HL04-2015 - Hornické listy
Transkript
HL04-2015 - Hornické listy
HORNICKÉ listy ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD 3 / 2015 Naše první strojvedoucí ADÉLA FOUSOVÁ Z obsahu hlavní téma 4 svět dolů 13 Bývalý kamenolom u Braňan se mění v atraktivní oddychovou zónu Dceřiná společnost Revitrans provádí nedaleko Braňan revitalizaci a rekultivaci území poznamenaného bývalou těžbou trachyandezitu. Limity těžby na DB V doprovodu GŘ ČEZ Daniela Beneše a GŘ SD Iva Pěgřímka se vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš a ministr životního prostředí Richard Brabec blíže seznámili s konkrétním územím v předpolí Dolů Bílina, kde by mělo dojít ke korekci těžebního limitu. aktuality 10 velkostroje pro povrchové dobývání 28 Kolesová rýpadla na lomech SD Od prvního českého kolesového rýpadla K 1 000 až po nejmodernější KK 1 300/K 111 – padesát let velkostrojů na těžebních lokalitách Severočeských dolů. lidé ve skupině SD 32 HORNICKÉ listy 3/2015 Rekonstrukce kulové dráhy rýpadla SchRs 1 550/K 109 na DNT Plánovaná roční revize rýpadla byla rozšířena o výměnu provozem v náročných podmínkách opotřebené kulové dráhy. listy Na návštěvě bývalých pracovišť v úpravně V ledvické úpravně připravili pro své bývalé kolegy celodenní exkurzi a představili jim všechny novinky a zlepšení zavedené během posledních let. HORNICKÉ 3/2015 časopis zaměstnanců skupiny SD VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Vladimír Budinský; místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Viktor Hrdina, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. ČÍSLO REGISTRACE MK ČR: E 3126 TISK: Tiskárna AKORD Chomutov, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/2015: 25. 9. 2015 UZÁVĚRKA ČÍSLA 4/2015: 16. 12. 2015. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke‑listy.cz slovo ředitele prostřednictvím Hornických listů jste pravidelně informo‑ váni o výstavbě a následném zprovozňování nejrůznějších investičních akcí realizovaných na obou našich těžebních lokalitách. Rád bych vám dnes přiblížil proces, který úspěš‑ nému provedení každé konkrétní akce předchází a zmínil principy ovlivňující jeho konečnou podobu. Chtěl bych také stručně připomenout nejdůležitější projekty, a to ty letos zdárně dokončené i další v různých fázích rozpracovanosti. Aby Severočeské doly zůstaly navzdory klesajícím cenám uhlí dlouhodobě finančně stabilní společností, je nutné op‑ timalizovat a efektivně vynakládat investiční výdaje CAPEX, tedy výdaje na pořízení nového nebo obnovu stávajícího zařízení a technického vybavení. S potěšením mohu kon‑ statovat, že se nám plně osvědčil zhruba před čtyřmi lety zavedený model co možná nejefektivnějšího vynakládání prostředků na investiční akce. Implementovali jsme proces‑ ní model řízení investic vycházející ze zkušeností mateřské společnosti ČEZ. Každý investiční projekt tak projde sedmi dílčími fázemi Gate systému. Prioritami při schválení jakékoliv investice jsou vysoká efektivnost a dodržení všech bezpeč‑ nostních požadavků – v souladu s naší strategií EFEKTIVNÍ A BEZPEČNÁ TĚŽBA. Kromě uplatnění nástroje metodologie Design‑to‑ Cost má v procesním řízení investic výsostnou roli také Technicko‑investiční komise, která je složena z odborníků napříč všemi útvary SD týkajícími se konkrétního projektu. Uplatněním těchto metod jsme dokázali udržet přijatelný rozsah investic do technologie dolů i přes snižující se objemy finančních prostředků. Na naší bílinské lokalitě jsme úspěšně dokončili většinu ekologických staveb, k jejichž realizaci jsme se zavázali ve schváleném dokumentu EIA a Plánu otvírky, přípravy a do‑ bývání (POPD) pro období 2010 až 2030. Většina opatření ke zlepšení životního prostředí se týkala provozu ledvické úpravny uhlí. Byly postaveny protihluková stěna a ochran‑ ný val, především pak byl ukončen provoz skládky mouru nacházející se v těsném sousedství města Ledvice. Letos v červnu pak byl přemístěn objekt nakládky tříděného uhlí, což výrazně omezilo v Ledvicích prašnost i hluk. Za úspěch považuji, že zhruba na polovinu značných investičních ná‑ kladů uvedených ekologických staveb v úpravně jsme využili dotace z Operačního programu životního prostředí. Abychom prodloužili životnost ledvické úpravny ve vazbě na horizont těžby DB, zaměříme se zde na důležité investice do vlastní úpravárenské technologie a revitalizace objektů včetně jejich odprášení. Nejvýznamnější událostí pro DNT pak bylo nedávné zahá‑ jení výstavby nové velkokapacitní skládky, která nám pomůže snížit výkyvy kvality denní těžby a umožní v budoucnu zbilanč‑ nění zhruba 15 mil. tun tušimického uhlí. Ve fázi rozpracování je záměr hlubinné těžby na DNT. Chodbicováním bychom měli vytěžit až 16 mil. t kvalitního uhlí a o tento objem také pro‑ dloužíme životnost dolu. Aktuálně probíhá proces povolování hornické činnosti pro hlubinnou těžbu na DNT. Zdař Bůh Walter Fiedler člen představenstva a technický ředitel SD 2/3 Vážené kolegyně, vážení kolegové, I přes klesající ceny uhlí zůstávají Severočeské doly dlouhodobě finančně stabilní a konkurenceschopnou společností také díky optimálnímu a efektivnímu rozsahu investic na obou těžebních lokalitách. 1 2 3 Klíčové téma: limity těžby Ministři české vlády Andrej Babiš a Richard Brabec navštívili DB V doprovodu generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše a generálního ředitele SD Iva Pěgřímka se ve čtvrtek 10. září vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš a ministr životního prostředí Richard Brabec blíže seznámili s konkrétním územím v předpolí Dolů Bílina, kde by mělo dojít ke korekci těžebního limitu a pokračování těžby kvalitního hnědého uhlí až do roku 2055. 4 V případě DB není změna limitu problémem Ministři Babiš a Brabec přijeli na DB ze sousední Elektrárny Ledvice, kde se právě zprovozňuje nový vysoce eko‑ logický zdroj o výkonu 660 MW, jehož palivem je bílinské uhlí. Prohlídku začali v předpolí lomu, kde by v případě korek‑ ce limitu a získání příslušného povolení měla probíhat budoucí těžba. Za limitem jsou uloženy vytěžitelné zásoby v obje‑ mu 100 – 120 mil. t vysoce výhřevného nízkosirnatého hnědého uhlí s širokým uplatněním od elektráren a tepláren až po moderní nízkoemisní kotle ekologic‑ kého lokálního vytápění. V doprovodu zahrnujícím i desítky novinářů pak mini‑ stři dojeli až na vyhlídku na Jižních sva‑ zích. Výborného výhledu využil generální ředitel SD Ivo Pěgřímek k představení báňského provozu včetně jeho dalšího postupu. Geologové DB Karel Mach a Zdeněk Dvořák prezentovali uložení a kvalitativní parametry zdejší uhelné sloje. Ředitel strategie a komunikace SD Vladimír Budinský a předseda sdružení odborových organizací SD a dceřiných společností Šimon Vohar informovali vládní hosty o efektu úpravy limitu na zaměstnanost v rámci skupiny SD i re‑ gionu. V DB v současné době pracují téměř dva tisíce zaměstnanců. V přípa‑ dě pokračování těžby do roku 2055 by díky přirozené generační obměně bylo potřeba přijmout zhruba tisíc nových pracovníků. „V případě Bíliny to je jas‑ né. Nedaleká elektrárna potřebuje uhlí, takže tady není co řešit. Tady musí být limity prolomeny,“ prohlásil Andrej Ba‑ biš. „Na téma limitů hovoříme už nějaký čas, ale chtěli jsme, aby si členové vlády udělali vlastní představu přímo na místě o tom, jak bílinské doly vypadají,“ do‑ plnil GŘ ČEZ Daniel Beneš. Prohlídka DB pokračovala na prvním skrývkovém řezu u největšího tuzemského rýpadla K 10 000/K 74, kde všichni aktéři tohoto výjimečného fárání odpovídali na otázky novinářů. O úpravě limitu by měla vláda rozhodnout do konce roku Vláda by o limitech mohla rozhodovat na svém výjezdním zasedání v Ústec‑ kém kraji v polovině října, případně do konce letošního roku. K tematice limitů se během interpelací ve sněmovně vy‑ jádřil rovněž premiér Bohuslav Sobotka, který uvedl: „Posun hranic těžby uhlí na lomu Bílina nepovede k nutnosti zasaho‑ vat do stávajícího osídlení. Znamená to, že si to nebude vyžadovat bourání domů nebo stěhování lidí. Další rozvoj DB je v tuto chvíli připraven, je vypořádán a ne‑ naráží na odpor nebo protesty ze strany obcí.“ Z hlediska horního zákona je na dole Bílina korekce limitu bezkonfliktní. text a foto: Tomáš Vrba 1 Ministři s doprovodem na DB: (zleva) výrobní ředitel Jiří Neruda, GŘ SD Ivo Pěgřímek, ministr Andrej Babiš, GŘ ČEZ Daniel Beneš a ministr Richard Brabec. 2 Jižní svahy DB – diskuse o těžebních limitech mezi Andrejem Babišem, Danielem Benešem a Ivem Pěgřímkem. 3 Důsledky korekce limitu těžby na DB byly rovněž předmětem rozhovoru ministra Babiše s Vladimírem Budinským a Šimonem Voharem. 4 Generální ředitel ČEZ v obležení novinářů na prvním skrývkovém řezu DB. 4/5 hlavní téma aktuality Personální změna v čele obchodního úseku K 1. 9. 2015 ukončil své působení v Se‑ veročeských dolech člen představenstva a obchodní ředitel Jan Kalina (v SD od 1. 7. 2012). Činnost obchodního úseku bude dočasně spadat do působnosti věcného řízení úseku generálního ředitele a předsedy představenstva Iva Pěgřímka. SD – Kolejová doprava získala prestižní ocenění HORNICKÉ listy 3/2015 Od července letošního roku je dce‑ řiná společnost SD – Kolejová doprava držitelem uznávaného certifikátu CZECH Stability Award 2015 AAA s excelent‑ ním hodnocením otevřené komunikace, důvěryhodnosti a spolehlivého plnění závazků vůči obchodním partnerům. Ziskem tohoto ocenění se SD – Kolejo‑ vá doprava zařadila mezi nejstabilnější společnosti v České republice. Nezávislé hodnocení provádí renomovaná firma Bisnode podle metodiky ratingového modelu zaručující nezávislý pohled na finanční situaci firem. Poradenská firma Bisnode působí v 19 evropských zemích, včetně České republiky a Slovenska. Dr‑ žitelé ratingu Stability Award představují v obchodním světě stabilní a férové pod‑ nikatelské subjekty. ČÍSLO K ZAPAMATOVÁNÍ 12 000 t PRACHOVÉHO UHLÍ denně zamíří po pásovém dopravníku z úpravny do sousední Elektrárny Ledvice při najetí nového zdroje 660 MW na plný výkon, což představuje zhruba 40 % z celkové denní produkce DB. Na DB proběhla generální prověrka ČBÚ Ve dnech 14. až 18. září uskutečnil na DB Český báňský úřad generální prověrku zaměřenou na komplexní kontrolu týkající se nejen úrovně bezpečnosti práce, ale také dodržování podmínek povolení hornické činnosti, stavu strojního a elektro zařízení, zpracování důlně měřické dokumentace či míry seznámení zaměstnanců s provozní dokumentací. Týdenní zevrubnou kontrolu provádělo několik pracovních skupin. Kromě zástupců ČBÚ a OBÚ v Mostě, Krajské hygienické stanice ÚK, inspektora bezpečnosti práce Severočeského sdru‑ žení odborových organizací důlního průmyslu doplňovali pracovní skupiny příslušní pracovníci DB a Správy a.s. Garanty prověrky byli výrobní ředitel Jiří Neruda, závodní lomů Milan Novotný a manažer útvaru Těžba Pavel Smatana. Za ČBÚ vedl generální prověrku ústřední báňský inspektor Karel Čermák. Četnost hloubkových komplexních kontrol ze strany státní báňské správy je dána ri‑ zikovostí a velikostí daného provozu. Velké těžební organizace, jakými jsou i DB, se prověřují zhruba jednou za pět let. Během závěrečného ústního hodnocení průběhu generální prověrky ne‑ byly ze strany státní báňské správy prezentovány žádné závady. Závěrečný protokol s detailním hodnocením generální prověrky zašle ČBÚ v souladu se správním řádem do 30 dnů. Pavla Smatanu, manažera útvaru Těžba Na začátku srpna začala na DNT modernizace velkokapacitní skládky uhlí. Co všechno tvoří tuto významnou investiční akci? Modernizace velkokapacitní skládky (VKS) začala v srpnu a termín dokonče‑ ní je stanoven na listopad příštího roku. Široký rozsah prací tvoří tři etapy: moder‑ nizace centrálního dispečinku, kompletní modernizace skládkové technologie a na‑ pojení VKS na homogenizační skládku, zavedení systému monitorování kvality s přístroji na měření síry a popela. Do‑ davatelem je sdružení Prodeco – Noen. Jak funguje během modernizace provoz skládky? VKS jsme využívali pro vyrovnání odby‑ tu, zároveň zde probíhala nakládka uhlí na kamiony pro teplárnu Komořany. Ta byla dočasně přeložena do prostoru homoge‑ nizační skládky při zachování všech bez‑ pečnostních standardů. S ohledem na celkově nižší odběr tušimického uhlí není z důvodu rekonstrukce VKS nijak ohro‑ ženo zásobování sousedních elektráren. pomocí homogenizační skládky umož‑ ňovalo ročně zbilančnit okolo 2,5 mil. t ne‑ bilančních uhelných zásob. Uhlí v nové tě‑ žební lokalitě má daleko horší kvalitativní parametry, které možnost zbilančňování výrazně snižují. Modernizací VKS a jejím začleněním do systému homogenizace se snažíme zlepšit technologické pod‑ mínky pro zbilačňování paliva i při těchto horších výchozích parametrech. Před‑ pokládáme, že bychom takto do konce Co modernizace velkokapacitní skládky DNT přinese? Vzhledem k tomu, že končí těžba v se‑ verním postupu, dojde k poklesu množ‑ ství kvalitního paliva, které nám dnes životnosti DNT zbilančnili asi 15 mil. t uhlí. V případě uvažované realizace chodbico‑ vání by byl tento efekt ještě vyšší. Dalším přínosem je zajištění vyšší spolehlivosti dodávek paliva našim odběratelům. La‑ pidárně řečeno, na zhoršení kvalitativních parametrů paliva reagujeme zlepšením technologických možností jeho zpraco‑ vání k co nejefektivnějšímu a nejhospo‑ dárnějšímu vydobytí ložiska, jak nám to ukládá horní zákon. Bezpečnost práce v Severočeských dolech Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2015: leden až srpen Počet evidovaných úrazů 2015 2014 DB 23 39 DNT 11 Správa a. s. SD celkem Rozdíl Počet úrazů se záznamem Rozdíl 2015 2014 -16 9 11 -2 7 +4 1 1 0 2 1 +1 1 0 +1 36 47 -11 11 12 -1 Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce. 6/7 Tři otázky pro: aktuality Šéf odborů Josef Středula: Úprava limitu na DB je racionální řešení Na pozvání předsedy sdružení odborových organizací SD a dceřiných společností Šimona Vohara (vlevo) navštívil 24. září důl Bílina předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula. Největší odborová ústředna v zemi podpo‑ ruje prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Toto jednoznačné stanovisko potvrdil její předseda Josef Středula během návštěvy dolu Bílina. Po prohlídce terénu jeho budoucího postupu, kde neleží žádné lidské obydlí, a po zhlédnutí moderního báňského provozu uvedl: „Úpravu limitu těžby na dole Bílina nevidím jako pro‑ blém, ale jako racionální řešení.“ Se zástupci odborových organizací působících ve sku‑ pině SD jednal také o efektu korekce limitu na zaměstnanost a o sociální a ekonomické stabilitě Bílinska v případě pokračování těžby do roku 2055. vlastnictví SD a nestojí zde žádné lid‑ ské obydlí. Stranou zájmu nezůstala ani ochranná opatření proti šíření nežádou‑ cích vlivů z báňského provozu, která se v dostatečném předstihu realizují v jeho sousedství. „Takzvaná korekce limitu na dole Bílina je ekonomicky smysluplná a chápu ji jako drobné rozšíření něčeho, co tady už léta existuje. Limity by měly být řešeny paralelně s úpravou odvodů z těžby, a to pokud možno hned,“ řekl při prohlídce DB předseda hospodářského výboru PS PČR Ivan Pilný. HORNICKÉ listy 3/2015 Exkurze poslanců Do programu výjezdního zasedání hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR do Ústeckého kraje patřila 25. září také terénní exkurze na dole Bílina, kde se jeho členové blíže seznámili s problematikou korekce územně ‑ekologického limitu těžby. Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace SD, našim zákonodárcům představil všechny aspekty korekce limitu včetně vlivů na zaměstnanost a sociální perspektivu Bílinska. Přímo v předpolí dolu – místě plánované‑ ho postupu těžby se zástupci poslanecké sněmovny přesvědčili o bezkonfliktnosti tohoto území, neboť většina pozemků je ve Tradiční oslavu hornického stavu na zaplněném Mírovém náměstí zahájil krajský hejtman a bílinský starosta Oldřich Bu‑ beníček společně s generálním ředitelem SD Ivem Pěgřímkem. Letošní ročník byl věnován patronce horníků svaté Barboře. Hudební doprovod perfektně obstarala Hornická dechová hudba Severočeských dolů. Hovořilo se nejen o hornických zvycích a tradicích, ale také o aktuálním dění kolem úpravy limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách. „Bílina je hor‑ nické město a věřím, že ještě dlouho bude. Historie průmyslové těžby v našem okolí sahá až do 19. století. Desítky let jsou našimi partnery Severočeské doly a ČEZ. Rád bych horníkům u příležitosti dnešních oslav poděkoval za jejich práci. V případě Dolů Bílina vnímám úpravu limitu těžby, kde dalšímu postupu nebrání žádné sídlo, jako politické rozhodnutí a doufám, že bude moudré,“ uvedl Oldřich Bubeníček. Haly oprav lokomotiv po rekonstrukci Hala provozních oprav pro elektrické lokomotivy, hala pro‑ vozních oprav pro motorové lokomotivy a objekt hradla T1 pro‑ šly důkladnou rekonstrukcí. Od konce loňského roku v areálu dílen SD – Kolejové dopravy v Tušimicích probíhaly stavební práce. Kromě důkladného zateplení obou opravárenských objektů se nahrazovaly původní neprůhledné výplně okenních otvorů za čirá izolační skla. Vyměněna byla také vjezdová vrata pro lokomotivy. Rekonstrukce se týkala i vytápění a admini‑ strativních prostorů. Zateplení fasády získala také budova hradla. Cílem rekonstrukce bylo výrazné snížení nákladů na vytápění. Práce na jednotlivých objektech byly dokončovány ve smluvně stanovených termínech od letošního dubna do června. Tušimický provoz SD – Kolejové dopravy prokoukl nejen díky příjemným pastelovým barvám nových omítek, ale také novým chodníkům a malé okrasné zahradě. Poštolčí mláďata zachráněna Zajímavou záchrannou akci provedli na začátku července hasiči z DNT. Během odstávky zakladače ZP 6 800.1/Z 100 na vnitřní výsypce našli pracovníci provádějící jeho opravu tři mláďata poštolky, která nejspíše vypadla z hnízda. O poštol‑ kách je známo, že nikdy nestaví vlastní hnízda. V období mezi dubnem a červencem si pro hnízdění vybírají buď opuštěná hnízda jiných ptáků, nebo nejrůznější výklenky či dutiny – tak tomu bylo i v případě tušimického zakladače. Zpravidla snesou tři vajíčka. Stejný počet mláďat vypadlých z hnízda našli i na DNT. Přivolaní hasiči ihned kontaktovali Podkrušnohorský zoopark v Chomutově. Ve zdejší záchranné stanici se o poštolčí mláďata odborně postarají. Po dokrmení na potřebnou váhu a velikost je vrátí do volné přírody. Tušimičtí hasiči mají se záchranou mláďat poštolek bohaté zkušenosti, neboť tito malí dravci s oblibou hnízdí ve vysokých konstrukcích velkostrojů. 8/9 Bílina slavila Den horníků aktuality Rekonstrukce kulové dráhy rýpadla SchRs 1 550/K 109 na DNT Plánovaná roční revize rýpadla SchRs 1 550/K 109 byla rozšířena o výměnu provozem v náročných podmínkách opotřebené kulové dráhy. Akce probíhala od 1. července do 21. září a zajišťovala ji dceřiná společnost Prodeco. Díky nově umístěným segmentům kulové dráhy v separačních podložkách se prodlouží její životnost. Do výměny kulové dráhy se zapojili také měřiči DNT Rekonstrukce kulové dráhy rýpadla SchRs 1 550/K 109 probíhala přímo v mís‑ tě jeho nasazení na prvním skrývkovém řezu, kde za tímto účelem vzniklo impro‑ vizované montážní místo. Navzdory řadě tropických dnů, kdy se teploty vyšplhaly až k 36 °C, probíhaly všechny práce podle plánovaného harmonogramu. Horní stav‑ ba rýpadla byla nadzvednuta za pomoci čtyř 600tunových hydraulických zvedá‑ ků. Po demontáži stávající kulové dráhy byly usazeny nové segmenty osazené separačními podložkami. Oba kroužky kulové dráhy byly podlity speciální pod‑ lévací hmotou na bázi pryskyřice. Nové segmenty kulové dráhy byly dány do ro‑ viny za pomoci měřičů DNT. Zaměření bylo provedeno měřicím přístrojem – ro‑ botickou totální stanicí Trimble S3 Robotic s přesností 0,1 mm (při záměře do 10 m). Všech 24 nových segmentů kulové dráhy (12 horních a 12 dolních) bylo zaměřeno ve třech bodech (celkem 72 měřených bodů). Z výsledků měření bylo potvrzeno, že oba kroužky kulové dráhy dosahují parame‑ trů potřebných pro úspěšné znivelování. Podobně jako v případě rýpadla SchRs 1 320/K 110 byly segmenty kulové dráhy nově umístěny v separačních podložkách, což přispěje k delší životnosti kulové dráhy. Kulová dráha je velkým axiálním ložiskem, které umožňuje otáčet horní stavbu. Zároveň s rekonstrukcí kulové dráhy včetně úpravy jejího mazání pro‑ bíhala výměna otočové převodovky se skříní v zesíleném provedení. Dodava‑ telem byla dceřiná společnost Prodeco, která rekonstruované rýpadlo předala do provozu v plánovaném termínu 21. září. SchRs 1 550/K 109 bylo speciálně vyvinuto pro podmínky DNT Druhé nejnovější rýpadlo SchRs 1 550/K 109 dodal DNT ve spolupráci s německou firmou ThyssenKrupp För‑ dertechnik renomovaný výrobce Pro‑ deco na konci roku 2001. Jeho výkony vycházejí z místa nasazení – tj. prvního skrývkového řezu DNT, kde převažu‑ jí snáze rozpojitelné nadložní zeminy HORNICKÉ listy 3/2015 Pracovním prostorem rýpadla SchRs 1 550/K 109 je první skrývkový řez DNT. Kulová dráha rýpadla SchRs 1 550/K 109 je velkorozměrovým ložiskem o průměru 15,2 m s 243 ocelovými koulemi oddělenými klecemi. Každá koule má průměr 150 mm a hmotnost 14 kg. s výskytem pelosiderických čoček. SchRs 1 550/K 109 umožňuje kopírovat stoupá‑ ní terénu při postupu skrývky. Pracovní plošina může mít až 10 m nad úrovní pá‑ sových dopravníků, těžba je možná při podélném sklonu až 5,8 % a hloubkové řezy lze provádět až 12 m pod úrovní pá‑ sových dopravníků. Teoretický výkon do‑ sahuje 5 500 m3/h a díky bytelné ocelové konstrukci činí provozní hmotnost rýpadla včetně nakládacího vozu 3 753 t. text a foto: Tomáš Vrba Důlní měřič DNT Vojtěch Kříž při zaměřování kulové dráhy. Hasiči DB jsou zařazeni do celosvětového registru dárců kostní dřeně Každý rok onemocní v Česku stovky lidí leukémií a dalšími vážnými nemocemi krvetvorby, které jsou léčitelné transplantací kostní dřeně. K tomu je ale nutné najít vhodné dárce a těch bohužel není nikdy dost. V ČR připadá jeden dárce na 180 občanů, což je zoufale málo třeba oproti Německu, kde je dárcem každý 20. občan. Příkladem hodným následování je skupina 15 členů hasičského sboru DB, kteří se v červnu přihlásili do Českého národního registru dárců kostní dřeně a jsou připraveni pomoci nemocným. Ročně onemocní v České republice asi jeden tisíc pacientů leukémií. Léčba spočívá v chemoterapii, imunoterapii a dalších léčebných metodách, které přispívají ke zlepšení stavu nemocných. Aby člověk měl šanci na úplné uzdravení a návrat do plnohodnotného života, je nutná transplantace kostní dřeně. Pro tuto možnost existuje Český národní registr dárců kostní dřeně, ve kterém je v současné době evidováno přibliž‑ ně 34 tisíc lidí. Kostní dřeň je darována buď odběrem kmenových buněk, nebo přímým odběrem z kyčelní kosti, ale děje se tak velmi zřídka, neboť je velice Jindřich Bouša je v registru zařazen už od roku 1995 a zároveň je aktivním bezplatným dárcem krve – držitelem Zlaté medaile prof. MUDr. Janského. Hasiči DB zaevidovaní v registru dárců kostní dřeně (zleva) Pavel Novák, Jan Dvořák, Karel Nový, Miloš Šťastný, Jindřich Bouša, Bohumil Král… náročné najít pro příjemce vhodného dárce. V červnu se zařadilo ke skupině 34 tisíc dobrovolně zaregistrovaných Če‑ chů, mezi nimiž lékaři hledají ty, jejichž kr‑ vetvorné buňky z kostní dřeně pomůžou nemocným, také 13 hasičů z DB. Přidali se tak ke svým již dříve zaevidovaným dvěma kolegům. Zkumavky se vzorky jejich odebrané krve putovaly z teplické nemocnice do specializované laboratoře Českého národního registru dárců krve v Plzni a bude‑li někdy potřeba, budou vyzváni anonymně poskytnout kostní dřeň nemocnému příjemci kdekoliv na světě. Nápad velitele Břetislava Ondráka rozšířit registr dárců o členy sboru, byl všemi, kdo splňují věková kritéria, ochot‑ ně přijat. „Víme, že v registru je dárců málo, a proto jsme se přihlásili. I když pravděpodobnost, že budeme vybráni právě my, je relativně malá, pokud by nastala, pak velice rádi někomu zachrá‑ níme život,“ uvedl hasič David Aulický. text a foto: Tomáš Vrba … a (zleva nahoře) Pavel Franc, Martin Albrecht, David Aulický, Tomáš Burda, Petr Vrábel, Miroslav Jirsa, (zleva dole) Lukáš Pata, Tomáš Potužník a Miloš Křížek ml. 10/11 Kostní dřeň nad zlato aktuality Oslava 70. výročí založení společnosti Prodeco Druhou zářijovou sobotu se v bílin‑ ském areálu Prodeca u příležitosti 70. vý‑ ročí založení uskutečnil Den otevřených dveří pro zaměstnance a jejich rodinné příslušníky. Všechny věkové kategorie zde našly pestrý program. Kromě pro‑ hlídky dílen, projekčních a konstrukč‑ ních kanceláří – míst, kde se projektuje a vyrábí důlní technologie pro povrchové dobývání uhlí, využili návštěvníci také možnosti zajet terénními auty přímo do provozu hnědouhelného dolu. Tady bylo cílem exkurze největší tuzemské kolesové rýpadlo z produkce Prodeca K 10 000/K 74, které už 37 let odtěžuje nadloží z prvního skrývkového řezu DB. Ojedinělé možnosti prohlídky strojíren‑ ských a projekčních provozů, včetně te‑ rénní exkurze do sousedního dolu Bílina využilo více než 700 návštěvníků. Mezi Generální ředitel SD Ivo Pěgřímek (vpravo) a generální ředitel Prodeco František Maroušek při zahájení oslav jubilea dceřiné společnosti Prodeco. vzácnými hosty nechyběl Ivo Pěgřímek, generální ředitel SD, a Rudolf Kozák, zástupce ředitele strategie a komuni‑ kace SD. 70. výročí bylo také vhodnou příležitostí k ohlédnutí a připomenutí důležitých momentů z historie renomo‑ vané projekčně – dodavatelské firmy, která se díky unikátním technickým řešením zařadila v oblasti velkostrojo‑ vé techniky mezi evropskou špičku. Za obětavou práci a mimořádný přínos pro HORNICKÉ listy 3/2015 Ivo Dostál, provozní zámečník zámečny, provedl členy rodiny po svém pracovišti. rozvoj společnosti Prodeco získala řada dlouholetých bývalých i současných pracovníků od ředitele Františka Ma‑ rouška ocenění a poděkování. Byl mezi nimi také manažer zakázek Petr Buryšek, který rád využil možnosti představit své vnučce projekční kancelář a především důl Bílina s velkostrojovou technikou značky Prodeco. Prodeco: 70 let na přední pozici v důlních technologiích Historie projekčně‑ dodavatelské firmy sahá až do roku 1945, kdy byla v Teplicích otevřena pobočka Vítkovic‑ kých železáren (od 90. let Prodeco). Nej‑ prve, po poválečném odchodu němec‑ kých techniků koncernu SUBAG z revíru, dokončovala montáže rozestavěných dobývacích strojů, záhy se vydala vlast‑ ní cestou vytváření původních moder‑ ních velkostrojů. Zdejším konstruktérům se podařila řada unikátních řešení, která byla patentována a zařadila firmu mezi přední evropské dodavatele velkostro‑ jů. Během své dosavadní historie vy‑ projektovala a uvedla do provozu přes 140 zakladačů, rýpadel, skládkových strojů i pásových dopravníků určených nejen pro severočeský hnědouhelný revír, ale i těžařům ve východní Ev‑ ropě. Na obou těžebních lokalitách Severočeských dolů je v současné době v provozu 19 strojů z Prodeca (12 zakla‑ dačů, 4 rýpadla a 3 skládkové stroje). Prodeco je od roku 2008 stoprocentní dceřinou společností Severočeských dolů. V roce 2013 došlo k fúzi sloučením s další dceřinou společností skupiny SD – 1. strojírenská. Prodeco tím jako tradiční dodavatel velkostrojů a mecha‑ nizace povrchové těžby získalo odpoví‑ dající výrobní kapacity a je tak schop‑ no kromě vlastní inženýrské činnosti a zpracování projektových dokumentací poskytovat komplexní dodávky či opra‑ vy s výrazně menší potřebou subdoda‑ vatelů. Důležité momenty historie Pro‑ deca od sestrojení prvního korečkového kolejového rýpadla vlastní konstrukce D 800.1 (1952) až po nejnovější rýpadlo KK 1 300/K 111 (2011), včetně vzpomí‑ nek pamětníků a unikátních archivních fotografií připomene speciální prosin‑ cové vydání Hornických listů. text: Tomáš Vrba foto: Radim Podhrázský, Tomáš Vrba Bývalý kamenolom u Braňan se mění v atraktivní oddychovou zónu Kontrolní den rekultivace bývalého kamenolomu: Arnoštka Kostková a Václav Hrádek z SD a zástupce dodavatele (uprostřed) Vladimír Meduna z Revitransu. Na jižním okraji obce Braňany, v lomu, kde se dobýval vulkanický trachyandezit, probíhá revitalizace území poznamenaného touto těžbou. Na tříhektarové ploše byly ukončeny terénní úpravy a ještě během podzimu se vysázejí stromy a provede zatravnění. Rekultivační práce budou pokračovat i v příštích letech pěstební péčí. V bezprostředním sousedství Braňan tak vznikne oddychová zóna s vodní plochou a pláží. Rekultivaci kompletně zajišťuje dceřiná společnost Revitrans. Za obětavou práci a přínos rozvoji byl oceněn také Petr Buryšek. Slunný sváteční den v areálu Prodeca si tak jako Procházkovi užily desítky rodin zdejších zaměstnanců. Uzavřený lom trachyandezitu (vyvře‑ lá magmatická hornina podobná čediči) - místními označovaný jako Kamenčák - v poslední době fungoval jako neří‑ zená skládka v kráteru kamenolomu s malou vodní plochou tvořenou sráž‑ kovou vodou. Proto bylo nutné ještě před červnovým zahájením revitalizace a rekultivace provést důkladný úklid. Za pomoci techniky byla východní část kamenolomu vysvahována (modela‑ ce svahů byla nutná pro lepší přístup), ostré úlomky trachyandezitu překryty vyrovnávací vrstvou podsívky a finální vrstvou ornice potřebné pro založení trávníku. Úpravou prošel také prostor budoucí pláže, který byl pokryt vrstvou jemného praného štěrku. Byla obno‑ vena přístupová cesta a parkoviště. Hrubé terénní úpravy byly dokončeny na začátku září a ještě během podzimu se počítá s vysázením stromů. Alej vy‑ sokokmenných hrušní původních čes‑ kých odrůd doplní třešně a lísky, což nepochybně tento prostor ještě více zatraktivní. Stav vysázených stromů a údržba zatravněných ploch budou garantovány po dobu tří let. Úpravu území po těžbě trachyandezitu včet‑ ně tříleté následné pěstební péče pro Severočeské doly zajišťuje dceřiná společnost Revitrans. Nyní často dis‑ kutovanou a stále populárnější formu zahlazování důsledků těžební činnosti spontánní sukcesí, kdy si místo náklad‑ né rekultivace musí se stavem po těžbě poradit sama příroda, najdeme také v části prostoru tohoto bývalého lomu. Zhruba na polovině plochy byla právě dokončena rekultivace, zatímco druhá část je ponechána přirozené sukcesi, s náletovými dřevinami, obnaženými popraskanými kameny a s prudkým stoupáním terénu. Díky citlivému pro‑ pojení obou těchto krajinotvorných přístupů vzniká u Braňan pěkná a za‑ jímavě rozmanitá rekreační plocha. text a foto: Tomáš Vrba 12/13 svět dolů svět dolů Ženská tvář skupiny SD V září letošního roku bylo v Severočeských dolech a dceřiných společnostech zaměstnáno 674 žen, které tvoří zhruba 14% podíl všech zaměstnanců. Většina (451) pracuje v dělnických profesích; nejvíc je přitom strojnic v úpravně uhlí (68) a vážných (45). Silné zastoupení mají také v technickohospodářských profesích jako referentky, specialistky a vedoucí oddělení. Ženy u nás najdeme také v povoláních, která jsou tradičně doménou mužů – máme tak například svářečku kovů, konstruktérku, řidičku nákladního auta, nebo strojvedoucí. Práce ve skupině SD si ženy považují a věrně ji vykonávají většinou až do důchodového věku. Tomu odpovídá i délka pracovního poměru, kdy 43 % žen pracuje v SD déle než dvacet let. Tytam jsou doby, kdy ženy obsluhovaly přímo v lomu pohá‑ něcí stanice dálkové pásové dopravy, jako svačinářky vydá‑ valy horníkům svačiny, nezřídka byly i v posádce velkostroje. Nástup modernizace a bezobslužné mechanizace výskyt žen v báňském provoze eliminoval na minimum. Dnes už je povr‑ chový důl pracovištěm pouze pro důlní měřičky a specialistky přípravy výroby. Do bezprostředního kontaktu s uhlím ženy přijdou spíš v ledvické úpravně a tušimické drtírně a třídírně. Úpravna v Ledvicích byla hodně feminizovaná už v době je‑ jího zprovoznění v polovině 60. let. Postupně, díky zavádění nových technologií, se pak jejich počet snižoval. Zatímco ještě v roce 1987 úpravna zaměstnávala 344 žen, nyní jich zde působí 129. Navzdory náročnému provozu nedají ženy na úpravnu dopustit a zůstávají jí často věrné celý profesní život. Nejen v úpravně, ale i na ostatních pracovištích ženy zdatně sekundují svým mužským kolegům. Platí to v případě první strojvedoucí Adély Fousové v SD‑ Kolejové dopravě. A mezi 185 řidiči nákladních aut dceřiné společnosti Revitrans je také jedna žena – Lenka Schilhová, která usedá za volant Tatry 815 a s přehledem se za každého počasí pohybuje po nezpevněných komunikacích Dolů Bílina. Ženy se uplatňu‑ jí v nejrůznějších postech a vrcholových funkcích skupiny SD. Členkou dozorčí rady SD – Kolejová doprava je Mar‑ kéta Šetková, vedoucí oddělení obchody a kapitálové trhy SD. Vedoucí právního odboru SD Jana Sedláčková zasedá v dozorčí radě Prodeca. Od roku 2007 je aktivní členkou dozorčí rady Severočeských dolů volenou zaměstnanci ve‑ doucí odboru financování SD Zdeňka Montagová. Všechny ženy zaměstnané ve skupině SD si zaslouží náš obdiv. Často je jejich práce nenápadná, ale při bližším seznámení zjistíte, že vystupují z průměru. Navzdory relativně malému procen‑ tuálnímu zastoupení (SD 17 %, SD – Kolejová doprava 16 %, Prodeco 11 % a Revitrans 5 %) lze bez nadsázky konstatovat, že bez obětavé a systematické práce žen by se skupina SD těžko obešla. text a foto: Tomáš Vrba Ženy ve skupině SD – vzdělanostní struktura Ženy ve skupině SD – věková struktura VZDĚLÁNÍ POČET VĚK POČET VŠ 59 0–25 let 21 SŠ 243 26–30 let 25 vyučeny 268 31–40 let 120 základní 104 41–50 let 254 51–60 let 241 61 let 13 14/15 Spolehlivou oporou ledvického provozu SD – Kolejové dopravy je ekonomka Blanka Šlapáková. Bývalá pracovnice obrobny Alena Jírová a její nástupkyně soustružnice Gabriela Špičková z Prodeca. Nejvíc žen v SD zastává profesi strojnice v ledvické úpravně. Jednou z nich je i Jana Wolframová. Lenka Schilhová, jediná řidička z Revitransu, za volantem své Tatry 815. Mezi pracovní povinnosti Jaroslavy Šťovíčkové, vedoucí oddělení komunikace SD, patří rovněž udržování hornických tradic. Markéta Šetková, vedoucí oddělení obchody a kapitálové trhy SD, je zároveň členkou dozorčí rady SD – Kolejová doprava. Strojnice Jaroslava Musilová na momentce z letošního MDŽ v ledvické úpravně. Strojvedoucí Adéla Fousová boří stereotypy HORNICKÉ listy 3/2015 Jediná žena obsluhující vlaky s uhlím je raritou nejen v naší SD – Kolejové dopravě, ale také v celorepublikovém rámci. Třiadvacetiletá Adéla Fousová je jednou ze 14 žen, které disponují licencí k řízení lokomotiv vydanou Českým drážním úřadem. Usměvavá mladá žena nám prozradila, co ji přivedlo do kabiny strojvůdce a jak se jí pracuje v téměř výhradně mužském prostředí. Jak se stane mladá žena kvalifikovanou strojvedoucí vlakových souprav? Odmala jsem inklinovala k technice. Vzorem mi byl můj tatínek, který provo‑ zuje nákladní autodopravu. Po ukončení střední školy, kde jsem studovala sil‑ niční dopravu, jsem si udělala řidičský průkaz pro kamiony a návěsy a za vo‑ lantem náklaďáku občas tátovi pomá‑ hala. Na vlečce Elektrárny Mělník jsem začínala jako velínářka zauhlování, ale vážně jsem uvažovala o pozici řidičky buldozeru, který u nás hrne uložené uhlí v depu. Když mi pak vedoucí provozu Pavel Korint nabídl stát se strojvedoucí, ani minutu jsem neváhala. Absolvovala jsem sedmitýdenní intenzivní kurz pro strojvedoucí v České Třebové a postup‑ ně složila zkoušky pro posunovače, na‑ učila se všechny předpisy a získávala první praktické zkušenosti. Po obdržení licence strojvedoucího od Drážního úřa‑ du a dalším zácviku v dílně, kde jsem se snažila důkladně poznat konstrukci lokomotiv, začaly mé první jízdy. Samo‑ zřejmě ještě pod dohledem zkušeného kolegy. A kdy jste absolvovala svoji první samostatnou jízdu? Zhruba po deseti měsících od doby kdy jsem se začala školit na strojvedoucí. Na naší vlečce mělnické elektrárny jsem směla úplně sama řídit svůj první vlak s uhlím. Bylo to letos na začátku července. Můžete přiblížit, co všechno obnáší profese strojvedoucí? Na začátku každé směny před jízdou zkontroluji stav provozních tekutin v lo‑ komotivě. Od hradlaře dostanu aktuální úkoly. Nejčastěji přivážím z vjezdového kolejiště naložené soupravy s bílinským uhlím až k hlubinnému zásobníku elek‑ trárny. Po vysypání pak odvážím prázd‑ né soupravy zpět. Kromě uhlí přepra‑ vuji také nádržkové vozy s vápencem a cisterny s mazutem. Do přípojové stanice Dolní Beřkovice odvážím po‑ pílek. Během dvanáctihodinové směny najedu během 6 – 8 motohodin zhruba 50 kilometrů. Před jejím skončením ještě celý průběh směny zapíšu do předávko‑ vé knihy a zkontroluju lokomotivu, a to včetně stavu paliva a zjištění výskytu případných závad. Pokud je potřeba, zajedu do dílny, nebo sama doplním olej. „Tady se cítím jako doma,“ říká u dieselelektrické lokomotivy zvané čmelák na elektrárenské vlečce v Mělníku mladá strojvedoucí Adéla Fousová. Se svým velkým učitelem, skutečným profesionálem s mnohaletými zkušenostmi – strojvedoucím Františkem Skalickým. Jak se řídí několikatunová vlaková souprava a kolik vlastně váží plný vlak s uhlím? Samotná lokomotiva má přibližně 120 tun, ale třicet vagonů soupravy naložených uhlím představuje zhruba 2 250 tun. Zastavit a popojíždět na metr přesně s takovým kolosem vyžaduje určitý grif. Aby se tolika tunový vlak dal dobře zastavit, jezdíme na vykládce jen pětikilometrovou rychlostí a řídíme se pokyny posunovače. Protože vykládka na hlubinném zásobníku je koncipována na 10 vagonů, musíme s celou soupra‑ vou najíždět třikrát. Přesné pokyny, kdy se zastavit a rozjet nám dává vysílačkou posunovač. S jakými lokomotivami jezdíte? U nás na vlečce máme dvě šestiná‑ pravové dieselelektrické lokomotivy 770 505-6 a 774 704-1, kterým se říká čmeláci. Jsou to silné, spolehlivé a na obsluhu a údržbu nenáročné mašiny s vysokou tažnou silou. Zatímco jeden náš čmelák slouží stále ještě kompletně v původním provedení ze 70. let, druhý stroj prošel důkladnou rekonstrukcí a je nově osazen výkonným motorem Cater‑ pillar. Změnou prošlo také ovládání, kde se používají joysticky. K lepšímu přehle‑ du o situaci před a za lokomotivou nám pomáhají kamery. Výkonnější jsou také brzdy. Střídám obě naše lokomotivy a nedělá mi to žádný problém. Podle statistiky pracovního portálu Profesia patří profese strojvedoucí vůbec k nejstabilnějším, když je průměrně vykonávána 12,7 let. Vás řízení lokomotivy evidentně baví. Dovedete si představit, že byste se této práci věnovala napořád? Zatím mi plně vyhovuje a moc baví práce u nás na vlečce. Myslím, že je to ideální místo, kde se můžu skutečně dokonale naučit ovládat lokomotivu. Do budoucna by mě lákalo vozit uhlí ze Řízení vlaků je u nás tradičně doménou mužů. Adéla Fousová je jednou z mála výjimek a dokazuje rovnost se svými mužskými kolegy (zleva) Jiřím Němečkem, Alešem Fajglem a Miroslavem Čápem. Severočeských dolů i na celostátních drahách. Třeba řídit vlaky s bílinským uhlím z Ledvic k nám na Mělník, nebo s vápencem z Lomů Mořina do Tušimic. Určitě v dohledném horizontu bych ráda zůstala na mašinách jako strojvedoucí. Čím by měl podle vás disponovat správný strojvůdce? Určitě by měl být při práci precizní a cílevědomý. Samozřejmým předpo‑ kladem by měla být rozvážnost. V naší profesi určitě platí dvakrát měř, jednou řež. Případná pochybení mají na želez‑ nici fatální důsledky. Já sama mám ke své profesi velký respekt a snažím se stále hodně učit, abych se vyvarovala i těch sebemenších chyb. Jsem moc ráda, že jsem měla štěstí na dobré uči‑ tele. Bez nadsázky můžu říct, že jsem se učila od toho nejlepšího strojvedoucího Františka Skalického. Se zkouškami mi pak hodně pomáhal specialista drážní dopravy a zkušený profesionál Martin Bala. Oběma bych ráda ještě jednou za vše poděkovala. Co je na práci strojvedoucí vůbec nejlepší? A naopak, kazí vám v práci něco náladu? I když se může zdát, že obsluha vel‑ kého stroje není pro ženy úplně vhodná, já sama jsem důkazem, že také ženy mohou profesionálně obsluhovat loko‑ motivy. Kromě vlastního řízení a ovládá‑ ní mi vyhovuje bezvadná parta lidí tady u nás na vlečce. Mohlo by se zdát, že jsme ryze mužský provoz, kde je kro‑ mě mě osm strojvedoucích - mužů, ale jako výpravčí a tranzitérky tady pracují čtyři ženy. A co mě trochu trápí? Třeba absence klimatizace v kabině, která mi během řady tropických dnů letošního horkého léta v našem starém nemo‑ dernizovaném čmelákovi moc chyběla. text a foto: Tomáš Vrba 16/17 profil z míst, kde žijeme HORNICKÉ listy 3/2015 Bílinské místostarostky Veronika Horová & Zuzana Bařtipánová 18/19 V naší populaci tvoří ženy víc než 50 %, přesto jejich podíl v politice je výrazně nižší. Nepatrně lepší poměr než v Poslanecké sněmovně a Senátu ČR vykazují krajská zastupitelstva a především místní samosprávy. Výsledky posledních komunálních voleb vynesly do českých zastupitelstev zhruba 16 tisíc žen, tedy 27 %. A jaká je situace v Bílině? Ve třicetičlenném zastupitelstvu pracuje 9 žen, což lehce převyšuje celorepublikový průměr. Vůbec poprvé v bílinské historii však zastávají posty místostarostek dvě energické ženy – Veronika Horová a Zuzana Bařtipánová. Obě mají jasné představy o dalším rozvoji a zkvalitnění života ve svém městě. Spojují je nejen pracovní povinnosti na radnici, k nimž patří neustálý dialog s občany a zastupiteli, často prakticky neomezená pracovní doba, ale také dostatek elánu k zvládnutí péče o vlastní rodiny. Veronika Horová (vlevo) a Zuzana Bařtipánová na střeše nejvyšší budovy v Bílině – sídla DB, odkud je nejlepší výhled na město. z míst, kde žijeme & Veronika Horová Zuzana Bařtipánová první ženy v čele bílinské radnice Co vás přimělo ke vstupu do komunální politiky? V. Horová: V Bílině žiju od narození a její osud mi není lhostejný, proto jsem se chtěla aktivně zapojit do zdejšího dění a pokusit se změnit věci k lepší‑ mu. Nepočítala jsem, že se dostanu do zastupitelstva a skutečně ani ve snu mě nenapadlo, že bych měla být místostarostkou. Z. Bařtipánová: Také já jsem Bíliňač‑ ka. Po dokončení vysoké školy jsem se rozhodla, že nezůstanu v Praze, ale vrátím se tam, kde mám rodiče, ka‑ marády a dobré zázemí. Vždy jsem se o život v Bílině zajímala. S komunální politikou jsem koketovala už před lety, ale do zastupitelstva jsem se tehdy ne‑ dostala. Samozřejmě jsem pak sledova‑ la politikaření mých tehdejších kolegů a byla rozhodnutá, že už nikdy nechci mít s politikou nic společného. Když jsem loni byla oslovena, abych kandi‑ dovala, přesvědčila mě parta, která do toho se mnou šla, protože se opravdu dobře známe a myslím si, že jsou to slušní lidé. Za sebe jsem to brala jako poslední šanci, kdy můžu pomoci naše město posunout dál a dělat řadu věcí jinak, snad i lépe. Pro úřad místostarostek jste byly uvolněny ze svých původních profesí. Kde jste předtím pracovaly? V. Horová: Jsem učitelkou na nižším stupni a jednadvacet let jsem moc ráda vzdělávala děti v první až páté třídě na zdejší Základní škole Lidická. Prá‑ ce ve školství mě opravdu naplňovala. O to bylo složitější se s malými školáky rozloučit. Z. Bařtipánová: Pracovala jsem ve vzdělávací a poradenské organizaci zabývající se přípravou a realizací pro‑ jektů v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti a lidských zdrojů. Věnovala jsem se pře‑ devším mezinárodním projektům, díky nimž jsem načerpala řadu praktických zkušeností ze zahraničí. Ráda je nyní využiju při práci pro Bílinu. HORNICKÉ listy 3/2015 Zcela neformální zato poučná exkurze místostarostek na DB v doprovodu technika přípravy výroby Pavla Pilaře. Kam obvykle exkurze nechodí: útroby velkostroje s dílnou představil hydraulikář Vladislav Měchura. Máte za sebou první půl rok v křesle místostarostek. Jaké jsou vaše dosavadní dojmy z řízení města? V. Horová: Pro mě to byla velká změ‑ na. Hlavně na začátku bylo vše nové a musela jsem se rychle zorientovat. Cokoliv nerada dělám jen formálně, vždy se snažím porozumět podstatě, mít jasno, a to platí i v případě měst‑ ské samosprávy. Seznamovala jsem se s kvantem věcí. Práce pro mne nekonči‑ la odchodem z kanceláře. V procházení materiálů jsem pak pokračovala i doma. Teď už situace není tak hektická, ale stále se učím. Z. Bařtipánová: Půl rok je relativně krát‑ ká doba, přesto si myslím, že se nám podařila spousta věcí. Jako konkrétní řešení nezaměstnanosti jsme ve spo‑ lupráci s městskou policií a pracovním úřadem vytvořili šest nových pracov‑ ních míst asistentů prevence kriminality a dalších třicet lidí našlo uplatnění při provádění veřejně prospěšných prací. Díky spolupráci se Severočeskými doly jsme v rámci náhradní rekultivační vý‑ sadby oživili město zelení. Povedlo se nám snížit nacenění víceprací u zateplení plavecké haly nebo léčebny dlouhodobě nemocných. Pevně věřím, že v započa‑ tém úsilí o zatraktivnění Bíliny a opti‑ malizaci komunálních výdajů budeme pokračovat. Co byste do budoucna v Bílině rády změnily? V. Horová: Do mé gesce patří škol‑ ství, sociální věci, odbor živnostenské‑ ho úřadu a kulturní zařízení Kaskáda, proto bych chtěla, aby se u nás cítily dobře a bezpečně všechny věkové sku‑ piny obyvatelů Bíliny. Pro děti a mládež bych si přála ještě více rozšířit možnosti sportovního vyžití. Myslím, že pohyb je nejen dobrou prevencí před nežádoucími sociálně patologickými jevy, ale přede‑ vším zdrojem radosti a také pomocníkem proti obezitě. Pozornost budeme nadále věnovat i seniorům. Zejména jim je urče‑ na nová služba občanům, která pomáhá řešit problémy a vyřizovat agendu vůči nejrůznějším úřadům. Jednou z našich volebních priorit byla lepší komunikace s občany. Snažíme se být jim neustále k dispozici. Nikdo se k nám na úřad ne‑ musí objednávat, rádi každého přijme‑ me hned, jak je to možné a každému v rámci možností chceme pomoci s jeho problémem. Z. Bařtipánová: Bílinu vidím jako mul‑ tifunkční město, které má několik tváří. Ta průmyslová je dána sousedními doly, elektrárnou a sklárnou, ale je tady také lázeňská podoba. Moc ráda bych na‑ vázala na historickou lázeňskou tradici. Aktuálně víme o pěti potenciálních zá‑ jemcích a investorech, kteří by v areálu Jak zvládáte časově náročnou práci a péči o své děti a rodiny? V. Horová: Mám doma 11letého školáka, který se věnuje fotbalu. Naštěstí je jeho trenérem tatínek, takže odpadá starost s dopravou na hřiště. Všichni byli zvyklí, že jsem ze školy chodila domů mnohem dříve než nyní, ale už jsme si rozdělili úkoly a s pomocí rodiny vše zvládám. Z. Bařtipánová: Také já jsem se mohla v nové situaci spolehnout na podporu rodiny. Vlastně i má bývalá práce byla časově náročná, takže u nás doma k žádným podstatným změnám nedo‑ šlo. Máme doma dva kluky, 7 a 10 let, a zatím vše zvládáme. Sešli jsme se krátce po bílinské oslavě Dne horníků. Jak vnímáte sousední Doly Bílina a jaký je váš názor na nyní často diskutovanou problematiku adaptace limitů těžby? V. Horová: Jsem z hornické rodiny. Tatí‑ nek Bohumír Bosák byl až do odchodu do důchodu na šachtě mechanikem. Prvně jsem poznala prostředí povrchového dolu během praxe na střední průmyslové ško‑ le. Hornictví bylo, je a jistě bude nedílnou součástí našeho města. Prostřednictvím médií sleduji debatu ohledně prolomení či úpravy limitů. Z mého pohledu nevidím v případě Dolů Bílina žádný problém, po‑ kud se postup těžby týká neobydlených míst, navíc degradovaných předešlou hlubinnou těžbou. Naopak bych velký problém viděla v případě, kdyby k úpravě limitu nedošlo. To by v Bílině existenčně ohrozilo řadu rodin zaměstnaných jak na dolech, tak na elektrárně. Znepokojuje mě také novela horního zákona, která upravuje rozdělení příjmů z vydobyté‑ ho nerostu tak, že většina nepůjde jako dosud dotčeným obcím, ale do státního rozpočtu. Bylo by spravedlivé, aby peníze od těžařů zůstávaly obcím a občanům, kterých se těžba dotýká. Z. Bařtipánová: Už jako děti jsme byly podle zaměstnání rodičů buď šachetní, elektrárenské nebo sklářské. Moji ro‑ diče pracovali v elektrárně a tak jsem se přímo do Dolů Bílina dostala vlastně teprve nedávno. Osobně s upravením limitu těžby na Bílinsku souhlasím. Se‑ veročeské doly jsou dobrým zaměstna‑ vatelem a také partnerem našeho města, díky jehož pomoci můžeme realizovat řadu projektů. Myslím, že v případě po‑ kračování těžby Dolů Bílina jednoznačně převažují klady před zápory. text a foto: Tomáš Vrba V kabině skrývkového rýpadla KU 800.17/K 105 s řidičem Martinem Stillerem. 20/21 lázní Kyselka chtěli provozovat nejen lázeňství, ale například i zdravotní tu‑ ristiku a sociální služby. Chtěli bychom na toto téma zorganizovat veřejnou de‑ batu, aby se ke snaze o revitalizaci lá‑ zeňského areálu mohli vyjádřit i občané. Dlouhodobě ožehavým tématem je pak obchvat Bíliny. V červnu 2015 schválilo zastupitelstvo záměr realizace obchvatu, tzv. východní variantu. V současné době záměr realizace obchvatu v této varian‑ tě potvrdilo i Ředitelství silnic a dálnic a Ministerstvo dopravy ČR. Navazujícím krokem by měla být příprava projektové dokumentace ze strany ŘSD. jezerní krajina po těžbě průkopník vodních rekultivací V teplické oblasti severočeské hnědouhelné pánve je řada zatopených malolomů, ale jen v případě jezera Barbora se podařilo harmonicky skloubit všechny kvalitativní parametry. Právě tato zatopená zbytková jáma bývalého hnědouhelného lomu se zajímavou břehovou linií obklopená vzrostlou rekultivační zelení a masivem Krušných hor v pozadí vykazuje vysoké ekologické, hygienické a sportovně‑rekreační parametry a už po tři desetiletí je vyhledávaným cílem aktivního odpočinku lidí ze širokého okolí. Vývoj kvality vody se dlouhodobě systematicky monitoruje v celém hloubkovém profilu jezera. Získané poznatky představují cenné informace o vývoji kvality vody v zatápěných vyuhlených lomech a v budoucnu se nepochybně využijí i při uvažovaných vodních rekultivacích zbytkových jam DNT a DB. Těžba uhlí na Bílinsku a Teplicku Začátky dobývání hnědého uhlí v ob‑ lasti Bílinska a Teplicka sahají až do poloviny 18. století, ale skutečný rozvoj průmyslové těžby začal až ve druhé po‑ lovině 19. století v souvislosti s výstavbou železničního spojení a možnostmi od‑ bytu uhlí i do vzdálenějších míst. Kromě hlubinných dolů se těžilo i povrchovým způsobem. Po druhé světové válce tady fungovalo 10 hlubinných dolů a 12 povr‑ chových menších lomů. Do národního podniku, později závodu Dukla patřily malolomy Liebig, Svornost (ČSM), Ota‑ kar, Barbora a vlastní Dukla (dříve Karel). Pro všechny provozní dukelské úseky byla tehdy typická malostrojová technika tvořená výhradně lžícovými rýpadly; od‑ voz nadloží zajišťovaly parní lokomotivy s výklopnými BH vozy. Všechny dobý‑ vací prostory se vyznačovaly značnou přerubaností uhelné sloje způsobenou předešlou hlubinnou těžbou. Lom Barbora Také dobývací pole lomu Barbora bylo poznamenáno předešlou činností hned několika starých dolů (Alžběta, Otakar, Emilie, Boží Požehnání). Samotný lom Barbora byl založen v roce 1957, jako rozšíření sousedního lomu Otakar, který nedaleko Košťan fungoval už od roku 1926. Právě propojení obou malolomů dovolilo odtěžit uhlí v uceleném dolovém poli v délce až 1 000 m. Mocnost uhelné sloje dosahovala 12 až 16 m a byla ulože‑ na pod 25 až 45m vrstvou nadloží. Roční objemy skrývky činily zhruba 3 mil. m3, uhlí kolem 0,5 mil. t. Největší roční těžby 578 tis. t uhlí bylo dosaženo v roce 1966. Charakteristickým rysem zdejšího uhlí byl nízký obsah popela (do 15 %). Veškerá vytěžená produkce ze sloje v minulosti již hlubinně přerubané směřovala do blízké třídírny lomu Dukla (Karel). Převážná část skrývky byla deponována do vyuhleného prostoru lomu Otakar. Těžba v lomu Bar‑ bora byla ukončena v roce 1973. Stop! Další zahlubování by mohlo ohrozit teplické termální prameny Lom Barbora čekala dlouhá budouc‑ nost – plán tzv. Velké Barbory. Na další rozšíření lomu, byť do značných hloubek, se musíme dívat optikou poloviny 60. let minulého století, kdy v Československu neexistovala jaderná energetika a chod energeticky náročného centrálně říze‑ ného průmyslu spoléhal výhradně na uhlí. Prognóza Velké Barbory počítala s dalším postupem lomu, kde by vli‑ vem zapadající uhelné sloje bylo nutné přemístit větší množství nadloží a na‑ sadit výkonnější technologické celky. Reálnost této možnosti dokládá řada průzkumných hydrologických vrtů, které zkoumaly vliv případné stále hlubší těž‑ by lomu Barbora na hladinu termálních vod v nedalekých Teplicích. Na jejich základě bylo vytyčeno ochranné pásmo termálních pramenů, do jehož vnější‑ ho okraje zasahoval dobývací prostor Barbory. Povolená maximální hloubka byla na Barboře stanovena na 192,5 m n. m. Tím padly nejen plány velké varianty budoucí těžby, ale v roce 1973 při dosa‑ žení této maximální hloubky byl báňský provoz na lomu Barbora ukončen. 22/23 Jezero Barbora jezerní krajina po těžbě Barbora ve vzpomínkách Jana Žďárského Uznávaný báňský odborník a nestor českého hornictví Jan Žďárský začal sbírat své cenné životní zkušenosti z ob‑ lasti povrchové těžby uhlí právě na lomu Barbora, kde působil v letech 1962 až 1964 jako vedoucí provozu a výroby. „Na Barboru jsem přešel z lomu Liebig, kde jsem byl na počátku 60. let revírníkem a vedoucím skrývky. V době mého pů‑ sobení zabezpečovalo těžbu na Barboře zhruba 400 zaměstnanců. Nadloží bylo odtěžováno třemi skrývkovými řezy, při‑ čemž do třetího už vybíhala uhelná sloj. Těžbu skrývky zajišťovala lžícová rýpadla. Kolejovou dopravou byly skrývkové hmoty odváženy na výsypku u silnice Kamenný pahorek – Košťany a do prostoru soused‑ ního lomu Otakar. Zdejší uhlí z již hlubinně přerubané sloje bylo nutné zbavit pro‑ plástků a hlušiny v třídírně. Na těžbě uhlí byla nasazena jednokubíková německá lopatová rýpadla MB2, nákladní auta a pa‑ sovka vedoucí na skládku a překladiště. Také během svého dalšího působení v re‑ víru jsem Barboru dál sledoval. Mohu říct, že se mi hodně líbí zdejší proměna těžbou poznamenané krajiny až do současné rekreační podoby. Jako řada Tepličáků se sem jezdím v létě vykoupat a občas zajdu i na golf,“ popsal svůj vztah k Barboře Jan Žďárský. Jak vzniklo zdravé funkční jezero Už v roce 1974 se po ukončení těžeb‑ ních prací čerpání důlních vod zastavilo a dno lomu se postupně zatápělo. Násle‑ dujícího roku se lom samovolně zaplavil do hloubky 60 m. Dno Barbory je širo‑ ké 50 až 100 m, se zbytky bazální části uhelné sloje a jíly a štěrky zdejší vnitřní výsypky. Ještě v době aktivní báňské činnosti probíhala rekultivační výsadba na okolních výsypkách. V rámci lesnické rekultivace zde byly vysázeny topoly, břízy, olše, ale i javory, lípy, jasany a modříny. Řízená hydrická rekultivace zbytkové jámy začala v roce 1981 stabilizací vodní hla‑ diny a vybudováním přepadu do nedale‑ kého potoka Bouřlivec. Zároveň probíhaly rozsáhlé terénní úpravy, ozelenění břehů a další výsadba na plochách výsypek. Vzniklé dvě vodní plochy Otakar a Barbo‑ ra jsou propojeny systémem přepadových zařízení. Voda přitékající ze zalesněných svahů Krušných hor protéká Otakarem až do Barbory. Kvalita vody tak přirozenými procesy dosahuje celoročně vynikající úrovně a od poloviny 80. let slouží ke koupání, sportovnímu potápění a rekre‑ aci lidí ze širokého okolí. Po povodních 1957 1973 1983 V prostoru mezi Jeníkovem, Košťany a Hrobem zahájil činnost hnědouhelný lom Barbora. Roční těžby uhlí se pohybovaly kolem 0,5 mil. t, skrývky zhruba 3 mil. m 3. Po ukončení těžby zůstal poměrně rozsáhlý zbytkový lom s plochou přesahující 70 ha. Jako v případě ostatních vyuhlených malolomů – Liebig, ČSM a Otakar - bylo rozhodnuto o jeho zatopení a okolní lesnické rekultivaci. Od počátku 80. let díky výborné kvalitě vody a estetické úpravě okolí láká Barbora návštěvníky. V roce 1983 zde pořádají první větší akci – oslavu Mezinárodního dne dětí. Postupně si zde zřizují svou základnu potápěči a otevírá se kemp. Zkušený báňský odborník Jan Žďárský je živou kronikou těžby uhlí na Bílinsku. Na lomu Barbora sloužil v 60. letech, dnes využívá místní rekreační možnosti včetně golfu. v roce 2002, kdy přívalové deště vylily vodu z přeložky koryta potoka Bouřlivec do nádrže Otakar, nebyl přítok z Bouřlivce obnoven a obě vodní plochy jsou záso‑ bovány už jen přítoky z vlastního povodí. Kvalita vody se v Barboře dlouhodobě sleduje První monitorování kvalitativních para‑ metrů vody v zatopeném lomu Barbora proběhlo už v polovině 80. let. Poslední dvě desetiletí se vývoj kvality vody sle‑ duje pravidelně dvakrát ročně „Odebírá‑ me vzorky nejen na hladině, ale v celém hloubkovém profilu včetně přítoku a od‑ toku. Provedená měření dokládají trvale výbornou kvalitu vody bez vodních květů sinic. V zooplanktonu Barbory se hojně vyskytují perloočky a mlži, kteří udržují průhlednost vody,“ uvedl Martin Kabrna z firmy R‑Princip Most, která tady od roku 1996 vyhodnocuje pro potřeby Severočes‑ kých dolů kvalitu vody a planktonu. Sle‑ dování všech parametrů a chování vodní plochy je důležité pro budoucí hydrické rekultivace zbytkových jam dolu Tušimice a Bílina. Barbora se tak stala pionýrem úspěšné vodní rekultivace v jezerní kra‑ jině po těžbě hnědého uhlí, která jednou vznikne pod Krušnými horami. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, Ondřej Jungmann, archiv DB 24/25 Hrob Košťany Otakar Barbora Žabák Barbora v číslech: 1974–1980 napouštění zbytkové jámy 63 ha plocha vodní hladiny Oldřichov Kamenitý rybník 23 m/60 m průměrná hloubka/maximální hloubka 11,5 mil. m3 objem vody 50–100 m šířka dna 250 m n. m. výška vodní hladiny 8 500 topolů bylo v letech 1974–84 vysázeno na sousedních výsypkách 1996 2001 2015 Začalo systematické sledování kvality vody. Dvakrát ročně se provádí odběr vzorků z hladiny i hloubkového profilu. Jejich rozbory potvrzují vynikající kvalitu vody v jezeře Barbora. Zahájení provozu golfového hřiště Barbora na rekultivovaných plochách bývalých výsypek. Postupně se areál rozšiřoval až do dnešní podoby: délka 5,7 km, 18 jamek, klubovna, restaurace a kompletní golfový servis. Také během letošního horkého léta bylo na Barboře stále plno. Kromě aktivit sportovních potápěčů zde několikrát ročně pořádá Yacht Club Oldřichov závody jachet. Zdejší kemp láká kromě upravených pláží i beachvolejbalovým hřištěm. informace Neponechávejte své dluhy bez dozoru V posledních letech stále roste počet zaměstnanců, kteří se dostávají do finanční tísně. Jejich mzda bývá zatížena srážkami ve prospěch exekucí nebo k oddlužení při tzv. osobním bankrotu (insolvenci). Někteří zaměstnanci zatím ještě exekuci na mzdu nemají, ale výše dluhů je tak vysoká, že nejsou schopni je včas splácet a stále více a více se zadlužují. Srážky ve prospěch exekucí jsou prováděny zaměstnancům zejména z důvodu nesplácení půjček od různých, především nebankovních institucí, ne‑ placení využívaných služeb (telefony, elektřina, plyn), dluhů na pojistném či daních, neplacení pokut, poplatků (te‑ levize, svoz odpadů) nebo z důvodu ne‑ placení výživného. Výši dluhu ve prospěch exekucí velice ovlivňují náklady spojené s exekučním řízením. Často se stává, že celkové ná‑ klady exekuce několikanásobně převyšu‑ jí vlastní dluh, pro který byla exekuce na‑ řízena. Například zaměstnanec neuhradil splátku půjčky ve výši necelých 500 Kč. Celková výše exekuce, která se realizuje ze mzdy zaměstnance, však přesáhla 11 tis. Kč. Další příklad: zaměstnanec měl dluh na půjčce kolem 100 tis. Kč, celkový dluh s úroky a náklady na exekuci činil nakonec trojnásobek této částky. Největším problémem finanční tísně je neřešení. Připravili jsme několik námětů a možností, jak tuto situaci řešit. Komunikujte s bankou nebo společ‑ ností, u které dluh máte. Ve většině případů lze problémy se splácením vyřešit odkladem splátek nebo pře‑ rušením splácení pohledávky. Pokud chcete mít své finance pod kon‑ trolou, vyžijte školení finanční gramotnosti pro zaměstnance. Termíny budou zveřejněny na intranetu nebo si pro podrobnější informace můžete zavolat na tel. číslo DB 5051 nebo DNT 2956. Můžete využít bezplatnou poradnu pro občany ve finanční tísni, kterou zajišťuje nezisková, nestátní a neko‑ merční obecně prospěšná společnost. Nabízí veškeré služby zdarma. Posky‑ tuje bezplatné poradenství spotřebi‑ telům, a to zejména v případech, kdy v důsledku změny své životní situace nemohou řádně platit své dluhy. Rov‑ něž se snaží poradit lidem, jak se lze zadlužit zodpovědně, a tím předejít problémům s řádným a včasným splá‑ cením dluhů. Kontakt: http://www.financnitisen.cz/ tel. 800 722 722 (v provozu každé pracovní pondělí od 8.30 do 12:00 a od 13:00 do 17.30 hod). Pro ty z Vás, kteří kvůli své finanční situ‑ aci nespí, trápí se a mají pocit, že neví, co dál, je připravena pomoc psychologa. Pokud máte o tuto službu zájem, lze se objednat na telefonních číslech 777 574 449, 777 574 901 nebo mailem na adrese [email protected]. Další informace budou průběžně zve‑ řejňovány na intranetu a zaměstnanec‑ kém portále. odbor mzdové a personální administrativy Muzeum a hornictví Řada čtenářů jistě ví, že severočeští horníci, tedy i my z povrchových dolů, máme svoje hornické muzeum. To se nachází mezi Mostem a Litvínovem, kde na pravé odbočce slouží k orientaci starý HORNICKÉ listy 3/2015 Vrátek ze starého dolu Amalia III, zachráněný v roce 2014 a převezený do muzea. důlní vozík, zvaný hunt. Ty další pak zá‑ jemce navedou na starý hlubinný důl Julius III. Právě tady je dnes nejnavště‑ vovanější muzeum pod Krušnými horami. Nabízí unikátní napodobeninu důlní prá‑ ce v hlubinném dole, expozici nerostů, pamětní síň důlních neštěstí, hornickou expozici a na venkovním prostranství také několik strojů z povrchových dolů. Nádherný tip na výlet s dětmi. Celé muzeum se stále rozrůstá a pro jeho nové expozice sháníme a shro‑ mažďujeme pozůstatky po historické těžbě uhlí. V poslední době jsme za‑ chránili vrátek z hlubinného dolu Amalia III u Bíliny a kolejnice, nářadí ze starého dolu Král Albert u Braňan, který těžil do roku 1882 a také několik starých obrazů s hornickou tématikou. Získali jsme rov‑ něž několik hornických knih, odznaky, mapy a fotografie. Ty nám pomáhají do‑ ladit expozici a slouží i pro studijní účely k budoucím knihám, které připravujeme, například souhrnné dílo o důlních ne‑ štěstích při těžbě hnědého uhlí. Proto se na vás, fandy hornické his‑ torie, obracíme s prosbou. Pokud máte nějaké památky na hornickou činnost v našem kraji, jako například noviny, knihy české i německé, spisy, mapy, fotografie, pohlednice, odznaky a po‑ dobně, zkontaktujte geologa Zdeňka Dvořáka z geologie Dolu Bílina, kl. 5038, [email protected], 721 996 521. Materiál okopírujeme, nafotíme, či odkoupíme. text a foto: Zdeněk Dvořák dětem ukázat hasiči z DNT. Největší radost jim hasiči udělali, když na trávu nastříkali pěnu a děti si v ní mohly za‑ dovádět. Na zahradě u SD byl připra‑ ven táborák, kde si děti mohly opéct buřta a schladit hrdlo nealko nápojem. A komu to ještě nestačilo, byly k dispo‑ zici dvě šikovné malířky, které dětem namalovaly na obličej motýlky, kytičky, zombie… a tak se děti mohly na chvíli též cítit jako pohádkové bytosti. Dnes již můžeme říci, že se letošní ročník opět vydařil. Zájem o celou akci byl veliký, na cestu Pohádkovým lesem se vydaly děti školního i předškolního věku. Velmi podařenou a do detailů pro‑ pracovanou akci se podařilo uspořádat díky ochotě a nadšení z řad zaměst‑ nanců Severočeských dolů ve slože‑ ní – Petra Tichá, Martin Ulrich, Eva Še‑ psová, Jaromír Šeps, Lukáš Kopecký, Otakar Vomasta, Táňa Streda Šťastná, Letošní, „jubilejní“, pátý ročník Pohádkového lesa uspořádali Martin Ulrich a Petra Tichá s partou nadšených zaměstnanců Severočeských dolů. Pohádkový les se konal v úterý 30. června 2015, jako oslava konce školního roku, a tím počínajících prázdnin. Cesta Pohádkovým lesem vedla chomutovským parkem, kde děti plnily různé úkoly a soutěže u oživlých pohádkových bytostí. Na jednotlivých stanovištích musely děti předvést nejen svou šikovnost, ale též znalosti. Start Pohádkového lesa byl před sídlem Severočeských dolů v ulici Boženy Němcové. Cesta parkem vedla okolo rybníku a altánku. Na začátku své pohádkové cesty si děti vyzkoušely slalom s fotbalovým míčem a střelbu na bránu u piráta. Dále pokračovaly ke klaunům, kde skládaly puzzle. Na dalších stanovištích si mohly ozkoušet pravé „hornické řemeslo“, kde s nalože‑ ným trakařem bílinského uhlí projížděly permonický slalom, kde na ně dohlížel černokněžník s temným pánem a další pohádkové bytosti. Na všech sedmi stanovištích děti zís‑ kávaly body. Za ty si pak mohly v Infor‑ mačním centru SD vyzvednout pěkné odměny. Připraveny byly pro děti různé dárky jako brýle, svítilny, bublifuky, joja, batůžky… Bohatý byl i doprovodný program, kde si děti mohly zaskákat na skáka‑ cím hradu a sklouznout na nafukova‑ cí klouzačce. Svůj vozový park přijeli František Smutný, Lenka Kubínová, Markéta Bartáková, Marek Otruba, Pav‑ lína Kusbachová, Petr Zelenka, Olga To‑ movová, Zuzka Řeháková a Viktor Hrdi‑ na. Velké díky patří všem organizátorům a zaměstnancům SD, kteří se na akci podíleli. Celá akce proběhla pod zá‑ štitou ředitele strategie a komunikace, personálního ředitele a ředitele kance‑ láře GŘ. Již nyní se všichni těšíme na příští šestý ročník. text a foto: Petra Tichá, Martin Ulrich 26/27 Pohádkový les jako oslava začínajících prázdnin velkostroje pro povrchové dobývání Kolesová rýpadla na lomech SD Symbolem kontinuální povrchové těžby uhlí jsou už tradičně rýpadla či jejich kolesa. Nebudeme‑li počítat několik rýpadel německé provenience, která byla většinou montážně dokončena až po druhé světové válce, pak skutečně prvním českým kolesovým rýpadlem na Bílinsku bylo v roce 1959 K 1 000/K 30 a na DNT dvě rýpadla řady K 800 nasazená v roce 1963. Během uplynulých více než padesáti let se na obou těžebních lokalitách SD uplatnila pestrá paleta velkostrojů nejrůznějších velikostí a výkonů, vyráběná renomovanými tuzemskými i zahraničními dodavateli těžebních technologií. K 1 000 – první kolesové rýpadlo s výsuvem vyrobené v ČR Až do konce 50. let obstarávala těžbu uhlí a skrývky buď německá rýpadla Krupp či Lauchhammer, která upravovala, případně dokončovala první generace konstruktérů z nově vzniklé projekční kanceláře Vítkovice. Sbírala tak cenné zkušenosti k pozdější produkci vlastních českých velkostrojů. Ještě předtím, než bylo v roce 1960 uvedeno do provozu na lomu Jirásek v Bílině první vítkovické korečkové rýpadlo DO 800, zahájilo zde těžbu vůbec první rýpadlo tuzemské výroby (Škodovy závody Plzeň) K 1 000/K 30. Tento stroj střední velikosti s teoretickým výkonem 1 100 m3 s. z./h pak na DB sloužil dlouhých 40 let a odtěžil celkem 83 mil. m3 těžených hmot. HORNICKÉ listy 3/2015 Když elektrický pohon nahradil páru Zhruba do roku 1950 převažovala na tušimických a bílinských lomech parní nebo dieselová rýpadla. Od roku 1952 se zde začala výrazněji uplatňovat tehdy nová elektrická lopatová rýpadla. Nejčastěji šlo o typ E 25 s obsahem lžíce 2,5 m3 pro univerzální využití při těžbě uhlí a skrývky, většinou ve spojení s kolejovou dopravou zajišťující odvoz těživa. Také po roce 1960 nasazovaná kolesová rýpadla byla vybavena výhradně vícemotorovým elektrickým pohonem napájeným střídavým proudem. Přitom některé pohyby, u nichž se vyžaduje plynulá regulace rychlosti (například otoč a pojezd) jsou poháněny motory na stejnosměrný proud a byly napájeny z Ward‑Leonardova soustrojí. Zajímavé je porovnání profesí obsluhy parních strojů s těmi současnými. Zatímco řidič rýpadla (bagrák) a klapkař stále tvoří součást posádky, profese topiče a foštrekaře (zajišťoval zásobování uhlím a vodou) pochopitelně dnes na moderních velkostrojích nenajdeme. Běžnou posádku velkostroje v současné době známe ve složení: vedoucí řidič velkostroje, řidič velkostroje (zástupce), elektrikář, zámečník, klapkař, pasař a mazač. Terminologii značení rýpadel a zakladačů určuje příslušná norma ČSN 27 70 04 z roku 1993. Co například prozrazuje označení KK 1 300.1 /K 111? 1 300 – objem korečku v m3 × 10 -3 udávaný výrobcem, v případě nejmodernějšího bílinského rýpadla tedy 1300 l K 111 – K je označením rýpadla (Z pro zakladače, S pro skládkové stroje), 111 pořadové číslo v rámci celého SHR; používá se i nadále po vzniku samostatných těžebních společností KK 1 300.1/ K 111 KK – klasické kolesové rýpadlo (další označení K – kompaktní kolesové rýpadlo, KU – kolesové rýpadlo pro horní i hloubkový řez vyrobené v Uničovských strojírnách/Unexu, Sch – z německého Schaufelradbagger [kolesové rýpadlo], R – jako auf Raupen odkazuje na housenicový podvozek a s – jako schwenkbar informuje o otočné střední stavbě) Posádka SchRs 1 550/K 109 1 – číslo rýpadla v rámci své výrobní řady dodavatele; pokud existuje pouze jeden takový stroj, číslo se většinou už neuvádí Petr Němec Martin Matocha zámečník zámečník Václav Hyský Dušan Petrovič vedoucí řidič elektrikář Jiří Jeney Jiří Čermák klapkař elektrikář 28/29 Jak se označují rýpadla velkostroje pro povrchové dobývání Pestrý park dobývací techniky v SD Na obou těžebních lokalitách SD v současné době pracuje 23 rýpadel. Nejpočetněji je zastoupena střední velikost (na uhlí KU 300, na skrývce KU 800), ale najdeme zde výlučné typy – zesílené K 2 000/K 101 vybavené drtičem uvnitř stroje nebo kompaktní rýpadlo K 650.3/K 108. Protipólem je pak vůbec největší rýpadlo vyrobené v ČR – K 10 000/K 74. Obří stroj o celkové hmotnosti 6 088 t je výjimečný a ojedinělý nejen svými gigantickými rozměry, ale především řadou originálních technických řešení (vynášecí talíř se sklopnými segmenty, hydraulicky poháněný kráčivý podvozek). K 10 000/K 74 bylo uvedeno do zkušebního provozu v roce 1978 na prvním skrývkovém řezu a od té doby tvoří neodmyslitelnou dominantu celých Dolů Bílina. HORNICKÉ listy 3/2015 Německá stopa Německo vždy patřilo k průkopníkům v zavádění moderních rýpadel v povrchové těžbě uhlí. První velkostroje v severočeském hnědouhelném revíru byly od německých výrobců. Ještě po druhé světové válce jich řada sloužila ve znárodněných lomech. Vliv německých výrobců byl patrný i po vzniku NDR. Ze širokého výrobního programu firmy Lauchhammer, která v 60. letech vyráběla rýpadla s obsahy korečku 130 až 3 000 l, byla pořízena na DNT dvě rýpadla pro TC 2, a to SRs 1 500/K 55 (1967) a SRs 1 550/K 60 (1968). Oba stroje se svojí spolehlivostí a výkony v tušimickém provoze osvědčily (SRs 1 500/K 55 se v roce 2002 s roční těžbou 13,14 mil. t těžených hmot stalo držitelem absolutního rekordu roční těžby v historii DNT), proto se jejich modernějšími nástupci staly SchRs 1 550/K 109 (2001) a SchRs 1 320/K 110 (2006), které na míru tušimické skrývky vyrobily a vybavily nejmodernější technikou Vítkovice – Prodeco ve spolupráci s renomovanou německou firmou ThyssenKrupp Fördertechnik. Německá dobývací technika byla svého času zastoupena i na Dolech Bílina. V letech 1969 až 2003 na vnější Radovesické výsypce totiž spolehlivě pracoval gigantický zakladač A2RsB 8 800/Z 76 s celkovou délkou 233 m a výškou 49 m dodaný uznávaným východoněmeckým koncernem TAKRAF – VEB Förderanlagenbau Köthen. 30/31 Mezi rýpadly dominují produkty z Uničova I když v rodném listě rýpadel z lomů SD najdeme Škodovy závody Plzeň (K 1 000, K 800), Krušnohorské strojírny (K 800 N1 a N2) a Vítkovice, respektive Prodeco (K 10 000, KK 1 300 a v kooperaci s firmou ThyssenKrupp Fördertechnik také SchRs 1 320 a 1 550), jednoznačně převažují produkty Uničovských strojíren, později Unexu. V Uničově vyprojektovali a vyrobili od poloviny 60. let přes 100 kolesových rýpadel, z nichž dodnes řada spolehlivě pracuje. V Severočeských dolech jsou to v typicky žluté barvě na skrývce 4 rýpadla řady KU 800 a po jednom pak K 2 000 a K 650, uhlí a nadloží zase spolehlivě odtěžuje 10 strojů typu KU 300. Nejnovější rýpadlo KK 1 300/K 111 patří mezi absolutní evropskou špičku dobývací techniky Během pěti dekád vývoje a výroby dalších rýpadel byly na DB a DNT dodány desítky velkostrojů s řadou unikátních řešení chráněných patenty. Progresivní technický rozvoj vyvrcholil v roce 2011 nejmodernějším rýpadlem KK 1 300/K 111 z Prodeca, které je zároveň zatím posledním českým rýpadlem klasické koncepce s nevýsuvným kolesovým výložníkem a teleskopickým spojovacím mostem. S ohledem na perspektivní těžbu na DB je zvažována varianta pořízení nového velkostroje, jenž by měl nahradit letité rýpadlo K 10 000/K 74. Výkonnostní kategorie rýpadel v SD Díky nejvýkonnějšímu v Čechách vyrobenému a nasazenému rýpadlu jsou SD jedinou těžební společností provozující tři vysoce výkonné technologické celky (TC 1 až 3). JMENOVITÝ VÝKON (m3 s.z./h) HMOTNOST (t) 1 200 – 1 800/2 400 1 240 K 650.3/K 108 1 850 564 K 800 N.1/K 103, K 800 N.2/104 2 400 1 315 KU 800.17/K 105, KU 800.18/K 99, KU 800.19/K 98, KU 800.20/K 106 5 800 4 420 SchRs 1 550/K109, SchRs 1 320/K 110 5 500 3 753 / 4 105 K 2 000/K 101, K 1 300/K 111 5 500 5 700 / 4 977 10 000 6 088 KATEGORIE TYP (TC 1) KU 300.8/K 68, KU 300.9/K 64, KU 300.13/K 71, KU 300.15/K 70, KU 300.16/K 83, KU 300.22/K 76, KU 300.27/K 88, KU 300.29/K 88, KU 300.30/K 91, K 300.40/K 102 Rýpadla střední a kompaktní velikosti (TC 2) Velkorýpadla (TC 3) K 10 000/K 74 Supervýkonná velkorýpadla text: Tomáš Vrba, foto: Tomáš Vrba, archiv SD lidé ve skupině SD Na návštěvě bývalých pracovišť v úpravně Úpravna je specifický provoz, kterému zůstává řada zaměstnanců věrná po celou aktivní část svého života. K takovým patřili účastníci nedávného Dne otevřených dveří. Rádi se vrátili na svá bývalá pracoviště a s opravdovým zájmem si prohlédli všechny novinky, které se v úpravárenském provozu realizovaly během posledních let. Krátce před devátou hodinou v úterý 15. září postávala před vrátnicí ledvické úpravny třicetičlenná skupinka bývalých za‑ městnanců, kteří se přišli po létech podívat na svá pracoviště, kde většina působila od vyučení až do dovršení důchodového věku. Povídání o tom, kam pojedou na houby, jaké zdravotní neduhy je trápí, vyprávění o dětech a vnoučatech, přerušil mistr Zbyněk Štika. Hosty - bývalé kolegy upřímně přivítal a odvedl do zasedací místnosti. Tam se z úvodního slova vedoucího úseku Úpravna uhlí Zdeňka Zíbara dozvěděli, co všechno se tady v poslední době zlepšilo a vybudovalo. Kromě představení řady ekologických staveb a opatření k ochraně životního prostředí, technologických inovací, vývoje odbytové produkce a počtů zaměstnanců informoval také o plánovaných akcích, které se uskuteční v brzké budoucnosti. A protože všichni přítomní se těší výborné fyzické kondici, rádi se spolu se svými průvodci vydali do labyrintu úpravárenského komplexu, který jim po léta byl druhým domovem. Možnosti projít provoz využila také Zdeňka Fritscherová, která je ještě na hony vzdálena důchodo‑ vému věku, ale už po druhé volební období je ze své původní profese expedientky uvolněná pro úřad starostky Ledvic. „Na práci v úpravně ráda vzpomínám a doufám, že mě tady po skončení mého starostovského mandátu zase přijmou mezi sebe.“ Zevrubná prohlídka vedla téměř všemi objekty. Všude provázel neobvyklou exkurzi zájem a milá setkání s bývalými kolegy. Velký prostor byl věnován představení nového objektu nakládky tříděného uhlí včetně 250metrové trasy pásových HORNICKÉ listy 3/2015 U pásu v hrubé třídírně: (zleva) Josef Valášek, Roman Vaník, Jitka Bubnová a Zdeňka Lancová. Uznávaný úpravárenský odborník a dlouholetý pracovník úpravny Radomír Kypast při rozhovoru s provozním inženýrem Janem Čavdarovem. K fenoménům ledvické úpravny patří skutečnost, že tady léta věrně pracují celé generace rodin. dopravníků vedoucích z třídírny druhů přes rozdělovací uzel až k místu naklád‑ ky- Autoprodeji. Odtud se vzácní hos‑ té vydali až k depu mouru fungujícímu v prostoru mezi elektrárnou a uhelnými odtahy od roku 2013, jako náhrada za zrušenou skládku mouru v sousedství Ledvic. Plný dojmů byl i nejstarší účast‑ ník exkurze, vitální 78letý Josef Piták, dlouholetý vedoucí elektroprovozu, kte‑ rý do úpravny nastoupil hned po zpro‑ voznění v roce 1965. „ V úpravně jsem prožil pěkných 32 let. I když se s řadou kamarádů stále stýkám, v úpravně jsem byl naposledy někdy před deseti roky, proto je můj dnešní dojem naprosto bombastický. Udělali tady neuvěřitelný pokrok. Jsem nadšený, že jsem viděl v reálu projekty, o kterých jsme my kdysi jen uvažovali. To co měla moje generace pouze v hlavě, tak tady teď funguje.“ Bý‑ valá vážná Zdeňka Lancová pak ocenila vysoký stupeň čistoty na všech pracovi‑ štích. Přátelské setkání pokračovalo také u lehkého oběda, kde se pak jménem všech milých hostů z řad bývalých za‑ městnanců rozloučil uznávaný úpravá‑ renský odborník Radomír Kypast. Ocenil výši současné roční odbytové produkce atakující 10 mil. t, což je nesrovnatelně více než v nedávné minulosti. „Děláte to dobře,“ vzkázal Radomír Kypast svým nástupcům. text a foto: Tomáš Vrba 32/33 lidé ve skupině SD Jubilant Jiří Tuček V září si mechanik úseku elektro z DB Jiří Tuček připomněl hned dva významné životní a profesní mezníky – šedesáté narozeniny a odchod do důchodu. Na Dolech Bílina aktivně působil téměř čtyři desetiletí. Nudit se ale nebude ani na zaslouženém odpočinku. Mezi jeho koníčky patří hraní na elektrickou kytaru. Jiří Tuček se má za čím ohlédnout. Na Dolech Bílina za sebou nechal pořádný kus poctivé práce. Pochází z hornické rodiny, kromě tatínka tady působili také oba jeho bratři a sestra. Jeho první se‑ známení s báňským provozem proběhlo během praxe, na kterou docházel v roce 1973 jako elektrikářský učeň. Po odslou‑ žení dvouleté základní vojenské služby se na tehdejší Doly Julia Fučíka vrátil už natrvalo. Nejprve byl elektrikářem v díl‑ nách, později na rýpadle KU 300.30/K 91. Zároveň se získáváním praktických zku‑ šeností si rozšířil vzdělání, když v roce 1982 úspěšně při zaměstnání absolvoval střední průmyslovou školu. V tu dobu zastával pozici elektromechanika velko‑ stroje a později elektromechanika úseku. „Jirka je ve svém oboru skutečný profík. Patří k poctivcům, kteří nikdy neodejdou od rozdělané práce a vždy se snaží vše vyřešit až do zdárného konce bez ohledu na časové zaneprázdnění a nepříznivé podmínky,“ charakterizoval dlouholetého kolegu vedoucí výroby Viliam Štajger. Pan Tuček patří k těm šťastlivcům, které práce naplňuje a zároveň se jim daří i v soukro‑ mí. V roce 1980 se oženil a s manželkou Vlaďkou společně vytvořili dokonalé zázemí dceři Vlaďce, která úspěšně ab‑ solvovala vysokoškolská studia a oběma rodičům dělá jen samou radost. A jaké jsou další plány čerstvého šedesátníka? Nudit se nebude ani v důchodu. Kromě práce kolem rodinného domu se bude věnovat svému velkému koníčku – hře na elektrickou kytaru. Panu Tučkovi přejeme do další životní etapy pevné zdraví a spl‑ nění všech činorodých plánů. text a foto: Tomáš Vrba HORNICKÉ listy 3/2015 Nová kniha geologa Zdeňka Dvořáka Historie a budoucnost hornictví na Bílinsku a Duchcovsku je titul nejnovější výpravné publikace Zdeňka Dvořáka mapující tři staletí těžby hnědého uhlí v centrální části severočeského hnědouhelného revíru. Kromě zajíma‑ vých informací o historických souvislostech obsahuje roz‑ sáhlou obrázkovou dokumentaci s řadou unikátních dosud nepublikovaných archivních snímků. Zdeněk Dvořák se historii dobývání uhlí v našem regionu systematicky věnuje řadu let. Čtenářům Hornických listů je dobře znám prostřed‑ nictvím autorského cyklu Z historie těžby uhlí na Bílinsku. Autogramiáda Dvořákova nejnovějšího knižního počinu se odehrála při zářijové oslavě Dne horníků v Bílině, kde byl autor obklopen početnou skupinou svých čtenářů – fandů hornictví a hornické historie. Jubilanti skupiny SD (červenec – září) Pracovního jubilea dosahují v DB: 20 let Drechsler Jaroslav řidič velkostroje Brejník Pavel přestavbář PD Kučera Petr revírník Karásková Magdalena strojník v úpravně Šulc Petr pradlař Píchová Jana operátor velínu Bidlová Kamila vážný Platzer Petr provozní zámečník Matěják Jan specialista strojní Kohút Pavel specialista báňský Včelařík Luboš provozní elektrikář PÚ – SS PÚ – TU PÚ – TU PÚ – ÚU PÚ – ÚU PÚ – ÚU PÚ – ÚU PÚ – ÚU PÚ – ÚU Úsek ŘV Energetika 30 let Szanyo Štefan Libiš Jaroslav Jelínek Jiří Holcman Jaroslav Halánek Josef Linhart Jiří Marešová Jana Holubová Jana Hanzlík Václav Ranninger Petr Sadílek Jiří Horák Miroslav elektrikář velkostroje řidič velkostroje mechanik úseku – elektro vedoucí řidič velkostroje řidič shazovacího vozu elektrikář velkostroje operátor PD vážná technik přípravy výroby mech. elektronických zařízení technik správy objektů měřič PÚ – SJ PÚ – SJ PÚ – SJ PÚ – SS PÚ – SS PÚ – TU PÚ – TU PÚ – ÚU Úsek ŘV Energetika Majetek OMG 40 let Halko Václav Zíbar Zdeněk vedoucí řidič velkostroje vedoucí úseku Pracovního jubilea dosahují v DNT: 20 let Pulec Marek provozní zámečník Kočan Milan klapkař Posselt Roman zámečník VLS Roudenská Helena operátor PD Haly Vladimír provozní zámečník 30 let Zoch Ladislav Helebrant Radek Svoboda Miroslav Oliva Jan Richterová Božena Kulík Václav Říha Roman Štefanec Petr mechanik elektro provozní elektrikář provozní elektrikář řidič velkostroje vážná vedoucí úseku směnový inženýr řidič PVZ 40 let Smrt Jaroslav Schmidt Josef Ryska Miroslav Pešek Jaroslav Očenášek Jiří Jirák Petr provozní elektrikář vedoucí řidič velkostroje provozní zámečník provozní zámečník směnový inženýr řidič PVZ PÚ – SJ PÚ – ÚU PÚ Lom PÚ Skrývka ÚDUT výroba PÚ Skrývka Výroba ÚV ÚDUT PÚ Lom ÚDUT ÚDUT Výroba PÚ Lom ÚV PÚ Skrývka ÚDUT PÚ Lom Výroba Lom Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD: 20 let Zerzánek Aleš manažer útvaru projekt. kancelář Projekt. kancelář Šimáčková Marcela technik investiční výstavby Odbor investic Šetková Markéta ved. odd. obchody – kapitálové trhy OF Hauptvogelová Kamila VO mzdové a personální administrativy OMPA Zelenka Jan technik údržby VS Odbor IT Švarc Pavel projektant analytik VS Odbor IT 30 let Šťastný Josef Skálová Hana Filip Karel VO ekonomiky dolů ved.odd. prodeje manažer útvaru ICT Pracovního jubilea dosahují v Prodeco, a.s.: 20 let Pokorný Karel provozní zámečník Grossmannová Daniela skladník Švůgr Jan soustružník kovů Kaiser Filip provozní zámečník Navrátil Roman manažer zakázek OED Odbor obchodní Odbor IT PB PB PT PT Obchod a inženýring 30 let Zvešper Jan Dítě Zdeněk Kučera Luboš Bělina Libor Urban Vladislav vulkanizér vulkanizér manažer útvaru vulkanizér technolog PB PB PB PB PB 40 let Čech Jiří Kubát Zbyněk Reiner Antonín Job Zdeněk Domabyl Zdeněk provozní elektrikář provozní elektrikář provozní elektrikář soustružník kovů svářeč kovů PB PB PB PB PB Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a.s.: 20 let Naď Petr řidič SMV Doležal Jan řidič PS Čihák Rudolf řidič SMV AUT DDMB AUB 30 let Hlavatý František Kavka Ivan Kolman Petr řidič PS řidič PS ved. provoz. úseku DDMT DDMT DDMT 40 let Kohout Josef řidič SMV AUB Pracovního jubilea dosahují v SD‑Kolejová doprava, a.s.: 20 let Unger Jiří vlakvedoucí‑ved.pos. PL 30 let Nápravník Pavel vlakvedoucí‑ved.pos. PP 40 let Xinotis Miroslav strojvedoucí PT Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování. Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb 34/35 jubilanti hobby je víc než hra Muzikoterapie podle Reného Kříže HORNICKÉ listy 3/2015 René Kříž není jen inspektorem bezpečnosti práce ve společnosti Prodeco, ale také kapelníkem, kytaristou a skladatelem oblíbené folkové skupiny Bob a Bobci. Během dvaceti úspěšných let společného hraní, kdy zvítězili mimo jiné na proslulé Portě, svojí hudbou pozitivně působili nejen na posluchače, ale prostřednictvím benefičních vystoupení také ve prospěch zdravotně handicapovaných dětí. Kdy jste se začal věnovat hudbě? Až v relativně pozdějším věku. Nejsem absolventem žádné hudební školy. Ke kytaře jsem se dostal při dlouhých ces‑ tách vlakem, když jsem jezdil z domova v jihočeském Vyšším Brodě do učení v severočeském Meziboří. Mými učiteli hry na kytaru byli spolucestující kama‑ rádi. Naší učebnou pak vagonové kupé. Pamatujete si ještě na první veřejné vystoupení? Tuším, že to bylo v roce 1987 v Duchcově a určitě jsem tehdy ještě nehrál vlastní repertoár, ale převzaté písničky známých hudebníků. V letošním roce vaše domovská formace Bob a Bobci slaví dvacet let na scéně. Patříte mezi zakládající členy. Hrál jste předtím, nebo paralelně ještě v jiných kapelách? Ano, dodnes se skupinou Ža‑ lost z Oseka. Jedno období jsem také působil v liberecké folkrocko‑ vé kapele Vltavín, se kterou jsem jako akustický kytarista a zpěvák nahrál CD Z moře na hoře, které nám režíroval Víťa Sázavský z Ne‑ rezu. Spolupráce s Vltavínem pro mě byla dost náročná. Třikrát do týdne jsem dojížděl do Liberce na zkoušky a vystoupení. Rád vzpomínám i na spolupráci se skupinou Stráníci, s nimiž jsem v roce 2006 nahrával desku Písničky, které jsme potkali, na které se podílel i Vojta Zícha, Wabi Daněk nebo Roman Pašek a vlastně celí Bob a Bobci. Můžete představit vaši skupinu Bob a Bobci? Jak vlastně vznikl její název? Dali jsme se dohromady v roce 1995. Původně jsme hráli jen ve třech. Lídra ka‑ pely Josefa Boba Zelenku jsem doprovázel já s Honzou Vyskoči‑ lem. Takže Bob a dva Bobci. Až později jsme přibrali zpě‑ vačky Věrku Teršípo‑ vou (Křížovou), Lenku Vo‑ Vaše kapela je známá také pořádáním dobročinných koncertů ve prospěch zdravotně handicapovaných. Co vás přivedlo na nápad pomáhat hudbou? Po předčasném odchodu našeho ka‑ pelníka z tohoto světa jsme mu chtěli pořídit důstojný náhrobek. To bylo podnětem první bene‑ fice v roce 2008 nazvané Bobování. Na benefiční koncert tehdy přišlo zhruba tři sta diváků a skutečně se nám podařilo vybrat potřebný finanční obnos a Bobovi upravit místo posledního odpočinku. Od té doby na sále restaurace Beseda v Hrobu pořádáme koncerty ve prospěch dětí, kte‑ ré potřebují konkrétní pomoc. Postupně jsme přispěli na zdravotní pomůcky nebo léčebné pobyty několika dětem sužova‑ ným nemocemi a nejrůznějším postiže‑ ním. Letos na jaře proběhlo Bobování pro Terezku, dvanáctiletou dívku s kvadru‑ paretickou spastickou formou dětské mozkové obrny. Podařilo se nám vy‑ brat na speciální rehabilitační péči v Klimkovicích. S navýšením částky, až téměř ke dvěma stům tisícům, nám pomohli litvínovští hoke‑ jisté, kteří pro Terezku vydražili dresy, a též hokejisti z Bíliny, kteří uspořádali turnaj. Jak často koncertujete a co vám přináší živé hraní před publikem? Hrajeme zhruba dvakrát měsíčně. Od‑ haduji, že jsme dohromady absolvovali kolem pětiset vystoupení. Moc nás těší, že máme své fanoušky, se kterými se pravidelně setkáváme celou řadu let. Často a rádi hrajeme na nejrůznějších folkových festivalech. Tam se vždy pre‑ zentujeme průřezem naší tvorbou. Kromě toho máme i samostatné koncerty. Živé hraní před publikem nám přináší notné dávky energie od lidí, radost a potěše‑ ní. Hrajeme skutečně hlavně pro radost. Nejde nám o komerci a zbohatnutí. Jsme spokojeni, když nám příjmy z koncertů pokryjí cestovné a společnou dovolenou pro celou skupinu včetně našich rodin. Váš hudební život není jen koncertování. Jak vzniká nový repertoár a jak často zkoušíte? Jsme parta kamarádů. Sehráváme se nejen na klasických zkouškách, ale třeba i během společných dovolených. Hra‑ ní nás prostě baví. V repertoáru máme přes třicet písní z vlastní tvorby. Ale pro zpestření se nevyhýbáme ani ostatním autorům. Pěknou věc pro nás napsal tře‑ ba Pepa Štross, který skládal také pro Nezmary. Na poslední CD Za(dosti)snění jsme zařadili i písničku od Jaroslava Ve‑ linského alias Kapitána Kida nebo naši úpravu české lidové písně Byla vojna. Co chystáte a kde budete do konce roku vystupovat? Chtěli bychom vydat CD, možná i DVD, se záznamem koncertu, který proběhl letos v květnu v Duchcově k na‑ šemu 20. výročí. V listopadu hrajeme na tradičním festivalu Křižanovský vaťák, který sami pořádáme, a 12. prosince zvu všechny do duchcovského kina na vánoční koncert, kde budeme mít také zajímavého hosta – kapelu Isara. V úno‑ ru příštího roku bychom měli zahajovat 50. ročník Porty v Ústí nad Labem a bu‑ deme pořádat Dvoranu Porty opět v du‑ chcovském kině. Termíny vystoupení lze najít na našich webových stránkách www.bobabobci.cz, či na facebooku. Těšíme se na vás. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, archiv Reného Kříže 36/37 kounovou a Lenku Špinkovou. Zakládající člen, kapelník a výborný kontrabasista Bob Zelenka nás však předčasně opustil a od roku 2007 nás sleduje z muzikant‑ ského nebe. Dodnes hrajeme ve stejném složení, jen s tím rozdílem, že Boba vy‑ střídal Tomáš Anťa Kuncl na kontrabas a Honza dnes působí v kapele jako ob‑ časný host. Kromě kytary máme v kapele ještě akordeon a flétny. Věrka je navíc autorkou textů všech našich písní, na něž skládám hudbu. Zhruba posledních deset let hrajeme převážně vlastní tvorbu. z historie těžby uhlí na Bílinsku Důl Florentini - Patria u Světce Pokračování seriálu o historii těžby hnědého uhlí na Bílinsku nás zavede do Světce, konkrétně na důl Florentini. Zevrubný průřez více než 150letou historií obsahuje mimo jiné informace o vlastnických vztazích, způsobech dobývání a objemech těžby. Hlubinný důl Florentini, nebo také Flo‑ rentin, stál asi 200 metrů jižně od hřbitova u Světce. Jeho historie je velmi dlouhá. První uhlí se u Světce objevilo v oblasti po‑ zemků pražského arcibiskupství kolem roku 1760 a byla zde vybudována šachta. V letech 1793 až 1810 zastával úřad praž‑ ského arcibiskupa kníže Vilém Florentin Salm a jelikož se osobně věnoval rozvoji hornické činnosti kolem Světce, byl důl pojmenován Florentini již před rokem 1805. Majitelé těžili primitivním způsobem - rumpálovými šachtami a štolou pouze pro svoji potřebu drobných provozů jako vápenky, cihelny, pivovar a podobně. V letech 1869 a 1870 byl důl částečně modernizován a vybaven parním strojem a 31. března 1873 byl napojen vlečkou o délce 873 m. Dolové pole se skládalo z 11 velkých dvojitých důlních měr ozna‑ čených Florentini I až XI, které byly pro‑ půjčeny pražskému arcibiskupství v roce 1805. Důl těžil metodou chodbicování, což je těžba širokými důlními chodbami. Roku 1874 postihla důl Florentini pří‑ rodní katastrofa v podobě vodního prů‑ valu, který podzemí zcela zatopil. Majitelé z pražského arcibiskupství nebyli tech‑ nicky vybaveni na vyčerpání takového Důl Florentini okolo roku 1915. množství vody a tak důl zůstal 17 let s hladinou vody 6 metrů pod ohlubeň. Arcibiskupství nemělo velkou snahu důl znovu zprovoznit, jelikož další důlní díla, jako nedaleký důl Marie, jejich potřebu uhlí naplňovala. Brzy na to byl Florentini na prodej, ale v době hospodářské krize o něj nebyl zájem. Až 24. února 1891 koupil za‑ topený důl Jan Machalický, velkoobchod‑ ník s uhlím z Ústí nad Labem, a zařídil tak HORNICKÉ listy 3/2015 Mapa důlní situace severozápadně od Bíliny kolem roku 1898. po 17 letech odvodnění pomocí 2 parních pulzometrů. Dnem 9. října téhož roku se tady začalo opět těžit uhlí. V roce 1892 bylo založeno Těžařstvo hnědouhelného hlubinného dolu Florentini ve Světci, které 25. listopadu 1910 převzala do vlastnictví česká Živnobanka z Prahy. Následně Jan Machalický byl u Živnobanky jmenován ředitelem sekce obchodu s uhlím. Hně‑ douhelný důl tak zůstal v českém majetku Současné místo v dnešní krajině na leteckém snímku. Parní lopatové rýpadlo na lomu Patria v roce 1941. 38/39 až do osudného roku 1938. Postupným rozšiřováním těžby dosáhlo důlní pole roz‑ sahu 13 dvojitých důlních měr, 28 jedno‑ duchých důlních měr a 13 přebytků a za‑ bíralo plochu mezi Světcem, Lýskovicemi, Chotovenkou a Chotějovicemi. Hlavní jáma Florentini hluboká 31 m byla hned po zprovoznění osazena no‑ vým těžním strojem. Roku 1893 o 70 m jihovýchodně byla zaražena a vyhlou‑ bena nová jáma Patria, hluboká 50,5 m, která se stala postupně hlavní těžní já‑ mou hlubinného dolu. Jáma Florentini byla v roce 1897 prohloubena na hloubku 50,1 m. Místo chodbicováni bylo na dole zavedeno komorování na zával. Uhelná sloj byla mocná až 35 m a poměrně ne‑ hluboko pod povrchem. Hloubka lomů dosahovala až kolem 70 m. Uhelná šachta roku 1926 ukončila těž‑ bu hlubinným způsobem. Z důvodu uvol‑ nění uhelných zásob pod vlastním důlním závodem byla severozápadně postavena nová velká třídírna a zprovozněn důlní areál již pod názvem Patria a zanikl tak název Florentini. Areál hlubinného dolu byl odtěžen povrchovým lomem č. VI – VII v roce 1937. V roce 1901 byl založen první povrchový důl směrem k obci Chotovenka, další lomy byly postupně otevřeny také u Světce. Po‑ vrchové doly Marie I až IV obklíčily obec Chotějovice kolem roku 1910 a postupně zde byly vykoupeny všechny pozemky a domy. Následně nechala Živnobanka postavit nové Chotějovice o 2 km k se‑ verozápadu u silnice na Teplice. Poslední domky starých Chotějovic zanikly v roce 1924. Uhlí z otevřených lomů putovalo na Třídírna uhlí Patria kolem roku 1942. Hlavička firemního dopisního papíru z roku 1895. třídírnu Patrie po lanovkách. Odkliz skrýv‑ ky byl do roku 1910 prováděn převážně ručně, od tohoto roku byla zprovozňována první korečková rýpadla a odklízelo se nadloží až do 35 m mocnosti. Natěžená skrývka se vozila parními lokomotivami a vozy o obsahu 3 m3. Na uhelnou sloj byla rýpadla nasazena až roku 1917. Průměrná roční těžba uhlí byla do roku 1925 kolem 200 až 300 tisíc tun, následně až 300 až 500 tisíc tun a v době druhé světové války až přes 1 milion tun uhlí. Pracovalo zde do konce první světové války 200 až 300 zaměstnanců, za první republiky 300 až 400 horníků a za druhé světové války až 2000 horníků, hlavně zajatců. V září 1938 byl důl Patria ve Světci za‑ členěn do Göringova SUBAGU se sídlem v Mostě. Během války v roce 1942 byl důl Patria přejmenován na Patria I. Po skončení války byl lomový závod včleněn do Seve‑ ročeských hnědouhelných dolů v Mostě (SHD) a s vyuhleným lomem Rudiay II přejmenován u příležitosti dvacátého výročí Mostecké stávky 6. dubna 1952 na Důl Alois Jirásek. Od znovu zahá‑ jené těžby v roce 1891 do roku 1952, zde bylo vytěženo za 61 let něco přes 28 mil. tun uhlí. Povrchová těžba pokračovala dotěžo‑ váním zbytků uhelných hmot lomovými provozy Dolu Alois Jirásek do roku 1966, postupně byla celá oblast přesypána pře‑ výšenou výsypkou a dodnes zde probíhá převážně lesnická rekultivace. text: Zdeněk Dvořák foto: Ondřej Jungmann, archiv OMG DB tip na výlet Vstupní portál do štoly Lehnschaffer. HORNICKÉ listy 3/2015 Štola Lehnschaffer v Mikulově v Krušných horách Dnešní tip na výlet má jednu velkou výhodu. Pokud nevíte co na sebe, tak do tohoto dolu to je vždy stejné. Zapomeňte na eleganci – starší a hlavně teplé oblečení je obzvlášť vhodné, protože stálá teplota v podzemí je přibližně devět stupňů. U vstupu obdržíte nejen přilbu, ochranný oděv, ale i baterku. Dobré pevné boty jsou doporučeny, holínky pak podle druhu trasy, kterou si zvolíte. Vstup je povolen pro děti od 5 let. Je vhodné domluvit se předem na termínu a vybrat si z nabízených tras. Návštěva každého důlního díla je vždy neobyčejně zajímavou událostí. Mnozí z nás fárají každý den a je to pro nás běž‑ ná věc. Ovšem fárání do středověkého dolu, to je přece jen neobvyklý zážitek. Historie dolu začíná v 15. století. Kolem roku 1530 bylo v okolí Mikulova značné množství dolů a povrchových dobývek a tak majitelé bílinského panství, rod Lobkowitzů podal žádost o udělení horní svobody. Tím byl dán základ k vybudo‑ vání Mikulova jako horního města. Město Prohlídka pomalu končí, zážitky zůstávají. 40/41 má doposud patrný čtvercový půdorys. V šestnáctém století zaznamenalo nej‑ větší rozmach rudného hornictví. Stříbro se tam těžilo i v následných stoletích, s větší či menší intenzitou. K dalšímu rozvoji došlo v 18. století, aby v jeho druhé polovině těžba postupně upadala a pak v osmdesátých letech století de‑ vatenáctého byla zastavena úplně. Jisté pokusy o obnovení těžby byly prováděny v 20. letech minulého století, ale ekono‑ mická stránka provozu je nemilosrdně ukončila. Z historie je tedy patrné, že v Mikulově najdeme skutečně rozsáhlé důlní dílo, které má 12 pater, s celkovou svislou výškou 250 metrů. Více informací, pře‑ devším o historii a pozoruhodnostech dolu, se dozvíte v zasvěceném výkladu místního průvodce. Dříve než však do dolu zavítáte, vezměte na vědomí, že výška chodeb je maximálně 1,6 metru, šířka je místy méně než metr. V dole není zaveden elektrický proud a tak veškeré světlo dávají pouze lampy návštěvníků, kromě pozoruhodných míst, která jsou výjimečně osvětlena. Během prohlídky uvidíte rekonstruovaný těžní stroj, ale i dech beroucí prostory o výšce 50 me‑ trů a hloubce 40 metrů, tak jak je kdysi vyrubali horníci, samozřejmě bez po‑ moci jakékoli současné mechanizace. Budete moci porovnat techniku hloubení štol, jak ve středověku, tak i moderním způsobem pomocí výbušniny. Zkusíte uhodnout, jak havíři měřili čas, nebo jak Vstupní chodba do dolu. Ve světle starých kahanů. Prohlídka je zajímavá pro malé i velké. vrtali díry pro střelivo. Poté co se propletete důlními chodbami do druhé poloviny návštěvnické trasy, můžete si vyzkoušet praní rudy, tak jak to bylo běžné v 16. století. Vlastní prohlíd‑ ková trasa má tři varianty, první dvě je možno absolvovat suchou nohou, při třetí variantě se bez holínek neobejdete. Trasy trvají od jedné hodiny do dvou hodin, záleží jen na vás, jak hluboko chcete do dolu proniknout. Na konci prohlídky pak zažijete onen osvobozující a opojný pocit radosti z přirozeného slunečního světla, jak ho zažívají havíři po staletí. Stejně tak oceníte obrovskou snahu a úsilí všech, kteří pracují na obnově prohlídkových tras dolu. Ta je financována pouze ze vstupného a několika drobných sponzorských darů. Nicméně od roku 2013 je důl zapsán na seznamu kulturních památek ČR a je tedy naděje, že neupadne v zapomnění. A jak se do dolu dostanete? Po hlavní cestě mezi Litvínovem a Dubím, odbočkou na Moldavu, první městečko je Mikulov. Ten je také známý jako středisko zimního lyžování. Při průjezdu Mikulovem, dvě ostré zatáčky, pak odbočka doprava, prudce do kopce směr nádraží, tam pak najdete šipku směrem k dolu. U vstupu do štoly je parkoviště. Více informací naleznete na www.stolamikulov.cz. text a foto: Jan Říha tip na výlet ZWICKAU HORNICKÉ listy 3/2015 město motorů Přezdívka Motown – město motorů kdysi vznikla pro americký Detroit, kde se svého času vyrábělo nejvíce aut na světě, dnes dost dobře pasuje i na saské Zwickau. Vět‑ šina z nás má toto město spojeno s výro‑ bou „papundeklových“ trabantů, ovšem zdejší historie automobilového průmyslu začala mnohem dříve. Právě tady vznikaly vůbec první vozy slavných značek Horch, Audi, DKW a Wanderer. Kontinuita auto‑ mobilové výroby pokračuje dodnes, kdy v místní části Mosel sídlí supermoderní továrna Volkswagenu. A na rozdíl od De‑ troitu město Zwickau nemusí vyhlašovat bankrot, vede si právě naopak. K návštěvě láká August Horch Museum Zwickau, které bylo otevřeno v roce 2004 u příležitosti 100. výročí zahájení výroby aut. Pro přiblížení pár čísel: výstavní plo‑ cha 3000 m2, 80 exponátů historických aut a motorek z období 1904 až 1991. Muze‑ um se nachází přímo v bývalé motorárně. Přístupná je také vila zakladatele Augusta Horcha, která byla postavena v bezpro‑ středním sousedství továrny. Mezi exponáty najdeme i legendární monopost Auto Union Typ C zvaný Stří‑ brný šíp, s maximální rychlostí 380 km/h, který v polovině 30. let drtil na závodních okruzích všechny konkurenty. Progresivní vývoj automobilky ve Zwickau zastavila druhá světová válka, kdy auta nahradily zbraně a lehká vojenská vozidla. Továr‑ na byla z části poškozena spojeneckým bombardováním. V roce 1947 se podařilo výrobu obnovit, ale její kvalita byla na hony vzdálena té předválečné. Sportovní, ele‑ gantní a luxusní vozy nahradily nákladní auta, traktory a především levné lidové vozítko – Trabant. Jeho sériová výroba byla zahájena v roce 1958 a za 33 let továrnu opustilo neuvěřitelných 3 690 098 kusů. Automobilová tradice ve Zwickau pokra‑ čovala i po znovusjednocení Německa. Už 29. května 1990 zde byl smontován první VW Polo. Možná i váš golf nebo passat má v rodném listě zapsán původ ve Zwickau. Však se jich tu zatím vyrobilo přes deset milionů. Pro nás je návštěva přitažlivá i z důvodu výborné dostupnosti, vždyť z Chomutova je to do automobilového ráje pouhých 100 kilometrů. text a foto: Tomáš Vrba Auto Union Původně samostatné automobilky Horch, Audi, Wanderer a DKW se v důsledku recese vyvolané světovou hospodářskou krizí spojily a v roce 1932 vytvořily koncern Auto Union. Pod koncernovým označením vznikaly koncem 30. let i závodní monoposty Grand Prix Typ C s výkonem 520 koní. DKW – první auta s předním náhonem Závodní vůz DKW Front z roku 1931 byl ve své době obdobou dnešních F1. Patřil k průkopníkům nového druhu náhonu na přední kola, což přineslo nejen lepší jízdní vlastnosti, ale i snížení hmotnosti. Lehká hliníková karoserie zaručovala 26koňovém motoru solidní zrychlení a maximální rychlost 140 km/h. Kromě aut vyráběla továrna DKW také motocykly. V roce 1928 jich vyprodukovala 65 tisíc a stala se největším výrobcem motorek na světě. Muzeum máme za rohem 42/43 Automobilové muzeum ve Zwickau je jen hodinku jízdy za hranicemi. Kromě pondělí tam mají otevřeno denně od 9:30 do 17:00 h, vstupné činí 5 €. Samozřejmostí je muzejní kavárna a obchod se suvenýry. Typická garáž v NDR Ekonomická izolace během studené války vyvolala v NDR mimo jiné nedostatek ocelového plechu. Náhradní řešení – speciální umělá hmota duroplast – se v karosérii trabantů uplatňovalo přes 30 let. Na pořízení zapáchajícího dvoutaktu se čekalo několik let. Každoročně se ve Zwickau konají několikatisícová setkání recesitů, ale i stále hrdých majitelů trabantů. Jak vzniklo Audi Když byl August Horch v roce 1909 akcionáři donucen opustit svoji stejnojmennou automobilku, založil si hned přes ulici vlastní podnik nazvaný Audi – což je latinský překlad jeho příjmení (německy Horch, tedy slyš, zní latinsky audi). Po válce obě automobilky zanikly. Reinkarnace značky Audi nastala až v roce 1965 v bavorském Ingolstadtu. Zajímavosti a rarity Mezi exponáty koncernu Auto Union jsou vystavené také unikátní exempláře z produkce dnes už neznámé saské automobilky Framo, která se ve 30. letech specializovala na malá tříkolá vozidla. Vystavený exemplář je typ Framo FP 200, kterých vyrobili v továrně v nedalekém Hainichenu celkem 737 kusů. K usednutí za volant takové tříkolky nebyl zapotřebí řidičský průkaz. Mezi další rarity patří také nejrůznější prototypy a karosářské varianty trabantů. HNĚDÉ UHLÍ JE A BUDE NEJLEVNĚJŠÍM EKOLOGICKY VHODNÝM PALIVEM EKOLOGIE Ochrana životního prostředí je jednou z hlavních priorit společnosti Severočeské doly. Moderní technologie spalování kvalitního Bílinského nízkosirnatého hnědého uhlí splňuje emisní (ekologické) limity stanovené vyhláškou MŽP. Dopady na životní prostředí jsou v normě. Důvodem je nízká popelnatost našeho tříděného uhlí. DOMÁCNOST Náklady na vytápění domu hnědým uhlím jsou nejnižší. Uhlí je a bude vždy nejlevnější a také nejspolehlivější palivo pro vytápění, protože zásobu máte u sebe doma. Efektivním spalováním Bílinského nízkosirnatého uhlí v moderním kotli emisní třídy 4 dosáhnete vysoké účinnosti zařízení. UHELNÝ SKLAD V rámci zkvalitnění prodeje tříděného uhlí jsme vytvořili tzv. kategorizaci uhelných skladů. Prověření a spolehliví prodejci Bílinského nízkosirnatého uhlí jsou oceněni zlatou, příp. stříbrnou a bílou známkou kvality. Doporučujeme nakupovat Bílinské nízkosirnaté uhlí u takto označených prodejců. BÍLINSKÉ NÍZKOSIRNATÉ UHLÍ Nejkvalitnějším produktem společnosti Severočeské doly je tříděné Bílinské nízkosirnaté uhlí. Vyznačuje se vysokou výhřevností. Mezi další typické znaky bílinského uhlí patří nízký obsah síry. www.sd-bilinskeuhli.cz
Podobné dokumenty
Prazdroj – výroční zpráva 2006 pro zaměstnance
Co dál? Další náročný rok s ambiciózními cíli a se stále tvrdšími podmínkami na trhu? Tomu,
kdo se toho bojí, musím říci: „... a bude hůř!“ Tomu, kdo se chce těmto výzvám postavit čelem, říkám: „Jd...
JsOU OpRAvDU slOvÁCi „emOČnĚJŠÍ“ neŽ ČeŠi? sOnDA
onality u českých a slovenských studentů vybrali rovinu četnosti prožívání emocí
a rovinu expresivní regulace emocí3. Otázka na četnost afektivních prožitků, kterou
pokládáme v předložené studii, ...