docKosmodrom Vostoănyj: první start
download 
Stížnost Transkript
Kosmodrom Vostoănyj: první start
Pfied 75 roky pfiepadlo Nûmecko Sovûtsk˘ svaz SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.) MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR Dnes v ãísle JAK JSME SLAVILI KVùTEN 2016 (s. 2) PLIVNUTÍ (s. 3) NùMECKÁ ARMÁDA OPùT NA RUSK¯CH HRANICÍCH (s. 4) POSLEDNÍ SRB V HAAGU (s. 5) V¯STAVA FOTOGRAFIÍ KARLA MINÁ¤E (s. 6) (s. 7) POHNUTÉ VÁLEâNÉ OSUDY (s. 8) KOSMODROM VOSTOČNYJ (SV) – V Amurské oblasti nedaleko Vladivostoku z nového ruského kosmodromu Vostočnyj odstartovala 26. dubna ve 4.01 moskevského času nosná raketa s nákladem tří vědeckých družic. Uskutečnila se tak premiéra dalšího ruského (Foto Profimedia) startovacího zařízení – vedle Bajkonuru, Plesecku, Kapustina Jaru a Jasného. Slavnostní premiéru zastavil automatický systém, když ohlásil poruchu palivového ventilu. Ten ale byl, jak se nakonec ukázalo, v pořádku. Chyba byla v kabelu, který byl na něj nesprávně napojen. CENA 10 Kč Mapka rusk˘ch kosmodromÛ Raketa vynesla na oběžnou dráhu tři menší satelity – Lomonosov, Ajst-2D a SamSat-218. Teď si má dát Vostočnyj rok pauzu. Ruská vláda plánuje na něm start těžších raket. Nový kosmodrom tak částečně nahradí slavný Bajkonur, který se dnes nachází na (podle Jana Tihlafiíka z Práva) území Kazašské republiky. Rusko platí za pronájem značné sumy – ročně 115 milionů dolarů (2,8 miliardy Kč). Navíc není jasné, jak se budou vyvíjet rusko-kazašské vztahy, až odejde kazašský prezident Nursultan Nazarbajev. Kosmodrom Vostočnyj je zatím rezerva. Pocta záchranáfiÛm z âernobylu Konûv do Prahy patfií „Dnes někteř í hovoř í o tom, že Pr aha nepotřebovala osvobození, protože jednotky Rudé ar mády vstupovaly již do osvobozeného města. Ale v šest hodin večer ve Velké Chuchli stály zbytky tanků SS, zbytky divizí Das Reich a Wallenstein a tepr ve až o půlnoci odjížděly směrem na Př íbr am. Proto ještě 9. května 1945 večer umírali naši vlastenci v Náchodě na celnici a čekali na příchod Rudé armády z Polska od Wroclavi. Teprve 10. května vstupovala polská armáda do Mělníka. Můžete si prohlédnout památníky v Praze, které tu ještě zbyly na jejích okrajích, kolik lidí zemřelo 9., 10. a 11. května A všichni musí dát v tu chvíli za pravdu historikům, kteří jasně říkají, že 9. května ráno při vstupu Rudé armády do Prahy došlo ke skutečnému osvobození Prahy. My jsme za toto osvobození vděčni. Jsme vděční každému vojákovi, který bojoval na našem území. Ať to byl rudoarmějec, ať to byly spřátelené armády Polska, Bulharska, Rumunska nebo spojenci, kteří postupovali od Šumavy směrem na Plzeň. Každému z těch vojáků, který zahynul na našem území, ať je mu Česká republika dobrým domovem.“ Tak promluvil letos 2. května před sochou maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí Interbrigády v Dejvicích 1. místopředseda ÚV KSČM a zastupitel hlavního města Prahy Petr Šimůnek na shromáždění občanů, konaném při příležitosti 71. výročí osvobození naší metropole na Vltavě Rudou armádou a Pražského povstání. Slavnostní akt s kladením věnců k pomníku Koněva proběhl s poctami čestné stráže vojáků Armády ČR, za přítomnosti představitelů Českého svazu bojovníků za svobodu, Společnosti Ludvíka Svobody, Slovanského výboru ČR, Ministerstva obrany ČR, zastupitelů městské části a hlavního města, senátora Josefa Táborského a také 1. tajemníka Velvyslanectví Ruské federace v ČR Valerije Konova a zástupce ředitele Ruského střediska vědy a kultury v Praze Ole- ČÍSLO 199, ČERVEN 2016 Kosmodrom Vostoãnyj: první start Kosmodrom Vostoãnyj v roce svého startu KRVAVÉ SLUNCE NAD PRAHOU ROČNÍK XIX Obãané Ukrajiny, Ruska a Bûloruska si s pietou pfiipomnûli 30. v˘roãí katastrofy ČERNOBYL (SV) – Občané i politici Ukrajiny, Ruska a Běloruska 26. dubna s úctou vzdali hold záchranářům z Černobylu, kde explodoval jeden z reaktorů jaderné elektrárny. Od katastrofy uplynulo 30 let. Třicetikilometrová zóna kolem místa neštěstí je podle expertů stále silně, byť nerovnoměrně zamořena. Ukrajinský prezident Petro Porošenko podepsal při této příležitosti dekret o vytvoření radiační a ekologické rezervace. Vzpomínkové akce se soustředily do města Slavutyč, kam se přestěhovala většina obyvatel ze zamořeného města Pripjať. V oblastech se zvýšenou radioaktivitou ještě dnes žije přes milion lidí. Radioaktivitou byla postižena téměř čtvrtina běloruského území s více než 3600 měst a obcí. Podle ČTK běloruský prezident Alexandr Lukašenko řekl, že odstraňování následků havárie v této bývalé sovětské zemi stálo desítky ročních běloruských rozpočtů. Přesto se však Bělorusko nebrání jaderné energii a momentálně bu- duje díky ruské firmě Rosatom první vlastní jadernou elektrárnu u Ostrovce. Lukašenko ocenil při této příležitosti pomoc OSN a dalších mezinárodních organizací, ale jejich příspěvek - jak řekl byl přesto nesouměřitelný s tím, co vykonaly tři zmíněné bývalé sovětské republiky. Ruský prezident Vladimir Putin ocenil, že rozsah katastrofy se podařilo omezit jen díky sebeobětování lidí, kteří plnili svou občanskou povinnost. Černobyl byl podle Putina strašlivou katastrofou nejen pro tři zmíněné slovanské země, ale i lekcí celému lidstvu. Rozsah tragédie mohl být nepoměrně větší nebýt bezpříkladné statečnosti a obětavosti vojáků, hasičů a zdravotníků, kteří čestně splnili svou profesionální i občanskou povinnost. Mnozí z nich obětovali životy pro záchranu ostatních. Na množství obětí se odborníci dodnes neshodují. Bezprostředně po explozi reaktoru zahynulo několik desítek lidí. Celkové počty obětí se však pohybují od jednotek tisíc až po 125 tisíc mrtvých. Slovensko: Tfietí vláda premiéra Fica Petr ·imÛnek pfii projevu u sochy Konûva ga Soloduchina. SV ČR byl při slavnostním aktu zastoupen jeho předsedou Janem Minářem a vedoucí sekretariátu Evou Holečkovou. Jak dále P. Šimůnek řekl ve svém vystoupení, tak i dnes se najdou lidé, zpochybňující naši historii, úlohu maršála Koněva, jehož vojáci přivezli na pásech Foto Monika Hofiení tanků Pražanům svobodu, a haní jeho osobu. „Proto všichni, kdož uvažujeme rozumně, známe historii a bojujeme proti válce a nechceme, aby se opakovala, tak musíme bránit pravdu. Socha maršála Koněva do Prahy patří,“ zdůraznil P. Šimůnek.¨ JAN JELÍNEK BRATISLAVA (SV) – Koaliční vláda slovenského premiéra Roberta Fica získala 26. dubna důvěru parlamentu. Jak jsme již uvedli, jsou v ní zastoupeny kromě strany Směr-sociální demokracie Slovenská národní strana, Most-Híd a Sieť. Programové prohlášení nové vlády podpořilo 79 poslanců, 61 bylo proti a dva se zdrželi. Koalice má ve 150členném parlamentu stabilní většinu 81 křesel. Sám staronový premiér se hlasování nezúčastnil, protože se akutně musel podrobit operaci srdce. V programovém prohlášení se mj. deklaruje kontinuita proevropské politiky, zmírnění regionálních rozdílů, boj proti korupci, podpora školství a zdravotnictví, vytvoření 100 tisíc nových pracovních míst a snížení míry nezaměstnanosti pod deset procent a také dokončení dálnice mezi Košicemi a Bratislavou. 2 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 199/2016 U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA Slavili jsme Den vítûzství a Den osvobození Pfii pfiíleÏitosti 71. v˘roãí Dne vítûzství a ukonãení bojÛ druhé svûtové války v Evropû prezident âR Milo‰ Zeman, premiér Bohuslav Sobotka, pfiedsedové dolní a horní komory Parlamentu âR Jan Hamáãek a Milan ·tûch, ministr obrany Martin Stropnick˘ a dal‰í politici a zástupci spolkÛ poloÏili 8. kvûtna vûnce k Národnímu památníku na praÏském vrchu Vítkovû pod jezdeckou sochou Jana ÎiÏky na koni. Čestné jednotky Armády ČR doprovodila jednotka Policie ČR a nad Prahou proletěly stíhačky gripen. Nastoupené jednotky defilovaly i při slavnostní přehlídce. Na nádvoří památníku byly též přineseny historické armádní prapory za zvuků husitského chorálu Ktož sú boží bojovníci. Pietního aktu, zahájeného státní hymnou a zvýrazněného minutou ticha za padlé vojáky a salvami čestné stráže, se zúčastnili občané a veteráni války z východní i západní fronty, kteří tehdejší bouřlivé události mají vryty hluboko do paměti. Nechyběli zde ani veteráni Rudé armády. „Byli jsme překvapeni, že je konec války,“ řekl generál Miloslav Masopust a vzpomněl: „Když jsem 13. května 1945 přijel před smíchovské nádraží, tak jsem tady viděl pověšeného chlapa. Politý asi benzinem hořel.“ Václav Kuchynka pověděl, že konec války znamenal velkou úlevu pro český národ. Byla nejkrvavější válkou v dějinách lidstva. Do konfliktu se postupně zapojilo 70 zemí a zemřelo v ní 60 milionů lidí! Svobodu a mír musíme hájit „Položili své životy daleko od domova, za mír ve světě.“ Těmito slovy zahájila poslankyně Marta Semelová 9. května pietní akt na Čestném pohřebišti sovětských rudoarmějců na Olšanských hřbitovech v Praze, který uspořádal Krajský výbor KSČM Praha. Byli na něm přítomni i 1. místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek a místopředseda strany Jiří Dolejš. Zazněly zde písně Velké vlastenecké války Vstavaj strana ogromnaja, naše státní hymna, v závěru aktu Internacionála. Petr Šimůnek ve svém vystoupení připomněl, jak se vojáci Rudé armády bleskově probíjeli od Drážďan Krušnými horami ku Praze, do níž vstoupili 9. května 1945 kolem čtvrté hodiny ranní ve dvou směrech – ského výboru ČR, Klubu českého pohraničí a dalších organizací i řadových občanů. Sjednotit síly v boji s mezinárodním terorismem Devátého května na recepci na ambasádě Ruské federace v Praze při příležitosti 71. výročí vítězství nad hitlerovským Německem vyzvali prezident ČR Miloš Zeman a nový ruský velvyslanec v ČR Alexandr Zmejevskij ke sjednocení mezinárodních sil v boji s terorismem. Ten „své úsilí směřuje vůči Evropě, což nám ukázaly události v Bruselu i v Paříži. Je potřeba vytvářet nové koalice na nových principech, jak to ostatně naznačil v Moskvě francouzský prezident Francois Hollande,“ řekl rusky Zeman. „Se svátkem vítězství si přejme i vítězství nad mezinárodním terorismem,“ zdůraznil. Zeman zmínil i slova generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, že již 35 organizací je svázáno s Islámským státem. „To připomíná rakovinu a její metastázy,“ dodal. „Tato iniciativa, přednesená prezidentem Ruské federace Vladimírem Putinem na zasedání Valného shromáždění OSN na podzim 2015, získává stále hmatatelnější podporu ve světě a nachází i odezvu v České republice,“ podotkl ruský velvyslanec. Zároveň vyslovil vděčnost českému lidu za pečlivé opatrování památek na vojáky Rudé armády, kteří na české zemi padli při jejím osvobozování. Pieta padlým v Chodově Také na hřbitově v pražském Chodově uctili občané 9. května památku 263 pochovaných rudoarmějců, kteří padli v Pražské operaci. S nimi tady spí věčný sen i 31 českých povstalců z Prahy a okolí, kteří se srdnatě postavili na odpor skomírající fašistické bestii. Projevy úcty k hrdinům posledních dnů bojů o stověžaté město na Vl- ském hřbitově v Ruprechticích. Další proběhl na Štefánikově náměstí v Liberci, kde od 8. května roste štěp památné lidické hrušně, která jako zázrakem odolala vraždícímu běsnění německých fašistických zločinců. Proto se stala symbolem naděje. Ke kořenům hrušně primátor Liberce uložil odkaz a poselství i pro další generace. Pietního aktu se zúčastnil i Václav Hanf, jeden ze 17 lidických dětí, které přežily vyhlazení Lidic. Tehdy mu bylo osm let. Ditu Příborskou válka připravila o celou rodinu. Když jí bylo třináct let, tak oba rodiče jí nacisté zavřeli do koncentráku. Maminka zemřela v Terezíně. Tatínek Dity zahynul v Osvětimi v plynové komoře. Bratr bojoval za vlast v Anglii jako letec a padl. Hrdiny války uctili například i v Přerově, jehož občané povstali jako první. Věnci a květinami jim vzdali čest u pomníku Československých letců, u památníku 21 popravených zdejších občanů v době přerovského povstání a též u sochy Rudoarmějce. Pieta v Terezíně Hojná účast lidí byla 7. května na Národním hřbitově v Terezíně při uctění památky umučených vězňů. Na pietní akt přišli představitelé okresů Ústeckého kraje, z Klubu českého pohraničí a Levicových klubů žen. Byli zde i diplomaté akreditovaní v ČR – z Velvyslanectví Ruské federace, Čínské lidové republiky, Běloruska, Kuby, KLDR, Venezuely i představitel německé strany Die Linke. Po aktu, zakončeném Internacionálou, se přítomní poklonili památce mladých odbojářů zastřelených v Malé pevnosti 2. května 1945 na úsvitu svobody. Byla to zde poslední, ale i největší poprava členů odbojové organizace Předvoj. „Byli popraveni ti, které fašisté považovali za příští možné vůdce národa,“ řekl ve svém vystoupení předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Vojtěch Filip. Zároveň zdůraznil, že to byla právě KSČ, která jako jedna z mála už před válkou vyzývala k jednotné frontě proti fašismu, leč nebyla vyslyšena. Tato fronta se zrodila až během války. Hold bojovníkům od rozhlasu Hrdinné bojovníky Pražského povstání v květnu 1945 vzpomněli již 5. května občané a politici na Vinohradské třídě v Praze u budovy rozhlasu, odkud před 71 roky znělo éterem volání povstalců o pomoc proti německé přesile. Hold jim tady vyslovili představitelé odbojářů, předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny Milan Štěch a Jan Hamáček (oba ČSSD). Věnce piety u rozhlasu položili také zástupci Hradu, našeho hlavního města, Armády ČR a ministerstva obrany. Noãní vlci na Ol‰anech v Praze od ruzyňského letiště a od Kobylis. „Žijeme 71 let v míru, ale ještě jsme nevymýtili na světě zlo,“ řekl. „Bohužel existují lidé, kteří se ‚přebarvují‘. Na hranicích Ruské federace stojí cizí vojska za stejným cílem jako v červnu 1941. Některé země se propůjčují k agresivní zahraniční politice jako Polsko, které na svém území soustřeďuje nemalé množství amerických jednotek, jež Pobaltím postupují k ruské hranici. Je to nebezpečné. A všichni, jak jsme tady, naši přátelé, známí i děti, musí svobodu a nabytý mír hájit a musí za něj bojovat, abychom už nikdy nepoznali válečných hrůz.“ Lidé položili věnce a květiny na Olšanech nejen k památníku sovětských vojáků, ale též k památníkům padlých hrdinů v Pražském povstání, vojáků 1. československého armádního sboru Ludvíka Svobody, bulharských bojovníků i vojáků Společenství národů, kteří se bili proti nacismu – Britů, Kanaďanů, Australanů, Novozélanďanů a dalších… U památníku sovětských vojáků spočinuly věnce a květy vděčnosti od představitelů KSČM, Slovan- tavě lidé prokázali týž den i na náměstí Kinských na Smíchově. Na místě, kterému dominoval symbolicky tank číslo 23 sovětských osvoboditelů, který zhanobili růžovou barvou obrazoborci a poté byl z podstavce odstraněn. Pochod Nesmrtelného pluku Osmého května prošel po Loretánském náměstí na Hradčanské náměstí vzpomínkový průvod několika stovek lidí na padlé ve válce, nazvaný Nesmrtelný pluk. Jeho účastníci v něm nesli fotografie předků, kteří bojovali ve válce jako vojáci nebo odbojáři. Pochodující pěli ruské válečné písně a zazněla i světová Škoda lásky zbraslavského muzikanta a kapelníka Vejvody. V cíli je čekal koncert dvou dětských pěveckých sborů – našeho z jižních Čech a ruského z Jekatěrinburgu. Patronem koncertu, nazvaného Ať je mír, ať je všude! byl prezident ČR Miloš Zeman, hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola a gubernátor Sverdlovské oblasti J. Kujvašev. Poselství štěpu lidické hrušně Stranu 1 připravil a rediguje Zdeněk Hoření, stranu 2 Jan Jelínek. Konec války si připomínali týž den i lidé na Liberecku. Pietní akt k uctění památky padlých se tradičně uskutečnil na vojen- Od 5. do 9. května 1945 při urputných bojích o rozhlas padlo se zbraní v ruce 170 statečných bojovníků a v celé Praze zemřely tisíce lidí. Hamáček v projevu řekl, že si „vážíme těch, kteří nasadili vlastní život za svou zemi, za národní společenství, které jim bylo svaté“. Štěch pak ocenil, že dí- Pietní akt v KromûfiíÏi pfied hrobem Ludvíka Svobody ky odvaze tehdejších bojovníků proti fašistickým uchvatitelům se Československo zařadilo v druhé světové válce mezi vítězné národy. Připomněl rovněž, že v protektorátu povstala proti nacistům řada měst, avšak nejkrvavější boje se odehrávaly v Praze. Předseda Senátu rozhodně odmítl nehorázné srovnávání zločinů hitlerovských okupantů a poválečné odplaty vůči Němcům Čechy. Podle něj nelze ztrácet ze zřetele „principy příčiny a následku“. Květy vděčnosti a úcty Občané také uctili památku padlých u pamětní desky a v Křížové chodbě Staroměstské radnice v Praze za účasti primátorky Adriany Krnáčové. Přišli rovněž k památníkům v Troji a u mostu Barikádníků. Již 2. května se poklonili padlým vojákům Rudé armády – osvoboditelky na hřbitově ve Vokovicích a též vzdali poctu vojákům Rudé armády svou účastí na shromáždění u sochy maršála SSSR I. S. Koněva v Dejvicích. Pietní akty na zmíněných posledních čtyřech místech proběhly za organizačního přispění Krajského výboru KSČM Praha. Květy vděčnosti a úcty k popraveným českým vlastencům spočinuly také na Kobyliské střelnici, jejíž půda je nasáklá krví skvělých dcer a synů našeho národa. Družné setkání na ruské půdě Pátého května proběhlo v pražském Ruském středisku vědy a kultury slavnostní shromáždění k 71. výročí osvobození Československa od fašistických uchvatitelů setkání s veterány druhé světové války a jejich potomky i s veterány studené války a příslušníky Čs. lidové armády. Zahájil je ředitel Ruského střediska Leonid Gamza. Organizátory shromáždění byly Společnost Ludvíka Svobody a Klub Rusko, jehož prezident Zdeněk Zbytek se ujal role moderátora. Zúčastnili se jej mimořádní a zplnomocnění velvyslanci v ČR Ruské federace Alexandr Zmejevskij, Republiky Bělarus Vladimír Kudrikov a Republiky Kazachstán Seržan Abdykarimov. Mezi přítomnými byli též poslanci Alena Nohavová a Jaroslav Foldyna, senátoři Jaroslav Doubrava a Jan Veleba, předseda Českého Foto Eva Holeãková svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička, někdejší ministr Miroslav Grégr. Noční vlci přes Prahu do Berlína Den vítězství slavila u nás také skupina ruských motorkářů z klubu Noční vlci, sympatizující s politikou prezidenta Vladimira Putina. Ti dorazili do Brna a také do Bratislavy, kde na Slavíně položili kytice k památníku sovětských osvoboditelů. Sedmého května Noční vlci přijeli do Prahy, když předtím navštívili Vídeň. Na Václavském náměstí je čekaly desítky jejich odpůrců, chovajících se k nim nepřístojně a hulvátsky a bránili jim v průjezdu. Motorkáři se vydali na šlechetnou cestu k uctění památky statečných rudoarmějců. Někteří čeští zběsilci dokonce vykřikovali i slova „Smrt Putinovi“. Avšak na Olšanských hřbitovech čekalo Noční vlky srdečné přivítání českých obyvatel. Tady na Čestném pohřebišti položili věnce k pomníku padlých vojáků Rudé armády. Poté odjeli Noční vlci směrem k Děčínu a Drážďanům a svou pouť završili v Berlíně. Slavnosti svobody v Plzni Pátého května lidé v Plzni zahájili čtyřdenní Slavnosti svobody na počest osvobození jejich města vojáky americké armády. Jejich účastníci kromě pietních aktů mohli spatřit historické kempy, výstavy, setkávat se s třinácti veterány druhé světové války z USA a Belgie. Členové klubů vojenské historie uspořádali konvoj džípů, ve kterých ve válce jezdívali Američané. Na slavnostech v západočeské metropoli byla též čtena jména obětí holocaustu. Ze zdejší židovské obce zahynulo kolem tří tisíc lidí ve fašistických koncentrácích. Pietní akty a oslavy 71. výročí Dne vítězství, Dne osvobození Československa se konaly na mnoha a mnoha dalších místech naší vlasti. Nikde na nich nechyběli pokrokově smýšlející občané. Například v Náchodě na zdejším městském hřbitově vzdal hold padlým Pavel Janeček, kandidát do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje a nebo na Moravě ve Ždánických lesích poslanci Marie Pěnčíková, Miroslav Grebeníček a Ivo Pojezný. JAN JELÍNEK Den domova, den vlasti Již v loňském roce se podařilo, podle vystoupení předsedy německého Svazu vyhnanců (BdV) Bernda Fabritiuse, prosadit celostátní památný den věnovaný vysídlencům. Stal se jím 20. červen, do té doby podle OSN Mezinárodní den uprchlíků. Podle slov předsedy BdV se Německo nesmí při jednání se svými sousedy, včetně České republiky, vyhýbat sporným tématům a musí mluvit o minulosti. Organizaci sdružující spolky německých poválečných vysídlenců podle něj jde o to, aby středoevropské země uznaly odsun za protiprávní. „Není možné, aby se mezi sousedy, mezi přáteli, celá desetiletí určitá témata tabuizovala,“ dodal. Podle Fabritiuse je více než 70 let po skončení druhé světové války nejvyšší čas začít hovořit o okolnostech odsu- nů Němců ze zemí střední a východní Evropy. „Nikdo z nás nechce způsobit nové bezpráví. Co chceme, je uznání historických zkušeností, přijetí toho, že vyhánění bylo protiprávní a opuštění principu kolektivní viny,“ prohlásil předseda BdV. Lpění na principu kolektivní viny na loňském Dni vlasti odmítla také bavorská státní ministryně pro sociální věci Emilia Mülerová. Vyzdvihla loňskou Pouť smíření, která připomněla vysídlení německy mluvících obyvatel Brna. Předseda BdV na Dni vlasti ocenil spolkové země Bavorsko, Hesensko a Sasko za jejich přínos k zavedení památného dne a jeho celostátního prosazení. Lze jen předpokládat, že letošní oslavy tohoto „památného dne vysídlenců“ se ne- sly v podobném duchu. Rovněž lze předpokládat, že tak jako nikdy předtím nebylo vzpomenuto českých rodin vyhnaných ze Sudet jejich tehdejšími spoluobčany. Nebude ani letos těchto lidí a jejich rodin vzpomenuto. A jednalo se tehdy rovněž o určité uplatnění principu kolektivní viny. Vždyť jejich vina spočívala v tom, že byli pouze Čechy. Tedy těmi, kteří měli skončit jako národ někde v Osvětimi, bez nároku na život. Může-li být slaven Den vlasti, slavme tedy i Den domova. Jako připomínku všech těch českých vyhnanců donucených k exodu z domovů v českých Sudetech. A dosáhněme pokory u těch, kteří byli jeho hnacím motorem. Příhodným datem se může stát datum mnichovského diktátu. (sh) 199/2016 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 3 SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS Národnostní men‰iny u nás Tomuto tématu se tentokrát věnoval recenzí časopis Společnosti přátel jižních Slovanů v České republice Slovanský jih (č. 2 – 2016). Cituje sborník, podávající písemné svědectví o historii a současné mnohostranné činnosti národnostních spolků a sdružení na jižní Moravě. V záslužném díle Jihomoravského kraje, dokonce čtyřjazyčném, se uvádí skutečnost, že dnes žijí v tomto kraji bulharské, charvátské, srbské, slovinské, makedonské, řecké, slovenské a vietnamské národnostní menšiny. Pro většinu z nich se české země, v tomto případě Morava, staly jejich druhým domovem, druhou vlastí. Pro snadnější orientaci uživatelů sborníku uvedla členka Rady pro národnostní menšiny dr. Věra Koupilová výsledky Českého statistického úřadu o složení obyvatelstva naší republiky. Prezentovány jsou pak následně stručné dějiny a hlavní aktivity národnostních spolků. Seznámit se lze se stručnými dějinami a aktivitami spolků národnostních menšin. Tak například Bulhaři přicházeli do Brna a nejbližšího okolí v prvních desetiletích dvacátého století a v českých zemích studovali a rozvíjeli svoji činnost již od devatenáctého století. Poukázat lze mj. na činnost souboru lidových tanců Pirin, vystupujícího v mnoha zemích Evropy. Sdružení občanů charvátské národnosti vzniklo v roce 1990. Jejich předkové přišli do Burgenlandu, jižního Slovenska a na jižní Moravu již v šestnáctém století. Jako místa jejich usídlení se uvádí obce Jevišovka, Dobré Pole a Nový Přerov na Mikulovsku. Počátky této současné společnosti spadají do doby po první světové válce. Zaznamenat je nutno i spolek Porta Balkanica, založený v roce 2007 s jeho aktivitami zaměřenými na prohloubení znalostí o jihovýchodní Evropě. Uveden je také spolek Národy Podyjí, který vznikl koncem minulého století a sdružuje příslušníky různého původu, víry, národností a kultury, kteří osidlovali pohraniční oblasti Podyjí. Příslušníky polské národnostní menšiny v Brně a blízkém okolí sdružuje Polonus-Klub Polski s dlouholetou tradicí. Na jižní Moravě je i Ruské kulturně osvětové sdružení a z dalších i spolek Přátelé Podkarpatské Rusi, sdružující příslušníky rusínské národnosti, popřípadě i jejich přátele. Početná slovenská národnostní menšina se projevuje ve Slovanská vzájemnost naruby! Moskva 1945 – první vlak s vítûzi pfiijel na moskevské Bûloruské nádraÏí Ze slovanské minulosti Občas, i když poměrně zřídka, se i v našich sdělovacích prostředcích objeví historicko-populární článek z naší české slovanské minulosti. Tentokrát jsme zaznamenali stať geologa Karla Drábka, kterou nazval Slavníkovská Libice a uveřejnil v Lidových novinách ze 7. května t. r. Jistě si ji se zájmem přečtou i čtenáři Slovanské vzájemnosti, vždyť nám přibližuje naši minulost, která může obohacovat i naši přítomnost. V článku se uvádí: „Z hradiště na soutoku Labe a Cidliny mocný rod Slavníkovců ovládal severovýchod, východ a velkou část jihu Čech. Na konci 10. století bylo vypleněno. Slované přicházeli na naše území někdy po polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu. Nejednalo se o usazování mírumilovných zemědělců, ale spíše o ozbrojenou invazi. K ochraně obyvatelstva byla na vhodných místech stavěna hradiště. Při postupném sjednocování se nejlépe prosadil kmen Čechů s vládnoucími Přemyslovci. Severovýchod, východ a větší část jihu Čech ovládali Slavníkovci. Jejich hlavním sídlem bylo hradiště v Libici nad Cidlinou. Nejstarší slovanské nálezy odtud pocházejí z 6. století. V polovině 10. století již mělo hradiště charakter knížecího sídla. Stál zde knížecí palác, nejméně tři chrámy, mincovna a několik hospodářských a výrobních objektů. V jeho severovýchodní části vzniklo velké sídelní seskupení. Na konci 10. století vládl v přemyslovské části Čech Boleslav II. zvaný Pobožný. V době jeho vlády vznikly u nás první kláštery. Boleslav II. získal souhlas se zřízením pražského biskupství. Druhým biskupem se stal Slavníkovec, vzdělaný mnich Vojtěch. Brzy se však Boleslav II. a biskup Vojtěch dostali do vleklých sporů. Na podzim roku 995 vedl mladičký německý panovník válečnou výpravu proti pohanským Bodrcům. Do války spolu s ním vyrazily i dva sbory z Čech – jeden přemyslovský, druhý slavníkov- dičních hodnot – mravnosti, rodiny, vlastenectví a míru, na rozdíl od západního rozkladu morálky a národního cítění, bezohledné touhy po moci, prosazované válkami. Pro budoucnost Slovanů pak myšlenky socialismu – ekonomiky znalostí, vznikající evolucí z vnitřních zdrojů, slovanské federace a práva. Protislovanská válka byla zahájena v roce 1938 v Mnichově a v různých podobách probíhá i v současnosti. Zasedání Mezinárodní slovanské rady dosáhlo konkrétních výsledků. Bylo schváleno prodloužení mandátu Rady do XI. všeslovanského sjezdu. Podstatnými výsledky zasedání Mezinárodní slovanské rady v Minsku bylo stanovení doby a místa konání XI. všeslovanského sjezdu – v roce 2017 v Moskvě, sjednocení slovanského hnutí v Rusku a konsolidace tohoto hnutí v zemích rozdělené Jugoslávie. V průběhu této schůzky její účastníci navštívili obdivuhodné Muzeum osvobození Běloruska ve Velké vlastenecké válce, dokládající hrdinství běloruského Uplynulo již šest let od 10. dubna 2010, kdy při leteckém neštěstí u ruského Smolensku zahynul tehdejší polský prezident Lech Kaczyňski a tehdejší nejvýznamnější polští političtí činitelé v jeho doprovodu. Od této události se odvíjí mnohaletá snaha konzervativního polského Práva a spravedlnosti – PiS a jeho lídra Jaroslawa Kaczyňského dokázat, že v tomto případě šlo o atentát. Oficiální závěry vyšetřovacích komisí – polské i ruské – však došly k závěru, že tragickou havárii způsobila kombinace husté mlhy a konkrétní postup nezkušené, na přepravu hlavy státu absolutně nepřipravené posádky. Na tu navíc prezidentští úředníci nedovoleně tlačili, aby se přistálo bez ohledu na nevyhovující povětrnostní podmínky za každou cenu. Hlavní pilot – jak uvedlo i Právo (29. 2. t. r.) - musel navíc plnit povinnosti navigátora, protože ten neuměl rusky. Výsledky, k nimž došly zmíněné vyšetřovací komise, však Jaroslawu Kaczyňskému zřejmě nevyhovovaly, a tak zvolil jednoduché řešení: vytvoří se nová komise, kterou zřídil dnešní ministr obrany Antoni Macierewicz. Tomu bylo vše jasné již v roce 2012, kdy prohlásil, že „zavraždění 96 lidí v prezidentském Tupolevu včetně hlavy státu je neuvěřitelný zločin…“ Nově jmenovaná komise má jednoduchý úkol, a to předem daný – to potvrdit. Bez dalších cavyků. Je to jako s rozhodováním vojenského soudu v přelíčení s dobrým vojákem Švejkem – pověsit a hotovo. V daném případě je však vše vážnější: snaha osočit ruskou stranu coby nepřítele je až příliš zjevná. (ms) ský. Přemyslovci této situace využili k vyřízení účtů se svými soupeři. Ve výročí smrti sv. Václava – 27. září 995 – nečekaně zaútočili ozbrojenci ve službách Boleslava II. na libické hradiště. Dobývání a vraždění trvalo dva dny. Nebyly ušetřeny ani ženy a děti. Biskup Vojtěch, jeho bratr Soběslav a snad jejich nevlastní bratr Radim získali azyl v polském Hnězdně u Boleslava Chrabrého. Český stát byl likvidací Slavníkovců násilně sjednocen. Libici dostali do vlastnictví (snad za odměnu při dobývání) Vršovci. Byl zde vystavěn nový palác. Ironií historie je, že Vršovci byli vyvražděni v roce 1108. Na Libici tehdy zahynuli Bořej a Bošut. Hradiště bylo postupně opuštěno a zapomenuto. Dnes zde najdeme památník na slavníkovské hradiště. Jsou vyznačeny základy paláce a kostela kladené do poloviny 10. století, prostý dřevěný kříž a sousoší sv. Vojtěcha a Radima.“ (da) Zasedání Mezinárodní slovanské rady Ve dnech 15.-17. 4. 2016 se v Bělorusku v Minsku konalo zasedání Mezinárodní slovanské rady (MSR). Zúčastnili se jej představitelé slovanských výborů České republiky, Slovenska, Polska, Ukrajiny, Běloruska, Ruska, Bulharska, Srbska, Republiky srbské v Bosně a Hercegovině, Černé Hory a Makedonie, předseda a místopředsedové MSR Lavriněnko, Kostjan a Minář. Byly projednávány závažné otázky vnitřní a mezinárodní politiky ve vztazích k slovanskému hnutí. Představitelé národních slovanských výborů informovali Radu o výsledcích činnosti slovanského hnutí ve svých zemích. Zpráva o činnosti Slovanského výboru ČR bude uveřejněna v červencovém čísle. Účastníci odsoudili tažení Západu proti Slovanům, fašistický převrat na Ukrajině, protiruské štvaní v Polsku, vyvolávání sporů mezi jižními Slovany, snahy o rozdělování slovanského hnutí. Byly vysloveny programové ideje – nová slovanská civilizace na základě tra- folklorním spolku Púčik a v Obci Slovákov. V roce 2014 bylo založeno i sdružení Ukrajinská iniciativa jižní Moravy. Národnostním menšinám i bohatým aktivitám jejich spolků zejména sdružujícím okruh lidí slovanského původu je zapotřebí věnovat i v činnosti našeho Slovanského výboru patřičnou pozornost. Mezi jejich členy patří i ti, kdož u nás nalezli novou vlast a sžili se s naším prostředím. Bylo to o to snazší, že v tomto případě neexistovaly takové zábrany, jaké jsou pociťovány v souvislosti s vlnou imigrantů do evropských zemí v současnosti, majících pro nás v mnohém nepřijatelné civilizační zázemí, vzbuzující právem obavy naší společnosti z možných komplikací. (da) národa, z něhož ve válce zahynul každý třetí člověk. Prohlédli si též galerii národního umělce Běloruska malíře Michaila Andrejeviče Savického. Setkání zástupců slovanského hnutí ze všech slovanských zemí bylo velmi potřebné, významně přispělo k vzájemné spolupráci a přijalo závažná rozhodnutí pro jeho jednotu, pro současnou a budoucí činnost. Při našem pobytu v Minsku jsme si znovu potvrdili, že Bělorusko je patrně jedinou normální zemí v Evropě. Zemí bez žebráků a bezdomovců, zemí plně zásobených obchodů, dobře oblečených spokojených lidí, slušné mládeže. To jsme viděli v navštíveném milionovém městě, za války zcela zničeném a po osvobození nově postaveném, nyní obdivuhodně čistém, se širokými ulicemi, rozrůstajícím se rozsáhlou výstavbou obytných domů s obchody a sportovišti. Tak spravuje svou vlast pomlouvaný „diktátor“ Lukašenko, čestný předseda Mezinárodní slovanské rady! JAN MINÁŘ Ani po ‰esti letech od tragické nehody polského vládního letounu, pfii níÏ u ruského Smolensku zahynulo v‰ech 96 pasaÏérÛ vãetnû tehdej‰ího polského prezidenta Lecha Kaczyƒského, není toto téma v Polsku zcela uzavfiené. Plivnutí Tak lze nazvat sice poměrně stručný, ale nenávistí čpící článek Martina C. Putny, nazvaný Olšany obětí uveřejněný v rubrice „poslední slovo“ 6. května 2016 v Lidových novinách. Pokud by jeho autor opravdu vzal za své, že mu šlo o jeho poslední slovo, pak by se mohlo konstatovat, že si potřeboval plivnout. Plivat na veřejnosti se považuje za nepřístojné a bývá mnohdy zakazováno i příslušnými nápisy. Bývá postihováno někde (např. v Singapuru) pokutami. U nás jsme výjimeční. Martin Putna si mohl plivnout tak, že to zaznamenaly i Lidové noviny. Podle něj se Olšany staly místem potupy. Tam prý přišli Putinův propagandistický gang doopravdy přivítat kolaboranti, vyzdobeni jsouce „svatojiřskými“ stužkami jako znamením šelmy. A marné je volání, ať si Noční vlci odvedou všechny ty „svatojířsky“ ostužko- vané do Ruska. Kdepak, putnovští stratégové potřebují své ostužkované kolaboranty tady. Protože chtějí, aby tady bylo taky Rusko. Podle Putny „Olšanské pohřebiště sovětských vojáků se svým nabubřelým stylem a se svými rudými hvězdami je smutné a ošklivé“. Možná v případě Putnova výlevu by tomu tak mohlo být, jestliže by se mu podařilo toto důstojné místo odpočinku sovětských vojáků, našich osvoboditelů, znesvětit. Na to však ani jeho přebornické uplivnutí nestačí. Povědomí o vichřici ze Sovětského svazu a spojenců, která smetla zločinný hitlerovský režim a přinesla osvobození nejen nám, nelze ani přes snahu různých „putnů“ zapomenout! MIRKO SVOBODA Stránku 3 připravil a redigoval Mirko Svoboda. 4 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST Neu‰lo nám ■ Seminář spolupořádaný Insti- tutem slovanských strategických studií pod názvem Mýty o Rusku, co je pravda a co lež? se za velkého zájmu odborné veřejnosti uskutečnil v budově Poslanecké sněmovny PČR v Praze. Zaštítili ho poslanci Tomio Okamura, Jaroslav Holík a Radim Fiala. Vystoupili na něm prof. Oskar Krejčí, brig. gen. Ing. Andor Šándor, PhDr. Zdeněk Zbořil, vojenský analytik Martin Koller, historik PhDr. Emil Voráček, DrSc., doc. PhDr. Vladimír Prorok, CSc., PhDr. Marie L. Neudorflová, PhD., nestor mezinárodní žurnalistiky, komentátor Jan Petránek a další. Martin Koller na okraj svého vystoupení prohlásil, že má zakázán vstup do České televize. Totéž krátce po něm uvedl poslanec Radim Fiala s tím, že se svými kolegy z hnutí SPD může leda tak na vrátnici. Také novinář Jan Petránek přiznal, že má zákaz do České televize, protože odmítá vidět Rusko černobíle. ■ Na západě existuje též názor, že mají být uprchlíci naverbováni do armád pro válku proti Rusku. Současně titíž lidé však hovoří o uprchlících jako o bezpečnostní hrozbě, představitelích jiné kultury, náboženství, zakuklených teroristech, navíc nevděčných, neukázněných a nepořádných. Snad si připomenou, že už nejednou jim vládnoucí moc dávala zbraně a jak to dopadlo. Realističtější tak zůstává, že USA využijí přítomnosti uprchlíků a obav z nich v části společnosti k ospravedlnění své vojenské přítomnosti v Evropě, které bude opět zneužito proti Rusku. ■ Hlavním tématem Puškinova tříhodinového pořadu „Přímá linka“ byly podle ČTK nepříznivé dopady západních sankcí a prudkého poklesu cen energetických surovin na stav ruské ekonomiky. Problémy zahraničněpolitických aktivit Ruska na rozdíl od loňské Putinovy diskuse naopak ustoupily do pozadí. Zadáno bylo přes dva miliony dotazů. Jednu z nejzajímavějších otázek položila prezidentovi 12letá Varja Kuzněcová, když se zeptala, komu prvnímu by podal ruku, kdyby mu hrozilo utonutí: tureckému prezidentovi T. Erdoganovi nebo vůdci Ukrajiny P. Porošenkovi. „Zachránit někoho, kdo se rozhodl utopit, je nemožné. Jsme připraveni podat ruku pomoci a přátelství komukoliv z našich partnerů, pokud to on sám bude chtít,“ uvedl prezident ve své odpovědi. ■ Jožo Ráž, vůdčí osobnost po- pulární slovenské hudební skupiny Elán, se vyznal ze své lásky k Rusku. „Já mám Rusko velmi rád. Projel jsem ho celé od Užhorodu po Nachodku, od Murmansku po Soči. Mnoho měsíců jsme tam žili a hráli. Já na to vzpomínám strašně rád, protože v Rusku jsme se setkali se strašně vzdělanými a výbornými lidmi. … Rusko považuji za jistotu. Za zabezpečení toho, že tu máme ještě jakýs takýs klid a mír. Protože Rusko je šíleně dobře vyzbrojené a drží relativně stabilní situaci okolo. A všichni jsou proti nim. Naštěstí Rusové jsou velice silní a drží to. Čína v pozadí číhá taky. Já se bojím Ameriky, Rusů ne.“ ■ Ruský ministr zahraničí Ser- gej Lavrov informoval přední světové politiky, že Rusko vytvoří novou zahraničněpolitickou doktrínu. ■ Přesné číslo ztrát Rudé armá- dy v druhé světové válce zní: 8 886 400 vojáků. Uvedl to generál A. Kirilov. Wehrmacht ztratil 6,7 milionu vojáků. ■ Náměstek ukrajinského ministra pro otázky okupovaných území G. Tuka prohlásil, že Kyjev připouští možnost obnovení obchodních styků s Doněckou a Luhanskou lidovou republikou (DLR a LLR) se zdůvodněním, že politika izolace DLR a LLR může mít za následek, že „ztratíme obyvatele, lidé budou proti nám popuzeni“. ■ V Harrachově zadrželi celníci dva kamiony s běloruskými poznávacími značkami, v jejichž nákladovém prostoru objevili téměř 24 tun nezdaněného tabáku a zabránili tak úniku na spotřební dani za více než 51 milionů korun. 199/2016 S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S Nûmecká armáda po 75 letech opût na rusk˘ch hranicích? Chystá západ novou operaci Barbarossa?!“ ptá se český novinář Ladislav Kašuka. Citujeme: „Po 75 letech se Německo notně postrkované USA chystá opět vyslat svou armádu na hranice s Ruskem! Jedná se o zbytečnou provokaci a historickou nehoráznost! Možná už madam Merkelová zapomněla, jaká zvěrstva tam tato armáda provedla poté, co německý wehrmacht a vojska SS v roce 1941 spolu se svými spojenci vypálila na 250 sovětských měst a 9000 vesnic a zmasakrovala v nich civilní obyvatelstvo! Jak se dnes opovažuje Německo znovu poslat svou armádu na hranice této země?! Rusko se k Německu po vítězství nad nacisty zachovalo více než velkoryse, nebylo žádné oko za oko, zub za zub! Rudá armáda nezačala provádět genocidu na německém národu, tak jak to plánoval udělat Hitler s Rusy! Navíc dokonce Rusko po skončení studené války souhlasilo se spojením Německa a na rozdíl od Američanů stáhlo svou armádu z této sjednocené země! jence ve vojenské alianci fanatické Turky, kteří ve jménu Alláha terorizují a vraždí menšiny, okupují cizí území a ostřelují po vzoru USA suverénní státy, kdykoli se jim zachce! Jestli opravdu chcete ukázat sílu, paní kancléřko, tak pošlete do háje Turky, vyžeňte ze země americké okupanty, přestaňte pomáhat zaplavovat Evropu islámskými imigranty a staňte se opravdovou vůdkyní hrdého, suverénního a nezávislého Německa! Pokud to nedokážete, tak raději odstupte a přestaňte si dělat nepřátele z těch, kteří dokázali Německu odpustit hrůznosti, kterých se na nich dopustilo a nabídnout mu přátelskou ruku!“ Za vlast, za Stalina! Nyní se kancléřka Merkelová chystá vyslat německé vojáky do Litvy na zastrašení Ruska?! Není to Rusko, kdo má své vojenské základny po celé planetě, madam Merkelová! Není to Rusko, kdo organizuje vojenské a politické převraty po celém světě, není to Rusko, kdo má jako spo- Dva roky po „Majdanu“ V Praze se koncem roku 2015 konala konference o Ukrajině. Bylo to dva roky po událostech na Majdanu a po Oděse. Zúčastnil se jí i novinář Jan Petránek. Podle něho došlo k situaci na Ukrajině kvůli selhání elit. Tzv. revoluci na Majdanu nazval násilným pučem a obává se, že rozvrat může očekávat i Evropská unie. Petránek úvodem konstatoval, že v Ottově slovníku naučném ještě před sto lety, za Rakouska-Uherska, nebylo k nalezení heslo Ukrajina a že v té době, začátkem dvacátého století, se teprve konstituovala určitá etnika. „Než se rozpadl Sovětský svaz, tak nejsilnější páteř vývoje celého toho obřího regionu tvořily Rusko a Ukrajina. A třetina ředitelů všech možných institucí, dolů, tvůrčích institucí, které dělaly od strojírenství až po medicínu, to byli Ukrajinci.“ „Ti lidé na východě nejsou separatisti. To jsou Rusové.“ …“Kdyby Putin dovolil, aby největší vojenská základna Sevastopol přijala vlajku Severoatlantického paktu, zřejmě by skončil špatně.“ …“Někdo musel v Rusku rozhodnout a mít plány.“ …“Když Amerika zjistila, že už nemůže být hegemonem nad touto planetou, kdy vznikl BRICS, Američani se chtěli hojit tím, že by se rozparcelovalo Rusko…“ Vybíráme z mnoha jeho dalších přednesených faktů. Jedna jediná reforma se podle Petránka Putinovi plně podařila. „A to reforma vojenská. Rusko má na to, aby provedlo hlavní Putinův záměr strategickou myšlenku, asymetrickou obranu. Mít dokonale na to, abych, když dostanu přes hlavu útokem zvenčí, to oplatil tak, že se to útočníkovi nevyplatí, řekl Petránek. Ruská „privatizace“ V Rusku došlo v rokoch 1991-1997 k sprivatizovaniu 130 tisíc podnikov, čo sa nemohlo neprejaviť na posunoch v sociálnej zostave spoločnosti. Anatolij Čubajs si v tejto súvislosti vyslúžil pomenovanie „otec oligarchického kapitalizmu v Rusku“. Zatiaľ čo niekoľko jedincov rozprávkovo zbohatlo, milióny schudobneli. O rozsahu sociálnych otrasov (nielen) v Rusku hovorí Andrej Fursov: „V roku 2002 OSN vydala správu o chudobe vo svete. V tejto správe boli publikované takéto údaje: V roku 1989 v socialistickej časti Európy pod hranicou chudoby žilo 14 mi- liónov obyvateľov. To nebolo veľa. Údaje z roku 1996, teda sedem rokov po tom, ako u nás so svojimi reformami popracovali čubajsovia, gajdarovia a mali sme za sebou väčšiu časť jeľcinovčiny, čo myslíte, aká časť tej istej časti Európy sa ocitla v chudobe? Bolo to 168 miliónov. V správe sa konštatovalo, že to bol najväčší pogrom strednej triedy v ľudskej histórii“. Ďalej, podľa výpočtov akademika D. S. Lvova, finančno-ekonomické zmeny len počas prvých troch štyroch rokov „reforiem“ spôsobili ekonomickému, vojenskému a vedecko-technickému potenciálu Ruska škody odhadované na približne 3,5 bilió- nov dolárov, zatiaľ čo výška strát Sovietskeho zväzu za čtyři roky Veľkej vlasteneckej vojny činila 375 miliárd dolárov. Ak reformy vo východnej Európe spôsobili sociálno-ekonomickú katastrofu a najväčší prepad strednej triedy v histórii ľudstva, nižšie uvedený časový priebeh hodnoty Dow Jonesova indexu na Newyorskej akciovej burze svedčí o tom, že v tom istom čase rástli akcie na burzách v kapitalistickom západnom svete raketovo smerom hore. Ináč povedané, na riadenom úpadku v bývalom socialistickom bloku niekto poriadne zarobil. TIBOR KOREČKO Znovu v akci „elektronická smrt“ Podle tajné zprávy ruského ministerstva obrany již podruhé za dva roky, 11. dubna, „moderní elektronická obranná zbraň“ paralyzovala americký raketový torpédoborec třídy ArleighBurke – USS Donald Cook (DDG-75). „Útočné střetnutí“ dle zprávy začalo, když americká válečná loď zahájila „agresivní bojový manévr“ proti přístavu Baltické flotily v Kaliningradu a prezident Putin opět povolil okamžitý protiútok „moderní obrannou zbraní“. Podle expertů ministerstva obrany „útok“ americké lodi na „územní integritu Ruska“ lze pokládat za americký test jejich „přeprogramované“ lodi, která po použití „elektronické obranné zbraně“ letadly Suchoj Su-24 „utrpěla rychlou elek- tronickou smrt“. Americká loď odmítla ruskou nabídku pomoci. Zpráva končí prohlášením, které učinil mluvčí Bílého domu Josh Earnes: „Tento incident… je zcela nekonzistentní co do profesionálních norem vojenských operací ve vzájemné blízkosti v mezinárodních vodách a mezinárodním leteckém prostoru“. Ruské ministerstvo obrany na amerického mluvčího reagovalo: „Upřímně řečeno, my zase nechápeme důvod tolik ublížené reakce amerických kolegů. Princip svobody plavby pro americký křižník, který setrvává v těsné blízkosti ruské lodní základny v Baltickém moři, nikterak neruší princip svobody letu ruských letadel.“ Ruské „elektronické obranné zbraně“, jak jsme již dříve informovali, jsou zalo- ženy na takzvané „technologii MAGRAV“ (západní kódové jméno pro tuto zbraň je „Chibiny“), kterou vyvinul v Íránu narozený jaderný inženýr Mehran Keshe (zvaný „Nikola Tesla moderních dní“), který v osobním dopise prezidentu Obamovi varoval: „Pokud bude naše technologie Magrav skutečně použita, letadlové lodi USA se stanou pouhými plovoucími vanami, a startovací dráhy plné letadel F16 a F18 budou jen muzei ocelových ptáků, protože tyto stroje nebudou schopny letět, jakmile jejich elektronické systémy budou pouze dotčeny vesmírnou technologií Magrav. Tato letadla a bitevní lodě budou muset být od A do Z nově naprogramovány, pokud budou chtít někdy opět fungovat.“ (Internet) V Petrohradû o legiích Generální konzulát ČR v Sankt Petěrburgu zorganizoval ve spolupráci s petrohradským Muzeem politické historie, úsekem přidělence obrany při zastupitelském úřadu v Moskvě a Čs. obcí legionářskou výstavu věnovanou historii československých legií v Rusku v době první světové války, ruské revoluce roku 1917 a následné občanské války v Rusku. Cílem otevření výstavy a doprovázející odborné diskuse ruských historiků u kula- tého stolu bylo seznámit petrohradskou veřejnost s historií legionářů a vnést objektivní světlo do některých negativních mýtů, jimiž je působení čs. legií v očích mnoha Rusů dodnes opředeno. Diskuse se nemohla nedotknout řady kontroverzních témat a mýtů, které v Rusku kolem čs. legií trvale existují – údajné zcizení carského zlatého pokladu, vydání admirála Kolčaka sovětské vládě, válečné excesy legionářů zejména ve vztahu k rudým interna- cionalistům nebo obohacování se skupin či jednotlivců na úkor místního obyvatelstva. Obecně jsou tak čs. legie stále v Rusku vnímány spíše negativně. Zároveň ale platí, že mezi historiky, kteří se daným tématem zabývají, existuje dostatek seriózních badatelů, kteří se snaží o objektivní poznání historických faktů a jejich nestranné hodnocení: Někteří z nich se také zúčastnili kulatého stolu. Jednou vûtou ■ ČSA létají v tomto roce z Prahy a Karlových Varů do Moskvy, St. Petěrburgu, Kazaně, Jekatěrinburgu, Samary, Rostova na Donu a Ufy. ■ Ruského studenta Igora Šev- cova soud zprostil obžaloby z útoku zápalnými lahvemi na dům ministra obrany Martina Stropnického, když pro jeho odsouzení chyběly důkazy, avšak mladíka vyhostil ze země na dva roky za to, že hlídal u ruzyňské věznice, když tam jiný muž sprejoval na zeď anarchistické nápisy. ■ Francouzský parlament přijal rezoluci – nezávazné doporučení vládě zrušit sankce Evropské unie – dodejme, že Francie byla v loňském roce největším investorem v Rusku a že v Paříži se konala prezentace osmi ruských regionů – Leningradské, Kirovské, Uljanovské, Nižněnovgorodské, Ťumeňské, Rostovské, Kalužské oblasti a Krasnodarského kraje, kde se ruská delegace snažila přesvědčit francouzskou podnikatelskou elitu o potřebě zvýšit investice zejména ve farmaceutickém průmyslu, výrobě potravin a letecké dopravě. ■ Nový ukrajinský premiér Volodymyr Hrojsman jmenoval jednoho z protagonistů šokové terapie na Slovensku, bývalého slovenského vicepremiéra a ministra financí Ivana Mikloše šéfem týmu svých hospodářských poradců, když původně s ním počítal na post ministra financí, ale ten by musel přijmout ukrajinské občanství a vzdát se občanství slovenského. ■ V Lvově se uskutečnila tradiční každoroční přehlídka vyšívaných košil pod heslem Pochod velikosti ducha věnovaný 73. výročí divize SS Galicia (Halič), informovala agentura UNIAN o pochodu stovek hlavně mladých Ukrajinců v centru západoukrajinského města. ■ Vladimir Putin vyznamenal pětici krajanů zlatými medailemi Hrdiny práce Ruské federace. Nositeli pěticípé hvězdy o váze 15 gramů se v předvečer prvomájového svátku stali zpěvák, šéf ropné společnosti, pastevec ovcí, konstruktér a učitelka. ■ Ruský prezident tvrdě kritizo- val podřízené za „lajdáctví“, kvůli kterému raketa z nového kosmodromu vzlétla až na druhý pokus. Důtky dostali vicepremiér Rogozin, šéf agentury Roskosmos Komarov a ředitel továrny, která vyrobila řídící systém rakety, Šalimov. ■ Český občan Mgr. Petr Micha- lů, bývalý policista a autor Omluvy ruskému národu, ruskému lidu a prezidentu Putinovi emigroval do Ruska a požádal tam o politický azyl. ■ Japonský ministerský předse- da Šinzó Abe, klíčový spojenec USA v Asijsko-Tichomořském regionu, ignoroval výzvu prezidenta Obamy, aby se vzdal návštěvy Ruska a přijel projednat urovnání územního sporu z dob druhé světové války, vzájemné hledání řešení problémů, jako je syrská krize a hodlá navrhnout plán spolupráce v osmi směrech na podporu ruské ekonomiky, čímž vytvořil pro Washington nebezpečný precedens, když se stal prvním předákem G7, který se rozhodl pro setkání s ruským prezidentem ve dvoustranném formátu. ■ Prvního pochodu Nesmrtelného pluku v Praze se zúčastnilo asi 700 lidí, mezi nimiž byli veteráni, ale převládali mladí lidé – Rusové, Češi, Slováci, Bělorusové a občané dalších zemí, kteří nesli portréty svých blízkých a předků, účastníků válečných bitev, i týlových pracovníků, informuje zpravodaj RIA Novosti. ■ V moldavském Kišiněvě museli američtí vojáci předčasně ukončit výstavku svých zbraní na náměstí Velkého národního shromáždění, která měla trvat do 9. května, ale kvůli antinatovským protestům obyvatelstva dali přednost odjezdu z Kišiněva. Stránku 4 připravil a rediguje Karel Dostál. 199/2016 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 5 H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ■ I pûstmi proti síle A zb˘vá poslední Srb V posledním čísle Slovanské vzájemnosti jsme informovali o trestu pro Karadžiče a „odsouzení“ Šešelje na více než 11 let. (Strávil je ve vazbě.) O tomto věznění snad ani nejde hovořit jako o nějaké nepřiměřené době vyšetřování. Byl bez trestu propuštěn. Vzpomeňme mrtvého Miloševiče, který „vhodně“ zemřel, když soudu právě začaly docházet důkazy. Zbývá poslední Srb, s kterým se musí soud v Haagu „spravedlivě“ vypořádat. Vypořádat je přesný výraz. Řádný soud by měl používat důkazy a spravedlnost. V případě tohoto tzv. mezinárodního soudu jde skutečně o vypořádání se s někým, kdo je předem vinen a na koho byla nasazena maska démona. Na středobod zla, za který byli Miloševič, Karadžič a Mladič, spolu s celým srbským národem, předem pasováni. Je proto si některé užitečné informace připomenout. Na otázku, kolik zahynulo v Bosně muslimů, zastánce protisrbské propagandy bez mrknutí odpoví, že na čtvrt milionu. Skutečnost je tak očividná, že od tohoto hlásaného nesmyslu ustoupily samy bosensko-muslimské orgány. Upravily počty obětí války na řádově 98 tisíc. Tento počet ale zahrnuje ztráty na všech znepřátelených stranách. Otázka zní: Kolik je možno zahrnout přidaných obětí v 8000 padlých muslimů v Srebrenici? Zde si připomeňme knihu Srebrenica, o které jsme průběžně informovali. S událostmi v Bosně souvisí i další propagandistické tahy. Údajně Srbové z rozkazu Karadžiče a pod přímým velením Mladiče zmasakrovali v Srebrenici více než 8000 civilistů, od chlapců po seniory. I zde se musíme pozastavit nad tím, s jakou urputností je tento údaj stále opakován, viz i rozsudek Karadžiče. A i ty nejvěrohodnější důkazy nejsou brány na zřetel. Tuto lež se snaží vyvrátit řada důvěryhodných autorů. Mezi nimi nejvíc faktů, svědectví a dokumentace soustředil novinář Alexandr Dorin, jehož materiál vydal na celou knihu otřesných svědectví. Mimo jiná Dorinova svědectví jsou z jeho materiálů evidentní důkazy o masovém vraždění Srbů, za pomoci soldatesky Nasera Oriče. Seznam Oričových obětí eviduje více než 3000 Srbů. A jak dalece jsou srbské oběti haagskému soudu lhostejné, je patrno z toho, že Orič zůstal v podstatě oceněn pouze symbolickým trestem. K čemu pak lži o Srebrenici nejvíc přispěly? • Umožnily zakrýt řádění Oriče a Srby představily jako vražedná monstra a muslimy naopak jako oběti jejich řádění. • Přispěly k potřebnému zdůvodnění vojenské intervence sil NATO do bosenského konfliktu. • Významně pomohly k odvedení pozornosti od dalšího etnického střetnutí, kdy Chorvatsko vyřešilo s pomocí amerických vojenských odborníků etnické problémy v oblasti Srbské Krajiny. Vraždy v této operaci činily přibližně 250 tisíc uprchlíků, spolu s až 2000 mrtvými (převážně Srby). Pokud by tzv. srebrenický masakr řešil jakýkoliv nezávislý soud, bylo by velice obtížné Radovana Karadžiče i generála Pohledy do slovansk˘ch zemí: BULHARSKO Nahlédnutí do historie ve starověku - osídlení indoevropskými thráckými Chrám Alexandra Nûvského v Sofii kmeny od 8. st. př. n. l. - na pobřeží vznikaly řecké osady, kupř. Apollónia (dnešní Sozopol), Mesambria (Neseber) a další v roce 395 - po rozdělení římské říše je částí východořímské říše od 7. st. - území Bulharska počali osídlovat Slované po polovině 7. st. - usídlili se zde turkičtí Bolgaři, ti splynuli s usedlými Slovany, převzali jejich jazyk a po nich byla země pojmenována 681-1018 - 1. bulharský stát. Východořímská říše uznává samostatný bulharský stát, jehož hlavním městem se stává Pliska 855 - Cyril a Metoděj zakládají slovanské písemnictví 865 - přijetí křesťanství v Bulharsku 885 - Metodějovi žáci vyhnaní z Velké Moravy odcházejí do Bulharska, a to se stává centrem církevní slovanské (staroslověnské) literatury 893-927 - vládne chán Simeon (užívá později titul car), jeho období je označováno za zlatý věk starobulharského písemnictví 1018-1185 - nad Bulharskem vládne východořímská (byzantská) říše 1185-1396 - po povstání byla uznána nezávislost Bulharska a došlo k založení 2. bulharského státu s hlavním městem Trnovem 1197-1207 - car Kalojan rozšířil stát o Thrákii, Makedonii, Albánii a většinu Srbska do roku 1878 - pod tureckou nadvládou. Ta byla v době národněosvobozovacího hnutí ukončena rusko-tureckou válkou 1885 - země osvobozena, za 2 roky na trůn povolána koburská dynastie 1908 - vyhlášena plná suverenita a carství 1913 - 2. balkánská válka, po ní Bulharsko ztratilo území získané v 1. balkánské válce v roce 1912 1915 - Bulharsko vstupuje do 1. světové války po boku centrálních mocností v čele s Německem a Rakousko-Uherskem 1919 - mírovou smlouvou v Neuilly Bulharsko ztratilo Dobrudžu 1935 - počíná vláda Borise III., jenž nastolil autoritativní režim 1941 - v době války se postavil Boris III. na stranu Německa, získal tímto činem řeckou a jugoslávskou část Makedonie září 1944 - ozbrojené povstání Vlastenecké fronty za pomoci Rudé armády svrhlo fašistickou diktaturu 15. 9. 1946 - celostátním referendem zrušena monarchie a vyhlášena Bulharská lidová republika, předsedou vlády jmenován Georgi Dimitrov 1948 - první smlouva s Československem o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci na 20 let 1989 - počátek změn politického režimu, odstoupení T. Živkova 1990 - tento rok nepřinesl v Bulharsku přehnané očerňování období socialistického zřízení. To je chápané jako status quo ante se snahou po objektivním pochopení a hodnocení; zvolen prezident Ž. Želev 1994 - přistoupení k projektu Partnerství pro mír 2004 - členem NATO 2007 - členem Evropské unie ZBYNĚK KUCHYŇKA Neu‰lo nám Mladiče usvědčit. Zejména tehdy, kdy proti nim vystupoval jediný svědek, který potvrdil údajné hromadné popravy civilistů u Srebrenice. (Byl jím Dražan Erdemovič.) Suma všech lží, polopravd a zkreslování počtů obětí, provázející rozpad Jugoslávie, spolu se srebrenickou lží, jsou to největší lží od konce druhé světové války. A zatímco lži podobného kalibru světová veřejnost striktně odmítá, stává se protisrbský rasismus povinnou výbavou všech těch rádoby politiků evropského kalibru. Přenesení viny za rozpad Jugoslávie a za prolitou krev v jugoslávských válkách pouze na Srby je „obrovské“ vítězství válečné protisrbské propagandy a selhání světové veřejnosti. Existence Mezinárodního tribunálu v Haagu (ICTY), rozpad Obyvatelé obce Limanskoje v ukrajinské Oděské oblasti se ručně postavili na rozhodný odpor členům nacionalistického „praporu“ Azov, kteří přijeli odstranit Leninův památník. Podporovatelem Azova je český europoslanec Štětina (v šedesátých letech člen KSČ). ■ Tajemná koule Generál Ratko Mladiã Jugoslávie a degradace jednoho národa, vytvořily předpoklady, že obdobně v budoucnu může být nakládáno s každým jiným národem. O jedinci nemluvě. STANISLAV HRZINA Islámsk˘ stát pfiichází do Kosova Nápis „Islámský stát přichází“ byl nasprejován na zeď pravoslavného chrámu sv. Mikuláše v Prištině. O incidentu informovala srbská rozhlasová stanice z Bělehradu B92. Kněz Darko Marinkovič italským vojákům KFOR uvedl, že před několika dny vandalský čin oznámil policii. Podle jeho slov má nápis souvislost s výročím událostí v roce 2004, kdy 17. března došlo na území ovládaném kosovskými Albánci k protisrbskému pogromu. Do 19. března bylo zavražděno 19 Srbů. Zničeno bylo 39 pravoslavných chrámů a kostelů a 935 obytných domů. Na mno- hých objektech byly tehdy nápisy „Smrt Srbům“. Ze svých domovů bylo vyhnáno okolo čtyř tisíc osob srbské národnosti. Pogromu se na straně Albánců účastnilo více než 50 tisíc lidí. Oficiální představitelé tzv. samozvané Republiky Kosovo sice vystupují proti Islámskému státu, je ale známo, že v jeho řadách mnoho kosovských islamistů bojuje. Již na počátku kosovské krize dostávali evropští představitelé varování (mimo jiné izraelských tajných služeb), že Kosovo se stane vedle centra organizovaného zločinu také nástupištěm militantních muslimů do Evropy. (Kosovo online) Co vydrÏí Moldavsko? Současné Moldavsko otevř eně a br utálně dr ancované vlastními zbohatlíky a galer kou se dostává do bezvýchodné situace. Cesty po Evr opě za pr ací k uživení rodin, hladová emigr ace. To vše oslabuje vlastní společnost, kter á již zř ejmě ztr atila sílu řešit demokr atickou cestou své vnitř ní pr oblémy. Tak jak je v oblasti Balkánu zvykem, tak i zde se r odí něco „nového velkého“. Rok 2018 bude rokem tzv. velkého rumunského sjednocení. V roce 1918 byly po rozpadu Rakouska-Uherska k rumunskému království připojeny Transylvánie (maďarská) a Bukovina (jihozápad Ukrajiny). Rumunští nacionalisté uvažují o novém „anšlusu“, nyní moldavském, kdy má být Moldavsko pozřeno sousedním Ru- munskem. Půjde vše podle plánu? V roce 2018 je evidentně v plánu prorumunský „unionistický státní převrat“ ve smyslu „Velkého Rumunska“. Ve své podobě předpokládá včlenit do nově formovaného Velkého Rumunska vedle Moldavska i Podněstří a rovněž část Ukrajiny (Bukovinu a Oděskou oblast). Citujeme: Slogan sil ordinujících Moldavsku výmaz z politické mapy, zní přímočaře: „Moldavsko jako stát se ukázalo neživotné a co nejdřív se proto musí spojit s Rumunskem. Unionisté působí v mocenských strukturách a pod různými značkami i v řadách opozice, pořádající mítinky za předčasné parlamentní volby.“ (Podle Vladislava Guleviče) (sh) Jak zdárnû lobovat Kosovo se stalo 55. členem Evropské fotbalové unie. Přijetí této srbské enklávy schválilo valné shromáždění na kongresu UEF v Budapešti nejmenším možným poměrem hlasů 28:24, dva hlasy byly neplatné. (Nebude bez zajímavosti, jak který delegát hlasoval a kdo se podvolil protisrbskému tlaku.) Proti přijetí nového člena před volbou protestovali Srbové, kteří neuznávají Kosovo za suverénní stát, a hodlají rozhodnutí napadnout u Sportovního arbitrážního soudu v Lausanne. „Je to politický a nikoli sportovně fotbalový návrh. Vyvolá to pobouření v regionu a otevře Pandořinu skříňku po celé Evropě,“ varoval před hlasováním šéf srb- ského fotbalu Tomislav Karadžič. Jako plnohodnotný člen UEFA nyní může Kosovo i jeho fotbalové kluby začít hrát oficiální kontinentální soutěže. To je první krok nezbytný pro přijetí do FIFA. Toho se země může dočkat už na kongresu FIFA v Mexiku. Kosovo by tak ještě mohlo stihnout zářijový začátek kvalifikace MS 2018. Mezinárodní federace už jihosrbské provincii, která vyhlásila jednostranně nezávislost v roce 2008, povolila v lednu 2014 hrát přípravné reprezentační zápasy s týmy mimo země bývalé Jugoslávie. Zatím se ale musí obejít bez vlajek či jiných státních symbolů a hymny. (ČTK) MuÏ se srdcem junáka Dne 1. června letošního roku si připomínáme již neuvěřitelné 91. výročí narození přítele, demokrata, lékaře a bojovníka za spravedlivé uspořádání Balkánu po násilném rozpadu Jugoslávské federativní republiky. Tohoto životního jubilea se dožil v plné síle profesor MUDr. Rajko Doleček, DrSc. Prof. MUDr. Rajko Dolečka známe jako lékaře česko-srbského původu, autora více než 200 odborných publikací i jako odborníka pro zdravou výživu v televizi. Politicky a společensky aktivně obhajuje pozice srbského národa, k publikační činnosti vedle denního tisku a dalších periodik rovněž využívá Slovanské vzájemnosti. Vážený příteli, do dalších let Ti přeje Slovanský výbor a celá redakce Slovanské vzájemnosti mnoho pevného zdraví a síly, zejména pro Tvůj boj na straně srbského národa. Redakce Slovanské vzájemnosti Semir Osmanagič, bosenský amatérský záhadolog a archeolog, objevil u města Zavidoviči tajemnou kouli, kterou představil jako artefakt (snad) mimozemského původu). Tento objekt považuje za pozůstatek neznámé civilizace obývající Balkán před více než 1500 lety. Obyvatelé městečka a jeho okolí se připravují na turistický boom a patřičné zisky z tohoto objevu. ■ Obama a Syfiané Prezident Obama chce do USA přesídlit desítky tisíc Syřanů, což se mnoha lidem nelíbí. „Ačkoli nás někteří politici ujišťují o opaku, nemáme žádný způsob jak tyto lidi prověřit, neexistuje nějaká databáze. Často vůbec nevíme, o koho vlastně jde, na jaké lidi nebo organizace je dotyčný napojen. Riziko infiltrace je obrovské,“ prohlásil generál a spolutvůrce vnitřní bezpečnosti USA Bruce Lawlor. ■ ¤ekl to Walesa skuteãnû? Chápu, proč Polsko a Evropa se brání jejich přílivu. Řekl o Syřanech Lech Walesa. Oni přicházejí z míst, kde jsou lidem stínány hlavy. Obáváme se, že jednou se to stane i nám. My v Polsku máme malé byty, nízké platy a skromné důchody. Při sledování uprchlíků v televizi, jsem si všiml, že vypadají o moc lépe než my. Jsou dobře živeni, velmi dobře oblečeni a možná dokonce bohatší než my. ■ Doba plotÛ Máme za sebou různé „doby“, mezi nimi i dobu kamennou. Nyní se dostáváme do doby plotů a novinkou se stává i plot mezi slovanskými zeměmi. Ne pro rozvoj a spolupráci mezi národy, ale pro jejich rozdělení. Polští nacionalisté navrhují postavit zeď na hranici s Ukrajinou kvůli ochraně před ukrajinskými migranty. Polská organizace „Národní hnutí“ vystoupila s iniciativou postavit stěnu na polsko-ukrajinské hranici, aby se zabránilo přílivu nelegálních migrantů. Že podobné návrhy neposilují slovanskou sounáležitost je evidentní. ■ Kde chybí argument, nastupují uráÏky Bývalý pražský primátor Jan Kasl v rozhovoru pro Parlametnílisty.cz sprostě zaútočil na prezidenta Miloše Zemana. Není nutno „kanálnické“ výroky opakovat. Podstatné je, že pan Kasl se zařadil mezi všechny ty (ať se sami pojmenují), kteří nedostatek argumentů pro diskusi nahrazují sprosťárnami. A nelze než souhlasit s mluvčím Jiřím Ovčáčkem, který v reakci hovořil „o frustraci pražské kavárny z občany svobodně zvoleného prezidenta“. ■ Klokaní soud Mezinárodní trestní tribunál v Haagu pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii (ICTY) dostal na Západu brzy po svém vzniku (1993) pro řadu svých závažných prohřešků nelichotivou přezdívku Klokaní soud. Podle Websterova slovníku (1966) je klokaní soud takový soud, který je charakterizovaný nezodpovědnými a neoprávněnými postupy, soud bez právního postavení; že je to výsměch soudu, ve kterém jsou základy zákona a spravedlnosti zneužívány, pošlapávány. ■ Druh˘ slet 1891 (1887) – 125. v˘roãí Sokolové jej chtěli uspořádat již v roce 1887, vídeňské úřady jim však akci v plánovaném rozsahu nepovolily. Místo něho uspořádali Sokolové česko-americké závody v Českém Brodě, kam přijelo údajně 40 000 návštěvníků i delegace Sokola z USA. Další slet se podařilo uskutečnit až jako doprovodnou akci Jubilejní výstavy 1891. V Královské oboře nedaleko Výstaviště bylo vybudováno provizorní cvičiště s tribunami pro 7000 diváků. Čtyřdenního sletu ve dnech 27. června až 30. června 1891 se zúčastnilo 2310 cvičících Sokolů, v průvodu Prahou pochodovalo 5520 sokolů v krojích, bylo uskutečněno několik doprovodných akcí na různých místech Prahy. Stránku 5 připravil a rediguje Stanislav Hrzina. 6 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 199/2016 K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A Franti‰ek ·kroup – tvÛrce ãeské hymny Zemû SrbÛ Kosovo-Pri‰tina Petar II. Petrovič Njegoš (1813-1851), černohorský vladyka, a srbský romantický básník, jehož hlavním dílem je Horský věnec, epos o vyhubení poturčenců v Černé Hoře, zasloužil se o centralizaci černohorského státu. Jeho socha stojí od 28. 6. 1996 v Prištině na místě Národní a univerzitní knihovny, filozofické fakulty a chrámu Krista spasitele. Stojící socha velikého vladyky pravou rukou spočívá na srdci a levou s napnutým ukazováčkem ukazuje k zemi: „Toto je moje země.“ Ano, je to srbská země, země posetá perlami srbských monastýrů, prosáklá krví srbských bohatýrů. Nyní však po ní šlapou okované boty barbarů. Avšak srbské kořeny se nedají vyrvat ani zadupat. Ještě se to nikomu nepodařilo. Srbský národ vždy vstal Kosovo-Pri‰tina, Petar II. Petroviã Njego‰ z popela. I teď vstane a hrdě s pravou rukou na srdci, levou s napnutým ukazováčkem ukáže k zemi: „Tahle země je naše!“ (nw) Havlíãek a slovanství Havlíčkova jeremiáda: „Ach, nastali nám přežalostní dnové. V jednom hrají Němci, v druhém Arabové! My, chudáci, nemůžem se žádného uchopit. Musíme své české groše do obou dvou klopit.“ Zamysleme se v roce památných výročí Karla Havlíčka (1821-1856) nad jeho slovanstvím. O tom, jakou historickou roli sehrál tento mladý buditel pro obrození českého vlastenectví, je všeobecně známo a dodnes snad i oceňováno. Ale co slovanská pospolitost, jakou roli může sehrát? O tom zase začal mladý Karel přemýšlet již od svých 17 let, kdy začal studovat na německobrodském gymnáziu. Tam nevládla tak tuhá germanizace jako jinde a on se mohl dostat i ke čtení českých knih. Vyrůstal z něho český patriot. Když v roce 1839 odcházel z brodského gymnázia na studia filozofie do Prahy, napsal směle svému spolužákovi: „Němčiny jsem se zcela zřekl, a svatou libozvučnou mateřskou řeč uchopiv, se vší chutí Čechem chci býti i řečí i skutky.“ V této době ideového zrání na Havlíčka mocně působila Kolárova poezie. Pod jejím vlivem se u něho vlastenectví spojovalo s vřelým vztahem k ostatním slovanským národům. Slovanskou vzájemnost považoval za nejvyšší povinnost českého vzdělance. Zároveň však v arcibiskupském semináři, kde začal studovat, poznával, že katolická církev představuje sílu spíše nepřátelskou pro vlastenecké hnutí. Stával se vůči ní stále více kritičtějším, což způsobilo, že o prázdninách 1841 byl ze semináře vyloučen. Havlíček se začal usilovně učit slovanským jazykům, studoval národopisná a historická díla o Slovanech. O prázdninách 1842 navštívil Krakov. Polský revoluční romantismus ho v té době značně ovlivňoval, což se projevilo i na prvních Havlíčkových literárních pokusech. Odpovídalo to i tužbám mladého studenta procestovat slovanské země a poznat osobně život tamních obyvatel. Proto byl nesmírně šťasten, když mu Pavel Josef Šafařík zprostředkoval místo vychovatele v Moskvě. Do Ruska odejel přes Halič v říjnu 1842. Musel se zdržet dva měsíce ve Lvově, kde s účastí sledoval ukrajinské národní hnutí, v němž nacházel mnohé analogie s českými poměry. Pozoroval národnostní napětí mezi Poláky a Ukrajinci, způsobené bezohledným utlačováním ukrajinského lidu polskou šlechtou. Havlíček tehdy ostře odsoudil egoismus polského feudálního panstva. Jeho dřívější sympatie k Polákům značně ochladly. Pobytem v Moskvě byl Havlíček zpočátku přímo nadšen. Pohyboval se především mezi slavjanofily, zdokonaloval se v ruštině, s obdivem studoval Gogolovo dílo, v němž oceňoval hlavně jeho mistrovství satiry. Obdivoval velikost ruského národa, avšak zároveň pozoroval krutost nevolnictví a despotismus carského režimu. Do Čech pak psal, že „ruský sedlák a kupec zasluhují čest a slávu.. a až on se někdy prodere navrch, pak ukáže světu, co jest ruský pravoslavný národ“. Jak poznával tehdejší ruské poměry, stával se k nim stále více kritickým. Týkalo se to i slovanské otázky. Jeho dosavadní náStránku 6 připravila Nataša Weberová zory na Slovanstvo jako jednu velkou rodinu vyprchaly. Odvrátil se od slavjanofilů, jejichž okázalé vlastenectví shledal neupřímným. Stalo se mu jasným, že feudální Rusko je sice mohutným, avšak české národní hnutí v něm nemůže hledat oporu. V „Obrazech z Rus“ se začínají zračit změny v jeho myšlení. Po návratu domů se rozhodl, že s kritikou slovanství vystoupí veřejně. Obrátil se k satiře a ke svým epigramům. Ty trefně nazval „malinkými nádobkami, do kterých vztek svůj nalívám“. Navíc je chtěl doprovázet obrázky, které by jejich účinek ještě zvýraznily. Trpěl zjištěním, že i doma se vlastenectví často stávalo pouhou módou. V České včele kritizoval i Tylovu novelu „Poslední Čech“. Ve svém článku „Slovan a Čech“ (1846) se vyjádřil kriticky i vůči Kolárově ideji o slovanské vzájemnosti. Stále bližší se mu zdála myšlenka austroslovanismu. Slované, kteří trpí pod rakousko-uherským absolutismem, musí mít zákonitě k sobě nejblíže. To se již blížil revoluční rok 1848, kdy se jeho pozornost soustřeďovala kromě národnostních i na sociální problémy. Aktivně se zúčastnil příprav a jednání Slovanského sjezdu 1848 v Praze. Když po řadě perzekucí v Praze začal vydávat v Kutné Hoře časopis Slovan, měnila se v něm jeho opozice v neohrožený zápas proti všem reakčním silám. Odtud pak vedla cesta k jeho vyhnanství v Brixenu, kterou tak barvitě vylíčil ve svých „Tyrolských elegiích“. Před 70 lety jsem se jakožto místní rodák zúčastnil velkolepé slavnosti přejmenování Německého na Havlíčkův Brod a odhalení nádherné sochy tohoto velkého českého buditele, který zemřel tak mlád. Co k tomu dodat dnes? Skromně se pokusím o „havlíčkovský“ epigram: „Po slovanství dychtili předkové s Tebou,/ Rozbroje je však štěpily, až zůstali jen ve dvou./ I dnes Slované zanechte trpkých půtek,/ Raději stoupněte výš na svépomocný schůdek./ Slasti hledejte spíš ve vinobraní a zbavte se hrozné moci zbraní.“ JIŘÍ OPRŠAL František Škroup se narodil 2. června 1801 v Osicích u Hradce Králové v kantorské rodině. Jeho otec jako skladatel jej poměrně brzy seznámil s hudbou, takže syn od svých osmi let vystupoval s hrou na flétnu. V letech 1812-13 dokonce zpíval v Týnském chrámu, jako čtrnáctiletý studoval na gymnáziu v Hradci Králové, později absolvoval dva roky studia filozofie a též studoval i práva na pražské univerzitě, která nedokončil. V té době vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. V roce 1823 Škroup založil první českou operní družinu, která v Praze provozovala představení českých oper. Vedle sólového zpěvu ve Stavovském divadle se začal v nebývalé míře věnovat kapelnické činnosti, stal se nejprve druhým kapelníkem, později prvním kapelníkem, kdy ve Stavovském divadle řídil německý soubor (český soubor řídil jeho bratr Jan Nepomuk). Za největší Škroupovy zásluhy patří uvedení Wagnerových oper v Čechách, jako Tannhäuser, Lohengrin a Bludný Holanďan. Zároveň s pů- sobením ve Stavovském divadle dirigoval František Škroup i orchestr pražské konzervatoře a pedagogicky působil též v synagoze v Dušní ulici v Praze. Po výpovědi v divadle založil vlastní hudební školu. Skladatel napsal více než 120 skladeb, z nichž většinu tvoří písně jak na německé, tak hlavně na české texty básníků F. L. Čelakovského, J. K. Chmelenského a S. K. Macháčka. Škroup složil celkem osm oper. Operní prvotinou byl Dráteník, právě na libreto Josefa Krasoslava Chmelenského, který měl v provedení v roce 1826 obrovský úspěch. Druhou nejpopulárnější operou se stala vlastenecká zpěvohra Libušin sňatek. Velmi známou byla i opera Oldřich a Božena s českou premiérou v roce 1828. Na sklonku roku 1834 byla uvedena ve Stavovském divadle hra J. K. Tyla Fidlovačka s podtextem aneb Žádný hněv a žádná rvačka, s hudbou Františka Škroupa. Jakkoliv se jednalo o prostý lidový příběh z prostředí pražských ševců, posluchači byli při premiéře nadšeni, „mladí i staří povstali a ozýval se ohlušující potlesk“. Škroup totiž do hry vkomponoval 21 zpěvních vložek, z nichž právě ta, kterou zpíval slepý houslista Mareš, posluchačům mimořádně učarovala. Po celých Čechách ji potom zpíval známý basista Karel Strakatý. Slova písně Kde domov můj jsou velice výmluvná, píseň se zpívala na školách, v rodinách, při besídkách, na ochotnických divadlech, a to již v 60. letech 19. století. Byla jakýmsi hudebním odznakem české národnosti a národní hymnou se stala až v roce 1920. Ačkoliv hudební díla Františka Škroupa měla ve své době velice slušnou úroveň, neměl to zpěvák, skladatel a dirigent vůbec jednoduché, nebyl totiž přijat do Prozatímního divadla, takže byl nucen hledat obživu a uplatnění za hranicemi, stal se dirigentem v německé Opeře v holandském Rotterdamu. František Škroup zemřel 7. února 1862 v Rotterdamu a je zde také pochován. Nad jeho hrobem byl postaven památník a pamětní desku mají i na domě v Osicích. MILOSLAV SAMEK âernobylská katastrofa ManÏelé Irena a Michail Dzjubovi nav‰tívili v ãervnu roku 2012 âernobyl. Z této náv‰tûvy nám zapÛjãili nûkolik fotografií. Památník vûnovan˘ hasiãÛm, hrdinÛm, ktefií zabránili mnohem vût‰í katastrofû, neÏ si dovedeme pfiedstavit. Zemfieli na následky radioaktivního ozáfiení. U památníku stojí manÏelé Dzjubovi se sv˘m prÛvodcem. Foto Irena Dzjubová Třicet let již uběhlo od katastrofy, kdy lidé podcenili sílu přírodních zákonů a následky jsou nevyčíslitelné. Ukrajina – Černobyl nejhorší technologická katastrofa dvacátého století. Exploze byly tak silné, že část z nějakých 1200 tun radioaktivního materiálu, který byl z reaktoru vymrštěn, vyletěla do atmosféry. Vražedný koktejl z radioaktivního jódu, cesia 137, stroncia a dalších radioaktivních prvků zamořil během několika dnů začnou část Evropy. V zasažených oblastech je cesia stále více než polovina. Největší tíhu katastrofy nese Bělorusko, Rusko a Ukrajina. 46,5 tisíc km2 území Re- publiky Bělarus je zamořeno cesiem 137. Zamořena je čtvrtina jejího území. Zamoření Ukrajiny je 7 % a Ruska 1,5 % území. Na zamořeném území Běloruska žilo v roce 1986 2,2 milionu obyvatel, nacházelo se 3700 měst a vesnic, obyvatelé ze 476 z nich byli vystěhováni. Ještě dnes je 57 okresů zamořeno a 24 z nich je zničeno nejvíc. Ve speciálních léčebných zařízeních se ještě v dnešní době léčí jeden a půl milionu lidí, z toho 262 tisíc dětí a mládeže. Tito občané jsou všichni pod lékařským dohledem. V roce 2009 byl započat program znovuzrození a vybudování okresů postižených černobylskou katastrofou. A v letech 2011- 2015 bylo realizováno 25 speciálních inovačních projektů. Mnoho dětí z oblastí Běloruska zasažených radioaktivitou odjíždělo na ozdravné pobyty do České republiky. Za tuto pomoc běloruská vláda vyjadřuje velké poděkování. Viktor Vladimírovič Ševcov z Velvyslanectví Republiky Bělarus v ČR otevřel dne 3. 5. 2016 ve 3. poschodí ul. Politických vězňů č. 9, v Praze výstavu o důsledcích černobylské jaderné katastrofy v Bělorusku. Je dobré ji zhlédnout a zamyslet se nad fotografiemi dokumentující katastrofické následky této tragické havárie. (nw) Rusk˘ hudební skladatel 20. století Igor Fjodorovič Stravinskij se narodil 17. června 1882 v Oranienbaumu, v rodině basisty Opery v Petrohradu. Již jako poměrně mladý zkusmo komponoval, čehož si všiml N. A. Rimskij-Korsakov, který mu v soukromých lekcích dával potřebné informace v hudební instrumentaci a kompozici. Jako hudební skladatel se především orientoval na balety, z nichž nejznámější jsou Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara. Typickou ruskou pohádkou je báchorka o ptáku Ohniváku, která ho lákala hlavně proto, aby hudbou dokázal nutnost popsat celý děj. V podstatě vytvořil několik verzí baletní suity, které jsou dnes častěji prováděny než samotný balet. Když se Stravinskij později přestěhoval do Švýcarska, začal pracovat na Petruškovi, jenž po dokončení měl veliký úspěch, což ocenil i francouzský skladatel Claude Debussy. Hlavní postava tohoto baletu pochází z komediantského a jarmarečního prostředí. V roce 1913 měl v Théatre des Champs-Élysées premiéru Stravinského balet Svěcení jara, inspirovaný obrazy z pohanského Ruska, a to zejména starými rituály uctívání příchodu jara. Premiéra byla pro autora, dá se říci, neúspěšná, v koncertním provedení v roce 1914 však bylo nadšení obecenstva tak veliké, že Stravinskému provolávalo slávu. V roce 1920 se Stravinskij přestěhoval do jižní Francie, později se s rodinou usadil v Paříži. Umělec zde zkomponoval jakousi operu – oratorium Oedipus Rex, která je vlastně vrcholem Stravinského neoklasicis- mu, jakkoliv bylo dílo přijato značně rozporuplně. V roce 1940 se usadil v Kalifornii a po pěti letech získal americké občanství. V tomto období vytvořil významné skladby, jako byla opera Persefona, balet Orfeus a v roce 1951 opera Život prostopášníka. Stravinskij byl velkým optimistou, jeho život byl klidný a spořádaný. V roce 1962, po téměř padesáti letech, navštívil Sovětský svaz, byl zde nadšeně přijat a v Leningradě se setkal dokonce s Dmitrijem Šostakovičem. Stravinskij zemřel 6. dubna 1971 (45. výročí úmrtí) v New Yorku ve svých 88 letech na srdeční selhání a je pohřben na hřbitově San Michele. MILOSLAV SAMEK Hraniãáfii Pfiíbramska snûmovali Karel Mináfi byl otec pfiedsedy Slovanského v˘boru âR Jana Mináfie, kter˘ na vernisáÏi spolu se sv˘m synem Jifiím zazpíval dvû moravské písniãky z HorÀácka V restauraci Ravak na svém shromáždění schválil Okresní sněm Klubu českého pohraničí Stanislava Kofroně Příbram zprávu o činnosti klubu přednesenou Václavou Královou, ve které zhodnotila roční aktivity, zprávu o hospodaření přednesenou Jiřím Fungáčem a navržené změny ve výboru. Práci našeho klubu ocenil a za podporu akcí pořádaných mimo příbramský region poděkoval předseda Krajské rady KČP Jiří Pokorný, který také předal klubová vyznamenání Václavu Šlechtovi, Blance Paszanyiové, Jarmile Příhůnkové, Josefu Černému a Václavu Čekanovi, kterými ocenila Středočeská krajská rada KČP obětavou práci našich členů při organizování a pořádání společenských akcí k šíření vlastenectví a národní hrdosti. Seznámil nás i s připravovanými akcemi v Poběžovicích, Praze a Lidicích, ale i na Slovensku k připomenutí práce našich hraničářů, osvoboditelů a odbojářů i Slovenského národního povstání. S přípravou oslav 1. máje v Příbrami a Dobříši a naší účastí na akcích k připomenutí osvobození ČSR na Slivici, Třemošné a u památníčků padlých osvoboditelů, seznámil přítel Bartoň. Předseda Slovanského výboru Jan Minář vyzdvihl naši snahu o širokou spolupráci se společenskými organizacemi v Příbrami v boji proti zkreslování historie, při obhajování pravdy. V diskusi se k práci klubu a možnostem jak zlepšit naši práci vyjádřila řada členů, ke zvýšenému působení na mládež vyzval Mirek Maršálek i starosta Jinec Josef Hála. Předsedkyně klubu V. Králová členy ujistila, že přednesenými podněty se výbor bude zabývat a po přijetí unesení shromáždění ukončila, aby přítomní mohli dále neformálně diskutovat s hosty shromáždění. (aba) 199/2016 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 7 H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E Krvavé slunce nad Prahou Pondělní ráno 21. června 1621 přivítala Praha nezvyklým tichem, rušením jen dupotem vojenských bot a cvakotem koňských kopyt. Silné oddíly vojska se přesunovaly do centra města, s cílem zabránit případným bouřím. Vycházející rudé slunce bylo předzvěstí prolité krve. Ještě nikdy se nepřipravovalo Staroměstské náměstí na tak pochmurné divadlo. Dobové znázornûní popravy ãesk˘ch pánÛ Vysoké popraviště bylo obklíčeno jezdci a řadami císařských žoldnéřů. Za jezdci se kupily řady diváků, kteří rovněž obsadili okna a střechy okolních domů. Orloj odbíjí devět hodin, ihned poté třeskne na Hradčanech rána z děla. „Hrabě Jáchym Ondřej Šlik z Holejče a z Pasauna!“ Exekuce může začít touto první obětí! Exekuce 27 účastníků stavovského povstání (16181620) v Praze na Staroměstském náměstí byla jedním z důsledků neúspěšného povstání. Po prohrané bitvě na Bílé hoře byl vytvořen zvláštní tribunál v čele s Karlem z Lichtenštejna. Bylo vyneseno celkem 43 rozsudků smrti nad těmi, kteří neopustili zemi. Mezi 27 popravenými byli tři členové panského stavu, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů (z popravených bylo dvacet dva Čechů a pět Němců). Exekuce nebyla jediným důsledkem. Dalším byla dědičná držba české královské koruny v rukou Habsburků a následná rekatolizace. Do té doby bylo 75-90 % Čechů protestantského vyznání. Nebylo tedy divu, že za exekucemi stáli právě jezuité, kteří u císaře Ferdinanda vyžadovali exemplární tresty. Následovala velká emigrantská vlna, která postihla většinu české inteligence a němčina se vyrovnala češtině, dochází k celkové germanizaci obyvatelstva. Domácí šlechta je nucena vlivem konfiskací ke slučování s šlechtou cizí. Exekuce znamenala radikální změny v sociálních poměrech stavovské obce Českého království. Stavovské povstání nemělo charakter národního ani občanského povstání. Ve své podstatě se jednalo o politickomocenský boj. Na Staroměstském náměstí slavila katolická strana triumf vítězství. Samo stavovské povstání mělo pro České království nedozírné následky a uvrhlo český národ do třistaleté habsburské poroby. STANISLAV HRZINA Je Kalergi na‰í tradicí? Máme své tradice. Za mír a spolupráci národů, jak si přáli král „dvojího lidu“ Jiří Poděbradský i navýsost tolerantní exulant Jan Amos Komenský. A v nové době jak pro podobné cíle pracovali prezidenti T. G. Masaryk a E. Beneš a potom další zástupci naší republiky ve Spojených národech po první a v Organizaci spojených národů po druhé válce světové. Novou kvalitu vzájemných vztahů představuje Evropská unie. Zpočátku montánní společenství uhlí a oceli mezi Francií a Německem z r. 1951. Tehdy k nim přistoupilo ještě několik zemí, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Itálie. Dnes EU sdružuje 28 států k prohloubené vzájemnosti a kooperaci. Evropská unie, s institucionálním sídlem v Bruselu, pokročila v procesu integrace zúčastněných zemí dále než široce obecně politická Organizace spojených národů z r. 1945 s institucionálním sídlem v New Yorku. Dověděli jsme se, že za zásluhy o budování evropské integrace se předním politikům uděluje vyznamenání, cena, pojmenovaná na počest jednoho ze zakladatelských inspirátorů sjednocení Evropy – Richarda Coudenhove Kalergiho. Cen bylo uděleno jíž 19, v poslední době byli takto vyznamenáni, vždy v dvouletém odstupu, paní Merkelová a páni Rompuy a Junkers. A tak se ptám. Proč se ta cena za zásluhy o evropskou integraci uděluje na počest „Panevropana“ pana Kalergiho, proč ne na počest federalisty F. W. Foerstera? Na dotaz, zda A. Merkelová plní svou imigrační politikou Kalergiho plán, totiž proměnit Evropu národních států v nesourodou etnickou kaši, odpověděl M. Ransdorf na svém posledním webu 21. února t. r., že paní Merkelová má přírodovědní vzdělání, takže sotva zná Kalergiho myšlenky. Ale připustil, že současná situace ten plán připomíná: podpora masové imigrace do Evropy, zabezpečování pohybu běženců četnými „neziskovkami“, jednoznačně pozitivní ovlivňování veřejného mínění. A tak se ptám. Je masová imigrace důsledek historických souvislostí nebo také realizace něčího úmyslu? Nahodilá shoda? Heterogonuie účelů nebo dlouhodobě sledovaný záměr? Odbourat národní státy a jejich svrchovanost v zájmu svobodného pohybu osob, zboží, kapitálu? Vnitřní rozvrat společnosti popřením společných cílů a ideálů ve prospěch individuálních sobeckých zájmů? Čí jméno nese „Evropská cena“, cena za zásluhy o evropskou integraci? Kalergiho? Richard Nicolaus von Coudenhove-Kalergi (1894-1972) byl rakouský šlechtic s čs. občanstvím, spisovatel a politik. Spoluzakladatel hnutí Panevropy, panevropské unie roku 1923 ve Vídni. Dostalo se mu finanční podpory od největších boháčů světa. (Rotschild, Warburg…). Za základ pro hnutí pokládal křesťanství, svobodu, mír a kulturu. Byl pro součinnost hospodářskou, politickou a kulturní, chtěl vytvořit Spojené státy evropské, bez Ruska a Anglie, zato však s mimoevropskými koloniemi. V zájmu integrace chtěl zrušit právo národů na sebeurčení, jejich homogenitu, identitu, demokracii, princip rovnosti a obnovit vládu elity, aristokracie ducha. Takovou elitou mu byli i podnikaví Židé. Eliminoval zcela etnickou, historickou a kulturní sounáležitost národů. Jako by neexistovala. Vláda podle něj se má opět vrátit šlechtě, ostatní obyvatelstvo se prý bude svobodně mísit a vytvoří ovladatelnou rasu, lidi, podobné starým Egypťanům. Kterýsi horlivec napsal, že Kalergi získal podporu T. G. Masaryka a E. Beneše. Ve skutečnosti o ni jako mladý ambiciózní politik v počátcích Československé republiky, jejímž byl podle místa rodiště a bydliště občanem, usiloval. Kromě zdvořilého ocenění myšlenky zabezpečit mír mezi evropskými zeměmi se mu však žádné podpory nedostalo. Masaryk i Beneš měli jiné představy, vedené zájmem o práva malých národů včetně demokracie a humanity. Bližší jejich názorům byl v Německu nepohodlný pacifista F. W. Foerster (18691966). Obracel se na „všechny státníky světa“ se svým plánem na federalizaci svobodných, demokratických národů Evropy. Proč se nepřipomíná jeho jméno? Kdo spíše má být uznán za předchůdce dnešní Evropské unie? EU má sloužit zájmům elit nebo zájmům občanů v spravedlivé demokratické společnosti? O Kalergiho „Panevropě“ jsme dlouho neslyšeli. Až teď našli někteří konspirativci utajené jádro Evropskou unií podporované masové migrace v Kalergiho plánu Panevropy. A plánu se dostalo alarmujícího názvu: „Legální genocida evropských národů.“ Podobný plán zcela nepokrytě nedávno publikoval Američan Th. Barnett. Časové i věcné souvislosti konspirativním teoriím unikají. Ale otázka státně politických národních hodnot při integraci Evropy zůstává. A tak se znova ptám. Proč „Evropská cena“ má být poctou R. Coudenhove-Kalergimu? STANISLAVA KUČEROVÁ Politik, voják, astronom a ãlovûk Málokterá slovenská osobnost si zaslouží takovou pozornost jako Milan Rastislav Štefánik. Člověk, kterému bylo dáno do vínku tak málo času. Člověk a politik, který přes svůj mladý věk zanechal za sebou tak hlubokou stopu v srdci obou národů. M. R. Štefánik se narodil 21. července 1880 v Košariskách u Brezové pod Bradlom na západním Slovensku, v rodině evangelického faráře a slovenského vlastence. Původně studuje stavební inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze, později studuje astronomii a matematiku na Univerzitě Karlově. Po završení studia a získání doktorátu odchází do Paříže. V roce 1911 získává francouzské státní občanství. Po vypuknutí první světové války rukuje do francouzské armády a stává se pilotem eskadry MF-54. V bojích na srbské frontě havaruje a je raněn. Po válečných peripetiích se ocitá zpět v Paříži, kde se seznamuje s E. Benešem a T. G. Masarykem. Tato společnost tří silných osobností začíná prosazovat ideu společného státu Čechů a Slováků – tedy samostatného Československa. To, že Češi a Slováci bojovali na straně Dohody, přesvědčilo amerického prezidenta T. W. Wilsona, aby dal zelenou vzniku Československa. Štefánik k tomu přispěl významnou měrou při organizování legionářských vojsk v Itálii, Francii a Rusku. Rovněž jeho diplomatický přínos pro nově vznikající republiku byl důležitý. Závěrečnou kapitolu jeho krátkého života napsala letecká havárie 4. května 1919, kdy brigádní generál M. R. Štefánik při návratu z Itálie na rodné Slovensko zvolil letadlo. Důvodem jeho volby bylo odmítnutí dotknout se jakkoliv rakouské půdy (i cestou vlakem). Jeho letadlo poblíž Bratislavy havarovalo a on zemřel v troskách stroje. Umírá v nedožitých 40 letech. (sh) Staromûstské námûstí 21. ãervna 1621 PÛl milionu cizincÛ Před mnoha staletími podle dějepisců kněžna Libuše z rodu českých Přemyslovců prohlásila: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkati!“ Prozíravosti vyřčeného svědčí historie se stále narůstajícím vnitřním i vnějším rozsahem. Stověžatá Praha, střed Evropy ze všech světových stran byla a je pomyslným kulturně-společenským magnetem jak pro Čechy, tak i ostatní národy. Podle výstupů ze sčítání lidu Českého statistického úřadu k 30. červenci 2014 dle národností žilo v Praze 1 268 796 obyvatel. Z toho Češi, Moravané a Slezané v počtu přes 800 tisíc (825 688) a cizinci téměř půl milionu (443 108). S postupem času jsou počty vzrůstající. V zájmu kulturně-společenského porozumění a spolupráce mezi národnostmi a domácím obyvatelstvem hlavní město ve svém objektu – ulice Vocelová, Praha 2, otevřelo dnem 21. června 2007 Dům národnostních menšin, jehož ředitelem se všemi zodpovědnostmi je Čech. Cizinci si mezi sebou volí Programovou radu s příslušným předsedou. Každý národ zde má svůj sekretariát, vlastní knihovnu, pracuje podle svých kompetencí včetně vydávání různých publikací, tisků a podobně. Pro všechny je k dispozici společenský sál a další zařízení. Slouží mimo jiné k pořádání „konferencí a setkávání národnostních menšin“, obvykle v pololetních intervalech. Dům národnostních menšin, obecně prospěšná společnost v Praze tím přísluší mezi organizace, zajišťující spolupráci mezi zemí hostitelskou – Českou republikou a příslušníky národnostních menšin. JULIE MASOPUSTOVÁ Dalimilova kronika Jeden z dokladů povědomí o českém národu jako o víc než tisícileté entitě a hrdém vnímání češství, takřka v moderním slova smyslu, nám podává tzv. Dalimilova kronika. Není plně známo, kdo vlastně byl jejím pravým tvůrcem. Dá se jenom usuzovat. Vše pak nasvědčuje tomu, že pochází z pera šlechtice, absolvujícího částečné teologické vzdělání, který pociťoval ohrožení národa. Přičemž mnohdy kladl zájmy celku nad zájmy své třídy. Z textu lze vycítit určitou představu o rovnosti lidí, tehdy naprosto neobvyklou a nečekanou. To může být klíč k pochopení sociální funkce Dalimilovy kroniky a odhalení jedné z příčin dlouhodobé obliby. Opisy jsou zachovány zhruba od jejího vzniku až do poloviny patnáctého století. Původně se označovala jen jako kronika česká, případně kronika boleslavská či prostě kronika. Podnět ke změně dal Václav Hájek z Libočan, když mezi zdroji svého díla (1541) uvedl jakéhosi Dalimila Mezeřického, kanovníka kostela Boleslavského. Neznámého autora potom Tomáš Pěšina z Čechorodu (1629-1680), ztotožnil s veršovanou kronikou boleslavskou. Na tuto chybu upozornil již J. Dobrovský, ale literárně-historická pojednání už od vžitého názvu neupustila. Česky psaná veršovaná kronika pochází z počátků panování krále Jana Lucemburského. Stylem připravovala cestu vzniku vypravěčské prózy. Za povšimnutí stojí, že zároveň představuje první českou literární památku, přeloženou do němčiny, a to dokonce hned ve 14. století. Posláním práce v době jejího zrodu bylo podat společensko-kritické varování a tím zapůsobit na postoje ostatních. Příběhy z dávných národních dějin mají dávat hodnotové žebříčky, podle kterých je nutné se řídit. Pozornost přitom poutá pisatelovo přirovnání kladného chování dřívějších knížat a králů s jejich postojem k češství a naopak, zatracuje ty, jež se v jeho očích zpronevěřili. Vyprávění tohoto našeho vpravdě eposu začíná příchodem praotce Čecha, i když ještě předtím zmiňuje potopu světa. Vychází především ze starší latinsky psa- né Kosmovy kroniky. Zmiňuje též vladaře, které dějepisecká věda neuznává co historicky doložené osobnosti (Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít). Dalimil přijal celkem originální výklad, proč bylo o nich minimum odkazů. „Ti všichni nezanechali jména dobrého, nebo byly hloupé jejich mravy, proto o nich písmo nic nepraví.“ Definování národa na novodobém principu spatřujeme také v Dalimilově pojetí českého jazyka. Vůbec dokázal cosi úžasného. Chtěl poučit svou přítomnost pomocí minulosti a netušil, bohužel, že jeho slova budou inspirativní rovněž po sedmi stech letech. Člověk středověku vyjádřil vzkaz pro budoucnost. Jako by prozřetelně varuje před bruselskou byrokracií a celou tzv. evropskou integrací v podobě Evropské unie. „Bude-li nad vámi cizozemec vlásti,/ nebude váš národ dlouho trvati.“ Pamatuje i na právě s tím spojený, tolik dnes akceptovaný kosmopolitní směr: „Cizinec nepřišel hledati dobra tvého,/ ale proto, aby hledal užitku svého.“ V této souvislosti si nemohu závěrem odpustit malou poznámku. Mám už delší dobu obavy, že přestáváme být národem, ale stáváme se jenom shlukem obyvatel, žijících zrovna v prostoru střední Evropy, nikoliv v zemi svých předků. I západní americko-evropské společenství, ke kterému se dvacet šest let oficiálně tak halasně přičleňujeme, je v úpadku. Nezabrání mu ani nové a nové emise eura nebo dolaru, popřípadě bomby. Máme jako národ toto šanci přežít. Tou šancí pro slovanské národy a státy je rozumně pragmaticky pojímaná slovanská solidarita, založená pokud možno na co nejširších základech. Přelom 80. a 90. let dvacátého století znovu vrhl kostky a vývoj ve světě je zcela otevřený. Nedopusťme, aby nás historie převálcovala. Neobešlo by se to stejně bez našeho utrpení. VLADIMÍR MLEJNECKÝ Stranu 7 připravil a rediguje Julie Masopustová 8 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 199/2016 L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A PraÏská operace a Ivan Stûpanoviã Konûv Sešli jsme se u pomníku maršála Koněva, abychom si připomněli oběti Rudé armády při osvobozování Československa, zejména Čech a Moravy z německé nacistické okupace. Na závěrečné Pražské operaci druhé světové války v Evropě, která se plánovala již od února 1945, se měly podílet tři fronty. Ze Saska měla útočit vojska 1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva, z jižní Moravy měla útočit vojska 2. ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Malinovského a ze severní Moravy a Slezska měl postupovat 4. ukrajinský front generála Andreje Jeremenka. Počátkem května 1945 však došlo k podstatné změně situace. Rudá armáda dobyla Berlín a německá vojska přestala prakticky klást odpor západním spojencům. Dne 5. května vypuklo Pražské povstání a povstalci žádali o pomoc. Proto již 3,1:1, v bojových letounech 4:1 a v tancích a samohybných dělech byl poměr zhruba vyrovnaný. Němci se však mohli spoléhat na dobře členěnou obranu i přírodní neprostupnou bariéru – pohraniční hory. K zákopovým a opevňovacím pracím bylo v závěru války i pod hrozbou trestu smrti nuceno české civilní obyvatelstvo. Morálka většiny německých vojsk v této době již byla nízká, o válečné porážce již nebylo žádných pochyb a hlavním cílem vojáků bylo dostat se do amerického zajetí. Hlavní útok na Prahu začal po poledni dne 6. května Vojska 1. ukrajinského frontu se u Riesy poblíž Drážďan dala do pohybu. Rychlé tankové úderné skupiny 3. a 4. gardové tankové armády obešly Drážďany a postupovaly směrem ke Krušným horám. Německá armáda v tomto prostoru kladla jen chabý odpor, a tak jednotky postupovaly poměrně rychle, a to i vzhledem k deštivému počasí. V noci ze 7. na 8. května překročily úderné skupiny Rudé armády v prostoru hraničních přechodů Cínovec, Moldava a Mníšek předmnichovské československo-německé hranice a pokračovaly v útoku směrem na Teplice a Duchcov. Rudá armáda na Václavském námûstí v kvûtnu 1945 Do všeobecného útoku v neděli 6. května v časných ranních hodi- se pustila i ostatní vojska 1. ukrajinského nách byly urychleně zahájeny přípravy na frontu, a to zejména z okolí Drážďan, ale i z čáry Sasko – Lužice – Slezsko, kde byútok do centra Čech. Do boje vstupovala sovětská vojska la rozmístěna vojska 1. ukrajinského frontu s impozantní silou. Proti zhruba 900 tisí- a jednotky spojenecké polské armády. Tato cům německých vojáků stálo 980 tisíc pří- vojenská síla se dala do pohybu směrem slušníků 1. ukrajinského frontu (včetně 76 k severním československým hranicím. Dne 7. května začaly z oblasti Moravy tisíc vojáků 2. polské armády). 710 tisíc příslušníků 2. ukrajinského frontu (včetně i útoky 2. ukrajinského frontu pod velením 96 tisíc vojáků 1. a 4. rumunské armády) maršála Rodiona Malinovského, který zaa 410 tisíc příslušníků 4. ukrajinského končil Bratislavsko-brněnskou operaci frontu (včetně 60 tisíc vojáků 1. českoslo- a 4. ukrajinského frontu generála Andreje venského armádního sboru), tedy celkem Jeremenka, které se krátce předtím účastnily Ostravsko-opavské operace. Další so2 100 000 vojáků. Vojska Rudé armády a spojenců měla větské jednotky útočily přes severní Ravýhodu poměru sil u děl a minometů kousko směrem k Českým Budějovicím. Dne 8. května boje stále pokračovaly, a to i přesto, že byl znám podpis kapitulačního aktu v Remeši. Útok 1. ukrajinského frontu pokračoval směrem na Louny a na Terezín, u Žatce zajaly jednotky 5. gardového mechanizovaného sboru kolonu se štábem maršála Ferdinanda Schörnera, který však uprchl k Američanům letadlem. Do půlnoci z 8. na 9. květen, kdy měl vstoupit v platnost kapitulační akt, postoupily úderné mechanizované skupiny 1. ukrajinského frontu až do Loun, ostatní oddíly frontu postoupily do těsné blízkosti západních a severních hranic předmnichovského Československa. Na Moravě jednotky 4. ukrajinského frontu zlikvidovaly 8. května německý obranný výběžek u Přerova a Olomouce a jeho vojskům se v součinnosti s jednotkami 1. československého armádního sboru podařilo proniknout na čáru Jeseník – Šumperk – Prostějov. Před půlnocí 8. května byl podepsán definitivní akt kapitulace německých fašistických vojsk. Přesto nadále docházelo na řadě míst k urputným bojům německých vojsk, které se snažily dostat do amerického zajetí. Bojové akce Rudé armády a spojenců tak pokračovaly i nadále. Dne 9. května v časných ranních hodinách pronikla vojska 1. ukrajinského frontu ze směru od Slaného a Veltrus u Prahy (3. gardová tanková armáda generála Rybalka a 4. gardová tanková brigáda generála Leljušenka). Do Čech a do Prahy postupovala však téhož dne sovětská vojska prakticky ze všech směrů. Dne 10. května brzy ráno dorazily i tanky 1. československé tankové brigády, které již předchozí den vyrazily od Litovle. Do 11. května brzy ráno docházelo k likvidaci posledních ohnisek německého odporu. Květen 1945 Koncem války se škola Na Smetance stala díky své poloze přímým účastníkem Květnového povstání a bojů o pražský rozhlas. Jako první se na pomoc českému rozhlasu rozjela skupina českých policistů. První z nich, který padl uvnitř budovy, se symbolicky jmenoval Svoboda. Řady obránců rozhlasu rostly. Jejich skupiny vnikaly do budovy okny i střechou. Nacisté střežili hlavní vchod vysílací budovy. Mohutná palba se nese i od nedaleké budovy školy Na Smetance, kde se opevnilo přes 120 esesmanů. Ulicí nelze proniknout. Nezbývá než se prokopat ze sklepa až do domu naproti škole. Odtud začal prudký boj. Pro dým není vidět. Deset mužů obejde Smetanku zezadu. Na adresu nacistů letí rázná výzva: „Vzdejte se!“ Po kulometné palbě zní výzva opět. Němci už palbu neopětují. Na okna školy míří kulomety. V té chvíli se za rohem školy objevuje několik Němců a mávají bílým praporem. Vyjednává se na ulici. Do toho přicházejí dva čeští důstojníci a sdělují, že je sjednáno příměří. Zdálo se, že Na Smetance je rozhodnuto. Chyba lávky. Němci pouze získávali čas. V pondělí 7. května stále ještě není ukončeno jednání o kapitulaci posádky Na Smetance. Němci vyčkávají a čas od času jejich zbraně rozsévají smrt. Vyjednávat přichází štábní kapitán Kopecký a Záruba. Spolu s ním i dva britští vojáci – seržant Thomas Vokes a vojín Viliam Greig. Těmto se před několika měsíci podařilo uprchnout z německého zajateckého tábora. Angličanům se podaří přesvědčit německého velitele o tom, že jedná s příslušníky britského parašutistického oddílu, který byl shozen jako předvoj spojeneckých armád. Německý kapitán s nimi jedná v místnosti, kde je dnešní byt školníka, a podepisuje kapitulační listinu. Kapitulace posádky Na Smetance se stala jedním z rozhodujících momentů v boji o rozhlas. Na památku této historické události je u hlavního vchodu pamětní deska. Smetanka nyní Škola Na Smetance na svoje tradice nezapomíná a je na ně hrdá. Z pamětní desky Stránku 8 připravila a rediguje Nataša Weberová. Z projevu plukovníka Ing. Emila Kulfánka u pomníku maršála Koněva dne 2. května 2016 v Praze. (nw) Blahopfiejeme! ● Rajko Doleček, spisovatel, dietolog a velký znalec Jugoslávie, se 1. června dožil v Ostravě 91 let. ● Jaroslav Kadeřábek z Loun se dožívá 1. června 82 let. ● Jáno Hrdý v Hradci Králové oslaví 2. června 69. narozeniny. ● V Jirkově bude slavit 60 let člen NR KČP Zdeněk Maršíček, dne 3. června. ● Jiří Jeřábek z Prahy, aktivista SV ČR oslaví 7. června 75. narozeniny. ● Zbyněk Kiessewetter oslaví v Praze 60 let 8. června. ● Ve Valašském Meziříčí oslaví také 8. června 75. narozeniny aktivistka SV ČR Vladana Kozáková. ● Pavel Křivan z Prahy bude slavit rovněž 8. června 60. narozeniny. ● V Jirkově se dožívá 81 let dne 9. června Ilona Šulcová. ● Jaroslava Vášová, také z Jirkova, bude slavit 10. června 65. narozeniny. ● V Praze se dožívá 11. června 83 let dopisovatelka do Slovanské vzájemnosti Jaroslava Komoňová. ● 12. června oslaví 72. narozeniny Zdena Chaloupková ve Valašském Meziříčí. ● V Praze se dožívá 84 let 13. června Eva Havelková. ● Jiřina Veličková z Krupky bude slavit 63. narozeniny 14. června. ● 77 let oslaví v Plzni Jiří Kupilík dne 15. června. ● V Humpolci se dožívá 83 let náš aktivista Jan Vondrák 15. června. ● Luboš Záleský z Dražic bude slavit své 84. narozeniny 17. června. ● František Reichel v Brně oslaví 19. června 79. narozeniny. ● V Lounech se dožívá 90 let dne 23. června Ladislav Verner. ● Zdeňka Křivanová z Prahy oslaví 23. června 59. narozeniny. ● Jan Minář, předseda SV ČR a místopředseda MSR, oslaví 26. června 81. narozeniny. ● V Lounech bude slavit Jana Ingrišová 28. června své 67. narozeniny. ● Pavel Novák, předseda Spolku českých novinářů, oslaví 28. června 76. narozeniny. ● V Hradci Králové se dožívá 30. června 86. narozenin Miloslav Šimek. Všem jmenovaným i nejmenovaným oslavencům blahopřejeme! Poslední boj s německými nacistickými vojsky Waffen SS pak svedla společně sovětská a americká vojska dne 12. května 1945 u Milína (poblíž Příbrami). I poté však ještě sovětské jednotky i spojenečtí vojáci československé, rumunské a polské armády čistili lesy od zběhlých a skrývajících se německých vo- Pohnuté váleãné osudy ‰koly Na Smetance Za mobilizace v roce 1938 byla pražská Základní škola Na Smetance zabrána pro vojenské účely a našla za krátkou dobu útulek v žižkovské reálce. Od roku 1940 začíná postupná a cílevědomá germanizace českého školství. Od roku 1942 bylo nařízeno psát i třídní knihy, katalogy a vysvědčení německo-česky. První rána na školu dopadla, když byla na jaře roku 1941 hlavní skupina osvědčených profesorů i s ředitelem předčasně poslána na odpočinek. Nelze nepřipomenout mimořádnou osobnost profesora dr. Jaroslava Sochora, který vyučoval dějepis. Ovlivňoval své žáky nejen vysokou odbornou úrovní, všestranností, ale i pevnými morálními postoji a laskavostí. V roce 1940 ho odvedlo gestapo přímo ze sborovny a už se nikdy nevrátil – byl popraven. Památce profesora Sochora a všech bývalých žáků ústavu, kteří dali život za vlast za druhé světové války, je věnována pamětní deska v 1. patře školy u ředitelny. 17. června 1943 rozhodla vojenská komise o obsazení školy oddíly SS a žáci přestoupili na gymnázium v Londýnské (tehdy Mnichovské) ulici, kde se s ním až do osvobození dělili o odpolední vyučování. jáků a postupně odminovávali cesty, infrastrukturu a objekty. Vše tohle bylo řečeno, aby lidé věděli, jak proběhla Pražská operace, a kdo osvobodil Prahu. u vchodu do školy, z fotografií ve vestibulu i na chodbě vedoucí k ředitelně na vás dýchá historie. Je třeba vážit si lidí, kteří ctí tradice. Je třeba vážit si učitelského sboru školy Na Smetance pod vedením ředitelky PaedDr. Hany Vítové, jejíž přičiněním historické události z května 1945 z paměti dalších pokolení nikdy nezaniknou. NATAŠA WEBEROVÁ (Z archivních materiálů školy Na Smetance) Pomníãek Îal˘ Pomníček na památku Mezinárodních setkání antifašistů před druhou světovou válkou. Obětem fašismu v letech 1938-1945 Benecko-Žalý. Poděkování patří Správě Krkonošského národního parku a starostovi obce MVDr. Miloši Gerstnerovi. Oblastní organizace VSA ČR VĚRA HOTMAROVÁ Rozum mnû to nebere V televizním pořadu Máte slovo s M. Jílkovou ve čtvrtek 7. dubna proběhla beseda s tematikou návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Účastníci diskuse byli rozděleni podle toho, jaký zaujímají postoj k této, pro nás neobyčejné, události. Nejvíce se „zaskvěl“ ministr kultury D. Herman, který, pochopitelně, nezapřel svou římskokatolickou minulost (jakkoliv byl laicizován) a též ředitelskou funkci v Ústavu pro studium totalitních režimů, z které byl po třech letech exkomunikován. Choval se naprosto zavile, nepřipustil jiný, totiž rozumný názor a dogmaticky se jal (ne)charakterizovat lidská práva v Číně. Velmi mu v tom sekundovali jak „prodemokratický“ aktivista Jan Rovenský, který vyvěšoval tibetské vlajky a mladý hoch, snad fotograf Ondřej Mazur, který si onu vlajku dokonce v auditoriu oblékl na sebe. Vůbec se ani nevyjadřuji k jeho řečovým dovednostem, prostě „unter des Hundes“. Všichni tito řečníci, a nejenom ti, si patrně neuvědomovali (a nebo moc dobře uvědomovali), čím byl Tibet v podobě teokratického feudálně otrokářského státu, kdy zde byly nevolníkům lámány ruce a nohy (dokonce useknuty), vypichovány oči a odsouzení k trestu smrti byli zaživa vhozeni v pytli do řeky. Tak takový byl tedy Tibet, jenž se jako poslední dočkal až v roce 1959 zrušení otroctví. Zafungovala zde i klaka, výběr posluchačů ve prospěch Tibetu a v neprospěch Číny byl zcela evidentní, k čemuž značnou měrou přispěla i M. Jílková. Jak význačně s touto skupinou názorově kontrastovali Jiří Ovčáček, Jan Veleba a Pavel Křivka. Jmenovaní argumentovali naprosto věcně, nepoužívali žádných obecných frází a při pokládání nehorázných otázek se vyjadřovali naprosto klidně a s rozvahou. Ještě se vracím k osobě Mgr. Hermana. Ptám se a byl bych rád, kdybych se setkal s odpovědí, co bylo „výtahem“ do této jeho tak závažné ministerské funkce. V oblasti kultury tvůrčím způsobem nikdy nepracoval a není potřebným, tak důležitým způsobem, pro ni graduován. A závěrem se nutně musím vrátit k nadpisu článku. Ano, rozum mně to nebere. Někteří občané totiž důvěřují jedině orientovaným médiím a bezdůvodně podle toho jednají. MILOSLAV SAMEK SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 199/2016, cena 10 Kč. Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc. Vydavatel: Slovanský výbor ČR. Redakční radu řídí: Jan Minář. Distribuci vede Eva Holečková. Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1, III. patro, kabinet č. 147, tel./fax: 222 897 261, internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral). Adresa e-mail: [email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne 16. 5. 2016. Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.
Podobné dokumenty
stáhnout - Slovanský výbor ČR
nutné šířit tuto osvětu v naší populaci
tak, aby se to stalo běžné jako v skandinávských zemích. Pirk ještě dodal, že nové léky, umožňující, aby organismus
transplantovaného přijal nové srdce, mají...
stáhnout - Slovanský výbor ČR
československého armádního sboru, vojáků
polské a rumunské armády, připomínáme si
naše partyzány, vězně v koncentračních táborech a všechny ty, kteří prošli hrůzami
války, zdůraznil Filip. Vyslovil...
Jak důležitá je duševní pohoda
Stella. „Ujal se zejména v posledním desetiletí, ale podle
mého názoru stres, to je něco velkého, neuvěřitelného. Já
si myslím, že tomu by se měl člověk bránit, aby podléhal
takovým depresím, proto...
stáhnout - Slovanský výbor ČR
Přijde premiér B. Sobotka
9. května na Olšany?
Poslanec Stanislav Grospič informoval
o chystaném aktu Středočeského kraje
8. května u památníku ve Slivici na Příbramsku za všechny hrdiny, kteří pol...
stáhnout - Slovanský výbor ČR
BAM celou polovinou své trasy probíhá
věčně zmrzlou půdou – v létě zde vládnou
vedra o 40 stupních a v zimě mrazy dosahují až 60 stupňů. Film, který ČT převzala, věnoval velkou pozornost i 25 km dl...
V‰echno dobré k svátku MDÎ, milé Ďeny a dívky!
vojsko se zúčastní osvobozování Československa, Bulharsko a Jugoslávie. Titova vojska osvobodí nejen Jugoslávii, ale
i Albánii. Pod vedením generála Dwighta Eisenhowera bojují na Západě i de
Gaullo...
stáhnout - Slovanský výbor ČR
Senátor Jaroslav Doubrava, někdejší starosta obce Telnice v okrese
Ústí nad Labem, v roce 1999, kdy letouny válečnického paktu Severoatlantické aliance a USA bombardovaly Jugoslávii, stál v Bělehra...
