Září 2009 ( 1,6 MB) - Vítejte na webu KIC Ivančice

1
PRVŇÁČCI, VÍTEJTE VE ŠKOLE!
Prvňáčci ZŠ Ivančice-Řeznovice
Seznam žáků 1. ročníků pro školní rok 2009/2010
ZŠ TGM
Tomáš Balík
David Blanarovič
Pavlína Brzoňová
Petr Budil
Natálie Bulková
Sára Burešová
Daniel Čech
Natálie Dreninová
Marek Eibl
Jakub Fiala
Luboš Franěk
Adam Gacov
Lucie Gálová
2
Simona Holá
Nikol Hurska
Jakub Chaloupka
Petr Kadlec
Zuzana Kapounová
Tereza Klímová
Šimon Kocáb
Marika Kocábová
Sabina Kocmanová
Martin Konečný
Tomáš Konečný
Martin Kölbl
Vojtěch Kubín
Michal Louda
Alexandr Mazmanov
Jakub Michalčík
André Milink
David Musil
Eliška Pokorná
Kristýna Pokorná
Markéta Pokorná
Martina Rechová
Nikola Rejchová
Karolína Staňková
Eliška Štěrbová
Dominika Tejralová
Jolana Tupá
Vanesa Voškerušová
Jan Zemek
Jiří Zemek
ZŠ Vladimíra Menšíka
Simona Antlová
Daniel Dedek
Adam Hložek
Marek Honiš
Natálie Hovorková
Martin Hrubý
Adéla Klapalová
Monika Matoušková
Vít Pokorný
De Pauli Nikol Rosa
Jiří Schlosser
Samuel Schwarz
Tina Sklenská
ZŠ Němčice
Jakub Adam
Eliška Badinová
Veronika Bílová
Marek Bis
Patrik Blecha
Tadeáš Brázda
David Čožík
Nikol Čožíková
Daniel Franzl
Zdeněk Fučík
Patrik Hans
Natálie Kiliánová
Tereza Knížátková
Nikol Krydlová
Eva Maršálková
Matěj Musil
Michaela Nekužová
Dorota Pavlíková
Nicola Ryvolová
Denisa Řezáčová
Kristýna Sandaná
Jakub Smutný
Vanesa Šacherová
Štěpán Trejtnar
Miroslav Vald
ZŠ Řeznovice
Anna Halúzková
Eliška Chaloupková
Veronika Kroutilová
Alžběta Secová
Jakub Stískal
Marek Šotner
Eliška Vrbková
3
Z USNESENÍ RADY MĚSTA
Ve zveřejněných výpisech jsou vypuštěny osobní údaje ve smyslu z. č. 101/2000
Sb. (zákon o ochraně osobních údajů) v platném znění.
15. schůze
konaná dne 25.06.2009
Ö Změna termínu zábavy – SRKLA Ivančice
RM uděluje souhlas sportovnímu
oddílu SRKLA Ivančice ke změně
termínu již povolené taneční zábavy
na Réně ze dne 3. července 2009 na
26. června 2009.
Ö Služební cesta do Sládkovičova
RM schvaluje služební cestu čtyřčlenné družební delegace vedené místostarostou Mgr. Pavlem Dočkalem do
Sládkovičova (Slovensko) ve dnech
26. až 27. června 2009 při příležitosti
akce „Sládkovičovské kultúrne dni“.
16. schůze
konaná dne 29.06.2009
Ö Čerpání investičního fondu – ZŠ
a MŠ Ivančice-Němčice
RM uděluje souhlas k čerpání finančních prostředků investičního fondu příspěvkové organizace Základní
škola a mateřské škola Ivančice-Němčice na nákup plynového sporáku (cca
80 tis. Kč).
RM uděluje B. Kusému souhlas
k provozování dětských elektrických
motokár a trampolíny ve dnech 25.
a 26. července 2009 na zpevněné
ploše pod hřbitovem za nájemné 10,Kč/m2/den. Poplatek vybere městská
policie, která rovněž vymezí v uvedené lokalitě konkrétní prostor.
Ö Žádost o příspěvek na rybářské
soustředění
RM schvaluje poskytnutí daru ve
výši 5000 Kč z rezervy rady Moravskému rybářskému svazu MO, o. s.
Ivančice, za účelem pořádání rybářského soustředění mládeže v Horních
Dunajovicích v termínu od 18. do 25.
července 2009.
Ö Užívání tělocvičny v Řeznovicích
RM schvaluje vzorovou dohodu
o rezervaci tělocvičny v Řeznovicích
pro sportovní činnost osvobozenou
dle ust. § 61, písm.d) zák. č. 235/2004
Sb., v platném znění, od DPH. RM
pověřuje starostu města podpisem jednotlivých dohod ve schváleném znění,
které budou uzavřeny po schválení
této vzorové dohody s jednotlivými
sportovci nebo sportovními oddíly.
Ö Pouť 2009 – dětské elektrické
motokáry
4
Ö Žádost o umístění reklamy
RM uděluje souhlas vlastníka
pozemku p.č. 900/10 v k.ú. Ivančice
k umístění reklamního zařízení firmy CENTRUM – Potraviny Kučera
na ulici Oslavanská v provedení dle
žádosti.
Ö Smlouva o dílo na zpracování
projektové dokumentace – „Prodloužení veřejného osvětlení na
ulici Za Mostem – Ivančice“
RM schvaluje Smlouvu o dílo na
zpracování projektové dokumentace
pro územní a stavební řízení včetně
kompletní inženýrské činnosti akce
„Prodloužení veřejného osvětlení na
ulici Za Mostem-Ivančice“ s firmou
Ing. Ladislav Matulík, Brno, IČ
18768008, za cenu 49.200,- Kč vč.
DPH. Bude hrazeno ze schváleného
rozpočtu 2009.
kého pokynu), které zahrnuje čerpání
rezervy rady vyplývající z usnesení
přijatých na jednáních RM č. 11 až č.
16 roku 2009.
Ö Rozpočtové opatření č. 5
RM schvaluje rozpočtové opatření
č. 5 (v pravomoci RM dle metodického pokynu), které zahrnuje:
1) úpravu dotací,
2) převody mezi obcemi,
podle návrhu předloženého vedoucím odboru plánovacího a finančního
Ing. Peškou.
Ö Stavba „BOŽÍ HORA II – 1.
ETAPA“
RM doporučuje ZM udělit souhlas k umístění stavby Boží Hora II
– 1. etapa.
Ö Smlouva o dílo na zpracování
projektové
dokumentace
–
„Úprava veřejného osvětlení na
ul. Novohorská, Nad Klínkem“
RM schvaluje Smlouvu o dílo na
zpracování projektové dokumentace
pro územní a stavební řízení včetně
kompletní inženýrské činnosti akce
„Úprava veřejného osvětlení na ul.
Novohorská, Nad Klínkem“ s firmou
Ing. Ladislav Matulík, Brno, IČ:
18768008, za cenu 49.500,- Kč vč.
DPH. Bude hrazeno ze schváleného
rozpočtu 2009.
Ö Dohoda o spolupráci s městem
Sládkovičovo
RM schvaluje „Dohodu o spolupráci na projektu v rámci Programu
cezhraničnej spolupráce Slovenská
republika – Česká republika 2007
– 2013“ mezi městy Sládkovičovo
a Ivančice. Předmětem této Dohody je
realizace projektu s názvem „Podpora
rozvoje regionálních konzultačních
a koordinačních sítí“ spolufinancovaného z výše uvedeného programu.
Tato Dohoda se uzavírá na dosažení
účelu sledovaného Smlouvou o poskytnutí finančního příspěvku z dotačních programů EU.
Ö Rozpočtové opatření č. 4
RM schvaluje rozpočtové opatření
č. 4 (v pravomoci RM dle metodic-
Ö Platby z poštovních poukázek
RM schvaluje dodatek ke Smlouvě
o zřízení a vedení běžného účtu číslo
5
43-2290580267 u KB s.p. o kumulovaném připisování plateb z poštovních
poukázek na výše uvedený účet.
Ö Změna úročení běžných účtů
města
RM schvaluje dodatky ke smlouvám s KB s.p. na pásmové úročení
zůstatků na běžných účtech města
Ivančice číslo 19-125911/0100, 9005125911/0100 a 125911/0100.
Ö Taneční zábava – Řeznovice
RM schvaluje výpůjčku části pozemku p.č.302/1 v k.ú. Řeznovice pro
uspořádání venkovní veřejné produkce – taneční zábavy s živou hudbou
(skupina Fantazie) dne 4. 7. 2009 od
20,00 do 02,00 hod. Pořadatel Osadní
výbor Řeznovice je povinen po 22.
hodině zajistit ztlumení hudby tak,
aby nedošlo k porušení hygienických
předpisů. Dále je povinen zajistit úklid
veřejného prostranství, na kterém se
akce konala, a to do 12. hodiny dne
5. 7. 2009.
Ö Nadstandardní zpracování poštovních poukázek A
RM schvaluje dodatek ke Smlouvě
č.70359 s Českou poštou s.p. o nadstandardním zpracování poštovních
poukázek A (v návaznosti na usnesení
12/R16).
17. schůze
konaná dne 15.07.2009
Ö Čerpání
rezervního
fondu
– Školní jídelna Ivančice
RM uděluje souhlas příspěvkové
organizaci Školní jídelna Ivančice
k převedení částky 320.000,- Kč z rezervního fondu do fondu investičního.
Finanční prostředky budou použity na
dofinancování nákupu konvektomatu
a myčky nádobí.
Ö Žádost o poskytnutí finančního
příspěvku – Oblastní charita
Třebíč
RM schvaluje poskytnutí příspěvku ve výši 10.000,- Kč z rezervy
rady Diecézní charitě Brno, Oblastní
charitě Třebíč na provozní náklady
K-centra Noe, které uskutečňuje terénní práce v Ivančicích zaměřené
na problematiku drog. RM rovněž
6
schvaluje ukončení spolupráce s touto
institucí. Problematika prevence drog
a terénní práce s drogově závislými
budou dále řešeny se Sdružením Podané ruce Brno.
Ö Smlouva o pronájmu pozemku st.
362/1 v k.ú. Kounické předměstí
RM schvaluje Smlouvu o pronájmu pozemku st. 362/1 o výměře 95
m2 v k.ú. Kounické předměstí (nájemce J. Babáčková).
Ö Záměr výpůjčky části pozemku
p.č. 3167/6 v k.ú. Ivančice
RM schvaluje záměr výpůjčky části pozemku p.č. 3167/6 v k.ú. Ivančice
o výměře 2 m2 (jedná se o travnatou
plochu na ul. Široké mezi lékárnou
a vchodem do nemocnice).
Ö Záměr prodeje pozemku p.č.
207/1 – ost. plocha v k.ú. Řeznovice
RM nedoporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje pozemku p.č.
207/1 – ost. plocha o výměře 116 m2
v k.ú. Řeznovice. RM ukládá odboru
majetkoprávnímu projednat s žadatelem pronájem výše uvedeného
pozemku.
Ö Nabytí pozemku p.č. 440/7 – ost.
plocha v k.ú. Ivančice do vlastnictví města
RM odkládá projednání bodu
a ukládá odboru majetkoprávnímu
předjednat s prodávajícím výši ceny
pozemku p.č. 440/7 – ost. plocha o výměře 2 282 m2 v k.ú. Ivančice.
Ö Smlouva o právu provést stavbu
– uložení plynovodní přípojky
do pozemku p.č. 590/55 v k.ú.
Ivančice
RM schvaluje Smlouvu o právu
provést stavbu – uložení plynové
přípojky k RD ve vlastnictví Ing.
Branče do pozemku p.č. 590/55 v k.ú.
Ivančice.
Ö Připojení nemovitosti na pozemku st. 54 v k.ú. Ivančice sjezdem
a nájezdem
RM uděluje manželům Hanzlovým
souhlas k připojení garáže na pozemku
st. 54 sjezdem a nájezdem na pozemek
p.č. ZE 3162/5 v k.ú. Ivančice.
Ö Smlouva o zřízení věcného břemene pro akci „Ivančice, Na
Brněnce, kabel NN, Matoušek“
RM schvaluje Smlouvu o zřízení
věcného břemene pro akci „Ivančice,
Na Brněnce, kabel NN, Matoušek“
(stavebník E.ON Distribuce, a.s.).
Ö Žádost o vyhrazené parkovací
místo
RM souhlasí se zřízením vyhrazeného parkovacího místa dle předložené žádosti na parkovišti před domem
na ul. Sportovní 3, Ivančice.
H l a s o v á n o o usnesení:
pro 3, proti 1, zdržel se 0
Ö Zápis z komise pro regeneraci
památkové zóny konané dne
22.06.2009
RM bere na vědomí zápis z komise
pro regeneraci památkové zóny konané dne 22.06.2009.
Ö Jízdní řád Ivančice
RM schvaluje uvolnění částky
2000 Kč z rezervy rady firmě SPEKTRUM – Bohumil Zimmermann, Ivančice za uveřejnění telefonních čísel
MěÚ v Jízdním řádu Ivančice.
Ö Pravidla výkonu pečovatelské
služby
RM schvaluje předloženou metodiku pro poskytování pečovatelské
služby klientům „Pravidla výkonu
pečovatelské služby“.
Ö Zpráva o činnosti MěP Ivančice za období od 08.06.2009 do
05.07.2009
RM bere na vědomí zprávu o činnosti MěP Ivančice za období od
08.06.2009 do 05.07.2009.
7
Ö Zápis z komise pro územní
plánování investice a dopravu
konané dne 08.07.2009
RM bere na vědomí zápis z komise
pro územní plánování investice a dopravu konané dne 08.07.2009.
Ö Smlouva o právu provést stavbu
– Lidl Česká republika v.o.s.;
Stanovisko k povolení výjimky
na požárně nebezpečný prostor
– stavba „Obchodní centrum
Ivančice“
1) RM schvaluje Smlouvu o právu
provést stavbu se společností Lidl
Česká republika v.o.s. dle předloženého návrhu. Předmětem smlouvy
je osm dílčích stavebních objektů na
pozemcích města v souvislosti se stavbou „Obchodní centrum Ivančice“.
2) RM vydává souhlasné stanovisko k povolení výjimky z § 17, odst 5
vyhl. č. 137/1998 Sb., na požárně nebezpečný prostor zasahující na parcelu
č. 3153/3 v k.ú. Ivančice, pro stavbu
„Obchodní centrum Ivančice“.
H l a s o v á n o o usnesení:
pro 3, proti 0, zdržel se 1
Ö Smlouva o nájmu bytu
RM schvaluje uzavření Smlouvy
o nájmu bytu č. 2 v bytovém domě
Palackého nám. 41.... Smlouva bude
uzavřena s účinností od 01.08.2009
na dobu neurčitou za nájemné v místě
obvyklé dle schváleného sazebníku.
Ö Přidělení zakázky a schválení
Smlouvy o dílo na akci „Oprava
havarijního stavu kopilitových
stěn na sportovní hale“
8
RM, dle zápisu z jednání výběrové komise konaného dne 10.07.2009,
přiděluje zakázku na akci „Oprava
havarijního stavu kopilitových stěn na
sportovní hale“ firmě Oldřich Benda
– stavitel, Ivančice, IČ 133380354
za cenu 539.747 Kč vč. DPH. Komise vybírala ze 3 nabídek. Současně
RM schvaluje Smlouvu o dílo s výše
uvedenou firmou na akci „Oprava
havarijního stavu kopilitových stěn
na sportovní hale“. Bude hrazeno ze
schváleného rozpočtu 2009.
Ö Smlouvy s Telefónica O2 Czech
Republic, a.s.
1) RM schvaluje ukončení dílčího
smluvního vztahu s Telefónica O2
Czech Republic, a.s, Praha 4, ze dne
01.08.2008, o zřízení linky ISDN 30
za 5999 Kč bez DPH/měs.
2) RM schvaluje zřízení nové
telefonní linky ISDN 30 za 3100 Kč
bez DPH/měs. pro první rok provozu
(zřizovatelem je Telefónica O2 Czech
Republic, a.s, Praha 4).
Ö Žádost o vyjádření k výstavbě
fotovoltaické elektrárny
RM nesouhlasí s výstavbou fotovoltaické elektrárny na p.č. 1601/1
a 1610/02 v k.ú. Budkovice. RM ukládá odboru majetkoprávnímu informovat v tomto smyslu žadatele.
Ö Schválení zahraniční služební
cesty – Radovljica
RM schvaluje zahraniční služební
cestu do družebního města Radovljica
– Slovinsko ve dnech 4., 5. a 6. srpna
2009. Složení delegace zástupců města Ivančice určí starosta.
18. schůze
konaná dne 27.07.2009
Ö Výběr dodavatele a schválení
Kupní smlouvy na 85 ks licencí
Microsoft Office Standard 2007
CZ
RM schvaluje smlouvu na dodávku 85 ks licencí Microsoft Office
Standard 2007 CZ s firmou C SYSTÉM CZ a.s., Brno, IČ 27675645 za
cenu 711.995 Kč včetně DPH. Hrazeno bude ze schváleného rozpočtu na
rok 2009.
Ö Záměr prodeje pozemků p.č.
2607/23 – les a st. 828/1 v k.ú.
Kounické předměstí
RM odkládá projednání bodu.
Ö Záměr prodeje pozemků p.č. 51/
3, 59/3 a 2782/14 v k.ú. Kounické
předměstí
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje pozemků p.č.
51/3 – tok umělý o výměře 33 m2,
p.č. 59/3 – ost. plocha o výměře 45 m2
a p.č. 2782/14 – ost. plocha o výměře
21 m2 v k.ú. Kounické předměstí.
Ö Záměr prodeje pozemků p.č. 69/
1, 69/8, 69/9, 69/17 a 1676 v k.ú.
Němčice
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje pozemků p.č.
69/1 – zahrada o výměře 51 m2, p.č.
69/8 – zahrada o výměře 87 m2, p.č.
69/9 – zahrada o výměře 38 m2, p.č.
69/17 – ost. plocha o výměře 26 m2
a p.č. 1676 – ost. plocha o výměře 126
m2 v k.ú. Němčice.
Ö Odkoupení pozemků pro akci
„SV Ivančice-Rosice, Zajištění
kvality pitné vody“
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit záměr nabytí pozemků p.č. ZE
307 o výměře 281 m2, 308 o výměře 11
m2, 309 o výměře 9 m2, 310 o výměře
2 m2, 311 o výměře 25 m2, 312 o výměře 25 m2, 313 o výměře 24 m2, 321
o výměře 28 m2, 324 o výměře 176 m2,
326/2 o výměře 208 m2, 327 o výměře
391 m2 v k.ú. Němčice u Ivančic a části
pozemku p.č. ZE 198/2 v k.ú. Ivančice.
RM ukládá majetkoprávnímu odboru
zahájit s vlastníky citovaných pozemků jednání o výši kupní ceny.
Ö Darovací smlouva – masážní přístroj FM 35
RM schvaluje uzavření Darovací
smlouvy s dárcem p. Beranem na
masážní přístroj FM 35. Přístroj bude
užíván pečovatelskou službou.
Ö Smlouvy o nájmu bytů
RM schvaluje uzavření následujících smluv:
1) Smlouva o nájmu bytu č. 1 v bytovém domě Ke Karlovu 215/4 ...,
2) Smlouva o nájmu bytu č. 2 v bytovém domě U Jatek 1019/5 ...,
3) Smlouva o nájmu bytu č. 5 v bytovém domě Chřestová 41 ....
Všechny nájemní smlouvy budou
uzavřeny zkušebně na dobu určitou
do 30.06.2010 za nájemné v daném
čase a místě obvyklé dle schváleného
sazebníku.
9
Ö Přidělení zakázky a schválení
Smlouvy o dílo na akci „Oprava
střechy na objektu radnice“
RM přiděluje zakázku na akci
„Oprava střechy na objektu radnice“
firmě Stavoprogres Brno, spol. s r.o.
Brno, za cenu 926.319 Kč vč. DPH.
Současně RM schvaluje Smlouvu
o dílo s výše uvedenou firmou na akci
„Oprava střechy na objektu radnice“.
Bude hrazeno ze schváleného rozpočtu 2009.
Ö Informace o stavu dřevěných
trámových konstrukcí stropu
„myslivny“ v Letkovicích
RM bere na vědomí informaci
o kritickém stavu krovů „myslivny“
v Letkovicích a ukládá odboru technickému a investičnímu nahradit staré
nepoužitelné trámy novými.
Ö Smlouva o sdružených službách
dodávky elektřiny – Němčice, Ke
Karlovu 215/4
RM schvaluje Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro
produkty řady Small business na adrese místa spotřeby Ke Karlovu 215/4,
Ivančice-Němčice, byt č. 1.
19. schůze
konaná dne 10. 08. 2009
Ö Zpráva o činnosti MěP Ivančice za období od 06.07.2009 do
03.08.2009
RM bere na vědomí zprávu o
činnosti Městské policie Ivančice za
období od 06.07.2009 do 03.08.2009.
Ö Smlouva o právu provést stavbu
„Stavební úpravy místní komunikace U Hřiště – Alexovice“
RM schvaluje Smlouvu o právu
provést stavbu „Stavební úpravy místní komunikace U Hřiště – Alexovice“.
Stavebník Město Ivančice, vlastníci
dotčených pozemků H. Sojková a P.
Česal.
Ö Nabytí pozemků do majetku
města – realizace akce „Stavební úpravy místní komunikace
U Hřiště – Alexovice“
10
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit nabytí pozemků v k.ú. Alexovice, a to p.č. 394/124 – ost. plocha
o výměře 1 137 m2 a části pozemku
p.č. 394/161 – ost. plocha o výměře
746 m2, potřebných pro realizaci akce
„Stavební úpravy místní komunikace
U Hřiště – Alexovice“ za cenu stanovenou podle schváleného ceníku
pozemků ve městě Ivančice.
Ö Dodatek č. 1 ke smlouvě o právu
provést stavbu „Skupinový vodovod Ivančice-Rosice – zajištění kvality pitné vody“
RM schvaluje Dodatek č. 1 ke
smlouvě o právu provést stavbu
„Skupinový vodovod Ivančice-Rosice
– zajištění kvality pitné vody“ uzavřené dne 02.06.2009 mezi Městem Ivančice a Svazkem vodovodů a kanalizací
Ivančice. Předmětem tohoto dodatku je
doplnění parcel p. č. 2607/26 a st. 914 v
k. ú. Ivančice tvořících areál vodojemu
Réna do přehledu dotčených pozemků.
Ö Souhlas města k provedení vestavby podkroví
RM uděluje spoluvlastníkům
domu č.p. 147 na pozemku st. 60
v k.ú. Ivančice souhlas k provedení
vestavby podkroví do půdního prostoru v uvedeném objektu (sousední pozemek p.č. ZE 3163/5 v k.ú. Ivančice
je v majetku města).
Ö Směna pozemků s Ing. Síčem
RM odkládá projednání bodu
a ukládá OMP, aby upřesnil smysl
směny jednotlivých parcel a jejich
částí a ve spolupráci s OTI popsal
jejich přesné využití.
Ö Záměr prodeje části pozemku
p.č. 1158/93 v k.ú. Němčice
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje části pozemku
p.č. 1158/93 o výměře cca 10 m2 v k.ú.
Němčice za účelem provedení přístavby k chatě č.e. 325 na pozemku st. 328
v k.ú. Němčice.
Ö Záměr prodeje části pozemku
p.č. 590/14 v k.ú. Ivančice
RM odkládá projednání bodu
a ukládá OMP navrhnout žadateli jiné
řešení prodeje části výše uvedeného
pozemku.
Ö Záměr prodeje části pozemku
p.č. ZE 1158 v k.ú. Ivančice;
usnesení ZM z 19.06.2006
RM odkládá projednání bodu do
vyřešení vztahu s panem Matějcem,
viz usnesení ZM z 19. 6. 2006.
Ö Záměr prodeje pozemku st. 828/
1 v k.ú. Kounické předměstí;
záměr pronájmu pozemku p.č.
2607/23 – les v k.ú. Kounické
předměstí – změna kultury pozemku
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje pozemku st.
828/1 o výměře 976 m2 v k.ú. Kounické předměstí. RM schvaluje záměr
pronájmu pozemku p.č.2607/23 – les
o výměře 4 307 m2 v k.ú. Kounické
předměstí. RM uděluje souhlas ke
změně kultury pozemku p.č. 2607/23
z klasifikace les na klasifikaci ostatní
plocha.
Ö Záměr pronájmu pozemku p.č.
304/3 v k.ú. Řeznovice
RM schvaluje záměr pronájmu
pozemku p.č. 304/3 o výměře 58 m2
v k.ú. Řeznovice na 5 let a ukládá
OMP vyvěsit záměr pronájmu obvyklým způsobem.
H l a s o v á n o o usnesení:
4 pro, 1 proti
Ö Zřízení věcného břemene pro
akci „Hrubšice, přípojka NN,
Muchová“
RM schvaluje Smlouvu o zřízení
věcného břemene pro akci „Hrubšice,
přípojka NN, Muchová“ (oprávněný
E.ON Distribuce, a.s.).
Ö Zřízení věcných břemen – přípojky NN
11
RM schvaluje smlouvy o zřízení
věcného břemene pro akce „Hrubšice, přípojka NN, Enžl“, „Budkovice,
přípojka NN, Launová“, „Ivančice,
Krumlovská, příp. NN pro SELF“
a „Němčice, příp. NN, Korvasová“
(oprávněný E.ON Distribuce, a.s.).
Ö Pojízdné občerstvení na Palackého náměstí
RM ukládá OMP předložit smlouvy o pronájmu resp. o záboru prostranství, spotřebě vody a el. energie pro
stánky rychlého občerstvení (kuřata,
langoše) a potom RM rozhodne.
Ö Výpověď smlouvy o nájmu pozemku p.č. 489/1 v k.ú. Ivančice
RM schvaluje udělení výpovědi
smlouvy o nájmu části pozemku p.č.
489/1 v k.ú. Ivančice (nájemce J. Jelínek) a ukládá OMP vyzvat majitele
stánku k jeho odstranění v den zániku
smlouvy.
Ö Udělení výjimky podle ust. § 17,
odst. 5 vyhl. č. 137/1998 Sb.
RM uděluje manželům Širokým
výjimku podle ust. § 17, odst. 5 vyhl.
č. 137/1998 Sb. za účelem provedení
nástavby a stavebních úprav domu na
pozemku p.č. st. 51/1 v k.ú. Budkovice (město je vlastníkem sousedního
pozemku p.č. ZE 2382/1 v k.ú. Budkovice).
Ö Záměr prodeje části pozemku
p.č. 59/1 v k.ú. Němčice
RM nedoporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje části pozemku
p.č. 59/1 v k.ú. Němčice.
12
Ö Záměr prodeje části pozemku
p.č. 2026/12 v k.ú. Letkovice
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje části pozemku
p.č. 2026/12 v k.ú. Letkovice o výměře cca 80 m2.
Ö Záměr prodeje pozemku p.č.
2784/20 – vodní plocha v k.ú.
Kounické předměstí
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje pozemku p.č.
2784/20 – vodní plocha o výměře 105
m2 v k.ú. Kounické předměstí dle GP
č. 898-540/2008.
Ö Souhlas s kolaudací garáže; záměr prodeje pozemku st. 1000
v k.ú. Kounické předměstí
RM uděluje J. Rožínskému souhlas ke kolaudaci garáže na pozemcích st. 999 a st. 1000 v k.ú. Kounické
předměstí (dle GP č. 918-236/2009).
RM doporučuje zastupitelstvu schválit
záměr prodeje pozemku st. 1000 o výměře 2 m2 v k.ú. Kounické předměstí
dle GP č. 918-236/2009.
Ö Smlouva o sdružených službách
dodávky elektřiny – Školní jídelna
RM schvaluje uzavření Smlouvy o sdružených službách dodávky
elektřiny na obodbí od 1.1.2010 do
31.12.2010 na obodbí od 1.1.2011 do
31.12.2011 pro číslo místa spotřeby
3101038352 s dodavatelem E.ON
Energie, a.s., České Budějovice v rozsahu práv a povinností dle předloženého návrhu smlouvy.
H l a s o v á n o o usnesení:
3 pro, 1 proti, zdržel se 1
Ö Smlouva o nájmu bytu
RM schvaluje uzavření Smlouvy
o nájmu bytu v bytovém domě Ivančice, Chřestová, s nájemcem F. Hoškem, na dobu určitou od 11.08.2009
do 31.12.2009, za obvyklé nájemné
dle schváleného ceníku.
Ö Žádost o vyřazení plynových
kotlů
RM schvaluje v rámci akce „Rekonstrukce plynové kotelny MŠ Alexovice a byty“ vyřazení z evidence
dvou ks kotlů CHAPÉE, 1x typ XG228C Monte a 1x typ XG 57-C, a jejich
následnou likvidaci.
Ö Jmenování vedoucího odboru
informačních systémů
Na základě návrhu tajemníka
MěÚ Mgr. Jiřího Vařejky a v souladu
s doporučením výběrové komise jmenuje RM Ing. Jiřího Chrustawczuka
do funkce vedoucího odboru informačních systémů Městského úřadu
Ivančice (OIS zřízen rozhodnutím RM
č. 14 dne 15.06.2009) s platností od
01.09.2009.
Ö Žádost ZŠ V. Menšíka o poskytnutí prostor nádvoří radnice
RM uděluje souhlas příspěvkové
organizaci Základní škola Vladimíra
Menšíka Ivančice k zahájení nového
školního roku 2009/2010 dne 1. září
2009 na nádvoří radnice.
Ö Převzetí institutu opatrovníka
Po zjištění neexistence fyzické
osoby, která by byla ochotna a schopna vykonávat funkci opatrovníka
nesvéprávné osoby uvedené v žádosti
Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn.
P 295/2006 ze dne 27.07.2009, schvaluje RM převzetí institutu opatrovníka
této občanky Městem Ivančice.
Ö Aktualizace příloh Rámcové
smlouvy č. O2OP/152187
RM schvaluje Aktualizaci příloh
Rámcové smlouvy číslo O2OP/152187
uzavřené mezi Městem Ivančice a
Telefónica O2 Czech Republic, a. s. z
důvodu dalšího cenového zvýhodnění
hovorů služebními mobilními telefony.
Ö Úprava Pojistné smlouvy č.
7100676331
RM bere na vědomí potřebu úprav v Pojistné smlouvě č.
7100676331předložené OPF a pověřuje vedoucího odboru plánovacího
a finančního Ing. Pešku jednáním
s pojišťovnou Kooperativa o zajištění
navrhovaných úprav.
Ö Žádost o povolení akce Oldies
party – „Rozloučení s prázdninami“
RM schvaluje pořádání akce Oldies party (č.2) – „Rozloučení s prázdninami“ na nádvoří radnice dne 28.
srpna 2009 v době od 20.00 do 01.00
hodin za stanovených podmínek.
Ö Propagační materiály Řeznovic
– p. Pavlík
RM uděluje souhlas k uvolnění
částky 1.000,- Kč z rezervy rady panu
F. Pavlíkovi, Ivančice, na zhotovení
propagačních materiálů místní části
Řeznovice.
13
Ö Tradiční turnaj v nohejbale
RM uděluje souhlas k uvolnění
částky 3.500,- Kč z rezervy rady ve
prospěch Hasičského záchranného
sboru Jihomoravského kraje – středisko Ivančice, na náklady spojené
s organizací tradičního turnaje v nohejbale „O pohár starosty“.
Ö Referendum NE ZÁKLADNÁM
RM bere na vědomí dopis Iniciativy Ne základnám a doporučuje ZM
neschválit vyhlášení místního referenda k uvedené problematice současně
s volbami do Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR ve dnech 9. a 10. října
2009.
Zadáno
pro STAROSTU
Vážení čtenáři,
v minulých číslech regionálního čtrnáctideníku Zrcadlo proběhla názorová
polemika týkající se mimo jiné i investorů výstavby v ulici Na Brněnce. Patrně
nějakým nedopatřením pak nebyla v těchto novinách zveřejněna moje bezprostřední reakce na tyto „informace“, která celou záležitost vysvětluje. Z toho
důvodu nyní publikuji tento text v Ivančickém zpravodaji.
Velmi stručně se vrátím k mému článku v Zrcadle, konkrétně k bodu, který
se týká developerské výstavby na Brněnce. V mém komentáři je zmínka o tom,
že město není investorem této akce.
Byl jsem s patřičným nádechem ironie upozorněn panem Vavrouškem, že
na informační tabuli k výstavbě je údaj, že město je investorem spolu s firmou
SEŽEV REKO. Informační tabule byla na místě od září 2006.
Ano, zapomněl jsem na jednu věc, a to, že zastupitelstvo města schválilo
před několika lety finanční spoluúčast města na vybudování inženýrských sítí
(gravitační kanalizace) ve výši 1 milion korun s tím, že po jejich vybudování
budou příslušné pozemky a inženýrské sítě (kanalizace, vodovod, komunikace
a veřejné osvětlení) předány do majetku města. U pozemků se jedná asi o 5000
m2 a u inženýrských sítí o hodnotu cca 19 milionů korun. Za uvedenou spoluúčast
bude tedy městu předán majetek v poměru cca 1:19.
Takže, pokud se tohoto detailu týká, je město v daném poměru spoluinvestorem, ale na celé záležitosti to pochopitelně vůbec nic nemění.
Tolik tedy k vysvětlení „investorství města“ k výstavbě Na Brněnce.
Vojtěch Adam, starosta města
14
Zřízení veřejné služby v Ivančicích
Od 1. 7. 2009 došlo ke změně v systému dávek pomoci v hmotné nouzi (zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů).
Tato změna se dotýká příjemců příspěvku na živobytí, a to konkrétně těch, kteří
pobírají uvedenou dávku déle než 6 měsíců. Výjimkou jsou osoby, u kterých se
nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací, nepobírají podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci nebo nemají příjem z výdělečné činnosti.
Snaha zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá u osob starších 65 let, poživatelů starobního důchodu, plně invalidních osob, nezaopatřených dětí, osob dočasně
práce neschopných apod.
Výše zmiňovanou změnou je skutečnost, že od 1. 7. 2009 se u těchto osob
snížila částka živobytí na částku existenčního minima, která dle zákona č. 110/
2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, činí
2.020,- Kč.
V případě jednotlivců, kteří nemají žádný příjem, splňují všechny podmínky
a je jim poskytován příspěvek na živobytí v maximální výši 3.126 Kč, bude toto
snížení činit 1.106 Kč. Pokud jde o společně posuzované osoby (bezdětné dvojice,
rodiny s dětmi), bude snížení závislé na počtu osob splňujících podmínky snížení
podle jejich věku od nejstaršího. Částky, o které by řada klientů přišla, však mohou být mnohem vyšší, a to v případě, že je v dávce zohledňována částka na dietní
stravování, případně je-li k příspěvku na živobytí poskytován také ještě doplatek
na bydlení, jehož výši by snížení příspěvku na živobytí rovněž ovlivnilo.
Jednou z možností, jak příjemci příspěvku na živobytí mohou „zachránit“
výši své dosavadní dávky, je výkon tzv. „veřejné služby“, kterou upravuje § 18a
zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů,
a to v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci.
Jde o pomoc obci v záležitostech, které jsou v jejím zájmu, a to zejména udržování čistoty veřejných prostranství, pomoc v oblasti kulturního rozvoje a sociální péče. Veřejná služba je vykonávána na základě písemné smlouvy uzavřené
s osobou v hmotné nouzi a nenáleží za ni odměna.
Na odboru sociálních věcí Městského úřadu v Ivančicích si plně uvědomujeme, že výše zmiňované sankce, které by se v počátcích měly dotknout zhruba
poloviny všech příjemců příspěvku na živobytí, by pro mnohé z nich znamenaly
velmi vážné existenční problémy. Z tohoto důvodu jsme také vyvinuli úsilí ke
zřízení veřejné služby v Ivančicích, která bude dostupná všem klientům správního obvodu Městského úřadu Ivančice, jako obce a rozšířenou působností, pobírajícím dávky pomoci v hmotné nouzi.
Současně si uvědomujeme, že ne každý klient bude ochoten a schopen tuto
službu využít. Těm, kteří projeví zájem a veřejnou službu budou chtít vykonávat,
můžeme s klidným srdcem říct, že jsme připraveni a že máme co nabídnout.
15
Veřejná služba může také nabídnout klientům navíc určitý „bonus“, který
spočívá v navýšení jejich dosavadních dávek o určité částky v případě, že budou
vykonávat veřejnou službu v rozsahu alespoň 30 hodin v kalendářním měsíci.
V teoretické rovině je postup při organizování veřejné služby upraven zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů,
který ukládá obci, v případě, že úkoly, týkající se veřejné služby zajišťuje sama,
v samostatné působnosti uzavírat smlouvy o výkonu veřejné služby a uzavřít
pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu, kterou způsobí osoba vykonávající veřejnou službu, případně bude způsobena jí. Povinností obce je rovněž
posoudit možná rizika ohrožení života a zdraví, které se týkají výkonu konkrétních pracovních činností a poskytnout ochranné pracovní prostředky osobám,
s nimiž uzavře smlouvu o výkonu veřejné služby. Obec současně nesmí připustit,
aby tyto osoby v rámci veřejné služby vykonávaly zakázané práce a práce, jejichž náročnost neodpovídá jejich schopnostem a zdravotní způsobilosti. Proto je
vyžadována zdravotní prohlídka všech klientů u jejich ošetřujících lékařů.
Obecní úřad v přenesené působnosti potom má povinnost vést evidenci osob
vykonávajících veřejnou službu, zabezpečovat kontrolu výkonu veřejné služby,
informovat orgán pomoci v hmotné nouzi o zahájení a ukončení veřejné služby
a o tom, jak byla vykonávána apod.
Samotný proces zřízení veřejné služby spočíval především ve vytipování
vhodných oblastní, v nichž by bylo možné tento institut využít, s čímž bylo nezbytné se obrátit na odbor technický a investiční. Vedoucí odboru ing. Janíček
společně s ing. Bernardem a p. Petrčkou se velice zodpovědně postavili k celé
záležitosti a vytvořili jasnou představu o možnostech zaměstnání osob v hmotné nouzi v rámci veřejné služby, což bylo pro její zdárný rozjezd základním
předpokladem. Práce ve veřejné službě spočívají především v úklidu a údržbě
veřejných prostranství, byla proto vybrána řada lokalit, které takový zásah
velmi nutně potřebují (např. chodníky na starém i novém sídlišti, komunikace
v Alexovicích, Letkovicích, čištění městských lesů, okolí mateřských a základních škol apod.)
Pro samotné zřízení veřejné služby a následně pro uzavření pojistné smlouvy
kryjící odpovědnost za škodu bylo nezbytné schválení radou města, která pověřila dalším zajišťováním činnosti veřejné služby místostarostu Mgr. Dočkala,
odbor sociálních věcí, odbor majetkoprávní a odbor technický a investiční.
Po schválení našeho záměru radou města již nic nebránilo tomu, abychom
oslovili první klienty hmotné nouze a nabídli jim možnost vykonávat veřejnou
službu v Ivančicích. Jak jsme předpokládali, někteří z nich tyto aktivity odmítli,
řada z nich však možnost vykonávat veřejnou službu a zabezpečit si tím stávající
výši dávky, případně její navýšení přivítala a více či méně ochotně se zapojila.
S těmito klienty jsme na odboru sociálních věcí sepsali smlouvy o výkonu veřejné služby, které zde budou evidovány. Poučili jsme je o pravidlech bezpečnosti
16
práce při výkonu veřejné služby a společně s ing. Janíčkem a ing. Bernardem je
seznámili s náplní jejich činnosti, místem a termínem nástupu.
Veřejná služba byla tedy oficiálně zahájena dne 8. 6. 2009. Teprve čas však
ukáže, jak bude tento institut úspěšný a zda se stane žádaným přínosem pro
město.
Na závěr uvádíme ještě první údaje a poznatky týkající se výkonu veřejné
služby. V měsíci červnu 2009 bylo uzavřeno celkem 26 smluv o výkonu veřejné
služby s klienty hmotné nouze. 16 z nich bylo uzavřeno s obyvateli z Ivančic,
z toho 2 nakonec k výkonu veřejné služby nenastoupili. 10 smluv bylo uzavřeno
s obyvateli okolních obcí, z nichž nenastoupil 1.
Většina klientů projevila při sepisování smluv zájem odpracovat 30 hodin
v měsíci, aby si vylepšila svoji finanční situaci.
Za uplynulé první tři týdny, kdy byla veřejné služba realizována, můžeme
říct, že probíhala jak ke spokojenosti našeho odboru sociálních věcí, tak i ke
spokojenosti kolegů z odboru technického a investičního. V neposlední řadě
doufáme, že snad již nyní je a do budoucna i nadále bude realizována ke spokojenosti všech občanů Ivančic. O tom svědčí „první vlaštovky“ v podobě kladných
ohlasů ze strany našich spoluobčanů, kteří registrují, že se děje něco nového a už
nyní netrpělivě volají po vyčištění a úklidu právě těch „jejich chodníků“. Kladný
ohlas ze strany obyvatel města by měl být oceněním pro ty, kteří se s ochotou
pustili do práce a tím dokazují, že oni si své dávky skutečně zaslouží.
Šárka Houfková, odbor sociálních věcí MěÚ Ivančice
VAŠE CESTY K BEZPEČÍ (5/17)
(Seriál připravený organizacemi HZS JmK a PČR)
Jak se správně zachovat při dopravní nehodě?
Všichni potřebujeme dojíždět do zaměstnání, do školy, o víkendech jezdíme
na chalupu a o prázdninách na dovolenou. Stále vzrůstající provoz na silnicích
a železnicích přináší zvýšené riziko dopravních nehod. Hasičský záchranný sbor
JmK ve spolupráci s Policií ČR – Městské ředitelství Brno a Diecézní charitou
Brno Vám připravil několik důležitých rad a postupů, jak zvládnout základní
úkony při dopravní nehodě, ať už jste přímými účastníky nebo svědky.
Nejdůležitější je záchrana života a zdraví účastníků nehody
Vypněte chod motoru havarovaného vozidla (vyndejte klíče nebo kartu ze
spínací skříňky), je-li to s ohledem na aktuální situaci možné.
17
Opusťte havarované vozidlo a pokud je to
možné, pomožte ostatním opustit vozidlo a místo
nehody.
Dbejte na vlastní bezpečnost, co nejdříve
zajistěte místo nehody tak, aby nedošlo k jejímu
rozšíření – použijte výstražné osvětlení vozu,
výstražný trojúhelník, reflexní vesty.
Pokud je evidentní, že zraněné osoby potřebují
bezodkladnou první pomoc (krvácení, zástava
dechu), věnujte se
nejprve zraněným.
Teprve po stabilizaci zraněných přivolejte záchranáře.
Přivolání pomoci
Pokud již nevolal na tísňové linky někdo
z ostatních účastníků nehody nebo svědků, přivolejte pomoc. Nemáte-li u sebe mobilní telefon,
zastavte jiné vozidlo, pomoc zraněným nebo ohroženým je zákonná povinnost každého! Pokud jde
o vážnou nebo hromadnou nehodu, vždy volejte
tísňovou linku 112, jejímž prostřednictvím budou přivoláni:
• hasiči (uhašení požáru, vyproštění osob, likvidace úniku látek),
• zdravotnická záchranná služba (ošetření a odvoz raněných),
• policie (zabezpečení místa nehody, organizace dopravy, vyšetření nehody).
Jak správně nahlásit operátorovi, co se stalo, naleznete na dole uvedené webové stránce.
Při drobných nehodách („pomačkané plechy“) nemusíte volat záchranáře ani
policii vůbec, pokud se všechny strany dohodnou na vyřešení situace, nedošlo ke
zranění osob a nehoda vážně neohrožuje ostatní účastníky provozu.
Činnost na místě nehody do příjezdu záchranářů
Především si rozdělte činnosti, které je třeba udělat. Nebojte se požádat kolemjdoucí o pomoc a spolupráci.
Zajistěte poučenou osobou provizorní regulaci nebo odklon dopravy. V případě požáru, odůvodněného podezření na možný výbuch nebo únik nebezpečných látek opusťte místo nehody společně se všemi účastníky, včetně zraněných,
kteří snesou transport (tj. kterým nehrozí poranění páteře, které by mohlo zhoršit
zranění). Ujistěte se, že opravdu všichni jsou v bezpečné vzdálenosti. Nezapomeňte ani na přepravovaná zvířata, která je třeba po vyproštění uklidnit.
18
Pokud vozidlo hoří a máte k dispozici hasicí
přístroj vhodného typu, použijte jej. Jak správně
použít hasicí přístroj, naleznete opět na dole uvedené webové stránce.
Haste z bezpečné vzdálenosti a nikdy se nedotýkejte částí vozidla. Odklopit kapotu vozu nemá
smysl, hoření by bylo silnější. Haste zespodu do
motorového prostoru, popř. otevřeným okénkem
do prostoru kabiny.
Teprve pokud nikomu na místě nehody nehrozí nebezpečí, můžete se začít věnovat dalším
činnostem. Nejdříve zajistěte volnou cestu pro
příjezd záchranářů. Pokud lze předpokládat přílet
vrtulníku záchranné služby, vytipujte bezpečné
místo pro přistání (bez stromů, elektrického vedení a křovinatého porostu). Při
příletu vrtulníku signalizujte např. reflexní vestou nebo za zhoršené viditelnosti
svítilnou svoji pozici a možné místo přistání (to však především musí vyhodnotit pilot).
Poté lze řešit méně důležité činnosti, např. zabezpečení vraku proti dalšímu
poškození, zajištění stop po nehodě, které upřesní vyšetřování (zakreslení pozice
havarovaných vozidel, pokud je třeba s nimi dále manipulovat). Nezapomeňte
na zabezpečení majetku uvnitř i vně vozidel. Vždy si zapište kontaktní údaje
účastníků i svědků nehody.
Na co nezapomenout po příjezdu záchranářů
Buďte k dispozici veliteli zásahu (velitel té složky, která dorazí jako první
nebo řídí zásah, obvykle hasič). Popište mu, jaká hrozí nebezpečí a co jste již
udělali pro jejich omezení. Upozorněte na osoby či zvířata, které jste nebyli
schopni vyprostit a nahlaste jejich počet a vámi zjištěné údaje o jejich stavu.
Vždy se řiďte pokyny záchranářů a buďte jim nápomocni.
Až jako jeden z posledních kroků se postarejte o svoje havarované vozidlo
– kontaktujte svoji pojišťovnu a zajistěte si odtahovou službu.
Poskytování první pomoci
Interaktivní první pomoc: http://www.zachranny-kruh.cz/flash/prirucka/
–
19
CENY MĚSTA UDĚLENY PO ŠESTÉ
Město Ivančice, vážící si svých spoluobčanů, rodáků, kteří svojí činností výrazně zviditelnili naše město, ovlivnili naše spoluobčany pozitivním způsobem,
obohatili je duševně či materielně nebo přispěli k jejich sportovnímu vyžití, přistupuje tradičně k jejich slavnostnímu ocenění.
Za tímto účelem vznikl institut Ceny města Ivančic. Toto ocenění bylo uděleno již po šesté a stalo se již tradicí.
Dovolte krátký úvod s rekapitulací.
Zastupitelstvo města Ivančic, které se konalo dne 29. června 2009, schválilo
návrh rady města na udělení Ceny města Ivančice následujícím laureátům:
v oblasti kultura všeobecně profesoru Jiřímu Kratochvílovi
v oblasti sport, trenér, sportovec panu Zdeňku Růžičkovi
v oblasti výchova vzdělávání profesoru Ivanu Mezníkovi, CSc.
v oblasti hospodářský rozvoj a podnikání panu Milanu Bučkovi.
Cenu města Ivančic letos obdrželi:
zleva Milan Buček, prof. Jiří Kratochvíl, Zdeněk Růžička, prof. Ivan Mezník
20
Tradiční bylo i předávání cen v pátečním dopoledni před poutí v obřadní
síni budovy radnice. Při slavnostním ceremoniálu, kdy laureáti obdrželi Cenu
města – plaketu se „Vzpomínkou na Ivančice“ od Alfonse Muchy – která je
všem Vančákům drahá, a publikaci Ivančice – Dějiny města, byli jako osobnosti
představeni přísedícím, většinou rodinným příslušníkům oceněných. Tyto texty
si v nezkrácené podobě můžete přečíst v následujícím oddíle Vyznamenané
osobnosti.
Po udělení ceny proběhlo tradiční fotografování před originálem obrazu
Alfonse Muchy a pak se noví nositelé Ceny města odebrali k neformální besedě
s vedením města do kanceláře starosty.
Zde mi, vážený čtenáři, dovol můj osobní postřeh. Bylo velmi dojemné, když
si v předsálí padli do náručí dva spolužáci – pan profesor Kratochvíl a pan Zdeněk Růžička – kteří se neviděli po mnoho let. I taková setkání zprostředkovává
udílení Ceny města Ivančice.
Na svá školní léta prožitá v budově dnešní radnice vzpomínal také profesor
RNDr. Ivan Mezník, CSc.
V kanceláři starosty se pak debatovalo o všem možném, vzpomínalo se na
mládí, zážitky se to jenom hemžilo a ve sváteční náladě se nikdo neohlížel na čas
strávený v tak dobré společnosti. Ostatně pan profesor Sýkora, autor knihy o mistru Kratochvílovi, mi řekl, že nikdy neslyšel tolik moudrých slov pohromadě.
Profesor RNDr. Mezník, CSc. vyprávěl také o své návštěvě Antarktidy a slíbil, že se podělí se svými zážitky i se čtenáři Zpravodaje. Pan Růžička zavzpomínal na olympiády a jeho paní, rovněž olympionička, také přislíbila obohatit
náš Zpravodaj svými vzpomínkami. Vyprávěla například o cestě z Melbournské
olympiády lodí „Gruzie“. Pan Milan Buček vyprávěl o slastech podnikatelského
života a pan profesor Mezník uznale hovořil o nynější situaci podnikatelů, a to
jistě věděl o čem hovoří, neboť je profesorem Podnikatelské fakulty na VÚT
v Brně.
Dalo by se hodně vyprávět o tomto setkání, ze kterého jsme se nemohli rozloučit, ale můj příspěvek chce upozornit na to, že je před námi další rok s možností poděkovat našim spoluobčanům, ocenit je uznáním, kterého si naši laureáti
váží a vysoko řadí ve svém žebříčku hodnot.
V některém z příštích zasedání bude zastupitelstva města přednesen návrh na
možnost udělení Ceny města také in memoriam.
Jistě bude nutno dopracovat, až do jaké doby ve výběru osobností zacházet,
ale myslím si, že kriterium, aby byl někdo z potomků navržené osobnosti schopen ocenění přijmout, je rozhodující. A že těch osobností v našem městě bylo
hodně jistě netřeba připomínat.
A tak, drazí spoluobčané, neváhejte, a svoje návrhy osobně nebo písemně
doručujte do kanceláře sekretariátu starosty již nyní.
Jaroslav Pospíchal
21
VYZNAMENANÉ OSOBNOSTI
Prof. RNDr. Ivan Mezník, CSc.,
se narodil 17. 7. 1942 v Brně, trvale však žil do svých 30 let v Ivančicích.
Je synem MUDr. Františka Mezníka, který byl v Ivančicích státním obvodním
lékařem, a jeho manželky Květuše. Vynikal ve sportu, aktivně pěstoval lehkou
atletiku pod vedením učitele (a pozdějšího ředitele školy) Mirka Růžičky, nesmírně obětavého a čestného ivančického rodáka-odbojáře, dále odbíjenou a zejména kopanou, kdy v dorostenecké kategorii na postu středního útočníka byl
postrachem soupeřových obránců.
V Ivančicích také v roce 1959 absolvoval jedenáctiletou střední školu v maturitní třídě vynikajícího a angažovaného pedagoga Ctirada Prukla. Odtud zamířil do Olomouce na přírodovědeckou fakultu Palackého university, kde v roce
1964 promoval v učitelském oboru matematika-tělesná výchova. O jeho další
životní dráze rozhodl vynikající český matematik, významný ivančický rodák
doc. RNDr. Václav Kudláček, CSc., který si jej v roce 1964 vybral jako asistenta
na katedru matematiky elektrotechnické fakulty Vysokého učení technického
(VUT) v Brně. Na VUT v Brně působí dodnes. Pod jeho vedením získává roku
1970 titul RNDr. v oboru Přibližné a numerické metody na Universitě Jana
Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykově universitě) v Brně a roku 1973 titul
CSc. v oboru Teoretická kybernetika na tehdejším Ústavu teorie informace a automatizace Československé akademie věd v Praze. V roce 1975 se habilituje a je
jmenován docentem matematiky na VUT v Brně a v roce 1993 profesorem pro
obor matematika na Karlově universitě v Praze, kde působil v letech 1992–96.
Hovoří anglicky, německy a rusky.
Jeho profesní kariéra je zřetězením jeho pedagogicko-vědecké činnosti
převážně na VUT v Brně. V období 1964–81 Fakulta elektrotechnická jako
vedoucí katedry matematiky v letech 1973–81, 1981–1993 Fakulta strojní
jako vedoucí katedry matematiky v letech 1981–91 a od roku 1992 Fakulta
podnikatelská. Po mnoho let vykonával akademické funkce, v období 1983–89
byl proděkanem Fakulty strojní a v období 1996–2008 proděkanem Fakulty
podnikatelské.
V roce 1977 byl vyslán jako čs. expert do Iráku, kde působil do roku 1980 na
Univerzitě Sulaimaniyah jako hostující profesor.
Získal stipendium k vědeckým pobytům od zahraničních univerzit: Univerzity v Gentu (Belgie) v roce 1971, Univerzity v Turku (Finsko) v roce 1985
a Univerzity Ramat Gan (Izrael) v roce 1992.
Byl pozván k přednáškám na více než 20 zahraničních univerzitách, včetně
jedné z nejprestižnějších světových vědeckých institucí – Weizmannově institutu
v Rehovot (Izrael).
22
Publikoval více než 30 původních vědeckých prací (převážně z algebraické
teorie formálních jazyků a automatů), řadu z nich v nejuznávanějších světových
časopisech, je autorem více než 40 titulů skript a učebnice inženýrské matematiky. Aktivně se účastnil několika desítek mezinárodních kongresů. Byl zařazen
do Seznamu světových matematiků, je řádným členem American Mathematical
Society, European Association of Computer Science (Belgie), Gesselschaft
fur Angewandte Matematik und Mechanik (Německo), European Society of
Engineering Education (Švédsko) a Matematické vědecké sekce Jednoty českých matematiků a fyziků. Od roku 1974 je stálým recenzentem celosvětového
referativního časopisu Mathematical Reviews. Byl a je členem řady vědeckých
a pedagogických rad fakult v ČR.
Je nositelem řady vyznamenání a ocenění – medaile Univerzity Sulaimaniyah
v Iráku, medaile Českého vysokého učení technického v Praze, medaile Fakulty
podnikatelské VUT v Brně, medaile Bankovního institutu VŠ Praha a Stříbrné
medaile VUT v Brně.
Jeho vědecký životopis je po řadu let uveřejňován v uznávaných seznamech
významných osobností: Who´s Who in the World (USA),Who´s Who of Intelectuals ( Cambridge, Anglie) a Kdo je kdo osobností České republiky.
Specializuje se na inženýrskou matematiku, matematickou informatiku a matematickou ekonomii.
Jeho koníčkem je filatelie a cestování. Rád jezdí s manželkou Zorou a syny
Ondřejem a Bořkem na svoji chatu pod Templštýnem.
Milan Buček
se narodil 30. 4. 1969 v Ivančicích a letos oslavil 40. narozeniny.
Vystudoval Střední zemědělskou školu v Ivančicích, kde maturoval v roce
1987.
Nejprve pracoval v JZD Doubrava jako traktorista, krátkou epizodou bylo
zaměstnání v ZVS Valašské Meziříčí, poté, od roku 1990 do roku 1993, pracoval
v ivančické Avii.
Firmu Autoexpres založil v roce 1992, kdy začínal podnikat s jedním pronajatým vozem a jedním zaměstnancem.
Postupně se firma rozrůstala až do dnešní podoby, kdy vlastní 15 kamionů,
38 nákladních vozů, 2 bagry, 1 autobus.
V jeho kanceláři nevisí mapa Evropy pro ozdobu, ale je opravdovou součástí
běžného života firmy. Vždyť jeho kamiony, sněhobílé se zelenými kolečky, či
bublinkami potkáte na všech dálnicích Evropy.
Je to milé, neboť vám okamžitě vytane na mysli vzpomínka na naše město.
Ve firmě Autoexpres CZ, s.r.o. Ivančice, pracuje nyní 57 zaměstnanců.
23
Kromě hlavního střediska v Ivančicích má svoji pobočku a logistický areál
v Oslavanech.
V roce 2006 dochází ke sloučení s firmou Agromarket, která zajišťuje také
odvoz velkoobjemových kontejnerů pro město.
Pestrost podnikatelského vějíře je širokou paletou. Mezinárodní, vnitrostátní,
autobusová a kontejnerová doprava, nakládání s odpady, přípravné práce pro
stavby s vozidly pro přesun zeminy, nákladní i osobní pneuservis, opravy motorových vozidel.
Milan Buček je pravověrný Vančák, který se věnoval sportu, a jeho doménou
byla především házená, kde jako aktivní hráč, později trenér a funkcionář působil
a působí dodnes, přičemž doposud jako předseda klubu.
Je ženatý, a jako správný král – král ivančických autodopravců – má 3 dcery.
Je sponzorem a filantropem nejen ve prospěch házené, ale i ve prospěch města, ve kterém se narodil a ve kterém žije.
Je činným i ve veřejném životě, kde pracuje v komisi územního plánování,
investic a dopravy, kde zejména jeho profesionální pohled na dopravní situaci ve
městě je velmi přínosný.
Ze zájmů a koníčků, které je třeba jmenovat, je to sport ve všech podobách,
aktivně i pasivně, ale převážně je to házená a lyžování.
Je skromný a pracovně stále zaneprázdněný.
Zdeněk Růžička
získal dvě bronzové medaile na olympijských hrách v Londýně 1948 za sestavy na kruzích a v prostných. Byl také účastníkem OH 1952 v Helsinkách a OH
1956 v Melbourne.
Narodil se 15. dubna 1925 v Ivančicích v rodinném domě Na Brněnce, kde
měli Růžičkovi cihelnu. Zde také bydlel do svých 10 let.
Gymnastické základy získával již od svých 4 let v tehdy nové sokolovně na
Rybářské ulici, kde cvičil pod dohledem svého strýce Hynka Růžičky. Strýc Hynek,
otec pozdějších dvou ivančických osobností Hynka a Mirka, byl jeho dětským vzorem. Byl prvním ivančickým gymnastou, který se zúčastňoval celostátních soutěží.
V roce 1935 se Růžičkovi přestěhovali do Tetčic, kde vlastnili cihelnu. V té
době se v Tetčicích právě dostavěla sokolovna a Zdeňkův tatínek ji vybavil
gymnastickým nářadím. Tak mohl být vytvořen místní gymnastický oddíl Sokol
Tetčice a Zdeněk začal s vážným a soustavným tréninkem. V dřívějších dobách
nebyli sportovci tak úzce specializovaní jako je tomu dnes a Zdeněk hrál i hokej
za Sokol Tetčice, Slovan Rosice a Čechii Zastávka.
Činnost Sokola však byla hned na začátku války zakázána. Mladí sokolové
se nevzdali a zřídili si náhradní tělocvičnu v otcově cihelně, kde pokračovali
v nácviku gymnastických prvků.
24
Jak už to bývá, oč horší byly podmínky pro trénink, o to větší štěstí měl Zdeněk v podpoře ze strany nejbližšího okolí, rodičů a třídního učitele na rosické
měšťance Jana Bobrovského. Stejné štěstí ho provázelo i při studiu v Brně, kdy
ho třídní profesor Gustav Hrubý, sám reprezentační gymnasta, přivedl do Sokola
Brno I, kde už byl členem i starší bratr Jiří.
Po válce vystudoval keramickou průmyslovku v Plzni, kde závodil za Sokol
Plzeň, a od roku 1947 se stal jednou z hvězd gymnastické reprezentace. Oženil
se v roce 1949, má dceru a dva syny.
Zdeněk Růžička se zúčastnil třikrát olympijských her, mistrovství světa
i mistrovství Evropy. Samozřejmě také všech mistrovství republiky a řady mezistátních utkání.
Od roku 1957 byl trenérem brněnské gymnastiky, kde vychoval řadu svých
následovníků pro gymnastickou reprezentaci. Během trenérské činnosti úspěšně
ukončil trenérské studium na FTVS Univerzity Karlovy v Praze.
Po roce 1990 začal pracovat na obnově Sokola Brno I a do roku 2004 byl jeho
starostou. Zdeněk Růžička bydlí v Tetčicích.
Sportovní úspěchy:
OH 1948 Londýn – bronzové medaile za kruhy a prostná
OH 1952 Helsinky – 6. místo v družstvech
OH 1956 Melbourne – 4. místo v družstvech
MS 1954 Řím – 5. místo v družstvech
MS 1955 Frankfurt – 6. místo v jednotlivcích na bradlech
absolutní vítěz mistrovství republiky v letech 1948, 1954 a 1956
Trenérské úspěchy: výchova gymnastických reprezentantů Reizenthalera, Zelinky, Tannenbergera, Koldovského, Janulidise, Zdeňka Růžičky ml., Viléma
Růžičky a dalších.
Profesora Jiřího Kratochvíla
zavál osud do Brna a odtud vlastně do celého světa, ale kusem svého srdce
zůstal v Ivančicích doživotně. Tady se narodil Anně a Petrovi Kratochvílovým
8. prosince 1924. Jeho otec měl malou kožešnicko-čepičkářskou živnost ve Fortně. Ulice a zákoutí města, řeka, Réna a Skřipák jsou dodnes sloupy vzpomínek
na šťastné dětství a věrná kamarádství. V devíti letech se ke klukovským hrám
přidružila ještě jedna – hra na housle. Pan učitel Jan Střecha v něm poznal talent a věnoval mu patřičnou péči, která přivedla tohoto žáka po ukončení čtvrté
měšťanky na konzervatoř. O dalším směru života Jiřího Kratochvíla tak bylo
rozhodnuto.
V roce 1947 se Jiří Kratochvíl stal členem smyčcového kvarteta na postu violisty. Úspěšné vystupování mladého souboru se stalo zárodkem pro vznik Janáč25
kova kvarteta. S ostatními členy souboru začal studovat Janáčkovu akademii múzických umění, on hru na violu. Roku 1956 se sice stal členem Státní filharmonie
Brno, ale s privilegiem na vlastní koncertní činnost Janáčkova kvarteta. S tímto
souborem došel k řadě ocenění: 1960 – Řád práce, 1962 – Cena osvobození města Brna, 1964 a 65 Grand Prix du Disques de l´Academie Charles Gross, 1965
Preis der deutschen Schallplattenkritik, 1968 Cena Svazu čsl. skladatelů, 1969
Výroční cena Supraphonu, 1978 Národní cena. Janáčkovo kvarteto bylo předním
světovým souborem a vystoupilo v 56 zemích všech světadílů. Jiří Kratochvíl byl
členem Janáčkova kvarteta od jeho založení až do roku 1989, tedy 42 let.
Kromě umělecké činnosti byl také pedagogem, nejdříve na Státní konzervatoři Brno a od roku 1968 na JAMU. V roce 1969 se habilitoval na docenta, ale na
jmenování profesorem si musel z politických důvodů počkat až do roku 19991.
Jako vyhledávaný sólista natočil řadu nosičů, díky kterým můžeme i dnes
jeho umění obdivovat.
Z četných ocenění Mistra J. Kratochvíla můžeme připomenout jeho jmenování zasloužilým umělcem v r. 1969, medaili Nadace Leoše Janáčka, zlatou medaili
JAMU, cenu Senior Prix 2004 a Cenu města Brna 2006.
Osobní a rodinný život měl a má harmonický, i přes četná odloučení při koncertních zájezdech. Manželka Jana a syn Martin to však, jako výkonní umělci,
plně chápali. Paní Jana je zpěvačka a syn Martin flétnista.
Po vysvobození z aktivní služby umění, kdy diktoval rozvrh času koncertní
kalendář, nastala konečně doba, kdy u Kratochvílů mohou dosyta vychutnávat
rodinnou pohodu. A v dohledu je vidina oslavy diamantové svatby, dar osudu,
který je dopřán jen těm nejšťastnějším.
Odchod zakladatele
(Z knihy profesora JAMU Adolfa Sýkory „Z mého života v Janáčkově kvartetu“)
Komorní hudba je svět, do něhož by se mělo vcházet po špičkách a s ostychem,
protože to je oblast intimních zpovědí skladatelů, a interpretace některých děl
je adekvátní listování v deníku. Tlukot srdce skladatele je tu takřka slyšitelný
a vír jeho představ stahuje hráče hlouběji než v každé jiné oblasti hudby.
Změna, k níž se schylovalo v Janáčkově kvartetu, neměla souvislost s politickou situací, ale s věkem seniora souboru Jiřího Kratochvíla. Ve věku takřka šedesáti pěti let se rozhodl, že ze souboru na konci sezóny 1988/89 odejde a uvolní
místo mladému nástupci.
27. dubna 1989 se Kráťa rozloučil s brněnským publikem. Dvaačtyřicet let
byl ozdobou kvarteta svou hrou i zjevem. Jeho fyziognomie jako by podtrhávala
26
roli, kterou má v kvartetním zvuku viola. Její tóny jsou nadány melancholickou
barvou připomínající kouzlo starých fotografií. Dekadentní básník Karel Hlaváček chtěl ladit svoji violu co nejhlouběji, až kamsi ke dnu lidské duše. Instinktivně cítil kouzlo tohoto nástroje, jehož zvukové vlny nekončí potupně na jakémsi
bubínku nebo kovadlince, ale měkce se noří hluboko do nás, provětrávají křídla
fantazie a otevírají dvéře třináctých komnat našich vzpomínek. Viola je v hudbě
něco podobného jako Karel Hynek Mácha v české literatuře.
A Kráťa byl violista přímo od Pánaboha. Měl ten nejviolovější, podmanivý
tón a svým zjevem na pódiu působil démonicky přitažlivě. Vystaven v první řadě
kvarteta byl manifestem romantismu. Splňoval představu opravdického umělce.
Nabízel publiku hru stínů ve tváři, a když se vytočil do sálu, neposlušné vlasy padaly poslušně přes jeho obličej až k nástroji a vytvářeli mříž, za níž všechny dámy
tušily tajemné oči upřené právě na ně. Po skončení hry Mistr děkoval za projevy
uznání pomalými úklony hlavy a gestem, jež od něho odkoukal pan Zákopčaník
z televize, tedy přiložením pravé ruky k srdci jako sídlu hudebního duchovna.
Na rtech mu hrál zdrženlivý poloúsměv, skromný projev díku za pochopení jeho
poselství a za navázání duchovního spojení. Očarované ženy pak plnily naši šatnu
a lovily pohled, úsměv nebo dokonce Mistrovo slovo. Všechny chtěly znovu vidět
toho violistu, který nejenže hraje jako umělec, ale taky tak vypadá.
Kráťův sex-appeal naštěstí nebyl jeho jedinou zbraní. Při hře v kvartetu nebo
při sólových vystoupeních si podmaňoval posluchače ušlechtilostí zvuku a přirozenou muzikantskou citlivostí. Do jeho hudebního projevu se promítaly výrazné
rysy jeho povahy – mravní ušlechtilost, citová vroucnost i temperamentní výbušnost. Neinklinoval k rafinovanosti a hudební spekulaci, neomylná intuice ho
vedla po cestách prosté krásy a výrazové opravdovosti. Jeho hudební fráze poctivě sloužily smyslu skladby, byly neokázalé, ale přesvědčivé. Jestliže Trávníček
vnášel do kvartetního zvuku brilanci a lesk, Kráťa do něj injektoval lidské teplo
a podmanivou barvu. Byl to šlechtic violového tónu.
Byli jsme si vědomi toho, že jeho hra a bezděčná pantomima měly lví podíl
na naší popularitě a pro spoustu lidí, zejména dam, jsme uvízli v paměti ne jako
Janáčkovo, ale jako kvarteto „s tím violistou“. Zábavná charakteristika nic nemění na faktu, že Kráťovi, jenž se kdysi ujal violy jako obligátu, se stala hra na
tento nástroj celoživotním uměleckým posláním a celý svět ho ctil jako violistu
par excellence. Stal se protagonistou violy, jedním z těch, kteří krásou své hry
zjednali viole patřičný umělecký respekt a zasloužili se o její zrovnoprávnění
s houslemi i v hudebním školství.
V šedesátých létech minulého století začal učit na konzervatoři a na JAMU.
Byl rozeným pedagogem se správnou dávkou intuice a odbornosti i vhodnou
mírou náročnosti a ohleduplnosti. Zaplnil violovou skupinu Státní filharmonie
Brno od prvního do posledního místa a další jeho žáci slouží na čelných postech
orchestrů a na hudebních učilištích v Praze, Ostravě a jinde. Už za studia mlu27
vili mezi sebou o panu profesorovi jako o Kráťovi. Řada z nich mu tak teď říká
nepokrytě, protože se stali jeho přáteli, nebo dokonce kolegy. Jeho absolventi
jsou rozváti po světě, ale vzpomínky na svého pana profesora chovají v úctě jako
hřejivé připomenutí mládí a člověka, který si ke každému z nich našel cestu.
Kráťa byl posledním zakládajícím členem kvarteta a zatím prvním, který končil svoji kariéru dobrovolně a zdráv. Mirek Matyáš byl odvolán na vojnu, Jura
a Karel umřeli. Kráťa měl možnost jako první ze zakladatelů souboru ukázat, že
ovládá i „umění včas odejít“.
Jako jeho nástupce si kvarteto zvolilo mladého umělce, jehož věk odpovídal
stáří prvního zástupce jiné generace v souboru – cellisty. Byl jím violista Ladislav Kyselák, vedoucí violové skupiny Slovenské filharmonie. ¨
Ladislav Kyselák se představil brněnskému publiku 27. dubna 1989 v Kráťově sousedství u pátého pultu v kvintetu Antonína Dvořáka pro dvě violy. Bylo to
symbolické. Poslední zakládající člen souboru se loučil s brněnským publikem
a představoval svého nástupce. Neloučil se ještě se svou uměleckou dráhou,
nebylo to jeho poslední vystoupení s kvartetem, jen polední koncert na rodné
půdě Janáčkova kvarteta a rozloučení s publikem, které ho znalo a milovalo přes
čtyřicet let. Do konce sezóny zbývalo souboru ve starém obsazení ještě několik
koncertů v republice a zájezdy do Japonska, NSR a Španělska. Brněnský koncert
byl jen posledním vystoupením na domácí půdě.
Posledním Kráťovým zájezdem bylo malé turné ve Španělsku a posledním
jeho koncertem vůbec bylo vystoupení v malém městečku Mataderra. Tam
ukončil svoji dvaačtyřicetiletou činnost v kvartetu, aby uvolnil post mladému
nástupci.
Občanské sdružení Persefona se sídlem v Brně, které poskytuje pomoc obětem
domácího násilí a sexuálního zneužívání rozšiřuje své služby
o terénního sociálního pracovníka.
Pracovník bude dojíždět do Ivančic
každé předposlední pondělí v měsíci
a bude poskytovat odborné sociální poradenství obětem domácího násilí,
znásilnění a sexuálního zneužívaní a to ve Středisku volného času,
Komenského náměstí 12 (bývalá KB – 1 patro) v době 14.00–18.00 hod.
28
Po předchozí konzultaci je možné si domluvit i jiný termín a to na mobilní lince
737 834 345 nebo na pevné lince 545 245 996 v pracovní dny 9.00–17.00.
Přijďte se poradit, jsme tu proto, abychom Vám podali pomocnou ruku.
Nabízíme pomoc, podporu a bezpečný prostor pro Váš příběh.
Více informací o našem sdružení najdete na www.persefona.cz
Nově vzniklá služba je financována Blokovým grantem pro NNO
z Finančních mechanismů EHP/Norsko
Přeshraniční spolupráce
Ivančice–Sládkovičovo
Město Sládkovičovo se nachází na jižním Slovensku v trnavském samosprávném kraji 42 km od Bratislavy na ose Senec-Pusté Úľany-Galanta-Šaľa. V současné době zde žije 5700 obyvatel. Sládkovičkovo je důležitým regionálním
centrem Podunajského regionu v hospodářské, dopravní a v oblasti cestovního
ruchu. Z hlediska sídelního významu je město zařazené k subregionálním centrům. Z hlediska cestovního ruchu je město známé především svým termálním
koupalištěm Vincov Les. Z termálního vrtu vyvěrá 62° C teplá voda.
První kontakty mezi městy Sládkovičovo a Ivančice byly navázány díky stolním tenistům z Orel-jednota Ivančice, kteří se začali pravidelně setkávat a poměřovat své dovednosti při utkáních, které se střídavě konají buď v Ivančicích nebo
ve Sládkovičovu. Později se zájem o spolupráci rozšířil i na úroveň samospráv
obou měst a jejich zástupci začali hledat oblasti společných zájmů a námětů pro
projekty. Mezi významnou výhodu patří i skutečnost, že na naši spolupráci lze
čerpat evropské dotační prostředky z operačního programu Přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007–2013. Základní podmínkou
tohoto operačního programu je, že oba partneři musí být ze vzájemně sousedících krajů, což v případě trnavského samosprávného a jihomoravského kraje
splňujeme. S partnerským městem Stupava (taktéž Slovensko) tyto možnosti
nemáme, protože se nachází v kraji bratislavském.
Zástupci Sládkovičova a Ivančic se začali také setkávat, vyměňovat si své
zkušenosti, seznamovat se s kulturou i problematikou místního rozvoje obou
měst a výstupem těchto schůzek bylo na podzim roku 2008 vypracování společného projektu s názvem „Zkvalitňování rozvoje regionálních integrovaných
sítí místních a regionálních institucí“. Tento projekt byl předložen na podzim
2008 jako žádost o finanční příspěvek z operačního programu Přeshraniční spo29
lupráce Slovenská republika – Česká republika 2007–2013. Jako vedoucí partner
v projektu vystupuje město Sládkovičovo a hlavním přeshraničním partnerem
je město Ivančice. Na jaře 2009 přišla pozitivní zpráva, a to, že na zasedání III.
Společného monitorovacího výboru byl tento projekt schválen k financování.
Celkové oprávněné náklady projektu činí 79.570,49 Euro, přičemž dotace bude
ve výši 67.634,92 Euro. Obě města budou realizovat svoji část projektu a nést
svoji spoluúčast financování. Mezi aktivity tohoto projektu bude patřit: zpracování strategického rozvojového dokumentu, workshopy, vytvoření internetových
informačně-konzultačních bodů, vytvoření společných webových stránek, zlepšení a rozvíjení spolupráce institucí veřejné správy a dalších organizací, rozvíjení
volnočasových aktivit na obou stranách hranice.
A co konkrétně přinese tento projekt městu Ivančice a jeho občanům?
• Pořízení a instalace veřejného internetového terminálu pro občany a turisty.
Terminál bude volně přístupný široké veřejnosti a jeho používání bezplatné,
• pořízení a instalace 2 informačních panelů – první na informace městského
úřadu pro občany Ivančic a druhý vícejazyčný panel s informacemi pro turisty o historii, památkách, kultuře, přírodě apod.
• pořízení a instalace dataprojektoru, PC a zasíťování zasedací místnosti MěÚ
Ivančice a uspořádání workshopu v rámci přeshraniční spolupráce
• vytvoření veřejného WI-FI hot-spotu na nádvoří ivančické radnice. Prostor
nádvoří bude pokryt bezdrátovým Internetem a umožní se bezplatně připojovat občanům např. pomocí notebooku, PDA či obdobným zařízením
• účast na workshopech ve městě Sládkovičovo a spolupráce na dalších společných aktivitách projektu (např. zpracování strategického dokumentu o možnostech dalšího rozvoje spolupráce, výměna zkušeností zaměstnanců městských úřadů, rozvíjení volnočasových aktivit, tvorba www stránek apod.).
Dne 27. června 2009 navštívila delegace zástupců města Ivančice XII. Sládkovičovské kulturne dni. Delegace byla vedená 2. místostarostou Mgr. Pavlem
Dočkalem, za městský úřad se této pracovní cesty dále účastnili tajemník Mgr.
Jiří Vařejka, vedoucí odboru finančního a plánovacího Ing. Ladislav Peška a projektový manažer Ing. Bohumil Smutný. Sládkovičovské kulturné dni jsou nejdůležitější kulturní akcí ve městě. V letošním roce byla na programu například
soutěž ve vaření hálaszlé, soutěž o nejlepší ořechový dort (koláč), vystoupení
sládkovičovských dětí, koncert Sama Tomečka (první slovenská superstar), koncert Notár Mary a na závěr diskotéka Laca Magyaricsa. Program byl, stejně jako
každý rok, velmi kvalitně připraven. Za zmínku stojí zcela jistě soutěž ve vaření
hálaszlé (rybí polévka maďarského typu), kde soutěžilo celkem 11 mužstev,
polévka se vařila venku v klasickém kotlíku a každý tým usiloval o co nejlepší
chuť, vůni, barvu, stolování, celkový dojem. Porota po důkladném ochutnání
30
poté obodovala soutěžící a 5 nejlepších získalo věcné ceny. V soutěžích tohoto
typu však nejde o to vyhrát, ale cílem je, že se lidé setkají a stráví v pohodové
náladě svůj volný čas. Všude panovala velmi přátelská atmosféra a velký zájem
lidí poznat nás blíže, navštěvovat se a zapojovat se do společných projektů a akcí
typu slavnosti a kulturní události. Letos však bohužel nepřálo počasí, a tak po odpolední velmi intenzivní bouři doprovázené přívalovým deštěm ve městě zůstalo
zatopeno několik ulic a i kulturní slavnosti konané venku se musely částečně
přesunout do vnitřních prostor budovy technologického inkubátoru. Organizátoři
i nepřízeň počasí zvládli zcela profesionálně, program pokračoval a na večerní
diskotéku dokonce přišlo odhadem cca. 3.000 lidí, čímž byla zaplněna prakticky
všechna veřejná prostranství.
Primátorem Sládkovičova je Ing. Anton Szabó, město má 13 zastupitelů.
Městský úřad má cca 25 zaměstnanců, nechybí zde ani městská policie se 2
strážníky. Přednostkou (tajemnicí) městského úřadu je Ing. Milena Poláková,
která zároveň se velmi aktivně věnuje různým projektům spolufinancovaným
z dotačních zdrojů. Sládkovičovo je velmi úspěšným městem, co se týká čerpání
dotací ze strukturálních fondů. Městu dominuje hned několik staveb, které byly
financovány z evropských zdrojů. Za zmínku zcela jistě stojí Vysoká škola Janka Jesenského Sládkovičovo, která nabízí studium tří akreditovaných studijních
programů – sociální práci, veřejnou politiku a veřejnou správu a právo. Další
nepřehlédnutelnou budovou je Technologický inkubátor Inovatech na podporu
malých a středních podnikatelů. Hlavním cílem tohoto zařízení je transfer technologií, stejně tak i podpora inovačních technologií. Uvnitř budovy se kromě
prostor pro školení nachází také rozsáhlý kulturní sál s pódiem pro pořádání
obecních akcí, jakými byly např. tyto slavnosti. V úvodu bylo dále zmíněno
termální koupaliště „Vincov Les“. Termální voda zde sice údajně nemá léčivé
účinky, ale i přesto jsou někteří o těchto vlastnostech přesvědčeni. V renovovaném areálu je v provozu 5 bazénů. Plavecký bazén 50 x 20 metrů s teplotou vody
pohybující se okolo 26° C, dva rekreační bazény s teplotou 28° C a hloubkou 1,30
metrů, dětský bazén s teplotou 32° C, relaxační bazén s teplotou 38° C a masážními tryskami. Kromě koupání zde najdete i mnoho možností pro sportovní vyžití
– stolní tenis, volejbal, fotbal, streetball, dětská hřiště, horolezeckou stěnu aj.
Ubytování je možné v chatkách nebo v kempu. Vedle termálního koupaliště se
také nachází Kongresové, informační a poradenské centrum s relaxačním komplexem. Zde bude město Sládkovičovo realizovat svoji část výše popisovaného
přeshraničního projektu.
Věřím, že spolupráce mezi oběma městy se bude dále prohlubovat a rozhodně
nezůstane jen u popisovaného projektu. Témat ke spolupráci je hodně, obzvlášť
když je možné tyto financovat ze strukturálních fondů Evropské unie (dotace
90%, spoluúčast 10%). Vzájemná práce na projektech nás dále více sblíží a jsem
přesvědčen, že v zájmu obou stran bude možné v brzké době uzavřít oficiální
31
smlouvu o partnerství a město Sládkovičovo se stane po boku Radovljice (Slovinsko), Soyaux (Franice) a Stupavy (Slovensko) dalším oficiálním družebním
městem. Především tato forma spolupráce má význam pro všechny občany města. Výstupy (projekty) jsou využitelné nejen pro úzkou skupinu lidí na úřadě, ale
mají praktický význam a přínos pro každého obyvatele města.
Ing. Bohumil Smutný, projektový manažer
Rudolf Kondei
Z MÉHO ŽIVOTA (XI)
Dokončení
Čtvrtého března 2009 jsme oslavili s Aničkou 65. výročí naší svatby a 4. dubna
jsem se dožil neuvěřitelných 88 roků. Loni v květnu jsem uspořádal výstavu o městě Kuřimi s názvem, „Kuřim v proměnách času.“ Myslím, že to byla moje poslední
výstava. Už to těžko zvládám. S instalací výstav mně pomáhá celá rodina, na to
jsem nebyl zvyklý. Vždy jsme to s Aničkou zvládli sami. Malování mě ale pořád
baví, i když jenom doma. V plenéru už na to bohužel nestačím. Škoda, byly to
krásné chvíle, uprostřed naší nádherné přírody. Těšívali jsme se na to s Andulkou
oba. Teď, když už je nám moc smutno, mám v počítači plno obrazů z mých výstav,
tak si je prohlížíme a zase se touláme krajinou, kterou máme rádi.
Že mám taky počítač, to zavinil vnuk Miloš. Měl počítače dva. Kluci prý se
mu v tom hrabou, musí ho zamykat do skříně. Takže, jestli nechci počítač. Mně
se to nějak nezdálo. Co já s tím na stará kolena. Nakonec mě přemluvil, počítač
dovezl, zapojil. No a co teď s tím? To je snadné. Takhle to pustíš, tohle je myš,
s tou najedeš na nějakou ikonu, stiskneš, otevřeš, takhle a tohle a tamhle a….
Tak zadrž, takhle mně to do té staré hlavy nepůjde. Snad máš nějakou příručku,
nebo napiš ten postup tady na papír. A ta klávesa! Já jsem nikdy na psacím stroji
nepracoval. Příručku jsem nakonec sehnal a dal se do učení. Byla to zpočátku
pěkná fuška, ale nakonec jsem se s počítačem skamarádil. Teď už je jako další
člen domácnosti. Mám tam svoje obrazy, pěknou muziku, kterou si pouštím při
malování. Dají se tam hrát karty, což oba rádi využíváme. Takže je u nás stále veselo. Budu už vážně muset končit. Mám totiž rozmalován zajímavý obraz. Chtěl
bych ho dokončit, než se setmí. Snad si možná ještě někdy na něco vzpomenu.
Má milovaná řeka Jihlava
Kdykoliv zavítám do Ivančic, nikdy nezapomenu navštívit svou milovanou
řeku Jihlavu. Posadím se na břeh a rozhlížím se kolem. Nikde ani živáčka. Jen
nedaleko sedí rybář a dřímá. Asi neberou. Hledím na řeku a je mi smutno. I řeka
je nějaká smutná. Bodejť, jak tady bývalo živo!
32
„Vzpomínáš?“, jen tak prohodím.
„Jistě! Však jste se tady něco nadováděli.“
„Ty mně rozumíš?“
„Rozumím, jenže se mnou už dávno nikdo nemluvil. A tak žiji už jen vzpomínkami, a že je na co vzpomínat. Když jsi byl ještě školák, to jsem byla jiná
krasavice, čistá, že jste se ze mne mohli napít.“
„To vím. Co jsme jen při koupání tvé vody vypili! A vařili z ní čaj a polévky,
když jsme trampovali pod Templákem. Kdeže ty loňské sněhy jsou.“
„Když už jsme u toho pití, jestlipak si vzpomeneš, jak jsi polykal andělíčky
pod splavem, když ses topil?“
„To nebylo žádné topení, jen jsem trochu zpanikařil. Ještě jsem nebyl takový
plavec. Víš, jak nás starší kamarádi učili plavat! Prostě nás hodili do vody a dělej,
jak umíš. Já už tehdy uměl pár temp a stoupnout. Jezdili jsme po splavu dolů po
zadku, bylo tam takové blatíčko, po něm to pěkně frčelo. Já zajel trochu dál pod
splav, pár temp a stoupnout. Jenže dno nikde, lokl jsem si a začal plácat kolem
sebe. Kamarádů bylo ale všude plno, žádná tragedie se nekonala. A nemusíš na
mě hned žalovat.“
„Tak promiň, já to tak nemyslela, vždyť jsem vás měla všechny ráda. Nikdo
z vás se neutopil.“
„Však my tě měli také rádi, a moc! Trávili jsme s tebou celé prázdniny. To
bylo ale všechno jinak. Voda čistá, v ní plno ryb. Pod splavem býval takový malý
ostrůvek spoře porostlý trávou. Místo, které jsme milovali. Stačil malý oheň a už
se daly opékat ryby, byl jich vždy dost. A strouha, která vytékala ze splavu a ve
které se dalo plavat až k mostu u elektrárny. Nebo koryto, kde voda přepadala ze
strouhy a kde jsme se ráchali pod sprchou.
Jistě pamatuješ, jak jsme se po tobě proháněli na loďkách. Pod Malým kopečkem
měl půjčovnu loděk pan Střecha. Odtud se dalo sjíždět kolem Zolcarů až ke splavu
na „Skřipáku“. Zpět proti proudu už nám dávalo zabrat. Dalo se to ale zvládnout.
Druhá půjčovna byla u Koupelen. Tu provozoval pan Šiktanc, to byl ten, co udržoval kluziště nad splavem, když jsi v zimě zamrzla. U Koupelen, to už bylo něco
jako plovárna s kabinami na převlékání, asi se tam platilo, nevím, naše „koupaliště“
bylo hlavně kolem splavu. I tady se proháněly loďky, kterým se říkalo maňásci. Byly
dřevěné, podomácku vyrobené a velmi vratké. Každou chvíli se někdo převrátil.“
Nad splavem, na soutoku s Rokytnou, kde teď sedím a povídám si s řekou,
jsem asi nejraději. Je odtud po proudu pohled, který jsem několikrát maloval.
V klidné hladině se zrcadlí Jakoubek, jak jsme důvěrně říkali kapli sv. Jakuba,
i celé stráně, na podzim krásně zbarvené. A rozhledna na Oklikách se koupe
v nezčeřené řece. Prostě místečko radost pohledět! Proto si je asi skauti někdy ve
třicátých letech vyhlédli pro letní slavnosti.
„Jistě vzpomínáš na tu parádu. Postavili tam můstek na skákání a bylo na co
se dívat.“
33
„Jak bych mohla zapomenout. Vždyť jednou v noci, když jsem spala nebo
jen tak podřimovala, bylo najednou jako ve dne. Na loďkách barevné lampióny,
všude plno zpěvu a smíchu, benátská noc jakou jsem nezažila.“
„Vidíš, a to všechno jsi odnesla a už nikdy jsme nic podobného nezažili.“
„Jen neříkej, a co ty táboráky pod Templákem nebo pod Holoubkem, kde jsi
jako skaut prožil měsíc, na který jsi jistě nezapomněl.“
„Holoubek! Jak bych mohl zapomenout! Jeden z největších zážitků v mém
životě a jedno z nejkrásnějších míst na tvém břehu. Na jednom ostrohu zřícenina
Holoubku, na druhém Kozlov. Pod nimi ses proplétala stříbřitá, vonící po jehličí,
a my tě milovali. Kousek od tábora, v mělké vodě, byly kameny, po kterých se
dalo přejít na protější břeh. A nedaleko proti proudu báječné místo. Mělká voda,
na dně jemný písek. Tam se hrávalo něco jako fotbal. Dál proti proudu byla tůň
s báječným koupání.
Když už jsme si vzpomněli na Holoubek, zavítáme ještě pod Wilsonku. Ty
jsi tam radostně poskakovala po kamenech a z výšky na tebe hleděla strmá skála,
na které se cvičili horolezci. Úžasná podívaná. A všechnu tu krásu jsi zatopila!
Zmizel náš tábor a z Wilsonové skály zůstalo jenom torzo.“
„Tak za to já nemohu! To ta přehrada, co mně postavili do cesty. Takový
splav, jako je tady pod Rénou, s tím nejsou žádné problémy. Když na jaře přijdou
ledy, prostě smetu dřevěné přístavky a třeba i takovou lávku, jako bývala ta na
Rénu. S přehradou je to jiné. Tu zbořit nedokážu. A také nechci! Jistě víš, co by
to způsobilo, Ivančice by byly pod vodou. Takhle mně to sluší víc. Klidná, někdy
trochu dovádivá.“
Odmlčel jsem se a hledím na klidnou hladinu.
„Tak copak se ti zase honí hlavou?“
„Když jsi zavzpomínala, jak jsi ledovými krami bořila na splavu přístavky,
já zase v duchu vidím, jak jsme se na těch krách pod splavem vozili. Chtělo to
sekyrku, pořádný klacek, vysekat pěkný kus ledu a už se jelo. Že se s námi někdy
kra zlomila a my skončili ve studené vodě, s tím se muselo počítat. Nebylo tam
však hluboko, tak honem na břeh sušit se u ohně, který jsme měli rozdělaný. Nevzpomínám si, že by z toho někdo onemocněl. Ani z toho, že jsme za léto vypili
pár litrů tvojí vody. Byli jsme prostě odolnější a ty jsi k tomu přispívala měrou
vrchovatou.“
Znova jsem se odmlčel. Už se připozdívá, měl bych se už zvednout. I ten
rybář sbalil svoje fidlátka a otráveně se má k odchodu. Zřejmě nic nechytil. Zdravím svou řeku vodácky Ahoj! A chystám se k návratu.
„Ahoj a zase někdy přijdi. Bylo mně s tebou dobře.“
„Budu se snažit, pokud mně to vyjde. To víš, nám lidem je čas na tomto světě
vymezen. Ty jsi ale věčná. A kdybych snad už nepřišel, vzpomínej na mě v dobrém, byli jsme vždy kamarádi.
Na svoji řeku Jihlavu vzpomínal muzikant a malíř Rudolf Kondei
34
Společenská kronika
Blahopřání
Dne 25. září se dožívá významného životního jubilea
75 roků paní Marie Vojtíšková
Všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do dalších let přejí
bratr Josef s manželkou a sestra Helena s rodinou.
VZPOMÍNKA
Ty spíš, ale naše srdce u Tebe bdí...
3. srpna letošního roku uplynulo již šest let od chvíle, kdy jsme se rozloučili s naší drahou maminkou a babičkou paní Jiřinou Sobotkovou,
rodačkou z Ivančic.
Denně vzpomínáme na její obětavost a příkladnou práci pro rodinu, školu
a veřejnost. Její moudrá a upřímná slova, její láska a životní optimismus
nás stále provází.
Za vzpomínku a tichou modlitbu děkují dcery Jana a Eva s rodinami.
K článku Čas poutí, IZ 7,8/2009
V prázdninovém dvojčísle byl hezký úvodník Jana Kouřila k poutím v našem
kraji. Dovoluji si však k němu napsat upřesnění. V článku se píše, že oslavanský
kostel je zasvěcen Panně Marii Karmelské. Je pravdou, že naše pouť se koná
k svátku P. Marie Karmelské, ale kostel je zasvěcen sv. Mikuláši. Nad hlavním
oltářem je zavěšen velký obraz tohoto světce. Panně Marii, ale ne Karmelské,
byla zasvěcena klášterní kaple. Klášter byl postaven v Údolí Mariině.
Prof. Uhrová uvádí v brožurce Chrám sv. Mikuláše Oslavany:
„Z vybavení starého kostela se zachovala krásná gotická socha Panny Marie s děťátkem, pocházející asi z klášterního kostela Panny Marie. Její vznik se
klade do druhé čtvrtiny 14. století. Pravděpodobně je to královský dar Elišky
Přemyslovny, která roku 1312 klášter navštívila.“
35
Jako upomínka na staré Bratrstvo škapulíře P. Marie Karmelské je tepaná
postříbřená a zlacená soška P. Marie. Vystavena je její kopie.
Pozn.: Bratrstvo škapulíře P. Marie Karmelské bylo založeno r. 1707. Zrušeno bylo Josefem II. a obnoveno bylo r. 1890 i s poutí v neděli po svátku P. Marie
Karmelské.
M. Krýdlová
Ještě jednou o první lásce Alfonse Muchy
V připomínce Muchova výročí v minulém čísle
Zpravodaje je třeba jednu věc opravit: Muchova
dívka Julinka Fialová nebyla jeho dětskou láskou.
Byla o rok starší než Alfons, byla učitelkou a ty
mohly v těch dobách učit jen pokud byly svobodné. Známost trvala více let. Často se publikuje
fotografie osmnáctiletého Muchy, ale nikdo snad
neví, že k té fotce patří druhá s tváří Julie Fialové.
Oba se nechali vyfotografovat zaráz, podobizny
jsou z jedné dílny. Existuje Muchův dopis s přáním Julii k svátku z února 1878, odeslaný z Prahy.
Zatím žádný životopis neuvádí, co Mucha dělal
v té době mezi jeho přerušením gymnazijního studia a nástupem místa písaře u soudu v Ivančicích.
Lásku nepřerušil ani Alfonsův odchod do Vídně,
kde pracoval jako malíř divadelních kulis. Po krachu firmy zakotvil v Mikulově. Odtud se zachoval
dopis ze 4. února 1883, ve kterém píše Julii, jak
se obává o její zdraví, když dostala zápal plic: „Já
však chci doufati, že krisi jsi již přestála…Hleď,
až přijdeš domů, odpočívat, abys byla zdráva,
abychom zase po lukách mohli se procházet,
krásně si povídat, zpívat a hubičkovat, ano?“ Osud
odnesl Alfonse do Hrušovan k hraběti Khuenovi,
pak k jeho bratru do Tyrol a dál do akademie do
Mnichova. Ale mezitím, již 4. září 1884 zemřela
na tuberkulosu Julie Fialová, učitelka v Ivančicích
ve věku 25 let. Taková je tedy historie první lásky
Alfonse Muchy podle dokladů, které před 10 lety
poskytla Ivančickému zpravodaji pí Blanka Tichá,
roz. Studená, pra-praneteř Julie Fialové. (Ivančický zpravodaj o tom psal v červenci 1999).
Karel Figer
36
Ivančice na první české školní mapě Moravy
(Ke 200. výročí narození autora mapy Václava Merklase)
Česká školní kartografie není příliš stará. Její počátky najdeme až v 1. polovině 19. století. První česká mapa Moravy a Slezska, popsaná novodobou češtinou,
je až z roku 1845. Jejím autorem byl český obrozenecký kartograf Michal Václav
Merklas, od jehož narození právě uplyne plných 200 let.
Václav Merklas se narodil v Praze 29. září 1809. Jak bylo tehdy častým zvykem, vystudoval práva na pražské univerzitě a roku 1832 vstoupil
do juristické praxe. Nebylo to však povolání, které ho zaujalo, a poněvadž
byl také výtvarně založen a uměl kreslit i rýt do mědi, založil si v Praze tiskárnu a začal podnikat. Jeho činnost lze rozdělit na tři skupiny: na grafiku,
kartografii a studium dějin umění. Z toho nejvýznamnější byla kartografie,
která, jak Merklas sám napsal, se stala jeho oblíbenou prací a v níž získal
proslulost. Nebyl sice kartografem v pravém smyslu slova, poněvadž jeho
práce jsou pouze přetlumočením map cizích, dal však svým dílům především
české názvosloví. V tom je jeho hlavní význam. Dnes je už jeho jméno téměř
neznámé, i když ve své době byl významnou osobností obrozeneckých Čech.
Ryl do mědi např. Palackého Historickou mapu Čech a Šafaříkův Slovanský
37
zeměvid, pracoval pro Hellicha, Presla, Amerlinga, Pešinu, Štulce a Vinařického, kreslil a ryl pohledy Prahy i jiných míst, kmotry jeho dětí byly významné osobnosti pražského života, v roce 1848 byl činný i politicky aj. Přesto
heslo Merklas v současných encyklopediích už nenajdeme. V roce 1851 totiž
využil reorganizace rakouského středního školství a složil zkoušky učitelské
způsobilosti pro dějepis a zeměpis. Odešel pak jako gymnazijní profesor do
Levoče, nato krátce učil v Praze a nakonec v Opavě, kde roku 1866 zemřel na
choleru. V Opavě mu v roce 1966 odhalili pamětní deku a jeho jménem pojmenovali novou ulici v předměstí Kylešovice. Zapojil se tam totiž do české
kulturní a vlastenecké činnosti a pomáhal v ní i kolegovi profesoru Vaškovi,
otci Petra Bezruče a pozdějšího ivančického ředitele Ladislava Vaška (Víta
Šedivce).
Během svého pražského pobytu Merklas sestavil a vydal čtyři české atlasy
zeměpisné a jeden dějepisný, a to Zeměpisný atlas (1835-1850, nedokončen),
Atlas k přírodnímu zeměpisu (torzo, 1843), Malý příruční atlas wšech částí
Země (1846, 1853 a s pozměněným názvem Příruční školní atlas všech částí
Země 1854, 1862), Atlas Starého světa (dvě vydání 1853) a Malý zeměpisný
atlas (1843–1853, 1858). Tento atlas tedy vycházel v letech 1843–1858, byl
na knižním trhu 15 let a stal se nejúspěšnějším a nejznámějším Merklasovým
atlasem. Měl celkem 28 map (původně jich mělo být 30) 15 x 28 cm velikých
a vycházel po jednotlivých listech. Nejprve to byly v březnu 1843 dva „svazečky“, každý s 6 mapami, do roku 1851 map bylo 28. Tehdy však Merklas
odešel z Prahy do Levoče a svůj „sklad“ prodal z největší části knihkupci
a vydavateli Karlu Andréovi, s nímž se dobře znal. U něho pak vyšly všechny
mapy souborně jako 1. vydání Malého zeměpisného atlasu. Pod č. 10 v něm
byla zařazena mapa Morawa a Slezsko (1 : 2 100 000), naše první atlasová školní mapa s českým názvoslovím. Zachovávala sice ještě dvojitě „w“
a občas i dvojhlásku „au“ (Olomauc), ale už používala i dvojhlásku „ou“ (Rakousy). Naše město je uvedeno ve tvaru Iwančice. Jinak je to běžná politická
mapa s ručně kolorovanými zemskými a státními hranicemi, výškopis krajiny
je na ní vyznačen zjednodušenou šrafurou, říční síť je dosti podrobná, hlavní
důraz je kladen na místopis a ovšem na české názvosloví. To je hlavní význam
této mapy.
O rok později (1846) vyšel Merklasův Malý příruční atlas wšech částí Země,
který obsahuje větší (1 : 1 500 000, 21 x 16,5 cm) a graficky zdařilejší mapu
Moravy a Slezská, také s názvem ve tvaru Iwančice. Tato mapa i celý atlas plně
respektují zásady tzv. skladného pravopisu (w, au). Bohemikální primát ovšem
drží předešlá mapka z roku 1845.
V historickokartografické literatuře se uvádí jako první česká mapa Moravy
a Slezska vydání brněnských knihkupců Ferdinanda Bušáka (Buschaka) a Bedřicha (Friedricha) Irranga z roku 1850 (1 : 480 000, 49 x 47,5 cm) s titulem
38
Korunní země Morava a Slezsko. Na něm je názve našeho města už v dnešní
podobě Ivančice. Jde však o samostatnou politicko-administrativní mapu, patřící
tedy do jiné kategorie.
Dr. Ludvík Mucha
POUŽITÁ LITERATURA:
Mucha, L.: Václav Merklas. Kartografický přehled 5, 1950, s. 19-40, 81-88
Mucha, L.: Opavský pobyt kartografa Václava Merklase. Časopis Slezského
muzea, Vědy historické 10, 1961, s. 131-132.
Nová, V.: Mapy Moravy. Vlastivěda moravská 1, Neživá příroda, Brno 1992, s.
190-242.
Tajemství kamenných stél
(Ke Dnům evropského dědictví pořádaným v Ivančicích ve dnech 12. a 13. září
2009)
Nalezený příběh rodiny Pollaků
Židovský hřbitov je plný záhad. Moderněji řečeno otazníků, ale to není jedno. Obestírá ho totiž atmosféra jakéhosi tajemství. Snad proto, že pomníky nad
hroby nabízejí bezpočet veršů v neznámém písmu s chválou a osudy dávných
obyvatel ghetta, zatímco čtenářů znalých tohoto písma je velice málo. Čas od
času tu přece jen některý odborník něco přečte nebo najde v archivech zmínku
o jistém nebožtíkovi. A stane se, že najednou máme nový příběh a čteme ho
překvapeni, jako bychom hleděli do čerstvě odkryté studny. To je příklad Heinricha Pollaka, doktora medicíny a chirurgie.
Jeho hrob je v severní části hřbitova, právě v té, kde jsou řady náhrobků
obráceny čelem k jihu na rozdíl od všech ostatních, které hledí na východ, k Jeruzalému. Takové bylo pravidlo pro pohřbívání na židovských hřbitovech, ale
jsou i výjimky, jako právě zde. Tato část pozemku se připojila ke hřbitovu později (v17. nebo v 18. století) a měla velmi nepravidelný tvar. Proto to nezvyklé
rozvrstvení hrobových řad a odlišná orientace na jih. Při dokumentaci památek
v roce 2006 dostal tento obvod označení jako sekce čís. 7. Zde tedy leží dr. Hilel-Heinrich Pollak.
Jeho stéla je zajímavá a budí zájem u návštěvníků hřbitova. Nese neobyčejně
krásně ztvárněný symbol lékařského povolání s Aeskulapovým hadem s pohárem zázračného léku. Pod ním je hebrejský nápis, obvyklé dobrořečnění nebo
eulogie, které zní v českém překladu takto:
39
Hilel Pollak zemřel
V pondělí 10. adaru roku 612 podle malého
počtu.
Hilele s černými vlasy (ještě mladý),
náhle jsi své shromáždil,
moudré svého pokolení
jsi převyšoval, drahého otce jsi přerostl.
Nad moudré ses nevyvyšoval moudrostí,
Netoužil jsi po nespravedlivé odměně.
Jestliže po moudrosti jsi volal,
Po mnohém vědění jsi toužil,
tvá památka neskončí,
vzácný učenče lékařský.
Na konci dní uslyšíš
Hlas probouzející věčně spící.
Pomník dr. Hilela-Heinricha Pollaka
Pod hebrejských nápisem jsou řádky v němčině, které říkají, že zde leží
doktor medicíny a chirurgie, magistr očního lékařství a porodnictví, narozený
8. ledna 1817, zemřelý 1. března 1852. „Bohatou studnicí vědění byl jeho duch,
hlubokým pramenem lásky bylo jeho srdce“.
Kdo bylo ten ctěný lékař? Odborné pojednání, odkud jsme převzali oba texty
(práce dr. Ivy Steinové a dr. Andrey Jelínkové) upozorňuje, že na rozdíl od většiny náhrobních nápisů zde chybí obvyklé jméno otce. Bývá to u hrobů známých
a význačných osob. Tím pádem bychom se neměli dohledat už ničeho bližšího
o tomto zemřelém, zvlášť když o něm není zápis ani v ivančické matrice narozených. Tak bychom mohli jen s obdivem hledět na zvláštní kamenické dílo.
Přesto zdejší badatelé pátrali dál a nalezli v archivních fondech nové údaje,
takže mohli doplnit, že lékař Hilel-Heinrich Pollak žil v Brně, byl svobodný a ve
věku 35 let zemřel na chrlení krve („Blutsturz“).
Ale rodinný příběh vyšel najevo teprve, když jsme pozorně přečetli knihu
dr. Soni Nezhodové „Židovský Mikulov“ (2006), ve které je o rodině Pollakově
jeden, pro nás důležitý odstavec. Předem je nutno vysvětlit, že až do roku 1848
měli Židé až na výjimky zákaz trvalého pobytu v Brně. Autorka knihy uvádí:
„Na samotného císaře se v roce 1842 obrátil Josua Pollak, překladatel a revizor
hebrejských knih z Brna. Žádal o to, aby po dlouholetém pobytu a činnosti v Brně
byl v tomto městě spolu se svými syny nadále tolerován. Narodil se v roce 1781
v Mikulově „z chudých, ale spravedlivých židovských rodičů“. Pod vedením
svého otce, uznávaného rabína, získal hodnotné vzdělání v hebrejském jazyce,
osvojil si základní principy Písma svatého a rabínské literatury. Jeho vědomosti se
ale neomezily jen na tyto oblasti, zabýval se i talmudickou scholastikou, která mu
40
pomohla rozvinout „pravou morálku a zdravou životní moudrost, jak je uchována
v tradici“. Takto připraven se vydal do Brna, kde mu byl prezidiálním dekretem
z 26. 6. 1811 propůjčen úřad revizora hebrejských knih. V tomto úřadě se dal do
boje s hauzírujícími knihkupci, s nimiž se střetal jednak na brněnských trzích, jednak je vyhledával na venkově. Židovští knihkupci obchodovali také se závadnými
modlitebnými formuláři, knihami a brožurami, v nichž se vyskytovaly „škodlivé
a pověrečné nauky a protistátní tendence“. Na takovou literaturu upozorňoval
Pollak úřady a přispěl tak k jejímu vymýcení. Tím si získal důvěru správních
a justičních úřadů, jimiž byl často využíván při soudních a úředních jednáních při
překládání hebrejských nebo jidiš dopisů, listin a jiných rukopisů do němčiny.
(…) Během svého třicetiletého působení v Brně se zde oženil a narodili se mu
dva synové a dcera. Nejstarší syn Heinrich se stal doktorem medicíny a chirurgie,
druhorozený syn Adolf absolvoval polytechnický institut. Nyní (po skončení Josuovy aktivní služby z důvodu stáří) má jeho děti čekat smutná budoucnost. Po
smrti otce nebo v případě sňatku budou muset na základě obecných předpisů pro
moravské židy odejít do některé židovské obce, kde bude způsob jejich obživy
nanejvýš problematický a kde povedou život obtížený enormními židovskými
obecními daněmi. Při vědomí toho, že je Pollakovi 60 let, že dny jeho života mohou být brzo sečteny, a proto, že na Moravě a ve Slezsku existují případy, že byli
Izraelité a jejich potomci zeměpanskou milostí vyvázáni z familiantského zákona
a dostali povolení usadit se v místech, v nichž to bylo jinak Židům zapovězeno
– jako Brno, Opava nebo Cheb – žádá pro sebe a své dva syny o domovské právo
v Brně. Žádá, aby byl vyvázán z rodinného svazku s Židovskou obcí v Mikulově
a byl tolerován v Brně, aby se zde jeho synové etablovali ve svých oborech a usadili se zde.“ – Potud výše uvedená autorka ve své knize.
Otci Josuu Pollakovi bylo vyhověno. Prožil v Brně ještě 14 let a přežil dokonce o čtyři roky svého syna, lékaře Hilela-Heinricha. Dožil se roku 1848, po němž
padly všechny zákazy pobytu židů v Brně a nejen tam. Nakonec také jeho dali
pochovat na ivančickém hřbitově, i když nový židovský hřbitov v Židenicích již
několik let (od konce roku 1852) přijímal pohřby brněnských souvěrců. Z ivančické matriky zemřelých se dovídáme, že zesnul jako vdovec 25. února 1856 ve
věku 75 let, povoláním překladatel a revizor knih (Translater und Bücherrevizor)
a bydlel v Brně na Cejlu (Oberzeil) čís. 28.
A dokonce ještě po dalších šesti letech také jeho mladší syn Adolf, onen
absolvent polytechnického institutu, našel po smrti odpočinutí v Ivančicích.
V téže matrice je o tom zápis k roku 1862. Věk zemřelého byl 41 roků, povolání
Tuchfabrikant (továrník v oboru soukenictví – tovární oprávnění dostal v Brně r.
1845) a příčinou úmrtí Zehrfieber („stravující-úbytová horečka“).
Hroby všech tří Pollaků jsou zcela blízko sebe. Otce a jeho mladšího syna
Adolfa najdeme ve střední části severní zdi v sousedství pomníku lékaře Joachima Adlera, každého z jedné strany tohoto hrobu. Je to v řadě pohřbů význačněj41
Pomníky Pollaků – otce a jeho mladšího syna Adolfa – lemují po obou stranách pomník
lékaře Joachima Adlera (otce slavného muzikologa Guido Adlera).
ších osob (říkalo se také čestná řada). Oba náhrobky s částečně čitelnými nápisy
ze světlého kamene jsou téměř shodné. Třetí, Heinrichův starobylejší pomník
s kamenným hadem pijícím z poháru je několik kroků před nimi v řadě tradičních stél. To vše v sekci hřbitova označené číslem 7.
Poslední a konečné setkání obou synů, lékaře Hilela a továrníka Adolfa se
svým otcem na ivančickém hřbitově, na tak vzdáleném pietním místě, mělo jistě
své příčiny, ale ty už dnes neznáme. Kamenné stély v „zahradě života“ mlčí.
Ale přece se občas podaří obejít jejich tajuplné sebevědomí a zmocnit se aspoň
zlomku jejich tajemství z chatrných papírů a svazků uložených sto i dvě stě let
a víc. Ty pak někdy prozradí na lidi dávno zemřelé a na jejich dobu věci, které
bychom ani nečekali.
Karel Figer
Prameny:
Steinová Iva, Jelínková Andrea: Náhrobky se symboly činnosti a povolání
Sborník Židé a Morava sv. 15, vyd. Muzeum Kroměřížska 2007, str. 53. (odtud
převzat překlad textu na náhrobku dr. H. Pollaka)
Nezhodová Soňa: Židovský Mikulov. Vydala Matice Moravská v Brně 2006
(odtud převzata pasáž se žádostí otce J. Pollaka na str. 69-70)
Figer Karel, Široký Jiří: Židovský hřbitov v Ivančicích, vydalo KIC Ivančice
2007. Matrika zemřelých židovské obce Ivančice
42
Vývoj názvů ivančických ulic (XXVII)
Za Ústavem
Řada šestnácti rodinných domů od nároží na křižovatce s Oslavanskou ulicí až po
objekty ústavu pro neslyšící byla od 5. 2.
1933 pojmenována ulicí Za Ústavem. V roce 1942 bylo pojmenování Gotessberggase
a po osvobození znovu původní název. Po
řadu let tu byl velký výhled na západní
obzor, ale také se sem opíraly západní
větry, které v této krajině neměly žádnou
překážku. Asi po těch zkušenostech mají
dnes, snad jako jediná taková ulice v městě,
prakticky všechny domy dobře těsnící moderní okna plastová nebo eurookna. Rovněž
s touto zástavbou se svažuje mírně k severu
a byla to předtím orná půda, v dávné minulosti i vinice. Na přelomu 19. a 20. století
byla větší část tohoto areálu ve vlastnictví
obchodníka Fischera, který zde měl velkou
mapy©PLANstudio, Praha
Ulice Za Ústavem
43
chřestovnu. V pozdějších letech ji zrušil a pozemky rozprodal na výstavbu této
ulice. V Pamětní knize města Ivančice se v roce 1928 uvádí stavba tří domů,
v roce 1932 postavil Antoním Šichtanec rohový dům, v roce 1934 přibyly další
dva domy atd.
V průběhu času se tu mnoho změnilo, zvlášť když se na protější straně začalo
stavět tzv. staré sídliště. Na dolním konci naproti prvním domkům stávala v poli
velká dřevěná kůlna, ve které pan Josef Čech, rolník z Oslavanské ulice, míval
v době žní mlátičku a kromě svého obilí mlátil také pro drobné držitele polí. Asi
v roce 1952 tato kůlna vyhořela. Podobně naproti za Oslavanskou silnicí mlátil
„pro lidi“ také rolník pan Jan Missbach ve své stodole. Tento obraz je dávno
smazán, jsou tu rodinné domky a za nimi sídliště. Se sídlištěm sdílí teď osud i ulice „Za Ústavem“, poněvadž donedávna byla jedinou přístupovou cestou včetně
tras inženýrských sítí. Provizorně postavená silnice kolem zahrady p. Zelníčka
trochu odlehčila provozu v ulici Za Ústavem, vzhledem k uvažované výstavbě
sídliště Boží hora II je nezbytné tuto „provizorku“ přestavět na potřebnou úroveň.
Dnes hledí ulice Za Ústavem do zástupu činžáků naproti, ale svou úpravností
a vzhledem si nezadá se stavbami mladšími o 30 nebo 40 let.
Ulice „Lány“ a „V Lánech“
Proč to rozdělení zeptá se neznalý člověk. Prý to bylo tak, že při jistém ustanovování statutu gymnázia byla vyššímu orgánu nahlášena adresa školy ve tvaru
Ivančice, Lány, ačkoliv úřední název zněl „V Lánech“. Tak se to vtělilo do všech
správně závazných záznamů, ale přišlo se pak na to, že v Ivančicích žádná ulice
„Lány“ neexistuje. Náprava prý byla jediná možná: přejmenovat ulici, což zní
jako povedený vtip, ale u nás se tak stalo. Proto tam, kde je gymnázium se ulice
jmenuje „Lány“ a odtud pokračuje až za ulici Na Úvoze ulice „V Lánech“. Tak
asi vypadá nažraný vlk a vedle něho koza, která zůstala celá. Na palouku podle
skal úřední šiml zatleskal. Nebo to bylo jinak? Je to s odpuštěním jako prkotina,
ale nelze to pominout.
Samotné slovo lány je od slova lán, slovo původně latinské, což byl pojem,
který vyjadřoval výměru polí, přidělenou osadníkům v obcích poddaných příslušnému feudálnímu pánovi. Dělením vznikly usedlosti jako půllány a čtvrtlány.
V Ivančicích šlo o rozlehlou trať polí začínající u židovského hřbitova a končící při západní oslavanské katastrální hranici. Původně se nazývaly jednoduše
„Pole“, později se zapisovaly tamější pozemky „V Lánech“. Převážná část zbývajícího katastru byla totiž vinařskou půdou.
Známý počátek historie „Lánů“ nebyl pro Ivančice laskavý. Po smrti Přemysla II. na Moravském poli 12. srpna 1278 vtrhl vítězný Rudolf na Moravu
44
Za křižovatkou s Oslavanskou ulicí v pohledu z ulice Za Ústavem pokračuje ulice Lány.
Tento název však nese pouze před budovou gymnázia, kterou vidíme vpravo. Od gymnázia
dále už tato ulice pokračuje s názvem V Lánech.
a utábořil se na „Lánech“ u Ivančic. Po třináct dnů byly Ivančice drancovány
jeho vojskem. Do Rudolfova tábora přijížděli moravští pánové se poddat prosit
o shovívavost. Rudolf je přijal vlídně a po přísaze věrnosti jim nahrazoval vzniklé škody. Jen Ivančice ničeho nedosáhly, přesto, že byly zničeny. Další potíže
nastaly v listopadu stejného roku, kde se Rudolfovo vojsko vracelo do Rakouska
opět přes Ivančice.
Když se v roce 1948 stavěly tři bytové domy, přirozeně se nová ulice pojmenovala „V Lánech“. Domy byly určeny pro učitele a říkalo se jim též „učitelské“.
Jejich polohu sleduje určitá zaoblená linie, jak to stanovil tehdejší záměr vybudovat silniční obchvat, který měl směřovat z brněnské silnice někde od padochovské křižovatky směrem za „Ústav“ a tudy nějak do prostoru Letkovic. Jak je
vidno, snaha dodnes nerealizovaná, Jediným projevem takové vůle je postavení
oněch tří domů v zakřivené poloze.
Jestliže jsme mluvili o velké polní trati Lány, musíme doplnit, že měla také
části, které měly též svá pojmenování, neboť bylo nutno určovat velkou řadu
pozemků, polí, které takovou trať tvořily. Byly to Příčky, Skalka, Plachta, U Kamenného kříže a nejblíže k městu Sajtlovka. O té už tu byla řeč. Muž tohoto
45
Když se v roce 1948 stavěly tři učitelské domy, z nichž jeden z nich zachycuje náš snímek,
dostala nová ulice název V Lánech. Tato ulice se stáčí do oblouku a za křižovatkou s ulicí
Na Úvoze končí jako slepá. Původně však měla dojít až k ulici Na Brněnce.
jména byl jistým činitelem v pobělohorské době a patřilo mu kvalitní a rozlehlé
pole, kde dnes stojí základní škola na Brněnce, gymnázium, a také školský sportovní areál. I když se pak majitelé měnili – připomeňme rodinu Zozuli a po nich
židovské podnikatele z Němčic, rodinu Weissů – do půlky 20. století se tu stále
říkalo „na Sajtlovce“.
K ulici „V Lánech“ patří ještě rodinné domy za cestou stoupající od Brněnky
směrem k penzionu, čili za starým úvozem. To kdysi už bývalo jiné pole, které
se táhlo k padochovské silnici a nazývalo se „Klempířka“. Podařilo se vypátrat
jen, že koncem 17. století v Ivančicích bydlela rodina, zapsaná v matrice jako
„Klempíř“, narodilo se několik dětí tohoto příjmení, ale pak se jméno z matrik
vytratilo. Zdá se, že pole jim patřilo. Pokud nenajdeme jinou souvislost, nezbývá
než se o původu neobvyklého toponyma jen dohadovat. Je totiž téměř pravidelným jevem, že takové pozemky dostávaly jméno po svých majitelích a to se
udržovalo po staletí.
Při dnešním pohledu na tato místa přicházejí ovšem docela jiné dojmy,
a představa orby, žní nebo setí v tomto prostoru moderního života, sportovního
zařízení a celého vzdělávacího areálu je dnešním lidem hodně vzdálená. Přesto
je to zajímavý obraz, objímající životy celých generací, plný barev, rozmanitosti,
napětí i otazníků.
46
Přichází k budově gymnázia, postavené opodál velkého vinného sklepa už
z dob Sajtlových, dnes zazděného k nenalezení někde v místech vybudovaného
školního parkoviště. Bývalá budova z r. 1963 byla v devadesátých letech min.
století rekonstruována a nadstavena o další patro a dnes představuje moderní
ústav, který vyhovuje všem požadavkům, které klade doba na výchovu příští
inteligence. Gymnázium je nositelem tradice Jana Blahoslava, biskupa bratrské jednoty v 16. století, přísného vědce a strážce víry, vzdělance, nad něhož
v českém národě tehdy nebylo, nesmírně pracovitého, zásadového a prozíravého
muže.
Snad nám čtenáři odpustí naši kritičnost, když pohlédneme na toto místo ještě
jinýma očima a napadne nás, že tady mezi školou, obchody a restaurací mělo být
při výstavbě sídliště vytvořeno náměstí se vším všudy, společenský střed celé bytové aglomerace. Možná tu trochu víc zapracovala naše představivost, ale v každém případě procházka ulicemi „Lány“ a „V Lánech“ je příjemným zážitkem.
Karel Figer, Jiří Široký
POUŽITÉ PRAMENY:
Pamětní kniha města Ivančice, SOkA Rajhrad, fond C-36, č. 198
1919
Gaudeamus igitur…
2009
Zářijové události v kronice GJB
Na začátku školního roku zpravidla docházelo (a samozřejmě stále dochází)
k jisté obměně profesorského sboru. Někteří z kantorů naše gymnázium opustili
(dobrovolně či byli dříve tzv. přikázáni na jinou školu), jiní naopak čerstvě nastoupili, jak už to bývá. V dnešním zářijovém ohlédnutí se zaměříme na meziválečnou dobu, a to především na její začátek.
Velké problémy v prvních letech existence našeho gymnázia způsoboval
především nedostatek kvalifikovaných učitelů, neboť žáků každým rokem přibývalo. V kronice se v této souvislosti dozvídáme zajímavé informace. Na začátku
dvacátých let minulého století ke zdárnému chodu našeho ústavu podstatně přispěli i učitelé jiných (okolních) škol, kteří na gymnáziu za drobný honorář (240
Kč ročně za 1 hodinu týdně) vypomáhali a nepříznivý stav tak do určité míry
kompenzovali. Pro malý počet členů profesorského sboru byl dokonce i tehdejší
ředitel školy zároveň třídním učitelem se značným vyučovacím úvazkem (přesně
16 hodin týdně).
47
Že byl početní stav profesorského sboru zpočátku přímo tristní, dokládá
i událost ze školního roku 1922/23, kdy se ředitel s prosbami o přidělení chybějících kantorů obrátil přímo na ministerstvo školství, které na naše gymnázium
přikázalo jistého prof. Jana Čapka, jenž dosud působil na reálce v Praze-Karlíně.
Rozčarování však nastalo ve chvíli, kdy jmenovaný pan profesor nedorazil, a to
z osobních důvodů. Jan Čapek totiž poukazoval na skutečnost, že v důsledku
nenadálého úmrtí své manželky není schopen dočasně vykonávat učitelské povolání, neboť se nachází ve špatném fyzickém a především psychickém stavu. Pan
prof. Čapek proto požádal na ministerstvu o půlroční dovolenou, aby se mohl
z tragické události vzpamatovat. Ta mu byla udělena. Pan ředitel Lisický se tedy
obrátil přímo na ministerstvo s žádostí o náhradu, které však pro tehdejší nedostatek učitelů v celém Československu nebylo vyhověno. Celou záležitost pak
kronika komentuje slovy: „Nezbylo tudíž než i nadále smířiti se s obojím velkým
zlem: s redukcí rozvrhu a s přetížením učitelů.“
Jak již bylo řečeno na začátku, na školu nejenže přicházeli noví kantoři, ale
také odcházeli ti, kteří zde nějaký čas působili. Jeden takový odchod s velmi
zajímavým pozadím je v kronice zaznamenán na začátku školního roku 1923/24,
kdy školu „opustil“ jistý prof. Jan Anděl. Tento pán z našeho gymnázia odešel
po dvou letech na Slovensko. Zápis v kronice však prozrazuje, že se nejednalo
o odchod zcela dobrovolný, ale spíše vynucený okolnostmi: „Prof. Anděl dopouštěl se v poslední době závažných poklesků v chování k žákyním a krom toho
i jiným počínáním nedůstojným (v životě mimoškolském) připravil se o vážnost
u veřejnosti. Další jeho setrvání v Ivančicích nesrovnávalo se se ctí a prospěchem ústavu a prof. Anděl dobrovolným podáním žádosti za přeložení předešel
jen kroky, jež ředitel hodlal učiniti k jeho odstranění.“ Kronika bohužel nezmiňuje, čeho konkrétního se prof. Anděl dopustil, jisté ovšem je, že se jeho chování
neslučovalo s tehdejšími morálními standardy.
Uvedené dva případy dokládají, že učitelské povolání v meziválečném období nebylo vůbec snadné, neboť se jednalo o veřejnou službu. Každý učitel
tedy mohl být tzv. přikázán do kteréhokoliv místa v Československu, kde byl
momentální nedostatek či zvýšená potřeba učitelů. V prvních poválečných letech
se proto často stávalo, že byl kantor přeřazen na druhý konec naší republiky,
zejména na Slovensko, kde byl učitelů ještě větší nedostatek než v Čechách a na
Moravě. Učitelé si tak často sami nemohli vybrat místo svého působiště, jež jim
bylo naopak přiděleno. A co bylo snad ještě horší, mohli být kdykoliv ze svého
místa odvolání jinam, což je po několika letech strávených na určité škole, kde si
již člověk zvykl a našel přátele, dosti nepříjemné, nehledě na to, že se v takovém
případě stěhovala i celá rodina kantora.
Mgr. Aleš Ziegler, Mgr. Radek Musil
48
Trochu úsměvu nezaškodí
Po první světové válce, po rozpadu Rakouska-Uherska, vykonali na Slovensku nesmírně mnoho obrozenecké a tedy i politické práce čeští učitelé, lékaři
a státní zaměstnanci vůbec. Slováci by se sami bez české pomoci z maďarské
nadvlády nevymanili. Na to by se nemělo zapomínat. Právě začátkem školního
roku ožívá tato vzpomínka.
Na ústavu pro neslyšící v Ivančicích jsme měli tři kolegy, kteří začínali svou
kantorskou dráhu, toto poslání, na Ústavu pre nepočujúcich v Kremnici. Dnes
už jsou Josef, Ruda a Tonda dávno po smrti, ale jejich vzpomínky na tu dobu
jsou nesmírně milé, hřejivé a vpravdě lidské. Josef se tam dokonce oženil a byl
příkladem „spolunaživanie“ Čechů a Slováků.
Mladí kantoři se zapojili do společenského života v Kremnici po všech stránkách. Cvičili v Sokole, hráli divadlo, účinkovali v orchestru, oživovali turistický
ruch v Kremnických horách i v celém Turci. Večer jsme je mohli najít v klubu,
kde se žilo s vypětím všech sil.
I všiml si pan ředitel ústavu, že někteří kolegové přicházejí po probdělé noci
do školy pozdě. Počkal si po ránu u vchodu do budovy a překvapil Rudolfa otázkou: „Pán kolega, kol´ko je hodín?“ „Promiňte, pane řediteli“, omluvil se Ruda.
„Nemám hodinky. Ale za mnou jde kolega Tonda a ten hodinky má.“
Podobných prkotin bylo nepočítaně. Pan ředitel společenskému životu
přál. Byl velkorysý do té míry, že na to i doplatil. Jednou k ránu se vracela
bujará společnost Zvolenskou ulicí do svých domovů, když došla na Toníka
nečekaně potřeba ulevit si. Ale ve velkém. Což o to. Všude kolem pusto, tma,
podmínky k výkonu aktu nanejvýš příznivé. Ale to podstatné chybělo: papír.
Kdo nepomohl, jako pan ředitel. Našel v náprsní kapse dopis. Vybral z něho
cenný obsah a nepotřebnou obálku nabídl panu kolegovi podle hesla „Musíme
si pomáhat“.
I stalo se, že když šly ráno ctihodné paní kremnické do trhu, setkaly se
s exkluzivní poštovní zásilkou z Ministerstva školství a národní osvěty v Praze
adresovanou Riaditelstvu internátnej školy pre nepočujúcich v Kremnici. Nález
pochopitelně všechny zaujal do té míry, že se mu dostalo náležité publicity. Po
široké polemice na všech společenských úrovních od představitelů městské rady
po osazenstvo místní pálenice došlo se většinou hlasů k rozumnému rezultátu:
49
v zájmu zachování cti královského města Kremnica se kauza odkládá. Jako důvod bylo konstatováno, že obsah dopisu nestojí za víc než za cenu doličného
exkrementu. Ach jo! To byly časy!
Jan Kouřil
Moudrá slova o mlčení
Mlč, nebo řekni něco, co je lepší než mlčení.
Pythagoras
Kdybys byl mlčel, zůstal bys filozofem.
Šalomoun
Milenci si nejlépe rozumějí, když mlčí.
A. P. Čechov
Čím je člověk starší, tím víc si cení mlčení.
E. Pound
Mlčet – znamená souhlasit.
Bonifác VIII.
Mluvící žena vychrlí nepříjemná slova – trefí nebo netrefí.
Mlčící žena trefí vždycky.
B. Pascal
Začínám si vážit lidí, kteří mlčí a smějí se do hrsti.
H. de Balsac
Nejhorší je, když mlčí ti, o nichž víme, že myslí.
K .Čapek
Mlčenlivý je jako kámen hozený do studny.
Tamilské přísloví
Hlupák, který nemluví, je roven učenému, který mlčí.
Francouzské přísloví
Němému ani vlastní matka nerozumí.
České přísloví
Kto sa chce zhovárať, musí hubu otvárať.
Slovenské přísloví
Kdyby uměl blázen mlčeti, při mudrcích by mohl seděti.
Staročeské přísloví
Hubu zapni, oči napni!
České přísloví
Aceton v moči při diabetu
(Kladenský deník, Kladno 1997)
Hlavním zdrojem energie jsou cukry (glukóza). Když tělo nemůže získat
potřebné množství energie, k čemuž je nutný dostatečný příjem cukrů a inzulin,
začíná si hledat náhradí zdroje energie a spaluje tuky. Při nedostatku inzulinu
– a to je případ diabetika – však při tomto procesu vznikají v buňkách odpadové
produkty, které nazýváme ketolátky.
Nejznámější ketolátkou je aceton. Vznikají-li ketolátky ve větším množství,
jsou pro organismus diabetika jedovaté, protože překyselují jeho krev. Při nad50
měrném množství mohou způsobit ketoacidózu. To se ketolátky včetně acetonu
dostávají do krve a odtud ledvinami do moče a plícemi do dechu. Testovacím
proužkem lze aceton v moči zjistit. Při jeho vdechování plícemi dech zapáchá po
acetonu. Je nasládlý a připomíná nahnívající ovoce.
Aceton se v moči diabetika může objevit i tehdy, když má sice v krvi dost
inzulinu – podává si jej denně – ale ve své stravě však přijímá málo cukrů. Tělo
je potom nuceno spalovat tuky, z nichž vzniká aceton. Diabetik si proto musí
pečlivě sledovat glykemii večer a v noci. Jsou-li hodnoty nízké a ráno se v moči
objeví aceton, jde o nedostatek glukózy. Tu je třeba více konzumovat večer (první večeře) nebo před spaním (druhá večeře), zařadit jídla bohatší na cukry nebo
snížit večerní dávku inzulinu.
Druhou příčinou může být nedostatečné množství podávaného inzulinu během celého dne. Je to podstatně závažnější stav, při němž jsou vysoké glykemie
se současným výskytem cukru a acetonu v moči. Neléčí-li se, může vzniknout
diabetická ketoacidóza, která zpravidla vyústí do kómatu, bezvědomí. U správně
léčeného a sledovaného diabetika prvního typu by se tento stav neměl vyskytovat, neboť ohrožuje jeho život.
M. Krýdlová
§ PRÁVNICKÁ PORADNA §
Dotaz:
Jsem v rozvodovém řízení, které ještě neskončilo pravomocným rozsudkem. Spolu se synem žijeme v rodinném domku, který je ve výlučném
vlastnictví manžela. Manžel mi vyhrožuje, že po rozvodu manželství přestanu mít právo bydlet v jeho rodinném domě a nutí mě, abych se vystěhovala.
Denně nám znepříjemňuje život tak, že vypíná elektřinu, odhlásil plynové
hodiny, zamknul vchod do sklepa apod. Ráda bych se odstěhovala, ale nemám kam jít, jsem bez peněz v zoufalé situaci. Má manžel právo znemožnit
mně bydlení v jeho rodinném domě po rozvodu manželství.
Pavla N., Rosice
Odpověď:
Váš manžel, vlastník nemovitosti, rodinného domu, ve kterém bydlíte, užívá
svůj dům na základě svého vlastnického práva. Vy máte právo užívat jeho dům
z odvozeného právního titulu, založeného na rodinně-právním vztahu k manželovi. Právo Vašeho bydlení v jeho nemovitosti trvá po celou dobu existence
manželství, tj. až do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, bez ohledu
na případné neshody v manželství a eventuální zrušení společné domácnosti.
Vy, jako nevlastník, máte za trvání manželství právo bydlet se svým manželem
51
v domě, nacházejícím se v jeho výlučném vlastnictví, a Váš manžel – vlastník
nemovitosti – má povinnost Vám užívání své nemovitosti umožnit. Užívání
musí být umožněno v dostatečném rozsahu, neboť životní úroveň obou manželů,
včetně úrovně bydlení, má být za trvání manželství v zásadě stejná. Vaše právo užívání jeho rodinného domu z titulu trvání manželství nesmí být ze strany
Vašeho manžela rušeno jakýmkoliv bráněním nemovitost řádně užívat. Jestliže
Váš manžel vymění zámky nebo Vám jinak znemožňuje vstup do domu, může
se tím dopustit trestného činu neoprávněného zásahu do práva k bytu, domu,
nebytovému prostoru.
Po rozvodu manželství je situace jiná. Po právní moci rozsudku o rozvodu
manželství s vlastníkem nemovitosti Vám, jako nevlastníkovi, právní důvod
bydlení v rodinném domě bývalého manžela zaniká. Ve Vašem případě se jedná
o odvozený právní vztah k rodinnému domu Vašeho manžela a bytová náhrada
Vám v zásadě nepřísluší, ale podle ustálené judikatury soudy zpravidla právo na
bytovou náhradu přiznávají, neboť dovozují, že nepřiznání bytové náhrady by
bylo v rozporu s dobrými mravy, zejména jedná-li se o manžela, kterému byly
po rozvodu svěřeny do výchovy děti.
Z uvedeného vyplývá, že po dobu trvání manželství Vám manžel v žádném
případě nesmí bránit v užívání nemovitosti, kterou má ve svém výlučném vlastnictví, ale po skončení manželství bude lepší, pokud si budete hledat bydlení
jinde.
JUDr. Petronela Sojková, advokátka
Rosice, Brněnská 555, tel. 546413003
Jak jsem točil… nejen s Karlem Gottem
14. července 1939 zemřel slavný umělec, malíř secese Alfons Mucha, a tentýž den a snad i ve stejnou hodinu se narodil zpěvák a také příležitostný malíř
Karel Gott. Pro ty, kteří věří v předávání energie, jakoby duch odcházejícího
umělce přešel do právě zrozeného života.
Nemusíte být jeho fanouškem, ale každou jeho píseň více či méně znáte. Pokud sledujete televizní magazíny ze společenského života, mihne se tam někdy
s kamerou na rameni Jarek Voborný. Málokdo ví, že téměř 15 let spolupracuje
s Karlem Gottem.
HK: Jarku, oba dva již osmnáct let pracujeme společně na městském úřadě.
V roce 1992 se zrodila myšlenka provozovat pro úřad netypickou činnost, a to
televizní vysílání. Jak k tomu došlo, kdo měl ten nápad?
52
JV: Byla to doba velkých změn a netušených možností. S nápadem přišli společně Jan Dašovský s tehdejším starostou Ing. Romanem Sládkem. Jan Dašovský
založil firmu Self servis, která natáhla rozvody a začala provozovat kabelovou
televizi. Ing. Romana Sládka napadlo, že by se při té příležitosti dala zbudovat
Ivančická televize a tak jsme se 1. srpna 1992 stali prvním městem republiky se
svou televizí. O dění ve městě byli diváci nejprve informováni teletextem, potom se začaly vysílat obrazové záznamy a byly vysílány živé přenosy ze studia.
V dalších městech naší republiky se televizní studia zřizovala až později.
HK: Televiznímu vysílání bylo třeba zajistit vysílací práva a hlavně frekvenci. Pokud vím, práva bylo třeba zapsat na fyzickou osobu, a ty jsi odjel do Prahy
a tam ses setkal s prezidentem Ochranného svazu autorského. Je to tak?
JV: Ano, tam jsem se poprvé setkal s Petrem Jandou. Právě on mi pomohl
se spoustou formalit a stal se klíčovou postavou v dalších letech fungování naší
televize. Víš dobře, že jsem si tenkrát sám neuměl představit, co všechno bude
k zajištění vysílání nutné. Začal jsem jezdit do Prahy, abych tam vyřídil všechny
potřebné věci. Od licence pro televizní vysílání, přes autorská práva, až po seznámení se s televizní technikou. Vzhledem k neustálým změnám v legislativě
a vývoji techniky jsou tyto cesty povinností dodnes.
HK: Pokud vím, tak jsi pro Petra Jandu točil videoklip. Vzpomínám si na
snovou atmosféru, která se nesla celou písní.
JV: S Petrem jsem se znovu setkal na koncertě Olympicu v Brně a tam se
mě zeptal, zda bych měl chuť natočit pro jeho kapelu videoklip. To byla velká
příležitost. Téměř celý videoklip byl natočen v Ivančicích a dodnes je hudebníky hodnocen jako jeden z nejlepších klipů té doby. Měl jsem možnost pracovat
s významnými umělci a při tom dobře prezentovat naše město. Samozřejmě, že
během let existence televize vzniklo snímků víc.
HK: A teď se tě zeptám: Jak ses dostal ke Karlu Gottovi?
JV: S Karlem Gottem mě seznámil právě Petr Janda. Byl jsem s ním na koncertu Karla Gotta a tam mi domluvil, že mohu z jeho vystoupení něco natočit.
Při krátkém setkání s Karlem Gottem jsme se dohodli, že mu sestřih natočeného
materiálu pošlu domů. Byl jsem téměř přesvědčen, že se na to ani nepodívá. Asi
po čtrnácti dnech mi zazvonil telefon a tam se ozvalo: „Dobrý den, tady Karel
Gott. Díval jsem se na vaši nahrávku a je moc pěkná.“ A tady byl začátek naší
dlouholeté spolupráce.
53
HK: Jaká byla ta další?
JV: Karel Gott mi nabídl, abych pro něho natočil a sestříhal zkrácenou verzi písně na Zlatého slavíka. Dopadlo to dobře a od té doby jsem tyto sestřihy
připravoval každým rokem. Také pro něj natáčím časosběrný materiál z jeho
soukromého i pracovního života.
HK: U nás je Karel Gott už „zavedená značka“. Jak je tomu jinde?
JV: Dá se říct, že Karla Gotta znají lidé po celém světě. Například v Německu má v hudebních centrech samostatné oddělení, které má pouze několik
nejslavnějších světových zpěváků, jako je Tom Jones nebo Elvis Presley. A totéž
je i v Rakousku.
Byl jsem s ním točit nějaké obrázky ve Vídni a český velvyslanec nás doprovodil také k Schönbrunnu. Vystoupili jsme, našli jsme vhodné místo pro natáčení
a než jsem se vrátil s kamerou od auta, byl už kolem něj chumel lidí, kteří ho
poznali. A byli to nejenom Rakušané, ale třeba Poláci.
HK: V červenci všechny české, rakouské a německé televize, od veřejnoprávních po komerční, věnovaly poměrně hodně času oslavám narozenin Karla
Gotta. Možná je to zkreslené, ale z obrazovky vůbec nevypadá, že mu je těch
sedmdesát let.
54
JV: Karel Gott má hlavně to veliké štěstí, že je zdravý. Vyřešil si problém
s kyčelním kloubem, teď se pohybuje jako mladík a hlavně je svěží duševně.
Možná proto, že jeho práce je pro něho pořád velkým koníčkem, je myšlením
v jiné věkové kategorii. Sedmdesátka je pouze číslo.
Uvedu příklad z jeho oslav narozenin v hotelu na Václavském náměstí. Kdo
z nás, třeba i mladších, by vydržel stát pět hodin a přijímat gratulace? On se každému věnoval a pokud možno prohodil několik slov.
Po vyčerpávajících gratulacích Karel slíbil, že zazpívá na jevišti pro všechny
přítomné dvě písničky. Ze dvou písní jich bylo patnáct. Poté další gratulace, zase
nějaké zpívání a tak to pokračovalo téměř do šesti hodin ráno. A pak už zase spěchal do rádia, kde měl domluveno živé vysílání. Mohl se omluvit, ale to by Karel
neudělal. Svůj slib vždycky plní. Připočítáme-li k tomu, že den předem měl živé
vystoupení v Dobrém ránu, odpočívá velmi málo.
HK: Dotkli jsme se jeho práce. Opravdu je takový profesionál, jak se o něm
říká?
JV: Nesetkal jsem se
s podobně zodpovědným
přístupem k práci, jako u něj.
Než Karel Gott odjede na vystoupení, perfektně se připraví. Zjistí si všechno o místě,
kam se chystá, kolik zde žije
lidí, jaké jsou místní zvyky,
co se tam vyrábí, jestli se
zde narodil nějaký významný
člověk a zajímá se i o místní
nářečí. Například v Brně před
koncertem, než šel na jeviště,
se mě ptal: „Říká se tu Ahoj
Brňané, nebo Brňáci?“
HK: Doprovázíš Karla
Gotta někdy na jeho koncerty?
JV: Ano. Bývají to dlouhé cesty, a protože on auto
neřídí, připravuje se cestou
na vystoupení. Mohlo by se
Ve Vídni
55
zdát, že je po letech už tak zkušený, že koncert odezpívá rutinně. Ale on si přezpívá celý koncertní program, aby si osvěžil slova a měl jistotu, že nezaváhá.
Kdo z vás byl v Brně na koncertě při jeho loňském turné, ví, že celé tři
hodiny neodešel z jeviště a kromě zpívání celý koncert i moderoval. Je to velmi vyčerpávající a přesto se na konci koncertu podepisoval. Nikdy ne jenom
pár lidem. Vždycky počká až na toho posledního, a to i přesto, že ví, že přišel
podruhé. Vzpomínám si, že po jednom koncertě se podepisoval téměř dvě
hodiny.
HK: Je opravdu Karel Gott tak vytížený?
JV: Kdykoliv, když spolu natáčíme, mu často zvoní telefon. A on nikdy není
nezdvořilý. Samozřejmě nemá soukromí, na které jsme zvyklí my. I v jeho domě
často zvoní návštěvy, ať už ty zvané nebo nezvané. Aby to všechno vydržel, musí
mít dobré zázemí – a to má. Je šťastný se svou velice tolerantní ženou Ivankou.
HK: Má Karel Gott čas na nějaké koníčky?
JV: Jeho největším celoživotním koníčkem je hudba. Je také velice vzdělaný. Když pobývá na zájezdech, a to nejenom v cizině, studuje si hlavně historii
místa. Jeho znalosti jsou až encyklopedické. Je všeobecně známé, že maluje
obrazy. Má rád Alfonse Muchu a při příležitosti našeho dalšího natáčení přijede
Karel Gott i do Ivančic. Určitě nám zbude chvilka času prohlédnout si Památník
Alfonse Muchy a Ivančice.
HK: Vím, že natáčíš
i s dalšími umělci – ale to
snad až příště. Ale jak bys
závěrem
charakterizoval
pana Gotta?
JV: Snad to vyjádří takový příklad. Když jsem se loučil s Karlem po jeho oslavách
sedmdesátin, očekával jsem,
že už bude unavený a bude
rád, že má všechno za sebou.
Já jsem se už těšil domů, až
uvidím v údolí bílou ivančickou věž a odpočinu si. Odjížděl jsem z vily na Bertramce,
56
ve které byly záplavy květin a narozeninových darů. Karel Gott chtěl poděkovat
mé paní za její tolerantnost a trpělivost. A tak poslal řidiče, aby koupil kytici,
která by vyjadřovala jeho poděkování. On je takový anglický gentleman.
Když jsem se poprvé setkal s Karlem Gottem, vzhlížel jsem k němu vysoko
– jako většina lidí. Poté, co jsem poznal jaký je člověk a co všechno dokáže, tak
k němu vzhlížím ještě daleko výš.
S Jaroslavem Voborným hovořila Hana Karasová, foto Martin J. Polák
Z BIOGRAFIE
Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni. V mladí toužil stát se malířem
a po ukončení školní docházky se v Praze neúspěšně pokoušel o studium výtvarného umění. Když nebyl přijat, odešel do učení v oboru elektromontér. Během
učňovských let se věnoval své druhé lásce – zpěvu. V 50. letech příležitostně
vystupoval jako zpěvák-amatér a zúčastnil se různých pěveckých soutěží. V doznívající éře swingu a rock´ n´ rollu zpíval v klubech Akord a Reduta. V roce 1958
získal první místo v soutěži amatérských zpěváků. V roce 1960 odešel z ČKD a do
roku 1963 studoval na pražské státní konzervatoři operní zpěv. V roce 1962 dostal
nabídku na angažmá do nového divadla Semafor. V tomto roce nazpíval zásadní
duet s Vlastou Průchovou „Až nám bude dvakrát tolik“. V roce 1963 vyhrál poprvé
anketu Zlatý slavík. V roce 1967 odešel na sedmiměsíční angažmá do Las Vegas.
Jeho kariéra vyvrcholila v 80. letech minulého století, kdy vystupuje v Evropě
i v zámoří, objevuje se v několika celovečerních i dokumentárních filmech. V roce 1990 zamýšlí ukončit svou kariéru mamutím turné po sportovních halách, ale
úspěch byl tak velký, že své rozhodnutí přehodnocuje. V lednu 1993 založil s Františkem Janečkem agenturu GOJA a také se více věnuje své druhé lásce – malování.
V průběhu své dlouholeté kariéry 35 x zvítězil v anketě Zlatý slavík.
7. ledna 2008 se v Las Vegas oženil s Ivanou Macháčkovou, se kterou má
dvě dcery Charlottu Ellu a Nelly Sofii. Z předchozích vztahů má dcery Dominiku
a Lucii.
Zajímavosti
Vystoupení Karla Gotta v roce 1999 v čínském Pekingu před Zakázaným
městem sledovalo 600 miliónů televizních diváků na celém světě.
V roce 1967 se stal Karel Gott senzací světového veletrhu gramofonových
společností a hudebních vydavatelství MIDEM v Cannes. Během všech festivalových koncertů byla měřena hlasitost potlesku. Zatímco potlesk Toma Jonese
dosáhl 58 fónů, nováček Karel Gott překvapil 54 fóny.
S gramofonovým koncernem Polydor má doživotní nahrávací smlouvu.
V roce 2002 Polydor změnil majitele a bylo dohodnuto, že Karel Gott bude
nadále nahrávat pro jednu z poboček koncernu Universal – pro firmu Koch Universal Mnichov.
57
Mistrovství světa v Ivančicích-Budkovicích
V sobotu dne 1. srpna bylo na modelářském centru Czech heaven (České
nebe) v Ivančicích-Budkovicích slavnostně zahájeno 17. mistrovství světa rádiem řízených větroňů kategorie F3B. Tato kategorie je určena pro dálkově řízené
větroně, které jsou bez pomocného motoru, do vzduchu se dostávají pomocí
elektrického navijáku. Šlo o celosvětovou soutěž, která je vyhlašovaná vždy po
dvou letech a letos připadlo její zajištění na Českou republiku. Hlavním organizátorem této akce byl RC-model klub Brno.
Světová prestižní soutěž klade vysoké nároky na organizační záležitosti. Pro
soutěžící i jejich doprovod musí být zajištěno sociální zázemí, stravování, pohoštění, ubytování atd. Akce byla dotována hlavně Mezinárodní organizací FAI,
určitou částku poskytl Svaz modelářů České republiky.
Slavnostního nástupu se zúčastnili zástupci 19 států, byla vyvěšena vlajka
FAI, což je Mezinárodní organizace pro organizování leteckých modelářů, a česká vlajka pořádající země. Součástí zahájení závodů byl i doprovodný program,
na př. vystoupení mažoretek. Modeláře však více zaujalo převedení ultra lehkých
letadel, akrobacie vrtulníku RAP 90 a ukázka modelu poháněného turbínou, který létá až 400 km/hod.
Samotná soutěž se skládala z několika úkolů. Každý soutěžící měl k dispozici
7 soutěžních letů, které byly bodovány. Česká republika byla zastoupena třemi
soutěžícími a o organizační záležitosti se staral vedoucí týmu. Každý soutěžící
může mít až pět pomocníků, ale zpravidla to bylo méně. Český tým se skládal
z deseti lidí – 3 závodníci, 6 pomocníků a vedoucí.
Modely o různém rozpětí křídel cca do 2 m se dostanou do vzduchu pomocí
navijáku, vystoupají do určité výšky a potom provádí soutěžní úkoly. Jedním
z nich je průlet bází, to jsou dva body (triangly) vzdálené od sebe 150 metrů,
které musí model obletět. Počítá se, kolik obletů model učiní s využitím počáteční energie dané navijákem a uměním soutěžícího. Někteří soutěžící dosáhli přes
třicet obletů.
Jiným soutěžním úkolem je stoupání v termice. Model zůstane ve vzduchu
přesně deset minut (limit se musí dodržet co nejpřesněji) a potom přistává na předem určeném místě. Osmi závodníkům se podařilo své modely udržet ve vzduchu
přesně stanovený čas a ještě přistát přesně na vyznačeném místě. Získali tak plný
počet bodů. Ostatní takové umění nepředvedli a byli penalizování ztrátou bodů.
Soutěží se i v tom, kdo dosáhne s modelem největší rychlosti. Model po nabrání určité výšky prudce klesá, mine první triangl (bázi) a u druhého trianglu se
58
otáčí o 1800 a vrací se k prvnímu trianglu, a vše se ještě jednou opakuje. Model
tak uletí 600 metrů, a pro zajímavost vítěz splnil tuto úlohu za 13,76 sec. Včetně
tří obratů o 1800 tak model dosahuje rychlosti 157 km/hod.
Letos již po třetí se zvítězilo družstvo Německa, na druhém místě družstvo
Švýcarska, třetí bylo Rakousko. Česká republika skončila na čtvrtém místě.
Také v jednotlivcích byli na prvních dvou místech zástupci Německa, další
byli dva zástupci Švýcarska a na 5. a 6. místě opět závodníci Německa. Takové
pořadí ukazuje předstih obou států před ostatními. Nejlepším z českých závodníků byl Petr Fusek na 8. místě, další dva obsadili 14. a 15. místo
Diváci byli sice vítáni, ale jednotvárný průběh závodů byl pro ně nezajímavý
a po krátké době odcházeli. Nebyl ani zajištěn komentář, protože hlášení rozhlasem by rušilo průběh akce. Z tohoto důvodu nebyla ani propagace a závodům
přihlíželi převážně jen modeláři.
Slavnostní závěr proběhl v sobotu 8. srpna ve 13 hodin. Po vyhlášení vítězů,
předání diplomů a krásných pohárů byla v závěrečném hodnocení vysoce oceněna organizace, průběh závodů byl díky pěknému počasí dodržen v časovém termínu. Poděkování patří všem, kteří se o hladký průběh závodů postarali. Škoda,
že na závěr nepřišli také představitelé města. Již v sobotu bylo vidět velké balení
a na závěr bylo ještě připraveno večerní posezení s cimbálovkou. Příští závody
budou za dva roky v Číně.
Byly použity informace od Josefa Korčáka z leteckého modelářského klubu
Falkon ve Výškově, kterému děkujeme.
Jiří Široký
59
První ročník školní ligy
miniházené 4+1
Díky Středisku volného času Ivančice, ředitelce ZŠ Vladimíra Menšíka Mgr.
Lence Vokurkové a HK Ivančice proběhl v Ivančicích první ročník školní ligy
miniházené 4+1. Miniházená je vhodná nejen pro trénink házené, ale i pro školní
pohybové aktivity. Je zde kladen důraz na hraní si, taktika ani vítězství nejsou
důležité. Filozofie miniházené je směřována k tomu, aby děti měli potěšení
a prožitek při hraní si s míčem. Pravidla, míče, branky a hřiště jsou přizpůsobeny
věku dětí, což napomáhá správnému rozvoji techniky hraní si s míčem a zároveň dochází k rozvoji pohybových schopností a dovedností. Miniházená přináší
pozitivní zážitky a prožitky, které podporují vývoj dětského chování. Chlapci
a dívky se učí chovat ve skupině, ve které se učí akceptovat přednosti a nedostatky jednotlivců.
Prvního ročníku se zúčastnili čtyři základní školy, ZŠ Vladimíra Menšíka, ZŠ
TGM Ivančice, ZŠ Neslovice a ZŠ Telnice, které vytvořily deset týmů. Celkem
vběhlo na palubovku sportovní haly v Ivančicích 72 dětí, bylo odehráno 80 zá-
Vítězem školní ligy třetích tříd se stala třída ze ZŠ Vladimíra Menšíka s názvem Želvičky.
60
pasů a vstřeleno 1016 branek. Školní liga není jen o miniházené, ale je zde i její
druhá část a to dovednostní soutěže. Děti házeli na cíl, do basketbalového koše
a na přesnost do branky. Vítězem školní ligy třetích tříd se stala třída ze ZŠ Vladimíra Menšíka s názvem Želvičky (Nikola Studničková, Tomáš Dobrovodský,
Tomáš Zohner, Iva Molentová, Katka Haladová, Aneta Voborná). Mezi čtvrtými
třídami byli nejlepší žáci ze ZŠ Telnice (Pavel Matouš, Petr Adámek, Zdeněk
Kukla, Jaroslav Slezák, Petr Lengál, Marek Strakatý, Lukáš Konečný).
Poděkování patří organizátorům, všem zúčastněným školám, kantorům
a hlavně dětem, které předváděli po celý rok hezké sportovní výkony. Těšíme
se na další ročník.
ŘEZNOVICE – Letní turnaj v mariáši
V sobotu 11. 7. 2009 se uskutečnil v řeznovické restauraci již tradiční Letní
turnaj v mariáši ve čtyřce s tímto pořadím:
1. Miroslav Nováček
114,5
11. Jan Levčuk
5,0
2. Antonín Králík
69,5
12. Eduard Kremláček
-13,0
3. Radek Vaňura
60,5
13. Zdeněk Bukač
-15,5
4. Jiří Urban
53,5
14. František Čipera
-17,5
5. Miroslav Drybčák
50,0
15. Karel Kolek
-30,5
6. Miloš Kotral
34,0
16. Martin Kamarád
-34,5
7. Luboš Pyrochta
26,5
17. Zdeněk Králík
-44,5
8. Břetislav Kučera
26,0
18. Hana Kotrsová
-50,5
9. František Studený
12,5
19. Jan Králík
-106,0
10. Radim Želev
7,5
20. Hubert Veselý
-134,0
LETKOVSKÁ ČASOVKA – 80 závodníků
LETKOVICE – NOVÁ VES – OSLAVANY – LETKOVICE
Peleton jako na Tour de France by utvořili účastníci letošní Letkovské časovky, kdyby nestartovali po minutových intervalech. Tohoto cyklistického svátku
se, včetně dopoledního dětského matiné na polní trati, zúčastnilo neuvěřitelných
80 cyklistů. Po skončení odpolední časovky dospělých bylo i pro divácké účastníky závodu přichystáno občerstvení s příjemným hudebním doprovodem dua
Sanklabáno ve Vinárně Ža-Ža.
Letkovská časovka, která má první srpnovou sobotu již své pevné místo
v kalendáři, se konala už po čtvrté. Rostoucí zájem závodníků potvrzuje tato
statistika:
61
2006 – 30, 2007 – 54, 2008 – 30 (uspořádání bylo doposledka nejisté kvůli frekventované odkloněné dopravě při opravě
němčického mostu), 2009 – 80.
Zakladatelem a každoročním ředitelem
závodu je bývalý atletický reprezentant ve
vrhu koulí a rodák z Letkovic František
Novotný, dnes žijící v Ostravě. Pro uspořádání náročné akce letos získal 11 traťových
pomocníků, kteří nejenže zajišťovali bezpečnost na křižovatkách při plném silničním provozu, ale před závodem dokonce
projeli celou trať a v zátočinách odmetli
nanesený písek, který by mohl způsobit
podklouznutí kola.
Soutěžící byli rozděleni do několika
kategorií, přičemž ženy jeli 1 okruh (9,6
km) a muži všech věkových kategorií dva
Na křižovatkách stáli traťoví pomocníci
okruhy (18,2 km) s otočkou na křižovatce
s výraznou cedulí POZOR CYKLISTICu Božích muk před bývalým zemědělským
KÝ ZÁVOD
družstvem. Startovalo se u Vinárny Ža-Ža.
Celý průběh zhodnotil ve svém projevu starosta Ivančic MUDr. Vojtěch
Adam, pod jehož záštitou se závod
konal. Prázdninovou akci pochválil
jako záslužný čin, který by mohl být
zárodkem pro vznik cyklistického klubu
v Ivančicích.
VÝSLEDKY
LETKOVSKÉ ČASOVKY 2009:
DĚTSKÁ a MLÁDEŽNICKÁ
LETKOVSKÁ ČASOVKA
Děti 1 okruh = 1160 m,
Dorost 2 okruhy 2320 m.
Start 9.00 hod.: Ivančice-Letkovice,
U křížku v ul. Dlouhá
Okruh: polní cesta pod Hlinek na cestu Starosta Ivančic MUDr. Vojtěch Adam na
startu Letkovské časovky.
k zem. družstvu a kolem garáží zpět.
62
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
4.
5.
1.
2.
3.
4.
5.
DĚTI 0–6 LET, 1 okruh
Štěpán Trejtnar, Letkovice
Václav Růžička, Letkovice
Lukáš Bouchal, Letkovice
David Večeřa, Letkovice
Milan Svoboda, Letkovice
Matyáš Novotný (v sedačce)
DĚTI 7–10 LET, 1 okruh
Jakub Večeřa, Letkovice
Milan Kocanda, Letkovice
Martin Želev, Letkovice
Tereza Trejtnarová, Letkovice
Monika Kroutilová, Ivančice
MLÁDEŽ 11–14 LET, 1 okruh
Patrik Střelec, Oslavany
Patrik Vespalec, Letkovice
Monika Kroutilová, Ivančice
Jakub Husák, Letkovice
Josef Žaloudek
Roč.
2003
2003
2003
2004
2004
2007
Čas
4:24
4:25
4:54
5:53
6:29
4:24
2000
2001
2001
2000
2000
3:36
3:45
3:51
3:58
4:25
1995
1995
1996
1998
1997
2:40
2:44
3:23
3:35
3:43
63
6.
7.
1.
Vojtěch Růžička, Letkovice
Dalibor Novotný, Ostrava
DOROST 14–17 LET, 2 okruhy
David Havlíček, Ivančice
1998
1997
3:46
3:56
1993
5:49
ŽENY – 9,6 km
ŽENY – 1 okruh
Pořadí
Čas/min
Břinková Jana 66
CK Oslavany
1
22:38
rekord
Šicová Lenka 72
Ivančice
2
23:06
Bínová Věra 75
Ivančice
3
23:09
Svobodová Lenka 75
Letkovice
4
24:23
Kosíková Radka 69
Letkovice
5
24:45
Hrabovská Lenka 69
Letkovice
6
25:21
Trejtnarová Martina 72
Letkovice
7
26:06
Halová Věra 90
Vedrovice
8
26:24
Kocandová Marta 75
Letkovice
9
27:02
Moučková Mirka 84
Ivančice
10
31:03
Němečková Romana 70
Letkovice
11
31:18
Horníčková Zdena 58
Ivančice
12
31:48
Jílková Jana 68
Letkovice
13
34:43
64
Vpravo vítězka závodu žen Jana
Břinková z CK Oslavany.
MUŽI – 18,2 km
Kategorie: M1 18–44 let, M2 45–59 let, M3 60–74 let
Pořadí
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
MUŽI – 2 okruhy
Hejl Jan 75
Kalousek Petr 81
Berka Zdeněk 60
Havlíček Miloš 71
Bína Jiří 75
Trejtnar Michal 75
Gross Vladimír 63
Matoušek Zdeněk 50
Aldorf Zbyněk 75
Špiřík Lubomír 78
Bělohrad Pavel 47
Čech František 52
Lacko Dušan 48
Horka Jozef 73
Adam Vojtěch 50
Vorel Ivo 69
Šipl Milan 70
Navrátil Pavel 59
Pavlovský Milan 74
Dvořák Petr 93
Martinka Miroslav 76
Buzek Vladislav 40
Chyba Zdeněk 45
Sedlák Jiří 50
Hedvábný Robert 46
Novotný František 53
Svoboda Petr 74
Níč Václav 79
Moulent Michal 40
Řezáč Stanislav 42
Čas/min
31:08
32:53
33:48
34:22
35:18
35.37
35:43
36:07
36:48
37:50
38:59
39:10
39:17
39:25
39:27
39:39
39:47
39:54
40:12
40.47
40:58
41:08
41:33
41:41
43:17
43:52
44:13
44:38
45:17
46:08
Kategorie
M1
M1
M2
M1
M1
M1
M2
M2
M1
M1
M3
M2
M3
M1
M2
M1
M1
M2
M1
M1
M1
M3
M3
M2
M3
M2
M1
M1
M3
M3
65
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
66
Holuša Bohumil 54
Brůža Zdeněk 74
Vavroušek Pavel 67
Novotný Vladimír 49
Večeřa Robert 72
Chmelař František 48
Černý Miroslav 49
Pokorný Petr 75
Bláha Milan 60
Smutný František 51
Trabalka Jozef 42
Schlosser Václav 57
Polák Karel 52
Vespalec Patrik 94
Drybčák Miroslav 46
Bartejs Roman 83
47.09
47:17
47:28
47:52
48:34
49.12
49:14
49:24
49:41
49:48
55:10
55.58
56:36
58:36
63:32
NP
M2
M1
M1
M3
M1
M3
M3
M1
M2
M2
M3
M2
M2
M1
M3
M1
KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM
IVANČICE, Památník A. Muchy, tel.: 546 451 870, pořádá:
10. července (pátek) – 30. září (středa), galerie Památníku A. Muchy
Muzeum Brněnska pořádá výstavu
TAK DLOUHO SE CHODÍ SE DŽBÁNEM...
aneb Putování keramického džbánu od výrobce k uživateli a od uživatele
do muzea
5. září (sobota), odjezd v 6.30 od Besedního domu Ivančice
Celodenní poznávací zájezd
SLOVENSKO
ČACHTICKÝ HRAD, HRAD BECKOV, PIEŠŤANY
Doprava: 360 Kč + 20 Kč pojištění
10. září (čtvrtek) – 30. září (středa), sklepení Památníku A. Muchy
PAMÁTKY MĚŘENÉ ČASEM
ANEB ZMĚNIL SE NEJEN JEJICH VZHLED, ALE I VĚDOMOSTI
O NICH
Výstava fotografií památek v Ivančicích
Vstup zdarma
10. září (čtvrtek), odjezd v 17.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd – Brno – Boby Centrum
LUCIE BÍLÁ
PODZIM TOUR 09
Koncert s kapelou Petra Maláska
Lístky na stání
Cena (vstupenka a doprava): 560 Kč
PŘIHLÁŠKY DO 20. 8. 09!
67
12. září (sobota) – 13. září (neděle)
DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ
Otevření kulturních památek v Ivančicích
KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE – so, ne 13–17 hod.
PAMÁTNÍK ALFONSE MUCHY – so, ne 9–12, 13–17 hod.
Sklepení – výstava „Památky měřené časem aneb Změnil se nejen jejich
vzhled, ale i vědomosti o nich“, vstup zdarma (potrvá do 30. 9. dle otvírací
doby KIC)
Expozice A. Muchy a Vl. Menšíka, běžné vstupné
Galerie Památníku A. Muchy – výstava „Tak dlouho se chodí se džbánem...“ pořádá Muzeum Brněnska, běžné vstupné.
KAPLE SV. JAKUBA – so, ne 13–17 hod.
KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE – so, ne 13–17 hod.
SYNAGOGA – so, ne 9–12, 14–17 hod.
V jejím horním patře – výstava fotografií Víta a Kristýny Chvátalových,
vstup zdarma
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV – so, ne 9–12, 14–17 hod.
KOSTEL SV. PETRA A PAVLA V ŘEZNOVICÍCH – so, ne 13–17 hod.
Doprovodné akce:
Pro návštěvníky památek bude uspořádána vědomostní soutěž.
V sobotu 12. 9. vyjede parní vláček z Brna do Ivančic a Oslavan,
kde můžete na zámku navštívit Oslavanské historické slavnosti.
Parní lokomotiva 433.001 „Skaličák“ a historické vozy 3. třídy. U vlaku
z Brna do Oslavan a zpět také vozy s přepravou jízdních kol (zdarma).
Vlak z Brna do Oslavan a zpět:
9.00
9.15
9.18
9.24
9.30
9.36
9.45
9.51
9.56
9.59
10.07
68
Brno hl.n.
Troubsko
Střelice dolní
Střelice
Radostice
Silůvky
Moravské Bránice
Ivančice letovisko
Ivančice město
Ivančice
Oslavany
16.25
16.12
16.08
16.04
15.58
15.52
15.44
15.33
15.29
15.26
15.17
Zpáteční jízdné ze stanic Brno hl.n až Střelice 160,- Kč, ze Silůvek až
Ivančic 80,- Kč. Předprodej jízdenek v ČD centru Brno hl. n. od 25. 8. do
11. 9. Doprodej zbylých jízdenek přímo u vlaku.
Vlak z Oslavan do Moravského Krumlova:
11.10
Oslavany
13.50
11.21
Ivančice
13.42
11.24
Ivančice město
13.39
11.28
Ivančice letovisko
13.34
11.55
Moravské Bránice
13.28
12.10
Moravský Krumlov
12.50
Zpáteční jízdné na jakoukoli vzdálenost je 80,- Kč.
Prodej jízdenek přímo u vlaku.
Slevy jízdného:
Sleva 50 %: děti do 15 let, důchodci a žáci 15–26 (po předložení příslušného průkazu, vyjma dětí 6–15 let, žáci průkazu pro trať, kudy vlak jede),
uživatelé ročních síťových jízdenek ČD.
Slevu 75 %: držitelé průkazů ZTP a ZTP/P a žáci do 15. let (po předložení
příslušného průkazu, žáci průkazu pro trať, kudy vlak jede).
Ostatní tarifní ani mimotarifní výhody neplatí.
17. září (čtvrtek) v 19.00 hodin, chrám Nanebevzetí Panny Marie Ivančice
VARHANNÍ KONCERT
KE 110. VÝROČÍ NAROZENÍ REGENSCHORIHO VÁCLAVA
IGNÁCE DUSÍKA, IVANČICKÉHO RODÁKA A ZAKLADATELE
HUDEBNÍ ŠKOLY V IVANČICÍCH
Zazní skladby: V. I. Dusíka, J. S. Bacha, A. Dvořáka, G. F. Haendela, W.
A. Mozarta, F. Schuberta a dalších.
Ondřej Socha – tenor (mladý pěvec hostující ve Státní opeře Praha, který
vystoupil s většinou významných českých orchestrů)
Přemysl Kšica – varhany (varhaník v chrámu Nejsvětějšího srdce Páně na
nám. Jiřího z Poděbrad a v chrámu Panny Marie Sněžné v Praze)
Martin Havelík – violoncello (jako komorní hráč nebo sólista vystupoval
v Německu, Rakousku, Holandsku, Španělsku, Velké Británii, Sýrii, Jordánsku a Japonsku a jako sólista spolupracoval s Pražskou komorní filharmonií, natáčel pro ÖRF (rozhlas a televize), SWR, NHK Tokyo a Český
rozhlas a televizi)
Vstupné: 60 Kč
69
25. září (pátek)–26. září (sobota), Palackého nám., Ivančice
SVATOVÁCLAVSKÉ TRHY 2009
Tradiční trhy, zábavný program, prodej burčáku do vyprodání zásob.
Kulturní program:
PÁTEK 25. ZÁŘÍ
10.00 BOBRAVA – dechová hudba ZUŠ Ivančice
12.30 PONAVA – cimbálová muzika
16.00 MAŽORETKY SVČ Ivančice
16.30 D. N. A. – dívčí folková kapela
18.30 NIGHTWISH - revival – symfonický metal
20.00 – Ohňová show
SOBOTA 26. ZÁŘÍ
10.00 DUBŇANKA – dechová hudba
12.00 MELODY MUSIC – populární kapela
14.00 HRÁTKY S DIVADLEM KORÁB – pohádkové soutěže a hry pro
děti
15.30 VZPOMÍNKOVÝ POŘAD NA PAVLA NOVÁKA – hraje syn
Pavel s kapelou
PROGRAM KINA RÉNA
St
2. 9. 2009
20.00 hod.
PAŘBA VE VEGAS
USA, komedie, 100 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Bradley Cooper, Ed helms, Zach Galifianakis, Heather Graham, Justin
Bartha
Loučení se svobodou, které se nepředstavitelným způsobem zvrhne. Tři kamarádi
odjíždí dva dny před svatbou do Vegas na party. Ráno se probudí a vlastně nic si
nepamatují. Čím více toho odhalují, tím větší problémy je čekají...
Ne
6. 9. 2009
15.00 a 17.00 hod.
DOBA LEDOVÁ 3: ÚSVIT DINOSAURŮ
USA, pohádka, 105 min., 42 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING
Naši oblíbení hrdinové se ocitají v ohromném podzemním světě dinosaurů...
Mamuti Manny a Ellie čekají miminko. Lenochod Sid adoptuje tři dinosauří
vajíčka. Tygr Diego začne mít obavy, že se z něj stává měkota. Na všechny čeká
dobrodružství plné nebezpečí, ohromných tvorů a rostlin.
70
St
9. 9. 2009
20.00 hod.
STÁHNI MĚ DO PEKLA
USA, horor, 99 min., 42 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Alison Lohman, Justin Long, Dileep Rao, David Paymer
Bankovní úřednice Christine touží po povýšení. Šéf ji dá šanci. Christine chce
ukázat, že je schopná dělat tvrdá rozhodnutí a odmítne žádost staré cikánky,
odložit splátky na její dům. Tato žena, čarodějnice, uvrhne na dívku smrtelnou
kletbu.
Ne
13. 9. 2009
15.00 a 18.00 hod.
HARRY POTTER A PRINC DVOJÍ KRVE
USA, rodinný, 145 min., 42 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING
Hrají: Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watson, Michael Gambon, Helena
Bonham Carter
Voldemort upevňuje v lidském a čarodějném světě svou moc. Bradavice už nejsou přístavem bezpečí. Brumbál a studenti hledají, jak jej sprovodit ze světa.
Studenti navíc čelí útokům jiného nepřítele – vlastním hormonům. Jeden student
však vše sleduje a brzo se zapíše do historie černým inkoustem.
St
16. 9. 2009
20.00 hod.
VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ
USA, krimi, 140 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Johnny Depp, Christian Bale, Marion Cotillard, Channing Tatum, Billy
Crudup
Příběh muže, který měl obrovské sympatie veřejnosti, navzdory tomu, že páchal
ty největší zločiny. Podle státních institucí vykrádal banky. Podle lidí trestal ty,
kdo zavinili hospodářskou krizi. Stal se legendou, neuvěřitelným.
Ne
20. 9. 2009
15.00, 17.00 a 20.00 hod.
HANNAH MONTANA
USA, hudební, 102 min., 49 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING
Hrají: Miley Cyrus, Billy Ray Cyrus, Emily Lament, Jason Earles, Mitchel
Musso
Miley se zoufale snaží zvládat svůj dvojí život. Přes den je obyčejnou středoškolačkou, která zanedbává své přátele a školu. Stále více ji ovládá tajná identita
popové hvězdy Hannah. Otec ji odveze domů do Tennessee, aby zjistila, co je
vlastně v životě důležité.
71
St
23. 9. 2009
20.00 hod.
ANDĚLÉ A DÉMONI
USA, thriller, 140 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Tom Hanks, Ewan McGregor, Ayelet Zurer, Stellan Skarsgard, Nikolaj
Lie Kaas
Langdon odhalí důkazy o znovuoživení tajného bratrstva, známého jako Ilumináti. Je nucen čelit také smrtelné hrozbě pro nejvíce nenáviděného nepřítele tohoto
spolku – katolickou církev. Ilumináti nastražili na církev časovanou bombu.
Ne
27. 9. 2009
17.00 a 20.00 hod.
TRANSFORMERS: POMSTA PORAŽENÝCH
USA, akční, 145 min., 49 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING
Hrají: Shia LaBeouf, Megan Fox, John Turturro, Josh Duhamel, Tyrese Gibson
Čas odplaty nadešel. Sam začal studovat vysokou školu, chodí s Mikaelou a pomalu zapomíná na setkání s hodnými a zlými roboty. Když objeví informace důležité pro Autoboty a Deceptikony vrhnou se na něj gauneři z celé galaxie.
St
30. 9. 2009
18.00 a 20.00 hod.
OPERACE DUNAJ
ČR, komedie, 120 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Boleslav Polívka, Eva Holubová, Jiří Menzel, Jaroslav Dušek, Jan Budař,
Martha Issová
Komedie o jednom ostře sledovaném polském tanku, který se střetl s českou
realitou. Tank Beruška omylem vjede do hospody, kde probíhá oslava. Poláci
se stanou nevítanými hosty. Vesničané přemýšlí, jak se co nejrychleji posádky
zbavit. Zanedlouho je všechno jinak!
Kam na kopanou
Pá
So
Ne
Ne
Ne
Pá
So
So
Ne
Ne
72
4. 9.
5. 9.
6. 9.
6. 9.
6. 9.
11. 9.
12. 9.
12. 9.
13. 9.
13. 9.
17.00 hod.
16.00 hod.
14.15 hod.
16.00 hod.
16.30 hod.
16.00 hod.
9.00/10.45
16.00 hod.
10.30 hod.
16.00 hod.
přípravka ml. Ivančice–Zbýšov
Řeznovice B–Troubsko
dorost Ivančice–Hrušovany
Řeznovice A – Troubsko
Ivančice B–Lažánky
přípravka st. Ivančice–Tišnov
žáci st./ml. Ivančice–Vojkovice
Řeznovice B–Nová Ves
Ivančice A–Sparta Brno B
Řeznovice A–Říčany
Pá
So
Ne
Ne
Ne
Pá
So
So
Ne
Ne
Pá
So
Ne
Ne
Ne
18. 9.
19. 9.
20. 9.
20. 9.
20. 9.
25. 9.
26. 9.
26. 9.
27. 9.
27. 9.
2. 10.
3. 10.
4. 10.
4. 10.
4. 10.
17.00 hod.
16.00 hod.
13.45 hod.
16.00 hod.
16.00 hod.
17.00 hod.
9.00/10.45
16.00 hod.
10.30 hod.
16.00 hod.
16.00 hod.
15.30 hod.
13.15 hod.
15.30 hod.
15.30 hod.
přípravka ml. Ivančice–Chudčice
Řeznovice B–Dolní Kounice
dorost Ivančice–Unanov
Řeznovice A–Chudčice
Ivančice B–Zbýšov B
přípravka ml. Ivančice–Tišnov
žáci st./ml. Ivančice–V. Pavlovice
Řeznovice B–Mor. Bránice
Ivančice A–Rájec
Řeznovice A–Drásov
přípravka st. Ivančice–Kuřim
Řeznovice B–Radostice
dorost Ivančice–Hor. Kounice
Řeznovice A–Kupařovice
Ivančice B–Deblín
Inzerce
73
ROSTOU KOLEM NÁS
Ruderální vegetace (V)
Srpek obecný (Falcaria vulgaris) z čeledi miříkovité má tuhé, na okrajích
pilovité listy. Bílé květy této trvalky jsou uspořádané v okolících (květenství).
Srpek obecný najdeme podél cesty z Dolních Hlinek k Červenému kříži, na mezích u zahrad na Réně, u cesty pod němčickou hájenkou a jinde.
Vyšší dvouletá pichlavá bylina bodlák obecný (Carduus acanthoides) kvete
od června do září. Úbory mají 2,5–3,5 cm v průměru a jsou zbarveny červenofialově. Bodlák obecný najdeme u cesty a na louce u Kumánu, na okraji vinice
u kaple sv. Jakuba nebo u rybníka pod Kocperkami.
Od léta do podzimu se často setkáváme s locikou kompasovou (Lactuca
serriola), jejíž podlouhlé listy se stáčejí kolmo k zemi a bývají zpravidla uspořádané v severojižním směru. Úbory mají barvu žlutou. Locika kompasová roste na
okraji pole u kaple sv. Jakuba, u cesty k mostu na Rénu, kolem železniční tratě
z Ivančic směrem na Letovisko a na dalších místech.
Drobné zelené květy uspořádané v klubíčkách má merlík mnohosemenný
(Chenopodium polyspermum). Je to jednoletá rostlina středního vzrůstu s poléhavými lodyhami. Merlík mnohosemenný najdeme v zahradách, na polích (u řeky Jihlavy před elektrárnou na Réně, za Letkovicemi směrem na Řeznovice), na
navážce před mostem na Rénu,...
Od léta do pozdního podzimu kvete hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides). Tato dvouletá až vytrvalá bylina s tuhými chlupy dorůstá až jednoho metru
výšky. Úbory mají barvu žlutou. Hořčík můžeme najít na výslunných stráních
nad hřbitovem, mezi rameny řeky Oslavy pod Kocperkami, na navážce před
mostem na Rénu, na louce za rozhlednou na Oklikách a jinde.
RNDr. Zuzana Lotreková
Použitá literatura: Klíč ke květeně České republiky (Academia 2002)
IVANČICKÝ ZPRAVODAJ vydává KIC Ivančice, Palackého nám. 12, 664 91 Ivančice,
e-mail: [email protected], registrováno u MK ČR pod č. E 11378, IČ: 65268768. Odpovědný
pracovník Vít Karas, tel.: 546 419 429. Cena výtisku 20 Kč.
Tisk Gloria Rosice.
74
srpek obecný
bodlák obecný
locika kompasová
merlík mnohosemenný
hořčík jestřábníkovitý
75
�����������������
�������
76
���������������
�������