W24
W77
W93
X
X11
X12
X13
X15
X90
X95
Z
Z01
Z02
Z03
Z05
Z11
Z12
Z15
Z16
Z17
Z23
Z24
Latinsky
Česky
jestřabina (ostatní druhy)
Genista L.
kručinka
Lotus L.
štírovník
tolice dětelová
tolice hybr.
tolice (ostatní druhy)
Melilotus MILLER
komonice
Onobrychis MILLER
vičenec
Ornithopus L.
ptačí noha
ledenec
pískavice (ostaní druhy)
Malva L.
sléz
Leuzea DC.
parcha
Silphium L.
mužák
Scorpiurus L.
štírovka
Securigera
Securigera
Stylosanthes
Stylosanthes
Phacelia JUSS.
svazenka
Spergula L.
kolenec
Réva vinná (Vine grape)
Vitis vinifera L.
réva vinná
réva, hybr. planých a podnože
réva, V.vinifera x plané druhy
réva, plané druhy
Okrasné dřeviny listnaté (Ornamental woody plants - broadleaves)
Crataegus L.
hloh
Sarothamnus WIMMER
janovec
jabloň <okras.>
Technické plodiny (Industrial crops)
Linum usitatissimum L.(lines)
len (linie)
Linum usitatissimum L.(landraces)
len (krajové populace)
Linum usitatissimum L.(advanced cvs.)
len (kultivary)
Cannabis sativa L.
konopě setá
Humulus lupulus L.
chmel otáčivý
tabák
Nicotiana spp.
Kukuřice a alternativní obiloviny (Mais and alternative cereals)
Zea mays L. (lines)
kukuřice (linie)
Zea mays L. (cultivars)
kukuřice (kultivary)
Zea mays L. (populations)
kukuřice (populace)
Zea mays L. (hybrids)
kukuřice (hybridy)
proso seté
Panicum (other sp.)
proso (ostatní druhy)
čirok zrnový
čirok cukrový
Sorghum sudanense PIPER.
čirok sudánský
bér italský (čumíza, mohár)
bér (ostatní druhy)
125
Z25
Z26
Z27
Z29
Z30
Z50
Z51
Z52
Z55
Eleusine J.GAERTN.
Eragrostis BEAUV.
Pennisetum L.
Digitaria HALLER
Echinochloa BEAUV.
Amaranthus L.
Chenopodium quinoa WILLD.
kalužnice
milička
Pennisetum
rosička
ježatka
pohanka obecná
pohanka (ostatní druhy)
laskavec
quinoa
126
Příloha 6.7.5
Abecední seznam latinských jmen plodin a jejich kódy používané v EVIGEZ
(obsah číselníku EVGC02)
Kód
DS4
A01
D41
D42
GA5
A02
D43
A03
F74
D44
A04
C21
A96
D45
A05
C28
M01
G01
G02
G05
G03
G04
D46
A07
H07
D01
H05
H02
H06
H01
H04
G06
D47
DS5
A08
D48
Z52
D50
A09
D51
F33
F32
DS6
Latinsky
Acalypha
Achillea L.
Achillea L. <hort. cvs.>
Achimenes LINDL.
Achnatherum BEAUV.
Aconitum L.
Aconitum L.<hort. cvs.>
Acorus L.
Actinidia LINDL.
Adonis L. <hort. cvs.>
Adonis vernalis L.
Aegilops L.
Agastache CLAYTON
Ageratum MILLER
Agrimonia L.
Agropyron J.GAERTN.
Agrostemma L.
Agrostis canina L.
Alchemilla L.
Allium L.(other sp.)
Allium L. (hybr. cvs.)
Allium cepa L.
Allium porrum L.
Allium sativum L.
Alopecurus L.
Alstroemeria RUIZ et PAVON
Alternanthera
Althaea L.
Alyssum L.
Amaranthus L.
Amberboa L.
Ammi L.
Ammobium R.BR.
Amygdalus L. (other sp.)
Anagallis L.
Česky
Acalypha
řebříček
řebříček <okras.>
Achimenes
osinatec
oměj
oměj <okras.>
puškvorec
aktinidie
hlaváček <okras.>
hlaváček jarní
mnohoštět
agastache
nestařec
řepík
žitnák
koukol
psineček (ostatní druhy)
psineček psí
psineček tenký
psineček velký
psineček výběžkatý
topolovka <plnokv.>
kontryhel
česnek
česnek
pór francouzský, letní
cibule kuchyňská
pór
česnek kuchyňský
pažitka pobřežní
psárka
alstroemerie
Alternanthera
proskurník
tařice
laskavec
budělník
morač
slaměnka
mandloň (ostatní druhy)
mandloň obecná
drchnička
127
Kód
D52
A94
D53
A11
M25
DS7
A10
G34
A95
D55
T06
D02
G35
H10
DS8
D56
D57
D58
A12
A13
A14
D59
A15
F26
F25
F24
D60
A06
A16
F16
H12
G07
A17
H13
D61
A18
D62
D63
D64
D65
T08
D66
H14
A19
D68
C36
C07
Latinsky
Anaphalis L.
Anchusa L.
Anemone L.
Anethum L.
Angelica L.
Anisodontea
Anthemis L.
Anthoxanthum L.
Anthriscus PERS.
Anthurium BIRDSEY
Anthyllis L.
Antirrhinum L.
Apera ADANS.
Apium graveolens L.
Aptenia
Aquilegia L.
Arabis caucasica WILLD.
Aralia THUNB. [syn.: Fatsia DEC.]
Archangelica L.
Arctium L.
Arctostaphylos ADANS.
Argyranthemum L.
Aristolochia L.
Armeria (DC.) WILLD.
Armoracia GAERTN., MEY. et SCH
Arnica L.
Arracacha DC.
Arrhenatherum L.
Artemisia L.
Asparagus L.
Asparagus densiflorus (KUNTH.) JES.
Asperula L.
Asphodeline [syn. Asphodelus]
Aster L.
Asteriscus L.
Astilbe ARENDS
Astragalus L.
Astrantia L.
Atriplex hortensis L.
Atropa L.
Aubrietia GUSS.
Australopyrum LOEVE
Avena L. (spring)
128
Česky
plesnivka
pilát
sasanka
kopr
andělika
Anisodontea
rmen
tomka
kerblík
anthurium
úročník
hledík
chundelka
miřík celer
Aptenia
orlíček
huseník
aralka
andělika
lopuch
medvědice
Argyranthemum
podražec
meruňka (ostatní druhy)
meruňka (vnitrodruh. hybr.cv.)
trávnička
křen
prha
jeřáb černý
Arracacha
ovsík
pelyňek
chřest
chřest (hustokvětý)
mařinka
Asphodeline
hvězdnice
Asteriscus
čechrava
kozinec
jarmanka
lebeda zahradní
rulík
tařička
Australopyrum
oves jarní
Kód
C17
C08
C18
G36
G37
D03
A97
G38
AA1
D69
H15
B05
B01
B04
B02
B03
AA2
D70
M21
A74
AF4
A20
G40
D71
D72
G39
O07
O02
O01
O16
H28
O06
H16
H17
H23
H18
H21
H22
H24
H20
H19
H25
O03
O04
H26
H27
H29
Latinsky
Avena L. (spring, work. col.)
Avena L. (winter)
Avena L. (winter, work. col.)
Beckmannia eruciformis (L.) HOST
Begonia L.
Bellamcanda L.
Bellardiochloa violacea (BELL.) CHIOV.
Bellis perennis L.
Benincasa SAVI
Beta L. (wild sp.)
Betonica L.
Bidens JACQ.
Bifora HOFFM.
Bistorta (L.) ADANS.
Blechnum L.
Borago L.
Bothriochloa L.
Bouvardia CAV.
Brachycome BENTH.
Brachypodium BEAUV.
Brassica oleracea L
Brassica oleracea L. var. acephala (DC.)
Brassica oleracea var. italica PLENCK.
Brassica rapa L.
Brassica rapa var. pekinensis HANELT
129
Česky
oves jarní (prac. kol.)
oves ozimý
oves ozimý (prac. kol.)
metlička křivolaká
housenkovec zduřelý
kysala
Bellamcanda
kostřavinec fialový
chudobka sedmikráska
chudobka sedmikráska <okras.>
Benincasa
řepa cukrovka
mangold
řepa krmná
řepa salatová
bukvice
dvouzubec
štěničník
hadí kořen
žebrovice
brutnák
vousatka
Bouvardia
všelicha
válečka
brukev hořčičná sareptská
řepka olejka jarní
řepka olejka ozimá
tuřín olejný
tuřín
brukev (hořčice) černá
brukev zelná
krmná kapusta
květák
zelí hlávkové
kapusta růžičková
kedluben
brokolice
kapusta hlávková
kapusta kadeřavá
řepka ladní
řepice ozimá
řepice jarní
vodnice
brukev pekingská, b. čínská
brukev (ostatní druhy)
Kód
G41
G08
D73
AA3
D74
G44
D75
A21
D04
D05
AA4
O09
D76
D06
X15
AA5
H31
D78
G85
AA6
O14
D79
A22
F79
D80
M29
M22
D81
D82
A26
A23
D83
T28
D84
F38
F35
F37
D85
H32
T10
AA7
A62
GA9
D86
A24
H33
Z55
Latinsky
Briza L.
Bromus s.l.
Browallia HOOK.
Bryonia L.
Bupleurum L.
Calamagrostis ADANS.
Calceolaria VOSS
Calendula L.
Calluna SALISB.
Camelina CR.
Campanula L.
Canna L.
Cannabis sativa L.
Capsella MEDIC.
Capsicum L.
Carduus defloratus L.
Carex s.l. [Vignea]
Carlina L.
Carthamus L.
Carum L.
Castanea P.MILLER
Catharanthus L.
Cathartolinum REICHENB.
Caucalis L.
Celosia L.
Centaurea L. <hort. cvs.>
Centaurea s. l.
Centaurium HILL
Centranthus L.
Cephalaria SCHR. ex. ROEM. et SCH.
Cerastium L.
Ceropegia R. BR.
Chaerophyllum L.
Chamaenerion RAFIN.
Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT.
Chasmanthium
Chelidonium L.
Chenopodium L.
Chenopodium L.
130
Česky
třeslice
sveřep s.l.
Browallia
posed
prorostlík
třtina
pantoflíček
měsíček
měsíček <okras.>
astra čínská
vřes
lnička
zvonek
dosna
konopě setá
kokoška
paprika
bodlák
ostřice s.l.
pupava
světlice
světlice barvířská <okras.>
kmín
kaštanovník
Catharanthus
lneček
dejvorec
nevadlec
chrpa <okras.>
chrpa
zeměžluč
mavuň
hlavatka
rožec
třešeň ptačí
višeň obecná
Ceropegia
krabilice
čilimník
vrbka
heřmánek pravý
Chasmanthium
chejr
vlaštovičník
merlík
merlík
Kód
D87
D07
H34
L11
H36
H35
A25
M19
D88
H37
F76
D89
D90
D91
M12
D92
A27
D93
D94
A28
D95
D96
M02
A29
AA8
D11
A30
D97
AA9
D98
D99
DA1
A31
F57
T09
M17
GA1
A32
F55
F54
G46
DA2
O11
DA3
W24
C35
C42
Latinsky
Chionodoxa BOISS.
Cicer L.
Cicuta L.
Cimicifuga L.
Cirsium japonicum DC.
Citrullus SCHRAD.
Citrus s.l.
Clarkia PURSH
Cleome CHODAT
Clerodendrum G. DON
Clinopodium L.
Clivia LINDL.
Cobaea CAV.
Colchicum L. <hort.cvs.>
Colchicum autumnale L.
Coleus BENTH.
Columnea C. V. MORTON
Colymbada HILL
Conium L.
Consolida (DC.)S.F. GRAY
Convallaria L.
Convallaria L. <hort. cvs.>
Convolvulus L.
Cordyline L.
Coreopsis L.
Coriandrum L.
Cornus mas L.
Coronilla L.
Corothamnus (KOCH.)C.B.PRESL
Corydalis s.l.
Corylus L. (other sp.)
Corylus avellana L.
Corynephorus L.
Cosmos CAV.
Crambe L.
Craspedia BENTH.
Crataegus L.
Critesion RAFIN.
Crithopsis (SCHULT.) ROSHEV.
Česky
ladonička
zlateň, chryzantéma <okras.>
kopretina-chrysantema
cizrník
štěrbák, endivie
čekanka
rozpuk
ploštičník
pcháč japonský
meloun vodní, lubenice
citroník
lokanka
Cleome
blahokeř
klinopád
řemenatka
čubet
vilec
ocún <okras.>
ocún jesenní
pochvatec
Columnea
čekánek (chrpa)
bolehlav
ostrožka
ostrožka <plnokv.>
konvalinka
konvalinka <okras.>
svlačec
svlačec <okras.>
dračinka
krásnoočko
koriandr
dřín obecný
čičorka
kručinkovec
pampas
dymnivka
líska (ostatní druhy)
líska obecná
paličovec
krásenka
katrán
Craspedia
hloh
ječmen
Crithopsis
131
Kód
DA4
D08
H41
H40
H39
H42
DA5
D09
H43
F13
H44
DA6
Z28
DA7
AB1
G09
G86
H47
G10
D10
G50
C23
DA8
A33
H48
DA9
DB1
G11
D12
DB2
DB3
M13
DB4
DB5
A34
DB6
Z29
DB7
H49
DB8
DB9
DC1
T11
DC2
DS9
AB2
DC3
Latinsky
Crocosmia PAPPE ex HOOK.
Crocus L.
Cucumis melo L.
Cucumis sativus L.
Cucurbita L.
Cuphea A. DC
Cyclamen L.
Cyclanthera SCHRAD.
Cydonia P.MILLER
Cynara L.
Cynara cardunculus L. <hort. cvs.>
Cynodon dactylon (L.) PERS.
Cynoglossum officinale L.
Cynosurus L.
Cyperus L.
Cyphomandra MART. ex SENDTNER
Dactylis L.
Dahlia pinnata CAV.
Danthonia DC. in LAM. et DC.
Datura L. (other sp.)
Daucus carota L.
Delphinium x cultorum VOSS
Dianthus L.
Diascia HOOK.
Dicentra L.
Dictamnus L.
Didiscus DC.
Dieffenbachia LOOD.
Digitalis L.
Digitaria HALLER
Dimorphoteca DC.
Dioscorea L.
Dolichos L.
Doronicum L.
Dorotheanthus (BURM.) N.
Dorycnium MILLER
Dracaena L.
Drosanthemum
Drosera L.
Dyssodia DC.
132
Česky
Crocosomia
šafrán
okurka (ostatní druhy)
meloun cukrový
okurka setá
tykev
Cuphea
brambořík
Cyclanthera
kdouloň
artyčok, karda
artyčok kardový
troskut prstnatý
užanka <okras.>
užanka lékařská
poháňka
šáchor
Cyphomandra
srha
jiřinka zahradní
plevnatec
kosmáč
durman
durman obecný
mrkev obecna
stračka
listopadka
metlice trsnatá
hvozdík
Diascia
srdcovka
třemdava
Didiscus
dieffenbachie
náprstník
náprstník <okras.>
osička
dvoutvárka
Dioscorea
Dolichos
kamzičník
Dorotheanthus
bílojetel
dracena
Drosanthemum
rosnatka
Dyssodia
Kód
H51
AF2
DU6
Z30
DC4
G87
Z25
C29
C30
AB3
A35
Z26
C34
A36
DC5
G88
DC6
AF5
O12
DC7
AB4
DC8
DC9
DD1
DD2
A37
DT1
DD3
DT3
DD4
L04
Z51
Z50
DD5
G13
G12
G14
G15
G16
DD6
A38
A39
H53
F47
F46
D13
Latinsky
Ecballium A.RICHARD
Echinacea MOENCH.
Echinochloa BEAUV.
Echinops L.
Eleocharis R.BROWN
Eleusine J.GAERTN.
Elymus L.
Elytrigia DESV.
Epilobium L.
Equisetum L.
Eragrostis BEAUV.
Erigeron L.
Erigeron L. <hort.cvs.>
Eriophorum L.
Eriophyllum PURSH
Erodium L'HER
Eruca MILL.
Eryngium <hort. cvs.>
Eryngium L.
Erysimum x allonii HORT.
Eschscholtzia CHAM.
Eucalyptus L'HER.
Euphorbia PURSH
Euphrasia L.
Euryops
Eustoma RAF.
Evolvulus
Exacum BALF. <fl.pl.>
Faba ADANS.
Felicia L.
Ficus L.
Foeniculum vulgare MILLER ssp. vulgare
Foeniculum vulgare ssp. dulce
(DC.)BERT.
Fragaria L.
Freesia KLATT
133
Česky
tykvice
echinacea
Echinacea <okras.>
ježatka
bělotrn
bahnička
kalužnice
pýrovník
pýr
vrbovka
přeslička
milička
puštinec
turan
turan <okras.>
suchopýr
Eriophyllum
pumpava
roketa
máčka <okras.>
máčka
trýzel
sluncovka
blahovičník
pryšcovec <okras.>
světlík
Euryops
Eustoma
Evolvulus
Exacum
bob
pohanka (ostatní druhy)
pohanka obecná
Felicia
kostřava (ostatní druhy)
kostřava rákosovitá
kostřava ovčí s.l.
kostřava luční
kostřava červená s.l.
smokvoň
tužebník
fenykl
fenykl (zeleninový)
jahodník
jahodník zahradní
fresie
Kód
DD7
DD8
A40
D14
T12
A41
AB5
A42
DD9
DE1
T13
M18
A43
DE2
AB6
DE3
D15
DE4
AB7
DE5
D16
AB8
DT4
G61
L06
A44
DU8
DE6
DE7
DE8
X01
F64
F63
DE9
GA6
C24
T41
DF2
DF3
DF4
O13
H54
AB9
D17
G62
DF5
DF6
Latinsky
Fritillaria L.
Fuchsia L.
Fumaria L.
Gaillardia FOUG.
Galeopsis L.
Galium L.
Gamolepis LESS.
Gazania L.
Genista L.
Genistella ORTEGA
Gentiana L.
Gentiana L. s.l. <hort. cvs.>
Geranium L.
Geranium L. <hort. cvs.>
Gerbera BOLUS
Gesneria LINDL. ex C. MORR.
Geum L.
Geum L. <hort. cvs.>
Gladiolus L.
Glechoma L.
Glechoma L.
Glyceria R.BROWN
Glycyrrhiza L.
Gnaphalium L. s.l.<hort.cvs>
Godetia LINDL.
Gomphrena KLOTZSCH
Goniolimon ( L.) BOISS.
Gossypium L.
Gypsophila M.BIEB.
Hakonechloa
Haynaldotricum HYL.
Hedysarum L.
Helenium L.
Helianthemum L.
Helianthus L. <hort.> (hybr.)
Helichrysum MILLER
Helictotrichon BESSER
Heliopsis PERS.
Heliotropium L.
134
Česky
řebčík
fuchsie
zemědým
kokarda
jestřabina (ostatní druhy)
jestřabina lékařská
konopice
svízel
Gamolepis
úborovka
kručinka
kručinečka
hořec
hořec s.l. <okras.>
kakost
kakost <okras.>
gerbera
Gesneria
kuklík
kuklík <okras.>
mečík
popenec
popenec
zblochan
soja luštinatá
lékořice
protěž s.l. <okras.>
Godetia
pestrovka
Goniolimon
bavlník
srstka (ostatní druhy)
šater
Hakonechloa
Haynaldotricum
kopyšník
záplevák
devaterník
slunečnice <okras.> (hybr.)
slunečnice roční
topinambur
smil
smil (slaměnka)
ovsíř
janeba
otočník
Kód
DF7
DF8
A45
DF9
C38
A46
A47
A48
C37
DG1
DG2
M03
G63
DG4
F58
G64
C22
C06
C16
C05
C15
X90
D18
A49
A50
DG6
DG7
A51
DG8
DG9
AC1
A52
DH1
DH2
H56
DT5
A53
DH3
DT6
M11
DH4
F52
F51
G81
DH5
M04
DH6
Latinsky
Helipterum DC.
Helleborus L.
Helleborus niger L.
Hemerocallis L.
Henrardia C.E.HUBB.
Hepatica MILLER
Heracleum L.
Herniaria L.
Heterocentron HOOK. et ARN.
Heuchera L.
Hierochloe R.BROWN
Hippeastrum HERBERT
Hippophae rhamnoides L.
Holcus L.
Hordeum L. (spring)
Hordeum L. (spring, work. coL.)
Hordeum L. (winter)
Hordeum L. (winter, work. coL.)
Humulus lupulus L.
Hyacinthus L.
Hyoscyamus L.
Hypericum L.
Hypochaeris L.
Hypoestes BAK.
Hyssopus L.
Iberis L.
Impatiens L. <fl.pl.>
Imperatoria L.
Inula L.
Inula L. <hort. cvs.>
Ipomoea L.
Ipomoea batatas (L.) LAM.
Iresine
Iris L.
Iris L. <hort. cvs.> (hybr.)
Isotoma
Jasione L.
Jasione L. <hort. cvs.>
Juglans L. (other sp.)
Juglans regia L.
Juncus L.
Kalanchoe ADANS.
Knautia L.
Kniphofia L.
Česky
smilek
čemeřice
čemeřice černá
denivka
Henrardia
jaterník
bolševník
průtržník
Heteranthelium
Heterocentron
dlužicha
chlupáček (jestřábník)
tomkovice
hvězdník
rakytník řešetlákový
medyněk
ječmenka
ječmen jarní
ječmen jarní (prac. kol.)
ječmen ozimý
ječmen ozimý (prac. kol.)
chmel otáčivý
hyacint
blín
třezalka
prasetník
Hypoestes
yzop
štěničník
netýkavka
všedobr
oman
oman
povijník
batáty
Iresine
kosatec
kosatec <okras.> (hybrid. cv.)
Isotoma
pavinec
pavinec <okras.>
ořešák (ostatní druhy)
sítina
kolopojka
chrastavec
mnohokvět
135
Kód
DH7
G66
H58
H57
H59
GA2
G98
A54
DU7
DT7
DH8
L15
D19
L14
A55
T30
DI1
M05
L08
M06
A56
H61
AC3
DU4
T31
A57
DI2
C25
DI3
D20
D21
A58
DI4
X14
DI5
X13
X12
X11
AC4
AC5
DI6
DI7
G21
G19
G20
G18
DI8
Latinsky
Kochia L.
Koeleria PERS.
Lactuca sativa L.
Lagenaria SER.
Lagurus L.
Lamarckia MOENCH
Lamium L.
Lampranthus
Lantana L.
Lathyrus sativus L.
Lavandula L.
Lavatera L.
Lembotropis GRISEB.
Leontodon L.
Leonurus L.
Lepidium L.
Leucanthemum MILLER
Leucanthemum MILLER <hort. cvs.>
Leuzea DC.
Levisticum HILL
Lewisia PURSCH
Leymus HOCHST.
Liatris L.
Lilium L.
Limonium MILLER
Linaria MILLER
Linaria MILLER <hort.cvs.>
Linum L.(other sp.)
Linum usitatissimum L. (advanced cvs.)
Linum usitatissimum L. (landraces)
Linum usitatissimum L. (lines)
Lithospermum L.
Lobelia L.
Lobelia L.<hort.>
Lobularia L.
Lolium perenne L.
Lonas L.
136
Česky
bytel
smělek
locika (ostatní druhy)
locika salát
Lagenarie
sametovka
zlatochvost
hluchavka
Hluchavka <okras.>
Lampranthus
Lantana
Hrachor (ostatní druhy)
Hrachor vonný
Hrachor setý
levandule
slézovec
Slézovec <okras.>
čilimníkovec
čočka jedlá
pampeliška
srdečník
řeřicha
kopretina
kopretina <okras.>
parcha
libeček
hořkavička
ječmenice
šuškarda
lilie
statice
lnice
lnice <okras.>
len (ostatní druhy)
len velkokvětý
len (kultivary)
len (krajové populace)
len (linie)
kamejka
lobelka
lobelka <okras.>
Lobularia
jílek (ostatní druhy)
jílek mnohokvětý
jílek vytrvalý
jílek hybridní
Lonas
Kód
F80
DI9
T14
H63
L07
DJ1
G82
DU5
M24
H65
H64
AC6
DJ2
AC7
A59
DJ3
W93
F02
F01
T27
A60
H66
A61
DJ4
DJ5
D22
T17
T15
T01
T16
DJ6
M07
G68
T18
A63
M15
A64
A65
F50
G69
DJ7
DJ8
GA3
G70
DJ9
H68
DK1
Latinsky
Lonicera edulis TURCZ. ex FREYN
Lotus <hort.>
Lotus L.
Luffa P.MILLER
Lupinus L.
Lupinus polyphyllus LINDLEY <hort.>
Luzula L.
Lychnis <hort.cvs.>
Lychnis L.
Lycopersicon MILLER <determinate>
Lycopersicon MILLER <indeterminate>
Lycopus L.
Lysimachia L.
Lythrum L.
Majorana MILLER
Malope trifida CAV.
Malva L.
Malva L.
Manihot MILL.
Marrubium L.
Marrubium L.<hort.>
Matricaria maritima L. <fl.pl.>
Matthiola L.
Medicago sativa L.
Melampodium H.B.K.
Melandrium ROEHLING
Melica L.
Melilotus MILLER
Melissa L.
Melittis L.
Mentha L.
Menyanthes L.
Mespilus L.
Milium L.
Mimulus L.
Mirabilis L.
Miscanthus THUNB.
Molinia SCHRANK
Moluccella L.
Momordica L.
Monarda L.
137
Česky
zimolez (jedlý)
štírovník <okras.>
štírovník
lufa
vlčí bob
vlčí bob mnoholistý <okras.>
bika
kohoutek <okras.>
kohoutek
rajče tyčkové
karbinec
vrbina
kyprej
majoránka
slézovka trojklaná
jabloň <okras.>
jabloň (ostatní druhy)
jabloň obecná
sléz
sléz
Manihot
jablečník
jablečník
heřmánkovec <plnokv.>
fiala
tolice dětelová
vojteška setá
tolice hybr.
Melampodium
knotovka
strdivka
komonice
meduňka
medovník
máta
vachta
mišpule
pšeníčko
kejklířka
nocenka
ozdobnice
bezkolenec
Molucella
Momordica
zavinutka
Kód
C40
DU1
DK2
F78
DK3
DK4
M16
DK5
D24
G71
AC8
DK6
AC9
DK7
AD1
H67
DK8
X95
DK9
A66
DL1
DL2
A67
A68
DL3
DL4
AF6
T21
T20
A75
A69
DL5
T22
Z20
DL6
AE9
L99
AZ9
DZ9
T99
F99
GZ9
DL7
F72
DL8
Z12
Z11
Latinsky
Monerma BEAUV.
Monopsis
Monstera LIEBM. [syn.:Philodendron]
Morus L.
Muscari L.
Myosotis L.
Myrrhis MILLER
Naegelia REGEL
Narcissus L.
Nardus stricta L.
Nasturtium R. BROWN
Nemesia BENTH.
Nepeta L.
Nerine L.
Nerium L.
Nicandra L.
Nicotiana sp.
Nierembergia MIERS
Nigella L.
Nolana MIERS
Nuphar SMITH
Ocimum L.
Oenothera L.
Oenothera L.
Onobrychis MILLER
Ononis L.
Ononis L.
Origanum L.
Ornithogalum L.
Ornithopus L.
Oryza L.
Osteospermum ecklonis DC. NORL.
Ostericum HOFFM.
Other Fabaceae
Other aromatic and medicinal plants
Other flowers
Other forages
Other fruit woody plants
Other grasses
Oxalis DC. <hort.>
Oxycoccus HILL
Paeonia L.
Panicum (other sp.)
138
Česky
plevovka
Monopsis
monstera
moruše
modřenec
pomněnka
čechřice
Naegelia
narcis
smilka tuha
potočnice
hledíkovka
šanta
Nerine
oleandr
lilík
tabák <okras.>
tabák
Nierembergia
černucha
černucha damašská <plnokvět.>
Nolana
stulík
bazalka
bazalka <okras.>
pupalka
pupalka
vičenec
jehlice
jehlice
dobromysl
snědek
ptačí noha
rýže
Osteospermum
matizna
Ostatní vikvovité
Ostatní aromatické a léčivé r.
Ostatní květiny
Ostatní pícniny
Ostatní ovocné dřeviny
Ostatní trávy
šťavel <okras.>
klikva
pivoňka
proso (ostatní druhy)
proso seté
Kód
DL9
O08
C41
C27
H69
D25
Z27
DM1
DM2
DM3
DM4
F30
F29
F28
A70
H70
D26
M14
T39
DM5
G72
G22
DM6
L05
DM8
G23
G24
D27
G73
H71
DM9
AF1
A72
AD2
L09
L01
L02
A73
DN1
DN2
DU2
G29
G28
AD4
T32
DN3
GA4
Latinsky
Parapholis C.E.HUBBARD
Pascopyrum LOEVE
Pastinaca L.
Pelargonium HORT.
Pennisetum L.
Penstemon BENTH.
Pentas FORSSK.
Peperomia RUIZ et PAV.
Perilla L.
Persica P.MILLER
Persica davidiana CARRIERE
Petasites MILL.
Petunia A.L. JUSS.
Peucedanum L.
Phacelia JUSS.
Phacelia JUSS. <hort.>
Phalaris L.
Phalaroides arundinacea (L.) RAUS.
Pharbitis ROTH
Phaseolus L.
Philodendron K. KOCH et SELLO
Phleum pratense L.
Phlox L.
Phragmites ADANS.
Physalis L.
Physostegia L.
Phytolacca L.
Pimpinella L.
Pinguicula L.
Pisum (other sp.)
Plantago L.
Platycodon JACQ.
Plectranthus BENTH.
Plumbago L.
Poa L. (other sp.)
Poa pratensis L. s.l.
Polemonium L.
Polygonum L.
Polygonum capitatum BUCH.
Polypogon L.
139
Česky
mák <okras.>
mák setý
chudojílek
Pascopyrum
pastinák
pelargonie
Pennisetum
dračík
Pentas
pepřinec
Perilla
broskvoň davidova
broskvoň obecná
devětsil
petržel
petunie
smldník
svazenka
svazenka <okras.>
lesknice
chrastice rákosovitá
Pharbitis
fazol
Philodendron
bojínek (ostatní druhy)
bojínek luční
plamenka
rákos
mochyně
Physostegia
líčidlo
berdník (anýz)
tučnice
hrách (ostatní druhy)
hrách setý
hrách peluška
jitrocel
Platycodon
Plectranthus
olověnec
lipnice (ostatní druhy)
lipnice luční s.l.
jirnice
rdesno
rdesno <okras.>
vousec
Kód
DN4
H72
A76
AD5
D28
M08
F19
F21
F20
F18
C26
C31
L22
L21
DN5
G74
A77
M26
AD3
F08
F09
F07
M23
DN6
H73
H74
O10
DN7
H75
AD6
E01
D29
F61
F60
F59
DN8
E02
F49
A78
AD7
F41
F43
F44
F40
D30
H76
DU9
Latinsky
Portulaca oleracea L.
Potentilla L.
Primula L.
Prunella L.
Prunus L.
Prunus domestica L.
Psophocarpus NECK. (other sp.)
Psophocarpus tetragonolobus (L.) DC.
Psylliostachys suworowii ROSHK.
Puccinellia PARL.
Pulmonaria L.
Pyrethrum ZINN.
Pyrola L.
Pyrus L. (Asiatic cvs.)
Pyrus L. (wild sp.)
Ranunculus L.
Ranunculus L. <hort. cvs.>
Raphanus sativus L. var. major A. VOSS
Raphanus sativus L. var. radicula PERS.
Raphanus sativus L. var oleiforme
Reseda L.
Rheum L.
Rhodiola L.
Rhododendron L.
Rhododendron L. <greenhouse>
Ribes L. (other sp.)
Ribes nigrum L.
Ricinus communis L.
Rosa L. <hort.cvs.>
Rosa villosa L. [syn.:R.pomifera HER.]
Rosmarinus L.
Rubia L.
Rubus fruticosus agg. (hybrids)
Rudbeckia hirta L.
Rumex L.
Russelia L.
140
Česky
šrucha velkokvětá
šrucha zelná
mochna
prvosenka
primule <okras.>
černohlávek
slivoň
myrobalán
slivoň švestka
Psathyrostachys
Pseudoroegneria
praskavec (ostatní druhy)
praskavec
Psylliostachys
zblochanec
plicník
řimbaba
hruštička
hrušeň (asijské cv.)
hrušeň (plané druhy)
pryskyřník
pryskyřník <okras.>
ředkev
ředkvička
ředkev olejná
reseda
reveň
rozchodnice
pěnišník
pěnišník <skleník.>
rybíz (ostatní druhy)
rybíz černý
skočec obecný
růže <záhonové, sadové>
růže <ovoc.>
rozmarýn
mořena
ostružiník (ostatní a hybridy)
ostružiník křov. (hybridy)
třapatka
šťovík
russelia
Kód
A79
D31
X20
DN9
A80
D32
F56
AD8
AD9
DU3
DP1
A81
DP6
G92
T36
H77
AE1
C04
C14
C03
C13
H78
T37
A83
DP7
DP8
AE2
D33
M27
G77
Z24
Z23
H79
T33
DP9
T34
A84
O05
D34
H80
DQ1
S04
S03
A85
H81
S01
S05
Latinsky
Ruta L.
Saintpaulia H.WENDL.
Salix viminalis L.
Salvia L.
Sambucus L.
Sanguisorba L.
Sanicula L.
Santolina
Sanvitalia LAM.
Saponaria L.
Scilla L.
Scirpus L.
Scorpiurus L.
Scorzonera L.
Scutellaria L.
Secale L. (spring)
Secale L. (spring, work. col.)
Secale L. (winter)
Secale L. (winter, work. Col.)
Sechium P.BROWNE
Securigera
Sedum L.
Sedum spurium M. BIEB.
Sempervivum altum TURILL
Senecio L.
Serratula L.
Sesleria SCOP.
Sicana NAUD.
Sida L.
Silene L.
Silphium L.
Silybum ADANS.
Sinapis alba L.
Sinningia D.C. NEES
Sium L.
Solanum <hort. cvs.>
141
Česky
routa
jonatka
vrba košíkářská
jazylka
šalvěj
šalvěj <okras.>
bez
krvavec
žindava
svatolina
Sanvitalia
mydlice
ladoňka
skřípina
štírovka
černý kořen
šišák
žito jarní
žito jarní (prac. kol.)
žito ozimé
žito ozimé (prac. kol.)
Sechium
Securigera
rozchodník
rozchodník pochybný
netřesk
starček
starček <okras.>
srpice
pěchava
bér (ostatní druhy)
bér italský (čumíza, mohár)
Sicana
vlákeň
silenka
mužák
ostropestřec
hořčice bílá
gloxinie
sevlák
lilek (okras.)
brambor (mezidruhové hybridy)
brambor (ostatní druhy)
lilek potměchuť
lilek baklažán
Brambor obecný (kultivary)
brambor obecný (dihaploidy)
Kód
S02
A86
DQ2
F17
F15
Z18
Z15
Z16
Z17
GA7
T40
H82
GA8
A87
M09
G76
DQ3
T38
DQ4
DQ5
A88
C33
D35
DQ6
A90
AE3
H85
T23
AF3
DQ7
C32
A89
DQ8
DQ9
DR1
DR2
M10
H86
M20
H83
T04
T02
T03
T05
T25
A71
G30
Latinsky
Solidago L.
Solidago arguta AIT.
Sorbus L. (other sp.)
Sorbus aucuparia L.
Sorghum (other sp.)
Sorghum sudanense STAPF in PRAIN
Spartina SCHREB.
Spergula L.
Spinacia L.
Spodiopogon
Stachys L.
Stipa L.
Streptocarpus VOSS
Stylosanthes
Surfinia
Sutera
Symphytum L.
Taeniatherum NEVSKI
Tagetes L.
Tanacetum parthenium (L.) SCH.-BIP.
Taraxacum WEBER
Tetragonia L.
Teucrium L.
Thalictrum L.
Thinopyrum LOEVE
Thymus L.
Tithonia rotundifolia S.F.BLAKE
Torenia LINDEN.
Trachelium caeruleum L.
Tradescantia L.
Tragopogon L.
Tragopogon L. <vegetables>
Tretorhiza cruciata (L.) DELARBRE
Trichosanthes L.
Trifolium repens L.
Trisetum PERS.
142
Česky
Brambor obecný (hybridy)
zlatobýl
Zlatobýl (okras.)
jeřáb (ostatní druhy)
jeřáb ptačí
čirok (ostatní druhy)
čirok zrnový
čirok cukrový
čirok sudánský
spartina
kolenec
špenát
Spodiopogon
čistec
smolnička
kavyl
Streptocarpus
Stylosanthes
Surfinia
Sutera
kostival
Taeniatherum
aksamitnik
řimbaba obecná <okras.>
vratič
smetanka
tetragonia, novozéland. špenát
ledenec
ožanka
žluťucha
Thinopyrum
mateřídouška
Tithonia
Torenia
Trachelium
podeňka
kozí brada
kozí brada <zelenina>
prostřelenec
Trichosanthes
jetel zvrhlý
jetel luční
jetel plazivý
pískavice (ostaní druhy)
pískavice řecké seno
trojštět
Kód
C02
C12
C01
C11
DR3
D36
D37
A91
H87
DR4
T35
DR5
F68
F69
F67
F71
A92
H88
DR6
AE4
A93
DR7
AE5
D38
DR8
AE6
L16
L03
L17
H89
AE7
D39
V04
V01
V03
V02
G78
DR9
DS1
DS2
DS3
Z02
Z05
Z01
Z03
D40
C51
Latinsky
Triticum L. (spring, work. col.)
Triticum L. (winter, work. col.)
Trollius x cultorum BERGM.
Tropaeolum L.
Tulipa L.
Tussilago L.
Ullucus LOZANO
Urtica L.
Vaccaria hispanica RAUSCHERT
Vaccinium L. (other sp.)
Vaccinium myrtillus L.
Vaccinium vitis-idaea L.
Valeriana L.
Valerianella MILLER
Venidium JACQ.
Veratrum L.
Verbascum L.
Verbascum L. <hort. cvs.>
Verbena L.
Veronica L. <hort. cvs.>
Veronica officinalis L.
Vicia sativa L.
Vicia villosa ROTH.
Vigna SAVI
Vinca L.
Viola L. <hort. cvs.>
Vitis vinifera L.
Vulpia C.C.GMEL.
Wedelia trilobata (L.) HITCHC.
Xanthisma DC.
Zantedeschia aethiopica PRENG.
Zea mays L.(hybrids)
Zea mays L.(lines)
Zinnia L.
xAegilotricum
Česky
pšenice jarní
pšenice jarní (prac. kol.)
pšenice ozimá
pšenice ozimá (prac. kol.)
upolín
lichořeřišnice
tulipán
podběl
Ullucus
Ursinia
kopřiva
kravinec polní
borůvka (kanadská)
borůvka (ostaní druhy)
borůvka černá
brusinka
kozlík
kozlíček
Venidium
kýchavice
divizna
divizna <okras.>
sporýš
sporýš <okras.>
rozrazil <okras.>
rozrazil lékařský
vikev panonská
vikev setá
vikev huňatá
Vigna
brčál
maceška <okras.>
réva, plané druhy
réva vinná
réva, V.vinifera x plané druhy
réva, hybr. planých a podnože
mrvka
Wedelia
Xanthisma
suchokvět roční
Zantedeschia
kukuřice (hybridy)
kukuřice (linie)
ostálka
xAegilotricum
143
Kód
C50
G17
F65
C20
C10
C09
C19
Latinsky
xElytricum
xNigrolaria
xTriticosecale WITTM. (spring, work. col.)
xTriticosecale WITTM. (winter, work. col.)
144
Česky
xElytricum
kostřavojílek
nigrolarie
tritikale jarní (pracov. kol.)
tritikale jarni
tritikale ozimé
tritikale ozimé (pracov. kol.)
Příloha 6.7.6
Transliterace textů z některých jazyků
České texty v názvech genetických zdrojů píšeme do pole název anglickou abecedou, tj. bez
národních znaků.
Národní znaky ve správné versi s použitím národních znaků jsou uváděny v tabulce
Synonyma, kde jsou uvedeny české názvy. Při použití kódování textů ve versi unicode bude
možno zobrazit texty ve správné versi v různých jazykových mutacích.
Transliterace některých přehlásek
Znak
Ä,ä
Æ, æ
Å, å
Ö, ö
Ø, ø
Ü, ü
ß
Transliterace
Ae, ae
Ae, ae
Aa, aa
Oe, oe
Oe, oe
Ue, ue
ss
Transliterace azbuky
Znak
А/а
Б/б
В/в
Г/г
Д/д
Е/е, Ё/ё
Ж/ж
З/з
И/и
Й/й
К/к
Л/л
М/м
Н/н
О/о
П/п
Transliterace
A,a
B,b
V,v
G,g
D,d
E,e
ZH, zh
Z,z
I,i
I,i
K,k
L,l
M,m
N,n
O,o
P,p
Znak
Р/р
С/с
Т/т
У/у
Ф/ф
Х/х
Ц/ц
Ч/ч
Ш/ш
Щ/щ
Ъ/ъ
Ы/ы
Ь/ь
Э/э
Ю/ю
Я/я
Transliterace
R,r
S,s
T,t
U/u
F/f
Kh/kh
Ts/ts
Ch/ch
Sch/sch
Sch
Shch/shch
´
Y/y
„
Yu/yu
Ya/ya
145
Příloha 6.7.7
Přehled států a jejich zkratek 9 rozšířená norma ISO-3166
(řazení podle anglického názvu)
Zkratka Název angl.
not known
AFR
**Africa
AME
**America
ASI
**Asia
WEB
**Berlin West
EUR
**Europe
FXX
**France, Metropolitan
GER
**Germany (before 1949)
INT
**International institutions ...
REG
**Regional organisations...
GBE
**UK-England
GBW
**UK-Wales
ATB
*British Antarctic Territory
BUR
*Burma
BYS
*Byelorussian SSR
CTE
*Canton and Enderbury Islands
CSK
*Czechoslovakia
DHY
*Dahomey
ATN
*Dronning Maud Land
TMP
*East Timor
AFI
*French Afars and Issas
ATF
*French Southern Territory
DDR
*German Democratic Republic
GEL
*Gilbert and Ellice Islands
JTN
*Johnston Island
MID
*Midway Islands
NTZ
*Neutral Zone
NHB
*New Hebrides
PCI
*Pacific Islands (Trust Territory)
PCZ
*Panama Canal Zone
ROM
*Romania
SCG
*Serbia and Montenegro
SKM
*Sikkim
RHO
*Southern Rhodesia
SUN
*Union of Soviet Socialist Republics
PUS
*Unites States Misc. Pacific Isl.
HVO
*Upper Volta
VDR
*Viet-Nam, Democratic Republic of
WAK
*Wake Islands
YMD
*Yemen, Democratic
YUG
*Yugoslavia
ZAR
*Zaire
ALA
Aaland Islands
AFG
Afghanistan
ALB
Albania
DZA
Algeria
ASM
American Samoa
Název česky
**Afrika
**Amerika
**Asie
**Západní Berlín
**Evropa
**Francie, Metropolit.
**Německo do roku 1949
**Mezinárodní instituce
**Regionální instituce
**UK Anglie
**UK Wales
*Britské území Antarktidy
*Burma
*Běloruská SSR
*Ostrovy Kanton a Enderbury
*Československo
*Dahome
*Země Dronning Maud
*Východní Timor
*Francouzský Afars a Issas
*Francouzské východní teritorium
*Německá demokratická republika
*Ostrovy Gilbert a Ellice
*Johnstonův ostrov
*Ostrovy Midway
*Neutrální zóna
*Nové Hebridy
*Pacifické ostrovy
*Panama kanálová zóna
*Rumunsko
*Srbsko a Černá Hora
*Sikkim
*Jižní Rhodesie
*Svaz Sovětských socialist. republik
*Spojené Státy růz. Pacific. ostrovů
*Horní Volta
*Vietnamská demokratická republika
*Ostrovy Wake
*Jemenská demokr. republika
*Jugoslávie
*Zaire
Alandské ostrovy
Afghanistán
Albánie
Alžírsko
Americká Samoa
146
Zkratka
AND
AGO
AIA
ATA
ATG
ARG
ARM
ABW
AUS
AUT
AZE
BHS
BHR
BGD
BRB
BLR
BEL
BLZ
BEN
BMU
BTN
BOL
BIH
BWA
BVT
BRA
IOT
BRN
BGR
BFA
BDI
KHM
CMR
CAN
CPV
CYM
CAF
CCK
COL
COM
COG
COK
CRI
CIV
HRV
CUB
CYP
CZE
COD
DNK
DJI
Název angl.
Andorra
Angola
Anguilla
Antarctica
Antigua and Barbuda
Argentina
Armenia
Aruba
Australia
Austria
Azerbaijan
Bahamas
Bahrain
Bangladesh
Barbados
Belarus
Belgium
Belize
Benin
Bermuda
Bhutan
Bolivia
Bosnia and Herzegovina
Botswana
Bouvet Island
Brazil
British Indian Ocean Territory
Brunei Darussalam
Bulgaria
Burkina Faso
Burundi
Cambodia
Cameroon
Canada
Cape Verde
Cayman Islands
Central African Republic
Cocos (Keeling) Islands
Colombia
Comoros
Congo
Cook Islands
Costa Rica
Cote d'Ivoire
Croatia
Cuba
Cyprus
Czech Republic
Democratic Republic of the Congo
Denmark
Djibouti
Název česky
Andorra
Angola
Anguilla
Antarktida
Antigua a Barbuda
Argentina
Arménie
Aruba
Austrálie
Rakousko
Azerbajdžán
Bahamy
Bahrain
Bangladéš
Barbados
Bělorusko
Belgie
Belize
Benin
Bermuda
Bhutan
Bolívie
Bosna a Hercegovina
Botswana
Bouvetův ostrov
Brazílie
Britské teritorium v Indickém Oceánu
Brunei
Bulharsko
Burkina Faso
Burundi
Kampučia
Kamerun
Kanada
Cape Verde
Kajmanské ostrovy
Středoafrická republika
Kokosové (Keelingovy) ostrovy
Kolombie
Komory
Kongo
Cookovy ostrovy
Costa Rica
Pobřeží Slonoviny
Chorvatsko
Kuba
Kypr
Česká republika
Demokratická republika Kongo
Dánsko
Džibuti
147
Zkratka
DMA
DOM
ECU
EGY
SLV
GNQ
ERI
EST
ETH
FLK
FRO
FJI
FIN
FRA
GUF
PYF
GAB
GMB
GEO
DEU
GHA
GIB
GRC
GRL
GRD
GLP
GUM
GTM
GGY
GIN
GNB
GUY
HTI
HMD
VAT
HND
HKG
HUN
TCD
CHL
CHN
CXR
ISL
IND
IDN
IRN
IRQ
IRL
IMN
ISR
ITA
Název angl.
Dominica
Dominican Republic
Ecuador
Egypt
El Salvador
Equatorial Guinea
Eritrea
Estonia
Ethiopia
Falkland Islands (Malvinas)
Faroe Islands
Fiji
Finland
France
French Guiana
French Polynesia
Gabon
Gambia
Georgia
Germany
Ghana
Gibraltar
Greece
Greenland
Grenada
Guadeloupe
Guam
Guatemala
Guernsey
Guinea
Guinea-Bissau
Guyana
Haiti
Heard Island and McDonald Islands
Holy See (Vatican City State)
Honduras
Hong Kong, Spec. Admin. Reg. of China
Hungary
Chad
Chile
China
Christmas Island
Iceland
India
Indonesia
Iran, Islamic Republic of
Iraq
Ireland
Isle of Man
Israel
Italy
148
Název česky
Dominica
Dominikánská republika
Ekvádor
Egypt
El Salvador
Rovníková Guinea
Eritrea
Estonsko
Etiopie
Falklandy (Malvíny)
Faroeské ostrovy
Fidži
Finsko
Francie
Francouzská Guiana
Francouzská Polynésie
Gabun
Gambie
Gruzie
Německo
Ghana
Gibraltar
Řecko
Grónsko
Grenada
Guadeloupe
Guam
Guatemala
Guernsey
Guinea
Guinea-Bissau
Guyana
Haiti
Ostrovy Heard a McDonald
Svatý Stolec (Vatikán)
Honduras
Hong Kong, Speciální admin. obl. Číny
Maďarsko
Čad
Chile
Čína
Vánoční ostrov
Island
Indie
Indonesie
Írán, Islámská republika
Irák
Irsko
Ostrov Man
Israel
Itálie
Zkratka
JAM
JPN
JEY
JOR
KAZ
KEN
KIR
PRK
KOR
KWT
KGZ
LAO
LVA
LBN
LSO
LBR
LBY
LIE
LTU
LUX
MAC
Název angl.
Jamaica
Japan
Jersey
Jordan
Kazakhstan
Kenya
Kiribati
Korea, Democratic People's Republic of
Korea, Republic of
Kuwait
Kyrgyzstan
Lao People's Democratic Republic
Latvia
Lebanon
Lesotho
Liberia
Libyan Arab Jamahiriya
Liechtenstein
Lithuania
Luxembourg
Macao, Spec. Admin. Region of China
MKD
MDG
MWI
MYS
MDV
MLI
MLT
MHL
MTQ
MRT
MUS
MYT
MEX
FSM
MDA
MCO
MNG
MNE
MSR
MAR
MOZ
MMR
NAM
NRU
NPL
NLD
ANT
NCL
NZL
NIC
Macedonia, Former Yugoslav Republic of
Madagascar
Malawi
Malaysia
Maldives
Mali
Malta
Marshall Islands
Martinique
Mauritania
Mauritius
Mayotte
Mexico
Micronesia, Federated States of
Moldova, Republic of
Monaco
Mongolia
Montenegro
Montserrat
Morocco
Mozambique
Myanmar
Namibia
Nauru
Nepal
Netherlands
Netherlands Antilles
New Caledonia
New Zealand
Nicaragua
149
Název česky
Jamaika
Japonsko
Jersey
Jordánsko
Kazachstán
Kenya
Kiribati
Demokratická lidová republika Korea
Korejská republika
Kuwait
Kyrgyzstán
Laos, Lidová demokratická republika
Lotyšsko
Libanon
Lesotho
Liberia
Libyjská Arabská Džamahírie
Lichtenštejnsko
Litva
Lucembursko
Macao, Speciální admin. oblast Číny
Makedonie (dříve Jugosl.republ.
Makedonie)
Madagaskar
Malawi
Malajsie
Maledivy
Mali
Malta
Marshallovy ostrovy
Martinik
Mauretánie
Mauritius
Mayotte
Mexiko
Mikronésie, Federace
Moldavská republika
Monako
Mongolsko
Černá Hora
Montserrat
Maroko
Mozambik
Myanmar
Namibie
Nauru
Nepál
Nizozemí
Nizozemské Antily
Nová Kaledonie
Nový Zéland
Nikaragua
Zkratka
NER
NGA
NIU
NFK
MNP
NOR
OMN
PAK
PLW
PSE
PAN
PNG
PRY
PER
PHL
PCN
POL
PRT
PRI
QAT
REU
ROU
RUS
RWA
SHN
KNA
LCA
SPM
VCT
WSM
SMR
STP
SAU
SEN
SRB
SYC
SLE
SGP
SVK
SVN
SLB
SOM
ZAF
SGS
ESP
LKA
SDN
SUR
SJM
SWZ
SWE
Název angl.
Niger
Nigeria
Niue
Norfolk Island
Northern Mariana Islands
Norway
Oman
Pakistan
Palau
Palestinian Territory, Occupied
Panama
Papua New Guinea
Paraguay
Peru
Philippines
Pitcairn
Poland
Portugal
Puerto Rico
Qatar
Reunion
Romania
Russian Federation
Rwanda
Saint Helena
Saint Kitts and Nevis
Saint Lucia
Saint Pierre and Miquelon
Saint Vincent and the Grenadines
Samoa
San Marino
Sao Tome and Principe
Saudi Arabia
Senegal
Serbia
Seychelles
Sierra Leone
Singapore
Slovakia
Slovenia
Solomon Islands
Somalia
South Africa
South Georgia and the Sandwich Is.
Spain
Sri Lanka
Sudan
Suriname
Svalbard and Jan Mayen
Swaziland
Sweden
Název česky
Niger
Nigérie
Niue
Norfolk
Severní Marianské ostrovy
Norsko
Omán
Pákistán
Palau
Okupované palestinské území
Panama
Papua Nová Guinea
Paraguay
Peru
Filipíny
Pitcairn
Polsko
Portugalsko
Portoriko
Qatar
Reunion
Rumunsko
Ruská Federace
Rwanda
Svatá Helena
Saint Kitts a Nevis
Svatá Lucia
Saint Pierre a Miquelon
Svatý Vincent a Grenadiny
Samoa
San Marino
Sao Tomé a Principe
Saudská Arabie
Senegal
Srbsko
Seychelly
Sierra Leone
Singapur
Slovensko
Slovinsko
Šalomounovy ostrovy
Somálsko
Jižní Afrika
Ostrovy Jižní Georgia a Jižní Sandwich
Španělsko
Sri Lanka
Súdán
Surinam
Ostrovy Svalbard a Jan Mayen
Swazilsko
Švédsko
150
Zkratka
CHE
SYR
TWN
TJK
TZA
THA
TLS
TGO
TKL
TON
TTO
TUN
TUR
TKM
TCA
TUV
UGA
UKR
ARE
GBR
Název angl.
Switzerland
Syrian Arab Republic
Taiwan, Province of China
Tajikistan
Tanzania, United Republic of
Thailand
Timor-Leste
Togo
Tokelau
Tonga
Trinidad and Tobago
Tunisia
Turkey
Turkmenistan
Turks and Caicos Islands
Tuvalu
Uganda
Ukraine
United Arab Emirates
United Kingdom
UMI
USA
URY
UZB
VUT
VEN
VNM
VGB
VIR
WLF
ESH
YEM
ZMB
ZWE
United States Minor Outlying Islands
United States of America
Uruguay
Uzbekistan
Vanuatu
Venezuela
Viet Nam
Virgin Islands, British
Virgin Islands. U.S.
Wallis and Futuna
Western Sahara
Yemen
Zambia
Zimbabwe
Název česky
Švýcarsko
Syrská Arabská republika
Taiwan, Provincie Číny
Tádžikistán
Sjednocená republika Tanzánie
Thajsko
Timor-Leste
Togo
Tokelau
Tonga
Trinidad a Tobago
Tunisko
Turecko
Turkmenistán
Ostrovy Turks a Caicos
Tuvalu
Uganda
Ukrajina
Spojené Arabské Emiráty
Velká Británie
Spojené Státy Menších vzdálených
ostrovů
Spojené Státy Americké
Uruguay
Uzbekistán
Vanuatu
Venezuela
Vietnam
Britské Panenské ostrovy
Panenské ostrovy (Spojené Státy)
Ostrovy Wallis a Futuna
Západní Sahara
Jemen
Zambie
Zimbabwe
Vysvětlivky:
** světadíly a dříve používané neplatné zkratky v seznamu FAO (mimo ISO 3166)
* neexistující státy a neplatné kódy doplňující tzv. rozšířený („extended“) kod ISO 3166
151
Příloha 6.7.8
Pasportní karta EVIGEZ - Formulář pro vyplňování pasportních údajů
Poznámka: Karta platná pro starší versi dat - neobsahuje všechny deskriptory.
152
Příloha 6.8.1
Pravidla k vytvoření nové řady klasifikátorů/ seznamů deskriptorů EVIGEZ
Nová řada klasifikátorů pro hodnocení popisných znaků genetických zdrojů v plodinových
kolekcích je vydávána pod hlavičkou České Rady genetických zdrojů, řešitelského pracoviště
příslušné kolekce a spoluúčasti VÚRV Praha (spolupráce při taxonomii, standardizaci,
jazykových i věcných úpravách). V zásadních rysech dodržuje pravidla starší řady
klasifikátorů vydaných v letech 1984 - 1992.
Klasifikátory slouží k zaznamenání údajů do popisné části informačního systému
EVIGEZ. Jejich vydávání je finančně podpořeno při rozpisu prostředků na řešení Národního
programu a z důvodu zachování jednotné metodiky je po formální stránce koordinováno.
Tisk klasifikátorů zajišťuje VÚRV Praha.
Hlavními autory jsou řešitelé kolekcí z pracovišť podílejících se na Národním
programu uchování a konzervace GZR a spoluautorem garantujícím formální jednotnost
pracovník GB VÚRV Praha. Na vypracování klasifikátorů se budou podílet řešitelé v rámci
odborných Klasifikátory budou číslovány průběžně v řadě publikací „Genetické zdroje“.
Klasifikátory, které budou používány pro hodnocení popisných údajů v plodinových
kolekcích v České republice by měly vycházet z již zpracovaných klasifikátorů IPGRI
(/IBPGR) s přihlédnutím na případné specifické požadavky spojené s plodinami pěstovanými
ve střední Evropě
Klasifikátory jsou vydávány v česko-anglické versi paralelně (jako u starší řady) a
pokud možno mají obsáhnout celý taxonomický rod, výjimečně jen druh. Deskriptory jsou
číslovány pořadovými čísly, která udávají jejich postavení v popisné části EVIGEZ a zároveň
mají přiřazeno hierarchické číslování v rámci jednotlivých kapitol podle následujícího
schématu:
I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
Úvod (společný)
Přehled doplňkových deskriptorů (společný)
Vlastní hodnocení sestávající z kapitol:
1. morfologie (podkapitoly: celá rostlina, jednotlivé části)
2. biologické znaky (včetně odolnosti k abiotickým stresům,
chorobám a škůdcům)
3. hospodářské a výnosové znaky
4. biochemické (obsah sledovaných látek )
5. cytologické a molekulární znaky (markery, alely, …)
Taxonomický přehled rodu resp. druhu (co nejpodrobnější s
použitím kódovacího systému EVIGEZ)
Seznam použité literatury
Přílohy – pomocná vyobrazení k jednotlivým deskriptorům
(Přičemž některé body lze po dohodě sloučit nebo vypustit.)
Významné znaky, které by neměly být při hodnocení opomenuty, tzv. „minimální sada
popisných deskriptorů“ , jsou vyznačeny hvězdičkou u pořadového čísla deskriptoru.
153
Všechny deskriptory by měly mít odpovídající stupnici hodnocení, která je doplněna
srovnávacím rozmezím absolutních hodnot v poli „hodnoty“ a pokud je potřeba i specifikaci
růstové fáze hodnocení v poli „poznámka“.
Hodnocení projevu znaků ve stupnici 1 - 9 má dodržovat následující pravidla:
a) Kvantitativní znaky plynule se měnící zaznamenávat v devítibodové stupnici
1 - 9, kde manifestace znaku je označena stupněm:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
velmi nízký
velmi nízký až nízký
nízký
nízký až střední
střední
střední až vysoký
vysoký
vysoký až velmi vysoký
velmi vysoký
b) Není-li pro deskriptor použitelná stupnice 1 - 9, "0" značí, že znak není vyjádřen nebo není
aplikovatelný s dalším odstupňováním, přičemž přednost je dávána lichým číslům:
1, 3, 5, 7, 9 resp. 3,5,7 + odpovídající slovní vyjádření
c) Absence nebo presence znaku:
0
chybí, nevyskytuje se
1
přítomen
d) Mezera se požívá v případě, že údaj není dosud zaznamenán/dostupný ( v tomto případě
nikdy nepoužívat nulu !)
e) Formát data:
Naše národní klasifikátory nepoužívají datový formát - všechny údaje jsou převedeny
na stupně 1 – 9.
f) Používané jednotky v systému SI v hranatých závorkách, které následují za názvem
deskriptoru
g) Použití standardní srovnávací stupnice např. Royal Horticultural Society Colour Chart
(příp. jiný standard ) lze uvádět v poznámce.
Systém popisu v IS EVIGEZ umožňuje pouze hodnocení ve stupních 1 – 9. Rozšíření lze
docílit rozvržením barvy do několika deskriptorů (např. základní barva, doplňková barva,
intenzita barvy, barva kresby apod.)
Společné části úvod a číselník oblastí dodává koordinační pracoviště.
154
Příloha 6.8.2
Seznam klasifikátorů používaných v IS EVIGEZ
Plodina latinsky
Allium L.
Armoracia P.GAERTN.
Armeniaca P.MILL.
Avena L.
Beta L.
Brassica L. (oilseed rape,turnip)
Calendula L.
Capsicum L.
Carthamus tinctorius L.
Cerasus MILL.
Cicer arietinum L.
Dahlia CAV.
Faba L.
Flowers generatively propagated
Fragaria x ananassa DUCH.
Gladiolus L.
Glycine WILLD.
Grasses Poaceae Family
Hordeum L.
Humulus L.
Iris L.
Lavandula L.
Lens MILL.
Linum L.
Lupinus L.
Lycopersicon MILL.
Malus MILL.
Medicago L.
Ocimum L.
Persica P.MILL.
Phaseolus L.
Pisum L.
Rheum L.
Rhododendron L.
Rosa L.
Secale L.
Solanum L.
Trifolium L.
Triticum L.
Tulipa L.
Vicia sativa, V. villosa, V. pannonica
Vitis L.
xTriticosecale WITTM.
Zea mays L.
Plodina česky
česnek
křen
meruňka
oves
řepa
řepka, řepice
měsíček
paprika
světlice barvířská (saflor)
třešeň
cizrna
jiřinka
bob
květiny generativně množené
jahodník zahradní
mečík
soja
trávy čeledi lipnicovitých
slunečnice roční
ječmen
chmel
kosatec
levandule
čočka
len
vlčí bob
rajče
jabloň
jabloň <okras.>
vojteška
bazalka
mák setý
broskvoň
fazol
hrách
reveň
pěnišník
růže
žito
brambor
jetel
pšenice
tulipán
vikev setá, huňatá, panonská
réva vinná
tritikale
kukuřice
Vysvětlivky:
Typ publikace A= publikováno tiskem, e= jen elektronicky
155
Typ publikace
e
A
A
A
A
A
e
e
A
A
A
e
e
e
e
e
A
A
A
A
A
e
e
A
e
A
A
e
e
A
e
e
A
A
A
A
A
e
A
A
A
A
A
e
A
A
A
Rok
2005
1999
1992
1986
1991
2001
2003
2002
2001
1992
1999
2003
2000
2006
2001
2004
1987
2002
1992
1986
2000
2008
2003
1991
2005
2000
1988
2003
2005
1985
2004
2008
1992
1991
1986
2001
2002
2007
1986
1987
1985
1985
2000
2001
1999
1991
1986
Příloha 6.8.3
Platnost klasifikátorů a seznamů deskriptorů pro plodiny – číselník kódů plodin pro
popisnou část
Kód Platn.
A06 A06
A21 A21
D04
A55 A55
A68 A68
B01 B01
B02
B03
B04
B05
C01 C01
C02
C21
C03 C03
C04
C05 C05
C06
C07 C07
C08
C09 C09
C10
D02 D02-DR6
D10 D10
D16 D16
D37 D37
DH3 DH3
E01 E01
E02 E02
F01 F01
F24 F24
F25
F26
F28 F28
F29
F30
F35 F35
F37
F38
F46 F46
G01 G01-GB2
H01 H01
H02
H04
Plodina česky
křen
měsíček
měsíček
levandule
bazalka
řepa cukrovka
řepa krmná
řepa salatová
mangold
pšenice ozimá
pšenice jarní
mnohoštět
žito ozimé
žito jarní
ječmen ozimý
ječmen jarní
oves jarní
oves ozimý
tritikale ozimé
tritikale jarní
Květiny generativně množ.
jiřinka zahradní
mečík
tulipán
kosatec
pěnišník
růže (zahradní cvs.)
jabloň
meruňka (mezidr.hybr.)
meruňka (ostatní dr.)
broskvoň obecná
broskvoň davidova
třešeň ptačí
višeň obecná
třešeň (ostatní druhy)
jahodník zahradní
Trávy –čel. lipnicovité i další
česnek setý
cibule kuchyňská
pažitka
156
Plodina latinsky
Armoracia P.GAERTN.,B. MEY. et SCH.
Calendula L.
Calendula L.
Lavandula L.
Ocimum L.
Beta vulgaris L. var. altissima
Beta vulgaris L. var. rapacea
Beta vulgaris L. var. cicla
Beta L. (wild spp.)
Aegilops sp.
Secale L. (winter)
Secale L. (spring)
Hordeum L. (winter)
Hordeum L. (spring)
Avena L. (spring)
Avena L. (winter)
Flowers- generatively propagated
Dahlia pinnata CAV.
Gladiolus L.
Tulipa L.
Iris L.
Rhododendron L.
Rosa L. (hort. cvs.)
Malus MILL.
Armeniaca vulgaris LAM. (Europ . cvs.)
Armeniaca SCOPOLI (interspec. hybr.)
Armeniaca SCOPOLI (other spp.)
Persica davidiana CARRIERE
Persica P.MILLER
Cerasus vulgaris P. MILLER
Cerasus P. MILLER (other spp.)
Fragaria x ananassa (DUCH.) GUE.
Grasses - Poaceae and other families
Allium sativum L.
Allium cepa L.
Kód Platn.
H01 H05
H06
H07
H31 H31
H64 H64
H65
H75 H75
L01 L01
L02
L09
L03 L03
L16
L17
L18
L04 L04
L05 L05
L06 L06
L08 L08
L07 L07
L11 L11
O01 O01
O02
O03
O04
O08 O08
O13 O13
O14 O14
D79
S01 S01
S02
S03
S04
T01 T01
T08
T12
T15
T16
T17
T18
T21
T39
T02 T02
T03
T04
T05
T14
V01 V01
Plodina česky
Pórek letní
Pór
česnek - ostatní druhy
Paprika
rajče tyčkové
reveň
hrách setý
hrách peluška
hrách ostatní
vikev setá
vikev panonská
vikev huňatá
vikev - ostatní druhy
bob
fazol
soja luštinatá
čočka jedlá
vlčí bob
cizrna
řepka ozimá
řepka jarní
řepice ozimá
řepice jarní
mák setý
slunečnice roční
světlice barvířská (olej.)
světlice barvířská (okras.)
brambor obecný
brambor
brambor (plané druhy)
brambor (hybridy)
vojteška setá
kozinec (prozatímní)
jestřabina (prozatímní)
tolice dětelová
tolice hybr.
komonice (prozatímní)
vičenec (prozatímní)
svazenka (prozatímní)
jetel luční
jetel plazivý
jetel zvrhlý
štírovník (prozatímní)
réva vinná
Plodina latinsky
Allium porrum L.
Allium spp.
Capsicum annuum L.
Lycopersicon MILLER (indetermin.)
Lycopersicon MILLER (determin.)
Rheum L.
Pisum L. other spp.
Vicia sativa L.
Vicia villosa ROTH.
Vicia L.(other spp.)
Faba vulgaris L.
Phaseolus L.
Lupinus L.
Cicer arietinum L.
Brassica napus ssp. oleifera f. biennis
Brassica napus ssp. oleifera f. annua
Brassica rapa ssp. oleifera f. biennis
Brassica rapa ssp. oleifera f. praecox
Carthamus tinctorius L. (oil pl.)
Carthamus tinctorius L. (flowers)
Solanum tuberosum L.
Solanum L. (breeding material)
Solanum L. (wild species)
Solanum L. (hybrids)
Medicago sativa L.
Astragalus L. (temp.)
Galega L. (other sp.) (temp.)
Medicago L. (other species)
Melilotus MILLER (temp.)
Onobrychis MILLER (temp.)
Phacelia JUSS. (temp.)
Trifolium repens L.
Trifolium sp. (other species)
Lotus L. (temp.)
Vitis vinifera L.
157
Kód Platn.
V01 V02
V03
V04
W93 W93
X11 X11-X13
X90 X90
Z01 Z01
Z02
Z03
Z05
Plodina česky
réva, podnože a hybr. pl.
réva vinná (mezidr. hyb.)
réva (plané druhy)
jabloň - okrasné cvs.
len setý
chmel
kukuřice (linie)
kukuřice (hybridy)
Plodina latinsky
Vitis, root stocks and wild hybr.
Vitis vinifera L. (infrasp.hybr.)
Vitis L. (wild species)
Malus ornamental spp./ cvs.
Linum usitatissimum L.
Humulus L.
Zea mays L.(lines)
Zea mays L.(hybrids)
Poznámka:
Tiskem vydáno celkem 30 klasifikátorů a 17 dalších jen v elektronické formě.
Texty všech klasifikátorů jsou dostupné ke stažení z webové stránky EVIGEZ, záložka publikace.
158
Příloha 6.8.4
Popisná karta EVIGEZ- formulář pro vyplňování popisných údajů
159
Příloha 6.8.5
Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu
Kód/Code
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518
519
520
521
522
523
524
525
526
527
528
529
530
531
532
533
534
535
536
537
538
539
540
541
542
543
Oblast hodnocení
Československo
Česká republika
Slovenská republika
Čechy
Morava
VTK - Česká republika
VTK - Slovenská republika
VTK - Morava
VTR - Československo
VTR - Česká republika
VTR - Slovenská republika
VTR - Čechy
VTR - Morava
VTB - Československo
VTB - Česká republika
VTB - Slovenská republika
VTB - Čechy
VTB - Morava
VTBO - Československo
VTBO - Česká republika
VTBO - Slovenská republika
VTBO - Čechy
VTBO - Morava
VTH - Československo
VTH - Česká republika
VTH - Slovenská republika
VTH - Čechy
VTH - Morava
VTK+VTR - Československo
VTK+VTR - Slovenská republika
VTK+VTR - Morava
VTR+VTB - Československo
VTR+VTB - Česká republika
VTR+VTB - Slovenská republika
VTR+VTB - Čechy
VTR+VTB - Morava
VTB+VTBO - Československo
VTB+VTBO - Česká republika
VTB+VTBO - Slovenská republika
VTB+VTBO - Čechy
VTB+VTBO - Morava
VTBO+VTH - Československo
VTBO+VTH - Česká republika
VTBO+VTH - Slovenská republika
160
Growing region/zone
Czechoslovakia
Czech Republic
Slovak Republic
Bohemia
Moravia
VTK - Czech Republic
VTK - Slovak Republic
VTK - Moravia
VTR - Czechoslovakia
VTR - Czech Republic
VTR - Slovak Republic
VTR - Bohemia
VTR - Moravia
VTB - Czechoslovakia
VTB - Czech Republic
VTB - Slovak Republic
VTB - Bohemia
VTB - Moravia
VTBO - Czechoslovakia
VTBO - Czech Republic
VTBO - Slovak Republic
VTBO - Bohemia
VTBO - Moravia
VTH - Czechoslovakia
VTH - Czech Republic
VTH - Slovak Republic
VTH - Bohemia
VTH - Moravia
VTK+VTR - Czechoslovakia
VTK+VTR - Slovak Republic
VTK+VTR - Moravia
VTR+VTB - Czechoslovakia
VTR+VTB - Czech Republic
VTR+VTB - Slovak Republic
VTR+VTB - Bohemia
VTR+VTB - Moravia
VTB+VTBO - Czechoslovakia
VTB+VTBO - Czech Republic
VTB+VTBO - Slovak Republic
VTB+VTBO - Bohemia
VTB+VTBO - Moravia
VTBO+VTH - Czechoslovakia
VTBO+VTH - Czech Republic
VTBO+VTH - Slovak Republic
544
545
VTBO+VTH - Čechy
VTBO+VTH - Morava
VTB - výrobní typ bramborářský
VTH - výrobní typ horský
VTK - výrobní typ kukuřičný
VTO - výrobní typ obilnářský
VTR - výrobní typ řepařský
VTBO+VTH - Bohemia
VTBO+VTH - Moravia
- potato growing zone
- mountain growing zone
- maize growing zone
- cereal growing zone
- beet growing zone
Příloha 6.8.6
Údaje doplňující popis GZR /Additional information on PGR
Identifikátor genetického zdroje - (ECN)
Accession number - (ECN)
Národní evidenční číslo (ECN)
National accession number (ECN)
Společné deskriptory vztahující se k prostředí pokusů
Common descriptors related to the environment of experiments
Počet pokusů
Number of trials
(počet let x počet lokalit )
(number of years x number of localities)
Poslední rok hodnocení
Last year of evaluation
Oblast hodnocení (kód***)
Region code (code***)
ECN kontrolního kultivaru
ECN of the check cultivar
(***) Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu (viz Příloha 6.8.4)
Region code (used in former Czechoslovakia)
161
10 char.
2 char.
4 char.
3 char.
10 char.
Příloha 6.8.7
Příklad formálního uspořádání klasifikátorů EVIGEZ (první dva deskriptory klasifikátoru Humulus L.):
EVIGE
Z
č.
deskr.
/Desc.n
o.
Pořad. Znak
číslo/
Numb
er
Stupnice
Hodnoty/Values Descriptor
Scale
Poznámka/Note
1.
1 Morfologické znaky / Morphological characters
1. 1
Rostlina / Plant
1.1.1
Rostlina 1 dvoudomá samičí
pohlavnost
2 dvoudomá samčí
3 jednodomá
Plant - sexuality
1 dioecious female
2 dioecious male
3 monoecious
2.*
1.1.2
Plant - habit
1 conical
před sklizní
2 spindle
/ before harvest
3 cylindrical, regular
4 cylindrical, irregular
5 clavate
Rostlina - habitus 1 kuželovitý
2 vřetenovitý
3 válcovitý,
pravidelný
4 válcovitý,
nepravidelný
5 kyjovitý
obrázek 1
/ figure 1
162
Příloha 6.8.8
PROTOKOL
o předání dat do centrální evidence genetických zdrojů rostlin
EVIGEZ
Instituce:…………………………………………………………………
……………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………
Pasportní data
Datum předání: …………………………..
Nových
Počet záznamů (= počet ECN)
Aktualizovaných
Popisná data
Datum předání: ……………………….
Typ dat
Počet popisovaných ECN
Nových
Aktualizovaných
Poznámka: Specifikujte typ předávaných popisných dat (např. morfologie, hospodářské
znaky, celá popisná sada)
……………………….
předal
………………………..
převzal
za GB VÚRV Praha
163
Příloha 6.9.1
Schéma činnosti genové banky
Sběr, sklizeň,
introdukce GZR
Dokumentace Pasportní část
Příjem
semenného vzorku
(kontrola čistoty,
zdravotního stavu)
Dokumentace a
monitorování
skladu GB
Testy klíčivosti
Vysoušení semen
Dlouhodobé skladování
Základní
kolekce
-18°C
Bezpečn.
duplik.
-18°C
Pracovní
kolekce
-18°C
Regenerace
Aktivní
kolekce
-18°C
Pohyb semenenných vzorků
Přenos informace
164
Distribuce vzorků
semen
Příloha 6.9.2
PROTOKOL
o předání vzorků do genové banky VÚRV
Instituce předávající vzorky:
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
Řešitel kolekce: ………………………………..
a) Souhrnná informace o předávaných vzorcích
Celkový počet vzorků (tj. počet ECN): …………
Rok předání: …………….
Rok sklizně: …………….
z toho počet vzorků do kolekce aktivní: ……………..
do kolekce základní: …………….
do bezpečnostní duplikace: ……..
Požadavek na skladování aktivní kolekce v -20°C pro druhy……
…………………………………………………………………………
Způsob sklizně:
ruční
mechanizovaná
kombajnová
jiná, specifikujte ……………………………………………………
Distribuce :
volná
vázaná na svolení řešitele
nepočítá se s distribucí
podrobně vyznačeno v tabulce
(Pozn.: Případné omezení distribuce vzorku se týká jen kolekce aktivní, a to musí být
předem vyznačeno v pasportu v poli „Dostupnost“ : Y= volná dostupnost, L=vázaná na
svolení řešitele, N= nepočítá se s distribucí. Pro všechny vzorky v základní kolekci a v
bezpečnostní duplikaci se automaticky nepočítá s distribucí. )
Manipulace se vzorky před odesláním (vysoušení, chlazení,ap.)……………………….
……………………………………………………………………………………………
Zdravotní stav: ……………………..
Další sdělení řešitele:…………………………………………………………………….
……………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………
Předal: …………………….
Převzal za GB:………………………
Datum: ……………………
Datum: …………………………….
(Součástí předávacího protokolu je následující tabulka s podrobnými údaji:)
165
Podrobná informace - seznam vzorků:
Pořad. ECN
číslo
vzorku
Druh
Název GZR
Hmotnost (g) pro kolekci Rok
sklizně
Aktiv. Zákl. Bezpeč.
166
Sběrové Klíč.(%)
číslo
HTS
(g)
Dostup.
Příloha 6.9.3
Předpokládané rozmístění vzorků ve skladu genové banky po rekonstrukci
(rok 2009)
Komora Teplota Kolekce
1
-18°C
W
S
A
2
-18°C
Z
A
3
-18°C
W
A
4
-18°C
Z
A
W
S
5
-18°C
A
6
-18°C
Z
A
S
7
-18°C
Z
A
W
8
-18°C
Z
A
S
9
-18°C
Z
A
W
10
-18°C
Z
A
W
Regál
A
B
CDEFG
ABCF
DEG
A
BCDEFG
ABC
DE
F
G
ABCDEFGHIJKLMNOPQ
AB
CDEF
G
AB
CDEF
G
AB
CDEF
G
AB
CDEF
G
AB
CDEF
G
Police
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
ABCDEFGHIJKLM
Celkem
Předpokládané kapacity skladovacích obalů podle typu kolekce:
A - Aktivní kolekce:
Z - Základní kolekce:
W- Pracovní kolekce:
S - Bezpečnostní duplik.:
Celková kapacita:
124 020
39 780
14 040
9 360
187 200 skladovacích obalů
167
Přep.
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
9
Sklen. Kapacita
20
2340
20
2340
20
11700
20
9360
20
7020
20
2340
20
14040
20
7020
20
4680
20
2340
20
2340
20
39780
20
4680
20
9360
20
2340
20
4680
20
9360
20
2340
20
4680
20
9360
20
2340
20
4680
20
9360
20
2340
20
4680
20
9360
20
2340
187200
Příloha 6.9.4
Doporučená vlhkost osiv vybraných plodin pro uložení do genové banky
VLHKOST
9-10 %
PLODINA
bojínek, komonice, peluška, tabák
Phleum, Melilotus, Pisum sativum subsp. arvense, Nicotiana
8-9 %
pšenice, oves, kukuřice, pohanka, fazol, hrách, vikev, jílek, lipnice
Triticum, Avena, Zea, Fagopyrum, Phaseolus, Pisum, Vicia, Lolium,
Poa
7-8 %
ječmen, žito, proso, lupina, bob, vičenec, srha, psineček, měsíček
Hordeum, Secale, Panicum , Lupinus, Faba, Onobrychis, Dactylis,
Agrostis, Calendula
6-7 %
bér, jetel, vojtěška, kostřava, čirok, soja, špenát, brukev, pažitka, pór,
kmín, kopr, čekanka, levandule, šalvěj
Setaria, Trifolium, Medicago, Festuca, Sorghum, Glycine, Spinacia,
Brassica oleracea, Allium schoenoprasum, Allium porrum, Carum,
Anethum, Cichorium, Lavandula, Salvia
5-6 %
Psárka, hořčice, mák, len, řepa, rajče, okurka, cibule, mrkev, petržel,
majoránka
Alopecurus, Sinapis, Papaver, Linum, Beta, Lycopersicon, Cucumis,
Allium cepa, Daucus, Petroselinum, Majorana
3-5 %
řepka, slunečnice, tykev, ředkvička, salát
Brassica napus, Helianthus, Cucurbita, Raphanus sativus, Lactuca
3-4 %
paprika, lilek
Capsicum, Solanum melongena
168
Příloha 6.9.5
Velikost semenného vzorku genetických zdrojů rostlin předávaných pro dlouhodobé
uchování v genobance (počty klíčivých semen v tisících)
Druh,
skupina druhů
Standard 1
Standard 2
Čirok (Sorghum Adans.)
Chřest (Asparagus L.)
Konopí seté (Cannabis sativa L.)
Pískavice (Trigonella L.)
Šalvěj (Salvia L.)
Trávy - okrasné druhy jednoleté
Trávy - plané druhy
Vičenec (Onobrychis L.), lupina
(Lupinus L.), bob (Vicia faba L.),
fazol (Phaseolus L.), vikev (Vicia
L.), hrách (Pisum L.), hrachor
(Lathyrus L.)
Ohrožené druhy rostlin - obecně
Charakter množení
samosprašné
cizosprašné
cizosprašné
cizosprašné,
dvoudomé
cizosprašné
cizosprašné
cizosprašné
převážně cizosprašné
samosprašné
i cizosprašné
Typ kolekce
Aktivní
Základní
(tisíc semen)
(tisíc semen)
6
4
16
12
12
8
0,5
0,5
8
4
12
9
3
3
6
3
8
7
1
2
1
1
Příloha 6.9.6
Minimální velikost vzorku vegetativně rozmnožovaného genetického zdroje rostlin pro
potřeby regenerace a konzervace (počty v kusech)
Druh,
skupina druhů
Brambor (Solanum tuberosum L.)
Cibule (Allium cepa L.)
Dosna (Canna L.)
Chmel (Humulus lupulus L.)
Jahodník (Fragaria L.)
Jiřinka (Dahlia Cav.)
Křen (Armoracia G. M. et Sch.)
Lékořice (Glycyrrhiza L.)
Mečík (Gladiolus L.)
Okrasné dřeviny
Okrasné traviny vytrvalé
Ovocné dřeviny
Réva vinná (Vitis vinifera L.)
Reveň (Rheum L.)
Řebříček (Achillea L.)
Tulipán (Tulipa L.)
Biologický charakter vzorků
Počet
tuberizující rostliny in vitro
cibule
oddenky s 2-3 očky
rostliny
sazenice
hlíza
rostliny
rostliny
hlíza
sazenice
rostliny
stromky, keře
keře
rostliny
rostliny
cibule
(ks)
6
4
15
8
10
10
5
5
20
3
2-5
3-5
7
5
5
50
169
Příloha 6.9.7
Minimální požadavky na klíčivost a čistotu vybraných semenných vzorků předávaných
pro konzervaci v genobance (dle přílohy č.3 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.)
Druh, skupina
druhů
Plané druhy rostlin sběry
Ohrožené druhy
rostlin
Trávy - okrasné
jednoleté
Čeleď Fabaceae
Svazenka
(Phacelia Juss.)
Aromatické,
kořeninové a léčivé
rostliny
Přípustná
minimální
klíčivost (%)
40
10
(včetně tvrdých
semen)
70
Přípustná
Poznámka
minimální čistota
osiva (%)
90
druhy s nízkou klíčivostí
semen
90
Týká se obecně všech
ohrožených druhů
70
85
(včetně tvrdých
semen)
85
(včetně tvrdých
semen)
65
druhy s dlouze osinatými
a ochmýřenými obilkami.
98
98
90
170
druhy s nízkou klíčivostí
semen.
Příloha 6.9.8
Minimální velikost vzorků genetických zdrojů rostlin poskytovaných uživatelům u
specifických cizosprašných a vegetativně množených druhů (počty semen a
regenerujících částí rostlin) (dle přílohy č.4 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.)
Druh,
skupina druhů
Brambor (Solanum tuberosum L.)
Broskvoň (Persica Mill.)
Čeleď Fabaceae (velkosemenné)
Chmel (Humulus lupulus L.)
Jahodník (Fragaria L.)
Jiřinka (Dahlia Cav.)
Mečík (Gladiolus L.)
Méně pěstované druhy ovocných dřevin
Meruňka (Armeniaca Mill.)
Okrasné dřeviny
Okrasné traviny vytrvalé
Ovocné dřeviny obecně
Réva vinná (Vitis vinifera L.)
Tulipán (Tulipa L.)
Biologický charakter vzorků
Počet
(semen/regener.
částí rostlin)
in vitro rostliny
rouby
semena
sáď (regenerující část rostliny)
sazenice
hlíza
hlíza
rouby
rouby
rouby
rostliny ( regenerující klony)
očka
očka
cibule
2 - 10
2
10 - 40
2 - 10
2-3
2
3
2
2
5
2
2 - 10
20
5
171
MTA č. 2009/….
Příloha 6.9.9
Dohoda o poskytování vzorků genetických zdrojů rostlin pro výživu a zemědělství
(Doporučený model Dohody pro pracoviště Národního programu konzervace a využívání genetických
zdrojů rostlin a agrobiodiversity, která poskytují vzorky genetických zdrojů uživatelům)
Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i., Drnovská 507, 161 06 Praha 6 – Ruzyně
tel.:+420 233 022 111, fax:+420 233 022 286, email: [email protected]
(dále jen poskytovatel)
uchovává genetické zdroje rostlin v souladu se zákonem č. 148/2003 Sb. a z pověření Ministerstva
zemědělství České republiky. Povinností účastníka českého Národního programu konzervace a využití
genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity je poskytovat vzorky genetických zdrojů rostlin pro
účely šlechtění, výzkumu a vzdělávání, a to domácím i zahraničním uživatelům, za podmínek této
dohody a pokud existuje dostatečná zásoba genetického zdroje a jeho poskytnutím nedojde k ohrožení
či poškození genetického zdroje. Parametry poskytovaných vzorků genetických zdrojů rostlin a rozsah
těchto služeb upravuje vyhláška č. 458/2003 Sb. U zahraničních uživatelů - právnických nebo
fyzických osob - platí tato povinnost pouze u těch subjektů a jejich požadavků na poskytnutí vzorků
genetických zdrojů rostlin, na které se vztahuje Mezinárodní dohoda o genetických zdrojích rostlin pro
zemědělství a výživu.
Posláním této dohody je přispět k uchování genetických zdrojů rostlin, zajistit přístup k těmto
zdrojům a jejich setrvalé využívání, při spravedlivém sdílení prospěchu z jejich využívání.
Dostupnost vzorků genetických zdrojů rostlin pro zemědělství a výživu, které jsou v držení
poskytovatele, je garantována u následujících kategorií materiálů:
Kategorie 1)
Vzorky genetických zdrojů rostlinných druhů využívaných pro výživu a zemědělství, které jsou
uvedeny v Příloze I. Mezinárodní dohody o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a
zemědělství.
Kategorie 2)
Vzorky genetických zdrojů rostlin, které nejsou uvedeny v Příloze I. Mezinárodní dohody o
genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství a které:
• Byly buď vyvinuty (vytvořeny, získány jako majetek) v instituci, která nyní tyto genetické
zdroje udržuje a nebo byly získány touto institucí dříve, než vstoupila v platnost Úmluva o
biologické rozmanitosti a vůči nimž není uplatněna právní ochrana nebo není jejich
dostupnost jinak omezena (autorem či majitelem takového genetického zdroje- např.
požadavkem reciprocity apod. )
• Byly získány po vstupu Úmluvy o biologické rozmanitosti v platnost, avšak na základě
dohody, která umožňuje poskytovat tyto zdroje bez omezení pro potřeby zemědělského
(biologického) výzkumu, šlechtění a vzdělávání.
Dostupnost vzorků genetických zdrojů uvedených v kategoriích 1) a 2) je zabezpečována v souladu
s ustanoveními uvedené Mezinárodní dohody, jmenovitě článků 12.3 a 13.2d .
Genetické zdroje rostlin, které nepatří do kategorie 1) nebo 2) nebo vůči kterým je uplatněna
právní ochrana nebo jejichž dostupnost je jinak omezena autorem, poskytovatelem či majitelem
takového genetického zdroje, nejsou předmětem této dohody; mohou však být dostupné na základě
principu vzájemného poskytování stejných nebo obdobných výhod nebo na základě zvláštní dohody.
Při uznání a respektování uvedených povinností, odpovědností a práv poskytovatele umožňuje
poskytovatel přístup ke genetickým zdrojům rostlin v jeho kolekcích a v genové bance za dále
specifikovaných podmínek:
172
MTA č. 2009/….
Příjemce vzorku (ů) genetických zdrojů rostlin tímto souhlasí, že:
• Umožní přístup k poskytovaným vzorkům genetických zdrojů pouze a výhradně pro účely
konzervace a využití ve výzkumu, šlechtění a ve vzdělávání, pro potřeby zajištění potravin a
pro zemědělství.
• Neuplatní na poskytnuté genetické zdroje rostlin žádnou formu ochrany intelektuálního
vlastnictví či jiná práva, která by mohla omezovat snadnou dostupnost genetických zdrojů
rostlin pro výživu a zemědělství, nebo jejich genetických částí nebo složek, které obdržel na
základě této smlouvy.
• Zajistí, aby všechny další (třetí) osoby nebo instituce, kterým příjemce vzorku genetických
zdrojů tyto zdroje dále zpřístupní, garantovali u předaných genetických zdrojů nebo materiálů,
které z nich byly přímo a podstatnou měrou odvozeny, že tato další (třetí) osoba bude vázána
stejnými ustanoveními jako v této dohodě a zaručí se přenést stejnou povinnost na případné
následné příjemce.
• Pokud budou získané vzorky genetických zdrojů nebo jejich částí či komponent příjemcem
dále hodnoceny a charakterizovány a budou získány údaje o jejich vlastnostech, zavazuje se
příjemce tyto údaje předat poskytovateli.. Pokud o to příjemce požádá, jím poskytnuté údaje
mohou být k disposici veřejnosti až po ochranné lhůtě tří let od jejich předání.
• Budou-li výsledky z využití poskytnutých vzorků genetických zdrojů nebo jejich částí či
komponent publikovány, příjemce (uživatel) vzorků genetických zdrojů se zavazuje uznat a
uvést poskytovatele využitých genetických zdrojů
a zaslat kopii takové publikace
poskytovateli.
• V případě, že výsledkem výzkumného či šlechtitelského využití poskytnutých vzorků
genetických zdrojů bude materiál (např. odrůda), na který bude uplatněna právní ochrana,
příjemce vzorků genetických zdrojů se zavazuje uvědomit o tom poskytovatele a předat mu
kopie dokumentů zakládajících tuto právní ochranu.
• Příjemce vzorků genetických zdrojů rostlin bere na sebe plnou odpovědnost, že přenos vzorků
vyhoví všem národním předpisům v oblasti karantény a biologické bezpečnosti a pravidlům
uplatňovaným v zemi příjemce pro import nebo uvolnění genetických materiálů rostlin pro
pěstování.
Zdravotní stav vzorku genetického zdroje je zaručen pouze tehdy a v takovém rozsahu, jak je
uvedeno ve fytosanitárním osvědčení, pokud je k poskytovaným vzorkům genetických zdrojů
přiloženo. Poskytovatel nedává záruky za přesnost a správnost pasportních či jiných údajů
poskytovaných spolu se vzorkem genetického zdroje. Nedává rovněž záruky za bezpečnost,
kvalitu, životnost nebo čistotu (genetickou nebo mechanickou) poskytnutých vzorků genetických
zdrojů.
V případě smluvních sporů vzniklých v rámci této dohody může být kteroukoliv smluvní
stranou dohody vyžádáno rozhodčí řízení.
Vzorky dále uvedených genetických zdrojů rostlin jsou poskytovány podmíněně, za
předpokladu, že příjemce souhlasí s podmínkami této smlouvy. Převzetím dále uvedených vzorků
genetických zdrojů rostlin příjemcem vstupuje tato dohoda v platnost za výše uvedených
podmínek. Pokud příjemce nesplní výše uvedené podmínky, může poskytovatel odepřít takovému
příjemci poskytování dalších vzorků genetických zdrojů.
Seznam poskytovaných vzorků genetických zdrojů rostlin (v případě nedostatku místa použijte
přílohu):
..............................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................
.............................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................
173
MTA č. 2009/….
Poskytovatel žádá zájemce o vzorky genetických zdrojů o vyplnění a podpis této dohody
statutárním zástupcem příjemce (ústav, společnost nebo fyzická osoba) a její zaslání poskytovateli.
Název (jméno) příjemce vzorku (ů) genetických zdrojů:
..............................................................................................................................................................
Úplná adresa (místo, ulice, číslo, PSČ, popř. telefon, fax , e-mail)
..............................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................
Zmocněná osoba příjemce:
.........................................................
Jméno, příjmení a titul
..........................................
Postavení (funkce)
………………………….
Podpis
V ………………………….. dne …………………………………
Zmocněná osoba poskytovatele:
……………………………
Jméno, příjmení a titul
…………………………….
Postavení (funkce)
V……… dne …………………………………
174
…………………………
Podpis
Příloha 6.9.10
MTA no. 2009/….
Material Transfer Agreement on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture
(Recommended MTA model for institutions participating in the “National Programme on Plant
Genetic Resources and Agro-biodiversity Conservation and Utilization” of the Czech Republic and
providing plant genetic resources to users)
Crop Research Institute, Gene Bank Department, Drnovská 507, 161 06 Praha 6 – Ruzyně, Czech
Republic, tel.:+420 233 022 111, fax:+420 233 022 286, email: [email protected]
(hereinafter “provider”)
holds plant genetic resources (PGR) in accordance with the Act No. 148/2003 and authorization of the
Ministry of Agriculture of the Czech Republic. Participant of the National Programme on Plant
Genetic Resources and Agro-biodiversity Conservation and Utilization is obliged to provide samples
of PGR for purposes of breeding, research and education to domestic and foreign users. Samples of
PGR are provided under conditions of this agreement, if sufficient stock exists and if sampling will not
endanger or damage the genetic resource. Parameters of the provided samples of PGR and extent of
services are regulated by the Decree No. 458/2003. In case of foreign users (legal or natural persons)
the obligation mentioned above is applied only to subjects and their requirements for providing the
samples covered by the International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture.
Aim of this agreement is to contribute to conservation of plant genetic resources, to ensure access to
these resources and their sustainable use respecting fair benefit sharing.
Availability of samples of plant genetic resources for food and agriculture kept by the provider is
guaranteed for the following categories of material:
Category 1)
Samples of plant genetic resources for food and agriculture listed in the Annex I of the International
Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture.
Category 2)
Samples of plant genetic resources for food and agriculture not listed in the Annex I of the
International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture and that were:
• either developed (produced, obtained as a property) in the institution that presently maintains
these genetic resources or which were obtained by this institution before the Convention on
Biological Diversity has entered into force and to which no legal protection is applied and/or
their availability is not limited in other way (by an author or owner of the given genetic
resource – e.g. requirement of reciprocity etc.),
• or obtained after the Convention on Biological Diversity entered into force, however on the
basis of an agreement which enables to provide such genetic resources for agricultural
(biological) research, breeding and education without any restrictions.
Availability of PGR samples mentioned in the categories 1) and 2) is guaranteed in accordance with
provisions of the International Treaty, namely its articles 12.3 and 13.2d.
Plant genetic resources not included in the categories 1) or 2) or to which legal protection is applied
and/or their availability is limited in other way by an author, provider or owner of such genetic
resource, are not subject of this agreement. Nevertheless, they can be made available on the basis of
mutual providing of the same or similar advantages and/or on the basis of a special agreement.
At recognition and respect for his given liabilities, responsibilities and rights, the provider enables
access to plant genetic resources in his collections and in the gene bank under the following
conditions:
Recipient of plant genetic resources sample(s) agrees herewith that:
175
•
•
•
•
•
•
•
MTA no. 2009/….
He will enable access to samples of genetic resources exclusively for their conservation and
utilisation in research, breeding and education with the aim to ensure food production and
agriculture.
He will not apply on provided plant genetic resources any form of intellectual property rights
or other rights that could restrict an easy availability of plant genetic resources for food and
agriculture or their genetic segments or components that he obtained on the basis of this
agreement.
He will ensure that all further (third) persons and/or institutions, to that the recipient makes
available the respective genetic resources, will guarantee for provided genetic resources
and/or materials that were directly and essentially derived from them, that this further (third)
person will be bound by the same provisions as in this agreement and will guarantee to
transfer the same obligation to possible subsequent recipients.
If the obtained samples of genetic resources or their segments or components will be further
evaluated and characterised by the recipient and any data on their properties will be obtained,
the recipient undertakes to provide the data to the sample provider. Upon request of the
recipient the provided data can be made publicly available only after a three year’s period
from their transfer.
If the results of the use of provided samples of PGR or their segments or components are
published, the recipient (user) undertakes to recognise and quote provider of used genetic
resources in the publication and send a copy of such publication to the provider.
In case, that the result of use of provided PGR samples in research or breeding is a material
(e.g. cultivar) on which legal protection is applied, the recipient of PGR samples undertakes
to inform the provider and send him copies of documents constituting such legal protection.
Recipient of PGR samples is fully responsible, that transfer of samples will comply with
national regulations concerning quarantine and biosafety, as well as import and release of
plant genetic resources for cultivation in recipient country.
Phytosanitary state of provided PGR sample(s) is guaranteed only in such a case and extent as
specified in Phytosanitary Certificate and only when its copy is enclosed. Provider accepts no
liability for accuracy and correctness of any passport or other data provided along with a PGR
sample(s). He also does not guarantee safety, quality, viability and purity (genetic and/or
mechanical) of provided PGR samples.
In case of disputes within the frame of the agreement, a party of the agreement can require
arbitration, at national level or at the International Chambre of Commerce, Paris, France.
The samples of plant genetic resources listed bellow are provided only after recipient acceptance
of the agreement conditions. This agreement enters into force immediately after recipient accepts
the PGR samples listed bellow.
If the conditions mentioned above are not met by the recipient, provider may refuse future
services to this recipient.
List of provided samples of genetic resources (in case of lack of space, please use an annex):
.............................................................................................................................................................
.............................................................................................................................................................
.............................................................................................................................................................
.............................................................................................................................................................
.............................................................................................................................................................
.............................................................................................................................................................
176
MTA no. 2009/….
The provider asks the requesting party to fill in and sign this agreement by a statutory
representative and return it to provider.
Name of the recipient of the sample(s) of plant genetic resources:
……………………………………………………………………………………………............
Full address (place, street, number, postal code, phone, e-mail)
………………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………........................
On behalf of recipient:
……………………………….
First name, surname, title
……………………………..
Position
.......................................
Signature
Date and place: ………………………..
On behalf of provider:
I…………………………….
First name, surname, title
………………………. …..
Position
Date and place:.................................
177
.......................................
Signature
Příloha 6.10
Literární zdroje a použité dokumenty
Convention on Biological Diversity (Úmluva o biologické rozmanitosti, CBD) UNCED, 1992
http://www.cbd.int/convention/convention.shtml
a její uzákonění v ČR zákon č. 134/1999 Sb.
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/sb048_zak134_99.pdf
EURISCO Descriptors, 2002.
http://www.ecpgr.cgiar.org/epgris/Tech_papers/EURISCO_Descriptors.pdf
European Cooperative Programme for Plant Genetic Resources. http://ecpgr.cgiar.org
Global Plan of Action for the Conservation and Sustainable Utilization of Plant Genetic
Resources for Food and Agriculture (GPA), Leipzig, Germany, 1996
http://www.fao.org/WAICENT/FAOINFO/AGRICULT/AGP/AGPS/GpaEN/gpatoc.htm
GRIN - National Plant Germplasm System, USDA-ARS http://www.ars-grin.gov/npgs/
International Code of Conduct for Germplasm Collecting and Transfer (FAO, Rome, 1994)
http://www.fao.org/biodiversity/conventionsandcodes/plantgermplasm/en/
International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (FAO, 2001)
(ITPGRFA, Mezinárodní smlouva o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a
zemědělství) http://www.planttreaty.org/texts_en.htm
Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD), 2001.
http://www.bioversityinternational.org/publications/pdf/124.pdf
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů
významných pro výživu a zemědělství. MZe ČR 2006. (pro léta 2007-2011)
http://eagri.cz/public/eagri/poradenstvi-a-vyzkum/vyzkum-a-vyvoj/dotace-aprojekty/geneticke-zdroje/np-geneticke-zdroje.html
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a argo-biodiversity.
Webová stránka http://genbank.vurv.cz/genetic/nar_prog/
Prováděcí vyhláška 458/2003 Sb. k zákonu č. 148/2003 Sb.
http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb03458&cd=76&typ=r
Rámcová metodika „Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin“ . VÚRV
Praha, aktualizovaná verse 2004.
http://genbank.vurv.cz/genetic/nar_prog/Dokumenty/Ramcova_metodika.pdf
ROGALEWICZ V. (Ed.) (1988): Passport Descriptors of the COMECON International Database
of Genetic Resources. RICP Prague. Genetické zdroje č. 39. pp.26
Standard Material Transfer Agreement, 2006. http://www.planttreaty.org/smta_en.htm
System-wide Information Network for Genetic Resources (SINGER). http://singer.cgiar.org/
178
World Information and Early Warning System on PGRFA, FAO. http://apps2.fao.org/wiews/
Zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů č. 148/2003 Sb.
http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb03148&cd=76&typ=r
179
RÁMCOVÁ METODIKA
a agro-biodiversity
Díl III. – Plodinově specializované metodiky
Kapitola 7.
Autoři:
řešitelé zodpovědní za plodinové kolekce NP
Plodinově specializované metodiky - díl III
7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů
drobnozrnných obilnin a pseudoobilnin
Pracoviště:
Oddělení genové banky (GB) VÚRV, v.v.i. Praha - Ruzyně (kolekce GZ ozimé a jarní pšenice,
ozimého a jarního tritikale, ozimého ječmene, planých Triticeae, prosa setého, béru vlašského,
ostatních drobnozrnných pros, pohanky obecné a tatarské, laskavce)
Oddělení genetiky a šlechtění ZVÚ, s.ro. Kroměříž (kolekce GZ jarního ječmene, ovsa a žita)
Oddělení genetických zdrojů VÚP, spol. s r.o. Troubsko (žito trsnaté)
Odpovědní řešitelé:
Ing. Zdeněk Stehno, CSc. -
Oddělení GB VÚRV, v.v.i. Praha – Ruzyně
Dr. Ing. Jarmila Milotová -
Oddělení GŠ ZVÚ, s.r.o. Kroměříž
Ing. Vojtěch Holubec, CSc. - Oddělení GB VÚRV, v.v.i. Praha – Ruzyně
Ing. Dagmar Janovská, Ph.D. Oddělení GB VÚRV, v.v.i. Praha – Ruzyně
Ing. Lenka Nedomová, Ph.D. Oddělení GŠ ZVÚ, s.r.o. Kroměříž
Ing. Jan Pelikán, CSc.
Oddělení GZ VÚP, spol. s r.o. Troubsko
Praha, Kroměříž, Troubsko 2009
180
Přehled kolekcí genetických zdrojů drobnosemenných obilnin a pseudobilnin
Pšenice setá
Triticum aestivum L.
Pšenice tvrdá
Triticum durum Desf.
Pšenice špalda
Triticum spelta L.
Pšenice dvouzrnka
Triticum dicoccum Shűbl., Triticum dicoccoides Schweinf.
Pšenice jednozrnka
Triticum monococcum L., Triticum boeoticum L.
Další druhy rodu Triticum spp.
Ječmen setý
Hordeum vulgare L.
subsp. distichon (L.) Koern.
subsp. vulgare (convar. hexastichon Alef.)
Hordeum spontaneum Koch
subsp. spontaneum
subsp.agriocriton (Albert )Trof.
Oves setý
Avena sativa L.
Další druhy rodu Avena spp.
Žito seté
Secale cereale L.
Další druhy rodu Secale spp.
Tritikale
xTriticosecale (Wittmack) Műtzing
Příbuzné plané druhy tribu Triticeae
Proso seté
Bér vlašský
Setaria italica (L.) Beauv.
Další druhy drobnozrnných pros
Pseudoobilniny
Pohanka obecná
Fagopyrum esculentum Moench.
Pohanka tatarská
Fagopyrum tataricum Gaertn.
Laskavce
Amaranthus spp.
Hlavní cíle řešení
1. Systematické a cílevědomé rozšiřování kolekcí genetických zdrojů (GZ) obilnin k zajištění potřeb
výzkumu a šlechtění.
Hlavními zdroji rozšiřování kolekcí jsou nové genetické zdroje získané následujícími způsoby:
- Sběrovými expedicemi jsou získávány plané formy, příbuzné hospodářsky využívaným
drobnosemenným obilninám a pseudoobilninám. Expedice jsou plánovitě směrovány do oblastí
181
výskytu těchto GZ a orientovány na druhy, které mohou být potenciálními donory cenných vlastností
a znaků. Kromě sběrů v přírodě se členové expedičních skupin zaměřují i na získávání krajových
odrůd obilnin a pseudoobilnin, pěstovaných v odlehlých lokalitách nebo uchovávaných jako tradičně
pěstované formy pro speciální využití.
- Výměnou semenných vzorků s obdobnými pracovišti v zahraničí mohou být získávány různé
kategorie GZ. U tohoto zdroje je nutno postupovat uvážlivě a cíleně. Je využíván především pro
doplnění těch semenných vzorků, které v kolekci byly, jsou od nich získaná data, ale nepodařilo se
udržet klíčivý vzorek semen a to především pokud se tak stalo u vzorku domácího původu. Ve druhém
případě je tento zdroj využíván pro rozšíření kolekce o nositele významných genů, které se ve stávající
kolekci nevyskytují nebo jen u malého počtu GZ.
- Šlechtěné odrůdy obilnin domácího původu jsou zařazovány do kolekcí nejpozději v okamžiku jejich
restrikce. Donorem vzorku může být v takovém případě majitel odrůdy, subjekt odpovědný za
udržovací šlechtění, případně ÚKZÚZ.
- V případě získávání zahraničních odrůd od šlechtitelů či udržovatelů je nutno brát v úvahu vhodnost
těchto materiálů k využití pro podmínky v ČR a upřednostnit GZ z klimaticky blízkých regionů.
- Se souhlasem majitele odrůdy může být do kolekce zařazena registrovaná odrůda nebo se souhlasem
autora šlechtitelský materiál.
2. Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro intenzivní využívání shromážděné
kolekce
K tomuto cíli slouží studium kolekcí GZ obilnin a pseudoobilnin, jejich charakterizace a hodnocení.
Postup se liší podle plodiny, v případě drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin především podle
biologických odlišností (samosprašnost x cizosprašnost, ozimý x jarní charakter, atp.) a podle směru
hospodářského využívání. Získané údaje o znacích a vlastnostech jsou využívány na jedné straně pro
identifikaci GZ a na straně druhé při uplatnění GZ, např. ve šlechtění.
3. Zabezpečení dostupnosti informací o GZ, které jsou v kolekcích obilnin a pseudoobilnin
uchovávány
Informace o GZ jsou uchovávány v podobě pasportních a popisných dat.Příprava pasportních dat,
jejich předání do databáze genetických zdrojů EVIGEZ a následné zveřejnění slouží k tomu, aby mohl
uživatel získat informaci o vzorcích obilnin a pseudoobilnin v kolekcích GZ. Popisná data, která je
účastník NP povinen předávat pověřené osobě podle § 12 (2) zákona 148/2003, pak usnadňují
orientaci uživatele při výběru materiálů k realizaci jeho cílů.
4. Poskytovat semenné vzorky drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin pro jejich uchování
v genové bance
Příprava semenných vzorků GZ obilnin a pseudoobilnin k předání do genové banky musí proběhnout
tak, aby byly využitelné pro další výzkumné a šlechtitelské účely. Vzorky semen v náležitém množství
a kvalitě (viz. vyhláška) jsou předpokladem pro možnost jejich praktického využití. Pro uložení do
genové banky jsou sklízena individuálně jednotlivá plodenství charakteristická pro daný genetický
zdroj. Semenné vzorky nesmí být v době před předáním do genové banky vystavovány nepříznivým
vlivům jako je vysoká teplota, vysoká vlhkost atp., které by snižovaly vstupní klíčivost nebo
zhoršovaly zdravotní strav semen. Vzorky k uskladnění musí odpovídat vlastnostem a znakům daného
genetického zdroje, musí být v požadovaném zdravotním stavu, v předepsané čistotě, s požadovanou
182
klíčivostí a v předepsaném množství. Ukládají se vzorky pokud možno z originálně získaného osiva
nebo z nejnižších možných generací přemnožování.
5. Zabezpečovat kontinuitu v uchování klíčivého vzorku semen v genové bance případně
v bezpečnostní duplikaci
Obnova semenného vzorku obilnin a pseudoobilnin v případě poklesu jeho klíčivosti či vyčerpání
zásoby osiva v genové bance je na pokyn genové banky zabezpečována řešitelem kolekce tak, aby
byla plně zachována jeho originalita. V případě drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin se
technologie této činnosti, především nároky na izolaci, liší podle způsobu opylení. Zvláště u
cizosprašných druhů je nutno dodržovat předepsané izolační vzdálenosti nebo zajistit izolaci
technickými prostředky.
6. Racionalizovat práci s velkými kolekcemi drobnosemenných obilnin
Rozsáhlé kolekce drobnosemenných obilnin je třeba převádět do systému ‚core‘ kolekcí, aby bylo
možno snižovat náklady na jejich udržování při zachování co nejširší genetické variability. Metodika
tvorby a vlastní vytváření ‚core‘ kolekcí byla řešena v navazujících výzkumných projektech.
Hodnocené vlastnosti a znaky
V metodice hodnocení navazuje současná praxe na dlouhodobou tradici práce s GZ obilnin a
pseudoobilnin v ČR. Ve srovnání se zahraničními pracovišti je věnována velká pozornost hodnocení
širokého spektra znaků, včetně znaků významných pro hospodářské využití příslušné plodiny. Je tak
vytvářen reálný předpoklad využití výsledků hodnocení k výběru vhodných donorů znaků či
vlastností. Popisy a hodnocení se člení na skupiny:
1. Údaje, které charakterizují podmínky, za kterých byly znaky a vlastnosti hodnoceny
Jedná se o významná data upřesňující podmínky, za kterých bylo hodnocení prováděno. Důležitou
úlohu hrají v těchto údajích kontrolní odrůdy, podle kterých lze uvádět do relace výsledky hodnocení
z různých let, tedy z odlišných povětrnostních podmínek ročníku. Kontrolní odrůda (odrůdy) se
vysévají opakovaně mezi hodnocenými GZ.
2. Skupina znaků morfologických
Morfologické znaky jsou hodnoceny a využívány pro dva účely a to pro charakterizaci GZ, ale
současně jsou mnohé z nich významnými znaky hospodářskými.
Příkladem morfologických znaků využívaných u obilnin k charakterizaci je výskyt a tvar listového
jazýčku a oušek, ojínění a zabarvení stébla pod klasem a klasu samotného, tvar a barva plevy atp.
Převážná většina morfologických znaků má však významnou informační hodnotu pro obě oblasti jako
např. velikost a postavení listů, délka a hustota klasu či laty, osinatost klasu a lámavost klasového
vřetene, typ klasu (počet řad zrn) atp. U pseudoobilnin jsou významnými znaky barevnost klíčních
rostlin, počet květenství nebo počet větví.
3. Znaky biologické
Skupina biologických znaků v sobě zahrnuje popis růstových a vývojových fází, odolnosti
k biotickým a abiotickým stresům a odolnosti k poklesu kvality zrna v předsklizňovém období. Jedná
se o skupinu znaků velmi důležitých z pěstitelského hlediska. Údaje o ranosti jsou využitelné při volbě
odrůdy, vhodné pro určitou oblast pěstování, odolnosti k biotickým a abiotickým stresům ukazují na
stupeň jakým je ohrožena realizace výnosového potenciálu u GZ.
183
4. Hospodářské znaky
Do této skupiny patří soubor výnosových prvků, odhad výnosu hlavního produktu a jeho kvalita.
Výnosové prvky mohou být definovány s relativně vysokou přesností. Výnos hlavního produktu je
odhadován na různé hladině významnosti podle typu pokusu. Ve většině pokusů s velkým počtem
položek GZ drobnozrnných obilnin i pseudoobilnin se však jedná o pokusy bez opakování a údaje o
výnosu jsou pak pouze velmi orientační. Významnými znaky v této skupině jsou údaje o kvalitě
produktu příslušného GZ podle směru jeho využití.
Nástroje hodnocení
Nástroji pro hodnocení jsou klasifikátory pro jednotlivé plodiny (Bareš et al. 1985, Lekeš et al. 1986,
Macháň et al. 1986a, Macháň et al. 1986b, Rychtárik et al. 1991), které jsou ve srovnání s mnoha
zahraničními a mezinárodními klasifikátory podrobnější a obsáhlejší. U pseudoobilnin jsou využívány
mezinárodní deskriptory (IPGRI 1994, GRIN).
1. Bodovací stupnice
Stupnice, uvedené v klasifikátorech jsou pro oblast hodnocení GZ závazné. Při transformaci z jiných
stupnic je třeba postupovat obezřetně a zachovat základní směr, kdy nejnižší nebo nejhorší projev
znaku je klasifikován nejnižším bodovým ohodnocením. Je povoleno používat pouze číselné vyjádření
projevu znaku bez doplňujících symbolů nebo znaků.
2. Povinné deskriptory
Pro skupinu drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin je nutno vždy uvádět
-
kontrolní odrůdu nebo jiný srovnávací GZ,
-
alespoň 3 morfologické znaky sloužící k charakterizaci GZ v rámci příslušného rodu,
-
údaje o nástupu rozhodující vývojové fáze (např. metání, kvetení či zralost),
-
odolnost k nejvýznamnější chorobě (chorobám),
-
v případě ozimých forem zimovzdornost,
-
údaje o nejvýznamnějších znacích kvality výsledného produktu.
Zabezpečení kontinuity v hodnocení GZ drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin
Tato metodika bezprostředně navazuje na metodiku předchozí (Stehno, Milotová, Holubec, Martinek,
Nedomová, 2003) a zachovává základní momenty hodnocení GZ drobnosemenných obilnin a
pseudoobilnin.
Dlouhodobě jsou používány schválené klasifikátory a významné znaky jsou hodnoceny stejnými
metodami. Při přechodu na jinou metodu hodnocení (např. změna hodnocení sedimentace dle Axforda
na metodu dle Zelenyho) je nutno vypracovat systém převodu mezi výsledky získanými těmito
odlišnými způsoby hodnocení. Nejčastěji jsou vzorky v přechodném období hodnoceny oběma
metodami současně a z toho je vyvozena relace mezi metodami.
Kontrolní odrůdy jsou používány pokud možno dlouhou dobu. Je vhodné požívat alespoň 2 kontroly.
Při změně jedné pak druhá z kontrol zajišťuje kontinuitu v porovnávání GZ.
Metody využívané při hodnocení GZ
1. Polní experimenty
Předběžné hodnocení
Nově získané vzorky genetických zdrojů obilnin i pseudoobilnin jsou předběžně hodnoceny ve
školkách nových genetických zdrojů. Patří mezi ně nově povolené odrůdy v ČR i v zahraničí,
184
šlechtitelské materiály získané z výzkumných pracovišť i krajové odrůdy a příbuzné plané druhy,
získané sběrovými expedicemi.
Způsob výsevu ve školkách nových GZ závisí na velikosti získaného vzorku. Materiály ze sběrových
expedic a malé vzorky z genových bank či jiných pracovišť jsou vysévány v řádcích podle množství
osiva. Větší vzorky se vysévají bezezbytkovým secím strojem na parcelkách o velikosti 1 - 2,5 m2
V této etapě převažuje jednoduché, subjektivní hodnocení s důrazem na kontrolu zdravotního stavu. U
plodin cizosprašných (žito, pohanka obecná) je nutno zabezpečit izolaci (převážně technickými
prostředky).
Vzhledem k tomu, že se jedná o počátek práce s příslušnou skupinou GZ, je důležité co nejpodrobněji
podchytit veškeré pasportní údaje tak, aby byly v době zařazení vzorků do kolekce co nejkompletnější.
V této fázi se provádí též taxonomické zařazení vzorku, včetně odběru kontrolního klasového vzorku
(herbářové položky). U pseudoobilnin se provádí fotografická dokumentace.
Z hlediska tvorby kolekce je úkolem předběžného hodnocení zejména vyloučení nevhodných GZ
(duplicitní materiály, ekologicky nevhodné GZ, vzorky nevyrovnané nebo mající příliš nízké
parametry významných znaků).
Údaje získané z předběžného hodnocení slouží především pro řešitele kolekce nebo k doplnění
pasportních charakteristik (taxonomické zařazení).
Podle výsledků předběžného hodnocení rozhoduje řešitel kolekce o zařazení vzorků do sbírky GZ, což
realizuje přidělením národního evidenčního čísla (ECN) a převedením vzorků do vyššího stupně
hodnocení.
Základní hodnocení genetických zdrojů je rozhodující etapou v systému hodnocení GZ obilnin a
pseudoobilnin. Zdrojem materiálů pro tento krok je předchozí stupeň předběžného hodnocení a v
některých případech (vzorky nových odrůd získané v dostatečném množství z ekologicky blízkých
podmínek) též přímo nově získané GZ.
Pokusy jsou zakládány na parcelkách v jednom až ve třech opakováních, vysévaných bezezbytkovým
secím strojem v pásech vedle sebe. Rozměry parcelek přesahují velikost jejich sklizňové části a
odděleně sklízené čelní okraje slouží k omezení tzv. okrajového efektu. K zajištění relativního
porovnání GZ slouží co nejhustší síť kontrolních parcelek (např. po každých 5 - 10 GZ) s kontrolní
odrůdou (odrůdami). Jako kontrola je řazena registrovaná odrůda s dostatečnou plasticitou a
výnosovou stabilitou, případně známý, dobře popsaný GZ. Hodnocení každého genetického zdroje
probíhá po dva až tři roky.
V kolekcích planých druhů Triticeae a pseudoobilnin je hodnocení a přemnožování GZ zajišťováno na
záhonech v částečné izolaci prostým střídáním vzdáleněji příbuzných druhů.
Základní hodnocení je hlavním zdrojem dat pro popisnou část databáze EVIGEZ. Získané údaje mají
buď formu bodového ohodnocení znaku dle klasifikátoru, nebo metrického údaje. Metrická data se do
podoby bodového vyjádření převádí následně pomocí klasifikátorů pro příslušné plodiny. Původní
naměřené hodnoty jsou však uchovávány též v metrické podobě jako cenná informace pro
šlechtitelské případně pěstitelské využití.
Během základního hodnocení jsou hodnoceny znaky morfologické, fenologické charakteristiky,
odolnosti k biotickým a abiotickým stresům, je odhadována produktivita GZ, její základní struktura a
jsou odebírány vzorky k analýze struktury klasu a testování potravinářské, pekařské, sladařské či
krmivářské hodnoty.
Odolnost k biotickým stresům je testována v podmínkách přirozeného výskytu chorob na pokusném
stanovišti, nebo pokud možno v infekčních školkách za standardizovaného infekčního tlaku.
I v této fázi je důležitý odběr vzorků klasů, lat či herbářových položek pro případnou revizi kolekcí.
Vedle shromažďování základních popisných dat pro uživatele GZ (databáze popisných dat EVIGEZ)
je důležitá analýza poznatků o genetické variabilitě kolekce, podle jejichž výsledků by tato měla být
plánovitě doplňována.
Výstupem základního stupně hodnocení však nejsou pouze popisná data předaná do IS EVIGEZ a
zachované původní výsledky, ale též semenné vzorky předané v příslušné kvalitě (nejlépe z prvého
roku hodnocení) do dlouhodobého skladu GB.
185
2. Laboratorní postupy
V laboratorních podmínkách jsou prováděny posklizňové analýzy ke stanovení výnosových prvků.
Klasickými postupy je stanovována struktura klasu či laty včetně významné hodnoty, kterou je
hmotnost 1000 semen (HTS). U pseudoobilnin je posuzována také barva plodů nebo semen.
Důležitá jsou laboratorní stanovení ukazatelů kvality zrna, které je kromě několika výjimek hlavním
produktem plodin této skupiny GZ. Obsah N-látek se stanovuje modifikovanou automatizovanou
Kjeldahlovou metodou a obsah lepkových bílkovin včetně gluten indexu na přístroji Glutomatic.
K nepřímému posouzení vhodnosti GZ pšenice pro pekařské využití je využíván sedimentační test dle
Zelenyho. Dalším kvalitativním ukazatelem je stanovení čísla poklesu na přístroji Falling Number.
Jakost zrna jako jedna z hlavních hospodářských vlastností jarního ječmene je určována mimo dalších
ukazatelů především množstvím bílkovin a množstvím extraktivních látek ve sladu, což umožňuje
klasifikaci sledovaných odrůd jak z hlediska sladovnických, tak i nesladovnických - krmivářských.
Obsah N-látek v zrně je stanoven Kjeldahlovou metodou, obsah hrubých bílkovin je stanoven
přepočtem (N x 6,25). Obsah extraktivních látek v sušině sladu je zjišťován konvenční (standardní)
metodou. U ovsa se provádí stanovení N-látek, škrobu, pluchatosti, u žita je hodnoceno číslo pádu.
Náročná chemická stanovení jsou pokud možno nahrazována expeditivním stanovováním obsahových
látek na přístroji NIRS v závislosti na vytvoření dostatečně přesných kalibračních rovnicí které jsou
v současné době k dispozici pro obsah N-látek a obsah lepku. U ječmene pro stanovení obsahu škrobu,
tuku a vlákniny.
U pseudoobilnin jsou stanovovány obsahy N-látek a bílkovin za využití automatizované Kjeldahlovy
metody a na přístroji NIRS.
3. Další prováděná hodnocení
Speciální hodnocení genetických zdrojů obilnin a pseudoobilnin v polních pokusech zpravidla
přesahuje možnosti hodnotit takto velké kolekce a může se proto týkat pouze jejich částí.
Cílem speciálního hodnocení bývá výběr donorů určitých znaků a vlastností (donory rezistencí vůči
chorobám, škůdcům, abiotickým stresům - donory pekařské, sladařské či krmivářské kvality ...)
Dalším cílem je rozšíření a prohloubení informace o GZ, poskytované uživatelům, na jejímž základě
by bylo možné doporučit konkrétní využití těchto donorů ve výzkumu a šlechtění.
Do specializovaného hodnocení jsou zařazovány GZ na základě výsledků základního hodnocení nebo
informací publikovaných v odborné literatuře (vědecké a odborné články, katalogy atp.).
Organizace a způsob zakládání pokusů závisí na cílech hodnocení (infekční školky, testy
mrazuvzdornosti, pokusy s více opakováními, které umožní statistické vyhodnocování výsledků,
zakládání speciálních laboratorních testů atp.).
Kontrolní odrůdy řazené do těchto pokusů by měly být totožné s kontrolními odrůdami v základním
hodnocení, aby bylo možno využít získaných dat i k doplnění databází popisných dat IS EVIGEZ.
Ke statistickému vyhodnocení výsledků je nutno použít adekvátních biometrických postupů z nichž
bude nejčastěji přicházet v úvahu analýza variance či shluková analýza.
Speciální laboratorní hodnocení je orientováno především na využití metod mikrosatelitů a
elektroforézy bílkovin jednak pro účely identifikace skupiny významných GZ a dále pro získání
významných informací o bílkovinných markérech.
Používané metody a standardy regenerace GZ
Udržování kolekce GZ příslušné plodiny v živém stavu je součástí spolupráce řešitelského pracoviště
příslušné kolekce a GB (§ 14 (c) zákona 148/2003 Sb.). V případě poklesu zásoby osiva určitého
vzorku v dlouhodobém skladu GB nebo při poklesu jeho klíčivosti pod stanovenou mez zasílá GB
takovýto vzorek k přemnožení řešitelskému pracovišti.
Tyto vzorky jsou vysévány v samostatné školce na parcelkách postačujících k získání dostatku
čerstvého osiva. U drobnosemenných obilnin i pseudoobilnin obvykle postačuje plocha 2 m2. Pro
186
rostliny cizosprašné (žito, pohanka obecná) je nutno zabezpečit izolaci parcelek technickými
prostředky nebo při malém počtu vzorků izolací prostorovou.
Během vegetace je nutno provádět kontrolu homogenity vzorku a před sklizní kontrolu identity
genetického zdroje. V případě nesrovnalostí je třeba provést porovnání s uloženými klasovými
sbírkami a zjednat nápravu např. objednáním nového originálního vzorku.
Přehled spoluprací
Domácí kontakty a spolupráce na úseku genetických zdrojů rostlin existují ve dvou rovinách.
Jedná se jednak o vztah řešitelů kolekcí ke genové bance, kde je veden dokumentační systém EVIGEZ
a dlouhodobý sklad semenem množených GZ, a dále o rozdělení zodpovědnosti za vedení
plodinových kolekcí drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin. Ta se u obilnin a pseudoobilnin týká
oddělení GB VÚRV Praha-Ruzyně a oddělení GŠ ZVÚ Kroměříž, s.r.o. a je uvedena v titulním listu
této metodiky.
Zahraniční kontakty a spolupráce na úseku GZ mají v ČR mnohaletou tradici (Dotlačil et al. 1995).
Oddělení GB zachovává platnost dříve uzavřených dvoustranných dohod a rozvíjí spolupráci s dalšími
pracovišti GZ rostlin ve světě.
Na úrovni mezinárodních organizací udržují pracovníci GZ obilnin kontakty především s Evropským
programem spolupráce na úseku genetických zdrojů (EC/PGR), kde má Česká republika zástupce v
pracovních skupinách ‚Wheat‘, ‚Avena‘ a ‚Barley‘. Pracoviště GZ obilnin z ČR přispěla též předáním
dat o kolekcích GZ pšenice a ječmene k tvorbě mezinárodních plodinových databází GZ.
Specifickou formou zahraničních kontaktů je pořádání sběrových expedic s mezinárodní účastí v
oblastech přirozeného výskytu zájmových druhů planých rostlin, příbuzných zemědělským plodinám
nebo krajových odrůd obilnin. Dlouhodobé bilaterální kontakty zaměřené na sběr a hodnocení planých
druhů se Slovenskem a Slovinskem přispěly významně k obohacení kolekcí. V současné době byl
otevřen nový projekt s genovou bankou v Tapioszele v Maďarsku, zaměřený velkou měrou na sběr
krajových forem obilnin a planých druhů Triticeae. Účast pracovníka GB v mezinárodním konsorciu
Triticeae jako representace za Evropu usnadňuje výměnu vzorků planých druhů a získání podrobných
údajů z hodnocení.
K nejširšímu navazování kontaktů se zahraničními pracovišti dochází při výměně informací a vzorků
GZ s obdobnými pracovišti v zahraničí a při získávání nových odrůd od zahraničních šlechtitelských
firem.
Původními českými a slovenskými odrůdami ozimé pšenice se v přípravné fázi zabývá návrh
mezinárodního projektu, v rámci kterého se předpokládá rozvoj těsné spolupráce se Slovenskem.
Obdobně byl GZ pšenice věnován 3letý projekt Barrande v jehož rámci se realizovala spolupráce mezi
VÚRV Praha – Ruzyně a INRA Clermont – Ferrand.
Introdukcí vybraných materiálů laskavce se zabývá mezinárodní projekt, na kterém spolupracuje 6
zemí z celého světa. Na výměnu genetických zdrojů pohanky obecné a tatarské byl zaměřen projekt
s Čínou (University of Shanxi).
Ve všech formách zahraniční spolupráce dochází k prohlubování kontaktů a zintenzivňování výměny
informací i semenných materiálů.
Na národní úrovni jsou řešeny projekty zabývající se novou genetickou diverzitou a zdroji kvality
produktu při šlechtění pšenice a jarního ječmene, řešené především ve spolupráci se ZVÚ Kroměříž.
Další výzkumné projekty se orientují na možnosti uplatnění různých druhů pšenice v ekologickém
zemědělství a výrobou osiva pro tento způsob pěstování, na kterých spolupracují především
Zemědělská fakulta JU v Českých Budějovicích a ČZU Praha.
Přímá spolupráce s uživateli: Dobrou úroveň kontaktů s uživateli GZ představuje předávání výsledků
hodnocení a semenných vzorků výzkumným a šlechtitelským pracovištím, která je mohou využívat
pro experimentální a šlechtitelské záměry. Těsné jsou, případně byly, vztahy mezi pracovišti GZ
obilnin a významnými šlechtitelskými firmami jako např. Selgenem a..s. (šlechtitelské stanice Stupice,
Úhřetice, Krukanice a Lužany), RAGT (šlechtitelská stanice Branišovice), Limagrain (Plant Select,
a.s. šlechtitelská stanice Hrubčice).
GZ ječmene jsou využívány přímo řešitelským pracovištěm kolekce jarního ječmene, které je zároveň
šlechtitelem nových odrůd této plodiny.
187
Použitá literatura
BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J. - VLASÁK, M. - VLACH, M. - KRYŠTOF , Z. - AMLER, P. MALÝ, J. - BERÁNEK, V.: Klasifikátor - genus Triticum L. Praha 1985
DOTLAČIL L. - STEHNO, Z. – FABEROVÁ, I. – ŠKALOUD, V.: Rámcová metodika Národního
programu konzervace a využití genofondu rostlin. Praha,1995
IPGRI Descriptors for buckwheat (Fagopyrum spp.) IPGRI, Rome, Italy 1994
LEKEŠ, J. - ZEZULOVÁ, P. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J. - VLASÁK, M.: Klasifikátor - genus
Hordeum L. Praha 1986
MACHÁŇ, F. - VELIKOVSKÝ, V. - MEDEK, J. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor genus Avena L. Praha 1986 (a)
MACHÁŇ, F. - VELIKOVSKÝ, V. - MEDEK, J. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor genus Secale L. Praha 1986 (b)
RYCHTÁRIK, J. – MOGILEVA, V. I. – BENEŠ, F. – SEHNALOVÁ, J. – BAREŠ, I.: Klasifikátor –
genus xTriticale Műntzing, Praha 1991
STEHNO, Z. – KRYŠTOF, Z.: Hodnocení genetických zdrojů obilnin. Metodika dílčího úkolu. Praha,
Kroměříž 1995
188
7.2 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů
přadných rostlin
Odpovědný řešitel:
Ing. Martin Pavelek, CSc.
Pracoviště: AGRITEC výzkum, šlechtění a služby s. r.o.
Zemědělská 16, 787 01 Šumperk
Šumperk
2009
189
1. Úvod
Předmětem řešení jsou genetické zdroje přadných rostlin (len setý a konopí seté)
shromážděných na pracovišti AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby s.r.o. Šumperk.
Metodika vychází ze všeobecného zaměření studia kolekcí genetických zdrojů kulturních
rostlin. Prvořadým cílem je shromáždění, zhodnocení a uchování genetických zdrojů
přadných rostlin a luskovin.
2. Hlavní cíle
U kolekce lnu bude hlavní důraz kladen na dokončení regenerací a uložení
k dlouhodobému uchování v genové bance VÚRV Praha – Ruzyně. Počínaje rokem 2010
bude systematická pozornost věnována popisné části kolekce, vyplnění popisných deskriptorů
a jejich dodání do popisné databáze systému EVIGEZ. Současně bude nejcennější část
kolekce vedena jako „safety duplication“ ve VÚRV Piešťany, kam budou pro její založení
zasílány vybrané vzorky. Bude využito nově získaných poznatků z obrazové analýzy
morfologických znaků a v tomto smyslu bude doplněn EVIGEZ i klasifikátor lnu. Pro
hodnocení kolekce se počítá s větším využitím moderních popisných biotechnologických
metod než tomu bylo doposud, založených na analýze DNA a genetických markérech.
V rámci koordinace mezinárodní databáze lnu ve firmě AGRITEC s.r.o. Šumperk bude
maximální úsilí věnováno rozšíření databáze o evidenci dalších vzorků a průběžnému
doplňování pasportní i popisné části s cílem zpřístupnění této databáze na INTERNETU.
Databáze je v současné době plně zapojena do networků při FAO a BIOVERSITY
INTERNATIONAL, konkrétně ESCORENA FAO Flax and other Bast Plants Network a
Sugar, Starch and Fibre Crops Network. Využívá jejich systému Multi-Crop Passport
Descriptors – MCPD s cílem zmapovat alespoň 50 % všech evropských i zámořských
genetických zdrojů lnu, kterých je cca 25 000. Organizačně je začleněna v nové pracovní
skupině pro len a konopí v rámci Sugar, Starch and Fibre Crops Network.
U kolekce konopí bude hlavní pozornost věnována získání dalších vzorků do kolekce,
jejímu fyzickému rozšíření a vytvoření minimálního seznamu deskriptorů pro hodnocení na
základě klasifikátoru UPOV pro konopí. V tomto směru je možno využít navázané spolupráce
s ISCI Boloňa, kde je v rámci pracovní skupiny pro len a konopí (Fibre Crops Group – Flax
and Hemp) koordinována mezinárodní databáze konopí. Další sledovanou problematikou
bude regenerace, protože klíčivost u konopí klesá během 3 – 4 let až o 50 %.
3. Přehled kolekcí
K 31.9.2009 kolekci přadných rostlin v ČR reprezentuje 2067 položek lnu, z toho je 521
krajových odrůd, 1045 odrůd a 501 vzorků šlechtitelského materiálu a 17 položek konopí,
především komerčních odrůd z Polska, Ukrajiny a hlavně Francie. Celkem tedy kolekce
přadných rostlin obsahuje 2084 položek. Z hlediska hospodářského využití kolekce lnu
zahrnuje 53,27 % přadných typů, 38,31 % olejných typů a 8,42 % olejnopřadných typů.
Z hlediska geografického zastoupení kolekce pokrývá Evropu, Asii, Afriku, Ameriku
Kolekce konopí je zakládána od roku 1998 a v současné době zahrnuje 17 odrůd
technického konopí ze Slovenska, Polska, Ukrajiny, Rumunska, Maďarska a Francie.
Kromě výše zmíněných dvou kolekcí, které jsou považovány za nosné v rámci přadných
rostlin budou současně udržovány v klíčivém stavu další druhy rodu Linum jako např. L.
grandiflorum, flavum, perenne, angustifolium a další, které nemají přímé hospodářské využití,
190
ale rozšiřují genetickou diversitu rodu Linum a zároveň i jiné rody jako např. abutilon, ibišek,
ramie, kenaf apod.
3.1. Přadné rostliny
Linum usitatissimum L.
Cannabis sativa L.
4. Metody uchování
Konzervace genetických zdrojů uvedených kolekcí je podle § 13 a 14 zákona 148/2003
Sb. zajištěna podle typu množení genetického zdroje.
4.1. Konzervace ex situ v genobance
Druhy generativně množené, které tvoří v kolekcích přadných rostlin většinu, jsou podle §
14 zákona 148/2003 Sb. konzervovány uložením semenných vzorků ex situ v genové bance
ve VÚRV Praha. Velikost semenného vzorku pro dlouhodobé uchování v genové bance je
stanovena v Příloze č. 1. vyhlášky 458/2003 Sb. AGRITEC s.r.o. spolupracuje s genovou
bankou při regeneracích uložených GZ.
4.2. Konzervace on farm
Tyto metody nejsou u přadných rostlin doposud využívány, i když v budoucnu může být tato
metoda perspektivní pro alternativní uchování uvedených kolekcí.
4.3. Konzervace in situ
I když některé genetické zdroje z čeledi Fabaceae jsou již monitorovány na původních
lokalitách výskytu, dosud nejsou evidovány v EVIGEZ.
5. Metody hodnocení
5.1. Přadné rostliny
Kolekce lnu bude hodnocena pasportními a popisnými deskriptory uvedenými
v klasifikátoru lnu dokončeném v roce 2000, který však dosud nebyl publikován. Pro jeho
sestavení byl použit původní klasifikátor pro len (ROSENBERG, TRNKA, PROCHÁZKA,
1978), systém UPOV (1980, 1994, 2001), mezinárodní klasifikátory pro len (RYKOVA a
kol., 1987, 1989) a deskriptory navržené pro mezinárodní databázi lnu (PAVELEK, 1994,
1995).
Zahrnuje 25 pasportních a 55 popisných deskriptorů a 4 doplňující údaje týkající se
hodnocení kolekcí, které se vztahují k půdně klimatickým podmínkám pokusů.
Pasportní údaje budou obsahovat veškeré dostupné informace o jednotlivých vzorcích i
s uvedením čísla v mezinárodní databázi, pokud bude ten který vzorek v mezinárodní
databázi evidován.
Popisné deskriptory budou zahrnovat morfologické znaky, biologické a hospodářské
vlastnosti. V průběhu řešení bude rozšířen počet popisných deskriptorů o nové deskriptory
umožňující identifikaci genotypů na základě izoenzymových spekter bílkovin a analýz DNA.
(KRULÍČKOVÁ, POŠVEC, 1999, POŠVEC, KRULÍČKOVÁ, 1999), obrazové analýzy
morfologických znaků (PAVELEK a kol.,2003 a analýz DNA (PAVELEK a kol.,2003;
PAVELEK a kol., 2007; PAVELEK, VINKLÁRKOVÁ, 2008).
191
5.1.1. Metody využívané při hodnocení GZ
Práce budou probíhat s ohledem na specifičnost jednotlivých kolekcí. U lnu bude
směrována do dvou hlavních problémových okruhů:
a) Národní kolekce – shromažďování, evidence, studium, hodnocení, popisování,
uchování a praktické využití genofondu v ČR
b) Mezinárodní databáze lnu (International Flax Data Base – IFDB) - další rozšíření
IFDB, doplňování pasportních a popisných údajů, analýzy duplikací, podklady pro vytvoření
„core“ kolekce, zpřístupnění na INTERNETU
ad a) v rámci první části řešení budou zakládány následující pokusy:
5.1.1.1. školky hodnocení nově získaných odrůd do kolekce
Ve školkách pro hodnocení nově získaných odrůd ze zahraničí budou vysévány odrůdy
v jednom opakování na parcelách velikosti 0,6 – 1 m2 Pro výsev se bude používat
samochodný bezezbytkový secí stroj HEGE 90, výsevní množství bude odvislé od typu lnu,
přadné lny – 2 500 semen na m2, olejné lny – 900 semen na m2, za každou 10 parcelou budou
řazeny standardní odrůdy totožné se standardními odrůdami pro přadný a olejný len ve
zkouškách pro registraci odrůd. Školka tohoto typu bude sloužit pro získání prvotních
vstupních informací o zahraničních odrůdách a bude zahrnovat zejména morfologické znaky a
biologické vlastnosti. Budou prováděny popisy podle schváleného klasifikátoru lnu,
zhodnocen zdravotní stav v polních podmínkách a po sklizni provedeny základní rozbory
zahrnující celkovou a technickou délku stonku, počet tobolek na rostlinu, počet semen na
tobolku a celkový počet semen na rostlinu. Technologické rozbory zahrnující obsah a výnos
dlouhého i celkového vlákna u přadných lnů, obsah a výnos oleje a kvantitativní i kvalitativní
složení oleje budou prováděny až v blokových odrůdových zkouškách po dosažení většího
množství osiva. Tyto zkoušky budou zakládány při minimálním počtu 8 – 10 nově získaných
odrůd.
5.1.1.2. přesevy sortimentu pro obnovu klíčivosti
Paralelně budou prováděny přesevy sortimentu s cílem obnovení jejich klíčivosti a získání
dostatečného množství osiva pro dlouhodobé uskladnění v Genové bance VÚRV Praha –
Ruzyně. V současné době je celá kolekce lnu prakticky ze 100% přeseta, takže regenerace se
budou provádět především u nově došlých vzorků k namnožení osiva a pro hodnocení
výnosových schopností v blokových pokusech v opakováních. Pro výsev se bude používat
rovněž bezezbytkový secí stroj HEGE 90, výsevní množství bude odpovídat množitelským
porostům, tj. 1000 semen na m2 u přadných typů a 800 semen na m2 u olejných typů.
Současně budou doplňovány popisy podle popisných deskriptorů klasifikátoru lnu.
5.1.1.3. blokové pokusy pro hodnocení vybraných zahraničních odrůd
Po prvotním hodnocení ve školce nově došlých odrůd budou vybrané perspektivní odrůdy
přadných i olejných lnů zařazovány do odrůdových zkoušek. Odrůdové zkoušky budou
zakládány jako blokové pokusy ve 4 opakováních s náhodným rozmístěním pokusných členů,
velikost parcely 11,5 m2, čistá sklizňová plocha 10 m2. Pro setí se používá bezezbytkový secí
stroj OYORD, výsevní množství bude odvislé od typu lnu, přadné lny – 2 500 semen na m2,
192
olejné lny – 900 semen na m2. Hodnocení, které se bude provádět bude totožné s hodnocením
ve firemních zkouškách, předzkouškách i v pokusech pro registraci odrůd včetně stejných
standardních odrůd jak pro přadné, tak pro olejné lny. Bude zahrnovat hodnocení
morfologických znaků podle klasifikátoru lnu. Povinně se budou vyplňovat všechny
deskriptory nutné pro vyplnění přihlášky pro registraci a dle množství získaných odrůd i
kapacity pracoviště všechny ostatní znaky uvedené v klasifikátoru. Biologické vlastnosti
budou zahrnovat délku vegetační doby od setí do počátku kvetení, do počátku zralosti, která
se bude hodnotit v závislosti na technologické zralosti podle typu lnu (u přadných lnů – raně
žlutá zralost, u olejných lnů žlutá – plná zralost). Dále bude hodnocena odolnost proti
poléhání ve třech termínech (A-první polehnutí, B-polehnutí v době květu, C-polehnutí před
sklizní) a rezistence proti chorobám v polních i provokačních podmínkách. Z výnosových
parametrů bude hodnocen výnos neroseného stonku a semene, obsah a výnos dlouhého i
celkového vlákna u přadných lnů, obsah a výnos oleje a jeho kvalitativní složení dané
skladbou mastných kyselin. Výsledky budou zpracovány statisticky analýzou rozptylu. Do
těchto zkoušek budou zařazovány odrůdy ze zahraničí, které prošly školkou hodnocení
nových odrůd a jsou perspektivní z hlediska případné registrace a pěstování v ČR.
ad b) v rámci druhé části bude prováděno:
5.1.1.4. analýza současného stavu IFDB
Bude zhodnocen současný stav databáze z hlediska počtu evidovaných vzorků,
geografického zastoupení, původu, hospodářského typu, detekce a analýzy duplikací,
dodržení struktury databáze. Podle časového plánu prací schváleného BIOVERSITY
INTERNATIONAL budou podávány průběžné a konečné zprávy na BIOVERSITY
INTERNATIONAL.
5.1.1.5. doplňování databáze dalšími vzorky přispívajících genových bank
Podle pravidel přijatých na mezinárodních kongresech FAO Flax and other Bast Plants
Network (Poznaň 1993, Brno 1994, St. Valery en Coux 1995) a závěrů jednání zástupců
evropských genových bank v Praze-Ruzyni v roce 2001 a ve Wageningen v roce 2006 budou
přijímány další vzorky do databáze. V případě zařazení i jiných vzorků, kde země genové
banky není totožná s místem jejich původu, bude uveden kód genové banky, ze které byl
genetický zdroj získán a zároveň bude uveden kód země původu. Do databáze budou
zahrnuty postupně všechny dostupné genetické zdroje lnu, ať už na základě přímé spolupráce
s genovými bankami nebo na základě databází zveřejněných na INTERNETU s cílem
zmapovat alespoň 50% všech genetických zdrojů lnu.
5.1.1.6. doplnění pasportní i popisné části databáze
Průběžně budou doplňována všechna pasportní a popisná data podle deskriptorů
mezinárodní databáze schválených na jednání pracovní skupiny pro Šlechtění a Genetické
zdroje při FAO Flax and other Bast Plants Network (Poznaň 1993, Brno 1994, St. Petersburg
1998) a na jednání zástupců evropských genových bank a BIOVERSITY INTERNATIONAL
(Praha 2001, Wageningen, 2006). Pasportní část je plně v souladu s pasportními deskriptory
BIOVERSITY INTERNATIONAL – Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD). Struktura
jednotlivých databází, která je ve většině případů odlišná, bude přizpůsobena struktuře
mezinárodní databáze. Na základě schůzky ve Wageningen v roce 2006 bylo vybráno a
193
schváleno 6 popisných deskriptorů, které všechny národní genové banky budou povinně
vyplňovat pro mezinárodní databázi lnu.
5.1.1.7. zpřístupnění mezinárodní databáze na INTERNETu
Předpokládá se zpřístupnění pasportní i popisné části mezinárodní databáze na
INTERNETU po doplnění všech chybějících údajů a vytvoření potřebného software
umožňujícího rychlou orientaci v databázovém systému, vyhledávání podle zadaných hesel
apod. V rámci spolupráce s BIOVERSITY INTERNATIONAL byla již vytvořena webová
stránka pro len, databáze bude převedena z DbaseIII+ do Accessu a ve spolupráci s VÚRV
Praha – Ruzyně bude vytvořeno softwarové prostředí, tak, aby mezinárodní databáze lnu byla
provozuschopná
na
INTERNETU.
Současně
budou
v rámci
BIOVERSITY
INTERNATIONAL hledány možnosti financování plánovaného projektu na základě
dvoustranné spolupráce mezi Českou republikou a Německem na tvorbu softwarového
prostředí pro fungování mezinárodní databáze lnu v režimu „on-line“ na INTERNETU.
Projekt již byl napsán, nicméně na základě rozhodnutí Steering Committee byly finanční
prostředky alokovány na projekt AEGIS.
U konopí budou pokračovat práce na vytvoření Národní kolekce konopí v několika
etapách
5.1.1.8. vlastní tvorba fyzické kolekce
V první etapě bude cílem získání maximálního počtu jednotlivých vzorků z okolních států
do kolekce. Pro tento účel bude využito osobních kontaktů a styků řešitele s kurátory
zahraničních genových bank okolních Evropských států a budou vyžádány semenné vzorky
pro tvorbu vlastní kolekce. Jedná se zejména o genové banky VIR Petrohrad, IKWN Poznaň,
VÚPR Glukhiv. Dále předpokládáme spolupráci s ISCI Bologna – Itálie, kde je v rámci
pracovní skupiny pro len a konopí při Sugar, Starch and Fibre Crops Network při
BIOVERSITY INTERNATIONAL v Římě vedena mezinárodní databáze konopí a dále
s Konopářskou komorou ve Francii v Le Mans a pracovištěm Karoly Robert College,
Gyongyos v Maďarsku.
5.1.1.9. tvorba seznamu deskriptorů
Vzhledem k tomu, že pro konopí není zpracován klasifikátor, předpokládá se vytvoření
minimální sady pasportních i popisných deskriptorů umožňujících základní evidenci a popisy
získaných vzorků. Pro tento účel budou získány informace přes INTERNET a z genových
bank, které vedou kolekce konopí a využije se především spolupráce s ISCI Boloňa, tak, aby
se využívalo stejné sady deskriptorů, jaké budou používány pro mezinárodní databázi konopí.
Zároveň bude využito poslední verze klasifikace UPOV pro konopí.
5.1.1.10. popisy a hodnocení kolekce
V první fázi po získání minimálního počtu vzorků (alespoň 10) budou zakládány pouze
školky hodnocení nově získaných odrůd, výsev secím strojem OYORD na parcely min 6 m2
v jednom opakování, kde budou provedeny základní popisy podle minimální sady
deskriptorů. Orientačně bude možno vyhodnotit z těchto parcel podíl vlákna ve stonku a
obsah THC v semeni.
194
Odrůdové zkoušky v blokovém uspořádání v opakováních budou zakládány pouze
s perspektivními odrůdami s nízkým obsahem THC, které by našly uplatnění pro pěstování
v ČR a budou srovnávány na standardní odrůdy používané ve Státních registračních
zkouškách. V současné době jsou to tři registrované odrůdy zastupované firmou AGRITEC
s.r.o., BENIKO a BIALOBRZEZIE z Polska a MONOICA z Maďarska.
6. Používané metody a standardy regenerace
Pro zajištění spolehlivé klíčivosti i vzcházivosti v polních podmínkách budou jednotlivé
vzorky kolekce přesévány, podle životnosti a zásoby semen v GB (viz části I. A II. této
metodiky).
6.1. Regenerace kolekce lnu
Vzhledem k tomu, že regenerace kolekce lnu byla již prakticky dokončena a kolekce je
regenerována ze 100% a dlouhodobě uskladněna v genové bance VÜRV Praha – Ruzyně,
bude regenerace v letech 2010 – 2014 prováděna především u vzorků nově získaných do
kolekce. V jednotlivých letech předpokládáme následující počty regenerovaných vzorků:
2010
2011
2012
2013
2014
5
8
5
8
7
Současně budou znovu přesévány genetické zdroje, u kterých již v minulosti byla
prokázána nízká klíčivost, tak, aby nedošlo k jejich ztrátě. Pokud se nepodaří některé vzorky
regerovat, budou vyžádány z jiných genových bank. Vlastní regenerace bude probíhat na
parcelách 0,60 m2, setých bezezbytkovým secím strojem Hege, které by měly být dostačující
pro zajištění minimálního množství osiva potřebného pro dlouhodobé uskladnění.
6.2. Regenerace kolekce konopí
Kolekce konopí v současné době obsahuje 17 odrůd. Vzhledem k tomu, že klíčivost
konopí klesá velmi výrazně již po dvou až třech letech, lze předpokládat i častější přesevy
vzorků ložených v GB. Vlastní regenerace bude probíhat na parcelách 1 – 2 m2 setých
bezezbytkovým secím strojem Oyord, které by měly být dostačující pro zajištění minimálního
množství osiva potřebného pro dlouhodobé uskladnění. V jednotlivých letech předpokládáme
následující počty regenerovaných vzorků:
2010
2011
2012
2013
2014
0
0
2
2
2
7. Přehled spoluprací
7.1. Mezinárodní spolupráce na úseku přadných rostlin
V rámci kolekce lnu funguje rozsáhlá zahraniční spolupráce, která vyplývá z členství
firmy Agritec s.r.o. Šumperk a ČR v ESCORENA FAO Flax and other Bast Plants Network,
což je jeden z 15 networků pracujících v rámci ESCORENA. Kurátor kolekce lnu je zároveň
presidentem pracovní skupiny WG1 – Breeding and Genetic Resources při tomto network a
současně je rovněž chairmanem pracovní skupiny pro len a konopí (Flax and Hemp Working
group) v rámci Sugar, Starch and Fibre Crops Network při BIOVERSITY
INTERNATIONAL. Firma AGRITEC je od roku 1994 koordinátorem a gestorem
mezinárodní databáze lnu, do které přispívají tyto Evropské i zámořské genové banky: VIR
Petrohrad – Rusko, IL Toržok – Rusko, VÚPR Glukhiv – Ukrajina, ÚIRG Sadovo –
Bulharsko, ÚGVR Gatersleben, SRN, ÚPR FAL Braunschweig – SRN, BS Armagh Loughall
195
– Severní Irsko, IKWN Poznaň – Polsko, VÚOPP Fundulea – Rumunsko, INRA Versailles,
Francie, Lelystad – Holandsko, Sluiskil – Holandsko, Fargo Severní Dakota – USA. Nadále
bude pokračovat spolupráce s tuzemskými i zahraničními uživateli. Nejčastěji se bude jednat
o poskytování vzorků pro výukové účely středním školám, dále pro výzkumné účely
výzkumným organizacím, šlechtitelům doma i v zahraničí (MZLU Brno, ČZU Praha, Van de
Bilt Zaden, Holandsko, Cooperative Liniere, Francie, Limagrain Holandsko apod.)
8. Literatura:
KRULÍČKOVÁ, K., POŠVEC, Z: Biochemické markery použitelné pro identifikaci odrůd
lnu (Linum usitatissimum L.). Sbor. ref. Konf. „Výživa rostlin, kvalita produkce a zprac.
využití“, MZLU Brno, 1999, Brno, ČR.
PASTUCHA, L., ŠINSKÝ, T., HOFÍREK, P., BAREŠ, I. a SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor
genus Glycine Willd. VÚRV Praha – Ruzyně. “Genetické zdroje” č. 36. 1987.
PAVELEK, M.: Recent State of International Flax Data Base and future development. In:
European Cooperative Network on Flax - Report of Flax Genetic Resources Workshop,
2nd,meeting FAO Reur Rome and State Institute for Testing in Agriculture Brno and
AGRITEC Ltd. Šumperk, Brno 8-10 November, 1994, p. 57-63.
PAVELEK, M.: Further development of International Flax Data Base and special descriptors
for more detail evaluation of agronomic and processing characters. In: Proceedings of the
Third meeting of the International Flax Breeding Research Group / Breeding for fibre and
oil quality in flax. St. Valery en Caux, France, November 7-8, 1995, p. 1-13.
PAVELEK, M., TEJKLOVÁ, E., HORÁČEK, J., ODSTRČILOVÁ, L., RAKOUSKÝ, S.:
Proj. NAZV č.: 1123 – Zvyšování konkurenceschopnosti odrůd lnu (Linum usitassimum
L.) a diverzifikace jejich užití šlechtěním klasickými a biotechnologickými postupy,
výroční zpráva 2003.
PAVELEK, M., VINKLÁRKOVÁ, P., MATYSOVÁ, B., 2007: Passport and special
descriptors as well as digital image analysis use in flax genetic resources (Linum
usitatissimum L.) evaluation and characterization (lecture). Innovative Technologies for
Comfort. Proceedings of the 4th Global Workshop (General Consultation) of the
FAO/ESCORENA European Cooperative Research Network on Flax and other Bast
Plants, October 7-10, 2007, Arad, Romania, pp. 18 – 28.
PAVELEK, M., VINKLÁRKOVÁ, P., (2008): Use of Digital Image Analysis in Flax Genetic
Resources (Linum usitatissimum L.) evaluation. Proceedings of the International
Conference on Flax and other Bast Plants, Saskatoon, Saskatchewan, Canada, July 21 – 23,
pp. 375-387.
PAVELKOVÁ, A., MORAVEC, J., HÁJEK, D., BAREŠ, I. a SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor
genus Pisum L. VÚRV Praha – Ruzyně, “Genetické zdroje” č. 32. 1986.
POŠVEC, Z., KRULÍČKOVÁ, K.: Identification of Flax (Linum usitatissimum L.) cultivars
by isozyme markers. ESNA, XXIX Annual Meeting, University of London, United
Kingdom, 7 – 12 September, 1999, London
PROCEEDINGS: Breeding for fibre and oil quality in Flax. Third meeting of the
International Flax Breeding Research Group, St. Valéry en Caux, France, 7-8 November,
1995, 190 p.
REPORT of Flax Genetic Resources Workshop, First meeting, Poznan, 9-10 November,
1993, 19 p.
196
REPORT of Flax Genetic Resources Workshop, Second meeting, Brno , 8-10 November,
1994, 69 p.
ROSENBERG, L., TRNKA, M., PROCHÁZKA, F.: Klasifikátor lnu. [Závěrečná zpráva DÚ
"Genetické základy šlechtění a semenářství rostlin - Kolekce přadných rostlin"], VŠÚTPL
Šumperk, 1978, 52 s.
RYKOVA, R., KUTUZOVA, C., KORNEICHUK, V., ROSENBERG, L., KOVALINSKA,
Z., BONDIRA, N.: Širokij unificirovannyj klassifikator CEV vida Linum usitatissimum L.,
SSSR, Leningrad 1987, 20 s.
RYKOVA, R., KUTUZOVA, C., KORNEICHUK, V., ROSENBERG, L., KOVALINSKA,
Z., BONDIRA, N.: Meždunarodnyj klassifikator SEV vida Linum usitatissimum L., SSSR,
Leningrad 1989, 39 s.
UPOV - FLAX (Linum usitatissimum L.): International Union for the Protection of new
Varieties of Plants. Guidelines for the Conduct of Tests for Distinctness, Homogenity and
Stability, Genéve, 1980, 1994, 2001, 20 p.
197
7. 3 Metodika práce s kolekcemi luskovin
Pracoviště:
AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o. Šumperk
Oddělení zelenin a speciálních plodin VÚRV,v.v.i. Olomouc
Oddělení genetických zdrojů VÚP, spol. s r.o. Troubsko
Řešitelé:
Ing. Miroslav Hýbl, Ph.D.
Ing. Jan Losík
Mgr. Tomáš Vymyslický
Šumperk, Olomouc, Troubsko 2009
198
Luskoviny
Pisum sativum subsp. hortense
Pisum sativum subsp. hortense var. medullare
Pisum sativum subsp. hortense var. saccharatum
Pisum sativum subsp. arvense
Vicia sativa
Faba vulgaris
Phaseolus vulgaris
Phaseolus coccineus
Glycine max
Lupinus albus
Lens culinaris
Další druhy rodu Pisum
Cicer arietinum
Vicia pannonica
Vicia villosa
Další druhy rodu Vicia
2. Hlavní cíle
Kolekce genetických zdrojů luskovin jsou v ČR vedeny na třech pracovištích. Na
pracovišti spol. AGRITEC Šumperk, kde je již od roku 1952 vedena kolekce polních luskovin
jmenovitě: hrachu, jarní a ozimé pelušky, jarních a ozimých vikví, bobu, fazolu, sóji, čočky,
lupiny a cizrny. Druhým pracovištěm, které zajišťuje práci s kolekcí zahradních druhů
luskovin je VÚRV Praha – pracoviště Olomouc. Uvedené pracoviště zajišťuje kolekce
dřeňového hrachu a zahradního fazolu. VÚP Troubsko je garantem za kolekci cizrny beraní a
planých forem r. Vicia.
Kolekce jsou převážně tvořeny šlechtěnými odrůdami domácího a zahraničního původu,
krajových odrůd a planých forem je méně. Jsou konzervovány metodou ex situ výhradně
v semenném stavu. U všech citovaných kolekcí jsou shromažďována pasportní a popisná data,
která jsou uchovávána v databázovém informačním systému EVIGEZ.
Česká republika je členem pracovní skupiny pro luskoviny v rámci ECPGR v rámci
které se podílí na koordinaci práce s genetickými zdroji luskovin v Evropě.
Hlavní cíle práce vycházejí ze všeobecných pravidel pro práce s kolekcemi genetických
zdrojů rostlin:
- shromažďování a systematické rozšiřování kolekce genetických zdrojů luskovin,
dlouhodobé a bezpečné uchovávání shromážděného genofondu a jeho regeneraci,
-systematické studium a hodnocení kolekcí luskovin,
-dokumentaci genetických zdrojů luskovin,
-poskytování genetických zdrojů a informací o genofondu udržovaném v genové bance.
Položky z kolekcí genetických zdrojů jsou využívány především odbornou
šlechtitelskou veřejností, která má zájem o donory nových kvalitativně lepších vlastností,
nové zdroje genetické variability, které využívají ve šlechtitelských programech.
3. Hodnocené znaky a vlastnosti
Metodika polního vedení školky hodnocení bude pro všechny kolekce stejná a je
uvedena níže.
Hodnocení kolekce r. Pisum L. budou prováděna na základě zjišťování morfologických,
biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Pisum, (Pavelková a kol. 1986).
199
Hodnocení kolekce rodu. Vicia budou vycházet především z hodnocení morfologických
znaků a dále potom některých vybraných biologických a hospodářských znaků s využitím
minimálního seznamu vybraných deskriptorů
(http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Vicia.pdf).
Hodnocení kolekce rodu. Faba budou vycházet rovněž z hodnocení morfologických
znaků a dále potom některých vybraných biologických a hospodářských znaků podle
minimálního seznamu vybraných deskriptorů,
((http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Faba.pdf).
Hodnocení kolekce rodu Phaseolus budou prováděna na základě zjišťování
morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru rodu Phaseolus L.
(Horňáková a kol., 1991).
Hodnocení kolekce rodu Glycine budou prováděna na základě zjišťování
morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru rodu Glycine Willd.
(Pastucha a kol., 1987).
Hodnocení kolekce rodu Lupinus budou prováděna na základě zjišťování
morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru rodu Lupinus L.
(Hýbl, Faberová).
Hodnocení kolekce rodu Lens budou prováděna na základě zjišťování morfologických,
biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru rodu. Lens Mill. (Horňáková a kol.,
1991).
Hodnocení kolekce druhu Cicer arietinum L. budou prováděna na základě zjišťování
morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru druhu Cicer
arietinum L. (Hýbl a kol., 1998).
4. Metody využívané při hodnocení GZ
Charakteristika pokusných podmínek
Polní pokusy bývají každoročně zakládány na pozemcích účelového hospodářství
VÚCHS Rapotín,
bramborářský výrobní typ,
subtyp bramborářsko-pšeničný
nadmořská výška - 315 m
7,45°C - průměrná teplota (dlouhodobý průměr)
693 mm srážek ročně (dlouhodobý průměr)
půdní typ - hnědozem (podle FAO)
půdní druh - písčitohlinitá (podle Nováka)
pH - 6,05
Pozemky VÚRV, v.v.i., oddělení zelenin a speciálních plodin Olomouc:
Zemědělská výrobní oblast řepařská, podoblast dobrá - Ř1
nadmořská výška - 209 m
8,7°C - průměrná teplota (dlouhodobý průměr)
570 mm srážek ročně (dlouhodobý průměr)
půdní typ - hnědozem (podle FAO)
půdní druh - písčitohlinitá až hlinitá (podle Nováka)
pH - 6,9-7,2
Školka hodnocení nových odrůd
Velikost vzorků nově získaných zahraničních odrůd se pohybuje v rozmezí od 40 do 60
semen. Z tohoto důvodu jsou vzorky pro namnožení nejprve vysévány do nádob ve skleníku a
200
to po pěti semenech do jedné nádoby. Při tomto postupu bude ponechána rezerva minimálně
10 semen původního osiva.
Po dostatečném namnožení osiva, tj. minimální zásobě 300 semen, budou nově získané
materiály vysévány na pole do školky nových odrůd. Jednotlivé odrůdy budou vysévány
kazetovým secím strojem HEGE 90 na dílce dlouhé 1 m a široké 1,5 m, což je při
meziřádkové vzdálenosti 0,25 m 6 řádků. Vzdálenost mezi parcelami za sebou v řadě je 0,75
m. Za každou desátou parcelu bude zařazena kontrolní odrůda shodná s kontrolními
odrůdami používanými ve Státních registračních pokusech. Školka bude zakládána v případě,
že bylo získáno více jak 10 nových odrůd.
V polním deníku budou odrůdy výrazně označeny a v průběhu vegetace budou
prováděna běžná fenologická pozorování, základní hodnocení znaků a kontrola zdravotního
stavu.
V době vegetace bude návěskami ve středu parcely označeno dvacet rostlin, které
budou sklizeny k mechanickým rozborům. Okrajové části parcely budou sklizeny odděleně za
dodržení odrůdové čistoty a získané osivo bude použito k semenářským a technologickým
rozborům. Zbytek bude po pečlivém vytřídění uschován jako rezerva.
Mechanické rozbory budou prováděny kombinací hromadného a individuálního
rozboru. Individuálně budou zjišťovány: celková délka, délka po první lusk a počet větví.
Hromadným rozborem budou stanoveny: počet lusků, párové nasazení, počet semen a
hmotnost semen. Počet semen bude zjišťován z průměrného vzorku 50 lusků. HTS bude
dopočítána.
Po výmlatu zbytku rostlin bude výnos přepočten na jednotku plochy a srovnán
s kontrolní odrůdou. Výsledky ze školky nových odrůd rozhodují o jejich zařazení do kolekce
a dalším způsobu využívání. Málo životaschopné genotypy, které nelze udržovat v našich
podmínkách nebudou do sbírky zařazovány.
Školka hodnocení
Do školky hodnocení budou zařazovány významné domácí a zahraniční odrůdy
s cennými hospodářskými vlastnostmi. Doba zkoušení bude 3 roky. V případě výskytu
povětrnostně mimořádně odlišného roku budou zkoušky prodlužovány o jeden rok. K výsevu
bude použito osivo z přesevu, nebo množení předchozího roku, případně z originálu, bude-li
odrůda zařazena přímo do školky hodnocení (pokud je dostatek osiva a je z literatury známa
její šlechtitelská úroveň).
Školka hodnocení bude vysévána ve čtyřech opakováních, jednotlivé genotypy potom
na dílce dlouhé 3,3 m a široké 1,5 m při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m. Počet rostlin na
parcele, určené k dozrání do semenné zralosti, bude po vzejití upraven na 80 semen na m2.
Bloky budou zakládány po dobu 3 let, během kterých se počet ani odrůdy nemění. Kontrolní
odrůdy budou zařazeny jako člen souboru a budou shodné s odrůdami používanými v rámci
státních registračních pokusů. Nový blok bude zakládán, když bude získáno nejméně 10
nových odrůd, maximálně však třicet pokusných členů. Základem hodnocení odrůd
zařazených ve školce hodnocení budou víceleté výsledky. K vyhodnocení metrických dat
jednotlivých genotypů bude použito dostupných metod statistických analýz.
Během vegetace bude školka udržována v bezplevelném stavu a podle potřeby bude
ošetřována proti škůdcům. Bude prováděno fenologické pozorování, podrobně budou
sledovány morfologické znaky a důležité hospodářské vlastnosti podle dostupných
klasifikátorů.
V době semenné zralosti bude ze středu každé parcely odebráno 20 – 25 rostlin
k individuálním mechanickým rozborům, při kterých bude zjišťována struktura výnosu a další
morfologické znaky podle klasifikátorů. Zbytek rostlin z parcely bude sklizen a vymlácen
odděleně podle odrůd a opakování. Bude zjišťován výnos z plochy k relativnímu srovnání
201
s kontrolními odrůdami. Osivo ze sklizně všech opakování poslouží k technologickým a
semenářským rozborům. Zbytek osiva bude po pečlivém vytřídění uložen jako rezerva.
Udržování kolekce
Osivo odrůd zařazených do kolekce bude předáváno k dlouhodobému uložení do
genové banky, kde bude skladováno v kontrolovaných podmínkách při nízké vlhkosti a
teplotách (viz část I. Metodiky). Osiva jsou ukládána ve dvou typech kolekcí – základní a
pracovní. Posláním základní kolekce je uchování nejcennější části kolekce, pro její
naplňování jsou vybírány domácí genotypy a GZ s jedinečnými vlastnostmi - původní, staré,
krajové, nebo jinak cenné. Naplnění základní kolekce luskovin je jedna z hlavních priorit pro
kterou platí stejné metodické postupy jako pro udržování a regeneraci kolekce.
Ze zásob osiva dlouhodobě skladovaného v aktivní kolekci jsou uspokojovány žádosti
uživatelů z výzkumných potřeb domácích i zahraničních pracovišť. Pokud dojde ke snížení
zásoby osiva, nebo ke snížení klíčivosti uloženého vzorku, bude řešitel kolekce genovou
bankou vyzván k přemnožení a regeneraci osiva. Pro tyto účely bude řešitelskému pracovišti
zasláno takové množství osiva, aby mohla být zajištěna minimální rezerva 300 g kvalitního
osiva což odpovídá minimální výsevní ploše 5 m2 . Přesevy na obnovu klíčivosti a pro
naplnění základní a pracovní kolekce budou prováděny na parcelách 3,3 m dlouhých a 1,5 m
širokých při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m. Vzdálenost mezi parcelami za sebou v řadě je
0,75 m.
Během vegetace budou parcelky udržovány v bezplevelném stavu a podle potřeby
budou ošetřovány proti škůdcům. Budou prováděna běžná fenologická pozorování, základní
hodnocení znaků a kontrola zdravotního stavu. V době semenné zralosti budou parcely ručně
sklizeny, případně dosušeny na dřevěných sušácích. Osivo bude vymláceno na stacionární
mlátičce, vyčištěno, přebráno a odesláno k dlouhodobému uložení do GB. Při veškeré
manipulaci bude pečlivě sledována odrůdová pravost znaků rostliny a semene.
5. Přehled spolupráce
Na zasedání ECPGR v roce 1995 byla založena Grain Legumes Working Group; tato
zahrnuje všechny národní kolekce luskovin, dokumentovaných v Evropských databázích.
Databáze r. Pisum je spravována z JIC Norwich, UK a Plant Experimental Station,
Wiatrowo, Poland.
Databáze r. Glycine je spravována z Vavilov Institute of Plant Industry, St. Petersburg,
Russia.
Databáze r. Lupinus je součástí databáze vedené v Plant Experimental Station,
Wiatrowo, Poland.
Databáze r. Phaseolus je vedena ve Federal Office of Agrobiology, Linz, Austria.
Databáze Vicia faba je vedena jako součást evropské databáze v INRA, Le Rheu,
France.
Řešitelské pracoviště je v neustálém kontaktu s kurátory výše uvedených databází, na
základě jejichž výzev bývají databáze pravidelně aktualizovány a upravovány.
Jako velice významná je hodnocena spolupráce s Ruským centrem pro výzkum luskovin
v Orlu. Za dobu spolupráce, která se datuje od r. 1995, byla z této geografické oblasti získána
řada genotypů, z nichž některé nalezly uplatnění i české kolekci GZ a následně ve šlechtění.
Jako realizace výsledků práce s kolekcemi je považována přímá spolupráce se
šlechtitelskými subjekty v ČR i zahraničí. Na základě dvoustranných dohod, společných
výzkumných projektů atd. jsou získávány i poskytovány informace, které zkvalitňují a
zhodnocují práci kolekcemi. Za nejvýznamnější lze v tomto ohledu považovat spolupráci
se Selgenem, a.s., společností SEMO Smržice, ze zahraniční potom Dr. R. J. Mansholt's
veredelingsbedrijf BV, HR Szelejewo, PHR Poznan, VÚRV Piešťany a Š.S. Horná Streda.
202
6. Literatura:
Horňáková, O., Hofírek, P., Hájek, D., Bolebruch, J., Gablechová, L., Teclová, M., Pippalová,
E., Pastucha, l., Mrskoš, M., Bareš, I. a Sehnalová, J. Klasifikátor genus Phaseolus L.
VÚRV Praha – Ruzyně, „Genetické zdroje“ č. 54. 1991.
Horňáková, O., Pastucha, L., Benková, M., Hájek, D., Sehnalová, J. a Bareš, I. Klasifikátor
genus Lens MILL. VÚRV Praha – Ruzyně, “Genetické zdroje” č. 53. 1991.
Hýbl, M. a Faberová, I. Klasifikátor genus Lupinus L. VÚRV Praha, AGRITEC s.r.o.
Šumperk, “Genetické zdroje” č. 78. 2000.
Hýbl, M., Smolíková, M. a Faberová, I. Klasifikátor Cicer arietinum L. VÚRV Praha,
AGRITEC s.r.o. Šumperk, “Genetické zdroje” č. 67. 1998.
Pastucha, L., Šinský, T., Hofírek, P., Bareš, I. a Sehnalová, J. Klasifikátor genus Glycine
Willd. VÚRV Praha – Ruzyně. “Genetické zdroje” č. 36. 1987.
Pavelková, A., Moravec, J., Hájek, D., Bareš, I. a Sehnalová, J. Klasifikátor genus Pisum L.
VÚRV Praha – Ruzyně, “Genetické zdroje” č. 32. 1986.
203
7.4 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů
olejnin
Pracoviště:
OSEVA PRO, s.r.o. Výzkumný ústav olejnin, Opava
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o., Troubsko
Výzkumný ústav rostlinné výroby,v.v.i. Praha
Řešitelé:
Ing. A. Rychlá
RNDr. J. Hofbauer, CSc.
Ing J. Hermuth
Opava, Troubsko, Praha 2009
204
1. Úvod
V kolekci genetických zdrojů České republiky jsou zařazeny i olejniny, kde v rámci
pracoviště OSEVA PRO s.r.o., o.z. Výzkumný ústav olejnin tvoří hlavní část kolekce řepka
ozimá a jarní, různé druhy hořčic a máku.
Přehled druhů olejnin v kolekci genetických zdrojů Z čeledi Brassicaceae (brukvovité) jsou
konzervovány tyto rostlinné druhy:
- řepka olejka ozimá Brassica napus L. f. biennis
- řepka olejka jarní Brassica napus L. f. annua Thell.
- řepice ozimá
Brassica rapa L.var. silvestris f. autumnalis /DC/
- řepice jarní
Brassica rapa L. f. praecox /DC/
- hořčice bílá
Sinapis alba L.
- hořčice černá
Brassica nigra L. Koch
- hořčice sareptská Brassica juncea L.
- ředkev olejná
Raphanus sativus var. oleiformis
- katrán habešský
Crambe abyssinica Hochst.
- roketa setá
Eruca sativa
- lnička setá
Camelina sativa L.
-tuřín
Brassica napus var.napobrassica
Další čeledí v kolekci genetických zdrojů olejnin jsou Papaveraceae (mákovité)
- mák setý
Papaver somniferum
Ozimé druhy reprezentují zhruba polovinu kolekce olejnin, přičemž nejvíce
zastoupenou plodinou je ozimá řepka olejka (42 % ze všech vzorků v kolekci).
Další brukvovité druhy, které způsobem použití nejsou olejninami (hlávkové zelí,
květák, kedluben, kapusta a další) jsou zařazeny v jiných kolekcích genetických zdrojů.
Největší zastoupení v kolekci genetických zdrojů olejnin ve VÚO Opava má řepka
ozimá a jarní, mák a jednotlivé druhy hořčic. Kolekce safloru je uchovávána ve Výzkumném
ústavu pícninářském v Troubsku, kolekce slunečnice ve VÚRV Praha. K olejninám patří také
len olejný, který je uchováván v rámci kolekce přadného lnu. V předešlé kolekci byly
zahrnuty i koriandr, pupalka (Oenothera sp.)a skočec (Ricinus communis), které byly
převedeny do kolekce GZ léčivých rostlin VÚRV, pracoviště Olomouc.
V kolekcích jsou shromážděny odrůdy a novošlechtění různého stáří a původu. Důraz
je kladen hlavně na genetické zdroje domácího původu. Zařazování planých druhů do kolekce
přichází v úvahu jen výjimečně, protože u většiny shromažďovaných olejnin se plané druhy v
přírodě nevyskytují. Hybridní, ani geneticky modifikované odrůdy nejsou do kolekce
zařazovány. Cíle činnosti vycházejí ze všeobecného zaměření kolekcí genetických zdrojů
kulturních rostlin.
2. Cíle
Prvořadým cílem činnosti v NP je konzervace GZ zajištění dostatečného množství
genetických zdrojů se známými vlastnostmi pro výzkum a šlechtění a zachování dostatečné
biodiverzity. Prioritou je zachování domácích genetických zdrojů pro budoucí využití. Podle
vypracovaných klasifikátorů řepky, řepice a máku budou pokračovat popisy genetických
zdrojů. Souběžně bude probíhat regenerace u vybraných GZ, ve spolupráci s GB. Nově
205
získané genetické zdroje budou popisovány a analyzovány jako případní donoři hospodářsky
významných znaků. Posléze budou vybrané položky zařazeny do kolekce.
Zvláštně důležité postavení má kolekce řepky vzhledem k nástupu nových
kvalitativních typů a z toho vyplývající rychlé obměny odrůd v posledních desetiletích.
Obecně lze říci, že "životnost" odrůd řepky na současném trhu je zhruba 5 let. Naším cílem
bude tedy především podchytit obměnu domácí a dle možností i zahraniční odrůdové
skladby.
2. Přehled kolekce
Genetické zdroje olejnin jsou dlouhodobě uchovány v ex situ (v mrazících boxech při teplotě
-18 ˚C). Všechny vzorky jsou hodnoceny v polních podmínkách. Většinu vzorků zastupují
odrůdy, v menším počtu jsou zastoupeny domácí a zahraniční novošlechtění a krajové formy.
Plané druhy brukvovitých jsou zde zastoupeny jen výjimečně. Ke dni 25.11.2009 bylo
v kolekci evidováno 1434 položek olejnin.
Genetické zdroje olejnin zařazené do kolekce GZ jsou děleny dle způsobu získání do těchto
skupin:
- šlechtitelský kultivar (odrůda)
- šlechtitelský zdroj (novošlechtění)
- krajový nebo primitivní kultivar
- planá forma
Podle místa získání jsou v kolekci zastoupeny genetické zdroje:
- domácího původu
- zahraničního původu
3. Metody uchování genetických zdrojů:
Všechny olejniny patří do skupiny ortodoxních semen, u kterých je možnost konzervace po
vysušení na 6 %, při teplotě -18 ˚C ověřena a dlouhodobě praktikována. Takto uchovávaná
semena neztrácí klíčivost i po několika desetiletích. Při pokojové teplotě se klíčivost u řepky
zachovává po dobu 1 – 7 let. Ta se výrazně snižuje po 8-11 letech, po 12 letech je klíčivost
téměř nulová (Du-Yan et al., 2001). Praktické zkušenosti se semeny olejnin korelují
s indexem skladovatelnosti, který uvádí Copeland et al. (1995). Dochází zde ke snížení
klíčivosti na polovinu po 3-5 letech. Ze zkušenosti je doba použitelnosti semene
uchovávaného při pokojové teplotě 5 – 7 let. Takto se skladují jen některé vzorky v pracovní
kolekci. Všechny další vzorky jsou uchovávány v centrální genové bance ve VÚRV, ale i na
pracovišti OSEVA PRO s.r.o., VÚOl Opava při nízké teplotě po předchozím vysušení.
Genetické zdroje domácího původu jsou z bezpečnostních důvodů duplicitně uchovány
v genové bance VÚRV Piešťany.
Všechny vzorky genetických zdrojů olejnin jsou uchovány v ex situ kolekci při nízké teplotě
v mrazících boxech. Z důvodu krátké vegetační doby (většina olejnin jsou 1- leté plodiny)
není potřebné uchovávat tyto zdroje v polních kolekcích. Jedná se o generativně množené
druhy, proto se jeví tato metoda konzervace jako nejvhodnější.
4. Metody hodnocení:
206
Metodika hodnocení genetických zdrojů olejnin se řídí podle systému pasportních dat
IS Evigez a podle vytvořených klasifikátorů a v nich uvedených deskriptorů (Klasifikátor
řepky a řepice, 2001, Klasifikátor máku, 2008 ).
Klasifikátor řepky a řepice byl vnesen do IS Evigez a podle něho se provádějí popisy
cílových druhů plodin. Do systému EVIGEZ byl také vnesen klasifikátor pro mák Pro ostatní
olejniny jsou využívány vybrané deskriptory z klasifikátoru pro řepku a řepici. Z důvodu
nízkého počtu jednotlivých genetických zdrojů v rámci těchto druhů není efektivní vytvářet
další klasifikátor.
Hodnocení genetických zdrojů podle dostupných deskriptorů je dokončeno u 63% položek.Je
potřebné dokončit hodnocení zbylých nepopsaných genetických zdrojů podle vybraných
deskriptorů a pokračovat v hodnocení nově získávaných genetických zdrojů.
Postup zařazování nových položek:
a) kompletace primárních dat o nové položce včetně evidence pasportních dat (u
registrovaných odrůd zároveň proběhne zařazení do aktivní kolekce, novošlechtění
zůstávají v pracovní kolekci)
b) regenerace genetického zdroje v polních podmínkách na ploše 2 – 3 m2 (minimální počet
izolovaných rostlin je 60)
c) získávání popisných dat z polního pozorování v 2-3 letém cyklu
d) evidence popisných dat o genetickém zdroji
e) kvalitativní analýzy GZ v 3-letém cyklu
f) evidence výsledků kvalitativních analýz
g) vyhodnocení a zpracování všech získaných údajů z polního pozorování a lab. testů kvality
za 2-3 leté cykly
h) v případě odlišnosti a zároveň uniformity novošlechtění jsou tyto přesunuty z pracovní do
aktivní kolekce, u domácích odrůd dochází automaticky k převodu do základní a aktivní
kolekce . Zde je počítáno s tvorbou duplicitní kolekce pro uložení do GB na Slovensku.
4.1. Pasportní data o genetickém zdroji:
Tato data jsou základními údaji o nově získaném genetickém zdroji. Každé položce zařazené
do kolekce je přiděleno evidenční číslo ECN. Důležitými údaji o genetickém zdroji jsou:
- botanický druh (viz. systematika v části 1- úvod)
- typ vegetace (všechny olejniny s výjimkou několika položek jsou jednoleté ozimé a jarní
formy)
- stupeň ploidie (jedná se o diploidní rostliny, i když Brassica carinata /genomová struktura
BBCC/, B. juncea /AABB/ a B. napus jsou amfidiploidní /syn. alotetraploidní/ druhy, které
mají tetraploidní genom ze dvou různých druhů)
- vytrvalost (olejniny v kolekci jsou 1-leté resp. ozimé druhy)
- údaje o původu vzorku (stát původu, dárce – podle kódů).
- údaje o dostupnosti vzorků (nedostupné jsou vzorky, kdy je poskytnutí GZ vázáno na
souhlas majitele genetického zdroje, nebo v případě malého množství GZ)
- způsob udržování GZ (všechny olejniny jsou uchovávány v semenném stavu)
- další znaky
4.2. Popisná data o genetickém zdroji:
Popisná data jsou shromažďována na základě vytvořených klasifikátorů a v nich obsažených
deskriptorů. Klasifikátory pro skupinu olejnin jsou rozděleny do těchto částí:
A) morfologické znaky:
- 18 deskriptorů v klasifikátoru řepky a řepice
- 29 deskriptorů v klasifikátoru máku
207
B) biologické znaky:
- 23 deskriptorů v klasifikátoru řepky a řepice
- 5 deskriptorů v klasifikátoru máku
C) hospodářské a výnosové znaky: - 2 deskriptory v klasifikátoru řepky a řepice
- 2 deskriptory v klasifikátoru máku
D) biochemické znaky:
- 4 deskriptory v klasifikátoru řepky a řepice
- 4 deskriptory v klasifikátoru máku
Celkový počet deskriptorů: klasifikátor řepky a řepice – 47
klasifikátor máku- 40
Klasifikátor máku (autoři Havel J., Judlová-Hájková M., Koprna R.,2008) je k dispozici, byl
vnesen do systému EVIGEZ.
Metody využívané při hodnocení GZ lze obecně rozdělit na:
A) polní hodnocení
- sledování nejdůležitějších morfologických rozdílů a
hospodářských vlastností jednotlivých položek. Velikost parcelky je zpravidla 3-5 m2 a během
vegetace jsou prováděna standardní agrotechnická opatření. Toto hodnocení probíhá ve 2
letých pokusech.
B) laboratorní rozbory - stanovení obsahu oleje, složení mastných kyselin v oleji, u
vybraných brukvovitých olejnin stanovení obsahu celkových glukosinolátů a zastoupení
jednotlivých glukosinolátů, stanovení obsahu morfinu v makovině.
Standardně využívané laboratorní metody stanovení kvality semen:
- kapalinová chromatografie (HPLC - High Pressure Liquid Chromatography)
- plynová chromatografie (GC – Gas Chromatography)
- nukleární magnetická resonance (NMR)
- infračervená spektrofotometrie (NIRS – Near Infrared Spectroscopy)
- screeningové metody (Glukotest)
- chromatografie na tenké vrstvě (TLC – Thin Layer Chromatography)
Nově bude započato s postupnou fotodokumentací jednotlivých genetických zdrojů. Dojde
tak ke zpřesnění popisných morfologických údajů. Získaná data budou posléze vnesena do
nového informačního systému.
5. Regenerace GZ:
5.1. Regenerace GZ olejnin je prováděna v těchto případech:
a) při snížení klíčivosti vzorku pod hranici 80 – 85 % (podle druhu plodiny)
b) u položek, kde je potřebné získat popisná data podle vytvořených deskriptorů
c) v případě GZ u kterých došlo k poklesu zásoby ohrožující daný genetický zdroj
d) pro potřeby dalších hodnocení (doplnění chybějících popisných dat, ověření vybraných
vlastností genetických zdrojů pro účely národního programu a výzkumných projektů)
Genetické zdroje olejnin v kolekci jsou uchovávány výhradně generativně ve formě
semen. Jedná se o drobnosemenné plodiny, objem skladovaných vzorků je proto malý.
Olejniny obecně patří k plodinám se střední délkou života semen, z těchto důvodů je hlavním
způsobem konzervace olejnin skladování při nízkých teplotách, nejlépe při teplotě –18.C, kdy
je klíčivost dlouhodobě beze změn. Semena olejnin se vyznačují vysokou klíčivostí - většinou
okolo 95%. Všechny olejniny patří mezi fakultativně cizosprašné rostliny, je proto nutné je
regenerovat jako cizosprašné rostliny.
5.2. Termíny výsevu a výsadby jednotlivých plodin:
208
Druh
Brassica napus L. f. biennis
Brassica napus L. f. annua
Brassica rapa L. f. autumnalis
Brassica rapa L. f. praecox /DC/
Brassica juncea, B. carinata, B. nigra,
Sinapis alba
Raphanus sativus var. oleiformis
Camelina sativa
Papaver somniferum
Výsev
srpen
březen – duben
srpen
březen – duben
březen – duben
březen – duben
březen – duben
březen - duben
V souvislosti s objevením se rezistence blýskáčka řepkového (Meligethes aeneus) proti
syntetickým pyretroidům (Seidenglanz et al. 2008, 2009, Havel 2008) bude pravděpodobně
nutno modifikovat metodu regenerace u některých jarních olejnin, hlavně jarní řepky a jarní
řepice. Ochrana proti blýskáčkům je stále problematičtější vzhledem k rezistenci
k pyretroidům, snižování účinnosti neonikotinoidů a hrozícímu zákazu organofosfátů. Ozimá
řepka je blýskáčky výrazně méně poškozována, protože její osevní plocha je dostatečná na
rozložení infekčního tlaku blýskáčka. Jarní olejniny kvetou až po ozimé řepce a protože jejich
osevní plocha je omezená, dochází ke koncentraci blýskáčků z širokého okolí na těchto
plochách. Despeghel (2009) uvádí, že ve Francii se už jarní řepka prakticky nedá pěstovat. Je
možné, že postupně vyvstane potřeba regenerovat tyto problematické druhy z podzimního
výsevu i za cenu rizika, že tyto druhy mohou snadněji vymrznout. Za normálního průběhu
počasí tyto druhy většinou zimu přečkají s přijatelnými ztrátami, zvýšené nebezpečí
vyzimování nastane v případě dlouhého teplého podzimu a následné zimy se silnými
holomrazy.
5.3. Metody regenerace:
Jednotlivé druhy jsou přímo vysévány na pole. Nepoužívá se předpěstování. Pro regeneraci je
nutno dodržet minimální stanovený počet rostlin (50 - 100) pro izolaci. Pěstitelská
technologie se řídí zásadami platnými pro příslušný botanický druh. Pro zamezení
cizosprášení je použit některý z následujících způsobů množení v izolaci:
a) technická izolace
- izolace za použití technických izolátorů ( kostka z technické síťoviny o rozměru cca 1,2 x
1,2 m). Jedná se o nejpoužívanější základní metodu regenerace.
- izolace perforovanými polypropylenovými, nebo papírovými sáčky - vhodná pro regeneraci
jednotlivých rostlin za účelem získání malého množství sklizeného semene
- izolace pomocí pytlů ze síťoviny - omezené použití u vybraných genotypů, např. je - li k
dispozici jen několik rostlin. Nevýhodou je velká pracnost při izolování většího množství
rostlin, v izolátoru je omezené množství semen a rostliny jsou vystaveny stresu, což se odráží
především na jejich zdravotním stavu. Jsou často napadány chorobami.
b) setí do kulisové plodiny - minimalizuje riziko cizosprášení (jako kulisová plodina se
používá např. hořčice bílá), omezené využití
c) izolace prostorová - omezeně využívána pro množení většího množství osiva (jedná se
také o provozní plochy, v případě, že se v okolí nenachází jiná odrůda daného druhu plodiny)
209
Veškerý materiál je sklízen ručně. Následuje odstraňování případných nečistot a kontrola,
sušení materiálu a jeho uložení do GB, případně je s ním dále pracováno na pracovišti.
6. Přehled spolupráce:
6.1. Spolupráce na domácí úrovni:
a) GB VÚRV Ruzyně - Koordinátor řešení „Národního programu konzervace a využití
genofondu rostlin“ (metodická spolupráce, IS EVIGEZ atd.).
b) práce s genetickými zdroji na základě výzkumných projektů:
- Projekt NAZV „Vývoj efektivních metod výběru a využití genetické diversity pro zlepšení
odolnosti řepky ozimé k významnějším biotickým a abiotickým stresům.“(koordinátor
VÚRV – Praha)
c) poskytování genegických zdrojů domácím uživatelům, mezi které patří vysoké zemědělské
školy, střední zemědělské školy a výzkumné organizace, kterým jsou pravidelně
poskytovány vzorky zástupců jednotlivých druhů olejnin.
6.2. Spolupráce na mezinárodní úrovni:
Zahraniční spolupráce je zatím hlavně orientována na výměnu genetických zdrojů,
pasportních a popisných dat.
Mezi zahraniční uživatele (oboustranná výměna vzorků) patří např.:
- Deutsche Saatveredelung Lippstadt (Německo), Norddeutsche Pflanzenzucht Holtsee
(Německo), P.H. Petersen –Lundsgaard (Něměcko), Instytut Genetyki Roślin, Polska
Akademia Nauk (Polsko), Institut Hodowli i Aklimatyzacji Roślin Poznaň - (Polsko), Malino
Consult (Dánsko), Výskumný ústav rastlinnej výroby Piešťany (Slovenská republika) a další.
7. Předávání genetických zdrojů olejnin:
Předávání vzorků genetických zdrojů olejnin se řídí dle ustanovení §19 zákona č.
148/2003 Sb. Genetické zdroje jsou poskytovány v případě položek u kterých nehrozí jejich
ztráta poskytnutím genetického zdroje uživateli. GZ se poskytují pro účely šlechtění,
výzkumu a vzdělávání bezplatně. Genetické zdroje jsou poskytovány na základě podpisu
dvoustranné „Dohody o poskytování vzorků genetických zdrojů rostlin pro výživu a
zemědělství“.
8. Použitá literatura:
Copeland, McDonald (1995) Principles of seed science and technology. Seed enhances.
Chapman and Hall, New York.
Česká rada genetických zdrojů rostlin (1998),Metody konzervace genofondu rostlin a
možnosti jejich využití v ČR ,19.11.1998, VÚRV Praha- Ruzyně. Sborník referátů 96
str.
Du Yan, Jiang Hai Yu, Yan YuanXin, Du Y., Jiang H.Y., Yan Y.X. (2001) Studies on the
storage characteristics of rape seeds. Plant Phys. Communic. 2001, 37: 4, 290-293.
210
Havel J., Hájková M., Faberová I. (2001) Klasifikátor Brassica napus L. ssp. napus, Brassica
rapa L. ssp. oleifera (DC.) Metzg. Česká rada genetických zdrojů rostlin, OSEVA PRO,
VÚO Opava, 15 str.
Volf F., Šebánek J., Procházka S., Sladký Z, Kubjatko F., Kropáč Z. (1988) Zeměělská
botanika. Státní zemědělské nakladatelství- Praha, 383 str.
Havel J., Hájková M., Koprna R., Faberová I.,Vrbovský V. (2008) Klasifikátor Papaver
somniferum L. Česká rada genetických zdrojů rostlin, OSEVA PRO, VÚO Opava
Koprna R. (2004) Metodika řešení, Kolekce genetických zdrojů olejnin, česká rada
genetických zdrojů rostlin, OSEVA PRO, VÚO Opava
Seidenglanz M., Poslušná J., Rotrekl J., Kolařík P., Havel J., Hrudová E. První výsledky
monitoringu výskytu rezistentních blýskáčků (Meligethes aeneus Fabricius 1775)
v České republice. Sborník SPZO 25. vyhodnocovací seminář Hluk 20 – 21. 11. 2008,
s. 122 - 131 ISBN 978-80-87065-07-5
Havel J. První výsledky sledování rezistence vůči syntetickým pyretroidům na Opavsku.
Agromanuál 4, 2009, s. 63 – 65, ISSN 1801-4895
Seidenglanz M., Poslušná J., Hrudová E., Kolaříková E., Mlýnská J., Škutová J., Havel J.,
Rotrekl J., Kolařík P., Spitzer T. Citlivost blýskáčka řepkového na pyretroidy v ČR. XII
rostlinolékařské dny Pardubice 4 – 5.11.2009, Sborník referátů, ISBN 978-80-2545907-2, ISSN 1804-1264
Seidenglanz M., Rotrekl J., Havel J., Hrudová E., Poslušná J., Kolařík P., Kolaříková E.,
Mlýnská J., Škutová J. Posun v citlivosti blýskáčků na syntetické pyretroidy v ČR –
rozdíly mezi regiony Sborník z 26. vyhodnocovacího semináře Svazu pěstitelů a
zpracovatelů olejnin, Hluk 19 – 20.11.2009, s. 71 – 80, ISBN 978-80-87065-14-3
Despeghel J. Historie, současná úroveň a další vývoj rezistence hmyzích škůdců u řepky ve
Francii. 26. vyhodnocovací seminář Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin Hluk 19 –
20.11.2009
211
7.5 Metodika kolekce genetických zdrojů pícnin a trav
Ing. Jan Pelikán, CSc. (pícniny)
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o.
Zahradní 1, 664 41 Troubsko
Ing. Magdalena Ševčíková, Ing. Martin Lošák (trávy)
OSEVA PRO s.r.o.,
odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří,
Hamerská 698, 756 54 Zubří
Troubsko, Zubří
2009
212
1 Úvod
Předmětem řešení jsou genetické zdroje pícnin (jeteloviny a pícniny jiných čeledí) a trav
(pícní a trávníkové druhy trav, včetně okrasných travin), shromážděné na dvou pracovištích –
Výzkumný ústav pícninářský spol. s r.o., Troubsko (dále jen VÚP Troubsko) a OSEVA PRO
s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří (dále jen VST Zubří).
Metodika vychází ze všeobecného zaměření studia kolekcí genetických zdrojů kulturních
rostlin. Prvořadým cílem je shromáždění, zhodnocení a uchování genetických zdrojů pícnin a
trav především domácího genofondu, jejich využití pro výzkum a šlechtění, zachování starých
domácích odrůd i nových šlechtitelských materiálů pro jejich možné využití v budoucnosti.
Sběrové expedice především na území ČR zůstanou i v dalším období hlavním zdrojem pro
rozšiřování kolekce, aby se zvýšil podíl planých materiálů v kolekci.
2 Přehled kolekcí
Shromážděná kolekce, evidovaná v národním informačním systému EVIGEZ, zahrnuje
k 31.10.2008 celkem ve VÚP Troubsko 1880 a ve VST Zubří 2124 dostupných položek
genetických zdrojů jetelovin, pícnin dalších čeledí, pícních a trávníkových druhů trav,
okrasných travin včetně vodních a bažinných druhů. Kolekce zahrnují druhy jednoleté,
víceleté i vytrvalé, ozimé i jarní, cizosprašné i samosprašné, hmyzosnubné a větrosnubné,
množené generativně i vegetativně.
Nejvýznamnější druhy pícnin a trav v kolekcích uvádí následující přehled.
2.1. Jeteloviny (Kurátor: VÚP Troubsko)
Hlavní druhy jetelovin
Jetel luční
Jetel plazivý
Jetel zvrhlý
Vojtěška
Ostatní jeteloviny
Čičorka pestrá
Jetel alexandrijský
Jetel nachový
Jetel perský
Komonice bílá
Tolice dětelová
Úročník bolhoj
Vičenec ligrus
Plané druhy jetelovin
Trifolium repens L.
Medicago spp.
Securigera varia L.
Trifolium alexandrinum Jusl.
Trifolium incarnatum L.
Trifolium resupinatum L.
Melilotus albus Medic.
Anthyllis vulneraria L.
Onobrychis viciifolia Scop.
plané druhy čeledi Fabaceae
2.2. Pícniny dalších čeledí (Kurátor: VÚP Troubsko)
Krmný sléz
Svazenka vratičolistá
Světlice barvířská
Malva verticillata L.
Phacelia tanacetifolia Benth.
Carthamus tinctorius L.
213
2.3. Trávy (pícní, trávníkové a okrasné) generativně množené (Kurátor: VST Zubří)
Bojínek hlíznatý
Bojínek luční
Jílek hybridní
Jílek mnohokvětý
Jílek vytrvalý
Kostřava červená
Kostřava luční
Kostřava ovčí
Kostřava rákosovitá
Chrastice kanárská
Chrastice rákosovitá
Lipnice bahenní
Lipnice hajní
Lipnice luční
Lipnice smáčknutá
Metlice trsnatá
Ovsík vyvýšený
Poháňka hřebenitá
Psárka luční
Psineček obecný
Psineček veliký
Psineček výběžkatý
Rodové hybridy Lolium x Festuca
Srha hajní
Srha laločnatá
Sveřepy
Trojštět žlutavý
Plané druhy trav
Okrasné druhy trav
Phleum bertolonii DC.
Phleum pratense L.
Lolium x hybridum Hausskn.
Lolium multiflorum Lam.
Lolium perenne L.
Festuca pratensis Huds.
Festuca arundinacea Schreb.
Phalaris canariensis L.
Phalaris arundinacea L.
Poa palustris L.
Poa nemoralis L.
Poa pratensis L.
Poa compressa L.
Deschampsia cespitosa (L.) P.B.
Arrhenatherum elatius (L.) J. Presl et C. Presl
Cynosurus cristatus L.
Alopecurus pratensis L.
Agrostis gigantea Roth
xFestulolium
Dactylis polygama Horvátovszky
Dactylis glomerata L.
Bromus spp.
Trisetum flavescens (L.) P.B.
plané druhy čeledi Poaceae
okrasné druhy čeledi Poaceae
2.4. Okrasné traviny vegetativně množené (Kurátor: VST Zubří)
Kolekce zahrnuje vegetativně množené druhy trav (Poaceae) a travám morfologicky
podobné druhy (Cyperaceae, Juncaceae, Typhaceae aj.) včetně vodních a bažinných druhů,
které jsou využívány v okrasném sadovnictví a krajinářství. K 31.10.2008 je v kolekci
shromážděno celkem 141 položek, z nich 133 dostupných.
3 Metody uchování
Konzervace genetických zdrojů uvedených kolekcí je podle § 13 a 14 zákona 148/2003
Sb. zajištěna podle typu množení genetického zdroje.
3.1. Konzervace ex situ v genobance
Druhy generativně množené, které tvoří v kolekcích pícnin a trav většinu, jsou podle § 14
zákona 148/2003 Sb. konzervovány uložením originálních případně regenerovaných vzorků
semen odrůd a planých forem ex situ v genové bance ve VÚRV Praha. Velikost semenného
vzorku pro dlouhodobé uchování v genové bance je stanovena v Příloze č. 1. vyhlášky
458/2003 Sb.
214
3.2. Konzervace ex situ v polních kolekcích
Konzervaci genetických zdrojů ex situ v polní kolekci zajišťuje podle § 13 zákona
148/2003 Sb. účastník Národního programu. Genetické zdroje vytrvalých, vegetativně
množených druhů okrasných travin jsou udržovány ex situ v polní kolekci ve VST Zubří.
Minimální počet udržovaných okrasných travin je podle vzrůstnosti druhu 2-5 (Příloha č. 2
vyhlášky 458/2003 Sb.).
Současná kolekce vegetativně množených okrasných travin je uchovávána v nově
vybudovaném samostatném oploceném areálu pro uchování v polní genové bance ex situ.
Součástí je také vodní nádrž se dvěma hloubkami (20 a 40 cm) pro kolekci vodních a
bažinných travin různých nároků na prostředí.
3.3. Konzervace ex situ v kulturách in vitro, kryokonzervace
Tyto metody nejsou u pícnin a trav dosud využívány, i když v budoucnu může být
kryokonzervace perspektivní metodou pro alternativní uchování kolekce vegetativně
množených okrasných travin.
3.4. Konzervace on farm
U vybraných starých odrůd trav rožnovského šlechtění byly ověřeny možnosti on farm
konzervace ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Záměrem založení
demonstračních parcel s odrůdami trav bylo upozornit širší veřejnost na tyto plodiny, jejichž
semenářské kultury byly typické pro region Valašska zejména v první polovině minulého
století. Tato metoda konzervace je možná, ale následující etapa založení větších ploch –
políček s tradičním způsobem semenářské sklizně do „panenek“, se zatím nerealizovala. Je
velmi závislá na možnostech a prioritách skanzenu, muzea nebo podobné instituce.
3.5. Konzervace in situ
I když některé genetické zdroje z čeledi Fabaceae a Poaceae jsou již monitorovány na
původních lokalitách výskytu, dosud nejsou evidovány v EVIGEZ.
4 Metody hodnocení
4.1 Charakterizace genetických zdrojů
U trav a Trifolium pratense se v rámci zavedení dokonalejších metod identifikace a
charakterizace genetických zdrojů přistoupilo k hodnocení úrovně ploidie pomocí průtokové
cytometrie (flow-cytometrie) u taxonomicky problematičtějších skupin např. Festuca rubra a
F. ovina nebo ověření ploidie u Lolium perenne, které je smluvně zajištěno v některé z
biochemických laboratoří (např. ŠS Hladké Životice s.r.o., Ing. Hana Jakešová CSc. šlechtění jetelů a trav).
U pícnin čeledi Fabaceae bylo ve VÚP Troubsko zahájeno hodnocení genetických zdrojů
metodami molekulární genetiky na jeteli lučním. Jako genetických markerů je využíváno
polymorfizmu DNA, který je detekován metodou SSR. Pro molekulární analýzy je genomová
DNA extrahována pomocí izolačního kitu GenElute™ Plant Genomic DNA Miniprep Kit (fi.
Sigma, USA) z listů napěstovaných rostlin. U každého původu je z 20-25 rostlin vytvořen
směsný vzorek, z kterého je odebrána listová hmota o hmotnosti 80-100 mg. Koncentrace
215
DNA ve vzorku je po izolaci zjištěna fluorimetricky použitím spektrofotometra Lightwave II
(fi. Biochrom, Anglie). Pro SSR analýzy je používáno 8 SSR markerů popsaných v literatuře
pro jetel plazivý (T. repens) dle Barrett et al. (2004).
Reakční směs pro PCR o celkovém objemu 20 µl obsahuje:
- 50 ng templátové DNA
- 2U DyNAzyme™ II DNA Polymerase (Finnyzmes, Finsko)
- 1x DyNAzyme pufr (10 mM Tris-HCl; pH 8,8; 1,5 mM MgCl2; 50 mm KCl a 0,1%
Triton X-100 )
- 0,2 mM směsi dNTPs
- 1,2 µM forward a reverse primeru
K amplifikaci genomové DNA je použit teplotní a časový profil podle Hermann et al.
(2006). Termocykler (Techne, Anglie) je naprogramován na: 1 cyklus 95 °C - 4 min, 30 cyklů
(95 °C – 30 s, 55 °C – 30 s a 72 °C – 30 s), po kterých následuje dalších 10 cyklů
s annealingovou teplotou 53 °C a závěrečná elongace v délce 10 min při teplotě 72 °C.
Produkty satelitní DNA jsou separovány na horizontální elektroforéze HE 99X (Hoefer,
USA) v 3% agarózovém gelu při konstantním napětí 120 V po dobu 80 minut. Pro
elektroforézu je použit TBE pufr a pro vizualizaci je použito barvivo ethidium bromid.
Získané elektroforeogramy jsou převedeny do podoby binární matice, kde 1 znamená
přítomnost produktu a 0 absenci produktu. Takto zpracované výsledky jsou statisticky
vyhodnoceny počítačovým programem FreeTree s použitím konstrukční metody shlukové
analýzy UPGMA a podobnostního koeficientu Jaccard. Poté je pomocí programu TreeView
sestaven dendrogram znázorňující genetickou podobnost testovaných genotypů.
Ve VST Zubří byly metody molekulární genetiky, náročné na přístrojové vybavení,
využity v minulosti jen okrajově. Např. v rámci mezinárodního projektu byla analyzována
paternita v populaci potomstva regenerované české položky planého původu Lolium perenne.
Pro 81,9 % potomstev byla paternita identifikována pomocí 25 mikrosatelitů, zbývající
nejednoznačné položky, s výjimkou čtyř případů, byly rozlišeny analýzou AFLP (Van
Treuren, Goossens, Ševčíková, 2006). V analyzovaném souboru bylo nalezeno 9 případů
kontaminace.
Metody se mohou uplatnit pro detailní rozlišení shromážděných materiálů na úrovni odrůd
i populací, identifikaci jejich genetické kontaminace (např. po regeneraci) nebo pro určení a
ověření jejich původu. U trav jsou reference o využití allozymů v zahraničí u jílku vytrvalého,
lipnice luční, psinečku tenkého a srhy laločnaté. Z metod využívajících DNA byly u trav
využity techniky 1) RAPD např. u jílku vytrvalého, kostřavy luční, lipnice luční, psinečku
výběžkatého, srhy laločnaté; 2) AFLP např. u bojínku lučního, jílku vytrvalého, lipnice luční;
3) RFLP u jílku vytrvalého, kostřavy luční a kostřavy rákosovité, psinečku výběžkatého a 4)
mikrosatelitů u jílku vytrvalého. Využití těchto metod by bylo možné pouze za předpokladu
navázání spolupráce s některým pracovištěm v ČR, které by mohlo analýzy smluvně zajistit.
4.2 Metody hodnocení genetických zdrojů
4.2.1. Hodnocení v polních podmínkách
VÚP Troubsko
Polní pokusy pro hodnocení hospodářských vlastností, stavu porostu, některých
morfologických charakteristik a vývojových fází jsou zakládány metodou znáhodněných
bloků na parcelách 10 m2 ve třech opakováních na píci a třech opakováních na semeno.
Pokusy jsou zakládány ze vzorků originálního osiva. Výsevky jednotlivých pokusných členů
jsou stanovovány na základě čistoty, klíčivosti a hmotnosti tisíce semen. Do pokusů jsou
216
vkládány kontrolní odrůdy shodné s odrůdami používanými ÚKZÚZ. Zakládání pokusů a
sklizeň je prováděna za využití maloparcelové mechanizace. Při sklizni jsou odebírány
vzorky, sušeny při teplotě 60 °C a slouží ke stanovení produkce sena a k chemickým
rozborům. Chemické rozbory jsou prováděny ve vlastních laboratořích, případně u smluvních
dodavatelů (stravitelnost). Sklizeň semene je realizována po aplikaci desikantů. Porosty
víceletých pícnin jsou ponechávány kromě roku založení na dva, případně tři užitkové roky.
Hodnocení morfologických charakteristik je prováděno v individuálních výsadbách.
Rostliny jsou předpěstovány v jarních měsících v sadbovačích a po 30 rostlinách vysazeny do
polních podmínek. U jednoletých druhů je hodnocení prováděno v roce výsadby, u víceletých
druhů v 1. užitkovém roce. 10-15 rostlin je hodnoceno v 1. seči a zbývající rostliny jsou
ponechány na semeno k hodnocení semenářských charakteristik.
Hodnocené znaky a vlastnosti závisí na rozšíření a významu jednotlivých druhů.
Hodnocení vojtěšky seté (Medicago sativa) je prováděno dle klasifikátoru (Vacek et al.,
1985), jetel luční (Trifolium pratense), jetel plazivý (Trifolium repens) a okrajové druhy
jetelovin jsou hodnoceny dle klasifikátoru pro rod Trifolium L. (Užík et al., 1985). Pro rod
štírovník (Lotus) a svazenku vratičolistou (Phacelia tanacetifolia) je klasifikátor
připravován. Ostatní druhy čeledi Fabaceae jsou hodnoceny nejdůležitějšími deskriptory.
VST Zubří
Polní pokusy pro hodnocení kolekce se zakládají ve znáhodněných blocích podle
praktického způsobu využití genetických zdrojů trav (Tab. 1). Výsevná množství se řídí podle
Metodiky státních odrůdových zkoušek (ÚKZÚZ, 1983). Termín setí - víceleté trávy
nejpozději do 15.6., jednoleté druhy do 20.4., jílky mnohokvěté italské při letním
(podzimním) výsevu do 5.8. (do 15.9.).
Znaky a vlastnosti jsou hodnoceny podle klasifikátoru pro trávy – Poaceae (Ševčíková et
al., 2002).
Tab. 1. Způsob založení polních kolekcí podle využití genetických zdrojů trav
Kolekce
a) Pícní trávy
b) Trávníkové trávy
c) Trsové kultury1
d) Okrasné traviny
- vytrvalé
- jednoleté
1
Plocha parcely (m2)
2
1,5
0,5 x 0,25 m
Způsob výsevu (výsadby)
5 řádků à 0,2 m
na široko
1 řádek à 7 trsů
Pokusné uspořádání
2-3 opakování
2-3 opakování
3 opakování
2-10 trsů podle vzrůstnosti
2 řádky
bez opakování
pro položky s malým množstvím osiva, pro hodnocení core-collection ap.
a) Genetické zdroje pro pícninářské využití
Jsou hodnoceny při třísečném (lučním) nebo vícesečném (simulovaném pastevním)
způsobu využití 1-3 užitkové roky podle vytrvalosti druhů. Termíny sečí a dávky hnojení
N uvádějí Tab. 2 a Tab. 3.
217
Tab. 2. Orientační termíny sečí (ÚKZÚZ, 2006)
Varianta luční (třísečná)
1. seč
týden po začátku metání
2. seč
za 6 týdnů po 1. seči
3. seč
nejpozději do začátku října
Varianta pastevní (pětisečná)
1. seč
v době, kdy porost dosáhne výšky 20-25 cm, nejpozději v první dekádě května
2. seč
za 3 týdny po 1. seči
3. seč
za 4 týdny po 2. seči
4. seč
za 5 týdnů po 3. seči
5. seč
nejpozději do začátku října
Při sečích jsou odebírány cca 0,250 kg vzorky zelené hmoty, vysušeny při teplotě 60 oC a
zváženy pro stanovení výnosu suché hmoty. Tyto vzorky slouží k následným analýzám
kvality biomasy.
Tab. 3. Hnojení N pícninářských zdrojů (dávka N v g.m-2)
v roce založení
před setím po seči
Na píci
krátkodobé
víceleté
Na semeno
krátkodobé
seté na jaře
seté na podzim
luční
pastevní
6
4
4
4
6
4
víceleté
4
1
vyšší dávky se použijí ve 2. sklizňovém roce
na jaře
v letech sklizňových
po každé seči kromě poslední
4
4
6
6
5
6
6
6
5
6
6
6
6-81
seté na jaře
seté na podzim
b) Genetické zdroje pro trávníkové využití
Jsou hodnoceny ve variantě intenzivního a extenzivního ošetřování trávníku 4 užitkové
roky. Termíny, frekvenci a výšku kosení uvádí Tab. 4. Plán hnojení intenzivní varianty N
v dlouhodobě působící formě uvádí Tab. 5. Extenzivní varianta je zcela bez hnojení.
Tab. 4. Údaje ke kosení trávníkových genetických zdrojů
Varianta
Intenzivní
Extenzivní
Termín kosení
zjara každý týden, od poloviny června po 10-14 dnech
1. seč: nejpozději koncem června
2. seč: koncem září
Výška strniště (cm)
2-3
4-5
4-5
Tab. 5. Hnojení N genetických zdrojů pro trávníkové využití v intenzivní variantě
Termín
březen/duben
květen/červen
srpen
říjen
Celkem
Hnojivo
Rasen Floranid
Rasen Floranid
Floranid NK
Floranid NK
N
20
20
14
14
Obsah živin (%)
Dávka hnojiva
Dávka živin (g.m-2)
-2
P2O5 K2O MgO
(g.m )
N
P2O5 K2O MgO
5
8
2
30
6,0
1,5
2,4
0,6
5
8
2
30
6,0
1,5
2,4
0,6
0
19
3
30
4,2
0,0
5,7
0,9
0
19
3
30
4,2
0,0
5,7
0,9
120
20,4 3,0 16,2 3,0
218
c) Trsové (řádkové) kultury
Jsou zakládány pro popis morfologických, fenologických a semenářských vlastností
genetických zdrojů (Tab. 1), není-li je možno získat v jiném typu polní kolekce, dále u
materiálů s malým množstvím osiva (materiály ze sběrů), pro speciální srovnávání znaků
v rámci širší kolekce (např. pro výběr core-collection), u generativně množených okrasných
druhů trav, využívaných jako letničky a v květinářství. Kultury jsou podle vytrvalosti zdroje
většinou pěstovány 1-2 užitkové roky. Popisná data je možno získat i z rostlin pěstovaných na
regeneračních parcelách.
d) Okrasné traviny vegetativně množené
Jsou hodnoceny v trvalých výsadbách, které současně představují polní kolekci ex situ.
Hodnocení probíhá 4–6 užitkových let po výsadbě; pro zpracování popisných dat do EVIGEZ
se berou v úvahu údaje získané z plně vyvinutých rostlin po 3 vegetační sezóny. V dalších
letech se hodnotí jen pěstitelská vytrvalost a odolnost vůči biotickým a abiotickým stresům
v letech s extrémním průběhem počasí a při výskytu patogenního činitele.
4.2.2. Laboratorní rozbory
a) Chemické analýzy biomasy jednotlivých variant (sušina, veškeré dusíkaté látky,
stravitelné dusíkaté látky, vláknina, bílkoviny a popel) dle běžných metod.
b) Kvalitativní hodnocení píce u trav využitím metody NIRS je plánováno ve spolupráci
s VÚRV Praha – VSTE Jevíčko. Stanovení základních krmivářských charakteristik obsah sušiny, dusíkatých látek a vlákniny, stravitelnost organické hmoty, koncentrace
netto energie – bude zajištěno smluvně.
c) Morfologické rozbory podle klasifikátorů
Předmětem fenotypové charakterizace genetických zdrojů pícnin jsou morfologické znaky
podle příslušných klasifikátorů. Morfologické rozbory se provádějí u reprezentativního
vzorku např. u 30 orgánů genetického zdroje v laboratoři nebo přímo na parcele (např.
v případě regenerace). Zaznamenané metrické údaje jsou uchovávány formou protokolu
nebo v metrické databázi.
d) Semenářské rozbory – hmotnost tisíce semen, klíčivost, čistota (podle Metodika zkoušení
osiva a sadby, 2004).
4.3. Další prováděná hodnocení
a) Metrická databáze
Kromě záznamů v polních záznamnících je vedena metrická databáze kvantitativních
znaků počítačovou formou, v níž se provádí převod na body podle stupnice pro jednotlivé
deskriptory v příslušných klasifikátorech.
b) Hodnocení zdravotního stavu v porostu
Je prováděno u jetele lučního a vojtěšky z důvodu vyhledávání zdrojů rezistence
k virovým, bakteriálním a houbovým patogenům. U trav se jedná o stanovení výskytu
endofytních hub rodu Neotyphodium v semeni, případně listové pochvě.
c) Umělá infekce v laboratorních podmínkách
U vybraných materiálů jetelovin se provádí hodnocení rezistence vůči nejdůležitějším
patogenům v kontrolovaných podmínkách (laboratorní a skleníkové testy) dle příslušných
metodik zpracovaných ve VÚP Troubsko, spol. s r.o.
219
d) Hodnocení odolnosti vůči mechanickému narušení drnu u trávníkových trav
VST Zubří je vybavena samochodným mechanismem na simulované narušování drnu
sportovních trávníků. Zatěžování a hodnocení schopnosti odolávat mechanickému narušení
drnu probíhá v intenzivní variantě polní kolekce trávníkových trav ve 2. užitkovém roce nebo
je u omezeného počtu genetických zdrojů trávníkového typu založen speciální pokus:
Plocha parcel:
1,5 x 1,5 m
Počet
opakování:
3
Varianty:
kontrolní
- intenzivně kosená, nezatěžovaná
zatěžovaná - intenzivně kosená, ve vegetačním období 1x týdně
zatížená
5 Regenerace
5.1. Regenerace generativně množených druhů
Regenerace genetických zdrojů pícnin a trav je vzhledem k jejich převážné cizosprašnosti,
větrosnubnosti nebo hmyzosnubnosti a hojnému výskytu planých i kulturních forem
v přirozených i umělých travních porostech velmi náročná. Je nutno ji provádět v prostorové
či technické izolaci. Doporučený standardní postup regenerace v evropských kolekcích pícnin
publikoval Sackville Hamiltonem et al. (1998) s počtem rodičovských rostlin 30-100.
Sklizeň semen je prováděna ručně (viz Tab. 6), po vysušení je nutno druhy Poaceae
vymlátit (podle velikosti vzorku ručně nebo laboratorní mlátičkou) a druhy Fabaceae a
některé druhy Poaceae (např. Poa spp.) je nutno drhlíkovat. Čištění vzorků probíhá na
laboratorních čističkách a následně je provedeno ruční dočištění.
Tab. 6. Schéma regenerace genetických zdrojů víceletých pícnin
Rok
1.
2.
Pracovní postup
Měsíc
Místo
II
skleník
IV
pařeniště
VI-VII
pařeniště
IX
pole
IV-V
VI-VIII
pole
pole
a) předpěstování rostlin
–
výsev semen do bedniček nebo sadbovačů
(nebo přesazení klíčivých rostlin z testu klíčivosti)
–
–
–
pikýrování a přesazení do sadbovačů
přesazení do kontejnerů (7 x 7 nebo 9 x 9 cm)
výsadba na parcely nebo do izolátorů
b) přímý výsev na parcely
sklizeň semen v optimální zralosti
– postupná (u nerovnoměrně dozrávajících)
nebo jednorázová (u rovnoměrně dozrávajících)
– většinou hromadná
220
Rok
Pracovní postup
Místo
od sklizně do IX
X-XI
XI-XII
skleník, sušárna
laboratoř
laboratoř
I-II
laboratoř
–
3.
individuální (z každé mateřské rostliny zvlášť) jen
ve výjimečných případech
posklizňová úprava
– sušení
– mlácení - čištění – vážení
stanovení kvalitativních parametrů semenných vzorků
– HTS, klíčivost,čistota
distribuce do kolekcí GB
Měsíc
V našich kolekcích jsou používány různé regenerační postupy.
a) Prostorová izolace
Při této formě regenerace je nutno dodržet izolační vzdálenost minimálně 200 m u
jetelovin i trav (Vyhláška č. 384/2006 Sb.). Touto formou lze v jednom roce regenerovat jen
velmi málo položek jednoho druhu, proto se metoda využívá jen ojediněle.
b) Izolace v kulisové plodině
Množení v kulisové plodině vyššího vzrůstu (např. x Triticosecale, Secale cereale)
v kombinaci s prostorovou izolací je systém používaný u trav ve VST Zubří. Počet
rodičovských rostlin na položku je 49 (7 x 7), minimálně 30 rostlin. Schéma regenerace je
uvedeno v Příloze.
c) Technická izolace
U jetelovin jsou využívány izolátory různých velikostí (1–10 m2), do kterých se vysévají,
případně jsou vysazovány po předpěstování v sadbovačích, řádky dle množství originálního
osiva. Do izolátorů jsou v době kvetení dodáváni opylovači (čmelák zemní - Bombus
terestris, příp. včela medonosná – Apis melifera). Množství regenerovaných genetických
zdrojů je závislé na množství izolátorů a množství připravených úlků s opylovači. Při této
formě regenerace je nutno ošetřovat regenerující porosty chemicky proti škůdcům, především
mšicím.
U trav jsou rovněž využívány jednoduché technické izolátory rozměrů 1,6 x 1,6 m pro 49
rostlin jedné položky, vysazených do volné půdy ve sponu 0,20 x 0,20 m izolované tkaninou.
d) Regenerace bez izolace
Přichází v úvahu u planých forem pícnin ze sběrů ve volné přírodě, které se nevyskytují
v okolí množitelských ploch a také u okrasných jednoletých druhů trav. Provádí se v řádcích,
vysévaných ručně nebo v trsech vysazených z předpěstovaných rostlin. Do pokusů je
zařazována co nejširší škála druhů po jednom zástupci každého druhu. Při výsevu
dvouděložných druhů je nutno z důvodu poměrně pomalé vzcházivosti přimíchávat
značkovací plodinu (např. ředkvička), aby nenastávaly problémy při ručním odplevelování.
5.2. Regenerace vegetativně množených travin
Genetické zdroje vytrvalých druhů okrasných travin jsou udržovány ex situ v polní
kolekci ve VST Zubří. Jsou množeny vegetativně, protože řada botanických druhů je
introdukována z teplejších zeměpisných oblastí a v našich klimatických podmínkách vůbec
nevytváří životaschopná semena (např. rody Cortaderia, Miscanthus, Pennisetum). Rovněž
221
charakteristické vlastnosti kultivarů, odlišné od základního botanického druhu (např. tvar a
barva květenství, textura, barva a vzorování listu) lze udržet pouze vegetativním množením.
Regenerace genetických zdrojů v kolekci je nezbytná za 3-5 let po výsadbě, kdy rostliny
vykazují zhoršený zdravotní stav a méně vitální růst. Provádí se klonováním, kterým se získá
homogenní, geneticky identické potomstvo s vlastnostmi mateřské rostliny, a to následujícími
způsoby:
a) dělením matečné rostliny na několik životaschopných dílů u malých (např. Festuca spp.) a
středně vzrůstných druhů (např. Deschampsia cespitosa) nebo odběrem části matečné
rostliny u vzrůstných trsnatých druhů (např. Cortaderia selloana, Miscanthus sinensis),
b) odběrem dceřiných rostlin vyrůstajících z podzemních oddenků (rhizomů), např. Glyceria
maxima, Phalaris arundinacea nebo zakořeňujících z nadzemních výběžků (stolonů)
mateřské rostliny u výběžkatých druhů (např. Buchloe dactyloides),
c) z vegetativních částí mateřské rostliny, jako např. oddenkovými řízky (např. Leymus,
bambusy), hlízkami u Arrhenatherum elatius subsp. bulbosum.
U druhů pocházejících z mírného pásma je ideální dobou množení časné jaro, případně i
počátek podzimu. U velmi pozdě rašících druhů se klonuje koncem jara nebo koncem
podzimu ve skleníku. Klony se vysadí do kontejnerů, umístí do pařeniště nebo chladného
skleníku, přistíní a zalévají. Po řádném prokořenění se rostliny vysazují na stanoviště
(začátkem podzimu nebo příští jaro).
Tvorba „core collection“
Studium podobnosti původů v kolekcích genofondů je důležité z hlediska vyloučení
duplicit v uložených materiálech genetických zdrojů v genových bankách. Pro hodnocení
genetické diverzity se používají různé statistické metody, od jednoduchých analýz až po
komplexní vícerozměrné analýzy. Velký počet vzorků v kolekcích genetických zdrojů vede
k problémům jak s charakterizací jednotlivých položek, tak i s procesem regenerace, který je
nutný pro další uchování životaschopnosti semen. Z těchto důvodů byl v 80. letech minulého
století zaveden koncept „core kolekcí“, tj. menšího souboru, zachovávajícího na základě
podrobného genetického, morfologického, fytopatologického a agronomického popisu, co
největší genetické spektrum výchozí kolekce (Brown, 1989).
Aplikací metod vícerozměrné statistiky je možno odlišit, nebo naopak seskupit původy
podobných vlastností na základě hodnotitelných znaků. Shlukovou analýzu lze využít ke
klasifikaci klasických kolekcí jako základ pro tvorbu „core collection“. Doposud byly
vytvořeny core pro Medicago spp., Trifolium pratense a Trifolium repens.
6 Přehled spoluprací
6.1. Mezinárodní spolupráce
Aktivity jsou směrovány do oblastí:
a) European Cooperative Programme for Plant Genetic Resources (ECPGR)
Obě pracoviště se prostřednictvím svého zástupce podílejí na činnosti v pracovní skupině
pro pícniny.
VST Zubří je pověřena vedením evropské databáze rodů Arrhenatherum a Trisetum,
které jsou dostupné on-line na Internetu (Ševčíková, Hon 2002). Databáze Arrhenatherum
(Trisetum) obsahuje pasportní data 254 (86) položek uložených v 15 (11) evropských
genových bankách, pocházejících z 25 (9) zemí a zahrnuje 60 (17) odrůd, 7 (2) krajových
222
odrůd, 2 (3) šlechtitelské materiály, 107 (53) planých a 78 (11) položek neznámého původu.
Data byla zahrnuta do evropského katalogu EURISCO (http://eurisco.ecpgr.org) v rámci
projektu 5. rámcového programu EU „European Plant Genetic Resources Information InfraStructure“ (EPGRIS).
Tab. 7. Přehled ostatních databází pícnin
Plodina
Agropyron
Agrostis, Phalaris, Phleum, minoritní pícní
trávy
Arrhenatherum, Trisetum
Bromus, Trifolium pratense, minoritní pícní
leguminózy
Dactylis, Festuca
Lathyrus
Lolium, Trifolium repens
Lupinus
Poa
Trifolium alexandrinum, T. resupinatum
Trifolium subterraneum, jednoleté druhy
Medicago
Vytrvalé druhy Medicago
Vicia spp.
Ústav
IIPGR Sadovo, Bulharsko
NGB Alnarp, Švédsko
OSEVA PRO, VST Zubří, ČR
RCA Tápiószele, Maďarsko
IHAR, Botanická zahrada Bydgoszcz, Polsko
LEM/IBEAS, Univerzita Pau, Francie
IGER Aberystwyth, Velká Británie
Institute of Plant Genetics, Polish Academy of Sciences,
Poznan, Polsko
IPK – Genbank, Malchow, Německo
Israeli Gene Bank for Agricultural Crops, Izrael
Junta de Extremadura, Servicio de Investigación y
Desarrollo Tecnológico, Guadajira (Badajoz) Španělsko
GEVES Montpellier, Francie
Istituto del Germoplasma, Consiglio Nazionale delle
Ricerche, Bari ,Itálie
b) Mezinárodní projekty
Na základě kontaktů ze skupiny ECPGR se podařilo VST Zubří získat několik
mezinárodních projektů (např. Improving germ-plasm conservation methods for perennial
European forage species, Exploration in Europe to Collect Poa Species for Crop
Improvement, SURE). V současnosti běží projekt Semi-natural grassland as a source of
biodiversity improvement“ (SALVERE) v rámci Operačního programu Nadnárodní
spolupráce (OPNS) Střední Evropa, ze kterého budou získány poznatky i materiály do
kolekce.
c) Výměna vzorků osiva
Spolupráce se semenářskými a šlechtitelskými firmami, genovými bankami při výměně
vzorků osiva a poskytování souhrnných výsledků výnosových a trávníkových charakteristik
v podmínkách ČR majitelům odrůd. Předání vzorků je doloženo protokolárním zápisem
(Material Transfer Agreement).
d) Sběry planých forem
Uskutečňují se formou individuálních sběrů a dále formou sběrových expedic na území
České republiky a v zahraničí. Sběrové expedice v zahraničí jsou organizovány převážně na
základě projektů MŠMT ČR „Kontakt“. Většinou jsou plánovány společně s VÚRV Piešťany
(Slovensko), IHAR Radzikow a IHAR, Botanická zahrada Bydgoszcz (Polsko), Institut für
Agrarbiologie, GB Linz (Rakousko), KIS Ljubljana (Slovinsko).
223
e) Výzkumné ústavy
U jetelovin probíhá třístranná spolupráce s KIS Ljubljana (Slovinsko) a s VÚRV Piešťany
při hodnocení sortimentů bobovitých pícnin odrůd českého, slovenského a slovinského
původu z hlediska výnosových charakteristik a zdravotního stavu.
6.2. Národní spolupráce
Zahrnuje spolupráci s organizacemi:
a) výzkumné ústavy - např. VÚRV Praha – Ruzyně, Olomouc a VSTE Jevíčko poskytování vzorků originálního osiva přezkoušených genetických zdrojů pro jejich
výzkumné projekty,
b) vysoké a střední školy - předávání semenných vzorků a rostlinného materiálu
genetických zdrojů pícnin a okrasných travin pro účely výuky, exkurze pro studenty,
externí přednášková činnost, společné výzkumné projekty,
c) ochrana přírody - správy CHKO (spolupráce při výběru sběrových lokalit), NP Podyjí,
CHKO Bílé Karpaty, CHKO Moravský kras (metodická spolupráce při obnově
květnatých luk, tvorba regionálních kolekcí, monitoring výskytu druhů), banka semen
ohrožených druhů při Vlastivědném muzeu v Olomouci (předávání vzorků semen
mizejících a ohrožených druhů) aj.,
d) skanzeny, muzea - propagace druhové diverzity plodin na regionálních výstavách
(poskytnutí exponátů rostlin, semen, informačních materiálů ap.).
Využití genetických zdrojů uživateli
Genetické zdroje jsou využívány
a) šlechtitelskými stanicemi – např. Agrogen s.r.o. Troubsko (ŠS Želešice a ŠS Slavice),
ŠS Hladké Životice s.r.o., Oseva UNI a.s. Choceň (ŠS Větrov a ŠS Domoradice),
Tagro Červený Dvůr s.r.o. jako výchozí šlechtitelský materiál,
b) výzkumnými organizacemi a vysokými školami jako výzkumný materiál v rámci
řešení národních výzkumných projektů,
c) organizacemi působícími v ochraně přírody jako základní materiál pro množení
komponent pro druhově bohaté louky, metodická spolupráce při obnově květnatých
luk (NP Podyjí, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Moravský kras).
Poskytování vzorků genetických zdrojů
Vzorky genetických zdrojů jsou poskytovány podle zákona č. 148/2003 Sb. Velikost
vzorků genetických zdrojů poskytovaných uživatelům je stanovena vyhláškou č. 458/2003
Sb. Předání vzorků je doloženo protokolárním zápisem (Material Transfer Agreement).
7 Literatura
Forage Passport Descriptors. In: Maggioni, L., Marum, P., Sackville Hamilton, N. R.,
Thomas, I., Gass, T. and Lipman, E. compilers. (1998): Report of a Working Group on
Forages. Sixth meeting, 6-8 March 1997, Beitostolen, Norway. IPGRI Rome, Italy.
Appendix I: 158-161.
Barrett, B., Griffiths, A., Schreiber, M., Ellison, N., Mercer, C., Bouton, J., Ong, B., Forster,
J., Sawbridge, T., Spangenberg, G., Bryan, G., Woodfield, D. (2004): A microsatellite
map of white clover. Theor. Appl. Genet., 109: 596-608.
224
Brown, A. H. D. (1989): Core collections: A practical approach to genetic resources
managment. Genome, 31: 818-824.
Herrmann, D., Boller, B., Studer, B., Widmer, F., Kölliker, R. (2006): QTL analysis of seed
yield components in red clover (Trifolium pratense L.). Theor. Appl. Genet., 112: 536545.
Metodika zkoušek užitné hodnoty VCU2/2.8.2, Trávy (na píci) –Poaceae. ÚKZÚZ. 2009.
Metodika zkoušení osiva a sadby. Věstník MZe ČR, Praha, Částka 3: 139-292, 2004.
Metodiky státních odrůdových zkoušek. Polní plodiny. ÚKZÚZ v Praze a Bratislavě, 1983.
Nedělník, J. (1999): Studium interakcí hub rodu Fusarium s Trifolium pratense L. a
Medicago sativa L. Dokt. disert. práce, MZLU Brno.
Pelikán, J. (1995): Metodické a metodologické přístupy hodnocení znaků a vlastností v
kolekcích bobovitých pícnin. Proc. Sci. Conf. Conservation of Plant Biodiversity, Nitra,
s. 111-112.
Pokorný, R.(1999): Studium rezistence pícnin z čeledi Viciaceae k virovým patogenům. Dokt.
disert. práce, MZLU Brno.
Sackville Hamilton, N.R., Chorlton, K.H. (1997): Regeneration of accessions in seed
collections: a decision guide. Handbook for Genebanks No. 5. IPGRI Rome, Italy.
Sackville Hamilton, N.R., Chorlton, K.H., Thomas, I.D. (1998): Guidelines for regeneration
of accessions in seed collection of the main perennial forage grasses and legumes of
temperate grassland. In: Maggioni, L., Marum, P., Sackville Hamilton, N.R., Thomas,
I., Gass, T. and Lipman, E., compilers. Report of a Working Group on Forages. Sixth
meeting, 6-8 March 1997, Beitostolen, Norway. IPGRI Rome, Italy. Appendix III: 167183.
Sackville Hamilton, N. R. (1998): The identification of most original samples (MOS). In:
Maggioni, L., Marum, P., Sackville Hamilton, N. R., Hulden, M. and Lipman, E.
compilers. Report of a Working Group on Forages. Seventh meeting, 18-20 November
1999, Elvas, Portugal. IPGRI Rome, Italy. Appendix I: 214-217.
Ševčíková, M., Hon, I. (2002): European Arrhenatherum and Trisetum Databases. Dostupné
z URL http://genbank.vurv.cz/arrh_tri/.
Ševčíková, M., Šrámek, P., Faberová, I. (2002): Klasifikátor. Trávy (Poaceae). Genetické
zdroje č. 82., VÚRV Praha, OSEVA PRO s.r.o. VST Zubří. 34 s.
Užík, M. et al. (1985): Klasifikátor genus Trifolium L., Praha.
Vacek, V., et al. (1985): Klasifikátor genus Medicago L., Praha.
Van Treuren, R., Goossens, P.J., Ševčíková, M. (2006): Variation in effective pollination
rates in relation to the spatial and temporal distribution of pollen release in rejuvenated
perennial ryegrass. Euphytica. Springer Netherlands. Vol. 147, 3: 367 – 382. ISSN
0014-2336.
Vyhláška MZe č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a
mikroorganismů.
Vyhláška č. 384/2006 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o uvádění osiva a sadby pěstovaných
rostlin do oběhu.
Zákon č. 148/2003 Sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů
významných pro výživu a zemědělství.
Zákon 178/2006 Sb. změna zákona o oběhu osiva a sadby a změna dalších zákonů.
225
7. 6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů
bramboru
Pracoviště: Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.
Odpovědný řešitel: Ing. Jaroslava Domkářová, Ph.D.
Řešitelé: Ing. Vendulka Horáčková, CSc.
Ing. Lukáš Kreuz
Havlíčkův Brod, 2009
226
1.Úvod
Shromažďováním, studiem a udržováním genetických zdrojů bramboru se již od roku
1952 zabývá Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, který je po celou dobu
jediným pracovištěm na území České republiky nesoucím zodpovědnost za práci
s genofondem bramboru.
Známy jsou dva systémy taxonomického zařazení bramboru a to zařazení podle pojetí
prof. J. G. Hawkese a klasifikace podle prof. S. M. Bukasova. V rodu lilek (Solanum Tourn.),
kam patří brambor hlíznatý (Solanum tuberosum L.) navrhl BUKASOV (1971) sekci
Tuberarium Dun. Buk., do které zahrnul podsekci Basarthum s druhy, které netvoří hlízy a
podsekci Hyperbasarthum s druhy tvořícími hlízy. V této podsekci pak vydělil BUKASOV
(1971) 32 sérií, z nichž série Tuberosa zahrnuje kulturní druh S. tuberosum a série Andigena
druh S. andigenum. Naproti tomu HAWKES (1990) uvádí v sekci Petota subrodu Potatoe dvě
subsekce. V první subsekci Estolonifera jsou zahrnuty druhy, které netvoří stolony nebo
hlízy. Druhy ve všech 19 sériich subsekce Potatoe tvoří hlízy a jsou potenciálně využitelné
šlechtiteli. Hlízotvorné druhy Solanum (235 druhů) mají stejný základní počet chromozomů
(x=12) a vyskytují se v rozsahu diploid (2n=2x=24) až hexaploid (2n=6x=72). Oba druhy
zařazení jsou známy kurátorům kolekcí ve světě, ale v rámci sjednocení evidence kolekcí se
přešlo na pojetí klasifikace podle profesora J. G. Hawkese.
2. Hlavní cíle v práci s genofondem bramboru
Z metodického hlediska bude pracoviště i nadále zajišťovat těchto šest na sebe
navazujících náplní:
- shromažďování a systematické rozšiřování kolekce genetických zdrojů bramboru,
- dlouhodobé a spolehlivé uchovávání shromážděného genofondu bramboru a jeho
regeneraci,
- systematické studium, hodnocení a charakterizace vzorků zařazených do genofondu
bramboru,
- dokumentaci genetických zdrojů bramboru,
- mezinárodní spolupráci v oblasti genetických zdrojů bramboru,
- poskytování genetických zdrojů a informací o genofondu udržovaném v genobance.
Brambory jakožto vegetativně množená plodina vyžadují při udržování genetických
zdrojů specifický přístup. Původní udržování prostou polní přesadbou hlízových vzorků, kdy
kolekce podléhala přirozenému infekčnímu tlaku, bylo postupně nahrazeno a nyní již probíhá
výhradně kultivací in vitro. V genové bance in vitro je v současné době udržováno 2293
genotypů – 1209 odrůd, 414 tetraploidních kříženců Solanum tuberosum, 250 indukovaných
dihaploidů Solanum tuberosum, 187 genotypů od 5 kulturních druhů rodu Solanum, 111
genotypů od 26 planých druhů rodu Solanum a 119 mezidruhových hybridů rodu Solanum .
Od každého vzorku je minimálně uchováváno 6 tuberizujících rostlin. Pro zajištění
bezpečného uchování zvláště cenných vzorků, především domácího původu, byla založena na
koordinačním pracovišti kryobanka bramboru.
3. Technika uchovávání genofondu bramboru v kultuře in vitro
Základní kolekce genofondu bramboru je v České republice uchovávána výhradně
v kultuře in vitro. Technika udržování a klonování in vitro umožňuje časově prakticky
neomezené udržování širokého spektra materiálu v definovaných podmínkách, bez nebezpečí
reinfekce viry. Kultury vyžadují minimální nároky na skladovací prostory, umožňují snadnou
227
detekci a ozdravení od virů a v případě potřeby rychlé namnožení žádaných genotypů.
Usnadňují rovněž mezinárodní výměnu materiálu bez provádění řady fytokaranténních
opatření (HORÁČKOVÁ, DOMKÁŘOVÁ, 2003,2004,2005).
Kultivační postup je složen z několika na sebe navazujících kroků, které vychází z
explantátových technik a využívají diagnostických laboratorních metod. Jedná se o převody
vzorků bramboru do in vitro a vytvoření aseptických kultur, aktivní ozdravování od
virových chorob v kultuře in vitro, testování zdravotního stavu na přítomnost běžných virů
bramboru v kultuře in vitro a v prostředí in vivo, uchovávání bezvirových vzorků v režimu
dlouhodobé kultivace a příprava vzorků pro uživatele ( HORÁČKOVÁ, DĚDIČ, 2009).
U nově získaných materiálů a u vybraných uchovávaných vzorků probíhá testování na
přítomnost karanténních škodlivých organismů bramboru, v souladu se směrnicemi EU.
a) Aseptický převod do prostředí in vitro
K převodu do kultury in vitro se používají především stonkové segmenty skleníkových
nebo polních rostlin, případně klíčky hlíz. Použít lze i přímo výsev semen na agar, což je
využíváno především u špatně klíčících semen planých druhů.
K odstranění vnitřních kontaminací, které mají původ v cévních svazcích převáděného
segmentu a přetrvávají i po povrchové sterilizaci se používá krátkodobá, případně opakovaná
kultivace na půdách s antibiotiky (např. gentamycin, rifampicin).
b) Kultivační média pro dlouhodobé udržování
Každý k udržování připravený genotyp je pasážován na tři živná média. Základem je
médium MS (MURASHIGE, SKOOG, 1962) bez růstových regulátorů.V prvém případě je
médium doplněno zvýšenou dávkou sacharózy (6 %), která pozitivně ovlivňuje tuberizaci in
vitro. Ve druhém případě je zvýšený obsah sacharózy kombinován s růstovým retardantem
Alar 85 v dávce 5 mg/l, působícím na prodloužení periody růstu před nasazením mikrohlízek
a na stimulaci jejich tvorby. Ve třetím médiu je normální obsah sacharózy (3 %) doplněn
zvýšenou dávkou Alaru 85 (30 mg/l).
c) Dlouhodobé udržování a subkultivace in vitro
Do chladového režimu genové banky jsou přenášeny již vyvíjející se rostliny.
Kultivace probíhá při teplotě 10° C, desetihodinové fotoperiodě a intenzitě osvětlení 3000
luxů.
Subkultivace na nová média pomocí mikrohlízek se provádí u většiny materiálů po 14
– 18 měsících. Některé udržované materiály (např. dihaploidy, plané druhy apod.) vyžadují
individuální přístup a pasážování na nová média po kratší době (10 – 14 měsíců).
V závislosti na genotypu se projevuje jistá variabilita růstové reakce, proto je nutná
průběžná kontrola stavu udržovaného materiálu.
V případě požadavku se u vybraného genotypu mohou kdykoliv v průběhu roku použít
živé části uchovávané kultury k pasážování na množící médium MS a materiál je připraven
k množení nebo expedici.
Schéma kultivačního postupu během uchovávání kultur bramboru in vitro
228
Kultivační fáze
1.
2.
3.
4.
Kultivační režim
20 ˚C, 16 hod.
Fotoperioda
10 ˚C, 10 hod.
Fotoperioda
10 ˚C, 10 hod.
Fotoperioda
10 ˚C, 10 hod.
Fotoperioda
Stav kultury
regenerující řízky na
na bankovních půdách
rostliny nasazující
Mikrohlízky
zasychající stonek
dormantní mikrohlízky
mikrohlízky rašící,
případně se stonkem
schopným řízkování
Celkem
Délka kultivační fáze
2 týdny
4-6 měsíců
4-5 měsíce
6-7 měsíce
14-18 měsíců
d) Ozdravování od virových chorob in vitro
Eradikace běžných virů bramboru se provádí před uložením vzorků do kolekce genové
banky. Využívá se jednak klasická technika ozdravování, spočívající v kombinaci
termoterapie rostlinného materiálu v kultuře in vitro s následným odběrem vrcholových
meristémů. Metoda využívá efektu klesající koncentrace virů směrem k vegetačnímu vrcholu
a inhibice reprodukce a šíření virů v důsledku termoterapie. Je vhodná zejména pro eliminaci
viru svinutky (PLRV), viru Y (PVY) a viru A (PVA). Souběžně s tím je uplatňována
chemoterapie in vitro, založená na využití chemických preparátů s virostatickým účinkem,
vnášených do živných médií. Projevuje se s velmi dobrým efektem zejména při eliminaci
viru S (PVS) a viru X (PVX). Časový interval pro dosažení ozdravených klonů se,
v závislosti na druhu odstraňovaného viru, pohybuje mezi 8 až 12 měsíci (HORÁČKOVÁ,
DĚDIČ. DOMKÁŘOVÁ, 2007).
Ve většině případů se jedná o odstranění virů S, X a M, což jsou viry nejobtížněji
eliminovatelné, neboť pronikají vysoko do terminálních buněk vegetačního vrcholu a
projevují se jako více termostabilní.
Po uložení do genové banky in vitro jsou materiály zaevidovány a dále vedeny pod
evidenčním číslem v systému EVIGEZ.
Uživatelům udržované kolekce genetických zdrojů jsou vyžádané vzorky poskytovány
převážně ve formě rostlin in vitro, případně hlíz z technických izolátorů. Služby genové
banky využívají praktičtí šlechtitelé, výzkumná pracoviště a školy v České republice i
v zahraničí. Poskytované materiály slouží k šlechtitelským účelům nebo jsou využívány při
řešení řady výzkumných projektů.
e) Testování na přítomnost škodlivých organismů
Směrnice EU vyžadují, aby byl rostlinný materiál druhu Solanum L. tvořící stolony nebo
hlízy, včetně jeho hybridů, pokud je využíván jako genetický zdroj, podroben testování na
přítomnost karanténních škodlivých činitelů (HORÁČKOVÁ et al., 2004).
V podmínkách karanténní kontroly, simulujících ve skleníku normální vegetační cyklus,
probíhá v pravidelných intervalech během celé vegetace vizuální hodnocení vysazených
vzorků na výskyt příznaků a symptomů škodlivých organismů. Současně je prováděno
zhodnocení materiálu pomocí vybraného okruhu indikátorových rostlin, které detekují
sledované viry (Nicotiana tabacum var. Samsun, N. benthamiana, N. debneyi, Nicandra
physaloides, Chenopodium amaranticolor, Ch. quinoa, Physalis floridana, Lycopersicum
229
esculentum). Indikátorové rostliny jsou inokulovány šťávou z testovaného materiálu,
namnoženého in vitro a ve skleníku pravidelně vizuálně hodnoceny po dobu osmi týdnů.
Z vysazeného souboru testovaných vzorků, případně z indikátorových rostlin jsou dále
prováděny následující laboratorní testy:
- cDNA hybridizace se sondou značenou 32P nebo pomocí RTP-CR pro detekci PSTVd
(Viroid vřetenovitosti hlíz bramboru )
- ELISA test pro detekci APLV (Andský latentní virus bramboru)
- ELISA test pro detekci PBRSV (Virus černé kroužkovitosti)
- ELISA test pro detekci PVT (T virus bramboru)
- ELISA test pro detekci AVB-O (Arracacha virus B oca strain)
- ELISA test pro detekci PVV, (Virus V bramboru)
- ELISA test pro detekci PLV = RLSV (Latentní virózy bramboru)
- ELISA test pro detekci běžných virů bramboru (PLRV, PVY, PVA, PVM, PVX, PVS
- Standardní imunofluorescenční mikroskopie pro detekci výskytu bakterií Cms (Bakteriální
kroužkovitost) a Rs (Hnědá hniloba bramboru) - Laboratorní centrum VÚB
Během vegetace bude proveden morfologický popis znaků natě. Dále bude hodnocena
energie počátečního růstu, stejnoměrnost vzcházení, doba zrání, zdravotní stav (virové
choroby, kořenomorka, plíseň v nati). Při mechanických rozborech bude stanoven výnos,
morfologický popis hlíz, zdravotní stav hlíz z hlediska výskytu skládkových chorob.
V laboratorních zkouškách bude stanovena odolnost hlíz proti mechanickému poškození,
stolní hodnota hlíz a vhodnost k výrobě smažených lupínků, obsah škrobu, obsah sušiny,
obsah bílkovin a redukujících cukrů. Dále bude stanovena odolnost k háďátku bramborovému
a rakovině brambor.
Popis morfologických znaků natě a hlíz, hodnocení energie počátečního růstu,
vegetační doby, zdravotního stavu, výnosu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí
proti chorobám a škůdcům bude prováděn podle „Klasifikátoru pro genus Solanum L.“
(VIDNER et al., 1987), který využívá devítibodové bonitační stupnice.
5. Metody využívané při hodnocení a charakterizaci GZ
Polní studijní kolekce
Za účelem hodnocení genetických zdrojů bude vysazována polní studijní kolekce,
která bude zahrnovat přípravnou a pracovní parcelu.
Přípravná parcela
Do přípravné parcely budou zařazovány nově získané, případně starší dosud
nehodnocené genotypy. Bude zde vyráběna egalizovaná sadba pro následnou výsadbu
genotypů v pracovní parcele. Současně s egalizací nově získané sadby se bude provádět i
egalizace srovnávacích odrůd, jejichž výběr bude konzultován s pracovníky Hlavní odrůdové
zkušebny ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu.
Rozsah výsadby: do 40 vzorků (počet hlíz podle možnosti, maximálně však 40 hlíz)
Hlízy budou vysazovány do předem nashonkovaných řádků do sponu 75 x
29 cm, velikost jedné parcely bude maximálně 4 x 10 hlíz. Příprava půdy a
ošetřování během vegetace bude prováděno podle zásad správné
agrotechniky za využití zkrácené kultivace s použitím herbicidů proti
plevelům. Bude zabezpečena maximální ochrana proti plísni bramborové a
230
proti přenosu viróz. Sklizeň bude provedena po dozrání jednořádkovým
vyorávačem typu JUKO.
Rozsah hodnocení: Popis morfologických znaků natě a hlíz, hodnocení energie počátečního
růstu, vegetační doby, zdravotního stavu, vybraných hospodářských
vlastností a rezistencí proti chorobám a škůdcům.
Pracovní parcela
V pracovní parcele bude během 2 let dokončeno základní hodnocení hospodářsky a
šlechtitelsky důležitých znaků a vlastností. Pro první rok hodnocení bude použita sadba
z přípravné parcely, pro druhý rok pak přesadba z pracovní parcely.
Rozsah výsadby: do 80 vzorků po 20 hlízách
Hlízy budou vysazovány do předem nashonkovaných řádků do sponu 75 x
29 cm, velikost jedné parcely bude 2 x 10 hlíz. Příprava půdy a ošetřování
během vegetace bude prováděno podle zásad správné agrotechniky za
využití zkrácené kultivace s použitím herbicidů proti plevelům. Bude
zabezpečena maximální ochrana proti plísni bramborové a proti přenosu
viróz. Sklizeň bude provedena po dozrání jednořádkovým vyorávačem typu
JUKO.
Rozsah hodnocení: Hodnocení energie počátečního růstu, vegetační doby, zdravotního stavu,
výnosu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí proti chorobám a
škůdcům.
Doplňkové pokusy k pracovní parcele
Hodnocení odolnosti proti plísni bramborové v nati
Hodnocení polní odolnosti proti plísni bramborové v nati bude prováděno ve tříletých
zkouškách.
Rozsah výsadby: do 120 vzorků po 5 hlízách
Nebude prováděna ochrana proti plísni bramborové.
Rozsah hodnocení: Bude hodnocen výskyt plísně bramborové v nati.
Vytrvalostní pokus
Hodnocení polní odolnosti proti virózám bude prováděno ve tříletých zkouškách
v degenerační ranobramborářské oblasti. Do pokusu budou zařazeny pouze vybrané vzorky
z přípravné parcely.
Rozsah výsadby: Nová sadba – do 40 vzorků po 16 hlízách
1. přesadba – do 40 vzorků po 30 hlízách
2. přesadba – do 40 vzorků po 30 hlízách
Nebude prováděna ochrana proti přenosu viróz.
Rozsah hodnocení: Bude hodnocen výskyt virových chorob a stanoven výnos hlíz.
Kolekce in vitro
Živé části uchovávaných vzorků mohou být kdykoliv v průběhu roku použity
k pasážování na množící médium MS a následně využity k charakterizaci vzorků bramboru
pomocí DNA markerů.
Charakterizace vzorků pomocí DNA markerů bude především využívána k
- charakterizaci genetických zdrojů domácího původu
- identifikaci případných duplicit
231
-
identifikaci vzorků po kryokonzervaci
analýze donorů kvalitativních a kvantitativných znaků u cíleně vybíraných
materiálů.
K detekci duplicitních položek které se mohou v kolekci vyskytovat bude využito
metody náhodné amplifikace polymorfní DNA – RAPD.
DNA bude izolována pomocí kitu GenElute Plant Genomic DNA Miniprep kit (Sigma) z in
vitro materiálu. V analýzách budou požity dva dekamerické primery navržené dle
POLZEROVÉ (2001) P72 a Hel7, které byly původně navrženy k identifikaci sortimentu
domácích odrůd ale splňují předpoklady k detekci duplicit . Dále bude využito čtyř primerů
OPX 01, OPX 04, OPX 09 a OPY 07 navržených dle COLLARES et al. (2004), které
dohromady poskytují 39 polymorfních fragmentů a mohou být vzhledem k vysokému stupni
polymorfismu efektivním nástrojem v eliminaci duplicitních položek.
Výsledky DNA analýz budou elektroforeticky separovány v 1,5% agarózovém gelu
při napětí 7V.cm-1 po dobu 120minut a následně zdokumentovány pomocí Gel Doc 2000 Gel
Documentation System (Bio-Rad).
Metodické postupy využíváné při hodnocení a charakterizaci GZ
Při hodnocení vzorků zařazených do základního hodnocení bude použito následujících
metodických postupů:
- morfologický popis bude prováděn podle „Klasifikátoru pro genus Solanum L.“
(VIDNER et al., 1987),
- testování výskytu viróz: metoda DAS – ELISA (CLARK, ADAMS, 1977) s modifikacemi
podle DĚDIČE a NOHEJLA (1985),
- odolnost hlíz proti rakovině brambor a háďátku bramborovému: provokační zkoušky na
karanténním pracovišti VÚB v Kunraticích u Šluknova podle POTOČKA (1987),
- odolnost hlíz proti mechanickému poškození: metoda hodnocení pružnosti dužniny hlíz
odrazovým kyvadlem dle ZADINY a DOBIÁŠE (1975, 1980) a GALLA (1994),
- obsah škrobu polarimetricky podle Ewerse (DAVÍDEK et al., 1977),
- obsah sušiny: vážkově sušením při 105 °C do konstantní váhy (ŠTAMPACH a BLECHA,
1955),
- obsah bílkovin: metodou podle Kjeldahla (DAVÍDEK, et al., 1977),
- obsah redukujících cukrů: metoda podle Zuff-Schoorla (DAVÍDEK, et al., 1977),
- fertilita pylu: metoda barvení pomocí jodu (FRČEK, 1988),
- stolní hodnota hlíz: podle ČSN 46 22 11,
- vhodnost k výrobě lupínků standardní metoda EAPRu (ANONYM, 1977), barva podle
barevné škály IBVL Wageningen.
- odolnost hlíz k abiotickému šednutí dužniny: metoda podle DOMKÁŘOVÁ,VOKÁL
(2005)
- odolnost hlíz vůči obecné aktinomycetové strupovitosti bramboru provokační zkoušky v
Servisní a diagnostické laboratoři VÚB v Kunraticích u Šluknova (DOMKÁŘOVÁ,
VOKÁL, HORÁČKOVÁ, BROŽ, J., 2007)
- elektroforéza hlízových proteinů na polyakrylamidovém gelu (PAGE) v Laboratorním
centru VÚB používaný postup vychází z metody používané německým Bundessortenamt
(PAGE v Tris-borátovém pufru, Methode Budessortenamt)
6. Regenerace GZ
232
Regenerace probíhá v kultuře in vitro. Udržované genotypy se převádí na množící
živné médium (převážně z mikrohlízek in vitro). Získané aktivně rostoucí rostlinky se
používají k pasáži na média pro dlouhodobé udržování.
7. Zahraniční spolupráce
Zahraniční spolupráce je zaměřena především na aktivní činnost v rámci pracovní
skupiny pro brambory v rámci programu ECP/GR. Pracovní priority skupiny je možno
shrnout do následujících bodů
- poskytování pasportních a popisných dat do databází
- ozdravování, regenerace genetických zdrojů bramboru
- udržování genetických zdrojů bramboru
- duplikační kolekce
- charakterizace potenciálních genetických zdrojů z hlediska kvalitativních znaků a
rezistence vůči chorobám
- racionalizace kolekcí brambor
- ostatní výzkumné aktivity.
Pracoviště VÚB Havlíčkův Brod je aktivně zapojeno do poskytování pasportních a
popisných dat do „The European Cultivated Potato Database“ (v předešlých letech předáno
944 pasportních a 70 popisných dat) a „The Database for Related Solanum species „(v
předešlých letech předáno 216 pasportních dat).
VÚB Havlíčkův Brod udržuje bezpečnostní duplikaci v in vitro podmínkách vzorků
slovenského původu pro Výskumný a šľachtitelský ústav zemiakarsky Veľká Lomnica. (45
vzorků).
8. Přímá spolupráce s uživateli
Uživatelům z ČR i ze zahraničí (genové banky, šlechtitelská a výzkumná pracoviště a
školy) jsou na základě vyžádání poskytovány vzorky a to buď rostlinky z genové banky in
vitro nebo hlízové vzorky z polní studijní kolekce.
Uživatelům jsou rovněž poskytovány údaje o udržovaných a hodnocených vzorcích
formou následujících informačních přehledů a publikací:
Seznam kolekce genetických zdrojů in vitro
Genofond bramboru – Jednoleté informativní výsledky z polní studijní kolekce
genofondu bramboru
Polní studijní kolekce genofondu bramboru
Kartotéka odrůd světového sortimentu brambor
9. Literatura
ANONYM: Methods of Assessment for Potatoes and Potato Products. European Association
for Potato Research, 68, 1977
CLARK, M. F. - ADAMS, A. M.: Characteristics of the microplate method of enzyme linked immunosorbent assay for the detection of plant viruses. Gen. Virol. 34, 1977,
475-483
COLLARES, E.A.S. – CHOER, E. – PEREIRA, A.S.: Characterization of potato genotypes
using molecular markers. Pesq. agropec. bras., vol.39 no.9, 2004: 871 – 878
DAVÍDEK, J.: Laboratorní příručka analýzy potravin, SNTL, Praha 1977, 718
233
DĚDIČ, P. - NOHEJL, J.: Racionalizace metod diagnózy virů brambor. Úsek B:
Imunoenzymatická diagnóza virů brambor. Závěrečná zpráva. VÚB Havlíčkův Brod,
1985
DOMKÁŘOVÁ, J. - VOKÁL, B. The evaluation Metod of potato genotype resistence to
blaskspot bruise. Plant, Soil and Environment, 51, 2005 (2): 74 - 81
DOMKÁŘOVÁ, J.-VOKÁL, B.-HORÁČKOVÁ, V.-BROŽ, J. The greenhouse provocation
test for determination of resistance to potato common scab /Streptomyces scabiei (ex
Thaxter 1982) Lambert and Loria 1989/. Plant, Soil and Environment, 53, 2007, č. 2, s.
72-80
FRČEK, J.: Nepřímá metoda pro stanovení fertility pylu odrůd bramboru Solanum tuberosum
L. Genetika a šlechtění, 24, 1988, 85-86
GALL, H.: Hinweise zu Einsatz des elektronischen Pendelschlagwerkes MIDAS 88 P in der
Sortenprufunf und Forschung bei Kartoffeln. Sensorik/Entwickllung und Applikation
1/94, 1994
HAWKES, J.G.: The importace of genetic resources in plant breeding. Biological Journal of
the Linnean Society, 1991, vol. 43, s. 3-10
HORÁČKOVÁ, V. - DĚDIČ, P.: Metodika přípravy bezvirových materiálů v novošlechtění a
udržovacím šlechtění bramboru s využitím biotechnologických a virologických
postupů. Uplatněná metodika, ISBN 978-80-86940-22-9, Výzkumný ústav
bramborářský Havlíčkův Brod, 2008
HORÁČKOVÁ, V. - DĚDIČ, P.- DOMKÁŘOVÁ, J.: Ozdravování bramboru od virové
infekce technikami in vitro Úroda, 55, 2007, č. 7, s. 54-57
HORÁČKOVÁ,V. - DĚDIČ, P. - PTÁČEK, J. - DOMKÁŘOVÁ, J.: Program revitalizace a
valorizace genové banky bramboru in vitro. Úroda 12/2004: 31 – 33
HORÁČKOVÁ, V. - DOMKÁŘOVÁ, J.: Biologický potenciál genofondu bramboru
udržovaného v genové bance in vitro. Vědecké práce - Výzkumný ústav bramborářský
Havlíčkův Brod, 2003,14: 87-101
HORÁČKOVÁ, V. - DOMKÁŘOVÁ, J.: Konzervace a využití genetických zdrojů bramboru.
Úroda 8/2004: 26 - 28
HORÁČKOVÁ, V. - DOMKÁŘOVÁ, J.: The Czech bank of potato genetic resources.
Czech J. Plant Breed., 41, 2005 (3): 117 – 119
MURASHIGE, T. - SKOOG, F.: A revised medium for rapid growth and bioassays with
tobacco tissue cultures. Physiol. Plant., 15, 1962: 473 – 497
POLZEROVÁ, H.: The use of molecular genetic techniques to potato variety identification.
Rostlinná výroba, 47, 2001: 482 – 487
POTOČEK, J.: Metodiky testování rezistence proti rakovině brambor a háďátku
bramborovému. VŠÚB Havlíčkův Brod, 1987
ROCA, W.M. – BRYAN, J.E. – ROCA, M.R. – BRYAN, J.E.: Tissue culture for the
international transfer of potato genetic resources. Amer. Potato J., 56, 1979: 1 – 10
ŠTAMPACH, S. - BLECHA, A.: Jakost brambor, SZN Praha, 1955
VIDNER, J. - DOBIÁŠ, K. - KONRÁD, J. et al.: Klasifikátor - genus Solanum L. VŠÚB
Havlíčkův Brod, VÚRV Praha - Ruzyně, 1987
ZADINA, J. - DOBIÁŠ, K.: Laboratorní test k zjištění odolnosti brambor proti mechanickému
poškození a jeho využití ve šlechtění. Rostlinná výroba, 21, č. 2, 1975, 135 – 143
ZADINA, J. - DOBIÁŠ, K.: Odolnost brambor proti mechanickému poškození. Rostlinná
výroba 26, 1980, 283-290
234
7.7 Metodika práce s kolekcemi ovocných plodin
Pracoviště:
VŠÚO Holovousy s.r.o.
ZF MZLU Brno, Lednice na Mor.
Ing. František Paprštein, CSc.
Prof. Dr. Ing. Boris Krška
Ing. Ivo Ondrášek, Ph.D.
Prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc.
Spoluřešitelé:
Ing. Jarmila Ludvíková
Ing. Jiří Sedlák, Ph.D.
Holovousy, Lednice 2009
235
7.7.A Obecná část
Konzervace vegetativně množených druhů v polních kolekcích
Druhy, u kterých je množení semeny nežádoucí vzhledem ke ztrátě vyšlechtěných znaků, je
nezbytné uchovávat vegetativně.
Principy metody a její využití, rizika:
- Z důvodů snižování nákladů v polních kolekcích volit hustší spony, odrůdy štěpovat na
zakrslé podnože a počítat s častější obnovou odrůdových výsadeb.
- Od odrůdy vysazovat minimálně 3 stromy.
- Polní kolekce odrůd zakládat tak, abychom mohli využít statistických metod při
hodnocení hospodářských znaků a tak získali maximum informací o odrůdě. Osvědčila
se metoda s šachovnicově rozmístěnou standardní odrůdou.
- Pokud je to možné vysazovat odrůdy podle doby zrání, což umožňuje ekonomickou
sklizeň a chemickou ochranu (př. vrtule třešňová napadá plody odrůd, které zrají od 3.
třešňového týdne. Odrůdy zrající v 1. a v 2. třešňovém týdnu nevyžadují aplikaci
chemických přípravků).
- Standardizovat agrotechniku. V řadách sežínané zatravnění, které umožňuje pohyb
mechanizace bez ohledu na povětrnostní podmínky a v meziřadí herbicidní úhor.
Úsporný řez a tvarování.
- Pro hodnocení odolnosti k chorobám a škůdcům založit novou výsadbu s jedním
stromem od odrůdy. V této výsadbě nepoužívat chemickou ochranu. Výsledky lze
použít pro výběr odrůd pro alternativní pěstování. Slouží také jako duplicitní materiál.
Nevýhody polních kolekcí
- Riziko poškození odrůd nepříznivými povětrnostními podmínkami (př. silné mrazy).
- Napadení kolekcí chorobami (př. Erwinia amylovora) a škůdci (př. kalamitní výskyt
hraboše polního).
Postup při zařazení odrůdy do polní kolekce u ovocných dřevin
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Kompletace informací o nové odrůdě.
Školkování podnoží.
Introdukce odrůdy (zimní nebo letní rouby).
Očkování nebo roubování odrůdy ve školce.
Ošetřování školky po dobu 2 let (agrotechnika).
Pravidelná kontrola zdravotního stavu, testování na choroby.
Hodnocení jednoletých štěpovanců.
Výsadba do genofondu.
236
Poskytované služby
Výběr rodičovských párů pro šlechtitelské programy.
Předávání pylu šlechtitelským týmům v tuzemsku i v zahraničí.
Poskytování odrůd zahraničním výzkumným bázím.
Spolupráce s kurátory zahraničních databází ovocných dřevin.
Poskytování odrůd zájemcům z tuzemska.
Rozšíření starých odrůd ovocných dřevin do krajiny.
Určování odrůd ovocných dřevin široké ovocnářské veřejnosti.
Účast na výstavách ovoce.
Uspořádání celostátní degustace jablek pro ovocnáře, zahrádkáře a odborné školy.
Přednášková činnost pro odborníky i amatéry.
Regenerace GZ
Postup při regeneraci GZ u ovocných dřevin
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Školkování podnoží.
Odběr zimních nebo letních roubů.
Očkování nebo roubování odrůdy ve školce.
Ošetřování školky po dobu 2 let (agrotechnika, řez).
Pravidelná kontrola zdravotního stavu (vizuální, eventuálně ELISA, PCR).
Výsadba do genofondu.
237
7.7.B Speciální část - metodika práce s kolekcemi ovocných dřevin
Pracoviště: V Š Ú O Holovousy s.r.o.
Odpovědný řešitel: Ing. František Paprštein, CSc.
Přehled udržovaných kolekcí
jabloň obecná
hrušeň (asijské cv.)
jeřáb ptačí
jeřáb černý
slivoň švestka
slivoň
myrobalán
třešeň ptačí
višeň obecná
ostružiník křov. (hybridy)
jahodník zahradní
jahodník
líska obecná
rybíz černý
borůvka (kanadská)
klikva
Pyrus L. (Asiatic cvs.)
Sorbus aucuparia L.
Prunus domestica L.
Prunus L.
Rubus fruticosus agg. (hybrids)
Fragaria L.
Juglans regia L.
Corylus avellana L.
Ribes nigrum L.
Oxycoccus HILL
Pro řešení úkolu bude využíváno 27 ha stávajících genofondových výsadeb. Pro namnožení
stromků k založení nových výsadeb a doplňování stávajících výsadeb bude nutno zabezpečit
každoročně 0,5 ha školky.
Použité spony, podnože a rok výsadby u kolekcí ovocných dřevin
ve VŠÚO Holovousy s.r.o.
Plodina
Jabloně
Hrušně
Slivoně
Třešně
Podnož
Spon (m)
Rok výsadby
M9
semenáč
myrobalán
P-TU-2
4x2
5x3
6x5
6x6
1986
1982
1982
1990
238
Višně
Líska
Vlašský ořešák
Jeřáb
Jahodník
Maliník
Ostružiník
Angrešt
Rybíz červený
Rybíz černý
Rybíz bílý
Kanadské borůvky
Klikva
P-TU-2
líska turecká
semenáč
sorbus acuparia
meruzalka
-
5x4
6x5
10 x 10
8x5
kontejnery
kontejnery
kontejnery
3 x 0,8
3 x 1,5
3 x 1,5
3 x 1,5
3 x 1,5
kontejnery
1990
1992
1989
1992
2008
2007
2007
2008
1997
1997
1997
1996
2008
Počty položek v genofondu VŠÚO Holovousy s.r.o.
Kolekce
Angrešt
Hrušně
Jabloně
Jahodník
Jeřáb
Kanadské borůvky
Klikva
Líska
Maliník
Myrobalán
Ostružiník
Rybíz bílý
Rybíz černý
Rybíz červený
Slivoně
Třešně
Višně
Vlašský ořešák
Celkem
Počet položek v kolekci (1.8. 2009)
46
137
1075
75
20
29
4
17
54
12
2
11
36
18
258
347
108
18
2 267
Pracoviště: ZF MZLU Brno, Lednice na Mor.
Přehled udržovaných kolekcí
meruňky
meruňky mezidruhové hybridy
broskvoně
broskvoně mezidruhové hybridy
mandloně
Mandloně mezidruhové hybridy
Prunus armeniaca
Prunus armeniaca x Prunus salicina
Prunus persica
Prunus persica x Prunus communis
Prunus amygdalus
Prunus amygdalus x Prunus persica
239
Kolekce: Meruňky a mezidruhové hybridy.
Odpovědný řešitel: Prof. Dr. Ing. Boris Krška
Pro řešení úkolu budou využívány 4 ha výsadeb genofondové kolekce a 0,5 ha
školek pro regeneraci.
Kolekce: Broskvoně, mandloně a mezidruhové hybridy.
Odpovědný řešitel: Ing. Ivo Ondrášek, PhD.
Pro řešení úkolu bude využíváno 3 ha stávajících výsadeb a 0,5 ha školek
pro regeneraci.
Použité spony, podnože a rok výsadby u kolekcí ovocných dřevin
v ZF MZLU.
Plodina
meruňky
broskvoně
mandloně
Mandloně mezidruhové hybridy
Podnož
Spon
(m)
Rok výsadby
Mer. semenáč
Mer. semenáč
Broskv. sem.
Broskv. sem
GF 677/sem.
GF 677/sem.
6x3
6x3
5x3
5x3
5x3
5x3
1997
1997
1997
1997
1997
1997
Počty položek v genofondu
Kolekce
meruňky
broskvoně
mandloně
Celkem
Počet položek v kolekci (1.8. 2009)
306
10
169
15
9
509
2. Hlavní cíle
-
dlouhodobé uchování všech shromážděných odrůd ovocných rostlin v polních kolekcích
pro potřeby budoucích generací,
u genofondu pokračovat v hodnocení významných hospodářských znaků, doplňování
databáze na počítači, tvorba popisných dat pro EVIGEZ,
aktivní vyhledávání významných lokálních odrůd na území České republiky a na území
sousedních států, hodnocení lokálních odrůd a jejich zařazení do uchovávaného
genofondu,
introdukce perspektivních odrůd ze zahraničí k zabezpečení šlechtitelských programů
vhodnými genotypy s cennými vlastnostmi (rezistence k chorobám, škůdcům a
nepříznivým podmínkám prostředí, pylová sterilita, kvalita plodů aj.),
u teplomilných druhů:
240
hodnocení a prověření vlastností nově získaných genetických zdrojů z genových
center nebo šlechtitelsky významných zemí (Čína, Turecko, Střední Asie),
převod a uchování zúžené kolekce (core-kolekce) v bezvirozním stavu v tzv. insectproof podmínkách v technické izolaci (viry „ESFY“),
hodnocení odolnosti k mrazu, suchu, houbovým chorobám, bakteriozám,
zajištění položek ze všech eko-geografických skupin, zejména těch s vysokým
stupněm adaptability, soustředění materiálu s co největší možnou biodiverzitou včetně
původních domácích a zahraničních položek.
Hodnocení znaků bude probíhat v rozsahu nutném pro identifikaci odrůdy a obecnou
charakteristiku dle deskriptorů pro jednotlivé druhy. Zjišťování dalších charakteristik se děje
v případě potřeby jen u vybraného souboru odrůd. Charakterizace GZ bude v rozsahu cca 120
položek ročně. Hodnocení GZ bude probíhat každoročně u 1800 odrůd.
Mimo pasportních a popisných údajů bude hodnocena i sklizeň u všech GZ pro zjištění
výnosového potenciálu.
Budou připravovány fotografie plodů, případně květů a převáděny v digitální formě do
programu EVIGEZ.
4. Metody využívané při hodnocení GZ
Genofondy ve VŠÚO Holovousy jsou vysazeny na trvalé stanoviště podle doby zrání
odrůd. Ve většině případů jsou vysazeny 3 ks stromků od odrůdy a s jedním opakováním.
Navíc jsou ve výsadbě rozmístěny standardní odrůdy, které umožňují statistické hodnocení
získaných údajů. Kromě odrůd budou ve výsadbách připraveny stromky, na které se roubuje
introdukovaný rostlinný materiál ze zahraničí nebo položky získané v ČR.
U teplomilných druhů v kolekci ZF MZLU je nutné vzhledem ke zvýšené mortalitě
vysazovat minimálně 5 rostlin v kolekci meruněk a po 3 ks v kolekcích broskvoní a mandloní
z každé položky. V kolekcích meruněk a broskvoní jsou zařazeny rovněž kontrolní odrůdy
umožňující srovnání a statistické vyhodnocení, připravuje se laboratorní hodnocení některých
pomologických znaků.
Účelné výběry odrůd pro rozšíření odrůdových sbírek budou prováděny na základě
literární dokumentace. Výměnu genetických zdrojů předpokládáme přímou spoluprací s
partnerskými organizacemi v zahraničí.
Agrotechnické zásahy, hnojení, ochrana a řez budou v souladu se současnými metodikami
jednotně na celé ploše daného druhu.
Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcích dle
deskriptorů, popisem, vážením případně hmotnostním odhadem a měřením.
U znaků, které nejsou hodnoceny klasifikační stupnicí, bude vytvořena metrická databáze.
Budeme pokračovat v testování genofondů na virózy ELISA testem nebo PCR. V případě
potřeby u vysoce perspektivních odrůd zahájíme ozdravovací proces.
241
V kolekci ZF MZLU dále probíhá zjišťování mrazuodolnosti promražováním jednoletých
výhonů (modifikovaná metoda Layne-Harrow), hodnocení délky dormance, samosprašnosti,
fingerprinting vybraného souboru odrůd v rámci přípravy identifikační metody ve spolupráci
s molekulární laboratoří Zahradnické fakulty.
6. Používané metody a standardy regenerace GZ
Metodou regenerace genetických zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a
v případě úhynu více než 50 % jedinců z položky. Očkování se provádí na podnože určené
pro jednotlivé ovocné druhy. Vhodné podnože jsou uvedeny v části 1 (Přehled kolekcí) této
metodiky. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde je sledován jejich
zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště. Regeneraci GZ
předpokládáme kolem 120 položek ročně. Počet je závislý na riziku poškození odrůd
nepříznivými povětrnostními podmínkami (př. silné mrazy) a napadení kolekcí chorobami a
škůdci.
ZF MZLU připravuje metodiku pro úchovu GZ v kontejnerové kultuře pro omezení
rizik virových a fytoplazmatických onemocnění.
7. Přehled spoluprací při práci s kolekcemi
V rámci výměny odrůd spolupracuje VŠÚO Holovousy s partnerskými ústavy těchto
zemí: Belgie, Bulharsko, Čína, Dánsko, Francie, Itálie, Indie, Jihoafrická republika,
Jugoslávie, Kanada, Makedonie, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko,
Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Švédsko, Švýcarsko,
Turecko, Ukrajina, USA, Velká Británie.
VŠÚO Holovousy je zapojen do pracovní skupiny pro rod Prunus a Malus
Evropského kooperačního programu pro uchování a výměnu genetických zdrojů rostlin.
Spolupráce je zaměřena na vypracování mezinárodních unifikovaných klasifikátorů a na
podchycení evidence uchovávaných genofondů v Evropě.
Pokračuje spolupráce v rámci projektu EUFRIN, kde se hledají možnosti jak získat
nové patentované odrůdy od šlechtitelů a stanovení podmínek pro hodnocení a
publikování.
MZLU vyvine aktivitu pro zapojení se do mezinárodní sítě genetických zdrojů rodu
Prunus.
8. Přímá spolupráce s uživateli a další aktivity
Uživateli genofondu jsou ovocnářské a školkařské podniky v ČR v rámci monitoringu
nových odrůd pro zakládání ověřovacích výsadeb, instituce zabývající se studiem a
šlechtěním ovocných druhů u nás a v zahraničí a vybrané zahrádkářské organizace. Probíhá
také spolupráce s pěstiteli v okrajových pěstitelských zónách pro testování odolnosti
genotypů teplomilných druhů k nepříznivým abiotickým faktorům (Plzeňsko, Valašsko).
Jsou připravovány periodicky výstavy ovoce pro zájemce z řad pěstitelů, ale i
uživatelů genofondu z výzkumných, šlechtitelských institucí a pedagogických ústavů.
Je organizována celostátní degustace jablek pro širokou ovocnářskou veřejnost.
242
Výsledky hodnocení jsou zveřejňována v ročních zprávách o hodnocení genofondu a
publikována v odborném tisku a vědeckých časopisech.
9. Literatura
Paprštein, F.; Karešová, R.; Navrátil, M. Evaluation of PPV Symptoms on Plum Fruits. Acta
Horticulturae, 2007, no. 734, p. 255-257.
Paprštein, F.; Kloutvor, J.; Holubec, V. Fruit land races with island-like distribution in the
Czech Republic. In: Plant Genetic Resources of Geographical and "other" Islands
(conservation, evaluation and use for plant breeding). CNR-ISPAAM sez. Sassari Publisher,
2007, p. 237-243. ISBN 88-901771-3-6.
Paprštein, F.; Kloutvor,J. Preservation of Fruit Landraces of the Czech Republic. Acta
Horticulturae, 2007, no. 760, p. 457-461.
Paprštein, F.; Matějíček, A.; Kloutvor, J. Hodnocení letních odrůd hrušně. Nové odrůdy
ovoce. Holovousy: VŠÚO Holovousy s.r.o., 2007, s. 19-24. ISBN 978-80-87030-04-2.
Paprštein, F.; Matějíček, A.; Kloutvor, J. Hodnocení podzimních odrůd hrušně. Nové odrůdy
ovoce. Holovousy: VŠÚO Holovousy s.r.o., 2007, s. 25-31. ISBN 978-80-87030-04-2.
Paprštein, F.; Blažek, J.; Bouma, J.; Matějíček, A.; Kloutvor, J. Hodnocení zimních odrůd
hrušně. Nové odrůdy ovoce. Holovousy: VŠÚO Holovousy s.r.o., 2007, s. 33-41. ISBN 97880-87030-04-2.
Paprštein, F. Germplasm of Ribes in the Czech Republic. Acta Horticulturae, 2008, no. 777,
p. 99-102.
Paprštein, F.; Kloutvor, J.; Ludvíková, J.; Sedlák, J. Preservation of Local Landrances of
Currant in Territory of the Czech Republic. Acta Horticulturae, 2008, no. 777, p. 157-159.
Paprštein, F.; Kloutvor, J.; Sedlák, J. Dwarfing Rootstocks for Sweet Cherries. Acta
Horticulturae, 2008, No. 795, p. 299-302. ISBN 978-90-6605-551-3.
Paprštein, F. Prospective Pear Cultivars Bred in the Czech Republic. Acta Horticulturae,
2008, no. 800 (I), p. 343-347.
Paprstein, F., Ludvikova, J. and Sedlak, J. Evaluation of a germplasm collection of highbush
blueberry (Vaccinium corymbosum l.) in the Czech Republic. Acta Horticulturae, 2009, No.
810, p. 97-102. ISBN 978-90-6605-741-8.
Paprštein, F.; Blažek, J.; Bouma, J. New Pear Cultivars from the Czech Republic. Acta
Horticulturae, 2009, no. 814 (vol. 1), p. 361-365. ISBN 978-90-66052-90-1.
Krška, B., Nečas, T., Ercizli, S., Huseyin, K., Yuzhu, W., Qi-zhi,. L. Apricot Germplasm
resources of China, Turkey and Czech Republic. In Nesvadba, V., Vostřel, J. Use of Genetic
243
Resources of Cultivated Plants. Žatec: Hop Research Institute, Co. Ltd., Žatec, 2008, s. 30-37.
ISBN 978-80-86836-33-1.
Krška, B., Blažková, J., Vachůn, Z., Peňáz, R., Nečas, T., Klemšová, Z., Ondrášek, I.,
Letocha, T., Growing and breeding apricots in the Czech Republic. In Proceedings of
"Armenian Apricot" International Conference. 1. vyd. Armenia, Yerevan: Limush-Printhouse,
2008, s. 57-62.
Krška, B., Vachůn, Z., Nečas, T., Ondrášek, I. Šlechtění a výzkum meruněk na ZF v Lednici.
In Trendy a tradice 2008. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008,
s. 231-240. ISBN 978-80-7399-510-2.
Krška, B., Oukropec, I., Ondrášek, I., Uher, J. Využití kolekcí broskvoní a meruněk
v okrasném zahradnictví. In Havlíčková, K. Strom a květina - součást života. 1. vyd.
Průhonice: VÚKOZ, 2007, s. 57-59. ISBN 978-80-85116-52-6.
Krška, B., Vachůn, Z., Nečas, T., Ondrášek, I. Šlechtění a výzkum meruněk na ZF v Lednici.
In Trendy a tradice 2008. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008,
s. 231-240. ISBN 978-80-7399-510-2.
Krška, B., Blažková, J., Vachůn, Z., Peňáz, R., Nečas, T., Klemšová, Z., Ondrášek, I.,
Letocha, T. Growing and breeding apricots in the Czech Republic. In Proceedings of
"Armenian Apricot" International Conference. 1. vyd. Armenia, Yerevan: Limush-Printhouse,
2008, s. 57-62.
Ondrášek, I., Odrůdy broskvoní a nektarinek významné pro pěstitelskou praxi. Zahradnictví č.
8, 2009, s. 8-10, ISSN 1213-7596.
244
7.8 Metodika práce s kolekcí chmele
Pracoviště:
Chmelařský institut s.r.o. Žatec
Odpovědný řešitel:
Ing. Vladimír Nesvadba, Ph.D.
Spoluřešitelé:
Ing. Josef Patzak, Ph.D.
Ing. Karel Krofta, Ph.D.
Žatec, 2009
245
1. Úvod
V kolekci genetických zdrojů České republiky je zařazena i technická plodina CHMEL. Její
využití je především v pivovarech, ale v posledních letech je velký zájem o některé chmelové látky z
hlediska farmacie a biomedicíny.
1.1. Systematika rodu chmel
Zařazení rodu chmele do botanické systematiky probíhalo neustálými změnami. LINNÉ
zařadil rod chmel do čeledi morušníkovitých (Moraceae), další autoři rod chmel zařadili do čeledi
kopřivovitých (Urticeae). V současné době je rod chmel zařazen do čeledi konopovitých
(Cannabaceae) (RYBÁČEK, 1980). NEVE (1991) uvádí, že nelze jednoznačně zařadit rod chmel do
určité čeledi, protože výsledky pokusů poukazují na příbuznosti k rodům dvou čeledí konopovitých
(Cannabaceae) a kopřivovitých (Urticeae).
1.2. Fylogeneze chmele
VENT (1963) dělí chmel na 3 druhy:
1. Chmel otáčivý (Humulus lupulus L.)
2. Chmel japonský (Humulus japonicus Sieb. et Zucc.)
3 Chmel oplétavý (Humulus scandens Lour. et Merrill.), tento druh ze Střední Asie NEVE (1991)
označuje Humulus yunnanensis a je pravděpodobně původní populací, ze které se chmel rozšířil do
celého světa a poté vznikly jednotlivé suspecies a variety.
KIŠGECI (2002) uvádí rozdělení druhu Humulus lupulus L. na tři poddruhy:
1. Chmel srdčitolistý (ssp. cordifolius Maxim.)
2. Chmel evropský (ssp. europaeus Ryb.)
3. Chmel novomexický (ssp. neomexicanus Nels. et Cockerell)
RYBÁČEK (1991) rozdělil poddruh Humulus lupulus L. ssp. europaeus na tři variety:
1. zakrslý (var. irenea minima Blatt.)
2. planý (var. spontanea Ryb.)
3. kulturní (var. culta Ryb.)
2. Přehled kolekce
Genetické zdroje chmele jsou uchovány v polní kolekci ex situ tzn., že všechny položky
zařazené do kolekce jsou hodnoceny na stanovišti polní kolekce. V současné době není prováděno
hodnocení in situ (mimo kolekce na původním stanovišti).
Genetické zdroje chmele zařazené do unikátní kolekce jsou děleny dle způsobu získání do těchto
skupin:
1.
Krajové a primitivní formy.
2.
Pěstované a restringované odrůdy.
3.
Ostatní biologický materiál (nová šlechtění, význačné komponenty hybridů).
4.
Plané chmele.
Dle místa získání (jedná se o výměnu položek nebo expediční sběry planých chmelů) jsou v kolekci
zastoupeny genetické zdroje:
1.
Tuzemského původu.
2.
Zahraničního původu.
3. Metody uchování
Chmel je vytrvalá rostlina, která je na stanovišti desítky let (výkonnost produkčních porostů
klesá po 15 až 20 letech v závislosti na genotypu). Genetické zdroje chmele byly vždy zařazeny do
polní kolekce. V současné době se pro uchování kolekce chmele využívá metod in vitro rostlin nebo
246
kryokonzervaci. Plané chmele lze uchovat jako genetické zdroje na původním stanovišti a zde
provádět jejich hodnocení.
3.1 Polní kolekce ex situ
Založení polní kolekce je dle metodiky výsadby chmelnic (Fric a Beránek, 1997) a to ve sponu
300 cm meziřadí (dle mechanizační techniky) a mezi rostlinami je vzdálenost minimálně 80 cm a
maximálně 120 cm. V polní kolekci jsou všechny položky množeny klonováním pro zachování
genetické identity. Na stanovišti je každý genotyp po výsadbě udržován 15 až 20 let. Po této době je
regenerován opět klonováním. Tento způsob uchování kolekce je nutný jak z důvodu hodnocení
položek, tak z hlediska nižší frekvence genetických změn (mutací) než u následujících metod.
3.2 Původní stanoviště in situ
V současné době není zahrnuto do kolekce hodnocení in situ. Dle uvedené metodiky se bude i
toto hodnocení využívat a to při výběru planých chmelů na nalezených stanovištích.
3.3 In vitro
Jedná se o metodu, která umožňuje uchování kolekce v umělém prostředí. Tato metoda je
nákladově méně náročná, ale položky nelze hodnotit. Polní kolekce bude touto metodou duplicidní.
Uchování in vitro bude prováděno dle zpracované metodiky Chmelařského institutu s.r.o. Žatec
(Svoboda, 1991).
3.4 Kryokonzervace
Metoda, která se po řešení této výzkumné problematiky více uplatňuje i u chmele. Jsou
využívány závěry z řešeného výzkumného projektu NAZV MZe QF 3039 „Založení kryobanky pro
konzervaci vegetativních vrcholů brambor a chmele“.
4. Metody hodnocení
Metodika hodnocení jednoznačně uvádí jak hodnotit genetické zdroje chmele. Má dlouhodobý
charakter, aby i po několika letech bylo možné vyhodnotit kolekci genetických zdrojů chmele, včetně
dlouhodobých záznamů. Z tohoto důvodu je nutné metodiku každoročně dodržovat a případné změny
provádět tak, aby nebyl narušen celkový charakter uvedené metodiky.
Všechny metodiky pro hodnocení musí být dodržované, případné změny v metodice je nutné
registrovat a především ověřit zda získané hodnoty budou zařazeny do shodných tříd jako u předešlé
metodiky.
4.1 Postup zařazení nových položek
Při zařazování nových položek do kolekce GZ chmele je nutné dodržovat tyto základní body:
a)
Kompletace informací o nové položce.
b)
Zaevidování pasportních dat do IS EVIGEZ.
c)
Rozmnožení získaného materiálu na min. počet 10 rostlin.
d)
Hodnotit zdravotní stav.
e)
Výsadba do izolované chmelnice.
f)
Předběžně popsat základní znaky.
g)
Připravit sadbu pro zařazení do aktivní kolekce.
4.2 Založení a hodnocení aktivní kolekce
Nejdůležitější část hodnocení GZ chmele. Nové položky se získávají postupně. Zpravidla se po
několika letech vysadí do aktivní kolekce k hodnocení, tato výsadba je v sérii (série I, série II. atd.).
V této části je nutné dodržet tyto body:
a)
Výsadbu provést dle metodiky výsadby chmele.
b)
Výsadba aktivní kolekce bude ve 3 opakováních po 8 rostlinách. Současně zajistit zapojení
porostu a chybějící rostliny průběžně doplňovat.
c)
V prvním roce pěstování se jednotlivé položky nehodnotí (nedosahují plné výkonnosti).
247
d)
Hodnocení se provádí od druhého roku pěstování a to min. 5 let. Pokud budou v průběhu
některého roku nepříznivé povětrnostní podmínky, které ovlivnily růst či vývoj rostlin chmele, je
nutné hodnocení opakovat v následujícím roku.
e)
Hodnocení provádět pouze na základě Klasifikátoru chmele (Humulus lupulus L.), který je
platný od roku 2000 (v roce 2008 byl doplněn o 2 znaky – obsah xanthohumolu a DMX) a ve
kterém jsou uvedeny tyto základní znaky:
1.
2.
3.
4.
Morfologické znaky
– 31 deskriptorů.
Biologické znaky
Hospodářské znaky
Dodatkové znaky
– 7 deskriptorů.
-------------------------------------------------------------------Celkem
– 73 deskriptorů
Každý znak je hodnocen bodovou stupnicí, která má lichý počet tříd. Střední třída
charakterizuje průměr daného znaku. V případě doplnění či oprav v Klasifikátoru chmele je
nutné toto třídění zachovat. V Klasifikátoru chmele jsou vždy uvedeny metody hodnocení
jednotlivých znaků. Je nutné tyto metody vždy dodržovat!
f)
g)
h)
Závěrečné výsledky (5 let hodnocení, 3 opakování) předat do IS EVIGEZ.
Doplňkové údaje: - u položek bude provedena DNA analýza, na základě
současné metodiky (Patzak, 2001, 2002, 2003, 2008)
- velmi důležitý poznatek je přenos významných znaků
z rodičů na potomstva, jedná se především o přenos
chmelových pryskyřic (Nesvadba et al., 2003).
Po uzavření hodnotící série se doporučuje publikovat dosažené výsledky ve vědeckém a
odborném periodiku.
4.3 Depozitní kolekce
Po hodnocení aktivní kolekce budou položky přesazeny do depozitní části polní kolekce.
Všechny položky budou vždy v polní kolekci GZ chmele a to z těchto důvodů:
1.
Je možné každoročně z každé položky poskytnout uživatelům vzorky ve formě
chmelových hlávek a listů, popřípadě chmelové sádě.
2.
Je možné každoročně využívat všechny položky pro křížení chmele.
3.
Při extrémních podmínkách lze hodnotit důležité znaky (odolnost k mrazu, suchu či
zamokření, odolnost vylamování pazochů při vichřici atd.).
4.
Je možné odstranit zjištěné mutace, na stanovišti se projevují všechny znaky
genotypu.
Stručné zásady pro depozitní část polní kolekce GZ chmele:
a)
Výsadba dle metodiky výsadby chmele.
b)
Minimální počet 4 rostliny od každé položky.
c)
Vybrat soubor „zajímavých“ (ve světě rozšířených) genotypů, které budou sledovány
po celou dobu pěstování. Tím se určí stabilita výkonnosti, což je u chmele jeden
z nejdůležitějších hospodářských znaků.
d)
Regenerace po 15 až 20 letech od výsadby.
e)
Duplikace všech materiálů v in vitro.
4.4 Plané chmele
Velmi důležitá část genetických zdrojů chmele. V současné době je v kolekci GZ chmele
zařazen vysoký počet planých chmelů, proto se této části musí věnovat zvýšená pozornost pro
hodnocení znaků. Hlavní důvod hodnocení je ověření požadovaných znaků (řada znaků je
ovlivněna prostředím). Z historie chmele je patrné, že se chmel pěstoval téměř na celém území
České republiky (Beránek a Fric, 1994). Proto je nutné postupně v těchto lokalitách nalézt tyto
původní rostliny, sledovat je a popřípadě zařadit do GZ chmele. Součástí je i sběr zahraniční,
248
kde jsou odlišné genotypy než v ČR a dle informací byly nalezeny plané chmele s vysokou
odolností jak ke škůdcům a chorobám, tak i k vnějším podmínkám (sucho, vysoká hladina
spodní vody atd.). Současně byly nalezeny genotypy s odlišným složením chmelových
pryskyřic i silic. Tyto poznatky jsou uvedeny v řadě odborných publikací, např. (Hampton et al.,
2002, Nesvadba et al., 2009). Sběr planých chmelů realizovat dle 3 základních etap.
4.4.1 Hodnocení planých chmelů na stanovišti
Při hodnocení planých chmelů na stanovišti je nutné dodržovat tyto základní body:
1.
Popis stanoviště.
2.
Základní popis rostlin na stanovišti (max. 10 hlavních deskriptorů charakterizující popis
rostlin), chemické analýzy chmelových hlávek.
3.
Po 2 až 3 letech hodnocení vybrat genotypy jak typické pro danou oblast, tak geneticky
zajímavé (odolnost, znaky které nejsou v GZ chmele).
4.
Namnožit min. 8 rostlin pro výsadbu do pracovní kolekce.
4.4.2 Hodnocení planých chmelů v pracovní kolekci
Pro zjištění znaků je nutné plané chmele vysadit do chmelnice, kde je umístěna pracovní
kolekce. Řada znaků je polygenně založena a je ovlivněna prostředím, proto je nutné stanovené
znaky na stanovišti ověřit i v polních podmínkách. V této části je nutné dodržovat tyto základní
body:
1.
Výsadba pracovní kolekce dle metodiky výsadby chmele.
2.
Minimální počet je 4 rostliny od každého genotypu.
3.
Hodnocení základních deskriptorů shodných jako na stanovišti.
4.
Hodnocení bude prováděno min. 3 roky.
5.
Analýza DNA.
6.
Zpracovat souhrnné výsledky z jednotlivých lokalit.
4.4.3 Zařazení do polní kolekce GZ chmele
Na základě výsledků z předešlých etap budou nové genotypy zařazeny do polní kolekce GZ
chmele, dle následujících bodů:
1.
Na základě dosažených výsledků vybrat nové genotypy do polní kolekce GZ chmele.
2.
Protokolární zápis o předání planých chmelů do GZ chmele.
5. Regenerace
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Jak bylo výše uvedeno (3.1) je nutné po 15 až 20 letech provádět regeneraci jednotlivých
položek v GZ chmele. Optimální bude provádět výsadbu v depozitní části vždy po ukončení
hodnocení (celá série bude převedena do depozita) a po 15 až 20 letech opět regenerovat celou
sérii. Regenerace bude provedena dle stručného uvedeného postupu:
Namnožení minimálně 15 ks sadby od každé položky – 1. rok.
Následný rok vysadit min. 4 ks (ostatní balíčková sadba bude ponechána jako rezerva
materiálu) sadby na náhradní pozemek – 2. rok.
Pokud bude vysazený materiál v pořádku, vyorat staré rostliny v depozitní části (po sklizni –
tím bude zajištěna duplicita rostlin) – 3. rok.
Regenerace půdy (kultivace, dusíkaté vápno, meziplodiny, hluboké kypření atd.) po dobu až 3
let a současně se budou ničit všechny zbytky původních rostlin – 4. až 6. rok.
Množení sadbového materiálu pro výsadbu regenerovaných položek v depozitní části kolekce
– 6. rok.
Výsadba regenerovaných položek do depozitní části – 7. rok.
Pokud bude vysazený regenerovaný materiál v pořádku, vyorat rostliny na náhradním
pozemku (po sklizni – bude zajištěna duplicita) – 8. rok.
249
Pokud nebude k dispozici náhradní pozemek je možné namnožený materiál ponechat v balíčkové
formě 2 roky a po jednoleté pauze vysadit na původní stanoviště. V tomto případě musí být
regenerovaná položka vysazena na původní místo shodné položky.
Dle uvedené metodiky je patrná vysoká náročnost regenerace GZ chmele, která bude trvat min.
8 let. Metodika zajišťuje originalitu původních rostlin a především připravenost pozemku pro
výsadbu regenerovaného materiálu. Je nutné připomenout, že depozitní část bude duplicitní v in
vitro pro případ nepříznivých povětrnostních vlivů.
6. Přehled spolupráce
Smluvně je podložena spolupráce na kolekci GZ chmele s následujícími domácími pracovišti:
1.
GB VÚRV Ruzyně - Koordinátor řešení „Národního programu konzervace a využití
genofondu rostlin“ (metodicka spolupráce, IS EVIGEZ atd.).
2.
UMBR AV ČR České Budějovice - Molekulární testace biologického materiálu a studium
genomu chmele. Studium virů a viroidů chmele.
3.
Další spolupráce – jedná se o spolupráci na základě společných výzkumných projektů.
Např. ČZU Praha, ÚEBAV Olomouc, VÚPS Praha atd.
Se zahraničními partnery spočívá spolupráce ve výměně vzorků genetických zdrojů
chmele včetně základních identifikačních a popisných dat, ve vzájemné prohlídce a informovanosti
o kolekcích. Dále se jedná o pracoviště, která spolupracují v oblasti sběru planých chmelů. Jedná se
o tyto významné zahraniční pracoviště:
1.
Institut za hmeljarstvo in pivovarstvo, Žalec, Slovinsko
2.
Hopfenforschungsinstitut, Wolnzach, Německo
3.
Institut Uprawy , Nawozénia i Gleboznawstwa, Pulawy, Polsko
4.
Horticulture Research International, Ashford, Kent, Anglie
5.
West-Vlaanderen Onderzoeks-en Voorlichtingscentrum voor Land-en, Tuinbouw,
Belgie
6.
Oregon Agricultural Experiment Station, Corvallis, USA
7.
Washington State University, Irrigated Agriculture Research and Extension Centre,
Prosser, USA
8.
Agriculture Argi-Food, Research Centre, Saskatoon, Kanada
9.
South Africa Breweries, Hop Farms (Pty) Limited, George, Jihoafrická republika
10.
Severoosetijská státní univerzita, Vladikavkaz, Ruská federace
S.A. Espaňola de Fomento del lúpulo, 24270 Villannueva de Carrizo, León,
11.
Španělsko
12.
Universidad de Oviedo, Department B.O.S., Oviedo, Španělsko
7. Přehled spolupráce s uživateli
Rozsah a zaměření využití kolekce genetických zdrojů chmele je dán tím, že chmel je specifickou a
maloplošnou plodinou. Nejrozsáhlejším je využití ve výzkumné činnosti na pracovišti
Chmelařského institutu s.r.o. Žatec:
1. Výběr vhodných donorů výkonnosti a odolnosti
2. Vlastní provedení křížení v porostu kolekce
3. Odběr rostlinného materiálu pro potřeby virologie a biochemických testací
4. Výběr vzorků dle potřeb molekulární biologie
5. Odběr vzorků pro chemické analýzy a pivovarské testy
Mimo vlastní pracoviště je účelná spolupráce s následujícími organizacemi:
1. ÚKZÚZ při odrůdovém zkušebnictví porovnání nových genotypů přihlášených do registračních
pokusů s podobnými genotypy v zahraničí.
2. VÚPS při výzkumu chmelových genotypů v pivovarnictví.
250
3. Chmelařství, družstvo Žatec při ověřování možnosti zavedení vybraných genotypů do praxe a
především zpracování nových genotypů chmele.
4. SRS Žatec využívá společně s řešitelem GZ chmele pro identifikaci a projevu chorob u různých
genotypů.
5. Vysokoškolská spolupráce ČZU Praha, VŠCHT Praha atd. – výzkumné projekty
Z dalších aktivit lze zvýraznit:
1. Demonstrační a školící význam (praxe, zahraniční návštěvy, školní exkurze atd.).
2. Studentská spolupráce (řešení diplomových a doktorandských prací)
3. Ostatní (vzorky hlávek v suchém i čerstvém stavu , sadba pro okrasné účely i drobné využití,
výstavnictví).
8. Předávání genetických zdrojů chmele
Při předání položek z kolekce GZ chmele musí být proveden protokolární zápis. Tím bude zaručena
pro uživatele vzorků identita materiálu!
9. Literatura
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
BERÁNEK, F., FRIC, V.: Nezbytnost šlechtění vlastních odrůd chmele, Chmelařství, 1994 (7):
81 - 83.
FRIC, V., BERÁNEK, F.: Šlechtění chmele s obsahem nad 12 % alfa hořkých kyselin v roce
1996, Výroční zpráva Chmelařského institutu Žatec, 1997.
HAMPTON, R., NICKERSON, G., WHITNEY, P., HAUNOLD, A.: Comparative chemical
attributes of native North American hop, Humulus lupulus var. lupuloides E. Small.
Phytochemistry 2002 (61): 855 – 862.
KIŠGECI, J.: Hmelj, Beograd, Partenon, 2002.
NESVADBA, V., ČERNÝ, J., KROFTA, K.: Transfer of the hop (Humulus lupulus L.) alphabitter acid content to progenies of F1 and I1 generations in selected parental. Plant soil
environ, 49, 2003 (6): 269 - 276.
NESVADBA V., BRYNDA M., PATZAK J., KROFTA K. Metodika pro udržení odrůdové čistoty
chmelových porostů. Chmelařský institut s.r.o. Žatec. 2008
NESVADBA V., KROFTA K.: Breeding of hop (Humulus lupulus L.) for biomedical and pharmaceutical
purposes. 2nd ISHS International Humulus Symposium, 1-5 September 2008, Gent, Belgiím
NESVADBA V., PATZAK J., KROFTA K.: Variability of wild hops. Proceedings of the Scientific
Commission I.H.G.C., 21 – 24 July 2009 Leon, Poland: 7 – 12
9. NEVE, R. A.: Hops, Chapman and Hall, 1991
10. PATZAK, J.: Comparison of RAPD, STS, ISSR and AFLP molecular methods used for
assessment of genetic diversity in hop (Humulus lupulus L.). Euphytica 121: 9-18, 2001.
11. PATZAK, J.: Characterization of Czech hop (Humulus lupulus L.) genotypes by molecular
methods. Rostlinná výroba 48: 343-350, 2002.
12. PATZAK, J.: Assessment of somaclonal variability in hop (Humulus lupulus L.) in vitro
meristem cultures and clones by molecular methods. Euphytica 131: 343-350, 2003.
13. RÍGR, A., FABEROVÁ, I.: Klasifikátor chmele Humulus lupulus L., 2000.
14. RYBÁČEK, V. a kol.: Chmelařství, SZN Praha, 1980.
15. SVOBODA, P.: Clonal propagation of hop in vitro. Rostlinná výroba (37) 1991: 705 – 708.
16. RYBÁČEK, V.: Hop Production, Elsevier Science Publishers, Amsterdam 1991.
17. VENT, L. a kol.: Chmelařství organizace a technologie výroby, SZN Praha, 1963.
251
Příloha 1
Identifikace a charakterizace chmele pomocí molekulárně-genetických analýz
Analýzy lze provádět pouze u čerstvých listů. V příloze 1 je uveden metodický postup identifikace
rostlin (obrázek 1) nebo samčích a samičích genotypů (obrázek 2).
Izolace DNA
Z čerstvých mladých listů nebo zamražených vzorků zelených částí rostlin chmele se naváží po 1 g
rostlinného materiálu. Vzorky se přenesou do vychlazené třecí misky a přelijí kapalným dusíkem. Potom se
důkladně homogenizují tloučkem na jemný bílý prášek až do odpaření všeho dusíku. Rozdrcené vzorky se
přenesou do označené 15 ml epruvety s předem napipetovanými 7 ml extrakčního pufru (1% CTAB, 50 mM
Tris-HCl pH=8,0, 50 mM EDTA, 1,8 M NaCl, 0,1% 2-merkaptanol). Poté se dobře protřepou převracením a
extrahují při 65 °C ve vodní lázni po dobu 30 minut až 1 hod., během nichž se občas promíchají převracením.
Po extrakci se do epruvety přidá 7 ml směsi chloroform + isoamylalkohol (24:1) a vzorky se homogenizují
neustálým převracením na kývačce po dobu 10 minut. Poté se centrifugují 10 minut při 6000 rpm a pokojové
teplotě. Po centrifugaci se supernatant přenese do nové označené 50 ml epruvety a k němu se přidají 2 U
ribonukleázy A, pro degradaci RNA. Opatrně promíchané vzorky se inkubují při 37 °C v termostatu po dobu 2
hod. Poté se DNA vysráží 2,5x objemem (17,5 ml) 96% etanolu (vychlazeného na -20°C) a několika
převráceními. Vysrážené vlákno DNA se zachytí a namotá na odstřiženou pipetovou špičku a přenese do
označené
1,5
ml
Eppendorfky.
Vzorky
DNA
se
poté
centrifugují
20
minut
při
14 000 rpm a 4 °C. Zbylý supernatant se vylije a DNA „pellet“ promyje 200 l 70% etanolu (vychlazeného na –
20 °C). Vzorky se opět centrifugují 2 minuty při 14 000 rpm a 4 °C. Supernatant se odpipetuje a vzorky se poté
vysuší
na
vzduchu
při
pokojové
teplotě
po
dobu
30 minut. Vyizolovaná DNA se rozpustí v 200 l sterilní redestilované vody přes noc v lednici. DNA se
kvantifikuje absorbancí UV záření vlnové délky 260 nm na UV-VIS spektrofotometru a její kvalita se hodnotí
spektrální analýzou absorbance. Pro další použití se DNA skladuje v mrazícím boxu při –20 °C.
Další relativně rychlou alternativou izolace DNA, i když též nákladnější, je využití DNeasy Plant mini kitu
od firmy Qiagen (SRN). Z čerstvých vzorků se naváží 100 mg rostlinné hmoty a přenese do vychlazené třecí
misky. Vzorky se přelijí tekutým dusíkem a rozdrtí tloučkem na jemný prášek. Po odpaření dusíku se prášek
přenese do označené 1,5 ml Eppendorfky s 400 l extrakčního pufru AP1 a 4 µl RNázy A. Vzorek se poté
zhomogenizuje vortexováním a je inkubován při 65 °C v ohřívacím bloku po dobu 10 minut. Poté se do
mikrozkumavky přidá 130 µl pufru AP2, vzorek se zamíchá a inkubuje 5 minut na ledu. Po inkubaci se vzorky
přenesou do QIAshredder kolonek a centrifugují při 14 000 rpm po dobu 2 minut při pokojové teplotě. Proteklý
supernatant se poté přenese do nové označené Eppendorfky a k němu se přidá poloviční množství (225 µl)
pufru AP3 a celý objem (450 µl) 96% etanolu. Vzorek se zhomogenizuje pipetováním a nanese postupně na
DNeasy kolonku. Vzorky se poté centrifugují při 8 000 rpm 1 minutu při pokojové teplotě. Kolonka se vyjme ze
sběrné 2 ml zkumavky, ze které se poté vylije proteklý supernatant, kolonku vrátí zpět a celý proces se opakuje
se zbytkem extraktu. Po centrifugaci a vylití supernatantu se do kolonky napipetuje 500 µl promývacího pufru
AW a opět se vzorek centrifuguje při 8 000 rpm 1 minutu při pokojové teplotě. Po centrifugaci a vylití
supernatantu se znovu do kolonky napipetuje 500 µl promývacího pufru AW a opět se vzorek centrifuguje při
14 000 rpm 2 minuty při pokojové teplotě, aby došlo k důkladnému vysušení vazebné membrány. Kolonka se
poté přenese do nové označené 1,5 ml Eppendorfky a na střed membrány se napipetuje 100 µl pufru EB.
Kolonka se nejprve inkubuje 5 minut, pro kvalitní rozpuštění DNA, a poté centrifuguje při 8 000 rpm 1 minutu
při pokojové teplotě. Celý proces eluce se opakuje s dalšími 100 µl pufru EB. Proteklá vyizolovaná rozpuštěná
DNA se skladuje pro další použití v mrazícím boxu při -20 °C.
Dalším kitem, který je možno použít pro izolaci DNA z rostlin chmele pro následnou specifickou PCR
analýzu je Extract-N-Amp Plant PCR kit od firmy Sigma-Aldrich (USA). Bohužel tato metoda není
stoprocentně spolehlivá a je též dosti nákladná, avšak je ze všech metod nejrychlejší. K izolaci se využije pouze
malého listového disku o průměru 5 mm. Listový disk se vyřízne lihem sterilovanou děrovačkou papíru a umístí
do sterilní 0,5 ml amplifikační mikrozkumavky. Ke vzorku se přidá 100 µl extrakčního pufru a vzorek se poté
inkubuje ve vařící vodní lázni po dobu 10 min. Po ochlazení v ledu se ke vzorku přidá 100 µl ředícího pufru a
vzorek se zhomogenizuje vortexováním. Takto připravený vzorek DNA je přímo používán v PCR reakci a lze
jej skladovat při 2 – 8 °C v lednici pro další použití.
252
Molekulární metody
1. STS metoda
STS metoda vychází plně z publikovaných primerových kombinací a podrobných protokolů. Tato analýza
je u nás zavedena jako standardní metoda genotypizace chmele (Patzak, 2002). K analýze se použijí primerové
kombinace pro lokusy B72WF2/R2 a 193F3/R3 publikované Tsuchiya et al. (1997), dále primerová kombinace I
podle Araki et al. (1998) a 1 a 2 podle Murakami (1998). STS reakční směs (25 l) se skládala z 50 ng
templátové genomové DNA, 1x PCR master mixu (10 mM Tris-HCl, 50 mM KCl, 1,5 mM MgCl2, 200 µM
dNTPs, 1,25 U termostabilní Taq DNA polymerázy) (Qiagen, SRN) a 1,6 µM primeru v kombinaci. Pro PCR
amplifikace jsou používány Genius thermocycler (Techne, Cambridge, UK) a TGradient thermocycler
(Biometra, Goettingen, FRG). Vzorky se nejprve denaturují 3minutovou inkubací při 94 °C. Polymerázová
řetězová reakce má následující časový a teplotní profil: 35 cyklů - denaturace 30 s při 94 °C, „annealing“
primerů 60 s při 60°C resp. 65 °C a elongace 105 s při 72°C. PCR se ukončí závěrečnou 10minutovou elongací
při 72 °C a zchlazením na 4 °C.
2. SSR metoda
SSR metoda vychází plně z publikovaných primerových kombinací a podrobných protokolů nalezených
specifických mikrosatelitních lokusů. SSR reakční směs (25 l) se skládá z 50 ng templátové genomové DNA,
1x PCR master mixu (10 mM Tris-HCl, 50 mM KCl, 1,5 mM MgCl2, 200 µM dNTPs, 1,25 U termostabilní Taq
DNA polymerázy) (Qiagen, SRN) a 1,6 µM primeru v kombinaci. Pro PCR amplifikace jsou používány Genius
thermocycler (Techne, Cambridge, UK) a TGradient thermocycler (Biometra, Goettingen, FRG). Vzorky se
nejprve denaturují 3minutovou inkubací při 94 °C. Polymerázová řetězová reakce má následující časový a
teplotní profil: 26 až 35 cyklů - denaturace 30 s při 94°C, „annealing“ primerů 60 s při 54 °C až 65 °C a
elongace 90 s při 72 °C. PCR ukončí závěrečnou 10minutovou elongací při 72 °C a zchlazením na 4 °C.
3. Identifikace pohlaví pomocí PCR
Pro molekulární identifikaci pohlaví pomocí PCR je v našich experimentech (Patzak et al., 2002) otestován
a optimalizován postup, jenž amplifikuje specifický 1,15kb DNA fragment z Y chromosomu samčích rostlin
chmele (Humulus lupulus L.). Tento fragment je však specifický pouze pro evropské a americké chmele a
nevyskytuje se na Y chromozomu samčích rostlin z Japonska. Další sekvencí, jež se nám osvědčila při detekci
pohlaví, je specifický 684 pb DNA fragment AJ831219. Na této sekvenci se navrhnou dvě sady primerů, jež
v PCR reakci amplifikují produkty 684 pb a 520 pb, respektive 350 pb. PCR reakční směs (25 l) se skládá z 50
ng templátové genomové DNA, 1x PCR master mixu (10 mM Tris-HCl, 50 mM KCl, 1,5 mM MgCl2, 200 µM
dNTPs, 1,25 U termostabilní Taq DNA polymerázy) (Qiagen, SRN) a 1,6 µM primeru v kombinaci. Vzorky se
nejprve denaturují 3minutovou inkubací při 94 °C. Polymerázová řetězová reakce má následující časový a
teplotní profil: 35 cyklů - denaturace 30 s při 94 °C, „annealing“ primerů 60 s při 54 °C a elongace 90 s při 72
°C. PCR ukončí závěrečnou 10minutovou elongací při 72 °C a zchlazením na 4 °C. Při izolaci DNA pomocí
Extract-N-Amp Plant PCR kitu od firmy Sigma-Aldrich (USA) je výhodné použít REDExtract-N-Amp PCR
mix pro přípravu reakční směsi, která dále obsahuje 30 ng každého primeru a 4 l extrahované DNA. Teplotní a
časový profil reakcí je pro všechny použité chemikálie shodný.
3. AFLP metoda
AFLP metoda vychází z metodiky popsané Zabeau a Vos, modifikované Patzakem (2001) pro chmel.
Hlavní modifikací je využití neznačených primerů ani nukleotidů. Genomová DNA (0,75 µg) se nejprve rozštěpí
5 U restrikční endonukleázy EcoRI (Roche Molecular Biochemicals, SRN) v 1x SuRe/Cut pufru A (33 mM
Tris-acetát, 10 mM octan hořečnatý, 66 mM octan draselný, 0,5 mM dithithreitol, pH=7,9) 2hodinovou inkubací
v ohřívacím bloku při 37 °C. Poté se DNA rozštěpí 5 units restrikční endonukleázou Tru9I (Roche Molecular
Biochemicals, SRN), jež je izoschizomer restrikční endonukleázy MseI a je do reakční směsi přidána již na
začátku reakce, 2hodinovou inkubací v ohřívacím bloku při 65 °C. Celá reakční směs (50 l) rozštěpených
fragmentů DNA se použije k navázání specifických adaptorů na jednotlivé přesahující konce DNA. Ligační
směs (60 l) se skládá z rozštěpených fragmentů DNA, 50 pmol MseI adaptoru, 5 pmol EcoRI adaptoru, 1 U
T4 DNA ligázy (Promega, USA) a 1x ligačního pufru (30 mM Tris-HCl pH=7,8, 10 mM MgCl2, 10 mM
dithiothreitol, 1 mM ATP). Ligace probíhá po dobu 2 hodin při 20 °C. Restrikční fragmenty s navázanými
adaptory se poté naředí přidáním 140 l sterilní redestilované vody. Pro štěpení DNA lze použít různé
kombinace restrikčních nukleáz, když v naší laboratoři se ověřují kombinace Taq1 + ApaI a PstI + MseI. Při
PCR reakci se nejdříve provede preselektivní amplifikace restrikčních fragmentů. Reakční směs (20 l) se
skládá z 20 ng rozštěpené genomové DNA, 1x reakčního pufru (10 mM Tris-HCl pH=8,3, 50 mM KCl, 1,5 mM
MgCl2, 0,001% gelatin), 200 µM dNTPs, 30 ng MseI preselektivního primeru (5’ GATGAGTCCTGAGTAA-C
3’) a EcoRI preselektivního primeru (5’ GACTGCGTTACCAATTC-A 3’), 0,5 U termostabilní AmpliTaq
253
Gold™ DNA polymerázy (Applera, USA). Vzorky se nejprve denaturují 9minutovou inkubací při 94 °C.
Polymerázová řetězová reakce má následující časový a teplotní profil: 20 cyklů - denaturace 30 s při 94°C,
„annealing“ primerů 60 s při 56 °C a elongace 60 s při 72 °C. PCR se ukončí závěrečnou 10minutovou elongací
při 72 °C a zchlazením na 4 °C. Poté se provede selektivní amplifikace restrikčních fragmentů. Reakční směs
(20 l) je složena z 2 l 1/20 ředěných preamplifikovaných restrikčních fragmentů DNA, 1x reakčního pufru
(10 mM Tris-HCl pH=8,3, 50 mM KCl, 1,5 mM MgCl2, 0,001% gelatin), 200 µM dNTPs, 30 ng MseI
selektivního primeru a EcoRI selektivního primeru, 0,5 U termostabilní AmpliTaq Gold™ DNA polymerázy
(Perkin Elmer, USA). V selektivních AFLP reakcích se použije 5 různých kombinací primerů, jež jsou uvedeny
v tabulce č.4. Vzorky se nejprve denaturují 9 minutovou inkubací při 94 °C. Polymerázová řetězová reakce má
následující časový a teplotní profil: 13 cyklů - denaturace 30 s při 94 °C, „annealing“ primerů 60 s při 65 °C 0,7°C po každém cyklu, a elongace 60 s při 72 °C; 23 cyklů - denaturace 30 s při 94 °C, „annealing“ primerů 60
s při 56 °C a elongace 60 s při 72 °C. PCR se ukončí závěrečnou 10minutovou elongací při 72 °C a zchlazením
na 4 °C.
Elektroforéza
K elektroforetickým analýzám se použije horizontální agarózové elektroforézy (Owl Scientific, USA).
PCR produkty se smísí s 6x nanášecím pufrem (10 mM trisHCl pH=8,0, 50 mM EDTA, 50% glycerin, 0,25%
bromfenolová modř) a separují na 1,5% až 2% agarózovém (SeaKem LE, FMC Bioproducts, UK) gelu v TBE
pufru (90 mM Tris-borát, 2 mM EDTA pH=8,0) při napětí 2 V/cm (Power-Pac 300, BioRad, USA). Dobře
rozdělené produkty se barví v gelu 5 l SYBR Green I (FMC Bioproducts, UK), ředěném 1:10 000 v 0,5xTBE
pufru, po dobu 15 minut na rotační třepačce (Stuart Scientific, UK) při pokojové teplotě. Obarvené DNA
produkty se vizualizují UV zářením vlnové délky 302 nm na UV transiluminátoru (TMW-20, UVP, USA) a
fotografují CCD kamerou (UVP, UK) přes hardwarové a softwarové rozhraní do paměti osobního počítače (v
TIFF formátu).
K elektroforetickým analýzám AFLP a SSR produktů a některých produktů STS reakcí se použije
vertikální sekvenační polyakrylamidové elektroforézy (Owl Scientific, USA). AFLP produkty se smísí s 2x
nanášecím pufrem (98% formamid, 10 mM EDTA, 0,25% bromfenolová modř, 0,25% xylencyanolová modř) a
denaturují inkubací v ohřívacím bloku po dobu 3 minut při 90°C. Poté se produkty zchladí na ledu a separují v
5% polyakrylamidovém (Sigma-Aldrich, USA) gelu (1xTBE pufr, 8M močovina, 5% akrylamid + bis-akrylamid
24:1, 0,1% TEMED, 0,02% persíran amonný) v gradientu TBE pufru při výkonu zdroje 45W (OSP-3000LP,
Owl Scientific, USA). Polyakrylamidové gely dobře rozdělených AFLP produktů se poté barví podle protokolu
SILVER SEQUENCE™ DNA sekvenačního systému (Promega, USA). Na skle navázaný (silan A 174, Merck,
SRN) polyakrylamidový gel se nejprve fixuje 10% kyselinou octovou po dobu 20 minut za mírného míchání na
třepačce (358 S, Elpan, Polsko). Poté se gel vypere v dostatečném množství (1 l) redestilované vody třikrát po
dobu 2 minut. Dobře okapaný gelsel poté barví v barvícím roztoku (0,1% AgNO3, 0,05% formaldehyd) po dobu
30 minut za mírného míchání na třepačce. Poté se dobře okapaný gel krátce (5 s) omyje redestilovanou vodou a
umístí do roztoku vývojky (3% Na2CO3, 0,05% formaldehyd, 40 M Na2S2O3·5H2O). Když jsou všechny
produkty dobře obarveny, reakce se zastaví stejným objemem 10% kyseliny octové. Po 3 minutách se gel vyjme
z roztoku a vypere v redestilované vodě dvakrát po dobu 2 minut. Gel se poté vysuší na vzduchu ve tmě.
Vysušený gel se poté, pro zvýraznění kontrastu a dokumentaci, přefotografuje pomocí negatoskopu (View
Master 101D, Pehamed, SRN) na duplikační fotografický film (Typon TR-DO 18, Promega, USA).
254
Obrázek 1: Elektroforetická analýza amplifikovaných produktů STS reakcí primerových kombinací a)
B72WF2/R2 (Tsuchiya et al. 1997), b) I. (Araki et al. 1998), c) 1a d) 2 (Murakami 1998) českých povolených
klonů a odrůd a novošlechtění. O – Osvaldův klon 72, B – Bor, S – Sládek, P – Premiant, A – Agnus.
a)
M1
O
B
S
P
A
4382 4527 4715 4353 M2
700 pb
600 pb
500 pb
676 pb
517 pb
460 pb
396 pb
350 pb
400 pb
300 pb
222 pb
200 pb
b)
179 pb
M1
O
B
S
P
A
4382 4527 4715 4353 M2
350 pb
300 pb
222 pb
179 pb
200 pb
126 pb
c)
M1
O
B
S
P
A
4382 4527 4715 4353 M2
2645 pb
1605 pb
1500 pb
1198 pb
1000 pb
900 pb
800 pb
700 pb
600 pb
500 pb
676 pb
517 pb
460 pb
396 pb
350 pb
400 pb
d)
M1
O
B
S
P
A
4382 4527 4715 4353 M2
2645 pb
1605 pb
1500 pb
1198 pb
1000 pb
900 pb
800 pb
700 pb
600 pb
500 pb
676 pb
517 pb
460 pb
396 pb
350 pb
400 pb
255
Obrázek 2: Elektroforetická analýza amplifikovaných produktů PCR reakcí primerových kombinací a) STS684a, b) STS-684b (Danilova a Karlov, 2004) a c) SEIG (Polley et al. 1997) samčích a samičích rostlin chmele.
a)
M2
M1
1605 pb
1198 pb
1500 pb
1000 pb
800 pb
600 pb
500 pb
400 pb
300 pb
200 pb
676 pb
517 bp
460 bp
396 bp
350 bp
222 pb
179 pb
126 pb
b)
100 pb
M2
M1
1605 pb
1198 pb
1500 pb
1000 pb
800 pb
600 pb
500 pb
400 pb
300 pb
200 pb
676 pb
517 bp
460 bp
396 bp
350 bp
222 pb
179 pb
126 pb
c)
100 pb
M1
M2
2645 pb
1605 pb
1195 pb
1500 pb
1000 pb
676 pb
500 pb
400 pb
300 pb
200 pb
517 bp
350 bp
222 bp
179 bp
100 pb
256
Příloha 2
Metody chemických analýz chmelových hlávek
I. ALFA KYSELINY A JEJICH ANALYTICKÉ STANOVENÍ
Alfa kyseliny, které společně s beta kyselinami patří ke specifickým složkám chmelových pryskyřic, jsou
z pivovarského hlediska nejdůležitější složkou chmele. Senzoricky jsou alfa kyseliny v čistém stavu bez chuti a
vůně. Při výrobě piva se ve fázi chmelovaru izomerují na tzv. iso-alfa kyseliny, které jsou hlavním nositelem
hořkosti piva. Alfa kyseliny jsou tvořeny směsí několika analogů humulonu. V přirozených směsích alfa kyselin
převládají kohumulon, humulon a adhumulon. Beta kyseliny se od alfa kyselin strukturně liší přítomností
dalšího isopen-tenylového postranního řetězce na 6. uhlíku aromatického jádra. Podobně jako alfa kyseliny se i
beta kyseliny vyskytují ve směsi několika analogů, z nichž nejvíce jsou zastoupeny kolupulon, lupulon a
adlupulon (obr. 1). Analytické metody stanovení alfa kyselin lze obecně rozdělit na skupinové a specifické.
Struktura alfa kyselin poskytuje fyzikální základ řadě metod jejich analytického stanovení. Například dvojné
vazby v šestičlenném cyklickém jádru způsobují silnou absorpci UV záření. Spektrofotometrické stanovení se
výhodně spojuje s předseparací složek (např. hořkých kyselin) metodou kapalinové chromatografie nebo
kapilární elektroforézy. Určitá skupina měkkých pryskyřic se sráží solemi dvojmocného olova za vzniku žluté
sraženiny. Tato srážecí reakce je podstatou titračních metod stanovení alfa kyselin.
Titrační a gravimetrické metody
Princip titračních a gravimetrických metod je založen na srážecí reakci alfa kyselin s ionty dvojmocného
olova ve formě methanolického roztoku octanu olovnatého, při níž se tvoří žlutá sraženina humulonátu
olovnatého. Původně se množství sraženiny stanovovalo vážkově. Později byl tento zdlouhavý a pracný způsob
nahrazen konduktometrickou titrací. Výsledek titračního stanovení, označovaný jako konduktometrická hodnota
chmele (KH), se vyjadřuje v % hmotnostních. Typický průběh titrační křivky je uveden na obr. 2. Délka
vodorovné větve je úměrná obsahu alfa kyselin ve zkoumaném vzorku. Přestože princip stanovení je poměrně
jednoduchý, má celý analytický postup několik kritických operací, které významně ovlivňují výsledek analýzy.
Klíčovou operací je extrakce chmelových pryskyřic. Převedení hořkých látek do roztoku se provádí extrakcí
vhodným rozpouštědlem za mechanického míchání. Z organických rozpouštědel se nejčastěji používá methanol,
diethyléter, dichlormethan, toluen a isopropylalkohol dávkované samostatně nebo v kombinaci s vodnými
roztoky kyselin, zásad nebo pufrů. Dalším úskalím titračních metod je selektivita srážecí reakce. Octanem
olovnatým se sráží nejen alfa kyseliny, ale i některé minoritní složky chmelových pryskyřic (např. deoxy-alfa
kyseliny, humulinony). Olovnaté ionty mohou rovněž reagovat i s jinými složkami rostlinného extraktu.
Hlavním motivem pro existenci různých titračních metod jsou pokusy najít optimální kompromis mezi
kvantitativním rozpouštěním alfa kyselin na jedné straně a omezením extrakce balastních látek na straně
druhé. Přes zatížení řadou systematických chyb jsou titrační metody pro svou jednoduchost a rychlost v praxi
velmi rozšířené.
Spektrofotometrické metody
Základem spektrofotometrického stanovení hořkých kyselin je schopnost chmelových pryskyřic absorbovat
světlo v UV oblasti. Absorpce světla chmelovými pryskyřicemi je silně závislá na použitém rozpouštědle, pH
roztoku, a z tohoto důvodu je nutno spektrofotometrická měření provádět za přesně definovaných podnímek pH v
kyselé nebo alkalické oblasti. Absorpční spektra alfa a beta kyselin v kyselém a alkalickém prostředí jsou uvedena
na obr. 3. Z obrázku je patrné, že absorpční spektra alfa a beta kyselin jsou natolik rozdílná, že je možno stanovit
obě skupiny látek vedle sebe. Při vlastním stanovení se proměřují absorbance toluenového extraktu při vlnových
délkách 325 nm (λmax. pro alfa kyseliny), 355 nm (λmax. pro beta kyseliny) a 275 nm (λmin. pro alfa a beta kyseliny).
Naměřené hodnoty se dosazují do regresních rovnic. Tato metoda se v Evropě příliš nepoužívá, běžnější je v USA,
kde byla vypracována. Je obsažena výhradně v metodice ASBC pod označením Hops-6. Metoda je vhodná
257
především pro čerstvé chmele. U starších chmelů přesnost stanovení klesá, protože se mění tvar absorpčních spekter
chmelových pryskyřic.
Kapalinová chromatografie
Měření obsahu alfa kyselin kapalinovou chromatografií (HPLC) je jednou ze specifických metod stanovení
těchto látek ve chmelu a chmelových výrobcích. Na rozdíl od jiných metod však umožňuje přesné stanovení těchto
látek i ve starších chmelech. Principem metody je chromatogra-fické dělení chmelových pryskyřic získaných
vhodnou extrakcí chmele na analytické koloně a následná detekce jednotlivých složek na principu absorpce UV
světla. Jedná se v podstatě o metodu spektrofotometrickou. Při analýze se kromě obsahu alfa kyselin stanoví i obsah
beta kyselin a zastoupení hlavních analogů. Volbou experimentálních podmínek lze dosáhnout rozdělení alfa a beta
kyselin na čtyři až šest analogů. Při dělení na čtyři analogy se u alfa kyselin separuje kohumulon, kdežto humulon a
adhumulon se eluují jako jeden chromatografický pás (obr. 4). Stejným způsobem se separují i beta kyseliny.
Podobně jako u titračních metod, i u metod chromatografických lze v literatuře nalézt řadu modifikací, které se liší
způsobem přípravy vzorku a parametry chromatografického stanovení (typ a rozměry analytické kolony, složení
mobilní fáze, způsob eluce, vlnová délka detekce). Mobilní fáze se převážně skládá ze směsi methanol-voda nebo
acetonitril-voda, doplněná fosfátovým pufrem nebo vhodným iontopárovým činidlem. Jako separační materiály se
dnes výhradně používají sorbenty na bázi silikagelu s reverzní fází (RP C18) s dodatečnou deaktivací zbytkových
silanolových skupin, tzv. end-capping.
Standardizovanou HPLC metodou je v analytice EBC metoda s označením 7.7. Ke kvantitativnímu
stanovení alfa a beta kyselin se používá certifikovaný chmelový extrakt s deklarovaným obsahem hořkých
kyselin. Jeho stabilita je pravidelně kontrolována mezinárod-ními kruhovými testy.
II. STANOVENÍ ALFA A BETA KYSELIN VE CHMELU A CHMELOVÝCH EXTRAKTECH METODOU HPLC (EBC
7.7)
a) Podstata zkoušky a oblast použití
Metoda specifikuje podmínky stanovení chmelových pryskyřic vysokotlakou kapalinovou chromatografií
(HPLC, high pressure liquid chromatography) v hlávkovém i mletém chmelu, chmelových peletách a běžných
chmelových extraktech.
Chmel a výrobky z mletého chmele
Alfa a beta kyseliny jsou ze chmele a chmelových produktů extrahovány směsí diethyl-éther-methanol a
zředěným roztokem kyseliny chlorovodíkové. Chmelové pryskyřice, vyextrahované do étherové fáze, se dělí na
chromatografické HPLC koloně s reverzní fází a jsou spektrometricky detekovány při vlnové délce 314 nm.
Chmelové extrakty
Chmelové extrakty se rozpouštějí v methanolu. Alfa a beta hořké kyseliny jsou děleny na HPLC koloně
s reverzní fází a spektrofotometricky detekovány při vlnové délce 314 nm.
b) Chemikálie, laboratorní zařízení
mlýnek na chmel
analytické váhy, přesnost 0,1 mg
Třepačka
ultrazvuková lázeň
skleněné láhve, 250 ml s těsným šroubovacím
uzávěrem
analytická HPLC kolona - doporučuje se Nucleosil 250
x 4 mm, RP C18, 5 m, Macherey-Nagel, Germany,
No. 720014, Hops.
kapalinový chromatograf, vybavený UV nebo DAD
detektorem a počítačovou datastanicí
diethyléther, prostý peroxidů, p.a.
methanol, p.a.
kyselina fosforečná, p.a. (c = 85 %)
mobilní fáze: methanol:voda:kyselina fosforečná
odměrné baňky o objemu 50 a 100 ml
chmelový extrakt o standardním složení jako vnější
standard se známým obsahem hořkých kyselin
258
c) Pracovní postup
I) Příprava kalibračního roztoku chmelového extraktu
Kalibrační extrakt pro stanovení alfa a beta kyselin kapalinovou chromatografií pod označením ICE 2 lze
zakoupit u Labor Veritas, Engimattstrasse 11, CH-8059 Zürich, Švýcarsko (www.laborveritas.ch). Vzorek
extraktu se nejprve zhomogenizuje. Odváží se takové množství extraktu, které obsahuje přibližně 0,5 g
veškerých pryskyřic. Odvážený extrakt (m cs) se vloží do 50 ml kádinky, přidá 30 ml methanolu a
v ultrazvukové lázni rozpustí. Roztok se kvantitativně převede do 100 ml odměrné baňky a doplní methanolem
po rysku. Obsah baňky se důkladně promíchá. Do odměrné baňky o objemu 50 ml se odpipetuje 10 ml tohoto
roztoku a doplní methanolem po rysku. Obsah baňky se znovu důkladně promíchá. Vzorek je tak připraven pro
chromatografické stanovení. Roztok kalibračního standardu je stabilní minimálně po dobu jednoho měsíce,
pokud je skladován v mrazícím boxu při teplotě –18 °C. Kalibrace musí být provedena alespoň dvakrát, a to
před a po měření souboru vzorků.
II) Chmel a výrobky z mletého chmele (granule)
Hlávkový chmel nebo chmelové pelety se rozemelou na vhodném mlýnku. Odváží se přesně 10 gramů jemně
mletého vzorku (mS) do 250 ml skleněné láhve. Přidá se 20 ml methanolu, 100 ml dietylétheru a 40 ml kyseliny
chlorovodíkové (c = 0,1 mol/l). Láhev se pevně uzavře a obsah se intenzivně třepe na třepačce po dobu 40
minut. Po vytřepání se nechá láhev stát v klidu alespoň 10 minut, aby se fáze oddělily. Do 50 ml odměrné baňky
se odpipetuje 5 ml horní vyčeřené étherové fáze a obsah baňky se doplní methanolem po rysku. Obsah baňky se
opatrně promíchá a zfiltruje přes vhodný filtr. Roztok je poté připraven k chromatografické analýze. Vzorky
musí být uchovávány při nízkých teplotách a chráněny před světlem. Jsou stabilní po dobu 24 hodin.
III) Chmelový extrakt
Vzorek chmelového extraktu se připravuje stejně jako kalibrační extrakt. Hmotnost vzorku se vyjadřuje ve
výpočtech jako mS.
IV) Chromatografické stanovení
Uvede se do chodu kapalinový chromatograf (obr. 5). Průtok mobilní fáze o složení
methanol:voda:kyselina fosforečná 900:180:5 (obj:obj:obj) se nastaví na 0,8 ml/minutu. UV detektor se nastaví
na 314 nm, teplota termostatu na 40 °C. Zkontroluje se správná funkce celého systému (těsnost spojení, únik
mobilní fáze, teplota termostatu kolony, nastavení vlnové délky detektoru, stabilita tlaku mobilní fáze
v systému). Objem nástřiku vzorku je 10 µl. Chromatografická kolona se před nástřikem prvního vzorku
kondicionuje průtokem mobilní fáze až do ustálení linie základní čáry, tj. přibližně 30 minut. Pokud je zařízení
připraveno, provede se nástřik prvního vzorku. Analýza hořkých kyselin trvá přibližně 20 minut. Typický
chromatogram analýzy alfa a beta kyselin v hlávkovém či granulovaném chmelu je uveden na obr. 5. Eluční
systém rozděluje hořké kyseliny na 4 složky: kohumulon, humulon a adhumulon, kolupulon, lupulon a
adlupulon. V uvedeném pořadí se postupně eluují v přibližných časech od 8. do 20. minuty.
d) Vyhodnocení výsledků
Obsah jednotlivých složek kohumulonu, humulonu a adhumulonu, kolupulonu, lupulonu a adlu-pulonu se
vypočte z ploch elučních pásů jednotlivých analogů hořkých kyselin ve vzorku kali-bračního extraktu a vzorku
chmele z následujícího vztahu /11/.
ci = F.mCS.cIC.Aj/mS.AIC
ci =
F=
mCS =
cIC =
Aj =
mS =
AIC =
/11/
koncentrace složky i ve vzorku vyjádřená v % hm.
faktor ředění, F = 1 pro chmelové extrakty, F = 2 pro hlávkový a granulovaný chmel
hmotnost kalibračního extraktu (g)
koncentrace složky i v kalibračním extraktu vyjádřená v % hm.
plocha elučního pásu složky i ve vzorku
hmotnost vzorku (g)
plocha elučního pásu složky i v kalibračním roztoku
259
Obsah alfa hořkých kyselin Cα se vyjádří jako hmotnostní podíl součtu obsahu jednotlivých analogů alfa
hořkých kyselin, kohumulonu, humulonu a adhumulonu. Stejným způsobem se vyjádří i celkový obsah beta
hořkých kyselin jako součet obsahu kolupulonu, lupulonu a adlupulonu. Obsah alfa a beta hořkých kyselin se
vyjadřuje v hmotnostních procentech na jedno či dvě desetinná místa.
e) Poznámky
a) Za elučním pásem kohumulonu se objevuje malý pík (deoxyhumulon), který je důležitý jako test správného a
postačujícího dělení jednotlivých složek hořkých kyselin chmele. Tento malý eluční pás musí být od elučního
pásu kohumulonu oddělen. Nedostatečná separační účinnost chromatografického systému se nejvíce projevuje
právě u těchto dvou složek.
b) Rychlost eluce hořkých kyselin lze podstatně ovlivnit přídavkem methanolu či vody do mobilní fáze.
Přídavek methanolu eluci zkracuje, přídavek vody eluci zpomaluje.
d) Podíl kohumulonu v alfa kyselinách je odrůdovým parametrem. Ve většině komerčních odrůd chmele se podíl
kohumulonu pohybuje v rozmezí 15 až 40 % rel. Vzhledem k tomu, že intervaly podílu kohumulonu se mezi
odrůdami překrývají, nelze tímto způsobem odrůdu určit jednoznačně, ale lze provést skupinové zařazení. Velmi
užitečným identifikačním parametrem odrůd je obsah xanthohumolu a odvozený podílový ukazatel obsahu
xanthohumolu a alfa kyselin.
III. STANOVENÍ OBSAHU XANTHOHUMOLU A DESMETHYLXANTHOHUMOLU
Princip metody
Xanthohumol je ze chmele a upravených chmelových výrobků extrahován směsí diethyléteru a methanolu
okyselenou zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Získaný extrakt se dělí na chromatografické koloně.
Prenylflavonoidy eluované z kolony je spektrometricky detekován při vlnové délce 370 nm.
Pracovní postup
Pracovní postup je stejný jako při přípravě vzorku pro analýzu hořkých kyselin. Chromatografické stanovení
xanthohumolu a α- a β-hořkých kyselin se provádí simultánně tak, že analytický signál je snímán při dvou
vlnových délkách 314 a 370 nm. Při první vlnové délce se měří α-hořké a β-hořké kyseliny, při druhé xanthohumol
a desmethylxynthohumol. Absorpční spektrum xanthohumolu s typickým maximem při 370 nm, je na obr. 4.3.
Kvantifikace xanthohumolu a DMX se provádí externí kalibrací na analyticky čisté standardy. Ze záznamu
simultálnní analýzy hořkých kyselin, xanthohumolu a DMX je patrné, že flavonoidy se eluují přibližně v časovém
intervalu čtyř až šesti minut, hořké kyseliny se vydělují postupně od desáté do dvacáté minuty.
Vyjadřování výsledků
Obsah xanthohumolu ve vzorku se vypočte podle vztahu [1] s přesností na dvě desetinná místa.
[1]
ci = 10 . cx . Axv / mv . Axs
ci = obsah xanthohumolu ve vzorku (g/kg)
cx = koncentrace xanthohumolu v kalibračním roztoku (mg/100 ml)
Axv = plocha elučního pásu xanthohumolu v analýze vzorku
Axs = plocha elučního pásu xanthohumolu v analýze kalibračního standardu
mv = hmotnost vzorku (g)
Přesnost stanovení
260
Rozšířená nejistota měření, tj. 95 % interval spolehlivosti střední hodnoty, byla pro xanthohu-mol stanovena ±
3,5 % relativních.
IV. STANOVENÍ OBSAHU A SLOŽENÍ CHMELOVÝCH SILIC
Chmelové silice jsou nejdůležitější skupinou obsahových látek chmele odpovědných za aroma chmele a piva.
Chmel obsahuje 0,5 až 3,0 % hmotnostních silic, které jsou obsaženy v lupulinových žlázách chmelové hlávky.
Chmelové silice jsou složitou směsí několika set přírodních látek různého chemického složení, těkavosti a
polarity. Některé z nich jsou zastoupeny řádově v desítkách procent (myrcen, α-humulen), řada dalších se
vyskytuje v malém až stopovém množství. Všechny se však společně podílí na vzniku charakteristického
chmelového aroma. Složky chmelových silic je možno rozdělit do tří skupin látek. Největší podíl připadá na
uhlovodíkovou frakci, která tvoří až 70 až 80 % celkové hmotnosti silic. Zbývající podíl připadá na kyslíkaté a
sirné látky. Sirná frakce chmelových silic představuje přibližně 1,0 % celkové hmotnosti, ale vzhledem k tomu,
že se jedná o látky senzoricky velmi aktivní, jejich vliv na celkovém aroma chmele není zanedbatelný. Z
kyslíkatých látek obsahují chmelové silice terpenické alkoholy linalool, geraniol a nerol, dále methylketony v
homologické řadě od 2-heptanonu po 2-heptadekanon. Kromě toho se ve chmelových silicích nachází řada dalších
ketonů s větveným řetězcem a to jak nasyceným, tak nenasyceným. Nejdůležitějšími zástupci látek ze skupiny
epoxidů jsou epoxidy, které vznikají oxidací terpenických uhlovodíků v průběhu stárnutí chmele
(karyofylepoxid a humulenepoxidy). Jejich obsah ve chmelu s časem podstatně stoupá. Estery přítomné ve
chmelových silicích jsou jednou z nejdůležitějších složek z pohledu formování charakteru aroma. Doposud bylo
identifikováno více než 70 různých esterů. Homologická řada methylesterů nasycených alifatických kyselin od
hexanoátu po dodekanoát patří k nejvíce zastoupeným.
261
7.9 Metodika práce s kolekcí genetických zdrojů révy
vinné
Pracoviště:
Výzkumná stanice vinařská VÚRV,v.v.i. Karlštejn
MZLU AF Lednice
AMPELOS,a.s. Znojmo-Vrbovec
RNDr. Olga Jandurová, CSc.
Doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.
Ing. Jaroslav Tomášek
Ing. Pavla Mýlová
Karlštejn, Lednice, Znojmo-Vrbovec 2009
262
Koordinátor a koordinační pracoviště kolekce révy vinné: RNDR. Olga Jandurová CSc,
Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha-Ruzyně, Výzkumná stanice vinařská,
Karlštejn od.1.6.2002.
Genetické zdroje révy vinné jsou soustředěny do tří následujících polních kolekcí, za které
zodpovídají řešitelé:
1. Výzkumný ústav rostlinné výroby - Výzkumná stanice vinařská, Karlštejn ,
řešitel RNDr. Olga Jandurová CSc., Ing. Pavla Mýlová
(kultivary chladnější oblasti)
2. Ampelos a.s., Znojmo , řešitel Ing. Tomášek (teplomilné kultivary)
3. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zahradnická fakulta, Lednice na Moravě,
řešitel Doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D. (hybridy Vitis vinifera L. x plané druhy)
1.
2.
3.
4.
Genetické zdroje révy vinné (rod Vitis L.) tvoří odrůdy a další cenné formy
druhu Vitis vinifera L.
kříženci planých druhů a forem (převážně podnožové odrůdy a jiné formy)
křížence Vitis vinifera L. x plané druhy
plané druhy
Složení rodu Vitis L. je uvedeno v národním klasifikátoru rodu Vitis L. (Hubáčková,
Faberová, 1999).
2. Hlavní cíle
V následujících letech bude pro další činnost v kolekcích révy rozhodující uplatnění
výsledků projektu RESGEN06, který je zaměřen na sjednocení deskriptorů révy a vytvoření
společné, on line přístupné databáze pro evropskou révu. Z původního počtu 74 deskriptorů
které používak projekt GENRES081 bylo vybráno 48 a jejich hodnocení a zadané standardy
byly harmonizovány s deskriptory UPOV a OIV. Kromě primárních a sekundárních
morfologických deskriptorů byly zařazeny mikrosatelitní markery a standardizována
metodika jejich detekce a značení. Jsou to lokusy: VVS2, VVMD5,7,25,27,28,32,36 a
VrZAG62 a 79.. Nově budovaná databáze bude uvádět u odrůd i tyto molekulární
charakteristiky, což výrazně zlepší možnost identifikace položek označovaných jako
problematicky určitelné a napomůže k vyloučení duplicit z kolekcí.
V souladu s předpokládaným vývojem v popisu evropských kolekcí révy tedy navrhujeme
i změny v metodice a to následovně:
1. Připravit změnu deskriptoru v souladu s výsledky RESGENu06 a používání nového
deskriptoru od r.2011.
2. U položek již popsaných podle staršího deskriptoru provést úpravy popisů tak jak
odpovídá nové metodice.
3. V kolekci Karlštejna, kde bude již v r. 2010 dokončeno stanovení mikrosatelitního panelu
molekulárních markerů ověřit původní určení odrůd podle dostupných standardů
v mezinárodní databázi a dořešit položky nesprávně určené, případně duplikace.
4. U kolekcí MZLU a případně i Ampelosu začít s genotypováním mikrosatelitního panelu
263
v rozsahu který finanční situace dovolí.
5. Pokračovat ve fotodokumentaci regenerovaných položek, kde nebylo dosud možné
vzhledem ke stáří materiálu tento úkol dokončit Zajistit fotodokumentaci i v kolekci
Ampelosu.
6. Pro hodnocení fenologických fází a zvláště deskriptorů vztahujících se k délce vegetační
periody a ranosti doporučujeme do všech kolekcí zařadit odrůdy používané jako standard.
S ohledem na stále častější klimatické výkyvy a různou citlivost odrůd k těmto vlivům to
považujeme za podstatné.
7. průběžným úkolem zůstane regenerace položek ze starších výsadeb kolekcí, respektive
podsadba uhynulých keřů, zejména ve VSV Karlštejn a MZLU-ZF Lednice na Moravě.
Ošetřování keřů a půdy v polní kolekci bude zajištěno stejným způsobem jako v běžných
vinicích pro produkci hroznů, nebo podnožových řízků u podnožových odrůd. U odrůd se
zvýšenou rezistencí k houbovým chorobám bude snížený počet ochranných postřiků proti
houbovým chorobám (Lednice na Moravě).
Počet hodnocených deskriptorů se v souladu s novými úpravami se sníží patrně na 48 (podrobný
výčet a popis v příloze návrhu metodiky). Vybraná skupina odrůd bude hodnocena ve třech po sobě
jdoucích sezónách. Rozhodující většina znaků bude u každé položky hodnocena v jednom
roce 10 krát, tj. na 10 dospělých listech, mladých výhonech, letorostech nebo hroznech
v klasifikátoru předepsané době. Každý znak bude u všech položek hodnocen ve třech po
sobě jdoucích letech s výjimkou rezistence k mrazům nebo houbovým chorobám. V polních
podmínkách je hodnocení možné jen v letech se škodlivými mrazy, resp. v letech se silnějším
infekčním tlakem původců houbových chorob. Následnost hodnocení položky v letech
nemusí být dodržena také v letech se silným poškozením orgánů keřů v důsledku krupobití
nebo jiného silného poškození.
4. Metody využívané při hodnocení révy vinné
Morfologické znaky mladého výhonu, letorostu, květenství a částečně také listů, hroznů
a bobulí jsou hodnoceny vizuálně přímo na keřích ve vinici. Měřitelné znaky listů a
bobulí budou hodnocené běžnými laboratorními metodami podle postupu uvedeného v
klasifikátoru.
Běžnými laboratorními metodami budou dále podle platného klasifikátoru hodnoceny
následující znaky kvality produkce: obsah cukru v moštu, celkový obsah kyselin v moštu a
pH v moštu. Obsah pH v moštu bude měřen pomocí běžného pH metru.
Hodnocení zimovzdornosti pupenů a rezistence k houbovým chorobám bude provedeno
v letech se škodlivými mrazy, resp. v letech se silnějším infekčním tlakem plísně révové,
padlí révového a plísně šedé.
Genotypování mikrosatelitního panelu testovaného v rámci projektu RESGEN06 bylo
uskutečněno ve spolupráci s odd. mol. Genetiky odboru GaŠ ve VÚRV (dr. Leišová) a bylo
264
by vhodné v této práci pokračovat, vzhledem k rutinnímu zvládnutí metodiky a kuntaktům se
zahraničními kolegy.
Dlouhodobě existuje i snaha o převedení části kolekce na Karlštejně do in vitro a
následně kryokonzervaci. Vzhledem k pozitivním výsledkům a reálné možnosti alternativní
metody konzervace části kolekcí se budeme snažit o pokračování této části naší práce.
6. Používané metody a standardy regenerace genetických zdrojů
Regenerace celých položek starších než 20 let, nebo i mladších slabě rostoucích po silném
poškození abiotickými nebo biotickými faktory bude v polní kolekci řešena opětovnou
výsadbou v kolekci. Vegetativní rozmnožení představuje klasické rozmnožení naštěpením na
podnožovou révu , stratifikaci a pěstování sazenice v révové školce, nebo naštěpením na
zakořeněnou podnožovou révu přímo na trvalém stanovišti. Položky podnožové révy budou
pro regeneraci rozmnožené zakořeněnými řízky.
Kromě regenerace celé položky budou v kolekci průběžně regenerovány také jednotlivé
uhynulé keře stejným způsobem jako celé položky.
7. Přehled spoluprací
Výzkumná stanice vinařská v Karlštejně je partnerem v projektu RESGEN06, který je ve
třetím roce řešení. Účastní se ho 24 evropských pracovišť. V současné době byl podán další
navazující projekt COST – East-west collaboration for grapevine diversity exploration and
mobilization of adaptive traits for breeding, kde je VSV Karlštejn partnerem. Tento projekt je
pro nás nejen možností pokračovat v předešlé navázané spolupráci ale i možností jak získat
další zajímavé geneticky odlišné genotypy použité jako rodičovské u některých odrůd
schválených pro pěstování i u nás (konkrétně řada odrůd dr. D. Pospíšilové).
Další spolupráce se zahraničními i domácími institucemi souvisící s výměnou genetického
materiálu vyplyne z konkrétních údajů o nově evidovaných položkách, případně z množství
materiálu poskytnutého konkrétním uživatelům. ZF MZLU v Lednici má navázanou
spolupráci na mezinárodní úrovni s Výzkumným ústavem vinohradnickým a vinařským
v Kecskémétu a Výzkumnou stanicí vinohradnickou v Pécsi. Díky této spolupráci je možné
rozšířit genofondovou sbírku o další položky.Totéž se týká spolupráce se Statním
vinohradnickým ústavem ve Freiburgu a Weinsbergu v SRN. Na základě výměny materiálu
se zahraničními partnery byla na MZLU v Lednici vybudována i pracovní kolekce stolních
odrůd révy vinné.
8 . Přímá spolupráce s uživateli
Bude zajištěna prostřednictvím členství řešitelů úkolu v Sdružení šlechtitelů révy vinné
České republiky a bude se řídit platnými pravidly o poskytování genetického materiálu
z Národní banky genetických zdrojů. Mezi přímou spolupráci s uživateli můžeme zahrnout
I vypracování deskriptoru pro odrůdy povolené k produkci zemského vína pro inspektory
ÚKUZ. Spolupráce s touto partnerskou institucí bude určitě pokračovat.
265
9. Použité citace
Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy révy vinné pěstované v ČSR, část II. Knihovna ústředního
svazu vinařů česko-slovenských. Brno l939, sv. l5, 34 s.
Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy révy vinné, část III. Knihovna ústředního svazu vinařů .
Brno l94l, sv. l6, 78 s.
Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy pěstované v ČSR, část IV. Knihovna ústředního svazu vinařů
česko - slovenských. Brno l947, sv.l9, 8O s.
Bláha, J.: Československá ampelografia. Oráč, Bratislava l952, 36l s.
Hubáčková, M. – Fáberová, I.: Klasifikátor – Descriptor List. Genus Vitis L. Výzkumný
ústav rostlinné výroby, Praha-Ruzyně, VSV Karlštejn, l999, 82 s.
http.//www.genres.de/eccdb/vitis/
http.//www.montpellier.inra.fr/grapegen06/extranet
266
7.10 Metodika řešení kolekce zelenin a léčivých,
aromatických a kořeninových rostlin
Část zeleniny:
Bc. Pavel Kopecký 1
Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D. 2
Mgr. Eva Pospíšilová 1
Ing. Kateřina Smékalová, Ph.D. 1
Ing. Helena Stavělíková, Ph.D. 1
Část léčivé, aromatické a kořeninové rostliny:
Ing. Karel Dušek, CSc. 1
Ing. Elena Dušková 1
Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D. 2
Pracoviště:
1
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.
Oddělení zelenin a speciálních plodin Olomouc
Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc
2
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Zahradnická fakulta
Valtická 337, 691 44 Lednice
Olomouc, Lednice
2009
267
7.10.1 Speciální část: Zelenina
Genetické zdroje zelenin představují rozsáhlou a značně rozmanitou skupinu
hospodářsky využívaných rostlin se specifickými nároky na regeneraci, které vyplývají
z biologie jednotlivých druhů (Tab. 1). V roce 2009 bylo na pracovištích v Olomouci a
Lednici udržováno 9128 položek reprezentujících přibližně 150 botanických druhů těchto
rodů. Nejpočetněji jsou v olomoucké kolekci zastoupeny rody Allium, Apium, Beta, Brassica,
Capsicum, Citrullus, Cucumis, Cucurbita, Daucus, Lactuca, Lycopersicon, Nicotiana, Pisum,
Phaseolus, Raphanus, ale součástí kolekce jsou i minoritní až exotické plodiny jako
Benincassa, Lagenaria, Luffa, Momordica, Physalis, Scorzonera atd. Na pracovišti v Lednici
jsou udržovány kolekce Asparagus officinalis a rodu Rheum.
Tab. 1: Přehled kolekce genetických zdrojů zelenin a jejich specifické nároky
Počet
Způsob
Nutnost
Plodina
položek v množení a technické
kolekci uchovávání izolace
H15
Benincasa
6
G
ano
H35, 36 čekanka, štěrbák
47
G
ano
meloun cukrový, meloun
H37, 40
107
G
ano
vodní
okurka setá, okurka (ostatní
H39, 41
848
G
ano
druhy)
H42, 59,
tykev, lagenarie, lufa
735
G
ano
63
H50, 68 štětinovka, momordika
4
G
ano
H57
locika salát
837
G
ne
H58, 60 locika (ostatní druhy), mléč
592
G
ne
H64, 65 rajče tyčkové, keříčkové
1312
G
ne
H71
mochyně
14
G
ne
hrách setý, hrách (ostatní
L01, 09
976
G
ne
druhy)
L05
fazol
893
G
ne
H01
česnek kuchyňský
647
V
-
H02
šalotka
122
V
-
23
8
G
G
ano
ano
29
V
-
504
26
191
353
151
G
G
G
G
G
ano
ano
ano
ano
ano
H02
cibule kuchyňská, pór
H04, 06 pažitka zahradní
cibule sečka, česnek planý,
H07
česnek ořešec
H31
paprika roční
H81
lilek
X95
tabák
H16-29 košťáloviny
B03-05 červená řepa, mangold
268
Vytrvalost
jednoletá
jedno- až dvouleté
jednoletá
jednoletá
jednoletá
jednoletá
jednoletá
jednoletá
jednoletá
jednoletá
jednoletá
jednoletá
vytrvalá/cibulovin
a
vytrvalá/cibulovin
a
dvouletá
vytrvalá
vytrvalá/cibulovin
a
jednoletá
jednoletá
jednoletá
dvouletá
H48
H73, 74
H10
H69, 70
H82, 85
H54
mrkev
ředkev, ředkvička
celer
pastinák, petržel
špenát, novozélandský špenát
topinambury
H77
černý kořen
H44
H34, 61
H53
H13
H75
artyčoky
chrysantema, řeřicha setá
fenykl
chřest
reveň
Celkem 9128
G = generativně; V = vegetativně
366
172
56
51
32
5
G
G
G
G
G
V
ano
ano
ano
ano
ano
-
4
G
ano
3
2
1
4
7
G
G
G
G
V
ano
ano
ano
ano
-
dvouletá
dvouletá
dvouletá
jednoletá
vytrvalá
dvouletá až
vytrvalá
vytrvalá
jednoletá
vytrvalá
vytrvalá
2. Hlavní cíle
Prvořadým cílem práce s kolekcemi genetických zdrojů zelenin je soustředit a uchovat
všechny staré domácí a krajové odrůdy a odrůdy tradičně pěstované v místních podmínkách,
rozšířit kolekce o sběry planě rostoucích příbuzných druhů či forem na území České
republiky, v Evropě i ve světě a o progenitory vytvořené v rámci vlastních výzkumných a
studijních programů. Mezi současné priority náleží:
a) regenerace a multiplikace stávajících položek
b) vytvoření bezpečnostních duplikací kolekcí nebo jejich nejcennějších částí
c) kompletace popisných dat udržovaných položek, jejímž předpokladem je dokončení
národních klasifikátorů jednotlivých plodin
d) ověření taxonomické determinace jednotlivých položek
e) vyloučení duplicit v kolekcích a jejich racionalizace
f) zlepšení zdravotního stavu kolekcí
g) využití metod kryoprezervace jako alternativy klasického postupu uchovávání
genetických zdrojů
h) popularizace práce s genetickými zdroji na regionální i mezinárodní úrovni
3. Metody a standardy regenerace a multiplikace GZ
Podrobné metodiky regenerace hlavních skupin zelenin byly zpracovány v roce 1995 a
byly schváleny Radou pro genetické zdroje kulturních rostlin České republiky. Při regeneraci
jsou respektovány mezinárodní standardy, které vycházejí z květní biologie jednotlivých
druhů zelenin a respektují specifické požadavky na případnou technickou izolaci.
Regenerační protokoly pro všechny nejvýznamnější skupiny zelenin byly vypracovány v
rámci pracovních skupin ECP/GR a jsou průběžně optimalizovány.
Ideální počet rostlin při regeneraci jedné položky cizosprašných druhů (např. Cucumis,
Cucurbita, Brassica, Daucus, Beta) je 60 - 120, ale z důvodu prostorových omezení při nutné
technické izolaci je často nutné použít pouze nižší počet rostlin. Minimální počet rostlin při
regeneraci samosprašných druhů (Lactuca, Lycopersicon, Physalis) je 6 - 20 a je striktně
dodržován. U zahradních luskovin (Pisum sativum, Phaseolus spp.) jsou rostliny
regenerovány v parcelkách v průměrném počtu 240 - 250 rostlin na položku (u pnoucích
fazolí cca 26 - 30 rostlin na položku).
269
Položky rodů Asparagus a Rheum jsou udržovány v trvalých porostech, minimální
počet pro udržení a regeneraci je pět rostlin. Celá kolekce vegetativně udržovaných druhů
rodu Allium (česnek, šalotka) je každoročně sklízena a opět vysazována. Cibule, hlávky či
kořeny dvouletých druhů (např. Alliaceae, Brassicaceae, Umbelliferae) jsou v prvním roce
pěstovány v polní výsadbě a pro přezimování uloženy v sazečkárně. V dalším roce pak
probíhá jejich regenerace v izolačních klecích (Obr. 1, 2), stejně jako u jednoletých
cizosprašných druhů (např. čeleď Cucurbitaceae). Vlastní opylování je prováděno ve
výjimečných případech ručně, obvykle se využívá včel a čmeláků (Obr. 3, 4). Při regeneraci
větrosnubných druhů se využívá kombinace izolačních klecí s prostorovou izolací. Z důvodu
zabránění infekce virem mozaiky salátu jsou v izolačních klecích regenerovány rovněž
položky Lactuca sativa a obdobný postup se uplatňuje také při regeneraci bezvirózního
česneku. Sklizeň, sušení, čištění a úprava osiva před uložením vychází ze specifických
požadavků jednotlivých skupin zelenin.
4. Bezpečnostní duplikace kolekcí nebo jejich nejcennějších částí
Zajištění bezpečnostní duplikace kolekcí nebo jejich nejcennějších částí probíhá na
základě reciproké dohody s Genovou bankou VÚRV v Piešťanech (Slovenská republika).
V současné době je v Piešťanech uchováno celkem 116 položek zelenin, z nichž nejvíce je
zastoupena okurka setá a locika salát. Další formou bezpečnostní duplikace je úchova malých
pracovních vzorků semen jednotlivých položek (týká se především kolekcí salátu, papriky,
zelenin z čeledi Brassicaceae, Cucurbitaceae a Umbelliferae) přímo na pracovišti
v Olomouci, tedy mimo centrální semenný sklad genové banky VÚRV, v.v.i. v Praze.
5. Metody hodnocení GZ a získávání popisných dat
Pořizování popisných dat je prováděno během regenerace položek jednotlivých
kolekcí. Hodnocení probíhá podle národních klasifikátorů, které byly vypracovány pro
některé skupiny plodin, resp. botanické rody, nebo podle mezinárodních klasifikátorů IPGRI.
V rámci pracovních skupin ECPGR byly pro většinu plodin vypracovány minimální sady
deskriptorů. Pro hodnocení těch skupin genetických zdrojů, u nichž dosud není k dispozici ani
jeden z výše uvedených typů klasifikátoru, byly vypracovány národní minimální sady
deskriptorů, nebo jsou hodnoceny pouze slovním komentářem kurátora. Přehled všech
používaných typů klasifikátorů pro jednotlivé skupiny genetických zdrojů zeleniny je uveden
v Tabulce 2.
Tabulka 2. Přehled klasifikátorů pro charakterizaci a hodnocení genetických zdrojů zeleniny
Kód
Skupina, rod,
Klasifikátor
Poznámka
plodiny druh
Descriptors for Allium (Allium spp.)
mezinárodní
http://www.bioversityinternational.org/index.php?id= klasifikátor
H01,
19&user_bioversitypublications_pi1[showUid]=2641 IPGRI, 2001
H02,
Allium spp. Stavělíková, Faberová, 2005: Klasifikátor - Genus
H04,
Allium L.
národní
H06
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/ klasifikátor
Allium_2005.pdf
(uvedeno v
Apium
H10
národní minimální sada deskriptorů
graveolens
příloze)
(uvedeno v
Asparagus
H13
officinalis
příloze)
270
B03,
B04
Beta spp.
H18 H28,
H73,
H74
Brassica
spp.,
Raphanus
ssp.
H31,
H64,
H65,
H81
Capsicum
spp.,
Lycopersico
n spp.,
Solanum
melongena
Descriptors for Beta spp.
http://www.bioversityinternational.org/index.php?id=
19&user_bioversitypublications_pi1%5BshowUid%5
D=2333
Descriptors for Brassica and Raphanus
D=2338
Descriptors for Capsicum (Capsicum spp.)
D=2343
Pekárková-Troníčková et al., 1988: Klasifikátor Genus Lycopersicon Mill.
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/L
ycopersicon.pdf
Descriptors for Eggplant
D=2384
mezinárodní
klasifikátor
IPGRI, 1991
mezinárodní
klasifikátor
IPGRI, 1990
mezinárodní
klasifikátor
IPGRI, 1995
národní
klasifikátor
mezinárodní
klasifikátor
IPGRI, 1990
Minimum descriptors for eggplant, Capsicum (sweet
and hot pepper) and tomato
http://www.ecpgr.cgiar.org/Workgroups/solanaceae/S
olanaceae_descriptors.pdf
H35,
H36,
H57,
H58,
H82
H37,
H39 H42
minimální sada
deskriptorů ECPGR WG on
Solanaceae, 2008
minimální sada
deskriptorů Cichorium, Minimum descriptors for leafy vegetables
Lactuca spp., http://www.ecpgr.cgiar.org/Workgroups/Leafy_Veget Leafy vegetables
Spinacia
ables/LeafyVeg_MinDescr.pdf
WG ECP/GR,
2005
Citrullus,
Cucumis,
Cucurbita
spp.
H48
Daucus
carota
H54
Helianthus
tuberosus
H70
L01,
L09
Minimum descriptors for Cucurbita spp., cucumber,
melon and watermelon
http://www.ecpgr.cgiar.org/Workgroups/Cucurbits/C
ucurbits_DescriptorLists.pdf
Descriptors for wild and cultivated Carrots (Daucus
carota L.)
D=2130
Ryšavá et al., 1992: Klasifikátor - Genus Helianthus
L.
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/
Helianthus.pdf
Petroselinum
hortense
Pavelková et al., 1986: Klasifikátor - Genus Pisum L.
Pisum spp.
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/P
isum.pdf
271
minimální sada
deskriptorů ECPGR WG on
Cucurbits, 2008
mezinárodní
klasifikátor
IPGRI, 1989
národní
klasifikátor
(uvedeno v
příloze)
národní
klasifikátor
L05
Phaseolus
spp.
H75
Rheum spp.
Horňáková et al., 1991: Klasifikátor - Genus
Phaseolus L.
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/P
haseolus.pdf
Turečková et al., 2001: Klasifikátor - Genus Rheum
L.
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/
Rheum.pdf
národní
klasifikátor
národní
klasifikátor
Vhodné začleňování sbírkových materiálů do výzkumných úkolů umožňuje kromě
morfologických znaků hodnotit i další významné vlastnosti uchovávaných položek, např.
odolnost genetických zdrojů vůči rostlinným patogenům, a to jak v polních (př. infekční pole
pro testování odolnosti k původci nádorovitosti brukvovitých) tak v laboratorních
podmínkách (Chytilová a Dušek, 2007; Kopecký et al. 2009). Probíhá také hodnocení obsahu
sirných látek a sirných aminokyselin u česneku (Ovesná et al. 2006, 2007, 2008) a hodnocení
obsahu kapsaicinu v paprikách (Šupálková et al. 2007a,b,c). Pro hodnocení hospodářských
znaků je významné stanovení obsahu kyseliny askorbové, kyseliny šťavelové a hodnocení
celkové antioxidační aktivity (Neugebauerová, Straková 2007; Neugebauerová et al. 2007).
Součástí pořizování popisných dat k jednotlivým položkám genetických zdrojů je
fotodokumentace (v poslední době zvláště digitalizovaná), skenování a také klasická
herbarizace, která má nezastupitelnou úlohu při studiu detailních znaků položek.
6. Ověření taxonomické determinace jednotlivých položek
Přesná a správná determinace rostlinných druhů a nižších taxonomických jednotek
vyžaduje kromě nutné odbornosti a značných zkušeností často také dlouhodobé studium
jednotlivých položek genetických zdrojů, moderní taxonomické metody a speciální technické
vybavení. Zvláště patrná je tato potřeba u kolekcí, které zahrnují i planě rostoucí druhy (např.
rody Cucumis, Lactuca). Základní určení je prováděno již před přijímáním položek do
kolekce (např. při sběrových expedicích) a také při regeneraci, ale kvůli značné podobnosti
jednotlivých taxonů a často také jejich vzájemné křížitelnosti se přesné určení často neobejde
bez hodnocení chemotaxonomického, cytologického nebo molekulárního.
7. Vyloučení duplicit v kolekcích a jejich racionalizace
Spolu s ověřováním taxonomické determinace lze na základě porovnání pasportních
dat a morfologických a případně dalších dostupných parametrů (např. biochemických a
molekulárních) také racionalizovat současné kolekce vyloučením duplicitních položek.
8. Zlepšení zdravotního stavu kolekcí
Zdravotní stav některých zeleninových kolekcí (např. česnek) bohužel není příliš
uspokojivý, a proto se při řešení souvisejících výzkumných úkolů věnuje pozornost i jeho
monitorování (Karlová et al. 2009a,b) a případně ozdravení (Naušová et al. 2008). V současné
době probíhá především projekt na ozdravení nejcennějších položek česneku od virových
chorob (projekt MZe ČR QH71228 - Ozdravení domácích genotypů česneku za účelem jejich
uchování metodou kryokonzervace).
9. Využití metod kryoprezervace jako alternativy klasického postupu uchovávání
genetických zdrojů
Uchovávání vegetativně množených kolekcí je finančně, technologicky a časově velmi
náročné a nese sebou značná rizika. Zatímco semenné vzorky lze po úspěšné regeneraci
272
v chlazených prostorách genové banky uschovat i na několik desítek let, vyžadují vegetativně
uchovávané kolekce každoročně opakovanou péči – opakované výsadby, kultivace, ochrana
před chorobami a škůdci, sklizeň … Polní školky jsou neustále ohroženy různými biotickými
i abiotickými faktory (záplavy, mráz, vandalismus atd.) a proto je snaha tyto kolekce
zabezpečit s využitím moderních technologií – metody in vitro a kryoprezervace. Na
olomouckém pracovišti je udržována světově unikátní kolekce dlouhodenních vegetativně
množených česneků a také významná kolekce šalotky, a protože zeleniny z čeledi
Alliaceae prostředí in vitro dlouhodobě nedobře snášejí (časté bakteriální infekce, oslabení
růstu, špatná multiplikace), probíhá v současné době optimalizace kryoprotokolu pro
bezpečné uchování nejcennějších položek v ultranízkých teplotách (evropský projekt
EURALLIVEG - Vegetative Allium, Europe’s Core Collection, safe & sound; projekt č.
AGRI GEN RES 050 a projekt MZe ČR QH71228 - Ozdravení domácích genotypů česneku
za účelem jejich uchování metodou kryokonzervace).
10. Popularizace práce s genetickými zdroji na regionální i mezinárodní úrovni
Odborná i laická veřejnost je s aktivitami spojenými s řešením Národního programu a
tedy i se sortimentem genetických zdrojů zelenin, metodikou jejich regenerace a
uchováváním periodicky seznamována u příležitosti pořádání výstav (Výstaviště Flora
Olomouc, Botanická zahrada Praha, Valašské muzeum v přírodě atd.), polních dnů, seminářů
a národních i mezinárodních konferencí.
Přehled pracovišť, s nimiž je navázána spolupráce na úrovni výměny informací,
materiálů, a řešení společných výzkumných úkolů:
Česká republika:
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně (MZLU) – Agronomická fakulta,
Zahradnická fakulta (projekty NAZV; exkurze studentů; bakalářské, diplomové a
dizertační práce)
Univerzita Palackého Olomouc – Přírodovědecká fakulta (exkurze studentů)
Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) – Fakulta agrobiologie, potravinových
a přírodních zdrojů (projekty NAZV; exkurze studentů; bakalářské, diplomové a
dizertační práce)
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT) – Fakulta potravinářské
a biochemické technologie (analýza vzorků)
VOŠ, SOŠ a SOU Kostelec nad Orlicí (odborné praxe studentů a jejich závěrečné práce)
Státní rostlinolékařská správa, pracoviště Olomouc (fytopatologické expertízy)
Agritec, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o., Šumperk (vzájemná pomoc při regeneraci
luskovin; metodické poradenství)
Seva Flora, s.r.o. Valtice (výměna šlechtitelských materiálů)
Moravoseed, s.r.o. Mikulov (výměna šlechtitelských materiálů)
Semo, s.r.o., Smržice (výměna šlechtitelských materiálů)
Tagro Červený dvůr, s.r.o., Tábor-Měšice (výměna šlechtitelských materiálů)
zahraničí:
Centre for Genetic Resources (CGN), Wageningen, Nizozemí
Research Institute of Vegetable Crops, Skierniewice, Polsko
The Leibniz Institute of Plant Genetics and Crop Plant Research (IPK), Gatersleben,
Německo
Università degli Studi della Basilicata, Potenza, Itálie
273
VNISSOK Moskva, Rusko
12. Další aktivity
Pedagogické aktivity:
Genofondové kolekce jsou využívány i ke studijním účelům - se sortimenty se formou
exkurzí pravidelně seznamují posluchači Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně
a studenti Univerzity Palackého v Olomouci. Některé kolekce byly využívány i k řešení
bakalářských (Straková 2006), diplomových (Straková 2008, Janíčková 2009) a
doktorandských prací (Farragová 2007). Kurátoři kolekcí genetických zdrojů jsou v některých
případech také vysokoškolskými pedagogy a sortimenty při výuce využívají k demonstračním
účelům. Na pracovišti také často probíhají odborné praxe studentů VOŠ, SOŠ a SOU
Kostelec nad Orlicí a jsou tu zpracovávány jejich závěrečné práce.
Členství v mezinárodních odborných sdruženích:
Pracovní skupiny ECPGR: Allium Working Group
Brassica Working Group
Umbellifer Crops Working Group
Cucurbits Working Group
Leafy Vegetables Working Group
Solanaceae Working Group
Výzkumné projekty
2001 – 2004 GENE-MINE: Improved use of germplasm collections with the aid of novel
methodologies for integration, analysis and presentation of genetic data sets (projekt č.
QLK5-CT-2000-00722)
2004 – 2008 Konzervace biodiverzity rostlin v systému trvale udržitelného zemědělství a
krajinářství (projekt č. 1G46066)
2005 – 2009 Výběr producentů vysokého obsahu prekursoru biologicky aktivních látek z
kolekce Allium na základě charakterizace souboru a studia struktury a funkce stěžejních
genů (projekt č. 1G58084)
2007 – 2011 Ozdravení domácích genotypů česneku za účelem jejich uchování metodou
kryokonzervace (projekt č. QH71228)
2007 – 2011 EURALLIVEG - Vegetative Allium, Europe’s Core Collection, safe & sound
(projekt č. AGRI GEN RES 050)
13. Citace
Farragová, J. 2007. Studium rodu Rheum L. Dizertační práce. MZLU Brno, Fakulta
zahradnická, Lednice. Vedoucí práce K. Petříková.
Chytilová, V., Dušek, K. 2007. Metodika testování odolnosti brukvovitých plodin
k nádorovitosti. Metodika pro praxi, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. 19 s.
ISBN 978-80-87011-23-2. Dostupné i on-line na http://www.vurv.cz/files/Publications/
ISBN978-80-87011-23-2.pdf.
Janíčková, T. 2009. Aplikace klasifikátoru při hodnocení genofondu rodu Rheum L.
Diplomová práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J.
Neugebauerová.
Karlová, K., Dušek, K., Stavělíková, H. 2009a. Virus diseases in collection of genetic
resources of garlic in the Czech Republic. Agriculture (Poĺnohospodárstvo), 55 (1): 5860.
Karlová, K., Dušek, K., Stavělíková, H. 2009b. Occurrence of virus diseases in collection of
genetic resources of garlic in the Czech Republic. In: Meglič, V.; Bastar, M.T. (eds.):
274
Book of abstracts of 19th Eucarpia Conference, Genetic Resources Section, Ljubljana,
Slovenia, May 26th – 29th, 2009. p. 40, ISBN 978-961-6505-40-6.
Kopecký, P., Chytilová, V., Karlová, K., Dušek, K. 2009. Genetic resources of cabbage
(Brassica oleracea ssp. capitata) in the Czech Republic and its sensibility to clubroot
(Plasmodiophora brassicae). In: Meglič, V.; Bastar, M.T. (eds.): Book of abstracts of
19th Eucarpia Conference, Genetic Resources Section, Ljubljana, Slovenia, May 26th –
29th, 2009. p. 71, ISBN 978-961-6505-40-6.
Naušová, O., Kučerová, Z., Ondrušiková, E., Křižan, B., Wasserbauerová, L., Soukupová J.,
Karlová, K., Stavělíková, H., Dušek, K. 2008. Zhodnocení účinnosti metody izolace
meristému při ozdravování 20 genotypů česneku. (Effectivity evaluation of the
meristem preparation method on sanitation of 20 garlic genotypes). Biotechnology
2008, (ed. Řehout, V.), Scientific Pedagogical Publishing, České Budějovice, p. 193195, ISBN: 80-85645-58-0.
Neugebauerová, J. 2007; Straková, D.: Hodnocení genofondu reveně (Rheum L.,
Polygonaceae) z hlediska obsahu vitaminu C., Assesment of ascorbic acid in different
genetic resources of rhubarb (Rheum L., Polygonaceae). In Šudyuvá, V.; Gregorová, E.
(edit) Zborník zo 14. vedecké konferencie s medzinárodnou účasťou: Nové poznatky
z genetiky a šĺachtěnia poĺnohospodárskych rastlín, 13.-14. november 2007, VÚRV
Pišťany, s. 45-48, ISBN 978-80-88872-65-8
Neugebauerová, J.; Straková, D.; Híc, P.; Balík, J. 2007: Antioxidant activity of Rheum L.
genus containing substance. In Habán, M.; Otepka, P. (edit) Book of Scientific Papers
and Abstracts: 1st International Scientific Conference on Medicinal, Aromatic and
Spice Plants, December 5 – 6, 2007, Slovak University of Agriculture in Nitra, Slovak
Republic, p. 199-200, ISBN 978-80-8069-973-4
Ovesná, J., Kučera, L., Leišová, L., Králová, J., Stavělíková, H., Velíšek, J. 2006. Genetic
diversity among garlic clones as revealed by AFLP, phenotypic descriptors and S-amino
acids level, In: Book of Abstracts and Final Programme of the International Conference
"Effects of Pre- and Post-Harvest Factors on Health Promoting Components and
Quality of Fruit and Vegetables", p. 2
Ovesná, J.. Kučera, L.. Králová, J.. Leišová, L.. Stavělíková, H.. Velíšek, J. 2007. Genetic
diversity among garlic clonek as revealed by AFLP, phenotypic descriptors and Samino acids level. Vegetable Crops Research Bulletin, vol. 66/2007, Research Institute
of vegetable crops Skierniewice, Poland. p. 105-116. ISSN 1506-9427.
Ovesná J.,
Stavělíková H.,
Králová J.,
Mitrová K.,
Kučera L.,
Leišová L.,
Velíšek J. 2008. Evaluation of garlic (A. sativum L.) genetic resources and selection of
genotypes with high ASCOs content, In: Book of Abstracts "COST Action 926
Conference Benefits and Risks of Bioactive Plant Compound, March 27-28th, 2008,
Krakow, Poland, (Acta Biochimica Polonica 55 supplement 1, pp. 19-20)
Stavelikova, H., Supalkova, V. 2007. Content of dry matter, capsaicin and ascorbic acid in
selected accessions of pepper (Capsicum annuum L.). In: Niemirowicz-Szczytt, K.
(ed.): Progress in Research on Capsicum & Eggplant. Warsaw University of Life
Science Press, Warsaw, Poland, pp. S7 - S13.
Straková, D. 2006 Podmínky založení a regenerace genofondu Rheum L. a Armoracia G., M.
et Sch. Bakalářská práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J.
Neugebauerová.
Straková, D. 2008 Hodnocení a regenerace položek genofondu rodu Rheum L. (reveň)
Diplomová práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J.
Neugebauerová.
Supalkova, V., Stavelikova, H., Krizkova, S., Adam, V., Horna, A., Havel, L., Ryant, P.,
Babula, P., Kizek, R. 2007a. Study of Capsaicin Content in Various Parts of Pepper
275
Fruit by Liquid Chromatography with Electrochemical Detection. Acta Chim. Slov. 54
(1): 55-59. ISSN 1318-0207.
Supalkova, V., Stavelikova, H., Hlavka, F., Adam, V., Horna, A., Havel, L., Kizek, R. 2007b.
Kapsaicin jako znak pro rozlišení jednotlivých odrůd paprik. In: Korseskova, L. (eds.).
IX. Konference mladych vedeckych pracovniku s mezinarodni ucasti: May 30,
Veterinarni a farmaceuticka univerzita Brno. Brno, Czech Republic, 2007a, s. 59-62.
lSBN 978-80-7305-012-2.
Supalkova, V., Stavelikova, H., Adam, V., Hlavka, F., Horna, A., Havel, L., Kizek, R. 2007c.
A determination of capsaicin at seventy cultivars of peppers. In: Blattna, J.; Horna, A.;
Macka, M.; Zima, T. (eds.). Vitamins 2007 - Nutrition and Diagnostics: September 1921, University of Pardubice. Prague, Czech Republic, 2007b, s. 249-250. lSBN 978-807194-937-4.
Obr. 1 a 2 – Skleněná a síťovaná izolační klec
276
Obr. 3 a 4 – Úlky se včelami a čmeláky používanými k opylování v izolačních klecích
277
7.10.2 Speciální část – Léčivé, aromatické a
kořeninové rostliny (LAKR)
1. Přehled kolekcí LAKR:
Genetické zdroje LAKR zahrnují rozsáhlou skupinu rostlin se specifickými požadavky
na způsob regenerace, které jsou dané biologickými charakteristikami jednotlivých druhů.
Na pracovišti v Olomouci je soustředěno 73 rodů LAKR, zastoupených 863
položkami. K nejpočetněji zastoupeným kolekcím patří zejména rody Althaea, Anethum,
Artemisia, Borago, Calendula, Carum, Foeniculum, Hyssopus, Malva, Ocimum, Origanum,
Salvia, Satureja. Z minoritních rodů jsou to Majorana, Cnicus, Coriandrum, Sylibum,
Potentilla, Bellamcanda, Amsonia, Tagetes a další (Tab. 1).
Na pracovišti MZLU v Lednici jsou soustředěny kolekce rodů Achillea spp.,
Armoracia spp. a Glycyrrhiza spp. v celkovém počtu 38 položek.
Tab. 1: Přehled druhů zastoupených v kolekci léčivých, aromatických a kořeninových rostlin
(2009)
Nutnost
Počet položek v Způsob
technické
Plodina
kolekci
uchovávání izolace
Vytrvalost
A03 Acorus calamus
26
V
vytrvalá
A96 Agastache foeniculum
2
G
ano
vytrvalá
A05 Agrimonia spp.
21
G
ano
vytrvalá
A01 Achillea spp.
26
ViG
ano
vytrvalá
A08 Althaea spp.
20
ViG
ano
vytrvalá
AF7 Amsonia tabernaemontana
1
G
ano
vytrvalá
A11 Anethum graveolens
23
G
ano
jednoletá
A94 Anchusa sp.
1
G
ano
vytrvalá
A95 Anthriscus sylvestris
2
G
ano
vytrvalá
A13 Arctium spp.
3
G
ano
vytrvalá
A12 Archangelica officinalis
1
G
ano
dvouletá
A06 Armoracia spp.
9
V
ano
vytrvalá
A16 Arnica spp.
1
G
ano
vytrvalá
A17 Artemisia spp.
6
ViG
ano
vytrvalá
A19 Atropa belladona
1
G
ano
vytrvalá
A97 Bellamcanda chinensis
2
G
ano
vytrvalá
AA2 Betonica officinalis
7
G
ano
vytrvalá
A20 Borago officinalis
11
G
ano
jednoletá
A21 Calendula spp.
36
G
ano
jednoletá
jedno- nebo
A22 Carum carvi
122
G
ano
dvouletá
A23 Centaurium sp.
1
G
ano
vytrvalá
A27 Cnicus benedictus
7
G
ano
jednoletá
A31 Coriandrum sativum
16
G
ano
jednoletá
278
A33
A34
AF8
AF2
AB3
AB4
A38
8
9
3
6
1
1
8
G
G
G
ViG
G
G
ViG
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
jednoletá
dvouletá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
A39
A41
A43
A44
A49
A50
A51
A62
AC1
A52
Datura stramonium
Digitalis spp.
Dracocephalum moldavica
Echinacea spp.
Epilobium hirsutum
Eryngium campestre
Filipendula spp.
Foeniculum vulgare ssp.
vulgare
Galega officinalis
Gentiana lutea
Glycyrrhiza spp.
Hyoscyamus sp.
Hypericum spp.
Hyssopus officinalis
Chamomilla recutita
Imperatoria sp.
Inula helenium
18
6
1
3
1
38
12
3
1
5
G
G
ViG
V
G
G
G
G
G
ViG
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
A55
A56
A57
A59
A60
A61
A63
A64
A66
A68
AF6
A75
A69
A72
Lavandula spp.
Leonurus cardiaca
Levisticum officinale
Majorana hortensis
Malva spp.
Marrubium vulgare
Melissa officinalis
Mentha spp.
Nigella spp.
Ocimum spp.
Oenothera spp.
Ononis spp.
Origanum spp.
Pimpinella spp.
22
2
2
6
14
2
7
14
5
56
18
2
38
8
ViG
G
G
G
G
G
ViG
ViG
G
G
G
G
ViG
G
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
A73
AD4
A76
AD6
A79
Plantago spp.
Polemonium sp.
Potentilla spp.
Rhodiola spp.
Ruta graveolens
50
2
12
2
8
G
G
G
ViG
G
ano
ano
ano
ano
ano
A80
AD8
A81
Salvia spp.
Sanguisorba spp.
Saponaria officinalis
59
13
12
G
G
ViG
ano
ano
ano
dvouletá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
jednoletá
vytrvalá
vytrvalá
jednoletá a
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
jednoletá
dvouletá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
jednoletá
jednoletá
dvouletá
vytrvalá
vytrvalá
jednoletá
jednoletá a
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
dvouletá
nebo
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
279
A82
AE1
A84
A85
A86
A90
A89
24
3
9
1
1
13
9
G
G
G
G
ViG
G
ViG
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
A71
A92
Satureja spp.
Scutellaria spp.
Silybum marianum
Solanum dulcamara
Solidago virgauera
Tanacetum vulgare
Thymus spp.
Trigonella foenumgraecum
Valeriana officinalis
6
3
G
G
ne
ano
A93
AE5
Verbascum spp.
Verbena spp.
8
1
G
G
ano
ano
jednoletá a
vytrvalá
vytrvalá
jednoletá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
vytrvalá
jednoletá
vytrvalá
dvouletá
nebo
vytrvalá
vytrvalá
Celkem 901
G = generativně; V = vegetativně
2. Hlavní cíle
Hlavním cílem práce s genetickými zdroji LAKR na obou pracovištích je udržování a
rozšiřování genofondu s důrazem na uchovávání starých domácích krajových odrůd a druhů
tradičně pěstovaných v místních podmínkách. Tento cíl logicky předpokládá rozšiřování
kolekcí o sběrové položky dosud planě rostoucích druhů, získávání popisných dat včetně
nutričních a hospodářských charakteristik a získávání dostatečného množství osiva, popřípadě
rostlin pro jejich následné možné začlenění zpět do volné přírody (konzervace in situ, on
farm). Mezi současné priority patří:
a) regenerace a multiplikace stávajících položek
b) vytvoření bezpečnostních duplikací kolekcí nebo jejich nejcennějších částí
c) získávání a doplňování pasportních a popisných dat
d) popularizace práce s genetickými zdroji na regionální a mezinárodní úrovni
3. Metody a standardy regenerace a multiplikace GZ
Podrobné metodiky regenerace jednotlivých skupin LAKR byly zpracovány
a schváleny Radou pro genetické zdroje kulturních rostlin ČR. Při regeneraci jsou
respektovány mezinárodní standardy, které vycházejí z květní biologie jednotlivých druhů a
respektují požadavky na technickou izolaci. Zásady konzervace genetických zdrojů vycházejí
ze zákona 148/2003 Sb. a jsou zajišťovány podle způsobu množení jednotlivých druhů.
A) Generativně množené kolekce
2.1 Genetické zdroje množené generativně tvoří 87% kolekce LAKR. Regenerace se
provádí v množitelských porostech založených v řádcích přímým výsevem nebo z
předpěstované sadby. V průběhu vegetace jsou porosty udržovány v bezplevelném stavu
(mechanizovaná kultivace v meziřadích a ruční okopávka) a je používána běžná agrotechnika
(ošetření proti chorobám a škůdcům dle potřeby, závlaha, hnojení atd.). U rostlin je
prováděno základní hodnocení morfologických, biologických a hospodářských znaků,
kontrola zdravotního stavu a běžná fenologická pozorování. Zralé semenné části rostlin jsou
ručně sklízeny a řízenou cirkulací vzduchu dosoušeny v pytlích ze síťoviny, nebo na sušících
stolech. Semena jsou vydrolena, nahrubo vyčištěna na čistících strojích a dočištěna ručně.
280
Stanovuje se HTS a klíčivost. Po celou dobu manipulace s rostlinným materiálem je pečlivě
sledována a zajišťována odrůdová a druhová pravost znaků. Takto připravené vzorky jsou
odeslány k dlouhodobému uskladnění ex situ do Genové banky VÚRV, v.v.i. v Praze. Na
olomouckém pracovišti je uložená pracovní kolekce semenných vzorků.
Aa) Regenerace v izolacích
Převážná většina genetických zdrojů LAKR je cizosprašná (fakultativně cizosprašná),
větrosnubná nebo hmyzosnubná, a proto je jejich regenerace velmi náročná. Je nutné plodiny
přemnožovat v prostorové či technické izolaci, což omezuje počet regenerovaných položek
jednoho druhu během roku. Při regeneraci LAKR se využívá běžných metod generativního
množení v polních podmínkách s nutností prostorové izolace (minimálně 50, 100, 300, 500 m
s ohledem na biologické vlastnosti regenerovaných druhů), nebo technické izolace.
Do technických izolací (stabilní izolační klece o rozměrech 5 x 2,7 m (obr. 1 a 2); přenosné
izolační klece o rozměrech 2 x 3 m) jsou v době kvetení instalovány úlky s opylovači (včela
medonosná - Apis melifera, čmelák zemní – Bombus terestris, čmelák skalní - Bombus
lapidarius). U takto regenerovaných druhů je vzhledem k větší náchylnosti k chorobám a
škůdcům (houbové choroby, mšice, apod.) nutné zajistit dostatečnou chemickou ochranu.
Optimální počet jedinců pro regeneraci je u cizosprašných druhů 40 - 120 rostlin, u
samosprašných druhů 8 – 20 rostlin.
Ab) Regenerace bez izolace
Současná regenerace několika položek stejného druhu (v některých případech dokonce
rodu) bez prostorové nebo technické izolace je možná pouze v případě výhradně
samosprašných plodin. V kolekci LAKR je v současné době tento způsob používán pouze u
pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum).
Této metody lze ale využít i u cizosprašných druhů, pokud se v daném roce
přemnožuje pouze jejich jediný genotyp a je jisté, že se v okolí pěstebních ploch žádný další
donor pylu nevyskytuje. Jedná se např. o sběrové položky z volné přírody z lokalit s naprosto
odlišným charakterem (př. horské oblasti), semenné vzorky v ČR nepůvodních druhů
(Amsonia, Rhaponticum, Belamcanda atd.) apod.
B) Vegetativně regenerované kolekce
Vegetativně udržované kolekce jsou regenerovány s využitím běžných metod
vegetativního množení - oddenky, řízky, puky, apod. Regeneraci je nutné opakovat po 3-5
letech, kdy rostliny začnou vykazovat horší růstovou vitalitu, zhoršený zdravotní stav a
projevuje se vyčerpanost stanoviště.
Tento způsob regenerace se využívá u druhů, které v našich podmínkách nevytvářejí
životaschopná semena (Mentha, Thymus, Acorus calamus atd.), nebo u odrůd a kultivarů, u
kterých vyžadujeme zachování charakteristických znaků a vlastností (barevné olistění, vzrůst,
velikost květů, chemické charakteristiky, apod.) a získání homogenního, geneticky
identického potomstva s vlastnostmi mateřské rostliny (Althaea officinalis ´Robusta´,
Artemisia dracunculus, Mentha sp., Lavandula angustifolia ´Beta´, Origanum vulgare,
Thymus vulgaris ´Aroma´, ´Lemona´, ´Mixta´, Thymus serpyllum, Rhodiola rosea apod.).
Vegetativní množení je nejúspěšnější v časně jarním období, případně počátkem
podzimu. Zakořeňování probíhá v závislosti na způsobu množení ve skleníku nebo stínovišti,
v kontejnerech (Mentha, Acorus, Rhodiola, apod.) nebo přepravkách se zakořeňovacím
substrátem (Lavandula, Thymus apod.). Po řádném zakořenění se rostliny vysazují
v podzimním termínu na trvalé stanoviště. Při regeneraci z kořenových oddělků a puků se
materiál sází přímo na stanoviště - na pokusné pozemky (Althaea, Inula, apod.).
281
Kultivace na stanovišti, morfologická a jiná hodnocení, kontrola zdravotního stavu a
běžná fenologická pozorování jsou, stejně jako pečlivá kontrola odrůdové a druhové pravosti
znaků rostlin, prováděny shodně s generativně množenými porosty.
4. Vytvoření bezpečnostních duplikací kolekcí nebo jejich nejcennějších částí
Zajištění bezpečnostní duplikace kolekcí nebo jejich nejcennějších částí probíhá na
základě reciproké dohody s genovou bankou VÚRV v Piešťanech (Slovenská republika).
V současné době je v Piešťanech uchováno celkem 57 položek LAKR, z nichž nejvíce je
zastoupena bazalka a kopr. Další formou bezpečnostní duplikace je úchova pracovních
kolekcí semen jednotlivých položek přímo na pracovišti v Olomouci, tedy mimo centrální
semenný sklad genové banky VÚRV, v.v.i. v Praze.
5. Získávání a doplňování pasportních a popisných dat
Pasportní data jsou u většiny položek genetických zdrojů k dispozici již při jejich
zařazování do kolekce. S rozvojem moderních technologií lze ale někdy již stávající údaje
zpřesnit – např. přesnými zeměpisnými souřadnicemi a nadmořskou výškou blíže
charakterizovat sběrové lokality pomocí GPS.
Protože pro hodnocení LAKR nejsou bohužel zatím vypracovány žádné mezinárodní
klasifikátory, je získávání popisných dat u těchto plodin v celé Evropě založeno na potřebách
jednotlivých států a pracovišť. V České republice jsou pro hodnocení jednotlivých kolekcí s
větším zastoupením položek na odpovědných pracovištích postupně zpracovávány Minimální
sady popisných deskriptorů (Tab. 2). V elektronické podobě jsou již dostupné deskriptory pro
křen, měsíček, levanduli a bazalku. Pro publikování je připravena Minimální sada popisných
deskriptorů pro rod Althaea a pro schválení Radou genetických zdrojů kulturních rostlin jsou
připraveny Minimální sady deskriptorů pro rody Agrimonia, Anethum, Betonica, Foeniculum,
Hyssopus, Plantago. Minimální sada deskriptorů (hodnoceno 11 znaků) pro rod Glycyrrhiza
byla základem pro připravovaný klasifikátor (hodnoceno 54 znaků), který je spolu
s Metodikou pěstování lékořice lysé (Glycyrrhiza glabra L.) připraven k oponentnímu řízení
a publikování. K hodnocení některých druhů se využívají znaky vybrané ze směrnic UPOV
(př. heřmánek). V rámci ECPGR Medicinal and Aromatic Plants WG probíhají dokončovací
práce u klasifikátorů pro vybranou skupinu druhů LAKR: Achillea, Artemisia, Carum,
Gentiana, Hypericum, Melissa, Mentha, Origanum, Thymus a Salvia. Plodiny, u kterých
zatím není vypracován žádný z výše jmenovaných klasifikátorů, jsou popisovány slovně.
Tabulka 2. Přehled národních klasifikátorů pro charakterizaci a hodnocení genetických zdrojů
LAKR
EVIGEZ
Skupina, rod,
kód
Klasifikátor
Poznámka
druh
plodiny
A06
A21
Petříková et al.: Klasifikátor - Genus Armoracia
P.Gaertn., B. Mey. et Scherb.
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/document
Armoracia spp. s/Armoracia.pdf
Dušková: Minimální sada popisných deskriptorů genus Calendula L.
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/document
Calendula spp. s/Calendula.pdf
282
národní
klasifikátor
(1998)
národní
klasifikátor
(2004)
A55
Dušková: Minimální sada popisných deskriptorů genus Lavandula L.
národní
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/document klasifikátor
Lavandula spp. s/Lavandula.pdf
(2004)
A68
Dušková: Minimální sada popisných deskriptorů genus Ocimum L.
národní
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/document klasifikátor
s/Ocimum.pdf
(2004)
Ocimum spp.
Při hodnocení kolekcí se podle připravených sad deskriptorů hodnotí morfologické
znaky u vybraného počtu jedinců přímo na stanovišti (pokusném pozemku). Získané údaje
jsou zaznamenávány do protokolů a databází a statisticky zpracovávány. V průběhu
hodnocení jsou rovněž do protokolů zaznamenávány biochemické charakteristiky (doba
kvetení, sklizňová zralost apod.). Zároveň probíhá hodnocení na odolnost vůči biotickým a
abiotickým stresům.
Genetické zdroje LAKR jsou hodnoceny také z pohledu obsahu farmaceuticky
účinných látek. Jedná se o stanovení kvantitativního a kvalitativního obsahu silice (u
siličnatých drog), kvantitativního a kvalitativního obsahu tříslovin, obsahu fenolických látek a
stanovení obsahu slizových látek (hodnocených jako číslo bobtnavosti). Metodiky pro tyto
analýzy vycházejí z Českého lékopisu (2009), Československého lékopisu 4. (1987),
odborných publikací (Cheel et al. 2008) a podnikové normy UNIGEO, Ostrava, s úpravami
pro jednotlivé druhy nebo skupiny druhů LAKR.
Pořizování popisných dat je u LAKR na pracovišti prováděno během vegetace u nově
získaných nebo regenerovaných položek. Hodnocení probíhá ve třech vegetačních sezónách.
Pasportní a popisná data jsou doplněna fotodokumentací, skenováním, statisticky
vyhodnocena a uložena do národního informačního systému EVIGEZ.
6. Popularizace práce s genetickými zdroji na regionální a mezinárodní úrovni
Odborná i laická veřejnost je s kolekcemi genetických zdrojů LAKR periodicky
seznamována na výstavách (Výstaviště Flora Olomouc, Valašské muzeum v přírodě atd.),
polních dnech, seminářích (Český zahrádkářský svaz) a národních i mezinárodních
konferencích.
Přehled pracovišť, s nimiž je navázána spolupráce na úrovni výměny informací,
materiálů, a řešení společných výzkumných úkolů:
Česká republika:
ÚKZÚZ, regionální pracoviště Brno (poskytování vzorků semen pro srovnávací zkoušky při
povolování nových odrůd)
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně (MZLU) – Agronomická fakulta,
Zahradnická fakulta (projekty NAZV; analýza vzorků; exkurze studentů; bakalářské,
diplomové a doktorandské práce)
Univerzita Palackého Olomouc – Přírodovědecká fakulta (exkurze studentů, pokusný
materiál)
Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) – Fakulta agrobiologie, potravinových
a přírodních zdrojů (projekty NAZV)
283
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT) – Fakulta potravinářské
a biochemické technologie (analýza vzorků)
VOŠ, SOŠ a SOU Kostelec nad Orlicí (odborné praxe studentů a jejich závěrečné práce)
Seva Flora, s.r.o. Valtice (výměna šlechtitelských materiálů)
Správy CHKO Bílé Karpaty, Moravský kras, Šumava, Jizerské hory, České Středohoří
(projekty NAZV; výzkumné záměry; výběr sběrových expedic)
OSEVA PRO s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří (společné
sběrové expedice)
Výzkumný ústav pícninářský, s r.o. Troubsko (společné sběrové expedice)
Zemědělský výzkum, s r.o. Troubsko (společné sběrové expedice)
zahraničí:
Výskumný ústav rastlinnej výroby Piešťany (VÚRV Piešťany) (společné sběrové expedice)
VILAR Moskva, Rusko
8. Další aktivity
Genofondové kolekce jsou využívány i ke studijním účelům - se sortimenty se formou
exkurzí pravidelně seznamují posluchači Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně
a studenti Univerzity Palackého v Olomouci. Některé kolekce byly využívány i k řešení
bakalářských (Lavická 2005, Paráčková 2007), diplomových (Flesarová 2006, Kubiš 2008,
Lavická 2007, Paráčková 2009) a doktorandských prací (Karlová 2005). Kurátoři kolekcí
genetických zdrojů jsou v některých případech také vysokoškolskými pedagogy a sortimenty
při výuce využívají k demonstračním účelům. Na pracovišti také často probíhají odborné
praxe studentů VOŠ, SOŠ a SOU Kostelec nad Orlicí, kteří tu zpracovávají o své závěrečné
práce a dlouhodobou praxi tu absolvovala i zahraniční studentka MZLU Brno.
Členství v mezinárodních odborných sdruženích:
ECPGR Medicinal and Aromatic Plants Working Group
Výzkumné projekty
1997 – 2000 Výběr ekotypů domácích léčivých a kořeninových rostlin, doporučení
technologií pěstování a introdukce do vybraných lokalit (projekt č. EP 7199/97)
2000 – 2003 Metody konzervace a monitorování mizejícího genofondu krajových forem a
ohrožených planých druhů užitkových rostlin (projekt č. QC0063)
2000 – 2004 Inovace technologií vybraných léčivých, aromatických a kořeninových rostlin s
ohledem na obsahové látky a jejich využitelnost (projekt č. QD 0129 II-C-11)
2001 – 2003 Studium a využití biodiversity genetických mechanismů a nových metod pro
zlepšování biologického potenciálu odrůd a setrvalý rozvoj zemědělství (výzkumný
záměr MZE-M01-01-02)
2004 – 2008 Nové poznatky, metody a materiály pro genetické zlepšování biologického
potenciálu plodin a využití agrobiodiversity pro setrvalý rozvoj zemědělství (výzkumný
záměr MZE ČR 0002700602)
9. Citace (používané metodiky byly vybrány z následující literatury, separátů)
Cheel, J., Tůmová, L., Neugebauerová, J., Dušek, J. 2008. Free radical scavenging activity of
Glycyrrhiza species. Folia Pharm. Univ. Carol. 37, p. 41-47. ISSN 1210-9495
Cheel, L; Tůmová, L; Neugebauerová, J; Tůma J; Dušek, J. 2008. Free radicals scavenging
aktivity and phenolic content of Glycyrrhiza species in Růžičková, G. (ed.) Book of
Abstracts Fifth Conference on Medicinal and Aromatic Plants of Southeast European
284
Countries (5th CMAPSEEC) 2.-5. 9. 2008 Brno, p. 132, ES MZLU Brno, ISBN 978-80375-205-7
Československý lékopis, 1. – 3. díl, 4. vydání, 1987, Praha, Avicenum
Československý lékopis, doplněk, 4. vydání, 1991, Praha, Avicenum
Český lékopis 2009, 1. – 3. díl, 2009, Praha, Grada Publishing a. s.
Flesarová, J. 2006 Hodnocení genofondu Achillea millefolium agg. z hlediska obsahu
proazulenu. Diplomová práce. MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí
práce J. Neugebauerová.
Karlová, K. 2005. Studium variability a dědivosti kvalitativních znaků u řebříčku (Achillea
L.). Dizertační práce. MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí práce K.
Petříková.
Kubiš, D. 2008 Hodnocení rodu Achillea L. z hlediska obsahu silic, Diplomová práce MZLU
Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J. Neugebauerová.
Lavická, H. 2005. Podmínky založení a regenerace genofondu Asparagus L. a Glycyrrhiza L.
Bakalářská práce. MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí práce J.
Neugebauerová.
Lavická, H. 2007 Hodnocení genofondu lékořice (Glycyrrhiza L., Fabaceae) Diplomová
práce. MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí práce J. Neugebauerová.
Paráčková, M. 2007. Hodnocení položek genofondu Achillea millefolium agg., Bakalářská
práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J. Neugebauerová.
Paráčková, M. 2009. Hodnocení položek genofondu Achillea millefolium agg., Diplomová
práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J. Neugebauerová.
Podniková norma UNIGEO a.s. Divize UNILAB, Ostrava: Obsah apigeninu spektrofotometricky.
UPOV, 2008. CHAMOMILE Matricaria recutita L. TG/152/4.
285
7.11 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů
okrasných rostlin
Pracoviště:
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i.,
Průhonice
Mendlova zemědělská a lesnická universita, Brno Zahradnická fakulta Lednice
na Moravě
Botanický ústav AV ČR,v.v.i. Průhonice
Ing. Hynek Urbánek
Doc. Dr. Ing. Jiří Uher
Ing. Uljana Blažková
Průhonice, Lednice na Moravě 2009
286
Úvod
Kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin se řeší na dvou pracovištích: ve Výzkumném
ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice a na Mendlově
zemědělské a lesnické universitě Brno, Zahradnické fakultě v Lednici na Moravě. Tuto
různorodou kolekci tvoří jednotlivé sbírky vybraných druhů okrasných rostlin.
Celá kolekce je s ohledem na odlišnosti mezi jednotlivými druhy členěna na dva následující
tématické celky (rozdělení je odrazem obvyklého zahradnického třídění s ohledem na
základní biologické odlišnosti a způsob množení jednotlivých druhů v praxi):
I. Okrasné dřeviny
- sbírky věnující se 3 rodům okrasných dřevin
II. Květiny
- člení se dále na 2 podskupiny:
a) generativně množené taxony ze skupiny letniček, dvouletek, trvalek a skleníkových
květin
b) vegetativně množené taxony ze skupiny letniček, cibulnatých a hlíznatých květin
Vzhledem k odlišnosti práce s jednotlivými skupinami (kolekcemi) rostlin, je metodika
zpracována pro každou skupinu zvlášť, kromě některých obecných částí. Při shromažďování
genofondů se vychází z obecné zásady uchovat především sortimenty domácích odrůd, a to
s důrazem na ty, které jsou již vyloučeny z běžného komerčního pěstování. Vedle využití
genofondových sbírek při šlechtění nových odrůd okrasných rostlin a pedagogické práci,
mohou tyto původní sortimenty najít specifické uplatnění při obnově historické kulturní
krajiny a jejích jednotlivých prvků.
Přehled kolekcí
I.
OKRASNÉ DŘEVINY
Kolekce je udržována ve VÚKOZ v Průhonicích. Zahrnuje následující rody:
Rhododendron L., Malus Mill.a Rosa L.
Hlavní cíle
- /i./ uchovávat rozsáhlou sbírku původních botanických druhů či jejich kříženců a
vyšlechtěných odrůd domácí i cizí provenience pro účely šlechtění i jako výchozí sadební
materiál využívaný např. pro potřeby v krajinářském využití a
nebo pro cílenou obnovu historické kulturní krajiny;
- /ii./ vyhodnocení shromážděné sbírky a popsat významné znaky důležité k výběru vhodných
kultivarů či taxonů pro zahradnické a krajinářské využití
- /iii./ postupná revize shromažďovávaného sortimentu okrasných dřevin (ověřování
odrůdové, popřípadě druhové pravosti jednotlivých položek - genotypů)
Rhododendron
Hodnocené znaky a vlastnosti
Jednotlivé znaky jsou hodnoceny podle již dříve vypracovaného klasifikátoru (NEKOLOVÁ,
A., ČEJCHAN, A. et FABEROVÁ, I., 2002), který hodnotí znaky morfologické, fyziologické a
hospodářské (jenž odpovídají funkci a požadavkům kladeným na tyto okrasné dřeviny
s důrazem zejména na sledování zimovzdornosti, odolnosti proti chorobám a schopnosti
vegetativního rozmnožování jednotlivých druhů/odrůd.
Genofondová sbírka r. Rhododendron je uchovávána v polních podmínkách. Celkové popisy
a hodnocení jednotlivých položek jsou výsledkem tříletého pozorování. Taxony a kultivary, u
287
kterých jsou již ukončeny podrobné popisy podle Klasifikátoru jsou následně umísťovány ve
sbírkách VÚKOZ ((Dendrologická zahrada, mateční výsadby v pěstebním zázemí ústavu).
Každý genotyp je následně vysázen (uchováván) minimálně ve třech kusech.
Zvlášť je sledována schopnost pěstování jednotlivých položek metodou in vitro, čímž je
udržována část genofonu také v laboratorních podmínkách.
Další prováděná hodnocení
U jednotlivých genotypů je sledována jejich vnímavost vůči houbovým chorobám (např.
Phytophthora spp.) a živočišným škůdcům -např. lalokonosci rýhovanému (Otiorrhynchus
sulcatus).
Regenerace rostlin je u všech kultivarů velkolistých stálezelených rododendronů prováděna
vegetativní cestou – roubováním; u kultivarů ostatních skupin je množení realizováno řízkováním. U
botanických druhů je vedle obou těchto způsobů příležitostně využíván i generativní způsob množení.
U vybraných položek se k vegetativní regeneraci rovněž využívá také materiál získaný metodou
kultivace in vitro.
Přehled spoluprací při práci s kolekcemi
Spolupráce spočívá především ve vzájemné výměně sbírkového materiálu s arborety a
botanickými zahradami: Botanický ústav AV ČR Průhonice, Botanická zahrada SOŠ Praha Malešice, Arboretum Nový Dvůr u Opavy, Zoologická a botanická zahrada Plzeň, Göteborg
Botanical Garden, Botanischer Garten und Rhododendronpark Statgrün Bremen atd.
Přímá spolupráce s uživateli
Genofondová sbírka r. Rhododendron je využívána zejména jako zdroj materiálu pro
vytvoření či doplnění vhodného sortimentu jednotlivých arboret, parků, zahrad a jiné veřejné
zeleně. Sbírka je rovněž používána jako základní srovnávací materiál rozsáhlého sortimentu r.
Rhododendron a jako zdroj výukového materiálu pro odborné zájmové školy všech stupňů.
Malus
Hodnocení se provádí podle vypracovaného klasifikátoru. Hodnocení zahrnuje především: fenologické
údaje (doba rašení, kvetení, opad listu), morfologické znaky, hospodářské znaky (bohatost kvetení,
násada plodů, rychlost růstu, estetická působnost), rezistence (choroby a škůdci, zimovzdornost).
Celý genofond je uchováván v polní kolekci původně v řadách vzdálených 6m a v řadě ve
vzdálenosti 3m. Jednotlivé taxony jsou vysázeny v počtu 6 kusů (před rozvolněním), podle
potřeby (velikosti stromů) jsou výsadby rozvolňovány na 3 kusy.
Regenerace rostlin je prováděna vegetativní cestou – očkováním případně roubováním,
převážně ve tvaru polokmenů
Arboretum v Kórniku v Polsku a arboretum MZLU v Brně.
Nejvýznamnější je spolupráce při rekonstrukcích parků
Rosa
Hodnocení se provádí podle vypracovaného seznamu deskriptorů a zahrnuje především: fenologické
údaje, morfologické znaky, stupeň rezistence (choroby a škůdci, zimovzdornost).
Celý genofond je uchováván v polní kolekci v počtu 3 ks (u sadových a pnoucích
z prostorových důvodů 2 ks od každé odrůdy).
288
Rostliny jsou regenerovány vegetativní cestou – očkováním případně řízkováním z
polotvrdých řízků zakořeněných na množárně.
ČR: Růžové a okrasné školky Skaličany u Blatné, zahradnictví Rosice u Brna; rozárium
Výstaviště Flora Olomouc, Národní genof. sbírka růží Rosa klubu Rajhrad; BÚ AV ČR
Průhonice, Růžová školka Praha 4 – Kunratice.
SR: Arboretum Borová hora Technické univerzity ve Zvoleni
II. KVĚTINY
Přehled kolekcí
a) kolekce udržovaná ve VÚKOZ v Průhonicích zahrnuje následující skupiny:
- generativně množené květiny (letničky, dvouletky, trvalky a skleníkové květiny)
- vegetativně množené květiny (letničky, cibulnaté a hlíznaté)
b) kolekce udržováná v MZLU v Lednici zahrnuje taxony následujících rodů:
- generativně množené květiny: Helianthus; Zinnia; Carthamus; Callistephus, Tagetes, Salvia
- vegetativně množené: Canna
Hlavní cíle
- uchování rozsáhlejší sbírky taxonů (odrůd i původních druhů), především domácí
provenience, pro účely šlechtění a obnovu historické kulturní krajiny;
- vyhodnocení kolekcí a záznamy o významných znacích důležitých pro výběr taxonů
vhodných pro zahradnické využití
- revize shromážděného sortimentu (odrůdová případně druhová pravost)
a) Generativně množené květiny
Jedná se o skupinu více taxonů (okolo 100 druhů) s větším počtem odrůd (okolo
250ti) s nimiž se pracuje postupně (tak jak dochází k regeneraci taxonů se sníženou
klíčivostí). Hodnocení se provádí podle vypracovaného klasifikátoru z roku 2007 (viz. přílohy).
Metody využívané při hodnocení GZ : Polní experimenty – předpěstované rostliny vysazují se
v počtu minimálně 200 ks s přihlédnutím k metodikám udržovacího šlechtění; základní hodnocení
podle souboru deskriptorů
- estetické hodnocení
- testování rezistence vůči Fusarium oxysporum u čínských aster (vč. testování závislosti
rezistence metodou RAPD)
- testování závislosti rezistence u polyploidů
Používané metody regenerace
Při regeneraci (přesevy položek se sníženou klíčivostí semen) jsou respektovány standardy,
které vycházejí z květní biologie jednotlivých druhů a respektují specifické požadavky na
případnou technickou izolaci. Vzešlé rostliny po výsevu ve skleníku jsou přepichovány do
sadbovačů a v agrotechnickém termínu vysazovány na pole. Pro regeneraci jedné položky
vysazujeme z důvodů praktických 200 rostlin od odrůdy a to jak u taxonů převážně
cizosprašných tak i u převážně samosprašných. U taxonů náročnějších na teplo případně na
sucho v době dozrávání semen vysazují se sazenice v isolačním skleníku, případně jsou
využívány i speciální izolační sítě. Izolační vzdálenosti, jakož i spon výsadby a sklizeň se řídí
metodikami udržovacího šlechtění okrasných rostlin. Výsadba je realizována ručně, do řádků
vzdálených 40 cm od sebe, v řádku 30 cm. Každá odrůda je vysazena souběžně vždy na dva
sousedící záhony, aby bylo dosaženo čtvercové plochy porostu pro rovnoměrné opylení. Při
289
výběru položek k regeneraci se upřednostňují odlišné druhy, aby se snížila potřeba prostorové
isolace.
SEVA-Flora Valtice – přehlídky šlechtitelských porostů, konzultace, zajištění a případně
výměna osiva. Účast na výstavách, poskytování materiálu pro odborné školy, poradenská
činnost. Studijní materiál pro posluchače ZF MZLU (kolekce v Lednici) a ČZU Praha.
b) Vegetativně množené květiny
Vedle převážně zahraničního sortimentu vegetativně množených letniček udržuje se soubor
domácích odrůd od druhu Petunia × atkinsiana D.Don (vegetativně množené převislé
petúnie) a rodu Chrysanthemum × grandiflorum (Ramat.) Kutam. (zahradní hrnkové chryzantémy)
Pro hodnocení je vypracován jednoduchý deskriptor, který umožňuje hodnocení taxonomicky
nesourodé skupiny květin. Cílem je popsat charakteristické znaky morfologické, fyziologické,
hospodářské a stupeň resistence vůči chorobám.
Metody využívané při hodnocení
Jednotlivé taxony je nutné každoročně regenerovat. Hodnocení letniček se provádí
minimálně na 5 rostlinách, ve skleníkových podmínkách podle souboru deskriptorů. Petúnie
hodnotí se ve třech prostředích (ve skleníkových podmínkách, v závěsných nádobách a ve
volné půdě) po třech rostlinách. Chryzantémy se hodnotí jedenkrát ročně jako kvetoucí
rostliny a během celého roku se hodnotí zdravotní stav. Pokud při vizuálním hodnocení je
podezření na virovou infekci testuje se taxon laboratorními nebo biologickými testy.
Estetické hodnocení.
Používané metody regenerace.
Pro konzervaci rostlin se kromě klasických metod stále více uplatňují biotechnologické
postupy, a to především u druhů vegetativně množených nebo u takových u druhů, jejichž
semena nesnáší vysoušení a nízké teploty, a proto vylučují použití klasického konzervačního
postupu (Roberts, 1973). Uchování GZ formou in vitro kultur skýtá některé výhody oproti
klasickému způsobu udržování na poli a ve skleníku: malé požadavky na prostor, celoroční
možnost odběru rostlinného materiálu, kontrolu zdravotního stavu (McCown, 2003).
Významnou roli hrají in vitro techniky při eliminaci virových onemocnění, neboť asexuální
způsob rozmnožování umožňuje také proliferaci virů v rostlinách. Následkem dlouhodobé
kontinuální virové rekontaminace může dojít u některých druhů např. Chrysanthemum až ke
ztrátě původního vzhledu (Reynoird a Vidalie, 1995). Pro eliminaci virových chorob se u
rostlin využívají již dlouhou dobu in vitro techniky (Harriman et al., 2006), především
meristémová kultura a termoterapie.
Jednotlivé taxony jsou přes zimu uchovávány formou matečných rostlin z kterých se koncem
zimy odebírají bylinné řízky na vypěstování rostlin, vždy minimálně v počtu dvanácti jedinců.
Laboratorní postup : Petúnie a chryzantémy se udržují i v podmínkách in vitro. Primární
kultury jsou založeny z vegetačních vrcholů. Pro přemnožování a uchovávání klonů je
použito modifikované MS médiu (Murashige and Skoog, 1962) bez přítomnosti růstových
látek. Kultivace probíhá v růstové komoře při zářivkovém osvětlení (3 500 Lx, 8 hod
fotoperioda) a teplotě 10 °C. Při této teplotě dochází k pomalejšímu růstu a je dosažena lepší
kvalita výhonů. Mikrořízky jsou zakořeňovány ex vitro v propařeném množárenském
substrátu (rašelina, perlit, vápenec) při teplotě 22 °C.
Každoročně je připraven výchozí množitelský materiál v dobrém zdravotním stavu pro
příslušné zájemce.
290
Cibuloviny a hlíznaté květiny
Přehled kolekcí : Dahlia Cav.
Gladiolus L.
Tulipa L.
Canna L.
Hlavní cíle
Dahlia : uchování původních českých odrůd a vybraných zahraničních odrůd. Pozornost je
věnována virovým a bakteriálním chorobám, které jsou nejvážnějšími patogeny tohoto druhu.
Gladiolus : uchování původních českých odrůd a nejdůležitějších zahraničních odrůd.
Hlavním problémem je prevence a eliminace onemocnění vyvolávaném houbou Fusarium
oxysporum f. gladiolii (Mass.)Snyd. et Hans. a přenosu některých virových chorob, zejména
mozaiky okurky a žluté mozaiky fazolu
Tulipa : Zachování rozsáhlého sortimentu druhů a odrůd některých původních druhů a
historických odrůd, které jsou cenným genetickým materiálem. Dále se týká domácího
genofondu a jeho zachování v maximálním možném rozsahu.
Naše původní odrůdy se vyznačují vynikající kvalitou, zejména vysokou odolností k virovým
chorobám, která je jedním z hlavních kriterií při hodnocení genofondu. Rovněž dosahují
vysoké úrovně v množitelském koeficientu, jehož sledování je rovněž stálou součástí
hodnocení.
Canna : uchování původních českých odrůd, srovnávacího sortimentu odrůd zahraničních a
původních druhů v několika klonech. Problémem je prevence a eliminace viróz (CYMV,
CaYSV, BYMV), v současné době zkoumáme možnosti ozdravení materiálu v kulturách
meristematické tkáně.
Dahlia : podle deskriptoru jsou hodnoceny morfologické a fyziologické znaky a ranost
nakvétání, výskyt chorob a škůdců – zdravotní stav (viz příloha).
Gladiolus : podle deskriptoru jsou v polní výsadbě hodnoceny znaky : výška rostlin, barva a
velikost květů, ranost nakvétání a zdravotní stav rostlin (viz příloha)
Tulipa : pro tulipány byl vypracován klasifikátor, který je od roku 1999 používán. Obsahuje
68 deskriptorů, rozdělených na morfologické, biologické a hospodářské vlastnosti
Canna: rostliny jsou udržovány a průběžně hodnoceny v každoročně obnovovaných
porostech z vegetativního přemnožení; předběžný klasifikátor byl publikován v r. 2001 a
2005.
Metody využívané při hodnocení
Polní experimenty – opakované hodnocení morfologických znaků a hospodářských vlastností
zvláště u nově zařazených odrůd. Každoroční sledování biologických znaků, které jsou
proměnlivé. V některých letech nelze příznaky virových chorob spolehlivě určit a používají
se laboratorní postupy (ELISA – test). Pro hodnocení se zakládají výsadby v jednom
opakování v následujícím počtu rostlin: u rodu Dahlia 20 ks; u rodu Gladiolus 50 ks a rodu
Tulipa 50 ks
U květin má důležitý význam estetické hodnocení, které v klasifikátoru nelze zcela
postihnout. K nejdůležitějším estetickým znakům náleží barva a její rozložení na květech.
Doplňující hodnocení spočívá proto v záznamech konkrétních odstínů dle RHS Colour Chart.
291
Používané metody a standardy regenerace
Dahlia : občasné vegetativní přemnožení přestárlých hlíz pomocí řízků ze vzrostných vrcholů
ve skleníku (každoročně cca 5% vzorků), které po zakořenění se vysazují na pole. Postupný
přesun sbírky z polních podmínek do in vitro podmínek. Světelné, teplotní a chemické složení
kultivačního média jsou stejné jako u Petunia a Chrysanthemum.
Gladiolus : Průběžné nahrazování přestárlých hlíz mladými hlízami z rozmnožovacích
korálků (každoročně cca 10% vzorků).
Tulipa : Každoroční výsadba přiměřeného vzorku kvalitních cibulí.
Canna: průběžné obnovování rostlin vegetativním množením - dělením oddenků
Rod Iris L. (kolekce Botanického ústavu AVČR)
Zpracovali: Ing. Uljana Blažková, Mgr. Milan Blažek
Výběr rostlin pro zařazení do Národního programu
Sbírka kosatců Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích patří k nejrozsáhlejším sbírkám tohoto
rodu na světě. Je důležitá zejména svojí šíří zahrnující nejen jednotlivé botanické kategorie, ale
zejména historický vývoj rodu v jeho kulturních formách. Ve sbírce jsou zahrnuty historicky cenné
položky, které už často nejsou v evidované formě nikde jinde na světě, a z tohoto hlediska je tato
sbírka nesmírně významná a ojedinělá a je potřeba ji chránit v celé šíři. Z tohoto důvodu jsou do
výběru pro Národní program zařazeny vedle položek domácího původu i položky, které měly
významný podíl na vzniku kultivarů v celosvětovém a tedy i domácím měřítku:
1. Kosatce českého původu
1.1. prvotiny jednotlivých šlechtitelů
1.2. nositelé ocenění
1.3. kulturní formy odvozené plánovitě od planých kosatců
2. Starobylé kulturní kosatce s neregistrovaným původem (některé z nich byly i popsané
jako samostatné botanické druhy), převážně z doby před počátkem cílevědomé selekční
práce
2.1. selektovaní a v kultuře rozšíření jedinci druhů
2.2. selektovaní a v kultuře rozšíření jedinci mezidruhových hybridů
3. Historické kultivary s registrovaným původem (podchyceno celosvětově z období
počínajícího
rokem 1830)
3.1. uchované, pěstitelsky významné kultivary (nejstarší uchovaní zástupci významných
fenotypů) ze všech etap vývoje, avšak přednostně z let 1830-1930
3.2. významné genotypy – nejstarší příklady
3.3. nejvýznamnější genotypy – nositelé nových vlastností, vybrané mezníky, které přinášely
zlom ve šlechtění
Uchovávání kolekce
Kolekce kosatců je uchovávána na dvou místech areálu Botanické zahrady Botanického
ústavu v Průhonicích.
292
Sbírka v celé šíři je v polní kultuře, kde se na její údržbě vedle ruční a chemické podílí i
údržba pomocí malé mechanizace. Tato výsadba je pracovní a slouží ke studijním účelům.
Vedle toho je výběr sbírky umístěn v expoziční části zahrady, která je otevřena veřejnosti a
slouží tedy nejen odborné, ale i laické veřejnosti nejen k odborným, ale i kulturním účelům. Tato část
sbírky je udržována pouze ručně a chemicky, bez využití mechanizace.
Duplikace ve dvou výsadbách slouží oboustranně jako „pojistná“ kultura pro kompenzaci
případných ztrát. Vybrané rostliny do Národního programu jsou vesměs na obou místech. To zaručuje
větší možnost garance přežití jednotlivých i choulostivějších položek.
Rostliny ve sbírce jsou rozděleny podle botanických kategorií a dále u kulturních rostlin
vývojově. V polní výsadbě je obvykle okolo 30 rostlin od jedné položky, v okrasné výsadbě okolo 620 rostlin (podle vzrůstnosti jednotlivých skupin).
Jednotlivé znaky jsou hodnoceny podle klasifikátoru, který jsme vypracovali podle předloh u
podobných typů rostlin a za pomoci pracovníků z VÚRV v Praze Ruzyni. Hodnocené znaky jsou
z oblasti morfologické, biologické a hospodářské. Morfologické znaky byly vybrány tak, aby v co
možná největší šíři popsaly vzhled rostliny v nejdůležitějších fázích vývoje. Biologické znaky se
zaměřují na půdní nároky, dobu kvetení a náchylnost k nejčastějším chorobám. Hospodářské znaky
pak na možnost k estetickému využití jak v zahradách, tak i řezaných rostlin k různým příležitostem.
Hodnocení rostlin probíhá obvykle tři roky, ale opírá se o dlouhodobá předchozí pozorování.
Pro okrasné rostliny a zejména u tak variabilních rodů jako jsou kosatce, by podle našich
zkušeností prospělo popisné části Národního programu zavedení fotografické dokumentace se
specifickým pojetím, která by byla daleko výstižnější než pouhé slovní popisy. Ty nikdy nemohou
vystihnout širokou škálu a vzájemné prolínání barev, a to ani při využití ve světě zavedených systémů
pro označování barevných odstínů.
Regenerace
U kosatců, jako vegetativně množených rostlin, jsou důležité časté přesadby, které by měly
probíhat v tří až čtyřletých intervalech, což se snažíme v posledních letech dodržovat.
Velmi důležitý je dobrý zdravotní stav, který se lépe udržuje u častěji přesazovaných rostlin.
Po déle než čtyřech letech na jednom místě rostliny začínají slábnout i při řádné péči a systematickém
přihnojování. V Průhonicích se významně podílí i nepříznivé fyzikální podmínky půdy – její
neúměrné uléhání bez možnosti hlubšího kypření. Navíc se mezi oddenky dostávají vytrvalé plevele,
které se nedají často odstranit mechanicky ani chemicky.
Získávání rostlin a využívání sbírky
Nové rostliny do sbírky získáváme výměnou s botanickými zahradami, případně produkčními
podniky, nákupem od šlechtitelů, nebo jako dar od různých pěstitelů. Botanické druhy byly z velké
části získány vlastním sběrem v prvních letech od založení sbírky (50. až 70. léta 20. století).
Sbírka slouží vedle hlavní funkce uchovávání genofondu ke studijním a kulturním účelům.
Rostliny ze sbírky jsou často uplatňovány na různých výstavách doma i v cizině. Zkušenosti
s udržováním ohrožených taxonů a význačných jedinců byly po mnoho let využívány při vytváření
koncepce botanických zahrad v ochraně genofondu.
V 60. – 80. letech minulého století byla sbírka využívána i k vlastní hybridizaci zakladatelem
a tvůrcem sbírky Mgr. M. Blažkem. Řada zde vzniklých kultivarů byla oceněna i na mezinárodních
soutěžích.
VÚRV Praha – Ruzyně, Biofyzikální ústav ČAV Brno, ÚEB Olomouc. Předpokládáme rozšíření
spolupráce při práci s kolekcemi rodu Carthamus (Bot. Garden of the Chinese Academy of Sciences,
Beijing; Arabaev Kyrgyz State University, Bishkek) a Canna (Nikitsky Botanical Gardens, Yalta).
293
Genofond je využíván na vlastním pracovišti a HOZ ÚKZÚZ Dobřichovice ke srovnávacím
pokusům při registraci nových odrůd. Genetické zdroje jsou využívány při novošlechtění ve
VÚKOZ Průhonice. Propagace genofondu některých květin na výstavách.
Kolekce genetických zdrojů využívají posluchači zahradnické fakulty Mendelovy
zemědělské a lesnické university v Brně také ke studiu květinových sortimentů a k řešení
diplomových a doktorandských prací. Kurátoři kolekcí genetických zdrojů jsou v některých
případech také vysokoškolskými pedagogy.
Literatura
Apple, pommier apfel (Malus Mill.), 1986, UPOV.
Asjes C.J., Elbertsen M. (1982): Tulpenmozaiekvirus in tulpen – de symptomem en het ziek zoeken.
Laboratorium voor Bloembollenonderzoek Lisse/Wageningen, 40 s.
Bočanceva Z.P. (1962): Tjulpany – morfologija, citologija i biologija. – Taškent , 407 s.
Böhm, J. (1938): Dvacet let československých růží. – Blatná, 204 s.
Bugala W., Straus H. (1980): Jablonie ozdobne w Arboretum Kórnickim i dotychczasowe wyniki ich
uprawy. – Arboretum Kórnickie, XXV., s. 85 – 116.
COX, P.A. Et COX K.N.E. (1997): The Encyclopedia Of Rhododendron Species (2nd edition).
Glendoick Publishing, Glencarse. 416 s.
CULLEN, J. (2005): Hardy Rhododendron Species: A Guide To Identification. Royal Botanic Garden
Edinburgh, Timber Press, Inc., 2005. 496 s. ISBN 0-88192-723-6.
Čuriová S.(1989): Československá genová banka kulturních rostlin. – VÚRV, Praha-Ruzyně, 30 s.
Dostál, J. - Futák, J. – Novák, F.A. (1966): Flóra Slovenska I., Slovenská akademia vied, Bratislava,
602s.
Dotlačil L., Stehno Z., Faberová I., Škaloud V. (1995): Rámcová metodika národního programu
konzervace a využití genofondu rostlin. – VÚRV Praha – Ruzyně.
Drhovský, K. (2002): Neuskutečněná růžová zahrada v Blatné, – Růže ve veřejné zeleni, Klatovy:
133–136.
Fiala Fr. J. L. (1994): Flowering crabapples: the genus Malus. – Timber Press, Portland.
Hall A.D. (1940): The Genus Tulipa. – London, 171 s.
Harriman, R. W., Bolar, J. P., Smith, F. D. (2006): Importance of Biotechnology to the horticultural
plant industry. In Li, Y., Pei, Y. [eds.], Plant biotechnology in ornamental horticulture.
Haworth Food & Agricultural Products PressTM, USA, p. 1–26.
Havlů J., Jaša, B., Klimeš, J. (1977): Růže královna květin. – SZN, Praha, 347 s.
HIEKE, K. (2005): Stálezelené rododendrony. Květa Vinklátová - Knihy 555, Liberec. 224 s.
Hofbauer J., Uher J., Faberová I.: Klasifikátor – Descriptor List – Carthamus tinctorius L.Genetické
zdroje č.74, VÚRV Praha, VÚP Troubsko, MZLU v Brně 2001 - 14 s.
Klasifikátor pro jabloň (Malus silvestris) pouze plodící odrůdy, 1990, Ústřední kontrolní a zkušební
ústav zemědělský v Praze, Odbor odrůdového zkušebnictví
Kočí A., Jakábová A., Jíchová I., Ondrušková L. (1974): Semenárstvo letničiek, Príroda (Semex),
Bratislava, 310 s.
Krüssmann G. (1974): Rosen, Rosen, Rosen. Paul Parey, Berlin und Hamburg , 447 s.
Krüssmann G. (1977): Handbuch der Laubgehölze, 2., Paul Parey, Berlin und Hamburg, s.294 – 311.
LESLIE, A.C. (2002): The International Rhododendron Register And Checklist. The Royal
Horticultural Society, London.
Matouš J., Průchová A. (1983): Metodiky udržovacího šlechtění okrasných rostlin. – VHJ Sempra,
Praha, 43 s
McCown, B. H. (2003): Biotechnology in Horticulture: 100 Years of Application. HortScience, vol.
38, no. 5, p. 1026–1030.
Mokrá V. (1983): Možnosti boje proti šíření virové infekce u tulipánů, mečíků a lilií. – Závěrečná
zpráva VÚOZ Průhonice, 47 s., 11 tab.
294
Nachlingerová V. (2002): Stromkové květiny (kbelíkové květiny s korunkou na kmínku). – 1. vyd.,
99s. Grada, Praha.
NEKOLOVÁ, A., ČEJCHAN, A. et FABEROVÁ, I. (2002): Klasifikátor. Descriptor List Genus
Rhododendron L. Rada genetických zdrojů rostlin. VÚRV Praha a VÚKOZ Průhonice, 42 s.
Petrová E., Faberová I. (2000): Klasifikátor – Genus Tulipa L., 24 p. – ČRGZ, VÚKOZ
Průhonice,VÚRV, Genová banka Praha –Ruzyně.
Petrová E., Plavcová O. (1996): Hodnocení tulipánů ze sortimentu VÚOZ Průhonice z let 1984-1994.–
Acta Průh., 63:41-76.
Průcha J. a kol. (1966): Letničky a dvouletky. SZN Praha, 261s.
R.H.S. Colour Chart (1966) – The Royal Horticultural Society London. .
Reynoird, J. P., Vidalie, H. (1995): Practical aspects and perspectives. In Augé, R., Beauchesne, G.,
Boccon-Gibod, J. et al., In vitro culture and its applications in horticulture. Science Publishers,
USA, p. 190–202.
Roberts, H. F. (1973): Predicting the viability of seeds. Seed Sci. Technol., vol. 1, p. 499–514.
Rubišová, J. (1982): Katalog růží. – Flora Olomouc, 72 s.
Straus H. (1959): Wartości dekoracyjne niektórych gatunków i odmian rodzaju Malus Mill. –
Arboretum Kórnickie, IV., str 183 – 203.
Svitáčková, B. - Koběluš, V. - Uher, J. (2004): Soustředění a zhodnocení rodu Canna L. pro potřeby
zachování genofondu v ČR. Nové poznatky z genetiky a šľachtenia poľnohospodárských
rastlín. VÚRV Piešťany, 2004, 38-42.
Svitáčková, B. -- Uher, J. (2005): Genetické zdroje okrasných rostlin v České republice: kolekce rodu
Canna a její evaluace. 1. Odrůdová hodnocení. Hodnotenie genetických zdrojov rastlín.
Výskumný ústav rastlinnej výroby Piešťany, ÚAGŠ, 113-114. ISBN 80-88790-38-7.
Svoboda, P. (1967): Rosarium. – Zprávy Botanické zahrady ČSAV Průhonice, č. 5, 65 s.
Svoboda, P. (1970): Růže v Arboréte Borová hora. – Vysoká škola lesnícka a drevárska vo Zvolene,
134 s.
Thomas, J. (2000): Historická ročenka. – Rosa klub, Praha, 218 s.
Uher J. (1995): Srovnání vybraných kultivarů světlice barvířské (Carthamus tinctorius L.) z hlediska
květinářského využití. Zahradnictví (Horticultural Science) 22 (3): 89-94, CS ISSN 0862867X
Uher J. (1997): Safflower in European horticulture. in: Corleto A., Mündel H.-H. (eds.):Safflower: a
multipurpose species with unexploited potential and world adaptability Proc.4th International
Safflower Conference, Adriatica Editrice, Bari 1997, 41-42.
Uher J., Nováková A. (1997): Study on the descriptors of Callistephus chinensis NEES. in Kobza
F.,Pidra M. (eds.): Biological and technical development in horticulture. Proc. International
Horticultural Scientific Conference, MZLU Brno, Lednice na Moravě, 362.
Uher J., Svitáčková B.(2001): A preliminary synopsis of Canna descriptors. Proc. 9th International
Conference of Horticulture, vol.2, 401-406, MZLU Brno, ISBN 80-7157-524-0
Uher, J. - Svitáčková, B. (2005): Genetické zdroje okrasných rostlin v České republice: kolekce rodu
Canna a její evaluace. 1. Návrh deskriptorů. Hodnotenie genetických zdrojov rastlín.
Výskumný ústav rastlinnej výroby Piešťany, ÚAGŠ, 109-112. ISBN 80-88790-38-7.
Uher, J. - Svitáčková, B. (2007): Problems in evaluating genetic resources of ornamental plants:
Canna species and hybrids. Book of abstracts 18th Eucarpia Genetic Resources Section
Meeting. Piešťany, Slovak Republic, 109. ISBN 978-80-88872-63-4.
Uher, J. (2006): Genofond ostálek (Zinnia darwinii Haage & Schmidt). 1. Předběžné deskriptory.
Nové poznatky z genetiky a šľachtenia poľnohospodárskych rastlín. SCPV - Výzkumný ústav
rastinnej výroby Piešťany, 78-80. ISBN 80-88872-57-X.
Uher, J. (2006): Genofond ostálek (Zinnia darwinii Haage & Schmidt). 2. Hodnocení domácích odrůd.
Nové poznatky z genetiky a šľachtenia poľnohospodárskych rastlín. SCPV - Výzkumný ústav
rastlinnej výroby Piešťany, 81-84. ISBN 80-88872-57-X.
Uher, J. (2007): Problems in evaluating genetic resources of ornamental plants: Chinese asters. Book
of abstracts 18th Eucarpia Genetic Resources Section Meeting. Piešťany, Slovak Republic,
108-109. ISBN 978-80-88872-63-4.
Uher, J. (2008): Evaluation of the Safflower ornamental varieties . Use of Genetic Resources of
Cultivated Plants. Hop Research Institute, Žatec, 2008, 74-80. ISBN 978-80-86836-33-1.
295
Uher, J. (2008): Description of development stages in Zinnias. The Journal of Kharkiv National
University. Sér. Biol. (Biologicheskiy vestnik) 12(1): 9-11
Uher, J. (2008): Evaluation of the small-headed Zinnia cultivars (Zinnia darwinii Haage & Schmidt.,
and Zinnia marylandica Spooner, Stimart & Boyle). Use of Genetic Resources of Cultivated
Plants. Hop Research Institute, Žatec, 2008, 133-136. ISBN 978-80-86836-33-1.
Uher, J. (2008): Vývojová stadia u rodu Callistephus Nees. Úroda 56(12 – vědecká příloha): 135-140
Uher, J. (2009): Hodnocení genetických zdrojů světlice barvířské (Carthamus tinctorius L.): korelace
a divergence morfologických znaků. 1. Znaky formované za vegetativních stadií růstu.
Agriculture (Pol'nohospodárstvo) 55 (2) 111-118.
Urban, J. (1988): Vývoj šlechtění růží na ŠS Želešice. – Problematika pěstovaní a rychlení růží. –
Rosa klub, Olomouc: 36–44.
Václavík J. (2002): Mečíky v zahradě. – Jubilejní ročenka 2001 pěstitelů jiřinek, mečíků a ostatních
cibulnatých a hlíznatých květin, s. 29–31.
Votruba R. (2001): Převislé petúnie z Průhonic. – Inform. Zahradn., 5/8: 27.Working paper on draft
test guidelines for ornamental apple (Malus Mill.), 1998, UPOV.
Žlebčík, J. (1997): Růže v moderní zahradě. – Grada, Praha, 116 s.
Žlebčík, J., Žlebčík, R. (2006): Růže v ČR, jejich popis a fotografie. – http://ruze.wi.cz/
Používané klasifikátory:
Rod Carthamus: http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Carthamus.pdf
Rod Canna: http://www.zf.mendelu.cz/veda-vyzkum/9thconference/sbornik/v242.doc
Rod Zinnia: http://www.oxygy.com/zbornik-nove-poznatky-1-cast-25-vurv-files/77
Květiny generativně množené: http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Letnicky_generat.pdf
Rod Gladiolus: http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Gladiolus.pdf
Rod Malus: http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Okras_jablone.pdf
Rod Rhododendron: http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Rhododendron.pdf
Rod Tulipa: http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Tulipa.pdf
296

Rámcová metodika Národního programu konzervace a využívání

Transkript

Podobné dokumenty

Rámcovou - Výzkumný ústav rostlinné výroby, vvi

RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a

Manuál jednotného vizuálního stylu Jihomoravského kraje

Přehled práva o životním prostředí

sborník příspěvků - Symposium o nových směrech výroby a

Trávy (Poaceae) - Výzkumný ústav rostlinné výroby, vvi

Genus Tulipa L. - Výzkumný ústav rostlinné výroby

Historie a současnost práce s kolekcí

Příručka pro pěstitele chmele

Genus Rhododendron L.

Prezentace aplikace PowerPoint - isb

Convention on Biological Diversity - isb

Prodej - RE/MAX Malta

pohledy