Základy hardwaru
Transkript
2013 Základy hardwaru učební text pro interní potřebu SŠT Opava 1.10.2013 Obsah Seznam obrázků ...................................................................................................................................... 5 1. Základní pojmy .................................................................................................................................... 7 1.1. Hardware...................................................................................................................................... 7 1.2. Software ....................................................................................................................................... 7 1.3. Jednotky informace...................................................................................................................... 8 2. Historie počítačů ................................................................................................................................. 9 2.1. Nultá generace ............................................................................................................................. 9 2.2. První generace ........................................................................................................................... 10 2.2.1. Příklady počítačů této doby ................................................................................................ 11 2.3. Druhá generace .......................................................................................................................... 11 2.4. Třetí generace ............................................................................................................................ 12 2.5. Čtvrtá generace .......................................................................................................................... 13 2.6. Současné vývojové tendence ..................................................................................................... 14 3. Rozdělení počítačů ............................................................................................................................ 15 3.1. Dělení počítačů podle výkonnosti .............................................................................................. 15 3.1.1. PDA, pocket PC - počítače do ruky, kapesní počítače......................................................... 15 3.1.2. Netbook – malý přenosný počítač ...................................................................................... 16 3.1.3. Notebook - přenosný počítač ............................................................................................. 17 3.1.4. Personal PC - osobní počítač............................................................................................... 17 3.1.5. Server- řídící počítač ........................................................................................................... 18 3.1.6. Mainframe - sálový počítač ................................................................................................ 19 3.1.7. Terminál .............................................................................................................................. 20 3.2. Dělení podle standardů osobních počítačů ............................................................................... 20 3.2.1. IBM PC kompatibilní počítače ............................................................................................. 20 3.2.2. počítače Apple od firmy Macintosh.................................................................................... 21 4. Von Neumannovo schéma ................................................................................................................ 23 4.1. Princip činnosti počítače podle von Neumannova schématu .................................................... 24 4.2. Základní odlišnosti dnešních počítačů od von Neumannova schématu .................................... 24 5. Osobní počítač ................................................................................................................................... 25 5.1. Přední strana základní jednotky ................................................................................................. 25 5.2. Zadní strana základní jednotky .................................................................................................. 25 5.3. Rozhraní ..................................................................................................................................... 26 6. Části základní jednotky ...................................................................................................................... 29 6.1. Základní deska ............................................................................................................................ 29 6.2. Sběrnice (bus) ............................................................................................................................ 31 6.3. Mikroprocesor............................................................................................................................ 32 6.3.1. Součásti procesoru: ............................................................................................................ 32 6.3.2. Základní charakteristiky mikroprocesoru: .......................................................................... 32 6.4. Grafické adaptéry ....................................................................................................................... 33 6.5. TV Tuner ..................................................................................................................................... 35 6.6. Síťová karta ................................................................................................................................ 35 6.7. Paměti v počítači ........................................................................................................................ 37 6.7.1. Registry ............................................................................................................................... 37 6.7.2. Cache paměť ....................................................................................................................... 37 6.7.3. Operační paměť .................................................................................................................. 38 6.7.4. Přídavné paměti - vnější paměti ......................................................................................... 40 7. Vstupní zařízení ................................................................................................................................. 51 7.1. Myš ............................................................................................................................................. 51 7.2. Klávesnice................................................................................................................................... 53 7.2.1. Připojení k počítači (rozhraní)............................................................................................. 53 7.2.2. Rozložení znaků na klávesnici ............................................................................................. 53 7.3. Touchpad.................................................................................................................................... 56 7.4. Tablet ......................................................................................................................................... 57 7.5. Scanner....................................................................................................................................... 57 7.6. WEB kamera ............................................................................................................................... 58 8. Výstupní zařízení ............................................................................................................................... 61 8.1. Monitory a LCD panely ............................................................................................................... 61 8.1.1. LCD panel ............................................................................................................................ 63 8.2. Tiskárny ...................................................................................................................................... 65 8.2.1. Jehličkové tiskárny .............................................................................................................. 65 8.2.2. Inkoustové tiskárny............................................................................................................. 66 8.2.3. Laserové tiskárny ................................................................................................................ 67 8.2.4. Multifunkční tiskárny .......................................................................................................... 67 8.3. Plotter ........................................................................................................................................ 68 9. Literatura, zdroje na Internetu .......................................................................................................... 69 Seznam obrázků OBRÁZEK 1 SAMOČINNÝ POČÍTAČ SAPO .......................................................................................................................... 9 OBRÁZEK 2:UKÁZKA ELEKTROMAGNETICKÉHO RELÉ ............................................................................................................ 9 OBRÁZEK 3: POČÍTAČ MARK I...................................................................................................................................... 10 OBRÁZEK 4: UKÁZKA ELEKTRONKY ................................................................................................................................. 10 OBRÁZEK 5: JEDEN Z PRVNÍCH SÉRIOVÉ VYRÁBĚNÝCH POČÍTAČŮ UNIVAC ............................................................................... 11 OBRÁZEK 6 UKÁZKA TRANZISTORŮ ................................................................................................................................ 12 OBRÁZEK 7: DESKA 2. GENERACE S TRANZISTORY.............................................................................................................. 12 OBRÁZEK 8: INTEGROVANÝ OBVOD ................................................................................................................................ 13 OBRÁZEK 9: UKÁZKA INTEGROVANÉHO OBVODU DESKY 3. GENERACE ................................................................................... 13 OBRÁZEK 10: ČIP ....................................................................................................................................................... 14 OBRÁZEK 11: „CHYTRÝ“ TELEFON SAMSUNG I8190N GALAXY S......................................................................................... 15 OBRÁZEK 12: NETBOOK............................................................................................................................................... 16 OBRÁZEK 13: NOTEBOOK ............................................................................................................................................ 17 OBRÁZEK 14: OSOBNÍ POČÍTAČ ..................................................................................................................................... 17 OBRÁZEK 15: UKÁZKA SERVERU .................................................................................................................................... 18 OBRÁZEK 16: SÁLOVÝ POČÍTAČ ..................................................................................................................................... 19 OBRÁZEK 17: TERMINÁL SÁLOVÉHO POČÍTAČE ................................................................................................................. 20 OBRÁZEK 18: POČÍTAČ FIRMY APPLE .............................................................................................................................. 21 OBRÁZEK 19: VON NEUMANNOVO SCHÉMA .................................................................................................................... 23 OBRÁZEK 20: UKÁZKA OSOBNÍHO POČÍTAČE .................................................................................................................... 25 OBRÁZEK 21: ZADNÍ STRANA ZÁKLADNÍ JEDNOTKY ............................................................................................................ 26 OBRÁZEK 22: RŮZNÉ TYPY ROZHRANÍ ............................................................................................................................. 28 OBRÁZEK 23: ZÁKLADNÍ DESKA POČÍTAČE - SCHEMATICKY .................................................................................................. 29 OBRÁZEK 24: ZÁKLADNÍ DESKA POČÍTAČE - RŮZNÉ POHLEDY ............................................................................................... 30 OBRÁZEK 25: SBĚRNICE PCI EXPRESS ............................................................................................................................. 31 OBRÁZEK 26: MIKROPROCESOR FIRMY INTEL A AMD ...................................................................................................... 32 OBRÁZEK 27: GRAFICKÁ KARTA ..................................................................................................................................... 34 OBRÁZEK 28: TV TUNERY ............................................................................................................................................ 35 OBRÁZEK 29: OPTICKÝ KABEL ....................................................................................................................................... 36 OBRÁZEK 30: KROUCENÁ DVOJLINKA ............................................................................................................................. 36 OBRÁZEK 31: KLASICKÁ SÍŤOVÁ KARTA PCI...................................................................................................................... 37 OBRÁZEK 32: ROZDĚLENÍ PAMĚTÍ V POČÍTAČI................................................................................................................... 37 OBRÁZEK 33: PAMĚŤOVÉ MODULY DDR 3 ...................................................................................................................... 39 OBRÁZEK 34: RŮZNÉ TYPY BIOS ................................................................................................................................... 39 OBRÁZEK 35: STRUKTURA HARDDISKU............................................................................................................................ 41 OBRÁZEK 36: VZTAH MEZI STOPAMI A CYLINDRY............................................................................................................... 42 OBRÁZEK 37 ROZHRANÍ SATA ..................................................................................................................................... 45 OBRÁZEK 38: STOPY A SEKTORY NA PRUŽNÉM DISKU ......................................................................................................... 45 OBRÁZEK 39: 31/2" DISKETA....................................................................................................................................... 46 OBRÁZEK 40: CD A DVD MECHANIKY A JEJICH DISKY ........................................................................................................ 48 OBRÁZEK 41: PRINCIP ZÁPISU CD, DVD A BLUE RAY MECHANIKY ........................................................................................ 48 OBRÁZEK 42: FLASH DISKY ........................................................................................................................................... 49 OBRÁZEK 43: EXTERNÍ HARD DISK.................................................................................................................................. 49 OBRÁZEK 44: MYŠ INTELLIMOUSE................................................................................................................................. 51 OBRÁZEK 45: MYŠ INTELLIMOUSE................................................................................................................................. 51 5 OBRÁZEK 46: OPTICKÁ MYŠ.......................................................................................................................................... 52 OBRÁZEK 47: LASEROVÁ MYŠ LOGITECH MX1000 ........................................................................................................... 52 OBRÁZEK 48: UKÁZKA LEVÉ STRANY KLÁVESNICE – OBSAHUJE OVLÁDACÍ PRVKY (HRÁT/POZASTAVIT, TICHO…)............................. 53 OBRÁZEK 49: NUMERICKÁ KLÁVESNICE ........................................................................................................................... 55 OBRÁZEK 50: TOUCHPAD ............................................................................................................................................ 56 OBRÁZEK 51: TABLET GRAPHIRE BLUETOOTH .................................................................................................................. 57 OBRÁZEK 52: STOLNÍ SCANNER ..................................................................................................................................... 57 OBRÁZEK 53: SCHÉMA SKENOVÁNÍ PŘEDLOHY ................................................................................................................. 58 OBRÁZEK 54: WEB KAMERA........................................................................................................................................ 59 OBRÁZEK 55: BAREVNÝ MODEL RGB ............................................................................................................................. 61 OBRÁZEK 56: LCD MONITOR ....................................................................................................................................... 63 OBRÁZEK 57: SCHÉMA CRT MONITORU ......................................................................................................................... 64 OBRÁZEK 58: BAREVNÉ SCHÉMA CMYK ......................................................................................................................... 65 OBRÁZEK 59: JEHLIČKOVÁ TISKÁRNA PANASONIC ............................................................................................................. 66 OBRÁZEK 60: CARTRIDGE PRO INKOUSTOVOU TISKÁRNU .................................................................................................... 66 OBRÁZEK 61: PRINCIP LASEROVÉHO TISKU....................................................................................................................... 67 OBRÁZEK 62: MULTIFUNKČNÍ TISKÁRNA ......................................................................................................................... 68 OBRÁZEK 63: PLOTTER ................................................................................................................................................ 68 6 1. Základní pojmy 1.1. Hardware Technické vybavení počítače - souhrnný název pro veškerá fyzická zařízení, kterými je počítač vybaven. 1.2. Software Programové vybavení počítače - souhrnný název pro veškeré programy, které mohou na počítači pracovat. Software je možné rozdělit do dvou skupin: systémový software: je v informatice speciální programové vybavení, které umožňuje uživateli s počítačem pracovat, ovládat ho, spouštět aplikace a podobně. Systémový software se nachází na pomezí hardware a aplikačního software a běžný uživatel s ním přímo nepracuje (na rozdíl od aplikací). Mezi systémový software patří operační systém, pomocné nástroje a firmware. aplikační software: je v informatice veškeré programové vybavení počítače (tj. software), které umožňuje provádět nějakou užitečnou činnost Antivirové programy Databázové systémy Ekonomické a informační systémy Grafické editory bitmapové vektorové Hry Internetové prohlížeče (browsery) Kancelářské balíky Pomocné programy – utility Poštovní programy Prezentační programy Správci souborů a archivační programy Tabulkové kalkulátory Technické programy (CAD, CAM, CAE, …) Textové editory a DTP programy Výukové programy Vývojové nástroje (nástroje pro tvorbu programů, kompilátor, debugger, …) a další 7 Kapitola 1: Základní pojmy 1.3. Jednotky informace bit: 1 bit (binary digit - dvojková číslice) je základní jednotka informace. Poskytuje množství informace potřebné k rozhodnutí mezi dvěma možnostmi. Jednotka bit se označuje b a může nabývat pouze dvou hodnot - 0, 1. Byte: jednotka informace, která se označuje B a platí 1 B = 8 b. (např. 10001111) Protože Byte je poměrně malá jednotka, používají se proto další jednotky: Předpona Značka Zápis Mocnina (B) kilo k, K 1 kB 210 B 1024 B mega M 1 MB 220 B 1048576 B giga G 1 GB 230 B 1073741824 B tera T 1 TB 240 B 1099511627776 B 8 Převod (B) 2. Historie počítačů Počítače se rozdělují do tzv. generací, kde každá generace je charakteristická svou konfigurací, rychlostí počítače a základním stavebním prvkem. 2.1. Nultá generace První počítače (kolem roku 1940) byly založeny na mechanických nebo elektromechanických prvcích, zejména zde dominovala relé. Některé používaly i mechanická ozubená kolečka. Pracovaly většinou na kmitočtu okolo 100 Hz. U nás patřil k této generaci první čs. počítač SAPO. Počítače této etapy byly vybaveny reléovými registry a magnetickými bubnovými operačními pamětmi. Dosahovaly průměrných operačních rychlostí několika operací za sekundu a jako přídavných periferních zařízení používaly děrnoštítkové aděrnopáskové jednotky, elektrické psací stroje nebo dálnopisy. Uplatňovaly se zejména pro vědeckotechnické výpočty a bývaly většinou umístěny na vědeckých nebo univerzitních pracovištích. Obrázek 1 Samočinný počítač SAPO Podstata tohoto období: přechod z mechanických počítačů na elektronkové. Obrázek 2:Ukázka elektromagnetického relé 9 Kapitola 2: Historie počítačů V roce 1942 uvedl Howard Eiken ve spolupráci s firmou IBM v USA do provozu reléový počítač MARK 1. Tento počítač byl pravděpodobně použit při vývoji první atomové bomby. Obrázek 3: počítač MARK I 2.2. První generace První generace počítačů přichází s objevem elektronky (kolem roku 1950). V této době neexistují vyšší programovací jazyky, z čehož vyplývá vysoká náročnost při vytváření nových programů. Neexistují ani operační systémy. Vstup a výstup do počítače se uskutečňoval pomocí děrných štítků. Obrázek 4: ukázka elektronky 10 Druhá generace 2.2.1. Příklady počítačů této doby V roce 1944 byl na univerzitě v Pensylvánii uveden do provozu první elektronkový počítač ENIAC (z angl. Electronic Numerical Integrator And Computer). Eniac byl obrovské monstrum, jeho rozměry byly asi takovéto: 18 000 elektronek, 10 000 kondenzátorů, 7000 odporů, 1300 relé, byl chlazen dvěma leteckými motory, zabíral plochu asi 150m2 a vážil okolo 40 tun. Byl neskutečně pomalý. O rok později v roce 1945 sestavil a uvedl do provozu John von Neumann do provozu počítač MANIAC (z angl. Mathematical Analyser Numerical Iintegrator And Computer). Tento počítač byl mimo jiné použit k vývoji vodíkové bomby. První sériovým počítačem byl v roce 1951 elektronkový Univac firmy Remington. Obrázek 5: jeden z prvních sériové vyráběných počítačů Univac 2.3. Druhá generace Druhá generace počítačů nastupuje s tranzistorem (od roku 1955), jehož objevitelem byl John Barden a který dovolil díky svým vlastnostem zmenšení rozměrů celého počítače, zvýšení jeho rychlosti a spolehlivosti a snížení energetických nároků počítače. Tranzistor je polovodičová součástka, kterou tvoří dvojice přechodů P- N. Přechod P-N se chová jako hradlo, tzn. propouští elektrický proud pouze jedním směrem. Je základem všech dnešních integrovaných obvodů, jako např. procesorů,pamětí atd. Začínají vznikat operační systémy a první programovací jazyky, jako jsou COBOL a FORTRAN. 11 Kapitola 2: Historie počítačů Obrázek 6 Ukázka tranzistorů Typická deska 2. generace, tj. s tranzistory. Povšimněte si zvětšení počtu aktivních prvků na jedné desce při zmenšených rozměrech. Obrázek 7: deska 2. generace s tranzistory Jako záznamové médium (paměť) se objevují magnetické pásky, soustavy magnetických disků (několik od sebe oddělených talířových disků). 2.4. Třetí generace Rozměry počítačů se rapidně zmenšily. Počítače třetí (kolem roku 1964) a vyšších generací jsou vybudovány na integrovaných obvodech, které na svých čipech integrují velké množství tranzistorů. U této generace se začíná objevovat paralelní zpracování více programů, které má opět za úkol zvýšit využití strojového času počítače. Počet aktivních prvků se radikálně zvětšil, protože v jediném obvodu může být integrováno od několika kusů do mnoha milionů tranzistorů. 12 Čtvrtá generace Obrázek 8: integrovaný obvod Obrázek 9: ukázka integrovaného obvodu desky 3. generace Objevuje se klávesnice, obrazovka, jako externí paměť se začínají používat paměťové disky. Roku 1971 zavedla americká firma Texas Instruments poprvé výrobu mikroprocesorů (tj. integrovaný obvod, který v počítači plní funkci centrální jednotky). 2.5. Čtvrtá generace Začala v roce 1981 a trvá do dnešních dnů. Celé složité obvody se vměstnaly na malou křemíkovou destičku – „čip“. 13 Kapitola 2: Historie počítačů Obrázek 10: čip Kolem roku 1983 se jako standardní periferní paměť pro osobní počítače začaly používat diskety s magnetickou vrstvou. 2.6. Současné vývojové tendence Zpříjemnit a zjednodušit práci s počítačem, minimalizovat požadavky na znalosti uživatele. Využívat počítače nejen pro zpracování informací, ale také pro jejich sběr a řízení technologie. Vytvářet počítačové sítě (v budovách, ve městě, ve státě, celosvětově). Vzhledem k narůstající závislosti na internetovém připojení mají nové přístupy k počítačové bezpečnosti stále větší význam. Mobilní technologie budou stále více propojeny s internetem. Očekává se další široké propojení mezi mobily, tablety a cloudovými službami. Ještě rychleji budou přijímány moderní chytré telefony vybavené stále bohatšími funkcemi. Očekává se, že lidé budou ve stále větší míře využívat zařízení s integrovanými počítači, automobily počínaje a domácností ovládanou na dálku konče. Internet věcí tak vstoupí do další fáze. To vše bude klást stále vyšší nároky na kvalitu a dostupnost internetu. Další vývoj HW – vícejádrové procesory, paměti typu flash. 14 3. Rozdělení počítačů 3.1. Dělení počítačů podle výkonnosti Počítače rozdělujme do několika základních výkonnostních skupin. Každá skupina má své specifické použití a tomu odpovídají i typické parametry a ceny těchto počítačů. 3.1.1. PDA, pocket PC - počítače do ruky, kapesní počítače Jedná se o nejmenší počítače. Výrobci je nazývají své různě. V zásadě se jedná o miniaturní počítače používající specializované OS, např. Microsoft Windows Mobile, Android, Symbian (Nokia), Bada (Samsung), OS (iPhone). Tuto skupinu dále rozdělujeme podle toho, zda mají nebo nemají hardwarovou klávesnici. Typický pocket je charakteristický zejména tím, že většinou místo klávesnice využívá pero a dotykový displej. SW bývá uložen v ROM paměti, OS je schopen rozeznat ručně napsané písmo majitele a převádět ho na text, jako by byl napsaný na klávesnici. Používají se jako velmi inteligentní diáře s možností odesílání emailů, brouzdání po Internetu a práci s odlehčenými aplikacemi. Přenos dat do PC je samozřejmě možný. Jejich LCD displeje již dnes (2013) mají velmi slušné rozlišení, např. 480x800 bodů s 17 mil. barvami. Obrázek 11: „chytrý“ telefon Samsung I8190N Galaxy S 15 Kapitola 3: Rozdělení počítačů 3.1.2. Netbook – malý přenosný počítač Obrázek 12: netbook Netbook označuje počítač menší než notebook (tzv. subnotebook), který se zaměřuje na mobilitu, upřednostňuje nízkou spotřebu, cenu i váhu, a orientuje se především na poskytnutí přístupu k Internetu (WWW, E-mail) a jednodušší kancelářské práce. Nemají DVD mechaniku. Parametry v roce 2013: displej 10,1"-12" rozlišení 1 366 × 768 bodů integrovaná grafická karta hmotnost 1,0–1,5 kg výdrž 4–6 hodin cena 6000–15 000 Kč 16 Dělení počítačů podle výkonnosti 3.1.3. Notebook - přenosný počítač Obrázek 13: notebook Některé notebooky jsou přímo doporučovány jako mobilní náhrada stolních PC. Jsou dražší než stolní PC, protože obsahují součástky s nízkou spotřebou, jsou prakticky nerozšiřitelné. K výhodám patří kromě mobility i odolnost proti výpadkům proudu, protože jejich baterie zároveň fungují jako UPS. 3.1.4. Personal PC - osobní počítač Obrázek 14: osobní počítač Takto označujeme běžné kancelářské počítače, se kterými se setkáváme na pracovištích. V našich podmínkách se téměř výhradně jedná o počítače s operačním systémem Windows. Počítače této 17 Kapitola 3: Rozdělení počítačů kategorie mohou mít značné výkonové rozpětí, od Celeronů po i7, grafické systémy mohou být integrované grafiky nebo specializované externí grafické karty. Někdy se můžeme setkat s označením multimediální počítač. Obsahuje multimediální výbavu (výkonnou 3D grafiku, dobrá zvukovou kartu, CD-RW nebo DVD-ROM) a připojení na Internet. Výkonnější modely zvládnou náročné grafické programy nebo nejnáročnější počítačové hry. 3.1.5. Server- řídící počítač Je to počítač v počítačové síti, který dalším počítačům poskytuje služby. Jeho výkon je závislý na jeho postavení v síti. V sítích typu klient-server má postavení dominantní a tomu odpovídá i jeho výkon. Zde je kladen důraz na jeho spolehlivost a nepřerušitelnost funkce. V sítích peer to peer, kde zastává funkci file serveru, to může být s i méně výkonný počítač. Obrázek 15: ukázka serveru 18 Dělení počítačů podle výkonnosti 3.1.6. Mainframe - sálový počítač Obrázek 16: sálový počítač Je to výkonný počítač, ke kterému se uživatelé připojují pomocí terminálů. Tento počítač vypadá jako skříň, umísťuje se do klimatizovaných místností a přístup k němu mají pouze specialisté. Používají se zde speciální OS (i Linux, ne Windows). Tyto počítače používají velké firmy typu Třineckých železáren a podobně. 19 Kapitola 3: Rozdělení počítačů 3.1.7. Terminál Obrázek 17: terminál sálového počítače Je to zvláštní "počítač", který jen zprostředkovává požadavky na server nebo mainframe a přijímá zpracované úkoly. Proto nemusí být moc výkonný, používá jako OS např. Windows CE. OS je uložen v ROM paměti. Nemá pevný disk, často ani disketovou jednotku, tím umožňuje vytvářet bezpečné sítě, ze kterých je obtížné zcizit data, porušit jejich funkci nebo je zavirovat. 3.2. Dělení podle standardů osobních počítačů V současnosti existují ve třídě osobních počítačů dva rozdílné standardy: 3.2.1. IBM PC kompatibilní počítače Jsou to počítače vzniklé klonováním původního originálního PC od firmy IBM. Když hovoříme o „PíSíčku“ nebo o kompatibilním počítači máme na mysli právě tuto kategorii počítačů. Jejich rozšíření je v ČR stejně jako v Evropě v běžných kancelářích dominantní. Používají nejčastěji mikroprocesory Intel nebo AMD. Jako OS se používá obvykle Windows. Drtivá většina softwaru je tvořena právě pro tyto počítače. Celý další výklad je zaměřen pouze na tyto počítače. 20 Dělení podle standardů osobních počítačů 3.2.2. počítače Apple od firmy Macintosh Obrázek 18: počítač firmy Apple Jsou rozšířené hlavně v USA. Mají vysokou výkonnost v grafických operacích a než byl vytvořen kompatibilní PC Windows, tak měly náskok v jednoduchosti ovládání. U nás se používají zejména ve specializovaných grafických studiích, na některých vysokých školách (např. Matematický ústav SLU v Opavě). K dispozici není zdaleka tolik volně stáhnutelných programů jako pro PC. Používají většinou mikroprocesory firmy Motorola a jako operační systém Mac OS. Mnohé typy jsou montovány do designově neobvyklých až futuristicky extravagantních skříní. 21 4. Von Neumannovo schéma Von Neumannovo schéma bylo navrženo roku 1945 americkým matematikem (narozeným v Maďarsku) Johnem von Neumannem jako model samočinného počítače. Tento model s jistými výjimkami zůstal zachován dodnes. Obrázek 19: von Neumannovo schéma Podle tohoto schématu se počítač skládá z pěti hlavních modulů: Operační paměť: slouží k uchování zpracovávaného programu, zpracovávaných dat a výsledků výpočtu ALU - Arithmetic-logic Unit (aritmetickologická jednotka): jednotka, která provádí veškeré aritmetické výpočty a logické operace. Obsahuje sčítačky, násobičky (pro aritmetické výpočty) a komparátory (pro porovnávání). řadič: řídící jednotka, která řídí činnost všech částí počítače. Toto řízení je prováděno pomocí řídících signálů, které jsou zasílány jednotlivým modulům. Reakce na řídící signály, stavy jednotlivých modulů, jsou naopak zasílány zpět řadiči pomocí stavových hlášení. Procesor: řadič + ALU CPU (centrální procesorová jednotka): Procesor + Operační paměť vstupní zařízení: zařízení určená pro vstup programu a dat (klávesnice, myš…) výstupní zařízení: zařízení určená pro výstup výsledků, které program zpracoval (monitor, zvuková zařízení…) 23 Kapitola 4: Von Neumannovo schéma 4.1. Princip činnosti počítače podle von Neumannova schématu 1. Do operační paměti se pomocí vstupních zařízení přes ALU umístí program, který bude provádět výpočet. 2. Stejným způsobem se do operační paměti umístí data, která bude program zpracovávat 3. Proběhne vlastní výpočet, jehož jednotlivé kroky provádí ALU. Tato jednotka je v průběhu výpočtu spolu s ostatními moduly řízena řadičem počítače. Mezivýsledky výpočtu jsou ukládány do operační paměti. 4. Po skončení výpočtu jsou výsledky poslány přes ALU na výstupní zařízení. 4.2. Základní odlišnosti dnešních počítačů od von Neumannova schématu Podle von Neumannova schématu počítač pracuje vždy nad jedním programem. Toto vede k velmi špatnému využití strojového času. V dnešní době je obvyklé, že počítač zpracovává více programů najednou - tzv. multitasking Počítač může disponovat i více než jedním procesorem, respektive procesorem s více jádry. Počítač podle von Neumannova schématu pracoval pouze v tzv. diskrétním režimu (tj. způsob práce počítače, kdy je do paměti počítače zaveden program a data, následně probíhá výpočet. V průběhu výpočtu již není možné s počítačem dále interaktivně komunikovat. Dnes existují vstupní/výstupní zařízení, která umožňují jak vstup, tak výstup dat. Program se do paměti nemusí zavést celý, ale je možné zavést pouze jeho část a ostatní části zavádět až v případě potřeby. 24 5. Osobní počítač Osobní počítač není v počítačové terminologii pevně definovaný pojem. Je to počítač díky své ceně dostupný jednotlivým osobám, zabývajícím se zpracováním informací. V současnosti můžeme za osobní počítač považovat sestavu: základní jednotka + monitor + klávesnice + myš, u které výrobce udává kompatibilitu s počítači IBM. Existuje celá řada těchto počítačů, které se liší provedením, výkonností i konfigurací (skladbou základních stavebních prvků počítače). Obrázek 20: ukázka osobního počítače Výkonné části počítače jsou umístěny v počítačové skříni označované jako case. A pak podle svého provedení na mini-tower, midi-tower, big-tower, desktop, slim, atp. Provedení desktop nebo slim (menší varianta skříně) jsou určeny pro pracoviště, kde bude monitor postaven přímo na case. 5.1. Přední strana základní jednotky Jsou zde umístěny signalizační diody, které uživatele informují o zapnutí počítače (většinou žlutá nebo zelená LED dioda) a práci s pevným diskem (červená LED dioda). Najdeme zde tlačítko pro zapnutí počítače a tzv. tlačítko Reset, sloužící při tzv. zamrznutí počítače k jeho opětovnému nastartování (studený start počítače). Toto tlačítko používejte pouze ve výjimečných situacích, kdy není možné počítač restartovat prostřednictvím operačního systému nebo tzv. teplého startu (klávesová zkratka [CTRL]+[ALT]+[DELETE]). Dále jsou zde vyústěny mechaniky pro přenosná média - diskety, CD-disky, DVD-disky, apod. 5.2. Zadní strana základní jednotky Jsou zde umístěny porty (rozhraní), které umožňují k základní jednotce připojit periferní zařízení. Dále je zde konektor pro připojení napájení 230 V a případně kolébkový vypínač pro odpojení zdroje od napájení. 25 Kapitola 5: Osobní počítač Obrázek 21: zadní strana základní jednotky 5.3. Rozhraní Mezi počítačem a libovolnou periférií musí být nadefinováno rozhraní (interface, port). Jsou to určitá pravidla vzájemné komunikace základní jednotky s perifériemi (vstupní a výstupní zařízení). Rozhraní definuje, jaké pomocné signály kromě vlastních dat se budou používat a jaký bude jejich význam. Typy rozhraní: Paralelní port (tiskárny, scannery,…) PS/2 port (myš, klávesnice) 26 Rozhraní Sériový port (propojení dvou počítačů,…) VGA port - připojení monitoru, dataprojektoru… DVI port – propojení videozařízení (LCD monitor, dataprojektor) s počítačem HDMI port – pro přenos nekomprimovaného obrazového a zvukového signálu v digitálním formátu. USB (Universal Serial Bus) port -např. připojení digitálního fotoaparátu, myši, klávesnice, tiskárny, skeneru apod. IEEE 1394 (Firewire,i-link) - připojení videokamer 27 Kapitola 5: Osobní počítač PCMCIA (rozšíření o bezdrátovou síťovou kartu (Wi-Fi), Bluetooth,…) Obrázek 22: různé typy rozhraní 28 6. Části základní jednotky 6.1. Základní deska Jedná se o modul (mainboard, motherboard), v němž jsou zabudovány všechny elektronické součástky a obvody, které vykonávají práci počítače. Je to velký obvod s plošnými spoji s množstvím patic (např. pro mikroprocesor), slotů (např. PCI, AGP) a konektorů – „zástrček“ pro vložení konkrétních prvků. Výrobci základních desek jsou např. Abit, Aopen, Asus, Biostar, ECS, FIC, Gigabyte, MSI, QDI apod. Obrázek 23: základní deska počítače - schematicky 29 Kapitola 6: Části základní jednotky Obrázek 24: základní deska počítače - různé pohledy 30 Sběrnice (bus) 6.2. Sběrnice (bus) Pod pojmem sběrnice obecně rozumíme soustavu vodičů, která umožňuje přenos signálů mezi jednotlivými částmi počítače. Pomocí těchto vodičů mezi sebou jednotlivé části počítače komunikují a přenášejí data. Tyto vodiče zahrnují: Datové vodiče – přenos dat Adresové vodiče – přenos adres Řídící vodiče - pro signály, které říkají jednotlivým částem systému co dělat. Zařízení jako jsou procesor, koprocesor, cache paměť, operační paměť, řadič cache paměti a operační paměti a některá další zařízení jsou propojena tzv. systémovou sběrnicí (CPU bus). Osobní počítače musí být navrženy tak, aby bylo možné jejich snadné rozšiřování o další zařízení (zvukové karty, síťové karty, řadiče disků apod.). Takovéto rozšiřování je velmi často uskutečňováno pomocí tzv. rozšiřující sběrnice počítače (častěji označované pouze jako sběrnice), na kterou se jednotlivá zřízení zapojují. Tato rozšiřující sběrnice a zapojovaná zařízení musí splňovat určitá pravidla, tzn., že ve výpočetní technice je pojem sběrnice také chápán jako standard, dohoda o tom, jak vyrobit zařízení (rozšiřující karty), které mohou pracovat ve standardním počítači. Příklady sběrnic - PCI (Peripheral Component Interconnet), AGP (Accelerated Graphics Port), PCI Express. K důležitým parametrům sběrnice patří tzv. základní frekvence sběrnice. Je to frekvence (rychlost komunikace), od které jsou odvozovány všechny ostatní frekvence v počítači. Na této frekvenci komunikuje procesor s pamětí. Obrázek 25: sběrnice PCI Express 31 Kapitola 6: Části základní jednotky 6.3. Mikroprocesor Obrázek 26: mikroprocesor firmy INTEL a AMD Procesor je integrovaný obvod (elektronická součástka), je pověřen řízením práce celého počítačového systému, vykonává programové příkazy, koordinuje práci jednotlivých zařízení počítačové konfigurace a umožňuje spojení mezi nimi. Tvoří "srdce" a "mozek" celého počítače. Procesor se zasouvá do tzv. patice. 6.3.1. Součásti procesoru: Řadič nebo řídicí jednotka, která zajišťuje řízení součinnosti jednotlivých částí procesoru dle prováděných strojových instrukcí (jejich dekódování, načítání operandů instrukcí z operační paměti a ukládání výsledků zpracování instrukcí). Sada registrů pro uchování operandů a mezivýsledků. Přístup k registrům je mnohem rychlejší než přístup do operační paměti připojené k procesoru pomocí sběrnice. Bitová šířka pracovních registrů je jednou ze základních charakteristik procesoru. Jedna nebo více aritmeticko-logických jednotek (ALU jednotek), které provádí nad daty aritmetické a logické operace. Některé procesory obsahují jeden (nebo více) matematických koprocesorů (FPU), které provádějí operace v plovoucí řádové čárce. V počítačích IBM PC a kompatibilních se používaly např. mikroprocesory firmy Intel 8088, 8086, 80286, 80386, 80486 a Pentium, Dual Core…. V současnosti jsou na trhu mikroprocesory s více jádry, které umožňují vysoce kvalitní grafické a multimediální práce na osobních počítačích. Další používaná značka mikroprocesorů je konkurenční AMD (např., K7, K6, Athlon, Phenom). 6.3.2. Základní charakteristiky mikroprocesoru: a) b) c) Taktovací frekvence - určuje rychlost práce mikroprocesoru, udává se v Hz (hercích), MHz a dnes už v GHz. Pokud tedy máme procesor s taktovací frekvencí 2 GHz – znamená to, že zvládne 2 000 000 000 instrukcí za sekundu. Počet jader - počet a typ jader integrovaných v procesoru (1-16) Šíře datové sběrnice - udává počet vodičů tvořících datovou sběrnici a zároveň počet bitů, které je mikroprocesor schopen najednou zpracovat. Na vstupu vodiče do procesoru buď je, nebo není přivedeno napětí (logická 1 nebo 0). Procesor sled 0 a 1 zpracovává a 32 Grafické adaptéry d) vyhodnocuje. Rozdíl je v tom, kolik takových přivedených vodičů (resp. 0 a 1) dokáže procesor zpracovat v jednom okamžiku. Podle toho je označen jako x-bitový (16bitový, 32bitový, 64bitový, 128bitový). Interní paměť cache - kapacita rychlé interní vyrovnávací paměti integrované přímo na čipu procesoru. Urychluje přístupy do operační paměti typu RAM. Pokud cache není přítomna, musí procesor při čtení nebo zápisu do paměti čekat na dokončení této operace. Současné procesory mají integrovanou cache ve velikosti řádově jednotek MiB (mebibajtů). Cache může být několikastupňová (L1, L2, L3 – čím nižší číslo, tím blíže k procesoru) a může být umístěna i na základní desce počítače. Podle rychlosti procesoru nelze posuzovat rychlost počítače. Skutečná rychlost počítače je ovlivněna ještě dalšími parametry, např. velikostí paměti. 6.4. Grafické adaptéry Grafická karta nebo také videoadaptér je součástí počítače, jejímž úkolem je vytvářet grafický výstup na monitoru, grafické výpočty atd. Připojena je většinou přes PCI-Express slot. Grafická karta může být i integrována na základní desce. Jedná se většinou o méně výkonné verze grafických čipů. Grafické karty integrované na základní desce jsou vytlačovány integrací grafického jádra přímo do procesoru nebo na společnou desku spolu s procesorem. Videokarta má vliv na to, jaký software může uživatel na počítači provozovat a jak rychle se data na obrazovku přenášejí. Většina videokaret dovoluje práci ve dvou základních režimech: textovém režimu grafickém režimu – jedná se o režim, ve kterém jsou informace zobrazovány po jednotlivých obrazových, bodech tzv. pixelech (Picture Element). Tento režim již nepoužívá předem definované znaky, ale může z jednotlivých pixelů vykreslit prakticky "libovolnou" informaci. U každé grafické karty jsou důležité následující parametry: Rozlišení v textovém režimu - počet znaků, které je možné v textovém režimu zobrazit na jednom řádku, a počet řádků, které je možné umístit na obrazovku. Matice znaků - počet bodů (ve vodorovném a ve svislém směru), ze kterých se může skládat jeden znak v textovém režimu Rozlišení v grafickém režimu - počet pixelů, které je možné v horizontálním a ve vertikálním směru zobrazit Počet barev (barevná hloubka) - počet barev, které je možné zobrazit. Rychlost - počet pixelů, které videokarta dokáže vykreslit za jednotku času. Poslední dva parametry platí pro grafický režim. 33 Kapitola 6: Části základní jednotky Obrázek 27: grafická karta Moderní videokarty se skládají z následujících částí: GPU - "grafický procesor" je výpočetní jádro grafické karty. Obsahuje řadič paměti, unifikované shadery, TMU jednotky, ROP jednotky a další. Zpracovává 3D geometrii na 2D obraz, zobrazitelný na zobrazovacím zařízení. Paměť - zde jsou ukládány informace nutné pro grafické výpočty. DAC převodník ROM BIOS Při práci zapisuje procesor počítače obrazová data do videopaměti. Takto zapsaná data jsou potom čtena procesorem videokarty, který na jejich základě vytváří digitální obraz. Digitální obraz je posílán na vstup DAC (Digital Analog Convertor) převodníku, který z něj vytváří analogový obraz pro monitory, řízené spojitě (analogově) měnící se hodnotou signálů tří základních barev (Red - červená, Green - zelená, Blue - modrá). 34 TV Tuner Vzhledem k tomu, že dnes většina počítačů pracuje pod operačním systémem provozovaným v grafickém režimu (Windows, OS/2), jsou na výkon videokarty kladeny vysoké nároky. Proto je více než vhodné, aby do počítačů s výkonnými procesory byly osazovány výkonné akcelerátory určené pro sběrnici PCI-Express. V opačném případě je totiž možné, že by videokarta značně degradovala výkon celého počítače. 6.5. TV Tuner Obrázek 28: TV tunery Televizní tuner je počítačová komponenta, která se stará o dekódování televizního signálu na počítačový a naopak. Může být nedílnou součástí grafické karty (jako např. ATI All In Wonder) nebo na zvláštní kartě, která se s grafickou kartou propojuje daným způsobem - kabelem, sběrnicí apod. Samostatné tunery lze většinou propojit pouze s grafickou kartou stejného výrobce (ATI TV Tuner, Matrox Rainbow Runner), ojediněle mohou být na grafické kartě nezávislé (Highway Extreme). Kromě promítání televizních kanálů na počítači se používají také k digitalizaci videosignálů (AVI, MPEG,…) 6.6. Síťová karta Síťová karta je zařízení, které umožňuje připojení počítače do počítačové sítě. Dnes bývá nejčastěji integrována přímo na základní desce Mezi základní parametry každé síťové karty patří: typ sítě, pro který je daná karta určena, např. Ethernet, Fast Ethernet, Arcnet, Token ring rychlost - množství dat, které je karta do sítě schopna vyslat (ze sítě přijmout) za jednotku času (100 kb/s - 10 Gb/s) typ média – typ kabelu, který je možné k síťové kartě připojit, např. tenký koaxiální kabel, silný koaxiální kabel, kroucená dvojlinka nebo optický kabel. 35 Kapitola 6: Části základní jednotky Každé síťové médium se k síťové kartě připojuje pomocí specifického konektoru, který karta musí obsahovat. Druhy síťových médií (kabely): tenký koaxiální kabel: jeho použití je doporučováno pro dobrou odolnost proti rušení a poměrně vysokou přenosovou rychlost až do 10 Mbps. V dnešní době se nepoužívá, bývá častěji nahrazován kroucenou dvojlinkou; silný koaxiální kabel: používaný dříve k venkovním rozvodům. Dnes je silný koaxiální kabel používaný jen zřídka, protože je nahrazován kvalitnějším optickým kabelem; kroucená dvojlinka: používaná pro vnitřní rozvody. Kroucená dvojlinka se připojuje pomocí konektoru RJ-45; optický kabel: pro své výborné vlastnosti slouží především k propojování vzdálenějších sítí. Při realizaci sítě v rámci budovy se dnes poměrně často používá tzv. strukturovaná kabeláž, u které se pro horizontální rozvody (v rámci patra) používá kroucená dvojlinka a pro vertikální rozvody je použito optického vlákna. Některé síťové karty jsou vybaveny paticí pro obvod zvaný Boot ROM. Boot ROM je paměť typu EPROM (EEPROM), která obsahuje programové vybavení nezbytné pro zavádění operačního systému z počítačové sítě, místo jeho zavádění z lokálního disku. Obrázek 29: optický kabel Obrázek 30: kroucená dvojlinka 36 Paměti v počítači Obrázek 31: klasická síťová karta PCI 6.7. Paměti v počítači Registr Cache paměť Operační paměť Vnější paměti (HDD, CD-ROM.…) Obrázek 32: rozdělení pamětí v počítači 6.7.1. Registry Paměťová místa na čipu procesoru, která jsou používaná pro krátkodobé uchování právě zpracovávaných informací. 6.7.2. Cache paměť S pamětmi cache se v celé počítačové architektuře setkáváme poměrně často. 37 Kapitola 6: Části základní jednotky Je to rychlá vyrovnávací paměť (jakýsi mezisklad dat) mezi různě rychlými částmi počítače. Rychlejší zařízení čte data z cache a není brzděno pomalejším zařízením (ze kterého si cache data již načetla) a obráceně. 6.7.3. Operační paměť Jedná se o vnitřní paměť počítače, kterou tvoří integrované obvody. Je to síť elektrických buněk, které jsou schopny udržet informace. Rozlišujeme: paměť typu RAM (random access memory) RAM (Random Access Memory) - paměť s přímým přístupem, česky operační paměť nebo RAMka slouží k ukládání dat, se kterými se zrovna pracuje. Je proto velice důležitá pro rychlý chod počítače, protože pokud se zaplní, zpracovávaná data se začnou zapisovat na harddisk, což je několikanásobně pomalejší a vede k rapidnímu zpomalení počítače. Když spustíte program, dojde k jeho načtení do operační paměti a teprve zde jej dokáže procesor instrukci za instrukcí vykonávat. Na rozdíl od pevného disku či diskety, které dokáží udržet uložené informace i tehdy, je-li počítač vypnutý, je operační paměť určena pouze ke krátkodobému uložení informací. Pokud počítač vypnete, je obsah operační paměti ztracen. V současné době, kdy programy zpracovávají obrovská kvanta dat (to platí zejména pro multimedia a video), jsou nároky kladené na paměťový subsystém větší než kdykoli předtím. Nejdůležitějším parametrem je kapacita paměti a doba přístupu k datům. První PC mívali kapacitu paměti 1, 2, 4, 8, 16 a 32 MB, v současnosti mají běžné PC kapacitu operační paměti minimálně 2 GB a tento parametr se rychle zvyšuje. Čím více operační paměti RAM počítač má, tím pružněji pracuje. Krátká doba přístupu je důležitá i z toho hlediska, aby nebyl zdržován rychlý mikroprocesor. 38 Paměti v počítači Obrázek 33: paměťové moduly DDR 3 paměť typu ROM (read only memory) Tato část operační paměti je naprogramovaná přímo výrobcem počítače a s jejím obsahem nemůže uživatel manipulovat. Je v ní uložen základní program - BIOS. Její obsah se nedá měnit a po vypnutí počítače zůstává obsah zachován. Obrázek 34: různé typy BIOS BIOS (anglicky Basic Input-Output System) implementuje základní vstupně–výstupní funkce pro počítače IBM PC kompatibilní a představuje vlastně firmware pro osobní počítače. V současné době se BIOS používá hlavně při startu počítače pro inicializaci, konfiguraci a základní test připojených 39 Kapitola 6: Části základní jednotky hardwarových zařízení a následnému zavedení operačního systému, kterému je pak předáno další řízení počítače. Programový kód BIOSu je uložen na základní desce v stálé paměti typu ROM, EEPROM nebo modernější flash paměti s možností jednoduché aktualizace Setup K nejstarším počítačům se dodávaly speciální programy, které umožňovaly měnit jejich nastavení. Později se tzv. setup stal součástí BIOSu a dá se vyvolat stiskem specifické klávesy při startu počítače (klávesa F2, Delete a podobně). Nastavení se ukládá do BIOS paměti o velikosti 512 bajtů a je použito při startu počítače pro nastavení čipsetu. Historicky se uvádí jako CMOS paměť a je zálohovaná 3 voltovou baterií. 6.7.4. Přídavné paměti - vnější paměti Harddisk (HDD, pevný disk) Pevné disky jsou média pro uchování dat s vysokou kapacitou záznamu (řádově stovky GB). Jedná se o pevně uzavřenou jednotku. Uvnitř této jednotky se nachází několik nad sebou umístěných rotujících kotoučů (disků, ploten). Pro každý povrch kotouče má pevný disk elektromagnetickou čtecí a zápisovou hlavu s mikroskopickou cívkou. Hlavy disku uchovávají data na disku elektromagneticky. Všechny hlavy jsou umístěny na jednom společném rameni a pohybují se tedy zároveň. Počet hlav je shodný s počtem aktivních ploch, na které se provádí záznam, jsou výkyvné a ovládají se velmi přesným motorem. Čím je motor rychlejší a kvalitnější, tím má pevný disk menší přístupovou dobu - tím také rychleji reaguje na povely. Disky se otáčejí po celou dobu, kdy je pevný disk připojen ke zdroji elektrického napájení nezávisle na tom, zda se z něj čte (na něj zapisuje). Rychlost otáčení bývá 7.200 až 10.000 otáček za minutu. Díky tomuto otáčení se v okolí disků vytváří tenká vzduchová vrstva, na níž se pohybují čtecí/zapisovací hlavy. Vzdálenost hlav od disku je asi 0,3 až 0,6 mikronu. 40 Paměti v počítači Obrázek 35: struktura harddisku 41 Kapitola 6: Části základní jednotky Geometrie pevných disků Kotouče jsou uchyceny na společné ose jeden za druhým. Každou stranu kotouče označujeme jako povrch, jeden kotouč má tedy dva povrchy. Dále je každý povrch rozdělen do soustředných kružnic stop. Stopy, které se nacházejí na různých površích pod sebou, tvoří tzv. válec - cylindr. Povrchy jsou obrazně rozděleny ještě paprsčitě. Díky tomuto rozdělení nám vznikly oblasti, které se nazývají sektory. Obrázek 36: vztah mezi stopami a cylindry Geometrie disku udává hodnoty následujících parametrů: stopy disku: počet stop na každé aktivní ploše disku. Stopy disku bývají číslovány od nuly, přičemž číslo nula má vnější stopa disku. cylindry: jejich počet je shodný s počtem stop. Číslování cylindrů je shodné s číslováním stop. sektory: sektory jsou očíslované části a vypadají jako výseče na plotně, také samozřejmě nejdou pouhým okem vidět a jak jsem již uvedl, je to nejmenší adresovatelná jednotka na disku. Tyto sektory se vytváří při formátování disku a každý z nich obsahuje hlavičku, ve které je uvedeno číslo sektoru a identifikační data značící začátku sektoru a také data obsahující kontrolní součet. Tento kontrolní součet se používá pro kontrolu logicky a také u příchozích paketů u počítačových sítí, které v hlavičce tuto informaci přenášejí. Jednotlivé sektory jsou odděleny místem, kde není možno nahlédnout a tím jsou určeny jejich "hranice". (1 sektor = býval 512 Bytů, dnes se výrobci domluvili na 4 KB na sektor). Podsystém pevného disku se skládá z: diskových jednotek desky rozhraní pevných disků příslušných kabelů propojujících diskové jednotky s deskou rozhraní 42 Paměti v počítači Fragmentace disku Soubory se na disk zapisují tak, že postupně zaplňují jednotlivé sektory disku. V okamžiku, kdy ovšem začneme soubory z disku i mazat, dochází ke vzniku prázdných sektorů, které jsou nabízeny přednostně nově zapisovaným souborům, bez ohledu na to, že soubor je delší než nabízená posloupnost klastrů. Dojde pak k tomu, že soubor je rozložen do souborů rozptýlených po různých částech disku. Tomuto jevu říkáme fragmentace disku a má podstatný vliv na rychlost přístupu k souborům na disku. Čas od času je vhodné provést defragmentaci disku pomocí vhodného programu, který je obvykle dodáván jako jedna ze součástí operačního systému. Konvence pro značení disků A:, B: - disketové mechaniky C: - systémová část pevného disku D:, E:, F: … - další logické disky na tomto pevném disku - další pevné disky - další vnější paměti (CD-ROM, ZIP) - namapované síťové disky adresář (složka)- oblast na disku, může obsahovat soubory a podřízené adresáře. Na každém disku je hlavní adresář (vzniká formátováním disku). Hlavní adresář (root, značení:\) je jedinečný a není tedy pojmenován. Ostatní adresáře jsou pojmenovány, vznikají instalací SW anebo vytvořením uživatelem soubor - data uložená na disku. (program, text, obrázek atp.). Na každém logickém disku existují čtyři základní oblasti: Boot Record (zaváděcí záznam) File Alocation Table (tabulka obsazení disku) Root Directory (hlavní - kořenový - adresář) Data Area (datová oblast). Rozhraní (interface) pevných disků Aby pevný disk mohl komunikovat s řadičem, musí se dohodnout na "jazyku", kterým budou mezi sebou hovořit. Tento "jazyk" se nazývá rozhraní (interface). Pevný disk se většinou prodává samostatně a řadič bývá integrován přímo na základní desce. Z toho vyplývá, že muselo vzniknout jakési společné standardní rozhraní. K těm základním patří: SCSI (Small Computer Systems Interface) 43 Kapitola 6: Části základní jednotky IDE (Integrated Drive Electronics) - pevný disk IDE je připojen 40ti vodičovým kabelem k desce adaptéru IDE, která bývala zastrčena do slotu sběrnice. Toto rozhraní se velmi brzy stalo standardem kvůli své dostupnosti (bylo levné), jednoduchosti a dostačujícímu výkonu. Ne však na dlouho. EIDE - (Enhanced Integrated Device Eelectronics) je stejně jako jeho předchůdce navrženo firmou Western Digital. Vychází ze standardu IDE, zachovává kompatibilitu zdola, a odstraňuje následující nedostatky rozhraní IDE např.: o o dovoluje zapojení až čtyř zařízení dovoluje zapojení i jiných zařízení než jsou pevné disky (např. CD-ROM, páskové mechaniky atd.) SATA (Seriál ATA) , SATA II, SATA III- nahrazuje rozhraní IDE, rychlejší přenos dat, dnes nejpoužívanější 44 Paměti v počítači Obrázek 37 Rozhraní SATA RAID (Redundant Array of Inexpensive Disks) - mezistupněm vkládaným mezi souborový systém a fyzické médium jsou disková pole RAID. Umí propojit více disků v jeden stejně jako ochránit systém před výpadkem jednoho z nich, třeba jen jejich pouhým zrcadlením. Uživatel o této vrstvě nemusí vědět vůbec nic, stejně tak o tom, jaké médium je k uchování dat použito. Pružné disky (floppy disky, diskety) Pružné disky patří mezi přenosná média pro uchovávání dat. Pružný disk je tvořen plastovým kotoučem, na jehož povrchu je vrstva oxidu železa. Celý kotouč je potom uzavřen v obdélníkovém pouzdře, vystlaném hebkým materiálem, které jej chrání před nečistotou a mechanickým poškozením a ve kterém se kotouč při práci otáčí. V tomto obalu je vyříznutý tzv. čtecí otvor, kterým přistupuje čtecí a zapisovací hlava k médiu. Záznam dat na médium je prováděn magneticky. Jednotlivá data jsou zapisována do soustředných kružnic, tzv. stop, na obě strany diskety. Každá stopa je rozdělena ještě na tzv. sektory, jež tvoří nejmenší adresovatelný úsek média, na který je možné zapisovat. To znamená, že při zápisu na pružný disk jsou data zapisována po sektorech a poslední sektor již nemusí být plně zaplněn. Obrázek 38: stopy a sektory na pružném disku Každý sektor má 512 B. Standardem je 31/2" disketa s velikostí 1,44MB. 45 Kapitola 6: Části základní jednotky Obrázek 39: 31/2" disketa Diskety se dnes již nevyrábějí a používají se pouze výjimečně, jsou nahrazeny flash disky. CD, DVD, a ostatní formy záznamu Kompaktní disky (CD) a jejich mechaniky CD pro počítačovou praxi se začaly používat v roce 1985 a jejich kapacita byla 650 MB (dnes 700MB s 80 min. záznamu), co představuje asi 74 minut zvukového záznamu nebo více než 650 miliónů znaků napsaných z klávesnice. Na rozdíl od pevného disku, který má soustředné kruhové stopy rozdělené do sektorů, má CD-ROM záznamovou stopu ve tvaru spirály začínající u středu disku, která je také rozdělena na sektory. Tím, že záznam začíná od středu, dovoluje vytvářet CD i jiného než kruhového tvaru např. srdce, obdélník,… CD se rozdělují do následujících typů: CD – ROM (read only memory) - pouze pro čtení, nebylo možné je mazat ani přepisovat. CD – R (recordable ) - s možností čtení z CD i zápisu na něj. CD – RW (rewritable) - možný mnohonásobný přepis jako u diskety. Princip záznamu: CD je stříbřitý nebo zlatý kotouč, na kterém je pod průhlednou ochrannou vrstvou nanesena záznamová vrstva. Do záznamové vrstvy se data zapisují po spirále ve formě mikroskopických vyvýšenin a prohlubní (pitů). Tato data potom čte laserový paprsek v CD mechanice. Podle toho, zda se laserový paprsek rozptýlí nebo odrazí, se čte 1, 0. Na rozdíl od disket a pevného disku, které využívají záznam na magnetickém principu, je CD odolnější vůči chybám způsobeným mechanickým poškozením. Čtecí zařízení mechaniky CD je vybaveno tzv. systémem korekce chyb, který je schopen přečíst i data z mírně poškozených míst disku. Ani CD však není nezničitelné. Jeho nepřítelem je prach, který se může usadit v mechanice nebo v samotném disku. 46 Paměti v počítači Rychlost práce CD mechanik: První mechaniky pracovaly s přenosovou rychlostí 120 kB/s, což je stejné jako u zvukových CD. K tomuto základu jsou nyní přirovnávány rychlosti rotace CD disku v mechanice. V současnosti CD mechaniky pracují 2x … 24x, 40x, 52x i rychleji. Extrémní rychlosti čtení obsahů CD nemusí být vždy výhodou. Tyto rychlé mechaniky jsou citlivější na chyby, které nemusí vždy zvládnout. Kapacita CD disků: Kapacita běžného CD je nejčastěji 650 MB nebo 700 MB. Pracuje na zvyšování kapacity CD disků zvyšováním hustoty záznamu, zaváděním více záznamových vrstev apod. Existují mini – CD s kapacitou 210 MB (např. pro přehrávače MP3, fotoaparáty). Digitální video disky (DVD) a jejich mechaniky Zkratka DVD je Digital Video Disc nebo lépe Digital Versatile Disc. Technologie záznamu a čtení je obdobné jako u CD. Rozdíly spočívají především v hustším záznamu popř. ve 2 záznamových vrstvách. Pouhým okem je rozdíl mezi CD a DVD skoro nerozeznatelný. Záznamová kapacita je však již díky zmíněným vlastnostem mnohonásobně vyšší (běžně 4,7 GB). DVD disky se dnes používají nejčastěji pro záznam filmu, přesto jej jejich kapacita pro běžný film malá a proto se filmy ukládají ve speciálním kompresním formátu MPEG-2. V současnosti se hledá lepší kompresní formát a dnes nabízené DVD přehrávače nabízejí i jiné formáty. Formy záznamu lisovaná DVD (průmyslově vyráběná data, filmy, zvuk), DVD – R, DVD + R. přepisovatelná - DVD – RAM, DVD – RW, DVD + RW, DVD - R/W. Kapacita DVD 2 velikosti DVD (průměr 80 a 120 mm), příklady DVD: 4,7 GB - jednovrstvý disk s jednostranným záznamem, 8,5 GB – dvouvrstvý disk s jednostranným záznamem, 9,4 GB - jednovrstvý disk s oboustranným záznamem, 17 GB - dvouvrstvý disk s oboustranným záznamem, Výhody: asi 3x kvalitnější úroveň obrazu než u VHS, prostorový zvuk, kapacita (2 a více hodin videa), pohyb po záznamu (krokování, kapitoly, ...), uložení až osmi jazykových záznamů a titulky v 32 jazycích, 9 úhlů pohledu, formát TV obrazu 16: 9 nebo 4:3 přehráváním se nesnižuje kvalita záznamu; Nevýhody: náchylnost k mechanickému poškození záznamové plochy, možná změna kompresních formátů. 47 Kapitola 6: Části základní jednotky Obrázek 40: CD a DVD mechaniky a jejich disky Blu-ray disky (někdy také blueray) a jejich mechaniky Princip obdobný jako u DVD, pracují s kratší vlnovou délkou laseru, vyšší hustota záznamu. Disky umožňují záznam dat s celkovou kapacitou až 25 GB u jednovrstvého disku, 50 GB u dvouvrstvého disku až po 80 GB u oboustranné dvouvrstvé varianty Obrázek 41: princip zápisu CD, DVD a Blue Ray mechaniky 48 Paměti v počítači flash disky Přenosné paměti, kapacity dnes řádově v jednotkách až stovkách GB, připojují se přes USB, velmi rychlé a snadno ovladatelné. Obrázek 42: flash disky výměnné pevné disky Jedná se vysokokapacitní paměťová média, která zaručují i vyšší ochranu dat (můžeme je z počítače vyjmout a odložit). Používají se ve výkonných serverech. externí pevné disky Připojované většinou přes USB. Obrázek 43: externí hard disk 49 7. Vstupní zařízení 7.1. Myš Myš je dnes nejčastěji používaným polohovacím zařízením. Připojuje se k počítači buď přes sériový port (konektor 9 nebo 25pinů, konektor PS/2) nebo přes port USB. Aby myš fungovala, musí být do paměti zaveden její ovladač (systém Windows se o to postará sám). Obrázek 44: myš IntelliMouse Můžeme je rozdělit do 3 skupin: Mechanická (kuličková) myš - mechanicky je realizována kuličkou, která se pohybuje po podložce a její pohyb je přenášen přes dva válečky na snímač. Jednoduchá elektronika uvnitř myši pak vypočítá relativní posun v daném směru a tato informace je pak předána počítači buď kabelem, nebo dnes již i s využitím infračerveného přenosu dat (bezdrátová myš). Dnes se již nepoužívá. Obrázek 45: myš IntelliMouse 51 Kapitola 7: Vstupní zařízení Optická myš – v myši je umístěna kamera (CCD či CMOS prvek s maticí o velikosti několik desítek bodů), která snímá obraz v podobném rozlišení, jaké má například ikona programu. Rychlost jejího snímání je ovšem velmi vysoká, od jednoho tisíce snímků za sekundu se můžete dostat (u nejkvalitnějších myší) až k šesti tisícům vyhodnocených obrazů. Pokud myškou pohybujeme, obraz se posune, čímž je možno zjistit, jakým směrem se pohybujeme, a jak rychle. Aby tato kamerka něco zachytila, musí být plocha viditelná, tedy musí ji něco osvětlovat. K osvětlení plochy slouží jedna malá svítivá dioda (LED), jejíž světlo je namířeno pomocí hranolu/zrcátka na podložku. Proč je světlo červené? Kvůli ceně, červená LED je totiž mnohonásobně levnější než například LED modrá. Odpadá nepříjemné čištění, protože myš neobsahuje žádné pohyblivé snímací součástky, nemůže se tak zanášet, k práci s ní nepotřebujeme podložku. Optické myši se však neumí vypořádat s některými méně obvyklými povrchy. Největší problémy jim dělají především ty lesklé a červené. Laserová myš – Společnost Logicech nahradila diodu laserem a představila tak první laserovou myš na světě s označením MX1000. Tato myš si hravě poradí i se skleněnými povrchy. Obrázek 46: optická myš Obrázek 47: laserová myš Logitech MX1000 Standardní myš má dvě (tři tlačítka), která slouží k jejímu ovládání. Dnes již některé firmy dodávají na trh myši, které místo prostředního tlačítka mají otočný váleček nebo páčku, která umožňuje další vlastnosti při ovládání zejména produktů firmy Microsoft. 52 Klávesnice 7.2. Klávesnice Slouží pro komunikaci mezi uživatelem a PC (zadávání příkazů a vstupních dat). V dnešní době je na trhu nespočetně mnoho typů klávesnic, např.: ergonomická - klávesnice uzpůsobené pro co nejlepší položení ruky; multimediální - 107 - 120 tlačítek, tlačítka navíc pomáhají ovládat multimédia (CD…); internetová - tlačítka obdobná jako u multimediální, ale s funkcemi na ovládání internetu, pošty,…; bezpečnostní - vybavená bezpečnostními prvky pro počítač (snímač otisků, čtečky karet,…). Obrázek 48: ukázka levé strany klávesnice – obsahuje ovládací prvky (Hrát/Pozastavit, Ticho…) 7.2.1. Připojení k počítači (rozhraní) DIN5 - kulatý konektor s 5 výstupy (dnes se již v PC nepoužívá); PS/2 - kulatý konektor s 6 výstupy, nejrozšířenější, od konektoru pro myš nejčastěji rozlišen barvou (shodná s koncovkou na kabelu klávesnice); USB - nejběžnější rozhraní, lze přes ně připojit k počítači většinu externích zařízení Firewire bezdrátové. 7.2.2. Rozložení znaků na klávesnici alfanumerická část Obsahuje klávesy pro zápis písmen, číslic a dalších znaků. Jejich rozložení je blízké psacímu stroji. Jsou zde i řídící klávesy. Jejich funkce může být v různých programech různá. Nejčastější význam je tento: Tab - tabulátor přesouvá kurzor doprava za následující kurzorovou zarážku. V kombinaci s klávesou ATL slouží k přepínání mezi spuštěnými aplikacemi ve Windows. Shift - mění malá písmena na velká a naopak, umožňuje zobrazení znaků uvedených v horní části kláves a používá se i pro některé příkazy. 53 Kapitola 7: Vstupní zařízení Ctrl - (control) používá se obvykle v kombinaci s jinou klávesou a umožňuje zápis a vykonání některých příkazů. Backspace - ruší znak vlevo od kurzoru a posouvá kurzor o jeden znak vlevo. Alt - používá se v kombinaci s jinými klávesami a umožňuje zadání dalších příkazů. Levý Alt - ve spojení s jinými klávesami přepíná mezi rozložení kláves (např. cs nebo en). Caps Lock - nastavuje trvalý zápis velkých písmen, zapnutí indikuje kontrolka v pravém horním rohu klávesnice. Alfanumerická sekce obsahuje klávesu (uprostřed levého Ctrl a Alt) pro zobrazení hlavního menu START operačního systému Windows. část pro řízení pohybu kurzoru Je umístěna vpravo od alfanumerické sekce. Slouží pro ovládání pohybu kurzoru po obrazovce. přesouvání kurzoru o jeden znak podle polohy šipky Page Up - přesune kurzor o jednu obrazovku (stránku) nahoru. Page Down - o jednu obrazovku (stránku) dolů. Home - přesouvá kurzor na začátek řádku. End - přesouvá kurzor na konec řádku. CTRL+Home - přesouvá kurzor na začátek dokumentu. CTRL+End - přesouvá kurzor na konec dokumentu. přepínání režimu vkládání a přepisování. ruší znak, na kterém je kurzor (text vpravo od kurzoru). Kombinace CTRL+ALT+DELETE restartuje počítač, u vyšších verzí operačního systému Windows zobrazuje panel pro přihlášení k práci, ukončení aplikací,… numerická část Je umístěna v pravé části klávesnice. Pracuje jednak v režimu numerickém (když je zapnuto NUM LOCK) nebo v režimu řízení pohybu kurzoru po obrazovce, stejně jako předešlá sekce. 54 Klávesnice Zapnutí NUM LOCK je indikováno světelnou kontrolkou v indikátorové sekci. Klávesy +,-,/,*, ENTER pracují v obou režimech stejně. Tuto sekci používáme přednostně, když zapisujeme hodně číselných údajů. Obrázek 49: numerická klávesnice funkční část Tvoří ji 12 kláves podél horní hrany klávesnice. Umožňuje zadávat složitější příkazy stisknutím jediné klávesy. F1 je obvykle nápověda. Funkce jsou v různých uživatelských programech různé. ... sekce speciálních kláves způsobuje ukončení, přerušení vykonávaného příkazu. snímá momentální obsah obrazovky jako obrázek. Pause - slouží pro pozastavení činnosti počítače. Práce se obnoví stisknutím libovolné klávesy. 55 Kapitola 7: Vstupní zařízení Break – používal se v kombinaci s CTRL. Jejich současné stisknutí způsobí ukončení činnosti právě vykonávaného příkazu. zapíná a vypíná rolování obrazovky. Mapa Znaků - v operačním systému Windows v nabídce - příslušenství->systémové nástroje je mapa znaků umožňující vkládání znaků které na klávesnici přímo nejsou Údržba Klávesnici je třeba čas od času vyčistit, a to nejlépe za pomoci vysavače a čisticích prostředků na plast (ne písek!!!). Klávesnice musí být odpojená od počítače. 7.3. Touchpad Dotyková destička je součástí klávesnice přenosných počítačů. Obrázek 50: touchpad 56 Tablet 7.4. Tablet Složen z podkladové plochy a pera. Používá se při práci grafika, projektanta. Obrázek 51: tablet Graphire Bluetooth 7.5. Scanner Skener je plnohodnotný opak tiskárny - světlem snímá informace na papíře a převádí je do digitální podoby nul a jedniček. Obrázek 52: stolní scanner Nejpoužívanějšími jsou skenery stolní a deskové skenery, které pracují stejně jako kopírka: Na skleněnou desku se položí předloha (která může být plastičtější, než je papír - kupříkladu propiska, brýle, akvarijní rybička), přikryje se a skenuje. Z pojízdného ramena je svazkem paprsků vždy snímán celý řádek bodů, při průchodu přes celou snímací plochu je tak osvětlen celý dokument. Odražené světlo je optickou soustavou (zrcadla, čočky) usměrněno na elektronické prvky CCD citlivé na světlo, které převádí analogové informace z intenzity světla do digitální podoby. 57 Kapitola 7: Vstupní zařízení Snímaná předloha je vyhodnocována jako matice bodů, přičemž každému bodu je přiřazen odstín od bílé po černou (0 - 32 až 0 - 255). Stupeň šedi se získá vyhodnocením intenzity odraženého světla od ozářeného bodu. Jako světelný zdroj se používá laserový paprsek nebo skupina svítivých LED diod. Jim jsou přiřazeny fotodetektory. Takto sejmutý obraz, rozložený na body, se přes kabel, adaptér a DMA ukládá do videopaměti a následně se zobrazí na obrazovce. Obrázek 53: schéma skenování předlohy 7.6. WEB kamera Webová kamera (běžně nazývána webkamera) patří do počítačových vstupních zařízení, podobných či fotoaparátu. S nízkou cenou nastal jejich rozmach a mnoho dnešních domácích uživatelů i firem proto webkamery používá jak pro obrazovou komunikaci (např. pomocí programu Skype), tak pro ochranu majetku či osob. 58 WEB kamera Mnoho měst, obcí, kulturních a sportovních areálů, ale i jednotlivců zpřístupnilo své webkamery široké veřejnosti a tím podpořilo především turistický ruch. Zabírají především místa, na kterých se seskupuje více lidí (náměstí, nádraží, známé ulice, bazény atd.). Velkým přínosem pro veřejnost je využití webkamer na důležitých dopravních tepnách, dálnicích a ulicích, kde každý řidič může sledovat aktuální stav dopravy takřka on-line. Zajímavým využitím je jejich umístění zejména na horách, tedy neustálé a hlavně aktuální monitorování sněhu. dělí se na: integrované – jsou součástí víka notebooku externí – v podobě zařízení připojeného k počítači pomocí USB portu Obrázek 54: WEB kamera 59 8. Výstupní zařízení 8.1. Monitory a LCD panely Monitory jsou základní výstupní zařízení počítače. Slouží k zobrazování textových i grafických informací. Monitory pracují na principu katodové trubice (CRT - Cathode Ray Tube). Jeho název je odvozen od činnosti, kterou s počítačem provádí monitoruje a zobrazuje aktuální stav počítače, který je zasílán prostřednictvím grafické karty. Z hlediska barevného zobrazení rozeznáváme monitory: monochromatické - k zobrazení používají pouze dvě barvy, podkladovou černou v obvyklé kombinaci s bílou, zelenou či oranžovou barvou pro popředí. Používány byly v průkopnických dobách textových terminálů. Jejich vylepšeným typem jsou monitory šedoškálové (grayscale) - zobrazují v odstínech šedi. barevné - díky skládání složek červené, zelené a modré mohou vždy zobrazit plné duhové spektrum barev - v praxi tedy i více jak milióny barev. Obrázek 55: barevný model RGB Nejdříve si uvědomme, na co se z mikroskopického pohledu vlastně díváme, když sledujeme dění na obrazovce. Jsou to luminofory - látky, které vyzařují po předchozím dodání energie. Tento fyzikální jev se nazývá luminiscence. Obrazovka barevného monitoru je pokryta trojicemi luminoforů, které celkově vnímáme z běžné vzdálenosti jako jeden bod - jeden luminofor vyzařuje červeně, druhý zeleně a třetí modře. Kombinací intenzit vyzařování jednotlivých složek dostaneme unikátní zabarvení bodu - od plně zářící bílé až po černou. Energii o správné intenzitě dodá luminoforu elektronový paprsek vystřelovaný z katodové trubice (Cathode Ray Tube - odtud známé značení monitory CRT), každá ze tří barev má svůj vlastní. 61 Kapitola 8: Výstupní zařízení V daném okamžiku je obsloužena pouze jedna trojice luminoforů, proto musí být svazek paprsků vychylován, aby rozzářil všechny body na obrazovce (čím míň, tím dříve bude hotov), a jelikož luminofory pouze bliknou a zase velmi rychle pohasnou, musí se tato procedura opakovat neustále dokola. Kmitání svazku paprsků zajišťují vychylovací cívky; z pohledu uživatele se tak jednotlivé body vykreslují obdobně jako text v knížce - zleva doprava a shora dolů. Z počtu překreslení jednoho řádku odvozujeme horizontální frekvenci, ze všech řádků (a tedy celé obrazovky) pak frekvenci vertikální. Nepostradatelným prvkem barevných monitorů je maska - stínítko. Má podstatný vliv na kvalitu obrazu, i když se zdánlivě jedná o pouhou kovovou děrovanou fólii. Jejím úkolem je přichytit luminofory na stínítku a podle trojic barev je rozdělit do malých buněk. Uspořádání jednotlivých buněk masky je možné pozorovat pouhým okem - lépe však za pomocí lupy, když se na obrazovku monitoru či televize podíváme velmi zblízka. Rozlišení obrazu Uvádí se v počtu zobrazitelných bodů (pixelů) na šířku a výšku, například 1024×768. Samozřejmě, s vyšším rozlišením roste množství zobrazitelných informací, ale rovněž stoupají nároky na jemnost masky, velikost monitoru a rychlost překreslování. Typická rozlišení monitorů osobních počítačů jsou 800×600 (toto rozlišení se obvykle nastavuje u 15“ monitorů), 1 024×768 (toto rozlišení bývá standardem u 17“ monitorů), 1 280×1 024 a 1 600×1 200, ale i jiná. Mezi nimi se mohou tyto monitory přepínat (naproti tomu existují monitory pracující stále v jediném rozlišení - například u pracovních stanic). Obnovovací frekvence Jak již víme, po obrazovce monitoru „běhá“ paprsek a rozsvěcuje jednotlivé body. Několikrát za sekundu pak zvládne celou obrazovku (která tedy vlastně bliká). To, kolikrát za sekundu se překreslí celý obraz monitoru, je právě obnovovací frekvence monitoru. Z fyziologie vnímání obrazu plyne, že čím rychleji obraz bliká, tím méně toto blikání vnímáme. Ideálem je tedy obnovovací frekvence co nejvyšší. V dnešní době odborníci považují za ergonomickou (vhodnou pro dlouhodobější práci) obnovovací frekvenci u monitorů 100 Hz, u LCD stačí 75 Hz (tzn. obraz se na obrazovku vykreslí 75krát za 1 sekundu). Parametry zobrazení, tj. rozlišení obrazovky, její obnovovací frekvence a barevná hloubka (počet zobrazitelných barev) závisí navíc také na použité grafické kartě, která signál pro monitor vytváří. S rostoucí fyzickou velikostí monitoru roste také problém zakřivení obrazovky - jednak je mnohem těžší zaměřit paprsek do rohu monitoru, jednak je uvnitř vakuum a tedy obrovský podtlak, který by u dokonale ploché obrazovky hrozil jejím zhroucením dovnitř. U monitorů často vznikají vady obrazu jako jeho posunutí, zakřivenost, rozmazanost (zejména v rozích), vlnění, blikaní a další nepříjemnosti. Kvalitu monitoru proto také hodnotíme podle počtu korekčních mechanismů, kterými lze eliminovat některé nežádoucí jevy. 62 /Monitory a LCD panely 8.1.1. LCD panel Obrázek 56: LCD monitor V současnosti rozeznáváme dva hlavní typy displejů - pasivní a aktivní. Pasivní je levnější, pomalejší a častokráte limitován na zobrazení pouze 256 barev. Každý řádek (nebo sloupec) je kontrolován jedním tranzistorem - když se pokazí, nebude příslušný řádek bodů zobrazen. Nejznámějším typem pasivního displeje je DSTN (Dual-Scan Twisted Neumatic), který byl součástí nejlevnějších notebooků. Dnes se již nepoužívají. V současné době jsou nejlepší displeje aktivní, neboli vyráběné technologií TFT (Thin-Film Transistor). Jejich zobrazovací schopnosti jsou srovnatelné s monitory CRT. Tentokráte každý bod obstarává jeden tranzistor, takže obraz je ostrý a rychlý. Při tak velkém počtu tranzistorů není neobvyklé, že jsou některé vadné - a příslušné body natrvalo černé. Bohužel, kvůli pár vadným bodům výrobce notebook nevymění, a tak nezbývá, než se s nimi smířit. A B 63 Kapitola 8: Výstupní zařízení Paprsek je krystalem natočen tak, že projde (A) nebo neprojde (B) polarizačním filtrem Princip LCD Protože jsme sice schopni řídit intenzitu vyzařovaného světla, ne však barvu, musí při zobrazování barev posloužit trik: jeden barevný bod se ve skutečnosti skládá ze tří bodů menších, které v souladu se svými fyzikálními vlastnostmi září červeným, zeleným nebo modrým světlem. Protože leží tak těsně vedle sebe, že je naše oko od sebe nerozezná, je viditelná pouze barva vzniklá aditivním smícháním těchto základních barev RGB (red, green, blue). Obrázek 57: schéma CRT monitoru 64 Tiskárny 8.2. Tiskárny Tiskárna patří k dalšímu dnes běžně používanému výstupnímu perifernímu zařízení a používá se pro převedení elektronické podoby dokumentu do podoby papírové (fóliové, atp.). Kvalita tisku se udává v počtu bodů na jeden palec. Jeden palec měří cca 2,5 cm a jednotka rozlišení (tisku) se jmenuje DPI – Dot Per Inch – počet bodů na palec. V případě barevného tisku se pracuje se subtraktivním modelem mísení barev. Jedná se o model CMYK, který používá pro barevný tisk tří až čtyř základních barev. Mísením těchto základních barev získáváme barvy ostatní. Obrázek 58: barevné schéma CMYK Cyan - azurová Magenta - fialová Yellow - žlutá Black - černá Tiskárny připojujeme k počítači pomocí paralelního portu (LPT) nebo pomocí portu USB. Nejpoužívanější druhy tiskáren: 8.2.1. Jehličkové tiskárny U jehličkové tiskárny se k tisku využívá tisková hlava, která obsahuje sadu pod sebou umístěných jehliček. V závislosti na počtu těchto jehliček se rozlišují tiskárny 7, 9 a 24 jehličkové. 65 Kapitola 8: Výstupní zařízení Jednotlivé jehličky jsou připojeny k elektromagnetům, které jehličky při práci (tisku) vystřelují proti barvící pásce. Tato barvící páska dopadne v daném bodě na papír, kde způsobí malý barevný bod. Obrázek 59: jehličková tiskárna Panasonic Obecně platí, že jehličkové tiskárny jsou poměrně hlučná zařízení, která nejsou vhodná pro tisk grafických dokumentů a neposkytují příliš velkou rychlost tisku (řádově 100 zn./s). Barevný tisk je u jehličkových tiskáren možný použitím vícebarevné pásky. Vzhledem k výše popsanému principu tisku nevyžadují tyto tiskárny žádný speciální papír. Výhody: nízká cena tisku, nízká cena černé pásky Nevýhody: nízká kvalita tisku, hlučnost 8.2.2. Inkoustové tiskárny Inkoustová tiskárna tiskne pomocí inkoustu, který tisková hlava stříká na papír. Inkoust bývá umístěn v malé nádržce (cartridge), jež se pohybuje společně s tiskovou hlavou. Kvalita tisku inkoustové tiskárny je silně závislá na použitém papíru. V případě kvalitního papíru je možné dosáhnout velmi kvalitního tisku (za cenu vyšších nákladů na tuto vytištěnou stránku). Barevný tisk bývá prováděn pomocí různobarevných inkoustů. Inkoustové tiskárny poskytují vyšší rychlost tisku než tiskárny jehličkové. Výhody: kvalitní tisk, nehlučný provoz, nízká pořizovací cena tiskárny Nevýhody: nutnost používat kvalitní papír, tisk vodě neodolný, dražší provoz, vysoká cena za vytištěnou stránku, která je dána cenou inkoustu a vyšší cenou kvalitního papíru. Obrázek 60: cartridge pro inkoustovou tiskárnu 66 Tiskárny 8.2.3. Laserové tiskárny Pracují tak, že perfektně zaostřený laserový paprsek vykresluje obrázek na světlocitlivém válci. Na povrch tohoto válce se pak napráší jemný prášek (toner), který se uchytí na předtím osvětlených místech. Válec s uchyceným tonerem se obtiskne na papír a toner se nakonec na papíru tepelně fixuje, zažehlí. Barevná laserová tiskárna je výrazně složitější než barevná inkoustová tiskárna, přidat další válce a tonery pro jednotlivé barvy a zajistit jejich perfektní soutisk je technicky vysoce náročné. Obrázek 61: princip laserového tisku Vlastnosti laserových tiskáren: Vysoká kvalita tisku; rozlišení bývá obvykle 600 DPI, u kvalitnějších tiskáren 1200 DPI. Vysoká rychlost tisku; u „osobních tiskáren“ zpravidla 6/8/12 str./min, u dražších a výkonnějších „síťových“ modelů 17 až 40 str./min. Téměř bezhlučný provoz. Vyšší pořizovací cena, ale lacinější provoz, než u inkoustových tiskáren. V tiskárnách by se měl používat xerografický papír z důvodu menšího opotřebení tiskového válce. 8.2.4. Multifunkční tiskárny též se užívá výraz stejného významu multifunkční zařízení. Jedná se o zařízení sdružující funkce tiskárny, kopírky, scanneru a někdy též faxu do jednoho přístroje. Různí výrobci používají pro odlišení takových to přístrojů od běžných tiskáren v názvu přístroje různé zkratky, např. mfp, mfc apod. Výhodou těchto zařízení je, že mohou pracovat samostatně (bez zapnutého počítače), uživatel si tak může i v domácích podmínkách pořídit okamžitě kopii libovolného dokumentu nebo obrázku. 67 Kapitola 8: Výstupní zařízení Obrázek 62: multifunkční tiskárna 8.3. Plotter Souřadnicové zapisovače (plottery) slouží k výstupu grafické informace na papír nebo podobný materiál. Konstruují se buď jako plošné (kreslící stoly) nebo válcové (stojanové). Vstupem zapisovačů jsou nejčastěji povely pro kreslení elementárních objektů (např. úseček z různých typů čar, bodů, znaků, kruhových oblouků apod.) anebo údaje o dalším směru kresby vyjádřené jako přírůstky ve směru os x a y. Kreslící stoly jsou velmi rozšířené. Jejich kreslící plocha má často rozměry větší než 1×1 m. Po dvou vodících lištách stolu se nad kreslící plochou pohybuje rameno a na něm pojíždí kreslící hlava a pisátko, které je většinou výměnné, což dovoluje i barevnou kresbu. Jeho pohyb je řízen s přesností až 0,05 mm a může dosáhnout rychlosti až 1 m/s např. při kreslení dlouhých úseček. U bubnových zapisovačů je papír unášen otočným bubnem, a to na rozdíl od tiskáren oběma směry. Ve směru osy bubnu se pohybuje pisátko. Výhodou je, že jeden rozměr kreslící plochy není teoreticky omezen. Obrázek 63: plotter 68 9. Literatura, zdroje na Internetu ROUBAL, P.: Hardware pro úplné začátečníky, Praha: Computer Press, 2002. http://www.markonet.cz/vyuka/principy/ http://www.fi.muni.cz/usr/pelikan/ARCHIT/TEXTY/OBSAH.HTML http://skola.amoskadan.cz/s_pp/pu.htm 69
Podobné dokumenty
Zpravodaj I/2008 - Kulturní zařízení
Já patřil k obhájcům tohoto hodnocení. Už proto, že tento systém vymyslel zakladatel festivalu ing. Jiří Broll
a já mám rád tradice. Ale také proto,
že je to podle mě ze všech známých
systémů hodno...
Historie a hardware - Amos - Informační centrum SIPVZ
PØEHLED HARDWARE PC................................................................................................................11
ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ................................................
Zpracování mléka na farmě
nebo kyselin a syřidla. Při výrobě tvarohových sýrů mléko kysne a srazí se (pH pod 4,6).
Doba sýření u sýrů srážených sladkou cestou opět vychází z receptury na konkrétní typ sýra.
Obecně je to čas...
Hardware PC
MAJÍ ZÁKLADNÍ JEDNOTKU ZABUDOVANOU NAPŘ. V PODSTAVCI MONITORU
(APPLE).
PŘI VÝBĚRU SKŘÍNĚ KROMĚ ESTETICKÉHO HLEDISKA PAMATUJEME TAKÉ NA
FUNKČNOST A MOŽNOST ROZŠÍŘENÍ
KONFIGURACE POČÍTAČE, DOPLNĚNÍ
N...
Data - Základní škola Kovářov
Jaké jsou softwarové nároky aplikace, pod jakým
operačním systémem je možno aplikaci provozovat,
je třeba nakoupit další software nutný k provozu
zpravodaj historického klubu - Sdružení historiků České republiky
recensní a polemické produkce mi pak nejednou, promiňte mi povzdech spolueditora ČČH, připadá zoufalá. Bez vnitrooborové diskuse, bez recensního hodnocení i
bez recensních přestřelek přitom – snad ...
ZÁZNAMOVÝ ARCH – ověření nově vytvořených
*5 týdnů předtím byla u nás. ……………………………………
*I finished school five years ago……………………………….