Kalendář 2012

K
A
L
E
N
D
A
R
2
0
1
2
V
CESI V BANATU
Vychází jako příloha školního časopisu Gemický zvoneček
Finanční zajištění: Demokratický Svaz Slováků a Čechů v Rumunsku
Tisk: S. C. BUTVERY Prod S. R. L., Oradea, 300 ks.
Na počátku19.století žil v Oravici takzvaný Magyary, který si od tehdejší vlády pronajal obrovské lesy, které chtěl vykácet a zpeněžit.
Proto poslal své agenty do Čech nalákat vhodné dřevorubce a lesní dělníky. Zájemcům slíbil práci, dobrý zisk a navíc možnost
vybudovat si vlastní dům a získat po vykácení lesů půdu. Ohlas nenechal čekat. První skupina vystěhovalců se vydala na cestu roku
1820-1821, druhá 1923 a třetí 1824. Bylo to 80 rodin z Klatovska, Domažlická, Kladenska a Čáslavska. Jely na vozech pokrytými
rohožemi téměř dva měsíce.
První dvě skupiny, (52 rodin) se usadily v nové osadě Elisabethenfeld (pole Elisabety) a třetí skupina, 28 rodin českých evangelistů,
založila nedaleko Elisabethenfeldu osadu Sankt Helena (Svatou Helenu).
Brzy, v roce 1826 ,Magyarly, který se měl o kolonisty starat, bez upozornění zastavil veškerou práci, nářadí, zásoby potravin a zboží
naložil na vozy a odjel. Češi tak zůstali opuštění a bez prostředků na přežití. Rozhodli se požádat vojenskou správu o převzetí do
vojenské hranice.
Neví-se jestli toto nalákání nebylo předem domluveno mezi Magyarlym a úřady, neboť vedení vojenské hranice se obávalo, že se
lidé dobrovolně nerozhodnou pro vojenskou strážní službu v rámci kolonizace říšské hranice. Ale však první dvě kolonie byly
základem příštího českého osídlení.
Vojenské úřady začaly s výstavbou domků pro přesídlence a vídeňská rada povolila, aby se další čeští zájemci mohli vystěhovat do
Banátu a vykonávali hraniční strážní službu.
V roce 1826 dal plukovník Drassenowitsch vyměřit půdu pro následující nové kolonie, které byly obydleny v létech 1826-1828:
1. Biger a Schoy (Schnellersruhe) 266 osob
2. Gernik a Reoky (Weizenried) 469
3. Wallia Tissovitza (Eibenthal) 356
4. Poiana Muieri (Frauenwiese) 186
5.Ravenska 237
6.Schumitza 123
7.Poneasca(Schontal) 281
8. Neu Schuppanek 43
9. Brebu Nou (Weidenthal) 597
10. Garana (Wolfsberg) 444
11. Trei Ape (Wolfswiese) 256
12. (Lindenfeld) 166
Svatá Helena měla 338 osob. Celkem 3880 Čechů a „českých“ Němců.
Všechny tyto kolonie byly obydleny převážně Čechy, poslední čtyři převážně Němci pocházejícími z Čech. Založení na české a
německé osady mělo na základě mateřský jazyk matky, takže např. smíšená rodina Glaser byla usazena v české kolonii, protože
matka byla Češka a naopak rodina Klepaček dopadla do německé kolonie, protože matka byla Němka. Jinak, v nové zemi, všechny
kolonie dostaly společnou přezdívku: pémove od bohem, boem.
Také, když první vlny byly vícenaboženské, již druhá vlna, na žádost plukovníka Drassenowitsche, byla pouze katolická, aby se
vyhnulo nodorozuměním.
Vývoj a součastný stav kolonii:
Elisabethenfield zanikl pro nedostatek vody v prvních roků po příchodů, obyvatelé se odstěhovali do Sv. Heleny.
Poneasca zanikla již v roce 1937, obyvatelé se odstěhovali do Ablianu, dnes Češko Selo v Srbsku.
Schoy zanikl, obyvatelé se odstěhovaly do dnešního Bigru
Revky se spojila s Gerníkem,
Frauenwiese zanikla, obyvatelé se odstěhovali do Nové Ogradeny a pozdejí po roce 1971 převážně do Ešelnice.
Neu Ogradena byla zatopena v 70. letech 20. století při výstavbě vodní nádrže Železná vrata. Obyvatelé se odstěhovali převážně do
dnešní Ešelnice.
Ihned, mezi lety 1830 -1845, po zrušení vojenské hranice, v roce 1872 a po první světové válce, se české rodiny stěhovaly za lepšími
podmínkami života do okolních vesnic, a tak vznikly české komunity i ve Zlatici, Berzásce, Liubkové, Vrani, Merčině.
Po druhé světové válce, po odchodu mnoha rodin do Československé republiky a příchodu komunistického režimu a začínajíci
industrializaci, začaly vznikat další české komunity ve velkoměstech, jako , Baile Herculane, Caransebe§, Nová Moldava, Oršava,
Rešice, Temešvár.
Bibliografie:
„Geschichte der deutch-bohemische Ansiedelungen im Banat“( Historie německo-českých kolonií v Banátu)-Petr Grafit
Petr Grasst- se narodil 10. října 1927 na cestě z Čech do Banátu. Tak jeho jm éno jako jeho národnost jsou kontroverzní, osobně se
hlásil jakoNěmec a podepisoval se německy. Jeho jm éno je ale zaznamenáno různě: Peter Grassl, Petr Grafil, Petrus Grassel, Péter
Grazel, taky Glasser, Glazer.
„Chronica Paroeciae Weitzenriedensis“ (Historie gernické farnosti) -započatá farářem Františkem Unzeitigem v roce 1853.
František Unzeitig-se narodil v České Třebové, přišel v r. 1850jako první farář, později jmenován děkanem. Zasloužil se mezi jin é o
výstavbu gernického berzaského a bigerského kostela.
BIGERSKY KOSTEL
V roce 1834 existovala dřevěná modlitebna sv. Václava.
V 1867 je položen základní kámen současného kostela. Je dostavěn v roce
1876 a zasvěcen k poctě Svaté Trojici, je posvěcen na svátek sv. Havla.
20. června 1955 začala oprava oltářní části kostela. Pod oltářní vchod byl
zabudován pergamen, na kterém jsou zaznamenáni členové vedení státu,
biskupství, děkanství, a bigerské farnosti.
V roce 1957 byla vyměněna šindelová střecha cihelnými došky.
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
neděle
1
N ový rok
2
3
4
5
6
Tři
králové
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
LEDEN 2012
B I
G
R
Bývalý německý název byl Schnellersruhe podle generála
Schnellera , který vesničku založil za svého projíždění. Aktuální
rumunský název jest Bigar.Nejbližší osadou jest obec Berzáska
vzdálena kolem18 km. Poloha vesnice je 550 m nad hladinou
mořskou a tvar vesnice je v podobě římského kříže.
Do Bigru vystěhovalci přišli z Domažlicka, Plzeňska a ze Lhoty na
Příbramsku a dnes tu žije již pátá a šestá generace.
Vesnička se nachází na jihozápadní straně Rumunska, na jižní
straně Banátu, v úpatí Západních Karpat, vlastně blízko kde
mocná řeka Dunaj se prodírá koncem karpatské podkovy. Leží
550 m nad hladinou mořskou.
Vesnička schovává mnoho zajímavostí:
1. Vesnice se jmenovala do roku 1925 Schnellersruhe a od 1926
Bigr.
2. V roce 1876 byl vystavěn kostel svaté Trojice, do té doby byla
jen modlitebna svatého Václava. Hlavním mistrem ve stavbě
kostela byl Julius Voňavka
3. V roce 1877 byla vystavěna škola a prvním učitelem byl rolník
Josef Řehák
4. V roce 1947 byla reemigrace do Čech. Tenkráte reemigrovala i
Nana Mlezivová babička slavného fotbalisty Pavla Nedveda
5. V roce 1960 pan Josef Mleziva promítal první český film
6. Naivní malíř Josef Řehák se stal známým v celém okolí
7. V roce 2000 byl zvolen na radnici Berzasca zástupce starosty
také Čech z Bigru, Václav Mleziva
8. Inženýr Štěpán Lissi se stal ředitelem banátské oblasti hornictví
9. Jana a Ludva Mlezivoví pracují v Radio Rešica od roku 2005
10.Vesnička byla porovnávána se „zapomenutou větvičkou české
země, „úhledná dědina", „chudá česká dědina",ale okolí by se
dalo porovnávat s výstřižkem z ráje, kde bystřinky splývají s
drobnými vodopády, lesy se vyrovnávají s divokou zvěří, s
hudebním tichým fondem zpěvu ptactva,
setkávání lidu splývá s pozdravem :"Pochválen buď Ježíš Kristus",
kde Slunce zajistí věčné putování mezi Průhonem a Fořtovnou,
kúra bukových stromů splývá se jmény pasáčků, ovčáků,
zamilovaných, hajných a zvlášť lovců.
BAILE HERCULANE
Založení farnosti v Mehadii 1740, přesunuta do Baile
Herculane v roce 1968
Výstavba farního kostela 1838
Zasvěcen Nanebevstoupení Panny Marie
Paroh: Pr. Petar Stoianovici
UNOR 2012
CARANSEBES
Založení farnosti 1723
Vystavění farního kostela 1723
Vysvěcení kostela 1733
Zasvěcen Neposkvrněnému početí
Panny Marie
Dneska tady slouží p. Martin Neagu
EIBENTHAL
Samotný Eibenthal se několikrát stěhoval, první vesnice se
rozkládala na kopci nad polohou té dnešní. Poté, co došly zásoby
podzemní vody, se postupně přesunula až do údolí Tisovice. Ves
byla založena v roce 1827 v úzkém údolí podél potůčku Tisovice
a své německé jméno dostala podle rozsáhlých porostů tisu, po
kterých ale dnes již není ani památky. Čeští kolonisté sem přišli
od Plzeňska, Klatovska, Čáslavska a Berounska. Vesnice leží ve
výšce kolem 500 m n. m.
Do roku 2006 bylo mnoho místních obyvatel zaměstnáno v Baia
Noua v dole na antracit. Po havárii v srpnu 2006, kdy zde po
sesuvu půdy v šachtě zahynuli dva horníci, byl však důl uzavřen
a dnes je zde většina lidí bez práce. Ještě v roce 1934 zde žilo
600 obyvatel, dnes již jen necelých 400 a další odcházejí za prací
do měst, do ČR a do dalších zemí.
pondělí
úterý
středa
BŘEZEN 2012
EIBENTHALSKY KOSTEL
Založení farnosti: 1847.
V roce 1912 zde byl vystavěn římskokatolický
kostel, který je zasvěcen Sv. Janu Nepomuckému.
Momentálně zde působí farář Václav Mašek,
narozen v Gerníku, který v roce 2002 obdržel cenu
Jana Masaryka za dlouholetou záslužnou práci pro
krajany.
čtvrtek
pátek
sobota
neděle
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
Zvěstování
P áně
28
29
30
31
ORSAVA
Jíž v roce 1758 existovala farnost v Schupanek (Jupalnic), která
byla přemístěná v r. 1827do staré Oršavy, kde už v r. 1818 byl
vystavěn kostel zasvěcený sv. Štěpánu, uherskému krály.
V roce 1971 kostel s velkou částí Oršavy byl zatopen dunajskými
vodami po vybudování elektrárny Železná Vrata.
Výstavba aktuálního katolického kostela v Oršavě je zajímavá,
nejen svým nekonformistickým tvarem, ale i dobou své výstavby,
mezi léty 1972-1979, to je jeden z mála katolických kostelů
vystavěných za komunistického režimu. Dílo architekta Hanse
Fackelmanna, má podobu stanu se střechou ve tvaru kříže a
zvláštními malbami křížové cesty. Je zasvěcen k Pozdvižení
svatého Kříže. Slouží jako společný náboženský dům německým,
českým, rumunským a maďarským věřícím. Bohoslužby jsou
slouženy ve všech čtyřech výše jmenovaných jazycích.
V roce 2005 byla odhalena pamětní deska, co připomíná pověst
maďarské koruny, která byla schována v Oršavě mezi léty 1849 a
1853 Kossuthovými povstalci v revoluci z roku 1848. Na místě,
kde byla schována,v tehdejším hřbitově byla vyzvednuta Korunní
Kaple, dneska pod vodou vodní nádrže Železných Vrat.
DUBEN 2012
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
neděle
1
Květná
neděle
2
3
4
5
6
7
8
Hod Boží
velikonoční
9
Pondělí
velikonoční
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23 Sv. Jiří 24
Posvěcení
temešvárské
katedrály
25
26
27
28
29
30
EŠELNICE
Řimsko-katolický kostel v Ešelnici, je vystavěn v roce 1969 od české menšiny přestěhované
z Nové Ogradeny Oltář je přestěhován ze starého kostela, co byl spolu s vesnicí zatopen
v roce 1971.
Češi v Ešelnici jsou dvojího původu, ti co se odstěhovali z Nové Ogradeny a ti co se
přistěhovali z bližších českých vesnic: Eibenthál, Šumice, Svatá Helena.
Při druhé kolonizační vlně, v letech 1927-1929, byla založena česká kolonie Frauenwiesen
(Frauvizn, Poiana Muierii), kterou sice brzy opustili a nastěhovali se vedle Ogradeny a
založili Novou Ogradenu. Tato zanikla v roce 1971, kdy byla vybudována vodní přehrada
Železná Vrata.
V roce 1898 v Nové Ogradeně učil český učitel Jan Lukeš.
Při sčítání obyvatel z roku 1930 bylo v Nové Ogradeně 250 duší, z toho 59,9% Čechů.
SOHODOLSKÝ KŘÍŽ
Pojmenován podle údolí, kde se nacházel, vedle Ogradeny, strážil po mnoha let tento kraj a
přinášel duševní útěchu češkým římsko-katolickým věřícím. Protože taky zanikl, v roce
2011 v blízkosti, kde se nacházel starý kříž, byl vyzvednut nový, který má připomínat, že
v těchto místech existovala osada jmenována Nova Ogradena, obydlená Čechy.
GERNICKY KOSTEL
Římsko-katolický farní kostel v Gerniku byl vystavěn v letech 1856 až
1858 jako farní středisko katolických věřících z Gerniku, Berzasky,
Bígru, Drenkové, Gorné, Liubkové, Svaté Heleny, Sikovice a
Rovenska.
Mezi léty 1827-1852 existovala v obecním domě malá modlitebna,
zasvěcená sv. Janovi Nepomuckému. V tomto domě, nacházejícím se
ve středu vesnice, fungovala i místní škola.
26. září 1856 byl položen základní kámen místního kostela. 17. října
1858 na sv. Havla byl vysvěcen. Je zasvěcen sv. Janovi Nepomuckému
a cenný relikviář s kůstkou svatého mu věnoval pražský arcibiskup
Bedřich kardinál Schwarzenberg.
V roce 2007, při příležitosti 150. výročí založení kostela, znovu
vysvětil temešvárský biskup, Monsg. Martin, kostel, který byl opraven
z příspěvků věřících.
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16 Jan
Nepomucký
Patron
Gerniku
17
Nanebe­
vstoupení
Páně
18
19
20
21
22
23
24
25
26
KVETEN 2012
Kaple Svatého
Jana
Nepomuckého
ležící ve středu
vesnice byla
vystavěna
v roce 1852.
Janova socha je
zhotovena
z kamene. Jan
Nepomucký je
patronem
komunity.
GERNÍK
Vesnice začala vznikat již v roce 1827 na dvou
návrších, mezi nimiž protéká malý potůček,
který přirozeně rozděluje vesnici na tzv.
„malou“ a „velkou“ stranu. Německý název
vesnice dostala podle bohaté úrody pšenice na
polích, které se rozkládají daleko od ní na
okolních stráních. Vesnice leží ve výšce kolem
600 m n. m. na krasovém podloží. V roce 1830
měla 469 obyvatel, v roce 1934 pak 1400
obyvatel, v roce 1991 zde žilo 910 obyvatel
a v roce 2002 již jen 525 obyvatel (ze
současných 230 domů je přibližně 127
opuštěných).
Jako jediný z českých vesnic má Gerník svůj
obecní úřad, pod který spadá i vedlejší
rumunská ves Padina Matei.
neděle
27
Hod Boží
svatodušní
28
29
30
31
Temešvárská římsko-katolická katedrála
Základní kámen byl položen 6. srpna 1754 na sv. Proměnění Páně od
čenadského biskupa Adalberta von Falkenstein. Tato měla byt určená
jako katedrála čenadských biskupů. První mše byla sloužená v novém
chrámu už 8. září 1754. Vysvěcení se konalo až v 1803, 24 dubna na
svátek sv. Jiřího od biskupa Ladislaua Kiszeghyho de Remete, bývalý
jezuita, který příští rok otevře první římsko-katolický teologický
seminář v Temešváru.
Každou neděli a svátek, svaté bohoslužby jsou konané ve třech
jazycích: rumunsky, německy a maďarsky.
ČERVEN 2012
Temešvár, rumunsky Timisoara je město v západním
Rumunsku, v regionu Banát, v župě Timis. Poprvé je
Temešvár zmíněn v roce 1019 pod různými názvy (Dibiscos,
Bisiskos, Tibiskos, Tibiskon, Timbisko), a to v pramenech z
doby byzantského císaře Basileia II. Přesto o věrohodnosti
těchto zpráv vedou někteří historikové spory a za datum
založení města považují až rok 1212. Předpokládá se, že celá
oblast byla připojena k Uhrám kolem roku 1010.
V letech 1241 až 1242 vyplenili Temešvár Mongolové, ve 14.
století tu také občas sídlili uherští králové. Po dobytí Turky,
kteří tudy postupovali na sever do Uher, tu bylo zřízeno
centrum nového pašalíku. Habsburkové město, stejně jako
celý tzv. temešvárský Banát, dobyli v roce 1716, poté se
město rychle rozvíjelo. V roce 1919 ho obsadila srbská vojska
ale na základě smlouvy z Trianonu byl připojen k
Rumunsku.V prosinci 1989 zde začala revoluce proti režimu
Nicolae Ceauseska. To byl začátek konce komunistického
režimu, který padl o týden později. 20. prosince byl Temešvár
prohlášen prvním „svobodným městem“. Celkem během
revoluce v Rumunsku zemřelo 1104 lidí a 3352 jich bylo
zraněno.
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
1
2
neděle
3
Nejsvětější
Trojice
Pouť v Bígru
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Nejsv. Sr.
Ježíšovo
Pouť v
Liubkové
16
17
18
19
20
21
22
23
24
Narození J.
Křtitele
Posvícení N.
Moldava
25
26
27
28
29
Petr a
Pavel
30
Město je jedním z největších v zemi, je hospodářským i
kulturním centrem celé oblasti. V roce 1962 tu vznikla
univerzita a již delší dobu tu existuje mnoho vysokých škol.
Temešvár je multikulturní město s vlivnými menšinami
hlavně Němců, Maďarů a Srbů, stejně jako Italů, Židů,
Bulharů a Řeků.
Temešvárská diecéze, je administrativně rozdělena do čtyř arciděkanátů, a osm
děkanátů. Podle události diecéze z roku 2005-2006, počet římsko-katolických
věřících čítal 88545 osob z toho 40760 jsou Maďaři, 14193 Rumuni, 8633
Němci, 5972 Chorvati, 3683 Bulhaři, 2282 Češi, 2191 Slováci a 2800 jiné
národnosti.
Vesnice obydlená Čechy, které mají svou farnost jsou dvě: Eibenthál a Gerník.
Temešvárská diecéze vznikla v roce 1919 po rozdělení Čenádské diecéze jako
důsledek trianonského míru, po první světové válce. Tehdy, tato diecéze byla
rozdělena tak jako Banát mezi Maďarským, Rumunským království a Srbským
královstvím.
SVATA HELENA
Do služeb velkodřevaře Magyarlyho se vypravily první 3 výpravy Čechů
do Banátu a založili na kopci zvaný Alibeg blíže Nové Moldavy, první dvě
kolonie Elisabethfeld a Svatá Helena. Ti z Elisabethfeldu byli katolického
vyznání a svatohelenští byli čeští evangelíci.
Brzy zdroj vody v Elisabethfeldu vyschl, a tak v roce 1847 tato kolonie je
opuštěna a její obyvatelé odcházejí do Sv. Heleny, která i v dnešní době je
jedinou českou vesnicí, kde jsou dvě náboženská vyznání.
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
neděle
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
Jáchym a
Anna
Pouť
Berzaska
27
28
29
30
31
CERVENEC 2012
SVATA HELENA
Katolický kostel byl vysvěcen v r. 1879 a je zasvěcený sv. Heleně.
Baptisté dnes používají bývalý evangelický kostel vystavený v roce
1887.
„Den díkuvzdání“ je slavnost cele helénské dědiny, slaví ho katolíci i
baptisté. Každý rok, na podzim, se schází rolníci každý ve svém kostele,
aby poděkovali za úrodu, kterou sklidili na poli a v zahradě. Jako obětní
dary přináší vše nejlepší, co sklidili z obilí, zeleniny a ovoce.
ZLATICE
Nedaleko Srbských hranic, 13 kilometrů na sever od města
Baziaše jest vesnice Zlatice. V roce 1928 zde žilo 166 Čechů.
Pocházejí Z Gerníku, Svaté Heleny a Šumice
Kostel ve Zlatici je zasvecený svatému Vaclavu- 27. září.
Do Zlatice přisli prvni Češi mezi lety 1892- 1898 (asi 7 osob).
Dneska tady žije přibližně 80 Čechů.
Zlatice až do roku 1927 spadala pod faru z Biele Crkvi, potom
pod Novou Moldavu.
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
neděle
1
2
3
4
5
8
9
10
11
12
16
17
18
19
25
26
6
7
13
14
20
21
22
23
24
27
28
29
30
31
SRPEN 2012
15
Nanebevzetí
Panny Marie
Pouť
Čiklava
Nová Moldava
Na břehu Dunaje, osada Stará Moldava, byla známa již z římské doby, jako Mudava, v jejím okolí se těžilo olovo, měď, stříbro a zlato.
Mezi léty 1552-1720, Turci ovládli osadu a vedle vesnice Coronini měli vybudovánu tvrz. Stará Moldava byla obydlena bosenskýmy Srby odtud i starý
název Bošňák. V roce 1723 Rakušané osvobodili Banát od Turků a přivedli do současné Nové Moldavy pohraniční posádku. Tehdy se otevřely i
měděné doly vedené Wenzelem Bremmerem. V druhé polovině 19. století, po r. 1880, se rozvíjel hornický průmysl a to zásluhou mnoha mistrů ,co
přišli z Tyrolska, Steiermark-Rakouska a Karnten- Švícarska a taky dřevorubců z Baia de Arama-Oltenia
Řimsko-katolická farnost z Nové Moldavy vznikla v roce 1720, kdy pohraniční pluk vybudoval dřevěný kostel. Na jejím místě, byl v roce 1756
vystavěn kamenný chrám, který v 1788 byl zdevastován Turky. Opraven r.1791 a znovu zdevastován srbskými rebelanty z roku 1848.
V roce 1853, je přestavěn do dnešní podoby a je vysvěcen Pr. Johannem Heinrich Kummerem, oravickým děkanem na počest Sv. Jana Křtitele. Mezi
roky 1724 a 1850 moldavská farnost zpravovala osady: Belobreška, Berzaska, Carbunari, Coronini, Divici, Elisabetenfeld, Moldovita, Padina Matei,
Pojejena, Radimna, SanktHelena,Socol, Šuška, Schnelersruhe, Weinzenried v rumunském Banátě a Ablian, Alibeh, Zlatica v srbském Banátě. Dneska má
ve zprávě české věřící ze Zlatice a Svaté Heleny.
ROVENSKY KOSTEL
V roce 1829 byla v obecním domě založená
modlitebna s oltářem zasvěceným sv. Martinu.
Na žádost věřících, v roce 1863, vedení
temešvárského biskupství schválilo vysvěcení
modlitebny na počest Neposkvrněného početí
Panny Marie a to 8. prosince.
Skrz úsilí rovenského učitelé Frantíška Palláta,
z darů místních věřících a taky s pomoci ostatních
vesnic se začal stavět současný kostel.
11. listopadu 1923 jest vysvěcen na počest sv.
Martina a tak posvíceni v Rovensku se slaví jak
ve svých začátcích.
V 1939 kostel je vydlážděn mozaikovými
dlaždicemi.
Roku 1956 je věž je pokryta plechem a r.1960
celý kostel.
Díky organizaci „Člověk v tísni“ z České
republiky je interiér kostela vymalován.
11. listopadu 2005 temešvárský generální vikář,
Ms. Laszlo Bocskey, znovu vysvětil opravený
kostel.
r
\/
r
ZARI 2012
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
1
ROVENSKO
Spadá pod střediskovou obec §opotu Nou, leží přímo na
jednom z hřebenů uprostřed Munjii Almajului ve výšce
2
3
4
5
6
7
8
9
Narození
Posvícení v
Panny
Berzásce
Marie Pouť
Čiklava
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24 Sv.
Gerhard
Patron
diecéze
25
26
27
28
29
Sv. Václav
Posvícení
v Liubkové
a Zlatici
30
866 m n.m. Vesnice byla založena roku 1827. V roce 1922
zde byl postaven římskokatolický kostel Neposkvrněného
početí Panny Marie, který byl vysvěcen na Sv. Martina.
neděle
Vesnice má ze všech českých vsí nejmalebnější polohu,
a proto je nejoblíbenějším cílem romantických cestovatelů.
Život na hřebenech hor je však velice tvrdý a to zejména
v zimě, kdy je vesnice skoro zcela odříznuta od světa. To
je zřejmě důvod rychlého úbytku stálých obyvatel. Roku
1925 měla vesnice 586 obyvatel, v roce 1991 žilo v obci 235
lidí, z toho 230 Čechů a v r. 2002 něco přes 120 obyvatel.
CICLOVA MONTANA (t.j. Horská Čiklava, ve
starých
mapách
Germana,
tedy
sousedství
označovaná
Německá
městečka
jako
Čiklava),
Ciclova
Ciclova
ležící
Romana
(t.
v
j.
Rumunská Čiklava) nedaleko města Oravita, je
někdejší hornická obec pověstná svým pivovarem a
jako katolické poutní místo. Byla založena ně­
meckými kolonisty (z Alsaska?) po r. 1700. Jejich
krajané Windberger a Lang zde nechali pro oltářní
mariánský obraz vystavět kapli s názvem Maria
Fels (Skála Mariánská). Kaple byla vysvěcena roku
1727, ale už o deset let později byla vypálena
RIJEN 2012
ustupujícími tureckými záškodníky a na jejím místě
byl
Nejvýznamnější náboženskou slavností banátských Čechů
je od nepaměti pouť k Panně Marii Čiklavské, pořádaná
dvakrát do roka, a to ke svátku Nanebevzetí Panny Marie
(15. srpna) a Narození P. Marie (8. září).
Češi, při pouti do Čiklavy se nejen utvrzovali ve své
katolické víře, zde se také při společném zpěvu českých
náboženských písní museli - při rozdílnosti svých nářečních
útvarů - sjednocovat na jejich společném, jednotném textu,
Zde mohli za doby působení českých kněží v Gerníku a
později v Eibentálu slyšet kázání ve své mateřštině a v
posledním období vyslechnout celou bohoslužbu ve
spisovné podobě českého jazyka. Zde, ale jistě už po trase
procesí prožívala i pocity oprávněné hrdosti na příslušnost
ke svému etnickému společenství, a tak si zde všichni
posilovali své národní (resp. etnické) uvědomění. V době
odpoledního volna - už mimo kostel - se zde však zcela
jistě také navazovaly další kontakty: obchodní (dobytek,
řemeslné výrobky), společenské (např. návštěvy
ochotnických divadelních souborů, dechových kapel nebo
harmonikám ze "sousedních" vsí) i rodinné (předsvatební i
po-svatební), které se mohly při opakované návštěvě tohoto
místa konkretizovat a prohlubovat.
r
\š r
i
■
>•
r
v
r
■
■
t■
vr
■
v
BOZOVICI
Rimsko-katolický kostel v Bozovici,
zasvěcen Svaté Trojici. Vystavěn v roce
1827. Dneska má jen 40 věřících. Většina
Čechu v Bozovici pochází z Rovenska.
1766
vystavěn
barokní
poutní
kostel
Navštívení Panny Marie.
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
1
2
3
4
5
6
8
9
10
11
12
13
neděle
7
14
P osvícení
Bígr,Eibenthal,
Gernik,,
Šum ice
15
16
H avla
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
t
Tato událost tedy působila a dodnes působí na Čechy ze
všech končin Banátu jako všestranně stmelující faktor a
rozhodujícím způsobem odedávna přispívala k jejich
integraci nejen náboženské, ale i etnické.
r.
SUMICE
Byla osídlena roku 1828 přesídlenci
z plzeňského kraje a v té době spadala pod
vojenskou posádku v Petniku. V roce 1830
měla osada 123 obyvatel, v roce 1991 zde žilo
210 lidí. Římskokatolický kostel byl postaven
roku 1888 a zasvěcen Sv. Jáchymu a Anně.
Šumice je od ostatních českých vsí
nejvzdálenější, do nejbližšího Rovenska mají
Šumičtí asi 13 hodin pěšky. Nejbližší
železniční stanice je od vesnice vzdálena 20
km a nejbližší autobusová zastávka 7 km.
Obec leží přibližně ve výšce 600 m n.m.
a funguje tady možná nejmenší škola
v Evropě, která má jenom čtyři žáky. Za
vesnicí je nádherný lesní hřbitov.
LISTOPAD 2012
Šumice je nej vzdálenější a nejmenší ze všech českých
vesnic.
1. Kostel byl vystavěn mezi léty 1877 - 1878 dle
projektu architekta který byl kamárád tehdejšího
českého učitele Františka Sepiho.
2. Kostel je zasvěcen svatým Jáchymu a Anně, 26.
července . Posvícení se též slaví na svátek svatého
Havla 16. října.
3. Ano, modlitebny byly, a to formou kaple postavenay
ze dřeva, do doby než se vystavěl současný kostel , do té
doby modlitebna fungovala také jako škola.
4. Z počátku spadal administrativně pod farnost ze
Štaierdorfu / Anina, Božovice, Mehadie a od roku 1969
pod farnost v Baile Herculane.
5. V současné době působí v Šumici farář Stoianovici
Petru.
6. V současné době zde žije 81 osob, všichni římsko­
katolického vyznání.
7. Zajímavé detaily: z počátku do Šumice dojížděl farář
třikrát až pětkrát do roka a to o velkých svátcích:
Vánoce, Velikonoce a Svatodušní svátky a posvícení.
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
1
Všech
svatých
2
Dušiček
3
neděle
4
5
6
7
8
9
10
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
K ristus
K rál
26
27
28
29
30
11 Martin
Sv.
Posvícení v
Rovensku
BERZASKA
Římsko-katolické církevní společenství
Berzáska je přidruženo farnosti Gerník, římsko­
katolickému karašskému děkanství Temešvár.
Společenství z Berzásky sčítá dnes 159 členů ze
kterých je 145 české národnosti, 12 Rumunů, 1
Maďar a 1 Ukrajinec. Římskokatolický kostel z
Berzásky byl vystavěn mezi lety 1871-1872 na
místě jedné modlitebny, existující již v roce 1850.
Vysvěcení kostela se uskutečnilo 25. července
1872, ve svátek svatého Jakuba, připomínající
památní den svaté Anny, kostel věnovaný
slavnosti Narození Panny Marie.
Jeho nejdůstojnější Martin, temešvárský biskup,
znovu vysvětil kostel v roce 2009, v neděli po
svátku Narození Panny Marie, po renovaci a
obnovení kostela mezi roky: 2007-2009 díky
pracovitým věřícím, Římsko-katolickému
biskupství Temešvár, rumunskému Sekretariátu
pro Kulty a Radnici Berzásky.
pondělí
PROSINEC 2012
3
V Liubkové existovala modlitební síň v české škole, která se
nacházela na vrcholu nad Dunajem, dneska je tam obelisk hrdinů.
Dnešní kostel byl vystavěn v roce 1932 z dobrovolných darů
věřících z Liubkové ale taky od katolíků a ortodoxů ze
sousedních vesnic.
V roce 1960 kostel byl celkové renovován
Je zasvěcen Neposkvrněnému Srdci Pana Ježíše. Slaví se
posvícení 28. Září na sv. Václava.
4
středa
5
čtvrtek
6
pátek
7
sobota
neděle
1
2
8
9
Neposkrvněné
p o četí P.
M arie
Pouť
Rovensko
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
Hod Boží
vánoční
26
Štěpána
27
28
29
30
31
LIUBKOVA
úterý
2013
leden
po út st čt pá so
1 2 3 4 5
7 8 9 10 11 12
14 15 16 17 18 19
21 22 23 24 25 26
28 29 30 31
únor
ne
6
13
20
27
ne
3
10
17
24
srpen
červenec
po út st čt pá so
1 2 3 4 5
7 8 9 10 11 12
14 15 16 17 18 19
21 22 23 24 25 26
28 29 30 31
po út st čt pá so
1 2
4 5 6 7 8 9
11 12 13 14 15 16
18 19 20 21 22 23
25 26 27 28
ne
6
13
20
27
po út st čt pá so
1 2
4 5 6 7 8 9
11 12 13 14 15 16
18 19 20 21 22 23
25 26 27 28 29 30
březen
duben
po út st čt pá so ne
po
1
8
15
21
28
1
4 5 6 7 8
11 12 13 14 15
18 19 20 21 22
25 26 27 28 29
2
9
16
23
30
3
10
17
24
31
září
ne
3
10
17
24
31
po
1
8
15
21
28
út st čt pá so
2 3 4 5 6
9 10 11 12 13
16 17 18 19 20
22 23 24 25 26
29 30
květen
ne
7
14
21
27
říjen
út st čt pá so
2 3 4 5 6
9 10 11 12 13
16 17 18 19 20
22 23 24 25 26
29 30
ne
7
14
21
27
po út st čt pá so
1 2 3
5 6 7 8 9 10
12 13 14 15 16 17
19 20 21 22 23 24
26 27 28 29 30 31
Fotografie: Josef Mleziva, František Draxel, Beniamin Palie, Josef Bouda
Texty: Beniamin Palie, Josef Bouda
Sazba: Josef Bouda, Korektury: Hana Lejskeová
mudra made 2011
ne
4
11
18
25
£
po út st čt pá so
1 2 3
5 6 7 8 9 10
12 13 14 15 16 17
19 20 21 22 23 24
26 27 28 29 30 31
červen
ne
4
11
18
25
po út st čt pá so ne
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30
listopad
prosinec
po út st čt pá so ne
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30
po út st čt pá so
1 2 3 4 5
7 8 9 10 11 12
14 15 16 17 18 19
21 22 23 24 25 26
28 29 30 31
ne
6
13
20
27