Prosinec - Časopis Život v Kristu

Časopis Apoštolské církve
, hle,
Anděl jim řekl: „Nebojte se
st,
zvěstuji vám velikou rado
.
která bude pro všechen lid
itel,
Dnes se vám narodil Spas ě.
idov
Kristus Pán, v městě Dav
:
Toto vám bude znamením
ch,
Naleznete děťátko v plenká
položené do jeslí.“ L 2,10-12
Ročník 23
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 12 / 2011
Sloupek
Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli
mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni
s Mojžíšem, všichni jedli týž duchovní pokrm a pili
týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která
je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. A přece se
většina z nich Bohu nelíbila; vždyť ‚poušť byla poseta
jejich těly‘. To vše se stalo nám na výstrahu, abychom
nezatoužili po zlém jako oni. A také nebuďte modláři
jako někteří z nich, jak je psáno: ‚Usadil se lid, aby
jedl a pil, a potom povstali k tancům.‘ Ani se neoddávejme smilstvu, jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc. A také nechtějme zkoušet
Pána, jako to dělali někteří z nich a hynuli od hadího
uštknutí, ani nereptejte, jako někteří z nich, a byli
zahubeni Zhoubcem. To, co se jim stalo, je výstražný
obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků. (1K 10,1–11)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
pokoj vám. Dovolte, abych vám v tomto
adventním čase poděkoval jménem redakce za vaši celoroční podporu našeho časopisu. Ať již spočívá v jeho prostém odběru či v zasílání příspěvků, modlitbách. Věřím, že vaše oběť
je v očích našeho Pána cenná.
Proč jsou v záhlaví mého sloupku mírně nevánoční verše?
Sleduji-li české křesťany, často se mi připomíná tragikomická zmínka Derecka Prince na adresu jeho rodičů: „Bylo-li zle, stěžovali si. Bylo-li
dobře, strachovali se, že jednou bude hůř.“
Drsná realita života mnoha dnešních křesťanů.
Boží slovo je vyzývá, aby se spokojili se základními životními potřebami, stále se radovali, neustále děkovali, ale pro mnohé to není snadné.
Místo toho nastupuje reptání v kterékoliv situaci.
Jsem přesvědčen, že v očích našeho Boha je takové chování velmi zlé nejen v době Mojžíše, ale
i v době dnešní.
S nářkem a reptáním se setkávám často
i ve vztahu k Vánocům. Často se halí do ušlechtilého, náboženského hávu: „Jak ti lidé moc uklízí, jak obíhají supermarkety, jak tento svátek zesvětštěl…“
Pojďme i v tomto krásném čase hledat Boží
tvář, která nás potěší a obveselí. Pojďme nalézat
požehnání, která nám toto období nabízí. Pojďme se radovat ze všeho, co nám Boží štědrá ruka
nabízí – a není toho málo!
S požehnáním
A. Navrátil
Přejeme vám plnost Pokoje, který svět nezná,
nejen v čas vánoční, ale i celý příští rok.
redakce
2
Úvodník
3
Jak jeden římský úředník dostal strach
4
Kam se poděla naše zodpovědnost?
Kam se poděla naše zodpovědnost?
Vánoce v Izraeli
10
Vánoce nebo Chanuka? >>>
11
12
Gilad Šalit se vrátil domů
Hořká pachuť
O
B
S
A
H
Izrael
Studijní materiál
13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete
(Soudců, Rút)
TWR
18
Talentovaný pro službu
na Božím poli >>>
Ze života církve
19
21
Sjezd mládeže 2012
AC v ČR zastoupená
na pohřbu br. Manninena
Studijní bible v každodenní praxi
20
Biblické vzdělávání
křesťanů
10
Povídka
22
Já ti nesu...
Čtenáři píší
22
23
Život na dluh
Mobilní modlitebníci
23
Zázračná uzdravování
se dějí i dnes!
24
Malý vánoční kvíz
Svědectví
Dětem
Stvoření vs. evoluce 15
26-28 Původ života
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč,
pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)
18
Jak jeden římský úředník
dostal strach
D
razí čtenáři,
stalo se jednou, že na kterési škole studenti diskutovali na téma,
co je základním znakem křesťanského
života. Většina z nich byli buď nevěřící,
nebo formální křesťané. Padaly tedy různé návrhy: Jedni si mysleli, že základem
víry je věroučné vyznání. Druzí poukázali na to, že rozumový souhlas s určitými
články věrouky ještě neudělá z člověka
křesťana. Jsou přeci mnozí, kteří ústy vyznávají víru a praktickými životy jsou jí
na hony vzdáleni. Jiní navrhovali, že základem křesťanova života musí být skutky. Poukazovali na to, že mnozí křesťané
se angažují v různých sociálních a humanitárních projektech. Avšak ani tento argument neuspěl, neboť stejné věci
– a často i lepší – dělají mnozí nekřesťané.
Někteří přítomní křesťané se domnívali,
že základem křesťanství je nová identita, nové narození. Ovšem je zde problém,
jak ji navenek prokázat.
Připadají vám takovéto otázky zbytečné? Pokud ano, pak bych vás chtěl ujistit, že jsou mnozí lidé, kteří si je kladou.
Řada těchto lidí je upřímně hledajících.
My bychom pravděpodobně řekli, že odpověď na výše uvedenou otázku nalezneme ve spojení jak věrouky, tak i patřičných skutků. Pán Ježíš říká, že nikdo
nevstoupí do Božího království, pokud
se znovu nenarodí. Abychom se znovu
zrodili, musíme přijmout pravdu (věrouku) a výsledkem musí být i skutky, tedy
změněný život. V tomto článku bych vám
chtěl předložit ještě jeden pohled na charakteristické znaky křesťanského života.
Když však Pavel začal hovořit o spravedlnosti a zdrženlivosti a o budoucím soudu, pocítil Félix úzkost a řekl: „Pro dnešek můžeš
jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat.“
(Sk 24,25)
Místodržitel Félix byl v jisté době Pavlovým věznitelem. Veřejně i v soukromí
si od něj nechal vysvětlit podstatu víry,
kterou Pavel vyznával a šířil. V jeden
okamžik, když se apoštol dostal k líčení
spravedlnosti, zdrženlivosti a soudu, se Félix
zalekl a rozhovor ukončil. Spravedlnost
a zdrženlivost? To není nic pro vysoce postaveného, bohatého římského úředníka.
A ke všemu ještě soud. Jediný, komu se
Félix zodpovídal, byl římský císař. A Félix byl rád, že je Řím dostatečně daleko.
Přece se nenechá strašit nějakým soudem. Římský úředník Pavlovu víru odmí-
tl. Můžeme říci, že až nyní ji odmítl. Ono
to povídání z úst uvězněného židovského rabína znělo zajímavě. Proroci, zázraky, zaslíbení, Mesiáš, vzkříšení – ono se
to hezky poslouchalo. Až do chvíle, kdy
Pavel začal mluvit o určitých závazcích.
Přitom spravedlnost a zdrženlivost nebyly ničím novým, podobné důrazy bychom
nalezli v soudobé filozofii. Nový byl pouze důraz na konečný soud. Nicméně, jak
autor Skutků zdůrazňuje, Félix se zalekl
při líčení křesťanského života z hlediska
těchto tří důrazů: Spravedlnosti, zdrženlivosti a soudu.
Ideál spravedlnosti byl znám od nepaměti. Lidé vždy alespoň ústy vyznávali,
že o spravedlnost usilují. Rozcházeli se
pouze v pojetí této spravedlnosti. Různí
lidé předkládali různé pohledy na to, co
spravedlnost je. V biblickém pojetí byl
spravedlivý ten, kdo se bál Boha a dodržoval Jeho nařízení. Křesťan ví, že z vlastní síly požadavky Boží spravedlnosti nikdy beze zbytku nenaplní, proto přijímá
spravedlnost skrze víru (např. Ga 2,16).
V každém případě spravedlnost se zde
odvozuje od norem daných Bohem, tedy
autoritativních. Není divu, že Félix toto
pojetí spravedlnosti odmítl. Ono je snadné být spravedlivým „jen tak na oko“, aby
se nezdálo. Je také jednoduché „mít svého boha“, jak to dnes často slýcháváme.
Abychom odpověděli na otázku položenou v úvodu, mohli bychom říci, že křesťan usiluje o osobní spravedlnost podle
Božího zákona, přičemž ví, že jediný způsob, jak této spravedlnosti dosáhnout, je
víra v oběť Božího syna Ježíše Krista.
O zdrženlivosti v kázáních často neslyšíme. Je ale překvapivé, jak mnoho se
o ní mluví ve Starém i v Novém zákoně. Například mudrc jménem Agúr odmítá život v hojnosti a bohatství, neboť
má obavy, aby jsa zahrnut blahobytem,
nezapřel Hospodina (Př 30,7–9). Určitá
míra zdrženlivosti byla nařízena dokonce izraelským králům – neměli mít mnoho koní, žen a zlata (Dt 17,16–17). Nový
zákon pak přímo překypuje výroky nabádajícími ke střízlivému životu a zdrženlivosti. Uveďme alespoň některé: Apoštol
Petr nás napomíná, abychom se nenechali ovládat žádostmi (1Pt 1,14), o zdrženlivost máme usilovat ze všech sil
(2Pt 1,5–6). Pavel přímo říká, že Boží milost nás vede k tomu, abychom se zřekli vášní tohoto světa a žili zbožný život
(Tt 2,11) a Pán Ježíš řekl, že Boží slovo
v nás může být udušeno přílišnými starostmi o tento život (Mt 13,22). Myslím,
že v dnešní době je třeba zdůrazňovat
zdrženlivost více než kdykoli jindy. Nabízí se nám tolik požitků a smyslné zábavy jako nikdy jindy v dějinách, přičemž
člověk nemusí být příliš bohatý, aby si
dopřával smyslových požitků nad míru.
Zde je třeba dobře rozumět slovu zdrženlivost: Nový zákon nás vede k tomu, abychom se nenechali žádostmi těla ovládat
– není nic špatného na dobrém jídle a pití,
člověk se může i pobavit ve dnech svého
života, avšak rozhodující je míra našich
požitků. Pamatujme na slova, jaká vyslechl bohatý muž v Ježíšově podobenství
o bohatci a Lazarovi: „Synu, vzpomeň si,
že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života.“ Nedivím se, že římský úředník
se cítil nejistý při takovémto kázání.
Mnoho dnešních lidí se
cítí nepohodlně, přijdeli řeč na zdrženlivost.
Posledním
pojmem je
soud. Soud
nás odkazuje
do oblasti věcí budoucích, do eschatologie. Právě vize budoucích věcí byla silnou
stránkou Kristovy církve v dějinách. Co
bylo jedněm soudem, druhým bylo spásou
(Jk 5,8–9). Apoštol Pavel říká, že mít naději pouze pro tento život je tou největší
ubohostí (1K 15,19). Realita Božího soudu nás vede k Boží bázni, protože Bůh nikomu nestraní. Je pochopitelné, že obraz
Boha, který počítá veškeré naše skutky
a schraňuje je k soudnému dni, mnoha
lidem nesedí. Nepoznali Otce a neznají
ani tajemství spásy v Ježíši Kristu a tak
slova o soudu nemohou zapadnout
do jejich představ o Bohu.
Slova
spravedlnost,
zdrženlivost
a soud jsou pojmy, které charakterizují
život křesťana. Vedou nás od lidových
představ o hodném bohu kdesi na obláčku k Bohu Bible. Ukazují, že nestačí mít
„svého boha“, kterého si naprogramujeme podle vlastních představ. Učí nás
tomu, že máme Boha a Otce v nebi, vůči
kterému jsme v plné míře zodpovědní,
ale který nás také miluje takovou láskou,
že za nás dal svého syna Ježíše Krista.
Bůh Vám žehnej
Martin Moldan, biskup AC
Úvodník
Ročník 23, prosinec 2011
3
ŽIVOT V KRISTU
Kam se poděla naše zodpovědnost?
Kam se poděla
naše zodpovědnost?
Petr Walach, národní velitel RR
V
yužij příležitost
Mou životní zkušeností je, že Pán
Bůh má pro nás každý den připravené mnohé věci a je jenom na nás, jestli
je využijeme. O tom bych se chtěl s vámi
sdílet, protože v posledních týdnech uvažuji nad tím, jaká je naše zodpovědnost
vůči tomu, co nám Pán Bůh dává. To je
klíčové pro náš život a pro život našeho
sboru.
Slovo jsem nazval tak trošku provokativně: Kam se poděla naše zodpovědnost? Zcela přirozeným způsobem jsme
zodpovědní za svou rodinu, máme
mnoho věcí kolem nás, za které cítíme zodpovědnost a taky se snažíme podle toho jednat. Když se naše
děti chovají nepatřičně na veřejnosti, hned reagujeme, protože
přece to je naše zodpovědnost,
jak se naše děti chovají. Máme
zodpovědnost za své manželství, máme spoustu zodpovědnosti v práci, za výsledky své práce. Přirozeným způsobem to v nás je a taky
se podle toho většinou chováme. Ale
když pozoruji život našeho sboru, často
se ptám: Kam se poděla zodpovědnost
za Boží věci? U lidi, kteří patnáct let chodí do sboru a jeví se jako skutečně vyzrálí
křesťané, očekávanou zodpovědnost nevidíme.
Proč tomu tak je? Proč se tolik schováváme, a když se od nás očekává něco víc,
než jenom to, co se týká mé osoby a mé
rodiny, chováme se, jako by se to nás vůbec netýkalo? Mě vždycky provokují ta-
kové ty průpovídky, možná, že to znáte
i vy, když lidé říkají: „No, chtělo by udělat tamto a chtělo by udělat toto, a proč
neděláme ještě to, a proč ten pastor a ti
starší konečně už nezasáhnou v téhle
věci a neudělají tohle a tamto…“ Znáte
to taky? Ono na sborovém dni, jaký jsme
měli včera, tam se tyhle věci moc neslyší.
Všechno je OK. Ale když takhle posloucháte rozhovor někde u kávy, tak nějak
neoficiálně, pak často slyšíme: „Proč ten
nebo tamten nedělá tohle nebo tamto?“
A když se řekne: „A proč to neuděláš ty?“
… „Já? Vždyť já přece na to nemám, vždyť
tady všichni to dokážou udělat líp než já.
Tak proč bych to měl dělat já?“
Další věcí je to, že často podceňujeme
mladé lidi. (Možná že proto, že sloužím
mezi mladými jsem na ně až moc zaměřený.) Rozhodl jsem se v jisté době
ve svém životě, že přestanu kritizovat
a přestanu mluvit o těchhle věcech negativně a budu raději hledat východisko,
řešení, co s tím. A objevil jsem takovou
zvláštní věc. Že s mladými se pracuje daleko líp než s těmi staršími. Že mladí se
daleko dřív pro něco zapálí. Jenže ve sboru většinou, místo toho, abychom přikládali do ohně, se vždycky najdou hasiči.
A ti řeknou: „Jó, když my jsme byli mladí,
taky jsme měli takové ideály. Taky jsme
byli hrrr do všeho možného. Ale počkejte, však to se nějak zklidní.“ Vždycky se
najdou nějací hasiči, kteří se to snaží odsunout někam do kouta. A já si myslím,
že by to takhle nemělo být. Já věřím, že
Pán Bůh má pro nás přichystané mnohé věci, a jen pro naši hloupost, lenivost a nedostatek zodpovědnosti se o ně
ochuzujeme.
Včera jsem pokřtil pět mladých lidí,
a když jsem se s nimi na závěr
modlil, Pán mi položil na srdce, že jim
musím říct jednu důležitou věc. Že křest je
vlastně aktem poslušnosti, takovým vrcholem rozhodnutí, že jdu za Ježíšem.
Jsem rád, že i osmiletá malá holčička, která byla včera u nás pokřtěná, i patnáctiletí s prominutím puberťáci, si uvědomili,
že je to skutečně krok do něčeho nového.
Hodně jsem je vedl k tomu, aby to brali
jako akt poslušnosti. Protože když víme,
že Pán Bůh chce, abychom něco dělali,
tak já to jdu udělat. To je jeden z důvodů,
proč to vlastně děláme. A oni to ve svých
modlitbách taky tak přijímali, když říkali:
„Ano, Pane Ježíši, já odedneška chci poslušně jít za tebou.“ Uvědomil jsem si, že
když začneme být poslušní, když se roz-
Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“
I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne! (Iz 6,8)
4
hodneme být poslušní, nejenom, že sly„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby;
šíme, ale taky posloucháme, to znameale co je to pro tolik lidí!“ (J 6,9)
ná, že reagujeme na to, co slyšíme, tak se
nám tím otevírají dveře všech bohatství
nebeských zaslíbení, která máme. Včera
jsem těm mladým lidem řekl: „Tím, že
jste se rozhodli být poslušní, jste otevřeli
dveře, a Pán Bůh má pro vás připravené mnohé věci. Velmi důležité je, že vaše
srdce musí být před Pánem upřímné.
Pocházím z evangelické církve a proti
letničním jsem kdysi hodně bojoval. Často jsem si je zval na rozhovor a snažil
jsem se zachránit naši mládež před letniční nákazou, která tehdy před patnácti
lety na Slezsku byla, protože mnozí lidé,
o které jsem se staral v mém dorostu, říkali úžasné věci, co všechno zažívají, a já
jsem to ani nechtěl zažívat. Pak lidé přicházeli za mnou, že prožili křest Duchem,
tak jsem se začal zajímat, co to vlastně
je, a dost jsem se proti tomu stavěl. Ale měl prostředky a schopnosti, aniž bych stan. Ale půjčili jsme si je. A když jsme
najednou jsem zjistil, že já přece taky se cítil, že na to mám. Víte, já jsem člověk, po třech letech dělali čtvrtý tábor, tak
po tom toužím, a když čtu Bibli, tak mě který byl vždycky strašný trémista. Ještě nám Pán Bůh poslal firmu, jednu z nejzajímá, co vlastně ti lidé prožívali. Proč v patnácti letech pro mě bylo trauma větších firem, která tady v republice šije
bych to nemohl prožívat i já? Protože mě oslovit prodavačku v obchodě, že něco stany, která řekla: „Máme tady stany, kteto tak učí rodiče? Že to je možná něco, po ní chci. Oslovit cizí osobu byla pro mě ré už nám dlouho leží ve skladu, a my
co kdysi bylo a dneska už to nepotře- strašná věc. Zpocený, nebyl jsem schop- bychom vám je za desetinu ceny chtěbujeme? Nečtete taky někdy Bibli v tom ný vyslovit slovo. Kdyby mi tehdy někdo li prodat, protože už nemůžeme ručit
smyslu, že přemýšlíte jenom o tom, co se řekl, že tvým potěšením bude hlásat Boží za protiplísňovou odolnost, když nám to
stalo a s čím máte zkušenosti, a ty nové slovo cizím lidem, tak bych se mu vysmál. tři roky leží ve skladu.“ Já říkám: „No já
věci, po kterých možná někde v hloubi Ale Pán Bůh to změnil. Pro mě je dneska bych je chtěl, ale nemám ani korunu.“ Jesrdce toužíte, ty prostě pomíjíte jenom spíš těžké, když mi nedají možnost dlou- den stan stál tisícovku, místo deseti tisíc.
proto, že si říkáte: „To asi pro mě není, ho kázat ve sboru. Protože u nás to není No nevyužijte to, taková nabídka. Tak si
to možná tehdy ti apoštolové a učed- tak, že káže jenom pastor, ale všichni se říkám: „No jo, ale odkud vezmu peníze?“
níci potřebovali, tak to dostávali, ale já střídají, a než na mě přijde řada, někdy Nakonec jsme sehnali 75 tisíc pro celou
dneska…“ A já vám chci říct, že všechna, jsem nervózní, protože to trvá moc dlou- republiku a koupili jsme 75 stanů. Pro
absolutně všechna zaslíbení pro Boží ho. V životě bych tomu nevěřil, ale Pán mě to tehdy byla neskutečná věc. Ale to
lid v Božím slově platí dneska pro kaž- Bůh to změnil. Protože Pán Bůh dává, až se stalo jenom proto, že jsme řekli: „Jo,
budeme dělat, i když nic nemáme, protodého z nás. Ve svém životě jsem poznal, začneme něco dělat.
Ještě jedna moje zkušenost. My jsme že víme, že potřebujeme zvěstovat evanže když začnu být věrný v malinkých věcech, tak Pán Bůh teprve pak přidává s Royalem začínali úplně stejně jako Slo- gelium dětem.“ V našem sboru tehdy přiváci a Poláci. Pozvali nás do Švýcarska, šla paní, která se v životě nijak ve sboru
další.
tam jsme měli první výcvik, a všichni neprojevila, a řekla: „Víš, prodali jsme
Začni naplňovat Boží plán, i když nic ne- jsme si řekli: „Ano, tohle chceme dělat.“ pozemek, protože už nehodláme hospoAle za deset let jsme měli, a to neříkám, dařit, už jsme nemocní, prodali jsme velmáš
A poznal jsem ještě jednu důležitou že to je moje zásluha, u nás v republice ký pozemek, tady máš třicet tisíc, chceme
věc, že Pán Bůh mi dá věci, které potře- 600 – 800 dětí, se kterými jsme pracovali, to dát přímo na tvou službu.“ A já jsem
buji, abych ve svém životě naplnil jeho na Slovensku měli stále 15 a v Polsku to mohl koupit stany. Vidím to jako Boží zázáměry. Dá mi všechno, co potřebuji, ale bylo možná 20 dětí. A když jsme zkouma- zrak, jako Boží vedení, protože Pán Bůh,
dá mi to teprve tehdy, pokud já začnu li, proč to tak je, tak skutečně je to tím, když jsme věrní v tom, co dneska máme,
pracovat ještě tehdy, když nic nemám. že jsme se rozhodli, že to budeme dělat, tak nám zítra dá to, co budeme potřeboKdyž půjdu a budu dělat to, co cítím, že i když nic nemáme. A tak jsme zorgani- vat, a bude to mnohem, mnohem víc, než
Pán Bůh ode mne chce, aniž bych na to zovali tábor, aniž bychom měli jediný si dokážeme představit.
V
Kam se poděla naše zodpovědnost?
Ročník 23, prosinec 2011
Témata časopisu
ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce.
sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky,
jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce
pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected].
nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma:
vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • Práce se seniory
Příležitost podílet se na přípravě témat:
• Domácí skupinky
• Služba dětem
• Zakládání sborů
Výhledově připravujeme témata:
• Křesťan a odpočinutí
5
Kam se poděla naše zodpovědnost?
ŽIVOT V KRISTU
6
Rozmnožuj hřivny
Znáte podobenství o služebnících, kterým Pán rozdával své hřivny? Najdeme je
u Matouše ve 25. kapitole, a já tady před
vámi stojím, abych vám dosvědčil, že to
i dnes ve 21. století funguje úplně stejně, jak to tehdy Pán Ježíš řekl. A věřím,
že se to týká i našich konkrétních oblastí v soukromém životě. Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. Bude tomu, jako
když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek;
jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností…
(Mt 25,13–15) U toho bych se chtěl zastavit. „Dostali každý podle svých schopností“. Ne podle toho, čím si zasloužili, ne
podle toho, kolik měli známostí, ne podle svého vzdělání, ale podle svých schopností. Věřím, že vzdělání tady do toho
nemá moc co mluvit. Nejsem proti vzdělání, ale mnoho vzdělaných inženýrů
v našem sboru sedí, a já deset, patnáct let
stále kombinuju, přemýšlím a vymýšlím
strategie, jak je nakopnout, aby konečně něco dělali. Dělají spoustu dobrých
věcí, ale pro sbor nějak ne a ne. A proč
ne, když mají schopnosti? Tady si myslím,
že trošku schází právě ta zodpovědnost.
Takže dobrý hospodář rozdal svým služebníkům podle schopností. Ještě jedna
věc. Většinou nejsme ti, kteří dokážou
nejlépe ohodnotit své vlastní schopnosti. Je málo těch, kteří dokáží sami sebe
dobře ocenit, reálně ocenit, na co mají
a na co nemají. Jsou i takoví, kteří si myslí příliš, to jsou ti, kteří hodně mluví, a já
jim říkám brouk Pytlík. „Všechno znám,
všechno vím, všechno můžu, všechno dokážu“, ale v životě nic neudělali. Jenom
všechno ví nejlépe, jak se to dělá. Takových je naštěstí málo. Většina ovšem,
žel, jsou ti, kteří si říkají: „Já? Ne. Všichni, ale já? V životě bych to nedokázal. Já
to přece neumím a nemám zkušenosti.“
Pán Bůh, ten hospodář v podobenství,
rozdával ne podle toho, co už dokázali,
ale podle jejich schopností. A tady vám
chci říct důležitou věc. Pán Bůh zná vaše
schopnosti nejlépe. Ve skutečnosti je to
Duch svatý, který vám dává schopnosti,
obdarování, a On rozdává v církvi podle vašich schopností. On ví nejlépe, jaké
ty vaše schopnosti jsou. Pokud vám dal
schopnosti, obdarování, a k něčemu vás
povolal, je teď na nás, abychom se rozhodli, co s tím uděláme. Rozumíte zodpovědnosti, která z toho pro nás křesťany vyplývá?
Vezměte si jenom takový drobný příklad ze života. Když dáte svému dítěti
nějakou hodnotnou věc, nějaký dárek.
Například mobil. Očekáváte, že dítě se
k poměrně drahé věci bude chovat zodpovědně. Že ho nehodí na zem a nebu-
de s ním hrát hokej, nebude s ním házet po ptácích, nebo já nevím, co všecko.
Očekáváte, že s ním bude zacházet zodpovědně. A taky očekáváte, že občas mobil zapne, pošle vám esemesku, anebo
že vy se k němu dovoláte. Ovšem na co
by byl drahý dárek, kdyby ho dítě nosilo
s sebou a chválilo se před kamarády, jaký
má skvělý přístroj, ale v životě by ho nezaplo? Schovalo ho, protože to je příliš
drahá věc na to, aby se používala. A to
je možná případ třetího služebníka, který si uvědomoval hodnotu hřivny, ale zakopal ji.
Kolik obdarování, která nám Pán Bůh
dává, v životě nejraději zakopeme, skryjeme, nikdy nepoužijeme, protože se obáváme různých věcí. Třetí služebník se bál
komplikací, bál se, že se to může zničit,
že se může cokoli stát. Jak často se bojíme použít nádherné Boží věci, které nám
daroval a které máme k dispozici, jen
proto, abychom se náhodou neztrapnili před lidmi, že to nevyjde, že to uděláme špatně. Když si uvědomíme, že Pán
Bůh nám dal schopnost přinášet lidem
světlo, kdo z nás se může vymluvit, že tuhle schopnost nemá? Mnoho lidí se vymlouvá. Víte proč? Protože nikdy tuhle
věc nevyužili ve svém životě. Nikdy ji nezačali používat. Na co by dítě mělo mobil, když ho v životě nevyužije a nepozná,
na co všecko dobrého jej může použít?
Obávám se, že církev je tak málo vidět
právě proto, že lidé nedokážou přijmout
zodpovědnost a nezačnou používat obdarování, která jim Pán Bůh dal. Že jsme
především tím třetím služebníkem, že zakopáváme svá obdarování.
Řekl jsem si, že nebudu kritizovat, ale
budu dělat něco pozitivního, když Pán
Bůh rozdává hřivny, obdarování, ne pod-
le zásluh, ne podle věku, ale podle schopností. Vzpomínám si, když jsem v patnácti letech uvěřil v Krista, jak se proměnil
můj život, i když moje maminka učila
nedělní besídku a byl jsem vždycky vychováván v křesťanském prostředí. Ale
když jsem se v patnácti letech rozhodl,
že změním svůj život a půjdu skutečně
za Ježíšem, mnohé věci se v mém životě
změnily. Za nějakou dobu, když jsem přijal křest Duchem, se změnily mnohé další věci. Věřím mladým lidem. Věřím, že
i třinácti a čtrnáctileté děti dokážou Boží
obdarování využívat. Pokud je to naučíme dělat správným způsobem, dokážou
těmi věcmi sloužit druhým.
Jednou jsem se to rozhodl vyzkoušet.
Na táboře jsme vždy zvěstovali evangelium, vedli děti k pokání a k přijetí Krista, protože většinou na našich táborech
jsou nevěřící děti a musíme jim vysvětlit evangelium skutečně od základu, ale
současně jsem se rozhodl, že budeme dělat i to, že budeme naše mladé lidi, kteří
už v minulosti přijali Krista, učit sloužit
si navzájem. A tak jsme se s nimi začali
více modlit, více jim prorokovat, a najednou jsme zjistili, že oni prorokují daleko víc, než my vedoucí, daleko víc jsou
schopni a připraveni modlit se za potřeby svých vrstevníků a že si dokážou
sloužit navzájem. A dneska, to můžu
říct, pokud v našem sboru někdo přinese proroctví, které zatřese sborem, tak to
jsou často patnáctiletí mladí lidé. Možná je to tím, že se nebojí ztrapnit, nebojí
se to využít. Protože my dospělí, my bychom chtěli, aby ty věci přišly, tolik bychom chtěli, ale raději ať to udělá pastor nebo starší. Ale jak to ten starší a ten
pastor může udělat, když ty schopnosti
dal Duch svatý zrovna tobě?
Pane, tu je tvoje hřivna;
měl jsem ji schovanou v šátku. (L 19,20)
Kresba: Robert H. Flores
Když vidíš potřebu, naplň ji
Mnozí lidé kritizují, že ty věci nejsou
v našem sboru, protože je nevidí. Je
správné, že oni vidí ten nedostatek, ale
víte, mojí další životní zkušeností je, že
když někdo vidí, že někdo by měl něco
udělat, tak to je často právě hlas Ducha
svatého, který říká: „Měl bys to udělat ty.“
Jenomže my to raději slyšíme jinak, převedeme si to na: „Měl by to někdo udělat.“
A to je moje dnešní výzva pro vás. Když
ti přijde na mysl myšlenka: Tohle by v našem sboru někdo měl udělat, chci tě poprosit, zkus v tom okamžiku přemýšlet:
„Mohl bych to udělat já?“
Uvedu příklad z praktického života
na našich táborech. Když máme tábor
někde v přírodě, tak je někdy velmi těžké udržet čistotu a pořádek. Když tam
máte šedesát děcek, které tam lítají a pořád se něco děje, tak les a louka, kde jste,
za chvilku přestává být loukou. Každý
nástup říkám: „Děcka, všechny papírky
sbíráme, neexistuje, abys přešel kolem
papírku a nezvedl ho.“ Je to problém, naučit je to. Ale jak můžete tolerovat tenhle
papírek tady na louce, anebo tenhle špagát tady v lese? Někdo ho neuklidil. Tak
kdo ho uklidí? Všichni můžou kritizovat,
že ho někdo neuklidil, ale on tam pořád
je. Nachytal jsem na tom sám sebe. Jdu
loukou, vidím papírek a už začínám křičet: „Děcka, co tenhle papírek tady, kdo
to tady nechal?!“ To se nikdy nedozvíte, kdo to tam nechal. Jak se to můžete
dozvědět? To byste museli být skutečně
dobrý prorok. Ale většinou vám to Duch
svatý stejně neřekne, i když byste byli já
nevím jaký prorok. „Tak co s tím papírkem,
kdo ho uklidí?“ A už byste chtěli rozdávat
obecně prospěšné práce a různé opravné
prostředky. A pak si říkám: „No dobře, ale
učíš to děcka, vidíš, že tam ten papírek je,
tak proč ho teda nezvedneš?“ Víte, a tím
to začíná. Když vidíš, že je třeba něco udě-
lat, tak se neohlížej, kdo to udělá, udělej
to ty. Tím obyčejným papírkem to začíná.
Když začneš být poslušný v malých věcech, tak ten, kdo měl hřiven pět, protože
s nimi začal pracovat, využívat je, vydělal
s nimi dalších pět. Ale já věřím, že Pán
Bůh mu dal příležitosti, že svou věrností získal další. Když přišlo k odměňování a došlo na toho, který měl jenom jednu zakopanou hřivnu, kde skončila jeho
hřivna? U toho, kdo se osvědčil. A jedině
tehdy, když se osvědčíme, bratři a sestry,
v tom malém, nám Pán Bůh přidá další
věci. Protože to odměňování bylo nádherné. Podívejme se do textu, přeskočíme příběh a čteme od 22. verše: Přistoupil
ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil
jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘
Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníPán Bůh mi dá věci, které potřebuji, abych
naplnil jeho záměry ve svém životě. Ale dá
mi to teprve tehdy, pokud já začnu pracovat
ještě tehdy, když nic nemám.
ku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný,
ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se
u svého pána.‘ Přistoupil i ten, který přijal
jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že
jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš,
kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem
šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš,
co ti patří.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem
nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl
jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych
přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.
Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který
má deset hřiven! Neboť každému, kdo má,
bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude
odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude
pláč a skřípění zubů.‘ (Mt 25,22–30)
Někdy přemýšlím. Když je třeba se
modlit za nemocné, ohlížíme se: No, kdo
půjde? A brání nám jenom víra v to, že
skutečně i já se můžu modlit za nemocné. Když je třeba jít za nemocným do nemocnice: „Tam ten bratr má pro to srdce,
pošlete ho tam, protože já nemám čas.“
Obávám se toho, že když budeme skládat účty, tak Pán se bude ptát konkrétně:
„Víš, já jsem ti tehdy dal příležitost. Proč
jsi ji nevyužil?“ Když děcka tohle učím,
vyprávím jim příběh. Když jsem pracoval
ještě v železárnách, jezdil jsem do práce
na kole. Máme ve městě lesopark a já bydlím na druhé straně, takže jsem jel vždy
lesoparkem. A jednou jsem jel rychle, spěchal jsem na šichtu, bylo to asi na noční, protože byla tma, a na lavičce seděl
chlap. Takový starší pán. A když jsem
projel kolem něj, Duch svatý mi říká: „Zastav se, a řekni mu evangelium.“ „Nemám
čas, spěchám na šichtu, je tma, kdo ví, kdo
to je, kdo ví, jak to dopadne.“ A jel jsem
dál. Ale ten hlas byl stále silnější. A já jsem
fakt musel zastavit a vrátit se, i když jsem
spěchal na šichtu. Ale pán už na lavičce
nebyl. Protože jsem zřejmě dlouho váhal.
Je to snad už patnáct let, ale dodnes mě
to mrzí. Protože vím, že to byla příležitost.
Bože, co máš pro mě dneska připravené?
O příležitostech čteme v Efezským
2,10. Tento verš mě provází celým životem. Tam čteme takovou nádhernou
věc: „Jsme, my křesťané, Boží děti, církev,
každý z nás, přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré
skutky, které nám Bůh připravil. Pokud
jsme Božími dětmi v Kristu Ježíši, tak
Boží slovo říká: „Jsme Boží dílo, abychom
konali dobré skutky, které nám Pán Bůh
připravuje.“ Když to vezmeme prakticky
do svého života, tak když ráno vstaneš
a uvědomíš si tuhle věc, tvoje modlitba
nemůže být jiná, než: „Pane, mám nový
den před sebou, ty mi říkáš, že připravuješ pro mě dobré skutky, tak teda: Co to
bude?“ Modleme se tak: „Pane, nový den
začíná, copak pro mě máš dneska připraveno? Co je to za dobrý skutek, který
chceš, abych dneska udělal?“ Víte, dobrý
skutek, to není bobřík někde u skautů, že
si dáš závazek, že každý den uděláš nějaký dobrý skutek. Tady jde o to, ptát se:
„Bože, co máš pro mě dneska připravené?“
A takhle se může ptát maminka, která
je na mateřské a celý den se stará o své
dítě, a přesto si ji může Duch svatý použít, aby Kristus byl oslaven. Já nevím, jak,
ale Duch svatý má na to kapacitu, aby
každému z nás na každý den připravil
věci, které máme udělat. Čím víc budeme
v drobných věcech, které začínají papírkem, věrní, tím víc nám Pán Bůh slibuje,
že nám bude přidávat větší a větší věci.
A tak, pokud se křesťané ráno modlí: „Pane, čekám, kdy mě pošleš do Afri-
Kam se poděla naše zodpovědnost?
Ročník 23, prosinec 2011
7
Kam se poděla naše zodpovědnost?
ŽIVOT V KRISTU
8
Bože, jaký máš pro mě dnes plán?
ky, protože přece toužím, abych byl pro
tebe taky tak užitečný, jako Bonnke, tak
čekám, kdy ta Afrika přijde.“ Deset let nic.
A já nevěřím, že by Pán Bůh měl pro nás
deset let, kde je nic. Víte, často se to vyučuje takhle: Mojžíš, to je příklad, 40 let ho
Pán Bůh učil na faraónském dvoře, pak
dalších 40 let jako pastýř s ovcemi, kde
se nic nedělo – přitom my nevíme, co se
dělo. Teprve pak šel do služby. Nevěřím,
že máme čekat do osmdesáti, než nás
konečně Pán Bůh povolá něco pro Boží
království udělat. Já věřím, že je to každý
den, dneska, zítra a příští týden, kdy má
Duch svatý pro každého z nás, absolutně pro každého z nás, ať máš 14, 15 let,
anebo 70, připravené dobré věci, dobré
skutky, které chce, abys udělal. Možná to
bude obyčejný papírek, obyčejné dobré
slovo, praktickou věc, ale v Kristu Ježíši
to přinese slávu Božímu království.
Kde je teda naše zodpovědnost? Jak
s těmito věcmi budeme ve svém životě
zacházet? V občanském sdružení Filadelfia teď potřebujeme rychle začít stavět
už sedmý domek, protože musíme utratit peníze, které jsme dostali. Nedávno
to byl další milion od nějaké nadace, ale
víte, nic z toho by nebylo, kdyby nebylo v našem sboru dvou lidí, kteří do toho
byli zažraní, a kteří si řekli: „Tohle Pán
Bůh od nás chce, i když nemáme nic, jdeme do toho.“ Pán Bůh dává. I když je to
často těžké. Když dokončíte dům, vy se
na jedné straně můžete pochválit, že tady
stojí dům a stěhuje se do něj sedm opuštěných dětí, ale na druhé straně jsou nezaplacené faktury a dluhy a firmy, které
se ptají: „No tak a kdy bude zase další
splátka?“ A vy říkáte: „My věříme, že Pán
Bůh něco pošle.“ Pán Bůh něco dal. Je
to stále takové napětí, ale Pán Bůh dává.
Jedna stavba není ještě zaplacena, ale my
už máme peníze na druhou stavbu. Musíme je dát do druhé stavby, a stále to lidi
žene dopředu, že musí něco dělat. Stále
je to chození vírou, že si říkáme: „My
na to nemáme, ale když nás tam Pán Bůh
volá, no tak to přece musíme udělat.“
Ale to nemusí být stavba za miliony.
Věřím, že tohle funguje i ve všedních
každodenních situacích. Věřím, že Pán
Bůh chce, abychom oslovili souseda, anebo někoho z rodiny, anebo abychom pomohli někomu v praktických věcech. Protože každému z nás dal schopnost mluvit
a přinášet světlo. Nejlépe to uděláte,
když to budete dělat přirozeným způsobem. Není třeba se postavit za kazatelnu
a hlásat nějaké krásné rétoricky připravené kázání. Většinou, když jsem viděl
výsledek svého svědectví nebo své služby slovem na lidech, tak to bylo vždycky
u slova, které mi Pán Bůh dal na srdce
během toho, až jsem začal mluvit. To je
ten princip. Někdy si připravíte kázání
a říkáte si: „No to je bomba, na to přece každý musí reagovat.“ Ale když sledujete reakci lidí, třeba v modlitbách, anebo potom během týdne na skupince, tak
většinou reagují na věci, které nám Pán
Bůh dal na mysl a na jazyk, až když jsme
začali mluvit. Protože to je Duch a Duch
je život. A vy, když cítíte, že máte něco
říct, když cítíte, že máte někomu podat
ruku anebo někoho oslovit, tak to udělejte, i když si myslíte, že nevíte, co máte
mluvit. Protože máme zaslíbení, že Duch
nám dá ta správná slova. On vám přidá,
On vám to dá. Když vás k tomu posílá,
tak vás taky uschopní. Přece ta zaslíbení
máme. Jenom najít sílu přijmout zodpovědnost a udělat to. A pak Pán Bůh bude
dělat veliké věci. Věříme tomu? U jiných
lidí ano, ale u mě ne. Já že bych taky tohle mohl vyzkoušet?
Nedávno jsem to viděl v praxi. Čtrnáctiletá holka, když jsme se s ní na táboře
modlili, tak jsem jí říkal: „Víš, Pán Bůh
ti dává schopnost oslovovat lidi. Budeš
moct tím, že budeš poslušná Duchu svatému, ovlivňovat jejich životy.“ Nedávno
přišla a říká: „Víš, my ve škole, na základce, v deváté třídě, o přestávkách máme
takové šílené diskuze o Božích věcech, že
jsem někdy v koncích.“ Nedávno na chlapecké skupince kluci říkají: „Víš, my jsme
naši učitelku na křesťanské škole dostali
totálně do úzkých, protože začala něco
mluvit a my jsme jí dokázali, že nemluví pravdu podle toho, co říká Bible. A celou hodinu jsme s ní prodiskutovali.“ Já
si říkám: No to je ono. Když děcka skutečně vidí, že tady o něco jde. Že mají
přehled, že dokážou hledat v Bibli. Pak
jsme se dvě schůzky učili, jak rychle najít
v Bibli to, co potřebuji. Učili jsme se ovládat program Theofilos. Jak to rychle najít, v jakých souvislostech a jak přemýšlet. Říkám: „Nebojte se o těchto věcech
mluvit, diskutovat. V tom se utvrzujete.“
S kamarády to řeší a říkají: „Víš, no, on
ten spolužák, on je takový problematický a terorizuje celou školu. Už jsme
se s ním modlili a musíme ho přivést
na skupinku, abys s ním mohl taky promluvit. Protože má zájem o Boží věci, ale
když ho to popadne, tak potom terorizuje půlku školy. Musíš nám pomoct, my
jsme se s ním už modlili ve škole o přestávce.“ Modlili se s ním, ne za něj, s ním.
A já žasnu. Přijměme zodpovědnost.
Vydej se Bohu jako oběť živá
Dvanáctá kapitola Římanům ovlivnila
můj život už jako mládežníka. My jsme
se v mládeži rozhodli tuhle kapitolu naučit zpaměti. Asi půl roku jsme se ji učili
a navzájem se zkoušeli. Protože dvanáctá kapitola Římanům je klenot Božího
slova, který se týká konkrétních praktických věcí v našem životě. První dva verše jsou nádherné: Vybízím vás, bratří, pro
Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať
je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte
se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je
vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
(Ř 12,1–2) Bratři a sestry, naše služba je
dávání sama sebe, našeho života, našeho
pohodlí, našich zaběhnutých způsobů života. Jak často vypadá náš život? V neděli
v 8:30 vstáváme, protože v noci v sobotu jsme dlouho čuměli na televizi, takže
v 8:30 vstáváme, rychle se vzpamatovat,
na snídani už není čas, rychle na shromáždění, po shromáždění konečně oběd,
kávička, pak si pustíme televizi, čumíme
na ni do devíti večer, pohoda, přece v ne- ku, ne do domova. Ale ještě stále si ho
děli si konečně musíme odpočinout. No berou na víkendy, stále mu dávají šanci.
a pondělí až pátek zase práce, a na nic ji- Sám přišel a řekl: „Já se chci dát pokřtít.“
ného není čas. Máme stereotyp. A já se A otec řekl: „Víš, já nevím, co dělat, jsem
ptám: „Jak chceš realizovat a naplnit to- tak rozpolcený. Rozhodněte vy, bratři. Já
hle slovo?“ když Boží slovo ti říká, že to, nevím. To je ten největší lump, kterého
co Bůh od tebe žádá, je dávání sama sebe jsme měli. Vychovali jsme už jako pěsvčetně svého pohodlí a těch věcí, o kte- touni víc než patnáct dětí, ale toho jsme
rých si myslím, že mi patří, a mám na ně nezvládli. V diagnosťáku je to ten nejnárok. Odevzdat je jako Bohu milou oběť.
A to někdy bolí, není to úplně jednoduKdyž ti přijde na mysl myšlenka: Tohle by
ché a příjemné. Hledat, co se Bohu líbí. v našem sboru někdo měl udělat, tak já tě
Ne co by mě zajímalo, ale co se líbí Bohu. chci poprosit, zkus v tom okamžiku přemýšlet: „Mohl bych to udělat i já?“
Stojí to za to
Víte, jak velký problém máme získat vedoucí na tábor, protože nikdo nemá čas, větší lump. Ale teď přišel a chce se dát
protože lidé nemají dovolenou? Jak mů- pokřtít. Co mám dělat? Můžu mu zabrážou mít čas jet na týden na tábor, když nit?“ Vážně jsme o tom přemýšleli. Jeho
svou dovolenou prostě nemají, protože vychovatel v diagnosťáku je věřící kluk,
v zimě musí na týden na lyže a v létě při- z KS. Když jsme mu řekli, že zrovna on
nejmenším na čtrnáct dní do Chorvatska. se chce dát pokřtít, tak se jenom chytnul
Ale, díky Bohu, máme i takové lidi, kteří za hlavu. A nevěřil tomu. Ale když se tenveškerou svou dovolenou, která by patři- to kluk modlil, já vím, že jeho charakter
la rodině a dětem, věnují službě. Jinak by- nebude proměněný jen tak lousknutím
chom jako organizace nemohli existovat. prstu, ale když se modlil, skutečně bylo
Ale stojí to za to. Když pak můžete po- vidět, že to jde z jeho srdce. Mluvil v tom
stavit před sbor takové dva patnáctileté smyslu: Jsem rád, že jsem se mohl rozkluky jako já včera, kteří pocházejí z ne- hodnout a chci jít za tebou, chci se tobě
věřících rodin. Někdy před osmi lety při- líbit, a chci se rozhodnout pro tebe. Můjeli na tábor poprvé a mnohé roky jsme žete takovému člověku zabránit dát se
s nimi měli kontakt vždy jen ty dva týd- pokřtít? Já nevím, co s ním bude, nevím,
ny na táboře a vloni slyším: „Kuba, toho jak mu můžeme pomoct víc, ale touha
jsem viděl na mládežnickém festivalu.“ v něm je.
A když už takhle mluvím, ještě čtvrŘíkám: „No teda, tak to bych nečekal.“
A on mi píše: „Víš, Petře, já bych strašně tá holka, kterou jsme pokřtili. Má teď
rád na váš tábor. Já vím, že už na to ne- patnáct let a na naši schůzku ji přivedmám roky, vím, že tam máte limit čtrnáct
let, já už mám patnáct, ale já bych tak
strašně chtěl. Víš, když mě vezmeš na tábor, já ti udělám všechno. A hlavně bych
chtěl, abys mě tam pokřtil.“
Říkám: „Kubo, to nejde, tvoji rodiče
s tím souhlasí?“ „Já to s rodiči domluvím.“
Nakonec jsme domluvili, že celá rodina
přijela na sborový den. Pak mi otec děkoval za Kubu, za to, že se o něj staráme.
Když jsme šli z vody po křtu a rodiče byli
vepředu, Kuba mi řekl: „Víš, já jsem tak
dlouho toužil po tom, abych se nechal
pokřtít, ale taťka mi pořád říkal: Až dorosteš, až si v tom uděláš jasno, až si to
poskládáš v hlavě, potom se rozhodneš.
Jsem tak rád, že jsem konečně pokřtěný.“
Já jsem netušil, že po tom tolik touží. On
přijal Ježíše jako desetiletý kluk na táboře, a nikam nechodil, jen na naše tábory. Ale kdybyste viděli jeho nadšení, že se
konečně mohl dát pokřtít, to stojí za to.
Stojí za to obětovat čas a poslechnout.
Někdy si říkáte: „Má to vůbec cenu?“
Další kluk, kterého jsme včera křtili, byl
z diagnostického ústavu. Jedna pěstounská rodina ho nedokázala zvládnout
a musela ho vrátit zpátky do diagnosťá-
la její třídní učitelka. Přijela s ní jednou
v sobotu a říká: „Prosím vás, můžete se
o ni postarat?“ Celou schůzku probrečela v koutě, taková malá holka, protože měla v rodině strašné poměry. Děvče
začalo za krátkou dobu jezdit pravidelně
na naše schůzky, z města, což je nějakých
13 kilometrů k nám do vesnice. Za velmi
krátkou dobu začala jezdit i na nedělní
besídky. Protože křesťané byli jediní lidé,
kteří o ni měli zájem. Těsně před Vánocemi, den před Štědrým dnem, tehdy jí bylo
dvanáct let, ji její matka vyhodila z domu.
Protože byla nepříčetná z alkoholu. Nakonec skončila v dětském domově. Ale
dneska je v jedné z našich pěstounských
rodin a včera jsem ji pokřtil. Když vidíte, kde mohla skončit a v jakém prostředí
žila, tak si říkám: Díky Bohu, že nám dává
takovéto příležitosti. My bychom tu dívku nikdy v životě nenašli. Ale její třídní
učitelka ji přivedla na naši schůzku. Náhoda? Nevěřím v náhody. Někdy žasnu,
jak Duch svatý nádherným způsobem
spravuje církev.
Někdy jenom kritizujeme a kritizujeme, ale když se takhle z povzdálí podíváte na tyhle věci, jak to funguje, a že tamhle ten uvěřil a tamhle ten projevil zájem,
a tady ten najednou změnil úplně své
chování, je to nádherná věc. Jsou to takové drobné věci, já tomu říkám takové ty
papírky, které nám Duch svatý připravuje na každý den. A je naší zodpovědností
s tím něco udělat, poslechnout. Pán Bůh
v těchhle věcech oslaví jméno Ježíš. Skrze
ty drobné věci a skrze každého z nás.
Kam se poděla naše zodpovědnost?
Ročník 23, prosinec 2011
9
ŽIVOT V KRISTU
Vánoce nebo Chanuka?
Mesiánští Židé a Vánoce
Vánoce v Izraeli
Z
10
hruba ve stejnou dobu, kdy křesťané slaví Vánoce, Židé slaví Chanuku, „svátek zasvěcení chrámu“.
Protože židovský kalendář pro vyrovnání
rozdílu mezi měsíčním a slunečním rokem používá „přestupný měsíc“ namísto
přestupného roku, svátek Chanuka spadá do období mezi koncem listopadu
a koncem prosince.
V roce 2010 Židé začali zapalovat každý večer jednu svíčku na devítiramenném chanukovém svícnu už 1. prosince,
takže všech osm jich hořelo 8. prosince.
Svíček na svícnu je ve skutečnosti celkem devět, protože každý chanukový svícen má devátou svíčku, „šamaše“ neboli „sluhu“, který dává své světlo ostatním
svíčkám – jinými slovy, kterým se ostatní
svíčky zapalují.
Během tohoto svátku si Židé připomínají znovuzasvěcení (hebrejsky „Chanukka“) Druhého chrámu. Oslavují vítězství
Makabejských nad helenisty a radují se
z očištění jeruzalémské svatyně od pohanské modloslužby. Proto je v tomto
čase zakázáno se postit.
Koncem 70. let druhého století před
naším letopočtem začal seleukovský vládce Antiochus IV. Epifanes, který přebýval
v Sýrii, násilím vnucovat řeckou kulturu židovskému lidu. Mnoho Židů přijalo
helenismus a přizpůsobilo se nové kultuře. Roku 167 před naším letopočtem
byl židovský chrám zasvěcen řeckému
bohu Diovi a učiněn centrem uctívání
model.
„Ultraortodoxní fundamentalisté“ byli
nuceni se bezmocně dívat, jak byla zavedena povinnost jíst vepřové maso
a za dodržování šabatu a provedení obřízky byl vyhlášen trest smrti. Pod vedením charismatického knížete a kněze
Matitjáše z Modeinu začali Židé zachovávající Tóru vést partyzánskou válku proti
mnohem početnějším Syřanům a jejich
židovsko-helenistickým sympatizantům.
Po smrti Matitjáše převzal velení nad povstalci jeho syn Juda Makabejský. V roce
164 se zmocnili Jeruzaléma.
Juda očistil chrám a znovu jej zasvětil Bohu Izraele. Podle rabínské tradice
při zasvěcení chrámu Judovi stoupenci
chtěli v chrámu rozsvítit sedmiramenný
svícen, menoru. Potřebovali však rituálně čistý olivový olej. Říká se, že zbožní
Židé našli čistého oleje jen malé množství, právě tak dost na jeden den.
„Chanukový zázrak“ se stal, když s tímto malým množstvím oleje vydržel svícen
zářit osm dní – dost na to, aby mohl být
připraven nový čistý olivový olej. Proto
také hraje olej důležitou roli v chanukových zvycích. Mnoho svícnů je na olivový olej. Jí se sladká jídla smažená na oleji,
jako koblihy nebo palačinky. Mnoho mesiánských společenství v Izraeli Chanuku
slaví. Datum Kristova narození Nový zákon nezmiňuje. „Proto to není důležité,“
vysvětluje starší jednoho společenství
Židů, kteří věří v Ješuu (tak zní jméno
„Ježíš“ v původní hebrejštině) jako svého Mesiáše. Místo toho „pečeme na Vánoce pro Ješuu narozeninový dort,“ říká
maminka devíti dětí. Vánoce jsou pro
ni součástí pohanské, křesťanské tradice. Sama se cítí mít mnohem blíže k židovské tradici, ve které byli – ona i její
manžel – vychováni. Nehledě na to, že evropské Vánoce jsou v Izraeli dobou normální školní docházky.
Jiní mesiánští Židé to neberou na tak
lehkou váhu. Pro věřící z židovských
osad v Judsku jsou Vánoce „pohanským
svátkem“, jehož původ lze odvodit ze starověkých kultů plodnosti. Ješua neslavil
Vánoce, ale slavil Chanuku, jak zaznamenal evangelista Jan v 10. kapitole, verš 22.
Navíc má Chanuka „nanejvýš aktuální
poselství pro naši dobu,“ říká jeden z členů komunity v Jeruzalémě.
„Stejně jako za dnů Makabejských
i dnes menšina Židů zachovávajících
Tóru bojuje proti většinové izraelské
společnosti, která chce přijímat humanistického ducha doby.“ Na zdech jeho
kanceláře visí hebrejsky napsané citáty
ze Starého i Nového zákona. „Zase znova nechce většina slyšet to, co Bůh říká.
Jsme lidé, kteří by měli žít odděleně, neměli bychom patřit k pohanům,“ říká slovy z knihy Numeri 23,9.
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
22. 12. 10
překlad –mswww.israelnetz.com
Gilad Šalit se vrátil domů
Š
Současně varovaly webové stránky
alitova rodina si může oddechnout. Po 1 941 dnech v zajetí je brigád Al-Kassám Izadín, vojenského
25-letý Gilad opět doma. Polovinu křídla Hamásu, že vzdušný prostor pásdesítiletí bojovali Noam a Aviva o svého ma Gazy je sledován izraelskými bezsyna. Nelitovali žádných nákladů, nevy- pilotními letouny. Šalitovi únosci ponechali jediného významného politika dezřívali Izrael, že se v poslední chvíli
ani žádné médium, aby jejich zajatý vo- pokusí Šalita osvobodit a vyhnout se tak
ják neupadl v zapomenutí. Konečně jej svým závazkům. Šalitovo navrácení bylo
prý operací stejně složitou jako jeho
mohou sevřít v náruči.
Za těch uplynulých pět let a čtyři měsí- únos.
Ráno v den propuštění seděl celý Izrace se Gilad Šalit stal synem celého národa. Izrael se chvěl o jeho osud spolu s ro- el napjatě u televizorů, sledoval a rozebídinou. Nyní celý národ oslavuje návrat ral každé vyjádření v médiích. Konečně,
ztraceného syna. 18. října 2011 nezůstalo dvacet minut po desáté hodině, se objev Izraeli snad jediné oko suché. Všichni vily první záběry v egyptské televizi. Zakuklení ozbrojenci Hamásu se zelenými
chtěli být u toho, až se Gilad vrátí.
Mediální divadlo dohodnuté výmě- páskami na přilbách a samopaly v pohony se po celé zemi připravovalo několik tovosti vyvlekli z bílé dodávky zbědovaně
dnů. Stovky novinářů zamířily na hranič- vyhlížejícího mladíka v tmavých brýlích
ní přechod Kerem Šalom v jižním Izraeli,
na letecký opěrný bod Tel Nof uprostřed
země a do vesničky Micpe Hila v Horní
Galileji nedaleko libanonské hranice, domova Šalitovy rodiny, aby sledovaly návrat izraelského vojáka, jehož život je
cennější než tisícovka Arabů.
Drama Šalitova propuštění zůstalo napínavé až do poslední minuty – jako by
to bylo záměrně naplánováno. Několik
hodin před výměnou zjistili zástupci Hamásu, že špatně odhadli počet žen vězněných v Izraeli. Velkohubé prohlášení zahraničního šéfa Hamásu Chálida Mašála,
že vysvobodí všechny palestinské vězenkyně, se nesplní! Zvažovaly se a zavrhovaly nové požadavky.
a černé baseballové čepici. „Celková řeč
jeho těla odpovídá muži, který po dlouhé době zase poprvé uviděl slunce,“ hlásí izraelský komentátor, který sám prožil
válečné zajetí.
Potom byl Šalit odveden do budovy
hraničního přechodu Rafah mezi pásmem Gazy a Egyptem – těsně následován
Achmedem Džabarím, velitelem vojenských sil Hamásu. Džabarí je z palestinského hlediska hrdinou celého dramatu. Nejenže celý únos izraelského vojáka
v červnu 2006 naplánoval a provedl, ale
dokázal po celá léta unikat dlouhé ruce
izraelské armády a Šalita před ní ukrývat.
Až dosud nebyla známá žádná jeho fotografie.
Ještě než byl Šalit předán izraelské armádě, musel zprostředkovatelům výměny vyslovit poctu formou exkluzivního
rozhovoru s egyptskou televizí. „Vaše
propuštění je úspěchem egyptských tajných služeb,“ vysvětlila egyptská žurnalistka Aviva Aminová zkroušenému mladíkovi a otázala se ho, proč podle jeho
názoru uspěli Egypťané tam, kde se to
německým zprostředkovatelům nepovedlo.
S námahou se Šalit snažil čelit přívalu arabských, anglických a hebrejských
otázek egyptských novinářů: „Co jsi nejvíc postrádal? Co budeš dělat, až se vrátíš domů? Co tě tahle zkušenost naučila? Posilnila tě?“ až po otázku: „Teď víš,
co to je být v zajetí. Co říkáš tomu, že
v izraelských věznicích je dosud více než
4 000 palestinských vězňů? Spustíš mezinárodní kampaň za jejich osvobození?“
– na kterou Šalit odpověděl: „Budu rád,
když se vrátí ke svým rodinám a přestanou bojovat proti Izraeli.“
Odborník na arabštinu Oded Granot
se v izraelské televizi snažil o spontánní
překlad prvního exkluzivního rozhovoru
s nejslavnějším vojákem izraelské armády. Zatímco se televizní hlasatelka a tlumočník dohadovali, jak správně položit
otázku Šalitovi, ohodnotil je Granot:
„Vyhodil bych je oba!“ Vůbec působil
tento rozhovor spíš dojmem posledního mediálního mučení zkoušené oběti.
Izraelci jsou však nadšení, jak pohotově
a nezlomně „jejich Gilad“ tuhle záležitost před světovou veřejností zvládl.
Několik minut po jedenácté mohl
mluvčí izraelské armády, brigádní generál Joav Mordechai, čekajícím novinářům
a celému národu konečně oznámit: „Gilad Šalit se vrátil domů!“ a připomněl
únos z 25. června 2006, při němž oba Šalitovi kamarádi, Chanan Barak und Pavel
Slozker, přišli o život.
Ještě na dohled od pásma Gazy se Šalit podrobil prvním lékařským a psychologickým testům a oblékl si novou
izraelskou uniformu, než ho letectvo
dopravilo helikoptérou na základnu Tel
Nof. Zde ho přijali ministerský předseda
Netanjahu, ministr obrany Barak a velitel generálního štábu a především se tu
opět setkal se svými rodiči. Po dalších
lékařských vyšetřeních se obě helikoptéry krátce po čtvrté konečně opět vznesly k poslední etapě letu do galilejského
Micpe Hila.
Mezitím probíhalo v Egyptě, v pásmu
Gazy a Předjordánsku neméně dramatické přijetí 477 palestinských vězňů, kteří
byli z izraelských vězení propuštěni výměnou za Gilada Šalita.
Krátce po deváté hodině se v Rafahu
celý proces opět zadrhl, když bylo ozná-
Izrael
Ročník 23, prosinec 2011
11
Izrael
ŽIVOT V KRISTU
12
meno, že dvě Palestinky odmítly návrat
do pásma Gazy. Jedna z nich se pak nechala přemluvit, aby se vrátila domů, ale
kandidátka sebevražedného atentátu
Wafa Basová se za žádnou cenu nechtěla ke své rodině vrátit a bylo jí nakonec
umožněno odcestovat do Káhiry.
Na hraničním přechodu Beitunia,
na dohled od izraelského vězení Machaneh Ofer, před branami Ramalláhu, čekaly od časného rána stovky Palestinců
z celého Západního břehu pod mořem
zelených vlajek Hamásu. Krátce po jedenácté hodině ztratil dav trpělivost, začal
zapalovat pneumatiky, útočit na oplocení a házet na izraelské pohraničníky
kamením. Zatímco ti se snažili zatlačit
demonstranty zpět slzným plynem, rozhodlo se vojenské velení 117 vězňů z Machaneh Oferu dopravit do Ramalláhu jinudy.
Přes tyto drobné komplikace, které
v představách komentátorů probouzely nejrůznější hrůzné scénáře, převládly
v oficiálních médiích nakonec radostnější zprávy. Zarámován hamásovskými
vůdci Azízem Dwajkem, bývalým parlamentním mluvčím, a šejkem Hasanem
Júsefem, přednesl palestinský president
Mahmúd Abbás v Ramalláhu shromážděným davům poselství síly a triumfu. V Gaze přijal propuštěné současný
hamásovský premiér Izmaíl Haníje polibky a objetími. Kolem poledního bylo
už oficiálně oznámeno, že všichni palestinští vězňové se vrátili do pásma
Gazy, na Západní břeh a do Východního
Jeruzaléma.
Až do večera bylo možno na ulicích
Gazy, Ramalláhu a přirozeně i v Micpa
Hila vidět tančíci davy. Gilada Šalita očekávaly v jeho rodné vesnici tisíce lidí,
když při západu slunce na pole mezi
galilejskými horami přistával vrtulník.
Ještě předtím obletěl kruh nad vesničkou. Do ulic se náhle vyhrnuly tisíce lidí,
všichni v modro-bílém oblečení a s izraelskými vlajkami v rukou. Ulice, kudy
kolona projížděla, byla posetá bílými růžemi. Televizní hlasatelka Ayalah Chason-Nescherová, která celý den vysílala
z Mitzpe Hila, se diví: „Kde se tu všichni tak najednou vzali? Vesnice byla přece
uzavřená?!“ Ale radost z návratu Gilada
Šalita se nedala zadržet. Židé, křesťané –
z blízké arabské vesnice Majlije – i muslimové – mezi nimi i beduínský šejk z Negevu – oslavovali jeho návrat. Teď má
Gilad před sebou ještě dlouhou cestu rehabilitace.
(c) Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
20. 10. 2011
Překlad Pavel Mareš
www.israelnetz.com
Hořká pachuť
R
adost z návratu vojáka Gilada Šalita z více než pětiletého zajetí
není, alespoň z izraelského hlediska, nikterak nezkalená. Dohodě předcházely prudké diskuse v izraelské veřejnosti a tyto rozpory nejsou ještě zdaleka
překonány. Jásot nad Šalitovým propuštěním zanechává hořkou pachuť.
Za jediného prostého izraelského vojáka bylo vyjednáno propuštění 1 027
arabských teroristů. Ze 450 mužů a 27
žen, kteří byli z vězení propuštěni v den
Šalitova propuštění, bylo 280 odsouzeno
nejméně k jednomu doživotí. Dohromady nesou odpovědnost za smrt zhruba
šesti stovek Izraelců.
Je mezi nimi křesťan Kris Adel Išak AlBandak z Fatáh Tanzimu, který v r. 2002
zastřelil dva Izraelce. Také Azíz Salha,
který v říjnu 2000 při barbarském lynči
v Ramalláhu jednoho izraelského vojáka vlastnoručně zardousil a ubodal, aby
se pak kamerám z celého světa chlubil
z okna svýma zakrvavenýma rukama, je
opět na svobodě.
Největší pozornost vyvolala při předběžných jednáních o Šalitově propuštění nepochybně dnes jednatřicetiletá
Ahlam Tamimiová. Palestinská novinářka s osobním číslem 1124138 byla odsouzena k šestnáctinásobnému doživotí.
Na seznamu izraelské vězeňské služby
nese mezi osobami určenými k propuštění výměnou za Šalita číslo 473.
9. srpna 2001 vysadila na křižovatce ulic
Jaffské a Krále Jiřího v Jeruzalémě Izadína Zúhaila Al-Masrí. Ten se o pár minut
později vyhodil do vzduchu v pizzerii
Sbarro. 15 Izraelců bylo zabito, 130 zraněno. Tamimiová se klidně vrátila do Ramalláhu a přečetla zprávy v palestinské
televizi. Jednatřicetiletý pohledný „satan
z Ramalláhu“ říká: „Ničeho nelituju! Vyjdu z vězení a existenci Izraele stejně neuznám. Debata bude možná teprve tehdy,
až Izrael uzná, že tahle země je islámská.“
Pozůstalí po obětech teroru se zoufale snažili do poslední minuty dohodě zabránit i před Nejvyšším soudem. Švuelu
Schijveschuurderovi je dnes 27 let. Při
atentátu v pizzerii Sbarro ztratil rodiče
a tři sourozence ve věku dva až čtrnáct
let. Jakmile byla oznámena dohoda mezi
izraelskou vládou a Hamásem, snažil se
spolu s dalšími příbuznými obětí překazit osvobození arciteroristů. Nejvyšší soud Izraele zasedal dlouho do noci,
i když bylo jasné, že soudci se do politického rozhodnutí vměšovat chtít nebudou.
Teprve zpětně a s delším odstupem
bude možno posoudit, kolik ve skutečnosti židovský stát za vykoupení jediného
vojáka zaplatí. „Žádný stát na světě by tohle neudělal,“ říká spisovatel Ejal Megged,
který se za Šalitovo vysvobození zasazoval
a rozhodnutí Netanjahuovy vlády podporuje.
Nesnáz izraelského rozhodování
se odrazila na mnoha místech, například v osobní poznámce, kterou připojil ke svému podpisu na omilostňujícím
dekretu izraelský president Šimon Peres:
„S těžkým srdcem“, napsal nositel Nobelovy ceny za mír, připojuje svůj podpis
a zaznamenává, že se pouze sklání před
politickým rozhodnutím, že však „těmto
vrahům a zločincům“ jejich činy nikdy
neodpustí ani nezapomene.
Německo-izraelská společnost v Berlíně a Postupimi spontánně prohlašuje:
„Nesmírně se radujeme s Giladem Šalitem, jeho rodiči, rodinou, přáteli a celou
Pokračování na str. 17
Co ve Studijní bibli nenajdete
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
po Bielsko. Když beru historii, nebylo v Čechách jednoho probuzení, které by tady
nebylo taky. Když Luther roku 1517 přibil
na dveře své teze, osm let nato komplet
celé město Fryštát, dnešní Karviná 1, přešla
k luterství. Vyvlastnili katolický kostel, který se stal kostelem luterským. A Těšínsko
je následovalo, takže tady katolíka téměř
nešlo najít. Doba temna v Čechách trvala
tři sta let, tady trvala jen necelých šedesát
let. Vidíme, že tam, kde skutečně je Boží lid,
nepřítel má problémy. Proto je vždy na nás,
jak se k dané věci postavíme. Proto nám
taky krajský církevní tajemník, soudruh
Šrutka, řekl: „Sám ďábel mi byl dlužen ten
prokletý těšínský kotel. Tam je každá církev
strašně silná a nejde s tím nic udělat.“ Neudělali s tím nic jezuité, komunisté, nikdo.
A proto to je znamením: Bojujme. R.B.
má kontakty s různými lidmi, a mezi jiným
KNIHA SOUDCŮ
Kniha Soudců líčí pohnuté události ze- mu řekl, jestli by si nechtěl popovídat s tajména duchovního charakteru, které se tíčkem Masarykem. Podotýkám, že to bylo
udály v životě izraelských kmenů po jejich po druhé světové válce. Načež bratr říká:
vstupu do Kanaánu. Kniha není napsána „Proč ne?“ A tak se sešli, a bezdomovec mu
chronologicky. Události v ní obsažené jsou tam v koutě připravoval to setkání, bratr se ješseskupeny podle duchovní významnos- tě pomodlil, aby rozhovor byl dobrý, načež se
ti a tematické prezentace. Dobové pozadí, v koutě ozvala rána a bezdomovec ho seřval.
Máme ničit to, co je posvátné nekřesťanům?
do něhož děj zasazujeme, je obdobím mezi
smrtí Jozua a dospíváním Samuele. Obecně S ohledem na zákony třeba jen strhávat letáky,
je doba soudců charakterizována jako doba sabotovat co půjde?
Jeden okultista požádal domácího o pas„temna v izraelských dějinách“ a kniha samotná je často příznačně nazvána „knihou telky, a pak mu přinesl obrázek. Domácí
neúspěchů“. Proč? Protože Izrael nevyužil se zeptal: „Kdo to maloval?“ To bylo něco
jedinečnou možnost žít v pokoji a prospe- super. On říká: „Já držel pastelku a ona se
ritě. Národ selhal, přestal žít v trvalé závis- sama hýbala.“ Něco takového musím okalosti na svém Bohu a v poslušnosti jeho při- mžitě vhodit do kamen. Tady je řeč o této
Sd 3,9 I ÚPĚLI IZRAELCI K HOSPODIkázáním. Zmíněný stav v Izraeli dostatečně oblasti, ale ne o tom, že běžně žiju v urči- NU A HOSPODIN JIM POVOLAL VYSVOvystihuje citát, který se v knize uvádí dva- tém státě.
BODITELE, ABY JE VYSVOBODIL, OTAle v tom Písmu je psáno Jejich oltáře roz- NÍELA, SYNA KENAZOVA, MLADŠÍHO
krát („V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.“ – 17,6; 21,25), kopáte, to není to, co od nich dostanete darem, BRATRA KÁLEBOVA.
což jen podtrhuje vážnost a neutěšenost si- vhoďte do kamen. Jak se chovat k těm věcem
Jak je to vlastně s modlitbou?
tuace. Je to i kniha různých stavů, jako např. národů, co tam jsou kolem nás?
Fráze „úpět k Hospodinu“ je znovu
Co s tím udělat? Jednu věci si musím a znovu opakující se výraz v knize Soudců.
střídání vítězství a proher, dobra a zla, obuvědomit. Vstupovali do země, která měla „Úpět“ neboli „volat“ je jiné slovo pro modnovy a odpadnutí, jednoty a anarchismu.
Část soudců pocházela z vládnoucí třídy patřit celá jim. Mně nepatří celá republika. litbu („volal [Samson]“ – 16,28; „úpěli“; „volali“
(např. Jaír, Ibsán, Abdón – o jejich zámož- Mně patří můj pozemek. A na mém pozem- /KR, B21/ nebo „kričali“ /ROH/ – 3,9.15; 4,3;
nosti kromě jiného svědčil i fakt, že každý ku nenajdete žádnou zasvěcenou sochu 6,6–7; 10,10.12). Modlitba je klíčovým náz nich měl 30 a více dětí, příp. vnuků, což a kdyby tam byla, tak ji rozkopu. To platí strojem v životě každého věřícího člověka
byl pro starověký svět nezřídka typický rys), ve všech případech. Když budu cokoli kupo- a má mnoho podob. Izrael v době soudců
někdy si ale Bůh vybral z lidského pohledu vat a budu na to upozorněn, zničím. Pokud však využíval modlitbu pouze v případech
nejméně schopného a pravděpodobného to je cizí, je to jejich problém. Kdyby taková útlaků a všeobecného ohrožení. Lid hazačlověka (Gedeón, Debóra atd.). Je pozoru- socha stála na vedlejším poli, přes cestu, já rdoval s Boží milostí a jednal lehkomyslně.
hodné si všimnout, že všichni soudci byli se jí klanět nebudu, ale není to moje. R.B. Boží touhou však bylo, aby s ním měl trvalý
motivováni Hospodinem (2,16–18). Na drua důvěrný vztah. Dovolím si říct, že vlažnost,
Sd 2,10 TÉŽ CELÉ ONO POKOLENÍ SE povrchnost, vzdalování se od Boha, neúhou stranu však nebyli vedeni pouze samotnou inspirací a nadpřirozeným vnuk- ODEBRALO KE SVÝM OTCŮM. PO NICH spěchy a překážky v životě mají svou přínutím, ale taktéž i neustálým působením NASTOUPILO JINÉ POKOLENÍ, KTERÉ činu v nedostatečném nebo žádném modliNEZNALO HOSPODINA ANI JEHO DÍLO, tebním životě. Svévolné odcházení od Boha
Božím v jejich životech.
Duchovní poselství je možné schematic- JEŽ PRO IZRAELE VYKONAL.
vede k životu v otroctví, kompromisech,
Jak ses jako biskup pokoušel zajistit, aby se depresi a zmatku. Bůh ale prokazuje svou
ky vyjádřit ve dvou bodech. Především zde
sledujeme osudy lidí a jejich jednání, Boží naší církvi nestalo totéž?
milost tím, že vzbuzuje „vysvoboditele“
To zajistit nejde, jedině modlitbou a sou- a služebníky, aby přivedli lid zpět k němu.
milost a způsob záchrany. Za druhé, v knize je položen důraz na moc modlitby. Po- stavným vyučováním. Ale pokud si mě Bůh
Co nás učí tento příběh? K čemu nás
každé, když v Izraeli došlo k otevřenému jednou odvolá, to už je pak odpovědnost vybízí? Přemýšlejme o tom, jaké místo má
odpadnutí s následným Božím trestem, další generace. Je to velmi nebezpečné, pro- modlitba v životě věřícího člověka. Jakou
poté lid začal úpěnlivě volat (modlit se) tože toto je lidem blízké, a my vidíme vždy důležitost má osobně pro mne? Je modlitk Bohu o vysvobození. Celkově, i když je to znovu a znovu, jak třetí, čtvrtá generace ba mou nejvyšší prioritou? Co se děje, když
kniha o neúspěchu, víra je patrná v službě křesťanů se postupně opět uchyluje ke sta- modlitbu zanedbávám? Co je takovým indirým metodám i k starému prokletí. R.B.
soudců (Žd 11,32–34).
kátorem neboli ukazatelem posunu v situaKniha Soudců je v mnohém podobná
ci, kterou dlouhodobě negativně prožívám?
Sd 2,20–23 PROTO HOSPODIN VZPLA- Nejsem chycen v pasti problémů právě
novozákonní knize Galatským, srovnámeli izraelský lid, který opakovaně upadal NUL PROTI IZRAELI HNĚVEM A PRO- proto, že jsem ztratil prvotní zápal a nado modloslužby s odpadlictvím galatských HLÁSIL: „PROTOŽE TENTO PRONÁROD sazení (Zj 3,15–18), že už nemám takovou
PŘESTOUPIL MOJI SMLOUVU, KTEROU lásku pro Ježíše jako na počátku (Zj 2,4)?
věřících do zákonictví. V.R.
JSEM ULOŽIL JEJICH OTCŮM, A NEPO- „Bůh všechny, které miluje, kárá a vychovává“
Sd 2,2 VY VŠAK NESMÍTE UZAVŘÍT SLOUCHAJÍ MĚ, ANI JÁ UŽ PŘED NIMI NE- (Zj 3,19, NBK). Jak pravdivá je výzva a poŽÁDNOU SMLOUVU S OBYVATELI TÉTO VYŽENU ŽÁDNÝ Z TĚCH PRONÁRODŮ, vzdech proroka Izajáše, který tlumočí slova
KTERÉ PONECHAL JOZUE, NEŽ ZEMŘEL. Hospodinova, která zaznívají do našich řad
ZEMĚ. JEJICH OLTÁŘE ROZKOPÁTE.
Myslíš si, že naše církev event. křesťanské
Jakým způsobem dnes platí „nesmíte uzavřít
žádnou smlouvu s obyvateli této země“? Jaký po- církve v ČR mají také nějaký podobný „osten“
pro svoji neposlušnost?
stup je hodný doporučení?
Na to je velmi jednoduchá odpověď. KdyBerme v potaz jednu věc, že se jedná
Vítáme vaše komentáře, pro únoo oblasti duchovní. A proto není možné, by tady byla skutečně církev plně chodící
rové číslo zpracováváme druhou knikdyž přijdu někam, kde uctívají voodoo, s Bohem, tak se tady odsud vystěhují všichhu Samuelovu. Na emailovou adresu
ni okultisté, protože jim to nebude fungoabych se s nimi poklonil.
[email protected] nám můžete
Na toto téma by toho bylo hodně, ale vat. Vidíme, kolik ostnů máme. Všimněme
do 10. ledna posílat mailem buď svoje
uvedu jenom jeden kratičký příklad. Jeden si jedné zajímavé věci. Existuje v naší rejednotlivé postřehy, nebo s námi naduchovní bratr si ubytoval jednoho bezdo- publice jedno území, a to je tady Slezsko,
vázat pravidelnou spolupráci širšího
movce, který mu vyprávěl, jak po večerech od Bohumína po Jablůnkov a od Frýdku
rozsahu.
Studijní materiál
Ročník 23, prosinec 2011
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
14
v dnešní době: „Jen kdybys dal pozor na má
přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá
spravedlnost jako mořské vlny …“ (Iz 48,18–19).
Volejme k Hospodinu za všech okolností,
On má východisko z každé nepřízně. „Víme,
že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují
Boha“ (Ř 8,28).
Když se modlíme, Bůh jedná. Bůh je věrný a modlitby svého lidu vyslýchá. „I když
my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.“ (2Tm 2,13) V.R.
člověk mi rozlíceně řekl: „Jak by si Duch
svatý mohl dovolit, chtít tady za pastora
někoho jiného než mě?!“ Naneštěstí to stále v lidech žije. Ty služebnosti jsou potřebné, ovšem měli by být ustanovováni ti, kteří
k tomu mají pomazání. Po dnešní den vnímám i v naší církvi jednu těžkou bolest. My
máme ne pět, ale asi jedenáct služebností.
Potřebujeme umět přijmout, že jen v Ježíši
Kristu byla plnost, a když já mám nějaké
pomazání, nějakou služebnost, tak nemám
všechno. Právě Derek Prince byl skutečně
velmi pomazaným učitelem, ale něco si poSd 4,4 TOHO ČASU V IZRAELI SOUpletl. Protože je psáno: „A On povolal apoDILA PROROKYNĚ DEBÓRA, ŽENA LAštoly, proroky, evangelisty, pastory a učitePIDÓTOVA.
le.“ A Derek Prince měl výklad: „Přece učitel
Je to podpora „apoštolek“ v NZ době?
je ten, kdo má učit pastora, učitel má učit
Je to z nouze ctnost. V Izraeli už klesli
evangelistu, proroka a apoštola.“ Proto
muži tak hluboko, že Bůh si musel povolat
se naučme: „Nemám všechno, já ty druhé
ženu. Nejlépe to vidíte, když Debóra volá
potřebuji a oni potřebují mě.“ Ne, v církvi
Baráka. On byl takový chlap, že jí říkal: „Ale
není železná vláda, ale zdravá církev autopůjdeš se mnou, jinak do toho nejdu.“ Takmaticky zdravě přijímá své orgány. A proto,
že to je nejlepším svědectvím. Čili povolápokud mám krk zdravý, pohybování hlavy
vat ženy do této služby není Boží norma, ale
mi nedělá problémy. Ale běda mi, když se
ukazuje nám to, jak to velmi často vypadá.
mi to tam někde zablokuje.
Proč Bůh pomazal ženu k vedení mužů, když
Někteří se odvolávají na „vedení Duchem“,
to jinde odmítá?
ale pak to ve skutečnosti vypadá spíše jako chaProtože najde-li muže, tak ho povolá.
os, kdy si každý dělá podle svého přesvědčení
A On hledá, protože později čteme třeba
Sd 7,2 I ŘEKL HOSPODIN GEDEÓNO- a společné dílo neroste, jak by mohlo.
„Našel jsem Davida, syna Jišajova.“ On vždy
Ano, protože je Duch svatý, ale pak je
hledá. Ale najít muže, kteří by mu důvěřo- VI: „JE S TEBOU PŘÍLIŠ MNOHO LIDU,
vali a byli v plné poslušnosti a poddanosti, NEŽ ABYCH JIM VYDAL MIDJÁNCE duch lidský a duch nesvatý. Mnozí lidé
DO RUKOU, ABY SE IZRAEL VŮČI MNĚ za mnou byli a řekli mi: „Bratře, tak hovoří
není pro něj lehké. R.B.
NEVYCHLOUBAL: »VYSVOBODIL JSEM Pán.“ Říkám: „Můžeš mi prozradit jeho jméno? Protože to ti Duch svatý neřekl.“ A kvůSd 6,12 HOSPODINŮV POSEL SE MU SE VLASTNÍ RUKOU.«
li tomu je ten chaos.
Co nám to jako křesťanům říká?
UKÁZAL A OSLOVIL JEJ: „HOSPODIN
Bůh přece povolává správce církve i vedení,
Strašně moc. Že Bůh se nemusí a nechce
S TEBOU, UDATNÝ BOHATÝRE!“
oslavovat v množství, ale naopak ve slabos- aby mohl skrze ně působit – jak se pozná dobrá
Je tento přístup dobrý pro pastoraci?
Uvědomme si, že Bůh řekl andělovi, že ti. Mně řekl několikrát: Ve tvé slabosti bude a špatná vláda v církvi?
Bůh povolává správce církve a vedení.
ho má tak pozdravit. A pokud mi Bůh řek- moje síla. Takže proto, jak už jsem řekl, tam,
ne, že mám tak někoho pozdravit, tak ho kde je hodně síly lidské, nečekejme, že Bůh Amen. Ovšem právě to je ten lidský problém: Jak by Bůh mohl povolat někoho jitak pozdravím. Ale pokud si to přečtu v ně- se nějak moc projeví.
Je pravda, že pokud máme ještě k dispozi- ného a ne mě? R.B.
jaké pedagogické příručce, každopádně to
ci lidské možnosti řešení, Bůh se svým řešením
dělat nebudu.
Sd 8,35 ANI DOMU JERUBAALA-GENesmělý Gedeon se ještě nerozhodl jednat raději počká?
Já bych to tak úplně nebral, protože i ty DEÓNA NEPROJEVOVALI VDĚČNOST
jako bohatýr, Bůh to předzvěděl, ale Gedeon si
musel svobodně zvolit tuto cestu – můžeme my lidské možnosti mohou být někdy dané Bo- ZA VŠECHNO DOBRO, KTERÉ PRO IZhem. Ale je pravdou i něco jiného. Když RAELE VYKONAL.
proklamovat dopředu?
Jaké možnosti církev dnes využívá, aby proAno, Bůh si velmi často povolává ty ne- mám silné svaly, pak Bůh počká, až mi zesmělé. A velmi dobře, a to platí po dnešní slábnou. Tam je hlavně to moje já: Já umím, jevila vděčnost služebníkům.
Uvědomme si, že tento problém byl pouden, to napsal Watchman Nee v jedné své já rozumím, já dokážu, proto Boha odstaze u apoštolů. Už apoštol Pavel na to naříknize, když píše: „Kdybych měl zorganizo- vím na boční kolej, a pak se trápím. R.B.
kal, a když Duch svatý povolával mě, dal mi
vat velikou konferenci, kde bych potřeboSd 8,23 ALE GEDEÓN JE ODMÍTL: „NE- takovou radu: Pamatuj si, že až do konce
val manažera na zorganizování a kazatele,
aby kázal, a měl jednoho rozeného mana- BUDU VAŠÍM VLADAŘEM, ANI MŮJ SYN budeš mít kolem sebe lidi, kteří tě budou
žera a jednoho rozeného kazatele, tak ka- NEBUDE VAŠÍM VLADAŘEM. NAD VÁMI milovat, a to ze srdce, a budeš mít kolem
sebe lidi, kteří tě budou nenávidět, a to ze
zatele pověřím, ať to zorganizuje, a mana- BUDE VLÁDNOUT HOSPODIN!“
Jak realizujeme v církvi vládu Boží a ne lid- srdce. Toto slovo se naneštěstí stále naplžerovi, ať to odkáže. Tím oba dva přinutím,
ňuje, a kdykoli to vidím, jenom si připomeaby se modlili. Ale pokud jim dám za úkol skou – děje-li se to?
Tento verš někteří lidé zneužívají. Ge- nu, co mi bylo řečeno. Prožívali to všichni,
to, co mají vrozené, oni Boha nepotřebují.“
A to je neštěstím dnešní doby. Že vysouvá- deón chodil s Bohem, a proto věděl, že nebudeme výjimkou.
Je to tak před Bohem vyhovující? Brání něco
me vrozené, kteří nám to sice zvládnou, ale k tomu ho Bůh nepovolal, že to je lidská
práce. Anděl mu jasně řekl, co má udělat. případně tomu, aby se to dalo do pořádku?
oni Boha nepotřebují. R.B.
Brání tomu tvrdost lidského srdce. BráNěkteří lidé právě tímto veršem argumenSd 6,37 „HLE, ROZPROSTÍRÁM tují, že nikdy neměl být v Izraeli král. Pak ní tomu pýcha, ješitnost, závist a podobné
ale musí vyškrtnout i to, co Bůh říká Ab- věci. Dneska ve stáří mohu říct na rovinu:
NA HUMNĚ OVČÍ ROUNO.“
Jak s rounem dnes? Jak se to pozná od věštění? rahamovi, Izákovi, Jákobovi a dalším. Pro- Kolikrát mě mnozí lidé chtěli napodobovat.
Rouno se velmi rychle může stát věštec- tože Bůh na rozdíl od nás lidí ví, že jelikož Ale nejsem sám. Podobné problémy prožíkým nástrojem. Uvědomme si, že Gedeón je tady hřích, tak tady musí být i ti, kteří vají i lidé jako Bonnke, Yonggi Cho a další,
věděl, co mu řekl Bůh, věděl, co má dělat. povedou. Proto v Novém zákoně máme na- s tím se nedá nic dělat. Znal jsem jeden příAle já rounem nemám Boha k něčemu nu- příklad napsáno: „Važte si těch, kteří vás ve- pad chlapce, který si pořizoval videa s Biltit. Taky jsem se v životě setkal s jedním dou.“ Ovšem problém je, umět je přijmout, ly Grahamem a studoval, jak on drží Bibli,
mladým mužem. „Tu dívku mám od Hos- to je pro nás těžké. Setkal jsem se ve své jaká má gesta, jak se tváří, a když to všechno
podina.“ „Jak jsi to zjistil?“ „Položil jsem si praxi i s jednou věcí, která je učebnicovým dobře herecky nastudoval, byl přesvědčený, že
rouno.“ „Jak vypadalo?“ „No, jezdili jsme příkladem, když jsme měli v jednom měs- se na shromáždění bude dít totéž, co u Billy
vlakem, a já jsem řekl, že když bude ten den tě založit sbor a ustanovit pastora, a jeden Grahama. Holt, lidé jsou nepoučitelní. R.B.
sedět v první polovině vlaku, tak že je to
ona.“ Jelikož jsem svého času taky do práce jezdil vlakem, věděl jsem, že lidé jezdící každý den vlakem mají svůj vagón. A tak
mu říkám: „A ve kterém vagónu jste běžně jezdívali?“ „Ve druhém.“ „Děkuji.“ Kdyby
se modlil: „Pane, když si sedne do posledního vagónu“, tak bych to ještě bral. Ale
on to rouno položil tak, aby Bůh věděl, co
má udělat. Pozor na to. Těch Gedeónových
roun se někdy hodně množí, ale v Bibli je
jen jednou, a je jen jedno. Takže nezaměňovat s věštěním.
Není předkládání rouna snaha zbavit se zodpovědnosti za rozhodnutí? Takové „hodím si korunou a uvidím?“
Osobně si myslím, že to, co měl Gedeón
udělat, byl tak závažný krok, že Bůh potřeboval posílit jeho víru.
Potřebujeme dnes ještě taková rouna, když
máme Ducha svatého, který nás vede a dává
odpovědi?
Sám osobně mohu přiznat, že i mně se
stalo několikrát, když šlo o závažné věci, že
mi Bůh řekl, ať ho položím, tak nebo onak.
Ale musím být na to opatrný, a hlavně se nekrýt za rouno, když chci něco prosadit. R.B.
Sd 9,23 BŮH POSLAL MEZI ABÍMELE- Boží pomazaný. A mohli bychom vyprávět hou příčinu pozoruji v tom, že lid již neKA A ŠEKEMSKÉ OBČANY ZLÉHO DU- hodně příběhů, kdy Bůh v případě potře- držel pohromadě. Ukázala se zde potřeba
CHA A ŠEKEMŠTÍ OBČANÉ SE VŮČI ABÍ- by jedná podobně. Takže nelze říct, že by krále, který bude v budoucnosti stát před
nelehkým úkolem – sjednotit lid duchovnejednal.
MELEKOVI ZACHOVALI VĚROLOMNĚ.
Viz třeba příběh z Ruska, který často uvá- ně, politicky a sociálně. Lid v tomto období
Jak tomu rozumět? Byl to anděl nebo démon?
Posílá i dnes Bůh zlé duchy, aby plnili své dím, jak si jednoho požehnaného služební- neměl ještě centrální vládu ani společnéka pozvala KGB na rozhovor. To byl jen ho vůdce, jako kdysi Mojžíše a Jozua. Jinak
poslání?
„normální“ rozhovor, jenže konal se v letí- řečeno – lid nebyl jednotný. V pořadí dalMůže Bůh poslat zlého ducha i do církve?
Byl to démon. Děje se to po dnešní den, cím vrtulníku. Rozhovor skončil, vrtulník ší příčina, která přispěla k neblahé situaci
promiňte, nebudu tady dávat příklady, ale přistál a oni ho svobodně propustili. Že to v izraelské společnosti, spočívala v nedoza svůj život jsem jich viděl dost. Kdy Bůh bylo uprostřed tajgy na Sibiři, že on neměl statku skutečných vůdců. Bylo to období
Ducha svatého stáhne a dá prostor démo- zbraně, nebyl ničím vybaven, oni mu neu- poptávky po ryzím vůdcovství. Inspirovanům, a to společenství se úplně rozhádá. blížili, to byl jen pohovor. No a daný bra- né vůdcovství dokáže alespoň částečně naTím odpovídám na všechny tři otázky. Ale tr vyprávěl, jak chodil v mraze a modlil se, pravit nestabilitu národa. Bible uvádí i jiné
nechtějte příklady, protože jsou smutné. co bude dál, a najednou vidí, jak se k němu prosté a zároveň podstatné důvody, proč
Proto bychom měli být o to víc bdělí. R.B. blíží černý bod, a říká: „Byl to pěkný kus tato doba byla tolik obestřena temnotou,
vlka, pořádně velký samec. Přiběhl, očichal které zde již nebudu rozebírat.
Na druhé straně břehu stojí Bůh, který
Sd 9,57 TÉŽ VŠECHNY ZLOČINY ŠE- mě, a já mu říkám: No tak mě sežer, ať to
KEMSKÝCH MUŽŮ OBRÁTIL BŮH mám za sebou. Ale vlk na to nic, jen seděl, má řešení pro každou eventualitu – žádNA JEJICH HLAVU. POSTIHLO JE ZLOŘE- tak jsem si ho přestal všímat. Jelikož foukal ná situace ho nepřekvapí. Při čtení knihy
vítr, rozhodl jsem se, že si větvemi ve sněhu Soudců si nanovo uvědomuji to, kým Bůh
ČENÍ JÓTAMA, SYNA JERUBAALOVA.
Jak s kletbou? Je NZ člověk vůči ní „imunní“? vydlabu dolík, lehl jsem si do toho dolíku, je. Více si uvědomuji Boží charakter, vlastProti Božímu dítěti není prokletí. Amen. no a vlčisko si lehlo na mě. Byla to poměr- nosti, postoje, velikost a majestát. UvěAle pozor na jednu věc. Když mám žehlič- ně teplá peřina, že ani nohy mi neomrzly. domuji si všechno to, co ukazuje na jeho
ku zapnutou v zástrčce a je teplá, tak se jí Ráno na chvíli vlčisko zmizelo, a za chví- velkorysost v jednání s člověkem. On nenikdo moc nebude chtít dotýkat. Ale jak- li byl zpátky a vhodil mi k nohám ulove- nakládá s námi dle našich zásluh. Boží vymile je mimo zástrčku a zchladne, pak už nou zvěř. Vodu jsem pil tím, že jsem cpal trvalost, trpělivost, shovívavost, věrnost,
je to jiné. Čili pokud chodím v moci Boží, do pusy sníh. Po několika dnech vlk začal odpuštění, láska, mírnost i přísnost se beza chodím s ním, není problém, ale pozor. blbnout, běhat kolem mě, odběhl, vrátil se, mezně projevují i přes takřka beznadějnou
To je právě to, že lidé si často neuvědo- a najednou prásk a nebylo ho. A slyšel jsem zlobu a nevyzpytatelnost lidského srdce.
mují, že když se vrátí do starého myšlení, vrtulník.“ Rodina udělala poprask, tak jeli A nakonec ostrý kontrast spatřuji v tom,
že se jim vrací i veškerá stará prokletí. To pro něj, že zametou stopy. No a on je vítal. že Izrael Boha opouštěl, ale také v tom, že
je na tom to nejhorší. Takže jsme chráně- Když viděli stopy vlka, rozhodnutí velitele Bůh vůči nim projevoval neutichající miloni jen tenkrát, když žijeme v Boží moci, ji- bylo: Bratra vzít do vrtulníku a dva dobře srdenství.
„Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí,
nak ne. Na jednom tričku jsem viděl nadpis, vyzbrojené, oblečené, potravinami zásobekterý zněl, teď to jenom parafrázuji: „Zkus né příslušníky KGB tam nechali, aby zjistili, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každéto s Bohem, nebude-li se ti to líbit, neboj oč se jednalo. Několik dnů tam vymrzli, ale ho rána, tvá věrnost je neskonalá. „Můj podíl je
se, ďábel si tě rád vezme zpátky.“ Víc než nic nezjistili. Čili Bůh si dle potřeby může Hospodin,“ praví má duše, proto na něj čekám.
použít i zvíře. Ale On to nedělá pro atrak- Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději slopravdivé. R.B.
ží, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. Je dobré,
tivitu. R.B.
když člověk potichu čeká na spásu od HospodiSd 14,4 OTEC S MATKOU NETUŠILI, ŽE
na.“ (Pl 3,22–26) Amen! V.R.
Sd 17. KAPITOLA.
JE TO OD HOSPODINA, ŽE HLEDÁ ZÁMINCo nám tato kapitola říká dnes jako NZ
KU PROTI PELIŠTEJCŮM; TOHO ČASU TOSd 20. KAPITOLA.
křesťanům?
TIŽ VLÁDLI NAD IZRAELEM PELIŠTEJCI.
Proč je Izrael pod přímým Božím vedením
Hodně, pokud ji čteme pod pomazáním
Vždyť Bůh nás nepokouší!
Celé neštěstí Samsona bylo v tom, a to Ducha svatého. Uvědomme si, o čem tam je 2x poražen?
Jednoduchá odpověď. Jak to, že za živobývá často neštěstí i naše, že Bůh ho tam řeč. Izraelita věděl, co řekl Bůh, ale on chtěl
posílal ne proto, aby se tam šel oženit, ale mít Boha pro sebe, aby Bůh žehnal jen ta Pinchase v Gibeji k tomuto hroznému
proto, aby mohl něco vyprovokovat. Bůh ho jemu. A proto si ulil modlu a najal si levitu. činu došlo? To oni to neviděli dřív? Toho
tam posílal s tím, že Duch svatý ho povede. Zapomněl, že Bůh řekl: „Já si vyberu místo, si nikdo nevšiml, kam Gibea směřuje, kam
Jenže ďábel mu nadhodil jednu Filištínku, já rozhodnu“, a Bůh taky jasně popsal, jak Benjamínovci směřují? Když si to sečtete,
která víc ukazovala než kryla, no a Samson, bude vypadat truhla smlouvy. A tak je mno- zjistíte, že Izrael zaplatil desátek. Desátek
který na to nebyl z Izraele zvyklý, byl z toho ho křesťanů, kteří si myslí, že budou mít mužů, kteří bojovali, musel padnout za to,
paf a vidíme, jak nakonec dopadl, že ho ne- velké požehnání, když si něco vykonstruují že dovolili Benjamínovcům tak daleko dojít. Toto je důsledek kompromisu, kdy velskolily tisíce Filištínů, ale skolila ho jedna dle svých představ. R.B.
mi často říkáme: „Je třeba jednat s nimi
žena. Vždy znovu si musíme tuto skutečSd 17,6; 21,25 V TĚCH DNECH NEMĚ- s láskou, a oni snad jednou…“ a propadají
nost uvědomovat. Když Bůh jednou řekl
cizinku ne, platilo to i pro Samsona. R.B. LI V IZRAELI KRÁLE. KAŽDÝ DĚLAL, CO se hlouběji a hlouběji. No a pak zaplatíme
o hodně víc. Dobře víte, že když podceníme
UZNAL ZA SPRÁVNÉ.
malý nádor, pak musíme z těla člověka vyV čem spočíval problém? Jaké je řešení?
Sd 14,6 TU SE HO ZMOCNIL DUCH
Tento citát konstatuje a zároveň vysvět- řezat mnohem větší kus. R.B.
HOSPODINŮV, ŽE JEJ HOLÝMA RUKAMA ROZTRHL JAKO KŮZLE. OTCI ANI luje, jak a proč izraelský lid v soudcovském
KNIHA RÚT
období zabloudil od morálního a etického
MATCE NEPOVĚDĚL, CO UDĚLAL.
Rt 1,1 ZA DNŮ, KDY SOUDILI SOUDProč se toto děje dnes jen u démonicky po- ducha sinajské smlouvy. Stalo se tak i přesto, že lid měl k dispozici veškerá Boží za- COVÉ, NASTAL V ZEMI HLAD. TEHDY
sedlých?
Protože Bůh nemá rád cirkusy. Všimně- slíbení, garance a předpoklady pro to, aby ODEŠEL JEDEN MUŽ Z JUDSKÉHO BETme si, že Pán Ježíš vykonal mnoho zázraků obstál. Tak se mohl stát úspěšným nástro- LÉMA SE SVOU ŽENOU A DVĚMA SYNY,
a že lidem zdůrazňoval: Ale nikomu o tom jem v Božích rukách. Především z kontextu ABY POBÝVAL JAKO HOST NA MOÁBneříkej. To jenom někteří dnešní naši su- knihy můžeme vyvodit následující závěry, SKÝCH POLÍCH.
Jak správně rozumět knize Rút?
permani říkají: „Já se mohu modlit jedině které byly příčinou převládajícího a neutěJiž první věta nám poskytuje důležité inpřed zástupy, aby to všichni viděli.“ Pán Je- šeného stavu v izraelské komunitě. Hlavní
žíš to nedělal. Lev Samsona napadl a Sam- příčinu vidím v zoufalé zkaženosti lidského formace: Příběh se odehrál za doby Soudců,
son se bránil. Samson se nepředváděl. Tam srdce a myšlení, což se v celé nahotě pro- tedy období, které by se dalo charakterizoto bylo v pořádku, ovšem v pořádku už ne- jevilo nevděčností, tvrdošíjností, vzpourou, vat „každý dělal, co uznal za vhodné“ (Sd
bylo, když vybíral ze zdechliny med. On byl ba dokonce i bláznovstvím (Jr 17,9). Dru- 17,6; 21,25). Bylo to období, kdy se střída-
Studijní materiál
Ročník 23, prosinec 2011
15
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
16
la desetiletí míru a prosperity s léty bídy
a útlaku. Příčinou chaosu bylo to, že Izrael
neměl krále a nebyl schopen se spolehnout
na Hospodina jako na svou svrchovanou
autoritu. Zde popisovaný hlad je přímým
Božím soudem nad Izraelem.
První věta je v podstatě velice tragickým prohlášením o duchovním úpadku Izraele: Lidé odchází kvůli hladu z Betléma
(překládá se jako Dům chleba) do Moábu.
Moabité byli nepřáteli Izraele. Vzpomeňme na incident s králem Balákem, který si
najímá věštce Bileáma, aby Izrael proklel
a zničil (Nu 22. – 24. kap). Když se tento
záměr nepodařil, inicioval Bileám modlářskou slavnost, na které moábské ženy
smilnily s Izraelity (Nu 25,1n; 31,16). Plán
to byl vskutku ďábelský: Když se nepodařilo Izrael proklít, napadlo Bileáma zaútočit na vztah mezi Izraelem a jeho Bohem
tím, že Boží lid skrze sexuální orgie svedl
k modloslužbě. Počítal s tím, že když se Izrael odvrátí od Hospodina, stane se snáze porazitelným. Na straně Izraele kvůli tomu padlo dvacet čtyři tisíce mrtvých.
Kvůli těmto událostem Hospodin prohlásil, že do Božího shromáždění nevstoupí
Moábec až do desátého pokolení (Dt 23,4).
Na pozadí těchto faktů můžeme přemýšlet nad událostmi knihy Rút. Je zajímavé, že
hrdinkou je žena zapovězeného národa, jemuž bylo upřeno vstoupit do Boží přítomnosti. Tato žena se dokonce dostává do rodokmene krále Davida (a tím i Pána Ježíše
Krista) skrze sňatek s Bóazem. M.M.
Opustit své místo v Zemi zaslíbené je přece
nedůvěra vůči Božím zaslíbením, ne?
Všimněme si, že například Bóaz tam zůstal. Taky měl hlad. Jiní tam zůstali. Odešel
jen ten jeden člověk. To jen on měl hlad?
A tak můžeme znovu vidět i dnes, že mnozí
lidé si myslí, že v určitých věcech se mohou
něčemu vyhnout. Ale Bůh řekl na jednom
místě, že nepřijmeš od Moábců a Amónovců ani žádné dobrodiní. Čili oni tam neměli co dělat. Protože toto udělali, začali platit. Dále pak zjistíme, že iniciátorem
všeho nejspíš byla Noemi. Proto právě ona
musela vidět ovoce. Nejdřív přijímají dobrodiní od Moábců, a umírá jí manžel. Po jeho smrti Noemi žení dva syny za Moábky, a pozbude
oba. Není to tak jednoduché, a proto bychom
i dnes měli brát Boží slovo velmi vážně. R.B.
Rt 1,16–17 RÚT JÍ ODVĚTILA: „NENALÉHEJ NA MNE, ABYCH TĚ OPUSTILA A VRÁTILA SE OD TEBE. KAMKOLI
PŮJDEŠ,
PŮJDU,
KDEKOLI
ZŮSTANEŠ, ZŮSTANU. TVŮJ LID
BUDE MÝM LIDEM A TVŮJ BŮH MÝM
BOHEM.“
Ta Rút byla prostě dokonalá …
Ano, v tomto jejím prohlášení můžeme
vidět sílu jejího charakteru. Ačkoli ztratila
manžela, natolik přilnula ke své tchýni, že
jí chce provázet po zbytek života. Ryzost
jejího rozhodnutí můžeme vidět na pozadí jednání Noemi a Elímeleka, kteří odchodem z Izraele v podstatě od Hospodina odchází. Rút tím, že se rozhodla následovat
Noemi, se k Hospodinu připojuje, a to navzdory prohlášení, že Moabitům je obecenství Božího lidu zapovězeno. M.M.
být i ženatý. On si ji měl vzít a hlavně zplodit jí potomka, aby se měl kdo ujmout majetku. Bůh se o některé věci stará. Názorně
to vidíme na příkladu, kdy Juda oženil svého nejstaršího syna s Támar (Gn 38). Byla
pohanka, ale skvělá žena. Ale prvorozený
Judův byl holomek. Asi měl všechny své kořeny a veškerá prokletí ze strany své pohanské mámy. Bůh ho zabil. Juda řekl Ónanovi, ale Ónan byl chytračisko. Támar se mu
moc líbila, pěkná holka, ale nejspíš už měl
jinou ženu. Uvažoval: „Pokud jí nezplodím
potomka, majetek bude celý můj. Zplodímli, část bude…“ Ne, Boha nikdo nedoběhne. Takže Bůh věděl, co dělá, a v Izraeli dal
určité pojistky, aby pomohl poškozeným.
Támar byla poškozená. A jelikož byl Juda
natolik vedle, nakonec to dopadlo tak, že
potomstvo Judovo je z Támar celé. Nikde
nečtu, že by Judův třetí syn Séla vystupoval
v rodokmenech. R.B.
Rt 1,20 ODVĚTILA JIM: „NENAZÝVEJTE MĚ NOEMI (TO JE ROZKOŠNÁ).
Rt 3,10 NATO JÍ ŘEKL: „POŽEHNÁNA
NAZÝVEJTE MĚ MARA (TO JE TRPKÁ),
NEBOŤ VŠEMOHOUCÍ MI PŘIPRAVIL BUĎ OD HOSPODINA, MÁ DCERO. PROJEVILA JSI TEĎ VĚTŠÍ ODDANOST NEŽ
VELMI TRPKÝ ÚDĚL.“
Jak to jde do kupy s tolika zaslíbeními a pl- DŘÍVE, ŽE NECHODÍŠ ZA MLÁDENCI,
ANI NUZNÝMI ANI BOHATÝMI.“
ností Požehnání?
V čem byla ta její oddanost?
Čtěme Bibli celou. Bůh říká: „Budeš-li…,
Přestože byla Rút vdovou, byla pravděpožehnám ti.“ Ale Noemi udělala několik
podobně stále velice mladá. Ve 2,5 ji Bóaz
přehmatů.
Je Bůh tak nespravedlivý, že by někomu nazývá dívkou a zde ji chválí, že nevyhledápřipravoval velmi trpký úděl a jinému radost vá mládence. Odhaduji, že jí bylo něco přes
dvacet. Mohla si klidně žít svůj život, najít
a pohodu?
Ne. Ona si ho připravila sama. Když mi si pohledného ženicha a mít vlastní rodimanželka připraví perfektní jídlo, a přesto nu. Ona však na základě levirátního zákona
proti jejímu doporučení já si tam vysypu chce zachovat rod svého zemřelého manžela. Přijala víru a zvyky své nové vlasti a ctí
celou solničku, tak nebudu obviňovat ji.
Mohla Noemi udělat něco jinak, aby na ni svého manžela i po jeho smrti. V tom spočívá její oddanost. M.M.
nedolehl její velmi trpký úděl?
Mohla. Poslechnout manžela a nejít
Rt 4,18–22 TOTO JE RODOPIS PEdo moábské země. R.B.
RESŮV: PERES ZPLODIL CHESRÓRt 1,21 ODCHÁZELA JSEM S PL- NA, CHESRÓN ZPLODIL RÁMA, RÁM
NOU NÁRUČÍ, ALE HOSPODIN MĚ ZPLODIL AMÍNADABA, AMÍNADAB
PŘIVÁDÍ ZPĚT S PRÁZDNOU. JAK ZPLODIL NACHŠÓNA, NACHŠÓN ZPLOBYSTE MĚ MOHLY NAZÝVAT NOE- DIL SALMU, SALMÓN ZPLODIL BÓAMI, KDYŽ JE HOSPODIN PROTI MNĚ ZA, BÓAZ ZPLODIL OBÉDA, OBÉD
A KDYŽ MI VŠEMOHOUCÍ URČIL ZLÝ ZPLODIL JIŠAJE A JIŠAJ ZPLODIL
DAVIDA.
ÚDĚL?
Zase ty rodokmeny! Při čtení Bible je obyčejHospodin byl proti Noemi?
Noemi určuje Boží záměry jen z toho, co ně přeskakuji.
Děláte chybu. Prokázání původu mělo
ji samou v životě potkává. Nejeví snahu skrze modlitbu a hledání Boží tváře věci změ- (a stále má) v Izraeli veliký význam. Pán
nit. Jako mnohokrát v Bibli, tak i zde může- Ježíš musel mít jasně doložený rodokmen,
me vidět, že je brzo hodnotit, jaký Bůh je. aby bylo jisté, že je potomek Davidův.
Rt 1,4 TI SE OŽENILI S MOÁBKAMI.
A právě v Ježíšově rodokmenu vidíme dvě
Brát si cizinky bylo proti Božím zákonům. Vývoj událostí stále pokračuje.
Všimněme si v tomto verši drobného ženy, vzdálené od sebe pouhou jednu geMůže to být důvod, proč se jim nedařilo, a zedetailu: Byla to ona (Noemi), kdo odešla, neraci: Rachabu a Rút. První byla prostimřeli?
Bible jasně říká, že ano. Protože oni tam avšak je to Bůh, kdo jí přivádí nazpět. Tím tutkou v Jerichu, městu vydanému zničeNoemi vyjadřuje jisté duchovní porozumě- ní a prokletí. Druhá byla Moabitkou, tedy
neměli co dělat, Bůh to jasně zakázal.
Když si křesťan chce vzít nekřesťanku, která ní, neboť za odchodem od Hospodina stojí příslušnicí národa vyloučeného z Boží příje spolehlivá, hodná, pracovitá… a „sympatizu- vždy naše svévole, zatímco návrat k Bohu je tomnosti. Izraelité dobře věděli, že si nemají brát za manželky ženy z cizích národů.
je“ s křesťanstvím (a třeba i jednou uvěří jako dílem jeho milosti (Jan 6,44). M.M.
Toto dvojí začlenění „vyloučených národů“
Rút), je to hřích? Má se s ní kvůli víře rozejít?
Rt 3,9 OTÁZAL SE: „KDO JSI?“ ODPO- do rodokmene našeho Spasitele prorocky
Mám na to jednu odpověď. Ptej se Hospodina. Protože Pán Ježíš nám říká, že VĚDĚLA: „JSEM RÚT, TVÁ SLUŽEBNICE. ukazuje, že pohané budou jednou zahrnumáme činit učedníky, a ne sympatizanty. ROZPROSTŘI NAD SVOU SLUŽEBNICÍ ti do plánu spásy a stanou se součástí BoPřišla za mnou jedna sestřička, co má říct KŘÍDLO SVÉHO PLÁŠTĚ, VŽDYŤ JSI ZA- žího lidu, onou „planou olivou, která byla
naroubována na ušlechtilý kmen“ (Ř 11).
nevěřícímu chlapci, který o ni má zájem. STÁNCE.“
M.M.
Jak fungoval „zastánce“?
Já jí říkám: Dej mu adresu sboru. Až bude
Musel si ji vzít za ženu i když by mu byla nechodit do sboru a obrátí se, bude křesťaNa tvorbě výkladových poznámek se ponem a přijde za tebou, pak teprve se začne- sympatická, povahově či věkově vzdálená?
Byl to Boží příkaz, který nebral v potaz díleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B.,
te modlit, jestli ano, nebo ne. Ale takové to
„Když se obrátíš, tak ano“, to on se na po- vizáž ženy. To byl Boží příkaz, který nám biskup Martin Moldan – M.M., Vlado Rajasně ukazuje, že třeba zastánce už mohl faj – V.R.
čkání „obrátí“. R.B.
Pokračování ze str. 13
izraelskou společností, že po více než
pěti letech je konečně opět na svobodě,“
– a pak podtrhuje: „Rozhodně se však stavíme proti tomu, aby propuštění protizákonně uneseného Gilada Šalita za cenu
1 027 zločinců bylo vydáváno za ‚výměnu
zajatců‘. Je to brutální vydírání, zločinný
obchod s lidskostí.“
Šalitova výměna tvoří nebezpečný precedens: který radikální masový vrah by
teď nemohl doufat? Z pravého politického spektra se v Izraeli už skutečně ozývají hlasy, které žádají osvobození židovských teroristů s arabskou krví na rukou.
Připomíná se v té souvislosti i Jonathan
Pollard, který už více než čtvrt století
pyká v americkém vězení za špionáž pro
stát Izrael.
Je vskutku na pováženou, jak snadno
vydíratelným se stává izraelský stát. Hamás už oznámil, že si vynutí propuštění
všech zbývajících 5000 palestinských vězňů z izraelských věznic. Davy vítající propuštěné v Gaze skandovaly: „Alláhu, dej
nám dalšího Šalita!“ Zdá se, že cena života jediného židovského vojáka překonává všechny meze. Palestinští islamisté
pochopili: únos Izraelců se vyplácí. „Stali
jsme se rukojmími nezadržitelné spirály
ústupků?“ táže se jeden pozorovatel.
Přitom už rabín Meir z Rothenburgu
odmítl zaplacení výkupného, které vede
jen k dalším únosům – a zaplatil za to životem. Zemřel jako rukojmí v roce 1293
po sedmiletém věznění. Roku 1307 zaplatil za jeho mrtvolu jeden frankfurtský
kupec 20.000 liber stříbra, aby Meir mohl
být pohřben ve Wormsu. O případu německého rabína se v souvislosti se Šalitovým zajetím v uplynulých letech v Izraeli
horlivě diskutovalo.
Po Šalitově návratu teď poprvé po letech není žádný izraelský voják v cizím
zajetí. Právníci a zákonodárci se nyní
radí, jak by se dala zákonem omezit výše
výkupného za rukojmí.
A dál: Kdo je mrtvý, nedá se použít
k výměnnému obchodu. Nemálo hlasů
proto žádá trest smrti pro odsouzené
masové vrahy. Během válečného tažení v Gaze 2008/2009 se vojáci protigerilových jednotek mezi sebou dohodli,
že raději budou střílet na vlastní kamarády, než by měli nechat dojít k „druhému Šalitovi“. V den Šalitova propuštění
bylo nahlas vysloveno, co se dosud jen
šuškalo: další únosy už nebudou – i kdybychom uneseného vojáka měli sami zastřelit. Evidentní zoufalství dává vypučet
hrozivým květům. Jaké asi přinese plody?
Propuštěním stovek zkušených teroristů byly schopnosti celosvětového islámského džihádu rozhodně posíleny.
Statistika podobných výměn z minulosti
Izrael
Ročník 23, prosinec 2011
ukazuje, že asi 60 procent propuštěných se
opět vrátí k aktivnímu teroru proti Izraeli.
Izraelští bezpečnostní experti nad tím
mávají rukou. S dnešními technickými
možnostmi se dá prý zvládnout ledacos,
a kromě toho dosud neexistoval protiteroristický plot. Nezbývá, než si počkat,
co zvládnout nedokážou, kolik propuštěných se vrátí ke krvavému řemeslu a jakou dlouhodobou cenu židovský národ
na celém světě bude muset zaplatit.
V každém případě, zdůraznili pozorovatelé v den Šalitova propuštění, nedal
Izrael žádný slib, že bude jednat v rukavičkách s těmi, kdo se po svém propuštění vrátí k teroristickému řemeslu. Aktivistka hnutí, které se zasazovalo
za Šalitovo propuštění a tudíž schválilo
výměnu, požaduje: musíme udělat všechno pro takové odstrašení, aby se únos vojáků už nevyplácel.
Další precedens spočívá v tom, že Izrael uzavřel dohodu s radikálně islamistickým Hamásem, ačkoliv tento stejně jako
předtím usiluje o zničení židovského státu. Komu lze teď vyjednávání s Hamásem
zakazovat? Ale právě tohle může znamenat pozitivní průlom – příležitost k hudně,
příměří. „Nikdo tady nedokáže přeskočit
svůj ideologický a především náboženský
stín,“ říká komentátor izraelského rozhlasu specializovaný na Hamás, „ale všechny
zúčastněné ideologie a náboženství nabízejí prostor pro dlouhodobé uklidnění.“
Dokonce i radikální islám připouští možnost příměří s nepřítelem, který nemůže být poražen. Předpokladem pro takový obrat ovšem je, že všichni zúčastnění
se vzdají přeludu konečného řešení. Ale
cožpak „nežijeme koneckonců ve všech
mezilidských vztazích jen s prozatímními a časově omezenými dohodami?!“
„Šalitova výměna“ je nepochybně vítězstvím islamistů na Blízkém východě. Byly
to vůbec politické úvahy, které přiměly
Hamás přistoupit na izraelské požadavky.
V Sýrii se jeho sny o snadné kořisti rozplývají. Pozice Bašara Assáda, jejich velikého sponzora a ochránce, se otřásá. Jeho
velkým protivníkem je sunnitské Muslimské bratrstvo, mateřská organizace
Hamásu, proti kterému syrští alawité už
v minulosti postupovali s největší tvrdostí. Protože Hamás nechtěl podpořit Assáda proti Muslimskému bratrstvu, zastavil
jim finanční podporu. Zato se po Mubarakově pádu Muslimské bratrstvo stalo
rozhodující politickou složkou v Egyptě.
„Národní usmíření“ a la Hamás vypadá
tak, že se Chálid Mašál smí v Damašku
prezentovat jako národní hrdina. Poprvé
přinesl televizní kanál Palestinské samosprávy jeho projev živě. Mašál se prezentuje jako ten, kdo zastupuje zájmy celého palestinského národa, protože si přičítá
za svou zásluhu osvobození „našich lidí
z pásma Gazy, Západního břehu i východního Jeruzaléma, z Izraele i Golanských výšin“.
Izraelský ministr obrany Ehud Barak
je však přesvědčen: „Žijeme v obtížných
okolnostech. Válka proti teroru pokračuje i nadále.“ Únos Gilada Šalita a jeho
propuštění si vyžádaly vysokou cenu
od izraelské společnosti, od izraelsko-palestinských vztahů, od celého Blízkého
východu a jeho lidí. Cenu, jejíž konečnou
výši poznáme teprve za několik let. Je to
veliká výzva pro izraelské politiky, aby
v blízké budoucnosti přijali účinná opatření, která zastaví deflaci lidského života na arabské straně a současnou inflaci
hodnoty židovského života – aniž by tím
současně byly ohroženy hodnoty, na kterých spočívá svobodná demokracie.
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com
17
ŽIVOT V KRISTU
Talentovaný pro službu
na Božím poli
TWR
J
18
si, nebo nejsi (talentovaný)? Hrneš
se do každé služby s nadšením, nebo
raději opakuješ „Franta je lepší, to
není pro mne,“ nebo vyčkáváš a když nikdo nemůže, tak si řekneš: „Já to nějak
ještě vždycky zvládnu a zapřu se“? Co je
tvým osobním kritériem pro rozhodování v této věci? Nebo čekáš na mocný hlas
či kopanec shůry?
Izajáš dělal docela významnou službu,
a tak se dívám, jak byl on talentovaný, aby
si ho Bůh povolal? A jelikož šetřím papír
tohoto časopisu, nebudu opisovat šestou
kapitolu Izajáše, kterou si určitě přečti
a promiň, že tykám, ale při vší uctivosti
ke každému… jen aby to bylo více osobní
a taky už mi je hodně přes padesát….
Bylo to zvláštní povolání do služby.
Izajáš měl vyřizovat Boží vzkazy, ale jeho
přirozeným projevem byla spíše nevěrohodnost a Bůh ho musel očistit řeřavým
uhlíkem. A co víc: Národ, ke kterému měl
promlouvat, byl odsouzen málem k zániku… Bůh začal pracovat s „pahýlem“. To,
co by národ měl k sebeprezentaci, muselo do mrtě pryč. Jen mrtvý pahýl zůstane
a s tím Bůh začne pracovat. Jediné, co zůstane, je Boží slovo. Jinak vůbec nic! Zajímavý začátek. Já být Bohem, tak jsem Izajáše nevybral a já být Izajášem, tak jsem
do toho nešel – toť selský rozum praví.
Selský rozum je možná dnes již zastaralý
a neznámý kalibr míry moudrosti. Virtuální rozum ale také naznačuje něco jiného: Talentmánie – ukaž, co umíš, předveď
se, vyždímej ze sebe to nejlepší a my ti
pomůžeme se medializovat. Společnost
talenty hledá a dělá z nich hvězdy a někdy jsou hvězdy i bez talentu…
Jak je to s Božím lidem, jak se hledají
talentovaní křesťané, použitelní pro našeho Pána? Pán Ježíš povolává své učedníky bez jakýchkoliv výběrových předkol,
soutěží, konkurzů. Pár mužů bylo zvědavých, věnovali pozornost Pánu Ježíši
a On je povolal slovy Pojď za mnou. A oni
to řekli dalším, ti přišli k Ježíši a byli také
povoláni. Nic víc. Pojď za mnou!
Ale přesto je to velmi mnoho. Lehce se
řekne: „Nic víc, jen pojď za mnou“, ale
to znamená zanechat dosavadní kariéru, opustit blízké, vzdát se svých priorit
a svých představ a vše podřídit tomu, kdo
mě vede a koho následuji. (Matouš 6,24:
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť
jednoho bude nenávidět a druhého milovat,
k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Lukáš
10,40: Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezá-
leží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
Jan 12,26: Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník.)
A kde je v těch Božích principech talent? A navíc jaký? Očekávali učedníci
nějaký úkol? Myslím, že vůbec ne, a proto taky – zdá se – při svém rozhodování
nebrali v potaz své obdarování, profesi,
talent, vzdělání, prostě poslechli a šli, nevědouce nic víc. Ale dnes je to jinak. Vybíráme lidi ke konkrétnímu úkolu, hledáme specialisty, odborníky. Přece musíme
vědět, co po nás Bůh chce. A také jsou
pro to biblické příklady.
Děkujeme také za veškerou podporu
od vás. Jste naším povzbuzením.
Povzbuzení pro sponzory: Naše práce
je slyšet – víte, co podporujete.
Mojžíše Bůh tedy fakt dost dlouho
povolával, dokonce v několika etapách
a jedna momentka je nádherná: Exodus
4,1–3: Mojžíš však znovu namítal: „Nikoli,
neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou:
Hospodin se ti neukázal.“ Hospodin mu řekl:
„Co to máš v ruce?“ Odpověděl: „Hůl.“ Hospodin řekl: „Hoď ji na zem.“ Hodil ji na zem
a stal se z ní had. Mojžíš se dal před ním
na útěk... a s touto obyčejnou holí udělá
Bůh skrze Mojžíše ještě mnoho zázraků,
včetně rozestoupení moře.
Pro nasycení Eliáše si Bůh vybral bohatou statkářku – měla na rozdávání: 1 Královská 17,9: Eliáš přišel k městu, a hle, jedna
vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: „Naber
mi prosím trochu vody do nádoby, abych se
napil a vezmi pro mě prosím s sebou skývu
chleba.“ Řekla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj
Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu
jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle,
sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit
pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme.“
A zemřeli hladem? Dočteš-li v Bibli, zjistíš, že statkářka to nebyla.
K nasycení hladového davu měl Pán Ježíš využít přítomných pekařů a obchodníků – tak logicky myslí selská i virtuální
hlava. Ale největším talentem byla nějaká
maminka, která nabalila klukovi svačinu,
a to stačilo.
Takže, když sledujeme těchto pár příkladů, vidíme, jak Bůh řekl Mojžíšovi
na jeho námitky: „Udělej si ještě kurz, pak
se nauč kouzelnickému řemeslu a běž
a sežeň si nějaké měděné žezlo.“ Je to
pravda? Není. Bůh říká: „Co máš v ruce?“
U vdovy také Eliáš nemusí čekat, až
konečně vzejde úroda a sklidí dostatečné zásoby. Nic takového. Pracuj s tím, co
máš.
Elizeus posílá Námana do nejbližší, asi
dost špinavé řeky. Tam bude očištěn. Nepotřebuješ křišťálově čistou vodu, Bohu
stačí to, co teče kolem! Boží talentmánie
je podle scénáře: Uchvácen jsem od Kris-
Pavel Surý je naše poslední zkušenost s „náborem“ nového pracovníka. Jednou večer mi
zavolal kamarád z Valašska, prý zda nepotřebujeme někoho do rádia... Jelikož nám téměř
denně chodí různé žádosti o zaměstnání, z nichž většina je zasílána zkusmo, tak jsem tomu
nevěnoval pozornost a říkám, že určitě ne. A jak jsme se pak dál bavili o všeličems, tak jsem
si uvědomil, že nám o prázdninách chce odejít technik. Slovo dalo slovo a vyzkoušíme doporučeného mladíka, který hledá marně pořádnou práci. Byl jsem v té době ještě nemocný s páteří a kolegové mě jen informovali: Byl tady ten z Valašska... ale to nepřichází v úvahu... Pak
jsme začali sondovat v jeho okolí. Bylo nám divné, že nám Pavel na snímku mohl být vůbec
doporučen. Prostě první dojem byl na odpis. Ale na Pavla chodily výborné reference. Po dřívějších zkušenostech už víme, že opravdu nezáleží na talentu a nadrilovaných schopnostech,
ale na přístupu a srdci a v tomto směru jsme byli povzbuzováni těmi, kteří ho trochu znali.
Zkusili jsme to na tři měsíce. Ty vyprší koncem listopadu a v příštím vydání našeho zpravodaje Anténa se dozvíte, jak to dopadlo. Ale já opravdu nic ani nenaznačuji...
Ročník 23, prosinec 2011
Sjezd mládeže 2012
V
e dnech 27. 10. – 30. 10. 2011 se
do Havířova sjelo více než 300 mladých lidí z různých koutů České
republiky, aby se společně zúčastnili výročního 10. Sjezdu mládeže Apoštolské
církve. Tato akce, kterou pořádá Odbor
mládeže Apoštolské církve jednou za rok,
si dává za cíl ukazovat a prakticky reagovat na výzvy a nástrahy dnešní doby,
posilňovat a budovat víru v Ježíše, otisknout do mladých lidí identitu Letničních,
rozvíjet talent, sjednocovat a budovat
přátelství mezi mladými lidmi.
Letošní motto Sjezdu „Revoluce z Nazareta“ bylo nejen představením evangelizačního projektu Jesus Revolution
u nás v České republice, ale také ukázáním na změnu smýšlení a metod, které
s sebou Ježíš na zem přinesl. Mít průkopnického ducha, trávit silný vnitřní život
na modlitbách, být kreativní a vše dělat
jak nejlépe umím, mít zbožný životní styl.
Právě tyto prvky jsme se maximálně snažili propojit do letošního Sjezdu.
Hlavním hostem byl Paul Hockley z Norska. Paul po několika letech
evangelizační práce mezi mladými lidmi ve Francii zakotvil v Oslu, kde se
stal vedoucím projektu Jesus Revolution pro celou Evropu. Rovnou přijel
s týmem mladých lidí z různých koutů Evropy, kteří se zapojili do celého
programu. Kapely, které přijaly pozvání, byly Donebevolající a band Markéty
Liškové.
Každé dopoledne si mládežníci mohli
vybrat ze široké nabídky seminářů, nechyběla ranní ztišení, samozřejmě večerní shromáždění nebo večerní programy.
Vše obohacovala odpolední evangelizace na náměstí Republiky, kde vystoupila kapela Markéty Liškové, dále probíhal
tanec Up to Faith a scénka s evangelizačním slovem. Po té se mládežníci zapojili do rozdávání anket o náboženském
smýšlení a praktické evangelizace za pomoci Norského týmu. Vše obohacoval
páteční relax time, ze kterého si účastníci
mohli vybrat tvořivou dílnu nebo fočus
a nebo zážitkovou hru v podání mládeže z Valašského Meziříčí. Během celého
Sjezdu probíhaly od 6:00 do 23:00 neustálé modlitby za Českou republiku.
Za tým přípravy Sjezdu mládeže
Tom Sűss
Tomáše přivedla kamarádka minulý týden
do sboru a hned s námi jel na Sjezd mládeže.
První dva dny se tvářil, že ho nic nezajímá,
ale v sobotu otočil a chtěl odevzdat život Ježíši.
Šli jsme se společně s mládeží a Tomem
modlit: vnímali jsme silnou Boží přítomnost
a ihned jsme se modlili hlasitě v jazycích, což
nám přišlo před nevěřícím klukem divné,
ale nemohli jsme se zastavit. Vzápětí přišlo
i poznání pro Toma: „Přestaň mě analyzovat
rozumem, prostě se mi poddej.“ … to byl ten
problém, proč se jej Bůh nemohl dotknout,
pořád to řešil v hlavě a sám nám potvrdil,
že věděl a cítil, že pokud to povolí, tak ztratí
kontrolu nad situací a něco se stane. Řekl, že
během modlitby v divných jazycích vnímal
obrovskou autoritu a moc.
Hanka, Praha
Během modliteb v místnosti 24/7 jsem
dostala potvrzení dva roky starého proroctví a během sjezdu se také začalo naplňovat. Bůh křtil naši mládež Duchem a po návratu domů jsme jako mládež začali trávit
čas na modlitbách jako nikdy předtím, jsme
za to vděční.
Anička, Praha
TWR, Ze života církve
ta Ježíše, jak vyznává apoštol Pavel po výčtu svého snažení.
A navíc je zde i nový – novozákonní –
rozměr: „Máte co k jídlu?“ ptá se Pán Ježíš. „Nemáme.“ „Tak hoďte síť na pravou
stranu lodi…“ Tady nebyla třeba ani ta
hůl, ani troška mouky, ani špinavá řeka
– tady nebylo nic, a přece měli nečekaný
vánoční výlov.
Chápu, že když se na pódiu nějaké další
talentové show postavíte a řeknete: „Jsem
tady pro vás“, a neuděláte vůbec nic, tak
vás vyhodí k smíchu národa u LCD obrazovek. Ale když totéž uděláte před Pánem
Bohem, tak jste jeho „jednička“. A v tom
je rozdíl mezi světským a Božským.
Ještě dost papíru a osobních slov bych
mohl popsat a ty odpovídat, ale v Trans
World Radiu s tím máme veliké zkušenosti. Nepíšeme Bibli, ale vidíme, že Boží slovo platí i v tak praktických záležitostech,
jako je třeba výběr talentovaných a profesně odborně zdatných lidí do týmu českého TWR. Dělat rádio přece není totéž,
co natírat plot. „Natírat umí každý, ale
dělat rádio ne,“ je lež anebo velký omyl
či zdatně znějící výmluva, obecně platná
pro každé povolání do Boží služby.
Talent – ten nechme pro hvězdy. Srdce dejme Bohu a srdce má každý. A Bůh
z posledních dělá první.
V TWR jsme byli vícekrát v situaci, kdy
jsme nové pracovníky přijímali s velkými
rozpaky a obavami. Ale Bůh dělá zázraky – oni najednou umí všechno. A co víc,
oni to dělají mnohdy lépe než ti talentovaní. Možná je to v tom, že to nedělají
oni, ale Boží zmocnění v jejich ruce. Dali
hůlku a Bůh rozestoupil moře. Řekli a vyšla voda ze skály. Kdo zná příběh Matěje,
jehož osobní svědectví TWR vydalo před
dvěma roky jako PF, tak si mohl všimnout, že Bůh si ho povolal k nesení evangelia; a přitom Matěj byl kdysi ve vězení
a neuměl mluvit. Neuměl mluvit. Domluvil se, ale neuměl. Ani vězení, ani jeho
vada mluvy Bohu nebránily v povolání.
Talent neměl, ale srdce stačilo.
Budou Vánoce a budeme si připomínat narození… koho? Je to možné, že ten,
o kterém Bůh věděl (a i lidé mohli vědět), že vysvobodí lid z hříchů, se narodí
ve chlívě a navíc nemanželskému páru?
A vidíte, co dokázal.
Cítíš se taky k ničemu? Stejně jako já,
stejně jako my v TWR? Vzpomeň si často
na chlév, hůlku, trochu mouky… a apoštolovo srdce.
I v křesťanském světě je mnoho služeb
a mnoho potřeb. Ta pravá služba potřebuje Boží zmocnění tvého srdce. Talent
se dostaví později a zpravidla úplně jiný
než ten současný.
Tak Boží pokoj a statečné srdce přeje
Aleš Bartošek.
Letošní sjezd byl pro mne hodně pracovní,
přesto si Bůh našel prostor, jak mě naprosto
překvapit. Při pouliční evangelizaci zazněla
výzva k přijetí Ježíše a já uviděla zareagovat jednu paní s dcerkou, kterou několik let
potkávám a vnímám, že bych ji měla oslovit, přestože ji vůbec neznám. Nadšeně jsem
k nim šla a spolu jsme se modlili. Byla překvapena naším velkým zájmem o její život.
Večer jsme si psali a vidím, že Ježíš skutečně
začal pracovat v jejím životě a těším se, jak
bude růst dál.
Hanka, Havířov
Letošní sjezd mě hodně povzbudil nejen
tím, že jsme mohli hostit cca 330 mladých
lidí z celé republiky, ale hlavně duchovní přítomností Ducha Božího od samého začátku.
Hned první den reagovalo 15 lidí na přijetí
Ježíše + dalších několik desítek na pozvání
prožít vnitřní revoluci. Bůh dával proroctví, poznání a moudrost. Mladí navštěvovali modlitební místnost v hojné míře a vlastně byl problém se tam dostat pro její plnost.
Měli jsme také možnost prezentovat novou
evangelizační skupinu Jesus revolution czech,
kde hledáme nové formy pro kázání Ježíše
dnešní mládeži. Máme největší příběh všech
dob a chceme využít nejnovějších technik, aby
se zpráva dostala k co nejvíce lidem v našich
městech i národě. Učíme se tedy, jak pracovat skrze média. Základem Jesus revolution
A jak to dopadlo? Posuďte sami:
Stále více mládeží přiváží své kamará- je nadšení a vášeň pro Ježíše s vírou v Boží
dy, které Ježíše neznají a díky tomu moh- moc a Norští bratři nám v tom jsou velkým
lo 15 z nich hned první večer odevzdat vzorem. Děkuji Havířovskému sboru a mlásvůj život Ježíši, příběh dalšího uvádíme deži za vstřícnost a ochotu při organizaci.
Za Odbor mládeže AC Martin Moldan
v prvním svědectví.
19
ŽIVOT V KRISTU
Studijní bible v každodenní praxi
Biblické vzdělávání křesťanů
V
pojednání o biblickém vzdělávání
křesťanů se zamyslím nad úvodní
myšlenkou ze Studijní bible: „Církev má zodpovědnost chránit apoštolské učení založené na Písmu a předávat je jiným
bez kompromisu či porušení. To předpokládá nezbytnost biblického vyučování v církvi.“1
Biblické vzdělávání křesťanů tvoří důležitou a trvalou součást duchovního
i myšlenkového vývoje křesťanů, který
přispívá k jejich všestrannému rozvoji
a růstu, k lepšímu poznání a k naplňování poslání, které je obsaženo v Ježíšově
příkazu. Ježíš řekl: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby
zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.
A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,19–20)
V Ježíšově mandátu je patrná naléhavost a neodkladnost – stejně tak jako je
pro církev důležité „jít“, je zároveň důležité i „učit“. Souběžně se zakládáním nových sborů a získáváním lidí evangeliem
(ať už formou osobní evangelizace nebo
masových evangelizačních tažení) je nutno zasažené vyučovat v celé moudrosti
Boží. Úlohou církve, zvláště pak pastýřů
a učitelů, je učit, dohlížet, milovat a pečovat o jim svěřené lidi. Bůh dal do Církve služebnosti se speciálním úkolem, aby
pomáhali jeho lidu objevovat pravdy Písma a správně je aplikovali ve svých životech. Vyučovat a vzdělávat věřící Božím
slovem je zvláštní čest a výsada (2Tm 4,17),
ale i velká zodpovědnost církve (Jk 3,1).
Všichni křesťané musí být schopni studovat Bibli pro svůj vlastní duchovní uži-
tek a růst, jako i pro růst těch, kteří jsou
v jejich duchovní péči. Bůh dal každému
věřícímu Ducha svatého, aby byl jeho
největším učitelem a rádcem. Nikdy nesmíme zapomenout na důležitost naší
závislosti na Božím Duchu, aby nás mohl
učit a dával nám sílu vnímat a poslouchat to, čemu se učíme. Biblické vzdě-
lávání není možné bez Ducha svatého
(1K 2,11–14; Ž 119,18). Stejně tak není
možné systematické studium bez sebekázně, vytrvalosti a disciplíny. Je třeba
zdůraznit, že Duch nevyučuje bez snahy
a aktivního zapojení člověka (2Tm 2,15;
Ž 119,97–99).
Křesťané jsou mnohdy náchylní upadnout do extrémů. Argumentací, kterou
věřící často prosazují a obhajují, je ná1 Článek s názvem Biblické vzdělávání zor, že teoretické vzdělávání je v rozkřesťanů je k nalezení ve Studijní bibli s vý- poru s Duchem, který křesťana naplní
v pravou chvíli správným slovem, a tukladovými poznámkami, str. 1998.
20
díž není nutné věnovat čas řádnému studiu. Avšak toto dilema jakkoliv ožehavé
ve světle Písma nemusí být pravdivé.
Na tento zdánlivý nesoulad či vážnou
námitku se pokusím odpovědět. Jsem
přesvědčen o tom, že biblické vzdělávání nemá být rozmarem nebo výsadou
některých studijně nebo intelektuálně
založených lidí, ale má být jedním ze
základních, či dokonce bytostných rysů
každého věřícího člověka. Je to jeho DNA.
Avšak biblické vzdělávání i přesto, že je
nabízené v požadované kvalitě a rozsahu
ze strany vedoucích sborů, nemůže a ani
nedokáže nahradit vzdělávání osobní. Je
totiž obzvláště důležité, aby každý sám
objevoval Boží pravdu prostřednictvím
biblického studia. Duch svatý nás učí, ale
Bůh očekává, že při studiu jeho Slova budeme využívat všechny možnosti a prostředky, které nám k dispozici dal. Nikdy
bychom neměli volit mezi usilovným studiem a závislostí na Duchu svatém, jelikož obojí je stejně důležité! Tyto pozice
se v žádném případě navzájem nevylučují, ale jsou to dvě strany téže mince.
Naším cílem by mělo být přesné porozumění toho, co Bůh chce, abychom
věděli a dělali. Pochopení souvislostí neboli kontextu je jedním z nejhodnotnějších nástrojů při studování Bible. Hlavní
odpovědností každého věřícího člověka
je vyjádřit Boží poselství způsoby, které
jsou mu blízké – například pomocí vlastního intelektu, slovní zásoby, stylu, temperamentu, kultury a různých dovedností. Když studujeme Boží Slovo, hledáme
to, co jím Bůh zamýšlel, to jest jeho doslovný význam. Chceme správně interpretovat Slovo a rozumět poselství, které nám Bůh jeho prostřednictvím chce
sdělit. Studiem Bible by mělo být určení
toho, co chce Bůh říct a jakým způsobem
tohoto cíle dosáhnout. Je však důležité si
uvědomit, že tak, jako v každé velké lite-
ratuře, i bibličtí pisatelé často používali
symbolické a metaforické vyjádření, aby
sdělili pravdu. Rozlišovali mezi různými
formami žánrů a ke každé části přistupovali podle druhu a stylu literatury, které
byly v textu použity.
Například Pastorální epištoly nám
mimo jiné nabízejí cenný pohled do vztahu mezi apoštolem Pavlem a Timoteem
a Titem – jeho mladšími spolupracovníky na díle Božím. Je zde uplatněn důsledný a pečlivý přístup apoštola coby zkušeného zakladatele mnoha sborů, učitele
a pastýře, který svým osobním příkladem
ovlivnil jejich budoucí vývoj v charakteru,
ve víře i v učení. „Než přijdu, pilně čti, napomínej, uč “ a „buď pozorný na sebe i na učení, buď v tom vytrvalý-…“ (1Tm 4,13–16).
Na jiném místě Pavel vybízí Timotea:
„A co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky,
svěř to věrným lidem, kteří budou schopni
učit zase jiné.“ (2Tm 2,2) Titovi zas říká:
„Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné, ať
je to zdravé a nepochybné slovo, aby protivník byl zahanben a nemohl o nás povědět nic
špatného.“ (Tt 2,7–8)
Jestliže má být biblické či teologické
vzdělávání věřících efektivní a dostatečně
hluboké, musí stát na třech pilířích, což
jsou informace, dovednosti a hodnoty.
Vnímám zde i jisté doktrinální standardy, které je nutné respektovat a zároveň
mít na paměti při hledání jednotlivých
složek. Především jde o biblické porozumění, které představuje budování těla
Kristova v poznání Božího slova. „Ať
ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo ve vší
moudrosti.“ (Ko 3,16a, NBK) Pak o křesťanskou službu, která představuje úplné
posvěcení se pro Boha a jejímž účelem
je připravovat a uschopňovat členy pro
službu a povzbuzovat vedoucí ke službě. A nakonec jde o osobní a duchovní
zralost, která symbolizuje živý a vroucí
vztah a přátelství mezi člověkem a Bohem. Promítne se to potom do budování věřících v jejich duchovním chození,
křesťanském charakteru a v křesťanské
zkušenosti.
V naší církvi je výraznou vzdělávací institucí v oblasti poskytování zdravého
biblického učení Vyšší odborná škola misijní a teologická v Kolíně, která již léta
napomáhá studentům rozvíjet své povolání a obdarování pro práci v církvi nebo
na misijním poli a zajišťuje celoživotní
vzdělávání duchovních pracovníků církve.
Biblická škola je Božím darem pro církev!
Žijeme ve velice zajímavé a zvláštní
době. V době, kdy je v sekulární sféře kladen značný důraz na získání vědomostí a odborných znalostí. Postmoderní
(či moderní, což je totéž) doba jde stále kupředu a s ní i možnosti vzdělávání.
Jak by tedy mohla církev zůstat pozadu?
„V hmotném světě Bůh působí skrze fyzikální vlastnosti a zákony, kterým často říkáme přírodní zákony. Ve světě intelektu
Bůh působí skrze vlastnosti či schopnosti mysli – dal nám schopnost myslet, cítit
a rozhodovat se. Při svém jednání s námi
Bůh používá těchto vlastností.“2
V této souvislosti se musíme zákonitě ptát: Jaký význam má v současnosti
studium Bible a teologie? Do jaké míry
dokáže oslovit jednotlivce a široké vrstvy lidí? A je vůbec potřeba? Jsme ještě
schopni a ochotni čelit výzvám a rychlým změnám doby, které nás čekají? Mým
osobním přáním je, aby se v naší církvi
na všech úrovních života neustále zvyšovalo a zkvalitňovalo biblické i teologické
povědomí, které bude mít mimo jiné přímý nebo zprostředkovaný dopad na společnost a zásadním způsobem ovlivní
dění v tomto národě, a v konečném dů-
sledku přinese tak dlouho očekávané
a vytoužené probuzení. Bible se musí
stát univerzální hodnotou. Je to výzva
globální éry. Považuji proto za velice klíčové, aby důrazy letniční nauky, teologie
a spirituality vycházely z neměnných biblických principů a východisek, které se
kontinuálně osvědčují a potvrzují v praxi. Křesťan musí dozrávat ve svých teologických výpovědích a postojích. Jeho
touhou by měla být schopnost zformulovat a vyjádřit křesťanský pohled (názor)
založený na biblických pravdách. Biblické vzdělávání ale nemůže být pouze
teoretickým cvičením, či mechanickým
a bezmyšlenkovým procesem.
Usilujme proto o vyváženost, moudrost a sílu Ducha svatého, aby otevřel náš
vnitřní zrak a dal nám vhled pro pravdu
(L 24,31.45; Ef 1,17–19), kterou nám chce
Bůh sdělit. S pomocí Ducha svatého je
možné, aby křesťané rozuměli Slovu
2 Woodworth, Floyd C. a Duncan, David ve všech jeho souvislostech.
Vladimír Rafaj,
D. Úhelné kameny pravdy. 1. české vyd. Česučitel VOŠMT
ký Těšín, 1994, str. 53.
B
Apoštolská církev v ČR
zastoupena na pohřbu
br. Manninena
ratr Veikko Manninen, jeden z vedoucích bratří finské letniční
církve, byl pohřben 15. října 2011
v rodných Helsinkách.
Během své plodné služby pomáhal
také formující se letniční církvi v České
republice. Kromě služby pastora několika sborů ve Finsku pracoval jako sekretář
finské zahraniční misie a dostával se často za „železnou oponu“. V českých a moravských sborech byl vítaným kazatelem
a osobním přítelem mnoha lidí.
Byl povolán ke svému Pánu 15. září
2011 ve věku 82 let.
Pohřební obřad vedl pastor sboru Saalem v Helsinkách, bratr Klaus Korhonen.
Ve druhé části pohřbu byla rakev za přítomnosti rodiny uložena do hrobu Veikkova otce Eino Manninena na hřbitově
Malmi. Po návratu rodiny pokračoval pohřeb tzv. memoriálem, vzpomínkovou
částí. Pohřbu v délce 7 hodin se účastnilo několik set lidí.
Apoštolská církev v ČR byla zastoupena na Veikkově pohřbu a projevila tak
vděčnost jak Bohu, tak rodině Manninenových i sesterské finské církvi. Těšíme
se na shledání s ním v Božím království.
Studijní bible v každodenní praxi, Ze života církve
Ročník 23, prosinec 2011
21
ŽIVOT V KRISTU
Povídka, Čtenáři píší
Já ti nesu...
22
A
ž se budeš, Honzo, vracet z práce, vezmi v supermarketu nákup.
Buď tak hodný, já to nestihnu,
„
mám toho dnes moc“, volala z koupelny
Hanka. „No jo“, souhlasil s povzdechem
Honza, který nerad nakupoval. „Však víš,
že to obstarám“, dodal už ode dveří a nákupní seznam si zastrčil do kapsy v bundě. Pak jen klaply dveře a byl pryč.
Když se navečer vracel z práce, zamířil do nákupního centra. Celkem bez větších problémů zaparkoval. Množství aut
stojících na parkovišti dávalo tušit, že
obchod nebude zrovna liduprázdný. Vybral si nákupní vozík, zarejdoval s ním
dovnitř a nestačil se divit. „To snad ne“,
ujelo mu maně z pusy, když se rozhlédl. Vítáme vás k předvánočním nákupům. Nakupuj včas, nakoupíš lépe. Nákup u nás, záruka spokojených Vánoc.
Tak bombardovaly návštěvníky velké,
pestré billboardy. A šum nakupujících
přehlušovala hudební kulisa vánočních
koled. „Oni se snad zbláznili. Vždyť je
teprve polovina října“, mumlal si Honza
pro sebe, když puto- val mezi regály a plnil nákupní vozík. Hlasitá hudba ho počala rozčilovat. Zvláště jedna píseň byla
silně vlezlá, protože ji opakovali co chvíli… Neseme ti dary, nebožátko malé… Ta
slova mu zněla v uších celou cestu domů,
vracela se mu i během večera. Nakonec
byl rád, že si může jít lehnout. Sotva zavřel oči, usnul. Probral ho šumot hlasů.
Rozhlédl se a strnul v úžasu. Nacházel se
v nějaké neznámé místnosti. Všude kolem postávalo plno lidí. Staří, mladí ba
i nějaké děti tam byly. Lidé různých národností, prostí i vznešeně působící, takový malý průřez lidskou populací. Kde
se tu ti lidé vzali? A jak jsem se zde octl
já, divil se Honza. Ničemu nerozuměl.
Divné též bylo, že jeho si nikdo nevšímal, i když mezi sebou se ti lidé bavili.
Jak si je tak prohlížel, všiml si, že všichni mají něco společné. Každý nesl nějaké zavazadlo. Tašky, batohy, koše, truhličky, malé balíčky a dokonce kdosi nesl
na zádech pytel. A ještě něčeho si Honza
všiml. Všichni působili dojmem, že netrpělivě na něco čekají. Náhle vedle něj
stanul nějaký muž. Byl vysokého vzrůstu,
Honzových 195 cm převyšoval nejméně
o půl metru. Honza se chtěl k němu obrátit, ale nějak to nešlo. Sledoval ho tedy
jen koutkem oka. „Jsi zvědavý, kdo ti lidé
jsou a co to nesou, viď“, oslovil Honzu.
„Hned to uvidíš“, pokračoval v hovoru.
Zazněl gong, šum hlasů utichl a jedna stěna místnosti zmizela. Tomu, co
Honza uviděl, se nesmírně podivil. Byli
tam vedle sebe tři. Malé dítě v jeslích,
Život na dluh
muž na kříži a Pán pánů, sedící na trůnu. Vzápětí na to muž, který ho oslovil, pokračoval v hovoru. „Jeden každý
z lidí, jak tu stojí, vidí něco jiného. Každý podle míry svého poznání. Jen ty vidíš vše, abys porozuměl.“ Pak se odmlčel
a Honza s napětím očekával, co se bude
dít. Ale nedělo se nic zvláštního. Lidé jeden po druhém předstupovali, oslovovali toho, koho viděli a předkládali to, co
přinesli.
• „Dávám ti své schopnosti“, řekl učenec.
„Nepotřebuji je. Já jsem tvoje schopnost.“
• „Přináším ti své umělecké nadání,“
usmíval se malíř. „Máš ho ode mne.“
• „Skládám ti k nohám svou korunu“,
prohlásil král. „Já jsem ten, kdo ustavuje vládce.“
• „Věnuji ti své bohatství“, hrdě oznámil
jeden z majetných tohoto světa. „Mně
patří všechno zlato…“, zněla odpověď.
• „Dávám ti svou krásu.“ „Byl jsem u toho,
když se ti formovalo tělo v životě tvé
matky.“
• „Přináším ti své úspěchy.“ „Nepotřebuji je.“
A tak šel dar za darem a všechny byly
odmítnuty a lidé smutně odcházeli. Nakonec přistoupil ten muž s pytlem na zádech. Složil své těžké břemeno na zem
a řekl: „Pane Pánů, my nemáme nic tak
vzácného, co bychom Ti přinesli. V tom
pytli jsou jen naše starosti, bolesti a trápení. Také jsou tam naše neschopnosti,
náš nedostatek, vše co se v našem životě
rozbilo a nepodařilo. I špatné známky našich dětí tam jsou a jejich neposlušnost.“
Tvář Pána Pánů se rozzářila. „Přistup blíže, milovaný. V poslušnosti přinášíš svá
břemena. S radostí je přijímám a plním
váš život svým pokojem a uschopňuji vás
k životu v hojnosti.“
Pak se vše počalo Honzovi rozplývat.
Když se ráno probudil, byl celý nesvůj.
Jeho žena ho chvíli pozorovala a pak se
zeptala: „Drahý, špatně se ti spalo?“ „Víš,
Hanko, stalo se mi něco zvláštního. Ani
nevím, zda to byl sen či zjevení. Ale bylo
to nesmírně reálné.“ A dal se do vyprávění svého zážitku. Hanka ho mlčky vyslechla a pak jen podotkla: „Jak je Pán laskavý ve svých napomenutích. Příliš jsme
se sami snažili a zakládali si na svých
schopnostech. A když se něco nedařilo, usilovali jsme ještě víc. Ano, to bylo
více než-li laskavé napomenutí. Pojďme
se hned připojit k tomu zástupu. Ale
nevím, zda nám na to bude stačit jeden
pytel.“
Eva Hasmandová
Když život na dluh mnohé lidi láká,
živého, hluchého, slepého i tuláka.
Pak charakter člověka – kde se fláká,
když lichvář či banka z reklamy huláká?
Poctivost že hledáš v blátě?
Strach ten brzy nachytá tě!
Gatě na půl žerdi,
tváře se ti ani nerdí.
Kašpárek na drátě,
a život na dluh,
žití jak podruh,
mnoho lidí zláká.
Hluchého, slepého, němého i tuláka.
(Kam zmizel živý …?)
Kde život člověka, kde se fláká?
Na úkor někoho žije upír,
tebe zas vysává podepsaný papír.
Zastavárny, banky, směnky, bílí koně, ...
podvodníci mají „Vztyk, a hrrrrr na ně!“
Vymaň se, člověče, ze sevření smrti,
vymaň se z toho, co k smrti tě drtí.
„Never more …“ řekni si s klasikem
neleč to s psychikem, ani perníkem.
Použij srdce a obnov si myšlení,
a opět s klasikem:
„Komu se nelení, tomu se zelení.“
Přestaň být hluchým, slepým,
němým, tulákem,
nikdy si nezadej s finančním bubákem.
Užij si ovoce práce svojí,
vždyť – za to to přece stojí!
„Nezávislost, svoboda,
kladivem je na blouda!“
Martin Voráč
Modlitební
setkání
pro ženy
S
rdečně Vás zveme na modlitební setkání pro ženy dne
14. 1. 2012 (10:00 – 15:00)
v modlitebně AC Kolín. Jako každý rok bude i toto setkání s půstem.
Chválami nás doprovodí Maruška Tesárková. Podrobnosti ohledně
programu budou včas uveřejněny.
Těšíme se na Vás.
Olga Moldanová
Mobilní modlitebníci
M
ilovaní bratři a sestry, toto je já, ale skupina ochotných přímluvců,
svědectví o službě, kterou (dle na které stojí celé toto dílo. Já jsem poumého) může mít každý z vás. hý koordinátor (organizátor), co rozesíJiž více než rok funguje v našem sbo- lá SMS a svolává v naléhavých případech
ru, stanicích i mezi přáteli sboru služ- k modlitbě, protože sedí pořád u interba „Mobilní modlitebníci“, což je sku- netu, a ulehčuje tak těm, kteří nemají topina lidí, ochotných v případě naléhavé lik času rozesílat množství SMS, a také
potřeby jít se za někoho nebo za něco šetří jejich účet za telefon (SMS).
A právě to, že jsem pouhý koordinátor,
modlit.
U nás to funguje takto: Má-li někdo každému z vás drazí bratři a sestry připotřebu modlitby, pošle mi prosbu, kte- pomínám, že i vy máte stejnou možnost!
rou rozešlu všem, kdo danou osobu znají. Asi každý z vás má známé, ať už blízké, či
Nyní nás je již 54 lidí, z toho 18-ti lidem vzdálenější, co potřebují modlitby. Stejpíšu jen v případě závažných zdravot- ně tak téměř každý z vás zná nějaké modlitebníky a přímluvce, ochotné bojovat
ních komplikací.
Ač se může zdát, že se tato služba točí za ostatní. Proto vás vyzývám: Povstaňjen kolem mě, protože ke mně se schá- te a svolávejte ty, kdo chtějí bojovat, pozejí SMS a já je pak také rozesílám, dů- vzbuďte ty, co potřebují pomoc, aby si
razně upozorňuji, že tato služba nejsem o ni řekli.
Zázračná uzdravování
se dějí i dnes!
…já jsem Hospodin, tvůj lékař. (Ex 15,26)
Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte.
(Jan 4,48)
Č
asto slýchávám, že se v dnešní
době, zvláště pak v Evropě, nedějí zázračná uzdravení tak, jak jsou
popisována v Písmu. Rád bych tímto svědectvím ukázal, že tomu tak úplně není…
O děti jsme se se ženou snažili neúspěšně asi rok a půl, a tak jsme po čase
vyhledali odbornou pomoc. Problém byl
zjištěn u mne. Spermiogram nám vyhodnotila 11. 2. 2009 gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice v Brně
s výsledkem vyšetření: asthenoteratozoospermie, což znamená, že spermie jsou
tvarově neodpovídající normě, zároveň
jsou méně pohyblivé. Dle doktorů na klinice UNICA v Brně bylo živých, zdravých a pohyblivých spermií tak málo, že
šance na přirozené početí byla prakticky nulová a jediným řešením se ukázalo
umělé oplodnění. Spermiogram si sami
ještě na klinice 2x zopakovali, pokaždé
se stejně špatným výsledkem. Všichni lékaři se shodli na tom, že v mém případě je zbytečná snaha o jakékoli zlepšení
spermiogramu vitamíny, změnou životního stylu nebo různými dalšími podpůrnými metodami. A tak nám nezbylo
než se svěřit do rukou mikrobiologů. Pár
zdravých spermií se přeci jen pod mikroskopem našlo, oplodnění i přenos byl
úspěšný, takže se dnes můžeme těšit
z našich skvělých dvojčátek Kubíka a Terezky. Tímto dnes už téměř klasickým
řešením neplodnosti nicméně příběh
nekončí.
Počátkem roku 2010 (měsíc před narozením našich dvojčat) se mi dostalo
té milosti, že jsem uvěřil v Ježíše Krista, a ten začal poměrně razantně měnit
můj život. Změny se začaly dít zvláště po mém křtu, který se konal dne
26. 9. 2010. Manželka mě po něm přiměla
k tomu, abych šel opětovně na vyšetření své plodnosti, abychom věděli, na čem
jsme.
Vyšetření jsem podstoupil 27. 10. 2010
v sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. A jaké bylo mé
překvapení při sdělení výsledků nového
spermiogramu. Spermie měly normálně
vzhled a výbornou pohyblivost. Závěr vyšetření: normospermie, „všechny ukazatele jsou výborné“. Kvalita spermií odpo-
Je přece psáno: Jk 5,14 Je někdo z vás
nemocen? Ať zavolá starší církve …
Jk 5,15 Modlitba víry zachrání nemocného…
Jk 5,16 …a modlete se jeden za druhého,
abyste byli uzdraveni…
F 4,6 Netrapte se žádnou starostí, ale
v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
Pokud by kdokoliv z vás měl zájem vytvořit kdekoliv jakoukoli podobnou skupinku a chtěl nějaké podrobnější informace o tom, jak naše skupina vznikala či
jak funguje, nebo jak funguje koordinátor, můžete se na mě obrátit a já vám rád
dle svých možností poradím.
Kontakt na mě: +420 608 907 979 nebo
[email protected]
Buďte požehnáni pokojem Božím, mocí
krve syna Jeho očištěni od všeho zlého.
Vašek Hruška,
AC Prostějov, stanice Olomouc
Čtenáři píší, Svědectví
Ročník 23, prosinec 2011
vídá 135% normy u invasní pohotovosti.
Těžko se popisuje radost z tohoto uzdravení, které mi dopřál Ježíš, ke kterému
jsem se modlil za nějaký zázrak v mém
životě. I když zrovna toto jsem nečekal
a v podstatě si to ani až tak nepřál .
Netrvalo to ani celý rok a minulý týden
jsme si na ultrazvuku u gynekologa ověřili, že uzdravení je opravdu trvalé a že
očekáváme dalšího potomka, a to bez
všech doktorů a jiných oplodňovacích
specialistů. No není Ježíš ten nejlepší
doktor?! Haleluja!
S tímto svědectvím se můžete setkat
v diskuzi i na různých webových stránkách řešících neplodnost mužů (family.
cz, emimimo.cz, babyweb.cz) jako jednou z možných cest léčby. Snad bude
pro jiné muže a pro jiné páry podnětem
k tomu, že jsou i jiné možnosti řešení
neplodnosti a samozřejmě také i jiných
nemocí.
Vítek a Vlasta Pechancovi
AC Polička, www.acpolicka.cz
23
ŽIVOT V KRISTU
Malý vánoční kvíz
Dětem
M
ilé děti, Vánoce jsou obestřeny spoustou tajemství a také spoustou omylů. Jak je to možné? Vždyť je to
jeden z nejkrásnějších dnů v roce,
na který se tak těšíme. Jenže – co to
jsou vlastně Vánoce a kdy se začaly
slavit?
My, křesťané, si připomínáme, že
se nám narodil Spasitel. Slavíme
jeho narozeniny. A co nám o tom
všem říká Bible? Zkuste si odpovědět na následující otázky:
1) Je v Bibli napsáno přesné datum, kdy se Ježíš narodil?
2) Je tam zmínka o místu, kde se
narodil?
3) Známe jména jeho pozemských rodičů?
4) Byl to Král králů – známe ten
„palác“, ve kterém se narodil?
5) Máme zmínku v Bibli o tom, že
k Vánocům patří vánoční stromeček?
6) Víme z Bible něco o vánoční
„hvězdě“?
7) Jsou někde ve Starém zákoně
zmínky o tom, že se narodí Ježíš?
8) Jsou tam zmínky i o nesmírně
krutém rozhodnutí Heroda, zabít
všechny chlapce, kterým ještě nebyly dva roky?
Tak a teď se můžete podívat
na správné odpovědi:
1) Ne. První křesťané neslavili žádný den jako památku Ježíšova zrození. Pojem Vánoce pochází
z toho, že pohané v době, kdy jsou
noci velmi dlouhé, slavili k poctě
boha Slunce tzv. veliké posvěcené
svaté noci. Církev pak dala pohanským posvátným nocím křesťanský
význam. Na dobu posvátných nocí
25. prosince ustanovila slavnost narození Krista.
2) Ano. Proroctví o místě jeho
narození najdeme ve starém zákoně a Nový nám toto proroctví
24
přesně potvrzuje. Ježíš se narodil
v Betlémě.
Starý zákon: „Ty však, Betléme
efratský, maličký mezi judskými knížaty, právě z tebe mi má vzejít ten,
jenž bude Vládcem v Izraeli, jehož původ je pradávný, ode dnů věčnosti.“
(Micheáš 5,1)
Nový zákon: Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda.
Čteme to v tomto verši: Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů
krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
„Kde je ten právě narozený král Židů?“
(Matouš 2,1)
3) Ano, známe. Je to Josef s Marií.
(Lukáš 2, 4–11)
4) Ano, známe. Bible nám jej popisuje takto: I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek
a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. (Lukáš 2,7)
5) Vůbec ne. S vánočním stromečkem to bylo tak: Podobně jako celý
způsob oslavy Vánoc mezi nevěřícími lidmi, i vánoční stromeček má
původ v pohanství. Všichni pohané starověku spojovali kult Slunce
(tj. Bálův kult) s kultem matky, tj.
Astarty nebo Ašery a s rituálním
kultem stále zelených stromů –
evergreenů. V době oslav „svatých
nocí“ (zasvěcených slunečnímu
božství) pořádali pohané veselice
u stále zelených stromů. Na ně věšeli ozdoby, ovoce, pamlsky a světla.
Nejprve ve volné přírodě, později
doma, protože to bylo pohodlnější. Jedle, nebo dříve v Orientě cypřiš, jakož i terebint, byly jako stále zelené stromy života a zasvěceny
„královně nebes Astertě“, manželce
Bála.
6) Ano. Má souvislost s veršem, který řekli mudrcové z východu: „Kde je ten právě narozený král
Židů? Viděli jsme na východě jeho
hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
(Matouš 2,2)
7) Ano. Uvedu vám tyto dva příklady:
Prorok Izajáš předpověděl, že Mesiáš bude potomkem krále Davida
těmito slovy:
Jeho vladařství se rozšíří a pokoj
bez konce spočine na trůně Davidově
a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho
času až navěky. Horlivost Hospodina
zástupů to učiní. (Izajáš 9,6)
A Ježíš se v Davidově rodové linii skutečně narodil. Nový zákon
o tom píše takto: Listina rodu Ježíše
Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. (Matouš 1,1.6–17)
Druhý příklad najdeme ve Starém zákoně opět u Izajáše:
Sám Pán vám proto dá znamení:
Hle, panna počne a porodí syna a dá
mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.
(Izajáš 7,14)
V Novém zákoně říká Matouš:
Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš,
neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ To vše se stalo, aby se naplnilo, co
Hospodin řekl ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ což se překládá: Bůh je
s námi. (Matouš 1,23)
8) Ano. Ve Starém zákoně je proroctví, které se po narození Ježíše
naplnilo.
Starý zákon Jeremjáš 31,15: Tak
praví Hospodin: „V Rámě je slyšet křik
– nářek, pláč a hořké bědování. Ráchel
tam pláče nad svými dětmi, nad jejich
ztrátou se nedá utěšit!“
Nový zákon Matouš 2,16–18: Když
Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, nesmírně se rozhněval a dal v Betlémě a v celém okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let, podle
času, na který se vyptal mudrců. Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše: „V Rámě je slyšet křik – naříkání a mnohé úpění. Ráchel tam pláče
nad svými dětmi, nad jejich ztrátou se
nedá utěšit!“
Dětem
Ročník 23, prosinec 2011
Tak děti, povedlo se vám odpovědět správně na všechny otázky?
A jak vy budete slavit Vánoce? Dnes
se mění celý způsob, jak jsou Vánoce slaveny – stává se z nich maratón
nákupu spousty dárků, jídla a pití
a v tom všem se zapomíná na Ježíše. Oslavte letos Vánoce tím, že si
opravdu budete připomínat tu radostnou zprávu, kterou ohlásil lidem anděl:
Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
(Lukáš 2,11)
A pro nejmenší děti: dovedete
spojit, který obrázek patří ke které
otázce? A nakonec vám přeji, abyste každý den mohli udělat Pánu Ježíši radost. To bude ten nejhezčí
dárek, který mu můžete k narozeninám dát.
To vám přeje
teta Dana.
25
15. díl
Původ života
O původu života lidé usilovně přemýšlejí celá tisíciletí. Během
této doby vznikaly nejrůznější názory:
Teorie samoplození, než ji Louis Pasteur roku 1864 na pařížské Sorboně vyvrátil, předpokládala, že živočichové vznikají sami
od sebe z okolního prostředí (žáby z bláta, myší ze starých hader…). Pasteur svým slavným pokusem s vývarem, který dlouhodobě uchovával v baňce bez přístupu vzduchu, prokázal, že se
nezkazí, protože ani mikroorganismy se samy od sebe v baňce
neobjeví. Dodnes díky jeho závěrům zavařujeme potraviny nebo
třeba pasterizujeme mléko, aby se nekazilo.
S jiným zajímavým nápadem přichází tzv. teorie panspermie,
kterou rozvíjel švédský fyzik, chemik a nositel Nobelovy ceny
Svante August Arrhenius (1859–1927). Podle této teorie je život
rozšířen ve vesmíru v podobě mikroskopických zárodků, které se
po dopadu na vhodnou planetu mohou začít vyvíjet do vyšších
forem. V otázce původu života tato teorie činí „úkrok stranou“
a řešení odsouvá do tajemných hlubin vesmíru, na druhou stranu
dává prostor pro tvůrce sci-fi literatury , kdy je možné prožívat
bezpočet dobrodružství při kontaktu s vyspělými mimozemskými
civilizacemi roztroušenými po celé galaxii (či dále).
V dokumentárních filmech renomovaných tvůrců slýcháme neurčité zmínky o moudré přírodě, která se prý o všechno postarala.
I v tomto případě je koncept všemocné Matky Přírody spíše literárním obratem, či zbožnou touhou panteistů, než přijatelným
řešením. Nedává nám žádné seriózní odpovědi na otázky „Jak?“
nebo „Proč?“
Nejznámější je v tomto ohledu evoluční teorie, která předpokládá, že život vznikal postupně během milionů let přirozenými
přírodními procesy z neživé hmoty (abiogeneze z anorganických
sloučenin) přímo na Zemi. Přestože zastánci evoluce disponují obsáhlým výzkumem napříč dlouhou řadou vědních oborů,
nemá evoluční teorie ucelené a prokazatelné závěry, které by
mohly jednoznačně doložit, že znají odpověď na otázku původu
života. Dílčí experimenty a výsledky výpočtů jsou na jedné straně cennými dílky skládačky, ale na straně druhé až příliš často
záleží na vůli badatele, jaký výsledný obraz z jednotlivých dílků
sestaví.
Popis všech biochemických procesů, které jsou nezbytné
ke vzniku živé buňky, by zabral mnoho stran odborného výkladu.
Zamysleme se tedy jen nad základními podmínkami vzniku živé
hmoty. Porovnáme-li živou a neživou přírodu, zjistíme, že jejich
chemické složení z velké většiny případů shodně obsahuje uhlík,
kyslík, dusík a vodík. Domnívat se ale, že živé může vzniknout
z neživého jen na základě obsahu chemických prvků, je zavádějící.
Již Pasteur prokázal, že: „Ne, dnes není známa žádná okolnost, která by mohla potvrdit, že mikroskopické formy života se objevily na tomto světě, aniž by existovaly rodičovské mikroorganismy, které se jim
podobají.“ A ani dramatický rozvoj vědy nebyl schopen jeho postulát
vyvrátit. Spíše se mnohokrát experimentálně prokázalo, že „to opravdu nepůjde…“
Klíčová je struktura, jak jsou tyto základní prvky složeny. Živé
organismy se ve srovnání s neživými sloučeninami odlišují svou
velmi komplikovanou strukturou, kterou jsou dány konkrétní
biologické funkce organismu. I ten nejjednodušší organismus
musí dosáhnout určité nezbytné složitosti, aby mohl být funkční.
Do jaké míry musí být živé organismy složitější než neživá příroda, si můžeme představit, když se podíváme na základní funkce
buňky – zpracovává energii, pracuje s informacemi a dokáže se
replikovat.
Připodobníme-li živý organismus například k počítači (který je
i přes svou složitost stále jen neživou záležitostí), stojíme před
velkým úkolem: Jak přesvědčit hromádku plechu, drátků a plastu,
26
aby se sama bez zásahu inteligentního konstruktéra a programátora dala do pohybu a sestavila do podoby funkčního počítače, který by byl schopen zpracovávat energii, pracovat s informacemi a replikovat se?
Možná se vlivem prostředí může pár drátků splést dohromady,
ale cesta k mikročipu je ještě dlouhá. Mnohem pravděpodobnější je, že se součástky rozkutálejí po okolí a znehodnotí. Nedokážu si představit, že by se počítač vyrobil a sestavil sám bez zásahu zkušeného inženýra, podobně je pro mne nemyslitelné věřit,
že by se i život mohl „navrhnout a poskládat sám od sebe“ bez
zásahu Stvořitele.
Ještě markantnější je to při tvorbě programu – operačního systému, který by měl základní funkce počítače zajišťovat. Zdrojový
kód sice obsahuje stejná písmena, jako kdejaké obyčejné slovo
(které by snad mohlo vzniknout nahodilým skládáním písmen),
ale musí být mnohem delší než slovo, aby mohl zajistit tak náročné funkce, jaké život požaduje. Program má svou pevně danou strukturu, používá programovací jazyk, obsahuje dlouhou
sekvenci instrukcí v pevně daném pořadí a zároveň nesmí obsahovat chyby…
Smrtelnou ránu úvahám, že věda přece jen jednou přijde na to,
jak by mohla buňka vzniknout z neživých sloučenin samovolně, zasadil objev informace DNA. Problém vzniku informace
ve hmotě je pro evolucionisty prakticky neřešitelný.
Pokud i zde je racionálně uvažující člověk ještě ochoten uvažovat o náhodě či o postupném vývoji a dílčích úspěších, poukázal bych nejprve na zákonitosti pravděpodobnosti a statistiku.
Musíme si dobře srovnat, jak absurdní (ne-) pravděpodobnosti
(jedna ku číslu následovanému mnoha desítkami nul) bychom
museli věřit v případě evoluční teorie na jedné straně, a jak moc
lpíme na předsudcích, které zastírají biblické pojetí Boha Stvořitele na straně druhé.
Mnohokrát jsem se totiž přesvědčil, že lidé upřímně hledající pravdu a ověřitelná fakta o původu či smyslu života, jednou
dojdou do bodu, kdy se musejí nejprve vypořádat se svou představou o Bohu a Bibli, jinak se dál nedostanou. Buď se rozhodnou ponechat si své představy (více či méně vzdálené od reality),
nebo dají Bohu i sobě příležitost porozumět tomu, co se nám
opravdu snaží sdělit. Bible je soubor textů, z nichž působením
Ducha svatého zaznívá Boží slovo, proto je naprosto nezbytné
dát Bohu prostor, aby mohl On sám vyložit, jak je obsah biblických poselství zamýšlen. Bez něj čtenář nemůže poznat pravdu
do hloubky, spíše si vytvoří další filosofický náhled nebo předsudek.
Projde-li člověk ve svém životě touto „biblickou branou“ pochopí, že víra v evoluční teorii stojí na zcela jiném základě, než
důvěra Bohu. Evoluci, jakkoli absurdní produkuje závěry, lidé
věří proto, že jedinou alternativou je setkání s Bohem (ne náboženství!), což by vyneslo na světlo skutky a touhy, kvůli kterým
lidé raději zůstávají „ve stínu“.
„Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je ten soud,
že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože
jejich skutky byly zlé. Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány
v Bohu.“ (Jan 3,18-21)
Závěrem mohu jen říct, že každý musí dříve či později učinit
závazné rozhodnutí, kudy se vydat: ke světlu, kdy se setká s Bohem a jeho život se změní, nebo setrvat v dočasném pohodlí
stínu beze změny a dále chlácholit své svědomí umělými konstrukcemi z výzkumů zastánců evoluční teorie. Máme svobodu
k rozhodování, ale svoboda s sebou nese i zodpovědnost.
Podle dodnes uznávané Buněčné teorie z roku 1838 (M. J. Schleiden a T. Schwann) platí,
že žádná buňka nemůže vzniknout jinak než zase z buňky a mateřská buňka předává dceřiné buňce potřebnou děděnou informaci k reprodukci sebe sama i ke své funkci. Důkaz
o tom, že z neživého nemůže život vzniknout, podal roku 1864 i L. Pasteur (na obrázku).
Důkazem, že život nevzniká sám od sebe,
jsou například zavařeniny – nezkazí se, protože původní bakterie se vyhubily převařením
a nové samy od sebe nemohou vzniknout.
Odkud pochází život? Bible učí
o Stvořiteli, ale lidé, neúnavně hledaSvante A. Arrhenius, švédský
Teorie panspermie učí o zárodcích života putujících vesmírem, jící vlastní cesty, přicházejí s dalšími
když se prý po dopadu meteoritu dostanou na vhodnou planetu, teoriemi, které by ospravedlnily touhu fyzik, který předpokládal, že žizačnou se rozvíjet. O jejich původu mlčí… Teorie se nepotvrdila.
po vlastní nezávislosti.
vot se na Zemi dostal z vesmíru.
Ch. Darwina roku 1871 napadlo, že „v malé teplé louži plné
chemických látek“ mohlo sluneční záření vyvolat reakce nezbytné k produkci prvé formy života.
Ruský biochemik A. I. Oparin roku 1924 publikoval článek, v němž popsal podmínky,
které mohly v souladu s evoluční teorií na tehdejší Zemi
panovat. Atmosféra podle
jeho předpokladů obsahovala jiné složení plynů, než
dnes, což za přítomného UV
záření a vlivem blesků mohlo způsobovat potřebné chemické reakce. To pak prý vedlo ke vzniku stavebních látek
potřebných pro vznik živých
organizmů.
Stanley L. Miller roku 1952 navázal na Oparinovy závěry a laboratorně
napodobil předpokládané prostředí na tehdejší Zemi. Pokus vzbudil mezi
odborníky neobyčejný zájem. Postupně se mu podařilo syntetizovat většinu aminokyselin a dalších stavebních látek potřebných pro vznik buňky. Ale od stavebních látek k funkční buňce vede ještě příliš dlouhá cesta,
na níž se věda potkala s nepřekonatelnými obtížemi. Proces je mnohem
složitější, než by kdo myslel.
S postupujícími výzkumy se ukázalo, že dřívější naděje (a v ne příliš seriózních zdrojích dokonce i tvrzení o úspěších), že se podaří uměle napodobit probiotickou syntézu ribózy a deoxyribózy, potřebné součásti RNA
a DNA, není možné naplnit. Roku 1986 Robert Shapiro v Berkeley dokázal,
že tvorba ribózy je za prebiotických podmínek zcela vyloučena. Dnes už
navíc nemohou obstát ani Oparinovy předpoklady o složení tehdejší atmosféry. Teorie se nepotvrdila.
Ribozom je jen jednou ze součástí
buňky a zodpovídá za syntézu bílkovin. Vyobrazená část ribozomu, tzv.
velká podjednotka, není jen náhodný shluk „čehosi“, ale precizně konstruovaná továrna,
kde má svou funkci nejen
každá část, ale i důmyslný způsob uspořádání.
Jaká velká asi bude
pravděpodobnost,
že takto složitý
komplex
vznikne sám
od sebe náhodou?
Otázky o původu života přímo souvisí nejen s hledáním smyslu života, ale i s vymezením vlastní hodnoty a sebeurčení. Jestliže je život jen
pouhým produktem přirozených a nahodilých biochemických procesů,
jak obecně vyplývá z názorů evolucionistů, tak se jen obtížně hledá
jeho opravdový účel, hlubší smysl existence života – jak pro jednotlivce,
tak i jako celku.
Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu;
moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.
(Přísloví 1,7)
Hlupák je přesvědčen, že jde správně, kdo je
však moudrý, dá si poradit. (Přísloví 12,15)
Vědecké výzkumy produkují ověřitelná fakta,
která poté vědci interpretují. Občas se ale stává, že přání podpořit „tu svou“ myšlenku vede
k tomu, že se interpretace navzájem liší. Na obrázcích jsou stejné puntíky, jen různé interpretace (spojovací čáry) a výběr vhodných faktů (barvy) nakonec působí rozdílný obrazec. Oba jsou
„vědecké“, ale který je správný? Nebo je to jinak?
Jak vypadá v praxi život podle evolučního konceptu, je dlouhodobě
zřejmé. Lidé se přirozeně soustředí hlavně na zajištění svých životních potřeb a určité míry pohodlí. Pokud člověk zajistí další generaci,
cítí, že život prožil úspěšně. Osobní ambice, naplňování tužeb a honba za plněním svých snů, jsou ve své podstatě jen jakési metody, cesty
k dosahování tohoto základního (podvědomě předávaného) předsevzetí – přežít a zajistit potomky.
Zjednodušeně řečeno, vznikl-li život náhodou, je hnán kupředu maximálně pudem sebezáchovy (resp. snahou o přežití druhu). Do podobné situace staví evoluční teorie i sám vrchol vývojové řady – člověka,
Takto by tedy měl „v evolučním boji o přežití“ vypadat ideální život
nezbývá než konstatovat: „Prostě když už tu jako lidé žijeme, tak aspoň
hleďme vymyslet něco užitečného, jak svůj život prožít…“ Je to ale tak- – zajištěné pohodlné zázemí pro rodinu. Bůh má ale s člověkem vyšší
cíle... máme zájem naslouchat?
to naplňující?
Kéž bychom všichni hluboce v srdci pochopili hloubku vyznání apoštola Pavla: „Jsem vděčný Tomu, který mě zmocnil - Kristu Ježíši, našemu Pánu
- že mě poctil tou výsadou, abych mu mohl sloužit. Předtím jsem byl rouhač, pronásledovatel a tyran, ale Bůh se nade mnou smiloval, neboť jsem ve své nevíře
nevěděl, co dělám. Náš Pán mě pak ve své nesmírné milosti zahrnul vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši. Je to jistá pravda - kéž by ji každý přijal: Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší, ale proto se nade mnou Bůh smiloval, aby Kristus Ježíš na mně nejhorším ukázal svou
bezmeznou trpělivost pro příklad těm, kdo v něho mají uvěřit k věčnému životu. Králi věků, nesmrtelnému, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva
na věky věků! Amen.“ (1Tm 1,12-17)