číst/stáhnout pdf

HELENA ŠEBLOVÁ
VESMÍRNÁ
JEDNOTA LÁSKY
7. díl
ŽIVLY
ZPĚV LÁSKY
BÍLÝ KUŽEL
POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR
© Helena Šeblová, 2007
© HEMAX, spol. s r. o., 2007
ISBN 978-80-254-1041-7
Bratři a sestry,
přijměte toto poselství jako dar lásky,
který vás připraví k vašemu postupu do vyšších sfér.
členové hvězdné konfederace
a všichni autoři přednášek
z různých planet Světla
Znak moudrosti
HELENA ŠEBLOVÁ
ÚVOD
Znak zasvěcenců
Vážení a milí,
nastal čas, abych vám poděkovala za porozumění a vytrvalost.
Děkuji za milé vzkazy i telefonáty. Vážím si jich. Předpokládám, že byli
i tací, kteří mou knihu odložili. Mají právo na vlastní názor.
V rozmezí jednoho roku jsem obdržela dva velice agresivní dopisy od
populárních osobností z Moravy, které mi byly předány nakladatelstvím.
Překvapila mne jejich hrubá, vulgární forma, ale především neznalost toho,
co bylo předmětem jejich kritiky. Mám podezření, že mé knihy nečetli
a léčebné obrazy ani neviděli. Popisují na nich totiž barvy, které se tam
nevyskytují, a podsouvají mi vlastnosti, které nemám.
Děkuji i za tyto zkušenosti. Přeji oběma autorům, aby brzy našli klid
a rovnováhu.
Vám, kteří jste porozuměli, přeji hodně lásky a síly, abyste je dokázali
uplatňovat ve svém každodenním životě. V tento čas již víte, jak se chránit před špatným vlivem. Pro cestu pravdy a lásky jste vybaveni vším, co
potřebujete.
Přeji vám mnoho krásných duchovních zážitků a též hodně lásky a vytrvalosti.
Mír s vámi!
Helena Šeblová
7
ŽIVLY
POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR
Znak zasvěcenců
Dopis Otce
Děti moje,
většina z vás má za sebou velmi náročnou očistu a výcvik. Jste připraveni vstoupit do říše živlů a napravovat zde své omyly a chyby. Váš výcvik
však ještě není u konce. Chvilinku si odpočinete a budete se připravovat
pro práci v jiných dimenzích. Sledujte dobře jednotlivé impulzy, abyste je
dobře rozlišovali. Budou silné a nezaměnitelné. Povedou vás ke společné
i individuální práci. Tempo se bude pozvolna zrychlovat. Bude záležet jen
na vás, kam se svou pílí dopracujete. Vše je ve vašich rukou.
Příští rok budete pracovat na sobě samých. Bude to velmi náročné a my
vám přejeme hodně lásky a úspěchu, abyste se dokázali vypořádat se vším,
co je třeba, aby vás vaše ego svými nároky nehnalo zpět do pastí magie.
Naše láska vás bude provázet. Máte naše požehnání ve věcech dobrých.
Mír s vámi!
Otec a vesmírná jednota lásky
Práce v energetické dimenzi
V neděli odpoledne dne 5. 7. 2003 se paní H. He. rozhodla, že vyhledá
knihovnu s knihami pomsty, prokletí, otroků i protekcí, včetně amuletů moci,
i v energetické dimenzi. Věděla, že zde má uloženy i knihy vládců a poddaných.
Přivedla ji k tomu vize z předešlé noci, kdy se probudila a stála uprostřed vzdušného živlu a před ní se valila oblaka vzduchu. Někdo na ni volal, zda se nebojí,
ať uteče, ale ona odpověděla, že se nebojí, a začala čistit vzdušný živel.
V neděli poprosila Otce o vedení a ochranu a ocitla se v místnosti, kde měla
v lístkovnici uloženy knihy, které již odevzdala. Místnost byla prázdná a po pra13
vé straně uviděla dveře, které tam dříve nebyly, nebo si jich nevšimla. Poprosila
opět o ochranu, otevřela dveře a vstoupila. Bylo tam příšeří, ale uprostřed hned
uviděla knihovnu, která měla ve spodní části plná dřevěná dvířka. Horní část
knihovny byla prosklená. Chtěla otevřít dvířka, ale uvědomila si, že v místnosti
není sama. Rozhlížela se a zjistila, že v každém rohu vidí jednu bytost. Seděly
na podstavci, který vyplňoval celý roh místnosti. Bytosti si byly rovny velikostí
i silou. První uviděla žábu, která představovala vodní živel. Potom zahlédla gnóma, který byl představitelem zemského živlu. Ve třetím rohu uviděla plápolat
ohýnek, ve kterém poskakovali salamandři. Ve čtvrtém rohu zahlédla vzdušnou
vílu, která zastupovala živel vzduchu. Když vše zkontrolovala energetickým
průkazem, ukázaly se jí voda, země, oheň, vzduch. Zástupce všech živlů předala
milosti Boží, vyslala jim lásku, aby věděli, že přichází v míru a pokoji, a začala
vést prosby za jejich očistu. Nikomu z nich nedávala přednost, nikoho neodsunula, všechny vyprošovala najednou. Prosila je za odpuštění, pokud je zneužila,
a děkovala jim za jejich blahodárnost. Prosila o jejich očistu a harmonizaci
v této čistotě, včetně jejich mužských i ženských principů. Potom vedla prosby
k Otci, aby jim i On požehnal ve věcech dobrých.
Zástupcům živlů vysvětlila, že si přišla vyzvednout knihy, které zde uschovala, protože nastal čas, aby je odevzdala Otci. Od všech čtyř podstavců vedly
k jednotlivým rohům knihovny řetězy. Paní H. odemkla zámky a sňala řetězy
nejprve z představitelů jednotlivých živlů a potom uvolnila řetězy z knihovny.
Řetězy i se zámky vhodila do jámy k eliminaci a prosila, aby byly vyškrtnuty
z ákášických záznamů i se všemi strážci a mstiteli, které předala Otci. Klíč
si ponechala. Přistoupila k dvířkům a otevřela je. Knihy ležely ve čtyřech řadách. Prosila za odpuštění všechny bytosti, které si do těchto knih zapsala,
a prosila Otce, aby s knihami naložil, jak uzná za vhodné. Předpokládám, že
jména vlastnoručně vyškrtala a teprve potom vedla prosby, aby tyto knihy byly
vyškrtnuty ze všech příslušných ákášických záznamů. Vše tak, jak moudrost
Boží dovolí.
Teprve nyní nahlédla do horní prosklené vitríny. Držátka, kterými se vitrína
otevírala, byla spojena fialkovou stužkou a na ní viselo srdce. Klíčkem ho otevřela a vedla prosby, aby všechna srdce byla otevřená lásce. Dvířka se otevřela
a paní H. uviděla podušku modrozelené barvy, na které leželo zářící srdce.
Jeho záře byla tak silná, že se jí tajil dech. Brala si dvakrát energetický průkaz
a prosila Otce o kontrolu, ale srdce zářilo stále. Vyjmula opatrně podložku i se
srdcem a odevzdala je Otci. Měla nádherný pocit. Zalila ji láska.
Děkovala Otci i radě nejvyšších za jejich pomoc a lásku a znovu prosila
za lidstvo, aby se otevřelo pravé lásce. Děkovala za pomoc i ochranu, které se
nám dostává při plnění našich úkolů. Děkovala za celou skupinu Bílý Kužel.
Bylo to nádherné.
Po chvíli si uvědomila, že ještě neodevzdala knihy vládců a poddaných.
Omluvila se a ocitla se opět před knihovnou. I když měla pocit, že tam již nic
14
nebylo, nalezla ve spodní části lístkovnice ležet tyto knihy. Vedla tedy prosby za
vládce i poddané, prosila za odpuštění i odpouštěla. Když chtěla vzít knihy do
rukou, aby je odevzdala, rozpadly se na prach. Prosila tedy Otce o vyhodnocení,
a nastal-li čas, i o vyškrtnutí z příslušných ákášických záznamů. Potom vystoupila z místnosti a prosila o eliminaci knihovny. Poděkovala ještě jednou živlům,
a jak poděkování vyslovila, jejich představitelé zmizeli. Zbyly jen podstavce.
Místnost byla prázdná. Prosila o její pročištění a prozáření Boží láskou. Bylo
v ní světlo. Prosila za všechny spoutané bytosti; byly osvobozeny. Pouta byla eliminována svatým ohněm lásky. Bytosti předala Otci. Na sebe však zapomněla.
Věděla, že byla pozdvižena s ostatními bytostmi milostí Boží.
Po pohovoru se mnou zjistila, že neprosila o uzavření těchto sfér a dimenzí
přirozeným způsobem. Poděkovala a vše napravila. Upozorňuji, že než uzavíráte
jakoukoli dimenzi, kde pracujete a kam nepatříte, musíte z ní s pomocí Boží
nejprve vystoupit a teprve potom ji uzavřít přirozeným způsobem. Jinak byste
se pak z ní nemuseli dostat ven.
Andělé elfí říše
Když jsem dne 10. 7. 2003 pracovala na zneužitých živlech a vedla prosby
za jejich očistu a harmonizaci, zjevili se mi dva nádherní andělé. Připadali mi
velcí jako motýli, ale věděla jsem, že je to klam, že jde o pohled strážce vesmíru. Buď jsem pracovala pod jejich ochranou, nebo se mi zjevili proto, abych
věděla, že pracuji se souhlasem Božím a vše je hotovo a v pořádku. Andělé byli
nádherní, duhově zbarvení.
Asi za hodinu jsem se očišťovala a zahlédla jsem jednoho anděla, který
nebyl tak průzračný jako ti dva, kteří se mi zjevili první, ale postupně světlal,
když jsem vedla prosby za svou očistu. Když bylo vše hotovo, byl čistý a vzlétl
vzhůru a potom mi zmizel v závratné výši.
Dva andělé představovali mužský a ženský princip živlů a naznačovali,
že živly jsou očištěny. Jeden anděl ukazoval průběh očisty. Pokud by byl
mohutnější, byl by představitelem duálu.
Děkuji za informaci. Bylo to krásné. Jsou to nové symboly pro dokončení
důležité očisty či práce?
Ano.
Děkujeme!
Souboj s pěti kobrami
Četla jsem knihu Philipa Vandenberga „Král z Luxoru“. Když jsem četla
o souboji Howarda Cartera s pěti kobrami, měla jsem silné kódy pravdy. Bylo
15
mi to divné, protože jsem o čteném nepochybovala. Během jeho zápasu ho
jedna kobra uštkla a on ztratil vědomí. Během bezvědomí se ocitl na dvoře
faraona Achnatona, Nefertiti a jejich syna Tutanchamona. Byl objevitelem
Tutanchamonova hrobu, což mu přineslo chvilkovou slávu, ale později zemřel
v zapomnění. Domnívám se, že byl reinkarnací Achnatona. Nechápala jsem,
čím je pro nás tato část příběhu důležitá.
Až se mi rozsvítilo. Souboj s kobrami představuje souboj se zlem, který
musel podstoupit strážce vesmíru. Kobry také představovaly pět temných zákonů magických manipulací. I když ho jedna kobra uštknula, zvítězil. Setnul
všem kobrám hlavu. Potom ho zachránil a vzkřísil ženský princip.
To znamená, že oba principy mají spolupracovat v harmonii. Jinak je
vítězství pouze dočasné a poloviční.
Čtyřduše
Dcera S. se dne 12. 7. 2003 ve své vizi ocitla ve vesmírné lodi. Stála
u nějakého pultu. Snad to byl ovládací panel. Zezadu k ní přistoupila bytost,
která ji zasáhla vyzařováním své lásky, a ona vnímala její silnou přitažlivost.
Věděla, že tuto bytost zná, a vyslovila to. Mísily se v ní pocity, kdy nerozlišovala, jestli jde o muže či ženu. Přešli spolu do jiné místnosti, kde byla další
bytost, a dceru zajímalo, zda bude mít stejný prožitek i s touto bytostí, když
se k ní přiblíží.
První bytost u ní stála čelem vlevo a druhá bytost k ní přistoupila zprava.
Pocity byly stejně nádherné a intenzivní. Opět věděla, že tuto bytost také zná.
Když k ní přistoupila první bytost, věděla, že spolu někam půjdou. Chtěla
jít hned, protože s ní chtěla splynout. Když šly za druhou bytostí, prošly úzkou
místností se zrcadly. Dcera se zastavila u zrcadla a chtěla vědět, zda je muž
či žena. Neviděla nic. Stále v duchu řešila tento problém. Potom se ocitla před
druhou bytostí.
Jejich cílem bylo splynutí v mnohoduši. Problém, který řešila, nemohla
vyřešit, protože si neuvědomila, že je již duálem, a je tedy obojím. Jako dvojitý duál prostoupí paní S. zvěrokruhem a na základě rovnosti bude postupně splývat s dalšími duály, stále četnějšími, až splynou v lásce s Duchovním
sluncem mnohoduše. Toto je pravá nirvána. Zde budou tak dlouho, dokud
nezatouží po tom, aby se reikarnovali jako avataři. Tehdy se začnou opět
oddělovat a ve stanovený okamžik se jednotlivé principy vyzáří do oplodněného vajíčka vybraných rodičů a v určený čas začnou pracovat na své
misi.
16
Energetická říše živlů
Paní H. He. se dne 15. 7. 2003 ocitla v energetické říši. Vše bylo krásné
a čisté. Uprostřed stál bílý sloup energie, který čněl až do nebeských výšin.
U paty sloupu ležel uvolněný řetěz. Přemýšlela, co tam ten řetěz dělá.
Když jsme spolu její vizi rozebíraly, zjistila jsem, že tehdy, kdy jsme podstupovali zkoušku s názvem „Pád andělů“, obdržel každý z nás, kdo se této
zkoušce podrobil, tento řetěz jako záchranný pás pro pobyt a práci v temných
sférách a ve hmotném světě.
Paprsek, po kterém jste sjížděli na tomto energetickém sloupu dolů, se
změnil u jeho paty v řetěz, abyste neztratili šanci vrátit se, kdyby se ukázalo, že zkouška je nad vaše síly. Řetěz byl zakotven na vašem stromě života
a jištěn časovými zámky.
Ten, kdo se vrátil a zkoušku úspěšně splnil, byl od řetězu osvobozen,
protože toto jištění již nepotřeboval. Proto ležel řetěz volně u paty energetického sloupu. Paprsek lásky vede každého dál, vzhůru k Otci. Paní H.
svůj úkol splnila.
Najednou se před ní objevilo prozářené schodiště a úplně nahoře svítila
budova bez střechy, což je znamení, že vývoj pokračuje dál. Paní H. začala stoupat po schodišti vzhůru k zářivé budově a po stranách schodiště viděla postavy.
Po levé straně stály bytosti v červených kombinézách a byly o stupeň výše než
postavy na pravé straně, které měly modré kombinézy.
Postavy v červeném představovaly její ženský princip a postavy v modrém představovaly mužský princip. To znamená, že je nemá ještě úplně
harmonické a vyrovnané.
Paní H. vstoupila do budovy, která neměla střechu, a nad sebou viděla
blankytné nebe prozářené sluncem. Na vrcholu schodiště přemýšlela, jak se
do nebe dostane.
Odpověď zní, že do nebe se dostane teprve tehdy, až její ženský a mužský
princip stanou vedle ní na stejné úrovni, tedy na stejném stupni. Tehdy
budou vyrovnáni a splynou. Tehdy budou slavit nejvyšší mystickou svatbu
a vstoupí do „nebe“. To znamená, že splynou s mnohoduší Nejvyššího principu lásky a stvoření. Je to vaše Duchovní slunce, je to nirvána. Až nastane
jejich čas, opět se vyzáří na pomoc ostatním bytostem.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Parazit temných stvořitelů
Paní D. měla pacientku, která byla její paralelní bytostí ženského principu.
Jednoho dne při léčení, dne 31. 7. 2003, uviděla tato paní kouli s panožkami
17
a číselnými kódy, kterou obě vnímaly jako planetu. Byl to ohromný a nebezpečný parazit.
Vznikl klonováním a byl kombinován s určitým mechanismem, je živým neživým. Za pomoci tohoto parazita ovládli temní stvořitelé myšlení
obyvatel na mnohých planetách. Tento parazit se může množit za pomoci
číselných kódů. Z každého jeho zakotvení či kódu se může utvořit nový
parazit. Nejčastěji se vyskytuje v mozku nebo na páteři, ale může být kdekoli na stromě života postižené bytosti. Ten, kdo je pod vlivem parazita, ztrácí
postupně svobodnou vůli, není objektivní, myslí a cítí tak, jak se to hodí
temným stvořitelům. Hostitelé parazita bývají agresivní a mohou napadnout
jakoukoli bytost, tedy i planetu. Stačí, vyšlou-li na svou oběť příslušný kód.
Osvobodit se od takového parazita můžete jen s pomocí Boží. Obyčejně jste
svými duchovními vůdci upozorněni, že něco s vámi není v pořádku.
Je třeba odstoupit od všech smluv, které jste uzavřeli s temnými stvořiteli, odevzdat všechny pakty a prosit, aby byly vyškrtnuty z vašich ákášických
záznamů. Vzdát se moci, vlivu a působnosti spolu se všemi protekcemi,
které ze vztahů s nimi vycházejí. Když jsou tyto vazby rozvolněny, je třeba
prosit, aby i parazit byl vyškrtnut z vašich ákášických záznamů i se zakotvením, které může být mnohočetné. Je třeba ho zachytit do izolačního vaku
a zajistit se vším, co k němu náleží. Jakmile je vše uzavřeno v izolačním
vaku, proste, aby byl eliminován takovým způsobem, jak moudrost Boží
dovolí, případně s ním bylo naloženo podle moudrosti Boží.
Protože jde o práci v říši živlů, je třeba zneužité živly odprosit, očistit,
zharmonizovat je v jejich mužském i ženském principu a požehnat jim ve
věcech dobrých. Potom poprosíte Otce, aby učinil totéž, o co jste se snažili,
a napravil tak to, co jste pokazili. Odevzdáte Otci kompetence a prosíte,
aby vám bylo zjeveno, zda jste učinili vše, co se od vás očekávalo. Pokud
je vše v pořádku, poprosíte Otce, aby byly vyvedeny z těchto sfér, dimenzí,
prostorů a časů všechny bytosti, které měly být osvobozeny a odvedeny tam,
kam podle vůle Boží náležejí. Potom prosíte o stejnou milost za všechny
vaše pomocníky světlých sfér a nakonec za sebe. Jakmile jste hotovi, prosíte,
aby byly přirozeným způsobem uzavřeny všechny sféry, dimenze, prostory
a časy, kde jste pracovali. Vše tak, jak moudrost a láska Boží dovolí.
Impulzem pro práci v říši živlů jsou většinou poměrně kruté bolesti v kosterně-svalovém systému. Samozřejmě, že se musíte vzdát i kontaktu s temnými stvořiteli a prosit, aby i oni byli vyškrtnuti z vašich ákášických záznamů.
Vize o pejskovi
Ve své vizi dne 1. 8. 2003 jsem v poměrně temné místnosti a přehrabuji
se v šatech, které visí na ramínkách zavěšených na delší tyči. Se mnou jsou
18
v místnosti ještě dvě bytosti, nevím, kdo jsou, spíše je tuším. Pravděpodobně to
jsou moji duchovní vůdcové. O něčem se radíme. Jakmile chci vyjmout ramínko
se šaty, začne na mě štěkat béžový pejsek. Dávám šaty zpět a snažím se ho
vyhnat z místnosti. Líbí se mi, protože je moc roztomilý, ale najednou mám
v ruce slaměné koště a chci s ním plácnout pejska po zadečku. Moje koště ho
však mine a já jím vždy plácnu asi o dvacet čísel vedle. Pejsek se vždy otočí
a přátelsky na mne poštěkává. Vypadá to jako hra, ale já to myslím vážně. Je
to směšné a já se divím, proč to dělám, protože mám pejsky ráda.
Jde o přípravu na další život ve hmotném světě. Budeš pracovat v poměrně temných sférách. Kolik šatů si vybereš, tolik paralelních bytostí budeš
mít. Pejsek patří do tvé suity svatých zvířat a chce jít s tebou. Ty si to však
nepřeješ, protože si myslíš, že je to pro něho ještě nebezpečné. On se však
nechce vzdát svého práva, a tak tě nakonec doprovází. Nebude se však
reinkarnovat u tebe, ale vybral si pro nové zkušenosti jinou tvoji paralelní
bytost. Nakonec se spolu setkáváte, když ti přítelkyně přivede ukázat své
nové štěňátko. Radostně se uvítáte a ty uvidíš nádherné duhové vyzařování,
které vás spojuje.
Dne 3. 8. 2003 jsem byla se svými přáteli z Čech i Slovenska na Barboře,
kde jsme se koupali. Paní L. mne zavolala a sdělila mi, že zahlédla mé duchovní
tělo, které bylo nejprve zářivě fialové, potom viděla moji siluetu zářivě modrou
a nakonec světle zelenou. Barvy byly čisté, zářily. Nakonec uviděla bílé světlo
mužské a ženské postavy, které stály vedle sebe a splynuly v jednotě. Vytvořily
duál. Trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopila, že mi Otec naznačil, že mé
zkoušky jsou pro tento čas u konce.
Jednotlivé barvy představují duchovní vývoj a postup. Fialová barva
představuje duchovního učitele a vědění, které přináší. Titánská modř představuje druhý stupeň duchovního poznání s jeho silou láskyplné pomoci.
Světle zelená barva představuje úroveň Božství a jeho láskyplné vyzařování.
Tohoto třetího stupně dosáhne každý, kdo úspěšně vykonal zkoušku, která
se nazývá „Pád andělů“. Na této úrovni musejí být v harmonii mužský
i ženský princip. To bylo naznačeno splynutím obou principů v duál. Je
to mystická svatba, která vrací mužský i ženský princip bytosti do úrovně,
ze které vyšel, do vesmírné jednoty lásky.
Vosí společenství
Ve své vizi dne 11. 8. 2003 vidím náměstí Míru v Praze. Někdo mne doprovází, nevím, zda je to muž či žena. Vysvětluji, že jsem si zde jako dítě hrála. Dívám
se na kostel svaté Ludmily, na divadlo a pozoruji prostranství před kostelem,
které tenkrát mělo asfaltový povrch. Místo něho je zde neupravený suchopár,
nikde žádné záhony, tráva je doslova vydupaná. Zprava, kde bylo dříve kláš19
terní gymnázium, clonila výhled ošklivá tmavohnědá budova. Zakrývala nejen
klášter, ale i celou Korunní třídu a nepatrnou část kostela. Bylo to ošklivé
a hrozivé. Celý trakt vypadal jako obludné vosí hnízdo. Zakrýval asi jednu
čtvrtinu náměstí.
Najednou jsem se ocitla v otevřeném bytě. Právě jsem se nastěhovala a novým bydlením jsem nebyla příliš nadšená. Byt byl strohý, bez květin, vypadal
spíš jako cela. Dveře proti mně poskytovaly výhled na chodbu a dveře vpravo
byly rozevřeny do sousedního pokoje. Bylo mi lhostejné, jak byt vypadá. Byla
jsem s novou skutečností smířená.
Pozorovala jsem na chodbě manželský pár. Měl problémy se stěhováním
nočního stolku, který jim vypadl z ruky. Do sousední místnosti vpravo vběhly
jejich děti a hned začaly všude šmejdit. Z toho jsem pochopila, že jsou mými
sousedy a vedlejší pokoj je jejich. Žena byla cizinka a bylo jí asi 45 let. Vypadala
vyžile a bylo mi divné, že má tak malé děti. Vypadala spíš jako jejich babička. Děti se však nespokojily s pobytem ve vlastním bytě a vběhly otevřenými
dveřmi i do mého bytu. Připadaly mi „krotké“ a myslela jsem si, že by je měla
jejich matka trochu usměrnit. Chlapeček běhal po mém bytě, na všechno sahal
a pořád se na něco vyptával. Byl dost hlučný a já si pomyslela, že moje karma
s cizinci asi ještě není vyrovnaná. Trpělivě jsem odpovídala na všechny otázky.
Opět jsem se obávala soužití s nimi, protože to vypadalo, že bude velmi hlučné.
Jejich matka pokyvovala souhlasně hlavou a sledovala, jak se s dětmi bavím,
a začala mi udělovat rady, jak s nimi zacházet a pečovat o ně. Tehdy jsem ji
zarazila a sdělila jí, že jsem sice bývalá učitelka, ale děti mne již unavují, protože jsem se jim věnovala celý život a s láskou. Nyní nastal čas mého odpočinku,
na který mám právo. Odmítla jsem o její děti pečovat a vysvětlila jsem jí, že
o své děti musí pečovat sama, protože v tom ji nikdo nemůže zastoupit. Musí
se o ně postarat sama.
Náměstí Míru v Praze představuje vymezený prostor pro očistu této
planety. Je to schéma, které naznačuje, jak jste daleko v této očistě. „Vosí
hnízdo“ názorně ukazuje, kolik toho ještě musíte očistit. Až budete hotovi,
zmizí obludná stavba a náměstí bude čisté. „Vosí hnízdo“ představuje mravní
špínu, ve které jste se zabydleli. Z ní vyplývají předsudky i spory, které mezi
vámi panují. Hlavně je to připoutanost k předsudkům a sobectví, které vám
zakrývají objektivní pohled na vzdělání, kulturu a pravé projevy lidskosti.
Bytosti, se kterými jsi rozmlouvala, jsou tvoji duchovní vůdcové a ochránci.
Druhá část vize již názorně ukazuje tvé úkoly, které sis naplánovala pro
tento život. Manželský pár představuje problémy nevyrovnaného mužského
a ženského principu ve vlastním životě a teprve potom budeš moci jako
duchovní učitel pomáhat ostatním. Jako duchovní učitel budeš pomáhat
mladým duším i těm starším, zkušenějším duším, ale jen do té míry, která
je povolena. Nic nesmíš činit za ně. Musíš je naučit vzít zodpovědnost za
sebe do vlastních rukou. Proto odmítáš „pomoc“ matce, která není ochotna
20
věnovat se vlastním dětem. Ona musí pochopit svou roli a musí uzrát tak,
aby neparazitovala na ostatních bytostech, ale pracovala na svém zdokonalení tak, jak si to naplánovala.
Šelma
Dne 11. 8. 2003 se mi objevily otisky drápů na levé paži, jako by mne
zasáhla nějaká ohromná šelma. Kůže nebyla narušena, ale otisky na ní byly
velmi dlouho. Vedla jsem prosby i odpouštěla, ale znamení z mé paže stále
nemizelo. Prosila jsem paní L., aby se na mne podívala. V tu chvíli se nám
zjevila ohromná hlava tygra. Byla to pravá Šelma, která nese znamení 666.
Byla to temná čtyřduše sjednocená ve své zlobě, nejvyšší temní stvořitelé. Již
delší dobu mne napadali. Milostí Boží byl vždy jejich útok zadržen. Mně bylo
ukázáno, že jsem chráněna, pokud se s nimi neztotožním, a současně jsem byla
zkoušena, zda se nevyděsím.
Bylo připuštěno, aby se ti zjevovali temní stvořitelé při útoku, a bylo
posuzováno tvé myšlení a cítění v těchto vypjatých situacích. Byla to
i poslední šance pro útočníky, zda se obrátí na cestě duchovně mrtvých
a vrátí se na cestu pravdy a lásky. V tomto případě se to nestalo.
Šelma znovu zaútočila a začala se sama likvidovat vlastní negativitou.
Najednou z ní zmizelo maso a bylo vidět jen zbytky páteře. Předala jsem ji
Otci, aby rozhodl, co s ní dál, a vše bylo i se zbytky eliminováno.
Jste-li pod ochranou Boží, Otec vám vždy pomůže. Pokud však je ve
vašem srdci nenávist a sobectví, nemůže vám pomoci nikdo.
Dovolená
Paní P. je ve své vizi dne 14. 8. 2003 na dovolené v horách na chatě. Je léto,
z oken je vidět pěkná krajina. Bydlí zde s manželem a mojí dcerou S., která je
zřejmě jejich dítě. Paní P. spí na manželské posteli se svým chotěm a dcera je
na posteli u stěny. V noci se k chatě přiblížili nějací výrostci v černých bundách,
obtěžují a začínají být agresivní. Paní P. s dcerou přiskočí k oknům, zavřou je
a zajistí pojistkami.
V rohu místnosti je bažina, stromy obrostlé liánami. Ve vodě se ukrývá had
s výraznýma očima. Had se vztyčí a zaútočí na dceru, která před ním utíká,
ale had ji pronásleduje. Manžel paní P. jí běží na pomoc. Paní P. zatím čeká
v místnosti. Po čase se oba vrátí a sdělují, že had několikrát dceru napadl, ale
protože je to umělý had, tak vždy, když se zakousnul, přestal útočit, ale potom
ji začal znovu pronásledovat. Dcera nesla v dlani dvanáct vylomených hadích
zubů. Had se vrátil zpět do rohu místnosti.
21
Dovolená v horách představuje poměrně ideální život, který spolu sdíleli.
Výrostci v černých bundách jsou představiteli temných andělů. Před jejich
ponaučením se obě uzavíraly, protože jejich principy se narušily připoutaností, kterou představovaly liány v močále, jež jsou obtočené okolo stromů
jejich života. Močál představuje bahno sobectví, které vzniklo z připoutanosti a následné žárlivosti. Chata představovala jejich nitro. Velký had, kterého paní P. pokládala za neškodného, je personifikací její žárlivosti a zneužité
hadí síly, která se obrátila proti paní S., protože had pronásleduje jen ji.
Paní S. pomáhá pouze její otec, ale matka nečinně přihlíží a podvoluje se
svým negativním citům. Omlouvá to tím, že si namlouvá, že je had neškodný, protože je umělý. Útok je odražen, had si vylámal během svého útoku
zuby. Matka nečekala, že se otec tak rezolutně své dcery zastane. Jedové
zuby hada jsou symbolem nenávisti, kterou tehdy vůči své nevlastní dceři
pociťovala. Had se utiší, ale vrací se zpět do bažiny v rohu chaty, kde číhá na
další příležitost. Vztahy tohoto života je třeba vyprosit, připoutanost eliminovat a vzájemně si odpustit. Jinak by opakovaně museli řešit připoutanost
spojenou s negativními city a jejich vztahy by byly stále méně harmonické.
Druhý význam vize spočívá v tom, že rodiče představují mužský a ženský
princip, který se dostává do disharmonie. Temní andělé se začínají ujímat
svých práv nad nimi. Pokud si neodpustí a nedají si svobodu, budou trpět tak
dlouho, dokud nepochopí sobectví své připoutanosti. Paní P. s manželem
a paní S. jsou představiteli rodiny, která se domnívá, že je milující, ale začínají svou lásku nahrazovat připoutaností.
Třetí význam vize. Dvanáct vylomených zubů – zrada agregorů. Kolikrát
byl zrazen strážce vesmíru, tolikrát byli zrazeni agregoři.
Druhé já – osvobození
Když paní H. He. dne 19. 8. 2003 obdržela ode mne informaci o pádu mé
dcery S., začala vést prosby a očišťovat ji od negativity, kterou na ni v dávné
minulosti uvrhla. Po skončení očisty se před ní objevily schody, které vedly
vzhůru a zatáčely vlevo. Rozhodla se po nich jít, i když nebylo vidět, kam
vedou. Když vystoupila na poslední, nejvyšší schod, objevila se před ní vstupní
brána bez dveří. Tvořila oblouk a byla kamenná. Za ní byla černá propast, přes
kterou vedl padací most. Beze strachu požádala Otce o ochranu, prošla bránou
a přešla přes propast. Nezaváhala, šla. Na konci mostu prošla něčím temným
a ocitla se ve velmi tmavé místnosti. Chvíli stála a nevěděla, kde se ocitla.
Vytušila přítomnost nějaké bytosti. Napínala oči, aby ji ve tmě našla, a nakonec ji uviděla spoutanou v řetězech. Uvědomila si, že ji musí osvobodit. Potom
šlo všechno velice rychle. Poprosila Otce o klíček a jen ho přiložila k okovům,
samy spadly. Prosila o jejich eliminaci a okovy zmizely. Pak prosila o očistu
22
ran této bytosti a jejich zhojení milostí Boží. Vtom spatřila provaz, který visel
z nebe a na konci měl uzel. Paní H. skočila na provaz asi jeden metr vysoko
nad uzlem, aby bylo místo i pro druhou bytost. Ta skočila hned za ní a obě byly
vytaženy před Otce a radu nejvyšších. Zde poklekly a prosily za odpuštění. Obě
byly šťastné, zality Boží láskou.
Jde o mystickou cestu, kdy je třeba ponořit se až na dno své duše a otevřít třináctou komnatu a vyčistit ji. Zde je uzavřeno vše, co vás nesmírně
bolelo a za co se stydíte, s čím neumíte žít. Když se podíváte pravdě do očí
a odpustíte, je i vám odpuštěno. Pak můžete provést ve třinácté komnatě
generální úklid a odpustit sami sobě své omyly a chyby.
Chůze přes propast je náročná a vyžaduje velkou odvahu a víru v milost
Boží. Jedině tak mohla paní H. odpustit svému dávnému příteli, kterého
nechápala a začala ho nenávidět tak, že se k němu připoutala. Tím byla kdysi dávno její paralelní bytost, tvá dcera S. Ona však představuje i její druhé
já, které nezbytně muselo touto zkouškou projít, aby se konečně paní H.
osvobodila od své poslední připoutanosti a byla skutečně svobodná.
Blahopřejeme!
Zkouška agregorů
Dne 19. 8. 2003 jsem zachycovala zvláštní impulzy a pečlivě je vyprošovala.
Věděla jsem, že se planeta Mars přibližuje k planetě Zemi a pro nás to bude
důležitý okamžik očisty na naší cestě. Domnívala jsem se, že jde pouze o karmu
Marsu. Cítila jsem se výborně, jen impulzy byly stále výraznější a bolestivější,
zrychlené tak, že jsem je pomalu nestihla ani vyprošovat. Moje levé rameno
bolelo víc a více a já si vzpomněla na paní R., která měla pocit, že má rameno
úplně mrtvé.
Bylo to upozornění na její karmu, která ji spojovala se strážcem vesmíru.
Ona byla první z agregorů, která zaťala svůj meč či sekyru do jeho stromu
života.
Nestihla jsem ji však zavolat, protože již přišla první pacientka. Uvítala jsem
ji, vysvětlila některé věci a vtom to přišlo. Pocítila jsem silný nával nevolnosti
s třesavkou. Okolo mne byl chaos a tříšť. Do bytu vnikaly vosy, které mizely
v polovině dráhy letu. Snažila jsem se vést prosby, protože jsem se domnívala, že
jde o naše společné karmy s přítomnou paní. Nic však nepomáhalo. Vibrovala
jsem tak, že jsem nemohla uchopit jednotlivé předměty. Vzpomněla jsem si
na paní D., která tyto příznaky má, když rozvolňuje důležité magické vazby.
Paní byla vyděšená, ale já ji ujistila, že vše bude v pořádku, když se mi podaří
rozluštit pravou příčinu těchto záležitostí.
Po ní přišli na léčení ještě manželé, kteří kdysi patřili ke stvořitelům a byli
svědky zkázy planety Marsu. Domnívala jsem se, že jde o karmu s nimi, ale nic
23
nepomáhalo. Po dvaceti minutách jsem se jim omluvila a léčení s nimi ukončila. Ještě jsem vysvětlila, proč jsem jim nemohla zavolat, aby nejeli zbytečně.
Když odešli, zjevovaly se mi tváře duchovně mrtvých a temných stvořitelů.
Zuřili a útočili. Předávala jsem je Otci a viděla jejich eliminaci, ale přicházela
nová a nová negativita, magické programy se tříštily, triády čarodějů a mstitelů se mísily, posilovaly, ale také bylo vidět, že bojují i mezi sebou a krutě se
napadají. Uvědomila jsem si, že tento chaos není jen okolo mne, ale zachvátil
celý vesmír. Nevolnost se stupňovala tak, že jsem zavolala o pomoc, protože
jsem věděla, že tuto situaci bez pomoci ostatních nemohu zvládnout. Tím okamžikem jsem byla vyřazena z vedení proseb a vše spočívalo na agregorech. Já
jsem mohla pouze sledovat, co se děje a na čem pracují.
V sedm hodin večer jsem měla vysokou horečku a v devatenáct třicet jsem
skončila na pohotovosti. Věděla jsem, že mé tělesné problémy jsou odrazem
chaosu celého vesmíru, který byl ohrožen stejně jako já. Lékař usoudil, že jde
o chřipku, ale moc mu to nehrálo, protože mi stále podsouval symptomy, které
se u mne nevyskytovaly. Ale byl veden ze světlých sfér. I když pro mne počítal
s hospitalizací, když jsem projevila přání zůstat doma, bylo vidět, že se mu
ulevilo. Nevím, jaký problém zde byl, ale stalo se. Já naopak věděla, že musíme
zůstat všichni ve spojení, a to by nebylo možné, kdybych zůstala v nemocnici.
Navíc jsem zapomněla nejdůležitější léky, o kterých prohlásil, že nemá možnost
mi je předepsat. Cesta zpět domů byla hrozná, nyní už nebylo zle jen mně, ale
i dceři S. i paní L., která byla s námi. To mne utvrdilo v tom, že „chřipka“ je jen
otiskem negativity z vesmíru, která se zhmotnila u nás všech v různé intenzitě.
Paní L. obvolala všechny léčitele, kteří byli k dostižení. Jak vedli prosby, tak
se nám všem dělalo lépe a chaos se uklidňoval. Přesto přicházel stále v určitých
intervalech ve vlnách nevolnosti. Naše vědomí bylo propojeno tak, že jsme věděli, jak je tomu druhému, jaké má potíže, co je třeba učinit a vyprosit. Intenzivně
pracovaly všechny skupiny v Čechách, na Moravě i na Slovensku.
Asi v deset hodin večer jsem byla bez horečky a bylo nám sděleno, že hlavní nápor agregoři zvládli a vesmír je zachráněn. Paní L. bylo řečeno, že žije
v bloku, ze kterého se nikdy nedostane. Byl to hlas temných stvořitelů. Jakmile
blok vyprosila, viděli jsme, že je snímán i z planety. Popis, jak ho stáhnout, je
zaznamenán zvlášť. Potom se paní H. He. v Krnově zjevil strom života ideologie
temných stvořitelů. Byl černý s rudými květy, které se přeměňovaly v plody.
I toto muselo být ve vesmíru eliminováno. S tímto stromem shořelo mnoho
duchovně mrtvých. V okamžiku, kdy byl tento strom eliminován, jsem měla
opět třesavku. Byl to impulz na to, že se dějí nebezpečné věci, které je nutné
s pomocí Boží zvládnout. Do práce byli zapojeni všichni láskyplní ve všech sférách, dimenzích, prostorech a časech. Když eliminace tohoto stromu skončila,
velmi se mi ulevilo. Byl to signál, že postup byl správný.
Druhý den mi bylo sděleno, že agregoři zkoušku zvládli a vesmír je zachráněn. Proto nám byla otevřena dimenze živlů tak brzy, abychom mohli spolu24
pracovat na záchraně vesmíru. Předpovědi mágů se zaměřovaly jen na naši
planetu, ale šlo prakticky o všechno. Živly byly zneužívány a chaos stoupal.
Nešlo jen o zradu agregorů, ale i o to, že se blížilo výročí zkázy planety Marsu. Marťané na planetu Zemi zaútočili tehdy, když byl Mars nejblíže.
Marťané si neuvědomovali, že útočí proti svým paralelním bytostem, tedy proti
vlastní podstatě. Mars byl pod vlivem ideologie temných stvořitelů a také na ni
doplatil. Proto žádali zástupci Stvořitelů, kteří zůstali věrni Nejvyššímu principu
lásky a stvoření, o pomoc. Chaos, který způsobili temní stvořitelé, musel být
eliminován.
Bylo třeba obnovit harmonii a řád. Tak se také s pomocí Boží a vesmírné
jednoty lásky stalo.
I Praha magická bude očištěna. Dne 23. 8. 2003 v televizních novinách na
programu Nova bylo ukázáno Národní divadlo opředené pavučinami v silných
vrstvách. Na nich pavouci snad všech druhů.
Jsou to symboly kódů magie s jejich manipulacemi a připoutanostmi.
Národní divadlo je představitelem duchovní nadstavby národů českých
i národa slovenského, protože i Slovensko se účastnilo sbírky na stavbu
Národního divadla a bylo součástí vašeho státu. To znamená, že musíte
prosit o očistu vašich národů od vlivu magického myšlení a cítění. Jde
o vliv na umění, vědu, filosofii, politiku, ekonomiku, sociální politiku
a podobně.
Je třeba požádat, aby magie s mocí i vlivem a působností i se svými
symboly byla vyškrtnuta z ákášických záznamů všude, kde to Otec dovolí.
Je třeba prosit o eliminaci všeho, tedy i jejího přediva s pavouky, kteří
jsou představiteli magického vlivu. Všeho, co má být podle moudrosti Boží
eliminováno.
Děkujeme!
Mír s vámi!
Spolupráce
Dne 20. 8. 2003 jsem byla upoutána na lůžko a vize nepřetržitě pokračovaly. Moje vědomí bylo vzájemně propojeno se všemi agregory i s našimi přáteli
ze světlých sfér. Šlo v podstatě o závěrečný souboj dobra se zlem, kdy bylo třeba společnými silami opět zharmonizovat všechny sféry a dimenze. Prolínání
dimenzí pomalu ustupovalo a víry negativní energie se uklidňovaly. Triády
mstitelů a mágů byly odváděny tam, kam náležejí, a kletby s negativními programy byly postupně eliminovány. Tak to šlo nepřetržitě celou noc. Byly zapojeny všechny láskyplné bytosti, které mohly pomoci. K ránu jsem opět pocítila
nával nevolnosti, ale to jsem již věděla, že souvisí s novým poznáním, které bylo
zjeveno paní L. Já jsem vše viděla jen v symbolech.
25
Když se paní L., která u mne v noci držela službu, probudila, vyprávěla
mně, že celou noc pracovala se skupinou, aby napravila, co bylo pokaženo.
Když se na chvíli zastavila, aby si odpočinula, uslyšela hlas: „Jsi uzavřená v bloku, kterého se nikdy sama nezbavíš.“ Muž měl jméno, které zapomněla.
Když se Jantar měnil pod vlivem temných stvořitelů na Mars, změnili
i božstvo, které uctívali. Pod vlivem fanatismu přísahali a vlastní kletbou
stvrdili „pojistku“ proti zlu. Fungovalo to automaticky jako u štíra. Při pocitu ohrožení nastartoval tento program, aby se nemohli dopustit zla, ale aby
jim zlo nemohlo ublížit. Program byl zakódován a jištěn kletbou. Uložen
byl v kořenech stromu života a jistil jeho zakotvení. Měl podobu blány,
která stoupala z kořenů stromu života páteřním kanálem vzhůru a vyústila
korunní čakrou a izolovala celou bytost. Z těchto vrstev se během času
vytvořil mohutný blok.
Když paní L. vedla prosby, aby jí bylo pomoženo, vyškrtnuto vše z ákášických záznamů, sejmuty kletby, výmaz programu, eliminace celého bloku,
viděla jsem, jak se na ní začala párat izolační vrstva, až zmizela. Současně
toto zařízení mizelo i z planety Země. Většina tento blok má, takže proces bude
probíhat na bytosti, která vede prosby, a na hvězdě, kterou má na starosti. I na
planetě Zemi. Každý sloupne svou vrstvu. Dovolí-li Otec, lze zahrnout do proseb
i paralelní bytosti.
Původní úmysl vypadal dobře, ale bylo to nedomyšlené. Zbavili se tak
svobodné vůle a volby mezi dobrem a zlem. Izolovali se od všeho, tedy
i od lásky. Pokud udělali chybu, nebylo možné jim nic vysvětlit, ani na ně
logicky působit. Ani láskou je nebylo možné získat. To je přivedlo na cestu
duchovně mrtvých. Mnozí však tomuto programu odolávali, protože v nich
byl dostatek lásky.
Když jsme s paní L. vše vyprosily, zjevil se jí energetický kříž paprsků, ty se
množily, až vytvořily světelnou kouli duhového vyzařování. Pochopila jsem, že
nám bylo naznačeno, že se říše živlů zharmonizovala.
Když jsem zavřela oči, abych si odpočinula, viděla jsem, že se ke mně přibližuje zářící znak světle oranžové barvy s postavou uprostřed, která rozevírá
náruč. Postava byla jakoby v prostoru obdélníku a ten byl postaven na výšku.
Byl stvořen ze světla a vstoupil do mne. Neustále jsem si ověřovala, zda je to
vůle Boží. Potom se ke mně přibližoval inverzně zpracovaný přívěšek se stejnou
postavou, ale ta postava byla z temného světla a pozadí zářilo. I tento zářící
přívěšek do mne vstoupil se souhlasem Božím. Těsně předtím, než se mnou
splynuly, se rozzářily čistým světlem. Teprve potom mi došlo, že jde o symboly
očištěného mužského a ženského principu. Bylo mi sděleno, že vesmír je v takové harmonii obou principů, která mu náleží.
Jsou to znaky strážce vesmíru a oba principy vytvářejí mandalu. Nebezpečí zkázy vesmíru bylo zažehnáno.
26
Během vizí mi postupně naskakovala temná čísla: 2 4 1 7 a deformovaná
trojka. Nakonec se zjevil znak pro nekonečno v podobě rozevřeného „W“. Patrně
jde o významný duchovní postup pro naši planetu. Snad zahájení budování
Zlatého věku lidstva?
Konec života na planetě Marsu
Paní L. je dne 20. 8. 2003 ve své vizi v nejvyšším patře vysoké oranžové
budovy. Z okna viděla vysokou červenohnědou skálu, vyšší a širší, než byla
budova. Nedohlédla jejího konce. Věděla, že velký výbuch zničí život na Marsu.
Běžela po jednotlivých patrech dolů, oznamovala všem svou vizi a snažila se
všechny přimět k evakuaci. Nikdo ji však nebral vážně. Cestou potkala i svého manžela, ale ten ji vůbec neposlouchal. Potom skutečně došlo k výbuchu.
Nejprve uvnitř domu a potom se šířil dál do všech stran. Předpověď paní L. se
naplnila. Mars se stal mrtvou planetou.
Paní L. postihl opět osud Kasandry, na kterou byla vržena kletba, aby
jejím předpovědím nikdo nikdy nevěřil. Její předpovědi byly vždy správné,
ale její varování vždy vyznělo do prázdna. Tuto kletbu již lze vyprosit.
Oranžová budova představuje planetu Mars a skála představuje předsudky marťanů, které nedokážou překonat. Jednotlivá patra s bytostmi, které je
obývají, představují duchovní úroveň lidstva Marsu. Ve své pýše nikdo nevěří, že by Mars mohl být ohrožen. Tak se vrátily zpět negativita a nenávist
Marsu, kterou většina zmanipulovaných marťanů vrhala na planetu Zemi.
Vrátilo se jim zpět to, co vrhali proti Zemi a jejímu lidstvu. Aby pochopili
a napravili, co pokazili, museli se reinkarnovat na planetě Zemi. Jedině tak
mohli napravit své omyly a chyby.
Ve dnech velké zkoušky agregorů došlo k přiblížení planety Marsu k planetě Zemi a záleželo na všech láskyplných, zda ve zkoušce lásky obstojí a budou hodni budovat Zlatý věk lidstva na Zemi. Planeta Země byla
opět ohrožena magickými manipulacemi temných stvořitelů. Nebyla to jen
Země, ale celý vesmír se dostal do hrozného chaosu. Dimenze se prolínaly,
některé hvězdy a úlomky planet opouštěly svou dráhu a hrozilo nebezpečí,
že dopadnou na některou hvězdu a zničí na ní život. Hrozil celkový kolaps
vesmíru. Disharmonie zneužitých živlů byla veliká.
Vesmírné spojení lásky zasáhlo včas. Všechny bytosti, které mohly
pomoci, byly duchovně propojeny a usilovně pracovaly, aby ke zkáze vesmíru a ohrožených planet i hvězd nedošlo.
Děkujeme!
Pracovalo se ve všech sférách, dimenzích, prostorech i časech. Chaos
se začal uklidňovat, hvězdy byly vráceny na správnou oběžnou dráhu, živly
byly očištěny i zharmonizovány.
27
Nakonec se nám zjevila hlava Vodnáře, ze které tryskaly prameny čisté
vody.
Jeho éra byla zahájena. Nastal čas přípravy na budování Zlatého věku
lidstva.
Zápis
Dne 21. 8. 2003 paní Z. ve vizi pobíhá po bytě, který vypadá jako byt rodičů.
Obléká malé děti a zlobí se na sebe, že se zdržela a přijde pozdě k zápisu do
školy. Hledá v předsíni klíče od manželova auta a má strach, jak cestu zvládne, když tak dlouho auto neřídila. Pak si ale řekne, že „řidičák“ má, že snad
všechno nezapomněla.
Najednou nastupuje s dětmi a maminkou do autobusu, o kterém vůbec
netušila, že je připraven k odjezdu. Velice rychle se ocitnou před školou v Bystřici. Jdou dovnitř na odpolední vyučování. Paní Z. ví, že musí najít sborovnu,
aby se zapsaly. Místo toho však vcházejí do tělocvičny v prvním patře a sedají si
do kruhu na zem, i když v tomto patře tělocvična nikdy nebyla. Vytahují skripta
ze schůzek naší skupiny a předčítají. Paní Z. ví, že jsou to lidé ze skupiny, ale
nikoho z nich nepoznává. Opakují si základy a zásady učení lásky, jak jsem
je to učila.
Pak přichází školník a upozorní je, že tam nemohou být, protože za chvíli
sem přijdou cvičit žáci. Pokud se zde bude skupina scházet, musí se přihlásit.
Všichni se zvednou a jdou přes velkou tělocvičnu k východu. Vpravo zahlédne
paní Z. rohové arkýřové okno. Z něho visí kovová nosná konstrukce, která
podpírá budovu, aby nespadla. Je tam prý od války. Vlevo míjí mne, ale nejprve mne nepoznává, protože jsem mladá holka do dvaceti let. Recituji nějakou
báseň před skupinou novinářů. V pozadí tuší kameru. Teprve když mne míjí,
pozná mě. Okamžitě ví, že se natáčí můj recitál.
Paní D. pospíchá ven zaparkovat, ale zastaví auto v rohu tělocvičny mezi
velká okna. Školník ji napomíná. Ona se rozčiluje, že nikde není na zaparkování místo. Paní Z. se venku rozhlíží, kde by mohla paní D. zaparkovat, a je jí
trapně, že vjela do té krásné tělocvičny.
Paní Z. vidí do svého nitra a v něm jsou všechny bytosti, které má ráda.
Vidí i ty připoutané, se kterými stále ještě manipuluje. Už ji to trochu zmáhá
a má strach, že nestihne to, co slíbila, protože připoutaní jí jako malé děti
brání dosáhnout stanoveného cíle. Vidí, že je na tom stejně jako její maminka. Svou připoutaností ztratila svobodu. Bojí se samostatně rozhodovat
a vzít věci do vlastních rukou. To dokazují její obavy z řízení auta. Nakonec
se rozhodne, že převezme odpovědnost do vlastních rukou. Reinkarnuje se
do tohoto života se všemi, které k sobě připoutala. Je před školou, která
představuje život na této planetě. Vstupuje do tělocvičny, jež představuje
28
základní kolbiště tohoto hmotného života. Nalézá skupinu lidí, se kterými
se zná z minulých životů. Snaží se jednat podle zásad učení lásky tak, jak
je pochopila. Je zde i odraz touhy, aby sama mohla vést ostatní na cestě
poznání. Není však ještě očištěná od všech svých předsudků a má tendenci
odsuzovat, aniž by si do hloubky prověřila všechna fakta. Za paní D. se
stydí, že vjela bez souhlasu do tělocvičny, ale sama tam se svými blízkými
vstoupila též bez souhlasu školníka, ačkoli dobře věděla, že se má přihlásit
ve sborovně.
Magická konstrukce představuje tyto předsudky i s manipulacemi, aby
vše fungovalo tak, jak si přeje. Je to nebezpečné a hrozí jí, že se tato konstrukce dříve či později zhroutí. Školník představuje strážce, který se stará,
aby míra omylů a chyb nebyla překročena. Vlevo zahlédne „recitál“ duchovního vůdce, se kterým bude tento život určitý čas v úzkém kontaktu. Poznala
ho poměrně brzy.
Informace, které jsme získali během prázdnin
Věk Vodnáře byl zahájen 21. 8. 2003, kdy se paní L. zjevila hlava Vodnáře,
ze které tryskala snad ze všech pórů čistá voda. Podle „spícího proroka“
E. Cayceho je věk Vodnáře věkem bílé lilie. Lilie je symbolem čistoty této éry,
jako byl lotos symbolem čistoty minulého věku. Na začátku vedení proseb se
již dvakrát zjevil paní L. kříž, který vytvářela rozevřená lilie. Budování Zlatého
věku lidstva začne asi v roce 2417. Bylo mi zjeveno, že tento rok je mezníkem,
kdy se předpokládá duchovní postup planety a jejího lidstva.
Opakované nebezpečí. Stále ještě k nám míří úlomek hvězdy, který má
průměr asi jeden kilometr. Vydá za 2000 atomových bomb. Úlomek je mementem, stejným jako plačící dívčí tvář na planetě Marsu. Je nutné vést prosby, ale
odvrátit ho může jen láskyplné myšlení a cítění lidstva. Pak bude sveden na
dráhu, kde nebude nikoho ohrožovat či bude včas eliminován. Podle Cayceho
se máme obrátit k Bohu svých otců.
Shrnutí bodů, za které je třeba vést prosby. Tragédie z okolí Kyjova. Na
školním výletě vstoupil učitel se svými žáky na prám s koňským potahem. Koně
se splašili a většina dětí utonula, mezi nimi i dítě učitele. Učitel byl odsouzen.
Vyprosit ze všech pozic. Tato karma ovlivňuje vztahy ve všech skupinách.
Parazit v podobě planety s panožkami. Mají ho jednotlivci i planety.
Strom života magické ideologie s květy zla i jeho plody.
Zvláštní blok. Jde o zařízení zakotvené v kořenech stromu života a jištěné
kletbou s programem. Startuje automaticky při pocitu ohrožení, ale i tehdy,
když se nositel domnívá, že sám někoho ohrožuje. Vypadá jako špinavá kůže,
ze které se během času vytváří blok. Podrobný popis najdete v předcházejících
přednáškách.
29
Pavučiny na Národním divadle, ale i jinde. Jde o kódy magie s předivy
připoutaností a manipulacemi. Vystupují z planety a zhmotňují se.
Bible temných stvořitelů je Genesis. Odevzdat Otci k eliminaci i se stromem
života jejich učení. Odstoupit od všech smluv s temnými stvořiteli. Vyškrtnout
připoutanost k nim a všechny vztahy z ákášických záznamů. Vzdát se všeho,
i toho, co vám dluží.
Spisovatel Ray Bradbury: „Dav“. Jde o povídku, která pojednává o organizaci připoutaných bytostí k místu havárie, kde zemřely. Vyprosit připoutané
a očistit tato místa s pomocí Boží.
Kamenná děloha, magicky stvořená v nitru planety Země s kovovou placentou. Má mnohočetné stočené pupeční šňůry, na kterých visí mágové, temní
stvořitelé a duchovně mrtví.
Vize paní H. He. Nemohla se zbavit duchovně mrtvého ani parazita v podobě planety s panožkami. Vše bylo vázáno a přikurtováno řetězy k Bibli temných
stvořitelů. Odevzdala vše Otci a vyslovila, že se vzdává pomsty a nechce od
duchovně mrtvých nic, ať jí dluží cokoli. Teprve potom byla osvobozena. Potom
se jí zjevila zlatá můra s červenými rubíny.
Je to noční můra planety Země i lidstva. Rubíny jsou symbolem krve,
protože za poznání a manipulace v magii platí lidstvo vlastní krví.
Platí zásada, že za vše, za co prosíme, prosíme i za planetu Zemi, případně
vesmír. Musíte se ptát Otce.
Knihy „Putování duší“, „Osudy duší“ a další díly. Autor, který vede regres,
velmi manipuluje se svými pacienty. Zachycuje informace z nejnižšího astrálu,
kde se shlukují a organizují připoutané duše. Jsou nevědomé. Obsazují novorozence, ke kterým jsou připoutaní, hned při porodu. Namlouvají jim, že jsou
jejich duší.
Dny intenzivní práce. Zkouška agregorů byla zahájena dne 19. 8. 2003
v 16.30 hodin. Navazovala na přiblížení planety Marsu k Zemi. Bylo výročí
zkázy Marsu. Zavládl chaos a začaly se prolínat různé dimenze. Hrozila zkáza
nejen naší planetě, ale celému vesmíru. V ten čas jsme byli všichni propojeni i s těmi, které jsme ve hmotném životě ani neznali. Pro tento čas žádali
Stvořitelé Světla pomoc, a proto jsme pospíchali s očistou, aby mohla být pro
nás otevřena dimenze živlů, kde byla nejvíce narušena rovnováha magickými
manipulacemi. Bylo nám všem velmi špatně. Většina z nás měla rozšířené vědomí. Věděli jsme jeden o druhém i to, co ten druhý právě potřebuje, i to, jak je
třeba vést prosby. Agregoři museli pracovat bez mého zásahu. Já jsem snímala
stav celého vesmíru, měla jsem vize a hlavní informace.
Důležité mezníky při harmonizaci a očistě vesmíru. Byla jsem v šoku, dokud
se agregoři nesjednotili ve spolupráci při nápravě. Druhá vlna nastala při eliminaci stromu života ideologie mágů, včetně likvidace květů a plodů zla. Tato
vlna již netrvala tak dlouho. Mé tělo reagovalo citlivě na duchovní operace ve
vesmíru a přišli na pomoc i temní stvořitelé, kteří se odvrátili od cesty duchovně
30
mrtvých stvořitelů a prosili Otce, aby mohli napravit, co pokazili. Ta milost jim
byla udělena a oni se vydali znovu za světlem Boží lásky. Během chaosu se zde
zhmotňovaly věci i hmyz, který sem nepatřil. Nakonec jsme obdrželi signál, že je
vše v pořádku a nebezpečí zažehnáno. Únava, kterou jsme cítili, byla výsledkem
pracovního vypětí v různých dimenzích, kde jsme pracovali.
Zásada: Práce v jiných dimenzích je povolena jen pod dozorem Otce. Je
nutné dimenzi uzavřít, když jsme skončili. Jinak jsme zahlcení svými omyly
a chybami, kterých jsme se zde dopustili. Když uzavíráme dimenzi, musíme dát
pozor, zda vystoupili všichni, kteří měli být osvobozeni a kteří nám pomáhali.
Včetně nás. Pokud pracujeme v dimenzi živlů, musíme je odprosit za násilí, kterého jsme se na nich dopustili, očistit je v jejich mužském a ženském principu,
osvobodit a požehnat jim ve věcech dobrých ve jménu Nejvyššího principu lásky
a stvoření. Potom prosíme Otce, aby napravil to, co jsme na nich pokazili, a prosíme, aby se jich ve své lásce ujal a učinil to, oč jsme se ve své nedokonalosti
snažili u živlů napravit, a požehnal jim ve věcech dobrých.
Od tohoto okamžiku nelze získané vědomosti předávat těm, kteří nejsou
zralí a připraveni. Mohli by uváznout v časové smyčce či uzavřít se v některé
dimenzi. Pokud tak učiníte, přebíráte za ně zodpovědnost a musíte je umět
osvobodit. Jinak se s nimi tvrdě karmicky vážete a budete k nim připoutáni
a vtaženi k nim, pokud uvázli v některé dimenzi.
Sen
Ve své vizi dne 23. 8. 2003 se pohybuji v neznámé krajině se skupinou
spřízněných bytostí. Jsme mladí, ale nejsme již mladé duše. Tato podoba se
nám zalíbila. Pravděpodobně jde o život mezi životy a zkoušíme různé pravděpodobnosti důležitých karmických mezníků. Hledáme pro paní R. a pana
T. R. místo, kde by si postavili dům. Paní R. se nemůže rozhodnout, protože
nic není podle jejích představ. Procházíme se dál a nastává čas, kdy je třeba
se vrátit domů.
Najednou jsem sama, i když je okolo mne poměrně dost bytostí. Pomyslím
si, že jsem opět v místech, kde se nevyznám, a budu bloudit. Pokračuji v hledání
s menší skupinkou lidí. Před námi se objeví nádherný zámek ze světle žlutého
pískovce, který je zdobený modrofialovou mozaikou. Pomyslím si, že by to bylo
krásné, kdybychom se mohli ubytovat v blízkosti zámku. Okolo je krásná krajina a být v blízkosti tohoto zámku by bylo jistě nádherné. Najednou vím, že nejde o zámek, ale o chrám. Hledám vhodné místo, ale nemohu si vybrat, protože
možností je mnoho. Vtom se ocitnu uprostřed nějaké budovy, ze které je výhled
na protilehlý trakt budovy chrámu. Jsem ve světlé místnosti, která má otevřené
okno se stejným výhledem. Vyhlídka se mi líbí, jen mi je divné, že je místnost
prázdná. Teprve později jsem pochopila, že již dokážu milovat bez připoutanosti
31
a že světlo, kterým je místnost naplněna, je světlo pravé lásky. Procházím chrámem, vyhlížím z oken a raduji se ze svobody a krásného výhledu.
Potkám skupinu mladých lidí, kteří se mne ptají, co hledám. Vysvětluji jim,
že bych se měla vrátit domů, ale nemohu najít správnou cestu. Ve skupině je
mladík, který mi je velice blízký, vím, že i já ho přitahuji. Začínáme si povídat a on mi řekne, že mne odveze domů. Nasedneme na korbu nákladního
auta, které se chystá projet tunelem. On mne obejme a já vím, že bude mým
manželem. Nebudeme bohatí (jak naznačuje auto), ale budeme mít bohatý
život.
Najednou vidím, že jsem si neupravila své copy a mám je nepořádně sepnuté na temenu hlavy. Muž se nabídne, že mi je upraví, a já souhlasím. Když je
hotov, zjistím, že mi je ustřihl a já mám na hlavě nechutný „rundelec“ kudrn.
Rozčílím se a vyčtu mu, že je ustřihl bez mého souhlasu. On mne však ujišťuje,
jak je to krásné, že se mu předtím mé dlouhé vlasy nelíbily. Já trvám na tom,
že si měl vyžádat můj souhlas, a prohlásím, že s otrokářem žít nebudu. On je
zřejmě velmi nešťastný a odejde.
Ocitnu se před zrcadlem a snažím se s vlasy něco udělat. Prohrábnu je
a vidím, že se uvolnily do krásných prstýnků. Hrábnu do nich ještě jednou
a vidím, že mám na hlavě velice krásný moderní účes, se kterým jsem spokojená. Moc mi to sluší a pomyslím si, že jsem se ukvapila. Vidím, že můj partner
měl pravdu. „Stejně se mne měl zeptat!“ slyším svůj vnitřní hlas. Přemýšlím,
proč mi to tak vadilo. Již méně dotčena jeho manipulací se probouzím a vím,
že mne ve hmotném životě pozná právě podle tohoto účesu a barvy vlasů.
Mělo to být naším smluveným znamením, které jsem svým hněvem poněkud
narušila.
Vzájemné ustřižení vlasů bylo obřadem vzájemné oddanosti a zaslíbení.
Tento obřad nebyl dokončen, protože jsi ho přerušila svou nedůvěrou na
základě zkušeností z minulých životů. Vše mezi vámi ještě nebylo vyrovnáno. Tvůj vztek způsobil, že muž odešel do hmotného světa dříve, než bylo
v plánu, a zbytek karmy se musel vybít na počátku vašeho manželství. Takto
jste museli ještě překonat lehkou disharmonii v názorech. Teprve když jste
pochopili, žili jste v míru a harmonii. Kdyby obřad byl dokončen, inkarnovali byste se společně a žili byste v harmonii od počátku. Obřad byl zkouškou, zda váš mužský i ženský princip jsou v harmonii. Zkouška ukázala, že
je ještě cosi k očištění, abyste si mohli odpustit a žít v míru.
Když jsme s paní L. prováděly kontrolu této vize, zjevila se nám duchovní
podoba chrámu lásky. Byl vzdušný a bleděmodrý. Zářil čistou modří.
Celá vize naznačuje hledání a cestu ženského i mužského principu do
chrámu pravé lásky. Představuje cestu očisty, vyrovnání karem a harmonizaci. Teprve potom následuje mystická svatba a vstup do chrámu pravé
lásky.
32
Klášter
V další vizi dne 27. 8. 2003 putuji se skupinou lidí, kteří mne provázejí.
Vykládám jim učení lásky. Někteří rozumějí, ale víc je těch, kteří pochybují, že
by zákony lásky byly tak jednoduché. Cílem našeho putování je klášter, kde
budeme nocovat. Mám zde přednášet a vyučovat o pravém učení lásky.
Cestou se zastavujeme v hospodě, kde se najíme a také se příjemně bavíme.
Někteří z nás holdují vínu více, než je zdrávo. Zaujme mne jeden stůl, kde se
dva muži proti sobě postaví a předhánějí se, kdo z nich vypije více vína a nebude
jevit známky opilosti. Shovívavě si pomyslím, že už je jeví nyní a soutěž ještě
prakticky nezačala. Muži hltavě lokají víno z měděných pohárů a vytahují se,
co ještě zvládnou. Sotva stojí na nohou. Ke svému údivu poznávám v muži,
který stojí vlevo, pana M. a napravo proti němu stojí jeho manželka paní D.
Pomyslím si, že ten souboj nemůže dopadnout dobře, pokud oba nepochopí svou
roli a nevzdají se svých závislostí a připoutaností.
Najednou jsme v klášteře. Přišly se mnou davy lidí, ale nejdříve se šli všichni
posilnit do klášterní kuchyně. Já si zatím jdu prohlédnout přednáškový sál. Ke
svému údivu zjistím, že nejde o sál, ale je to poměrně velká kaple s kazatelnou.
Pomyslím si, že pokud to bude jen trochu možné, zůstanu dole a na kazatelnu
nebudu vystupovat. Jsou zde již jeptišky, stojí v rovných řadách a čekají. Cítím
jejich pochybnosti a obavy. Znají téma mých přednášek a nemohou uvěřit, že
by je mohla láska osvobodit od utrpení, nemohou uvěřit, že askeze je zbytečná a Bůh ji na nich nepožaduje. Jsou plné očekávání a napětí. Pozdravím je
ke svému údivu poněkud zvláštně: „Ve jménu Syna, Otce i Ducha svatého.“
Vyslechnou pozdrav s uspokojením. Úvodní formule pozdravu jim poskytuje
pocit bezpečí, protože se pokládají za nevěsty Kristovy. I když je formule jiná,
je pro ně přijatelná. Otočím se vlevo a vidím, že přichází malá, asi pětiletá
holčička. Vyslali ji posluchači z kuchyně, kteří se již mezitím posilnili, aby
jim sdělila, kdy bude přednáška zahájena. Dávám pokyn, že již mohou přijít
všichni. Muži i ženy. Jen mám obavy, zda se sem vejdou. Obavy jsou zbytečné,
ale musím vystoupit na kazatelnu.
Moje přednáška je spíše dialogem než monologem. Jsem šťastná, že se
konečně ptají a vyslovují nahlas své pocity, pochybnosti i problémy. Mluvíme
o připoutanosti, závislosti a nerovnováze mezi mužským a ženským principem.
Vysvětluji, že nikdo z nich nemá usilovat o nadvládu nad druhými, protože jsou
si všichni rovni a jen tak mohou dosáhnout harmonie. K této harmonii je může
přivést jen pravá láska bez připoutaností. Teprve tehdy dokážou spolupracovat
a využít plně svých schopností, ve kterých se vzájemně doplňují. Jen tak mohou
plnit společné úkoly a budovat Zlatý věk lidstva.
Skupina lidí, která tě doprovází, jsou hledači pravé cesty. Jdou s tvými
žáky, kteří se sami později stávají učiteli. Hospoda je svět, kde máte plnit
tyto úkoly. Pijáci představují vládnoucí mužský princip, který se opíjí svou
33
mocí. Soutěž představuje magické přetahování a měření sil mágů, které
je již zmáhá. Klášter představuje duchovní centrum, kde se mohou oba
principy poučit a smířit či vyrovnat. Ty představuješ duchovního vůdce,
který je vede do místa, kde jeptišky představují podrobený a pokořený
ženský princip, aby se poučili o svých omylech a chybách a pochopili,
v čem tkví síla obou principů, také se zde mohou poučit o kázni. Nejprve
se však musejí posilnit v kuchyni. Pokrm, který se zde vydává, je přípravou
všech na to, aby mohli přijmout učení lásky. Jde o očistu a duchovní stravu,
která je nezbytně nutná pro správné pochopení role obou principů. Jde
o pochopení pravé podstaty lásky. To lze jen tehdy, když se oba principy
vzdají touhy po moci, když se naučí soucítění a vzdají se všech manipulací.
Tehdy jsou schopni si dát svobodu a vzdát se připoutanosti. Tehdy jsou
připraveni pochopit pravou lásku a její učení. Vzdávají se svého sobectví
a dokážou žít harmonicky. Když dosáhnou této úrovně, pochopí pravou
podstatu lásky a jsou schopni budovat ideologickou nadstavbu Zlatého
věku lidstva.
Z podstaty učení lásky vyroste strom života Zlatého věku planety Země.
O tento strom budou všichni zasvěcení agregoři pečovat s láskou. Tak naplní slib, který dali Otci.
Volba
Ve vizi dne 4. 9. 2003 se paní H. He. ukázalo schodiště lemované ozdobnými palisádami světle šedé barvy. Schodiště vedlo vzhůru a směřovalo na pravou
stranu. U prvního schodu na pravé straně se tyčila obrovská socha špinavě
modré barvy. Slyšela se, jak říká: „Otče, po těchto schodech nechci jít, moje
cesta vede vlevo, protože je po pravici Boží.“ Řekla to s radostí, protože věděla,
že se rozhodla správně.
Paní H. se ocitla na rozcestí, kdy měla volit mezi cestou bílé magie
a cestou lásky. Socha představovala sílu titána, pošpiněného magickými
násilnými praktikami, které se skrývají pod zdánlivě čistými úmysly.
Po prázdninách, po první schůzce skupiny, měla vizi, že je se svou skupinou
ve velké budově. Budova byla prosvětlená, jako když do ní proudí slunce. Byli
v horním patře a šli chodbou dopředu. Jednotlivé členy skupiny neviděla. Na
chodbě to vypadalo jako ve škole o přestávce. Byly tam i bytosti, které neznala.
Šla v čele skupiny a vedle ní kráčel muž, který se držel po její pravici a dával si
velký pozor, aby s ní krok udržel. Nechtěl, aby šla před ním. Když jeho snahu
pochopila, usmála se tomu. Po chvíli se chodba zúžila k levé straně a jeden
z nich musel projít jako první. Bylo v nich trochu napětí, kdo z nich to bude,
ale když si to paní H. uvědomila, usmála se a dala přednost muži. Potom již
nešla za ním, ale vkročila do třídy. Její dveře byly pootevřené opět vlevo. Ostatní
34
bytosti následovaly muže. Její skupina, ještě s několika jinými bytostmi, nerozhodně přešlapovala na místě.
Když paní H. vstoupila do prozářené místnosti, která byla prázdná, uviděla
uprostřed schodiště, které směřovalo vzhůru a točilo se doleva. Vedle schodiště na levé straně uviděla muže, který smetáčkem zametal trochu omítky,
která spadla ze schodiště. Měl i lopatku. Působil silným dojmem, byl statný. Paní H. se ho ptala, co tam dělá, protože byla trošku překvapená, že ho
tam vidí a dokonce uklízí. Muž trochu pohoršeně odpověděl, že uklízí, jestli
to nevidí. Odpověděla, že to vidí, a znovu se ptala, kdo je. Chvíli neodpovídal,
tak se ho znovu ptala a žádala energetický průkaz. Položil smetáček na zem,
přistoupil k ní a uchopil ji kolem pasu a trošinku ji nadzdvihnul a postavil na
zem se slovy: „Já jsem tvůj mužský princip.“ V tu chvíli si uvědomila, že je to
pravda, a vyslala mu lásku, aby ho posílila. Vedla prosby, aby se očistila od
pýchy a nesnášenlivosti, protože po probuzení vycítila, že jí nastavil zrcadlo,
aby dokončila svou očistu.
Vize ukazuje cestu paní H. Ukazuje, že na sobě usilovně pracuje a všímá
si pokynů svého duchovního vůdce, který jí touto vizí naznačuje, co by ještě
mohla napravit.
Muž, který se nechtěl nechat předběhnout a pokračoval dále, byl mužský
princip, ke kterému se paní H. kdysi připoutala. Tím, že mu dala přednost
ve dveřích, ho vlastně propustila a osvobodila sama sebe. Dál již pokračovala svou cestou a našla svůj pravý mužský princip.
V další vizi dne 5. 9. 2003 jde s paní L. po břehu potoka. Potok byl lemován
zdravými zelenými stromy a keři. Voda byla průzračná a čistá. Hledaly místo,
kde by mohly potok překročit, protože věděly, že na druhé straně jsem já. Byly
v letních šatech s drobnými kvítečky. Na nohou měly sandály z tenkých proužků
kůže. Sandály sundaly, vzaly je do ruky a šly bosé travou. Potok byl přehrazený
kameny, které vytvářely tři hráze. Po nich nechtěly jít. Šly tedy proti proudu, až
našly místo, kde již tekla voda bez překážek. Z mírného břehu scházely travou
k potoku, aby ho přebrodily.
Jde o mystickou cestu paralelních bytostí, které hledají tu třetí, aby se
zharmonizovaly. Vy tři zde představujete trojjedinost ženského principu.
Paní L. s paní H. jsou na stejné duchovní úrovni. Jdou za zdrojem pravého
čistého poznání. K tomu bylo třeba ještě překonat některé překážky. Tři
hráze představují vztah k mužskému principu, který byl nevyrovnaný a plný
předsudků, ale nesměly jste ho pošlapat. Naopak bylo nutné v pokoře jít
dál a proti všem překážkám, bez násilí. Tři hráze jsou také tři zkoušky.
Osvobodit se tím, že se odpoutáte od předsudků i pocitů křivd, nebo pokud
jste se osvobodily od touhy po pomstě, kráčíte dál, za svým duchovním
cílem i poučením. Také jste mohly tyto předsudky rozebrat, aby čistý zdroj
poznání mohl sloužit všem, bez veškerých překážek. Tři překážky jsou
symboly sobectví, pýchy a touhy po nadvládě. Dříve nemohly vstoupit do
35
čistého zdroje lásky. Tyto překážky překonaly očistou. Když byla očista
hotova, mohly sundat opánky na znamení znovu nabyté čistoty ženského
principu ve vztahu k mužskému principu. Teprve tehdy mohly vstoupit do
čistého zdroje lásky a sjednotit se ve své trojjedinosti a připravovat se na
harmonizaci s mužským principem.
Kalichy hořkosti
Ve vizi dne 7. 9. 2003 paní R. kupovala s panem T. R. jídlo. Prostředí bylo
ponuré, byl tam jednoduchý dřevěný pult. Jídlo prodával příjemný a úslužný
cizinec. Nákup byl o devatenáct korun dražší, než počítali, že bude stát. Protože
jim těch devatenáct korun chybělo, vrátili čtyři kousky pečiva.
Jde o společný život paní R. a pana T. ve hmotném světě. Obchod
představoval hmotné statky, které život v těchto sférách poskytuje. Zde
je vše. Bohatství i chudoba, duchovní i hmotná strava. Cizinec představoval jejich hlavní karmický problém s etnickými skupinami. Nejde jen
o vztah k cizincům, ale ke všem menšinám, případně sociálním třídám.
Jejich nákup představuje, že mají vše, co ke spokojenému životu potřebují.
Nejde o přepychový život, ale základní potřeby budou vždy mít. Devatenáct
korun, které jim chyběly, představuje jejich karmický dluh. To, co si osvojili
na základě chtění, museli vrátit. Svou karmu vyrovnali se ctí, protože dluh
vyrovnali bez reptání a trpkosti. Čtyři kousky pečiva představují čtyři karmické dluhy z minulých životů, které si osvojili na úkor těch slabších, kteří
jim nedokázali odolávat, protože byli v podřízené roli. Dva společné dluhy
vůči mužskému a ženskému principu, tedy čtyři celkem. Jejich společná
karma je již skoro vyrovnána. Oba jsou představiteli mužského a ženského
principu, kteří splácejí své dluhy a vyrovnávají karmy ve hmotném světě,
jak nejlépe umějí.
Potom paní R. zahlédla paní S. Ta měla blond vlasy, krátce ostříhané.
Před ní stála nádoba podobná půllitru s pivem. Paní R. se podívala před sebe
i pana T. a viděla, že podobné nádoby mají také, ale jsou větší. Hned pochopila,
že to není pivo, ale symbol. Jsou to kalichy hořkosti. Přišla jsem já a vyzývala
jsem dceru S., aby k tomu spálila pouta. Ta se však veselila a prohlásila, že nic
pálit nebude, protože to není důležité a jí ta pouta vůbec nevadí. Byla jsem na
rozpacích a prohlásila jsem, že budeme muset požádat o pomoc Otce a tátu,
aby dceři domluvil. Paní R. byla přesvědčená, že otcem je pan P. Br., který byl
tenkrát jejím hmotným otcem a byl vzýván jako božstvo na planetě Marsu,
později i na planetě Zemi. Měla jsem na mysli hlavně našeho pravého Otce.
Potom jsem prohlásila: „No, ale to nám Matka příroda dá!“ Paní R. řekla, že
je to jedno, co na to Matka příroda, protože jsme si všichni rovni a paní S. musí
být poučena.
36
Je to názorový střet na planetě Marsu. Jde o život mezi životy, kdy se
připravuje karmický scénář pro reinkarnaci na planetu Zemi. Tento spor
vyústí ve Francii v revoluci. Jde o vyřizování účtů mezi temnými stvořiteli
a Stvořiteli, kteří zůstali věrni tvorbě Boží. Paní R. představuje s panem T.
ženský a mužský princip temných stvořitelů, kteří trvají na svém krédu „Oko
za oko, zub za zub“. Trvají na něm přesto, že tuší karmické následky. Mají
před sebou poměrně veliké kalichy hořkosti, které jim přinesou utrpení, aby
se naučili soucitu a lásce i odpuštění.
Paní S. představuje porobený ženský princip, který je v nerovnováze a zbaven síly, což znázorňují ostříhané vlasy. Temní stvořitelé pokládají paní S.
za zrádce. To ona diktovala Mojžíšovi jeho pět knih, včetně Genesis. Nyní
hlásá lásku a odpuštění a kritizuje vědecký výzkum stvořitelů. Je proti nim.
Naznačuje to rozmístění bytostí u stolu, sedí proti nim. Podceňuje nevůli, kterou vybudila u temných stvořitelů, když se s ostatními Stvořiteli postavila proti
nim. Domnívá se, že bývalé úmluvy a svazky zabrání tomu, aby se jim mstili.
Věří stále, že jejich duchovní urozenost jim v pomstě zabrání. Je třeba rozvolnit vazby i s otcem, panem P. Br. Je představitelem duchovně mrtvých.
Temní stvořitelé však vyhlašují válku, ve které se má ukázat „pravda“.
K tomu si podrobili mužský a ženský princip většiny stvořitelů. Tento karmický scénář byl povolen a kalich hořkosti vypili všichni zúčastnění až do
dna. Poučení bylo strašlivé. Na omezenou dobu bylo ukázáno, k čemu vede
násilí, i když se ho lidé dopouštějí ve jménu rovnosti, volnosti a bratrství.
Proto jsi žádala Otce o pomoc a bála se, co tomu řekne Matka příroda.
Věděla jsi, že nerovnováha všude přinese mnoho útrap. Životní prostředí,
vydané napospas takzvaným „vědcům“, bude narušeno a nemocné. Přinese
to opět jen zkázu a zmar. V tomto případě je třeba prosit ženský i mužský
princip nejvyššího Božství o pomoc, protože jen Matka a Otec mohou
pomoci. Chyb již bylo napácháno mnoho pro nesmiřitelnost temných stvořitelů. Proto není jedno, co tomu Matka příroda řekne. Živelné katastrofy,
které jsou následkem narušeného životního prostředí, již mnoho území,
planet i hvězd zničily. To vše jen pro bezohlednost lidí, kteří byli tak pyšní,
že se domnívali, že jsou pány veškerého tvoření.
Paní S. musí rozvolnit pouta připoutanosti ke svému kalichu hořkosti
a musí se přestat trestat za věci, které již vyrovnala. Musí eliminovat sebedestrukční programy, stejně jako pan P. Bu., který s ní společně nesl karmu
vládců Francie.
Paní R. a pan T. mají stejný problém. Navíc se mají naučit odpuštění.
Nejen svým bližním, ale i sobě. Tyto kalichy hořkosti, které již byly vypity
až do dna, by měli vyprosit všichni, kteří se účastnili střetu s temnými stvořiteli. Jsou to všichni ti, kteří stále ještě touží po pomstě, ale jsou to i ti, kteří
se ze všeho viní a jsou v depresích.
Mír s vámi!
37
Škola života
Paní E. je dne 7. 9. 2003 ve své vizi ve velké místnosti, kde sedí mnoho
známých. Sedá si ke stolu, u kterého sedí muž. Myslí si o něm, že patří k ní.
Potom vystoupí starší žena a požádá je, aby ostatním předvedli ukázkovou svatbu. Jdou tedy k ní, ale paní E. zjistí, že má na sobě staré kalhoty a „otahané“
tričko. Její partner se zase vyšňořil do dlouhé sukně a má kolem těla omotanou
peřinu. Paní E. se chce velmi smát, ale přesto se zařadí za tři již před nimi
ukázkové svatební páry. Muži jsou v černých fracích, nevěsty v bílém. Nikdo se
však nad jejím oblečením a oblečením jejího partnera nepozastavuje. Všichni
odkráčejí v průvodu pryč.
Velký sál je svět. Má zde mnoho blízkých přátel. Mnohé z nich poznává. Jde o sbírání zkušeností a dílčí životní zkoušky. Muž, který sedí u stolu
a ke kterému si přisedne, je její mužský princip. Oba jsou poměrně nezralí
a nevyvážení. Paní E. se směje a podceňuje zkoušku, které budou podrobeni. Žena, která je vyzývá, aby předstoupili a ukázali svou zralost a vyrovnanost, je jejich vůdce i ochránce. Protože o sobě mají vysoké mínění, je
připuštěno, aby se pravda zjevila. Je to výzva k mystické svatbě, ke které
může dojít jen tehdy, když jsou oba principy v harmonii. Jakmile nastoupí
do řady kandidátů, zjeví se na každém jejich pravý duchovní šat. Šat paní E.
je opotřebovaný opakováním stále stejných chyb, ale ona není schopna se
tohoto šatu vzdát. Nedůvěřuje a ve svém nitru skrývá trpkost a zklamání.
Tento šat z ní měl spadnout, aby mohla obléci šat svatební, který byl pro ni
připraven. Její ženich je na tom hůře, protože se halí do peřiny a domnívá
se, že bude méně trpět. Dokonce má sukni na znamení, že je připoután
k roli ženského principu, protože pro nepochopení byl ve hmotném životě mnohokrát ženou. Paní E. nosí kalhoty ze stejného důvodu, ale již se
nevyhýbá utrpení, ale snaží se čelit životním překážkám. Na roli mužského
principu však ulpěla též. Se svým partnerem demonstruje všechny bytosti,
které jsou v nerovnováze. I když kráčejí ve svatebním průvodu, na mystickou
svatbu si ještě počkají. Jejich manželství budou problematická, protože se
musejí naučit zvládnout role muže i ženy a vzájemně se pochopit a neusilovat o nadvládu jednoho principu nad druhým. Svatební průvod představuje
manželství ve hmotném světě.
Přátelé ji pozvali na svou zahradu. Měli tam hodně ovocných stromů, ale
všechno jsou „jen třešně“. Paní E. hledá jiný strom; už si myslí, že ho našla,
ale je to opět neduživá třešeň. Potom ji vezmou do zahradního domku, který
je dřevěný, uvnitř prázdný, jeho stěny i podlaha jsou prorostlé mohutným stromem. Na dvou jeho protilehlých stranách jsou korýtka a v každém z nich leží
ohromné jablko, které ještě visí na větvi.
Jde o hledání cesty za pravým poznáním. Paní E. představuje ženský
princip, který hledá pravé ovoce poznání, a neuvědomuje si, že pravé pozná38
ní je jen jedno. Proto nachází stále stejné ovocné druhy. Ty není schopna
okusit a postupně přijmout, protože se připoutala k ideálu jablka ze stromu
poznání. To nemůže poznat, dokud se nezbaví svých připoutaností a předsudků. Chce mít vše a hned. Proto opouští třešně, které by ji připravily, aby
mohla okusit jablko poznání bez trpkosti, aby si zvykla na jeho chuť, která
je nádherná pro toho, kdo šel trpělivě za poznáním, zvykal si na jeho chuť
a osvobozoval se od svých předsudků, aby mohl vychutnat hořkosladkou
moudrost vrcholného poznání. Dřevěný dům je prázdný, protože tam nejsou žádná pouta ani harampádí zbytečností. Jablka poznání jsou veliká.
Jedno pro mužský a druhé pro ženský princip. Kdo je moudrý, utrhne je
společně se svou druhou polovinou v harmonii a lásce.
Paní E. je na dovolené. Tam ji přátelé pozvou, aby s nimi jela autem domů.
Když chce nastoupit do auta, změní se muž za volantem v ženu. Jeho žena
zatím sedí na zadním sedadle. Je hrozně obézní a drží v rukou miminko. Vedle
nich se již nikdo nevejde, a tak se paní E. snaží usednout na přední sedadlo. Je
však hrozně velká a nemůže se tam vtěsnat. Nějak se tam přece jenom smotá,
ale má tak dlouhé nohy, že je cpe řidičce do řízení. Nakonec jí dojde, že tam
nemá co dělat.
Jde o karmický plán, kdy se všichni mají poučit o nebezpečí a utrpení
připoutanosti. Jízda autem představuje život rodiny, která trpí připoutaností. Jeden z nich je přebytečný, nemohou se srovnat a nemohou spolu žít.
Paní E. zasahuje do řízení, ale brzy pochopí, že to nemá dělat, a protože
je v poznání nejdále, osvobodí se z tohoto obtížného svazku. Tato alegorie
představuje rodinný svazek pevně připoutaných bytostí. Paní E. představuje
ženský princip, který se od nich dokázal osvobodit. V tomto směru svůj dílčí
karmický plán pochopila a splnila.
Konečně se paní E. podařilo doma uklidit. Nikdo tam není. Má pocit naprosté úlevy a spokojenosti. Najednou někdo zazvoní. Za dveřmi stojí její syn J.
a přivádí ohromný dav dětí. Vpředu jsou nejmenší, za nimi starší, fronta se
táhne z domu ven. Paní E. má starost, že se k nim všechny děti nevejdou. Jako
první vpustí oddíl nejmenších dětí. Syn je však neodvede do svého pokoje, ale
do pokoje svého bratra T. Děti se tam kupodivu vejdou a jsou spokojené. Paní
E. vyráží pro další várku dětí.
Toto je osobní. Jakmile se paní E. očistí, osvobodí se od všeho, co ji tíží
v jejím nitru, pocítí lehkost a radost z osvobození. Chvíli si odpočine, ale
syn se jí postará o další práci. Přivádí jí bytosti, za které je určitým způsobem odpovědný, a neví si s nimi rady. Jsou to mladé duše. Hlavní odpovědnost přenáší na svého mladšího bratra, proto je přivádí do jeho pokoje. To
naznačuje, že v této práci bude asi paní E. pomáhat její syn T.
39
Odpuštění
Dne 16. 9. 2003 jsem měla výrazné impulzy na vyprošování a vedla jsem
prosby. Po obědě jsem se rozhodla, že si chvíli odpočinu, ale jen jsem ulehla, objevoval se mi jeden obraz za druhým. Bylo třeba vést prosby stále dál.
Najednou jsem uslyšela hlas, který mi sdělil, že jsem hotova. Nejprve jsem
nepochopila a myslela si, že se to týká pouze této konkrétní karmické situace,
ale najednou jsem věděla, že důležitá etapa mé očisty je skutečně u konce.
Dojatá jsem děkovala všem mým duchovním vůdcům a ochráncům, Otci i radě
nejvyšších, včetně Jitřního anděla a vesmírné jednoty lásky. Vše se rozjasnilo.
Zvlášť jsem poděkovala Stvořitelům, kteří zůstali věrni Nejvyššímu principu
lásky a stvoření. V tu chvíli se rozlehl jásot. Konečně jsem pochopila, že bez
jejich obětavé práce by intriky temných stvořitelů nebyly včas odhaleny.
Zalila mne láska všech našich přátel. Vtom zazvonil telefon. Když jsem
skončila hovor, věděla jsem, že mi bylo povoleno přetáhnout na sebe hodně
karem a jiné negativity. Začala jsem vést prosby o eliminaci. Byla jsem ohromena silou pravé lásky, která mi pomáhala se rychle očistit.
Děkuji!
Smíření
Ve vizi dne 19. 9. 2003 pan F. mladší leze po horách a provází ho ještě jeden
muž. Říká mu něco o výšce 3200 metrů. Náhle objeví tunel a vejde. Uvidí zde
stůl a za ním sedí úředník. Má silný pocit, že ho zná. Ptá se ho: „Jak je to možné, že v takové výšce někdo postavil tunel?“ Muž se usměje a ukáže mu mapu
tunelu a vyslovuje různé letopočty.
Lezení po horách představuje jeho životní cestu a překonávání překážek.
Průvodce je jeho anděl smrti a zrození. Když zemře, setká se v tunelu se
strážcem prahu. Ukazuje mu jeho jednotlivé karmické plány a vyslovuje
data jeho odchodů z hmotného života, kdy se setkávali.
Pan F. vstoupí do místnosti, která je spíše tmavá. Je zde asi jeden metr vody.
Uprostřed stojí dva hrady. Má dojem, že hrady plují na hladině. Potápí se a sbírá ze dna různé odpadky. Většinou jsou to roztrhané obrázkové či pohádkové
knihy pro děti. Potom otevře malou lahvičku s tekutinou, pokropí oba hrady
i s odpadky. Vše začne po chvíli hořet modrým plamenem. Asi tak jako hoří
líh. Pozoruje plameny a diví se, že hoří i pod vodou. Vstoupí do jiné místnosti
a někomu telefonuje, že hoří sklady označené číslem 3 a číslem 4.
Jde o rekapitulaci minulého života, kdy kontroluje splnění svého karmického plánu. Temná místnost je jeho nitro. Voda kryje jeho hlubiny. Stále
ještě něco skrývá pod vodou. Nechce to vidět. Na hladině plují dva hrady.
Jeden postavil mužskému principu a druhý ženskému principu. Sebere
40
odvahu a ponoří se ke dnu. Zde vidí různé odpadky, které představují vše,
od čeho by se měl očistit. Obrázkové či pohádkové knihy, které jsou roztrhané, představují jeho zklamání, když představy, které měl, nebyly reálné,
a tak se nenaplnily. Rozhodl se, že veškerý balast falešných představ a idejí
eliminuje a přijme odpovědnost za svůj život do svých rukou a očistí se.
Další jednání představuje eliminaci všech předsudků a postup očisty. Když
je hotov, oznámí svému duchovnímu vůdci, že plánovaná očista je skončena. To odpovídá telefonickému hlášení, že hoří. Nyní může přistoupit
ke tvorbě nového karmického scénáře pro další reinkarnaci, protože svůj
plán splnil se ctí.
Pan F. je opět v jiné místnosti. Je tu asi osmdesátiletá žena. Obdivuje ji, jak
je stará, a přitom krásná. Cítí z ní vyzařování, které ho přitahuje. Má pocit, že
ho její energie očišťuje. Čím více se k ní blíží, tím je tento pocit intenzivnější,
až exaltický. Ke své lítosti se probouzí.
Pan F. stojí před svou mateřskou bytostí a splývá s ní. Posiluje se pro
další reinkarnaci.
Cesta paní H. He.
Paní H. vedla prosby, aby se osvobodila od všech svazků s temnými stvořiteli, včetně svazků manželských. Vracela prsteny, rušila sliby „na život a na
smrt“, odstupovala od všech přísah a paktů.
V noci dne 20. 9. 2003 měla vizi, že vystupuje se svým manželem J.
na vysokou skálu. Když dosáhli vrcholu hory, začali sestupovat po pravém
úbočí do údolí. Najednou se ocitli na lůžku. Nad lůžkem bylo okno a za
ním byly vidět bytosti, které se na ně dívaly. Manželovi to vadilo, ale jí ne.
Potom uviděla manžela, že leží po její pravé straně na matraci, která je mírně
nadzdvižená. Podívá se lépe a vidí, že pod matrací je černá díra, ze které leze
trocha sena.
Vize ukazuje cestu paní H. i pana J. Během společného života museli
překonat mnoho překážek, zejména tehdy, když vyznávali magii. To naznačuje cesta po pravém úbočí. Bytosti, které k sobě připoutali, měly nad nimi
samozřejmě kontrolu. To naznačuje okno zaplněné připoutanými bytostmi. Temná díra se senem, která nadzdvihuje matraci, upozorňuje na to, že
pan J. musí pracovat na svém osvobození od magie a dát svobodu připoutaným. Tyto záležitosti se nedají skrýt. Paní H. pohled na připoutané nevadí,
protože na rozvolňování vazeb poctivě pracuje a většina připoutaných je
svobodná. Manželovi ten pohled vadí, protože se mu připomínají připoutané bytosti a žádají o svobodu. On se však bojí, že jakmile budou svobodné,
ztratí je. Ještě se nechce vzdát své moci nad nimi. V tomto případě si plete
připoutanost s láskou. Je to varování, protože by na základě připoutanosti
41
mohl být opět vtažen do temných sfér magie. Paní H. s panem J. představují
mužský a ženský princip lidstva a jeho zápas o očistu.
Léčení
Dne 24. 9. 2003 před svou operací přišel za mnou manžel paní D., aby mu
bylo pomoženo tak, jak Otec dovolí. Vedl prosby a očišťoval se tak, jak jsme
byli vedeni, že máme vést prosby. Důležité svazky připoutanosti byly rozvolněny.
V pondělí měl nastoupit do nemocnice. Ještě jsem ho upozornila, aby si poprosil, aby byli lékaři vedeni našimi přáteli ze světlých sfér.
Vzala jsem obrazy s příslušnou diagnózou a vedla ho k tomu, aby nad
ně vztáhl ruce a vedl prosby. Jakmile tak učinil, rozžhavily se obrazy temně
rudým světlem, začal z nich vystupovat černý mrak, který se přeměnil v cáry
velkých sazí, jež do mne vstupovaly. Vdechovala jsem je, dusily mne, ale vstupovaly do mne očima i ušima. Tehdy jsem pochopila karmu, která mne s ním
vázala. Kdysi jsme se setkali ve věznici a já ho vyléčila, ale on mne musel
popravit, protože jsem odmítla požádat o přešetření svého případu. V tu chvíli
jsem věděla, že je manžel paní D. vyléčen a nebude operován. Tak se také stalo.
Když nastoupil do nemocnice, podrobil se kontrolnímu vyšetření a operace byla
shledána zbytečnou.
Děkujeme!
Naše karmické dluhy z této doby jsou vyrovnány. Byl zbaven utrpení, které
prožíval proto, že připustil justiční omyl a popravil nevinného. Žádala jsem ho
však o to, protože jsem již chtěla odejít z hmotného světa.
Děkuji za tuto milost!
Pronásledování
Jsem v nějakém domě, kde mne provázeli dva muži. Jeden hubený, dlouhý,
kterému říkali Emil, byl středního věku. Druhý byl mladík normálního růstu.
Provázeli mne nějakou budovou, která byla poměrně prosvětlená a prázdná.
Vycházeli jsme z podzemí a stoupali po schodech vzhůru. Právě jsem absolvovala nějakou přednášku a vyměňovali jsme si zkušenosti. Emil zde byl velmi
populární, ale já jsem byla tou popularitou dost udivena. Nevěděla jsem, co
si o něm myslet. Bylo jasné, že mne chce pro nějakou ideu získat, ale nebyla
jsem jí příliš nadšená. Rozhlédla jsem se po přízemí a necítila jsem se v uzavřeném prostoru budovy dobře. Pomyslela jsem si, že opět začne mně dobře
známé bloudění. Budova byla moderní, prosklená. Emil se svým přítelem mi
vše ukazovali, ale já chtěla za každou cenu ven. Ocitneme se ihned venku
před hlavním nádražím v Praze. Chci se vrátit do Teplic, ale někdo mi říká,
42
že budu muset jet autobusem a docela komplikovaně přestupovat. Vůbec se mi
to nelíbí a ptám se na železniční spoje. Ačkoli je bílý den, je mi řečeno, že do
Teplic nic nejede, že zde musím přespat. Rozhodnu se, že si to zkontroluji na
nádraží, a pokud budou mít pravdu, že přespím u tety Márinky. Je mi podezřelé, že by do Teplic už nic nejelo. Moji průvodci zmizí a já chci přejít ulici.
Vtom zahlédnu muže s velikým nožem v ruce, který se ke mně řítí a chce mne
zabít. Utíkám před ním, kličkuji a ukrývám se. Je to vyčerpávající. Vběhnu
mezi skupinku světlých bytostí, které okolo mne vytvoří kruh a chrání mne.
Vím, že pokud zůstanu v jejich středu, nic se mi nestane. Muž oběhne kruh,
postaví se čelem ke mně a chce napřáhnout nůž, aby mne zabil. Gesto již
nedokončí. Jakmile napřáhne ruku, zmizí i s nožem. Stojím zde svobodná
a volná. Vím, že mi již nikdo neublíží, a děkuji svým andělům strážným za
ochranu. Ti také zmizeli, ale vím, že jsou vlastně stále se mnou, připraveni
mne vždy chránit na cestě pravdy a lásky. Divím se, kolik vzteku a vytrvalosti
bylo v tom malém muži.
Prosvětlená budova představovala místo, kde se duše třídily před reinkarnací. Vyslechly si shrnutí svého karmického plánu, aby mohly ještě něco
změnit, ale hlavně aby si zapamatovaly svůj karmický plán. Dva muži jsou
tvými průvodci. Jde o strážce prahu a pomocníky, kteří zasáhnou vždy,
když bys uhýbala od svých cílů. Jakmile jsi byla v Praze, kde jsi měla plnit
své životní úkoly, zatoužila jsi po Teplicích, kde jsi žila v minulém životě.
Protože nešlo o připoutanost, dobře jsi vše kontrolovala a chtěla ses přesvědčit, zda to bude možné. Zjistila jsi, že jde o komplikovanou záležitost,
protože by se musela s tebou vyzářit ještě paralelní bytost, která by vyrovnávala vazby s tvojí tetou. Proto jsi měla při přechodu do jiné dimenze dva
strážce prahu. Tuto cestu jsi nevolila.
Drobný vrah byl představitelem duchovně mrtvých mágů i temných
stvořitelů. Chtěl zabránit tomu, abys nemohla tlumočit učení lásky. Měla
jsi však mocnou ochranu, jako každý, kdo jde cestou pravé lásky. Ochránila
tě vesmírná jednota lásky a vrah se sám zničil svou negativitou.
Terorista
Několik dní paní H. He. vyprošovala obsazení. Stále měla problémy. V noci
měla vizi o tom, čí vliv na ni působí. Byla v prosvětlené místnosti s malým, asi
desetiletým dítětem. Byla tam ještě jedna bytost v černém oděvu. Poznala v ní
pana J. O. Držel v ruce samopal a střílel po všech bytostech, které viděl jen
on. Ona je pouze cítila. Popadla dítě za ruku a chtěla s ním utéci, ale hlaveň
se obrátila přímo na ně. Než stačil terorista vystřelit, vylétl od paní H. meč,
který se ve vzduchu točil a teroristu zasáhl. Ten pustil samopal a klesl na
zem. Paní H. vzala dítě a utíkala ven z místnosti. Zabouchla dveře a chtěla je
43
zamknout. Strkala klíče do zámku, ale nešlo jí to. Nemohla zamknout. Klíče
byly černé. Nechala je tedy ve dveřích a utíkala s dítětem pryč. Vtom uslyšela,
že se dveře za nimi otevřely, a v nich se objevil zraněný terorista, který se snaží
z posledního zbytku sil ji zasáhnout i s dítětem. Neměl však již sílu vystřelit.
Zbraň mu vypadla z ruky a opět se hroutil na zem. Paní H. na něho volala, že
doufá, že v příštím životě již nebude jíst ty černé housenky. On však odpověděl:
„To si piš, že budu!“ Po těchto slovech dopadl na zem.
Pokud jste ještě neuvolnili všechny vazby s temnými stvořiteli, mágy
či duchovně mrtvými, mohou vám znepříjemňovat život. Sejdete-li z cesty
magie, vnímají vás jako nepřátele a snaží se vás zastrašovat či zlikvidovat. Pokud na sobě poctivě pracujete, nemohou vám ublížit, protože jste
pod ochranou světlých sfér a Otce. Jejich tvrdošíjnost je však veliká. Jsou
k magii a temnotám připoutáni tak, že se bojí utrpení, které by museli podstoupit, aby mohli jít za světlem Boží lásky. Proto paličatě trvají na tom,
že budou i nadále pojídat stravu z temných sfér, až do sebezničení. Tuto
duchovní stravu představují paraziti.
Potom paní H. stoupala po schodech vzhůru do nejvyššího patra. Cestou si
řekla, že se zastaví u kadeřnice, aby jí umyla a učesala hlavu. Ta však neměla
volný termín a navrhla jí, aby chvíli počkala. Souhlasila a rozhodla se, že volný
čas využije k návštěvě zubaře. Zubařka byla ve vyšším patře, a tak stoupala
opět po schodech vzhůru. Vtom si uvědomila, že má u předního zubu kousek
červené papriky. Chtěla si zub očistit, ale uvědomila si, že to nestihla, protože
na ni zaútočil terorista. Honem papriku vytáhla a vstoupila do ordinace. Tam
viděla oknem ještě vyšší budovu a ptala se doktorky, jaká je to budova. Bylo jí
řečeno, že je to ministerstvo zemědělství. Paní H. odpověděla, že po té budově
viděla slaňovat bytosti, které se spouštěly z nebe.
Světlá místnost představuje její nitro. Malé dítě představuje všechny
bytosti, které má ráda a chrání je. Terorista představuje duchovně mrtvé
mágy či temné stvořitele, kteří útočí na každého, kdo nejde s nimi. Útočí
zejména proti těm, kteří jim vypověděli poslušnost.
Když bylo dobojováno a paní H. vyhrála svůj souboj se zlem, pokročila
na své cestě. Měla potřebu se očistit. To představuje návštěva kadeřnice.
Volný termín sice neměla, ale vzala ji mimo pořadí. Návštěva zubaře představuje další kontrolu duchovního stavu a postup, jakmile se zbaví nečistot
a dravosti magie. Tu představuje paprika mezi zuby. Po zásahu zubařky se
otevírá paní H. další poznání, které představuje ještě vyšší budova, kde se
bude učit pod dozorem učitelů ze světlých sfér, které viděla, jak se spouštějí
z nebe.
Dodatek: „Zubařka“ se jí „podívala na zoubek“.
44
Setkání v Banské Bystrici
Ve vizi dne 25. 9. 2003 viděla paní H. He. několik autobusů, které přijely do
Banské Bystrice. Všichni jsme z nich vystoupili a autobusy odjely. Nebyly však
na autobusovém nádraží, ale v přírodě. Po nebi se valily těžké mraky. Byl ponurý den. Všichni se shromáždili u stolku, kde sedělo několik žen, které se ujímaly
cestujících. Paní H. se cítila nesvá, protože tam nikoho neznala. Přistoupila
opatrně ke stolku. Před ní bylo několik lidí, kteří se domlouvali, kdo s kým
kam půjde a kde bude spát. Ona si nikoho nevybrala, protože byla domluvená
se svým manželem, že se setkají na náměstí. Žádné náměstí poblíž neviděla,
a tak nesměle přistoupila ke stolku, kde byla paní, která se na ni povzbudivě
usmála. Paní H. se jí zeptala, kde je náměstí. Paní se znovu usmála a odpověděla, že je jich tu několik, že si musí vybrat. To ji uvedlo do rozpaků, protože
si myslela, že je zde jen jedno. Poděkovala a bylo jí jasné, že si musí poradit
sama. Odstoupila od stolku, rozhlédla se po krajině a uviděla před sebou dvě
cesty. Jedna vedla vpravo, druhá vlevo. Rozhodla se. Přijela autobusem zleva,
táhlo ji to na levou stranu, dala se tedy vlevo. Podél cesty tekla řeka. Koryto
bylo hluboké, po obou březích byly kameny a na dně bylo jen trochu vody. Na
pravé straně bylo koryto úplně vyschlé. Věděla, že si musí pospíšit. Matně si
vzpomněla, že když půjde vlevo, najde náměstí, kde už jednou byla. Jakmile se
rozhodla, kudy půjde, začalo drobně pršet. To jí nevadilo, neměla sice deštník,
ale radovala se, že se koryto řeky opět naplní vodou.
Jízda autobusem představuje důležitou životní cestu paní H. V Banské
Bystrici se setkává s několika druhy duchovního poznání. Cestující se hlásí
tam, kam jsou na základě rovnosti přitahováni. Paní H. však ví, že jí tato
cesta nenáleží, a tak ji opouští. Rozpomene se, co si domluvila, kde najde
ty, se kterými má pokračovat dále. Volí mezi dvěma základními směry. Mezi
magií a učením lásky. Volí správně a pustí se za zdrojem. Nakonec najde
i místo, kde se má setkat s manželem J. Zdálo se, že zdroj je vyschlý, ale
když správně volíte svou cestu tak, jak jste se domluvili, a plníte své sliby,
zdroj se naplní a máte z čeho čerpat.
Nová reinkarnace
Ve své vizi dne 27. 9. 2003 paní H. He. stojí na prámu, který se právě odrazil od břehu. Někdo na ni volá, že jí bude zima. Odpoví, že to vydrží, ale hlas
znovu opakuje své napomenutí. Vyskočí z prámu zpět na břeh a vezme si tenký
zelenomodrý svetřík. Skočí opět na prám. Pluje s ní více lidí, ale ona je nevidí,
spíše je tuší. Připlují k letadlu a vystupují po schodech do letadla. Pomyslí si,
že již nechtěla létat a je zase v letadle. Když vstoupila do letadla, všimla si
manžela J., že sedí na lavičce s několika ženami. Je to na levé straně. Paní H.
45
postupuje dál a vidí paní V. J. starší, která sedí za stolkem u počítače a kolem
ní je hlouček mužů. Postupuje dál ke stolku, za kterým sedí dvě ženy. Přidělí
jí číslo sedm. Ptají se jí, s kým tam je. Odpovídá, že s manželem a paní V.
Ženy odpoví, že oba jsou tam s někým jiným. Paní H. jim sdělí, že jí to nevadí,
a prosí je, aby jim ženy též daly číslo sedm, že budou rádi. Manžela požádala
o cestovní pas.
Jde o přechod přes řeku Styx. Má se reinkarnovat s bytostmi, které tuší
okolo sebe. Její rádce ji napomíná, že nemá vše, co bylo v plánu. Potřebuje
svetr, který by ji zahřál. V místech, kam jde, neužije mnoho tepla. Paní H.
poslechne. Nastoupí do letadla, kde se provádí poslední kontrola. Její karmický vztah s manželem a paní V. byl v minulém životě úspěšně vyřešen.
V následujícím životě mají osvědčit, zda se osvobodili od připoutanosti
dokonale. Paní H. nastupuje sama, protože je svobodná. Její manžel je
v hloučku se ženami, ke kterým je připoután, a paní V. bude vyrovnávat své
karmy s muži, kteří ji obklopují. Pouta mezi nimi všemi jsou eliminována.
Paní H. dostane číslo sedm. To znamená, že bude pracovat jako duchovní
učitel. Požaduje číslo sedm i pro manžela a paní V., protože si myslí, že patří
do její péče a budou spolupracovat. Na znamení, že je skutečně svobodná,
žádá manžela o cestovní pas, který jí zapomněl vrátit a ona si teprve nyní
vzpomněla, že si ho nevyžádala.
Závěrečné zkoušky agregorů
Dne 30. 9. 2003 byli u mne na návštěvě pan T. R. s panem J. G. ze Slovenska.
Hovořili jsme o některých problémech ve skupinách a vyměňovali si zkušenosti.
Najednou jsme začali vnímat různé impulzy a ty nás přivedly k vedení proseb
k Otci. Rozvolňovali jsme pouta, která nám byla ukázána.
Když jsme již byli skoro hotovi, zahlédla jsem skálu a v ní zaražený meč.
Tentokrát to nebyl Excalibur, ale meč válečný. Zkusila jsem ho nejprve vyjmout
sama, ale to se mi nepodařilo, protože měli spolupracovat i oba přítomní.
Jakmile byl meč vyjmut, odevzdali jsme ho tam, kam náležel, a prosili jsme
za odpuštění všechny, včetně zneužitých živlů. Hlavně Otce a radu nejvyšších,
Jitřního anděla, včetně těch, kteří padli. Věděli jsme, že tyto meče jsou roztroušeny temnými stvořiteli po mnoha planetách. Jen naše planeta jich měla
v sobě mnoho, proto se války stále opakovaly. Potom jsme skončili a oba pánové
odešli.
Začala se mne zmocňovat lehká nevolnost, kterou pociťuji vždy, když se
ke mně blíží bytost, která je se mnou karmicky vázána. Byla to mladá žena,
která měla veliké obtíže, ale lékaři nezjistili nic objektivního. Žena skončila na
psychiatrii, kde se určitou dobu léčila. Nyní hledá pomoc u léčitelů.
I když má nevolnost v její přítomnosti sílila, věděla jsem, že je nutné jí
46
některé věci vysvětlit. To jí nebylo vzdálené, protože již před mnoha lety u mne
byla. Když jsem znovu vysvětlila očistu, skončily jsme a já jsem se domnívala,
že nevolnost jejím odchodem poleví. Paní se cítila dobře. Odešla, a skutečně,
byla jsem v pořádku. Přišla druhá paní, která se hlásí do naší skupiny, ale
nevolnost opět sílila. Vysvětlila jsem jen to nejnutnější a musela jsem končit.
Jako když na mne někdo něco hodí, dostala jsem třesavku a začala jsem vibrovat. Musela jsem ulehnout. Tentokrát jsem již dokázala vést prosby. Věděla
jsem, že jde o dokončení očisty, kterou jsem měla na starosti. Opět šlo o celý
vesmír. Agregoři byli podrobeni závěrečné zkoušce. Tentokrát byl průběh lehký
a já jsem se brzy zotavila. U agregorů to bylo poněkud náročnější, protože
jim byly kladeny různé „objektivní“ překážky, aby se ukázalo, jaké jsou jejich
priority.
Bylo mi řečeno, že zkoušky mají tři fáze a závěrečná již pro mne bude
nejlehčí, ale potíže budou mít někteří agregoři. Snímala jsem ještě datum
1. 11. 2003. Toto datum by mělo být svátkem svatého grálu a naším duchovním postupem. Nějaké potíže by se mohly projevit u mne i v tento den. Slavnost
grálu může být samozřejmě přeložena na jakékoli jiné datum.
Okamžitě jsem si uvědomila, že již máme za sebou tři fáze zkoušek. První
byla loňského roku před Vánoci, dne 19. 8. 2003 proběhla hlavní zkouška
agregorů a 30. 9. 2003 byl závěr. Všechna data, když je sečteme, dají číslo tři.
Vyjadřují trojjedinost.
Gratulujeme všem, kteří obstáli se ctí!
Základní body práce naší skupiny (v některých skupinách může být bodů
více či méně):
– Vyjmutí válečného meče z planety, rány, padlí, ranění, příbuzní…
– Očista od magie, úpisy, milníky, řetězy.
– Osvobození a očista lidí, které jsme zavedli do magie. Vyčerpané posilovat
láskou.
Když byly všechny bytosti předány Otci, zůstaly po nich prázdné tramvaje.
V poslední jsem byla já. Očistili i mě od svých vazeb a čar i nenávisti. Teprve
potom mohli členové naší skupiny nastoupit ke mně do tramvaje. Tak se také
stalo. Pokračovali se mnou za světlem učení lásky, tedy Nejvyšším principem
lásky a stvoření.
– Následuje očista od předsudků, očista míst, kde zemřeli lidé. Nezapomeňte
na ostatní stvoření, faunu, flóru…
– Vyprosit válečné střety a revoluce. Stáli jsme na obou stranách!
– Očista učení lásky od deformací a předsudků.
– Očista od kódů magie, duchovních parazitů, jsou i zvláštní vaky na likvidaci
slizu negativity jako produktu negativního myšlení a cítění.
– Očista živlů, osvobození živlů a osvobození těch bytostí, které zůstaly k jejich
říším připoutány. Vyvést všechny i sebe a pomocníky z těchto říší a s pomocí
Boží uzavřít všechny dimenze, kde jsme pracovali. Vše podle vůle Boží!
47
Práce
Paní D. D. ve své vizi přišla k veliké jednopatrové budově. Zjistila, že je to
ta, kterou hledala. Vešla dovnitř a byla překvapena velikostí sálu. Bylo tam
mnoho stolů, seskupených podobně jako u nás ve skupině, a okolo nich seděli
lidé. Bylo tam mnoho mužů. Paní D. pochopila, že je to její nové pracoviště.
Byla však rozpačitá, protože nikde neviděla místo, kam by si mohla sednout.
Také nebylo vidět, že by někdo pracoval tak, jak jsme ve hmotném světě zvyklí.
Dovtípila se, že jde o duchovní práci. Najednou pocítila pochyby, zda sem vůbec
patří. Vtom se zvedla žena, za kterou paní D. stála, a pohybem ruky požádala,
aby se muži trochu sesedli. Tím se uvolnilo jedno místo vlevo od ženy. Někdo
jí přistrčil židli, a než se usadila, sdělila jí žena, pravděpodobně telepaticky, že
šéf má rád korektně oblečené spolupracovníky. Podala jí světlé lněné kalhoty.
Paní D. se na místě převlékla. Směla si ponechat vlastní růžovou halenku. Na
hlavě pocítila šátek, který jí seděl jen za ušima poněkud vlevo a mírně klouzal.
Chtěla ho narovnat a najednou ho měla v ruce. Podobal se jejímu oblíbenému
šátku, čistě hedvábnému se zelenomodrým vzorem. Barvy jasně zářily. Paní D.
měla velikou radost.
Jednopatrová budova je její nitro, kde hledala smysl svého života. Když
vešla dovnitř, pochopila, že je na správném místě a jedině tak se může spojit
s těmi, ke kterým náleží, a splnit svůj životní úkol i plán. Jsou zde všichni.
Bylo jí ukázáno, jak jsou všechny láskyplné bytosti propojeny svým vyzařováním i jak se dorozumívají. Bylo jí ukázáno, že ještě cosi dluží mužskému
principu, proto v její blízkosti byli samí muži. Žena představovala její ženský
princip a současně byla jejím rádcem a pomocníkem. Byl jí též ukázán její
duchovní šat a bylo dobré, že si mohla ponechat růžovou halenku, která
představovala její cítění, a šátek, který demonstroval její myšlení. Šátek jí
padal z hlavy, to znamená, že ještě něco musí pochopit, aby své myšlení
změnila. Pak bude myšlení a cítění v harmonii s učením lásky. To paní D.
pochopila a byla šťastná, že může na sobě pracovat.
V další vizi jela paní D. D. na dovolenou s panem M. Její zavazadlo už
bylo připravené a bylo malé. Přidala ještě do kufru košili pana M. Prostředí na
dovolené bylo krásné. Pokoje měly terasu, která byla z velké části zastřešená.
Z ní bylo vidět zahradu a protější trakt budovy. Stěny mezi pokojem a terasou
nebyly. Terasa měla krásnou podlahu z přírodního kamene a ve dvou strouhách
tam protékala průzračná voda. Paní D. se postavila do jedné strouhy a prala
v ní košili pana M. Ještě si uvědomila, že mu nevzala žádné tričko, že bude
„remcat“. Pomyslela si, že mu bude muset nějaké tričko koupit, ale nijak si
s tím hlavu nelámala. Prádlo pověsila na ramínko nad strouhy a odešla se
skupinou starších lidí na prohlídku okolí. Pana M. již neviděla, protože odešel,
když začala prát.
Paní D. byla ze skupiny nejmladší. Vešli do nějakého divadla a čekali na
48
přednášku. Ani si nesedla, protože si pomyslela, že žádné další informace
nedostane. Proto odešla. Vracela se zpět do hotelu a najednou měla na sobě
světlé, docela krátké kombiné. Šaty držela v ruce. Před ní šel muž, ze kterého
vyzařovala přísnost. Šel velice vzpřímeně a na sobě měl jakousi uniformu,
která jí připomínala stejnokroj z doby c. k. Rakouska. Muž byl však prostovlasý. Zastavil se před vchodem do hotelu a energicky bušil na dveře. Paní D.
stála několik kroků za ním a pobaveně ho pozorovala. Vtom přiběhl ke dveřím
vrchní číšník. Byl tlusťoučký, plný energie. Tmavé vlasy měl natočené na vývrtkách, které byly asi pětadvacet centimetrů dlouhé, na prst široké, ale ploché.
Vypadalo to vesele.
Paní D. vešla do svého pokoje. Prádlo zmizelo a zůstala tam jen drátěná
ramínka. Podivila se a řekla si, že se musí zeptat, kde to prádlo je. Vzápětí
se ocitla v zimní zahradě plné rostlin. Dostala dvě kvetoucí květiny, které se
podobaly lupině. Rostlinu dala opatrně do krabice a květ opřela o další kus
kartonu, aby se neulomil. Květináč postavila ve foyeru. Postavila ho vlevo na
konci chodby. Byla tam mezera mezi stropem a stěnou. Květ opatrně prostrčila
mezerou. Potom začala čistit chodbu. Přišly dvě starší ženy a ptaly se, kde je
zimní zahrada. Paní D. jim poradila, kudy mají jít. Ženy obdivovaly její rostlinu
a ona, která si vážila tohoto daru, jim radila, že by se měly podívat do poschodí
nahoru, kde rostlina roste o 1,5 metru dál. Chodba a stěny byly světlé, prozářené, podlaha byla z růžového mramoru.
Vrchní, který jim otevřel dveře do hotelu, byl u recepce. Paní D. cítila jeho
spokojenost, že dobře pracovala. Tak, jak měla, předala své informace dál
a dobře pečovala o svou rostlinu a měla z ní radost. Probudila se svěží a spokojená.
Jde o přípravu na další reinkarnaci. Její karmická zátěž je poměrně
malá, ale paní D. na sebe přetáhne karmu pana M., jehož košili bere do
svého vaku. Příští život by měl být poměrně klidný. Nic neskrývá. Nejsou
zde stěny. Pere špinavé prádlo pana M. Je to ten podíl, který na sebe vzala.
Když se od této karmy očistí, rozvolní poslední pouta mezi nimi. Již si neláme hlavu s tím, jak bude na její dobrou snahu reagovat. V tom okamžiku
pan M. z jejího života odchází.
Paní D. jde na procházku se skupinou starších duší, aby si zrekapitulovala svůj karmický scénář. Poněkud zbrkle usoudí, že se nic nového nedoví,
a opouští sál projekce. Vrací se do hotelu, který představuje svět, kde se
má reinkarnovat. Před ní kráčí muž jejího života, který bude o dost starší
než ona, proto pospíchá a je netrpělivý. Číšník je strážcem prahu. Má je na
starosti a rozhoduje o tom, ve kterém okamžiku se vyzáří do hmotného světa. Paní D. rychle vykoná poslední přípravu. Ještě jí před očima proběhne
projekce karmického plánu, aby věděla, co si stanovila. Tím, že předčasně
odešla z kina, by dlouho tápala. Špinavé prádlo je vypráno a šat odnesen.
Už jí nenáleží. Je to první úkol, který musí splnit. S sebou si smí vzít květy
49
lásky, které ji budou posilovat. Ovšem záleží na tom, jak o ně bude pečovat
a jak bude pomáhat ostatním, aby je také nalezli. Cestu životem bude očišťovat pro sebe i pro druhé. Pak budou odměna i zbytek života krásné. Setkání
se strážcem prahu již představuje návrat do duchovního světa. Všichni jsou
s ní spokojeni, hlavně strážce prahu.
Mezníky
Ve své vizi dne 8. 10. 2003 mne paní L. viděla stát na zastávce v Trnovanech před sídlem policie. Byla jsem unavená a nebylo mi dobře. Paní L. mne
podpírala a vedla směrem na Ústí nad Labem.
Paní L., moje neteř L. a dcera S. a já jsme jely autobusem. Nikdo jiný
v něm nebyl. Jely jsme ven z města do přírody. Když jsme vystoupily, bylo okolí
krásné, vše bylo svěže zelené a v blízkosti stál strom se žlutočervenými třešněmi
a slívami. Každá jsme utrhly jednu slívu a rozlouply ji. Uvnitř bylo hodně šťávy,
která vytékala ven. V dálce bylo vidět bílý kostel a stejně světlé stavby. My jsme
se však vracely pěšky zpět.
Jízda autobusem představuje společnou reinkarnaci a životní cestu. Jako
paralelní bytosti jste sklidily ovoce svého života, každá jste měla jednu svěží,
šťavnatou a sladkou slívu. To znamená, že tento život jste nepromarnily
a sklizeň byla dobrá a sladká.
V další vizi byla paní L. na oslavě svých kulatých narozenin a s rodinou
seděla na terase. Byly zde prostřeny čtyři stoly. Její rodina všechny zaplnila.
V tu dobu měla být schůzka skupiny. Paní L. viděla, že se k těmto stolům již
nevejdou, proto odešla ke skupině. Šla do suterénu po třech schodech dolů.
Byla tam první a musela místnost vyčistit. V okně byl zvláštní bílý větrák. Když
zmáčkla knoflík, větrák se roztočil a místnost se očistila. Potom se skupina
začala scházet.
Paní L. byla na kontrole v menší obci. Když skončila, odešla na zastávku
autobusu, aby se dostala zpět do Teplic. Na zastávce sice stáli lidé, ale do Teplic
již nic nejelo. Někdo řekl, že když si pospíšíme, stihneme ještě zelený tranzit,
který řídí jeden cizinec a ten jede přímo do Teplic. V tranzitu seděli lidé v kruhu.
Byla zde volná dvě místa, z toho jedno místo vedle malého, asi ročního dítěte,
kam si paní L. sedla.
Jde o život mezi životy, kontrola představuje kontrolu karmického scénáře. Na zastávce s paní L. čekali ti, kteří se s ní dříve nebo později ve
hmotném světě setkají. Jde o současný život. Lidé sedící v kruhu jsou ti,
kteří jí budou nejbližší. Rodina, skupina, přátelé. Reinkarnovali se všichni
do Československa, kterému po druhé světové válce vládla jiná velmoc.
Proto byl řidič cizinec. Dítě, vedle kterého si sedla, je blízký člověk, jenž
je sice dospělý, ale duchovní a citovou úroveň má jako roční dítě. V tomto
50
životě vedle paní L. má poslední šanci, aby pochopil své omyly a chyby
a stal se zralejším.
V následující vizi se paní L. stěhuje z domu, kde dříve žila stará žena. Dům
jí předával syn této ženy. V kuchyni byla krásná, ještě funkční veliká kachlová
kamna. Paní L. prohlásila, že si je ponechá. V každé další místnosti byla umělecká díla, vyřezávaná ze světlého dřeva. Hlavy, postavy, ovoce… V poslední místnosti bylo něco dlouhého, ze světlého dřeva složeného na sobě. Když to paní L.
rozevřela, byl to krásný dlouhý stůl s jednadvaceti židlemi. Jedna bílá židle byla
v čele. Paní R. šla za ní a prohlásila, že by zde mohla zasedat skupina.
Muži v černém
Paní H. He. ve své vizi dne 9. 10. 2003 vidí, jak krnovská skupina překračuje potok, za kterým vede do kopce cesta. Po levé straně byly nasypány
hromady štěrku, po pravé straně byl sráz. Skupina šla před ní. Někteří šli po
hromadách štěrku, jiní šli po cestě. Paní H. dávala vzadu pozor, aby někdo
nespadl ze srázu dolů. Přišli na louku. Byla to spíše mýtina, protože vzadu bylo
vidět lesík. Cesta byla ohrazená dřevěným plotem z klád. Byla to ohrada pro
koně. Dva členové skupiny seděli na koni. Byli klidní, její manžel též. Seděl na
„staré herce“, která se vzpouzela, a pan J. ji krotil tak tvrdě, že měla celý krk
do krve odřený. Kůň byl již vysílený a položil si hlavu na zem tak, že klečel na
předních nohách, krk měl protažený a hlava ležela na zemi. Paní H. stála na
nějaké výšince, aby přehlédla celou louku. Další bytosti stály kousek dál na
zemi a koně se pásli opodál.
Přistoupil k nim muž, který vedl černého koně s lesklou srstí. Vybídl je, aby
koně vyzkoušeli. Paní H. odmítla s tím, že dává pozor na manžela a ostatní
lidi, protože je zvědavá, jak si s koňmi poradí. Nabízený kůň měl červený květ
vedle očí na uzdě. Když odmítla, nabízel jí muž nocleh pro všechny účastníky
výpravy s tím, že se budou zapalovat ohně. Paní H. opět odmítla, protože chtěla
pokračovat v cestě.
Jde o metaforu duchovní cesty skupiny, kterou vede paní H. Ukazují se
zde překážky, které musejí všichni překonat. Paní H. na ně dává pozor, aby
je uchránila před chybami a omyly, které by je z této cesty svedly. Včas je
varuje, ale nevnucuje se. Mýtina je místem poměrně nebezpečným. Je to
místo zkoušek. Je to místo padlých bytostí, které podlehly svodům temných
stvořitelů či mágů a staly se duchovně mrtvými. Ještě zde po nich zbyly
pařezy. Dvě bytosti ze skupiny stále ještě pracovaly magickým způsobem.
Byly klidné, protože si neuvědomovaly nebezpečí a domnívaly se, že mají
sílu magie pod kontrolou. Jejich kůň tuto sílu představoval. Manžel paní H.
s touto sílou doslova zápasil a krutě s ní zacházel. Ztrácel ji, protože ji
zneužíval a blížil se den platby.
51
Muž, který k nim přistoupil a pokoušel se je získat a udržet v magii, byl
představitelem temného stvořitele či velmistra. Proto jí nabízel „nejkrásnějšího koně“. Paní H. moudře odmítla a pokračovala s ostatními v cestě.
Šli navštívit maminku paní J. S., členky krnovské skupiny. Když vstoupili
do domku, nabídla jim občerstvení. Chtěla též připravit obložené chlebíčky.
Paní H. jí řekla, že nemají čím zaplatit, ale že ve skupině na stole leží peníze,
které mezi sebou vybrali, a těmi že zaplatí. Paní pronesla, že to není nutné,
a dala dceři J. peníze, aby šla nakoupit. Někteří členové skupiny odešli na toaletu. Když paní H. a maminka stály proti sobě, uvědomily si, že se znají.
Maminka paní J. S. představuje moudrost ženského principu jejich
duchovního vůdce. Ta jim nezištně nabídla duchovní stravu, kterou všichni
potřebovali. Tato strava se nedá ničím zaplatit. Toaleta představuje očistu.
Paní H. se ocitla v Opavě před budovou, ve které byly kanceláře. Před jejími
dveřmi na celém prostranství, kam až dohlédla, byli samí muži v černém. Ničím
se od sebe nelišili. Uviděla mezi nimi i svého manžela a ptala se ho, co tam
dělá. Řekl jí, že čeká, až se otevřou kanceláře, protože si chce koupit pozemek.
Paní H. chtěla ten pozemek vidět. Ukázal jí na dlaždici, kde se všichni tísnili.
Udiveně se ho ptala, zda to myslí vážně. Vzal do ruky kus větve a položil ji
o kousek dál s tím, že to myslí opravdu vážně. Najednou tam byla další dlaždice. Tím si zabral o kousek více místa než ostatní.
Budova v Opavě představuje centrum mágů. Každý z nich bojuje o své
místo a snaží se zabrat co největší místo v celkovém jejich snažení. Tím
bude mít potvrzen přiměřený vliv. Je to komunita mágů.
Paní H. jela s manželem do lázní. Stála u recepce, aby zajistila ubytování.
Najednou uviděla manžela, jak se žene s kytkou slunečnic do suterénu. Hned
z něho vyběhl, ale připadal jí jako „splašený“. Vyběhl už bez kytky. Pak seděli
v jídelně u dřevěného stolu. Seděli proti sobě a manžel jedl vepřové s knedlíkem
a zelím. Paní H. nejedla nic. Před ní byl malý mastný flíček od manželova
jídla. Vytáhla ubrousek a flíček setřela. Vedle paní H. si přisedl muž, zdál se
jí průhlednější, než byli oni, a ptal se jí, proč nejí. Odpověděla, že tato strava jí
nechutná. Neustále ji nutil, aby si něco dala.
Lázně představují život mezi životy, kdy se oba připravují na novou
reinkarnaci. Je jim ukázáno, co ještě by měli vzít do příštího karmického
scénáře. Ještě si dluží vzájemné pochopení. Jde o harmonizaci mužského
a ženského principu. Disharmonie vznikla na planetě Marsu, proto nese
pan J. květiny do nižších sfér. Je tam připoután ke zvykům svých dávných
předků, kteří se domnívali, že mužský princip je nadřazen ženskému principu. Jde položit květiny na hrob této nadřazenosti, která mu působila obtíže
v mnoha reinkarnacích. Ví, že připoutanost je past, a nostalgicky na tuto
éru svých životů vzpomíná. Z tohoto postoje vyplývá, že s nadšením přijímá duchovní stravu, která ho v těchto názorech posiluje, a s rozpaky bere
duchovní stravu, která je nová, protože se mylně domnívá, že ho ohrožuje
52
v jeho postu pána a vládce nad ženským principem. Paní H. mu nebrání,
ale sama se již na této stravě nepodílí. Raději se postí. To se opět nelíbí
duchovnímu vůdci jejího manžela a pokouší paní H., aby přistoupila znovu
na jeho nabídky a vrátila se k dávným zvykům, ze kterých vyplývá duchovní
strava a učení mužského principu Železného věku, včetně připoutaností.
Paní H. opět odmítá.
Oba manželé jsou představiteli mužského a ženského principu, který se
karmicky dostal do disharmonie, a snaží se o to, aby byli znovu v harmonii.
Na této cestě se však dopouštějí určitých omylů a chyb, podle toho, jak jsou
spoutaní svými předsudky.
V kině sedělo mnoho bytostí v černých oblecích. Paní H. je vnímala jako
muže. Vedle ní seděla její dcera E. Š. a za paní H. seděl pan J. O. Paní H. měla
dlouhý tmavý cop a on se jí ho snažil odstřihnout. Prý jí to bude více slušet.
Naštvaně se obrátila a žádala ho, aby toho nechal. Podařilo se mu rozstřihnout
gumičku, kterou měla cop svázaný. Vlasy se jí rozpustily, rukama je odhrnovala z očí. Řekla si, že jí to nesluší, protože je rozcuchaná jako čarodějnice.
Pan J. O. ji neustále otravoval, protože zatím od svého původního úmyslu neupustil. Paní H. uhýbala dopředu, aby na ni nedosáhl.
Pak seděly obě za stolem a pojídaly z talíře něco bílého, asi sýr. Přisedla
k nim žena a dívala se na ně. Byla průhledná a mlčela.
Kino představuje hmotný svět. Černé bytosti představují mágy mužského principu, se kterými se se svou dcerou karmicky zapletla. S nimi všemi
je třeba, aby rozvolnila vazby, aby se osvobodila. Nejblíže jí je pan J. O.
Vadí mu její síla, kterou představuje cop. Právem se jí obává. Proto ho chce
ustřihnout. Pak by té síly byla zbavená a on by ji mohl ovládat. Pro svůj
plán užívá mnoho úskoků i podvodů a lží. Ale paní H. se od něho odtáhne
a odmítá komunikaci s ním.
Paní H. s dcerou E. spolu pojídají duchovní stravu, která je pro ně přiměřená. Přisedne k nim jejich duchovní strážce ženského principu a sleduje,
jak si počínají. Mlčí, protože zatím je vše v pořádku.
Paní H. pracovala na své očistě a vedla prosby. Najednou se ocitla před
Otcem. Bylo tam více bytostí. Podle protokolu odevzdávaly své smlouvy k vyhodnocení. Všem bylo nabídnuto křeslo na levé straně. Usedly. Paní H. mne uviděla, jak vstávám a přistupuji k Otci a splývám s ním. Potom jsem přistoupila
ke každému z nich a děkovala jim. Všichni povstali a obdrželi další smlouvu.
Smlouva paní H. byla ovázána širokou stužkou modrozelené barvy. Smlouvu,
kterou předtím odevzdala, měla ovázanou třemi tenčími stužkami. Děkovala.
Nedokázala rozlišit, zda smlouvy předávám já či Otec. Bylo to dne 26. 10. 2003
ve 14 hodin.
Smlouva, kterou odevzdala, se týkala harmonizace obou principů a jejich sjednocení. Nová smlouva naznačuje, že oba principy jsou sjednoceny
ve své trojjedinosti a spějí k mystické svatbě.
53
Dar vyléčení
Těm, kteří skutečně chtěli pomáhat svým bližním a měli dostatek odvahy, kterou vykázali během zkoušek, Otec udělil zvláštní dar léčby. Tuto
milost řídí sám. Jde o uzdravení úplné. V momentě, kdy tato milost byla
udělena, je dovoleno léčiteli, aniž by vedl prosby, stáhnout z pacienta chorobu, která ho nejvíce sužuje.
V tu chvíli léčitel, který tuto milost obdržel, pocítí náraz negativity, která
ho v podobě černých sazí či kouře prostupuje. Tu pak spaluje vlastní láskou.
Je to rychlejší než myšlenka. Potom je třeba se co nejrychleji očistit:
– Poděkovat za tu čest, že mohl milostí Boží přijmout tuto negativitu.
– Poprosit, aby tato negativita byla vyškrtnuta z ákášických záznamů s mocí,
vlivem i negativními programy.
– Poprosit Otce, aby ji sňal a eliminoval.
– Odevzdat kompetence a prosit o zásah cestou milostí Boží, aby nikdo zbytečně netrpěl vinou léčitele.
– Očista: vypustit kaly, eliminovat je, zprůchodnit energetické cesty, eliminovat ucpávky a připoutané předat milosti Boží. Propustit věřitele, mstitele,
služebníky a odevzdat je milosti Boží.
– Prosit o léčivou energii z Duchovního slunce; objeví se „nedodělky“ jako
připoutání, bloky a podobně.
– Prosit o posílení Nejvyšším principem lásky a stvoření. Když je vše čisté,
uzavřít aury přirozeným způsobem a odevzdat se milosti Boží.
– Nikdy nesmíte o tuto milost žádat! Jen Otec ví, kdy jste schopni toto vše
zvládnout a kdy nastal čas této milosti.
Tanečnice
Dne 16. 10. 2003 byla paní R. s panem T. R. v nějakém městě. Konaly se
tam slavnosti a pan T. se zajímal o tanečnici, která tam tancovala v bílých
šatech. Byl spokojený, že tančí, to znamená, že má práci a bude mít dost peněz
na jídlo.
Potom prohlásil, že chce navštívit nějakou ženu. Paní R. prohlásila, že s ním
nepůjde, protože tu ženu nezná. Měla obavy, že se k sobě příliš připoutají,
když budou chodit všude spolu. Šla tedy na návštěvu ke svým známým. Oba
na návštěvách dost popíjeli červené víno. Paní R. seděla v křesle, popíjela víno
a povídala si s přáteli. Najednou zjistila, že je čtvrtek 18.30 hodin. Oba zapomněli na schůzku skupiny. Bylo jí z toho mizerně. Vyběhla z domu, nasedla
do auta a jela to sdělit panu T. Auto se ale chovalo divně, spíše jako létající
talíř. Několikrát do něčeho narazila, ale nikomu neublížila, protože byl večer
a nikde nikdo nebyl. Když dorazila k panu T., celá rozrušená mu sdělila, co
54
oba prošvihli. On zůstal klidný a řekl, že se již nedá nic dělat, protože než na
skupinu dojedou, bude již konec sezení. Opět se zajímal o tanečnici a paní R.
odpověděla, že slavnosti skončily a nikdo tam již není. Stejně byl spokojený, že
tančila a vydělala si na živobytí. Potom prohlásil, že není kam spěchat, a vrátil
se se skleničkou v ruce zpět na návštěvu k té ženě, která ho dosud hostila.
Paní R. také odjela zpět ke svým známým a ostýchavě je prosila, zda se k nim
ještě může na chvíli přidat. Nevěděla, kam jinam by mohla jít. Její známá
přisvědčila a pustila ji dovnitř do tepla. Usedla a přemýšlela, proč zapomněli
na schůzku, zda šlo o magický vliv či vliv červeného vína. Vtom si uvědomila,
že je teprve středa, že je tedy vše v pořádku. Velmi se jí ulevilo.
Jde o přípravu na hmotný život, je to současný život. Město představuje tento svět a slavnosti představují vrcholení životních koloběhů zde.
Tanečnice představuje Štěstěnu. Je bílá a čistá, to znamená, že přináší štěstí
jen tomu, kdo o její dary neusiluje na úkor ostatních. Ten, kdo s ní tančí
s čistým svědomím, nebude nikdy zatížen kletbou hmotného bohatství, ale
bude mít vždy to, co potřebuje. Nebude strádat hlady a bude šťastný. Zatím
tančí sama, protože každý z přihlížejících si představuje, že si zaslouží větší
bohatství. Proto čeká na větší dary. Kdo však promarní svou příležitost
a nevyzve ji včas k tanci, protože je nenasytný, zmaří svou šanci ke skutečnému štěstí. Bohatství možná bude mít, ale štěstí mu unikne v honbě
za ním.
Svůj hmotný život začínají oba v jiných rodinách, proto se těsně před
reinkarnací rozcházejí. Jejich hlavním životním ponaučením je poznání,
že nebudou dříve šťastni, dokud nerozvolní všechna pouta připoutanosti.
Každý zatím užívá života tak, jak nejlépe to umí. Symbolem je sklenka
červeného vína. Zatím nechtějí poznat pravdu, chtějí ji vidět přes růžový
pohled okouzlení, který jim poskytuje víno. Je v tomto případě symbolem
bezstarostného života.
Nastává však okamžik probuzení. Paní R., která představuje ženský
princip, je otřesena a má obavy, že mnohé zmeškala a nebude mít čas vše
napravit. Pan T. představuje mužský princip, který řeší svůj problém trochu
odlišně. Zajímá se o tanečnici a je spokojený, že tančí podle vesmírných
zákonů. Oba se zatím vracejí na místo, kde musejí dořešit své karmické problémy a rozvolnit vazby připoutanosti. Teprve potom se setkají, aby mohli
pracovat tak, jak je třeba. Teprve potom se naleznou a schůzku nezmeškají.
Paní R. touží po hřejivém teple pravé lásky, které zatím nachází u své přítelkyně. Zde přemýšlí o tom, proč došlo k těmto událostem. Pochopí, že nastal
čas probuzení, učení a práce na cestě za světlem pravé lásky.
Dne 17. 10. 2003 ve vizi jde paní R. do květinářství v Dubí, aby koupila
kytici. Zastihne majitelku upřímně nešťastnou, protože nemá žádné květiny.
Bylo tam jen pár polámaných tmavých květů. Jela tedy do Teplic k panu D.
Květinářství bylo čisté, světlé, ale nikde žádná květina. Žena za pultem jí sdě55
lila, že řezané květiny nejsou. Paní R. ji prosila, aby se podívala do skleníků.
Všechny květy byly malé. Měly však veselé barvy.
Vrátila se tedy zpět do Dubí k paní M. Ta zatím obchod přenechala pánovi
ve středním věku. Paní R. připadal jako vypočítavý „vyžírka“. Obchod byl špinavý, studený a tmavý. Bylo tam dost lidí, ale nikdo nic nekupoval, jako by lidé
nevěděli, co chtějí. Přednesla svou žádost a muž ji uctivě pozval za pult, aby si
vybrala. Nabízel jí tmavohnědé polámané gerbery a vnucoval jí názor, že když
se k nim přidá nevěstin závoj, že to nebude špatné. To odmítla. Muž tedy prohlásil, ať se podívá sama. Odešel někam dozadu. Za pultem s ní bylo několik
prodavaček, které se pokoušely ze zbytků polámaných květin něco svázat, ale
nešlo jim to. Za pultem nebylo vůbec vidět, proto paní R. rozsvítila. Ženy se
polekaly, co tomu řekne majitel, až přijde, protože šetří elektřinou. Prohlásila,
že je jí to jedno, protože potmě se tam nedá nic dělat. Stejně žádnou květinu
nedokázala svázat.
Jde o hledání pravé lásky. Je to pouť paní R. za květy lásky. Nejprve
hledá v místě svého bydliště, ale paní, ke které chodí nakupovat, všechny
květy vyprodala; protože je nikdo neuměl správně ošetřovat a chránit, nové
květy nevyrostly. Představuje ženský princip, který nikdo nechápal a neuměl
její služby ocenit. Proto postoupila svůj krám mužskému principu.
Šla hledat do Teplic k panu D. On představoval harmonický mužský
princip, ale byl ve stejném postavení jako paní M. Vše je čisté, ale květy
lásky jsou zatím malé. Musejí teprve dozrát.
Paní R. se vrátila zpět, ale paní M. postoupila svůj obchod mágovi, který
měl veliký zájem na tom, aby se květy lásky nepěstovaly. Místo nich nabízel vlastní květy zla. Prakticky držel svým vlivem v otroctví oba principy.
Lidé se k němu sice hrnuli, ale báli se ho. Nic nekupovali. Když se k němu
paní R. vrátila, ucházel se o ni svou uctivostí, choval se jako pokušitel. Byl
by rád, kdyby ji opět získal do služeb magie. Ona však jeho služby odmítla,
snažila se pomoci i zotročenému ženskému principu, tedy zaměstnaným
ženám, ale pak sama podlehla určitému vlivu a snažila se vázat květiny tohoto pokušitele-otrokáře. Naštěstí jí to nešlo. Co by bylo, kdyby stonky byly
dostatečně dlouhé? Je to varování. Paní R. zde představuje všechny bytosti
ženského principu, které se mág pokouší svým lichocením zotročit.
Otroci
Paní R. ve vizi dne 19. 10. 2003 vidí bok lodi. Je potažen drátěnou sítí a k ní
jsou přivázáni muži. Jsou obličejem k lodi, někteří mají na sobě cáry z oblečení,
jiní jsou nazí. Na těle mají otevřené, ale i hojící se rány. Občas přiletí pták,
který zobákem vytrhává mužům z těla kusy masa. Muži křičí, bojí se. Nejvíce
se obávají, aby je pták nezbavil přirození, což se občas stane.
56
Již není vidět loď ani muže. Paní R. ví, že je někdo osvobodil. Najednou
se ocitne s tím posledním mužem, připoutaným k lodi, na malé plošině před
výtahem. Muž je otrhaný, pere se s ní. Má zbraň a chce ji zabít. Moc se ho
nebojí, protože ví, že je silnější a klidně by ho mohla shodit přes okraj plošiny,
aby se zabil. Nepokládá to však za správné a snaží se ho odzbrojit. Bere mu
nůž z ruky a snaží se mu sebrat i další nůž, který má připevněný k nártu nohy.
Muž se zuřivě brání, ale paní R. zůstává klidná.
Vrak lodi je symbolem víry a předsudků mužského principu o jejich
nadřazenosti nad ženským principem. Drátěná síť, ve které vězí, je znázorněním jejich připoutanosti k předsudkům, které z jejich postojů vyplývají.
Sami se lapili a nyní se jim vracejí jejich manipulace s ženským principem.
Jejich strach představuje dravý pták, který je zraňuje tak, jak to i oni činili
ženám jen proto, že se domnívali, že je to výsadní právo mužů. Neosvobodí
se dříve, dokud nepochopí, že oba principy jsou si rovny, a nezačnou podle
těchto zásad jednat, bez ohledu na postoje lidí ve svém okolí.
Muž, se kterým paní R. zápasí na plošině, představuje všechny muže, se
kterými během svého života přichází do kontaktu. Je to její postoj k mužskému principu. Je to její zápas, protože současně i ona představuje ženský
princip. Až pochopí, že nejde o to, kdo z nich zvítězí, budou mít šanci žít
v harmonii. Každý princip má svou nezastupitelnou roli a oba principy se
vzájemně doplňují. Pokud získá nadvládu jeden z principů, nemůže zodpovědně plnit svou roli.
Útočící dravec představuje ženský princip. Zbaví mužský princip jeho
mužství. Sice zvítězil, ale je to současně Pyrrhovo vítězství. Ani jeden
z nich není schopen plnit svou roli. Muž přestal být mužem. Žena bez
muže nemůže rodit potomky. Sice zvítězila a vládne, ale svou roli nemůže
naplnit. Přestala být ženou. Teprve když oba přestanou zápasit o své výsadní postavení a budou se vzájemně respektovat a spolupracovat, teprve tehdy
se mohou vzájemně pochopit a žít v harmonii. Každý z nich bude mít svou
odpovědnost. Když se osvobodí od připoutaností, vytvoří předpoklady pro
důvěru a lásku. Ty jsou pak předpokladem harmonie.
Paní R. chodí s panem T. R. Je mezi nimi láskyplný vztah. Najednou se
vedle ní objeví muž a prohlásí, že je její manžel. Ona ví, že je to pravda, ale
nikdy s ním nežila, jsou si cizí. Muž se chová korektně, ale vůči ní je nejistý.
Uvědomuje si, že se vlastně neznají. Paní R. přemýšlí, jak situaci slušně vyřešit,
protože chce žít s panem T.
Manžel ji vezme na vystoupení zpěvačky H. V. Sedí spolu ve třetí řadě
a dívají se na ni, jak zpívá a tančí. Když si toho zpěvačka všimne, podívá se
na paní R. velmi zle a odtančí do vedlejšího sálu, kde lidé také čekají na její
vystoupení. Paní R. jde za ní do druhého sálu a zase se ocitne vpředu a hledí
na zpěvačku. Sklidí opět velmi vzteklý a zlý pohled. Zpěvačka vytrhne šňůru
mikrofonu ze zásuvky, hodí ji paní R. do rukou a vztekle pronese: „No, když už
57
jsi tady, tak mi to alespoň nos.“ Otočí se a vrací se do prvního sálu. Paní R. za
ní hodí šňůru se slovy, že neví, proč by jí ji měla nosit.
Stojí s nějakými lidmi venku. Vytvářejí hlouček. Přichází její bývalý manžel
a říká, že se nechá zvolit do městské rady, aby z toho mohl profitovat. Paní R.
na to nic neříká, protože ví, že to nemá smysl. Uvědomuje si, že tři muži, se
kterými se setkala ve své vizi, představují tři podoby mužského principu.
Pan T. a manžel představují mužský princip v různých stadiích vztahu.
Pan T. představuje mužský princip ve stadiu zamilovanosti. Manžel, který
se hlásí o svá práva korektním způsobem, představuje mužský princip ve
stadiu manželského života, kdy společně překonávají životní překážky. Je
nejistý, protože paní R., jako ženský princip, by ráda zachovala stadium
vztahu zamilovanosti. Tím se oba principy dostávají do určité disharmonie.
Proto ji manžel vyzve, aby šla s ním na divadelní představení, aby pochopila.
Divadlo je svět, kde ideál ženského principu tančí a zpívá o lásce. Když
paní R. nepochopí, co jí sděluje, odejde do druhého sálu. I tam zpěvačka
zpívá o lásce, ale ona opět nechápe to, co jí naznačuje. Nyní se zpěvačka
rozzlobí a hodí jí šňůru připoutanosti přímo do rukou. Vrací jí to, co ji jako
ideál ženského principu zatěžovalo. Je to připoutanost paní R. Ale ona ani
nyní nechápe, zlobí se a myslí si, že toto pouto není její. Opět hází šňůru
za zpěvačkou. Ta ji však nezdvihne. Až paní R. pochopí svou odpovědnost,
spálí šňůru připoutanosti sama.
Zatím stojí venku s lidmi, kteří mají podobné smýšlení a jsou stejně
bezradní. Opět přichází na pomoc mužský princip, tentokrát v podobě
bývalého manžela. Ukazuje jí, že se nezměnil. Když nerozvolní svá pouta,
bude žít opět v podobném vztahu jako s bývalým manželem, protože každá
připoutanost vede dříve či později ke krizi ve vztahu.
Spasitel
Paní R. porodila ve své vizi dne 25. 10. 2003 hezkého zdravého chlapce.
Neporodila ho normálně, ale nějak se od ní oddělil. Byli tam i ostatní členové
skupiny, ale vypadali jako její spolužáci. Všichni měli z miminka ohromnou
radost. Věděli, že je to Spasitel. Dali ho do bílé pleny a těšili se z něho. Paní R.
ho kojila a přemýšlela o tom, že je období vlády ženského principu, tedy by
to měla být holčička. Znovu si dítě prohlédla a přesvědčila se, že je to kluk.
Pokrčila rameny a usoudila, že je to jedno. Pak jsem se před nimi objevila já
a sdělila jsem jim, že i když je to Spasitel a umí konat zázraky, je to normální
miminko, které nestačí jen krmit. Paní R. přemýšlela o tom, že vyzvedne peníze
a koupí pro dítě vše potřebné.
Najednou se ocitla v Litoměřicích. Všude bylo plno turistů a ji to trochu
zaskočilo, ale pak si řekla, že Florencie také není veliká a stále má turistům
58
co nabídnout. Najednou se zastavila před nějakou zdí, která se nahoře měnila
v horu. U zdi stálo světle modré křeslo. Přišla paní L. a spolu si stouply na
to křeslo, protože se do něho jinak nevešly. Křeslo se s nimi začalo vznášet
a stoupat nahoru. Trochu se naklánělo a ony se vzájemně držely, protože se
bály, že z něho spadnou.
Najednou stály v pěkné horské chalupě ze světlého dřeva. Místnost vlevo
byla čistá, prostorná a světlá. Za stolem jsem tam seděla já a něco jsem psala.
Obě šly ke mně. V místnosti vpravo byl Spasitel, ale nyní měl podobu asi tříleté holčičky s blond vlásky. Holčička si hrála s lidmi, kteří na ni měli dávat
pozor. Já jsem se z vedlejší místnosti občas podívala směrem k nim, zda je vše
v pořádku.
Vize ukazuje mystickou cestu paní R. Dostala se k mezníku, kdy byla
pokoušena její pýcha. Musela zabít své sobecké ego a zrodilo se její druhé
já. Zatím mělo podobu malého dítěte, ale bylo čisté a krásné. Všichni se
radovali, že první zkoušku pýchy a lásky zvládla. Ostatní právem vnímala
jako spolužáky z gymnázia, protože se všichni společně učí a postupují. Byla
pyšná na svůj úspěch a trochu přeháněla. Miminko bylo čistou podobou
její duše. Tato čistota jí bude pomáhat při náročných životních zkouškách.
Proto jsi jí připomínala, že musí o svou duši pečovat všestranně.
Turisté v Litoměřicích představují svět s jeho lákadly i pokušením.
Nejtěžší životní zkoušky ji teprve ještě čekají. Je to modré křeslo ctižádosti
o uplatnění ve vyšších postech hmotných, ale i duchovních. Stěna představuje hlavní životní zkoušku. Touto zkouškou budou procházet společně
s paní L., protože jejich problémy budou možná podobné. Obě si jako
ženský princip stanovily velmi náročnou zkoušku, která poskytuje možnost
rychlého duchovního postupu. Nemohou usednout společně vedle sebe do
křesla, protože ještě nejsou úplně zralé. Proto riskují, vzájemně si pomáhají, a tak nakonec vítězí a dosáhnou svého cíle. Mnohé pochopily – cenu
nezištného přátelství, čistotu pravé lásky.
Horská chata představuje jejich nitro. V něm sídlí ti, které opravdu
milují. Zde najdou odpovědi na všechny otázky. Zde je jejich duchovní
vůdce, který chrání čistotu jejich duše. Jsou to ony samy, jejich čistota
a láska, kterou střeží jejich rádcové a pomocníci. Zde jejich duše roste
a zdárně se rozvíjí. Paní R. s paní L. představují cestu lidí za světlem pravé
lásky. Pravá čistá láska, kterou ve svém nitru nacházejí, je jejich skutečným
Spasitelem.
Černoch
Tento den, 28. 10. 2003, pocítila paní H. He. silný náraz do páteře, po kterém zůstala úplně paralyzovaná. Bolesti byly tak silné, že rodina chtěla přivolat
59
lékaře. Odmítla to, protože věděla, že příčiny jsou jiné. Vzala léčebné obrázky,
které jsem jí nakreslila, a vedla nad nimi prosby. Rodina jí poskytla takovou
pomoc, jakou si „zasloužila“. Dcera E. Š. odjela do Prahy a manžel odjel na
chatu pracovat. Uvědomila si situaci a prosila je za odpuštění, aby vyrovnala
svůj karmický dluh vůči nim. Druhá dcera K. jí přivezla vnuka a vnučku na
hlídání, protože také odjížděla do Prahy. Když vyprosila vše, co se domnívala,
že měla, požádala paní L. a mne o konzultaci. Trochu se jí ulevilo.
Další den, opět ráno okolo osmé hodiny, pocítila totéž ve stejné intenzitě.
Bolesti byly opět kruté. Vedla prosby a vyjímala šípy z ran. Trvalo to asi čtyři
hodiny a kontrolovaly ji členky její skupiny. Bolesti se zvolna tišily a paní H.
byla schopná konečně odjet domů.
V noci se pohybovala někde v temnotách. Cítila přítomnost nějakého cizího muže. Když se podívala na obrázek holubice Ducha svatého, viděla, že je
v obrácené pozici, než ho sama umístila. Bylo jí divné, že by ona sama byla
schopná ho v noci otočit, když ji každý pohyb bolel. Byla přesvědčená, že by ji
bolest probudila. Ráno ještě rozvolňovala vazby s cizím mužem.
V další vizi viděla, že ji v prosvětlené místnosti honí černoch s dýkou v ruce.
Spálila tedy figurky, které jí dcera E. darovala k Vánocům, protože již delší
čas z nich měla nepříjemný pocit. Chtěla je už několikrát vyhodit, ale dcera
protestovala. Paní H. se rozhodla. Oznámila to dceři a večer je spálila ve venkovním krbu. Ve vztahu k nim vyprošovala vše, co znala. I zneužití živlů. V noci
opět pocítila, že jsou v místnosti tři muži. Když se černoch opět napřahoval, že
jí vrazí dýku do zad, vylétlo odněkud lano, které je k sobě doslova „přišpendlilo“ ke dveřím. Byli doslova sešněrovaní od paty po hlavu jako „španělský
ptáček“. Nebyli schopni pohybu. Paní H. se nějak z lana uvolnila a začala do
černocha bušit pěstmi. Ten byl stále „přišpendlený“ lanem ke dveřím a nebyl
schopen se bránit. Najednou na ni zavolala bytost, která byla svědkem této
scény, aby toho nechala, že je to policista ve výslužbě. Sáhla mu do kapsy
a vyndala jeho občanský průkaz. Bylo jim divné, že by měl pověření od Otce,
ale odvázali ho.
Když paní H. procitla, vedla prosby a snažila se rozvolnit vazby s černochem. Byla udivena, že černoch vede prosby s ní. Sedli si proti sobě na zem
a vyprošovali, co se dalo. V duchu si říkala, že takového útočníka ještě neviděla.
Byl jako beránek a toužil po očistě a svobodě. Když skončili, potřásli si rukama. Chtěla mu říci sbohem, když ji napadlo, že je to její trojjedinost mužského
principu. Přišel jí ukázat, jak mnohdy bojují sami proti sobě. Najednou tam
byli všichni tři, objímali se a radovali. Potom přišly tři ženy a vždy muž a žena
si klekli proti sobě. Jak vedli prosby za odpuštění, černoch bělal a stal se bělochem. Potom se všichni vzali okolo ramen a začali spolu splývat. Zůstal tam
jeden muž a jedna žena. Jak vedli prosby za harmonizaci, opět spolu splývali.
Najednou měli na sobě svatební šaty a stoupali vzhůru. Proplouvali fialovými
kruhy, kterými pronikli do vesmírné jednoty lásky. Najednou kolem nich tančilo
60
mnoho stejných párů. Drželi se za ruce a tančili okolo paní H. a jejího mužského principu. Najednou se kruh zdvihnul a vytvořil bránu, kterou ruku v ruce
prošli. Ženský a mužský princip paní H. Další bránu vytvářel můj mužský
a ženský princip. Měla jsem na sobě hnědý šat duchovního učitele. Když prošli
i touto bránou, viděli v dálce Otce. Já jsem k němu přistoupila, objali jsme se
a splynuli spolu. Potom jsem přišla k nim a oni poklekli a najednou se k sobě
začali tlačit svými boky a splynuli v jedinou bytost. Tuto bytost jsem objala.
Paní H. se necítila být ani ženou, ani mužem. Byla vším.
Její mužský a ženský princip se vyrovnal a zharmonizoval v lásce.
Bloudění
Ve své vizi dne 28. 10. 2003 paní R. jela s panem T. R. a svou dcerou z Ústí
do Teplic. Auto řídil pan T., ale volant měl napravo. Rozhodl se, že nepojede
po hlavní silnici, ale po vedlejších silnicích. Paní R. řekla, že to je jeho věc.
Vyrazili. Silničky byly samá zatáčka a panu T. z toho bylo zle. Byl v tváři zelenobílý a stékal po něm pot, ony obě byly v pohodě. Paní R. se na něho usmívala
a říkala mu, že jedou tou cestou, kterou si zvolil. Pokračovali v jízdě. Přijeli
k jezeru, které bylo obehnáno šedým skalním masivem. Silnička se zužovala
a přecházela ve skalní římsu. Auto se začalo nebezpečně třást a naklánět.
Paní R. se začala bát a žádala, aby zastavil. Měla strach, že spadnou i s autem
do vody. Pan T. zastavil. V jezeře se koupali dva muži. Byli veselí a volali na
ně, aby vylezli z auta a skočili k nim do vody a vykoupali se. Řekli, že jim pak
pomůžou vytlačit auto zpět na silnici. Prosili je, jestli je potom svezou. Skočili
tedy do vody. Paní R. byla překvapená, že voda není hluboká a že tam dosáhne
na dno.
Jízda autem představuje jeden ze životů, kdy spolu vytvářeli rodinu.
Rozhodující slovo zde měl pan T. a paní R. se mu podvolovala. Nevolil
přímou cestu pro naplnění jejich společných karmických cílů a těžce snášel
životní kličky, které musel překonat. Začal se stále více zaplétat do svých
manipulací. Cesta se stávala svízelnější. Když si stěžoval, připomněla mu
paní R., že to byla jeho volba. Ocitli se na konci cesty. To znamená, že
v závěru svého života ho paní R. včas zastavila, protože hrozila duchovní
katastrofa, ze které by se nemuseli dostat. Na poslední chvíli zastavili.
Jezero představovalo možnost očisty a potom novou přípravu na další
reinkarnaci pod vedením andělů strážných. To byli ti dva muži, kteří se
veselili ve vlnách jezera. Nabídli jim nezištnou pomoc. Oni ji přijali, očistili
se a reinkarnovali se spolu s nimi. To znamená, vezli je ve svém autě, které
představuje společnou životní cestu.
61
Válka
Byla válka. Paní R. ve své vizi dne 29. 10. 2003 utíká se skupinou lidí schovat se do nějakého domu. Byli pronásledováni. Byla to „svatá“ válka. Sbíhali
do sklepa stále níž a níž. Přemýšlela, co bude na konci sklepa. Najednou se
ocitli venku. Po ulici chodili lidé. Někteří vypadali jako Arabové, ale všichni
měli evropské oblečení. Paní R. nedokázala určit, kde se nachází. Šla velmi
opatrně za svými psy, protože je díky válce poněkud zanedbala. Když k nim
dorazila, objevil se vedle ní světlovlasý pán oblečený v černé kůži a prosil, aby
mu jejího psa Nera nechala, že se mu moc líbí, že ho potřebuje na hlídání.
Paní R. děkovala Bohu, že jí ho poslal, protože již neměla možnost se o své psy
dobře postarat. Přesto se pána ptala na podmínky, které by Nero u něho měl.
Upozorňovala ho, že Nero je starý a nemocný. Pánovi to nevadilo a slíbil, že
se o něho bude dobře starat. Potom si vzpomněla, že další její pes Black bude
bez Nera trpět. Pán zaváhal, ale pak vzal Blacka do náruče, podíval se mu do
očí, řekl něco milého a souhlasil, že si vezme oba. Black měl na hřbetě boláky,
paní R. se za ně styděla a vyčítala si, že se kvůli válce o psy nepostarala tak,
jak by měla. Pán prohlásil, že to nevadí, že se to vyléčí.
Potom byla paní R. v nějakém domě, dívala se z okna a viděla potok,
za ním dřevěný plot a velikou lesní oboru. Tam běhal Nero, Black, Šmudla,
Sally a ještě nějaká zvířata. Byla ráda, že mají svobodu. Bylo vidět, že je jim
u pána dobře. Chtěla vidět, zda se Blackovi rána zahojila. Najednou byl Black
vedle ní. V místě rány měl vyholenou srst a na kůži již zbývala jen ohraničená
mapa. Podívala se na pana T., který stál do půli těla nahý vedle ní. I on měl na
hrudníku, skoro na stejném místě, takové mapy. Usoudila, že je Black v bezpečí
a rány se mu hojí stejně jako panu T.
Paní R. je na toaletě a velmi dlouho se očišťuje. Vedle byla jídelna a v ní
seděli lidé a dívali se na ni, protože stěna byla prosklená. Trochu jí to vadilo.
Když byla hotová, natáhla si bílé kalhotky a přes ně černé elastické šortky.
Kalhotky byly veliké a šortky malé. Snažila se kalhotky pod šortky nacpat, ale
pořád někde vykukovaly. Odešla pryč.
Mladík s dívkou byli milenci. Svůj vztah se snažili před ostatními skrýt. Byl
to Pierot s Kolombínou. Tančili na louce pod košatým stromem. Paní R. stála
na kraji té louky. Výhled na ně krylo křoví. Věděla, že tam jsou, ale neprozradila je. Potom křoví někdo posekal a všichni je uviděli. Milenci byli prozrazeni.
Oni sami o tom ještě nevěděli a dál spolu šťastně tančili.
Válka představuje zápas dobra se zlem a také souboj mužského principu
se ženským principem. Všichni zápasí, všichni se domnívají, že mají pravdu,
a všichni trpí. Snaží se ukrýt před následky svých manipulací a utrpením,
které z nich vyplývá. Najednou pochopí své omyly a chyby. To jim umožní
vyjít z temného vězení, které představuje sklep. Vycházejí ven a vidí, že
jsou si všichni rovni.
62
Paní R. hledá své psy, za které cítí odpovědnost. Když je konečně najde,
vidí, že jsou nemocní, a neví si rady, jak jim pomoci. Přijde pán, který je
jeden z andělů, s nimiž se reinkarnovala do tohoto života. Oba jsou andělé
smrti a zrození. Pán přichází nejprve pro Nera, aby ho převedl do jiné
dimenze. Paní R. však prosí i za Blacka, který je také nemocný. Anděl smrti
souhlasí a s láskou je odvede tam, kde se zhojí všechny rány.
Paní R. na ně ve svém srdci vzpomíná. Je jí ukázáno, že je o ně dobře
postaráno. Rány jsou zhojeny a všechny pejsky, které znala, kteří odešli do
jiné dimenze, zde vidí. Jsou šťastní a radují se ze své svobody. I Black jí jde
ukázat, že je v pořádku. I on je zdráv. Zůstaly mu jen mapky po zranění,
které úplně zmizí, až pochopí. Vedle ní se objevuje pan T., který v té době
již nebyl v těle hmotném. Naznačuje jí, že Black je jeho paralelní bytost,
která měla podobné problémy ve hmotném životě jako on. Toto poučení si
mezi sebe rozdělili. Rány jsou scelené a brzy zmizí, protože oba pochopili
své omyly a chyby. Upozorňuje i paní R., že její hmotný život končí, aby
rozvolnila všechna zbývající pouta a nebála se. Pokud to dokáže, bude i ona
s láskou převedena druhým andělem tam, kam náleží, a shledá se s nimi,
až nastane čas.
Očista na toaletě představuje skutečnou očistu duchovní. Je vedle jídelny, protože vyplývá z toho, jak pochopila a zpracovala duchovní stravu,
kterou zde společně s ostatními přijímala. Ostatní mají možnost ji sledovat,
protože je jim příkladem, a oni tak poznají, jakých omylů se vyvarovat,
pokud vše správně pochopí. Po očistě paní R., která je velice důkladná, již
jí nesedí dosavadní duchovní šat. Buď se měla svléknout a přijmout nový
duchovní šat, nebo odejít nahá. Ona však byla ke svému šatu připoutaná.
Ještě všem plně nedůvěřovala, obávala se, že bude zraněna. Proto jí trochu
vadila i skleněná stěna. Až si bude věřit a důvěřovat i ostatním, až nebude
nic skrývat, očistí se dokonale. Bude nahá a bosa. Teprve potom obdrží nový
duchovní šat, který jí náleží.
Tanec milenců představuje harmonii mužského a ženského principu.
Tak jako nedokázali skrýt svůj vztah, tak nelze skrýt harmonické vyzařování
lásky. Proto ho vždy všichni poznají a těší se z tance lásky obou principů.
Přemlouvání
Dne 30. 10. 2003 byla paní R. ve své vizi v nějakém lázeňském komplexu.
Vše mělo mléčnou až jantarovou barvu. Seděla u stolu se svou dcerou a starším pánem, který jí připomínal herce O. L. U nich seděl ještě jeden muž. Jedli.
Paní R. byla na setkání našich léčitelů. Herec O. L. se strachem vyprávěl, že tam
někde mají setkání také členové sekty Nový život. Paní R. mu odpověděla, že to
je jejich věc, protože mají právo se setkávat. Hlavně že nikoho neruší. Najednou
63
se tam objevil asi čtyřicetiletý blonďák, vzal talíř pana L. i s jídlem a roztříštil
ho o zem. S tvrdým výrazem ve tváři ukázal rukou ke dveřím. Pan L. se se sklopenou hlavou zvedl a odcházel naznačeným směrem. Paní R. věděla, že i on k té
sektě patří, ale má strach se jim postavit, i když ví, že nemají pravdu.
Potom se ocitla se svou dcerou na ploché střeše výškového domu. Byl to
jejich domov. Polovinu střechy tvořila terasa a druhou polovinu obytná část.
Všechny zdi i nábytek byly bílé. Svítilo slunce, byl nádherný den. Seděly na
terase za stolem a opět jedly a povídaly si. Najednou se tam objevili dva muži
v letním oblečení. Oba byli ze sekty Nový život a začali je přemlouvat, aby se
přidaly k nim. Paní R. zůstala klidná a stále jim opakovala, že má svou cestu,
kterou nemíní opustit. Když zjistili, že je nepřesvědčí, napadli je. Jeden přitlačil
její dceru ke zdi a druhý chytil paní R. za nohy. Držel ji hlavou dolů z balkonu.
Dostala strach, protože se nemohla nijak bránit. Začala křičet, aby ji okamžitě
vytáhl nahoru. Že sice slíbila, že půjde cestou lásky, a to půjde, ale jestli ji
pustí, tak ho bude v noci strašit. Lekl se toho a vytáhl ji nahoru. Opět se oba
chovali mile a opět je přesvědčovali, aby se obě daly k nim. Paní R. prohlásila,
že to mají marné.
Potom si všimla malé kovové a otlučené plakátové plochy, na které byly
útržky starých plakátů. Těm dvěma se tam podařilo nalepit svůj plakát. Byl
rozdělen do čtyř barevných pruhů. V každém pruhu byl obraz tmavě šedé lebky.
Jeden z pruhů byl oranžový a ten poslední byl černý. Byl na něm nápis „Loyd“.
Zeptala se, co to znamená. Ten jeden chtěl ukázat, jaké má vědomosti, a řekl,
že to v němčině znamená „Körper“. Odpověděla mu, že to v češtině znamená
„tělo“. On to nejprve popřel, ale pak, když viděl, že si je jistá, přiznal svou nevědomost. Bylo zbytečné se s nimi dál bavit. Paní R. s dcerou si vzaly vaky, že
půjdou pryč, protože chtějí nakrmit zvířata, své psy a kočky. Později si paní R.
uvědomila, že muži zůstali na jejich terase. Vrátila se tedy zpět, aby je vykázala,
protože to je jejich byt i s terasou a oni tam nemají co dělat.
Lázně představují vzpomínku na planetu Jantar. Paní R. seděla u stolu
se svou rodinou. Starší pán byl její otec a druhý muž byl její bratr. Každý
z nich pojídal jinou duchovní stravu. Paní R. s dcerou patřily k zasvěcencům, bratr byl zatím neutrální a její otec se dostal pod negativní vliv sekty,
které se bál. Když se začal svěřovat se svým trápením, byl odkázán jejich
vedoucím do patřičných mezí a odvelen pryč. Stravu, kterou její otec pojídal
s nimi, zhanobil, protože ji hodil i s talířem na zem.
Paní R. je opět doma. Jsou se svou dcerou šťastné, rozprávějí o učení
lásky. Je pohoda. Do této idyly vstoupí dva muži. Byli to vyslanci sekty,
která se o ně ucházela. Pokud by je nezískali, měli příkaz je zlikvidovat, protože je jejich vůdce pokládal za příliš nebezpečné. Proto je napadli. Paní R.
však útoku odolala. Byl to jejich zápas s připoutaností k mužskému principu. Podoba jejich zápasu se měnila podle toho, jakým způsobem všichni
bojovali. Jednou šlo o přímé napadení, jednou o lest, jindy o přemlouvání.
64
Nakonec jí byla ukázána podoba těch, kteří je ovlivňovali. Byli to duchovně
mrtví z Jantaru, kteří se je snažili ovládnout. Jejich pravé podoby se zjevily
na plakátech. Jejich heslo „Tělo“ naznačuje, že jsou připoutáni k věcem
hmotným a každého, kdo jim podlehne, zavedou dříve či později na cestu
duchovně mrtvých a vyženou je z jejich „bytu“. To znamená, že z jejich
srdcí vyženou lásku, která je doposud vedla. Paní R. s dcerou málem vyklidí
pole. Již si zvedly svou karmickou zátěž v podobě vaků. Paní R. si konečně
uvědomí, že ona je zde doma, že ona je zde pánem, a jde je vyhnat. Svůj
souboj s temnými stvořiteli vyhrála.
Vlkodlaci
Paní R. dne 1. 11. 2003 jela ve vizi s panem T. R., svou dcerou a maminkou
autem do ciziny. Domnívá se, že řídil pan T. Přijeli do Rumunska a zastavili
u nějakých lidí, kde si chtěli odpočinout. Když vcházeli do jejich domu, paní R.
byla překvapená. Dům byl čistý, upravený. Rodina je mile přivítala a ona se
opět divila, že jim rozumí. Ptala se jich, jestli jsou z Čech, Moravy či Slovenska.
Již se nepamatuje, co odpověděli. Vyptávali se jich, jak zde žijí, a oni odpověděli,
že pracují na poli a pěstují zeleninu i obiloviny. Nabídli jim jídlo a opět odešli
pracovat na pole.
Paní R. se přehrabovala v kufrech a taškách s jídlem, které jim nabídli.
Všimla si, že stranou leží otevřený stříbrný kufřík, ve kterém bylo zmražené
ovoce a zelenina, fazolky a borůvky. Sáčky byly trochu potrhané a jejich obsah
začal roztávat. Honem ten kufřík zavřela a vrátila ho do mrazáku. Potom se
podívala na svou maminku. Seděla tam a vypadala jinak. Měla delší natočené zlaté vlasy v „afro“ stylu, nalíčené rty a červené linky na očních víčkách.
Pochválila ji, že jí to sluší. Ona byla spokojená.
Potom už byli rozděleni. Pan T. jel s maminkou v jednom autě a paní R. se
svou dcerou V. v druhém autě za nimi. Byla už noc a jely po úzké rovné silničce
po návrší rumunských hor. Připadalo jí, že jsou ve středověku. Po cestě šel občas
nějaký domorodec a přebíhali po ní sem tam vlci. Říkaly si, že tady by nechtěly
zastavit. Najednou přijížděly k horizontu. Auto pana T. už zmizelo za ním. Když
s dcerou dojely, zjistily, že cesta nepokračuje, že stojí na hradbách a pod nimi
je propast. Vystoupily a okolo se vše změnilo. Vše bylo ponořené do tmy, okolo
byly domy, lázně, hotely či sanatoria. Bylo to ošumělé, staré. Po chodnících se
procházelo dost lidí. Paní R. se podívala do propasti, ale auto pana T. neviděla.
Usoudila, že do ní nemohli spadnout, a začala se rozhlížet okolo, jestli je neuvidí. Nikde nic. Jako by se po nich země slehla. Pokrčila tedy rameny a řekla
dceři, že asi vstoupili do jiné dimenze, proto tu nikde nejsou.
Jízda autem představuje jejich společnou životní cestu. Vraceli se do
Rumunska, protože zde měli největší karmické dluhy. Zastavili se nejprve
65
u svých „přátel“, kteří je zkoušeli, jakou duchovní stravu přijmou. Lákadlem
byl stříbrný kufřík. Paní R. odolala, a tím se oddělila od rodiny upírů a vlkodlaků. Proto pokračovali v cestě dál již odděleně. Matka s panem T. neodolali a přidali se k upírům. Jak bylo lákadlo dětí noci silné, demonstruje pocit
libosti paní R., který v ní hostitelé vzbuzovali. Vše bylo na pohled krásné,
čisté. Jídlo perfektní, jenom bylo zmrzlé jako zmrzlé království. Tálo, aby je
mohla co nejdříve přijmout. Ta to naštěstí neučinila a vrátila jídlo zpět do
lednice. Její matka však neodolala a svedla i pana T. Proto jeli spolu. Dali se
cestou dětí noci. Také zkrásněla a měla rudé znaky jako krev, aby snadněji
získala energii od svých obětí. Bylo to dar upírů i jejich mámení. Paní R.
je na základě připoutanosti následovala. Měla však již i určité zkušenosti
a znala jejich konce. Dostala se v závěru života sice do poměrně temných
sfér, protože měla mnohé ještě pochopit a očistit, ale nezřítila se do propasti
duchovně mrtvých. Z této propasti již vyšla a snažila se i s dcerou dostat na
cestu pravé lásky. Když nikde neviděla ty, ke kterým se připoutala, pochopila, že se skutečně dostali do jiné dimenze a sejdou se opět, až i oni pochopí
a opustí cestu duchovně mrtvých.
Rodina paní R. demonstruje všechny ty, kteří se snaží získat co nejvíce
darů hmotného života, bez ohledu na následky ve svém okolí, bez ohledu
na ostatní bytosti. Je to jedna z nebezpečných forem připoutaností.
Vládcové
Paní L. ve své vizi dne 1. 11. 2003 viděla velký sál se zrcadly na zdech, kde
se procházeli vládci světa v historickém oblečení. Měli zdeformované obličeje
a v ruce dlouhou berlu.
Kolem stěn stálo lešení a zdi opravovali zedníci. Před sálem byla místnost,
která vypadala jako jeskyně. Bylo tam uvězněno asi padesát dětí z celého světa.
Byly nahé a paní L. jim pomáhala ven. Musela je dostat ven přes dvoje mřížová vrata. Když byly všechny děti venku, vrátila se ještě pro asi čtrnáctiletou,
možná patnáctiletou dívku s blond vlasy. Současně sundávala ze šňůry dětské
ponožky. Zahlédli je zedníci a upozornili na ně muže v sále. Ti jim však již
nemohli ublížit, protože se změnili v šedivé myši. Mezi nimi byli dva, kteří se
za ně přimlouvali, ale i oni se proměnili v myši.
Velký sál představuje omezený svět vládců, kteří se vzhlížejí ve své moci.
Berly jsou symbolem jejich síly. Jsou v historických kostýmech, které označují éru jejich vlády. Obličeje mají deformované tak, jak se měnil jejich
charakter během panování.
Zedníci na lešení představují obyvatele, kteří s vládci spolupracují
a pomáhají upevňovat moc vládců. Nahé děti představují zasvěcence, kteří
odmítli spolupráci, a proto se stali vládcům nepohodlnými. Dvojitá vrata
66
představují spoutanost mužského a ženského principu. Paní L. představuje
duchovního učitele, který tyto děti osvobodí. Nakonec je osvobozen ženský
princip, který představuje dívka. Ponožky, které bere pro děti, představují
ochranu na cestě za svobodou. (Paní L. nechce, aby se poranily.)
Tato alegorie představuje souboj, který se odehrává v nitru každého člověka, jenž se chce osvobodit a očistit, aby mohl jít za světlem lásky. Na této
cestě již vládcové nemohou nikoho ohrozit. Jakmile se osvobodili, ztrácejí
vládcové nad nimi moc. Vládcové nepředstavují jen světskou moc, ale také
personifikují lidské vášně. Jakmile se od jejich nadvlády lidé osvobodí, mění
se vládcové v šedé všetečné myši.
Dne 2. 11. 2003 finanční úřad, ve kterém paní L. pracuje, vydražil květinářství. Vše měli na starost vedoucí. Když se šla podívat na květiny, zjistila, že
jsou všechny masožravé. Zadívala se na jednu z nich a ta se proměnila ve tři
hlavy zelených krokodýlů. Pod těmito květinami ležely svetříky asi tříletých dětí.
Jeden z nich patřil jejímu synovi.
Finanční úřad představuje svět a květinářství je doménou magie. Zde se
draze prodávají její dary. Masožravé květy představují dravost magie a krokodýli personifikují její nebezpečnost. Střeží každou bytost, kterou jednou
získali do svých řad. Svetříky jsou mumie, které jim poskytují dostatek
informací a možností zasáhnout, kdyby chtěl některý z majitelů porušit
svůj slib.
Paní L. upekla piškot a posypala ho kokosem. Zanechala ho na stole a odešla. Když se vrátila, byla forma prázdná. Vše leželo na zemi, posypané vrstvou
cukru. Její druhý syn seděl na zemi a hltal ho po kusech. Paní L. se zlobila, že
jí na zemi a s nikým se nerozdělil. Černá kovová vrata se za ním zavřela.
Druhý syn paní L. demonstruje sobectví a bezohlednost mágů. Jsou
připoutáni k věcem hmotným, „sladkostem života“, a jejich netrpělivost je
žene do zkázy.
Atak temných stvořitelů
Procházíme s paní L. nějakým nepříliš světlým místem. Všude je šero.
Přistupujeme k dvoukřídlým dveřím, které jsou zdobené modrošedým kováním. Snímám z levého zápěstí řetízek s velikým klíčem a tyto dveře odemykám.
Vstupujeme do jiné dimenze. Objevuje se znamení temného netopýra. Vidíme
dvě zářivé bytosti. Je to muž, který nese bezvládnou ženu.
Je to mužský a ženský princip. Ženský princip je vyčerpán zápasem
o rovnost a harmonii v Železném věku. Bytosti září čistou láskou a vzájemně se podporují. Mužský princip nese ženský princip do nové éry Zlatého
věku lidstva. Zde budou oba principy zachráněny. Posilován láskou se vzkřísí ženský princip. Budou žít v lásce a harmonii. Bez této rovnováhy by hro67
zila zkáza oběma principům. Právě se osvobodily od připoutanosti a spějí
k mystické svatbě. Láska, která z nich vyzařuje, je také chrání.
Postupujeme dál. Vše je utopené v temné šedi. Objeví se veliká slunečnice
a z ní vystupují čtyři černé šipky, které se změní v manžela paní L., v pana
P. Br. a jejich dva syny. Mladší syn se zdržuje v dálce, ale je schopen rychle
k nim přispěchat. Všechny tři ovládá pan J. O. Hrnou před sebou strašlivou
vlnu magické mravní špíny. Objevuje se znamení bumerangu, které napovídá,
že se každému vrátí to, co vysílá.
Procházíme s paní L. městem. Každý někam spěchá. Je zde rušno. Lidé
nejsou ani nepřátelští, ani přátelští. Jsou dokonale lhostejní. Sem tam s někým
promluvíme. Paní L. se někde zdrží a já jsem najednou sama. Jdu dál a okolo
mne se soustřeďuje stále více lidí. Cítím, že mne někdo sleduje. Jsou to temné bytosti, které vystoupily ze slunečnice. Kontrolují mne, protože mají strach
z učení lásky. Také mají strach, že o nich vyjevím pravdu. Já ale o nich nemluvím, i když si o nich nedělám iluze. Vím, že jsou nebezpečné, ale nebojím se
jich. Jejich cílem je narušit vesmírnou rovnováhu a opanovat co nejvíce světů.
Jdu před nimi okolo nějakých vysokých domů. Ony mne dohoní a osloví mne.
Tváří se přátelsky, ale jsou ve střehu. Chtějí jít se mnou. Během hovoru se na
mne snaží vrhnout kletby a zlikvidovat mne, ale jsem chráněna vesmírnou jednotou lásky. Jejich útoky jsou eliminovány. Stáhnou se zpět, naplněny trpkostí
z nezdaru. Pomyslím si, že musím paní L. varovat.
Řeka života
Ve své vizi dne 21. 11. 2003 jsem se ocitla na břehu říčky, která protékala
podzimní krajinou. Stromy byly bez listí. Byla tam se mnou opět paní L., která
se jen tak šplouchala u břehu. Snažila jsem se plavat v jediném krátkém úseku,
kde to bylo možné. Voda byla svěží a příjemně studená. Bylo mi trochu líto,
že vymezený úsek na plavání není delší. Proplula jsem ho asi třikrát a potom
jsem vystoupila na levý břeh, kde mne čekala maminka v červených plavkách.
Utírala jsem se a chvíli jsem si s ní povídala. Bylo mi divné, kde se tu bere,
protože jsem věděla, že zemřela již před mnoha lety. Paní L. se „špláchala“ dál,
v bezpečném úseku, kde stačila.
Dva úpisy
Paní H. He. měla dne 21. 11. 2003 vizi, kdy se jí zjevil černý úpis zdobený
zlatým tibetským písmem. Stále ho vyprošovala jako temný úpis, ale nemizel.
K úpisu patřily menší zlaté disky, které vymezovaly okruhy vlivu, jež směly
být propůjčeny těm, kteří byli pověřeni nějakým důležitým úkolem. Když se
68
se mnou radila, poradila jsem jí, aby úpis prověřila energetickým průkazem.
K jejímu údivu se rozzářil. Pochopila jsem, že jde o úpis vládců s pověřením
pro mužský a ženský princip.
Je to smlouva mezi Otcem a dalajlámou s jeho hlavními paralelními
bytostmi za mužský a ženský princip. Tento úpis bylo třeba předat Otci
k vyhodnocení.
Když jsem přemýšlela o tom, kolik bytostí uzavřelo smlouvu s Otcem, pochopila jsem i to, že ne vždy jsme pilně pracovali na svěřeném úkolu. Někdy docházelo i k tomu, že jsme zneužívali své moci. I toto budeme muset zkontrolovat,
vyprosit a s pomocí Boží napravit. Ani jsem nestačila domyslet a uviděla jsem
před sebou tři temné stvořitele, kteří nesou černý úpis. Pečetě na něm jsou
rozlomené, jen ho rozvinout. Pochopila jsem, že všem hrozí veliké nebezpečí.
Kdyby se tato špína z jejich paktu uvolnila, narušila by se ještě více rovnováha
a harmonie v celém vesmíru. Rychle jsem vedla prosby k Otci, aby byli ve své
manipulaci i s úpisem zajištěni, vyškrtnuti z našich ákášických záznamů i s úpisem. Prosila jsem o eliminaci tohoto kontraúpisu temných stvořitelů. Protože
i zde se někteří z nás podíleli na uzavírání paktů s temnými stvořiteli, prosila
jsem o vedení i ochranu při eliminaci těchto nežádoucích vztahů a smluv s temnými stvořiteli. S těmito pakty je třeba předstoupit před radu nejvyšších, Otce
a Jitřního anděla. Teprve potom můžeme odevzdat smlouvu s Otcem k vyhodnocení. Předtím je třeba se očistit a vyprosit sběrné kletby, čáry, msty a připoutané
bytosti, potom vyprošujeme sběrné karmy a připoutané bytosti.
Je možné, že budete předstupovat před radu nejvyšších několikrát.
Nechejte se vést Otcem. Jde o klasické vyprošování omylů a chyb ze všech
stran, včetně očisty míst a převádění bytostí tam, kam podle jeho moudrosti
náležejí.
Návrat do Čech
Dne 27. 11. 2003 jsme ve vizi paní L. jeli světlým trabantem z Německa
do Čech. Řídil otec paní L., vedle něho seděla její maminka, já jsem seděla za
tatínkem, syn paní L. uprostřed a paní L. za maminkou. Otec paní L. nebyl
vůbec nadšený, že mne veze s sebou, ale netroufal si odmítnout. Seděla jsem
za ním, protože jsem ho měla kontrolovat, jak si počíná. V určitém místě jsme
museli zastavit, protože na silnici byl vyznačený vyvýšený mezník, který vypadal
jako obrubník. Ostatní auta ho klidně přejížděla, protože pro ně neměl význam.
Během jízdy jsem trpěla krutými bolestmi zad a s paní L. jsme skoro stále něco
vyprošovaly, ale nebylo to nic platné. Vystoupili jsme všichni z auta. Cizinci,
kteří přihlíželi, pomohli auto otočit a řidič jel hledat místo, kde bychom mohli
opět nastoupit a pokračovat v jízdě. Celou dobu jsem byla v centru jeho útoků
a kleteb, které na mne vysílal. Když jsme čekali na auto, prohlásila jsem, že již
69
tu bolest nemohu vydržet, a zapálila jsem si cigaretu. Paní L. tím byla šokovaná, ale nic neříkala. Odběhla do pekárny a koupila tři kousky pečiva. Snažila
se s prodavačkou domluvit německy, ale zjistila, že je to naše občanka, která
je zde na brigádě. Zaplatila jí 1.05 eura. Šla zpět. Tatínek již čekal s autem
v uličce. Já jsem čekala venku a syn H. se roztahoval na zadním sedadle. Byl
celý od šmíru. Paní L. mu vynadala, vyhnala ho z auta a poslala ho umýt se
do kašny. Kašnu nenašel, ale skočil do řeky, kde již plavalo více lidí. Když
vylezl, byl čistý. Chtěla ho do něčeho obléknout. Otevřela kufr auta a tam byly
bílé igelitové tašky a jeho černý kufr. Zabíral polovinu zavazadlového prostoru.
Když jeho kufr otevřela, nenašla v něm nic, co by mu mohla obléci. Scházely
kalhotky i tričko. Byly tam jen samé útržky hadrů. Paní L. se ptá maminky,
kde má syn oblečení. Ta drží na klíně bílou igelitovou tašku, ve které měla pro
něho modré tepláky a hnědé triko s dlouhým rukávem. Vše mu bylo malé.
Později si uvědomila, že v kufru mezi hadry bylo jeho pyžamko. Když byl syn
oblečený, nastoupili jsme zpět do auta. Paní L. si sedla za tatínka, abych tolik
netrpěla, syn byl opět uprostřed a já jsem seděla za maminkou. Když jsme se
blížili k hranicím, prohlásila jsem, že vystoupím v Brně. Paní L. mi však sdělila,
že jedeme do Teplic přes Plzeň.
Důvod, proč jsme byli na návštěvě v Německu, byl ten, že se zde paní L.
setkala s panem M. z Itálie. Měl dvě děti, chlapečka a holčičku. Ukazoval jí
vše, co bylo na zemi i v zemi. Tedy věci zjevné a skryté. Děti je všude provázely,
pozorně poslouchaly a byly velmi hodné. Paní L. s nimi byla velmi šťastná.
Procházeli spolu mezi poli a museli obejít veliký jedoucí kombajn. Pan M. s dětmi šli zleva. Bylo nebezpečí, že je kombajn přitiskne ke zdi. Paní L. obcházela
zprava. Byla to delší cesta. Sešli se opět za kombajnem.
Vize je ukázkou několika životů, které jste společně prožili. Jedete do
Čech, protože zde máte napravovat své omyly a chyby. Otec paní L. řídí život
všech členů rodiny. Pouze ty nejsi jejím členem, ale jsi v jejich bezprostřední
blízkosti, abys jim mohla pomoci, pokud budou mít zájem. Sedíš za otcem
paní L. a on si uvědomuje, že je tvým prostřednictvím kontrolován Otcem.
Proto celou cestu proklíná, protože by rád opět prosazoval své manipulace.
Nastal však u něho čas, kdy začne skládat účty ze svých činů. Nechtěl, aby
byl kontrolován, ale rada nejvyšších rozhodla jinak. Nezbylo mu nic jiného,
než přijmout ochranná opatření pro něho. On je však ve hmotném světě
vnímá jako omezování osobní svobody. Že on sám narušuje vesmírný řád
a znásilňuje své bližní, si neuvědomuje. Spíše si to nechce připustit.
Syn paní L. představuje sebe i své paralelní bytosti. Svého otce, sebe
i bratra. Je ve věku pětiletého dítěte, který představuje jejich duchovní zralost. Důležitým mezníkem v jejich životě je „obrubník“, u kterého zastavili. Ti, kteří vystoupili, ve skutečnosti odcházejí z hmotného života. Došlo
k havárii, kterou zavinil otec paní L. Šlo také o duchovní selhání. Neplnil
svůj úkol tak, jak slíbil, a proto musel hledat novou cestu a řešit stejné pro70
blémy. Cizinci představují temné anděly, kteří mu pomáhají najít správnou
cestu. Paní L. si odskočí pro duchovní stravu a ty, zklamaná neúspěchem
mise, si zakouříš. Potřebuješ ponaučení, zda se dokážeš opět postavit na
správnou cestu v příštím životě, když budeš opět v jejich blízkosti a budeš
závislá na kouření, případně obsazená.
Když se paní L. vrátila, bylo vše připraveno pro další životní jízdu.
Pořadí se změnilo. Opět byl za volantem její otec, ale dozor měla tentokrát
paní L., protože ji otec snáze respektoval. Ochranným duchem rodiny byl
strýc, který v autě s nimi tentokrát nejel. Byl v bezprostřední blízkosti, ale
byl svobodný a samostatný. Syn H. začínal nový život, pošpiněný svou karmou a zatížený svými skutky. Opět představoval sebe, svého otce i bratra.
Roztahování na zadním sedadle představuje jejich sobectví a bezohlednost.
Matka je volá k pořádku a nařizuje očistu. Poslechnou, ale zdroj lásky nevidí. Jdou k řece, kde se pohybuje většina stejně postižených bytostí. Vrátí se
sice čistí, ale jejich duch zatím neuzrál. Nenapili se ze zdroje lásky, který jim
měla poskytnout kašna. Jejich duchovní šat tomu odpovídá. Těžko se vybírá. Když je syn konečně oblečený, vstupuješ do jejich života i ty. Pomáháš
tak, jak je ti to dovoleno. Kromě paní L. tvou pomoc nikdo nepřijímá. Podle
toho se mění obsah karmických zavazadel všech. Záleží také na tom, jakým
vlivům podléhají, jakým způsobem řeší své problémy. Paní L. tvou pomoc
vítá s láskou a oplácí láskou.
Blížíte se k hranicím. Ty představují důležitý mezník ve vašem rozhodování. Ty víš, že přichází čas, kdy z auta vystoupíš, a proto chceš do Brna.
Paní L. však připomíná, že podle původního plánu jsi chtěla končit v Teplicích.
Život s panem M. představuje důvod, proč paní L. jela do Německa.
Pan M. jsi ty a tvé dcery jsou opět tvými dětmi. Žijete s paní L. v lásce
a harmonii. Veliký kombajn, který se na vás valí, představuje magii se vším,
co k ní náleží. Hrozí, že vás přejede, proto se ho snažíte obejít. Ty s dětmi
volíš kratší, ale riskantnější cestu. Vysoká světlá zeď představuje meze, které
máte vymezeny. Paní L. obchází z pravé strany, volí cestu delší, pohodlnější
a méně riskantní. Nakonec se bez úrazu sejdete za kombajnem. Svůj život
zde jako rodina prožijete v klidu a míru. Kombajn představoval životní
zkoušku, která vás mohla úplně zničit. Byli jste připraveni zdolávat překážky v příštích životech, které na vás čekaly. Nyní jste mohli pokračovat
na cestě z Německa do Čech.
Těžká práce temných andělů
Paní D. D. se ve své vizi dne 27. 11. 2003 prochází po lukách i mezi poli.
Okolo jede po silnici menší autobus plný trestanců. Řidič se ptá na cestu,
71
kudy by se co nejrychleji dostal k domku za potokem. Paní D. mu ochotně
ukazuje cestu, ale současně upozorňuje, že budou muset vystoupit a přebrodit
potok. Řidič zesmutní a namítá, že si to nemůže dovolit, protože by trestance
určitě neuhlídal. Poradila mu tedy delší cestu, po které se dostane až k domu.
Řidič si oddechl, protože v domku jsou již dozorci a ti mu pomohou. Poděkoval
a odjel.
Řidič je temný anděl, který má k sobě připoutané bytosti, jež překročily
stanovené meze. Jsou to mágové, kteří musejí platit své karmické dluhy
a musejí se učit, aby napravili to, co pokazili. Vězení je hmotné tělo. Aby
odčinili své omyly a chyby, měli by překročit řeku Styx, kterou představuje
v tomto případě potok. Nebo může být domek místem, kde se jim dostane
poučení a pod vedením temných andělů si připraví svůj další karmický
scénář. Paní D. představuje strážce prahu, který smí být překročen jen za
určitých podmínek.
Litice
Pan T. R. ve své vizi dne 27. 11. 2003 jede autem a najednou před sebou
spatří ženu, která má na sobě dobový kroj, má rozcuchané černé vlasy a zuří.
Z očí jí čiší nenávist. Pochopil, že se žena chce zmocnit ocelové trubky, která
leží na cestě. Cítil, že chce napadnout muže, který se právě chystal nastoupit
do auta a vyjet na silnici. Pan T. rychle zabrzdí, vyskočí z auta a odhodí tyč
daleko do pole, aby se jí ta žena nemohla tak snadno zmocnit. Žena utíká pro
tyč a pan T. zatím rychle nasedá do auta a odjíždí. Oba to stihli včas, než se
žena vrátila z pole na silnici zpět.
Jízda autem představuje životní cestu. Žena, kterou na své cestě potkává, je Litice, bohyně pomsty. V tu se proměnila jeho partnerka, ke které se
připoutal během několika životů. Vize zachycuje dva z těchto životů, kdy
se cítí ohrožen. Druhý řidič je také on. Aby se všichni zachránili, je třeba
rozvolnit všechna magická pouta a odevzdat úpisy. Všichni by se měli vzdát
snahy ovládat jeden druhého. Po oba životy unikl její pomstě na poslední
chvíli.
Tyč představuje úpis, který je skryt v trubce, a kdykoli poruší dohodu,
může ho tímto úpisem bít i zabít. Je třeba zkontrolovat, zda s ní nepodepsal
smlouvu o protekcích či otroctví.
Opilec
Dne 30. 11. 2003 paní R. stojí vedle svého auta na trávníku, asi dvacet
metrů od silnice, po které jezdí auta. Je krásný slunný den, tráva je zelená.
72
Najednou se na obzoru na trávníku objeví auto. Míří k ní a chce asi vyjet na
silnici. Auto je veterán, má starorůžovou barvu a je zdobené lištami ze dřeva,
připevněnými po celém obvodu, které vytvářejí mříž.
Mříž naznačuje, že jde o připoutanost a závislost, ze které se neumí
osvobodit.
Auto řídí upocený muž středního věku, ve špinavých kalhotách a kdysi bílém
tričku. Na vedlejším sedadle pro spolujezdce sedí asi roční dítě. Mělo blond vlásky a bílou „pampersku“. Jinak bylo nahé. Byl to chlapec. Paní R. si říkala, že je
to velká nezodpovědnost, mít dítě nezajištěné bezpečnostními pásy a bez sedačky na předním sedadle. Pak se znovu podívala na řidiče a všimla si tmavých
skvrn na jeho pažích. Uvědomila si, že je to narkoman. S hrůzou ho sledovala.
Jel jako nepříčetný, chechtal se, kličkoval a vůbec si neuvědomoval, že ohrožuje
sebe i dítě. Když projížděl okolo paní R., pokoušela se ho rukama zachytit za
otevřené okénko, aby zastavil. Nepovedlo se. Byla velmi rozrušená a nešťastně
sledovala, jak vyjíždí z louky na silnici. Obávala se srážky, ale autům v obou
směrech se nějak podařilo zastavit, aby nedošlo k nehodě.
Paní R. představuje strážného ducha národa českého, který sleduje dění
a těší se z chvilkové pohody. Opilý narkoman představuje vládu vašeho
národa. Je zpitý svou mocí. Dítě je představitel vašeho národa, protože
je bezmocné, chudé, vydáno napospas vládcům. Může jen křičet a plakat.
Opilec si neuvědomuje, že dítě je také jeho druhým já, které ničí. Bez něho
nic nezmůže. Zničí-li dítě, zničí i sebe.
Mezi ostatními auty, která představují životy jednotlivých národů, se
pohybuje jako „negramot“. Zpočátku je na něho brán ohled. Respektují
jeho primitivnost a neznalost. Pokud se nezmění, budou učiněna příslušná
opatření, aby neohrožoval ostatní auta, národy. Zatím byl přijat do jejich
společenství.
Čtenářka
Paní R. čte knihu, která pojednává o ní. Čte již v závěru, ale přes veškerou
snahu jí to moc nejde. Prolistuje knihu od konce na začátek, kde najde natištěné barevné fotografie. To ji potěší. Byla tam i fotografie Bardejova. To ji udiví,
protože byla přesvědčená, že tam byla letos na jaře poprvé. Usoudila, že tam
byla asi jako malé dítě a nepamatuje si to.
Listuje v knize svého života. Čtení je náročné a nerozumí všemu, co
učinila, a neví si rady, jak vše napravit. Nejraději by zapomněla. Vrací se
na začátek a obrázky ji potěší. Bardejov je zde zapsán jako důležitý mezník
jejího života. Zde je karmicky vázána a je třeba rozvolnit pouta a napravit
omyly a chyby.
73
Skon dítěte
Paní R. stojí u dřevěné desky, na které leží mrtvola dítěte, asi desetiletého.
Je jí smutno, ale ví, že to musí oznámit rodičům. Vyhledala matku a oznámila
jí to. Matka odmítala tuto skutečnost přijmout. Otočila se ke své druhé dceři,
která byla dvojčetem mrtvé, a řekla, že ji půjdou spolu navštívit. Paní R. je
přivedla k mrtvé a matka se ji snažila vzkřísit. Když pochopila, že její dítě je
skutečně mrtvé, začala strašně naříkat a houpat mrtvou v náručí. Nešlo ji nijak
utěšit. Její žal byl veliký. Paní R. si připadala zbytečná a nemohla dál snášet její
utrpení. Pomalu odcházela cestou, která byla po její levici lemovaná dřevěnými
deskami. Bylo jich dvanáct a na každé desce ležela mrtvola zakrytá plachtou.
Plachty byly tmavě šedé, hnědé a tmavě modré.
Paní R. vystupuje v roli anděla strážného. Matka, které zemřelo dítě,
představuje mateřskou bytost, ze které se vyzářily její děti. Toto dítě podlehlo vábení temných sfér magie a stalo se pro světlé sféry duchovně mrtvým.
Nešlo je vzkřísit ani láskou. Dvanáct duchovně mrtvých představuje paralelní bytosti, které padly za oběť temným sférám magie. Plachty představují
jejich duchovní šat.
Temné sféry
Pan F. mladší se ocitnul v temných sférách. Po pravici tuší nějakou bytost,
o které se domnívá, že ho chrání. Cítí se s ní dobře. Po jeho levici stojí dlouhá
řada bytostí. Jsou to mimozemšťané. Stojí vedle sebe vždy po třech z každé rasy.
Pan F. projde až na konec řady a zde stojí poslední tři zástupci. Jsou vysocí,
hubení a vypadají jako upíři. Když je uvidí, pomyslí si: „No nazdar! Vždyť
nemají ani srdce.“ Oni ho požádají, aby u nich pracoval jako velvyslanec. Pan F.
však odpoví otázkou: „Kolik jste zabili lidí?“ Oni ochotně odpoví a vysvětlí, jak
to dělají. Stále mu nabízejí toto místo. Pan F. namítá, že u nich nebude mít co
jíst a umře hlady. Oni však stále trvají na svém požadavku. Najednou se ho
zmocní strach, že s nimi bude muset zůstat. Klečí na kolenou a prosí, aby tam
nemusel zůstat. Potom ještě otevírá nějaké hroby.
Je to informativní vize, která ho upozorňuje na éru, kdy sám byl upírem. Jeho duchovní vůdce mu ukazuje, kolik lidí přivedl na tuto cestu.
Má v temných sférách magie veliké zásluhy, proto mu nabízejí post velvyslance. Pan F. však prohlédne a poleká se své zodpovědnosti za tyto
bytosti. Touží vše napravit a osvobodit se. Otevírá hroby duchovně mrtvých.
Mimozemšťané jsou jeho oběti.
74
Inkubus
Paní H. He. byla probuzena aktem znásilnění. Cítila na sobě mužskou
bytost, jejíž hlava jí sahala někam pod bradu. Vlasy byly krátce střižené. Byl to
hrozný pocit. Odstrkovala ho od sebe a ptala se, co to dělá. Převalil se na pravou
stranu od ní a zavrčel, že přijde zase. Bylo mu vidět tenké a malé přirození.
Dne 2. 12. 2003 měla vizi, že ji opět obtěžuje. Poznala, že k aktu znásilnění
zase došlo. Tentokrát se bránila již velmi slabě, spíš měla strach, že je někdo
uvidí. Probudila se s nepříjemnými pocity. Hučelo jí v hlavě i uších, cítila tlak
na celém těle. Vzpomínala, co se vlastně odehrálo. Byla jí ukázána bytost,
kterou následovala po betonových schodech do sklepení. Vpravo i vlevo byly
betonové zdi. Paní H. si uvědomila, že tuto bytost následovala do temnot. Byl
jí ukázán muž, který měl bílou košili a byl k ní otočen zády. Bílá halenka
naznačovala, že bytost je čistá, ale byla to kamufláž. Pochopila, jak nebezpečné
je vábení magie, a vedla prosby. V závěru prosila Otce, aby byla pozdvižena do
sfér a dimenzí, které jí náležejí.
Dne 3. 12. 2003 měla vizi, jak pan J. O. leží na boku, jednou rukou má
podepřenou hlavu a vysmívá se jí. Následující noc cítila, jak ho vytlačuje z postele. Spadl na zem a ona ho škrtila oběma rukama. Opět se jí vysmíval, že ho
stejně nezabije.
Ráno po probuzení vedla prosby, vystupovala z manželských smluv, odpouštěla dluhy, vracela prsteny, vzdávala se kontaktů, odstupovala od smluv, které
s ním uzavřela. Cítila kolem sebe obruč uzavřenou zámky a na pravém boku
měla spletitou konstrukci, různě jištěnou, včetně upoutaných bytostí. Vpředu
se jí ukázal kovový pás, který vedl do rozkroku. Pochopila, že jde o magický
pás cudnosti, od kterého má pan J. O. klíč. Prosila Otce, aby mu byl tento klíč
zásahem milosti Boží odebrán a pás odemčen. Věděla, že klíč je jen jeden, ale
že i členové ostatních skupin v Čechách a na Slovensku mají na sobě tyto magické konstrukce v podobě pásů cudnosti. Pozor, mají ho i muži! Protože i oni žili
některé životy v ženském těle. Prosila, aby všechny vazby, které ji ještě s touto
bytostí spojují, byly s pomocí Boží odděleny a eliminovány. Viděla nůžky, které
tyto vazby přestřihly, a on se rozplácl na zemi. Něco ho nadzdvihlo za kalhoty
a košili na zádech a odneslo pryč.
V noci měla paní H. vizi, jak je v prozářené místnosti a na stolku vidí
ležet malou černou knížku. Věděla, že je pana J. O. a on má její knihu. Vedla
prosby a její kniha mu byla odebrána a předána Otci. Jeho knížku odevzdala
Otci též. Prosila, aby z knihy pana J. O. byly vyškrtnuty všechny záznamy o ní.
Stahovala protekční úpisy i jiné a prosila, aby vše, co Otec dovolí, že má být
eliminováno, bylo eliminováno, a odevzdala se milosti Boží. Potom vedla prosby
za celkovou očistu.
Inkubus je démonická bytost, která obtěžuje ženy, sukubus obtěžuje
muže. I tyto vazby je třeba s pomocí Boží rozvolnit.
75
Společenství na šikmé ploše
Ve své vizi dne 3. 12. 2003 pan P. Bu. navštívil svou kolegyni, která ho pozvala na oběd. V bytě byli ještě dva muži a tři děti. Celkem sedm osob. Najednou
se zde objevil i anděl. Někdo ho nazval černým andělem, ale pan P. prohlásil,
že jde o temného anděla. Najednou byli před domem a klouzali po temných
balvanech dolů. Balvany se jim rychle uvolňovaly pod nohama. Dole se ohlédl
a uviděl svah z černého štěrku. Nedovedl si představit, jak se po něm vyškrábe
zase nahoru.
Pan P. byl pozván do společenství ženského a mužského principu, které
bylo v harmonii a oddané magii. Temný anděl se zjevil a varoval je před
důsledky jejich magických manipulací, protože ve svém nitru všichni pojídali duchovní stravu magie. Nastal čas splácení karmických dluhů. Temné
balvany představovaly karmickou zátěž jednotlivých skutků, případně životů, které je táhly stále níž a níž na cestě duchovně mrtvých. Zachránit se
mohl jen ten, kdo se na své cestě obrátil a šel znovu za světlem lásky. Návrat
je samozřejmě velmi obtížný a náročný.
Pokračování mise lásky
Pan P. Bu. byl v nějaké místnosti se mnou a mojí dcerou S. Někdo z nás
prohlásil, že po nás jde odstřelovač, a jiný odpověděl, že to zase tolik nevadí.
Pak jsme stáli v Bohosudově na náměstí. Byl s námi i pan J. S panem P. jsme
okolo sebe kroužili. Šeptal mi něco do ucha. Potom jsme šli okolo kostela. U zdi
rostly nějaké stromky a vytvářely besídku. Pan P. poznamenal, že je to tu krásné, a někdo mu přizvukoval. Vchod do kostela byl po naší levé ruce. Bylo tam
mnoho lidí. Z některých měl pan P. pocit, že jim vadíme. Někteří z nás usedli
na zadní lavici, kde bylo volné místo. On si sedl na kraj židle po pravé straně.
Ležely na ní různé rituální předměty, které trochu odsunul. Stála jsem vzadu
a kněz, zvláštně oblečený, mně šel vstříc. O něčem jsme spolu rozmlouvali.
Pan P. se domníval, že se mi kněz omlouval. Potom jsme se s knězem objali.
Když jsme vyšli z kostela a ušli asi sto padesát metrů, padla jsem na záda
a zůstala ležet. (Pan P. měl pocit, že jsem si to zdůvodnila; podezírá mne, že
si zdůvodním vše.)
Skupina čtyř lidí se s panem P. vrátila pár kroků zpět a stanuli před zdí, za
kterou byl kostel. Uklonili se na severovýchod. Ohlédl se po mně a já už jsem
seděla vzpřímeně, nohy napnuté. Vrátili se do kostela z druhé strany, takže
vstupní brána byla po jejich pravé ruce. Pan P. stanul před vchodem a světlo
v kostele se rozzářilo. Vypadalo to, jako by ta zář vycházela z nich. Aby si to
ověřil, učinil krok vpravo a záře pohasla. Učinil úkrok vlevo a uvnitř bylo opět
76
světlo. Šel dovnitř a ostatní s ním. Přistoupili k oltáři a kněz jim šel vstříc.
Setkali se uprostřed cesty a všichni se postupně objali.
Jde o mystickou cestu pana P. s vaší skupinou. Ukazuje, jak jste zápasili
s magií, abyste se očistili. Ukazuje jeho životy, které jste společně prožívali.
To je to kroužení a šeptání. Ukazuje mu, jak to bylo krásné, když jste se
v lásce nalézali.
První vstup do chrámu představuje vstup do vašeho nitra, které by
mělo být chrámem lásky. Podle rozsazení je mu ukázáno, co bylo pro něho
v tomto životě nejdůležitější, kdo mu byl nejbližší, komu vadil a podobně.
Ještě usedl vpravo, mezi rituální balast magických pomůcek. Již je odhrnuje
stranou. V srdci již všichni máte Otce. Je to kněz, který vás vítá a který tě
objímá. S tebou vlastně objímá všechny přítomné, kteří ho mají v srdci.
Vycházíte z chrámu svého nitra a ty umíráš. Pana P. tento fakt zasáhne.
Trochu se na tebe zlobí. Všichni přestali spěchat a vrátili se o pár kroků
zpět a sklonili se před karmou osudu. Vzkřísit tě mohla jedině láska. Tak
se také stalo. Vzkřísili pravé učení lásky a světlo této lásky z nich vyzařovalo. Jakmile uhnuli z cesty lásky, její světlo v nich pohaslo. Jakmile se k ní
vrátili, rozsvítilo se vše touto láskou, i chrám jejich srdce. Jakmile vstoupili
do chrámu svého nitra a prozářili je láskou, vstoupili do vesmírné jednoty
lásky a Otec je s radostí uvítal.
Přechod
Pan P. Bu. jel ve své vizi na kole do školy v Ústí nad Labem. Končilo mu
marodění. Cesta vedla podél řeky a byla úzká. Když přijel do Ústí, zjistil, že je
most zbořený a škola byla na druhém břehu. Odložil kolo a přemýšlel, co bude
dělat. Bylo tu více lidí. Přišli zvědavci a ptali se, na co čekají, že je připravený
nový most. Šli tedy všichni k nouzovému mostu. Byl velice úzký. Mohl po něm
projít vždy jen jeden. Provázeli je jen ti, kteří na ně dohlíželi. Ve dvou třetinách
byl můstek přerušen. Mezera byla asi tři metry široká. Žena před panem P. se
bála skočit. Jemu to také připadalo nebezpečné a našel si jiný můstek. Přešel
na druhou stranu a koupil si v trafice cigarety. Za značku, kterou chtěl, musel
něco doplatit a dostal ještě dvě krabičky zápalek. Potom se vrátil, protože chtěl
zkusit přeskočit původní překážku. Když se vrátil k řece, viděl nějakého mladíka, kterého unášel prudký proud. Křičel strachy, ale nebylo mu pomoci. Došel
k můstku, kde byla fronta na obou stranách. Prohlásil, že nyní je řada na něm,
a byl respektován. Mezera mu připadala příliš široká. Někdo to uznal a mezeru
zúžil. Nyní si již věřil a přeskočil. Ti, kteří na něho dohlíželi, mu sdělili, že má
nárok na svou mzdu.
Škola představuje životní cestu. Přeskok přes jámu symbolizuje důležitou mystickou zkoušku. Pan P. nebyl ještě připraven a právem se bál. Sešel
77
z této cesty a vrátil se ke svým původním omylům a chybám. Pak si to
rozmyslel a vrátil se na správnou cestu. Věděl, že tuto zkoušku nemůže
složit, proto požádal o úlevu, aby mohl dál pokračovat. Bylo mu vyhověno.
Dohlížitelé byli jeho duchovní vůdcové.
Andělé
Dcera S. delší čas prožívala silnou nevolnost. Objevily jsme příčinu a já jsem
se domnívala, že by měla přerušit styky s bytostmi, které jí škodí. Bylo mi však
divné, jak je možné, že na ni mají takový vliv. Dcera vyslovila myšlenku, že není
klíčovým řešením, když se od takových bytostí izoluje. Souhlasila jsem. Protože
momentálně prožívala smrt Jana Křtitele, odkázala jsem ji na paní D.; tušila
jsem, že ani ona není v pořádku. Další návaznost jsem viděla u paní L. Když
byly tyto vazby vyprošeny, zjevil se nám dceřin strom života, který měl těsně nad
kořeny upevněný pentagram. Byl zakotvený v temnotách na stříbrné tyči, vedle
milníku na cestě duchovně mrtvých. Vedle něho se vršila pyramida kleteb. To
vše střežily dvě černé bytosti. Byl zde uplatňován vliv temných stvořitelů z Orionu, ale kořeny vedly až ke vzpouře agregorů. Když jsme společně vyprosily vše,
co bylo třeba, sklouzl pentagram ze stromu jejího života a byl eliminován. Vedly
jsme však s paní L. a dcerou současně prosby za naši planetu i její obyvatele.
Také jsme prosily za ostatní hvězdy s jejich obyvateli v celém vesmíru tak, jak
nám to Otec dovolil.
Potom se mi zjevily důležité životy z minulosti, kdy mne dcera provázela
a pomáhala mi v životě hmotném jako reinkarnovaná část mého anděla strážného. Pomáhala mi příkladem i napomenutím s neobyčejnou taktností. Stejně
tomu bylo u mé druhé dcery I. a ostatních přátel i agregorů.
Děkuji!
Pochopila jsem, že si často naši andělé strážní a duchovní vůdcové vyprosí
milost na Otci, aby tuto službu lásky mohli podstoupit. Potom na sebe berou
vše, co bychom z útoků temných sfér magie sami nezvládli.
Paní L. jako první uviděla svůj úpis s Otcem, protože i ona tuto službu
vykonává. Nejen ve vztahu ke mně, ale i k ostatním bytostem. Chtěla úpis ihned
vyprosit, ale já věděla, že poznání není úplné a tento úpis je závislý na našem
společném rozhodnutí. Nejprve jsem děkovala všem andělům za tuto službu lásky a posilovala je svou láskou. Prosila jsem Otce, jestli již nastal čas, že prosím,
aby tíže a utrpení toho, co mne mělo zasáhnout, z nich byly sňaty a eliminovány
láskou. Žehnala jsem všem, kteří tuto službu podstoupili se souhlasem Božím,
a prosila jsem Otce, aby jim též požehnal a posílil je svou láskou. Najednou
jsem měla v ruce úpisy všech láskyplných andělů, které se spojily v jeden zářící
úpis. Nyní již bylo jasné, že smím tento úpis předložit Otci a radě nejvyšších.
Podle protokolu jsem ho předala. Děkovala jsem za tuto milost a prosila, aby
78
bylo z mých andělů sňato utrpení a bylo jim požehnáno. I já jsem jim ještě
jednou děkovala a žehnala.
Když jsem informovala dceru S., aby i ona stvrdila svůj podíl na vedení
proseb, zjevila se jí tmavě šedá pulzující stěna, která hrozila, že se provalí.
Pochopila jsem, že jde o srdce naší planety. Prosily jsme o očistu a posílení láskou a stěna se srovnala. Potom jsme uviděly pulzaci planety. Její srdce bylo obaleno skořápkou zla. Prosily jsme, aby skořápka zla byla stažena a eliminována
milostí Boží. Uviděly jsme, jak se v ní objevil otvor, který se šířil, a skořápka
zmizela. Nakonec se objevil slabý a roztřesený symbol sjednocení mužského
a ženského principu planety. Prosily jsme za její očistu i harmonizaci v její
čistotě a lásce. Prosily jsme, aby byla očištěna a zharmonizována i se svými
obyvateli. Vedly jsme prosby za celý vesmír se všemi planetami a hvězdami
i s jejich obyvateli, aby byly uvedeny do stavu rovnováhy a čistoty, která jim
podle moudrosti Boží náleží. Dojatě jsme děkovaly za tuto milost.
Jakmile došlo k harmonizaci, objevil se zářící kruh dvanácti vyrovnaných
mužských a ženských principů v podobě „X“. Uprostřed zářilo třinácté „X“, ale
zářilo tak, že bylo vidět jen jeho záři.
Tak se navrátili milující andělé do vesmírné jednoty lásky.
Následující den telefonicky volala paní L., že má bolesti hlavy a vidí sekyru
zaťatou do hlavy (Země); i já jsem v tu chvíli cítila její bolest. Před sekyru
předstupovalo lidstvo a dělilo se na dva hlavní proudy. Jeden proud vedl vpravo,
druhý vlevo. Pochopila jsem, že rozdělení lidstva se chýlí ke konci. Prosila jsem,
aby rány, které vznikly, byly vyčištěny a zhojeny milostí Boží. Děkovala jsem za
milost osvobození a očisty. Bolesti hlavy paní L. ustaly. Šlo o impulz k vedení
proseb. Potom volala paní H. He., která se viděla, jak letí zpět k planetě Zemi
a jásá štěstím z Boží milosti, kterou právě prožívala.
Spor
Dne 5. 12. 2003 ve své vizi cítím, že jsem doma v nějaké šeré místnosti.
Pohybuje se zde mnoho bytostí. Tuším zde tatínka, maminku, sestru S., babičku A., ale i neteř L. Je zde mnoho známých, ale i neznámých bytostí. Najednou
vypukne prudký spor. Já se cítím pokořená a myslím si, že jsem žila celý život
v omylu, že mne vůbec nemilují. V klidu jim to řeknu a odcházím. Vyjdu ven
z domu. Procházím pod otevřenými okny a zjišťuji, že se mezitím hádka ztišila.
Pomyslím si, že jsem to měla udělat již dávno. Je mi trochu smutno. Nikde
nikdo, cítím se osamělá.
Najednou sedím v jedoucím vlaku. Sedím u okna proti starším manželům
a vedle mne je jejich asi čtyřletá vnučka. Těším se z nádherné vyhlídky. Jedeme
prosluněnou krajinou s vysokými horami a překrásnými jezery. Pravděpodobně
je jaro, jen vršky kamenných masivů hor jsou zasněžené. Pomyslím si, že zde
79
bych chtěla žít. Najednou se na mne děvčátko začne lepit. Špatně ji pochopím
a chvíli si s ní hraji. Potom toho nechám a opět se dívám ven z okna. Přemýšlím,
kde vystoupím. Chtěla bych jet ještě dál, ale cestuji nalehko, musím tedy vystoupit tak, abych došla pěšky domů. Dítě mne začne vystrkovat z místa a vztekat
se. Chce na mé místo k oknu. Podívám se, co tomu říkají jeho prarodiče, ale
ti si nás nevšímají, i když dítě hlasitě brečí. Vstanu tedy a postoupím mu své
místo. Z druhé strany jsou zvláštní vyhlídková sedadla, na která usednu. Vítr
mi čechrá vlasy, sluníčko hřeje. Je mi dobře.
Rozhodnu se, že v nejbližší stanici vystoupím, protože z domu jsem odešla jen v džínách a tričku, bez zavazadel. Jen se rozhodnu, vlak brzdí. Jdu
k východu, ale tam je ve dveřích mladík, který se drží obou držadel a nechce
mne pustit ven. Podlezu mu tedy pod rukama a vyskočím na peron. Podívám
se na chlapce a vidím, že se stále drží madel, ale je roztažený přes celé schůdky, nohy má v kolejišti. Pokládám to za nebezpečné a domlouvám mu, aby se
pustil. On to však nedokáže. Dělá, že je připoután, a nohama naznačuje, že se
snaží je uvolnit, ale já vidím, že to jen hraje. Mám pocit, že podvádí sám sebe.
Opět mu domlouvám, aby se pustil, že mu pomohu, ale on mne neposlouchá.
Je plně zaujat svým zápasem, aby neopustil svůj vlak. Nechtěl pustit mne, ale
ani nikoho jiného.
Rozhlédnu se okolo a jsem překvapená, jak je zde čisto. Uvědomím si, že
jsem v cizině. Sáhnu do kapsy, zda mám dost peněz, ale vytáhnu jen sedm
českých dvacetikorun. Pomyslím si, že je budu muset vyměnit ve směnárně. Na
zpáteční cestu mi však budou stačit.
Šerý byt je trenažér, kde si zkoušíme role svého příštího života. Když jsem
tuto vizi kontrolovala s paní L., uviděla pootevřené dveře a za nimi světlo. Světlo
byl cíl, který jsme všichni sledovali. Uviděla velkou postavu a dvě malé. Držely
se za ruce a vypadaly tak, jak je malují malé děti.
Velká postava byl symbol Božství, jak si ho představují malé děti. Malý
chlapec s děvčátkem, které vedla, představují mužský a ženský princip, který se ještě bude mnoho učit. Bytosti, které se dostaly do sporu na trenažéru,
byly svaté děti. Jednalo se o post vedoucího mise. Svaté děti byly pro tento
post prověřovány.
Paní L. se zjevil strom života, který měl na nejsilnějších větvích nasazeny
šaškovské čepice s rolničkami.
Strom života představuje společenství svatých dětí a kandidátů na vedoucí post je několik. Proto je na něm několik čepic. Žolík je blázen či šašek,
který vždy vyhrává. Je to Parsival, který nese na trh svou vlastní kůži a jde
cestou svatého grálu a grálu dosáhne. Svaté děti se nemohou dohodnout.
Vést však může jen jeden. Ty ustupuješ od tohoto sporu, a tím na sebe vlastně strháváš vedení, aniž bys o tom věděla. Složila jsi zkoušku a na stromě
života se v tu chvíli objevuje jen jedna veliká čepice. Tvým odchodem bylo
rozhodnuto. Jakmile to ostatní zpozorují, pochopí a zanechají sporu. Deset
80
jich tě následuje a reinkarnují se v krátké době za tebou a zbývajících deset
pomáhá z duchovních dimenzí.
Jízda vlakem představuje cestu do míst, kde se budeš reinkarnovat.
Jedeš bez zavazadel, protože nemáš závažnou karmickou zátěž. Máš číslo
sedm, proto máš sedm dvacetikorun. Dvacetikoruna představuje duál, kdy
jsi ve hmotném životě dosáhla harmonie. To se zdařilo sedmkrát. Je to
současně kód tvého energetického průkazu. Též to znamená, že za tebou
stojí dvacet svatých dětí a podporují tě svou láskou a poskytují ti ponaučení, které potřebuješ. Spolu s tebou se nezbytně reinkarnují i odpůrci světla
Boží lásky.
Proti tobě sedí staré duše, které představují mužský i ženský princip
sjednocený v sobectví a netečnosti. Vedle tebe sedí nezralý ženský princip,
který touží po postu duchovního vůdce a útočí na tebe. Vystoupit z vlaku
ti brání nezralý mužský princip, který se sice cítí ohrožen ve své moci, ale
neudělá nic pro to, aby se zachránil. Pokrytecky si hraje na bezmocného.
Tato nevyrovnaná čtyřduše je vedena temnými stvořiteli a slouží jim, i když
se domnívá, že vládne celému světu. Nemohou vám zabránit, abyste splnili
úkoly, kterými vás Otec pověřil. Vystoupila jsi.
Vaše mise byla zahájena. Jste pod ochranou Boží a posilováni vesmírnou
jednotou lásky.
Mír s vámi!
Cesta tam a cesta zpátky
Pan P. Bu. seděl ve své vizi v pěkné restauraci. Vyšel ven a šel směrem
k nádraží, kde potkal několik policistů v černých uniformách. Vnímal je jako
cizince. Když přicházel k nádraží, viděl odjíždět dva vlaky. Každý jel opačným
směrem. Řekl si, že se nedá nic dělat, že musí počkat na další vlak. Seděl
v čekárně na lavičce a nějaký muž mluvil o tom, že je dost času a mohl by si
zahrát na automatu. Jemu to připadalo jako dobrý nápad a šel vyměnit do
kabinky dvě stovky. Vrátil se s drobnými k automatu, vhodil do něho několik
mincí a stiskl tlačítko. Vtom se vedle pana P. objevila žena, která také stiskla
tlačítko. To se mu ale nelíbilo a protestoval, že hraje za jeho peníze. Žena však
trvala na tom, že na to má právo. Pan P. tedy ustoupil, protože si nebyl jistý,
jestli jí tam nezbyly nějaké drobné z předchozí hry. Když žena stiskla opětovně
tlačítko, kotouče se roztočily a pak se zastavily. Byly na nich v jedné řadě tři
pentagramy (pochybná výhra).
Najednou musel pan P. rychle na nádraží, aby nezmeškal další vlak. Běžel
zpět do kabinky vyměnit peníze a zdálo se mu, že mu vrátili méně peněz.
Mávnul nad tím rukou a vyběhl před nádražní halu. Vlak měl dva vagony
a on nastoupil do prvního, protože druhý mu připadal více obsazený. Vagon
81
byl pěkný, sedadla polstrovaná, ale jejich uspořádání ho zaskočilo, protože
nikde nebyla dvě sedadla vedle sebe. Každý cestující musel být sám. Jel domů
do Leedsu.
Pěkná restaurace představuje poslední místo odpočinku před návratem
do hmotného světa. Práci s trenažérem zvládnul, odpočíval. Životní plán
se mu líbil. Když nastal čas, aby nastoupil cestu, potkal temné anděly, kteří
ho budou zkoušet a pokoušet. Největší zkoušky ho čekají s národnostními
menšinami, které představují cizinci. Vlaky, kterými chtěl odjet, mu ujely,
protože se včas nepřipravil. Čekal tedy na další vlak. V tomto případě se
musely spojit karmické plány dvou životů, proto mu bylo ukázáno, že bude
řešit problémy partnerství s ženským principem.
Hra na automatech opět představovala trenažér, kde se učí zvládat
a řešit důležité mezníky svého života. Žena, která hrála za jeho peníze,
představuje partnerku, se kterou nezacházel dobře, když spolu žili v minulém životě. Proto ona vyhrála pochybnou výhru, protože se mstila a trvala
na svém právu. Jemu bylo vráceno méně peněz, protože z nich zaplatil svůj
dluh vůči ní. Málem zmeškal další šanci k reinkarnaci. Volil pohodlnější,
ale osamělejší život. Byl to méně zaplněný vagon se sedadly, kde byl každý
sám. Konečně jel „domů“.
Shledání
Pan P. Bu. se dne 21. 12. 2003 ve své vizi sešel se skupinou na silnici v Nových
Modlanech. Někdo mi sdělil, že se neteř L. začíná probouzet. Pan P. pronesl,
že se všichni probouzíme, a já jsem souhlasila. Začal vyprávět, co se odehrálo
v Teplické ulici, a opět jsem souhlasila, že to bylo důležité.
Všichni jsme stáli na autobusové zastávce. Najednou někdo upozornil na
strážce vesmíru. Pan P. se ohlédl a viděl jakousi mlhovinu, která je všechny
pojala do své náruče. Byl to ohromný vír lásky. Zcela se tomu odevzdali, a když
vše skončilo, všichni se rozešli. Pan P. si řekl, že to není správné, a vrátil se zpět.
Už jich zde nebylo tolik.
Jde o upozornění na důležitý mezník na cestě vaší mise, který se rozhodne v Teplicích. V tomto městě měla mise vrcholit a dosáhnout důležitého
dílčího cíle. Předtím jste byli všichni posilováni strážcem vesmíru pro život
pod vládou fašismu.
Proto jsme se ocitli v hlavním stanu generálního štábu nacistů, kde se rozhodovalo o tom, kdo zvítězí. Zda dobro či zlo. Kdybychom nebyli během životů
ve hmotném světě posilováni a chráněni láskou přátel ze světlých sfér, mnoho
z nás by selhalo. Když jsme se konečně sešli v tomto životě, mnoho z nás ještě
stále hledá, mnoho z nás nepoznalo své přátele a mnohý z nás sešel ze své cesty.
Proto nás bylo méně.
82
Jednoho dne, v určitý čas, se probudí a najdou cestu zpět domů, do
vesmírné jednoty lásky.
Poznámka k jeho neúplné vizi: Temnoty magie nemohly být zrazeny, protože získávají své stoupence podvodem. Jejich zástupci jsou tedy prvními, kteří
zradili. Snažili se mu podsunout svůj negativní program, aby ho neztratili.
Porod
Dne 22. 12. 2003 slyší pan P. Bu. ve vizi, jak někdo říká, že umře. Musel se
podrobit operaci, během které mu lékař rozvrtal oblast na levé straně bederní
páteře. Bolest necítil, ale bylo mu skutečně na umření. Potom prohlásili, že
patnáct minut musí být v klidu. Lékaři asistovala nějaká žena. Po patnácti
minutách přišli dva další lékaři a jeden prohlásil, že asi opravdu umře. Druhý
lékař ho uchopil za nohy, držel ho hlavou dolů a on cítil, jak mu z otevřené
rány prýští krev. Jeho pocity se neměnily a cítil strašné tlaky, kterých se bál.
Několikrát se to opakovalo. To vše se odehrálo na lavičce u nádraží, přímo na
nástupišti.
Pan P. líčí vlastní porod. Je na nástupišti, mezi dvěma životy. Odchází
z duchovního světa, pro který umírá. Zde mu pomáhají jeho andělé smrti
a zrození. Jsou dva. Radí se a pomáhají si, aby porod proběhl zdárně podle
karmického plánu pana P. Pomáhají hlavně jemu. Patnáct minut je mezičas,
kdy strážce prahu, kterého představuje zdravotní sestra, rozhoduje o tom,
zda lze překročit limit. První lékař spolupracuje se strážcem prahu a ve
vhodný okamžik pomáhá panu P. překročit práh do jiné dimenze. Druhý
lékař s nimi též spolupracuje a pomáhá mu překonat strach, aby mohl vstoupit do hmotné dimenze. Tlaky, kterých se bojí, jsou porodní stahy, během
kterých se otiskuje matrice jeho karmického plánu do jeho těl. Jakmile visí
pan P. hlavou dolů, je již v rukou lékaře ve hmotné dimenzi. Právě se zrodil
do hmotné dimenze.
Post temného anděla
Pan P. Bu. jede v autobuse. Muž, kterého zná jako majitele hospody, vyvolával jméno a odvolával se na nějakého francouzského lékaře. Pan P. se cítil
ohrožen, protože hostinský byl mohutný muž a z jeho hlasu zněl posměch.
Ohlížel se, zda za ním není někdo, kdo by ho chtěl podříznout. Věděl totiž o tajném společenství a jen zmínka o něm se trestala smrtí. Do autobusu nastoupil
muž s kočárkem a pan P. mu postoupil své místo. Muž se nejprve zdráhal, ale
pak místo přijal. Pan P. si odsedl až dozadu. Potom šel na policejní stanici,
protože byl povolán do služby. Před policejní stanicí potkal dvě ženy, s nimiž
83
se pozdravil. Jedna z nich byla paní J. G. ze Slovenska. Na stanici se chystal
převléknout do uniformy a s ostatními mluvil o tom, že svou práci již sotva
zvládají, protože je jich málo.
Jízda autobusem představuje cestu hmotného života. Stále ještě je členem tajné organizace mágů a bojí se jich. Plně si uvědomuje nebezpečí,
které vyplývá z magických manipulací. Již ho nezajímají zázraky, které předvádějí. Právem se bojí a chce z jejich společenství vystoupit. Proto nabídne
své místo u nich muži, který nastoupil s kočárkem. Ten touží po moci, která
z magie vyplývá, a bude získávat další adepty. Jednoho již veze v kočárku.
Bude za něho odpovědný.
Když se panu P. konečně podařilo vystoupit z jejich společenství, pracoval jako temný anděl. Měl hodně zkušeností s porušováním vesmírných
zákonů a toto byla jedna z možností, jak zachraňovat ty, které zavedl. V této
éře je jich již skutečně málo, protože se lidé probouzejí a touží po lásce
a míru.
Proměny
Paní D. D. dne 22. 12. 2003 seděla po obědě v křesle, chtěla si zdřímnout,
ale nešlo to. Přemýšlela o tom, zda má vstát či číst, nebo dál odpočívat. Oči
měla zavřené.
Vtom zahlédla kus starého úzkého dvorku. Naproti ní vedly tři schůdky zleva na jakousi rampu. Pod ní byl asi půl metrový prostor. Rampa byla podepřena
kovovou rourou a na ní seděl krásný tygřík. Byl jen o málo větší než dospělá
kočka. Paní D. se na něho dívala a tygřík začal požírat řetěz, který byl obtočen
okolo kovové tyče. Bylo jí to divné a něco ji ponoukalo „Vezmi si…“ a blesklo
jí hlavou „energetický průkaz“. Sotva to domyslela, rampa i tygřík zmizeli,
z řetězu se stalo černé hnízdo a na něm seděl bazilišek se zlýma svítícíma
očima. Další blesková myšlenka „Budu potřebovat ochranu“ proměnila baziliška v netopýra. Jeho tělo leželo vodorovně na tom černém lepkavém hnízdě.
Splývalo s ním, jen velká křídla se marně snažila mávat v pokusu o vzlétnutí.
Pak se vše rozpadlo na prach a popel.
Potom uviděla planetu. Byla to naše Země. Zářila tmavší modrofialovou
barvou. Moře a kontinenty vidět nebylo. Zleva začaly ve vteřinových intervalech
pulzovat světelné vlny, které mizely v planetě. Vlny světla byly oranžově žluté.
Jak se na ně koncentrovala, začaly ji oslňovat. Na chvíli zavřela a zase otevřela
oči. Světlo bylo velmi jasné a bílé. Ještě chvíli pulzovalo a pak vše ustalo. Na
planetě se objevil vějíř světelných smyček, které zářily krásnou modří.
Dobro zvítězilo nad zlem, planeta byla očištěna.
84
Stříbrná spirála
Paní H. He. vidí zvláštní stříbrnou spirálu. Tam, kde má spirála oblouky, je
lomená do čtvercové podoby. Její konec byl již přerušovaný.
Jde o deformovanou vývojovou spirálu magie. Její vývoj zde končí. Proto
nepokračuje dál a vzhůru, ale začíná se eliminovat. Začíná se vytrácet, proto
je spirála na konci přerušovaná.
Velký stočený koberec se rozvinuje, kolem něho je nekonečně mnoho mstitelů, temných stvořitelů a negativity.
Koberec je symbolem pohodlného života podle představ mágů. Byl stočený, protože jejich moc končí. Když se ho kterýkoli mág pokusí obnovit,
uvolní jenom karmické důsledky manipulací, které ho zasáhnou.
Klíč od dimenzí zasunutý do zámku se otáčí ve směru hodinových ručiček
šílenou rychlostí.
Je rozhodnuto, čas se naplnil. Klíč uzavírá dimenze, kde mohli mágové
napravit své omyly a chyby.
Paní H. se ocitá ve vesmíru. Hvězdy okolo ní se pohybují závratnou rychlostí. Ocitá se přímo ve zdánlivém chaosu stvoření. Je jí ukázán velký úpis psaný
hebrejským písmem. Úpis je temný a písmo ještě temnější. Písmo je černé, asi
patnáct centimetrů vysoké.
Je to smlouva temných stvořitelů s marťany, kteří podlehli jejich vlivu.
Paní H. vychází z prosvětlené místnosti a mobilním telefonem volá na planetu Zemi. Ozvala se jí její „sestra“ a paní H. jí řekla: „Já jsem ty a ty jsi já.“
Na druhém konci bylo ticho. Paní H. se jí zeptala, proč neodpovídá. Po chvíli
slyšela odpověď: „Brečím dojetím.“
Paní H. představuje svou mateřskou bytost a její sestra je ona sama ve
hmotném světě. Došlo ke vzájemnému spojení v lásce. Mateřská bytost svou
láskou posiluje svou paralelní bytost, která se vyzářila do hmotného světa.
Dívá se shora na moře, jak se přílivová vlna chystá smést vše ve svém dosahu. Přišla její dcera E. a bere si židli. Paní H. ji vítá se slovy: „Ty ses vrátila tak
brzy?“ Byla s nimi i maminka paní H., kterou spíš jen tušila. Pozoruje vlnu
a uvažuje, co vzít sebou, než vlna vše smete. V duchu si říkala, že nábytek brát
nebude, že vlastně nic nepotřebuje, protože není čas. Popadla svazek dolarových
bankovek, že si za ně koupí vše potřebné. Uviděla dole kočku, jak pobíhala
zmateně sem a tam, potom se kočka změnila ve psa.
Paní H. je mimo čas a prostor u své mateřské bytosti, kterou jen tuší.
Dcera E. přichází k ní, právě odešla z hmotného těla. Přílivová vlna představuje očistu hmotného světa, kterou některé bytosti berou jako zkázu světa
magie. Paní H. uvažuje o nové reinkarnaci, aby pomohla budovat Zlatý věk
lidstva. Bere „peníze“, aby měla vše, co je k této práci třeba.
Zmatená kočka představuje ženský princip a pes mužský. Paní H. se
rozhodne reinkarnovat jako muž, proto kočka nabyla podobu psa. Peníze
85
představují potřebné hodnoty, které potřebuje pro svou práci. Nikoli skutečné peníze.
Paní H. stojí s manželem J., jeho synem H. a jeho ženou M. před nějakou
clonou. Chtěli navštívit rodiče. Najednou clona zmizela a před nimi se objevila
skupina lidí. Ta bezprostřední blízkost ji překvapila. Byla tam žena a několik
mužů. Žena jí bleskově položila svoji dlaň na hruď. Paní H. měla výstřih, takže
ruka ženy spočívala přímo na její kůži. Paní H. se jí ptala, co to dělá. Žena
neodpověděla, jenom prohodila k muži poznámku, že cítí chlad. Paní H. si
v duchu řekla, že to není možné, protože v srdci cítí tolik lásky. Nanejvýš může
cítit její bolest, která tam zůstala po konfliktu se zetěm.
Pozor! Je-li tam bolest, znamená to, že mu neodpustila. Proto žena cítí
chlad.
Muž k ní přistoupil a něco hledal v jejím levém oku. Odklopil i spodní víčko
a pak dlouho něco vytlačoval, až se objevila žláza či slzný kanálek. Kanálek
byl oteklý. Paní H. to přímo viděla, uvnitř byla bublina. Muž byl spokojen
a konstatoval, že to tam je. Pak se posadila a on si k ní přisedl. Oslovil ji jako
paní He. a ptal se, jak se jí spalo po jejich první návštěvě. Řekla mu popravdě,
že o jejich návštěvě nic nevěděla, protože jinak by určitě kontrolovala každou
změnu. Pronesla k paní M., že nevěděla, že se její rodiče zabývají takovými
věcmi. Když ráno vstávala, uvědomila si, že má na svém těle mnoho bodů, které
jí dělaly poslední dobou potíže.
Jde o kontakt s bytostmi z jiných dimenzí. I zde jsou karmické vazby.
To naznačuje návštěva rodiny. To jsou její příbuzní z této vize. Muž a žena
představují oba principy a jsou jejich duchovními vůdci a strážci v těchto
dimenzích. Body, které bolestivě pociťuje, jsou místa, kde je paní H. k nim
připoutaná. Proto trpí zvýšenou citlivostí. Bublina v oku jí zvětšuje pohled
na problémy v obou světech. Nastal čas, aby se tyto vazby i s bublinou
vyprosily.
Paní H. sedí u stolku a před ní leží na hromádce složky s výsledky práce
lidí, o kterých tušila, že sedí za ní. Všichni čekali, až na ně dojde řada, aby
předstoupili před zkoušejícího. Ten seděl po levé straně ve vedlejším pokoji.
Složky byly papírové, měly zelenošedou barvu a byly všechny stejné. Byla tam
i její složka. Paní H. předávala každému jeho složku před vstupem k examinátorovi. Když měla přijít na řadu sama, přemýšlela, která doba je pro ni
nejvýhodnější, zda před přestávkou či po přestávce. Měla obavy, zda obhájí
určitou část své práce. Vtom zkoušející vyšel ze dveří a sedl si bokem na stůl,
u kterého seděla. Vyprávěl o tom, že i on dělal chyby v regulaci cen. Paní H.
věděla, že ji povzbuzuje, aby si uvědomila, že nikdo není dokonalý a všichni zde,
ve hmotném světě, děláme chyby. V tu chvíli si všimla, že se její složka u pravého rohu trošku pootevřela, a uviděla tam papír popsaný obyčejnou tužkou
s matematickými vzorci.
Byl to úpis, který Otci dosud neodevzdala. Proto se bála zkoušky.
86
Rychle vše napravila. Najednou vidí vzrostlé štíhlé stromy. Sahaly až do
nebe. Ona sama se řítila z nebe ohromnou rychlostí k vrcholům těchto stromů
a podél nich až dolů na zem. Letěla nohama napřed a moc se jí to líbilo.
Volala: „To je nádhera!“ Vyšla z lesa a sestupovala z kopce do údolí, kde viděla
příbytky lidí.
Jde o stromy života agregorů. Jehličnaté stromy představují mužský
princip, listnaté stromy ženský princip. Paní H. byla na slavnosti Bílého
Kuželu a vyzařovala se zpět na planetu Zemi.
Poslední napomenutí
Ve vizi dne 4. 1. 2004 vidím muže, který na sebe vzal podobu mého manžela.
Se svou sestrou chodí po zábavách a zanedbává svou ženu i pět dětí. Podezírám
švagrovou, že je to ona, která ho svádí k prostopášnosti. Hledám je, abych jim
domluvila, ale oni se přede mnou skrývají.
Najednou jsem v jiné dimenzi. Slyším, že shora sjíždí výtah, zastavuje
a z něho vystupují tři mladíci. Za nimi muž, kterého hledám. Bezstarostně halasí. Mladíků si nevšímám, ale na muže zakývám prstem, otočím se a on mne
velice nerad následuje. Nedokáže však odmítnout. Musí poslechnout. Zahneme
za roh, kde je veliký sál. Postavím se asi uprostřed zády ke stěně a dívám se
na něho. On stojí proti mně na druhém konci, ale až za čárou stěny. Přesto ho
vidím a on vidí mne. Přistoupím k němu a cítím jeho strach. Ještě silněji však
pociťuji trpkost a nenávist všech bytostí, které svedl a podvedl. Na chvíli cítím,
jako bych sama byla těmi bytostmi, cítím jejich hněv a touhu mu strhnout drahé
brýle z nosu a rozdupat je. Muž se „tetelí“ strachem, ale navenek udržuje masku
úlisného povýšence.
Obraz mizí a já vím, že šero v místnosti bylo způsobeno nahromaděním jeho
obětí, které touží po spravedlnosti. Brýle, které jsem mu měla strhnout, byly
symbolem jeho magické jasnovidnosti, kterou zneužil. Byly mu odňaty. Poznala
jsem v něm vůdce temných stvořitelů. Viděla jsem před ním sedm úpisů, které
se změnily v sedm rozbušek svázaných červenou izolepou. Z každé strany stála
jedna temná bytost a za nimi nespočetně bytostí.
Rozbuška vybuchne při pokusu o tvé napadení. Jeho útok byl poslední
kapkou, která naplnila jeho osud.
Potom již bylo vidět jen kostru a vzápětí čerstvě navršený hrob. Vedla jsem
prosby za jeho oběti a bytosti zesvětlaly. Každé bytosti však chyběl na ruce
malíček a palec.
Tyto „mumie“ byly zneužity pro genetické pokusy, ze kterých se odvíjí
rod tříprstých, ale současně byly zneužity pro magické ovládnutí neposlušných obětí. Stačila jen špetička prášku a měl je všechny pod kontrolou
a nezbylo jim nic jiného, než slepě poslechnout. Jinak strašlivě trpěly.
87
Prosila jsem, aby byly „mumie“ tomuto vůdci temných stvořitelů odebrány
a odevzdány Otci, aby napravil milostí svou to, co bylo pokaženo. Prosila jsem
za celé lidstvo, za všechny, za které jsem směla prosit.
Prosba byla vyslyšena. Vše bylo uvedeno do takového stavu, jaký obětem
náležel podle milosti Boží.
Děkujeme!
Časové zámky
Kdysi dávno jsme vyprošovali časové zámky. Nořili jsme se do hlubin času,
odemykali je a potom vkládali Otci do klína, když jsme se vynořili zpět k břehu
mimo čas a prostor, na kterém seděl. Tehdy, jako milující Otec, na nás dohlížel
a radoval se spolu s námi. Jeho přítomnost nás posilovala a my jsme se nořili
do závratných hlubin. Osvobozovali jsme připoutané bytosti ke hmotě, které se
bály odpoutat, a tak zůstaly uvězněny v prostoru a čase, který nechtěly opustit.
Tak se stalo, že nepředstoupily před svou mateřskou bytost ani před Otce,
a hrozilo nebezpečí, že podlehnou eliminaci, protože jejich vývoj se zastavil.
Byla to veliká milost pro ně i pro nás, protože některé z nich jsme sami naučili
připoutanosti. Ovšem některé z nich mohly být i naší paralelní bytostí, tedy
součástí nás samých.
Dnes nastal čas, abychom si vyprávěli o tom, že k základnímu vybavení všech bytostí, které se reinkarnují do hmotného světa, patří tři časové
zámky a krabička či pouzdro se třemi klíči. Tyto klíče se v krabičce spojí
v jeden klíč a v případě potřeby se opět od sebe oddělí. Jsou tři, protože jde
o trojjedinost příslušného principu v čase minulém, přítomném a budoucím. Jeden zámek je na těle hmotném, druhý na těle energetickém a třetí
je na těle duchovním. Každý ze tří klíčů vibračně odpovídá příslušnému
zámku. Abyste se udrželi tam, kde jste se vtělili, musíte být těmito zámky
jištěni. Když nastane čas vašeho odchodu, odevzdáte krabičku s klíči vašim
andělům smrti a zrození. Oni se vás zeptají, zda jste připraveni, a teprve
potom krabičku s klíči přijmou. Pokud nejste připoutáni, je přechod do jiné
dimenze snadný. Andělé postupně odemknou vaše časové zámky a před
prahem se vás strážce prahu opět zeptá, zda jste připraveni. Jakmile učiníte
tento krok, jste osvobozeni od hmotného těla a letíte za láskyplným světlem
Otce či k mateřské bytosti.
Pokud jste připoutáni ke hmotnému světu a bojíte se, bráníte se přirozenému procesu a prodlužujete utrpení připoutanosti. S anděly obyčejně
nekomunikujete pro svůj strach a zámky nemohou být otevřeny, protože je
respektována vaše svobodná vůle. Duch se sice vymístí a hmotné tělo umírá
a podléhá zkáze, ale duch zůstává připoután ke svému tělu a prožívá s ním
vše. Bloudí ve hmotných sférách a trpí, protože nic nechápe. To trvá tak
88
dlouho, dokud mu Otec nevyšle pomocníky, kteří mu vše vysvětlí. Většinou
jsou to jeho andělé a pomohou mu se osvobodit.
Pokud trvá na svém a nechce jít dál ve svém vývoji, sdružuje se určitý
čas s ostatními připoutanými a opět se reinkarnuje, ale problémy se vrší.
Následky připoutaností byly již popsány v jiných přednáškách. Konce připoutaných jsou známé.
Mír a láska s vámi!
Zkoušky
Když dne 15. 1. 2004 paní H. He. prováděla očistu, zjistila, že se nemůže
zbavit jednoho magického aparátu. Bylo to sluchadlo, které ji spojovalo s temnými sférami magie a bylo propojeno s očima. To vše zakotveno v mozku.
V sobotu ráno se probudila a slyšela: „Někdo ti ovládá mozek.“ Prosila
o obraz a zjistila, že jí ovládá jedna bytost levou polovinu mozku a dvě bytosti
pravou polovinu mozku. Byly to známé bytosti, které kdysi patřily k té části
skupiny, která se od nich oddělila v roce 2001. Když je požádala o svobodu,
dvě bytosti jí svobodu daly a jedna, za kterou stál pan J. O., to pod jeho vlivem
nedokázala. Paní H. tedy vedla dál prosby a ukázaly se jí háčky v mozku.
Těmi bylo celé zařízení ukotveno. Pokračovala v očistě a vedení proseb k Otci.
Prosila i za ty, kteří ji ovládali. Nakonec zjistila, že háčky se strunami připoutanosti vedou nejen do mozku, ale také do srdce i rozkroku a pravého boku.
Hlavní nit ovládal pan J. O. Když vše vyprosila a vzdala se magického vlivu
i moci a eliminovala vazby s touto bytostí, žádala o eliminaci uměle stvořených, tedy velmistra i velmistryně magie. V tu chvíli se zjevil pařát černého
kohouta. Jeho jednotlivé prsty byly zaseknuty do jejího mozku a všude tam,
kde viděla struny připoutanosti. Během vedení proseb o likvidaci pentagramu
mágů byl pařát vyjmut a eliminován. Potom teprve uviděla, že stejný pařát
i s částí nohy černého kohouta je zaseknut do planety Země. Vedla tedy
obdobné prosby za planetu i její obyvatele, za jejich mužský a ženský princip
a zneužité živly.
Další noc uviděla kalné moře a na něm loď, která byla nafouklá a kolébala
se ze strany na stranu. Přistála u břehu a vystoupil z ní muž a žena. V tu chvíli
se loď naklonila na pravý bok a začala se potápět. Na palubě stála malinká
bytost. Byl to muž v černém. Potopil se zároveň s lodí.
K ránu znělo paní H. v hlavě: „Šilim, šilim, óhm.“ Uviděla mísu se špagetami v bílé smetanové omáčce. Po kontrole energetickým průkazem se mísa
s pokrmem rozzářila. Objevil se nekonečný zástup lidí. Stáli v řadě vedle sebe,
obličejem k ní. Paní H. každému z nich vložila do úst jednu špagetu. Potom
se objevil džbán s čistou vodou. Po kontrole energetickým průkazem vytryskl
ze džbánu pramen vody. Každému nalila do dlaní čistou vodu a oni ji pili.
89
Prosila Otce, aby tento zdroj poznání a duchovní stravy Nejvyššího principu
lásky a stvoření nikdy nevyschl, aby bylo vždy dost pro všechny.
Vize je jasná každému, kdo průběžně pracuje tak, jak to Otci slíbil. Loď,
která se potopila, je symbolem víry ve všemohoucnost magie. Je nafouklá
pýchou a sobectvím. Postava mužského typu na palubě je duchovně mrtvý,
který se spoutal s černou magií a dostihla ho zpětná vlna jeho manipulací.
Představuje všechny mágy a varuje je před duchovní i hmotnou zkázou.
Jde o metodický list, který ukazuje, jak je třeba průběžně pracovat na
očistě.
Zjistila jsem, že někteří z nás ještě nemají vyprošený a očištěný živel vody.
Nejprve je třeba vyprosit říši živlů každou zvlášť a odprosit za zneužití, teprve
potom, když je vše hotovo, se vyprošují živly všechny najednou. Je třeba se
nechat vést Otcem!
V následující vizi uslyšela paní H. vyvolávat číslo šest.
Byla to však kamufláž. Ve skutečnosti šlo o číslo 666.
Vstoupila tedy do kabiny, která byla označena šestkou, a ocitla se v temném
sále, kde se promítalo. Byla zde taková tma, jakou ještě nezažila. Udělala krok
vlevo, protože se domnívala, že se bude lépe orientovat, až se bude promítat.
Nic se však nedělo. Věděla, že má sedět v první řadě na čísle sedm. Přála si mít
u sebe alespoň baterku. Začala tedy okolo sebe šmátrat, až došla k první řadě.
Odpočítala šest sedadel, která byla již obsazená, a usedla na sedmé sedadlo.
Celý sál byl plný. Jakmile usedla, začali promítat film. Z levé strany se na ni
začal tlačit muž, ve kterém poznala svého manžela J. Jeho hlava se k ní začala
sklánět. Když pocítila její tíhu, upozornila ho, aby seděl rovně. Zatlačila ho
svým tělem do rovné pozice.
Jde o důležitou součást duchovního postupu na mystické stezce. Každý
musí opakovaně volit další cestu a záleží jen na něm, zda zvolí cestu temných mágů, či půjde za světlem pravé lásky. V tomto sále se měla konat
volba náhradníka za paní H. R., která měla číslo sedm. Sál byl plný adeptů
na tuto funkci. Paní H. však ustoupila vlevo, myslela na Otce, a tak pokračovala dál za světlem pravdy a lásky.
Jakmile se rozhodla, ocitla se doma. Pokoje byly prosvětlené a v jejím pokoji
byl klavír, na který hrál nějaký muž. Paní H. se jeho píseň líbila, a tak sestupovala po bílých schodech dolů do obývacího pokoje. Tam seděl v jejím křesle
manžel J. a četl noviny. Zeptala se ho, proč ještě neodešel do práce. Manžel
jí sdělil, že ho bolí celé tělo, že však neví od čeho. Odpověděla mu, že to má
z trenažéru, na kterém včera cvičili. Asi v polovině schodů leželo složené lyžařské oblečení.
Doma znamená, že se ocitli ve světlých sférách, aby se posílili písní lásky
pro společnou příští reinkarnaci. Skoro vše je již připraveno, jde o poslední
zkoušku, kdy si mají uvědomit základní klíčové problémy, jež budou společně řešit. Bude to řešení problému nadřazenosti vlastního principu, který
90
představují. Proto obsadil pan J. manželčino křeslo. Když paní H. zjistí,
že usiluje o její post, ptá se ho v podstatě, proč nepracuje tak, aby si ho
zasloužil. Mužský princip v podobě manžela jí odpovídá, že na to nemá.
Bolí ho celé tělo. Toto soupeření mezi mužským a ženským principem
vedlo ke zmrzlému království. Vztahy ochladly a oni zapomněli na píseň
lásky a nahradili ji připoutaností. Hlavním karmickým úkolem každého
mužského a ženského principu je odložit vybavení zmrzlého království,
viz složené lyžařské obleky, a dát si svobodu. To znamená, že rozvolní vzájemnou připoutanost. Neznamená to však, že se zbaví odpovědnosti. Tento
zápas probíhal během věků a vyvrcholil v Železném věku.
Zjevil se kůň s jezdcem. Oba černí, nádherní. Kůň byl posázen zlatými
cvoky po celém těle. Cvoky měly průměr asi pět centimetrů. Jezdec se na ni
vyzývavě podíval a hodil na ni zlatou síť. Jeho pohled měl velkou magickou
sílu. Telepaticky jí sděloval, jaké odměny ji čekají, když se s ním spojí. Uviděla
černou knihu, pootevřenou. Listy byly bílé. Sliboval odhalení všech tajemství.
Vyzýval ji, aby si naskočila na koně za něho. Paní H. podlehla jeho vábení
a udělala to.
Od těch časů se jí dařilo v každém podnikání. Slibované bohatství se
každý život dostavilo. Zlatá síť byla symbolem bohatství, ale i ztráty určité
svobody. Krabice s potravinovými doplňky jsou symbolem hmotného úspěchu v tomto životě, ale hnědočervená chobotnice je varováním před černým
jezdcem, který jí omotal své chapadlo okolo krku, aby ji mohl využívat.
Tato volba, před kterou teď byla postavena, dopadla dobře. Zbavila se vlivu
mága a poctivě pracuje na své očistě od něho. Proto jí Otec požehnal ve
věcech dobrých.
Symbol špinavé energie chobotnice představuje nejsilnější magický
zásah mágů, kteří zneužili vlastní semeno, aby posílili svou moc nad těmi,
které chtějí ovládat. Mohou tak čerpat energii, peníze a podobně. Tomuto
vlivu potřísnění těžko odolávají. S pomocí Boží lze tento vliv eliminovat,
když se dotyčný vzdá výhod magie. Potom je třeba se odevzdat pod ochranu
Otce.
Mír s vámi!
Pohřeb paní H. R.
Dne 17. 1. 2004 ve své vizi se slečna E. Š. zúčastnila pohřbu paní H. R. Byla
tam spousta lidí, všichni v černém. Uprostřed tmavé místnosti byl katafalk a na
něm černá rakev. Po stranách místnosti, hlavně vpravo, byla vyvýšená místa.
Zde seděli ve starých křeslech lidé v černých hábitech. Jejich křesla lemovala
celou místnost. Slečna E. přicházela do této síně jako mnoho jiných lidí v zástupu. Přistupovali k rakvi a mágové ve slavnostních hávech je sledovali. Každý,
91
kdo postupoval v řadě k rakvi, přistupoval jednotlivě a vždy položil na rakev
nějaký předmět. Někdo před ní hodil na rakev krásný prsten s bílým očkem.
Slečna E. jí položila na rakev háček ve tvaru písmene „S“. Byl veliký asi jako
palec a železný. Potom pokračovala dál k východu z místnosti. Atmosféra byla
ponurá, nikdo nic neříkal.
Smrtí paní H. R. bylo dobojováno. Zápas mezi dobrem a zlem byl ukončen porážkou mágů. V této sféře a dimenzi již nemá magie své opodstatnění.
Tato paní je tvým antipodem. Ty, spolu se členy vaší mise, neseš pochodeň
pravdy a lásky. Vedete bytosti, které touží po světle pravé lásky, k Nejvyššímu principu lásky a stvoření. Paní H. R. je vedla za světlem vrcholové
magie do sfér magie k temnému grálu. Zasloužilí mágové stísněně sledovali
konec svých nadějí. Loučili se nejen s paní H. R., ale i s magickým vlivem
v této sféře a dimenzi.
Je to konec jejich vlády. Na této planetě se budou moci reinkarnovat
teprve tehdy, když se očistí od magických manipulací a sobectví. Zde se
budou moci vtělit teprve tehdy, až dosáhnou příslušné duchovní úrovně na
cestě pravdy a lásky. Mágové, mezi které se slečna E. zařadila, protože vlastnila dar, který jí byl propůjčen, vraceli pod dozorem nejvyšších hodnostářů
magie dary. Ona tento „dar“ však neměla vracet, ale měla ho odevzdat radě
nejvyšších. Ta by teprve rozhodla, zda bude vrácen, či eliminován.
V doplňující vizi se paní R. viděla, že stojí s paní L. na sedmém stupni
temného schodiště, který se pod nimi rozpadá. Cítí se ohroženy.
Je třeba, aby rozvolnily poslední pouta s paní H. R. a odevzdaly poslední
zbytky magických pomůcek, darů, včetně úpisů, které podepsaly a ještě je
nevyprosily.
Moje zkušenosti. V nemocnici, kde jsem byla hospitalizována, jsem pozorovala, že mám problémy s očistou, že zapomínám na věci, které běžně vykonávám, hned když se probudím. Musela jsem si dávat pozor, abych se včas
očistila a prozářila místo, kde se pohybuji, s pomocí Boží. Bylo to velmi náročné
a prozáření se rychle eliminovalo. Pochopila jsem, že jde o zvláštní karmu mezi
mnou a ženou, která se mnou sdílela místnost. Věděla jsem, že toho dost ví, ale
nechtěla nic vědět. Poznamenávalo ji její zaměstnání a nenávist vězňů. Bylo
mi líto, že jí nemohu více pomoci. Byla to milá žena. Ani když jsem se vrátila
domů, nebylo vše prozářené tak, jak jsem byla zvyklá. Vedla jsem prosby, ale
cítila jsem vliv, který zde nikdy nebyl. Pronikala mi do bytu paní H. R., a tak
jsem ji opět vyprošovala. V neděli odpoledne mi dala paní L. číst text, který si
skupina vybrala. Když jsem ho přečetla, prohlásila jsem, že nepatří do našich
materiálů, protože tam sice není nic chybného, ale jako sláma z bot z toho
vyčnívala pýcha lidské nadřazenosti, i když autorka mluvila o rovnosti. Stalo
se něco, co jsem již dlouho nezažila. Snímala jsem úroveň myšlení autorky
článku, nikoli autora, který své ideje této paní diktoval. Vnímala jsem i nevyslovené věci.
92
Druhý den jsem si vše ověřila a divila jsem se, co mi na textu vadilo. Prosila
jsem paní L. o kontrolu a ta zjistila, že jsem se dostala pod vliv dvojrozměrné
bytosti, která měla v ruce temný kruh jako symbol svého vlivu a snovala sítě,
do kterých chytala bytosti, jež se nenamáhaly domýšlet problémy a snadno
přejímaly názory svých bližních, aniž by si je prověřovaly. Tato bytost se mne
snažila ovlivnit a dostat do své moci. Dala by se nazvat démonem omezenosti.
Když jsem vše vyprosila a se souhlasem Otce ji eliminovala se vším magickým,
byla jsem osvobozena. Eliminovány byly hlavně kruh vlivu, zátky, které ucpávaly sedmou čakru, síť jednotlivých připoutaností.
Pozor na eliminaci bytostí, vždy musíme mít souhlas Boží, jinak nelze.
Pokud si nejste jistí, raději ji odevzdejte Otci. Neprosila jsem jen za sebe, ale
i za všechny bytosti, kde to Otec dovolil.
Hunohrad
Bylo to město lakomých a necitelných lidí, které bylo postaveno v jesenickém Rejvízu. Jednoho dne přišel do města žebrák, který prosil o almužnu, ale obyvatelé ho utopili v jezírku. Tímto činem se stalo město prokletým, propadlo se do země a zalila ho voda. Na dně jsou podle pověsti
uloženy i poklady tohoto města. Jednou sem zavítal záhadný cizinec a chtěl
se zmocnit pokladů uložených v tomto místě. Potopil se jednou a vylovil
stříbrnou růži. Potopil se podruhé a vynesl na břeh zlatou růži. Potopil
se potřetí, protože toužil po diamantové růži. Voda se vzbouřila, vlny bily
o břeh a na hladině se objevila rudá skvrna. Tak cizinec zahynul pro lakotu
a nenasytnost.
Tuto záležitost vyprošovala nejprve skupina v Krnově. Když jsme
s paní H. He. rozebíraly vize při vedení proseb, došly jsme k dalšímu poznání.
Žebrák, který přišel do Hunohradu, byl Otec, který zkoušel obyvatele, zda jsou
skutečně tak bezcitní. Tím, že zavraždili jeho hmotné tělo, propadli svému osudu. I v okamžiku své smrti proklínali. To je připoutalo k místu jejich selhání.
Stali se strážci svých pokladů, ke kterým byli připoutáni. Mohla je osvobodit
jen čistá duše, která neznala strach a lakotu. Cizinec, který si přišel pro poklad
Hunohradu, byl chtivý peněz a nic jiného ho nezajímalo. Proto zde zahynul. Šlo
o zástupce temných stvořitelů, pana J. O. Slyšely jsme nářek a volání o pomoc.
Tato záležitost byla zralá k vyprošení. Pochopila jsem, že věc spěchá, proto se
skupina sešla hned druhý den a vedla prosby za připoutané bytosti. Prosby
by měly vést i ostatní skupiny, protože zde zahynulo hodně jejich paralelních
bytostí.
Mír s vámi!
Město Hunohrad bylo založeno v roce 1728. Zjevil se muž s pytlem na hlavě
a opíral se o meč.
93
Je to meč spravedlnosti. Muž je strážcem pokladu i prahu.
Když byly připoutané bytosti osvobozeny, zjevil se kostel, ve kterém klečely
osvobozené bytosti. Bylo jich 164. V čele klečela žena s myrtou na hlavě a plakala radostí.
Jmenovala se Slovenia. Je to génius národů slovanských.
Z výšky spadlo kovové vědro plné vody. Zdála se čistá. Po dopadu na zem
vystříkla s kusem dřeva do veliké výše. Po energetickém průkazu byla špinavá.
Tato špína mrzačila cit lásky. Odtud se odvíjejí i sexuální úchylky.
Jednotlivé ataky:
Zrození Venuše – pošpiněna krása lásky a zahalena špinavým závojem
tajemství.
Píseň lásky – narušena disharmonií, která vyplývá z předešlého magického zásahu. Jde o druhý zásah.
Po vyprošení se zjevila múza a plakala dojetím.
Cit lásky napaden – vyplývá z předešlého magického napadení. Odumírá.
Je nahrazován připoutaností. Mění se ve zmrzlé království.
Na těchto atakách se podílel mužský i ženský princip mágů ve své trojjedinosti. I toto je třeba vyprošovat. Pak zůstanou všechny tři Boží dary čisté
a prosté. Tehdy bude znovu nalezen a osvobozen pravý cit lásky.
Galerie a atlas mágů: Každý mág má v této galerii svůj čarovný obraz,
nejméně jeden. Dále má atlas, ve kterém jsou všechny jeho magické obrazy.
Nutné vyprosit a eliminovat.
Příprava na misi
Ve vizi dne 24. 1. 2004 byla ve vysoké budově až nahoře prosvětlená místnost, ve které paní H. He. pracovala s ostatními kolegy. Vyšla z místnosti a šla
dlouhou chodbou. Vpravo byly samé dveře, vlevo okna. Za nimi viděla řeku, na
které pluly kusy ledu. Bylo zvláštní, že řeka byla v úrovni oken. Hledala lékaře.
Nikoho neviděla. Až na konci chodby potkala muže v bílém plášti, který se jí
ptal, co potřebuje. Řekla mu, koho hledá, a on jí sdělil, že lékaře tu nemají, jen
pohotovost. Paní H. to stačilo. Vedl ji tedy do jiné budovy, která byla propojená
s hlavní budovou, v níž se setkali. Z místnosti, kde byla pohotovost, vycházelo
světlo. Před vchodem postával hlouček lidí. Vchod neměl dveře a lidé nakukovali dovnitř, asi čekali, až na ně přijde řada. Jakmile paní H. přišla se svým
průvodcem, lidé se zařadili do dvojstupu a oni se postavili za ně. Když již byli
uvnitř v místnosti, uviděla hlouček lékařů, kteří vypadali jako cizinci a skláněli
se nad dívkou. Ta ležela se zavřenýma očima, nohy mírně pokrčené a položené
na bok. Jedna ruka spočívala nad hlavou. Dívka měla tmavší vlnité polodlouhé
vlasy. Paní H. si uvědomila, že je stejné rasy jako ona. Vypadala mezi nimi
94
zvláštně. Někdo prohodil, že má záchvat. Paní H. se to nezdálo, protože dívka
ležela v klidu a uvolněně. (Ne každý záchvat se projevuje křečí.)
Ta dívka jsi byla ty. Pokládali tě za nemocnou, protože ses stále vracela
z hmotného těla zpět „domů“. Snažili se ti pomoci, aby ses již nevymísťovala tak často. Později ses naučila tuto schopnost ovládat. Tvoje hlavní úkoly
reinkarnace byly na planetě Zemi, stejně jako paní H. Proto se domnívala,
že jste jedné rasy. Dvojstupy lidí čekaly na pomoc při vyzáření do hmoty.
Z oken viděla paní H. řeku Styx.
Najednou se paní H. ocitla ve městě. Šla po levé straně chodníku kolem
výkladních skříní.
Jde o životní cestu a její zaměření.
Nic ji zatím nezaujalo. Po chvíli zahlédla výkladní skříň, ze které se linuly
zvláštní vibrace. Tu energii znala. Řekla si: „Ale hleďme, Helenka je i tady!“
Podívala se do výlohy a v ní bylo něco, co nebyla schopná popsat. Byla to spíše
energie. Byla tam i kniha, kterou píši, a též energie této knihy. V pozadí cítila
knihu s léčebnými obrazy. Ve výloze byl dopis, ve kterém jsem vyzývala všechny,
kdo mají zájem, aby napsali svůj životní příběh. Paní H. si s úsměvem pomyslela, že se budu divit, až mně napíše svůj příběh, kde všude byla a co prožila.
Pro paní H. jsi její mateřskou bytostí a ona ti vždy při návratu sděluje
své zážitky, stejně jako ostatní paralelní bytosti. V této vizi představuješ
mateřskou bytost a její úkoly i péči o bytosti, které odešly za svými zkušenostmi.
Dne 27. 1. 2004 paní H. vyjížděla z černého tunelu autobusem, který byl
plný lidí. Když vyjeli na prozářenou louku, autobus zastavil a všichni vystoupili.
Na louce byl stolek a kolem něho stály tři ženy. Kolem stolku museli všichni
projít. Už se tvořila dlouhá řada. Ona stála hodně vzadu a čekala, až na ni
dojde řada. Po chvíli si uvědomila, že posledně měla problém, a tak šla ke
stolku dřív, aby si vše ujasnila předem, než bude pozdě. Žena u stolku hovořila
o nějakém obraze, který namalovala. Paní H. však trvala na tom, že ho nenamalovala, protože to neumí. Na stolek položila asi padesát korun. Prohlásila,
že potřebuje mít jasno, protože neumí malovat, natož držet štětec v ruce. Žena
se na ni s úsměvem podívala a řekla: „Myslíte?“ Na stole ležela rozevřená kniha
s jejími magickými obrazy.
Probudila se s kašláním a to vždy znamená důležitý impulz. Vedla prosby
za odpuštění a prosila o likvidaci svých magických obrazů, atlasů s obrazy
zasloužilých mágů. Během vedení proseb se galerie hroutily a vše magické, co
smělo být eliminováno, zmizelo.
Peníze, které složila u stolku ženám, představovaly karmickou platbu za
magické manipulace prostřednictvím těchto obrazů. Zbytek musela ještě
napravit. Každý mág během svého vývoje namaloval mnoho magických
obrazů a postavil mnoho konstrukcí. To vše je třeba napravit a dát do pořádku. Je nutné vzdát se moci a vlivu, který byl jejich prostřednictvím získán.
95
Tato vize ukazuje odchod z hmotného života, jízdu tunelem a pohovor se
strážcem prahu, sudičkou a duchovním vůdcem.
Poslední dny na Marsu
Dne 29. 1. 2004 šla paní L. ve své vizi na návštěvu k paní E. Bylo to
k večeru. Jako první uviděla její děti. Bylo jim asi sedm let. Jeden chlapec měl
tmavé vlasy a zvláštní deformaci nosu. Místo dvou nosních dírek měl jen jednu,
vodorovně uloženou. Druhý chlapec měl světlejší vlasy a brýle. Právě se vrátili
z výletu do Prahy. Paní E. přišla později a přišel s ní její přítel, který byl pouze
stínem. Dala paní L. tři tužky, které měly rotující bílou špičku (vícerozměrnou),
a zabalila je do igelitu, na kterém byly modrou barvou vytištěny stolní lampy.
Přesně takové jako lampa, kterou dostala paní E. od svého přítele.
Potom paní L. provedla po celém bytě. Byly to velké místnosti. V obývacím
pokoji se posadily na gauč potažený látkou s motivem slunečnic.
Večer je symbolem posledních dnů planety Marsu. Paní E. s rodinou
a paní L. se chystaly reinkarnovat na jiné planetě, na planetě Zemi. Děti
paní E. představovaly zástupce ras, které tenkrát žily na Marsu. Její manžel
byl jen stínem, protože již zemřel a zůstal k ní připoután. Návštěva paní E.
představovala přípravu na reinkarnaci. Pracovali na trenažéru. Tři vícerozměrné tužky představovaly tři důležité životy, kdy budou všichni zapisovat
plnění svých úkolů do zvláštních ákášických záznamů. Jsou to životy, které
byly zasvěceny práci na díle Božím. Tím, že ukázala celý svůj byt, odhalila
paní L. celé své nitro. Motiv slunečnic představoval planetu Mars. Úkoly
budou plnit na planetě Zemi. Modrá lampa naznačuje, že přinesou světlo
učení lásky na tuto planetu.
Ve vizi dne 30. 1. 2004 měla paní L. bydlet ve velkém starém domě se svými
příbuznými a přáteli. Nejprve bylo třeba sundat tapety a stěny vymalovat bílou
barvou. Byla zde veliká, ale zarostlá zahrada. Všichni jedli u společného stolu
na této zahradě. Pro paní L. přijela paní E. a odjely spolu na motorce. Usadily
se zvláštním způsobem. Paní L. seděla zády k řidítkům a paní E. proti ní. Asi
uprostřed cesty potkaly autobus s dětmi, kde se nacházel chlapec, kterého
paní E. znala. Jmenoval se J. a byl duševně postižený. Paní L. zatím čekala na
motorce, než se paní E. vrátí. Potom pokračovaly v cestě k autobusové zastávce.
Od této chvíle doprovázel paní E. muž, kterého paní L. neznala.
Vše je připraveno pro reinkarnaci. Nitro je očištěno, jsou v něm všichni,
které paní L. miluje. Těší se ze své lásky. Paní E. pro ni přijíždí, protože se
mají společně reinkarnovat. Nastal čas. Jedou pro ty, se kterými budou žít
na nové planetě v nejužším rodinném kruhu. Jde o dohodu s dětmi, které se
jim mají narodit. Paní E. si vybrala i partnera. Byly to mladé duše.
V další vizi dne 31. 1. 2004 cítí paní L., že se blíží společný odjezd na Island
96
s krnovskou paní H. He. Měli se všichni sejít v hospodě u Prahy, která patřila
herci panu Z. I. Byly zde tři místnosti a navštěvovali je samí staří lidé. Paní L.
zjistila, že si zapomněla bundu, kterou jí přinesla maminka s tátou, kteří se
s ní přišli rozloučit. Měla u sebe fotoaparát a dvě stě korun. Odešla na místo,
odkud měli všichni odletět. Čekali tam starší manželé z Prahy, kteří letěli
s nimi. Všichni čekali na paní H.
Blížil se čas reinkarnace na Island. Opět bylo vše připraveno. Brala
s sebou zkušenosti z minulého života v Praze. Prožila zde tři životy. Hospoda
představuje svět. Jsou to Čechy, kde tenkrát vládl herec Z. I. Bunda představuje ochranu před zimním královstvím. Je to jejich láska, která ji tenkrát
chránila. Život na Islandu bude drsný, ale velice důležitý pro její vývoj.
Ve vizi dne 1. 2. 2004 byla paní L. ve vysokém stupni těhotenství, těsně
před slehnutím. Žila v Ústí nad Labem a spěchala, aby stihla autobus. Když
nastoupila, uvědomila si, že nemá jízdenku. Chytil ji revizor. Vysvětlila mu
situaci a on ji nechal jet dál. Potom přestoupila do bílého autobusu, který ji
dovezl do Teplic. Byl to dálkový autobus a jelo v něm jedenáct fotbalistů. Skříň
na zavazadla byla uvnitř autobusu.
Paní L., těhotná poznáním a učením lásky, spěchá, aby se reinkarnovala
v Teplicích. Revizor je strážce prahu a povolí jí tuto cestu. V tomto životě
paní L. opustí cestu magie, najde své družstvo a přestoupí do bílého autobusu, který je symbolem skupiny, kterou hledala.
Tanec smrti a zrození
Ve vizi vidím krásného muže ve skotském oblečení. Nevidím jeho šat, mám
jen ten pocit. V ruce drží nádherný starobylý hudební nástroj, který vzdáleně
připomíná kytaru. „Kytara“ má dlouhý hmatník a malý zdobený korpus, který
tvoří květy lotosu a růže. Září stříbřitým světlem. Vím, že muže dobře znám.
Je mi blízký. Prostor okolo nás je světlý. Obklopují mne přátelé. Celkem je nás
sedm i s mužem s kytarou. Pomyslím si, že je zvláštní, že mne obklopují samí
muži.
Hudebník udeří do strun a ozve se nádherný akord, který působí vážným a slavnostním dojmem. Potom jeho prsty drnkají veselou taneční píseň.
S potěšením naslouchám. Podívám se vpravo a vidím tančící nohy v červeno-černě kostkatých bačkůrkách, které mistrovsky vyťukávají rytmus melodie. Od
kotníků vzhůru je postava tanečníka kryta závojem, který vnímám jako velice
jemnou krychli z bílého materiálu. Když se opět podívám vlevo, vidím muže
celého. Znovu udeří do strun a ozve se ten zvláštně sladký a velebný akord
a znovu ta rychlá melodie. Je to melodie lásky a života věčného. Upozorňuji
muže, že ho vidím i vpravo. Tentokrát se závoj opět pozdvihnul. Hra muže je
krásná a dojemná. Cítím všeobjímající lásku.
97
Jsem ve světlé místnosti. Mám pocit, že jsem v čekárně. Muži okolo mne
pilně pracují. Probírají se kartotékou i s hudebníkem, který mi hrál. Vím, že
mne všude provází. Najednou pracovní ruch ustal. Je rozhodnuto a vše připraveno. Chce se mi plakat dojetím. Nastal čas loučení. Všichni mne vyprovázejí
z čekárny na peron. Čekám na poslední akord harfy.
Místnost, ve které se nacházíš, je knihovna ákášických záznamů.
Připravuješ se na důležitou misi. Muži, kteří tě obklopují, jsou tvými paralelními bytostmi. Je vás sedm, protože i tvé číslo v této reinkarnaci je sedm.
Hudebník je tvým andělem smrti a zrození. Vždy tě provází. Tuto službu
si vzájemně vykazujete všichni, když odcházíte do jiných dimenzí plnit své
úkoly.
Tanec, který sleduješ, představuje tvorbu karmického plánu a průběh
plánovaného života. Akord představuje důležitý mezník a možnost přechodu do jiné dimenze. Záleží na tvém rozhodnutí. Během přechodu je rouška
tajemství pozdvižena či spuštěna. Tanec života představuje tvůj karmický
scénář, který jsi zvolila. Během tohoto života jsou odhalována poznání,
která byla dosud kryta závojem zapomnění. Nakonec již nebude nic skryto.
Závoj bude sňat. Pravda a láska budou přístupné všem, kteří po ní touží.
Trojzubec
Dne 11. 2. 2004 paní H. He. večer pracovala. Měla připoutané bytosti placentou na pravém boku v oblasti jater. Cítila i kovovou dělohu. Její pupeční šňůry vedly přímo k souhvězdí Orionu. Když bylo vše vyprošeno, zjevila se jí bytost
v její bezprostřední blízkosti. Vnímala ji symbolicky jako kruh, který byl uvnitř
modrý, pak fialový, oranžový a červený. Bylo to ohromující. Vyzařování bylo
tak silné, že nebyla schopna pohybu ani myšlenky. Pociťovala bázeň a velký
respekt. Neměla tušení, kdo to je, proto vedla prosby za planetu Zemi i ostatní
planety, včetně živlů. Síla této bytosti nepolevovala. Odevzdala se tedy milosti
Boží a usnula.
Ocitla se na nějaké pláni, kde seděly u čtverhranného stolku dvě ženy.
Paní H. stála před stolkem a u čtvrté strany tušila, že stojí nějaká bytost. Žena
po levici paní H. dávala do jejího indexu razítko s pečetí. Měla pero tmavé
barvy zakončené dutinou, kterou přitiskla do indexu. Při prvním stisknutí se
objevila červená pečeť a při druhém stisku se do ní otiskl zlatý znak. Byl to kruh
s nějakými ornamenty. Otisk byl jasný, přesný a zářil. Pečeť však nebyla přesně
tam, kde měla být. Paní H. si to prohlížela a žena se jí ptala, zda jí to nevadí.
Odpověděla, že nikdo není dokonalý, a žena jí s úsměvem podala index. Paní H.
chyběl ještě podpis hlavní osoby, aby bylo vše v pořádku. Cítila, že to bude těžké,
ale šla. Pojednou zjistila, že má ten podpis již v indexu. Uviděla násadu černého
trojzubce, který byl zaražen do něčeho, co dobře nerozeznala.
98
Ráno se probudila s velkými bolestmi zad, kyčlí a pánve. Prosila za odpuštění bytost, které zarazila trojzubec do míst, kde to bolí, a prosila i za sebe, aby
tato zbraň napuštěná jedem byla vyjmuta a eliminována, jed odsát, eliminován
a rána po vyčištění zhojena. Stalo se a ulevilo se jí. Když děkovala Otci a všem
za ochranu a pomoc, připlul z vesmíru zvláštní had. Celé tělo neviděla, jen
podivnou hlavu. Po chvíli předstoupili velmistři z temných sfér magie a bylo
vidět, že mezi nimi zavládl chaos. Ten had je začal požírat. Bylo vidět klubko
zmítajících se bytostí a potom nastal klid.
Index paní H. odevzdala Otci k vyhodnocení. Také zahlédla i bílé knihy.
Paní H. byla jedna z prvních, která skládala zkoušky. Když bylo vše
hotovo, byla jí zjevena síla strážce vesmíru, tedy Otce. Paní H. se vyděsila,
protože se dosud domnívala, že agregoři společně přemohli strážce vesmíru.
Nyní měla pochopit, že to nebylo možné, že Otec nad nimi držel ochrannou
ruku a jako strážce vesmíru se uvolil snášet spolu s nimi utrpení bolesti
i fyzické smrti a pomáhal jim jako jejich duchovní průvodce dostat se zpět
na cestu za světlem Nejvyššího principu lásky a stvoření. Byla to jeho oběť
a služba lásky. Pod jeho ochranou se vracely svaté děti domů.
Paní H. byla první, která dorazila. Ke kontrole odevzdala index, který je
součástí jejích ákášických záznamů. Ještě byla podrobena zkoušce tolerance
a bylo jí povoleno předstoupit před Otce, který stvrdil svým podpisem, že
zkoušku lásky, která se nazývá „Pád andělů“, složila.
Blahopřejeme!
Dodatek: předpokládáme, že si je každý vědom, že i Otcova mateřská
bytost zůstala ve světlých sférách, odkud vše řídí, stejně jako ostatní paralelní bytosti.
Blahopřejeme i těm, kteří již mají tuto zkoušku také za sebou.
Odměna
Paní H. He. se ve své vizi dne 13. 2. 2004 ocitla v sále, kde u stolu na levé
straně seděli její rodiče. Vedle nich tančil pár tanečníků. Viděla jen část parketu,
ale nikdo jiný netančil. Hudba hrála jen tomuto páru. Paní H. cítila, že je to
ona ve svém mužském a ženském principu. Najednou se ocitli u Otce. Poklekli
a sklonili hlavy. Otec přistoupil a žehnal jim oběma rukama. Trubači začali
hrát a paní H. se svým mužským principem splynuly v jednu bytost. Otec jejich
duálu požehnal pravou rukou. Když vstali, blahopřál jim. Přišla jsem i já v šatě
duchovního vůdce a blahopřála jim. Potom přišla rada nejvyšších a Jitřní anděl.
Cítila jeho krásu.
Když se paní H. rozhlédla, uviděla po levé i pravé straně dvouřadu sedadel po dvanácti. Sedadla byla spojená do půlkruhu. Za sedadly stáli trubači
a troubili. Paní H. na vyzvání usedla na nejnižší sedadlo, které bylo od Otce
99
nejvzdálenější. Otec ji vybídl, aby usedla blíž, na počátek řady. Přemístila se.
Otec stál v čele, po jeho pravici jsem stála já a po jeho levici Jitřní anděl. Rada
nejvyšších stála v půlkruhu za nimi, ve dvou řadách. Byli na vyvýšeném místě,
zadní řada trochu nad přední. Paní H. měla na sobě stejný šat jako já. Přiletěla
holubice Ducha svatého a usedla Otci na pravém rameni. Vzlétla a přiletěla
k paní H. V zobáčku nesla zelenou ratolest. Byl to vavřín. Předala ho paní H.
a zase se vrátila k Otci a usedla na jeho rameni. Najednou měla vavřínový
věnec na hlavě. V ruce držela tři květy – bílou kopretinu vlevo, oranžovou gerberu vpravo a uprostřed růžovou kopretinu i gerberu zároveň.
Paní H. děkovala Otci, radě nejvyšších, Jitřnímu andělovi i mně a všem,
bez kterých by své úkoly nezvládla. Děkovala za jejich lásku, ochranu, pomoc
i odpuštění. Přála si, aby všichni z jejich mise seděli vedle ní, protože jedenáct
sedadel v řadě vedle ní bylo zatím prázdných. Na pravé straně byla řada též
prázdná. Potom se odevzdala milosti Boží.
Tři květy jsou symbolem sjednocení trojjedinosti mužského a ženského
principu v lásce. Byla to slavnost návratu. Vavřín je symbolem vítězství nad
sebou samým.
Dne 15. 2. 2004 paní H. očišťovala zneužitý živel ohně. Stahovala zbraně
vyrobené magickým způsobem z jednotlivých živlů a eliminovala je. Černý blesk
za oheň, temnou šipku za vzduch, černé Y za živel země a temný trojzubec za
vodní živel.
Prosila za odpuštění vládce i obyvatele říše ohně a eliminovala vše, co bylo
třeba. Uviděla, jak v ruce drží hořící dřevo, které vyndala z hořící hranice, aby
se ochránila před svými nepřáteli. Byla zoufalá a šílená strachy. Popadli ji
a odvlekli na hranici, kde ji připoutali, zapálili a ona hořela. Všem odpustila
a čistila otisky utrpení. Ukazovaly se jí požáry i živelné katastrofy a připoutané
bytosti k místům katastrof. Když vše vyprosila, ocitla se v říši živlu ohně před
jejich vládcem. Seděl na vyvýšeném trůnu a v ruce držel blesk, kterým ho
zasáhla a zranila. Prosila za odpuštění, čistila a žehnala, prosila Otce o harmonizaci. Poprosila vládce, aby jí tuto magickou zbraň vrátil, aby ji mohla
eliminovat svou láskou. Tak se stalo a blesk se rozpadl na prach. Ten, s pomocí
Boží, eliminovala. Prosila obyvatele ohnivé říše, aby jí odpustili, a jejich vládce
pokynul, ať se jich sama zeptá. Obrátila se tedy s prosbou na ně a oni volali
jeden přes druhého: „Odpouštíme, odpouštíme!“ Byli roztomilí, jak jim ohýnky
probleskovaly místo vlasů a poskakovali z místa na místo. Paní H. plakala
dojetím a štěstím.
Očista živlů vody, vzduchu a země
Při očistě vodního živlu i říše s jejími obyvateli vedla paní H. He. prosby
za odpuštění. V tom okamžiku ucítila kolem sebe plout rybky. Cítila jejich
100
hebkost, když se o ni otíraly. Po chvíli viděla okolo sebe tančit vodní víly, které
ji vyzvaly k tanci. Tančila s nimi a cítila se lehce, jako jedna z nich. Pak jí
daly na hlavu věneček ze zelených lístků. Když prosila o vyvedení upoutaných
bytostí, uvědomila si, že má věneček stále na hlavě. Prosila i za svou připoutanost zde. Napadlo ji, že by s ním neměla odejít do jiných dimenzí, kam nyní
patří. Věneček odevzdala Otci a prosila Poseidóna, aby se nehněval, že si ho
vždy vezme, když bude v jeho vodní říši. V tu chvíli se věneček ocitnul na trojzubci vládce vodní říše, který držel v pravé ruce, když seděl na trůnu. Rusalky
k němu přitančily, věneček z trojzubce sňaly a položily mu ho k nohám. Paní H.
poděkovala za odpuštění a rozloučila se. Pak zahlédla záři a věděla, že jí bylo
odpuštěno.
Když odprošovala vzdušný živel, stáhly se k ní všechny zbraně zneužitého
vzdušného živlu k nohám a vytvořily velkou hromadu. Byly to temné šipky
napuštěné jedem, které často obrátila i proti obyvatelům říše živlů, ale i proti svým nepřátelům. Když prosila za odpuštění, zapomněla prosit o vyčištění
a zhojení ran, které způsobila. Všechny šipky se jí zabodly do vlastního stromu
života. Vše napravila a bylo jí odpuštěno.
Když vyprošovala živel země, ukazovaly se jí války, ničivá zemětřesení. Cítila
i sílu planety Země. Vtom uviděla Matku planety Země. Shrbenou, ustaranou
a vrásčitou. Potom, když vyprosila vše, co směla, se Matka Země – Gaia trochu
narovnala. Paní H. bylo odpuštěno.
Poznání a zkušenosti
Zjevila se zadrátovaná planeta Země a studnice pravého poznání, aby
z nich nemohl nikdo čerpat. Nutné vyprosit a planetu osvobodit. Studnice zpřístupnit všem.
Objevili jsme likvidační program proti strážci vesmíru, mají ho skoro všichni
agregoři a jejich paralelní bytosti. Je nutné se jich vzdát, protože jimi napadají
i ostatní bližní. Toto „vylepšení“ také rozdávali. Tento program je nutné vymazat, vyjmout a s celým zařízením eliminovat. Je to program bezohlednosti.
Někteří mají vrcholovou čakru ucpanou velkou žábou, aby nemohli přijmout osvícení ze světlých sfér. Aby si uchránili své předsudky, mají štít v podobě
želvy, kterým „žábu na prameni“ chrání. Tento štít je symbolem zkostnatělosti,
která se vydává za zásadovost.
Paní H. He. zachytila číselný kód magické konstrukce, kterou mágové
umístili na naši planetu svým destruktivním myšlením. Hrozila zkáza nejen
naší planetě, ale i celému vesmíru. Již bylo zahájeno odpočítávání. Zachytila
číslo 25.07… Tyto konstrukce i s jejich zařízením je nutné vyprošovat. Vedeme
prosby za to, aby odpočítávání bylo zastaveno, konstrukce zajištěna, rozebrána
a eliminována. Připoutané bytosti osvobozeny a odvedeny tam, kam náležejí.
101
Temní stvořitelé, kteří jsou duchovně mrtví, zneužívají každého, kdo má ještě
nějaká pouta k magii. Proto je třeba prosit, aby byli vyškrtnuti z našich ákášických záznamů s mocí, vlivem i působností a odvedeni tam, kde budou poučeni,
roztříděni a odvedeni tam, kam náležejí. Někteří budou možná i eliminováni.
Toto ponechte na Otci.
Vedeme prosby i za to, aby ti, kdo mají moc a zneužívají ji, byli této moci
zbaveni a vedeni k odpovědnosti.
Pohřeb paní H. R. byl ve skutečnosti výběrem velmistryně z řad mágů na
její úřad. Tento úřad je různě kamuflován a nabízen i bytostem, které jdou za
světlem lásky. Je to jejich zkouška. V případě, že naletí na jejich vějičky, post
neobdrží, ale jejich energie jim bude odebrána. Hodí se jim každá. Tato by je
velmi posílila. Musejí ji však pošpinit, aby byli schopní ji přijmout.
Skoro každý z nás pracuje i v jiných dimenzích. Paní H. He. zachytila výzvu
jako temný anděl, že má předložit smlouvu s Otcem k vyhodnocení. Vlekla
ohromný klíč od vývojové osmičky, padal jí a nemohla ho zvládnout. Nesla ještě
kovové destičky, které představovaly ákášické záznamy temných andělů. Stačilo
vyjmout smlouvu, která byla uložena v dutině klíče, a ten uložit na obvyklé místo. Smlouvu s ákášickými záznamy odevzdat radě nejvyšších k vyhodnocení.
Mnozí z nás zastávají úřad anděla smrti a zrození. Jsme vždy v těchto
okamžicích při těch, kterým tuto službu prokazujeme.
Otec je naší mateřskou bytostí. Je nám tedy Otcem i Matkou. Jsme pod jeho
ochranou. Neměli bychom vzývat nikoho jiného. Byl by to políček do tváře Boží.
Žádného přímluvce ani prostředníka nepotřebujeme. Miluje nás.
Neohlížejte se na to, jak si kdo počíná, nemáme právo soudit, protože nevíme,
proč požívá milost, kterou mu někteří z nás závidí. Vzpomeňte na podobenství
o marnotratném synovi. Každému, kdo zatouží po Otcově lásce, se této lásky
dostane. Poukazujete-li na to, že vy jste ctnostní celý život a váš bratr celý život
hřešil a v okamžiku pokání je mu odpuštěno, neměli byste cítit trpkost, protože by
to svědčilo o tom, že jste nic nepochopili, že jste byli ctnostní nikoli ze své podstaty,
ale proto, že jste se znásilňovali a přetvařovali. Odvrhněte od sebe žárlivost, zlobu
a závist. Tato zdánlivá nespravedlnost je absolutně spravedlivá. Vy byste se měli
radovat z toho, že jste nehřešili a byli v harmonii s láskou Boží. Na jejím výsluní
jste se hřáli tak dlouho! Ti, kteří sešli z cesty a bloudili, byli o tuto lásku ochuzeni,
protože se od ní příliš vzdálili. Pokud stále cítíte trpkost, znamená to, že dáváte
přednost hmotným statkům před pravou láskou. Jinak byste se radovali, že se
váš bratr vrátil. On měl možná mnoho hmotných statků, po kterých toužíte, ale
nebyl v lásce a harmonii. Vypadal možná spokojeně, ale neznáte jeho noci, kdy
se bál, nevěděl čeho, toužil po pravé lásce, ale neměl ji, protože nebyla v něm.
Teprve když přijmeme milost Boží lásky a vstoupíme do vesmírné jednoty lásky,
přestaneme se bát a trpět. Přestaneme si závidět, protože jsme nalezli pravou
lásku. Naše radost se násobí, protože vnímáme své bratry a sestry jako sebe sama
a radujeme se z jejich úspěchů a radostí, jako by to byly naše úspěchy.
102
Smíření
Dne 13. 2. 2004 jsem ve vizi paní E. přišla k ní na návštěvu, někdo mne
doprovázel, ale paní E. ho neviděla. Ukazovala nám byt. Všude měla otevřená
okna. Potom jsme vyšly na zahradu za domem, kde měla prastarou hrobku.
Byla zarostlá trávou. Zahrada byla plná stromů a keřů. Udivilo ji, že má zahradu v polovině přepaženou drátěným plotem, který má uprostřed velikou díru.
Po plotě se začíná pnout neznámá rostlina. Paní E. se celkem líbí, ale štve ji,
že ji tam zasadil někdo jiný a bez jejího souhlasu. Chci po ní jeden stromeček
a trs zvláštní okrasné trávy, která vyrůstá z hrobky. Paní E. jde pro rýč, ale má
hrůzu z toho, že při vyrývání otevře hrobku. Minule, když jsme ji spolu otevřely,
to bylo dost otřesné. Tráva nešla vyrýt, a tak nakonec posunula desku z hrobky
a s překvapením zjistila, že je uvnitř světlo a čisto. Dává mi trávu i s kořeny,
ale než ji stačím převzít, změní se „okrasná“ tráva v obyčejnou. Potom odejdu
a nastává noc.
Ráno se paní E. probudí a zjistí, že okna zůstala celou noc otevřená. Někdo
jí říká, že je to nebezpečné, protože by tam někdo mohl vlézt, ale nic se nestalo.
Vykoukne z okna a vidí sousedku, jak jí krade maliníky i s kořeny. Zavolá
na ni, že slušný člověk, když něco chce, tak o to požádá. Ona se strašně lekne
a přeskočí plot tak nešťastně, že spadne na záda. Zůstane ležet a vypadá jako
socha. Za chvíli se posadí a počítá kradené maliny.
Přicházíš k paní E. se svým duchovním vůdcem a ochráncem. Uvítá
vás s důvěrou a láskou. Není ve svém nitru uzavřená, protože okna jsou
otevřená, ukazuje vám svůj byt, který představuje její nitro. Nic neskrývá.
Zahrada představuje plody její práce a vztah k ostatním bytostem, se kterými se stýká. Stromy a keře rostou volně, nic není spoutáno. Když požádáš
o jeden malý stromek, ochotně ho vydá, i když se bojí, co uvidí v nejtajnějších hlubinách svého nitra, v hrobce. Uprostřed je drátěný plot, který
vymezuje práva mužského a ženského principu, jež přísně rozlišovala. Plot
je již průhledný, protože kamenná zeď předsudků a tradic byla eliminována
a zbyla jen ocelová lanka připoutaností mezi nimi. Je vidět, že usilovně pracuje, protože je v něm již veliká díra, kterou lze pohodlně projít. Až bude
plot úplně rozebrán a zlikvidován, bude svobodná.
Žádáš paní E. o okrasnou trávu proto, že víš, že se bojí pohlédnout do
své hrobky. Tráva představuje plevel myšlenek, které vás utvrzují ve vašich
předsudcích. Jsou ve vás na základě setrvačnosti hluboce zakořeněny.
Jakmile je paní E. vytrhne, mění se v obyčejnou trávu, která již nemá pro
vás cenu. Už si nenamlouváte, že je zvláštní a okrasná. Poznáte její pravou
cenu. Pnoucí rostlina na plotě představuje bytost, která se k ní připoutala
bez jejího přičinění. Proto je paní E. mírně podrážděná, protože žádná
připoutanost není v pořádku. Jakmile odstraní plot, zmizí i rostlina. Může
ji ale také vyrýt. Vše záleží na ní samotné.
103
Když konečně otevře hrobku, přesvědčí se, že její práce nebyla marná.
Hrobka, kam ukládala své zmařené sny, září světlem pravé lásky. Není tam
nic, co by ji zatěžovalo. Bytost, která jí krade maliny, je ženský princip,
který je pod vlivem temných stvořitelů. Chce mít vše, pokud možno bez
práce, a nechce být nikomu nic dlužná. Proto podvádí sebe i ostatní. Když
je přistižena, spadne jí maska. Je duchovně mrtvá. Proto se na chvíli zjeví
jako socha. Vadí jí, že byla odhalena. Když vidí, že její čin je zatím bez
následků, s chutí počítá svůj lup a pošetile se z něho raduje. Má pocit, že její
podvody nemohou být nikdy odhaleny. Těší se ze své zdánlivé moci a síly.
Zapomíná na to, že vše splatí až do posledního haléře.
Chrám lásky
Dne 19. 2. 2004 je ve vizi paní E. v ohromném chrámu. Sedí v kněžišti vedle
kněze a vedle ní je ještě nějaký muž. Nejprve vystoupil muž a předčítá verše,
které má napsané na papíře. Potom čte ona svůj proslov, ale zná ho zpaměti,
a tak mluví spatra, aniž by nahlížela do textu. Kněz ji pochválí. Potom káže on.
V chrámu zřejmě probíhají permanentní bohoslužby. Muž vedle ní najednou
začne zadrhávat a nakonec odejde do sakristie. Paní E. si vezme jeho papír
a snaží se ho zastoupit, ale brzy zjistí, že verše jsou místy nečitelné a nedávají
smysl. Potom se před ni a kněze postaví neznámý muž v hnědých kalhotách
a košili a zle se do ní pustí. Mluví o tom, že to paní E. nezvládne a odejde jako
ten muž před ní. Udiveně mu odpovídá, že nevidí důvod, proč by tento úkol
neměla zvládnout. Kněz se jí zastane a ona v klidu dokončí svou řeč. Její spoluřečník vyjde ze sakristie. Je vysoký a mohutný, ale celý zhroucený do sebe.
Podpírají ho dva menší lidé. Muž říká, že musí podstoupit těžkou operaci.
Po mši sedí paní E. u stolu vedle asi pětatřicetiletého muže, který patří k ní.
Naproti sedí asi pětadvacetiletý mladík se svou matkou. Mladík jeví o paní E.
neutuchající zájem, až se s ním spustí. Její muž mezitím zmizí s mladíkovou
matkou. Nakonec se spolu sejdou v chrámu, kde sedí vedle sebe v první lavici.
V dálce vidí paní E. mladíka, jak laškuje s jinou ženou. Cítí absolutní klid
a mír. I její muž již v sobě nemá žádnou hořkost a obejme ji okolo ramen.
Všichni jsou v chrámu lásky a vypovídají o své lásce. Jsou zde čtyřduše
a je zkoumána zralost jejich jednotlivých principů. Odhadnutý věk odpovídá zralosti. Kněz zastupuje jejich mateřskou bytost. Zde se připravují na
mystickou svatbu. Muž v hnědém oblečení představuje naduté ego spoluřečníka paní E., které utrpělo veliké zklamání, že jeho píseň lásky měla takové
mezery a chyby. Snaží se pošetile odvést pozornost od sebe a zdiskreditovat
ženský princip paní E. To se mu však nepodaří a je odkázán do patřičných
mezí. Je odveden do míst, kde je mu vše vysvětleno. Muž pochopí a souhlasí
s nápravným opatřením, které symbolizuje operace.
104
U stolu sedí paní E. se svou čtyřduší. Ona s mužem, který patří k ní,
se připravují na mystickou svatbu. Procházejí poslední zkouškou, která má
ukázat jejich závislost na připoutanosti. Zkoušku složili úspěšně, proto usedají v chrámu lásky v první řadě, budou slavit mystickou svatbu, až nastane
jejich čas.
Druhý duál je matka s mladíkem. Jsou nevyrovnaní, mladík musí dozrát
a matka by měla o jeho duchovní růst více pečovat. Zatím se starala pouze
o svůj duchovní a citový růst. Tak mezi nimi vznikl velký rozdíl a nerovnováha. Až budou oba lépe spolupracovat a vzájemně se obohacovat, jejich
„věk“ se přizpůsobí a i oni budou slavit svou mystickou svatbu. Potom nastane čas, kdy budou pracovat a vzájemně se obohacovat láskou oba duálové.
Pak bude jejich mystická svatba naplněna.
Poznání: Otec je naším Duchovním sluncem a Bílý Kužel je Nejvyšším
principem lásky a stvoření. Žádná duchovně urozená bytost nemůže odpočívat
v klidu a míru v nirváně, když jako zasvěcenec ví, že její bratři a sestry trpí.
Poznání paní L.: Procházela městem. Přišla k velkým dřevěným vratům,
kde stáli staří manželé. Otevřeli jí dveře. Za nimi byla dlouhá bílá cesta, která
vedla středem a byla rovná. Středem cesty vedl vodní kanál. Vlevo, po pravici
Boží, bylo mnoho krásných staveb. Jedna vedle druhé. Paní L. je znala. Na
pravé straně nebylo nic.
Paní L. je mimo čas a prostor. Město představuje svět. U brány do jiné
dimenze stojí strážci prahu, mužský a ženský princip. Řeka Styx v tomto
případě odděluje cestu dobra od cesty zla. Po pravici Boží jsou dary lásky
bytostí, které patří všem bytostem, které šly cestou lásky. Mágové, kteří šli
cestou síly a moci, po sobě nezanechali nic.
Orlíci
Ve vizi dne 4. 3. 2004 je paní E. v jedné ze severských zemí. Sníh už roztál,
okolo jsou polorozbořené hradby starého hradu. V rohu u zdi, kde mají spát,
je orlí hnízdo a v něm spí do dek zabalený orel a dvě mláďata. Paní E. se těší
pohledem na ně a chrání je před ostatními. Přesto se jednomu muži, který se
tam dere, podaří hnízdo shodit. Orli spadnou i s dečkami na zem a potom
uletí. Nějaká žena jí říká, že pro orly našla a připravila jiné hnízdo. Jde se tam
tedy podívat. Je to za mříží a potom ještě za zavřenými dveřmi ve stísněném
temném koutě. Paní E. se vzbouří a prohlásí, že tam orli nemohou být, protože
potřebují volnost pohybu. Když prochází k mřížím, najednou uvidí, co se tam
dříve stalo.
Zjeví se jí mladá dívka v zářivě červených šatech. Je bezstarostná a plná
radosti. Najednou ji přepadnou místní muži a znásilní ji. Paní E. vidí, jak ji strčí
za mříže a zavřou ji a zamknou. Ona sedí na schodech a pláče. Říká paní E.,
105
že si nemůže ani představit, co s ní potom dělali. Pak vidí dívku, jak se koupe
v hluboké čisté vodě. Nakonec pro ni přijde manžel a odvádí ji pryč. Dívka má
na sobě stále ty červené šaty a vesele za ní vlají červené průsvitné šátečky, které
má zapletené do vlasů a na šatech. Dívka je již zase veselá.
Vize představuje alegorii o svobodě, radosti a lásce. Severská zem představuje drsný život lidí v minulosti, kteří touží po radosti a svobodě, ale
pro svou připoutanost k pověrám a předsudkům si s těmito dary nevědí
rady. Tuší, že jsou to vzácné dary, ale svou připoutaností a předsudky je
znásilňují a nedokážou se z nich radovat ani je přijmout. To jsou ty hradby.
Orli jsou symbolem svobody trojjedinosti mužského i ženského principu.
Jejich hnízdo, tedy sídlo, by mělo být v každém nitru jednotlivce. Paní E.
dobře chápe, že svobodu je třeba střežit, ale je nutné ji také umět každému
poskytnout. Za dané situace je symbolem její rodiny. Přesto jeden muž,
který se dere bezohledně do její rodiny, narušil klid a mír soužití. Svoboda
zmizela a mláďata vylétla z hnízda pryč.
Tak dopadne každý, kdo porušil práva na svobodu druhých a prosazuje
pouze svoje zájmy na úkor druhých. Protože se v tomto případě provinil
mužský princip proti ženskému, ztrácí radost a lásku ženského principu.
Ženský princip ji nahrazuje připoutaností a manipulacemi. Jinak nemá šanci dosáhnout svých potřeb. Představitelkou porobeného ženského principu
je žena, která ukazuje paní E., jak dosáhnout určité svobody, ale pravá svoboda to není. Proti tomu se paní E. jako představitelka ženského principu,
který usiluje o svobodu pro všechny, bouří.
Ve vizi vidí, jak mužský princip znásilnil svobodu, radost i lásku svou
svévolí a snahou ovládnout ženský princip. Znásilnil ji i zavřel, ale přesto
se očistila, osvobodila a znovu se raduje. Tehdy mužský princip, který představuje milujícího manžela, prohlédne a osvobodí ženský princip i sebe.
Teprve nyní mohou být oba šťastní, jsou svobodní, čistí, nikoho neomezují
a radují se ze své lásky. Jdou ruku v ruce za světlem pravé lásky. Červené
šaty se šátečky představují radost nesobecké lásky.
Cyankáli
Dne 4. 3. 2004 se ve vizi paní D. D. měly sejít všechny naše skupiny k pracovnímu pohovoru se závěrečnou malou oslavou. Šlo nás hodně na vrcholek
hory nerovnou kamenitou cestou. Ostatní lidi nevnímala, ale viděla, že na
vrcholu hory byl hrad, kde nás ubytovali. Místnosti byly malé, ale čisté a světlé. Připomínaly mnišské cely. Většinou jsme byli ubytováni po dvou. Byla tam
i větší místnost, která sloužila jako jídelna.
Paní D. byla ubytovaná ještě s jednou bytostí v dvoudílné místnůstce. Obě
seděly v přední části. Svou spolubydlící vnímala jako bezpohlavní a trochu pasiv106
ní. Zatímco připravovala jídlo, uslyšela zprávu: „Cyankáli!“ Dále se dověděla, že
je zde již mnoho mrtvých. Stačila ještě říci své spolubydlící, aby nekladla odpor,
že musí za každou cenu přežít. Pootevřela okno, aby měly čerstvý vzduch, a již
přicházely dvě postavy v černém. Měly na sobě dlouhý plášť a černý klobouk
i rukavice. Obličeje nebylo vidět. Daly jim dvě ampule z tmavého skla a odešly.
Paní D. měla pocit, že to byli mágové či duchovně mrtví. Řekla své spolubydlící,
že je hrozné, co se stalo, a uvědomila si, že bude velmi těžké najít další bytosti,
které přežily. Věděla, že jich moc nebude, a kdo ví, kde se najdou.
Cesta za světlem pravdy a lásky je vždy náročná a musíte na ní překonat mnoho překážek. Světlý hrad je ve skutečnosti klášter, který se změní
v chrám lásky, pokud zdárně složí závěrečné zkoušky. Že tuto zkoušku
budou skládat, věděli všichni. Každý byl ubytován se svým andělem strážným, který během zkoušky nesměl zasahovat. Byl to duál, a proto působil
bezpohlavně. Pasivně působil proto, že v tuto chvíli nesměl nikoho vést.
Panika s cyankáli začala tehdy, když ti, kteří byli zkoušeni, zjistili, že mají
zabít své ego. Examinátoři jim dodali vše potřebné. To znamená veškeré
vědomosti v podobě temné ampule. Ten, kdo nebyl připoután, klidně své
ego zabil a postoupil dál do chrámu lásky. Ten, kdo byl připoután k věcem
hmotným, se cítil ohrožen a tuto zkoušku nesložil. Zvítězily jeho hmotné
zájmy a sobectví.
Paní D. byla představitelkou těch, kteří nebyli schopni tuto zkoušku
složit, protože ještě musejí pracovat na rozvolnění svých připoutaností.
Bytosti, které zde představovala, si vzaly vlastní duchovní stravu a nepřijaly
ji od svých duchovních vůdců. Proto se bály zúčastnit hostiny na oslavu
všech těch, kteří zdárně ukončili studium. Místo toho hledají ty, se kterými
rezonují. Teprve nyní jsou ohroženy, protože se chystají opustit cestu pravé
lásky.
Přijímání
Paní R. R. dne 4. 3. 2004 ve své vizi šla ke svatému přijímání. Bylo s ní
tolik lidí, že se obřad odehrával venku ve městě. Všimla si, že je zde mnoho
čekajících, ale nikoho známého mezi nimi neviděla, protože byla soustředěná
na mne. Držela jsem v ruce pohár a po obřadu jsem udělovala požehnání.
K přijímání se sice nedostala mezi prvními, ale byla poměrně brzy na řadě. Pila
z poháru, ve kterém byla sladká tekutina a kousky nakrájeného ovoce.
Ve městě se zešeřilo. Paní R. si uvědomila, že je Štědrý den a musí domů.
Čekalo ji hodně práce. Musela připravit štědrovečerní večeři. Cesta domů se
svažovala a připomínala jí cestu od Pražského hradu. V tu chvíli prošla bytem
herců, manželů L. Š. a J. A.
Jde o alegorii přijímání učení lásky. Na této cestě je zaregistrován její
107
nástup na cestu lásky. O tuto cestu usiluje mnoho lidí na celém světě. To
jsou ti čekatelé. V poháru nacházejí vše, co potřebují ke svému duchovnímu
postupu. Štědrovečerní večeře představuje duchovní hostinu pro ty, které
paní R. seznamuje s učením lásky. Práce je skutečně mnoho.
Cesta domů představuje návrat do svého nitra. Jde stále hloub, až uvidí
své skryté problémy. Ocitne se na chvíli v bytě manželů L. Š. a J. A. To
znamená, že mají společné problémy. Představují mužský a ženský princip,
který se teprve učí harmonii. Navenek je vše v pořádku, ale občas to mezi
nimi zaskřípe. Hlavní problém je rivalita a žárlivost.
Mnohoduše
Dne 9. 3. 2004 paní D. D. ležela doma na pohovce a četla si ve starších
záznamech vizí. Četla o zrození nepravého svatého dítěte na Jantaru – Marsu.
Četla ještě asi půl hodiny, když jí najednou před očima zmizely záznamy i zařízení pokoje. Viděla Mars. Byl velký asi jako dezertní talířek. Pojednou se za
ním objevila veliká planeta jantarové barvy a Mars sklouzl poněkud vlevo dolů.
Na velké planetě se objevily dvě postavy. Paní D. vnímala jejich velikost tak,
že zabíraly celou plochu kotouče. S úžasem si uvědomila, že je tam mnoho
bytostí. Divila se, jak tam mohou všechny žít. V mžiku byla na planetě vedle
nich. Vše bylo jemné, takřka nehmotné. Bytosti byly přívětivé, cítila se s nimi
skvěle. Podívala se dolů na Mars a viděla, že z centra NASA v USA na Mars
házejí kamínky. Překvapeně se pootočila k bytosti vedle a zeptala se: „Copak
oni tuto naši jantarovou hvězdu nevidí? O ni by se měli zajímat.“ Dostalo se jí
telepatické odpovědi: „V tento okamžik je dobře, že nevidí…“
Vize je jasná. Paní D. se zjevila mnohoduše Duchovního slunce, kde
sídlí Stvořitelé, kteří zůstali věrni Nejvyššímu principu lásky a stvoření.
Sledují počínání lidstva, aby nedošlo k poškození a narušení rovnováhy ve
vesmíru. Házení kamínků představuje necitlivé sondování na planetě Marsu
ze strany lidí. Pozemšťané nevidí duchovní podstatu mnohoduše, protože
jsou příliš připoutáni ke hmotě.
Zahradník
Dne 9. 3. 2004 končí velké a důležité shromáždění. Ve vizi vidím mnoho
lidí, ale mezi nimi poznávám jen dceru S., která se zde na chvíli mihne. Ptám
se jí, zda půjdeme spolu domů, ale ona odpovídá, že ještě nemůže, protože má
moc práce. Prohodíme pár slov a rozloučíme se. Jednání na tomto shromáždění
bylo náročné a vím, že ještě nejsme s prací hotovi. Byla přijata určitá opatření,
abychom mohli pokračovat v práci. Někteří již odjíždějí domů autobusem.
108
Vycházím na volné prostranství a směřuji k zastávce autobusu. Je zde krásně. Slunce svítí, vzduch je voňavý, vše je rozkvetlé a zelené. Je pozdní letní
odpoledne. Domov je blízko. Nechce se mi jet v uzavřeném autobuse a rozhodnu
se, že se projdu a půjdu pěšky. Procházím loukami a lesy. Stromy jsou nádherně
zelené. Jdu cestou, kterou miluji, mírně se svažuje, je porostlá nízkou trávou,
měkoučká. Jsem šťastná. Vpravo uvidím jezírko čisté vody, ve kterém plave žena
v modrých plavkách. Mám chuť skočit do vody za ní, ale vím, že je čas si pospíšit. Jím nějaké zvláštní ovoce, snad granátové jablko, a vyplivuji nestravitelnou
slupku s rozdrcenými semeny do dlaně. Podívám se do dlaně a vidím, že mám
v ruce asi dvě uschlé větvičky. Přemýšlím, co s nimi udělám, nechce se mi je
zahodit na zem a narušit krásu a harmonii okolí.
Zatím se však příroda změnila. Stromy se barví rudě, nastává podzim.
Mám pocit, že jsem u svého cíle na kraji města, kam směřuji. Vidím velikou
zahradu a zahradníka, který v ní pracuje. Je to muž středního věku se zlatavou
až bílou „hřívou“. Je urostlý, čiší z něho síla a něčím mi připomíná lva. Vím, že
ho znám a je mi velmi blízký. Vykopává mělké jamky a opodál má zabodnutý
meč, který je krásně zdobený. Pozdravím a ptám se ho, zda zde mohu odložit
uschlé větvičky. Odpoví mi, že je mám vložit do některých z připravených jamek. Poděkuji a jdu k první z nich, ta se mi však zdá nevhodná. Vyberu si
druhé dvě. Do druhé jamky složím jednu suchou větvičku a do třetí přidám
k větvičce i nestravitelnou rudou drť ze slupek a semínek. Nejsem si jistá, zda
smím, ale zdá se, že zahradník nic nenamítá. Dodatečně jsem si uvědomila,
že mi při prvním kladení větviček asistoval. Cítila jsem jeho lásku. Potom opět
odešel za svou prací. Zavolala jsem na něho a rozloučila se. Ještě jsem se ho
ptala, zda jsem skutečně již na kraji města, které je mým cílem. Zahradník se
chvíli zamyslel a pak mi sdělil, že bude lépe se vrátit na autobusovou zastávku,
protože město je přece jen dál, než jsem očekávala. Poděkovala jsem a obrátila
jsem se k návratu.
Jak jsem to učinila, zjistila jsem, že se zahrada změnila ve hřbitov, stromy
jsou opadané a příroda se ukládá k zimnímu spánku. Najednou jsem zahlédla sněhovou metelici a led. Vzápětí se vše utopilo v ohni. Potom nastalo jaro
a některé stromky vyrašily. Viděla jsem zahradníka, že ukládá meč, kterým při
každé změně máchnul a opět ho zarazil do země v temném místě u nějakého
kamenného náhrobku. Hřbitov byl velmi starý a opuštěný, náhrobky porostlé
mechem.
Jde o mimořádné zasedání rady nejvyšších. Byli zde všichni, kteří pracují na očistě planet Země a Marsu. Jízda autobusem představuje rychlý
návrat do hmotného světa, případně do jiných dimenzí. Byla to porada na
všech úrovních. Ty jsi měla tu čest poznat práci v duchovní dimenzi, jak se
vše připravuje pro nápravu ve hmotném světě. Užíváš si harmonie v duchovní sféře, kde se zasedání konalo.
Potom ti je zjeveno, jak se očišťuje Matka Země – Gaia. To byla ta kou109
pající se žena. Představuje také ženský princip. Dvě větvičky jsou stromy
života duchovně mrtvého mužského principu a ženského principu temných
stvořitelů či mágů. Zahradník je Otec, který se stará v zahradě mrtvých
o očistu a vzkříšení bleskem Božím těch bytostí, které byly eliminovány
pro svou neschopnost lásky. Meč, který je zabořen do země opodál Otce,
je nazýván Bleskem Božím. Je to meč, kterým Otec ovládá rovnováhu a harmonii stvořeného. Může uvěznit démony a běsy, ovládá živly a udržuje jím
rovnováhu ve vesmíru. Tento meč neuchopí ani neuzdvihne nikdo kromě
Otce. Je to jeho tvůrčí energie. Je to síla jeho lásky. Je to znamení jeho
duchovní urozenosti.
Mír s vámi!
Ovoce, které jsi jedla, bylo granátové jablko. Bylo symbolem Jantaru. To,
co bylo nestravitelné, byla lítost nad jeho přeměnou v Mars i jeho následnou zkázou. Slupky, které jsi přiložila k suché větvičce mužského principu
Marsu spolu s rozdrcenými jadýrky, představují karmu zničeného života
na Marsu, kterou ještě někteří reinkarnovaní marťané nedokázali odpustit.
Proto bylo výjimečně rozhodnuto, že vývoj znovuvzkříšeného mužského
principu musí odpovídat poznání, že násilí a války jsou zkázou všeho živého.
Callo
Dne 11. 3. 2004 vidí paní V. J. starší statného muže rudého vzteky, který
jede zběsile na dvoukolém vozíku. Divoce šlehá koně, kteří se ztrácejí ve zvířených mračnech písku. Muž pomstychtivě řve: „Já jsem Callo!“ To opakuje stále
dokola. Je bez sebe vzteky. Okolo něho plane oheň jeho hněvu. Najednou se
propadá do ohnivého jádra planety Země, ale ta ho vyvrhla. Stalo se tak třikrát.
Potřetí již Callo vylézá celý zničený a vyčerpaný v režném šatu kajícníka. Zůstal
bezmocně ležet. Přiběhly k němu ženy a začaly ho očišťovat a vést za něho
prosby k Otci. Byl pozdvižen vzhůru, ale ženy zůstaly na planetě Zemi.
Callo byl bohem chladné pomsty, který ovládal temné stvořitele, duchovně mrtvé a mágy. Vedl je k tomu, aby ovládli svět. Paní V. ho zahlédla
v okamžiku, kdy rozzuřen jejich porážkou vsadil vše na jednu kartu a snažil
se zastrašováním získat ztracenou moc. Ale nic mu již nefunguje. Porážka
je definitivní. Vedl do boje temné stvořitele proti Stvořitelům světla, vedl
do zkázy i planetu Mars, kde zotročil mužský princip a snažil se zotročit
i ženský princip. Když se domníval, že má vládu nad všehomírem na dosah,
padl a s ním veškeré jeho plány.
Třikrát byl poražen láskou ženského principu. Třikrát byl poražen ve své
pýše a nadutosti. Třikrát ho vyvrhla Matka Země ze svého žhavého jádra,
protože podle zákona rovnosti se žár lásky nemohl ztotožnit s chladným
110
žárem jeho hněvu a nadutosti. Pokaždé pochopil něco o síle lásky, která
vždy zvítězí nad zlem sobectví a pýchy. Nakonec pochopil a sklonil se před
Nejvyšším principem lásky a stvoření a dal se cestou očisty a pokání. Proto
mohl ženský princip vést za něho prosby.
Byl pozdvižen před radu nejvyšších a podroben zkoušce, kdy se vesmírná jednota lásky pokusí roznítit v jeho nitru opět jiskru Boží, kterou udusil
svou ctižádostí, pýchou a hněvem. Láska je vždy mocnější než zlo a řád
i harmonie budou opět nastoleny.
Spor a výběr
Ve vizi paní D. D. dne 12. 3. 2004 jsme měli setkání Na Valech. Pokračovala
diskuse o léčení a nutné očistě po něm. Paní D. s obvyklým temperamentem
hovořila a pak se obrátila na paní D. D. a dost důrazně ji nutila, aby také léčila
pacienty. Ona prohlásila, že ví. Vtom jsem se k paní D. přidala i já a potvrdila
to. Dost rozpačitě paní D. D. odpověděla, že to sice ví, ale že si myslí, že to mnozí
ze skupiny umějí lépe, proto se osobně cítí spíše povolána k tomu, aby lidem
otevřela oči a srdce, aby získali správný pohled na mnohé situace a postavila
je na cestu lásky.
Vtom se celý sál, čelo s paní D. a se mnou, otočilo vlevo a v takto vzniklém
prostoru paní D. D. uviděla sedět na stolici muže. Po jeho levici byl dlouhý
úzký stůl a za ním seděly bytosti a o něčem diskutovaly. Nahlížely do různých
záznamů. Muž se naklonil trochu dopředu a pobaveně poslouchal naši diskusi.
Při argumentech paní D. D. trochu kývnul a pousmál se.
Během diskuse bylo paní D. D. zjeveno, že pracujete pod ochranou
rady nejvyšších. Muž na stolici byl Otec. Bavil se proto, že obě, paní D.
i paní D. D., si vybírají, jak budou pracovat, aniž by si vzpomněly na to, co
slíbily. Obě se bojí zodpovědnosti a chtějí zůstat u toho, v čem se cítí nejlépe. Paní D. sice léčí, ale hledá zjednodušenou cestu bez ohledu na vedení
ze světlých sfér. Má pravdu v tom, že jste všichni slíbili, že budete léčit.
Paní D. D. má pocit, že nejméně chyb může natropit učitel. Zde není
hned vidět následek omylu. Na těle hmotném je to vidět ihned. Proto se bojí.
Je to však omyl. Nelze léčit tělo, aniž bychom nejprve neléčili ducha. Omyly
na těle duchovním jsou stejně závažné, protože se dříve či později objeví na
těle hmotném. Nelze učit bez duchovního poučení a musí se léčit ve všech
rovinách. Duchovní, energetické i hmotné. Pokud jenom učíte, neplníte cele
svůj úkol. Pokud léčíte jen hmotné tělo, též neplníte svůj úkol.
Paní D. zde demonstruje ty léčitele, kteří sice poskytují určité poučení,
ale musejí se ještě naučit, aby vyhmátli podstatu problému, protože jim
někdy pro určité rozpitvávání často uniká podstata. Jindy naopak zjednodušují a opět uniká podstata problému. Jde o ty léčitele, kteří ustrnuli ve
111
vyježděných kolejích a snaží se aplikovat zkušenosti „bílých“ mágů v systému
nových poznatků. To ovšem nejde, protože nelze sedět na dvou židlích.
Paní D. D. představuje ty duchovní učitele, kteří podceňují sílu slova
a bojí se přijmout zodpovědnost plně do vlastních rukou. Otec se sice na
ni usmál a kývnul hlavou, ale to neznamenalo souhlas s její argumentací;
bylo to povzbuzení, aby svůj problém domyslela. Bylo to povzbuzení pro
obě představitelky, protože miluje všechny bytosti a ví, jak těžký je jejich
zápas, aby se udržely na cestě pravdy a lásky.
Nákup
Ve vizi dne 13. 3. 2004 byla paní D. D. v supermarketu u zeleniny. Mezi ní
bylo jedno oddělení volné a byly tam kelímky s tvarohem s různými příchutěmi.
Přebírala a třídila, co komu přinese, aby mu to chutnalo. Přišel tam pobuda,
který se potloukal okolo ní a zvažoval, co si vybere. Paní D. zatím měla vybráno
a přemýšlela, kde má vozík. Vtom se pobuda postavil vedle ní a začal jí brát
připravené zboží. Překvapeně vyhrkla: „No copak tohle se smí?!“ On se na ni
nevraživě podíval a odsekl: „Ale jó.“ Paní D. stačila zabalit jen dva kelímky.
Paní D. zde představuje bytosti, které s láskou připravují pro své bližní
duchovní stravu. Zatím jen to, co jim chutná. Ona v tuto chvíli představuje
ženský princip pokročilých. Pobuda představuje mužský princip Železného
věku, který také touží po pravém poznání, ale nechápe, že se ho nemůže
zmocňovat násilím. Je hrubý a agresivní. Tato strava mu nebude k ničemu.
Bude zahlcen informacemi, pro které není zralý, a nebude jim rozumět.
Paní D. zůstaly dva kelímky pro mužský a ženský princip. Tyto informace
jsou přiměřené. Je v nich vše, co potřebují ke svému postupu. I to, co se jim
třeba nebude líbit, protože to vyžaduje sebekázeň a skromnost.
O svobodě
Paní D. D. šla úvozem s nějakým mužem. Vše bylo bílé. Muž našel zastřelenou křepelku a ona prohlásila, že si ji vezmou domů. Vtom přijížděl shora
sedlák s koňským povozem. Oba se mu vyhnuli tím, že ustoupili do stran. Tehdy
zjistili, že bílé plochy nejsou sněhem, jak se jim zdálo, ale je to plátno. Na něm
byly ptačí stopy. Paní D. se zeptala sedláka, zda ty stopy zná. On odpověděl,
že jsou křepelčí, a vybídl je, aby odkryly plátno, že jsou tam další křepelky, ať
si vezmou. Po odkrytí tam byly nějaké králíkárny, kurníky a vzadu v jakémsi
regálu byly škatule. Paní D. sáhla do jedné z nich a vytáhla úžasně krásnou
slepičku křepelky. Ta nádherně zářila. Když tu krásu viděla, pomyslela si:
„Vždyť tomuto tvoru nemohu zakroutit krkem.“ A vrátila ji zpět.
112
Je to cesta mužského a ženského principu. Jejich cílem je harmonie
a láska. Pro svou obživu mají vše, co potřebují. Je to skryto pod bílou plachtou. Jsou to dary přírody. Potkává je Otec v podobě sedláka. Oba principy
zkouškou právě procházejí, zda nepodlehnou chamtivosti a bezohlednosti.
Nabídne jim dary přírody. Paní D. si vezme křepelku, ale její láska zvítězí
a dá jí svobodu. Nepoužije ji pro ztišení jejich hladu, protože pochopí, že
i ona je Božím stvořením. (Jednu „křepelku“ již má.)
Mateřská bytost a blondýna
Paní I. M. dne 13. 3. 2004 vidí z okna jejich bývalého domu kvetoucí
magnólii. Vzpomněla si na mamku, že by se jí tento pohled líbil, protože má
ráda kvetoucí magnólie. Na chvíli odpoutala pozornost. Když se podívala podruhé, strom už tam nebyl a odkvetlé květy byly v nádobách na odpadky. Když
se rozhlédla pozorněji, spatřila veliký lán, který se zelenal a byl rozdělený do
několika stejně velikých políček. Měly tvar obdélníčků.
Když bude paní I. přijímat dary života včas, tak jak přicházejí, bude se
z nich těšit a bude šťastná. Pokud bude věnovat pozornost jiným, nepodstatným věcem a bude si vybírat, minou ji okamžiky štěstí, protože její pozornost
bude upřena jinam a ona je ani nepostřehne. Tyto okamžiky štěstí budou
nenávratně pryč, jako květy magnólie na její zahradě. Pokud bude přijímat
dary života, bude šťastná, zúrodní svou lásku a bude sklízet její plody. Její
políčka jsou již připravena. Maminka představuje její mateřskou bytost.
Sedí na lavičce před krytým koupalištěm. Ráda by se šla vykoupat, ale
nemůže, protože má na levé noze sádru. Otevřou se dveře a dvě ženy, její
učitelky tělocviku ze základní školy, vybírají, kdo z čekajících může dovnitř.
Paní I. si ani nevšimnou. Po určité době odcházejí z koupaliště jiné dvě ženy.
Zaujala ji blondýna s dlouhými vlasy, která ukazuje své bílé zuby, i když se
nezdá, že by byly pravé. Vtom vidí, že blondýna zuby vyndává a hází do koše.
Potom obě ženy odešly.
Touha po koupání představuje touhu po očistě, která zatím není uskutečněná pro bloky paní I. Dvě učitelky představují duchovní vůdce, kteří se
snaží svým žákům předat smysl pro řád a disciplínu. Paní I. je líto, že nebyla
vybrána, ale neuvědomuje si, že vše je pouze v jejích rukou. Sedí dál nečinně
a pozoruje okolí, místo aby pracovala na odstranění bloku v podobě sádry.
Dvě ženy, které odcházejí z lázní již očištěné, jsou jejím ženským principem
a s ní vytvářejí trojjedinost. Zatímco je paní I. závistivě pozoruje, protože
mají podle jejího mínění vše, po čem ona touží, snaží se na nich najít alespoň jednu chybičku. To se jí nakonec podaří. Jsou to nádherné zuby. Ale
i ty, jako symbol dravosti, žena odkládá. Je dokonale očištěna. Tyto ženy
nastavují paní I. zrcadlo. Když svůj úkol splnily, odcházejí.
113
Štvanice
Dne 19. 3. 2004 jsem byla ve vizi po operaci břicha a měla jsem jizvu
přes celou levou polovinu podbřišku. Ležela jsem v nemocnici. Byla pošmourná, moc světla tam nebylo. Bylo mi hrozně zle. Paní R. mne přijela s panem
T. R. navštívit. V nemocnici se pohybovalo větší množství lidí, které vedla žena
středního věku. Všichni se chovali hlučně a neurvale. Každému bezdůvodně
nadávali a byli zlí.
Pan T. chtěl zaparkovat auto u chodníku, ale ta žena za ním přišla a sprostě
mu nadávala. Nevěděl si s ní rady. Vtom šla okolo jeho známá. Když ji poznal,
šťastně na ni zavolal: „Paní N., pojďte mi pomoci a domluvit této ženě!“ Paní N.
však také zle odpoví a jde dál. Pan T. je bezradný a odchází do nemocnice.
Ani zde si neví rady s útočícími lidmi. Snaží se jim domlouvat, ale oni ho
neposlouchají.
Paní R. je u mne v pokoji. Zlý dav se srocuje před mými dveřmi. V čele je
žena, která je vede. Mně je příliš zle a nevnímám, co se děje. Paní R. si uvědomí, že je třeba dav odkázat do patřičných mezí. Vnitřně je klidná, otevře dveře
a začne na ně křičet, aby se sebrali a vypadli a nikoho už neobtěžovali, ať jdou
„do háje“. Na tu ženu, která je vedla a stála výhružně před paní R., zařvala.
Potom jsem již byla doma. Ležela jsem v posteli. Bylo mi lépe. Můj byt byl
zařízen jako za první republiky. Daly jsme si s paní R. každá talíř chlebíčků.
Ona odešla do kuchyně a já jsem usnula. Paní R. byla ráda, že spím a nabírám sílu. Na hodinách bylo 14.10 hodin a tehdy si uvědomila, že ve dvě hodiny
ji měla vystřídat paní L. Nevadilo jí, že se zpozdila. Na talíři byl rozkrájený
pudinkový koláč, který upekla paní L. Koláč vypadal lákavě. Právě když si
chtěla kousek vzít, přišla ji paní L. vystřídat.
Jde o vaši vzájemnou karmickou zkoušku. Čelíte davu nezralých a zfanatizovaných lidí, kteří nenávidí každou novou ideu o pravé lásce. Jsou pod
vlivem božstev hněvu i duchovně mrtvých mágů. Na agresi zfanatizovaného
davu však slušnost neplatí, naopak zuří, protože závidí vše a všem. Chtějí
mít totéž, ale nejsou ochotni na sobě pracovat. Myslí si, že když se násilím
zmocní darů, o které usilují, že si je dokážou udržet. Ale bohatství moudrosti jim uniká a klouže mezi prsty jako písek. Nemají opět nic a myslí si,
že byli podvedeni. Nic nechápou. Touží jen ničit a ubližovat či zabíjet. Trpí
svým hněvem a nechápou, že svým sobectvím zraňují především sami sebe.
Kalí vodu a zamořují svou negativitou ty, kteří s nimi rezonují na základě
rovnosti.
Paní R. s panem T. představují mužský a ženský princip lidí, kteří se od
toho všeho očistili a doufají, že jejich slušné jednání najde přiměřenou odezvu. Na agresi zfanatizovaného davu však slušnost neplatí, slušnost naopak
vnímají jako slabost. V podstatě jde o souboj dobra se zlem, které je nutné
odkázat do přiměřených mezí takovým způsobem, jakému porozumí.
114
Tyto souboje se promítaly do válek a jiných střetů, které vždy ohrožovaly mír. Ty zde představuješ planetu, která je těmito střety nemocná a bez
pomoci lidstva se nemůže uzdravit.
Paní R. s panem T. a paní L. představují ty, kteří pochopili a pracují na
tom, aby se vaše planeta zachránila. Pracují bez ohledu na odměnu, protože
poznali, že pravou odměnou je záchrana planety. Koláč paní L. představuje
určitou odměnu, která byla paní R. nabídnuta, ale ona ji nestihla přijmout,
protože šla za dalšími úkoly. Pospíchala.
Smíření a odpuštění
Při očistě živlů a jejich říší dne 22. 3. 2004 cítila paní V. J. starší škubání
v levé noze. Věděla, že je to pouto s Rusalkou. Vyprošovala vodní říši společně
s ostatními, ale cítila, že je třeba odprosit i Rusalku. Vedla prosby za odpuštění
jako jedna z rusalek, rozvolňuje pouta a prosí za odpuštění Otce a všechny
ostatní. Prosí i Poseidóna a odpouští všem. Intenzivně vede prosby a pláče. Vidí,
že klečí před Poseidónem, pláče a z očí jí padají perly. Je jich mnoho. Poseidón
je bere a rozhazuje po celé vodní říši. Paní V. se však perel leká. On ji však
uklidňuje a říká, že se nemusí bát, protože jsou pravé a čisté, požehnané Boží
láskou, očištěné prosbami a utrpením.
Jsou to perly čisté lásky.
Paní V. je však odevzdává Otci, aby s nimi naložil podle své vůle. Věděla,
že náležejí Otci. Poseidón ji objímá a také pláče. Poznala v něm pana T. R.
Když skončili očistu a vedení proseb, sypala se na vodní říši spousta bílých
a růžových květů.
Jsou to květy lásky, probíhala harmonizace mužského a ženského principu.
Vtom vidí, že okolo Poseidóna plavou dvě černé medúzy, jen oči jim svítí.
Paní V. prosila Otce, aby byly odvedeny a naloženo s nimi podle vůle Boží. V tu
chvíli zmizely. Byla to však tvorba Poseidóna a měl je zakotvené na stromě
života. Musel je sám eliminovat. Paní V. předala Poseidóna milosti Boží. Potom
prosila Otce o očistu a harmonizaci mužského a ženského principu.
Paní V. byla milenkou Poseidóna.
Slavnost na Bílém Kuželu
Ve čtvrtek dne 1. 4. 2004 jsme pracovali na závěrečné očistě. Stahovali jsme
veškerý magický vliv i pouta, která jsme ještě nevyprosili, a s pomocí Boží jsme
eliminovali veškeré přebujelé zlo, které jsme pod vedením Otce směli eliminovat. Bylo zde mnoho restů z vodní říše, ale i ostatní říše živlů byly postiženy.
115
Snažili jsme se vše napravit. Když bylo vše hotovo, prosili jsme o harmonizaci
jednotlivých říší živlů a nakonec jsme s pomocí Boží harmonizovali všechny
říše živlů.
Přetrvávaly obtíže u paní P., která stále plakala, když přišla mezi nás,
a nemohla zjistit příčinu. Potom byl problém u mé mladší dcery I., které hrozí
operace, a tyto problémy souvisely i s mojí starší dcerou S. Po běžné očistě
a kontrole jsme zjistili, že paní P. je začarovaná. Zjevila se nám pod průsvitným krytem, který jí bránil odevzdat vyrovnané karmy Otci. Viděli jsme, že je
bílá, čistá a v ruce nese dva stejně veliké kufry. Jeden z nich byl těžší. Byla to
karma, která měla kořeny ve vodní říši, kdy zradila vědmu i Rusalku a vědma
ji proklela a začarovala. Když v následných životech tuto karmu vyrovnala,
bránilo jí začarování uvolnit pouta a odevzdat se milosti Boží. Když z ní bylo
sňato začarování, nebyl již problém karmickou zátěž odevzdat a poděkovat
Otci za milost odpuštění, kterého se jí ode všech dostalo. Potom pocítila silnou
nevolnost. Nepochopila, že je to dar Boží, poddala se nevolnosti a viděla, jak
se s ní točí kolo života závratnou rychlostí, a chtělo se jí zvracet. Když jsem jí
připomněla, že stačí pouze tento dar přijmout a poděkovat, nevolnost rychle
přešla. Byl to impulz k vyrovnání více karem.
Pak jsme zahlédli Atlanta, jak drží nebeskou klenbu, mihly se Héraklovy
sloupy a z vody vystoupila alabastrová soška bohyně v klobouku se širokou
krempou, na ní bylo umístěno město a na temeni byl chrám. Soška představovala zářivou tvář božstva bájné Atlantidy. Nebyla jen ženou, ale i mužem.
Představovala svatý ostrov, kde sídlila elita obyvatel celého kontinentu. Byli
zde nejvyšší kněží a kněžky, vládcové i politici. Sem chodili Atlanťané uctívat
božstvo Zářivé tváře. Ostrov měl kruhový tvar propojený kanály a představoval
harmonii světa. Trochu stranou byla ohromná pevnina, která se ponořila do
moře a špičky horstev vytvářejí jednotlivá souostroví. Součástí potopeného světadílu byla například země Mú.
Potom jsme uviděli paní P. se dvěma malými holčičkami. Držela je za ruce.
Zde jsou její kořeny připoutanosti k nim. Byl nejvyšší čas dát jim svobodu,
protože již bylo vidět, že by jejich vývoj byl ohrožen deformacemi na základě
připoutaností. Tyto holčičky má vedle sebe i v tomto životě, aby vše napravila.
Zjevila se karma třicetileté války v Čechách. Ta postihla prakticky celou
skupinu. Zde se střetly moje dcery I. a S., které společně vytvářely jedinou bytost
určitého vojáka, který padl rukou nepřítele. Nepřítelem byla H. He., která ho
zabila. Padlý voják byl milencem paní P., který se dal z trucu na vojnu, protože
její rodiče měli vyhlédnutého jiného nápadníka, paní E. Paní P. ho odmítala,
protože milovala jiného, se kterým byla těhotná. Když se to rodiče dověděli, přiměli ji, aby se zbavila plodu své lásky. Od této chvíle začala své tehdejší rodiče
nenávidět a jednoho dne je otrávila. Svatba se nekonala, protože paní P. nápadníka dál odmítala. Později byla usvědčena a popravena. Následný život se opět
všichni společně spolu reinkarnovali a řešili stejnou karmickou situaci. Třetí
116
život byly moje dcery reinkarnované každá zvlášť. Opět byly jako vojáci ve válce.
Když mladší dcera padla, držela ji starší dcera S. v náruči a bylo vidět jejich
ducha čistého, jak přestupuje od dcery I. k dceři S. Na základě připoutanosti
se takto vzájemně posilovaly. To však není povoleno, i když jsou paralelními
bytostmi. Proto vždy umíraly takřka najednou v bezprostřední blízkosti. Teprve
nyní bylo vše zralé a vyprošeno. Část ducha dcery S., kterou již postrádala
a ztrácela sílu, se konečně vrátila tomu, komu náležela. Dcery I. též. To je
předpokladem, aby únavový syndrom u starší dcery vymizel a mladší se také
uzdravila. Paní P. se pak osvobodila od prokletí i začarování.
Děkujeme!
To byly ústřední karmické vztahy. Byli jsme na obou stranách válčících
vojáků a vše jsme důkladně vyprošovali a čistili, jak nás Otec vedl. Tato nerovnováha ohrožovala mír a mohla vést ke třetí světové válce. Děkujeme, že jsme
směli vše vyprosit a očistit.
To, že soška božstva Zářivé tváře vystoupila z moře, naznačuje, že tento
svatý ostrov Atlantidy bude brzy objeven.
Nastal čas, kdy bylo třeba vyčistit třináctou komnatu ve svém nitru. Pan J.
najednou uviděl, že vyhlíží z nitra své lebky. V jeho nitru je temno a ve výhledu mu překážejí balvany, které představují jeho karmickou zátěž. Když jsme
vše vyčistili, kameny byly vyneseny, začali jsme rozebírat temný chrám mágů,
který ve svém nitru někteří z nás postavili temným stvořitelům. Když jsme
vše eliminovali, naše nitro se rozzářilo. Prosili jsme Otce, aby nás posílil svou
láskou, a začali jsme rozebírat tyto temné chrámy magie všude na světě, kde
byly postaveny. Zajímavé bylo, že je temní stvořitelé stavěli na místech, kde
vyvraceli a bořili chrámy zasvěcené pravé lásce. Když bylo vše hotovo a mravní
i magická špína s pomocí Boží eliminovány, zatoužili jsme, aby chrámy lásky
byly obnoveny. Bylo nám řečeno, že musíme chrám lásky postavit nejprve ve
svém nitru a teprve potom ho s pomocí světlých sfér můžeme postavit tam, kde
určí Otec s radou nejvyšších.
Potom jsme uviděli, jak sedm agregorů, kteří střeží planetu Zemi, vyvalilo
sedm kamenů na vrchol planety. Tyto kameny eliminovala jejich láska. Potom
valili ohromný úpis, který tlačili společně na vrchol planety a odevzdali ho
Otci. Pak nám bylo ukázáno, jak jsme se očistili a postupně zabili své ego.
Celý akt se odvíjel od paní P., která držela v náruči dítě, jež představovalo naše
ego. Stála první v řadě. Byli jsme průsvitní. I dýka, kterou držela v ruce, byla
průsvitná. Jakmile zabila své sobecké ego a vzdala se všech pout, změnila se
dýka v ohnivý meč spravedlnosti, který jsme si předávali, přetínali připoutanosti
a zabíjeli tak své sobectví.
Najednou klečeli agregoři v bílých řízách před strážcem vesmíru a odvíjeli
bílé šňůrky, které vedly k němu, a namotávali je na svá vřetýnka bílé barvy
a odkládali je do mísy ve tvaru mušle. Objevily se nad nimi tři zářivé mísy na
znamení, že říše duchovní, energetická i hmotná je očištěna a že jsme všichni
117
v rovnováze. Této dimenzi již náleží osm čakranů. Nám byly milostí Boží otevřeny další tři čakry. Očista je hotova, zbavili jsme se sobectví.
Stojím uprostřed agregorů a svatých dětí, kteří podstoupili jednu z nejtěžších
zkoušek pravé lásky, „Zkoušku padlých andělů“. Všichni máme jemný, zářivě
bílý šat. V pase máme žlutou šerpu v barvě slunečnicových okvětních lístků,
která nás spojuje. Je to spíše zářivá energie. Odvíjím a snímám z nich tuto
poslední šerpu a oni z druhé strany též. Blahopřeji jim k duchovnímu postupu.
Složili zkoušku lásky a stali se zralými duchovními učiteli a léčiteli. Stojí na
cestě lásky pevně a mohou vykládat učení pravé lásky. Jsou svobodní. Padla
poslední pouta, která byla povolena, abychom se vždy našli. Prošli jsme spolu
nebem i „peklem“ závislostí a připoutaností. Poznali jsme vše, co bylo nutné
pro cestu, kterou jsme si dobrovolně zvolili pod vedením Otce.
Objevila se veliká kniha v černých deskách se zářivým obsahem. Listy
vyzařovaly jemnou energii. Byla to poslední zkouška, která měla ukázat, zda
podléháme předsudkům. Některé z nás mátly temné desky. Na základě zkušeností si vytvořili předsudek, že co má černý plášť, musí být negativní. Brzy
pochopili, že se nemáme dívat na povrch, ale na to, co je skryto uvnitř. Jedině
tak poznáme pravou cenu věcí. Každý si tak mohl ověřit, jak musí být opatrný,
aby nepodlehl vlastním předsudkům. Byli jsme dojati.
Paní R. viděla naši skupinu, jak klečí v půlkruhu před strážcem vesmíru,
který se jí měnil v Otce i Gandalfa. Držel v ruce berlu, na jejím vrcholu byl
zasazen Čintámani v podobě bílého kuželu. Bílý kužel vyzařoval nádhernou
energii všech živlů. Vyzařoval duchovní urozenost Otce jako duchovního vůdce těch, kteří skládali jednu z nejtěžších zkoušek. Osvědčení pravé lásky bez
podmínek.
Cesta k Bohu je láska, láska je cesta k Bohu!
Travička
Paní R. byla na starém hradě jako novinářka. Před ní seděla drobnější
starší paní, šedovlasá, v lurexovém svetříku, a vzdychala. Paní R. věděla, že
má otrávit Karla IV., ale přesto si ověřovala, jestli se nespletla, protože věděla,
že Karel IV. má zemřít přirozenou smrtí. Došla opět k tomu, že jde skutečně
o Karla IV. Žena se zvedla a odcházela na chodbu. Paní R. šla hned za ní, protože ji nechtěla ztratit z očí. Na chodbě ležel na lavici její mobil v černofialovém
obalu a plný batoh ve stejné barvě. Rychle si batoh hodila na záda, mobil vzala
do ruky a utíkala za ženou.
Paní R. s travičkou jsou na trenažéru a kontrolují svůj karmický scénář.
Její funkce novinářky naznačuje, že bude strážcem travičky a bude sledovat,
jak je jejich společný karmický scénář plněn. Bude pomáhat své paralelní
bytosti zvládnout naplnění karmického scénáře, aby uspěla v hlavní životní
118
zkoušce. Mají společnou mateřskou bytost. V minulých životech se opakovaně zbavovaly svých nepřátel tím, že je otrávily. Velmi je to trápí a v tomto
životě budou opět pokoušeny, ale mají tomuto pokušení odolat. Je to éra
Karla IV. a budou se pohybovat na dvoře tohoto krále, ale i ve společnosti
vysoce postavených hodnostářů kléru. Travička se bojí vlastního selhání.
Rozhodne se, že se již k vraždě nikdy nepropůjčí. Tuto zkoušku zvládla,
protože Karel IV. skutečně zemřel přirozenou smrtí, i když mnozí usilovali
o jeho život. V následném životě se již reinkarnovala jako L. Borgia a byla
uznávanou mecenáškou umění. Byla podezírána z travičství, již se ho nedopouštěla. Bylo to doznívání karem z minulých životů.
Paní R. i travička jsou totožné bytosti, které se pro závažnou reinkarnaci
tímto způsobem rozdělily, aby si mohly pomáhat.
Vzbouření
Paní R. je ve své vizi na Benešově náměstí v Teplicích. Uprostřed řvoucího
davu stojí panovník s pobočníkem, ve kterém poznává paní L. Dav hází kameny
a snaží se panovníka zasáhnout. Paní L. ji volá, aby jí pomohla. Paní R. se
prodírá běsnícím davem směrem k ní. Má veliký strach, ale najednou si uvědomila, že ji vlastně nikdo nenapadl, ani kámen ji nezasáhl. Paní L. ji prosila,
aby sehnala od nějakého řidiče potvrzení o zaplacené pokutě. Potřebuje ho pro
panovníka, aby se ubránil davu. Šla tedy shánět potvrzení, ale nevěděla, na
koho se obrátit.
Najednou ležela nahá na posteli v bílých peřinách. Na druhém konci místnosti ležela na stejné posteli v bílých peřinách černoška. Přišel k ní její bývalý
manžel a začal se s černoškou vášnivě milovat. Během aktu se změnil i on
v černocha. Když skončili, nabyl své původní podoby a šel k paní R., že se budou
také milovat. Odmítla, on pokrčil rameny a souhlasil. Paní R. ho požádala
o pomoc s potvrzením pro panovníka. Ochotně přešel ke stolu a vyndal kotouč
složený z bílých a zelených trojúhelníků. Přeložil ho na polovinu, aby ho vyplnil.
Najednou se objevil muž a předkládal stejný kotouč v modrobílé barvě. Kotouč
byl již přeložený.
Vzbouření na náměstí představuje běsnění mágů. Panovník je představitel mise lásky, která mágy porazila. Paní L. zůstává věrně a neochvějně
po jeho boku. Zastupuje všechny, kteří bojovali na straně pravdy a lásky,
aniž by použili násilí. Paní R. představuje všechny bytosti, které spěchají
na pomoc, aby láska zvítězila. Jsou chráněni milostí Boží. Žádný „kámen“
je nemůže zasáhnout.
Situace je analogická k situaci, kdy byl ukřižován Ježíš. Tehdy mu nikdo
nepřišel na pomoc. Jen na chvíli zvítězili mágové.
Potvrzení o pokutě představuje karmický závazek. Jde o potvrzení, že
119
karmické omyly a chyby na této planetě má vládce splaceny a není možné
ho trestat za viny a omyly, kterých se nedopustil.
Paní R. představuje všechny bytosti, které pracují na tom, aby se nevyrovnaný mužský a ženský princip zharmonizovaly. Ona je černoškou i běloškou. Představuje pravotočivou i levotočivou energii. Je nahá, protože je
čistá, připravena k mystické svatbě. Její bývalý manžel představuje ženicha, jeho mužský princip. Byl v harmonii s jejím temnějším já, ale zatím
neharmonizuje s jejím očištěným já. Proto je odmítnut. Ochotně pomáhá.
Konečně přichází druhý ženich a předkládá již připravené potvrzení. V tuto
chvíli všichni představují čtyřduši lidstva. Až splyne „běloška s bělochem“,
oslaví mystickou svatbu. Potvrzení bude předáno vládci a bude se připravovat mystická svatba obou duálů, tedy čtyřduše. Zlatý věk bude spět ke svému
vrcholu.
Štika
Dne 15. 4. 2004 paní Z. ve své vizi uviděla v kamenné podlaze malou tůňku
s kapry. Mezi ně spadl menší pstruh. Voda se začala „vařit“. Kapři na pstruha
útočili. Chce pstruha vylovit, ale na něco nešikovně šlápne a tůňka i s kapry
vyteče do spodní nádrže. Tam je naprostá tma, ani paprsek světla. Voda je temná a kalná. Hrábne do vody a vyloví růžovou štiku, na které je vidět, že nikdy
nepoznala denní světlo.
Paní Z. představuje ženský princip, který tvrdě hájí práva své rodiny.
Pod rouškou lásky manipuluje s každým členem rodiny, protože si myslí,
že ví nejlépe, co je pro ně dobré. Kamenná podlaha představuje tvrdost.
Je to dno její duše. Tůňka představuje její rodinu a představu o ní. Voda
je čistá. Kapři jsou členy jejich společenství. Ještě neotevřela třináctou
komnatu. Pstruh představuje narušitele, který musí být co nejdříve odstraněn. Rozpoutá se bitva a voda vře. Paní Z. se snaží pstruha „zachránit“,
ale vše dopadne jinak. Svou nešikovností otevře třináctou komnatu, kterou původně nechtěla otevřít. Je zde tma, voda je kalná. Vyloví štiku,
která je symbolem její dravosti. Nikdy ji už nechtěla vidět. Stále o ní
však věděla. Byla růžová proto, že nikdy nepoznala světlo pravé lásky.
Vždy představovala dravost sobectví a předsudek o právu na pomstu. Je
dobře, že ji vylovila. Nyní je třeba, aby vygruntovala třináctou komnatu
a odstranila balvany předsudků, aby sem mohlo vstoupit světlo osvícení
a pravé lásky. Pak bude snadné zabít své ego a chystat mystickou svatbu,
až nastane čas.
Tato alegorie se netýká jen ženského principu, ale i mužského principu.
Potom se i kámen promění v měkké a teplé vyzařování lásky.
120
Neděle velikonoční
Ze soboty na neděli uviděla paní H. He. stát nějakého muže u zavřeného
okna. Domnívala se, že někoho vyhlíží. Měl bílé kalhoty a tmavošedou košili.
V tu chvíli viděla sebe, že přijíždí svým autem těsně k domu, zastavuje
a vybíhá po schodech nahoru do nejvyššího patra domu, který měl mnoho pater.
Letmo si všimla tváře u okna na pravé straně. Okno bylo zavřené. Vstoupila
do místnosti vlevo, která byla prozářená nádherným světlem. Bylo v ní několik
lidí. Muži i ženy. Cítila, že čekají jen na ni. V rukou měla papírovou krabici bez
víka. Když odhrnula hedvábný papír na obě strany, ležela tam krásně složená
pánská košile tmavošedé barvy. Tuto krabici i s košilí předala bytosti, která
stála po její pravé straně. Ta ji mlčky přijala a ona se zařadila mezi ty, kteří
ji očekávali. Přivítali ji s tím, že je už nejvyšší čas, že konečně přišla. Radovali
se, že ji vidí, a paní H. se omlouvala, že jí to trvalo tak dlouho. Vysvětlovala,
že ji ta košile zdržela.
Když se probudila, viděla opět toho muže, jak toužebně vyhlíží z okna.
Prosila Otce o vedení a ochranu a přistoupila k němu. Věděla, že je to její
mužský princip. Na nohou měl okovy. Odvolala strážce, stáhla kletby a odemkla okovy. Posilovala ho svou láskou, prosila o vyčištění a zhojení jeho ran,
prosila za odpuštění a odevzdala úpisy. Potom prosila o jejich společnou očistu,
harmonizaci a vibrační uzpůsobení, aby mohli společně předstoupit před Otce.
Cítila, že je přítomna ještě jedna bytost. Stejné prosby vedla i za ni a též ji
prosila za odpuštění. Když udělala vše potřebné, byla paní H. s tím mužem
pozdvižena před radu nejvyšších. Poklekli před Otcem a prosili za odpuštění.
Potom vidí mne, jak vcházím a kynu muži, který představoval mužský princip, aby si sedl na místo, které bylo nejblíže k Jitřnímu andělovi. Paní H. jsem
pokynula, aby se posadila na své místo v levé řadě. Vidí mne, jak stojím po
pravici Boží. Chvíli seděli a potom jim Otec pokynul, aby předstoupili. Poklekli.
Otec jim požehnal oběma rukama. Paní H. zahlédla na chvíli bílou zář stuhy v jejích rukou a oni po chvíli splynuli v jednu bytost. Opět se rozestoupili
a dostali pokyn, aby usedli na svá místa.
Ozvaly se fanfáry, trubači troubili. Paní H. měla v ruce tři květy. Muž měl
na hlavě vavřínový věnec. V ruce držel smlouvu. Když se děkovali, uvědomila
si paní H., že nikde nevidí Jitřního anděla. Pochopila, že mu neodevzdala
smlouvu k vyhodnocení. Najednou se smlouva ocitla v její ruce a prosila, aby
předstoupil Jitřní anděl, aby obě smlouvy mužského a ženského principu byly
vyhodnoceny, pokud nastal čas. Vtom se zjevil Jitřní anděl ubezpečil ji, že je
vše v pořádku a obě smlouvy byly vyhodnoceny, protože jinak by nemohlo dojít
k mystické svatbě. Smlouvy, které nyní drží v ruce, jsou smlouvy, které uzavřeli
s Otcem.
Paní H. se omlouvala Jitřnímu andělovi za to, že v minulosti jeho jméno
spojovala se satanem. Jen se usmál a odpustil. Ukázal jim pramen lásky v jejich
121
nitru. Nad ním se vznášel bílý zářící had. Je tam stále. Oba vysílají lásku do
celého světa.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Mrtvola
Vidím se ve vizi dne 15. 4. 2004, že pracuji v temných sférách. Přicházím
k hospodě a vidím, že na zemi leží mrtvola. Snažím se ji vzkřísit, ale vím, že je
to zbytečné. Uvědomuji si, že ji zde nemohu nechat jen tak ležet. Udivuje mne,
že se vůbec nebojím, že mne může někdo přistihnout. Těžko bych vysvětlovala,
co dělám. Snažím se ji odtáhnout někam stranou, ale nemohu najít vhodné
místo. Najednou se ocitám u schodiště, které vede dolů, přímo do hospody.
Zevnitř se ozývá opilecký rámus a okny dveří se prodírá slabé světlo. Vtom uslyším dvě po sobě jdoucí rány. Leknu se a mrtvola mi vyklouzne z ruky a klouže
po schodech dolů. Zastaví se těsně před vstupem. Pomyslím si, že ani zde není
vhodné místo. Dokonce by mne mohl kdokoli podezírat, že jsem vraždila já.
Nemám však strach a rozhodnu se, že zde tuto mrtvolu nechám jako varování.
Teprve nyní s jistotou poznávám, že je to muž.
Jsi mezi časem a prostorem. Hospoda představuje hmotný svět. Mrtvola
představuje duchovně mrtvou bytost, která si zkázu přivodila sama svým
sobectvím a chtivostí. Je to její poslední šance napravit své omyly a chyby.
Vyžádala si poslední šanci, aby mohla napravit své omyly a chyby. Protože
sama není schopná ničeho, dovolil Otec, aby se ještě mohla reinkarnovat. Představuje duál všech duchovně mrtvých, kteří o tuto milost žádají.
Pomoci jí může pouze rada nejvyšších. Až nastane čas a bude odvolána
z hmotného světa, bude posilována láskou. Dokáže-li ji přijmout a rozsvítí
jiskru Boží v sobě, bude vyhráno. Pokud to nedokáže, bude eliminována.
Dvě rány byly poslední dvě magické pečetě, které ji posilovaly a vymezovaly
okruh jejího vlivu. Magické pečetě praskly a magická moc této bytosti byla
eliminována. Světlo pravé lásky už jí nepomohlo.
Svěřenci
Pracuji opět v místě mimo čas a prostor. Je zde světleji. Okolo mne je mnoho mužů a žen. Všichni se známe a čeká nás důležité rozhodnutí. Povídáme
si a radíme se o budoucí práci. Víme, že se budeme starat o mnoho malých
dětí, které nejsou příliš poslušné a vzdělané. Jsou prý s nimi veliké problémy.
Mně se však nezdají tak hrozné. Docela se těším na práci s nimi. Vždy jsem
ráda pracovala s malými dětmi. Je třeba jim ukázat, že nám na nich záleží
a že je máme rádi. Jakmile si to pomyslím, začínají se děti ke mně přibližovat
122
a usedají u mne či postávají v mé blízkosti. Ještě si nejsou jisté, že mne budou
následovat. Někde jsou vychovatelky, které by je měly oficiálně předat, ale drží
se stranou a nemají se k tomu. Snad se bojí loučení či odpovědnosti? Mají
strach, že nesplnily to, co slíbily? Konečně přicházejí i ostatní učitelé a děti si
rozeberou. Mně ponechávají skutečně jen ty nejmenší a pár odrostlých dětí.
Je mi trochu líto, že jich není víc, ale vím, že rozhodnutí rady nejvyšších je
správné. Teprve nyní pochopím, že vychovatelky se s nimi nerozloučily proto,
že jim budou pomáhat a opatrovat je jako duchovní suita. Proto je nemusely
předávat a loučit se s nimi. Budou nést odpovědnost za jejich zdárný vývoj
spolu s námi.
Jakmile ostatní odejdou se svými svěřenci, napadají nás temné stíny, kterých
se děti velice bojí. Vybídnu děti, aby se ničeho nebály, chytily se za ruce a šly za
mnou. Ony tak učinily. Některé se mne chytily za ruce a ostatní se držely lemu
mého roucha. Tak jsme vstoupily do jiné dimenze, kde byla naše škola. Cestou
se pár stínů snažilo vlichotit do jejich přízně a nabízely jim bonbony a hračky,
ale ke své radosti jsem viděla, že sice měly chuť dary přijmout, ale vždy si včas
vzpomněly na mé varování, držely se mne, šly za mnou a nabízené dary nepřijaly. Věděla jsem, že ve hmotném světě budou jejich pokušení a zkoušky daleko
náročnější. Většina se však osvědčí. Vše je v jejich rukách.
Třináctá komnata
Paní V. J. starší byla ve své vizi dne 22. 4. 2004 v hospodě. Byla tam spousta
lidí. Přichází skupina mužů. Uprostřed nich je muž snědé tváře a usmívá se. Je
v pracovním obleku, má „montérky“. Muži halasí a vykřikují, že pan V. je Jitřní
anděl. Prý jsem to řekla já. Paní V. se prodírá ven a odchází z hospody. Vidí, že
muži usedají s Jitřním andělem k jednomu stolu vpravo. Vadí jí křik. Domnívá
se, že v něm cítí výsměch, a myslí si, že toto tajemství by neměli všichni vědět.
Hospoda znázorňuje svět. Skupina mužů představuje mužský princip,
který právě pochopil, že vaši největší pomocníci jsou již ve vašem nejbližším
okolí. Někteří se radují, někteří to nemohou pochopit. Ti pyšní jsou plni
odporu a výsměchu, protože jejich představy byly jiné. Jitřní anděl je v pracovním, protože ho čeká ještě mnoho práce. Nejprve musí poučit a osvobodit mužský princip od předsudků nadřazenosti. Proto usedá nejprve
s mužským principem. Potom bude pracovat i se ženským principem, aby
se všichni dokázali vzájemně pochopit a odpovědně se ujmout svých úkolů
a plnit své role.
Paní V. vadí, že to, co bylo dříve tajné a znalo jen pár zasvěcenců, bylo
zveřejněno. Zastupuje zde právě jejich postoj. Mágové mají rádi výsadní
postavení, protože jsou vázáni četnými protekčními úpisy. Najednou se to
jeví jako zbytečné.
123
Stojím s paní V. v místnosti, kde jsou dvě umyvadla. Jedno vpravo, druhé
kousek dál vlevo. Paní V. se zatím jen dívá a dává si na čas s rozhodnutím. Já
k ní stojím zády a myji se v levém umyvadle a libuji si, jaká nádherná energie
z něho vychází. Potom dodám: „No bodejť, když toto zařízení má na starosti
pan V.“
Nastal čas očisty i ženského principu. Celý výjev představuje přístup
ženského principu k očistě od vlastních předsudků. Někdo to činí s důvěrou, protože je již zralý pro poznání nového věku. Jiný přistupuje váhavě
a bojí se, že by mohl učinit chybu. Někdo zase vůbec necítí potřebu, že by
se něco mělo změnit, a vše nové vítá s nelibostí či dokonce s pohrdáním. Je
to pohrdání mága, který se domnívá, že přemohl Jitřního anděla, a proto si
myslí, že je silnější, že to vždy zvládne. Nechce se mu vzdát se své domnělé
moci a zapomíná na to, že jednoho dne splatí vše do posledního haléře.
Toto je pro mágy nejtěžší pochopit. Paní V. zde zastupuje ženský princip
mágů.
Paní V. je v příjemné prostorné místnosti. Je zde mnoho bytostí, ale ona
poznává jen moji dceru S. a ví, že někde jsem i já. Když mne najde, odcházíme
spolu ven. Stoupáme do kopce vpravo podél domu. Je překvapená, že jsem ve
svých letech čiperná a svěží. Nabízím jí rámě a ona se do mne po chvíli zavěsí.
Pokračujeme v cestě. Paní V. je spokojená. Po chvíli se schoulím, jako bych
dostala ránu do zad. Prý říkám, že je to od Šumperka. Potom dostanu druhý
zásah do zad. Já říkám, že je štěstí, že zde není paní H. He., protože ta nemá
ráda válku. Po třetím zásahu se již zhroutím na zem. Paní V. stojí na cestě
a prosí Otce, aby mne ochránil a pomohl mi. Vrací se ke mně a domlouvá mi,
že zde nemohu ležet, protože bych se mohla nachladit. Ukládá mne na lavici
nějaké zastávky a já říkám, že to bude dobré. Paní V. má v ruce hadrovou tašku
s peněženkou. Upravuje vše, aby to bylo měkké, a chce mi s tím podložit hlavu.
K tomu však nedojde, protože mne odvádějí dvě bytosti.
Paní V. hned po probuzení vede prosby za odpuštění a stahuje ze mne vše,
čím na mne zaútočila.
Tato vize je velmi komplikovaná, protože zde paní V. demonstruje rozdvojení mágů a jejich dilema. Ukazuje, jak si nikdy nemůžete být jistí svou
reakcí, pokud v hlubinách své duše skrýváte nenávist.
Místnost je její nitro. V ní jsou všichni, které má ráda. Na počátku cesty
je paní V. spokojená, opakují se zákony magie a očišťujete se od běžných
omylů a chyb. Jakmile však zavadíš o zásadní problém, zaútočí. Tady je
„zastávka“, kde je nastaveno paní V. jako představitelce magických manipulací zrcadlo. Je to zápas dobra se zlem v jejím nitru. Dochází k rozdvojení, kdy jednou jedná pod vlivem lásky a podruhé jedná pod vlivem svého
temného ega, které by měla zabít, aby zvítězila sama nad sebou. Místo aby
třikrát zabila své temné ego, zabíjí toho, o kterém se domnívá, že ho miluje.
Nestačí jí, co z ní sejmul, ale ještě mu chce podsunout svou vlastní karmu
124
pod záminkou péče. Zachraňuje ji, že tam nechala i peníze. To je symbol
toho, že je ochotna zaplatit, protože ví, že bude trpět a trápit se nad tvou
ztrátou.
Jako je ona symbolem mága ženského principu, tak jsi ty v tomto případě symbolem lásky, o kterou usiluje, ale nechce se vzdát výhod magických
manipulací.
Dvě postavy představují anděly smrti a zrození. Tento zápas mágové
nevyhrají, dokud nevyklidí třináctou komnatu a nezabijí své sobecké ego.
Šumperk představuje místo, kde pramenila nesnášenlivost, která tě kdysi zasáhla. Nyní je zdrojem pomoci, aby vše bylo napraveno. Vyjádření
o paní H. není tvoje, ale je ti podsunuto. Je to přesvědčení mágů, že ti, kteří
nebojují, aby uspokojili své ego, jsou slaboši. Opak je pravdou.
Zkoušky
Ve vizi paní R. se blížilo květnové setkání skupin v Teplicích. Z Krnova dne
25. 4. 2004 přijely asi čtyři ženy, které paní R. dosud neznala. Přivezly s sebou
syna F. mladšího. Rozhodla jsem, že se má paní R. o něho starat během setkání. Té to nevadilo a ochotně se ho ujala.
Následovalo zahájení. Naše skupina stála na malém stupínku. Členové
ostatních skupin seděli či stáli dole proti nim. Úplně na konci sálu byla paní R.
s chlapcem a paní L. Přišli se jen podívat. Z členů naší skupiny poznala jen
mne. Každý z našich na stupínku měl pod nohama kousek jednobarevného koberce v jasných zářivých barvách. Ti, kteří na nich stáli, se pohupovali a pobrukovali si. Členové ostatních skupin je pozorovali. Potom se někdo
z naší skupiny oddělil a odešel. Paní R. napjatě čekala, koho vyberou jako
náhradníka, zda paní L. či ji. Věděla, že nějací lidé stříhají červený koberec,
a bylo jí jasné, že byla vybrána paní L., protože její barva byla jasně modrá.
Byla zklamaná a usoudila, že si musí vyprosit ještě pýchu a osvobodit se od
ní. Vzala tedy chlapce a šla. Věděla, že děti nemají na setkání přístup. Proto
se zdrželi jen chvilku. Protože měla na starost syna F. mladšího, nemohla se
tohoto setkání zúčastnit. Přístup měly jen staré, pokročilé duše. Mladé duše by
tyto úkoly nezvládly.
Zatím byla klidná. Chodili po městě, v přírodě, hledali potravu, občas měli
nějaké peníze, a tak si mohli koupit i housku v samoobsluze. Putování probíhalo v klidu, krajina byla šťavnatě zelená, zalitá sluncem. Byli oba spokojeni.
Najednou uviděla paní R. kamennou římsu, ze které vystupoval malý balkonek. Místo zábradlí měl betonovou zábranu. Držela se betonového zábradlí,
které se jí drolilo pod rukama. Kousek dál na římse stál pan T. R. a pozoroval
ji. Paní R. věděla, že se musí dostat na římsu, protože jinak spadne. Udělala
krok vlevo a potom se švihem přehoupla zpět na balkon. Ulevilo se jí.
125
Když se vrátila na místo setkání skupin, byl již konec. Všichni už jeli domů
a chlapec tam již také nebyl. Najednou si uvědomila, že přišla o tuto slavnost,
protože tam s tím dítětem nesměla a vůbec mne neslyšela mluvit. Litovala
i jídla, které měla zaplacené a vůbec ho neochutnala. Začala plakat a šla
za mnou a chtěla si se mnou o tom promluvit. Mluvila jsem s nějakou ženou
a docela jsem ji odbyla, že má dát pokoj, protože nyní nemám čas. Paní R. se
cítila odstrčená, osamělá a s velkým nářkem odešla do vedlejší místnosti. Pár
kroků za ní šel pan T. Byl v modré košili a nic neříkal.
Jde o práci v jiné dimenzi. Připravujete setkání vašich skupin, které
se zúčastní mise lásky. Každý z vás prochází různými zkouškami, zda jste
hodni tohoto úkolu. Připravujete i karmický scénář jednotlivých životů, aby
se slavnost smíření pozemšťanů a marťanů uskutečnila a vzájemné vazby
byly konečně rozvolněny a vše odpuštěno. Teprve potom budete moci plnit
úkoly, kterými máte být pověřeni.
Ženy, které přijíždějí s malým chlapcem, jsou představitelkami ženského
principu. Vede je sudička paní R., protože ona má vykázat, že její ženský
princip je v rovnováze. Má se postarat o mladou duši, kterou představuje
syn pana F. Ujímá se svého úkolu iniciativně a věnuje se mu tak, jak je
třeba. Učí ho prostě žít. Vysvětluje mu i daleké duchovní cíle, a proto smí
na chvíli nahlédnout do míst, kde se odehrává slavnost setkání a výběr
adeptů mise.
Členové skupiny, která byla vybrána pro centrální misi, jsou prověřováni
po všech stránkách, duchovní i energetické. Je to ten zvláštní tanec s pobrukováním, kdy se ukazuje pravděpodobnost úspěchu jednotlivců i případné selhání. Jeden totálně selhal a vybírá se náhradník. Je vybrána paní L.
Koberce pod nohama jsou jejich barvami duchovní vyspělosti. Zde paní R.
prvně pocítí zklamání, že nebyla vybrána. Nechápe, že musí splnit nejprve
důležitý karmický úkol vůči chlapci, aby mohla být pro tuto misi vybrána.
Musí nejprve složit zkoušku duchovního učitele i anděla strážného. Teprve
potom, když se osvědčí, může kandidovat na člena mise lásky. Správně
pochopí, že na sobě musí ještě zapracovat.
Další obraz ukazuje, že bude řešit karmické problémy trojjedinosti
mužského principu. V této práci jí budou velmi užitečné zkušenosti s mladými dušemi, které představuje malý chlapec. Je zde popisován hmotný
život s nimi. Když je vše vyrovnáno, protože tohoto úkolu se zhostila se ctí,
nastupuje náročná práce ve vztahu k mužskému principu, který představuje
zralé duše tohoto typu. Její dosavadní vztah byl dosud rivalitní a tento zápas
ji už unavuje.
Ocitla se v kritické situaci, kdy se jí vše drolí pod rukama. Ví, že se musí
vzchopit, a proto se vyšvihne vlevo na balkon. Byla jí ukázána cesta. Jakmile
se na ní ocitla, nesmírně se jí ulevilo. Na této cestě se zbavuje připoutaností
a magických manipulací.
126
Paní R. představuje úsilí ženského principu o osvobození. Jakmile se
domnívá, že je hotova, vrací se na místo setkání. Má pocit, že její práce
byla marná a že je vše ztraceno. Lituje, že se „obětovala“ postu duchovního
průvodce mladých duší, cítí se ošizena a lituje, že nemohla okusit duchovní
stravu, za kterou zaplatila svou službou. Podceňuje vše, čeho dosud dosáhla.
Nespadly jí šupiny z očí, ale naopak si nasadila klapky ctižádosti a pýchy.
Ještě byla k těmto vlastnostem mágů připoutaná. Přestože viděla, že pracuješ se ženou, která pochopila ještě méně než ona, vyžadovala okamžitě tvou
pozornost. Ty jsi však musela vysvětlit bytosti, která byla odvolána, protože
selhala, proč nebyla přijata. Tu čekalo mnoho práce a čas se krátil, proto
měla přednost před paní R. a tvoje napomenutí bylo přísné. Paní R. se cítila
odstrčená, protože byla připoutaná ke své ctižádosti, pýše a protekcím.
To znamená, že poslední zkoušku nesplnila a musí ještě pracovat na
tom, aby eliminovala egocentrické myšlení mága na základě připoutanosti
a protekcí. To učinila, protože se stala členem vaší mise. Když odešla do
„vedlejší“ místnosti, následoval ji i její mužský princip. S jeho pomocí vše
pochopila. „Vymetla“ třináctou komnatu, dala svobodu všem a zabila své
ego. Až se naplní její duchovní postup, bude připravena pro mystickou svatbu, protože správně pochopila roli obou principů a bude v harmonii.
Rytíř
Ve vizi dne 30. 4. 2004 slečna V. J. vešla se sestřenicí do restaurace. Ta měla
dvě poschodí. Obě vyšly po schodech nahoru a uviděly tam lidi sedět u stolu.
Většina z nich zvracela. Přemýšlela o tom, co jim asi nalévali. Potom sešly dolů
pod schody, kde stál vrchní s kreditní kartou v ruce a evidentně byl spokojený, že může přijímat platbu od svatebčanů v dolním salonku. Platební karta
patřila novomanželovi. Vrchní jim vyprávěl, že tam původně měla být oslava
někoho staršího, což by mu vyhovovalo víc. Slečna V. ho podezírala, že to není
pravda, že se přetvařuje. Potom vyšla se sestřenicí ven a ta prohlásila, že jde
domů, a odbočila vpravo. Slečna V. se rozhlédla a vlevo uviděla červený Měsíc.
Hned si pomyslela, že červený Měsíc znamená potíže, a vydala se za sestřenicí
domů. Pustila se cestou vpravo. Po chvíli na této cestě uviděla vlevo ohromnou
bytost v brnění, která stála na piedestalu. Pochopila, že se bude muset s touto
bytostí utkat. Věděla, že vše bylo dosud pouhou přípravnou fází a nyní nastal
čas. Vzlétla vzhůru, trochu couvla a pak zaútočila.
Vstup do restaurace představuje vstup do hmotného světa. Byl to svět,
který ovládala magie. Ve vyšším poschodí se pojídala duchovní strava magie. To poschodí představovalo její nadstavbu. Jídlo a pití představovalo
předkládané duchovní hodnoty a ideály. Pro mnohé byla již tato duchovní
strava nestravitelná. Jejich duch ji začal odmítat. Protože však k ní byli
127
připoutáni, nedokázali se jí vzdát, a tak trpěli. Vrchní s kreditní kartou byl
temný anděl, který střežil to, aby každý zaplatil za své omyly a chyby vše
až do posledního haléře.
Novomanžel představuje mužský princip, který splácí to, co na základě
magických manipulací získal. Například nadvládu nad ženským principem
a podobně.
Slečna V. je ve střehu, protože nerozumí roli temného anděla, ale bojí
se, aby ji nelapil do svých sítí. Odcházejí. Sestřenice ví přesně, co chce. Volí
ihned cestu. Slečna V. ví, že by měla jít za Otcem cestou vlevo, ale bojí se
potíží, které svádí na pověru o Měsíci. Ten je rudý proto, že na cestě pravdy
a lásky má odčinit karmu, která ji spojuje s planetou Marsem. Proto rudá
barva Měsíce. Raději jde za svou sestřenicí a volí cestu oklikou. Neunikne
však. Její idol velmistra magie a temného stvořitele jí připomíná povinnosti,
které mu slíbila a dokonce přísahala. V tuto chvíli pochopí, že je to vlastně
její ego, které jí brání v postupu za světlem pravdy a lásky. Je připravena své
ego zabít. Zastavuje se a zaútočí na své sobectví mága. Volí svou cestu.
Generální úklid
Dne 4. 5. 2004 ve své vizi paní L. se mnou uklízela ve dvou místnostech.
Nebyla zde okna, bylo tu šero. V první místnosti jsem uklízela hlavně já
a ve druhé místnosti, kde bylo plno parazitů, jsem jí řekla, že na ni počkám,
ale vše musí očistit sama. Čekala jsem v první místnosti, která již byla čistá.
Jde o součást výcviku. Jde o očistu vlastního nitra od různých duchovních
parazitů, případně předsudků. Musíte bezpečně ovládat to, s čím budete pomáhat ostatním. Paraziti jsou nebezpeční. Ohrožují čistotu cítění a myšlení.
Paní L. přišla pomáhat s úklidem na ministerstvo zdravotnictví. K jejímu
údivu zde byl ministrem politik V. Š. Uklízela jeho sekretariát. Cestou si koupila
zelenkavý kbelík. Účet jí proplatili v pokladně ministerstva. Paní L. rovnala
doklady a spisy, protože s úklidem místností již byla hotova. Když byla se vším
hotova, vzala kbelík a chystala se k odchodu. Zeptali se jí, jestli na něco nezapomněla. Nebyla si jistá, zda jí kbelík patří, ale potřebovala ho k dalšímu úklidu
na jiných místech. Nakonec odešla s kbelíkem a spěchala na nové pracoviště.
Druhá vize je ukázkou, že již pracujete tam, kde je třeba nejvíce pomoci.
Vládce, kteří mají skutečnou hmotnou moc v rukách, je třeba posilovat láskou ve věcech dobrých a očišťovat to, co Otec dovolí, aby jejich volba i vláda
byly snadnější a spravedlivější. Další ministerstvo, které bude na řadě, bude
školství a potom ekonomika s ostatními posty. Tato zvláštní očista vyplývá
z rozšíření vašich kompetencí, ale smíte zasahovat jen se souhlasem Božím.
Většinou budete pracovat na této očistě jako na vlastní očistě.
Děkujeme za pomoc, ochranu a vedení!
128
Závěrečná slavnost
Naše setkání všech duchovních skupin ze Slovenska, Čech i Moravy bylo
zahájeno v Teplicích dne 7. 5. 2004 v 15 hodin. Setkání bylo naplněno láskou
i ponaučením. Byli jsme šťastni, že jsme se opět setkali. Prostředí bylo příjemné
a každý z nás měl možnost vyrovnat nedořešené karmické vztahy. Také měl
možnost výměny zkušeností. Ne každý této šance využil. Pokud se vyskytly
nějaké problémy, které bylo třeba řešit, patřily tyto problémy všem. Nic nebylo
prakticky soukromé. Jenom strach a pýcha nám v tom bránily. Děly se zázraky
lásky a každému bylo pomoženo, pokud to dovolil.
Prvý den jsme probírali některé nejasnosti mezi jednotlivci. Po večeři již
každý věděl, kde ho bota tlačí. Ti, kteří na sobě pracovali, zjistili, že se jim
nesmírně ulevilo. Druhý den již došlo na závažnější věci. Bylo nám sděleno, jak
nebezpečná je past připoutanosti, pýchy a jak zavádějící je ctižádost na cestě za
světlem Boží lásky. Vedoucí jednotlivých skupin nám sdělovali své zkušenosti.
Zápas o vyčištění třinácté komnaty ve svém nitru byl náročný a opakovaně jsme
museli doslova gruntovat, vyklízet, otevřít všechny poklopy, kde jsme schovali to,
čeho jsme se báli, a nechtěli si to vůbec připustit. Když padly poslední překážky
v podobě obílených stěn poslední komnaty, museli jsme i tyto stěny rozbořit
a eliminovat. Kdo nezabil své nafouklé ego, které bylo krmeno pochlebováním
bližních, v této fázi očisty asi neuspěl. Ten na tom musí pracovat opakovaně.
Ego je siný protivník a okamžitě se začne nafukovat, jakmile mu to dovolíme. Není větší pasti, než je pýcha, ctižádost na duchovní cestě a připoutanost.
Z toho se odvíjí mnoho negativních vlastností, jako je závist, žárlivost, zloba
i nenávist. Zmocní se nás dříve, než se vzpamatujeme.
Když jsme si objasnili vše potřebné, vedli jsme prosby o pomoc ze světlých
sfér při vyklízení třinácté komnaty. Někteří z nás měli problém se do ní dostat,
ale nakonec se to podařilo všem, kteří o to poctivě usilovali. Byly zde staré vazby
s duchovně mrtvými a temnými stvořiteli. Někteří měli ve svém nitru připoutanou část jejich duchovně mrtvé bytosti a bylo již cítit pach jejího rozkladu.
Mámení duchovně mrtvého, kterému jsme dovolili, aby se připoutal, je někdy
tak silné, že ho vnímáme inverzně jako nádherný plod lásky a hýčkáme ho.
Všechna tato pouta s jejich důsledky byla odstraněna, pokud to duch postižené
bytosti dovolil. Bylo pomoženo všem. I těm, kteří nevděčně prohlašovali, že
to není pravda. Byli to ti, kteří zůstali ve vleku svého démona a báli se učinit
zásadní volbu.
Potom promluvila paní L. H. o svých zkušenostech, jak byla zachráněna
andělem strážným před jistou smrtí. Myslím, že si dobře uvědomila milost
Boží. Snad se na mne nebude zlobit, když prozradím to, co tomu předcházelo,
protože její zápas byl typický a byl varováním pro ty, kteří začali překračovat
své kompetence.
Paní L. H. začala scházet z cesty. Začala se totiž zaměřovat na věci, které
129
ona osobně pokládala za důležité, ale duchovní věci jí unikaly. Projevovalo
se to tím, že na naše setkání skoro pravidelně docházela pozdě, unikaly jí
podstatné věci, protože také odcházela předčasně. Myslela to dobře, chtěla
být alespoň chvíli s námi, ale jak byla uhoněná, buď spala, nebo myslela opět
na své problémy. To vedlo k tomu, že psala textové zprávy do mobilu a rušila
nás v práci. Její mysl byla úplně někde jinde. Pokud to šlo, pomáhala jsem.
Začala jsem ji varovat, protože jsem cítila, že jednoho dne nebudu moci pomoci.
Paní L. chřadla, byla uštvaná a vyčerpaná. K její cti budiž řečeno, že se snažila
pracovat tak, jak jí to dovolily její vědomosti. To však nestačilo. Přišla výstraha
od Otce, že její čas je naplněn a bude odvolána. Vyděšená mne volala, co má
dělat. Já byla vyděšená též, protože jsem věděla, že již nesmím pomoci, protože
to je mezi ní a Otcem a jen Otec jí může pomoci. Sdělila jsem jí to a ona to
nemohla pochopit a zlobila se na mne. Myslela si, že ji „házíme přes palubu“.
My však musíme respektovat vůli Boží. Kdybych tenkrát překročila své kompetence, prokázala bych jí medvědí službu a nebylo by jí pomoci, protože by stále
spoléhala na to, že jí někdo pomůže. Prožila si své peklo. Myslela, že se od ní
odtahujeme a nechceme ji mezi sebou. Bylo to jinak. Sama se začala uzavírat
a odtahovat.
Zkrátím to. Konečně byla zralá, aby pochopila, co znamená, že byla odevzdána Otci. Začala na sobě pracovat a její karmický scénář se mohl změnit.
Na našem setkání o tom promluvila. Otec jí ukázal v den, kdy měla být předvolána, konec jejího života. Nyní, když pochopila, stalo se to zbytečným a její
anděl strážný jí dal pokyn, aby se probudila včas a k havárii při jízdě autem
nedošlo. Byla jsem šťastná, že se nezatvrdila a porozuměla.
Je to zápas, který jsme prodělali všichni, a dříve či později ještě možná
proděláme. A přeji všem, aby tuto těžkou zkoušku zvládli. Ne každému se
to povede. Bylo to ovšem napomenutí i pro nás, abychom nekrmili své ego,
abychom se nevnucovali svým bližním se svou „pomocí“, protože pokud nejsme
vedeni Otcem, mohli bychom pěkně narušit karmický scénář svůj i toho, komu
chceme pomáhat.
Rozšíření kompetencí nám přináší i větší odpovědnost. To je nám jasné, ale
v praxi to již tak neumíme uplatnit. Každý z nás má svou duchovní skupinu,
kam náleží. Je přesně tam, kde má být. Pokud máme těžkosti, které nezvládáme či jim nerozumíme, máme právo se obrátit k vedoucímu své skupiny a on
pak problém řeší s námi individuálně či se skupinou. Je veden Otcem, a pokud
udělá chybu, je mu to sděleno a všichni mají možnost ji napravit. Ve skupině
máte vše a všechny, se kterými se učíte řešit problémy či eliminovat se souhlasem Božím své karmy. Teprve když obtíže nekončí, Otec vás povede, na koho
se obrátit. Pokud je problém závažný a má velký rozsah, opět náleží do rukou
vedoucího příslušné skupiny. Ten rozhodne, na koho se obrátit.
Pokud jde jen o soukromou karmu, která vám zjevuje, s kým jste vázáni,
zavoláte přímo tomu, kdo se vám zjevil. Pak nemůžete překročit kompetence.
130
Vždy se musíte ptát Otce. Pokud nemáte jistotu, problém vám nenáleží. Když
se na vás obrací někdo z jiné skupiny, zkontrolujte si, zda věc probral se svým
vedoucím, zda se vůbec snažil ji nějakým způsobem řešit, protože jinak překračujete své kompetence. Tím, že je řešíte za zády svého vedoucího, připravujete
jeho skupinu o cenné zkušenosti. Pokud je to se souhlasem vedoucího, potom je
vše v pořádku. I vedoucí se musí učit. Vedoucí odpovídá za své žáky a odpovědnost je veliká. Nese za vás určitým způsobem kůži na trh. Pokud selže a podá
mylnou informaci, musí ji ihned napravit. Jinak se s vámi setká v dalším hmotném životě a musí svou chybu napravit. To je vždy velmi obtížné.
Pokud jste požádáni o výklad nějaké nejasnosti a máte souhlas Boží, nechte
se vést Otcem, mluvte pravdu, a když neznáte odpověď, přiznejte, že ji neznáte.
Pak bude vše v naprostém pořádku. Když krmíme své ego, obyčejně dříve či
později selháváme. To je první věc, kterou mágové zneužijí. Začnou krmit naši
pýchu a sobectví i ctižádost a mají nás tam, kde nás potřebují mít. Začnou
s námi manipulovat a my zjistíme, že jsme ztratili svou svobodu. V tento čas
je nesmírně nutné, abychom se osvobodili od všeho magického, protože jakmile jsme se jednou ocitli na cestě pravdy a lásky, duchovně mrtví mágové to
berou jako zradu. Sice slibují, ale okamžitě nás zneužijí a zlikvidují. Oni bojují
z posledních sil o moc a spojují své síly. Jejich éra končí dokonce dřív, než bylo
prorokováno. Pokání temných stvořitelů, kteří se vrátili na cestu lásky, o tomto
souboji rozhodlo. Svět mágů i jejich sláva jsou zbaveny roušky tajemství manipulací. Jejich pravá tvář je odhalena.
Když temní stvořitelé pochopili své omyly a chyby, byli otřeseni. Prosili Otce
za odpuštění a oblékli šat pokání. Prosili, aby i za cenu velkého utrpení mohli
napravit, co pokazili. Otec je s láskou uvítal, ale odkázal je na jejich oběti
a protivníky. Teprve když oni odpustí, mohou začít s nápravou. To se odehrálo
poslední den našeho setkání, když jsme i my prosili za odpuštění a odpustili
jsme všem svým protivníkům, kteří nám ubližovali. Uvědomila jsem si, jak
temní stvořitelé s napětím sledují naše prosby a touží po našem odpuštění. Jak
rozechvěle očekávají, až dostanou svolení Otce, aby mohli vše napravit. Cítila
jsem, jak se chvějí obavou o nás, zda dokážeme být tak velkorysí a odpustit.
I oni nám měli co odpouštět. Kdybychom to nedokázali, bylo by to především
naše selhání a smíření by bylo odloženo i s nástupem nového věku.
Když bylo mezi námi skoro vše hotovo a vyprošeno, zjevili se představitelé trojjedinosti mužského a ženského principu. Po jeho očištění zde zůstala
jen kamenná socha komtura s temným křížem karmy. Jeho kamenné srdce
prasklo, pro něho již nebylo návratu. Vedli jsme prosby za něho tak, jak rada
nejvyšších s Otcem dovolí, ale on udusil jiskru Boží v sobě, a když se ji láskyplní snažili oživit, jeho kamenné srdce prasklo. Každý, kdo se k němu kdysi
připoutal, musel spálit šňůry připoutanosti, odstoupit od smluv s ním a jeho
podílnou část, která mu náležela, eliminovat.
Poděkovali jsme za ponaučení, které jsme získali prostřednictvím zápasu
131
s temnými stvořiteli a se svým sobectvím, prosili jsme za temné stvořitele, aby
jim Otec pomohl vrátit se na cestu pravdy a lásky a odpustil nám všem. V tu
chvíli nás zalila láska milosti Boží. Zaslechla jsem jásot všech láskyplných.
Ozvaly se fanfáry z třetí věty Dvořákovy symfonie z Nového světa a nastoupili
andělé, zářící láskou. Byli nádherní a ohromní. Před nimi pochodovali šťastní
Stvořitelé světlých sfér, kteří zůstali věrni lásce a přijali slavnostně mezi sebe
své bývalé bratry, kteří se vrátí cestou pokání domů, do vesmírné jednoty lásky,
aby znovu splynuli s Nejvyšším principem lásky a stvoření, až nastane jejich
čas. Plakali jsme dojetím a láska i štěstí byly tak silné, že se nedají popsat slovy.
Netušili jsme, že toto byl náš vrcholový úkol celé mise.
Milost Boží je nekonečná.
Setkání
Ve vizi paní L. dne 8. 5. 2004 skončilo naše setkání a vycházeli jsme z chrámu. Obě moje dcery odcházely spolu. Sdělila jsem paní L., že pospíchám, protože pod hradbami na mne čeká paní J. M. a jedeme spolu do hospody. Paní L.
uviděla paní J., jak tam netrpělivě přešlapuje. Odcházela tedy sama a šla okolo
místa, kde tančilo mnoho cizinců. Většina z nich se chovala agresivně. Zahlédla
muže a ženu s nožem v ruce, kteří se ji snažili napadnout. Nemohli na ni však
dosáhnout, protože nemohli odejít z tohoto místa. Bylo jim určené. Paní L. je
obešla a vracela se zpět na místo, odkud vyšla.
Jde o život mezi životy. Každý, kdo vycházel z chrámu lásky, již věděl,
kdo bude jeho oporou v příštím životě, proto vycházeli spolu. Ty jsi spěchala, aby se paní J. mohla reinkarnovat co nejrychleji ve hmotném světě
a osvědčit své nové zkušenosti, poznat pravou lásku. Hospoda představuje
svět.
Paní L. měla zatím úkol pozorovatele. Uviděla připoutané bytosti, které
trpěly a procházely peklem vášní. Snažily se ji napadnout, ale chránila ji její
láska. Bylo jí těchto bytostí líto a zvažovala, zda jim bude moci se souhlasem Božím pomáhat. Proto se vrátila zpět na místo, ze kterého vyšla. Její
karmický plán se teprve bude projednávat.
V další vizi byla ve svém domě v Anglii se svým mladším synem. Prohlížela
si celý dům. Až v podkroví našla místo, kde chyběla zeď. Byl zde otvor asi
o velikosti půl metru čtverečního. Byl překryt pouze omítkou. Prohlížela si i jiné
domy, které patřily starým vdovám. Její syn se celou dobu toulal někde venku.
Venku byla tma a chlad.
Její karma s mladším synem má kořeny v Anglii, proto může být vyrovnána pouze zde. Paní L. hledá cestu k srdci svého syna, ale nemůže ji najít.
Až v podkroví najde místo, které je uzavřené omítkou. Je to vstup do jeho
mysli, který ji může přivést k jeho srdci. Bohužel hrozí nebezpečí, že se
132
omítka změní v silnou zeď sobectví. Záleží na synovi, zda se přestane toulat
v temnotách a mrazu magických manipulací hmotného světa a sám sestoupí
do svého srdce a zamyslí se nad sebou.
Prohlídka nitra a srdcí starých žen – vdov vede k poznání o ničivosti
pout připoutaností. V jejich srdcích je pusto a prázdno, ošetřují jen svá
pouta a jejich peklem je osamělost. Srdce je plné pout, která neumožňují,
aby do něho vstoupil někdo jiný.
Pokud bude mít její syn v srdci jen sebe, bude nakonec osamělý, i kdyby
měl početnou rodinu. Nebude mít jejich lásku.
Paní L. byla na návštěvě u staré ženy, která měla syna. Ten měl problémy
v manželství. Šla s touto ženou na návštěvu do jeho rodiny. Když se u nich
podívala z okna, viděla jeho minulý život. Měl červenou bundu a skočil po hlavě
do propasti. Když se s jeho matkou loučila, sdělila jí žena, že ví, že se každý
vrací ke své mateřské bytosti. Paní L. si s ní ještě chtěla povídat o učení lásky,
ale ona ji poslala za svou neteří, která bydlela ve Vídni.
Tato reinkarnace navazuje na vizi o připoutaném muži a ženě, kteří
tančí s nožem v ruce. Jsou představiteli mužského a ženského principu.
Vybrala si jeden z nejtěžších úkolů, který jí Otec povolil.
Paní L. vidí sama sebe. Vymístila se ze svého hmotného těla, aby našla se
souhlasem Božím příčinu potíží svého syna. Byl jí ukázán jeho minulý život,
kdy spáchal sebevraždu pod vlivem hněvu, aby ztrestal své okolí, že se mu
nepodřizovalo tak, jak si přál. Velice ji to bolelo, protože znala zákony lásky,
které on nepřijal. Pochopila však, že její neteř potřebuje posílit láskou. Ta je
reinkarnována v Rakousku. Proto vyslala svého ducha za svou neteří.
Tělocvična
Dcera S. ve své vizi dne 9. 5. 2004 řídí auto. Couvá do kopce, ale auto
špatně reaguje na pedály. Vůbec nechtělo zastavit. Potom jela dál, ale „byly to
nervy“. Dojela v pořádku do cíle.
Jízda autem je životní cesta. Její cíl je v rozporu se směrem jízdy, proto
má velké problémy. Nakonec naplnila svůj život tak, jak si stanovila.
Paní H. He. řídila auto. Opakovaně spolu projížděly zatáčkou, kde bylo
málo místa. Jednou vadilo špatně zaparkované auto, podruhé překážel veliký kontejner. Jednou paní H. odřela nárazník zaparkovanému autu, ale vždy
dojely v pořádku.
Jde o společný život, kdy je paní H. její matkou. Musejí společně překonat mnoho překážek a řešit nevyrovnaný vztah k mužskému principu.
V hladké jízdě na životní cestě jim brání karmická zátěž v podobě kontejneru. Je to jejich společná karma. Společný cíl si uvědomovaly a svou
vytrvalostí ho dosáhly, aniž by se znovu karmicky vázaly.
133
Dcera S. přivedla skupinu cvičenek do tělocvičny, kde už cvičili sportovci.
Sál byl dost velký pro všechny, tak tam zůstaly. Všichni se rozptýlili do prostoru
a ona začala mluvit s vedoucím sportovců. Navrhl, aby zkusili tančit. Dcera
odpověděla, že má jen pár hodin výuky a zná pouze Tangos a Alegrías. Zkusili
to tedy všichni společně. Chvílemi to šlo docela dobře. Dokonce chodili společně
i po rukách.
Tvoje dcera S. přivádí své svěřenky, které učí toleranci a pravé lásce bez
připoutanosti. Jde o ženský princip. Nyní si mají vyzkoušet s mužským principem, zda se něco naučily a zda pochopily past připoutaností a nebezpečí
manipulací. Učitel mužského principu souhlasí a zkouška v podobě tance
začíná. Většina svěřenců pochopila a tanec obou principů byl harmonický,
jen občas to zaskřípalo. Zkoušku složili všichni.
Sjezd duchovních pracovníků
Máme třídenní seminář, na kterém dne 12. 5. 2004 ve vizi přednáším o vesmírných zákonech a cestě zasvěcenců. Přednáška skončila a já chci pronést
závěrečné slovo. Vtom předstoupí pan J. O. a vznese dotaz o Luciferovi. Trpělivě
mu vysvětluji, kým Světlonoš ve skutečnosti je, ale on sebejistě cosi blábolí. Je
vidět, že ničemu nerozumí. Chce na sebe pouze strhnout pozornost a odvést
své připoutané ovečky pryč, protože se mu pravda o Luciferovi nehodí pro jeho
manipulace. Já se snažím uvést diskusi na správnou míru, ale on stále mele
svou. Nakonec prohlásím, že odmítám připustit, aby se takto neuctivě mluvilo
o nepřítomných, kteří se nemohou hájit, natož o Luciferovi. Pan J. toho tedy
nechá, ale ostatní, kteří přijali jeho vliv, se domnívají, že je konec. Chtějí si ještě
nakoupit nějaké věci před odjezdem domů. Já tiše doufám, že dají přednost
duchovním záležitostem, ale nikdo nemá zájem vyslechnout shrnutí a závěrečnou řeč. Všichni se zdvihnou a odcházejí. Je mi to líto, protože mám pocit,
že selhali a jsou příliš vnímaví ke svodům mágů a temných stvořitelů. Vím, že
jejich další cesta bude náročnější, protože se budou muset očišťovat od jejich
vlivu, kterému podlehli. Bude jim chybět závěr, který shrnoval poznání o očistě
a lásce jako ochraně před nežádoucími vlivy duchovně mrtvých. Narušiteli se
podařilo tuto nejdůležitější část přednášky rozbít. Protože ji nemohl eliminovat, zabránil ostatním, aby si vyslechli závěrečné poučení, které bylo nesmírně
důležité i pro příští život.
Jde o éru, kdy jste spolupracovali s mágy, protože magie ještě této planetě náležela. Již jste tušili, že se chýlí konec její vlády, a připravovali jste
se na novou éru lidstva bez magických manipulací. Proto jste se stále častěji
dostávali do střetu s těmi, kteří si nepřáli, aby se vývoj ubíral tímto směrem.
Hlásali konec světa a zničení života na planetě Zemi. Zastrašovali lidi. Tím
si uměle prodlužovali svůj vliv. Nechtěli se vzdát své moci. Násilně bránili
134
všem, aby se nedali cestou vývoje, který byl již jednoznačně naznačen. Pro
ně to byl skutečně konec světa.
Pan J. O. byl jejich reprezentantem. Mnoho bytostí zavedl i v této éře.
Dal se na stranu duchovně mrtvých. Je nebezpečný každému, kdo chce jít
cestou pravdy a lásky. Není jediný. Duchovně mrtvé bezpečně poznáte. Jsou
bez skrupulí a využijí každého, kdo s nimi projeví jen trochu soucitu. Těmto
bytostem nemůžete pomáhat, protože ony již jednoznačně volily svou cestu.
Pomoci jim může jen Otec, pokud přijmou své ponaučení a budou respektovat vesmírné zákony.
Mnozí se domníváte, že jste povinni pomáhat všem, bez výjimky. Tedy
do sebezničení. Takovou oběť po vás nikdo nežádá. Pomáhat můžete pouze
se souhlasem Božím. Vaším hlavním úkolem je pomáhat těm, kteří o pomoc
žádají s čistým srdcem, bez pokoutních cílů. To pozná pouze Otec. Vy ukazujete cestu za světlem lásky, protože cesta k Bohu je láska a láska je cesta
k Bohu. Tak prosté je to. Ukazujete, jak na sobě pracovat, abyste se zbavili
svého sobectví. To je pro duchovně mrtvého nepřijatelné. Ten se nikdy
nevzdá svých manipulací a moci vyplývající z magie. I duchovně mrtvý
však není zavržen hned. Má mnoho šancí, aby se vzpamatoval. Do poslední
chvíle mu Otec s radou nejvyšších a Jitřním andělem pomáhají. Jim náleží.
Většinou se však duchovně mrtvý zlikviduje sám. Nechce slyšet nic o svých
omylech a chybách. Chce vládnout. Jinak nenávidí. Staví se do pozice oběti,
zejména, když mu jeho manipulace nevyjdou. Zaskočí ho to a vinu hledá
všude jinde než u sebe. Když se mu vrací jeho zákeřné útoky, křičí, že je na
něho útočeno. Připadá si jako oběť, protože nezná vesmírný zákon, který
mluví o tom, že se každému vrátí jeho negativita. Zejména magické útoky.
Často se stává, že mág vyšle smrtelný útok na nevinného. Tehdy obyčejně
umírá útočník, protože se mu jeho vlastní útok vrátil. Útočí-li na nevinného
zasvěcence, nemusí se to stát, když je v něm hodně lásky a on tou láskou
útok eliminuje.
Pozor! Jednoho dne je však překročena mez a mág sklidí, co zasel.
Mír s vámi!
Ptáci
Paní D. D. ve své vizi dne 12. 5. 2004 spala v malém pokoji, její postel stála
pod oknem. Slyšela na římse zvuky a pod odhrnutou záclonou spatřila dva
ptáky, kteří se podobali vranám. Náhle se ocitla před domem. Zvenčí se zdál
ještě menší. Domky stály vždy dva a dva pohromadě. Mezi nimi byly chodníčky, které vedly trochu do vršku. Podívala se na římsu svého domu a viděla, že
pokračuje v pravém úhlu podle zdi druhého domku. Na ní seděli tři ptáci. Tiskli
se k sobě. Čtvrtý byl od paní D. vlevo ve vodě. Bylo to Bodamské jezero. Ptáci se
135
zřejmě učili létat a zvládli jen malou vzdálenost. Před jezerem byly děti. Paní D.
zaujaly dvě dívenky, asi dvanáctileté. Paní D. vylovila ptáka z vody a podala jim
ho. Dívky ho odnesly do bezpečí a osušily.
Potom se snažil jeden ptáček uletět z římsy, ale moc se mu to nedařilo.
Najednou ho měla paní D. v náruči. Bázlivě a vděčně se k ní tiskl. Zprava
k nim připlouvalo něco temného a ohromného. Byla to ryba. Když se vynořila
z vody, bylo vidět po stranách hlavy bílé pruhy jako u zebry. Zvědavě si je
prohlížela. Potom se ryba obrátila a vracela se. Paní D. si uvědomila, že se
vůbec nebojí. Ptáka odnesla a předala ho někomu, kdo o něho měl zájem,
a vrátila se zpět k vodě. Voda mezitím stoupla a zaplavila u vedlejšího domku
asi metrové podloubí až k okraji vstupu. Někdo ji upozornil, že se tam schoval
jeden pták. Rozhodla se, že tam vleze. Bylo tam světlo, čisto, jen vpravo stály
jakési lepenky. Byla tam ještě jedna žena a dívenka, která tvrdila, že ten pták
je v druhé části podloubí. To však mělo menší průchod a tam již nemohla.
Řekla tedy dívence, že tam musí vlézt sama. Potom obě stály na chodníčku
mezi domky. Voda již zaplavila celé podloubíčko. Paní D. poznamenala: „Jestli
tam ten pták opravdu je, moc šancí nemá, leda by se tam vytvořila vzduchová
bublina. Musíme počkat, až voda opadne.“ Ptáci byli tmaví, ale na okraji křídel
již měli světlehnědá a béžová peříčka, která vytvářela asi pět centimetrů široké
lemování. Napadlo ji, zda to nejsou mláďata kormoránů.
Paní D. se dostala do svého nitra. Je jí dobře. Vtom uslyší cvrlikání ptáčků, kteří představují pravé štěstí obou principů. Podle pocitů je pták štěstí
veliký. Podle čistoty citů je zbarvený světleji či tmavěji. Je-li tam hodně
připoutanosti, má temnější barvy. Ptáci se učí létat stejně, jako se ona učí
být šťastná bez připoutanosti. Pocit štěstí prožívá buď na úrovni zralé ženy,
či dvanáctiletých děvčátek. Jsou to podoby jejího ducha.
Tmavá ryba představuje dosavadní víru v lásku. Je to veliká a temná
víra v „pouto lásky“. Když paní D. nevyužije její moci, odplouvá od ní
i tento předsudek. O tyto dojmy se podělila s někým, kdo je jí velmi blízký.
Rozvolnila pouta, ale polekala se svobody rozhodování. Měla strach, že se
pták utopí ve vodě, která představuje očistu od sobectví připoutanosti. Pták
štěstí nepotřebuje vzduchovou bublinu, aby se zachránil před očistou od připoutanosti. To našeptává ego všem, kteří se bojí pravé svobody. Až paní D.
rozvolní všechna pouta, budou i její ptáčkové štěstí čistí a zářivě bílí.
Odměna
Dne 13. 5. 2004 jsem v ohromném areálu budov, které jsou napojeny na
vesmírný computer. Mágové ho kdysi vyřadili z provozu a já se skupinou našich
lidí mám za úkol ho obnovit. Vím, že musíme pracovat velice opatrně, protože
je zde mnoho nebezpečných úskalí a pastí. Jen já znám příslušná hesla a kó136
dy. Zpočátku lidé pracují trpělivě a ukázněně. Postupem času, jak se funkce
obnovují, přibývá lidí, které jsme osvobodili z pastí. Začínají hlučet, protože
je rozptylují obnovené programy a já musím své pokyny několikrát opakovat
a dokonce je musím překřikovat. Je to velice vyčerpávající, protože nejsme
mimo nebezpečí. Volám je tedy k pořádku a potom již svou práci dokončíme
velice rychle. Nakonec se shromáždíme ve slavnostní aule a já se chystám
poděkovat všem. Chci dát i pokyny pro slavnostní zahájení provozu.
Najednou na druhém konci sálu předstoupí pan J. O. a s vlezlou samozřejmostí chce převzít vedení. Jsem překvapena jeho drzostí a vysvětlím mu,
že překročil všechny meze a zradil zákony lásky. Nemá tedy žádná práva,
která by mohl uplatnit. On opakuje své nároky a postupuje proti mně. Cítím,
že se ho někteří z nás bojí a začínají podléhat jeho vlivu. Ve jménu Nejvyššího
principu lásky a stvoření ho se souhlasem Božím eliminuji. Opakuji to stále
dokola a vidím, jak stále postupuje vůči mně, ale je stále bledší a průzračnější,
až docela zmizí. Divím se, kde vzal sílu pro takovou agresivitu.
Pronesu krátký proslov a vyzvu přítomné, aby se zúčastnili slavnostní večeře. Vstupujeme do ohromné jídelny, kde dvě blondýnky v uniformě číšnic v tmavých sukních a bílých halenkách roznášejí slavnostní večeři. Je nás mnoho
a málem pro mne nezbylo žádné místo. Najednou vidím, že dvě ženy, které se
tváří, že mají na starost organizaci, upravují čestná místa v čele stolu. Klidně
zaberou veškeré místo, protože sedí na dvou židlích. Já přistupuji a napomínám je, že toto místo jim nenáleží, protože na sobě vůbec nepracovaly, natož
aby pomáhaly. Trvají-li však na tom, nabízím jim místo po svém boku. Jedné
vpravo, druhé vlevo. Ony odnesou polorozpadlé dvojité lavice a přinesou jakousi
tříšť dříví, opět se zdvojenými sedačkami. Já tu tříšť odhrnu nohou a vyberu
z ní prosté dřevěné sedalo a usednu v čele stolu. Ony se snaží dát dohromady
dvojité sedadlo, ale moc se jim to nedaří. Nepohodlně usednou vedle mne. Tak
je mám ve své blízkosti a budu se snažit, aby nic nepokazily svou ctižádostí. Jen
čas ukáže, zda pochopí a zvolí svou cestu. Na dvou židlích se dlouho neudrží.
Budou-li na sobě poctivě pracovat, mohou jim tato čestná místa jednoho dne
skutečně náležet.
Vize je jasná, snad jen dodatek k eliminaci. Při tomto procesu se eliminuje jen to zlé v bytosti, která je jí podrobena. Pokud využije zbytek dobra
a rozsvítí jiskru Boží v sobě, je zachráněna. Pokud to nedokáže, je po určité
době předvolána před radu nejvyšších, kdy se ji snaží posílit láskou. Pokud
v něm již láska není a má kamenné srdce, praskne toto srdce a propadá se
do místa rozkladu. Teprve nyní umírá i hmotné tělo. Jeho energie je žíhána
ohněm a mrazem. Začíná od počátku. Je tam, kde z jeho pročištěné energie
vznikl malý stromeček života, který čeká na vzkříšení bleskem Božím. Již
ho nezatěžuje temná energie sobectví, jeho energie je čistá. Probudí se jako
krystal či virus a bude postupovat na své cestě za světlem lásky znovu. Musí
svou lásku osvědčit ve všech podobách stvoření. Je to jeho nová šance.
137
Životní havárie
Jela jsem s dcerou S. dne 14. 5. 2004 ve vizi v autě a řídila jsem. Vzadu za
námi ještě někdo seděl. Jely jsme kolem benzinové čerpací stanice v dolní části
Dubí. Z „benzinky“ právě vyjížděl kamion s obrovským návěsem. Za volantem
seděla jeptiška. Byla silná, zpocená a rudá, ale zdálo se, že ji ta těžká práce
baví. Při nástupu do auta se jeptišce rozhrnul rozparek a bylo vidět silné, až
nahoru chlupaté stehno. Najednou dcera viděla statného chlapa v upoceném
triku. Jak se kamion rozjel, bylo jasné, že nás smete ze silnice. Řekla jsem dceři, že se musí dívat pořád doprava. Zahlédla, jak kolem nás projelo nákladní
auto, ale bylo menší než náš vůz. Vypadalo jako hračka. Vjelo do výkladní
skříně, převrátilo se a padlo na bok. Bylo tak úzké, že se dcera divila, jak se do
něho mohli vejít lidé. Bylo slyšet houkat sanitky a my jsme pokračovaly v jízdě
bez zastavení.
Jde o vaši společnou životní cestu. Nad vámi bdí váš ochránce. Je to ta
bytost, kterou tušíte vzadu za vámi. Právě procházíte karmickou zkouškou.
Představujete všechny bytosti, které nějakým způsobem selhaly a ztratily
svůj životní cíl. Úsek, kterým právě projíždíte, je úsekem častých dopravních
nehod. Zde havarovalo mnoho řidičů a zemřelo. Zde se bojovalo a zemřelo
mnoho lidí. Zde se shromažďují prostitutky, které lákají řidiče k sexuálním
hrátkám. Mnozí z nich se nakazí a hledají únik v sebevraždě, protože se
rozpadl jejich rodinný život. Prostitutky se stávají otrokyněmi. Jeptiška,
která se mění v prostitutku, ale potom i v řidiče, je alegorií bytostí s těžkou
a náročnou karmou. Ve chvíli, kdy se vyhnete havárii, snažíte se sledovat
svůj karmický cíl, abyste ho zvládly se ctí, ale zapomínáte na ostatní. V tuto
chvíli představujete ty, kteří jsou lhostejní k ostatním bytostem a jsou rádi,
že tato havárie nepostihla je. Spoléhají na to, že pomoc poskytnou ostatní.
Slyší sanitky a domnívají se, že je vše v pořádku. Lépe by bylo, kdyby zastavily a zjistily, zda je potřeba vašeho zásahu.
Tento úsek je třeba vyprosit, osvobodit připoutané a převést je do Světla
s pomocí Boží. Současně je třeba rozšířit prosby k Otci tak, aby mohly být
osvobozeny upoutané bytosti všude, kde to Otec dovolí. Měly byste si také
uvědomit, že možná vyprošujete mnohočetnou karmu lidstva i s vlastním
podílem viny. Pokud to Otec dovolí, vedete prosby za celou planetu. Jde
o karmy, které vyplývají z připoutaností, ale i z nerovnováhy mužského
a ženského principu. Jsou to karmy, které vyplývají z chtivosti, sobectví,
ale i ze žárlivosti a nenávisti. Potom je třeba, abyste všechny odprosily a vše
prozářily láskou. Odevzdejte i kompetence, aby Otec mohl napravit, co bylo
pokaženo a vy již nedokážete napravit.
Mír s vámi!
138
Výlet do Prahy
Paní E. V. dne 15. 5. 2004 mně ve své vizi chtěla v Praze něco ukázat. Měly
jsme sraz v 9.15 hodin. Přijela jsem o den dříve, večer. Paní E. se domnívala,
že by to na mě bylo moc absolvovat vše v jednom dni. Chtěla jsem na tramvaj,
která jede na Mírové náměstí. Tušila, že chci přespat u své dcery. Neodvážila
se mi říci, že nemá zajištěný nocleh, a netroufala si zavolat svým známým,
protože již bylo 22.00 hodin. Vzpomněla si, že vždy s dcerou přespává v hotelu
na Václavském náměstí, a tak se rozhodla, že tam půjde.
Na okraji Václavského náměstí ji zastavily tři hezké policistky a chtěly
po ní občanský průkaz. Když ho vyndávala z pouzdra, všimla si tisícikoruny
a uklidnila se, že jí peníze na nocleh budou stačit. Policistky nekontrolovaly
fotografii, ale písmena ve jméně. Porovnávaly je s písmenky na papírku. Bylo
tam pět malých písmen: m, a, r. Zjistily, že paní E. není ta, kterou hledají,
a propustily ji. Jedna policistka řekla něco příjemného o budoucnosti, ale ona
to zapomněla. Udivilo ji, jak může znát věci, které teprve přijdou.
Chtěla přejít na druhou stranu náměstí, ale nemohla se tam dostat.
Procházela různými podchody a průchody, ale druhou stranu náměstí nenašla.
Když zjistila, že bloudí, otočila se a utíkala zpět. Cestou se jí chytla její dcera A.
za ruku. Mohlo jí být tak sedm let. V jednom obchodě se zeptala na hotel,
kde se chtěla ubytovat, ale oni se smáli, že už dlouho neexistuje. Doporučili jí
přespat v hotelu „U kamenného stolu“. Tam jim sdělili, že už není žádný pokoj
volný, jen přistýlka. Její dcera si do ní lehla, dala palec do pusy a usnula.
Paní E. si sedla vedle ní na zem a tak chtěla přečkat celou noc.
Paní E. měla s tebou dohodu o společné reinkarnaci. Přála si, abyste
se vtělily současně, ale to nebylo povoleno. Ty jsi přišla do hmoty první.
Mírové náměstí symbolizuje život v rodině, kde panuje láska a mír. Za tři
roky se vaše rodina přestěhovala z Moravy do Prahy poblíž tohoto náměstí.
Život v klidu a míru pokračoval.
Paní E. se mezitím měla reinkarnovat na předem dohodnutém místě.
Došlo ke krátkému duchovnímu spojení, ale musela pokračovat tam, kde
jí to bylo doporučeno, a to naprosto samostatně. Hledání pokračovalo.
Nejprve se setkala s temnými anděly, kteří ji zkontrolovali a zjistili, že není
důvod, aby ji pronásledovali. Své karmické úkoly zvládne sama, a to jí také
sdělili. To ovšem ihned zapomněla. Osvěžil se jí karmický plán. Potkala
svou budoucí dceru. Sama bloudila v uličkách mezi prostorem a časem,
dokud nenašla správnou dimenzi, prostor a čas a místo v něm, kde se měla
podle plánu reinkarnovat. Chvíli zůstala mezi časem a prostorem, než
nastal pravý okamžik vtělení. Zatím střežila svou dceru, aby ji poznala, až
nastane čas jejich setkání.
139
Vražda
Ve vizi dne 18. 5. 2004 se dceři S. zdálo, že je ve svém bytě, který se nacházel ve stejném domě, jako bydlela babička. Vypadalo to tam však jinak. Dcera
se pokoušela schovat mrtvolu svého manžela. Potom vyšla na ulici a zamířila
směrem k Masarykově ulici. Proti ní šli policisté. Nechápala, že pro ni přijeli tak
brzy, a i kdyby jim to někdo nahlásil, jak se to mohli tak rychle dovědět?
Policisté pozdravili a chtěli jít do jejího bytu. Dcera věděla, že se nedá nic
dělat, šla tedy s nimi. Ještě měla strach, jak dlouho bude prohlídka trvat. Řekla
jim, že ve dvě hodiny musí být na alergologii. Skoro okamžitě našli mrtvolu.
Dcera se strašně bála, nechtěla, aby ji zavřeli, skoro se sesypala. Věděla, že
mrtvolu tam schovala, že na ní najdou její otisky. Nemohla si ale vzpomenout,
jestli ho skutečně zavraždila, a už vůbec nevěděla jak.
Potom seděla v kuchyni na zemi ještě s jedním policistou. Další pracovali
v koupelně. Ptala se ho, jak se to vlastně stalo, ale koukal na ni divně, jako by
to měla vědět ona sama. Opakovala, že to nechápou, že neměla žádný důvod
ho zabít.
Pak se tam objevil její současný manžel a utěšoval ji, že je jasné, že ona to
být nemohla, protože drátěný nákupní košík, který u ní v bytě našli, je prázdný.
Je úplně nový a je přece jasné, že je její, a nepřinesla ho tedy ze samoobsluhy.
Paní S. je duchovním vůdcem svého manžela. V dávné minulosti se jí
nepodařilo ho přivést na cestu lásky. Trápila se a nevěděla co s ním, protože
se dal na cestu duchovně mrtvých. Ona za něho cítila odpovědnost, ale
současně věděla, že musela respektovat jeho svobodnou vůli a nemůže za
to, že ji neposlechl. Když šla hledat pomoc, potkala temné anděly, kteří měli
smlouvu s jejím manželem a kontrolovali její práci. Byla velmi nešťastná, že
se jí nepodařilo manžela zachránit. Vždyť proto se s ním reinkarnovala ve
hmotném světě. Nakonec se jí zjevil manžel, aby ji ubezpečil, že jí nic nevyčítá. Upozorňuje ji, že s ním není karmicky vázaná, viz prázdný košík.
Společná práce
Pan T. R. sdělil panu J. G. v jeho vizi dne 22. 5. 2004, že na jejich stavbě je
špatně udělané potrubí a teče tam voda. Prý je to jen malá chyba, ale uvolněný
ventilek je třeba dotáhnout či vyměnit. Pan J. se rozčílil, protože se podle vyjádření pana T. jednalo o nedůslednou práci jejich zaměstnanců.
Vzal si tedy igelitovou tašku se starým oblečením a že půjde s panem T.
potrubí opravit. Šel polní cestou, která měla vyježděné koleje. Tlačil před sebou
lopatu a na ní měl malý kopeček písku. Počítal, že s ním zasype šachtu vadného potrubí. Cestou potkal pana T., který ho čekal na kraji. Sdělil mu, že jde
na místo závady, aby mu pomohl s opravou. Pan T. se podíval na jeho lopatu
140
a prohlásil, že bude ještě třeba trochu písku. A tak mu poradil, kam se má
vrátit, aby mohl nabrat písek. Prý ho bude čekat na místě.
Pan J. seděl v domě majitelů, u kterých došlo k poruše. Seděl v koutě se
svou taškou a chtěl se převléknout. Celá rodina byla doma. Byly zde jen ženy,
které klidně seděly v jiné místnosti a povídaly si jazykem, kterému vůbec nerozuměl. Potom mu naznačily, že pan T. je již zde. Šel tedy za ním. Byli tady už
i dělníci. Něco dělali na cestě, kde byla i vodovodní šachta, ze které tryskala
voda. Pan J., ještě rozhořčený, káral dělníky za špatnou a neodbornou práci.
Oni se bránili, že to neudělali oni, že vše svádí na ně. Pan J. řekl jednomu
z nich, kterého kdysi propustil z práce, aby byl zticha, že tolik chyb, kterých se
dopustil, je už opravdu neúnosně mnoho. Potom přešel k panu T., který dřepěl
nad vodní šachtou v plavkách. V šachtě byl jeden dělník pod vodou, který opravoval chybný ventil, a domníval se, že to byl slovenský zpěvák P. N. Pan T. mu
radil, jak vše opravit.
Vize ukazuje vzájemný vztah pana T. a pana J. Jejich společnou práci.
Ačkoli jejich stavba byla společná, šel pan J. „pomáhat“ panu T. To znamená, že ho činí za výsledky práce zodpovědným. Toto jsou vyježděné koleje
jejich spolupráce. Tlačí před sebou lopatu s pískem, jenž symbolizuje jeho
problémy, které neřeší. Posílá i pana T. pro písek. Místo aby se na místě ujal
iniciativy a pracoval na opravě, čeká na něho. Kdyby ho ženy neupozornily, svou šanci by propásl. Vlastně celou situaci řeší jen káráním dělníků.
Pracovní oděv prakticky nepotřebuje. Nepřiložil ruku k dílu. Čeká v domě,
ve svém nitru, kde je jeho ženský princip, kterému nerozumí, vnímá jeho
řeč jako cizí jazyk. Mužský princip zde zastupují dělníci s panem T. a zpěvákem. Aby s nimi žil v harmonii, je třeba naučit se rozumět ženskému
i mužskému principu. Pak zde nebude nadřazenost ani podřízenost. Všichni
budou svobodní a volní, budou schopni soucítění i porozumění a budou
ochotni řešit své problémy nenásilně. To ovšem předpokládá, že se osvobodí
od všech připoutaností a předsudků.
Kontrola
Ve vizi dne 25. 5. 2004 jsme byli spolu se skupinou v krámě. Bylo nás hodně. Někteří z nás prodávali, jiní kupovali. Zástupce vedoucího pečlivě dohlížel
na to, aby bylo vše v pořádku. Očekávala se totiž kontrola. Každý již byl netrpělivý, když se schylovalo ke konci otevírací doby a mělo se zavírat. Každý si
myslel, že kontrola již nepřijde. Najednou z davu vystoupili tři lidé, prokázali
se legitimací, která je opravňovala ke kontrole. Sdělili, že kontrolu prováděli
průběžně a inkognito. Gratulovali zástupci vedoucího. S potěšením konstatovali,
že kontrola dopadla dobře.
Krám je svět a lidé v něm představují obyvatele této planety. Krám nabí141
zí zboží, které je odrazem myšlení a cítění lidstva. Prodávající představují
duchovní učitele a kupující jsou ti, kteří touží po pravém poznání. Každý
dostal to, po čem toužil a nějakým způsobem se o to zasloužil. Zástupce
vedoucího je duchovním vůdcem skupin, které se zasloužily o šíření pravého učení lásky. Vedoucí je Nejvyšší princip lásky a stvoření. Kontrolu
provádějí duchovní vůdcové ze světlých sfér.
Důsledky manipulací
Paní R. ve své vizi dne 26. 5. 2004 byla „nikde“. Okolo ní nebylo vůbec nic.
Čekala na paní D. a s ní čekali dva muži. Jeden stál opodál, byl spíše pasivní,
druhý byl u ní a neustále mluvil a chytal ji za paži. Vstupoval jí do cesty, když
chtěla odejít, a zdržoval ji pobuřujícím způsobem. Konečně se jí ho podařilo
zbavit. Spěchala na schůzku s paní D. Měly se setkat v nějaké kavárně v Teplicích. Zatím stála v Dubí, kousek od domu, kde bydlela paní D., a uvažovala
o tom, ze které zastávky pojede, aby ji neviděl její manžel. Bylo za deset minut
šest a již dávno měla být na místě. Najednou byla paní D. vedle ní a začaly si
povídat.
„Nikde“ znamená, že byla mezi časem a prostorem. To znamená, že
zemřela a čeká na paní D., že ji doprovodí do místa, které jí náleží. Byly
k sobě připoutané a tento slib si daly. Ukázalo se, že je připoutaná i k dvěma
mužům, na základě magických manipulací. Nyní zakouší to, co během života činila jiným. Je jí to velmi nepříjemné. Chce za paní D. Obě představují
bytosti, které chtěly mít o všem přehled, aby mohly ovlivňovat své bližní
tak, jak to bylo pro ně nejvýhodnější. Už si své manipulace a připoutanost
neuvědomovaly. Pokládaly je za přirozené. Proto jim jako první bylo ukázáno, jak jsou manipulace ostatním nepříjemné, a určitou dobu prožily na
vlastní kůži důsledky svých omylů a chyb. Když zemřela i paní D. a odešla
z kavárny, sešly se tak, jak si přály.
Najednou byly na jiné planetě. Byla to škola, kde se měli všichni učit, jak
se zbavit magických návyků. Bylo tam mnoho známých. Naše skupina, její
dcera V., pan T. R. a ještě mnoho jiných lidí. Obyvatelé jiné planety vypadali
jako pozemšťané. Bylo jich tam dost. Planeta byla přeplněná. Nikdo nebyl vězněm, každý mohl cestovat zpět na planetu Zemi, po které každý toužil. Přesto
měla paní R. tísnivý pocit. Jednou seděli všichni v obrovské jídelně. Mezi nimi
chodili obyvatelé této planety a ona nevěděla, zda jsou to vojáci či policie. Drželi
v ruce dlouhou tyč a tou se dotýkali pozemšťanů. Po tomto doteku byl každý
zmanipulován tak, že v podstatě neměl svobodnou vůli. Neomylně pozemšťany
poznali. Každý se toho dotyku bál. Paní R. přemýšlela, co s tím. Když se dotkli
tyčí její dcery, zůstala normální. Vzpomněla si, že při poslední návštěvě na
Zemi se její dcera dostala do kontaktu s hasiči a získala od nich imunitu vůči
142
síle tyčí. Paní R. proto chtěla ještě s některými znovu za hasiči zaletět. Už to
nestihli. Tyč je ochromila.
Toto místo by se dalo nazvat očistcem. Každý zde zakoušel to, co dával
pociťovat svým bližním. Tyč mohla ochromit pouze manipulanta, který
nebyl ochoten se zbavit svých magických manipulací. Hasiči pomohli očistit
se pouze její dceři V. Ona se vzdala manipulací, a proto byla vůči této tyči
imunní. V podstatě šlo o narušení podmíněného reflexu, který vede k manipulacím. Šlo tedy o léčbu. Až se zbaví manipulací, budou vůči tyči imunní.
Její dcera představuje ty bytosti, které pochopily a osvobodily se.
Najednou byla paní R. v nemocnici. Čisté to tam moc nebylo a bylo tam
dost temno. Někdo šel a táhnul za nohy bytost, která měla hrudník na „kaši“.
Dokonce byla rozdělena na několik cárů. Hlava vůbec nebyla vidět. Paní R.
věděla, že je to ona sama. Zřízenec hodil její zbytky do police a oznámil, že přijdou doktoři a budou to operovat. Když odešel, stála, dívala se na sebe a divila
se, jak může ještě žít. Šla za sestrou a ptala se jí, kdy přijdou doktoři, protože
v tomto stavu přece nemůže dlouho vydržet. Sestra jí polohlasitě sdělila, že má
být zticha, že doktoři nemají rádi, když je někdo „honí“.
Paní R. je mrtvá, ale neví o tom. Je připoutaná ke svému tělu a prožívá
s ním vše, co se s ním děje. Většinou ji nikdo nevnímá, jen sestra, která je
spiritistkou.
Najednou bylo po operaci. Byla někde venku v Teplicích a měla se na sebe
podívat, jak po operaci vypadá. Jedna sousedka jí nabídla, že ji odveze do
nemocnice autem. Souhlasila. Nemocnice byla na ulici 28. října. Tato ulice
je jednosměrná, ale sousedka jela klidně v protisměru. Jely starým autem,
které skákalo a prskalo, ale jelo. Sousedka nebyla moc dobrá řidička. Paní R.
ji upozorňovala na dopravní přestupky, ale ona se smála a mávala rukou,
že to nevadí. Za chvíli paní R. vystoupila a šla do recepce nemocnice. Tam jí
předali balík jejího oblečení. Všechno bylo bílé, čistě vyprané, a ona se divila,
že je to tak bílé a čisté, protože když to viděla předtím, bylo to tmavé a špinavé.
Recepční vyndala ještě jeden balík čistého oblečení a ptala se, jestli jí ještě něco
nepatří. Paní R. odmítla s tím, že jí opravdu nic z toho již nepatří. Pak se otevřely dveře a z operačního sálu vyšla sestřička a pozvala ji dovnitř, pokud se chce
na sebe podívat. Měla trochu strach, jestli to zvládne, poprosila Otce o pomoc
a vstoupila. Potkala dva odcházející doktory a děkovala jim, že ji nenechali
zemřít. Něco zamumlali a odešli. Přistoupila k operačnímu stolu a viděla se,
že je menší, drobnější a hrozně hubená. V místě břicha a střev měla spoustu
zašitých ran. I když byla pod narkózou, měla otevřené oči. Na hlavě jí zbývalo
jen pár kratších rozčepýřených vlasů. Když paní R. přistoupila ke stolu blíž,
viděla, že se i přes narkózu začíná hýbat. Otáčela hlavu k „sobě“, tedy k ní.
Paní R. si uvědomila, že musí mít hrozné bolesti, a zaplavily ji tíseň a smutek.
Byla otřesena. Na své oči, které se na ni dívaly plné smutku i odevzdání, bude
těžko zapomínat.
143
Operace je v podstatě pitva. Paní R. se mísí hmotný svět s duchovním,
protože je stále připoutaná. Stále má velké obavy o své hmotné tělo a bojí
se o ně. „Sousedka“ je podobně připoutaný duch, který ji v jejím snažení
podporuje. Snaží se ji zasvětit do zákonitostí paralelního světa připoutaných, ale ji to příliš nezajímá. V nemocnici se ztotožní se svou dcerou.
Obsadí ji. Sleduje jejíma očima přebírání věcí, které po ní zůstaly. Její šat
je čistý a bílý. Tak ji vnímá její dcera. Pro ni je v tuto chvíli tou nejčistší
a nejláskyplnější matkou. Jde s dcerou i na prosekturu a vnímá její pocity.
Před očima se jí znovu zjevuje její smrtelný zápas. Byl těžký. Byl to souboj
se smrtí, protože byla připoutaná.
Zápas paní R. je zápasem všech, které zde demonstruje.
O připoutanosti
Paní E. se ve své vizi ocitla ve starém Římě. Císař pořádá hry a v aréně
místo gladiátorů zápasí křesťané. Kolem je řada křížů a na nich jsou přibiti
lidé. Mezi zápasníky je i pan T. R. Nakonec zůstává v aréně sám. Dav šílí nadšením a žádá pro něho milost, ale on již nechce žít. Zápasí dál se lvem, který
ho nakonec roztrhá. V tom okamžiku vystoupí z pana T. bílá průsvitná silueta
s velkýma očima, která jí připomíná mimozemšťana. Ten vstoupí do jedné ženy,
která visí na kříži a umírá. Paní E. v ní poznává paní R. Z mrtvé ženy vystoupí
obě duchovní bytosti spojené v objetí a stoupají vzhůru.
Jde o závěr života, který ukazuje, jak pevné pouto může být mezi bytostmi, pokud si nedají svobodu. To, co paní E. pokládala za mimozemšťana,
je duchovní tělo pana T., které se v okamžiku smrti uvolňuje z hmotného
těla. Na základě připoutanosti je jeho duch přitažen ke hmotnému tělu
umírající paní R. Tak se stane, že prožívá i její umírání a smrt. Protože ve
svém utrpení vzývali Otce i Ježíše, šli za světlem Boží lásky. Kdyby tomu
tak nebylo, zůstali by poblíž svých hmotných těl a truchlili by nad nimi.
Kdyby byli nepřipoutaní, zjevil by se pan T. paní R. a spolu s anděly smrti
a zrození by ji uvítal na konci tunelu a společně by předstoupili před tvář
Boží. Byli by svobodní a zářili by pravou láskou.
Výlet
Ve vizi paní L. dne 27. 5. 2004 jela celá skupina na výlet autobusem směrem
na Hudcov. Již se stmívalo. Vystoupili jsme na zastávce a šli směrem k bílému koloseu, které bylo zatopené vodou. Pravděpodobně jsme byli na Barboře.
Slečna V. J. se svlékla a lehla si na schody kolosea v horní části. Byla pod vodou
a vypadala jako muž.
144
Dcera S. měla na starosti veřejné záchodky. Oblékla si bílé triko a měla
sukni z indické „fáčoviny“ v barvě medu až na zem. Na krku měla přívěšek,
který měnil podobu. Paní L. a já jsme tam spolu s dcerou chvíli pobyly, ale
potom jsme si balily své osobní věci. Mně to šlo velmi pomalu, a tak se stalo,
že nám ujel autobus, který stavěl přímo u kolosea. Musely jsme na zastávku,
která byla asi kilometr vzdálená. Šly jsme pouze my dvě.
Jde o vzpomínky na Atlantidu. Zde se vyrovnávala karma jejího lidu,
mezi kterým byl náboženský a ideově ekonomický svár. Při svých manipulacích zneužívali lidé živly, hlavně živel ohně a vody. Koloseum je zbytkem
jejich chrámu, kde se shromažďovali k náboženským obřadům a slavnostem. Protože se dali cestou pokání, obdrželi dar od Otce, aby mohli napravit
své omyly a chyby. Tam, kde se zjeví obraz kolosea, je živel vody požehnán
a voda je léčivá.
Paní S. zde pracuje v duchovní dimenzi jako atlantský anděl, ale i jako
svaté dítě Jantaru. Pomáhá s očistou živlů. Proto má její oblečení dvě barvy. Barvu čistoty a barvu Jantaru. Její měňavý přívěšek je odznakem této
hodnosti.
Slečna V. J. byla za éry Atlantidy mužem. V této době padla jako voják
a připoutala se k místu, kde se tak stalo. Je třeba, aby rozvolnila pouta,
osvobodila se a šla za světlem Boží lásky.
Paní L. a ty jste odešly na zastávku autobusu, protože opouštíte duchovní svět, abyste se reinkarnovaly ve hmotném světě tak, jak jste si to zvolily.
Balení zavazadel představuje volbu karmické zátěže. Tobě to trvalo déle,
protože jsi zvažovala únosné množství zátěže. Paní L. čekala, protože se
chtěla reinkarnovat s tebou. V nastávajícím životě bude starší než ty, protože byla dříve připravena. Pravděpodobně bude tvou babičkou, která bude
dohlížet na tvou duchovní výchovu.
Paní L. kupovala dárky k vánocům, ale pořád si nemohla nic vybrat.
Nakonec koupila dárek své neteři.
Paní L. je pověřena duchovním dozorem nad neteří, která žije jeden ze
svých nejtěžších životů. Slíbila jí duchovní podporu ve hmotném světě. Ta
se může naplnit pouze tehdy, pokud o ni bude požádáno.
Potom šla do cukrárny a sedla si venku, kde byly stolky pro dva. Objednala
si žloutkový řez, ale než ho stihla sníst, vyšla skupina z cukrárny a všichni šli
společně na schůzku na Valy.
Cukrárna představuje duchovní středisko, kde se nabízí duchovní strava. Zde je veškeré potřebné ponaučení pro ty, kteří chtějí pracovat fundovaně.
Paní L. byla na představení v Národním divadle. Před začátkem představení
přišel i pan prezident. Šla k němu a vyprávěla mu o učení lásky. Směla říci
pouze tři věty. Potom odešel. Jevil se jí o patnáct let starší než nyní. Paní L. mu
sdělila: „Cesta k Bohu je láska, láska je cesta k Bohu.“
145
Možná, že za patnáct let již i vládcové pochopí, že je třeba pracovat ve
jménu pravé lásky.
Práce skupiny
Dne 1. 6. 2004 ve vizi paní P. čeká v předsálí zbytek skupiny a uvnitř ošetřovny leží ona na lehátku. Paní L. je skloněná nad ní a přejíždí dlaněmi nad
jejím tělem. Je jí to příjemné. Když paní L. skončila, sdělila paní P., že nemá
v pořádku individuál. Položila jí dlaň na čelo. Paní P. cítila energii, která z její
dlaně vycházela. Bylo jí to také příjemné, ale myslí si, že to není úplně v pořádku, protože jí to připomínalo Reiki.
Reiki je pouze jedna z technik, kterou můžete též užít. Od vyznavačů
Reiki se lišíte v tom, že na sobě pracujete a očišťujete se, abyste nepřenesli
na pacienta špinavou energii. Pracujete pouze se souhlasem Božím. Také
léčíte dotykem, máte k dispozici laser i skener, včetně gama nože a jiných
vymožeností, které ještě lékaři ve hmotném světě ani neznají. Vrcholným
zásahem jsou duchovní operace, které se přes energetické tělo uskutečňují
i ve hmotě. Léčíte tedy myšlenkou, která je tvůrčí. Záleží na tom, jaké úrovně duchovní urozenosti léčitel dosáhl. Pokud neovládá vrcholové techniky
Stvořitelů světlých sfér, zastoupí vás či vedou lékaři – Stvořitelé světlých
sfér. Neměl by léčit ten, kdo neslyší souhlas Boží. Léčení milostí Boží nelze
prodávat, ani si nemůžete koupit duchovní postup.
Paní P. by si měla vyprosit karmické i magické vazby s paní L. a potom
i se skupinou. Jsou zde i individuální karmické vazby. Potom by mělo být
vše v pořádku. Je třeba kontrolovat i magický vliv. Stačí poprosit Otce
o vedení. Individuál představuje ego.
Bílí hadi
Ve vizi paní E. dne 1. 6. 2004 stojí naše skupina v hloučku před stolem, za
kterým je bílá osoba. Ta se najednou rozdělí v ženu a muže, kteří se ke skupině ze stran přibližují a za sebou táhnou bílou plachtu, kterou přikrývají černé
bytosti uprostřed s pietou. Když se muž se ženou dostanou do těsné blízkosti lidí
z naší skupiny, změní se ve dva bílé hady, kteří celou skupinu pohltí. V čele za
stolem je oslnivé světlo a nakonec zůstává jen zářivá „prázdnota“.
Jde o duchovní postup vaší skupiny spojený se závěrečnou očistou. Bílá
postava je duchovní vůdce skupiny. Nastává závěrečný akt zkoušky, kdy se
„padlí andělé“ vracejí tam, odkud pocházejí. Pro tento slavnostní okamžik
se duchovní vůdce rozdělí na mužský a ženský princip. Oba principy ve
své čistotě oddělují bytosti, které podlehly lákání magie a přijaly předsudky
146
o tom, že utrpení Ježíšovo každého vykoupí z jejich vin. Bílá plachta je
vyzařování, které oddělí temnou pietu se všemi falešnými předsudky. Zůstali
jen ti, kteří na sobě pracují a otevřeli své srdce pravé lásce.
Když je třídění u konce, mění se oba principy v zářivé hady, kteří na
základě rovnosti splývají s bytostmi, jež se vrátily do vesmírné jednoty lásky. Splývají s Otcem i Matkou, mužským i ženským principem Božství.
Jsou touto láskou posilováni, aby mohly spočinout v jejich náruči. V čele
se zjevuje Nejvyšší princip lásky a stvoření v podobě Duchovního slunce.
Všichni s ním splývají. Jsou ve středu nirvány, aby se posílili láskou a mohli
pokračovat tak, jak slíbili Otci, radě nejvyšších, vesmírné jednotě lásky a své
mateřské bytosti.
Vypůjčený byt
Paní P. je dne 2. 6. 2004 v Praze ve vypůjčeném bytě. Právě se zde malovalo, nábytek je ve středu místnosti. Je to jen pár kousků. V místnosti jsou nová
plastová okna. Její manžel je s ní, ale chce odejít. Starší dcera M. čeká na ulici.
Mladší dcera M. tu není vůbec. Přicházejí dvě ženy uklízečky a chtějí mýt okna.
Paní P. se diví, protože se jí zdají čistá.
Vypůjčený byt je její ideál čistoty nitra. Je zde málo věcí, a proto se
domnívá, že není k ničemu připoutaná. Má i nový pohled na věci světské
a duchovní, který představují nová okna, ale nevidí, že jí unikají podstatné
věci. Pro její touhu po dokonalosti se manžel chystá odejít z jejího nitra.
To neznamená, že by ji hmotně opustil, ale ona by k němu mohla ztratit srdečný vztah. (Nebude ho tam mít.) Jedna dcera je na ulici, tedy již
mimo její nitro. Druhá tam není vůbec. Nesplňují její ideál. Přicházejí na
pomoc její dvě třetiny ženského principu. Chtějí ji upozornit, že její pohled
a požadavky na členy rodiny nejsou přiměřené. Proto chtějí mýt okna. Je
třeba dovolit zbývající třetině ženského principu paní P., aby se rozhlédla
po těch, které miluje, a slevila ze svých nároků, aby se nedopustila stejné
chyby jako její matka. Aby si dovolila je milovat bez výhrad takové, jací jsou,
bez připoutanosti. Je třeba spálit šňůry připoutanosti k ideálu dokonalosti.
Stačí, když bude plnit zákony lásky, a její požadavky pak budou přiměřené
vůči všem i vůči sobě. Protože bude všemu lépe rozumět. Nic není ztraceno.
To jen její třetina ženského principu se ještě nezbavila požadavků svého
ega. To je již docela malinké, ale mohlo by vyrůst, kdyby nebyla ve střehu.
O tom pojednává následující skutečnost. Dvě třetiny ženského principu
jsou již svobodné.
Na setkání skupiny dne 3. 6. 2004 vedla paní P. prosby za odpuštění vůči
skupině a všem, ke kterým ji vázal pocit viny. Když vše skončilo, viděla, jak z ní
odchází její malá kopie o velikosti trpaslíka. Rozčiluje se a prská na ni. Když
147
se zeptala Otce, jak s touto bytostí naložit, byl jí podán průzračný velký meč.
Paní P. bytost probodla a vše zmizelo.
Gratulujeme. Paní P. osvobodila svou poslední třetinu ženského principu a zabila své ego. Zvítězila sama nad sebou.
Když vedla prosby za očistu učení lásky, viděla, že se rozpadl kamenný
most, který stál vedle velké špinavé řeky. Vše se zbortilo, řeka zprůzračněla,
krajina se prozářila. Přes řeku vedl dřevěný most zavěšený na lanech. Nebylo
vidět, kam most vede. Při každém kroku se pokládaly nové klády a most byl
před námi doslova tvořen. Jak procházela naše skupina, vznikaly za námi
zástupy lidí a následovaly nás.
Nefunkční kamenný most představuje víru těch, kteří podlehli předsudkům tzv. „prostředníků“, kteří tlumočili učení lásky a zkreslovali je, aby
upevnili svou moc nad lidmi. Když pochopíte pravou podstatu učení lásky,
tento falešný most, který vás má zavést do nebe, se zhroutí. Jakmile procítíte
pravou lásku, vše se okolo vás pročistí a rozzáří. Toto světlo vás vede.
Láska je mostem, který vás vede za Nejvyšším principem lásky a stvoření. Není to cesta jednoduchá ani snadná, ale teplo Boží lásky vás bezpečně
vede. Nejprve kráčíte nejistě, ale láska, která vás posiluje, zpevňuje vaši
cestu před vámi i za vámi, a tak vás mohou bezpečně následovat všichni,
kteří touží po pravdě a lásce. Je to ukázka budoucnosti lidstva této planety,
protože cesta k Bohu je láska. Až lidstvo přejde tento most, bude se planeta
Země nazývat Hvězdou míru. Zlatý věk lidstva bude vrcholit.
Pozemek
Pan F. ve své vizi dne 5. 6. 2004 bydlí s rodinou někde, kde se jim vůbec
nelíbí. Na úřadě jim nabídli pozemek, kde by si mohli postavit nový dům. Oni
však nechtěli, až se nakonec nechali přemluvit, když jim obec slíbila, že pozemek dostanou zadarmo. Stačilo, že si přijedou na úřad pro doklady. Když to
pan F. vyřizoval, jezdil ve staré otevřené multikáře bez kabiny. Na korbě ležely
dva batohy. Jeden byl jeho a druhý manželky Z. Ještě s sebou měli maznice
s vazelínou. Projížděli náměstím, které mělo na konci dvě ulice. Vlevo, v první
ulici, sídlil úřad. Ulice byla poměrně široká, ale byl tam zákaz vjezdu. Všichni
ho ignorovali. Ulice vpravo byla úzká a tmavá. Nikdo tam nejezdil.
Když je zavolali, že si mají vyzvednout papíry, jel sám. Nad sebou měl plechový přístřešek a na korbě opět oba tytéž batohy. Na přístřešku se opět volně
válela stará maznice. Měl obavy, aby nespadla. Když přijížděl k úřadu, uviděl
stát před zákazem vjezdu na kraji levé ulice řetěz dětí. Zastavil a ptal se, co
tam dělají. Co to má znamenat? Ostatní řidiči mu říkali, že si z toho nemá
nic dělat, že si jen chtějí vydělat nějaké peníze. Pan F. raději zaparkoval, vzal
oba batohy na ramena a vešel do úřadu. Přišel za ním úředník a sdělil mu, že
148
ten pozemek, co jim nabízeli, již někdo koupil. Tak se rozhodl, že budou určitě
stavět podle svých představ a seženou si jiný pozemek.
Manželé N. žili v místech, kde se jim nelíbilo. Bylo to místo, kde pracovali na svých společných omylech a chybách. Úřad zde představuje pána
karmy, který jim nabídne jiné místo, ale opět by museli pracovat na nápravě
svých omylů a chyb. Měli by však tu výhodu, že jejich nitro bude takové,
jak budou pracovat na sobě samých. To představuje stavba domu. Pan F.
nejprve odmítne, ale pak pochopí a tuto milost přijme. Život jeho a rodiny
je těžký a náročný. To znázorňuje opět multikára bez pořádné kabiny. Na
ní veze svou karmickou zátěž, kterou představují batohy. Domnívá se, že
nese i karmu své manželky, ale to je omyl. Je to samostatná karmická zátěž
vůči manželce. Maznice představuje jedinou pomoc, kterou může využít,
aby životní jízda byla snadnější a hladší.
Jedná se o první život po revoluci v Rusku. Děti, které ho čekají na konci
náměstí v ulici vlevo, jsou všechny bytosti, které zmanipuloval a ovládl jako
duchovní vůdce revoluce. „Chtějí si vydělat“, to znamená, že požadují splacení karmického dluhu vůči nim. Proto ani na úřadě nepochodí. Bylo mu
ukázáno, že ještě musí pracovat tam, kam ho jeho karmický scénář zavál,
jedině tak si postaví svůj dům podle své touhy. To znamená, že musí pracovat na svém srdci, aby mu bylo jeho nitro azylem. Teprve potom dostane
pozemek na stavbu nového domu. Teprve potom má tento dar smysl. Jinak
by se mu opět v jeho domě na vymezeném pozemku nelíbilo.
Zkušenosti z Orionu
Paní P. se dne 7. 6. 2004 ve své vizi prochází s naší skupinou mezi zvláštními budovami, městy i místy. Vede je paní L. Během cesty plní různé úkoly
a potom pokračují dále. K paní L. se sbíhají všechny názory jednotlivců, poznatky i podněty. Ona je vyhodnocuje, zvažuje a shrnuje. Potom určí směr a pořadí
jednotlivých úkolů.
Jednou skupina pod jejím vedením vystoupila na vysoký kopec, kde měli
plnit určitý úkol. Paní L. však rozhodla, že situace ještě není zralá. Museli se
vrátit a nejprve splnit jiný úkol na jiném místě, než se vrátí na místo, které
právě opustili.
Cestou potkávali zvláštní bytosti. Vypadaly úplně jinak než oni. Z některých
měli strach a nepříjemný pocit. Bytosti se těžce pohybovaly. Chvílemi se jakoby
ztrácely a znovu objevovaly. Některé z nich je následovaly. Byly však odlišné.
Pro paní P. byly fyzicky ošklivé, ale vyzařovala z nich láska, mír, pokora i podpora pro práci skupiny. Došlo jí, že jsou to naši přátelé, kteří jsou mírumilovní
a mají nás rádi. Když se probudila, plakala dojetím.
Jde o práci Stvořitelů v pásmu souhvězdí Orionu. Paní L. je jejich vedou149
cím pracovníkem. Pracuje zde mnoho odborníků z různých planet. Ve vizi
je zachycena éra klidu, kdy ještě nedošlo k názorovému rozdělení Stvořitelů.
První náznak budoucích problémů se však již projevuje ve vnímání jednotlivců paní P. Vibrace pracovníků z jiných skupin se začínají měnit na
základě myšlení a cítění. To se projevilo u paní P. v určitém odporu a pocitu
nejistoty vůči některým bytostem. Později k tomu dochází i ve vaší skupině.
Blíží se zkouška lásky, která se nazývá „Pád andělů“.
Tašky
Paní Z. ve své vizi dne 8. 6. 2004 bydlí s rodinou v jednopatrovém domečku
na novém pozemku. Ještě stále domeček není podle představ rodiny. Po částech
ho všichni přestavují. Nábytek z prvního patra je v kuchyni. Na kamnech jsou
dvě tašky. Ačkoli je paní Z. viděla, strčila do kamen staré noviny a zapálila
je. Právě když do domku vstupuje její sestřenice s manželem, zjistí, že tašky se
vespod mírně připálily. Teprve nyní jí došlo, že zavazadla jsou jejich. Omlouvá
se jim a vymlouvá se, že netušila, že by těch pár papírků mohlo vyvolat takový
žár. Její manžel F. stojí na schodech a tváří se: „No, to jsi celá ty.“ Nic však
neříká. Oba hosté jdou okamžitě do pokoje a lehají si do manželských postelí,
protože jsou po cestě moc unavení.
Celá rodina pracuje na svém „domečku“. Je to trochu chaotické, a tak
se tašky ohlášené návštěvy ocitly na kamnech. To se paní Z. vůbec nelíbilo. Protože taška nemá na kamnech co dělat, klidně v nich podpálí oheň.
Vypovídá to o setrvačnosti magického myšlení a manipulacích. Je to způsob, jak prosadit svou vůli. Pod zdánlivou pasivitou je ocelová vůle mága
s jeho manipulacemi. Jejímu manželovi je trapně, ale nesnaží se napravit
dojem, který tato malá mrzutost způsobila. Sestřenice s manželem jsou
jejich učitelé. Zkouška se bude opakovat.
Návštěva
Paní I. M. dne 10. 6. 2004 prochází ve vizi zpustošeným místem. Všude
kolem je zmatek, opodál je vidět odjíždějící tank, který po sobě zanechává hluboké koleje. Zem je rozrytá, všude jsou nánosy zeminy. Někdo v bílém plášti ji
upozorňuje, že by měla jít dál, aby se nedostala pod přijíždějící buldozer. Paní I.
tedy směřuje k nejbližší vyvýšenině, která je opodál.
Je dobojováno. Mágové propadli svému osudu a vyklízejí pozice. Země
je poznamenaná zápasem a pracovní čety ze světlých sfér se snaží „uklidit“,
zahladit stopy po válce. Paní I. jen stojí a nic nedělá. Spíše překáží. Trochu
lituje moci a vlivu magie a přemýšlí, co vytěžit z nové situace. Anděl ji upo150
zorňuje na nebezpečí, které jí hrozí, odklízí se totiž vše magické. Pokud je
vyladěna na tyto vibrace, mohla by být „odklizena“, protože nic magického
zde již nemá co dělat. Proto se vše uklízí, aby nic magického v této sféře
a dimenzi nemohlo uplatňovat svůj vliv a působnost. Je to i šance pro ni,
aby se očistila a přiložila ruku k dílu tak, jak slíbila. Aby si jen nehrála na
pomocníka. To však neudělá. Raději vystoupí na kopec, aby dobře viděla
a nic se jí nestalo. Tento kopec jí dopřál pouze oddychový čas. Pokud od
magie neodstoupí, bude odvedena.
Je to varování pro všechny bytosti, které paní I. představuje. Varování
patří všem, kteří jsou zdánlivě velice pilní, ale pracují jen „naoko“ nebo jen
na tom, co se jim hodí. Patří sem i lenoši, kteří oddalují svou očistu stále dál
a dál a namlouvají si, že není co očišťovat. Pochlebují svému egu a podléhají
iluzím o sobě, které jim našeptávají jejich pokušitelé.
Paní I. vystupuje po schodišti nahoru. Cestou potká populární zpěvačku
paní Z. s malým chlapcem. Začne se chlapečkovi vlichocovat, ale oni si jí
nevšímají a rychle sestupují dál po schodech.
Konečně vstoupí do pokoje. Paní P. jí nabízí, že může zůstat u ní
i s manželem, jak dlouho bude chtít. Tráví spolu nějaký čas a potom jí
paní P. ukáže pohlednici, kterou dostala od bratra paní I. Na pohledu byl
hrad s bílou květinou. Paní P. z něho měla velkou radost. Paní I. přišlo líto,
že ji nikdy takto nepotěšila. Domlouvají se, že je čas, aby paní I. s manželem
již odešla. Přistupuje k manželské posteli, na které leží tmavě lesklý a tenký
přehoz. Na něm leží fotoaparáty. Vzala ten svůj, vypnula ho a dala do pouzdra, aby si ho vzala s sebou. Potom šla do koupelny a najednou držela v ruce
kartáček na zuby.
Cesta vzhůru představuje domnělý postup na cestě magie. Populární
žena s malým chlapcem představuje umělce, kteří citlivě vnímají, že tato
cesta jim nenáleží, proto tak pospíchají. Žena představuje pokročilou starou
duši a chlapec představuje mladou duši mužského principu, který se nechá
vést zkušenější bytostí. Paní I. má zástupnou roli za poměrně znalého mága
ženského principu. Proto se ještě snaží „zachránit“ chlapce před učením
lásky. Chce, aby zůstal věrný magii. Paní I. s manželem je v místě, kde byt
paní P. představuje školu. Zde se učí vnímat ostatní bytosti jako sobě rovné.
Toto vnímání je silně narušeno u každého mága, protože mág dává většinou
přednost sobě. Je vidět, že dělá pokroky, a tak nastane čas, kdy změní školu,
která ji bezprostředně připraví na další reinkarnaci.
Paní I. je se skupinkou děvčat v nějaké budově. Paní L. je jejich vychovatelkou. Tráví spolu poměrně dost času. Jdou na procházku, ale některá děvčata
jsou dosti hlučná, až se diví, jak to paní L. může zvládat. Ta přistupuje k autům,
která jsou zaparkovaná hned u budovy jejich domova. Parkoviště je malé a je
z jedné strany oplocené. Za plotem je strmý svah. Paní L. dává pod stěrače
lístečky. Paní I. chce pomoci a ptá se jí, proč je tam dává. Proč by tu ta auta
151
nemohla parkovat? Paní L. pokračuje v práci a odpovídá, že toto parkoviště je
pouze pro auta se speciálním povolením.
Jde o školku mágů, kteří nejsou příliš zralí. Podléhají emocím a neradi
se podřizují. Ty paní L. připravuje na život ve hmotě. S těmi nejohroženějšími se reinkarnuje, aby jim byly poskytnuty všechny šance a oni se mohli
napravit. To jsou ta speciální auta na parkovišti. Reinkarnuje se většinou
s těmi, kteří opakovaně selhávají a dopouštějí se závažných chyb proti zákonům lásky. Je to jedna z jejich posledních šancí.
Narkomani
Ve své vizi dne 14. 6. 2004 se paní L. ocitla v Praze na Václavském náměstí.
V pasáži Alfa bylo mnoho narkomanů a dealerů. Stěny byly bílé a na konci
průchodu byly tři černé vchody. Hledala cukrárnu, do které chodila s rodiči
jako malá holka. Cukrárna však již neexistovala. Najednou se ocitla uvnitř
vysokého domu a šla po schodech vzhůru. Cestou viděla, že je na chodbě i v jednotlivých místnostech mnoho „feťáků“. Někteří byli agresivní a ohrožovali ji
injekcí. Nikdo se jí však nedotkl. V poslední místnosti byl její známý pan J. K.,
který vyskočil z okna. Paní L. začala sestupovat po schodech dolů. Narkomanů
již bylo méně.
V prvním patře konečně našla cukrárnu, ale její výrobky byly nevzhledné
a nechutné. Východ z cukrárny vedl ven a tam bylo vidět rozbrázděnou zemi.
V prvním patře bydlela stará paní se svým šestiletým vnukem. Strašně se
báli narkomanů. V přízemí byl poslední závislý. Choval se slušně a byl oblečen
do žlutého trička. V tu chvíli paní L. zjistila, že nahoře zapomněla pantofle.
Nechtělo se jí pro ně vracet a vše podstupovat znovu. Narkoman jí nabízel jiné
pantofle, ale ona zjistila, že jsou jí malé, a tak vyšla z domu bosa.
Praha představuje svět, který paní L. připadá drsný a zkažený. Hledá
cukrárnu, která je symbolem bezstarostného dětství, kdy zodpovědnost
ležela na rodičích a ona si užívala sladkých darů života. Tuto „cukrárnu“
hledají všichni, než pochopí a převezmou zodpovědnost za svůj život do
vlastních rukou. Hledání nezralých bytostí vede do temných sfér různých
závislostí a připoutaností. Zralí lidé se obrátí do svého nitra. Tam hledají
odpověď. Narkomani jsou věční hledači štěstí bez odpovědnosti. Chtějí
zapomenout na vše, co jim připomíná tvrdou realitu. Ti se obyčejně dají na
cestu závislosti jedním z temných vstupů, které vedou do pekla chtivosti,
závislosti a iluzí. To jsou ty černé vstupy na konci chodby. Chtějí uniknout
před odpovědností a je jim jedno, že se ničí. Je to jedna z cest mágů, protože
jiným způsobem nedokážou získat vhled do paralelních světů.
Paní L. vstupuje do svého nitra a volí cestu pravého poznání a sebezdokonalování. Stoupá vzhůru v takovém tempu, s jakým pracuje na sobě
152
samé. Její pohled na svět je odrazem snahy být objektivní. V tomto poznání ji nemůže nikdo ohrozit, ani ostatní závislí. Její známý, který spáchal
sebevraždu, je představitelem určitého typu závislých, kteří utíkají od zodpovědnosti a berou si život, když není vše tak, jak si přejí oni. Paní L. se
vrací, aby zkontrolovala, jaké jsou dary, po kterých se jí stýská. Proto znovu
sestupuje do hlubin svého dětství a konečně nachází „cukrárnu“, kde byla
tak spokojená. Vidí však, že to byla iluze nezralé bytosti. Nyní vidí skutečnou hodnotu darů života připoutaných. Je to závislost, nesvoboda, otroctví.
Tyto produkty pro ni ztratily svou přitažlivost. Již se nevrací a vychází ven
ze svého nitra do skutečného života.Vidí, že i zem je rozrytá závislostí a připoutaností ostatních bytostí. Slušný narkoman představuje zralejší bytost,
která se snaží osvobodit od svých pout. Nabízí jí ochranu v podobě pantoflí,
ale ani tato ochrana už jí nenáleží, proto ji odmítá. Vykročí do nového
života očištěná a svobodná. Přijala svou odpovědnost a je naplněná pravou
láskou bez připoutanosti. Tato láska ji chrání nejlépe.
Mobilizace mágů
Ve vizi paní I. M. dne 16. 6. 2004 je vyhlášena mobilizace. Je třeba si
vzít s sebou jen to nejpotřebnější oblečení. Mezi různými věcmi vytahuje ze
spodní části skříně lehké šaty, které jsou skoro průsvitné. Má je v různých barvách, zelené, modré, růžové i žluté. Ptá se rodičů, do čeho má tyto věci zabalit.
Ukážou jí kufr a paní I. balí. Naplní kufr až po okraj.
Jde pěšky vzhůru po asfaltové silnici. Vtom se ze svahu řítí velká bílá cisterna. Provedla náročný manévr. Vděčně se na řidiče usmála, že manévr zvládnul.
Nasedne s manželem do svého auta a jedou za cisternou ze svahu dolů. Přijeli
do penzionu, kde byli lidé převážně staršího věku. Seděli na verandě, dívali
se na přírodu a přemýšleli. Paní I. nevěděla, zda mají zůstat či jet dál. Byl
jim přidělen pokoj s manželskou postelí. Postel měla světle béžovou přikrývku
s malými hnědými kytičkami. U jedné strany postele stál tmavý pult s těžkými
tmavými závěsy červené a hnědé barvy. Nechápala, k čemu pult slouží. Na zemi
u něho byly rozházené kazety. Podívala se, co je na nich napsáno, a vrátila je
zpět.
Do pokoje vstoupila jejich vedoucí zájezdu. Dala jim instrukce na zítřek.
Když domluvila, ptala se jí paní I., kolik mají zaplatit, protože neplatili předem.
Vedoucí přistoupila k tabulce na zdi a ukázala jí, že za pokoj zaplatí 550 Kč.
Vtom si uvědomila, že bude platit dalších 500 Kč za jídlo. Vedoucí ji ještě
informovala, že to má zaplatit na recepci a přiložit k tomu „zahraniční flašku“,
ne domácí. Paní I. začala přemýšlet, kde v této době sežene zahraniční flašku.
Chtěla se zeptat vedoucí, ale ta již spěchala dál. Paní I. si uvědomila, že má asi
moc práce. Podívala se ven z okna a zjistila, že začalo mírně sněžit.
153
Mágové svolávají všechny bytosti, které se s nimi zapletly, k závěrečnému souboji o tuto planetu. Paní I. to nebere příliš vážně a bere vše spíš jako
zajímavou hru. Do svého zavazadla podle rady rodičů balí samé nepotřebné
věci. Trochu švindluje. Nejdřív neví, kde má kufr, potom balí jen lehoučké, zdánlivě něžné šaty, ale ve skutečnosti mají tyto šaty docela velkou
váhu. Zatím své zavazadlo unese. Nese ho sama a jde správným směrem.
Najednou je ohrožena cisternou, která představuje zdroj poznání bílé magie. Tento zdroj obsahuje již pravdy, které upozorňují na určitá nebezpečí magických manipulací a praktik. Je vděčná za upozornění, ale mnoho
nepochopí, trochu se bojí a raději se svým manželem nastoupí cestu do
temných sfér magie.
Cítí, že něco není v pořádku. Penzion vede lidi, kteří se zde rozhodli
zůstat, k úplné pasivitě. Přesto oba zůstávají. Vše v pokoji je těžké a poměrně temné. Je to stav jejich nitra. I oni pociťují tíži magických manipulací,
která se jim vrací. Hnědá barva představuje ctižádost mágů, stejně jako
materiál závěsů na jejich pultu. Kazety mají svou nahrávkou ovlivnit jejich
myšlení a cítění, aby přestali pochybovat.
Vedoucí, která vše řídí, je zástupcem velmistra. Dává pokyny pro zítřejší
souboj a teprve na přímou otázku vysvětlí, kolik za tu čest být s nimi a bojovat po jejich boku zaplatí. Když se čísla zpracují, vychází jejich součet na
15, to je číslo 6, které je součástí čísla Bestie 666. Výpočet: 550 = 10, 1 + 0
= 1, 500 = 5, 1 + 5 = 6. Šestka je součástí trojjedinosti principu Bestie. Volba
je tedy velmi vážná. Zahraniční flaška představuje čistotu vnitřního zdroje,
který ji dosud vedl. To znamená, že je požadováno, aby se cele oddala magii.
Jen tak jim v jejich souboji o tuto planetu může být platným pomocníkem.
Je to typické pro mágy. Požadují vše, ale neposkytují nic.
Vize upozorňuje na pouta, která je třeba s magií rozvolnit. Upozorňuje
na to, že pokud se neosvobodí, bude nenápadně svedena na inverzní cestu
duchovně mrtvých a bude s nimi tančit jejich tanec smrti. Sníh představuje
zmrzlé království bez citu lásky.
Pokušení
Dne 16. 6. 2004 ve vizi paní R. ji s paní D. a jejím manželem nějaký muž
pozval k němu do domu na návštěvu. Vše jim ukazoval a potom pozval paní R.
do vedlejší místnosti s tím, že pro ni něco má. Tam ji začal objímat a dožadoval
se sexu. Nebylo jí to nepříjemné, ale uvědomovala si, že vedle jsou její přátelé
a budou vše slyšet. Muž ji přemlouval, že to nevadí, ale ona odmítala a trvala
na svém, že by to bylo trapné. Muž ji tedy se smíchem pustil. Zdálo se jí, že
se šklebí a smích je falešný. Dodatečně si uvědomila, že na sebe bere podobu
dalajlámy, a měla pocit, že ji chtěl podvést.
154
Muž, který se pokoušel o paní R. i paní D. a jejího manžela, byl pokušitel. Když nechtěla podlehnout jeho svodům, pokoušel se alespoň o to, aby
litovala, jakou osobnost odmítla. Měla to být jeho pomsta. Naštěstí pochopila, že je zde něco falešného. Byl to skutečně pan J. O. Tímto způsobem pod
různými záminkami vykořisťoval ty, o které usiloval z různých důvodů.
V další vizi dne 17. 6. 2004 paní R. sháněla s panem T. R. peníze na letní
tábor. Chybělo jim ještě dvacet korun. Šli za matkou paní L., ale ta byla matkou paní D. Když ji prosili o půjčku, zaváhala, a tak jí namluvili, že paní D.
jede též. Dvacetikorunu tedy dostali. Byli rádi a odcházeli. Najednou se paní R.
zarazila a povídá, že vlastně lhali a to není fér. Měla strach, že vše vyjde najevo.
Stačí, když se zeptá paní D. Co na to odpověděl pan T., neví.
Celá situace je symbolem snahy o magické manipulace, která vyplývá
z různých připoutaností. Například k pohodlnému a bezstarostnému životu,
k penězům, které to umožňují, a podobně. Svědčí to o určité lehkomyslnosti. Ani je nenapadne možnost, že by se na tábor nejelo, když peníze nestačí.
Zde, v této vizi, personifikují oba všechny lehkomyslníky. Jejich ženský princip ještě není zkažený sobectvím, protože se v něm ozvaly výčitky svědomí.
Mužský princip je závislý a v podstatě mu situace asi vyhovuje, protože
nekladl odpor, když ženský princip podvodně získal peníze.
Paní R. je oblečená jako motorkářka. Má černé kožené kalhoty, černé
tričko s nápisem Jack Danielo a na krku černý šátek cípem dopředu. Stála na
rohu Masarykovy ulice u bývalé „Švadlenky“. Měla tam být, ale neměla nic na
práci. Pozorovala lidi, kteří procházeli okolo, a moc se nebavila. Nakonec to
nevydržela a šla dolů. Tam našla motorkáře, který na nějakém dvoře spravoval
motorku. Měl delší vlasy a plnovous. Ptal se jí, co se děje. Zhoupla se na zábradlí, u kterého stál, a docela nešťastně zvolala: „Když já se tak nudím!“ On se na
ni moc hezky usmál a pohladil ji. Ani jeden z nich neměl motorku.
Paní R. se zacvičuje se svým mužským principem na post temného
anděla. Zatím má pouze pozorovat lidi a brát si ponaučení z jejich omylů
a chyb. Měla by tipovat kandidáty pro smlouvu s temnými anděly. To ji však
neuspokojuje, chtěla by se bavit. Zapomene na svůj úkol i odpovědnost a jde
za zábavou. Potká svůj mužský princip. Zdá se, že je pokročilejší, protože
spravuje motorku. Je to součást výcviku a zřejmě mu bude brzy přidělena.
Dá se s ní do řeči a snaží se ji povzbudit.
Paní R. sedí na půdě domu, ve kterém nyní bydlí. Půda byla vysoká, prostorná a prázdná. Bylo tam však šedivo a prach. Seděla na malém gauči, nohu
přes nohu a nervózně kouřila. V duchu si říkala, že to musí honem dokouřit,
než přijde pan T. R., aby ji neviděl. Najednou si uvědomila plný dosah toho,
že kouří. Říkala si, že je to pěkný průšvih, že jí to nenáleží. Docela se lekla,
když si uvědomila, že takto na sebe může přitáhnout obsazení, které pak bude
muset vyprošovat. Nemuselo by se jí to také podařit. A mohla by tím ohrozit
i ostatní členy své rodiny.
155
Paní R. byla pilná a zbavila se všech připoutaností, které pochopila, proto byla půda prázdná. Nepodívala se však do svého nitra a třinácté komnaty.
Proto je nervózní a tajně kouří. To vyjadřuje její postoj. Jsou věci, které
zatím není schopna sdělit, ani se na ně objektivně podívat. Tuší, že se bude
muset vzdát i zbytku závislostí a pout připoutaností. Půda je sice prázdná,
ale je i zaprášená. Bude muset gruntovat. Ve svém nitru i v duši, všude. Pak
se jí teprve uleví a bude v klidu a míru. Bude svobodná a bude vědět, že se
věci životních zkoušek odvíjejí tak, jak ona o nich rozhodne.
Výměna duchovních vůdců
Dne 17. 6. 2004 jsme na zasedání skupiny a dokončujeme očistu. Vtom se
zjevil kámen ve tvaru kletby se třemi otvory. Těmito otvory s hukotem vál vítr.
Během proseb se otvory zvětšovaly, protože van věků odnášel uvolněnou drť
kamene i s pískem. Nakonec se kámen rozpadl a zmizel. Vedli jsme prosby za
vládce i poddané, za mrtvé i živé.
Pan F. uviděl těhotnou madonu v zeleném rouchu. Nebyla to však madona,
ale pramáti Eva, jak se později ukázalo. Objevila se magická vazba připoutanosti mezi manžely N., která vedla ke slečně V. J. Zlatý prsten představoval
okruh magického vlivu jejich připoutanosti. Pochopila jsem, že vyprošujeme
matriarchát. Během vedení proseb se otevřelo lůno madony a vystupovaly
z něho dva proudy lidí. Mužský a ženský princip. Proudy se mísily a postupovaly stále dál. Slečna V. byla touto matkou lidstva, kterou nazýváme Evou.
Najednou přistoupila k představitelce Evy temná postava ženy, ve které jsme
poznali paní D. Sehnula se k rodičce a uchvacovala její děti a doslova je rvala
z jejího života. Paní D. zde představovala temnou Lilith.
Vtom se objevil velký temný úpis, který shořel přesně do poloviny. Pochopili
jsme, že éra matriarchátu i se ženským principem je osvobozena od magie a očištěna. Z každé strany byly dva temné blesky. To znamená, že byl ovládán mužský
i ženský princip. Začali jsme stejným způsobem očišťovat éru patriarchátu.
Během vedení proseb se nám ukázala poprava jednadvaceti pánů. Zahlédli jsme
jich však pouze dvanáct. Když jsme vedli prosby za vládce a poddané této éry,
zjevila se čísla na ciferníku. Ciferník nebylo vidět, ale v prostoru visely číslice 12,
3, 6 a 9. Jednalo se o vývojově důležitou etapu vlády patriarchátu a byly nám
ukázány bytosti, které sehrály klíčovou roli v dějinách lidstva. Nad dvanáctkou
se objevila anglická královna Alžběta I. Byla nejvlivnějším panovníkem a byla
nejpokrokovější. Jejím protipólem či antipodem byl představitel nacistů, měl
číslo šest a ovládala ho Bestie. Potom následovali filosofové a vzdělanci. Největší
vliv měl Cassanova s číslem tři, který byl volnomyšlenkářský, vzdělaný a nepodléhal předsudkům. Jeho protipólem byl Savonarola, měl číslo devět a byl fanatický a netolerantní. Byl popraven a bytost s číslem šest spáchala sebevraždu.
156
Alžběta a Cassanova zemřeli přirozenou smrtí. Byl to odraz manipulací Lilith,
která brala Evě děti a učila je magii. Po celý čas obou údobí šlo o zápas mezi
dobrem a zlem. Vývoj lidstva se ubíral cestou protikladů. Velký úpis představuje
všechny pakty, které lidstvo uzavřelo s temnými silami magie. Jakmile jsme vše,
co nám Otec dovolil, vyprosili, shořela i druhá polovina úpisu. Byla očištěna
i éra patriarchátu. Zbyl jen popel, který byl zajištěn a eliminován.
Objevilo se pero, které samo psalo na bílou nepopsanou tabuli. V nové éře
budeme začínat bez karmické zátěže předsudků. Budeme psát historii pravé
lásky. Z pera vycházela duhová záře, která vytvořila vír. Tento duhový vír, který
představuje energii Nejvyššího principu lásky a stvoření, nám ukázal, že nejprve
musela být očištěna minulost a teprve potom se mohla tvořit budoucnost naplněná láskou. Duhový vír se točil nejprve vlevo, potom vpravo.
Reakce očisty probíhala na všech úrovních. Objevila se liška, která vždy
čekala opodál a sledovala nás. Již nebyla rudá, ale bílozrzavá. I ona byla očištěna. Potom se objevil hravý delfín. Vize naznačuje, že očistou dojdeme ke smíření
všech druhů a budeme v harmonii s veškerým stvořením, tedy i s přírodou.
Pramatka Eva splynula s očištěnou Lilith. Klečí před bílým křížem a modlí se. Během její modlitby vystupuje ze země čistá voda. Její hladina stoupá
a očišťuje ji. Již to není Eva – matka lidstva, ani Lilith – pokušitelka, ale je to
Matka Země. Matka všeho živého na této planetě.
Předstupují dva zářivě bílí jednorožci. Jsou symbolem čisté lásky a harmonie mužského i ženského principu. Objevuje se jelen a laň. Začínají vytvářet
řady a představují duchovní podstatu lidstva a všeho živého na této planetě.
Záře z jednorožců prostupuje všechny bytosti.
Jsme upozorněni, že někteří z nás vlastní zvláštní „hodinky“, které nám
umožňují cestování ve vymezeném časoprostoru. Odevzdáváme toto zařízení
se souhlasem Božím oběma radám, Otci i Jitřnímu andělovi. Teprve nyní jsme
pochopili, že nastal čas našeho duchovního postupu. Nastane slavnostní výměna
duchovních vůdců. Nové zařízení, které nám umožní cestovat v časoprostoru, si
budeme muset teprve vysloužit. Několik z nás ještě musí pracovat pod vedením
svých dosavadních vůdců, protože se opozdili.
Zazněly slavnostní fanfáry a naši duchovní vůdcové vytvářejí špalír. Mají
bílé řízy. Nejprve se loučíme s dosavadními duchovními vůdci a dojatě jim
děkujeme za vše, co pro nás učinili. Děkujeme jim za trpělivost, kterou s námi
měli. Cítíme lehký smutek a stesk, protože nám byli věrnými a spolehlivými
průvodci, ale současně cítíme jejich lásku a hrdost, že nás dobře připravili
a mohou nás předat dalším duchovním mistrům. Jsme dojati a slibujeme, že
se budeme snažit dělat jim čest. Poklekáme na znamení úcty a s láskou je
nám požehnáno.
Obracíme se k novým duchovním mistrům. Jejich bílá roucha září a jejich
hlavy mají světle oranžovou záři, ve které vidíme jejich specializaci. Ten, u kterého vidím město, je specialistou na učení lásky Nejvyššího principu lásky
157
a stvoření. Ve městě poznávám chrámový areál Bílého Kuželu. Věž představuje
vrcholnou instituci pro šíření láskyplné energie, její ovládání a tvorbu. Orloj
pravděpodobně představuje pohyb v časoprostoru a tvorbu se souhlasem Božím.
I oni se rozestoupili a vytvořili špalír. Poznávám v nich Stvořitele, kteří zůstali
věrni zákonům lásky. Padneme si do náruče, splývám s nimi a jsem šťastná.
Místo třetího oka mi září energie, která vytváří hvězdu, když je v klidu. Při
tvorbě má různé zaměření. I moji přátelé jsou uvítáni s láskou.
Děkujeme!
Duchovní slavnost na Bílém Kuželu je zahájena. Čeká nás nádherná, ale
i náročná práce pod vedením láskyplných Stvořitelů.
Ubytování
Ve vizi paní L. dne 20. 6. 2004 jsme měli setkání všech skupin. Mnoho
lidí paní L. neznala. Všechny ženy spaly v jedné veliké místnosti. Jenom paní
R. R. neměla svoji postel. Spala s jednou dlouhovlasou černovláskou na jedné
posteli, ta ji stále skopávala a shazovala z postele dolů. Paní L. jí bylo líto.
Nejprve uvažovala, že ji vezme k sobě, ale pak si řekla, že se skočí zeptat na
recepci, proč nemá paní R. vlastní postel. Vzala seznam lidí a šla s ní na recepci.
Celá stavba byla do čtverce. (Podobně jako klášterní chodba v Oseku.) Střed
byl prosklený a zde byla recepční. Cestou šly s paní R. přes hospodu, kde byli
samí muži. Na zemi v hospodě nacházely staré mince, které už dávno neplatily.
Byly z různých století. Recepční si odběhla pro svůj seznam, aby ho porovnala
s jejich seznamem.
Setkání se odehrávalo mezi časem a prostorem. Zde odpočívaly ženy,
které již vyrovnaly své karmické dluhy vůči mužskému principu. Paní R.
ještě nebyla úplně hotová a navíc byla připoutaná k ženě, se kterou sdílela
lože. Tato žena ji karmicky odmítala, protože nárok na odpočinek měla pouze ona. Zapomněla však, že pouto s paní R. musí rozvolnit také ona. Proto
sdílely společné lože a pošťuchovaly se. Kdyby pouta rozvolnily, paní R. by
sama mohla odejít tam, kde ji karma přitahuje.
Paní L. představuje jejího anděla strážného a vede ji tam, kde se doví,
co má dělat, aby i ona mohla nakonec spočinout na svém loži a chvíli si
odpočinout. Mohla s ní odejít, protože byla paní R. upozorněna na připoutanost a rozvolnila ji.
Recepční představuje strážce prahu. Ona má přehled o tom, kdo smí
vstoupit do regeneračního koutu a kdo ne. Její seznamy jsou uloženy u pána
karmy. Proto je musí jít vyzvednout. Cesta přes hospodu představuje opětovnou reinkarnaci ve hmotném světě. Pod vedením paní L. sbírá paní R.
mince jako důkaz, že splatila své karmy tak, jak jim náleželo. Od této platby
se bude odvíjet její další karmický plán.
158
V hospodě byli samí muži. To znamená, že paní R. rozvolnila vazbu
se ženským principem a ve vztahu k němu splatila své dluhy, ale zbývá jí
vyrovnat svůj vztah k mužskému principu. Proto v hospodě viděla samé
muže. To byli její věřitelé.
Zkoušky
Ve vizi mé dcery S. dne 20. 6. 2004 ji jeden známý provázel svým bytem.
Byt byl spíš menší, poměrně jednoduše zařízený starým nábytkem. Byl tam
jeden větší pokoj, který užíval sám, a z něho vedly dveře do malého pokojíku,
kde byly jen dvě postele. Každá byla jiná. Tento pokojík byl trochu světlejší
a používala ho manželka a děti, když přijely na návštěvu. Když dcera znovu
procházela bytem, nebyly vidět dveře do jejich ložnice, ale ona o nich věděla.
Potom tam byla kuchyň. Na rozdíl od ostatních pokojů byla moderní. Dcera
stála čelem k zadní stěně, těsně u ní a ten člověk se k ní zezadu přitisknul.
Bylo jí to příjemné. Otočila se přes rameno a na kuchyňské lince viděla ležet
drobného hubeného muže, spíš mladšího, který se dokázal jen plazit. Jeho
obličej byl deformovaný.
Známý, který paní S. provázel svým bytem, byl pokušitel. Byli mimo
čas a prostor a ona si procházela a kontrolovala svůj karmický scénář pro
další život ve hmotném světě. Pokušitel jí předváděl své návrhy a současně jí
ukazoval své povahové rysy, podle kterých ho pozná, až se s ním setká. Byl
fascinující, inteligentní manipulant. Jeho byt odhaloval jeho nitro a vztah
k jeho nejbližším. Jeho ego zabíralo největší pokoj, nejmenší pokojík patřil
jeho rodině, i když prosvěcovala jeho život láskou. Tento kout jeho nitra byl
světlejší. Bylo jí ukázáno, jakým způsobem se pokusí zmanipulovat a ovládat i ji, pokud to připustí. Včas se otočila a viděla, kdo ho vede a jaký je.
Byl již deformovaný svým sobectvím a cele ve vleku zla, které ze sobectví
vyplývá. Mělo již podobu plazícího se biblického „Satana“. To, že se včas
otočí a otevřou se jí oči, je milost Boží, která ji bude vždy chránit, pokud
půjde cestou pravé lásky.
Najednou se ocitla se skupinou dalších lidí před vchodem do vily. Byl
letní den, ale dcera věděla, že je Štědrý den. Potřebovala koupit ještě jeden
dárek. Neviděla v tom žádný problém. Rozhodla se jet metrem a vystoupit na
Václavském náměstí a koupit ho v nejbližším obchodním domě. Ten byl přeplněný lidmi. Chodila z jednoho patra do druhého a nic vhodného nenašla. Při
sestupu ze schodů si uvědomila, že má v tašce boty, které ještě nezaplatila. Byl
na nich kód, který by houkal, kdyby chtěla vyjít ven. Chtěla se vrátit a boty
zaplatit, ale najednou byla venku u východu. Čekalo tam víc lidí. Jedna známá
viděla, že má v ruce lístek, který chtěla vrátit, ale musela by zpět do obchodního
domu. Řekla dceři, aby počkala, že se její manžel za chvíli vrátí a skočí tam
159
s ní. Pak přišel muž, který přinesl asi tři páry bílých bot. Jedny si vzala její
sestra I., protože byly její, ale ty zbylé dceři nepatřily, protože měla jen obyčejné
cvičky. Rozhodla se, že půjde bosa.
Vchod do vily představuje místo, které obývá strážce prahu. Zde ještě
mají všichni možnost zkontrolovat, zda mají vše potřebné pro další reinkarnaci. Tyto dary jim umožní překonávat ve hmotném světě všechny překážky,
které jim budou stát v cestě, když se budou snažit obohatit novými zkušenostmi a poznatky. To představuje název vily „Štědrý den“, zde mohou doplnit vše, co potřebují. Charakterové vlastnosti, karmickou zátěž, schopnosti
a podobně. Jeden dárek paní S. chyběl, byla to ochrana před zranitelností.
Rozhodla se, že tento dar získá během svého života ve hmotném světě. To
symbolizuje rozhodnutí, že ho koupí v některém obchodním domě v Praze. Obchodní dům představuje dary hmotného světa. Domnívala se, že to
bude jednoduché, ale zjistila, že tento dar lásky bez připoutanosti je jeden
z nejcennějších, a nikde ho nenalézala. Věděla, že pokud člověk zná jen
připoutanou lásku, trpí a je zranitelný. Protože během hledání pracovala
na své očistě, nechodila již v botách, které dupaly po pravé lásce. Přestala
se bát, že bude zraněna, když daruje lásku, ale bála se, že může v botách
pošlapat cit lásky u druhých, proto se rozhodla, že měkké cvičky oželí
a bude chodit bosa a pečlivě sledovat, po čem šlape.
Přítelkyně, která slibovala, že její problém s lístkem předá manželovi,
vlastně nic neřešila, oba byli ještě připoutaní. Proto jí přinesl bílé boty. Ty
přijala její sestra, protože byly její, a ona ještě musí pracovat, aby se osvobodila od všech připoutaností a možná i závislostí. Až dá svobodu všem,
nebude trpět svou láskou, ale bude se radovat, že dokázala darovat svou
lásku a nic za tento dar nepožaduje.
Dcera S. jede s nějakým mužem ve výtahu s obsluhou. Cítí pohyb výtahu.
Obsluha zmáčkla nějaký tastr a ve stěně výtahu se objevilo okno a za ním
krajina. Vytvářelo to optický klam, jako kdyby se výtah nepohyboval vertikálně, ale připomínalo to jízdu vlakem. Moc se jí to líbilo. Najednou se ocitli
v opravdovém vlaku, prostor výtahu se rozšířil do délky a bylo tam víc oken.
Na rozdíl od vlaku vypadal prostor jako první třída v letadle. Vpředu stál muž,
který vše řídil. Všichni ho respektovali jako nadřízeného. Něco všem vykládal,
bylo jich najednou mnoho. Dcera měla nějaké připomínky k jeho posledním
větám. Řekla nahlas lidem, kteří vyšli ze dveří za jeho zády, že poslední věty
nejsou vždy platné.
Cesta výtahem představuje trenažér, který je má přizpůsobit na pobyt
ve hmotném světě. Jejich duchovní vůdce či strážce prahu jim předával
poslední potřebné vědomosti. Mířili na shromaždiště, kde budou zkoušeni
a vybíráni pro misi do hmotného světa. Zde budou plnit různé úkoly a funkce a budou naposledy zvažováni.
Najednou byli všichni ve třídě. Byla umístěna ve staré budově veliké školy,
160
která byla dobře udržovaná. Tentýž člověk měl závěrečnou přednášku. Říkal
i nějaké věci, které dceři připadaly jako chyták, prostě to nesedělo. Potom jim
sdělil, že kdo chce, může si s ním přijít pohovořit. Myslela si, že odejde do svého kabinetu. Chtěla mu říct, že s některými věcmi v jeho přednášce tak úplně
nesouhlasí. Nakonec se rozhodla, že mu napíše lístek a vyjde na chodbu, aby
upozornila kamarádku, která odešla ze třídy před závěrem, že už může za ním
jít. Ten přednášející se ještě zdržoval ve třídě a hovořil se svými žáky. Dcera
zatím celkem drze hledala na katedře něco na psaní. Také hledala papír, na
který by vzkaz napsala.
Jde o první část zkoušky, kdy se posuzuje samostatnost myšlení žáků
i jejich odvaha odporovat omylům a chybám u autorit a nebát se své pochybnosti vyslovit. Správně pochopila, že zde byly úmyslně vysloveny chybné
závěry skryté mezi správnými názory a ideami. Tuto část zkoušky splnila
výborně. Tím se zařadila mezi kandidáty na post duchovního učitele.
Potom se ocitla s mnoha lidmi v jiných prostorách se stejným examinátorem. Stále měl vedoucí postavení, moc a odpovědnost. Všichni ostatní byli
studenti. Stála s nimi v místnosti, kde byl nízký čtvercový stůl a polstrovaná
sedadla. Všichni dostali několikastránkové dotazníky. Zkouška mohla probíhat
i ústně. První muž už zahajoval zkoušku. Dcera S. uvažovala, že pokud má
možnost výběru, zvolí ústní zkoušení, protože pak má možnost některé otázky
upřesnit. Vzájemný kontakt examinátora a žáka pokládala za lepší, protože
je zde možnost předejít nedorozumění. Zkoušející však prohlásil, že je jich
moc, a tedy to budou muset někteří napsat, protože by jinak nestihnul všechny
vyzkoušet. Vypadalo to, že se ho hodně lidí bojí.
Tato místnost byla propojená s velkými sály, kde byli zkoušeni ostatní.
Dcera vzala papíry a šla tam, aby je vyplnila. Bylo tam moc hluku a lidí.
Hledala tedy klidnější místo. Viděla ostatní pracovat. Vládlo tam napětí, ale
ona se rozhodla, že napíše vše co nejvíc podle pravdy, tak jak to skutečně bylo.
Pochopila, že jen tak má zkouška cenu. Pomyslela si, že Otec ví, co je nejlepší,
a pak to tedy dopadne tak, jak to má být. Nakonec se znovu dostala do původní
malé místnosti. U stolu bylo místo, jen na sedačkách byly nějaké bundy a tašky.
Odsunula je stranou a odskočila si hledat nějakou tužku.
Najednou byla uprostřed místnosti, seděla na zemi v místě, kde byl předtím
stůl. Věděla, že i když nepíše, skládá zkoušku. Zkoušející byl za ní. To, co se
dělo, byl nejspíš tanec. Společně prováděli nějaké pohyby, některé pohyby rukou
jí opravoval, ale pocit z tance byl nádherný. Byl to tanec života. Trvalo to jen
několik minut. Potom ji vyprovodil k východu z místnosti. Říkal, že všechny
pohyby pánví jsou již v pořádku, zbývají jen dva druhy osmiček, horní a dolní.
(Odborná terminologie břišního tance.) Dcera byla ráda a řekla, že ty dva
pohyby zná, že ví, o čem mluví, a předvedla je. Šlo jí to opravdu lépe než dříve.
Zastavili se před nějakými dveřmi a tam čekali na vyhodnocení ještě další lidé.
Zkoušející jí ještě řekl, že musel dát do pořádku nejen kyčle a pánev, ale i paže
161
a ramena. Teď je to o. k. Půjčil jí k nahlédnutí štůsek papírků. Byly to záznamy
o ní. Na žlutých papírcích bylo vše, co je splněno a opraveno, co je v pořádku.
Na šedých bylo to, co zbývá napravit. Na některých papírcích byly žluté a šedivé
části. Nedokázala přečíst, co je tam napsáno. Examinátor jí vše opět sebral,
protože ji to nesměl nechat prostudovat. Asi je odevzdával. Ani teď se ho nebála.
Ani jeho, ani hodnocení. Věděla, že ostatní se báli. Byla ráda, že věděla, že těch
žlutých papírků je víc. Hřálo ji, že se udělalo maximum.
Paměť musí být vymazána, aby byly životní zkoušky objektivní. Zkoušky
skládala úspěšně, protože nemyslela jen na sebe, byla schopná upozornit
i přítelkyni, že se má vrátit do třídy. Během testů nešvindlovala, protože
pochopila, že jen pravda jí pomůže. Tím bylo rozhodnuto a byla vybrána
pro plnění úkolů mise. Jakmile se ocitla v původní místnosti, uviděla svou
karmickou zátěž z minulosti. Byl tam její duchovní šat a zavazadla, která
ji upozorňovala na obtíže, jež bude muset překonat. Vzala to na vědomí,
odsunula celý problém jako nepodstatný a šla hledat tužku, aby mohla
vytvořit karmický plán pro příští život. Stůl i se židlemi a zavazadly zmizel.
Ani duchovní šat již nepotřebovala.
Byl zde její examinátor, který naposled prověřoval její možnosti ve hmotném životě. Byl to pán karmy, který s ní tančil tanec budoucího života.
Během tance byly napraveny některé karmické zátěže, jejichž podstatu již
pochopila a staly se zbytečnými. Poctivě ji informoval o všem, co napravil. Tento život již neochrne. Z této těžké karmy zbude jen lehké omezení
pohyblivosti v oblasti kyčle a ramen, které nebude vidět. Naposled jí ukázal
její ákášické záznamy, kde bylo výrazně označeno plnění karmických plánů.
Potom jí byla paměť vymazána, a jakmile prošla dveřmi, reinkarnovala se
do hmotného světa.
Najednou byla ve městě. Všude ležela spousta sněhu. S kamarádem se
chtěli někam dostat a ona navrhla, že si mohou najmout saně tažené koněm.
Viděla je jezdit okolo. Věděla, že má zkoušku za sebou, ale nic si z toho nepamatovala. Jen za kamarádem volala, že může být třeba herečkou, když bude
chtít. Na náměstí pak spolu „váleli sudy“.
Ocitla se ve hmotném světě, ale ještě se nenarodila. Byla s „kamarádem“
tvou součástí. Ještě nebylo rozhodnuto, zda se ti narodí. Vše záleželo na
tom, zda zvládneš svůj karmický úkol v nemocnici, až nastane čas. Kamarád
byla její sestra I. V Teplicích se vám moc líbilo a sdílely jste spolu nadšení
nad jejich tehdejší krásou. Jejich paralelní bytosti již onemocněly vážnou
chorobou. Čekalo je utrpení hmotné i citové. Jejich spolupacientky je doslova pronásledovaly svou nenávistí a nepochopením. Jednoho dne ses s nimi
setkala v závěru jejich života. S láskou a soucitem jsi jim dosloužila v jejich
těžké hodince. Tehdy se rozhodlo, že se u tebe obě dcery, S. i I., narodí.
Děkuji za tuto milost!
162
Na šikmé ploše
Paní P. se ve své vizi dne 21. 6. 2004 posadí na židli a před ní je šikmá
plocha, na jejímž vrcholu stojí bílý nákladní vůz. Ten se rozjede a řítí se na ni.
Je přesvědčená, že je to zkouška, protože na židli usedla dobrovolně, a ví, že ti,
kteří ji na ni posadili, nedopustí, aby se jí něco stalo. Zachová klid a náklaďák
těsně před ní uhne a objede ji. Potom následuje ještě několik aut a vše probíhá
stejným způsobem.
Důvěra v milost Boží je dobrá věc, ale je třeba rozlišovat, zda se tím,
že jste naprosto pasivní, nedopouštíte závažné chyby, protože spoléháte na
milost Boží, aniž byste projevili pochopení a snažili se napravit své omyly
a chyby. Jen tehdy, když jste udělali vše pro to, abyste napravili své chyby,
jen tehdy se odevzdáváte milosti Boží. Protože jen Otec může posoudit,
zda jste pochopili ponaučení, kterého se vám dostalo. Tento obraz ve skutečnosti připravuje paní P. na „životní zkoušky“, aby je uměla přijmout, až
nastane čas.
V další vizi sedí v autobuse s kamarádkou, která s ní už rok nemluví. Je
moc ráda, že se s ní opět baví. Kamarádka jí říká, že se přestěhovali, a zve ji
na návštěvu. Paní P. pozvání ráda přijímá. Dostanou se k veliké budově, která
je omšelá, a z oken vidí, že součástí budovy je veliké atrium a zanedbaný dvůr.
V místnostech jsou pavučiny a harampádí a ona nemůže pochopit, že se sem
kamarádka přestěhovala. Napadne ji, že to asi chce dát vše do pořádku. Potom
se jí ujme manžel druhé kamarádky. I s ní měla paní P. nedorozumění a přestaly se vyhledávat, ale nezanevřely na sebe. Její muž také říká, že se přestěhovali,
a zve ji, aby se šla podívat. Přijímá pozvání, ale kamarádka není doma. Po bytě
ji provází manžel kamarádky. Nejprve vezme velkou žlutou housku a třikrát ji
rozřízne. Upozorňuje, že toto je místo, kde bydlí. Paní P. se podívá na housku
a vidí miniaturní městečko a na nejlepším místě na kopci stojí jejich malý dům
s kopulí. Uvnitř je dům nový, světlý, má krásné dřevěné podlahy, ale všechno
je přecpané ozdobami. Například dětský pokoj, kde visí ozdoby i ze stropu tak,
že se tam nedá ani chodit.
Jízda autobusem představuje životní jízdu a všichni, kteří jsou v autobuse
s ní, jsou bytosti, které jí přinášejí určité poznání. První kamarádka s ní přestala mluvit, protože se od sebe příliš lišily svým vyzařováním. Teprve nyní,
kdy každý mág mobilizuje každého do vlastních řad, se znovu rozpomínají
na ty, o kterých si myslí, že by byli ochotni bojovat po jejich boku za vládu
na této planetě. Paní P. vidí její nitro, jež představuje stav domu, ve kterém
kamarádka bydlí. Nemůže pochopit, že její kamarádka chce žít v takovém
chaosu. Jejich vibrace se liší stále více. Opět se od sebe vzdálily.
Manžel druhé přítelkyně je bližší, také se nerozešli ve zlém. Ráda
pozvání přijímá. Jejich nitro je čisté a prosluněné láskou, jsou zde však
připoutanosti k předsudkům, které v jejich očích představují lásku i její
163
dary. Paní P. ví, že toto údobí by již měla mít za sebou. Líbí se jí jejich
„dům“, základy i strop, ale cetky, kterými nahrazují pravé dary lásky, se
jí nelíbí.
Regenerační kouty
Paní E. dne 22. 6. 2004 jde ve své vizi prostornou prázdnou bílou chodbou.
Na jejím konci vidí ze strany přicházet královský svatební průvod s jezdci na
koních, ale připadají jí spíše jako hračky. Je zvědavá na nevěstu. Jde stále blíž
a cítí, jak se v ní rozlévá světlo, klid a mír. Zvědavost mizí. Jde dál a ze strany
vyrážejí nějaké černé figurky, ale když se přiblíží, rozpustí se. Přestane si jich
všímat. Už se srážky s nimi nebojí. Na konci chodby ji pohltí ohromné světlo.
Jde zpátky chodbou a cítí, jak z ní to světlo vyzařuje. Přijde za mnou. Ležím
v malém světlém pokojíčku v posteli, jsem přikrytá bílou peřinou až po krk. Jen
hlavu mám ostře ozářenou a nad hlavou mám zářivé světlo ohraničené duhovým věncem. Trochu ji překvapí, že je tak malý. Vypráví mi o tom, co se jí stalo.
Já jí s úsměvem říkám, že přece víme, kdo je. Paní E. si uvědomí, že jí není
jasné, koho myslím tím: „My víme…“ Nyní záleží jen na tom, jak se ona osvědčí
v praxi. Trochu trucovitě si sama pomyslí, že je přece jasné, že se osvědčí. Já už
se jen usměji a ona jde znovu do chodby a potká muže temnějšího vyzařování,
ten jí otevírá nějaké dveře, dá jí bílou peřinu a pošle ji do prázdného pokojíčku,
kde je jen postel. Pokojík není tak zářivý jako všechno předtím. Paní E. má
trochu štítivý pocit špíny, ale ví, že její záře všechny přitahuje. Cestou ji osloví
muž. Řekne, že by chtěl, aby byla jeho dcerou, ale ona má pocit, že by chtěl,
aby byla jeho ženou. Začne se smát a je jí moc fajn.
Paní E. umírá a jde za světlem, které ji přitahuje. Na konci chodby se
ze strany zjevují důležité úryvky minulých životů. Jak se přibližuje, vidí
i ty bytosti, kterých se v minulém životě bála. Nyní vidí, jak jsou nicotné
a malicherné, že jí nemohou ublížit. Její vyzařování rozpustí veškeré zlo.
Dobro vždy vítězí nad zlem. Přestala se jich bát a nevšímá si jich. Jakmile
se přestala bát, světlo v ní sílí a rozhostí se v ní mír. Je na konci chodby
a splývá se Světlem. Ocitne se u tebe v regeneračním koutu. Když návštěva
končí a ona ti předala své zkušenosti jako mateřské bytosti, odchází sama
do svého regeneračního koutu. Moc se jí v něm nelíbí, protože tam ještě
jsou její otisky z posledního pobytu. Každý z vás si musí svůj regenerační
kout prozářit svým vyzařováním, aby se v něm cítil dobře. Otisky minulého
vyzařování již s jejím vyzařováním nejsou v harmonii, protože na své cestě
pokročila a mnohé pochopila.
Muž, který ji obsluhuje, je jejím mužským principem. Mohou se dohodnout, v jaké roli se budou reinkarnovat. Jeho mateřská bytost jí zde bude
stále k dispozici. A platí to i obráceně. Jeho vyzařování je temnější, protože
164
ještě nejsou v harmonii. Je tedy na paní E., aby mu v příští reinkarnaci
pomohla pochopit roli mužského principu, a sama mu bude pak lépe rozumět.
Světlo nad tvou hlavou s duhovým věncem je aureola Stvořitelů světlých
sfér, kteří byli poctěni důvěrou a mají právo spolurozhodování o důležitých
věcech, které se týkají harmonie a řádu všehomíra.
Proměny
Moje dcery i já jsme dne 27. 6. 2004 ve vizi čekaly u kolejí, až kolem
projede vlak, abychom nastoupily. Věděly jsme, že zde na chvíli zabrzdí a my
můžeme rychle nastoupit. Dcera S. šla první, aby něco zařídila. Uvnitř vagonu
šla k oknu, za kterým byl balkonek a na něm nějaké věci. Druhá dcera I. měla
pomoci mně. Ve vlaku sice došla až k balkonku, ale to, co měla původně udělat,
stejně nešlo. To, co hledala, tam buď nebylo, nebo zapomněla, co měla udělat.
Nemohla si vzpomenout, co to bylo. Obrátila se a šla nám naproti. Vlak právě
projížděl nádražím, a tak slyšela hlásit názvy asi dvou zastávek. Potom měly
přijít Teplice. Věděla tedy, že jedeme ve správném vlaku. Slyšela průvodčí ptát
se, kdo si chce koupit jízdenku, a doufala, že ji nezapomeneme koupit i pro ni.
Najednou seděli lidé jen v části vagonu, druhá část byla vyklizená a vypadala
jako poštovní vagon. Dcera S. došla až k nám a viděla, že je tam i teta. Průvodčí
kontrolovala jízdenky. My jsme měly každá svoji a teta dvojitou. Na dceru
nezbyla, ale bylo jí řečeno, že ji nepotřebuje, snad proto, že mne doprovází.
Vlak projížděl hlubokým lesem. Přes listy stromů neprošlo moc slunce. Bylo
vidět říčku či potok, také tmavý. Dceři S. se zdálo, že projíždějí Chorvatskem
nebo Rumunskem. Teta se ptala na jméno řeky a mluvila místním jazykem.
Pomyslela si, že do těch Teplic jedeme velikou oklikou.
Čekání na kolejích a nástup do jedoucího vlaku představují původně
neplánovanou reinkarnaci. Paní S. šla první, protože jste se reinkarnovaly
na její přímluvu u Otce. Paní I. měla zůstat se tebou. Nakonec jste seděly
v „poštovním“ vagonu, protože jste přinášely důležité poselství lásky. Zatím
jste to byly jen vy a vaše paralelní bytosti. Teta měla dvojitý lístek, protože
potřebuje nejméně dvě reinkarnace k tomu, aby dozrála a mohla plnit tento
úkol. Průvodčí představuje strážce prahu. Dcera S. jízdenku nepotřebovala, protože pochází z tvé podstaty. Úkol máte společný. I dcera I. je tvou
podstatou, ale její úkol je trochu jiný. Později bude pracovat samostatně.
Všechny jste doprovázely tetu na místo její reinkarnace. Toto místo bylo
pro jednu její část v Chorvatsku a druhé v Rumunsku. Proto měla dvojitý
lístek. Teprve potom jste se mohly reinkarnovat tam, kde bylo třeba, abyste
se ve správný čas dostaly do Teplic.
Byla noc, tma, a dcera S. se ocitla v bytě na Metelkově náměstí. Stála
165
v obývacím pokoji a viděla, že na pohovce, která byla kolmo ke gauči u televize,
spal její známý. Šla do předsíně a hrozně se lekla, protože tam stála ve tmě
teta, o které si myslela, že již dávno odešla. Teta nemohla dobře mluvit. Vedle
telefonu byl její mobilní telefon a zazvonil. Připravila jí ho a otevřela, aby teta
mohla hned mluvit. Teta jí řekla, že umí přijímat hovory jen pomocí tlačítek,
nevěděla, že stačí telefon jen otevřít. Z telefonu bylo slyšet mužský hlas, který
hovořil německy. Protože byla noc, chtěla uložit tetu v dětském pokoji. Ten vypadal jako vždy, když tam bydlely se sestrou I. Ta spala na své posteli. Její postel
byla prázdná, tam měl původně spát ten známý a ona měla spát na další posteli
pod oknem. Musela vyřešit dilema, zda má známého probudit, aby přešel do
své postele, či uložit tetu tady. Měla strach, že by se teta mohla polekat, kdyby
se ten člověk v noci probudil a šel do své postele.
Paní S. se ocitla v paralelním světě, který byl pro ni domovem v tomto
životě. Čas zde neexistuje. Muž, kterého našla v obývacím pokoji, je jejím
pokušitelem. Bude ji pokoušet, manipulovat s ní, jen aby dosáhl svého. Její
trpělivost bude těžce zkoušena, protože jeho sobectví je nepřekonatelné.
Zastupuje v tomto životě agresivní mužský princip. Zatím spí a neohrožuje ji. Bude záležet jen na ní, zda bude schopna objektivního pohledu na
jejich situaci, až se probudí. Jde o to, zda se nechá zotročit, či se osvobodí.
Podobný problém musela za svého života řešit teta. Ta se nechala zotročit
a trpěla. Od počátku byla agresivitou svých partnerů deptána a omezována
ve svých možnostech i schopnostech. Byl to její karmický úkol, pochopit
příslušné meze v jednotlivých vztazích, které by neměly být překročeny.
Tento problém ještě nepochopila a také se nezbavila své závislosti na nich.
Proto se ještě musí v Chorvatsku i Rumunsku reinkarnovat její mužský
i ženský princip. Když ji potkala v předsíni, byla teta již skutečně mrtvá
a připoutaná k místům, kde se za svého života pohybovala, či byla tam, kde
ji vázaly její karmické dluhy. Varovala paní S. před připoutaností a závislostí či pasivitou z nich vyplývající. V tomto životě hrozí nebezpečí, že by
se mohla dopustit stejných omylů a chyb jako ona. Díky citlivosti paní S.
se jim však podařilo navázat kontakt. Teta nemohla mluvit, protože sama
přesně neznala příčiny toho, co pokládala za vlastní selhání. Hlas, který k ní
promlouval německy, byl hlasem jejího duchovního vůdce. I zde má nějaké
karmy z minulosti, na kterých bude ještě pracovat. Snaha tetu uchránit před
setkáním s agresivním mužským principem je marná, protože se teta bude
muset osvědčit v tom smyslu, že si obhájí svou svobodu a zbaví se všech
závislostí a rozvolní pouta všech připoutaností.
Přejeme všem podobně postiženým osvícení, aby pochopili a osvobodili
sebe i oběti své připoutané „lásky“.
Mír s vámi!
Dcera S. je ve svém bytě. Je dost velký, světlý a prostorný. Má hodně místností. Sedí u otevřeného okna v pokoji s vchodovými dveřmi, které se otevírají
166
zvenku. Byly pootevřené a za nimi ležela mrtvá paní. Měla hrozný pocit, že
zavinila její smrt. Přijeli pro její tělo. Dcera si myslela, že ji zavřou, ale nikdo
z vyšetřujících s ní nechtěl mluvit a hned odjeli. Byla z toho v depresi. Procházela
bytem a chtěla vejít do jednoho pokoje, kde byl její známý (pokušitel). Chtěla
mu něco říci. Hledala dveře po hmatu, jako by byla slepá. Otevřela je a za nimi
byly ještě jedny. Také ty otevřela. Tam známý ležel v posteli a s nějakou ženou.
Každý přikrytý pod svou pokrývkou. Byli vzhůru. On řekl, že bude ve svém
pokoji. Dcera to nechápala, protože tohle byl „jeho“ pokoj. Potom ji zarazilo, že
o té ženě neví. Odehrávalo se to přece v jejím bytě. Známý jí vysvětlil, že myslí
jeho pokoj, co je proti jejímu pokoji. V tu chvíli věděla, co tím myslí. Vrátila se
do vedlejší místnosti. Snažila se sama sebe zahlédnout v zrcadle, ale moc se jí
to nedařilo. Jen si všimla černého mikáda.
Televize vysílala přenos nějaké operace. Dokonce snad operovali mrtvou
ženu. Neležela, ale visela ve vzduchu, jako by stála, a vyndali z ní dlouhý tubus
v délce páteře. Pak z ní vystoupil sloup světla a zmizel.
Šla do další místnosti. U okna byly dvě židle. Na jedné stál „pokušitel“
a ptal se jí, proč jí vadí ta žena, která byla u něho? Vždyť ho přece zná, jaký je.
Chtěla mu vysvětlit, že se mýlí. Šla až k němu, aby ji vůbec poslouchal, a vysvětlovala, že to není to, co jí vadí. Že jí jenom musí dát vědět … nedomluvila. Začal
se jí dotýkat a začali se milovat. Najednou si vzpomněl, že k tomu potřebuje
telefonní seznam. Nebyla z toho moc nadšená, ale řekla, že toho tedy nechají
a půjdou hledat telefonní seznam.
Byt představuje stav jejího nitra. Zdá se, že je zde klid a mír i čisto.
Dívá se do svého nitra i ven. Dveře jsou pootevřené. Mrtvá žena představuje ztrátu přítelkyně, kterou má ráda. Není mrtvá, ale je daleko. Je sice za
dveřmi, ale je stále vidět. To znamená, že trpí proto, že tam je ještě malé
„poutečko“, které si neuvědomuje. Paní S. má depresi, protože si myslí, že
za všechno může ona. Je to útržek jednoho z minulých životů, se kterým se
nedokázala vyrovnat. Ani policie ji nevinila, ani temní andělé. Připoutala
se ke své domnělé vině podobně, jako se to stalo za francouzské revoluce.
Je načase, aby tato pouta rozvolnila.
Procházela dál svým nitrem a hledala svého známého, kterému ve skrytu
duše vyhradila zvláštní komnatu. Domnívala se, že ji utěší, ale přesvědčila se, že od něho nemůže očekávat žádnou pomoc. Měla ho skrytého za
dvojími dveřmi ve třinácté komnatě. Vše dopadlo tak, jak se dalo očekávat.
Vůbec nerespektoval zákony „pohostinství“. Vrátila se do vedlejší místnosti
svého nitra, kde jí byla ukázána smrt přítelkyně. Již klidná a smířená jde
tam, kde se má setkat s mužem, který se jí prezentuje jako její druhá polovina. Není to však pravda, je to opět manipulace. Stále musí krmit své ego
úspěchy u žen. Proto potřebuje k milování telefonní seznam. Je to seznam
těch žen, o kterých se domnívá, že si je podrobil a učinil je na sobě závislými. Žádnou ze žen ve skutečnosti neposlouchá. Zajímají ho pouze jeho
167
domnělé „úspěchy“. Zaplétá se stále víc v předivu svých intrik, i když ví, že
jednoho dne bude muset vše splatit.
Dcera trénuje v „Metelkárně“ v předsíni s profesionálními tanečníky. Jejich
vedoucí si ji vzal stranou a omlouval se, že ji nevezme na vystoupení, protože poslední část je pro ni příliš těžká. To jí bylo jasné a ani na to nepomyslela. Probírali spolu tanec a upozornil ji na problém, který má v podbřišku.
Souhlasila. Nakonec ji oslovil „sosáku“ a jí to přišlo vtipné a smála se tomu.
Trénink v „Metelkárně“ představuje tanec života a přípravu karmického
scénáře. Taneční mistr je jejím budoucím duchovním vůdcem a upozorňuje
ji na všechny slabiny a překážky, které bude muset překonat. Poslední část
je pro ni příliš náročná a tento úkol zatím nebude muset naplnit. Během
toho života bude sbírat zkušenosti a pít ze zdroje poznání. Proto použil
žertovného oslovení „sosáku“.
Kniha závazků velmistrů magie
Při své očistě dne 27. 6. 2004 vidí paní H. He. fotografie tří ženských obličejů na zadní straně nějaké staré knihy. Potom vidí dva mužské obličeje a třetí
místo je prázdné. Zjevují se tři páry temných bytostí v černých šatech. Jsou
ponuré, vážné, bez života. Během jejich tance vylézá stejný počet mravenců,
kteří vystupují z nějakého temného zdroje.
Objevuje se stará zažloutlá kniha. Je otevřená asi uprostřed. Písmo vytváří
uprostřed stránky sloupec lemovaný ornamenty. Na levé stránce je tenká červená šňůrka, protažená všemi listy a spojuje je uzlíkem a mašličkou. Na pravé
straně je pouze sloupec písma lemovaný ornamenty. Potom se jí zjevují brýle
s jedním okulárem vpravo a nakonec kostěné brýle s tlustými skly.
To, co paní H. vidí, je triáda čarodějů a čarodějnic. Jeden čaroděj je již
eliminován, ale v tanci smrti postoupí na jeho místo další čaroděj, který je
kandidátem jako jeho paralelní bytost a má podobné vibrace. Tanec smrti
duchovně mrtvých bude probíhat tak dlouho, dokud se sami svým myšlením
a cítěním neeliminují. Nejsou svobodní, musejí tančit, dokud nesplatí do
posledního haléře. Mravenci jsou všekazové. Představují dravost mágů, kteří
svými manipulacemi narušují řád zákonů lásky.
Stará kniha je kodexem pravidel a norem magie. V této knize jsou
podchyceny všechny sliby a pakty, které velmistři uzavřeli. Vše, k čemu se
zavázali. Podepsali i takové závazky, které je vždy v koloběhu jednotlivých
životů ničí. Výsledkem je „tanec smrti“. Byli poctivě varováni před následky manipulací a porušování vesmírných zákonů lásky. Přesto podepsali.
Tato kniha je prakticky celá zaměřená proti těmto zákonům, a tím i proti
strážci vesmíru. Brýle s tubusem a kostěné brýle jsou napadením jeho vševědoucnosti. Pošetile nechtěli, aby viděl a věděl. V této knize jsou podrobně
168
popsána všechna opatření proti němu a vesmírné jednotě lásky. Jsou to
závazky stvrzené energií a krví. Červená nitka váže všechny, kteří složili
tento slib. V podstatě je to vyhlášení boje na život a na smrt. Zapomněli na
to, že Nejvyšší princip lásky a stvoření je neporazitelný. Zapomněli i na to,
že špatné myšlení a cítění každého deformuje, takže jsou velmi brzy odhaleni. Žádná maska jim nepomůže. Vyzařování jejich aury většinou každou
čistou bytost varuje.
Obchod s Ruskem
Dne 30. 6. 2004 pana P. P. ze Slovenska v jeho vizi upozornil bratr s manželkou, že byli v Rusku v jedné vesničce, kde nemají peníze a potřebují dokončit
opravu kostela. Také mají na prodej les. Vypadalo to, že to bude dobrý obchod.
Po chvíli se ocitl ještě se dvěma muži v Rusku. Zahlédl je muž násilnického vzezření z korby nákladního auta. Pan P. s ním již měl více šarvátek, ale nějakým
způsobem je tento násilník ovládal. Šli po asfaltové cestičce a najednou za
sebou slyší auto. Ihned věděl, že za nimi jede v autě násilník, dovezl je totiž
do Ruska. Najednou bylo auto pryč a násilník ho vzal za ramena a zarýval do
něho prsty i s nehty. Chvíli se strkali. Panu P. se to vůbec nelíbilo.
Došli do malé dědinky, kterou moc nevnímal, protože pravou skutečnost
nebyl schopen přijmout. Tušil, že je malá a prázdná. Dál ji viděl takovou, jaká
byla před jejich nájezdem s násilníkem. Bylo tam ticho a čisto. Před sebou viděl
několikaposchoďovou starou budovu bez střechy a oken. Najednou se změnila ve velmi starý kostel, sroubený z kmenů různých stromů. Stromy působily
dojmem, že jsou živé. Poznal v nich břízu, lípu a borovici. Překvapilo ho, jak
jsou zdravé. Připadalo mu, že stromy žijí. Kostel byl bez oken a dveří. Prošli
kostelem. Vpravo byl oltář. Panu P. připadalo vše najednou malé. Pomyslel si,
že to pro těch pár lidí asi stačí.
Dostali pokyn, aby se svlékli do poloviny těla a vyšli na louku, přes kterou
zamířili do dědiny. Ta zatím nebyla vidět. Přeskočil zábranu ze dřeva a uviděl,
že za ní čeká starý muž se stejně starou ženou v ruských krojích. Jak ho žena
uviděla, zachichotala se. Muž mu vyprávěl, že jejich vesnici chybějí peníze. Jak
je nikde neseženou, bude muset prodat les, a tím se rozdělí jeho majetek na
dvě poloviny, z nichž vždy jedna připadne dvěma sousedícím vesnicím. Tím se
stane, že muž nebude mít přístup na svůj pozemek. Mluvili o tom, že jejich děti
studují v zahraničí, a pana P. současně napadlo, že jejich děti sice nemají hlad,
ale nedovolí si studovat v zahraničí.
Najednou byl v místnosti, ze které viděl na zaparkované auto, na kterém je
vezl násilník. Bylo tmavě rudé (bordó) s plachtou a jeho kola stála v nějakých
špinavých pilinách. Auto stálo u potoka. Pana P. napadlo, že ho odhalili.
Z dědiny vyběhl chlapec, asi sedmnáctiletý, oblečený do tepláků. Pan P. ležel
169
a čekal na násilníka a myslel si, že ho překvapí, když se rychle otočí a vyskočí.
Chtěl ho polekat, ale dlouho nešel. Tak se posadil, a v tu chvíli byl násilník
tady. Otravoval, a tak se ho chtěl zbavit kopnutím do břicha, ale nedokázal to.
Nebyl schopen ho udeřit.
Tato vize má dvě linie, které je možné sledovat. První představuje politicko-ekonomické vztahy mezi Slovenskem a Ruskem. Slovensko se domnívá, že obchod s nimi by mohl být výhodný, ale pokud s nimi podepíšou
smlouvu, zjistí, že nebude pro Slovensko výhodná. Proto se stará žena v kroji chichotala. Těšila se, že ho napálí.
Druhá linie popisuje karmické vztahy pana P. v Rusku, když tam žil.
Převážně pracoval pro komunistický režim. Měl tam tři paralelní bytosti.
Jedna byla ve službách rudého teroru, druhá sem přicházela za obchodem
a třetí padla v malé vesničce, když ji napadli a vyvraždili ve jménu revoluce. Jízda na korbě rudého vozu představuje život ve službách komunismu.
Násilník představuje rudý teror, tedy diktaturu proletariátu. Násilí, kterého
se musí dopouštět, ho začíná děsit. Nesouhlasí s ním, ale bojí se. Není schopen se vzbouřit, i když o tom sní. Vesnice, kterou přepadli, byla skutečně
tichá a čistá. Zde utrpěl šok z vraždění nevinných lidí. Proto vzpomínky
na svou vinu vytěsnil ze své mysli a uložil hluboko v podvědomí. Lidé zde
byli bohabojní, jejich chrám víry rozbořili. Stromy, ze kterých byl postaven
kostel, byly živé ve své víře. Proto se mu zdály jako živé. Tito lidé bránili
svou svobodu. Les, který zahlédl u kostela, představoval živé a zdravé lidi.
Byli podřezáni, ubodáni i postříleni. Všichni, i s dětmi. Vesnice byla tichá,
protože byla mrtvá. Přežil jen chlapec, který svou vesnici zradil. Bylo to
první setkání pana P. s panem J. O. Jak nedokázal odolat násilníkovi, tak
nedokázal odolat chlapci v teplákách. Ten ho držel v šachu. Zde zemřela
paralelní bytost pana P. Z této éry vyplývá jeho uzavřenost. Nákladní vůz
je zaparkován na pilinách, které jsou nasáklé krví lidí. Tato hromada pilin
představuje mravní úroveň každého násilí.
Časová smyčka
Ve vizi dne 6. 7. 2004 se prodírám hustým davem. Je zde poměrně šero.
Někoho hledám. Vtom uvidím muže, o kterém se domnívám, že mu mám
pomoci. Je strašně těžké ho zachytit. Okolo mne se rychle míhají různé tváře.
Konečně se mi podaří ho zachytit. Stojí přímo přede mnou, ale má podobu,
kterou neznám. Znejistím a povolím stisk. On se mi rychle vysmekne a zmizí
v propasti času. Volám ho jménem, které vlastně neznám. Probudím se a slyším, že volám: „Standóóó…“ Je mi divné, proč volám jméno svého manžela,
proč mám pocit, že je ohrožen. Situace se opakuje stále dokola a já ho nikdy
včas nepoznám. Vždy se mi ztratí v hlubinách času s ostatními zbloudilými.
170
Uvědomuji si, že se všichni, kteří se okolo mne míhají, ocitli v pasti časové
smyčky. Touto smyčkou se může pro někoho stát i kolotání životů.
Jsi mezi časem a prostorem. Tvým úkolem je pomoci bytosti, se kterou
jsi prožila několik životů. Pan S. je připoután ke hmotnému světu a vůbec
se pro svou připoutanost nedostane před tvář Boží. Máš na to již jen tři
životy. Proto je tak důležité, aby se v koloběhu životů zastavil a zamyslel
nad sebou, jde-li skutečně tou cestou, která směřuje k jeho cíli. Pro připoutanost ke hmotnému světu střídá jeden život za druhým. Doslova prolétává
z jedné reinkarnace do druhé. Nic nehodnotí, nic neplánuje. Střídání životů
se zrychluje a vlastní cíl mu uniká, protože je ihned pohlcen vírem, který
ho vtahuje do hmotného světa. Před tímto kolotáním ho máš zachránit
a poučit ho, protože mu to dlužíš. Kdysi jsi ho uvedla do materialistické
filosofie a on ji přijal se všemi omyly a chybami. Již máš jen tři životy na to,
abys vše napravila a pomohla mu se osvobodit.
Je to osud mnoha duchovních učitelů, kteří si neověřovali pravdy, které
hlásali, a nyní musejí všechny nesprávné „pravdy“ odvolat. Jejich bývalí
žáci jim obyčejně kladou velký odpor. Mějte na paměti, že je vždy snazší
něco své žáky naučit či jim vštípit určitou dovednost, ale velice těžké je pak
případné bludy vyvrátit a špatné návyky odstranit.
Návštěva přítelkyně
Paní E. Č. ve své vizi dne 8. 7. 2004 jela navštívit svou přítelkyni B., ale
nemohla si vzpomenout, kde bydlí. Měla již být propuštěna z nemocnice, a tak
ji chtěla překvapit. Vystoupila v Pardubicích, aby přestoupila, ale opět nevěděla,
kterým směrem má pokračovat. Po dlouhém přemýšlení si vzpomněla, že bude
bydlet asi v Hlinsku. Ptala se výpravčího na přípoj, ale ten jí sdělil, že vlak odjel
před pěti minutami a další jede teprve po 22. hodině. Byla už tma. Pardubické
nádraží vůbec nepoznávala, bylo ošklivé. Hala byla menší, strop nižší a stěny
byly z dřevěných desek. Šla k telefonnímu automatu, aby přítelkyni zavolala,
že je v Pardubicích. Stále pletla čísla a nemohla se jí dovolat. (Ve skutečnosti
přítelkyně zemřela 23. 7. 2004 a telefon vůbec neměla.) Potom vzala telefon její
známá. Sdělila, že se přítelkyni přitížilo a je opět v nemocnici. Paní E. se rozhodla, že tedy pojede domů. Tentokrát se ptala na vlak do Prahy. Nikdo nevěděl, kdy pojede, prý až v noci. Řekla si, že na noc nepojede a zajde do rodiny
bratra jejího švagra, který ve skutečnosti bydlí v Hradci Králové. Opět se ptala
zaměstnanců dráhy, kdy ráno pojede vlak do Prahy. Opět to nikdo nevěděl.
Vize ukazuje, jak je duch zmatený, když neočekávaně zemře. Paní E.
představuje bytost, která právě zemřela, není si toho vědoma, a protože je
ke své přítelkyni připoutaná, chce ji navštívit. Je zmatená, těžce vzpomíná,
kde by se s ní setkala. Hledá na ni spojení, ale nikdo jí nedokáže poradit,
171
protože bloudí astrálem a všechny bytosti zde jsou nevědomé. Během vzpomínání a bloudění se uzavřel tunel a ona musí čekat, až se znovu milostí
Boží otevře. Není zde nikdo, kdo by jí poradil. Výpravčí je strážcem prahu
a ten jí sdělí přesný čas, ale ona nerozumí a bloudí dál. Nic nepoznává,
protože vše jasnovidně vidí takové, jaké jsou zde vibrace. Hledá spojení
a nemůže si vzpomenout na způsob navázání kontaktu. Konečně se nad
ní smiluje přítelčin anděl strážný a vysvětlí jí, že za přítelkyní jít nemůže.
Přitížilo se jí, protože vše nebylo tak, jak si to představovala, a ona to musí
nejprve pochopit, aby mohla správně připravit karmický scénář příštího
života. Bude žít v Hlinsku. Paní E. to pochopí a rozhodne se, že půjde
„nocovat“ k bratrovi svého švagra, který bydlí v Hradci Králové. Správně
by měla být v regeneračním koutu, ale protože zmeškala otevření tunelu,
musí se potloukat v astrálu hmotného světa. Její nitky připoutanosti ji vedou
tam, kde by je měla rozvolnit. Až bude hotova, tunel se opět otevře, pokud
pochopí a bude prosit Otce, aby jí ukázal cestu. Její další život se bude
odehrávat v Praze. Zde má nejvíce uzrávajících karmických závazků.
Vývojová spirála
Zkouška, vize dne 8. 7. 2004. Jako pozorovatel viděla paní H. He. skupinu
žen, které měly na sobě tmavé šaty. Stály v hloučku v místnosti. Jedna ze žen
se omlouvala, že přišla pozdě, ale to prý nevadí, protože poslala svou dceru.
To je tak, jako by tam byla sama. Z vedlejší místnosti se ozval silný hlas, který
oznamoval, že jedna bytost je odvolána. Ženy v hloučku diskutovaly o tom, že
je to škoda, že je odvolána před koncem školního roku. Že to pro tu ženu musí
být dost nepříjemné.
Pak se paní H. viděla, jak skočila z výšky do vody. Potopila se, a když měla
již hlavu nad vodou, žena z místa jejího skoku na ni volala, aby jí řekla, kam
dopadla. Zda do vody či do bláta. Bláto bylo hned vedle vody po pravé straně.
Paní H. odpověděla, že do vody. Žena měla radost a řekla: „No konečně!“
Paní H. pozorovala svou skupinu. Vize měla dvojí význam. První se
týkal jedné členky, která dobrovolně opustila skupinu, protože ji drtily svazky s duchovně mrtvými mágy a vedly ji k útokům proti všem, kteří opustili
cestu magie. Potřebuje se obracet k Otci, aby jí pomohl se osvobodit od
negativního vlivu těch, kterým slíbila, že jim bude věrně sloužit. Jedině
Otec jí může pomoci. Problém je v její víře v něho. Myslí si, že ji trestá.
Nechápe, že pokud trpí, připravila si toto utrpení sama, protože sklízí pouze
ovoce svých manipulací. Tento boj může vybojovat jedině ona sama pod
vedením Otce. Nikdo jiný jí nemůže pomoci. Musí ho teprve hledat sama
ve svém nitru.
Druhý význam tkví v tom, že negativní vliv nedokonalé a nedokončené
172
očisty vystavuje každého určitému nebezpečí, že přijme na základě rovnosti různé předsudky a snáze podléhá různým magickým vlivům. Ženy,
které paní H. pozorovala, již přijaly šat mágů a vyčleňovaly svou vedoucí
ze svého středu, protože jim říkala pravdu, která se jim nelíbila. Najednou
nejsou schopny přijmout zodpovědnost a připadají si spoutané. Ano, jsou
spoutané magií. Magie pro ně byla vzrušující hrou a nyní se musejí rozhodnout. Lekají se práce na očistě, která je ve vašem světě nekonečná. Leká je
svoboda rozhodování, za které nesou odpovědnost jen ony samy. Litují, že
ta, která se již rozhodla, není mezi nimi, protože tuší, že by tak ony samy
mohly skončit, pokud nebudou důsledně pracovat na své očistě. Zatím jsou
někde mezi dvěma proudy, které se nikdy nemohou sloučit v harmonii,
protože jeden jde směrem násilí a druhý cestou nenásilí a uvědomění. Ta
odpovědnost je leká. Zavírají před ní oči. Pod vlivem negativity nostalgicky
vzpomínají na zdánlivou svobodu manipulací a na vzrušující magické zápasy, které se jakoby odehrávaly bez následků.
Tato vize je varováním pro každého, kdo chce opustit cestu pravdy a lásky. Za tento omyl platí krví a energií své duše. Nikdo nebude nikoho přemlouvat, protože každá bytost má svobodnou vůli. Na rozdíl od magie cesta
lásky nikomu nebere svobodné rozhodování. Jen duchovně zralé bytosti
mohou jít cestou lásky. Každý je nahraditelný a za každého, kdo opustí
cestu láskyplné mise, nastoupí nové paralelní bytosti. To, že musíte pracovat
na své očistě, vás osvobozuje, nikoli spoutává. Kdo to dosud nepochopil,
buď poctivě nepracuje a má „resty“, nebo není zralý pro službu lásky. Tak
se může stát, že když je matka, tedy mateřská bytost odvolána, pokračuje
v práci její dcera, tedy paralelní bytost.
Těmto zkouškám jsou podrobeni všichni, kteří se snaží jít cestou lásky. Stále jste prověřováni, zda jste této milosti hodni. I vedoucí skupin
jsou prověřováni, a to velmi tvrdě. Tato vize je toho příkladem. Pokud je
vedoucí odsuzován pro nějaký postoj, má skupina právo žádat vysvětlení.
Vedoucí má právo zdůvodnit a obhajovat své jednání. Ten, kdo nesouhlasí,
má právo odejít, pokud se neztotožňuje s ideami a činností skupiny. Nikdo
nikoho nepřemlouvá a nečiní mu násilí. Silný hlas, který promlouvá z vedlejší místnosti, je podvědomé přání diskutujících žen. Trochu pokrytecky
litují postiženou, ale jejich duch promlouvá jasným hlasem z „vedlejší místnosti“.
Dál nastává zkouška vedoucí skupiny. Skočila z výšky do vody, aby se
očistila. Promluvila otevřeně ke skupině, nic neskrývala. Otevřeně vyslovila
vše, co bylo třeba. Byla to její zkouška. Měla vykázat, jak se vyrovná s odlišným názorem lidí ve skupině. Protože postupovala poctivě, byla přitažena
do vody a očistila se od všeho. I od magického vlivu pomluv. Kdyby mlžila
a nemluvila pravdu, přitáhlo by ji bahno manipulací a zastíracích manévrů.
Pokud se vedoucí dopustí omylů a chyb, je vždy konfrontován s pravdou
173
a musí z nich vyvodit důsledky a hlavně si je přiznat. Proto se její duchovní
vůdce zajímal o to, kam dopadla. Byl rád, že zkoušku se ctí složila. Její skok
představuje ponoření do hlubin vlastního nitra a zpytování svědomí.
Bloudění, vize dne 9. 7. 2004. Paní H. se viděla, jak přechází cestu na
kopečku směrem z levé strany na pravou. Jezdila tam velká nákladní auta
všemi směry. Cestu přešla bezpečně mezi nimi a dívala se shora dolů. Kolem ní
poskakoval malý muž a vysmíval se jí. Spíše se škodolibě chechtal. Dole viděla
tři ženy a dva muže, kteří se právě chystali přejít most. Nějakým způsobem
patřili ke škodolibému mužíčkovi.
Jde o současný život, kdy se opět nechala zlákat magií a přijala za
duchovního vedoucího pana J. O. Když se ocitla na vrcholu a dívala se, co
má za sebou, nebyla spokojena, protože poznala, že naletěla mágovi, který
ji zneužil a nyní, když se domníval, že ji plně ovládá, se jí vysmíval. Tři
ženy a dva muži patří k jeho trojjedinosti obou principů. Jsou nejednotní
a disharmoničtí. Paní H. pochopila, že se od nich musí osvobodit. Tak se
také stalo.
Osvobození, vize dne 10. 7. 2004. Během vedení proseb se jí zjevily bytosti
z vodní říše a nesly v rukou okovy. Poděkovala a znovu vše vyprosila. Najednou
byla v místnosti velice škaredé, odporné, samá lepkavá hmota. Ta místnost
měla přízemí i poschodí. Poznala to podle schodů, které mizely ve volném prostoru jedné místnosti. Byla tam stařena, která vypadala jako čarodějnice. Byla
za pultem v přízemí a chtěla, aby zaplatila. Paní H. jí odsekla, že nic nekoupila
ani nevzala, že tedy nic platit nebude, a odešla pryč. Stařena po ní chtěla, aby
zaplatila alespoň za svezení. Při probuzení cítila tlak na prsou a slyšela jméno
svého manžela.
Odměnou za vedení proseb se paní H. dostalo té milosti, že ji Otec uvedl
do nejtajnějšího koutu její třinácté komnaty. Takový kout má ve své duši každý z vás, ale málokdo snese pohled do něho, natož aby tam vstoupil. Zde je
vše, s čím jste se nedokázali vypořádat. Stařena je vaším svědomím. Žádala
paní H., aby splatila své karmické dluhy. Ona to odmítla, protože byla zděšena tím, co vidí, a nechápala, že to vše patří k ní a bude se s tím muset
vypořádat, protože nastal čas. Již jí bylo vše důležité zjeveno a nemůže
tomu utéci. Žádost stařeny, aby zaplatila alespoň za svezení, je symbolem
toho, že zaplatila utrpením z poznání. Když se probudila, pociťovala ještě
tíhu poznání a byla upozorněna, aby nezapomínala na nikoho, vůči komu
pociťuje trpkost, ani na svého manžela, a odpustila všem.
Odpuštění, vize dne 11. 7. 2004. Paní H. přijela do svého rodného města
Vsetína. Protože přijela autem a byl den jarmarku, neměla kde zaparkovat. Na
náměstí bylo hodně stánků. Byl krásný den. Na pravé straně ulice, která vedla
k náměstí, byly dva stánky a mezi nimi dost prostoru k zaparkování. Zajela
tam, ale všimla si, že blokuje vchod do vrat příslušného domu. Odjela tedy
a zůstala stát na levé straně ulice, těsně před náměstím. Řekla si, že zbytek
174
cesty dojde pěšky. Stejně auta nesměla vjet na náměstí. Tam jezdila místní
doprava, a tak se rozhodla, že pojede s ní. Nastoupila do plného autobusu na
zastávce. Lidé stáli v uličce. Neměla s sebou nic než pár drobných na jízdné.
Držela je v pravé ruce a byla připravená je dát řidiči. Ten však požadoval
dvojnásobnou cenu. Paní H. mu řekla, že je to dvojnásobek ceny, než se platí
u nich za autobus. Prosila ho, aby chvíli počkal, že má peníze v autě a zbytek
mu donese. Smál se a souhlasil. Když ujeli určitý kousek cesty, slyšela houkat policejní auto, ale zahlédla policisty na motorce. Měli bílé košile a tmavší
kalhoty. Zastavili autobus a paní H. napadlo, že je to kvůli ní, že nezaplatila
správnou cenu. Někdo jí telepaticky opověděl, že to dělají často. Pomyslela si,
že jsou velice rychlí. Informace musela proběhnout bleskově. Čekala, až se k ní
kontrola dostane, že jim celou pravdu znovu zopakuje. Byla klidná, ale přesto
si přála z celého srdce, aby jí uvěřili, že sice nemá peníze, ale může zaplatit,
až se dostane do svého auta.
Nic takového se však nestalo. Kontrola se nekonala. Najednou se jí zdálo, že
autobus nemá střechu a bylo mezi nimi mnoho světla. „Policajt“ se u ní zastavil.
Uviděla, že má v klíně mnoho papírových bankovek, přeložených napůl. Byly
průhlednější, než jsou hmotné peníze. Byla šťastná, že je může použít pro případ, že by „policajt“ chtěl nedoplatek za jízdenku. Nic takového se opět nestalo.
Pouze stál po jejím pravém boku. Vedle ní seděl cizinec, kterého si všimla až
dodatečně. Halasil na celý autobus, že je léčitel a jede za nějakým mužem,
který ho požádal o pomoc. Sděloval, jaké praktiky použije a co všechno s ním
bude dělat. Byl mladý. Paní H. si pomyslela, že s těmito praktikami ho asi
těžko vyléčí. Když vystoupil z autobusu, vyšla za ním a řekla mu tiše a jasně,
že nejúčinnějším lékem je odpuštění. Až přijde k dotyčnému, že by mu měl
především říci, aby odpustil. Cizinec se na ni nechápavě díval a ona mu znovu
zopakovala, že nemocný má odpustit. Když viděl, že to myslí vážně, řekl, že to
zkusí. Nechápavě kroutil hlavou, ale ona věděla, že ji poslechne.
I tato vize se týká současného života. Navazuje na zkušenosti z předešlé
vize. Rodné město jí poskytlo všechny životní šance, které potřebovala.
Jarmark naznačuje, že má mnoho možností a veliký výběr, aby se propracovala k pochopení podstaty pravého odpuštění. Potíže se zaparkováním
představují hledání. Například partnera, vlastního domova… Vše proběhlo
dvakrát, protože nikomu nechtěla překážet. Jízda autobusem již představuje
splácení karmických dluhů. Na počátku, v minulé vizi, odmítla. Pak pochopila a toužila vše napravit a splatit do posledního haléře.
Řidič autobusu je jejím duchovním vůdcem, ten zná celkovou cenu a ví,
že zatím byla dvojnásobná. Nemá obavy, že by svůj dluh nesplatila. Ví, že je
na dobré cestě, a touží napravit své omyly a chyby, proto má dobrou náladu.
V autobuse s ní jedou všichni, kterým cosi dluží ona, nebo oni něco dluží jí.
Proto si rozumějí i beze slov. Policejní kontrola představuje temné anděly.
Netrestají nikoho, protože všichni plní své povinnosti dobře. Paní H. byla
175
posilována jejich láskou, protože měla málo sebedůvěry v tom smyslu, že
opravdu dělá vše, co je třeba k nápravě věcí. Pod vlivem láskyplného vyzařování temného anděla pochopí, co se od ní žádá. Hlučnému léčiteli dluží
svou nejcennější zkušenost: „Že máte umět odpouštět.“ Odpuštění vyplývá
z pravé lásky a soucitu. Cizinec představuje všechny mladé a nezralé bytosti,
které touží konat dobro. Plně nechápe, co mu paní H. říká, ale přemýšlí
o tom a jednou pochopí.
Pochodeň nesoucí. Paní H. vidí kovovou misku z ušlechtilé oceli. Na okraji
je zlatý proužek a v misce leží tenké sirky ze světlého dřeva s malými barevnými
hlavičkami. Sirek bylo původně jednadvacet. V misce jich leží jen sedmnáct,
možná osmnáct.
Miska představuje alchymistickou přeměnu lidské podstaty. Ta se mění
utrpením v soucítění a soucítění se mění v pravou lásku. Sirky představují
podstatu bytí, tedy strom života, který v okamžiku, kdy čas uzraje, vzplane čistou láskou, která zapálí pochodeň pravdy. Těchto pochodní je tolik,
kolik svatých dětí se rozhodlo obětovat vše pro to, aby lidé poznali pravdu
a lásku. Pochodeň pravdy zažehne a nese vždy duchovní vedoucí jejich
láskyplné mise. V roli duchovního vůdce se svaté děti střídají. Někdy pro
pravdu a lásku obětují i hmotný život. Jiskru lásky a základní pravdy o ní
předala paní H. v minulé vizi mladému léčiteli.
Plody života, vize dne 12. 7. 2004. Objevují se červené korálky na niti. Nit
je rovná a korálky se podobají jahodám či malinám. Za první jahodou jedna
chyběla. Vedle nich byla černá šňůrka. Na ní nebylo nic.
Na niti života jsou plody života. Většinou to bývají děti či dosažené cíle,
někdy okamžiky štěstí a podobně. Chybějící plod je bytost, která mohla
být paní H. velkou životní oporou, ale její zrození se neuskutečnilo. Proto
po ní zůstalo prázdné místo. Někdy to může být bytost, která předčasně
odejde ze života.
Most, vize dne 13. 7. 2004. Okolo planety Země se ovíjí most, který vytváří
spirálu. Po něm se procházejí lidé. Někteří se vracejí, ale po chvíli opět vyrážejí
a vždy dojdou o kousek dál a výš.
Tento zvláštní most tvoří vývojovou spirálu, po které kráčí lidstvo.
Někteří jdou nekompromisně přímo vpřed, jiní jdou váhavě a ti další se
tak bojí, že se vždy vracejí do výchozího postavení nebo alespoň do jeho
blízkosti. To jsou ti připoutaní ke starému řádu a těžko přijímající vše nové.
Dokud se nezbaví své připoutanosti, budou postupovat velmi pomalu.
Paní H. vidí andílky, jak klečí a modlí se k Otci. Ti vpravo jsou tuční a buclatí, ti vlevo jsou štíhlí.
Ti baculatí užívají darů hmotného života více, než je zdrávo, a jsou připoutaní ke hmotnému životu. Ti postupují pomalu, protože připoutanost
je zdržuje, a berou bez výjimky vše, i to, co jim nenáleží. Ti štíhlí nejsou
připoutaní ke hmotnému světu a přijímají jen pravou lásku. Ti jsou v postu176
pu rychlejší, proto jsou blíže k Otci. Oba proudy andílků představují věřící.
Proto je vidět jejich sepjaté ruce, když se modlí.
Loučení s temnými anděly
Ve své vizi jsem byla někde mimo čas a prostor. Vedla jsem prosby za všechny bytosti, kterým jsem vědomě i nevědomě ublížila. Byla jsem obklopena mstiteli, ale jejich světlo bylo nějak laskavé. Občas jsem cítila, že stvrzují mé prosby,
a občas jsem pocítila upozornění, že ještě není vše v pořádku. Vše probíhalo
v klidu a míru. Bylo mi líto mých omylů a chyb. Když jsem děkovala temným
andělům za trpělivost, kterou se mnou měli, začala světélka mizet a najednou
jsem je viděla. Temní andělé se mi zjevili v plné kráse jako „motorkáři“. Byli
nádherní, vyzařovala z nich láska a byli šťastní, že tento úkol je hotový. Bylo to
krásné setkání a já jsem viděla, jak jsou šťastní, že jsem pochopila jejich úkol
a ocenila jejich snahu a lásku, se kterou pracovali, a přinášeli mi stále nové
a nové poznání. Děkovala jsem jim z celého srdce. Bylo jich asi dvacet, možná
čtyřiadvacet. V čele skupiny byl muž s dlouhými blond vlasy, které měl vzadu
sepnuté. Nejprve mne objížděli v kruhu, ale pak sesedli a padli jsme si do náruče. Prozářila nás láska a porozumění. Byla to naše odměna, že jsme se mohli
takto setkat. Děkovala jsem Otci, Jitřnímu andělovi a radě nejvyšších.
Jsme svobodní a volní. Temná éra Železného věku byla vyprošena. Jsem
naplněna vděčností, že nám bylo odhaleno i toto tajemství temných andělů.
Stále cítím milost Boží a radost, kterou jsem s nimi prožívala.
Bouře, která se nad námi přehnala včera v noci, byla velice zvláštní. Ačkoli
mělo dojít k dalším katastrofám, vnímala jsem, že největší problémy má lidstvo
této planety již za sebou. Seděla jsem doma v modrém křesle a pocítila jsem
v rychlém sledu za sebou dva silné otřesy. Vnímala jsem je celistvě, jako by se
se mnou pohnul celý dům. Domnívám se, že to bylo znamení, že očista živlů
je hotova. Dva otřesy představovaly dokončení očistné fáze mužské i ženské
podstaty všech živlů. Ve chvíli, kdy se na okamžik zastavily, jsem vnímala toto
zastavení jako otřes. Protože nic nemůže zůstat nehybné, vnímala jsem již další jejich vibrace jako klidné a jemné. Živly byly ve svém mužském i ženském
principu zharmonizovány.
Děkujeme za tuto milost!
Maska
Ve své vizi dne 13. 7. 2004 byla paní L. G. z Krnova v sauně na chalupě.
Po sprchování vyšla do zahrady a místo očekávané zahrady se ocitla na parkovišti aut ve velkém nemocničním komplexu. Bylo po dešti a parkoviště bylo
177
plné vody jako po záplavě. Uslyšela dětský pláč a uviděla převrácený dětský
kočárek. Běžela k němu, kočárek obrátila a dítě do něho vrátila. Pocítila, že
voda je sice teplá, ale kalná. Vtom uviděla ve vodě další dítě, ale kočárek asi
vzala voda. Zvedla dítě do náruče a běžela do nemocnice hledat matky těch
dětí či pomoc. Bloudila chodbami a hledala někoho ze zaměstnanců, kdo by jí
pomohl, ale nikoho nenacházela. Vtom přijel výtah a z něho vystoupila bytost
v černém oděvu. Na obličeji měla bílou masku. Okolí očí bylo černé. Lekla se
jí, protože vypadala děsivě. Byla však jediná, kdo jí věnoval pozornost. Ptala
se, co potřebuje. Sejmula masku a objevila se sympatická mužská tvář se
světlými vlasy. Pak vytáhl mobil a po chvíli hovoru jí sdělil, ať se nestará, že
je vše zařízeno.
Paní L. se ocitla ve svém nitru. Očistila se a očekávala, že vyjde do
krásné zahrady, protože se domnívala, že se očistila od všeho zlého. Místo
toho se ocitla na parkovišti ve velkém areálu nemocných duší. Měla se
rozhodnout, kterou cestu zvolí, protože stále nedokázala přijmout odpovědnost sama za sebe a vyčistit všechny skrýše ve své třinácté komnatě.
Na parkovišti jí bylo názorně ukázáno, jaká byla její očista. Všude mokro
a také bahno. Voda byla kalná. Stále toužila po někom, kdo by za ni vše
udělal. Pláč dítěte byl její pláč. To dítě byla ona a převržený kočárek
představoval životní havárii. Postarala se o dítě tak, jak uměla. Vložila
ho do kočárku a stále odmítala odpovědnost a počínala si jako to dítě. To
znamená nezrale. Nyní se ozvalo svým pláčem i druhé dítě. To již bylo
bez kočárku. Vzala ho do náruče, ale ani na chvíli ji nenapadlo, že by se
o ně mohla postarat sama. Naopak, hledala někoho, kdo by jí z té lapálie
pomohl.
Děti představovaly její mužský a ženský princip. Ona byla jejich matkou. Vstoupila do nemocnice a hledala, kdo by ji zbavil této odpovědnosti.
Nikdo se neobjevil, protože bylo na ní, aby tuto karmickou situaci vyřešila
sama. Když vystoupil z výtahu pokušitel, lekla se, protože ho poznala, ale
slíbil jí, že za ni všechny problémy vyřeší. Namlouvala si, že je dobrý, protože podle ní byl jediný, kdo jí chtěl „pomoci“. To, co z něho zahlédla první,
byla jeho pravá podoba. To, co se zdánlivě objevilo pod „maskou“, byla
maska. Bohužel volila špatně a vrátila se zpět do magie, na cestu inverzního
vývoje. Služby svého pokušitele splatí svou krví a energií, až nastane čas.
Zbavila se odpovědnosti sama za sebe jen zdánlivě. Svým rozhodnutím se
stala závislou a ztratila svobodnou vůli.
Přejeme jí osvícení Duchem svatým a odevzdáváme ji milosti Boží. Záleží
jen na ní, jak její třetí volba dopadne.
Mír s tebou!
178
Island
Odpoledne dne 15. 7. 2004 jsem hovořila s paní L. o připravované návštěvě Islandu společně s paní H. He. Rozebíraly jsme televizní film o Islandu,
který natočil vedoucí výpravy pan J. B. Věděla jsem, že obě budou mít na
místě spoustu práce a budou vyprošovat těžké karmy, které se budou týkat
celé skupiny. Zasáhla nás pověst o ženě, která se pomstila manželovi tím, že
zavraždila své dva malé syny a předložila je nic netušícímu manželovi k večeři.
Do této doby bylo na Islandu mírné počasí. Paměti se zmiňují o třech stech
letech. Domnívám se, že podnebí se změnilo v okamžiku pomsty a změnilo se
ve zmrzlé království.
V tomto karmickém střetu selhaly oba principy. Nebyla láska, jen připoutanost a manipulace. Island se nazýval zeleným ostrovem. Bylo mi řečeno,
že Islanďané jsou potomky lidí, kteří mají původ v Šambale. Mají dosud dar
jasnozřivosti a věří na elfy a víly, zlé trolly a neviditelné bytosti, které nazývají
duchy. Otevřeně se ke své víře hlásí. Uviděly jsme, že se přes celý ostrov táhne
rovnoramenný pulzující kříž zelené barvy. Je to vstup do Šambaly. Dovnitř
se vstupuje dlouhou šedou chodbou. Nejprve byly vidět barevné řetězce DNA,
mnoho barevných částic a veliký tmavý klíč. Po jeho očistě byl předán do lidské
ruky a já jsem pocítila sílu jeho energie ve vlastní pravé ruce.
Potom jsme uviděly strom života a po celém jeho kmeni byly noty v barvě
jeho kůry. Noty pulzovaly, part s nimi se začal odlupovat z kmenu a vklouzl
mi do ruky. Z jeho vnitřku vycházelo čisté bílé světlo. Ještě nám bylo sděleno,
kdo jsou hlavní osoby, za které budou vedeny prosby. Já jsem věděla, že jsem
pozvána do Šambaly.
S paní L. jsme se rozloučily a já jsem ještě chvíli pracovala. Měla jsem
obavy, že si nic nebudu pamatovat, a tak jsem prosila, abych si vše důležité
zapamatovala.
Chvíli jsem sledovala televizi a asi v 23.55 hodin jsem ucítila výrazný impulz
v kříži, který nepříjemně sílil. Nakonec jsem pochopila, že nastal čas. Omluvila
jsem se, že pomalu reaguji, a pospíšila jsem si s večerní toaletou. Málem jsem
vše zmeškala. Jen jsem se očistila a začala se modlit, vzpažila jsem a letěla
na Island. Současně se mé hmotné tělo ukládalo do lůžka. Neměla jsem pocit
rozdvojení, ale byla jsem na lůžku a současně jsem sledovala svůj let na Island.
Bylo to nádherné. Velmi brzy jsem z výšky uviděla pulzující kříž, který označoval vstup do Šambaly. V pravé ruce se mi aktivoval klíč k bráně. Prosila jsem,
aby otevření brány proběhlo podle zákona a vůle Boží. Klíč v podobě energie
vstoupil do středu rovnoramenného kříže. Pulzace ustala a vstup se otevřel.
Uvědomila jsem si, že se před otevřením brány řinulo z levé strany krásné
zelenkavé světlo a z pravé krásně žluté. Oba proudy se spojily v centru, jako by
ukazovaly, kam má být klíč zasunut. Vstoupila jsem chodbou k hlavní bráně,
kde mne očekávali strážcové. Kůra s partem se odvinula a stočená mi vklouzla
179
do ruky. Najednou jsem začala měnit podoby a ustálila jsem se jako starší
muž v bílé říze. Strážci bránu otevřeli a ptali se mě, zda skutečně chci zpívat
píseň lidí. Měla jsem pocit, že to z nějakého důvodu pokládají za riskantní. Já
jsem odpověděla, že ano, protože si to zaslouží. Vždyť jsou tak stateční a tolik
se snaží jít za světlem pravé lásky. Byla jsem vpuštěna a uvítána. Zpívala jsem
zpěv lásky za lidstvo z partu stromu jejich života. Zpívala jsem o hrdinství lidí
i jejich slabostech. O tom, jak zápasí sami se sebou a se svým strachem. Zpívala
jsem o touze lidí po věčné lásce, pro kterou dokážou obětovat vše i sebe. Zpívala
jsem o jejich soucitu i obětavosti a vytrvalosti, o schopnosti lásky. Prosila jsem,
aby byli na své cestě posíleni ve věcech dobrých. Prosila jsem o posílení jejich
vnímavosti, aby rozlišovali pravdu od lži a dobro od zla. Prosila jsem Stvořitele
ve jménu Nejvyššího principu lásky a stvoření, aby byli osvíceni Duchem svatým
a bylo jim požehnáno ve věcech dobrých.
Když můj zpěv skončil, zavládlo dojaté ticho. Potom se ozval potlesk na znamení souhlasu, aby byla tato milost udělena. Děkovala jsem a byla jsem šťastná, že mé prosby byly vyslyšeny. Potom předstupovali jednotliví delegáti sněmu
a přednášeli své zkušenosti a návrhy, jak vyřešit situaci nejen na naší planetě,
ale jednalo se o postup a vývojový trend jednotlivých planet a hvězd v celém
vesmíru. Zasedání bylo ukončeno sborovým zpěvem písně lásky. Každý měl
svůj part na stromě svého života. Mně se odvinul z kmene mého stromu života
a zářil a pulzoval duhovým světlem strážce vesmíru. Vklouzl mi do rukou. Když
jsem ho spolu s ostatními rozvinula, naše vyzařování se zharmonizovalo. Píseň
lásky byla nádherná. Cítili jsme sílu a bezpečí vesmírné jednoty lásky.
Nadřízeným orgánem rady nejvyšších každého vesmíru je rada Stvořitelů
Nejvyššího principu lásky a stvoření.
Sněm v Šambale se skládal ze zástupců jednotlivých rad, rady nejvyšších, rady Stvořitelů Nejvyššího principu lásky a stvoření a příslušných
agregorů.
Sněm se pořádá v krizových okamžicích vývoje planet v některém z vesmírů či v čas duchovního postupu planet a hvězd, kdy se rozhoduje o jejich
dalším vývoji. V tomto případě obdrží postupující planeta či hvězda mnoho
darů potřebných pro zdárný vývoj.
Postup
Ve vizi dne 18. 7. 2004 sedí paní R. s panem T. R. ve školní lavici. Třída
je světlá, vzdušná, lavice jsou ze světlého dřeva. Většina lavic byla obsazená.
Měla před sebou velké červené desky a pan T. bleděmodré. Do třídy vešel tmavovlasý muž příjemného vystupování. Požádal je oba, aby si sedli do poslední
lavice, protože by přes ně ostatní neviděli. Poslechli. Potom muž dal pokyn, aby
si všichni rozevřeli své sešity a začali psát. Paní R. si pomyslela, že když oba
180
s panem T. rozevřou své desky najednou, tak se na lavici nevejdou. Pan T. však
desky přeložil, a tak měli oba dost místa. Chtěla to udělat také tak, ale když
desky rozevřela, měla tam ke svému překvapení malý bílý sešitek s nápisem
Slovensko. Pan T. tam měl také malý sešitek, ale neviděla, co na něm bylo
napsáno.
Potom přemýšlela, co se jí na vyučujícím nezdá. Pak jí došlo, že má rudé oči
s černými panenkami. Když se na ni podíval, měl pronikavý až přísný pohled.
Paní R. to bylo nepříjemné.
Paní R. s panem T. procházejí školou života. Jdou cestou pravdy a lásky a pracují na své očistě. Třídní učitel je Stvořitel světlých sfér, který jim
nastavuje zrcadlo. Posazuje je dozadu, protože jsou nejvyšší, a tedy i nejpokročilejší. Je zde ještě trochu pýchy, protože nebrali ohled na mladší
bratry a sestry a nemysleli na to, že by přes ně nemuseli na učitele vidět.
To znamená, že někdy již zasahovali do kompetencí svého třídního učitele
a strhávali na sebe jeho pozornost. Učitel je pak odkázal na to místo, které
jim náleželo.
Bílé sešitky v jejich deskách jsou jejich učebním plánem a patří do jejich
ákášických záznamů. Červená barva desek, ve kterých má paní R. ukrytý
sešitek, naznačuje, že nejvíce trpěla a karmicky se vázala na planetě Marsu.
Zde pocítila hněv bezmoci a od té doby s ním zápasí. Bílý sešitek má nápis
Slovensko, protože zde byla nejvíce karmicky vázána. Slovensko má podstatu mužského principu a i k němu vede mnoho vazeb. Když pochopí,
osvobodí se od hněvu i připoutanosti. Její učitel jí nastavuje zrcadlo. Je to
Stvořitel a ten je schopen zrcadlit stav jejího nitra. To se jí pochopitelně
nelíbí. Tak jak se bude očišťovat od svého hněvu a pout, bude mizet vše,
co ji v jeho tváři dráždí. Nakonec bude v klidu a harmonii a nebude ji nic
zraňovat.
Pan T. má desky bleděmodré, protože svou barvou znázorňují mořskou
říši. Zde pod magickým vlivem se dopustil nejvíce omylů a chyb, zde nejvíce
trpěl. I on se od svých předsudků úplně neosvobodil. Je připoután a neví,
jak se osvobodit. Jeho připoutanost je skrytá v hlubinách jeho vodní říše.
Paní R. otevřela desky první. Ona první pochopila, že nelze nic skrývat
a je třeba se ptát svého učitele, když něčemu nerozumí. Nestačí vycházet
jen z vlastních pocitů, protože mohou být zavádějící, pokud jste pod vlivem
karmy či obsazení a podobně. Oba velmi trpěli, ale také hodně ubližovali,
protože viděli jen své utrpení. Pokud ponesou jen kousek pýchy, trpkosti
a hněvu, případně připoutanosti ve svém nitru, bude jim pohled jejich třídního učitele velmi nepříjemný, protože on zrcadlí vše.
Potom se paní R. s panem T. ocitla v malé aule, kde přednášela příjemná,
asi padesátiletá žena. Byla menší, trochu při těle, měla rezavé vlasy ostříhané
na krátko. Místa v aule byla obsazena, a tak si ještě s ostatními třemi příchozími sedli na zem a opřeli se o zeď. Nikomu to nevadilo a oni se cítili dobře.
181
Potom se začali někteří posluchači zvedat a přecházet. Občas bylo někomu
špatně. Podpírali tam nějakou dívku, protože se jí udělalo nevolno. Zastavili se
u jiné dívky, která upadla a narazila si bok. Té již nepomáhali hmotně, ale stáli
nad ní a vedli prosby k Otci. Dívce se ulevilo. Byla překvapená a děkovala jim.
Paní R. zažila velký pocit štěstí z toho, jak zázračnou moc má správné vedení
proseb, jak se hned lidem uleví. Byl to pocit hlubokého uspokojení.
Když oba ukončili studium na střední škole a zbavili se toho, co jim
bránilo v duchovním postupu, směli přestoupit na vysokou školu. Zde je
vyučoval ženský princip Stvořitele. I on jim bude nastavovat zrcadlo, ale
studium by již mělo být snazší, pokud zvládli připoutanost a jsou ochotni
se zbavit předsudků a pýchy, které si během věků vštípili.
V této vizi jsou představiteli lidstva, které podlehlo vlivu magie a nyní
jde cestou očisty a pravého poznání. Třídní učitelka jim přednáší o karmě
a o vyrovnání následků a dopadu karmy. Každý z posluchačů konkrétně
pocítil následky svých činů, omylů a chyb. Někdo měl větší zátěž, jiný
důsledky svých činů snášel lépe, protože měl již skoro vše vyrovnáno.
Paní R. s panem T. pomáhali dívce, tedy ženskému principu, který byl
velmi oslaben. Podporovali ji svou láskou a pochopením. Druhá dívka,
která padla na cestě a zranila si bok, potřebovala již vysvětlení a duchovní
léčbu, protože padla na cestě očisty. Myslela, že stačí, když najde lásku
ve svém nitru a nic víc nemusí dělat. To je omyl mnoha bytostí, které se
přeceňují jako tato dívka. Jde opět o zastřenou formu pýchy: „Jsem tak
čistá, že odpověď najdu jen ve svém nitru. Nemusím na sobě pracovat,
když nevidím nic, co by se mělo změnit.“ Mohou ji ostatní mnohokrát
napomínat, že její stav není tak ideální, ale ona nikoho neposlouchá. Ani
se nezeptá, proč si ostatní myslí, že není v pořádku. Nedělá nic, a tak
padá, protože nemůže postupovat dále. Tady je třeba již vést prosby za její
osvícení k Otci. Pak teprve může pochopit, že když je obsazená, obsazení
jí nedovolí se očistit a porozumět. Má-li ještě z éry magie temné srdce,
nemůže získat správnou odpověď ve svém nitru či srdci. Jen osvícená
prosba k Otci s následnou léčbou může pomoci. Tak také paní R. a pan T.
nakonec postupovali a byli šťastní, protože očišťovali trojjedinost svého
ženského principu.
Mír s vámi!
Květ lásky
Dne 18. 7. 2004 měla paní L. vizi, ve které jí paní H. řekla, že mají s jejím
bratrem L. zvláštní připoutanost, na kterou nemohla skupina nikdy přijít. Vtom
paní L. uviděla, že jsou pod průhledným skleněným poklopem. Paní H. řekla,
že se to mezi nimi přelévá, ale ona nevěděla co.
182
Pak jí paní H. ukázala zvláštní oranžovou květinu. Kvůli ní je prý na planetě Zemi a květina je smyslem jejího života.
Paní H. s bratrem L. v tomto případě zastupují mužský a ženský princip
lidstva planety Marsu. Oranžová květina je květ lásky, který je přidělen
kandidátovi, jenž se ctí složil zkoušky prvního stupně hodnosti Stvořitele.
Úmysl je čistý a bylo jim povoleno ucházet se o tento úřad. Paní H. však
ve své ctižádosti zaujala magický ochranitelský přístup. Skleněným poklopem chrání sebe i svého bratra, aniž by se ptala, zda s tím bratr souhlasí.
Energie lásky, která se mezi nimi přelévá, není využita ve prospěch lidstva,
ale využívají ji jen oni. Za těchto podmínek se květ lásky jen velice těžko
utvoří. Pokud se jim to podaří, mohou ho věnovat jen sami sobě a společná
energie květ spálí, protože nejde o lásku, ale o připoutanost. Tuto duchovní
hodnost mohou získat jen tehdy, když cele, bez výhrad darují tento květ
lásky planetě Zemi, která byla planetou Marsem napadena. Aby se jim to
podařilo, musejí se zbavit všeho magického, včetně ctižádosti.
Paní H. tedy musí sejmout skleněný poklop z bratra i ze sebe a eliminovat všechna pouta i trubičky, které mezi nimi stvořila, aby měla jistotu,
že energie nebude ničím narušena a odebrána. Jde o omyl mágů, protože
energie pravé lásky je nevyčerpatelná. Teprve až se cele odevzdají službě
lásky a budou ji dávat bez výhrad každému, kdo ji bude potřebovat, až nikdo
z nich nebude s dary lásky kalkulovat, ale prostě je odevzdá bez očekávání
jakékoli odměny, teprve tehdy to bude čistá a pravá láska, budou svobodní
a zralí odevzdat květ lásky této planetě a napravit tak omyly a chyby lidu své
planety. Teprve potom budou uznáni radou Stvořitelů za vhodné kandidáty
pro duchovní hodnost Stvořitelů příslušného stupně. Jsou nadějí Marsu.
Přijímání Stvořitelů
Ve vizi dne 18. 7. 2004 jdu městem, o kterém vím, že jsem zde již mnohokrát byla, a ve kterém často zabloudím. Jdu tedy směrem, který pokládám za
správný, ale nic nepoznávám. Doženu dvě ženy a ptám se, kde je zde divadlo.
Ženy přátelsky odpovídají, že tam jdou také. Dnes prý přijímá režisér nové
členy. Svěřím se, že jdu také ke zkouškám. Když se zastavíme před divadlem,
otevře se šedá chodba a dvě přítelkyně jdou napřed, protože zkoušky složily již
dříve a byly přijaty. Potom jsem zjistila, že konkurz končí a nikoho dalšího již
režisér nemá v úmyslu přijmout. Já se však nedám a prohlásím, že s ním chci
mluvit. Jsem si vědoma toho, že sem patřím. Režisér vyjde. Je to muž v šedém
oblečení s poměrně velikou hlavou, klenutým čelem a hruškovitým tvarem hlavy. Ničím jiným není nápadný. Není ani pěkný, ani ošklivý. Na kraji průchodu,
který připomíná tunel, se zastaví a ptá se mne, co si přeji. Když mu odpovím,
zeptá se mne, ve kterém znamení zvěrokruhu jsem zrozena. Já se postavím
183
nepatrně levým bokem vpřed, mírně se rozkročím a hrdě prohlásím, že jsem
lev. Vidím, že jsem vzbudila jeho zájem. Přijde ke mně, zkoumá mne a nakonec
zjistím, že se mne dotkne čelem. Společně poklekneme a naše vrcholové čakry
se spojí. Tak proti sobě klečíme, spojeni temeny. Cítím, jak mezi námi probíhá
příjemná energie. Uvědomuji si, že mne zdraví jako svého dlouho hledaného
učitele. Jsem šťastná. Jsem doma. Byla jsem přijata jako pravé znovuvtělení
jejich duchovního vůdce.
Město, kde často bloudíš, je svět. Zde jdeš vždy za svým karmickým
úkolem. Někdy bloudíš, někdy jdeš jistě za svým cílem. Vždy na této
cestě potkáváš své paralelní bytosti. Dvě ženy, kterých se ptáš na cestu,
s tebou vytvářejí trojjedinost ženského principu. Dovedou tě bezpečně
k cíli. Projdou tunelem do jiné dimenze, tebe však nevpustí. Chceš mluvit
s režisérem, který je tvým duchovním vůdcem a učitelem. Dlouho tě hledali,
počítalo se již s tím, že tě zastoupí jedna z částí, která spolu s tebou vytváří
trojjedinost tvého ženského principu.
Konečně jsi zde. Ještě se musíš vykázat tak, jak bylo určeno. Když
jsi poznána a očištěna, jsi přijata do úřadu duchovního učitele a vůdce.
Divadlo v tomto případě představuje duchovní centrum, kde se školí učitelé světlých sfér. Toto centrum je řízeno Stvořiteli světlých sfér. Ve vedení
se střídají. Vědomosti se předávají láskyplnou energií, která při pozdravu
proudí z mozku do mozku.
Kletba nenaplněné lásky
Dne 18. 7. 2004 jsme ve vizi na exkurzi na nějaké přátelské planetě.
Průvodce nám dělá skupina mladých a krásných mužů. Vyptávají se i na naši
planetu a my jim vyprávíme o tom, co je zajímá. Mně se věnuje mladý muž,
který se mi velice líbí. Jsem mladá a poněkud lehkomyslná. Záhy zjistím, že
sympatie jsou oboustranné. Přidá se k nám i jeho bratr a oba se mnou laškují
a ucházejí se o mou přízeň. Líbí se mi oba, ale více mne přitahuje starší z bratrů. Problém je v tom, že je to syn vládce a zákony jejich planety nedovolují,
aby si vzal ženu z jiné planety. I s mladším synem má vládce jiné plány, než
aby se oženil s pozemšťankou. Bratři se rozhodnou, že se mnou utečou. Skryjí
se na naší vesmírné lodi jako černí pasažéři. Ukryji je oba pod nějakou celtou
v zavazadlovém prostoru. Nikdo z posádky o nich neví. Skutečně je vládcovi
diplomaté hledají, ale nenajdou je. Po návratu se se mnou starší z bratrů ožení,
ale mladší bratr zatím žije s námi ve společné domácnosti. Všichni jsme velmi
šťastní až do doby, kdy k nám přiletí vyslanci z jejich planety a princ i s bratrem odmítnou vrátit se. Vynesou nad námi strašlivou kletbu nenaplněné lásky.
Odletí s nepořízenou a hněvem v srdci proti pozemšťanům. Já jsem je nebrala
příliš vážně, ale můj manžel byl od té doby zamlklý. Choval se ke mně sice
184
něžně, ale uzavíral se do sebe, byl zamlklý. Velmi jsem se trápila a ptala se ho,
co se stalo, ale nic mi nevysvětlil a vyhýbal se mi. Připadal mi skutečně jako
prokletý. Jednoho dne mi oznámil, že zde končí. Nevím, jak to myslí, zda se
vrací domů, nebo umírá; obojí by bylo pravděpodobné.
Nic nechápu a probouzím se s bolestí v srdci nad zmařenou láskou a cítím,
že prokletí se netýkalo jen mne a dvou princů, ale postihlo mužský a ženský
princip této planety. Stačí si jen připomenout slavné dvojice: Tristan a Isolda,
Romeo a Julie, Paris a Helena, Caesar a Kleopatra a podobně.
Je třeba vést prosby, aby tato kletba byla sňata z vaší planety a též
z mateřské planety princů, kteří žili na jedné z planet, jež patří do souhvězdí Orionu.
Dne 20. 7. 2004 jsem se chvíli opalovala na balkoně. Vždy, když se tak vracím do bytu, mé obrazy se aktivují a vyzařují nádherné zářivé barvy. Nedokázala
jsem zjistit, co se děje, a vyprošovala jsem negativní bytosti, kterých zde bylo plno,
a čistila obrazy a prosila Otce o zásah jeho milostí. Obrazy pomalu světlaly, ale
nešlo mi to z mysli. Po konzultaci s paní L. se nám ukázalo, že znovu předstupují
temné bytosti s úpisy většími, než byly ony samy. Byly v magii vyrovnané v ženském i mužském principu. Tehdy jsem pochopila, že paní L. musela být informována. K mému údivu mne všichni žádali o pomoc. Chtěli, abych jim pomohla
přestoupit před Otce, aby mohli odevzdat úpisy, které je tak tížily. Předávaly jsme
je s paní L. milosti Boží a byli posilováni láskou tak, jak Otec dovolil. Byli si
vědomi, že cesta bude náročná. Vedla jsem je v prosbách a ty byly vyslyšeny.
Děkujeme!
Ákášické záznamy
Několik dní cítila paní H. He. silný tlak na vrcholové čakře, který se přenášel do středu jejího stromu života. To se hlásil nový duchovní učitel z řad
Stvořitelů, který jí chtěl předat potřebné vědomosti, ale ona ho nepoznala
a odmítala ho. Tlak pochopitelně sílil, až ji bolela celá páteř. Vyprošovala vše
možné a pochopitelně nic nepomáhalo. V noci dne 18. 7. 2004 uviděla bytost,
která klečela za jejím lůžkem a hlavu skláněla nad její hlavou. Měla správný
dojem, že jsou spojeny mozkem. Když nepřijala výuku za bdělého stavu, vyučovala ji v noci. Paní H. to opět nepochopila a snažila se s ní rozvolnit veškeré
vazby, včetně vazby siamských dvojčat. Když vyzkoušela vše, co znala, získala
dojem, že jí bytost ovlivňuje myšlení. Usoudila tedy, že je to bytost, se kterou se
spojila, když byla na vrcholu magie. Místo aby si vyžádala energetický průkaz,
podlehla strachu, že se dopustí omylu, a podlehla inverznímu vnímání, které
vyplývalo z jejích předsudků.
Stvořitelé mohou mít jakoukoli podobu, nemusejí být vždy krásní, ale
jsou láskyplní. Tento její nový duchovní učitel jí prokázal velikou důvěru,
185
protože se jí zjevil ve své pravé podobě. Když se stále bála a pokládala ho
za nebezpečného, vyhověl jí a provedl s ní regres, aby se rozpomenula. Tak
se dostali k předsudkům a tam zbývalo ještě mnoho práce. Pomáhal jí, jak
se dalo, jak to Otec dovolil. Když se očistila a pochopila své omyly a chyby,
ocitla se spolu s ostatními se svými ákášickými záznamy v ruce před radou
nejvyšších.
Byly čisté, vše bylo odpuštěno, protože i ona odpustila. Složka byla
v průsvitném obalu, protože nebylo co skrývat. Byla čistá, protože vše vyrovnala a začínala znovu. Jejich jména na této složce neznamenala, že podepsali bianko úpis, ale že tento nepopsaný list náleží jim a záleží jen na nich,
zda ho popíšou láskyplnými skutky, či podlehnou svému strachu z omylů
a chyb a budou znovu porušovat vesmírné zákony lásky.
Tyto ákášické záznamy byly pro všechny důkazem, jak veliká je milost
Boží, když skutky lásky vyrovnaly omyly a chyby. Všichni, kdo stáli s těmito
složkami ákášických záznamů v ruce, směli opět pracovat na díle Božím
tak, jak to slíbili. Protože paní H. tuto milost nebyla schopna přijmout,
musela se k ní propracovat jiným, velice složitým způsobem.
Odevzdávala ákášické záznamy jako bianko úpisy a vyprošovala vše, co
s nimi souviselo, včetně očisty mužského a ženského principu.
Pod vlivem strachu si vytvořila svou realitu a musela dokončit očistu.
Když odprošovala mužský i ženský princip, zželelo se jí Stvořiteli, který
byl učitelem ze světlých sfér, vzal na sebe podobu muže, ve kterém poznala
svůj mužský princip, a s radostí mu dovolila, aby jí pomáhal. On ji zatím
nenápadně vedl k pravému poznání. Konečně nalezla svitek papíru, který
jí bránil, aby přijala odpuštění a milost Boží. Odevzdali ho společně Otci.
Klečeli před ním a společně plakali. Paní H. úlevou a poznáním, že je svobodná. Její nový duchovní učitel soucitem. Společně se objali. Tím paní H.
stvrdila, že ho přijímá jako svého duchovního učitele. Paní H. měla nejprve
režný šat kajícníka, který se změnil v šat duchovního učitele. Šat duchovního vůdce je jiný a existuje zde rozlišení podle specializace a duchovní
urozenosti.
Otec paní H. pokynul, aby k němu přistoupila blíž. Ocitla se mezi Otcem
a Jitřním andělem. Padla na kolena tváří k radě nejvyšších. Všichni seděli
v půlkruhu a ona je prosila za odpuštění. Otec jí pokynul, aby se posadila. Za
ní se objevila řada sedadel, která též vytvářela půlkruh. Její místo bylo uprostřed řady, kde bylo celkem sedm sedadel. Otec k ní začal promlouvat. V jejím
nitru se začal odvíjet film minulých životů. Od počátku až po současnost. Hořce
plakala nad tím, co viděla. Když film skončil, objevil se jí nad hlavou vavřínový věnec, na kterém seděla bílá holubice. Začali troubit trubači, kteří stáli
po obou stranách. Když si uvědomila, že zvítězila sama nad sebou, tekly jí po
tváři horké slzy.
186
Škola
Ve vizi šla paní H. He. po levé straně chodníku. Proti ní jelo auto, ve kterém
uviděla svého nadřízeného ze zaměstnání, kde dříve pracovala, a který zemřel
asi před patnácti lety. V autě jel s manželkou, a když paní H. uviděl, zaparkoval
u hasičské zbrojnice a běžel k ní. Byla rozpačitá, protože ke konci se jejich vztah
změnil a on trpěl. Na ulici bylo jasno.
Protože se v minulém životě karmicky vázali, mají šanci napravit své
omyly a chyby. On nabízí ruku ke smíru. Paní H. bude asi více vyprošovat.
Je zde větší nechuť k odpuštění i ve vztahu k jeho rodině. Má tendenci
unikat od zodpovědnosti. Má šanci vše napravit v tomto novém životě,
protože jde cestou lásky.
Je ve škole. Sedí v poslední lavici. Přednášela žena, která zopakovala
poslední větu, když přišla nová žákyně. Paní H. si dělala poznámky a učitelka
ji upozornila, že již má určitou větu zapsanou, že ji nemusí zapisovat dvakrát.
I když učitelka stála vpředu u nové žákyně, věděla, co má paní H. ve svých
poznámkách.
Škola je život na této planetě. Učitelka je jejím duchovním vůdcem,
kterého přijala. Sedí vzadu, protože je pokročilá. Noví žáci jsou vpředu,
aby jim učitelka mohla včas pomoci. Duchovní vůdce, pokud pracuje pod
vedením Otce, musí mít přehled o všem, co se týká jeho žáků, protože nese
za jejich vývoj a duchovní postup zodpovědnost.
Paní H. stojí u lavice. Přistoupil k ní herec J. A. Podával jí ruku. Když se
při pozdravu usmál, viděla, že má hrozné zuby. Černé a vyhlodané. Cítila, že
zemře na rakovinu. Vedle něho stál muž, který byl rád, že ji vidí. Byl zářivější.
Potkala ještě dceru K. s jednou ženou. Chystaly se vystoupit na kopec. Paní H.
se jich ptala, kde byly tak dlouho. Řekly, že byly hrát hokej, ale sestře E., která
je na kopci čeká, řekly, že byly hrát košíkovou.
Muž není herec J. A., je to pan J. O. Chce se smířit a znovu ji získat pro
své plány. Má již vylámané a zničené zuby, ale chamtivost ho neopustila.
Je to varování. Zářivější muž je její životní partner. Dále je paní H. upozorněna na duchovní pouť jejích dcer. Na starší dceru uplatňuje vliv žena,
která ji trochu brzdí v duchovním vývoji. Je mezi nimi zvláštní pouto, které
by se mělo uvolnit. Potom jim půjde cesta do kopce lépe a rychleji. Budou
svobodné.
Island – pokračování
Na Islandu šťastně žili manželé. Byli mladí, krásní a bohatí. Nic jim
nechybělo. Měli dva syny. Staršímu byly asi dva roky a mladší byl novorozenec. Žili příkladným životem a starším prokazovali patřičnou úctu, chu187
dobným pomáhali tak, jak se patřilo. Byli miláčky božstev, která je obklopovala a chránila. I jim vzdávali patřičnou úctu. Žena byla poněkud pošetilá
a velmi se chlubila svým štěstím. Stala se pyšnou a domnívala se, že se jí
nic zlého nemůže stát. Její chování způsobilo, že probouzela závist mezi
lidmi, a svým vychloubáním dráždila temné bohy, aby jí udělili lekci. Když
se bohové rozhodli, že bude tato žena podrobena těžké životní zkoušce,
slitovala se nad ní jedna víla a rozhodla se, že ji bude varovat. Proměnila se
v chudou žebračku. Když jí žena poskytla bohatou almužnu, vyslovila své
varování, ale žena se jí vysmála do obličeje a prohlásila, že jí nic takového
nehrozí. Tím byl její osud zpečetěn.
Za krátký čas se začaly šířit fámy, že její manžel je jí nevěrný, a ženy
se začal zmocňovat běs žárlivosti. Když se žena přesvědčila, že zvěsti jsou
pravdivé, zabila z pomsty své chlapečky, které milovala majetnickou láskou připoutanosti, a připravila je manželovi k večeři. Se škodolibou radostí a zavilou nenávistí mu sdělila, co právě pojedl. Nemohl tomu uvěřit.
Domníval se, že zešílela. Vyčítal si svou nevěru a spáchal sebevraždu. Tak
se stalo, že žena díky své pýše přišla najednou o všechny, které milovala.
Přestala se starat o hospodářství i o sebe. Stále slyšela pláč svých dětí, který
ji drásal, a nemohla si odpustit jejich utrpení. Stále slyšela svého staršího
synka, který ji prosil za odpuštění, protože se domníval, že se provinil něčím
hrozným, za co ho matka krutě trestá. Ztratila zájem o život, přestala jíst
a krutě se trestala za svůj hřích. Místo aby konala pokání, trestala se ve své
pýše tak, jak se domnívala, že si to zaslouží.
I podnebí se změnilo. Do té doby zde byly mírné klimatické podmínky, nyní vše ovládlo zmrzlé království. Od těch dob panuje na Islandu
krutá zima, je zde málo slunečního svitu a obyvatelé propadají depresím.
Podepsaly se na nich kletby nešťastné ženy. Vše se změnilo. Dlouho trvalo,
než se lid Islandu osvobodil od narušené rovnováhy mužského a ženského
principu. Během věků zde docházelo k bratrovražedným válkám, až konečně pochopili a sešli se, aby mezi sebou uzavřeli věčný mír. Od těch dob, kdy
složili přísahu zachování věčného míru, zde žádná válka nebyla.
Muž, který spáchal sebevraždu, zůstal připoután k Islandu. Hledá svou
ztracenou manželku i děti. Duše dětí bloudí po celém světě a hledají lásku ženy, která by je osvobodila od jejich prokletí. Protože ztratily důvěru
k ženskému principu, obyčejně tuto lásku nenacházejí. Žena bloudí též.
Každou reinkarnaci má šanci porodit své děti a vynahradit jim svou láskou
utrpení, které způsobila. Dosud se tak nestalo, protože neměla odvahu tyto
děti porodit. Tak k ní přicházejí jako zrozenci jiných matek a ona o ně buď
pečuje, nebo se jich bojí. Z tohoto bludného kruhu se neosvobodí dříve,
dokud nepochopí a s pokorou nepřijme úděl ženy. Pokud porozumí svému
omylu a odpustí všem a vyprosí si u Otce pouta a všechny kletby, které
vyslovila, eliminuje, bude připravena pro další život, kdy se již může setkat
188
se svým dávným manželem a dětmi v jedné rodině. Bude to náročný život,
ale mohou se všichni osvobodit a naučit se pravé lásce.
Zkušenosti z Islandu
Již na letišti při své cestě na Island pocítila paní H. He. velké útoky. Černé
ruce držely tři činky. Do její hlavy se zaťaly tři drápy pařátu. Jak vedla prosby,
obrazy se měnily. Uviděla na hlavě bílé tenisky a pod nimi byla medaile na
mašli. Ruce měla spoutané a pod nimi byl ježek (i v krku) a jeho ostny byly
zaražené do stromu života. Temná bytost se žlutýma očima se změnila v čertíka, který byl připoután k jejímu stromu života. Kostlivec se plazil jako Glum.
Letadlo mělo černý pruh po celé spodní straně trupu. Během vedení proseb se
změnil v tenkou linku a po očistě se již letadlo vzneslo do vzduchu.
Vítr vál proti letadlu rychlostí 130 kilometrů za hodinu. Paní H. vedla
prosby, aby je na ostrově přijali v klidu a míru. Obě s paní L. nesly poselství
lásky, očistu živlů a paralelních světů i požehnání. Bytosti paralelních světů je
očekávaly s nadějí.
Spolucestující v letadle byli všichni obyvatelé města, které se propadlo.
Paní L. měla v letadle potíže s krkem a ušima, zejména při přistání. Obě neustále vedly prosby. Když přistály, uviděly na cestě světlý klíč k srdcím Islanďanů
a obyvatel paralelních světů. Předaly poselství lásky. Uvítala je temná tvář
Vikinga, kolem něho do čtverce uspořádané úpisy, které střežily čtyři bytosti.
Potom se objevil černý krystal a z něho se velice rychle oddělovaly temné krystalky. Vtom uviděly hřbitov s černým obeliskem. Obelisk byl uprostřed dvanácti
bílých křížů. Uprostřed kráteru sopky byla v hloubce 44 metrů v kruhu temná
bytost jištěná kletbou.
Během cesty se dostaly ke kostelu. U něho zahlédly stan a v něm mrtvolu.
Viděly kostru s lebkou. V přístavu vyprošovaly utopeného námořníka ze sedmnáctého století. Bylo zde mnoho krve jako pozůstatek bojů s tureckými piráty.
Na hřbitově byla na okraji hrobu ruka, která držela meč. Čtyři zástupy
vojáků pochodovaly v dlouhých řadách. Vojáci byli popravováni pro každou
maličkost. Hrob, u kterého byla ruka s mečem, byl hrobem nespravedlivě popraveného vojáka.
Potom pocítila paní H. temné bloky v hlavě. Dvě řady. Když je vyprosila,
uviděla bianko úpis na svém stromě života. Následek – rozpraskala jí levá
ruka a moc to bolelo. Navštívily horu Essu s kostelem. V Reykjavíku je zaujaly
dvě sochy: žena sklánějící se nad vědrem s vodou a muž, který je nahý a hledí
do vesmíru. Dále to byla státní budova, ze které se souhlasem Božím sejmuly
kletbu.
Oběma se zjevily životy, kdy byly znásilněny Vikingy. Byla zde i slečna E. Š.
s paní L. a hovořily zvláštním jazykem. Potkávaly průvody lidí. Na konci byl
189
stan, temný, s bytostmi, které chtěly, aby je objímaly. Potřebovaly jejich energii.
Byli to duchovně mrtví. Vedoucí výpravy a průvodkyně leželi na dně loďky na
zádech. Vedoucí měl černou loď a průvodkyně světlejší.
Dotaz na ságy o osídlení této části země: Psaly se na zvířecí kůže před 2000
lety. Ostrov byl ještě neobydlený. Jako první ho osídlili irští mnichové, potom
Vikingové. Obyvatelé se snažili uchovat rasovou čistotu u lidí i zvířat. Dodnes
platí zákon, že žádné zvíře, které opustí ostrov, se nesmí vrátit.
Sopka Hen Gill činná. Gnómové a upoutané bytosti. Vedení proseb. Sopka
vybuchla naposled za éry Ježíšovy.
Parlamentní pláně: Jediný parlament na světě v roce 930. Založili ho
Vikingové. Pláněmi protéká jediná řeka, která vytváří malé ostrůvky a na nich
se konaly souboje na život a na smrt. Zde je vidět spojení americké a euroasijské tektonické desky. Je zde islandská vlajka (temné vyzařování). V kostelíku
je vidět bílý pruh čistého světla, bílá brána a bílý kříž. Parlament založil Viking
Ihgulur Armason, který se svým bratrem odešel z Norska. Přivedli s sebou asi
tisíc lidí a během pětadvaceti let zde již bylo okolo 25 000 obyvatel. Bratři
nechtěli podporovat nespravedlivý zákon ve své vlasti, že veškerý majetek připadne vždy nejstaršímu synovi a ostatní sourozenci nedostanou nic. Přesto vycházeli z norského zákonodárství. Předseda parlamentu musel znát všechny zákony
zpaměti. Zasedali ve třech kruhových řadách. Neexistoval trest smrti. Jinak
tři druhy trestů – pokuta, vyhnanství z ostrova na tři roky, vyhnanství navždy.
Pokud odsouzený zůstal, měl každý právo ho beztrestně zabít. Zachyceno v knihách Gretinova sága a Kameny mluví.
V roce 1530 byli bez soudu popraveni biskup a jeho syn. Oba tvrdě potírali
luteránství. Biskup měl manželku a tři děti, ale mnoho dalších milenek a asi
čtyřicet nemanželských dětí. Katolický kostel, kde byli oba vysvěceni, měl temné
vyzařování. Usedl na něj havran. Před kostelem je na monolitu deska s jejich
jmény. Jsou zde i jména dalších lidí. Do tohoto kostela nevstoupila ani paní L.,
ani paní H. Cítily útoky a byly na ně vrhány kletby.
Na nejjižnějším cípu Islandu je maják. Je poznamenaný sebevraždami
a vraždami. Pláže a útesy jsou černé, kletby jsou snad všude. Oběti byly s nimi
i v autobuse. Během vedení proseb obě viděly, že mnozí přijali láskyplné vyzařování, odpustili a nesli v sobě lásku.
U vodopádu bylo otištěno mnoho kleteb. Černý kříž označuje místo, kde
došlo k vraždě dětí, které manželka uvařila a podala jako jídlo svému nevěrnému manželovi. Tato sága je zachycena zvlášť v předcházející vizi o Islandu.
Potom výprava jela přes vnitrozemí. Byly vidět holé kopce a mnoho propastí podle cesty. Jeli asi sedm hodin a přejeli dvanáct brodů. Přejezd přes
třináctý brod byl osudný. Než k němu dojeli, vyprávěla průvodkyně, že když
jela s jinou výpravou, vyprávěla jim o skřítcích. V určitém místě jí vždy přestal fungovat mikrofon. Když místo opustili, mikrofon fungoval normálně.
Prohlásila, že na trolly nevěří, ale… Vedoucí výpravy si z toho dělal legraci
190
a ostatní v autobuse též. Když přejížděli tento třináctý brod, uvázl řidič zadními koly v černém lávovém písku. Voda se dostala do zavazadlového prostoru
a pronikla i do kufrů cestujících. Všichni vystoupili a paní L. viděla kletbu
na zadních kolech autobusu. Paní H. uviděla také tvář trolla, který se zlobil
a hrozil jim. Ihned vedly spolu prosby za odpuštění, ale autobus nemohl vyjet.
Obě cítily, že je třeba, aby vedli prosby všichni. Požádaly vedoucího i průvodkyni o souhlas, ale vedoucí od nich utekl s tím, že se stará jen o hmotné
věci. Ony ať dělají, co chtějí. Svolaly tedy všechny dohromady a snažily se
jim vysvětlit situaci. Když je požádaly, aby s nimi vedli prosby, mnoho lidí
odešlo. Zůstalo jich asi sedm. Paní H. vedla nahlas prosby a paní L. ji doplňovala. Řidiči nabízeli cestující pomoc, že vynesou zavazadla, budou tlačit
autobus a podobně. On však odmítal, protože se bál, aby se nezabořil ještě
hlouběji. V tomto místě nebyl signál pro mobilní telefony, a tak řidič žádal
osádky vozů, které projížděly okolo, aby přivolaly pomoc. Asi za dvě hodiny
přijel prázdný autobus a snažil se je vyprostit. Praskalo jedno vlečné lano
za druhým.
Zatím paní H. s paní L. vedly prosby dál. Paní H. uviděla, že hlavní bytost
trollů přivolává další pomocníky, aby pomohli. Odhrabávali písek, ale potřebovali i jejich hmotnou pomoc. Tu však řidič odmítal. Trollové si tedy sedli na
okraj brodu a čekali. Paní H. se jim omluvila a děkovala za nabídnutou pomoc.
Po určité době jel okolo linkový autobus a oba autobusy ten jejich s pomocí
trollů konečně vyprostily. Paní H. všem bytostem poděkovala a požehnala jim
ve věcech dobrých. Všichni již pak bez problémů odjeli do hotelu. Vedoucí s průvodkyní sehnali sušičky a celou noc sušili zmáčené věci z kufrů.
Reakce ostatních cestujících byla zvláštní. Všichni se od paní H. i paní L.
stáhli, nikdo si k nim v jídelně nepřisedl. Asi se domnívali, že je budou obtěžovat
a přesvědčovat o své víře. Když se tak nestalo, po čase se opět k nim přiblížili
a snažili se jim všemožně pomáhat. Někteří dokonce pochopili, že zde plní
důležitý úkol.
Druhý den navštívili všichni sopku Heklu. I zde bylo pro paní L. i paní H.
plno práce. Dověděly se o ženě, která zde bydlela a bojovala za záchranu vodopádů. Obyvatelé zde chtěli postavit elektrárnu a žena chodila desítky kilometrů
pěšky na jednání o elektrárně a spolupracovala s advokátem, který se stal
později jejím manželem. Spor vyhráli a později se muž stal prvním prezidentem Islandu. Žena se jmenovala Sigrídur Tómas Dottir. U vodopádu zbyly dva
zkřížené úpisy za mužský a ženský princip.
Paní H. s paní L. pokračovaly ve vedení proseb. Podle ságy jeden otrok,
který bojoval za svobodu, vytyčil trasu pro dopravu na Islandu od severu k jihu.
Byly zde samé hory a propasti. Byla to nadlidská práce. Paní H. s paní L.
vyprošovaly a čistily s pomocí Boží místa, kde byly otisky zloby a nenávisti.
Vyprošovaly bojiště a upoutané bytosti na nich.
Podle pověstí objevil Grónsko i Ameriku Islanďan. Se svou ženou se vydal
191
na lodi do Ameriky a zde se jim narodilo dítě. Byl to první běloch. Žena se
jmenovala Gudridur.
Při vedení proseb byly pocity velice intenzivní až bolestivé. Pracovaly i na
stromě života planety Země, až se ocitly před vchodem do Šambaly, kterou
střežil tmavší kříž. Obě prosily o pomoc ze světlých sfér a vtom se vše rozzářilo.
Čintámani zářil a očistil mužský a ženský princip, který byl uveden do rovnováhy. Paní H. se zjevil její duchovní vůdce z řad Stvořitelů světlých sfér. Díval se
k nebesům a vedl též prosby. Ještě byl světle šedý a malý ve své pokoře. Ukázal
se proto, aby paní H. věděla, že je s ní a pomáhá jí.
Na levé straně se objevila šipka, úpisy a klíč. Vše bylo odevzdáno Otci. Kříž,
který střežil vchod do Šambaly, zmizel a z otvoru v horách vystoupila bytost,
která před ně předstoupila. Byly pozvány na zasedání do Šambaly. Objevil se
kulatý stůl, kolem stolu stálo dvanáct bytostí. Po vzájemné výměně poselství
lásky se zasedlo a jednalo se o další spolupráci. Potom bylo zasedání ukončeno
a paní H. s paní L. odešly.
Druhý den pokračovaly obě ve své práci. Před nimi se hrnuly otisky magických manipulací i s mágy, které bylo nutné roztřídit podle moudrosti Boží
a negativní vliv eliminovat. Bylo zde mnoho úpisů, které narušovaly harmonii,
mnoho vražd. Byla zde i kuchyň mágů. Jejich duchovní strava byla rozdělována ve velkém. Dostaly se až k největšímu vodopádu v Evropě. Bylo zde mnoho
upoutaných bytostí, které prosily o pomoc.
Během večeře paní H. zjistila, že má na hlavě přilbu Vikingů a za ní se
rýsuje celá řada těch, které tenkrát vedla. Prosila za ně a viděla se, jak klečí
uprostřed nich v kruhu. Všichni vedli společně prosby.
Prosby za vodopád doků: Předák farmy a vedoucí parlamentu se rozhodl,
že bude přijato křesťanství. Doma odstranil ze svého křesla sošky pohanských
bohů a vhodil je do vodopádu. Po ukončení proseb viděla paní H., že sošky
byly vymrštěny z vodopádu a eliminovány. Vodopád se rozzářil a s ním celé
okolí. Došlo k očistě živlů. Objevil se světelný duhový kruh a okolo něho tři
zářící body. Tyto tři body představovaly mstitele, kteří měli být převedeni do
Světla. Proto paní H. při odchodu od vodopádů uklouzla a spadla. Viděla se
spoutaná řetězy a přikovaná k ostrovu. V této chvíli měla zástupnou roli za
všechny připoutané, kteří se sem musejí vždy vrátit, protože zde byli zakotveni,
jako ona viděla sebe.
Bylo zde mnoho mstitelů, všichni žili ve zmrzlém království. Viděla strom
života Islandu, který byl zmrzlý. Paní L. viděla kruh a na něm tři zámky. Jak
vedly prosby, strom roztával a začal se zelenat, objevilo se srdce a dvanáct
bytostí, které vzaly paní H. i paní L. mezi sebe.
Když výprava odjížděla, přišli se s paní H. a paní L. rozloučit bytosti ze
všech paralelních světů. Bylo požehnáno všem. Nad letadlem se vznášela duha.
Nad Islandem vytvářely kříž dvě duhy, nad nimi srdce a nad ním vodopád
milosti Boží. Bylo to znamení, že vstup do Šambaly je otevřen všem láskypl192
ným a mírumilovným, kteří žijí v harmonii obou principů, a byla na ně vylita
milost Boží.
Když obě nastoupily do letadla, bylo jim ukázáno, jak jsou chráněné před
útoky a kletbami. Vše negativní se odráželo od jejich aury lemované duhovým
vyzařováním.
Děkujeme!
Ježíšové
Dne 26. 7. 2004 na Benešově náměstí v Teplicích sebrala ve své vizi paní L.
ze země dvě malé, asi dvaceticentimetrové postavy. Obě byly stejné, vypadaly
jako Ježíš, byly nahé a měly pouze bederní roušku a trnovou korunu na hlavě.
Ještě žily. Byly pošpiněné blátem. Divila se, že o ně nikdo neměl zájem. Protože
potřebovaly pomoc, ujala se jich. Nejprve je očistila od bláta a potom je vzala
k sobě domů.
Jde o část karmického plánu paní L. Viděla „děti“, které již tančí tanec
smrti, protože se v dávné minulosti daly inverzní cestou magie. Kdysi je
zahlédla jako „slintáčkové děti“. Viděla je v jejich původní čistotě, kterou
ztratily. To naznačoval černý „slinták“. Batolecí věk upozorňoval na jejich
duchovní nezralost. Svou negativitou ukřižovaly svého ducha a uhasily
v sobě jiskru Boží. Srdce ji bolelo nad jejich osudem a vyžádala si milost,
aby se mohla pokusit zachránit alespoň některé z nich. Tato milost jí byla
udělena. Tyto děti přinášejí vždy mnoho utrpení, protože jsou bezcitné.
Když se rozhodovala mezi časem a prostorem, zda se s nimi reinkarnuje,
zjevily se jí v podobě Ježíše, aby jí připomněly, že tato mise bude plná
špíny, hořkosti, zklamání a utrpení. Může jim pomoci jedině tehdy, když
její pomoc přijmou. Je to jedna z posledních šancí pro ně. Podmínky pro
ně byly spravedlivé.
Pečovala o ně vzorně a s láskou. Ony však ukřižovaly a pošpinily její
mateřskou lásku. Záleží jen na nich, zda opustí inverzní cestu mágů a ocení pravou lásku, pokud se s ní ještě setkají. Jejich matka je jejich strážným andělem a je ochotna jim pomoci. Je však vázána vesmírnými zákony
a zákony lásky. Ty musí za každých okolností dodržovat.
Úkoly a cvičení
Paní R. dne 27. 7. 2004 ve vizi seděla u jednoho stolu se mnou, paní E. Č.,
její sestrou a panem P. Bu. Povídali jsme si. Já jsem měla na stole před sebou
rozevřenou knihu. Paní R. mne prosila, abych jim ukázala knihy z minulých
časů. Ochotně jsem je přinesla. Byly to dva silné sešity s tvrdými deskami, uvnitř
193
linkované. Byly v nich krátké zápisy, které vypadaly jako citáty. Psali je střídavě
členové skupiny. V každém zápisu byly gramatické chyby, některé se zdály
paní R. nepochopitelné. Pamatuje si, že v jednom zápisu bylo ve slově „strom“
připsané červeně ještě jedno „m“. Všechny chyby byly mnou opraveny červeně
a práce byly známkovány ze znalosti i úpravy. Každé cvičení bylo ohodnoceno
a parafováno. Většinou se v hodnocení vyskytovaly trojky a čtyřky, méně dvojek
a jedničky s pětkami nebylo vidět.
Paní R. prohlížela všechny zápisy, ale byla zvědavá hlavně na své zápisy.
Text si však nepamatuje. Napadlo ji, že vše muselo někde začít. Zeptala se
mne tedy, co bylo na počátku. Velmi ochotně jsem přinesla starodávnou knihu
a otevřela jsem ji na první stránce. Papír byl zažloutlý, písmo tmavé, jakoby
tiskací a dosti veliké. Nebylo však natištěné, ale velmi přesně namalované.
Text byl v cizím jazyce, ale rozuměla mu. Začínal slovy: „Byla jednou jedna…“
Asi v polovině stránky začínala další věta slovy: „A pak přišel jeden…“ Paní R.
překvapilo, že to nebylo o mně.
Další text byl o „botě“. Byl pro moji dceru S. zraňující. Paní R. se domnívala, že jde o alegorii a její význam by podle ní ji neměl zranit. Pan P. řekl, že
o tom s dcerou mluvil, a já jsem se ho zeptala, v jakém smyslu o tom hovořil.
Odpověděl, že jako „o botě“. Paní R. se domnívala, že mu unikl pravý smysl
alegorie. Ptala jsem se dál na to, jak dcera reagovala. Pan P. odpověděl, že ji
to zasáhlo. Podívaly jsme se s paní R. na sebe a bylo jasné, že tato záležitost
uzrála a bude se muset řešit.
U stolu s tebou seděli všichni, kteří se mezi sebou vzájemně karmicky
vázali. Byli jste mezi časem a prostorem a prohlíželi ákášické záznamy
a vyhodnocovali plnění úkolů, které vám byly svěřeny. Paní R. byla zvědavá,
jak si vedla právě v plnění těchto úkolů. Zjistila, že nechápala chyby, kterých
se při plnění svých úkolů dopouštěla. Domnívala se, že postupovala správně a při hodnocení došlo k omylu. Hodnoceno však bylo vše. Provedení
i způsob provedení, kolik lásky jste cítili, kde se jí nedostávalo a kde jste
postupovali poněkud bezohledně. To bylo to „m“ na stromě života, které
chybělo, i když ho paní R. napsala. Nepočítalo se, protože myslela víc na
své zásluhy než na bytost, které tyto služby lásky vykazovala.
Bylo vidět, že jste všichni měli problémy s vykazováním služeb pravé
lásky svým bližním. Bohu díky, nikdo nepropadal. Protože paní R. chtěla vědět, co bylo na počátku, byl jí předložen příslušný ákášický záznam.
Text napovídal, že vše začalo archetypem ženského a mužského principu.
Překvapilo ji, že to nebylo o tobě, ale bylo. Bylo to o vás všech. Učili vás,
že nejprve byl stvořen předobraz muže, Adam Kadmon. Opak byl pravdou.
Nejprve se oddělil z Duchovního slunce duál a ten se rozdělil na mužský
a ženský princip. Byl stvořen archetyp ženy, matky – rodičky, a teprve
potom byl stvořen archetyp muže, který ji měl oplodnit. To se promítlo
v mikrokosmu i makrokosmu.
194
Dále vnímala paní R. text o „botě“ jako o chybě, které se ve své tvorbě
dopustili Stvořitelé. „Bota“ je symbolem narušené rovnováhy obou principů, které začaly bojovat o nadvládu. Došlo k rozdělení energií a myšlení
a cítění obou principů. Začalo se lišit. Jejich vývoj byl zahájen a děje se
tak na základě tlaku obou protikladů. Tak se stalo, že se vývoj nepohybuje v přímce, ale ve spirále. Během kumulace tlaků dochází ke kvantovým
skokům ve vývoji obyvatel této planety. Vývoj je někdy zraňující pro lidstvo
i ostatní bytosti. Utrpením zrajete.
Lidstvo zde zastupuje paní S. Na jeho vývoji jste se podíleli všichni
spolu s představiteli této vize. Nastal tedy čas, aby si své karmické propojení rozvolnili a eliminovali své omyly a chyby, včetně karem, kterými se
spoutali.
Mír s vámi!
Návrat z cest
Ve vizi slečny V. J. se paní L. vrátila z cest a přišla ke mně na návštěvu.
Slečna V. byla právě u mne. Můj byt však nebyl tak prozářený, ale byl tmavý.
Na stole mi ležel obrázek, na kterém byla modrá bytost s chobotem a čtyřmi
chapadly místo nohou. Přes hřbet jí visel černý přehoz. Pomyslela si, že je to
obraz její matky, který jsem namalovala pro ponaučení ostatních členů skupiny.
Všichni jste byli mezi časem a prostorem. Připravovali jste se na další
společnou reinkarnaci. Paní L. se právě vrátila z hmotného světa a přinášela své zkušenosti jako dárky pro vás. Byt byl tmavý, protože představoval
duchovní úroveň hmotného světa, ve kterém budete žít. Hlavním problémem bude setkání s mágy, kterým máte vysvětlit zákony lásky a prognózy
vývoje lidstva. Oni pak budou podle své zralosti volit svou cestu. Aby volili
správně, musejí se osvobodit od své chtivosti a dravosti. Budou se muset
vzdát magie i jejích darů, tedy i hodností. Na znamení toho sundají temný
háv mága a budou pracovat na své očistě.
Bytost byla modrá jako Belialové v Atlantidě, kde svým střetem s vyznavači Zářivé tváře přivodili zkázu Atlantidy. Obraz nepředstavoval matku
slečny V., ale ona poznala, že její matka patří k mágům, kteří v sobě nesou
odkaz Belialů a stále ještě bojují proti dětem světla Nejvyššího principu
lásky a stvoření.
Paní L. začala vytahovat dárky. Mně přivezla malou zlatou dózičku a pak
začala vytahovat CD s vážnou hudbou. Najednou tam byl pan L. s panem
P. Bu. a další, kteří dostávali tato CD. Pánové se někoho ptali, zda má v autě
zařízení na to, aby mohl CD poslouchat. Říkali, že je to skvělé, když si pustí
hudbu hlasitě. Slečna V. si pomyslela, že to není dobrý nápad. Potom jí paní L.
195
podala CD pro paní H. He. z Krnova, že si ho vyzvedne v recepci, ale slečna V.
o žádné recepci nevěděla. Pak s paní L. sledovaly televizi, protože někdo za
mnou přišel a já se mu musela věnovat. Na obrazovce se objevila kolonka se
zobrazením srdíček a květin. Potom mne viděla, že říkám její matce, že když
bude potřebovat pomoc, že se může obrátit na mne. Ona to však neudělala.
Slečna V. si uvědomila, že kdyby jela na čtrnáctidenní dovolenou jako ona,
určitě by za mnou zašla ještě před odjezdem.
Dárky paní L. byly zkušenosti, které vám přinesla. Zlatá dózička představuje zdroj, z něhož čerpala a nyní ho vracela své mateřské bytosti, kterou
jsi představovala. CD s vážnou hudbou tlumočí melodie lásky, které vás
během reinkarnace ve hmotném světě posilují. Je dobré jim naslouchat,
ale nesmíte být příliš hluční. To znamená, že nesmíte nikomu nic násilně
vnucovat.
Slečna V. měla předat melodii lásky i odpuštění paní H. z Krnova, protože je s ní karmicky vázána. Má s tím problémy, protože „neví“, jak a kde
jí svou lásku předat. „Neví“, kde je recepce, tedy místo předání. Recepce
je všude, pokud vůbec máte v úmyslu předat svou lásku. Vždy je vhodný
čas a též místo.
Pacient, se kterým jsi pracovala, byla její matka. Posilovala jsi ji svou
láskou, proto se na obrazovce computeru zjevily symboly lásky. Tato pomoc
však byla odmítnuta. Slečna V. byla zklamaná, že její matka pohrdla milostí,
která jí byla prokázána.
Muž a žena šli na Mont Everest po ledu. Slečna V. šla za nimi a vytahovala z ledu černou šňůru. Muž a žena usedli a dali se do jídla. Žena měla
v ruce bochník chleba, který rozmrazila, a řekla, že se musí rychle sníst, aby
nezplesnivěl. Ona se zatím dívala po Mont Everestu. Uviděla dva zasněžené
vrcholy. Muž ji poučil, že Mont Everest je na druhé straně za vodou. Hora jí
však nepřipadala jako opravdová.
Muž a žena představují mužský a ženský princip jejích rodičů. Žili ve
zmrzlém království a slečna V. je následovala. Pojídali duchovní stravu,
o které její matka věděla, že není v pořádku, ale potřebovala magickou sílu,
kterou tak získávala. Před nimi bylo mnoho překážek v podobě hor, na které
budou muset ještě vystoupit, aby pochopili. Černá šňůra, kterou vytahovala z ledu, představuje magické pouto, které je všechny spojovalo. Jediná
slečna V. je poctivě vyjímala z ledu a snažila se je rozvolnit či eliminovat.
Věděla, že překážka, kterou budou muset překročit, se rovná hoře Mont
Everest. Proto ji hledala a ptala se na ni svého otce. Ten o ní dobře věděl
a ukázal na ni. Věděl, že je jen na ní, zda se pokusí tuto překážku zdolat. Jí
ta hora připadala neskutečná. Je to hora, které neunikne nikdo, kdo zabředl
do zmrzlého království. Dřív nebo později se s ní musí každý utkat.
Na pláži hrají kluci fotbal. Hřiště je ohraničeno plotem. Dvakrát kopli přes
plot a vždy jim někdo míč opět vrátil. Jeden kluk si stěžoval, že mu bylo řečeno,
196
že musí dodržovat pravidla a nekopat míč přes plot, ale nyní vidí, že to není
pravda, protože pravidla nikdo nedodržuje a nic se neděje.
Hřiště je svět a fotbal představuje hru života. Každý z hráčů ví, jaká
jsou pravidla. Zda je dodržuje, je jeho svobodná vůle. Nikdo ho nebude za
nedodržování pravidel trestat, ale následky svého jednání ho dříve či později
doženou. Pošetilý je každý, kdo se domnívá, že ho chaos, který vyvolal svými manipulacemi, nedožene. Kluci představují nezralý mužský princip.
Slečna V. jede v metru a vedle ní si sedl prezident. Zdálo se jí, že je opilý.
Bavila se s ním a snažila se, aby se choval důstojně, aby se nepoznalo, že je
opilý. Dohodli se, že spolu půjdou na kávu. Byly před nimi tři stanice metra,
kde mohli vystoupit. Stanice Anděl, Flora a Můstek. Byli na zelené trase a nejbližší stanice byla Flora. Rozhodli se, že vystoupí. On šel napřed a ona šla ještě
s jedním klukem za ním. Nebyla si jistá, zda nebude vadit, že s sebou vzala
toho chlapce. Necítila se moc dobře, protože na sobě neměla vršek šatů. Byla
jen v podprsence a ta byla zapatlaná. Když došli k prezidentovi, měl už před
sebou kávu, ale vůbec mu nechutnala. Rozhodli se, že půjdou jinam.
Jízda metrem představuje cestu do hmotného světa. Tedy reinkarnaci.
Éru vlády tohoto prezidenta si slečna V. vybrala proto, že podporovala
jeho karmický plán. Byl opilý slávou a mocí z dosaženého životního cíle,
který určil jeho karmický plán. Ona se jako jeho anděl strážný snažila, aby
jeho stav nebyl tak nápadný. Cílem jeho moci bylo dosáhnout toho, aby
vaše republika opět vzkvétala. To je „zelená“ trasa. Flora představuje čeleď
rostlin. Podle toho, jak bude plnit své úkoly, mu bude chutnat jeho vlastní
duchovní strava, kterou si sám připravil. Jeho „káva“ mu však nechutnala.
Slečna V. cestou potkala kluka, který ji pokoušel a špinil. Stalo se tak
proto, že tam bylo z dávných časů pouto, ale on vše čisté nesnášel. Proto
se necítila v jeho přítomnosti dobře. Kluk byl představitelem mužského
principu, jenž byl prubířským kamenem ega prezidenta. Byl představitelem
pokušitele a manipulátora, duchovně mrtvého mága.
Karmický scénář nebyl zvládnut, a tak se oba rozhodli, že ho naplní
jinde. V dalším životě v jiném světě, zemi…
Černý pes
Nějaký hlas paní R. v její vizi dne 4. 8. 2004 sdělil, že musí zabít černého
psa. Ten pes vypadal jako její pes Nero, ale ve snu ho nepoznávala a nevadilo
jí to. Tak začala psa jakoby porcovat. Neměla žádnou zbraň, vypadalo to, jako
by oddělovala jednotlivé části rukou. Šlo to snadno, nikde nebyla žádná krev.
Když se rozhlédla okolo sebe, viděla jednotlivé části. Bylo jich asi jednadvacet.
Pes v její náruči zůstával však stále celý. Paní R. věděla, že to musí ukončit.
Postřelila ho na kyčli a pes začal naříkat. Nemohla snést jeho nářek a rvalo jí
197
to srdce. Vedle ní stál asi třináctiletý černovlasý kluk. Zakřičela na něho, aby
jí šel okamžitě pomoci, aby se pes přestal trápit. Přistoupil k nim a zkušeným
hmatem chytil psa za zadní nohy, trhnul a zlomil mu páteř. Pes ztichnul. Byl
okamžitě mrtev. Paní R. pocítila nesmírnou úlevu, že je konec jeho utrpení.
Hlas, který jí přikazoval, aby zabila černého psa, byl hlas duchovně
mrtvého velmistra. Chtěl, aby se oddělila od strážce vesmíru a svatých dětí.
Zařídil, aby ho paní R. nepoznala. Protože byla pod jeho vlivem, začala psa
porcovat. Ve skutečnosti byl pes symbolem věrnosti strážci vesmíru a jeho
svatým dětem. Každým gestem se nejprve oddělovala od vesmírné jednoty
lásky a zabíjela svou věrnost ke strážci vesmíru a svatým dětem. Pod vlivem
velmistra se jí na oddělování pracovalo lehce. Obraz strážce vesmíru ji však
neopouštěl. Protože nesmírně trpěla, chtěla ho zabít, ale jen ho poranila.
Tehdy začal naříkat, aby ji upozornil, že opouští cestu lásky a upadá do
magických manipulací velmistrů. Namlouvala si, že bude méně trpět, když
ho rychle zabije. Požádala tedy duchovně mrtvého velmistra, kterého představoval kluk, jenž stál vedle ní. Byl to pan J. O. Konečně vyslovila to, na
co čekal celé věky. Okamžitě zabil její věrnost ke strážci vesmíru, a tím ji
vyloučil ze společenství svatých dětí.
Paní R. by si měla tuto karmu vyprosit a eliminovat vazby s temnými
velmistry, aby se osvobodila od jejich manipulací a vrátila se do vesmírné
jednoty lásky svatých dětí a obnovila věrnost pravé lásce a jejím zákonům,
tedy i strážci vesmíru.
Modlitba
Dne 8. 8. 2004 vedu prosby a modlím se k Otci za Island. Okénka, která mi
přišla místo zprávy z mobilu, se mi zjevila a přeměnila se za tři dny ve zprávu,
která mne informovala o tom, že místo, kde výprava uvázla v brodu s autobusem, je mezníkem mezi dvěma propastmi. Zde všichni, kdo vedli prosby,
pracovali na hranici svých kompetencí. Vedla jsem prosby dále a objevily se mi
před očima postupně dva obrazy. Byly sestaveny na bílé podložce z modravých
a růžových bylin. V levém a pravém rohu dole byly slunečnice. Byl to symbol,
že mužský a ženský princip dosáhly harmonie. Oba obrazy nádherně zářily
a vlastně byly světlem. Později jsem zjistila, že zprávu, kterou jsem obdržela,
nikdo ze známých neodeslal.
Ocitám se mimo čas a prostor. Procházím se místem, kde nic není. Proti
mně přichází podivná žena. Ani kostra, ani člověk. Vítá mne docela mile a já
v ní poznávám kmotřičku smrt. Ptám se jí, zda je to skutečně ona. Ona přisvědčí, ale odmítá si se mnou potřást rukou. Prý ještě nenastal čas. Ptá se mne,
zda mám nějaké nesplněné přání. Přemýšlím, ale všechna přání se mi zdají
pošetilá. Odpovím, že vlastně žádné osobní přání nemám. Ona sama rozhodne,
198
že je zde kletba o nenaplněné lásce. Budu-li souhlasit, může být sňata ze všech
bytostí, které byly napadeny. Byl by to dar pro mne. Tu se rozpomenu a svěřím
se, že mne to ještě bolí. Kmotřička smrt se usměje a odpoví, že mám možnost
vrátit lidstvu štěstí pravé lásky. Dojata poděkuji za tento vzácný a velkorysý
dar.
Ocitnu se v temnotách a potkávám muže, ze kterého jde strach. Je to pastor se ženou a dětmi. Zlobí se na mne a já netuším, čím ho dráždím. Pak si
pomyslím, že je to učení lásky. Hledám místo, kde bych se v klidu pomodlila.
On mne však vede do kostela, který se mi nelíbí. Je pochmurný a tísní mne. Zde
se nemohu modlit, to není chrám lásky. Pastor mne vede dál úzkou brankou
na hřbitov. Já si pomyslím, že je to zvláštní místo, ale následuji ho. Projdeme
brankou a ocitneme se ve zvláštním tmavém jehličnatém lese. Hledám hroby,
ale žádné zde nejsou. Občas zahlédnu náhrobní desku položenou na zemi,
která se již propadá. Jdeme stále hlouběji do lesa. Vlevo zahlédnu skupinu
vysokých kamenů a za nimi asi čtyři lidi. Pastor k nim odskočí pod záminkou,
že jim chce pomoci. Bere je zezadu za ramena, aby je od kamení odtrhnul.
Najednou vidím, že jim vůbec nechce pomoci, protože je ve skutečnosti znásilňuje. Pomyslím si, že je to divná pomoc, a jdu dál. Muž se vrací samozřejmě
bez lidí a na můj dotaz odpovídá, že jsou beznadějní či nemožní. Srdce mi svírá
úzkost. Je mi těch lidí líto a nevím, jak jim pomoci.
Najednou jsme na konci lesa. Okolo se šíří pochmurné světlo úsvitu temných sfér. Vidím mnoho lidí, kteří jsou připoutáni zvláštními lany, každý k jednomu stromu. Někdo je lanem omotán tak, že se nemůže ani hnout. Jiný člověk
má dlouhé lano a je zdánlivě svobodný. Od stromu se však může vzdálit jen
tak daleko, jak mu to jeho pouto dovolí. Někteří lidé za lano zoufale škubají,
jako by se chtěli osvobodit dříve, než se lano přemění v kořen, který je přitáhne
těsně ke kmeni. Vidím i lidi, kteří jsou zatím svobodní. Ale již vytvářejí jemné
předivo a z něho tkají lano, které se změní v kořen připoutanosti. Chtějí být
jako ostatní. Jejich svoboda pro ně nemá cenu, když jsou ostatní připoutaní.
Bojí se být sami sebou a napodobují ostatní. Tak dokončují dílo vlastní zkázy.
Hledám příčinu toho všeho. Je to útěk před zodpovědností.
Přibližuje se ke mně temný stín. Není to ani muž, ani žena. Je to duál,
velmi hrozivý. Za ním se táhne mračno kleteb, které směřují na naši planetu
a její obyvatele. Srší z něho blesky hněvu. V jejich světle jsem zahlédla mužský
a ženský princip lidstva, sešněrovaný kořeny připoutanosti. Snažím se zpřetrhat
jejich pouta, ale nedaří se mi to. Prosím tedy Otce o pomoc, prosím za odpuštění
a odpouštím jménem všech spoutaných. Nejprve mi nikdo z nich nevěnoval
pozornost, ale nyní se zaposlouchali do mých modliteb a vedou prosby se mnou.
Jak se vytrvale modlíme, bouře se tiší a temná bytost se zmenšuje a mizí. Je
ticho. Odevzdáváme Otci kompetence a prosíme o zásah milostí Boží, aby toto
prokletí bylo sňato z této planety i jejích obyvatel. Najednou slyšíme smutnou
melodii neopětované lásky. V tu chvíli již všichni pláčou dojetím a vedou prosby
199
za návrat pravé lásky. Smutná melodie končí a ozývá se melodie pravé lásky,
která nic nežádá, ale dává vše. Její poselství naplní každého citem lásky a radosti. Čím déle melodie zní, tím více cítíme krásu pravé lásky. Pouta praskají
a mizí. Rozestupují se stromy života a všude se rozlévá záře Nejvyššího principu
lásky a stvoření – našeho Duchovního slunce.
Jsme svobodní, protože pravou modlitbou je láska. Modlit se můžete kdykoli
a kdekoli.
Mír a láska s vámi!
Slavnost
Dne 8. 8. 2004 se podle pana P. Bu. konala Boží slavnost. Před očima mu
probíhaly různé výjevy. Uviděl Froda nebo Bilba Pytlíka. Potom zahlédl hlavu,
která byla podobná plyšovému medvědu, kterou někdo pověsil na věšák, kde
bylo zavěšeno více artefaktů. Někdo prohlásil, že to nikdy neskončí. Chtělo se
mu brečet i smát.
Nebyla to Boží slavnost, ale stál mezi časem a prostorem před radou
nejvyšších. Byly mu promítány nejdůležitější okamžiky jeho života, včetně
omylů a chyb. Podoba Pytlíka mu měla připomenout statečnost bytostí,
které měly k dispozici méně láskyplných sil, ale nevzdaly se temným silám
a svůj souboj se zlem vyhrály. Medvěd, který se změnil v plyšáka, mu ukazuje, že on svou sílu lásky „pověsil na hřebík“ a svůj souboj se zlem vzdal. Tím
okamžikem se medvědí síla oddělila a symbol medvěda se změnil v neškodnou hračku. S její sílou už nikdo z temných bytostí nepočítá, protože zlo
může eliminovat jen láska. Hlas ho správně upozorňoval na past, kterou si
sám připravil. Pokud se vzdal síly své lásky a neumí ji využít ve prospěch
dobra, je lapen v reinkarnačním kolotoči, přešlapuje na místě, a to bude
trvat tak dlouho, než pochopí, že ručí pouze sám za sebe a je třeba, aby
pracoval na sobě a postupoval dál za světlem pravdy a lásky.
Potom byl někde se mnou a s paní L. Každý jsme měli k dispozici tři perly.
Paní L. měla modré a já zelené. On měl obě barvy. Já jsem z jedné perly kousek
ukousla, což pana P. překvapilo. Netušil, že by mohly být k jídlu.
Byly zde stolečky a židličky, nějaké vlevo a jiné vpravo. Venku byla „psota“
a my jsme to mohli ovlivnit, ale opět někdo promluvil a řekl, že dnes ještě
všichni zachráněni nebudou. Potom jsme poklekli a já jsem se třikrát uklonila
tak, že jsem se čelem dotkla země. Pan P. to opakoval. Nastal čas pro vedení
proseb. Paní L. tvrdila, že je má vést pan P.
Opět jste mezi časem a prostorem a snažíte se panu P. ukázat cestu, jak
se osvobodit z pasti. Obdržel tři perly, které naznačovaly, že jeho princip
není v harmonii se ženským principem. Byly mu nabídnuty perly poznání,
ale nepochopil, co s nimi má dělat. Byly to perly, které jsou v podstatě
200
knihami poznání o učení lásky. Tedy duchovní strava. Ukázala jsi mu, co
s nimi má dělat. On byl mírně zaskočen tím, že mu poznání přináší ženský
princip. Těžce se s tím smiřoval. Stolečky a židličky představují duchovní
posty mágů, které on a jeho paralelní bytosti opustili. Zmenšují se, ale stále
jsou velkým lákadlem pro všechny, kteří ještě myslí a cítí jako mágové. Měl
by se jich vzdát a odevzdat je Otci. Venku zuřila bouře na znamení, že se
vybíjejí karmy. Hlas varoval, abyste respektovali svobodnou vůli těch, kteří
se dostali do bouře karmických vztahů. Buď pochopí a odpustí, nebo nic
nepochopí a odejdou tam, kam náležejí. Tam potom získají důležitá poučení
pro svou očistu.
Na znamení pokory a souhlasu jsme děkovali Otci za vedení i ochranu.
Pan P. se též podrobil vůli a milosti Boží. Nyní nastal čas, aby vedl k Otci prosby
tak, jak ho paní L. upozornila. Záleží jen na něm, co učiní.
Odpoutávání
Dne 14. 8. 2004 procházela ve vizi paní L. našimi domovy větší skupina
lidí. Paní L. připomínali přepadové komando. Brali nám vše hmotné. Oblečení,
nábytek, knihy a podobně. Nedalo se před nimi nikam schovat. Paní L. měla
tendenci si ukrýt bílé lněné prostěradlo, pár knih, CD a koberec. Vysvětlili jí,
že to není možné. Tak jim dala vše. Byli jí sympatičtí a vyzařovalo z nich jemné
světlo.
Vaše domovy jsou vaše nitra. Většinou zde máte uklizeno a pořádek.
Komando představuje duchovní vůdce, kteří vám ukazují, k čemu jste připoutaní a na čem všem jste závislí. Proto nejsou agresivní a mají jemné
vyzařování. Vám však připadá, že vám berou i to, bez čeho nemůžete žít.
To se však neděje. Nikdo vás nenutí. Vy již víte, že svobodní jste jen tehdy,
když eliminujete veškeré připoutanosti. Kdo je připoutaný, neví nic o pravé
lásce. Proto jim paní L. odevzdala vše, nač byla upozorněna. Tím se zbavila
svého hlavního problému a utrpení tak, jako všichni ostatní, kteří dozráli
a byli schopni zbavit se svých závislostí.
Souboj v nitru
Ve své vizi měla paní L. dne 14. 8. 2004 hrát čtyřhru v tenise proti dvěma
ženám z Prahy. Jedna byla vysoká černovláska. Její partnerku neviděla, spíš
ji tušila. Neviděla ani svou spoluhráčku, jen cítila, že je s ní. Byl tam trenér,
ve kterém poznala svého známého z práce. Mělo se hrát v uzavřené místnosti.
Hřiště bylo malé, síť kovová, vypnutá vysoko jako na volejbal. Paní L. síť sundala a zavěsila ve výšce, která odpovídala tenisové hře. Během této manipulace
201
se síť změnila v provazovou. Protestovala, že se bude hrát zde a ne venku, kde
je pěkné antukové hřiště. Měla obavy, protože již dlouho nehrála tenis, zda se
jí bude dařit podání. Také se bála, že prohraje, když je tak důležité, aby hru
vyhrála.
Čtyřhra představuje souboj ega v jejím nitru. Laťka byla vysoká, jak
naznačovala kovová síť. Její ego se chystalo jít tvrdě za svým cílem. To
ukazuje kovová síť. Její soupeřka představuje všechny bytosti, které jí chtějí
zabránit v postupu. Vede ji její duchovní vůdce. I paní L. vede její duchovní
učitel. Jsou to neviditelné bytosti vedle nich. Trenér představuje temného
anděla, který se stará o to, zda soupeření probíhá podle pravidel. Souboj
musel probíhat v jejím nitru. Musela si uvědomit, že může vyhrát jedině
tehdy, když se vzdá požadavků svého ega a zajistí spravedlivé podmínky
pro obě. Nechce se jí ponořit hlouběji do svého nitra. Trochu se bojí, co
tam nalezne. Proto žádá, aby se utkání odehrálo venku, ale dobře ví, že
ho musí vyhrát nejprve ve svém nitru. Potom může pokračovat venku. Její
žádost jí poskytla chvilku oddechového času. Jakmile sundá síť dolů, změní
se z kovové v provazovou. Pochopila, že kdyby šla tvrdě za svou kariérou,
prohrála by hru o svou duši.
Titul
Ve vizi dne 14. 8. 2004 procházím se známým lékařem nemocničním areálem. Je to vedoucí lékař, kterého si velmi vážím. On mi vše ukazuje a vysvětluje.
Oslovuje mne doktorko. Já se bráním, že mi ten titul nenáleží. On se na mne
zamyšleně podívá a nakonec se mne zeptá, proč mne tak oslovují pacienti.
Nebyla v tom výčitka, jen konstatoval. Mne to zasáhlo. Bylo mi velmi líto, že
by si mohl myslet, že jsem to dovolila z ješitnosti. Nikdy mne tak moji pacienti
neoslovili. Nevěděla jsem, že mi tak říkají. On se tvářil, jako by si myslel, že mi
titul náleží a zapírám ho.
Dlouho jsem nemohla pochopit, co mi tato vize sděluje. Vím, že mnoho životů jsem pracovala jako lékařka či léčitelka. Zneklidňovala mne bolest, kterou
jsem cítila po tak jemné výtce svého kolegy a nadřízeného. Teprve když jsem
vše vyprávěla paní L., zjevil se jí pazourek, kterým se v době kamenné prováděly trepanace lebky, a potom se zjevila sekyra. Viděla jsem dvojí ostří krétské
sekyry z Knóssu. Tyto nástroje se užívaly i k chirurgickým zákrokům, když bylo
třeba zachránit někomu život, zejména při amputacích. Začalo mi být jasné,
že vážený lékař byl mým učitelem od počátku mé reinkarnace na této planetě.
Učil mne na planetě Léčitelů a provázel mne během všech mých reinkarnací.
Na planetě Zemi jsem se reinkarnovala prvně jako léčitel již v době kamenné.
Prováděla jsem trepanace lebky pazourkem a zachránila tak mnoha lidem
život. Někdy se mi to však nepodařilo a já jsem se začala bát odpovědnosti
202
a odmítala léčit. Pracovala jsem jen tehdy, když byl někdo v ohrožení života.
Odmítala jsem pracovat a nechtěla jsem přijmout odpovědnost. To byla ta jemná výčitka mého učitele, která mne tak bolestně zasáhla. Paní L. jsem provedla
trepanaci lebky a vyoperovala nádor na mozku. Ona mne již neopustila a stala
se mým asistentem. Já jsem ji pomalu vyučila v léčitelském umění. Po jemné
výčitce mého učitele jsem se osvobodila od strachu a pracovala jsem tak, jak
jsem měla a slíbila. Vrcholu v léčitelství jsem dosáhla na Krétě, kdy jsem ošetřovala nejen chudé, ale často jsem byla povolána i do královské rodiny. Byla
jsem jmenována dvorním lékařem královské rodiny. Své chudé nemocné jsem
však nikdy neopustila. Žila jsem na mnoha planetách a vždy jsem se snažila
splnit přísahu, kterou jsem složila do rukou svého učitele a tím stvrdila slib,
který jsem dala Otci.
Děkuji za tuto milost!
Cíl a směřování
Ve vizi paní E. dne 18. 8. 2004 slavím narozeniny. Ze skupiny je zde jen ona
a její přátelé z dovolené. Ti přinášejí dary. Někdo donesl kytici žlutých lilií, která vypadá jako pohřební. Paní E. se to nelíbí. Já však říkám, že to musíme přijmout. Někdo donesl ovoce. Jeden kamarád, ekolog, přinesl košík s ostnatými
šedými plody. Říkám paní E., aby si je odnesla, ale jí se moc nechce. Nakonec
je odnese k autobusu, kterým chce odjet. Ten je přecpaný, ale dva lidé vystoupí
a ona se synem mohou nastoupit. Košík zapomněli na stanici. Najednou je
v autobuse překvapivě volno. Když se paní E. znovu vrátí na zastávku, košík
s ostnatým ovocem už tam není.
Jde o společnou přípravu karmického plánu. Okolo vás jsou všichni
přátelé, se kterými se setkáte ve hmotném životě. Protože se neinkarnujete
všichni najednou, loučí se s tebou, protože pro jejich sféru a dimenzi vlastně
umíráš. Současně jsou stanoveny hlavní mezníky pozemského života, včetně
umírání. Paní E. se to nelíbí a bojí se. Proto odpovídáš, že pozemské podmínky života musíte přijmout. Ostnaté ovoce původně náleželo do společného karmického plánu. Jde o symbol choroby, která lidstvo napadá, protože
ekologické podmínky na planetě Zemi nejsou příznivé. Doporučuješ jí, aby
je přijala, protože tuto chorobu bude studovat a pomáhat ostatním. Paní E.
nastoupí do autobusu a zapomene ovoce na zastávce. Nastoupí dříve se
synem a provází ho jako anděl strážný. Když syn onemocní a rozloučí se
s hmotným životem, rozpomene se paní E. na svůj úkol, vrátí se a hledá
„ovoce“. Ty jsi zatím odešla do hmotného života a košík jsi pravděpodobně
vzala s sebou. Když nastal čas, paní E. se vrací do hmotného světa se svými
syny jako lékařka a sbírá zkušenosti, velice trpké, s tímto ovocem, které
sklidilo lidstvo proto, že porušovalo přírodní zákony.
203
Ve vizi dne 26. 8. 2004 je paní E. u strýčka na návštěvě. Jeho dům je sešlý,
má mnoho místností se starým nábytkem. Na stůl mu paní E. vysype kupičku
špíny s oříšky. Zastydí se za to a hned začne uklízet. Když zlikviduje to nejhorší, strýček nedočkavě hrábne do hromádky a sebere hrst čistých ořechů, které
ihned sní. Najednou se jeho dům změní v prostorný sál, ve kterém je několik
židlí u stěny, na kterých spolu sedí. Jsou tam i její kluci. Sál je bíle vymalovaný,
strop je klenutý do oblouku a světle modrý. Strýček chce, aby s ním zůstala, ale
jí se nelíbí podlaha, která je popraskaná, tenká a místy hrozí propadnutí. Jde
se synem J. ven. Tam je jarmark, zřejmě si tak strýček přivydělává. V nějakém
domku prodávají bezcenné tretky. Není tam moc návštěvníků. Najednou si
všimne, že si syn nechal zkrátit vlasy a různobarevně si je obarvil. Je to dost
hrozné, ale nechce ho ranit, a tak mu to pochválí. Zepředu vypadá jako dívka,
když se otočí, má vlasy do pasu. Jsou obarvené žlutě. Vrátí se do strýcova domu
a vidí, že ve sklepě ještě s nějakým mužem vyřezává prohnilé podlahy.
Paní E. je v nitru strýčka L., protože se mají rádi. Dům je sešlý jako jeho
hmotné tělo. K němu chodí pro útěchu. Nemusí ani promluvit, protože strýček jí rozumí. Jednou mu vyložila své problémy na stůl. Uviděla, že i když
trpí, je to jen nicotná špína, která se dá uklidit. Na stole zůstala jen jádra
problémů, které najednou přestaly být problémy, protože se daly řešit. Po
nich strýček nedočkavě hrábnul, protože ho těšila její důvěra. Problémy rád
řeší a louská. Najednou bylo vidět, že jeho nitro je čisté a láska k ní a jejím
dětem je veliká. Nabídl jí pomoc tak, jak mohl. I když to bylo lákavé, paní
E. se necítila bezpečně ani zde. Ještě neměla pevnou půdu pod nohama.
Vrátila se do svého světa, který jí nabízel svá lákadla, ale pro paní E. tato
lákadla neměla žádnou cenu. Zato synovi J. se zde líbilo a přizpůsobil se.
Těšil ho obdiv ostatních a ona s porozuměním přihlížela. Když se vrátila ke
strýčkovi, viděla, že spravuje i „podlahu“, aby se u něho cítila v bezpečí.
Skupina je u paní R. doma. Je to knihkupectví. Uprostřed je dlouhý stůl,
u kterého všichni sedíme. Já jsem někde stranou. Někdo říká, že pracuji s panem L., protože má velké problémy. Paní E. potřebuje na toaletu, ale u paní R.
není. Tak jde přes ulici do malého obchůdku se smíšeným zbožím, který je plný
lidí a jsou zde i malinké záchůdky. Paní E. si tam připadá obludně veliká. Když
se vrátila, byly na stole rozložené stohy knih a skupina se rozcházela.
Paní E. je v nitru paní R. Nalézá tam vše, co paní R. miluje a čeho si
cení. Jsou to knihy, práce ve skupině a podobně. Paní E. se potřebuje očistit,
aby všemu porozuměla. Zde to však pro ni není možné. Touží po samotě,
aby se mohla soustředit. Jde přes ulici, do jiné dimenze, kde nachází vše,
co k očistě potřebuje. Je zde vše pro přípravu duchovní stravy, ale i vše pro
očistu. Je zde však ještě více lidí. Tehdy zahlédla svou duchovní podstatu.
Trochu jí vadilo, že je jiná. Když se vrátila ke skupině, již zde bylo vše skoro
hotovo. Byly tu všechny potřebné informace, skupina skončila svou práci
a postupně se vracela domů. I tady budou všichni pracovat.
204
V další vizi paní E. vyrazila se skupinou přátel na nějaký okruh. Většina
jde opačným směrem. Paní E. s kamarádkou jdou bosy v protisměru nejkratší
cestou na nejbližší rozhlednu. Najednou je na své verandě. Vyklízí skříň a přesazuje a zalévá nějaké květiny. Ty rychle vyrostly. Je tam zářivé světlo.
Většina přátel paní E. má jiné cíle a zaměření. Pouze se svou kamarádkou si rozumějí a jdou za společným cílem. Jsou bosy, to znamená, že
jejich cíle jsou čisté. Nic neskrývají, jsou šetrné k ostatním i svému okolí.
Jdou cestou očisty. To je nejkratší cesta za osvícením (rozhledna). Paní E.
se zbavuje připoutaností, což naznačuje vyklízení skříně a všeho, co je skryté. Přesazuje květiny, které rychle vyrostou. Ty jsou symbolem její lásky
bez připoutanosti. Rostou rychle, protože jim prospívá svoboda a chrání
je světlo lásky.
Pak se se skupinou ocitne v nějakém sále, kde již členové skupiny sedí okolo stolu. Jediné volné místo, které vidí, je křeslo v čele stolu. Usedne tedy zde.
Vtom přicházím v doprovodu paní R., pana T. R. a paní L. Pouští mne sednout
a sama si sedne na prozářenou pohovku pod oknem. Diví se, proč můj doprovod
zůstává stát a nesedne si vedle ní na pohovku. Je tam místa dost. Vedle pohovky
je ještě jedno křeslo.
Ve svém hledání najde konečně skupinu, ke které patří. Ještě všemu
úplně nerozumí, ale její duchovní vůdce ji vede bezpečně. Když se s tebou
seznámí, posuzuje role jednotlivých členů, které demonstruje tvůj doprovod, a diví se, proč nezaujmou svá místa. Oni jsou však v pohotovosti, než
skupina skončí svou práci. I ona je pověřena zvláštním úkolem.
Je pověřena, aby dovedla skupinu svých přátel do nemocnice. Dostane na
starost i dva sviště. Jeden je větší a bílý, druhý je menší a černý. Paní E. vyrazí
velmi rychlým tempem. Ostatní mají potíže jí stačit. Stále vidí sviště, jak běží
podél cesty. Nejprve vysokou trávou a potom spadaným listím. Ke konci cesty
se začne malý černý opožďovat. V této chvíli potká pana P. Bu. Jde strnule
a v protisměru. Jakmile ji uvidí, zahrabe se pod zem a ona cítí, že jde podzemními cestami pod ní.
Potom paní E. potká kamaráda s jeho nejmladším synem. Syn je smutný
a svěří se jí, že hledá černého sviště. Kamarád říká, že je mu syna líto, že je
na tom tak špatně. Paní E. ho utěšuje, že si nevede špatně, že si vede dokonce
velice hezky, a ukazuje mu, že už je malý svišť dohání. Kamarád se ptá, jak mu
říká, a ona odpoví „Malý“. Připadá mu to divné. Ke konci cesty se najednou
na bílého sviště vrhne rys, ale paní E. se podaří ho zachránit. Na dobíhajícího
černého sviště se pro změnu vrhne pes. Paní E. mu strčí ruku do tlamy a on ji
jen lehce kousne. Svišťovi se nic nestane. Potom již dojdou do nemocnice.
Skupina přátel, které vede do nemocnice, jsou lidé, kteří jí byli svěřeni,
aby jim pomohla a postavila je na cestu. Hlavním problémem je nerovnováha mezi mužským a ženským principem, který je třeba zharmonizovat. Oba
svišti jsou jejich představiteli. Malý černý svišť představuje ženský princip,
205
bílý svišť je mužský princip. Je již málo času, a proto paní E. pospíchá. Na
své cestě potkává všechny, kteří mají své principy v disharmonii. Prvního
potká pana P., který se již nesnaží dělat nic pro svou záchranu a skrývá to,
protože dobře ví, co by měl učinit. Tím se dostal na jinou cestu a ztratil
orientaci. Jde v protisměru a neví, jak se tam ocitnul. Syn kolegy, který
hledá ženský princip, je na tom lépe. Ten ví, koho hledá, a snaží se ho
najít. Proto „Malého“ skutečně nalezne. Oba principy již čeká jen poslední
zkouška. Zaútočí na ně zástupce mágů, se kterými se spoutali. Paní E. jim
však poradí, jak se osvobodit, a nakonec jim pomůže. Mohou vstoupit do
„nemocnice“, kde se očistí a zharmonizují, tedy vyléčí.
Děkujeme!
Paní E. vzpomíná. Vidí nemocnici, kde nastupovala jako lékařka.
Představovala se zde před deseti lety. Vidí několik lékařů, kteří vystupují do
prvního patra. Vzpomíná, kolikrát tam vystupovala po schodech i ona. Nyní
jde jinými schody do vyšších pater. Tam už je snad jen světlo… Trochu se při
vzpomínání zarazí, jestli by ještě neměla dole pomoci.
Paní E. odchází z hmotného života. Její úkol končí. Vzpomíná, chvíli zaváhá, ale rozvolní poslední pouta a časový zámek a splyne s láskyplným světlem. Její andělé smrti a zrození jsou s ní. Je jí lehko, sladce, je
šťastná.
Mír s tebou!
Schůzka
Paní R. měla dne 19. 8. 2004 domluvenou schůzku s panem T. R. u něho
v práci. Kancelář měl v domě na náměstí, kde byla samá podloubí. Šla přes
náměstí nahá a bosá. Přes rameno měla béžovou kabelku. Když přišla ke
dveřím do budovy, vyřítil se z nich pan T. Měl šedý oblek a v ruce držel svazek
bankovek. V rychlosti jí řekl, že má počkat uvnitř, protože musí ty peníze předat
nějakému pánovi, že hned přijde. Paní R. vešla dovnitř a ještě na chodbě uviděla
otevřený trezor. Věděla, že je jeho. Neviděla dovnitř. Na nic nesahala, jen se
divila, že jsou dveře trezoru tak silné, asi 20 centimetrů. Najednou zaslechla
hlasy. Situace začala být nepříjemná. Měla strach, co řeknou lidi, až ji uvidí
nahou. Nikoho zde neznala. Chvíli přemýšlela o tom, že strhne závěs z okna
a zabalí se do něho. Přišlo jí to hloupé. Jak to vyřešila, neví.
Schůzka v práci představuje jejich seznámení na setkání vašich skupin.
Zde se skutečně intenzivně pracuje a splácejí se karmické dluhy, které již
uzrály. Poznala ho jako bohatého muže. Musela však na něho počkat, než
splatí své karmické dluhy a uspořádá záležitosti ve hmotném životě. Pan T.
jí otevřel své nitro a pozval ji dovnitř. Je to budova, do které vstoupila bez
postranních úmyslů. Čistá a bosá. Přinášela si jen lehkou karmickou zátěž,
206
světlejší kabelku přes rameno. Vstoupila dovnitř a uviděla jeho třináctou
komnatu. Tam byly uloženy peníze a mnoho jiných věcí. Pan T. se snažil dát
věci do pořádku tak, jak to uměl. Paní R. na nic nesahala, ničeho se nedotýkala. Podle opancéřovaných dveří trezoru poznala, že byl pan T. dosud velmi
uzavřený člověk. Těch trezorů bude pravděpodobně víc. V nich ukrývá svá
tajemství. To, že jí dovolil, aby počkala uvnitř, znamená, že ji miluje.
Pánovi, kterému nesl peníze, dosud sloužil jako otrok. Je to pakt, který
magicky stvrdil svým podpisem, a dohodl i trest, kdyby vůči němu neplnil
smluvené služby. Je to dohoda o programu, který se jmenuje „Okýnka“.
Okýnka nastartují se svým programem tehdy, poruší-li nějakým způsobem
vzájemnou dohodu. Je to vlastně trest. Postižený je stahován z nové cesty a povahově se mění. Zpočátku jde o přetahování, kterou cestou se dá.
Chvíli jde po jedné, pak je přitažen na starou duchovní cestu. Podle toho
se projevuje jeho charakter. Vůbec si nemusí být vědom, že se s ním něco
děje. Tempo přetahování se zrychluje a postižený střídá nálady, až se zdá, že
jsou zde dvě rozličné bytosti. Jednu chvíli zuří a obratem má dobrou náladu.
Kontrasty nálad a charakterů se střídají, až vše končí šílenstvím. To jsou
velmi časté konce hmotného života mágů. Pánem je ten, kdo ovládá negativní program „Okýnek“ a zotročil si dotyčného mága. Sám může někomu
jinému takto otročit též. Mágové, kteří s „Okýnky“ pracují, mají většinou
hodnost mistra či velmistra.
Paní R. se v jeho domě, nitru, cítí trochu osamělá a bojí se těch hlasů, jež
oznamují příchod mágů, kteří jsou zde. Cítí se nahá a nakonec, aby se nelišila, se zabalí do stržené záclony. Nyní již nejedná otevřeně, ale skrývá své
pocity a opět se vrací k manipulacím, protože se bojí. Bojí se, že bude pro
svou nahotu odsouzena a že ztratí pana T. Tím se ovšem začíná připoutávat.
Toto je bod zlomu, kde může vzniknout utrpení žárlivosti. Opět může být
vtažena do hry mágů na silové přetahování a tvrdé manipulace i intriky.
Potom seděla s panem T. v téže budově u baru. Rozhodl, že si připijí. V ruce
držel malé „štamprle“ s čirou tekutinou a paní R. dal do ruky šálek na čaj
s nahnědlou tekutinou. Paní R. ho upozorňovala na to, že se jí nelíbí, že nemají
stejné skleničky. Tvrdil, že to nevadí. Tak si tedy přiťukli, paní R. omočila rty
v tekutině a vyprskla to. Nebylo to pro ni přijatelné.
V tomto případě se ocitli v té části nitra pana T., kde je zvyklý prožívat
pohodu. Nápoj symbolizuje jeho názor na roli ženy a muže. Současně i obsah
těchto radovánek, který jim podle příslušné role náleží. Zdánlivě dává paní R.
víc, ale je to v nepříslušném hrnku. Obsah je tmavší a nekvalitní. Projevuje
se zde názor mužského principu, že jen toto náleží ženám. Sobě nalil do
správné sklenky přiměřený obsah, i když je toho méně, ale zato kvalitnější.
Pro paní R. jako emancipovanou ženu je toto rozdělení nepřijatelné.
Oba zde představují mužský a ženský princip lidstva této planety. Aby
nastal klid a harmonie, je třeba se zbavit předsudků a vyprosit „Okýnka“.
207
Paní R. se zjevil její pes Nero. Viděla ho stát, byl klidný a díval se na ni.
Místo zadních psích nohou měl ženské nohy, pěkně baculaté. Levou přední
tlapku měl normální psí a pravá nebyla vidět. Buď mu chyběla, nebo ji měl
schovanou.
Jde o ukázku, jak postupuje Nerovo osvobození. Opět bude člověkem,
až zmizí jeho psí tělo. Další život bude v ženském těle. Nero si vyrovnává
svou karmu s paní R. Co je psí, musí ještě dočistit. Psí srst je symbolem
pudů, které je tenkrát spojovaly jako muže a ženu. Jde o karmické pouto
z éry středověku.
Vlčák
Paní R. dne 20. 8. 2004 jela ve vizi se spolucestujícími autobusem. Najednou
uviděli na silnici ležet přejetého vlčáka. Pes měl hnědobéžovou barvu a zmítal
se na zemi v bolestech. Obestřela ji hrůza. Cítila potřebu mu okamžitě pomoci.
Někteří spolucestující vystoupili spolu s ní z auta, aby psovi pomohli. Muži byli
rychlejší. Paní R. uvažovala, že by měla sehnat nějakou deku, ve které by psa
přenesli, aby mu ještě víc neublížili. Jak běžela kolem nějaké verandy, sebrala
deku, která tam ležela. Doufala, že to majitel deky pochopí. Měla obavy, že by je
pes mohl z bolesti pokousat, ale hned se s tím smířila. Když přiběhla k mužům,
viděla, že psa nesou v nějakém pásu látky. Již se nezmítal. Všichni spěchali
k autobusu, aby psa co nejrychleji odvezli na „veterinu“.
Tato karma se netýká Nera. Je to jiný příběh. Pes symbolizuje věrnou
lásku přítele, kterou paní R. tenkrát neopětovala. Zahrávala si s ním a způsobila jeho mravní pád. Zničila v něm schopnost cítit lásku. Tento vlčák
je ve skutečnosti pan T. Vnitřní zranění, kterých se tak obávala, způsobila
paní R. sama svými manipulacemi a vypočítavostí. Přestal věřit v pravou
lásku a zaměřil se na připoutanost k tomu, po čem toužil.
V tomto životě se oba na své cestě k Bohu otočili a šli cestou duchovně
mrtvých. To jim způsobilo mnoho utrpení. Protože však na sobě pracovali, vrátili se v dalším životě a hledali cestu lásky. Když vytrvají, může jim
být pomoženo a skupina, se kterou se v tomto životě reinkarnovali, jim
bude také pomáhat. Skupinu představují spolucestující. Nejvíce práce čeká
mužský princip, který svými předsudky způsobil velkou disharmonii mezi
vlastním principem a ženským principem. Ženský princip se bude očišťovat
z připoutanosti a závislosti na mužském principu spolu s ostatními předsudky. Cesta k osvobození je cesta očisty.
Tato alegorie, kterou zachytila paní R., mluví o zodpovědnosti ve vztazích,
kterou máme všichni.
Mír s vámi!
208
Ztotožnění
Dne 20. 8. 2004 se paní D. zdálo, že pana T. R. unesly temné bytosti do
podsvětních sfér. Paní R. ho šla hledat. Za ní šel manžel paní D. a jako poslední
ona sama. Chodby vypadaly jako šachetní. Paní R. strašně spěchala a utíkala
napřed. Brzy jim zmizela z dohledu. Manželé šli volným tempem za ní. Protože
paní D. byla poslední, začalo ji obtěžovat několik temných bytostí. Držela se
manžela a vysvětlovala jim, že je Otec chrání a vše má svůj účel. I zde lze vykonávat službu lásky pro zbloudilé. Snažila se je upozornit, že čas magie končí
a oni mají poslední šanci se na své cestě otočit a jít za světlem pravé lásky.
Všichni přišli do temné místnosti, kde je již očekávali mágové, aby se poučili.
Byla to její šance napravit to, co sama jako mág pokazila. Byli zde všichni její věřitelé, kterým to dlužila. I zde skládala zkoušky.
Když se ujala svého úkolu a začala jim vysvětlovat vše, co nepochopili,
přišla jim paní R. sdělit, že někde daleko našla pana T. Paní D. všeho nechala,
úkol nedokončila a běžela s manželem za paní R. Pan T. byl skleslý, vyčerpaný
a bez energie. Měl svěšenou hlavu, ale nebyl již spoutaný okovy. Vypadal, jako
by spal.
Paní D. se ztotožňuje s panem T. Proto si myslí, že zachraňují jeho, ale
ve skutečnosti jde o ni. Pan T. je v této vizi ve skutečnosti paní D. Schovala
se za jeho podobu, protože si myslí, že jejich problémy jsou podobné.
Bojí se sestoupit do temnot svého nitra sama. Pomáhá jí v tom paní R.,
ale i manžel tím, že se za něho schovává. Zejména když se jí do některých
záležitostí nechce. Cestou do hlubin jejího nitra Otec paní D. ukazuje,
jaký je její stav. V chodbách je pusto a zatím prázdno. To ji leká a vede
k tomu, že se připoutává k bytostem, na kterých jí záleží. (Nepostupuje
samostatně, ale drží se za manželem.) Jejich tempo chůze naznačuje, že
i tempo práce na sobě samých je totožné s jejich chůzí. Paní R. spěchá,
soustavně pracuje, proto mizí před nimi v dálce. Proto je to ona, která
najde „pana T“.
Temné bytosti, které paní D. potkává, ji obtěžují, protože se jich bojí.
Skrytě je varuje, že je pod ochranou Boží. To je sice pravda, ale měla by
i je upozornit, že Otec chrání všechny bytosti, pokud mu to dovolí. Těchto
temných bytostí je zatím málo, a tak se jim věnuje. Je ráda, že jim pomohla. Jakmile však přišli do místa, kde byli shromážděni mágové, chytila se
první šance se od nich oddělit. Jejím úkolem však bylo, aby je převedla do
světla před tvář Boží a prosila za ně. Byla to právě ona, kdo je od Otcova
láskyplného tepla odvedl.
Skrytý únik od řešení této karmické situace se projevuje právě v tom,
že se věnuje více vedlejším cílům, místo aby se zaměřila na hlavní cíl. To
naznačuje horlivost, se kterou se věnuje temným bytostem na přístupové
cestě k přednáškovému sálu, kde by si její přednášku stejně vyslechli. Menší
209
horlivost už projevuje před celým fórem mágů. Když jí paní R. sdělí, že se
pan T. našel, vítá to jako příležitost přerušit přednášku a odejde za ním. To
znamená, že nerozlišuje hlavní od vedlejšího. Věta paní R. „T. se našel!“
znamená, že se paní D. našla a plní důležitý úkol. Napravuje své omyly
u těch, které svedla z cesty. Paní D. to špatně pochopí, ihned skončí, přestane pracovat s mágy a utíká za panem T. Tím dává přednost sobě před
ostatními. Ničemu však neunikla. Mágové se jí budou hlásit a žádat vysvětlení, proč je nechala napospas chaosu, ve kterém se nacházejí.
„Pana T.“ nalézá skleslého a v depresi. Již není v okovech, ale potřebuje
posílit pravou láskou, aby zde znovu nezavládlo zmrzlé království. V tomto
případě je „pan T.“ alegorií stavu její duše. Je svobodná, smutná a touží po
pravé lásce. Tu může nalézt jen ve svém nitru. Až ji vzkřísí a bude ji rozdávat
bez účtování, bude mít v sobě nevyčerpatelný poklad štěstí pravé lásky.
Dobojováno
Pan T. R. nás dne 22. 8. 2004 viděl seřazené v řadě na volném prostranství.
Seděli jsme na koních a on, když se rozhlédl, poznával lidi z naší skupiny. Na
druhé straně přes malou rokli postávali též lidé. Dno rokle tvořilo vyschlé koryto
řeky. Podle tváře poznal pana J. O., svou bývalou ženu a její známou a mnoho
dalších. Dívali se na nás nenávistně. Byli bez koní i zbraní. Zůstali jim jen
prázdné ruce a oděni byli v šatech z pytloviny.
Pan T. seděl na koni vlevo ode mne. Řekla jsem mu: „Vidíš to?“ On mi
odpověděl, že teprve nyní vidí, s čím si zahrával. Bylo dobojováno.
Šlo o souboj dobra se zlem. Mágové byli poraženi. Zdroj jejich síly
vyschl a mezi vámi se objevila propast, která se bude stále prohlubovat. Ti
z mágů, kteří zůstanou v její blízkosti, budou pohlceni a odvedeni tam, kam
náležejí. Ti, kteří ji přeskočí a půjdou za světlem lásky, mohou být zachráněni pro život věčný v lásce cestou pokání. To znamená, že budou pracovat na
tom, aby odčinili své omyly a chyby. Propast však přeskočí jen tehdy, když
z jejich nitra zmizí nenávist a vzkřísí v sobě jiskru Boží. Šat z pytloviny však
není šatem kajícníků, ale je to šat duchovní chudoby.
Od této chvíle je inverzní cesta mágů oslabuje tak dlouho, až se svými
útoky sami eliminují. Duchovně budou stále menší a slabší. Z dospělého
bude adolescent, potom dítě, pak batole, až zmizí. Energie bude rozptýlena a pročišťována ohněm i mrazem. Až nastane čas, zrodí se nový
stromek života a nová šance pro život v lásce. Bude začínat od prvopočátku.
210
Ego
Ve vizi paní R. dne 22. 8. 2004 stáli na ulici lidé. Byl u nich jeden vymahač.
Vždy se pohádal s nějakým mužem či ženou a zabil ho. K němu zabil vždy
osobu druhého pohlaví. Oba dva zabité zabalili lidé do nějaké látky a odnesli
pryč. Toto se stalo třikrát. Vymahač zabil celkem tři muže a tři ženy.
Paní R. s panem T. R. byli schovaní a vyděšeně celý výjev pozorovali. Muž
je neobjevil, ani je nehledal. Když vše skončilo, řekl pan T., co by asi vymahač
udělal, kdyby ho objevil. Měl strach. Paní R. navrhla, že ji ten muž nezná, tak
půjde vždy první, okoukne okolí, a když bude „čistý vzduch“, může pan T. přejít
také. Souhlasil, a tak to udělali několikrát.
Na ulici byli lidé, kteří již byli připravení a zralí zabít své ego. Vymahač
byl jejich duchovní vůdce. Hádka nepředstavuje skutečnou hádku, ale zápas
ega v nitru každého jeho žáka. Jakmile se kdokoli z nich rozhodl zabít své
ego, učitel mu ukázal, co je třeba, a pomohl mu. Zabití ega je v této vizi
prezentováno jako vražda bytosti příslušného principu. Nad svým přebujelým egem zvítězili ti, kteří zabili své ego v celé trojjedinosti mužského
a ženského principu. Zbytečné okrasy ega byly odneseny v podobě mrtvého
těla a eliminovány. Od této chvíle je duch čistý, soucitný a nesobecký.
Pan T., který symbolický obřad sledoval z pozice připoutaného mága,
byl vyděšený, protože s mocí mága měl pocit, že by ztratil vše, čeho si cenil.
Zatím nebyl pro tento duchovní postup zralý. Nikdo ho nepronásledoval,
jen jeho strach. Paní R. mu pomáhala tak, jak to odpovídalo její tehdejší
duchovní úrovni.
Najednou seděla paní R. v autě bez volantu. Byla na místě řidiče a za ní
ještě někdo seděl. Najednou se otevřely dveře a do auta nastoupil vymahač.
Přinesl jí CD s hudbou, o které se vyjádřil, že doufá, že se jí též bude líbit. Byl
milý, políbil jí ruku a začal se jí dvořit. Ztuhla. Myslela, že když ho odmítne,
že ji zabije. Když mu řekne, že chodí s panem T., prozradí ho a budou na tom
oba zle. Domnívala se, že je v pasti. Projížděli právě okolo starého domu, kde se
v přízemí odhrnula záclona a objevila se tvář pana T. Otočila se a podívala se
na něho a snažila se mu očima i mimikou sdělit svou situaci. Víc si netroufala,
protože nechtěla vymahače na pana T. upozornit.
Jízda autem představuje jízdu životní. Paní R. sedí na místě řidiče, ale
nemá volant, to znamená, že svůj život neřídí. Nechá se životem smýkat,
kde se to dá. Nechce se podřídit „dopravním pravidlům“. Chce si užívat.
Za ní někdo sedí. Cítí ho. Je to její duchovní vůdce. Připomíná se jí. Dává
jí najevo svou lásku, kterou ona špatně pochopí. Nese jí dar. Je to melodie
lásky, aby se rozpomenula na pravý cit lásky. Byl jí milý, protože se rozpomenula. Věděla, že půjde-li cestou lásky, dřív nebo později musí zabít své
ego, jinak nelze pokračovat. Starý dům, okolo kterého projížděli, bylo její
nitro, kde se ukryl pan T. Byl již v přízemí, stačilo jen, aby si dodal odva211
hy a vyšel ven. Mohl se dávno osvobodit. Až nastane jeho čas, pochopí
a odhodlá se. Skrývat se nemá smysl. „Vymahače“ nikdo neošidí. Přijde, až
bude pan T. zralý pro tento duchovní postup.
Nabídnutá pomoc
Ve vizi dne 24. 8. 2004 jsem procházela davem lidí a pomáhala jim. Někoho
jsem léčila, jiného učila. Hledala jsem určité místo jako učitelka, protože jsem
věděla, že potřebují, abych jim pomohla. Byla jsem si vědoma své ceny a věřila
jsem, že mne přijmou.
Ucházela jsem se o místo ve škole, kde se mi nikdy nelíbilo. Ředitelem byl
muž, kterého jsem dobře znala. Teprve nedávno jsem s ním rozvolnila karmické
vztahy. Ten mi byl nakloněn, protože znal mou práci. Souhlas musel dát ještě
jeho zástupce, ale toho jsem zatím neznala. Přišla jsem do sborovny, kde bylo
plno krámů a vládl tam velký nepořádek. Byla zde jedna mladá žena. Měla
sympatické vystupování a hned mne uvedla do ředitelny. Zde mne již očekávali
oba šéfové. V zástupci jsem ke svému údivu poznala známého herce O. K. Oba
jsme byli znechuceni, jakmile jsme se na sebe podívali. Vypadalo to, že je „namazaný“, a choval se velmi arogantně. Ředitel mne začal zkoušet a byl velmi
spokojen. Zástupce se k němu nakláněl, rušil a naznačoval, že o „tohle“ nestojí.
Mne to sice uráželo a bylo mi jasné, že pokud mne přijmou, že mi zástupce
bude ztrpčovat život. Když opět řekl něco odporného, řekla jsem mu, co si o něm
myslím, a vyšla jsem ven z ředitelny. O místo jsem ztratila zájem.
Najednou jsem byla venku v přírodě. Byla tam opět ta mladá učitelka, byla
v plavkách a stála ještě s někým v potoce. Voda byla určitě ledová. Ptala jsem
se jí, zda nechce vstoupit do našeho spolku otužilců a chodit se s námi koupat
i v zimě na Barboru. Ona odmítla, ale já viděla, že po tom touží. Když vystoupila z vody, viděla jsem, že je nemocná, nabídla jsem jí pomoc, ale ona opět
odmítla se strachem v očích. Ptám se jí, kdo ji tak vyděsil. Ona se mi svěřila,
že můj příchod předešly pomluvy mágů a kolegyň, které se cítily z nějakého
důvodu ohroženy. Hlavní kampaň vedl zástupce. Bylo mi líto, že nemá odvahu přijmout pomoc, ale pomyslela jsem si, že téhle škole zatím není pomoci.
Řekla jsem si, že se nebudu vnucovat, a litovala jsem, že zmařili svou šanci na
osvobození.
Dopis Otce
Děti moje,
brzy všichni zahájíte další etapu své očisty. Bude to energetická očista.
Protože vše, co vás obklopuje, je energie, bude příští školní rok velmi nároč212
ný. Otevřou se před vámi postupně další dimenze. Pokud nebudete hotovi
s očistou, příliš si neodpočinete.
Jde o etapu, kdy budete prověřováni až do podstaty svého bytí. Budete
skládat zkoušky a na základě jejich výsledků budete pověřováni příslušnými
úkoly. Bude vám sdělována holá pravda o vás bez příkras a budete tímto
poznáním trpět. Často budete zklamáni sami sebou, ale pokud vytrváte
a osvobodíte se od svého ega, najdete v sobě dostatek lásky a síly, abyste
mohli konat pravé zázraky lásky. Budete vědět a rozumět. Nebudete nikoho
odsuzovat, protože víte, jací jste ještě nedávno byli a co jste skrývali ve svém
nitru. V tomto náročném období vás budeme podporovat svou láskou ve
věcech dobrých.
Mír a láska s vámi!
Otec s radou nejvyšších a vesmírnou jednotou lásky
Sen paní J. P.
Paní J. P. ze Slovenska je dne 6. 9. 2004 na společném setkání skupin.
Pracuje se nepřímo se mnou po skupinkách. Je v místnosti, kde vnímá, že jí
mají zkontrolovat moč. Vedle ní někomu podávají tmavé kuličky v plechovce.
Povídají si vtipy. Paní J. má výčitky svědomí, že se baví a nepracuje jako ostatní. Chce také říci vtip o kuličkách v autobuse, ale někdo ji předběhl a řekl ho
v jiné verzi. Tak jen dodá, že je to oblíbený vtip paní J. G. ze školy. Obrací se
k ní, ale nevidí ji, jen tuší.
Jejího manžela P. zavolají ke mně a ona se cítí odstrčená. Potom jsou
manželé spolu a manžel jí sděluje, že mu bylo doporučeno zbavit se jejího
vlivu. Paní J. byla smutná. Domnívá se, že poznala pocit, jaké to je, když je
někdo odstrčený. Snažila se přijmout pravdu o sobě, ale nechtěla odejít od
skupiny. Prosila Otce, aby jí pomohl. Objevil se bílý meč, ostřím dolů, jednoduše
zdobený.
To znamená, že jí bylo doporučeno, aby zabila své ego.
To nepochopila a šla k paní J. G., aby se jí zeptala, jak to zvládala, když
213
byla odevzdaná Otci. Domnívala, že se cítila též osamělá jako ona. Co jí sdělila,
neví.
Spíš nechce vědět, protože u Otce se nikdo nemůže cítit osamělý.
Naopak je šťastný, protože ví, že je v nejlepších rukách. Tuto milost paní
J. P. nepřijala.
Později jí paní J. G. sdělila, že je se svým manželem pověřená předat mi
květiny. Řekla, že je to velká čest. Potom se vrátila do společné haly. Seděla
jsem tam i já. Paní J. P. ke mně nešla, protože měla pocit, že jí to nenáleží.
Zavolala jsem ji. Přichází k mně a v kapse má krystal, drží ho v rukou a bojí
se, aby jeho vyzařováním nikomu neublížila. Vyjímá ho z kapsy a pokládá na
stolek v mé bezprostřední blízkosti. Pak si klekne přede mne a já jí sděluji, že
pan J. O. řekl, že připravila zbraň, kterou namíří proti mně a skupině. Ona se
rozplakala a řekla, že o tom ví, že to viděla a vyprošovala to. Přesto to učinila.
Potom mne viděla v křesle. Spíš jsem ležela a ona prý nevěděla proč!
Toto setkání se uskutečnilo v květnu. Vše probíhalo podle popisu i ve
hmotném světě. Kontrola moče představuje odhalení toho, co dřímá v její duši. Ledviny filtrují negativitu a moč obsahuje látky, podle kterých se
pozná, zda je či není nemocná. Současně obsahuje i látky, které léčí. Bytost,
která jí podává černé kuličky jako lék, je dávno známý pan J. O., jehož vlivu
stále podléhá. Kuličky však představují duchovní stravu mága, který jí předává tímto způsobem jed nenávisti a žárlivosti. Bytost vedle ní je ve skutečnosti její duch, který černou pochoutku v podobě kuliček přijímá. Ona pak
tvrdě střeží svou závislost a připoutanost. Je jeho duchovním i hmotným
otrokem. Veselost a vyprávění vtipů místo práce demonstrují zlehčování
tohoto nebezpečného duchovního stavu. Navíc se paní J. mylně domnívá,
že se může bavit jen ve společnosti mágů. I zde se však necítí správně oceňována. Nemá šanci být středem jejich společnosti. Vtipy, které zná, vykládá
někdo jiný. Cítí se všude zneuznaná a nedoceněná.
Pocit žárlivosti a nenávisti v ní vzplane, když je zavolán její manžel jako
první a bez ní. Namlouvá si, že je odstrčená. Když jí manžel sdělí obsah rozhovoru, cítí se ohrožená. Nic nechápe a namlouvá si, že ji chcete vyřadit ze
skupiny, ve které sice není aktivní, ale pokládá ji za elitní a chce zde zůstat.
Má strach, že by musela předstoupit před Otce a vzdát se svých závislostí
a připoutaností. Chce získat na svou stranu i paní J. G., ale ani tady nepochodí. V této chvíli se paní J. G. vrací se svým mužem zpět k Otci.
Paní J. P., i když je pohodlná na sobě soustavně pracovat, se nakonec
obrátí k Otci a žádá o pomoc. Je jí doporučeno, aby zabila své ego. To
ovšem neučiní a raději trpí dál. Žere se závistí a ctižádostí, ale nedělá nic
pro to, aby se osvobodila. V tuto chvíli není upřímná ani k sobě. Je v pasti
svého ega, které je plné nenávisti k tobě. Nechce přijmout zodpovědnost
za své činy a stále si namlouvá, že vše je tvoje vina. Z černých kuliček v ní
dozrál smrtící nástroj její nenávisti. Ještě si namlouvá, že ho nepoužije,
214
ale v podstatě je rozhodnuta. Vrací se do haly, kde pracuješ. Nejde hned
k tobě, ale i když ví, že jí pomsta nenáleží, již drží v kapse krystal a bojí se
toho, co chce učinit. Namlouvá si, že nechce ublížit. Ty to však víš a voláš
ji k sobě. Ona již drží krystal v rukou, nabíjí ho svou zlobou a pokládá ho
vedle tebe. Ví, že krystal ohrožuje všechny, ale netuší, že nejvíce ohrožuje ji
samotnou. Klečí před tebou a doufá, že s ní učiníš zázrak. Ty jí vysvětluješ,
že ji pan J. O. zradil. Všechno víš. Ten zázrak lásky, který od tebe očekává,
však musí učinit ona sama. Nečiníš nic proti jedu její nenávisti a ona udusila
jiskru Boží v sobě, protože neučinila nic, aby se zachránila. Vidí, jak ležíš
na trůně, který ti ve svém nitru postavila, a vidí, že tě ve svém nitru zabila.
Zavírá oči před touto skutečností a diví se, proč tam jen tak ležíš!
Ego pana J. He.
Dne 9. 9. 2004 pan J. před usnutím prosí Otce, aby mu pomohl vstoupit
do třinácté komnaty. Následovaly dvě vize. Nejprve vstoupil z chodby do velké
místnosti s vysokým stropem. Místnost vypadala jako zámecká komnata. Bylo
zde šero. Vlevo byly další dveře, a tak byl zvědavý na to, co tam najde. Obě
místnosti byly prázdné. Nejprve měl strach, že si zašpiní nohy od podlahy, protože šel bos. Ale podlaha byla čistá a parkety vytvářely pěknou mozaiku. Vyšel
na chodbu a ještě jednou se tam vrátil, protože hledal WC. Nejdříve vstoupil do
mužské šatny, ale tady nic nebylo. Hledá tedy v další místnosti. Zde se sprchuje několik nahých mužů, ale nejsou tam žádné kabinky. Ani příčky, které by
poskytovaly soukromí. Ani na WC. Vodovodní potrubí je vedeno vrchem a zdi
jsou oprýskané. Učiní tedy svou potřebu na otevřeném WC.
Otec tedy pana J. vedl. Nejprve se ponořil do svého nitra. Zde našel to,
co nejvíce obdivuje. Zámecké komnaty. Je vidět, že pochopil nebezpečí připoutanosti a rozvolnil pouta ke všemu, čím svou komnatu vyzdobil. Je třeba
se vzdát i této představy o sobě a obdivu k výjimečnosti a rozvolnit pouta
i se zámeckými komnatami. Vaše nitro by mělo být čisté, prosté a prázdné,
aby zde byl prostor pro všechny, které skutečně milujete. Ti vás budou svobodně navštěvovat a opouštět. Vy se budete těšit z jejich přítomnosti, ale
nebudete trpět, když odejdou, aby navštívili někoho jiného.
Otec ho vede dál. Vede ho do šatny, kde by měl odložit duchovní šat,
který mu již nenáleží a ke kterému se připoutal. Je to vojenský a kněžský
šat. Potom ho odvádí do sprch, kde by se měl očistit a předstoupit před
Otce nahý. Již by neměl nic skrývat, a to ani před sebou, ani před Otcem.
Sám již cítí nutnost očistit se a hledá WC. Má potřebu soukromí, ale to není
možné, protože pokud chce opravdu zabít své ego, nesmí před nikým nic
skrývat. Sprchující se muži jsou jeho paralelní bytosti. Představují trojjedinost jeho mužského principu, pokud byli tři. Pokud jich bylo šest, očišťuje
215
se i ženský princip, který musel pro poučení prožít život jako žena. Otec
mu ukazuje, že by měl věnovat více pozornosti očistě a i zde po sobě uklízet, aby místo jeho očisty nebylo místem, kde bují plísně a paraziti či kódy
magie. Jakmile bude hotov, je připraven předstoupit před radu nejvyšších
a Otce s Jitřním andělem. Oni mu pak ukážou, co je třeba učinit, aby jeho
ego bylo eliminováno.
Druhá vize je o popravě ega. Pan J. jde širší cestou, která vede zalesněným
kopcem dolů a rychle se svažuje. Slyší, že za ním jede auto s nákladem, ale je
mu jedno, že překáží. Potom přeci jenom ustoupí a jde po okraji lesa. Cestou
sjíždí několik nákladních aut ve vojenské zelené barvě. Ocitne se pod kopcem
v lese a potřebuje se vyčurat. Když je v nejlepším, vidí kousek od sebe venkovskou chalupu a selku, která právě odchází ze zahrady a vstupuje do chalupy.
Panu J. je jedno, jestli ho zahlédla.
Širší cesta je obrazem života, který kdysi vedl. Užíval si života plnými
doušky, nenamáhal se, aby na sobě pracoval. Byl spokojen sám se sebou
a příliš se nestaral o to, zda někomu nevadí, že překáží. Ustoupí jen tehdy,
když jeho bezohlednost začíná být zjevná. Auta s nákladem, která ho míjejí,
vezou jeho karmickou zátěž z minulých životů, kdy byl vojákem. Tyto životy
formovaly jeho povahu. Své potřeby ukájí bez ohledu na ženský princip,
který představuje selka. Je to jeho představa o ženském principu. Žena pracuje, zatímco on se baví či si „ulevuje“. Velmi by se divil, kdyby selka měla
stejný postoj. Je to role, kterou přijal během věků, kdy vládl mužský princip.
Tento životní postoj přijalo mnoho mužů a neuvědomují si, že trpí kvůli
svým předsudkům, protože ženský princip se nemůže ve své roli dostatečně
rozvinout. Tak se stává, že oba okolo sebe vytvářejí zmrzlé království.
Potom vyjde na větší lesní mýtinu. Je tam několik desítek vojáků na koních.
Na sobě mají oblečení podobné kněžským ornátům. Je vzorované, hýří červenou
barvou a zlatem. Přes ramena mají peleríny stejných barev, které jim sahají do
půli prsou. Vpředu na levé straně mýtiny je vidět připoutaný muž. Stojí a na
krku a zdvižených rukou má kládu, která je k němu pevně připoutaná řetězy.
Vlevo a vpravo od něho stojí dráb. Vypadá to, že vše je připraveno na popravu. Muž, který má být popraven, je nalíčený. Má barvou zvýrazněné oči, ústa
i tváře. Vypadá jako maska. Muž mluví o své bolesti a o tom, jaké utrpení ho
ještě očekává. Velitel vojáků všechny svolává, aby se šli podívat blíž a sledovali
popravu.
Když pan J. během putování s Otcem pochopil omyly a chyby, které posilovaly jeho ego, Otec mu ukázal pravou podstatu ega, jež vyrostlo
během životů, kdy byl vojákem či církevním hodnostářem. Muž, který je
spoután na popravišti, je on sám, tedy jeho ego. I velitel a kat i dráb, to vše
jsou podoby pana J., který poctivě zápasí, aby se osvobodil od svého ega.
Do poslední chvíle se každé ego dělá lepším, než je. Zastírá svou dravost
a sobectví. Do poslední chvíle nese masku nevinné oběti a vyčítá ostatním
216
to, co samo bezohledně uskutečňovalo ve svůj prospěch, když bylo svobodné. Přetvařuje se a hraje na city. Chce žít, a to na úkor ostatních. Nikdy
se nezmění, a proto je nutné ho zabít. Když zabijete své ego, osvobodíte
se. Teprve potom můžete být skutečně šťastni. Nežijete na úkor ostatních
bytostí. Tehdy přijdete o svůj strach, protože ego dobře ví, že porušuje
zákony lásky, a proto se neustále bojí. Od této chvíle se nemusíte ničeho
bát. Vstoupili jste do vesmírné jednoty lásky.
Udělení grálu
Dne 9. 9. 2004 jsme s celou skupinou pracovali na společné očistě. Nejprve
jsem skupinu seznámila se zkušenostmi, které jsem získala během týdne.
Vycházeli jsme z karmických zkušeností na Islandu a vyprošovali důsledky,
které tato karma měla pro naši planetu i její obyvatele. Jak jsme postupovali,
viděli jsme, že se otevírají dimenze, které byly dosud uzavřeny. Když jsme vše
s pomocí Boží a přátel ze světlých sfér napravili, otevřely se nám příslušné
paralelní světy tak, jak tomu bylo dříve, než byla narušena harmonie.
Předstoupili před nás zástupci říše živlů, duchovní mistři a lámové ze Šambaly i pohádková dimenze. Byli jsme šťastní a pochopili jsme, že pokud nás živly
ničily, nebyla to jejich vina, ale dostihly nás manipulace s nimi, protože jsme
nectili přírodní zákony. Oni pak léčili naše rány tak, jak bylo povoleno radou
nejvyšších a Otcem. Tím jsme se dostali k léčení stromu života i strážce vesmíru.
Zde jsme práci nedokončili. Pravděpodobně jsme ještě něco museli pochopit.
Potom jsem seznámila skupinu se zkušenostmi, které jsme si vyměňovaly
s paní H. He. Některé z nich se týkaly i naší skupiny, a tak jsem je tlumočila
a pracovali jsme na nich všichni společně. Objevila se modrá kniha s černou
krajkovou stuhou na znamení smutku mágů, že jejich éra končí. Bylo to učení
mágů, které předali této planetě. Odstoupili jsme od magie i jejího učení a knihu jsme odevzdali Otci, aby s ní naložil podle vůle své a rady nejvyšších. Kniha
byla eliminována.
Uviděli jsme tři uschlé keře i s kořeny, které se mágové snažili znovu zasadit
do planety, aby se jejich učení opět ujalo. Keře představovaly trojjedinost tohoto
učení, které bylo na vrcholu a splynulo ve své negativitě v duál. Nikdo je již
nemohl vzkřísit. Keře byly eliminovány i se zatajenými bianko úpisy a pouty.
Byly nám ukázány tři podoby magie, která láká své oběti vábnými obrazy, ale
energie je špinavá a nikoho již nemůže obalamutit. Najednou tato špinavá
energie vytvořila obdélníkovou plochu, na které byl z černých písmen sestaven
nápis „Forever“. To znamená „Navždy“. Tento slib skládali mágové do rukou
svých mistrů, kteří je zasvěcovali do záhad a praktik černé magie. Poprvé tento
slib složili, když podepsali bianko úpis a nastoupili cestu duchovně mrtvých.
Zahájili svůj tanec smrti. Bylo nutné odevzdat rakev plnou úpisů Otci a prosit
217
za odpuštění. Potom bylo třeba odevzdat radě nejvyšších bianko úpis a prohlásit, že od této smlouvy odstupujeme, a teprve potom bylo možné odstoupit od
slibu na věčné časy.
Vyprošování je velmi náročné a bez pomoci a ochrany Boží je takřka
neuskutečnitelné.
Potom jsme vedli prosby za celou planetu i vesmír a všichni láskyplní nám
pomáhali. Zjevila se fotka se zvěrokruhem. Vypadala, jako by ji někdo rychle
vytáhl z vývojky. Zvěrokruh byl čistý a jasný, velice výrazný. Myslím, že šlo
o znamení, že agregoři jsou očištěni. Potom připlula černobílá fotografie ženy.
Byla to Marie Antoinetta, která se stala terčem nenávisti lidu Francie.
Stala se obětním beránkem nerovnováhy mužského a ženského principu.
Tato nerovnováha postihla i Rusko a mnoho jiných národů. Na základě
připoutanosti ústila ve války a revoluce.
Muž v černém seděl na lavičce. Byl to mužský princip a byl silnější než
ženský princip. Okolo byli motorkáři, kteří vedli oba principy k pochopení, aby
se jednou mohly sejít v harmonii.
Zjevila se černá kniha, ohromná a rozevřená. Vše temné. Byla otevřena
jakoby na počátku, ale byl to podvod. Byl to konec.
Desky bylo nutné zavřít a odevzdat Otci k eliminaci. Bylo to učení mágů
pro celý vesmír.
Prosili jsme, aby toto učení i s knihou bylo vyškrtnuto z ákášických záznamů v celém vesmíru, jestli to moudrost Boží dovolí. Knihu jsme odevzdali k eliminaci. Mágové zuřili, protože jsme zhatili jejich poslední šanci, kterou na nás
chtěli podvodně vylákat. Potom šlo již vše velice rychle. Tvůrčí mřížka mágů
byla vyjmuta z planety Země a eliminovaná. Pracovalo se na očistě v celém
vesmíru ve všech dimenzích. Bylo vidět břity, které čistily vše magické. Přes ně
kráčeli Stvořitelé a vynášeli špínu, kterou po sobě mágové zanechali. Byly zde
infikované peřiny svázané do balíků, aby nebylo vidět, že jsou plné parazitů
a kódů magie či satanských vajec. To vše muselo být eliminováno. Čistily se
i stoky, které měly místo mříží temné pentagramy. Pochopili jsme, proč jsme se
museli očišťovat od protekčních smluv s mágy a vyvazovat z otroctví.
Kdybyste se neosvobodili, tato negativita by vás pohltila.
Vše bylo očištěno. Byli jsme napadáni mágy a upíry i duchovně mrtvými.
Byli jsme vedeni k tomu, abychom vedli prosby v tom smyslu, že ti, kteří zneužívají svou moc a útočí na nás, byli vyškrtnuti z našich ákášických záznamů, moc
jim byla odebrána a její následky eliminovány. Potom jsme je směli předat Otci
k poučení. Pokud však neodešli, vedli jsme prosby, aby byli eliminováni, když to
Otec a rada nejvyšších s Jitřním andělem dovolí. Pak se vše vyčistilo.
Bez souhlasu Otce nesmíte eliminovat žádnou bytost!
Byly nám ukázány rozpadající se mumie, které se vzájemně požírají.
Pochopili jsme, že jsou to mágové, kteří již nemají kde čerpat energii. Každým
magickým úkonem se jejich síla zmenšuje. Zejména když útočí. Proto vysílají
218
své otroky, aby nesli kůži na trh za ně. Fungují jako upíři a je jim jedno,
kde svou energii vezmou. Obtěžují, lžou, rozčilují a pak se touto špínou živí.
Napadají a lepí se i na čisté bytosti, ale to je jejich konec, protože napadli nevinné. Nemohou se odpoutat a jsou eliminováni. Tváří se jako oběti,
a i když vědí, že podvádějí, lžou, napadají své oběti a obviňují je z toho, co
sami činí.
Je to vlastně oddělování. Všichni lidé této planety již volili a důsledky
své volby nesou na svých bedrech. Budou se vracet a žádat pomoc u těch,
které tak nenávidí, ale těm již nenáležejí. Volili, a volili vědomě. Je to mezi
nimi, Otcem a radou nejvyšších i Jitřním andělem. Jen ti jim mohou pomoci, pokud vzklíčí v jejich srdci skutečná láska. Jinak propadají vesmírným
a přírodním zákonům, které tak často narušovali.
Když jsme byli hotovi, objevil se nad námi pohár, který se prolínal se světlem živlů, měnil tvar, ukazovala se mřížka DNA a vývojová spirála. Když se vše
ustálilo, rozsvítil se nad námi svatý grál v plné své kráse.
To znamená, že pokud budete pracovat se souhlasem Božím, budete
mít k dispozici jeho láskyplnou energii. Bude vás chránit a posilovat, abyste
mohli konat zázraky lásky. To neznamená, že všichni ve skupině jsou jeho
nositeli. Každý pozná, zda tuto milost obdržel. V případě potřeby může být
tomu, kdo je dostatečně zodpovědný, propůjčen. Ti, kdo jsou jeho nositeli,
budou podrobeni intenzivnímu výcviku. Je to veliká čest a odpovědnost.
Mír s vámi!
Poznání z časopisu National Geographic: Zajímavá je teorie o superstrunách, které svým chvěním tvoří asi 57 různých částic. Známe zatím jen tři,
elektron, kvark, neuron … tedy vše ostatní. Jsou bilionkrát menší než cokoli
pozorovatelného. Podobá se to práci se svatým grálem.
Stvořitelé
Když jsme dne 16. 9. 2004 vedli prosby za zhojení stromu života strážce
vesmíru, zjevily se nám mužský a ženský princip, jak spolu tančí. Během tance
se z nich uvolňovala temná energie v podobě černých mraků, které se měnily
v černé kruhy.
To znamená, že mezi nimi byla porušena harmonie a vznikla nerovnováha.
Z kroužků dýmu vystupuje orel a nese v pařátech suchou větev.
Je symbolem dravosti ega i disharmonie obou principů. Vzniká z muk
žárlivosti, připoutanosti a závislostí. Vede k duchovní smrti těch, kteří jsou
ve vleku svého ega. To naznačuje suchá ratolest, kterou nese ve svých spárech orel.
Vzlétá pomalu, jako ve zpomaleném filmu, až se zastaví v určité výši. Je
219
nehybný a číhá na svou oběť. Je přímo nad tančícím párem, který tančí svůj
poslední tanec – tanec smrti.
Když jsme skončili vedení proseb a dočistili vše, co bylo třeba, začali jsme
předstupovat před radu nejvyšších, abychom odevzdali smlouvy k vyhodnocení,
které jsme s Otcem uzavřeli. Sdělila jsem, že ti, kdo jsou hotovi a chtějí zde ještě
určitý čas pobýt, by měli požádat o náhradní karmický scénář. Nenápadně jsem
upozornila, že všichni asi nemají vše splněno. Prosby jsem vedla s těmi, kteří
byli hotovi, aby na nic důležitého nezapomněli. Byla to zkouška. Reagovali
různě.
Paní D. hned pochopila, že ona to není, a prosila, aby to, co nesplnila,
bylo převedeno do nového karmického scénáře. Ostatní ve svém nadšení žádali
o nový karmický scénář. Bylo jim ukázáno, co se stane. Paní E. viděla, jak se
smlouvy s Otcem mění v těžké dřevěné kůly a ty jsou předávány paralelním
bytostem, které je následují. Rozvinula se diskuse o tom, co je nám naznačováno. Všichni se dohodli, že je to nespravedlivé vůči paralelním bytostem. Uznali
jsme, že musíme znovu předstoupit před radu nejvyšších. To, co bychom již
poměrně lehce dokončili, bylo pro naše paralelní bytosti spolu s jejich karmickou zátěží neúnosné. Znovu jsme prosili, aby nám bylo umožněno dokončit vše,
co jsme Otci slíbili. Ti, kteří již byli skoro hotovi, žádali o převod nedodělků
do nového karmického scénáře. Ti, kteří měli ještě mnoho úkolů před sebou,
žádali o návrat původního karmického scénáře. Nyní byli spokojeni všichni.
Slečna V. J. zahlédla, že někteří z nás přeskočili jámu, která je oddělovala
od Otce, a měli ji za sebou. Závoj se odhrnul a viděla, že klečíme před Otcem.
U sebe poznala, že jí Otec svou láskou vytvořil můstek, aby se udržela nad
jámou, protože ji ještě nemohla přeskočit. Nebyla ještě hotova. Viděla, že ještě
dobrá třetina práce na ní samé není hotova.
Paní D. D. byla ohromena milostí Boží a ležela před Otcem tváří k zemi
a neodvažovala se na něho pohlédnout. Přistoupil k ní anděl a jemně jí vysvětloval, že by se měla překonat a vstát. Špičkami prstů se odrazila a poklekla
se sklopenou hlavou. Nedokázala se na Otce podívat. Pochopila, že je v ní
ještě mnoho předsudků o Bohu trestajícím. Věděla, že si jemné napomenutí
zasloužila.
Když jsme o tomto prožitku diskutovali, zjistila spolu s paní D., že si vzájemně nastavily zrcadlo. Nedokázaly se bez výhrad vzdát svých předsudků a přijmout milost Boží. Obě zjistily, že inklinují k fanatismu, jenž je vede k odsuzování ostatních, které nechápou. Nebylo to tak dlouho, kdy paní D. D. nemohla
pochopit, proč paní D. nedokáže přijmout milost Boží. Mnozí z nás se zamysleli
nad tím, že se pod zdánlivou pokorou může skrývat pýcha a tvrdost. Obě pochopily, čeho se týká jejich další práce na sobě samých. Myslím, že jsme všichni
poznali, že těžké karmické životní zkoušky jsou velikou milostí.
Vypovídají o tom, jací jste. Podle toho, jak chápete a jednáte, vykazujete
svou zralost.
220
Když jsme všichni vyprošovali svou připoutanost a závislost na svém egu
a konečně eliminovali vše, co mělo být eliminováno, zjevil se nám na okamžik
zámek s tulipány, který byl rozlomen, a my jsme se osvobodili. Pochopili jsme,
že největší hloupostí je připoutanost a závislost.
Vaše ego ji umí dokonale zneužít. Proto je nutné, abyste své ego ve
jménu pravé lásky zabili, a tím se osvobodili od jeho diktátu. Byla to vaše
poslední zkouška. Ti, kteří bezmyšlenkovitě opakovali tvé prosby, ti, kteří
podlehli svému egu, uviděli, že mohou být hotovi jen tehdy, když se od
svého ega osvobodí. Musejí to učinit sami, a sice tolikrát, kolikrát mu
podlehnou a stanou se jeho otroky. Bylo vám ukázáno, jak je nebezpečné
ho živit. Velice rychle vám vyroste. Když je malé, škemrá o soucit a tváří
se nevinně a ukřivděně. Nenechte se však mýlit. Cesta s egem je cestou do
pekla pravého utrpení, protože ego je nelítostné. Sleduje jen své vlastní
zájmy.
Když jsme pochopili, byl odhrnut závoj, který skrýval tajemství „jámy“.
Přes tuto jámu se musíte dostat, abyste mohli stanout před tváří Boží.
Nyní vám byla ukázána. Skrývá v sobě všechny hrůzy omylů a chyb. Zde je
odpad myšlení a cítění vás všech. Zde se odpad třídí a to, co je mrtvé, se
eliminuje. Nic jiného nemůže eliminovat odpad než oheň pravé lásky.
Jáma byla děsivá. Někde nad námi číhal orel na svou kořist. Pracovaly zde
dvě bytosti, které byly porostlé zvláštní srstí. Byly černé, zalepené, na srsti jim
visely černé zárodky. Byly plné parazitů a kódů magie. Věšely se na ně černé
bytosti. Byly zoufalé, ale kdo se jednou přilepil, nemohl se již osvobodit. Pomalu
odumíral. Dvě bytosti se statečně brodily mezi duchovně mrtvými a upíry a hledaly v odpadu ty, kterým by mohly pomoci. Větší bytost ukazovala té menší, jak
odpad třídit. Bylo vidět, že obě bytosti nesmírně trpí a soucitně vyhrabávají ty,
kteří mohou být ještě vzkříšeni, pokud zatouží po pravé lásce. Menší bytost se
postaví a snaží se očistit. Nejprve se čistí končetiny. Vztáhne ruce vzhůru a pláče
soucitem nad morální zkázou duchovně mrtvých.
V tom okamžiku střemhlav slétne orel, který číhal na svou kořist, a roztrhne
obal na menší bytosti. Je slyšet křik duchovně mrtvých, kteří tento obal vytvářejí. Orel je pohltí všechny. Je obrazem zkázy, kterou si samy duchovně mrtvé
bytosti připravily. Z obalu vzlétne jako Fénix zářící bytost. Září čistou láskou.
Tak se zrodil každý Stvořitel. Druhý Stvořitel, který ho učil a pomáhal
mu, ho doprovází. Z velkého utrpení se rodí pravá urozenost ducha a tou
je soucitná láska.
Opět jsme se ocitli před radou nejvyšších. Byli jsme otřeseni tím, co jsme
viděli, a šťastni poznáním, že láska je tím nejvyšším principem a nejnádhernějším darem, který překoná vše. Před námi ležely ákášické záznamy. Byly
zavřené a vyzařovalo z nich Boží světlo.
Je to dar Otce, abyste věděli vše, co je nutné, a nenarušili karmický
scénář těch, kteří vás budou žádat o pomoc.
221
Otec měl vedle sebe navršeny naše ákášické záznamy. Byly otevřené, ležely
na sobě a vycházela z nich záře. Nejprve jich bylo asi jen deset, nyní přibyly
ještě dvě knihy. To znamená, že všichni agregoři splnili svůj úkol. Paní L. předstoupila a v rukou nesla planetu Zemi. Stála vedle strážce vesmíru.
Žádali o požehnání pro Zemi i její obyvatele ve věcech dobrých. Žádali
o požehnání pro všechny planety a hvězdy v celém vesmíru i pro celý vesmír,
aby všude zavládla harmonie a láska, též mezi jejími obyvateli.
Dolaďování
Tyto dny, okolo 4. 10. 2004, jako skupina podstupujete závěrečné zkoušky.
Jak dlouho budou trvat, záleží jen na vaší píli. To nejtěžší již máte za sebou,
ale buďte bdělí! Každý den, v každém okamžiku rozhodujete o svém dalším
duchovním postupu. Nestačí pracovat jen se skupinou, ale i doma podle impulzů, kterých se vám bohatě dostává. V tento čas pracujete beze mne. Vím, že
jste takto bez problémů pracovali již mnohokrát. Nyní však vykazujete svou
samostatnost a hlavně vykazujete skutečný stav svého ducha. Není tedy náhoda,
že máte určité potíže během vedení proseb. Vaše problémy také poukazují na
karmické vztahy mezi vámi navzájem. Ukáže se, kdo ještě zápasí s egem a je
závislý na jeho potřebách. Ukáže se vám, kdo není schopen spolupráce, kdo
švindluje, koho ještě poutá nějaká magická vazba či pakt. Nehledejte chybu
u druhého, ale především u sebe samých. Tím nechci tvrdit, že máte chyby přehlížet. Naopak. Musíte být během vedení proseb při věci a vědět, o čem je řeč.
Pokud se stane chyba, je třeba na ni upozornit. Průběžně je třeba vysvětlovat
všechny nejasnosti a vyprošovat i karmické vztahy, které se milostí Boží zjeví.
Vše musí být vysloveno, aby mohl nastat soulad mezi vámi. Je třeba dát
pozor, abyste zbytečným rozpitváváním jasných věcí neodbočovali od hlavní osy
vedení proseb. Není to lehké, ale je to ve vaší moci.
Všichni jste milovanými dětmi svého Otce i Matky. Někteří jste však trochu
pilnější a někteří jste se poněkud více zapletli v temných sférách magie. Vaše
zkušenosti jsou velmi cenné pro všechny. Neměly by tedy zůstat utajeny. Pro ně
jste podstupovali jednu z nejnáročnějších zkoušek duchovní urozenosti. Vedla
vás láska a provází vás stále. Chrání vás, pokud dovolíte, aby vás chránila. Není
tedy nic, čeho byste se měli bát.
Na posledním zasedání jste měli problém stačit paní L. ve vedení proseb.
Je zde několik důvodů, proč k tomu došlo. Buď vám ona vadí na základě
karmického vztahu z minulých životů a nejste ochotni se jí podřídit, může jít
i o rivalitu ze současného života, nebo jde o to, že švindlujete a schováváte dary
magie, o které nechcete přijít. Může se také stát, že vedete prosby správně,
objevíte věc, kterou je nutné též vyprosit, ale neupozorníte ostatní, aby se mohli
podílet. Pak nestačíte také.
222
Vy, kteří v tomto okamžiku vůči mně cítíte silnou nevoli, zamyslete se nad
logikou věcí. Důvod, že někdo mluví rychle a vy nestačíte, je směšný, protože
myšlenka má větší rychlost, než je rychlost blesku. Jak je tedy možné, že nestačíte? Není to náhodou vaše ego, které protestuje? Které se nechce rozloučit s tím,
co během vedení proseb eliminujete? Budete se střídat v roli toho, kdo vede
prosby, a okusíte vše, co je nutné, abyste pochopili. Co je snadné pro vás, není
snadné pro druhého. Někdy se přeceňujeme a myslíme si, že bychom určitou
záležitost zvládli lépe než ten, který s ní v potu tváře zápasí.
Věřte, že ten, kdo byl pověřen vedením proseb, má podporu Otce. Ten, kdo
bude vybrán příště, ji bude mít též.
Mějte vzájemně mezi sebou trpělivost. Procházíte nejpoučnějším obdobím.
Zkušenosti budou cenné a nezapomenutelné. Hotovi budete tehdy, až si nebudete vadit, budete otevření, láskyplní i tolerantní. Nebudete se bát říci pravdu
a přijímat pravdu o sobě. Pravda vás již nebude zraňovat. Budete vítat připomínky svých pravých přátel jako milost a šanci pro své zdokonalení.
Posílám vám svou lásku, aby vás posílila ve věcech dobrých. Mějte na paměti, že vás miluji a těším se na vás, až budu moci přijít opět mezi vás a těšit se
z vašich duchovních úspěchů a lásky. Mějte na paměti, když vám je z nějakého
důvodu úzko, protože momentálně bloudíte nebo procházíte náročnou zkouškou, že vás miluji také. Nenamlouvejte si, že vás zavrhuji, když vás odevzdám
Otci, protože nikdo jiný, ani já, už vám v tomto hmotném světě nemůže pomoci.
Čí ruce jsou láskyplnější a povolanější k tomu, aby vám pomohly?
Nedovolte svému egu, aby vás hnalo za malichernými cíli, které jsou pro ně
nepostradatelné. Odložte masku, pokud ji ještě máte, a nehrajte svou svatost.
Jste báječní takoví, jací jste. Ale když se přetvařujete nebo se bojíte ptát či
vyslovit své pocity, deformujete svého ducha a pravdy se nedopátráte a láska
od vás odchází. Nešetřete svou láskou. Rozdávejte ji všude. Mnohonásobně se
vám vrátí. Neočekávejte odměny tohoto světa. Jste bohatí dary lásky. Rozdávejte
dary lásky všude a láska vás bude všude provázet.
Žijete na přelomu dvou tisíciletí a jste svědky přerodu lidstva a duchovního
postupu této planety. Je to veliká čest pro nás všechny, kteří jsme pochopili
a přijímáme dary lásky pro budoucí tisíciletí. Noví zrozenci na této planetě již
nebudou muset opakovat magii, aby mohli navázat na učení lásky. Oni již jsou
hotovi a připraveni pracovat na sobě a budovat Zlatý věk lidstva.
Mír a láska s vámi!
Temný krystal nenávisti
Temný krystal nenávisti způsobuje nenávist vůči představitelům učení lásky
i samotnému učení lásky. Bytosti ho mají na základě vazeb s magií. Bytost,
která ho má, si podvědomě přeje, aby svět byl raději zničen, než aby zvítě223
zilo učení lásky. Trvá na svých připoutanostech, magických vazbách a útočí.
Své bližní chce vlastnit, nikoli upřímně milovat, i když mluví opačně. Nikomu
nechce dát svobodu. Má velké ego, které nechce zabít, a má rivalitní vztah
s ostatními mágy.
Každý na Slovensku má na základě styků a vazeb s panem J. O. v sobě
tento krystal a zdroj, který tyto krystaly produkuje. Ostatní jedinci si musejí
zkontrolovat, zda i oni nejsou nositeli těchto zdrojů.
Dříve než přistoupíte k vyprošování těchto záležitostí, je třeba prosit Otce,
aby byl tento krystal i se zdrojem zajištěn ze světlých sfér, aby se nemohl roztříštit do vesmíru a ublížit tak všem, na které by jeho úlomky dopadly.
Je třeba vyprošovat krystal i se zdrojem v nás a až potom je možno vést
prosby za odstranění krystalů ze živlů, planet, vesmíru a strážce vesmíru. Jsou
tam negativní programy, různé druhy jištění a kamufláže.
Eliminace duchovně mrtvých
Všichni víte, že duchovně mrtví jsou ti, kdo v sobě udusili jiskru Boží.
Protože jste všichni vícedimenzní bytosti, existujete i v paralelních světech.
Vaše myšlení a cítění se tedy otiskuje všude, nejenom ve hmotné dimenzi.
Někteří z vás mají potíže s eliminací duchovně mrtvých z různých důvodů.
Buď se bojíte odpovědnosti, která je veliká, nebo si myslíte, že tento akt
náleží pouze Otci. Nezapomínejte však, že jste uzavřeli smlouvu s Otcem,
že budete pomáhat a pracovat na díle Božím.
Pokusíme se vám vysvětlit, co se děje, když duchovně mrtvé eliminujete. Vaším posláním je pomáhat každé bytosti, která vás o pomoc požádá.
Máme však na mysli jen ty bytosti, které to myslí upřímně. Jejich očista je
prvním předpokladem. Akt eliminace duchovně mrtvých s očistou nezbytně souvisí. Pokud se domníváte, že zabíjíte své bližní hmotně i duchovně,
dopouštíte se zásadního omylu. Zamyslete se nad sebou, zda nejde o únik
před odpovědností.
To oni v sobě uhasili plamen lásky a začali se svou destrukcí. Vy je
neničíte, ale zbavujete je temné energetické zátěže, ze které se v paralelním
světě tvoří démonické, zlé a nenávistné bytosti. Jejich energie se promítá
zpět do hmotného světa a na základě rovnosti ovlivňuje ty, kteří tuto mravní
špínu vyprodukovali. Ovlivňuje také ty, kteří s ní rezonují. Když tedy eliminujete duchovně mrtvého, pomáháte všem, aby se osvobodili, tedy i tomu,
kdo v sobě uhasil jiskru Boží. Pomáháte mu tím, že eliminujete jeho hlavní
zdroj negativity. On pak může snadněji prozřít pod přílivem osvícení ze
světlých sfér.
Rozhodně byste si měli uvědomit, že eliminujete především produkt
negativního myšlení a cítění. Mnozí z vás si totiž myslí, že myšlení je ano224
nymní a nikdo je nemůže postihnout. To je omyl. Myšlení je tvůrčí, a jak
myslíte a cítíte, takoví jste.
Někdo by mohl namítnout, že se duchovně mrtvý podobá uměle stvořeným. Rozdíl mezi uměle stvořeným a duchovně mrtvým spočívá v tom, že
uměle stvořené vytváříte záměrně jako své pomocníky, pokud jste na cestě
magie. Duchovně mrtví jsou v paralelních světech produktem či odpadem
myšlení a cítění mágů, kteří zašli ve svém inverzním vývoji příliš daleko
a tančí tanec smrti, do kterého je zahnalo jejich přebujelé ego.
Duchovně mrtví mají hrůzné podoby a deformace, protože jsou takoví,
jaká je jejich energie. Jejich vlivem se deformují těla duchovně mrtvých
ve hmotném světě. Takže to, co duchovně mrtvý vytvořil svým myšlením
a cítěním, často neuvědoměle, to ho zpětně ovlivňuje ve světě hmotném.
Vytvořil se začarovaný kruh. Je v pasti. Jeho vlastní útoky se mu vracejí
a on si myslí, že je napadán. Tím více ze zlobí a útočí. Čím více útočí, tím
více se vyčerpává. Nechápe, že likviduje sám sebe. Do přirozeného konce
svého života má šanci přijmout milost Boží a vzkřísit jiskru Boží v sobě.
Pokud to duchovně mrtvý dokáže, projeví se její záře nejprve v paralelních
světech. Duchovně mrtvý se pak očistí i ve hmotném světě a šíří dál světlo
Boží lásky.
Když duchovně mrtvý pyšně potlačí tyto šance a nepřijme milost Boží,
podléhá po určité době eliminaci. O tom rozhoduje pouze Otec s radou nejvyšších a Jitřním andělem. Duchovně mrtvý pokračuje v destrukční činnosti
a buď se eliminuje sám, nebo ho eliminují ti, které ohrožuje. To se děje se
souhlasem Božím. To jste slíbili. Proto není důvod, abyste otáleli. To je to
gruntování a vy jste slíbili, že budete tento odpad uklízet a eliminovat.
Když budete na této očistě důsledně pracovat, uleví se všem bytostem,
které se zapletly s magií. Pokud jsou tyto bytosti duchovně mrtvé a vy jim již
nemůžete pomoci, odevzdáte je Otci, protože jen Otec ví, jak jim pomoci.
To znamená, že by se dotyčný neměl urazit, protože ho nikdo neodsuzuje,
jen nevíte, jak pomoci.
Čí ruce jsou povolanější než Otcovy, aby mu pomohly? Často se stává,
že ego duchovně mrtvého je tak nabubřelé, že se urazí, s Otcem nerozmlouvá a nenávidí všechny, kteří to s ním mysleli dobře a milovali ho.
Dokonce prohlašují, že Otce nenávidí, a svalují na něho své vlastní omyly
a chyby. Jsou to nešťastné bytosti a vy jim nebudete odpírat svou lásku, ani
je nebudete zavrhovat. Pokud jsou schopny vaši lásku přijmout, budete je
svou láskou podporovat ve věcech dobrých. Pokud jsou to vaši nejbližší,
odpustíte jim, protože mají právo si svobodně zvolit svou cestu. Nenecháte
se však zatáhnout do magických manipulací a připoutaností. Pokud útočí
a jsou agresivní, budete se před nimi chránit s pomocí Boží. Nebudete se
vnucovat, a pokud s touto bytostí není možné žít, vzdálíte se a žijete svůj
život, jak nejlépe umíte.
225
Myslíme, že byste měli vědět, co se děje, když paralelní bytost sklouzává
na cestu duchovně mrtvých. Mateřská bytost má signály, že je její bytost
ohrožena, a dělá vše možné pro to, aby ji zachránila. Jakmile její paralelní
bytost udusí jiskru Boží v sobě, má mateřská bytost signál, že došlo k oddělení a že paralelní bytost nepřijímá její lásku. Tím, že duchovně mrtvá bytost
není schopna přijímat signály své mateřské bytosti, začíná její proces odumírání. V paralelních světech se odraz myšlení a cítění duchovně mrtvého
formuje do různých podob démonických bytostí, zrůd, symbolů, dravců
a jiných podob. Ty duchovně mrtvého zpětně ovlivňují a posilují v jeho
sobectví a pýše. Je to jeho duchovní podstata a brzy začíná žít vlastním
životem. Nenávidí vše láskyplné a bojuje proti všemu dobrému se slepou
nenávistí.
Když se souhlasem Božím eliminujete tuto bytost, dáváte šanci duchovně mrtvému, který žije ve hmotném světě, aby se vzpamatoval. Někdy se
stane zázrak, kdy láska zvítězí a duchovně mrtvý v sobě vzkřísí jiskru Boží.
Dosti často se však tento zázrak neuskuteční a bytost po určité době i ve
hmotném světě umírá. Ne proto, že jste eliminovali její negativní podstatu v paralelním světě, ale proto, že sama sebe zničila svou zlobou a nenávistí.
Potom je žíhána ohněm i mrazem a čeká na vzkříšení bleskem Božím.
Ztratila své sobecké ego. Je čistá a začíná od prvopočátku. Je to její nová
šance a záleží jen na ní, co v novém koloběhu svého života udělá. Záleží
jen na ní, kterou cestou se dá.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Úklid
Ve své vizi dne 9. 10. 2004 se pan F. ocitl ve starém výrobním závodě.
Je to na kraji velkého temného města. Závod je rozsáhlý a tvoří ho několik
ohromných plechových hal se složitou konstrukcí. Spolu s ostatními máme za
úkol vše rozebrat a zlikvidovat. Lidé se zde hemží. V první řadě rozebíráme
konstrukce a stroje. Zjišťujeme, že v podzemí jsou velké sklady materiálů, ale
jsou tam hlavně obrovské řetězy. Pracujeme od rána do večera a je zde tolik
špíny, že se musíme průběžně chodit sprchovat do domů, kde jsou jen sprchy.
Jsou rozděleny pro muže a ženy zvlášť. V jedné hale, kde pracuje, je lesácký
vyprošťovací traktor, který bravurně obsluhuje pan L. Pohybuje se složitě mezi
konstrukcí haly a vytahuje z podzemí obrovské svazky řetězů. Lidé jsou velmi
pilní, ale jsou zde i lidé, kteří si nevědí rady. Pan F. je poučuje o tom, co mají
dělat a jak se mají chránit.
Večer po práci, když vycházel ze sprch, se díval na město, kde ještě lidé
pracovali. Opravovali hlavně střechy a někteří velmi riskovali. Podle pana F.
226
jsou nepoučitelní. Šel na ubytovnu kolem domovů žen a pomáhal jim opravovat vchody. Vysvětloval jim, jak mají postupovat. Uvědomil si, že přes veškeré
pracovní vypětí nebyl nikdo z nich příliš unaven. Všichni si rozuměli a pomáhali si.
Druhý den slyší pana L.: „Pozor, ať se to nerozprskne!“ Pan F. si říká, že
stále neví, kdo dělá tu nejhorší práci v podzemí. Prý včera objevili tři místnosti
s řetězy a dnes je jich už devět. Slyší z hloubky hlasy. Poznává paní L. a paní D.
Ví, že je jich tam víc. Při cestě ke sprchám se dívá na město, které začíná světlat.
„Až nebudete moci, já vás nakrmím,“ říkám a dívám se na ně shůry.
Jde o práci v paralelním světě. Vyklízíte město mágů a rozebíráte jejich
konstrukce i se svazky řetězů. Jde o likvidaci magického balastu a špíny.
Pracujete zde všichni. Ve dne i v noci. Nepřetržitě. Ti nejzkušenější pracují
i v podzemí. Pan L. likviduje připoutanosti kompletně se všemi magickými
pomůckami. Každý pracuje, jak umí. Je dobře, že si muži i ženy pomáhají.
To ukazuje vize pana F. správně. Je zde však i odsouzení těch, kteří jsou
podle něho nepoučitelní. To byste nikdy neměli. Měli byste vždy mít na
paměti, že i vy máte za sebou vývojovou etapu, kdy jste byli stejně nepoučitelní. Upozornění pana L., abyste dávali pozor, je upozornění na nebezpečné vlastnosti krystalu nenávisti, který se takto při snaze o jeho likvidaci
chová.
Místností s řetězy bude dvanáct a všechny je nutné uklidit a zlikvidovat
v nich řetězy. V hloubce nepracuje jen paní D. s paní L. Pracují tam ti nejzkušenější. Obě pan F. slyší proto, že nerozvolnil pouto k nim.
Současně jde o ukázku, jak zasvěcenci pracují na očistě planety Země
spolu s celým lidstvem.
Děkujeme!
Hospodářství
Ve své vizi dne 12. 10. 2004 byla paní D. D. povolána na statek. Vypadal
jako v jižních Čechách. Bydlela naproti v malém, čistém a útulném domečku.
Stál asi na dvoumetrovém náspu. K domečku přišel poutník, unavený po dlouhé
cestě. Paní D. bylo řečeno, že bude v domečku nějakou dobu přespávat. Uložila
ho do pokojíku v prvním patře a popřála mu dobré spaní a klid. Muž byl nevrlý,
ale ona to přičítala jeho únavě.
Statek představuje Boží království. Domek je nitro paní D. Poutník je
mužský princip, který hledá mír a klid.
Paní D. odešla do statku, kde bylo vše úžasně čisté. Osoby ani zvířata nebylo
vidět, natož pohozené nářadí. Nějaké bytosti tušila uvnitř v budově. Bylo jich
však málo. Stála na dvoře. Vtom se vedle ní objevil „hospodář“. Byl to muž
středního věku s krásnou klidnou tváří. Vrata otevřel takovým způsobem, že
227
tam prostě najednou nebyla a oni byli na místě. Hospodář jí vysvětlil, že se má
starat o poutníka. To znamená, že ho bude zásobovat jídlem a pitím. Bude
pečovat o čistotu a teplo. Paní D. přešla asi dvakrát přes cestu do domku a zpět
do statku. Potom se cesta změnila v říčku.
Hospodář byl Otec. Radila se s ním o tom, jak nejlépe o mužský princip pečovat. Byla to práce na dva životy, kdy se učila mužskému principu
rozumět, znát jeho potřeby, aby vyrovnala své karmické dluhy vůči němu.
Teplo je teplo pravé lásky.
Říčku si pojmenovala Labe. Bylo to místo, kde se chtěla reinkarnovat.
Byl to živel vody, kde se očišťovala.
Přeplavala říčku s velkou chutí, houpala se ve vlnách a libovala si. Během
jedné pochůzky nesla cosi většího, co mělo zůstat suché. Držela to nad hlavou
a jen tak z legrace si pomyslela, že by měla umět chodit po vodě. Pustila to
z hlavy a vkročila do vody. Když jí voda sahala po kolena a začala hloubka,
voda jakoby zhutněla a paní D. ucítila pod nohama cosi jako mech. Houpalo
se to, ale neslo ji to. Jakmile ucítila pod nohama dno, byla voda opět normální.
Její náklad zůstal suchý. Když vystoupila na břeh, děkovala za pomoc.
Když plníte své úkoly s nadšením a láskou, vždy je vám pomoženo,
abyste mohli překonat veškeré překážky.
Během další pochůzky zjistila, že v korytě není voda. Voda tekla za statkem
a v oblouku se vracela o kus dál zpět do koryta. Paní D. se překvapeně zastavila
a pomyslela si: „Ukradli mi Labe.“
Nechápala, že si vysloužila další pomoc, aby mohla přejít suchou nohou
přes koryto řeky ke svému cíli.
Dno říčky bylo písčité s několika kameny, na kterých bylo trochu černého
bahna. Pochopila, že je třeba vodní říši dočistit od zbytků temného bahna.
Poděkovala za milost a důvěru, která jí byla projevena.
Na setkání skupiny bylo vše vyprošeno a paní D. uviděla vodu čistou. Rostly
v ní krásné zdravé rostliny místo bahna.
Děkujeme!
Planeta Léčitelů
Již před lety jsme vám o této zvláštní planetě vyprávěli. Je to planeta,
kde rostou zvláštní stromy života, jež mají tu moc, že člověka, který se rozhodne pomáhat nemocným, prověří, zda je této oběti schopen. Je to planeta
prostoupená láskou. Jsou zde tři centra stromů postavených do kruhu, které
mají na kmeni pod korunou dřevořezy, jež představují jednotlivé symboly
chorob. Jejich vyzařování je duhové. Tyto stromy jsou podílnou částí stromů
života svatých dětí a je jich jednadvacet. Centra jsou tři, protože představují duál mužského a ženského principu v jeho trojjedinosti. Při velkém
228
množství adeptů se mohou centra rozšířit na šest kruhů a v sedmém centru
se skládají zkoušky. Kdo nemá v harmonii oba principy, nemůže být vyučován. To znamená, že nemůže vstoupit do kruhu svatých dětí. Jestliže kandidát není do kruhu vpuštěn, musí se připravovat velice intenzivně na vstup
do jednoho z kruhů v lese. Prochází se mezi stromy, přemýšlí a očišťuje se.
Okolní stromy vyzařují příslušné barevné paprsky, které mu v tom pomáhají.
Na přípravu má jednadvacet dní a o vstup do kruhu se smí pokusit pouze
třikrát. Jinak se musí vrátit na svou mateřskou planetu.
Je samozřejmé, že kandidáti byli pečlivě vybíráni a zkoušeni. Pocházejí
většinou z řad duchovních učitelů, protože post duchovních učitelů úzce
souvisí s léčitelstvím. Ti, kteří jsou vpuštěni do kruhu, sedí postupně před
každým z jednadvaceti stromů. Ty jim telepaticky sdělují nové poznání tak
dlouho, dokud si neosvojí veškeré vědění, včetně duchovních operací. Dříve
nemohou postoupit k dalšímu stromu. Než se tak stane, jsou zkoušeni ze
všeho, co měli zvládnout. U každého trvá výcvik různě dlouho. Nelze předem odhadnout, jak dlouho bude trvat. Tito léčitelé ve hmotném světě
nepožadují žádnou odměnu. Největší odměnou je jim záchrana postižených
bytostí před duchovní smrtí a jejich znovuzapojení do vesmírné jednoty
lásky. Jakmile je kandidát hotov a na základě zkoušek uznán léčitelem,
reinkarnuje se co nejdříve tam, kde má plnit své poslání. Uzavírá smlouvu
s Otcem a jeho specializace je přesně stanovena. Při návratu skládá účty ze
své činnosti Otci a radě nejvyšších, protože své úkoly plnil s jejich maximální podporou. Pokud by léčitel zradil své poslání a bral úplatu, nebo morálně
poklesl a osvojoval si zásluhy, které mu nenáležejí, ztratil by kontakt se
světlem Nejvyššího principu lásky a stvoření, a tím i léčebné schopnosti.
Poslechněte si příběh jedné rodiny, která získala povolení přesídlit společně
na planetu Léčitelů a podrobit se výcviku. Byl to otec se synem, snachou a vnučkou. Předpokládali, že se po složení zkoušek opět všichni společně reinkarnují
na příslušnou planetu. Stalo se však, že ve výcviku nepostupovali stejně. Na
planetě Léčitelů se jim velmi líbilo a žili zde v ideální shodě. Nejrychleji v léčení
postupoval syn. Všichni byli šťastní jeho úspěchy a těšili se na společnou reinkarnaci. Jaké bylo jejich zklamání, když zjistili, že se musejí rozdělit. Nejvíce
blížícím se odchodem trpěla manželka. Denně vstupovala do kruhu a vedla
prosby, aby byl buď urychlen její výcvik, protože chtěla odejít s manželem,
nebo prosila, aby odchod jejího manžela byl odložen. To však odporovalo řádu
a zákonům planety Léčitelů. Opakovaně vstupovala s pláčem a vedla prosby,
aniž by se učila. Nepochopila, že je její láska zkoušena. Kdyby vytrvala, odjela
by s manželem. Zkoušku nezvládla. Když usoudila, že její prosbě nebude vyhověno, hodila dar léčení svým učitelům k nohám a zřekla se ho s proklínáním.
Po příkladu manželky se vzdal tohoto daru tchán i její dcera. Od těch dob
ztratili schopnost léčení a jejich kletba pronásledovala je samotné a ztěžovala
práci těm, kteří léčili na různých planetách.
229
V rámci očisty mi byla tato karma zjevena. Bytosti, které tuto chybu učinily,
prosily všechny za odpuštění a stáhly své kletby z planety Léčitelů a jejich svatých stromů. Pokud chtějí léčit, měly by o tento dar znovu požádat. Milostí Boží
byl navrácen manželce, která na sobě pracovala po mnoho životů a snažila se
napravit to, co pokazila. Celá rodina stáhla své kletby a jejich zdravotní stav se
zlepšil i ve hmotném světě.
Děkujeme za tuto milost!
Planeta Léčitelů se jmenuje Phoenix, protože posláním léčitelů je vzkřísit ty, kteří se dali cestou duchovně mrtvých.
Poznání
Abyste se osvobodili, je třeba:
Odstoupit od magie i jejích duchovních učitelů a vůdců.
Odevzdat úpisy a dary mágů Otci a radě nejvyšších.
Vzdát se všech vyznamenání a hodností mágů.
Vrátit všechny knihy magie.
Vrátit Bibli magie.
Vrátit knihu bianko úpisů podepsanou krví i jednotlivé bianko úpisy.
Očistit se od kódů magie i duchovních parazitů.
Ukradenou energii v podobě koulí pročistit, vibračně uzpůsobit, zharmonizovat a vrátit tomu, komu patří.
9. Temné krystaly i s jejich zdrojem zajistit ze světlých sfér i se zakotvením
a eliminovat.
10. Přerušit spojení s magickým computerem.
11. Mrtvý strom života magie se skomírající hadí silou eliminovat. Místo větví
má třesoucí se hady.
12. Shnilý či spálený strom života, který parazitoval na stromě života vlastním
či na planetě, vesmíru, s pomocí Boží sejmout a eliminovat.
Vždy musíme prosit, aby toto vše bylo vyškrtnuto z našich i příslušných ákášických záznamů. Pokud zahlédnete ve vizi bezdomovce, jsou to ti, kteří zhruba
dokončili očistu od magie, ale nedočistili se, přestali na sobě pracovat a nešli za
Světlem, protože k němu ani nepozdvihli hlavu. (Hrabali se v odpadu.)
Jestliže vás zraňuje pravda, kterou vám říká ten druhý, nezraňuje vás on,
ale vaše ego.
V Krnově bylo též názorně ukázáno, jak splývá bytost bez hmotného těla se
svou mateřskou bytostí. Viděli malého chlapce před Světlem. Z něho vystoupila
mateřská bytost, chlapec vztáhl ruce a oba splynuli obklopeni světlem lásky.
Temný anděl, který vás střeží, když pracujete v temnotách, se raduje,
pokud pracujete na nápravě věcí. To on vás zahrne svou láskou a chrání
vás. To on vás radostně políbí, když jste splnili svůj úkol. I on má radost
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
230
z vašich duchovních úspěchů i postupů. Vy cítíte jeho lásku jako teplo a jste
plni radosti a spokojenosti.
Závěrečné zkoušky
Ve čtvrtek dne 21. 10. 2004 nás všechny čekalo závěrečné kolo zkoušek.
Přišli jsme všichni, kteří jsme vytrvali. Někteří zdeptaní náročností práce na
sobě samých, někteří plni očekávání, protože již pociťovali úlevu, když správně
zpracovali svůj úkol. Bylo to jedno z nejnáročnějších údobí, které jsme jako
skupina zažili. Cítila jsem, že někteří jsou zmateni. Proto bylo třeba některé
věci znovu vysvětlit. Pracovali asi tři týdny beze mne, a to většinou úplně samostatně. Scházeli se jednou za týden a předpokládalo se, že budou samostatně
pracovat i mimo tato setkání. Byli jsme opravdu pilní. Během této doby měl
každý možnost uvědomit si, zda je svobodný, či závislý. Zda se je schopen
během spolupráce přizpůsobit také někomu jinému než mně. Zda trvá na přesných formulích, či dokáže sledovat smysl prosby a nevadí mu, když je prosba
formulovaná odlišným způsobem. Všichni měli plno vizí, které byly zjevovány
takovým způsobem, že se ten, kdo měl silné ego, nechal svést k lichotivému
výkladu. Potom trpěl, když zjistil, že pravda je jiná. Tehdy se na mne mnozí
zlobili a podvědomě útočili, protože byli nespokojeni s výkladem. Pravda nám
byla předkládána ve své nahotě a „bez servítků“. Bylo součástí zkoušky, zda
poznáme, že nás pokouší naše ego. Každému, kdo měl dvojí tvář, byla stržena
maska a on to musel zvládnout. Pokud to nezvládl, opustil nás.
Byli jsme zkoušeni i v pravdivosti reprodukce činů, o kterých jsme měli
vypovídat. Mnozí jsme zjistili, že to nedokážeme a zkreslujeme ve svůj prospěch
objektivní fakta. Často zbytečně, jen abychom pobavili či zaujali. Jindy to byla
závažná fakta a výpověď o nich se musela korigovat, protože vše důležité bylo
včas odhaleno. To byly nepříjemné okamžiky. Vzápětí jsme byli vystaveni nové
zkoušce. Mohu potvrdit, že na závažné a důležité věci jsme dávali pozor a většinou jsme zkoušku zvládli. Horší výsledky byly tam, kde se jednalo o maličkosti.
Tam jsme již tak ve střehu nebyli. Bylo nám názorně ukázáno, jak málo si
ceníme pravdy.
Také jsme poznali, že v některých případech bylo připuštěno obsazení, abychom vykázali, zda se obsazením necháme zmanipulovat, či mu odoláme. Za
sebe mohu uvést příklad, že jsem pod vlivem obsazení zapomněla na očistu.
Najednou jsem zjistila, že věci, které mi dříve nevadily, mne dráždí, že mám
sklon odsuzovat a rozčilovat se. Pochopila jsem, že to není moje myšlení a cítění, a očišťovala jsem se tak dlouho, až jsem se obsazení definitivně zbavila. To
znamená, že zkouška byla u konce. Přicházelo stále více vizí a já je musela
pravdivě tlumočit a říkat nepříjemnou pravdu. Musela jsem ji říkat, i když
jsem věděla, že vás zraním. Měla jsem radost, když jste pochopili, že si s vámi
231
nevyřizuji osobní účty, ale že vás zraňuje vaše ego. Pokud jste ho eliminovali,
bylo vše v pořádku. Pokud jste si namlouvali, že vám křivdím, přivedlo vás vaše
ego do další nepříjemné situace, kterou jste museli řešit.
Tak to bylo se všemi zkouškami, kterými jste procházeli. Nejméně třikrát
jste se museli osvědčit v nějaké krizové či náročné zkoušce a nejméně třikrát
jste měli možnost korekce. To vše vám muselo zůstat utajeno. Pokud jste na
to přišli sami, znamenalo to, že jste zdárně splnili většinu zkoušek a testů.
Dnešním dnem končí zkouškové údobí pro naši skupinu. Byl nám darován
čas na dokončení očisty. Čtrnáct dnů. Jak s tímto časem naložíte, je jen vaše
záležitost. Všichni již víme vše potřebné. To hlavní, co pro svou očistu musíme
učinit, je na nás. V tom nám nikdo nemůže pomoci. V podstatě už každý z nás
volil. Pokud jste volili špatně, je to mezi vámi a Otcem. Je třeba se ztišit a prosit,
aby vám Otec ukázal, co vás od něho odděluje. Pak uvidíte vše, co vám brání
jít za světlem pravé lásky.
Knuty svého ega jste se zbavili, pokud vám přestane vadit, když vás někdo
upozorní na vaše omyly. Jste-li rádi, že jste na ně byli upozorněni, je vyhráno.
Vaše ego jste zabili.
Potom jsem mluvila o lásce a připoutanosti. Nakonec jsem přečetla článek
paní H. P., který pojednával o lásce trochu jinými slovy, ale ve stejném smyslu.
Mluvil o tom, že po nás nikdo nepožaduje, abychom byli dokonalí, že jsme
milováni i se svými chybami. Také na nás není požadováno, abychom se obětovali. Ale je požadováno, abychom našli lásku v sobě. Potom ji můžeme rozdávat
a potom budeme konat skutky lásky s pokorou a láskou, bez trpkosti, že jsme se
obětovali pro druhé. Bude to vypovídat o pravé lásce. Čím více jí v sobě budeme
mít, tím více jí můžeme dávat. Čím více jí budeme dávat, tím více se jí k nám
bude vracet. Tím více budeme šťastní.
Potom jsme již velice rychle dokončili očistu. Očistili jsme energetické koule,
které někteří z nás zapomněli vrátit, a zbavili jsme se všech parazitujících druhů
stromu života magie, které na nás i na naší planetě včetně vesmíru rostly. Když
jsme všechny naše stromy života očistili od magie, zahlédla nejprve paní E.
flakón s elixírem života, jak ho zářivé ruce předávají a on mezi námi postupně
koluje z ruky do ruky. Bylo jí divné, že elixír temní a potom jasní. Tam, kde
přijme negativitu, ztemní, eliminuje ji a potom se opět rozzáří láskou. O tuto
milost nesmíme žádat. Je to milost Boží a ta se na nás buď vylije, nebo máme
tu čest, že dostaneme elixír života pro příslušnou chvíli a automaticky se stane
naším prostřednictvím zázrak.
Děkujeme za tuto milost!
Potom jsme byli upozorněni na některé připoutanosti, které vyplývaly
z nerovnováhy mezi mužským a ženským principem uvnitř rodiny. Objevilo se
hnízdo čápa, na kterém seděla žába a zakrývala čápovi oči. Žába se čápa bojí.
Zakrývá mu oči a podsouvá mu svůj pohled na svět. Neopustí ho ani na chvíli
a doslova ho dusí svou „láskou“. To trvá tak dlouho, dokud se čáp zcela nepod232
robí. Potom se jejich role vymění. Většinou to však končí tak, že čáp žábu opustí.
Je to podobenství dusící připoutanosti. Ta nemusí být jen mezi manžely, ale
může narušovat vztahy mezi rodiči a dětmi či mezi sourozenci nebo přáteli.
Paní D. nás upozornila na prokletí jednoho amerického rodu, které vyplývalo z neuvěřitelné připoutanosti otce tohoto klanu k vlastní dceři. Vedlo až
k jejímu zmrzačení, když chtěla opustit rodinu.
Najednou jsem zahlédla v temném stínu ohromného pavouka, který ovládal
kruh duchovně mrtvých mágů. Když jsme vše se souhlasem Božím eliminovali,
ocitli jsme se před jiným kruhem bytostí. Svíčky jejich života byly většinou zhasnuté. Sem tam nějaká svíčka svítila. Pochopila jsem a vedli jsme prosby, aby
ty bytosti, které uhasily světlo své lásky a pochopily své omyly a chyby a touží
jít za světlem lásky, byly opět vzkříšeny, je-li to vůle Boží. Najednou hořící svíce
vzplály a předávaly světlo své lásky druhým tak dlouho, až plály všechny svíce
života. V tu chvíli bylo slyšet jásot ze světlých sfér.
Karma planety Marsu byla vyprošena.
Žába a čáp
Na posledním zasedání se nám zjevilo hnízdo, kde seděl čáp a na něm byla
žába, která mu zakrývá oči a dusí ho.
Jde o symbol rodinných vztahů, kde vládne silná připoutanost. Jde
v podstatě o souboj obou principů v disharmonickém vztahu. Oba bojují
o nadvládu. Čáp představuje mužský princip, který je zdánlivě silnější. Žába
zastupuje ženský princip a bojí se, že ji mužský princip sezobne. Nechá se
tedy jako slabší nést, ale bojuje vlastními zbraněmi. Drží se ho okolo krku
a pod záminkou veliké lásky ho dusí. Neopustí ho ani na chviličku. (Co
kdyby ji snědl?) Perfektně zdůvodňuje své omyly a chyby, tedy i své počínání
vůči čápovi, které rozhodně není dobré. Čáp ji nesl nejprve s hrdostí, ale
začíná pociťovat, že něco není v pořádku. Nejraději by ji shodil a opustil,
ale nedokáže to, protože je dokonale připoután a osedlán. Žába mu zakrývá
oči, aby neviděl, a protože je chudáček slepý, tlumočí mu sama svůj pohled
na svět, který však není vždy objektivní a sleduje zájmy jejího ega.
Pokud oba nepochopí, že něco v jejich vztahu není v pořádku, mohou
se role vyměnit. Ten princip, který se osvobodil od role čápa, se stává žábou a žába se změní v čápa a opět se navzájem dusí svou připoutaností tak
dlouho, až se pravá láska z jejich vztahu úplně vytratí. Mnoho jí tam nebylo,
protože bojovali o moc a vzájemnou nadvládu.
Jen tehdy, když se budou zamýšlet nad svým jednáním, budou pečlivě
sledovat, zda neuplatňují svou svobodu na úkor toho druhého, a budou
rozvolňovat svá pouta. Zahodí ohlávky a vše, co jim pomáhalo ovládat toho
druhého. Jen tehdy se vrátí pravá láska. V tom je vám dobrým ukazatelem
233
vlastní ego. Jakmile se bouří, protestuje, znamená to, že jsou zde pouta
a prosazování zájmu vlastního ega. Jakmile zuříte nad připomínkami vašeho
partnera, vězte, že trefil hřebíček na hlavičku. Protože ten, kdo si je jist svou
pravdou, zůstane v klidu. Vysloví svou pravdu, ale nemá potřebu ji zdůvodňovat a prosazovat, protože prostě ví. Vyslovená pravda nebyla přijata, je
to tedy problém toho, kdo ji nebyl schopen přijmout. Pokud zuří, stejně vás
neposlouchá a také nechce poslouchat. Jeho ego zuří a on má potřebu se
vyřvat či zastrašovat. Pokud se kdokoli z vás dostal do tohoto nepříjemného
stadia, nezbývá nic jiného, než se podívat do svého nitra. Jen tam najdete
odpověď, pokud si nebudete lhát „do vlastní kapsy“.
Až ztišíte či eliminujete své ego, pohlédnete na problém jinýma očima.
Teprve tehdy dokážete být objektivní. Nebudete sledovat jen své zájmy a plány tak, jak vy si myslíte, že je to pro všechny nejlepší, ale dokážete se bez
nepříjemných emocí poradit se svým partnerem a najít správné východisko.
Jen tehdy budete jednat nesobecky. Nikdo, kdo je svobodný a plný lásky,
nebude žádat žádnou oběť. Oběť není důkazem lásky, může být i pokořující
pro toho, komu byla složena k nohám. Něco jiného je, když poskytujete
služby lásky, které jsou potřebné. Pokud je vykonáváte bez pocitu „oběti“,
je to pravá služba lásky a je přijata bez pocitu ponížení. Jakmile však máte
pocit, že se obětujete, není to služba lásky a pokořuje obdarovaného, protože
ten cítí, co se ve vás děje. Také není pravou službou lásky, když konáte dobré
skutky a očekáváte, že za ně budete odměněni. Dobrý skutek by měl vycházet
z vaší láskyplné podstaty a měl by být vaší potřebou, jinak nejde o dobrý skutek. Odměnou za dobré skutky je vám pocit štěstí, že jste mohli pomoci.
Vraťme se k souboji mužského a ženského principu. Je nesmyslný
a může být nekonečný, pokud se nerozhodnete vše napravit. Když zápasíte
o moc, nemůžete být skutečně šťastní, protože i na vrcholu moci se budete
třást obavami, že o tuto moc přijdete.
Nemůžete být šťastni ani tehdy, když na úkor ostatních sloužíte svému
egu. To není nikdy spokojené. Uražené ego vám brání, abyste přijímali dary
života a radovali se z nich. Tak se může stát, že vám uražené ego nedovolí
odpustit. Odpuštění je veliká milost pro provinilce, ale především i pro toho,
kdo umí odpouštět. Otázka viny je však diskutabilní, protože nevíte, co
tomuto provinění předcházelo v minulých životech. Není to o vině, protože
vše, co prožíváte, je pro vás velikou zkušeností a pohled jednoho života vám
neukáže objektivní pravdu o příčinách skutků, které vás trápí a za které se
stydíte. Uražené ego však dokáže dokonale zničit šťastný život partnerů na
mnoho let. Místo aby se radovali z darů života, z toho, že se nalezli, platí
svému egu krutou daň, aby ho uspokojili. Za toto uspokojení platí svým
osobním štěstím.
Buďte šťastni, že jste pochopili, že ten, kdo vám dokáže nejvíce ublížit,
jste vy sami pod knutou vašeho ega. Buďte šťastni, že jste pochopili, že
234
odpuštění je tím nejkrásnějším darem lásky. Když dokážete odpustit svému
katovi či vrahovi, proč byste neměli odpustit tomu, koho milujete?
Buďte šťastní, milujte bez připoutanosti a odpouštějte. Obklopí vás vesmírná jednota lásky, a pokud z ní nevystoupíte, budete šťastní na věčné
časy.
Mír a láska s vámi!
Kvartet
Dne 27. 10. 2004 se paní P. se prochází setmělým městem. Někdo jí vloží do
rukou housle a ona se ocitne na pódiu společně s mojí dcerou S. a dvěma muži.
Tvoří houslový kvartet a hrají před obecenstvem. Všichni v hledišti jsou slavnostně oblečeni. Hudba se jim líbí. Paní P. vidí v hledišti svého známého, který
na ni upřeně hledí. Cítí jeho blízkost. Když dohrají, všichni tleskají. Odejdou
z hlediště a dostanou pokyn, aby se dostavili do vedlejšího sálu. Vstoupí tam
a najdou dvě velké prostřené tabule s bílým ubrusem, ovocem a čistou vodou
a jeden malý kulatý stůl pro ně. Usednou ke kulatému stolu.
Po chvíli vběhne do sálu „komando“ čtyř mužů a zatknou je. Paní P. ukážou
její rozsudek smrti, ale ona vidí, že je na něm sice podepsaná, ale není to její
podpis. Dva muži z komanda odvlečou dva muže z jejich kvarteta směrem doleva. Obě ženy zůstávají se zbylými teroristy. Prosí je, aby se nad nimi slitovali,
a oni tak učiní. Paní P. s dcerou S. utečou každá jiným směrem.
Paní P. znovu utíká městem, které již není tak potemnělé. Prochází se krásnou vilovou čtvrtí a najednou cítí, že má do jedné z nich vstoupit. Je to vila její
přítelkyně z USA, která jí vychází vstříc a ukazuje jí, kde nyní v Čechách bydlí.
Paní P. obdivuje její dům, který je prostorný a světlý. Potom vyjdou na zahradu,
která poskytuje krásný výhled na zelené kopce. Je tou krásou ohromena a ptá
se přítelkyně, proč z něho nemá takovou radost jako ona. Ta se přizná, že si
ho ani nepovšimla.
Pojednou cítí potřebu dojít si na toaletu. Hledá ji, ale najde pouze záchodovou mísu v rohu obývacího pokoje. Vedle ní je tyč, na které visí ručník. Snaží
se ho použít jako plentu, ale pochopí, že je ručník krátký a všichni na ni stejně
uvidí. Potřeba je silnější než stud, a tak ji vykoná. Je jí trapně, protože do místnosti právě vchází hodně lidí, kteří ji pozorují a slyší, jak vykonává potřebu.
Po chvíli se začne smát a bez ostychu potřebu dokončí. Když skončí, přitočí se
k ní pohledný blonďák a ptá se, proč jí to bylo tak trapné. Říká mu, že na její
planetě mají k vykonání potřeby klid a soukromí. On jí sdělí, že u nich je to
přirozené a normální jako jídlo. Naopak že u toho spolu komunikují.
Paní P. díky své práci na sobě samé dosáhne harmonie s ostatními polovinami mužského a ženského principu, které spolu s ní vytvářejí čtyřduši.
Jakmile jejich první akord harmonicky zazní, mohou zahrát svou melodii
235
lásky. Jejich čtyřduše vytváří houslový kvartet a oni hrají svou melodii lásky. Všichni se radují z jejich úspěchu a posilují je svou láskou. Na jejich
počest je uspořádána recepce. Ještě nejde o mystickou svatbu, ale jejich
duchovní postup je ceněn. Dvě prostřené tabule představují místo pro hosty
mužského a ženského principu, které již vytvářejí duál. Jde o vyšší duchovní
postup, než byla prostá mystická svatba. Usedají za kulatý stůl, který naznačuje, že jsou si rovni a v harmonii.
Komando představuje čtyřduši temných andělů. Každý z nich má na
starosti jednu bytost. Nejprve odvedou mužský princip. Budou mu ukazovat
vše, co je ještě třeba zdokonalit, aby mohl zabít své ego. Na to ještě není
nikdo z čtyřduše připraven a reagují zděšením a prosbami o milost. Je jim
vyhověno a svobodná vůle je respektována. Putují dál se svým egem, které
se zmenšilo, a temný anděl je upozorňuje na vše, co by mělo být napraveno.
Rozsudek podepsalo vaše ego, které ovládalo vaše myšlení a cítění. Jediná
cesta k cíli je možná, když se všichni zbavíte diktátu svého ega.
Útěk do krásného města je sen paní P. o šťastném životě. Obdivuje
svou přítelkyni a trochu jí závidí. Myslí si, že by si lépe vážila darů, kterými
byla přítelkyně zahrnuta. To, co přítelkyně bere jako samozřejmost, ona
obdivuje. Vize jí naznačuje, že se málokdo dovede radovat z darů, kterými
ho Otec zahrnul. Je to hlad ega, který žene bytosti, jež ho hýčkají, do stále
větší chtivosti. Takový člověk není nikdy spokojený. Jakmile dosáhne svého
cíle, už se žene za cílem ještě vyšším. Tak nikdy nedojde klidu. Jen ten, kdo
je svobodný a zbavil se diktátu svého ega, je spokojený a šťastný.
Potřeba představuje očistu. Vize naznačuje, že paní P. dosud mnoho
věcí skrývala nejen před ostatními, ale i sama před sebou. Pohledný muž
je její anděl strážný, který jí vysvětluje, že musí být při očistě absolutně
upřímná, nic neskrývat a nelhat si „do vlastní kapsy“. Jinak nemůže být
očista dokonalá.
Vize paní E.
Paní E. ve své vizi dne 4. 11. 2004 řešila otázku eliminace duchovně mrtvých. Měla problém s tím, že jsme přišli pomáhat a křísit duchovně mrtvé v této
sféře a dimenzi. Tento problém ve větší či menší míře řešil každý z nás. Byla
to jedna z nejtěžších zkoušek. Vypovídala o tom, zda jsme schopni přijmout
zodpovědnost, když se rozšíří naše kompetence. Proto jsem tlumočila přednášku
na toto téma. Znovu vás ujišťuji o tom, že pro duchovně mrtvé je učiněno vše,
co lze. Teprve když již není žádná naděje, je nutné odstranit balast a špínu, jež
jsou nebezpečné pro všechny ostatní, kteří by s nimi mohli přijít do styku. To
jsme slíbili a to s pomocí Boží plníme. Vždy se ptáme Otce a rady nejvyšších.
Vize paní E., která svůj zápas se ctí vybojovala, vypovídá o tom, jakou zátěží
236
jsou duchovně mrtví pro naši planetu a její obyvatele. Z toho důvodu se její
vize poněkud liší.
Viděla zářivý strom života planety. Jeho koruna je průzračná. Do konce
kmene v místě rozvětvení koruny je vražený meč. Najednou se kmen rozevře
a vyjde z něho žena v bílém, která má na hlavě černý šátek. Meč má kolmo
zabodnutý do dlaně levé ruky.
Šátek naznačuje smutek a zabodnutý meč vyjadřuje to, že svým bojem
zraňuje sama sebe.
Ruka je nepřirozeně veliká, napuchlá. Žena meč vyndá a nalehne na něj
a zabije se. Nad ní vzlétá holubice a drží vybělenou lebku. Je pro ni příliš těžká,
nemůže vzlétnout vysoko. Klove lebku do očnice.
Holubice představuje ducha bojovnice. Současně je to i ona. Velká ruka
představuje pro paní E. trest za to, jak si představovala, že by si osvojovala
některá z práv Otce. Lebka představuje duchovně mrtvé, ti ji tíží a táhnou
dolů, proto nemůže vzlétnout, a též tím, že duchovně mrtvé neeliminovala,
jen retušovala jejich očistu. (Ozobávání očnic.) Jakmile pochopila, bylo vše
v pořádku. Zabije svůj strach a překoná sama sebe. Je připravena na mystickou svatbu. To značí věnec na hlavě. Družičky jsou její strážkyně.
Předstupuje před Otce a poklekne. Za ní se řadí ženský princip. Z druhé
strany je muž se svým doprovodem a za ním se řadí mužský princip. Otec
rozetne poslední pouto mezi mužem a ženou. Nakonec vidí paní E. planetu.
Vidí ji rozmazaně jako monádu. Vše zmizí v mlze.
Muž a žena také představují lidstvo této planety.
Mystérium lásky
Dne 5. 11. 2004 jsme se chystali na slavnost svatého grálu. Zkoušky byly
uzavřeny a vyhodnoceny. Přečetla jsem dopisy Otce, které směly být tlumočeny
teprve nyní. Naplnila nás milost Boží a vedli jsme prosby za naši planetu a celý
vesmír. Prosili jsme o milost, pokud Otec souhlasí, aby se zemská osa, která se
vychyluje, pohybovala tak plynule a harmonicky, aby nedocházelo k živelným
pohromám. Vyprošovali jsme narušené geomagnetické pole, ozonovou díru
i meteority, aby vše bylo uvedeno do takového stavu, jak podle moudrosti Boží
náleží. Protože nás vedla láska, probíhalo vše rychle a hladce. Potom jsme vedli
prosby za vesmír a ostatní hvězdy a planety i jejich obyvatele.
Nejprve se nám zjevil duál nejvyššího mága. Byl ohromný a zuřivý. Nakonec
se sám eliminoval svou zlobou. Prsten nejvyššího velmistra nepřijal nikdo
z pozemšťanů a oni zcela ztratili veškeré šance na ovládnutí našeho světa.
Tento prsten byl eliminován spolu s nejvyšším mágem. Určitý negativní vliv byl
připuštěn a bylo na nás, zda mu podlehneme, či odoláme. Jakmile jsme tuto
situaci zvládli, zjevil se nám strom života planety. Byl ohromný, vršek se ztrácel
237
v mlze. Následoval strom života vesmíru a na něm visela naše planeta, průzračná a čistá, ale měla podobu vánoční koule a v ní se pohybovali její obyvatelé.
Byli zde uzavřeni a nemohli ven.
To znamená, že lidstvo je omezeno svými předsudky a pověrami.
Když jsme prosili za osvícení všech obyvatel naší planety Duchem svatým,
planeta se rozzářila a omezení zmizelo. Znovu se zjevil strom života naší planety, kmen se otevírá a z něho vystupuje strážný duch planety v podobě dlouhovlasé blondýny s mečem v ruce. Měla ho zabodnutý v levé paži. Během proseb
vystoupil z paže, dívka ho uchopí a na znamení, že se vzdává postu bojovnice,
ho odevzdává Otci. Meč je očištěn na znamení, že války na této planetě ustanou.
Strážný duch nalehne na meč a zabíjí své ego bojovnice. Všude se rozlije záře.
To znamená, že éra trvalého míru na této planetě nastane tehdy, až se
lidstvo i jeho národy zbaví připoutanosti a zabijí své ego.
Dívka se v této záři mění v krásnou zelenou housenku s jasně červenými
skvrnami. V této podobě, obklopená září čisté lásky, vstoupí opět do stromu
života, kde se zakuklí. Z kukly vylétne nádherná víla s duhovými motýlími
křídly. Duha je symbol míru. Víla září a z ní se odděluje její mužský princip.
Jsou v harmonii, ale spojují je ještě zlaté okovy. Předstoupí před Otce a radu
nejvyšších. Otec uchopí do ruky meč spravedlnosti a jejich pouta přetne. Tím
okamžikem okovy mizí.
Mužský i ženský princip planety Země jsou osvobozeny. Září čistou
láskou.
My vytváříme špalír. Nastává mystická svatba. Na straně mužského principu lemují cestu lotosy a na straně ženského principu bílé lilie. Nádherně voní.
Je cítit čerstvě upečený chléb. Náš Otec je přítomen jako duál a my jsme šťastni
jeho milostí.
Před strážcem vesmíru se objevil bílý kříž naší mise. Změní se v čistou
zářivou energii prstenu, který leží v našem kruhu klenotem dolů. Během vedení
proseb se otáčí a odkryje duhově zářící klenot. Je to Čintámani, nejvyšší klenot.
Je to prsten našeho společenství, který se nám vrátil. O tento prsten marně usilovali mágové. Domnívala jsem se, že tento prsten patří pouze Otci, ale prsten se
stále vracel mezi nás. Přehazovala jsem ho z ruky do ruky. Byla jsem bezradná.
Ale nakonec jsem ho předala Otci s tím, aby ho předal tomu, komu náleží.
Řekla jsem, že se nechci vyhýbat zodpovědnosti, ale pokud mi skutečně patří,
že prosím, aby mi byl předán Otcem. Najednou jsem cítila, že mi byl vložen na
hlavu jako koruna. Nejvyšší klenot sahal přes třetí oko a posiloval ho. Byla to
čirá energie. Jakmile jsem ho měla na hlavě, prošla mnou vlna lásky a na ruce
se mi objevil prsten, který byl věrným obrazem koruny. Opět ta čirá energie.
Paní E. si všimla záře, která ze mne vycházela, a uvědomila si, že ji vidí
vždy u pacientů, kteří se uzdraví.
Paní D. však zahlédla něco jiného. Neviděla nejvyšší klenot, ale obsidián.
Ocitla se znovu na počátku vzpoury agregorů, kdy spolu s ostatními zatoužila
238
po tomto pravém klenotu. Když se ho dotkla, aby ho strážci vesmíru vzala, přeměnil se v obsidián a rozpadl se na prach. Proto se mágové nemohli nejvyššího
klenotu ani dotknout. Ten totiž září láskou nositele. Bez lásky nemůže existovat. Je nepolapitelný pro toho, kdo by ho chtěl zcizit. Je beznadějnou metou
pro toho, kdo v sobě nemá lásku. Láska našeho společenství nás prostoupila
a znovu stvořila nejvyšší klenot. Ten klenot byl navrácen tomu, komu podle vůle
Otce a ostatních Stvořitelů náleží.
Mistři Stvořitelé
Když jsme dne 23. 11. 2004 pracovaly s paní H. He., zjevil se nám její
duchovní vůdce, mistr Stvořitel. Viděla jsem ho takřka hmotně. Přely jsme
se o jeho podobu. Vysvětlovala jsem, že může mít jakoukoli podobu, protože
s námi prožil mnoho životů. Na podobě nezáleží, ale záleží na jeho láskyplných vibracích. Paní H. ho viděla jako stříbrovlasého pána, kterého znala
v minulém životě. Tehdy byl jejím vychovatelem. Já v něm poznala svého
dávného přítele z Orionu. Tehdy byl holohlavý, s brejličkami, které mu padaly
na špičku nosu. Proto jsem mu říkala „Prófo“ a on mne nazýval „Štěbetalkou“
či „Ptáčkem zpěváčkem“. Bylo mi asi sedm let. Později byl mým kolegou
lékařem. Pracovali jsme v nějakém výzkumném ústavu. Mám ho velmi ráda
a vážím si ho. Je to nesmírně trpělivý a láskyplný učitel. Tím, že mi připomněl
dobu mého dětství na této planetě, jsem si uvědomila, že na duchovní cestě
v této hmotné dimenzi jsme zatím kandidáti, kteří se smějí ucházet o post
Stvořitele. Zkoušky, kterými jsme všichni prošli, byly výběrovým řízením kandidátů na hodnost Stvořitele. Výcvik teprve začne. Vlastně jsme jako kandidáti
opět na úrovni sedmiletého dítěte, které bude zrát s každou úspěšně složenou
zkouškou.
Výcvik začne jen u těch, kteří byli uznáni za kandidáty. Ostatní, kteří
těmito zkouškami neprošli, musejí nejprve dokončit očistu, nebo měli jiný
postup a zacvičují se buď jako duchovní učitelé, nebo jako léčitelé.
Měla jsem takovou radost, že jsem se setkala s dávným přítelem, že jsem
musela zkontrolovat, jestli se k němu nepřipoutávám. Nevděčně jsem si pomyslela, že je škoda, že nevidím také tak zřetelně své duchovní vůdce a ochránce.
Pochopila jsem, že to není pravda, protože stále cítím jejich přítomnost a lásku.
Velmi mi pomáhají. Omluvila jsem se všem a honem jsem eliminovala poutečko, které vzniklo v době mého dětství k „Prófovi“.
Večer, když jsem ulehla, prosila jsem, aby se mi zjevil někdo z mých duchovních mistrů či spolupracovníků. Chtěla jsem opět prožít radost ze setkání s nimi.
Stalo se. Zjevil se mi mladý Indián, který mne provázel nemocničním areálem. Vše mi ukazoval, zajímal se o můj názor na jednotlivé případy i postupy.
Myslím, že jsme i společně operovali. Když jsme skončili, zeptal se mne, zda se
239
i já nechám operovat. Hned jsem pochopila, proč mi to doporučuje, a dohodli
jsme se na celkové výměně tlustého i tenkého střeva.
Byla to práce mistrů Stvořitelů. Ti jediní mají právo, když doslouží
nějaký orgán, ho vyměnit. Nejprve vytvoří nový, bezvadný orgán a potom
ho dají místo orgánu, který již byl tak poškozený, že přestával sloužit.
Teprve když byla operace u konce a já jsem děkovala Stvořitelům světlých
sfér za milost, které se mi dostalo, poznala jsem v mladém Indiánovi doktora
dona Miguela Ruize. Učitelem i ochráncem je nám všem Otec. Je stále s námi,
a pokud dobře posloucháme, promlouvá k nám a hřeje nás svou láskou, abychom na to nezapomněli ve chvílích osamění.
Zrození Marsu
Paní R. viděla ve své vizi dne 30. 11. 2004 ženu ve vysokém stupni těhotenství. Měla hnědé vlasy na ramena a na sobě měla „andělíčka“ pod kolena. Měl
zelenou barvu. Vedle ní stál menší muž, který byl oblečen stejně. Když na chvíli
osaměli, začal ženu pošťuchovat, strkat do ní, chytal ji za paže a napadal ji
i slovně. Žena si to nenechala líbit a bránila se. Muž přestal. V tu chvíli přišli
lidé, lékaři a zdravotnický personál. Byli oblečeni v bílém. Muž se bál, aby se
neprozradilo, jak se choval k ženě. Začal naříkat a ukazovat dvě malé modřinky na levé paži, aby se podívali, co mu žena udělala. Chtěl, aby ho litovali. Žena
ho znechuceně pozorovala a prohlásila, že takového muže za otce svého dítěte
nechce. Potom spolu se skupinou zdravotníků odešli a jeho nechali stát.
Žena ve vysokém stupni těhotenství byl strážce vesmíru, jeho ženský
princip. Měl porodit novou planetu Jantar a jako kmotr za mužský princip
byl vybrán satyr pro svou plodnost a krásnou hru na flétnu. Těmto kmotrům
se říkalo otec, protože po porodu příslušné planety měli být skutečnými otci
a jako takoví byli respektováni. Kmotry byly nazývány matkami. Satyrova
pravá povaha se však brzy projevila. Strážce vesmíru ho odmítl pro jeho
faleš, zlomyslnost a proradnost. Planeta Jantar se zrodila jako dítě bez
otcovského patrona. Největší a nejmocnější ochránce selhal a zneužil své
situace. Protože zanesl nesvornost a pýchu jako dar nově zrozené hvězdě,
přivedl jí jen zmar. Když se reinkarnoval jako člověk na této planetě, šířil
jen svár a válku. Usiloval o nejvyšší postavení ve vládě a jeho vláda přivedla
k mravnímu úpadku Jantarany. Svými manipulacemi, intrikami a lhaním
způsobil, že se lid Jantaru změnil v bojovníky, kteří násilím získávali to, oč
usilovali. Začali sami sebe nazývat služebníky boha války Marsu. Potom
přejmenovali Jantar na bojovný Mars. Jejich agresivita přivodila Marsu zkázu. Život z této planety zmizel. Marťané pod vlivem propagandy nenáviděli
planetu Zemi a její obyvatele. Když zničili svou planetu, museli se reinkarnovat na Zemi, aby se naučili tuto planetu i s jejími obyvateli lépe chápat
240
a milovat. Teprve potom znovu vzklíčí život na Marsu. Ti z Marťanů, kteří
pochopili své omyly a chyby, budou mít tu čest ho znovu vybudovat. Budou
jim pomáhat i pozemšťané.
Paní Z. K. ze Slovenska měla sen, že porodila dítě. Necítila žádné porodní
bolesti. Najednou leželo vedle ní po její levici. Přišla jsem k ní na návštěvu a ona
mi dítě podávala. Držela ho za paže a divila se, jak je dítě veliké. Já jsem se na
ně usmála a s radostí ho uvítala: „Vždyť my se známe.“ Paní Z. se divila, jak
ho mohu znát, když se chlapec teprve nyní narodil. Vzala jsem dítě do náruče
a řekla, že jsme staří známí. Nesla jsem ho pryč. Paní Z. mu chtěla připravit
nějakou čepičku, ale pak si to rozmyslela. Potom ho uviděla, jak spokojeně spí
na bříšku, a pochopila, že je o dítě dobře postaráno.
Paní Z. byla vybrána jako jedna z kmoter. Stala se matkou a strážcem
planety Marsu. Její vliv má zajistit, aby se tato planeta vymanila z vlivu
agrese a stala se opět planetou mírumilovnou. Bude opět klenotem míru
– tedy Jantarem. Strážce vesmíru si s radostí vzal toto dítě pod svou ochranu a odnesl je tam, kde bude nejlépe prospívat. Položil ho tam, kam náleží.
Proto byli všichni zúčastnění tak šťastní. Až se zharmonizují energie obou
planet ve svém mužském i ženském principu, nastane i na Jantaru Zlatý
věk. Dávné přátelství obou planet i s jejich obyvateli bude obnoveno. Nikdo
je již nedokáže narušit.
Planeta Země bude Hvězdou míru a Jantar bude Klenotem míru.
Umírání
Ve svých vizích paní H. He. prožívala asi tři dny umírání. Žila jako dřevorubec a padl na ni strom, který jí rozdrtil pánev i nohy. Měla i četná vnitřní
zranění. Nejprve nechápala, co se děje, ale když se přestala bránit, pocítila mír.
Nic ji nebolelo. Viděla, že opouští své zhmožděné tělo a letí vzhůru ke Světlu.
Měla zvláštní pocit, že za sebou vleče cosi, co jí už nenáleží. Měla dojem,
že je to chlupaté, ale to není přesný výraz. Ocitla se v bílé prozářené kóji s jedním lůžkem, kde ji sledovaly čtyři bytosti. Byla to její mateřská bytost. Byla to
čtyřduše. Najednou byla zbavena nepříjemné slupky a byla svobodná. Uviděla
před sebou průhledný válec, který byl naplněn duhovou energií v podobě zářivých kuliček.
Byla doma a mohla si odpočinout. Splynula se svou mateřskou bytostí, předala své zkušenosti a byla posílena její láskou. Ulehla na své místo
v regeneračním koutu a oddala se léčebnému vlivu čtyřduše, která měla tu
čest o ni pečovat. Blaženě usnula. Bude spát tak dlouho, než nastane čas,
aby s pomocí mateřské bytosti a svých duchovních vůdců sestavila nový
karmický scénář a začala se pilně připravovat na úkoly příští reinkarnace.
Paní H. tak pospíchala za Světlem, že zapomněla odložit své astrální
241
tělo. S tím jí pomohla její mateřská bytost, která se zjevila v podobě dvou
ženských a dvou mužských bytostí, které jí pomáhaly. Její larvu, která
kdysi tvořila její astrální tělo, z ní sňaly a poslaly tam, kam náleží. Válec
s duhovou energií obsahuje energii Stvořitelů, která posilovala a léčila
unavenou duši. Až se zregeneruje, bude probuzena a tato energie jí bude
předkládat různé alternativy karmického plánu a duše si vybere o svobodné vůli ten, který jí bude nejlépe vyhovovat. Na to se bude určitý čas
pečlivě připravovat. Duhová energie jí pomůže, aby měla dobré podmínky
pro naplnění svého karmického plánu. Pomůže jí, aby se reinkarnovala
u těch rodičů, které si vybrala jako nejvhodnější, a s těmi bytostmi, které
potřebuje, aby jí pomáhaly nebo nastavovaly zrcadlo či kladly do cesty
překážky, které pro své poznání nezbytně potřebuje. Jen tak může splnit
svůj úkol a získat zkušenosti, po kterých touží. Pak dokáže eliminovat
nežádoucí charakterové vlastnosti a získat ty zkušenosti a vlastnosti, o které usiluje.
Dračí vejce
Dne 1. 12. 2004 se mi stále zjevovalo vejce života magie čili dračí vejce.
Z něho vyrůstal krvavý strom života magie. Nebyl to pěkný pohled. Chvílemi
toto seskupení vypadalo jako oční bulva s cévami a nervovým svazkem na
konci. Vypadalo to, že se střídají dvě bulvy či vejce. Nechápala jsem, co mi
je naznačováno, ale protože se mi tyto dva obrazy neustále vtíraly, požádala
jsem o pomoc na zasedání skupiny. Jakmile jsem otázku vyslovila, pochopila
jsem, že jde o vliv na planetu Zemi a Mars. Pod tímto vlivem se měnil i pohled
obyvatel na problémy, které vyplývaly z nerovnováhy mužského a ženského principu. Tato nerovnováha pak souvisela s veškerými připoutanostmi s následnými
závislostmi. Skupina stvrzovala kódy pravdy mé tlumočené vize, které mne tak
pronásledovaly.
Začali jsme vést prosby za obě planety tak, jak nás Otec vedl. Když bylo vše
hotovo, zjevila se nám znovu vládkyně mágů. Nejprve měla podobu ze závěru
svého života a postupně se měnila. Najednou z ní byla ohromná statná žena,
která se rychle stala štíhlou mladou dívkou. Proces se stále zrychloval. Když jí
bylo asi osm let, lehla si na bok a pak už se jako kojenec změnila v hromádku
prachu, ze které vylezl pozpátku rak a hledal úkryt, aby se zachránil.
Byl to symbol jejího sebedestrukčního programu a nemoci.
V závěru této vize jsme se lišili. Záleželo na tom, jak jsme byli karmicky
vázáni se světy magie a v jakém jsme byli momentálním duchovním stavu.
Někdo viděl, že rak byl eliminován. Jinému zmizel a měl pocit ohrožení. Někteří
se snažili zadržet proces eliminace vládkyně mágů, protože ještě nerozvolnili
všechny vazby. Každý z nás, kdo nedokončil proces eliminace, musel dodatečně
242
všechna pouta a závislosti rozvolnit a eliminovat. Tím jsme se osvobozovali od
závislostí a očišťovali obě planety s pomocí Boží.
To bylo nesmírně důležité, protože vše bylo mágy koncipováno a jištěno
tak, že okamžikem skonu vládkyně, pokud nebude včas nalezena důstojná
náhrada, která by zajistila magii vítězství, nastane konec světa.
Jakmile tedy došlo k eliminaci ženského principu magie, vyrazil do boje její
mužský princip se svými duchovně mrtvými otroky. Snažili se zlikvidovat své
království, ale eliminace pokračovala dál a zasáhla i mužský princip magie.
Viděli jsme hořící temný kříž, který se rozpadl a byl konečně eliminován. Chvíli
bylo mrtvé ticho. Najednou začali vystupovat z hlubin temnot mágové se svým
nářadím a zmateně se rozhlíželi. Za nimi se tlačili další. Volala jsem na ně,
aby všeho nechali, s ničím se nezdržovali a předstoupili před radu nejvyšších.
V tu chvíli vše zahodili. Začali ze sebe strhávat špinavé cáry duchovního šatu,
padaly z nich boty a oni letěli za světlem Boží lásky. Před radu nejvyšších se
dostavili sice ušmouraní, ale bosí a nazí. Nic nepředstírali, jen toužili po světle
Boží lásky.
Začala jsem spolu s ostatními prosit všechny láskyplné o pomoc, protože
začal vznikat chaos. Volala jsem na pomoc i trolly, které jsem předtím prosila
za odpuštění, že jim lidstvo svým strachem podsouvalo špatné vlastnosti. Oni
pomoc přislíbili s láskou a také svůj slib splnili. Chaos se začal zklidňovat
a zástupci světlých sfér spolu s Jitřním andělem a ostatními anděly začali řídit
odchod bytostí z temných sfér magie. Většinou byli směrováni do míst, kde
jim bylo vše vysvětlováno. Potom předstupovali před radu nejvyšších. Bylo to
nesmírné množství bytostí a trvalo několik dní, než bylo vše zvládnuto. Tento
závěr se sice projevil ve hmotném světě zemětřesením, zátopami a sopečnou
činností i vichřicemi, ale byl to jen nepatrný zlomek magického vlivu, který byl
postupně eliminován.
Obě dračí vejce i se stromem života magie splaskly a odlouply se v podobě
odporné slupky z obou planet. Z nich vyjel zářící rytíř na koni s mečem spravedlnosti v ruce. Bylo dobojováno. Na nebi se klenula trojitá duha na znamení
míru. Duhová záře se rozlévala po celém vesmíru.
Předstoupila jsem spolu s ostatními před radu nejvyšších a odevzdala Otci
tři zářící smlouvy, které jsem s ním uzavřela ve jménu zkoušky lásky „Padlých
andělů“. Přivedla jsem agregory i svaté děti do Otcovy náruče. Úkoly pro tuto
vývojovou etapu jsme splnili. To ukázala záře úpisů, které jsem předala k vyhodnocení. Když je Otec přijal, jejich záře se spojila a změnila v duhové vyzařování. Úpisy se rozvinuly a přeměnily se v čistou energii duhového vyzařování.
Tu do mne Otec vložil na znamení, že smlouva i se stanovenými úkoly byla
naplněna.
V našem středu se objevil ohromný kamenný klíč. Nad ním byly ruce v černých rukavicích, které ho zajišťovaly, aby se klíče nemohl zmocnit nikdo nepovolaný. Pochopila jsem, že jsou to ruce Jitřního anděla, který chrání vstup do
243
temných sfér. Začali jsme děkovat jemu i jeho temným andělům za láskyplnou
službu. Temnoty jsou již pro nás uzavřeny, protože jsme udělali vše, co se po
nás žádalo. Prosila jsem tedy Otce, aby bylo učiněno vše, co je třeba. Temnoty
se uzavřely a klíč byl vrácen Jitřnímu andělovi.
Nikdy nemějte strach přiznat své omyly a chyby. Proste za odpuštění
a odpouštějte z celého srdce. Jen tak dojdete do vesmírné jednoty lásky
a budete šťastni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. Nesmírně se vám
uleví. Nezlobte se, když se věci nedějí tak, jak byste si přáli. Možná, že
právě v tom je základ vašeho budoucího štěstí. Mějte soucit s těmi, kteří
ještě nepochopili a zápasí se svým egem. I vy jste tento zápas museli podstoupit. Neodsuzujte a nezlobte se, protože vše okolo vás se děje tak, jak
je třeba, abyste cosi pochopili. Hněvem a nenávistí jen posilujete to, co vás
trápí. Odpouštějte a posilujte slabé svou láskou. Nemusíte zavírat oči před
„nepravostmi“, ale snažte se z nich pro sebe vytěžit ty zkušenosti, pro které
jste sem přišli.
Mír a láska s vámi!
Možná, že se některým z vás zdá nepochopitelné, že duchovně mrtví
tak spěchali za světlem Boží lásky a často volili cestu eliminace. Oni před
tváří Boží věděli, že je to jediná možná pomoc, jediná cesta a nová šance
pro ně, aby dosáhli vesmírné jednoty lásky.
Cesta k Bohu je láska, láska je cesta k Bohu!
Shrnutí
Na počátku zasedání dne 9. 12. 2004 jsem vyprávěla o svých zkušenostech
s vlivem mágů na ty, kteří podceňují jejich vliv. Na příkladech některých mých
pacientů jsem mohla doložit, jak je nebezpečné ponechat si některé úpisy o vzájemné pomoci, protekcích, nemluvě o paktech, kdy byli přemoženi a upadli do
otroctví. Je pravda, že se temné sféry uzavřely, ale s očistou okolo nás je mnoho
práce. Nyní nastal čas, kdy mágové tvrdě využívají všechny pakty a ženou nelítostně své otroky, aby za ně nastavovali kůži. Energii již mohou čerpat pouze ze
své podstaty, a tak fungují jako energetičtí upíři tak dlouho, dokud nepodlehnou
eliminaci. I když jsou poraženi, neměli bychom je podceňovat.
Začali jsme vést prosby, abychom se osvobodili od zbytků magického vlivu. Objevily se tři stojící mince, které se točily ve směru hodinových ručiček.
Jednalo se tedy o budoucnost. Pochopila jsem, že jde o karmickou platbu trojjedinosti mužského a ženského principu.
Slyším: „Mane. Thekel. Fares.“ Začalo mne mrazit. Mane znamená:
„Spočetl jsem království tvé a učinil konec jemu.“ To znamená, že padla vláda mágů i jejich světa. Thekel: „Bylo zváženo a shledáno lehkým.“ Phares:
„Rozděleno a předáno bude království tvé.“
244
Objevila se planeta Země a okolo ní bylo jednadvacet římských číslic. Tyto
otisky dějinné etapy magického vlivu postupně mizely. Když zmizely úplně,
rozžehla se světla lásky svatých dětí po celé planetě. Světla měla jemnou zelenkavou barvu. Bytosti, které jsme vyprošovali, si sedly vedle nás. Pochopila jsem,
že jsou to naše paralelní bytosti z éry magie, jejichž otisky v podobě římských
číslic jsme vyprošovali. Když byly prosby u konce, bytosti se zvedly a odešly tam,
kam náležely. Na jejich židlích zůstaly dřevěné kříže na znamení, že samy sebe
ukřižovaly svou připoutaností a manipulacemi.
Během vedení proseb byli naši členové upozorňováni na individuální karmy,
které by měli samostatně vyprosit. Potom se objevila šachovnice na znamení,
že jde o důležitý mezník v našem vývoji. Byla zahájena hra o život. Po určité
době vedení proseb jsme zahlédli černé figurky, které na znamení prohry ležely
na šachovnici. Mágové však prohru neuznali a bojovali dál. Objevila se opět
šachovnice, na které byly pouze čtyři figury. Černý král s královnou a proti nim
bílý král s královnou. Každý z nich stál v jednom rohu. To znamenalo, že boj
bude trvat tak dlouho, dokud jedna strana nebude poražena a zbavena života.
Potom jsme viděli, že zástupci strany mágů padli a zaplatili za veškerá násilí,
kterých se dopustili, životem.
Ze země byla vykopána kovová schránka. Otec ji otevřel. Byla plná úpisů.
Vyjmul z ní ten největší a roztrhl ho na znamení, že veškeré smlouvy a pakty
mágů, které byly uzavřeny bez souhlasu Božího, ztrácejí svou platnost. Jakmile
se tak stalo, země pukla a úpisy začaly hořet. My jsme se drželi za okraje
pevnin a snažili jsme se zachránit. Potom jsme se přestali bát a pustili jsme se.
Najednou jsme stáli na krách pevniny. Vše zmizelo a my jsme byli v prostoru,
okolo nás jemný mlžný opar. Začali jsme stoupat. Objevil se ohromný duhový
had, který otevřel ústa jako bránu. Tak vytvořil duhový tunel a my jsme jím
prošli do Duchovního slunce Nejvyššího principu lásky a stvoření. Byla to nejjemnější hadí síla Stvořitelů světlých sfér.
Když jsme v závěru četli proslov Otce, objevilo se znamení magie naší planety Země a vzdalovalo se a zmenšovalo. Bylo eliminováno. Vliv magie na naši
planetu skončil. Vláda byla předána Nejvyššímu principu lásky a stvoření.
Rozum a štěstí
Ve vizi dne 10. 12. 2004 jsem v temné místnosti s nějakou ženou, která je
mladší než já, ale vnímám ji jako starší sestru. O něčem se dohadujeme. Vtom
uslyšíme jemné praskání a vidíme, že ze zásuvky vedle dveří odletují jemné
blesky a jiskry. Trochu nás to vyděsí, ale vzápětí se uklidníme. Opět slyšíme
poněkud silnější praskot. Z jisker a blesků se vynoří silueta muže. Oslovím ho
jako tatínka a on nás pak provádí po celém domě. Vysvětluje nám zákony živlů,
hlavně ohně. Během prohlídky začne svítat a tatínek se změní ze starce v muže
245
středních let. Je velmi přátelský a zajímavě nás učí. Jak postupuji ve výuce, náš
věk se vyrovnává. Nakonec se bavíme jako rovnocenní partneři a je nám spolu
dobře. Jeho témata výuky jsou pestrá a zkoušení je vzrušujícím rozhovorem.
Učení s ním je radost.
Moje sestra však nepřijímá jeho učení bez výhrad. Stále ho kontroluje
a ověřuje poučky, zda skutečně platí. Jednoho dne najde starý zaprášený kufřík s počítačem. Aniž by si ověřila jeho původ, opráší ho a hned s ním začne
pracovat. Tehdy se výsledky „kontrol“ podstatně změní. Mně se to vůbec nelíbí
a vyčítám jí to. Divím se, že je ke všemu tak skeptická, ale to nejdůležitější si
neprověří. Volám tatínka, aby jí vysvětlil, že se vrátila k energii vesmírného
computeru mágů. On se však usměje a pokračuje ve výuce. Mne těší nové
poznání, ale sestra se již výuky neúčastní a hraje si s počítačem. Vyhlédnu
z okna a vidím, že krajina je zalitá sluncem. Již zde není pusto. Rostou zde
stromy a nádherné květiny. Jsou zde i zvířátka.
Vycházíme z budovy a já pozoruji malého ptáčka, který cosi zobe ze země.
Moje malá dcera se k němu opatrně přibližuje, sedne si na bobek a pozoruje ho.
Nakonec se s ním dělí o stravu a ptáček jí zobe z ruky. Na zemi leží pošpiněný
proužek ananasu. Vidím, že i o ten se spolu rozdělí. Bleskne mi hlavou, že je na
ananas alergická, ale nakonec nezasahuji, protože vidím, jak jsou spokojení.
Stojím s tatínkem u dveří a pozoruji je. Vedle mne se právě postavila skupina
asi dvanácti lidí, kteří je sledují také. Dcera se mění v druhého ptáčka a opět
se stává dívenkou. Jsou jí asi tři roky. Díváme se na ně a zalévá nás pocit
nesmírného štěstí.
Jsme v lese mezi stromy. Tatínkova energie kolísá a chvílemi ji ztrácí úplně.
Už to na něm poznám. Najednou se nadechne a já vidím, že se nabíjí energií
z okolí. Ptám se ho, jak to dělá, jestli nebere energii stromům. On mi potvrdí,
že ji čerpá z okolí a někdy si vezme i energii stromu. Já mu doporučím, aby se
obracel na Duchovní slunce, a on mi s mírnými rozpaky slíbí, že to bude dělat.
Ale já si uvědomuji, že je živlem, který za určitých okolností spaluje to, co uchvátí. Jindy čistí a posiluje, protože je stejně jako ostatní živly životodárný. On sám
je součástí Duchovního slunce. Mé doporučení bylo tedy pošetilé. Omlouvám
se. Má právo brát a dávat. Co zasáhne, to buď očistí, nebo eliminuje. On nám
umožňuje žít a dává nám svou energii, a ostatní živly též.
Země je naše matka, vítr je bratrem a voda je sestrou. Kéž jsou vždy v harmonii a čistotě. Záleží na tom, jak budeme respektovat přírodní a vesmírné
zákony.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Jde o první lekci výuky Stvořitelů. Jste mezi časem a prostorem. Se
sestrou a dcerou tvoříte trojjedinost ženského principu. Sestra představuje
mladší duši, než jsi ty. Ona sama se však pokládá za zkušenější. Těžce se
loučí s magií a nedůvěřuje všemu novému. Klade důraz na rozum a popírá
intuici. Rozum ji nakonec zavede zpět na scestí a ona se vrací do magie.
246
Ztratí zájem o nové poznání, jakmile najde starý počítač. Na vyšlapané
cestě magie se cítí lépe a bezpečněji. To, o čem se domlouváte, je právě
rozhodnutí, na co budete klást důraz. Bude-li to rozum či intuice. Vtom
k vám přichází jeden ze Stvořitelů, který představuje živel ohně. Je výborným učitelem a posílil tě na nové cestě jako pravý tatínek – učitel. Jak
přijímáš jeho učení a svítá ti v hlavě, tak se rozjasňuje svět okolo tebe. Jsi
seznámena s tvorbou a sílou ohně i jeho životodárností. Ptáček představuje
bezbrannost všech mláďat i jejich společenství, které je bez předsudků.
Vnímají vesmírnou jednotu lásky, ke které patří veškerá stvoření. Proto
se dcera přeměňuje v ptáčka a obráceně. Stačí jim k životu i štěstí málo
a umějí se radovat z každodenní skutečnosti.
Skupinka dvanácti agregorů se ujímá patronátu nad planetou ženského
principu. Jsou šťastní i poctění touto milostí. Stejným způsobem se bude
postupovat s planetou mužského principu. Agregoři mají střežit, aby nebyla
narušena rovnováha živlů a životního prostředí.
Děkujeme!
Dva myslivci
Byli dva přátelé myslivci, skvělí lovci a dobře se jim vedlo, protože byli
svorní, společně lovili a společně se dělili o zisk. Pro jejich schopnosti si je
vyhlédl jeden ze zlomyslných satyrů, který byl oddán černé magii. Jednoho
dne myslivci uslyšeli starého satyra hrát vábivou hudbu. Když ho uviděli,
pomysleli si, že by to byl dobrý úlovek pro knížete, a chytili ho do sítě. Satyr
se jen tak naoko zlobil, prosil a sliboval všechno možné. Teprve když se jim
před očima změnil v myslivce drobné postavy, pomysleli si, že by mohli změnit plán. Chvíli se radili a potom ho oba žádali, aby byli vždy bohatí. Satyr
slíbil, že jim přání vyplní jen tehdy, když se k sobě připoutají na věčné časy.
Potom mezi sebou uzavřeli smlouvu, která obsahovala ještě doušku, že pro
něho budou lovit. Smlouvu mezi sebou podepsali vlastní energií a krví.
Od těch časů se myslivcům vše dařilo. Byli po celém okolí slavní jako
lovci a bohatli ještě rychleji, než očekávali. O svůj podíl z úlovku se dělili
se satyrem a všichni byli spokojeni.
Spokojenost však netrvala dlouho. Satyr si s nimi zahrával a odměňoval
je vždy podle své nálady. Tak se stalo, že myslivci začali mezi sebou soutěžit
o jeho přízeň. Dosud stáli svorně vedle sebe, ale pera na jejich klobouku
rostla úměrně tomu, jak se jejich pýcha zvyšovala. Nakonec se jejich pera
zkřížila jako kordy. To byl rozhodující okamžik. Satyra již nebylo vůbec
snadné uspokojit a místo zvěře mu začali nahánět lidi. Stali se z nich lovci
duší. O kořist se již dávno přestali dělit spravedlivě. Každý z nich si občas
něco z kořisti „ulil“ stranou a radoval se, jak toho druhého napálil. Satyr
247
si pochopitelně mnul ruce, protože nyní je měl tam, kde je potřeboval mít.
Rivalita mezi nimi stoupala a už vůbec nebyli přáteli. Jejich připoutanost je
tížila. Snažili se od sebe osvobodit, ale starý satyr se jen smál, protože věděl,
že jejich pokusy o rozchod jsou marné. To on ovládá zakotvení jejich vztahu
v temnotách. Tak se dva myslivci naučili od satyra lhát a podvádět. Jinak ho
totiž nemohli uspokojit. Začal jim vládnout tvrdou rukou, a když se od něho
chtěli odpoutat, trpěli. Často to znamenalo konec jejich hmotného života.
V dalším životě se vždy potkali. Nikdy jim přátelství dlouho nevydrželo.
Jednoho dne se mně myslivci zjevili. Již nestáli vedle sebe, ale proti sobě.
Paže založené na prsou, jejich pýcha byla na vrcholu a pera byla tak veliká,
že visela dolů, ale stále se křížila mezi nimi jako kordy. Nenávistně se na sebe
mračili.
Pokud se chtějí osvobodit, musejí sundat klobouk a zlomit na znamení
pokory pero a svléci svůj šat i boty. Potom prosit všechny za odpuštění,
odpustit a odevzdat své oběti milosti Boží. Předat Otci kompetence, aby
Otec měl možnost v případě potřeby zasáhnout svou milostí. Je potřeba se
vzdát magie a odstoupit od všech smluv. Pak prosit, aby se všechny pakty
stáhly k Otci a radě nejvyšších. Jen oni mohou rozhodnout, které pakty
mohou být eliminovány a vyškrtnuty z příslušných ákášických záznamů.
Propustit své služebníky, mstitele i vykonavatele.
V tu chvíli se zjevil satyr. Seděl zhroucený na dřevěném trůně, který se pod
ním rozpadal, a držel tubus s úpisy, které nechtěl odevzdat. Nakonec mu byly
odebrány, protože se tubus rozpadal doslova před očima. Ke svému údivu jsem
v něm poznala pana J. O. Tato vize se mi neustále vkrádala do mysli, protože
takové pakty uzavřelo mnoho lidí.
Poznáte, že jste tak učinili podle toho, že stále vyprošujete a k ničemu
to nevede. Tyto pakty někteří z vás uzavírali zdánlivě jen mezi sebou, bez
cizí asistence. Ta je skryta v pozadí. Vyjde z anonymity jen tehdy, když cítí,
že je ve svých „právech“ ohrožena. Napojí se totiž na pouto lovců a zakotví
na něm. Kotvu vhodí do temných sfér magie a kryje ho dřevěným trůnem.
Doslova na tomto poutu sedí. Prostřednictvím zakotvení může podle libosti
trestat neposlušné lovce, když nepřivedou dostatek vhodné „kořisti“. Tuto
kotvu můžete nechat vyškrtnout z ákášických záznamů, vyjmout ji a eliminovat jen s pomocí Boží. Jakmile se osvobodíte, je třeba se dokonale očistit, protože během vedení proseb vás bude pronásledovat mnohočetné obsazení.
Mír a láska s vámi!
Špatná kalkulace
Paní P. přijela dne 13. 12. 2004 ve své vizi na pražské výstaviště. Zaplatila
parkovné a doklad o zaplacení v podobě čipu uložila za přední sklo auta.
248
Prochází se se svou rodinou. Potkávají spoustu lidí v šatech z devatenáctého století. Ženy mají dlouhé sukně, vypasované kabátky a velké klobouky. Procházejí
se kolem pouličních prodavačů.
Vejdou do hlavní budovy a paní P. má nepříjemný pocit, že se něco nebezpečného stane. Ucítí pohled člověka, který to má způsobit. V jiné vizi ho viděla
jako anděla strážného. Začne hledat svou rodinu. Najde však jen manžela
s mladší dcerou, starší nenašla. Vybíhá z budovy a křičí na muže, jehož pohled
zachytila, za jak dlouho to vybuchne a kam nastrčil všechny bomby. On odpoví,
že mají všichni tři minuty času. Ví, že tam starší dcera zahyne. Nemá pocit
ztráty, protože se domnívá, že je to její volba.
Venku se setkají s manželem a mladší dcerou. Za nimi jsou ohořelé trosky
budovy, vedle nich jsou vysoké stromy bez listí a na nich visí několik oběšenců.
Podivně vztahují ruce nahoru a manžel jí vysvětluje, že jde o posmrtné křeče.
Ona si však všimne, že na ni oběšenci mluví. Zeptá se manžela, jestli je také
slyší, ale on je neslyší. Oběšenci ji prosí, aby odhalila a prokázala vinu pravého
útočníka, protože je jediná, která zná pravdu.
Paní P. se vydá sama na parkoviště pro auto, ale závora se neotevírá. Vrátný
se na ni zlobí, že si nevzala čip. Snaží se mu vysvětlit, že zaplatila, ale nechala
ho za předním sklem auta, aby bylo vidět, že zaplatila. Vrátný mávne rukou
a pustí ji. Vyzvedne si čip v autě a jde mu ho ukázat. On ho však hodí do koše a ji
mrzí, že předtím to byl problém čip nemít a nyní, když ho má, to není důležité.
Jde o karmické vztahy minulého života, které se promítají do současných rodinných vztahů. Čip představuje karmický scénář. Budova, ve které
jsou výstavní síně, je její nitro. Vnější konstrukce je maska, kterou ukazuje ostatním, ale to, co je uvnitř, není při běžném pohledu vidět. Je to
časovaná bomba, na kterou ji upozorňuje její anděl strážný. Paní P. ho
činí odpovědným za svůj strach i duchovní stav. To je zásadní omyl všech
připoutaných. Anděl strážný je také její intuice i podvědomí, které ji vždy
včas varuje, ale ne vždy je to varování přijato. Snaží se zachovat svou tvář
a hlavně vztahy v rodině. Nejvíce jí záleží na manželovi a mladší dceři.
Ty pro sebe zachraňuje. Druhou dceru ztrácí, protože s ní měla zdánlivě
méně problémů a spoléhala na její rozum a poslušnost. Začaly se od sebe
vzdalovat. Starší sestra má pocit, že není tak milována jako její mladší
sestra. Hrozí nebezpečí, že matka bude opakovat stejnou chybu i v tomto
životě. Ten výbuch je citový. Představuje rozchod matky a dcery po stránce
hmotné i citové. Paní P. necítí ztrátu starší dcery, protože si namlouvá, že
je to její volba. Skutečnost je taková, že ji od sebe odstrkovala tak dlouho,
až ji ztratila. Příliš snadno ji ve své vizi oželela. Proto v tomto životě řeší
podobný problém se svými dětmi a svou matkou. Ta jí nastavuje zrcadlo.
Prokazuje jí tím službu, aby dceru neztratila i v tomto životě.
Při sestavování karmického scénáře pro tento život paní P. příliš nedbala o doporučení svých duchovních vůdců, protože se domnívala, že jiné
249
problémy jsou pro její další vývoj důležitější. Tím si poněkud zkomplikovala život ve hmotném světě. Ztráta dcery nebyla zdaleka tak jednoduchou
záležitostí. Její nitro vyhořelo. Oběšenci jsou duchovně mrtví, kteří se na
základě připoutanosti nemohli dál vyvíjet a zatrpkli. Jejich stromy života
jsou též mrtvé. Její manžel je ještě neslyší, ale ona již ano. Upozorňují ji,
že za jejich připoutanost nese odpovědnost ona sama, protože to byla právě
ona, která je k sobě magicky připoutala. Už nemůže zavírat oči před touto
odpovědností. Je třeba dát všem svobodu a přijmout odpovědnost za svůj
život do vlastních rukou. Nikdo nemůže za její volbu. Ani anděl strážný, ani
duchovní vůdce, ani strážce prahu. Nakonec vždy volí ona sama.
Vrátný je strážce prahu. Nechce ji pustit, protože s sebou nevzala svůj
karmický scénář, čip. Paní P. myslela, že vše zaplatila, ale vrátný věděl,
že její scénář tyto podmínky nesplňoval, byl příliš „lehký“. Když trvala na
svém, pustil ji. Její čip však byl pro něho bezcenný, protože neposlechla
své duchovní vůdce. Neodsuzoval ji, ani se na ni nezlobil. Má s tím své
zkušenosti. Bylo to jeho poslední varování. Proto čip hodil do koše. Byl
spekulativní. Paní P. ho prosadila, protože se odvolala na zákon o svobodné
vůli. Tak se stalo, že v tomto životě řešila vedlejší problémy místo hlavních.
Spoléhala na milost Boží, ale protože pro vedlejší problémy nepochopila
ty hlavní, musí se k jejich řešení vrátit v následném životě. V podstatě to
bylo zbytečné zdržení. Tato zkušenost jí však bude velmi užitečná v tomto
životě, pokud vše správně pochopí.
Dýka
Ve vizi paní R. se v nějakém domě stala vražda. Měla ji vyšetřit spolu
s nějakým vysokým mužem, který byl pracovníkem CIA. Nemohli na nic přijít,
a tak se muž rozhodl, že v tom domě zůstane přes noc. Paní R. muže varovala,
že je to nebezpečné. On však jen mávl rukou a zůstal v domě. Ráno ho tam
našla ležet zavražděného na pohovce. V zádech měl krvavou ránu.
Dům představuje nitro a vražda představuje zabití ega. Dům, do kterého
paní R. vstoupila, je její vlastní nitro. Ona s pracovníkem CIA představuje
ženský a mužský princip. Dům nepoznávala, protože byla ve třinácté komnatě, kam dosud nikdy nevstoupila. Její ženský princip se bál, zatímco její
mužský princip věděl, že chtěl zjistit, kdo zavraždil jejich polovinu ega, se
kterým vytvářeli čtyřduši, když byli v rovnováze. Mužský princip pokračoval
v práci a do rána bylo i jeho ego mrtvé.
Paní R., která představovala ženský princip, zděšeně vyšla ze svého nitra
ven. Tam našla pana T. R. a svou známou paní H. Bála se následků vraždy
a sama se cítila ohrožena, protože ji vedlo její ego ženského principu. Věděla,
že dýka je v domě a že musí být nalezena. Měl ji najít pan T. V této chvíli zastu250
poval mužský princip. Byl to těžký úkol. Nabídla mu, že mu pomůže, ale on to
odmítl, protože se musí starat o její dceru V., která byla ještě malá. Poradil jim,
aby se v domě zavřely v jedné místnosti a nevycházely. Paní R. poslechla, ale
trochu se v domě bála. Potom se nabídla paní H., že mu pomůže.
Nikdo z nich však nebyl ještě zralý, proto dýku nemohli najít. Také
nikdo z nich nemohl tomu druhému pomoci, protože své ego musí zabít
každý sám. Jakmile se bojí nahlédnout do svého nitra, není zralý a pravděpodobně se mu to nepovede.
Potom paní R. uviděla široký potok, který líně plynul. Voda byla zeleně
špinavá a bylo v ní mnoho odpadků. Seděla na bílém kulatém plavidle a po
levé straně viděla pana T. v malé loďce. Po pravé straně plynula stejná loďka,
jako byla jeho, ale nebylo tam nikoho vidět. Domnívá se, že to byl pan P. P. ze
Slovenska. Oba ji učili, jak se má na plavidle udržet, aby nespadla do té špíny.
Loďka se s ní různě nakláněla, ale udržela se na ní. Vtom vidí, že oba dva jdou
v té špinavé vodě a každý táhne svou loďku. Udivilo ji, proč ji napomínali, aby
se nenamočila, a sami se v té špíně klidně brodí.
Řeka představuje čistotu životní cesty. Paní R. se snaží, aby se neinfikovala špínou, která je všude okolo ní. Její plavidlo je vratké, ale dokáže to
s velkou námahou. Je představitelkou těch žen, které usilují o lepší vztahy
mezi lidmi. Pan T. představuje ty muže, kteří se snaží také, ale má vedle sebe
pokušitele, muže na pravé straně, který ho ovlivňuje a namlouvá mu, že tato
snaha je marná. Proto vstoupí do špinavé vody. Domnívá se mylně, že se
dostane k cíli rychleji než paní R. a potom jí bude moci lépe pomáhat.
Pan T. zde představuje lidi, kteří znají zásady správného duchovního
postupu, ale vždy se jimi neřídí. Když je paní R. pozoruje, že zdánlivě vším
procházejí bez úhony, domnívá se, že tato špinavá voda je neškodná. Jen se
nesmí pít. To je však omyl. Je to ukázka toho, že špatný příklad ostatních
vás může velice neblaze ovlivnit.
Pan J. G. si chtěl s paní R. promluvit. Na chvíli ji svezl ve svém autě a opět
zastavili u špinavého potoka. Nechtěla o jeho problémech hovořit bez pana T.,
protože se domnívala, že by u jejich rozhovoru měl být. Pan T. stále hledal
dýku. Rozloučila se tedy s panem J. a chtěla přejít po lávce zpět. Byl tam starší
manželský pár cizinců a lovil z potoka prázdné krabice. Ukládali je vedle sebe
na lávku tak, že se nedalo projít. Šla tedy hledat jinou lávku. Moc se jí nelíbilo,
že je musí obejít, ale pan J. se rozčílil a prohlásil, že na lávku vlítne a krabice
rozšlape a rozkope, aby mohla projít. Než stačila něco namítnout, přišel z druhého břehu mladý cizinec a začal krabice uklízet, aby se dalo projít. Paní R. se
usmála a byla ráda, že může v pohodě přejít.
Pan J. představuje ty bytosti, které snadno podlehnou svým předsudkům.
Chce řešit některé záležitosti s ní a nabízí jí jízdu autem. Tím, že s ním jede
kousek cesty, naznačuje, že mají společné předsudky, ale jakmile vystoupí
z auta, přestane se na nich podílet. To naznačuje způsob řešení jednotlivých
251
problémů. O problému s panem T. chce mluvit s paní R., místo aby ho řešil
s panem T. Ten zde představuje mužský princip, tedy všechny muže, se
kterými je pan J. ve styku. Liší se i v řešení svých předsudků. Paní R. raději
hledá jinou cestu, než by se chovala agresivně. Pan J. však chce na cizince
tvrdě zaútočit. Cizinci představují všechny lidi, o kterých se domnívá, že
jsou na nižší úrovni než on. Tento předsudek je pro další duchovní vývoj
jedince velmi nebezpečný. Cizinci loví prázdné krabice a uklízejí je. Je to
symbol jejich karmy. Něco již vyrovnali, proto je náklad prázdný. Mladý
cizinec je jejich duchovní vůdce a snaží se jim pomoci, aby i oni překonali
své předsudky za mužský a ženský princip. Cesta je volná. Stačí, když se
zbaví svých předsudků.
Oddělování
Ve čtvrtek dne 6. 1. 2005 jsme přicházeli na naše zasedání poměrně unavení, se silnou nevolností. Podle toho jsem poznala, že budeme pracovat s velmi
náročnými karmami. Zpočátku šlo vše hladce. Předala jsem informace a vyprávěla o smrtelném útoku strážce magie v celém vesmíru na mne. Bylo připuštěno,
abych útok do určité míry přijala. Byl zkoušen, kam až je ve svých útocích
schopen zajít. Obsazoval členy skupiny, rozséval rozkol a lil jed nedorozumění
do našich duší. Překročil však všechny meze, když mi vlil opakovaně do jídla
prudký jed. I když patřil k temným stvořitelům, nikdy nesměl nikomu vzít život
bez souhlasu Božího. Tento zákon porušil opakovaně.
Když jsem to zjistila, poprvé v tomto hmotném životě jsem zakročila z titulu
strážce vesmíru, nechala jsem ho zajistit a pohnala jsem ho před radu nejvyšších. Rozčiloval se a oháněl se úpisy, které vymámil z mágů. Byl ve své pýše
a sobectví uražený a ukřivděný. Viděl jen své zájmy a manipulace, které nevyšly
tak, jak očekával. Své omyly a chyby, včetně zvůle, nevnímal. Stále se rozčiloval
a nedbal žádných doporučení rady nejvyšších. Jeho vibrace mu vlastní zuřivostí
stále klesaly a on se propadal do ohnivé jámy, kde byl eliminován. Bylo to jeho
dílo. V tu chvíli se mi ulevilo a nevolnost byla ze mě sňata. Jeho vliv zmizel.
Nyní začali předstupovat zmatení či zuřiví strážci magie z jiných planet se
svými otroky a služebníky. Někteří z nich byli připoutáni protekčními úpisy. Po
zbytek večera jsem pracovala na očistě všech sedmi planet, které sváděly stejný
souboj s mágy jako my. Převáděla jsem s pomocí Boží všechny zúčastněné
bytosti tam, kam bylo třeba. Mnoho jich bylo zachráněno pro cestu lásky, ale
mnoho jich bylo eliminováno, protože jiná pomoc pro ně již neexistovala. Když
jsem vysvětlila, že situace je obdobná situaci v Atlantidě, že zde opět zahynulo mnoho Atlanťanů, začali jsme vést prosby za apokalypsu v Asii a Africe.
Převáděli jsme na cestu pravdy a lásky ty, kteří po ní toužili. Většina z nich však
opět odcházela vpravo, protože byla příliš spoutána s magií. Jejich karma ještě
252
nebyla vyrovnána. Byli to většinou Belialové, kteří v minulosti způsobili zkázu
Atlantidy. Očišťovali jsme s pomocí Boží planetu a prosili za posílení trpících,
aby pochopili a odpustili sobě i druhým.
Když jsme se dostali do určité hloubky, zjevila se nám paní H. Há. se svými
pouty k magii. Viděli jsme její klíčový život, kdy byla mučena a umírala na
popravišti. Okolo ní byly světelné bytosti, které ji posilovaly svou láskou, ale
ona v sobě měla tolik trpkosti, že je hrubě odstrčila a dala se temnou cestou
magie, aby se mohla pomstít. Když se zklidnila, cítila, že obrazy jsou zamlženy
závojem, a cítila se sešněrována lany připoutanosti, která jí omotávala ramena.
Cítila bolest na rukou i kanoucí krev. Opět byla na popravišti a přitloukali jí
ruce k nějakému prknu. Byla rozčtvrcena a zemřela a opět volila magii ze
vzdoru za prožité utrpení. Minulé životy jí pádily před očima a ona je nestačila zachytit. Najednou ji paní E. viděla, jak drží dva temné draky a jeden
z nich porodil zlého delfína. Šla z nich hrůza. Vedli jsme prosby za jejich očistu
a temná energie „zero“ se pročistila a začala zářit. Podařilo se. Delfín zla byl
eliminován.
Draci byli představitelé mužského a ženského principu energie „zero“,
která náleží této planetě.
Jakmile byla očista hotova, probleskli stejně velcí a zářiví bílí draci, které
jsem držela na uzdě já. My dvě s paní H. jsme vytvářely energetickou monádu
planety Země. Naším úkolem je s pomocí ostatních agregorů planety udržovat
obě energie v rovnováze. Potom se paní H. ulevilo.
V tu chvíli na mne zaútočili všichni ze skupiny, kteří měli ještě nějaké
pouto s magií. Útočili i na ty, kteří již byli čistí. Tak se stalo, že mnoho vizí
bylo zapomenuto či nebyly ani vysloveny. Útok řídila slečna E. Š. se slečnou V.
a paní V. Slečna E. měla prsten paní H. R. a ostatní spojenkyně měly kopie.
Za mužský princip měla prsten paní D. a kopie měli její spojenci, kterými byli
pan J. s panem P. Bu. Pod vlivem prstenů se snažili, aby události byly vnímány
zkresleně či byly zapomenuty.
Na počátku vedení proseb cítila paní D. D. vůni česneku a já jsem vnímala
zápach cigaret. Potom se zjevila barevná mlhovina, ve které byl v pozadí tunel
s průzorem do čistého vesmíru. Zde se nám zjevila planeta Bílý Kužel. Vedli
jsme prosby za všech sedm planet či hvězd, kde se odehrával stejný souboj dobra
se zlem jako u nás. Prosili jsme za očistu a harmonii, žádali jsme o přidělení
duchovních vůdců ze světlých sfér pro ně a jejich obyvatele. Mágy jsme odevzdali radě nejvyšších. Opět bylo cítit kouř. Když přicházeli duchovní vůdcové
ze světlých sfér, zjevila se znovu barevná mlhovina a před ní stál v zeleném
rouchu strážce vesmíru.
Blížila se slavnost grálu. Ruce ve vesmíru držely světle zářící kouli energie
a spouštěly ji opatrně do prostoru k nám. Objevilo se sedm párů rukou, které
se vztáhly ke světlu, jako by se chtěly ohřát. Energetická koule se změnila
v mísu. Slavnost grálu byla připravena. Duchovní postup hlavních agregorů
253
sedmi planet byl potvrzen a slavnost mohla být zahájena. Než došlo k mystické
svatbě, zjevil se nám můj duchovní vůdce v hnědém šatu s kápí. Stál za mými
zády a držel mne za ramena. Nyní odstoupil, poklekl přede mnou, děkoval mi
a na znamení úcty mi políbil ruce. Potom mne požádal o požehnání, které jsem
mu udělila. Zmizel ve světle. Skupině bylo podsunuto, že je to kajícník, vedla
jsem sice prosby i v tomto smyslu, ale věděla jsem, že to nebyl nikdo z nich.
Nešel mi z hlavy a cítila jsem lítost, že jsem se s ním pořádně nerozloučila
a nepoděkovala za vše.
Doma, když jsme s paní H. He. probíraly zážitky ze zasedání skupiny,
věděla jsem s určitostí, že to byl můj duchovní učitel. Nejprve jsem myslela, že
vše napravím, až budu sama, ale pak jsem pochopila, že z nějakého důvodu
má být paní H. svědkem. Zavolala jsem tedy znovu svého duchovního mistra – učitele a myslela na něho s láskou. Najednou jsem ho uviděla. Povstal
z lavice, sundal kápi a řekl: „Konečně mi můžeš pohlédnout do očí.“ Zalila
mne jeho láska a padla jsem mu do náruče. Plakala jsem a prosila, ať mne
neopouští, že ho nutně potřebuji jako duchovního vůdce a mistra Stvořitele.
„Ty sama jsi Stvořitel. Jakou by to mělo logiku?“ Uznala jsem to a začala jsem
se smiřovat s novou situací. Žebrala jsem, aby mne alespoň občas navštívil.
Nato se zamyslel a vážně mi odpověděl: „Zvážíme to.“ Najednou se mi začal
vzdalovat. Už jsem ho nevolala. Stále jsem se kontrolovala, zda k němu nejsem
připoutaná, protože mne to strašně bolelo. V místě mého srdce však byla jen
záře, žádné pouto. Bolest se zvětšila a z mého srdce se oddělilo stejně veliké
a stejně zářivé srdce. Jakmile zmizelo s mým mistrem Stvořitelem, zmizela
i má bolest. Věděla jsem, že mne ve skutečnosti neopustil, ale musím přijmout
zodpovědnost a postavit se na vlastní nohy. Dal mi nezapomenutelný příklad
lásky a pokory, na který nelze zapomenout.
Děkuji za tuto milost!
Druhá Atlantida
Ve vizi paní E. je na zeměkouli dlouhá trhlina, kterou se dere ven černá
hmota. Vypadá to, že je tou hmotou vyplněna celá planeta. Během vedení
proseb trhlina zmizí a zbývá po ní jen prohlubeň. Je jasně prozářená a z ní
povstávají průsvitné bílé bytosti. Mezi nimi je muž se svatozáří, který vede za
ruce dvě děti. Chlapečka a holčičku. Mohutným vírem jsou odsávány vybělené
lidské kosti. Mezi nimi jsou i klíče a nějaké železné nářadí.
Jde o analogickou situaci, která se stala v Atlantidě. Belialové způsobili
zkázu Atlantidy a nyní umírají v Asii. Již tenkrát jejich magické manipulace přinesly zkázu a smrt. Je to varování pro ty, kteří touží ovládat svět
a bez skrupulí těží nerostné bohatství a narušují ekologické prostředí vaší
planety.
254
Během vedení proseb se ukázalo, co všechno zatěžuje naši planetu. Když
byla očištěna, byli osvobozeni všichni mrtví, kteří dosud byli připoutáni k místu
svého umírání. Oběti Atlantidy byly milostí Boží osvobozeny a jejich duchové
stoupají za světlem Boží lásky. Vede je bytost, která je během minulých věků
učila pravé lásce.
Děti symbolizují mužský a ženský princip lidstva. Země je očištěna i od
pozůstatků duchovně mrtvých. To oni jsou zachyceni vírem očisty a stahovány tam, kam náležejí. Magické harampádí podléhá i s nimi eliminaci.
Potom se vše zahalí bílou mlhou. Na jejím okraji se vzpínají dva černí draci.
Ustupují před mlhou. Ta je stále řidší. Draci letí k pyramidě, jejíž horní polovina
je bleděmodře prozářená. Uvnitř pyramidy je paní H. Há. Horní část pyramidy
se rozpadne, ale draci jsou svou energií připoutáni ke kamenům a drží se stále
na okraji bílé mlhy. Klovají do ní, ale nemohou se odpoutat. Zespodu jsou
ozářeni a do prostoru pod sebou vypustí zlého delfína. Paní H. se zatím podaří
silou vůle rozbít celou pyramidu, ale zůstává na místě. Olupuje se jí kůže. Ruce
má spoutané nad hlavou a k něčemu přibité. Kdosi ji bičuje a potom ji rozčtvrtí.
Ona vystoupí z těla a schoulí se v koutě. Nad ní se sklání několik ohromných
světelných bytostí. Paní H. se najednou vzchopí, vyroste, hrubě rozrazí světelné
bytosti a nasedne na okolo letící černé koště. Odletí pryč.
Bílá mlha se ve skutečnosti znovu rozestupuje. Paní E. se zjevují draci,
kteří znázorňují mágy zneužitou energii „zero“. Znečistili a zneužili ji za
éry Atlantidy a totéž učinili v současnosti. Tato energie náleží ženskému
principu vaší planety, proto draci letí za paní H. k pyramidě. Ona představuje
porobený ženský princip. Draci jsou připoutáni k ní i k jejímu vězení. Bez
ní se nemohou osvobodit. Jen ona má právo je ovládat. Nevhodnými manipulacemi mágů byla narušena rovnováha planety Země. Draci zatím nejsou
schopni zdravé tvorby. V tomto chaosu mohou tvořit jen věci a bytosti zlé.
(Viz zlý delfín.) Paní H. trpí s draky, ale nakonec se osvobodí tím, že rozbije
pyramidu. Jako tvůrčí princip energie „zero“ prochází stejnou proměnou
jako matriarchát. Její kůže se rozpadá stejně jako jeho vláda. Mužský princip
ji týrá, ale nedokáže ji zničit. Rozčtvrcení symbolizuje čtyřduši ženského
principu vaší planety. Světelné bytosti ji podporují svou láskou, ale ona ve
svém utrpení naznačuje svým chováním další vývoj Země a jejích obyvatel.
Nerovnováha mužského a ženského principu způsobí mnoho utrpení
a povede lidstvo do zkázy magických manipulací. Koště představuje špinavou energii násilné magické tvorby. Dokud se tato energie neočistí, nebude
na světě lépe. Manipulace s touto pošpiněnou energií vedou ke zkáze. Je to
varování pro současnost, protože karmická zkouška Atlantidy se opakuje.
Potom mne paní E. vidí jako prastarou slepou věštkyni. Za ní se vynoří
bytost, celá zahalená v hnědém plášti s kapucí. Nejprve mne táhne za ruku
dost neurvale kupředu, ale potom přede mnou poklekne a prosí o požehnání,
které jí nakonec udělím.
255
Paní E. tě vidí jako věštkyni, která utíká z Atlantidy, protože nikdo
neuvěřil její věštbě o zkáze Atlantidy. Nebezpečí je již bezprostřední a staré ženě již neslouží síly. Musí se tedy rozloučit. Muž v hnědém je později
známý pod jménem Hermes Trismegistos. Prchá do Egypta, aby zachránil
poklady vědění Atlantidy.
Paraziti
Slečna V. J. má dne 7. 1. 2005 vizi, že jí opět někdo stahuje břicho takovým
způsobem, že nemůže dýchat. Vedla prosby a pak se ptala paní L., co na ní
vidí. Ta jí sdělila, že vidí rozčtvrceného vodního ducha. Slečně V. bleskla hlavou
myšlenka na Fausta a Markétku.
Potom ležela vedle mne na posteli a na zkoseném stropě viděla dva menší
pavouky. Já jsem se je snažila chytit, ale ona měla pocit, že pavouk spadl.
Protože měla z pavouka, který byl nad ní, strach, hledala místo, kam pavouci
dopadli. Nikde nebyli vidět, ale ona byla přesvědčená, že jeden dopadl tam, kde
se mi udělal opar. Pak uviděla třetího pavouka vpravo od nás. Byl velký. Byla
tam i beruška. Vypadala jako kresba Berušky od Ondřeje Sekory. Pavouk se
na ni chystal, ale než stačil zaútočit, objevil se kos a zobákem kloval do krovek
berušky. Viděla, že beruška velmi trpí.
Utrpení slečny V. je způsobeno především strachem z mágů. Jakmile
si uvědomí, že se má očistit, a vede správně prosby, je vše v pořádku. Tyto
problémy mají kořeny v dávné minulosti, kdy se vodní říše názorově rozdělila na čtyři části. Jedna část, která byla na straně bývalé milenky vodního
vládce, intrikovala proti všem. Druhá část uznávala právo vládce na krutou
pomstu všem lidem. Třetí část vodního lidu se domnívala, že by měli být
potrestáni jen ti, kteří se provinili, tedy princ, Rusalka, vědma a zhrzená
milenka, která všechny zapletla do sítě svých intrik. Čtvrtá část vodního
lidu žádala odpuštění ve jménu pravé lásky.
Tento svár se promítl do dalších životů vodního lidu, který byl nesmiřitelný. Museli se reinkarnovat na souši a učit se rozumět lidstvu. Prožívali
šťastné, ale díky svým kletbám většinou nešťastné lásky a životní vztahy.
S tím souvisí karma Fausta a Markétky jako symbol nešťastné lásky.
Dokud se slečna V. neosvobodí od všech pout, budou ji škrtit. Tento
impulz zesiluje zejména v blízkosti duchovních parazitů či mágů, kteří ji
ohrožují svými manipulacemi. Například přitahují pouta, která je spojují.
Postel představuje nemoc. Ležíte spolu vedle sebe. Ty jsi byla poškozena
mágy na hmotném těle a jedním z projevů této nemoci jsou afty a opary.
Ona onemocněla strachem, protože pocity při rozvolňování svazků s mágy
jsou velice nepříjemné a často bolestivé. Vedle tebe má větší pocit jistoty.
Tvého pavouka se nebojí, protože ví, že se ani ty nebojíš a vždy si s pomocí
256
Boží nějak poradíš. Její pavouk je ohromný, protože ji chce magickým způsobem zastrašit. Beruška je symbolem ženského principu mágů. Představuje
také duchovní parazity a předsudky, kterým podlehla. Nastal u ní čas, kdy
musí splatit vše za své manipulace proti vesmírným zákonům. Beruška to
ví a přestala se bránit, protože nemůže jinak.
Kos představuje temného anděla, který se stará o to, aby zaplatila za
svou zvůli mága do posledního haléře. Beruška trpí. Na tento zákon byla
vždy upozorněna, když podepisovala jakýkoli pakt. V závěru svého života
platí mágové za veškeré utrpení, které způsobili. Někdy na to nestačí jeden
život. Když pochopí, že cesta za pravým poznáním tudy nevede, nastává
čas pokání. Když se očistí od chtivosti a sobectví mágů, mohou nastoupit
cestu pravdy a lásky.
Hlas Boží
Dne 24. 1. 2005 sedím za podlouhlým dřevěným stolem v poměrně velké
místnosti, která je celá obložená světlým dřevem. Ve stěnách jsou vestavěné
skříně z leštěného dřeva. Veškerý nábytek je zdobený překrásnými intarziemi.
I podlaha se krásně leskne. Připadá mi, že je to sakristie nějakého ohromného
chrámu. V ruce držím hrnek s bílou kávou a pomalu z něho upíjím. Se mnou za
dlouhým stolem sedí ještě několik bytostí, které jsou pro ostatní neviditelné.
Přes uličku stojí kolmo k nám zprava úzký stůl, který vypadá spíš jako
kostelní lavice. V první řadě se proti mně rozvaluje muž středního věku. Napůl
leží a ironicky se usmívá. Proti němu u stěny stojí asi desetiletý chlapec, který
zlobí a nevhodně na sebe poutá pozornost. Když ho někdo napomene, je drzý
a arogantní. Otec je netečný. Vypadá to, že je snad dokonce na svého syna
hrdý. Klidně je oba pozoruji, ale chlapce zřejmě dráždí můj klid. V nestřeženém
okamžiku proti mně něco vystřelí. Je to černé a špinavé. Roztříští se to nad
mým hrnkem a spadne to do něho. Káva je otrávená. Nastal čas, abych ho
zastavila. Klidně ho napomenu a on drze odpoví a zvýší hlas. Čekám, zda jeho
otec zasáhne, ale ten jen hrdě sleduje syna, jak se umí bránit. Prohlásím něco
v tom smyslu, že se divím, že jeho otec, který byl kdysi jistě láskyplný, může
toto připustit. On však mlčí a jízlivě se usmívá pod vousy. Syn tedy jedná zřejmě
s jeho souhlasem. Postavím se, abych tomu učinila přítrž, a znovu chlapce napomenu. Jeho chování již bylo pro všechny neúnosné. Chlapec začne zuřit a tváří
se, že mu ubližuji. V tu chvíli vím, že musím jeho křik překrýt, aby jeho kletby
nikoho nezasáhly. Zvýším tedy hlas, ale nekřičím. Mám prostě silnější hlas,
který duní jako vichřice ze všech stran. Zní jako mohutný chorál. Najednou
chlapec vycení zuby jako vlk a chce mne zasáhnout svým jedem. I já vycením
zuby, protože ničemu jinému nerozumí. Můj hlas nárazově zesílí, aby dokázal
eliminovat zlo, které chlapec vypustil. Teprve nyní zmlkne, je plný jedu, který
257
se v něm hromadí. Najednou je ticho a chlapec mizí i se svým otcem. Zbylo po
nich jen pár temných mráčků a i ty se posléze rozptýlí. Sami sebe eliminovali.
Chlapec a jeho otec byli jedné podstaty. Byli to fanatičtí mágové, kteří
se domnívali, že mohou eliminovat učení lásky. S ním chtěli zničit všechny
stoupence tohoto učení. Když překročili únosnou míru svých manipulací,
byli předvoláni před radu nejvyšších. Měli zdůvodnit své chování a obhájit
své manipulace. Byli zpupní a jistí si svou silou. Jejich zášť a zloba se staly
jejich zhoubou. Začali překrucovat zákony magie i zákony lásky a zuřili,
když je citace zákonů lásky přehlušila a eliminovala všechny lži. Jejich zloba
se stala jejich zhoubou.
Závěrečná bitva
Po porážce mágů byl určitou dobu klid. Ti mágové, kteří duchovně přežili,
měli určitou šanci pochopit své omyly a chyby. My jsme zatím pracovali na
tom, aby bylo vše očištěno od magických pastí. Mágové nás pozorovali a byli
zmateni. Očekávali, že se budeme mstít. Protože jsme tak nečinili, domnívali
se, že nás k tomu vede slabost. Jen málo z nich pochopilo a vrátilo se na cestu
živých. Pomalu začali formovat novou strukturu své hierarchie. Už věděli, že
svůj boj nemohou vyhrát. Domnívali se, že když mi nabídnou vládu nad všemi
světy magie, že odpadne boj o nadvládu. Dříve či později by se mne snažili
zmanipulovat, abych hájila jejich zájmy. Mysleli si, že neodolám absolutní
moci nad vším, co je nahoře i dole. Když jsem odmítla, byli uražení a zklamaní.
Nechápali, že zašli příliš daleko, že překročili všechny meze. Jejich moc byla
jen zdánlivá. Nastal čas, kdy se jejich karma naplnila. Opakovaně přicházeli
a žádali, abych se jich ujala, že určitě najdu východisko pro obě strany, jež by
umožnilo spolupráci mágů se zástupci světlých sfér, kteří uznávají Nejvyšší
princip lásky a stvoření.
Jejich zasvěcenci byli zoufalí, protože znali všechna opatření, která učinili pro případ své porážky. Jejich zásahy zaručovaly, že vše, co vybudovala
a ovládla magie, musí být zničeno. Tento program po určité době nastartuje
automaticky. Najednou se začali bát, protože ho uměli sice nastartovat, ale
neuměli ho vypnout. Začali se připravovat k odvetě. Spojili se se všemi mágy
v celém vesmíru a začali se formovat do bojových útvarů. Nejprve vytvořili
ze svých těl ohromný symbol kletby, potom se útvar přeměnil v pentagramy.
Vypadalo to jako ohromné kresby v obilí. Vše bylo zaměřeno proti zástupcům
světlých sfér a strážci vesmíru. Jejich energie se spojovala a vytvářela různé
zářiče a zbraně. Vše bylo nejprve individuální, ale potom se spojili a vytvořili
vesmírný zářič. Energii jim dodávaly zdroje negativity, které byly uloženy skoro
na všech planetách vesmíru.
Nápor byl nesmírný. Na koho se zaměřili, tomu nic mu nefungovalo normál258
ně. Pod vlivem silné radiace byl každý soustavně poškozován na všech tělech.
V ohnisku této energie nefungovaly přírodní zákony. Když jsem se dostala
do centra, měla jsem pocit, že se mi vaří mozek. Žádné léky mi nezabíraly.
Zvyšování dávek nemělo smysl. Elektrické aparáty byly mimo provoz, nebo si
dělaly, co chtěly. Například jsem chtěla zapnout elektrický vařič, ale zjistila
jsem, že jedna plotýnka je již zapnutá a ostatní jsou zahřáté, ale nezapnuté.
Mágové mi předváděli svou sílu, aby mne zastrašili. Glukometr hlásil silné
radiační pole a tiskárna k počítači netiskla, i když hlavice byla čistá a náplně
dostatečné. Při telefonních hovorech vypadával telefon a podobně.
Podobné věci se děly i v ostatních skupinách. Záleželo na tom, jak se jich
mágové obávali. V pondělí vše vyvrcholilo. K ránu jsem měla vizi o hlasu Božím,
která mne upozorňovala na to, že se utkám s mágy a bude to rozhodující souboj. Když jsem chtěla vizi zapsat, vůbec to nešlo. Tiskárna nic nevytiskla.
Ať jsem dělala, co jsem chtěla, nic mi nefungovalo. Volala jsem tedy SOS do
nejbližšího okolí, a tak jsme se sešli asi po 18. hodině a pracovali jsme skoro do
22. hodiny. Přišel pan T. R. s paní R. a paní L. Bylo těžké se vůbec soustředit.
Nejprve jsme žádali radu nejvyšších, aby byla odebrána moc všem, kteří ji zneužívají. Potom jsme pod vedením Otce likvidovali jejich zářiče a ostatní zbraně.
Ohnisko jejich vlivu bylo zaměřeno na mne a můj byt. Nazývali ho „Centrum
203“. Když byly zářiče vypnuty a eliminovány, bylo nutné odstranit následky
jejich vlivu. Bylo nutné ošetřovat i rány na stromech života. Potom bylo teprve možné zlikvidovat jejich další zbraně. Nakonec jsme eliminovali vliv jejich
formací i s kletbami a negativními programy. Byli eliminováni mágové, jejich
otroci i služebníci a mstitelé.
Když byl konec, rozhostilo se hluboké ticho. Když jsme čistili planety a hvězdy, viděli jsme, že z nitra naší planety vystupují upíři a vynášeli svůj znak
z nitra planety Země. Chtěli odejít jinam, možná do jiného vesmíru. Museli
jsme je eliminovat. V té chvíli se vše rozzářilo. Očišťovali jsme zneužité živly
a harmonizovali je v jejich mužském a ženském principu. Odprosili jsme je
a nechali je splynout s jejich čistou podstatou, tedy mateřskou bytostí. Průběžně
jsme likvidovali zdroje negativity a nenávisti. Likvidovali jsme zdroje připoutanosti i závislosti. Čistili jsme rány a eliminovali jedy v nich. Potom jsme čistili
a uzdravovali strom života strážce vesmíru, potom strom života celého vesmíru
a nakonec strom života jednotlivých planet, hvězd i s jejich obyvateli. Když bylo
vše hotovo, rozlila se nádherná duhová barva v celém vesmíru. Chaos mizel
a nastupoval opět řád.
Byla to zkouška agregorů, zda jsou hodni ujmout se svého úřadu strážců
a ochránců planet. Zda jsou ochotni chránit i svého strážce vesmíru.
Nejprve byli sami napadáni a měli plno práce s eliminací individuálních
útoků. Když útoky vrcholily, šlo o to, aby si uvědomili, že strážce vesmíru je
nejvíce ohrožen. Viděli mne, jak čelím útoku a podle toho, kolik mám sil, se
měním. Když mi sil ubývalo – zprůsvitněla jsem. Když jsem byla posílena
259
– zvýraznila jsem se. Tehdy si agregoři uvědomili, že bez strážce vesmíru by byli
smeteni i oni. Ale hlavní bylo, že ještě dříve, než si uvědomili naši vzájemnou
podstatu, byli ochotni chránit strážce vesmíru vlastním tělem a obětovat svůj
život za něho. Tehdy ho obstoupilo všech dvanáct agregorů, spojili své ruce ve
výši svých ramen a utvořili těsný kruh, který strážce vesmíru chránil. Atakům
temných sil čelili vlastním tělem. Kroužili okolo něho v rychlém tempu, které
je vedlo do minulosti.
Karma vzpoury agregorů byla vyrovnána. Jejich láska byla vzkříšena.
Zachránili celý vesmír i se strážcem vesmíru.
Tehdy temnota ustoupila a byla eliminována. Nad nimi se klenula jemná
duhová záře, která je všechny zalila a spojila. Najednou se objevil ohromný
gong a jeden úder ohlásil, že éra vlády mágů skončila. Zvuk gongu se šířil všemi směry, rozechvěl celý vesmír a postupně eliminoval zlo, které se ještě někde
v podobě temného prachu zachvívalo.
Paní L. silně cítila radiaci. Zahlédla temnou planetu, ale byla to energie zneužitého ženského principu pro magické účely. Zahlédla úlomek mrtvé
planety, která se kdysi srazila s planetou Faethónem a zničila ji. Stalo se tak
vinou mágů.
Stejně probíhaly magické manipulace na planetě Marsu. Je to připomínka i varování.
Následuje eliminace temné čtyřduše, která byla sjednocena ve zlu. Z planety
Země byla sejmuta železná konstrukce v podobě poledníků a rovnoběžek. Drápy
medvěda představují sílu a dravou zákeřnost magie. Bylo to eliminováno. Když
jsme odprošovali a očišťovali živly, viděla, že z nich vystupuje mnoho mrtvých
bytostí. To byl živel vody. U ohně se zjevují muži ve zbroji. Asi Vikingové. Živel
země – mnoho kleteb, vystupují temné bytosti se šedivým kruhovým štítem a na
něm je namalovaný černý netopýr. Vzduch bylo nutné očistit od špíny hmotné
i duchovní. Na stromech života vesmíru i planet bylo mnoho ran. U mne uviděla
paní L. duhové vyzařování aury.
Vize pana T. R. Před vyprošováním vnímal souvislost se zářičem číslo 203.
Zářič byl zneškodněn a odnesen. Temná bytost chtěla zvonit na poplach, ale
nezdařilo se. Když byly vedeny prosby za osvobození bytostí, viděl je nastupovat
z betonového mola na loď. Pluly vlevo, ale on byl pod vlivem a podlehl klamu,
že plují na opačnou stranu. Lidé na molu bránili těm, kteří chtěli nastupovat do
loďky, tak silně, že se jim utrhly ruce, za které je drželi. Pokud zůstali na loďce
a odpluli, ruce se jim opět vrátily. Všechny bytosti v loďkách ze sebe začaly
shazovat šperky a prsteny, prostě vše, co u sebe měly.
Když jsme končili s prosbami, snažil se mi někdo podstrčit opasek s pistolí.
Chtěl v ostatních vyvolat pocit, že tento boj byl vyvolán mou vinou. Tak bylo
panu T. názorně ukázáno, jak je těžký návrat na cestu pravdy, že se lidé musejí
vzdát všech magických atributů moci a předstoupit čistí a nazí, aby naznačili,
že nic neskrývají a nejsou k ničemu připoutaní. Je to tak bolestivé, jako by mu
260
někdo trhal údy. Bolest je daní za připoutanost. Žádné podvody se nepřipouštějí. Vše je včas odhaleno.
Když byly prosby skončeny, cítil pan T., že je třeba vést prosby za strážce
vesmíru. Uviděl, jak si strážce vesmíru stoupl na kopec a začala ho omývat
od nohou nahoru zvláštní průhledná plazma. V této chvíli bylo třeba strážce
vesmíru chránit. To pochopili agregoři a obstoupili strážce vesmíru a chránili
ho. Temné bytosti, které přicházely z údolí, k němu již nemohly. Najednou se
nad agregory a strážcem vesmíru rozsvítil sloup jasného světla a rozlil se do
šíře jejich ramen a zalil všechny, kdo ho chránili. Pod vlivem láskyplného světla
temné bytosti mizely. Agregoři se pustili a začali okolo strážce vesmíru tančit.
On jim tleskal a jásal nad jejich úspěchem.
Kopec představuje překážky a zkoušky, které museli agregoři se strážcem vesmíru překonat. Byla to závěrečná zkouška agregorů, kdy měli prokázat svou odvahu a lásku.
Vize paní R. Na počátku viděla Sarumana, jak stojí a ruce má položeny na
palantéru. Zjevilo se bleděmodré nebe s bílými mráčky, které dostalo podobu
knihy paní H. Há. Zlatě zářil nápis „Čas se naplnil“. Pak se mluvilo o kletbě
složené z těl mágů. Potom uviděla tmavou planinu a na ní šiky mágů. Vpředu
byli sešikovaní do trojúhelníku a na jeho hrotu svítil zářič. Ostatní mágové byli
sešikovaní do útvarů podobných kruhům v obilí. Velké světlé ruce zářič pozdvihly. Měl podobu zlatého stojánku. Na jeho vrcholu byla připevněna ramena,
která se točila proti směru hodinových ručiček. Na konci každého ramena byla
zlatá mistička. To bylo znamení, že se setkáváme se zlem, se kterým jsme se
v dávných časech utkali a opakovaně střetávali. Nyní se v jednom bodě setkala
minulost se současností. Zářič byl donesen před radu nejvyšších a vložen pod
poklop. Vedli jsme prosby dál a zářič se pod poklopem zkroutil a roztavil. Dál
jsme pracovali na zdroji nenávisti a nesnášenlivosti, který vyvěral uprostřed
šiků mágů. Je měl posílit a nás oslabit. Zdroj vypadal jako černá díra, ze které
vedla černá chapadla ohromného pavouka. Během proseb se chapadla začala
rolovat do středu, ale černý kráter, ve kterém hnízdil, nezmizel. Proběhl jím
oheň i voda, ale byl tam pořád. Vypadal jako rána v zemi. Pokračovali jsme ve
vedení proseb a roztavený zářič pod poklopem začal mizet.
Paní R. se opět ocitla na tmavé planině u černého kráteru. Nad ním se
objevil veliký vak, zvedl se vítr a z kráteru začaly létat různé předměty. V té
rychlosti poznala jen vidličku a budík. Vak se postupně měnil v balon, ten se
napínal a prasknul. Než se však věci stačily rozptýlit, bylo okamžitě vše opouzdřeno a unášeno pryč. Tyto věci vložili členové skupin ve své nevědomosti do
Hory osudu k eliminaci, ale nemohly se zde eliminovat, protože zde nebyly
stvořeny.
V té době jsem vedla prosby, aby kletby, které se uvolnily a hnaly se po
tmavé obloze, byly eliminovány. Paní R. viděla na obloze menší vaky, které
zachytávaly to, co se uvolnilo. Po planině pobíhalo několik tmavých bytostí.
261
Když bylo z kráteru vše odsáto, začala se z jeho dna zvedat zemina a zaplnila
kráter. Již nebylo poznat, kde byl. Potom přišel muž ke značce, která měla
červenobíle pruhovanou tyč, vyndal ji ze země a rozlomil. Značku též. Vše
strčil do vaku, který byl odnesen pryč. Stále ještě byla tmavá noc. Shora svítilo
světlo a foukal silný vítr.
Paní L. uviděla velký úpis ve tvaru koberce. Paní R. ho viděla stočený před
radou nejvyšších. Po stranách stáli mágové. Během vedení proseb se na ně
začalo vylévat světlo a oni ustupovali a odcházeli pryč. Nesnesli jeho láskyplné
vyzařování. Vyprošovali jsme úpis za ně a ten se zmenšoval. Otec ho vzal do
ruky, postavil si ho na dlaň. Úpis se rozpadl a sesypal se mu do dlaně. Nakonec
z prachu zbyl jen jeden miniaturní kamínek, který zčernal a byl uložen do vaku.
Když jsme vedli prosby dál, kamínek se roztavil a stekl po třech schodech dolů
a byl zachycen do kbelíčku, který stál původně uprostřed kulatého stolu. Okolo
něho zasedaly světlé bytosti. Kbelíček se během vedení proseb zmenšoval, až
zmizel úplně.
Potom jsme vedli prosby za živly. Paní R. je viděla, jak stojí vždy mužský
a ženský princip vedle sebe. Po Otcově pravici stáli zástupci živlu vody a vzduchu. Po jeho levici zástupci živlu země a ohně. Když jsme odprošovali živel
vzduchu, byla okolo nich šedá, vlnící se mlhovina, která se postupně zklidňovala
a čistila. Splynula s mužským a ženským principem vzduchu a nabyla stříbřité
barvy. Totéž se dělo se zástupci vody. Měli příjemně modrou barvu. Největší
vlnění bylo u zástupců ohně. Měli ostře žlutočervenou barvu. Po zklidnění zářili
něžně oranžovou barvou. Mužský a ženský princip živlu země nebyly vůbec
vidět. Byla tam jen špinavě hnědá skvrna. Skvrna postupně mizela a objevili se
muž a žena. Žena si prohlížela své paže, které měnily barvu z tmavě hnědé do
světlejšího odstínu. I šaty měla původně temně zelené. Když jsme však dokončili
prosby, měla žena tělo čisté a její šaty byly z měňavého taftu. Byla šťastná, zvedla ruce nad hlavu a radostí se točila. Její šaty házely odstíny hnědé a zelené.
Vlasy měla tmavě hnědé, delší. Muž svými rysy připomínal ptáka. Místo vlasů
měl zelené listy. Měl na sobě pláštěnku ze stejných listů.
Pak paní R. viděla, že ženský princip všech živlů je stejný. Měly i stejný
účes a střih šatů. Jen barvou se lišily. Byly bez ozdob, ale stejně jim to slušelo. Ženský princip země byl tedy hnědovlasý a měl hnědozelené šaty. Ženský
princip ohně byl rezavý a měl žlutooranžové měňavé šaty. Voda byla černovlasá
a šaty byly modrofialové. Vzduch byla blondýnka se stříbřitými šaty. Muži byli
stejně zbarvení, šaty měli stejné barvy, ale jejich šat byl bohatší a složitější. Tak,
jak to odpovídá přírodním zákonům naší planety.
Byly vedeny prosby za strážce vesmíru. Paní R. ho viděla, jak klidně stojí.
Je důstojný, zářivě bílý, v dlouhé říze. Vznesly se nad něho dvě temné bytosti
a držely mezi sebou obrovskou naleštěnou vikingskou přilbu. Chtěli mu ji vložit
na hlavu. Byly však zastaveny a předvedeny před radu nejvyšších. Bytosti se
zmenšily a každá byla odvedena na jinou stranu. Přilbice ztratila svou velikost
262
i lesk a ležela malá, šedivá a zašlá na zemi. Byla již bezvýznamná a bez síly.
Zmizela. Proti strážci vesmíru byl vyslán zvláštní aparát, který se vzdáleně
podobal dalekohledu, a z něho pršely na strážce vesmíru střely. Nešlo to zastavit. Přišla bytost, která zalomila šípy ve všech třech otvorech, takže se vzpříčily
a uzavřely všechny tři otvory. Aparát byl opouzdřen a odnesen k eliminaci.
Strážce vesmíru celý čas stál klidně a odhodlaně i důstojně čelil všem útokům.
Poznání: Sedm úderů do vesmírného gongu znamená, že éra magie byla
ukončena na všech sedmi planetách v celém vesmíru. V 11.00 hodin byla
ukončena první etapa očisty. V 18.00 hodin byla ukončena druhá etapa
očisty.
Třináct úderů do vesmírného gongu znamená, že i třetí etapa očisty je
u konce. Mágové jsou poraženi. Agregoři složili závěrečné zkoušky. Byla
zahájena slavnost míru.
Planeta Země se stává kandidátem na čestný titul Hvězda míru.
I zbývající planety, které zvítězily nad magií, se budou o tento titul ucházet.
Poznání o mateřských bytostech: Jejich duchovní úroveň je různá. Záleží na
tom, do jaké úrovně světlých sfér se dopracovaly. Pokud vyslaná bytost náleží
mateřské bytosti zakotvené v božských úrovních světlých sfér, nemůže být tato
mateřská bytost eliminována. Její součásti v nižších sférách, pokud nerespektují
zákony lásky, eliminovány být mohou.
Pokud mateřská bytost nedosáhla božských úrovní a poklesla ve svých vibracích a není v ní láska, stává se duchovně mrtvou a podléhá eliminaci.
Drahokam „Hope“, „Naděje“, který byl věnován Marii Antoinettě, nesl
v sobě kletbu. Přinesl záhubu všem, kdo s ním přišli do styku. Tuto kletbu je třeba sejmout s pomocí Boží z tohoto drahokamu a všech bytostí. Potom ze všech
prokletých drahokamů a věcí, ale i bytostí. Tak, jak moudrost Boží dovolí.
Přednášky
Dne 25. 1. 2005 stála paní R. s paní D. v Tovární ulici v Dubí u polorozbořeného domu, za kterým bylo rumiště. Držela v ruce přednášky. Paní D. jí
velmi neurvalým způsobem ukazovala, že je má vyhodit na rumiště. Prý se na to
má vykašlat. Mávla rukou a šla pryč. Ve skutečnosti užila horší výraz. Paní R.
si řekla, že není dobré s nimi tak zacházet, ale přesto je na rumiště pohodila.
V tu chvíli mezi nimi nebyl žádný rozdíl. Učinila totéž, co paní D. Potom si
uvědomila, že to byla chyba, a šla přednášky sebrat. Když se vrátila, našla již
jen jejich část. Rozhlédla se a uviděla sedět u stolu bělocha s cizincem. Měli
před sebou zbytek přednášek a běloch se je snažil přečíst. Beze slova k nim
přišla, vzala si je a odešla.
263
Obě se ocitly v krizi. To naznačuje ruina domu, který představuje jejich
nitro. Demonstrují ty bytosti, které se dopustily mnoha karmických chyb
a jsou zklamané, když nejde vše hned podle jejich představ. V tu chvíli
odsuzují vše, i to, co jim může nejvíce pomoci. Je to akt msty vůči učení,
které nenaplnilo jejich očekávání. Totiž že automaticky, bez práce na sobě
samých, vyřeší jejich problémy. Tak tomu byly zvyklé na základě magických
manipulací, které zdánlivě plnily ihned jejich touhy a přání, ale zapomínaly, že za to později draze zaplatí. Paní D. se zatvrdila, ale paní R. si
později chybu uvědomila. Když uviděla, že se jich zmocnili „méněcenní
lidé“, dopustila se další chyby. Zapomněla na svůj úkol duchovního učitele
a přednášky si vzala, místo aby je požádala o navrácení toho, čím pohrdla,
a pokusila se jim vysvětlit vše, co bylo třeba, čemu oni zatím neporozuměli.
Tak se někdy stává, že se pravý poklad nalezne i na smetišti. Záleží na
tom, zda ten poklad včas poznáte. Je zde demonstrována častá chyba lidí,
kteří si cení jen toho, za co draze zaplatí a co si každý nemůže dovolit.
Pokud něco snadno získají, myslí si, že to nemá žádnou cenu, a hledají svůj
poklad jinde. Většinou ho už nenaleznou, protože nepochopili jeho cenu.
Bylo ukázáno, jak těžký je návrat na cestu, kterou jste jednou opustili.
Obřízka
Dne 25. 1. 2005 vidí paní R. ve své vizi stát ženu v domě u okna. Vidí, že
chystá chlebíčky se šunkou a jiné pohoštění pro své milé. Paní R. stojí přímo
za ní. Žena je běloška, upravená, má bílou blůzu a modrou sukni. Venku před
domem pobíhají vojáci v „maskáčích“. Jsou to vyznavači islámu a provádějí
obřízku na mužích i ženách. Jak se blížili k domu, dostala žena strach a začala
připravené jídlo honem uklízet do ledničky, aby nebylo vidět, že je na chlebíčcích vepřová šunka. V kuchyni již stáli dva mladí vojáci. Ženy si jich nevšímaly
a bavily se o tom, že za pár dní je také čeká obřízka. Vojáci byli v pohodě
a odešli z domu ven. Žena s paní R. viděly oknem, jak jednoho z vojáků chytili,
svázali mu ruce a chtěli ho obřezat. Muž se bránil a snažil se odplazit pryč.
To už žena v domě šílela hrůzou a paní R. sdílela její pocity. Potom vtrhnul do
domu jiný voják. V náruči držel asi čtyřletou blonďatou holčičku, která patřila
k ženě, a chtěl ji odvléci, aby i na ní mohla být provedena obřízka. Žena křičela,
že jsou obě křesťanky, že jsou zde na návštěvě, ať je obě nechají být, ale nebylo
to nic platné. Akt násilí byl dovršen. Obě ztratily vědomí a paní R. měla v tu
chvíli před očima tmu.
Když se vzbudila, uvědomila si, že se žena podobala paní H. R., která však
byla mladá a štíhlá. Při rozhovoru se mnou pochopila, že holčička, kterou držel
voják, jsem byla já. Obě jsme tenkrát zahynuly. Potom se paní R. viděla, že je
264
drží za ruce a vede je tunelem za světlem Otcovy lásky. Byla jejich andělem
strážným.
Jde o jeden z minulých životů paralelních bytostí. Agresivita vyznavačů
„svaté války“ vrcholila. Obřízka nepředstavuje jen náboženský obřad, ale
symbolizuje násilí na prostých lidech. Jde o porobu zejména ženského principu, protože obřízka muže se nedá srovnat se zmrzačením žen při tomto
aktu. Zatímco u mužů je hygienickou nutností a banálním zákrokem, u žen
je nebezpečným, život ohrožujícím zmrzačením na celý život.
Cesta duchovně mrtvých
Paní L. má ve vizi dne 27. 1. 2005 doprovodit pana J. G. ze Slovenska na
pohřeb jeho otce. Chtěla mu koupit květiny, ale všude je prodávaly cizinky,
které je měly ovadlé a shnilé. Nekoupila tedy nic. Byl tam tmavý pohřební vůz,
do kterého byli zapřaženi čtyři černí oři. Pan J. vozku stáhnul z kozlíku, vzal
si bič a ujal se řízení a odjel s otcem pryč. Paní L. šla pěšky za ním. Musela
projet nemocnicí, ale pana J. nenašla. Vyšla ven a všude byl led a sníh. Dostala
se k plotu. Dál nesměla. Za plotem byl muž a vedle něho stála gappa. Sahala
mu asi k pasu. Byl to jeho syn a on ho živil žiletkami v podobě kleteb. Vrátila
se zpět, protože jim již nemohla pomoci.
Pan J. demonstruje všechny bytosti, které nastoupily cestu duchovně
mrtvých a jsou ohroženy. Tato vize se netýká jen jeho, ale je varováním
pro všechny. Paní L. představuje anděla strážného, který musí respektovat
svobodnou vůli svého svěřence. Protože stáhnul svou mateřskou bytost do
hmoty, způsobil její duchovní smrt. Otec, kterého veze v pohřebním voze,
je již duchovně mrtvý. Musí se sám ujmout řízení. Stává se pro změnu on
mateřskou bytostí, která netrpělivě jede cestou duchovně mrtvých. Paní L.
doufá, že pochopí a bude se „léčit“ v nemocnici, ale on příliš pospíchal.
Vyjde ven a vidí, že je v jeho zmrzlém království. Nedostatek lásky, soucitu, pocit nadřazenosti, to vše vždy přivádí ty, kteří v sobě nemají lásku, do
zmrzlého království. Proto všechny prodavačky květin na pohřeb jeho otce
byly cizinky. Měly jen shnilé květy lásky. To byly ty bytosti, kterými pohrdal
a manipuloval. Kdyby měl jen s jedinou z nich soucit a snažil se je pochopit,
měl by od ní živý a zdravý květ lásky. Když překročí všechny meze tak, jak
se stalo ve vizi, bude po smrti (tedy za plotem) na místě, kde se stane mateřskou bytostí pro ty, kterých se bál, kterými pohrdal. Pokud je bude proklínat
tak, jak se dělo ve vizi, propadne do zahrady duchovně mrtvých.
Tato vize náleží všem, jejichž ego je ještě velmi silné, spoutané svým chtěním
po hmotných statcích. Pan J. zřejmě vedl prosby a souhlasil, aby v této varovné
vizi demonstroval ty, kteří již tančí tanec smrti.
Gappa, tedy jeho syn, je pan T. R. V tomto životě se oba velmi nenávidě265
li. Pan J. v něm viděl zrůdu, protože se narodil s poškozeným tělem i intelektem. Pan T. ho nenáviděl proto, že ho jeho otec neustále týral a proklínal.
Tyto karmy je třeba vyprosit.
Nejvyšší klenot
Den před zasedáním skupiny dne 27. 1. 2005 mi volal pan P. Bu., že objevil
zajímavý článek o drahokamu Hope, který v sobě nesl prokletí. Překvapilo
mne, že si nepamatoval, že jsme ho již před delším časem se skupinou vyprošovali. Jak se později ukázalo, některým členům splýval tento drahokam
s náhrdelníkem, který byl příčinou aféry okolo Marie Antoinetty a kardinála
Rohana.
Podle pověsti byl tento klenot ukraden v Indii, kde byl zasazen do třetího
oka sochy bohyně. Věřilo se, že v sobě nese kletbu pro všechny zloděje a budoucí
majitele tohoto klenotu. Klenot, který byl nazván „Hope“, tedy „Naděje“, skutečně nic dobrého nepřinesl. Marii Antoinettu s Ludvíkem přivedl na popraviště
a Francii přinesl revoluci, která se utopila v krvi. Pro nás z toho vyplynulo, že
musíme vést prosby tak, aby byly všechny kletby vyrušeny a eliminovány. Nešlo
to najednou, ale museli jsme dodržet tyto dílčí fáze:
a) Sejmout kletby z démantu „Hope“. Eliminovat kletby, které padly během
revoluce ve Francii. Dočistit všechny karmické vztahy v této revoluční
etapě.
b) Sejmout kletby ze všech démantů, tedy i z českých korunovačních.
c) Snímat kletby ze všeho, věcí i lidí na naší planetě Zemi.
d) Snímat kletby z celého vesmíru, jeho planet, hvězd i obyvatel.
e) Snímání všech kleteb, které jsme kdy vyslovili. Sejmout sběrné kletby, čáry
a msty, potom sběrné karmy.
Pak požádala slečna E. Š. o kontrolu, zda eliminovala všechny své magické
klece, zda je již karma mezi ní a její sestrou vyrovnána. Bylo potřeba, aby eliminovala otisky, a pak se nám zjevila příčina jejich sváru. Na hlavě její sestry
byl jedovatý štír, který byl symbolem kruté nenávisti. Štír se musel eliminovat.
Toho na sebe střídavě v jednotlivých případech vrhaly. Příčinou sváru bylo
bohatství, které představoval ohromný třpytivý kámen. Nejprve si ho rozdělily
na dvě stejné poloviny a obě měly dost. Spokojenost nevydržela dlouho. Každá
chtěla obě poloviny tohoto bohatství a moci z něho vyplývající.
Prosili jsme, aby byli duchovně předvoláni všichni, kteří mají pomoci eliminovat symbol bohatství. Když se tak stalo, ocitli jsme se v nitru obou sester.
Byla to temná jeskyně s trůnem. Pokračovali jsme v prosbách a vzdávali se moci
magie i jejích darů, když se zřítila část stropu jeskyně a proniklo sem světlo.
Trůn zmizel. Potom jsme uviděli vodní plochu moře a její dno vystlané drobnými
kamínky. Mezi nimi zářil klenot nádhernou modrou barvou. I zde byl příčinou
266
neštěstí a nesvorností, které přivedly Rusalku s ostatními obyvateli vodní říše
do neštěstí. Nyní, když bylo vše vyprošeno, se zde očišťoval.
Když jsme se čistili, pocítila paní D., že drží v rukou krystal. Domnívala se,
že je to tento klenot, ale já jsem jí odpověděla, že ne, protože nikdo nemá na
to, aby se tohoto klenotu dotkl. Paní D. ho tedy odevzdala Otci. Já jsem viděla,
že drží v ruce obyčejný kámen. Paní E. v něm viděla zkamenělého pavouka.
Doma jsem o této situaci přemýšlela a zjistila jsem, že nikdo ze smrtelných
nemá šanci nejvyšší klenot ukrást, ale olympští bohové ano. Vzhledem k tomu,
že je paní D. miniaturní součástí reinkarnovaného Apollóna, mohlo se jí to na
žádost mágů podařit. Ovšem v okamžiku, kdy se ho dotkla, změnil se v obyčejný krystal a potom v kámen, který jsme zahlédli v jejích rukou. Mágové velice
usilovali o to, aby byla narušena rovnováha v celém vesmíru. Proto Apollóna
o tuto službu požádali. Jen tak mohli s lidmi manipulovat a porušovat vesmírné
i přírodní zákony. Pokud byly oba nejvyšší klenoty v rovnováze, eliminovaly
veškerou energii, která narušovala vesmírné zákony. To nám bylo nakonec
ukázáno.
Když byl nejvyšší klenot ženského principu očištěn, byl pozdvižen do světlých
sfér a stoupal na své místo vedle nejvyššího klenotu mužského principu, aby
se spojily v duál nejvyššího klenotu. Jak klenot stoupal vzhůru, průsvitněl, byl
zářivě bílý a vrhal duhové odlesky. Když dosáhl úrovně, kde zářila jeho druhá
polovina, propojilo se jejich vyzařování, zharmonizovalo se a spojily se v duál.
Byla nám ukázána jejich práce či funkce. Když špinavá energie dosáhla
určité síly a nekontrolovatelně se šířila, protože ji lidstvo nezvládalo, oddělil
se jeden z klenotů a začal do sebe tuto špinavou energii vstřebávat. Postupně
se zakaloval jako mléčný opál. Přiletěl ohnivý drak. Je symbolem či božstvem
a je svatým ohněm lásky. Tato láska vše očistila a špínu eliminovala. Když bylo
třeba větší síly pro očistu, spojily se oba nejvyšší klenoty v duál a eliminovaly
vše, co k eliminaci podle moudrosti Boží a rady nejvyšších náleží. Očistili je
dva ohniví draci. Jeden přinášel svatý oheň lásky a druhý oheň života věčného.
Záleží na tom, jaké energie je pro očistu třeba. Někdy přinášejí oba draci svatý
oheň lásky, jindy oheň života věčného. Draci přilétají z Nejvyššího principu lásky a stvoření. Někdy povolají i Slunce spravedlnosti. Návrat nejvyššího klenotu
ženského principu přinesl opět rovnováhu a harmonii. Tím ukončil nadvládu
mužského principu a ukončil vládu mágů.
Slečna V. J. se hlásila, že cítí na krku škrtidlo a nemůže se ho zbavit.
Nejprve to vypadalo jako obyčejný pásek, ale v pozadí se mi promítl amulet
moci, který dotyčný mág namířil proti ní. Paní E. zjistila, že jde o ohlávku
s různými knoflíky na ovládání. Já jsem vnímala hlavně obojek s tastry, pod
nimiž byly dva tenké kabely. Jeden vedl k srdci a druhý ke krku. Vše bylo podminováno. V srdci bylo zakotveno miniaturní temné srdce. Vše bylo zakotveno
ve stromě života její matky. Na tohle jsme sami nestačili. Prosili jsme o ochranu
a vedení a požádali o pomoc vesmírnou jednotu lásky a Stvořitele světlých sfér.
267
Přišli specialisté, kteří miny zneškodnili a odjistili, vše rozebrali a odnesli do
míst, kde to bylo dokonale eliminováno. Vesmírná jednota lásky zatím pracovala na srdci a vyňala z něho temné srdce a zakotvení ze stromu života matky.
Teprve nyní mohlo být vše eliminováno, rány vyčištěny, zbaveny jedu a zhojeny
milostí Boží. Před slečnou V. se objevil černý kufr, který se otevřel, a z něho se
vylila záře milosti Boží. Její karmy s matkou v magii byly vyrovnány. Paní E.
zjistila, že paní H. Há. má ještě magické ochrany. Všechny orgány měla jakoby
z kovu. Byly to stejné ochrany, jaké měl pan J. za éry Rasputina. Paní H. se
nechala ve svých prosbách vést a ochrany byly rychle eliminovány.
I paní R. pocítila na svých ramenech tíhu náročné karmy, která ještě nebyla
úplně zralá. Jednalo se o život, kdy byla zpupná a bohatá, kdy opovrhovala
lidmi nižšího postavení. Své služebníky týrala a „ždímala“ ze všech jen peníze,
nic jiného nedokázala ocenit, protože se domnívala, že jen peníze jí mohou
přinést tu pravou moc. Usilovala o metu nejvyšší, tedy o trůn. V tomto souboji
se střetla se mnou a nechala mne zavraždit, aby se místo na trůnu konečně
uprázdnilo. Dlouho se ze svého panování netěšila, protože můj syn vyvolal
vzpouru, ujal se vlády a samozvaného krále uvěznil a posléze také podrobil
soudu a usmrtil. Dělník, se kterým se paní R. nemohla v tomto životě nedávno
domluvit, byl vrah, kterého si najala. Nenáviděl ji, protože mu neproplatila
celou odměnu tak, jak mu slíbila. Když to pochopila a vyprosila, ulevilo se jí.
Karma byla vyrovnána.
Během vedení proseb jsem již nedávala pokyny, kdo má vést prosby a kdo
jen podporovat druhé láskou, protože se domnívám, že již všichni chápou, že to,
co se týká jednoho z nás, se týká všech. Jen někdo má však tu čest nést kůži na
trh a představovat toho, kdo je nejvíce zatížen svými omyly a chybami.
Poznání: Někteří mágové, když ztrácejí moc nad svými otroky, si je důkladněji zajistí. Pokud jsou neposlušní, nasadí jim ohlávky, které mohou podminovat či jinak jistit, a zakotví je ve vlastním stromě života. Tak mají všechny
potřebné informace o svém vzbouřenci ihned. Neuvědomují si, že se současně
stávají závislými na svém otrokovi. Stali se spolu s ním vlastním otrokem.
Vyprošení bylo uvedeno při popisu osvobození slečny V.
Zrození
Ve vizi dne 2. 2. 2005 stoupá paní H. He. po schodišti v krásném vzdušném
domě. Na schodech potká ženu, která se jí mile ptá, kam jde. Paní H. odpoví,
že se chce podívat z okna, protože vyhlídka je zde určitě nádherná. Přistoupí
tedy obě k oknu a ona se rozhlíží. Její očekávání se splnilo. Vidí zelené louky,
zdravé lesy, čisté potůčky a řeky. Všude kvetou a voní nádherné květiny. Trochu
se jí z toho všeho zamotala hlava. Svěří se ženě a ta jí s úsměvem odpoví, že
si zvykne.
268
Vtom se paní H. podívá dolů a vidí, že se tam připravuje žena k porodu.
Rychle se rozloučí, protože ví, že musí jít dolů pomoci. Když konečně přiklekne
k rodící ženě, vidí, že miminko je již na světě. Je krásné a paní H. ho s něhou
bere do náruče.
Paní H. představuje ty bytosti, které na sobě poctivě pracují a stoupají
na cestě pravdy a lásky. Je již v chrámu učení lásky. Zde potkává ženu,
která je nejvyšším mistrem tohoto učení. Rozhled představuje pravé vědění
lásky. Chvíli trvá, než se bytosti na této cestě dokážou přizpůsobit jemným
vibracím lásky. Dole uvidí rodit matku Zemi dítě, které představuje lidstvo
nového věku. Toto lidstvo již bude žít podle vesmírných a přírodních zákonů pravé lásky. Paní H. spěchá pomoci, protože v tento čas bude třeba, aby
každá láskyplná bytost přiložila ruku k dílu.
Vystoupení
V mé vizi dne 3. 2. 2005 pracujeme na místě, kde je skoro tma. Bytostí,
které okolo sebe poznávám, není mnoho, ale tuším energii ostatních. Je jich
zde mnoho. Poznávám paní H. He. z Krnova, tatínka a někde tuším i sestru
s maminkou. Chystá se nějaká slavnost. Mám na ní též vystupovat. Připadám
si na to absolutně nepřipravená. Podívám se na sebe a přemýšlím, zda mohu jít
v těch šatech, které mám na sobě. Jsou to docela pěkné bleděmodré šaty s dlouhým rukávem. Mají princesový střih a jsou pošité stříbřitými korálky. Paní H. se
na mne podívá, a jako by mi četla myšlenky, prohlásí: „V tomhle nemůžeš jít.“
Uznám to, protože vidím, že jsou celé pošpiněné a potrhané, jelikož jsem v nich
pracovala. Ani boty nemám. Tatínek mi nabídne, že se mnou půjde vybrat
hudební nástroj a při té příležitosti se podíváme po nějakém oblečení.
Vydáme se na cestu a já se ptám, na co jsem hrála, protože si nic nepamatuji a mám strach, že mé vystoupení bude jeden velký trapas. Tatínek mi odpoví,
že jsem hrála na všechno možné. Vybereme tedy krásné cello a já, stále nejistá,
si pomyslím, že tatínek to určitě musí vědět lépe než já. Vracíme se zpět a já si
uvědomuji, že jsme zapomněli na šaty a boty. Jak se zdá, maminka však myslela na vše. Jsou usazené se sestrou v koutku místnosti a mají již skoro hotové
dvoje šaty. Záleží jen na tom, pro které se rozhodnu. Začínají mi je zkoušet.
Jsou to bílé tylové šaty s červeným podkladem a jsou zvláštně připojeny na má
chodidla, kde vytvářejí jakési boty z měkké bílé sádry, pokryté tylem. Maminka
se vše snaží sešít, ale já ji zarazím: „Počkej, v tom nemůžu chodit, natož tančit.“
Maminka tedy přestane šít. Sundám šaty i s obutím a uvidím své nejkrásnější
„koktejlky“, ve kterých jsem slavila velké úspěchy. Měly hladký černý živůtek
s výstřihem. Byl celý z černého transparentu a zdobený kyticí malých slunečnic.
K němu byla přišitá bohatá sukně ze žlutého žoržetu. Obleču se do nich, ale
najednou mi i tyto šaty připadají omšelé a nevhodné. Na boty jsem již ani nepo269
myslela. Pomyslela jsem si, že půjdu v něčem obyčejném, prostém, ale hlavně
čistém. Nic vhodného jsem však nenašla. Asi budu muset vystoupit na pódium
tak, jak jsem, a zahrát svou píseň lásky nahá a bosá. Jakmile jsem se rozhodla,
spadly ze mne všechny obavy. Byla jsem připravena. Tatínek a maminka se
mnou budou zpívat píseň lásky.
Maminka s tatínkem jsou tvoje mateřské bytosti mužského a ženského
principu. Sestra představuje všechny tvé paralelní bytosti. Paní H. ti nastavuje zrcadlo. Maminka se sestrou tě vychovávaly, protože ve vizi je vidět,
že šijí tvůj duchovní šat. Tatínek ti poskytoval rozhled a svobodu. Učil tě
odpovědnosti.
Vystoupení představuje hodnocení uplynulého života. Proto musíš předstoupit nahá a bosá. Nemá smysl cokoli skrývat. Jen nezralý duch cítí potřebu omlouvat své omyly a chyby. Máš za sebou mnoho životů. Vyjadřuje to
odpověď tatínka na tvůj dotaz. Obě tvé mateřské bytosti budou s tebou, až
nastane čas, zpívat tvou píseň lásky. Jen za jejich láskyplného doprovodu
se ukáže, zda zpíváš píseň lásky čistě.
Chrám magie
Paní J. G. ze Slovenska se ocitne ve velké poschoďové budově, která je plná
lidí. Je tam takový nával, že se těmi davy musí prodírat. Lidé postávají ve skupinkách a o čemsi debatují. Poznává i některé členy z našich skupin.
Vtom vejde skupina lidí, oblečených černě. V jejich čele je pan J. O. Je
suverénní a mluví o tom, že přišli někomu na pohřeb. Někteří členové našich
skupin si s ním podávají ruce a vítají ho. Pan J. G. ho srdečně zdraví, což je
jeho manželce divné, protože ho nikdy neměl rád. Pan T. R., jakmile ho uviděl,
se k němu otočil zády a hned zmizel v davu. Paní J. se mu chtěla vyhnout, ale
on přešel okolo ní bez povšimnutí. Byla ráda. Skupinky dál vzrušeně debatují a ona stojí s někým, koho nepoznává či nechce poznat. Přichází paní
J. P. a mluví o tom, jak se někteří stále ještě kamarádí s panem J. O.
Mnohapatrová budova je chrám magie. Jsou zde všichni, kteří se ještě
nedokázali vzdát magie. Je zde velký nával a to zdánlivě dodává mágům
velikou sílu. Jde však spíše o pýchu a setrvačnost myšlení a cítění. Černě
oblečení mágové jsou jejich vůdcové, kteří je ovládají. Věnují pozornost jen
tomu, kdo jim oddaně slouží. Pro paní J. má ještě velký význam pan J. O.,
stále věří v jeho moc a bojí se ho. Proto se mu chce vyhnout. Nepatří však
k oddaným, proto je přehlížena.
Vlastně sedí na dvou židlích. Je napůl v magii a bojí se té moci vzdát,
ale také by chtěla mít dary pravé lásky. Obojí však nemůže mít nikdo. Bylo
jí ukázáno, jak jsou na tom někteří členové skupin. Chodí sice poctivě na
sezení a snaží se pracovat, ale pouta s magií nerozvolní. Nechávají si otevře270
ná zadní vrátka, kdyby něco nevyšlo, aby se mohli vrátit. To se pochopitelně
nelíbí vůdcům magie.
Její manžel představuje ty bytosti, které magii oddaně slouží, pan T. představuje ty, které se k nim obrátily zády, ale ještě nestačily rozvolnit všechna
pouta. Řeší tedy tuto situaci útěkem. Tyto bytosti již vypovídají poslušnost,
ale občas jsou na základě setrvačnosti vtaženy do magických manipulací.
Sama stojí u skupiny, která nemá tvář, protože se ještě nerozhodla. Nepatří
vlastně nikam. K ní vzrušeně přistupuje paní J. Diví se a touží po starých
časech, kdy za sebe zdánlivě nenesla žádnou odpovědnost.
Konečně vyjde z budovy ven a je zděšená. Okolo ní probíhá apokalypsa.
Zem puká a tvoří se v ní trhliny, stromy se kácí, vše se otřásá. Lidé zmateně
pobíhají a ona též. Má strach, dívá se, zda neuvidí někoho známého, ale nikdo
tu není. Vidí vysoký strom opřený o stráň. Nad ní je travnatá rovinka. Leze za
nějakou paní po stromě vzhůru a ještě mnoho lidí chce za nimi. Jenže když
vylezli nahoru, ta rovinka se jim vzdálila a pod nimi byla propast. Na okraji
propasti se odehrávalo nějaké církevní představení a obřad. Paní, jež byla před
paní J., ještě s ostatními lidmi, kteří byli za ní, měla radost a účastnila se
obřadu. Paní J. se to nelíbilo, protože cítila silné otřesy, a marně na ně ostatní
upozorňovala. Najednou vnímala, že se na ně žene vlna tsunami, a křičí na
ostatní, že musejí jít všichni dolů.
Paní J. stále věří mágům. Vybíhá z jejich chrámu, ale její myšlení a cítění je ještě pod vlivem. Převládá strach ze msty mágů. Její svět se rozpadl.
Bojí se a hledá někoho, kdo by ji zachránil. Nikoho však nenachází. V této
zkoušce nese každý odpovědnost sám za sebe. Nejprve se dá správným směrem, jde za paní, která jí svým příkladem pomůže a na chvíli se stává jejím
duchovním vůdcem. Protože se však bojí zeptat na věci, kterým nerozumí,
a navíc si myslí, že jen ona zná správnou cestu, těsně před cílem ji opustí.
Obřad představuje přípravu všech, kteří na své cestě dorazili až před
jámu a odhalili závoj, který skrývá její tajemství. Tuto jámu na cestě pravdy
a lásky nelze překonat, pokud ve vás není dost lásky. Jámu nelze obejít, ta
se musí přeskočit. Nejprve se však do ní musí každý podívat. Je to třináctá
komnata i s trezory. Ten, kdo je zralý, ji přeskočí a ocitne se v náruči Boží.
Tedy u svého cíle. Ten, kdo není zralý, musí pokračovat v usilovné práci
na sobě samém. Ten, kdo se přeceňuje, skončí v jámě. Obřady představují
očistu a přípravu na zdolání jámy.
Paní J. nezvládla svůj strach a vrátila se zpět k magickým praktikám.
Symbolicky je ukázáno, že sestupuje dolů a svádí ostatní k témuž kroku.
Je na jejich svobodné vůli, zda ji poslechli, ale ona za ně přesto nese karmickou odpovědnost, protože ví, že schází z cesty, která je pro ni zatím
nepřijatelná.
Bloudí krajinou a zdáli slyší hovor lidí a opět je před chrámem magie.
Tentokrát vypadá jako planetárium. Paní J. vstoupí do budovy a nějaký pán
271
tam přednáší o planetě Marsu a zlobí se na marťany. Okolo stojí lidé v bleděmodrém oblečení. Najednou zahlédne velký oranžový korpus Marsu a křičí,
že tam chce jít.
Pán představuje mužský princip, který se zlobí, že se marťané nepodvolují jejich manipulacím tak, jak si představoval. Je to opět pan J. O. Musí se
uchýlit k intrikám a lžím. Lidé v bleděmodrých šatech jsou jeho oběti. Jsou
to pozemšťané. To o nich lhal a obětoval je svým manipulacím. Objevuje
se Mars, který zničil svou chtivostí pod vedením temných bytostí, démonů
a běsů. Jsou to jeho karmické dluhy, které musí splatit do posledního haléře.
Nejprve bude prožívat to, co způsobil, tak dlouho, dokud nepochopí. Až
pochopí, bude pracovat na tom, aby napravil, co pokazil. Bude začínat od
prvopočátku tolikrát, kolikrát je třeba, až pochopí pravou lásku, procítí ji
a bude pracovat na tom, aby zhojil rány, které zasadil. Až napraví křivdy,
kterých se dopustil. Až odpustí všem, které nenáviděl, tedy i sobě.
Paní J. se chce vrátit do doby, kdy byl Mars bez této karmické zátěže,
strašně se jí stýská. Mars se však musí očistit a nový život bude vznikat
pomaleji, než je ochotná čekat. Pokud se zbaví magických pout a vyprosí
si na Otci milost, aby mohla budovat nový život na Marsu, bude zahrnuta
mezi adepty, kteří se ucházejí o tuto čest, a bude muset složit zkoušky lásky,
které odhalí, zda je tím pravým kandidátem. Vše záleží jen na ní a na její
lásce i píli.
Paní J. je opět v chrámu mágů. Vypráví o tom, co se děje venku. Někteří již
budovu opustili, jiní jedí a popíjejí. Zjistí, že paní J. P. sedí s partou pana J. O.
a vůbec ji nevnímá. Hledá svého manžela a vidí, že tam sedí opilý. Je jí to
divné, protože ví, že nepije. Vyžene ho z budovy ven, ale on zdržuje a nechce se
mu. Konečně jsou venku. Krásně svítí slunce, všude je klid. Před nimi je pěkné
místečko, ale manželovi se stále nechce nikam jít. Sedá si na zem, plazí se a jí
připadá, že je trochu fyzicky zdeformovaný. Volá ho, že si musí pospíšit, než
přijde něco zlého, ale on se chce milovat. Paní J. je nepříjemné, že zdržuje, ale
nakonec se rozhodne a pospíchá rychle pryč.
Paní J. se zákonitě vrací do chrámu magie. Chce varovat ostatní, ale oni
na nic nedbají. Chtějí si ještě užít, než bude konec jejich světa. Paní J. P. se
vrací k panu J. O. a je spokojená, protože odpovědnost za její život vzal
na sebe opět pan J. O. Má koho vinit za své omyly a chyby. Demonstruje
zde všechny, kteří jsou pohodlní na sobě pracovat. Vždy své omyly a chyby
svádějí na jiné.
Druhá paní J. násilím zachraňuje svého manžela, který demonstruje ty,
kteří se nechtějí změnit a touží po klidu a obdivu druhých. Dělá mnoho pro
to, aby se jim zavděčil, ale nechápe, že není možné se zavděčit všem. Paní J.
se domnívá, že i násilím lze druhého zachránit, ale nakonec se přesvědčí, že
to není možné, a utíká z toho vztahu pryč. Představuje opět ty bytosti, které
se domnívají, že problémy ve vztazích lze vyřešit únikem před nimi.
272
V nějaké místnosti nachází svou dceru A. Vypráví jí, co zažila, a oznamuje
jí, že její otec zůstal tam, kde ho našla. Dcera ji kárá, že to udělala, a tak ho
odcházejí hledat. Přišly do míst, kde bylo plno domů. Byla tam škola a různé
cestičky. Chtějí přejít na jinou cestu, aby se dostaly do školy, ale ta je zavřená,
jsou prázdniny. Vedle je protialkoholická léčebna. Tou se dá projít na cestu, na
kterou se chtějí dostat. Vstoupí do budovy a najdou tam ve vrátnici starou paní,
které obě vysvětlují, co chtějí. Paní tam má vše, co potřebuje, aby měla přehled
o pacientech. Je tam i bezpečnostní systém, který spustí alarm, když je někdo
z pacientů v ohrožení života. Vypráví o pacientech, a vtom začne zvonit alarm.
Paní bere klíče, otevírá dveře a běží pomoci svému pacientovi. Současně je pustí
dovnitř, aby obě mohly jít dál. Pacienti jsou bledí, leží na postelích zkrvavení,
pokryti hnisem. Naříkají. Pohled na ně dcerou i matkou otřese. Chtěly rychle
utéci, ale paní jim přikáže, aby počkaly, než ošetří svého pacienta. Najednou
vidí, že jsou vlastně v domově důchodců. Napadlo je, že by měly navštívit svou
šestaosmdesátiletou tetu. Vidí ji, že sedí sklíčená v křesle. Jdou k ní a snaží se
ji utěšit a povzbudit.
Místnost, ve které nachází svou dceru, je její nitro. Dcera jí vyčítá,
že nechala svého manžela napospas jeho vášním, jeho však již nenajdou.
Hledají cestu, která by je přivedla na cestu pravdy a lásky. Hledají školu. Ale
tam jsou vyhlášeny prázdniny. Jako si ony daly čas a pracovaly jen tehdy,
když se jim to hodilo, tak musejí i ony nyní čekat. Zase obě demonstrují
ženský princip, který ve všem spoléhá na mužský princip a odtahuje se
od své zodpovědnosti. Jejich hledání školy je vlastně cesta, kterou hledají,
jenže ony to zatím nechápou. Velmi dobře to pochopila žena ve vrátnici.
Ukáže jim nejen trpící pacienty, ale ukáže jim i jejich vlastní nedostatek
soucitu ke starým lidem. Mnoho lidí zapomíná, že i oni budou jednou staří.
Jak svým příkladem vychovali své vlastní děti, tak se k nim ve stáří asi budou
chovat jejich vlastní děti.
Trpící na lůžkách jsou staří lidé, na které jejich rodinní příslušníci nemají čas. Vředy a rány jsou rány jejich nitra. Ty je ochromují a způsobují, že se
někdy zatvrdí a jejich láska, zejména je-li připoutaná, se změní v nenávist.
Pak velice brzy „umírají“. Stanou se duchovně mrtvými. Proto bylo nejprve
vidět protialkoholickou léčebnu. Zde byli ti, kteří byli opilí svou mocí a mysleli si, že nikoho nepotřebují. Pak se stali sami osamělými, aby pochopili,
že osamělost je smutná. Potom se léčebna změnila v domov důchodců,
kde prožívají závěr svého života ti, kteří zůstali sami. Je jen na vás, jak je
dokážete potěšit a posílit svou láskyplnou péčí. Závěr této vize nastavuje
zrcadlo nejen paní J. a její dceři A., ale vám všem.
Žena ve vrátnici je strážcem prahu. Tedy jeden z andělů smrti a zrození.
273
Osvobození
Na počátku našeho zasedání dne 3. 2. 2005 jsme si vysvětlovali některé
záležitosti, které potřebovaly objasnit. Z éry magie přežívá „štít lásky“. Tato
ochrana nám nenáleží, protože má původ v magických manipulacích. Když se
magicky zaštítíme před tím, čeho se bojíme, zaštítíme se i před tím, co potřebujeme. Například před láskyplnou posilou. Prostě před vším. Jedinou bezpečnou
ochranou je láska. Ta eliminuje vše zlé a posiluje nás i chrání.
V poslední době dostávají členové skupin hodně vizí. Některé jsou soukromé, některé jsou určeny všem. Každý vedoucí by měl požádat, aby mu je členové
skupiny napsali, aby je mohl vyhodnotit. Soukromé vize přeloží a předá tomu,
komu náležejí, aby si je dotyčný mohl sám vyprosit. Skupina se jimi nezabývá.
Pracují spolu jen ti, kteří ve vizi figurují. Vize, které jsou ponaučením pro celou
skupinu, se rozeberou s celou skupinou a členové pak na nich pracují s vedoucím skupiny přímo pod jeho vedením a průběžně vše kontrolují na základě kódů
pravdy, energetického průkazu a doplňujícími obrazy. Vedoucí musí rozhodnout, které obrazy skupinu vedou správným směrem a které jsou zavádějící.
Pokud někoho demonstrace určitých omylů a chyb zraňuje, znamená to,
že není zralý. Jeho ego je ještě příliš veliké a svádí ho na základě uražené pýchy z cesty. Může se stát, že jste otřeseni tím, co vám bylo zjeveno, ale měli
byste za to Otci děkovat, protože vám byla projevena důvěra, že tuto situaci
zvládnete. Hlavně pomůžete sobě i ostatním, když vše vyprosíte a magické
manipulace eliminujete. Špatné je i to, když z ješitnosti mlčíte, abyste neupadli v podezření, že jste nezralí. Jedině tehdy, když si vše otevřeně přiznáte
a jste ochotni pracovat na nápravě věcí, mohou vás ostatní podporovat svou
láskou, aby se karmy, které vás spojují, vyrovnaly. Pak teprve pocítíte úlevu,
kterou vám poskytne očista a odpuštění. Není v pořádku, když se radujete, že vy jste nebyli k demonstraci vybráni proto, že se vás tato záležitost
netýká. A dokonce si myslíte, že jste čistší. Vše, co se týká jednoho z vás,
se týká všech. Pravděpodobně jste nebyli vybráni k demonstraci proto, že
by to vaše ego neuneslo.
Potom jsme mluvili o strachu.
Strach znamená, že máte malou víru v milost Boží. Obyčejně ho pociťujete proto, že vy sami jste kdysi byli nesmiřitelní a nedovedete si představit,
že by vám Otec mohl vaše poklesky odpustit. Když pochopíte, že vše, čím
procházíte, je škola, měli byste umět odpouštět ostatním, a tedy i sobě.
Pokud si něco nedokážete odpustit, svědčí to o tvrdosti srdce, fanatismu
a veliké pýše. To ovšem neznamená, že se nebudete snažit své omyly a chyby
napravovat.
Duál nejvyššího klenotu je opět na svém místě a chrání harmonii
a rovnováhu v celém vesmíru. Očišťuje ho oheň Nejvyššího principu lásky
a stvoření i života věčného. Má podobu ohnivého draka. Zasahuje vždy,
274
když jsou narušeny vesmírné a přírodní zákony. Může přivolat i Slunce
spravedlnosti.
Potom jsme pracovali na karmě upírství a očišťovali od něho vše, co Otec
a rada nejvyšších dovolili.
Pan J. G. ze Slovenska nás požádal o pomoc, protože pracoval na své očistě,
ale nebyl schopen se očistit. Byli jsme dost zděšeni, protože údobí milosti rychlé
očisty bylo již skončeno a vize paní L. byla velmi varující.
Zde bylo nutné si vysvětlit, že zakotvení mateřské bytosti paralelních
bytostí je závislé na jejich vývojovém stupni. To znamená, že všichni nemají mateřskou bytost zakotvenou ve světle. Těm hrozí nebezpečí, pokud se
nedrží na cestě pravdy a lásky, že stáhnou do záhuby i svou mateřskou
bytost. V této vizi měl pan J. tu čest demonstrovat takovou bytost. Varování
patří všem.
Když jsme s ním pracovali na jeho očistě, viděli jsme tvrdé karmy jako
důsledky životů plných nenávisti. Byl uzavřen v krystalu ledové kletby, kdy proklel sám sebe. To vše bylo eliminováno. Prosila jsem Otce, aby zjevil i některý
z dobrých klíčových životů. Zjevil se nám život, kdy byl gladiátorem a vlastním
tělem nás chránil před lvy. Tehdy za nás položil život. Byli jsme dojati a děkovali jsme mu za lásku, se kterou se obětoval. Jeho poslední myšlenka byla:
„Kdybych byl césarem, nikdy bych to nepřipustil.“
V následném životě byl skutečně césarem Augustem. Jeho manželkou
byla Livie, která ho nakonec otrávila jedovatými fíky. Livie je jeho současná žena. Svůj slib však Augustus nedodržel. Nebylo to v té době, ani při
výchově, které se mu dostalo, možné. Nebyl ani dobrý, ani zlý. Poznal sílu
okolností, že i císař může být vlastním otrokem. Když neposlechne ty, kteří
mají v ruce skutečnou moc, je odstraněn. Tady jsou kořeny pýchy a připoutanosti k moci a bohatství. Kdo zotročuje, sám se stává otrokem své moci.
Další vize nás zavedla do života, kdy byl hrabětem Silem. Tehdy zemřel i se
svým koněm v křídové pyramidě, když v ní hledal poklad. Kopec se jmenuje
Silbury Hill. Prý v sobě skrývá zlatého koně. Viděli jsme, jak z této pyramidy
stoupá průsvitný kůň a na něm stejně průsvitný jezdec. Když umíral, proklel
sám sebe a ocitl se v ledovém krystalu kletby. Tato křídová hora je před vstupem
do jiné dimenze. Tam skončila i paní E. P.
Je to její past na muže, které jako bývalá amazonka nenáviděla. Tato
hora brání všem, kdo jsou připoutaní k moci a bohatství, vstoupit do zahrady zaslíbené. Je třeba vyprosit toto prokletí, ale nejprve je třeba se osvobodit
od chtivosti po bohatství a připoutanosti k moci. Dát svobodu všem otrokům a zbavit se otroctví.
V závěru našeho zasedání se nám zjevil strom života strážce vesmíru. Když
jsem zahlédla jeho osekaný kmen, tlouklo mi srdce až v krku. Cítila jsem, že
agregoři spolu se svatými dětmi mají skutečně můj život ve svých rukou.
Obdrželi jsme vzácný dar. Každý dostal toulec s jednadvaceti šípy, které
275
však nebyly skutečnými šípy, ale čirou láskyplnou energií. Poučila jsem je, že
jde o vzácný dar Otce. Každý si měl ponechat jeden šíp a zbývajících dvacet
rozdělit mezi ostatní svaté děti. V případě nouze tyto šípy přivolají toho, jehož
šíp vystřelí. Poděkovali jsme.
Vzápětí jsme byli podrobeni zkoušce. Všichni uviděli zmasakrovaný strom
života strážce vesmíru. Bylo mi stále hůř, ale mlčela jsem. Svatým dětem bylo
řečeno, že strom života strážce vesmíru vzkřísí jedině tehdy, když obětují všechny své šípy. Všechny své šípy bez zaváhání obětovaly. Mužský princip svatých
dětí vystřelil své šípy do výšky, kde se spojily v jednom bodě a proměnily se
v láskyplnou energii, která zahalila strom života strážce vesmíru a léčila jeho
rány. Ženský princip svatých dětí přiložil své šípy k místům, kde měly vyrůst
kořeny a větve. Když vyrašily kořeny a koruna tohoto stromu, musely ho svaté
děti zasadit tam, kam náležel, a uvést ho do rovnováhy. Podílná jeho část byla
pozdvižena, aby zakořenila ve světlých sférách v lásce. Na chvíli jsme zahlédli
strom života národů českých v podobě zdravé lípy. Potom jsme uviděli strom
života strážce vesmíru, jak se zazelenal a rozkvetl v krásnou jabloň. Jabloň
kvetla, ale nesla též i zralé plody. Květy se zelenými snítkami obrůstaly i kmen
stromu života. Byl ohromný, zdravý a nádherný.
Nastal čas poděkování. Každý, kdo obětoval všechny šípy, obdržel od strážce
vesmíru jeden šíp, kterým bylo možné v případě nouze vždy přivolat strážce vesmíru a jeho prostřednictvím i ostatní svaté děti. Tento šíp se vždy vrátí
k majiteli, pokud nebudou porušeny zákony pravé lásky.
Pokud by si někdo ponechal při léčení jeden ze šípů, tento dar by k němu
nikdy nedospěl.
Svaté děti složily zkoušku lásky. Šíp není zbraní. Je to čirá energie pravé
lásky. Šipka pouze udává směr, kam je tato energie směřována.
Blahopřejeme!
Děkujeme!
Návštěva
Dne 11. 2. 2005 jsem ve své vizi byla v místě, kde bylo temné šero. Těžko
jsem rozeznávala obrysy jednotlivých předmětů. Tušila jsem, že mne provází
můj ochránce či duchovní učitel. Neviděla jsem ho.
Najednou jsem se ocitla v bytě paní H. R. Seděla za kulatým stolem a někde
jsem tušila jejího manžela a syna. Překvapeně se na mne podívala, vstala
a celkem mile mne uvítala. Byla plnoštíhlá a slušelo jí to. Věděla jsem však,
že je nemocná. Snažila jsem se jí pomoci a chtěla jsem jí vysvětlit styčné body
a paralely našich životů. I to, proč jsme se nesetkaly jako dobré přítelkyně. Jen
jednou jsme se pozdravily v uličce vlaku, když jsem již vystupovala na místo
určení své reinkarnace.
276
Pokud jsme jen klábosily o všedních věcech, byly jsme samy. Jakmile jsem jí
nabídla vysvětlení a případnou pomoc, kdyby se rozhodla pro cestu lásky, objevili se její manžel a syn a usedli po její pravici za menší kulatý stolek. Mlčeli,
jen sledovali a poslouchali. Když už se zdálo, že bude souhlasit, nabídla mi
prsten vládce všech mágů. Zřejmě to myslela dobře, ale já ho odmítla. V levém
koutě, po její pravici, bylo stočené černé klubko prorostlé ostnatým drátem připoutaností a karem, protknuté kletbami. Poznala jsem v něm paní E. P. Tehdy
se zamyslela a viděla jsem, že se rozhodla, že to zkusí. Nastal velký rozruch,
že přijede pan R. Bylo vidět, že mezi nimi požívá veliké úcty. Přišel, usedl na
gauč v rohu, že bude sledovat, co se zde odehrává. Vůbec se mu tato nezvyklá
situace nelíbila. Seděl tam jako temná hrozba a paní E. P. byla stočená na
zemi po jeho pravici.
Vyprávěla jsem paní H. R., jak jsme si mohly být blízké, i zájmy jsme
měly společné, ale každá z nás volila jinou cestu. Byla zamyšlená, ale viděla
jsem, že si myslí, že je již pozdě něco napravovat. Pan R. byl asi spokojený
a paní E. P. vyjížděla ze svého kouta a metala kotrmelce a opět se vracela zpět
do kouta. Bylo to divné chování a nevypadala moc spokojeně. Pak jsem pocítila
tlak jejího myšlení: „Kdybys přijala ten prsten, všechny bys nás zachránila!“
Ubezpečila jsem ji, že se mýlí. Nikdo je nemůže zachránit. Každý duch odpovídá sám za sebe a zachránit se musí každý sám. Ona především ví a zná cestu
k pravé spáse. Je to závislé na jejich volbě.
Kdybych byla tak pošetilá a přijala jejich prsten, přinesla bych zkázu
celému vesmíru. To nikdy neučiním. Nemá smysl tento prsten moci mágů
někomu nabízet. V tuto chvíli již je bezcennou tretkou, protože jejich vláda
skončila. Moc jim byla odebrána. Pokud se nevzdají magie, skončí v zahradě mrtvých. Oni to však nevzdávají. Slyším jejich volání: „Zachraň nás,
zachraň nás…“ Opět to násilné chtění. Nikdo se nedá násilím zachránit. Je
třeba, aby pochopili a odpustili, a také musejí odpustit sobě. Jen tak mohou
nastoupit cestu pravé lásky. Kdybych přijala prsten a podala jim pomocnou
ruku, zničili by mě. Je to past. Vydala bych se jejich nenávisti. Také je to
zkouška mé pýchy, zda si myslím, že mám tu moc zachránit někoho, kdo je
plný nenávisti.
Jsi v astrálu připoutaných bytostí ke hmotnému světu. Je to oddělení mágů. Jsou to ti, kteří již ve hmotném světě zemřeli. Stále čekají na
toho, kdo by přijal prsten a zachránil je. Většina z nich nechápe, proč
magie přestala fungovat. Přičítají to tomu, že nenašli vhodného nástupce
za paní H. R. Nemohou uvěřit, že je skutečně konec jejich éry. Ona tomu
rozumí, ale marný boj už vzdala. Návštěva pana R. je vymístění bytosti
z hmotného světa do tohoto místa. Tváří se jako kontrolor, ale již není na
co dohlížet. Zuří a jeho hněv se prolíná s energií paní E. P. a vysílá ji, aby
zaútočila, ale ani ona zde již nemá dost síly. Fungují pouze magické aparáty
a konstrukce, které byly vytvořeny za éry, kdy byla magie na vrcholu. Ty mají
277
silný magický náboj, jsou nebezpečné a musíte je postupně likvidovat, aby
již nikoho nemohly poškodit.
Poučení: Čas, kdy jsme směli pomáhat každému, kdo o to požádal, se
nachýlil. Většina bytostí již zvolila svou cestu, a musejí tedy nést následky
svého rozhodnutí. Pomáhat smíme pouze tehdy, když nám Otec udělí souhlas.
Dejte pozor, abyste ten souhlas měli. Nezapomeňte, že k mnohým mágům vás
vedou pouta otroctví a protekcí. Ty vás povedou k tomu, abyste tento zákon či
zákaz porušili. Toto ponaučení vám bylo demonstrováno na našem zasedání
na vazbách mezi slečnou V., paní D. a paní H.
Zákony lásky nelze aplikovat mechanicky. Pokud vás vede pravá láska,
je vše v pořádku a budete si jistí, protože budete mít souhlas Boží. Pokud
jste připoutaní, budete se předvádět jako láskyplné bytosti, ale láska z vás
nebude vyzařovat a budete svou vůli prosazovat bez souhlasu Božího, protože budete cítit nutkání, které vyplývá z vazby otroctví či protekcí.
Vize
Paní H. Há. se dne 11. 2. 2005 ve své vizi dívá na planetu Zemi a vidí nad ní
ohromný strom. Ten má silné rozsáhlé kořeny, které se dotýkají Země, a bohatě
rozvětvenou korunu, prozářenou světlem. Světlo je čisté, zvláštní a milé. Paní H.
cítí ke stromu velikou úctu a lásku. Je dojatá. Větve se sklánějí kolem planety
Země, jako by ji chránily. Světlo vtéká ze stromu do planety, která začíná
zářit stejně. Jejich vyzařování splývá tak, že nelze rozlišit planetu a strom od
sebe. Nad vším se utvořil kruh světlušek jako svatozář. Ze všeho vyzařuje život
a nepředstavitelná síla.
Jde o strom života učení lásky. Každý, kdo touží po poznání pravé lásky,
má toto učení k dispozici. Stačí se láskyplně vyladit a doví se vše o jejich
zákonech. To znamená, že každý má ve vlastních rukou odpovědnost za svůj
vlastní duchovní i hmotný život. Buď jde cestou lásky, nebo jde inverzní
cestou duchovně mrtvých. Záleží jen na jeho rozhodnutí. Žádný Spasitel
ho nemůže zachránit. Duchovní vůdce mu ukáže cestu, ale zachránit se
musí sám.
Učení lásky obepíná vaši planetu jako ákášický záznam. Pokud kdokoli zatouží po cestě pravdy a lásky, stačí po tomto učení vztáhnout ruku.
Jeho znalost každému pomůže se na tuto cestu postavit. Je to cesta pravé
lásky bez připoutanosti, protože „Cesta k Bohu je láska a láska je cesta
k Bohu“.
278
Očista
Z bílého obláčku se vynořil světelný šíp a zakotvil v dásni paní H. Há.
Jakmile se jí dotknul, vypadla jí stolička, která ji poslední čas bolela. Začala
krvácet a šíp zmizel. Když se krev zastavila, pocítila tlak v dásni, ze které
vylézal bílý červ. Byl tak veliký, že se sotva prodral otvorem po vypadlé stoličce.
Vyplivla ho na zem a červ zmizel.
Paní H. je trochu nejistá s očistou. Z nebe jí přichází pomoc v podobě
šípu, který jí ukáže základní problém. Bílý červ představuje duchovní parazity a předsudky. Když se očistí, pročistí se i její myšlení a cítění. Přestane
ji bolet jejich jed.
Hrnec
Ve vizi paní H. Há. pluje na hladině průzračné vody hrnec. Není vidět,
zda je plný či prázdný. V jeho blízkosti se zjeví bílá ryba. Naráží do hrnce tak
dlouho, až se naplní vodou a začne klesat ke dnu. Nechává za sebou temnou
stopu, protože špína z hrnce uniká a znečišťuje vodu. Vzápětí se rychle přiblíží
malá loďka se třemi rybáři. Dva z nich drží sítě a třetí udržuje rovnováhu loďky. Rybáři odstraňují špínu sítěmi. Špína se mění v černé škeble, které hází do
loďky. Když škeble dopadly na její dno, okamžitě zmizely. Po chvíli byla voda
opět čistá. Zase bylo vidět až na dno. Místo hrnce se tam zelenaly vodní rostliny
a mezi nimi plavaly barevné rybičky. Kolem nich kroužila velká bílá ryba.
Vize je o ekologii. Hrnec špíny představuje produkty civilizace, která
ničí vaše přírodní prostředí. Bílá ryba představuje lidi, kteří si myslí, že
ekologové svá varování přehánějí. Domnívají se, že si příroda pomůže sama,
a klidně pokračují ve své destrukční činnosti. Rybáři na loďce jsou bytosti,
ke kterým se modlíte a prosíte je o pomoc, aby vaši planetu zachránily.
To ony pracují nejvíce. To ony vás zachraňují. I pro ně je tato práce velmi
náročná a není jednoduché zlikvidovat veškeré škodliviny. Měli byste se
k vaší planetě chovat s větší úctou a chránit ji. Neměli byste přidělávat vašim
láskyplným přátelům zbytečnou práci. Jinak jste stejní jako bílá ryba.
Kamenný most
Dne 11. 2. 2005 paní H. Há. slyšela hlas, který k ní promlouval. Rozhlíží
se okolo sebe, ale nikoho nevidí. Je jí řečeno, že má přejít kamenný most, který
vede přes řeku. Most je asi půl metru nad hladinou vody a není jednoduché se
k němu dostat. Je zde mnoho překážek. Má pocit, že stále do něčeho naráží.
Také jí každým nárazem stále víc a více těžknou nohy.
279
Rozhodla se přejít, a tak zamíří k mostu. Překážky zmizely a za ní se objevil
hlouček lidí, kteří s ní chtějí také přejít. Vyrazí tedy společně. Paní H. opět slyší
hlas, který říká, že musí ostatní upozornit na nebezpečí, jež hrozí každému,
kdo bude chtít skočit do vody nebo přeskočit na konci mostu na břeh. Dívá se
na most, ale nikde nevidí žádný břeh, kam by se dalo skočit. Jen na konci je
skála a podél ní je úzká cestička.
To byla slepá cesta, která nikam nevedla. Hlas ji upozorňoval, že kdo
přeskočí, už se nemůže vrátit zpět na most a pokračovat v cestě dál.
Paní H. tedy všechny upozornila, že musejí jít po mostě velmi opatrně.
Každý je odpovědný sám za sebe, ale i za toho, kdo jeho vinou spadne do vody.
Jdou po mostě podél skály, ve které jsou vytesané výklenky, hluboké asi půl
metru a vzdálené od sebe dva až tři metry. Most je pevný, ale poměrně úzký.
Všichni musejí jít za sebou. Moc mezi sebou nemluví, protože sledují cestu
a okolí. Mezi lidmi zahlédne paní H. známou tvář muže. Nemá dobrý pocit
z výklenků, připadají jí jako hroby. Vtom někdo vykřikl, uklouzl a spadnul do
vody. Všichni zkoprněli. Voda byla temná a zjevil se v ní přesný tvar výklenku,
který byl ve skále, a ta osoba v něm zmizela. Místo zbělelo jako rozehřátý vosk,
když je vhozen do studené vody. Ve skále bylo o jeden výklenek méně. Všichni
zpozorněli a začali být mnohem opatrnější a ohleduplnější. Navzdory tomu,
co se odehrálo, pociťovala paní H. klid. Stejné pocity měli i ostatní. Za chvíli
spadlo do vody postupně ještě několik lidí. Jeden muž ze skupiny přeskočil na
úzkou pěšinku podél skály. Byl to ten známý, kterého zahlédla na počátku
cesty. Volala za ním: „Proč jsi to udělal? Vždyť víš, že se nemůžeš vrátit.“ Řekl,
že chce vše prozkoumat a zjistit, o jaké prokletí jde. Odpověděla mu, že nechápe, k čemu mu to bude, když se o své poznání nebude moci s nikým podělit.
Odpověděl, že se rozhodl sám a dobrovolně a že má jít paní H. dál. Stalo se
mu totéž co ostatním. Spadl do vody a zmizel pod kamenným náhrobkem ve
voskovém hrobě.
Paní H. přešla most společně se zbývajícími členy skupiny. Všimla si, že
jedna starší žena, střední postavy, šedovlasá, zrychlila krok a předbíhá její
skupinu. Chce ji zastavit, ale ona všechny předběhne. Paní H. ji podezírá, že
způsobila pád některých lidí do vody a nyní chce utéci před odpovědností.
Je zde plno lidí, kteří čekali na její skupinu. Všichni jdou dál. Žena zmizela
paní H. v davu, jen ještě několikrát zahlédla její bílou hlavu. Jakmile se k ní
přiblížila, žena zmizela.
Jde o mystickou cestu skupiny paní H. Há. Ona poslouchá své duchovní vůdce, kteří ji přivedou k jedné z nejtěžších zkoušek na této cestě. Jde
o zkoušku pravdy a lásky. Most vede přes třináctou komnatu, která je skryta
v nitru každého. Pravou cestu může najít jen ten, kdo se nebojí pohlédnout
do svého nitra. Toto poznání vytváří most, který ho přivede na pravou cestu lásky. Na této cestě se nesmí podvádět a nikdo se nesmí nechat unést
vlastní ctižádostí. Jinak uvázne v pasti svého ega a tančí na inverzní cestě
280
vývoje tanec smrti tak dlouho, až se stane duchovně mrtvým. Na cestě přes
most se musejí dodržovat zákony lásky. Kdo je hrubě porušuje, nedojde
ke svému cíli.
Když paní H. převedla svou skupinu na druhou stranu mostu, kde je
očekávala vaše skupina, byla opět podrobena zkoušce. Tam ji předběhla
stará žena, a ona si nedovedla vysvětlit, jak je to možné. Začala ji podezírat,
že je shodila do řeky buď úmyslně, nebo proto, že do nich strčila, aby jí
nepřekáželi. Nemohla pochopit, že by se po tomto mostě mohl někdo tak
rychle pohybovat.
Ta žena jsi byla ty, protože jste paní H. a její skupinu již očekávali.
Naopak ses je snažila bezpečně dostat na druhý břeh. Hlas, který jí radil, byl
tvůj. Toto nepochopení ji od tebe na chvíli oddálilo. Nemohla tě zachytit,
pokud byla plná odporu k tobě. V tuto chvíli ses již musela postavit do čela
skupiny, abys všechny dovedla k jejich cíli.
Když jsme paní H. i s její skupinou láskyplně uvítali, prohlédla a viděla před
sebou cestu lásky, na které nás mohou následovat.
Tato cesta již vedla ve světle přímo vzhůru k Nejvyššímu principu lásky
a stvoření.
Mír s vámi!
Škola
Dne 13. 2. 2005 jsem se ve své vizi ocitla v ohromné budově školy. Bylo zde
poměrně světlo. Měla jsem zde učit. Mladý ředitel mne provázel a seznamoval
mne s celým zařízením. Třídy byly ohromné. Pomyslela jsem si, že by bylo
lépe, kdyby byly menší, protože by se sem vešlo méně dětí. Obávala jsem se, že
vyučování s tolika žáky v jedné třídě bude velmi náročné.
Vstoupili jsme do jedné třídy a skutečně to bylo tak, jak jsem očekávala.
Třída byla ohromná, strohá a kupodivu světlá. V lavicích seděly asi desetileté,
maximálně jedenáctileté děti. Bylo jich velmi mnoho. Pomyslela jsem si: „Jak
je mohu vůbec něčemu naučit, když je jich tolik?!“
Předstoupila jsem před žáky a začala si s nimi povídat. Vyprávěla jsem jim
o tom, jak budeme pracovat, co mají dělat, aby byli úspěšní. Nebylo to s nimi
tak hrozné. Děti ztichly a se zájmem sledovaly, co říkám. Byl tam jeden chlapec,
který neustále rušil. Stále něco požadoval. Dala jsem mu něco černého s červeným zdobením. Vypadalo to jako mobil. Chlapec se zklidnil. S každým jeho
požadavkem, který byl mnou uspokojen, se chlapec lepšil, zklidňoval a nakonec
se vyrovnal ostatním žákům. Byl klidný a již nic nepožadoval.
Vyprávěla jsem dětem, proč se musíme ztišit, abychom se dobře koncentrovali. Vysvětlovala jsem jim výhody, které jim to přinese. Slíbila jsem jim, že
nastane čas, kdy si osvojí zásady správného chování, a tehdy bude možné jim
281
poskytnout různé výhody a výsady. Budou svobodnější a volnější, protože již
nezneužijí svobodu, která jim bude poskytnuta. Budou vědět, kdy se mohou
při vyučování mezi sebou bavit a dorozumívat, aniž by s ostatními žáky rušili.
Vysvětlovala jsem i další výhody, které z těchto zásad budou vyplývat. Děti byly
srozuměny a spokojeny. Hodina skončila. I já jsem byla spokojena.
Když jsme hodinu rozebírali, měl ředitel určité pochybnosti a vytýkal mi,
že jsem zlobivému chlapci dala vlastně nejvíce odměn. Přezdívali jsme mu
„Cherubínek“ pro jeho andělský vzhled. Odpověděla jsem, že každý z mých
žáků měl tolik odměn, kolik jich potřeboval a kolik si jich vyžádal. Nedostal
je jako úplatu, že „zlobil“, aby se ztišil, ale proto, že je skutečně potřeboval.
Vysvětlila jsem, že metoda výuky, kterou právě viděl, se mi osvědčila, že s ní
mám ty nejlepší zkušenosti. Děti takto pracují s nadšením. Když pochopí její
podstatu, velmi se snaží a mají pak skvělé výsledky a většina dětí má samé jedničky. Ředitel ještě potichu pronesl sám k sobě: „To nemůže nikdo zvládnout.“
Metodu však povolil. Odcházela jsem od něho spokojená a měla jsem radost,
že pro „moje děti“ bude škola hrou. Již jsem neměla obavy, že je dětí moc, ale
těšila jsem se na ně a na vyučování. Bude nám spolu dobře.
Škola je vesmír, třídy jsou planety či hvězdy, žáci představují lidstvo.
Ty jsi duchovní učitel a ředitel je Jitřní anděl. Věk žáků naznačuje, že právě absolvovali čtvrtou třídu a mají postoupit do páté třídy. To odpovídá
duchovnímu postupu planety Země. Základem výuky je učení lásky. Mají-li úspěšně pracovat, musejí se ztišit a ponořit do svého nitra, aby v sobě
nalezli pravou lásku. Tím se osvobodí od diktátu svého ega. Vlastně jsi jim
vysvětlovala mystickou cestu pravé lásky a podmínky, za kterých lze tuto
cestu nastoupit.
Na této cestě je mnoho darů a každý obdrží přesně ty dary, které potřebuje, aby mohl postoupit dál. Spokojenost žáků i učitele naznačuje, že pro tuto
cestu jsou zralí. Pochybnosti Jitřního anděla vyplývají ze zkušeností, které
má s nezralými „žáky“. Dobře ví, že úkol, který jsi přijala, je velmi náročný.
Tím, že povolil tvou metodu, naznačil, že bude stát po tvém boku a bude ti
pomáhat. I on se podílí na přípravě adeptů pro cestu lásky a právě on bude
adepty prověřovat. Stejně tak bude prověřovat absolventy této školy.
Dokonáno jest.......
Příprava na dnešní zasedání dne 24. 2. 2005 byla velmi náročná. Během
týdne jsme měli velice výrazné impulzy, a proto jsme se snažili dát do pořádku
vše, co bylo třeba. Každý z nás si musel zpracovat určitý podíl omylů a chyb za
sebe i za své paralelní bytosti. V den setkání bylo některým z nás již nevolno,
protože nám bylo naznačováno, jak je třeba vést prosby. Kdo se nechal odradit
nevolností, přišel o čest pomáhat a pocítit milost Boží.
282
Na počátku zasedání jsem pochopila, že budeme dočišťovat to, co jsme
v minulosti při práci na základní očistě nezvládli. Jednalo se o jakési dolaďování a stahování sběrných karem, kleteb a všeho magického, co uniklo naší
pozornosti. Nejvíce nedodělků jsme měli na přelomu éry matriarchátu a patriarchátu, kdy mužský a ženský princip bojovaly o nadvládu. Tehdy byla vážně
narušena jejich rovnováha. Než lidstvo pochopilo, že mají být oba principy
v harmonii, řešily se všechny problémy násilně. Jednotlivé šarvátky a půtky
postupně přecházely ve války. Tyto střety se vybíjejí i v současnosti. Snad nejzákeřnější jsou teroristické akce. Když jsem vše vysvětlila, byli jsme připraveni
pracovat.
Jakmile jsme začali vést prosby, objevil se tunel, do kterého byly vtahovány
květiny. Nejprve to byla kopretina, potom slunečnice a další. Vše rychle kmitalo. Byli jsme ve vesmíru a květiny byly znaky jednotlivých planet. První byla
kopretina, protože je znakem planety Země. Druhou květinou byla slunečnice,
která je sice znakem planety Marsu, ale tyto dvě planety jsou vázány komplikovanou karmou a zastupují oba principy. Země je ženským principem a Mars
je mužským principem. Jejich rovnováhu je třeba postupně obnovit a zharmonizovat je. Proto byly první na řadě.
Objevily se temné runy. Vraceli jsme se do minulosti. Hledali jsme smlouvy,
které jsme zapomněli odevzdat Otci a radě nejvyšších.
Najednou se z hlubin věků vynořili Artušovi rytíři za kulatým stolem.
Uprostřed stolu byl velký úpis, který nás zavazoval společně s Artušem dodržovat zákony lásky a rovnosti. Naším úkolem bylo chránit vše dobré. Cílem byla
mystická cesta za svatým grálem. Smlouvu jsme odevzdali Otci a radě nejvyšších. Prosili jsme o vyhodnocení. Každému z nás bylo ukázáno, jak jsme svůj
podíl splnili. Některé nedodělky bylo ještě možné v rychlosti napravit. Když
jsme byli hotovi, zahlédla paní R. opět kulatý stůl, zdobený intarziemi. Na stole
jsme měli položeny meče. Jejich špičky směřovaly do středu. Paní H. zjistila,
že pod jejím mečem leží roztrhaná smlouva. To znamená, že svůj slib neplnila
a opakovaně zrazovala rytíře kulatého stolu, a tedy i slib, který dala Otci.
Najednou se kulatá deska stolu sklopila do svislé polohy. Velký úpis zprůsvitněl a rozzářil se na znamení, že smlouva ostatních byla naplněna a ti, kteří
její články poctivě plnili, byli odměněni milostí Boží. Úkol byl splněn a tato
smlouva mohla být se ctí vyškrtnuta z našich ákášických záznamů u pána
karmy.
Prosili jsme o očistu a harmonizaci mužského a ženského principu. Uviděli
jsme, že Artuš a jeho žena poklekli vedle sebe a vedli prosby s námi. Rytíři opřeli meče o stoly a začali sundávat svou zbroj. Přiběhla pacholata a pomáhala
jim odstrojit se. Šat i brnění byly odhozeny na zem a rytíři zůstali nazí. V tuto
chvíli odešli od některých mužů rytíři v temných pláštích. Byli v plné zbroji
a byli to temní andělé. Objevil se nízký rozložitý strom života. Byl velmi starý.
Byl to strom života společenství rytířů kulatého stolu.
283
Artuš se postavil, uchopil meč a opřel ho špičkou o zem. Do jeho meče
se stáhly všechny meče ostatních rytířů. Předstoupila Jezerní paní. Rytíři se
jí poklonili, ale Artuš ji očekával s mečem zabodnutým do země. Opíral se
předloktím o meč. Když k němu paní přistoupila, Artuš poklekl a předal jí
svůj meč. Rytíři se rozestoupili a vedle nich se objevily bílé, trochu ušmudlané
tunely. Byly veliké jako rytíři, kterým patřily. Byla to jejich tehdejší duchovní
podstata.
S nejvyšší kněžkou přišly ženy v jemném rouchu. Každá z nich měla šaty
v jiné barvě duhy. Ženy usedly po pravici mužů. Sedadla byla různé výšky,
takže všichni u kulatého stolu měli hlavu v jedné úrovni. Mystická svatba byla
připravena. Jedna třetina duhy v tunelu byla očištěna.
Znovu se objevil tunel. Světlo přicházelo zleva. Z něho vystupovala řecká
písmena, která byla světlejší než runy. To bylo pro nás znamením, že se budeme
vracet až do éry olympských bohů. Vyprošovali jsme atentáty, popravy, války
i souboje, povstání i revoluce. Zahlédli jsme monogram „JFK“. Míhaly se nám
výjevy z války Severu proti Jihu, bojující zástupci jednotlivých kmenů i národů.
Zahlédli jsme Alžbětu I. s Marií Stuartovnou. Stály vedle sebe na balkoně
zámku. Objaly se, políbily a vstoupily do domu. Byly si rovny a jejich karma
byla vyrovnána. Pouta připoutanosti byla eliminována.
V dáli se z mlhy vynořilo Rusko. Bylo obehnáno ostnatým drátem karem.
Na hranicích bylo plno krabic z kartonu, které čněly do výšky. Byly sice prázdné, ale znesnadňovaly přechod. Byly to předsudky a lži, které byly podsouvány
ruskému lidu o ostatních státech. Na obou stranách bránily v porozumění předsudky. Někteří lidé se drali přes krabice ven a jiní dovnitř. Někteří je překonali,
jiní ne. Objevily se insignie moci Ruska. Tři amulety moci Romanovců tvořily
trojúhelník kletby, v jehož středu byl temný grál. Stalo se tak proto, že se tyto
amulety moci ocitly v nepovolaných rukách. Zaslechli jsme výstřel z Aurory.
Opět se ukázala mapa Ruska, které bylo uzavřeno ve stříbrné spirále. Na dně
spirály byl pentagram. Potom se ukázal klenot, který měl podobu zlatého vejce,
a nakonec koruna Ivana Hrozného. Vedli jsme prosby za očistu a harmonii
obou principů, aby mohla být karma válek a zmaru vyškrtnuta z příslušných
ákášických záznamů. Objevilo se Rudé náměstí s mauzoleem a Kreml s jeho
zdí. Pod nimi byly skryty dva zdroje nenávisti. Jeden z nich se stal temným
chrámem zla.
Nad Kremlem se objevila ohromná masařka. Bylo to znamení, že je pod
vlivem „Pána much“. Vyzařoval z nich odporně zelený světélkující rosol. Stejně
tomu bylo i u mauzolea. Rosol z obou zdrojů byl zachycen do dvou jedovatých
kapslí za mužský a ženský princip. Ze zdi Kremlu tekla černá špína a chrám
zla se začal propadat do země. Musel být vyjmut a eliminován. Hlava „Pána
much“ se změnila v hlavu ohromného obra, který byl prázdný a začal se rozpadat. Okolo bylo plno lidí, kteří s údivem sledovali prázdnotu tohoto symbolu,
kterého se tak báli.
284
Když jsme vše dočistili a vyprosili se souhlasem Božím, probleskl nám na
chvíli Napoleon Bonaparte. (Bitva roku 1812 v Rusku.) Prosili jsme za připoutané a uviděli jsme mnoho lidí s maskami. Tvářili se, že mnoho milují, ale byli jen
sobecky připoutaní. Masky jim nebyly nic platné. Viděli jsme pod ně, ale stejně
jim padaly z obličeje. Když jsme skončili vedení proseb, uviděli jsme v místě,
kde byl eliminován chrám zla, hlubokou propast. Se souhlasem Otce jsme vedli
prosby dál a země se scelila, propast se uzavřela. Ale všude v Rusku zůstávala
mrtvá zem. Stála tam nekonečná řada vojenských holinek.
Vize naznačuje, že války vedou pouze k duchovní i hmotné smrti. Když
padly všechny masky, bylo na všech lidech vidět, co si myslí a cítí. Bylo možné
číst v jejich minulosti i budoucnosti. Nešlo nic skrýt.
Během vedení proseb jsme procházeli celým světem a v místech nejtěžších
konfliktů jsme sbírali temné úpisy, různě zastrkané, smotávali jsme je a odnášeli k Otci. Všude byly davy osvobozených lidí. Od Napoleona a jeho porážky
v Rusku jsme se dostali do Francie a vedli prosby za celou planetu a vesmír.
Byli jsme v Paříži. Vyprošovali jsme revoluci, popravy a vraždy. Stínové žezlo,
které dosud vládlo Francii, padlo do Německa a zabořilo se do jejich země. Tak
se fanatismus francouzské revoluce přenesl do Německa a vzal na sebe podobu
fašismu. Prosili jsme Otce, aby už konečně byla sňata karma válek a zmaru
všude, kde to Otec dovolí.
Letěli jsme nad světem a z veliké výšky jsme uviděli rozlehlé město a část
Olympu. Vystoupila před námi Pallas Athéna a vyrostla do závratné výšky.
Přísná a mírumilovná. Volala jsem i druhého boha války Area. Předstoupil
i Zeus s Hérou jako zástupci mužského a ženského principu a všichni spolu
vytvářeli čtyřduši. Děkovali jsme jim za poučení a za vše, co pro nás učinili.
Když z nás stáhli vše, co bylo třeba, tedy i prokletí, vyškrtl i Otec karmy zmaru
a válek z příslušných ákášických záznamů.
Dojatě jsme Otci a všem bohům děkovali. Prosba byla splněna a naplní
se během nové éry Zlatého věku lidstva. Objevil se strom života naší skupiny.
Už nebyl nízký, ale urostlý. Byl to krásně zelený a zdravý smrk. Nad ním se
klenula světelná kopule láskyplné energie. Opět se objevil tunel a na jeho konci
zářilo čisté světlo. V něm se zjevila bílá písmena „JFK“. Domnívám se, že jde
o počáteční písmena postupné reinkarnace duchovního učitele, který přinášel
a vykládal učení lásky. Součástí tunelu byla duhová energie.
Stáli jsme v kruhu. Energie naší duchovní podstaty vířila vedle nás. Již
nebyla ušmouraná, ale jemná a čistá. Nejprve ovinula strom našeho života
a vstoupila do něho. Tato energie s duhovými záblesky vyplnila náš strom
a stala se tak naší novou duchovní podstatou. Na konci tunelu se rozzářila
nádherná a úplná duha. Jsme hotovi.
Na náměstí je plno lidí. Něco mimořádného se stalo. Náhle do městské
brány vběhlo stádo bílých koní bez ohlávek a sedel. Jsou svobodní. Lidé na ně
hledí a s radostí je vítají. Koně zmizeli v davu a splynuli s ním. Z okolních domů
285
začali vycházet další lidé. Vylézali dveřmi i okny, jako by se probudili z těžkého
spánku. V jejich tvářích bylo vidět překvapení i radost.
Všichni jsme nazí. Máme v dlaních bílé květy, které vyzdvihujeme nad hlavu. Působí to dojmem rozkvetlé zahrady plné bílých květů.
Svaté děti se vrátily!
Lidstvo se probudilo z těžkého spánku Železného věku pod vládou magie.
Objevila se veliká mísa. Není hmotná. Je to čirá energie posvátného ohně
svatého grálu. Drží ho v dlaních čtyři velké ruce. Jsou to Stvořitelé světlých
sfér. Mužská paže drží ohnivou kouli. Je to energetická podstata všech planet
a hvězd. Drží ji strážce vesmíru. Až budou mužský a ženský princip naší planety v harmonii, bude duál hlavního strážce naší planety držet energetickou
podstatu Země společně. Tehdy uvidíme mužskou i ženskou ruku obou strážců.
Také obyvatelé naší planety budou žít v lásce a míru. Naše Země hrdě ponese
titul Hvězda Míru.
Poznámka: Jde o společné vize celé skupiny Bílý Kužel.
Slavnost svatého grálu
Ve čtvrtek dne 3. 3. 2005 jsem měla během dopoledne silné impulzy, abych
vyhlásila slavnost svatého grálu. Překvapilo mne to, protože jsem se domnívala,
že bude ještě třeba mnohé dočišťovat. Myšlenka na slavnost se mi neustále
vtírala. Připravila jsem tedy vše potřebné.
Když jsem vysvětlila vše, co bylo třeba, a objasnili jsme si některé nepřesnosti, mohla jsem zahájit slavnost. Předstoupila jsem před skupinu a blahopřála
k duchovnímu postupu. Děkovala jsem Otci a všem láskyplným, kteří nás chránili a posilovali svou láskou. Děkovala jsem Jitřnímu andělovi a jeho temným
andělům, kteří nás učili a pomáhali nám zvládnout těžké životní zkušenosti.
Děkovala jsem andělům strážným i našim duchovním vůdcům ze světlých sfér.
Děkovala jsem prostě všem, kteří nás vedli na cestě lásky, a všem, kteří nás
chránili.
Prosila jsem o požehnání ve věcech dobrých pro všechny a pozdvihla pohár
s vínem a misku s pečivem, které symbolicky představovaly energii lásky a bratrství duchovního i hmotného těla. Bylo nám požehnáno. Během obřadu mi
asistovala paní H. Há. se členkou její skupiny, paní Do.
Když jsem uchopila pohár s vínem, objevil se bílý lotos a z něho vyletěly
vosy. Na mé hrudi byl šedý otisk písmene „P“. Byly to stopy nenávisti, které
tato bytost vůči mně pociťovala. Tím se ke mně připoutala. Když pochopila,
požádala jako paralelní bytost o pomoc, a tak mohl být její útok i s negativním
programem eliminován. Nade mnou se objevil veliký zvon a na jeho okraji byly
zavěšeny menší zvonečky. Byl to symbol společenství těch, kteří se rozhodli hlá286
sat učení lásky. Byli do duchovní učitelé. Nebyli však připoutaní, ale spojovala
je energie lásky, proto byli svobodní.
Paní Do. zahlédla Otce, jak naplnil pohár i misku světlem svého požehnání. Přijal ode mne pohár i misku a na znamení bratrství lásky pojedl kousek
chleba a zapil ho douškem vína. Okolo něho stály bytosti ve světlém oblečení, které bylo zdobeno bílými květy. Když jsem přijala milost Boží a polkla
doušek vína, pocítila jsem v plné síle energii Otce, až se mi na chvíli zatajil
dech.
Paní H. Há. viděla, že stojím na vysokém kopci, v rukou držím číši a do ní
vstupuje Světlo. Když jsem se napila, toto Světlo mne objalo a já jsem v něm
zmizela a stala jsem se Světlem. Když jsem s touto milostí obcházela jednotlivé
členy skupiny, bylo potvrzeno, že toto je pravá energie Boží lásky. Nad každým
z nás zůstávala láskyplná energie milosti Boží v podobě čistě vyzařující plamenné koule. Bylo to osvícení Duchem svatým. Již neměla podobu ohnivého jazyka,
ale měla pravou podobu, která náleží Stvořitelům.
Tu si udrží jen ten, kdo má čisté srdce a jedná podle zákonů lásky.
Jakýmkoli skutkem proti zákonům lásky se tato energie ztrácí. Může však
být propůjčena tomu, kdo pracuje na díle Božím a potřebuje být posílen,
aby splnil to, co je třeba vykonat.
Během obřadu bylo okolo mne mnoho lidí. Každý měl v ruce krásný klas.
Při běžném pohledu všichni vypadali jako zralý, zářící lán obilí.
Vize naznačuje, že všichni již uzráli pro učení lásky a nebudou je zkreslovat. Proto si všichni uvědomují, že je nesmírně důležité pečovat o zdraví
vaší planety, a ona pak bude rodit pravé a zdravé plody vaší lásky, kterou
vám jejich prostřednictvím bude vracet.
U paní L. jsme zahlédli čistý pramen vody, prozářený světlem lásky.
Vyzařování milosti Boží vytvořilo okolo ní svatozář. Paní L. se však zdráhala
uvěřit, že je ji možno udržet.
Její strach a pochybnosti by skutečně mohly tuto milost eliminovat.
Paní R. již ze dvou třetin vystupuje ze své magické ochrany, ve které vězí
jako v banánové slupce. Na ramenech má bílý límec z lišky. Již není zrzavá,
bledne.
Liška je představitelkou mazanosti.
Pan T. R. měl bílou košili s modrými kostičkami.
Košile by měla být bílá. Naznačuje se mu, že vazby se živlem vody má
hotové teprve z poloviny.
Dcera S. prochází dlouhou, světlem prozářenou čtvercovou chodbou.
Vstupuje do vyšší dimenze, která náleží vaší planetě v novém věku.
Paní J. ze Slovenska se modlí a uvolňují se jí dva bloky.
Pan J. pomalu sundává černé brýle, jako by se mu nechtělo.
Váhy jsou zatím v rovnováze. Vše záleží na tom, jak se rozhodne.
U paní Z. je vidět magicky zajištěný kruh, ve kterém uvázly dvě bytosti.
287
Paní V. sama sebe proklela a je vidět uprostřed magického trojúhelníku.
Je vlastním vězněm.
Paní E. je na světlé lodi.
To znamená, že se její práce ubírá správným směrem. Loď je symbolem
víry, že dobro vždy zvítězí.
Nad ní je temné „M“, které jí brání v dostatečném příjmu energie. Mnoho
barevných mašlí. Ještě se potřebuje krášlit.
Mašličky jsou také symbolem ješitnosti. Není to nutné. Půjde se jí lépe,
když od sebe odhodí potřebu, aby ji ostatní obdivovali. Obdivuhodné věci
z vás vyzařují samy a z tebe též.
Přeškrtané „Y“ u paní R. R. značí její pevné odhodlání skončit s magií.
Je třeba ho eliminovat a vzdát se všeho magického.
Pan J. G. se drží všeho, co mu již nepatří. Nasadil si masopustní masku.
Tváří se vesele.
Slečna V. vystoupila s tmavším klíčem. Je vidět zlatá homole se skleněnými
korálky.
Je to její magický „poklad“.
Slečna E. Š. si sundala magické „Y“ z krku, ale má ještě malý batůžek
karmy.
Pan Z. skrývá nebezpečný magický aparát. Domnívá se, že o něm nikdo
neví.
U pana L. ještě přetrvává slabé pouto k sestře. Drží bubínek a bubnuje na
poplach. Bojí se o ni. V hlavě má šneka.
Je to duchovní parazit, který mu byl podsunut.
Pan F. mladší stojí na farmě. Vedle něho stojí dvě malé děti. Má u sebe
nebezpečný krystal s vazbami do temnot.
Nejsou to děti, ale jeho mužský a ženský princip. Je třeba na nich pracovat. Jsou nezralí.
Pan F. má ukrytý úpis. Vede prosby a prochází jím světlo a očišťuje ho.
Paní V. je pod vlivem vetřelců. Parazituje na ní asi pět červů.
Paní H. Há. sedí na pařezu a vedle ní sedí skřivan. Nad hlavou má magickou křišťálovou kouli. Je tam i figurka oběšence.
Paní D. má vedle sebe dvě prázdné loďky. Jsou prázdné. Má korunu, ve
které jsou jako v pasti černoši.
Měla by je naplnit pravou láskou, pak by ji vezly správným směrem.
Černoši jsou představiteli vtíravých myšlenek, jichž se bojí, ale také jsou to
bytosti, které lapila do magické pasti, které jí slouží a ona jimi pohrdá. Měla
by je osvobodit. Je napojena do jiné dimenze.
U mne zahlédli tekoucí řeku a pyramidu.
Jde o běh života, který znázorňuje plynoucí řeka, a pyramida představuje překážky, které bylo nutné překonat.
Nakonec mne paní E. zahlédla jako starce s bílými vousy a vlasy. Vystoupila
288
jsem z mlžného oparu, oběma rukama jsem kroužila vpravo a opět jsem v prozářeném mlžném oparu zmizela.
Jde o vaši přípravu na práci v budoucnosti.
Škola života
Ve své vizi dne 4. 3. 2005 jede pan F. mladší autobusem se skupinou do školy. Vezou mnoho dětí. Mezi nimi je i jeho syn P. Na místě je uvítá žena, která se
podobá paní L. Mluví místním nářečím. Pan F. se ptá, kde se vlastně nacházejí.
Ona ukáže mapu, na které je označená malá vesnička. Je to místo blízké jeho
srdci. Žena je zavede do školy, kde pan F. dostane práci jako údržbář a opravář.
V jedné třídě učím psát děti číslo osm. Už tam sedí i jeho syn, ale moc mu to
nejde. Pan F. si k němu sedne a učí ho, jak to lépe napsat.
Potom všichni vyjdou ven. Jdou polem vedle silnice, kde je intenzivní doprava. Najednou auta zastaví a děti začnou hromadně přecházet přes silnici. On
sám jde vzadu a pomáhá opozdilcům. Auta začnou zase jezdit. Lidé ze skupiny zastaví svými těly dopravu a začnou ji regulovat tak, aby mohla fungovat
alespoň v jednom pruhu. Snažíme se nasměrovat děti ke krajnici, ale největší
problémy při tom dělá jeden chlapec na tříkolce. Je to jeho syn P. Nakonec se
všechny ukázní a doprava proudí v obou směrech.
Pan F. má u sebe reflexní fólii a dá ji mně, abych ji nastříhala na pruhy
široké asi tři centimetry, které by se nalepily na děti, aby se jim řidiči mohli
včas vyhnout. Nastříhala jsem však centimetrové pruhy se zdůvodněním, že je
to sice méně bezpečné, ale alespoň to bude stačit pro všechny děti. Když dojdeme do města, vezmu roli čistého plátna a stříhám ji na kusy, do kterých děti
oblékáme. Pan F. oblékne syna P. a on se touží nějak ozdobit. Je zde nádoba
plná vánočních ozdob a na jejím dně je čistá voda a v ní plave krásná bílá lilie.
Pan F. ji vezme a přišpendlí synovi na šaty. Ten je velice šťastný a otec též.
Sen demonstruje životní cestu pana F., který ve vizi reprezentuje ty
rodiče, kteří nedokážou objektivně posoudit situaci svých dětí. Vidí, že mají
problémy, ale nedokážou jim pomoci.
Do jeho života patří i spolupráce se skupinou. Ve škole, ke které směřují,
se mladé duše učí pravé lásce a zbavují se sobectví. Autoritou je pro něho
v tuto chvíli paní L., kterou přenáší z maminky na ni. „Nářečí“ je řeč, které
ještě příliš nerozumí. Je to řeč o pravé lásce a odpovědnosti za sebe samého.
Je nepokojný, protože odpovědnost za svůj život ještě plně nepřevzal do
vlastních rukou. Hledá někoho, kdo by na sebe tento úkol převzal. To však
není možné, a tak začíná vnímat své učitele, kteří mu říkají pravdu, negativně. Zlobí se na ně, protože si myslí, že by mu měli víc pomáhat a jeho synovi
též. Zapomíná na zákon o svobodné vůli. Když se učitelka snaží s žáky
napravit chyby v jejich vývoji (vývojová osmička), ostentativně zasahuje
289
a „učí“ syna sám. Demonstruje tak svou nespokojenost, že musí zastupovat
učitelku a má svou práci, kterou proto zanedbává. Nic nepochopil. Kdyby se
věnoval všem dětem, jeho práce údržbáře a opraváře by byla splněna. Proto
zde je. Věnuje se však pouze svému synovi a ostatní děti zanedbává.
Děti ještě nejsou na cestě. Jdou polem a jde se jim těžce, mají problémy. Když nastane čas jejich duchovního postupu, jsou podrobeny zkoušce.
Reinkarnují se do hmotného světa, kde mají vykázat, jak pokročily a jak
umějí překonávat překážky. Umožní jim to jejich duchovní učitelé. Přes
silnici, která představuje jejich životní cestu, přejdou jen ty, které přijmou
kázeň ducha i těla, zákony přírodní a zákony lásky. Problémy s nimi má opět
jeho syn. On je chlapcem na tříkolce.
Pan F. má reflexní fólii, ale není schopen ji spravedlivě rozdělit mezi
všechny děti. Fólie stále zůstává celá. Je tomu tak, protože je vázán protekcemi. Předá ti tedy fólii a je zklamán, když ji rozdělíš mezi všechny děti
stejným dílem. Ty děti, které na sobě budou pracovat, zvětší svou fólii,
a tedy i svou ochranu. Ty, které to odmítnou nebo budou pohodlné, fólii
ztratí. Budou bez ochrany. Všechny děti mají stejné podmínky. Záleží jen
na nich, jak budou zacházet s dary lásky.
Bílý šat je novým duchovním šatem a smí být zdoben pouze ctností.
Tehdy se jeho bílá barva rozzáří. Syn P. s panem F. touží, aby syn vynikal
nad ostatními. Žene je ctižádost a sobectví. Tehdy jsou podrobeni zkoušce. Objeví společný poklad, který náleží všem dětem, jež na sobě poctivě
a trpělivě pracují. Když některé dítě vykazuje vyšší zralost ducha, odměna
se na základě rovnosti sama oddělí z pokladu a ozdobí ho novou ctností.
Pan F. tento poklad objevil v podobě džbánku s ozdobami, který je naplněn
vodou, v níž žije květ čistoty a lásky. Bez zábran tento poklad zcizí a zničí
ho. Připne ho synovi na jeho šaty. Tím v sobě oba zabili lásku. Zvítězilo
sobectví. Lilie uvadla, protože chyběly jemné vibrace lásky, která by ji živila.
Radost trvala velmi krátce a změnila se ve zklamání.
Učebnice
Moje dcera S. dne 7. 3. 2005 ve své vizi se mnou a se skupinou lidí dorazila
na nějaký ostrov. Bylo třeba udělat spoustu práce: čistit, uklízet, upravit terén,
aby se zde mohlo cokoli z plánovaných věcí vybudovat. Dostala jsem zprávu,
ve které stálo, že existuje sponzor, jenž vše uhradí, a nemusíme si dělat starosti
s financemi. Dcera poznamenala, že to neznamená, že budeme jen tak sedět
a čekat, až přijde. Do té doby musíme všechno uklidit a dát do pořádku. Máme
spoustu práce.
Pracovali jsme. Dcera procházela kolem nějakého ohniště, v jehož středu
uviděla ležet obrazovku a tlačítka. Obrazovku lemovaly kameny ohniště.
290
Podívala se blíž a zjistila, že ke spuštění je třeba dotknout se monitoru, nikoli tlačítek. Obsluha však byla jednodušší. Když chtěla tuto informaci sdělit,
jakmile vyslovila slovo „tlačítka“, program se spustil, obrazovka se rozsvítila.
Objevila se starobylá kniha – učebnice, otevřela se a v ní byly zapsány názvy
dnů v týdnu cizím i naším jazykem. Dcera začala plakat dojetím, protože to
byla kniha, kterou jsme kdysi psaly spolu.
Potom začala skupina lidí mnohohlasně zpívat krásný chorál. Bylo to nádherné, ale těžké udržet hlavní melodii. Jednotlivé hlasy začaly odpadat, postupně se ztrácely, až se zpěv rozpadl a rozhostilo se ticho. Pak tutéž knihu viděla
již ne v počítači, ale ve skutečnosti. Byla zavřená a zabalená v látce. Měla jsem
ji u sebe v opatrování.
Skupina lidí představuje vaši skupinu. Ostrov představuje prozatímní
vaši osamělost v práci. Na ostrově je bujná vegetace, do které je třeba zavést
určitý řád. Je třeba dokončit očistu a připravit vše pro nový věk lidstva.
Sponzor je Otec, který vás vede a chrání, a pokud přiložíte ruku k dílu, bude
vás v této činnosti vždy podporovat. Paní S. vás na to právem upozorňuje.
Vše záleží na tom, jak budete pracovat společně s ostatními. Odměnou vám
bylo spojení se světlými sférami, které umožňoval jejich vesmírný computer.
Bylo možné ho ovládat hlasem či myšlenkou.
Paní S. plakala dojetím, protože jste dosáhli jednoho z prvních mystických cílů, který jste si všichni stanovili. Najít knihu nejvyššího učení pravé
lásky. Symbolicky je nazýván „grálem“. Je to Bible Stvořitelů. Nyní vám
byla předána za zpěvu lásky. Bylo vám ukázáno, jaký byl váš zpěv lásky
v minulosti, když jste „grál“ obdrželi poprvé. Váš zpěv lásky byl zpočátku
nádherný, ale nevydrželi jste. Za éry Železného věku lidstva ho zadusila
magie. Nyní váš zpěv obnovil tento dar lásky ve vašich srdcích. Zpěv lásky
budete zpívat krásně a čistě tak dlouho, pokud bude láska ve vašich srdcích.
Kniha nejvyššího učení vám bude svěřena na tak dlouho, jak dlouho budete
zpívat zpěv lásky čistě. S prvním falešným tónem by se začala ztrácet a úplně by zmizela s posledním čistým tónem, který by byl umlčen. Opatrujte
tuto svátost ve svém srdci.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Domečky chlapečka
Paní E. sedí dne 12. 3. 2005 ve vizi v zahradní restauraci. Paní R. jí chce
ukázat své nové auto. Paní E. položí kabelku na lavici a jde se podívat, ale
paní R. chce, aby se v jejím autě také povozila. Chce se vrátit pro kabelku,
protože v ní má doklady a peníze, ale paní R. trvá na tom, že pojedou hned, že
to bude trvat jen chvilku. Tak si paní E. sedne do auta, ale paní R. vyrazí na
dlouhou cestu. Říká jí, že jí ukáže domeček chlapečka. Když se paní E. znovu
291
dožaduje svých dokladů, začne jí paní R. vyčítat, že je na ni zlá a že kvůli ní
ona, paní L. a paní D. musejí polykat tolik léků na nervy. Diví se, proč by to
dělaly, ale paní R. to nechce vysvětlit.
Přijedou k domečku chlapečka. Je to stará dřevěná zvonice. Uvnitř jsou
úzké schody, po kterých proudí davy lidí. Stoupají společně nahoru a paní E.
se těší, že tam bude rozhled, ale schody do věže jsou zatarasené. Stejně je tam
jen malé okénko. Chce jít pryč, ale paní R. jí znovu začne vyčítat, že ji tu chce
nechat samotnou. Chce jí ukázat ještě jeden chlapečkův domeček. Vyjdou
ze zvonice a paní R. jí ukazuje podobné dřevěné stavení. Z horního okénka
někdo strnule kouká. Paní E. toho má dost. Odrazí se a vznáší se. Mílovými
skoky se vrací, ale zjistí, že zapomněla cestu. Nemůže si vzpomenout, kudy
se dostane ke svým dokumentům. Skáče přes nějaký široký most, který vede
přes řeku.
Později přijde na setkání. Paní L. připravila pohoštění. Je to zrní různého
druhu. Loupaná i neloupaná slunečnicová semínka, dýňová semena a podobně. Paní E. se paní L. ptá, proč užívají tolik léků, ale ona neodpoví, jen si vezme
pět bílých tablet. Zavolá na paní R. a paní D. Ty si hned léky vezmou také.
Jde o volbu karmického scénáře. Paní E. si myslí, že je hotova, a zvolila svůj karmický scénář správně. Není příliš náročný, proto má podobu
lehké kabelky. Tři sudičky však chtějí, aby zvolila náročnější alternativu
a vyrovnala i karmické vazby s nimi. Paní R. se chopí iniciativy a zve ji na
projížďku svým novým autem. To znamená, že ji ve skutečnosti žádá, aby se
reinkarnovala s ní a pomohla jí vyřešit hlavní problémy, které mají sudičky
i paní E. společné. To znamená vztah k nezralému mužskému principu
v podobě muže, ale také v podobě ženy.
Paní E. tedy nerada nastoupí k paní R. do jejího auta. To znamená, že
se reinkarnují ve hmotě. Zatím jsou na trenažéru a zkoušejí nejvhodnější
postupy, aby splnily svůj úkol a vyrovnaly svou karmickou zátěž pro tento
život. Paní E. stále nechápe svou roli. Mají však společné karmické problémy. Prvním problémem je závislost a připoutanost. Tu dokonale předvádí
paní R. Paní E. pochopí, že to je práce na celý společný život, a dožaduje
se svého podílu karmické zátěže. Neuvědomuje si, že když bude trvat na
původním plánu, bude tato zátěž velmi náročná.
Domečky chlapečka jsou vlastně životními cestami nezralého mužského
principu v těle mužském i ženském. Je tam zachyceno i jejich směřování
k cíli. Když obě konečně dorazí k domečkům, vidí, že tyto problémy řeší
spousta lidí, kteří vidí řešení v magii. Když jsou na vrcholu, zjistí, že tato
cesta nevede k osvícení a rozhled je uzavřen. Cesta do temnot magie je
uzavřená. Je třeba hledat novou cestu.
Druhý domeček je jinou cestou, která vede též do slepé uličky. Pokud
se bude mužský princip opírat o magii i v ženském těle, stane se duchovně
mrtvým a osvícení, tedy vyhlídka, mu nebude k ničemu, protože je strnulý
292
a sevřený ve skořápce zla. I zde je cesta uzavřena. I zde je třeba hledat
novou cestu tak dlouho, až najde tu pravou, která ho přivede k osvícení.
Paní E. už chce skončit tento život. „Má toho dost.“ Vyzuje se z hmotného těla a umírá. Na dokumenty nezapomíná, ale musí za Světlem. Překročí
limit, řeku Styx, a je tam, kde složí před svou mateřskou bytostí své zkušenosti. Na jejich základě bude opět vytvářet svůj nový karmický scénář.
Na setkání zjistí, že ještě vše nevyrovnala a všemu neporozuměla. Tři
sudičky jí to opět připomínají. Pohoštění je pravá duchovní strava, kterou dluží těm, kdo ji žádali o učení, ale ona se bála říci pravdu, aby před
nimi neztratila svou tvář. Proto bude po několik životů, dokud nepochopí, jejím údělem medicína. Sudičky nastavují zrcadlo. Paní E. představuje
lékaře i léčitele. Jejím úkolem je nenásilně spojit všechny metody hmotné
i duchovní. Pochopitelně jen ty, které jsou přirozené a správné z hlediska
učení lásky. Metody magie jsou zakázané. Sudičky zastupují zájmy pacientů. I v medicíně je hodně předsudků a magických praktik i přístupů. Pokud
je bude užívat, sudičky budou brát hodně tablet. Lidstvo též. Jakmile bude
správně volit mezi tím vším, co má k disposici, nebude již třeba tolik chemie.
Modlitba a duchovní léčba s léčbou hmotnou, vycházející z poznatků
medicíny, jsou tou cestou, která ji přivede k vrcholnému poznání, protože
cesta k Bohu je láska.
Pět tabletek představuje pentagram. Jakmile paní E. pochopí (tedy většina lékařů, které představuje, i s ní), změní se tento pentagram v zářivý
pentagram světlých sfér a lékaři budou mít k dispozici léky na nemoci, které
dosud byly medicínou ve hmotném světě neléčitelné.
Nebezpečné bujení
Dne 14. 3. 2005 se dcera S. ve své vizi ocitla ještě s dalšími lidmi v nějaké
prázdné místnosti. Stěny byly šedivé a z podlah prorůstaly dužnaté zelené
výhonky. Na konci byly zašpičatělé, takže vypadaly jako ještěrčí či hadí ocásky.
Dokázaly proniknout pod kůži a byly nebezpečné. Pokud se je podařilo zachytit
na povrchu, daly se odtrhnout. Táhly se za nimi tenké kořínky. Někdy ale pronikly rychle pod kůži a zmizely uvnitř těla a nedaly se vystopovat. Objevovaly se
nejen v podlaze, ale i ve stěnách. Bylo to nebezpečí, kterému se vlastně nedalo
odolat.
Řekla jsem, že to tak nemůžeme nechat. Nejdříve musí vyrazit skupina
dobrovolníků a všechno od těchto parazitů očistit. Dcera se přihlásila jako jeden
z prvních dobrovolníků, který do toho půjde se mnou.
Vize má dvojí význam. Představuje nitro lidí, kteří se očistili od připoutanosti, ale nedokázali v sobě probudit lásku. Je v nich pusto a prázdno.
293
Nemají rádi sebe ani ostatní. Nic je nebaví a probouzí se v nich sebedestrukční program. Na základě svého myšlení a cítění onemocní a umírají.
Druhý význam spočívá v tom, že v rámci touhy po zisku jsou někteří
lidé schopni skoro všeho. Místo tradičních stavebních materiálů užívají
i závadné materiály, ze kterých se uvolňuje radon a jiné nebezpečné plyny.
Ani výběr místa není zvažován. Často se staví na nebezpečných skládkách
či v místech silného vyzařování geopatogenních zón. Tak vznikají domy
smrti, kde lidé umírají na rakovinu.
Pokud nepochopíte toto varování, lidstvo se od této choroby neosvobodí. Teprve až poznáte svůj díl viny, budete moci pracovat na odstranění
rakovinného bujení. Je to i otázka ekologie. Budete-li se starat o udržení
čistoty životního prostředí, bude mít smysl vám pomáhat zachránit tuto
krásnou planetu. Potom bude objeven i lék, který vám pomůže zlikvidovat
toto nebezpečné bujení.
Červená pečeť
Když sudičky a agregoři stáhli svou kletbu ze strážce vesmíru a eliminovali
ji požehnáním, uvolnil se prostor pro závěrečnou očistu. Temné dědictví magie
bylo eliminováno v celém vesmíru. Vetřelci byli vráceni tam, kam náležejí,
a energie vesmíru byla postupně vyměněna za jemnější. Jiné dimenze a sféry
se uzavřely.
Tento proces očisty a výměny energie byl ukončen dne 15. 3. 2005 v 16.30
hodin. Smrtelná únava se postupně vytratila. Jakmile jsme byli posíleni novou,
jemnou energií, únava byla pryč.
Děkujeme!
Po mnoha dnech naprostého vyčerpání jsem uslyšela: „Už to bude lepší.“
Cítila jsem, že planeta se ještě lehce zachvívá, a vím, že se brzy úplně zklidní.
Vše je připraveno pro nový věk lidstva. Jsme v páté dimenzi, kde nemají místo
nenávist a války. Během budování nového věku budeme všichni posilováni láskou. Střety utichnou a láska pro nás bude pravým požehnáním, protože nás
povede k péči o své bližní i naši krásnou planetu.
Konečně nastal čas, kdy strážce vesmíru může sejmout ze svého levého
předloktí rudé znamení kletby. Vše je odpuštěno.
Nechť vládne láska a harmonie mezi vámi!
Zasedání skupiny
Když jsem dne 17. 3. 2005 zahájila jednání a rozdala přeložené vize, ptala
jsem se, kdo z přítomných zapomněl na paní M., se kterou jsme měli v určený
294
čas rozvolnit vazby. Několik členů se přihlásilo. Byli to ti, kteří s ní byli nejvíce
karmicky vázáni.
Pak jsem vyprávěla o „diamantové vodě“, kterou vyrobili ve Francii. Je to
kódovaná voda. Nejprve se prodávala, nyní ji šíří, podle pokynů mágů, zdarma.
Tvrdí, že je léčivá, a pokud je někomu po jejím požití špatně, tak to znamená, že
dochází k uzdravení. Je to velice nebezpečný blud. Voda do sebe přijímá kódy,
které jí zadali mágové. Účelem je získat zpět ztracenou moc. Voda má nízké
vibrace a temné vyzařování. Tím, že jsou lidé nabádáni, aby ji tvořili a šířili
všude, šíří se nebezpečné vibrace stále dál. Pokud ji vylijí do odpadu či vodního
toku, zasahují a špiní prakticky všechny živly, vodu, vzduch i zemi. Je prakticky
nezničitelná. Pokud se takové vody chcete zbavit, musíte prosit Otce a Stvořitele
světlých sfér, aby zasáhli milostí svou a tuto vodu zneškodnili, pročistili a hlavně
očistili naše živly od pošpinění, ke kterému již došlo. Je tedy třeba prosit o eliminaci magických kódů a prosit o ochranu čistoty všech živlů.
V minulých dnech jsme pociťovali slabost. Bylo výročí karmy sudiček, které
kdysi zneužily své moci a namířily ji proti strážci vesmíru a jeho paralelním
bytostem. Na útoku se podíleli i agregoři. Sudičky mají od Otce k dispozici
určité dary, kterými mohou zasáhnout ve prospěch vývoje novorozence. Tato
zásada nebyla dodržena v případě reinkarnací strážce vesmíru. Aby sudičky
vše napravily, musejí sejmout společnou kletbu a vyrovnat ji požehnáním.
Protože si dokonce přivlastnily dary Boží, které mu záviděly, musejí tyto dary
očistit a navrátit Otci. Ten rozhodne o tom, zda budou strážci vesmíru navráceny.
Když byla tato záležitost uvedena do pořádku, slabost pominula. Objevila se
trnová koruna, ke které byli připoutáni ti, kteří věřili falešné představě o Spasiteli. Bylo nutné vyprosit éru Ježíšovu a všechny zbývající karmické vztahy
v ní.
Paní E. jsme viděli jako duchovního strážce této éry. Všichni zúčastnění
skládali zkoušky o tom, jak pokročili na své cestě. Jidáš ve své éře neuvěřil
v milost Boží a zoufal si. Nyní uvěřil.
Děkujeme za tu milost!
Temný pentagram zmizel a zjevil se zářivý pentagram světlých sfér. Dny
slabosti agregorů a sudiček jsou u konce.
Všechny bude posilovat milost Boží a zářivý pentagram vesmírné jednoty lásky. Vesmír i s planetami a hvězdami je pročišťován, hrubá energie se
postupně vyměňuje za jemnější. Paralelní světy a dimenze se uzavřely. Již
nikdo nežádoucí nebude moci zasahovat do vašeho vývoje. Jste zakotveni
v páté sféře a dimenzi, do které náležíte.
Teprve nyní mohl strážce vesmíru sejmout ohnivé znamení kletby ze sebe
a svého vesmíru.
Vše je odpuštěno, vše je očištěno tak, jak milost Boží povolila. Jste
svobodní!
295
Potom nám bylo zjeveno duchovní zakotvení učení magie v celém vesmíru.
Vedli jsme prosby k Otci a jištění bylo odemčeno, uvolněno a eliminováno.
Děkujeme za tuto milost!
Byly nám ukázány popraskané desky zemské pevniny v oblasti Karibského
moře. Bylo nám řečeno, že tuto oblast ohrožuje zemětřesení, protože zemské
desky jsou v pohybu. Že se budou snažit napravit důsledky omylů a chyb mágů,
i když je skoro pozdě a ničivé vlny již nelze zadržet. Prosili jsme o zásah milosti
Boží tak, jak jeho moudrost dovolí. Bylo nám řečeno, že karmický dopad byl
zmírněn na minimum. Karmy se tedy budou vybíjet jen tak, jak je to nezbytně
nutné. Ještě se nerovnováha projeví jednou, pravděpodobně na Floridě. Bude
velmi záležet na myšlení a cítění lidí. Reinkarnovaní agregoři této planety
budou mít v čase zemětřesení nepříjemné pocity. Potom se vše bude zklidňovat
a zavládne mír.
Doplňující vize jednotlivých členů skupiny:
Paní L., když jsme vedli prosby, aby byla zneškodněna diamantová voda,
viděla, že se přidává i v restauracích a továrnách do potravin. Lidé, kteří se
této diamantové vody napili, zčernali. Pak viděla budoucnost: v čas velikonoční
procházela duha celou planetou a čistila ji. Na vrcholu planety byl uzávěr, který
byl odstraněn, a potom se ukázalo nitro planety. Vypadalo jako lidské útroby.
To znamená, že vás Otec upozorňuje, že vaše planeta je živoucí bytostí.
Nad planetu vzlétla světle modrá holubice.
Je to holubice míru.
Pak uviděla kruh bytostí, jejichž srdce zářilo láskou. Její světlo šlo ze všech
srdcí všemi směry.
U paní H. mi byla zjevena její dávná minulost. Kdysi žila na planetě URI,
planetě ještěrů. Živili se lidskými jedinci. Mohli vzít na sebe jakoukoli podobu,
tedy i lidskou. Tím byli velice nebezpeční. Nejprve se pohybovali ve vlastní
galaxii, ale později se jim podařilo proniknout do celého vesmíru. Nibiru je
vlastně úlomek planety Faethónu, na kterém si vybudovali vesmírnou stanici.
Lidstvo napadených galaxií se spojilo a zmasakrovalo je. Ještěři, kteří tyto
hvězdné války přežili, vzali na sebe lidskou podobu a začali žít a reinkarnovat
se na planetách, ke kterým se chovali povýšeně a nepřátelsky. Již se nemohli
živit lidským masem tak, jak by si přáli. Svou porobu nesli velmi těžce, protože
se ve své pýše pokládali za nadřazenou rasu, která měla právo pojídat lidské
maso. Do dnešních časů v některých primitivních kmenech dožívá kult kanibalů. Postupně se ještěři přizpůsobili, ale hostitelské planety nepřestali nenávidět.
V tomto směru jsou nekritičtí. Tolik planet zotročili a zneužili, ale domnívají
se, že to bylo jejich právo. Za to, že jim bylo odpuštěno, se většinou odměňují
nenávistí. Na přelomu tisíciletí měli šanci poučit se ze svých omylů a chyb.
Znovu volili svou cestu. Je to jejich nová šance. Ti, kteří v sobě probudili lásku,
se stali lidmi. Ti, kteří se jen připoutávali, se stali oběťmi svého ega a stále
296
hledají, jak by se vyhnuli důsledkům svých činů z minulosti. Vize o planetě
URI mi byla zjevena, abych pochopila vizi paní H., které jsem nerozuměla
a nepřesně jsem ji tlumočila.
Nyní k vizi paní H. Pocítila, že drží v rukou modrou planetu. Tato planeta jí
prostoupila. Z mého hlediska to vypadalo, jako by ji polkla. Paní H. si toho již
nebyla vědoma. Moje rada, aby ji přijala s láskou, byla správná, protože jedině
tak se může zbavit své trpkosti a strachu. Omylem bylo, že jsem ji pokládala
za kandidáta na osmého agregora. Vybírá se však vždy mezi několika adepty.
Ten, kdo prokáže nejvíce lásky a neohroženosti tuto planetu chránit, bude
vybrán. Vybírají se agregoři i pro další planety, které zápasily se zlem magie
stejně jako my.
Paní H., jako vedoucí mise planety URI, skutečně dobyla mnoho planet. Měla tedy v rukou osud planety Země. Protože ji nenáviděla, stala se
jí osudnou. Zmocnila se jí, ale už ji nikdy nemohla opustit. Opustit ji bude
moci teprve tehdy, až se ji i s jejími obyvateli naučí milovat. Tehdy pochopí
a odpustí a bude jí odpuštěno. Ona pak odpustí sama sobě a bude se milovat
taková, jakou bude. Tehdy bude schopná milovat i ostatní nezištnou láskou.
Tím se osvobodí od své karmy a vzdá se svých připoutaností.
Přejeme ti mír a posíláme ti svou lásku, aby tě posílila ve věcech dobrých.
Paní E. šla dne 12. 3. 2005 ke mně na návštěvu. Byla již u mne paní L.
s paní D. a paní R. Já jsem malovala na bílá vajíčka barevnými pastelkami
obrázky. Paní E. se to moc líbilo. Trochu lítostivě si říkala, že by také malovala,
ale má doma jen nažloutlá vajíčka.
Jde o dary lásky. Na návštěvě jsou tři sudičky, které čekají na dary,
z nichž mohou vybírat pro své novorozence, aby usnadnily jejich zdárný
vývoj. Paní E. si neuvědomuje, že má stejné možnosti. Její dary mohou být
stejně krásné, pokud je bude malovat s láskou.
Ve čtvrtek dne 17. 3. 2005 odhalila karmu paní J. ze Slovenska. Viděla ji
ve slovenském kroji, jak vesele tančí se svým otcem na své svatbě. Tato karma
souvisela s jejím úrazem a bylo jí sděleno vše potřebné k vyprošení. Karma byla
již zralá a paní J. se noha poměrně rychle zhojila.
Pak nám byla zjevena karma slečny V. J. Vedla paní E. ke srázu, ze kterého
svrhla své dítě. Tím dítětem byla slečna E. Š. Karma byla vyprošena, kletby
sňaty a eliminovány.
Bylo to nepravé svaté dítě planety Marsu.
Když jsme dokončovali prosby za celý vesmír, stála proti paní E. řada bílých
bytostí. Všechny měly vpředu zavěšený vak a v něm své dítě. Na konci řady stála
slečna V. Byla otočená čelem k řadě bytostí, ale neměla žádné dítě.
Důsledkem předešlého činu jí nebylo dítě svěřeno.
Paní E. jde od jedné bytosti ke druhé a pokládá jim ruce na hlavu, aby jim
požehnala. Všichni jí dávají své děti a odcházejí pryč. Projde i slečna V. Již má
své dítě, ale je obráceno obličejem k zemi.
297
Paní E. byla vybrána jako duchovní vůdce pravých svatých dětí na vzkříšeném Jantaru. Bílé bytosti jsou agregoři, kteří vybrali z lidu planety jim
svěřené to nejschopnější z dětí pro tento post. Slečna V. jde nejprve s prázdnou, protože přijala na základě připoutanosti nepravé svaté dítě. Potom již
vybrala správně, ale dítě bylo připoutané k planetě Zemi. Příliš pospíchala
a nerozvolnila všechny vazby. Teprve když byla všechna pouta eliminována,
mohlo být dítě stvrzeno ve svém úřadu a připravovat se na post svatého
dítěte Jantaru stejně jako ostatní vybrané děti. Mezi svatými dětmi musely
být tentokrát kandidáti ze všech planet galaxie. Paní E. se tím, že žehná
a schvaluje výběr svatých dětí u jednotlivých agregorů, ujímá postu jejich
duchovního učitele.
Pak jí byla zjevena bezprostřední budoucnost. Diamantová voda velmi narušila energetickou rovnováhu naší planety. Viděla zlom v oceánu podél východního pobřeží USA. Poškození vnímá jako nevratné. Vidí jednotlivé světlé bytosti
na několika místech Země. Od nich se šíří světlo do ostatních lidí.
To znamená, že katastrofě může zabránit jen láskyplné myšlení a cítění
lidí. Láska půjde od srdce k srdci.
Děkujeme!
Paní R. byla vrácena zpět do minulosti ke vzpouře agregorů. Viděla pěkný
les. U něho byly pokácené zdravé stromy. Jejich kmeny byly již rozřezané.
Stromy se znovu milostí Boží scelily, postavily se a změnily se znovu ve zdravé
smrky, kterými původně byly.
Byly to stromy života strážce vesmíru a jeho paralelních bytostí.
Potom bylo vidět puklý ledovec, který se během vedení proseb opět scelil.
Nakonec uviděla budoucnost New Yorku. Po ulicích jezdila auta, která se měnila v nové typy aut. Jezdila již na nový pohon.
Vize paní D. Nejprve uviděla kamennou sochu Anúbida. Když vyprosila
vazby k tomuto božstvu, uviděla, jak se ode mne šíří světlo do celého vesmíru
a pomáhá očistit vše, i planety a hvězdy.
Když jsme prosili za planety a hvězdy našeho vesmíru, uviděla paní H. Há.,
že vystupujeme ze Šambaly. Jdeme širokou cestou a jsme všichni v bílém
šatě. Cesta vede kolem celé planety a lidé se spojují. Všechny nás prostupuje
láska.
Poučení
Během vedení proseb si je třeba uvědomit, že se můžeme dopustit několika
závažných omylů. Ráda bych se o některých z nich zmínila.
1. Jakmile zjistíte, že se při prosbách pohybujete v kruhu a nemůžete dojít
k cíli, je třeba se osvobodit od tohoto planého vyprošování. Děláte zřejmě
v něčem chybu.
298
2. Také je možné, že jste od bývalého duchovního učitele mágů přijali jeho
negativní program. Jeho vliv vás nepustí dál.
3. Mohli jste se napojit na astrál a snažíte se ho vyčistit. To není možné. Astrál
je paralelní svět, kde se otiskuje myšlení a cítění obyvatel našeho světa. Sem
vstupuje ten, kdo zemřel, a pobývá zde tak dlouho, než odhodí svou larvu
a zbaví se připoutanosti. Potom jde za světlem své mateřské bytosti.
4. Vedete prosby povrchně či preventivně pro prosby samé. Nemáte žádné
impulzy. Musíte vědět, co chcete.
5. Vede vás strach. Bojíte se každého pocitu a pokládáte ho za impulz. Strach
tyto pocity zesiluje. Protože je negativní emocí, odděluje vás od Otce. Vlastně
nevěříte sobě ani Otci. Proto nemůžete dosáhnout svého dílčího cíle.
6. Dlouhé litanie nemají smysl. Nevedou vás k cíli a zamotáváte se do nich.
To znamená, že problém ještě není zralý či chcete něco, co vám nenáleží.
Také může jít o plané prosby.
7. Pokud vás ale Otec podrobuje zkoušce vytrvalosti, která je pro vás důležitá
z hlediska duchovního postupu, může být vedení proseb dlouhé. Ne však
neúnosné. Vždy postupujete od jednoho cíle ke druhému, máte vše stvrzeno
a cítíte, že je celá záležitost smysluplná. Vše má svou logiku. Rozhodně
vám nebude bráněno ve spánku. Pokud jste však probuzeni, bylo asi nutné
vás probudit. Stačí poděkovat a řídit se impulzy. Brzy byste měli být hotovi,
pokud vás váš strach nezaskočí. Během tohoto procesu jste svěží, a když jste
hotovi, rychle usnete a i ráno byste měli být svěží. Pokud tomu tak není, váš
strach vás vedl ke zbytečnému rozpitvávání karmické situace.
8. Když jste bezradní i potom, co jste prosili Otce o vedení, je lépe, když mu
odevzdáte kompetence, odevzdáte se jeho milosti a jdete spát.
Autobus
Ve své vizi paní H. Há. dne 30. 3. 2005 vidí, že na zastávce stojí hlouček
lidí, kteří se chystají nastoupit do autobusu, který právě přijel. U dveří stojí žena
středních let. Má světlé kudrnaté delší vlasy a pobízí lidi, aby rychle nastupovali. Lidé ji poslechnou, ale na některých je znát, že váhají. Sotva nastoupili,
řidič se rozjel a žena ho pobízela k větší rychlosti.
Paní H. běžela za autobusem a volala na řidiče, aby zastavil. To udělal
a ptal se, jestli chce také nastoupit. Odpověděla, že ne, že jen někoho hledá.
Zahlédla ho v autobuse. Řidič otevřel dveře a pustil ji dovnitř. U dveří stála
průvodčí a usmívala se na ni. Klidně ji nechala projít autobusem. Paní H. procházela mezi cestujícími. Některé z nich poznala a vyzvala je, aby vystoupili,
protože nejedou správným směrem. Někteří se na ni nechápavě dívali a v jejich
očích se odrážel nezájem, ale také strach. Sdělila jim, že není čas něco vysvětlovat, chtěla, aby si pospíšili. Oni však vypadali jako mumie a neměli o nic zájem.
299
Několik lidí však s ní přece vystoupilo zadními dveřmi. Zůstali venku nechápavě
stát. Když to průvodčí zpozorovala, dala řidiči pokyn, aby pokračoval v jízdě.
Prohlásila, že kdo jednou nastoupil, už nemůže vystoupit. Platí však pravidlo,
že každý musí zvolit svou cestu sám.
Autobus představuje životní jízdu určitého zaměření. Toto byl autobus mágů. Řidič vedl všechny, kteří k němu nastoupili, za učením magie. Průvodčí hlídala, aby je nikdo neopustil. Plně uplatňovali svůj šarm
a magický vliv. Paní H. odstoupila od magie a chtěla zachránit ty, kteří byli
ještě nedávno pod jejím vedením. Protože ji oba, řidič i průvodčí, pokládají
za oddanou služebnici, ochotně ji pustí do svého autobusu. Když pochopí, že již s nimi nespolupracuje, ukončí její návštěvu a rychle odjíždějí.
Nechtějí už nikoho ztratit. Mají strach, že by se noví členové mohli probrat ze svého omámení a odejít. Proto tak pospíchali. Průvodčí vysloví
magické heslo, aby ostatním ztížila odchod. Má pravdu, kdo zahájil jízdu
s mágy, těžko se osvobozuje. Ti lidé, kteří s paní H. vystoupili, mají šanci
se osvobodit.
Karma
Paní E. dne 31. 3. 2005 ve své vizi jde na setkání skupiny. Má to z domova
daleko. Nadiktovala jsem jí seznam věcí, které mi má přinést. Je toho plná
velká taška. Jsou tam hlavně prášky na praní a čisticí prostředky. Taška je
těžká. Paní E. jde s někým ze skupiny, ale nikdo jí nechce pomoci tuto zátěž
nést. Kdosi jí říká, že už chce ze skupiny odejít. Zatím dojdou na místo setkání.
Nesedí se tam kolem stolu, ale v lavicích jako ve škole. Paní E. odloží tašku
dozadu za lavice ve třídě a hledá, kam by se posadila. Jedna žena se k ní
mohutně hlásí, a tak si k ní sedne. Žena jí sděluje, že ona a její kamarádi také
chtějí ze skupiny odejít. To znamená, že ve skupině zbude jen pár lidí.
Vpředu začne přednášet nějaký muž. Já jsem tam ještě nedorazila. Paní R.
se ptá, co je se mnou, a paní E. jí sděluje, že jsem moc unavená a nikam již
nevycházím. Muž nemluví příliš záživně. Ješitnost z něho čiší a napomíná všechny, aby se nebavili. Potom předá slovo jinému muži, kterého na své cestě paní E.
potkala. Ten si vzadu ve třídě na schůdky postaví zrcadlo a chce začít mluvit.
Místo toho sebou začne podivně cukat a vydávat divné zvuky. Paní E. je ho líto.
Chtěla by mu pomoci. Najednou se muž zklidní a začne volně povídat.
Když zasedání skupiny skončí, jde paní E. za mnou domů. Vleče tašku.
Chvíli ji doprovází paní R. a potom slečna V. J. Procházejí parkem, kde policisté
někoho honí. Potom jdou tržištěm. Paní E. vidí celkem pěkné kalhoty a říká
slečně V., že by se jí hodily, ale ona namítá, že určitě nemají její velikost.
Podívají se spolu na cedulku, a skutečně, jsou moc krátké. Slečna V. říká, že
musí nakupovat ve specializovaných prodejnách. Potom potkají známého sleč300
ny V., který si stěžuje, že musí chodit venčit psa až z horního patra vysokého
paneláku. Nemůže s ním do výtahu.
Paní E. zde demonstruje svůj zápas na cestě pravdy a lásky. Současně
vyjadřuje pochyby a obavy o další cestu vaší skupiny. Její zápas není jen
jejím zápasem, ale je to zápas všech, kdo jdou cestou pravdy a lásky. Cesta
na setkání představuje překážky, které musí překonat. Cesta je dlouhá a je
zde plno podmínek, které se musí naplnit. Například zákony lásky. Taška
představuje karmickou zátěž, se kterou jí nikdo nemůže pomoci. Touží po
tom, aby jí bylo pomoženo, ale pomoci si musí sama. Je to náročné, ale
učí se.
Konečně našla ty, které hledala. V této skupině si nejsou všichni rovni ve
zralosti ducha, ale učí se. Jsou si rovni ve svém lidství. Proto sedí ve školních
lavicích. Výuka je náročná a mnozí jsou unaveni a nejraději by odešli od
zodpovědnosti, kterou ještě nejsou schopni přijmout.
Žena, která se k ní mohutně hlásí, je její ženský princip. Vůbec se jí nechce napravovat své omyly a odpouštět chyby, jichž se na ní dopustil mužský
princip. Nejraději by odešla. Slova se ujme mužský princip. Projevuje se
ve dvou podobách mužů. Ten, který je ješitný a suverénní, nepřipouští své
omyly a chyby. Druhý není schopen vyjádřit své pocity. Je zdeptán agresivitou ženského principu. Dokáže promluvit teprve tehdy, když pocítí soucit
a sympatie. Tehdy nastaví zrcadlo všem, kdo ho chtějí slyšet, a promluví
o své pravdě. Zápas obou principů je sice zápasem paní E., ale i všech
ostatních, kteří jsou členy skupiny, jež jde za světlem pravdy a lásky.
Slečna V. s paní E. jsou představitelkami ženského principu. Jejich vztah
může být pod vlivem karmy rivalitní, ale i spojenecký. Těžko se vzájemně
odhadují. I vlastní princip je třeba uvést do harmonie.
Tato vize představuje určité obavy o budoucnost skupiny. Lidé budou
přicházet i odcházet. Skupina bude pokračovat ve své práci stále. To, co
lidi bude přitahovat i odpuzovat, je v nich. Vždy někdo zdvihne pochodeň
pravdy a lásky a bude ukazovat cestu dál. Ne každý však dokáže překonávat
překážky na této cestě. Ten, kdo bude omlouvat svou slabost chybami ostatních, je v nebezpečí. Jakmile hledáte chyby jinde než u sebe, jste v nebezpečí, že sejdete z cesty pravdy a lásky.
Konec mise
Dne 1. 4. 2005 slyší paní L. v 8.40 hodin hlahol zvonů. Zvoní světlé zvony
a každý zvon má dvě srdce. Jsou světlé a vyzvánějí na znamení, že mise pokání,
která měla smířit národy různých vyznání, je skončena. Jménem své církve
cestoval papež po světě a vedl prosby za odpuštění křivd, kterých se jeho církev
dopustila.
301
Je vidět velký bílý talíř, okolo sedí lidé a vybírají z něho rýžová zrna.
Jde o jeden výsek z podoby učení lásky, kterou lidstvu papež přinesl.
Lidé vybírají z učení lásky jen to, co jsou schopni přijmout. Vybírají to jako
zrna rýže. Je to duchovní strava o toleranci, lásce a odpuštění. To je jedna
z hlavních zásad učení lásky.
Potom se zjevil nízký domek ze světle hnědého dřeva. Uvnitř leží přes celou
plochu rovnoramenný kříž stejné barvy.
Jde o symbol papežovy mise. Je v harmonii a učí rovnosti. Jsou zde však
stále ještě určitá omezení. Tato mise měla učit vzájemné toleranci. Byla
velmi důležitou etapou na cestě za světlem pravého učení lásky.
Děkujeme!
Mezi časem a prostorem
Ve své vizi je paní H. Há. dne 4. 4. 2005 na volném prostranství, kde jsou
zaparkovaná auta. Ne všechna jsou pojízdná. Některá jsou převrácená. Její
manžel hledá nějaké auto, které by bylo schopné jízdy. Když ho našel, nastoupil
a chtěl odjet. Ona ho prosila, aby ji tam nenechával a vzal ji s sebou, ale on
odmítnul. Řekl jí několikrát, že musí odjet sám. Jeho jednání ji překvapilo, ale
musela se s jeho rozhodnutím smířit. Manžel odjel a paní H. zůstala sama ve
tmě s poškozenými auty.
Když se rozhlížela okolo sebe, spatřila dveře ve stráni. Vedly do bunkru.
Vešla dovnitř a vklouzla do jedné místnosti, kde bylo zavěšeno plno kabátů.
Byly to kabáty německých důstojníků. Dostala velký strach a chtěla se někde
ukrýt, ale všude ji bylo vidět. Nenašla jediné místo, kde by se mohla dostatečně
skrýt.
Z chodby zaslechla mužské hlasy. Její strach se zvyšoval. Připadala si jako
v pasti. Nemohla vůbec nic dělat. Zůstala stát uprostřed kabátů a zavřela oči.
Nechtěla nic vidět. Ani to, co nezbytně přijde. Do místnosti vstoupili dva muži
a klidným přátelským hlasem jí sdělili, že už je po všem, že se nemá čeho
obávat. Pocítila velikou úlevu.
Volné prostranství představuje pláň, na niž vstoupí všichni, kteří opustili své hmotné tělo. Poškozená auta představují společné životy, které
prožila paní H. se svým manželem. Řešili oba problém připoutanosti. To,
v jakém stavu se auto nacházelo, bylo obrazem úspěšnosti společného života. Nebylo to skvělé, proto bylo manželovi doporučeno, aby se odpoutal
od manželky a řešil tyto problémy samostatně. Nasednutí do auta představovalo odchod do hmotného světa. Paní H. se to vůbec nelíbilo. Byla
na manželovi naprosto závislá a bála se vzít odpovědnost za svůj život do
vlastních rukou. Cítila se zrazená a všemi opuštěná. Temnota okolo ní
představovala její dosavadní stav. Ponořila se do svého nitra. Vstoupila do
302
„bunkru“, kde nalezla to, čeho se obávala. Viděla duchovní šat z různých
životů, kdy ji nejvíce děsil život mezi německými důstojníky. Byl tam i jiný
šat, ale příliš se bála. Hledala úkryt, kde by se skryla před odpovědností
za svůj život. Bála se Otce, protože věřila v Otce trestajícího. Nemohla
se ukrýt, ani zbavit odpovědnosti za svůj život. Stejně jako minulé životy
zavírala oči před důsledky svých činů, tak to činila i nyní v bláhové naději,
že unikne pozornosti.
Z této situace ji osvobodil její duchovní vůdce a anděl strážný. Paní H.
pochopila, uklidnila se a předstoupila s nimi před láskyplnou tvář Otcovu,
aby se posílila jeho láskou a sestavila vhodný karmický plán, který by jí
pomohl vyřešit její připoutanost, ze které se dosud neosvobodila.
Mír s tebou!
Soumrak mágů
Dcera S. šla dne 6. 4. 2005 ve své vizi po ulici a stmívalo se. Byla čím dál
tím větší tma, až nebylo vůbec nic vidět. Byla jako slepá, nevěděla, jak má jít
dál. Chtěla však v cestě pokračovat. Levou rukou se přidržovala nějaké zdi
a postupovala opatrně krok za krokem, naslepo. Po chvíli uviděla v dálce světla.
Když ke světlům dorazila, ocitla se v místnosti, která byla zařízena starobylým
nábytkem. Křišťálový lustr, koberce, byl tam také kulatý dřevěný leštěný stůl.
Někdo za ním seděl. V místnosti bylo víc lidí. I v dalších místnostech, které
zahlédla otevřenými dveřmi, bylo plno lidí. Říkali jí, že se má posadit a dát si
něco k jídlu, ale to se jí nechtělo. Nechtěla tam zůstat. Podívala se oknem ven.
Už se začínalo rozednívat. Zahlédla tam někoho stát a došlo jí, že čeká na
východ slunce. Rozhodla se, že se půjde také podívat. Nešly jí zavázat tkaničky
u bot a bála se, že východ slunce nestihne.
V prvních paprscích slunce byla krajina nádherná. Bylo tam město v zálivu
kolem moře, voda nádherně čistá. Ale po chvíli již vzduch nebyl tak jasný a spíš
než jako u moře to vypadalo jako ne moc čistá řeka. Po hladině se blížila jednoduchá fontána. Stříkala z ní špinavá voda. Když připlula k břehu, ani nebylo
vidět, že je voda špinavá. Vypadalo to vše normálně.
Na břehu seděla její známá. Dcera se jí ptala, jak se odtud dostane.
Ukazovala jí na protějším břehu v lese nějaké místo, kam musí jít. Je to prý
velmi těžké, a pokud se tam chce dostat, nesmí v domě a jeho okolí nic jíst.
Lidé, kteří byli na břehu, vypadali spokojeně, byli pěkně usazení. Dcera však
chtěla za každou cenu odejít.
Paní S. byla v dimenzi, kde již končila éra magie. Lidé, kteří zde žili,
byli se svým životem spokojeni. Nabízeli jí dary magie, ale ona odmítala,
protože hledala nový zdroj poznání – světlo lásky. Na první pohled bylo
vše krásné. Tu krásu však špinily zdroje negativního myšlení a cítění. Ideje
303
magie špinily vše krásné. Proto chtěla za každou cenu pryč. Zdroje poznání
byly pro ni nepřijatelné.
Duchovní slavnost
Práce byla již skoro u konce. Na zasedání skupiny dne 7. 4. 2005 jsme
pokračovali v dočišťování jednotlivců i karmických otisků, které jsme směli
eliminovat. Stále však bylo v pozadí něco, co bylo nad velmistry magie a řídilo
je. Cítili jsme, že někde jsou tři bytosti, které ovládají všechny negativní programy a křísí je svou nenávistí. Věděla jsem, že musíme najít pravé kořeny zla
i s jejich zakotvením. Najednou se nám zjevily tři Gorgony. Když byly se souhlasem Božím eliminovány, zjevil se nám temný ještěr. Byl to vetřelec z planety
URI a musel být též eliminován. Viděli jsme bytost, která je spoutaná mimo
čas a prostor. Řičí vzteky a mění podoby. Byla to personifikace zla, která již
byla spoutaná a bezmocná. Ovládali ji démoni. Mohla se změnit v cokoli, ale
již nemohla ublížit. Někde však musel být zdroj, který byl velmi nebezpečný.
Odevzdali jsme ji Otci a žádali, aby s ní bylo naloženo tak, jak je třeba. Bytost
zmizela a objevily se kořeny zla i se zakotvením. Tyto kořeny byly všude a musely být eliminovány v celém vesmíru.
Když to bylo hotové, zjistili jsme, že paní D. skrývá temný satelit v dlaních.
Bylo to její pouto k planetě Marsu a upírům. Potom se zjevila sedmička, která ji upozorňovala, že ještě nerozvolnila karmické vazby ke strážci vesmíru.
Vyklouzl z ní temný úhoř, který jí dodával dar výřečnosti, a vrátil se zpět do
ní. Byl to silný magický kód, který byl též eliminován. Všem se ulevilo. Paní D.
byla oblečena v ovčím kožichu a na krku měla úpis. V rukou držela hliněné
koule. Když úpis odevzdala a vyprosila, hliněné koule se rozpadly. Bylo nutné
tento nebezpečný prach odsát a eliminovat. Potom jí bylo ukázáno, jak velké
množství lidí k sobě připoutala a ovládá je. Byli seřazeni od nejmenšího k největšímu. Paní D. držela kamennou kruhovou desku, která vymezovala její moc
a vliv. Bylo zde mnoho negativních programů. V této chvíli se mi na hlavě ocitla
ohromná medúza, kterou jsem se souhlasem Otce na sebe přetáhla. Vše bylo
eliminováno, ale pokožka i s vlasy byla tímto kontaktem poškozena.
Když bylo vše uvedeno do původního stavu, pracovalo se opět na jednotlivých členech skupiny. Mihnul se zde rejnok, ze kterého vše vycházelo. Temná
duha osvětlovala kořeny zla. Konečně jsme mohli přistoupit k tomu, aby byly
do posledního kořínku vyjmuty a eliminovány. Jakmile se tak stalo, uviděla
paní E. zářivý kopec, na který jsme vystupovali. Když jsme došli do poloviny,
hora zmizela. Byli jsme očištěni a vraceli jsme se zpět mezi ostatní lidi.
V této chvíli jsem vysvětlovala, že jsme pod vedením Nejvyššího principu
lásky a stvoření. Je to velká čest a odpovědnost. Varovala jsem, aby si každý
dal velký pozor a nikdy tento dar nezneužil, protože by ho ztratili.
304
Nastal čas osvícení. Jste zástupci jednotlivých planet a hvězd v celém
vesmíru. Jste zde, abyste napravili závažné omyly a chyby, které bránily
ostatním v duchovním postupu. Především máte tu milost, že napravujete
vlastní omyly a chyby. Máte úžasnou podporu ze světlých sfér.
Děkujeme za ni!
Paní D. zaslechla kajícníky, že se houfují a vybízejí k pozornosti, protože
začne hlavní vedení proseb a modliteb. Čekali na tuto šanci dlouho a nechtěli
ji promarnit.
Duchovní urozenost se může získat pouze tak, že ji osvědčujete všude.
Ve světlých i temných sférách. Ti, kteří začali přehánět a zapomněli na
soucit a lásku, se postupně stávali temnými stvořiteli, protože si pamatují
na svou tvůrčí moc a začali ji zneužívat. Pokud pochopili své omyly a chyby,
stávají se kajícníky a napravují s pomocí Boží, co pokazili. Pokud pokračují
v tanci duchovně mrtvých, podléhají dříve či později eliminaci a mají tak
novou šanci jít za světlem Boží lásky. Pro všechny bytosti platí vesmírný
zákon lásky a zákon soucitu a odpuštění.
Paní E. zjistila, že se zjevila mezi námi Aeskulapova hůl. Její paprsky směřovaly ke každému z nás na znamení, že jsme dosáhli hodnosti léčitele. Potom
viděla, že se pohár naplnil zářivou energií.
Děkovala jsem Otci a všem láskyplným a prosila, aby Otec zahájil duchovní slavnosti obřadem svatého grálu. Nejprve byl paní D. vylit nápoj na hlavu.
Poklekla a políbila Aeskulapovu hůl. Na ramena jí byl vložen bílý plášť, který jí
zčernal. Tento plášť se musí, jakmile je zahlcen špinavou energií, ihned očistit.
Vtom paní E. zahlédla velikou zářivou knihu. Byla rozevřená asi v polovině
a v ní se pomalu otočil další list. Začíná další kapitola. Bylo nám ukázáno,
kam až jsme došli. Byli jsme křtěni milostí Boží. Otec nám předával kompetence podle toho, jakého stupně na cestě duchovní urozenosti jsme dosáhli.
Když Otec mezi nás přišel, vše se rozzářilo. Otec držel v rukou mísu a z ní
vyzařovalo Duchovní slunce. My jsme stáli v půlkruhu před ním, měli jsme menší
misky a všichni jsme se napili. Tento obřad grálu zahlédla paní R. Já jsem Otce
vnímala vícedimenzně. Viděla jsem, že je u nás všech najednou, a děj, který vnímáme postupně jako časovou linii, se odehrával najednou. Minulost i budoucnost
splynuly v jediném bodě současnosti. Bylo to nepopsatelné. Otec k nám přistoupil
a dotkl se svou dlaní našich hlav. Světlo se šířilo z jeho dlaní do celého vesmíru.
Jsme v polovině knihy učení lásky. Zatímco jsem děkovala Otci a všem
láskyplným, zahlédla paní L. nad námi zářivou šesticípou hvězdu národa židovského.
Je to znamení, že karma tohoto národa, zejména éry Ježíšovy, je vyrovnána.
Paní R. zahlédla, jak stojíme před Otcem a splýváme v jednu velkou zářivou
bytost a opět se oddělujeme.
Šalom!
305
Ztracená srdce
Několik dní jsem se necítila dobře. Uši jsem měla zalehlé a pociťovala jsem
negativní vír různých energií, včetně magických útoků. Neuvědomila jsem si,
že jsem přehlédla impulzy, které stále sílily. Bylo to upozornění, že je třeba vést
prosby za celý vesmír. V pátek mi spadl dřevěný koník. Je symbolem síly živlu
vody. Odlomil se jeho podstavec a mně konečně došlo, že živel vody je ohrožen
a s ním i ostatní živly.
Volala jsem paní L., abych si prověřila své vize. Potřebovala jsem kontrolu,
abych si ověřila, co dlužím živlu vody. Ta mi sdělila, že vidí trojzubec, který se
z jedné třetiny vysunul nad vodní hladinu. To znamenalo, že dvě třetiny práce
ještě zbývají, aby tento symbol moci byl očištěn celý. Vedly jsme obě prosby, aby
vodní živel i s jeho obyvateli a vládci, včetně symbolu jejich moci, byl očištěn ve
svém mužském i ženském principu, aby byl zharmonizován a vibračně uzpůsoben. Symbol moci, trojzubec, vyjel z vodní hladiny a my jsme ho odevzdaly Otci
s tím, aby byl zkontrolován a navrácen tomu, komu náleží.
Paní L. vedla prosby za planetu Zemi, já za celý vesmír. Stejným způsobem
jsme vedly spolu prosby za všechny živly. Neodevzdané pakty, které byly podepsány bez souhlasu Božího, jsme předávaly radě nejvyšších.
Nakonec jsme uviděly čtyři temné úpisy, ze kterých se valila špína a kódy magie s duchovními parazity. Tuto mravní špínu jistily dvě temné bytosti.
Prosily jsme Otce, aby vše bylo zajištěno ze světlých sfér takovým způsobem, aby
tato špína nemohla již nikoho poškodit. Potom jsme prosily, aby bylo vše vyškrtnuto z ákášických záznamů a eliminováno takovým způsobem, jak je třeba.
Prosily jsme, aby vše zlé bylo vymýceno do posledního kořínku i se zakotvením.
Bytosti i se zformovanou negativitou zmizely. Vše bylo eliminováno svatým
ohněm lásky.
Najednou jsme uviděly zvláštní bytost nad naší planetou, která byla zakotvena krvavým poutem hněvu ve středu naší planety. Věděla jsem, že totéž
bychom viděly nad ostatními planetami, které mají také duchovní postup jako
naše planeta. Tyto bytosti byly personifikací zla, nenávisti a pomstychtivosti.
Místo hlavy měly trojúhelník na špici. Když jsem pochopila, že všichni obyvatelé planet se podíleli svým myšlením a cítěním na stvoření těchto bytostí, bylo
mi jich líto.
V této chvíli předstoupili i ostatní agregoři, aby pomohli. Prosila jsem, aby
jim všichni vyslali svou lásku a naše láska tyto temné bytosti posílila ve věcech
dobrých. Děkovali jsme jim za poučení, kterého se nám jejich prostřednictvím
dostalo, které nám svým utrpením zprostředkovaly. Prosili jsme je za odpuštění
a vyslovili jsme každý své odpuštění. Bytosti zesvětlaly, protože pochopily a přijaly naši lásku a odpustily nám. Společně jsme eliminovali jejich zakotvení i se
zakořeněním všude, kde bylo třeba. Bytosti předstoupily před radu nejvyšších
a splynuly s jejich láskyplným vyzařováním.
306
Právo na pomstu, které hlásal Starý zákon, bylo popřeno pravou láskou
a odpuštěním. Učení lásky bylo od této lži očištěno.
V zemi jednotlivých planet zůstala otevřená rána, kterou bylo třeba zbavit jedu nesnášenlivosti. Rány byly vyčištěny a zhojeny. Když bylo vše hotovo,
uviděly jsme prázdné světlé místo v každé planetě. Mělo podobu srdce. Prosily
jsme Otce, aby jim bylo srdce, které ztratily, vráceno a jejím obyvatelům též.
Viděly jsme záři, která pročistila tato srdce. Prosily jsme s ostatními agregory,
aby Otec vzkřísil ztracená srdce milostí svou, dechem i bleskem Božím. Srdce
byla vrácena a jiskra Boží v nich zářila jemnou energií lásky.
Potom nám byl ukázán dřevěný kříž na planetě Zemi, který byl otiskem
původního kamenného kříže, který byl znamením naší planety. Vedli jsme
s agregory prosby, aby toto znamení bylo z planety sňato a eliminováno, nastal-li čas. Kříž byl pozdvižen, rychle se vzdaloval. Byl eliminován svatým ohněm
lásky.
Na všech sedmi planetách stáli agregoři. Nad nimi byl kruh světlých zvonů,
které vyzváněly slavnostní píseň lásky.
Oslava vítězství dobra nad zlem byla zahájena. Duchovní postup všech
sedmi planet se uskutečnil.
Mimozemšťané
Minulý týden, dne 12. 4. 2005, jsem se seznámila s paní R., která mne
žádala o pomoc. Tvrdila, že žije s mimozemšťanem. Byla jsem na rozpacích,
protože mi připadalo, že paní není úplně v pořádku. V její výpovědi se projevovaly určité rozpory. Když jsme skončily úvodní pohovor, objednala se u mne na
příští týden, ale den před stanoveným termínem se ozval její manžel. Slušně, ale
velmi rezolutně odvolal konzultaci své manželky. Oznámil, že jeho manželka
již nepřijde. Tento rozhovor byl svým způsobem zvláštní. Vyzařovala z něho
zvláštní chladná síla. Poděkovala jsem mu, že mi dal vědět, a on odpověděl,
že je to slušnost. Já jsem souhlasila a vysvětlila mu, že jsem to věděla, ale je
dobře, že to potvrdil. Tím jsem ho trochu zmátla a cítila jsem, že vyslal dvě
sondy, aby mohl prozkoumat můj mozek. To se mi moc nelíbilo a hovor jsem
rychle ukončila. Začala jsem o něm přemýšlet. Byl prostě něčím jiný. Neuměla
jsem to vyjádřit.
Cítila jsem, že se pokouší o telepatický kontakt, který jsem vnímala jako
zbytečně násilný. Moc jsem se jím už nezabývala a odevzdala ho Otci. Přesto se
mi nepodařilo kontakt přerušit. Stále se mi připomínal. Právě jsem pracovala
na přednášce o ztracených srdcích, když se to stalo. Pořídila jsem jeden výtisk
a druhý se mi již nepodařilo vytisknout. Tiskárna začala blikat, odmítala tisknout, a když jsem ji chtěla vypnout, nenašla jsem tastr. Prostě zmizel. Vůbec
jsem tiskárnu nemohla vypnout. Hledat jsem mohla, jak jsem chtěla. Stále
307
mi nedocházelo, že právě ztracená srdce na sebe upozorňují a hledají pomoc.
Volala jsem pana T. R., aby se na tiskárnu přišel podívat. Než ke mně dorazil, vedli jsme oba na sobě nezávisle prosby. Když přišel a já jsem mu chtěla
předvést svůj problém, bylo vše v pořádku. Tlačítko bylo na místě a já mohla
nerušeně pokračovat v práci.
Když pan T. odešel, přemýšlela jsem, co to vše mělo znamenat. Teprve nyní
mi došlo, že bych s nimi měla rozvolnit karmické vazby a převést je všechny
k Otci. Vše se zklidnilo. Poděkovali mi a odešli. Jenom před mými dveřmi
zůstala stráž. Ptala jsem se Otce, je-li to v pořádku. Bylo mi řečeno, že ano.
Přemýšlela jsem o všech mimozemšťanech, kteří zde uvázli, a začalo mi jich být
líto. Cítila jsem jejich smutek a chtělo se mi nad nimi plakat. Bylo mi divné,
proč jsem tak smutná. Měla jsem pocit, že se někde stala chyba, ale nevěděla
jsem jaká, ani jak ji napravit. Vyprávěla jsem o tom druhý den paní H. Há.
s paní L. Najednou jsme byli všichni v kontaktu. Paní L. prohlásila, že má pocit,
jako by se jí zvětšila hlava. Vzpomněla jsem si na pana W., který měl tento
pocit, když telepaticky snímal diktáty pro svou knihu.
Pochopila jsem, že s námi chtějí komunikovat. Řekla jsem paní L., aby se
jich zeptala, odkud jsou. Zaslechla jsem: „Velká mlhovina v Orionu.“ Uviděla
jsem zářivý úpis, ale brzy jsem pochopila, že jde o mapu. Následovalo znamení
zářivého draka. Rychle jsem poučila paní L., že komunikace bude probíhat
v obrazech. Rozvinuli mapu a za ní se objevil světelný tunel. Najednou byli
všichni na mapě a kráčeli směrem k tunelu. Objevila se krásná smaragdová
záře a nad ní se klenula duha. Dole byla skupina lidí, která hleděla vzhůru
a čekala na ně. Světelný tunel se trochu přiblížil a objevilo se znamení jejich
mise: zářivě bílý lotos. Pochopila jsem, že se nám představili a sdělili nám, že se
chtějí vrátit domů i za cenu fyzické smrti. Z nějakého důvodu to nebylo možné.
Vpravo ležela smlouva, kterou uzavřeli s Otcem.
Objevil se most, který spojoval příslušné dimenze. Nebylo ho možné přejít.
Byl celý zdeformovaný, jako by ho dělal Picasso. Byla to práce mágů. Na každé
straně ho střežili dva černí mágové. Jejich čáry měly udržet most neprůchodným. Vše bylo jištěno dvěma kletbami. Nad mostem byl sup a temný pentagram. Bylo nám jasné, že mimozemšťané nechtěli použít násilí. Bylo třeba,
abychom se s mágy utkali my. Prosili jsme Otce o ochranu a vedení a žádali
o pomoc všechny láskyplné, aby nám pomohli tuto situaci vyřešit tak, jak bylo
třeba. Prosili jsme své vesmírné bratry za odpuštění, pokud jsme je nepochopili
a ze strachu jim ubližovali. Posilovali jsme je svou láskou a děkovali jim, že
pod vedením Otce naši planetu zachránili. Prosili jsme o zajištění všech mágů,
kteří střežili most. Žádali jsme o jejich osvícení a prosili Otce, radu nejvyšších,
vesmírnou jednotu lásky a Stvořitele světlých sfér, aby mágy posílili také láskou,
aby pochopili své omyly a chyby a zrušili všechny čáry i negativní programy
se všemi magickými konstrukcemi. Oni poslechli. V ruce se jim objevil temný
klíč, který světlal. Jak jsme vedli prosby, klíč se změnil v zářivou energii, která
308
eliminovala všechny kletby a čáry. Zmizel sup s temným pentagramem a vše,
co tento most deformovalo. Most byl opět průchodný a zářil láskyplnou energií.
Mágové předstoupili před radu nejvyšších, protože toužili napravit své omyly.
Prosili jsme Stvořitele světlých sfér, aby byl most uveden do takového stavu,
jaký mu náležel. Krásná zelenkavá Boží energie jím procházela a očišťovala
ho tak dlouho, až se most stal tou energií. Na druhém konci se objevila záře.
Nastal čas loučení. Teprve nyní jsem je poznala. Začali jsme se loučit a objímat. Najednou mne na sebe upozornila bytost, malá jako dítě, kterou jsem
stále přehlížela. Sehnula jsem se k ní a objala ji. Naši přátelé již vstoupili na
most a odcházeli, aby hrdě odevzdali smlouvu s Otcem k vyhodnocení. Svůj
úkol splnili se ctí.
Chvíli jsme za nimi ještě hleděli, když nám zmizeli z očí. Již jsme chtěli odejít, když se znovu rozzářil tunel. Objevilo se znamení duhy a lotosu a my jsme
viděli, že k nám přicházejí další členové nové mise duchovních učitelů. Když
přešli most, postavili se v půlkruhu před Otce a prosili o požehnání pro svou
misi. Přinášeli knihu, která vyzařovala poměrně sytou světle zelenou energii. Je
to učení lásky, které pojednává o tom, jak uzdravit naši planetu i s jejími obyvateli. V prostoru se objevily dva paprsky: bílý a světle modrý. Vytvořily symbol
srdce. Uprostřed stál muž středního věku. Zářil a usmíval se. Byl to vedoucí
učitel mise. Další skupina se přede mnou zastavila a předávala mi zvláštní
modrobílé keramické pouzdro, ve kterém byl strom života tohoto učení. Bylo
mi divné, že nezářil, ale po určité chvíli jsem pochopila, že ho může rozzářit
pouze naše láska. Vypadalo to jako monstrance. Poděkovala jsem za vzácný
dar a stvrdila, že tento dar lásky také s láskou přijímáme. V tu chvíli se strom
rozzářil, protože jsme ho oživili svou láskou. Jak se strom rozsvítil, rozzářila se
i srdce pozemšťanů. Některá srdce měla bílou záři, jiná žlutou a některá světle
modrou či zelenkavou. Srdce se spojovala ve středu planety a zde vytryskl zdroj
poznání a učení lásky. Fontána svítila duhovými barvami. Tento zdroj je závislý
na čistotě a síle láskyplnosti obyvatel naší planety.
Děkujeme za vzácné dary!
Pád
Dne 13. 4. 2005 ve své vizi seděla dcera S. s kamarádkou v kavárně, která
měla více poschodí. Byly na nejvyšším ochozu. Viděly nějakého mladíka, který
na sebe nepříjemným způsobem upozorňoval a obtěžoval okolí. Ve chvíli, kdy ho
dcera zahlédla, se houpal na „praktikáblu“, který se s ním otočil nad šachtou
schodiště. Mladíkovi sklouzla ruka a on propadl dolů a zabil se. Dcera běžela
za personálem, aby zavolali záchranku.
Spolu s ostatními lidmi chtěla jít do místnosti, kam lidé nosili květiny, aby
uctili jeho památku. Chystala se, že projde třemi propojenými místnostmi, ale
309
kamarádka jí řekla, že to není vhodné, že by měla místnosti obejít chodbou.
Poslechla ji, ale omylem vstoupila do jednoho pokoje, kde spali na postelích
rodinní příslušníci zemřelého. Styděla se, že je vyrušila. Otec této rodiny jí
hrubě vynadal a rozčiloval se, co si to dovoluje.
Potom už trefila do správné místnosti. Chtěla na kamennou desku položit
květiny. Jedna či dvě kytice tam už ležely. Slyšela stejného člověka, jak se znovu
rozčiluje a říká, co si to dovoluje, že je namyšlená a drzá, a také: „Podívejte
se na ty perly, co si myslí?“ Ostatní se přidávali a sprostě jí nadávali. Váhala,
jestli si vůbec může dovolit květy položit, když jim tak vadí. Nakonec to udělala.
Byly to sedmikrásky.
Prošla do další velké haly. Bylo tam mnoho lidí. Brzy měla začít bohoslužba či pohřeb zemřelého. Posadila se na dřevěné schody vedle vchodu. Kněz se
oblékal do světlého zdobeného roucha.
Kavárna představuje svět. Patra určují určitou duchovní úroveň či společenskou kastu. Se svou přítelkyní personifikuje ženský princip. Mladík
je nezralý mužský princip, který je oddaný magii. Spoléhá na své magické
manipulace. Přecenil své schopnosti a způsobil sám sobě mravní pád. Stal
se duchovně mrtvým. Zemřel pro cestu pravé lásky. Nikdo ho již nemohl
zachránit.
Paní S. s ním cítila, litovala ho. Chtěla uctít jeho památku za časy, kdy
ještě byl schopen lásky. Mágové se však cítili dotčeni. To, co ona pokládala za osobní katastrofu a selhání, mágové pokládali za duchovní postup.
Nemohla se dostat k jejich srdci, do jejich nitra. Obešla tedy přímou cestu,
ale dostala se do nitra rodiny mágů. Uvítali ji se zlobou a závistí. Odešla tedy
tam, kde složila hold bývalé lidskosti mága, a opět byla uvítána s nenávistí
a trpkostí. Položila květy, které symbolizovaly skromnost, a odešla, aby se
zúčastnila zádušní mše za duchovně mrtvé a vedla za ně prosby tak, jak
moudrost Boží dovolí.
Modlitba předků
Pamatuji si, že moje babička a maminka pokládaly za nejlehčí smrt mozkovou mrtvici. Moji předkové z maminčiny strany takto odcházeli a modlili se
za to. Tak se stalo, že se modlitba během věků přeměnila v kletbu. Když moje
maminka cítila, že nastal čas jejího odchodu, začala mluvit o tom, že se takto
také modlí. Vyděsilo mne to. Marně jsem vysvětlovala, že to nemusí být vždy
snadné. Její umírání bylo skutečně dlouhé a těžké.
Když jsem v určitém věku začala mít potíže s vysokým tlakem, zamýšlela
jsem se nad tím, proč mi nezabírají žádné prášky. Připadalo mi, že to nemá
logiku, protože jsem věděla, že ještě nenastal čas mého odchodu. Ptala jsem
se Otce, zda smím vědět, jaký je důvod mých potíží. Byl mi ukázán život, kdy
310
jsem umírala v kruhu rodiny, obklopena láskou, s úsměvem na tváři. Byla to
krásná smrt a rodina si o tom dlouho vyprávěla. Potom odcházel další předek,
který byl připoután ke hmotnému životu, a velice trpěl. Někdo si vzpomněl, že
by všichni měli vést prosby za ukončení jeho trápení, a prosba byla vyslyšena.
Od těch časů se někteří předkové začali modlit za to, aby je ranila mrtvice.
Protože nechápali zákony karmy, přeměnili původně dobře míněnou modlitbu
na kletbu. Proto jsme odcházeli během věků tímto způsobem z tohoto života
a nic nám nepomáhalo.
Nyní nastal čas, abych tuto kletbu za všechny členy našeho rodu vyprosila
a eliminovala. Poděkovala jsem Otci a prosila i za ty ostatní, kteří sice nepatřili do našeho rodového klanu, ale dopustili se podobného omylu. Prosba byla
vyslyšena.
Paní L. mne kontrolovala během vedení proseb. Uviděla dlaň a v jejím
středu bylo velké živé oko. Nemrkalo, ale vidělo vše. Jeho barva byla modrá.
Potom zahlédla ohromnou nohu, která stála mezi temnými postavami, jež jí
sahaly jen do úrovně jejích prstů. Vtom jsem zahlédla ohromnou postavu, která
měla oko v každé dlani, na každé plosce nohy pod nártem, v místě srdeční
čakry byly dvě oči a nakonec bylo vidět třetí oko, ze kterého se linula záře jako
z velmi jasné hvězdy. I tam bylo oko. Pochopila jsem, že je to jedna z podob
strážce vesmíru. Pomáhal mi eliminovat kletby, za které jsem prosila, aby byly
vyškrtnuty z našich ákášických záznamů.
Děkujeme!
Láskyplné objetí
Dne 7. 5. 2005 rozmlouvám s někým na zvláštním místě. Není zde světlo
ani tma. Bytost, se kterou rozmlouvám, není vidět, ale tuším, že je to paní L.
Upozorňuji ji, že dítě přijde zprava doleva a bude slyšet na jméno, kterým ho
zavolám. A skutečně. Vidím, že se zprava doleva před námi batolí krásné dítě.
Je to holčička. Zastaví se, jako by se zamýšlela, kterou cestou se má dát. Vím,
že je to duchovní podstata mojí dcery I. Něžně ji volám nějakou přezdívkou:
„Ž…“ Zní to jako „Žížalko“ a ona se ke mně přibatolí a vezme mne okolo krku.
Držím ji v náruči.
Výjev se okamžitě opakuje. Já vím, že to tak má být. Opět, v okamžiku
váhání batolete, tiše zavolám: „Sofie!“ (Sofie znamená moudrost.) Holčička
se ke mně otočí, vrhne se ke mně, já se sehnu a ona mne objímá okolo krku
oběma rukama. Šťastně ji držím v náruči. Výjev se stále opakuje v různých
intervalech a obměnách. Uvítám ještě tři chlapečky a tři holčičky. Tedy celkem
sedm hvězd a sedm nových agregorů. Jsme šťastni!
Jste mimo čas a prostor. Paní L. je zde jako strážce planety a ty jako
strážce vesmíru. Čekáte spolu s ostatními agregory na zrod či vstup vaší
311
planety do vyšší sféry a dimenze. Dvojí příchod představuje oba principy
vaší planety s jejich duchovní, energetickou i hmotnou podstatou. Jako
strážce vesmíru vítáš postupující planetu v nové sféře a dimenzi. Současně jí
předáváš křestní dar. Je to dar moudrosti. Teprve potom ji předáš ostatním
agregorům. Současně s ní přichází osmý agregor, tvoje dcera I.
Každý z agregorů předá svěřené hvězdě jeden cenný a potřebný dar,
který potřebuje pro svůj zdárný vývoj. Ty jim všem dáváš lásku a radost.
Planetě Zemi moudrost. Stejně byly uvítány zbývající planety a hvězdy, které postupovaly současně s vaší planetou. I ony obdržely potřebné dary.
Mír a láska s vámi!
Leporelo
Již několik let se nám při vedení proseb zjevují dvojrozměrné obrazy, které
vypadají jako dětské leporelo. Zařadili jsme je do pohádkové říše. Svým způsobem tam vlastně náležejí, protože nebyl vykonán nejdůležitější krok k uskutečnění milosti Boží. To znamená, že zde chybí prosba za odpuštění a odpuštění
z očí do očí. Tedy v přímém kontaktu. Tam, kde chybí cit a úleva odpuštění,
chybí jeden základní rozměr, a prosba, i když je vyslyšena, nemůže být naplněna.
Platí zásada: Tam, kde je možný osobní či telefonický kontakt, musejí
být prosby vedeny společně a musejí být slyšet slova: „Prosím za odpuštění
a odpouštím.“ Tam, kde to není možné, je povolena výjimka. Karma může být
vyprošena bez hmotné přítomnosti dotyčné osoby.
Když se vyhýbáte přímému kontaktu a vyprošujete své omyly a chyby
„na dálku“, tvoříte nedodělky v podobě leporel. Ta se hromadí a pak se
promítají na hmotném těle v podobě „nemoci“. Nemoc pak v sobě nese
symboliku karmy.
Pokud se z nějakého důvodu vyhýbáte přímému kontaktu a je pro vás
těžké vyslovit „odpusť“ či „odpouštím“, znamená to, že je zde něco, co
vám brání. Buď je to pýcha vašeho ega, pocit křivdy či nenávist. Tyto
pocity je třeba si uvědomit a eliminovat. Potom již dokážete vyslovit to,
co má být vysloveno, a vedete prosby správně. Leporela se již neukládají,
protože je skutečně vše odpuštěno a milost Boží může projít procesem
uskutečnění.
Nicota
Tak, jak se nenápadně odděluje světlo od tmy, tak se odděluje dobro
od zla a obráceně. Přechod je pozvolný. Tam, kde je zdroj světla, se nic
312
neskrývá. Na opačném konci může být skryta nicota či zformované zlo,
které nechce být poznáno.
Nedávno jsme poznali, že za nejtvrdšími mágy a duchovně mrtvými je cosi,
co je všechny ovládá. Nejprve jsme odhalili božstva hněvu a nyní se nám zjevují
bytosti s kamennými srdci, ve kterých není jiskra Boží. Byl nám ukázán proces,
během kterého zkamení celá bytost. Vypadá jako „Golem“ a její síla hněvu je
nesmírná.
Představuje nejvyšší princip zla a může být mužského i ženského principu. Jsou tvrdí jako skála. Neznají slitování. Nejraději nabízejí pokročilým
mágům prsten, jehož prostřednictvím je ovládají, a potom mohou ovládat
takřka vše. Jak vedou myšlenky či kletby, zjevuje se okruh vlivu na prstenu místo drahého kamene. Například chce-li ovládnout zvíře, zjeví se tam
podoba zvířete a podobně. Je to velice nebezpečná zbraň, která přináší
zhoubu nejen obětem, ale i nositeli. Je nesmírně svízelné tento dar eliminovat. Souvisí vždy s úpisy, které jsou zakotveny na stromě života oběti
i nositele, včetně pout. Je nutné se vzdát bez výhrad veškeré magické moci
i darů z ní vyplývajících. Teprve potom vás může Otec ve vašich prosbách
vést a prsten i s „Golemem“ eliminovat. Jinak, když podceníte jejich moc,
prsten vázaný na „Golema“ vás svými vibracemi stahuje stále níž. Potom
přichází mnohočetná obsazení a mnoho jiných záležitostí, kterými si vás
tato démonická bytost jistí. Tento prsten je danajským darem. Nepřijímejte
nic bez energetického průkazu. Při eliminaci „Golema“ pod vedením Otce
nejprve vidíte, že se kámen mění v hlínu. Nakonec se falešný „Golem“
rozpadne a může být s pomocí Boží eliminován.
Buďte tedy bdělí a opatrní!
Koník a pes
Paní D. šla s manželem dne 13. 5. 2005 ve své vizi na procházku. Přišli
ke starší paní, která měla u sebe malého bílého koníka. Byl chlupatý a bílý
jako sníh. Mazlil se s paničkou a olizoval ji. Potom přiběhl k paní D. a mazlil
se i s ní a radostně ji olizoval. Obě věděly, že si jde pro koníka. Paní však se
s ním nemohla rozloučit. Neustále hovor natahovala, až její manžel paní D.
řekl: „Takhle si to trápení jen obě prodlužujete.“ Šel ke koníkovi, sundal mu
ohlávku a předal ji paní. Rozloučili se v dobrém a odešli.
Najednou se před nimi objevil pletivový plot a za ním ohromný tmavohnědý
buldok. Začal na ně štěkat a chtěl plot přeskočit. Přímo z výšky spadl na pletivo
plotu a visel na něm. Paní D. si pomyslela, že jim alespoň neublíží, ale pes se
nějak dostal dolů a vystartoval proti nim. Najednou jí ho bylo líto a volala do
rozsvíceného domu o pomoc, ale nikdo nevyšel. Tak si stoupla před koníka,
aby ho ochránila. Myslela si, že nemá moc šancí, a začala na psa mluvit
313
a uklidňovat ho. Měla pocit, že pes byl agresivní proto, že jeho poslušnost byla
vynucována násilím, a tak nezažil nic dobrého. Pes se zastavil a překvapeně se
díval. Paní D. se už tolik nebála.
Koník je síla připoutané „lásky“. Lidé ji zaměňují za pravou lásku. Starší
paní je mateřskou bytostí paní D. Ta ji této „lásce“ naučila. Má ohlávku,
tedy tuto sílu ovládá. Paní D. s manželem si sice berou koníka, ale ohlávku
ne, proto tuto sílu neovládají. Při první překážce ve vzájemném vztahu
oba narazí na neschopnost dát druhému svobodu a důvěřovat mu. Plot
představuje karmickou překážku či zkoušku. Svobodu pokládají připoutaní
za zradu věrnosti, proto má podobu zlého psa. Buldok totiž nic nepustí,
když se zakousne. Není schopen to pustit, i když o to nestojí. Je to jeho
majetek. Když má pocit, že mu někdo cokoli bere, zlobí se a „vyskakuje“
až do sebezničení.
Paní D. se domnívá, že chrání svou lásku, ale ve skutečnosti chrání jen
připoutanost. Tedy to, co si přivlastnila. Nechápe, že lásku nelze vlastnit.
S připoutaností nemůže nikdo zažít nic dobrého. Koník a pes jsou city
připoutaných. Soucit s buldokem je soucit s utrpením připoutaných. Ona
s manželem představují mužský a ženský princip, který se k sobě připoutal
a nahradil cit lásky poutem připoutanosti.
Práce s leporely
Poslední dobou se nám zjevovaly zbytky různých karem. Byla to tříšť nedodělků a nepochopení podstaty omylů a chyb z dávné minulosti. Nešlo je zařadit
mezi sběrné karmy ani mezi jejich otisky. Impulzy na ně byly velmi bolestné
a obrazy byly dvojrozměrné. Konečně jsem pochopila a mohli jsme začít pracovat na jejich eliminaci.
Během vedení proseb se mi zjevila nutnost vyrovnat omyly a chyby mezi
Slovenskem a Českem. Jako první nedodělek se nám zjevila smrt M. R. Š.
Vyhledali jsme všechny potřebné informace a zjistili jsme, že okolo jeho smrti
je mnoho nejasností a rozporů. Oba naše národy byly zmanipulovány tak, aby
mezi námi nebyla svornost. Některá fakta byla utajena. Vedli jsme prosby,
aby bylo napraveno, co bylo pokaženo. Dostali jsme šanci navštívit Slovensko
a Krnov. Naši zástupci zde stahovali leporela za obě země i principy, které
představovaly. Nedodělky se zformovaly do okruhu vlivu a nabyly podobu dvou
prstenů. Byly to prsteny moci nejvyššího zla, které se spojily v místě klenotů, do
nichž se promítalo chtění mágů, kteří byli ovládáni nejvyšším principem zla.
Potom byly i s nimi oba prsteny eliminovány. To rozpoutalo elektromagnetickou
bouři, která zasáhla naši planetu.
Několik nocí a dní jsem cítila, že se postupně eliminují zbytky různých
karem, které spojovaly i dělily naše národy. Směsice pocitů byla výrazná
314
a pestrá. Pocity na všech tělech byly výrazné a často velmi bolestivé. Patřily sem
i otisky karem, které zůstaly nedočištěny a nepochopeny. Pracovali jsme intenzivně na všem, co se nám zjevilo. Pracovali jsme společně, ale také každý zvlášť.
Nakonec jsem uviděla póly planety Země a místo ledovcových čepiček na nich
byli ohromní jedovatí a chlupatí pavouci jako symboly magie. Během proseb
bledli, průsvitněli a mizeli. Museli být zajištěni ze světlých sfér i se zárodečnou
masou, aby se nemnožili. Byli úplně eliminováni. Děkujeme za všechny planety
a hvězdy, které byly podobným způsobem infikovány a nakonec očištěny.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Mír s vámi!
Pohár moci
Ve své vizi dne 15. 5. 2005 dcera S. stála v nějaké ulici a dívala se na domy.
Jeden se jí líbil. Byla to umělecká škola. Vedle byl rohový dům a z druhé strany
toho domu bylo kino či divadlo. Řekla si, že je to dobré, protože v horním patře
je spojovací chodba ze školy do kina. Studenti ji mohou dobře využívat.
Ulice je rozcestí, kdy paní S. volí novou cestu. Přitahuje ji umění, a tak
volí školu. Studenti, ke kterým se přidává, jsou adepti umění, tedy citlivci.
Všichni budou ještě jednou volit svou cestu, až budou dosahovat vyšších
úrovní.
Paní S. vede své známé do kina na představení. Šlapali po schodech až úplně nahoru. Poslední balkon byl pro studenty. Běžel film, kde vystupovala nějaká
fotografka. Jeden ze studentů žádal dceru o radu, jak napsat práci o tomto
filmu. Vysvětlila mu, že i když se neztotožňuje s hlavní hrdinkou, neměl by to
být problém, měl by se zaměřit na jiné věci, které jsou ve filmu důležité.
Zde již paní S. vystupuje jako duchovní učitel. Přivedla je k duchovní
úrovni, kde její žáci opět musejí volit svou cestu. Také se rozhodují o tom,
komu budou svým uměním sloužit. Skládají zkoušky.
Dcera pohlédla vlevo na postranní balkon. Dvě postavy tam něco kutily.
Najednou došlo k velkému výbuchu. Když se rozptýlil kouř, celé hlediště se
sesunulo. Zbyla z něho jen hromada suti. Všichni vyšli rychle na schodiště
a pomocí různých kusů dřeva scházeli po jeho zbytcích dolů. Chtěli se dostat
z budovy, protože se mohla každou chvíli zřítit. Cestou došlo ještě k nějakému
otřesu. Dostali se co nejníže, ale východ byl zavalený. Dcera vyšla na malý
balkon, jestli by se nedalo vylézt tudy, ale uviděla jen prudký sráz.
Dvě postavy představovaly mužský a ženský princip mágů, kteří si zahrávali s „ohněm“ magických manipulací. Jejich chrám magie se zřítil a všichni,
kdo magii vyznávali, uvázli v jeho troskách jako v pasti. Cestu ven mohl najít
jen ten, kdo byl ochoten opustit cestu magických manipulací a násilí, které
z nich vyplývá. Paní S. tuto cestu hledala. I ona musela zaplatit svou daň.
315
Přelezla na balkon vedlejšího domu. Chtěla rozbít sklo dveří a vyvést všechny tím bytem ven. Sklo nešlo rozbít, ale vevnitř zahlédla holčičku, asi dvanáctiletou. Zamávala na ni. Když holčička přišla a otevřela jí, vysvětlila jí situaci
a ptala se jí, jestli dovolí, aby lidé, které chce zachránit, mohli přejít přes její byt.
Ona však nechtěla. Lidé se za dcerou kupili a tlačili na balkoně a někteří již
začali procházet bez jejího souhlasu. Dcera holčičku objímala a vysvětlovala, že
by byla ráda, kdyby to dovolila. Řekla jí však, že i když nebude souhlasit, stejně
ty lidi nechá projít, protože záchrana lidských životů má přednost před jejich
přátelstvím. Dcera moc plakala, protože cítila, že holčička má strach.
Paní S. pokračovala v hledání cesty a snažila se najít východ z pasti.
Našla čistou bytost, která nic neskrývala. Bylo to dítě v ní. Bála se následků
a odpovědnosti, kterou na sebe vzala jako duchovní učitel. Věděla, že jinudy
cesta nevede. Plakala a prosila, aby jí bylo pomoženo a mohla tyto bytosti
zachránit před duchovní smrtí i za cenu sebeobětování. Na této cestě uzrála
a přišla o bezstarostnou důvěřivost dítěte v sobě.
Najednou se ocitla v chodbě vedoucí do sklepů. Snažila se zjistit, zda tady
nenajde východisko. Procházela sklepy, ale cestu stále nenacházela. Potkala
tam starší paní, která se ptala, co tam hledá. Dcera odpověděla, že hledá únikovou cestu pro lidi, kteří ji následují. Paní řekla, že takto to nejde.
Paní představuje její zralé já. V této chvíli jednala z pozice rodiče. Pokud
hledala s ostatními únik od odpovědnosti, byli všichni ve slepé uličce. Mohli
hledat pouze východisko, tedy východ. Jakmile to paní S. pochopila, bylo
možné bezvýchodnou situaci řešit.
Dcera viděla, že paní odpovídá podle pravdy. Viděla, že únik není možný,
a tak se otočila, že půjde zpět a vrátí se k ostatním. Ta paní si to však rozmyslela a souhlasila, že lidi vyvede a zachrání. Sdělila jí, že si musí pospíšit.
Zachránit může pouze 2000 lidí. Dcera odpověděla, že tolik jich ani není.
Začala organizovat odchod. Posílala lidi k ní a dohlížela, aby se řadili do
fronty, a také je popoháněla, když se loudali. Někdo se ptal, proč nejde také,
ale ona odpověděla, že má s tou paní domluveno, že půjde poslední.
Paní S. pochopila a našla cestu, jak všechny osvobodit. Duchovní vůdce
v ní jí sdělil, že musí jednat rychle, protože život věčný těch lidí, kteří se připoutali k magii, je ohrožen. Lidé se očišťovali a řadili do fronty. Někdo byl
rychlý, protože pochopil, a někdo se loudal, protože podceňoval nebezpečí,
které mu hrozilo. Málokdo se staral o svého duchovního vůdce či anděla
strážného, kterého na určitý čas představovala paní S.
Najednou uviděla na konci fronty přibíhat čerta. Bylo jí divné, že mu byl
povolen přístup. Procházela kolem fronty, aby zjistila, co se děje. Viděla, že na
konci fronty jsou mrtví. Jejich těla tam ležela a vypadala jako shnilá. Vpředu
byli živí lidé. Ta paní se chystala někam odejít. Když se dcera ptala, zda může
pokračovat bez ní, bylo jí sděleno, že musí počkat, až se vrátí. Objevil se tam
zase čert, který měl na hlavě čepici, na níž nebyly jen dva malé růžky, ale bylo
316
jich tam mnoho. Tento čert jí nabízel, aby se napila z poháru moci. Odmítla.
Ti, kteří pokušení neodolali, se stali duchovně mrtvými.
Čert zde představuje uměle stvořeného, který plní úkol pokušitele.
Přístup byl povolen, protože i zde probíhalo třídění lidstva. Ti, kteří se
domnívali, že mají dost času a nemusejí na sobě pracovat, se stali duchovně mrtvými, protože se starali pouze o ukojení potřeb svého ega. Ti, kteří
na sobě pracovali, si uchovali jiskru Boží v sobě a mohli být zachráněni.
Odchod paní byl nejtěžší zkouškou pro všechny. Je to čas, kdy jsou prověřováni, kolik lásky je v nich, i když jsou bez přímého vedení.
Dcera S. poučila čekající, že by měli hodně přemýšlet o svých životech.
K jednomu chlapci přiběhl jeho mladší bratr a tahal se s ním o tašku. Za
chvíli zmizel. Věděla, že jde o nevyrovnanou karmu mezi nimi. Snažila se, aby
to chlapec pochopil. Bylo to těžké. Snažila se vysvětlit, že bratr ho zlobil proto,
že se k němu kdysi choval ošklivě, a žárlil na něho proto, že mu záviděl pozici
staršího bratra v rodině. Vtom dcera vidí, že starší bratr drží v ruce školní
brašnu a ještě něco.
Konečně pochopil a pravý důvod je schopen najít sám. Může vstoupit
do školy života. Měl by to stihnout, než se paní vrátí a znovu se ujme úřadu
duchovního učitele, který bude vykládat pravé učení lásky. Až toto učení
pochopí všichni čekatelé, budou „spaseni“. Budou schopni budovat Zlatý
věk lidstva bez válek a násilí.
Mír s vámi!
Plody života
Dcera paní H. Há. si v její vizi dne 19. 5. 2005 koupila nový byt ve velikém domě. Ten vypadal jako hotel. Někam si odběhla a paní H. zůstala
sama doma se svou vnučkou B. Byl to zvláštní byt, celý prosklený a uprostřed
místnosti rostla třešeň obsypaná zralými plody. Vůbec ji nenapadlo, že by si
nějakou třešeň utrhla. Hrála si s vnučkou a najednou někdo zazvonil. Jde
otevřít a vidí, že za dveřmi stojí skupina lidí. Vůbec na nic se nezeptali a vešli
dovnitř. Ptá se jich, co si přejí. Dostalo se jí od jednoho muže odpovědi, že si
přišli natrhat třešně. Paní H. namítala, že si její dcera byt koupila i se stromem, a tak jim ovoce již nepatří a měli by raději odejít. Oni na ni nedbali.
Každý si natrhal hromadu třešní. Když paní H. viděla, jak se „napakovali“,
rozčílila se a rázně je vyzvala, aby odešli. Předpokládala, že strom je celý
zničený, ale k jejímu úžasu se nic nezměnilo. Strom zde stál a byl snad ještě
víc obtěžkaný krásnými plody.
Dcera paní H. představuje láskyplnou bytost zasvěcence. Do jejího nitra
se vejde každý. Byt představuje její nitro a je zde dost místa pro její matku
i dceru, ale i pro všechny ostatní lidi. Strom jejího života nese krásné plody
317
lásky, které může okusit každý, kdo vstoupí do jejího srdce. Paní H. s vnučkou si je „šetří“, zvláště paní H. Jak se však později ukázalo, měla zbytečné
obavy. S projevy lásky i se samotnou láskou se nemá šetřit. Čím větší je
zájem o její plody, tím více jich roste. Jakmile s ní začnete šetřit, láska se
i se svými plody vytrácí.
Když se její dcera vrátila, chtěla paní H. odejít do svého pokoje. Věděla, že
je to na druhé straně chodby, kam také zamířila. Dcera se jí zeptala, zda chce,
aby ji doprovodila. Poděkovala a odmítla s tím, že to určitě najde sama. Dcera
ji upozornila, že je to náročné, protože se tam nevyzná. Doporučila jí, aby byla
velmi pozorná. Paní H. došla na konec chodby, ale žádné dveře neviděla, jen
schody vedoucí dolů, po kterých sešla. Ocitla se ve veliké hale. Na transportním
pásu stáli nějací lidé. Paní H. se otočí, aby se vrátila zpět, ale schody, po kterých
sem sestoupila, zmizely. Neměla na sobě nic, jen zelenou noční košili.
Nyní bylo vše jinak. Paní H. věděla, že musí odejít, ale nevěděla, jak a kam.
Náhle byla venku. Ujal se jí nějaký muž s krásnýma očima. Řekl, že se o ni
postará. Překvapilo ji, že má namalované oči. Působilo to na ni divně, ale
neměla na vybranou, a tak jeho nabídku s povděkem přijala. Nastoupili spolu
do autobusu. Muž k ní stále promlouval a dotýkal se jí, vyzýval ji, aby ho
následovala. Vysvětloval jí, že cesta nekončí, že ještě budou pokračovat lodí.
Odpovídá mu, že nemá žádné peníze, protože má jen tu noční košili, co má na
sobě. On ji uklidňuje tím, že vše potřebné zařídí, aby si nedělala žádné starosti.
Když přišli k lodi, uviděla tam paní H. svého manžela. Byla ráda, že ho vidí.
Zamířila k němu a chce mu představit muže, který se jí ujal. Chce tomu muži
také poděkovat, ale muž zmizel.
Paní H. umírá. Došla na konec chodby, která představuje konec životní
cesty. Již není možné se vrátit, protože překročila limit. Přistupuje k ní
anděl smrti a zrození, aby jí pomohl opustit hmotné tělo. Mluví k ní, aby
ji zbavil strachu, a dotýká se jí a uvolňuje ji z hmotného těla. Provádí ji
tunelem, plní laskavě svou roli převozníka i anděla strážného. Když společně opustí tunel, vítá ji její manžel jako první. Anděl ji odevzdává do nové
dimenze v míru a lásce.
Bouře
Dne 23. 5. 2005 stále vyprošuji. Vyprošuji i ve spánku. Okolo mne víří
negativita. Vypadá to jako souboj dobra se zlými mocnostmi. Vím však, že nejde o zápas, ale o skutečný vír výsledků magických manipulací, které narušily
rovnováhu. Ten je příčinou této hrozné bouře.
Nejprve vidím jen temnotu, kterou občas protrhne záblesk a svištění blesku. V jeho záři zahlédnu zformovanou negativitu. Ta řídne a Světlo, které mi
pomáhá, se mění. Z tmavomodré barvy na krásnou světlou zeleň. Temných
318
útvarů je stále méně, protože je Světlo eliminuje. Na pozadí již není temnota,
ale krásná azurová záře.
Posléze vidím na tomto pozadí seskupení kleteb s nějakými krystaly a trubičkami. Jsou vidět i různé provazce a spirály temné barvy. Vše rychle mizí,
přicházejí na řadu bloky a různé útvary, které připomínají duchovní parazity a kódy magie s jejich zárodky. Slábnou, průsvitní a konečně mizí i jejich
duchovní podstata. Nahoře v levém rohu se objevuje cíp, který otevírá pohled
do vesmíru. Zahlédnu Mléčnou dráhu a pochopím, že pracuji s ostatními láskyplnými bratry a sestrami na celém vesmíru. Bouře se tiší a já vidím, že
„obrazovka“ je čistá. Nastal klid a mír. Zavládl opět soulad a harmonie.
Děkujeme!
Probuzení
V mé vizi dne 2. 6. 2005 je noc. Spím s tatínkem a maminkou v kuchyni. Je
mi asi jedenáct let. Probouzím se, protože mám pocit, že něco není v pořádku.
Potichu vstanu z gauče, vyjdu na chodbu, ale ta nevede rovně. Směřuje za roh,
podél kuchyně, kde by měl být byt sousedů. Ve veliké dálce vidím odlesk světla,
které se odráží v chodbě, jež se najednou podobá tunelu. Když jsem vstávala,
pomyslela jsem si, že se nebojím. Bylo to pro mne trochu udivující. Ale nyní
jsem pocítila nejistotu. Vrátila jsem se do kuchyně a vzbudila tatínka, aby
mne vyprovodil, protože se sama bojím. Když jsem se mu svěřovala, vzbudila
se i maminka. Tatínek mne vzal za ruku, ale zda jsme šli za světlem, si už
nepamatuji.
V těchto letech jsi prodělala první závažné onemocnění a pocítila živelný strach ze smrti. Ještě nenastal tvůj čas. Uzdravila ses. Mezi časem a prostorem jsi však požádala své rodiče, aby tě uvítali v nové dimenzi bytí, až
nastane tvůj pravý čas. Poznáš je, pochopíš a odejdeš v klidu a míru.
Během čtvrteční noci cítím silné nevolnosti. Dusím se pod vlivem temných
perel mágů. Vedu prosby a teprve pozdě k ránu na chvíli usínám. Vedu prosby
za všechny bytosti všude, kde je mi to dovoleno. Během dopoledne polehávám
a snažím se dohnat probdělou noc. Okolo mne se však míhá negativita. Kdykoli
otevřu oči, zahlédnu ještěra či nějaký kód mágů s nějakým aparátem a podobně. Cítím, že musím zůstat v klidu a nesmím se bránit, protože bych dala
mágům možnost beztrestně zaútočit. Cítila jsem, že skládají zkoušku a mají
určitou šanci se zachránit.
Když otevřu oči, zjistím, že se nade mnou naklání veliká temná bytost
ženy. Její odlišné vibrace mi způsobují silnou nevolnost. Ta bytost nevypadá
agresivně, spíš zamyšleně. Jakmile zjistí, že mám otevřené oči, rychle zmizí. To
se několikrát opakuje. Přesto mám jistotu, že mi nemůže ublížit. Přemýšlím,
co vlastně chce. Objevuje se světlá kniha učení lásky. Pravý roh dole je pro319
bodnutý černým hřebem. Roh knihy se zdvihá a žena zvažuje, kolik mám
ještě síly. Přemýšlí, zda se budu bránit. Váhá, kam zarazit další hřeb a jak
vymezit okruh tohoto temného vlivu tak, aby co nejrychleji pošpinila a zabila
učení lásky. Tím by zlikvidovala i mne. Nevolnost stoupá, ale vím, že nesmím
zaútočit ani v sebeobraně. Žena je zvažována a rozhoduje se o tom, jak daleko
je ochotna zajít. Vedu prosby, aby vše zlé a magické bylo eliminováno tak, jak
moudrost Boží dovolí. Jakmile sáhne po druhém hřebu, objeví se temný vír,
který pohlcuje a eliminuje vše zlé. Žena upustí hřeb a popadne ohromný šedý
úpis, který je sešněrován ostnatým drátem karmických vazeb. Pod nimi jsou
bytosti, které trpí, protože jejich pouta se stále víc a více utahují. Žena pospíchá
vpravo, aby někde v ústraní mohla dokončit své ničivé dílo. Vím, že nesmím
dovolit, aby unikla s tímto úpisem, který zcizila těm, kdo naletěli na její sliby.
Prosím, aby byly tyto úpisy navráceny Otci a radě nejvyšších k vyhodnocení,
a tak se stane. Bytosti, které smlouvu s Otcem vyměnily za falešné pozlátko
magie, zůstaly připoutané k ostnatým drátům karmických vazeb. Nenáleželo
mi vést za ně prosby, protože měly dost času, aby se rozhodly a vedly prosby
samy. Jakmile byly tyto úpisy vráceny Otci a radě nejvyšších, vír pohltil ženu
se vším zlým a eliminoval ji.
Potom jsem zahlédla strážce vesmíru, jak jsou mu pročesávány vlasy, aby
v nich nezůstalo nic magického ani zlého. Jeho plíce již byly čisté a krásně
modré.
Chrám mágů
Dne 7. 6. 2005 se mi ve vizi otevírá výhled z temných zřícenin chrámu.
Skoro nic z nich už nezbylo. Ohromná vrata jsou pootevřená. Vše je holé, jakoby
kovové. V trojúhelníku slabého světla, které prochází vraty, leží nějaké bedny.
Jsou to kvádry a krychle různé velikosti. Není jich mnoho. Bedny vypadají též
jako kovové a mají barvu vojenské zeleně. Vypadá to, jako by se někdo snažil
zachránit své poklady, ale již je nestihl vzít s sebou. Je to tu opuštěné, bez
života. Na všem leží silné vrstvy prachu. Ve vzduchu plují temné útvary, které
se rozplývají a eliminují.
Je to konec magie i s jejími ideály. I tyto trosky budou postupně eliminovány. Tento smutný konec si připravili mágové sami svými manipulacemi.
Přinesli různým planetám válku a s mnoha bytostmi tančili tanec smrti.
Přivedli je na základě připoutanosti k otroctví ducha a stali se sami vlastními otroky. I oni sami nakonec vstoupili do zahrady duchovně mrtvých
a byli eliminováni.
Až projdou ohněm a mrazem očisty, spočinou v zahradě Boží a budou
čekat na vzkříšení bleskem Božím. Jejich cesta za světlem pravé lásky bude
začínat od prvopočátku. Tím se jim otevírají nové šance, aby dosáhli pra320
vého poznání o učení lásky. Jejich vývoj začne krystalem, přemění se ve
virus a projdou nakonec celou vývojovou řadou. Půjdou tak dlouho, dokud
nedosáhnou pravého lidství. Až stanou na prahu lidství, budou znovu volit
svou cestu. Buď půjdou cestou pravdy a lásky, nebo budou znovu tančit
tanec smrti; a vše se bude opakovat znovu, dokud nepochopí milost pravé
lásky bez připoutanosti.
Cukrárna
Paní R. se dne 8. 6. 2005 ocitla ve své vizi v nějakém starém domě asi
z patnáctého století. Byl velmi rozlehlý, měl mnoho klenutých chodeb, kde
byla různá zákoutí a mnoho místností. Moc se v něm neorientovala. Připadala
si zde tak trochu ztracená, proto jen pozorovala. Brzy zjistila, že dům patří
mým dvěma dcerám S. a I. a ještě třem jejich přítelkyním. V přízemí domu si
zařídily cukrárnu, která skutečně prosperovala. Bylo zde stále plno. Dcera S.
pobíhala sem a tam a snažila se vše stihnout. Byla uštvaná a moc toho nestíhala. Dcera I. se dala vytušit někde v pozadí a tři další společnice nebylo
vůbec vidět.
Paní R. o této nerovnoměrně rozložené práci mluvila se mnou. Vysvětlovala
jsem jí, že se děvčata nemohou dohodnout. Dcera S. chce zisky investovat do
rekonstrukce prvního patra domu, kde by se udělaly byty. Ostatní děvčata
chtěla zisk z cukrárny rozdělit mezi sebe. Pracovala tu dlouho a pilně, proto si
myslela, že si zaslouží svou osobní odměnu. Postoj druhé dcery nebyl paní R.
známý. Vysvětlovala jsem, že pokud se nedohodnou, budou muset řešit majetkové vztahy právní cestou. Nikdo, ani dcera S., neměl představu, jak by vyrovnání
mělo vypadat.
Mezitím se v cukrárně konala pravidelná akce. Šlo o určitý druh soutěže.
Všichni přítomní na daný povel utíkají do místnosti, kde je připraveno pohoštění. Nikdo však neví, kde je toto pohoštění zdarma připravené. Vítězem je ten,
kdo místnost s pohoštěním najde první. Paní R. chtěla tuto místnost obhlídnout ještě před startem. Věděla, že při běhu budou účastníci dost bezohlední.
Procházela tedy chodbami, otevírala dveře, ale nic nenacházela. Konečně v jedné místnosti našla stůl. Na něm byl vál ze staniolu a po něm byly rozhozeny
kousky něčeho, co vypadalo jako opečené kousky vepřových uší. Hleděla na
to rozpačitě a říkala si, že to asi nebude to pravé pohoštění. Okolo stolu stálo
pár lidí a povídali si. Nějaká žena si všimla její nejistoty a ujistila ji, že to je
skutečně to pravé, jen ať ochutná. Paní R. si tedy vzala kousek, ale protože to
nemělo valnou chuť, vrátila ho zpět a odešla.
V přední části domu potkala uštvanou dceru S. a prosila ji, aby jí dala pohár
vanilkové zmrzliny se šlehačkou, který byl vystaven ve vitríně. Ona přikývla a za
chvíli jí strčila do rukou tři průhledné plastové nádoby, asi dvacet centimetrů
321
vysoké. Jedna z nich měla podobu medvídka. Nádobky byly plné osmažených
skrojků housek. Paní R. to okusila. Nechutnalo to špatně. Přemýšlela, zda to
chutná po ovoci či zelenině. Nemohla se rozhodnout. Poděkovala a poprosila ji,
zda by přeci jenom nemohla dostat zmrzlinu. Dcera začala naříkat, že opravdu
nic nestíhá a nemůže jí to změnit.
Dům představuje nitro lidstva. Jeho touhu po lásce a sladkostech života.
Cesta k nim vede spletí tajných chodeb a zákoutí v jejich nitru. Jsou zde
i místnosti, kde se dá ledacos skrýt. Paní R. představuje pozorovatele života. I ona chce svou odměnu. I ona hledá svůj cíl, ale každý z hledajících si
představuje svou odměnu a životní cíl jinak. Někdo postupuje pomaleji, jiný
lstí, jiný přímo a některý možná bezohledně.
Cukrárna představuje sladkosti života. Obě tvé dcery představují anděle strážné a tři děvčata mají roli temných andělů. Žádají svůj podíl na
poučení. Paní S. myslí na budoucnost a chce ji pro své svěřence plně
zajistit. Naráží však na jejich ego, které se nedokáže vždy vzdát svého chtění. Musí však respektovat jejich svobodnou vůli. To způsobuje, že práce
s nimi je velmi náročná. Proto ji také její svěřenci vždy nechápou. Temní
andělé mají též svá práva, aby se karma svěřenců naplnila a oni pochopili,
co je potřeba. Jejich cíle je třeba dát do souladu s karmickými scénáři
jejich svěřenců. Pokud se to nezdaří, rozhoduje o správném řešení rada
nejvyšších.
Paní R. trochu chytračí. Chce vidět raut předem, aby věděla, zda duchovní strava stojí za to plahočení. Je zklamaná, protože očekávala něco velkolepého, ale odměna se jí zdá slabá. Nechutná jí. Opouští tedy toto místo
a žádá svého anděla strážného o lepší stravu. Ten jí dá v podobě paní S.
to nejlepší, co jí podle dosažených cílů na duchovní cestě náleží. To jí sice
chutná, protože ví, že je to její odměna, ale chtěla by něco „lepšího“. Paní S.
je líto, že paní R. nepochopila, protože nic jiného jí nemůže dát. Jen toto
jí náleží. Naříká proto, že nestihla přípravu své svěřenkyně tak, jak bylo
třeba. Jinak by se paní R. radovala a nežádala by zmrzlinu. Spokojila by se
s odměnou, která jí právem náleží.
Dodatek: Cesta za odměnou – cesta do vlastního srdce. To, co v něm najdeme, je naší odměnou. Může to být láska, ale také nenávist. Je třeba na sobě
pracovat tak, abychom ve svém srdci nalezli jen lásku.
Společenství
Ve vizi paní H. He. dne 8. 6. 2005 seděli muži a ženy v kroužku a diskutovali. Vedoucí je učila. Něco jim vysvětlovala. Pak vyhlásila půlhodinovou
přestávku. Paní H. se divila, že mohou odpočívat. Všichni se rozestoupili do
kruhu, lehli si po dvojicích ve stejném směru na zem do zvláštních vaků. Byly
322
světle šedé a těsně obepínaly jejich těla. Leželi tak, že se jejich nohy skoro
dotýkaly hlav předcházejících dvojic. Nebylo poznat, zda leží vedle sebe žena či
muž. Všechno ztichlo. Byl skutečně čas odpočinku.
Jde o skupinu lidí okolo duchovního vůdce. Ten dbá na to, aby byl přesně dodržen čas práce a čas odpočinku. Dobře ví, že někteří z jeho žáků mají
sklon k přehánění a potom hrozí nebezpečí, že v závěru nebudou mít dost
sil, aby úspěšně složili své zkoušky.
Proti sobě stojí dva muži v rouchu papeže. Mladší z nich začal tento šat
snímat a druhý se pokoušel mu v tom zabránit. Došlo k zápasu. Přesto se
mu podařilo šat sejmout, srolovat ho a hodit ho druhému muži k nohám.
Zůstal nahý. V blízkosti stál asi desetiletý chlapec, pravděpodobně ministrant.
Vedle něho leželo světle zelené roucho, stočené do rance. Došlo opět k zápasu.
Tentokrát mezi malým chlapcem a nahým mužem, protože mu chlapec bránil
všemožným způsobem dostat se ke světle zelenému rouchu. Toto roucho si chtěl
nahý muž obléci. Chlapec vítězoslavně volal na oblečeného muže, že se mu
podařilo roucho zachránit. Muž však rozhořčeně a zděšeně volal, že mu měl to
roucho nechat. Muž věděl, že se nahý muž vrátí a nastane Boží soud.
Vize má více významů. Zdá se, že jde o zápas dvou papežů o moc. První
papež je umírající bytost, která se očišťuje, aby mohla stanout před svým
Stvořitelem čistá. Druhý muž je nastávajícím papežem, který nemocného
muže zastupuje v jeho úřadě, když je pravý papež indisponován. Ovlivňuje
jeho názory a brání mu v odchodu z hmotného života. Manipuluje s ním.
Nakonec papež umírá a on, jako nový papež, nastupuje na jeho místo.
Ministrant je nezralý muž, který bezmyšlenkovitě plní příkazy svého pána.
Někdy je plní dříve, než je pán vysloví. Tak se dopouští omylů a chyb.
Ve skutečnosti jde o trojjedinost mužského principu, která zápasí se
svým egem o moc. Každá bytost má v sobě rodiče, učitele a dítě. Tyto bytosti se často svářejí. Ministrant je dítě. Oblečený muž je rodič a nahý muž je
duchovní vůdce, tedy učitel. Podle toho, kdo zvítězí, je jednání člověka buď
zralé, či nezralé. Boží soud znamená v tomto případě soud učitele.
V lese byla rokle, kolem které rostly uschlé vyšší keře. Na zemi bylo spadané
suché listí. Přes tyto keře se draly ženy v černých šatech a vrhaly se do rokle.
Byly nešťastné, hubené a vyzáblé. Padaly tam jako loutky.
Rokle představuje propast na dně duše. Chcete-li, jde o třináctou komnatu. Ženy se pohybují jako loutky, protože se cele oddaly magii a nemají
již svobodnou vůli. Spějí ke svému duchovnímu zániku a mravnímu pádu.
Ten představuje temná propast, do které se vrhají. Nemají radost z nikoho
a ničeho. Jsou nespokojené s tím, co vidí ve svém nitru. Vidí vše černě. Už
nechtějí nic, jen to, aby byl konec jejich utrpení.
323
Živá voda
Ve vizi 11. 6. 2005 stojím na vysoké kamenné bráně úplně na vrcholu. Je
to závratná výška. Pode mnou je nekonečná hladká vodní plocha. Okolo pasu
mám záchranný kruh. Někdo mi říká, že musím skočit mezi „nohy“ kamenné
brány, aby mne proud nesl správným směrem. Ještě slyším připomínku, že
nesmím plout do řeky.
Stojím a zvažuji svůj skok. Je to ohromná výška. Okolo sebe mám záchranný pás, a tak si dodám odvahu a skočím. Bojím se vodních vírů mezi sloupy
brány, a tak skočím nepatrně vpravo. Chvíli se nic neděje a potom cítím, že se
mne zmocňuje mírný proud, který pomalu zesiluje. Ctím instrukci, že se mám
nechat nést proudem. Proud nabývá na síle. Mám podezření, že mne nese právě
k zakázané řece. Volám, aby mi řekli, kde je řeka. Nikdo se neozývá. Proud
stále sílí a já cítím, že mu brzy neodolám, že mne smete vpravo dolů, středem
druhé, daleko větší kamenné brány do prudké řeky. Snažím se dostat z proudu,
který mne nese vpravo, a nakonec se mi podaří dostat obloukem vlevo do tišiny,
odkud připlouvá paní L. a radí mi, jak se vyhnout dravému proudu. Také neví,
kde je zakázaná řeka.
Najednou jsem čistou řekou. Měním se v úzký potůček. Proudím okolo
nádherných zahrad, plných květin a ovocných stromů. Pozoruji život v nich
a cítím se šťastná. Mám pocit, že jsou to francouzské zahrady. Slunce nádherně
svítí, ptáci zpívají, všude je život a nádherná pohoda. Potůček je čistý a bystrý.
Vize se rozplývá.
Vize je o volbě různých podob bytí.
Mír s vámi!
Cestování
Paní J. P. ze Slovenska je ve své vizi dne 15. 6. 2005 ve vlaku a projíždí
zničenou vyprahlou krajinou, ze které čiší chudoba. Na určitých místech jsou
stánky podobné malým kapličkám. Slouží k modlení. Paní J. někomu říká, že
se jí to líbí, že je moc dobře, že to tam je. Připadá jí, že je v Indii.
Potom prochází vlakem. V jednom kupé sedí mniška, čte knihu a nohy má
pohodlně položené na protějším sedadle. Pomyslí si, že by mniška měla sedět
slušně. V posledním vagonu ležel muž na zemi, a tím bránil každému v cestě.
Paní J. mu něco řekla a muž zmizel.
Pak byli všichni venku a překládali ten vlak na kolej, která odbočovala vlevo. Všichni dávali pozor, aby vlak nevykolejil. Najednou jde celá skupina pěšky
zasněženou krajinou. Stoupají do kopce a paní J. si pomyslí, že kdyby z něho
sjela na saních, že by to s ní pořádně zatřáslo. Byly tam velké výmoly. Touto
cestou se již nikdy nechtěla dát. Ukazuje to svému manželovi. Vtom je někdo
324
upozorňuje, aby dávali pozor na děti, až půjdou do školy. Je nebezpečí, že by
je mohli napadnout upíři. Paní J. myslí s obavami na dceru D., protože je ještě
školačka a neumí se bránit. O sebe a manžela se nebojí, myslí si, že se jich to
netýká. Potom všichni tlačili vůz do kopce. Na kopci na tribuně amfiteátru byl
přístřešek pro vůz. Tam kolej končila.
Jde o leporela, tedy nedodělky. Je to procházka minulými životy. Jízda
vlakem představuje životní cestu. Paní J. správně cítí, že jde o nedodělky
těch životů, kdy provozovala magii. Svět mágů je nádherný jen při letmém
pohledu. V podstatě je ubohý. Vše je zničené zápasy mágů, spálené předsudky, dogmaty a fanatismem. Všude jsou zákazy a příkazy, které nedovolí
svobodně vydechnout. Paní J. si myslí, že je jí ukázáno, že ještě má v sobě
předsudky modlářství.
Mniška představuje předsudky vůči ženskému principu. Pod rouchem
zbožnosti se skrývá smyslnost. Muž, který brání ostatním v cestě, symbolizuje předsudky mužského principu vůči ženám, ale i vůči roli mužského
principu. Těmito předsudky ničí sám sebe. Je nutné změnit myšlení a cítění.
Paní J. se dostalo podpory, a tak může přehodit výhybku doleva. Její
život se ubírá novým směrem. Postaví se na cestu pravdy a lásky. Aby toho
dosáhla, projde zmrzlým královstvím a uvědomí si nebezpečí uzavřenosti
a sobectví. Pod vlivem připoutanosti k dceři D., která symbolizuje obě její
dcery, klame sama sebe, že nebezpečí upírství se jí a manžela netýká. Děti
však nemusejí být infikované upírstvím, když budou mít dostatek pravé lásky od svých rodičů. To však neznamená, že je rodiče nemusejí vést k odpovědnosti za svůj vlastní život. Jedině tak správně splní svou roli rodičů.
Hadi, ještěři a draci
Hadi, ještěři a draci jsou jednou z duchovních podob „hadí síly“.
Souvisejí se stupni duchovních hodností, které ovlivňují energii bytosti, jež
je na cestě za svou duchovní urozeností.
Za dávných časů žili všichni ve svornosti a lásce. Od určitého vývojového stupně bylo možné, aby se hadi, ještěři i draci realizovali ve hmotě. Na
vrcholu byli na této planetě za éry Atlantidy. Pokud šli cestou lásky, přeměnili se ještěři ve svaté draky. Byl to velmi důležitý mezník v jejich vývoji.
Milovali lidstvo a lidé milovali je. Vzájemně se učili a pomáhali si. Byl to
idylický věk obyvatel této planety. Ne všichni z lidí a ještěrů postupovali
ve svém vývoji stejným tempem. Ti, kteří se opožďovali a ulpěli na úrovni
ještěrů, se stále více připoutávali ke hmotným záležitostem a říkali si realisté. Jejich ideálem bylo dosáhnout vrcholu svého vývoje ve hmotném světě.
Duchovními cíli opovrhovali, protože bylo nemožné pro jejich připoutanost
325
ke hmotě, aby jich dosáhli. Začali si říkat Belialové. Jejich jemné vibrace se
zpomalovaly a zářivá energie temněla.
Ti, kteří šli po cestě lásky dál, se postupně přeměnili v zářivé draky,
protože jejich energie se stále zjemňovala, vibrace se zrychlovaly. Vyznávali
jediného boha – jeho zářivou tvář plnou lásky. Nazývali ho Zářivou tváří.
Nejprve žily obě skupiny v poměrném souladu a tolerovaly své odlišné
názory. Během času však začalo docházet k ostrým střetům a obě náboženské skupiny se od sebe ostře distancovaly. Začal zápas o moc. To byl konec
idylického věku. Belialové začali svému božstvu přinášet krvavé oběti, protože věřili, že jejich božstvo je odmění větší silou v boji.
Vyznavači Zářivé tváře, kteří hlásali cestu nenásilí, neměli proti agresivním Belialům skoro žádné šance, že se ubrání. Jejich války vyvedly z rovnováhy mnoho planet. Vlivem Belialů byl zničen život na planetě Marsu a tato
planeta byla málem eliminována. Následně byla na vaší planetě zničena
Atlantida. To byly katastrofy, které mnoho živočišných druhů nepřežilo.
Rada nejvyšších rozhodla, že marťané se pro ponaučení reinkarnují na
planetě Zemi, aby se naučili chápat pozemšťany. Jedině tak se mohou osvobodit od předsudků, které jim byly podsunuty temnými stvořiteli v podobě
Belialů. Budou od své karmy osvobozeni teprve tehdy, až pochopí myšlení
a cítění pozemšťanů a naučí se je milovat. Ti nesmiřitelní, kteří toužili po
pomstě až do sebezničení, byli na základě rovnosti přitaženi na planetu
URI, která se nazývá planetou ještěrů. Pokud je hnala jejich nenávist dál,
přeměnili se v temné draky. Velmi brzy pochopili, že jejich dravost je cestou
ke zkáze a vyhynutí jejich druhu. Jsou masožraví a jejich dravost je vede
k tomu, aby napadali další osídlené planety. Jsou hrozbou celého vesmíru.
Přestali se rozmnožovat a hrozí jim nejen vyhynutí, ale i eliminace. Jen ve
výjimečných případech přijal temný drak osvícení a dal se na cestu pokání. V takovém případě se reinkarnoval na planetě, kde se nejvíce provinil,
a napravuje své omyly a chyby. Prochází dlouhou cestou, kdy se učí chápat
své protivníky. Učí se vnímat pocity druhých, aby zbytečně neubližoval.
Je to cesta nápravy, kdy se může změnit temný ještěr či had v zářivého
láskyplného draka.
Tento čas je časem zrání, sklizně a oddělování. Každý má mnoho šancí,
aby volil správně. Je to čas osvobození a každý má možnost následovat
světlo Boží lásky. Pokud však zvolíte svou cestu špatně, čeká vás oklika
mnoha životů, které by vás měly přivést zpět do náruče Boží. Čím větší bude
vaše ego, tím větší utrpení vám přinese. Jakmile pochopíte pravou podstatu
lásky, sobecké ego zmizí a s ním zmizí i utrpení. Budete naplněni pravou
láskou a s ní v srdci vstoupíte do bezpečí vesmírné jednoty lásky.
326
Skryté tajné jméno
Je to jméno, kterým vás Otec volá k sobě. Když slyšíte jeho volání,
radujete se a odcházíte k němu, abyste s ním splynuli v lásce. Toto jméno
uslyšíte, když jste čistí a nepřipoutaní ke svému hmotnému životu. Tehdy
umíráte s úsměvem na rtech.
Tajných jmen je přesně tolik, kolik máte za sebou důležitých duchovních postupů. Máte-li tento postup, slavíte duchovní narozeniny i svátek
najednou. Vše okolo vás se rozzáří jemnou energií, která odpovídá vašim
láskyplným vibracím. Vše okolo vás září tak dlouho, dokud intenzita vašich
vibrací nedosáhne správného stupně. Tehdy uslyšíte své dosavadní tajné
jméno naposled a jste poprvé osloveni novým jménem, které lépe vystihuje
váš charakter i úkol, kterým jste byli pověřeni a který jste přijali.
Během jednoho hmotného života se může konat několik duchovních
postupů. K závažnému postupu však dochází nanejvýš třikrát. To je výjimečná záležitost duchovních vůdců ze světlých sfér. V závěru života
nastane čas, kdy spočinete v Otcově náruči a předáte všechny získané
zkušenosti. Potom se připravujete na další reinkarnaci, abyste pokračovali
v plnění svých úkolů. Jakmile jste hotovi a máte nový karmický scénář
schválený radou nejvyšších, splýváte na určitou dobu s ostatními láskyplnými bytostmi v nirváně, abyste se posílili láskou, kterou nezbytně
potřebujete pro další život ve hmotném světě. Děje se tak proto, abyste
neztratili správnou orientaci. Nejde tedy o vyvanutí. Není to konec koloběhu životů, protože každá bytost, která dosáhla nirvány, má volbu. Může
sice zůstat, ale soucit s ostatními hledajícími ji žene zpět, aby mohla
pomáhat dosáhnout tohoto štěstí i ostatním bytostem. Většinou se stává
duchovním učitelem.
To znamená, že v nirváně vás posiluje Duchovní slunce Nejvyššího principu lásky a stvoření, neboť ono samo je nirvánou. Ti, kteří se rozhodli, že
budou pomáhat hledajícím, se z něho vyzáří k vybraným rodičům, kteří
jim zajišťují potřebné prostředí a zkušenosti, jež jsou vhodné pro jejich
zdárný vývoj.
Od počátku splynutí spermie s vajíčkem je duch reinkarnované bytosti
přítomen a jeho plod zraje v děloze matky. Když nastane čas, dítě se zrodí
takové, jak stanovil jím zvolený karmický scénář. Jeho duch je zralý a hmotné tělo je zatím nezralé. Mnoho rodičů zapomíná, že jejich dítě může být
„starou duší“ a může mít více zkušeností než oni sami. Porod sám o sobě
je náročný, a proto novorozenci pláčou. Zrození je náročnější proces než
umírání. Pocit bezpečí může dát pouze láskyplná náruč rodinného příslušníka, protože dítě si tuto rodinu nevybralo náhodou. Během života hmotné
tělo zraje, jeho vývoj vrcholí, až nakonec začne stárnout a chřadnout. Jeho
duch sbírá nové zkušenosti a zraje trochu odlišným způsobem. Pokud se
327
nezpronevěří cestě lásky a cílům, které si dohodl s Otcem, jeho duch se
rozvíjí, získává cenné zkušenosti a nikdy nemůže chátrat.
Je však jedna výjimka. To je cesta zmaru, cesta duchovně mrtvých.
V tomto případě duch strádá a chátrá, až dospěje do stadia duchovní smrti.
Určitou dobu má čas se vzpamatovat a vše napravit, ale většinou této milosti
nevyužije. Takový duch končí svůj hmotný život těžce. Umírání je pro něho
vlivem připoutanosti zápas se smrtí, kdy se utrpení z umírání zbytečně prodlužuje. V dalších životech může skončit šílenstvím či eliminací hmotného
těla i ducha. Tehdy je žíhána jeho energie ohněm i mrazem a tvarována
i čištěna tak dlouho, až vznikne malinký zárodek stromu života, který čeká
v zahradě Boží na vzkříšení. Jeho sobecké ego již neexistuje. Začíná svůj
vývoj od prvopočátku. Bleskem Božím je vzkříšen a poprvé zahřmí jeho
tajné jméno, aby se probudil. Má novou příležitost a s láskou o něho budou
pečovat jeho andělé strážní a duchovní učitelé. Ti ho znovu vedou za světlem Boží lásky.
U zasvěcenců není nutné skrývat čas přechodu do jiných dimenzí.
Když se blíží čas odchodu, začíná Otec či mateřská bytost tiše volat své
dítě. Nejprve vysloví první skryté jméno a po určitém čase vysloví jeho
druhé jméno již hlasitěji. Toto volání slyší ti, kteří chtějí být připraveni.
Tak uslyší všechna svá skrytá jména. Rychle dokončí své dílo v tomto
hmotném světě a s radostí čekají na poslední zavolání svého milovaného
Otce. Je to dohoda mezi nimi a Otcem. Oni již čas loučení v závěru svého
života unesou.
Příprava na slavnost
Pan T. R. dne 21. 6. 2005 je ve své vizi na setkání v Krnově. Prochází
chodbou, kde jsme všichni ubytováni, a potkal mne cestou do sálu. Ptal se
mne, co sháním, a já mu odpověděla, že potřebuji šátek či přehoz přes hlavu,
abych mohla demonstrovat konec éry zahalování, kdy muselo být vše skryto.
Šátek jsme však nesehnali. Vzala jsem obyčejný přehoz z postele a vstoupila
jsem do sálu.
Vtom si pan T. uvědomil, že slavnost každou chvíli začne, ale někteří z nás
se ještě zdržují na pokojích a odpočívají na postelích, jiní dokonce spí. Pár
opozdilců se teprve chystá snídat a jiní se hrabou v taškách. Důrazně jim připomenul, že se začíná. Naléhavě jim připomínal, že je třeba, aby stihli začátek setkání. Pak uviděl na konci chodby na záchodě ženu, ale již nic neříkal
a pospíchal do sálu, aby stihnul zahájení. U dveří se setkal se slečnou D. P. ze
Slovenska.
Setkání v Krnově představuje slavnost vašeho duchovního postupu.
S panem T. jste se setkali na cestě za světlem Boží lásky. Ta vás vede do
328
sálu, který představuje vesmírnou jednotu lásky. Zde se mají všechna srdce
spojit v lásce. Věci skryté budou odtajněny, protože nikdo z láskyplných
je nedokáže zneužít. Symbolem, který skrývá vše utajené, je přehoz. Ten
má své zdůvodnění tam, kde není pravá láska, ale jen připoutanost pod
diktátem ega. Tito lidé, kteří potřebují pocit výlučnosti a skrývají své myšlení a cítění, se nedokážou svého přehozu zbavit. Důsledkem toho nejsou
schopni pochopit podstatu pravé lásky. Ti, kteří jsou naplněni pravou láskou, se snadno zbaví toho, co je dělí od pravého poznání a učení lásky.
Šátek sklouzne z jejich hlavy a oni prohlédnou a budou šťastni. Věci, které
jim dosud byly skryté, jim budou otevřeny. Pochopí vaši jednotu v lásce
a nebudou mít potřebu cokoli skrývat, protože před Otcem, ale ani před
druhými bytostmi nelze nic ukrýt.
Pan T. burcuje opozdilce na cestě. Někteří byli pohodlní a namlouvali
si, že je dost času. Část lidí nedělala nic, část doslova během „odpočinku“
zaspala. Někteří se probudili, ale teprve se chystali na snídani. To znamená,
že teprve nyní se chystali přijmout pravou duchovní stravu, po které tak
toužili. Ti, kteří se začali hrabat v taškách, pochopili, že pokud nebudou
pracovat na sobě a nebudou odpouštět a prosit za odpuštění ty, jimž ublížili,
nemohou postoupit na cestě lásky dál. Je to jediná možnost, jak napravit své
omyly a chyby. Taška představuje jejich karmickou zátěž. Žena na záchodě
zahájila očistu vnitřní i vnější. Každý měl tolik času, kolik bylo třeba. Kdo
zmeškal, ten si musí pospíšit, protože čas určený pro očistu a duchovní
postup se naklání.
Jeho setkání s slečnou D. naznačuje, že ona by svou očistu měla stihnout včas.
Mír s vámi!
Setkání v Krnově, závěrečná slavnost
Ve dnech 24. 6. až 26. 6. 2005 se sešly všechny skupiny z Čech, Moravy
i Slovenska v Krnově. Hostiteli tentokrát byli členové skupiny z Banské Bystrice
se svou vedoucí paní Z. K. Organizační záležitosti přijala krnovská skupina
v čele s vedoucí paní H. He. Děkujeme! Paní H. Há. přivedla na toto setkání
i svou skupinu, takže se slavnosti grálu účastnilo asi padesát šest lidí. Jménem
všech přítomných děkujeme oběma hostitelským skupinám za pohostinství, vlídné přijetí a dobrou organizaci.
Po úvodních formalitách, včetně představení členů skupin, organizačních
pokynů a uvítání, mi bylo dáno slovo. Cítila jsem napětí a obavy některých
nováčků, a tak jsem stručně zopakovala základní pravidla naší cesty. Chtěla
jsem, aby si všichni uvědomili, že na této cestě může postupovat pouze ten, kdo
v sobě nese lásku bez připoutanosti.
329
Je to mystická cesta, která nikoho nepoutá, nikoho neznásilňuje. Je to
cesta svobodné vůle a lásky. To ovšem přináší dar svobodné vůle, a tím i odpovědnost za sebe samého. Promluvila jsem i o některých omylech a chybách,
zejména o chybách, kterých se může dopustit vedoucí skupiny. Je třeba, aby
se nikdo ve skupině nebál vyjádřit svůj názor. Vždy musíme zvážit, zda ústy
dotyčného nepromluvil Otec. Nezáleží na tom, jak dlouho dotyčný do skupiny
chodí. Záleží na tom, jak poctivě na sobě pracuje. Všichni jsme prošli údobím
náročných zkoušek a někteří jimi ještě procházejí. Je třeba trpělivě vysvětlovat.
Nebrat nelichotivé vize osobně. Ukazují nám, kde je třeba se změnit a jak věci
napravit, když pochopíme podstatu svých omylů a chyb. Pokud manipulujeme,
lžeme, předstíráme, že rozumíme, dopouštíme se závažné chyby a může se stát,
že ztratíme kontakt s učiteli světlých sfér.
To poznáme podle toho, že se ocitneme v chaosu a ničemu nerozumíme.
Někdy se pod chaosem projevují magické manipulace a vliv. U vedoucích je
jedním z nejzávažnějších příznaků tvrdost, despotismus, připoutanost ke své
moci nad lidmi. Hlavně: vedoucí nesprávně vykládá vize jednotlivců a nerozumí materiálům, které z teplické skupiny vycházejí. Tyto příznaky a mnohé
jiné varují skupinu, že něco není v pořádku, že jejich vedoucí potřebuje jejich
pomoc. Nejprve musí být odhalena pravda o příčinách a potom je třeba, aby
byla magická pouta i s negativními programy rozvolněna. Všichni víme, jak
postupovat. Každý se může dopustit více či méně závažných chyb. Proto je třeba
vše kontrolovat kódy pravdy i energetickým průkazem.
Jakmile mizí ze skupin diskuse o zásadních věcech a jsou umlčováni ti,
kteří mluví nepříjemnou pravdu, dostává se taková skupina na scestí a mění se
v sektu, jež se nekriticky podvoluje svému zbožňovanému vedoucímu, bez ohledu na to, zda mluví pravdu či ne. Odtud je již jen krůček k tomu, aby se skupina
stala sektou, která je zbavena svobodné vůle a stává se absolutně závislou na
svém vedoucím. Každý vedoucí by měl při řešení určitých úkolů, kde si není
jistý, žádat i skupinu, aby stvrdila kódy pravdy či energetickým průkazem, zda
je to, co říká, nebo jeho rozhodnutí správné. To by se mělo dít i při tlumočení
našich materiálů. My využíváme energetický průkaz i s kódy pravdy během
našeho zasedání mnohokrát. Vlastně žádáme o průběžné stvrzování důležitých
záležitostí. Ani Otec se necítí dotčen, když ho legitimujeme.
Zajímavé je, že se lidé nebojí magických manipulací, ale bojí se odpovědnosti za svůj život, bojí se postavit na cestu lásky. Tak se stalo, že přes veškerá
doporučení nevyužili všichni šanci, které se jim dostalo, aby vyprosili své karmické vazby. Báli se a někteří dokonce plivli na pomocnou ruku, která jim byla
podána, a ještě ji pošpinili lží. To není výčitka, je to pouhé konstatování, že
člověk sám sobě brání očistit se a přijmout milost Boží, jež se mu nabízí. Často
je to strach, který tak často podceňujeme. Strach není omluvou, ale výmluvou.
Je to velmi negativní emoce, která člověka vede k agresi. Člověk, který se bojí,
je nebezpečný. Je schopen i zabít.
330
Omlouvám se všem vedoucím skupin, že nebyl čas, aby mohli delší čas
promlouvat. Sami jste viděli, že tempo naší práce bylo závratné. Nebylo možné
nic odkládat.
Během první noci odcházeli duchovně mrtví, kteří nebyli schopní se změnit. Tento svět nenáviděli, protože svou bitvu o moc prohráli. Odešli tam, kam
bylo třeba. I tuto cestu si sami zvolili. Během této noci odcházela i poražená
vojska mágů. Uznala svou porážku a na základě rovnosti odešla tam, kam
byla přitažena.
Během druhé noci odcházela svatá vojska. Vojevůdci i prostí vojáci před
námi poklekali, vzdávali nám hold jako spolubojovníkům a my jim děkovali
a žehnali ve věcech dobrých. Byli důstojní, ukáznění, nádherní. Děkujeme za
tu čest, že jste byli vždy po našem boku. Otec jim děkoval a žehnal ve věcech
dobrých. Je dobojováno. Odešli naplněni láskou a radostí, že dobro zvítězilo
a oni k tomuto vítězství přispěli podstatnou měrou.
Poslední den se konala slavnost svatého grálu. Otec nám všem udělil mnoho
milostí. Očistil nás v tom, co jsme pochopili. Požehnal nám ve věcech dobrých
a ukázal to, co ještě zbývá napravit. Byla to veliká milost, kterou ne každý
pochopil. Ten, kdo začal na své očistě pracovat tak, jak mu bylo ukázáno, cítil
velkou úlevu a byl šťastný. Ten, kdo se cítil zraněn, byl buď nezralý pro tuto
milost a nepochopil ji, nebo bylo jeho ego tak veliké, že mu ji nedovolilo přijmout. Proto vás prosím, neodstrkujte od sebe milost Boží a přijměte ji. Ulehčí
se vám a pochopíte a budete šťastni.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Děkujeme!
Mír s vámi!
„Pomocníci“
Ve své vizi dne 27. 6. 2005 paní H. Há. vidí, že do jejího domu přichází veliké množství lidí. Jsou to samí muži ve věku 35 let. Aniž by je pozvala, vstupují
do veliké místnosti, kde je dlouhý velký stůl, ale nejsou u něho žádné židle.
Ptá se jich, co si přejí. Jeden z nich k ní přistoupí, je to zřejmě jejich vedoucí,
a sděluje jí, že nám přicházejí pomoci. Paní H. se toho muže ptá, kolik jich je,
on odpovídá, že přes dvě stovky. Ona se diví, proč jich je tolik, protože práce
pro tolik lidí zde není. Navrhuje jim, aby se rozdělili a pracovali současně na
více místech. S mírným úklonem a se slovy, že se musí poradit, se vzdálil. Po
chvíli se vrací a s ním asi sedmdesátiletý muž menší postavy, který vypadá jako
Číňan. Po jeho levém boku jde asi třicetiletá žena. Když přistoupili k paní H.,
ptal se jí starší muž, jestli již všichni dorazili. Podle chování se dalo soudit, že
je to vedoucí celé skupiny. Paní H. odpověděla, že neví, ale mnoho je jich prý na
zahradě. Vešli tedy do budovy, kde byl ten dlouhý oválný stůl bez židlí a před
331
ním bylo malé, mírně vyvýšené pódium. Vedly k němu tři schody. Vystoupili
po nich všichni nahoru a on mírným hlasem vyzval přítomné muže, aby vešli
dovnitř. Bez jediného slova se všichni postavili kolem stolu a vůdce jim sdělil,
že nastal čas se dát do práce. Nikdo se neptal, co má dělat. Všem to bylo jasné.
S úsměvem na rtech a beze slov odešli ven.
Již to nebyla jejich zahrada. Paní H. měla pocit, že vidí planetu. Jejich vůdce
se jemně dotknul její ruky a řekl, že nyní již jistě chápe, proč je jich tolik na
jednom místě. Přikývla a poděkovala se slzami v očích.
Paní H. má původ na planetě URI. Je jedním z členů jejich mise. Ještěři
si od ní mnoho slibují. Podmínky na planetě Zemi se však změnily a paní H.
též. Přesto v ní ještěři probouzejí nostalgické vzpomínky na rodnou planetu
a je jí s ještěry dobře. Chovají se uctivě, protože ona, po vyhubení lidstva,
má být velkou matkou ještěrů. Paní H. je dojatá, protože má tuto planetu
ráda a pokládá ji za vhodnou pro založení nového života ještěrů. Na pozemšťanech jí v tuto chvíli vůbec nezáleží. Je přesvědčena, že se právem jejich
síly a moci musí ještěrům vše podřídit.
Tito ještěři jsou předobrazem temných draků. Oni nenávidí vše živé,
kromě temných ještěrů. Jejich stromy života jsou černé a všichni trpí vlastní
agresivitou. Ze všeho nejvíce nenávidí zářivé hady, ještěry a draky. Snaží se
je ovládnout a uvěznit, aby je mohli dokonale zničit jako vše, co již vlastní
žravostí zlikvidovali. To se jim však nikdy nemůže podařit. Dobro vždy
zvítězí!
Temní ještěři a draci jsou nepřátelé svatých draků, protože svatí draci
září láskou, kterou oni nikdy nepoznali a nepoznají, pokud se od základů
nezmění. Jejich vláda skončila. Proto nemají své trůny či židle.
Černí draci
Paní H. Há. stojí ve své vizi dne 27. 6. 2005 před vysokou budovou, která
vypadá jako pyramida. Má pocit, že je v Egyptě. Po obou stranách této stavby je
široké schodiště a ona stojí nad ním. Vidí přicházet muže, který něco hledá. Ptá
se ho, co potřebuje. On jí odpověděl, že jsou zde někde ukryti draci a nutně je
potřebuje najít. Paní H. mu odpověděla, že přímo před ním jsou tři a na dalším
schodišti ještě další tři. Viděla však spíše krokodýly než draky. Lépe řečeno
zbytky z nich. Byli černí, měli jen hlavy a otevírali tlamy naprázdno. Neměli
žádné zuby a těla měli seschlá, jako když had svlékne svou kůži.
Muž ji vyslechne a pak bez jediného slova jde přímo k místu, které mu
ukazuje. V rukou drží pytel a jednoho draka po druhém do něho hází. Když je
s prací hotov, zmizí tak náhle, jak přišel.
Najednou paní H. vidí, jak se stavba proměnila. Celá zprůsvitněla, takže
bylo vidět vše, co je na povrchu i uvnitř. Úplně ve špičce spatřila ohromnou
332
chobotnici s dlouhými a silnými chapadly. Zachycovala jimi vše, co se hýbalo.
Paní H. se bojí pohnout. Vidí, že z chapadel vytéká sliz. Když se dotkne něčeho
pevného, mění se v hada, který má barvu bílé kávy. Svíjí se do kruhu. Paní H.
rychle utíká pryč. Uvnitř je vidět několik lidí. Volá na ně, ale oni si jí nevšímají
a chovají se, jako by se nic nedělo. Když si myslí, že je dost daleko, zastaví se
a ohlédne se. Je velice překvapena tím, co vidí: pyramida, draci i chobotnice
jsou pryč. Na tom místě nyní stojí krásný chrám bleděmodré barvy. V něm si
hraje matka se svými dětmi.
V Egyptě dosáhla magie svého vrcholu. I paní H. je na vrcholu svých
magických schopností. Zvažuje, co bude dál. Ona tuto pyramidu ovládá.
Muž, který hledá draky, je duchovní učitel nové éry a má za úkol eliminovat trojjedinost mužského a ženského principu magie. Její sílu. Paní H.
vidí, že je konec éry magie. Temná dračí síla magie ztratila svou moc
a proces rozkladu již nastal. Draci se změnili v plazy, ztratili zuby a proces pokračuje dál, ještěři se nakonec mění v hady. Zbyly jen ostatky hlav,
bezmocně otevírající své čelisti. Na vrcholu pyramidy se hlavní duchovní
parazit v podobě chobotnice začal rozpadat, až z něho, z jeho „přitažlivosti“, nezbylo nic.
Paní H. se této destrukce polekala a utíkala před ní, i když varovala své
bližní. Ti ji však nevnímali. Možná, že jí nevěřili. Muž gruntoval a uklízel
špínu, kterou po sobě magické praktiky zanechaly. Zde je odhalena pravá
podstata magie. Každý se již vyhýbá její chtivosti a jako paní H. utíká před
její rozpínavostí.
Nastal čas proměn. Ego magie, díky své chtivosti, praská a ze symbolu
jejich propojení (chobotnice) se rozlévá poslední ideologický jed. Každý
před ním utíká. Muž, který pátrá po dracích, likviduje a gruntuje po tomto
neblahém dědictví magie. Když je vše uklizeno a prozářeno láskou, stvoří
Nejvyšší princip lásky a stvoření na tomto místě svůj chrám. Protože vaše
modrá planeta je ženského principu, je to chrám lásky zasvěcený ženskému
principu. Velká matka pečuje o své děti. Tyto děti jsou si rovny. Zastupují
mužský i ženský princip a učí se žít v rovnosti, harmonii a lásce. Tato planeta bude jednou nazývána Hvězdou míru.
Dopis Otce
Děti moje milované,
čeká vás všechny velice náročný rok. Tempo práce se velice zrychlí,
očista bude náročná a vy budete mít pocit, že jste zahlceni zlem. Bude se
vás zmocňovat beznaděj, protože zlo vás bude svádět k domněnkám, že
vaše práce na očistě je marná. Je to proto, že jste velice blízko svého cíle.
Vaše láska by měla zvítězit. Budete zkoušeni a prověřováni. Bude to jen
333
vaše svobodná vůle, zda svou lásku osvědčíte každodenními skutky. Budete
atakováni, budete pracovat pod bloky, budete sváděni. Vše je připuštěno.
Tyto zkoušky jsou nutné, protože vás čeká závěrečný zápas se „Šelmou“
a jejími zplozenci. Podle vaší zralosti vám budou přidělovány kompetence
pro tento zápas.
Podoba „Šelmy“ má různé symboly. Můžete ji vidět jako černého pardála se zelenýma očima, ale také můžete vidět pouze její oko či obě oči. Otisky
mají podobu kresby uhlem. Po určité době se Šelma začne skrývat. Na vás
bude, zda ji poznáte, či zda podlehnete jejímu mámení. Bude to náročné
zejména pro ty z vás, kteří máte ještě veliké ego. Pamatujte, že pyšný člověk
je snadno manipulovatelný.
Tento rok bude vaší nepřetržitou zkouškou lásky. Ne všichni ji zvládnete. Vaše svobodná vůle bude plně respektována. Strach vás bude zavádět
a ctižádost vás bude svádět.
Mír s vámi, děti moje!
Naše láska vás provází. Tuto zkoušku složí jen ti skutečně láskyplní.
Důvěřujte svým duchovním vůdcům, ale prověřujte energetickým průkazem, kdo k vám promlouvá.
Otec, rada nejvyšších, Jitřní anděl s temnými anděly
a vesmírná jednota lásky
Dovolená v Irsku
Na své dovolené paní H. He. pilně pracovala a dávala svobodu připoutaným
bytostem a prosila je za odpuštění. K ránu dne 3. 7. 2005 se viděla, že jde do
pokoje, kde spala tmavovlasá žena. Před pokojem stála žena, které se paní H.
ptala, zda již může vstoupit, protože je ráno. Současně se ptala, je-li již skutečně
vše v pořádku. Žena jí to potvrdila. Vstoupila tedy do pokoje, sklonila se nad
spící ženou a políbila ji na tvář. Ta otevřela oči a usmála se na ni. Paní H.
pozdravila: „Dobré ráno.“ Potom se ženy zeptala, zda je všechno v pořádku. Ta
přisvědčila a řekla: „Nyní již ano.“ Paní H. měla pocit, že s ženou splývá.
334
Tři ženy jsou paralelní bytosti a v této chvíli vytvářejí trojjedinost ženského principu, který je v harmonii. Paní H. na sobě pilně pracovala. Když
rozvolnila potřebná pouta, bylo jí umožněno, aby shlédla výsledek své práce. Strážkyně je paní L. Spící žena jsi byla ty. Během spánku jsi pracovala
v jiné dimenzi, proto jsi odpověděla, že nyní je již vše v pořádku. Každá
z vás pracovala v jiné dimenzi, v jiném prostoru a čase. Paní L. fungovala
jako strážce prahu.
Děkujeme!
Splývání je odměnou za práci, se kterou jste pracovaly na ostatních i na
sobě. Krásné pocity vyplývají z harmonie lásky.
Setkání s minulostí
V Irsku se byla paní H. He. s manželem podívat na vystoupení lidových
tanců. V předsálí bylo přítomno asi tři sta lidí. Jak paní H. bloudila očima
po přítomných, zahlédla dvě starší ženy. Jedna byla menší postavy, v obličeji
dost vrásčitá, našedlá, jako by byla nemocná. Druhá byla korpulentní postavy,
s černým přehozem přes ramena. Paní H. blesklo hlavou, že nechce, aby si
v sále vedle ní sedly, ale ženy se na ni upřeně dívaly a posadily se skutečně těsně
vedle ní. Korpulentní dáma jí „lezla na nervy“ tím, že jí neustále nastavovala
svůj prsten s perlou. Byla to ohromná perla, velká jako koruna, zasazená do
tepaného stříbra. Měla prsten na pravém malíčku. Nešel přehlédnout. Paní H.
se domnívala, že se takto prstenem každému chlubí. Pochopila, že asi není něco
v pořádku, a vedla prosby za odpuštění a prosila Otce o ochranu. Večer pak
se ženami rozvolnila všechny vazby a vracela dary magie, protože tento prsten
pokládala za dar magie.
Chorá žena byla paní H. Zde se setkala se svou minulostí. Statná žena
s prstenem jsi byla ty. Nebyly jste paní H. příjemné, protože jste jí připomínaly předsudky dávné minulosti v Irsku, které způsobily její onemocnění.
Tenkrát jste si byly blízké, příbuzné, ty jsi ji chtěla léčit, ale ona tvou pomoc
nepřijala pro své náboženské předsudky. I nyní ses snažila splatit svůj dluh
z dávné minulosti, ale paní H. tvoji léčbu pokládala za pýchu. (Chlubí se
svým prstenem!)
Je třeba si vzájemně odpustit, zbavit se závisti a žárlivosti, pokud se
během vize projevila, a hlavně se zbavit předsudků. Teprve potom budou
pouta mezi vámi rozvolněna a eliminována a paní H. se zbaví předsudků
a žárlivosti.
Děkujeme!
335
Návštěvníci
Večer před usnutím dne 11. 7. 2005 se mi zjevila vysoká postava muže
v dlouhém šedém kaftanu. Na hlavě měl červený klobouk, který se podobal
kastrolku. Byl to královský nach. Když zjistil, že jsem ho zpozorovala, ohlédl
se na mne přes pravé rameno a zmizel. Stál na chodbičce přede dveřmi do
koupelny.
Vtom jsem zahlédla postavu ženy v dlouhých bílých šatech. Její tvář byla
jemná, měla velké krásné oči a dlouhé hnědé vlnité vlasy spletené do volného
copu. Stála přede dveřmi na balkon a ohlédla se na mne přes levé rameno.
I ona zmizela, jakmile zjistila, že jsem ji zpozorovala. Potom jsem zahlédla
proti sobě tvář holohlavého muže vlevo a rozmazaně tvář ženy vpravo. Všichni
rychle zmizeli.
Dlouho jsi toužila alespoň zahlédnout své duchovní vůdce a anděly
strážné. Nezjevili se ti všichni, ale tito dva tě vyzkoušeli, sneseš-li pohled
na ně. Byl to duchovní vůdce a anděl strážný. Ti, kteří tě střežili dál, byli
k tobě blíž, byli jejich druhou polovinou, proto jsi viděla jejich princip na
druhé straně.
Děkuji!
Trojjedinost ženského principu
Ve vizi dne 12. 7. 2005 jdeme tři ženy cestou přes náměstí, kde se hraje pozemní hokej. Paní H. He., paní L. a já. Jsem moc unavená, proto mne
paní H. podpírá. Paní L. nese dvě světle šedé tašky. Pomáhá tak paní H., aby
mne mohla dobře podepřít.
Tašky představují karmickou zátěž. Taška s řeckými bájemi patří paní L.
Jde se mi lépe. Prodíráme se mezi lidmi a máme mnoho následníků. Prošly
jsme však jen my tři. Následníci nebyli ochotni obětovat nic z darů magie. Je
to práce, která nás ještě čeká.
Následníci představují lidstvo, které již ví, ale není schopno uskutečňovat ve hmotném životě zákony lásky. Mužstvo, které hraje hokej, jsou lidé,
kteří spolu zápasí podle pravidel magie. Řeší vše silou. Až projde touto
cestou i mužský princip ve své trojjedinosti, oba principy se zharmonizují
a pochopí. Tehdy začnou oba principy uplatňovat na své cestě zákony lásky
i ve hmotném životě. Tehdy budou mít šanci i jejich následníci.
336
Návrat
Paní L. byla ve své vizi dne 23. 7. 2005 na dovolené u moře. Z hotelu si
vyjela na výlet, protože ji zajímaly místní památky. Neví, kterou zemi navštívila,
ale pamatovala si, že tam byla dvakrát. Jednou jako žena a jednou jako muž.
Muž se vrátil do hotelu zpět autobusem. Měl na sobě safari oblek. V autobusu
ho napadl člověk v černém oblečení. Napadený muž ho zneškodnil třemi údery
karate.
Paní L. se vracela do hotelu stejným autobusem. S řidičem se domluvila, že
jí řekne, až bude muset vystoupit. Když vystoupila, vůbec nepoznávala okolní
krajinu. Vše bylo zničené a rozježděné obrněnými vozy i jinou těžkou technikou.
Tam, kde byla krásná pole, louky a lesy, vodní plochy a cesty, vše nádherné
– vše bylo pryč. Původní cestu nebylo mezi touto zkázou vidět.
Jak se bezradně procházela a hledala cestu, potkala starší manželský pár
a ten jí cestu ukázal. Byla to ta nejtěžší cesta hlubokými brázdami a výmoly,
kterou kdy šla. Věděla, že jinudy cesta nevede.
Hotel, kde byla paní L. na dovolené, byl svět, kde odpočívala a připravovala se na novou reinkarnaci. Výlety představovaly přehled důležitých
minulých životů. Nejdůležitější byly její dva životy na planetě Marsu. Žila
zde jako muž i jako žena. Muž byl lovec, proto safari oblek. Lovil zážitky a zajímavé zkušenosti. Problémy řešil spíš agresivně. Jako žena byla
citlivější. Měla pochopit svou roli ženy a cílem obou bylo zharmonizovat
svůj mužský a ženský princip. Muž v černém, který napadl mužský princip
paní L., byl temný anděl. Jako muž odmítala poučení temného anděla. Jako
žena spolupracovala v pokoře s oběma principy. Proto našla pravou cestu.
Řidič byl její duchovní vůdce. Když se reinkarnovala na pravém místě, na
planetě Marsu, nepoznala ho. Byla zdrcena zkázou, kterou mu její generace
přinesla. Ujali se jí manželé, kteří byli jejím mužským a ženským principem. Ti jí teprve ukázali pravou cestu a ona pochopila, že teprve v jejich
rovnováze dosáhne svého cíle a planeta Mars bude opět vzkvétat. Cesta
bude náročná, ale plodná. Je to nejtěžší cesta, protože musí být zachována
rovnováha, spravedlnost a harmonie. Pokud není soulad mezi oběma principy, nemůže být mír, láska a harmonie.
Vývoj člověka
Paní E. dne 29. 7. 2005 ve vizi viděla, že jsem rozpůlila lidskou bytost
mečem od hlavy dolů. Z vnitřku jsem vyňala zářivý klenot a dýchala na něj.
Klenot se změnil v holubici, která vzlétla. V tu chvíli se všude rozlilo zářivé
světlo. Obě poloviny člověka se začaly plnit vodou, která tryskala zdola nahoru
jako gejzír.
337
Bytost, která byla rozpůlena, je předobrazem člověka nového věku. Je
to Adam Kadmon. Dokud nebude lidstvo rozděleno a očištěno, nemůže se
zrodit do nového věku.
Druhý význam je ten, že se Adam Kadmon rozdělil na mužský a ženský
princip, které jsou v rovnováze. Obě poloviny jsou si rovny. Jen láska může
v nitru obou najít lásku. Je to nejvyšší klenot. Tato personifikace čiré lásky
vše prozáří a očistí, vše prostoupí. Láska je zdrojem, ze kterého se zrodilo
lidstvo nového věku. Gejzír představuje čistý zdroj, ze kterého bude lidstvo
čerpat sílu i poučení. Holubice představuje akt vzkříšení a osvícení.
Dva andělé
Ve vizi paní E. dne 29. 7. 2005 svírají dva zářící andělé planoucí meče.
Bojují s uvolněnými temnými ještěry. Okolo zuří bouře. Ještěři krouží okolo
andělů ve stále užších kruzích. Najednou andělé od sebe odstoupí a pozdvihnou
meče hroty vzhůru a zkamení. Mezi rozkročenýma nohama vznikne vstupní
brána ohromných rozměrů, do které jsou vtaženy zástupy temných bytostí a ještěrů. Uvnitř je věčný oheň, živený láskou, který vše zlé spaluje.
V této vizi je vám poprvé ukázáno, jak připravujete v jiných dimenzích
to, co má být uskutečněno ve hmotném světě. Jde o zápas se zlem. Pracuješ
s paní E. bok po boku, jste podporovány vesmírnou jednotou lásky i radou
nejvyšších. V rozhodujícím okamžiku, kdy zdánlivě vítězí temní ještěrové,
se změníte ve zdroj svatého ohně lásky, do kterého je veškeré zlo z celého
vesmíru vtaženo a eliminováno.
Ještě ten den jsme obě byly svědky uskutečnění ve hmotném světě. Přesně
o půlnoci se strhla bouře provázená vichrem. Jeden větrný vír byl u nás, na Nové
Vsi v Teplicích, a druhý v Litoměřicích. Probudila jsem se hlukem větru, který
zněl tak, jako by byl konec světa. Uvědomila jsem si, že to, co vidím na obzoru,
není nepřetržité blýskání, ale otevřená „vrata“ anděla. Na obzoru nepřetržitě
zářil svatý oheň lásky. Viděla jsem vzdušný vír velikých rozměrů a déšť letěl
vodorovně od země až do neskutečné výšky. Stromy se ohýbaly skoro do poloviny kmene, ty s úzkým kmenem až k zemi. Divila jsem se, že nepopraskaly či
nebyly vyvráceny. U nás se z nich neodlomila ani větvička.
Vír bral jen to, co bylo nebezpečné a zlé. Plnou silou udeřil tam, kde bylo
třeba očisty. Například v Ústí nad Labem a jinde. Hrůzný zpěv vichru připomínal, že skutečně nastal konec věku magie.
Děkujeme!
338
„Boží mlýny“
Večer dne 8. 8. 2005 jsme opět pracovali na eliminaci magické špíny.
Rozvolňovali jsme vazby připoutanosti, rozebírali jsme magické konstrukce,
eliminovali jsme negativní programy a útoky duchovně mrtvých. Zkrátka vše,
co bylo dovoleno s pomocí Boží napravit v celém vesmíru. Hovořili jsme o tom,
jak jsou nebezpečná karmická nedorozumění, kdy pod vlivem karmy každý cítí
a myslí jinak, případně slyší něco jiného, než bylo vysloveno. Práce byla náročná a my jsme prosili, aby vše probíhalo podle vůle a spravedlnosti Boží.
Najednou se nám zjevil mlýnský kámen a na něm seděla žena. Kolo se točilo závratnou rychlostí do minulosti a žena během tohoto procesu zkameněla.
V tu chvíli jsem věděla, že naše prosby byly vyslyšeny a Slunce spravedlnosti
vystoupí na obzoru.
Mlýnské kolo představuje kolo osudu. Ovládá ho žena, která představuje
ženský princip strážce karmy. Zkameněla. To znamená, že spravedlnost
karmy tvrdě dolehne na ty, kteří překročili všechny meze a protiví se zákonům Nejvyššího principu lásky a stvoření. Jsou to ti, kteří udusili jiskru
Boží v sobě. Jejich srdce jsou černá a tvrdá. Osud temných sil a duchovně
mrtvých se začal naplňovat podle vesmírných zákonů Nejvyššího principu
lásky a stvoření.
Když se kolo osudu zastavilo, otevřela se v něm ohnivá brána, ve které
planul Oheň spravedlnosti. Do nitra této ohnivé pece byl nejprve vtažen temný
obelisk, který stojí na náměstí Mekky, i s okruhem svého vlivu. Potom následovaly k němu připoutané bytosti. Z brány vystoupilo Slunce spravedlnosti
a pohlcovalo vše, co zkamenělo. Hory, bytosti s kamenným srdcem, temné
ještěry a podobně.
Najednou jsme byli mezi časem a prostorem. Objevil se jezdec v nablýskaném černém brnění. Nebylo vidět, zda je to muž či žena, ale všichni jsme věděli,
že je to žena, i to, kdo je tou ženou. Vedle ní se podobným způsobem pohybovala
miniatura jejího mužského principu, kterou v sobě oživila. Byli si podobní jako
vejce vejci. Před sebou hnali šest světelných bytostí a surově je srazili na kolena
před radou temných andělů. Černý rytíř ženského principu si počínal zpupně,
rozčiloval se a rozhořčeně připomínal svá práva. Napadl mne zezadu svým
mečem a bodal mne promyšleně v pravidelných intervalech do zad, až odhalil
mé obratle a narušil strom života. Bylo mi řečeno, že ran bylo sedm a přesně
tolikrát mne zradil, a tím zradil sebe i učení lásky. Během posledního úderu
mečem spadl z koně a byl pohlcen, i se svou miniaturou mužského principu,
temnotou. Černé koně, na kterých seděli oba rytíři, odvedli temní andělé tam,
kam náležejí.
Jakmile kdokoli poruší stanovené meze, obrátí se vše negativní proti
tomu, kdo tuto negativitu vyslal. Zejména zaútočil-li na nevinného. Vrátí se
mu přesně to, co vyslal.
339
Po chvíli vyvrhla temnota páteř pohlceného ještěra i se zbytky obratlů. Když
byly i tyto zbytky eliminovány, objevila se na obzoru vavřínová snítka na znamení, že spravedlnost zvítězila a zlo se samo zlikvidovalo.
Potom jsme viděli dvě řady tmavě šedých bytostí. Vcházely do černého
středu slunečnice.
Byla to jejich zahrada mrtvých. V tuto chvíli byla zahájena komplexní
očista celého vesmíru. Začala likvidace parazitů a veškeré magické tvorby. I ovladač od počítače byl eliminován. Je konec magické hazardní hry
o duši.
Naposled se nám zjevil starý mohutný strom s velkou prasklinou na kmeni.
Byla asi jeden a půl metru veliká. Postupně se zmenšovala, scelovala se, strom
jako by mládnul. Nastal čas regenerace.
Děkujeme!
340
ZPĚV LÁSKY
POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR
Znak zasvěcenců
Otec
Ve své vizi dne 15. 8. 2005 vidím prozářený chrám. V apsidě před oltářem
stál prošedivělý kněz v černé sutaně, který mi byl velmi blízký. Měla jsem
radost, že ho vidím, a zamávala jsem na něho. Byla jsem poměrně daleko.
Uvědomila jsem si, že bych se mu měla připomenout svým dětským máváním,
kdy mne držel v náruči a já mávala na ostatní tak, že jsem otevírala a zavírala
dlaně. Byla jsem šťastná, měla jsem pocit, že jsem on, ale i on je mnou. Stála
jsem u vchodu do chrámové lodi a on mne skutečně poznal a zamával mi.
Píseň lásky
Ve vizi paní L. dne 15. 8. 2005 jede lesní cestou kočovný vůz. Sedí na něm
Ježíš s Máří Magdalskou. Zpívají píseň lásky. Vůz táhnou bílí koně a paní L.
jde za ním pěšky. Zpívá též. Procházejí Teplicemi. Za paní L. jde velké množství
bytostí, které uvěřily jejich písni. Lidská srdce se během jejich zpěvu otevírala
lásce. Lidé se k nim přidávali a následovali je. Zpívali s nimi píseň lásky. Bylo
jich stále víc a více.
Píseň lásky o smrti a zrození
Dne 16. 8. 2005 se mi zdálo o zpěvákovi a skladateli písní panu K. Četla
jsem v novinách, že jeho partnerka se oddala drogám. Vedle ní ležela moje
dcera S. skoro v bezvědomí. Domnívala jsem se, že jí tajně dali drogu. Viděla
jsem, že se mu cele oddala.
Rozhodla jsem se, že to tak nenechám, a šla jsem při nejbližší příležitosti
za tím hudebním skladatelem. Ten mne přijal s úctou a láskou. Vysvětlil mi,
že to, co jsem četla, není přesné. Podal mi růži a šli jsme spolu na „kontrolu“.
Přemýšlela jsem, jak to zařídit, aby pro mne složil píseň lásky. Domnívala jsem
se, že to všechny zachrání. Domluvili jsme se, že se ještě uvidíme. Měla jsem
pocit, že jsem mu křivdila. V duchu jsem si říkala, že to bude asi jeho šikovná
taktika. Nic nesliboval, ale určité možnosti zde byly. Dohodli jsme se, že se ještě
setkáme. Já jsem se zatím připravovala na setkání a sušila jsem své růžové
šaty na šňůrách, které byly upevněny na zvláštní konstrukci, jež visela i se šaty
z okna. Nebyla jsem si jistá, že dosáhnu nápravy, a tím i svého cíle.
347
Návštěva
Dne 16. 8. 2005 jsme s paní L. přijely ve vizi paní H. He. na návštěvu k ní
a jejímu manželovi do Krnova. Paní L. řídila. Manžel běžel rychle otevřít a volal
na paní H., že útoky byly tak strašné, že jsem byla tak zbídačelá, že to ještě
neviděl. Vystoupily jsme s paní L. z auta a vstoupily jsme do domu. Paní H. se
ptala, jak mi může pomoci. Potom se ptala paní Z. K., kterou snímala duchovně: „Co to děláš?!“ Ta jí místo odpovědi vhodila do obličeje kovový hákový kříž.
Stála v půlkruhu temných bytostí a připoutaných mstitelů, které držela na
šňůře. Paní L. uviděla černou kruhovou díru, do které se propadal strom života
paní Z. Byl již skoro celý v temné díře.
Plameny Ducha svatého
Ve vizi paní L. dne 17. 8. 2005 mne paní H. Há. viděla s dvěma plameny
Ducha svatého nad vrcholovou čakrou. Jeden větší a jeden menší. (Asi padesát
centimetrů.) Chtěla je srovnat a posunout podle svého. To se jí však nepodařilo.
Je to snaha upravovat fakta tak, aby byla líbivější.
Válka
Dne 19. 8. 2005 se mi zdálo, že jsme byli bez výstrahy napadeni. Jdu do
kopce směrem k Benešovu náměstí, když vidím, že někde v blízkosti byla svržena atomová bomba. Zasáhl nás radioaktivní mrak. Lidé se v panice snaží ukrýt
a vstupují do nejbližších sklepů. Není nic k jídlu ani k pití. Procházím sklepy
a hledám co nejlepší úkryt. Pochopím, že vláda musela počítat s válkou, protože
jinak by sklepení jednotlivých domů nemohla být propojena.
Nic nebylo pro nouzový stav připraveno. Všude vládl chaos. Bylo to trestuhodné. Dostávám se do dětské nemocnice. Sestry se o nic nestarají, jsou vyděšené a zmatené. Spíše se starají o zásoby jídla než o aplikaci léků. Některé děti
mají potíže, a tak jdu pro něco, co by jim pomohlo. Doporučuji určitá opatření
a kupodivu mne personál poslouchá a pomalu nastupuje řád.
Zjišťuji, že je zde mnoho podvodů. Mizí léky i strava, včetně peněz. Každý
chce urvat pro sebe co nejvíce výhod. Péče o pacienty byla až na posledním
místě. Zavádím tvrdá opatření. Podvodníci se vzbouří a usilují o můj život.
Nakonec se nějak domluvíme a náprava je zjednána. Stav není ideální, ale
situace je již snesitelnější.
Z nemocnice vystoupím se svým průvodcem, kterého jsem zjistila vedle sebe
teprve nyní, na mostě pod Hradčany. Je konec války. Svítí slunce, ale čeká nás
348
mnoho práce. Kopec, na kterém stojí Hradčany, je těsně u břehu Vltavy a je
strmější.
Zrání a budoucnost Země
Paní L. ve vizi dne 19. 8. 2005 procházela tržnicí v Teplicích. Tam pobíhala skupina výrostků, kteří na ni útočili. Byla těhotná. Paní L. jim vynadala
a řekla jim, že by se jejich rodiče měli o ně lépe starat. Šla do Masarykovy
ulice, ale výrostci byli všude. I v autobusech napadali lidi z okolí. Před budovou
Concordie se objevil pan L. a výrostky zahnal. Všichni byli tetovaní a otrhaní.
Během vyprávění paní L. jsem uviděla pokračování její vize. Drobný mužíček v třírohém klobouku otevřel dveře do nicoty – zahrady mrtvých. S hlubokou
úklonou zval lidstvo k prohlídce. Nikdo však jeho výzvy neuposlechl, i když bylo
vidět, že kdosi maže chléb medem a láká ke vstupu. Dveře se zavřely a mužíček
zmizel. V tu chvíli se vše rozjasnilo.
Nevšimly jsme si, že zatímco byly otevřeny dveře do zahrady mrtvých, zmizelo tam vše zlé.
Éra vlády zla je skončena a uzavřena.
Smlouva
Dne 22. 8. 2005 ve vizi mě paní E. vidí, že stojím proti nastoupené řadě lidí.
Tito lidé jsou jí cizí a cítí, že k nim nechce patřit. Mají se fotografovat a strkají
se mezi sebou o místo v popředí. Paní E. stojí v hloučku svých blízkých, pěkně
stranou, a pozoruje adepty. Ví, že ji zavolám, aby se postavila ke svým svěřencům. Hrozně si přeje, abych to neudělala. Najednou se ozvu hromovým hlasem,
kterému nelze odporovat. Paní E. se neochotně postaví na konec řady. Snaží se
schovat za poslední lidi, aby na fotografii nebyla moc vidět. Nakonec si řekne, že
je to jedno, a postaví se dopředu a slibuje si, že se stejně hned vrátí ke svým.
Jde o smlouvu s Otcem. Musíte být s těmi, kterým jste slíbili pomoc.
Hrad Houska
Dne 24. 8. 2005 přišla ke mně na návštěvu paní D. a přinesla mi od paní R.
materiály o hradu, který nedávno navštívila. Já jsem tu pověst tak trochu znala.
Když mi vyprávěla o svých pocitech, pochopila jsem, že asi nebude vhodné otálet
s vedením proseb.
Jakmile jsme obě začaly vést prosby, otevřel se jícen do „pekla“ jiné dimenze. Prosily jsme za bytosti, které toužily po osvobození, vedly jsme prosby za
349
očistu tohoto místa. Nejprve vstoupila energie milosti Boží do vrchní poloviny
jícnu v podobě tetelícího se světla, ve kterém se třpytily bílé jiskřičky. Spodní
část zůstávala temná. Prosila jsem, aby všichni, kteří mají být přítomni, předstoupili. Světlo se rozšířilo a zasáhlo i dům kastelána. Prosila jsem všechny
za odpuštění a odpouštěla jim. Vedla jsem v prosbách i ty, kteří vystupovali
z hlubin pekelných. Prosila jsem, aby všechny kletby zrušili svým požehnáním
ve věcech dobrých těm, které kdysi proklínali.
Najednou se paní D. ocitla ve vesmíru a viděla planetu Zemi celou zjizvenou. Černá tužka ji rozřezávala na polovinu. Toho se zalekla a prosila Otce,
pokud s tím souhlasí, aby tento proces zastavil. Tak se také stalo. Tužka, která planetu rozřezávala jako sklenář diamantem na dvě poloviny, se začínala
otevírat. Otec očistu planety Země pozastavil. Paní D. jeho počínání špatně
pochopila. Již jednou zbrkle zastavila proces očisty této planety. Omluvila se
tedy Otci a všem, kterým prodloužila utrpení. Vedla prosby, aby vše bylo napraveno a uvedeno do takového stavu, jaký naší planetě Zemi i jejím obyvatelům
náleží.
Prosily jsme za všechny hvězdy v celém vesmíru. Okolo Země se utvořil temný vír. Když byli démoni a běsi s duchovně mrtvými svedeni tam, kam náležejí,
bylo s nimi naloženo podle vůle Boží a rady nejvyšších. Temný vír okolo Země
světlal a mnoho bytostí dostalo novou šanci napravit to, co pokazily. Odcházely
tam, kam svými vibracemi náležely.
Setkání v Děčíně
Ve vizi paní L. dne 26. 8. 2005 jsme na setkání jeli třemi auty. Bylo nás celkem patnáct. Paní Z. K. přijela sama autem. Skupina z Banské Bystrice přijela
autobusem. Paní L. byl přidělen pokoj číslo osm. Recepční byla Slovenka. Paní
Z. s černovlasou přítelkyní, kterou zde nalezla, mluvila anglicky.
Do domu, kde se setkání konalo, vletěli modří ptáci. Veliké hejno, ale
opět vyletěli ven. Paní L. se mne ptala, co to znamená, že paní Z. s přítelkyní mluví anglicky. Odpověděla jsem, že kdyby mluvila pravdu, mluvila by
slovensky.
Paní Z. má velké problémy, které ji oddělily od ostatních členů skupiny. Pokud nebude pravdivá, nedostane se z této situace a bude ohrožena
vlastním myšlením a cítěním, které je poplatné magickým manipulacím
a útokům. V Děčíně se domnívá, že nalezla oddanou a spřízněnou duši.
Komunikují spolu přes jinou dimenzi. Jejich svět byl kdysi společný. Byly
na planetě URI. Zpočátku byl jejich magický vliv velmi silný. Přitahovaly
obě mnoho lidí. Lidstvo představují modří ptáci. Obě však zaujímají ke své
očistě poněkud odlišný přístup. Ta, která nepodceňuje očistu a pravdu, bude
osvobozena dříve.
350
Angličtina představuje lež vydávanou za pravdu. Nikdo jim nerozumí.
Až u nich zvítězí pravda bez manipulací, nebude nutné nic skrývat a budou
osvobozeny. Budou rozumět sobě i ostatním.
Útok
Paní H. Há. ve své vizi dne 15. 9. 2005 přišla na návštěvu k paní L. Ta
stála u umyvadla, měla na sobě dlouhou šedou noční košili a čistila si zuby.
Paní H. ji pozdravila a ona ji vyzvala, aby se posadila. Odpověděla jí, že se
dlouho nezdrží, že ji přišla požádat, aby na ni tolik neútočila. Paní L. se k ní
otočila, usmála se a řekla, že neví, že by útočila. V tom okamžiku pocítila
paní H. nevýslovný tlak na prsou a na hlavě. Bylo to tak silné, že nemohla
ani promluvit. Prosila paní L., aby přestala, že ji to zabíjí. Podívala se na
usmívající se paní L., jak si klidně čistí zuby a jde jí pěna od úst. Současně ji
uviděla jako ještěra s velkou hlavou khaki barvy, který si piluje zuby a jde mu
pěna z tlamy. Byl rozzuřený až do nepříčetnosti. Tlak, který proti ní vyvinul,
byl natolik silný, že se z posledních sil zvedla a chtěla odejít. Na to jí paní L.
vstoupila do cesty a řekla jí, že správně poznala, že ji chce zabít, protože jí
překáží, že nestojí o její přátelství. Paní H. tekly slzy, protože její odmítnutí
pokládala za kruté.
Po chvíli se jí podařilo dostat ke dveřím. Vyběhla do tmy na chodbu a běžela
dál na dvůr. Zde svítilo několik pouličních lamp. U jedné z nich stál hlouček
lidí. Paní H. poznala, že jsou to lidé z teplické skupiny. Vyprávěla jim, co se
stalo. I když nebyla v blízkosti paní L., stále cítila její tlak, který mrazil a pálil
současně. Přestože bylo půl dvanácté v noci, řekla paní H., že mně zavolá,
abych pomohla. Potom všichni společně vyprošovali.
Tento nepříjemný zážitek byl tak silný, že se paní H. probudila. Bylo půl
jedné v noci, tedy ve skutečnosti půl dvanácté. Vyprošovala i v bdělém stavu,
protože tlak neustával. Všechno bylo tak skutečné, že ji to vyděsilo. Také její
vnučka se v ten čas probudila a plakala. Mluvila ze spaní a paní H. zaslechla,
že říká: „Já nevím.“
Varování
Paní H. He. je ve vizi dne 18. 9. 2005 s paní L. v hotelovém pokoji. Paní L.
má na sobě dlouhý tmavošedý kabát až na zem. Má ho přepásaný páskem
stejné barvy. Paní H. se jí ptala: „Kam jdeš?“ Ona odpověděla, že nebude pořád
„opruzovat“ a nebude poslouchat, jak paní H. vede pořád prosby a dává se do
ochrany Boží. Přišla k paní H. a pohrdavě ji cvrnkla do nosu. Byla povýšená
a namyšlená.
351
Hotelový pokoj představuje svět a blízkost paní H. a paní L. Na sobě
má paní L. duchovní šat podle stavu, ve kterém se právě nachází. Odchod
z pokoje představuje odchod z hmotného světa. Tento odchod je aktem
msty za to, že se jí lidé v jejím okolí nepodřídili. Je personifikací mágů, kteří
nechtějí žít ve světě, kde již nevládne magie.
Žijete v čase, kdy je každý zkoumán, zda je hoden žít v novém věku,
či pro nový věk ještě není zralý. Zkoušky jsou náročné. Při mnohočetném
obsazení se každý projeví. Buď selže a vrátí se do světů magie, nebo odolá
a nepřijme jejich vedení. Ukáže se, zda je skutečně láskyplný. Další zkouška
je neméně náročná. Je připuštěno obsazení, ale zkoušený na to nemá žádné
impulzy. Pozná to jen podle toho, že ztratil schopnost prozařovat, a nedokáže to ani tehdy, když vede prosby za prozáření. Teprve když pochopí
a zbaví se obsazení, tato milost se mu vrátí.
Buďte bdělí! Touto zkouškou musí projít každý.
Rytíř
Dcera S. ve své vizi dne 19. 9. 2005 dorazila jako rytíř na královské sídlo.
Období vypadalo jako starý Řím. Sídlo bylo vybudováno na skále nad mořem.
Přijela poradit panovníkovi, protože v sídle byl chaos. Spolu s panovníkem stála
na terase a dívala se na moře. Byli v něm vojáci, různé předměty a někteří
vojáci ještě zápasili.
Byla tam i panovníkova dcera, právě táhla ven z vody vojáka, který vykašlával vodu a zvracel. V sídle byly osoby, které se tvářily, že jsou na straně
panovníka, že mu pomáhají, ale byla to jen přetvářka. Jeden muž chtěl vyhodit
různé věci jako neužitečný odpad, ale dcera mu v tom zabránila, protože to
byly užitečné technické pomůcky. Jednu věc panovníkovi ukázala. Použila ji
k pozorování toho, co se děje pod palácem. Byl to triedr ze zlata či mosazi.
Těžko říct.
Pak viděla jednu z bytostí předstírajících loajalitu panovníkovi. Seděla ve
vedlejší místnosti na dřevěném trůnu, zády k ní, a nakladla několik dračích
vajec. Světlá vejce nebyla nebezpečná, ale jedno z nich bylo červené. To znamenalo, že by se mohli množit nebezpeční temní draci. Zde cítila dcera S.
potřebu zasáhnout.
Paní S. jako rytíř představuje panovníkova duchovního vůdce. Mágové
způsobili chaos a vyvolali válku mezi lidmi, aby odpoutali pozornost od
toho, že se chtějí sami zmocnit vlády nad „královstvím“. Ničili vše užitečné a potřebné. Rytíř měl zabránit nejhorším katastrofám tím, že ukazoval
panovníkovi cestu a pravou tvář jeho nepřátel, kteří ho pod rouškou přátelství zradili.
352
Bytost bez tváře
Slečna V. J. dne 19. 9. 2005 ve své vizi stála asi se třemi lidmi na úpatí hory.
Vedle viděla postávat bytost bez tváře. Lezla rychle za pomoci lana, které tam
bylo na přidržování, až se dostala k obtížnému převisu. Zastavila se a rozhlížela
se, jestli bytost bez tváře náhodou není poblíž. Měla z ní strach.
Potom se ocitla v místnosti, kde bylo více lidí. Poznala jen slečnu E. Š.
a svou matku. Necítila se tam dobře. Opět zahlédla bytost bez tváře, ale tentokrát se jí tvář měnila. Do místnosti vešel cizí muž a dal její matce nějaké
součásti aparátu. Byly černobílé a na nich hexagramy. Její matka je dávala
hbitě k sobě. Po složení mozaiky mělo dojít k výbuchu v Praze. Slečně V. z toho
bylo těžko a pochopila, že mezi ně nepatří.
Vyšla na chodbu, kde chtěla pozdravit paní E., která se jí zdála poněkud
odtažitá. Paní E. přijela právě z dovolené. Zdravila i paní V. Potom přešla do
vedlejší místnosti, odkud přišly, kde se konalo setkání naší skupiny. Věděla, že
mne tam najde. Řekla mi o nebezpečném aparátu a prosila i paní E. o pomoc.
U vyprošování již nebyla, protože ji zavolali z té původní místnosti, aby umyla skleničky. Vrátila se a našla připravené umyvadlo. Pochopila, že to velké
množství skleniček chtěli nechat pouze na ní. Zakřičela na všechny, ať se laskavě podílejí, protože to byla jejich společná práce. Chtěla, aby někdo donesl
alespoň ty skleničky. Potom se zeptala jednoho chlapce, který se jí líbil, jestli
to udělá za ni. On souhlasil a chtěl jí dát pusu, ale odmítla. Také chtěl, aby
všichni věděli, co nabídnul. Nutil ji, aby to přede všemi řekla. Běžela tedy zpět
k nám. My už jsme vše vyprosili i s paní D., která měla v paži disketu, jež měla
ten aparát spustit. Někdo prozradil, že má paní D. u sebe také daňový doklad,
a to znamená, že není v pořádku.
Potom slečna V. vyšla před budovu se svým bratrem. Byly tam černé věšáky, na kterých visela její bílá bunda. Šla si pro ni. Hned naproti byl bar, kam
zaskočil ten kluk, který ji vystřídal v mytí skleniček. Řekla si, že se mu bude
v té bundě líbit. Dívala se, jestli ho uvidí, ale nikde nebyl vidět. Řekla si, že
o něj stejně neměla zájem, a vrátila se opět zpět k budově. U věšáků potkala
ještě dva kolegy z práce. Ptala se jich, kam jdou. Řekli, že jdou doprava, že je
tam bar „Fortune“, a vyslovili to foneticky. To bylo špatně.
Hora představuje cestu poznání, která je velmi náročná. Cílem je její
vrchol. Bytost bez tváře je strážce prahu, který hlídá, aby nikdo nepřekročil stanovené meze. Střeží i ákášické záznamy, aby tam nikdo nepovolaný
nemohl vstoupit. Pomocné lano je víra v dobro. Kdo se ho přidržoval,
rychle postupoval. Na této cestě jsou různé překážky a zkoušky. Velkou roli
zde hraje karmická zátěž. Bála se strážce prahu, protože měla obavy z toho,
co by jí mohl zjevit.
Místnost, ve které se najednou objevila, byl svět magie. Zahlédla strážce
prahu a domnívala se, že mění tváře. Nepochopila, že jí připomíná životy,
353
kdy se karmicky vázala svými skutky s magií. Byli zde všichni, kteří se k ní
připoutali. Necítila se tam dobře, protože měla magie již dost. Muž, který
její matce přinesl černobílé hexagramy, byl matčin duchovní vůdce. Proto
ho poslouchala. Připravovali společně konec Prahy magické, protože byl
konec vlády magie. Její dcera nechtěla připustit, aby Praha byla zničena,
chtěla, aby Praha byla očištěna od magie. Bylo jí smutno a věděla, že mezi
ně nepatří.
Na chodbě potkala paní E., od které si slibovala, že jí pomůže. Rozhodla
se najít tebe, abys zasáhla. Přesto je obě, paní E. i paní V., prosila, aby
vedly prosby. Vtom ji odvolali do původní místnosti magie. Měla začít očistou skleniček, tedy stravou, kterou jim jako mág nabízela. Zdálo se jí, že
požadavek je nepřiměřený, a protestovala. Mužský princip se nabídnul, že
jí pomůže. Ona to přijala, ale nebyla k němu upřímná. Vrátila se do skupiny
a zjistila, že většina práce je hotova. Jen ten, kdo se nevzdal magie, měl
problémy.
S bratrem, který představoval mužský princip, vyšla před budovu. Její
bílá bunda, tedy duchovní šat, stále visela na temném věšáku magie. Vzala
bundu a hledala svůj ideál v nové reinkarnaci. Nemohla ho najít a utěšovala
se tím, že stejně nemá zájem, i když zájem měla. Šanci se s ním reinkarnovat a vyrovnat své omyly a chyby, kterých se vůči němu dopustila, zahodila
svým odmítnutím. V tomto životě jí s tím pomáhá její bratr. Stejný postoj
používá dodnes.
U věšáků jí jsou připomenuti kolegové, se kterými by měla rozvolnit pouta. Jdou za svým štěstím do magie, protože jejich „informace“ nejsou pravdivé. Pokud nepochopí, budou pokračovat v získávání zkušeností v magii.
Strach
Ve vizi dne 19. 9. 2005 viděla slečna V. J. bytost a měla podezření, že jsem
to já, která měla v ruce meč a zabodla ho do skály před sebou. Ta bytost se
vůbec nebála, jaké to bude mít následky. Měla strach udělat totéž a schovala se
do výklenku. Přemýšlela o tom, že by to měla udělat také. Stoupla si před kus
skály a zabodla svůj meč u vchodu do jeskyně. Začaly vycházet bytosti s maskami na tváři. Jedna k ní přistoupila. Řekla si, že se nebojí, a také již strach
necítila. Z té jeskyně vyjel další kámen, do kterého zabodla další meč. Jakmile
se tak stalo, vyběhla z jeskyně bytost v bleděmodrých šatech. Byla to populární
herečka D. V. Běžela dál a za slečnou V. objala nějakého muže.
Bytost, která zabodla meč do skály, se snažila osvobodit připoutané
mágy v temnotách jeskyně, kteří zde byli připoutáni. Slečna V. se bála udělat totéž, protože tam měla své otroky a bála se, že se jí budou mstít. Pak
si dodala odvahy a začala ti pomáhat. Jedna bytost, její matka, chtěla, aby
354
nerozvolňovala pouta s magií. Přistoupila k ní. Vyjel další kámen, který
byl prokletý, slečna V. tuto bytost osvobodila, protože zabodnutým mečem
pro ni otevřela tunel, který této bytosti umožnil opustit své předsudky vůči
mužskému principu a připoutanosti k němu. Mužský a ženský princip se
usmířily a zharmonizovaly.
Metodický list
Metodický list pro ty, kteří selhali při obsazení.
Při tomto obsazení ztrácí dotyčný kódy pravdy. Má inverzní vnímání, je
netolerantní a agresivní. Lže si do vlastní kapsy a lže bez zábran ve všem, jen
aby vzbudil soucit, protože si připadá jako oběť druhých. Je však obětí vlastní
ctižádosti.
Doporučení pro očistu:
– Soustavně vyprošovat obsazení a očišťovat se.
– Požádat o návrat svobodné vůle.
– Eliminovat kletby, čáry a msty, vše magické a snímat to ze všeho a všech
i ze sebe.
– Eliminovat všechny připoutanosti.
– Eliminovat inverzní vnímání a vyprosit si objektivitu a zpět kódy pravdy ze
světlých sfér.
– Stahovat ze všeho své útoky, prosit o zhojení následků.
Dočišťování a dolaďování
Jako skupina prožíváme velice náročné údobí, kdy musíme eliminovat různé formy útoků a negativity. Jsme zkoušení, kolik dobra i negativity je v nás.
Záleží jen na nás, zda se budeme trpělivě očišťovat, či zda podlehneme pohodlí
a našeptávání svého ega o vlastní dokonalosti, že není třeba, abychom na sobě
pracovali. Každý, kdo tomuto vábení podlehl, začal odsuzovat své bližní, přestal na sobě pracovat a ocitnul se na šikmé ploše, která ho vedla do temnoty.
Zkušenosti minulého týdne mne vedly k tomu, abych shrnula základní body,
které jsou společné v tomto údobí pro všechny z nás.
1. Zkoušky obsazením, jednoduchým i mnohočetným, za současného úderu
karmy. Nejsou žádné signály na obsazení. Musíme sami pochopit, že nejsme
v pořádku. I tak musíme vykazovat lásku a nemělo by to být pro nás problémem, pokud jsme pro duchovní cestu pravdy a lásky dostatečně zralí.
2. Jsme celoplošně zahlcováni negativitou a nejsme schopni prozařovat ani
s pomocí Boží. Naše čakry jsou ucpané či zahlcené různými parazity či
zformovanou negativitou.
355
3. Jsme olepeni různě zformovanou negativitou, kterou se nás mágové snaží
izolovat od zdroje lásky, jenž nás posiluje. Tato izolace představuje různé
formace v konečném stadiu. Většinou jde o geometrická tělesa.
4. Jsme napadáni různými typy upírů, kteří nás mohou zničit, pokud nejsme
dostatečně opatrní a bdělí.
Nejobtížnější jsou medúzy, které ucpou čakry, vytvářejí pentagramy a vzájemně se spojují, a tím k sobě připoutávají bytosti, které by jinak nemohly být
vzájemně připoutané. Jsou to bytosti, o které mají velký zájem. Čím více bytostí
takto ovládnou, tím více roste jejich moc. Mágové i parazité se živí energií těch,
které medúzy spoutaly.
Tento souboj se zlem není samoúčelný. Jsme prověřováni a školeni pro
práci v současném, ale i příštím životě. Proto je připuštěno i celoplošné napadání bytostí, které skládají zkoušky a počítá se s nimi pro plnění náročných
úkolů v různých sférách a dimenzích, prostorech a časech. Je zkoumána naše
vytrvalost i odolnost, ale také naše obětavost a láskyplnost, případně zralost.
Chci shrnout několik případů, které mohou být zdrojem celoplošného napadání
jednotlivých bytostí.
Celoplošné napadání:
1. Vracejí se zbytky vlastní negativity z minulosti. Mohou to být naše vlastní
útoky z minulosti i současnosti, které jsme zapomněli zrušit.
2. Útoky druhých ze stejných důvodů. Tedy z minulosti i současnosti.
3. Útoky mágů i nepřátel ze současnosti.
4. Zbytky magických manipulací i jiné negativity z vesmíru, které mají být
očištěny.
Očista:
a) Eliminovat kletby, čáry i jiné manipulace z minulých životů, ale i současnosti. Stahovat je ze všeho a všech, tedy i ze sebe.
b) Eliminovat připoutanost i se závislostí všeho druhu.
c) Stahovat a eliminovat útoky nepřátel, ale i své, a prosit o zhojení následků.
d) Eliminovat prosbami inverzní vnímání i s jeho důsledky. Prosit o zhojení.
Bytostem, které na nás útočí, pomáháme, když eliminujeme jejich útoky,
které jsme přijali. To však nelikviduje jejich karmu. Pro tento skutek není žádná omluva, protože útok je porušením vesmírných zákonů lásky. Když bytost
pokračuje v útocích, budou se její vlastní útoky vracet nabalené a posílené
negativitou, kterou přijaly na základě rovnosti. Když ani nyní nepřestanou
útočit, je nutné je předat Otci a radě nejvyšších. Máme právo žádat, aby byly
izolovány tak, aby svůj útok nemohly vyslat. Většinou je nejúčinnější, když
prosíme, podle úvahy Boží, aby těmto bytostem byla moc, kterou soustavně
zneužívají, odebrána.
Byli jste delší dobu magicky ovlivňováni. Byla zde snaha, abych ztratila vaši
důvěru. Bylo vám podsouváno, že nikdy neuznám svůj omyl. Proto připomínám
356
všechny okamžiky, kdy jsem ve skupině uváděla na pravou míru své omyly
a přeřeknutí. To vám bylo z paměti vymazáváno. Vy, kteří jste byli upřímní
a uvědomovali jste si, že něco není v pořádku, jste mne na to upozorňovali.
Někteří však podlehli a pociťovali škodolibé zadostiučinění. Neberte to jako
výčitku, je třeba objasnit vše. Bylo vám podsouváno, že jsem „taková a maková“,
přinejmenším divná.
Zde šlo o to, aby celá skupina ztratila svůj kompas. Nejhorší bylo, když vám
bylo podsouváno, že mám zájem jen o některé členy skupiny, které protěžuji. To
již bylo nebezpečné. Nemohla jsem proti tomu dost dobře bojovat, protože jsem
musela respektovat vaši svobodnou vůli. Na vás bylo, zda si vezmete energetický
průkaz. To skoro nikdo neučinil. Zdánlivě to tak vypadalo. Ti z vás, kteří jste
byli aktivní, jste byli u mne častěji než ti, kteří se stáhli do sebe a namlouvali si,
že o ně nemám dostatečný zájem. Je to o vaší aktivitě a iniciativě. Několikrát
jsem vám připomínala, že každý z vás je u mne vítán. Co by měly dělat mé
dcery? Vždyť těm se věnuji nejméně z vás všech. Doufám, že nikdo nepochybuje
o mé lásce k nim. Ony by asi měly největší důvod žárlit. Že tomu tak není, jim
slouží ke cti.
Pokud se cítíte ve skupině odstrčeni, je na vás, abyste spálili šňůry připoutanosti i s negativním programem, který jste si nechali podsunout. Někteří jste
tuto situaci zvládli samostatně, ale jiní potřebují pomoc. Tu jsem však nikdy
nikomu neodepřela. Nikoho z vás neupřednostňuji. Ke každému z vás cítím
úctu a lásku. Je to na vás. Máte-li potřebu být se mnou, vždy se domluvíme.
Kdo ji nemá, je volný, nemohu mu činit násilí a přemlouvat ho, aby chodil za
mnou častěji.
Výjimku tvoří pouze ti z vás, kterým jsem nebyla schopna pomoci a odevzdala je milosti Boží. Ti mají pracovat na sobě v ústraní, pouze s pomocí Boží.
Ty nemohu přijímat, dokud se neočistí, protože já jsem již pro ně učinila vše,
co jsem mohla.
Ještě bych s vámi ráda probrala otázku nástupnictví. Nikdy jsem ji neřešila, protože o nástupnictví na post duchovního vůdce rozhoduje Otec, nikoli
já zde ve hmotném světě. Snažila jsem se vás střídat ve vedení skupiny za mé
nepřítomnosti, někteří jste o to ani nestáli. Nechala jsem to volně plynout, a tak
se stalo, že se zastupování ujala paní L., protože u mne byla nejčastěji a pro
mne bylo pohodlné předat jí pokyny, které měla tlumočit v mé nepřítomnosti.
Věděla jsem, že ji přinejmenším bude kontrolovat paní R. s paní D. Tady jsem
nebyla dostatečně ve střehu. Ujišťuji vás, že vás vedu tak, aby kdokoli z vás,
kdo na sobě pracuje a dostatečně se očišťuje, byl schopen vést skupinu. Přesto
upozorňuji, že až zde nebudu či nebudu schopna vykonávat svou funkci, Otec
vás vyzkouší a vybere si toho z vás, kdo na jeho pokyny nejcitlivěji reaguje
a nejpřesněji tlumočí jeho vůli. Na vás bude se s touto situací vyrovnat. Máte
vše, abyste poznali pravdu a vůli Boží. (Kódy pravdy ze světlých sfér a energetický průkaz.)
357
Moc, která vyplývá z duchovního vůdcovství, je nebezpečná pro lidi, kteří
nejsou duchovně zralí. Je tvrdou karmickou zkouškou. Ne každý ji zvládne.
Během zápisu jsem dostala impulz a vedla prosby k Otci, abych pomohla
všem tak, jak je třeba. Uzavírala jsem dimenze s pomocí Boží, do kterých již
nikdo neměl mít přístup. Abych napravila své omyly a chyby z éry olympských
bohů, odebrala jsem se souhlasem Božím i rady nejvyšších moc, kterou jsem
kdysi udělila z vděčnosti Hekaté. Moc jí byla odebrána se všemi atributy a byly
jí uzavřeny ty sféry a dimenze, kam již nenáleží. Stejně tak byla zbavena funkce
agregora, protože i tento duchovní post zradila.
Otče, děkujeme! Děkujeme všem láskyplným za pomoc, ochranu i vedení!
Tři sudičky
Ve své vizi dne 4. 10. 2005 stála paní D. D. na předměstí. Domy byly vzdálené, silnice nebyla hotová, jen vysypaná pískem. Vedle byl chodník staršího data.
Na jednom místě se propadal. Také byl vysypaný pískem. Někdo ji upozornil, že
je tam plno hadů, hlavně kobry. Vtom uviděla, že se něco hýbe a zaútočilo to na
její nohy. Když se na to podívala, viděla, že to nejsou kobry, ale temní ještírci.
Také jedovatí. Než ji mohli kousnout, zjistila, že má na nohách vysoké holínky.
„Kobra“ neměla úspěch a zalezla do díry v chodníku. Holínky zmizely.
Objevila se veliká manéž, plně osvětlená. Uprostřed bylo veliké křeslo
bez postranních opěradel a na něm seděly tři ženy přikryté velkou duchnou.
Najednou někdo křičel, že vedle paní D. je ohromný ještěr. Zjistila, že stojí mezi
jeho přední a zadní levou nohou. Ještěr se díval do manéže. Byl pokryt pískem
a jeho hlava byla veliká a široká. Lekla se a v panice vběhla do manéže a skočila zezadu na opěradlo křesla. Řekla si, že v nejhorším se pověsí na lustr, který
visel nad nimi. Ženy ještěra zpozorovaly a začaly panikařit. Kopaly, tahaly se
o peřinu. V jedné z nich poznala paní L., druhá byla paní R. s paní D. Potom
si paní D. D. řekla, že je hloupost zůstat na opěradle, a seskočila a odešla
z manéže. Ještě se naposled podívala na křeslo a ptala se, je-li to ta správná
forma. Najednou uviděla, že je to vrchol vysoké skály, která je strmá a obklopená mlhou. Pod ní byla hluboká propast. Tři ženy se proměnily ve tři staré
vyzáblé tmavohnědé ženy. Poznala v nich tři sudičky.
Předměstí představuje centrum poznání. K tomuto poznání může
paní D. přivést pouze hadí síla. Bylo na její volbě, kterou cestou se dá a jaké
energii dá přednost, zda té čisté či té magické. Bylo jí ukázáno, jak může
být chráněna. (Holínky.) Cestu magie odmítla, a tak ji tak mágové trochu
zastrašovali. Ukázali jí temného ještěra jako symbol síly magie.
Manéž představuje svět. Tři sudičky sedí na trůně a sledují, jak se jejich
předpovědi a sudby naplňují. Kryjí se velkou duchnou. Paní D. u nich hledá
pomoc, ale ony ji nemohou poskytnout. Samy se ještěra bojí. Najednou
358
paní D. pochopí, že si musí pomoci sama a volit. Vidí, že se dostala až k jámě. Stačí poodhrnout oponu mlhy, která skrývá tajemství, ale to by musela
nejprve přeskočit jámu. Než to dokáže, bude to ještě chvíli trvat. V tuto
chvíli pozná tři ženy a ví, že i ony mají svá omezení. Pozná v nich sudičky.
Zjistí, že jejich moc příliš přeceňovala.
Temnota
Ve vizi dne 6. 10. 2005 paní E. vidí paní H. He., jak sedí na trůnu v nějaké
místnosti a na hlavě má čepici v podobě vysokého kornoutu. (Takovou nosila
bílá paní.) paní E. to připadá směšné, ale nic směšného na tom nebylo. Byla
mužem a toužila, aby mohla odejít. Nešlo to, byla spoutána řetězy. Paní H. se
zdvihla a odešla.
Jde o klíčovou karmu paní H. a paní E. Paní E. tenkrát paní H. zradila
a prozradilo se to. Byla zajata a zemřela v žaláři. Svou vinu dosud paní H.
neodpustila. Velmi ji nenáviděla. Protože spoléhala na to, že paní H. má
v moci jako muž, byla udivena její „tvrdostí“. Šlo o zradu politickou i osobní. Až dokáže sobě i jí odpustit, uleví se jí. Přestane paní H. podezírat
z tvrdosti. V současném životě je pod vlivem této karmy.
Paní E. vidí mne, paní H. He. a paní L. v temnotách. Má pocit, že temnota
nás nutí, abychom se před ní sklonily a pohlédly do studánky, ze které vycházelo světlo. Když jsme tuto vizi spolu probíraly, viděla jsem, že paní E. stojí
v té tmě těsně za námi a v ruce drží připravený meč, kterým nás chce setnout.
Vyslovím, aby si vzala energetický průkaz. Paní E. se zjeví světelná bytost,
ušmouraná, která na nás hází lopatou negativitu. Znovu žádám, aby si vzala
energetický průkaz, protože takto nedává vize smysl. Paní E. uvidí tuto bytost
na druhé straně, kde odhrnuje špínu. Vidím, že negativní vliv je silný, a žádám,
aby si opět vyžádala energetický průkaz. Tehdy bylo vidět mnoho světelných
bytostí a vrstva negativity slábla pod vlivem jejich lásky. Paní E. se zdálo, že
nedělají nic.
Tuto vizi jsem kontrolovala asi se třemi členy naší skupiny a bylo mi potvrzeno, že ji vidím i překládám správně.
Paní H., paní L. a ty představujete všechny bytosti, které pracují na
očistě a jsou již unavené a zahlcené negativitou. Přijde nejtěžší zkouška, kdy
vaše přítelkyně představuje v této vizi všechny bytosti, které na vás útočí.
V této chvíli je vám ukázáno, kolik práce ještě zbývá, než bude negativita
odstraněna. Současně je vám zjeveno, jak vás bytosti ze světlých sfér posilují. Je na vás, skloníte-li hlavu před negativním vlivem a stáhnete se do sebe
a přestanete pracovat, a tak se vydáte vlivu temných sil. Svou láskou vám
světelné bytosti připomněly vaši přísahu, že budete vždy hájit Nejvyšší princip lásky a stvoření. Díky síle jejich lásky a vaší věrnosti jste nezklamali.
359
Děkujeme za ochranu a vedení!
Paní E. vidí paní H. He. v povrchovém dole jako rypadlo, které pracuje
a hloubí otvor do nitra země. Lžíce rypadla narazí na komůrku, kterou naruší
a otevře. V této komůrce byl šašek ve žlutočerném dominu. Měl tam hořící
svíčku, ale ta nezhasla. Vedle jsou další pracovní buňky, kde sídlí křehká dívka
a ve druhé chlapec, asi patnáctiletý. Něco drží v sevřené dlani. Vtom se ozval
hlas: „Karel něco našel.“ Manžel paní H. přiběhl a chtěl, aby mu to chlapec
vydal. Kluk rozevřel dlaň a v ní byla figurka.
Opět vnímá paní H. jako tvrdou bytost. Paní H. na sobě pracuje a snaží
se ve svém nitru najít vše magické, co je třeba odstranit. Najde tam moudrost
na cestě „blázna“, plamen svého života i křehkost svého ženského principu.
Je tam i její druhá polovina mužského principu v podobě mladého chlapce.
Protože se paní H. vždy ptá, dostává odpověď. Figurka představuje pouto
jejího mužského principu k magii. Toto pouto i s figurkou může eliminovat
pouze její manžel. Jeho jméno je Jan-Karel.
Děkujeme!
Zkušenosti z léčení, vedení proseb
Programy mágů byly opravdu tvrdé a nelítostné. Bytosti, do kterých vkládali
své naděje, byly jištěny mnoha negativními programy, které jsme se snažili
rozvolňovat a eliminovat. Mágové nic neponechali náhodě. Kdyby selhali ti,
do nichž vkládali své naděje, zajistili si náhradníky, ve kterých by se v případě
potřeby probudil negativní program, a oni by mohli ihned zastoupit toho, kdo
byl z boje vyřazen. Tyto programy je třeba vyhledat a eliminovat.
Jak poznáme, že se u někoho probouzí tento program? Postižená bytost
ví a zná vše, přesto jedná nelogicky. Hájí bytosti, které byly odhaleny jako
nebezpečné, vadí jí, pokud se o tom mluví otevřeně. Vadí jí veškerá nutná
opatření, která mají zabránit nežádoucímu vlivu. Může mít o „postižených“
perfektní obrazy a vyslovovat je. Přesto chrání určitým protestem ve jménu
lásky jejich negativní program, aniž by si byla vědoma své zaujatosti. Svým
jednáním narušuje zákony učení lásky, i když tvrdí, že jedná v jejich jménu.
Poznáte to podle toho, že sama naléhá, ovlivňuje a obviňuje ostatní. Tyto bytosti
odkládají vyprošení karem z očí do očí. Hledají chybu u druhého, nikoli u sebe.
Zapomínají na poučení, že chybu musíme hledat nejprve u sebe. Je to způsobeno tím, že spoléhají na instinkt. Neuvědomují si, že karma z minulosti, když
udeří, může s těmito instinkty pěkně zamíchat. Všichni, kdo něco podobného
pociťujete, byste měli prosit Otce o osvobození od tohoto programu. Protože jste
ho však přijali, buď dobrovolně či jako otroci, je nutné odevzdat všechny pakty,
které jste v minulosti uzavřeli bez souhlasu Božího. Záleží jen na vás, kterou
cestu zvolíte.
360
Psala mi paní Z. K. ze Slovenska a sdělila mi, že zůstane v ústraní ještě určitý
čas. To pokládám za rozumné. Rozhodnutí o ní jako o vedoucí že ponechá na
skupině. Domnívám se, že toto je zavádějící. Nabídla rezignaci a měla by na ní
trvat, protože tento duchovní post nezvládla. Ona sama by měla rozhodnout. Je to
její zkouška, zda odolá pokušení. Skupině může být velmi užitečná jako oponent.
Zkušenosti, kterými prošla, jí budou k užitku. Bude mít cit pro vše zavádějící
a nebezpečné, pokud zapomene na pýchu a bude prosit Otce o pomoc a vedení.
Paní L. hodně pochopila a její vibrace se mění k lepšímu. Přišla do naší
skupiny jako černý mág. Poslechla a upustila tak, jak to dokázala, od magických praktik. Na základě zkušeností, které získala jako mág, uměla pracovat
s různými energiemi a pochopila rozdíl mezi magií a učením lásky. I ona musela volit a podrobit se zkouškám lásky. Ví, že veškerá opatření nebyla míněna
nepřátelsky, a oceňuje tuto pomoc. Občas žádá kontrolu. Bolestivý impulz, který
měla na to, že útočí, začíná mizet. Je to v souladu s tím, co pociťují všichni, kteří
byli v centru jejích útoků. Současně pracuje na všech negativních programech
tak, jak bylo dohodnuto a jak bylo Otcem sděleno.
Děkujeme!
Byli jsme upozorněni, že ty skupiny, jejichž strom života byl vyvrácen
a uschnul, budou muset pracovat na své očistě a svým myšlením a cítěním
znovu svou láskou zasadit nový strom života. Strom života skupiny je chráněn
pravou láskou. Záleží tedy na každém jednotlivci.
Doporučený postup při očistě:
1. Eliminovat program náhradníka, pokud jsme ho přijali.
2. Neodkládat vyprošování karem.
3. Vyslovit prosbu za odpuštění.
4. Vyslovit odpuštění.
5. Odstupovat od dávných smluv s mágy.
6. Rozvolňovat pouta s božstvy hněvu.
7. Rozvolňovat a eliminovat všechna pouta.
Dvě mise
Když se stvořitelé rozešli, vytvořila každá frakce svou misi. Temní stvořitelé měli jako znamení své mise černý kříž. Mise měla být ukončena 4. 12.
2006. Jejich úkolem bylo vytěžit přírodní bohatství některých planet, zejména planety Země. Ostatní Stvořitelé je varovali, protože hrozilo nebezpečí,
že naruší rovnováhu ve vesmíru a přivodí zkázu těchto planet či hvězd.
Vědělo se, že v závěru mise nezvládnou uvolněné živly magickými manipulacemi a přivodí tak zkázu mnohým světům i sobě. Proto byla vytvořena
záchranná mise Stvořitelů světlých sfér, která měla této katastrofě zabránit.
Jejich znakem byl bílý kříž.
361
Tento čas soumraku mágů nastal na přelomu vašeho tisíciletí. Závěrečné
manipulace vrcholily, temní stvořitelé maximálně uplatňovali svůj vliv. Nyní
jste v údobí živelných katastrof. Zdánlivě se dosud vše mágům dařilo. Nyní
již začínají trpět. Vše se jim vymklo z rukou a někteří z nich volají o pomoc,
jiní odcházejí z hmotného života, ale před svou karmou nemohou utéci,
proto se znovu rodí na planetě Zemi a nesou následky svých manipulací
i závislostí.
Dobrý vliv Stvořitelů světlých sfér sílí a pomáhá nastolit rovnováhu
a harmonii. Souboj s temnými energiemi, které uvolnili mágové, je náročný,
ale s pomocí Boží je úspěšný. I vaše mise bílého kříže vrcholí. V tento čas
zápasíte doslova se zlem energií, kterých se mágové děsí. Trpíte a s láskou
napravujete to, co milost Boží dovolí. Protože jste nerozuměli tomu, že stále
zápasíte s útoky temných sil, byly vám zjeveny následné vize.
Nejprve jsme uviděli řídící laboratoř temných stvořitelů, kterou vedl bývalý
manžel paní L. spolu s ní. Důležité postavení tam zastával pan P. Bu., paní D.
s paní R. a panem F. Viděli jsme ho v bílém plášti se silnými brýlemi na nose.
Bylo zde mnoho zaměstnanců, ale i zajatců. Vedli jsme prosby, aby pouta byla
rozvolněna, všichni byli osvíceni Duchem svatým, aby správně zvolili svou cestu
o svobodné vůli. Mnoho bytostí bylo osvobozeno. Viděli jsme krystaly, které se
zde vyráběly a byly zneužity pro zlé cíle. Zahlédli jsme Usámu bin Ládina.
Uviděli jsme, že v místě Iráku jsou opakovaně odčerpávány fekálie, které jsou
symbolem negativity. Zde je živná půda svárů a válek.
Misi temného kříže vedl Jahwe s paní L. Měl v plánu vyčerpat veškeré zásoby přírodního bohatství z planety Země. Proto idea UFO. Plán však
nevyšel. Viděl, že stojí s paní L. na planetě Zemi a vzhlíží do oblak, kde
bylo jedno UFO vedle druhého. „Co teď?“ Pochopili, že přivedli lidstvo i sebe
k totální zkáze. Paní L. vyslovila heslo „černý kříž“. Jak to bylo vysloveno,
zmizela všechna vznášedla z nebes. Pan P. Br. uslyšel datum 4. 12. 2006. Je
to datum lhůty, která jim byla poskytnuta. Ukázala se pravda, že se jim vše
vymklo z rukou.
Mise bílého kříže zvítězila. Střet obou misí byl střetem temných stvořitelů se
Stvořiteli světlých sfér. Na znamení vítězství uviděla paní H. He. bílý kříž přes
celé nebe. Stalo se tak v sobotu dne 8. 10. 2005.
Děkujeme!
Útoky však pokračovaly dál. Nerozuměly jsme tomu. Bylo nám řečeno, že
jde o cíleně zformovanou negativitu, která byla uvolněna magickými manipulacemi a která se nazývá „Gappa“. Jde o symbol temné dračí síly, která
představuje zlo. Zasahuje bez výjimky všechny bytosti. Úkolem naší mise je,
abychom tuto energii eliminovali s pomocí Boží a její démony a běsy převedli
tam, kam náležejí. Rada nejvyšších rozhodne, jak tuto negativní tvorbu eliminovat. Mágové se této energie velice obávají. Pokud však budou chtít napravit
to, co pokazili, musejí požádat Otce o tuto milost. Byla zahájena práce na očistě
362
planety i jejích obyvatel v celém vesmíru tak, jak milost Boží dovolí. Tato práce
je jedním z hlavních bodů naší smlouvy s Otcem.
Protože paní L. se svým bývalým manželem a s námi spolupracuje, je povoleno, aby se po čtrnácti dnech vrátila pracovat do skupiny bez ohledu na to,
zda je s očistou hotová či ne. Každý z nás by měl být již tak poučen, aby se
ubránil před různými útoky. Navíc se domnívám, že budou rádi spolupracovat
všichni, protože je k tomu přivede utrpení, které se jim navrací na základě
jejich manipulací. Paní L. se rozhodla, že ještě počká, protože stále nachází
složité magické aparáty, které přijala. Návrat nastane, až se k tomu rozhodne
ze svobodné vůle.
Úpis
Paní H. He. v noci dne 9. 10. 2005 viděla bílý pohřební vůz. Věděla, že uvnitř
je bytost, která má její smlouvu, a pokud jí ji nevrátí, bude ztracena. Křičela
na bytost v kočáře, aby jí vrátila její úpis. Bylo to vytrvalé volání. V kočáře se
nakonec pootevřelo okénko a muž vystrčil úpis ven. Paní H. z něho viděla jen
oko ve špehýrce. Bylo světle hnědé až do zakalené žluté.
Kdo vytrvá ve svých prosbách, pokud jsou spravedlivé, bude mu pomoženo.
Loučení
V noci dne 10. 10. 2005 se panu J. zdál sen. Byl v parku, mezi vysokými
stromy, všude tma, ale hořely tam svíčky. Byli tam všichni ze skupiny. Poznal
jen mne. Řekla jsem mu, že přišel můj čas. Pocítil smutek, ale zároveň byl překvapen, že tam byla velmi příjemná atmosféra naplněná láskou. Vládla tam
jakási slavnostní nálada.
Dvě cesty
Ve vizi paní H. Há. dne 13. 10. 2005 skupina andělů předstoupila před radu
nejvyšších. Andělé se rozdělili. Ti, kteří pracovali ve světlých sférách a splnili
své úkoly, měli postoupit do temných sfér a obráceně. Vydali se širokou cestou
nejprve společně. Andělé z temnot šli vlevo, andělé světla vpravo. Role se vyměnily. Všichni měli v ruce louče. Ti, kteří sestupovali do temnot, si je ponechali,
a ti, kteří z temnot vystupovali, je odevzdávali. Bylo to střídání stráží. Viděli
jsme vývojovou osmičku, po které andělé kráčeli.
Vysoká skleněná budova byla úplně prázdná. Byla to laboratoř a po chvíli
363
se začala rozpadat. Tavila se. Před radu nejvyšších předstoupili pracovníci. Byli
éteričtí, vypadali jako duchové. Klečeli na pravém koleni. Vedli s námi prosby
a potom už klečeli na obou kolenou a vroucně se modlili.
Bílá věž
Ve své vizi dne 14. 10. 2005 paní L. putuje se svou rodinou k bílé věži.
Mnoho lidí je následuje. Prodírají se lesem. Vystoupí až na vrchol věže a znovu sestupují dolů. Svůj cíl nenacházejí. Když vycházela z dveří věže, potkala
zde strážce věže. Poznala ho a usmála se na něho. Nebylo proč se usmívat.
Půda, přes kterou prošli, byla posetá zaťatými sekerami. Jedna vedle druhé.
Vzdychaly tam připoutané duše. Paní L. ví, že se musejí tyto připoutané duše
osvobodit.
Paní L. vede marťany, kteří zatím přinesli vaší planetě jen války a utrpení. Jejich cestu dláždí mrtvé, připoutané duše. Oni to však nevnímají.
Jdou bezohledně za svým cílem. Ve své snaze dosáhnou skutečně vrcholu,
ale k ničemu to není. Mají v rukou moc, ale utrpení nedokázali odstranit,
protože nevnímají bídu těch, které zmasakrovali. Teprve když sestoupili
z výšin své moci, něco pochopili. Začínají sami trpět a trochu chápat ty,
které si podrobili. Strážce prahu se je snaží povzbudit svým úsměvem. Nyní
začínají slyšet křik trpících.
Doufejme, že pochopí a budou se snažit napravit, co způsobili.
Dračí hvězda
Nejzářivější hvězdou v Orionu je dračí dvojhvězda. Jsou to dvojčata
mužského a ženského principu. Jmenují se Saimé. Bohyně, kterou vzývají,
nese jméno Sayfimé. Tomuto hvězdnému dvojčeti se také říká Žlutá hvězda. Jsou si tak blízké, že splývají v jednu hvězdu. Je to líheň draků a jejich
jezdců. Draci a jezdci jsou spojeni láskyplným vztahem skoro na všech úrovních. Za éry magie bylo povoleno, aby se jezdci a draci k sobě připoutali.
Bylo to zvláštní pouto. Jeden život byl jezdec mužského principu, který měl
draka ženského principu. Následný život se změnil drak v jezdkyni, která
žila v souladu s drakem mužského principu. Jejich role se poctivě střídaly,
protože byli jedné podstaty. Jejich podstatou byl oheň.
Nyní nastal čas, aby se tato pouta rozvolnila. Dala jsem svobodu svému
drakovi z lásky i za cenu vlastního pádu, protože jsem nevěděla, zda toto pouto
smí být rozvolněno. Otec dal souhlas a okamžitě k nám přistoupila dvojice
mužského a ženského principu, která s námi vytváří čtyřduši. Za jejich spolupráce jsme se osvobodili, a tím se osvobodila i celá Žlutá hvězda. Ostatní
364
jezdci dračí planety sesedli ze svých draků, dali jim svobodu a pálili pouta
připoutanosti, draci též.
Prostoupila je čistá láska bez připoutanosti. Jsou připraveni na závěrečný souboj s temnými Gappami.
Se souhlasem Božím jsem je požádala o pomoc. Stalo se.
Děkujeme!
Nechť jsou všechny bytosti svobodné a volné, nechť jsou šťastné ve jménu
Nejvyššího principu lásky a stvoření! Cesta k Bohu je láska a láska je cesta
k Bohu. Jiné cesty k Otci není. Nastal čas, abychom vykazovali pravou lásku,
draci i jezdci, a naplnili tak svůj slib a očistili celý vesmír od násilí magie, které
rozpoutali mágové a ztratili nad ním svou vládu. Nikdo jiný nemůže s pomocí
Boží toto zlo eliminovat.
V noci jsem viděla skládat na hromadu staré tepané zbraně. Byly stříbrné.
Byla to kopí a štíty různých druhů a tvarů. Zahlédla jsem tváře některých bojovníků, deformované následky zranění. Byli již odzbrojeni. Viděla jsem muže na
písčité pláži, byla tam ulička lemovaná tújemi. Vpravo byla kamenná lavička
a vytvářela mírný oblouk. Vypadalo to jako tunel či vstup na hřbitov. Domnívám
se, že jde o závěr cesty mágů.
Je to soumrak mágů, konec jejich moci. Je temno. Mágy ovládl strach,
protože jsou bezmocní proti vlastní negativitě, kterou rozpoutali. Aby ji
zvládli, muselo by v nich být hodně lásky, která eliminuje zlo, ale právě té
se jim nedostává. Strach z následků je ochromuje a ničí.
Viděla jsem hřbet dlaně, na které byla dvě znamení. Tlusté rudé písmeno
„A“. Vedle, ve stejné velikosti, jedním tahem světle hnědé, spíše písčitě žluté,
znamení draka. Zřejmě znamení jezdců.
Nespoutané zlo, které symbolizují Gappy, mohou eliminovat dračí jezdci ze světlých sfér spolu se svými draky. Je třeba vést prosby, aby magie se
svým učením byla vyškrtnuta z příslušných ákášických záznamů a eliminována všude, kde je to třeba. Z knihy magie již nelze číst. Listy byly spečené. Byla eliminována. Temné víry zla nyní ohrožují hlavně mágy. Je čas
jejich strachu a bezmoci. Volají o pomoc k těm, proti kterým bojovali, které
nenáviděli. Buďte opatrní. Někteří se zničí sami, ale těm, kteří pochopí,
může být se souhlasem Božím pomoženo.
Co dokáže malý mol
Paní D. D. seděla dne 14. 10. 2005 v kuchyni a spravovala halenku. Potom
si vzpomněla, že jí mol prožral do vlněné sukně malou dírku. Rozhodla se, že ji
zaštupuje. Nejprve se koncentrovala na práci, ale potom zjistila, že se u ní dostavuje útlum. Najednou uviděla paní D. na jejím obvyklém místě ve skupině. Pak
jí zmizela a zůstalo tam vědomí jejího jména a objevila se určitá barva. Neměla
365
určitý tvar, prostě byla. Postupně se jí vybavovala jména všech členů skupiny.
Teprve u pana L. jí došlo, oč jde. Když vše skončilo, hned si to zapsala.
Zavolala mi, vše jsme vyhodnotily a já jsem paní D. ukázala, že ten dar je
úžasný, že jeho využití je všestranné, protože vidí energetická těla svých bližních. Protože vše okolo nás je energie, bude vidět momentální energetický stav
všeho okolo sebe. Tedy i planety. Barvy byly zářivé, ale neoslňovaly. Prozařoval
je určitý stupeň čistoty duchovního těla bytostí, které pozorovala. Z této záře
vystupoval pocit, jako by duch promlouval. I to se snažila paní D. zachytit.
Paní D. – Blankytně modrá, světle modrozelená a světle šedá. Pocit lehkomyslné bezstarostnosti. Bylo to jako let motýla s plným zabrzděním a prokouknutí: „Propánakrále!“, tendence hodit tam zpátečku a vrátit se do původního
výchozího bodu „odletu“ a začít znova.
Paní H. Há. – Žlutozelená, růžová do oranžova, bílá. V pozadí ustaranost,
v popředí jedna ku jedné spěch, nechuť, nerozhodnost. „Jakou barvu si z toho
chaosu mám honem vybrat?“
Paní J. – Vínově červená převládá, hráškově zelená. „Ještě jsem vše nestrávila, ale to nabídnuté mi chutná.“
Pan F. starší – Ze tří čtvrtin tmavší šedomodrá a světle šedá, z jedné čtvrtiny
červená barva. Řeč brouka: „Já se z toho vyhrabu, snažím se.“
Paní H. – Broskvová a středně hnědá. Stydlivost i radost poupěte: „Já se
rozvíjím.“
Pan L. – Ocelově modrá a kávově hnědá. Barvy vyrovnané, zářící. „Petr, to
je skála.“ Solidnost, stálost, zakotvení v zemi, ale cloumá s ním nevěřícnost.
Pan Z. – Okrová a zelená. Přežvykuje duchovní stravu s občasným „ahaefektem“. Poznání: „Ono to chutná!“
Paní P. – Převládá indigová barva a kousínek šedobílé. Částečná rezignace.
Jako by chyběla síla.
Slečna E. Š. – Převládá červenohnědě vínová ze dvou třetin, zbytek smaragdová. Slunce před východem: „Bude horko.“
Slečna V. J. – Šedomodrá a bílá. Je to vyrovnané, občas šedé šmouhy přes.
„Ale já chci být hezké letní nebe.“
Paní E. V. – Ze dvou třetin rezavě hnědočervená, zbytek tomatově červená.
Řeč ducha: „Je trochu chladněji, ale slunečný podzim je plný pohody. Ale vezměte si svetr.“
Pan F. mladší – Lahvově zelená, klidná. „Dřímám, nebudit, ještě chvilku!“
Slečna V. – Ze dvou třetin do fialova, zbytek světle žlutý. Rozcestí. „Kterou
cestou to mám zkusit? Která je pohodlnější?“
Pan M. – Olivová a světle zelená. Vyrovnané. Skřítci a trollové ho drží za
nohavice. Začíná se bránit. Střásá skřítky a chystá se vykročit.
Paní R. R. – Šedá barva nezáří, zabírá plochu ze dvou třetin. Zbytek je
červená s modrou, které začínají zářit. Lenivost: „Je to tak namáhavé.“
366
Paní D. D. – Vyrovnané zbarvení jantarově oranžové a medové. „Ještě si
bahním, ale brzy musím do práce.“
Paní V. – Světle béžová s pomerančovou. Zvědavost, zvýšená aktivita, chuť
do všeho „šťournout“. „Jak to funguje?“
Paní E. – Zavřené dveře. Obalená temně fialovými závěsy jako pavučinou.
Dá se jen tušit záblesk světla. Pokud prokmitne, objeví se na chvilku zářivě
žlutá do zlata. Pýcha i ostych. „Chtěla bych, a už nemohu.“
Paní L. – Ze dvou třetin tmavozelená a zbytek modrozelený. „Už mi svítá,
jde to pomalu a s námahou.“
Paní Z. – Žlutá do oranžova a světle béžová. Jsou vyrovnané. Uklidnění.
Brouček: „Františku, zvládneme to.“
Pan J. – Ze tří čtvrtin vyzařuje modrou barvu jako noční nebe. Zbytek pole
vyplňuje jedna ku jedné světle modrá a světle zelená. Ulehčení. „Mám modrou
rád, ale konečně jsou zde také jiné barvy. Denní.“
Paní S. – Cele vyzařuje smaragdovou, od středních tónů k těm nejsvětlejším.
Nádherný drahokam. Nevěřící úžas: „Fakt? To jsem já?“
Pan T. R. – Vyzařuje vyvážené barvy, světlou lahvově zelenou, okrovou a cihlově červenou. „Tak jsem jim to ukázal, můžeme v klidu pracovat.“ (Popral se?)
Paní R. – Vyvážená červená se žlutozelenou. Démétér: „Úroda na letošek
postačí, ale musím myslet na další…“
Paní H. Š. – Bílá s duhovým probleskováním. Majestátnost, která naplňuje
radostí a uspokojením. Nezastrašuje, ale je tu i určitá přísnost.
Paní I. – Citronově žlutá a bleděmodrá. „Jsem osvěžující, nebojte se mne.“
Paní J. P. – Hráškově zelená s tmavomodrou. „Lusk už praská, jsou trochu
vidět plody.“
Pan P. P. – Žíhaný, světle šedá střídá středně modrou a zelenou. „Nutím se
do klidu, ale jsem z toho trochu zmatený.“
Paní H. He. – Tyrkysová barva, sytá. Úžasné vyzařování klidu.
Pan J. He. – Ze dvou třetin lahvově zelená a zbytek tyrkysová. Povzdech:
„Ten klid jí trochu závidím, ale obdivuji ji.“
Paní I. K. – Světle modrá, začíná zářit. „Konečně svěží čerstvý vzduch.“
Paní Z. K. – Celá tmavě šedá. Nezáří. Čedičová skála. „Nehnu se.“
Paní H. F. – Celá špinavě zelená, nezáří. Žabinec.
Paní V. H. – Celá špinavě okrová, nezáří. Mazlavý jíl.
Planeta je zářivě modrá a zelená. Cpe se do ní temnota. Tísní ji stříbrná
páska se sponou. (Zákony magie?) Stěží popadá dech.
Sponu je nutné uvolnit a eliminovat. Pak bude moci planeta volně
dýchat. Porodní bolesti. Rodí se lidstvo nového věku.
Paní D. D. děkuje: „Otče, děkuji ti za toto poznání, tvé cesty jsou nekonvenční, máš smysl pro humor. Nastrčil jsi malého mola, aby mne dovedl k tomu
poznání, které jsi měl pro mne připravené.“
Děkujeme!
367
Prázdná planeta
Paní H. He. se ve své vizi dne 21. 10. 2005 ocitla na planetě, kde bylo pusto
a prázdno. Byl tam ohromný betonový areál, který střežil vrátný. Ten si právě
odskočil na svačinku. Paní H. vzala kolo a provléká se štěrbinou mezi dvěma
panely. Čeká na svého muže, protože ví, že on kolo nemá. Je jí divné, že tak
dlouho nejde. Je netrpělivá, protože má strach, že budou chyceni a vráceni zpět
do betonového vězení. Najednou ji atakovala černá chlupatá koule, začala ji
obalovat a svazovat svou špinavou energií a negativními programy. Pochopila,
že nikdo nemůže uniknout, vše bylo perfektně zajištěno. Zahlédla volant, který
byl omezen v pohybu ve výseči 10.05 hodin. Volant nikdo neřídil, protože to
nebylo třeba. Cítila v blízkosti vliv paní L.
Když jsme s paní H. vizi rozbíraly, pochopila jsem, že betonové budovy
představují pevnost našich předsudků.
Volant určuje magicky omezené myšlení a cítění. Paní L. sice volant
pustila, ale nedala svobodu. Paní L. i její manžel P. Br. jsou personifikací mužského a ženského principu magie. Areál střeží pan P. jako „vrátný“. Je to duchovní centrum magie na planetě Zemi. Celá konstrukce
i s programy omezuje myšlení a cítění lidstva. Mágové jsou schopni pracovat na cestě lásky jen po určité meze. Potom nastoupí jejich program:
„Nerozumím...“
Vedly jsme s paní H. prosby a manželé Br. byli předvoláni před radu nejvyšších. Pan P. před nimi pokorně pokleknul a spolupracoval. Paní L. byla opodál
a vzdorně stála. Odevzdávali úpisy a insignie moci, které jim byly propůjčeny.
Pan P. vše odevzdal, i božský post z éry olympských bohů. Jakmile měla paní L.
odevzdat své insignie moci, držela se svého trůnu. Byl jí odebrán. Zůstala jí
v ruce tyč opěradla, ve které byl důležitý úpis. I ten jí byl odebrán. Naříkala
a vztekala se. Musela odevzdat i posty bohů, které získala za olympské éry.
Vedly jsme je v prosbách, aby oba eliminovali špinavé formace energie, které
stvořili jako mágové a které ovládaly mnohé. Prosily jsme za připoutané, aby
byli vyvedeni ze svého vězení a osvobozeni. Nakonec byly betonové budovy eliminovány a vystoupily z nich temné stíny. Šly tam, kam na základě rovnosti
náležely. Paní L. s panem P. byli odevzdáni milosti Boží.
Planeta se svými obyvateli byla osvobozena.
Slavnost na Bílém Kuželu
Když jsem dne 24. 10. 2005 dorazila do Krnova, uvítali mne na zahrádce
její obyvatelé. Bylo to dojemné a krásné. Bylo to slavnostní a nechápala jsem
proč. Přišli ke mně, uklonili se na znamení, že celé vystoupení je na mou
počest. Začali tančit a zpívat. Bylo to nádherné. Že děkují paní H. He. a jejímu
368
manželovi za lásku a péči, mi bylo jasné, ale proč mně, to jsem netušila, ale
radovala jsem se z toho. Snad vycítili mou lásku. Když dali takto najevo svou
radost a díky všem, uložili se ke spánku. Potom jsme jeli společně do Komory
na chalupu. Opět krásné uvítání. Tentokrát přiběhli duchové, kteří zde pečují
o rostliny a přírodu. Byli malí, přiběhli až k autu, takže jsem nevěděla, kam
šlápnout, abych jim neublížila. Ujistili mne, že nic takového jim nehrozí, že se
mohu volně pohybovat. Domnívala jsem se, že jde o slavnost ukládání k zimnímu spánku.
To vše však bylo předehrou k velké slavnosti na Bílém Kuželu, která trvala
čtyři dny. To vše oznamovalo přípravu na tuto slavnost.
Dne 25. 10. 2005 byl velký vítr, který jako by zval všechny na hlavní slavnost. Dne 26. 10. 2005 se uskutečnila slavnost elfů a živlů, které se zúčastnili
všichni obyvatelé říše živlů.
Děkujeme!
Dne 27. 10. 2005 jsme seděli na zahrádce a užívali si krásného počasí.
Najednou jsme ucítili zvláštní kořennou vůni. Když jsem odběhla do pokoje,
kde jsem spala, zpozorovala jsem, že se všechny obrazy aktivovaly, včetně portrétů. Nejvíce zářila modrá planeta a růžová. Bylo to neuvěřitelné. Běžela jsem
rychle zpět a seznámila ostatní s tímto jevem.
Shromáždění bylo zahájeno přehlídkou našich životů, které jsme věnovali
práci pro naši misi. Byly nám zjeveny různé karmy i vztahy, kde bylo třeba
napravit to, co jsme zcela nepochopili. Byly prezentovány všechny překážky,
které jsme museli překonat. Demonstrace byla dojemná, všichni byli dojati.
Byla ukázána klíčová karma mezi mnou a slečnou E. Š., dcerou paní H.
Stalo se to v Chorvatsku. Byli jsme mladí chlapci, asi dvanáctiletí, kteří milovali
hory a šplhali po nich bez veškerého potřebného vybavení. Na můj popud jsme
se opět vydali do hor, ačkoli jsme to měli zakázáno. Zastihlo nás nepříznivé
počasí. Jak jsme pospíchali, uklouzla mi noha a já jsem se dostala do pasti.
Zlomila jsem si nohu na několika místech a ještě jsem uvázla chodidlem ve
spáře a nemohla jsem ho vytáhnout. Když jsme mou nohu vyprostili, byli jsme
dokonale vyčerpaní. Slečna E. mne ještě nesla na zádech dolů do vsi. Místo
pochvaly sklidila odsouzení a byla obviněna, že nese za vše odpovědnost, a to
jen proto, že byla o půl roku starší. Já nemohla uvést věci na správnou míru,
protože jsem byla v bezvědomí. I ona onemocněla, ale uzdravila se. Mně nohu
amputovali, ale život mi už nezachránili. Tato karma nepoznamenala jen rodiny chlapců, ale celá vesnice se rozdělila na dva tábory. Bylo zde mnoho kleteb,
které ovlivnily životy všech postižených.
Když bylo vše odpuštěno, zjevil se vodní živel ve své trojjedinosti ženského
principu a v něm byly jiskřičky Boží milosti. Paní H. He, její dcera E. a já jsme
měly tu čest v této chvíli zastupovat ženský princip vodního živlu. Paní H. měla
růžové vyzařování, její dcera bleděmodré a já zelenkavé. Pan J. měl čistou žlutou barvu, probleskla i oranžová barva Marsu. Potom se ukázaly barvy životů,
369
kdy měl moc světskou. Většinou šlo o fialovou. Slavnost na Bílém Kuželu mohla
být zahájena.
Když naše mise nastupovala, ozval se potlesk a ovace. Hory v dálce byly
nahoře růžové, dole světle modré. V této chvíli se zjevila tvář muže s dlouhým
bílým vousem. Vypadal jako Gandalf, duchovní vůdce. Přes celé nebe se zjevila
temná sedmička. Znovu byl ukazován běh našich životů, ale tentokrát šlo hlavně o historii naší mise. Pracovali jsme celá tisíciletí a mnohdy zaplatili životem
za učení pravé lásky, které jsme hlásali.
Během věků se temnota eliminovala a objevilo se obrácené „Z“, ze kterého
zbyl srp a černé držadlo. Byl to symbol krvavé žně lidstva. Postupně vše zmizelo, i krvavá oblaka a barvy se prosvětlovaly. Objevila se modrozelená planeta
Země a oranžový Mars. Byly z nich stahovány kletby, pouta. Vazby praskaly
a byly eliminovány. K vybití karem mezi Marsem a Zemí došlo v 11.40 hodin.
Planeta Mars byla zničena, úlomky opakovaně ohrožovaly planetu Zemi.
Klima se změnilo. Atlantida se potopila. Atlantští andělé stoupali vzhůru k Otci.
Následovala temná éra lidstva. Objevují se rudá oblaka, která roní krvavé slzy.
Mučení lidí a upalování na hranicích, popravy, opět krvavé slzy. Zjevuje se oko
ještěra, který představuje zlo, jež tvrdě vládne lidstvu. Diváci sledující promítání
a pláčou nad tím, co si lidstvo připravilo. Opět se zjevuje světlo, které přináší
naše mise. Zneužité živly jsou pročišťovány, temná sedmička světlá a očišťuje
se. Třetí oko lidstva se čistí a aktivuje.
Promítání o naší misi pokračuje. Nastupují jasné barvy a zjevuje se modrozelený strom života. Na stromě jsou zářivě bílé plody. U stromu stojí mužská
postava, ve které mne všichni přítomní poznávají. Objevuje se očištěná zářivě
bílá sedmička.
Výhled do budoucnosti: Díky misi, která byla úspěšná, planeta Země vstoupila do páté sféry a dimenze, kde se bude v lásce rozvíjet a zrát. Války budou
nepřípustné. Budou vyškrtnuty z našich ákášických záznamů. Navrhovatelem
věčného míru bude planeta Země. Bude jí udělen čestný titul Hvězda míru.
Potom byla vyhlášena přestávka. Lidé přecházejí do jiného sálu. Členové
naší mise obdrželi milost: mají si rozmyslet, jaké budou mít přání. Podle zásluh
jedno až tři přání.
Pokračování bylo zahájeno v 16.30 hodin. Objevilo se písmeno „Z“ – začátek. Potom písmeno „V“ – výstraha. Varování před mocí magie. Nebezpečí zatím
trvá.
Ozvaly se zvučné fanfáry a sál se začal plnit diváky a čestnými hosty. Když
byli všichni na místě, přicházeli z levé strany členové naší mise. Zastavili se
uprostřed a usedli. Otec ke všem promlouval. Mluvil o tom, že láska vždy zvítězí, proto je zbytečné tolik utrpení způsobeného připoutaností. Jen láska, mír
a harmonie je cestou k pravému štěstí. Bez lásky nelze dosáhnout ani lásky,
ani míru, ani harmonie. Je to cesta k nejvyššímu Božství. Otevírá se před námi
nový věk lidstva. Planeta se zrodila do páté sféry a dimenze. Je očištěna a při370
pravena. Otec jí žehná a křtí ve jménu Nejvyššího principu lásky a stvoření na
Hvězdu míru.
Kéž tento mír trvá!
Mluví se o spravedlnosti. Magie je zvážena na jejích vahách. Nic nemůže
omluvit násilí magie. Boj dobra se zlem se zdál nekonečným, ale je u konce.
O mír a harmonii, čistotu a dobro je třeba pečovat s láskou a nosit je ve svém
srdci. Pokud budeme pracovat a očišťovat sebe i tuto krásnou planetu, bude
nám vždy pomoženo. Naše prosby, pokud jsou dobré, máme adresovat k radě
nejvyšších či Nejvyššímu principu lásky a stvoření. Bude nám pomoženo, pokud
odpovídají mravnímu kodexu naší mise.
Potom nám Otec žehnal ve věcech dobrých. Žehnal Zemi i jejím obyvatelům. Přišlo i napomenutí: nyní mohou být všechny bytosti šťastny, pokud se řídí
vesmírnými zákony. Nastal čas, kdy karmy dozrály a mohou být vyškrtnuty
z našich ákášických záznamů, pokud je pochopíme. Nikdo nás nemůže atakovat, jestliže se s útočníkem neztotožníme. Znovu Otec připomněl, že útok může
být přijat pouze na základě rovnosti, proto je zbytečný strach. Byla na nás vylita
milost Boží jako dar pro všechny planety, které měly stejný duchovní postup.
Předstoupila jsem před Otce a splývám s ním v objetí. Otec se zjevuje ve
svém mužském i ženském principu. To znamená, že střídá podobu Otce i Matky. Potom Otec předstupuje ke každému zvlášť a předává nám vyznamenání.
Na rameni nám usedne bílá holubice Ducha svatého. Dostáváme do ruky zelenou ratolest. Jsme šťastni.
Zahlédli jsme jen tři řady odměněných. Zbytek míst byl prázdný, protože
zde chyběli ti, kteří sešli z pravé cesty. Dostane se jim pomoci, pokud se vrátí
na cestu pravé lásky. Ježíš s Jitřním andělem asistovali Otci během slavnosti
svatého grálu. Když tato slavnost skončila, rozzářila se jemná zelenkavá barva
a já jsem předala Otci všechny smlouvy, které jsme s ním během této mise
uzavřeli. Smlouvy byly předány jako symbol všech dohod. Vyhodnocovány byly
průběžně a v dostatečném předstihu. Otec nám děkoval za naši práci, za to, že
jsme zůstali věrni učení lásky a nesešli z cesty pravdy a lásky a dodrželi svůj
slib. Potom nám všem znovu požehnal.
Nastal čas vyslovit tři přání. Prohlásila jsem, že vlastně nemám osobní
přání, že vše ponechávám milosti Boží. Jestli smím, měla bych tři přání, která
se týkají vesmíru a jeho obyvatel.
Přání první: Prosila jsem, aby všechny bytosti v celém vesmíru, pokud je to
vůle Boží, byly zharmonizovány, vibračně uzpůsobeny a posíleny láskou. Tedy
i planety a hvězdy.
Přání druhé: Prosila jsem, aby ti, kteří sešli z cesty lásky, byli poučeni,
a pokud litují svých omylů a chyb, touží po lásce, aby byli vzati do míst, kde
budou vyučováni, a potom mohou volit, jak budou pomáhat a napravovat své
omyly a chyby.
Přání třetí: Prosila jsem, aby učení lásky bylo požehnáno a posíleno Boží
371
láskou. Aby lidé toto učení vždy poznali a otevřeli své srdce lásce, kterou přináší.
Ozval se potlesk. Poděkovala jsem za čest, že jsem mohla vést tuto misi,
a děkovala jsem Otci, radě nejvyšších a všem láskyplným, kteří nás vedli a chránili svou láskou. Děkovala jsem všem členům mise. Uklonila jsem se jim na
znamení úcty a lásky a požehnala jsem jim ve věcech dobrých. Všichni s prosbami souhlasili. Mé tři prosby byly splněny. Děkuji všem láskyplným.
Předstupuje paní H. a klečí před Otcem. Ten ji pozdvihne a objímá. Za ní
se řadí všichni členové mise. I ty Otec objímá a žehná jim.
První přání paní H.: Přeje všem bytostem na všech planetách klid a mír,
pokoru a schopnost odpouštět. Dar láskyplného odpuštění byl přijat s potleskem. Prosba byla splněna.
Druhé přání: Prosba o možnost vést prosbu jako bohyně Démétér. Povoleno.
Prosila, aby všem bytostem a planetám byla zajištěna taková úroda, aby jí bylo
dost pro všechny. Aby všichni o svou planetu pečovali s láskou a touto láskou ji
prozařovali. Aby byly obydlené planety úrodné i po duchovní stránce. Požehnala
všem ve věcech dobrých, aby zrna vzklíčila, vydala úrodu. Prosila i o úrodu
lásky v srdcích všech bytostí. Prosila i o harmonii živlů, aby byly udržovány
v rovnováze. Žehnala všem živlům v jejich čistotě, harmonii a životodárnosti.
Třetí přání: Prosila za Matku Zemi a rozlila se nádherná energie v celém
vesmíru. Prosila, abychom udržovali harmonii živlů v rovnováze, a žehnala
velké Matce, svatým dětem, Stvořitelům světlých sfér.
Objevila se znovu čistá zářící sedmička. Zazněly fanfáry a já jsem měla
závěrečný proslov. Děkovala jsem všem členům mise za lásku, kterou se vzájemně podporovali. I za podporu, kterou osvědčovali mně. Bylo to velmi účinné.
Vyslovila jsem obdiv, s jakou odvahou pracovali, co vše byli schopni obětovat,
aby mise zdárně skončila. Ke každému členu mise jsem přistoupila a objala
ho s láskou.
Děkuji Jitřnímu andělovi a jeho temným andělům, Matce i Otci. Blahopřeji
všem, kteří vytrvali.
Obraz tmavne a jsou vidět ti, kteří nevydrželi a sešli z cesty. Jsou přítomni,
aby se přesvědčili, že není možné, aby zvítězilo zlo. I jim děkuji za podíl jejich
práce. Toto ponaučení si ponesou jako vklad do dalších životů. Nikdy nezapomenou, že dobro vždy zvítězí.
Vše se rozjasňuje a předstupuje pěvecký sbor. Zpívá krásný chorál o věčné lásce. Když zpěváci skončili, objevil se v prostoru anděl, který představuje
mužský princip na straně jedné, a anděl ženského principu na straně druhé.
Otec usedá za stůl a my s ním. Po hostině následuje ples. Přizváni byli všichni.
Až nastane čas, budou se uzavírat nové smlouvy s Otcem i Matkou. Budou vybráni další pracovníci, kteří se budou ucházet o tu čest pracovat ve hmotném světě
jako duchovní učitelé, lékaři či vědci a umělci. Budou všude, kde je jich třeba.
Mír a láska s vámi!
372
Přestupní stanice
Ve své vizi dne 28. 10. 2005 se paní H. He. ocitla na nádraží v hale u rozpisu odjezdů a příjezdů vlaků. Informace na tabuli byly psané černým písmem
a některé byly zvýrazněné červeným písmem.
Na lavicích posedávali muži s menšími chlapci. Byli ošuntělí. Paní H. vyšla
před nádraží a sešla z mírného kopce asi dva metry dolů. Ležely tam dva páry
polobotek vedle sebe, špičkami otočené k nádraží. V pravé botě ležel tmavý
mobil. Z něho volala dceři E. Š. Ta hovor nepřijala, a tak se paní H. vrátila
zpět do nádražní haly. Dcera tam již čekala. Na zádech měla batoh. Paní H.
hledala svůj kufřík, ale zjistila, že jí zmizel. Řekla si, že ho asi někdo ukradl,
že už nemá ani peníze, ani doklady. Moc ji to nevzrušovalo.
Nádražní hala představuje důležitou křižovatku mezi životy, kdy je
možné si ještě zkontrolovat karmický plán. Ten představuje rozpis odjezdů.
Klíčové momenty v něm jsou zdůrazněny červeně. Tento plán řešil hlavně
karmická pouta s nezralým mužským principem a etnickými skupinami.
Polobotky představují určitou ochranu pro místa, kterými bude procházet.
Současně bude řešit karmický vztah s dcerou E. Druhé boty jsou pro ni
a je v nich i zajištěné spojení, které symbolizuje mobil. Komunikace však
vázne. Paní H. se vrací do nádražní haly, kde na ni dcera již čeká, aby se
mohly spolu reinkarnovat. Její dcera má ještě velký karmický náklad, protože vše nepochopila. Paní H. její „kufřík“, tedy karmický náklad, někdo
ukradl. To znamená, že pochopila své omyly a chyby. Není tedy nutné,
aby se s ním vláčela. To, že se příliš nevzrušovala, znamená, že již není
připoutaná.
Ples
V divadle se pořádá ples. Ve vizi dne 29. 10. 2005 paní H. He. s manželem
tam šli také. Když vstupovali do dveří, všimla si paní H., že vpravo jsou dveře.
Když je použijí, dostanou se do sálu dříve. Protože byl velký nával, použili boční
dveře. Objevila se před nimi kruhová chodba, kde na dvou židlích seděly dvě
bytosti. Pravděpodobně to byli muži. Byli dost omšelí. Na jedněch dveřích byl
nápis „Magie“. Vstoupili s manželem dovnitř a zjistili, že se ocitli v menším sále,
kde nějaký kouzelník předváděl své triky. Paní H. si pomyslela, že ji už nemůže
ničím oslnit ani překvapit, protože všechny jeho triky dávno zná. V sále bylo
prázdno. Měl tam asi jen pět diváků. Taburety pro diváky byly válcovitého tvaru,
různě vysoké, přišroubované k podlaze, ale šrouby nebyly vidět.
Odešli ze sálu a šli do hlavního velkého sálu. Hrála zde hudba a tanečníci
zaplnili téměř celou místnost. Ani oknem nebylo možné se tam dostat. Všichni
tančili v klidu, míru a důstojně. Oba se k nim přidali.
373
Divadlo představuje svět. Tanec je tancem života. Svět je očištěn od
magie a většina bytostí jde přímo, hlavním vchodem. Zvědavost jemnými
nitkami vedla pana J. a paní H. postranními dveřmi opět do magie. Věděli,
co volí. Shledali však, že omezenost a prázdnost magie jim nevyhovuje. Bylo
tam pět bytostí, které tvořily pentagram. To znamená, že magie již nemá
skoro žádné stoupence, ale ti, kteří zbyli, jsou schopni pro ni obětovat vše.
I sebe.
Je to varování, abyste mágy nepodceňovali. Nemusíte se jich však bát.
Čistota myšlení a cítění, láska by vás všechny měly dostatečně ochránit.
Když opustili sál magie, zjistili, že bude velmi těžké se přiřadit k ostatním,
ale láska je zachránila a oni se mohli důstojně zařadit mezi ostatní bytosti
v tomto světě, bez zátěže magie. Začali tančit životní tanec pravé lásky bez
připoutanosti.
Podniková psycholožka
Nějaký muž nabídl paní R. v její vizi dne 1. 11. 2005 místo podnikové
psycholožky. Měla strach, aby opět nenaletěla nějakému podvodníkovi. Tuto
práci tedy odmítla. Místo dostala dlouhovlasá černovláska. Teprve nyní paní R.
pochopila, že se nejednalo o podvod. Mrzelo ji, že situaci špatně odhadla.
Paní R. ležela v pokoji na posteli. Naproti ní ležela u zdi její dcera V. Měly
otevřené dveře na dvůr. Byl hezký den. Najednou si paní R. všimla, že po dceři
leze velký černý pavouk. Spadl dolů na koberec. Vyskočila z postele, vzala
pantofel a pavouka zabila. Chtěla zavřít dveře na dvůr, když si všimla, že tam
u dveří sedí paní L. a povídá si se ženou, na kterou nebylo vidět. Paní L. sdělovala ženě, že musí někam jít. Protože je všude ráda včas, vyšla moc brzy a musí
nyní chvíli čekat. V ruce držela nějaké papíry a současně loupala brambory.
Paní R. se zarazila, protože nechtěla, aby se paní L. o ní dověděla. Nevěděla,
o čem by se s ní bavila. Nechala tedy dveře otevřené a pomalu se vrátila do své
postele. Najednou cítila, že jí po stehně leze pavouk. Zůstala klidná a říkala
si, že jeho šimrání není tak hrozné. Jak pavouk slezl z její nohy, přimáčkla ho
peřinou a zabila ho. Potom si všimla, že na druhé straně pokoje jsou také otevřené dveře a vedou někam do domu. Chtěla vstát a zavřít, ale do pokoje vešla
paní L. se ženou, se kterou hovořila. Byly k ní otočené zády. Ta paní byla páže,
které bylo zazděné v katakombách v Jihlavě. Místo obličeje viděla paní R. jen
bílou skvrnu. Opět nevěděla, co by si s nimi povídala, a tak dělala, že spí.
Pak šla s panem T. R. na návštěvu ke mně. Byl večer, venku tma. Byla jsem
mladá a vypadala jsem jinak. Chtěla mně vyprávět svůj zážitek s paní L., ale
já ji v klidu, ale vytrvale odmítala vyslechnout. Paní R. naléhala, že to může
být pro paní L. důležité, ale já jsem trvala na svém. Paní R. se cítila hrozně
a rozhodla se, že půjde vyvenčit mého psa. Byl to malý světlý střapáč, trochu
374
ušmudlaný. Vzala ho na vodítko a šla ven. Cítila se odstrčená, zneuznaná,
protože ji nikdo nevyslyšel. Trochu poplakávala. Pejsek byl svéhlavý, válel se
v loužích a zlobil. Rozhodla se, že ho odvede zpět domů ke mně. Vezme si od
pana T. auto a trochu se projede, aby se uklidnila. Potom se rozhodla, že nikam
nepojede a počká na pana T. v autě.
Muž představuje určité možnosti. Životní šance buď přijmete, či nepřijmete. Stalo se, proč tedy litovat?
Pokojík představuje nitro paní R. Je tam její dcera V. a dlouho tam
nebyl nikdo jiný. Pavouk představuje vliv magie. Paní R. dobře ví, že musí
očistit sebe i svou dceru, která ještě spí, a neuvědomuje si příliš vliv paní R.
Pokračuje v očistě. Vyjde ze svého nitra a narazí na karmu s paní L. Snaží se
vyhnout nepříjemnému styku, ale všude naráží na jejich karmickou vazbu.
Paní L. zatím čeká. Jejich společná karma udeří, až nastane čas. Úder
bude tak silný, jak silné bude karmické pouto z Jihlavy. Pochopením ho
lze eliminovat. Přesto paní L. vstoupila do jejího nitra. Papíry, které držela
v ruce, jsou karmické scénáře. Brambora, kterou loupe, představuje očistu
paní L. Když nastal čas, vstoupila paní L. do života paní R. s karmickou
zátěží, která by měla být mezi nimi v tomto životě pochopena a vyrovnána.
Když paní R. přichází k tobě, ještě všemu plně neporozuměla. Viny
cítí jen na druhé straně a cítí se jako oběť. Nechápe své omyly a chyby. Je
zvyklá vše řídit podle svého a nechápe, že se musí vcítit i do svého protivníka, aby ho správně pochopila. Psík je symbolem věrnosti, i její věrnosti
k tobě. Tento psík ji neposlouchá a ona zbytečně trpí. Raději psíka vrátí.
Nerozumí tomu, co je pravá věrnost. V této době měla hodně paktů a pletla
si protekci a otroctví s věrností. Potom již jen čeká na pana T. Vzájemně si
budou nastavovat zrcadlo.
Paní R. je představitelkou ženského principu, který se očišťuje od magie
a některé magické záležitosti poněkud podceňuje. Nakonec se vždy dopracuje ke správnému rozhodnutí.
Cesta do nebe
V době, kdy ještě neznala skupinu Bílý Kužel, si začala paní H. He. vzpomínat na své poslání. Modlila se, meditovala a navštěvovala různé kurzy duchovního zaměření. Toužila poznat, kam patří a kde je její místo. Jednou se při
meditaci ocitla před „bránou nebeskou“. Nikde nikdo. Začala tlouci pěstí do
vrat a volala z plných plic: „Pusťte mne dovnitř, pusťte mne dovnitř!“ Nic se
však nedělo. Začala brečet zoufalstvím, že ji nikdo neslyší.
V noci měla vizi. Uviděla svého duchovního vůdce a ten jí sdělil, že jí něco
ukáže. Přišli spolu k veliké stěně, jejíž přední část měla veliká zasunovací okna.
375
Muž odsunul okno a bylo vidět do nádherné zahrady. Paní H. si vzpomíná na
modré, tyrkysové a smaragdové barvy. Vydechla: „To je nádhera!“ Když se začala „tlačit“ do zahrady, bytost okno rychle zavřela a řekla jí: „To ti stačí.“ Paní H.
byla smutná, ale na pohled do krásné zahrady nikdy nezapomněla.
Při návštěvě jednoho kurzu šli všichni v meditaci hledat „město spravedlivých“. V této meditaci se paní H. vznesla nad oblaka a v dálce zahlédla město.
Vstoupila do jeho bran a procházela se. Všude byl klid a mír. Zaujala ji veliká
budova knihovny. Paní H. do ní vstoupila. Vždy, když přicházela k nějakým
dveřím, zjistila, že se před ní samy otevírají. Byl tam krásný nábytek ze vzácného dřeva, svazky knih byly umístěny v policích od země až ke stropu. Knihy
byly nádherně vázané.
V místnosti byly asi tři psací stolky. U dvou stolů seděly bytosti v hnědých
kutnách s kápí na hlavě. Něco pilně zapisovaly do rozevřených silných knih.
Byli to muži a pokukovali po ní. Bylo vidět, že se usmívají „pod vousy“, ale
žádné vousy ve skutečnosti neměli.
Všichni meditující měli společný úkol. Zeptat se, co nám ti „nahoře“
vzkážou. Paní H. se už chtěla zeptat písařů, ale v pozadí knihovny uviděla velkou duchovní bytost, které sice neviděla do obličeje, ale zdála se jí povolanější.
Byla také průsvitnější. Dodala si odvahy a šla k této bytosti. Aniž by položila
jakoukoli otázku, uslyšela odpověď: „Láska.“ Jak to paní H. uslyšela, začala
plakat. Její duše se rozpomněla a rozplynula se v té lásce. Vtom se ocitla
v realitě a plakala a plakala. I po tolika letech se jí při této vzpomínce derou
slzy do očí.
Blaničtí rytíři
Paní J. P. ze Slovenska se dne 4. 11. 2005 ve své vizi ocitla se všemi ostatními na náměstí v Teplicích. Zahlédla mne, jak jsem se postavila za sochu
svatého Václava na koni. Bylo to vyvýšené místo nad schody, kde byl sokl, na
kterém stál kdysi Mozart.
Socha svatého Václava představuje osvoboditele, který v má dobách
nejtěžších vyvést blanické rytíře z hory, aby pomohli vašemu národu. Ne
nadarmo má vaše město ve znaku hlavu Jana Křtitele.
Jak se paní J. dívala zdola na sochu, viděla její penis.
Penis představuje kult mužského principu. Ten vládl v době Železného
věku, v éře poznamenané zlem a násilím.
Ode mne se odpojila žena, která nesla batůžek s ementálem.
V této chvíli představuješ jazýček vah, který usměrňuje rovnováhu mezi
mužským a ženským principem. Žena představuje ženský princip a přináší
duchovní stravu pro lidstvo. Chrání batůžek s potravou a ujišťuje pochybovače, že je dost pro všechny.
376
Paní J. měla pocit, jako by všichni s tímto kouskem čistého sýra měli přijmout milost Boží stejně jako při slavnosti svatého grálu.
Ten, kdo požije toto sousto, bude vědět, na čem má pracovat. Ten sýr
žena ještě nerozdávala.
Paní J. měla pocit, že žena je z Banské Bystrice. Domnívám se, že je to
v tento čas paní I. K., která představuje všechny ženy, které se snaží jít cestou
lásky.
Začala jsem vést prosby a každý člověk na náměstí se postupně připojoval.
Paní J., která ležela na břiše, se převalila do sedu a přemýšlela, zda si má
sednout do tureckého sedu. Zjistila, že sedí na zemi volně, a také se přidala
k prosbám. Ještě ji napadlo, že jsme venku a každý nás může vidět a slyšet.
Takto jsme na veřejnosti ještě nevystupovali.
Nastal čas dokončení očisty. Vstup do temných sfér je uzavřen. Zlo
magického násilí již odtud nebude posilováno. Je nastolen řád páté sféry
s jejími dimenzemi. V této sféře bude lidstvo budovat Zlatý věk.
Děkujeme za tu čest!
Sadaři
Ve vizi dne 4. 11. 2005 přišla paní J. P. za mnou do sadu, o který se starám.
Je to třešňový sad, stromy i plody jsou zdravé. Sad je oplocený drátěným pletivem. Svěřuji se jí, že ještě cítím v hlavě útoky, které byly na mne vyslané.
Paní J. se opět svěřuje, že zase sedla na lep paní J. G., též ze Slovenska.
Já jí dobromyslně a s láskou odpovídám: „Ty jsi blbá.“ Paní J. v tom slově cítí
lásku i důvěrnost. Zeptá se mne tedy, zda si může se mnou popovídat. Povídáme
si a já prostřihuji větve stromů. Pomáhá mi, i když má pocit, že její stříhání
je těžkopádné. Vidí ještě zelené plody třešní a část této větve také odstřihuje
a pokládá do nádoby, kam patří odpad. Nádoba již byla plná.
Každý učedník musí počítat s počátečními těžkostmi. Bude-li poctivě
pracovat, naučí se vše, co je třeba. Sadaři představují duchovní učitele,
kteří přinášejí poznání, jež zušlechťuje jejich strom života. Plody takového
stromu života jsou potom sladké. Trpkost vyplývá z nepochopení, a tak jsou
nezralé a trpké plody odstřiženy. Je to symbol toho, že pravý zasvěcenec
přijímá životní těžkosti s porozuměním. Ví, že je to jeho šance na duchovní
zrání, když pochopí a nezatrpkne.
Příjemný dům
Vše se odehrávalo ve velikém prostorném příjemném domě. Paní E. V. ve své
vizi dne 4. 11. 2005 byla v horním pokoji společně se mojí dcerou S. V přízemí
377
se konala nějaká slavnost. Já jsem vítala příchozí. Nahoru přišlo pět mužů
v černých oblecích. Paní E. vytušila, že přišli za mnou. Rozhodla se, že seběhne
po schodech dolů a bude mne zastupovat, než budu volná. Vyběhla, ale hned
se vrátila, protože si uvědomila, že je nahá. Oblékla si tedy zimní bundu a opět
vyběhla. Ještě jednou se vrátila pro kalhoty. Dole lidé připravovali jídlo pro slavnostní tabuli. Paní E. okrajovala dýně na nějaký salát. Po určitém čase všichni
přešli do jiné místnosti, kde se chystaly zákusky. Jak měla paní E. v ruce škrabku, okrájela s nimi i čokoládové špičky. Všimla si, že někdo ty zákusky počítá
a zapisuje si, kolik toho kdo udělal. Také se dověděla, že jsou ve škole. Paní E.
s ostatními lidmi v místnosti, kde byly zákusky, byla na prvním stupni. V jiné
části domu byli lidé na druhém stupni. Na prvním stupni bylo lidí méně.
Dům představuje tvé nitro. Jsou v něm všichni, které jsi přijala do svého
srdce. Vítáš všechny nováčky, kteří chtějí pracovat a jít za světlem lásky.
Slavnost se koná na počest ukončení vaší mise. Pět mužů v černém představuje pětici mágů, kteří žádají o pomoc, protože trpí. Nechápou, proč již
magie nefunguje.
Paní E. běží, aby tě vystřídala. Je očištěna, ale připadá si nahá a příliš
nápadná. Proto se vrací pro oblečení. Tím ztratila mnoho času a začíná pracovat na přípravě duchovní stravy, která je prostá, ale sladká. Sladkostí se
nemůže nabažit, a tak je upravuje po svém. Zjišťuje, že je proto na prvním
stupni. Pokročilejší jsou na druhém stupni. Připravuje se na post duchovního učitele. Počínání každého z žáků se otiskuje do ákášických záznamů.
Rada starších
Dne 9. 11. 2005 vidí paní R. ve své vizi v proskleném atriu oválný stůl. Sedí
za ním ještě s ostatními bytostmi, které vypadaly stejně. Bylo jich asi dvacet
jedna, měly bílé řízy a šedé hlavy. Najednou do atria vtrhli cizí teroristé se
samopaly a odvlekli dvě bytosti. Byla to paní J. P. s manželem P. V tu chvíli byli
všichni pryč. Zasedající byli pohoršeni a konsternováni. Nechápali, proč byli
ti dva odvlečeni zrovna cizinci. Věděli, že cizinci se zabývají pouze finančními
půjčkami, a pokud jim bylo známo, peníze si manželé P. od cizinců nevypůjčili.
Měli však splatit svůj karmický dluh. Po delší diskusi si paní R. vzala kabelku
a odcházela. Když otevřela dveře, uviděla v rohu za dveřmi stát paní J. Pustila
kabelku na zem a paní J. jí padla do náruče. Obě upadly na zem. Paní R. byla
šťastná, že je paní J. v pořádku.
Najednou uviděla, že k atriu se opět blíží teroristé. Obě dostaly strach
a začaly se plížit ke stolu. Vtom si paní R. uvědomila, že tam nechala kabelku.
Vypadla z ní peněženka, a tak měla strach, že ji teroristé seberou. Najednou
vstala jedna bytost od stolu. Byla to paní D. Paní R. ji poprosila, aby tu kabelku
i s peněženkou nenápadně sebrala a vrátila jí ji. Udělala to. Teroristé vstoupili
378
do atria a přivedli s sebou pana P. Bylo vidět, že není v pořádku. Měl nepravidelně vyholenou hlavu a vypadal celkově špatně. Jeden z teroristů začal střílet
okolo sebe. Paní R. se nesmírně bála a svírala paní J. v náruči i s kabelkou.
V duchu vyhodnocovala jejich situaci. Obrátila se k Otci a prosila, aby se vše
dělo podle jeho vůle. V tu chvíli se přestala bát. Terorista přestal střílet, sedl si
do tureckého sedu a začal se dohadovat s jedním mužem, který seděl za stolem.
Jejich diskuse přešla v ostrou hádku. V tu chvíli pustila paní J. z náruče a sedla
si za stůl. Rukou zarazila proud řeči teroristy a důrazně mu řekla, že tady na
nikoho křičet nebude, protože všichni jsou zvyklí řešit problémy v klidu.
Atrium se nachází mezi časem a prostorem. Zasedající bytosti představují radu starších. Většinou ji tvoří svaté děti. Teroristé představují temné
anděly. Jsou mezi nimi i věřitelé. Manželé P. byli odvlečeni temnými anděly
proto, že se sami v minulosti dopouštěli určitých násilností. Na základě připoutanosti však věřitelé přeháněli v odvetných akcích. Jde o karmy, kterými
jsou připoutáni k Rumunsku.
Paní R. zde zastává funkci anděla strážného, který paní J. střeží. Vezme
svou „kabelku“, tedy karmickou zátěž, a reinkarnuje se jako její přítelkyně,
která jí pomáhá. Terorista představuje možné ohrožení na hmotném životě.
Budí v nich strach, aby obě pochopily své omyly a chyby. Paní R. pečlivě
střeží svou karmickou zátěž, která se týká poučení o tom, jak hospodařit
s penězi ve hmotném světě. Když se vyrovnává její karma péčí o paní J.,
ztrácí předčasně „peněženku“. Proto žádá paní D., aby jí ji přinesla, protože
jedině člen rady starších jí ji může vrátit, aby vše dočistila tak, jak je třeba.
Jde o duchovní komunikaci se zástupcem rady starších. I ona je v této
dimenzi jejím členem. Paní D. její prosbě vyhoví a peněženku s doklady
i „kabelkou“ jí vrátí. Jde o náhradní karmický scénář.
V závěru života se u všech uplatňoval karmický scénář, který naplňují
lidé z okolí spolu s temnými anděly, tedy i s „teroristy“. Paní R. se vrací
„domů“ a zastavuje teroristy v jejich přehánění. Zde ví vše a zde se plně
uplatňuje její duchovní zralost stejně jako u ostatních. Podle toho jedná.
Přináší všem své zkušenosti, kterých si členové rady starších váží.
Slavnost svatého grálu
Dne 10. 11. 2005 byla práce naší mise u konce. Mágové s temnými silami,
kterých zneužívali, byli poraženi a láska zvítězila. To, co jsme slíbili, jsme naplnili. Paralelní světy byly uzavřeny a vstup do temných sfér též. Pakty a smlouvy
s mágy jsou nyní bezcennými cáry papíru. Již není třeba je odevzdávat Otci,
ale stačí, když je eliminujeme sami.
Éra Železného věku byla uzavřena, nastoupil nový věk lidstva. Staré zákony
pozbyly platnosti a jsou nastoleny zákony platné pro pátou sféru a její dimenze.
379
Zatím je třeba, abychom očistili špínu a chaos, který zde po sobě zanechali
mágové. Každý z nás má svůj podíl, který musí eliminovat, případně očistit.
Již nebudeme sestupovat do temných sfér, abychom zachránili bytosti, které
se tam připoutaly. Každý měl dost času na to, aby volil svou cestu. Nyní je
rozhodnuto a jeho volba nejde změnit. Pokud kdokoli zjistil, že jeho volba byla
pošetilá a nebezpečná, musí se změnit a v potu tváře dobývat nové poznání.
Bude pracovat na sobě samém tak, aby se osvobodil od připoutanosti. Pokud
volil magii, odejde do temných světů magie.
Na naší planetě již magie nemá své opodstatnění a její zákony zde neplatí
a nefungují. Je třeba si uvědomit, že otroci a protekčníci nejsou vázáni žádnou
smlouvou. Jejich okovy však padnou teprve tehdy, když si uvědomí, že jsou
skutečně svobodní. Pokud budou myslet, cítit a jednat jako otroci, budou stále
otroky.
Asi vás napadá, co budeme nyní dělat a na čem budeme pracovat. Práce
bude hodně. Budeme pomáhat bytostem nezasvěceným, které jsou zmatené
a nechápou. Zasvěcenci znají vše a budou si muset pomoci sami.
Duchovně je vše připraveno. Ve všech tvůrčích sférách. Nyní bude vše přecházet do hmotného světa a budou se uskutečňovat zázraky lásky. Nebude to za
rok, ani za více let. Uskutečnění bude probíhat šetrně a přiměřeně. Na vrcholu
Zlatého věku lidstva poneseme hrdě s naší planetou čestný titul Hvězda míru.
Slavnost svatého grálu byla spojena s duchovním postupem jednotlivých
členů. Každý, kdo s námi tento obřad prožívá, proměňuje chléb a víno sám,
s pomocí Boží. Ten, kdo zůstal věrný svému slibu a misi nikdy neopustil, byl po
zásluze odměněn milostí Boží. Během obřadu k nám Otec promlouval a dal
nám pocítit svou lásku. Když jsem promlouvala ke skupině a děkovala všem
za jejich práci a vytrvalost, viděl mne pan T. R. jako dirigenta, který s láskou
a taktem řídí celý sbor. Zpívali jsme všichni píseň lásky. Spolu s námi zpívali
všichni láskyplní. Bylo to nádherné a my byli dojatí a šťastní.
Soukromé zázraky paní H. He.
Letos o prázdninách byla s vnuky na chatě v Jeseníkách. Jednoho rána,
když ještě spali, připouštěla vodu do jezírka. Mezitím šla dětem připravit snídani a nachystat ji „do trávy“, protože rána jsou zde nádherná. Když byli po
snídani, vzpomněla si paní H., že nezavřela vodu. V duchu viděla tu spoušť,
která během této hodinky mohla nastat. Běží rychle k jezírku a vidí, že čerpadlo se zastavilo těsně před vylitím vody z jezírka. Šla zkontrolovat elektrické
jističe, vše bylo v pořádku. Začalo jí pomalu svítat, komu má za tuto službu
poděkovat. Později o tom vyprávěla vnoučatům, že zde žijící skřítci a elfové
pomáhají udržovat pořádek. Děti pozorně poslouchaly výklad paní H. o říši
živlů a jejích obyvatelích.
380
Jakmile dovyprávěla, voda v jezírku se sama spustila, splávek začal zurčet
a technika normálně fungovala. Po snídani šla otevřít branku, protože měla
pocit, že má být otevřená. A také ano. Po obědě uslyšela na borovici u chaty
cvrlikat sýkorky. Něco se jí snažily sdělit. Litovala, že jim nerozumí. Posílala
jim lásku a náhle uviděla, že po cestě jdou zástupy elfů a skřítků. Na zádech
nesou ranečky a vstupují do otevřené branky. Paní H. je jde uvítat a nabízí jim
místo na zahradě, pokud přicházejí v míru a lásce. Prosí je, aby si vyhledali
vhodné domovy tam, kde je místo, ale aby nezabírali místo těm, kteří zde již
bydlí. Skoro všichni vstoupili, jen pár jich zůstalo za brankou. I doma v Krnově
mají manželé H. tyto nádherné bytosti, které se spolu s nimi starají o zahrádku. Ty bytosti, které šly jinam, předala milosti Boží a požehnala jim ve věcech
dobrých. Ty bytosti, které se rozhodly ubytovat na jejich pozemku, uvítala s láskou a požehnala jim též. Teprve nyní pochopila, že sýkorky oznamovaly jejich
příchod.
V době mé návštěvy se na nejvyšší větvičce túje objevil nádherný párek
ptáčků. Nikdy předtím tam ptáčkové nebyli a po mém odjezdu zmizeli. Bylo to
v době, kdy Ameriku zasáhl uragán Katrin. Nesli zvláštní poselství. Vedli jsme
prosby tak, jak Otec povolil.
Děkujeme!
Asi před týdnem paní H. ve své vizi sestupovala z velké výšky na naši planetu. Viděla města, střechy domů. Těmi prošla do jednoho z domů, kde uviděla
ženu a muže v pozadí. Pozdravila a prosila, aby jí ukázali cestu. Žena se na
ni mile usmála a ptala se, jakou informaci si paní H. přeje. Ta odpověděla,
že jí stačí, když jí ukáže směr na Ostravu, potom již cestu na Olomouc najde
snadno. Žena jí to začala vysvětlovat. Muž, který do jejich hovoru nezasahoval,
pronesl: „Celý život čeká na tuto chvíli, aby ti mohla ukázat cestu.“ Obě se
rozplakaly dojetím.
Nostalgie mágů
Ve své vizi dne 18. 11. 2005 paní H. He. viděla malou skupinku lidí, většinou
to byli muži, kteří zde postávali. Uprostřed na staré dřevěné stoličce seděl ošuntělý muž. Vypadal jako tulák. Měl strnisko na bradě, špinavé ruce s neostříhanými nehty a za nimi špínu. Hrál na starobylý strunný nástroj a „kvílel“. Měl
to být nostalgický zpěv, ale spíše se to podobalo vytí. Nikdo v místnosti se mu
moc nevěnoval. Lidé se k němu otáčeli bokem či zády a trpně s ním zůstávali
v místnosti. Někde se mihla upatlaná sklenice na pití, která byla zasazena do
černé objímky. Vypadala, jako by byla vyrobená z mořeného dubu. Objímka
však byla vyřezaná z tmavého samorostu. Sklenice byla prázdná.
Najednou se ocitli na hřišti, kde již nikdo nehrál. Stálo zde mnoho mužů.
Všichni byli oblečeni stejně do tmavých kabátů, které jim sahaly až na zem.
381
Vtom paní H. uslyšela hlas: „Bratr zemřel.“ Bylo jí to divné, protože myslela
nejprve na vlastního bratra, ale pochopila, že o něm nebyla řeč. Jak tak muži
stáli, vytvářeli tři řady nad sebou. Poslední byli nejvýše. Tam uviděla jedno
prázdné místo. Upozornil ji na to pohyb v jeho blízkosti. Vedle prázdného místa
stála bytost, která ji upoutala svým pohybem. Hledali nového vůdce.
Mágové osiřeli. Vzpomínají na dobu zašlé slávy. Zůstala po nich jen
špína magického myšlení a cítění. Ani zpěv nebyl zpěvem, ale vytím. Bratr
zpíval o zašlé slávě magie. Nikdo již o jeho zpěv neměl zájem. Duchovní
strava, kterou mohli nabídnout, byla zkažená a ze zdroje nebylo možné pít.
Vyschnul jim. Sklenice byla prázdná a špinavá.
Hřiště představuje svět, kde se odehrával souboj dobra se zlem. Ani zde
mágové neuspěli. Byli poraženi a opuštěni. Pár bratrů zde zůstalo a řadili
se k poctě bratra nejvyššího. Upozorňovali paní H. na prázdný post nejvyššího bratra. Paní H. to však nepřijala. Takto bude odcházet jeden bratr
magického družstva za druhým, až zde nebude nikdo z nich. Nikdo je již
neposiluje svou energií. Je konec.
Zkušenosti z očisty
Když jsem se dne 27. 11. 2005 očišťovala od magie, zápasila jsem neustále
s pálením na nohou. Byl to podobný impulz jako při upozornění na přítomnost
bytosti, která je obsazená. Vedla jsem tedy prosby za obsazení a posléze i za
mnohočetné obsazení. Zdálo se, že je vše v pořádku, a bylo mi ukázáno, že
mnoho bytostí bylo milostí Boží osvobozeno. Po určité době se mi pal na nohou
neustále vracel a stoupal stále výš, až ke stehnům. Zkoumala jsem souvislosti
a nakonec jsem usoudila, že jde o impulz, kdy nereaguji dostatečně rychle.
Teprve když jsem učinila, co bylo třeba, impulz zmizel. Bylo velice těžké uhodnout, co mám či nemám učinit. Určitou dobu vše fungovalo normálně. Potom
však tento impulz nastoupil znovu a bylo to vždy, když jsem usedla za stůl.
Negativní energie se hromadila jakoby pod stolem. Bylo to velmi nepříjemné
a stále jsem musela palčivou negativitu eliminovat.
Radila jsem se s paní H. He. Zjistila jsem, že i ona stále čistí nějaký zdroj
negativity. Uvědomila jsem si, že mi zde lidé, kteří přicházejí, abych jim pomohla, odkládají své bolesti a strasti. To vše se formovalo a stůl byl doslova prostoupen touto negativitou. Když jsem s pomocí Otce eliminovala i tuto negativitu,
bylo lépe. Již ji nikdo nemohl zneužít a formovat po svém. Trvalo to však
několik dní.
Mezitím měla paní H. zvláštní vizi. Předstoupili před ni zvláštní šediví
tvorové s velikýma očima bez duhovky. Oči byly temné a hluboké. Před sebou
měli zvláštní energii, která vycházela ze čtyř bodů. Z očí a prsních bradavek.
Vytvářela jakousi desku či ochranný štít. Později jsme pochopily, že nešlo
382
o jejich ochranu, ale o naši. Tyto bytosti měly silný hypnotický vliv. Toho nás
chtěly uchránit, protože u nás v podstatě hledaly pomoc. Ukázali se nám
jako šedivé, abychom je s paní H. poznaly. Potom se nám ukázaly doruda
rozžhavené a nakonec se z nich staly temné stíny. Měly schopnost se přeměnit
v srny, sovy i hmyz. Všechny měly veliké temné oči, které každého zmrazily
na místě.
Byla to božstva hněvu, která lidstvo v dávných časech uctívalo.V současnosti je mnozí lidé poznali jako mimozemšťany, kteří měli na svědomí četné
únosy. Někteří z nich pochopili a snažili se napravit své omyly a chyby, jiní
pokračovali ve své pomstě. Mnoho z nich se k vám a vaší planetě připoutalo. Nedokázali odejít, když nastal čas a měli se vrátit zpět do své dimenze.
Průchody se uzavřely a oni zde zůstali jako v pasti.
Když jsme obdrželi souhlas Otce, vyrovnali jsme s nimi karmické vazby
a převedli jsme je s pomocí Boží tam, kam náleželi. Zvláštním způsobem byli
spjati s temnými stvořiteli. Mnohé pochopili, protože byli poučeni duchovními
vůdci ze světlých sfér.
Černá skříňka
Tato skříňka obsahuje klíč k časovým zámkům, nůžky, které mohou
přerušit nit života, a různé programy, včetně karmických scénářů. Patří sem
také uzdravení zázrakem a je zde pero, které zapisuje skutky dobré a zlé.
Je to vlastnictví pána karmy, tedy Otce. Podobnou skříňku vlastní sudičky, které ve své skříňce mají karmické scénáře bytosti, jež jim byla svěřena.
Jsou tam i programy „neštěstí“, ale také programy „štěstí“. Jsou tam nitě
života. Nerozhodují však o životě a smrti. Nůžky tam tedy nepatří. Když
nastane čas a bytost má odejít, jsou propůjčeny andělům smrti a zrození
nůžky a klíče k časovým zámkům se všemi potřebnými pravomocemi.
Některé sudičky si neprávem stvořily magickým způsobem nůžky, protože toužily mít stejnou moc nad životem a smrtí jako Otec. Všem byla tato
magicky stvořená „pravomoc“ odebrána. Protože zneužily své moci, byla
jim i tato moc odebrána se všemi dosaženými hodnostmi. Prokázaly svou
nezralost a tento úřad již nemohou zastávat. Tak se děje všem, kteří zneužijí
svůj úřad či moc.
Pýchu nelze přimět k pokoře bez utrpení.
Smlouva pro nové tisíciletí
Při probuzení zaslechla paní H. He., že říká: „To slibuji.“ Před očima jí
běžel pergamenový list, na kterém byla písmena. Rozeznala pouze tato slova
383
uprostřed: „Smlouva pro nové tisíciletí“. List zářil. Brala si pro kontrolu energetický průkaz a záře nezmizela.
Jde skutečně o smlouvu s Otcem pro nové tisíciletí. Tuto smlouvu podepíše jen ten, kdo se ucházel o tu čest a byl vyvolen.
Děkujeme za tu milost!
Tvůrčí mysl funguje jen tam, kde je láska a jsou respektovány vesmírné
zákony a Boží vůle. Magie nefunguje, protože nemá zdroj, ze kterého by
čerpala, nerespektuje vesmírné zákony, ale pouze své „ego“. Byla vyškrtnuta
z ákášických záznamů této planety. Planeta Země postoupila do páté sféry
a dimenze, kde magie neexistuje, protože je neopodstatněná. Obyvatelé jsou
příliš zralí a uvědomělí na to, aby manipulovali s ostatními bytostmi. Chaos,
který magie přináší, je nemyslitelný.
Tanec smrti
Protože vím, že milost Boží je nekonečná, dlouho jsem přemýšlela o bytostech, které byly zavedeny svým egem na cestu, jež vede ke zkáze a sebezničení.
Na první pohled se zdá, že je vše ztraceno. Dusí jiskru Boží v sobě
a eliminují svým sobectvím a připoutaností vše, co jim zdánlivě stojí v cestě za absolutní mocí. Posléze zničí sami sebe a jejich tanec smrti končí
samovznícením.
Tanec smrti je mystická cesta děsu a strachu. Čím déle člověk na této
cestě tančí, tím se děs stupňuje a tanec se stává divočejším a rychlejším.
Posléze je zachycen vírem vlastní negativity a vše končí eliminací. I zde
existují momenty, kdy se člověk, který se dal touto cestou, může otočit a jít
znovu za světlem lásky. Čím dříve to udělá, tím snadněji se obrátí. Čím
dál ho zavede tanec smrti, tím těžší je návrat k Nejvyššímu principu lásky
a stvoření a světlu jeho lásky.
Tanec smrti dělíme na několik fází, které mohou trvat různě dlouho.
Je zahájen, když se bytost na své cestě otočí zády ke Světlu a směřuje do
temných sfér magie. Dává přednost svým zájmům před zájmy ostatních, bez
ohledu na to, čí zájmy by měly být respektovány. Jedná bez ohledu na to, co
vám říká mravní kodex. To znamená, že jde přes „mrtvoly“. Protože mágové
mají v současnosti mnoho problémů s nedostatkem energie, často se mění
v upíry dříve, než zahyne jejich hmotné tělo. Pokud jdou mágové cestou
duchovně mrtvých, mohou se stát upíry dříve, než přijdou o své hmotné
tělo a jsou pohřbeni. V minulých časech se říkalo upírům mrtví – nemrtví,
protože zemřeli a jejich mrtvé tělo se nerozkládalo. Potřebovali k udržení
hmotného těla krev či energii ostatních bytostí. Ty bytosti, které byly jejich
oběťmi, se přeměnily na upíry, kteří mohli být nazýváni živí – mrtví. Hmotné
384
tělo jim zůstalo zachováno, ale odebírají ostatním energii. Osvobodit se
mohou jen cestou lásky. Nesmějí spáchat sebevraždu, ale měli by jít cestou
lásky za každou cenu. Potom je Otec může vzkřísit bleskem Božím.
Je to velice těžké a z tohoto stavu se dokázalo osvobodit jen velmi málo
bytostí. Může se to stát formou zkoušky, která byla doporučena na základě
duchovní zralosti i urozenosti zkoušené bytosti. Ti, kteří byli ctižádostiví
a netrpěliví, kteří nedbali doporučení svých duchovních vůdců, obyčejně
tuto zkoušku nezvládají a musejí začínat od počátku.
Fáze tance smrti:
1. Opuštění cesty lásky. Tanec smrti je zahájen.
2. Eliminace duchovního těla. Stav duchovně mrtvého.
3. Eliminace energetického těla. Stav energetického upírství.
4. Stav pravého upírství. Potřebuje krev i energii. Je ohrožen eliminací
hmotného těla.
5. Upíři se zmenšují a přeměňují se v agresivní brouky rozkladu. Napadají
vše. Pokud napadnou nevinného, jsou eliminováni.
6. Eliminace hmotného těla. V závěru samovznícení. Sám sebe zlikviduje.
Tanec smrti je ukončen.
Pokud člověk, který prochází touto zkouškou, neútočí a vykazuje za
všech okolností, že respektuje zákony lásky, může se osvobodit. V tom
okamžiku, kdy prokáže svou lásku a vykáže ji i ve hmotném životě, bude
osvobozen. To znamená, že bude jednat podle vesmírných zákonů lásky
a kodexu mravnosti. Pokud zkoušku nezvládne, začíná od prvopočátku
a čeká, až ho bleskem Božím Otec vzkřísí. Pokud je úspěšný jen částečně,
navazuje tam, kam se cestou pokání propracoval.
Děkujeme za tu milost!
Putování paní H. He.
Před vánočními svátky dne 21. 12. 2005 se paní H. dívala na televizní
dokument o Titaniku. Během pořadu ukazovali různé předměty, které patřily
některým pasažérům. V tu chvíli měla několik výpadků mysli. Paní H. si
uvědomila, že zde má ještě připoutané některé ze svých paralelních bytostí.
Když pořad skončil, vedla prosby za jejich osvobození. Ráno si o tom povídala
se svým manželem a sdělila mu, že kdysi zahynula na Titaniku se svými
dětmi.
Ráno zaslechla v práci rozhovor zaměstnanců, kteří rozebírali své zážitky
během pořadu. V moři byla nalezena kost dítěte, podle které byl učiněn rozbor
DNA. Po tříletém hledání se zjistilo, že kost patří jednomu ze dvou dětí, se
kterými cestovala matka Irka za svým manželem do Ameriky. Paní H. byla
otřesena, protože zjistila, že ona byla tou matkou. Všichni se tenkrát utopili.
385
V noci měla vizi, že je ve vodě plné úlomků a ker. Byly veliké vlny, zima a stále
někoho hledala a volala.
Potom uviděla mnoho bytostí, jak jdou širokou ulicí za světlem. Najednou
se ocitli na recepci nějakého rekreačního zařízení, kde jí sdělili, že má jít dál,
aby si odpočinula. Čekají prý mnoho hostů. Vešla tedy do jídelny a s ní asi
devítiletý chlapec. Byl bojácný, vystrašený a nesmělý. Jídelna byla prostorná,
světlá a čistá. Přivítal je lékař, starší pán, přívětivý, milý a citlivý. Měl bílou
lékařskou uniformu. V rohu stála jeho čistě povlečená postel, kterou chlapci
nabídnul. Ten však s díky odmítl, že raději půjde do svého pokoje. Lékař mu
s úsměvem vyhověl. Paní H. cítila bolesti v zádech, v kyčlích a uvědomila si, že
by také měla zajít za lékařem jako ostatní lidé. Když se jich ptala, kam jdou,
odpovídali všichni, že jdou za lékařem.
Jde o život mezi životy. Viděla exodus lidí, kteří zahynuli na Titaniku.
Jsou ošetřeni a převáděni do regeneračních koutů.
Vysvětlení ke karmě Titaniku. Byli zde všichni členové mise, kteří skládali
zkoušku lásky právě zde, za těchto extrémních podmínek. Každý byl prověřen,
kolik lásky v sobě má. Podle společné dohody jsem zde zahynula se svým
manželem Z. V. Neopustila jsem ho, i když jsem se mohla zachránit. Posilovala
jsem ho v okamžiku smrti svou láskou. Drželi jsme se do poslední chvíle v náruči. Nešlo o připoutanost, ale o službu lásky. Příští život mi ji splatil svou láskou
a péčí o mne od dětství až do dvaceti dvou let. Poznala jsem ho hned při prvém
setkání. „Ty jsi můj ženich!“ prohlásila jsem. On to byl, kdo mne s nevšední
trpělivostí zbavil strachu z vody hned při prvním styku s ní.
Karmy byly vyrovnány. Vše bylo splaceno láskou.
Následné reinkarnace paní H. Ve vizi dne 25. 12. 2005 jela v noci vlakem
se spoustou bytostí, které se jí moc nezamlouvaly. Volala, že chce zpět domů.
Uslyšela, že když bude chtít, že může jet do Teplic. To ji uklidnilo.
Paní H. stoupá vzhůru po schodech, které mírně zatáčely vlevo. Byla unavená, roztřesená a vše ji bolelo. Proti ní běžela bytost krásného vyzařování. Byla
to žena a nesla sklenici průzračně čisté vody. Nabídla ji paní H. pro osvěžení.
Ruce se však paní H. tak třásly, že trošku vody vylila na sebe, ale zbytek vypila.
Voda byla osvěžující.
Jde o mystickou cestu paní H. za pravým poznáním. Cesta je namáhavá,
ale duchovní vůdce o ni vždy pečuje a poskytuje jí včas osvěžení.
Ve vizi dne 27. 12. 2005 se ocitla v prázdné místnosti, uprostřed které stojí
prázdný trůn a na něm sedí pekelná bytost.
Jde o zkoušku odvahy. Prázdná místnost představuje vaše nitro. Dřevěný
trůn představuje to, co vám vládne a čemu otrocky sloužíte. Pekelná bytost
představuje vaše ego i vaše sobectví, se kterým stále zápasíte. Přebujelé ego
je třeba svrhnout z trůnu a třináctou komnatu vyčistit.
Na židlích sedí vedle sebe bytosti v jedné řadě. Ačkoli byly otočené čelem
k ní, do obličeje jim neviděla. Byly zahalené do špinavě šedých hadrů. Jen jedna
386
bytost uprostřed odhalila své oči a paní H. v ní poznala bytost mimozemského
původu. Bytost byla ohleduplná a hleděla stranou, aby ji nezbavila svobodné
vůle. Bytost se hned zahalila, když viděla, že si jejího gesta všimla.
Ve svém nitru paní H. nachází karmické svazky s mimozemšťany.
Bytosti mimozemského původu pochopily své omyly a chyby a touží je
napravit. Protože i vy jste jim ubližovali, je třeba vše společně s pomocí
Boží napravit.
Paní H. probudil cinkot podkov o skálu. Uviděla jezdce, který projížděl
tunelem ve skále, jenž byl umístěn pod vrcholem. Rytíř jel zprava doleva za
světlem na konci tunelu. Když přijel k okraji skály, zastavil. V pravé ruce držel
korouhev či praporec na žerdi a díval se do krajiny před sebou. Ta vyzařovala
mír a lásku. Měla světle zelenou barvu. Jezdec seděl na koni majestátně. Splnil
svůj úkol.
Děkujeme!
V místnosti bylo tlumené světlo. Na zdi se promítají zvláštní písmena.
Paní H. vezme lampu a posvítí si na písmena. Ta se na okamžik zvýrazní
a ihned zmizí. Na stropě se v tu chvíli zjeví krásné bělavé kotě s dlouhou
srstí. Jeho obraz zmizí současně s písmeny. Paní H. přemýšlí, co to mělo
znamenat.
Je to smlouva s duchovními vůdci na planetě Léčitelů. Kotě je jejich
poslem a oznamuje, že nastal čas stvrdit původní smlouvu, která již byla
připravena, ale nemohla se naplnit.
Druhý den ráno se paní H. léčila a vyprošovala nad léčebnými obrázky.
Když pocítila jemné vibrace, ocitla se náhle v blízkosti kruhu léčitelů na planetě
Léčitelů. Z tohoto kruhu kdysi utekla, když skládala zkoušky. Kruh se před ní
rozevřel a ona do něho vstoupila. Přistupovala k jednotlivým léčitelům, kteří
kruh vytvářeli, a vítala se s nimi. Krátce jí prolétla hlavou vzpomínka na to,
jak zde byla posledně a znesvětila kruh svou žárlivostí. Jak prosila za odpuštění
a jak litovala všeho zlého, co učinila. Jak velkoryse jí bylo odpuštěno. Jakmile ji
léčitelé objali, za každým z nich se rozzářil léčebný strom. Paní H. prošla celý
kruh a tam, kde byl strom bez léčitele, se postavila. Jak vedla prosby, strom za
ní se rozzářil a kruh se uzavřel.
Uprostřed se objevila zářící bytost – nejvyšší léčitel. V ruce držel hůl, ovinutou zářivě bílým hadem a zelenou ratolestí. Najednou držela hůl i paní H.
Bílý had, který ji ovíjel, na ni vyplazoval jazýček. Hlava hada byla na vrcholu
hole a pod ním zelená ratolest. Paní H. byla šťastná. Cítila, jak je všechny
prostoupila láska a mír.
Gratulujeme!
V následující vizi paní H. pluje na lehátku po moři zprava doleva. Moře
je krásně klidné a prosluněné. Přesto měla silný pocit osamění. Dohonila ji
duhová loď, ale ona ji viděla pouze jako žlutou a červenou.
Bylo jí naznačeno, že je to proto, že se ještě nevyrovnala s hněvem a žár387
livostí. Vystoupila na loď a pluli zpět k břehu, kde na ně čekalo mnoho lidí.
Netrpělivě čekali, až nastoupí na loď a poplavou za světlem Boží lásky.
Závěrečné zkoušky
Během prosince jsme měli všichni výrazné impulzy a podle nich jsme vedli
prosby. Nic nebylo samoúčelné, a tak bylo osvobozeno mnoho bytostí. Toto
přípravné období na hlavní zkoušky bylo velmi náročné. Byli jsme zkoumáni až
do podstaty svého bytí. Nic nebylo utajeno, pýcha, nedostatek lásky, prchlivost,
lenost ani falešná skromnost. Byli jsme vedeni ke správnému sebehodnocení
a poznávali jsme sílu myšlení a cítění. Když bylo rozhodnuto, že víme a známe
vše, co je třeba, byli z našich řad vybráni vhodní kandidáti, kteří již mohou
skládat závěrečné zkoušky. Návrh podávali naši duchovní učitelé. Na nás bylo,
abychom nezklamali jejich důvěru.
Datum závěrečných zkoušek bylo stanoveno na 19. 1. 2006. Ten den jsme
byli všichni unavení a doslova nemocní. Pocítili jsme plně tíhu základní karmy,
která se stala gordickým uzlem vzájemných připoutaností. Přišli jen ti, kteří byli
povoláni. Nejprve jsem seznámila všechny zúčastněné se situací. I já jsem skládala zkoušky. Vysvětlovala jsem, proč někteří mágové ohrožují planetu a její
životní prostředí. Proč se snaží blokovat přitažlivost učení lásky pro ostatní lidi.
Vysvětlila jsem, že musíme dokonale zvládat své myšlení a cítění, protože bychom mohli svými negativními pocity ublížit mnoha bytostem. Když jsme pochopili, že nemáme právo na pomstu a hněv nám nenáleží, uvědomili jsme si, že
bychom tyto negativní emoce vlastně ani neměli pociťovat, protože všichni vytváříme jednotu svého lidství. Ti, kteří nás nejvíce dráždí, nám vlastně nastavují
zrcadlo. Ti, které nenávidíme, k nám možná byli kdysi velmi velkorysí a naše
pýcha nesnese tíhu vděčnosti. Mohou to však být naše paralelní bytosti, které
se s námi reinkarnovaly ve hmotě, aby nám usnadnily náš život zde a mohly
co nejlépe splnit svůj životní cíl. Podporovaly nás svou láskou a pomáhaly nám
tak, že jsme snadněji chápali a na nevraživost odpovídali láskou. Pokud mluvím
o lásce a odpuštění, nemám na mysli slepou podřízenost, kdy si necháme vše
líbit. Jde o správnou míru tolerance a odvahu vyslovit svůj názor a dát najevo
svůj nesouhlas s agresivním jednáním. Mám na mysli pochopení a soucítění,
které nikoho neodsuzuje, ale snaží se pomoci tak, jak moudrost Boží dovolí. Za
tuto milost děkujeme. Potom už bylo třeba přikročit ke zkouškám.
Vysvětlila jsem komplikovanou karmickou vazbu, kterou jsme již několikrát
vyprošovali, tak jak nás vedlo poznání. Rozvolnili jsme povrchní připoutanosti
a narazili na gordický uzel, který musel být rozetnut mečem spravedlnosti
pouze v jednom určitém místě. Aby se to zdařilo, musely sudičky, které zneužily
svou moc, stáhnout své manipulace a eliminovat je. Potom musely rozvolnit
základní pouto mezi sebou. Teprve nyní bylo povoleno zabývat se gordickým
388
uzlem magických manipulací a vzájemných připoutaností. Když bylo vše připraveno, podal mi Otec meč spravedlnosti a já jsem měla tu čest rozetnout gordický
uzel a potom jsme hned eliminovali vše zlé tak, jak bylo třeba.
Během tohoto procesu se zjevil každému podíl jeho magických intrik, které
měl eliminovat. Někdo viděl pavouka, který běžel k němu a hledal u něho spásu, jiný viděl klubko magických čachrů, které bylo opět nutné rozetnout mečem
spravedlnosti a eliminovat svatým ohněm lásky.
Komplikovaná karma v Chorvatsku, která nás dosud spojovala, byla vyprošena a milostí Boží eliminována. Všem se ulevilo. Otevřel se prostor k vyprošování sebevražd. Prosili jsme Otce za odpuštění, že jsme si nevážili daru života ve
hmotném světě a utíkali od zodpovědnosti. Prosili jsme za odpuštění i ty, které
jsme zde v bolesti zanechali.
Potom jsme s pomocí Boží očišťovali naši planetu od křížů svého utrpení.
Pochopili jsme, že kdo nezvládá své emoce a neumí přijmout odpovědnost za
vlastní život do vlastních rukou, nemůže pokročit, protože duchovní pokrok
rozšiřuje kompetence a ty nemohou být uděleny tomu, kdo utíká od zodpovědnosti.
Paní D. měla pocit, že ti, kteří spáchali sebevraždu, měli karmicky poznat
utrpení a bolest nad ztrátou svých blízkých. Vyjadřovala se neurčitě a já jsem
měla pocit, že bytost, která by ji zasáhla svou smrtí, jsem já. Paní D. se však
obávala o svého manžela. Chtěla, aby si manžel vyprosil náhradní karmický
scénář. To však lze pouze na základě jeho svobodné vůle. Její pocity se odvodily
od impulzu, kdy jsme měli předložit své vlastní karmické scénáře Otci k posouzení. Některé byly vráceny a u jiných byl přidělen náhradní karmický scénář.
Děkujeme!
Během vedení proseb se paní R. zjevil kopec zvaný Golgota. Byl kamenitý
a vířil zde písek. Ježíš sestoupil z kříže a táhl kříž z pahorku dolů. Na upatí
stáli seřazení členové naší skupiny. Bylo jich asi sedm. Pomohli mu sundat
kříž z ramen a odevzdali ho Otci. Otec jim dal světlé knížky. Bylo to potvrzení,
že sňali z Ježíše lživou karmu, o tom, že sňal hříchy lidstva svou láskou. Toto
tvrzení byla manipulace s historickými fakty. Nikdo nemůže sejmout hříchy
z druhého. Svou karmu, tedy hříchy proti zákonům lásky, musí napravit každý
sám. Ne nadarmo upozorňoval Ježíš, že každý zaplatí za své hříchy do posledního haléře. Bílé knihy jsou osvědčením, že jsme zkoušky složili. Byly to zkoušky
duchovních učitelů a léčitelů. V knížkách se nám zjeví karma těch, které k nám
Otec poslal, abychom je léčili. Děkujeme za tento vzácný dar.
Když jsme vyprošovali ekologickou katastrofu v Kolíně, klečeli jsme před
Otcem. Mezi námi a Otcem bylo Duchovní slunce. Každý z nás obdržel od
Zdroje část Světla, kterou jsme nesli v dlaních. Brodili jsme se v zástupu řekou
Labem od Děčína směrem k Hřensku až do Německa.
Děkujeme za tuto milost!
389
Trojí pohled
Když ke mně přišla paní R. s panem T. R. dne 23. 1. 2006, aby zjistili, na
čem je třeba pracovat, poprosila si o obraz a uviděla pískově hnědý útvar. Během
vedení proseb útvar zmizel. Nakonec uviděla vše světlé. Vyprávěla jsem o vizi
paní J. P. ze Slovenska a usoudili jsme, že jde o stav ženského principu těch žen,
které nenáviděly svou roli ženy a proklínaly svůj úděl. Vedli jsme prosby jménem
těchto žen a stahovali jsme kletby ze ženského principu i ze sebe, pokud jsme
se v některém životě takto provinili a vrhali kletby sami na sebe. Je jedno, zda
jsme byli mužem či ženou. Během vedení proseb se pochva ženského principu
rozdělila podélně a do vaku se začal sypat „písek“ z dělohy. Písek měnil barvu
z hnědé do tmavě rudé. Nakonec byly orgány ženského principu čisté. Během
vyprošování se paní R. vybavil děj z knihy W. Smitha „Ve jménu slunce“. Kniha
vypráví o obléhání Chartúmu Araby. Anglie nad nimi zvítězila.
Pan T. zatím viděl mé plíce prostřílené broky. Broky byly obalené tmavě
rudou hmotou, takže vypadaly jako třešně. Na stole ležela zlomená puška a na
ní nápis „Slavkov“. Paní R. viděla v rozvalinách opuštěného statku dva vojáky.
Zahřívali si ruce u malého ohníčku a povídali si. Ve vojákovi vpravo poznala
pana T. Měl šedý plstěný plášť i pokrývku hlavy. Ve druhém vojákovi poznala
mne. Měla jsem červený kabát s bílými překříženými pruhy přes hrudník a vedle mne ležel buben s paličkami. Trvalo nám dlouho, než jsme obraz pochopili.
Zatím jsme na nic podstatného nepřišli. Vyprošovali jsme války, fanatismus,
svaté války a najednou uviděl pan T., že zprava přichází k ohni muslim, farář,
židovský kněz, šaman, indiánský náčelník. Zástup nebral konce. Každý z nich
vhodil do ohně zbraně i s atributy své moci, svůj šat a odcházel nahý.
Paní R. uviděla, že my tři klečíme a mezi námi je kruh. Viděla Araba,
jak vytáhl meč z břicha své manželky Angličanky, která spáchala sebevraždu.
Vzal ji do náruče a ona byla vzkříšena. Povídali si a někam ji odnášel. Potom
viděla faráře v černé sutaně a bílé kravatě. Vedle něho stála farářka, stejně
oblečená. Usmívali se. Potom předstoupil křižák na koni. Byl v plné zbroji,
obličej chráněný krytem.
Pak nás tři opět viděla klečící, mezi námi kruh a za námi se řadili lidé,
kteří se chystali nás následovat. Během vedení proseb se kruh změnil v ozdobné znamení, které připomínalo poupě růže, polorozvité. Byl to magický znak.
Křižák přijel až k nám, sejmul přilbu a také poklekl. Růžice se objevila i s námi
v kulaté neomítnuté věži. Bylo to znamení, že jsme v éře, kdy magie vrcholila na
naší planetě. Během vedení proseb se každý z nás tří zvedl a otočil se. Vyšli jsme
z věže. Byli z nás duchovní vůdcové, kteří měli učit lidstvo pravé lásce. Měli jsme
na sobě dlouhý plášť s baretem a v ruce jsme nesli knihu. Venku byla krajina
zalitá sluncem. Bylo zde plno lidí. Pokřikovali a byli neklidní. Pokračovali jsme
ve vedení proseb. Paní R. se ocitla uprostřed kruhové věže a dívala se vzhůru.
Viděla kruhová okna, kterými dovnitř padalo sluneční světlo. Lidé se pomalu
390
zklidňovali. Promlouvali jsme k nim a snažili jsme se utišit jejich strach. Paní R.
volala bin Ládina.
Zjevila se nám vyprahlá krajina. Před domkem, který byl uplácaný z hlíny,
seděl Usáma bin Ládin. Přicházely k němu děti, asi pěti až osmileté, v hrubých
košilích, a on jim něco vyprávěl. Potom jsme si vyprávěli o tomto vůdci teroristů.
Během vedení proseb ho paní R. hledala mezi lidmi shromážděnými okolo věže.
My tři jsme se shlukli okolo jednoho místa. Stále jsme měli podobu učenců.
Lidé se zklidnili. V tuto chvíli vystoupil bin Ládin z davu a ptal se paní R., co
chce. Měl jen bederní roušku, bílý turban a v ruce dlouhou sukovici.
Rozebírali jsme význam této vize. Najednou jsem začala vyprošovat a oslovila jsem ho ve jménu Alláha a proroka Mohameda. Všichni byli zaliti sluncem.
Před námi stál bin Ládin a ostatní lidé okolo nás vytvořili kruh. My tři jsme
poklekli a sundali pokrývky hlavy. Ostatní učinili totéž. Bin Ládin tak učinil
jako poslední. Byl ve střehu, těkal očima sem a tam, byl nedůvěřivý. My tři jsme
složili své knihy na zem a ony splynuly v jedinou knihu jako obraz společného
základu všech náboženství. Kniha se rozzářila. Ve věži shořela magická růžice.
My jsme vedly společně prosby dál. Bin Ládin již byl oblečený, ale ozbrojený.
Kniha se změnila v oheň a on do ní postupně odkládal kulomet, pás s náboji,
opasek, nakonec vzal sukovici, zlomil ji a hodil do ohně. Svatý oheň lásky vše
eliminoval. Bin Ládin se už netvářil ostražitě, ale nejistě těkal očima kolem.
Kulatá věž za námi se sesula. Ze všech stran se začaly přibližovat Arabky. Již
neměly zahalenou tvář. Jedna nesla mísu s čistou vodou, druhá mýdlo, třetí
ručník a čtvrtá chléb. Bin Ládin vstal a začal s očistou, aby mohl přijmout
novou duchovní stravu. Učení lásky.
Potom jsme začali diskutovat o první vizi dvou vojáků. Ohýnek již nehořel,
pouze doutnal. Oba vojáci společně odcházeli pryč. Jako tambor jsem nesla velký buben na pravém boku. Paličky jsem zasunula do kapsy na prsou. Po určité
době jsem sundala buben, na něj jsem položila paličky a svou čepici. Zahalila
jsem se do pláště, aby mi nebyla zima, a s panem T. jsme odcházeli. Válka
skončila. Buben ležel opuštěný a na něm byl světlý úpis, převázaný mašlemi
v jemných pastelových barvách duhy. Úpis nebyl z papíru, ale z mušelínu. Vedla
jsem prosby k Otci a tento buben s veškerým příslušenstvím jsem odevzdala
Otci. Pan T. se snažil pomoci, ale nebylo mu to dovoleno.
Najednou jsem se změnila z tambora v dlouhovlasého muže ve světlé říze.
Pan T. viděl, že kráčíme špalírem na jasný kopec. (Očištěná Golgota.) Na každé
straně stálo dvanáct trubačů, kteří hráli slavnostní fanfáry. Následovalo mne
lidstvo. Nesla jsem v rukou smlouvu s Otcem. Když se paní R. dostala nahoru,
viděla, že odevzdávám smlouvu. Trubači složili trubky a poklekli. Každý odevzdával svůj dílčí úpis.
Nakonec se vrátil paní R. obraz tří učenců sedících u ohně s bin Ládinem.
Učenci seděli, vyprávěli a v pohodě jedli. Bin Ládin se již nemodlil. Seděl
v tureckém sedu, pozoroval je, byl nejistý, nic neříkal, nejedl, ale poslouchal.
391
Pan T. viděl recepci na Bílém Kuželu. Chodili jsme, povídali si se známými. Paní R. viděla napsané slovo „Ecco“. Domnívám se, že jde o slovo „Ecce
– Ejhle“. „Ecce homo! – Ejhle člověk!“.
Na počátku našeho sezení si vzal pan T. na mne obraz a viděl moje plíce,
ve kterých byly zasekané broky. Patrně byly vystřelené z pušky, která ležela na
stole. Kolem ní byla páska s nápisem „Slavkov“. Broky byly obalené sraženou
krví. Vypadaly jako třešně.
Během vedení proseb viděl pan T., že lidé různého vyznání šli v řadě za
sebou a vhazovali do ohně arabské oblečení, židovský kaftan a svícen, biskupský kříž i s rouchem, kopí afrických kmenů, indiánský tomahawk s péřovými
čelenkami vůdců. Odcházeli nazí v řadě dál, směrem doleva. Potom se sešli
na louce, kde rozestavěli stany a předváděli různé tance. Byl to tanec smíření
ženského a mužského principu. Na sklonku dne vytvořili kolem ohně dva kruhy.
Kruh mužů a kruh žen. Drželi se za ramena, kruhy se prolínaly dovnitř a ven.
Rovnost obou principů je potvrzena tímto tancem.
Když jsme vedli prosby, aby terorismus a fanatismus byly vyškrtnuty z našich
ákášických záznamů, uviděl pan T. bin Ládina. V jeho tváři se odráželo uvědomění, ale samopal odhodil jen stranou. Nakonec byl i tento symbol eliminován.
Usáma bin Ládin přešel ze sedu do kleku a v ruce držel mísu s čistou vodou.
Nakonec byly eliminovány všechny zbraně i s bytostmi, které byly uměle stvořeny mágy, aby tyto zbraně střežily. Pan T. je viděl jako skřety z „Pána prstenů“.
Útočníci si očistili obuv od bláta, odhodili zbraně do ohně a opustili bojiště.
Jejich oči zlidštěly. Pole bylo několika pluhy zoráno a zaseto.
Jde o symbol mírového budování.
Závěrem uviděl vršek, na jehož temeni bylo světlo. K vrcholku vedla cesta
lemovaná trubači. Každý z trubačů měl na své trubce upevněný praporek.
Zatroubili slavnostní fanfáru. Procházela jsem jejich špalírem ke světlu a na
rukou jsem nesla svitek. Když jsem ho odevzdala, předstoupila i paní R. s panem T. a on uslyšel: „Teď to všechno začíná.“ Následovala recepce.
Je konec bitvy. Zástupci tří vojsk sedí u svatého ohně lásky. Jedině ten
může eliminovat vše zlé, co válečné střety přinášejí. Rokují a vedou prosby
k Otci. Lidstvo je připravené skončit s válkami a přijmout pravé učení lásky.
Tato situace nenastane dřív, než se všichni vzdají práva na pomstu za utrpěné křivdy a zbaví se připoutanosti. Zástupci se mění v mudrce, kteří slíbili,
že budou hlásat pravou lásku bez připoutanosti. Ocitají se ve všech centrech
nespokojenosti a neklidu. Nakonec se ocitají v Mekce, kde je třeba nejprve
odstranit připoutanost k předsudkům, aby mohl být eliminován fanatismus.
Baštu předsudků představuje kamenná věž, která poutá a zbavuje svobodné
vůle všechny, kteří podlehnou svým předsudkům. S touto kamennou věží,
která je symbolem předsudků a fanatismu, se boří současně tyto předsudky
i v ostatních částech světa.
Protože představitelem fanatismu a terorismu je pro svět Usáma bin
392
Ládin, poslední souboj proběhne s ním v Mekce, která je symbolem svatosti
pro všechny, kteří věří v Alláha. Alláh s prorokem Mohamedem ho povolají
a promlouvají k němu. Jakmile uslyší Boží hlas, padne do prachu na tvář
a třese se. Otec mu vysvětluje, že je jedno, jak ho nazývá. Že svatá válka
smí existovat pouze v nitru člověka, když zápasíte se sobectvím svého ega.
Varuje ho před vyhlášením svaté války a vraždění jejím jménem. Všichni
lidé jsou dětmi Božími, nikdo není z tohoto společenství vyloučen. Všechny
spojuje vyzařování lásky. Všichni lidé jsou bratry a sestrami, proto nejsou
války přípustné.
Vaše planeta byla pro svou statečnost vybrána, aby se stala Hvězdou
míru. Znamení kříže z ní bylo sňato a hvězda míru do ní vstoupila. Opatrujte
planetu a pečujte o ni svou láskou. Pak bude dobře všem.
Následné vize pana T. a paní R. se shodují. Prozářená Golgota je znamením odpuštění a smíření. Vazby Otec – trestající, Ježíš – Spasitel, Jitřní
anděl – démon Satan byly rozvolněny se všemi předsudky. Bůh Otec je
láska sama a nikoho netrestá. Ježíš vždy odmítal roli Spasitele, protože znal
a uznával zákony karmy. Lucifer – Jitřní anděl je Světlonoš. Přináší světlo
poznání a lásky i do temnot, aby byli mnozí zachráněni. Je synem Božím
a má rovnoprávné místo vedle svého Otce stejně jako Ježíš. Satan je však
uměle stvořená bytost, vytvořená energií a strachem lidí.
Na počátku mého duchovního probuzení se mi zjevil bílý kříž, který
jsem přijala. Byl to symbol naší mise. Ta měla za úkol očistit učení lásky
od všech deformací a připravit lidstvo na budování nového věku bez válek.
Tato mise úkol splnila a nastává čas, kdy se lidé budou učit pravé lásce.
Na posledním zasedání nám bylo ukázáno, že mise lásky svůj úkol splnila.
Opět se nám zjevil bílý kříž bez ozdob a rozzářil se. Najednou z jeho středu
vyšlehly paprsky duhového vyzařování. Kříž se změnil v nádhernou hvězdu,
která začala pomalu sestupovat do planety Země. Je to Hvězda míru. Ta nás
svým vyzařováním povede k tomu, že pochopíme a přestaneme konflikty řešit
násilím a válkami. Je předznamenáním naší planety. Staneme se skutečnou
hvězdou míru.
Děkujeme!
Sestup
Paní H. He. dne 1. 2. 2006 sestupuje dolů do svého nitra a hledá třináctou
komnatu. Asi v polovině sestupu, na levé straně, objeví domeček s předzahrádkou. Jsou v ní dva keře s nádhernými květy, které se podobají andělským
trumpetám. Květy měly světle smetanovou barvu, a když paní H. pohlédla do
jejich kalichu, viděla, že se skládá z mnoha drobných lístků. Zatoužila po tom,
aby je měla ve své zahrádce.
393
Ocitla se v místnosti, kde za stolem seděl asi sedmiletý chlapec, který měl
před sebou na stole rozevřený „Slabikář“. Písmenka byla nádherně vytištěna
a jeden řádek byl zvýrazněn. Skládal se ze samých písmenek „M“. Vedle nich
a mezi nimi byly kresby pejsků. Všichni byli stejní a hlavu měli otočenou vlevo.
Byli bílí, jen kontury byly tmavší.
Paní H. ucítila v místnosti přítomnost duchovního učitele světlých sfér, který
sděloval chlapci, že má jedinečnou a neopakovatelnou možnost, protože mu
paní H. může podepsat „Slabikář“ či vedle položenou knihu „Učení lásky“.
Chlapec se nedokázal rozhodnout, a tak mu paní H. podepsala „Učení lásky“.
Potom pokračovala v sestupu.
Domeček je její nitro. Je čistý, spořádaný. Květy, po kterých touží, jsou
květy lásky, které jsou odměnou pro duchovní učitele. Touží tedy po tom, aby
tuto funkci dobře plnila. Chlapec je představitelem adepta, který se rozhodl
nastoupit cestu pravdy a lásky. Zatím mnoho nerozumí, ale snaží se. Učí se
o možnostech pravé lásky, pokud této cestě zůstane věrný. Skládá první zkoušku rozhodnosti. „M“ znamená možnost, pes představuje věrnost. Chlapec
ví, že ve „Slabikáři“ nemůže přeskakovat, proto je nerozhodný. Zkoušku
složil a postoupil. Nenechal se unést ctižádostí, ale zůstal pokorný. Proto mu
paní H. podepsala „Učení lásky“. Tato kniha navazuje na „Slabikář“.
První díl tvé knihy, který paní H. se svým manželem vydala vlastním
nákladem, je tento „Slabikář“.
Paní H. pokračovala ve svém sestupu. Měla před sebou kočárek s batoletem. Míjela ji žena, která do kočárku nakoukla a říkala, že to nebudou mít
dole lehké. Jestli si to ještě nerozmyslí. Paní H. odpověděla, že je rozhodnutá,
že byla poučena, že to bude těžké. Nic již nebude měnit. Sestupovala stále
níž, dokud neuviděla krajinu se zelenou trávou a říčky, které tam protékaly
a rozdělovaly území na drobné ostrůvky. Připomnělo jí to Island. Zde byl vstup
do Šambaly.
Tentokrát paní H. sestupuje s bytostí, kterou si vzala s sebou, aby jí
pomáhala svou péčí. Má se s ní reinkarnovat na této planetě. Nejprve se
však musí hlásit v Šambale, protože má plnit i s touto bytostí důležitý úkol.
Žena, která vyslovuje poslední varování, je sudička. Její odpověď je stvrzena
v karmickém scénáři.
Paní H. se ocitá u stolu, za kterým seděl muž asi dvakrát vyšší než ona.
Vedle byla tlustá žena, která jim nabízela kávu. Paní H. ji však odmítla.
Byla to představitelka ženského principu. Nabídka kávy představovala
zvýraznění charakterových a i hmotných rysů ženského těla, do kterého se
měla paní H. reinkarnovat. Byla spokojená a více by bylo méně.
Dne 4. 2. 2006 přišla k velkému rekreačnímu zařízení. Prošla recepcí
a stoupala po schodech do druhého poschodí. Sledovala čísla pokojů a zjistila,
že u posledního čísla byla šipka, která vedla za roh. Bylo to číslo 71. Věděla, že
tam najde také číslo svého pokoje.
394
Pokoj je reinkarnační kout, kde paní H. odpočívá před vyzářením. Zde
bude spát, dokud nebude zavolána.
V pokoji, kam vstoupila dne 5. 2. 2006, byla manželská postel, v níž ležela
se svým manželem. Z prostoru nad ní sestupovala nádherná zářící bytost, která
na paní H. láskyplně volala: „Vstávej, už je čas!“ Paní H. se probudila a převalila se na bok a sama pro sebe si dobrácky bručela: „No jo, vždyť už jdu.“ Oblékla
si tenkou fialkovou bundu s myšlenkou, že si ji ani nebude zapínat, protože
to nestojí za to, že se stejně hned vrátí. Bunda však byla spíše starorůžová.
Sestupovala rychle dolů, kde viděla auto, které na ni čekalo. Jestli v autě čekal
její manžel, nebylo vidět. Z postele však vstávala sama.
Když nastal čas, byla povolána. Muž, který byl starší, již odjel. Nyní byla
řada na paní H. Auto představuje životní cestu. Zaveze ji k těm, se kterými
se dohodla, že bude sdílet jejich život. K rodičům, které si vybrala, i k těm,
se kterými chtěla sdílet nový pozemský život.
Najednou uviděla v malém kruhovém otvoru hlavu bytosti s tmavými vlasy
na ramena. Kukátko se zavřelo směrem z okraje do středu. Když se opět otevřelo, objevila se nádherná duhová kapka. Po chvíli se kukátko opět zavřelo.
Ta bytost jí sdělovala, že bude stále pod ochranou Boží a duchovních
vůdců ze světlých sfér.
Paní H. se ocitla v ordinaci. Měla pocit, že je u gynekologa. Pacientka
u jeho stolu seděla zády k ní. Paní H. nechtěla rušit a prohlásila, že přijde
jindy. Lékař ji vzal za obě ruce a řekl: „Ne, ne, podíváme se na to.“ Paní H.
viděla, že ruce a nohy až ke kotníkům má celé černé. Začala se tedy za plentou
připravovat. Její závěs se jí motal v ruce, a tak plentu i se závěsem strhla. Nyní
viděla přímo na lékaře.
Paní H. se vrací z hmotného života zpět. Nejprve musí k lékaři, který
se postará o životní rány, aby se zahojily. Potom může být teprve uložena
do regeneračního koutu. Až se osvěžena probudí, budou vyhodnoceny její
zkušenosti a bude se rozhodovat o její přípravě na další hmotný život.
Paní H. se ukázal drahokam, jehož jedna ploška byla vybroušená. Měla
růžovou až načervenalou barvu. Ostatní části drahokamu byly neopracované.
Tento drahokam jí byl svěřen. Je to dítě, které jí bylo svěřeno, aby se
postavilo na cestu lásky. Pro tento život byl úkol splněn. Ploška drahokamu
nádherně září. Dítě představuje ženský princip lidstva.
Uviděla ženu v dřevěné kádi. Měla tmavší vlasy. Voda byla studená, průzračná. Žena byla ponořena i s vlasy, jen obličej měla z vody ven.
Čistá voda v kádi představuje očistu. Jedna část byla očištěna. Obličej
se vynořil. Stvrzuje vizi s drahokamem.
Dne 6. 2. 2006 paní H. překračuje malý potůček po malém můstku. Na
vodě je škraloup ledu. Za mostem svítilo slunce a byla tam louka se zeleným
kopcem. Za horizontem byla vidět dvě auta, která havarovala a byla zavrtaná
395
přední kapotou do kopce. Dívala se k nebi a čekala na svoji dceru E. Myslela
na to, aby to tentokrát dcera zvládla. Kopec byl ledový.
Jde o život paní H. mezi životy. Po dva životy se ocitla její dcera v zmrzlém království. Nyní čeká na okamžik jejího odchodu ze života, aby ji s láskou uvítala a převedla na druhou stranu. Dvě havarovaná auta představují
dva životy, kdy se dcera E. zpronevěřila svému cíli a dala přednost sobě
před těmi, které „milovala“.
Když dne 7. 2. 2006 paní H. vedla prosby, zahlédla zvláštní úpis s černými
tučnými písmeny. Po energetickém průkazu se rozzářil. Odevzdala ho Otci. Byla
tam i Matka, Ježíš, Jitřní anděl a její přítel – učitel Stvořitel. Radu nejvyšších
jen tušila. Potom uviděla rozkvetlou louku a na ní Otce a mnoho malých dětí,
které se kolem něho batolily a držely se ho za ruce. Byly k němu doslova přilepené a paní H. s nimi. Byla šťastná.
Všichni jste jeho děti.
Síla lásky
Pan J. si v sobotu ráno dne 4. 2. 2006 četl přednášku „Putování paní H.
He.“. Když četl o jejím utrpení při ztroskotání Titaniku, zmocnil se ho pocit,
že by mi měl pomoci. Viděl se, že mne navštívil doma. Na přivítanou jsme se
objali a on pocítil silný příval lásky a milosti Boží. Měl pocit, že máme všechny
karmy vyrovnány a mezi námi již byla jen čistá láska bez připoutanosti. Byl
šťastný a slzy mu tekly po tváři.
Když dočetl ostatní přednášky, pocítil velký příliv lásky. Předstoupil před
Otce a radu nejvyšších. Sklonil hlavu na důkaz úcty a děkoval Otci a všem, kteří mu pomáhali na cestě za světlem pravdy a lásky. Děkoval za trpělivost, když
své úkoly odkládal. A ukazovali mu, kdy je nejvyšší čas splnit, co slíbil. Pan J.
byl dojat a nevěděl, jak dostatečně svou vděčnost vyjádřit, že nebyl zavržen, když
kráčel cestou duchovně mrtvých, ale bylo mu pomoženo se obrátit a jít znovu
za světlem lásky. Otec ho vyzval, aby povstal, protože je třeba, aby se ujal svého
hlavního úkolu a nesl pochodeň pravdy a lásky. Bude pracovat a šířit učení
lásky. Pan J. poděkoval za tuto milost i důvěru.
Dvě branky
Dne 6. 2. 2006 během vedení proseb uviděl pan T. R. louku oplocenou kůly
a mezi nimi natažené tři řady ostnatých drátů. Uprostřed byla kůlna, která
měla dvoje velká vrata, vpředu i vzadu. K předním vratům přistoupila bytost
a žádala ty vevnitř, aby jí otevřely. Navzdory všem prosbám a naléhání zůstala
vrátka zavřená. Bytost odstoupila a najednou se přivalila světelná vlna s prů396
hlednou mlhovinou a rozrazila vrata. Uvnitř bylo pár bytostí, které vypadaly
unaveně a byly vychrtlé. Vypadaly, že se bojí, aby se neotevřely i ty druhé dveře.
Když vlna světla rozrazila i tyto poslední dveře, stálo za budovou mnoho lidí,
kteří vypadali jako bojovníci. Nic jiného neuměli než válčit.
Pustá louka oplocená kůly a drátěným pletivem představuje zdroj zla,
který je uzavřen v předivu svých karem. (Viz drátěný plot.) Bytost, která
žádá o vstup, slíbila, že proti zlu bude vždy bojovat. Přišla osvobodit zajatce duchovně mrtvých a zdroje zla, které je zneužívá. Jejich moc slábne,
jsou vystrašení a rádi se vzdávají své cesty duchovně mrtvých. Jsou šťastni,
že byli osvobozeni, a spěchají splnit podmínky, aby mohli jít za Světlem.
Mnohý z vás má ve svém nitru ještě tyto zajatce. Nastal čas dát jim svobodu
a sobě též.
Pan T. vedl prosby dál a oni postupně odhazovali výzbroj a odcházeli oběma
brankami za Světlem. Když skončil vedení proseb, viděl, jak klečíme a ke mně
přišel anděl a předal mi zprávu od Otce.
Nastal čas, aby sis již nenechala líbit útoky mágů, kteří se dostali pod
vliv zdroje zla.
Děkujeme!
Bílý tulipán
Paní E. V. se ve své vizi dne 12. 2. 2006 ocitla v zahradě obehnané cihlovou zdí. Zahrada spíše připomínala bramborové pole. Neležela v rovině, ale
svažovala se dolů. Nerostly tam brambory, ale nádherné tulipány. Paní E. se
procházela po zahradě s několika lidmi. Poznala mne a paní Z. Zaslechla, že
mají tulipány otrhat, protože by do zítřka nevydržely. Utrhla tedy pár tulipánů, rozhlédla se a zjistila, že během tohoto krátkého okamžiku byly tulipány
otrhané. Všichni je drželi v rukou, kromě mne. Neměla jsem žádný. Paní E.
z toho byla špatná. Najednou zahlédla uprostřed zahrady nádherný bílý tulipán. Upozornila mne na něj, abych si ho utrhla. Nechtěla jsem však, protože
je určen někomu jinému.
Všichni ze zahrady odešli. Někteří se vydali směrem nahoru, jiní dolů. Já
jsem šla nahoru a paní E. dolů. Bylo jí líto, že nemám žádné tulipány, proto
se za mnou rozeběhla. Mezitím jsem vešla s několika dalšími lidmi do brány
nějakého kláštera. Byli jsme již téměř na konci chodby, když na mne paní E.
zavolala a po zemi mně poslala svou kytici. Otočila jsem se i se svým doprovodem k paní E. a zamířila k ní. Ta však volala, abych se nevracela, ať jdu dál.
Všichni jsme se k ní však vrátili. Poděkovala jsem jí a ona si všimla, že jsem
nesmírně unavená.
Zahrada leží v jiné dimenzi bytí. Představuje práci na sobě samém.
Bramborové pole vyjadřuje, že jste u první sklizně plodů své práce, proto
397
jsou zde hluboké brázdy vašeho utrpení, když jste zápasili se svým egem
a otevírali trezory i s třináctou komnatou. Odměnou bylo pochopení v podobě krásných květů. Všichni se radovali z plodů své práce a měli je utrhnout
a vzít s sebou do hmotného světa. Zde mají osvědčit svůj postup. Květ buď
uvadne, nebo se rozvine a zkrásní. To znamená, že když někdo selže ve
službách lásky, květ lásky uvadne. Když se osvědčí, rozvíjí se dál.
Ty ses vracela a tvůj bílý tulipán byl darem pro všechny láskyplné. Tato
zahrada bude vzkvétat bílými květy lásky a bude posilovat všechny, kdo po
lásce a po učení lásky touží. To je tvoje odměna. Paní E. nemohla přenést
přes srdce, že si neneseš svou odměnu s sebou. Věnovala ti své květy lásky.
Ty jsi její kytici přijala i s požehnáním. Kytice se rozzářila a znásobila.
Jednu jsi vrátila paní E. a jednu sis vzala s sebou do Šambaly.
I když vám zůstanou prázdné ruce, je-li v srdci láska, tato láska se násobí
a vaše ruce se opět zaplní dary lásky, které s radostí předáváte druhým.
Osvobození od vlivu zdroje zla, eliminace zdroje zla
Eliminace zdroje zla má několik fází. Nejprve vedete prosby za vlastní
očistu od zdroje zla a eliminujete vše, co vás s tímto zdrojem dosud spojovalo. Potom vedete prosby za lidstvo, planetu Zemi i ostatní hvězdy, celý
vesmír tak, jak moudrost Boží dovolí a jak vás vede.
Nejprve uvidíte bytost či planetu obalenou pavučinou magických manipulací zdroje zla. Když se vám podaří eliminovat pavučinu, narazíte na neviditelnou ocelovou síť, která je napájena zdrojem zla a ovlivňuje obyvatele
této planety. Když s pomocí Boží tuto síť zlikvidujete, můžete prosit Otce
a Stvořitele světlých sfér o ochranu před útoky zdroje zla.
Zdroj zla produkuje různé „dary“, aby rozšířil svůj vliv. Na ně láká
ty, kteří touží po moci a slávě. Vytvořil knihu pomsty a připoutaností. Je
černá. Kdo se do ní zdroji zapsal, nemůže se již vymanit z vlivu zdroje zla.
Pomoženo mu může být jen milostí Boží na základě vedení upřímných
proseb k Otci. Knihy jsou plné úpisů, na jejichž základě může ten, kdo
je podepsal, získat pomoc démonů a běsů. Za to vše platí poměrně brzy
darem svobodné vůle a „duší“, jak se píše v pohádkách. Zdroj zla se svými
pomocníky jsou pravými satany, uměle stvořenými. Zdroj zla stvořil knihu
„Krvavé pomsty“. Kdo ji zdroji zla podepsal, stanovil i termín dokonání
pomsty. Pokud by se nepomstil ve stanoveném termínu, utopí se mstitel
ve vlastní krvi, protože podle smlouvy propadá pomstě zdroji zla za neposlušnost. Tato krvavá kniha musí být eliminována s pomocí Boží se všemi
scestnými ideami a zdrojem zla.
Zdroj zla se neustále zmenšuje. Hlavní, démonická bytost, která s ním
byla spojena, byla eliminována. Dochází však k řetězení vládců. Jakmile je
398
zlikvidována jedna bytost, nastupuje okamžitě nová, která se snaží ovlivnit
mágy ve svém okolí. Hlavně ty, kteří jdou cestou duchovně mrtvých nebo
již jsou duchovně mrtvými. Ví, že jsou bez skrupulí a budou ochotně plnit
to, co jim zdroj zla našeptává. Nejde tedy o jednotlivce, ale o zápas s pravou
podstatou zla.
Ten, kdo vede poctivě a správně prosby při očistě za sebe a všechny, za
které smí prosit, uvidí nakonec i ochrany Boží. Též uslyší rány, které vznikají při útoku zdroje zla na bytosti nevinné či na ty bytosti, které jsou pod
ochranou Boží. Děje se něco podobného jako při střetu hmoty s antihmotou. Zlo je vždy eliminováno ochranami ze světlých sfér a tyto rány jsou
průvodním jevem.
Pokud obdržíte pokyn, že nastal čas výměny ochran ze světlých sfér,
vyproste si nejprve novou ochranu a potom proste o zvláštní vaky na negativitu a proste o její eliminaci.
Děkujeme!
Je třeba děkovat za ochrany ze světlých sfér a vysílat svou lásku všem
pomocníkům ze světlých sfér. Ochrana světlých sfér je i okolo planety a všeho, co je třeba chránit. Zdroj zla se neustále zmenšuje, zejména tehdy, když
pracujete a vedete prosby za očistu celého vesmíru.
Nakonec se nám zjevila velmi poškozená kniha z „papundeklu“, která prezentovala pýchu Pražáků. Prahu magickou.
Zástupci Prahy by měli vést prosby za Prahu. Odstoupit od magie
a vzdát se jejích výhod. Vypovědět všechny smlouvy s magií i zdrojem zla
a eliminovat tuto knihu i s pakty, které byly uzavřeny pod vlivem zdroje
zla. Tato kniha je jako časovaná mina. Je plná úpisů, démonů a běsů, ale
také předsudků a bloků, které vyplývají z pýchy. Je nutné ji co nejrychleji
eliminovat. Prosby za Prahu mohou vést všichni láskyplní.
Děkujeme!
Potom se dostanete do třinácté komory Pražanů. Je to trezor s prstýnky,
které vymezují okruh magické moci zdroje zla nad mužským a ženským
principem mágů. Též je nutné to vše eliminovat. Také krvavou knihu pomsty
Pražanů.
Během vedení proseb jsem cítila, že mám sestoupit do zdroje zla a eliminovat ho s pomocí Boží. Stalo se.
Zdroj zla byl eliminován dne 23. 2. 2006 mezi desátou a jedenáctou hodinou. Druhý den, když byla eliminace u konce, jsem v místě zdroje viděla kovové srdce i se skořápkami. Pochopila jsem, že ještě něco musí být dokončeno.
Předstoupil temný stvořitel, jehož chybou se během tvorby stvořil zdroj zla
a musel být lokalizován v našem vesmíru. Jinde se to nepodařilo. Nakonec se
uchýlil na naši planetu. Přinesl nám mnoho zlého. Také terorismus. Když jsem
zahlédla kovové srdce, předstoupil temný stvořitel s prosbou, aby mohl napravit,
co pokazil, protože jen on zná pravou podstatu zdroje zla. Bylo mu vyhověno.
399
Vedli jsme společně prosby a kovové srdce se skořápkami bylo eliminováno.
Stvořitel byl šťastný a očištěn tak, jak mu to náleželo.
Potom jsme s vesmírnou jednotou lásky s pomocí Boží obnovili zdroj lásky
prostřednictvím jiskry Boží veškerého stvoření. Tedy v našich srdcích i srdcích
hvězd a planet, prostě v celém vesmíru, tak jak moudrost Boží dovolila. Potom
jsme vysílali lásku všem v celém vesmíru.
Děkujeme!
To se stalo dne 24. 2. 2006.
Kráter
Dne 9. 3. 2006 ve své vizi viděla paní H. He. hluboký kráter sopky. Na jeho
dně bylo šedé kamenné město. Kráter byl široký a po jeho úbočí šplhaly vzhůru
dvě ženy. Měly temný šat. Byly asi v polovině kráteru sopky. Drobné úlomky
lávy se jim drolily pod nohama. Když se pohlédlo vzhůru k nebi, byly proti nebi
vidět jejich temné fábory. Vlnily se vodorovně jako temné stuhy.
Z levé strany se k nim, v jejich rovině, blížil na černém koni temný rytíř.
Důstojně s koněm kráčel po úzké plošině, která vystupovala ze svahu stěny.
Ženy šly okolo stánku se zeleninou. Byla čerstvá, ale ženy neměly zájem.
Nakonec si jedna vzala mladou čerstvou cibulku, kousla do ní, vyplivla ji a řekla, že se nedá jíst. Druhá žena pravila, že to doktoři nemají rádi.
Potom viděla paní H. veliké skleněné kopule a pod nimi byly ohromné černé
zárodky parazitů.
Kráter sopky představuje zdroj zla. Sem se propadají duchovně mrtví,
kteří s ním podepsali smlouvu a zapsali se do knihy prokletí a připoutaností
a nakonec se podepsali do knihy krvavé pomsty. V tu chvíli je jejich zpomalené vibrace stáhnou do města duchovně mrtvých. Jiskra Boží zhasla
a jejich srdce ztvrdne na ocel. Na samém dně číhá Bestie. Dvě ženy, které
odešly z města, touží jít vzhůru za světlem pravdy a lásky. Duchovní strava
ocelového města magie vypadá vábně, ale jim již nechutná, protože znají
důsledky požití těchto plodů. Když tyto plody ochutnají, jejich vibrace se
zpomalí a ony opět sklouznou až na dno. Bojí se i temného rytíře, protože
se domnívají, že jim chce zabránit v jejich výstupu. Jsou to důsledky styku
s duchovními parazity, kteří se líhnou pod skleněnými kopulemi. Ženy jsou
ještě plné předsudků. Proto jim nechutná ani cibule, která je symbolem
postupné očisty. „Doktoři“ to nemají rádi, protože půjdou-li cestou očisty,
mohou se očistit od vlivu magie a osvobodit se z kráteru. „Doktoři“ jsou
mágové.
400
Temný rytíř
Dvě ženy z kráteru sopky jsou paní L. s paní V. J. starší. Představují kajícnice, které se chtějí osvobodit. Paní L. žádala o posouzení, zda se již dostatečně
očistila a zda může přijít pracovat do skupiny. Zatím je v polovině cesty, aby
se mohla dostat z kráteru. Čeká ji ještě mnoho práce. Nebráníme jí v přístupu,
ale zdaleka nestojí na cestě. Na tu se postaví teprve tehdy, až vyleze z kráteru
a očistí se. Pak zjistí prázdnotu ve svém nitru a bude záležet jen na ní, čím tuto
prázdnotu naplní. Buď ji naplní láskou, nebo trpkostí. Pokud zvolí opět špatně
a zradí lásku, bude pád velmi rychlý a mohl by být definitivní.
Temný rytíř je Jitřní anděl, který čeká, až kajícníci dosáhnou určitých
vibrací, aby jim mohl pomoci. Temné stuhy představují pomoc pro ty, kteří ve stěně kráteru překonali tři meze, které prověřují vibrace kajícníků.
Pokud jsou příliš pomalé, neudrží je temná stuha rytíře a oni začínají opět
od začátku. Často kajícníci nedosáhnou ani prvního limitu a padají zpět
na dno, kde na ně číhá Bestie, aby je pohltila. Pustí či vyvrhne je jen tehdy,
když jsou vibrace kajícníků příliš rychlé a jemné. Tím se stávají pro Bestii
nestravitelnými.
Zpověď a osvobození
Pan J. G. ze Slovenska, dne 9. 3. 2006.
Několik měsíců před touto vizí jsem měl velké problémy. Moje ego bujelo
pod vlivem negativity, kterou jsem přijímal. Nechápal jsem, co se děje. Skupina
mne soustavně upozorňovala, že nejsem v pořádku. Cítil jsem se ukřivděný, nepochopený a útočil jsem. Chvílemi jsem si uvědomoval, že nejsem v pořádku, ale
nezvládal jsem tuto situaci. Zápasil jsem sám se sebou. Všechny vize, které jsem
v ten čas měl, mne upozorňovaly na nezvládnuté přebujelé ego a nevyrovnaný
mužský a ženský princip. Už jsem nechtěl chodit na setkání se skupinou. Pokud
jsem tam šel, byl jsem v napětí a neklidný. Držel jsem se na uzdě, abych opět neútočil. Velmi těžce jsem sledoval upozornění členů skupiny. Namlouval jsem si, že
jsem v pohodě. Cítil jsem na hlavě a ramenech silný tlak, jako by mne něco tlačilo k zemi. Nesl jsem na zádech těžký karmický náklad, který jsem zvětšoval svým
myšlením a cítěním. Situace se stávala neúnosnou. Uvažoval jsem, že se stáhnu
do ústraní, a až se zbavím této zátěže, vrátím se opět do skupiny. Soustavně
jsem vedl prosby a začínal jsem být netrpělivý. Měl jsem pocit, že se nikdy této
negativity nezbavím a karmický tlak zátěže nikdy nezmizí. Neuvědomoval jsem
si, že moje prosby jsou neupřímné, že jde jen o mé chtění. Chtěl jsem to mít co
nejrychleji za sebou. Tak jsem cestou Boží milosti dostal tuto vizi.
Seděl jsem v internátě v pokoji mezi dvěma postelemi na malé stoličce
tváří ke dveřím. Postel po levé straně byla rozházená, polštář i přikrývka byly
401
nepovlečené. Postel po mé pravé straně byla pěkně ustlaná, čistě povlečená.
Byla noc a já jsem vedl prosby. Chvílemi jsem upadal do dřímoty a potom jsem
se probudil a opět vedl prosby a přemýšlel. Byl jsem velmi pokorný. K ránu,
okolo páté hodiny, vešel do pokoje rozcuchaný muž, který vypadal, že je po
flámu. Vystupoval světácky a sebevědomě. Byl přesvědčený, že má vše „pod
palcem“. Sdělil mi, že už sice v této jizbě nebydlí, ale že má pokoj zaplacený
do konce měsíce. Tak ho vrátná pustila dovnitř. (Jde o ducha, který kdysi pana
J. obsadil. Představoval jeho ideál úspěšného muže. Závislý duch byl vyprošen,
ale stále musí být před ním ve střehu.) Muž se mne ptal, zda si může chvilku
odpočinout ve své posteli. Kývl jsem, že ano, když ji má zaplacenou. Muž si
lehl na neustlanou postel a zapálil si cigaretu. Začal mi vyprávět, že flám byl
perfektní, že si užil se ženami atd. Přestal jsem poslouchat jeho řeči a lehl jsem
si oblečený na čistou postel. Chtěl jsem si chvíli odpočinout, než se rozední, že
potom půjdu dál.
V tu chvíli jsem se ocitl před Otcem. Ještě mi blesklo hlavou, že poprosím
o zpomalení karmického scénáře, ale v podstatě jsem nevěděl, o co chci prosit.
Zaslechl jsem slova o tom, jak je možné, že můj duch předstupuje před Otce
bez mého svolení a dokonce jde o něco prosit. Uvědomil jsem si, že se bojím,
aby můj duch nežádal něco, s čím bych nesouhlasil.
Ve skutečnosti jsem ráno, když jsem se probudil, zjistil, že ze mne všechny
tlaky spadly. Cítil jsem se skvěle a pocítil jsem velkou náklonnost ke členům
skupiny. Začal jsem se těšil na zasedání skupiny. Cítil jsem, že moje prosby
jsou již jiné, ne sobecké. S velkou nedočkavostí jsem se vrátil ke čtení knihy
„Poselství“. Objevoval jsem v knize nové věci, které jsem předtím neviděl či
nevnímal. Během četby jsem měl nové impulzy, kterým jsem rozuměl, prosby
jsem vedl jednoduše, protože jsem věděl, co je důležité.
Otče, děkuji za tuto milost!
Bestie 666
Pokud chceme eliminovat podstatu zla zakotvenou ve svém egu, musíme
postupovat tak, že se ponoříme do svého nitra a zkoumáme své ego. Kolik je
v něm ještě sobectví a pýchy, případně touhy po moci a bohatství? Když vyčistíme všechny trezory či nejtajnější komnaty v sobě, jsme schopni uzřít to, co
jsme v sobě skryli. Teprve až se očistíme i od toho, co o sobě nechceme vědět,
a pochopíme to, jsme schopni objektivního pohledu na sebe. Jakmile pochopíme
své problémy, snadněji odpustíme. Jakmile odpustíme sobě, snadněji odpustíme
druhým. Když se naučíme odpouštět, naučíme se i milovat. Nejprve sami sebe,
potom ty druhé.
Teprve nyní se dostáváme k vyšším citům. Láska k vlasti, k přírodě atd.
Láska je tedy základ všeho. Pokora, upřímná snaha napravit své omyly a chy402
by a soucit, je základem lásky. Když vyčistíme své nitro, můžeme čistit okolí
a pomáhat tak druhým. Pomáhat však můžeme jedině se souhlasem osoby,
které se pomoc týká, a se souhlasem Božím. Nikdy se nikomu nesmíme vnucovat. Trpělivým vysvětlováním a pravým soucitem a láskou se tak pod vedením
Božím mohou konat pravé zázraky lásky.
Celý čas jsme se báli, že se naplní proroctví svatého Jana o Apokalypse. Ale
my již apokalypsu prožíváme. Jen láska nás může zachránit, a také nás chrání.
Čím více se nás v prosbách za očistu sejde v lásce, tím se stává láska silnější.
Tak se stalo, že jsme při posledním zasedání očišťovali Moravské pole
u Slavkova i Moravu magickou. Víme, že jsme očistili s pomocí Boží Prahu
magickou a příště budeme čistit Čechy magické.
Děkujeme, že jsme směli být při tom. Dostali jsme přesný návod k postupu.
Nejprve jsme prosili za odpuštění všechny, kteří zde zemřeli, zbavili jsme se
společných karmických vazeb, prosili za odpuštění a odpouštěli. Čistili jsme se
souhlasem Božím všechna místa od otisků utrpení a s pomocí Boží jsme tato
místa prozařovali láskou. Bylo převedeno mnoho připoutaných, kteří již netrpělivě čekali. Když bylo vše hotovo, předstoupili zástupci mágů se svou knihou
magie. Kniha byla vyškrtnuta z příslušných ákášických záznamů a eliminována se všemi pakty a úpisy, které byly podepsány.
Potom jsme žádali Otce, aby bylo všem, kteří byli pověřeni prací v těchto
temnotách, vyjmuto temné