Říjen - Časopis Život v Kristu

Časopis Apoštolské církve
Ročník 23
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 10 / 2011
Sloupek
2
Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst
pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění,
vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho
Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící
na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej
veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je „Stromy spravedlnosti“ a „Sadba
Hospodinova“ k jeho oslavě. (Iz 61,1–3)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
pokoj vám. Děkujeme vám za spolupráci na našem časopise. Nedávno jsem
svým kolegům v redakci vysvětloval, že naši přispěvatelé jsou naším největším redakčním bohatstvím. Jen oni mohou naplnit náš společný
prioritní cíl – aby se církev sdílela. Děkujeme také
vám všem, kteří se za nás modlíte či nás podporujete jiným způsobem.
Současné číslo jsme zaměřili na hudební skupinu „Oáza“ pocházející z našeho pražského
sboru. Zajišťuje nejen „chvály“ v církvi, ale také
koncertuje a vytváří tak most do církve pro nevěřící. Kdykoliv jsem měl možnost je slyšet, byl
to pro mne radostný a povzbuzující zážitek. Nechejte se povzbudit i vy
rozhovorem se členy
kupiny.
Stojí zajisté otázka,
zda jde o téma vhodné –
uprostřed ekonomické
krize, v době, kdy výsledky sčítání lidu nejspíše
odhalí další početní propad u řady církví.
Jsem vděčný našemu
biskupovi, že od svého nástupu do úřadu zastává postoj právě opačný: Dnes je čas pro evangelizaci, dnes je optimální čas pro budování sborů
a církve.
Před lety jsem hovořil s jiným biskupem –
představitelem velké, respektované církve. Vyprávěl mi, jak s manželkou jezdívají do jejího rodiště – Litoměřic. Následně zadumaně dodal: „To
víte, farnosti tam vymírají, jak jinak…“
Jsem velmi rád, že toto fatalistické konstatování není řadě křesťanů vlastní. Místo něj zakládají
misijní stanice a následně budují sbory.
Když jsem se nedávno vrátil nahlédnutím
do administrativy o 25 let zpátky, zjistil jsem, že
spolu s mojí ženou a dalšími jsme založili v Olomouci misijní stanici ve čtyřech lidech v roce
1986. Cca o tři roky později jsme otevírali sbor
s několika desítkami členů.
Při četbě výše uvedených řádků možná řada
čtenářů pokývá hlavou spolu se smutným povzdechnutím: „No jo, to bylo tehdy. Staré dobré
časy…“
Pojďme tyto časy zopakovat! Jistě, výsledky našeho úsilí závisí na Boží milosti. Na druhé straně
nás náš Pán povzbuzuje: „Hledejte a naleznete,
tlučte a bude vám otevřeno…“
S požehnáním
Aleš Navrátil
Úvodník
3
Být citlivý na potřeby druhých
Hudební skupina Oáza >>>
4
Oáza
9
Řešení nedostatku vody na Blízkém východě
Izrael
Ohlédnutí za prázdninami
10
11
Misijní evangelizační kampaň >>>
EPJ v Kyjově
O
B
S
A
H
Ze života církve
18
Ohlédnutí
za Duchovním soustředěním
Pomoc lesům na Karmelu
na rok 2012 >>>
Rozdávejme lidem lásku
12
Rozloučení s Veikko Manninenem
12
17
10
Aktuálně
Studijní materiál
13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete
(Deuteronomium)
Studijní Bible...
19
Skutky těla a ovoce Ducha
aneb vítězství na dosah
Čtenáři píší
22
22
25
Lukrativní nabídka
Jsem jedna z vás...
Mao Tse-Tung zavraždil 77 miliónů lidí...
23
Bezcenný
Povídka
Dětem
24
Orienťák trochu jinak
Stvoření vs. evoluce 13
26-28 Původ vesmíru
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč,
pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)
17
Být citlivý na potřeby druhých
Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr mařan, tedy příslušník opovrhované rasy.
Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem stráž- Příběh můžeme pochopit v tom smyslu,
že ukazuje jádro, těžiště naší zbožnosti:
cem svého bratra?“ (Gn 4,9)
Tím je pozornost vůči lidem, kteří jsou
nějakým způsobem v nouzi. Možná se
razí čtenáři,
v historii jsou momenty, které stane, že zmeškáme odjezd na konferensvým obsahem přesáhnou vý- ci tím, že ztratíme čas pomocí někomu,
znam pouhé historické události a stanou kdo to zrovna potřeboval. Možná pomůse symbolem. Pád Dvojčat v newyorském žeme sousedce pohlídat děti v době, kdy
Manhattanu byl více než jen hrůzný his- máme skupinku (na kterou se nevýslovtorický čin: odstartoval zcela novou epo- ně těšíme). Situací může být bezpočet,
chu vztahů mezi dvěma odlišnými kul- ale základní schéma je stejné, jako v Jeturami. Svět od té chvíle již nebyl stejný. žíšově podobenství o milosrdném SamaPodobně berlínská zeď nebyla pouhou řanu: Náboženská povinnost (shromážzdí oddělující dvě části města, ale sym- dění, služba ve sboru atd.) se dostane
bolem rozdělení dvou světů. Výraz „do- do konfliktu s potřebou pomoci někopadli jak sedláci u Chlumce“ není jen mu, kdo je v nouzi. Jak se zachováme?
Jiný příklad zodpovědnosti vůči bližsrovnáním s jednou bitvou, jež nedopadla zrovna dobře, ale obecným kon- nímu nalezneme v Ježíšově podobenství
statováním, že pouhé nadšení bez vojen- o ovcích a kozlech (Mt 25,31–46). V tomské strategie a taktiky přivede masy lidí to podobenství jsou národy rozděleny
do záhuby. Podobně i verš v úvodu není do dvou skupin, podle toho, jak se zachojen odkazem na dávný příběh, popisují- valy „k jednomu z těchto nepatrných“, tj.
cí bratrovraždu. Otázka, kterou Kain vy- k učedníkům, s nimiž se Ježíš ztotožňuslovil, byla otázkou řečnickou, nicméně je. Každá církevní tradice má svá měřítpodvědomě očekávanou odpovědí (jak se ka, podle kterých soudí „kdo je náš a kdo
Kain domníval) měla být slova „Ne, nejsi k nám nepatří“. Můžeme vidět, že jedni
žádným strážcem svého bratra“. A právě považují za stěžejní slavit bohoslužbu
zde jsme svědky omylu nejen jednoho ve správný den, jiní musí být pokřtěni jemuže dávné historie, nýbrž omylu, který diným správným způsobem, další musí
se opakuje přes celé dějiny. Tento omyl uznat svou duchovní autoritu za hlavu
spočívá v mylném pochopení vztahu člo- celé církve. Co církev, to nějaká tradivěka ke svému bližnímu. Pravdou by byla ce. My letniční klademe důraz na projev
negace tohoto výroku: „každý člověk je Boží moci a na duchovní dary, zejména
dar jazyků. Některé tyto tradice mohou
do jisté míry strážcem svého bratra.“
V jednom rozhovoru se zákoníky Pán být správné, jiné falešné. Vraťme se ale
Ježíš odpovídal na otázku „Kdo je můj k našemu podobenství. Všiml jsem si, že
bližní“ (L 10,25–37). Zákoníkova reakce mnozí vykladači s ním mají problém. Je
napovídá, že Židé té doby neměli v této totiž nesnadné jej správně vyložit na pootázce zcela jasno. Je mým bližním každý zadí učení o spasení z pouhé víry. JeliŽid? Nebo jen ti, co dodržují Zákon a žijí kož se zde nechci pouštět do složitých
spravedlivým životem? V tom se vyklada- úvah a výkladů, omezím se na to podstatči Ježíšovy doby nemohli shodnout. Ale né, a tím je opět pozornost vůči člověv čem se shodnout mohli, bylo to, kdo ku v nouzi. Tím, že se náš Pán identifikonení můj bližní. Zcela jistě se příkaz mi- val s člověkem hladovějícím, nemocným,
lovat bližního netýká pohanů, Samařanů nuzným nebo uvězněným, dal najevo naa jim podobných. A zde Ježíš svou odpo- prostou prioritu této služby. Aby bylo
vědí zaskočil posluchače: Vyprávěl po- jasné: nevěřím v sociální evangelium,
dobenství, ve kterém ukázal, že bližním náš úkol je kázat spasení ve jménu Ježíše
je ten, kdo prokázal milosrdenství člo- Krista. Ale jakékoli kázání bez diakonicvěku v nouzi. Dokonce ukázal, kdo bliž- ké služby bude mrtvé a bezcenné. Važme
ním není (nepochybuji, že tím pár lidí si naší tradice, je na ní mnohé, co je Boží
mezi svými posluchači pořádně naštval). a ryzí. Povzbuzujme se v hledání duchovV tomto známém podobenství do nega- ních darů, neuhašujme je. Dovolme však,
tivních rolí osadil nejprve kněze a potom aby k nám mluvil Duch svatý skrze Písmo
Levitu. Myslím, že chtěl ukázat, že plnění samotné: Buďme bdělí na potřeby drunáboženských povinností ve srovnání se hých. Kažme evangelium v ulicích, ale neslužbou člověku v nouzi je bezcenné. Jako zapomeňme, že máme kolem sebe nemocspravedlivý vyšel z celého vyprávění Sa- né, chudé nebo jakkoli jinak deprimované.
D
A do třetice uvedu poslední pohled
na zodpovědnost vůči bližnímu. Stojí
za ním zkušenost, kterou jsem prožil během letních měsíců strávených na Biblické škole na Filipínách. Byli zde studenti z celé Asie. Většina z nich studovala
v magisterském programu. Představovali
pestrou směsici kultur, národností, tradic i osobností. Prohlubovali své znalosti teologie, historie, misiologie a dalších
předmětů. Kdyby se sešli, aby diskutovali nad nějakým problémem, zcela jistě by
se objevila řada názorů, chápání a různých vysvětlení. To zde ale nebylo vůbec
podstatné. Mohl jsem zakoušet jednotu
v Duchu, která měla jiný základ, než naprostá shoda ve všech detailech věrouky.
Mohl jsem prožít jejich lásku a pomoc
ve dnech, kdy mne sužovaly problémy
s ledvinami a vytrpěl jsem hodně bolesti. Mohl jsem ocenit jejich pozornost,
s jakou byli schopni jen ve výrazu tváře
vyčíst, že ten druhý není zcela v pořádku a něčím se
trápí. Tyto zkušenosti nejsou ničím
výjimečným a pravděpodobně by je
kdokoli z nás zažil
v kterémkoli z našich sborů, ale právě školní prostředí
s mezinárodní účastí mi pomohlo vidět
důležitost zájmu o druhého na pozadí usilovného studia teologie. Napadlo
mne slovo, jež je zapsáno v 1Tm 1,5–6: Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce,
z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho
se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči.
Ano, věřím v důležitost správného vyučování. Bez dobré doktríny nemůžeme
budovat živé a rostoucí sbory. Bez kvalitního vyučování by nám brzy došel dech.
Vidím důležitost biblických škol, chci se
zasazovat o to, abychom mohli vydávat
kvalitní knihy. Ale Bible ukazuje, co je cílem našeho učení: není to nic jiného, než
láska. Tedy vztah, praktický projev pozornosti vůči druhým. Pamatujme na to.
Vraťme se na začátek tohoto úvodníku.
Začal otázkou, kterou zcela nesprávně
položil Kain. Toto základní nepochopení jeho role vůči svému bratru jej přivedlo až k bratrovraždě. Srovnáme-li Kaina
s Ježíšem, uvidíme, že On hledal hříšné,
uzdravoval nemocné, sytil hladové. Přišel,
aby za nás položil život. Jděme Kristovou
cestou, ne Kainovou.
Martin Moldan,
biskup AC
Úvodník
Ročník 23, říjen 2011
3
Hudební skupina Oáza
ŽIVOT V KRISTU
Oáza
Interval je hudební týdeník, který je ke slyšení v programu české redakce Rádia 7 každý
pátek po 20. hodině (s reprízou v pondělí v 15:00). Intervalu chybí občas obraz, ale tóny stačí.
Tentokrát budou chybět i tóny a zůstanou jen slova - zajímavý experiment. Tento i další relace
hledejte v nabídce Rádia 7, www.radio7.cz.
V
4
dnešním Intervalu budou našimi jak bych řekla děťátko, které jsme si vzali
hosty členové kapely Oáza, kterou pod svá křídla, je to takový puzzlík, kteurčitě z našeho vysílání znáte, ale rý do toho našeho velkého puzzle zapadl
pro případ je nejprve poprosím, aby se opravdu skvěle, takže je naší součástí už
představili a řekli něco o sobě, přede- osm let.
vším o své funkci v kapele.
Tomáš: Jmenuji se Tomáš Nevrlý. Jsem Oáza hraje hudbu, která, jak spousta lidí
v Oáze od roku 2000 a hraju na akustic- říká, se už moc nenosí. On folk není muzika, na kterou by se hrnuly davy, proč
kou kytaru a zpívám.
Helena: Já jsem v Oáze od samého za- vy hrajete zrovna folk?
Miloš: Myslím, že každý z nás by dal
čátku, od roku 1996, snažím se jako vedoucí trošičku stmelit dohromady všech- možná trošku jinou odpověď, já bych
ny ostatní, zpívám, hraji na perkuse, řekl, ale nemusíte tu odpověď brát úplně
vážně, že je to z toho důvodu, že nic jinéna flétny a jmenuji se Helena Sikorová.
Ruda: Hlavně tvoří naši tvorbu a sklá- ho hrát neumíme.
Helena: Myslím si, že je to i tím, že kladá písničky. Já se jmenuju Ruda Tesárek
a jsem v kapele taky od samého počátku. deme veliký důraz na text a text nejléHraju na kytaru, střídavě i na jiné nástro- pe vystihne folk, kdy aranže nejsou tak
je. Zkoušel jsem harmoniku a zpěv, ze- propracované a tak bohaté, aby naopak
mohlo vyniknout, co chceme říct.
jména druhé hlasy.
Miloš: Já se jmenuju Miloš Machát,
v Oáze jsem vlastně od jejích začátků, Kdo se v kapele tedy nejvíc stará o hudtrošku zpívám a hlavně mluvím, prová- bu a o texty?
Helena: Z pohledu let minulých i přízím koncerty slovem, dělám vtipy, vyplňuju technické pauzy. Ještě tady měla tomných asi já.
s námi být naše kolegyně Hanka Beranová, která ale musela rychle utíkat na vlak, A fušuje ti do toho někdo? Dovolíš někomu, aby ti do toho fušoval?
protože jí volaly její povinnosti.
Helena: Určitě. Aranže a konečná poBudeme předstírat, že tady Hanka sedí, doba není jenom mojí záležitostí, ale
vždycky záležitostí celé kapely.
pojďme říct něco nejprve o ní.
Ruda: Naší kapelou prošlo v historii
Helena: Hanka je s námi od roku 2003,
tehdy byla studentkou, bylo to takové, více nadaných lidí, kteří přispěli písněmi.
Zejména bych rád zmínil Štěpána Hlavsu,
který je teď momentálně v Ústí nad Labem, a který svá studentská léta také věnoval tvorbě Oázy. Dodneška spoustu
jeho písní hrajeme, jsou to zejména písně svatební a písně vánoční. Tam je taková perlička, že on ty svatební písně skládal do té doby, než se sám oženil. Od té
doby už teda v této oblasti autor mlčí.
Helena: Štěpán mě inspiroval, ale projevilo se to až v posledním roce, kdy jsem
složila taky jednu svatební a jednu vánoční píseň, nevím, jakým směrem se to
bude ubírat dál.
To vypadá, jako byste měli rozsáhlou
sbírku svatebních a vánočních písní, je
to tak?
Miloš: Přesně takovou sbírku máme,
tenhle druh písní zabírá velkou část našeho repertoáru.
Zaznělo tu, že důležité na vašich písničkách je poselství, pojďme tedy k tomu
poselství. Začněme u toho základního:
Co ty písničky mají sdělovat především?
Helena: Mají sdělovat, že je naprosto přirozené žít s Bohem. Nemyslím si,
že tenhle národ je zvyklý jen na to, aby
se mu všechno polopaticky řeklo, ale je
zvyklý i na čtení mezi řádky, a nám tohle v křesťanském hudebním trhu chybělo. Chtěli jsme zpívat příběhy, pocity, bez
toho, že by se hned řeklo něco o Bohu,
aby lidé mohli přemýšlet, aby měli otevřené dveře a sami mohli najít způsob,
jak se setkat s Bohem. O to nám šlo
a byla to ze začátku docela těžká cesta.
Najít svůj styl, najít styl, jak oslovit lidi,
aby to bylo přirozené a aby nám to bylo
vlastní, abychom mohli být sami sebou
a zároveň abychom udělali radost těm
druhým.
Helena mluvila o hledání stylu, že to
bylo celkem dlouhé, Miloši, tys říkal, že
jsi v kapele od začátku, když jsi sledoval
to hledání stylu, mohl bys ho nějak zkusit popsat, jak se to postupně vyvíjelo?
Miloš: Vyjdu z toho, co tady před chvilkou řekla Helča, a v podstatě to, že na začátku naše veřejná produkce byla vyplňování řádků tučnými písmeny, a postupně
jsme se přesunuli k tomu, že úspěšně
vyplňujeme mezery mezi řádky tučnými
písmeny.
Ruda: Zvlášť Miloš dokáže oplývat těmito hlubokými myšlenkami, kterým se
všichni smějí, ale nevím, jestli jim všichni
plně rozumí.
To mi připomnělo komentář k jedné písničce, ke kterému bych se ráda vrátila,
protože jsem si říkala, že ten komentář
tam musí zaznít s tou písní.
Miloš: Lucie, asi myslíš ten úvod před
písničkou Pes, tu konsekventní negaci.
Tu mám skutečně od naší hodně dobré
kamarádky Lucky, která mi ho vyprávěla před třemi, čtyřmi, možná dokonce
pěti lety. Přinesl to jeden profesor u nich
na škole, a popisoval tím, co jen on tím
popisoval? Teď si přesně nemohu vzpomenout, co ta fráze měla zachytit, nicméně nám se zdálo, že to báječným způsobem vystihuje celý ten náboj písničky
Pes. Je to konsekventní negace, kulminující až v absurdním antagonismu vůči
všemu reálnému nazírání na pozitivní rezultáty, a samozřejmě jejich další eventuality. K různým písničkám máme různé
komentáře, některé jsem byl nucen pro
velký úspěch zopakovat i dvakrát.
V
Ruda: Ještě jsme zapomněli zmínit
Co všechno už za ta léta, která už tady
několikrát byla zmíněna, máte na svém dlouholeté působení Atinky Tesárkové,
mojí manželky, která byla s námi vlastkontě?
Ruda: Začali jsme v roce 1996, kdy ně taky téměř od samého začátku a v pojsme natočili takovým téměř jakoby sledním roce došlo k takovému přirozena živo způsobem naši první kazetu Po- nému oddělení a právě k návratu k tomu
hleď vzhůru, potom následovala opět ka- folkovému stylu, který Atince úplně nezeta Rozcestí, to bylo v roce 1998, v roce byl vlastní. Věnuje se nyní jiné tvorbě, ze2000 to bylo již CD Galerie, v roce 2003 jména přímo ve chválách.
Helena: Ono došlo ne k rozdělení, ale
následovalo CD Krásné dny, a naše poslední cédéčko je z roku 2008, které jsme k dělení, a bylo to k dobrému. Takže část
si vydali sami, a jmenuje se To bude asi kapely Oáza je ve folkovém uskupení,
část členů je jenom ve chválícím týmu,
dobou.
který má název ACP worship, a část čleRok 2008, to už je spousta doby, chys- nů je v obou seskupeních. Tím, že jsme
táte něco dalšího, nového, přemýšlíte se jakoby určitým způsobem vyhranili,
vznikla vzájemná spolupráce a i svoboda
o nějaké nové nahrávce?
Helena: No, to je zajímavá otázka. To je v tom, že jsme se mohli rozhodnout, jaký
vhozená rukavice, aby skládal taky někdo styl nám vyhovuje. Bylo to velice šťastné
rozhodnutí, které nebylo podmíněno jejiný než já.
Tomáš: Ale on to nikdo jiný zatím ne- nom lidským faktorem, ale Božím vedeumí, takže to budeme muset nechat zase ním. A to je vlastně nejlepší, když je práasi na Heleně, ale nevím, jestli jste si ce zastřešena Bohem.
Ruda: My jsme právě teď na začátku
všimli, že se prodlužují termíny těch dalších CD, poslední rozestup jsme měli pět po tomhle dělení, proto ještě nepřišla řeč
na nové CD. Nicméně máme už spoustu
let, takže teď tak za sedm (smích).
dalších nových písní, ryze folkových, takTo už budete za chvilku jako bratři Ebe- že určitě tu je možnost, že v budoucnu
nové, kteří ty rozestupy postupně na- další cédéčko vznikne.
tahují, i když oni ten poslední zkrátili,
jestli se nepletu. Jestli vy nečekáte na ně- Tady padla taková hezká formulace, že
jakou další technologii, když na začátku vám folk sluší. Já se přiznám, že pro
byly kazety, pak cédéčka, tak teď čekáte, mě jste nejzajímavější v rovině, které já
že budou hudební disky jiného rozměru osobně říkám „sestry Havelkovy“. A teď
by mě zajímalo, jestli pro vás je opravnež CD.
Helena: Jestli sis všimla, my jsme začali du příjemnější poloha folková anebo pofolkem, a vlastně jsme se k folku vrátili.
My jsme začali trošičku experimentovat,
a nakonec jsme zjistili, že ten folk nám
sluší.
Hudební skupina Oáza
Ročník 23, říjen 2011
Témata časopisu
ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce. Příležitost podílet se na přípravě témat:
sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky, • Vánoce v Izraeli
jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce • Domácí skupinky
• Práce se seniory
pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected].
Výhledově připravujeme témata: Odponětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma:
činutí, dovolená jako životní styl.
vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • Generální úklid
5
Hudební skupina Oáza
ŽIVOT V KRISTU
loha „sestry Havelkovy“. A nemyslím to a vlastně se potřebujeme ještě zabydlet i písnička, která na první poslech tak nejako vtip, myslím to opravdu jako ma- v těch nových aranžích folkových. Ale je vypadala.
linko do blues, anebo do nějakého retra, to pro nás dobrodružství.
Tomáš: Dobrodružství, to je skuteč- Oáza má spoustu hudby, spoustu výkokteré tam má trošku i vtipu, ale zároveň
i hloubky, anebo opravdu jenom folk ně to správné slovo. My kolikrát na tom nů za sebou, určitě toho má taky spousna dvě kytary a maximálně nějakou zob- koncertě si marně říkáme, kdo co zahra- tu před sebou, také bychom se měli díje a jak budeme pokračovat a jestli si to vat trošku dopředu, co už vidíte a co
covou flétnu?
Tomáš: My rádi ten folk obohacujeme všichni pamatujeme, no a samozřejmě byste tam rádi viděli?
Helena: Určitě bychom chtěli častěji
různými odnožemi a rádi zabrousíme jak vždycky ne, ale tak nějak z toho vybruslído toho blues, tak do různých jiných odnoží. me a dohrajem tu píseň skoro bych řekl dělat klubáče, protože máme k lidem blíž,
a zachovat tradici. I když se nám občas
Ruda: Přirozeně musí ta píseň dostat snad se ctí.
náboj a ono to vzniká prostě spontánně. Na zkoušce Helenka přijde s novou Miloši, raději sestry Havelkovy nebo
písničkou, a my se jí to snažíme různě folk?
Miloš: Nemohu odpovědět takhle jedobohatit, ona se často brání, a pak takovým společným dílem to vykrystalizuje noznačně. Máme široký záběr a někdy
a vznikne písnička třeba mírně swingová, se stane, že do kontextu Oázy zapadne
jako třeba Bezpečí.
Helena: Ono je zvláštní, že někdy méně
znamená více. Takže my jsme teď poslední dobou vytahovali starší písničky a dávali jsme jim nový kabát, aby ty aranže
byly pro nás příjemné. Trošičku je problém v tom, že některé věci máme zažité,
tradice příčí, tak bychom chtěli zachovat
tradice vánočních koncertů, kterých už
bylo čtrnáct. Lidé jsou zvyklí na ně chodit a opravdu je to moc prima. Je mi bližší zpívat v menších prostorech, mít větší
kontakt s posluchači.
Miloš: Jestli můžu, rád bych dekódoval slovo „klubáč“, překládám ho jako komorní koncert.
6
Proč hrajete, proč to děláte? Co vás
na tom baví – nebaví, těší – netěší? Člověk musí zkoušet, bere mu to čas, energii, peníze.
Miloš: Že by nám to bralo čas, myslím,
že to není úplně tak, protože co bychom
jinak dělali? My hrajeme, protože se potřebujeme nějak zabavit, musíme nějak
vyplnit ty svoje dny, měsíce a roky. Hrajeme a já myslím, že je to opravdu zábava, hlavně, když hrajete s dobrými přáteli, a přátelství, to je asi hlavní důvod,
proč jsme spolu vydrželi celé roky. Někdy v magazínech čteme o kapelách, které se po nějakém šesti, sedmiletém koncertování už nemůžou ani vidět. Když
se náhodou potkají na ulici, přecházejí
na druhou stranu chodníku, nám něco
takového nehrozí. Přátelství je silným
motivem pro naši další práci.
Ruda: Já bych asi taky souhlasil, je to
hlavně v těch vztazích v kapele, v tom, že
jsme spolu už něco zažili a že už si rozumíme, že když chce někdo něco zahrát,
druhý už ví, co k tomu patří. Děláme to
rádi, čas to nějaký stojí, ale stojí to za to.
Helena: My vlastně profitujeme už
z těch společných let strávených spolu, byli jsme u všech začátků, hledání
Boží vůle na modlitbách. To je ten nejdůležitější základ. Nejde jenom o zpívání, protože kdyby šlo jenom o zpívání,
tak bychom tak dlouho spolu nevydrželi
a neměli bychom takovou touhu jít i ven
těmi v uvozovkách negativními, samo- to měl být jeden člověk, a jeden člověk to
za lidmi.
Tomáš: Co k tomu všemu, co tady za- zřejmě je to oběť v podobě času, všichni nebyl, tak to je něco úžasného.
znělo, dodat? Určitě jsme přátelé. Je to máme rodiny, děti, zaměstnání. Ale jak říNení to taková berlička, není to takozvláštní, každý jsme úplně jiný, máme kal Miloš: Co bychom jiného dělali?
vá schovka, dát do písniček evangelium
jinou povahu, jiná zaměstnání, skoro
bych řekl i jiné koníčky kromě té hud- Je pro vás příjemné, zajímavé, když se a trošku to zaobalit, nemuset to říct úplby, a přesto nás nějakým způsobem dal dozvíte, že jste byli odrazovým můst- ně naplno?
Helena: Já myslím, že ne, protože choBůh dohromady, a ono to klape. Dru- kem pro někoho, kdo hledal Boha.
há věc, máme rádi hudbu. Rádi ji tvoří- U toho bych se ráda zastavila. Můžete díme do práce, setkáváme se s lidmi
i mimo různé akce, všichni o nás vědí, že
me, rádi jsme na těch klubáčích i kon- nějaký takový příběh zmínit?
Helena: Před nedávnem, po vánočním patříme Bohu. U mě je to třeba záležicertech a máme radost, když se to lidem
líbí. Máme potom ještě další radost, když koncertě, jedna dívčina šla na ještě jed- tost 21 let, stejně jako u Miloše, a prose nějakým způsobem dozvíme, že jsme nu naši akci věnovanou chválám a mod- tože mám manžela pastora, tak to v naší
se stali třeba nějakým odrazovým můst- litbám, a tam se rozhodla pro Ježíše. To rodině žije, i kdybychom nechtěli, tak to
kem k tomu, že lidé začínají hledat Boha, je nejčerstvější příklad, ale za ta léta, sa- tam prostě je.
Ruda: Já myslím, že právě v té histonebo ho našli nebo přijali. To jsou ty po- mozřejmě zpětnou vazbu občas míváme,
zitivní věci. Kdybychom se zamysleli nad ale nedozvíme se úplně všechno. Kdyby rii našich začátků jsme si prošli obdobím,
Hudební skupina Oáza
Ročník 23, říjen 2011
7
Hudební skupina Oáza
ŽIVOT V KRISTU
kdy jsme vyloženě byli skupina v církvi,
kdy jsme zpívali jasné texty a bezelstně
jsme se snažili i na ulicích lidi oslovovat
těmi jasnými texty, ale prostě jsme zjistili, že to je taková křeč, že to není přirozené, zvláště ne v prostředí našeho národa.
Češi prostě nesnáší, když se jim to cpe:
Tak to je, a hotovo.
Takže máte pocit, že tohleto je přijatelnější forma, taková ta skrytější, kdy si to
člověk musí dohledat?
Helena: My máme samozřejmě písně, kde je to jasně řečeno. Třeba písničku „On tam byl sám, můj Spasitel“, žalmy, a samozřejmě, aby to nebyl takový
nápor, tak mezitím máme i různá zamyšlení anebo příběhy z Bible. Takže si
myslím, že to je vyvážené, Miloš i často
mluví o Bohu, přidá nějaké slovo z Bible
8
podle toho, jaká je atmosféra, myslím si, Kdyby někdo chtěl zamířit na nějaký váš
že schovávání to není, spíš vnímáme ur- koncert nebo si vás poslechnout, co má
čitou vyváženost, která, věříme, že když pro to udělat?
Ruda: Na internetu si naťuká stránky
je příjemná nám, bude příjemná i lidem,
kteří se s křesťanským prostředím nikdy www.oazaweb.cz a tam najde všechny ponesetkali. My jsme pro ně takový můs- třebné informace: kde je nejbližší kontek, protože křesťané si zvykli vodit svoje cert, jaká cédéčka jsou v nabídce, kontaknevěřící přátele na naše klubové večery, ty na nás, může nám napsat na vzkazník
na koncerty, a funguje to. Opravdu můžu třeba své přání, co by mělo zaznít na tom
koncertě, kam se chystá.
říct, že jsem za to vděčná.
Helena: Ale nevíme, jestli jeho přání
splníme.
Vaše nejoblíbenější písnička od Oázy?
Miloš: Touto otázkou jsem poněkud
Miloš: Věc, která by mohla zajímat
zaskočený. Myslím, že všechny naše písně jsou krásné a člověk je zkrátka musí posluchače Rádia 7, je báseň od monmít rád. Nemám jednu, kterou bych pre- golského autora Ogala Kabachora Step.
Není to přímo z naší tvorby, ale přesto je
feroval víc než ostatní.
Ruda: Já taky marně přemýšlím, která to pozoruhodný klenot poezie, ta báseň
je ta hlavní, nejhezčí, těžko hledám tu Step zní takto:
Před sebou mám step,
nejoblíbenější. Jedna z těch, které se mi
nedozírnou step.
hrají dobře a líbí se mi, je právě písnička
Step je přede mnou,
Bezpečí, která je na tom posledním albu
step je vedle mě,
a je právě trošku swingová.
step mám i z druhé strany.
Helena: U mě se to mění, protože
Tu nedozírnou step,
vždycky přilnu k té novější, která je zrovstep by step.
na taková čerstvá, v současné době je
moje nejoblíbenější písnička Archiv, kteTakhle se s posluchači Intervalu rozloučil
rá pojednává o pocitech maminky, která
vypouští svoji dceru do toho velkého ši- za celou Oázu Miloš Machát. Nutno dodat,
že Oáze to v kontaktu s posluchači velice
rého světa.
Tomáš: Já bych se s tím Archivem do- svědčí. A tak, pokud byste chtěli kapelu zažít
cela ztotožnil, ale položil bych to ještě ji- na živo, rozhodně navštivte její zmíněné innak. Ono jedna věc je nejoblíbenější pís- ternetové stránky a posléze i její koncert. Jisnička a druhá věc je to, co tady naznačil tě nebudou chybět vtipné komentáře, písniči Ruda, mám nejradši tu, ve které jsem ky k zamyšlení i pohoda, která v komunikaci
si jistý, kde nemusím moc hrát ani zpí- mezi publikem a kapelou na koncertě vzniká.
vat a ono to tak nějak pěkně jde. Já bych Oáza je, měřeno lidskýma očima, podle věku
tady doplnil, že od samého počátku jsem v pubertě. Ovšem, jak se zdá, tenhle čas jí
nechtěl být vidět, chtěl jsem hrát za plen- svědčí. V usazování se, ve směřování, v naději pro další desky, pro další tvorbu, tak ať
tou, ale nebylo mi to vůbec umožněno.
Helena: On to maskoval tím, že si dá- se daří i nadále.
Z Intervalu se pro dnešek loučí
val stojánek s texty a s akordy ve výši hlaLucie Endlicherová.
vy, ale to mu neprošlo.
Řešení nedostatku vody
na Blízkém východě
ské vody na světě. Projekt byl financován
Sladká voda ze Středozemního moře
zrael a okolní státy už sedm let ne- výhradně zahraničními bankami, což je
mají dostatek deště. Mimořádné su- v Izraeli historickou novinkou. Před rocho donutilo izraelskou vládu vstou- kem 2005 byla spuštěna odsolovací stapit do ambiciózního projektu. Do konce nice v Aškelonu, která ročně dodává 118
druhého desetiletí 21. století plánuje po- miliónů krychlových metrů vody ročně.
krýt 80% domácí izraelské spotřeby po- Stanice v Hadeře je plně automatizovaná
mocí odsolené mořské vody. Abšalom a ze 40 pracovníků, kteří ji udržují v proFelber je zjevně hrdý na velký pokrok, vozu, je 30 administrativních.
Díky dodrženým termínům výstavby
kterého bylo na cestě k tomuto cíli dosaženo. Společnost IDE Technologies Ltd, a technické zručnosti izraelských techjejímž je ředitelem, je jednou z největ- niků nezažili navzdory katastrofickému
ších světových firem, které se zabývají suchu odběratelé situaci, že by otočiodsolováním mořské vody, výrobou sně- li kohoutkem a voda netekla. Obdobné
hu, skladováním tepla, chlazením hlu- situace v Kalifornii někdy vedou k zabinných dolů, dálkovým vytápěním a čiš- vedení přídělového systému na vodu.
V posledních dvou letech už izraelští odtěním vody.
David Ben Gurion, zakladatel a první běratelé užívali větší množství vody z odpremiér moderního Izraele, snil celý ži- solovacích zařízení, než z Galilejského jevot o zelené poušti. Zároveň byl iniciá- zera, kde se voda musí čerpat z úrovně
torem izraelského programu na odsolo- více než 200 metrů pod mořem.
Pokud se vládní program uskuteční,
vání mořské vody, který začal v roce 1965
a probíhal v režii vládní organizace. Po- čerpání vody z nejníže položeného sladstupem času byl tento program privatizo- kovodního jezera na světě bude úplně
ván a zcela otevřen pro volný trh. Pokud zastaveno. Současně však musí Izrael dochcete dnes být konkurenceschopným dávat ročně 50 miliónů krychlových medodavatelem pitné vody, musíte přede- trů galilejské vody svému východnímu
vším zvažovat spotřebu energie. Felber sousedovi – Jordánsku. Což si hašemitsi je toho dobře vědom a chlubí se ce- ské království vymínilo v mírové smloulosvětově nejnižšími náklady na energii. vě. Překážkou izraelské pomoci v oblasti
V Izraeli provozuje IDE Technologies úpravy vody je navíc arabský bojkot izhlavně membránové odsolovací stanice, raelských výrobků. Ale i tento problém
které získávají sladkou vodu pomocí re- má řešení, říká Abšalom Felber. „Vedeme
verzní osmózy a odpovídají nejmoderněj- jednání s jednou švýcarskou firmou, kteším technickým standardům.
V počítačové prezentaci ukazuje Felber,
že odsolená voda se na Bahamách v roce
1996 vyráběla za 1,50 dolaru za krychlový
metr. „Tady v Hadeře nabízíme krychlový
metr sladké vody za 57 centů!“ Jedinou
skutečnou konkurenci mají dnes izraelská odsolovací zařízení v Singapuru. Proto je přísně zakázáno při prohlídce zařízení fotografovat, zvláště v blízkosti jeho
energetického centra. „Nejdůležitější je
cena vody pro spotřebitele“, vysvětluje
vedoucí vodárenské společnosti. Průměrná izraelská domácnost spotřebuje 15 až
16 krychlových metrů pitné vody měsíčně.
Stanice v Hadeře byla vybudována
v rekordním čase, za pouhých 28 měsíců, a byla uvedena do provozu v květnu 2010. Nachází se hned vedle největší izraelské uhelné elektrárny, několik
kilometrů jižně od přístavního města
Haifa na východním pobřeží Středozemního moře. Dodává nejméně 127 miliónů krychlových metrů vody ročně. Což
činí tento projekt v hodnotě 425 miliónů
dolarů největší odsolovací stanicí moř-
I
rou vlastní Holanďané, a věříme, že nakonec naši arabští sousedé budou moci
používat vodu získanou pomocí izraeského know-how. Před 42 minutami tahle voda šplouchala na pláži,“ říká Felber s úsměvem, když nabízí nápoj, který
chutná jako minerálka. „Pokud znám
chemické složení, můžu vyrábět v podstatě jakoukoli minerálku.“
IDE Technologies dodává podle potřeby vodu pro průmyslové použití, pro zemědělské účely, nebo pitnou vodu. Podstatnou složkou jsou minerály, které je
nutné do vyčištěné vody přidávat, aby
byla použitelná. Izraelská vláda určuje normy kvality pro pitnou vodu. Voda
z izraelských odsolovacích stanic jde přímo do vodovodní sítě.
Dnes je IDE Technologies zapojená
do projektů v Číně, Indii, Americe a Evropě – a toto pořadí patrně odpovídá
prioritám, které židovský stát v této oblasti má. Společnost ve světě instalovala
a provozuje asi 350 tepelných a 50 membránových odsolovacích stanic. Sama
tato izraelská firma tedy denně na celém světě produkuje více než 2 milióny
krychlových metrů sladké vody. Felber
doufá, že odbornost, kterou jeho firma
disponuje, pomůže vymazat problémy
s vodou ze seznamu možných příčin lokálních konfliktů. „Znamenalo by velký
pokrok, pokud bychom se mohli stát nezávislými na svých sousedech a rozmarech přírody, pokud jde o vodu.“
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
překlad -mswww.israelnetz.com
Izrael
Ročník 23, říjen 2011
9
ŽIVOT V KRISTU
Ohlédnutí za prázdninami
Misijní evangelizační kampaň
10
V
My jsme tuto kampaň měli v Kyjově.
e dnech 7.–17. července probíhala souběžně v několika městech Byla to největší evangelizační kampaň
na Jižní Moravě misijní evangeli- za poslední roky, která trvala celých dezační kampaň pod názvem Evropa po- set dní. Devět dní tato akce probíhala
třebuje Ježíše. Organizovaly ji sbory jiho- v Kyjově, jeden den jsme byli v Dubňanech a jedno odpoledne v malé vesničce
moravské oblasti AC.
– v Moravanech.
Kromě nás, členů Apoštolské církve Hodonín, do Kyjova přijelo i několik
sourozenců z Německa, Bulharska, BrazíV červenci 2011 se konala v Kylie a Kanady, kteří nám více či méně pojově mezinárodní evangelizace pod
máhali. Někteří s námi byli celých 10 dní
názvem: Evropa potřebuje Ježíše.
a někteří po pár dnech odjeli.
Měl jsem velkou touhu v srdci se jí
Nejvíce nás překvapil jeden německý
zúčastnit, ale čím více se blížil termisijní manželský pár, který měl s sebou
mín evangelizace, tím větší ve mne
karavan a skrze něj sloužili dětem tak, že
rostl strach. Modlil jsem se: „Pane,
např. vyráběli ze speciálních balónků zvípokud by to jen trochu šlo, zbav
řátka, na které se následně psalo např.
mne prosím tohoto kalichu.“ NaJežíš Tě miluje; Bůh je láska apod.. Také
konec jsem se tomu ale nevyhnul
malovali dětem na obličej různé motivy
a evangelizace se zúčastnil.
a to všechno se doplňovalo sladkostmi
Už během evangelizace strach
a vaflemi se šlehačkou, které byly nabízez mého srdce utekl a nahradil ho
ny lidem okolo. Tím jsme měli možnost
oheň Ducha svatého. A pochopil
mluvit s rodiči těch dětí a zvát je na růzjsem, že evangelizace je úžasná nené aktivity jak pro ně, tak i pro děti. Byli
jen pro nevěřící, ale i pro křesťany.
tak odhodlaní sloužit Ježíši. Služebníci
Během evangelizace se totiž spoz ciziny byli moc dobrosrdeční a přímo
jí plno malých plamínků a vznikne
z nich vyzařoval pokoj a láska, když mluveliký oheň, který všechno pohltí.
vili s lidmi. Bylo v tom více než jenom
I já jsem byl tímto ohněm stráven
lidské snažení. Měli opravdu odhodlání
a zapálen.
sloužit Bohu. Například náš pastor se
Z evangelizace jsem si však odjich zeptal, jestli si chtějí odpoledne odnesl i jednu velice praktickou věc.
počinout (byla 30stupňová vedra) a oni
Když jsem viděl, jak sourozenci
řekli: „Ne, odpočívat budeme po smrz Německa jsou plni života, elánu
ti. Jdeme do ulic.“ Takové nadšení jsme
a síly, i když už byli pokročilého
my mladí zdaleka neměli. Jejich program
věku, či dokonce v důchodu, (a já
a nápady byly pro nás jako mládež nebo
jsem byl neustále unavený, malátsbor velkou inspirací. Přemýšlíme, že byný a bez života), začal jsem se ptát
chom podobný typ evangelizace udělali
a pátrat po tom, kde berou takoi v Hodoníně s mládeží.
vou sílu. Zjištění bylo velice zajímaPo pár dnech jsme se dověděli, že o nás
vé, nikdo z německého týmu nejedl
ví celý Kyjov. Někteří byly rádi, že tam
vepřové maso, a to nejen z důvodu
jsme, ale jiní by byli rádi, kdybychom už
zdravotního. Protože jsem měl už
odjeli. Byla to opravdová misie se vším
několik let problémy s nadváhou
všudy. Jak s požehnáním, tak i s velkými
a kila mi každý měsíc jen přibývaproblémy. Někdy i duchovními.
la; navíc se k tomu přidaly problémy
Jako mládež jsme pořádali jeden den
se zažíváním a každodenní ospalost,
čajovnu a modlili jsme se za to, aby přišli
rozhodl jsem se, že budu jejich vzonějací mládežníci. Měli jsme pro ně přiru následovat.
pravený určitý program a mrzelo by nás,
Objevil jsem, že návod k šťastkdyby nikdo nepřišel. Nakonec nás přenému a radostnému životu plnékvapilo, že došlo více mládežníků, než
mu síly nám už Bůh dávno zjevil
jsme předpokládali. Celkem přišlo kolem
ve svém zákonu. Od té doby, co
osmi mladých lidí. Z toho tři kluci. Byl to
jsem přestal jíst vepřové maso, se
skvělý čas, kdy jsme měli možnost svědmůj fyzický život úplně proměnil:
čit, bavit se s nimi o Bohu a různých téOspalost vystřídala bdělost a malátmatech týkajících se Boha a křesťanství.
nost vystřídala síla a chuť do života;
Jeden kluk, romského původu, měl strašk tomu jsem ještě shodil nadbytečně moc otázek a bylo na něm vidět, že ho
ná kila a to 3–4 kila v průběhu jedto hodně zajímá. Také nám řekl, že byl
noho měsíce.
hodně překvapený, že jsme nebyli od něj
Zdeněk Teplý, AC Hodonín
odtažití, ale věnovali jsme se mu.
Jeden den jsme jeli do Moravan. Tato
vesnice skrze rozhlas svolala všechny
děti, které tam byly a my jsme mohli mít
program pro ně všechny. Byly tam různé
soutěže, hry a hrály se tam scénky. Dětem se to moc líbilo a dokonce některé
chodily i na Fér fotbal, který jsme pořádali. Byl to takový fotbalový kemp pro
děti. Několik let funguje v Hodoníně, ale
letos jsme ho zkusili i v Kyjově. Ukázalo se, že to byla asi nejlepší aktivita, kterou jsme dělali. Seznámili jsme se s dětmi, kterým jsme kromě fotbalu a zábavy
mohli říct i něco o Bohu. Také jsme měli
možnost mluvit s jejich rodiči, které jsme
následně pozvali na táborák a někteří nás mají v paměti i několik týdnů po
akci.
Jedno odpoledne jsme byli také v azylovém domě „Matky v tísni“. S dorostem jsme zahráli nějaké scénky, zazpívali
jsme si, děti si zasoutěžily a všem se to
moc líbilo. Vyústilo to v touhu některých
členů našeho sboru sloužit následně právě v tomto azylovém domě.
V Dubňanech jsme začínali a ze začátku tam moc dětí nebylo. Tak jsme
vystřídali místo a usadili jsme se před
kulturním domem. Tam bylo dětí více
a mohli jsme se s nimi pobavit. V panelácích byli v oknech někteří lidé, kteří slyšeli hudbu a byli zvědaví na to, co
se venku děje. Němci toho hned využili
a začali jim kázat o Bohu a svědčit. My
jsme nad tím jenom žasli. Ti lidé poslouchali a dokonce někteří šli ven na lavičku. Dali jsme jim nějaké pozvánky na bohoslužbu, která se konala večer a nějaké
knížečky. Následně jsme udělali pochod
pro Ježíše, což bylo pro nás novou
zkušeností.
„Evropa potřebuje Ježíše“ byla určitě
dobrá věc, protože to byla skvělá příležitost, jak sloužit Bohu. Ovšem ne všichni lidé jsou ochotni vás poslouchat nebo
vám věnovat jen pár sekund, ale s tím se
musí počítat.
V Kyjově nás byla většina mládežníků, a tak jsme se i hodně snažili zvát lidi
v našem věku. Nejednou jsme se setkali
s překvapenými výrazy, že vůbec existují
křesťané našeho věku. „Vy jste křesťané?
Vždyť vypadáte normálně.“ I to byla jedna z reakcí.
Jestli to byla úspěšná akce a vznikne v každém z měst sbor, to ukáže čas.
Pravděpodobně se to bude lišit město od města, ale myslím si, že se minimálně Ježíšovi následovníci dostali
do podvědomí místních. Věříme, že by
se taková akce mohla zopakovat znovu, třeba i bez pomoci ze zahraničí, pokud by se za ni dostatečně postavil celý
sbor.
Mládežníci AC Hodonín
J
iž několik let se snažíme misijně pra- vchodem, dovnitř nás nevpustili. Zpívalo
covat v Kyjově, pořádali jsme tam již se, hrálo, mluvilo, soutěžilo atd. Jedněm
různé akce, ale stále tam nemáme se to líbilo, jiným ne. Nejhorší bylo, že
žádné členy sboru, jen pár přátel. Letoš- nám při delším působení majitelé restauní prázdninová akce EPJ byla tou největší rací odmítali poskytovat elektřinu pro
akcí, kterou jsme tam prováděli. Utvořili aparaturu. Vždy se to ale nějak vyřešilo,
jsme tam základní asi 20členný tým pře- Bůh je dobrý a my se nesmíme bát a muvážně mládežníků z našeho sboru, kteří síme umět flexibilně jednat. Myslím, že
tam byli celou akci, další služebníci tam Kyjov tak přímo ještě nikdo s evangelipřijížděli pomoci po dnech či večerech. em nekontaktoval. Věřím, že vše přinese
Každý den se evangelizovalo dopoledne, do budoucna své plody. Někdy mě růzodpoledne a večer byla vždy bohoslužba né situace připomínaly situace ze skutků
buď na hřišti místního Sokolu či přímo apoštolů, přijetí i nepřijetí, uznání i nana náměstí. Jeden koncert kanadské sku- dávky. Díky Bohu, že nás nikdo nekamepiny jsme pořádali na letním kině. Vel- noval. Dostal jsem jen jednu výhružnou
kým přínosem a pomocí byl pro nás šes- SMS.
Celkově nejúspěšnější byly akce pro
tičlenný tým z Německa a tříčlenný tým
děti, ať už na ulici či hřišti. Pořádali jsme
z Bulharska.
Organizačně vše sladit a řídit bylo vel- ale i English kurs, přednášku Sex, AIDS,
mi náročné, ale bylo to zároveň velmi vztahy, čajovnu pro mládež, speciální
požehnané, třebaže moc lidí na akce ne- setkání pro ženy, koncert aj. – vždy pár
chodilo, i když jsme se maximálně snaži- lidí přišlo a nebylo to nadarmo. Zasévali. Nejvíce lidí bývalo na koupališti, kde li jsme slova naděje. Velkým svědectvím
působil často jeden tým před hlavním jsme byli např. i kuchařkám v kantýně,
kde jsme se jako mezinárodní tým stravovali. Zazpívali jsme jim poděkování
a požehnání a ony jen zíraly, to ještě nezažily, jak nám potom řekly s nadšením.
Dostaly samozřejmě Lukášovo evangelium i leták o sboru, který jsme darovali
všem zájemcům.
Pro mě osobně to bylo opět potvrzení,
že Bůh nás v ničem nezanechá a podepře nás, když to potřebujeme. Několikrát
jsem cítil Boží zmocnění ať už přímo při
slově nebo jen při nápadech, co dále dělat. Úžasné byly i dvě nedělní bohoslužby
v zahradní restauraci, kde jsme byli živými svědky evangelia pro majitele restaurace, personál i hosty. Získali jsme minimálně jejich sympatie pro nadšení pro
Krista. V této práci budeme s pomocí
Boží pokračovat. Děkujeme i za vaše přímluvy za naši oblast Božího pole a máteli nějaké známé na Kyjovsku, dejte nám
vědět.
pastor sboru AC Hodonín
B. Cupal
Ohlédnutí za prázdninami
Ročník 23, říjen 2011
EPJ v Kyjově
L
etos v červenci jsem nemohla odjet
na lázeňskou léčbu. Bylo mi to líto.
Ale Bůh věděl, proč to tak je. Použil
si mě k evangelizaci.
Ve dnech 7. – 17. 7. jsem sloužila jako
jedna z mnoha z našeho sboru v Kyjově při akci Evropa potřebuje Ježíše.
Od začátku až do konce nám Bůh dopřál nádherné letní počasí, za které jsme
se před akcí také modlili. Sloužili jsme
ve městě, v parku i v okolí Kyjova rozdáváním letáčků, drobných dárků a pozvánek na akce této kampaně. Při společné snídani nebo obědě jsme hodnotili
každý uplynulý den a modlili se za další
dny.
Mně se líbila služba bratří a sester
z Německa, jejich houževnatost, energie
a duchovní elán. Chodili s harmonikou
a kytarou po městě a rozdávali nejen letáky, ale i úsměvy a dobrou náladu.
Velmi mě obohacovaly večerní bohoslužby pod širým nebem. I když tam nepřicházelo mnoho lidí, tak myslím, že
celá akce měla celkem úspěch. Lidé v Kyjově aspoň věděli, že se něco děje, byli
konfrontováni s evangeliem.
Díky Bohu za tuto akci, i za těch několik lidí, kteří mezi nás přišli, poslechli si
písničky, vzali si letáček či Nový zákon
nebo se jen pozastavili.
Jaroslava Zigáčková
AC Hodonín
11
ŽIVOT V KRISTU
Ze života církve, Aktuálně
Ohlédnutí za duchovním
soustředěním
P
aby som prehodnotila svoj život, viac sa odovzdala Pánovi (nielen vyznaním úst, ale aj
tým, ako žijem, čo robím, ako rozmýšľam,
čomu venujem čas...). Taktiež ďakujem Pánovi za odpovede na dlhodobé modlitby. Pán
mi dal uistenie, že má pre mňa riešenie
v každej situácii. Len jemu patrí sláva, úcta,
vďaka a chvála! Janka
Ja som bola na duchovnom sústredení
prvý krát a oplatilo sa! Na tretí deň po tom,
ako sme prišli na sústredenie, som ochorela,
ani neviem doteraz, čo to vlastne bolo. Bolel ma žalúdok, nemohla som jesť, dostala
som aj horúčky, a potom som tak oslabla, že
som sa už nedokázala ani zdvihnúť z postele. Ale Pán ma uzdravil, a možno skôr ako
Pán ma dostal späť na dráhu a nastavil mi to mohlo byť ešte horšie. Vďaka nášmu Pánovi za veľkú lásku. Hallelujah! Pán mi
myseľ. Dávid
Bola som rada, že môžem ísť na duchovné ukázal kadiaľ ísť. Poprosila som ho, aby mi
sústredenie, lebo minulý rok som tam nebo- skrze Bibliu odpovedal a On ma vypočul.
la. Vôbec neľutujem, že som tam išla. Získala Hneď po modlitbe som ju trikrát otvorila nie
som veľa povzbudenia do života, požehnania. na rovnakom mieste, ale to, čo som si čítala,
Pán ma vedie akým smerom mám ísť. Vďaka bolo stále to isté, „Poď za mnou!“, „Nasleduj
Hospodina!“ Zdenka
mu za to. Lenka
Na duchovnom sústredení som bola prvý
Mne osobne Pán pripomenul svoje zakrát. A OPLATILO SA! Po celý čas som vnímala úžasnú Božiu prítomnosť – v káza- sľúbenia a ubezpečil ma o dobrých zámenom slove, v modlitbách, na skupinke, ale aj roch a jeho pláne, napomenul ma a záv bežných rozhovoroch. Bolo to pre mňa veľ- roveň povzbudil vo vytrvalosti a dôvere
mi inšpirujúce. Dostala som impulz k tomu, jeho cestám, ktorým nerozumiem, pritiao
minuloročnej
skúsenosti
a veľkých svedectvách z duchovného sústredenia, kde sa začala zmena v mnohých životoch, sa tento
rok DS zúčastnil ešte väčší počet Slovákov prevažne z martinského zboru a jeho
zborovej stanice v Gelnici. Doslova sme
sa na to celý rok tešili a intenzívne sa
za sústredenie modlili. Odchádzali sme
s veľkými očakávaniami a teraz sa všetci
zhodujeme na tom, že sa naozaj oplatilo! Oplatilo sa obetovať čas a prostriedky,
precestovať stovky kilometrov, oplatilo
sa duchovne pripravovať, bojovať a pozvať ďalších rodinných príslušníkov.
V
12
Rozloučení
s Veikko Manninenem
šem přátelům, bratřím a sestrám kým učitelem. Vedl také finskou letničoznamujeme
smutnou
zprá- ní zahraniční misii a do vysokého věku
vu, že bratr Veikko Manninen ze- cestoval. Byl znalcem kultur mnoha námřel ve čtvrtek 15. 9. 2011 ve svém bytě rodů. Navštěvoval hlavně Afriku, Indii,
v Espoo, Finsko. Jeho manželka Rau- východní Asii, Evropu, Latinskou Amerini byla do poslední chvíle s ním. „Čas ku a Blízký východ. Často jezdil za „železna jeho biologických hodinách uplynul“, nou oponu“, kam přivážel materiální pomoc i duchovní povzbuzení. Kázal Pána
řekl rodině lékař záchranky.
Narodil se 22. 6. 1929 v rodině pastora Ježíše na světových konferencích i po doEino Manninena, který byl zakladatelem mech, ve svobodném světě i v podzemletniční církve ve Finsku. V rodině se kla- ní církvi. Překládal z němčiny, angličtiny,
dl silný důraz na misii. Veikkova nejstar- švédštiny, norštiny. Přátelil se s Kathryn
ší sestra Lea byla misionářkou v Japon- Kuhlmanovou, Reinholdem Ulonskou
sku, Číně a Taiwanu, mladší bratr Pentti a mnoha Božími služebníky po celém
byl misionářem v Uruguaji a Španělsku. světě.
Mnohokrát navštívil naši zemi a získal
Pouze bratr Erkki nešel na misii a se stal
zde přátele svou láskou, moudrostí a hubankéřem.
morem. Obětavý, nekonfliktní a nesobecVeikko začal pracovat jako evangelista ký jako málokdo. Byl povzbuzením pro
v rodném Finsku, později jako humani- Apoštolskou církev i pro jednotlivé lidi.
tární pracovník v poválečných utečenec- Měl hluboký vhled do Písma i do praktických táborech v severním Německu. Pak kého života. V češtině vyšla jeho kniha
se stal pastorem několika sborů a biblic- „MISIE (zkušenosti a principy)“.
hol si ma bližšie a vyzval k ešte väčšej duchovnej disciplíne a oddelenosti. Znovu
mi ukázal, že vie úplne o všetkom, pozná
každú moju myšlienku i pochybnosť, nie
je nič, o čom by nevedel. Všetko, po čom
túži je, aby sme mu boli blízko a bezvýhradne mu dôverovali, i keď nerozumieme. Boh si na naplnenie svojho plánu
niekedy používa (z nášho pohľadu) veľmi zvláštne spôsoby a cesty, ale to nemení nič na jeho pláne a zámeroch.
Všetko, čo sme počuli smerovalo k jednému – byť neustále napojení na Ducha
Svätého. Na ničom inom nezáleží, len byť
mu blízko. Len tak môžeme byť užitočný
pre jeho Cirkev, len tak si nás môže použiť k svojim zámerom. V Duchu Svätom
nám bolo dané všetko, čo potrebujeme
k tomu, aby sme činili Božiu vôľu. Boh
bol však tak milostivý, že hovoril k mnohým z nás aj veľmi konkrétne do životov
a povzbudzoval nás na ceste za ním vo
vytrvalosti a viere. Božie zasľúbenia sa
naplnia, ak mu to dovolíme, potrebujeme však prijať aj jeho cestu k nim.
Taktiež sme veľmi vďační za službu
Mirky a jej tímu. Od minulého roku sa
deti na každej besiedke modlili za DS
2011 a už teraz sa tešia a pripravujú
na budúci rok . Niekoľko z našich detí
odovzdalo svoje životy Bohu a dve boli
pokrstené Duchom Svätým a ďalej sa
modlia v jazykoch. Áno, aj z úst nemluvniat si Boh pripravil chválu! Hallelujah!
Slávka Vimpelová
Asi ve 40 letech měl první infarkt. Prodělal několik operací srdce. Přesto ho
zde Pán zachoval do vysokého věku, aby
mohl dokončit svůj úkol na Zemi. Z milosti Pána Ježíše byl povolán do věčného
domova, kde se s ním znovu shledáme.
Karel Káňa
Co ve Studijní bibli nenajdete
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
to říká Abrahamovi, ale oni byli nepoužitelní, neschopní se učit. Takže je měli vyhubit,
aby Izrael obstál. Izrael byl Bohem očištěn,
ale Bůh věděl, že Izrael je strašně náchylný
na kdejaký bacil. Tehdy to bylo bez Krista,
bez toho, že by lidé měli Boží moc. A proto
byli na to všechno strašně chytlaví. Takže,
když těm národům nešlo pomoct, jediným
řešením bylo zničit je. A teď si uvědomme, že Bůh to všechno stvořil, a je to jeho
majetek. A On nejenom tam, ale v historii mnohokrát zničil mnohé kultury, třeba
i římskou kulturu, že to vybil a že to byla
genocida. Když se člověk dostane za hranici a je nepoužitelný, pak ho musíš jedině
vykořenit.
Proč Hospodin dnes nedává svému lidu ten
stejný příkaz?
Protože dneska už je tady křest Duchem
svatým, oběť Kristova a Boží moc.
Měli Izraelité po zabíjení dětí pocit z dobře
vykonané práce? Nemyslel to Hospodin přece
jen nějak jinak?
Tady nešlo myslet na pocity. Oni jedno věděli: Že to je od prvopočátku nečisté. Řeknu k tomu, co mi o pocitech řekl
jednou Bůh. Měli jsme velmi blízký vztah,
a při jedné modlitbě jsem mu položil otázku: „Otče, a tebe taky něco bolí?“ A On mi
řekl: „Ano, Rudku. Víš, jakou mám bolest
z toho, že mé nádherné stvoření, člověka,
budu muset uvrhnout do ohnivého jezera?“
Ten člověk je pro něj nádherné stvoření.
A On to s bolestí musí učinit. R.B.
selo být více než 600 tisíc, a včetně starců,
KNIHA DEUTERONOMIUM
Kniha Deuteronomium nám i dnes žen a dětí muselo jít o miliony, a já věřím,
– s odstupem mnoha staletí – sděluje výji- že jich tolik bylo, a nepřijímám jiné verze,
mečné a nádherné poselství. Zákony a na- že to přešla jenom jedna skupina a další
řízení pro všední dny zaznamenané v kni- Hebrejové tam už byli. R.B.
hách Exodus, Leviticus a Numeri se v knize
Dt 1,15 VZAL JSEM TEDY PŘEDSTADeuteronomium jako říčky slévají v jednu
mohutnou řeku. Mají být naprosto kon- VITELE VAŠICH KMENŮ, MOUDRÉ
krétním a praktickým způsobem uplat- A ZKUŠENÉ MUŽE, A USTANOVIL JSEM
něny v prostředí Kanaánu. Deuterono- JE ZA VAŠE NÁČELNÍKY, ZA VELITELE
mium je převážně knihou o společenství NAD TISÍCI, NAD STY, PADESÁTI A DElidu, který se zcela jistě připravuje k no- SETI A ZA SPRÁVCE VAŠICH KMENŮ.
Je to inspirace pro strukturu vedení sboru,
vému životu. Těžkosti spojené se životem
na poušti jsou již za nimi a zaslíbená země církve?
Osobně si myslím, že ano. Ovšem měli
před nimi. Nyní je Izrael povolán k novému závazku, k novému odevzdání se Bohu bychom vždy jmenovat povolané, a ne
a k novému porozumění povahy Božího opačně. To je vždy smrt církve, když vybíráme lidi, kteří jsou inteligentní, schopní,
lidu.
Cíl knihy je vesměs dvojí: 1. Připomenout mele jim dobře huba, ale už se nedíváme,
izraelskému lidu potřebu být věrný smlou- jaký mají charakter, srdce, vztah s Bohem
vě, kterou Bůh s nimi uzavřel, a 2. Připravit atd. R.B.
je pro vstup do zaslíbené země.
Dt 1,22 ALE VY VŠICHNI JSTE KE MNĚ
V samotné knize jsou stěžejní tři základní témata: 1. Problémy a nesnáze života PŘISTOUPILI S NÁVRHEM: „POŠLEME
jsou vnímány jako zkouška (8,2–5), 2. Bo- PŘED SEBOU MUŽE, ABY NÁM OBHLÉDhatství je chápáno jako dar, který si nelze LI ZEMI…
Jinak je to napsáno v Numeri 13,1–2:
zasloužit (8,18), a 3. Požehnání Hospodinovo není automaticky odvozeno od sprave- HOSPODIN PROMLUVIL K MOJŽÍŠOVI:
„POŠLI MUŽE, ABY PROZKOUMALI KEdlnosti národa (9,4–6).
Teologie Deuteronomia je černobílá, NAANSKOU ZEMI…
Proč ten rozpor, kdo chtěl zvědy? Lid nebo
proto musí být vyvažována celým Písmem.
Teologické sdělení je jakoby pod poklič- Hospodin?
Dt 5,9–10 JÁ HOSPODIN, TVŮJ BŮH,
Já to vidím jako na mnoha místech v Bib- JSEM BŮH ŽÁRLIVĚ MILUJÍCÍ. STÍHÁM
kou, i přesto ale výrazně zasahuje do dějinného procesu. V mnohém ohledu je kniha li, že tyto dvě zprávy se vzájemně doplňu- VINU OTCŮ NA SYNECH I DO TŘETÍHO
podobná knize Kazatele a v Novém zákoně jí. Čili že na prvním místě byla iniciativa A ČTVRTÉHO POKOLENÍ TĚCH, KTEŘÍ
ze strany Izraelitů a Bůh řekl: „Ano.“ Ale MĚ NENÁVIDÍ, ALE PROKAZUJI MILO1. listu Janovu (1,5–6; 2,4–6.15; 4,7–8). V.R.
současně, kdykoli vyšla iniciativa od lidu, SRDENSTVÍ TISÍCŮM POKOLENÍ TĚCH,
Dt 1,10 HOSPODIN, VÁŠ BŮH, VÁS i když Bůh pak řekl ano, vesměs pak na- KTEŘÍ MĚ MILUJÍ A MÁ PŘIKÁZÁNÍ ZAROZMNOŽIL; JE VÁS DNES TAKOVÉ cházíme hořké důsledky. Bůh v některých CHOVÁVAJÍ.
případech říká, a mně to řekl několikrát:
MNOŽSTVÍ JAKO HVĚZD NA NEBI.
Bůh ale říká, že synové nebudou trestáni
Kolik Izraelců šlo asi přes poušť? Někteří „Dnes bys tomu nerozuměl, a proč se máš za hříchy otců… Nedávno jsme psali o generačodhadují, že naráz až tři miliony. Jiní mluví trápit dopředu?“ A co bylo právě zajímavé, ním prokletí. Je možné uvést příklady i požeho menších vlnách během delší doby. Jak tedy dostaneme se k tomu až u Jozua, že těch nání 1000 pokolení?
dvanáct šlo a vidělo. U Jozueho, dva průpoznat, co je pravda?
Uvědomme si, oč se jedná. Nebudou trZůstávám u toho, co je napsáno v Písmu. zkumníci Jericha, ti slyšeli. A co slyšeli? „Už pět synové za otce v Izraeli. Ale znovu vždy
A tam je jasně řečeno, kolik tisíc bylo mužů čtyřicet let se trápíme strachem z vás.“ Ta- bude záležet na tom, nakolik se syn vzpaod dvacetiletých výše, každý, kdo byl scho- ková je realita, když si průzkum lidé vyžáda- matuje. Bůh nejdřív nabídne milost. Odpen vycházet do boje. To znamená kolik li, Bůh řekl: „Ano, pošli.“ Ale pak i s důsled- mítneš-li ji, tak si vyfasuješ, co ti patří, prožen, kolik dětí před dvacítkou, kolik starců. ky. Neunesli to, co uviděli. R.B.
kletí. Toto je Boží systém.
Někteří mají snahu tisíce předělat na rodiAle jinak, píšu o tom i v knize DuchovDt 2,34 V ONÉ DOBĚ JSME DOBY- ní boj, by si lidé měli uvědomit, když nany, ale usmál jsem se u jedné poznámky,
kde komentátor pod čarou píše: Ale tady LI VŠECHNA JEHO MĚSTA, VYHUBILI příklad mají předmanželský poměr a dívka
už to jinak nejde. Když to totiž propočítali, JSME KAŽDÉ JEHO MĚSTO JAKO KLATÉ, počne, že ti dva mladí lidé uvalili na nekolik musí dát daně za každého, kdo přešel MUŽE, ŽENY I DĚTI; NENECHALI JSME mluvně prokletí. To nemluvně je od začát(viz Exodus 38,25–28), tak tam už to je vel- NIKOHO VYVÁZNOUT.
ku pod prokletím. My budeme obdivovat
Genocida přece dnes není moderní…
mi jasné, že jen bojeschopných mužů munádherné nemluvně, ale oni, ti dva, ho doMám na to jednoduchou odpověď. Když stali pod prokletí.
vnímám kolem sebe, jak různí lidé vykřiNěkdy slýcháme, že se v nějakých potrakují: Genocida toho a tam toho, a vybíjí- vinách našly nějaké mikroby nebo jedovame zvěř, medvědy a já nevím, co všechno… té látky, a ty děti jsou tak nádherné, tak je
Vítáme vaše komentáře, pro proA jak to, že je tady genocida třeba takových nechme, ať se toho nají. Přece ty mikroby
sincové číslo zpracováváme knihy
bakterií tyfu, neštovic a jiných nemocí, ty tak nádherné děti nebudou ničit. Ale to
Soudců a Rút. Na emailovou adresu
se vybíjí bez ohledu? Vždyť přes mikroskop není pravda! Každý si musí být vědom, co
[email protected] nám můževypadají tak pěkně. Nemluvě třeba o tako- dělá. Přistupuji-li k dívce, musím vědět, co
te do 10. listopadu posílat mailem
vých krásných myšičkách a jiných.
dělám. A tak to je u každé jedné věci. Bůh
buď svoje jednotlivé postřehy, nebo
A teď se na to podíváme z jiné strany. nejdřív řekl: Pozor. Zrovna tak, když máme
s námi navázat pravidelnou spolupráBůh řekl: „Vybiješ je, jsou nepoužitelní.“ na silnici závoru a značku: Pozor propast!
ci širšího rozsahu.
Copak i v dnešní době nepoužíváme ter- A já tu závoru odstraním, protože mám
mín nepřizpůsobiví a jiné? Bůh těm lidem svobodu a chci si užít, a skončím v propasdal 400 let na to, aby mohli činit pokání, ti, pak neobviňuj nikoho. R.B.
Studijní materiál
Ročník 23, říjen 2011
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
14
Dt 5,11 NEZNEUŽIJEŠ JMÉNA HOSPO- DODRŽUJ. TAK SE TI POVEDE DOBŘE
DINA, SVÉHO BOHA. HOSPODIN NENE- A VELMI SE ROZMNOŽÍTE V ZEMI OPLÝCHÁ BEZ TRESTU TOHO, KDO BY JEHO VAJÍCÍ MLÉKEM A MEDEM, JAK TI PŘISLÍBIL HOSPODIN, BŮH TVÝCH OTCŮ.
JMÉNA ZNEUŽÍVAL.
Pro věřícího člověka je snadné vzdát
Kromě klení a nářků, při čem ještě hrozí, že
Bohu jednorázový dík ve formě peněz nebo
zneužijeme Boží jméno?
Při kdečem. Když ho bereme nadarmo. jiných materiálních věcí (Mi 6,6–8). Bůh si
To znamená například, když budu říkat: však přeje vidět v nás především posluš„Tak hovoří Pán“, a On nehovoří. I při ká- nost. Poslušnost nám dává křídla, osvozáních si musím být vědom, zda On stojí bozuje nás a dává nám odvahu postavit se
za tím, co říkám. Anebo za tím stojí jenom směle před Boží trůn a požádat Pána o pomůj názor? Půjčím si tady Aleše za příklad. moc v časech nouze (Žd 4,14–16; 1J 3,21–24).
Klíčovým textem v šesté kapitole je verš
Jedna věc je říct: „Přicházím ve jménu Aleše Navrátila, on mě pověřil.“ Ale je druhá třetí. První dva verše vyúsťují do zaslíbevěc, zrovna tak podobná, když během řeči ní v případě uposlechnutí Božích nařízení
budu o něčem mluvit a řeknu: „No a Aleš a příkazů. V kontextu má důležitý význam
to taky tak vidí.“ Ale skutečně jsme o tom slovo „poslušnost“. Veškerá Boží zaslíbení
spolu mluvili a dívá on se na to taky tak?“ jsou podmíněna poslušností. Bez poslušBeru jeho jméno nadarmo. A stejné je to nosti se zbožný Izraelita neobešel. Je to
zvláštní, ale poslušnost určuje a usměrňuje
s Bohem. R.B.
náš vztah (přesněji řečeno poměr) k Bohu
tak, aby jeho vůle byla realizována v nás
Dt 5,18 NESESMILNÍŠ.
Často se směšuje smilstvo a cizoložství. Lze a skrze nás na zemi zrovna tak, jak ji plní
andělé na nebi (Mt 6,10).
promluvit o rozdílu včetně jejich důsledků?
Všímám si zde zřetelné výzvy k poslušTo jenom proto, že nechápeme dvě věci:
Cizoložství = cizí lože, to znamená, že je- nosti, která je konkretizována v několika
den z těch dvou je v manželském svazku. oblastech a která je vzájemně provázána,
Smilstvo = oba dva jsou svobodní, ani je- čímž vytváří jednolitý a kompaktní celek:
den nemá cizí lože. Ovšem hřích je to v Bo- 1. Poslušnost zákonu Božímu je nutností,
žích očích stejný. V knize Nepřemožitelné 2. Motivem k poslušnosti je Boží dobrota
světlo píšu, že pohané se tam ptají: „No a milosrdenství, 3. Standardní poslušnost
a co se smilstvem?“ A on jim tam odpovídá, musí být závazná (podřízená) Božímu slože nejdřív je: „Co Bůh spojil, člověk neroz- vu, 4. Citlivost na poslušnost odráží věrlučuj“, a pak říká: Ale taktéž platí: „Co ještě nost Boží a 5. Právo a spravedlnost se musí
Bůh nespojil, to člověk nespojuj.“ Protože stát alternativní hodnotou, která poslušpoměrem my ty dva spojujeme v jedno tělo. nost všemožně podporuje. V.R.
Ale nejdřív je má spojit Bůh. R.B.
Dt 7,12–16 ZA TO, ŽE TATO PRÁVA BUDETE POSLOUCHAT A BEDLIVĚ JE DODt 5,19 NEPOKRADEŠ.
Dt 5,21 NEBUDEŠ DYCHTIT PO ŽENĚ DRŽOVAT, BUDE HOSPODIN, TVŮJ BŮH,
SVÉHO BLIŽNÍHO. NEBUDEŠ TOU- ZACHOVÁVAT TOBĚ SMLOUVU A MIŽIT PO DOMĚ SVÉHO BLIŽNÍHO ANI LOSRDENSTVÍ, JAK PŘÍSAHAL TVÝM
PO JEHO POLI ANI PO JEHO OTROKU OTCŮM. BUDE TĚ MILOVAT A BUDE TI
ANI PO JEHO OTROKYNI ANI PO JEHO ŽEHNAT A ROZMNOŽÍ TĚ. POŽEHNÁ
BÝKU ANI PO JEHO OSLU, VŮBEC PO NI- PLODU TVÉHO ŽIVOTA I PLODU TVÉ
ROLE, TVÉMU OBILÍ, TVÉMU MOŠTU,
ČEM, CO PATŘÍ TVÉMU BLIŽNÍMU.
Jaký je mezi těmito dvěma přikázáními rozdíl? TVÉMU OLEJI, VRHU TVÉHO SKOTU
Krást je spíš forma násilná, já například A PŘÍRŮSTKU TVÉHO BRAVU NA ZEMI,
mohu ženu unést. Ale dychtit po něčem O NÍŽ SE PŘÍSAHOU ZAVÁZAL TVÝM
znamená, že ji mohu začít svádět. A pak OTCŮM, ŽE TI JI DÁ.
Proč tedy odsuzujeme evangelium prosperity?
všude vyprávět, že to bylo dobrovolné. Ani
Bůh tady jasně říká: Budu ti žehnat. Ale
jedno nebudeš dělat. Totéž platí v oblasti
peněz. Já mohu někoho okrást, ale může- současně vidíme, že Eliáš nezhřešil ničím,
me použít jemnější slovo, když to je nějaký a přesto ho živili krkavci masem a chlebem
šikovný byznysmen a šikovně toho druhé- a pil vodu z potoka. To nebyla prosperita.
ho obelstí, obelže a on mu podepíše nevý- Eliáš nezhřešil, a když odcházel v ohnivém
hodnou smlouvu a právně to je v pořádku, voze, vhodil Elíšovi jen plášť, žádné váčky
se zlatem tam nebyly. Přitom on nezhřešil.
ale přitom ho taky okradl. R.B.
Čili my si musíme uvědomit jednu věc. Bůh
říká: Já se o tebe vždy postarám. Někdy to
Dt 5,6–21 DESATERO.
Bohu nestačí, aby lidé žili podle Desatera? bude chléb s máslem a salámem, a někdy
jen suchý. Ale nikdy nebudeš mít hlad. TakProč Ježíš?
No proto, že teprve v Novém zákoně je že s tou prosperitou to je Boží cíl a záměr.
napsáno: A On jim dal moc, aby byli syny Díky Bohu, na stáří se o nás dobře stará, ale
Božími. Čili Desatero je: To je špatné, to ne vždy tomu tak bylo. On nás něčím mua to a to. Ale lidé velmi trpěli, protože ne- sel provést a něco nás musel naučit. Takže
směli krást, ale v Ježíši Kristu já nemusím proto prosperitu neberme tím způsobem,
krást. A to je ten rozdíl. Proto musel při- že na ni máme právní nárok. R.B.
jít Ježíš Kristus. V rámci zákona máme taky
Dt 7,20 I DĚSY NA NĚ POŠLE HOSPOoběti, máme různé další věci, ale apoštol
Pavel píše: Bylo to těžké. A proto nám Bůh DIN, TVŮJ BŮH, DOKUD NEZHYNOU TI,
KTEŘÍ ZBYLI A SKRYLI SE PŘED TEBOU.
nabídl lehčí cestu. R.B.
Jde o duševní choroby – např. deprese?
Na jiném místě píše, že sršně. Ale můžou
Dt 6,3 POSLOUCHEJ JE [TJ. NAŘÍZENÍ A PŘÍKAZY], IZRAELI, A BEDLIVĚ JE to být i různé démonické věci. Zkrátka, lidé
se dají na útěk. Dokonce i v moderních časopisech jsem se dočetl, že existují domy,
kde straší. Jak koho. Pak to někdo levně
koupí, v modlitbě démona vyžene a jeho
nestraší a má levný dům. Taktéž jsem několikrát řekl: Když my si ty démony pozveme
na návštěvu, pak se nedivme následkům,
které máme. R.B.
Dt 7,26 NEVNESEŠ DO SVÉHO DOMU
OHAVNOU MODLU; PROPADL BYS KLATBĚ JAKO ONA.
Týká se to i suvenýrů (trolla dovezeného ze
Skandinávie)?
Ano, v plné míře. Proto si velmi dávám
pozor, abych nevnesl „posvěcenou“ věc
do domu.
Co symboly, obrázky, filmy, fotky z návštěvy turistických míst, kde se setkáme s něčím okultním.
Osobně do takového „chrámu“ nikdy nepůjdu. Protože, ano, ti démoni mi nemohou ublížit, ale proč tam lezu? Bůh mě několikrát zastavil, když mi řekl: „To je jeho,
nechej mu to.“ Ano, na této zemi oni ještě
mají určité věci. A proto, jedna věc je, že
musím procházet určitými místy, že musím,
ony mi neublíží, ale druhá věc je vzít si to
domů. R.B.
Dt 8,4 PO TĚCH ČTYŘICET LET TVŮJ
ŠAT NA TOBĚ NEZVETŠEL A NOHA TI
NEOTEKLA.
Nejde o básnickou hyperbolu?
Nejde. Uvědomme si, že Bůh nebásní.
Bůh nikdy žádné takové věci nedělá. Jednou jsem se pořádně chytl s lidmi, kteří
měli snahu popsat, že orel mláďata nenosí
na svých křídlech. Nesouhlasil jsem, protože Bůh řekl: „Jako orel nese, tak i já jsem
nesl…“ R.B.
Dt 9,9 KDYŽ JSEM VYSTOUPIL
NA HORU, ABYCH PŘIJAL KAMENNÉ
DESKY, DESKY SMLOUVY, KTEROU
S VÁMI HOSPODIN UZAVŘEL, ZŮSTAL
JSEM NA HOŘE ČTYŘICET DNÍ A ČTYŘICET NOCÍ, CHLEBA JSEM NEJEDL
A VODY NEPIL.
Činí Bůh podobné zázraky i dnes?
Činí. Vězme, že nekopíruje Bůh ďábla,
ale ďábel Boha. A vezmeme-li knihu Nebeský muž, ten Číňan tam ležel 72 dnů bez
chleba a bez vody, takže Bůh to činí i dnes.
Ale vězme, že On nemá žádné cirkusácké
show. Už Pán Ježíš, když konal divy a zázraky, říkával: „A nikomu to neříkej.“ On to
nepotřeboval zveřejňovat.
To je stav duchovního vytržení, kdy se tělo
povznese nad fyzické potřeby? (jako asketici
v buddhismu)
Celé to nepopíšu, protože ne všechno
známe, ale je to stav, kdy Bůh to může učinit. Proč? Jednoduše: On stvořil fyzikální
zákony, a On je může docela klidně narušit.
A že nám dal několik míst, kde nám je narušuje? Byl jsem na jednom místě ve Švýcarsku, kousek pod Emmettnem. Kolem jsou
zasněžené hory, ale dole u jezera je takové
místo, kde je subtropická oblast. Jsou to asi
tři hektary, rostou tam fíky, datle, já jsem
si to ohmatal. Díval jsem se, jestli to tam
není v květináčích, ale tam byly normálně
velikánské palmy. A oni mi řekli: „Nevysvětlitelné. Kousek dál jezero mrzne, ale tady
ne.“ Zkrátka ten, který může, může ledasco.
A proto to přenechávám jemu, a ďábel sem
tam kopíruje. R.B.
se setká s Bohem. Je tam přítomný Boží pokoj. R.B.
Dt 11,6 JAK NALOŽIL S DÁTANEM
A ABÍRAMEM, SYNY RÚBENOVCE ELÍABA, JAK ZEMĚ ROZEVŘELA SVŮJ CHŘTÁN A POHLTILA JE UPROSTŘED CELÉHO IZRAELE I S JEJICH RODINAMI
A STANY I SE VŠEMI JEJICH PŘÍVRŽENCI.
Proč není potrestána jen hlava rodiny, která
zodpovídá?
Někdy je, ale někdy Bůh říká, že nám tu
rodinu svěřil, že za ni zodpovídáme. A proto neseme zodpovědnost se vším všudy,
v dobrém i ve zlém. A vezměme, když lidé
řvali za druhé světové války heil Hitler, tak
pak i jejich rodiny trpěly při bombardování. Když lidé v roce 1947 ve velkém volili
komunisty, pak i jejich děti to nesly po dvě
generace. Takže toto je třeba si uvědomit,
že nejde potrestat jenom Hitlera, Göringa,
Himmlera, a ne ty další. Tam je něco zaseté
a s tím nejde nic udělat.
Uvedu jeden příběh. Znal jsem toho bratra dobře, zvěstoval evangelium, a syn jeho
sestry se dostal mezi Hitlerovy věrné, a tam
jsme se dozvěděli, že určitá skupina Hitlerovi podepisovala smlouvu svou vlastní
krví. A tento člověk nezahynul, ale pak jsem
se dozvěděl, že 30 roků po válce ho našli
a navštívili v Austrálii. Byl přímo šílený
pro Hitlera. Jemu nebylo pomoci ani 30 let
po válce. Čili toto jsou určité věci, na které
si musíme dávat pozor. R.B.
Dt 13,17 VŠECHNU KOŘIST Z NĚHO
SHROMÁŽDÍŠ NA JEHO PROSTRANSTVÍ
A MĚSTO I VŠECHNU KOŘIST Z NĚHO
SPÁLÍŠ JAKO CELOPAL PRO HOSPODINA, SVÉHO BOHA.
Není zbytečné ničit i věci? Nenáboženské
věci – třeba nádobí, boty, nábytek by stačilo
očistit a zase používat.
Ze zásady nechtějme po Bohu horší věci
než po nás. Když dávám zbytky psu, nikdy
mu je nedávám v mém talíři. Já bych pak
už z toho talíře nejedl. Ten talíř už je poznamenán tím psem. Ten pes má své nádobí. A zrovna tak nechtějme, abychom Bohu
dávali věci, které byly obětovány démonům.
Jsou nečisté a mohu je jedině zničit. R.B.
Dt 14,1–20 PŘEDPISY PRO ČISTÁ A NEČISTÁ ZVÍŘATA.
Má to nějakou logiku? Proč záleží na úplně
rozdělených kopytech, ploutvích a šupinách?
Ne všechno známe, ale v té době to logiku mělo. My nevíme, jaké byly v té době
pohanské pověry, jaké byly pohanské oběti
a další věci. A proto určité věci Bůh nedovolil, aby se nedostali zbytečně do problémů. R.B.
Dt 12,14 JENOM NA TOM MÍSTĚ, KTERÉ SI VYVOLÍ HOSPODIN V JEDNOM
Z TVÝCH KMENŮ, BUDEŠ OBĚTOVAT
SVÉ ZÁPALNÉ OBĚTI, TAM BUDEŠ VYKONÁVAT VŠECHNO, CO TI PŘIKAZUJI.
Proč? Jiná místa a kmeny jsou málo svaté?
Tu nejde o málo a víc svaté. Tu jde o to, že
Bůh se pro něco rozhodl. Podobně On dal
některé apoštoly, proroky, evangelisty atd.,
to neznamená, že ten je víc svatý a ten míň.
Je to Boží svrchované rozhodnutí a nehledejme v tom nic víc. R.B.
Dt 14,22–29 PŘEDPISY PRO DESÁTKY.
Desátky měl jíst hlavně dárce – proč ne
i dnes?
Je to z jednoho prostého důvodu. I dnes
máme pro různé věci stejné názvosloví
a oč se jedná, to se dozvídáme z kontextu.
To je problém při překladech. Třeba anglické slovo check má 14 významů. A teprve z kontextu se dozvím, o kterém je řeč.
A u desátků je rovněž významů několik.
Byly desátky, které patřily jen kněžím a levitům, bez diskuzí. A teprve kontext Bible mi to vysvětluje. Pak byly desátky, které
bychom my už dneska nazvali jinak, které
směl Izraelita použít pro to, aby udělali veřejnou slavnost. Takže ty desátky měly stejný název, ale bylo víc sort. R.B.
Dt 13,2–4 KDYBY POVSTAL VE TVÉM
STŘEDU PROROK NEBO NĚKDO, KDO
HÁDÁ ZE SNŮ, A NABÍDL TI ZNAMENÍ
NEBO ZÁZRAK, I KDYBY SE DOSTAVILO TO ZNAMENÍ NEBO TEN ZÁZRAK,
O NĚMŽ TI MLUVIL, KDYŽ ŘÍKAL: „POJĎME ZA JINÝMI BOHY“, KTERÉ JSI NEZNAL, „A SLUŽME JIM“, NEUPOSLECHNEŠ SLOV TAKOVÉHO PROROKA NEBO
TOHO, KDO HÁDÁ ZE SNŮ.
Dělají i dnes falešní proroci zázraky? Z čí moci?
Není-li tam Bůh a je to moc, tak kdo tam
je? Můžeme jít do Starého i Nového zákona, kdo za tím je? I napadal Saula duch zlý
od Hospodina. Co to Hospodin má za nedobré duchy? Dneska řekneme démon. Ano,
Bůh stvořil anděly a část se stala démony.
Jak si Hospodin „své zázraky“ podepisuje?
Jdou rozeznat od zázraků, které udělá ta druhá
strana (uzdravení od léčitelů, předpověď katastrofy)…
Každopádně si myslím, že ano. U toho
zázraku vycítíš Boží rukopis. Ten člověk je
poznamenán především duchovně, vnitřně.
To není jenom něco povrchního, ale jde to
i do oblasti duchovní, protože ten člověk
Dt 15,1–2 KAŽDÉHO SEDMÉHO ROKU
BUDEŠ SLAVIT LÉTO PROMÍJENÍ DLUHU. TOTO JE ZPŮSOB PROMÍJENÍ DLUHU: KAŽDÝ VĚŘITEL SVÉMU BLIŽNÍMU PROMINE, CO MU PŮJČIL. NEBUDE
NA SVÉHO BLIŽNÍHO, SVÉHO BRATRA,
NALÉHAT, PROTOŽE JE VYHLÁŠENO
HOSPODINOVO PROMÍJENÍ DLUHU.
Jak to fungovalo? Na koho se to vztahovalo?
Tak především to bylo v Izraeli, ne mimo
něj, to zaprvé. A v Izraeli to je rozepsáno
dost podrobně. Bůh chtěl totiž dosáhnout
jedné věci. Nechtěl, aby v Izraeli vznikali
velmi bohatí a velmi chudí lidé. Proto co
padesát let se to muselo vždy srovnat. My
víme, že jsou lidé, kteří dokážou pěkně druhého obrat, on bohatne, a kolem sebe má
najednou plno chudých. Ovšem v Izraeli to
nebylo dovoleno. Proto on mohl, ale maximálně jednu generaci a pak všechno vrátit.
Máme půjčovat každému a vždy?
Osobně si myslím, že bych měl vědět, co
dělám. Půjčuji nebo dávám? A komu? Ale
každopádně půjčovat někomu proto, aby
to prohrál v automatech či někde jinde, to
bych neviděl za vhodné. Čili chceš si půj-
čit k čemu? Jeden příklad z mnoha. Po revoluci tu bylo plno potřebných a my jsme
to v kancelářích měli každou chvíli. A tak
se mi líbilo, jak na ekumenické radě jeden
z bratří z vedení jiné denominace vyprávěl,
jak ho otravoval jeden, jak nutně se musí
dostat do Havlíčkova Brodu a potřebuje peníze na rychlík. On mu řekl: „Dobře, já teď
jdu na oběd a jdu kolem nádraží, pojď se
mnou.“ Přišel na nádraží, a protože to znal,
koupil mu lísek do Havlíčkova Brodu, šel
s ním až na perón, ten rychlík měl před odjezdem. Došel s ním až k průvodčímu a řekl
mu: „Tenhle pán pojede s váma rychlíkem,
označte mu tu jízdenku hned.“ Průvodčí
označil, on nastoupil, vlak se rozjel a bratr
říká: „A já jsem viděl, jak to s ním pralo, jak
vypadala jeho tvář, protože to byl dálkový
rychlík a první zastávka od Prahy byla až
v Havlíčkově Brodu. Takže tito lidé umějí
strašně lhát. Proto raději pozor. R.B.
Dt 15,6 BUDEŠ POSKYTOVAT PŮJČKY
MNOHÝM PRONÁRODŮM, ALE SÁM SI
NEBUDEŠ VYPŮJČOVAT.
Dnes máme kapitalismus, bez peněz a půjček to nejde.
Dobře. Takže si pro změnu postavme
vedle sebe dva národy. V obou případech je
známe, Severní a Jižní Korea. Po válce oba
dva začínali v hlubokém mínusu. Tam nebylo, že by jeden měl lepší startovní podmínky a druhý horší. Obě dvě země byly tvrdě buddhistické. Křesťané začali boj a dnes
je v Jižní Koreji přes 50% znovuzrozených,
v Severní Koreji silný ateismus. A teď se
podívejme, která půjčuje a která nepůjčuje. Jižní Korea jako malinký státeček patří
mezi těch několik vyvolených velikánů, jak
je to možné? Nechtělo by to podívat se trochu blíž, co za tím vězí?
Jak koupit bydlení? Můžeme si vzít hypotéku nebo ne?
Pokaždé promodlit. Ale bydlení je jediná
výjimka, kterou bych povolil. Ale jinak jsem
tvrdě proti dluhům. R.B.
Studijní materiál
Ročník 23, říjen 2011
Dt 17,15 USTANOVÍŠ TEDY NAD SEBOU ZA KRÁLE JEN TOHO, KOHO SI VYVOLÍ HOSPODIN, TVŮJ BŮH.
Vždyť Bůh krále pro Izraelity výslovně nechtěl, proč s tím teda začíná?
Tady by bylo dobré, abychom četli celou
Bibli. Bůh jednu věc věděl. Že něco nejde.
A proto už Abraham měl zaslíbeného krále, už ho měl zaslíbeného Jákob, už se vědělo, že král bude z Judy, takže to se tam
hemží. Jenže Bůh měl svůj záměr. A když se
podíváme dále, tak neznámý prorok Elímu
prorokuje, že Samuel bude stát před králem (1S 2,35; srovnej 1S 2,10). Čili už nastala ta doba, kdy král měl být. Ale co se stalo.
Ďábel slyšel a zabral. Bůh už měl Davida
vyhlédnutého. Ale ďábel zabral a vyburcoval Izrael. Dobře, tak já vám dám, ale ne Davida, tak si užijte svého. Já vám ho dám, ale
i s důsledky. Ta žádost Izraelců o krále byla
inspirovaná ďáblem. R.B.
Dt 18,21 V SRDCI SI ASI ŘÍKÁŠ: „JAK
POZNÁME SLOVO, KTERÉ HOSPODIN
NEPROMLUVIL?“ NUŽE, PROMLUVÍ-LI
PROROK JMÉNEM HOSPODINOVÝM
A VĚC SE NESTANE A NESPLNÍ, NEPROMLUVIL TO SLOVO HOSPODIN.
15
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
Brát to vážně i dnes? Říká se, že když se proroctví nenaplní, lidé nesplnili podmínky…
Já bych šel dál. Po ovoci poznáte je. Kdo
je ten, kdo prorokuje? Protože Jeremiáš
říká, že proroctví, které je takto třeba brát,
je jen to, které hovoří o pokoji, ne o válce.
Bůh je shovívavý, a pokud se lid pokoří, odpustí jim. Takže zaprvé se dívejme, kdo prorokuje, jaké je ovoce jeho života. Mojžíš byl
dobrý prorok, Boží prorok, a přesto Izrael
nikdy nedosáhl Eufratu. Protože u všech
proroků, když je to dobré proroctví, je vždy
podmínka: budeš-li.
Horoskopy se umí přesně splnit, proč je proroctví považováno za úspěšné, když se splní
za ¾?
No protože ďábel taktéž něco ví. Ví to, co
zjevil Bůh prorokům. Má lepší paměť než
lidé a jde přes generace. Proto dokáže věštcům ledasco zjevovat. R.B.
Dt 20,10–14 PŘEDPISY O DOBYTÝCH
MĚSTECH.
Jak to, že si mohou brát cizinky?
Pán Ježíš na to odpověděl jednoduše: Pro
tvrdost vašeho srdce. Bůh věděl, co budou
vyvádět, tak to chtěl aspoň trošku zmírnit,
ale jeho vůle to nebyla. Jedině cizinka Rút,
ale takových jako Rút, která na prvním místě hledala Boha, takových bylo málo. Ona
chtěla Boha, ona nechtěla manžela. R.B.
Dt 22,5 ŽENA NA SEBE NEVEZME, CO
PATŘÍ MUŽI, A MUŽ NEOBLEČE, CO
NOSÍ ŽENA. HOSPODIN, TVŮJ BŮH,
MÁ V OHAVNOSTI KAŽDÉHO, KDO TO
ČINÍ.
Platí to absolutně nebo spíše je myšlena obdoba předvádění se dnešních homosexuálů (transvestitů)?
Slyšel jsem, že jedna věštkyně před pěti
sty lety řekla věštbu, že v té době, ke konci,
když už všechno bude zničeno, ženy zešílí
a budou si oblékat kalhoty jako muži. Bůh
má stejný názor. A když je jednou napsáno, že Bůh má v ohavnosti každého, kdo to
činí, tak On to tak skutečně myslí. A proto bychom si to měli uvědomit. Mám jeden obrázek na ploše počítače: Já s Maňkou v horách ve Švýcarsku. Co tam nikdo
nevidí, že Maňka tam má jednou v životě
na sobě kalhoty. A my jsme za to tvrdě zaplatili. Bůh vešel se mnou ve smlouvu a nic
takového mi netoleruje. Od té doby Maňka
už nikdy, předtím nikdy, a od té doby taky
nikdy na sobě kalhoty neměla. Je to ohavností, a já nechci, aby moje manželka byla
Bohu ohavností. A co si kdo dělá, ovšem
pak vězme, že i s důsledky. A je zajímavé
dívat se, že tohle nedovolují ďábelská náboženství, ať islám, ať jiné.
Co herectví a role ve filmu, kde se herci různě
zdobí a převlékají? Je špatná ta role nebo i její
představitel?
S tím mám trošku jeden malý problémek.
Že ono to nikde nenacházím ani v Novém,
ani ve Starém zákoně. Bohu se herectví nějak moc nezamlouvá. On chce, aby všechno
bylo v reálu. Takže proto to nebudu moc
komentovat. Tolik víme, že divadla už byla
za doby Pána Ježíše, apoštolů, a oni je nikdy
nepoužívali. R.B.
16
TELNÉ VŠECHNO, JAK SADBA, KTEROU
JSI ZASADIL, TAK ÚRODA Z VINICE.
Proč?
No protože Bůh nám dává jasně najevo, že On má rád originalitu, kterou stvořil. A to znamená, když to víno je takové,
tak je takové, a na vedlejší vinici vysaď takové a budeš mít takové. Že moc mu nejsou
po vůli takové ty „mišuňky“, protože jakmile začneme jednou míchat, tak nevíme, kde
skončit. R.B.
Dt 23,2 DO HOSPODINOVA SHROMÁŽDĚNÍ NEVSTOUPÍ, KDO MÁ ROZDRCENÁ VARLATA NEBO UŘÍZNUTÝ PYJ.
Proč? To nesmí člověk třeba po autonehodě
do sboru?
Uvědomme si, že to bylo v jiné době
a jednalo se přímo o službu. Dneska už
jsme v době jiné, už později u Izajáše Bůh
hovoří o kleštěncích něco jiného. Ale tady
to zůstává vždy znovu: Vy jste královské
kněžstvo. A tam ne vše bylo dovoleno. R.B.
Dt 24,4 TU JEJÍ PRVNÍ MANŽEL, KTERÝ JI VYKÁZAL, SI JI ZNOVU ZA ŽENU
VZÍT NEMŮŽE, KDYŽ BYLA POSKVRNĚNA, NEBOŤ BY TO PŘED HOSPODINEM
BYLA OHAVNOST.
Proč?
Uvědomme si, že každé vykázání je výsměch Božímu stvořitelskému dílu. Bůh je
tím zesměšněn, a proto to nejde. Proto byli cizoložníci kamenováni, už byli nepoužitelní.
A proto tady Bůh jasně říká: Dobře, pro tvrdost srdce vašeho ano, ale potud a dost. R.B.
Co přesně jsou „smluvní povinnosti“ jednotlivých stran?
To nelze nazvat smluvní povinnosti dvou
stran. Protože Bůh se neptal, tam se nehandrkovali co ty a co já. Bůh nabízí smlouvu:
Budeš-li toto dělat, já budu dělat. A ty si
vyber. Protože ta země je jeho, ten člověk
je jeho, ale vždy znovu Bůh říká: Miluji tě,
chci ti pomoct, ale starej se.
Jeden příklad. Jde matka a má v rukou
dvě malé děti. Je podzim, plískanice. A ona
řekne těm dětem: „Děti pozor, před náma
je louže.“ Jeden se jí vytrhne, rozběhne se
k té louži, plácne do ní a ještě se v ní třikrát obrátí. Druhý, jak to ty děti mají ve zvyku, támhle ptáček, támhle kvíteček, támhle
to, a najednou bác a kolínkem je v té vodě.
Plno pláče. Bude rozdíl v odměně těch
dvou dětí? Obě dvě jsou v louži. To je právě
ta smlouva. Bůh chce pomoct, když zakopneš. Ale lidé si často chtějí vychutnat to zakázané. Dobře, ale pak i s důsledky.
Co si lidé žijící v této smlouvě mohou
na Bohu nárokovat? Mají právo na reklamaci
nebo uspíšení?
Když slyším slovo nárok, vzpomínám si
na knihu Hagina Uzdravení nám náleží. Už
název této knihy způsobil, že jsem ji vyhodil. Proč? Mně právně náleží jedině teplé
místo v pekle. To jediné mi náleží, nic víc.
Zbytek mám z milosti. Z milosti jsem spasen, z milosti mám vše ostatní, a protože
mám dobrého Boha, který mi touží dělat
dobře, nemusím si nic nárokovat. Kdy mi
nemůže dát dobré? Tehdy, když má pro mě
určitý cíl – viz například, když mi řekl „budeš ve vězení“, ale On mě pak patřičně odměnil a odměňuje. Čili On si mě k něčemu
povolal a já procházím jako jeho voják určitými věcmi a podle toho jednám. Ale On
odmění. Ale právo a reklamace do Božích
smluv nepatří, protože to všechno je jeho.
Táta má domácí dílnu, ve které má různé nářadí, přijde malý chlapec a táta mu
říká: „No, to víš, až jednou zemřu, tak to
všechno bude tvoje.“ Chlapec to vidí jako
dobré hračky, prohlíží si je a po chvíli říká:
„Táto, a kdy zemřeš?“ On to vidí úplně scestně. A my to někdy vidíme taky tak. Ten příběh by se hodil k některým našim krokům
víry.
Pokud se něco zaslíbeného nestane nebo nenaplní, je to vinou toho konkrétního člověka?
Na to není jednoduchá odpověď. Za prvé,
my si mnohdy zaslíbení upravíme. Chceteli z Bible příklad, tak bylo proroctví Agabusovo: „Muže, kterému patří tento opasek,
židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají pohanům.“ Všichni včetně Agabuse měli jasné vysvětlení: Pavle, tam nechoď. Jedině
Pavel měl něco jiného. A toto si právě musíme vždy uvědomit. Mnohokrát mně Bůh
řekl při takových věcech: „Ty, a jak ti to bylo
přesně řečeno?“ Aha, jo, vlastně já jsem si
tam něco upravil. Druhá věc je, že každé to
zaslíbení je s podmínkou: Budeš-li. Příklad:
Zaslíbím vám, že vám dám oběd, třeba někde na táboře, ale všichni si musíte umýt
ešusy a ruce. Ale když přijdeš k tomu hrnci
s tím svým ešusem, který je plný špíny, a já
ti do něj naložím jídlo, pak nereklamuj. R.B.
Dt 28–30 POŽEHNÁNÍ A PROKLETÍ.
JESTLIŽE BUDEŠ OPRAVDOVĚ POSLOUCHAT HOSPODINA, SVÉHO BOHA,
A BEDLIVĚ DODRŽOVAT VŠECHNY
JEHO PŘÍKAZY, KTERÉ TI DNES UDÍLÍM,
VYVÝŠÍ TĚ HOSPODIN, TVŮJ BŮH, NAD
VŠECHNY PRONÁRODY ZEMĚ. A SPOČINOU NA TOBĚ VŠECHNA TATO POŽEHNÁNÍ, KDYŽ BUDEŠ POSLOUCHAT HOSPODINA, SVÉHO BOHA…
Jaká je pointa celé pasáže?
Především bychom mohli docela klidně říct, že Nový zákon píše, že Starý zákon
nebylo možné naplnit, že to nebylo v silách člověka. Ale z druhé strany Bůh ukázal záměr, On chtěl pomoct, ale ukázal, co
znamená hřích, vzpoura, rebelie. Bylo tam
znovu a znovu Boží milosrdenství, Boží
odpuštění, a my vidíme, jak to šlo nahoru
a dolů. Pointa celé pasáže je v tom, že Bůh
ukazuje něco, co ví, že je z jeho strany stoprocentně splnitelné, ale ze strany lidí téměř nemožné. Ale chce pomoct. Proto dává
lidem značky a závory v podobě příkazů
a zákazů. On jim chce pomoct, ale v jejich
zkaženém srdci byl stále nářek: Proč já nesmím? Proč nemohu mít tu cizí ženu? Proč
nemohu ukrást, proč nemohu… A teď hledají cestu, jak to obejít. Bůh mi osobně řekl:
„Nevíš, jakou mám radost, když vám mohu
dělat radost.“ On nemá radost z toho, že
musí svůj lid trestat, napomínat a dopouštět zlé. Jeho největší radostí je člověku žehnat. Ale co s ním, když on to požehnání
okamžitě obětuje tam tomu bohu a onomu
Na tvorbě výkladových poznámek se pobohu, a hned říká: „Ale podívej se, vždyť
Dt 22,9 NEOSÁZÍŠ SVOU VINICI DVO- jemu se taky jedná o dobro, podívej se…“ díleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R. B.,
Vlado Rafaj – V. R.
JÍM DRUHEM, JINAK BUDE NEDOTKNU- viz např. Balámova cesta.
Pomoc lesům na Karmelu
na rok 2012
V
Tento úryvek z deníku českého týmu
pondělí 28. 2. 2011 jdeme do práce
po obvyklém ranním ztišení a sní- v Izraeli dává nahlédnout do významu
dani. Vyrážíme v autech, přičemž projektu „Pomoc lesům na Karmelu“.
„
na kraj lesa je to pár stovek metrů (kdy- Nejen udělaná práce, ale hlavně osobní
vztahy, fyzická přítomnost křesťaby nás nechali chodit pěšky, šlo
nů z daleké země otvírala srdby to bez problémů). Nasedli
ce (a domy) Židů na Karjsme na korbu džípu, ujemelu. Nesmazatelně se
li dalších 100 m a ze slunám vryla do paměti
nečného počasí se na nás
některá pozvání do ronajednou valil od moře
din, jejich otázky ohledmrak, černal každým
ně naší země, naší víry,
okamžikem a za minunaší lásky k Izraeli. Ovětu začalo pršet, pak lít
řili jsme si na místě, že je
a bylo po práci. Tak rychnejen co dělat, ale že Izraellý příchod bouřky jsem ještě
ce naše pomoc dojímala. Stojí
neviděl. Čekáme v autech, jesto to, abychom přijeli znovu. Tentoli se nevyčasí. V 10:00 nám přistavili
auto se dvěma pracovnicemi KKL z Hai- krát přijedeme v době svátku Tu Bišvat,
fy a vyvezli nás na obhlídku Nazareta, že svátku stromů. Ten bychom v Bibli marjsme křesťané. Milé od nich. Suzan byla ně hledali, ale v moderním Izraeli se mu
Arabka a Penina Židovka. Uměla anglicky a konečně osvětlila, co jsme potřebovali vědět. Podle jejího sdělení shořelo
na Karmelu 30000 dunamů lesa (3000
ha) z toho 4000 dunamů přirozeného
lesa, tedy listnatého. Zalesňovat budou
uměle do 15 % spáleného lesa. Traktory
ani mechanizaci do lesa nemají, všechno
si najímají. Uvědomují si chybu, že založili tolik nesmíšených borových porostů.
Kromě náchylnosti k ohni jsou napadány hmyzem, jako u nás. Přemýšlejí, kde
ubytovat brigádníky, kteří jezdí z celého
světa. Chtějí vybudovat tábořiště s plochou pro stany i s budovami. Řekla, že
na celém severu Izraele pracuje pro KKL
jen asi 100 lidí. Sami nejsou schopni
katastrofu zvládnout, proto jsou vděčni za pomoc dobrovolníků. Vítala pokračování našeho projektu. Hodně se
ptala na naše lesnictví, na naše profese.
Pro ně les má funkci rekreační a půdoochrannou, profit z něj nečekají. Američané by prý chtěli poslat mnoho peněz
na zalesňování a je jim těžko vysvětlit,
že s tím se musí počkat, až co se přirozeně zmladí. V Golanech u Galilejského
jezera mají obrovské lesní školky a jsou
schopni si vypěstovat sadebního materiálu kolik chtějí. Snažil jsem se navrhnout,
že po požáru je historická šance převést
porosty na listnaté. Ptal jsem se také,
proč nesázejí duby na Golanech, jak je to
v Bibli. Prý se ještě neví, jestli je nebudou
vracet Sýrii… Ptáme se, jestli naše brigáda z Česka je pro KKL opravdu pomocí.
Odpověděla, že pomocí je to, co uděláme; ale pro ně jako Izraelce má ještě větší
cenu to, že někdo ve světě má o ně zájem
a přijede je podpořit.“
přikládá značný význam. Je to svátek, kdy
se sázejí stromy. Pojedeme v šesti lidech
na přelomu ledna a února 2012 znovu
pracovat do lesů u Haify na pohoří Karmel. Jestli budeme tentokrát sázet stromy, nebo zase prořezávat mladé porosty,
to nevíme. Ale je to vcelku jedno. Jedeme
udělat to, co oni potřebují. Chceme být
Božím nástrojem. Svědectvím, že křesťané mají lásku k Izraeli.
Projekt zastřešuje Apoštolská církev,
avšak účastní se jej křesťané z různých
denominací. Cílem je pomoci s obnovou lesů zničených rozsáhlým požárem
v prosinci 2010. Pokud chcete projekt
podpořit, finanční pomoc se soustřeďuje na účtu Nadačního fondu Nehemie,
č.ú. 100113352/0300, variabilní symbol
7303.
Ze života církve
Ročník 23, říjen 2011
Dotazy a informace podá Karel Káňa
na e-mailové adrese [email protected]
nebo tel. 736 472 153
za tým projektu Ing. Karel Káňa
17
ŽIVOT V KRISTU
Ze života církve
Rozdávejme lidem lásku
18
Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu
Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal
lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu
do umyvadla a začal učedníkům umývat
nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
(Jan 13,3–5)
P
okoj tobě milý bratře, milá sestro,
jmenuji se Petr Vašek a jsem z AC
Hodonín. Rád se s tebou podělím
o zážitek, který není všední a nestává se
každý den.
Dne 10. 9. 2008 jsem se modlil a nějaký
čas postil za uzdravení nemoci, která postihla mojí ženu, volal jsem a čekal na zázrak. Zázrak nepřišel, ale přišla odpověď,
jak vyřešit tento problém.
Hledej nejprve mé království a Já se o vše
postarám, o tvou ženu, tvé děti, tvé finance,
prostě o všechno. Tak jak já objímám s láskou
tebe, tak ty objímej lidi na ulici.
Tohle mi Pán Bůh řekl a já jsem pochopil, že můžu ovlivnit mnoho věcí, pokud
se toho, co jsem přijal, budu držet. Neuměl jsem si představit, jakým způsobem
to mám provést. Okamžitě jsem věděl, že
to je ono, to pravé, co chci už dávno dělat. Ale ani mne nenapadlo, že mám vůbec někdy začít, ba dokonce pokračovat.
Pochopil jsem, že pokud to budu odkládat, tak jen se budou stavět hradby, které
bude těžké zbořit. Hned ten týden jsem
požádal kontaktní centrum Teen Challenge v Brně (Marka Novotného), jestli můžu přijet do Brna sledovat práci
s lidmi na ulici. Mé žádosti bylo vyhověno a já jsem krátký čas sledoval, jak být
upřímný, jak naslouchat a vést rozhovor
správným směrem.
Ve sboru jsem požádal o modlitby
a v únoru 2009 jsem začal sledovat terén u nás v Hodoníně. Pomalu jsem se
vkrádal do společnosti, které jsem se dřív
vyhýbal. Přiznám se, že jsem dělal v některých situacích chyby a velmi mne to
mrzelo. Ale díky Pánu jsem měl dobrého poradce, Marka z Brna, který mne povzbudil větou: „Chyby budeš dělat pořád,
ale nezastavuj se, srdce pro lidi máš, tak pokračuj.“ Já si na tuto větu vždy vzpomenu
a přiznám se, že chci být dokonalý služebník, ale nikdy nebudu, a tato krátká
věta mne stále povzbuzuje dopředu. HALELUJA.
Oddělil jsem si pro tuto službu úterky.
Vždy po práci jsem sedl na kolo a jezdil
po různých koutech, kde se shromaždovali lidé bez domova. Poznával jsem různé životní příběhy a získával nové přátele.
V květnu 2009 se ke mě přidal jeden bratr
(Zdeněk Teplý) a od 1. 7. 2009 jsme spo-
Páteční shromáždění bylo i formou
promítání filmů a návštěvnost byla
opravdu dobrá. Lidé žijící na ulici uslylečně určili začátek služby kontaktního šeli evangelium a my jsme měli z toho
velmi dobrý pocit a stále jsme cítili, jak
centra pro závislé a lidi na ulici.
Každé úterý jsme sedli na kolo a roz- nás Bůh nosí na ramenou. Tak to trvalo
dávali porozumění a motivaci k životu. celé letní prázdniny. Samozřejmě úterní
Potřebovali jsme nějaké prostory, kde by- kontaktní centrum bylo taky v provozu
chom mohli ty lidi pohostit a mít mož- a program byl ve stejném duchu.
nost navázat hlubší rozhovory. Tak jsme
Jednoho úterního večera do kontaktnavštívili různé denominace v našem
městě a poprosili o modlitby a popří- ního centra přišlo sedm mužů. Přišli
padě pronájem nějakých prostor. Blížila po dvojicích a jeden přišel sám. Dali jsme
se zima a žádné prostory se nám neda- jim najíst, uvařili čaj a měl přijít čas rozřilo sehnat. Žádali jsme i město, ale ani hovorů. Služby jsme měli rozdělené tak,
tam jsme neuspěli. Svěřil jsem se svému že jeden se staral o pohoštění, zbytek sluporadci z Brna (Markovi), že se nám ne- žebníků se věnoval hostům. Pak po krátdaří sehnat žádné prostory a že už jsem kých rozhovorech si jeden z nás vzal Bibvyzkoušel všechno. Marek mi řekl: „Ne- li a přečetl nějakou pasáž, kterou jsme
boj, když Bůh dá kravičku, tak určitě dá společně probírali. Tehdy to měl na stai travičku.“ Další povzbuzení. A opravdu, rost Zdeněk Teplý a nikdo z nás nevěděl,
do konce měsíce října jsme měli od rom- s čím přijde.
Zamyšlení měl o lásce Ježíše k lidem
ské organizace pronajaté na každé úterý
od 18:00 do 22:00 prostory s kuchyňkou a použil si právě ty úvodní verše.
Kdy Ježíš …odložil svrchní šat, vzal lněné
a toaletami za 700 Kč měsíčně. Haleluja!
Jeden bratr (Robert Nesvadba) zajis- plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umytil vizitky a pozvánky a začali jsme zvát vadla a začal učedníkům umývat nohy a utído kontaktního centra. Klientela byla rat je plátnem, jímž byl přepásán. (Jan 13,5)
Zdeněk si stoupl, odešel do kuchyňněkdy tak veliká, že jsme museli zajít
do vedlejší hospody a vypůjčit si od nich ky a najednou se objevil s kýblem vody
židle. To znamenalo, že hospoda byla v jedné ruce a ručníkem, mýdlem a hubprázdná a u nás bylo narváno. Pán Bůh kou v druhé ruce. Zdeněk řekl: „Pojďme
nás nosil na ramennou a my si to užívali. si umýt nohy.“
Jednoduchá věta nás vyzvala k něčemu,
Objímali jsme fyzicky lidi a nabízeli to,
co sami máme. Stříbro ani zlato nemám, co jsem už dávno chtěl zkusit. Nadšeně
jsem to přijal i bratr Ruda a sestra Iveta.
ale co mám, to ti dám. (Znáte to?)
Do kontaktního centra k nám lidé za- Ale naši hosté byli v šoku. „Zdeňku, když
čali chodit, ale do církve jsme je nemohli si tady teď vyzujeme boty, tak ti garantudostat. Po nějakém čase jsme pochopili, ji, že tady nikdo nevydrží.“ To byla reakce
že se necítí u nás v církvi přirozeně, že našich milých přátel. Tím spíše se styděli
nemají ten správný parfém a nemyjí se před mladou sestřičkou Ivetou. Ale Zdetou stejnou vodou, jako my. Pochopi- něk na ně naléhal tak, že se rozhodli rali jsme, že neděle ráno je brzo pro nás ději odejít. Všichni, co přišli, ve dvojicích
věrné, a někdy se musíme opravdu donu- odešli, až na jednoho, který byl samotář
tit, abychom přišli na ranní shromáždění. a svým postojem k nám byl značně flegCo potom lidi, kteří nemají motivaci při- matický. Z očí mu bylo znát, že je mu abjít, a dokonce se stydí za to, jak jsou ob- solutně jedno, co říkáme, hlavně, že se
lečení a nevoní kolínskou stejně jako my. nají a ohřeje. On ani nepostřehl, o co jde.
My služebníci jsme si navzájem umyRozhodli jsme se, že rozjedeme večerní shromáždění pro veřejnost se zaměře- li nohy s pocitem, že je to dobrá věc se
ním jednoduchého evangelia. Po dobu pokořit.
„Rudo můžeš prosím umýt nohy i Edoletních prázdnin roku 2010 jsme každý pátek od 20:00 do 21:30 měli večerní vi?“ Zeptal jsem se Rudy. Eda je zhrushromáždění. Každý mohl přijít oblečen, ba padesátiletý samotářský bezdomojak chtěl, jen ne v plavkách. Zapojili jsme vec, který byl značně zanedbaný. Přesto,
do toho i dobrovolníky ze sboru a kaž- že má padesát let, je bezdomovec začádý dostal pozvánky a roznášel tam, kde tečník a nemá žádné přátele. Nikomu
zrovna trávil den. Ne každý to splnil nevěří.
Ruda vzal kýbl s vodou, hubku a mýna 100 %, ale ovoce to přineslo.
V tu dobu se k nám do kontaktního dlo a začal umývat nohy našemu milému
centra přidalo několik dobrovolníků. hostu Edovi. Nebylo to obyčejné umýAle ne každý na to má žaludek, a postu- vání nohou, viděl jsem Rudu, jak něžně
pem času nás opouštěli. Ale jeden zůstal a s láskou hladí svými prsty špinavé nohy
(Ruda Lunda). A dokonce si převzal jed- a nic nevnímá. Sledoval jsem, jak Ruda
do toho dává sám sebe, ani dítě tak něžnu část Hodonína za svůj rajón.
Ročník 23, říjen 2011
J
S pozdravem tým kontaktního centra
závislým a lidem na ulici.
Ruda, Zdeněk a Petr SHALOM
www.cenap.cz
1 Článek s názvem Skutky těla a ovoce
Ducha je k nalezení ve Studijní bibli s výkladovými poznámkami, str. 1922–1923.
Užitečné jsou zde i poznámky pod čarou
na dané téma.
měření chování těch, kteří se považují za duchovní. Pokud něčí chování nevykazuje charakteristické rysy ze seznamu ovoce Ducha, pak to svědčí o dvou
skutečnostech: buď není věřící, anebo je
věřící, který není veden Božím Duchem.
Stejné normy hodnocení platí pro sbor
nebo církev.
Podívejme se teď blíže na skladbu prvního seznamu (vv. 19–21). Když Pavel
hovoří, že skutky těla jsou zřejmé („zjevné“ NBK), tím nemyslí, že jsou všechny
spáchané veřejně, kde mohou být viděny.
Některé jsou, některé nejsou. Místo toho
to znamená, že je zřejmé všem, že takové
činy pocházejí z hříšné a staré lidské přirozenosti. Zvláštností seznamu je fakt, že
neobsahuje jen takzvané tělesné hříchy,
jelikož hříchy vyvěrají z každé části lidské podstaty. Pavel ve svém seznamu rozdělil hříchy do čtyř kategorií. Na prvním
místě uvádí tři hříchy, které se týkají porušování sexuální morálky, další dva hříchy jsou z náboženské oblasti, poté následuje osm hříchů z oblasti chování se
ve vztahu k jinému člověku, tj. takzvané
sociální hříchy, a nakonec jsou zde dva
hříchy typické pro pohanskou společnost – opilství a nestřídmost.
Pavel začíná první skupinou a v ní vyjmenovává tři sexuální hříchy. Samozřejmě, že věcně je jejich rozsah či sféra poněkud komplexnější a širší. Ekumenická
Bible překládá slova cizoložství a smilstvo jedním společným slovem, což je
„necudnost“ (řec. porneia). Tímto souhrnným slovem jsou označeny všechny
nemorální vztahy. Pavel začíná hříchem,
který patřil mezi nejfrekventovanější
a nejrozšířenější hříchy v římském a řeckém světě. Jakýkoliv sexuální vztah mimo
vztah manželský, nebo jakýkoliv jiný, přirozený Bohem určený vztah, ať už jde
o homosexuální či lesbický vztah apod.,
je hříšný.
Dalším skutkem těla v Pavlově seznamu je nečistota (řec. akatharsia). V původním smyslu slova znamenala fyzickou nečistotu, špínu, ale později se vyvinul její
etický podtext, který odkazoval na osobu,
která byla morálně nečistá. Pavel používá
výraz téměř výhradně ve smyslu morální nečistoty. Týká se těch, kdo žijí v nečistém sexuálním prostředí a atmosféře
a dovolují, aby jejich mysl byla ovládána
a infikována nečistými myšlenkami a vášněmi.
Bezuzdnost (řec. aselgeia) je definována
jako „smyslnost a následování vášní a žádostí, které směřují k tomu, aby člověk
Ze života církve, Studijní Bible v každodenní praxi
Skutky těla a ovoce Ducha
aneb vítězství na dosah
ně neumyjete, jak ho umýval Ruda. Chtělo se mi plakat.
Zeptal jsem se Edy: „Jak se cítíš?“ Odpověděl: „Cítím se velmi, velmi trapně,
ale současně velmi, velmi dobře.“
Když mi tohle řekl, viděl jsem, jak se
Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudněco zlomilo. Jako když se koukáš z okna nost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čana nějakou věc a vůbec nevnímáš, že rodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň,
na okně je tmavá síť na komáry. A najed- podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nenou síť někdo oddělá a uvědomíš si, že střídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve
tam byla síť. To jsem přesně viděl. Viděl a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají,
jsem padat dolů tmavou záclonu.
nebudou mít podíl na království Božím.
Bůh je dobrý. Otočil jsem se na Zdeňka
Ovoce Božího Ducha však je láska, radost,
a zeptal jsem se ho: „Viděl jsi to taky? Vi- pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,
děl jsi, jak se něco zlomilo?“ Něco se sta- tichost a sebeovládání. Proti tomu se zálo a vysvětluji všem, co jsem viděl. „Tak kon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Jeco? Viděli jste to?“ Ale nikdo nic takové- žíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi
ho neviděl, jen já. Ale co jsme všichni vi- a sklony. (Galatským 5,19–24)
děli, bylo ovoce, které následovalo. Hned
tu neděli přišel Eda na ranní shromáždění čistě oblečen a vyprávěl beze strachu
svůj životní příběh před celým shromážděním. No není Bůh dobrý?
Eda je pro nás velkým povzbuzením.
Přestal sice chodit na nedělní shromáždění, ale úterý nevynechal ani jedno.
Nicméně jsme pochopili, že přivést ho
k radikálnější změně života asi nedokážeme, neboť na to nemáme podmínky.
Jsme jen kontaktní centrum, které objímá a ukazuje směr. Jsem přesvědčen, že
úterní kontaktní centra mají obrovský
vliv na lidi na ulici. Každý týden vidím,
jak jejich přirozená touha po lásce je naplněna, když jim vyprávíme jednoduché
evangelium, které ukazuje podstatu Boží
lásky k nám všem. Lidé poslouchají příběhy o marnotratném synovi a o ženě,
která celý život krvácela a měla odhodlání se prodrat přes velký zástup lidí,
a to jen proto, aby se dotkla Ježíše a byla
ak skutky těla, tak ovoce Ducha1 zceuzdravena. Také vyprávíme o posedlém
la zásadním způsobem ovlivňují jedmuži, který žil sám opuštěn mimo sponání člověka a jeho charakter. Křeslečnost v hrobech, a také další a další ťan je v neustálém zápase a jeho život
příběhy, které změnily můj i tvůj život. se tak stává kolbištěm, kde se odehrává
Ale i přesto je těžké těmto lidem pomoci neutuchající a nemilosrdný souboj, který
účinněji.
způsobuje stará lidská podstata. Apoštol
TEEN CHALLENGE. To je organizace, Pavel popisuje konflikt jako vnitřní zákterá má k tomu podmínky a dostatek pas křesťana mezi tělem a Duchem. Dává
zkušeností. Jsem vděčný Pánu, že tato zde do kontrastu snahu těla, které má
organizace existuje a že máme možnost tendenci úplně ovládnout člověka a odtam naše přátele posílat.
táhnout ho od Boha, ale na straně druhé
nabízí alternativu v podobě ovoce podle
Drahý bratře, drahá sestro, to, co Ducha, které produkuje. Že tělo a Duch
se stalo, když bratr Ruda umýval Edo- jsou v rozporu, je ve zmíněné stati iluvi nohy, jsem si nemohl nechat jen pro strováno protikladnými a naprosto odlišsebe. Jako bych zakopal hřivnu, a to se nými seznamy.
přece nedělá.
Tyto seznamy slouží věřícímu k vlastRozmnožujme tedy hřivny, které nám ní kontrole (sebereflexi) a k určení nebo
byly svěřené. AMEN
19
Studijní Bible v každodenní praxi
ŽIVOT V KRISTU
20
neměl žádnou hanbu ani veřejný stud“.
(str. 1922) Toto slovo líčí člověka, kterého sexuální chování je bez zábran, není
drženo na uzdě, není potlačováno, regulováno, omezováno či umírňováno. Takoví lidé nehledí na to, co si kdo o nich
myslí. V současnosti jsme svědky ohromného nárůstu a rozšíření projevů takového jednání nejen v západní společnosti,
ale i v našich zeměpisných šířkách. Jsou
to dveře dokořán otevřené pro nemravnost, nemorálnost a neukázněnost, kdy
lidé zaujímají postoj: „Mně je jedno, co si
o mně myslíš. Já mám svá sexuální práva
stejně jako lidská práva bez ohledu na to, co
si kdo o mně myslí.“
Druhou skupinou skutků těla jsou
špatné neboli nesprávné duchovní zážitky a zkušenosti. Pavel pojmenovává dvě skutečnosti: První je modlářství
(řec. eidólolatria) a vztahuje se na takový
typ zbožnosti nebo bohoslužby, která je
směrována k myšlence, principu, předmětu, osobě anebo na cokoli, co není
Bůh. To v praxi znamená, že člověk může
být modloslužebníkem a přitom nemusí
mít nikdy ve svém domě nějakou sošku,
kterou uctívá. Cokoli, co ovládá a řídí život člověka, může být pro něj modlou.
Pokud je to cokoliv jiného než Bůh, Bible to nazývá jedním slovem – modlářství.
Dalším hříchem v této skupině je čarodějnictví (řec. farmakeia). Tohle slovo pochází přímo z řeckého slova farmakeía, ze kterého máme slovo farmacie,
lékárnictví. Ve starověku a středověku se
slovo farmakeía používalo v souvislosti
s procesem výroby a distribucí léků. Tyto
léky (drogy) byly často brány či užívány
ve spojení s myšlenkovým pozdvižením,
vlastnosti. Existuje zbožné nadšení, ale stejně
tak i spravedlivý
hněv. Žárlivý člověk je člověk, který
se snaží být jedničkou za každou cenu,
a který má „pocit závisti z úspěchu druhého“. (str. 1922) Vášeň
znamená, že člověk má
výbušný, útočný, agresivní hněv, který drží
„ve své dlani a na někoho ho hodí“. Jako by měl
ve své ruce výbušninu, dynamit.
V pořadí další hřích je
podlost (řec. eritheiai). Jsou
to sobecké ambice, rivalita,
stranictví. Podlý člověk v sobě
nemá vypěstovaný koncept
služby jiným. Takový člověk se řídí krédem: „Co můžou jiní udělat pro mě.“
Rozpory (řec. dichostasia) a rozkoly (řec.
haireseis)2 – jsou problémy postoje. Takový člověk raději působí rozdělení, nežli
smíření a sjednocování. Když má před
sebou možnost rozhodnout se – zdali
smířit, nebo rozdělit – vybere si rozdělení.
mimosmyslovým vnímáním, transcendentním povznesením na úroveň nějakého duchovna. Tímto nesprávným a nelegálním způsobem se lidé snažili přimět
svého ducha k napojení na boha nebo
božství. Pavel zde jasně hovoří, že takový přístup není správný, nevede k Bohu
a tudíž je z toho zlého.
2 Další překladové varianty – roztržky
Třetí základní skupinu skutků těla (NBK, B21); sekty (KMS, NBK, B21); rozděpředstavují hříchy, které Pavel pojme- lení (KMS).
noval názvem Porušování bratrské lásky.
Pavel jich tady jmenuje osm. Někdy mohou lidé velice rychle odsoudit sexuální hříchy, ale mají tendenci zapomínat
Den otevřených dveří
na skutky, které narušují bratrskou lásku
a soužití. Jakým způsobem nebo způsoby
na
dovoluji nebo umožňuji narušovat bratrskou lásku? Většina slov nepotřebuje
iblická škola v Kolíně nyní
obsáhlé vysvětlení, přesto se zamysleme
nejsrdečněji zve všechny
nad jednotlivými skutky těla.
své známé i cizí, uchazeče
Na prvním místě Pavel zmiňuje rozbroi ty druhé bez rozdílu stáří k účasti
je (řec. echthrai), nepřátelství (KMS, NBK,
na dnech otevřených dveří.
B21). Slovo rozbroje je prvním z několika slov, které se zde objevuje v množném
Blažený bude 16. a 17. listopad
tvaru (čísle) a naznačuje různé projevy
toho roku, kdy se budete těšit ze
nepřátelství jak mezi jednotlivci, etnickýškolních bohoslužeb, modliteb a ze
mi skupinami, tak národy.
vzorové výuky. Přivoníte ke kouzlu
Na druhém místě jsou hádky (řec.
internátního života, kde vás sami
eris); sváry (KMS, NBK) – jsou to jednostudenti pohostí večeří i šálkem
duše zbytečné hádky a nesmyslné, abčaje.
surdní a nikam nevedoucí argumentace.
V zásadě jde o hádavého, haštěřivého,
Budeme Tě proto čekat, návštěvsvárlivého ducha či postoj ke každému
níku! Sbal si pouze spacák a zavítej
a ke všemu. Hádat se za každou cenu,
do Kolína ve středu 16. listopadu
vyvolávat napětí. Hádky jsou přirozenavečer (hůře i 17.11. ráno).
ným výsledkem nenávisti jak ve světě,
tak i v církvi.
Bližší informace:
Dále jsou žárlivost (řec. zélos) a vášeň
[email protected]
(řec. thymos). Žárlivost a záchvaty vztewww.vosmt.cz
ku můžou naznačovat dobré i špatné
B
VOŠMT
Jednoduše to znamená mít sektářského,
negativního ducha, který se obrátí vůči
komukoli, kdo není v jeho týmu. Takový
člověk říká: „Jelikož nejsi se mnou, jsi proti mně. Jelikož nejsi v mé skupině, nemůžeš se nám rovnat, a proto nejsi pro nás dost
dobrý.“
Závěrečný hřích v této skupině je závist (řec. fthonoi). Původně je to velice silné slovo a znamená mít postoj, kdy nejenom že já sám nechci, nepřeju si, ale
ani nedovoluji mít jinému člověku to, co
již má. To je závist, sobeckost, nepřejícnost. Závist má úzkou spojitost se žárlivostí. Je těžké poznat rozdíl mezi závistí
a žárlivostí s výjimkou, že závist je vždy
špatná, na rozdíl žárlivosti, která může
být i dobrá.
Do poslední skupiny skutků těla patří
opilství a nestřídmost. Opilství (řec. methai) byl velice rozšířený neduh ve starověkých společnostech, podobně jako je
tomu dnes. Nejnovější statistiky hovoří,
že Češi jsou na prvním místě ve spotřebě
piva na osobu (159,6 litrů) a na druhém
místě v Evropě v pití alkoholu (10,2 litrů). Je to smutné a nelichotivé zjištění,
což mě vede k závěru: žijeme v alkoholické společnosti.
Další hřích je nestřídmost (řec. kómoi),
hodování (NBK), hýření (KMS), obžerství (B21) a souvisí především s opilstvím. Řecké slovo kómoi vychází ze světa sportu, možná z atletických závodů,
kde je vylíčen sportovec, který zvítězil
v atletické soutěži a pozve své kamarády na párty, aby vítězství náležitě oslavil.
Ale slovo se postupně degradovalo a získalo negativní náboj, kdy neznamenalo
jenom „Pojďte, zabavme se, oslavme to,“
ale „Dělejme tady a teď cokoliv, co nám
přijde na mysl“. V angličtině je použito
slovo „orgie“. A dnes můžeme tohle slovo vztáhnout a použít na cokoliv, na jakoukoli skupinu, která žije bezbožně, nemorálně a zvrhle. Platí to o činnostech,
které jsou praktikovány bez zábran, bez
mantinelů, v tzv. bezbřehé svobodě, která však může, ale nemusí mít nic společného se sexuálními hříchy a s alkoholem. Písmo nám na mnoha místech
obecně hovoří o nezdrženlivém, neumírněném, nevázaném způsobu života.
Pavel hovoří, že takový člověk je vinen
hříchem kómoi, tj. nestřídmostí neboli
hýřením.
Jelikož jsem procházel těmito skutky
těla, je na místě otázka: Kterým skutkem
těla jsem nejvíce zranitelný? Který na mě
nejvíce doléhá? Který hřích má na mě
největší vliv, je takovým magnetem, který mě přitahuje, nebo co mě nejvíce
zlobí?
V medicíně je nemoc, která se nazývá
aneurysma, kdy je céva natolik slabá a je
v nebezpečí, že může na některém místě
prasknout. Aneurysma je vlastně výduť
vystupující z cévy, která působí na stěnu
cévy, která na nejtenčím a nejohroženějším místě praská. Aneurysma je vlastně
časovanou bombou, která se do prasknutí prakticky vůbec neprojeví. A v tom
je její záludnost, zrádnost. Jaké poučení
z toho plyne? Mnohdy člověk žije dlouho,
aniž by si uvědomoval, že má tuhle nemoc a žije v neustálém nebezpečí právě
proto, že neví. Případné příznaky a varování bere na lehkou váhu. Až náhle člověk může zemřít. Jaká je prevence? Je potřeba jít k lékaři včas na vyšetření.
Věřím, že my nedovolíme žádnému
duchovnímu aneurysmatu být v našem
životě. Pokud jsou nějaké příznaky duchovní aneurysmy, která ohrožuje život,
jednejme s nimi a přijďme k nebeskému
Lékaři.
V historii měli lidé různé povědomí
o hříchu a různou praxi o tom, jak jednat s tělem.
Prvním způsobem bylo jednoduše odmítnutí těla. V teologii existuje směr, který se nazývá perfekcionismus, a který učí,
že křesťan už vůbec nehřeší, poněvadž
ze sebe vykořenil hříšnou podstatu. Nemusíme již mít starost o tělo, všechno je
nové, staré pominulo. Nejsme přece ještě dokonalí. Kdo se odváží říct: Já jsem
už dokonalý. „Dokonalost v biblickém
pojetí není protějškem bezhříšnosti, ale
nezralosti.“3 Bible adresně řeší tuhle záležitost slovy apoštola Jana: „Říkáme-li, že
jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. A verš 9 a 10 říká: „Jestliže
doznáváme své hříchy, on [Bůh] je tak věrný
a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že
jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho
slovo v nás není.“ (1J 1,8–10)
Další nesprávný přístup v argumentaci
je, že hříšná přirozenost může být ospravedlněna vlastním úsilím. „Dnes jsem se
snažil málo, příště to zkusím více, tvrději,
přísněji.“ A příště člověk zjistí, že ani pak
to nebylo ono, a tak bude usilovat více
a ještě více dalších 10 let a nic.
Jiní argumentují dodržováním zákona. Problém s příkazy a zákazy je ten, že
se člověku vždy povede něco neudělat.
Člověk nebo jakékoliv společenské zřízení nedokáže přijít s takovými pravidly nebo zákony, které postihnou úplně
všechno. Proto se v dějinách mnozí uchýlili do klášterů a na pustá místa. Jeden
příklad za všechny: Ve 4. století žil jistý
Šimon asketa, který prožil na vysokém
sloupu 37 let svého života, ze kterého
neslézal. Kázal přicházejícím poutníkům
o tom, že tímto způsobem křižuje své
tělo a tělesné sklony.
Někteří říkají, že křesťané nejsou vázáni zákonem, že si můžou dělat, cokoli chtějí. Vše je dovoleno. Vždyť Bůh
nám to i tak odpustí. Jeho milost je větší než naše hříchy. Čím víc budeme hřešit, tím spíš nám bude odpuštěno, přece odpouštět je Boží řemeslo. A tak
místo toho, aby byli lepšími křesťany,
budou více hříšníky než křesťany. „Antinomismus je totiž opakem perfekcionismu a bývá ztotožňován s křesťanskou
svobodou.“4
A jiní zas na boj s tělem předem rezignují. Říkají: „Nemá to cenu. Vždyť jsem to
již zkoušel tolikrát. Takového života či životního standardu nelze dosáhnout. Jsem bezmocný. Vzdávám se.“
Pokud ale nic z toho není správné, co
tedy správné je? Jaká je biblická norma
pro křesťana? Existuje nějaké řešení, nějaké východisko z této bezútěšné a patové situace? Pokud ano, co to je? Jak
můžu vítězit nad svým tělem a tělesnými vášněmi, náladami, které mě opakovaně zotročují a vykořisťují. Může snad
ovoce Ducha v mém životě způsobit
změnu?
Bible nám slovy apoštola Pavla nabízí klíč. Za prvé, jednáš se starou přirozeností adekvátně skrze Krista? Zásadní
otázkou je, zdali jsi dostatečně porozuměl a uvěřil tomu, co Ježíš udělal na kříži právě pro tebe? Zdali prolil svou krev
bezdůvodně, jen tak? Zdali tě svým zmrtvýchvstáním neuschopnil žít vítězně?
Není snad dostatečnost a vítězství v smrti Kristově? Pavel říká: „Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás
táhne vaše přirozenost.“ (Ga 5,16)
Za druhé, uč se chodit v Duchu. Když
se nebudeš učit chodit v Duchu, přirozeně vykonáš skutky těla a staneš se obětí.
Ale žij skrze moc vzkříšení, která vzkřísila Krista a která může vítězně působit
ve tvém životě. A výsledek? Ovoce Ducha bude akčním způsobem přítomno
ve tvém životě.
Nemusíš být Billy Graham nebo Reinhard Bonnke ve své kazatelské službě.
Nemusíš mít ani veliká duchovní charismata. Ale když půjdeš do služby, můžeš
být dobrým, trpělivým a laskavým člověkem. Jsou to právě ti lidé, kteří mají ovoce Ducha přítomné ve svých životech
(J 15,16) a kteří řeknou: „Já budu raději
jako Ježíš. Chci mu působit radost. Chci být
podobný Ježíši. Chci být jako On.“
3
Ryrie, Charles C. Základy teologie. Tři4
nec: Biblos, 1994, str. 267.
Studijní Bible v každodenní praxi
Ročník 23, říjen 2011
S Boží pomocí
Vladimír Rafaj,
učitel VOŠMT
Tamtéž, str. 267.
21
ŽIVOT V KRISTU
Lukrativní nabídka
Čtenáři píší
V
22
dnešní době je jedním z hlavních kriterií úspěchu v životě dobrá práce. Většina mladých lidí sní,
že po škole získá slušně placené místo
ve stabilní firmě, kde je to bude bavit
a jejich pozice bude mít společenskou
vážnost. A není to sen pouze mladé, ale
také starší generace, i když mnozí z nich
již přišli o iluze, protože často zůstává jen u těch snů. Pokud je pro někoho
smyslem života osobní realizace, stává se
tato oblast zdrojem mnohých frustrací.
Je však jeden zaměstnavatel, který nabízí
místa v prestižní firmě bez ohledu na věk,
praxi, kariéru, či vzdělání. Hledá však
věrné zájemce, kteří se nebojí dlouhodobých závazků a jsou ochotni se učit jeho
způsobům práce. Nevypisuje žádné konkurzy a zkusí to s každým, kdo je ochoten
začít od píky a pracovat pilně ku prospěchu nového zaměstnavatele. Pochybujete,
že někdo takový existuje? Je jím Pán Ježíš
Kristus. Každého, kdo jej přijme za svého Pána, osvobodí z moci satana a hříchu a učiní ho svým služebníkem. „Díky
Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu,
ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu
učení, které vám bylo předáno. A tak jste byli
osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti. Mluvím názorně z ohledu
na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby
spravedlnosti k posvěcení.“ (Ř 6,17–19)
Tedy pracovní místo má k dispozici každý, teď jen záleží na něm, jestli
do práce nastoupí, nebo bude vést život
bez užitku. Takovýto život ztrácí smysl.
V Bohu však smysl života máme a Bůh
nazývá věřící svými služebníky. Mohu ale
zůstat služebníkem a nečinit, co mi Pán
říká? Co si asi Pán myslí o takovém služebníku? Pochybuji, že by dnes kterýkoliv zaměstnavatel takového zaměstnance
dlouho toleroval. I služební postup, kariéra, má v Boží firmě svůj princip. Bůh
hledá věrnost, pokoru a obětavost v tom,
co každému určí. „Jako je v jednom těle
mnoho údů, a nemají všechny stejný úkol,
tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo
v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.“ (Ř 12,4–5) „Mějte porozumění
jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale
věnujte se všedním službám. Nespoléhejte
na svou vlastní chytrost.“ (Ř 12,16) Tyto
principy jsou ve službě Bohu zásadní
a jen na jejich základě je s naší prací spokojen. Velký výkon a velké schopnosti ho
neoslní. Vždyť to, že jsme v něčem obdarovaní, je stejně jeho zásluha, a až On
uzná, že jsme připraveni tento dar použít
k jeho slávě, určitě si nás povolá. Právě
ochota dělat všední službu svědčí o naší
pokoře a pochopení toho, „co znamená
být služebníkem“.
Vyjmenovat a popsat všechny aspekty všední služby by zabralo hodně místa, proto zmíním jen některé: modlitba
za bratra v potřebě, pomoc bratru v nouzi, příprava zázemí bohoslužby, povzbuzení slovem, dávání na misii, vedení rodiny ke zbožnému životu, služba při
stolech – u nás celosbor či ošacení, návštěva dlouhodobě nemocných, služba
dětem… Tak to vidíme v životě Pána Ježíše i učedníků. To nám umožňuje podílet se na Božím díle a naplňovat po-
třeby ostatních. Jen tak se můžeme stát
služebníky, které On po zásluze odmění. Vždyť každý má pracovat s nadějí
na svou odměnu. Kdo chce, může žít i jinak, ale přichází o zázemí Božího domu.
Protože pokud zde chceme žít, musíme
přijmout i jeho zvyklosti, tak to funguje i v běžném životě. Bůh nikoho nenutí do svého díla, ale každý má možnost
přijat je za své. Hlavně však chci zdůraznit, že je čest pro Pána pracovat. Nikde nedosáhneme trvalejších výsledků
naší snahy, než v práci pro Boží království. Dělat práci, která má smysl, a dělat
ji s nejvyšším oceněním, to už stojí za
to.
Marek Pinďák,
2. pastor AC Uherský Brod
Jsem jedna z vás...
Dobrý den, už dlouhou dobu v sobě nosím touhu napsat „něco“ opuštěným ženám
v církvi. Vím, že existují povzbudivější témata, jako je zdravá rodina a podobně. Když
budu upřímná, tak se těmto článkům vyhýbám, protože ve mě vzbuzují smutek. Ani nemám představu, kolik je v církvích opuštěných žen. Jen si myslím, že málokterá z nás
je ochotna mluvit o své bolesti.
Je to už 2 roky, co mě a děti opustil manžel,
který byl křesťan a služebník. Záměrně neuvádím nic osobního, protože je to pro mne
stále moc čerstvé a bolavé. Proto vás chci poprosit, pokud se rozhodnete tento článek uveřejnit, neuvádějte moje jméno. Děkuji.
V
ám, kdo jste smutní. Vám, kdo jste
naštvaní. Vám, kdo jste zoufalí.
Vám, kdo jste opuštění…
Prostě vám všem, kdo jste na tom stejně jako já. Nemusím mít jméno, a přesto mě poznáte. Jsem žena, která měla
krásné sny o šťastném manželství, naplněném láskou, pokojem a radostí. Sen
o muži, který mě bude milovat, pro to,
jaká jsem, pro to, kým pro něho jsem.
Sen o tom, jak spolu budeme společně
vychovávat děti, sen o tom, jak budeme
sloužit Bohu, sen o tom, že spolu přečkáme všechny bouře, že spolu jednou
zestárneme, a přesto se budeme milovat,
sen o tom, že se držíme za ruce…
Jednoho dne jsem se s hrůzou probudila a zjistila, že tento sen je už pouze
jen mým snem. Znáš ten pocit zklamání, zoufalství, hněvu. Co to je? Jak se to
mohlo stát? To není možné. Někdo ti to
všechno vzal.
Zbude jenom prázdno. Kam se to vše
podělo? Co jsem mohla udělat a neudělala jsem? Co jsem udělala špatně?
Hněv střídá bolest a jen díky dětem
a práci víš, že ještě žiješ a že musíš žít,
už ne kvůli sobě, ale kvůli nim se snažíš
usmívat, vařit s radostí, nemluvit špatně
o tatínkovi, kterého ve skrytu duše nenávidíš... Jak ti to mohl udělat? Jak to mohl
udělat dětem?
To on ti sebral tvoje sny a teď je s jinou, které šeptá to, co kdysi šeptal tobě,
usmívá se na ni, hladí ji a ty, ty jsi sama
se svou samotou.
Večer co večer, když děti usnou, jsi
zase sama, myšlenky se ti rojí jako hejno
včel jedna přes druhou, chceš na to přijít: PROČ? To velké proč ti nedává spát.
Říkáš si, kdyby šlo tak usnout, ráno se
probudit a s úlevou zjistit, že to byl jen
hnusný sen, který právě skončil. Jenže ty
se ráno probudíš a zjistíš, že to nebyl sen.
Honem vzbudit děti, pohladit je, dát
jim pusu, usmát se na ně a dělat, že se
nic nestalo… Jak dlouho tohle vydržíš?
Ne, ty to musíš vydržet! Kvůli dětem. Nic
jiného ti přece nezbývá! Je to psycho, nebrečet, když se ti chce řvát a přitom se
musíš usmívat.
Znáš to? Můžeš být milá, skromná,
laskavá, skvělá kuchařka, mít vždy vzorně uklizeno, mít krásnou štíhlou postavu, a přesto mu to nestačí, přesto odešel
a nechal tě samotnou.
Jsem na tom stejně jako ty, odešel,
možná to s ním občas bylo k nevydržení,
hádal se s tebou, pak zas mlčel, jako bys
neexistovala, nechodil domů a když přišel, tak bylo zle.
Přesto se ti po něm stýská... Nebyl
vždycky takový, uměl se hezky smát, hrál
si s dětmi, povídal si s tebou, hladil tě,
v jeho objetí sis připadala jako ta jediná
a žádná jiná, jen ty a on.
Tohle se přece křesťanům nestává?!
Oni to přece vše překonají, odpustí si
nebo se stane zázrak – Bůh něco udělá. Někdo z přátel se vám bude věnovat
Ročník 23, říjen 2011
N
Bezcenný
ěkdy to už tak bývá, že se lidský život odvíjí divným způsobem. Olda se narodil, když jeho
tři bratři už odrůstali dětským botám,
jako nechtěné dítě. Matka byla ráda, že
už má to hemžení kolem dětí za sebou,
otec zase naříkal na nečekané zvýšení
výdajů. I když se matka snažila různým
způsobem potratit, dítě se drželo pevně života. Když se Olda narodil, posteskla si matka, že to mohla být alespoň holka. Co se čtvrtým klukem. Ani
Oldovi bratři neměli z nového sourozence radost. Přijali ho jako další krk,
se kterým se budou muset o všechno
dělit. Nelíbilo se jim to. A tak byl už
od narození Oldův život poznamenaný určitou mírou lhostejnosti, ústrků a odmítání. V tom lepším případě
si ho doma nikdo nevšímal, jinak ho
rodiče i sourozenci častovali různými
drsnými výroky a posměšky. Je neuvěřitelné, že vlastní krev může být tak
krutá.
Není divu, že to Oldu značně poznamenalo. Stal se plachým, do sebe
uzavřeným dítětem. Protože nosil to,
co zbylo z ošacení svých bratří, pokud nemusel, raději nikam nechodil,
protože svým zevnějškem byl středem
pozornosti dětí i dospělých. Škole se
ale vyhnout nemohl. Do školy by chodil moc rád, kdyby nebylo posměšků
a týrání ostatních dětí. Ty braly Oldu
jako předmět své zábavy, šikana jak vyšitá. Při tom byl Olda nesmírně nadaný, veškeré učivo hltal jako živou vodu.
Když byl ale vyvolaný, většinou mlčel.
Styděl se i bál se dalšího posměchu.
Písemné práce měl vždy na jedničku,
učitelé ovšem předpokládali, že to nejspíše opsal, když při ústním zkoušení
mlčel. Byl pro ně takovou malou obtíží, kterou jaksi nešlo odstranit. Tak
prolézal rok za rokem s odřenýma ušima a při tom mohl být chloubou své
školy.
Když mu bylo třináct let, dostali
nového třídního učitele. Byl to muž
středního věku, vysoké, dobře rostlé
postavy. Při osobním kontaktu působil milým dojmem. Ale bylo v něm ještě něco, co ho odlišovalo od ostatních
lidí. Byl totiž křesťan. Hned v počátku
dal všem rošťákům jasně najevo, že
s ním nebudou žádné žerty. Učil matematiku a fyziku, tedy předměty ne
zrovna oblíbené. První vyučovací hodinu využil k tomu, aby se seznámil
s dětmi. Vyvolával jméno za jménem,
každého žáka si pečlivě prohlédl, s každým krátce pohovořil. Když došel k Oldovi, celá třída se lehce pochechtávala
a čekala dobrou zábavu. Učitel je zpražil jedním dlouhým pohledem, pak se
zadíval na Oldu, který hleděl podle svého zvyku do země. Viděl od prvního
pohledu, že s tím chlapcem není něco
v pořádku. Sice ho kolegové upozornili, koho že ve třídě bude mít, ale on si
chtěl udělat úsudek sám.
„Podívej se na mě, Oldo“, řekl laskavě. Vlídná slova vyvedla Oldu natolik
z míry, že zvedl hlavu. To, co si učitel
přečetl v jeho očích, bylo dostatečně
výmluvné. Strach, rezignace, smutek,
ale také záblesk touhy i naděje. Protože byl Olda poslední, koho vyvolal, jen
se na něj usmál a řekl: „To bude dobré, hochu.“ Pak rozdal dětem papíry
s nadepsaným příkladem či spíše početní hádankou a řekl, že na vyřešení
mají pět minut. Pozorně studoval, jak
zareagují. Hlavně sledoval Oldu. S překvapením si všiml, že se Olda po přečtení sám pro sebe usmál a napsal
jednu větu. Po pěti minutách papíry vybral, a protože zvonilo, propustil
děti ze třídy. Hned na místě počal třídit odevzdané práce. Bylo to ale velmi prosté. Jedinou správnou odpověď
nalezl na papíře s Oldovým jménem.
Všichni se snažili k něčemu dopočítat, jen Olda rozeznal, že vůbec nebylo nutné počítat, ale že šlo o logickou
úvahu.
Večer doma vyprávěl své manželce
o Oldovi a rozhodli se mu pomoci. Věděli, že to nebude lehké, ale spoléhali
se na Boží moudrost a vedení.
Dlouho nemohl ten třináctiletý kluk
uvěřit, že by o něho někdo stál. Stále
čekal za každou laskavostí nějaký úskok.
Pomalu se odlupovala slupka za slupkou na jeho okoralé duši. Byla vyslovena spousta modliteb, následovaných
praktickými skutky lásky, než-li si byl
Olda jistý, že se jeho život obrátil k lepšímu. A když otevřel své hladové srdce
Ježíši Kristu, všichni mluvili o zázraku,
který se s ním stal.
Když řeknu, že Olda vystudoval vysokou školu a stal se známým architektem, bude to znít jako závěr nějakého
románku z červené knihovny. Olda se
tím známým architektem skutečně stal.
Někdy to už tak bývá, že se lidský život odvíjí zvláštním způsobem.
Eva Hasmandová,
AC Valašské Meziříčí
Čtenáři píší, Povídka
a modlit se za vás. Ty sama se postíš, pláčeš večer co večer před Bohem, čteš knihy
jak být lepší manželkou – vaříš to, co má
rád, nehádáš se, hezky se oblékáš, snažíš
se, snažíš se, o co se vlastně snažíš?
Ty to víš, už dávno to cítíš, že už tě nemiluje, jen si to nechceš přiznat, a tak se
mu snažíš zalíbit, aby si tě všiml, aby…
Posloucháš rady těch šťastných manželek, jejichž manželství ti všichni dávají za příklad, s nadějí, že objevíš nějaký způsob jak se změnit? Snad už bude
manžel s tebou konečně spokojený? A ať
vyzkoušíš cokoli, nic se nezmění. Bolest
a samota se v tobě hromadí jako pára
pod pokličkou, ty víš, že to přeteče, jen
nevíš kdy, ale víš, že se to blíží. Už není
nic, co bys mohla udělat, vše je k ničemu,
nikdy jsi nebyla tak bezmocná, tak zoufalá, vždycky sis přece věděla rady... Ale teď,
teď jsi opravdu na kolenou. Nemusíš klečet a přesto klečíš. To nejhorší, čeho ses
bála, je tady, ztratila jsi naději. A právě,
když ztrácíš poslední naději, tak ji znovu
nacházíš… V té největší tmě se ozve tichý
hlas: „Pojď ke mně!“ A ty víš, že ten hlas
dobře znáš. Jeho hlas je tak vlídný a laskavý. Ježíš se k tobě nakloní a řekne ti:
„Holčičko moje, je mi to tak líto, takhle
jsem to nechtěl, bolí mě, když vidím tvoje slzy a bolest.“ A ty najednou víš, že je
tady pro tebe, jenom pro tebe.
Povídáte si, jakoby to byl dávný přítel, který byl dlouho na cestách… „Nevím,
proč jsi byl, můj Bože, tak dlouho pryč.
Důležité je, že ses vrátil. Bez tebe to nezvládnu, nemám sílu, nemám odvahu, nemám víru. Moc tě potřebuju.“ Už se ho nesnažíš ovlivňovat, zalíbit se mu (tak jako
svému muži, vždyť to děláš už tolik let…)
Ted víš, že jsi milovaná, víš, že to nejsou
jen prázdná slova o lásce, tohle je skutečné.
Ježíš ti nic neslibuje, je s tebou a to je
víc než tvůj dávný sen o šťastném manželství, který se rozplynul. Ani já ti nic
neslibuji, bolest nezmizí, samota se bude
vkrádat večer co večer jako stín tvojí minulosti, děti budou stále mluvit o tatínkovi a ty mu budeš muset stále ve svém
srdci odpouštět.
Přece se něco změní. Změníš se ty,
budeš zlomená, na kolenou a toužící po tom, až uslyšíš znovu hlas svého
nejlepšího přítele, který ti říká: „Pojď
ke mně.“ A jestli existuje nějaká naděje,
nějaká útěcha, tak je právě v hlase tvého
přítele. Moc ti přeju, abys ho pozvala dál
do svojí samoty a smutku, kterou se tolik
snažíš skrýt. Před ním můžeš plakat i nadávat. Ježíši nevadí tvoje výčitky, ani tvůj
hněv, nezacpe si uši ani před tvým zoufalým pláčem a sebelítostí. Možná si i tví
přátelé zacpávají uši, Ježíš to neudělá!
Čeká na tebe, až k němu přijdeš a schoulíš se do jeho milující náruče.
23
ŽIVOT V KRISTU
Orienťák trochu jinak
A
Dětem
hoj děti,
nevíte, kam se nám poděly prázdniny? Teda – já bych si dala ještě jedny. A víte, že nám o prázdninách
do oddílu přibyla jedna prima holka?
Jmenuje se Eva, a fakt je s ní bezvadně.
Povím vám o ní více.
24
Poprvé s námi byla na táboře. Nikoho
tam neznala a nikdo neznal ji. Je jí teprve
7 let, ale málokdo z našeho oddílu se jí
vyrovná. Zpočátku to ale vypadalo jinak.
Když šla na první nástup, hned jsme si
všimli, že trochu kulhá. A právě na tomto nástupu jsme se měli rozdělit do dvojic, ve kterých poběžíme orientační běh.
On to nebyl běh v pravém slova smyslu.
Byla to trasa, na které byly hádanky, které měly prověřit, co všechno známe. Třeba – tři karty a na nich houby. Měli jsme
poznat, jestli to jsou jedlé houby. Pokud
ano, měli jsme se vydat cestou vpravo
a pokud ne, tak cestou vlevo. Když jsme
vybrali špatně, po nějaké době jsme došli ke značce STOP! Tak jsme se museli
vrátit a jít tou druhou cestou až k dalšímu úkolu. Každý se týkal něčeho jiného.
Hrozně jsme se na to těšili. Dvojice se
dávaly k sobě tak, že vždycky někdo šel
a vytáhl dvě jména z klobouku. S Evičkou měla jít Jana. Když se to rozhodlo,
vypadala zklamaně, ale statečně se snažila nedát to najevo. V duchu si ale řekla, že tenhle závod má prohraný. To ten
tábor teda pěkně začíná. A pak se šlo
na start a dvojice vyrážely na trasu s určitým časovým odstupem. Jana s Evkou se
připravily a už šly. No běh to doopravdy
nebyl. Jana se snažila běžet napřed a najít lístek s úkolem. Když ho našla, bezradně rozhodila rukama a křikla na Evku:
„Co já vím, co je správně? Půjdeme tady
po rovince, druhá cesta jde do kopce
a to se mi nechce.“ Jenže Evka drapla lístek, přečetla ho a hned věděla: „Kdepak,
jde se nahoru.“ Otázka zněla, jestli stopa, kterou najdou vedle louže, patří divočákovi. Tak to Evka poznala bezpečně,
divočáky mívají za chatou. A obě hned
vyrazily nahoru. Evka jen křikla na Janu:
„Jdi napřed a vždycky mi otázku zavolej.
Já to zkusím vymyslet, než dojdu.“ A tak
to taky udělaly. Evka byla mladší, ale Janička byla překvapená, kolik toho znala.
„No to víš, když jsi půl roku v nemocnici,
tak čteš a koukáš na filmy. A maminka mi
přinesla samé encyklopedie a Bibli a filmy, ze kterých se dá něco naučit. Já jsem
se rozhodla, že totiž zkusím jít do nějakých vědomostních soutěží jako nejmladší účastník. No ještě jsem nic nevyhrála,
ale je to legrace.“ Třeba jednou proti mně
seděl nějaký pan profesor. Když zjistil,
s kým bude soutěžit, rozesmál se, a bylo
mu jasné, kdo vyhraje. Vyhrál, ale první tři kola měl smůlu a já štěstí na otázky, tak jsem vedla tři nula. Jejda, ten se
chudák začal až potit. No pak ale rychle nastartoval a bylo to jasné. Nakonec
mě pozval na večeři a dal mi jednu novou encyklopedii, která teprve má vyjít
a na které sám pracoval. Je o broucích.
Tak jsem mu slíbila, že až něco napíšu
já, že mu to oplatím. A on se na mě tak
vážně kouknul a řekl, že věří, že to bude
brzo a že se moc těší. Tak to se do toho
budu muset pustit.“
Holky povídaly celou cestu a než se nadály, byl před nimi poslední úkol. Spletly
se jen jednou a do cíle dorazily s druhým
nejlepším časem. Evka jen mrkla na Janu:
„Teda, vidíš to? Máme co vylepšovat, příště musíme být první.“
Janička šla do stanu a přemýšlela nad
svou novou kamarádkou. „Koneckonců –
je to moc prima holka. Ale jak to dokázala, když je nemocná, každý na ni kouká,
že kulhá, ona si z toho nic nedělá a ještě
na všechny strany sype dobrou náladu?
Nedalo jí to a hned druhý den, když byl
odpolední klid a holky byly spolu, tak se
jí na to šla zeptat. Evka měla jednoduchou odpověď. „Tak zaprvé. Taťka mi našel v Bibli místo, že všechno napomáhá
k dobrému těm, kdo milují Boha. Tak to
mi hned zkraje, když jsem zjistila, že už
nikdy nebudu běhat, moc pomohlo. Říkala jsem si, že to bude k něčemu dobré,
jen přijít na to, k čemu. No a pak jsem
se pustila do těch knížek a filmů a to ti
bylo tak zajímavé. A já bych se k tomu
normálně nedostala. Já jsem raději lítala
s děckama venku a jezdila na kole. Teď
vím, že chci být dobrá doktorka, a musím se hodně učit, abych mohla všem pomáhat tak dobře, jako ta moje. Víš, měli
jsme autonehodu a vypadalo to, že o tu
nohu přijdu úplně. A vidíš – já chodím.
No není to supr? A to dokázala ta moje
doktorka. A taky mi řekla: „Co se mračíš,
koukej, kolik toho můžeš ještě pořád dělat. Podívej se tady po oddělení, kolik dětí
nemá to štěstí, jako ty.“ Myslela jsem si,
o jakém štěstí to asi mluví? Ale šla jsem
s ní podívat se po tom oddělení. A tam ti
byl třeba kluk, který už fakt vůbec nebude chodit, ale u jeho postele bylo pořád
plno děcek, protože s ním bylo bezva. Nikdy si nestěžoval na to, co už nemůže, ale
pořád vymýšlel spoustu věcí a rozhodně
toho bylo pořád ještě víc než dost, co
mohl, a on to teda využíval naplno. Rozhodla jsem se, že budu jako on.“
A tak to zkuste jako Evka. Když se ráno
vzbudíte, řekněte si: „Co dobrého dnes
asi můžu udělat, vymyslet, vyrobit, vyzkoušet, naučit se? Komu můžu pomoct
nebo udělat radost? A uvidíte, kolik těch
možností všude kolem je. Tak ať se vám
to daří, to vám přeje
teta Dana.
A víte, jak zní správně ten veršík z Bible, který tak pomohl Evce? Jestli ne, tak si
vyluštěte křížovku a ta vám poradí.
• Jak se jmenoval bratr Petra?
• Kdo vyvedl Izraelity z Egypta?
• Jak se jmenovala maminka Ježíše?
• Jak se jmenoval tatínek Izáka?
• Jak se jmenoval muž, který byl uzdraven z malomocenství?
• Kdo promluvil na Mojžíše z hořícího
keře?
• Jak se jmenoval muž, který nemohl
uvěřit tomu, že Ježíš vstal z mrtvých?
Mao Tse-Tung zavraždil
77 milionů lidí pro Darwina
W
orld Net Daily oznámil, že
počet mrtvých za Maovy vlády teroru v Číně byl revidován směrem nahoru na 77 milionů.
R. J. Rummela, držitel Nobelovy ceny
za mír, vědu a politiku, odhadoval předtím jen polovinu tohoto množství mrtvých (38 milionů). To rozšiřuje Maův
Guinnessův rekord s pověstí nejhoršího
masového vraha v dějinách. Jeho úmyslné zabíjení, včetně politiky, která záměrně vyhladověla desítky milionů Číňanů,
překonává Hitlera i Stalina. Úmrtí připisovaná Maově democidě (= vraždění ze
strany vlády) činí více než dvojnásobek
celkových obětí bojů ve všech válkách
mezi roky 1900 – 1987 včetně I. a II. světové války. Ve dvacátém století bylo zabito přes 174 milionů lidí kvůli událostem při democidách, 148 milionů padlo
za oběť marxistickým režimům – čtyřikrát
více než úmrtí v bojích, které se odhaduje na 34,1 milionu.
Rummel, který zaznamenával democidy ve 20. století, řekl: „Jsem teď přesvědčen, že Stalin překonal Hitlera v obludnosti zla, a Mao, že předstihl Stalina.“
Všichni tři diktátoři byli oddáni vědeckému materialismu ve shodě s darwinovským principem boje o existenci
a přežití nejschopnějšího. Podle článku
na Answers in Genesis(1), Mao uvedl dva
ze svých oblíbených autorů jako Darwina a Huxleyho. Podle citátu, přisuzovanému jednomu čínskému komunistickému vůdci(2), předseda Mao řekl: „Čínský
socialismus je založen na Darwinovi
a teorii evoluce.“ Stalin se stal ateistou
po přečtení Darwina a Hitler, i když z jiného konce politického spektra, založil
Mein Kampf na darwinistických princi-
pech boje a zdatnosti. Tyto myšlenky se
staly velmi populární mezi předními německými mysliteli v následujících desetiletích po Darwinově O původu druhů, což
je zdokumentováno v knize historika Richarda Weikarta, Od Darwina k Hitlerovi
(Palgrave Macmillan, 2004).
Představte si, jak dlouho by trvalo přečíst jména 77 milionů lidí. Jedno každých
pět sekund, ve dne i v noci, by trvalo více
jak 12 let, jen pouhé přečtení jejich jmen,
aniž by se vědělo, kdo ti lidé byli nebo
jakého druhu byly jejich naděje a sny –
sny, které byly zadušeny ve vězení, v brutálních pracovních táborech, mučením
nebo politikou vyvolaných hladomorů.
Přidejte dalších 12 let pro ty, kteří byli
zavražděni jinými komunistickými vůdci,
3 roky a 4 měsíce pro oběti nacistů – celkem by to bylo téměř 28 let čtení jméno za jménem, jedno po druhém, ve dne
i v noci. Naproti tomu čtení jmen obětí
z 11. září by touto rychlostí trvalo něco
málo přes čtyři hodiny.
Někteří historici se domnívali, že záhadné nemoci Charlese Darwina pocházejí alespoň částečně ze stresu a deprese nad možnými dopady jeho radikálních
myšlenek(3). Darwin kdysi napsal: „Je to
jako přiznat se k vraždě.“(4).
(V zájmu přesnosti nutno dodat, že
předchozí Darwinův výrok nebyl vyřčen
přímo v souvislosti s obavami Darwina
o celkový dopad jeho myšlenek na společnost, ale v souvislosti s obavou veřejně
prohlásit, že organické druhy nejsou neměnné (což kreacionisté nikdy netvrdili)
– jak věřil např. Carl Linné. Je ovšem jisté, že Darwin trpěl psychickými nemocemi, které mohly být zapříčiněny jeho nepochybnými obavami o negativní dopad
evoluční teorie na společnost. Darwin si
o svém zdraví i jiných věcech vedl pečlivé
zápisky. Mezi jeho choroby se uvádí agorafobie, což je strach z pobývání na cizích
místech, strach z napadení, pokud tato
osoba není ve svém domově. – pozn. P. K.)
Darwinismus byl pro nacismus a komunismus jako benzinové výpary a jiskra. Lenin, Stalin, Mao Ce-tung, Pol Pot,
Castro, Kim Čong-il a komunističtí tyrané minulosti i současnosti byli oddanými
vědeckými materialisty. Zavřeli kostely
a podporovali ateismus, vyvyšovali darwinismus a podporovali evoluční teorii
jako vědecké zdůvodnění ospravedlňující existenci státu a etické ospravedlnění
jeho brutální politiky. John West na Evolution News(5) připomenul čtenářům, jak
Darwin sám podporoval eugeniku a rasismus, a obvinil Americké přírodovědné muzeum, že tento aspekt Darwinova
života ještě podporuje v rámci výstavy
o Darwinovi, která stála mnoho milionů
dolarů(6).
Toto je jen jeden z dalších vážných důvodů, proč má smysl debatovat o tématu stvoření versus evoluce. Nebavíme se
o nějakých drobných problémech, o kterých spekulují vědci, nebo o žabomyších
problémech filozofů. Myšlenky mají své
důsledky a stojí za to podívat se na přednášku Richarda Weikarta(7), který názorně ukazuje, že stejné Darwinovy principy, které motivovaly Hitlera a komunisty,
jsou živé a pořád aktuální i dnes mezi
eminentními evolučními biology. Mnozí
univerzitní profesoři a evoluční biologové jsou zapřisáhlí marxisté.
Nechme je uvažovat nad hroznými důsledky jejich systému víry, a pak ať se zamyslí nad varováním Ježíše: „Každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný
strom nese špatné ovoce. Dobrý strom
nemůže nést špatné ovoce, stejně jako
špatný strom nemůže nést ovoce dobré.
Každý strom, který nenese dobré ovoce,
je podťat a hozen na oheň. A tak je poznáte po ovoci.“(8).
Stvoření vs. evoluce
Ročník 23, říjen 2011
Odkazy:
1) http://www.answersingenesis.org
2) http://www.coralridge.org
3) Russell Grigg: Darwin´s mystery illness, http://www.answersingenesis.org
4) Darwinův deník, léta 1842-1844,
PBS: (http://www.pbs.org
5) http://www.evolutionnews.org
6) http://creationsafaris.com
7) Přednáška je dostupná na Access
Research Network (ARN)
8) Citát je z Bible, z tzv. kázání na hoře,
v knize Matouše, 5. až 7. kapitola)
Zdroj: http://creationsafaris.com
Přeložil Ing. Ivo Kraus
25
13. díl
Původ vesmíru
Jaký je původ vesmíru? Touto otázkou se v určitém životním období zabývá nejedno dítě a díky tomu si původem vesmíru lámou
hlavu i zodpovědní rodiče. Kde ale vzít smysluplnou a pravdivou
odpověď? Tak této otázce věnovali nemalé úsilí filosofové, teologové i vědci po celá staletí. Během historických období se pohled
na vesmír a jeho původ dramaticky měnil a v mnohých ohledech
tomu je tak dodnes. Konečnou odpověď nemáme. Na druhou stranu, odborných názorů, které jsou vždy bohatě doložené výpočty,
argumenty či měřeními, máme na výběr celou řadu. Stačí si jen
vybrat. Škola nás s odvoláním na interpretaci výzkumů moderní
vědy seznámí s teorií Velkého třesku a tzv. Standardním modelem
vesmíru.
Velký třesk je teorie popisující, jak vesmír vznikl. Vědci kombinují závěry obecné teorie relativity a pozorování galaxií, vyvozují,
že pozorované jevy a jejich důsledky vypovídají o minulosti vesmíru a dávají tušit i jeho přirozený vývoj v budoucnosti. Podle teorie
Velkého třesku není vesmír nekonečně starý a měl na svém počátku podobu singularity s nekonečně velkou hustotou a teplotou.
Jedná se o teoretickou představu bodu v prostoru, kde gravitační pole
a jiné fyzikální veličiny nabývají nekonečných hodnot. Ve skutečnosti není
jasné, co se v tomto bodě a jeho nejbližším okolí děje. Chybí teorie, která
by dávala rozumné výsledky a stávající fyzikální teorie (obecná teorie relativity a kvantová mechanika) si s tímto problémem neví rady. Určité
představy o dění v singularitách nabízí teorie strun, ta však není dokončena a má jisté problémy s ověřením svých předpovědí. (podle Wikipedie)
Vezmeme-li v úvahu zákonitosti teorie relativity, můžeme si
představit, že nekonečně hustá hmota svou extrémní gravitací
ovlivňovala též samotnou podstatu času a prostoru. Podle Alberta Einsteina nejsou čas ani prostor neměnné, mohou se měnit. Při
Velkém třesku mohl být časoprostor zakřivený tak, že existovala
hranice, při které zakřivení časoprostoru bylo nekonečné a kterou
prostor ani čas nemohly překročit. Jinými slovy: Velkým třeskem
došlo i ke vzniku časoprostoru, čtyřrozměrné soustavy, jak ji chápeme dnes. Čas tak začal existovat spolu s prostorem, vesmír se
začal dynamicky rozpínat a chladnout.
Standardní model vesmíru je teorie, která popisuje elementární
částice (např. kvarky, leptony) a jejich vzájemné vztahy (např. tzv.
Silná interakce, která udržuje protony a neutrony v atomovém jádře). Z elementárních částic (podle dnešního stupně poznání) začala
vznikat hmota, která postupem času, na základě např. gravitačních
zákonitostí, nabývala tvar galaxií, jak je můžeme pozorovat dnes.
Standardní model vesmíru popisuje sice vznik a základní uspořádání
hmoty, na druhou stranu ale ne vždy dokáže vysvětlit podstatu těchto jevů.
Stáří vesmíru se podle posledních měření odhaduje na 13,73
(s odchylkou ± 0,12) miliardy let. Jiné metody měření vycházející
z odlišných datovacích metod (např. radioaktivní datování) dosahují nižší přesnosti, přesto potvrzují stáří minimálně 11 a maximálně 20 miliard let.
Nesourodých teorií, které v současné době zastávají různé vědecké kapacity, je celá řada a otázka původu vesmíru není jednoznačně zodpovězena. Dokonce ani teorii Velkého třesku nepodporují
„všichni“... V odborných kruzích jsou diskutovány závažné námitky vůči Velkému třesku i Standardnímu modelu. Je však smutnou
pravdou, že proti nim stojí (poněkud vědecky nekorektní) tlak většiny, který se (podobně jako v jiných vědních oborech) snaží „problémy zamést pod koberec“ a „viníky“ umlčet nebo zesměšnit.
Vedle nestálých a překotně se vyvíjejících moderních vědeckých
teorií, které byly formulovány většinou až během 20. století, tu
26
je již několik tisíciletí i neměnné svědectví Bible. Ta učí o Bohu,
který je Stvořitelem všeho viditelného i neviditelného. Bůh Bible sám o sobě skrze proroka Izajáše nekompromisně prohlašuje: „Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma
rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy.“
(Izajáš 45,12) To je z Boží strany strategický tah „na šachovnici“ našeho života. Teď jsme na tahu my a nezůstává místo pro neutrální
postoj, člověk si chtě-nechtě musí zvolit: 1) buď „Bůh je“, nebo „Bůh
není“. 2) Pokud Bůh je, musíme se rozhodnout, jestli „říká pravdu“
nebo „lže“. 3) Pokud Bůh je a mluví pravdu, zvolím si, že „přijmu, co
říká“ nebo „udělám cokoliv jiného“.
Hledat cestu ve vytáčkách nikam nevede, takové „chytré řešení“
je jen dočasným klamným vítězstvím – iluzí. Není pochyb o tom,
že důsledky odpovědí na tyto tři jednoduché otázky nás budou
provázet po celý život. Je to základ, podle něhož se rozhodujeme,
ale na druhou stranu také, podle něhož je rozhodováno o nás. Tak,
jako platí fyzikální zákony, platí i zákony duchovní – fungují nezávisle na našem vědomí či souhlasu.
Podle Bible víme, že „Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi…“ což by
znamenalo, že Bůh je původcem hmoty, prostoru, času, informace… On dal všemu dění řád i smysl. Bible nám říká více o Božích
motivech a cíli, k němuž své stvoření směřuje. Pokud své vědecké bádání postavíme na Bibli, máme naději, že Bohu „nahlédneme
do karet“ a objevíme, jak co udělal. Pokud se od Bible odchýlíme,
zjistíme na konci svého bádání dvě skutečnosti: 1) „šli jsme špatně“ a 2) „Bůh má vždy poslední slovo“ – ať nashromáždíme jakékoliv
množství argumentů, je to On, kdo jejich počet může „vynásobit
nulou“ a nezbude nám nic.
Pro mnohé je jistě přemýšlení „tímto směrem“ nemyslitelným,
nevědeckým a dost možná pohoršujícím zcestným blábolením.
Ale pozor! Nemáme tu na mysli mytologické příběhy starověkých
národů, které ve slepenci bájí a moudrosti předků předkládají
snadno srozumitelné líbivé odpovědi na jevy, které jejich soudobí
autoři (či lidová slovesnost) nedokázali vysvětlit (ani pochopit).
Bible není sbírkou mytologických příběhů ale příležitostí vnímat
Boží slovo. Zdaleka se tu nejedná o náboženskou snahu odpovídat si za každou cenu skrze „slepou víru“. Biblická tvrzení byla, jsou
a budou přísně konfrontována s nezávislými vědeckými výzkumy.
Každé slovo Bible vždy obstálo. Za svědectvími Bible navíc stojí
i významné vědecké kapacity a to jsou jistě reference, které stojí
za zamyšlení. Proč? Garantem pravdivosti Bible není člověk, ale
Stvořitel sám.
Detaily o tom „jak“ Bůh tvořil, můžeme částečně vystopovat
v jeho díle – každý proces po sobě zanechává specifické stopy,
z nichž můžeme leccos vyčíst. Mnohem lepší ale je poznat přímo Jeho osobně. Každý, kdo se opravdově setká s Bohem, dojde
proměny, nemusí pak tak úzkostlivě vymýšlet teorie „Jak by to šlo
zařídit bez Boha?“
Jestliže mi Ten, koho jsem opakovaně poznal jako všemocného
a komu na základě nespočtu dobrých zkušeností důvěřuji, říká,
že stvořil vše během stvořitelského týdne (myšleno doslovně, jak
je možno obhájit i jazykovým rozborem z původního jazyka), nemám s tím problém. Možná si nedokážu plně představit, jak to
udělal, možná mám argumenty, které mi „nejdou zařadit do mé
současné představy“, možná budu potřebovat další informace,
aby mi všechno „docvaklo“, ale už teď mohu mít Pokoj v tom, co
se dozvím. Zřejmě to dopadne podle scénáře: „Aha, tak to jsem netušil…, tohle by mě ani ve snu nenapadlo…, no toto (?), když se tak na to
teď dívám, je to celkem pochopitelné…“
Vesmír k sobě poutá pozornost člověka
od nepaměti, je ohromující a není divu, že působí ve zvídavé mysli množství otázek.
Vesmír není věčný, má svůj počátek, na tom se shoduje Bible i věda. Teorie Velkého třesku
podrobně popisuje počátek času, prostoru i hmoty. Charakterizuje formování vesmíru od subatomární úrovně elementárních částic až po kupy galaxií. Pojem Velký třesk jako první použil
r. 1949 Fred Hoyle v pořadu „Podstata věcí“, sám tuto teorii neuznával a chtěl se jí vysmát.
„Na počátku stvořil Bůh nebe i Zemi…“
Naše galaxie nese název Mléčná
dráha, měří zhruba 100 000 světelných let a nejbližší galaxie se nachází zhruba ve vzdálenosti 2,5 milionů
světelných let.
Známý snímek z Hubblova teleskopu pořízený
2. 11. 1995 zobrazuje „Sloupy stvoření“, které jsou součástí Orlí mlhoviny (M16) - obrovského a bouřlivě se
vyvíjejícího společenství hvězd uprostřed oblaků plynu
a prachu. Tato mlhovina je vzdálená 7000 světelných let.
Oblíbená představa Boha jako milého a trochu roztržitého staříka je na hony vzdálena
biblickému podání Stvořitele.
Z pozorování vesmíru lidé vycházeli od nepaměti jak při určování času (viz mayský kalendář), tak při orientaci ve volné přírodě, ale
i v architektuře či zeměměřičství. Podle hvězd
se však řídili i hvězdopravci a astrologové.
Vesmír není stále stejný (stacionární), ale mění se, jak co do velikosti, tak se pozměňují i jeho
parametry. V pozorovaném vesmíru existuje pravděpodobně více než 100 miliard galaxií. Průměrná galaxie měří asi 30 000 světelných let a běžná vzdálenost mezi dvěma sousedními galaxiemi jsou přibližně 3 milióny světelných let. Část vesmíru viditelná ze Země je koule o poloměru
asi 46 miliard světelných let (což je možné díky rozpínání vesmíru).
Výzkum vesmíru neustále pokračuje, lidstvo vynakládá nemalé úsilí, aby získalo odpovědi na základní otázky. Jde však správným směrem?
CERN – Evropská organizace pro jaderný výzkum se věnuje
hledání odpovědí na otázky typu: Co je to hmota? Jak hmota
vznikla? Jak jsou utvářeny složité hmotné objekty jako hvězdy,
planety nebo lidé? CERN zkoumá původ a složení hmoty, výzkum hraje důležitou roli v rozvoji technologií budoucnosti.
Měření, která zde vědci provádějí, jsou důležitým testovacím
polem i pro průmysl, neboť právě částicová fyzika vyžaduje vysokou přesnost provedení všech přístrojů.
Dnešní věda datuje vznik naší Sluneční soustavy někdy před 4,55 až
4,56 miliardami let. Vše začalo gravitačním smršťováním malé části
obrovského molekulárního mračna. Ve Slunci se soustředilo 99,86 %
hmoty, zatímco ze zbytku se kolem Slunce formoval plochý protoplanetární disk, který byl základem pro vznik planet, jejich měsíců, planetek a dalších těles.
Když se rozhodnu namalovat si panáčka, proč
bych si nemohl vytvořit rovnou dospělého? Copak
mě něco nutí, abych začínal od novorozeněte? Stejně ani Bůh není závislý na našich představách - vesmír možná jen vypadá staře, ale nemusí být.
Ve starověku Klaudios Ptolemaios vyslovil domněnku, že Země představuje střed vesmíru
a všechna vesmírná tělesa obíhají kolem ní. Tento
geocentrický názor zastávali učenci až do raného
novověku, kdy jej vystřídala pokrokovější teorie
heliocentrismu.
Lidé mohou namítat, že Bible nemá pravdu
v otázce stvořitelského týdne např. kvůli tomu, že
je prokazatelný věk vesmíru mnoho miliard let a ne
„směšných“ pár tisíc. Copak je ale Bůh ve svém tvoření nějak omezen? Nemohl stvořit vesmír „nedávno“ rovnou v současné podobě a věku?
Je jen na nás, jestli Bohu odpovíme ANO nebo si budeme tvořit své záruky
pro budoucnost. Bible radí: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost
nespoléhej.“ (Přísloví 3,5) Je jen jediný Stvořitel, spoléhat na sebe, svůj rozum či
vědu je spoléhání na falešného boha a „Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu
neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj
čeká.“ (Izajáš 64,3) On je pánem věčnosti. „Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl
zbudován rukama.“ (2 Korintským 5,1) Budeme s Ním? To je na nás.