Soubor map - Prostorové rozmíst ní horských prales v poho í

Soubor map - Prostorové rozmístČní horských pralesĤ v pohoĜí Fagaraš v Rumunsku a v pohoĜí Horhany na UkrajinČ
AutoĜi: Ing. Pavel Janda, Ph.D., Ing. Martin Mikoláš, Doc., Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D.,
Ing. Radek Baþe, Ph.D., Ing. Jan Rejzek
Tento soubor map je rozdČlen na þásti:
1. Prostorové rozmístČní horských pralesĤ v pohoĜí Fagaraš v Rumunsku
2. Prostorové rozmístČní horských pralesĤ v pohoĜí Horhany na UkrajinČ
Prostorové rozmístění horských pralesů v pohoří Fagaraš v Rumunsku
Podklad pro vyhodnocení režimu narušení daných porostů
Mapa se specializovaným obsahem
467000,000000
474000,000000
481000,000000
Legenda
455000,000000
455000,000000
460000,000000
460000,000000
460000,000000
453000,000000
450000,000000
nadmořská výška (m)
pod 800
800 - 1 000
450000,000000
vyznačené pralesy
1 001 - 1 200
±
453000,000000
1 601 - 1 800
0
3 300 6 600
13 200 Metry
1 801 - 2 000
445000,000000
1 401 - 1 600
2 001 - 2 200
2 201 - 2 400
Souřadnicový systém: Stereo 1970
460000,000000
467000,000000
2 401 - 2 600
474000,000000
481000,000000
Charakteristika pohoří
Fagaras je nejvyšším pohořím Jižních Karpat. Pohoří utváří hřeben dlouhý 70-80 km s východo–západní orientací (Voiculescu 2002). Je typický nepřístupným terénem a příkrými svahy
(více než 30 – 50°), ledovcovými dolinami a dobře vyvinutou říční sítí. Geologické podloží je tvořeno zejména mesozoickými krystalickými horninami (Simoni 2011). Klima je
charakteristické dlouhou zimní sezónou (průměrná roční teplota je 0,2°C, průměrné srážky jsou 1200-1300 mm, sněhová pokrývka trvá 90-100 dní (Voiculescu 2002). Nacházejí se zde
nejrozsáhlejší zachovalá přírodní společenstva smrkových lesů s kontinuálním přechodem do nižších vegetačních stupňů. Jedná se zejména o acidofilní smrkové lesy (Natura 2000: 9410
Acidophilous spruce forests (Vaccinio-Picetea)). V stromovém patře je dominantní smrk ztepilý (Picea abies), dále jsou v menší míře zastoupeny jedle bělokorá (Abies alba), javor klen
(Acer pseudoplatanus), buk lesní (Fagus sylvatica), jilm horský (Ulmus glabra) a ojediněle i tis červený (Taxus baccata). V bylinném patře převládá Rubus fruticosus, Rubus ideaus,
Dryopteris carthusiana, Spirea sp., Calamagrostis villosa, Dryopteris dilatata, Homogyna alpina, Luzula sylvatica, Oxalis acetosella, Polygonatum verticillatum,Vaccinium myrtillus,
Soldanella sp.
Metodika
Na základě leteckých snímků byly vybrány potenciální porosty horských smrčin s pralesovitou strukturou v pohoří Fagaras v Rumunsku. Následně byly tyto vybrané fragmenty
prozkoumány v terénu a vyhodnocena jejich neovlivněnost člověkem a přirozenost. Do definice pralesa byla zahrnuta různá vývojová stádia pralesů viz. Oliver et Larson (1996). V
podmínkách periodicky se opakujících disturbancií se chápe prales jako mozaika různých vývojových stádií (Foster 1988). Poloha porostů byla zaznamenána pomocí GPS a zanesena do
mapy.
Využití
Vymezené území zachycuje velice zachovalé a přírodně hodnotné zbytky přírodních porostů horských smrčin. Tyto ostrůvky zachovalé přírody slouží jako nejvhodnější ekosystémy pro
sledování přírodních procesů.
Použitá literatura
Foster, D.R. (1988) Disturbance history, community organization and vegetation dynamics of the old growth Pisgah forest, south western New Hampshire, U.S.A. Journal of Ekology, 76,
105-134.
Oliver, C.D. et Larson, B.C. (1996) Forest Stand Dynamics. John Wiley & Sons, Inc., New York, Chichester, Brisbane, Toronto, Singapore.
Simoni, S. (2011) Forum geografic. Studii şi cercetări de geografie şi protecţia mediului, 10 (1), 35-49.
Voiculescu, M. (2002) Intocmirea hartii riscului la avalanse. Studiu de caz: circul si valea glaciara Balea (Masivul Fagaras), Riscuri si catastrofe, Nr. 1, Casa Cartii de Stiinta, ClujNapoca, 243–251.
Katedra pěstování lesů
Autoři: Ing. Pavel Janda, Ph.D., Ing. Martin Mikoláš,
Doc., Ing. Miroslav Svoboda, PhD., Ing. Radek Bače, Ph.D.,
© 2012 FLD CZU
Výstup byl podpořen projektem KONTAKT LH11043.
You created this PDF from an application that is not licensed to print to novaPDF printer (http://www.novapdf.com)
440000,000000
440000,000000
445000,000000
1 201 - 1 400
Prostorové rozmístění horských pralesů
v pohoří Horhany na Ukrajině
Podklad pro vyhodnocení režimu narušení daných porostů
Mapa se specializovaným obsahem
715000,000000
720000,000000
725000,000000
730000,000000
5385000,000000
5385000,000000
Gropha
Syvula
Legenda
Nadmořská výška (m)
5380000,000000
5380000,000000
prales
0- 800
800 - 900
900 - 1 000
1 000 - 1 100
1 100 - 1 200
1 200 - 1 300
1 300 - 1 400
1 400 - 1 500
1 500 - 1 600
0
1 500
3 000
6 000 Meters
1 600 - 1 700
Souřadnicový systém: WGS 1984 / UTM 34N
715000,000000
720000,000000
725000,000000
730000,000000
±
Charakteristika pohoří
Klima je klasifikováno jako kontinentální Evropské. Vegetační období trvá 90 až 120 dní. Průměrná letní teplota v červenci je 16.4°C a v zimě v lednu -7,6°C.
Průměrné roční srážky jsou 583 – 1007 mm. Průměrná výška sněhu je 44 cm (Cherniavsky et al. 2011). Přírodní společenstva smrkových lesů (zachovalé zbytky
smrkových pralesů v komplexu hospodářsky využívaných lesů) - kyselé smrkové lesy na minerálně velmi chudém silikátovém podloží- usazené horniny,
křemence, křemenné pískovce (Natura 2000: 9410 Acidophilous spruce forests (Vaccinio-Picetea)). Stromové patro je tvořeno převážně smrkem ztepilým ( Picea
abies) s příměsí borovice limby (Pinus cembra). Silně vyvinuté mechové patro s převahou rašeliníku Sphagnum sp.. Typické jsou plochy s mohutnou vrstvou
surového nadložního humusu ( 15-25 cm – odumřelé stélky mechorostů). Bylinné patro je druhově chudé, dominují oligotrofní a acidofilní prvky: Vaccinium vitisidaea, V. myrthillus, Luzula sylvatica, Calamagrostis villosa, Huperzia selago, Homogyne alpina, Lycopodium annotium, Dryopteris dilatata, Blechnum spicant.
Na půdách o něco vyvinutějších s příznivějšími podmínkami humifikace a větším obsahem živin: Polygonatum verticilatum, Athyrium filix- femina, Adenostyles
aliariae, Rubus idaeus, Sambucus racemosa.
Metodika
Na základě leteckých snímků byly vybrány potenciální porosty horských smrčin s pralesovitou strukturou v pohoří Horhany (mimo rezervace) na Ukrajině.
Následně byly tyto vybrané fragmenty prozkoumány v terénu a vyhodnocena jejich neovlivněnost člověkem a přirozenost. Do definice pralesa byla zahrnuta různá
vývojová stádia pralesů viz. Oliver et Larson (1996). V podmínkách periodicky se opakujících disturbancií se chápe prales jako mozaika různých vývojových
stádií (Foster 1988). Poloha porostů byla zaznamenána pomocí GPS a zanesena do mapy.
Využití
Vymezené území zachycuje značně zachovalé a přírodně hodnotné zbytky přírodních porostů horských smrčin. Tyto ostrůvky zachovalé přírody slouží jako
nejvhodnější ekosystémy pro sledování přírodních procesů.
Použitá literatura
Foster, D.R. (1988) Disturbance history, community organization and vegetation dynamics of the old growth Pisgah forest, south western New Hampshire, U.S.A.
Journal of Ecology, 76, 105-134.
Oliver, C.D. et Larson, B.C. (1996) Forest Stand Dynamics. John Wiley & Sons, Inc., New York, Chichester, Brisbane, Toronto, Singapore.
Cherniavsky M.V. et Shpylchak M.B (2011) Gorgany, nature reserve. Ivano-Frankivs’k: Second Edition.
Katedra pěstování lesů
Autoři: Ing. Pavel Janda, Ph.D., Ing. Martin Mikoláš,
Doc., Ing. Miroslav Svoboda, PhD., Ing. Jan Rejzek,
© 2012 FLD CZU
Výstup byl podpořen projektem KONTAKT LH11043.