ventil - 02/2010 - Mladí sociální demokraté
Transkript
Časopis Mladých sociálních demokratů 2/2010 Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou / Bude u nás nastolena komunistická diktatura? / Přemluv bábu / Pražská ODS: Ty volby vyhrajeme za každou cenu! / Pražáci fandí Baníku / Summit Obama Medvěděv / Středověké daně pro 21 století / Plomba za 400? / Rozhovor s poslankyní EP Zuzanou Brzobohatou / Společná zahraniční politika / Zpráva z Queer Easter 2010 Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou Nejsme a nebudeme rozpočtovým Řeckem. ČSSD navrhuje výrazně snížit tempo zadlužování tak, abychom v letech 2013-14 dosáhli spolehlivě nižšího ročního schodku než 3% HDP. Bohuslav Sobotka, str. 3 Bude u nás nastolena komunistická diktatura? Komunisté vždy považovali sociální demokraty za větší nepřátele než pravici. O sociálních demokratech tvrdili, že jsou zrádci těch pravých revolučních myšlenek a zaprodanci buržoazie. Kdekoliv nastolili komunisté svoji diktaturu, byli sociální demokraté mezi prvními, jež šli na popraviště a do žalářů. Lukáš Kaucký, str. 4 Přemluv bábu k análně animálnímu pornu s Fritzlem Zelenka, Mádl a Issová museli vědět, že získají kontroverzním klipem pozornost a přesto se rozhodli zmixovat Fritzla s traktorem a Horákovou, aby před volbami ukázali, že hranice mezi důležitým a nedůležitým se stejně jako vtip v naší době pomalu ztrácí. Jakub Landovský, str. 5 „Fyzické násilí do demokratické diskuse nepatří,“ aspoň na něčem se shodli lídři politických stran, ač se jejich předvolební boj jinak vyznačoval tím nejostřejším konfrontačním tónem. Bohuslava Sobotky jsme se ale zeptali i na opatření sociální demokracie ke snížení státního dluhu či v boji s korupcí. Volby jsou pochopitelně ať tak či onak tématem velké části článků, které vám v tomto čísle přinášíme. Pokud ale budete chtít na malou chvíli opustit „horkou“ předvolební půdu naší země, pak navrhuji exkurzi do Evropského parlamentu, kterým nás v poutavém rozhovoru provede europoslankyně Zuzana Brzobohatá. Ale musíte slíbit, že se z výletu do Bruselu a Štrasburku vrátíte ještě včas, abyste stihli 28. a 29. května volit. Sociální demokracie jde do voleb s devítkou!!! Jakub Štědroň Pražská ODS: Ty volby vyhrajeme za každou cenu! Podle nejnovějšího nápadu vedení pražské radnice by se tak pro příští komunální volby měla Praha rozdělit na sedm obvodů místo jednoho. V praxi by to tedy znamenalo posílení velkých stran a eliminaci těch menších. Miroslav Poche, str. 6 Středověké daně pro 21. století Při pohledu na předluženou státní pokladnu, poslední ministři financí předrevoluční Francie navrhovali zdanění aristokracie. Tyto návrhy se pro odpor privilegovaných vrstev neuskutečnily, realizovala je až revoluce. Václav Klusák, str. 8 Rozhovor s europoslankyní Zuzanou Brzobohatou V Evropském parlamentu také záleží i na neformálních vztazích a diskusích s ostatními kolegy. Vytvoření neformálních vztahů je otázkou dlouhého času a myslím si, že je škoda je nevyužít pro práci pro Českou republiku. Zuzana Brzobohatá, str. 10 Transakční daň jako podíl finančního trhu na obnově hospodářství Záměr zapojení finančního sektoru do hospodářské obnovy podpořila většina evropských státu spolu se Spojenými státy americkými. Neshody ale panují v konkrétním mechanismu, který by měl být aplikován. Zatímco většina států evropské unie podporuje zavedení daně z finančních operací, administrativa prezidenta Obamy se spíše přiklání ke zdanění aktiv finančních institucí. Monika Hermannová, str. 8 Ventil - magazín Mladých sociálních demokratů / Ročník XVIII. / Číslo 2 / Vydává MSD, Lidový dům, Hybernská ulice č. 7, 110 00 Praha 1 / Šéfredaktor Jakub Štědroň / Členové redakční rady Petr Dolínek, Lucie Svobodová, Tomáš Petříček, Antonín Setnička / Grafická úprava David Gruževský / Tisk Cíl a.s. v Praze / Články, podněty, připomínky komentáře zasílejte na [email protected] / 2. Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou Útok na Vaší osobu byl vyvrcholením, mnohdy až nenávistné, kampaně proti sociální demokracii a jednohlasně jej odsoudili představitelé všech významnějších politických stran. Vy sám po několika dnech hospitalizace pokračujete dál v kampani na jižní Moravě. Změnil tento incident nějak atmosféru na mítincích? Šlo o první a zatím naštěstí také poslední takové hrubé narušení našeho mítinku v Jihomoravském kraji. Atmosféru to nenarušilo, ochranku nepořizujeme. Politik se před lidmi Vyrovnanému rozpočtu jsme se téměř přiblížili v roce 2007, kdy ČR naposledy hospodařila podle rozpočtu připraveného ještě vládou ČSSD ( v srpnu a září 2006). Deficit veřejných financí tehdy dosáhl pouhých 0,7 % HDP. Kalouskovy rozpočty následně tempo zadlužování zvýšili. ČSSD počítá s možností vyrovnání veřejných rozpočtů do roku 2018. Nemůžeme si ale dovolit žádné snižování daní a budou nutné výrazné úsporné kroky. Z korupce se za poslední roky stal nejvážnější celospolečenský problém, který významně nemůže schovávat. V naší kampani počítáme celkem s 250 setkáními s občany a jsem rád, že probíhají i nadále podle plánu, setkáváme se s podporou politiky ČSSD a já osobně s projevy solidarity. Lidé násilí a narušování naší kampaně jednoznačně odmítají. Věřím, že na jižní Moravě ODS porazíme s velkým náskokem. Předvolební strašení návratem komunismu nově vystřídané i „řeckým scénářem“ v případě vítězství ČSSD patří již do základní výbavy pravicové předvolební rétoriky. V čem spočívají opatření sociální demokracie, která mají ozdravit veřejné finance? Nejsme a nebudeme rozpočtovým Řeckem. ČSSD navrhuje výrazně snížit tempo zadlužování tak, abychom v letech 2013-14 dosáhli spolehlivě nižšího ročního schodku než 3% HDP. Musíme zvýšit pravidelné příjmy státu a osekat zbytné výdaje. Škrty ale nesmí narušit sociální soudržnost a poškodit hospodářský růst. Vedle daňové progrese se musíme také zaměřit na omezení daňových úniků. V jakém časovém horizontu je reálné dosáhnout vyrovnaného státního rozpočtu za podmínek mírného ekonomického růstu spojeného s oživením ekonomiky, kterého by Česká republika v letošním roce měla dosáhnout? podkopává důvěru lidí ve státní moc. V čem přesně by měl protikorupční balíček z dílny ČSSD současný stav změnit? Chceme posílit možnosti státu korupci odhalovat a stíhat, je nutno omezit možnosti manipulací veřejných výběrových řízení, zakázat anonymní akcie, stanovit pravidla pro transparentní lobbing a prosadit zákon o majetkových přiznáních. Otázka přijetí eura sice v současnosti rozděluje českou veřejnost, přesto panuje shoda na tom, že k němu výhledově neexistuje alternativa. Proč nám, když dojde na euro, chybí na rozdíl od Slováků, Slovinců nebo čerstvě i Estonců větší ambice? ODS a prezident republiky euro odmítají z ideologických důvodů, proto Česká republika v této věci v posledních letech ztratila tah na branku. Personální změny ve vedení ČNB, jež provedl pan prezident, posílili pozici odpůrců eura i v České národní bance. Než stanovíme reálný termín přijetí společné měny, musíme nejprve splnit domácí úkol v oblasti redukce tempa zadlužování a obnovy hospodářského růstu. Proto v programu ČSSD hovoříme o možném termínu přijetí až v letech 2015-2016. Osobně jsem stoupencem přijetí eura, dlouhodobé výhody převyšují možná krátkodobá rizika. Petr Dolínek a Jakub Štědroň 3. Bude u nás nastolena komunistická diktatura? „Nedovolte opakovat únor budovat komunismus. Únor 1948 jen 1948!“, „Zabraňte návratu komunistů v mírně pozměněné podobě jako přes k moci!“, „Postavte hráz nástupu kopírák. Pro většinu z nás by to asi byla KSČSSD!“ Podobná i jiná hesla se již dlouho objevují jako reklama naší, dost děsivá představa, která je však zatím největší pravicové strany v čes- naštěstí naprosto mimo realitu. ČSSD kých médiích. Sama antikomunistická a KSČM mají společné pouze to, že kampaň ODS má přitom poměrně se jedná o strany, které řadíme do dlouhou historii, neboť první mobili- levé části politického spektra a které zaci proti návratu starých pořádků vy- primárně akcentují státem garantohlašoval Václav Klaus už ve volební vané sociální jistoty. Až potud by se kampani v roce 1998. Tehdy varoval, mohlo zdát, že by z nich mohli být že pokud volby vyhraje ČSSD, hrozí ideální vládní partneři. Donedávna euroskeptická ODS v opakování tragických událostí let 1948 a 1968. O tři měsíce později posledních týdnech zdůrazňuje, že na ODS uzavřela s tehdy vítěznou ČSSD rozdíl od ČSSD považuje za primární tzv. opoziční smlouvu o rozdělení posílení euroatlantických vazeb, tedy vztahů s NATO a EU. Přitom to bylo moci v zemi. Od té doby uběhlo dvanáct let a právě za vlád sociálních demokratů, taktika občanských demokratů se v kdy se Česká republika stala plnotéto oblasti příliš nezměnila. Proč by právným členem Severoatlantické alitaké měla, když strašením před ná- ance a Evropské unie. ČSSD byla na vratem komunistů k moci vždy stále ús- rozdíl od ODS stranou prosazující co pěšně oslovuje nemalou část nejrychlejší schválení Lisabonské smlouvy. A zde je i první zásadní rozelektorátu. Podle této vize bych soudil na zá- por s KSČM, která byla vždy jak proti libu představitelů ODS v žánru sci- vstupu do NATO, tak do EU. Už jen ence fiction. Druhou možností je, že samotná myšlenka našeho vystoupení sami jsou ještě myšlenkami v dobách z EU je naprosto nesmyslná, neboť v hlubokého komunismu, což by také okamžiku, kdyby se tak stalo, naše námnohé vysvětlovalo. Ať tak či onak, rodní hospodářství by se totálně mají zcela jistě dost zkreslenou před- zhroutilo a nikdo už by jej nepostavil stavu o dnešní geopolitické situaci, pří- zpátky na nohy. Pravice se snaží vytvářet zdání, že padně naprosto nedůvěřují našim demokratickým institucím a obyvate- není větších spojenců než sociálních lům naší země. To však je u představi- demokratů a komunistů. Kdo se však telů jedné ze dvou největších stran v alespoň trochu orientuje v historii, musí konstatovat, že naopak nebylo a není zemi zarážející zjištění. Nicméně, pojďme zvážit hypote- větších protivníků. Komunisté vždy potickou možnost, že by se scénář, před važovali sociální demokraty za větší Historie utahování opasků v ČR kterým ODS varuje, stal skutečností. nepřátele než pravici. O sociálních ČSSD by drtivě vyhrála volby do Po- demokratech tvrdili, že jsou zrádci slanecké sněmovny, Jiří Paroubek by těch pravých revolučních myšlenek a odhalil svoji skutečnou tvář moskev- zaprodanci buržoazie. Kdekoliv naského agenta a navzdory usnesením stolili komunisté svoji diktaturu, byli soněkolika sjezdů ČSSD, která zakazují ciální demokraté mezi prvními, jež šli spolupráci s komunisty na vládní na popraviště a do žalářů. Naprosto zásadní otázkou je však úrovni, by s KSČM sestavil vládní koalici. Pod hrozbou veřejných nepokojů možnost opakování situace z února by pak přinutili Václava Klause vládu 1948 a zároveň role Moskvy v celém jmenovat. Nová vláda by oznámila procesu. Když pomineme několik hlavvystoupení z NATO a Evropské unie a ních aspektů, které jsou v přímém rozjejí představitelé by odjeli do Moskvy poru s dnešní situací - jedná se o pro instrukce, jak konečně správně vy- tehdejší hospodářskou situaci po 2. 4. světové válce, odlišné nálady ve společnosti, rozdílné postavení a sílu dělnických vrstev a také neexistenci Senátu jako ústavní pojistky - zůstane nám aspekt zcela nejdůležitější, a tím je naprosto odlišná jak mezinárodněpolitická situace, tak situace v dnešním Rusku. Pravicoví politici a ideologové byli posledních dvacet let zřejmě tak pohlceni svým podlézáním nejvyšším podnikatelským kruhům, budováním kapitalismu bez přívlastků a pravicovým populismem, že si ani nevšimli, že období studené války již dávno skončilo, Sovětský svaz se rozpadl a v Kremlu již dávno nevládnou komunisté, ale nacionalisté, jež se opírají o spřízněné oligarchy a armádu a kteří hledají inspiraci spíše v časech vlád ruských carů. O koho by se tedy mohla komunistická diktatura v Česku opřít ? Když ČSSD v roce 2004 totálně projela volby do Evropského parlamentu a získala pouze devět procent hlasů, pravicová média bila na poplach. Jednalo se prý o hrozbu pro naši demokracii, neboť bez silné demokratické levicové strany bychom přišli o jednu z hlavních hrází proti komunismu. Avšak vždy, když má ČSSD vysoké preference, bije pravice opět na poplach, že je demokracie v ohrožení, neboť prý hrozí vytvoření vlády sociálních demokratů a komunistů. Zvláštní však je, že nejvíce pravice mobilizuje proti nástupu komunistů ve chvíli, kdy postrádá jasný, přitažlivý program a charismatické, důvěryhodné vůdce. Lukáš Kaucký vystudoval historii na FF UK. V současné době působí jako politický poradce vedoucího delegace ČSSD v EP Jiřího Havla. Přemluv bábu k análně animálnímu pornu s Fritzlem Klip Petra Zelenky „Přemluv bábu“ s Issovou a Mádlem je v rámci internetové kampaně do parlamentu významnou událostí, ba dokonce zjevením. Klip je natolik vrstevnatý a absurdní, že se nedá jen tak jednoduše odsoudit. Některé ohlasy dokonce tvrdily, že klip vznikl na podporu levice, protože bigotní pravicové hodnoty zesměšňuje. Takhle složitě bych to neviděl, protože klip je především k uzoufání neoriginální a k neuvěření oplzlý. Neviděl bych to jako vyhlášení mezigenerační války starým lidem – měla to být jen legrace, ale klip způsobil vzhledem k blížícím volbám rozruch, a proto nelze celou záležitost jen tak přejít. Dovolte mi tedy krátkou recenzi. Klip je remakem amerického klipu židovské komičky Sarah Silvermanové na podporu Baracka Obamy. Videoklip Silvermanové se ironicky vypořádává s rasovými stereotypy americké společnosti. Například když Silvermanová srovnává mladého černocha z ghetta se starší židovkou: oba mají rádi luxusní teplákové soupravy a zlaté řetězy, oba často říkají „Yo“, akorát židé to čtou hebrejsky obráceně „Oy“. Nakonec Silvermanová netaktně podotkne, že oběma často umírají kamarádi, což černocha či správně afro-američana urazí tak, že opustí studio a židovku rozpláče. Je to sice na hraně, ale uvážíme-li, že Sarah je židovka, potomek pamětníků holocaustu, dostávají protižidovské vtipy v rámci politické korektnosti zelenou. Legraci sám ze sebe si může v postmoderní době dělat každý. Povinností politicky korektního publika je smát se i blbým vtipům o Romech, vyprávějí-li je Romové, anebo riskovat že dotyčnou menšinu ignorací jejich vtipů urazí. Taková je doba. Jak z tohoto bludného kruhu ven? Rozlišujme důležité a nedůležité věci. Tam, kde Silvermanová stereotypy zesměšňuje, tam je Zelenka vytváří. Například když Mádl říká, že staří lidé volí levici a bydlí na venkově symbolizovaném traktorem. Zelenka se bezmyšlenkovitě uráží nejen postarší zmatené voliče levice, ale i cíle, na které podle mého názoru ani mířit nechtěl. Například prolnutí fotky národně - socialistické političky Milady Horákové s Ritou Hayworthovou je Výsledek: 3:1 pro Sarah Originalita Vtipy špatným vtipem ze dvou důvodů. Za prvé proto, že Milada Horáková měla k levici blízko a zadruhé proto, že Rita Hayworthová byla se svým manželem Orsonem Welsem vyšetřována Výborem pro neamerickou činnost senátora McCarthyho zhruba ve stejné době, kdy dostala Milada Horáková špagát. Zde se ukazuje buď Zelenkova nevzdělanost, nebo perverze. Vzhledem k tomu, co přijde, bych vsadil spíš na perverzi. Přichází totiž věta, která mě spolehlivě nadzvedla ze židle. Na obrázkovém podkresu se zjevuje Josef Fritzl a jeho dcera Elizabeth, což Mádl komentuje následovně: pro prarodiče jsou jejich vnoučata to nejdůležitější na světě. Nevím, kterého kreativního huliče napadlo dokumentovat lásku mezi generaci zrovna incestním znásilněním. Zasloužil by za posunutí kultury politické kampaně na úplně nový level od zadavatele pochvalu. Navíc velmi pěkně odhadl, že mezi dcerou Elizabeth a vnoučaty Fritzlovými není z hlediska genetiky rozdíl. Nechci vypadat jako suchar bez humoru, ale po sekvenci třeskutých humorů zakončených nabídkou animálně análního porna s Rocco Sifredim, Ciociolinou a úhořem nemohu než citovat autora, zabývajícího se často trapností a komičnem. Nebudou to „Zlatí úhoři“ Oty Pavla, ale „Nesmrtelnost“ Milana Kundery Zelenkou „vtipně“ reprezentovaného vagínou: „ Humor může existovat jen tam, kde lidé rozeznávají ještě nějakou hranici mezi důležitým a nedůležitým. A tato hranice se dnes stala nedůležitá.“ Nekritizuji Zelenkův klip z morálních pozic, ani se nepohoršuji nad jeho neoriginalitou či kvalitou, ale mrzí mne jedna věc. Zelenka, Mádl a Issová museli vědět, že získají kontroverzním klipem pozornost a přesto se rozhodli zmixovat Fritzla s traktorem a Horákovou, aby před volbami ukázali, že hranice mezi důležitým a nedůležitým se stejně jako vtip v naší době pomalu ztrácí. Pro pořádek přidávám jako recenzent řádné hodnocení: Ironie Urážlivost Petr Zelenka: Přemluv bábu 0 0 0 1 Sarah Silverman: The great schlep 1 1 1 0 Jakub Landovský je právník a vysokoškolský pedagog 5. Pražská ODS: ty volby vyhrajeme za každou cenu! Primátor Bém moc dobře ví, co jeho radní za poslední čtyři roky v Praze natropili. Od malých prohřešků typu předražených cyklostezek až po obrovské přešlapy v podobě například OpenCard. Primátor Bém také moc dobře ví, že pražská ODS není v nejlepší kondici. S ním, jako lídrem kandidátky do Poslanecké sněmovny, neexistuje žádná další silná osobnost, která by jasně zaujala místo kandidáta na primátora. Jenže komunální volby v Praze vyhrát chce, a je ochoten pro to udělat cokoliv. Podle nejnovějšího nápadu vedení pražské radnice by se tak pro příští komunální volby měla Praha rozdělit na sedm obvodů místo jednoho. V praxi by to tedy znamenalo posílení velkých stran a eliminaci těch menších. Malé strany by totiž jednak měly problém vůbec najít dostatečný počet silných lídrů jednotlivých kandidátek, především by ale musely pro vstup do Zastupitelstva získat mnohem více procent hlasů. V Praze jako jednom obvodu by jim mělo stačit kolem 5 % hlasů pro zisk jednoho mandátu. V Praze jako sedmi obvodech už by těch procent museli získat zhruba 10. Pro pražskou ODS přitom toto řešení není cizí. Pro minulé volby do zastupitelstev městských částí rozdělila Prahu 10 na čtyři obvody. Pro vstup do tamního zastupitelstva tak bylo potřeba zhruba 10 % hlasů. SNK-ED spolu s lidovci získali 8 % hlasů a tak se kvůli rozdělení Prahy 10 do zastupitelstva nedostali. Podobná situace by mohla nastat letos při celoměstských volbách. Bohužel, ODS má v Zastupitelstvu hl. města Prahy absolutní většinu. A tak, rozhodne-li se tak učinit, sedm obvodů v Praze zavede. Jedinou nadějí, jak pražským radním tento záměr překazit, je změnit volební zákon, který se na Praha vztahuje. Zatímco doposud se volby v Praze řídí podle předpisů k volbám obecním, je možné odsouhlasit, že se volby v Praze budou řídit předpisy pro volby krajské. Pak by se muselo jednat o jednoobvodové volby, ať by si radní mysleli, co chtějí. Tuto změnu se pokusíme projednat na půdě Posla- Miroslav Poche necké sněmovny. Zároveň ale bude je absolventem ČZÚ a FSV UK, muset projít hlaso- pražským zastupitepředsedou váním Senátu a být lem, Výboru pro infrapodepsán prezistrukturu a místopdentem Klausem. Je to ale jediná na- ředsedou Výboru děje, jak zabránit pro kulturu a dalšímu projevu ab- volný čas hl. města solutistické vlády Prahy. ODS v Praze. Pražáci fandí Baníku Při brouzdání po internetu jsem narazil na dvě neobyčejné ženy, které bojují za občany Moravskoslezského kraje. Jednu známou tu jako bojovnici tu za Českou televizi, tu za Českou republiku, tu za komunisty Janu Bobošíkovou a druhou neznámou Kristýnu Kočí z Věcí veřejných. Obě dvě však mají něco společného. Jsou lídry svých stran pro volby do Poslanecké sněmovny za Moravskoslezský kraj a jsou z Prahy. Jde o zajímavý fakt v kontrastu k billboardům, které se objevují po Moravskoslezském kraji, na kterých je vyobrazen Lubomír Zaorálek z Ostravy s červenou fotbalovou šálou s nápisem „S“ a heslem: „My Pražané fandíme Spartě.“ Dochází tedy k neobvyklému úkazu. Ostravák fandí Spartě. A tak si zřejmě dámy z Prahy řekly, že v tom Severomoraváky nenechají a začnou fandit Baníku. Jana Bobošíková se alespoň svým 6. bydlištěm v Praze netají. Kristýna Kočí tvrdí, že se sem, do Ostravy, přestěhovala. U paní Kočí je zajímavé, že se přestěhovala před parlamentními volbami, a že reprezentuje pražskou stranu Věci veřejné. Kouzlem je, že Věci veřejné vyvezly chytré mozky z Prahy nejen do Moravskoslezského kraje, ale i dalších krajů. Zřejmě nemáme v krajích osobnosti a musí nám z Prahy pomoci. Lídři Věcí veřejných z Karlovarského, Plzeňského a Středočeského kraje alespoň na kandidátní listině pro volby přiznali, že jsou z Prahy. U nás v Ostravě to musíme obtížně zjišťovat. Protože ale jde o dvě velmi sympatické dámy, tak přeji paní Bobošíkové a paní Kočí úspěch ve volbách. Snad těch pár měsíců, které stráví v Moravskoslezském kraji, v nich zanechá stopu. Poznají, jak je náš kraj od Prahy odlišný. S čím se musíme dennodenně potýkat a trápit. A snad přesvědčí své kamarády z Prahy, aby se na nás nedívali jen jako na provincii a venkov. Sdělte v Praze, že i tady u nás žijí lidé se dvěma nohama a dvěma rukama, kteří mají velké starosti, chtějí pracovat a slušně žít. K tomu ale potřebujeme i z Prahy trochu pomoc, přílivem peněz do kraje na vysoké školy, na ochranu životního prostředí, na silnice a investice. Sluneční paprsky kolem Prahy, které najdeme na mapě České republiky díky dálnicím, které vedou do Prahy jsou sice hezké, ale je čas se věnovat regionům. Děkuji dámám, že se stávají fanoušky Baníku. Adam Rykala je student VŠB-TU Ostrava, zastupitel MOb OstravaJih a kandidátem ČSSD do Poslanecké sněmovny Summit Obama-Medvěděv: Setkání supervelmoci s regionální mocností Pražský summit Obama-Medvěděv byl zcela jistě historickou událostí světového významu. V záři světel Španělského sálu Pražského hradu a za účasti světového tisku podepsali oba státníci dokument, jenž je pokračováním smluv majících svůj počátek v 60. letech minulého století. Doba se však změnila. Americko-sovětské summity o omezení, či snížení počtu jaderných zbraní byly vždy ve středu pozornosti celého světa. Představitelé dvou znepřátelených supervelmocí zasedli k jednomu stolu, aby svým podpisem přispěli ke snížení napětí ve světě. Studená válka je však minulostí a rovněž tak Sovětský svaz. A změnilo se nejen to. Zatímco Barack Obama je představitelem skutečné supervelmoci, Rusko si může o takové pozici jen nechat zdát. Na pražském summitu to sice vypadalo jako za starých časů, ale to bylo spíše díky blahovůli Američanů než skutečné pozici Rusů. Rusové se rádi utápějí ve své slavné minulosti, kdy se před nimi třásla značná část světa. Dobyvačné imperiální plány, jak rozšířit územní vliv Matičky Rusi, které mají své počátky v dobách vlády ruských carů a vyvrcholily v časech Sovětského svazu, asi nikdy neopustí zcela jejich mysl. Realita je však těmto představám na hony vzdálená. Kremelští vládci se sice snaží opakovaně nejrůznějšími ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ gesty a kroky posílit národní sebevědomí, ale sami vědí, že je to spíše kvůli tomu, aby se neutopilo v litrech vodky. Sílu Ruské federace nemůžeme nikdy podceňovat. Jejich vojenský arzenál je stále obrovský, jejich možnost kdykoliv vypnout přívod ruského plynu do Evropy je něco, s čím se musí kalkulovat. Velká část ruského vojenského arzenálu je však žalostně zastaralá a samotná ekonomická síla země je na úrovni velmoci regionálního řádu. Čeho se však musíme určitě obávat, je ruský jaderný potenciál. Hrozbou přitom není jeho použití Kremlem, ale naopak jeho zneužití teroristy či organizovaným zločinem, neboť zabezpečení Lukáš Kaucký ruských skladů jaderných zbraní je vystudoval historii na v mnoha případech FF UK. V současné na úrovni doby ka- době působí jako menné. Čím méně politický poradce bude mít Rusko vedoucího delejaderných zbraní, gace ČSSD v EP tím menší bude i Jiřího Havla. toto nebezpečí. ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ ħ 7. Středověké daně pro 21. století Jedním z hlavních témat letošní předvolební kampaně jsou daně. Bohužel, sociální demokraté ne vždy dostatečně vysvětlují specifika současného českého systému daní fyzických osob, zavedeného Topolánkovou vládou. První problém je již akceptování názvu „rovná daň“. Anglický originál „flat tax“ by bylo věcnější překládat jako „plochá daň“. Už pro to, že reálná daňová sazba, tj. poměr daní, které zaplatíte, a vaší hrubé mzdy, není pro všechny stejná (jak si za chvíli ukážeme). Ale připomíná velice plochou Gausovu křivku – s rostoucím platem skutečná daňová sazba roste a pak opět klesá. Termín „rovná daň“ působí sympaticky, férově, spravedlivě. Rovnost je jedním z cílů evropské společnosti již od velké francouzské revoluce. Česká „rovná daň“ nás však do světa před rok 1789 vrací. Podíváme se nyní na daně fyzických osob blíže, za použití čísel pro zdaňovací období 2009, za které se nyní podávají daňová přiznání. Zaměstnavatel odvádí za každého zaměstnance 34% zaměstnancovy hrubé mzdy (9% na zdravotní pojištění, 1,2% na st. politiku zaměstnanosti, 21,5% na důchodové pojištění a 2,3% na nemocenské pojištění). Tzv. rovná daň 15% se vyměřuje ze základu hrubé mzdy zvýšené právě o tyto odvody (tzv. superhrubé mzdy). Skutečná sazba daně se tedy rovná 1,34 x 0,15, tj. 20,1%. Zvětšením základu se podařilo ODS splnit předvolební slib 15% daně a navíc to dobře vypadá v tabulkách mezinárodního srovnání. Dalším zvětšováním základu bychom takto mohli daně „snižovat“ dále – třeba na 1%! Zmíněné odvody jsou zastropovány. Pro r. 2009 je strop 384 417 Kč. (Strop se počítá jako násobek průměrné mzdy, která je kodifikována nařízením vlády.) Na strop tedy dosáhnete, pokud je váš hrubý měsíční plat větší než 94 tisíc, což řada lidí splňuje. Budeme teď abstrahovat od slev na děti, možnosti uplatnění příspěvků na životní pojištění atd. Ale je třeba zohlednit tzv. slevu na poplatníka, na kterou má nárok každá fyzická osoba – poplatník. Její výše je 24 840 Kč ročně. Při platu do 94 tisíc měsíčně roční daň vypočte jako: daň = (roční hrubá mzda x 1, 34 x 0,15) – 24 840 Kč, tj. skutečná sazba daně rostoucím platem mírně roste (vliv absolutního členu – slevy na poplatníka) až do 20%. Po překročení 94 tisíc korun: daň = (roční hrubá mzda + 384 417 Kč) x 0,15 – 24 840 Kč Skutečná daňová sazba tedy má svoji progresivní větev, roste ke 20% a pak opět klesá (degresivní část křivky) na 15%. Právě fakt degresivity zdanění vysokých příjmů je v diskusi o daňovém systému v ČR málo zdůrazňován. Zjednodušeně, degresivní zdanění bylo typické pro středověkou společnost – majetná aristokracie byla osvobozena od daní, zatímco daně platili obyčejní zemědělci. Významnou roli hrály nepřímé daně – např. daň ze soli. Při pohledu na předluženou státní pokladnu, poslední ministři financí předrevoluční Francie navrhovali zdanění aristokracie. Tyto návrhy se pro odpor privilegovaných vrstev neuskutečnily, realizovala je až revoluce. Samozřejmě, nemá cenu hledat přehnané paralely v minulosti. Ale při pohledu na degresivitu „rovné daně“ a na zvyšování nepřímých daní u základních potřeb (potraviny, energie) se člověk neubrání dojmu, že se česká pravice za každou cenu snaží pod sebou podřezávat větev. Václav Klusák vystudoval astrofyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK a národní hospodářství na VŠE. Pracuje jako ekonom. V MSD se dlouhodobě věnuje zahraniční politice a boji proti pravicovému extremismu. Transakční daň jako podíl finančního trhu na obnově hospodářství V souvislosti s miliardami, které byly vynaloženy na záchranu bank po celém světě, ožívá v rámci Evropské Unie myšlenka zavedení daně z finančních transakcí. Právě Evropský parlament nedávno vyzval Mezinárodní měnový fond k vypracování návrhů na zavedení této daně v celosvětovém měřítku. Účelem tohoto finančního nástroje je odradit finanční instituce od rizikových transakcí, snížit množství „společensky neužitečných“ spekulativních obchodů, a zároveň zajistit, aby se finanční sektor podílel na náhradě škod, které finanční krize způsobila po celém světě. Také z řad světových politiků stále častěji zaznívá názor, že banky, které v řadě zemí obdržely záchranné balíčky, by měly svůj dluh daňovým poplatníkům splatit. 8. V této oblasti se nejedná o novou myšlenku. S podobným nápadem přišel již James Tobin v roce 1971, když chtěl trakční daň uvalit na mezinárodní transakce a získat tak finanční prostředky pro rozvojovou pomoc. Instrumenty velmi podobné Tobinově dani se již ve světových ekonomikách objevily a objevují. Záměr zapojení finančního sektoru do hospodářské obnovy podpořila většina evropských státu spolu se Spojenými státy americkými. Neshody ale panují v konkrétním mechanismu, který by měl být aplikován. Zatímco většina států evropské unie podporuje zavedení daně z finančních operací, administrativa prezidenta Obamy se spíše přiklání ke zdanění aktiv finančních institucí. Zároveň je třeba zvážit dopady této daně i v případě, že nedojde ke globální shodě a bude přicházet v úvahu pouze zavedení v rámci Evropské unie. Transakční daň by v žádném případě neměla ohrozit investiční funkce bankovního sektoru a zároveň způsobit přesun kapitálu mimo evropské země. Z těchto důvodů je třeba daň řešit na celosvětové úrovni a zapojit do ní všechny velké ekonomiky, což je klíčová podmínka k tomu, aby byl celý projekt úspěšný. Evropský parlament již uložil komisi zpracovat plán zavedení transakční daně a posouzení do jaké míry by mohla přispět ke stabilizaci trhů a zabránit tak dalším krizím. Podle aktuálního návrhu by se měla týkat všech transakcí daň ve výši 0,05%, která by jen v Evropě mohla vynést 200 miliard dolarů ročně. Pro srovnání je tato částka vyšší než celkový aktuální rozpočet unie. Takto min- imální daň by nezatížila běžné účastníky na finančním trhu, a přitom by přinesla značnou částku finančních prostředků určených na zmírnění dopadů krize a opětného rozvoje ekonomik na evropské úrovni. Jako největší problém se v tuto chvíli ukazuje být technické provedení Monika Hermannová daně. Bude totiž velmi složité je studentkou VŠE vymyslet takový sys- v Praze, v soutém, který by odolal časné době posnahám toto bývá na stáži v opatření obcházet. Evropském parlamentu. Plomba za 400? Má odpověd´ zní ne! Je to krásné a jednoduché, když šetřit, tak na lidech. Proč ne?! Každý zodpovědný občan přeci musí vědět, že šetřit se musí, je krize. A právě proto u majetku nejcennějšího začneme! Jenže takový všední problém jako bolest zubu nás již naučil, že vlastně šetřit nelze… Navštěvujeme svého zubaře a jsme vůbec rádi, že nějakého máme, platíme poplatky i za preventivní návštěvu a to nemluvím o výkonech za, které se již platí zcela normálně. Třeba jako za bílou plombu (adekvátní řešení té plně hrazené), děláme to proto, abychom byli krásnější a v naší společnosti úspěšnější. Jsou ovšem tací, kteří dělají více… Pětkrát ne Za prvé: Každý pracující člověk platí zdravotní pojištění a to nemalé částky. Proč už zase vytahovat peněženku? Protože se zubaři zase nedohodli s pojišťovnami, nebo někdo vidí šanci dvojnásobného příjmu u klasických plomb, či že je to u zubaře normální – ne, to je obehraná písnička, možná jen pro tu bolest anebo je to tím, že lidé šetří a bílé plomby nejdou tak na odbyt? Za druhé: Bolest zubu muže být velká, a opravdu nejde o život. Ale o rozum? Hodně lidí se již mlátilo bolestí o zeď, než jim pomohl odborník. Takový bolavý zub udělá své, mnozí by o tom mohli vyprávět. Nevím, zda neplacení plomby zdravotní pojišťovnou přinese více financi do potřebných oddělení. Ale rozhodně, vím, že nemocnice také nemá všechny své zákroky rovnoměrně finančně zaplacené a na něčem vydělá a jiném prodělává. Proč by to tak nemělo být i u zubních ordinací, když „přeci ty nemocnice zachraňují životy“ a jsou tím důležitější? Za třetí: Každé finanční vydání může být zcela bez předmětné, ale zaleží, z čeho ty peníze berete, zda z platu ředitele, či 15 tisícového platu, či životního minima? Existenční problém muže být třeba i 100koruna. Za čtvrté: Bolest muže udělat člověku „vrásky“ a třeba nemusí vypadat zrovna radostně (případně s oteklou dásní raději ani nevychází ven). Ale opravdu nevím, či jiným by zubař v základní péči mohl kosmeticky pomoci? A konečně: Trh funguje všude a vždy fungoval (třeba v úplatcích v době minulých). Zubaři dělají velmi záslužnou věc, tak jako každý lékař, ale myslím, že rozhodně na této své práci netratí. Trh funguje, bíle plomby se prodávají, protézy také a mohl bych pokračovat, tak nevím co měnit. Mentální dědictví Placení u lékaře se stalo něčím, co je normální, a s tím u zákroku nad rámec souhlasím. Ale proč za klasickou péči když si platí člověk pojištění? Je to dědictví z dob min- ulých, režimu a jeho mýtu o bezplatném zdravotnictví, ale co je bezplatné. Já myslím, že v lékárnách nechávají všichni občané dost svýmch příjmů, či snad ne? Nepodílí se na svém zdraví tím, že si platí za léky a vitamíny, a mají i další výdaje na sport a cvičení. Znám zubaře, kteří jsou schopni i pacienta za 30kč urážet, také z vlastní zkušenosti. Možná se diví, že regulace funguje. Tak nevím, já také nechápu. Investice do bydlení, či do pneumatik je důležitá, ale zdraví je jen jedno i zuby, tedy ty druhé po těch mléčných, máme jen jedny, ale já státu neplatím daň na přezutí zimních pneumatik a péči o své auto, po případné nehodě, či svůj byt na to jsou jiná pojištění. Tak proč „dědictví“, když stačí u přímého placení amalgámových plomb v rámci současného systému jen slovo „mentální“! Reakce na článek: Plomba za 400? Ano, a hned! Miloš Čermák, 12.2.10, E15 Pavel Traub je studentem publicistiky 9. Rozhovor s europoslankyní Zuzanou Brzobohatou Paní Brzobohatá, ve funkci poslankyně Evropského parlamentu jste zatím poměrně krátce. Jak byste zhodnotila první měsíce Vašeho působení? Běžná práce pro mě začala až v září 2009. První tři měsíce byly spíše administrativní a organizační. Jako nový poslanec musíte zařídit spoustu nových praktických věcí, uzavřít smlouvy s asistenty, pronajmout a zařídit kancelář a podobně. Pravidelná činnost Evropského parlamentu, výbory a delegace začaly až v září 2009. Pro mě, jakožto nováčka, to bylo především období velkého učení, protože přeci jen práce Evropského parlamentu, už jenom velikostí tohoto tělesa, je odlišná od práce českého parlamentu. Přibližte nám, jak vypadá Váš běžný pracovní den? Struktura běžného pracovního dne závisí na tom, kde se zrovna evropský poslanec nachází, protože, není to úplně známo, máme vlastně tři místa jednání. Tím třetím místem je právě naše vlastní země. V České republice pak práce evropského poslance probíhá podobně jako českého poslance. Poslanecká kancelář v regionu, schůzky, jednání, účast na seminářích, stranických akcích. Zde je rozdíl proti českým poslancům minimální. Jiný charakter práce má práce v Bruselu, kde je těžiště. Zde máme hlavní kancelář a zde se odehrávají všechna jednání výborů a delegací a zde je taková ta každodenní práce, studium materiálů, účast na jednáních, diskuse v rámci různých pracovních skupin, účast na seminářích, prezentacích, které jsou tu organizovány na nejrůznější témata. Třetí typ práce je plenární zasedání ve Štrasburku, kde je to zasedání od devíti od rána do půlnoci s krátkou polední přestávkou a je to podobné jednání jako v České republice, diskuse k zákonům, hlasování. Práce je opravdu místy velmi náročná a unavující. Kdybyste měla stručně nastínit, jak vypadá práce ve výborech, v delegacích a na plenárním zasedání, co byste obzvlášť vyzdvihla? 10. Tak první, co zarazí původně českého poslance je početní velikost výborů a delegací. Tím, kolik je členů Evropského parlamentu, tak výbory jsou pochopitelně daleko větší, než jsme zvyklí. Navíc každý poslanec je členem a náhradníkem, to znamená jakoby je členem ve dvou výborech. Samozřejmě práce ve výborech je velmi podobná té české, to znamená projednání jednotlivých legislativních návrhů, možnost vznášení připomínek a pozměňovacích návrhů a potom hlasování o tom, které návrhy tzv. pustíme do dalšího kola. Ve výborech bývá také často slyšení příslušných úředníku jednotlivých evropských institucí a samozřejmě tím nejdůležitějším slyšením, které se tam odehrává, je známé "grilování" příslušného komisaře předtím, než je zvolen do této funkce. P ro j e d n á valo se v současné době ve výborech a delegacích něco významného, co se přímo dotýká naší země? Ve Výboru pro regionální rozvoj chystáme velmi důležitý dokument, který rozhodně nebude schválen v tomto roce, spíše je to otázka příštích dvou let a sice celkové zaměření kohezní politiky, strukturálních fondů, za jakých podmínek budou jednotlivé státy mít možnost čerpat tyto fondy v příštím programovacím období, tzn. od roku 2014. Myslím, že toto je asi nejdůležitější úkol výbor. Co se týče Výboru pro rozpočtovou kontrolu, srovnala bych ho s naším Nejvyšším kontrolním úřadem, to znamená jeho činnost je spíše dovnitř evropských institucí. Českých občanů se dotýká tak, že kontrolujeme zda peníze, které Česká republika dává do společného rozpočtu, jsou užity dobře. Ve Výboru pro regionální rozvoj se tedy v současné době projednávají možnosti nových podmínek, za kterých členské státy budou moci čerpat finanční prostředky z Evropské unie. Chystáte se nějakým způsobem nebo v rámci delegace ČSSD připravit nějaký společný postoj, pozměňovací návrh k tomuto důležitému návrhu nebo teprve o tom diskutujete? V současné době chystáme pozici naší frakce Socialistů a Demokratů a stav je takový, že máme sladěná stanoviska v rámci naší pracovní skupiny, tzn. Výbor pro regionální rozvoj spolu s Výborem pro rybolov a Výborem pro zemědělství. A nyní toto stanovisko bude procházet diskusí v rámci naší frakce. Právě tady je velký rozdíl oproti českému parlamentu. Díky velkému množství poslanců se zde musí daleko déle jednat a daleko více se musí hledat kompromis. Takže nyní čekáte na to, jak se vyjádří frakce Socialistů a Demokratů. Žádné podstatné výhrady tedy k návrhu vy potažmo v rámci ČSSD nemáte? Já jsem s tím problém neměla. Od začátku jsem se podílela na přípravě návrhu, diskutovali jsme jednotlivé body dlouho vzhledem k tomu, jaké je naše zaměření na sociálně demokratické priority. Pokusila jsem se navrhnout pozměňovací návrh, ovšem nebyl přijat. Myslím si, že zde bylo třeba respektovat přání většiny. O jaký pozměňovací návrh se jednalo? Jednalo se o otázku, zda by některé země měly možnost v příštím programovacím období použít pravidlo N +3. Standardně je navrhováno pravidlo N+2. Pravidlo N +3 je výhodné pro Českou republiku v současném programovacím období, protože znamená možnost čerpání evropských peněz ještě 3 roky po ukončení programovacího období. Nicméně názor našich kolegů je takový, že už nás začínají brát za standardní, nikoli rozvíjející se zemi. To znamená, že jsme toto neobhájili a podotýkám, že ani ostatní země toto nebudou mít. Takže to beru spíše pozitivně z hlediska pohledu na Českou republiku. Zaznamenala jste nějaký úspěch v rámci frakce Socialistů a Demokratů, které by bylo přínosem pro Českou republiku, pro sociální demokracii? Kdybych hovořila o celé frakci, tak by to bylo na dlouho. Osobně považuji za výrazný úspěch zamítnutí smlouvy SWIFT, která se měla dotknout osobních údajů i českých občanů. Co mě osobně pak potěšilo, bylo vyhlášení příštího roku 2011 rokem dobrovolnictví v Evropě, což souvisí s tím, že se dobrovolnictví léta věnuji. Můžete nám říci něco bližšího k problematice dobrovolnictví? Vím, že zvažujete své zapojení do pracovní skupiny Intergroup, která se bude zabývat dobrovolnictvím? Myslím, že zatím jsme ve stádiu příprav, neboť celý příští rok by měl být věnován zejména ocenění lidí, kteří se jako dobrovolníci věnují nejrůznějším oblastem našeho života. Upřímně řečeno, nedokážu si bez lidí, kteří tuto práci dělají bez nároku na odměnu, pouze pro svůj dobrý pocit, před- stavit fungování občanské společnosti a i společenského života v České republice, takže já to vnímám jako poděkování za jejich dlouholetou činnost a předpokládám, že jak na evropské úrovni, tak v České republice bude celá řada akcí, které se pokusí zdůraznit roli dobrovolníků v našem životě. Myslím si, že občanská společnost je zárukou demokracie v každém státě. Můj zájem je docela logický, sama jsem vzešla z neziskového sektoru, v jedné neziskové organizaci působím aktivně, v několika dalších jsem členem. Tato oblast si určitě zaslouží pozornost. V současné době se blíží volby do Poslanecké sněmovny, budete mít čas angažovat se ve volební kampani? Určitě se budu během svého pobytu v ČR věnovat plně volební kampani. Beru to i jako podporu svých kolegů, kteří mě v době mé kampaně do Evropského parlamentu maximálně podpořili. Účast na kampani je pro mě naprostou samozřejmostí. Určitě budu na Jižní Moravě a na Tišnovsku a předpokládám, že se budu podílet na volební kampani i v kraji Vysočina. Samozřejmě si v sociální demokracii všichni přejeme, abychom v těchto volbách zvítězili. Uplynula velmi krátká doba na jakékoliv bilancování, nicméně ráda bych se Vás zeptala, zda byste ráda pokračovala spíše v evropské politice nebo uvažujete po skončení volebního období o případném návratu do české politiky? Práce evropského poslance není jednoduchá a je potřeba se jí poměrně dlouho učit. Myslím si, že je poslanec užitečný a schopen něco prosazovat až po delší době, takže bych chtěla v dalším období pokračovat v evropské politice a zúročit zde zkušenosti, které jsem nabyla za první funkční období. V Evropském parlamentu také záleží na neformálních vztazích a diskusích s ostatními kolegy. Vytvoření neformálních vztahů je otázkou dlouhého času a myslím si, že je škoda je nevyužít v práci pro Českou republiku. Ptala se Daniela Dvořáková Ing. Zuzana Brzobohatá (roč. 1962) vystudovala Fakultu elektrotechniky VUT Brno - obor počítače a následně absolvovala postgraduální studium se zaměřením na počítačové sítě. V letech 2002 - 2006 byla ředitelkou kabinetu ministra financí. Od listopadu 2008 do června 2009 byla členkou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V červnu 2009 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu, kde působí ve Výboru pro regionální rozvoj a v Delegaci pro vztahy se Švýcarskem, Islandem a Norskem a ve Smíšeném parlamentním výboru Evropského hospodářského prostoru. Jako náhradnice pak působí ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu a v delegaci pro vztahy s Japonskem. Kromě práce v Evropském parlamentu se také aktivně věnuje práci s neziskovými organizacemi, spolupracuje zvláště s Hnutím Brontosaurus, a zajímá se o téma dobrovolnictví. 11. Těžký růst společného zahraničně politického hlasu Snad se podaří sladit hlas EU, říkali nejvyšší čeští diplomaté a přesvědčovali české europoslance, aby se Evropský parlament tolik nestavil na stranu Komise, ale více bral v úvahu představy Rady, členských států, jak by Evropská služba vnější akce, nový unijní diplomatický sbor, měl vypadat. Snad. Členské státy hodlají prosadit maximum svých zájmů. Komise a Parlament chtějí, aby služba byla co nejvíce evropská. Evropský parlament má svou představu, připravil návrh podoby této vznikající služby, která má mít na starosti vnější vztahy Unie a být akceschopná v roce 2012. Komise byla jeho přirozeným partnerem pro dosažení toho, aby služba byla opravdu evropská a neduplikovala národní diplomacie. Jednání se vlečou, Rada koncem dubna představila kompromisní návrh, který obsahuje základní požadavky Parlamentu. Není však konkrétní. Parlament požaduje rozpočtovou a politickou kontrolu a konzultaci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Vyvážení geografické a genderové, stejně tak jako jistá transparence ve výběru diplomatů je již jisté vítězství europoslanců. Parlamentní návrh integrovat službu do Komise ale nebyl Radou ani projednáván. Členské státy jí Až za hranici? Kolikrát se člověk dostane do nějakého drobného konfliktu s pravidly, se zákonem. Stačí jen sednout si za volant, jít středem po rušné ulici, dobíhat nejkratší cestou tramvaj. A co teprve při vyplňování všelijakých formulářů? Vždyť to by ani nebyl život, neustále všechno dodržovat! Často se také říkává - s lehkým nadhledem - pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Na to by se dalo oponovat - neznalost zákona neomlouvá, že? Ve škole vedle pravidel pravopisu, zákonitostí matematiky, přírodních zákonů se učíme mimo jiné i slušnému 12. chtějí vně. Vzniká problém s personálním obsazením, není jasné, kde bude probíhat hranice mezi odpovědností Komise a služby. Jasné není ani, kdo bude Catherine Ashtonovou, novou hlavu evropské zahraniční politiky, zastupovat. Bude to výkonný generální tajemník a jeho dva zástupci? Kdy se sestaví rozpočet? Sociální demokraté očekávají kontrolu celého rozpočtu, jeho operativní i administrativní části. Není dobře možné, aby služba byla jednotlivé instituce. Služba vnější akce bude tvořena asi šesti tisíci zaměstnanci a bude spravovat 136 zahraničních misí. Ashtonová již připravuje plán, podle kterého by do července zabezpečila třetinový podíl diplomatů členských států, a to včetně vedoucích funkcí. Koncem dubna Radou představený kompromis je prvním krokem a zdá se nereálné, aby španělské předsednictví stihlo vše vyjednat do konce června, kdy zasedne další summit. V Evropském parlamentu se ladí mezi frakcemi jednotlivé pozice tak, aby došlo k široké většině. Služba je tak výjimečná, že její vznik není možné uspěchat. Nebude-li hlas Parlamentu vyslyšen, je připraven na rozvoj služby neposkytnout peníze. Jan Prášil "rozpočtově neutrální", jak by nejraději Rada a především Velká Británie. Evropští sociální demokraté nesouhlasí s politickými zástupci vysoké představitelky Ashtonové, která by radši měla vždy v konkrétním případě pověřit podle Smlouvy svého zástupce. Přejí si také, aby služba pracovala i ve službách rozvojové politiky. Služba musí být kontrolována Parlamentem jako celek a nesmí docházet k rozdělování mezi vystudoval politologii, filosofii a germanistiku na univerzitě v Mnichově. Absolvoval stáž v Evropské komisi, pracoval v kanceláři Libora Roučka, nyní působí jako poradce České delegace ve frakci Socialistů a Demokratů v Evropském parlamentu. chování. Neprobírá se to ve zvláštním předmětu, ale na vysvědčení to bývá uvedeno jako samostatná známka, a to obvykle jako první v pořadí. Nějak se stalo tradicí, že právě u tohoto hodnocení byla škála zúžena pouze na stupně tři. I ten nejvyšší, nejhorší, se dává obvykle pouze ve vyjímečně závažných případech. Konec konců i k té dvojce by se mělo přistupovat po zralé úvaze, pokud byly vyčerpány všechny ostatní mírnější prostředky. Nerada bych házela celou společnost do jednoho hrubého pytle. Ovšem někteří jedinci, kteří vnímají svět kolem sebe poněkud pokřiveně, už mnohdy předem počítají s životem na hranici. Někdy ji překročí, jindy ne. Ale odstup veškerý žádný. Až by se chtělo říct, že ty meze by mohly být poněkud rozostřené. Vůbec přeci nezáleží na tom, zdali kapsář vytáhl z cizí peněženky stokorunu nebo tisícikorunu. Špatný je čin jako takový. Jak přistupovat k jeho závažnosti? Nechme k úvaze jiným. Kdekdo by mohl namítnout, že ti, kteří překračují zákon, by měli být trestáni. A to důsledně. Známe z historie nedávné nářky nad tím, že prý pořád někoho omezujou, něco přikazujou, někomu stále cosi vyčítají. Kdo "oni"? Kdyby všichni parkovali, jak mají, jistě by zbylo místa dost pro všechny. Ale "oni" spěchají! Já taky! A co mi to je platné? Mně to auto odtáhli, nikoliv jim. Prý jsem to spáchala poprvé, určitě se polepším. To ovšem říká každý, že? Zkusme ty mantinely vnímat jako v hokeji. Tam všichni vědí, že až k nim se hraje. Máme to těžší tím, že ve společnosti jsou vymezeny tak nějak neviditelně, zato písemně. Obvykle je pocítíme až, když přijde trest v podobě pokuty, penále či něčeho horšího. I toto hřiště umožňuje široký rozlet. Nehrajeme na dvě brány, žijeme si každý svůj život. Sic od hranice k hranici, ale svobodně. Proč neustále zkoušet kam až? Vždyť vůbec nejde o četnost porušení pravidel, o zkoumání skulin hraniční čáry, nýbrž o vzájemný respekt, toleranci, o pěkně prožitý život mezi dobrými lidmi. A za to bych se přimlouvala. Nadège Kusanika je sympatizantkou msd, žije v německém Kolíně nad Rýnem. Prezidentské volby v Rakousku překvapením naštěstí neskončily Když jsem byl minulé léto naposledy ve Vídni, vzali mě ka- Mechtild, Hildrun nebo Sonnhild, si hned vzápětí „vymarádi i k nenápadnému činžovnímu domu hned naproti dobyla“ přezdívku „sklepní nácek“ prohlášením, že by se Josefstadtskému divadlu v 8. patricijském vídeňském ob- měl v Rakousku zrušit poválečný zákon o zákazu nacismu, vodu. Bydlí v něm už mnoho let se protože odporuje svobodě slova a svojí manželkou Margit spolkový shromažďování. Její muž Horst se prezident Heinz Fischer. Ale i bez navíc dlouhá léta aktivně angažoval rakouských kamarádů by mě tam v později zakázané jistě ochotní sousedé rádi Národnědemokratické straně Raknasměrovali, bydliště ouska NDP. sociálnědemokratického a dnes Na jejích předvolebních mítincích nadstranického prezidenta je totiž sice odpůrci a demonstranti její ve Vídni „veřejným tajemstvím“. příznivce často přečíslili, přesto Jeho jméno na vizitce u zvonku zarážel fakt, že absencí lidoveckého mezi desítkou dalších nájemníků kandidáta se Rosenkranzová de působí lidově a neokázale; stojí facto stala hlavní opoziční silou a altam jen Heinz Fischer, žádný titul, ternativou ke stávajícímu prezidentu žádná funkce. To mám na rakFischerovi. Rakouské krajní pravici ouské politice rád. V poslední tak zatím vychází její cíl nadále se době mi ale přidělává vrásky. Nemeanstreamovat, integrovat se do jsem rozhodně sám, kdo má hlavního proudu rakouské politiky a strach z jejího hnědnutí. Po smrti stát se „volitelnou“ pro co nejširší Jörga Haidera, v Evropě patrně masu Rakušanů. Kandidátku Svonejznámějšího rakouského politika bodných navíc otevřeně podporoval posledních 20 let, dochází na raki nejčtenější rakouský deník, bulouské politické scéně k vární Kronen Zeitung, který se netají nebezpečné konsolidaci do té svým kritickým pohledem na „výdoby částečně roztříštěné krajní Stávající prezident Heinz Fischer a kandidátka chodoevropany“ i na EU, která „dikpravice. Tu nejvíc oslabovaly právě tuje“ otevírání hranic i velkorysé krajní pravice Barbara Rosenkranz spory dvojice Haider a Strache. přijímání ekonomických běženců. Prvně jmenovaný kvůli nim nakonec opustil stranu Svo- Letošní podzim čekají Vídeňany důležité komunální volby bodných a založil v roce 2005 nové uskupení Svaz pro bu- a Heinz Christian Strache usiluje o to vystřídal dlouhodoucnost Rakouska. Heinz Christian Strache, učenlivý žák, letého sociálněkterý svého učitele záhy radikálností svého projevu demokratického přerostl, se dnes sklání před haiderovským kultem a sjed- p r i m á t o r a Jakub Štědroň nocuje za sebou rostoucí nacionalistické šiky. Talentovaný Michaela Häupla rétor a nebezpečně přitažlivý demagog pak sám sebe a na vídeňské radje doktorandem svou partaj prezentuje jako změnu a alternativu ke dvěma nici. Já ho sice na FF UK a zanejvýznamnějším proudům rakouské politiky- lidovcům a svým článkem socialistům. V dubnových prezidentských volbách na sebe nezastavím, ale městnancem MaSvobodní opět výrazně upozornili, když do prezidentského snažím se zůstat gistrátu hl. m. klání vyslali členku dolnorakouské zemské vlády Barbaru klidným. Mí Prahy. Je šéfreRosenkranz, neboli paní „Růžencovou“, jak zní doslovný přátelé budou daktorem čapřeklad jejího jména. Jednapadesátiletá politička a za- opět volit socialisty. sopisu Ventil. sloužilá matka deseti dětí se starogermánskými jmény jako 13. Budoucnost dálkové osobní železniční přepravy v 21. století Nejprve je třeba si položit otázku, zda má dálková osobní železniční přeprava v 21. století na trhu šanci a dokáže soupeřit s takovými konkurenty jako jsou s nízkonákladové aerolinie, komfortní autobusová doprava a relativní cenová dostupnost automobilů. Jsem přesvědčen, že má smysl i budoucnost . Ovšem je třeba specifikovat, kde má svoje místo. Výše uvedené cestovní alternativy mají také své nedostatky. Letiště nejsou v centru města, nutná je i zdlouhavá kontrola bezpečnosti, vzlety a přistání jsou také nepohodlné. Kvalitní dálkový autobus nemůže nikdy poskytnout takový komfort, především z důvodu stísněného prostoru pro cestující, jako nový rychlovlak. Jízda autem po dálnici bude pro řidiče vždy promarněný čas, který musí věnovat řízení. Problém je také parkování v centru města. Určitou roli má také ekologický aspekt cestování a subjektivní pocit bezpečnosti při cestě vlakem. Je jasné, že na dovolenou do Španělska drtivá většina lidí nepojede ani v budoucnu vlakem. Není reálné zavést k nově vybudovaným satelitům železnice. Skupina studentů pojede na exkurzi také spíše autobusem než vlakem. Hlavní těžiště osobní dálkové železniční dopravy spatřuji v České republice, potažmo v Evropě v rychlém a pohodném spojení větších měst vzdálených 200 až 700 km v závislosti na projektované rychlosti. Do Ostravy, Prahy, Vídně nebo Berlína by se mělo jezdit vlakem. Velice pozitivní je fakt, že v naší zemi byla již převážná část železničních koridorů zmodernizována. Hlavním součastným úkolem v České republice je zkvalitnění komfortu přepravy. Drtivá většina cest je realizována špinavými, obstarožními, rychlíkovými vagony s koženkovým potahem bez absence jakéhokoli komfortu. Také většina českých nádraží se od doby Rakousko – uherského mocnářství příliš nezměnila. Představa pohodlné cesty vlakem rychlostí 160 km/ h, v kulturním prostředí s připojením na internet a klimatizací je jistě lákavá pro většinu cestujících . V součastné době České dráhy disponují pouze sedmi moderními vlakovými soupravami typu Pendolino. Hlavním úkolem pro České dráhy je v následujícím období smysluplně investovat finanční prostředky do nákupu kvalitních vlaků. Doufám , že budoucí nákupy nebudou provázeny různým korupčními aférami a předražováním zakázek, na které jsme byli v minulosti zvyklí. Další problém je nastavení rozumné cenové politiky ČD. V součastné spleti „výhodných nabídek“ se orientuje málokdo. Věřím, že po vítězných volbách bude ČSSD Petr Pavliš prosazovat odpovědnou poli- je studentem socitiku, která přispěje ální geografie a k přiblížení kom- regionálního rozfortu našich vlaků voje na PF UK e v r o p s k ý m standardům. Bylo to docela troufalé si jen tak po maturitě odejít stu občan EU, který nikdy předtím v Německu nežil, nemám nárok na měsíční podporu od státu pro studenty, dokonce ani na studentskou půjčku garantovanou státem, z čehož se němečtí studenti mohou těšit. Školné ve spolkové zemi Berlín naštěstí studenti neplatí. Proti němu si také studenti na zdejších školách nebojí pořádně zaprotestovat (u nás byla například část školy obsazena). Na TU Berlín studuje bezmála 30 tisíc studentů a univerzitní kampus tvoří skoro celou jednu čtvrť města. Ten silný pocit anonymity, kterému se člověk nevyhne, se u nás snažili odbourat speciálními úvodními dny, jednak nejdříve úvodní akcí pro nás cizince, později pro všechny prváky společnou. Stejně mám ale dodnes pocit, že je celá TU spíš taková „továrna na inženýry“. Ze zmíněných třiceti tisíc studentů tvoří celou čtvrtinu cizinci. Z členských EU tam byl kromě mě jen jeden kolega z Bulharska. Úvodní akce byly určitě velice přínosné, nevím, jak bych se bez nich na tak velké škole zorientoval. Člověk se dozví i hodně k organizaci studia – i zde jsou rozdíly oproti českým školám, Studium v Berlíně Jedním z výsledků evropské integrace, které jsem bezmezný fanoušek, je to, že se člověk s českou maturitou může přihlásit na jakoukoliv školu v Německu a platí pro něj stejné podmínky, jako pro Němce. Jako student tady pak člověk ani nepotřebuje pracovní povolení. Rozhodl jsem se tedy podat si přihlášku na Technickou univerzitu Berlín, obor Doprava. Přijímací zkoušky nebyly, brali pouze dle prospěchu! Čekalo mě stěhování téměř do neznáma, i když jsem v Berlíně byl už dříve několikrát jako turista. Přeci jenom ale, musel jsem začít nový život úplně od nuly a naučit se spoléhat jen sám na sebe . Jakmile jsem ale dorazil, nervy opadly. Bylo třeba dát se do práce – shánění bydlení, obíhání úřadů, poznávání univerzitního života. S bydlením jsem měl štěstí, podařilo se mi sehnat na inzerát velmi pěkný a relativně levný podnájem u starší dámy, a to po pouhých třech dnech na hostelu. Nepříjemné bylo zjištění, že jako cizinec, ač 14. i když samozřejmě na systém bakalář-magistr už se přestoupilo i tady. K samotné náplni studia – v prvním semestru ho má člověk ještě nalinkované. Svoboda volby, která je v našem oboru poměrně velká, přijde vlastně už od příštího semestru. Člověk si pak volí i zaměření-u mě na plánování a provoz. V plánu mám už během bakalářského studia též jít např. přes Erasmus na zahraniční semestr. Nemyslím si, že studium tady je v nějakém směru náročnější než v ČR. Během semestru je člověk nucen průběžně pracovat (velké množství domácích úkolů), takže ani ze zkoušek, které mě čekají v půlce února, velký strach nemám. Naštěstí život neznamená jen studium – jenom kvůli němu jsem sem přece nepřišel! Berlín je výborné město, kde se člověk téměř nikdy nenudí. Co se týče kulturního života, ten se samozřejmě nedá například s Prahou srovnávat – klubů, hospod a dalších zařízení je tu nepoměrně víc, navíc se často konají různé akce i v ulicích Zpráva z QUEER EASTER 2010 Mezi 29.3.- 5.4. se ve Vzdělávacím centru Kurta Löwensteina (Kurt Löwenstein Jugendbildungstäte) ve Werftphulu nedaleko Berlína konala tradiční Queer Easter. Letošním tématem seminaře bylo "I am what I am". Za MSD se zúčastnili dva zástupci. Queer Easter je největší akce, která se zabývá problematikou nejen LGBT komunity v Evropě a ve Světě, ale i integrací LGBT komunity do sociáldemokratických a socialistických organizaci. Samozřejmě jednou z priorit sociální demokracie a socialistických hnutí jsou práva a svoboda menšin: rasové, národnostní čí sexuální menšiny. Téma bylo zajímavé v tom, že program semináře byl zaměřen na zkoumání identity. Po prezentaci organizací první dny semináře jsme prodiskutovali situaci týkající se legislativy LGBT komunity v různých zemích Evropy, pak byly zahájeny workshopy ohledně identity, další dny jsme pracovali v různých kreativních pracovních skupinách. Pracovní skupina, kterou jsem si vybral měla téma " No Logo. Rebrand your identity". Ve skupině byli zástupci z Česka, Belgie, Nizozemska, Rakouska, Švýcarska, Izraele, Běloruska a Polska. Prodiskutovali jsme různé vlivy velkých korporací na životní styl lidí, které už neprodávají jen zboží, ale samotný "styl života" . To způsobuje monopol města. Od volebních mítinků, které jsou tady mnohem pompéznější (a dražší), přes oslavy pádu Zdi, až po netradiční „divadelní představení“, kdy se městem procházelí obří loutky francouzského divadelního souboru. Za těch několik měsíců jsem si opravdu stačil zamilovat Berlíňany s jejich někdy trošku nevrlým postojem, ale bodře znějícím nářečím, přičemž mě zároveň vždycky velice baví potkávat lidi z celého světa, kteří tu žijí. Tohle „interna- Kryštof Semelka cionální“ prostředí je asi to, co mě na je studentem TechBerlíně baví nejvíc. nické univerzity v Berlín není Berlíně Německo, Berlín je unikum. velkých firem na "řízení" podvědomí mnoha lidí. Tato "značková identita" ovlivňuje nejen LGBT komunity ale i ostatní vrstvy společnosti. Během semináře byla také setkání představitelů ECOSY, IFM-SEI a IUSY. Na prezentaci organizace jsme připravili zajímavý prezentační stůl MSD a České republiky, který poutal velkou pozornost účastníků. Součást semináře byla také různé fóra organizované účastníky různých zemí, také workshop "Queer and Capitalism". Seminář poutal velkou pozornost i místních médii v Německu. B ě h e m j e d n o d e n n í h o Zamig Mammadli výletu do Berlína jsme navštívili místa zavražděných homosexuálů, židů a jiných obětí nacizmu. V poslední den semináře jsme měli možnost prezentovat týdenní práci našich pracovních skupin. vystudoval biologii na Státní Univerzitě v Baku a pracoval jako učitel biologie a novinář. Od roku 2006 žije v České republice. V letech 2000-2002 byl předsedou Organizace mladých sociálních demokratů Ázerbájdžánu. Mladí sociální demokraté se zúčastnili březnového pražského půlmaratonu. V sobotu 27. března se tým Mladých sociálních demokratů zúčastnil pražského půlmaratonu. Všichni běžci našeho týmu, Marek Černý, Aleš Hess, Aleš Hromádka a Jarda Konečný zaběhli velmi slušné časy pod 2 hodiny. Samostatně se proběhl i předseda MSD Petr Dolínek, který trasu urazil za 1:42. Všem běžcům děkujeme ze reprezentaci a gratulujeme k výkonům i k přežití. Pavel Šílený 15. kêtUê5BêS ê ê ê Vysoká škola nejen pro bohaté RGPtWiPHäNROQp SRæDGXMHPHQt]NR~URÿHQpSŢMÿN\QDVWXGLXP QDYUKXMHPH]DYHGHQtVRFLiOQtFKVWLSHQGLt FKFHPHSURGORXæHQtVWDWXWXVWXGHQWDGROHWYĚNX SRGSRUXMHPHLQLFLDWLYXÅ(UDVPXVSURYäHFKQ\´KWWSXQLYHUVDOHUDVPXVHX 1HGHMPHäDQFLUDVLVPX æiGiPHY\äätWUHVW\SURSDFKDWHOHUDVRYĚPRWLYRYDQëFKWUHVWQëFKÿLQŢ WUYiPHQDUR]SXäWĚQt'ĚOQLFNpVWUDQ\DSRGREQëFKVXEMHNWŢ SRGSRUXMHPHNYDOLWQtSURJUDP\Y]GĚOiYiQtD]DPĚVWQDQRVWLVRFLiOQĚY\ORXÿHQëFK 3ŐtUŢVWHNGRURGLQ\PXVtSŐLQpVWYtFHUDGRVWLQHæVWDURVWt SRæDGXMHPHQiYUDWVSROHÿQpKR]GDQĚQtPDQæHOŢ SURVD]XMHPHVWiWQtSRGSRUXPDWHŐVNëPäNROiPDMHVOtP FKFHPHQLæätGDQĚSURILUP\NWHUp]ŐtGtPDWHŐVNpäNRO\SURGĚWL]DPĚVWQDQFŢ 1HFKFHPHMHQVTXRWRYDW SURVD]XMHPHYëVWDYEXVWDUWRYDFtFKE\WŢ SRæDGXMHPH]DFKRYiQtVWiWQtSRGSRU\VWDYHEQtPXVSRŐHQt QDYUKXMHPHQt]NR~URÿHQpSŢMÿN\QDE\GOHQtSURPODGp &KUDŁPHSURVWŐHGtYHNWHUpPæLMHPH QDYUKXMHPH]YëKRGQĚQtKURPDGQpGRSUDY\ SURVD]XMHPHSRGSRUXYëVWDYE\LQIUDVWUXNWXU\SURF\NOLVW\ SRGSRUXMHPHHIHNWLYQtWŐtGĚQtRGSDGŢ .G\æPŢæXEUXÿHWPŢæXLYROLW SURVD]XMHPHYNRPXQiOQtFKYROEiFKYROHEQtSUiYRRGOHWYĚNX .RQHFGLVNULPLQDFHPODGëFKOLGtQDWUKXSUiFH SURVD]XMHPHGDŁRYp]YëKRGQĚQtSŐL]DPĚVWQiYiQtDEVROYHQWŢ QDYUKXMHPHUR]ätŐHQtV\VWpPXUHNYDOLILNDFt]SURVWŐHGNŢ(YURSVNpKRVRFLiOQtKRIRQGX 8UÿHPHVLNDPSŢMGRXQDäHGDQĚ 1HæLMPHQXGQĚDXQLIRUPĚ SURVD]XMHPHGDŁRYpDVLJQDFHYHSURVSĚFKQH]LVNRYpKRVHNWRUX æiGiPHY\äätSRGSRUXDOWHUQDWLYQtNXOWXU\ SRæDGXMHPHYVWXSQpGRJDOHULtDPX]HtSURPODGpGROHW]GDUPD SURVD]XMHPHYëVWDYEXYHŐHMQëFKVSRUWRYLäŘ]SURVWŐHGNŢ(8 6WDKRYiQtQHQt]ORÿLQ ]DNRXSHQRXKXGEXILOP\DGDWDFKFHPHOHJiOQĚVGtOHWVRVWDWQtPL SURVD]XMHPH]DFKRYiQtQHFHQ]XURYDQpKRVYRERGQpKRLQWHUQHWX YROQëSŐtVWXSNLQIRUPDFtPPXVtEëWVDPR]ŐHMPRVWtYäXGHQDVYĚWĚ
Podobné dokumenty
Začátek: Setkání začíná ve středu 4. dubna v 17:00
1D SőtNODGX Uţ]QëFK NRQIOLNWţ ] osobního, ale i národního SURVWőHGt E\FKRP VH
FKWěOL ]DEëYDW NőLYGDPL YLQRX D RGSRXäWěQtP D ]HSWDW VH sebe samých, k jakému
Y\URYQiQtPţæHGRMtWPH...
Začátek: Setkání začíná ve středu 20. dubna v 17:00
V VRXÿDVQpGREěSOQpSROLWLFNëFKSőHYUDWţ]PěQDUHYROXFtVLNODGRXREÿDQp– a to
neMHQVWőHGQtDYëFKRGQt(YURS\–RWi]NXMHVWOLDMDNVHGRWRKRWRGěQt]DSRMRYDW
Dietrich Bonhoefer se postavi...
Seznam diplomových, disertačních a habilitačních prací
Predikce přechodných cest přes pohoří Stará Planina ve středním
Bulharsku (s využitím prostorových analýz v prostředí ArGIS).
Zobrazit
S velkým zájmem veřejnosti se i letos setkala tradiční zahrádkářská výstava, uspořádaná v minulém týdnu v DDM Benešov. Více čtěte na
Category C1 Category C2
LERF
CHIARINI
BISSARDON
GUIDETTI
MARIAN
GROSSHENNY
MEIER
DROISE
MUSAL
FOSSE
Finanční gramotnost - Střední průmyslová škola Hronov
Spoleþnost Tatra oznámila za 4. þtvrtletí ztrátu 40 mi.l Kþ.
Kodex chování
GěWLMHYQtPDYëNMHMLFK]UDQLWHOQRVWLDMHYVRXODGXVPtVWQtPLQRUPDPLDOHJLVODWLYRX
CO NEDĚLAT:9\GiYDWQHERVFKYDORYDWQHSUDYGLYiWYU]HQtQHERSRVN\WRYDW]DYiGěMtFtLQIRUPDFHWëNDMtFtVHYëUR...
Model TAXBEN pro hodnocení dopadů daňových - IDEA - cerge-ei
benefitů (stravenky, služební automobil, telefon atd.). Tyto benefity nejsou zdaněny (s výjimkou služebního