Program v PDF - Západočeské divadlo v Chebu

Carlo Gozzi
podle překladu Jaroslavy Bílkové
úprava a režie / Zdeněk Bartoš
dramaturgie / Kristýna Čepková
scéna a kostýmy / Dragan Stojčevski
hudba / Matěj Kroupa
pohybová spolupráce / Ivana Dukić
videoprojekce / Dominik Žižka
III HRAJÍ
J E M A R N É L O P OT I T S E S K O U Z LY, K DY Ž V Š E C H N O Z LO S E S T E J N Ě Z M Ě N I T N E D Á .
( KO U Z E L N Í K D U R A N D A RT E )
“Napíšu komedii, jako téma si vyberu první nesmysl, který se mi namane, a uvidíte, že to spolknou jako malinu.
Někde na půdě, kam jste je zašantročil, vyhrabu masky
ze staré komedie dell'arte. Myslel jste, že jsou mrtvé?
Poděsí vás, jak jsou živé! Co je divadlo, siore Goldoni?
To, co se nám kouzlí na jevišti, to musí být svět krásného mamu a čím méně se podobá skutečnosti, tím líp.
Nos jako mrkev může působit směšně v běžném životě,
ale na jevišti to musí být nos jako tuřín, aby vynikl vedle
obyčejných nosů v hledišti a stal se tak nosem, kterému
je možno se smát. Chápete mě, siore Goldoni? Divadlo
musí být velkolepější než příroda. Větší v odpudivosti
i ušlechtilosti. Velkolepější v tragice i komice. Řeknu
vám, čím si podrobím Benátky: Dětskou pohádkou!
Všechno je pro mně dost dobré, všechno!”, řekl Gozzi
Goldonimu. Alespoň podle jeho beletrizovaného životopisu Vzpomínky staré paruky od Johana Fabricia.
Deramo, král / Tomáš Kolomazník
Tartaglia, první ministr a fotbalový magnát /
Michal Švarc
Clarice, jeho dcera a profesionální roztleskávačka /
Petra Štíbrová
Pantalone, poradce pro indiánské záležitosti /
Pavel Marek
Angela, jeho andělská dcera / Daniela Šišková
Leandro, jeho syn a úspěšný fotbalista /
Libor Stach
Truffaldino, králův ptáčník a lovec papoušků /
Jindřich Skopec
Smeraldina, jeho přelétavá snoubenka /
Pavla Janiššová
Brighella, její bratr a barista (též kouzelník
Durandarte a Papoušek) / Jan Jedlinský
III HUDEBNÍCI
klavír / Lucie Marková
trubka / Jan Červenka
bicí / Jiří Černý / Jiří Duchek
basová kytara / Jonatán Gangur
PREMIÉRA 30. KVĚTNA 2015
CARLO GOZZI
(13. 12. 1720 – 4. 4. 1806)
Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice. Finanční situace
mu neumožnila věnovat se vytouženým studiím, místo kterých musel narukovat do armády. Kromě vojenského pobytu
v Dalmácii prožil prakticky celý
život v rodných Benátkách. Navzdory chudým poměrům se
ovšem sebevzdělával, především v literatuře a filozofii. Vzorem, který ho ovlivnil na jeho
cestě k literatuře a k divadlu
byl jeho starší bratr Gasparo,
literát a žurnalista. Společně
byli členy tzv. Akademie hňupů, satirické skupiny na obranu
národních tradic a italského umění proti západním (zejména
francouzským) vlivům. Vnitřní organizace této recesistické
akademie byla důsledně propracovaná, členové si dokonce zvolili akademická jména. Gozzi sám sebe pojmenoval
„Samotář” (což se mu nakonec stalo osudným). Právě z pozice samozvaného „akademika” zahájil o několik let později
spory, které ho proslavily skoro stejně jako hry, které napsal,
a vlekly se mnoho let. Nejvíce mu ležel v žaludku slavný dramatik Carlo Goldoni.
NĚKTERÉ TYPY
Z KOMEDIE DELL'ARTE
Italská commedia dell'arte znala mnoho typů, které se
postupně vyvíjely a přibývaly k nim nové. Byli to zámožní
starci, popletení vzdělanci, sluhové, mladí milenci (nenosili
masky), chlubní vojáci atd. Do časů Gozziho a Goldoniho
se zachovalo několik typů, které si znovu získaly lásku publika a díky své nové podobě se staly nesmrtelnými. S některými z nich se setkáte také v Králi jelenem.
Kromě uměleckého rozporu hrála v celé kauze roli také konkurence mezi dvěma divadly, v nichž pánové působili. Nutno
dodat, že na první pohled konzervativnější Gozzi byl podstatně aktivnějším bojovníkem a údajně neváhal svého soupeře veřejně zesměšňovat, na představeních rozdávat letáky
a psát na něj satiry. Již tehdy (natož dnes) bylo těžké posoudit, na čí straně je pravda a vlastně to není důležité. Za prvé,
na divadlo neexistuje zcela objektivní pohled a za druhé,
ani jednomu z těchto dvou rivalů nelze upřít velké zásluhy
o italské divadlo a přínos v podobě reformy tradiční komedie
dell'arte. Ač se svými náměty, přístupem k žánru i volbou jednotlivých komediálních typů Gozzi a Goldoni lišili, jedno měli
společné. Do té doby improvizované komedii dali pevný text
a vtiskli jí tak neměnný tvar. Kouzlo improvizace se totiž v průběhu staletí začalo vytrácet, herci své gagy začali opakovat
nebo dokonce opisovali od kolegů a tradiční komedie začala
ztrácet lesk. Bylo tedy potřeba ji nějak oživit. Oproti Goldonimu, který ve své tvorbě využíval náměty ze současnosti, Gozzi
sáhl po magických a pohádkových příbězích, mimo jiné třeba
do Pohádek tisíce a jedné noci. V Benátkách osmnáctého
století byl Orient vnímán jako cosi vzdáleného, tajemného
a lákavého, voňavá dálka probouzející fantazii. Toho Gozzi
uměl využít, a tak se jeho pohádkové hry, tzv. fiaby staly velmi
populárními. Nejúspěšnější byla Turandot, Láska ke třem pomerančům a právě Král jelenem. Později, když se Gozzi pohádkovému světu vzdálil a pokoušel se komediální typy propojit s dramatickými příběhy po vzoru španělských dramatiků, jeho popularita značně opadla. Nakonec zemřel osamělý
v rodinném paláci v Benátkách a téměř se na něj zapomnělo.
Až němečtí romantici v devatenáctém století znovu objevili
kouzlo jeho komedií a vrátili je na divadelní prkna. A samozřejmě také hudební skladatelé, mezi jinými to byli velikáni
jako Puccini, Wagner či Prokofjev, kteří napsali na motivy
jeho her několik úspěšných oper.
KRÁL JELENEM
(RE CERVO, 1762)
Tato pohádková komedie na orientální námět, která vypráví tradiční příběh boje dobra se zlem, je jednou z autorových nejúspěšnějších a dodneška nejhranějších. Hra, ač
je skutečně ryzí komedií, v podtextu vyzývá k zamyšlení
nad vlastní identitou, jako většina komedií s dvojnickou
zápletkou. Kdo jsem já a kdo je ten druhý? „Kdo je vlastně králem?” ptá se Angela svého muže, který se převtělil
v jelena a později v nevábného starce. Co je víc, tělo nebo
duše? Tyto a další otázky si zřejmě autor pokládal a my
na ně můžeme společně hledat odpovědi.
Na rozdíl od původní verze, která se odehrává v jakémsi
fiktivním království „kdesi v Orientu”, ve své době neprobádaném a tajemném, zasadili jsme naši inscenaci do jiného exotického prostředí. Naše verze Krále jelenem se
odehrává v blíže neurčené současnosti ve fiktivní jihoamerické zemičce, jejíž součástí je amazonský prales.
Doufejme, že tento svět sám pro sebe bude fungovat podobně jako v Gozziho časech vzdálený Orient, i v dnešní době proudících informací, médií, reklamy na cokoli
a cestovních kanceláří. Vítejte ve světě plném magie,
temperamentu, vášně a intrik, kde se může stát skutečně
cokoli! Přesně jako na divadelním jevišti...
COMMEDIA DELL'ARTE
Komedie zvaná dell'arte je ojedinělý druh divadla, který se
hrál především v Itálii zhruba od poloviny šestnáctého století
až do konce století osmnáctého. Byly pro ni typické zejména
masky, představující jednotlivé jasně dané typy, dále velký
podíl improvizace, hudba a výrazná herecké stylizace. Z tohoto lidového divadla vycházelo mnoho pozdějších tvůrců
a dramatiků, stopy komedie dell'arte nalezneme i v některých současných hrách. Jméno dostala v souvislosti s profesionalitou svých protagonistů. Ve velmi volném překladu
bychom ji mohli nazvat „řemeslná komedie”. Herci si tento
název sami zvolili mezi jinými označeními, neboť byli patřičně hrdí na svůj stav. Vývoj lidové komedie byl barvitý a místy
velmi napínavý, její jednotlivé podoby se lišily nejen v rámci
celé země, ale i jednotlivých měst. Každá herecká skupina
měla trochu jiný přístup. Co však bylo pevně dáno, byly masky, tedy jednotlivé komediální typy a také témata. Pevný text
v počátcích neexistoval, ve scénáři byl pouze stručný popis
situací a cíle jednání postav. Zbytek naplnili herci improvizací. Typickým prvkem byly tzv. lazzi, tedy komické gagy,
jakési vsuvky mezi jednotlivými situacemi. Jejich provedení
většinou náleželo postavám sluhů. Herci a zejména jejich
principálové byli většinou sečtělí lidé s kulturním přehledem,
což jim během improvizací umožnilo dělat aktuální narážky
či citovat z různých literárních pramenů.
III BRIGHELLA
Sluha, tak trochu „děvče pro všechno”, zkušený, mazaný a poťouchlý – se sklony ke škodolibosti. Je odhodlán
dosáhnout vlastního prospěchu a příliš nebere ohledy
na ostatní. Jeho jméno je odvozeno od italského výrazu pro
hádku či šarvátku.
III TRUFFALDINO
Rovněž sluha, ale mnohem prostší a naivnější než prohnaný
Brighella. Většinou byl lehce zmatený, neohrabaný a roztomile popletený, v žádné situaci neztrácel nadhled a dobrou
náladu. Býval nejoblíbenější postavou v komedii dell'arte.
III SMERALDINA
Temperamentní, veselá a hubatá služebná, u Goldoniho
i Gozziho je partnerkou Truffaldina.
III PANTALONE
Komický stařík, většinou bohatý obchodník a mravokárce peskující nevychovanou mládež, včetně vlastních dětí,
kterým často bránil v lásce. Byl vždy oddaný svému panovníkovi.
III TARTAGLIA
Byl původně také sluhou, později se s vývojem typů posunul na společenském žebříčku výše a stal se lékárníkem,
soudcem nebo advokátem. U Gozziho už zastával vysokou
funkci ministra. Byl jednou z postav s výraznou vadou řeči,
jeho jméno lze volně přeložit jako “brepta”.
Inspice | Martin Janošec
Světla | Roman Deršák
Garde | Eliška Jagobová
Vlásenky | Jana Chroustová
Rekvizity | Martin Beseda
Zřizovatelem Západočeského divadla je město Cheb.
Inscenace vznikla za finanční podpory ministerstva kultury ČR
a Karlovarského kraje.
Ředitel | Jan Svoboda
Umělecký šéf | Zdeněk Bartoš
Program vydalo Západočeské divadlo v Chebu
Program připravila| Kristýna Čepková
Grafická úprava | Andrea Dobrkovská
Foto | Michal Mráka
Nositele autorských práv zastupuje DILIA,
divadelní, literární, audiovizuální agentura
občanské sdružení, Krátkého 1, 190 03 Praha 9 - Vysočany
Informace a prodej vstupenek
v obchodním oddělení divadla, tel. 354 432 522
Rezervace on-line na
Cena programu 20 Kč