Plakátová sdělení - Institute of Experimental Botany AS CR
Transkript
bulletin České společnosti experimentální biologie rostlin a Fyziologické sekce Slovenské botanické společnosti podzim 2009 5. Metodické dny sborník abstrakt Bulletin České společnosti experimentální biologie rostlin Vychází dvakrát ročně Registrační číslo MK ČR E 13255 podzim 2009 Toto číslo bylo dáno do výroby v říjnu 2009 Toto číslo připravil organizační tým konference 5. Metodické dny Sazba TFSoft, www.tfsoft.cz Tisk SERIFA, s. r. o., Jinonická 80, Praha 5 Praha 2009 1. vydání Náklad 250 výtisků Toto číslo neprošlo jazykovou ani redakční úpravou ISSN 1213-6670 5. METODICKÉ DNY HOTEL PETR BEZRUČ, BESKYDY 11. – 14. ŘÍJNA 2009 VĚDECKÁ RADA SYMPOZIA Aleš Kovařík (BFÚ AV ČR) Jiří Macas (ÚMBR AV ČR) Jan Martinec (ÚEB AV ČR) Jan Petrášek (ÚEB AV ČR, PřF UK) ORGANIZAČNÍ TÝM Tomáš Feltl Miloslava Fojtová Daniela Kocourková Aleš Kovařík Jiří Macas Jan Martinec Přemysl Pejchar Jan Petrášek Další informace najdete na www.ueb.cas.cz/methods Editorial Vážené kolegyně, vážení kolegové, mám tu čest pozdravit Vás při otevření stránek tohoto mimořádného čísla Bulletinu České společnosti experimentální biologie rostlin. Dovolím si využít i tuto příležitost, abych připomněl nejen existenci naší společné profesní organizace (ČSEBR), ale zejména některé její aktivity. Kromě klasických a snad smím napsat i oblíbených Dnů fyziologie rostlin se činnost ČSEBR sice pomaloučku, ale přeci jen zmnožuje. Snad bych mohl napsat, že v souladu s postupným oceňováním významu biodiverzity pro lidstvo snažíme se i my tuto diverzitu iniciovat, podporovat a udržovat. V letošním roce se v Brně konala velmi úspěšná Konference mladých (Dny mladých), která navázala na předchozí ročníky a bude pokračovat v roce 2010. Česká společnost experimentální biologie rostlin společně s Katedrou fyziologie rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy připravila dva celostátní semináře věnované jednak problematice ekologického zemědělství (leden 2009) a jednak fotosyntéze (květen 2009). Některé z přednesených příspěvků vyjdou v dalším čísle Bulletinu na podzim 2009. S pravidelným, byť politováníhodným zpožděním vyšlo letos na jaře další číslo Bulletinu. Pokud budete mít náladu podívat se na jeho obsah a napsat příspěvek či jen svůj názor, budu vděčný. Velkou novinkou jsou webové stránky ČSEBR. Zkuste si, prosím, na ně „kliknout“ a podívat se: www.csebr.cz. Věřím, že se nejen na některé informace rádi podíváte, ale že Vás napadne leccos na jejich vylepšení. Ale opět: Vítáno bude i Vaše zdůvodnění, proč nejsou k ničemu. A poslední sdělení: V roce 2010 ve dnech 14. až 17. září se bude konat Konference experimentální biologie rostlin (dříve Dny fyziologie rostlin) v Praze. Po úspěšných Dnech před pěti lety v Bratislavě a neméně krásných i zajímavých před dvěma lety v Olomouci nebude jednoduché prodloužit jejich vzrůstající úroveň i oblibu. Dovoluji si Vás s předstihem na tuto Konferenci 2010 pozvat s prosbou o včasnou rezervaci tohoto termínu ve Vašich diářích. Přeji Vám krásný pobyt na letošních Metodických dnech. Zajímavý, přínosný i člověčsky milý. A organizátorům, těm, kteří Konferenci vlastními hlavami a vlastníma rukama připravili, upřímně děkuji. Děkuji a těším se na setkání při některých z množících se aktivit České společnosti experimentální biologie rostlin. Září 2009 Lubomír Nátr předseda ČSEBR Sponzoři SyMPoZiUM Se koná díky FinanČní PodPoře těcHto FiReM: Obsah a úvod OBSAH Úvodní slovo k 5. Metodickým dnům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .5 Program . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6 Přednášky (řazeny podle programu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8 Plakátová sdělení (řazena abecedně podle příjmení prezentujícího autora) . . .44 Rejstřík autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 Podrobný obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102 Seznam účastníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .104 ÚVODNÍ SLOVO K 5. METODICKÝM DNŮM Vážené kolegyně, vážení kolegové, vítejte na pátém ročníku Metodických dní. Po Jevišovické pahorkatině, Jeseníkách, Žďárských vrších a Šumavě se scházíme v Beskydech. Než se pustíte do čtení souhrnů příspěvků tohoto ročníku a jejich vlastního sledování, dovolte nám pár slov úvodem. Když jsme v roce 1997 ve Vranovské Vsi uspořádali první metodicky zaměřenou konferenci, vstupovali jsme na velmi neprobádané pole. Byli jsme nicméně přesvědčeni, že je potřebné se jednou za čas sejít na národní úrovni a zaměřit se na metodickou stránku naší práce. Hlavním cílem akce bylo zejména sdílení zkušeností, které jednotlivé laboratoře, či konkrétní lidé, získali často s využitím nově pořizovaných nákladných zařízení. Dobrý ohlas ze strany účastníků, domácích experimentálních rostlinných biologů, nás postupně vedl k uspořádání dalších ročníků v tříletých intervalech. Myšlenka výměny a sdílení experimentálních zkušeností přetrvala a přilákala na každý další ročník vždy okolo 150 účastníků. Naší snahou bylo nabídnout pohled na co nejširší spektrum metod experimentální práce s molekulami DNA, RNA a proteinů. Snažili jsme se o alespoň stručný přehled instrumentálních metod používaných ke sledování metabolitů, či nejrůznějších fyziologických parametrů. Vždy jsme mysleli na mikroskopické techniky. Na minulých ročnících byla zařazena sekce „Z jiných světů“, neboť širší náhled na svět a život v něm určitě potřebuje každý výzkumník. Letos byla tato sekce přejmenovaná. V diskuzi jsme si totiž uvědomili, že „Jiné světy“ vlastně žádné jiné světy nejsou, a být ani nemohou, a že je tedy jméno sekce špatné a zavádějící. Dnes tedy máme obecněji pojatou sekci „Mimo nomy“, kam se skryje vše, co je důležité, ale není to ani genom, ani transkriptom, … ani metabolom. Doufáme, že sekci oceníte. Vždy je co zlepšovat, vždy je možné dělat věci jinak. Ani letos se nepodařilo realizovat všechny nápady a návrhy, které k nám v souvislosti s konferencí dorazily. Ať už se týkaly programu, či samotné organizace akce. Za jakékoliv připomínky jsme nicméně vděčni, jsme otevřeni kritice, může být jen ku prospěchu nás všech. Nešetřete nás, zpětná vazba je důležitá. Letos jsme se také rozhodli nově zúročit všechny dosavadní Metodické dny a vytvořit specializovaný web (www.rosmednet.cz). Počáteční sumu informací budou tvořit všechny doposud prezentované příspěvky účastníků Metodických dnů. Přejeme příjemný pobyt, nová setkání a vzájemné obohacení. V Praze dne 1. 10. 2009 Jan Petrášek a Jan Martinec 5 Program NEDĚLE 11. 10. 2009 16.00 – 19.30 18.30 – 19.30 19.30 – 19.45 Registrace Večeře Zahájení sympozia 19.45 – 21.15 22.00 – 0.00 Sekce Mimo nomy D. Storch: Věk Darwina: Původ druhů po 150 letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Welcome party PONDĚLÍ 12. 10. 2009 7.15 – 8.00 Registrace 12.35 – 14.00 Sekce Genom – Nové technologie (předsedkyně H. Štorchová) J. Macas: Nová generace sekvenačních technologií: principy a aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Č. Vlček: 454 pyrosekvenování: volba pro nové genomové projekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 E. Hřibová: Využití 454 sekvenování pro analýzu repetitivní DNA banánovníku (Musa acuminata spp.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Přestávka, prezentace firem, registrace H. Šimková: Chromozomální genomika – klíč ke studiu velkých genomů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 J. Bartoš: Konstrukce fyzické mapy chromozómu 3DS pšenice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 R. Hobza: Na co se můžeme ptát dvoudomých rostlin? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 H. Kubeková: Srovnávací genomika pohlavních chromozomů rostlin aneb jak číst v „bakových“ knihovnách. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 T. Mandáková: Studium evoluce karyotypu v čeledi brukvovitých (Brassicaceae) metodou komparativního chromosomálního paintingu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Oběd 14.00 – 14.45 Sekce Mimo nomy L. Kohout: Patenty – co, jak, kdy a proč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 8.15 – 9.05 9.05 – 9.45 9.45 – 10.10 10.10 – 10.40 10.40 – 11.10 11.10 – 11.30 11.30 – 12.00 12.00 – 12.15 12.15 – 12.35 14.45 – 15.15 15.15 – 16.00 16.00 – 16.30 16.30 – 17.00 17.00 – 17.20 17.20 – 17.40 17.40 – 18.00 18.00 – 19.00 19.30 – 19.45 19.45 – 19.55 19.55 – 20.35 20.35 – 21.00 Sekce Transkriptom – Exprese genové informace a její regulace (předseda J. Macas) P. Neumann: Analýza transkriptomu pomocí masivně paralelního sekvenování . . . . . . . . . . . . . . 16 N. Dupľáková: Čipové technologie – možnosti a limity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Přestávka, prezentace firem S. Hafidh: Cell-specific molecular vectors for functional genomics . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 J. Libus: Izolace buněčných typů Arabidopsis thaliana pro studium genové exprese – optimalizace metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 H. Štorchová: Stanovení hladin transkriptů u rozvětvených rodin rostlinných genů představuje tvrdý oříšek – jde však rozlousknout . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 A. Kovařík: Metody analýzy epigenomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Večeře Firemní prezentace East Port: Promega Maxwell 16 – automatická izolace DNA Dialab: Nabídka přístrojů pro mikrotitrační instrumentaci firmy Biotek Applied Biosystems: SOLiD3 Plus = NextGen sequencing technology accessible to any lab. A highly sensitive approach in global transcriptome and genome analysis. PSI: Optické neinvazivní zobrazovací a nezobrazovací techniky v biologii 6 Program ÚTERÝ 13. 10. 2009 8.15 – 9.00 9.00 – 9.45 9.45 – 10.05 10.05 – 10.35 10.35 – 11.20 11.20 – 11.40 11.40 – 12.00 12.00 – 12.30 12.30 – 14.00 14.00 – 18.30 18.30 – 19.30 19.30 – 20.15 20.15 – 21.00 Sekce Proteom – Proteiny a jejich funkce (předseda A. Kovařík) M. Novotný: Modelujeme s modely aneb predikce a analýza proteinových struktur . . . . . . . . . . 20 P. Jedelský: Hmotnostní spektrometrie v proteomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 J. Fíla: Fosfoproteomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Přestávka, prezentace firem J. Horák: Studim protein-proteinových interakcí rostlinných proteinů in vivo: Y2H, BiFC, MeRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 K. Kosová: Metoda dvourozměrné diferenční gelové elektroforézy (2D-DIGE) a její využití ve výzkumu rostlinného proteomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 P. Procházková-Schrumpfová: In vitro translace a imunoprecipitace: problémy a jejich řešení . . . 24 J. Rolčík: Imunoafinitní purifikace v analýze fytohormonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Oběd Exkurze – Kopřivnice, Bílý Kříž Večeře Plakátová sekce – lichá čísla Plakátová sekce – sudá čísla STŘEDA 14. 10. 2009 8.15 – 9.00 9.00 – 9.45 9.45 – 10.05 10.05 – 10.35 10.35 – 11.20 11.20 – 11.40 12.00 – 13.30 Sekce Funkční analýza biomolekul (předseda J. Petrášek) B. Vyskot: Epigenetika rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 T. Nodzyński: A forward genetics screen – perspectives and pitfalls . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 T. Moravec: Kterak ze dvou zmetků vytvořit funkční virus a k čemu je to dobré . . . . . . . . . . . . . 28 Přestávka, prezentace firem A. Komárek: Biolog statistikem nebo spíše statistika pro biologa? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 K. Hoyerová: Modelování toku auxinu – limity, úskalí a perspektivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Oběd 13.30 – 14.10 Sekce Mimo nomy J. Barek: Polarografie včera, dnes a zítra – 50 let od udělení Nobelovy ceny. . . . . . . . . . . . . . . . 30 14.10 – 14.55 14.55 – 15.15 15.15 – 15.45 15.45 – 16.30 16.30 – 17.10 17.10 – 17.25 17.25 – 18.05 19.30 20.30 Sekce Mikroskopie a analýza obrazu (předseda B. Vyskot) O. Šebesta: Cestou konfokální mikroskopie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . J. Petrášek: Praktický průvodce méně běžnými metodami konfokální mikroskopie u rostlin aneb konfokál není jen foťák na pěkné obrázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přestávka, prezentace firem D. Chernyavskiy: Practical notes on Fluorescence Lifetime IMaging . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . J. Albrechtová: Analýza trojrozměrných dat získaných konfokální mikroskopií aneb co s daty s použitím stereologických metod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V. Krpeš: Deformace mezofylových pletiv v jehlicích smrku a jejich diferenciace po oxidativním působení ozonu nebo biotickými faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 31 32 33 34 Sekce Mimo nomy J. Kolář: Proč nás lidi nemaj rádi: popularizace je nutnost, ne luxus. Jak na ni? . . . . . . . . . . . . . . 35 Společenská večeře Zakončení sympozia, tombola, hudba k tanci 7 NEDĚLE 11. 10. 2009 Přednášky VĚK DARWINA: PŮVOD DRUHŮ PO 150 LETECH DAVID STORCH Centrum pro teoretická studia, Universita Karlova v Praze, Jilská 1, Praha 1, 110 00 E-mail: [email protected], tel.: +420 603 469 579 Čtení Darwinova Původu druhů přirozeným výběrem je i dnes strhující zážitek, inspirativní zvláště ve srovnání se současnou podobou evoluční biologie. Je pozoruhodné, kolik Darwinových představ (v knize často jen letmo nastíněných) přežilo téměř beze změny těch 150 let a kolik z jeho víceméně zapomenutých koncepcí se dnes dokonce znovu vrací na scénu. Neméně pozoruhodné jsou jemné, ale často velmi ilustrativní rozdíly mezi Darwinovými představami a současným pohledem na některé oblasti evoluce. Darwinova teorie není jen jednou z biologických teorií; je to zároveň grandiózní vize světa, kde každá jednotlivost má svůj smysl v rámci kosmického evolučního příběhu, kterému lze rozumět a který lze rekonstruovat. Schopnost rekonstrukce evolučního příběhu je Darwinovým dědictvím, které v současné době zažívá ohromující rozkvět. 8 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky NOVÁ GENERACE SEKVENAČNÍCH TECHNOLOGIÍ: PRINCIPY A APLIKACE JIŘÍ MACAS Biologické centrum AV ČR, Ústav molekulární biologie rostlin, Branišovská 31, 37005 České Budějovice, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 387 775 516 Sekvenování DNA je jednou ze základních technik současné molekulární biologie, avšak jeho cena a rychlost mají často negativní dopad na rozsah a zaměření prováděných experimentů. To je zřejmé zvláště při výzkumu genomů a transkriptomů, kde je sekvenování hlavním limitujícím faktorem a nutí experimentátory vybírat si z hlediska analýz co nejjednoduší modelové objekty (např. druhy s co nejmenšími genomy, které však mají pro rostliny netypicky nízký obsah repetitivní DNA). Snahy o zdokonalení klasických sekvenačních postupů optimalizací reakčních podmínek Sangerova sekvenování a zavedením automatizace přípravy a analýzy vzorků sice vedly k urychlení a zlevnění sekvenačních analýz, avšak v mnoha ohledech už zřejmě dosáhly svých limitů. Proto byla pozornost zaměřena na vývoj principiálně nových postupů, které by vedly k řádově rychlejšímu a levnějšímu sekvenování a umožnily např. sekvenovat genom člověka za $1000. Výsledkem tohoto snažení je zavádění sekvenačních technologií nové generace (“next-generation sequencing”), které jsou založeny na masivní paralelizaci a miniaturizaci sekvenačních reakcí. Přednáška se bude zabývat princlipy, implementací a dostupností těchto technologií v našich podmínkách, a dále jejich možnými aplikacemi v různých směrech biologického výzkumu. 454 PYROSEKVENOVÁNÍ: VOLBA PRO NOVÉ GENOMOVÉ PROJEKTY ČESTMÍR VLČEK Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., Vídeňská 1083 , Praha, 142 00 E-mail: [email protected], tel.: 606 533 732 Sekvenční platformy nové generace (next-generation sequencing) dávají velkou naději pro rychlejší a hlubší průzkum obrovské genetické diverzity. Nezbytným předpokladem pro úspěšné stanovení neznámých prokaryontních a eukaryontních genomů je schopnost produkovat párová čtení spojená a dosažením průměrné délky těchto čtení v rozsahu několika stovek bazí. Tyto možnosti v současné době nabízí pouze platforma nazvaná 454 pyrosekvenování, kterou dodávaná firma Roche. V letošním roce je standardem 454 pyrosekvenování produkce 500 Mb sekvenčních dat v jednom běhu sekvenátoru, který trvá 10 hodin. Při průměrné délce čtení kolem 400 bazí to představuje přes milion jednotlivých čtení. Bakteriální genom lze při těchto parametrech stanovit již z dat vyprodukovaných z jednoho běhu a genom jednobuňečného eukaryontního organizmu, který má velikost v rozsahu 20 až 100 Mb pak může vyžadovat jen 5 až 10 běhů. Dosavadní zkušenosti z konkrétních genomový projektů však naznačují některá úskalí. Zatímco u bakteriálních genomů je obtížné překlenutí některých vlásenkových úseků s vysokým obsahem bazí guaninu a cytosinu, v genomech nižších eukaryot znemožňuje přesné skládání jednotlivých čtení do dlouhých kontigů výskyt repetitivních úseků. Tyto nesnáze je možné částečně překonat pouze kombinací sekvenčních dat získaných z několika různých párových knihoven a vysoce redundantní shotgunové knihovny. Počítačové programy, které by byly schopné snadno z tohoto kombinovaného souboru sekvencí poskádat genom do kompletnosti nebo velmi věrohodného draftu jsou však zatím stále jen ve vývoji. 9 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky VYUŽITÍ 454 SEKVENOVÁNÍ PRO ANALÝZU REPETITIVNÍ DNA BANÁNOVNÍKU (MUSA ACUMINATA sp.) EVA HŘIBOVÁ1, PAVEL NEUMANN2, JIŘÍ MACAS2, JAROSLAV DOLEŽEL1 1 Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i., Sokolovská 6, 77200 Olomouc 2 Laboratoř Laboratoř molekulární cytogenetiky, Biologické Centrum AV ČR, v.v.i, Branišovská 31/1160, 37005 České Budějovice E-mail: [email protected], tel.: +420 585 205 854 Většina pěstovaných typů banánovníků jsou sterilní, vegetativně se rozmnožující diploidní, triploidní nebo tetraploidní klony, které pravděpodobně vznikly přirozenou hybridizací různých poddruhů Musa acuminata (A genom, 2n=2x=22) anebo hybridizací diploidních druhů M. acuminata a M. balbisiana (B genom). Banánovník patří k plodinám s velkým společenskoekonomickým významem, nicméně jeho výzkumu se věnuje jen několik laboratoří na světě. I přes relativně malou velikost jaderného genomu (1C ~ 550 – 650 Mbp; Doležel et al. 1994, Bartoš et al. 2005) zůstává znalost struktury a organizace genomu velmi omezená. Dostupnost nových masivně paralelních sekvenačních technologií, a to především 454 technologie umožňuje studovat složení genomů de novo a to díky možnosti v krátké době získat velké množství relativně dlouhých sekvenačních čtení. V této práci jsme technologií 454 částečně sekvenovali jaderný genom banánovníku M. acuminata ‘Calcutta 4’ a získali jsme 477,699 čtení s průměrnou délkou 206 nukleotidů. Toto množství představuje 15 % jaderného genomu. Jednotlivá čtení byla sestavena do delších kontigů pomocí programového balíku TGICL podle metodiky Macas et al. 2007. Získaná sekvenační data umožnila charakterizovat nejčetnější repetitivní elementy genomu banánovníku a odvodit jejich zastoupení v jaderném genomu. Pro lokalizaci vybraných repetic na mitotických chromozomech druhu M. acuminata ‘Calcutta 4’ byla použita metoda fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Získané výsledky ukazují, že jaderný genom banánovníku je tvořen především různými typy Ty1/copia-like a Ty3/gypsy-like retroelementů, z nichž většina byla u banánovníku identifikována poprvé. Vůbec nejčetnějšími retroelementy v genomu banánovníku, na rozdíl od jiných studovaných rostlin jsou Ty1/copia-like retrotransposony a k určení jednotlivých typů Ty1 a Ty3 retroelementů byla použita fylogenetická analýza proteinových domén kódujících reversní transkriptásu. Oproti retroelementům, DNA transposony a satelitní DNA představují jen velmi malou část genomu banánovníku. Kromě různých typů mobilních elementů, byly ve 454 datech rekonstruovány i sekvence genů pro ribosomální RNA (45R sRNA a 5S rRNA geny) a dva nové DNA satelity. Distribuci vybraných retroelementů a obou nově identifikovaných DNA satelitů jsme určili pomocí FISH na mitotických chromosomech. Jednotlivá sekvenační čtení, která představují charakterizované repetitivní elementy banánovníku, byla použita k analýze repetitivního složení 62 dříve sekvenovaných BAC klonů druhů M. acuminata ‘Calcutta 4’ a M. balbisiana ‘Pisang Klutug Wulung’ (GMGC; http://www.musagenomics.org/). Všechny hlavní typy nově identifikovaných a charakterizovaných repetitivních elementů byly použity také k vytvoření databáze, kterou bude možné použít pro anotaci a tzv. repeat masking v průběhu stávajícího sekvenačního projektu banánovníku . Doleželová M., Novák F. J.: 1994 – Biol Plant, 36: 351-357. Bartoš J., Alkhimova O., Doleželová M., De Langhe E., Doležel J.: 2005 – Cytogenet Genome Res, 119: 268-274. Macas J., Neumann P., Navrátilová A.: 2007 – BMC Genomics, 8: 427. Podporováno granty Grantové agentury AV ČR – KJB 500380901, IAA600380703. 10 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky CHROMOZOMÁLNÍ GENOMIKA – KLÍČ KE STUDIU VELKÝH GENOMŮ HANA ŠIMKOVÁ1,2, JAN ŠAFÁŘ1, MARIE KUBALÁKOVÁ1, PAVLA SUCHÁNKOVÁ1, JARMILA ČÍHALÍKOVÁ1, JAN BARTOŠ1, JAROSLAV DOLEŽEL1,2 1 Ústav experimentální botaniky, Sokolovská 6, 772 00 Olomouc Katedra buněčné biologie a genetiky PřF UP v Olomouci, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc-Holice E-mail: [email protected], tel.: +420 585 205 854 2 Nejvýznamnější obiloviny mírného pásma, ke kterým patří pšenice, ječmen a žito, jsou z pohledu rostlinného genomika velmi náročnými objekty, zejména díky značné velikosti svých genomů (pšenice ~ 16 Gbp, ječmen ~ 5 Gbp, žito ~ 8 Gbp) a vysokému obsahu repetitivních sekvencí (nad 80 %). U pšenice je navíc situace komplikována jejím polyploidním charakterem. Všechny tyto rysy značně ztěžují většinu analýz, zejména genetické a fyzické mapování, ale také případné sekvenování celého genomu. U takto velkých genomů se získání kompletní genomové sekvence metodou tzv. shotgun sekvenování, osvědčenou pro malé genomy, jeví jako nereálné, a to i přes obrovský pokrok sekvenačních technologií, který zaznamenáváme v posledních letech. Alternativním způsobem získání celogenomové sekvence je tzv. sekvenování klon po klonu. Tato metoda vychází z existence fyzických map, které jsou tvořeny fragmenty DNA o velikosti kolem 100 kb uspořádanými tak, jak se vyskytovaly v genomu. Sestavení fyzických map pro genomy o velikosti nad 6 Gbp, zejména pokud jsou polyploidní, však přesahuje současné možnosti klasických postupů genomiky. V naší laboratoři jsme vypracovali strategii, která umožňuje řešení tohoto problému. Náš postup vychází z rozdělení genomů na malé části – chromozómy nebo jejich ramena – které např. u pšenice představují jen několik procent celého genomu, a navíc jejich použití odstraňuje problémy spojené s polyploidií. Chromozómy natříděné za pomoci průtokové cytometrie jsou vhodné pro přípravu vysokomolekulární DNA, která je nezbytná pro konstrukci knihoven dlouhých inzertů. Tyto knihovny klonované ve vektoru BAC byly v naší laboratoři zkonstruovány již pro polovinu pšeničných chromozómů a staly se základem pro vytváření fyzických map jednotlivých chromozómů, které lze vzhledem k malému počtu klonů již poměrně snadno použít také k sekvenování metodou klon po klonu. Tříděné chromozómy pšenice, ječmene i žita jsou však dnes již také v několika laboratořích sekvenovány metodou shotgun s využitím sekvenačních technologií nové generace (454, Illumina). DNA připravená z tříděných chromozómů je rovněž hojně využívána pro cílené odvozování DNA markerů ze specifických oblastí genomu nebo k lokalizaci dříve odvozených markerů na jednotlivé chromozómy nebo jejich ramena. Takovéto mapování lze provádět jak v malém měřítku – pomocí PCR na přečištěné chromozomální DNA, tak vysoko-kapacitním způsobem, za využití DNA čipů umožňujících paralelní mapování tisíců DNA markerů. Podporováno grantem GA ČR 521/07/15 a granty MŠMT LC06004 a OC08025. 11 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky KONSTRUKCE FYZICKÉ MAPY CHROMOZÓMU 3DS PŠENICE JAN BARTOŠ, JAN ŠAFÁŘ, HANA ŠIMKOVÁ A JAROSLAV DOLEŽEL Laboratoř molekulární cytogeneticky a cytometrie, Ústav experimentální botaniky, v. v. i., Sokolovská 6, 77200 Olomouc E-mail: [email protected], tel.: +420 585 205 881 Konstrukce uspořádané fyzické mapy je důležitým milníkem na cestě k sekvenování genomu pšenice. Bez její existence si nelze, navzdory bouřlivému rozvoji moderních sekvenčních technologií, sekvenování tak velikého genomu (~ 17 Gbp) představit. Vzhledem k velikosti genomu pšenice byl pro konstrukci fyzické mapy vybrán přístup chromozóm po chromozómu, který řádově snižuje čas potřebný k dokončení fyzické mapy nejen z pohledu práce v laboratoři, ale také výpočetního. Základem pro konstrukci fyzické mapy je získání restrikčního profilu jednotlivých klonů tzv. fingerprintu. Jejich vzájemným porovnáním jsou klony organizovány do větších celků tzv. kontigů. Celkem bylo fingerprintováno 36 096 klonů BAC knihovny specifické pro chromozomální rameno 3DS. Po odstranění málo informativních a kontaminovaných fingerprintů, bylo pro následnou analýzu použito 27 880 (77,2 %) vysoce informativních fingerprintů. Výsledkem automatického uspořádání klonu je 1362 kontigů zahrnujících 19 304 klonů. Celková délka fyzické mapy (310 Mbp) pokrývá 96,6 % chromozomálního ramene 3DS. Minimální cesta po chromozómu (MTP) je představována 3 825 klony. Tyto klony reprezentují 99 % fyzické mapy chromozomálního ramene 3DS a budou základem pro sekvenování. V současné době probíhá ukotvování kontigů a pilotní sekvenování vybraného lokusu pro stanovení nejvhodnější strategie sekvenování celého chromozomálního ramene. Tato práce je podporována grantem FP7-212019 ‘TriticeaeGenome’. 12 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky NA CO SE MŮŽEME PTÁT DVOUDOMÝCH ROSTLIN? ROMAN HOBZA Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i., Královopolská 135, 612 65 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 541 517 203 Proč se některé rostliny stanou modelovými druhy a jiné jsou v pozadí zájmu? Kromě určitých metodických preferencí už není v současné době mnoho důvodů, proč se bát pracovat s komplexními velkými genomy rostlin, které mají dlouhou generační dobu. Moderní sekvenační metody a možnosti RNAi v laboratorních technikách umožňují za relativně malé náklady etablovat marginální druh modelovým organismem. Byla by za současného stavu poznání a metodické robustnosti Arabidopsis thaliana ještě volbou jako „univerzálního“ představitele vyšších rostlin? Hlavním cílem této prezentace je ukázat příklady studia biologických fenoménů vyskytujících se převážně nebo výhradně u některých dvoudomých rostlin (např. existence pohlavních chromosomů). Obecně bude diskutováno, jaké metody molekulární biologie umožňují relativně rychle popsat a pochopit molekulární zákonitosti evoluce genomů. Hlavní důraz bude kladen na využití technik laserové mikrodisekce, cytogenetiky a srovnávací genomiky (viz. ilustrační obrázek). Marais G, Nicolas M , Bergero R, Chambrier P, Kejnovsky E, Monéger F, Hobza R, Widmer A & Charlesworth D (2008) Evidence for degeneration of the Y chromosome in the dioecious plant Silene latifolia. Current Biology 18: 545-549. Hobza R, Kejnovsky E, Vyskot B, Widmer A (2007) The role of chromosomal rearrangements in the evolution of Silene latifolia sex chromosomes. Molecular Genetics and Genomics 278: 633-638. Vyskot B & Hobza R (2004) Gender in plants: sex chromosomes are emerging from the fog. Trends in Genetics 20: 432-438. Podporováno granty522/09/0083, KJB600040901a programem podpory mezinárodní spolupráce AV ČR. 13 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky SROVNÁVACÍ GENOMIKA POHLAVNÍCH CHROMOZOMŮ ROSTLIN ANEB JAK ČÍST V „BAKOVÝCH“ KNIHOVNÁCH HANA KUBEKOVÁ1, JAN ŠAFÁŘ2, JAN BARTOŠ2, ALEX WIDMER3, BORIS VYSKOT1 A ROMAN HOBZA1 1 Biofyzikální ústav AV ČR, Brno Ústav experimentální botaniky AV ČR, Olomouc 3 Institute of Integrative Biology, ETH, Zürich E-mail: [email protected], tel.: +420 541 517 194 2 Pohlavní chromozomy se vyvinuly z páru autozomů poté, co jeden z páru získal gen pro determinaci pohlaví. Další vývoj vedl ke vzniku nerekombinující oblasti v okolí genu a k její postupné degeneraci. Pohlavní chromozomy, jak je dnes známe u savců, se ve svém vývoji propracovaly až na pokraj zániku. Pokud chceme studovat spíše počáteční stádia evoluce pohlavních chromozomů, měly bychom svou pozornost obrátit k druhům rostlinným. Silene latifolia představuje dvoudomý druh s heteromorfními pohlavními chromozomy, kde chromozom Y vykazuje první známky degenerace: dochází zde k hromadění repetitivních sekvencí v genových i mimogenových oblastech. Navíc je exprese alel genů vázaných na chromozom Y ve srovnání s alelami z chromozomu X významně nižší. Blízce příbuzný druh S. vulgaris je gynodioecický a nemá pohlavní chromozomy. Pohlaví jedince, konkrétně zda se jedná o samici nebo hermafrodita, určují geny umístěné na mitochondriální DNA (fenomén známý jako cytoplazmatická samčí sterilita). S ohledem na skutečnost, že většina druhů rodu Silene obsahuje v jádrech 24 chromozomů (n = 12), předpokládáme, že během speciace nedošlo k rozsáhlým přestavbám genomu a můžeme pro pohlavní chromozomy druhu S. latifolia nalézt jejich autozomální protějšky u S. vulgaris. U obou zmiňovaných druhů máme k dispozici bakovou knihovnu, která nám umožňuje studovat rozsáhlé úseky DNA pocházející z autozomů S. vulgaris a ortologních sekvencí z chromozomu X a Y S. latifolia. Jejich srovnání nám otevírá dveře k poznání procesů, které probíhaly na chromozomu X a chromozomu Y v průběhu evoluce. Podporováno granty 522/09/0083, KJB600040901 a programem podpory mezinárodní spolupráce AV ČR M200040905. 14 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky STUDIUM EVOLUCE KARYOTYPU V ČELEDI BRUKVOVITÝCH (BRASSICACEAE) METODOU KOMPARATIVNÍHO CHROMOSOMÁLNÍHO PAINTINGU TEREZIE MANDÁKOVÁ, MARTIN A. LYSAK Oddělení funkční genomiky a proteomiky, Ústav experimentální biologie, Masarykova Univerzita, 625 00 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 549 495 601 Chomosomální přestavby jsou obecně považovány za jednu z nejdůležitějších příčin speciace, vzniku nových druhů prostřednictvím reprodukční izolace mezi rostlinnými populacemi. Evoluční přestavby karyotypu mohou být rekonstruovány pomocí komparativního chromosomálního paintingu (KCP). Metoda KCP je založena na vizualizaci homeologických chromosomálních úseků/celých chromosomů sdílených mezi dvěma nebo více druhy. U rostlin je tato technika aplikovatelná jen u zástupců čeledi brukvovitých (Brassicaceae). U brukvovitých druhů jsme schopni experimentálně prokázat přestavby zodpovědné za změnu chromosomálního počtu a definovat ancestrální versus odvozené karyotypy. Srovnání našich dat o chromosomální homeologii s molekulárně-fylogenetickými daty poskytuje zcela unikátní vhled do obecných trendů a načasování karyotypové evoluce v čeledi Brassicaceae a role chromosomálních přestaveb v rostlinné speciaci. Naším cílem bylo pomocí KCP rekonstruovat způsoby a mechanismy redukce chromosomálního počtu u druhů s nejnižšími chromosomální počty v čeledi Brassicaceae (n = 4 – 6) z ancestrálního karyotypu čeledi brukvovitých (ACK, n = 8). U tří studovaných druhů, Stenopetalum nutans (2n = 8), Arabidella eremigena (2n = 10) a Ballantinia antipoda (2n = 12) bylo všech 24 genomických bloků ACK nalezeno ve dvou kopiích. Tato data naznačují, že studované druhy prodělaly relativně nedávnou duplikaci celého genomu, která byla následována masivními přestavbami karyotypu a chromosomálními fúzemi. Unikátní asociace ancestrálních genomických bloků sdílených mezi ACK a studovanými australskými druhy podporují teorii, podle které tyto redukované karyotypy brukvovitých (n = 4 – 6) vznikly z ACK (n = 8) prostřednictvím polyploidního ancestora s dosud neznámým chromosomových počtem. Tato studie je dosud nejrozsáhlejší cytogenetickou evidencí mesopolyploidní události u bona fide diploidních rostlinných genomů. 15 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky PATENTY – CO, JAK, KDY A PROČ LADISLAV KOHOUT ÚOCHB AV ČR, v. v. i., Flemingovo nám. 2, 166 10 Praha 6 E-mail: [email protected], tel.: +420 220 183 200 Tato přednáška by měla objasnit některé pojmy a postupy týkající se ochrany výsledků výzkumu, zvláště patentů. Během přednášky bude vysvětleno, proč by se vědečtí pracovníci (a nejen oni) měli věnovat i ochraně výsledků, kterých dosáhli, což jim mimo jiné ukládá i zákon1. Budou vysvětleny některé pojmy, se kterými se při ochraně výsledků setkáte, například hodnota instituce, intelektuální vlastnictví (IP) atd. Budou popsány možnosti ochrany získaných poznatků (patenty, průmyslové vzory atd.), proč se vůbec zabývat ochranou výsledků, jaké možnosti ochrany existují, možnost absolutní ochrany výsledků apod. Přednáška se bude týkat hlavně patentů, co je potřeba pro přípravu patentové přihlášky, jak má vypadat, co lze patentovat, co nelze patentovat, čemu se vyvarovat před podáním patentové přihlášky atd., jak postupovat při přípravě patentové přihlášky, kdo Vám pomůže s přípravou patentové přihlášky doma i v cizině, co to stojí atd. Bude zmíněna i možnost stažení patentové přihlášky – kdy je to možné a jaké to má důsledky. Budou vysvětleny některé patentové pojmy (majitel patentu, původce, datum podání, datum zveřejnění, udělení patentu, platnost patentu, průzkum patentu atd.), patentové pojmy používané v angličtině (inventor, filing date, priority date, publication date, validity, utility design, full search, EPO, WO, EP atd.). Bude probrán celý postup od zjištění „zajímavé skutečnosti hodné patentování“ až k udělení patentu – a to podle českého patentového zákona2. Bude zmíněna i možnost patentování v cizině, výhody patentování v cizině, ale i nevýhody. Podpořeno výzkumným záměrem Z4 055 0506. 1 Obchodní zákoník, § 51. 2 Patentový zákon (č. 527 a 550/1990 Sb. s inovací č. 21/2002 Sb.) ANALÝZA TRANSKRIPTOMU POMOCÍ MASIVNĚ PARALELNÍHO SEKVENOVÁNÍ PAVEL NEUMANN Biologické centrum AV ČR, Ústav molekulární biologie rostlin, Branišovská 31/1160, 370 05 České Budějovice, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 387 775 516 Nástup metod masivně paralelního sekvenování znamenal obrovský kvalitativní posun v mnoha biologických oborech, transkriptomiku nevyjímaje. Metody paralelního sekvenování nabízejí ve srovnání s konvenčním sekvenováním až několika řádově větší množství dat a dovolují tak detekovat i poměrně vzácné transkripty. Kvantitativní povaha dat z paralelního sekvenování navíc umožňuje odhadovat s velkou přesností četnost jednotlivých transkriptů ve zkoumaném vzorku. Díky příznivému vývoji cen se paralelní sekvenování stává dostupným pro čím dál širší komunitu badatelů a již dnes jej lze považovat za jeden z nejdůležitějších nástrojů transkriptomiky. V této prezentaci se pokusím shrnout hlavní aplikace paralelního sekvenování pro studium transkriptomu s ohledem na jejich přednosti a slabiny. 16 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky ČIPOVÉ TECHNOLOGIE – MOŽNOSTI A LIMITY NIKOLETA DUPĽÁKOVÁ1,2, DAVID HONYS1,2 1 Laboratoř biologie pylu, Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i., Rozvojová 263, 165 00 Praha 6, ČR Katedra fyziologie rostlin, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 5, 128 44 Praha 2, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 452 2 Čipová technologie výrazně změnila tvář molekulární biologie již před více než deseti lety. První zpráva o použití DNA čipu (DNA microarray) se objevila v časopise Science v roce 1995 [1]. V dnešní době DNA čipy umožňují komplexní genetické analýzy neuvěřitelně rozmanitého spektra biologického materiálu, od makromolekulárních komplexů až po celé organismy. Od půvoního „pouhého“ profilování genové exprese se oblast jejich použití značně rozšířila. DNA čipy jsou nyní běžně používány pro genotypování, analýzu genové exprese, detekci jednonukleotidového polymorfismu (SNP), studium exprese mikroRNA, analýzy variací v počtu kopií genů (CNV), detekce CpG metylací a dokonce při studiu interakcí DNA s bílkovinami. V oblasti biomedicíny navíc umožňují detekci patogenů, rezistence vůči antibiotikům, genových mutací a polymorfismů a čipová data tak mohou být vodítkem při výběru vhodné terapie. DNA čipy reprezentují soubory sond, které jsou pravidelně uspořádány na pevných nosičích, např. nylonových membránách nebo skleněných či silikonových podložkách. Sondy jsou tvořeny řetězci cDNA či kratších oligonukleotidů a jsou navrženy tak, aby jejich sekvence byly specifické pro dané organismy, geny, genetické varianty nebo nekódující oblasti oddělující jednotlivé geny. Pokroky v oblasti syntézy DNA čipů umožnily rychlý a intenzivní vývoj čipové techlńologie od dnes již většinou historických ručně nanášených macroarrays s nízkou hustotou spotů (řádově stovky sond) až k současným průmyslově vyráběným mikročipům nesoucím až milióny sond syntetizovaných in situ ve vysoké hustotě. S dramaticky se zvyšujícím množstvím informací nesených jednotlivými čipy však vyvstaly jiné problémy. Hlavní výzvou se stalo zajištění spolehlivosti a reprodukovatelnosti výsledků čipových experimentů a možnosti standardizace a normalizace dat pocházejících z různých zdrojů. K vyřešení těchto otázek výrazně napomohlo přijetí standardů MIAME (Minimální Informace o Microarray Experiment) a principů MAQC (MicroArray Quality Control) [2]. Robustní transkriptomická data není možné analyzovat bez použití řady bioinformatických a statistických nástrojů. Neustále jsou vyvíjeny nové stále komplexnější a robustnější algoritmy pro analýzu čipových dat kopírující dynamický vývoj „hardware“ – vlastních čipů. [3]. Můžeme říci, že čipová technologie je nyní technologií „dospělou“ představující soubor výjimečně účinných nástrojů pro výzkum nejen rostlinného genomu stejně jako -omů jiných. V posledních letech čelí čipová technologie nástupu konkurence vysoce výkonného sekvenování nejnovější generace (next-generation sequencing). Sekvenování nové generace je flexibilnější a předpokládá se, že čipovou technologii postupně nahradí. Ostatně více než 100 článků publikovaných za poslední dva roky dokumentuje jeho obrovský potenciál. Dynamicky se rozvíjející sekvenční technologie je však ještě „mladá“ a mezi její v současnosti řešená slabší místa patří zejména značné náklady a v případě některých aplikací ne zcela optimalizované postupy. Navíc nedávné srovnávací studie ukázaly, že obě strategie jsou velmi efektivní při identifikaci spolehlivých cílových sekvencí (high-ranked targets), kde dávaly srovnatelné výsledky. V případě identifikace sekvencí méně spolehlivých (low-ranked targets) však již byla jejich účinnost nižší a překryv výsledků získaných oběma technologieni byl výrazně menší. Nejlepší výsledky proto byly získány sloučením dat z obou zdrojů [4, 5, 6]. Je pravděpodobné, že platforma microarrays bude postupně u stále většího počtu aplikací nahrazena sekvenačními technologiemi. Ještě nějaký čas však budou oba přístupy, dnes spíše komplementární než vzájemně se vylučující, koexistovat a nabízet tak biologům co nejširší nabídku metodických řešení. [1] Schena M., Shalon D., Davis R.W., Brown P.O.: 1995 – Science, 270: 467-470 [2] Brazma A., Hingamp P., Quackenbush J., et al.: 2001 – Nat. Genet., 29: 365-371 [3] Cordero F., Botta M., Calogero R.A.: 2007 – Brief Funct. Genomic Proteomic, 6: 265-281 [4] Euskirchen G.M., Rozowsky J.S., Wei C.L., et al.: 2007 – Genome Res., 17: 898-909 [5] Oudes A.J., Roach J.C., Walashek L.S., et al.: 2005 – BMC Cancer, 5: 86. [6] Liu F., Jenssen T.K., Trimarchi J., et al.: 2007 – BMC Genomics, 8: 153. Výzkum byl financován prostřednictvím GAČR (Grant 522/09/0858), MŠMT (Centrum základního výzkumu LC06004) a Evropského fondu pro regionální rozvoj, Operačního programu Praha-Konkurenceschopnost (projekt č. CZ.2.16/3.1.00/21159). 17 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky CELL-SPECIFIC MOLECULAR VECTORS FOR FUNCTIONAL GENOMICS SAID HAFIDH1,2, GAEL LE TRIONNAIRE2, DAVID HONYS1,3, DAVID TWELL2 1 Laboratoř biologie pylu, Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i., Rozvojová 263, 165 00 Praha 6, ČR Department of Biology, University of Leicester, University Road, Leicester LE1 7RH, United Kingdom 3 Katedra fyziologie rostlin, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 5, 128 44 Praha 2, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 452 2 Rapid completion of genome sequencing in several species and the advent of large scale genome sequencing in other plant species have seen the necessity to develop an effective, targeted and high throughput method for screening the function of all the genes in the plant genome. To date, only half of the total genes in Arabidopsis have been identified to contain T-DNA insertion, of those 50 % possess more than one insert, and there are still >36 % of the identified genes with unknown biological function [1]. T-DNA knockouts are limited by gene redundancy, failure to target inserted elements to a gene of interest, multiple insertions, and generation of lethal knockouts that does not provide comprehensive analysis of gene function during development. Chemical mutagenesis has also been exploited successfully, however, the mutant lines generated are always associated with other background mutations other than those of interest as a result of random mutagenesis. As such this has led to the exploitation of silencing RNA methods as an effective reverse genetic tool widely used for manipulating gene expression [2]. The promises of hairpin small interfering RNA (siRNA) and microRNA (miRNA) technology, designated pathways of the small RNA machinery (smRNA) which has been successfully explored in other organisms to down-regulate gene expression, is set to revolutionize reverse genetic approaches in plants. Here we present a set of pollen cell-specific molecular vectors dedicated to manipulate gene expression using siRNA and amiRNA approach in the male gametophyte of Arabidopsis thaliana. Application of these technologies to manipulate expression of individual genes or gene family is discussed and is shown to provide excellent tools to address the function of genes of interest in a high throughput, temporal and spatial manner. [1] The Arabidopisis Information Resource (TAIR): 2009 – http://www.arabidopsis.org [2] Hammond S.M., Caudy A.A., Hannon G.J.: 2001 – Nat. Rev. Genet. 2: 110-119 Výzkum byl financován prostřednictvím BBSRC, GAČR (Grant 522/09/0858), MŠMT (Centrum základního výzkumu LC06004) a Evropského fondu pro regionální rozvoj, Operačního programu Praha-Konkurenceschopnost (projekt č. CZ.2.16/3.1.00/21159). VYUŽITÍ TŘÍDĚNÍ BUNĚK (FACS) PRO VÝZKUM ROSTLIN JIŘÍ LIBUS ÚEB AV ČR, Rozvojová 263, 165 02 Praha 6 E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 429 Rostlinné tělo se skládá z řady typů buněk, které se liší morfologicky, biochemicky i úlohou ve vývoji organizmu. V řadě případů závisí úspěch celku na činnosti menšiny buněk – typicky např. organizačních center meristémů. Zkoumat vlastnosti takových vzácných buněčných typů je ovšem velmi obtížné bez předchozího nabohacení. Tento úkol plní v oblasti výzkumu živočichů a hlavně v medicíně metoda třídění buněk na základě fluorescence (FACS). Přes jisté technické obtíže (buněčná stěna atd.) se v posledních letech podařilo využít FACS i pro rostlinný materiál, nejprve kořeny (Birnbaum et al. 2003) a posléze i prýt (Yadav et al. 2009). Přednáška se pokusí shrnout související údaje z literatury a vlastní praktické zkušenosti autora. Birnbaum, K. et al. A Gene Expression Map of the Arabidopsis Root. Science 302, 1956-1960 (2003). Yadav, R.K., Girke, T., Pasala, S., Xie, M. & Reddy, G.V. Gene expression map of the Arabidopsis shoot apical meristem stem cell niche. Proceedings of the National Academy of Sciences 106, 4941-4946 (2009). 18 PONDĚLÍ 12. 10. 2009 Přednášky STANOVENÍ HLADIN TRANSKRIPTŮ U ROZVĚTVENÝCH RODIN ROSTLINNÝCH GENŮ PŘEDSTAVUJE TVRDÝ OŘÍŠEK – JDE VŠAK ROZLOUSKNOUT HELENA ŠTORCHOVÁ, DAVID CHÁB Ústav Experimentální Botaniky AV ČR, v. v. i., Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 433 Měření hladin mRNA pomoci kvantitativní RT PCr (qRT PCR) se začalo již hojně používat i v rostlinné biologii. Pro řadu transkriptů se osvědčilo použití fluorescenční barvy SYBRGreen, vážicí se na dvouřetězcovou DNA. V tomto případě je specifita dána výhradně párem primerů, použitých pro amplifikaci. Rostlinné genomy však obsahují četné a rozsáhlé genové rodiny. Často stojíme před nutností porovnat expresi genů, které se jen nepatrně liší v sekvenci. Zde je třeba sáhnout k sekvenčně specifické fluorescenční sondě. Situace může být dále komplikována přítomností produktů alternativního sestřihu. Možnosti použití Taqman sond demonstrujeme na příkladu specifického měření sestřižených a nesestřižených forem transkriptůdvou blízce příbuzných genů CONSTANS LIKE (CrCOL1 a CrCOL2) z Chenopodium rubrum, tedy celkem čtyř různých mRNA. Sondy byly vyvinuty ve spolupráci s firmou TIBmolbiol. Ukázalo se, že specifita qRT PCR eseje je dána jak sekvenci primerů, tak i sekvenci sond. Tuto specificitu jsme ověřovali pomocí amplifikace plazmidů, nesoucích jako inzert cDNA odpovídající čtyřem analyzovaným transkriptům. Výsledky měření potvrdily, že všechny čtyři formy jsou zastoupeny stejnou měrou a za dosud zkoumaných podmínek i shodně regulovány. METODY ANALÝZY EPIGENOMU ALEŠ KOVAŘÍK BFÚ AV ČR v. v. i., Královopolská 135, 612 65 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 541 517 178 U vyšších eukaryotických organismů se kromě dědičné informace zakódované v primární struktuře DNA (mendelistické) setkáváme s dědičností epigenetickou (nemendelistickou). U živočichů a rostlin je epigenetická informace založena na kovalentních modifikacích DNA a histonových bílkovin.Bylo prokázáno, že epigenetická paměť buňky je klíčovým regulačním nástrojem v regulaci genové exprese, aktivity transposabilních elementů a hraje důležitou roli v udržování integrity genomu. V prezentaci se budu věnovat metodám analýzy epigenomu zejména pak detekci metylace DNA. Tyto metody lze rozdělit podle druhu poskytované informace na globální, lokální, jednoduché i komplexní. Bude pojednáno jak o tradičních přístupech (HPLC, TLC, restrikční štěpení, immunohistochemie), tak i o moderních „high-through put“ metodách, které nám poskytují celkový epigenetický obraz buňky. Užitečné odkazy: Nástroje pro zpracovávání dat získaných genomovým sekvenováním: METHTOOLS – University of Jena (http://genome.imb-jena.de/methtools/ CYMATE – Gregor Mendel Institute, Vienna (http://www.gmi.oeaw.ac.at/en/cymate-index/) Epigenome Network of Excellence – výzkumné projekty, významné laboratoře, laboratorní protokoly, konference atd. – http://www.epigenome-noe.net/ Methbase – databáze metylovaných sekvencí – http://www.methdb.net 19 ÚTERÝ 13. 10. 2009 Přednášky MODELUJEME S MODELY ANEB PREDIKCE A ANALÝZA PROTEINOVÝCH STRUKTUR MARIAN NOVOTNY Katedra buněčné biologie, PřF UK, Viničná 7, 128 43 Praha 2 E-mail: marian@ natur.cuni.cz, tel.: +420 221 951 769 Proteinové 3D struktury nabízí detailní pohled na mechanismy buněčných procesů. I přes rychlý rozvoj metod vedoucich k experimentálnímu určení struktury, se neustále rozšiřuje mezera mezi počtem známych sekvencí proteinů a experimentálně určených struktur. K přemostění této mezery slouží predikce struktury proteinů, především metoda homologního modelování. Homologní modelování má jako každá jiná metoda kromě svých předností i své limity. Ve svém příspěvku se pokusím představit nejenom homologní modelování, s jeho limity ale i základní zdroje informací o strukturách makromolekul a nástroje k analýze těchto struktur. A to vše samožřejmě se zvláštním přihlédnutím k rostlinné biologii. HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIE V PROTEOMICE P. JEDELSKÝ PřF UK, Viničná 7, Praha 2, 128 44 E-mail: [email protected], tel.: 606 954 770 Abstrakt nedodán. 20 ÚTERÝ 13. 10. 2009 Přednášky ROSTLINNÁ FOSFOPROTEOMIKA JAN FÍLA1,2,*, ANDREA MATROS3, VĚRA ČAPKOVÁ1, JANA FECIKOVÁ1, HANS-PETER MOCK3, DAVID HONYS1,2 1 Laboratoř biologie pylu, Ústav experimentální botaniky, AV ČR, v. v. i., Rozvojová 263, Praha 6, Česká republika Katedra fyziologie rostlin, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 5, Praha 2, Česká republika 3 Leibniz-Institut für Pflanzengenetik und Kulturpflanzenforschung, Corensstraße 3, Gatersleben, Německo * E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 452 2 Fosforylace a následná defosforylace proteinů patří mezi významné posttranslační modifikace, které mají klíčovou úlohu v mnohých životních procesech buňky. Pro příklad jmenujme kontrolu buněčného cyklu, roli v signálních kaskádách, regulaci metabolizmu a genové exprese. Fosforylace vede ke změně některých významných vlastností proteinu: záporně nabité fosfáty mění celkový náboj domény daného proteinu nebo dokonce celého proteinu, a tak může dojít ke změně interakcí s doménami stejného proteinu či dokonce s proteiny jinými. Na dvourozměrné elektroforéze je patrný posun pI hodnoty proteinu po defosforylaci – defosforylovaná forma bílkoviny se posouvá do zásaditější oblasti pI než forma fosforylovaná. Fosfát může rovněž ovlivňovat aktivitu enzymu, např. isocitrát dehydrogenáza je inhibována vazbou fosfátu do svého aktivního místa. V neposlední řadě hraje fosforylace roli v buněčné lokalizaci bílkovin, např. při transportu některých transkripčních faktorů do buněčného jádra. Analýza fosforylace proteinů se, přes svůj význam, ukazuje být jedním z nejnáročnějších úkolů analýzy protoemu, a to zejména díky vysoce dynamické povaze této posttranslační modifikace a nízké stechiometrii. Fosforylovaných proteinů se v buňce obvykle nachází jen několik procent, tudíž je pro dosažení koncentrace dostatečné pro detekci na polyakrylamidových gelech a na hmotnostním spektrometru nezbytné provést obohacení. K obohacení většinou slouží celkový bílkovinný extrakt. V současnosti jsou používány dvě hlavní strategie obohacování proteinového extraktu: před štěpením nebo po štěpení specifickou proteázou (nejčastěji trypsinem). Do první skupiny metod patří obohacování extraktu o fosfoproteiny pomocí metal-oxidové afinitní chromatografie (metal-oxide affinity chromatography, MOAC). Získaný eluát je pak rozdělen na dvourozměrné elektroforéze a vyřezané spoty jsou po následném štěpení trypsinem podrobeny hmotnostní spektroskopii, MS. Velkým pomocníkem při detekci fosfoproteinů na akrylamidových gelech je fluorescenční barvivo ProQ. Jeho velká citlivost a specifita k fosfátům umožnila nahradit jejich původní detekci pomocí Western blottingu. Druhým možným způsobem je obohacování až trypsinem naštěpeného extraktu – tedy obohacení o fosfopeptidy. Oba základní metodické přístupy mají svá specifika, jejichž srovnání je mimo jiné předmětem přednášky. Obohacování proteinů přináší výhody v tom, že jsme na dvourozměrném gelu schopni vidět pI hodnotu a molekulární hmotnost daného proteinu – tedy údaje, které mohou být velmi nápomocné při prohledávání databází a identifikaci proteinů. Na druhou stranu úskalí této metody spočívají v možné nespecifitě (lze např. očekávat, že Ca-vazebné proteiny se budou ochotně vázat na kovovou chromatografickou matrici, přestože nebudou obsahovat fosforylované aminokyseliny), nezahrnutí málo abundantních proteinů či nezahrnutí lipofilních proteinů. Proto bývá velmi vhodné paralelně provést i druhý postup. Obohacené peptidy je pak možné rozdělit podle hydrofobity pomocí kapalinové chromatografie (liquid chromatography, LC). Na chromatografii obvykle přímo navazuje MS. Velký pokrok v oblasti obohacování extraktu o fosfoproteiny či fosfopeptidy v integraci s nejcitlivějšími analytickými metodami v poslední době umožnil aplikaci metod původně vyvinutých pro srovnávací proteomiku i pro studium fosfoproteomu a rozvoj ještě nedávno obtížně představitelné kvantitativní fosfoproteomiky či studia dynamiky fosforylace bílkovin. Přes značné pokroky ve fosfoproteomice je zapotřebí vnímat tuto vědní oblast za stále se rozvíjející, a tudíž nabízející řadu alternativních postupů, z nichž některé jsou teprve nedávno publikované a na širším spektru modelů ještě neprověřené. Navíc je třeba si uvědomit, že rostlinné buňky mají oproti živočišným svá specifika, příkladně přítomnost buněčné stěny a u mnohých orgánů vyskytující se sekundární metabolity, které mohou komplikovat proteomický výzkum. Výzkum byl financován prostřednictvím ESF (Akce COST FA0603), MŠMT (Grant OC08011, Centrum základního výzkumu LC06004) a Evropského fondu pro regionální rozvoj, Operačního programu Praha-Konkurenceschopnost (projekt č. CZ.2.16/3.1.00/21159). 21 ÚTERÝ 13. 10. 2009 Přednášky STUDIM PROTEIN-PROTEINOVÝCH INTERAKCÍ IN VIVO: Y2H, BIFC, MERA JAKUB HORÁK, VENDULA HRDINOVÁ, JAN HEJÁTKO PřF MU, Oddělení FGP, LMFR, Kamenice 5, 625 00 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 549 493 474 Schopnost interagovat s dalšími proteiny je jednou ze základních charakteristik bílkovin jakožto základního kamene žívých organismů. Protein-proteinová interakce je nutným předpokladem pro přenos informace v signálních drahách. Informace se obvykle předáva v podobě fosfátové skupiny mezi kinázou a jejím proteinovým substrátem, který je specificky rozpoznáván, anebo je prostřednictvím protein-proteinové interakce přímo ovlivňována aktivita interakčního partnera. Stejně tak je přenos fosfátu signálními drahami typu dvoukomponentních systémů (např. cytokininová dráha) možný jen při interakci přijímačové domény s přenašečovou doménou obsahující histidin. Jednou z prvních otázek, které si klademe při funční analýze genů rostlinných signálních drah, je ta, se kterými signálními elementy studovaný protein interaguje. K rychlému vyhledání interakčních partnerů používáme několik metod pro in vivo analýzu proteinových interakcí v kvasinkách, nebo v transientně transoformovaných listech tabáku Nicotiana benthamiana. Kvasinkový dvouhybridní systém (Yeast two-hybrid system, Y2H) je klasickou metodou pro analýzu proteinových interakcí a je vhodné jej použít pro získání prvních interakčních informací. První protein je fúzován s kvasinkovou DNA vazebnou doménou a druhý protein s doménou aktivující transkripci. Jestliže spolu dva studované proteiny interagují, dojde na promotoru reportérového genu v auxotrofním kvasinkovém kmeni ke vzniku transaktivačního komplexu a následně k transkripci reportéru, který umožňuje přežití kvasinek na selekčním médiu. Dvouhybridní systém v kvasinkách umožňuje analyzovat pouze interakce solubilních proteinů a musíme počítat s možnými artefakty vlivem exprese rostlinných genů v heterologním systému. Výsledky je proto nutné ověřit jinými nezávislými metodami. Jednou z takových metod je bimolekulární fluorescenční komplementace (Bimolecular Fluorescence Complementation, BiFC). Fluorescenční protein YFP je rozdělen na dvě poloviny a každá polovina je fúzována s jedním ze studovaných proteinů. Pokud spolu proteiny interagují, dojde k rekonstituci YFP, kterou sledujeme konfokálním mikroskopen jako obnovení fluorescence YFP. Fúzní proteiny koexprimujeme nejčastěji v listech tabáku (N. benthamina), anebo v jiném vhodném rostlinném systému, například v protoplastech. Jednou z výhod je možnost studovat vzájemné interakce membránových proteinů. Pro analýzu interakcí mezi membránovým proteinem a cytosolikcými proteiny byla nedávno zavedena metoda zprostředkované vazby na membránu (Membrane Recruitment Assay, MeRA). Membránový protein je spojen s červeným fluorescenčním proteinem RFP, zatímco cytosolický protein je fúzován s GFP fluoreskujícím zeleně. Při interakci takovýchto fúzních proteinů dochází k asociaci GFP signálu s membránou, což je možno jednoznačně potvrdit analýzou fluorescence rostlinných buněk koexprimujících oba proteiny prostřednictvím konfokální mikroskopie, která umožňuje rostlišit buněčné kompartmenty. Pro konstrukci rekombinantní DNA používáme ve všech třech popsaných případech klonování prostřednictvím Gateway® technologie. Rychlé a univerzální klonování mnoha genů spolu s využitím kvasinek a rostlinných systémů pro transientní expresi umožňuje rychlé získání interakčních dat in vivo, na jejichž základě můžeme vytvořit hypotézy ověřitelné například fyziologickou analýzou mutantních rostlin vedoucí k novým poznatkům o přenosu signálu v rostlinné buňce. Horak J., Grefen C., Berendzen K.W., Hahn A., Stierhof Y.D., Stadelhofer B., Stahl M., Koncz C., Harter K.: 2008 – BMC Plant Biol, 8: 77 Grefen C., Städele K., Růžička K., Obrdlik P., Harter K., Horák J.: 2008 – Molecular Plant, 1: 13 Podporováno grantem LC06034 a MSM002162241. 22 ÚTERÝ 13. 10. 2009 Přednášky METODA DVOUROZMĚRNÉ DIFERENČNÍ GELOVÉ ELEKTROFORÉZY (2-D DIGE) A JEJÍ VYUŽITÍ VE VÝZKUMU ROSTLINNÉHO PROTEOMU KLÁRA KOSOVÁ, PAVEL VÍTÁMVÁS, ZBYNĚK ŠKODÁČEK, ILJA TOM PRÁŠIL VÚRV, v. v. i., Drnovská 507, 161 06 Praha 6 – Ruzyně, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 233 022 443 Dvourozměrná diferenční gelová elektroforéza (2-D DIGE) je moderní modifikace dvourozměrné gelové elektroforézy (2-DE; O´Farrell, 1975), která využívá ke značení proteinových vzorků fluorescenčních barviv CyDyesTM (GE Healthcare) a která byla vyvinuta v 90. letech 20. století (Ünlü a kol., 1997). O srovnání metody 2-D DIGE s jinými variantami 2-DE viz např. Vítámvás et al. (2009). Užití až tří barviv CyDyes ke značení proteinových vzorků před jejich dělením umožňuje nanášet na jeden gel, resp. jeden proužek s imobilizovaným pH gradientem (IPG proužek) dva různé vzorky a navíc ještě směsný vzorek. Tento vzorek vznikne smísením všech vzorků, s nimiž pracujeme v daném experimentu, a slouží jako interní standard. Tak je výrazně eliminován problém kvantifikace proteinových skvrn v jednotlivých vzorcích, resp. problém opakovatelnosti dvourozměrných gelů, který je hlavním problémem klasické dvourozměrné elektroforézy. Možnost kvantitativně porovnávat dva vzorky v jednom gelu současně spolu s přítomností interního standardu představuje hlavní výhodu 2-D DIGE oproti 2-DE, kde se na jeden IPG proužek nanáší pouze jeden vzorek. 2-D DIGE tak umožňuje rozvíjet a realizovat strategii expresní a srovnávací proteomiky tím, že daleko precizněji porovnává a kvantifikuje změny v proteinové expresi u dvou rozdílných vzorků na jednom gelu. Na 2-DE gelech lze detekovat až několik tisíc nejčetnějších proteinových skvrn v závislosti na vzorku. To už představuje významnou část proteomu, zvláště pokud se jedná o jeho určitou frakci – subproteom (jaderný, mitochondriální, plastidový, membránový, fosfoproteom apod.). V současnosti je 2-D DIGE jedna z vhodných a dostupných proteomických metod, která umožňuje nejen kvantifikovat a identifikovat tisíce proteinů najednou, ale také kvantifikovat různé post-translační modifikace těchto proteinů díky rozdílné pohyblivosti jejich skvrn na dvourozměrných gelech. O´Farrell P.H.: 1975 – J. Biol. Chem. 250, 4007 Ünlü M., Morgan M.E., Minden J.S.: 1997 – Electrophoresis 18, 2071 Vítámvás P., Kosová K., Škodáček Z., Prášil I.T. (2009) – Chem. listy, přijato Podporováno projekty MŠMT OC08066, MZe 00027006003 a GAČR GP522/09/P621. 23 ÚTERÝ 13. 10. 2009 Přednášky IN VITRO TRANSLACE A IMUNOPRECIPITACE: PROBLÉMY A JEJICH ŘEŠENÍ PETRA PROCHÁZKOVÁ-SCHRUMPFOVÁ1, JIŘÍ FAJKUS1,2 1 Oddělení funkční genomiky a proteomiky, Masarykova univerzita, CZ-62500 Brno, ČR Biofyzikální ústav, Královopolská 135, CZ-61265 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 549 498 137 2 In vitro translace či následná imunoprecipitace in vitro translatovaných proteinů je technikou, která je dnes již běžná v mnoha laboratořích. Často používaná radioaktivní varianta translace ve zkumavce, kdy dochází v průběhu translace k inkorporaci radioaktivně značených aminokyselin, usnadňuje nejen následnou specifickou detekci proteinů, ale napomáhá i při hledání interakčních partnerů technikou imunoprecipitace. Při imunoprecipitaci je protein z in vitro translatovaného lyzátu precipitován ve vhodném pufru pomocí imuno-komplexů, které zahrnují antigen (často tag proteinu), primární protilátku a Protein A-, G- agarozový či magnetický konjugát. Na trhu je celá řada různých in vitro expresních systémů např.: lyzát z králičích retikulocytů, lyzát z pšeničných klíčků, lyzáty z E. coli, lyzáty ze Spodoptera frugiperda a další, a také celá řada A-, G- konjugátů či vhodných protilátek. V naší laboratoři jsme technikou imunoprecipitace chtěli ověřit výsledky získané v dvojhybridním systému, kde jsme pozorovali zcela nové interakce dvou proteinů z A. thaliana, u nichž se předpokládá, že jsou asociovány s telomerami. Jelikož šlo o rostlinné proteiny, vybrali jsme si pro in vitro translaci lyzát z pšeničných klíčků. Rutinní experiment se však protáhl do poměrně dlouhé optimalizace nejen in vitro translace, ale také následného imunoprecipitačního experimentu. Během přednášky budou zmíněny optimalizační kroky, které nakonec vedly ke zdárnému výsledku – tedy k potvrzení nalezených protein-proteinových interakcí. Např.: výběr vhodných A-, G- konjugátů; výběr vhodného tagu; optimalizace vazebných pufrů a aditiv; optimalizace eluce; výběr vhodného substrátu pro in vitro translaci; „codon usage“ problematika atd. Avšak výsledkem veškerých optimalizačních procedur bylo v tomto případě zjištění, že ačkoliv předpokládané telomer-vazebné proteiny z A. thaliana jsou evolučně blíže pšenici než králíkovi, proteiny translatované v pšeničném extraktu nejsou schopny interakce během imunoprecipitačních pokusů. Naproti tomu exprese těchto rostlinných proteinů v lyzátu z králičích retikulocytů vedla k potvrzení předpokládaných interakcí mezi proteiny AtTRB (Telomere Repeat Binding) a proteinem AtPOT1b (Protection of Telomeres) a bližší charakterizaci jejich interakčních domén. Prochazkova Schrumpfova P., Kuchar M., Palecek J., Fajkus J. Mapping of interaction domains of putative telomere-binding proteins AtTRB1 and AtPOT1b from Arabidopsis thaliana 2008 Podporováno grantem GAČR (521/08/P452 and 204/08/1530) a MŠMT ČR (MSM0021622415 and LC06004). 24 ÚTERÝ 13. 10. 2009 Přednášky IMUNOAFINITNÍ PURIFIKACE V ANALÝZE FYTOHORMONŮ JAKUB ROLČÍK Laboratoř růstových regulátorů, Univerzita Palackého v Olomouci & Ústav experimentální botaniky AV ČR, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc E-mail: [email protected], tel.: +420 585 634 864 Hladiny fytohormonů a jejich metabolitů v rostlinném organismu jsou velmi nízké, typicky na úrovni desítek nanomolů až stovek femtomolů na gram čerstvé hmoty. Jejich kvantifikace tak představuje náročnou úlohu z oblasti stopové chemické analýzy. Situace je dále ztížena tím, že rostlinný materiál sestává ze složité matrice obsahující široké spektrum tzv. balastních látek (sacharidy, listová barviva, fosfolipidy ad.) a také enzymy a radikály schopné molekuly analytu (fytohormonu) velmi rychle destruovat v průběhu odběru a zpracování vzorku. Úspěšné provedení analýzy fytohormonu proto vyžaduje důkladné porozumění dějům, k nimž při zpracování vzorku dochází, a metodám, jež jsou k analýze použity. Nezanedbatelná je rovněž zkušenost. V současnosti jsou při analýze fytohormonů s úspěchem používány účinné separační metody (např. SPE, Solid-Phase Extraction) a vyspělá instrumentace (nejčastěji HPLC či UHPLC s následnou hmotnostní detekcí). Nejmodernější tandemové hmotnostní detektory se vyznačují vysokou selektivitou a citlivostí umožňující kvantifikaci attomolárních množství analytu. Ani nejmodernější technologie ovšem nejsou zárukou úspěšné kvantifikace v případech, kdy je studovaná látka přítomna ve velmi nízkých látkových množstvích a/nebo ve velmi složité matrici. Originálním řešením je v takové situaci použití imunoafinitní purifikace (označované již od 80. let dvacátého století jako „imunoafinitní extrakce“ či „imunoafinitní chromatografie“). Princip metody spočívá v navázání protilátek, které jsou schopny specificky interagovat se studovaným fytohormonem (nejčastěji jde o protilátky myší nebo králičí), na příhodný nosič (gel). Kolonkou obsahující tento afinitní gel se pak nechá prokapat předčištěný rostlinný extrakt, z nějž protilátky „vychytají“ přítomný fytohormon. Po promytí imunoafinitní kolonky vodou lze zadržený analyt snadno eluovat např. aplikací methanolu. Kombinace účinné imunopurifikační metody a moderní instrumentace dovoluje jak kvantifikaci již popsaných, tak izolaci nových metabolitů rostlinných hormonů. Přednáška bude věnována podrobnějšímu popisu metody a ukázkám jejího úspěšného použití. Výzkum byl podporován grantem MŠMT České republiky MSM 6198959216. 25 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky EPIGENETIKA ROSTLIN BORIS VYSKOT Oddělení vývojové genetiky, Biofyzikální ústav AV ČR, 61265 Brno E-mail: [email protected], tel.: +420 541 240 500, www.ibp.cz/labs/LPDG Epigenetiku definujeme jako mitoticky a/nebo meioticky děděné změny genové exprese, ke kterým dochází beze změny primární genetické informace (tedy beze změny sekvencí nukleotidů v DNA). Epigenetika je také charakterizována jako tzv. chromatinová dědičnost, neboť bylo prokázáno, že je způsobena (či lépe provázena) strukturními i chemickými modifikacemi chromatinu – především DNA a nukleozomálních histonů. Epigenetika je výrazně charakterizována jako nejistá (nestabilní) dědičnost, která se obvykle neřídí mendelovskými pravidly. Znamená to, že epigeneticky řízené lokusy se zpravidla vyznačují neúplnou penetrancí a variabilní expresivitou. Klasickým příkladem nestabilního (mozaikového) fenotypu je tzv. poziční efekt u drosofily, kdy exprese genu odpovídající za barvu očního pigmentu se může podrobovat epigenetickému umlčování vlivem sousedního heterochromatinu. Jiným dobře popsaným epigenetickým jevem jsou paramutace u kukuřice, kdy dochází k dědičné změně exprese jedné alely vlivem alely druhé. Od 80. let XX. století došlo s nástupem technik molekulární biologie k objasnění dalších epigenetických jevů – genomového imprintingu u placentálních savců a krytosemenných rostlin, epimutací, epigenetického umlčování transposonů a transgenů i jejich kauzálních mechanismů (metylace cytozinu v DNA, RNA interference, acetylace i další modifikace nukleozomálních histonů, úlohy supresorových a aktivátorových vazebných proteinů aj.). Přednáška podává ucelený přehled epigenetických procesů u krytosemenných rostlin členěný do následujících kapitol – rostliny versus živočichové a genomový imprinting, klasické epigenetické systémy (transpozony, paramutace, nukleolární dominance), transgeny a viry zprostředkované umlčování genů a úlohy epigenetických procesů ve vývojových procesech. ALLIS C.D., JENUWIN T., REINBERG D., CAPARROS M.L.: EPIGENETICS. – Cold Spring Harbor Laboratory Press, New York, 2007 (ISBN-13: 978-0-87969-724-2) JAENISCH R., BIRD A.: Epigenetic regulation of gene expression: how the genome integrates intrinsic and environmental signals. – Nature Genetics 33: 245-254, 2003 JIRTLE R.L., SKINNER, M.K.: Environmental epigenomics and disease susceptibility. – Nature Review Genetics 8: 253-262, 2007 RICHARDS E.J.: Inherited epigenetic variation – revisiting soft inheritance. – Nature Review Genetics 7: 395-601, 2006 TOLLEFSBOL T.O. (Ed): EPIGENETICS PROTOCOLS. – Humana Press, Totowa, 2004 (ISSN 1064-3745) VYSKOT B.: The role of DNA metylation in plant reproductive development. – In: Ainsworth C.C., ed.: SEX DETERMINATION IN PLANTS, str. 101-120, Bios Scientific Publishers, Oxford, 1999 (ISBN 1 85 996 042 1) VYSKOT B.: Přenos epigenetické informace v liniích buněk somatické a zárodečné dráhy. – In: Jonák J. ed: MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE A GENETIKA XII, str. 7-21, ÚMG, Praha, 2006 (ISBN: 80-902588-5-9) WOLFFE A.: CHROMATIN: STRUCTURE AND FUNCTION. – Academic Press, San Diego, 1998 (ISBN 012-761914-3) Poděkování: Tato práce byla podporována MŠMT (LC06004). 26 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky A FORWARD GENETICS SCREEN – PERSPECTIVES AND PITFALLS TOMASZ NODZYŃSKI, HIROKAZU TANAKA, RICARDO TEJOS, ELENA FERARU, JIŘÍ FRIML Department of Plant Systems Biology, Flanders Institute for Biotechnology (VIB) and Department of Molecular Genetics, Ghent University, 9052 Gent, Belgium E-mail: [email protected], tel.: +32 933 13 913 A forward genetics screen is a procedure in which individuals that posses a certain phenotype are being identified. Forward genetics begins with a phenotype and subsequently identifies the genotype. Whereas the reverse genetics starts with a mutated gene and asks what are the changes of phenotype that the mutation caused. Application of forward genetics gives the possibility to identify several components (genes) involved in a particular biological process. However the strength of this approach lies largely in the design of the forward genetics screen that has been used to identify the candidate genes. The ability to discriminate specific phenotypes, correlated with a biological process, depends on the stringency of the screen conditions and has a direct impact on the specificity of gathered hits. Subsequent identification of an altered gene causing a given phenotype can be achieved by positional (map-based) cloning techniques. Several Arabidopsis accessions, or ecotypes, are sufficiently divergent to support the design of molecular markers at high density. Most commonly used combination for mapping purpose are crosses between Columbia and Landsberg erecta. Those two accessions have been estimated to differ in four to eleven positions every 1000 bp. What is more, extensive genome sequence information is available for those ecotypes facilitating the design of a variety of molecular markers that can be used for fine mapping. Exploiting those possibilities it is possible to identify the target gene in a relatively short time. 27 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky KTERAK ZE DVOU ZMETKŮ VYTVOŘIT FUNKČNÍ VIRUS A K ČEMU JE TO DOBRÉ TOMÁŠ MORAVEC, HANA HOFFMEISTEROVÁ, JITKA FOLWARCZNÁ, HELENA PLCHOVÁ, NOEMI ČEŘOVSKÁ Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i., Na Karlovce1a, Praha 6 E-mail: [email protected], tel.: +420 224 310 108 V současnosti se mnoho pozornosti soustřeďuje na využití rostlin pro expresi cizorodých proteinů s velkou přidanou hodnotou jako jsou napríklad protilátky, vakcíny, enzymy a podobně. Jedním ze způsobů jak tohoto cíle dosáhnout je použití expresního vektoru založeného na rostlinném viru. Výhodou těchto vektorů je především rychlost, se kterou lze otestovat expresi studovaného proteinu přímo v rostlinách bez nutnosti přípravy transgenních rostlin. Další výhodou virových vektorů je vysoká maximální koncentrace exprimovaného cizorodého proteinu. Širšímu využití virových vektorů však brání i některé nevýhody. Jde především o nutnost každou jednotlivou rostlinu inokulovat buď virovou RNA, nebo pomocí cDNA klonu aplikovaného buď biolisticky nebo pomocí agrobakteria. Další potenciální nevýhodou mohou být obavy z nekontrolovaného šíření modifikovaného rostlinného viru mimo experimentální rostliny. V naší přednášce bychom Vás rádi seznámili s jednoduchým systémem, který obě tyto hlavní nevýhody obchází. Systém je založen na simultánní infekci primární rostliny dvěma nepříbuznými rostlinnými viry, které sice nejsou schopny se šířit v rostlině samostatně, ale navzájem si své nedostatky dokáží natolik zkomplementovat, že v infikovaných rostliných buňkách vznikají zcela funkční virové částice, které lze použít jako inokulum pro mechanickou inokulaci sekundárních rostlin virovým vektorem. V sekundárně infikovaných rostlinách již však plně funkční a infekční virus nevzniká, virus se šíří pouze v listech zasažených inokulem. Kromě přípravy standardizovaného a stabilního inokula lze tento systém využít i pro studium šíření virové infekce rostlinou a pro objasnění mechanismů CPMR (coat protein mediated resistance). Fig1: Systémová infekce rostlin N. benthamiana virovým vektorem, založeným na viru mozaiky tabáku (TMV) jehož obalový protein byl nahrazen zeleným fluorescenčním proteinem (viz světlá místa na fotografii). Tento výzkum je podporován grantem No. 521/09/1525 GAČR. 28 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky BIOLOG STATISTIKEM NEBO SPÍŠE STATISTIKA PRO BIOLOGA? ARNOŠT KOMÁREK Katedra pravděpodobnosti a matematické statistiky, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Sokolovská 83, 186 75 Praha 8 – Karlín E-mail: [email protected], tel.: +420 221 913 282 S ohledem na vybavení současných počítačů a dostupnost na první pohled snadno ovladatelného statistického software nabývá mnohý uživatel statistiky (biologa nevyjímaje) pocitu, že je schopen statisticky analyzovat téměř libovolný problém, s kterým se setká, aniž by o statistice měl znalosti přesahující objem manuálu oblíbeného statistického programu. Jedním z nejzákladnějších problémů, s jehož statistickým řešením se seznámí student základního kurzu biostatistiky, je srovnání typické hodnoty daného ukazatele s hodnotou referenční. Navazujícím souvisejícím problémem je srovnání typické hodnoty daného ukazatele mezi dvěma skupinami. V první části příspěvku vyjdeme z jedno- a dvouvýběrového t-testu jakožto typicky používaných (a většině publika jistě známých) metod pro statistickou analýzu výše uvedených otázek. Na příkladech upozorníme na často se vyskytující chyby a ukážeme, že bezmyšlenkovité „mačkání tlačítek“ (byť správných) statistického programu může bez hlubšího porozumnění vést k chybným závěrům. V druhé části příspěvku se pokusíme na modelové situaci naznačit, jak by ideálně měl postupovat nestatistik (biolog), jestliže i jenom předpokládá, že řešení nestatistického (biologického) problému bude v jisté fázi vyžadovat statistickou analýzu. Třetí část příspěvku nastíní na konkrétních příkladech z konzultační praxe pro vědce biomedicínských oborů, čeho všeho lze s pomocí statistiky dosáhnout, jestliže nestatistik zavčasu spojí síly se statistikem. MODELOVÁNÍ TOKU AUXINU – LIMITY, ÚSKALÍ A PERSPEKTIVY KLÁRA HOYEROVÁ1, PETR HOŠEK2, MARCEL JIŘINA2, JAN PETRÁŠEK1, PETR KLÍMA1, MARTINA LAŇKOVÁ1, PETRE I. DOBREV1, EVA ZAŽÍMALOVÁ1 1 ÚEB AV ČR, Rozvojová 263, 16502 Praha, ČR FBMI ČVUT, Nám. Sítná 3105, 272 01 Kladno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 436 2 Auxiny jsou odpovědné za regulaci širokého spektra fyziologických procesů u rostlin. Rozhodující je zde především tok auxinu pletivem, jeho směr a intenzita, ze které vyplývá koncentrace auxinu dosažená v místě účinku. Současné modely jsou převážně cíleny na simulaci toku auxinu rostlinným pletivem. Matematické vztahy, které popisují nezbytné závislosti toku auxinu na nejrůznějších faktorech a které tvoří základ těchto modelů, mají svůj logický původ na úrovni jediné buňky. Přesto probíhá konfrontace zmíněných modelů s reálnými daty až na úrovni pletiva. Na základě experimentálních dat, která charakterizují kinetiku přenosu auxinu přes membránu pomocí přenašeců, ale i metabolismus auxinů během transportu a další jevy, jsme schopni identifikovat potřebné parametry a realizovat takový model transportu auxinu na úrovni buňky, jehož výstup bude srovnatelný se skutečností. Zásadním problémem matematických modelů je jejich opravdová platnost, která je nedokazatelná, ale pouze vyvratitelná. Nevyvrácený model tak považujeme za platný. Pozitivem modelu je ale možnost jednoznačného a opakovatelného zpracování komplexních datových sad (data ruzných typů) a možnost ověřování hypotéz o funkci a chování systému, navrhování nových elementů, závislostí a vazeb v systému. Příspěvek bude zaměřen na porovnání deterministického a stochastického přístupu k modelování toku auxinu, na úskalí při verifikaci a validaci modelu a na výstupy, které by model mohl poskytovat. Podporováno grantem GAAV KJB600380702 a projektem MŠMT LC06034. 29 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky POLAROGRAFIE VČERA, DNES A ZÍTRA – 50 LET OD UDĚLENÍ NOBELOVY CENY JIŘÍ BAREK Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra analytické chemie, Albertov 6, 128 43 Praha 2 E-mail: [email protected], tel.: +420 221 951 224 Dne 10. prosince 1959 v 16.30 odevzdal švédský kál Gustav Adolf VI. profesoru Jaroslavu Heyrovskému Nobelovu cenu za polarografickou metodu analýzy. Padesáté výročí této události je jistě vhodným důvodem k zamyšlení nad vývojem této metody, její historií, současností i budoucností. A to tím spíše, že historie vývoje nové analytické metody a rozšiřování jejího aplikačního potenciálu může být inspirující i pro ostatní přírodovědné obory, neboť řada souvisejících skutečností je nejen nadčasových ale přesahuje i rámec jedné vědní discipliny. V období před 2. světovou válkou se polarografie i díky mimořádným propagačním schopnostem profesora Heyrovského – značně rozšířila v analytických laboratořích, v provozu i ve výzkumu, stala se první analytickou metodou s automatickým záznamem a patřila k nejcitlivějším a nejselektivnějším analytickým metodám. Přestože v padesátých a šedesátých letech ustoupil její význam poněkud do pozadí v souvislosti s bouřlivým rozvojem moderních separačních a spektrometrických metod, může dodnes v řadě případů hrát důstojnou roli. V každém případě se polarografie stala zárodkem moderních elektroanalytických metod, sensorů či biosensorů pracujících na elektrochemických principech, elektrochemickcýh detektorů pracujících ve spojení s vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií či kapilární zonovou elektroforézou a dodnes může být užitečná při stopové analýze složitých environmentálních či biologických vzorků. V přednášce bude věnována pozornost historii polarografie, kterou od narození profesora Heyrovského v roce 1890 až do okamžiku udělení Nobelovy ceny v roce 1959 výstižně a kvalifikovaně popsal profesor Zuman, jeden z nejbližších žáků a spolupracovníků profesora Heyrovského (Zuman 2001). Dále budou diskutovány současné možnosti i omezení polarografie a z ní odvozených moderních elektroanalytických metod, které jsou popsány v historických souvislostech např. v přehledných referátech věnovaných 110. výročí narození profesora Heyrovského (Barek et al., 2001), 80. výročí objevu polarografie (Barek, Zima 2003) či 50. výročí udělení Nobelovy ceny za polarografii (Barek 2009a, Barek 2009b). Závěrem bude učiněn pokus o pohled do budoucnosti a o přehled perspektiv moderních analytických metod v souvislosti se stále rostoucími požadavky celé společnosti i jednotlivých přírodních věd. Autor tohoto příspěvku by v něm rád ukázal, že díky nadšení a úsilí elektroanalytických chemiků mohou moderní polarografické a voltametrické metody hrát významnou roli i v dalších dekádách tohoto tisíciletí. Reference Barek J., Fogg A.G., Muck A., Zima J.: 2001 – Crit. Rev. Anal. Chem. 31: 291 Barek J., Zima J.: 2003 – Electroanalysis 15:467 Barek J.: 2009a – Crit. Rev. Anal. Chem. 39: 128 Barek J.: 2009b – Rev. Polarography 55:27 Zuman P.: 2001 – Crit. Rev. Anal. Chem. 31: 281 Poděkování Vývoj moderních elektroanalytických metod je podporován projekty MŠMT ČR . MSM0021620857, LC 06035 a RP 14/6. 30 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky CESTOU KONFOKÁLNÍ MIKROSKOPIE ONDŘEJ ŠEBESTA PřF UK, Viničná 7, 128 44, Praha 2, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 221 951 943 V současnosti lze zaznamenat prudký vzestup zájmu badatelů o mikroskopické fluorescenční techniky. Mikroskopické vybavení a technická dokonalost přístrojů i metod značení kladou zvýšené nároky na porozumnění nejen biologickým dějům, ale také na porozumnění metodickému přístupu, technickým možnostem přístrojů a analýze získaných dat. Společně se podíváme na základní možnosti konfokálního mikroskopu, způsoby jak nasnímat použitelná data a jak se ze získaných dat dozvědět požadovanou informaci. Představíme si principy fluorescence a konfokálního mikroskopu. Pohlédneme na vlastnosti optické soustavy čoček v objektivu a probereme základní stavbu digitálního obrazu. Na závěr si ve zkratce ukážeme způsoby zpracování a analýzy obrazových dat. PRAKTICKÝ PRŮVODCE MÉNĚ BĚŽNÝMI METODAMI KONFOKÁLNÍ MIKROSKOPIE U ROSTLIN ANEB KONFOKÁL NENÍ JEN FOŤÁK NA PĚKNÉ OBRÁZKY JAN PETRÁŠEK1, 2 1 ÚEB AV ČR, Rozvojová 263, 165 02 Praha 6, ČR Katedra fyziologie rostlin PřFUK, Viničná 5, 128 44 Praha 2, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 425 2 Konfokální mikroskop se během posledních let stal prakticky běžnou součástí každého většího biologického experimentálního pracoviště. Díky své schopnosti zaznamenávat obraz pouze z dané roviny ostrosti umožňuje nerušeně nahlédnout do nitra biologického materiálu, který buď fluoreskuje spontánně nebo obsahuje vnesené fluorescenční proteiny. V zásadě se setkáváme se dvěma typy konfokálních mikroskopů. Asi nejrozšířenější jsou dnes laserové skanovací konfokální mikroskopy, které využívají jako zdroj světla lasery o různých vlnových délkách, rastrují snímaný vzorek bod po bodu a využívají k odfiltrování neostrého obrazu statickou konfokální štěrbinu. Druhou skupinu tvoří konfokální mikroskopy využívající laserů či prosté fluorescenční výbojky a k odfiltrování neostrého obrazu principu kotouče s rotujícími štěrbinami. Protože obecným trendem je snaha o rychlé a co nejméně invazní způsoby pozorování s využitím co nejmenší energie UV světla, představují mikroskopy s rotujícím diskem budoucnost pozorování živého materiálu. Smyslem tohoto příspěvku je představit z praktického hlediska možnosti, které nabízí moderní laserová skanovací mikroskopie v buněčné biologii rostlin se zaměřením na pozorování živého materiálu. Zejména s využitím příkladů z mikroskopu Zeiss LSM5 DUO budou shrnuty metody konfokálního zobrazování u rostlin Arabidopsis thaliana a buněčných kultur Nicotiana tabacum nesoucích stabilně fluorescenční proteiny, jakož i u rostlin a buněčných kultur Nicotiana tabacum exprimujících fluorescenční proteiny transientně. Naprostá většina požadavků uživatelů konfokálních mikroskopů bývá zaměřena na co nejdokonalejší zobrazení distribuce daného proteinu či struktury, nejlépe ve více kanálech. Není to ovšem jediná metoda, kterou vybavení moderních konfokálních mikroskopů umožňuje. Popsány budou možnosti sledování dynamiky proteinů v buňkách rostlin (FRAP, fluorescence recovery after photobleaching), jejich vyhodnocování a prezentace. Další možnosti odkrývají postupy spektrální analýzy spektra fluorescence daného fluorochromu, které umožňují jak separaci překrývajících se spekter tak např. kvantifikaci přenosu energie mezi dvěma flurochromy (FRET; Förster Resonance Energy Transfer). Podporováno grantem MŠMT LC06034. 31 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky PRACTICAL NOTES ON FLUORESCENCE LIFETIME IMAGING OLEKSANDR CHERNYAVSKIY Institute of Physiology, CAS, Videňská 1083, 140 00 Prague 4 Krc, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 296 442 274 Laser scanning confocal microscopy has already become an every-day tool in a large number of laboratories all around the world. Nowadays, more and more researchers use real 3D imaging capabilities of this technique. Presently, high-power pulsed lasers are available and used for two-photon excitation fluorescent microscopy. Such approach has an advantage of intrinsic 3D capability, so it does not need any confocal pinhole and all emitted photons contribute to the registered signal, providing e.g. enhanced signal-to-noise ratio for visualisation of deep tissue layers. Also, it does not require complicated aligning, necessary for systems with UV pulsed lasers used for conventional one-photon excitation (both wide-field and confocal). Unlike above mentioned techniques dealing with intensities (i.e., number of registered photons), fluorescence lifetime imaging (FLIM) makes use of the time delay between pulses of excitation laser light, and a moment of photon registration by a detector. Recent advances in electronics providing highly-sensitive detectors for recording low-level light signals made possible the time-correlated single photon counting (TCSPC) with picosecond resolution and extremely high precision. In the simplest case, the fluorescence lifetime imaging can be used as an additional parameter to separate or identify the emission of different fluorophores. It is particularly useful to distinguish the autofluorescence components in tissues, which have poorly defined fluorescence spectra but can be distinguished by their fluorescence lifetime. Moreover, the fluorescent lifetime of endogenous fluorophores is strongly dependent on the local environment of molecules, such as binding to proteins or lipids. Also, protonated and deprotonated form of the same fluorophore may have different fluorescence lifetime. Since the equilibrium between these forms is pH-dependent, average lifetime can be used as an indicator of local pH. Since the lifetime does not depend on the concentration of the fluorophores, FLIM is a direct approach to the mapping of cell parameter like pH, ion concentrations or oxygen saturation, protein interaction, FRET and other effects on the molecular level. Becker W., The bh TCSPC Handbook: 2008, 3rd edition, Becker & Hickl GmbH Chernyavskiy O., Kubínová L.: Multi-photon excitation microscopy, in.: Proceedings of Advances in Widefield and Confocal Fluorescence Microscopy: 2008, Brno, Librex.Eu, s.20-28 Koenig K., Riemann I., High-resolution multiphoton tomography of human skin with subcellular spatial resolution and picosecond time resolution: 2003 – J. Biom.Opt., 8: 432-439 Lakowicz J.R., Szmacinski H., Nowaczyk K., Johnson M.L., Fluorescence lifetime imaging of free and protein-bound NADH: 1992 – PNAS 89: 1271-1275 Supported by the Academy of Sciences of the Czech Republic (grant AV0Z 50110509) and by the Ministry of Education, Youth, and Sports of the Czech Republic (grant LC06063). 32 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky ANALÝZA TROJROZMĚRNÝCH DAT ZÍSKANÝCH KONFOKÁLNÍ MIKROSKOPIÍ ANEB CO S DATY S POUŽITÍM STEREOLOGICKÝCH METOD JANA ALBRECHTOVÁ1, LUCIE KUBÍNOVÁ2, JIŘÍ JANÁČEK2, ZUZANA LHOTÁKOVÁ1 1 Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Katedra fyziologie rostlin, Viničná 5, 128 44 Praha 2 Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i., Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4 E-mail: [email protected], tel.: +420 221 951 694 2 Pro zpracování sérií optických řezů získaných konfokální mikroskopií trojrozměrnými (3D) strukturami byla v nedávné době vyvinuta řada metod, které umožňují popisovat povrchové i prostorové vlastnosti struktur. Pro měření kvantitativních charakteristik struktur je možno použít celou řadu metod stereologických, digitálních metod analýzy obrazu či 3D prostorových rekonstrukcí. Klasické stereologické metody umožňují z měření na 2-rozměrných řezech s využitím bodových, čárových či plošných testovacích sond odhadovat prostorové vlastnosti, jako je objem, obsah povrchu, délka mikroskopických vláknitých struktur v prostoru. Pro vyhodnocení sérií optických řezů v rámci jednoho tlustého řezu se využívá prostorových sond, jako je optický disektor, vertikální prostorová mřížka, fakír, kráječ aj. V současné době už jsou k dispozici i pokročilé softwarové systémy se stereologickými moduly, které umožňují automatizovaný či interaktivním způsob měření. Použití stereologických metod má především tu výhodu, že při zachování principu systematického, rovnoměrně náhodného vzorkování, je uplatnitelné pro struktury libovolného tvaru a uspořádání. Navíc nové metody využívající charakteristiky druhého řádu přinášejí možnost popisu prostorového uspořádání struktur a jejich vzájemných vztahů v prostoru (např. kolokalizace). Aplikace konfokální mikroskopie a stereologických metod pro prostorové charakteristiky struktur je na určitých objektech, jako je jehlice smrku ztepilého, možná i po uchovávání obebraných vzorků zmrazením (Lhotáková a kol. 2008). Navíc u jehlic smrku, díky intenzivní autofluorescenci chlorofylu v chloroplastech a fenolických látek vázaných v buněčných stěnách je možné používat ruční řezy bez předchozího zpracování vzorků (Albrechtová a kol. 2008). S použitím stereologických metod a software Ellipse (ViDiTo, Košice, SR) je možné kromě charakteristik mezofylových buněk, jako je objem mezofylu, vnitřní povrch jehlice, počet a průměrný objem mezofylové buňky, určit i nevychýlený odhad počtu chloroplastů v mezofylových buňkách. Vybrané stereologické metody, fakír a disektor, byly prokázány jako dostatečně citlivé pro kvantitativní popis změn ve struktuře mezofylu jehlic smrku ztepilého. Albrechtová J, Janáček J, Lhotáková Z, Radochova B, Kubínová L. 2007. Novel efficient methods for measuring mesophyll anatomical characteristics from fresh thick sections using stereology and confocal microscopy: application on acid rain-treated Norway spruce needles. Journal of Experimental Botany 58, 1451-1461. Lhotáková Z, Albrechtová J, Janáček J, Kubínová L. 2008. Advantages and pitfalls of using free-hand sections of frozen needles for three-dimensional analysis of mesophyll by stereology and confocal microscopy. Journal of Microscopy-Oxford 232, 56-63. Práce byla podpořena z projektu GAAV A600110507. 33 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky DEFORMACE MEZOFYLOVÝCH PLETIV V JEHLICÍCH SMRKU A JEJICH DIFERENCIACE PO OXIDATIVNÍM PŮSOBENÍ OZONU NEBO BIOTICKÝMI FAKTORY VÁCLAV KRPEŠ Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity, Katedra biologie, ul. 30. dubna 22, Ostrava E-mail: [email protected], tel.: 777 676 310 Na krycích pletivech jehlic smrku ztepilého bývají často pozorovány bezbarvé a žlutavé bodové chlorózy. Tyto viditelné symptomy jsou přisuzovány škodlivému působení přízemního ozonu. Podobné příznaky se objevují i po působení savým hmyzem nebo endofytickými houbami. Přesné rozpoznání příčiny poškození nelze zcela spolehlivě určit. Vhodnou aplikací histopatologických a histochemických metod se podařilo hodnověrně rozlišit distinkce mezi působením obu škodlivých faktorů. Analýza mezofylových pletiv poškozených segmentů jehlic ukázala rozdílnost v morfologické stavbě vzniklých deformací. Vzorky byly fixovány fixačním roztokem FAA, byly z nich vytvořeny bloky, příslušný poškozený segment byl vykrojen, separován a zpracován aplikací histopatologických a histochemických metod jako nejvhodnější barvivo byly vybrána malachitová zeleň s kyselým fuchsinem a toluidinová modř, Van Gieson, Groccot. Obraz byl zpracován mikroskopem fy ZEISS Axiostar Plus propojený s kamerou fy OLYMPUS C5060 WZ a multimediálním PC. Pro analýzu obrazu a statistiku byl využit softvare Quick Photo Camera 2.2, GIMP 2.2.10 a R 2.2.1. Strukturální analýzy separovaných segmentů, poškozených oxidativím stresem, ukázaly trvalé změny krycích a mezofylových pletiv. Rozsah poškození dosahoval až k vodivým pletivům. Na rozhraní poškozených autonomních oblastí byly nalezeny indukce mitóz. Histologický obraz ukázal kvalitativní deformace v místech vybledlých částí. V mezofylu byly pozorovány časté autonomní zóny atrofovaných buněk se sníženou osmotickou aktivitou, opakovaně přerušená kontinuita buněčných seskupení, lokálně se vyskytující hypertrofie plně turgescentních buněk. V substomatárním prostoru průduchů zjištěny kavity a asymetrie svěracích buněk (obr. 1). Velmi citlivá impregnační barvení podle Groccota neukázala přítomnost hyf endofytických hub a plísní, které mohou působit sekundárně. Obr.1 Zřetelné rozhraní mezi trvale poškozenými buňkami oxidativním stresem a mitotickou aktivitou plně turgescentních buněk. Předpokládáme, že opakovaným působením ozonu dochází k narušení redoxní rovnováhy buňky a vzniká její následná deformace.Během vysoké insolace dojde ke ztrátám vody, buňka se zužuje pouze v jednom rozměru, šířce (w), přičemž délka (l) a výška (h) buňky zůstává prakticky stejná. V nejjednodušším pohledu proto můžeme považovat relativní objem buňky jako úměrný poměru nynější šířky buňky k šířce buňky zdravé (obr.2). Tento poměr jsme nazvali stupněm deformace buňky. Obr.2 Schematický nákres znázorňující odvození relativního objemu buňky. 34 STŘEDA 14. 10. 2009 Přednášky Původní šířku buňky v jejím zdravém stavu (plné turgescenci) zpravidla neznáme. Z měření provedených na souborech zdravých buněk v radiálním řezu mezofylu bylo zjištěno, že jejich šířka je sice hodně proměnlivá, ale dá se zhruba považovat za lineární funkci délky buňky. Tuto funkci lze získat z naměřených dat lineární regresí. Protože délku buňky v procesu urychlené ztráty vody v autonomní oblasti substomatárního prostoru považujeme za konstantní, můžeme nemocné buňce dané délky přes uvedenou funkci přiřadit původní šířku a spočítat stupeň deformace buňky, který v našem jednoduchém modelu považujeme za totožný s relativním objemem buňky. Bylo zjištěno, že ve zkoumaném souboru poškozených mezofylových buněk jehlic se průměrná délka zdravých a nemocných buněk neliší. Stupeň deformace poškozených buněk, vyjádřený poměrem šířky nemocných buněk k šířce zdravých buněk stejné délky, činil 0,289. Relativní objem nemocných buněk byl úměrný stupni jejich deformace. Medián vodního potenciálu měl hodnotu – 2,12 MPa; směrodatná odchylka činila 1,1 MPa Medián tvarového indexu buňky (poměr šířky buňky k její výšce) měl u zdravých buněk hodnotu 0,591, u nemocných buněk 0,187. Směrodatná odchylka činila u zdravých buněk 0,220 a u nemocných 0,081. Tvarový index lze použít jako pomocný indikátor onemocnění. Působení ozonu narušuje rovnováhu růstových regulátorů v jehlicích a evokuje zvýšenou mitotickou aktivitu; vyvolává fotooxidaci fotosyntetických pigmentů, poškozuj buněčné membrány a činí je propustnější pro kationty. Snižuje plný výkon fotosyntézy, narušuje energetický systém smrkových porostů a oslabuje jejich růst. PROČ NÁS LIDI NEMAJ RÁDI: POPULARIZACE JE NUTNOST, NE LUXUS. JAK NA NI? JAN KOLÁŘ Ústav experimentální botaniky AV ČR, Rozvojová 263, 165 02 Praha 6, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 414 Lidé nás, rostlinné biology, nemají nijak zvlášť rádi. Ne že by nás nesnášeli – spíše se o naši práci nezajímají. Rostliny nejsou tak atraktivní jako roztomilá zvířátka, romantické snímky z vesmíru nebo lékařské objevy. Tento handicap naštěstí není nepřekonatelný. Intenzivní propagací úspěchů rostlinné biologie ho lze z větší části eliminovat. Což by měla být jedna z priorit našeho oboru. Nejen rostlinní biologové, ale všichni badatelé musí komunikovat s veřejností. Podle průzkumů si lidé vědců poměrně váží. Oprávněně se však ptají, jaký prospěch přináší společnosti jejich práce, placená z peněz daňových poplatníků. Navíc stále přežívá předsudek, že vědci jsou darmožrouti, kteří vystudovali za dělnické (dnes už i jiné) peníze a teď za tyto finance zkoumají neužitečné nesmysly. Popularizace výzkumu a jeho výsledků je proto zcela nezbytná. Umožňuje totiž získat podporu veřejnosti. Letošní situace kolem rozpočtu Akademie věd ČR jasně ukázala, že výzkumná instituce, která by o tuto podporu neusilovala, by byla v dlouhodobé perspektivě odsouzena k zániku. Totéž platí pro jednotlivé vědní obory, tedy i ten náš. Do popularizace by se měli zapojit všichni vědci – alespoň třeba ochotou poskytovat rozhovory novinářům. Plamenné výzvy ovšem nestačí. Proto se v přednášce zaměříme na praktické rady. Vyplatí se vaší instituci zaměstnat profesionálního popularizátora? Jak informovat média a laiky o vaší práci? Jak psát tiskové zprávy? Jak by měly vypadat internetové stránky pro veřejnost? Psaní o vědě pro neodborníky je svým stylem naprosto odlišné od vědeckých publikací nebo grantových návrhů. Není však tak těžké tento literární žánr zvládnout. Důležité je dodržovat několik základních pravidel, s nimiž se v přednášce seznámíte. Nebylo by jistě rozumné chtít všechny badatele přeškolit na popularizátory. Každý vědec by ale měl mít povědomí o hlavních zásadách popularizace. Díky tomu bude moci úspěšně komunikovat s novináři nebo spolupracovat se specialisty, kteří jsou na ústavech či vysokých školách zodpovědní za propagaci výzkumu. 35 Sponzoři Prˇístroje a reagencie pro klinickou diagnostiku a biomedicínský výzkum Analyzátory buněk Spektrofotometry a Readery Centrifugy Průtokové cytometry Automatizace Genetické analyzátory Immunotech a.s., Radiová 1, 102 27 Praha 10, tel.: 272 017 512, 513 www.beckman.cz Sponzoři TŘEPAČKY BIOREAKTORY INKUBÁTORY Společnost INFORS HT se zabývá projekty, vývojem a výrobou bioreaktorů a třepaček již více jak 40 let. Jejich produkty jsou známé především pro kvalitní zpracování, snadnou a pohodlnou obsluhu a v neposlední řadě také dlouhou životnost. photo-bioreactor Labfors Lux INFORS HT je především díky své flexibilitě oblíben u zákazníků se speciálními požadavky pro jejich aplikaci. Navíc jde o výrobce, který nabízí bezplatně tzv. „aplikační servis“, který využívají stávající zákazníci z řad začátečníků, ale i odborníků. www.infors-ht.com www.biotek.com Šlikova 20, Praha 6, 169 00 www.biotrade.cz | [email protected] KOMPLETNÍ VYBAVENÍ K MIKRODESTIČKOVÉ INSTRUMENTACI VE ŠPIČKOVÉ KVALITĚ OD FIRMY BIOTEK Výkonná promývačka mikrotitračních destiček s volitelnou ultrazvukovou lázní. Spektrofotometrický reader, rozsah od 200 nm do 999 nm, inkubace, třesení + uživatelský SW v ceně. DIALAB spol. s r.o. - výhradní zástupce firmy Biotek pro ČR Náměstí osvoboditelů 1, 153 00 Praha 5 – Radotín Tel./fax: 257 910 260, 257 910 263 E-mail: [email protected], www.dialab.cz Multifunkční reader Synergy 4, měření absorbance, fluorescence, luminiscence. TRF, FRET, FP, dichroická zrcadla. Univezální dispensor, nastavitelné objemy od 1ul až 10ml. Sponzoři Přístrojové PCR vybavení a sérologická diagnostika pro fytopatologii firmy Dynex Smart Real Time PCR termocykler • Flexibilita - 16 na sobě nezávislých pozic pro vzorky • Robustnost - žádné pohyblivé součásti • Multiplexing – FAM, Cy3, TxR, Cy5 • CE IVD certifikát Sérologická diagnostika bakterií a virů firmy Bioreba • ELISA - soupravy a protilátky pro diagnostiku virů a bakterií užitkových a okrasných plodin • Protilátky, konjugáty a kontroly samostatně nebo v setu • AgriStrip – imunochromatografické rychlé testy • Homex - homogenizátor pro zpracování vzorků Dynex Technologies spol. s r.o., Na Čihadle 32, Praha 6, tel.: 800 100 404, +420 220 303 600, fax: +420 224 320 133, www.dynex.cz Sponzoři New Brunswick byl připojen ke skupině Eppendorf! Od 1. dubna 2009 jsou produkty New Brunswick prodávány v České republice společností Eppendorf Czech & Slovakia s.r.o. Společnost Eppendorf vyvíjí, vyrábí a distribuuje systémy pro biomedicínské výzkumné laboratoře po celém světě. Roku 2007 se New Brunswick Scientific připojil ke skupině Eppendorf Group a obohatil portfolio Eppendorf produktů o široké spektrum vysoce kvalitních laboratorních přístrojů a rozšířil tímto směrem i zákaznický servis. • Třepačky Multifunkční třepačky s moderním designem a vysokým výkonem jsou temperovatelné v rozsahu od 20°C pod okolní teplotu až do 100°C v závislosti na zvoleném modelu. Minimální nastavitelný bod 4°C. Přístroje lze skládat na sebe. • Hlubokomrazicí boxy Hlubokomrazicí laboratorní boxy (-86°C) se speciálním těsněním předních dveří jsou energeticky účinné, tiché a spolehlivé, s optickým a akustickým alarmem. K dodání ve skříňovém nebo pultovém provedením. • Fermentory a bioreaktory Přístroje pro přípravu buněčných kultur v objemech až 3 000 litrů. Modulární konstrukce umožňuje kdykoli snadno rozšířit možnosti přístroje. • CO2 Inkubátory Zdokonalené laboratorní CO2 Inkubátory jsou dostupné ve 3 modelech o velikostech 14L, 48L a 170L. Umožňují rychlé a exaktní temperování vnitřního prostoru všemi 6ti stěnami. Jednoduché a intuitivní ovládání. Ideální pro běžné i speciální buněčné kultury. ××Řč×Č×Č×Č ×× Dodavatel chemikálií a radiochemikálií Kompletní sortiment amerického výrobce MP Biomedicals: - chemikálie pro vědu a výzkum - scintilační koktejly neškodné pro životní prostředí - stabilizované IsoBlue™ nukleotidy značené 32P, 33P Značené chemikálie 3H, 14C, 32P, 33P, 35S, 36Cl, 45Ca, 51Cr, 57Co, 125I MP Biomedicals, Moravek Biochemicals and Radiochemicals, Perkin Elmer, American Radiolabeled Chemicals Protilátky a imunoreagenty Enzymy, proteiny a peptidy Ochranné pomůcky pro práci s ionizujícím zářením Laboratorní pomůcky a přístroje: - Spektrofotometry Nanodrop™ - Přístroj pro přípravu vzorků FastPrep® Máte-li zájem o katalog, navštivte naše internetové stránky a vyplňte žádost o zaslání katalogu zdarma. zelená linka: 800 125 890 www.mgp.cz Sponzoři Real-Time PCR systém - LightCycler® 480 II Odhalte možnosti real-time PCR LightCycler® 480 II - je real-time PCR přístroj používající jako pracovní formát destičky (bílé nebo průhledné) s 96 nebo 384 jamkami. Je to vysoce přizbůsobivý, všestranný a otevřený PCR systém jak pro analýzu genové exprese, tak i nejrůznějších genetických variací (včetně High Resolution Melting (HRM) analýzy). Inovovaná konstrukce přístroje (stříbrný teplotní blok), jedinečné vlastnosti zdokonaleného software a pro LightCycler® 480 II optimalizované reagencie společně maximálně vyhovují moderním požadavkům pro rychlé, přesné a citlivé provádění PCR aplikací v reálném čase. LightCycler® 480 II - poskytuje výhodu pracovat s různými detekčními formáty (SYBR Green I, hydrolyzační sondy, HybProbe sondy, SimpleProbes sondy, barvičky pro HRM analýzu, ...), což rozšiřuje výběr použitelných aplikací. Více informací o LightCycler® 480 přístroji naleznete na stránce: www.lightcycler480.com Roche s.r.o. Diagnostická divize Karlovo náměstí 17 120 00 Praha 2 tel.: +420 220 382 565 (564) fax: +420 220 382 595 email: [email protected] Sponzoři Komory pro pěstování rostlin a rostlinných TK Sanyo MLR 351 Boční osvětlení ze 3 stran Celková kultivační plocha 0,98 m² Teplotní rozsah: 0 až +50 °C ±0,3 °C Osvětlení 0 - 20 000 luxů (nastavitelná intenzita) 5 nastavitelných polic Verze 351 H s regulací vlhkosti 55 - 90% VŠE PRO PĚSTOVÁNÍ ROSTLIN A ROSTLINNÝCH TK Univerzální box pro pěstování rostlin a rostlinných TK Conviron ADAPTIS A1000 Objem 1000 l Nerez interier, PU izolace Teplotní rozsah +4°C až +40°C při zhasnutých světlech Teplotní rozsah +10°C až +45°C při zapnutých světlech Regulace vlhkosti DODÁVKY-SERVIS-MONTÁŽ www.schoeller.cz VÝMĚNNÉ KITY PRO ADAPTIS PODLE POŽADOVANÉHO VYUŽITÍ Kit PG – plant growth: 1 police s lampami pro kultivace rostlin, vertikální proudění, 650 µmol/s/m², 3 úrovně osintenzity, max. výška 106,5 cm, kultivační plocha 0,5 m² Kit AR – Arabidopsis: 2 nastavitelné police s lampami pro kultivace Arabidopsis, horizontální proudění, 425 µmol/s/m², 3 úrovně osintenzity, max. výška 46 cm, kultivační plocha 1,05 m² Kit TC – tkáňové kultury: 4 nastavitelné police s lampami pro kultivace TK, vertikální proudění, 200 µmol/s/m², max. výška 20 cm, kultivační plocha 2,1 m² Kit IN – inkubační: 4 nastavitelné police s armatůrami na Fl lampu (vhodné pro klíčení, hmyz atd.), 125 µmol/s/m², max. výška 25 cm, kultivační plocha 2,1 m² conviron-2.indd 1 7.9.2009 11:26:17 Rapid, Integrated Extration and Amplification Extract-N-Amp PCR kits are the world‘s first integrated extraction and amplification process for rapid blood, tissue, plant or seed assays. A simple „lyse and go“ method eliminates the need for column based or long enzymatic sample purification methods. DNA suitable for PCR applications is available within minutes. Kits include all reagents, proprietory buffers and PCR enzymes to rapidly extract and amplify DNA of interest from a variety of cells and tissues. Cat.No. Description # Extractions Price XNAPS-1KT REDExtract-N-Amp Plant PCR Kit 10 Request Free sample XNASS-1KT REDExtract-N-Amp Seed PCR Kit 10 Request Free sample Fast: Accurate: Easy: - 15 min DNA extraction Plant and Seed kits - Hot start antibody for specific genomic DNA PCR amplification - Ready to use protocols C M Y K • Laboratorní plast • Teplomìry, hustomìry • Sklo a porcelán • Chemikálie • Pøístroje • Laboratorní pomùcky • Dávkovací zaøízení • Filtrace Brno – Ostrava – Plzeò – Praha – Ústí nad Labem – Bratislava • Projekce laboratoøí • Laboratorní nábytek A VAŠI SPOKOJENOST VŠE PRO KVALITU Hviezdoslavova 55b 627 00 Brno tel.: 548 428 411 fax: 548 211 485 e-mail: [email protected] web: www.merci.cz ABS-7582 Resize SOLiD3 for Conference Program_B-W.indd 1 For Research Use Only. Not for use in diagnostic procedures. © 2009 Applied Biosystems. Applied Biosystems, and AB (Design) are registered trademarks and SOLiD is a trademark of Applied Biosystems or its subsidiaries in the US and/or certain other countries. All other trademarks are the sole property of their respective owners. For more SOLID PROOF, visit solid.appliedbiosystems.com solution that takes you from RNA to results. The SOLiD™ 3 System empowers you to discover new insights into gene regulation. With a hypothesis-generating, highly-sensitive assay that preserves the strand information of the original RNA molecule, the SOLiD 3 System enables you to detect novel transcripts, including non-coding RNA and distinguish strand-specific expression patterns. The combination of 400 million sequence tags and sample multiplexing capabilities allows for cost effective analysis of multiple samples in a single run while maintaining the sensitivity to detect low abundance transcripts. Combined with the SOLiD Small RNA Expression Kits, Whole Transcriptome Analysis Kits and application specific data analysis tools, the SOLiD 3 System provides a comprehensive 3/10/09 10:10:07 AM Sponzoři Sponzoři … řešení pro vaši laboratoř MTX 150 THERMO nová řada mikroultracentrifug špičkový výkon 150 tisíc RPM (přes 1 mil xg) během 80 sec kompaktní stolní i stojanové provedení kapacita 30 x 0,5 ml až 6 x30 ml HERASAFE KS THERMO nová generace špičkových biohazard boxů tř. II certifikace podle ČSNEN12469 - ochrana obsluhy interní prostředí - třída čistoty ISO4 dva nebo tři HEPA filtry, volitelně uhlíkové filtry VARIOSKAN FLASH THERMO multifunkční reader pro destičky 6 -1536 fotometrické, luminometrické a fluorometrické aplikace kontinuální spektrum, špičková přesnost GBOX SYNGENE gel - imaging systém v řadě modifikací pro všechny fluorescenční i chemiluminiscenční aplikace vysoce citlivé kamery a unikátní software KOMPLETNÍ NABÍDKA LABORATORNÍCH PŘÍSTROJŮ A SLUŽEB BIOHAZARDY, LAMINÁRNÍ BOXY, IZOLÁTORY BEZODTAHOVÉ DIGESTOŘE CENTRIFUGY a ULTRACENTRIFUGY GEL - IMAGING a ANALÝZA KONCENTRÁTORY VZORKŮ, LYOFILIZÁTORY MIKRODESTIČKOVÁ INSTRUMENTACE PŘÍSTROJE PRO MOLEKULÁRNÍ BIOLOGII TRIGON PLUS, s. r. o., Čestlice 93, 251 01 Říčany u Prahy, ČR tel.: 272680190, 272680370-1, 602313 570-1 fax: 272680914 MRAZICÍ A HLUBOKOMRAZICÍ BOXY CHLADICÍ BOXY, KRYO TECHNIKA MYČKY, SUŠIČKY, AUTOKLÁVY PIPETY, DÁVKOVAČE, PLAST PŘÍSTROJE PRO VÝROBU ČISTÉ VODY TERMOSTATY a CO2 TERMOSTATY SERVIS, VALIDACE e-mail: [email protected] web: www.trigon-plus.cz P1 Plakátová sdělení MOLECULAR AND CYTOGENETIC ANALYSIS OF THE BIGGEST PLANT GENOMES KATEŘINA AMBROŽOVÁ1, JIŘÍ MACAS2, PAVEL NEUMANN2, ILIA J. LEITCH3, MARTIN A. LYSÁK1 1 Department of Functional Genomics & Proteomics, Institute of Experimental Biology, Masaryk University, Czech Republic 2 Biology Centre ASCR, Institute of Plant Molecular Biology, Ceske Budejovice, Czech Republic 3 Jodrell Laboratory, Royal Botanic Gardens, Kew, Richmond, Surrey, UK E-mail: [email protected], tel.: +420 607 156 127 The genus Fritillaria comprises species with the largest genome so far reported for any plant species, and at the same time, it provides extensive genome size variation (30,000 –127,000 Mb/C). The genus diverged from Lilium c. 12 million years ago and subsequently diversified into two clades within Eurasia followed by a later dispersion of some species to North America. It is known, that genome size variation in plants is caused mainly by large differences in proportion of various repetitive sequences. Hence, the genus Fritillaria represents an excelent model for comparative studies on the evolution of repetitive sequences in giant genomes. To identify most abundant dispersed repetitive sequences we have constructed genomic DNA libraries from one species of each group selected so that both have approximately equal genome size (~ 45,000 Mb): Fritillaria imperialis (Eurasia) and F. affinis (North America). Based on the screening of both libraries with total genomic DNA as a probe, we selected four clones from each library containing highly repeated regions and sequenced them. Our preliminary data suggest that the percentage of different classes of repetitive elements does not differ significantly between the two species, and Ty3/gypsy-type LTR retrotransposons were identified as a dominating component in Fritillaria genomes. We also identified several families of Ty1/copia type LTR retrotransposons and one type of non-LTR retrotransposon. Ongoing studies aims to characterize selected repetitive elements in a wide range of Fritillaria species and analyze their contribution to genome size variation across the genus. This work was in part supported by a research grant no. MSM0021622415. 44 P2 Plakátová sdělení EVOLUCE VELIKOSTI GENOMŮ ROSTLIN RADIM ČEGAN1,2, HANA KUBEKOVÁ2, EDUARD KEJNOVSKÝ2, JAN ŠAFÁŘ3, BORIS VYSKOT2, ROMAN HOBZA1,2 1 MZLU v Brně, AF, Ústav biologie rostlin, Zemědělská 1, 613 00 Brno, ČR BFÚ AV ČR, v. v. i., Laboratoř vývojové genetiky rostlin, Královopolská 135, 612 65 Brno, ČR 3 ÚEB AV ČR, v. v. i., Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, Sokolovská 6, 772 00 Olomouc, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 541 517 194 2 Velikost genomů mnoha kulturních rostlin představuje překážku jak při realizaci sekvenačních projektů, tak při využití určitých rostlinných modelů v biotechnologiích obecně. Pochopení struktury genomu je tudíž nejen zásadní teoretickou biologickou otázkou, ale současně představuje nástroj na efektivnější cestu využití technik molekulární genetiky v praxi. Mezi základní procesy, které formují velikost genomů u rostlin patří polyploidie a zastoupení jednotlivých repetitivních sekvencí v genomu. U většiny rostlinných rodů se oba tyto mechanizmy evoluce genomů prolínají a spolupůsobí. Rod Silene je unikátní tím, že téměř všichni jeho zástupci jsou diploidní a mají stejný počet chromozomů (2n = 24). Dva nejvýznamnější druhy z hlediska využití v základním a aplikovaném výzkumu jsou S. vulgaris a S. latifolia. S. vulgaris je gynodioecický druh, jež je převážně využíván jako modelový organizmus pro studium rezistence rostlin k těžkým kovům a evoluce cytoplazmatické samčí sterility. S. latifolia je jeden z nejzkoumanějších druhů z hlediska vzniku dvoudomosti a evoluce pohlavních chromozomů. Naším cílem je určit mechanismus evoluce velikosti genomů mezi dvěma blízce příbuznými druhy S. latifolia a S. vulgaris. Oba druhy jsou diploidní a mají stejný počet chromozomů, přesto má S. latifolia přibližně 2,5× větší genom než S. vulgaris. Předběžné výsledky ukázaly, že některé repetitivní sekvence (retrotranspozony a tandemové repetice) jsou unikátní pro jeden či druhý druh. Naším úkolem je provést izolaci všech vysoce repetitivních DNA elementů u S. vulgaris a zjistit jejich proporcionální zastoupení v genomu tohoto druhu a mezi druhy S. vulgaris a S. latifolia (zde byly již tyto analýzy provedeny). Na základě získaných dat bude možno určit, jak rychle se určité sekvence v genomu vyvíjejí během evoluce co se týče jejich struktury, relativního a absolutního zastoupení v genomu. Mnohé teorie poukazují na to, že expanze repetitivních sekvencí je často příčinou speciace druhů. Naše data pomohou objasnit, které konkrétní DNA sekvence jsou příčinou rychlé expanze genomů mnohých druhů rodu Silene. Podporováno granty IGA AF MZLU, DP 7/2009; KJB600040901; M200040905. 45 P3 Plakátová sdělení ANALÝZA DISTRIBUCE SATELITNÍ DNA V JADERNÉM GENOMU ZÁSTUPCŮ ČELEDI MUSACEAE METODOU FISH EVA HŘIBOVÁ, LENKA SCHILLEROVÁ, JANA ČÍŽKOVÁ, JAROSLAV DOLEŽEL Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, ÚEB AV ČR, v. v. i., Sokolovská6, 772 00 Olomouc, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 585 205 854 Čeleď Musaceae obsahuje pouze dva rody – Ensete a Musa. Rod Musa (banánovník) obsahuje více než 50 druhů, které však dosud nebyly přesně určeny. Pěstované, jedlé formy banánovníku jsou sterilní diploidní, triploidní (ty jsou nejpočetnější) a tetraploidní klony, které představují různé kombinace A a B genomů, pocházejících ze dvou diploidních druhů, M. acuminata (A genom) a M. balbisiana (B genom). Ačkoliv velikost jaderného genomu kolísá v rozmezí hodnot 1C = 500 ~ 650 Mbp, je u výše zmiňovaných druhů toto množství DNA rozděleno do 11 chromozomů v haploidní sadě, které jsou dlouhé jen 1,5 – 2,5 µm a po morfologické stránce velmi podobné (lze odlišit jen jeden pár chromozomů, který nese organizátor jadérka – NOR). Chromozomy banánovníku si jsou morfologicky podobné nejen v rámci daného zástupce ale také mezi různými druhy. Tato skutečnost, společně s vysokou mírou podobnosti genomů A a B na úrovni nukleotidové sekvence DNA velmi ztěžuje identifikaci jednotlivých chromozomů a nebo chromozomových sad v mezidruhových hybridech za použití tradičních cytogenetických metod a genomové in situ hybridizace. Dosud byly metodou FISH zamapovány do jaderného genomu banánovníku pouze rRNA geny, některé repetitivní elementy a tři BAC klony, jejichž distribuce na mitotických chromozomech umožnila identifikovat pouze několik chromozomů. Dosud však nebyly izolovány druhově specifické sekvence DNA které by dovolily identifikovat jednotlivé genomy u mezidruhových hybridních klonů. Díky 454 sekvenování modelového genomu banánovníku – Musa acuminata ‚Calcutta 4‘ byly identifikovány dva nové DNA satelity. Pomocí fluorescenční in situ hybridizace (FISH) satelitu CL18 v jaderných genomech druhů M. acuminata sp. a M. balbisiana sp. byla zjištěna rozdílná (ko)-lokalizace tohoto satelitu CL18 a genů pro 5S rRNA. Této skutečnosti bylo využito pro studium genomového složení u osmi vybraných hybridních klonů banánovníku. Kromě identifikace některých chromozomů banánovníku v jaderných genomech rodu Musa bylo možné na základě rozdílné lokalizace značených sond u druhů M. acuminata a M. balbisiana zrekonstruovat genomové složení hybridních zástupců. Cytogenetické mapování sekvencí DNA, které u zástupců s různým genomovým složením vykazují specifickou lokalizaci na chromozomech může být v případě banánovníku využito pro analýzu genomového složení významných hybridních zástupců. Podporováno grantem Grantové agentury AV ČR – KJB 500380901. 46 P4 Plakátová sdělení FLUORESCENCE RECOVERY AFTER PHOTO-BLEACHING (FRAP) IN PLANT CELLS MILADA ČOVANOVÁ, MARTIN KUBEŠ, JAN PETRÁŠEK, EVA ZAŽÍMALOVÁ IEB AS CR, v. v. i., Rozvojová 263, 165 02 Prague 6 – Lysolaje, CR E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 431 Fluorescence Recovery after Photo-bleaching (FRAP) is the in vivo optical technique that allows to quantify protein dynamics in various intracellular compartments. It could be used for the measurement of both lateral diffusion of integral plasma membrane proteins and the trafficking of cytosolic proteins. FRAP software module is usually inherent part of modern confocal laser scanning microscope (CLSM). The method is based on focusing of intensive UV light (i.e. laser light in case of CLSM) into the small area of plasma membrane or other part of cell containing fluorescently-labelled protein molecules. This pulse of intensive laser light results in the photobleching (photochemical destruction) of the fluorochrome in this region of interest (ROI). Since all molecules with photodestructed fluorophores can not restore their fluorescence anymore, the rate of the fluorescence recovery in the bleached area reflects purely the migration of unbleached molecules from surrounding area. The tracking of this area over time allows determining how fast and how much of the signal recovers. The ratio between the fluorescence after the recovery and after the bleaching could be normalized with respect to the total fluorescence before the bleaching as well as with rescpect to the unwanted bleaching during ROI imaging. We use FRAP at Zeiss META 510 CLSM for the evaluation of the dynamics of auxin plasma membrane carriers. In Arabidopsis thaliana dark-grown seedlings, we have demonstrated using AUX1::AUX1:YFP line that the dynamics of auxin influx carriers at plasma-membrane can be different at the outer and inner side of the apical hook (Vandenbussche et al., 2009). In BY-2 tobacco suspension cells, we have followed the dynamics of heterologously expressed Arabidopsis GFP-tagged auxin efflux carrier PIN1 at the plasma-membrane. The recovery of PIN1-GFP fluorescence started immediately after the bleach and within 3 min it reached 50% of initial value reflecting both lateral diffusion of PIN1 in the plasma membrane and deposition from endosomal space. By FRAP measurements we also examine possible interactions of PIN1 with other molecules, like Auxin Binding Protein 1 (ABP1) as described in paper by Sauer & Čovanová et al, 2009. Vandenbussche, F., Petrášek, J., Žádníková, P., Hoyerová, K., Pešek, B., Raz, V., Swarup, R., Bennett, M., Zažímalová, E., Benková, E., Van Der Straeten, D. Auxin influx carriers are involved in auxin-ethylene interactions in apical hook development of Arabidopsis thaliana (L.) Heynhold. Provisionally accepted in Development, 2009. Sauer, M. & Čovanová, M., Robert, S., Naramoto, S., Kleine-Vehn, J., Löfke, C., Teichmann, T., Zažímalová, E., Petrášek, J. and Friml, J. ABP1 mediates feed-back regulation of PIN-dependent auxin transport. Submitted 2009. This work was supported by the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic, project No.: LC06034. 47 P5 Plakátová sdělení VYUŽITÍ UPL SOND PRO STANOVENÍ HLADIN EXPRESE JEDNOTLIVÝCH KOMPONENT SIGNÁLNÍ DRÁHY CYTOKININŮ V ROSTLINÁCH ARABIDOPSIS JANA DOBRÁ1,2, HELENA ŠTORCHOVÁ1, RADOMÍRA VAŇKOVÁ1 1 Ústav Experimentální Botaniky AV ČR, v. v. i., Rozvojová 263, 165 02 Praha 6, ČR Katedra biochemie PřF UK, Hlavova 2030/8, 128 43 Praha 2, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 426 2 UPL sondy („Universal Probe Library“) pro kvantitativní PCR jsou systém kombinující možnost univerzálního použití, která je předností barviva SYBR Green, a specifitu, charakteristickou pro TaqMan sondy. UPL systém je použitelný pro geny se známou sekvencí z jakéhokoliv organismu. Kompletní knihovna je tvořena 165 krátkými (8 až 9 nukleotidů) hydrolytickými sondami, značenými na 5’konci fluoresceinem a na 3’konci zhášedlem. Každá sonda je navíc vybavena LNA („Locked Nucleic Acid“), t. j. zamčenou nukleovou kyselinou, analogem nukleové kyseliny s pentosovým kruhem ribosy „zamčeným“ metylenovým můstkem, čímž je zabráněno tvorbě nepřesností při párování („mismatch“). Pro návrh stanovení (sekvence primerů a sondy, umístění, velikost amplikonu atd.) existuje volně přístupný program Probe Finder (https://www.roche-applied-science.com/sis/rtpcr/upl/ezhome.html). UPL sondy byly využity pro studium regulace signální dráhy cytokininů po vystavení rostlin Arabidopsis thaliana, pěstovaných v hydroponii, teplotnímu stresu 40 ˚C. Byla sledována odezva v apexu, listech a kořenech v počáteční fázi stresu (0 až 6h). Konkrétně byla sledována exprese genů pro receptory cytokininů (AHK2, 3 a 4), regulátory odpovědi typu-B (ARR10 a ARR12), transkripční faktory přenášející signál dále a regulátor odpovědi typu-A (ARR8), který se účastní vypínání signálu („negative feed-back inhibition“). Vzorky tkání A. thaliana byly ihned po inkubaci za zvýšené teploty zmraženy v kapalném dusíku a uloženy při −80 °C. Extrakce RNA byla prováděna pomocí RNeasy Plant Mini Kitu (Qiagen). Pro odstranění zbytků DNA byla použita DNasa I (kit DNA-freeTM, Ambion). Pro reverzní transkripci jsme používali oligo dT primery, Protector RNase Inhibitor (Roche) a M-MLV Reverse Transcriptase RNase H Minus, Point mutant (Promega). Pro real-time PCR byl používán LC480 Probes Master kit (Roche), UPL sondy (Roche) a primery čištěné pomocí HPLC (Metabion). Primery a sondy byly navrženy s použitím programu ProbeFinder verze 2.45 pro Arabidopsis (Roche). Pro normalizaci naměřených hladin exprese byl využit gen pro ubiquitin 10 (At4g05320). V případě cytokininových receptorů a positivních regulátorů (ARR10 a ARR12) došlo v počáteční fázi odezvy na teplotní stres v apexu k mírné stimulaci, po 45 minutách stresu následoval prudký pokles exprese. Negativní regulátor odezvy (ARR8) vykazoval v apexu nejprve rychlý pokles s minimem po 30 minutách působení stresu, který byl vystřídán pozvolným nárůstem hladiny transkriptu. Listy vykazovaly okamžitý pokles exprese u všech měřených genů, největší změnu vykazoval gen pro negativní regulátor odezvy (ARR8). V případě kořenů naopak docházelo k nárůstu exprese těchto genů, která dosahovala maxima mezi 30 a 60 minutami působení stresu, poté následoval prudký pokles hladiny exprese. Odlišný charakter reakce kořenů na stres mohl být ovlivněn uspořádáním pokusu – vzhledem k pomalému ohřevu média po umístění vaničky s rostlinami do 40 ˚C, byly kořeny vystaveny mírnějšímu a zejména pomalejšímu stresu. Stanovení exprese genů komponent signální dráhy cytokininů pomocí UPL sond se ukázalo jako výhodné, vzhledem k poměrně snadnému výběru primerů a sond a také díky odstranění problému s dimery primerů. Podporováno grantem GA ČR, projekt č. 206/09/2062 a MŠMT ČR projekt č. LC06034. 48 P6 Plakátová sdělení ANALYSIS OF DNA-BINDING PROTEINS BY FRAP AND FLIP MARTINA DVOŘÁČKOVÁ1,2, PASCALE ROSSIGNOL3, JOHN DOONAN3, PETER SHAW3, JIŘÍ FAJKUS1,2 1 Department of Functional Genomics and Proteomics, Faculty of Science, Masaryk University, Kamenice 5, CZ62500 Brno, Czech Republic; 2 Institute of Biophysics, Academy of Sciences of the Czech Republic, Kralovopolska 135, CZ-61265 Brno, Czech Republic 3 John Innes Centre, Norwich Research Park, Colney Lane, UK E-mail: [email protected], tel.: +420 549 495 601 Fluorescence recovery after photobleaching (FRAP) and Fluorescence loss in photobleaching (FLIP) have become methods of choice to study protein dynamics in the cell as well as DNA-protein binding properties. In FRAP high laser power of the confocal microscope is used to bleach desired area in the cell and the speed of fluorescence come back serves as a measure of protein turnover. In FLIP the sample is continuously bleached over the time and fluorescence decay in surrounding areas is evaluated. FLIP can typically reveal the protein dynamics as well as the mobile and immobile protein pool in the sample. Here we applied these two high advanced in vivo techniques to look at the behaviour of telomere-DNA associated protein AtTRB1 in Arabidopsis roots cells. AtTRB1 protein is a ds-DNA binding proteins of the SMH (Single Myb Histone) protein family containing a telomere-binding Myb domain at the N-terminus, a central H1/H5-like domain and a coil-coiled domain that is C-terminally located. Recently we showed that SMH protein AtTRB1 specifically binds telomeric dsDNA in vitro and it is able to interact with other candidate telomere-associated factors – AtTRB1, AtTRB2, AtTRB3 and AtPot1b – in two hybrid system. It is interesting that H1/H5 domain similar to the domain present in linker histones and binding DNA in sequencenon-specific manner was found to mediate AtTRB1 protein-protein interactions. In addition, this central domain directs AtTRB1 to the nucleolus in vivo. We show here that AtTRB1 appears to be highly dynamic protein. It localizes in the nucleus and nucleolus and its level changes during the cell cycle. In mitosis majority of AtTRB1 is redistributed into the cytoplasm and then progressively re-associates with chromatin during anaphase/telophase. We have shown by FRAP and FLIP that the association of AtTRB1 with interphase chromatin is highly dynamic with rapid protein exchange. AtTRB1 dynamics seems to be much faster than that of histone H2A and more similar to GFP itself. Supported by EMBO,. Marie Currie MEST-CT-2005- 019727, GA AVGR (IAA600040505) and MŠMT (LC06004). Institutional support: MSM0021622415, AVOZ50040507. 49 P7 Plakátová sdělení STANOVENÍ VIABILITY RANÝCH SOMATICKÝCH EMBRYÍ SMRKU ZTEPILÉHO V PRŮBĚHU KRYOPREZERVACE KATEŘINA ELIÁŠOVÁ, ZUZANA VONDRÁKOVÁ, JAROSLAVA ŠPAČKOVÁ, MARTIN VÁGNER ÚEB AV ČR, v. v. i., Rozvojová 263, 165 02, Praha 6 – Lysolaje, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 402 Kryoprezervace poskytuje možnost dlouhodobého skladování rostlinného materiálu. Uskladnění při teplotách blízkých −200 °C je vhodným způsobem jak uchovat geneticky významné druhy či odrůdy rostlin po relativně dlouhou dobu. Tento postup se užívá i pro uchování vybraných tkáňových kultur. Pro úspěšný průběh procesu zamrazování i rozmrazení a regenerace kultury je třeba zachovávat přesný postup jednotlivých kroků, které je nutné optimalizovat zvlášť pro každý rostlinný materiál. Používáme embryogenní suspenzorovou hmotu (ESM), která byla indukována ze zygotických embryí smrku ztepilého (Picea abies /L./ Karst). Je tvořena nezralými somatickými embryi, sestávajícími z meristematických center, na která jsou napojeny dlouhé suspenzorové buňky. ESM je kultivována v tekutém médiu, vystavena působení sorbitolu a DMSO, řízeně ochlazována, zamrazena a skladována v tekutém dusíku. Při rozmrazování je odstraněno DMSO. ESM několik týdnů regeneruje a poté je schopna dalšího vývoje. Kultura je během přípravy na zamrazení vystavena řadě stresových faktorů. Bylo proto třeba stanovit viabilitu ESM v jednotlivých krocích protokolu, abychom zjistili míru zachování nebo naopak poškození celistvosti a životaschopnosti raných somatických embryí ještě před samotným zamražením. Viabilitu buněk jsme stanovovali také po rozmražení a během regenerace kultury. K rozlišení živých buněk od mrtvých jsme použili dvojité vitální barvení fluorescenčními barvivy fluoresceindiacetátem (FDA) a propidium jodidem (PI) (Jones and Senft, 1985; Petřek et al., 2005). Tato metoda je založena na rozdílné schopnosti těchto barviv pronikat přes celistvé plazmatické membrány do viabilních buněk. Lipofilní nefluorescentní FDA snadno přechází přes plazmalemu živých buněk, kde je hydrolyzován intracelulárními esterázami na fluorescein, který se v cytoplazmě hromadí. Fluorescein po ozáření modrým světlem (Ex 494 nm) svítí jasně zeleně (Em 518 nm). PI vstupuje pouze do buněk s poškozenou integritou cytoplazmatické membrány, váže se na DNA a barví tak jádra neviabilních buněk. Dochází i k vazbě na RNA, do jisté míry se proto barví i cytoplazma mrtvých buněk. Po ozáření zeleným světlem (Ex 536 nm) svítí jádra jasně červeně (Em 617 nm). K pozorování obarveného materiálu jsme použili konfokální laserový mikroskop Zeiss LSM 5Duo. Fluorescein byl excitován argonovým laserem při 488 nm, emisní filtr set LP 505. Propidium jodid byl excitován DPSS laserem při 561 nm, emisní filter set LP 575. Stanovení viability buněk pomocí dvojitého barvení FDA/PI je spolehlivější než barvení trypanovou modří. Pro studium tak heterogenního materiálu, jakým ESM smrku je, se metoda ve spojení s konfokální mikroskopií velmi osvědčila. Bezpochyby má také široké použití na jakýkoli jiný rostlinný materiál. Jones K. H., Senft J. A.: 1985 – J. Histochem. Cytochem., 33(1): 77-79 Petřek J., Víteček J., Vlašínová H., Kizek R., Kramer K.J., Adam V., Klejdus B., Havel L.: 2005 – Anal. Bioanal. Chem., 383: 576-586 Podporováno grantem MŠMT OC 158. 50 P8 Plakátová sdělení ZMĚNY PLYNNÉHO PROSTŘEDÍ PŘI VÝROBĚ SLADU HELENA FIŠEROVÁ1, JOSEF PROKEŠ2, ALENA HELÁNOVÁ2, VLASTIMIL HANUŠ1 1 MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, ČR VÚPS Praha, a. s. Sladařský ústav Brno, Mostecká 7, 612 00 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 545 133 015 2 Sladařské klíčení obilek ječmene sleduje aktivaci a tvorbu enzymů s cílem požadovaného stupně rozluštění obilky (rozštěpení vysokomolekulárních látek na jejich štěpné produkty – rozrušení buněčných stěn, rozštěpení škrobových zrn a bílkovinných řetězců) při omezení ztrát zásobních látek v endospermu. Snahou sladaře je řídit proces klíčení, dýchání s vnitřní přeměnou obilek a vznikem nových buněk v obilkách s cílem vyrobit kvalitní slad v průběhu celého roku z různých odrůd ječmene pěstovaných na odlišných lokalitách. Doba sladování ve vztahu k stupni dormance obilek výrazně zasahuje do procesů klíčení (Prokeš a kol., 2009) a abiotické stresy v průběhu růstu a vývoje obilky ovlivňují životnost obilek, pozměňují jejich anatomickou stavbu v části oplodí, osemení, embrya, ovlivňují chemické složení semen a jejich energetický obsah (Hnilička a kol., 2000). Obilky při procesu klíčení uvolňují do prostředí oxid uhličitý za současné spotřeby kyslíku, ale i různé množství etylénu a etanu podle stupně dormance či stresových ovlivnění (Fišerová a kol., 2007). Tyto plyny zpětně působí na klíčení obilek a růst kořenů a koleoptile – střelky. Etylén (plynný hormon, uvolňovaný rostlinou do prostředí, jehož prekurzorem je ACC (1-amino-cyklopropan-1-karboxylová kyselina), vzniká v rostlinách z aminokyseliny methioninu) – zasahuje do fyziologických procesů klíčících semen a jeho tvorba a koncentrace je ovlivněna řadou faktorů (biotické a abiotické stresy, teplota, koncentrace kyslíku a oxidu uhličitého v prostředí). Oxid uhličitý nepřímo úměrně ovlivňuje metabolizmus etylénu v pletivech. Etylén je odbouráván na CO2 a etylénoxid a tvorba etylénu podléhá autokatalýze i autoinhibici. Hydrofobní molekula etylenu proniká snadno membránami, zvyšuje jejich propustnost pro průchod některých látek, aktivuje příjem některých iontů a zvyšuje aktivaci a tvorbu α-amylázy v obilkách ječmene. Při výrobě sladu je CO2 využíván jako faktor ovlivňující zejména průběh a výtěžnost sladování. Pro přesné vymezení jednotlivých rolí plynů – etylén, oxid uhličitý a kyslík – byl vyvinut systém sladování v řízených podmínkách za použití sorbetů jednotlivých plynů – CO2, etylén – či naopak doplnění plynu, který je klíčící obilkou v procesu klíčení spotřebován – kyslík, etylén. V tomto systému lze pak sledovat vliv jednotlivých plynů – a tím způsobů sladování – na kvalitu sladu vyjádřenou aktivitou α–amylázy, obsahem β-glukanů, homogenitou, modifikací a výtěžností sladu. Laboratorní pokusy sladování byly provedeny v kultivačních nádobách o objemu 3600 ml, které byly po dobu 24 hodin uzavřeny pružnou membránou vyrovnávající změny objemu plynu a umožňující odběry plynů k analýzám. Do pokusů bylo zařazeno stejné množství obilek ječmene (2000 ks) a byla zvolena technologie vzdušného máčení, označena 3-3-45 %. Číselné údaje uvádějí počet dní namočení, počet hodin, obsah vody při počátku klíčení, teplota vody 14 °C. Klíčení ječmene a hvozdění probíhalo standardní technologií (celkem 6 dní, dotahování 80 °C po dobu 4 h). Složení plynů v kultivačních nádobách bylo chemicky stabilizováno. Oxid uhličitý produkovaný klíčícím ječmenem byl absorbován 15% vodným roztokem KOH (2 KOH+CO2 = K2CO3+H2O), etylén byl z prostředí absorbován reakcí s oxidem rtuťnatým (50 mg/ml) v prostředí 7% kyseliny chloristé (2 HClO4+HgO+C2H4 = HgCl2+2 H2CO3+H2O+O2) – Sembdner a kol., 1988. Kyslík byl do prostředí doplňován katalytickým rozkladem peroxidu vodíku (2 H2O2 = 2 H2O+O2). Aby reakce neprobíhala příliš bouřlivě, bylo malé množství MnO2 (cca 2–5 mg) zabaleno do smotku vaty. U pokusů prováděných za zvýšené koncentrace etylénu byl etylén doplňován biologickým rozkladem CEPA (2-chlorethylphosphonová kyselina – 1% vodný roztok CEPA + 5 ks naklíčených obilek). Homogenizace plynů probíhala vzhledem k malému objemu nádoby pouze difuzí. Absorpční i vyvíjecí roztoky byly v kultivačních nádobách umístěny v kádinkách pod košíky s klíčícími obilkami ječmene. Každých 24 h byly odebírány vzorky plynu ve kterých byla plynovou chromatografií stanovena koncentrace etylénu (Fišerová a kol. 2001, 2008) a CO2 (Prokeš a kol., 2006) a digitálním oxymetrem měřena koncentrace kyslíku. Kombinacemi sorbentů a vyvíjecích roztoků lze sledovat, jak jednotlivé plynné složky ovzduší ovlivňují rozluštění obilek. Bylo zjištěno, že ke vzniku kvalitního sladu je nezbytné působení exogenního etylénu, kyslíku, ale naopak vysoká koncentrace CO2 kvalitu sladu snižuje. Fišerová H., Kula E., Klemš M., Reinöhl V.: 2001 – Biológia 56/4: 405-409. Fišerová H., Hartmann J., Prokeš J., Helánová A.: 2007 – Kvasný průmysl. sv. 53, č. 10: 308-309. ISSN 0023-5830. Fišerová H., Mikušová Z., Klemš M.: 2008 – Plant, Soil and Environmen sv. 54, č. (2): 55-60. ISSN 1214-1178. Hnilička F., Bláha L., Zámečník J., Novák V., Ottová M.: 2000 – Rostlinná výroba, 46, (12): 549-554 Prokeš J., Fišerová H., Helánová A., Hartmann J.: 2006 – Kvasny Prum.52, č.11-12: 348-351. Prokeš J., Fišerová H., Helánová A., Hartmann J.: 2009 – In 32nd EBC CONRESS.: 74. Sembdner G., Schneider G., Schreiber K.: 1988 – Methoden zur Pflanzenhormonanalyse: 1-296. Podporováno grantem MŠMT ČR 1M0570 – Výzkumné centrum pro studium obsahových látek ječmene a chmele. 51 P9 Plakátová sdělení TOWARDS AN UNDERSTANDING OF PILIN PROTEIN FUNCTIONS IN THE BIOGENESIS OF CHLOROPHYLL-PROTEIN COMPLEXES IN CYANOBACTERIA MARKÉTA FOLDYNOVÁ1,2, JOSEF KOMENDA1,3, MARTIN TICHÝ1,3, ROMAN SOBOTKA1,2,3 1 PřF JU, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, ČR MBÚ AV ČR, Opatovický mlýn, 379 81 Třeboň, ČR 3 ÚFB JU, Zámek 136, 373 33 Nové Hrady, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 384 340 434 2 Cyanobacteria as well as plants have to strictly regulate processes related to photosynthesis like pigment biosynthesis or biogenesis of the photosynthetic apparatus. Coordination of pigment and protein synthesis is one of the central problems for photosynthetic cell regarding harmful nature of unquenched tetrapyrroles; however mechanism or place of this regulation remains unknown. Its complexity is emerging also from presented data suggesting important role of pilins in this regulation. Pilin proteins, best known to form hair-like appendages on the cell surface in many Gram-negative bacteria and serve primarily as a movement device, are seemingly unrelated to photosynthesis. However, pilins mediate also other cell functions (e.g. transformability competence or secretion). Our interest in pilin structures in cyanobacteria was initiated by an unexpected observation that the PilA1 pilin protein comigrates on 2D electrophoresis with the D1 protein, a core protein of photosystem II (PSII). Interestingly, deletion of the PilA1 and the related PilA2 proteins in the cyanobacterium Synechocystis 6803 apparently affected pigment composition of the resulting ∆pilA1/∆pilA2 mutant. Analysis of tetrapyrrole biosynthesis showed that the deletion of these two pilins increased levels of several enzymes per cell more than four times implying close connection between the PilA1/2 proteins and the regulation of chlorophyll/heme metabolism. Regarding our initial observation of a putative PilA1-D1 protein complex, we introduced a mutation into the ∆pilA1/∆pilA2 strain decreasing strongly transcript level of the D1 protein. Importantly, the phenotype of resulting mutant was much closer to the wild type including the enzyme levels in tetrapyrrole pathway and even aggregation characteristic of the ∆pilA1/∆pilA2 cells disappeared. It suggests that the ∆pilA1/∆pilA2 strain suffers by high (wildtype) rate of the D1 protein synthesis and we thus speculate that pilins are part of a protein complex involved in the D1 transfer – e.g. in delivery of cofactor(s) or providing interaction of the D1 with other PSII subunits. ‚Too fast‘ rate of the D1 transcription combined with a defective complex for the D1 biogenesis is stressful for the ∆pilA1/∆pilA2 mutant cells causing radical changes in tetrapyrrole biosynthesis. Podporováno výzkumným záměrem ÚFB JU. 52 P10 Plakátová sdělení EXPRESSION AND PURIFICATION OF EXPERIMENTAL THERAPEUTIC ANTI-HPV VACCINE USING PLANT VIRUS JITKA FOLWARCZNA1,2, TOMÁŠ MORAVEC1, HELENA PLCHOVÁ1, HANA HOFFMEISTEROVÁ1, NOEMI ČEŘOVSKÁ1 1 Institute of Experimental Botany, Academy of Sciences of the Czech Republic, Na Karlovce 1a, 160 00 Prague 6, Czech Republic 2 Department of Biochemistry, Faculty of Science, Charles University, Albertov 2030, 12840 Prague 2, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 224 310 108 Even though prophylactic vaccine against HPV is currently licensed, infections by the virus continue to be a major health problem mainly in developing countries. Considerable effort is being devoted to preparation of therapeutic vaccine and to cut the production costs of current vaccines. HPV E6 and E7 oncogenes are expressed by all carcinoma cells, making them promising vaccine targets. However both these proteins are known for their poor immunogenicity. In this study we wanted to improve the immunogenicity of HPV E7 by its presentation on highly repetitive and stable plant virus particle and then to optimize the expression of the fusion protein in experimental plants. The optimized expression of recombinant Tobacco mosaic virus (TMV) coat protein (CP) carrying E7 gene from Human papillomavirus type 16 (HPV-16) was developed. The expression system is based on TMV amplicon cloned into a binary plasmid derived from pGREEN vector. TMV CP was modified by addition of C-terminal sequence coding for 15 aa ß-sheet linker followed by complete E7 gene (98 aa). The virus replication in plants was initiated using Agrobacterium tumefaciens carrying appropriate full-length viral cDNA clone. We have compared the levels of accumulation of chimeric TMV CP in non-transgenic Nicotiana benthamiana plants with accumulation achieved in transgenic lines carrying genes with known impact on virus replication, accumulation and/or movement – HcPro from PVA potyvirus and movement protein from TMV. The chimeric coat protein was detected in plants by Western blot using antibodies against E7 oncoprotein as well as anti-TMV CP antibodies. The expressed coat protein was purified from plant material by centrifugation on sucrose cushion. This research was supported by the grant No. 521/09/1525 of the Czech Science Foundation. 53 P11 Plakátová sdělení DETECTION OF VOLATILE CHLORINATED HYDROCARBONS EMITTED FROM THE FOREST ECOSYSTEM SÁNDOR FORCZEK Institute of Experimental Botany AS CR, Rozvojová 263, 165 02 Prague, CR E-mail: [email protected], tel.: +420 241 062 484 Chlorine is one of the most abundant elements in nature, which undergoes a complex biogeochemical cycle. Chlorine bound in some substances is partly responsible for atmospheric ozone depletion and contamination of some ecosystems. As due to international regulations anthropogenic burden of volatile chlorinated hydrocarbons (VCH) in atmosphere decreases, natural sources (plants, soil, abiotic formation) became significant, but the information on their extent is still scarce. Examples of plant VCH production are methyl chloride, chloroform, 1,1,1-trichloroethane and tetrachloromethane. Since many anthropogenic sources of halocarbons are currently regulated through the Montreal Protocol, natural sources are expected to dominate VCH production in the near future. Volatile halogenated hydrocarbons are emitted into the atmosphere due to various natural sources. Some examples according to place of occurrence: methyl chloroform, chloroform, methyl bromide and tetrachloromethane measured at coastal salt marshes (Rhew et al., 2000), chloroform, 1,1,1-trichloroethane, tetrachloromethane, tetrachloroethene, bromoform and bromodichloromethane are mainly emitted by temperate forest soils that contain a humic top layer or are covered by wood chips activity ascribed to fungi (Hoekstra et al., 1998). Methyl chloride and bromide are emitted from (sub)tropical ferns (Saito and Yokouchi, 2006), chloroform, tetrachloromethane and 1,1,1-trichloroethane emissions are determined from temperate forest fern and moss (Laturnus and Matucha, 2008). Chloroform has also been detected in emissions of volcanoes, hydrothermal sources, and salt mines (Hoekstra et al., 1998). These compounds are taken up and metabolized by other organisms e.g. (Forczek et al., 2008). The aim of this work is to confirm the formation and identify the formed VCH by forest soil or common forest plant species, hence filling a gap of knowledge in the biogeochemical cycle of chlorine. A combination of methods will be used to measure VCH; cryotrapping/cryofocusing from headspace of plant cultivation glass followed by GC-ECD detection. Forczek, S. T.; Schröder, P.; Weissflog, L.; Krueger, G.; Rohlenová, J.; Matucha, M. 2008. Trichloroacetic acid of different origin in Norway spruce needles and chloroplasts. Biologia Plantarum 52, 17-180. Hoekstra, E. J.; de Leer, E. W. B.; Brinkman, U. A. T. 1998. Natural formation of chloroform and brominated trihalomethanes in soil. Environmental Science & Technology 32, 3724-3729. Laturnus, F.; Matucha, M. 2008. Chloride – a precursor in the formation of volatile organochlorines by forest plants? Journal of Environmental Radioactivity 99, 119-125. Rhew, R. C.; Miller, B. R.; Weiss, R. F. 2000. Natural methyl bromide and methyl chloride emissions from coastal salt marshes. Nature 403, 292-295. Saito, T.; Yokouchi, Y. 2006. Diurnal variation in methyl halide emission rates from tropical ferns. Atmospheric Environment 40, 2806-2811. Podporováno grantem GAČR 522/09/P394 54 P12 Plakátová sdělení 3’RACE AS A METHOD TO STUDY GENE FAMILY MEMBERS IN PLANT GENOMES JAROSLAV FULNEČEK BFÚ AV ČR v. v. i., Královopolská 135, 612 65 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 541 517 230 Now, thank to genome analyses, it is known that one or more allopolyploidization events occurred in history of majority of plant species and allopolyploidization is one of major evolutionary processes in plants. Even analysis of Arabidopsis thaliana nuclear genome composed of only five chromosomes revealed its allopolyploid origin. In allopolyploid nucleus, individual genes of progenitor species are merged and it contributes to formation of gene families. Individual members can be active, epigenetically inactivated or mutated representing inactive pseudogenes. Activity of genes inherited from progenitor species can be additive or later after accumulation of changes under selective forces they can sub-functionalize (acquire new regulation or function). Therefore, before designing gene functional studies in plants, we have to take into account the fact that each gene is usually a member of gene family. The presence of gene families is major complication in obtaining mutant plants by classical methods of gene targeting for example by chemical mutagenesis. Designing RNA-hairpin constructs targeting all or subset of active genes in gene family is attractive alternative. However, to design effective RNA-hairpin construct, which is essential to be successful in so called RNAi induced knock-down technology, requires knowing gene family members sequence data. While there are many techniques to study gene families (for example high throughput sequencing, pulsed field gel electrophoresis, Southern blot hybridization, real-time PCR, …) simple and cheap method of choice is 3’ Rapid Amplification of cDNA Ends (3’RACE). The method has several advantages: i) Only one gene specific forward primer (sometimes also second nested forward primer) has to be designed according the most conserved motif, ii) only transcribed genes are analyzed and iii) not only part of coding sequence but also 3’UTR is cloned which is usually more divergent among gene family members and can be therefore used to identify individual members. We used 3’RACE to clone and sequence transcribed chromomethylase 3 genes (CMT3) in Nicotiana sylvestris. We cloned orthologous CMT3 gene and its new paralogous gene both showing only 73% and 68% of mutual homology at cDNA and protein level respectively. Newly identified paralogous CMT3 gene codes for all conserved aminoacid residues which are thought to be essential for chromomethylase catalytic function. We also cloned partial cDNA sequences coding for paralogous CMT3 from other solanaceae species indicating its possible contribution to high cytosine methylation of CNG sequence motifs in this plant family. This work was supported by the Academy of Sciences of the Czech Republic (AVOZ50040507 and AVOZ50040702). 55 P13 Plakátová sdělení KLONOVÁNÍ cDNA KÓDUJÍCÍ CENTROMERICKOU VARIANTU HISTONU H3 METODAMI RT-PCR A RACE ZUZANA HELEKALOVÁ1,2, PAVEL NEUMANN2, ALICE NAVRÁTILOVÁ2, VERONIKA STEINBAUEROVÁ1,2, JIŘÍ MACAS2 1 Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, ČR 2 Biologické centrum AV ČR, Ústav molekulární biologie rostlin, Branišovská 31/1160, 370 05 České Budějovice, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 387 775 516 Centromerický histon H3 (CenH3) nahrazuje v nukleozómech centromerického chromatinu histon H3. Jeho přítomnost v centromerách je nezbytná pro vytvoření kinetochoru a tedy i pro funkci centromery. V porovnání s histonem H3, který má u všech eukaryot téměř identickou sekvenci, jsou sekvence CenH3 značně variabilní. Nejkonzervativnější částí je tzv. HFD doména (Histone Fold Domain) nacházející se poblíž C konci proteinu. Tato část je podobná nejen mezi CenH3 z různých druhů, ale také mezi CenH3 a H3. Sekvence CenH3 poblíž N konce jsou oproti tomu velice variabilní a s H3 nemají žádnou podobnost. Lokalizace CenH3 pouze v centromerách dělá z tohoto proteinu ideální molekulární marker funkční centromery, tj. oblasti chromozómu, na které se vytváří kinetochor. Proto je znalost sekvencí CenH3 velice důležitá pro mapování a studium centromer molekulárními technikami. Širšímu využití CenH3 pro výzkum centromer rostlin ovšem brání neznalost sekvencí tohoto proteinu u řady druhů. Cílem této práce bylo zjistit sekvence transkriptů CenH3 genů u vybraných druhů leguminóz, které představují modelové objekty v naší laboratoři. Metodický postup spočíval v amplifikaci relativně konzervovaného úseku CenH3 pomocí RT-PCR s degenerovanými primery, které byly navrženy podle známých sekvencí CenH3. Z těchto dílčích sekvencí byly poté navrženy specifické primery pro 3’ a 5’ RACE, které umožnily amplifikovat chybějící koncové úseky. Tento postup dosud umožnil získat celé kódující sekvence CenH3 genů u 8 druhů leguminóz. Centromerická lokalizace histonu CenH3 byla u Pisum sativum ověřena pomocí transformace konstruktem obsahujícím fůzi CenH3 s fluorescenčním proteinem YFP. 56 P14 Plakátová sdělení LOCALIZATION OF PCB ANTENNA COMPLEXES IN THE PHOTOSYNTHETIC PROKARYOTE PROCHLOROTHRIX HOLLANDICA M. HERBSTOVÁ1,2, F. VÁCHA1,2,3 1 Institute of Plant Molecular Biology, Biology Centre, Academy of Sciences of the Czech Republic, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Czech Republic 2 University of South Bohemia, Faculty of Science, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Czech Republic 3 Institute of Physical Biology, University of South Bohemia, Zámek 136, 373 33, Nové Hrady, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 387 775 524 Photosynthetic prokaryote Prochlorothrix hollandica is a member of a polyphyletic group of an atypical cyanobacteria formerly called „prochlorophytes”. Typical cyanobacteria do not contain chlorophyll b, a characteristic pigment of light-harvesting complexes of higher plants and green algae. Cyanobacterial main light-harvesting system is composed of an assemblage of phycobiliproteins, binding a variety of phycobilins, and arranged into so-called phycobilisomes. „Prochlorophytes” lack phycobilisomes, but similar to chloroplasts of higher plants and green algae, they produce light-harvesting complexes containing both chlorophyll a (Chl a) and b (Chl b) bound to three types of Pcb antenna proteins (PcbA, PcbB, PcbC). Pcbs are closely related to the IsiA (CP 43') proteins of cyanobacteria, an iron deficiency-induced Chl a-binding antenna protein, and to the CP 43 protein, a Chl a inner antenna of photosystem II. Our work was based on identification and localization of the Pcb proteins. We aimed at obtaining information about light-harvesting strategy and function of the single types of Pcb antennae. Pigment-protein complexes of P. hollandica were isolated from dodecylmaltoside solubilized thylakoid membranes on sucrose density gradient and characterized by biochemical, spectroscopic and immunoblotting methods. The individual types of Pcb antenna proteins are expressed depending on irradiance. PcbC protein was found either in higher oligomeric states or coupled to PS I (forming antenna rings around PS I). PcbA and PcbB are most probably only very loosely bound to photosystems; we assume that these pigment-protein complexes function as low light-induced auxiliary mobile antennae. 57 P15 Plakátová sdělení SYSTEMIC MOVEMENT OF C-TERMINALLY MODIFIED POTATO VIRUS X IN NICOTIANA BENTHAMIANA PLANTS HANA HOFFMEISTEROVÁ1,2, TOMÁŠ MORAVEC1, HELENA PLCHOVÁ1, JITKA FOLWARCZNA1, NOEMI ČEROVSKÁ1 1 Institute of Experimental Botany, Czech Academy of Sciences of the Czech Republic, Na Karlovce 1a, 160 00 Prague 6 – Dejvice, Czech Republic 2 Department of Crop Protection, Czech University of Life Sciences Prague, Kamycka 129, 165 21 Prague 6 – Suchdol, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 233 320 338 Plants are a promising alternative to the classical expression systems such as bacterial or mammalian cell cultures. Modified plant viruses are widely used as vectors for transient expression of recombinant proteins. Transient expression using viral vector is a safe and rapid way for inexpensive production of many therapeutically and industrially useful proteins and vaccine candidates. One of the promising strategies for experimental vaccine design is to create recombinant virus particles decorated with small antigenic epitopes from the target pathogen. One of the frequently used vectors is Potato virus X (PVX) with antigenic epitopes fused to the N-terminus of the viral coat protein (XCP). In our experiments we have fused 13 aa epitope from L2 coat protein of Human papillomavirus 16 (HPV16) to the N- and C-termini of the XCP. We successfully expressed chimeric coat protein with N-terminal epitope fusion (L2-XCP) but we could not detect the expression of the chimera with C-terminal epitope (XCP-L2). However, for optimal use of the viral CP as a carrier of relevant vaccine antigens it would be advantageous to express recombinant coat protein with both N- and C-terminal epitopes. Our aim was to modify the basic XCP-L2 chimera in a way compatible with viral replication and accumulation and/or cell to cell movement. Nontransgenic Nicotiana benthamiana (Nb) and transgenic N. benthamiana plants expressing the movement protein of the Tobacco mosaic virus (Nb 3H) were used in all experiments. Six to eight weeks old transgenic and nontransgenic plants were agroinfiltrated with recombinant viruses. The leaves were harvested twelve days post inoculation and the presence of viral CP was verified using SDS-PAGE/WB. Chapman S., Kavanagh T., Baulcombe D.: 1992 – Plant J, 2: 549 Batten J. S., Yoshinari S., Hemengway C.: 2003 – Mol Plant Pathol, 4: 125 Čeřovská N., Hoffmeisterová H., Pečenková T., Moravec Z., Synková H., Plchová H., Velemínský J.: 2007 – Protein Expr Purif, 58: 154 This research was supported by the grant 521/09/1525 from the Grant Agency of the Czech Republic and the fellowship CZU 21180/1312/3126 from the Czech University of Life Sciences Prague to Hana Hoffmeisterova. 58 P16 Plakátová sdělení VYUŽITÍ METODY PRŮTOKOVÉ CYTOMETRIE V EXPERIMENTÁLNÍ BOTANICE A ZOOLOGII LUCIE HOROVÁ, PETR BUREŠ pracovní skupina Biosystematika cévnatých rostlin, Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta MU, Terezy Novákové 64, Brno, 621 00, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 732 939 864 Průtoková cytometrie je moderní technika, která umožňuje mimo jiné rychlou detekci množství DNA v jádrech jak rostlinných tak živočišných buněk. Hlavním těžištěm jejího využití je biomedicinský výzkum, nicméně v poslední době se začíná rozvíjet její použití i v experimentální botanice a zoologii. Metoda průtokové cytometrie se zde používá hlavně k výzkumu příčin a důsledků polyploidizace a variability velikosti jaderného genomu. Dále je používána ke stanovení obsahu nukleotidů v genomu (AT/GC genomic ratio, genomic base composition). Principem průtokové cytometrie je analýza jednotlivých částic – nejčastěji jader, na základě jejich optických parametrů (fluorescence, absorbance, reflektance), podle kterých je lze i automaticky třídit. Průtokový cytometr využívá jevu zvaného hydrodynamická fokusace. Unášecí kapalina (voda nebo solný roztok) proudí kanylou a je pod tlakem hnána do vstupního otvoru tzv. „průtokové komůrky“ (flow chamber) o mnohem menším průměru. V jeho blízkosti se do středu proudu unášecí kapaliny tryskou vstřikuje vzorek (většinou roztok obsahující buněčná jádra). Vlivem velkého tlaku a rychlosti unášecí kapaliny vzniká při ústí trysky podtlak, který způsobí, že se do středu proudu unášecí kapaliny dostává tak tenký proud vzorku, že se částice v něm pohybují velkou rychlostí jedna za druhou. Mohou být tedy analyzovány jednotlivě. Při analýze částic se využívá světelného záření, ve starších cytometrech jsou excitačním zdrojem HBO lampy (maximum při vlnové délce 450nm), novější cytometry používají monochromatické lasery. Analyzuje se buď velikost (detekuje se úbytek množství prošlého světla) nebo povrch částic (detekuje se množství odraženého světla) nebo obsah nukleových kyselin či proteinů. Při analýze obsahu DNA se tato obarví fluorescenčním barvivem – propidium jodid, DAPI, Hoechst. Jádra prochází skrz jeden nebo více světelných paprsků. Záření o určité vlnové délce (podle použité fluorescenční látky) emituje záření o jiné vlnové délce, které je zachycováno detektory. Těmi mohou být fotodiody nebo fotonásobiče, které převádějí světelný signál na elektrický, který je následně digitalizován a zobrazován ve formě histogramu nebo cytogramu. Naše laboratoř se zabývá určováním velikosti genomu a GC obsahu jako druhově specifických markerů. Většinou pracujeme s rostlinným materiálem (např. rody Eleocharis, Festuca, Carex, Salix, Viola, Hieracium, Cirsium), občas s bezobratlými (pavouci – Eresidae, nebo brouci – Oryzaephilus, Silvanidae). Z rostlin používáme většinou listy, méně často jiné části (stonky, řapíky, báze korunní trubky). U bezobratlých hemolymfu, případně celou část těla (hlava). K přípravě vzorků používáme OTTO pufry (Doležel & Göhde Cytometry 19: 103–105, 1995), případně Tris.MgCl2 pufr (Pfosser et al. Cytometry, 21: 387–393, 1995). Jádra barvíme PI a DAPI a analyzujeme souběžně na dvou cytometrech, z nichž jeden je vybaven HBO lampou a druhý zeleným monochromatickým laserem. Jako standardy jsou používány rostliny, s definovanou velikostí jaderné DNA (buď sekvenované organizmy Arabidopsis thaliana ‘Columbia’, Oryza sativa ‘Nipponbare’, bílé krvinky Homo sapiens, nebo kultivary Allium cepa ‘Alice’, Pisum sativum ‘Ctirad’, Lycopersicon esculentum ‘Stupické polní tyčkové rané’). 59 P17 Plakátová sdělení INTERACTIONS OF THE RECEIVER DOMAIN IN HISTIDINE KINASE RECEPTORS WITH THE AHP PROTEINS VENDULA HRDINOVÁ, JAN HEJÁTKO, JAKUB HORÁK 1 PřF MU, Oddělení FGP, LMFR, Kamenice 5, 625 00 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 549 493 474 Two-component systems belong to important sensing / response mechanisms in higher plants. In Arabidopsis thaliana these systems are composed of hybrid histidine kinases (AHKs, 8 genes), histidine-containing phosphotransfer proteins (AHPs, 6 genes) and response regulators (ARRs, 24 genes), that are biochemically linked by His-to-Asp phosphorelay. AHP proteins interact with histidine kinase receptors as well as with response regulators, and therefore link the signal recognition by membrane sensors with regulation of transcription via nuclear-located transcription factors that mediate plant responses to the environmental stimuli. The specific interactions between AHPs and the receiver domains of histidine kinase receptors could represent a potent mechanism how the specificity of cellular responses to different signals is achieved within the complex two-component signaling network. In our study the interactions of CKI1 receiver domain with all six AHP proteins were analyzed in vivo. Using the modified Matchmaker™ yeast two-hybrid system (Clontech) we revealed that CKI1 receiver domain interacts with AHP2, AHP3 and AHP5, but not with AHP1, AHP4 and AHP6. To confirm these results with an independent method, we carried out Bimolecular Fluorescence Complementation analysis (BiFC) in transiently transformed tobacco leaves. In agreement with our yeast two-hybrid results, we observed the interaction of CKI1 only with AHP2, AHP3 and AHP5. Therefore, combining these two methods for analysis of protein-protein interactions in vivo we gained a rapid insight into the specificity of elements involved in a signalling cascade downstream of CKI1. Critical aspects and the future outlooks for proving our methodological approach will be discussed. Podporováno granty LC06034, MSM002162241 a 204/08/H054. 60 P18 Plakátová sdělení EXTRAKCE VYBRANÝCH KAROTENOIDŮ A FENOLICKÝCH LÁTEK Z KŘÍDLATKY (REYNOUTRIA SPP.), UV-VIS SPEKTROFOTOMETRICKÁ A HPLC-DAD ANALÝZA ZÍSKANÝCH EXTRAKTŮ BARBORA HRVOLOVÁ, JAKUB NEZVAL, JIŘÍ KALINA KF, PřF, Ostravská univerzita v Ostravě, 30. dubna 22, 701 03 Ostrava 1, ČR E-mail: [email protected], tel.: 605 297 802 Každoročně se ve vybraných oblastech České republiky pořádají rozsáhlé likvidační akce křídlatky (Reynoutria spp.). Letos je podobný projekt realizován i v Moravskoslezském kraji. Tyto akce mají jediný cíl – likvidaci této rostliny bez jakéhokoliv následného využití. Za účelem zhodnocení křídlatky byly navrženy dva metodické postupy, jejichž cílem je zisk extraktů směsi luteinu a zeaxantinu a extrakt fenolických látek z tohoto rostlinného materiálu. Lutein a zeaxantin se řadí k doplňkovým fotosyntetickým pigmentům se světlosběrnou a fotoprotektivní funkcí. Oba tyto karotenoidy jsou významné antioxidanty. Byl u nich prokázán preventivní účinek proti degenerativnímu onemocnění zraku. Fenolické látky mají v rostlinách mnoho funkcí – výrazně zvyšují fitness rostliny (UV-stínění, likvidace radikálů, …). Mohou být také součástí potravinových výrobků, kde jejich antioxidační potenciál zvyšuje kvalitu a trvanlivost potravin. V souvislosti s jejich antioxidačními vlastnostmi je zkoumána i jejich antikancerogenní aktivita. K separaci luteinu a zeaxantinu byla navržena metodika izolace a selektivní extrakce karotenoidů. Výsledná metodika pro izolaci karotenoidů se skládá ze tří fází přípravných a jedné fáze separační. Přípravné fáze zahrnují ultrazvukovou extrakci ve vodě, ultrazvukovou extrakci ve 100% metanolu a saponifikaci přídavkem KOH. Separační fáze spočívá v oddělení karotenoidů od saponifikovaného extraktu pigmentů. Následně byla vytvořena metodika pro selektivní extrakci karotenoidů, jež byla založena na rozdílné polaritě těchto karotenoidů. Kontrola správnosti jednotlivých kroků byla prováděna pomocí absorpčního spektrofotometru UV550 (Unicam, GB) a HPLC systému (TSP Analytical, USA). K získání extraktu fenolických látek byla použita jednoduchá extrakce. Rostlinný materiál byl homogenizován v třecí misce za použití 40% metanolu, dále byl homogenát ultrasonifikován (Ultrasonic Compact Cleaner, UC 006 DM1, Tesla, ČR) bez chlazení a centrifugován 3 min. při 6000 ot. min−1. Supernatant byl rozdělen na dvě části. První část byla analyzována spektrofotometricky a druhá na HPLC systému. Extrakční metodika fenolických látek byla zvolena tak, aby při minimální časové a instrumentální náročnosti produkovala vysoké výtěžky. Ziskem luteinu, zeaxantinu a fenolických látek z křídlatky a jejich případným využitím ve farmaceutické, dermatologické resp. potravinářské praxi se naskýtá možnost kompenzace finančních nákladů vynaložených k odstraňování křídlatky. Nebezpečný plevel by tak mohl být likvidován s daleko menšími náklady a tedy v daleko větším rozsahu. Poděkování Tato práce byla vypracována v rámci projektu MŠMT NPVII („INTERVIRON“, 2B06068) a projektu GA ČR 522/09/0468. 61 P19 Plakátová sdělení VLIV TEPLOTY NA RYCHLOST ODUMÍRÁNÍ OLŠÍ ZPŮSOBENÉ PHYTOPHTHORA ALNI JOSEF JANOUŠEK1, BENOÎT MARÇAIS2, CLAUDE HUSSON2 1 MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, ČR INRA Nancy, Champenoux, 54280, Francie E-mail: [email protected] 2 Olše lepkavá (Alnus glutinosa) má významnou funkci v ekosystémech vodních toků (zpevňování břehů, zvyšování kvality vody, zvyšování biodiverzity) v Evropě. Od počátku 90. let 20. století bylo pozorováno epidemiologické odumírání olší podél vodních toků postupně v celé Evropě (La Porta et al., 2008). Patogen, který způsobuje odumírání olší, byl později identifikován a popsán jako nový druh Phytophthora alni (Brasier and Kirk, 2004). Patogen se rozmnožuje zejména pomocí zoospor, které následně infikují především jemné kořínky a borku přes lenticely nebo poranění. Následkem infekce kořenového systému dochází k prosychání koruny, řídnutí, zmenšování a žloutnutí listů. V konečném stadiu stromy odumírají (Jung and Blaschke, 2004). Hlavním cílem předkládané studie bylo zjistit, zda teplota urychluje rozvoj této nově zjištěné choroby a tedy zda globální oteplování může hrát roli při rozvoji epidemie. Pro zjištění vlivu teploty, byly zvoleny dvě metody: sledování progrese choroby v závislosti na průměrné teplotě vody (v létě/v zimě) a zjištění dynamiky inokula v závislosti na teplotě půdy. Pozorování bylo realizováno na severovýchodě Francie na 16 lokalitách, které byly vybrány dle následujících kritérií: přibližně stejné procentuální zastoupení symptomatických olší (aby infekční tlak inokula byl přibližně stejný); blízkost stanice, která zaznamenává fyzikálně-chemické vlastnosti vody; zohlednění výškového a teplotního gradientu vody; teplota vody nebyla korelována s rychlostí proudu (aby bylo možné tyto 2 faktory oddělit). Zdravotní stav olší byl v těchto lokalitách zaznamenáván každoročně od roku 2006 na základě vizuálního hodnocení koruny (1 – bez symptomů; 2 – symptomy na listech < 50 %, první usychající větvě; 3 – symptomy na listech > 50 %, mrtvé větve; 4 – mrtvý strom). Pro sledování progrese choroby v jednotlivých lokalitách se zjišťovala incidence (= počet nových případů). Zjištění incidence umožnilo eliminovat vliv rozdílné historie lokalit (různě dlouhá doba přítomnosti patogena). Vzhledem k obtížnostem při stanovení prvních symptomů byla stanovena incidence na základě počtu stromů, u kterých došlo k progresi symptomů v koruně (byly tedy hodnoceny jeden rok v bodovém hodnocení „2“ a následující rok ve skupině „3“). Incidence byla stanovena pro každou lokalitu. Výsledkem byl graf znázorňující incidenci v závislosti na teplotě vody. Zásadním nedostatkem této metody je způsob hodnocení zdravotního stavu stromů, které je značně nepřesné, ovlivněné dalšími faktory (např. pozdní mrazy, škůdci) a především individuální. Přesnější by bylo stanovení incidence na základě stanovení počtu stromů, které jsou jeden rok symptomatické a následující rok odumřelé. Pro kvantifikaci inokula v půdě byly odebrány vzorky z okolí 6 olší (zdravotní stav „2“, kde je množství inokula nejvyšší) z každé lokality ve dvou termínech na jaře 2009. Množství inokula v půdě bylo následně kvantifikováno pomocí metody „biologické pasti“: vzorky o stejném objemu půdy byly umístěny do nádob s vodou a listy pěnišníků; ty přitahovaly uvolněné zoospory, které způsobily skvrny na těchto listech; proporční část skvrn byla analyzována pomocí kvantitativní PCR; výsledek byl vyjádřen v počtu skvrn způsobených P. alni na jednotku plochy listu. Pro sledování teploty půdy byly použity 2 termometry na každé lokalitě umístěné v hloubce 15 cm. Výsledkem byl graf, který vyjadřoval množství inokula v závislosti na průměrné teplotě v dané lokalitě. Tato metoda nebere v úvahu různou rychlost uvolňování zoospor z různých typů půd, které se dá předpokládat. Také spočítání skvrn na listech je značně nepřesné (jsou často špatně rozeznatelné a překrývají se). Výsledky této studie naznačují, že teplota neurychluje rozvoj odumírání olší způsobené Phytophthora alni. Vzhledem ale k řadě nepřesností a krátkému období pozorování je zapotřebí toto ještě ověřit. Brasier, C., Kirk, S., Delcan, J., Cooke, D., Jung, T. et Man in't Veld, W. 2004. Phytophthora alni sp. nov. and its variants: designation of emerging heteropolid hybrid pathogens spreading on Alnus trees. Mycol. Res. 108 (10): 1172-1184. Jung, T. et Blaschke, M. 2004. Phytophthora root and collar rot of alders in Bavaria: distribution, modes of spread and possible management strategies. Plant Pathology 53: 197-208. La Porta, N., Capretti, P., Thomsen, I. M., Kasanen, R., Hietala, A. M. 2008. Forest pathogens with higher damage potential due to climate change in Europe. Can. J. Plant Pathol. 30: 177-195. Vypracováváno v rámci diplomové práce ve výzkumném centru INRA Nancy ve Francii. 62 P20 Plakátová sdělení VYUŽITÍ GENETICKÝCH MARKERŮ PŘI STUDIU DETERMINACE POHLAVÍ A POHLAVNÍCH CHROMOZOMŮ RODU SILENE BOHUSLAV JANOUŠEK, MARTINA MRÁČKOVÁ, JANA KANDALCOVÁ Oddělení vývojové genetiky rostlin, Biofyzikální ústav AV ČR, Královopolská 135, Brno, 612 65, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 608 225 543 Rod Silene je vhodným objektem studia pohlavních chromozomů. Vyskytují se zde druhy dvoudomé, gynodioecické a hermafroditní. Pohlavní chromozomy, které se nacházejí u některých zástupců rodu Silene jsou vývojově podstatně mladší než doposud více zkoumané pohlavní chromozomy savců. Díky posledně zmíněnému faktu může studium dvoudomých druhů rodu Silene usnadnit studium obecných zákonitostí vývoje pohlavních chromozomů v raných fázích. Toto plakátové sdělení je mimo jiné věnováno problematice determinace pohlaví u dvoudomého druhu Silene otites, blízce příbuzného dvoudomému druhu Silene colpophylla, u nějž byl typ determinace pohlaví určen nedávno, a to v naší laboratoři (Mráčková et al., 2008). Výsledky práce Mráčková et al. prokázaly, že se u S. colpophylla nachází typ determinace pohlaví (XX/XY) podobně jako u Silene latifolia. U Silene colpophylla jsou ovšem pohlavní chromozomy homomorfní a pravděpodobně se vyvinuly z jiného páru autozomů než pohlavní chromozomy Silene latifolia. Jak Silene colpophylla, tak Silene otites patří do téže skupiny třinácti druhů náležejících do sekce Otites (Wrigley, 1986). Údaje v literatuře ohledně typu determinace pohlaví u S. otites byly dosud značně rozporuplné, neboť dosud nebyla tato problematika zkoumána moderními metodami. Některé práce však naznačovaly, že by se u Silene otites mohl vyskytovat „ptačí“ typ determinace pohlaví (ZW/ZZ). Situace, kdy blízce příbuzné druhy nebo zástupci téhož druhu mají odlišnou determinaci pohlaví byla dosud popsána pouze u několika málo živočišných rodů (například u žáby Rana rugosa; Ogata et al., 2003). V tomto sdělení prezentujeme výsledky, které jsme získali pomocí sledování molekulárních markerů ve dvou následných generacích S. otites. Dalším námi studovaným tématem je studium mechanismů zapojených do potlačení rekombinace mezi chromozomem X a Y. V současnosti je často zdůrazňována úloha chromozomálních přestaveb při tvorbě nerekombinující oblasti pohlavních chromozomů. Naše metoda je založena na testování schopnosti rekombinace u chromozomů Y. Modelovým objektem pro tyto studie jsou speciálně připravené rostliny S. latifolia o genotypu XYy, které se vyznačují přítomností dvou chromozomů Y odlišného původu. Zde prezentujeme výsledky získané pomocí sledování dědičnosti markerů z nerekombinující oblasti chromozomu Y a pseudoautozomálního markeru – genu SEMF (Silene EMbryonic Flower). Naše výsledky ukazují že na potlačení rekombinace mezi chromozomy X a Y se zřejmě podílejí i jiné mechanismy než chromozomální přestavby. Podporováno granty: Grantové Agentura Akademie věd ČR (IAA600040801). Ministerstvo školství (LC06004) Výzkumný záměr AV ČR (AV0Z50040507) Výzkumný záměr AV ČR (AV0Z50040702) 63 P21 Plakátová sdělení EVIDENCE FOR A DOMINANT EXPRESSION OF RDNA LOCI ON BIVALENT FORMING CHROMOSOMES IN PENTAPLOID DOGROSES (ROSA SECT. CANINAE) LUCIE KHAITOVÁ1, GUN WERLEMARK2, HILDE NYBOM2, ALEŠ KOVAŘÍK1 1 Institute of Biophysics, Academy of Sciences of the Czech Republic v. v. i., Královopolská 135, CZ-612 65 Brno Balsgård-Department of Plant Breeding and Biotechnology, Swedish University of Agricultural Science, Kristianstad, Sweden E-mail: [email protected], tel.: +420 541 517 152 2 Odd (or asymmetric) meiosis is a unique reproduction system found in pentaploid dogroses (2n = 5x = 35) especially in Rosa section Caninae. One basic genome (x = 7) derived from the seven segregating bivalents is transmitted from the pollen, whereas four basic genomes (4x = 28, one genome is derived from the segregation of the bivalents and three sets from the segregating univalents) are transmitted by the egg cell. Chromosomes from all five genomes carry 18-5.8-26S nuclear ribosomal DNA (rDNA). We identified six major rRNA gene families (α, β, β’, γ, δ, ε) in pentaploid R. canina, R. rubiginosa, R. dumalis, R. sherardii, R. caesia and tetraploid (2n = 4x = 28) R. mollis based on several polymorphic sites in the internal transcribed spacers (ITSs). gDNA from those five pentaploids was isolated, PCR was carried and the ITS clones were sequenced. Sequences were aligned and different polymorphic sites were found. The sequences showed that β family appears to be present among all species while the distribution of other families was more restricted. While in some species (R. canina) the β family appears to be a dominant rDNA type, in other species, e.g. R. rubiginosa, the β family was reduced in copy numbers. The β family was overrepresented in DNA extracted from pollen grains (compared to leaf) suggesting its occurrence on bivalent forming chromosomes. We also found that in tetraploid R. mollis there are four more tetraploid-specific polymorphic sites that were not found in pentaploid dogroses forming new tetraploid-specific rDNA families. Expression pattern of the rRNA gene families and their distribution in univalent and bivalent chromosomes was carried as follows: RNA was isolated, cDNA was prepared, ITS region was sequenced and different polymorphic sites were found. To confirm our results, gDNA- and cDNA-CAPS was carried with different enzymes. We found that the β family was always expressed irrespective to species. However, there was variation in expression of other gene families and some families (γ) were silenced. The data show that in addition to the five major rRNA gene families that were found previously in pentaploid roses, a new tetraploid (R.mollis)-specific family referred to as ω family was identified. The β rDNA family likely occurs preferentially on bivalent forming chromosomes that are transmitted from the pollen and dominates rDNA expression in all dogrose species. The families originating from univalent chromosomes are, in some cases, being silenced. Kovarik A., Werlemark G., Leitch A.R., Souckova-Skalicka K., Lim YK., Khaitova L., Koukalova B. and Nybom H.: 2008 – Heredity, 101: 359-367. Khaitova L., Werlemark G., Nybom H. and Kovarik A.: 2009 – Heredity: 1-8. 64 P22 Plakátová sdělení MATEMATICKÁ ANALÝZA PRODUKČNÍHO PROCESU ROSTLIN HRACHU SETÉHO OVLIVNĚNÉHO XENOBIOTIKY A OSMOTICKÝM STRESEM MAREK KLEMŠ, JIŘÍ DOKOUPIL, PAVLA SOLNICKÁ, ZDENĚK ŠTĚPÁN, HELENA VÍTKOVÁ Ústav biologie rostlin, AF MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno E-mail: [email protected], tel.: +420 545 133 296 Aklimace rostlin představuje hlavní způsob obrany rostlin vůči nepříznivým podmínkám a stresovým faktorům. Velmi důležitou roli v odpovědi rostlin na stres sehrává kyselina abscisová. Kyselina abscisová ovlivňuje procesy regulace zavírání průduchů, ukládání zásobních proteinů v embryogenezi, procesy dormance, růst orgánů a odpovědi na četné stresové faktory. Změny obsahu kyseliny abscisové a jiných markerů stresu hodnocené pomocí matematické a statistické interpretace mohou přispět k verifikaci experimentální hypotézy. Cílem experimentu bylo popsat změny v obsahu sušiny rostlin hrachu (Pisum sativum L.) a v produkci semen po ovlivnění herbicidem, xenobiotikem a osmotikem ve vztahu ke změně obsahu ABA a kvantového výtěžku elektronového transportu PS II. Současně byla sledováno ukládání zásobních proteinů v semenech. Byla hledána nejvhodnější matematická interpretace pro posouzení vztahu mezi růstem, produkcí rostliny a změnami fyziologických parametrů v odpovědi na stres. Rostliny hrachu byly kultivovány v Richterově živném roztoku s 20 µM fluridonem (herbicid), 1 µM fluorantenem (polycyklický atromatický uhlovodík) nebo polyetylenglykolem 100 g·l−1 (nepenetrující osmotikum). Během ontogeneze rostlin byly měřeny parametry fluorescence chlorofylu (Fluor Pen fluorometr) a změny hladin obsahu kyseliny abscisové (RIA). Ve zralých a nezralých semenech bylo zjišťováno ukládání zásobních proteinů (SDS-PAGE). Výsledky byly hodnoceny vícefaktorovou analýzou variance (ANOVA) s následným odvozením regresních funkcí. Hladina kyseliny abscisové byla zvýšena v rostlinách kultivovaných v roztoku s PEG6000 a to v listech i v kořenech. Ošetření fluorantenem snížilo akumulaci sušiny v listech, statisticky nevýznamně zvýšilo kvantový výtěžek elektronového transportu PSII a neovlivnilo hladinu ABA. Fluridon snížil nejenom hladinu ABA v listech, ale také sušinu listů a fluorescenci chlorofylu. Ukládání zásobních proteinů nebylo ovlivněno, pouze v případě fluridonu se obsah proteinů v semenech snížil. Na základě ošetření výsledků pomocí nelineární regrese a vícefaktorové analýzy variance byly určeny kritické momenty v čase pro ovlivnění produkce rostlin.. Tento výzkum byl podporován výzkumným projektem Grantové agentury AF MZLU Brno IGA 19/2009. 65 P23 Plakátová sdělení VYUŽITÍ DNA ČIPU DART PRO STUDIUM GENOMU TRÁVNÍKOVÝCH A PÍCNINOVÝCH TRAV DAVID KOPECKÝ, JAN BARTOŠ, MIROSLAVA HAVRÁNKOVÁ, JAROSLAV DOLEŽEL Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i., Sokolovská 6, 77200 Olomouc E-mail: [email protected], tel.: +420 585 205 857 Trávy (Poaceae spp.) jsou rozšířeny téměř po celém světě a hrají významnou roli v životě člověka. Jejich využití se pohybuje od produkce siláže, přes pastevní plochy po sportovní a rekreační účely. V mírném pásu hrají prim druhy patřící do komplexu Festuca-Lolium (kostřavy a jílky). Jílek mnohokvětý (Lolium multiflorum Lam.) a jílek vytrvalý (Lolium perenne L.) jsou využívány jako pícninové a trávníkové trávy zejména pro rychlý vývin na jaře, vysoký obsah nutričních látek, dobrou stravitelnost, tmavě zelenou barvu a uniformitu drnu. Jejich velkou slabinou je však nízká tolerance k různým abiotickým i biotickým stresům. Vesměs reciprokými vlastnostmi k oběma jílkům se vyznačují druhy kostřav (Jauhar, 1993). Ve šlechtění se nejčastěji využívá kostřava luční (Festuca pratensis) a kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea). Zástupci obou rodů se spolu mohou křížit za vzniku fertilních hybridů, které souhrnně označujeme jako Festulolium. Tyto hybridi se stávají vyhledávanými mezi zemědělci a jejich osevní plochy se rok od roku rozšiřují (Kopecký et al., 2006). Pro studium genomu druhů patřících do tohoto komplexu (L. perenne, L. multiflorum, F. pratensis, F. arundinacea a F. glaucescens) jsme vytvořili DNA čip typu DArT (Diversity Arrays Technology) (Kopecký et al., 2009). Tento DArTFest čip obsahuje 7680 sond. V prvním experimentu, který zahrnoval 40 genotypů z každého z pěti druhů jsme identifikovali 3884 polymorfních markerů. DArTFest čip jsme použili k a) analýze mezidruhové a vnitrodruhové genetické variability, b) genetickému mapování, c) fyzickému mapování a d) analýze genomového složení hybridů Festulolium. Výsledkem analýzy 40 genotypů z každého z pěti druhů trav byl dendrogram vystihující vnitro- a mezidruhovou genetickou variabilitu. Každý z pěti druhů vytvořil na dendrogramu samostatnou skupinu. Pomocí čipu bylo rovněž možné identifikovat chybně určené položky. Pro genetické mapování jsme použili mapovací populace F. pratensis a L. multiflorum, které byly již dříve použity pro vytvoření genetických map (Alm et al., 2003; Studer et al., 2006). Genetická mapa F. pratensis byla díky čipu DArTFest obohacena o 204 DArT markerů a její délka zvětšena o 170 cM na současných 775 cM. Na původní genetickou mapu L. multiflorum bylo umístěno dokonce 531 DArT markerů. Pro ukotvování DArT markerů na jednotlivé chromozómy jsme použili substituční linie, kde v tetraploidním jílku (L. multiflorum) byl nahrazen jeden chromozóm jílku homeologním chromozómem kostřavy (F. pratensis) (Kopecký et al., 2008). Všech sedm linií (pro všech sedm chromozómů F. pratensis) bylo dále zpětně kříženo s tetraploidním jílkem a bylo získáno cca 30 rekombinačních linií (pro každý chromozóm) s různě dlouhými rekombinovanými segmenty chromozómu F. pratensis. Tyto rekombinační linie byly použity k ukotvování DArT markerů na jednotlivé segmenty chromozómů („biny“). Možnost využití DArTFest čipu pro analýzu genomového složení hybridů Festulolium byla testována na třech odrůdách L. multiflorum × F. pratensis. Výsledky z DArTFest čipu byly ve výjimečné shodě s analýzou genomového složení těchto odrůd zjištěného metodou GISH (genomová in situ hybridizace; Kopecký et al., 2006). V této práci demonstrujeme možnosti využití DArT čipu pro analýzu rostlinných genomů. Tento čip může být rovněž použit pro šlechtění pomocí markerů. Izolace značného množství molekulárních markerů umožní identifikaci markerů v těsné vazbě na agronomicky významné znaky a jejich umístění na genetické a fyzické mapě. Alm, V., Fang, C., Busso, C.S., Devos, K., Vollan, K., Grieg, Z., Rognli, O.A.: 2003 – Theor Appl Genet 108: 25-40 Jauhar, P.P.: 1993 – Monographs on Theor Appl Genet Vol. 18, pp. 255 Kopecký, D., Bartoš, J., Lukaszewski, A.J., Baird, J.H., Černoch, V., Kölliker, R., Rognli, O.A., Blois, H., Caig, V., Lübberstedt, T., Studer, B., Doležel, J., Kilian, A.: 2009 – BMC Genomics (submitted) Kopecký, D., Loureiro, J., Zwierzykowski, Z., Ghesquiere, M., Dolezel, J.: 2006 – Theor Appl Genet 113: 731-742 Kopecký, D., Lukaszewski, A.J., Doležel, J.: 2008 – Chromosome Res 16: 987-998 Studer, B., Boller, B., Herrmann, D., Bauer, E., Posselt, U.K., Widmer, F., Kölliker, R.: 2006 – Theor Appl Genet 113: 661-671 Podporováno granty NAZV QH71267 a GAČR 521/07/P479. 66 P24 Plakátová sdělení CHLOROPHYLL SYNTHESIS UNDER CONTROL – REGULATABLE EXPRESSION OF THE LPOR ENZYME IN SYNECHOCYSTIS PCC 6803 JANA KOPEČNÁ1,2, JOSEF KOMENDA1,3, ROMAN SOBOTKA1,2,3 1 MBÚ AV ČR, Opatovický mlýn, 379 81 Třeboň, ČR Přf JU, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, ČR 3 ÚFB JU, Zámek 136, 373 33 Nové Hrady, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 384 340 434 2 Stringent control of the chlorophyll (Chl) biosynthesis pathway is essential particularly for oxygenic organisms like plants and cyanobacteria that cope with the problem of photo-oxidation. To prevent accumulation of harmful ‘free’ tetrapyrroles, it is expected that Chl formation is tightly synchronized with synthesis of cognate apoproteins. In order to understand coordination between Chl and protein biosynthesis we prepared Synechocystis pMON:por/Δpor/ΔchlL strain enabling to control Chl availability via regulatable expression of the light-dependent protochlorophyllide oxidoreductase (LPOR), a penultimate enzyme of this pathway. In the first step, we deleted the por gene coding for LPOR. Resulting Δpor mutant accumulated significantly less Chl per cell in contrast to dramatically increased carotenoid level and displayed strongly retarded growth rate even at moderate light (35 µE). As the second step, the por gene was introduced back into the Δpor strain using the pMON:por vector possessing the regulatable nirA promoter. This promoter is tightly repressed by ammonium and activated by nitrate providing nice repression/ induction system. The phenotype of the pMON:por/Δpor strain was similar to wild type suggesting that the expression of the por gene from nirA promoter fully complemented the Δpor mutation. To exclude contribution of the dark-operative POR (DPOR) to the Chl production we finally eliminated the chlL gene obtaining the pMON:por/Δpor/ΔchlL mutant producing Chl only by the regulatable LPOR enzyme. Although the Chl content decreased after DPOR deletion, growth rate of the final mutant remained similar to wild-type. In contrast, after 14 days of the LPOR repression by ammonia the strain retained only ~17 % of Chl level in comparison to the wild type and growth rate was strongly affected. Surprisingly, although the Chl level was lower than in the Δpor mutant, we did not observe accumulation of carotenoids indicating an essential role of the LPOR enzyme even at very low concentration per cell. Biogenesis of membrane proteins under limited Chl availability was analyzed using S35 radiolabeling and 2D electrophoresis. It revealed overall very low membrane protein synthesis and also total protein accumulation in membranes was dramatically changed under analyzed conditions. Detailed analysis of the protein biosynthesis and tetrapyrrole metabolism in the pMON:por/Δpor/ΔchlL mutant will be presented. The work was supported by Institutional Research Concept no. AV0Z50200510, by the project AA500200713 of the Grant Agency of the Czech Academy of Sciences and by the project P/044/2008 of the Grant Agency of the University of South Bohemia. 67 P25 Plakátová sdělení HYPOMETHYLACE DNA NEOVLIVŇUJE DÉLKU ROSTLINNÝCH TELOMER EVA MAJEROVÁ, IVA MOZGOVÁ, JIŘÍ FAJKUS Laboratoř funkční genomiky a proteomiky Ústavu experimentální biologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova Univerzita Brno, Kotlářská 2, Brno 60200, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 776 742 984 Telomery, nukleoproteinové struktury, jsou velmi důležité pro udržení celistvosti eukaryotických chromozomů a změna jejich délky rozhoduje buď o dalším buněčném dělení, nebo o navození buněčné smrti. Je všeobecně známo, že délka telomer je udržována enzymatickým komplexem telomerázou, nebo alternativním prodlužováním telomer (ALT). V minulých letech ovšem byl objeven i vliv epigenetických faktorů – methylace DNA a histonů na délku telomer u myších embryonálních kmenových buněk. Obecně v tomto experimentálním systému vedl úbytek heterochromatinových značek k prodlužování telomer. Cílem této práce bylo zjistit, zda se vliv methylačního stavu chromatinu na délku telomer uplatňuje i v rostlinných buňkách. Hypomethylace bylo dosaženo působením činidel S-9-(2,3-dihydroxypropyl) adeninu (DHPA), který funguje jako kompetitivní reverzibilní inhibitor hydrolázy S-adenosyl-L-homocysteinu, a zebularinu, cytidinového analogu, který vytváří komplex s DNA methyltransferázami a může být zabudováván do DNA na místo cytidinu. Tyto látky byly jednotlivě, nebo společně, přidávány jak do média pro pěstování suspenzních kultur N. tabacum (TBY-2) a A. thaliana, tak do živné půdy pro pěstování celých rostlin A. thaliana, a to v různých koncentracích. Materiál byl následně podroben analýze stupně methylace DNA a analýze délky telomer pomocí metody terminálních restrikčních fragmentů (TRF). Hypomethylační účinek byl sledován pomocí štěpení restrikčními enzymy s různou citlivostí k methylaci cílových míst a následnou Southernovou hybridizací se sondami k detekci subtelomerové repetitivní sekvence HRS60 u N. tabacum a 5S rRNA genů v genomu A. thaliana. Ačkoliv se pomocí uvedených činidel podařilo navodit hypomethylaci DNA, nebyly pozorovány žádné statisticky významné změny v délce telomer u ani jednoho pozorovaného objektu za žádných testovaných podmínek, tudíž nebyla shledána příčinná souvislost mezi úrovní methylace a délkou telomer u rostlin. Projekt byl podpořen MŠMT ČR (MSM0021622415, LC06004, AV0Z50040507) a GAČR (204/08/1530). DHPA byl darován dr. Ivanem Votrubou, UOCHAB AV ČR. 68 P26 Plakátová sdělení NOVÉ MOŽNOSTI VYUŽITÍ METODY GISH U ROSTLIN MICHAELA MARKOVÁ1,2, BORIS VYSKOT2, PERT BUREŠ1 1 Oddělení biosystematiky rostlin, Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta MU, Kotlářská 2, Brno, 61137, ČR 2 Oddělení vývojové genetiky rostlin, Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i., Královopolská 135, Brno, 612 65, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 532 146 271 Metoda genomové in situ hybridizace (GISH) je známou a všeobecně používanou variantou klasické fluorescenční hybridizace (FISH). Na chromozomy je při GISH hybridizována celá genomové DNA (gDNA) a je používána především pro rozlišení rodičovských chromozomů v mezidruhových hybridech či polyploidech a také ke sledování interakce rodičovských genomů. Zde se zaměříme na dvě nové oblasti využití GISH a to pro karyopypování rostlinných chromozomů a pro fylogenetické analýzy rostlinných druhů. Tyto inovace byly otestovány na modelovém rodu Silene L. z čeledi Caryophyllaceae (hvozdíkovité), který představuje jedinečný systém pro studium determinace pohlaví a evoluce pohlavních chromozomů u rostlin. Výzkum nyní pokračuje na rodu Eleocharis R. Br. z čeledi Cyperaceae (šáchorovité), který je z cytogenetického hlediska zajímavý rozmanitostí v počtu a velikosti chromozomů u jednotlivých druhů a především přítomností holocentrických (holokinetických) chromozomů. Druhově (či genomově) specifické repetice mají na chromozomech nenáhodnou distribuci a vytváří heterochromatinové bloky. Hybridizační signály gDNA mají podobné rozložení jako C-pruhy a DAPI pruhy, mluvíme tedy o GISH-pruhování. U druhů s relativně malým genomem se objevují pruhy především v pericentromerických oblastech, zbytek chromozomů zůstává téměř bez signálu. Pro tento hybridizační fenomén, založený zřejmě na centromerických satelitních repeticích, je známo označení centromerická GISH (cenGISH). Dalšími typickými pruhy, detekovatelnými pomocí GISH, jsou N pruhy a pruhy v oblasti subtelomer. Podobnou adaptací je selfGISH neboli hybridizace gDNA na chromozomy pocházející ze stejného druhu. Tato metoda využívá kratší hybridizační časy a menší koncentraci sondy, vzniklé hybridizační vzory také souvisí s velikostí genomu testovaného druhu. Nejvýraznější pruhy lze opět většinou detekovat v pericentromerických oblastech a v rDNA lokusech, čím větší genom, tím více dalších pruhů se na chromozomech vyskytuje. Podobné pruhy vzniknou i při kombinaci DNA sondy a chromozomů z velmi příbuzných druhů, jak jsme pozorovali u mezidruhových hybridů S. latifolia s S. diclinis a S. heuffelii. Novou oblastí využití metody GISH je studium fylogenetických vztahů mezi rostlinnými druhy. V tomto případě jde o heterologní GISH – DNA sondy pochází z jiného druhu než jsou rodičovské druhy hybrida, na jehož chromozomy se hybridizuje. Porovnáním charakteru a intenzity hybridizačního signálu na obou sadách chromozomů najednou je možné přímo porovnat a měřit stupeň homologie mezi testovanými druhy. Námi navržený fylogenetický přístup jsme úspěšně otestovali na 14 druzích Silene a potvrdili jsme, že existují přesvědčivé rozdíly v intenzitě a lokalizaci signálů, které odpovídají fylogenetické příbuznosti testovaných druhů. Se vzrůstající evoluční vzdáleností druhů se intenzita a charakter signálu mění a klesá schopnost značené DNA testovaného druhu rozlišit mezi chromozomy rodičovských genomů (veličina rozlišovací schopnost sondy, DA). Cytogenetická data byla ve všech případech v souladu s fylogenetickým stromem zkonstruovaným na základě sekvencí ITS rDNA. Cytogenetické vzdálenosti druhů byly také ve vysoké korelaci (0,98) s fylogenetickými vzdálenosti vypočítanými z délky větví fylogenetického stromu. Tento přístup může být velmi přínosným doplňkovým parametrem ke klasickým fylogenetickým přístupům založeným na DNA sekvencích. Marková M., Vyskot B.: Cytogenet. Genome Res., in press Marková M., Michu E., Vyskot B., Janoušek B., Žlůvová J.: 2007- Chromosome Res., 15: 1051 Marková M., Lengerová M., Žlůvová J., Janoušek B., Vyskot B.: 2006 – Genome, 49: 373 Žlůvová J., Lengerová M., Marková M., Hobza R., Nicolas M., Vyskot B., Charlesworth D., Negrutiu I., Janoušek B.: 2005 – Evol. Devol., 7: 327 Podporováno granty: GACR 204/09/H002 a 206/09/1405. 69 P27 Plakátová sdělení DETERMINATION OF POLYAMINES UNDER HEAT STRESS IN TOBACCO PLANTS OLGA MARTINCOVÁ, RADOMÍRA VAŇKOVÁ AND MILENA CVIKROVÁ Institute of Experimental Botany v. v. i., ACADEMY OF SCIENCES OF THE CZECH REPUBLIC, Rozvojová 236, 16502 Prague 6, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 405 Polyamines (PAs) are ubiquitous low-molecular-weight aliphatic amines that are involved in regulation of plant growth and development and they also play important roles in responses to both abiotic environmental stresses and biotic stressors. Because of their polycationic nature at physiological pH, PAs are able to interact with proteins, nucleic acids, membrane phospholipids and cell wall constituents, thereby activating or stabilizing these molecules. The most commonly found PAs in higher plants are the diamine putrescine (Put), the triamine spermidine (Spd) and the tetraamine spermine (Spm). In plant cells, PAs occur as free molecular bases and covalently linked to small molecules, especially hydroxycinnamic acids (soluble conjugated PAs), as well as to high molecular-mass substances like hemicelluloses and lignin and in small amounts also to proteins (insoluble conjugated PAs). However, plants have the ability to synthesize also uncommon PAs (previously reported only in thermophilic bacteria) when challenged with heat –stress. We have examined changes in the levels of free and conjugated PAs in the defence response of tobacco plants to heat stress. The determination of PAs are commonly achieved by chromatographic methods such as thin-layer chromatography (TLC), gas chromatography (GC), capillary electrophoresis (CE) and high-performance liquid chromatography (HPLC). A major problem in the determination of PAs is the lack of sensitive analytical techniques. Therefore, chemical derivatization is usually applied. The most common derivatizing reagents used are dansyl and benzoyl chlorides which react with either the primary or secondary amines, providing very stable products that exhibit both fluorescence and UV–vis absorbing properties. For the analysis of PAs in heat stressed plants we used the modified method of HPLC analysis described by Slocum et al. (1989). The plant material was ground in liquid nitrogen and extracted with 5% perchloric acid (PCA). 1,7- Diaminoheptane was added as an internal standard. The extracts were centrifuged, and then PCA-soluble free PAs were analyzed in one-half of the supernatant. The remaining supernatant was acid hydrolysed in 6 M HCl to obtain PCA-soluble conjugates of PAs. PCA-soluble free PAs, and acid hydrolysed PA conjugates were benzoylated with benzoyl chloride. Benzoyl-amines were analyzed by HPLC using a Beckman Liquid Chromatograph equipped with a UV detector (monitoring the eluate at 254 nm) and a C18 Spherisorb 5 ODS2 column (particle size 5 µm, column length 250 × 4.6 mm). The HPLC analysis of PAs determined in tobacco plants under heat stress revealed enhanced production and accumulation of free and conjugated PAs as well as the presence of two uncommon PAs – norspermidine and norspermine. Slocum, R.D., H.E. Flores, A.W. Galston and L.H. Weinstein. 1989. Improved method for HPLC analysis of polyamines, agmatine and aromatic monoamines in plant tissue. Plant Physiol. 89: 512-517. This work was supported by Institutional Grant AV0Z 50380511 and by Ministry of Education, the project OC 08013. 70 P28 Plakátová sdělení KONCE CHROMOZÓMOV U RASTLINNEJ ČEĽADE ALLIACEAE MARTINA MARTONOVÁ, JIŘÍ FAJKUS Oddelenie funkčnej genomiky a proteomiky, Prírodovedecká fakulta, Masarykova Univerzita, Kamenice 5, 625 00 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 549 494 003 Teloméry – nukleoproteínové štruktúry tvoriace konce chromozómov. U väčšiny eukaryot je telomerická DNA tvorená krátkymi repetitívnymi sekvenciami, ktoré sú typické pre určité skupiny organizmov. Rad Asparagales združuje zástupcov, ktorých telomerický motív tvorí tri varianty: TTTAGGG – typ Arabidopsis TTAGGG – ľudský typ neznáme alternatívne sekvencie V priebehu evolúcie došlo v prípade radu Asparagales k zmenám. Typické rastlinné teloméry (TTTAGGG)n, boli plne alebo čiastočne nahradené ľudským typom telomerických repetícií (TTAGGG)n. V prípade rodu Allium, boli stratené oba telomerické motívy. Evolučné zmeny, ktoré postihli čeľaď Alliaceae, umožnili vytvorenie nových telomerických variant. Pomocou metód ako reštrikčné štiepenie, klonovanie, fluorescenčná in situ hybridizácia, mapovanie umelých bakteriálnych chromozómov pomocou fluorescenčnej in situ hybridizácie, sme sa snažili o identifikáciu a lokalizáciu kandidátnej telomerickej sekvencie v rode Allium. Modelovým organizmom bol zvolený Ipheion uniflorum, z fylogeneticky blízkeho rodu Ipheion. Práve jeho sekvenčné motívy mohli vtisnúť podobu telomerickému motívu v rode Allium. Podporované grantom GA ČR 204/08/H054. 71 P29 Plakátová sdělení NAVRŽENÍ PRIMERŮ PRO DIAGNOSTIKU PATOGENŮ ROSTLIN POMOCÍ PCR PAVEL MATUŠINSKY, LUDVÍK TVARŮŽEK, TOMÁŠ SPITZER Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, Havlíčkova 2787, 767 01 Kroměříž, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 573 317 113 Vývoj primerů specifických k cílovým organismům (např. houbovým patogenům rostlin) je u diagnostiky pomocí PCR (polymerázové řetězové reakce) klíčovým krokem. Jeden z možných postupů začíná vyhledáním sekvence genu nebo jiného úseku DNA z databáze např. Genebank (http://www.ncbi.nlm.nih.gov). Nejčastěji bývají cílové úseky zaměřeny na oblast ribozomální DNA (rDNA) a to zejména na ITS oblast (Internal Transcribed Spacer), či další konzervativní geny např. β-tubulin, geny pohlavních typů, elongační faktor, nebo mitochondriální DNA (mtDNA), či geny uplatňující se při tvorbě mykotoxinů. Další možností je zacílit primery na anonymní unikátní úsek DNA odvozený např. z RAPD (Random Amplified Polymorphic DNA) (v takovém případě hovoříme o tzv. SCAR markerech (Sequence-Characterized Amplified Region)). Vybrané sekvence jsou pak porovnány (aligned) za pomocí software např. T-Coffee (http://www.ebi.ac.uk) (software k tomuto účelu je celá řada) s příbuznými druhy, nebo s DNA organismů, u kterých hrozí shoda. Tento krok se doporučuje nepodcenit a použít co největší množství organismů, protože strukturní geny se vyznačují nízkou substituční rychlostí během evoluce (ve srovnání s úseky genomu, které nejsou pod přísnou kontrolou selekce), což může při lokalizaci primerů do takové oblasti vést k nasedání primerů u příbuzných druhů. Primery je možno navrhnout pomocí počítačových programů, kterých je také celá řada např. Primer3Plus (http://www.bioinformatics.nl/cgi-bin/primer3plus/primer3plus.cgi). Navržené primery je pak dobré analyzovat z hlediska tvorby sekundárních struktur (vlásenek), tvorby dimerů a stanovit teplotu tání. Zde opět poslouží některý software např. Net Primer (http://www.premierbiosoft.com). Specifita primerů se ověří pomocí BLAST vyhledávání v databázi Genbank. Poté následuje obtížnější část práce a to důsledné testování na biologickém materiálu. Primery se testují jednak z hlediska specifity (tj. zda detekují jen a pouze cílový organismus a nic jiného), dále z hlediska spolehlivosti detekce ve vzorku sestávajícího převážně z DNA hostitele (DNA patogena je ve vzorku získaného izolací DNA z rostlinné tkáně většinou málo). Ve vzorku se může vyskytovat navíc DNA dalších organismů (což může být u vzorku odebraného ve volné přírodě cokoliv). Samozřejmě se primery testují také z hlediska citlivosti tj. je nutno stanovit práh detekovatelnosti, tedy minimální množství DNA patogena, které ještě může být touto technikou spolehlivě prokázáno. A k čemu je to vše dobré? Přesná a včasná diagnostika patogena má velký význam v systému ochrany polních plodin či ve šlechtitelském procesu při výběru odolných genotypů. Klasické metody diagnostiky jako vizuální hodnocení symptomů, mikroskopické či kultivační metody mají mnohdy limitované možnosti. Vnější příznaky se mohou překrývat, obzvlášť v případě infekce více patogeny součastně. Příznaky mohou být značně variabilní nebo se nemusí v časných stádiích infekce vyskytovat. Při mikroskopickém vyšetření se hodnotí většinou morfologie konidií či spor, které se vyznačují také určitou mírou variability. Mikroskopická metoda klade obzvlášť vysoké nároky na erudici, zkušenosti a taxonomické znalosti fytopatologa. Kultivační techniky zase mohou zvoleným živným médiem preferovat některé druhy patogenů, kterým dané médium lépe vyhovuje a to může být příčina nepřesné diagnózy, navíc je tato metoda časově náročná. S příchodem PCR je postupně v diagnostice patogenů využíváno molekulárních metod. Výhodou je citlivost a přesnost s výsledkem analýzy v relativně krátkém čase. Diagnostiku může teoreticky provádět člověk bez znalostí taxonomie, který pouze zvládá běžnou techniku izolace DNA a PCR. Podporováno granty NAZV číslo: QH71213 a QH71254 72 P30 Plakátová sdělení DOUBLE STRANDED CONFORMATION POLYMORPHISM ANALYSIS OF PARENTAL SATELLITE REPETITIVE SEQUENCES IN ALLOTETRAPLOID NICOTIANA ARENTSII ROMAN MATYÁŠEK BFÚ AV ČR v. v. i., Královopolská 135, 612 65 Brno, CR E-mail: [email protected], tel.: +420 541 517 230 Allopolyploidy, defined as interspecific hybridization and genome multiplication, has been considered as a major force in the evolution of angiosperm plants. Newly united genomes undergo a very rapid and in some cases directed process of genome reorganization. Nicotiana arentsii is a natural allopolyploid (2n = 4x = 48) with ancestors related to N. undulata (2n = 2x = 12) and N. wigandioides (2n = 2x = 12). These species are closely related in phylogenetic reconstruction of the genus and belong to section Undulatae. Satelite DNA (satDNA) is a speciesor genus-specific, nearly universal component of eukaryotic genomes and it consists of numerous head to tail tandemly arranged repeats that are non-coding, late-replicating in S-phase, and mostly located in the constitutive heterochromatin at centromeric and subtelomeric locations. One of the most widespread characteristics of satellite DNA is an intrinsically bent structure. Intrinsic curvature is a sequence-dependent property of the DNA molecule. The high proportion of A-T as well as the existence of clusters of d(A-T)n≥3 periodically spaced along the DNA molecule with a period close to that of the helical repeat usually leads to curvature of the DNA helix axis, which is characteristic of approximately 50 % of satDNAs. These bent sites can be detected by several assays, including electrophoretic mobility, computational analysis, and atomic force microscopy. The tandem repeat NUNSSP, isolated from N. undulata, is present at subtelomeric regions of chromosomes of diploid N. undulata and N. wigandioides although the distribution slightly differs between species. A comparison of the U-genome present in N. arentsii with N. undulata and W-genome with N. wigandioides reveals little change in the distribution patterns of NUNSSP. Neither sequencing nor restriction analysis showed differences in NUNSSP sequences originated from N. undulata and N. wigandioides. The curvature pattern of satDNA has been studied by examining its mobility in cold non-denaturing polyacrylamide gel electrophoresis. The fragments with the bending site in the center (SspI digest in Figure) show the maximum retardation on the polyacrylamide gel compared to fragments where the bending site is at the end (BfaI digest in Figure). Moreover, this double stranded conformation polymorphism analysis (DSCP) showed differences in an average mobility of individual monomeric NUNSSP units originated from N. undulata and N. wigandioides (Figure). Units in N. undulata have higher electrophoretic mobility than those in N. wigandioides. Thus units in N. wigandioides have more bent structure compared with units in N. undulata. In N. arentsii the bimodality in electrophoretic mobility of NUNSSP units was observed, indicating that homogenization of parental units have not occurred during evolution of both conformational types of NUNSSP units in common nucleus. Electrophoretic mobility of cloned units correlates with computer analysis of their sequences. The availability of this approach for detection of parental highly related repetitive sequences in other hybrid species is discussed. Figure. Genomic DNA of N. undulata (U), N. wigandioides (W) and N. arentsii (A) was digested with indicated restriction endonucleases, separated on 7% (panel A.) or 15% (panel B.) polyacrylamide gels at 50 °C (panel A.) or at 4 °C (panel B) and Southern hybridized to 32P labeled NUNSSP probe. Note: SspI digest in lane A on panel B. shows additive (bimodal) distribution of signal compared with lanes U and W. No bimodality is observed after BfaI digestion or on panel A. Funded by the Grant Agency of the Czech Republic 206/09/1751 73 P31 Plakátová sdělení VLIV EXOGENNÍ ABA NA STRESOVOU ODEZVU RŮZNÝCH ODRŮD JEČMENE HODNOCENOU NA ÚROVNI ZMĚN VE VODIVOSTI PRŮDUCHŮ A EXPRESE DEHYDRINOVÝCH GENŮ LUCIE MELIŠOVÁ1, MARIE HRONKOVÁ2, MARTINA VAŠKOVÁ2 A LUDMILA HOLKOVÁ1 1 MZLU AF, Zemědělská 1/1665, 613 00 Brno, ČR ÚMBR AV ČR, České Budějovice, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 545 133 124 2 U pěti odrůd jarních ječmenů jsme hodnotili časový nástup a intenzitu reakce rostlin po aplikaci exogenní kyseliny abscisové (ABA). Tento fytohormon se podílí na regulaci vodního režimu rostlin, tím že aktivuje uzavírání průduchů vlivem jejího navázání na vnější povrch plazmalemy svěracích buněk a je zapojen jako signální molekula v jedné ze dvou hlavních indukčních drah (dráha ABA) regulace exprese ochranných genů ze skupiny Cor/Lea (Zhang et al. 2004). Hodnocení jsme prováděli u rozdílných genotypů jarního ječmene pěstovaného v hydroponické kultuře za přídavku exogenní ABA a to na úrovni fyziologické a úrovni molekulárně biologické. Odrůdy byly vybrány s ohledem na prokázanou nebo předpokládanou míru odolnosti vůči suchu. Fyziologická úroveň byla posuzována změnami ve vodivosti průduchů metodou IR termografie s použitím IR termovizní kamery (FLIR P660) (Jones, 1999). Metoda hodnotí termální energii emitovanou z povrchu listu. Při stavu otevřených průduchů odpařující se voda ochlazuje list. ABA vyvolá zavření průduchů, zabraňuje tak ztrátám vody, ale zároveň způsobuje zvýšení teploty listu. Stresovou reakci na molekulární úrovni je možno hodnotit kvantifikací exprese ABAou regulovaných genů Dhn4, Hsdr, HVA1 (Mikulková et al. in press, Suprunova et al. 2004, 2007, Rodriguez et al. 2005, Bahielding et al. 2005) metodou stanovení relativní exprese genů Real Time RT PCR (Pfaffl 2001) ABA o koncentraci 2·10−5 mol/l byla formou roztoku přidána po čtrnácti dnech růstu ke kořenům testovaných rostlin a ve stanovených časových intervalech byly prováděny odběry pro expresi genů. Zároveň probíhaly odběry a měření u rostlin kontrolních. Použity byly odrůdy Malz, Amulet, Jersey – české odrůdy (Hordeum vulgare) a Er/Apm, Tadmor – syrské odrůdy (Hordeum spontaneum). Odběry byly v termínech – kontrola, 1, 3, 6, 12, 24 hodin a 3, 7dní po aplikaci ABA. Snímání povrchu listů IR kamerou bylo provedeno 3 hodiny a 7 dní po aplikaci ABA. U všech odrůd byla zaznamenána reakce na ABA. Vodivost průduchů se snížila, avšak rozdíly mezi odrůdami nebyly vyšší než kolísání vodivosti průduchů závislé pouze na růstové fázi a délce osvětlení u kontrolních ABAou neošetřených rostlin. Nicméně naše výsledky ukazují, že v rámci testovaného souboru odrůd nejcitlivěji reaguje na fytohormon ABA odrůda Amulet. Prokazatelně odolnější syrská odrůda Tadmor se v zjištěných hodnotách vodivosti průduchů významně nelišila od ostatních odrůd. Tato odrůda zřejmě reaguje na přirozené stresové podmínky (sucho) intenzivnější aktivací ABA nezávislé dráhy (Mikulková et al. in press). Na úrovni exprese vybraných Cor/Lea genů byly v závislosti na době působení kyseliny abscisové hodnoceny genotypově závislé rozdíly, které však jednoznačně neodpovídaly rozdílům ve vodivosti průduchů zjištěných metodou IR termografie. Získané výsledky jsou pouze předběžné a budou dále ověřovány a doplněny. Bahieldin A., Hesham T. Mahfouza, Hala F. Eissaa, Osama M. Salehc, Ahmed M. Ramadana, Ismail A. Ahmedd, William E. Dyere, Hanaiya A. El-Itribya and Magdy A. Madkour et al (2005) – Field evaluation of transgenic wheat plants stably expressing the HVA1 gene for drought tolerance, Physiologia Plantarum 123: 421–427 Jones H.G. (1999) – Use of thermography for quantitative studie sof spatial and tempoval variation of stomatal conductance over leaf surfaces. Plant, Cell and Enviroment 22, 1043-1055. Mikulková P., L. Holková, M. Hronková, M. Klemš, M. Bradáčová (In Press) – Efficiency of differental laboratory methods for selection of drought tolerant barley genotypes, Suppl Cereal Research Communications Vol. 37, Pfaffl M. W. (2001) – A new mathematical model for relative quantification in real-time RTPCR, Nucleic Acids Res. 29(9): E45-E45 Rodriguez E. M., Svensson J.T., Malatrasi C. M., Choi D. W., Close J. T. (2005) – Barley Dhn13 encodes a KS-type dehydrin with constitutive and stress responsive expression, Theor Appl Genet 110: 852–858 Suprunova T., Krugman T., Distelfeld, Fahima T., Nevo E., Korol A. (2007) – Identification of a novel gene (Hsdr4) involved in water-stress tolerance in wild barley, Plant Molecular Biology Volume 64, Issue 1-2, 17-34 James Z. Zhang*, Robert A. Creelman, and Jian-Kang Zhu, (2004) From Laboratory to Field. Using Information from Arabidopsis to Engineer Salt, Cold, and Drought Tolerance in Crops, Plant Physiology, Vol. 135, pp. 615–621, Podporováno grantem IG290071a NAZV QH91192 74 P32 Plakátová sdělení ENHANCED IN VITRO ACTIVITY OF CYTOKININ OXIDASE/DEHYDROGENASE IN PLANT CRUDE ENZYME PREPARATIONS IN THE PRESENCE OF 2,6-DICHLOROINDOPHENOL (OR OTHER ELECTRON ACCEPTORS) IN THE RADIOISOTOPE ASSAY VÁCLAV MOTYKA1, BLANKA SÝKOROVÁ1, SILVIA GAJDOŠOVÁ1,2, EVA ŽIŽKOVÁ1,2, PETRE I. DOBREV1, MIROSLAV KAMÍNEK1 1 Institute of Experimental Botany AS CR, Rozvojová 263, CZ-165 02 Prague 6, Czech Republic Department of Plant Physiology, Faculty of Science, Charles University, Viničná 2, CZ-128 44 Prague 2, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 437 2 Cytokinin oxidase/dehydrogenase (CKX, EC 1.4.3.18/1.5.99.12) is the key enzyme catalyzing cytokinin degradation in plants. The CKX activity in plant samples can be measured in vitro by either radioisotope or spectrophotometric methods. Rather low sensitivity and reliability of CKX spectrophotometric analyses compared to radioisotope ones was repeatedly reported to be improved by introducing various electron acceptors such as 2,6-dichloroindophenol (DPIP) to the reaction solution (Galuszka et al. 2001, Frébort et al. 2002). However, the DPIP spectrophotometric assay requires sufficiently purified enzyme preparations (Laskey et al. 2003), which makes the procedure time consuming and could cause partial losses of CKX activity. We report here modification of CKX radioisotope method by introducing DPIP or other artificial electron acceptors to the assay mixture and its applicability for determining the CKX activity in crude plant extracts. For crude enzyme preparations from pea (Pisum sativum L. cv. Gotik) leaves as well as other plant species and tissues, a significant increase in the sensitivity of the radioisotope assay (ca. 20- to 50-fold) has been demonstrated by introducing DPIP, Toluidine Blue O or phenazine methosulfate to the reaction solution. The in vitro degradation of the substrate cytokinin [3H]N6-(2-isopentenyl)adenine ([3H]iP) to [3H]adenine by the pea leaf enzyme proceeded in the presence of DPIP in a time-dependent manner with optimal conversion (20 – 40 %) after 30 to 70 min incubation. The highest stimulatory effect of DPIP on the CKX activity from pea leaves was achieved at 90 µM concentration. The analysis of pH dependence of CKX revealed no shifts in the pH optima of the enzyme (pH 8.5 –9.0) in response to DPIP. Optimized and automatized HPLC procedure provided fast and reliable separation of the radiolabelled substrate [3H]iP from the product of the CKX catalyzed reaction proceeding in the presence of DPIP. The elevated sensitivity of the improved CKX radioisotope assay allows easy and reliable detection of the enzyme activity even in crude extracts from various plant materials. Moreover, the described DPIP-sensitized CKX assay is highly specific and, in contrast to spectrophotometric analyses, enables determination of degradation of substrate cytokinins at concentrations (2 µM) close to the enzyme Km values (Km for iP 2.8 µM, Bilyeu et al. 2001) corresponding to the actual contents of cytokinins in plants. Bilyeu K.D., Cole J.L., Laskey J.G., Riekhof W.R., Esparza T.J., Kramer M.D., Morris R.O. : 2001 – Plant Physiol. 125: 378-386 Frébort I., Šebela M., Galuszka P., Werner T., Schmulling T., Peč P.: 2002 – Anal. Biochem. 306: 1-7 Galuszka P., Frébort I., Šebela M., Sauer P., Jacobsen S., Peč P.: 2001 – Eur. J. Biochem. 268: 450-461 Laskey J.G., Patterson P., Bilyeu K.D., Morris R.O.: 2003 – Plant Growth Regul. 40: 189-196. Supported by grants from the Grant Agency of the Academy of Sciences of the Czech Republic (IAA600380701) and the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic (LC 06034, 1M06030). 75 P33, P34 Plakátová sdělení ANALÝZA DÉLKY TELOMER U MUTANTŮ CAF1 ARABIDOPSIS THALIANA IVA MOZGOVÁ1, JIŘÍ FAJKUS1,2 1 OFGP, ÚEB, Masarykova univerzita, CZ-62500 Brno, ČR BFU, Královopolská 135, CZ-61265 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 549 495 281 2 CAF1 (Chromatin Assembly Factor 1) je H3/H4 histonový chaperon zodpovědný za sestavování nukleozomů v návaznosti na replikaci DNA. U rostlin se CAF1 skládá ze tří podjednotek – FAS1 (FASCIATA 1), FAS2 (FASCIATA 2) a MSI1 (MULTICOPY SUPPRESSOR OF IRA1). Mutace v genech fas1 a fas2 rostlin mají za následek narušení struktury apikálních meristémů, změnu regulace endoreduplikace, zpomalení buněčného cyklu, rozvolnění heterochromatinu a zvýšenou míru homologní rekombinace. Naše práce je zaměřena na porovnání délek telomer u rostlin divokého typu a rostlin fas1−/− a fas2−/− pomocí metod TRF (Terminal Restriction Fragments) a PETRA (Primer Extension Telomere Repeat Amplification), které budou prezentovány. Zatímco metoda TRF umožňuje pouze analýzu délek všech telomer, metoda PETRA, která je založená na PCR, umožňuje analyzovat délku telomer na jednotlivých chromozomálních raméncích. Z výsledků vyplývá, že u postupujících generací mutantních rostlin dochází ke zkrácení telomer o několik set bp z původní délky 3 kb na výslednou délku 1,5 –2 kb, která se stabilizuje ve 3.– 5. generaci. Práce je financovaná ze těchto zdrojů: GAČR (204/08/H054), MŠMT (MSM0021622415, LC06004), AV ČR (AV0Z50040507, AV0Z50040702) a Program rektora MU (MUNI/g/0104/2009). MAPPING OF MITOCHONDRIAL ATP1 mRNA TERMINI IN SILENE VULGARIS BY PRIMER EXTENSION AND RNA LIGATION KAREL MÜLLER, HELENA ŠTORCHOVÁ Institute of Experimental Botany, Academy of Science of Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 420 Mitochondrial genomes of seed plants belong to the largest ones investigated so far. However, they encode only small set of genes. Transcription of mitochondrial genes frequently starts from several promoters, which generates multiple precursor RNAs. They are subsequently processed in various ways. Complexity of processing events contributes to the regulation of mitochondrial gene expression. Northern hybridization using probes specific to several mitochondrial genes revealed high diversity of atp1 transcription profiles in S. vulgaris plants collected in Europe, Asia and North America. We chose the plant with a single major atp1 transcript and performed RNA circularisation followed by reverse transcription as primary approach to map its 5’ and 3’ transcript ends. Products of inverse PCR were cloned and sequenced. We obtained sequence of full atp1 mRNA which length matched exactly to the transcript visualised by Northern blot. Primer extension was performed using non-radioactively labelled primer and Alf2 sequencer. Multiple peaks corresponding to variable transcription starts were obtained for silene haplotypes with more than one band visualised by Northern blot. Although yet preliminary, our results suggest enormous variation in the atp1 gene transcription at within-species and also even within-individual level in S. vulgaris. Financial support was provided through the grant MŠMT LC06004. 76 P35 Plakátová sdělení POUŽITÍ GENOVÝCH SEKVENCÍ PRO OBJASNĚNÍ FYLOGENETICKÝCH VZTAHŮ V RÁMCI ČELEDI MUSACEAE PAVLA NĚMCOVÁ, MIROSLAV VALÁRIK, EVA HŘIBOVÁ, JAROSLAV DOLEŽEL Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, Ústav experimentální botaniky AV ČR v. v. i., Sokolovská 6, 77200 Olomouc, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 585 205 860 Banánovník (Musa spp., čeleď Musaceae) patří mezi nejvýznamnější plodiny světa, jako důležitý zdroj obživy mnoha obyvatel zejména v rozvojových zemích a také jako významná vývozní komodita. Navzdory svému společenskému a ekonomickému významu však doposud nebyly plně vysvětleny a popsány fylogenetické vztahy v rámci čeledi Musaceae a rovněž zůstává nedořešena otázka klasifikace a charakterizace jednotlivých druhů a poddruhů této čeledi. Různí autoři se ve svých studiích s větším či menším úspěchem zabývali použitím rozličných typů molekulárních markerů pro objasnění fylogeneze banánovníku, nicméně celkový a podrobný přehled zatím nebyl získán. Jedna z možností, která dosud u Musaceae nebyla použita, je srovnání sekvencí DNA odvozených z genů s jedinou kopií v genomu pro různé druhy banánovníku. Touto cestou je možné velmi detailně porovnat oblasti s homologními úseky mezi jednotlivými genomy, což by při použití sekvencí s vysokým počtem kopií nebylo možné. Vývoj takového typu markerů byl v této práci proveden podle následující strategie. Databáze dostupných sekvencí EST z čeledi Musaceae byla srovnána s genomovou sekvencí rýže, která je pro banánovník nejblíže příbuznou rostlinou se sekvenovaným genomem. Byly vybrány ty EST sekvence, které vykazovaly vysokou homologii k jedinému lokusu v genomu rýže a výskyt intronů v rámci tohoto lokusu, pro zvýšení pravděpodobnosti výskytu druhově specifických mutací v odvozených markerech. Jako počáteční záměr bylo stanoveno získat alespoň jeden kandidátní gen pro každé z ramen rýžových chromozómů, tak aby byla zajištěna co nejvyšší míra pravděpodnobnosti náhodné distribuce kandidátních genů v genomu banánovníku. Následně bylo v první fázi projektu vybráno 13 zástupců z čeledi Musaceae, tak aby co nejlépe reprezentovali diverzitu v rámci čeledi a jeden outgroup, druh Strelizia nicolai z příbuzné čeledi Strelitziaceae. Soubor kandidátních genů byl po amplifikaci z genomové DNA vybraných druhů sekvenován. Analýza získaných sekvencí a fylogenetická analýza potvrdily monofyletický původ rodu Musa. Dále byla jasně potvrzena blízká příbuznost sekce Eumusa a Rhodochlamys, stejně jako blízký evoluční původ sekcí Australimusa a Callimusa, což je v souladu s předešlými zjištěními. V rámci sekce Eumusa je navíc patrná samostatná evoluční větev tvořena zástupci A genomu banánovníku, jasně separovaná od zástupců B genomu. Dokončení analýzy by mělo vést k datování divergence jednotlivých rodů čeledi Musaseae a sekcí rodu Musa. Předpokládáme, že další detailní analýza sekvenačních dat z většího množství genů a rozšíření studie o další druhy poskytne podrobný obraz fylogeneze čeledi Musaceae a cenný zdroj markerů pro charakterizaci jednotlivých druhů banánovníku. Tato práce byla podpořena grantem IAA600380703 Grantové Agentury České republiky. 77 P36 Plakátová sdělení APLIKACE 5-AZACYTIDINU UMOŽŇUJE DE NOVO REGENRACI ROSTLIN BRAMBORU S OBNOVENOU EXPRESÍ UMLČENÝCH TRANSGENŮ EVA NOCAROVÁ A LUKÁŠ FISCHER Katedra fyziologie rostlin PřFUK v Praze, Viničná 5, Praha 2, 128 44, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 221 951 707 Modifikace genetické informace transgenozí patří mezi základní přístupy rostlinné biologie mající široký potenciál v aplikované vědě. Vnesení cizorodých genů je však často doprovázeno umlčováním jejich exprese. U rostlin je umlčování transgenů na transkripční úrovni zpravidla spojováno s metylací DNA. Exprese takto umlčených genů může být obnovena na buněčné úrovni aplikací inhibitorů DNA metylace. 5-azacytidin (demetylační agens) byl použit k obnovení exprese dvou reportérových genů (zeleného fluorescenčního proteinu, GFP a neomycin fosfotransferázy, NPTII) u rostlin transgenního bramboru (Solanum tuberosum) a buněk tabáku BY-2(Nicotiana tabacum). Analýzou vlivu různých koncentrací 5-azacytidinu na růst in vitro rostlin bramboru byl stanoven poločas rozpadu 5-azacytidinu v kultivačním médiu. Následně byla nalezena jeho optimální koncentrace a podmínky pro reaktivaci transgenů v buňkách u obou experimentálních modelů. Kombinací postupu de novo regenerace a přechodného ošetření 5-azacytidinem byl optimalizován postup získání rostlin bramboru s transientně nebo stabilně obnovenou expresí transgenů. Jelikož regenerované rostliny nevykazovaly žádné viditelné fenotypové změny, tento postup může být použit nejen k analýzám mechanismu umlčování transgenů, ale také k obnovení exprese umlčených transgenů u geneticky cenného rostlinného materiálu. Podporováno projektem COST 843.30 – Explantátové kultury bramboru a výzkumným centrem (MŠMT) LC06004 – Integrovaný výzkum rostlinného genomu. 78 P37 Plakátová sdělení TOWARDS FINE MAPPING OF THE QFT.CRI-3B.1 QTL IN WHEAT USING NEW GENIC MARKERS ZBYNĚK MILEC1, SIMON GRIFFITHS2, JOHN SNAPE2, KATEŘINA PÁNKOVÁ1 1 Crop Research Institute, Drnovská 507, Prague 6, CZ-161 06, Czech Republic John Innes Centre, Norwich Research Park, Colney, Norwich NR4 7UH, UK E-mail: [email protected], tel.: +420 233 022 331 2 Exploiting variation for genes controlling differences in flowering time is the main way in which wheat (T. aestivum L.) can be adapted to different environmental conditions. Genes of small effect, commonly referred to as earliness per se genes, can be used for the “fine-tuning” of flowering time. A recent study (Pankova et al., 2008) identified the effect of such a QTL, QFt.CRI-3B.1 on chromosome 3B in the Czech wheat alternative variety Ceska Presivka. This flowering time QTL was mapped on the long arm of 3B distal to marker Xbarc164 in two populations of recombinant substitution lines (RSL) from crosses of Sandra × Sandra (CP3B) and Zlatka × Zlatka (CP3B). To narrow the QTL region for fine mapping, near isogenic lines are being produced and new Conserved Orthologous Sequence (COS) markers are being designed from ESTs located within the region. To date, forty -nine COS marker primers have been designed and screened for polymorphism using the parental varieties Zlatka, Sandra and CP. Unfortunately, none of these markers were polymorphic between these related parents. Nevertheless other mapping populations could be used to map some of these markers – doubled haploid (DH) populations for the UK wheat varieties Spark × Rialto, Charger × Badger, Avalon × Cadenza, and the ITMI RIL population, Opata × Synthetic. To date, 3 out of 49 markers were polymorphic and mapped. Two of them (cos24 and cos30) were mapped in the Opata × Synthetic population and were distal to Xbarc164, and one was proximal to Xbarc164 in the Avalon × Cadenza population. These markers will be used as anchor points for designing new COS markers using rice chromosome 1 sequence for the target parents. Podporováno grantem MŠMT VSGM9 a MZe ČR 0002700602. 79 P38 Plakátová sdělení PRE-SYMPTOMATIC DETECTION OF PLASMOPARA VITICOLA INFECTION IN GRAPEVINE LEAVES USING CHLOROPHYLL FLUORESCENCE IMAGING JULIE OLEJNÍČKOVÁ1,2, LADISLAV CSÉFALVAY1,2, GABRIELE DI GASPERO3,4, KAREL MATOUŠ1,2, DIANA BELLIN3, BENEDETTO RUPERTI3,5 1 Laboratory of Physiology and Ecology, Department of Biological Dynamics, Institute of Systems Biology and Ecology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Zámek 136, CZ-37333 Nové Hrady 2 Department of Systems Biology, Institute of Physical Biology, University of South Bohemia, Zámek 136, CZ-37333 Nové Hrady 3 Dipartimento di Scienze Agrarie e Ambientali, University of Udine, via delle Scienze 208, 33100 Udine, Italy 4 Istituto di Genomica Applicata, Parco Scientifico e Tecnologico Luigi Danieli, via Jacopo Linussio 51, 33100 Udine, Italy Present Address: 5 Dipartimento di Agronomia Ambientale e Produzioni Vegetali, University of Padua, viale dell’Università 16, Legnaro, 35122 Padua, Italy E-mail: [email protected], tel.: 775 961 972 Plasmopara viticola is an economically important pathogen of grapevine. Our study aimed to determine whether chlorophyll fluorescence (Chl-F) imaging can be used to reveal early stages of P. viticola infection under conditions similar to those occurring in field, in vineyards. Maximum (FV/FM) and effective quantum yield of photosystem II (ΦPSII) were identified as the most sensitive reporters of the infection. Heterogeneous distribution of FV/FM and ΦPSII in artificially inoculated leaves was associated with the presence of the developing mycelium three days before the occurrence of visible symptoms and five days before the release of spores. Significant changes of FV/FM and ΦPSII were spatially coincident with localised spots of inoculation across the leaf, where the photosynthesis was impaired by the pathogen attack. Because P. viticola does not expand systemically in the host tissues and the effects of infection are localised, Chl-F imaging at high resolution is necessary to reveal the disease in the field. 80 P39 Plakátová sdělení CESTRUM (KLADIVNÍK) – ZÁSTUPCE DVOUDĚLOŽNÝCH ROSTLIN S NEOBVYKLÝMI TELOMERAMI VRATISLAV PEŠKA1,2, EVA SÝKOROVÁ1,2, JIŘÍ FAJKUS1,2 1 Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i. Oddělení FGP, Ústav experimentální biologie, PřF MU E-mail: [email protected], tel.: 739 439 215 2 Telomery jsou nukleoproteinové komplexy, které (i) tvoří fyzické konce chromozomů (ii) zabraňují koncovým chromozomálním fúzím (iii) ve spolupráci s telomerázou kompenzují efekt nedokončené syntézy chromozomálních konců v důsledku semi-konzervativní replikace DNA u lineárních eukaryotických genomů. Minisatelitní sekvence T(x)A(y)G(z) je konzervována na koncích chromozomů napříč eukaryotickou fylogenezí a zdá se tedy, že je ancestrálním telomerickým motivem. Známe několik výjimek z tohoto pravidla: například kvasinky vykazují značnou variabilitu v telomerické sekvenci; telomerický aparát byl v evoluci od základu změněn u modelového organismu Drosophila a funguje na principu retrotranspozonové DNA HeT-A a TART elementů; mezi rostlinami jsou odpadlíky od telomerázového dogmatu zástupci rodu Allium u jednoděložných a u dvouděložných jsou to blízce příbuzné rody Cestrum, Vestia a Sessea. Pokusili jsme si odpovědět na otázku, jak telomerické proteiny zareagovaly na ztrátu telomerázové aktivity a vymizení typické telomerické sekvence z konců chromozomů. Zaměřili jsme se na proteiny asociované s ancestrálním typem telomer: (a) Myb-like dsDNA-vazebné teloboxové proteiny (b) ssDNA-vazebné OB-fold POT1-like proteiny. Biochemický skrínink jaderných proteinových extraktů pomocí EMSA (retardační analýza s radioaktivně značeným telomerickým hexametrem) a přístupy reverzní genetiky (RT-PCR, klonování) ukázaly, že oba typy proteinů jsou nadále přítomny v proteomu Cestrum parqui. Přítomnost a exprese těchto proteinů znamená, že se adaptovaly na změněnou telomerickou sekvenci a pokračují ve své roli na telomeře a/nebo jsou esenciální pro další netelomercké buněčné procesy. Další možnost souvisí s hypotézou, že většina dnešních telomerických proteinů byla pravděpodobně rekrutována telomerovým systémem při jeho invazi do pretelomerázového světa. Tato práce byla podporována Grantovovou agenturou AV ČR (IAA600040505; IAA500040801), Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MSM0021622415, LC06004) a institucionální podporou (AV0Z50040507, AV0Z50040702). 81 P40 Plakátová sdělení IN SILICO ANALYSIS OF LIPID KINASES ROMAN PLESKOT1, VIKTOR ŽÁRSKÝ1, 2 & MARTIN POTOCKÝ1 1 Institute of Experimental Botany, Academy of Sciences of the Czech Republic, Rozvojová 263, 165 02 Prague 6, Czech Republic 2 Department of Plant Physiology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 5, 128 44 Prague 2, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 457 Phosphatidic acid, sphingosine 1-phosphate and ceramide 1-phosphate are important signalling lipids for the eukaryotic cell. These molecules are produced by related enzymes, members of lipid kinase family. However, no comprehensive study about origin and evolution of lipid kinase gene family has been done yet. We therefore performed phylogenetic and motif analysis of this family in 52 eukaryotic genomes with special interest to plants. To obtain a broader insight into the origin of lipid kinase family we also searched for lipid kinases in eubacteria and archaebacteria. The main signature of this family is diacylglycerol kinase catalytic motif (Pfam00781, Smart DAGKc). Diacylglycerol kinases (DGKs) contain so-called diacylglycerol kinase accesory domain (Pfam00609, Smart DAGKa), but at least weak homology to this domain can be found in the other members of lipid kinase family. Apart from these signatures, some DGKs, particularly in streptophyta and unikonta group further have extra regulatory domains, e.g. C1 domain, EF-hand. On the basis of our phylogenetic analysis, we speculate that the last common ancestor of eukaryotes already had separated DGK and sphingosine/ceramide kinase subfamily. Many duplications and secondary losses occured during the evolution of the lipid kinase family, e.g. fungi lost DGK subfamily and replaced it by the enzyme with CTP transferase domain. Streptophyta and Trichomonas vaginalis have specific lipid kinases, which resemble bacterial enzymes. Our analysis suggests that the presence of this groups is probably result of two independent horizontal gene transfers. We also constructed model of the catalytic core of the members of different plant lipid kinase subfamilies in an effort to uncover similarities in the reaction mechanism and the membrane docking with their bacterial homologs with known 3D structures. Financial support from grants IAA601110916 and LC06034 is acknowledged. 82 P41 Plakátová sdělení CHIMERIC PLANT VIRUSES AS TOOLS FOR PEPTIDE DISPLAY AND EXPERIMENTAL VACCINE DEVELOPMENT HELENA PLCHOVÁ, NOEMI ČEŘOVSKÁ, TOMÁŠ MORAVEC, HANA HOFFMEISTEROVÁ ÚEB AV ČR, v. v. i., Na Karlovce 1a, 160 00 Praha 6, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 233 320 338 Plants offer several advantages for the production of vaccine antigens and other therapeutic proteins, including lack of contamination with animal pathogens, relative ease of genetic manipulation, eukaryotic protein modification machinery, and economical production. Whereas generation of stable transgenic plant lines is very time consuming, labor intensive, expensive and difficult process and the level of antigenic protein produced by transgenic plants is relatively low, viral vectors allow rapid and high-level transient expression of proteins in whole plants. Recent studies have shown that plants and plant viruses can be used for antigen production and delivery. Coat proteins (CPs) of different plant viruses are permissive to genetic modifications in which foreign peptides are inserted in surface-exposed loops or at their N or C termini. These genetically altered plant viruses usually propagate at the same level as wild-type viruses, producing high quantities of chimeric proteins. Virus coat proteins function as carrier molecules for fused antigenic peptides. Such carrier proteins may have the potential to self-assemble and form recombinant virus like particles (VLPs) displaying the desired antigenic epitopes on their surfaces. Such chimeric VLPs exposing foreign epitopes possessing antigenic determinant used as vaccines often induce immune responses. A commonly used carrier molecule is the CP of viruses that infect bacteria, animals and plants. We used the CP of Potato virus X (PVX) and fused its N or C terminus to L2 epitope (amino acids 21–32 or 108 –120), E7 epitope (amino acids 44 – 60) and to whole protein E7 of human papillomavirus (HPV) type 16. Virus particles formed from the chimeric PVX CP were purified from the infected plant tissue and used to immunize mice resulting in a antigen specific humoral immune response, with virus-neutralizing antibodies. This research was supported by the grant No. 521/09/1525 of the Czech Science Foundation. 83 P42 Plakátová sdělení STUDIUM STRESOVÉ ODPOVĚDI ROSTLIN NA ÚROVNI PROTEOMU POMOCÍ 2D-PAGE (MOŽNOSTI A ÚSKALÍ) RADKA PODLIPNÁ, ZUZANA VAVŘÍKOVÁ, JITKA OSTRÁKOVÁ A TOMÁŠ VANĚK Společná laboratoř ÚEB AV ČR v. v. i. A VÚRV v. v. i., Rozvojová 263, Praha 6 E-mail: [email protected], tel.: +420 233 022 21 Pro hodnocení genové exprese na úrovni proteinů ve velkém měřítku se nejvíce používají metody dvourozměrná polyakrylamidová elektroforéza (2-D PAGE) a kapalinová chromatografie, které se kombinují s hmotnostní spektrometrií (MS). Během 2-D PAGE se proteiny v komplexní směsi separují v polyakrylamidovém gelu na základě svého náboje (izoelektrického bodu) při izoelektrické fokusaci (IEF) a poté dle své molekulové hmotnosti při PAGE v přítomnosti záporně nabitého detergentu dodecylsulfátu sodného (SDS). Po analýze získaných 2-D map jsou vybrané proteiny naštěpeny vhodným enzymem na peptidy. Hmotnosti peptidů (MS), případně jejich sekvence aminokyselin, umožňuje přiřadit původní protein k odpovídajícímu genu v databázi. Alternativní proteomickou metodou je značení proteinů z různých vzorků specifickými značícími molekulami (izotopově kódované afinitní značky, ICAT; isobarické značky pro relativní a absolutní kvantifikaci, iTRAQ), následné štěpení proteinů na peptidy a jejich separace pomocí LC. Pro konečnou kvantifikaci a identifikaci peptidů daných bílkovin se využívá tandemová MS (Pandey and Mann, 2000, Cullis, 2004, Joyce and Palsson, 2006, Šamaj and Thelen, 2007). Používané metody tvoří zpravidla velké množství dat, jejichž uchovávání, následná analýza a interpretace jsou obtížné. Navíc je zde větší nebezpečí výskytu artefaktů, ať už při tvorbě nebo analýze výsledků. I přes tyto částečné nevýhody jsou tyto metody hojně využívány pro sledování změn genové exprese ve vzorku po působení podnětu, např. abiotického stresu. Umožňují celkem efektivně nalézt geny, proteiny a biochemické dráhy tvořící odpověď organizmu, jelikož není třeba hledání předem omezit na vybrané kandidáty (Lockhart and Winzeler, 2000, Joyce and Palsson, 2006). CULLIS, C. A. 2004. Plant Genomics and Proteomics. New Jersey (USA), Canada: Wiley. JOYCE, A. R. & PALSSON, B. O. 2006. The model organism as a system: integrating 'omics' data sets. Nature Reviews Molecular Cell Biology, 7, 198-210. LOCKHART, D. J. & WINZELER, E. A. 2000. Genomics, gene expression and DNA arrays. Nature, 405, 827-836. PANDEY, A. & MANN, M. 2000. Proteomics to study genes and genomes. Nature, 405, 837-846. ŠAMAJ, J. & THELEN, J. J. 2007. Plant Proteomics. Berlin, Heidelberg: Springer Poděkování: Tato práce vznikla za podpory grantů MŠMT 2B06187 a 2B08058. 84 P43 Plakátová sdělení STANOVENÍ TVRDOSTI ZRNA U ČESKOSLOVENSKÝCH ODRŮD PŠENICE SETÉ (T. AESTIVUM) PROSTŘEDNICTVÍM MOLEKULÁRNÍCH MARKERŮ MILAN POUCH, KATEŘINA VACULOVÁ, JARMILA MILOTOVÁ Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o., Havlíčkova 2787/121, 767 01 Kroměříž, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 573 317 113 Tvrdost zrna je jakostním ukazatelem, významným z hlediska predikce konečného užití zrna pšenice seté (T. aestivum). Řadíme ji mezi parametry, které například určují, zda je daná odrůda vhodná pro pekárenské či pečivárenské využití. Tento znak je kódován lokusem Hardness na chromozómu 5DS, ve kterém jsou lokalizovány geny Puroindoline a (Pina-D1) a Puroindoline b (Pinb-D1). Pšenice s měkkým zrnem mají standardní alely v obou puroindolinových genech (Pina-D1a/Pinb-D1a), naopak pšenice s tvrdým zrnem nesou mutaci v jednom či obou genech. V dané práci byla hodnocena genetická i fenotypová variabilita tvrdosti zrna u souboru 113 odrůd ozimé pšenice seté, vyšlechtěných a pěstovaných na území bývalého Československa. Haplotyp vybraných odrůd byl stanoven prostřednictvím CAPS (Cleaved Amplified Polymorphic Sequence), dCAPS (derived CAPS) a STS (Sequence-Tagged Site) markerů alelově specifických k Pin genům v kombinaci se sekvenováním kódujících oblastí těchto genů. Tvrdost zrna byla měřena metodou SKCS (Single Kernel Characterization System). Z celkového počtu 113 odrůd mělo 43 měkké zrno a zároveň haplotyp Pina-D1a/Pinb-D1a, zatímco u 70 pšenic s tvrdým zrnem byly zjištěny mutantní alely v Pin genech. Mezi tvrdými pšenicemi převládal haplotyp Pina-D1a/Pinb-D1b (57 odrůd), ostatní haplotypy byly zastoupeny pouze okrajově: Pina-D1a/Pinb-D1c (1), Pina-D1a/Pinb-D1d (2) a Pina-D1b/Pinb-D1a (1). Devět odrůd bylo heterogenních, a to pouze v Pinb-D1 genu. U všech těchto materiálů byla detekovaná současná přítomnost alel Pinb-D1a a Pinb-D1b. Zastoupení mutací v Pinb-D1 genu u studovaných československých odrůd korespondovalo s výsledky analýz provedených metodou pyrosekvenování na evropských odrůdách pšenice (Huang a Roder, 2005), avšak frekvence jednotlivých alel se lišily v závislosti na zemi původu testovaných odrůd. Prezentovaná metodika může být využita ke studiu odrůd či genových zdrojů a lze ji aplikovat i ve šlechtitelské praxi při selekci na tvrdost zrna prostřednictvím molekulárních markerů (Molecular Marker Assisted Selection). Huang X.Q. a Roder M.S.: 2005 – J Agric Food Chem, 53: 2070-2075 Podporováno projekty MZe č. QH72251 a „Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity“. 85 P44 Plakátová sdělení INOVOVANÁ METODIKA TEKUTÝCH ŽIVNÝCH PŮD PRO TESTOVÁNÍ ANTIBAKTERIÁLNÍCH VLASTNOSTÍ LÁTEK (IN VITRO) DAGMAR POUVOVÁ1,2, BLANKA KOKOŠKOVÁ2, PAVEL RYŠÁNEK1 1 Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6-Suchdol Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, 161 06 Praha 6-Ruzyně E-mail: [email protected], tel.: 736 434 618 2 Hledání nových antimikrobiálních látek (in vitro), které by byly využitelné v boji proti bakteriálním patogenům, má dlouhou historii vývoje. Zahrnuje metody na pevných půdách, ale i v tekutých živných médiích. Nejběžnější metodou, která je často využívána pro účely antibakteriálních studií, je metoda testování na pevných živných půdách. Principem této metody je aplikace antibakteriálního agens na povrch pevných půd kontaminovaných vybranou bakterií. Po několikadenním růstu bakterií je změřen průměr inhibičních zón, které se objeví v místech aplikace látky, je-li účinná. Testování účinnosti látek v tekutých médiích je využíváno méně. Tato metoda využívá kultivačních zkumavek, které obsahují tekuté médium s bakterií o známé počáteční koncentraci, která je proměřována na spektrofotometru. Důvody nižší frekvence používání této metody spočívají v řadě nejasností, které jsou s touto metodou spojené a zároveň v náročnosti jejího provedení. Tento způsob testování nevypovídá nic o tom, jsou-li testované bakteriální buňky v médiu živé ani jaký je jejich počet. Cílem naší práce bylo tyto nedostatky vyjasnit a zjednodušit metodu tak, aby podávala komplexnější informace o antibakteriálních účincích zkoumaných látek. Hlavním inovačním krokem, který jsme v rámci našeho testování zavedli, bylo využití ELISA destiček místo kultivačních zkumavek. Organismem testovaným v této práci byl Clavibacter michiganensis subsp. michiganensis (Cmm), který způsobuje bakteriální vadnutí u rajčat. Bakteriální inokulum v tekutém médiu (Sniezko a Bonde, 1943) bylo připraveno v koncentraci OD~ 0,1620 a použito ve všech testech. Byly použity 2 kontrolní ELISA destičky, a to jedna pouze s tekutým médiem a druhá s bakteriálním inokulem, kde byl sledován růst bakterie v přirozeném prostředí. Do dalších dvou ELISA destiček byly k inokulu přidány antibakteriální látky, a to streptomycin (0,02 %) do jedné a Kuprikol (0,5 %) do druhé v následujících objemech 1, 3, 5, 10, 20 a 30 µl. Každá varianta objemu měla tedy 16 opakování. Celkový objem v každé jamce destičky činil 200 µl. Koncentrace bakterií v ELISA destičkách byla proměřována 2x denně po dobu 4 dnů na ELISA readru. Pátý den od založení byly provedeny roztěry na pevná média, aby byla ověřena životnost bakterií. Z vybraných jamek bylo od každé varianty odpipetováno 20 µl a byl proveden roztěr na pevné médium. Narostlé kolonie byly odečteny 4 den od založení. Pokud byla koncentrace bakterií příliš vysoká, bylo provedeno desetinné ředění tak, aby bylo možné kvantifikovat výsledek počtem kolonií na misce. Tato metoda prokázala zajímavé výsledky, kde bylo možné sledovat vliv testované látky přímo na růst bakteriální populace v každé jamce, což metoda pevných půd neumožňuje. Další nespornou výhodou bylo ověření životnosti bakteriálních buněk na pevných médiích. Inovace metody za využití ELISA destiček se ukázala být jednodušší a efektivnější oproti testování v kultivačních zkumavkách, neboť takto bylo možno jednoduchým způsobem otestovat antibakteriální látky v širokém rozsahu dávek s větším počtem opakování. Metodika testování v ELISA destičkách by mohla nalézt široké uplatnění v řadě laboratoří, nicméně je ještě potřeba provést testy s jinými druhy bakterií, abychom získali podrobnější informace. Práce byla sepsána za podpory MZe ČR, projekt číslo QH71229 a Ministerstva školství, projekt číslo MSM6046070901. 86 P45 Plakátová sdělení POZIČNÍ KLONOVÁNÍ GENU PRO REZISTENCI K MŠICI ZHOUBNÉ (DIURAPHIS NOXIA) HEDA ROBERT-QUATRE1, NORA L. V. LAPITAN2, MIROSLAV VALÁRIK1, HELENA STAŇKOVÁ1, JAN ŠAFÁŘ1, MINGCHENG LUO3, JAROSLAV DOLEŽEL1, HANA ŠIMKOVÁ1 1 Laboratory of Molecular Cytogenetics and Cytometry, Institute of Experimental Botany, Sokolovská 6, CZ772 00 Olomouc, Czech Republic 2 Department of Soil and Crop Sciences, Colorado State University, Fort Collins, Colorado 80524, USA 3 Department of Plant Sciences, University of Carolina, One Shields Ave., Davis, CA 95616-8780, USA E-mail: [email protected], tel.: +420 585 205 860 Poziční klonování představuje experimentální postup vedoucí k izolaci neznámého genu založený na znalosti jeho polohy v genomu. Prvním krokem je vývoj vysokohustotní genetické mapy pokrývající daný lokus. Fyzická mapa může být zkonstruována po identifikaci markerů v blízkosti studovaného genu (ve vzdálenosti do 2 cM) (Keller et al., 2005). Fyzická mapa vzniká uspořádáním klonů DNA z knihovny s dlouhými inzerty (většinou BAC knihovny) do kontigů na základě fingerprintingu (Luo et al., 2003). Krátké vzdálenosti mohou být překlenuty metodou „chromosome walking“. Molekulární markery jsou mapovány v blízkosti lokusu kontrolujícího fenotyp a následně jsou použity k izolaci BAC klonů, které jsou subklonovány a sekvenovány. Takto se získají kandidátní sekvence DNA. Daný gen se potvrdí pomocí transformace kandidátní sekvence DNA do mutantního popř. wildtype lokusu nebo opakovaným sekvenováním mnoha alele v jednom lokusu a stanovením silné korelace mezi mutantním fenotypem a změnou v molekule DNA. Mšice zhoubná (D. noxia) je významným škůdcem pšenice a ječmene, který se globálně rozšiřuje a od roku 1900 způsobil ztráty v hodnotě přibližně 1 bilion dolarů. V Severní Americe působí tato mšice o téměř 50% nižší úrodu pšenice a ječmene. Mšice zhoubná se rozšířila i v České republice (Starý et al., 2000). Jedním z nejúčinnějších způsobů ochrany obilí je vnášení genů pro rezistenci do zemědělsky používaných kultivarů. Bylo identifikováno několik rezistentních linií pšenice, mezi nimi i CI2401. Tato linie nese na krátkém rameni chromozomu 7D gen rezistence DnCI2401. Cílem naší práce je izolovat tento gen metodou pozičního klonování. V první fázi jsme se zaměřili na zahuštění genetické mapy v okolí genu. Zamapovali jsme několik mikrosatelitních markerů do okolí genu. Nejbližší markery cfd68 a gwm473 ohraničují úsek chromozomu 7D dlouhý 3,2 cM. Z natříděných chromozomových ramen 7DS byla zkonstruována BAC knihovna. Tato knihovna čítá 49 152 klonů o průměrné délce 112 kb. Pokrytí ramene chromozomu 7D je 12,2x. Na bázi fingerprintingu BAC klonů byly sestaveny přilehlé, částečně se překrývající sekvence BAC klonů (kontigy). Ke skríningu knihovny pomocí PCR byly vytvořeny 3D pooly. Knihovna byla skrínována markery cfd68 a gwm473 a byly identifikovány BAC klony s těmito markery. Byly sestaveny kontigy s pozitivními BAC klony. Naše úsilí spěje k překlenutí regionu s DnCI2401 genem jediným kontigem. Keller, B., Feuillet, C., Yahiaoui, N.: Map-based isolation of disease resistance genes from bread wheat: cloning in a supersize genome. – Genet. Res. Camb. 85: 93-100, 2005. Luo, M.C., Thomas, C., You, F.M. et al.: High-throughput fingerprinting of bacterial chromosomes using the SNaPshot labeling kit and sizing of restriction fragments by capillary electrophoresis. – Genomics 82: 378-389, 2003. Starý, P., Lukášová, H.: Increase of Russian wheat aphid, Diuraphis noxia (Kurdj.) in hot and dry weather (Hom., Aphididae). – Anzeiger fur Schadlingskunde-J. Pest Sci. 75: 6-10, 2000. Podporováno grantem GA ČR 521/07/1573. 87 P46 Plakátová sdělení DIGITÁLNÍ ZPRACOVÁNÍ OBRAZU V GENETICKÝCH KOLEKCÍCH PLODIN SMÝKALOVÁ IVA, VINKLÁRKOVÁ PETRA Agritec Plant Research Ltd,. Zemědělská 16, Šumperk, Česká republika E-mail: [email protected], tel.: +420 583 382 120 Proces digitalizace obrazu dal základ metodě, digitální obrazová analýza (DOA), která je stále více uplatňována v nejrůznějších odvětvích aplikované vědy i v praxi. Metoda je založena na pořízení kvalitního digitálního snímku digitální kamerou a nově i skenerem, snímek je uložen a analyzován ve specielním programu (př. Nis-Elements od LIM, Praha). Součástí softwaru je segmentace obrazu, kdy na snímku se označí pozadí a objekt(y), které chceme dále měřit. Obraz se převede do černo-bílé verze, na označených plochách zájmu se provedou denzitometrická a morfometrická měření, jejichž výsledkem jsou informace o vlastnostech obrazu př. plocha (Area), obvod (Perimetr), délka (Length), kulatost (Circularity), nebo intenzita barevné složky (RGB, L a b apod.). DOA nebo také image analysis (IA) nachází uplatnění v laboratořích, v průmyslu i na „poli“ – více (1). V aplikovaném zemědělském výzkumu má tato metoda nedoceněné postavení, hlavně proto, že umožňuje analyzovat velká množství vzorků, jako jsou soubory genotypů v genových zdrojích polních plodin (genové banky). V této oblasti vhodně doplňuje pasportní data a morfologické popisy položek v kolekcích odrůd (2), třídí odrůdy na základě velikostních a barevných charakteristik semen (3), pomáhá diagnostikovat houbová napadení rostlin (4) a napadení rostlin škůdci (5). Přesný a podrobný popis fenotypových a molekulárních charakteristik odrůd je cenným zdrojem pro šlechtitelskou praxi, farmaceutický a potravinářský průmysl i základní výzkum. V rámci projektu byly hodnoceny genové zdroje hrachu a lnu – tradičních plodin, bohužel s klesající tendencí zájmu o tyto plodiny. Firma Agritec, s.r.o. je hlavním a tradičním šlechtitelem těchto plodin v ČR. Proto se zde nachází genofond materiálů, které byly použity ke zpracování prostřednictvím DOA. Hodnocení rostlin vysetých k tomuto účelu na poli proběhlo v laboratoři – rostliny a jejich části odebrané v různé vývojové fázi byly snímány digitální kamerou Nikon (5 Mpixel) s řídící jednotkou Nikon DSU-1 a optikou Pentax Cosmicar (Nikon Instruments, Czech Republic) s externím osvětlením (světelný box Kaiser Prolite Basic a tubulární světla Schott, Germany). Ke snímání semen byl využit scanner Canon 4400F (Canon, Japan). K determinaci výskytu spor se využilo mikroskopu Eclipse 50i (Nikon Instruments, Czech Republic). Snímky byly vyhodnoceny prostřednictvím softwaru NIS Elements AR v. 2.30 (LIM), měřením parametrů a naměřená data statisticky vyhodnocena (Statistica ver.8.0 software package, USA). Výsledky DOA v genových zdrojích lnu ukazují na použití metody ke stanovení statisticky průkazných duplicit a multiplicit položek na základě hodnocení plochy koruny (Area, MaxFeret, MinFeret, Perimetr), k zařazování naměřených parametrů (délka stonku, tvar a barva korunních lístků atd.) do databáze morfologických deskriptorů, k determinaci odrůdových klastrů na základě tvaru a barvy semen (MeanDensity, HueTypical, MeanRed, MeanGreen, MeanBlue atp.). Zde byl využit skener vzhledem k jeho rychlému zpracování vzorku (př. 288 semen hrachu/ snímek). Použitý software umožnil vyřazení poškozených semen nebo příměsí. Základním předpokladem pro porovnávání odrůd je reprodukovatelné snímání – neměnnost podmínek barevného snímání, které je nutné ošetřit kalibrací snímaného zařízení například prostřednictvím MunsellColor kalibrační barevné tabulky pro nastavení bílé nebo černé barvy. Stejná kalibrace musí proběhnout pro stanovení velikosti pixelu (Px), tj. přiřazení reálné měřící jednotky (př. mm) jednotce obrazu. Přes široké použití DOA je nutné neustále zdokonalovat software, vytvářet nové programy nebo konstrukční řešení pro realizaci specielních projektů. Literatura 1 Čejka P.: Biologické Listy, 64(2):119-135, 1999. 2 Pavelek M., Smýkal P., Horáček J.: RGZ a AGRITEC s.r.o., Šumperk, 29.září, s.39-43, 2005. 3 Wiesnerová D., Wiesner I.: Computer Computers and Electronics in Agriculture 61: 126-135, 2008. 4 Wijekoon C.P., Goodwin P.H., Hsiang T.: J.Microbiol.Methods 74(2-3):94-101, 2008. 5 Seideglanz M.: Agromanuál, 4(7): 32 – 34. ISSN 1801-7673, 2009. Podporováno grantem MŠMT č.MSM2678424601(2004-2010) 88 P47 Plakátová sdělení VYUŽITÍ SUSPENZNÍ KUTURY BY-2 PRO STUDIUM VLIVU ORGANICKÉHO POLUTANTU PAVLA SOLNICKÁ1, MAREK KLEMŠ1, HELENA FIŠEROVÁ1, ŠTĚPÁN ZEZULKA2, LADISLAV HAVEL1 1 Ústav Biologie rostlin, Agronomická fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, ČR 2 Ústav experimentální biologie rostlin, Oddělení fyziologie a anatomie rostlin, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: 724 111 757 Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs) patří mezi významné kontaminanty životního prostředí. Výskyt PAH je kromě přírodních zdrojů (přírodní požáry, erupce sopek) dán především nedokonalým spalováním hmoty. Díky velkému rozšíření těchto látek dochází k pronikání do potravního řetězce. Jsou to látky vysoce škodlivé na lidské zdraví především svými potenciálními toxickými, karcinogenními, mutagenními a teratogenními účinky. Doposud byl účinek PAHs studován na celých rostlinách, kde se zjistilo, že mají vliv na všechna stádia ontogeneze. Pro studium na buněčné úrovni byla vybrána suspenzní kultura tabáku (BY-2) a fluoranten (FLT), jako indikátor výskytu ostatních PAHs. BY-2 je velmi populární biologický objekt pro studium přenosu signálů různého druhu v rostlinných buňkách. Pro tyto účely má linie BY-2 vysokou růstovou rychlost a viabilitu. Za standardních podmínek je fenotypově stabilní, tvoří vícebuněčné řetízky, které spontánně nedisociují na jednotlivé buňky. Tabáková buněčná suspenze BY-2 je závislá na přítomnosti 2,4-D v kultivačním médiu. Pomocí FLT v různých koncentrací, které jsou blízké koncentracím vyskytujících se v prostředí, byl studován vliv na růst, viabilitu, morfogenezi fyziologické parametry buněčné suspenzí kultury tabáku. Suspenzní kultura byla kultivována při laboratorních podmínkách na LS (Linsmayer a Skoog) médiu s přídavkem 1 µM 2,4-D (dichlorfenoxyoctová kyselina) a polycyklického aromatického uhlovodíku (fluoranten) v koncentracích 0, 0.5, 5, 15 µM. Během šestidenní kultivace byly denně pozorovány tyto parametry: počet, viabilita a morfologie buněk, sušina, produkce etylénu, etanu, CO2 a ACC, obsah ABA, proteinů a GST. BY-2 reaguje velmi citlivě na přítomnost organického polutantu. FLT v médiu významně ovlivnil morfogenezi buněk. S rostoucí koncentrací FLT docházelo k inhibici dělení buněk, snížení obsahu vody v buňkách. Vlivem vzrůstající koncentrace FLT v médiu docházelo ke snížení počtu buněk až 3násobně během kultivace a to na médiu s přídavkem 15 µM FLT. S rostoucí koncentrací se snížila i viabilita buněk. Produkce etanu a CO2 se zvyšovala zejména v exponenciální fázi růstu u nejvyšší koncentrace FLT. Naproti tomu produkce etylénu byla u 15 µM FLT snížená. Pík koncentrace kyseliny 1-aminocyklopropan-1-karboxylové (ACC) v buňkách kontrolní varianty předcházel pík etylénu. V souvislosti s opožděným dělením buněk u vysoké koncentrace FLT byl i pík ABA opožděn (3. a 4. den kultivace). Obsah kyseliny abscisové (ABA) byl velmi malý (1– 8 ng/g čerstvé hmotnosti). FLT významně ovlivňuje růst a fyziologické parametry buněčné suspenze. Podporováno granty GAČR (522/09/0239, IGA 19/2009. 89 P48 Plakátová sdělení PŘÍPRAVA CHROMOZÓMOVĚ SPECIFICKÝCH BAC KNIHOVEN DNA PRO GENOMIKU PŠENICE JAN ŠAFÁŘ, HANA ŠIMKOVÁ, MARIE KUBALÁKOVÁ A JAROSLAV DOLEŽEL Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, Ústav experimentální botaniky, v. v. i., Sokolovská 6, 772 00 Olomouc E-mail: [email protected], tel.: +420 585 205 880 Hexaploidní pšenice je agronomicky významná plodina. Studium jejího genomu je obtížné především díky velikosti dědičné informace s převahou repetitivních sekvencí a navíc je komplikováno polyploidií. V současné době existuje všeobecná shoda řešit analýzu genomu pšenice pomocí tzv. přístupu chromozomové genomiky, která vychází z možnosti třídit jednotlivé chromozómy pšenice pomocí průtokové cytometrie. Z tříděných chromozómů jsou konstruovány BAC knihovny DNA a následně fyzické mapy pro každý chromozóm zvláště. Tato strategie spojuje výhody snížení komplexity genomu pšenice s eliminací problému polyploidie. Navíc umožňuje práci časově a prostorově rozdělit mezi jednotlivé laboratoře. První chromozómově specifická BAC knihovna byla konstruována pro chromozóm 3B pšenice. Následovaly další knihovny první generace těchto unikátních zdrojů, které však měly menší průměrnou délku inzertů (obvykle 75 – 85kb). Vylepšená procedura umožnila zařadit druhou velikostní selekci DNA fragmentů a vedla k přípravě druhé generace chromozómově specifických BAC knihoven DNA s průměrnou délkou inzertů přesahujících 100kb. V současné době je chromozómově specifická DNA klonována do T1 a T5 rezistentních buněk Mega DH10B z důvodu ochrany proti těmto bakteriofágům. Tyto knihovny představují třetí generaci těchto materiálů. Pro přípravu chromozómově specifických knihoven a pro sekvenování byl vybrán kultivar Chinese Spring. Jelikož tento kultivar nemusí obsahovat některé geny rezistence, byla vyvinuta metoda přípravy chromozómově specifických knihoven i z jiných kultivarů. Takovéto zakázkové knihovny jsou užitečné při klonování genů ze specifických kultivarů. Dokončení konstrukce chromozómově specifických knihoven DNA hexaploidní pšenice kultivaru Chinese Spring je předpokládáno v roce 2011. Tato práce je podporována grantem FP7-212019 ‘TriticeaeGenome’ a grantem LC06004 Ministerstva školství a tělovýchovy České republiky. 90 P49 Plakátová sdělení TRANSFORMACE FYTOPATOGENNÍCH HUB REPORTÉROVÝMI GENY PRO VIZUALIZACI MYCELIA V ROSTLINNÝCH PLETIVECH VLADIMÍR ŠAŠEK1,2, SHINICHI OIDE3, CHRISTINA DIXELIUS3, LENKA BURKETOVÁ1 1 ÚEB AV ČR, Na Karlovce 1a, 160 00 Praha 6, ČR FAPPZ ČZU, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, ČR 3 VBSG SLU, PO Box 7080, 750 07 Uppsala, Švédsko E-mail: [email protected], tel.: +420 224 310 108 2 Studium interakcí rostlina-patogen se neobejde bez mikroskopického pozorování a kvantifikace patogena, případně symptomů choroby. Infekce rostlin mnoha houbovými patogeny probíhá v klíčových počátečních fázích zcela bezpříznakově a k vizualizaci mycelia je třeba využít barvících technik. Zatímco u hub rostoucích během infekce na povrchu listů nebo penetrujících pouze pokožku lze získat klasickým barvením uspokojivé výsledky, v našich dosavadních zkušenostech s hemibiotrofním patogenem Leptosphaeria maculans kolonizujícím vnitřní pletiva listu se tyto metody neosvědčily. Drobné hyfy této askomycety prorůstají řídce mezibuněčnými prostory a po obarvení trypanovou nebo anilinovou modří splývají s buňkami rostliny. Také pro kvantifikaci růstu patogena pomocí analýzy obrazu na úrovni celých listů se barvící metody neosvědčily. Mnoho fytopatogenních hub bylo v minulosti za účelem vizualizace transformováno reportérovými geny zahrnujícími různé fluorescenční proteiny nebo β-glucuronidázu (GUS). Tato metoda zaručuje nesrovnatelně vyšší specifitu než konvenční barvení. Čtyři izoláty L. maculans jsme transformovali dvěma konstrukty získanými z jiných laboratoří. Plasmid pSO1 (Persson et al.) nese gen pro GUS a plasmid pCAMBgfp (Sesma et al.) nese gen pro zelený fluorescenční protein (GFP). Oba plasmidy vycházejí z binárních vektorů určených primárně pro transformaci rostlin. Exprese reportérových genů je řízena silnými konstitutivními promotory z jiných druhů askomycet a selekční marker je v obou případech gen pro rezistenci k hygromycinu. Transformace byla provedena kokultivací agrobakteria nesoucího plasmid a spor L. maculans podle publikovaného protokolu (Gardiner et al.). Transformované linie se morfologií ani rychlostí růstu nelišily od divokého typu. Rozdíly mezi rychlostí a intenzitou barvení jednotlivých linií nesoucích GUS byly velmi malé. Zdá se tedy, že místo integrace do genomu nemá na expresi genu výrazný vliv. Pro inokulaci rostlin byly doposud testovány pouze linie nesoucí GUS. Hyfy v listech byly po odbarvení chlorofylu intenzivně modře zbarveny a to i v případě klíčících spor. V porovnání s konvenčním barvením byly preparáty výrazně lepší jak pro mikroskopické, tak makroskopické pozorování. Nevýhodou je velká spotřeba drahého substrátu pro GUS. Persson M., Staal J., Oide S., Dixelius C. 2009 – New Phytologist, 182: 470-482 Sesma A., Osbourn A. 2004 – Nature, 431: 582-586 Gardiner D.M., Howlett B.J. 2004 – Curr Genet, 45: 249–255 Podporováno grantem GA ČR (522/08/1581) a NAZV (QH81201). 91 P50 Plakátová sdělení IDENTIFICATION OF REGULATORY CIS-ELEMENTS IN PROMOTERS OF POLLEN-EXPRESSED GENES KATARZYNA ŠOLCOVÁ1, ANTÓNIA GIBALOVÁ2, DAVID HONYS1,2 1 Laboratory of Pollen Biology, Institute of Experimental Botany ASCR, Rozvojová 135, 165 02 Prague 6, Czech Republic 2 Department of Plant Physiology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 5, 128 44, Prague 2, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 225 106 451 For better understanding of regulatory mechanisms specifying and controlling male gametophytic developmental program, it is necessary to identify regulatory sequence motifs (cis-elements) in promoters of pollen-expressed genes and to isolate interacting protein partners responsible for their transcriptional activation or repression. Regulatory elements present in gene promoters include several classes of functional DNA sequence motifs (cis-elements) recognized by appropriate proteins (trans-elements), essential components of the RNA polymerase transcription machinery (GTF, general transcription factors) and complementary specific transcription factors. Several pollen regulatory cis-elements have been characterized so far, particularly GTGG and GTGA identified in promoters of several pollen-expressed genes lat52 (Lycopersicon esculentum), chi-A (Pentunia hybrida), Zm13 (Zea mays), TUA1 (Arabidopsis thaliana) and Npg1 (Nicotina tabacum). Here we demonstrate identification and analysis of several gene promoters by combination of bioinformatic tools and experimental methodology. Analysed promoters were selected from a substantial fraction of putative pollen-specific genes showing early or late expression profiles and candidate motifs were identified using bioinformatic tools such as MAST&MEME, Motif Sampler, YMF 3.0, Improbizer, (resprective links shown below). Putative regulatory motifs were functionally analysed. First, the activity of candidate promoters was tested using appropriate promoter::eGFP:GUS constructs. Consequently, selected motifs were excluded from corresponding genes using PCR-based mutagenesis and altered promoters were subcloned into eGFP::GUS-harbouring vectors. Both stable and transient transformation into Arabidopsis and tobacco pollen was performed and followed by the measurement of promoter activity based on spectrofluorometry assay. MAST&MEME (http://meme.sdsc.edu/meme/intro.html), Motif Samper (http://homes.esat.kuleuven.be/~thijs/BioDemo/MotifSampler.html), YMF 3.0 (http://wingless.cs.washington.edu/YMF/YMFWeb/YMFInput.pl), Improbizer (http://users.soe.ucsc.edu/~kent/improbizer/improbizer.html), PLACE (http://www.dna.affrc.go.jp/PLACE/index.html) Authors gratefully acknowledge the financial support from Grant Agency of the Czech Republic 522/09/0858, from Ministry of Education of the Czech Republic LC06004 and from the European Fund for Regional Development, the Operational Programme Prague – Competitiveness, project no.: CZ.2.16/3.1.00/21159. 92 P51 Plakátová sdělení POUŽITÍ STATISTICKÝCH A MATEMATICKÝCH METOD PŘI ANALÝZE FAKTORŮ OVLIVŇUJÍCÍCH TUBERIZACI IN VITRO ZDENĚK ŠTĚPÁN1, PAVLA SOLNICKÁ1, MAREK KLEMŠ1, HELENA VÍTKOVÁ1, HELENA FIŠEROVÁ1, IVO MOLL2 1 Ústav biologie rostlin, AF MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno Ústav statistiky a operačního výzkumu, PEF MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno E-mail: [email protected], tel.: +420 545 133 296 2 V procesu ontogeneze rostlin dochází k růstovým změnám charakteristickým obnovou homeostáze mezi koncentrací fytohormonů a vlivem vnějších faktorů. Etapy růstu a vývoje rostlin (např. dormance, indukce kvetení, tvorba plodů, senescence, aj.) jsou tak regulovány složitými vztahy. Zachycení celého spektra tak komplikovaných vztahů, které fytohormony podmiňují vyžaduje složité fyziologické a biochemické analýzy. Ty lze při izolaci či eliminaci faktorů v experimentu simulovat za pomocí matematických a statistických metod. Právě takováto matematická simulace může poukázat na kritický moment v růstu a vývoji rostliny a může napomoci predikci výnosu žádaného produktu na základě srovnání s bilancí ztrát a výtěžku fyziologického procesu. Cílem práce bylo aplikovat výsledky indukce tvorby hlízek bramboru (Solanum tuberosum L.) in vitro, kde byla tuberizace ovlivněna složením kultivačního média, na matematicko-statistickou analýzu odhalující v čase klíčové momenty procesu. Matematická analýza odlišuje efekt látek vyvolávajících (koncentrace benzyladeninu a sacharózy) a ovlivňujících indukci hlízek (koncentrace anorganického dusíku). Průběh odezvy byl vyjádřen exponenciální regresní funkcí, vybranou z obecných řešení diferenciálních rovnic vyjadřujících tuberizaci v čase. Pro indukci tvorby hlíz byly rostliny kultivovány ve třech variantách: varianta se sníženým obsahem anorganického dusíku v médiu (10−12 µM), varianta se zvýšeným obsahem dusíku v médiu (65 –70 µM) a kontrola (přibližně 40 µM anorganického dusíku). Média všech tří variant obsahovala 80 g/l sacharózy 10 mg/l BA pro indukci hlízek. Kultivace jednonodálních segmentů stonku probíhala na fotoperiodě 8/16 (8 hodin světla a 16 hodin tmy). Byla hodnocena frekvence tvorby hlízek (%) od čtvrtého týdne po založení kultury jednonodálních segmentů, obsah ABA a cytokininů v jednotlivých částech rostlin (RIA, HPLC a ELISA), produkce etylénu (GC). Pro stanovení obsahu ABA a CK byla provedena 4 opakování vzorků, pro stanovení produkce etylénu a CO2 5 opakování a morfologické hodnocení bylo provedeno v 6 opakováních. Před vlastním vyhodnocením fyziologických pokusů se osvědčilo nejprve provést důkladnou kontrolu správnosti naměřených hodnot a vyloučit odlehlé hodnoty např. pomocí Grubbsova nebo Dixonova testovacího kritéria. Při vlastním statistickém posouzení, se ve většině případů jedná o prokázání významnosti rozdílů u více jak dvou středních hodnot zkoumaných faktorů (např. může se jednat o různé koncentrace anorganického dusíku v indukčním médiu tedy o faktor se třemi úrovněmi – kontrola, snížený dusík, zvýšený dusík. V tomto případě je vícefaktorová (multivarientní, vícenásobná) ANOVA tj. MANOVA, kde jednotlivými faktory jsou skokové změny analyzovaných faktorů (např. zmíněná koncentrace anorganického dusíku v indukčním médiu) a dalším hodnocení frekvence tuberizace možným řešením. MANOVA prokáže existenci významných rozdílů, ale to, mezi kterými středními hodnotami existují, prokáže až následné testování podle Tukaye. Jednou z podmínek použití ANOV-y je vzájemná nezávislost všech měření uvnitř skupin i mezi skupinami, homogenita rozptylu ověřená testem podle Cochrana nebo Bartleta a normální rozdělení odečtených dat. Jestliže nemůžeme použít ANOV-u užíváme neparametrický Friedmanův test s následným mnohonásobným porovnáním podle Neményiho. Z výsledků byly navrženy obecné regresní funkcí s řešením jejich parametrů metodou nejmenších čtverců v Řešiteli Microsoft Excel a obecnými principy homeostatické regulace. Základní fyziologická interpretace výsledků charakterizuje, že snížení obsahu anorganického dusíku v médiu vedlo k intenzivnější tvorbě hlíz. Tato varianta měla nejvyšší frekvenci tvorby hlíz z celkového počtu založených explantátů a tvorba a růst hlíz byly u této varianty nejrychlejší. Etylén obsažený v plynném prostředí kultury in vitro ovlivňoval tvorbu hlíz obdobně, protože největší počet baněk v nichž došlo alespoň na jednom explantátu ke tvorbě hlízky byl charakteristický pro kultivační variantu se sníženým obsahem dusíku. Nejvyšší obsah kyseliny abscisové byl zaznamenán nejprve v listech jednonodálních segmentů stonku. Později došlo ke zvýšení obsahu ABA v pupenech a v rostoucích stolonech. Dále budou v posteru budou prezentována data frekvence tuberizace, změny obsahu ABA, CK a etylénu, včetně statistického zpracování a výše uvedené matematicko-statistické analýzy a regresní závislosti. Tento výzkum byl podporován výzkumným projektem Grantové agentury AF MZLU Brno IGA 19/2009. 93 P52 Plakátová sdělení HLEDÁNÍ DNA POLYMORFNÍCH SEKVENCÍ SPOJENÝCH S VYŠŠÍ VITALITOU OBILEK JARNÍHO JEČMENE KAMILA ULLMANNOVÁ1, JANA ŘEPKOVÁ2, LUDMILA HOLKOVÁ1, OLDŘICH CHLOUPEK1 1 MZLU, Zemědělská 1, 613 00 Brno, ČR MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 545 133 123 2 Při identifikaci polygenů determinujících šlechtitelsky významné znaky se s výhodou využívá genetické mapování prostřednictvím DNA markerů. Využití DNA markerů je založeno na polymorfizmu, tedy variabilitě v sekvencích DNA. Podle cíle a rozsahu studované problematiky je potřeba zvolit vždy ten nejvhodnější typ DNA markerů. U ječmene jarního (Hordeum vulgare L.) používáme markery SSR (Simple Sequence Repeats) založené na PCR (Polymerase Chain Reaction). S podporou grantu Interní Grantové Agentury MZLU jsme ve spolupráci s přírodovědeckou fakultou MU používali u sledovaných linií jarního ječmene také CAPS markery (Cleaved Amplified Polymorphic Sequences). Vitalita semen je definována jako potenciál semene pro rychlé a uniformní vzejití a pro vývoj normálního semenáčku za širokého spektra polních podmínek. Oficiální metodika hodnocení vitality platí pouze u luskovin (hodnoceni dle elektrické vodivosti výluhu ze semen). Fenotypový projev vitality obilek ječmene hodnotíme v laboratorních podmínkách jako klíčivost za fyziologického sucha −2 bary (bod trvalého vadnutí) v roztoku PEG 6000 (polyethylenglykol – Serva) a za chladu (10 °C). V této fázi výzkumu hledáme polymorfizmus u dvou genotypů jarního ječmene Derkado a B83-12/21/5 mezi nimiž jsme zjistili dostatečnou rozlišnost ve fenotypovém projevu vitality obilek. Tyto dvě linie byly použity pro křížení a následné odvození 156 dihaploidních linií. U dihaploidních linií zjišťujeme fenotypový projev vitality obilek pro pozdější použití výsledků při genetických studiích tohoto znaku. DNA je izolována z rostlin ve fázi 2. nebo 3. pravého listu za pomoci DNeasy Plant Mini Kit Qiagen. PCR reakční směs je tvořena komponenty Tag PCR Core Kit podle standardního protokolu, primery (50 pM/µl) a templátovou DNA (0,5 – 5 ng). Reakční podmínky jsou specifické pro každý marker. Detekce PCR produktu probíhá na 2% agarózové gelové elektroforéze a 7,5% polyakrylamidovém gelu. Pro detekci polymorfizmu mezi odrůdou Derkado a linií B83-12/21/5 na čtyřech chromozomech ječmene bylo testováno prozatím celkem 99 markerů, na chromozomu 1H bylo sledováno 33 markerů, na chromozomu 5H 17 markerů, na chromozom 6H 7 markerů a nejvíce vysycen byl chromozom 7H s 42 markery. Celkem bylo polymorfních 23 markerů SSR. Pět markerů na 1H, tři na 5H, pět na 6H a 10 na chromozomu 7H. Na chromozomu 1H bylo polymorfních 15,2 % z celkového počtu markerů sledovaných na tomto chromozomu (markery: Bmac0154, WMC1E8, AWBMS80, RGH1aI1b, MGB402), na 5H byl detekován polymorfizmus u 17,6 % sledovaných markerů (GMS027, Bmag0223), na chromozomu 6H byl detekován 62,5 % polymorfizmus (Bmag0500, Bmac0040, Bmag0173, EBmac 0639, Bmac0316) a sledované markery na 7H chromozomu byly z 23,9 % polymorfní (markery: Bmag0120, Bmac0162, AF022725A, HVM49, Bmac0156, Bmag0135, Bmag0007, EBmag0794, GBM1326, Bmag0206). Polymorfizmus markerů CAPS byl detekován na základě rozdílné pozice produktu restrikčního štěpení Derkado a B83-12/21/5. Bylo analyzováno šest markerů CAPS s využitím 26 restrikčních enzymů pro každý marker. Ze šesti sledovaných CAPS markerů byly čtyři markery po štěpení restrikčními enzymy polymorfní mezi sledovanými rodiči. Ze 156 restrikčních štěpení PCR produktů na 7H chromozomu bylo 14 reakcí polymorfních. Marker CAPS MWG599 byl polymorfní při štěpení s pěti enzymy Ava II, Nla III, ScrFI, Taq I, Xho I. Polymorfizmus byl detekován u markeru ABG704 v reakci s enzymem Alu I, BamHI, Hinf I, Nla III, Mbo I. U markeru MWG2062 byl polymorfizmus identifikován po štěpení s enzymy Hpa II, Msp I a marker MWG539 byl štěpen restrikčními enzymy Msp I a ScrFI. Markery, u kterých byl prokázán polymorfizmus, budou po rozšíření dalšími polymorfními markery použity pro mapování genů řídících vitalitu obilek u dihaploidních linií z křížení Derkado × B83-12/21/5. Podpořeno grantem IGA 280061 94 P53 Plakátová sdělení POZIČNÍ KLONOVÁNÍ U VELKÝCH A KOMPLEXNÍCH GENOMŮ: STUDIE KOLINEARITY GENOMŮ JAKO NÁSTROJ PRO KLONOVÁNÍ GENU REZISTENCE K PADLÍ TRAVNÍ QPM.TUT-4A MIROSLAV VALÁRIK1, IRENA JAKOBSON2; LJUDMILLA TIMOFEJEVA2, KADRI JÄRVE2, JAROSLAV DOLEŽEL1 1 Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, Ústav experimentální botaniky AV ČR, Sokolovská 6, CZ-77200 Olomouc 2 Department of Gene Technology, Tallinn University of Technology, Akadeemia tee 15, Tallinn 12618, ESTONIA E-mail: [email protected], tel.: +420 585 205 857 Nemoc Padlí travní je u pšenice způsobena napadením houbou B. graminis. Nedávno byl gen pro rezistenci vůči B. graminis identifikován na konci dlouhého ramene chromosomu 4A. Gén byl nazván QPm.tut-4A a lokalizován v přibližně 10 cM oblasti mezi markery gwm160 a wmc232. Prvním krokem k úspěšnému klonování QPm.tut-4A genu je nezbytné tuto oblast genetické mapy dalšími markery. Hlavními nástroji pro identifikaci nových markerů zacílených do oblasti genomu s konkrétním genem jsou sekvence genomu a fyzické kontigové mapy pokud existují a studie kolinearity s mapami a sekvencemi příbuzných druhů. Pro odvozování nových markerů u pšenice studiem kolinearity se nejčastěji používají genetické mapy ostatních pšeničných kultivarů a druhů, genetické mapy ječmene a sekvence genomů rýže a Brachypodium distachyon. Marker gwm160 byl mapován do posledního binu deleční mapy chromozomálního ramene 4AL. Všech 91 jedno-kópiových EST bylo mapováno v rýži, 48 EST mělo svého ortologa v genomu rýže a největší skupina 20 ETS byla zamapována pohromadě na konci krátkého ramene chromosomu 6 v oblasti velké 1,6 Mb. Porovnáním lokalizace markeru gwm160 na genetických mapách ostatních pšeničných mapovacích populací byl marker psr119 lokalizován opakovaně 1,5 cM od markeru gwm160 a zamapován uprostřed regionu s 20 EST na krátkém rameni rýžového chromosomu 6. Oba tyto výsledky naznačují, že tato oblast je kolineární s pšeničnou oblastí genu QPm.tut-4A. Kolineární rýžová oblast obsahuje 173 genů, které mohou být použity jako markery pro kolineární pšeničnou oblast. Tato oblast vykazuje velmi konzervovanou kolinearitu s přibližně 1Mb oblastí chromosomu 1 Brachypodium distachyon. Konec rýžového chromosomu 6 je kolineární s oblastí konce krátkého ramene ječmenového chromosomu 7H a obsahující 48 EST a 19 z nich mapuje do stejné oblasti jako pšeničné EST a jeden je ortologní k pšeničnému EST. Tato studie kolinearity umožnila identifikovat 191 genů vhodných jako nové markery pro oblast genu QPm.tut-4A a odhalila jeho kolinearitu k oblastem chromosomů skupiny 7 ječmene a pšenice co potvrzuje komplexní mozaikovou stavbu chromosomu 4AL. Tato práce byla podpořena grantem 521/08/1629 Grantové Agentury České republiky. 95 P54 Plakátová sdělení IZOLACE PROTEINŮ ZPROSTŘEDKOVÁVAJÍCÍCH INTERAKCI MEZI PLASMATICKOU MEMBRÁNOU A MIKROTUBULÁRNÍM CYTOSKELETEM STANISLAV VOSOLSOBĚ, JANA KOBRLOVÁ, KATEŘINA SCHWARZEROVÁ Katedra fyziologie rostlin, PřF UK, Viničná 5, 128 44 Praha 2, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 221 951 695 Vzájemná interakce plasmatické membrány a mikrotubulárního cytoskeletu je významná pro řadu procesů probíhajících v rostlinné buňce, například pro syntézu buněčné stěny a přenos signálů. Poznatky o proteinech, které zprostředkovávají funkční či strukturní propojení plasmatické membrány s cytoskeletem, jsou však zatím kusé. Za účelem identifikace nových membránových proteinů se schopností vazby na cytoskelet jsme vyvinuli novou metodu izolace proteinů z membránových svleček, tedy útržků plasmatické membrány, jež jsou získávány během lyze protoplastů a jež obsahují membránu včetně asociovaného kortikálního cytoskeletu s vazebnými proteiny. Membránové svlečky lze použít buď přímo k mikroskopickým pozorováním, nebo k proteomické analýze. Proteiny schopné interagovat s mikrotubuly jsou ze svleček selektivně získány metodou kosedimentace s mikrotubuly polymerovanými in vitro a dále analyzovány prostřednictvím 2D-PAGE a identifikovány MALDI-TOF hmotnostní spektrometrií. Druhý námi využívaný přístup vychází z hrubé mikrosomální frakce a dalších frakcí odvozených z této ultracentrifugací na sacharosovém gradientu. K analýze proteomu je využívána blue native elektroforéza, jež umožňuje separovat intaktní proteinové komplexy z různých subcelulárních frakcí, především membránových. Migrace proteinových komplexů v elektrickém poli je umožněna díky ošetření barvivem Coomassie blue G, které zároveň napomáhá solubilisaci komplexů, avšak ve srovnání s SDS nemění strukturu proteinů. Nativní separace komplexů je následována denaturující SDS elektroforézou ve druhém rozměru, která rozdělí komplexy na jednotlivé komponenty, jež mohou být nakonec identifikovány imunoblotováním. Naším cílem je detegovat ve frakci membránových proteinů komplexy obsahující tubulin a identifikovat jejich další komponenty, představující interagující proteiny, prostřednictvím MALDI-TOF. Podporované granty: Centrum základního výzkumu LC06034 (MŠMT ČR), projekt dvoustranné spolupráce MEB100904 (MŠMT ČR, DAAD). 96 P55 Plakátová sdělení OXIDATIVE DAMAGE TO ISOLATED CHLOROPLASTS INDUCED BY IN VITRO SYSTEM NAĎA WILHELMOVÁ1, HELENA HORÁKOVÁ1,2, JIŘÍ WILHELM3, JIN K YU KIM4 1 Institute of Experimental Botany, ASCR Na Karlovce 1160 00 Praha 6, Czech Republic, Faculty of Sciences, Charles University, Albertov 2030, Praha 2, Czech Republic 3 nd 2 Medical School, Charles University, Prague, Plzeňská 221, 150 06 Praha 5, Czech Republic 4 Korea Atomic Energy Research Institute, 1266 Shinjeong-dong, Joenbuk, 580-185 Korea E-mail: [email protected], tel.: +420 224 310 109 2 Abiotic stresses lead to a series of morphological, physiological, biochemical and molecular changes that adversely affect plant growth and productivity. Common feature of various adverse conditions is oxidative stress that can finally lead to premature senescence and to an organ or a plant death. The involvement of ROS was demonstrated also in senescence (Zimmermann and Zentgraf 2005, Wilhelmová et al. 2004, 2006a, b). Cells of all aerobes produce reactive oxygen species (ROS) even under in optimal conditions in natural metabolism. ROS act as signal molecules controlling various processes including pathogen defence, programmed cell death or stomatal behaviour (Miller et al. 2008). However, these compounds are toxic and harmful for a cell when uncontrollably increased. Actually, during stress and ageing their production has been highly elevated. These oxygen derivatives are very reactive and cause accumulation of oxidative products of all cellular components, namely proteins, lipids, and nucleic acids. Such irreversible modifications hamper their regular functions e.g. as enzymes, signals or structural constituents, leading to a cell death. We decided to employ the in vitro approach for the study of oxidative damage of chloroplasts as these organelles are the most sensitive to oxidative stress. Further, chloroplasts are organelles in which the first symptoms of senescence are visible. The system based on Udenfriend mixture (Udenfriend et al. 1953) consists of iron ions plus ascorbate and produces mixture of free radicals. It has been used almost exclusively for animal cells. We isolated chloroplasts from primary mature bean leaves and optimized the incubation conditions. The best results were provided with 0.3 mM Fe2+ and 0.3 mM ascorbate. The peroxidation effects were tested in lipid phase as malonaldehyd formation, and in proteins, where the oxidation was assayed as protein carbonyls. The maximum lipid peroxidation was achieved after 2 h-incubation whereas in proteins the maximum was found after as much as 24 h-incubation. The proteins might be more resistant to free radical attack. The peroxidation products of both lipids and proteins will be studied in more detail. This system will serve as a basis for future research with the aim of characterization of oxidation products and elucidation their role in the initiation of senescence and abiotic stress tolerance. References Miller G, Coutu J, Shulaev V, Mittler R. (2008) In: Yang Z (ed.) Intracellular Signaling in Plants. Ann. Plant Rev. 33, 189-201 Udenfriend S, Clark CT, Axelrod J, Brodie BB. (1953) J.Bio.Chem. 208: 731-750 Wilhelmová N, Procházková D, Macháčková I, Vágner M, Srbová M, Wilhelm J. (2004) Biol. Plant. 48: 523-529 Wilhelmová N, Domingues PMDN, Srbová M, Fuksová H, Wilhelm J. (2006 a) Biol. Plant. 50, 559-564 Wilhelmová N, Fuksová H, Mýtinová Z, Procházková D, Schwippelová Z, Vytášek R, Wilhelm J, (2006 b) BioFactors 27, 203-211 Zimmermann P, Zentgraf U, (2005) Cell. Mol. Biol. Lett. 10: 515-534 97 P56 Plakátová sdělení QUANTIFICATION OF RETROTRANSPOSONS IN GENUS ELEOCHARIS USING DEGENERATE REAL-TIME PCR FRANTIŠEK ZEDEK, OLGA ROTREKLOVÁ, LUCIE HOROVÁ, PETR BUREŠ, JAKUB ŠMERDA Plant Biodiversity & Biosystematics Group, Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2, 611 37 Brno, ČR E-mail: [email protected], tel.: +420 532 146 271 E-mail: [email protected], tel.: +420 775 908 409 The genus Eleocharis (Cyperaceae) comprises about 200 species of marsh and wetland habitats. Compared to the most of angiosperm genera Eleocharis species are unique in their karyological features. They differ considerably in 1C genome sizes (21.4 fold from 0.42 pg in E. cellulosa to 9 pg in E. uniglumis subsp. sterneri) and average chromosome sizes (roughly 150 fold from about 2 Mbp in E. cellulosa to 299 Mbp in E. xyridiformis). In Eleocharis, genome size and average chromosome size increase towards phylogeneticaly advanced species. The aim of this study was to consider the role of retrotransposons in such phenomenon. For that purpose we quantified partial DNA sequences of reverse transcriptases (rt) of Ty1-copia, Ty3-gypsy and of one subgroup of Ty1-copia (called Helos1) by degenerate real-time PCR in 14 species of Eleocharis. Because we used degenerate primers, linearized recombinant plasmids containing rt sequences with different primer binding sites were mixed together and used as external standards. Specifity of the reaction was verified by melting analysis. Since the ploidy levels of Eleocharis species remain unknown, the density of retrotransposons (copies per pg of genomic DNA) was correlated with average chromosome size, which is not affected by possible polyploidy and therefore more suitable for this kind of analysis. Spearman correlation of these parameters was positive for copia (p=0,001) and Helos1 (p<0,001) and negative for gypsy (p<0,025). The ranges of retrotransposon densities were estimated to be 1007– 4290 for copia, 2– 677 for Helos1 and 89 –241 for gypsy. To our knowledge this is the first study using degenerate real-time PCR for quantification of retrotransposons. Based on our results we conclude: (i) genome sizes and especially average chromosome sizes of Eleocharis species are mainly shaped by copia retrotransposons, whereas gypsy remain inactive or nearly inactive, (ii) since the density of copia increases along the phylogeny of Eleocharis, we suggest that their amplification may have also played major role in speciation, (iii) real-time PCR is suitable for quantification of retrotransposons in closely related species, where a similar pool of retrotransposon families can be expected. Unlike quantification based on hybridization, real-time PCR requires minimum amount of genomic DNA. It’s fast, very specific and relatively cheap method that can be widely used in combination with retrotransposon sequence analysis. This work was supported by Czech Science Foundation (research project GA ČR 206/09/1405) and by the Ministry of Education of the Czech Republic (long time research projects MSM0021622416 and LC06073). 98 P57 Plakátová sdělení THE USE OF BIOCHEMICAL AND PHYSIOLOGICAL PARAMETERS FOR EVALUATION OF PHYTOTOXICITY OF ORGANIC COMPOUNDS ŠTĚPÁN ZEZULKA, MARIE KUMMEROVÁ, LUCIE VÁŇOVÁ Dep. of Plant Physiology and Anatomy, IEB, FSc, MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 532 146 225 Terrestrial and aquatic ecosystems are affected by a number of noxious organic compounds, mostly of antropogenic origin. The effects of these toxicants on higher plants have significant ecological and economic consequences. In addition, plants have a high capability for their bioconcentration and bioconversion with potentially adverse implications for organisms higher up the food chain. With the increasing level of environmental loading by polycyclic aromatic hydrocarbons (PAHs) a development and use of new methods for early indication of stress or affection caused by organic compounds in vegetation becomes more acute. A close attention is paid to molecular, biochemical and physiological indicators of the exposure to organic compounds, which could precede the visible injury of plants. The aim of this study was to compare the potency of toxicity tests like germination, growth of the seedlings and changes in primary photosynthetic processes in pea plants treated by fluoranthene (FLT). FLT is one of the most widespread PAHs, a prevalent group of toxic contaminants to soils and atmosphere, with mutagenous and teratogenous effects. Selected concentrations of FLT represent low (0.01 and 0.1 mg/L) and high (1 and 5 mg/L) loading of the environment. Germination (%) and the growth of seedlings (the length of root and shoot, dry weight) were assessed by means of standard phytotoxicity tests according to OECD and US EPA. An inhibition of photosynthetic processes in plants is very often a key mechanism of toxic effects of many noxious substances. Assessments of changes in photosynthetic pigments content and changes in primary photosynthetic processes belong to most commonly used methods. Chlorophyll a, b and carotenoids were extracted by 100% acetone and their content was measured spectrophotometrically (absorbance at 662 nm, 646 nm and 470 nm, UV-VIS Spectrophotometr, Shimadzu, Japan) and calculated according to Lichtenthaler (1987). Analysis of the chlorophyll fluorescence induction curve, or Kautsky curve, is well-known tool for monitoring the physiological status of the photosynthetic apparatus in photosynthesis research. Potential quantum yield of photosystem II FV/ FM was used as an indicator of stress affecting photochemical pathway of utilization of absorbed light energy (Mallakin et al. 2002). Measurements were performed by means of fluorometer PAM 2000 (Walz, Germany) and fluorescence parameter was derived from slow induction kinetics supplemented with saturation pulses. Hill reaction activity (activity of oxygen evolving complex) was measured spectrophotochemically (630 nm) as the rate of DCIP (2,6-dichloro-indophenol) reduction (%) by the chloroplasts suspension affected by FLT (Kummerová et al. 2006). Parameters of primary processes of photosynthesis were detected and compared in 18 and 25 days old plants. The content of contaminants in plant biomass supports their uptake and translocation in plant and often it is an indicator of the environmental pollution degree. The content of FLT in plant biomass after 25 days was determined using GC-MS (Finnigan MAT, USA). Obtained results were statistically evaluated by analysis of variance (ANOVA) at P=0.05. Our results proved that selected physiological and biochemical characteristics (germination test, root elongation test, induced chlorophyll fluorescence, Hill reaction activity) show a sensitive response even to very low environmental loading (0.01 mg/L). The biomass production is a reliable external indicator of the internal disturbation of plant metabolism, therefore the impact on it was recorded in higher loading or longer cultivation period, respectively. Due to this the assessment of plant growth is not reliable for early indication of stressors effect. Kummerová, M., Krulová, J., Zezulka, Š., Tříska, J., 2006. Chemosphere. 65, 489-496. Lichtenthaler H.K., 1987. Methods Enzymol. 148, 350-382. Mallakin, A., Babu, T.S., Dixon, D.G., Greenberg, B.M., 2002. Environ. Toxicol. 17, 462-471. This work was financially supported by grants GAČR 522/09/0239 and GAČR 522/09/P167. 99 P58 Plakátová sdělení QUANTITATIVE DIFFERENTIAL ANALYSIS OF PLANT PROTEOME IN A RESPONSE TO HORMONAL REGULATIONS MARKÉTA ŽĎÁRSKÁ1, PAVLÍNA KOVÁŘOVÁ1, ZBYNĚK ZDRÁHAL2, JAN HEJÁTKO1 1 LMPP FGP, Masaryk University, Kamenice 5/A2, 625 00 Brno, Czech Republic CL FGP, Masaryk University, Kamenice 5/A2, 625 00 Brno, Czech Republic E-mail: [email protected], tel.: +420 732 220 256 2 Cytokinins (CKs) have been discovered as factors promoting cell division in tobacco tissue cultures. Since their discovery, CKs have been implicated to play a role in many aspects of plant growth and development including shoot meristem initiation and growth, leaf senescence, vascular patterning, seeds development, etc. Interestingly, cytokinins seem to play opposite roles in the regulation of growth of shoot and root. The role of CKs in the diverse aspects of plant development has been studied in experiments with exogenous CKs application and/or modulation of endogenous cytokinins levels. In contrast to the manipulations of endogenous cytokinins, the exogenous cytokinin application allows studying early cytokinin responses. The role of CKs in plant development was studied mostly on the level of regulation of gene expression. Here we present the method for the quantitative differential analysis of the early cytokinin response of the Arabidopsis proteome. Six days old seedlings of Arabidopsis thaliana (Col-0) were treated with 5 µM 6-benzylamino purine (BAP). The roots and shoots were collected separately and proteins were isolated using 10% TCA/Ac extraction method (Tsugita and Kamo, 1999). The extract was dissolved in IPG7 buffer and protein concentration was determined by RC/DC kit, Biorad. The proteome analysis was based on two-dimensional gel electrophoresis (2-DE). 2-DE couples isoelectric focusing (IEF) and sodium dodecyl sulfate-polyacrylamide gel electrophoresis (SDS-PAGE) to resolve denaturated proteins according to two independent parameters, isoelectric point and molecular mass. In the first dimension, IEF, we applied 150 micrograms of protein to 18 centimetres long strip with nonlinear pH gradient 3 –10 and in the second dimension we used 12% SDS-PAGE. For the protein detection we used luminescent SYPRO Ruby protein gel stain to obtain both qualitative and quantitative results. From the map of intact proteins we were able to differentiate approximately one thousand seven hundred proteins and subsequently, individual proteins were identified by MALDI TOF MS/MS and LC MS/MS. Kieber J.: 2002 – The Arabidopsis book: 1-25 Görg A. et al.: 2000 – Electroproresis, 21: 1037-1053 Supported by LC06034, MSM002162241 and 204/08/H054. 100 Rejstřík autorů Albrechtová 33 Ambrožová 44 Barek 30 Bartoš 11, 12, 14, 66 Bellin 80 Bureš 59, 69, 98 Burketová 91 Cséfalvay 80 Cvikrová 70 Čapková 21 Čegan 45 Čerovská 58 Čeřovská 28, 53, 83 Číhalíková 11 Čížková 46 Čovanová 47 Di Gaspero 80 Dixelius 91 Dobrá 48 Dobrev 29, 75 Dokoupil 65 Doležel 10, 11, 12, 46, 66, 77, 87, 90, 95 Doonan 49 Dupľáková 17 Dvořáčková 49 Eliášová 50 Fajkus 24, 49, 68, 71, 76, 81 Feciková 21 Feraru 27 Fíla 21 Fischer 78 Fišerová 51, 89, 93 Foldynová 52 Folwarczna 53, 58 Folwarczná 28 Forczek 54 Friml 27 Fulneček 55 Gajdošová 75 Gibalová 92 Griffiths 79 Hafidh 18 Hanuš 51 Havel 89 Havránková 66 Hejátko 22, 60, 100 Helánová 51 Helekalová 56 Herbstová 57 Hobza 13, 14, 45 Hoffmeisterová 28, 53, 58, 83 Holková 74, 94 Honys 17, 18, 21, 92 Horák 22, 60 Horáková 97 Horová 59, 98 Hošek 29 Hoyerová 29 Hrdinová 22, 60 Hronková 74 Hrvolová 61 Hřibová 10, 46, 77 Husson2 62 Cháb 19 Chernyavskiy 32 Chloupek 94 Jakobson 95 Janáček 33 Janoušek B. 63 Janoušek J. 62 Järve 95 Jedelský 20 Jiřina 29 Kalina 61 Kamínek 75 Kandalcová 63 Kejnovský 45 Khaitová 64 Kim 97 Klemš 65, 89, 93 Klíma 29 Kobrlová 96 Kohout 16 Kokošková 86 Kolář 35 Komárek 29 Komenda 52, 67 Kopecký 66 Kopečná 67 Kosová 23 Kovařík 19, 64 Kovářová 100 Krpeš 34 Kubaláková 11, 90 Kubeková 14, 45 Kubeš 47 Kubínová 33 Kummerová 99 Laňková 29 Lapitan 87 Leitch 44 Le Trionnaire 18 Lhotáková 33 Libus 18 Luo 87 Lysak 15 Lysák 44 Macas 9, 10, 44, 56 Majerová 68 Mandáková 15 Marçais 62 Marková 69 Martincová 70 Martonová 71 Matouš 80 Matros 21 Matušinsky 72 Matyášek 73 Melišová 74 Milec 79 Milotová 85 Mock 21 Moll 93 Moravec 28, 53, 58, 83 Motyka 75 Mozgová 68, 76 Mráčková 63 Müller 76 Navrátilová 56 Němcová 77 Neumann 10, 16, 44, 56 Nezval 61 Nocarová 78 Nodzyński 27 Novotny 20 Nybom 64 Oide 91 Olejníčková 80 Ostráková 84 Pánková 79 Peška 81 Petrášek 29, 31, 47 Pleskot 82 Plchová 28, 53, 58, 83 Podlipná 84 Potocký 82 Pouch 85 Pouvová 86 Prášil 23 ProcházkováSchrumpfová 24 Prokeš 51 Robert-Quatre 87 Rolčík 25 Rossignol 49 Rotreklová 98 Ruperti 80 Ryšánek 86 Řepková 94 Shaw 49 Schillerová 46 Schwarzerová 96 Smýkalová 88 Snape 79 Sobotka 52, 67 Solnická 65, 89, 93 Spitzer 72 Staňková 87 Steinbauerová 56 Storch 8 Suchánková 11 Sýkorová B. 75 Sýkorová E. 81 Šafář 11, 12, 14, 45, 87, 90 Šašek 91 Šebesta 31 Šimková 11, 12, 87, 90 Škodáček 23 Šmerda 98 Šolcová 92 Špačková 50 Štěpán 65, 93 Štorchová 19, 48, 76 Tanaka 27 Tejos 27 Tichý 52 Timofejeva 95 Tvarůžek 72 Twell 18 Ullmannová 94 Vaculová 85 Vágner 50 Vácha 57 Valárik 77, 87, 95 Vaněk 84 Vaňková 48, 70 Váňová 99 Vašková 74 Vavříková 84 Vinklárková 88 Vítámvás 23 Vítková 65, 93 Vlček 9 Vondráková 50 Vosolsobě 96 Vyskot 14, 26, 45, 69 Werlemark 64 Widmer 14 Wilhelm 97 Wilhelmová 97 Zažímalová 29, 47 Zdráhal 100 Zedek 98 Zezulka 89, 99 Žárský 82 Žďárská 100 Žižková 75 101 Podrobný obsah PŘEDNÁŠKY Věk Darwina: Původ druhů po 150 letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Nová generace sekvenačních technologií: principy a aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 454 Pyrosekvenování: volba pro nové genomové projekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Využití 454 sekvenování pro analýzu repetitivní dna banánovníku (Musa Acuminata sp.) . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Chromozomální genomika – klíč ke studiu velkýh genomů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Konstrukce fyzické mapy chromozómu 3DS pšenice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Na co se můžeme ptát dvoudomých rostlin? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Srovnávací genomika pohlavních chromozomů rostlin aneb jak číst v „bakových“ knihovnách . . . . . . . . . . . . 14 Studium evoluce karyotypu v čeledi brukvovitých (Brassicaceae) metodou komparativního chromosomálního paintingu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Patenty – co, jak, kdy a proč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Analýza transkriptomu pomocí masivně paralelního sekvenování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Čipové technologie – možnosti a limity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Cell-specific molecular vectors for functional genomics . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Využití třídění buněk (FACS) pro výzkum rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Stanovení hladin transkriptů u rozvětvených rodin rostlinných genů představuje tvrdý oříšek – jde však rozlousknout . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Metody analýzy epigenomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Modelujeme s modely aneb predikce a analýza proteinových struktur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Hmotnostní spektrometrie v proteomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Rostlinná fosfoproteomika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Studim protein-proteinových interakcí in vivo: Y2H, BiFC, MeRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Metoda dvourozměrné diferenční gelové elektroforézy (2-D DIGE) a její využití ve výzkumu rostlinného proteomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 In vitro translace a imunoprecipitace: problémy a jejich řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Imunoafinitní purifikace v analýze fytohormonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Epigenetika rostlin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 A forward genetics screen – perspectives and pitfalLs . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Kterak ze dvou zmetků vytvořit funkční virus a k čemu je to dobré . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Biolog statistikem nebo spíše statistika pro biologa? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Modelování toku auxinu – limity, úskalí a perspektivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Polarografie včera, dnes a zítra – 50 let od udělení Nobelovy ceny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Cestou konfokální mikroskopie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Praktický průvodce méně běžnými metodami konfokální mikroskopie u rostlin aneb konfokál není jen foťák na pěkné obrázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Practical notes on fluorescence lifetime imaging . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Analýza trojrozměrných dat získaných konfokální mikroskopií aneb co s daty s použitím stereologických metod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Deformace mezofylových pletiv v jehlicích smrku a jejich diferenciace po oxidativním působení ozonu nebo biotickými faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Proč nás lidi nemaj rádi: popularizace je nutnost, ne luxus. Jak na ni? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 PLAKÁTOVÁ SDĚLENÍ Molecular and cytogenetic analysis of the biggest plant genomes. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Evoluce velikosti genomů rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Analýza distribuce satelitní dna v jaderném genomu zástupců čeledi Musaceae metodou FISH . . . . . . . . . . . . 46 Fluorescence recovery after photo-bleaching (FRAP) in plant cells . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Využití UPL sond pro stanovenÍ hladin exprese jednotlivých komponent signální dráhy cytokininů v rostlinách Arabidopsis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Analysis of DNA-binding proteins by FRAP and FLIP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Stanovení viability raných somatických embryí smrku ztepilého v průběhu kryoprezervace . . . . . . . . . . . . . . . 50 Změny plynného prostředí při výrobě sladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Towards an understanding of pilin protein functions in the biogenesis of chlorophyll-protein complexes in Cyanobacteria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Expression and purification of experimental therapeutic anti-HPV vaccine using plant virus . . . . . . . . . . . . . . . 53 102 Podrobný obsah Detection of volatile chlorinated hydrocarbons emitted from the forest ecosystem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 3’race as a method to study gene family members in plant genomes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Klonování cDNA kódující centromerickou variantu histonu H3 metodami RT-PCR a RACE . . . . . . . . . . . . . . . 56 Localization of Pcb antenna complexes in the photosynthetic prokaryote Prochlorothrix hollandica . . . . . . . . . 57 Systemic movement of C-terminally modified Potato virus X in Nicotiana benthamiana plants . . . . . . . . . . . . . 58 Využití metody průtokové cytometrie v experimentální botanice a zoologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Interactions of the receiver domain in histidine kinase receptors with the AHP proteins . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Extrakce vybraných karotenoidů a fenolických látek z křídlatky (Reynoutria spp.), UV-vis spektrofotometrická a HPLC-DAD analýza získaných extraktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Vliv teploty na rychlost odumírání olší způsobené Phytophthora alni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Využití genetických markerů při studiu determinace pohlaví a pohlavních chromozomů rodu Silene . . . . . . . . 63 Evidence for a dominant expression of rDNA loci on bivalent forming chromosomes in pentaploid dogroses (Rosa sect. Caninae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .64 Matematická analýza produkčního procesu rostlin hrachu setého ovlivněného xenobiotiky a osmotickým stresem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Využití DNA čipu DART pro studium genomu trávníkových a pícninových trav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Chlorophyll synthesis under control – regulatable expression of the lpor enzyme in Synechocystis PCC 6803 . 67 Hypomethylace DNA neovlivňuje délku rostlinných telomer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Nové možnosti využití metody GISH u rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Determination of polyamines under heat stress in tobacco plants . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Konce chromozómov u rastlinnej čeľade Alliaceae . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Navržení primerů pro diagnostiku patogenů rostlin pomocí PCR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Double stranded conformation polymorphism analysis of parental satellite repetitive sequences in allotetraploid Nicotiana arentsii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Vliv exogenní ABA na stresovou odezvu různých odrůd ječmene hodnocenou na úrovni změn ve vodivosti průduchů a exprese dehydrinových genů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Enhanced in vitro activity of cytokinin oxidase/dehydrogenase in plant crude enzyme preparations in the presence of 2,6-dichloroindophenol (or other electron acceptors) in the radioisotope assay . . . . . . 75 Analýza délky telomer u mutantů CAF1 Arabidopsis thaliana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Mapping of mitochondrial atp1 mRNA termini in Silene vulgaris by primer extension and RNA ligation . . . . . . 76 Použití genových sekvencí pro objasnění fylogenetických vztahů v rámci čeledi Musaceae . . . . . . . . . . . . . . . 77 Aplikace 5-azacytidinu umožňuje de novo regenraci rostlin bramboru s obnovenou expresí umlčených transgenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Towards fine mapping of the QFt.CRI-3B.1 QTL in wheat using new genic markers . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Pre-symptomatic detection of Plasmopara viticola infection in grapevine leaves using chlorophyll fluorescence imaging . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Cestrum (Kladivník) – zástupce dvouděložných rostlin s neobvyklými telomerami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 In silico analysis of lipid kinases . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Chimeric plant viruses as tools for peptide display and experimental vaccine development . . . . . . . . . . . . . . . 83 Studium stresové odpovědi rostlin na úrovni proteomu pomocí 2D-PAGE (možnosti a úskalí) . . . . . . . . . . . . . 84 Stanovení tvrdosti zrna u československých odrůd pšenice seté (T. aestivum) prostřednictvím molekulárních markerů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Inovovaná metodika tekutých živných půd pro testování antibakteriálních vlastností látek (in vitro) . . . . . . . . . 86 Poziční klonování genu pro rezistenci k mšici zhoubné (Diuraphis noxia) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Digitální zpracování obrazu v genetických kolekcích plodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Využití suspenzní kutury BY-2 pro studium vlivu organického polutantu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Příprava chromozómově specifických BAC knihoven DNA pro genomiku pšenice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Transformace fytopatogenních hub reportérovými geny pro vizualizaci mycelia v rostlinných pletivech . . . . . . 91 Identification of regulatory cis-elements in promoters of pollen-expressed genes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Použití statistických a matematických metod při analýze faktorů ovlivňujících tuberizaci in vitro . . . . . . . . . . . 93 Hledání DNA polymorfních sekvencí spojených s vyšší vitalitou obilek jarního ječmene . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Poziční klonování u velkých a komplexních genomů: studie kolinearity genomů jako nástroj pro klonování genu rezistence k Padlí travní QPm.tut-4A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Izolace proteinů zprostředkovávajících interakci mezi plasmatickou membránou a mikrotubulárním cytoskeletem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Oxidative damage to isolated chloroplasts induced by in vitro system . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Quantification of retrotransposons in genus Eleocharis using degenerate real-time PCR . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 The use of biochemical and physiological parameters for evaluation of phytotoxicity of organic compounds . . . 99 Quantitative differential analysis of plant proteome in a response to hormonal regulations . . . . . . . . . . . . . . 100 103 Seznam účastníků Albrechtová Jana Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze Katedra fyziologie rostlin Viničná 5, 128 44 Praha 2 [email protected], tel.: +420 221 951 694 Ambrožová Kateřina, Mgr. MU Brno, PřF, ÚEB, OFGP Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 607 156 127 Barek Jiří, Prof. RNDr., CSc. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra analytické chemie Albertov 6, Praha 2, 12843 [email protected], tel.: +420 221 951 224 Bartoš Jan, Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Sokolovská 6, Olomouc, 772 00 [email protected], tel.: +420 585 205 881 Bradáčová Marta, Ing. MZLU Brno Zemědělská 1, Brno, 613 00 [email protected], tel.: +420 545 133 136 Burketová Lenka, Ing., CSc. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Na Karlovce 1a, Praha 6, 160 00 [email protected], tel.: +420 224 310 108 Čegan Radim, Ing. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zemědělská 1/1665, Brno, 613 00 [email protected], tel.: +420 541 517 194 Čeřovská Noemi Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Na Karlovce 1a, Praha 6, 160 00 [email protected], tel.: +420 233 320 338 Čížková Jana, Mgr. Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Sokolovská 6, Olomouc, 772 00 [email protected], tel.: +420 585 205 861 Čovanová Milada, Ing. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 431 Dědič Petr, Ing. Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod Dobrovského 2366, Havlíčkův Brod, 580 01 [email protected], tel.: +420 605 875 454 Dinh Kim Phuong, Ing. VŠCHT Technická 3, Praha 6, 166 28 [email protected], tel.: 776 464 686 Dobrá Jana, Mgr. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 426 Drdová Edita Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 449 104 Seznam účastníků Dupľáková Nikoleta, RNDr. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje , 165 02 [email protected], tel.: 225106452 Dvořáčková Martina, Mgr. BFÚ AV ČR, v. v. i. Královopolská 135, Brno, 612 65 [email protected], tel.: +420 549 495 601 Dvořáková Lenka Přírodovědecká fakulta UK v Praze Albertov 6, Praha 2, 128 43 [email protected], tel.: +420 221 951 688 Eliášová Kateřina Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 402 Fíla Jan Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 452 Fišerová Helena, Dr. Ing. MZLU v Brně Zemědělská 1, Brno, 613 00 [email protected], tel.: +420 545 133 015 Foldynová Markéta, Mgr. Ant. Barcala 29, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: +420 737 835 360 Folwarczna Jitka, RNDr. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Na Karlovce 1a, Praha 6, 160 00 [email protected], tel.: +420 224 310 108 Forczek Sándor, Ph. D. Institute of Experimental Botany AS CR, v. v. i. Rozvojová 263, Prague 4, 165 02 [email protected], tel.: +420 241 062 484 Fulneček Jaroslav, Mgr., CSc. Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i. Královopolská 135, Brno, 612 65 [email protected], tel.: +420 541 517 230 Gajdošová Silvia Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 436 Gardian Zdeno, Ph. D. Biology Centre AS CR, v. v. i., Institute of Plant Molecular Biology Branišovská 31/1160, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: 776 377 889 Gibalová-Bérešová Antónia, Mgr. Univerzita Karlova v Praze, Katedra fyziologie rostlin Albertov 6, Praha 2, 128 43 [email protected], tel.: +420 225 106 451 Grunt Michal, Mgr. Univerzita Karlova v Praze Albertov 6, Praha 2, 128 43 [email protected], tel.: +420 774 557 377 Hafidh Said, Dr. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 00 [email protected], tel.: 225 106 450 105 Seznam účastníků Helekalová Zuzana, Bc. Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Ústav molekulární biologie rostlin Branišovská 31/1160, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: +420 387 775 511 Herbstová Miroslava, Mgr. Biologické centrum, Ústav molekulární biologie rostlin Branišovská 31, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: +420 387 775 524 Hobza Roman Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i. Královopolská 135, Brno, 61265 [email protected], tel.: +420 541 517 203 Hoffmeisterova Hana Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 224 310 108 Horák Jakub, Dr. ÚEB-OFGP PřF MU Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 732 752 842 Horová Lucie, Mgr. Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta MU Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 732 939 864 Hoyerová Klára, Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 436 Hrdinová Vendula, Ing. ÚEB-OFGP PřF MU Kotlářská 2, Brno, 61137 [email protected], tel.: +420 608 124 010 Hrvolová Barbora, Bc. Masarykova 410, Bohumín 1, 735 81 [email protected], tel.: 605 297 802 Hřibová Eva, Mgr., Ph. D. Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Sokolovská 6, Olomouc, 772 00 [email protected], tel.: +420 585 205 854 Husáková Eva, Mgr. Přf UK, Katedra fyziologie rostlin Albertov 6, Praha 2, 128 43 [email protected], tel.: +420 221 951 697 Chernyavskiy Oleksandr, Mgr. Oddělení biomatematiky, Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i. Vídeňská 1083, Praha 4 Krč, 142 20 [email protected], tel.: +420 296 442 274 Chocholová Eva, Ph. D. Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Ústav molekularní biologie rostlin Branišovská 31/1160, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: +420 387 775 545 Jana Feciková, Ing. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 451 Janečka Libor MERCI, s. r. o. Hviezdoslavova 55b, Brno, 627 00 [email protected], tel.: 602 410 197 106 Seznam účastníků Janoušek Josef, Bc. Mendlova Zemědělská a Lesnická Univerzita Zemědělská 1, Brno , 613 00 [email protected] Jedelský Petr, Mgr. PřF UK Viničná 7, Praha 2, 128 44 [email protected], tel.: 606 954 770 Kaiserlichová Jana Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i. Královopolská 135, Brno, 612 65 [email protected], tel.: +420 541 517 152 Kandalcová Jana, Ing. Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i. Královopolská 135, Brno, 612 65 [email protected], tel.: 608 225 543 Khaitová Lucie, Mgr. Oddělení molekulární epigenetiky – Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i. Kralovopolska 135, Brno, 612 65 [email protected], tel.: +420 541 517 152 Klemš Marek, RNDr. MZLU Brno Zemědělská 1, Brno, 613 00 [email protected], tel.: +420 545 133 296 Klímová Michala Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: 225 106 416 Koblížková Andrea, Mgr. Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Ústav molekulární biologie rostlin Branišovská 31/1160, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: +420 387 775 513 Kocourková Daniela Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 416 Kohout Ladislav, RNDr., DrSc. Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i. Flemingovo nám. 2, Praha 6, 166 10 [email protected], tel.: +420 220 183 200 Kolář Jan, Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 414 Komárek Arnošt Katedra pravděpodobnosti a matematické statistiky Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze Sokolovská 83, Praha 8 – Karlín, 186 75 [email protected], tel.: +420 221 913 282 Kopecký David Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Sokolovská 6, Olomouc, 772 00 [email protected], tel.: +420 585 205 857 Kopečná Jana, Mgr. Ústav fyzikální biologie Zámek 136, Nové Hrady, 373 33 [email protected], tel.: +420 384 340 434 107 Seznam účastníků Kordiovský Richard, Mgr. Dynex Laboratories, s. r. o. Na Hanspaulce 6, Praha 6, 160 00 [email protected], tel.: +420 220 303 600 Kosová Klára, RNDr., Ph. D. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. Drnovská 507, Praha 6 – Ruzyně, 161 06 [email protected], tel.: +420 233 022 443 Kovařík Aleš, RNDr. Biofyzikální ústav Akademie věd České republiky Královopolská, Br, 612 65 [email protected], tel.: +420 541 517 178 Kozubek Aleš Scintila, s. r. o. Mahlerova 25, Jihlava, 586 01 [email protected], tel.: 731 565 104 Králová Eva, Ing. Immunotech, a. s. Radiová 1, Praha 10 – Hostivař, 102 27 [email protected], tel.: 737 624 963 Krčková Zuzana Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: 739 436 787 Krpeš Václav, Doc. Dr. Přírodovědecká fakulta 30. dubna 22, Ostrava, 701 03 [email protected], tel.: 777 676 310 Křeček Pavel Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 431 Kubeková Hana, Mgr. Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i. Královopolská 135, Brno , 612 65 [email protected], tel.: +420 541 517 194 Kummerová Marie ÚEB PřF MU Brno Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 532 146 225 Langhansová Lenka, Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 233 022 213 Laňková Martina Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje , 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 431 Libus Jiří, RNDr., Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 429 Lukšanová Hana Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 426 Macas Jiří Biologické centrum AV ČR Branišovská 31, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: +420 387 775 516 108 Seznam účastníků Majerová Eva Masarykova Univerzita Brno, PřF, ÚEB ABVMK Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 776 742 984 Mandáková Terezie, Mgr. Masarykova univerzita Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 549 495 601 Marcela Kalousová, Bc. VŠCHT Technická 3, Praha 6, 166 28 [email protected], tel.: +420 220 444 341 Marková Michaela, RNDr. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 532 146 271 Martincová Olga Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 135, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 405 Martinec Jan, RNDr., CSc. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 416 Martonová Martina, RNDr. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav experim. biologie 4010 Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 549 494 003 Matoušková Jindřiška, PharmDr. VŠCHT Technická 3, Praha 6, 166 28 [email protected], tel.: +420 220 444 341 Matušinsky Pavel, Mgr., PhD. Agrotest fyto, s. r. o. Havlíčkova 2787, Kroměříž, 767 01 [email protected], tel.: +420 573 317 113 Matůšová Kateřina, Ing. Masarykova univerzita Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 549 495 601 Matyášek Roman, RNDr.,CSc. BFÚ AV ČR Královopolská 135, Brno, 612 65 [email protected], tel.: +420 541 517 230 Melišová Lucie, Ing. MZLU Brno Zemědělská 1, Brno, 613 00 [email protected], tel.: +420 545 133 124 Milec Zbyněk, Ing. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. Drnovská 507, Praha 6, 161 06 [email protected], tel.: +420 233 022 390 Mokroš Petr MU Brno, PřF, ÚEB, OFGP Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 549 494 537 109 Seznam účastníků Moravec Tomáš, Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Na Karlovce 1a, Praha 6, 160 00 [email protected], tel.: +420 224 310 108 Motyka Václav , Ing. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 437 Mozgová Iva Masarykova univerzita, PřF, ÚEB – ABVMK Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 549 495 281 Müller Karel, PhD. Institut Experimentální Botaniky AC ČR, v. v. i. Rozvojová 263 , Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 420 Návarová Hana, Ing. Plant Biology, Department of Biology, University of Fribourg Route Albert Gockel 3, CH-1700 Fribourg, Switzerland [email protected], tel.: 776 151 412 Navrátilová Alice, Ph. D. Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Ústav molekulární biologie rostlin Branišovská 31/1160, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: +420 387 775 511 Němcová Pavla, Mgr. Laboratoř molekulární cytogenetiky a cytometrie, Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Sokolovská 6, Olomouc, 772 00 [email protected], tel.: +420 585 205 860 Neumann Pavel, Ing. Biologické centrum AV ČR, v. v. i. Branišovská 31, České Budějovice, 370 01 [email protected], tel.: +420 387 775 516 Niedermeierová Hana, RNDr. BC AV ČR, ÚMBR, v. v. i. Branišovská 31, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: +420 387 775 515 Nocarová Eva, RNDr. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy Albertov 6, Praha 2, 128 43 [email protected], tel.: +420 221 951 707 Nodzynski Tomasz Ghent University Technologiepark 927, Ghent, 9052 [email protected], tel.: 0032 933 13 809 Novák Petr Biologické centrum Akademie věd České republiky, v. v. i Branišovská 31, České Budějovice, 370 05 [email protected] Nováková Lucie, Mgr. M. G. P., spol. s r. o. Kvítková 1575 , Zlín, 760 01 [email protected], tel.: 777 771 274 Novotny Marian, Ph. D. PřF UK Univerzita Karlova v Praze Viničná 7, Praha 2, 128 43 [email protected], tel.: +420 221 951 769 110 Seznam účastníků Olejníčková Julie, Mgr., Ph. D. Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, v. v. i. Na Sádkách 7, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: 775 961 972 Pánková Kateřina, Mgr. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. Drnovská 507, Praha 6, 161 06 [email protected], tel.: +420 233 022 331 Pařezová Markéta, Mgr. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 431 Patzak Josef, Ing., Ph. D. Chmelařský institut, s. r. o. Kadaňská 2525, Žatec, 438 46 [email protected], tel.: 415 732 109 Pejchar Přemysl Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 418 Peška Vratislav, Mgr. BFÚ AV ČR, v. v. i. Královopolská 135, BRNO, 617 65 [email protected], tel.: 739 439 215 Petrášek Jan, RNDr., Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 425 Pičmanová Martina Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: 732 502 473 Pleskot Roman Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 457 Plchová Helena Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Na Karlovce 1a, Praha 6, 160 00 [email protected], tel.: +420 233 320 338 Podlipná Radka, Dr. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha, 166 00 [email protected], tel.: +420 233 022 21 Potocký Martin, Ing., Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 457 Pouch Milan, Mgr. Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o. Havlíčkova 2787, Kroměříž, 767 01 [email protected], tel.: +420 573 317 113 Pouvová Dagmar, Ing. Česká zemědělská univerzita, Fukulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra ochrany rostlin Kamýcká 129, Praha 6 – Suchdol, 165 21 [email protected], tel.: 736 434 618 111 Seznam účastníků Prášil Ilja Tom, Dr. Výzkumný ústav rostlinné výroby Drnovská 507, Praha 6, 161 06 [email protected], tel.: 605 100 566 Predajňa Lukáš, Mgr. Virologický ústav SAV Dúbravská cesta 9, Bratislava, 845 05 [email protected], tel.: +421 259 302 447 Procházková-Schrumpfová Petra, Ph. D. Masarykova universita, Přírodovědecká fakulta, ÚEB, ABVMK Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 549 498 137 Ptáček Jiří, RNDr. Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod Dobrovského 2366, Havlíčkův Brod, 580 01 [email protected], tel.: +420 569 466 231 Rejthárková Ivana Scintila, s. r. o. Mahlerova 25, Jihlava, 586 01 [email protected], tel.: +420 567 302 681 Robert-Quatre Heda, Mgr. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Sokolovská 6, Olomouc, 772 00 [email protected], tel.: +420 585 205 860 Rolčík Jakub Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Šlechtitelů 11, Olomouc, 783 71 [email protected], tel.: +420 585 634 864 Roman Vlček, Ing. Immunotech, a. s. Radiová 1, Praha 10 – Hostivař, 102 27 [email protected], tel.: 737 251 897 Řezka Milan, RNDr. EPPENDORF Czech & Slovakia, s. r. o. Kolovratská 1476, Říčany u Prahy, 251 01 [email protected], tel.: 724 111 874 Sedláček Tibor, Ing. Výzkumné centrum SELTON, s. r. o. Stupice 24, Sibřina, 25084 [email protected], tel.: 281 012 458 Seifertová Daniela Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 425 Smetana Ondřej Katedra Fyziologie rostlin PřF UK v Praze Albertov 6, Praha 2, 128 43 [email protected], tel.: +420 221 951 688 Smýkalová Iva, Ing., Ph. D. Agritec Plant Research, Ltd. Zemědělská 16, Šumperk, 787 01 [email protected], tel.: 583 382 120 Sofrová Danuše Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta Albertov 6, Praha 2, 128 43 [email protected], tel.: +420 221 951 276 Solnická Pavla, Ing. MZLU Brno Zemědělská 1, Brno, 613 00 [email protected], tel.: 724 111 757 112 Seznam účastníků Srba Miroslav, RNDr. Přírodovědecká fakulta UK Albertov 6, Praha 2, 128 44 [email protected], tel.: +420 221 951 707 Steinbauerová Veronika, Biologické centrum AV ČR, ÚMBR Branišovská 31, České Budějovice, 370 05 [email protected], tel.: +420 387 775 511 Storch David, Doc. Centrum pro teoretická studia, Universita Karlova v Praze Jilská 1, Praha 1, 110 00 [email protected], tel.: +420 603 469 579 Šafář Jan, Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Sokolovská 6, Olomouc, 772 00 [email protected], tel.: +420 585 205 880 Šašek Vladimír Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Na Karlovce 1a, Praha 6, 160 00 [email protected], tel.: 732 628 651 Šebesta Ondřej, Mgr. PřF UK Viničná 7, Praha, 128 44 [email protected], tel.: +420 221 951 943 Šimková Hana, Ing., CSc. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Sokolovská 6, Olomouc, 772 00 [email protected], tel.: +420 585 205 854 Škodáček Zbyněk, Ing. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. Drnovská 507, Praha 6 – Ruzyně, 161 06 [email protected], tel.: 605 716 903 Šolcová Katarzyna, Mgr. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 451 Štěpán Zdeněk, Bc. MZLU Brno Zemědělská 1, Brno, 613 00 klems@mendelu, tel.: +420 545 133 296 Štorchová Helena, RNDr., CSc. Ústav Experimentální Botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 433 Šušla Martin, RNDr. Sigma-Aldrich, spol. s r. o. Sokolovská 100/94, Praha 8, 186 00 [email protected], tel.: +420 246 003 200 Tichá Ingrid, Doc. RNDr., CSc. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, kat. fyziol. rostlin Viničná 5, Praha 2, 128 44 [email protected], tel.: +420 221 951 683 Toupalová Hana Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 458 Udavský Martin, Ing. Dialab, spol. s r. o. Nám. Osvoboditelů 1, Praha 5 – Radotín, 153 00 [email protected], tel.: 602 302 159 113 Seznam účastníků Ullmannová Kamila, Ing. MZLU Brno Zemědělská 1, Brno, 613 00 [email protected], tel.: +420 545 133 123 Valárik Miroslav, Ph. D. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Sokolovská 6, Olomouc, 772 00 [email protected], tel.: +420 585 205 857 Váňová-Nečasová Lucie, RNDr. ÚEB PřF MU Brno Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 532 146 225 Vlček Čestmír, Ph. D. Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. Vídeňská 1083 , Praha, 142 00 [email protected], tel.: 606 533 732 Vosolsobě Stanislav, Bc. Katedra fyziologie rostlin, lab. prof. Opatrného Viničná 5, Praha 2, 128 44 [email protected], tel.: 728 460 417 Vyskot Boris, Prof. RNDr., DrSc. Biofyzikální ústav AV ČR Královopolská 135, Brno, 612 65 [email protected], tel.: +420 541 240 500 Wilhelmová Naďa, Dr. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6, 165 02 [email protected], tel.: +420 224 310 109 Zachová Dagmar, RNDr. Masarykova univerzita PřF 4010 Ústav experimentální biologie Kotlářská 2, BRNO, 611 37 [email protected], tel.: +420 549 495 601 Zedek František, Mgr. Masarykova univerzita Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: 775 908 409 Zezulka Štěpán ÚEB PřF MU Brno Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 532 146 225 Zima Jan, RNDr., CSc. CHROMSPEC, spol. s r. o. Jindřicha Plachty 28, Praha 5, 150 21 [email protected], tel.: 318 599 083 Žabová Jana Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 431 Žďárská Markéta, Mgr. ÚEB – OFGP PřF MU Kotlářská 2, Brno, 611 37 [email protected], tel.: +420 732 220 256 Žižková Eva, Ing. Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. Rozvojová 263, Praha 6 – Lysolaje, 165 02 [email protected], tel.: +420 225 106 436 114 bulletin České společnosti experimentální biologie rostlin a Fyziologické sekce Slovenské botanické společnosti podzim 2009 5. Metodické dny sborník abstrakt ISSN 1213-6670
Podobné dokumenty
program kniha abstrakt - Institute of Experimental Botany AS CR
J. Petrášek: Buněčné kultury vyšších rostlin………………………….… 25
Lekce 4
v těsné blízkosti primární pseudoautozomální oblasti krátkého
raménka Y v rámci tzv. TDF (testis determining factor) oblasti.
• SRY kóduje regulační protein vážící se na DNA → změna
struktury DNA →...
Alén Diviš a Adolf Hoffmeister
Galerie Bayer & Bayer 3 (1998, ročník II, č.11), s. 1 a 2
V přednášce Alén Diviš a české umění z roku 1988 (přetištěno Revolver Revue 1991 č.17, str. 73 - 80) se dr.
Jaromír Zemina dvakrát zmiňuje ...
from cas.cz - Akademie věd České republiky
TOMÁŠ BESEDA, PETR CÁPAL, JAN VRÁNA, HANA ŠIMKOVÁ, JAROSLAV DOLEŽEL
Centrum Strukturní a funkční genomiky rostlin, Ústav experimentální botaniky, Šlechtitelů 31, 783 71
Olomouc
E-mail: [email protected]...
Zpráva o činnosti v r. 2012
zajišťuje vzdělávací činnost v oboru parazitologie a v navazujících oborech biologického
výzkumu, a to na národní i mezinárodní úrovni. Získané výsledky jsou využívány při
prevenci a léčbě nemocí l...
31 SCS - České vysoké učení technické v Praze
bitů do registru R19. Potom porovná obsah registru R19 (načtený povel) s obsahy registrů R23 a R24, ve
kterých jsou uloženy povely, jež má přijímač rozpoznat. V R23 je uloženo číslo 10100111 odpoví...
Textová část - Biologické centrum AV ČR, vvi
zajišťuje vzdělávací činnost v oboru parazitologie a v navazujících oborech biologického
výzkumu, a to na národní i mezinárodní úrovni. Získané výsledky jsou využívány při
prevenci a léčbě nemocí l...
lncRNA a epigenom
Molekulární mechanismy formování
epigenomu
Epigenetika = věda o stabilních genetických modifikacích, které vedou
ke změně exprese a funkce genů beze změny sekvence DNA
Epigenetické procesy – klíčo...
Textová část - Biologické centrum AV ČR, vvi
Repetitivní (opakující se) DNA tvoří většinu jaderné DNA vyšších rostlin. Výzkum jejího složení, uspořádání v
genomu a mechanizmů evoluce je nutný jak pro pochopení základních procesů evoluce a fun...
Fyzika ve fyziologii rostlin
4. substrát v biochemických reakcích (fotosyntéza)
5. regulace teploty (transpirace)
6. regulace turgidity rostlinných orgánů
(růst, tvar orgánů, pohyb listů a květů)
7. transportní médium