Vzdělávací program - Supš a Voš Turnov

Transkript

Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola
Turnov, Skálova 373
Obor vzdělání
82-42-N
Konzervátorství a restaurátorství
Vzdělávací program
82-42-N/..
RESTAUROVÁNÍ KOVŮ,
MINERÁLŮ A ORGANOLITŮ
Denní studium
1
VOŠ TURNOV – RESTAUROVÁNÍ KOVŮ, MINERÁLŮ A ORGANOLITŮ / IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
1. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY
Název školy: Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola Turnov
Sídlo školy: Skálova 373, 511 01 Turnov
Právní forma: Příspěvková organizace
IZO VOŠ: 150 005 385; IČ VOŠ: 00 854 999
Zřizovatel školy: Liberecký kraj, U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec 1 / IČ 70891 508
Kód a název oboru vzdělání: 82-42-N Konzervátorství a restaurátorství
Název vzdělávacího programu: Restaurování kovů, minerálů a organolitů
Zaměření vzdělávacího programu:
Restaurování a konzervování obecných kovů, drahých kovů a kovů platinových.
Restaurování a konzervování kovů ţelezných.
Restaurování a konzervování broušených a rytých přírodních, organických
a syntetických materiálů.
Podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělání: Nemohou být přijati uchazeči
trpící přecitlivělostí na alergizující látky pouţívané při praktickém vyučování.
Délka vzdělávacího programu 3 ročníky / 6 období
Forma vzdělávání: denní
Vyučovací jazyk: český jazyk.
Dosaţený stupeň vzdělání: vyšší odborné vzdělání
Způsob ukončení studia: absolutorium.
Certifikát: vysvědčení o absolutoriu; diplom.
Označení absolventa: Diplomovaný specialista DiS.
2
OBSAH VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE VOŠ
OBSAH VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
PROFIL ABSOLVENTA
UPLATNĚNÍ ABSOLVENTA
CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
5. 1 Cíle vzdělávacího programu
5. 2 Charakteristika obsahu vzdělávacího programu
5. 3 Organizace výuky
5. 4 Podmínky pro přijímání studentů
UČEBNÍ PLÁN
6. 1 Učební plán
6. 2 Poznámky k učebnímu plánu
6. 3 Formy hodnocení
6. 4 Počet týdenních vyučovacích hodin
6. 5 Formy vzdělávání
UČEBNÍ OSNOVY VYUČOVACÍCH PŘEDMĚTŮ
Cizí jazyk
Dějiny uměleckých řemesel
Pomocné vědy
Ornamentika
Heraldika
Ikonografie
Tvarová typologie
Základy památkové péče
Filosofie a etika
Anatomie
Výtvarná dokumentace
Odborné modelování
Plastická anatomie
Speciální chemie
Historie metalurgie
Technologie konzervování a restaurování
Praktická cvičení v restaurování
Odborná praxe
DOKLADY O ZABEZPEČENÍ VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
8. 1. Doklady o personálním zabezpečení vzdělávacího programu
8. 2. Doklady o materiálním a organizačním zabezpečení vzdělávacího
programu
a) Údaje o budově, kapacitě poslucháren, laboratoří, ateliérů, výukových
prostor
b) Soupis specializovaných laboratoří
3
2
3
5
6
7
7
7
11
13
14
14
15
16
17
17
19
19
22
24
24
25
26
27
29
30
32
33
35
36
37
40
42
46
50
52
52
67
67
68
c) Doporučení vzdělávacího programu
Národní památkový ústav
Ministerstvo kultury ČR
d) Údaje o knihovně
e) Záměr rozvoje, odůvodnění vzdělávacího programu
f) Údaje o rozvoji spolupráce
g) Zdůvodnění společenské potřeby vzdělávacího programu
4
70
70
71
73
75
76
77
VOŠ TURNOV – RESTAUROVÁNÍ KOVŮ, MINERÁLŮ A ORGANOLITŮ / PROFIL ABSOLVENTA
3. PROFIL ABSOLVENTA
Vzdělávací program Restaurování kovů, minerálů a organolitů připravuje absolventy
k vysoce odborně kvalifikovanému realizování restaurátorských a konzervátorských
prací na objektech kulturního dědictví, které jsou zhotoveny z kovových materiálů resp.
z jejich kombinací s dalšími materiály.
Výsledky vzdělání:
Absolvent oboru - zná chemicko-technologické zpracování kovových materiálů
a drahých kamenů,
- vyhodnocuje a laboratorně analyzuje degradační, korozní děje a řeší způsoby
konzervování-restaurování a dalšího ochranného reţimu památky,
- ovládá rozšířené dovednosti speciálních historických i současných uměleckořemeslných technik,
- aplikuje postupy pro konzervování a restaurování umělecko-řemeslných památek
z různých kovů zušlechtěných náročnými zdobnými technikami a souvisejícími
materiály,
- rozlišuje slohové vývojové prvky, má historicko-umělecké vědomosti související
s dobovým zařazováním, stylem i uměleckořemeslnými technikami zpracování,
- chápe etiku kulturního dědictví, určuje druh autenticity památky a volí způsoby
restaurování, spolupracuje s kunsthistorikem, zná související legislativu,
- umí vytvořit související grafické i plastické studie, rekonstrukce chybějící části,
technický výkres, ovládá odlévání modelů ze sádry nebo lukoprenu,
- prakticky zvládá potřebnou práci s počítačem, skenerem, tiskárnou, mikroskopem,
- umí vést dokumentaci a zpracovává restaurátorské zprávy,
- pracuje samostatně i v týmu, reflektuje měnící se skutečnosti, uplatňuje prakticky
získané poznatky,
- umí se v cizím světovém jazyce samostatně a přiměřeně jazykově orientovat ve všech
obecných komunikativních a profesních situacích,
- uţívá základní terminologii v daných oborech s porozuměním v jazykové komunikaci
a v jednoduchém odborném výkladu i četbě odborného textu,
- ovládá jazykově gramaticky správný písemný projev, v obecné i profesně odborné
úrovni zatím dosaţeného vzdělání,
- ovládá informační technologie pro zpracování restaurátorské dokumentace,
seminárních a ročníkových prací,
- jedná a chová se v intencích bezpečnosti práce a ochrany zdraví,
- vyšší odborné studium směřovalo a motivovalo k samostatnému zodpovědnému
rozhodování a řešení pracovních problémů.
5
VOŠ TURNOV – RESTAUROVÁNÍ KOVŮ, MINERÁLŮ A ORGANOLITŮ / UPLATNĚNÍ ABSOLVENTA
4. UPLATNĚNÍ ABSOLVENTA
Prakticky orientovaný absolvent je schopen vykonávat speciální umělecko
řemeslné, konzervační a restaurační odborné pracovní činnosti:
Ochrana před vlivy prostředí a odborné ošetřování uţitého umění z drahých,
obecných a barevných kovů, litiny a cínu, včetně kulturních památek nebo jejich částí,
předmětů kulturní hodnoty a sbírkových předmětů.
Odborný průzkum děl uţitého umění z drahých, obecných a barevných kovů,
litiny a cínu, včetně kulturních památek nebo jejich částí, předmětů kulturní hodnoty
a sbírkových předmětů.
Stanovení postupů prací pro restaurování, konzervování a obnovu jejich
původního vzhledu.
Konzervace děl uţitého umění z drahých, obecných a barevných kovů, litiny
a cínu, včetně kulturních památek nebo jejich částí, předmětů kulturní hodnoty
Restaurování děl uţitého umění z drahých, obecných a barevných kovů, litiny
a cínu, včetně kulturních památek nebo jejich částí, předmětů kulturní hodnoty
Rekonstrukční doplnění, rekonstrukce a kopie.
Ověřování a aplikace nových metod, experimentální laboratorní práce.
Zpracování restaurátorských zpráv včetně dokumentace, doporučení následné
péče a ochrany, interpretace dosaţených výsledků.
Absolvent je schopen vykonávat umělecko-řemeslné pracovní činnosti:
Zaměření na restaurování a konzervování obecných kovů, drahých kovů a kovů
platinových: dle specializace v oboru: zlatnictví, stříbrnictví, pasířství, uměleckém
odlévání, plošném a plastickém rytí kovů.
Zaměření na restaurování a konzervování ţelezných kovů: v oboru uměleckého
zámečnictví a kovářství.
Zaměření na restaurování a konzervování broušených a rytých přírodních,
organických a syntetických materiálů: v oboru broušení a rytí drahých kamenů.
Absolventi se uplatní jako konzervátoři a restaurátoři v kulturních institucích
spravujících ve svých fondech kulturní památky, které jsou umělecko řemeslnými
pracemi dané materiálové skupiny. Kromě toho mohou vykonávat i samostatnou
restaurátorskou práci. Mohou se uplatnit také ve své uměleckořemeslné specializaci.
Absolventi vzdělávacího programu Restaurování kovů, minerálů a organolitů
se mohou rovněţ ucházet o studium na vysokých školách zejména příbuzného zaměření.
6
VOŠ TURNOV – RESTAUROVÁNÍ KOVŮ, MINERÁLŮ A ORGANOLITŮ / CÍLE A CHARAKTERISTIKA VP
5. CÍLE A CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
5. 1
Cíle vzdělávacího programu
Vyšší odborné vzdělání v restaurování navazující zejména na střední vzdělání,
řemeslné odbornosti, přináší komplexně novou profesi, jiný kvalitativní způsob studia
vyţadující samostatnost a zodpovědnost. Vedle obdobného bakalářského oboru, který je
náročný na oblast chemicko-technologickou, připravuje vyšší odborné vzdělání studenty
více prakticky, jazykově a v oblasti uměnovědné.
Ve vzdělávacím programu jsou studenti připravováni pro široké spektrum
činností souvisejících s restaurováním a konzervováním kovů. Studium vede k poznání
uměleckohistorických souvislostí, významu určení chemicko-technologických příčin
a důsledků chování materiálů, ke zvládnutí vysoké kvality a náročnosti uměleckořemeslné práce.
Výukový proces rozvíjí osobnosti absolventů k estetickému a kulturnímu vidění
světa, pozitivnímu vztahu k přijímání potřebných informací, k tvůrčímu odpovědnému
přístupu k řešeným úkolům, samostatné individuální i týmové tvorbě a pozitivnímu
mravnímu a společenskému postoji.
Cílem absolvování odborných praxí v průběhu studia a souvislé odborné praxe je
osvojování a zapracování odlišných zkušeností a profesních názorů do nových postupů
vlastní praktické práce a nutnosti osobního zodpovědného rozhodování restaurátorských
záměrů.
Osou praktické části studia jsou tři samostatné práce, které jsou koncipovány tak,
aby kvalitní absolvent mohl na jejich základě a po získání příslušné praxe podat ţádost
Ministerstvu kultury České republiky o Povolení k restaurování umělecko-řemeslných
děl z kovů.
Cílem tohoto vzdělávacího programu je vychovat absolventy ve vysoce kvalifikované, humanitně, technicky i mistrovsky řemeslně vzdělané specialisty s přehledem
v oblasti restaurování kovů, schopné jak samostatné uměleckořemeslné záchrany
kulturní památky, tak týmové spolupráce v rozsáhlejších záměrech památkové péče.
S předpokladem intenzivního sebevzdělávání souvisejícího s rozvojem hloubky
poznávání historických dějů, pochopení a aplikace chemicko-technologických metod
i látek a s předpokladem náročného sebe zdokonalování v řemeslných dovednostech,
schopné také uměleckořemeslné tvorby, renovace, vytváření kopií a rekonstrukcí
památek.
Vzdělávací program motivuje osobní seberealizaci, vlastní aktivní účast
související s tvořivou produktivní a zodpovědnou činností ostatních lidí na utváření
společenského ţivota a kulturního a přírodního prostředí v regionu i v celém světě.
Studenty vede ke zdravé soutěţivosti v konkurenčním prostředí a připravuje je očekávat
rizika a nejistoty při nalézání cest svého profesního uplatnění a profesní připravenosti
adaptovat se na změny situace na trhu práce.
5. 2
Charakteristika obsahu vzdělávacího programu
Vzdělávací program Restaurování kovů, minerálů a organolitů má povahu
mezioborového studia, klade důraz na náročnou praktickou přípravu v široké speciální
oblasti restaurátorských a konzervátorských činností, na dosaţení vysoké profesionální
7
úrovně umělecko-řemeslných dovedností včetně ovládnutí historických technologií
a technik, na získání teoretických a praktických poznatků pro řešení deformací tvaru,
v dějinách uměleckých řemesel a pomocných vědách, osvojení cizího jazyku a na
získání hlubokých znalostí a dovedností chemicko-technologických podmíněností
konzervování a restaurování.
Výuka: řemeslných technik, praktických cvičení v restaurování, výtvarných
cvičení, fotodokumentace a fotografických technik a výtvarné dokumentace je totoţná
s výukou bakalářského oboru (VŠCHT) a je pak uznávána při dalším studiu. VOŠ
uskutečňuje společný bakalářský studijní program (s VŠCHT Praha) „Konzervovánírestaurování objektů kulturního dědictví uměleckořemeslných děl, studijní obor
Konzervování-restaurování uměleckořemeslných děl z kovů. Jiné bakalářské studijní
programy navazující na obor Restaurování kovů, minerálů a organolitů jsou:
Muzeologie, Dějiny kultury, Design kovu a šperku, Metalurgie, Slévárenství apod.
Výuka vede k návyku důsledného respektování zásad bezpečnosti a hygieny
práce a protipoţární ochrany i tvorby a ochrany ţivotního prostředí včetně péče
o kulturnost práce a pracovního prostředí.
Obsah vzdělání
V prvním ročníku je posílena zvláště teoretická výuka s ohledem na doplnění
a vyrovnání rozdílné vstupní úrovně znalostí a dovedností studentů přicházejících
z různých středních škol. Následně postupně přibývá cvičení specializovaných na
zvládnutí procesů konzervace a restaurování. Po celou dobu trvání studia se studenti
vzdělávají po stránce jazykové, v problematice chemicko technologické, v dějinách
uměleckého řemesla a souvisejících pomocných věd a výtvarných dovednostech.
Cizí jazyk poskytuje studentům poznatky o jazykových prostředcích a jevech tohoto
zvoleného cizího jazyka, rozšiřuje slovní zásobu o sféru odborných specifických výrazů
a pojmů, přibliţuje reálie země, kultury a ţivotního stylu jejích obyvatel. Do budoucna
umoţňuje samostatnou aktivní komunikaci v běţných situacích i v profesní oblasti.
Dějiny uměleckých řemesel, navazující na znalosti dějin výtvarné kultury v jejich
historické společenské náboţenské a hospodářsko politické podmíněnosti, sledují
výtvarné slohové proměny jednotlivých období se zaměřením rozvíjení schopnosti
přesně určit a zařadit dané uměleckořemeslné dílo a vyhledávání potřebných srovnávacích materiálů, zejména z okruhů zpracování kovů a broušení drahých kamenů.
Pomocné vědy: Ornamentika, Heraldika, Ikonografie, Tvarová typologie, Základy
památkové péče, Filosofie a etika, poskytují prohloubené poznání souvislostí historického a společensky podmíněného vývoje umění a jeho lidské různorodé výpovědi.
Doplňují souvislosti a podmíněnosti uměleckého řemesla a zákonitosti ochrany
památek.
Anatomie rozvíjí dosaţené teoretické znalosti a grafické dovednosti hlubšího pochopení
problematiky organické výstavby kostry a svalových tkání jako skrytých zákonitostí
forem lidské figury. Je předpokladem pro praktické osvojování v plastické anatomii, pro
rekonstrukci a doplňování chybějících částí restaurované památky
8
Výtvarná dokumentace rozvíjí dosaţené výtvarné dovednosti a schopnosti uměleckého
myšlení a estetického cítění studentů a zvyšuje úroveň jejich výtvarného vyjadřování.
Zaměřuje se na detailní grafické a technologické studie unikátních významných
historických slohově typických uměleckořemeslných památek minulosti a rozvíjí
chápání historických technologií i řemeslných technik v praxi restaurování, zajišťuje
postupné zvládnutí profesionálního vedení dokumentace restaurované památky. Rozvíjí
vizuální osvojování příkladů z ornamentiky, heraldiky, ikonografie a tvarové typologie.
Odborné modelování rozvíjí dosaţené schopnosti a dovednosti, pečlivý a přesný přístup
k detailu restaurované památky. Prakticky umoţňuje dotvářet a rekonstruovat chybějící
části nebo vytvořit kvalitní kopii nebo analogii v dobovém cítění.
Plastická anatomie rozvíjí dosaţené výtvarné dovednosti a schopnosti uměleckého
ztvárňování drobných figurálních motivů na uměleckořemeslných památkách z kovů
a v glyptice. Po důkladném dlouhodobém studiu anatomie a fyziognomie zákonitostí
výstavby znázorňované lidské postavy či figury zvířete v daném měřítku v grafické
a plastické studii připravuje moţnost realizace v tepání, odlévání, cizelování nebo
řezáním a rytím v daném materiálu. Studuje se zejména aplikovaná problematika
v reliéfu a plastice na památkách z kovů nebo drahokamech, kosti a slonovině.
Speciální chemie poskytuje studentům ucelený soubor vědomostí o chemických jevech
a pojmech, o systému chemických prvků, anorganických a organických sloučenin,
o chemických zákonitostech a o nejdůleţitějších látkách a metodách z hlediska jejich
vyuţití při vstupních průzkumech památky a celkově v konzervátorské a restaurátorské
práci.
Historie metalurgie prohlubuje pochopení a vědomosti o různých dobově podmíněných
způsobech tavení a zpracování kovů, které vykazují rozdílné vlastnosti vnitřní stavby,
krystalizace a metalografie a jsou příčinou odlišných přístupů, zásahů a stabilizace
materiálů v celkové konzervátorské a restaurátorské práci.
Technologie konzervování a restaurování poskytuje studentům vědomosti a dovednosti
k provádění záchrany a stabilizace poškozeného povrchu a hmoty materiálu, rozvíjí
znalost faktorů prostředí ovlivňujících narušení, korozi, degradaci tvaru, stanovuje celý
rozsah konzervačních metod spjatých s ošetřováním povrchů i stavby hmoty. Obsah
vyučovacího předmětu prostupují hlediska komplexních vědomostí o respektování
zásad bezpečnosti a hygieny práce, protipoţární ochrany i tvorby a péče o ţivotní
a pracovní prostředí.
Praktická cvičení v restaurování v sobě determinují náplň ostatních odborných předmětů; umoţňují ověřovat si při vykonávání praktické činnosti teoretické vědomosti,
poznávat pracovní postupy a metody jednotlivých dílčích pracovních operací, spojovat
souvislosti poznatků a dovedností ze speciální chemie, z technologie, výtvarné
dokumentace, odborného modelování, plastické anatomie i dějin uměleckých řemesel se
zvládnutím uměleckořemeslných technik. Směřují k pochopení principů klasických
rukodělných technik starého uměleckého řemesla v intenci zachování autenticity,
rozvíjení dovednosti k vedle značně poškozené konzervované památce vytvořit
rekonstrukci a případně kopii.
9
Výuka je organizována jako tříleté denní studium, přičemţ první ročník má
charakter základní průpravy ve zdokonalování praktických dovedností a v získávání
teoretických znalostí v odborné oblasti. Je tak vytvářen hluboký vztah k profesnímu
zaměření absolventa. Ve druhém ročníku se rozšiřuje a prohlubuje systém speciálních
praktických dovedností a teoretických vědomostí na úroveň odpovídající potřebám
realizace v praxi. Třetí ročník vyúsťuje do realizace konkrétních úkolů, při nichţ student
bezprostředně prokazuje své schopnosti ve vyuţívání všech vědomostí a dovedností
osvojených v průběhu dosavadního studia. V letním období třetího ročníku probíhá
odborná praxe a současně vzniká absolventská práce, jejíţ součástí je ověření úrovně
praktických dovedností. V rámci samostatného provádění odborných činností se dále
prohlubují a rozšiřují poznatky ve speciálních oblastech technik restaurátorských a
konzervátorských.
Odborná praxe umoţňuje finální prokázání symbiózy všech dosaţených vědomostí,
dovedností a schopností ze všech předmětů. Na různých speciálních pracovištích
přibliţuje současné nejprogresivnější technologické moţnosti, otevírá kontakt
s potenciálními zaměstnavateli i zákazníky. Na studenty při praktické přípravě se
vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu
zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky ţen a mladistvých.
**********************
Obsah vzdělání je profesně určen zákonem č. 20/1987 Sb. (Památkový zákon)
Příloha č. 3:
Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělání a přípravy vyţadované
v České republice pro výkon činnosti restaurování:
a) dějiny a filosofie umění a uměleckého řemesla, včetně ikonografie, se zaměřením
na české země a Evropu,
b) dějiny architektury se zaměřením na české země a Evropu,
c) heraldika se zaměřením na české země a Evropu,
d) teorie a metody památkové péče ve vztahu k restaurování, výkon památkové péče
podle platné právní úpravy,
e) estetika a etika restaurování,
f) metody prezentace děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací,
g) muzejnictví, restaurování a konzervace sbírkových předmětů a předmětů kulturní
hodnoty,
h) fyzikální a chemické metody restaurátorského průzkumu díla, interpretace
výsledků a komplexní vyhodnocení průzkumu pro stanovení vhodného
technologického postupu při restaurování,
i) chemické, biologické a fyzikální procesy, způsobující poškozování děl výtvarných
umění a uměleckořemeslných prací, odpovídající restaurátorské a konzervační
metody,
j) historické techniky a technologie restaurování,
k) současné techniky a technologie restaurování,
l) restaurátorské a konzervační materiály,
m) chemie se zaměřením na restaurátorskou problematiku,
n) mineralogie (petrografie) se zaměřením na restaurování,
o) výtvarná příprava (figurální a nefigurální kresba a malba, modelování),
10
p) provádění kopií děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací,
q) metody dokumentace restaurování, odborná fotografie,
r) vyuţití výpočetní a jiné soudobé techniky v oboru restaurování,
s) odborná praxe pod dohledem kvalifikované osoby při restaurování v příslušné
specializaci,
t) samostatně a komplexně provedené restaurování děl výtvarných umění nebo
uměleckořemeslných prací v příslušné specializaci, včetně obhajoby před
odbornou komisí,
u) závěrečná vědecká nebo jiná odborná písemná práce v oboru restaurování,
v) český jazyk, popřípadě jeden světový jazyk.
5. 3
Organizace výuky
Denní forma výuky tříletého vyššího odborného vzdělávání je organizovaná
pravidelně kaţdý den v pětidenním vyučovacím týdnu v průběhu školního roku.
Ve školním roce je dělena na zimní (1. září aţ 31. ledna) a letní (1. února aţ 31. srpna)
období. Školní výuka v kaţdém období trvá 16 týdnů (v letním období III. ročníku
14 týdnů), 3 týdny jsou určeny pro samostatné studium a k získání hodnocení v řádném
termínu (zařazeno vţdy na závěr období), 1 týden tvoří časová rezerva. Týdenní dotace
je stanovena na 32 hodin. Vyučovací hodina trvá 45 minut, při odborné praxi trvá
vyučovací hodina 60 minut.
Po dobu školních prázdnin jsou zařazovány odborné praxe, povinné kurzy a po
dohodě zkoušejícího či zkušební komise se studentem lze konat i zkoušky. Volný čas
studentů v době školních prázdnin nesmí být zkrácen na dobu kratší neţ 4 týdny.
Začátek a konec školní výuky v zimním a letním období, období pro samostatné
studium a k získání hodnocení v řádném termínu, školních prázdnin, případně další
členění školního roku stanoví v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem
ředitel školy.
Teoretická příprava se uskutečňuje formou přednášek, seminářů, konzultací,
cvičení a exkurzí v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem. Praktická
příprava se uskutečňuje formou praktického vyučování ve škole nebo formou odborné
praxe na specializovaných pracovištích, je zajišťována řádnou smlouvou, která obsahuje
odkazy na příslušnou legislativu (zákoník práce), na poţadavky bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci.
Další pravidla organizace vyššího odborného vzdělávání (zápis ke vzdělávání,
doklad o vzdělávání, přestup na jinou VOŠ, změna oboru, přerušení studia, opakování
ročníku, zanechání studia) upravuje § 97 a § 98 zákona č. 561/2004 Sb.,
Povinné předměty:
Výuka předmětu: cizí jazyky se dělí na skupiny: Anglický jazyk a Německý
jazyk. Vedle gramatiky se dává důraz na odbornou konverzaci.
Výuka předmětů: Výtvarná dokumentace, Odborné modelování, Plastická
anatomie se odehrává v ateliérech.
Výuka předmětů: Dějiny uměleckých řemesel, Pomocné vědy (Ornamentika,
Heraldika, Ikonografie, Tvarová typologie, Základy památkové péče, Filosofie a etika),
Anatomie, Plastická anatomie, Speciální chemie, Historie metalurgie a Technologie
konzervování a restaurování, probíhá v učebně s videoprojekcí. Laboratorní cvičení
11
v předmětech Speciální chemie a Technologie konzervování a restaurování jsou vţdy
ve specializovaných laboratořích.
Volba zaměření a specializace na počátku 1. ročníku je ovlivněna předcházející
průpravou, praxí a zvládnutím daného okruhu uměleckořemeslných dovedností.
Specializace v jednotlivých zaměřeních se v průběhu studia podporuje zadáváním
a řešením individuálních seminárních a ročníkových prací.
Do studia oboru Restaurování kovů, minerálů a organolitů vstupují studenti
z nejrůznějších oborů uměleckořemeslného zpracování kovů. V předmětu Praktická
cvičení v restaurování si student ke svým dovednostem osvojuje další uměleckořemeslné techniky zejména s ohledem na volbu zaměření a specializace.
Rozlišující kompetence se odvozují z předcházejícího dosaţení uměleckořemeslných dovedností, které se během studia souběţně s procesy restaurování
(doplňování chybějících částí, rekonstrukce, zhotovení kopie) rozšiřují a prohlubují.
Povinně volitelné předměty:
Odlišné specializace v jednotlivých zaměřeních řeší student volbou z povinně
volitelných předmětů: Praktická cvičení v restaurování, Technologie konzervování
a restaurování.
Kompetence pro zaměření: 1) Restaurování a konzervování obecných kovů,
drahých kovů a kovů platinových rozlišují specializace:
Restaurování šperků z obecných a drahých kovů.
Restaurování stříbrnických a pasířských předmětů z obecných a drahých kovů.
Restaurování předmětů uţitého umění z cínu, zinku, olova a jejich slitin.
Restaurování chladných a palných zbraní a zbroje.
Restaurování historických hodin a památek s hrací mechanikou.
Kompetence pro zaměření: 2) Restaurování a konzervování kovů ţelezných
rozlišují specializace:
Restaurování památek ze ţelezných kovů.
Restaurování historické zbroje.
Kompetence pro zaměření: 3) Restaurování a konzervování broušených a rytých
přírodních, organických a syntetických materiálů rozlišují specializace:
Restaurování rytých a broušených přírodních a syntetických materiálů, glyptiky.
Restaurování mozaiky a vykládání přírodními materiály, drahými kameny a kovy.
12
Praktická cvičení v restaurování se uskutečňují ve školních patřičně vybavených
dílnách a formou odborné praxe na specializovaných restaurátorských pracovištích
kulturních institucí, která mají smluvní vztah se školou:
Ateliér Hefaistos, Petr Hartman, Nádraţní 926, 549 31 Hronov.
Houska & Douda Umělecké pasířství, Oty Pavla 246, 273 43 Buštěhrad.
Monstranz, Milan Zdeněk, Mašov, 511 01Turnov.
Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště Středních Čech
v Praze, Ďáblická 42/34 (47/35a), 180 00 Praha 8.
Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště Středních Čech
v Praze, Jezuitská kolej, 284 00 Kutná Hora.
Severočeské muzeum Liberec, Masarykova 11, 460 01 Liberec.
Technické muzeum v Brně, Purkyňova 105, 612 00 Brno
Ţidovské muzeum v Praze, U Staré školy 1, 110 00 Praha 1.
5. 4
Podmínky pro přijímání studentů
Ke vzdělávání v oboru Restaurování kovů, minerálů a organolitů se přijímají
uchazeči, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou, splnili podmínky pro
přijetí a zdravotní způsobilosti. Vzhledem ke specifickým vysokým nárokům na
umělecké vnímání je podmínkou přijetí ke vzdělávání v tomto oboru úspěšné vykonání
talentové zkoušky (kresba podle předlohy, modelování podle předlohy), dále zkoušek
z teoretických předmětů (test z chemie, test z dějin výtvarné kultury) a prokázání
znalosti nejdůleţitějších uměleckořemeslných dovedností a technik dané specializace.
Přihlíţí se orientačně k dobrým předcházejícím výsledkům studia cizího jazyka,
k osvojeným základům práce s počítačem a pozitivnímu vztahu k této profesi. Uchazeč
musí prokázat zdravotní způsobilost.
Přijímání do prvního ročníku VOŠ upravuje § 94 zákona č. 561/2004 Sb.,
přijímání do vyššího ročníku VOŠ upravuje § 95 zákona č. 561/2004 Sb.
13
VOŠ TURNOV – RESTAUROVÁNÍ KOVŮ, MINERÁLŮ A ORGANOLITŮ / UČEBNÍ PLÁN
6. UČEBNÍ PLÁN
6. 1
Učební plán
UČEBNÍ PLÁN
Kód a název oboru vzdělávání
Kód a název vzdělávacího programu
Forma
82-42-N
82-42-N/
Denní
Konzervátorství a restaurátorství Restaurování kovů, minerálů a organolitů
Počet vyučovacích hodin týdně – přednášky / cvičení // kredity //zimní ob. / letní ob.
Název vyučovac.
předmětu
1. ročník
ZO
LO
2. ročník
ZO
LO
3. ročník
ZO
LO
Celkem A
př/cv/kr
Povinné předměty
Cizí jazyk
Dějiny umělec.
řemesel
Pomocné vědy
Anatomie
Výtvarná
dokumentace
Odborné
modelování
Plastická
anatomie
Historie
metalurgie
Speciální chemie
0 /3 /4
ZK
3 /0 /4
ZK
1 /0 /3
KZ
1 /0 /2
Z
0 /3 /2
Z
0 /3 /2
Z
1 /2 /4
Z
0 /3 /4
ZK
3 /0 /4
ZK
1 /0 /3
KZ
1 /0 /2
KZ
0 /3 /2
KZ
0 /3 /2
KZ
1 /2 /4
ZK
0 /3 /4
ZK
3 /0 /4
ZK
1 /0 /3
KZ
0 /3 /4
ZK
3 /0 /4
ZK
1 /0 /3
KZ
0 /3 /5
ZK
2 /0 /5
ZK
1 /0 /3
KZ
0 /3 /5
ZK
2 /0 /5
ZK
1 /0 /3
KZ
0/18/26 A
14/0/26 A
6/0/18
2/0/4
0 /2 /2
Z
0 /2 /2
KZ
0 /3 /2
Z
0 /3 /2
KZ
0/16/12 A
0/6/4
0 /2 /2
Z
1 /0 /2
KZ
1 /2 /4
ZK
0 /2 /2
KZ
1 /0 /2
KZ
1 /2 /4
ZK
0/4/4
2/0/4
4/8/16
Odborná
praxe
0 /20 /9
KZ
0/20/9
Povinně volitelné předměty
Technol. konzer.
rest. /zaměř. 1 /2
Technol. konzer.
a rest. /zaměř. 3
Praktická cvičení
v rest. /zaměř. 1
v rest. /zaměř. 2
v rest. /zaměř. 3
přednášky /cvičení
Celkem hodin
Celkem kredity
1 /2 /4
ZK
1 /2 /4
ZK
0 /12 /5
KZ
0/12/5
KZ
0/12/5
KZ
6/26
32
30
1 /2 /4
ZK
1 /2 /4
ZK
0/12/5
KZ
0/12/5
KZ
0/12/5
KZ
6/26
32
30
1 /2 /4
ZK
1 /2 /4
ZK
0/14/5
KZ
0/14/5
KZ
0/145
KZ
7/25
32
30
1 /2 /4
ZK
1 /2 /4
ZK
0/14/5
KZ
0/14/5
KZ
0/14/5
KZ
7/25
32
30
0 /3 /6
ZK
0 /3 /6
ZK
0/20/9
KZ
0/20/9
KZ
0/20/9
KZ
4/28
32
30
0 /3 /6
ZK
0 /3 /6
ZK
4/14/28 A
4/14/28 A
0/74/29 A
0/74/29 A
0/74/29 A
4/28
32
30
32/160
192
180
Zaměření 1: Restaurování a konzervování obecných kovů, drahých kovů a kovů platinových
Zaměření 2: Restaurování a konzervování kovů železných
Zaměření 3: Restaurování a konzervování broušených a rytých přírodních, organických a syntetických materiálů
Celkem (3840 hod.): Cizí jazyk = 360 hod.// PCR = 1880 hod. // VDO = 320 hod.
Z
ZK
zápočet
zkouška
KZ
A
klasifikovaný zápočet
absolutorium
14
Absolutorium:
1. Zkouška z cizího jazyka
2. Teoretická zkouška z odborných předmětů :
Dějiny uměleckých řemesel
Technologie konzervování a restaurování
Výtvarná dokumentace - závěrečná práce
3. Absolventská práce a její obhajoba, jejíţ součástí je ověření praktických
dovedností z praktických cvičení v restaurování.
6. 2
Poznámky k učebnímu plánu:
1.
Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené
akreditovaným vzdělávacím programem Restaurování kovů, minerálů a organolitů, pro
příslušný ročník, zásady se řídí schváleným klasifikačním řádem školy včetně podmínek
kreditního systému.
2.
Učitelé přizpůsobí rámcově stanovené učivo časovým moţnostem a dotacím
hodin. Týdenní časové dotace se mohou změnit nebo kumulovat podle zařazení
tématických přednášek externích učitelů, celkový počet hodin zůstane zachován.
3.
Specializace studenta se částečně odvozuje od dosavadní úrovně vědění
a dovedností řemeslných technik, částečně je na vůli studenta.
4.
Povinně volitelné předměty řeší různá zaměření a specializace vzdělávacího
programu v předmětech: Technologie konzervování a restaurování a Praktická cvičení
v restaurování z důvodu individuálních přístupů, zvláštností technik a metod, hloubky
a náročnosti dané problematiky.
5.
Po dobu školních prázdnin lze konat zejména povinné kurzy, odborné praxe a po
dohodě zkoušejícího či zkušební komise se studentem i zkoušky. Volný čas studentů
v době školních (letních) prázdnin nesmí být těmito činnostmi zkrácen na dobu kratší
neţ 4 týdny.
6.
Laboratorní cvičení jsou součástí předmětu Speciální chemie a další laboratorní
cvičení jsou součástí Technologie konzervování a restaurování.
7.
Všechny seminární práce, ročníkové práce (DUŘ, POV, SCH, TKR)
a tři restaurátorské dokumentace (včetně absolventské) se zpracovávají na počítači,
odevzdávají se v tištěné formě a na CD, a výkresy (VDO) se presentují při absolutoriu
8.
Formou kurzu se vyučují Fotografické techniky a kreslení výkresů v AutoCAD
9.
Do zaměření na restaurování a konzervování broušených a rytých přírodních,
organických a syntetických materiálů patří: drahé kameny (přírodní, syntetické),
slonovina, ţelvovina, rohovina, mušle, perly, korál, perleť, kost, mořská pěna, láva,
jantar, mramor, alabastr.
10. Odborné praxe se konají v rozsahu 3 týdnů v období prázdnin, v I. a II. ročníku
a v rozsahu 2 týdnů ve III. ročníku. Hodina trvá 60 minut.
11. Souvislá odborná praxe se koná v letním období III. ročníku v rozsahu 280 hodin.
Hodina trvá 60 minut.
13. Volba absolventské práce (zadání restaurování památky) proběhne jiţ v letním
období ve II. ročníku, nejpozději do konce června.
14. Pojem „studenti“ v celém textu vzdělávacího programu Restaurování kovů,
minerálů a organolitů zastupuje dohromady studenty i studentky.
15
Formy hodnocení
V hodnocení se postupuje dle §5 vyhlášky MŠMT č. 10/2005. Sb. ze dne
27. 12. 2004 a č. 470/2006. Sb. ze dne 29. září 2006.
Kreditní systém rozlišuje náročnost a důleţitost jednotlivých předmětů. Počet
kreditů za úspěšně absolvovaný předmět ECTS (mezinárodní kreditní systém) umoţňuje
přesunout si malou část neklasifikovaných předmětů do dalšího období. Absolvování
všech předmětů za jedno období má hodnotu 30 kreditů.
Do prvního ročníku je student povinen zapsat si minimálně předměty v hodnotě
60 kreditů (30 kreditů za zimní období a 30 kreditů za letní období).
Do druhého ročníku se můţe zapsat student, který získal absolvováním prvního
ročníku minimálně 50 kreditů. Při zápisu do druhého ročníku si student zapisuje
opakovaně nesplněné (neklasifikované) předměty za první ročník a dále minimálně ty
předměty, při jejichţ úspěšném absolvování celkový počet kreditů za 1. a 2. ročník bude
nejméně 110.
Do třetího ročníku se můţe zapsat student, který po absolvování druhého ročníku
získal minimálně 110 kreditů, 60 kreditů za první ročník a minimálně 50 kreditů dalších
Zapisuje si opakovaně nesplněné předměty a další, při jejichţ úspěšném absolvování
bude celkový počet získaných kreditů za první aţ třetí ročník studia nejméně 180.
Za daný předmět lze v průběhu studia získat kredity pouze jednou.
Pro připuštění k Absolutoriu musí student úspěšně absolvovat třetí ročník a získat
minimálně 180 kreditů.
6. 3
Pro ukončení studia absolutoriem se postupuje dle vyhlášky MŠMT č. 10/2005. Sb. ze
dne 27. 12. 2004 a č. 470/2006. Sb. ze dne 29. září 2006
16
6. 4
Počet týdenních vyučovacích hodin
Přehled vyuţití týdnů v období září aţ červen
Činnost
Počet týdnů v období
1.
2.
3.
4.
Vyučování podle učebního plánu
16
16
16
16
Samostatné studium, hodnocení
3
3
3
3
Časová rezerva
1
1
1
1
Celkem
20
20
20
20
Absolutorium
6. 5
5.
16
3
1
20
6.
14
3
1
18
2
Formy výuky
Při výuce se upřednostňují aktivizující metody pedagogické práce, zejména pak
metody problémové. Z hlediska organizace výchovně vzdělávacího procesu je pro tento
studijní obor charakteristická vysoká míra praktického vyučování v odborných
učebnách, školních dílnách, ateliérech, laboratořích apod. a individuální práce učitele se
studentem. Ve většině cvičení se uplatňuje názorná praktická demonstrace výstupu
teorie kombinovaná s volnějšími metodami experimentu a tvořivého objevování,
motivující ţáky k osobnímu bliţšímu vztahu k oboru.
Do rámce vzdělávací činnosti v praktických cvičeních se v souladu se
stanoveným obsahem postupně zařazuje realizace zakázek restaurování, případně kopie
uměleckých památek zejména staroţitných a ze sbírek muzeí a galerií.
Formami výuky jsou: přednášky, semináře, praktická cvičení, souvislá odborná
praxe, konzultace, řízené samostudium, samostudium.
Přednášky - teoretický výklad hlavních souvislostí, principů, problémů s vyjádřením
potřeby hledat řešení. Vyučující přednese a probere nejdůleţitější podstatu stanovené
obsahové náplně. Zbývající části jsou zadávány k individuálnímu studiu. Rozsah
uveden v učebním plánu.
Semináře - vyuţívají aktivního zájmu a práce studentů k procvičování a prohlubování
probrané látky, k osvojení do úrovně organické přirozené samozřejmosti. Seminární
práce prohlubují samostatnost a osobní vztah k dané problematice.
Praktická a laboratorní cvičení - slouţí k praktickému řešení problémů, ověřování
teoretických znalostí a k získávání a osvojování potřebných manuálních dovedností
a návyků, včetně dodrţování bezpečnosti práce. Rozsah uveden v učebním plánu.
Odborná praxe - pod dohledem pedagoga, profesionálního restaurátora - specialisty
s Povolením k restaurování pro danou skupinu, probíhá přímá realizace restaurování
společně s důrazem na dodrţování platných předpisů v oblasti bezpečnosti práce
a ochrany zdraví při práci a implementace příslušných právních předpisů souvisejících
s výkonem praktických činností. Vyučovací hodina trvá 60 minut. Rozsah uveden
v učebním plánu.
17
Konzultace - slouţí k bliţšímu objasnění látky a doplnění cvičení a seminářů, jako
kompenzování nepřítomnosti studenta a ve vyrovnávání úrovně v počátku studia.
Konzultační hodina ve všech formách vzdělávání trvá 45 minut. Týdně stanovena
1 hodina pro humanitní předměty, 1 hodina pro chemicko-technologické předměty.
K vyrovnání rozdílné vstupní úrovně znalostí a dovedností ţáků se můţe ve studijním
plánu u některých předmětů stanovit doplňující samostudium s realizací potřebných
prací a s konzultacemi.
Řízené samostudium – slouţí k osvojování znalostí prostřednictvím projekce z databáze
interních studijních materiálů (CD, DVD, VHS) a studiem z profesní specializované
interní knihovny. Umoţňuje samostatně zpracovávat zadané seminární a ročníkové
práce. Projekce 3 hodiny týdně.
Samostudium průběţné – upevňuje a prohlubuje přednášenou problematiku.
Samostudium k získání hodnocení - slouţí k přípravě ke zkouškám (zkouškové období,
uvedeno v 6. 4 počet týdenních vyučovacích hodin)
Samostudium a konzultace
Počet hodin (45 minut), týdně
I. ročník II. ročník III. ročník
Konzultace, humanitní předměty
1
1
1
Konzultace, chemicko-technologické předměty
1
1
1
Řízené samostudium
3
3
3
Samostudium průběţně
4
4
4
Samostudium k získání hodnocení
25
25
25
18
VOŠ TURNOV – RESTAUROVÁNÍ KOVŮ, MINERÁLŮ A ORGANOLITŮ
7. UČEBNÍ OSNOVY VYUČOVACÍCH PŘEDMĚTŮ
Název předmětu:
Cizí jazyk
3 hodiny týdně v 1. aţ 3. ročníku
Stručná anotace vymezující cíle:
Rozvinutí schopnosti komunikovat v profesní oblasti formou konverzace,
překladu a obhajoby související s širokou problematikou restaurování a konzervování
památek z kovů nebo drahých kamenů.
Předpokládané výsledky:
Student se v cizím jazyce samostatně a přiměřeně orientuje v profesní oblasti,
uţívá základní terminologii v jazykové komunikaci v odborném výkladu, četbě
i mluveném projevu. Ovládá jazykově gramaticky správný písemný projev na úrovni
zatím dosaţeného vzdělání.
Obsah předmětu:
Řečové dovednosti :
*Poslech s porozuměním: Porozumění souvislému projevu vyučujícího i rodilého
mluvčího pronášenému v běţném hovorovém tempu i s méně pečlivou výslovností
v rozsahu osvojených jazykových prostředků a s přiměřeným mnoţstvím neznámého
jazykového materiálu.
*Ústní vyjadřování: Pohotová, jazykově správná a společensky vhodná reakce
v běţných situacích kaţdodenního ţivota a aktivní účast v diskusích v rozsahu
osvojených jazykových prostředků, sdělení hlavních myšlenek vyslechnutého nebo
přečteného textu (i odborného), komentář k danému textu a jeho hodnocení, přednesení
referátu na zadané téma (všeobecné i odborné).
*Čtení s porozuměním: Čtení s porozuměním přiměřeně náročných všeobecných,
populárně vědeckých a odborných textů, práce s překladovými a výkladovými slovníky
a další informativní literaturou.
*Písemné vyjadřování: Písemný záznam hlavních myšlenek z vyslechnutého
projevu nebo přečteného textu, formulace vlastních myšlenek ve formě popisu, dopisu
formálního i neformálního, vyprávění, charakteristika, ţivotopis, zpráva, úvaha.
Jazykové prostředky:
*Výslovnost: Osvojení zvukové stránky jazyka.
*Slovní zásoba: Rozšíření slovní zásoby o dalších cca 1 500 lexikálních jednotek
včetně základní frazeologie běţného společenského styku a cca 200-300 výrazů
z odborné terminologie studovaného oboru.
*Mluvnice: Aktivní osvojení základních jevů morfologie a syntaxe příslušného
cizího jazyka v korelaci s rozsahem slovní zásoby v ústní i písemné podobě.
*Pravopis: Pravopis probrané slovní zásoby a pravopisných změn, k nimţ
dochází při tvoření probraných gramatických tvarů, základní pravidla interpunkce.
19
Učivo cizího jazyka rozšiřuje a rozvíjí úroveň dosaţených vědomostí a dovedností tak, aby absolvent byl schopen komunikovat ve všech běţných situacích, rozuměl
projevu mluvenému i psanému, byl schopen komunikovat v profesní oblasti a pracovat
s odbornou literaturou v cizím jazyce, rozuměl odborným textům a byl schopen odborný
text přeloţit z mateřského jazyka do cizího a naopak.
Obsah učiva směřuje k systematickému rozvíjení a prohlubování jazykových
vědomostí, dovedností a návyků v následujících oblastech:
*jazyk, jeho zvuková a grafická stránka, slovní zásoba a mluvnice souhrnně pojaté
jako jazykové prostředky,
*řeč jako fungování jazyka v procesu komunikace (schopnost porozumění mluvenému
projevu a čtenému textu, dovednost ústního a písemného vyjadřování),
*znalost reálií příslušné jazykové oblasti,
*praktické vyuţití jazykových dovedností a návyků v profesní oblasti.
Doporučené postupy výuky:
Výuka cizím jazykům je dle předcházející přípravy studentů dělena na skupiny:
Anglický jazyk a Německý jazyk.
V celém průběhu tříletého studia je týdenní dotace tří vyučovacích hodin dělena
na základní část a na jazykovou konverzaci (mluvené procvičování).
Průběţně se střídají a kombinují písemné a ústní formy vyjadřování, poslech
a rozhovor, bezprostřední ústní překlad a samostatný písemný překlad odborného textu.
Intencí cizího jazyka je ţivě komentovat problematiku všech vyučovaných
předmětů v oboru, syntézou snaţení je překlad a obhajoba restaurátorské dokumentace
k restaurované uměleckořemeslné památce z kovů nebo drahých kamenů.
Slovní zásoba speciální odborné terminologie restaurování a konzervování kovů
zahrnuje obory: Zlatnictví a stříbrnictví, umělecké kovářství a zámečnictví, ostatní
řemeslné zpracování kovů, zpracování drahých kamenů, oblasti souvisejícího
názvosloví chemicko-technologického, muzejnictví, mytologie, náboţenství, liturgie,
heraldiky, ikonografie, ornamentiky, památkové péče, kultury a umění.
Předmětem odborné terminologie jsou:
*Názvy pracovních nástrojů, nářadí, strojů a pomůcek pouţívaných v oblastech
uměleckých řemesel,
*názvy činností a úkonů pro dílčí druhy umělecké práce,
*názvy způsobů a metod konzervační a restaurátorské technologie pro umělecké
předměty z drahých kovů a kovů obecných,
*jazyková podoba finálních výrobků uměleckých řemesel z kovů,
*základy cizojazyčné chemické a fyzikální terminologie a terminologie koroze kovů,
Rozšiřování speciální odborné slovní zásoby:
*Výrazy pro mechanické opravy a úpravy vnějšího vzhledu restaurovaného díla,
*výrazy pro vlastnosti uměleckého díla před úpravou a po úpravě,
*jazyková označení pro neţádoucí nebo neodborné zásahy při konzervování,
*slangové a archaické výrazy v oboru konzervování a restaurování,
*výrazy z okruhů muzejnictví, heraldiky, ornamentiky, kunsthistorie,
*čtení značek, výrazů a (chemických) vzorců typických pro obor restaurování.
20
I. Ročníková práce: Vypracování (písemně na počítači), osobního profesního
slovníku odborných výrazů, pojmů, definic, ucelených oborových frází, hesel a obratů.
Jeho průběţné doplňování, po celou dobu studia s perspektivou doplňování v další
ţivotní praxi. Vypracování odborného překladu zadaného rozsahu.
II. Ročníková práce: Vypracování písemného překladu (z cizího jazyka do
českého jazyka) rozsáhlejší odborné práce v oblasti restaurování, výběr dle osobního
hlubšího vztahu ke konkrétnímu restaurátorskému problému, ke druhu umělecké
památky nebo k osobnosti původního tvůrce. V návaznosti na prostudování dané
problematiky v české odborné literatuře.
III. Ročníková práce: Vypracování překladu II. restaurátorské dokumentace
k restaurování uměleckořemeslné památky z kovů, vytištěné a presentované na PC,
vypracování presentace v PowerPoint.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: ZK, ZK, ZK, ZK, ZK, ZK.
Součást Absolutoria.
Hodnocení výsledků studentů:
Pouţívá se průběţného hodnocení, písemného testu i formy ústní zkoušky;
na závěr zimního období se předkládá přiměřeně rozpracovaná Ročníková práce,
závěrem letního období se Ročníková práce odevzdává.
Doporučená literatura, videoprogramy:
ANGLICKÝ JAZYK
Cronym J. M.: THE ELEMENTS OF ARCHAEOLOGICAL CONSERVATION,
Routledge, London, 1990 / ISBN 9780203169223
Hamilton Donny L.: METHODS OF CONSERVING ARCHEOLOGICAL
MATERIAL FROM UNDERWATER SITES, Texas A&M University, 1999
ISBN 0212984209
Stuart Barbara H.: ANALYTICAL TECHNIQUES IN MATERIALS CONSERVATION, London, 2007, ISBN 978-14-85709-440-4A
ANCIENT & HISTORIC METALS, Conservation and Scientific Research, Los
Angeles, The Getty Conservation Institute, 1994, ISBN 0-892 36-249-9
NĚMECKÝ JAZYK
Greven E.: WERKSTOFFKUNDE UND WERKSTOFFPRÜFUNG FÜR
TECHNISCHE BERUFE, Magin, aktualisierte Auflage, 2010,
ISBN 978-3-582-02211-0
Moos J., J. Schieck, H. W. Wagenleiter, P. Wolinger: FACHKENNTNISSE METALLBAUER UND KONSTRUKTIONSMECHANIKER- NACH LERNFELDERN,
Hardcover 2010, ISBN 978-3-582-31902-9
FACH KUNDE, EDELMETALL GEWERBE, Rühle, Diebener Verlag Stuttgart,
Auflage 1992
RESTAURO.de 2000 – 2010 / Georg F’D.W. Cauwey GmbH & Co. KG. München
Profesní slovníky: Anglicko-český, Německo-český, / VOŠ Turnov, 2005-2010
21
Název předmětu:
DĚJINY UMĚLECKÝCH ŘEMESEL
3 hodiny týdně v 1. a 2. ročníku;
2 hodiny týdně ve 3. ročníku.
Poznání historického vývoje společnosti, dějinných výtvarných a estetických
zákonitostí, sloţitosti a provázanosti architektury, sochařství a malby s problematikou
uměleckého řemesla od pravěku do současné doby s důrazem na památky uměleckořemeslného zpracování kovů a s nimi komponovaných materiálů.
Student rozlišuje, dobově zařazuje a člení charakteristické uměleckořemeslné
vývojové prvky, ikonografii, ornamentiku, nejtypičtější motivy, techniky zpracování
a pouţití materiálů v jednotlivých historických obdobích, ovládá slohovou přeměnu
forem památek uţitého umění, zejména z kovů a drahých kamenů.
Obsah předmětu:
Sloh. Kultura. Umělecké řemeslo. Design. Památky.
Pravěk: Paleolit. Neolit. Doba kovů, Keltové.
Starověk: Egypt. Mezopotámie. Persie. Féničané. Ugarit. Šíření kovů.
Kyklady. Kréta. Mykény. Trója.
Řecko. Thrákové. Skytové, stepní umění. Zvěrný styl. Etruskové. Řím.
Středověk: Byzantské umění. Křesťanství. Ikonografie. Liturgické předměty.
Germáni. Zvěrné styly. Irské umění. Vikingové. Zvěrné styly. Zbraně. Přilby.
Karolinská renesance. Velká Morava. Šperk.
Otonská renesance. Románské umění. Theophilus Presbyter.
Gotika. Cechy. Cínařství. Svatovítský poklad.
Mimoevropské kultury: Islám. Předkolumbovská Amerika. Indie. Čína.
Novověk: Renesance. Reformace. Harmonie. Figurace. Realizmus. Stolní nádobí.
Baroko. Berain. Juwel. Loretánský poklad. Rokoko. Klasicismus.
XIX. století: Empir. Wedgwood. Biedermeier. Historismy. Eklekticismus. Úpadek
řemesel. Neoklasicismus. II. rokoko. Neogotika. Neorenesance. Neobaroko.
III. rokoko. Umělecká litina. Obrodná hnutí. Hnutí uměleckých řemesel.
XX. století. Secese. Art deco. Moderna. Kubismus. Konstruktivismus. De Stijl.
Bauhaus. Funkcionalismus. Skandinávský design. Italský design. Kinetismus.
Minimalart. Autorský šperk. Dům socha. Hig-tech. Dekonstruktivismus.
Postmoderna. Priorita kreativity nad funkcí. Architektura. Mikroarchitektura.
Individualistická tvorba.
Kaţdá kapitola je zaloţena na charakteristice období, podmíněnosti slohových
změn, přehledu vývoje architektury, sochařství a malby. Přiblíţení významných oborů
a památek umělecko-řemeslných se odvíjí z poznání interiéru sakrálního i civilního,
jeho zařizování nábytkem a všemi druhy umělecko-řemeslných předmětů, zároveň
22
s kulturou odívání a jeho doplňků. Vzhledem k významu a vývojové důleţitosti
v daném období se klade důraz na dějiny umělecko-řemeslného zpracování tkanin,
dřeva, keramiky, porcelánu, skla, glyptiky, slonoviny, mozaiky, kovů a šperků.
Při organizování vyučovacího procesu je slovní výklad doplňován promítáním
dokumentárních filmů, pouţíváním obrazových reprodukcí. Vyučování je vhodně
doplňováno návštěvami galerií, muzeí, výstav a uměleckohistorickou exkurzí.
Souběţně se zdůrazňuje forma, specifické dekory, ornamenty a symboly,
souvislosti s mytologií či náboţenstvím, s tvarovou podmíněností danou dobovými
technikami a pouţívanými materiály při zpracování liturgických předmětů, stolních
souprav, šperků apod. V přehledu vývoje vytváření uměleckořemeslných předmětů se
klade důraz na památky z kovů a drahých kamenů. Těţiště výuky je zaměřeno na
evropskou a českou historickou produkci, ale v různých českých sbírkách jsou předměty
z celého světa, seznamují se studenti i s problematikou ostatních světových kultur.
V těsném propojení s Výtvarnou dokumentací, s vytvářením detailních
historických grafických studií, student názorně proniká do formování a konstrukce
historického předmětu. Orientuje se v uměleckořemeslné tvorbě, zajišťuje slohové
a dobové určení památky při promýšlení záměru jejího restaurování, a vyhodnocuje
srovnávací materiál pro případnou potřebu rekonstrukce chybějící části. Osvojuje si
soubor humánních hodnot skrytých v kultivovanosti památek, formuje vnitřně
stabilizované postoje k ţivotu a posiluje vnitřní zdroje vlastní osobnosti. V návaznosti
na studium památkové péče samostatně a zodpovědně vyhodnocuje etiku metod
konzervace a rizika reverzibility rekonstrukčních zásahů.
Ročníkové práce: Obsahují základní charakteristiku historických souvislostí,
nákresy a fotokopie vyobrazení typických nebo výjimečně důleţitých umělecko
řemeslných památek ve vývojové řadě; grafické detailní studie tvarů a dekorů dobového
a slohového cítění v oblasti zpracovaných kovů nebo drahých kamenů.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: ZK, ZK, ZK, ZK, ZK, ZK.
Pouţívá se průběţného hodnocení, písemného testu i formy ústní zkoušky; na
závěr zimního období se předkládá přiměřeně rozpracovaná Ročníková práce, závěrem
letního období se Ročníková práce odevzdává.
Doporučená literatura:
Boardman John: ŘECKÉ GEMY A PRSTENY, Thames and Hudson, London 1970
ISBN 0-500-16015-5
Filip Jan: UMĚLECKÉ ŘEMESLO V PRAVĚKU, Zvláštní vydání, Brno 1997
ISBN 80-85436-58-2
Fischinger A, D. Nowacki: ZLOTNICTWO, Kraków 2000, ISABN 83-908491-8-6
Miller Judith: NÁBYTEK, Slovart, Praha 2006, ISBN 80-7209-855-1
Rileyová Nöel: DĚJINY UŢITÉHO UMĚNÍ, Slovart Praha, 2005, ISBN 80-7209-549-9
DĚJINY ČESKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ. I.-IV. Akademia Praha 1984-2007
ISBN: 978-80-200-1489-6
23
POMOCNÉ VĚDY
1 hodina týdně v 1.–3. ročníku
Pomocné vědy:
I. ročník – Ornamentika. Heraldika.
II. ročník – Ikonografie. Tvarová typologie.
III. ročník – Základy památkové péče. Filosofie a etika.
Klasifikace za období: KZ, KZ, KZ, KZ, KZ, KZ
Název předmětu:
ORNAMENTIKA
1 hodina týdně v zimním období 1. ročníku
Učivo organicky doplňuje a prohlubuje výuku dějin uměleckých řemesel,
vysvětluje zašifrování vztahu k rostlinstvu, zvířatům a realitě, objasňuje dekorativní
výtvarné zásady uspořádání v ploše či na objemu, v historickém vývoji od pravěku
po 20. století.
Student rozlišuje a určuje druhy a slohové zařazení ornamentiky, dobové uţití,
vazby na mytologii, náboţenství, přírodu, architekturu, abstrakci, symboliku. Zná
tvarové odlišnosti a aplikování vybraných ornamentů uţívaných v evropské kultuře
na uměleckořemeslných památkách.
Obsah předmětu:
Ornament; prvky, motivy, články. Dekor.
Ornament figurativní, zoomorfní, florální, věcný, abstraktní.
Sloţky ornamentu. Prvek, motiv, článek, struktura, textura, faktura, forma.
Zásady výstavby ornamentu. Rytmus, symetrie, asymetrie, variace, proporce, barva,
fantazie, stylizace, abstrakce, kontrast, kompozice (bordura, centrální, raport,
medailon, aditivní, arabeska).
Vývoj a uţívání ornamentu. Řazení do pásů, na osu, dělení půdy, rovnoběţky,
pletence, kruh, růţice, hvězdice.
Přehled uţití charakteristických ornamentů v jednotlivých slohových obdobích.
Vysvětlování na názorných grafických příkladech. Teoretické osvojování je
souběţně upevňováno v paměti praktickým procvičováním ve výtvarné dokumentaci
a odborném modelování. Povinné minimum z mnoţství cca pěti tisíc ornamentů pro
evropskou kulturu:
Akant, akroterie, alegorie, anthemion, antropomorfní nádoba, arabeska, astragal,
aţurování, balustra, běţící pes, boltcový ornament, bordura, bosáţ, broderie, bukratión,
feston, geometrický ornament, girlanda, granátové jablko, groteska, gryf, herma, kartuš,
křesťanské symboly, kyma, liliový ornament, listovec, mandorla, maskaron, maureska,
meandr, mříţkový ornament, mušle, palmeta, pásková ornamentika, perlovec,
24
pletencový ornament, probíjený ornament, provazec, raport, rokaj, rostlinný ornament,
rozeta, rozvilina, růţice, spirálový ornament, triskeles, vejcovec, větvoví, vlaštovčí
ocas, volské oko, voluta, zavíjený ornament, zvěrný ornament, zvěrokruh.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: KZ.
Písemný test, ústní zkouška.
Courtney Davis: CELTIC AND OLD NORSE DESIGNS, Dover Publications, Inc.
Mineola, New York 2000, ISBN10 0486412296
Liška Jiří: ORNAMENT A DEKOR, Masarykova universita Brno, 1984
Roojen Pepin van: ANCIENT MEXICAN DESIGNS, Amsterdam 2002 (také CD),
ISBN 9057680114
Racinet, A and M. Dupont-Auberville: THE WORLD OF ORNAMENT, Introduction
by David Batterbam, Köln, London, Los Angeles, Madrid, Paris, Tokyo, Taschen
Books, 2006
SLOVNÍK ORNAMENTIKY A ARCHITEKTONICKÝCH PRVKŮ, VOŠ Turnov
2001 (také DVD).
Název předmětu:
HERALDIKA
1 hodina týdně v letním období 1. ročníku
Učivo vyučovacího předmětu heraldika navazuje na obecné znalosti z dějepisu
a dějin výtvarné kultury. Ozřejmuje vizuální estetickou a uměleckou podobu znaků
a zákonitostí jejich skladby, které vedle hlavního historického význam, dotvářejí
podobu mnoha umělecko-řemeslných památek z kovů i v glyptice.
Student ovládá zásady výstavby a pravidla uspořádání prvků ve znaku a sloţitém
erbu. Vyhodnocuje pomocí znaku druh a moţné dobové zařazení památky, doplňuje
případně jeho chybějící část, aplikuje a dotvoří ho v moţné rekonstrukci, je-li
dosaţitelný vzor v archivech či jiném srovnávacím materiálu. Aplikuje a transformuje
barevnou předlohu do černobílé verze (rytí, niello) předepsaným šrafováním. Sestaví
znak ze slovního popisu (blasonování).
Obsah předmětu:
Vývoj heraldiky: před heraldické období, insignie od starověku do 11. století,
definice, zásada dědičnosti, křiţácké výpravy, rytířské turnaje, pečetě, dědičnost erbů,
úřad heroldský, parlamentáři, hlasatelé, vyhlašovatelé válek, soudci a rozhodčí při
turnajích. Herold, organizace ceremonií a korunovací, pravidla, přehled, tvorba a
udělování znaků.
25
Znak a jeho součásti: tinktury, symboly šrafování, štít, figury heroldské, polcení,
figury obecné, přilba, přikrývadla, klenot, točenice, koruny, štítonoši, heslo, pláště.
Blasonování: popis znaku, odborná terminologie, heraldická pravidla, popis tinktury
štítu, heroldské dělení štítu, označení hlavní erbovní figury, střední štítky, řádová
dekorace, hodnostní koruna, přilby, točenice, koruny, tinktury přikrývadel, klenot, směr
osy, definování lidských a zvířecích postav, hodnostní odznaky, štítonoši, hesla, půda,
koruna, klobouk.
Druhy heraldiky: šlechtická (heroldie, mluvící znaky, polepšování znaků),
městská (stavby, symboly, světci, mluvící znaky, záhadné znaky), církevní, zemská
a státní, cechovní.
Vysvětlování sloţení znaku a komplikovaných erbů na názorných grafických
příkladech. Teoretické osvojování je souběţně upevňováno v paměti procvičováním ve
výtvarné dokumentaci a odborném modelování.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: KZ
Hodnocení výsledků studenta:
Písemný test, ústní zkouška
Buben Milan: ENCYKLOPEDIE HERALDIKY, Libri, Praha 1999,
ISBN 80-85983-31-1
Sedláček August: ČESKOMORAVSKÁ HERALDIKA II, Argo 1997
ISBN 80-7203-062-0
Název předmětu:
IKONOGRAFIE
1 hodina v týdnu v zimním období 2. ročníku
Ikonografie navazuje na vědomosti a poznání tvorby v dějinách výtvarné kultury,
v dějinách uměleckých řemesel a v ornamentice. Zdůvodňuje zpodobování boţstev
a světců, mytologických postav i bájných bytostí, kde symbolické vazby náboţenských
postav na atributy a příběhy vedly v době negramotnosti k jejich přirozenému
zapamatovávání. Ikonografie navozuje vztah k lidskému způsobu niterného proţívání,
kdy pomáhaly mýty a bozi k seberealizaci.
Student vyhodnocuje s pomocí srovnávacího materiálu a odborné literatury na
základě atributů a ikonografických souvislostí postavu světce či jinou mýtickou nebo
světskou postavu, rekonstruuje nebo doplňuje případně její chybějící část na památce.
Zařazuje a určuje podle mýtického, náboţenského či světského námětu dobově
památku. Diskutuje poznané rozpory v zaměření orientace a míry vzdělávání
26
v jednotlivých náboţenstvích, otázky tolerance a vztahu k lidským právům i k vědeckému poznání.
Obsah předmětu:
Ikonografie. Mytologie a náboţenství. Atributy, symboly, zvláštnosti (kánony)
a omezení zobrazování postav. Liturgické pojmy, kultovní předměty. Mytologie.
Boţstva, atributy, symboly.
Egypt. Kniha mrtvých. Mezopotámie, Persie. Starověké Řecko. Starověký Řím.
Indie. Buddhismus, hinduismus. Islám.
Starý zákon. Nový zákon. Obrazoborectví. Poutní místa, relikvie, odpustky, patroni,
pravoslavná ikonografie, mariánské kulty.
Vysvětlení liturgické souvislosti v prostoru chrámu a jeho vybavení, která oţivuje
samotný smysl a průběh obřadu. Názorně demonstrovat výtvarné ztvárnění
ikonografické křesťanské problematiky na právě restaurované kovové liturgické
uměleckořemeslné památce v souvislosti s pouţíváním při mši. Návštěva kostela
a popsání průběhu a smyslu jednotlivých částí obřadu a funkce liturgického náčiní.
Způsob ukončení:
Becker Udo: SLOVNÍK SYMBOLŮ, Portál, Praha 2002, ISBN 80-7178-612-8
Šidlovský Gejza: SVĚT LITURGIE. Klášter premonstrátů na Strahově. Praha 1991,
ISBN 80-85245-12-4
Royt Jan: OBRAZ A KULT V ČECHÁCH 17. A 18. STOLETÍ, UK Praha, Karolinum
Praha 1999, ISBN 80-7184-662-7
Název předmětu:
TVAROVÁ TYPOLOGIE
Tvarová typologie rozvíjí znalosti a pochopení vývoje tvarů a forem ve všech
důleţitých uměleckých slozích v dějinách výtvarné kultury a v dějinách uměleckých
řemesel. Důraz poloţen na sledování transformace podob architektonických článků,
návazností ţivotního prostředí, přeměn výstavby formy v nábytku, ve tvarech nádob,
v podobě liturgického náčiní a souvislostí i se změnami v ornamentice. Při pochopení
těchto zákonitostí se zkoumá vliv účelu, funkce, řeči materiálu, soulad formy a dekoru,
uměřenost, dynamika či přeplněnost nefunkčními doplňky a vliv tvořivé individuality
autora v intenci daného slohu. Učivo napomáhá určit časově slohově vytvořenou
památku, zařadit do souvislostí.
27
Student respektuje odlišnosti tvarování podmíněné materiálem, technologií,
funkčností, účelem, individualitou tvůrce, slohem, etnickou tradicí, sakrálními či
kultovními nároky. Porovnává danou památku s vývojovou řadou, srovnávacím
materiálem a určuje ji a dobově zařazuje, případně tvoří rekonstrukci chybějící části
nebo celého předmětu, pokud je původní hmota příliš zchátralá.
Obsah předmětu:
Tvarová typologie navazuje na praktické výtvarné zkušenosti, schopnosti
a dovednosti při rozvíjení inspiračních zdrojů a jejich finálního tvarového kultivování.
Architektura tvaru, funkce, celistvost, rytmus, proporce, vliv zařízení a techniky,
ergonomie, počítačové tvarování (animace ideální křivky).
Vývoj architektonických článků a prvků. Slohová transformace. Typologie;
funkce, materiál, vývojové řady. Tvary nádob v různých obdobích; mísy, vázy, konvice,
poháry.
Typologie kovového liturgického náčiní, vývojové řady: berla, ciborium, herma,
kadidelnice, kalich, konvičky mešní, kropenka, kříţ, křtitelnice, kustodia, lavabo,
monile, monstrance, pacifikál, paténa, pektorál, plenář, pontifikálie, prsten, pyxida,
relikviáře, růţenec, sakrárium, svícen, věčné světlo.
Typologie světských předmětů z kovů, vývojové řady: broţe, doplňky, hřebeny,
chladné zbraně, jehlice, klíče, kování, konvice, koruny, meče, mříţe, náhrdelníky,
náramky, náušnice, noţe, ozdoby hlavy, palné zbraně, poháry, prsteny, příbory, přilby,
spony, vidličky, zábradlí, zámky.
Názorně na kovových památkách rozbor výstavby tvaru, funkce, určení formy
slohem, materiálem a společenským uţitím. Grafické vyjádření tvarových změn,
prostého aţ honosného provedení ve vývojových řadách od pravěku po současnost.
Určování dobového zařazování na příkladech.
Způsob ukončení:
Stehlíková Dana: ENCYKLOPEDIE ČESKÉHO ZLATNICTVÍ, STŘÍBRNICTVÍ
A KLENOTNICTVÍ, Libri Praha, 2003, 80-85983-90-7
Rileyová Nöel: DĚJINY UŢITÉHO UMĚNÍ, Slovart Praha, 2005, ISBN 80-7209-549-8
Truman Charles: SILVER, Conran Octopus, London 1993, ISBN10 1850294224
OD VELKÉ MORAVY PO DOBU GOTICKOU, Argo, Lidové noviny, Praha 1999
ISBN 80-7109-358-4
STŘED EVROPY OKOLO ROKU 1000, Lidové noviny, Thesis, Praha 2000
ISBN 80-7106-549-8
28
Interní studijní materiály VOŠ Turnov:
Vývojové řady (na DVD): BERLY; BROŢE; CÍNAŘSTVÍ; ČESKÉ KRÁLOVSKÉ
KORUNOVAČNÍ KLENOTY; DOPLŇKY A DROBNÉ PŘEDMĚTY; ŠPERK
GRANÁTOVÝ; HŘEBENY; CHLAD ZBRANĚ; KADIDELNICE, VĚČNÉ SVĚTLO;
KALICHY-POHÁRY; KONVICE, DŢBÁNY; KORUNY, VLADAŘSKÉ INSIGNIE;
KROPENKY; MEČE; MONSTRANCE, CIBORIA; NÁHRDELNÍKY, PŘÍVĚSKY,
MEDAILONY, ŘETĚZY; NÁRAMKY; NÁUŠNICE; NOŢE, DÝKY; OZDOBY
HLAVY; PAL. ZBRANĚ; PRSTENY; PŘÍBORY; PŘILBY; SPONY, RELIKVIÁŘE;
SVATOVÍTSKÝ POKLAD; VÝZDOBA CHLADNÝCH ZBRANÍ; VÝZDOBA
PALNÝCH ZBRANÍ; ZÁMKY-KLÍČE;
Výkladový slovník TVAROVÁ TYPOLOGIE, VOŠ Turnov, 2003
Název předmětu:
ZÁKLADY PAMÁTKOVÉ PÉČE
1 hodina týdně v zimním období 3. ročníku
Výuka upozorňuje na etické problémy při restaurováním a konzervováním státem
zapsaných památek, památek v muzejních státních nebo soukromých sbírkách,
uměleckořemeslných předmětů ve sféře sběratelství a staroţitností a předmětů
uţívaných v chrámové liturgii v průběhu historického vývoje. Důrazně uvádí naši
i světovou legislativu závaznou pro přístup k ochraně památek kulturního dědictví.
Konkretizuje rozsah osobní zodpovědnosti při restaurování a konzervování.
Student samostatně a zodpovědně vyhodnocuje etiku metod konzervace
a reverzibilitu rekonstrukčních zásahů, respektuje závazné zásady přístupu k zapsané
chráněné památce oproti předmětům, které musí splňovat nároky na funkčnost, nebo na
autenticitu původnosti. Rozhoduje, kterou původní část určit k dokumentárnímu
zachování, kterou renovovat. Prakticky obhajuje svůj postoj a svá řečení, kdyţ tvoří
restaurátorský záměr.
Obsah předmětu:
Učivo vyučovacího předmětu Základy památkové péče na příkladu historického
vývoje vztahu k památkám uvádí různé přístupy k jejich ochraně a záchraně, jsou-li jiţ
příliš zdevastované. Pro názornost se vyuţívají případy z odborné literatury i z praxe
restaurování ve škole.
Kulturní dědictví. Sběratelství. Terminologie památkové péče.
Antika. Kult minulosti ve středověku. Zájem o antiku v renesanci. Klasicismus. Péče
o památky v klasicismu. Romantismus. Historismus. Purismus, Viollet Le Duc.
Restaurační a konzervační koncepce. Alois Riegel. Max Dvořák. Analytická
a syntetická metoda. Památková péče ve 20. století. Instituce památkové péče u nás.
Památková hodnota, autenticita, průzkum, dokumentace památek. Památkový zákon
z roku 1987. Povolení k restaurování (kovy). Úmluva o světovém dědictví UNESCO,
29
ICOSOM. Etický kodex restaurátora, asociace restaurátorů. Profesní etický kodex
muzeí. Preventivní ochrana sbírkových předmětů (kovy).
Vedle teorie se na názorných příkladech fotodokumentace z literatury i příkladů
z praxe ve škole demonstrují pozitivní a negativní příklady přístupů k etice restaurování.
Výuka se doplňuje povinnou účastí na třídenní celostátní Konferenci konzervátorů
a restaurátorů pořádanou Asociací muzeí a galerií (vţdy v jiném kraji), spojovanou
s exkurzemi v restaurátorských pracovištích.
Před zahájením restaurování památky je student povinen vyhodnotit průzkum
výchozího stavu předmětu a vytvořit písemný záměr restaurování, který musí být
v souladu s etickými zásadami ochrany památek.
Způsob ukončení:
Písemný test, ústní zkouška
Dvořák Max: KATECHISMUS PAMÁTKOVÉ PÉČE, Národní památkový ústav,
Praha 2004, ISBN 80 86234-55-X
Hlobil Ivo: ALOIS RIEGL A TEORIE MODERNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE, Národní
památkový ústav, ústřední pracoviště, Praha 2003 ISBN 80-86234-34-7
PREVENTIVNÍ OCHRANA SBÍRKOVÝCH PŘEDMĚTŮ. Národní muzeum, Praha,
2001, ISBN 80-86234-28-2
Název předmětu:
FILOSOFIE A ETIKA
Předmět rozvíjí problematiku orientace člověka ve světě, zásady logiky
a dialektiky, kritický vztah k iracionálním vizím a sleduje jejich rezonanci v umění
a zachovalých památkách. Vysvětluje v souvislosti s náboţenskými systémy kultivaci
souţití a společnosti, nastolení rozměru svědomí, osobní čistoty duše, hodnoty niternosti
a meditace. Sleduje seberealizaci individuality osobnosti a hnutí humanismu souběţně
s významem pozorování a tvořením hypotéz k novým otázkám a problémům.
Student vysvětluje rozdíl mezi jistotami v mýtech a vlastní zkušeností, určuje
rozdíly mezi náboţenstvím a filosofií. Rozlišuje koncepce ţivotní moudrosti mezi La´c
a Konfuciem, vyhodnocuje sociální intenci islámu. Aplikuje pojetí lidských práv vůči
otrokářství v antice i později, konfrontuje se se stoicismem a epikurejstvím. Porovnává
rozdíly mezi antickou filosofií a křesťanstvím, chápe duchovnost víry a její hodnoty.
Uvědomuje si význam samostatného myšlení, sleduje vliv poznání na vývoj umění.
30
Odvozuje rozdíly mezi filosofií socializmu a trţního systému, rozebírá účast státu na
štěstí jedince, diskutuje o mravnosti a humanismu. Učivo směřovalo k chápání svobody
subjektu jedince a závaznosti hodnot.
Obsah předmětu:
Seznamuje s významem smyslové zkušenosti, racionální úvahy, pochybnosti,
intuice, přirozeného práva, svobody a zodpovědnosti, lidské důstojností, vztahu
k přírodě a její obnovy. Společně s otázkami filosofie se prolíná vazba na etiku,
objasňuje se kategorický imperativ, postavení jedince jako subjektu odpovědnosti
a svědomí. Filosofie a etika doplňuje a prohlubuje problematiku základů památkové
péče, ikonografie, dějin uměleckých řemesel.
Filosofie; zkušenost, poznání, mytologie, náboţenství.
Náboţenství; buddhismus, hinduismus, taoismus, Konfucius, islám.
Antická filosofie; Pythagoras, Demokritos, Sokrates, Platón, Aristoteles, epikurejci,
stoicismus.
Středověká filosofie; sv. Augustin, scholastika, Abélard, Tomáš Akvinský.
Renesanční filosofie; humanismus, Bacon, Montaigne, Koperník, Bruno, Galilei,
reformace, Luther.
Novověká filosofie; empirismus, Hume, racionalismus, Descartes. Spinoza, Voltaire,
Rousseau, Kant, kategorický imperativ, Hegel, dialektika.
Filosofie 19. a 20. století; sociologie, Comte, materialismus, Feuerbach, sociální vize,
Marx, iracionalismus Schopenhauer, Nietzsche, Bergson, pragmatismus
Dewey. Popper. T. G. Masaryk, Jan Patočka.
Etika; morálka, dobro, ctnost, harmonie, spravedlnost, desatero, ekologie
Kategorický imperativ, povinnost, rozum, svoboda, svědomí, odpovědnost,
lidská důstojnost.
Teoretické přednášky prokládat diskuzí k vybranému problému z hlediska
současného ţebříčku hodnot a perspektiv humánního vývoje společnosti.
Způsob ukončení:
Graham Gordon: FILOSOFIE UMĚNÍ, Barrister & Principal, 2004,
ISBN 10 80-85947-53-6
Neff Vladimír: FILOSOFICKÝ SLOVNÍK PRO SAMOUKY, Mladá fronta, 1993
ISBN 978-80-204-1547-9
Störig Hans Joachim: MALÉ DĚJINY FILOSOFIE, Zvon, Praha 1993
ISBN 978-80-7195-206-0
31
Název předmětu:
ANATOMIE
1 hodina týdně v 1. ročníku
Anatomie vede k osvojení znalostí a představy organického systému výstavby
kostry a svalových tkání těla, dodává sebejistotu a zodpovědnost při grafickém či
plastickém doplňování chybějící části při restaurování motivů figur lidí i zvířat.
Osvojování této problematiky se prohlubuje v předmětu Plastická anatomie.
Student aplikuje teoretickou znalost anatomie v grafickém, plastickém projevu.
Vciťuje se do slohově zvláštního, originálního a dosahuje blízkého projevu pečlivých
tvůrců minulosti. Osvojuje si zprostředkovaně humánní hodnoty a tak upevňuje své
lidské kvality. Tvoří vědomým zvládnutím představy tělesné stavby přirozený proporční
záznam o člověku. Vyuţívá znalostí k rekonstrukci nebo doplňování chybějící části na
restaurované památce z kovů či v glyptice.
Obsah předmětu:
Historie zobrazování lidského těla. Proporce, zvláštnosti. Názvosloví anatomie.
Kostní tkáně. Lebka. Kostra trupu. Kostra horní končetiny a dolní končetiny. Kůţe,
vlasy, nehty. Svaly. Svalstvo hlavy, krku. Svalstvo břicha a pánve. Zádové svalstvo.
Svalstvo horních a dolních končetin. Portrét, figura, tělo v pohybu.
Teoretické informace dokumentované na názorných pomůckách (kostra, plastické
modely svalových partií). Průběţně studenti individuálně graficky znázorňují probírané
tělesné partie s popisem v příslušném názvosloví.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: Z, KZ
Písemný test s grafickým vyjádřením dané tělesné partie, ústní zkouška.
Linc Rudolf: ANATOMIE HYBNOSTI I., II., III., UK Praha, 1990-2003
ISBN 80-246-0363-2
McCracken Thomas: NOVÝ ATLAS ANATOMIE ČLOVĚKA. Columbus Praha 2002
ISBN 80-7249-014-1
Parramón José Maria: JAK NAKRESLIT LIDSKÉ TĚLO, Vašut, Praha 2001
ISBN 80-7236-042-6
32
Název předmětu:
VÝTVARNÁ DOKUMENTACE
3 hodiny týdně v 1. a 3. ročníku; 2 hodiny týdně ve 2. ročníku
Osvojení zásad stylizace struktur dekorativnosti v určitém období, smyslu pro
materiály a moţnosti jejich náhrady, upevňování přehledu o historických slohových
obdobích na výtvarných studiích. Schopnost a dovednost reprodukovat historické
tvarosloví, grafické osvojení problematiky ornamentiky, heraldiky, ikonografie
a tvarové typologie. Důraz se klade na osvojení si návyku přesné, svědomité a pečlivé
odpovědné práce. Výuka vede ke zvládnutí všech doprovodných výtvarných prací
provázaných s potřebami realizace procesu restaurování a vedení dokumentace včetně
aplikace v PC. Pro potřeby realizace v materiálu se upevňují vědomosti a dovednosti
technického kreslení: základy a druhy promítání, základy perspektivního zobrazování
a kótování, orientace v technickém výkresu, umění čistě a přesně rýsovat.
Student stylizuje, transformuje přírodní tvar do dekorativní polohy, aplikuje
historické tvarosloví, po nastudování respektuje charakter rukopisu pojednání tvaru
různými zdobnými technikami. Tvoří výtvarné studie k problematice ornamentiky,
heraldiky, ikonografie a tvarové typologie, prověřuje její aplikace na památkách z kovů
a drahých kamenů. Řeší problémy rekonstrukce a doplňování chybějící části na
restaurované uměleckořemeslné památce z kovů.
Obsah předmětu:
Grafické studie jsou osvojováním problematiky a její aplikace na kovových
památkách předmětů: Ornamentika, Heraldika, Ikonografie, Tvarová typologie.
Vytvářejí se potřebné studie pro aktuální praktické potřeby v předmětu Praktická
cvičení v restaurování.
Studie rostliny, stylizace, rostlinný ornament. Studie přírodniny, portrétu,
aplikace v kovu. Studie vybraných ornamentů. Studie vývoje zvěrných germánských
stylů. Studie pektorálu z Tovsty. Studie křesťanských symbolů, atributy v ikonografii.
Studie královské koruny. Studie královské koruny, technický výkres. Zoomorfní studie
k heraldice. Studie štítonoše ve znaku. Studie aplikované heraldiky na šperku, zbroji,
v glyptice. Studie sloţitého reliéfního figurálního motivu na kovové památce. Studie
prostorového figurálního motivu na kovové památce. Studie restaurované památky,
technický výkres. Studie obíhajícího motivu, rozvinutý plášť. Studie vývojové řady
v tvarové typologii předmětu z kovů, v glyptice. Studie slohově dané památky. Studie
problémů rekonstrukcí na restaurované památce. Studie restaurované památky,
technický výkres.
Průběţně výtvarné studie potřebné pro osvojování řemeslných technik a pro
praktická cvičení v restaurování. Výtvarné grafické nákresy a plastické modely pro
zadané téma absolventské závěrečné práce.
33
Vedení k samostatnému vyhledávání srovnávacího obrazového i teoretického
materiálu k nastudování potřebné problematiky. Problémové analyzování tvarů a jejich
slohové transformace, vazeb na přírodu, abstrakci, symboliku, ikonografii, liturgii,
odlišnosti kultury.
Student si tvoří návyk k vedení osobního archivu problémových grafických studií
se záznamy dobového zařazení, autorství a výrobních zvláštností, pro svou celoţivotní
profesionální praxi.
Rozpětí a odlišnost jednotlivých zaměření a specializací se řeší individuálním
zadáváním k tomu přiměřených studií.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: Z, KZ, Z, KZ, Z, KZ
Součást Absolutoria
Důsledný, přesný pečlivý grafický projev. Odevzdání zadaného počtu prací.
Blair Claude: THE HISTORY OF SILVER, London, Orbit House 1991
ISBN10 0748103082
Borghesiová Silvia: KUNSTHISTORISCHES MUSEUM VÍDEŇ, Kniţní klub, Praha
2006, ISBN 80-242-1695-7
Distelberger Rudolf: DIE KUNST DES STEINSCHNITTS, Kunsthistorisches Museum
Wien 2003, ISBN 3-85497-064-1
Diviš Jan: THE ART OF BRONZE BRASS AND COPPER, Aventinum, Praha 1991
ISBN 0 600 57268 4
Fyson Nance: NEJKRÁSNĚJŠÍ POKLADY CIVILIZACE, Kniţní klub Praha 1996
ISBN 80-7176-383-7
Guadalupi Gianni: NEJVĚTŠÍ POKLADY SVĚTA, Rebo Productions, Praha 1999
ISBN 80-7234-042-5
Lyons Harry: CHRISTOPHER DRESSER, England, British Library Cataloguing
in Publication Data, 2005, ISBN 1 85149 455 3
Smoláková Mária: SLAVNÉ KORUNOVAČNÍ KLENOTY, Slovart Bratislava, 2001
ISBN 80 7209-343-6
Stehlíková Dana: Z POKLADŮ LITOMĚŘICKÉ DIECÉZE, UPM Praha
ISBN 80-85090-30-9
34
Název předmětu:
ODBORNÉ MODELOVÁNÍ
3 hodiny týdně v 1. ročníku
Výuka rozvíjí výtvarné schopnosti v plastické studii problematiky restaurované
uměleckořemeslné památky z kovů či v glyptice. Kritické vyhodnocování otevírá
intuitivní pochopení původního rukopisu a individuálních a slohových zvláštností
studované památky včetně potřeby jejího doplnění či rekonstrukce.
Student rozvíjí humánní etický i estetický cit, úctu a lásku a zodpovědnost ke
svěřené kulturní památce. Osvojuje si tvarové variace a proměny formy ve slohovém
vývoji. Doplňuje plastickým modelováním chybějící části, rekonstruuje uměleckořemeslnou památku, řeší její celistvost a rozhoduje se o druhu autenticity.
Obsah předmětu:
Modelování předchází realizaci v kovu v tepání, odlévání, cizelování, galvanoplastice nebo glyptice a řezbě v kameni, slonovině, kosti na detailu prakticky
restaurované, doplňované či rekonstruované památky. Náplní předmětu je praktické
osvojování problematiky: ornamentiky, heraldiky, ikonografie, tvarové typologie.
Modelování plastického ornamentu, odlévání do lukoprenu (do sádry). Modelování
(vyřezání ze sádry) patkového písma. Modelování reliéfního detailu památky z kovu,
v glyptice. Modelování plastického detailu z kovové liturgické památky, řezaného
drahokamu. Modelování heraldického motivu. Retuše, opravy na odlitku ze sádry.
Modelovaná studie rekonstrukce detailu chybějící části.
Samostatné vyhledávání srovnávacího studijního, plastického materiálu k dané
problematice. Modelování problémových studií s důrazem na plasticitu, měřítko,
proporce, prostorovost, s následným odléváním a vytvářením forem pro aplikované
techniky ve zpracování kovů, drahých kamenů.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: Z, KZ.
Přesnost, retuše, plasticita, převedení do odlitku. Odevzdání zadaných prací.
Duby Georges and Jean-Luc Daval: SCULPTURE, Taschen, Köln, London, Los
Angeles, Madrid, Paris, Tokyo, 2006, ISBN 3-8228-5080-2
Stadler Wolfgang: DĚJINY SOCHAŘSTVÍ, Rebo Productions, Praha 1996
ISBN 80-85815-67-2
35
Název předmětu:
PLASTICKÁ ANATOMIE
2 hodiny týdně ve 2. ročníku
Učivo vede k plastickému osvojování zákonitostí výstavby formy lidského těla
a zvířete v nejrůznějších polohách a postojích. Časté výtvarné studie figurálních variací
zvyšují schopnost vcítění do zvláštností stylu a rukopisu původního autora a doby.
Důraz se klade na zachycení přirozenosti pohybu, výrazu, gesta a emoce.
Student aplikuje pravidla vyvozená z biologické a organické vazby forem, tvoří
prostorové vztahy, transformuje zvětšenou studii v jiném měřítku a do jiného daného
materiálu. Tvoří si návyk k zodpovědné profesionální přípravě plastických studií před
samotnou realizací figurace v materiálu. Řeší studie podle originální památky
a obdobných předmětů ze zkoumané doby a chápe tak rukopis a charakter původní
autenticity uměleckořemeslné památky.
Obsah předmětu:
Studium figury z hlediska vnitřní stavby. Plastická studie lebky člověka, lebky
zvířete. Plastická studie vybrané partie kostry a svalstva muţského a ţenského těla.
Plastická studie vybrané partie kostry a svalstva různých zvířecích druhů. Plastická
anatomie v klidových pózách. Plastická studie odlišnosti pohlavní, rasové, věkové.
Plastická studie anatomie člověka a zvířete v pohybu. Nízký reliéf jako základ glyptiky;
tepání, cizelování v kovu. Techniky ubírání a přidávání hmoty. Slohové odlišnosti
ztvárnění figury. Plastická studie slohového figurálního motivu s dobovým oblečením.
Plastická detailní studie hlavy v reliéfu, v plné plastice.
Modelované plastické studie v reliéfu nebo trojrozměrné. Plastické anatomické
studie problematiky aplikované na památce v kovu. Plastická anatomická studie
k aktuálně restaurované uměleckořemeslné památce z kovů či v glyptice.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: Z, KZ.
Přesnost, retuše, plasticita, převedení do odlitku. Odevzdání zadaných prací.
Dimon Theodore: ANATOMIE TĚLA V POHYBU, Pragma, Praha 2009,
ISBN 978-80-7349-191-8
McCracken Thomas: NOVÝ ATLAS ANATOMIE ČLOVĚKA, Columbus Praha 2002
ISBN 80-7249-014-1
36
Název předmětu:
SPECIÁLNÍ CHEMIE
3 hodiny týdně v 1. a 2. ročníku
Učivo prohlubuje důleţité pojmy a zákonitosti chemických reakcí, jeţ jsou
potřebné v oboru restaurování kovů. Pojetí učiva rozvíjí tvořivé přírodovědné i logické
myšlení, přesné a správné vyjadřování, u ţáků pěstuje smysl pro pořádek, čistotu,
zodpovědnost, samostatnost a dodrţování zásad bezpečné a hospodárné práce. Plynulé
osvojování látky zaměřené na degradační, korozní děje a způsoby konzervovánírestaurování se naplňuje praktickými pokusy v laboratorních cvičeních. Učivo je
koordinováno s obsahem učiva technologie konzervování a restaurování, realizuje se
v praktických cvičeních v restaurování.
Student dodrţuje zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví, ochrany ţivotního
prostředí a ekologie; pohotově a spolehlivě určuje chemické procesy, stavy a stádia
degradace narušené vnitřní struktury látky, vyhodnocuje a rozhoduje o pouţití
nejoptimálnější metody, postupu ke stabilizaci rozpadajícího se materiálu před
restaurováním a o pouţití nejvhodnější látky ke konzervaci. Rozhoduje na základě
výpočtů různé varianty postupů a zaznamenává, komentuje a vyhodnocuje prováděné
chemické reakce. Zdůvodňuje a řeší, po provedeném průzkumu, restaurátorský záměr.
Stanovuje ochranný reţim pro restaurovanou památku.
Obsah předmětu:
Obecná chemie; látky, atomy, periodická soustava prvků, hydroxidy, kyseliny,
soli. Chemické výpočty. Elektrolytická disociace, chemie vody. Elektrolýza, vyuţití
v konzervování. Vybrané kapitoly z anorganické chemie; vodík, nepřechodné prvky,
přechodné prvky, polokovy, vyuţití v konzervování a restaurování.
Vybrané kapitoly z organické chemie; uhlovodíky, deriváty uhlovodíků,
organická rozpouštědla. Polymery, vyuţití v konzervování a restaurování.
Hmota a záření; elektromagnetické záření, spektroskopické vlastnosti látek.
Fotochemické jevy, radioaktivita – vyuţití v ochraně památek.
Aplikovaná chemie; analýza kovů, krystalizace kovů a slitin, diagramy, reakce při
fázových přeměnách. Dekorační a drahé kameny; zvětrávání, eroze organolitů, koroze
minerálů, tvoření minerálů v korozním prostředí. Chemické reakce probíhající při
konzervaci a restaurování kovů. Chemické reakce probíhající při stabilizaci, konzervaci
a restaurování kamenů a organolitů.
Koncepce průzkumu restaurované památky, vyhodnocení průzkumu. Volba
vhodných chemických prostředků při restaurování, při konzervaci.
Praktické osvojování poznatků v laboratorních cvičeních; ovládání přístrojů
v laboratoři, zápisy formou protokolu.
Osvojení si zásad bezpečnosti práce, protipoţární ochrany, zásad manipulace
a ukládání chemikálií a nebezpečných látek.
37
Teoretické znalosti jsou doplňovány praktickými ukázkami v laboratorních
cvičeních a upevňovány průběţným hodnocením. Zaměření a specializace oboru se řeší
individuálním zadáváním prací.
*Zaměření na restaurování a konzervování obecných kovů, drahých kovů a kovů
platinových.
*Zaměření na restaurování a konzervování kovů železných.
I. seminární práce.
Teoreticky vysvětlit, vypsat související chemické procesy a rovnice a zapsat
v chemickém názvosloví individuálně zadané okruhy látky; uvést citace a pouţitou
literaturu.
II. seminární práce.
Teoreticky vysvětlit, vypsat související chemické procesy a rovnice a zapsat
v chemickém názvosloví individuálně zadané okruhy jednotlivých skupin kovů
v periodické soustavě; uvést citace a pouţitou literaturu.
III. seminární práce: Teoreticky vysvětlit vznik, uvést chemické procesy
a uplatnění při restaurování a konzervování individuálně zadaných skupin derivátů
halogenových, organokovů, organických sloučenin, polymerů, alkoholů, lipidů,
bílkovin, karboxylových kyselin sacharidů, uhlovodíků, vosků, pryskyřic apod. Uvést
citace a pouţitou literaturu.
*Zaměření na restaurování a konzervování broušených a rytých přírodních,
organických a syntetických materiálů.
I. seminární práce: Teoreticky vysvětlit, vypsat související chemické procesy
a rovnice a zapsat v chemickém názvosloví individuálně zadané okruhy látky; uvést
II. seminární práce: Teoreticky vysvětlit, vypsat související chemické procesy
a rovnice a zapsat v chemickém názvosloví individuálně zadané okruhy jednotlivých
skupin prvků vyskytujících se v minerálech a organolitech v periodické soustavě; uvést
III. seminární práce: Teoreticky vysvětlit vznik, uvést chemické procesy
a uplatnění při restaurování a konzervování individuálně zadaných skupin minerálů
a zdobných kamenů, s pouţitím organických sloučenin, polymerů, alkoholů, lipidů,
bílkovin, sacharidů, uhlovodíků, vosků, pryskyřic apod. Uvést citace a pouţitou
literaturu.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: Z, ZK, ZK, ZK.
Odevzdání seminární práce. Průběţné hodnocení. Písemný test, ústní zkouška.
38
Doporučená literatura, videoprogramy:
Flemer, Holečková: ÚLOHY Z NÁZVOSLOVÍ A CHEMICKÝCH VÝPOČTŮ
V ORGANICKÉ CHEMII, VŠCHT Praha, 1996, ISBN 978-80-7080-435-3
Nikitin M. K., Melnikova E. P.: CHEMIE V KONZERVÁTORSKÉ A RESTAURÁTORSKÉ PRAXI, MU v Brně, 2003, ISBN 80-210-3062-3
Novák Josef: FYZIKÁLNÍ CHEMIE, VŠCHT Praha, 2001, ISBN 80-7080-436-X
Vohlídal Jiří, Štulík Karel, Julák Alois: CHEMICKÉ A ANALYTICKÉ TABULKY,
Grada Publishing, Praha 1999, ISBN 80-7169-855-5
Kábelová B. a kol.: LABORATORNÍ TECHNIKA II, Vutium, Brno 1999,
ISBN 80-214-1450-2
REAKCE PRVKŮ - soubor chemických pokusů (V. Pantůček, Direct film, Brno).
Pokusy a počítačové animace chemických dějů a modelů molekul. 80 min.
ZÁKLADNÍ OPERACE V CHEMICKÉ ANALÝZE I. (VŠCHT Praha). Podrobná
obrazová demonstrace úkonů doprovázejících váţková stanovení se slovním
doprovodem. Vedle vlastních analytických operací jsou uvedeny i nezbytné
přípravné práce, jakoţ i upozornění na chyby, k nimţ můţe vest nesprávná
manipulace. 25 min.
JAK VĚCI PRACUJÍ 2.0 (BSP Praha, s.r.o.). Popis principů práce více neţ se 150
stroji a přístroji. Principy a základy vědních oborů. Přímý přístup na Internet.
39
Název předmětu:
HISTORIE METALURGIE
1 hodina týdně ve 2. ročníku
Učivo prohlubuje vědění o důleţitých historických souvislostech, o přirozenosti
pomalého vývoje pokroku samotné technologie způsobů stavění a ohřívání rud kovů
v primitivních pecích, nalézání účinnějšího dmýchání postupně vyuţívající vodního
pohonu aţ nakonec pohonu parním strojem. Nalézání postupů ovlivňování chemického
sloţení a odstranění nutnosti nesmírně těţkého překovávání vytavené hmoty. Stavby
a zvětšování výkonu pecí, zavádění výhřevnějšího paliva. Stanovení rozdílů v kvalitě,
struktuře a krystalizaci archeologických nálezů a starších památek jeţ podmiňuje dále
zvláštní adekvátní přístupy ke stabilizaci, čištění a konzervaci.
Učivo je koordinováno s obsahem učiva technologie konzervování a restaurování,
má význam při prvotním průzkumu nálezu či památky, pochopení jiných příčin vzniku
korozních jevů a stanovení konzervačního či restaurátorského záměru.
Student dodrţuje zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví, ochrany ţivotního
prostředí a ekologie; na základě různých metod zkoumání vyhodnocuje metalografii,
vnitřní strukturu a stav krystalizace a dalších vlastností kovu archeologických nálezů
a starších sbírkových předmětů či památek. Určuje vliv starobylých způsobů tavení
a zpracování kovů na specifický průběh korozních procesů a určuje řešení stabilizace
hmoty, konzervace a případně navrhuje restaurování při vyhodnocení poţadavků na
zachování autenticity nebo druhotné vytvoření rekonstrukce archeologickému torzu.
Obsah předmětu:
Kovy a rudy v neolitu; Technika a vývoj raného tavení mědi; Tavení kovů
v mladší a starší době bronzové; Mladší doba ţelezná, pece a zpracování ţeleza u Keltů;
Římská doba ţelezná, zdokonalení zpracování kovů; Pece na tavení ţelezných rud
Germánů; Období stěhování národů a období středověku, tavení a zpracování kovů;
Hutnictví pozdního středověku, dmychadla na vodní pohon; Průmyslová revoluce; 1720
aţ 1850, dmychadla poháněná parním strojem; Vysoké pece.
Vedle teoretického výkladu, zkoumání metalografie různých nálezů kovů pod
mikroskopem; osvojování poznatků z video rekonstrukcí historického aktivování hoření
pomocí sestav dmychadel při tavení kovů; exkurze ve slévárně šedé litiny.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: Z, KZ
Průběţné hodnocení. Písemný test, ústní zkouška.
40
Pleiner Radomír: STARÉ EVROPSKÉ KOVÁŘSTVÍ, Českosl. akademie, Praha 1962
Pleiner Radomír: ZÁKLADY SLOVANSKÉHO ŢELEZÁŘSKÉHO HUTNICTVÍ
V ČESKÝCH ZEMÍCH, Českosl. akademie, Praha 1958
Stocký Albín: ČECHY V DOBĚ ŢELEZNÉ, Jan Štenc, Praha 1933
Tylecote R. F.: A HISTORY OF METALURGY, Maney Publishing, The Institute
of Materials, London 2002
41
Název předmětu:
TECHNOLOGIE KONZERVOVÁNÍ A RESTAUROVÁNÍ
3 hodiny týdně v 1. aţ 3. ročníku
Učivo technologie seznamuje s metodami, látkami a materiály pouţívanými pro
konzervování a restaurování kovů, broušených a rytých přírodních, organických
a syntetických materiálů. Objasňuje korozní procesy, příčiny degradace, definování
rizikových látek a prostředí, vysvětluje podmínky ochranného reţimu a uloţení
restaurované a konzervované památky. Obsah učiva technologie navazuje a je plynule
koordinován s poznatky z historie metalurgie a s obsahem učiva speciální chemie,
ověřován v laboratorních cvičeních a zároveň úzce souvisí s konkrétní denní dílenskou
realizací v praktických cvičeních v restaurování.
Studenti jsou vedeni k přesné, svědomité a zodpovědné práci a k odpovědnosti za
svěřené kulturní hodnoty a za jejich uchování pro budoucí generace. Výuka je
koncipována tak, aby byla v celém průběhu organicky prostoupena hledisky bezpečnosti práce a ochrany zdraví, ochrany ţivotního prostředí a ekologie.
Student samostatně vyhodnocuje diagnózu stavu poškození materiálů na základě
metod chemicko-technologického průzkumu. Určuje výběr vhodného postupu, metody
a pouţití nezbytných látek pro stabilizaci materiálu, ke konzervování nebo restaurování.
Ověřuje postupy nejdříve laboratorně na vzorcích materiálů. V oblasti zapsaných
a muzejních památek řeší renovaci poškození pomocí vratných a odstranitelných
postupů, zachovává maximum původního autentického historického materiálu i jeho
tvaru. Sleduje nové odborné informace ve sféře chemicko-technologických postupů
a metod a pouţívání látek a materiálů, aby tak mohl jednat celoţivotně.
*Zaměření na restaurování a konzervování obecných kovů, drahých kovů
a kovů platinových
*Zaměření na restaurování a konzervování kovů železných
Obsah předmětu:
Zásady bezpečnosti a hygieny práce a ochrany zdraví při práci, zásady první
pomoci. Historická aţ současná výroba a zpracování kovů. Struktura kovů a slitin,
krystalová mříţka, krystalická stavba, sloţky a fáze kovových soustav, fázové přeměny,
hodnocení struktury. Mechanické a fyzikální vlastnosti. Činitelé korozního procesu
kovů a slitin, druhy koroze. Kovy a elektrolyty, potenciál, polarizace, elektrolyty,
galvanický článek, elektrolytická deionizace korozní vrstvy, galvanické pokovení.
Průzkum konzervovaných - restaurovaných předmětů, dokumentace, počítačové
zpracování, analytické metody, mikroskopický průzkum, vyhodnocení. Demontáţ
a závěrečná montáţ předmětu. Metody čištění. Stabilizace kovů. Pasivace kovových
povrchů. Konsolidace. Závěrečné úpravy kovových povrchů. Jednotlivé kovy: Cín,
olovo, zinek, ţelezo, měď, hliník, titan, nikl, chrom, stříbro, zlato, platina, rhodium.
Kovové uměleckořemeslné sbírkové předměty v muzeích a na zámcích. Konzervace
42
archeologických kovových nálezů. Kovové uměleckořemeslné památky v exteriérech.
Preventivní ochrana kovů. Průzkum a kompletní dokumentace restaurované památky.
Puncovnictví, historické značky. Praktické osvojování poznatků v laboratorních
cvičeních. Exkurse do specializovaných restaurátorských pracovišť.
Teoretické přednášky jsou ověřovány v laboratorních cvičeních. Specializace
a zaměření oboru se konkretizuje individuálním zadáním seminárních prací.
I. seminární práce: Teoreticky objasnit důvody a souvislosti metalografického
výbrusu, popsat technologii a vytvořit fotodokumentaci postupů, citace a uvedení
pouţité literatury.
II. seminární práce: Teoreticky vysvětlit individuálně zadaný druh povrchové
úpravy kovů, zaznamenat jednotlivé chemické procesy a technologické postupy,
vytvořit fotodokumentaci, uvést citace a pouţitou literaturu.
III. seminární práce: Teoreticky uvést souvislosti a příčiny devastace,
charakteristiku půdní koroze a technologické postupy čištění a konzervace ţelezného
archeologického nálezu. Vytvořit průběţně fotodokumentaci, uvést citace a pouţitou
literaturu.
IV. seminární práce: Teoreticky vysvětlit a odůvodnit souvislosti chemických
procesů a technologických postupů galvanoplastiky, vytvořit průběţné záznamy
a fotodokumentaci od vymodelování, odlití do lukoprenu aţ po závěrečné povrchové
úpravy; uvést citace a pouţitou literaturu.
V. seminární práce: Teoreticky objasnit chemické a technologické souvislosti,
stanovit jednotlivé kroky a postupy konzervace individuálně zadané konzervace
uměleckořemeslné památky z kovů; vytvořit průběţné záznamy a fotodokumentaci,
uvést citace a pouţitou literaturu.
organických a syntetických materiálů
Obsah předmětu:
Zásady bezpečnosti a hygieny práce a ochrany zdraví při práci.
Problematiky minerálů. Krystalografie, systematika minerálů, zpracování. Určování
drahých a dekorativních kamenů na základě vlastností a úprav. Napodobeniny v praxi
glyptiky. Řezaný a rytý kámen, nádoby, plastiky. Organolity; slonovina, ţelvovina,
rohovina, mušle, perly, korál, perleť, kost, mořská pěna, láva, jantar; metody průzkum
sbírkových předmětů, specifika degradace jednotlivých materiálů, stanovení postupů
stabilizace, případné nápravy poškození (vlivem nevhodného uloţení), uváţení
doplňování chybějících částí vzhledem k zásadě zachování autenticity a reverzibility
zásahů. Metody čištění s ohledem na chemické sloţení organolitů. Kompenzování
vysušení hmoty, určení povrchových úprav a ochranného reţimu pro následné uloţení
památky. Osvojování metod a technik ošetřování organolitů kromě praktických cvičení
v restaurování na praktických pobytech ve specializovaných restaurátorských dílnách
muzeí a Národního památkového ústavu.
43
Teoretické přednášky jsou ověřovány v laboratorních cvičeních a praktických
cvičeních v restaurování. Specializace a zaměření oboru se konkretizuje individuálním
zadáním seminárních prací.
I. seminární práce
Degradační procesy drahých kamenů (mozaika, pietra dura) a kamenů pro drobné
interiérové předměty (mramor, alabastr), konzervace, ochranný reţim, dokumentace
příkladů, citace z odborné literatury.
II. seminární práce
Degradační procesy organických materiálů: slonovina, kost, perleť, perly,
ţelvovina, rohovina, jantar. Konzervace a ochranný reţim. Příklady, uvést citace
odborné literatury.
III. seminární práce
Teoreticky uvést souvislosti a příčiny devastace a koroze minerálů
a technologické postupy čištění a úprav vybraných šperkových kamenů. Příklady
zpracovat v popisu a fotodokumentaci, uvést citace odborné literatury.
IV. seminární práce
Návrh postupů restaurátorských prací pro konkrétní předmět, průzkum
sbírkového předmětu, vyhodnocení průzkumu, restaurátorský záměr, postup
restaurování, dokumentace, ochranný reţim.
V. seminární práce
Teoreticky objasnit chemické a technologické souvislosti, stanovit jednotlivé
kroky a postupy konzervace individuálně zadané uměleckořemeslné památky s drahými
nebo dekorativními kameny či organolity. Příklady přesně zpracovat v popisu
a fotodokumentaci, uvést citace odborné literatury.
****************************
*Studenti se povinně kaţdoročně zúčastňují třídenní Konference konzervátorů
a restaurátorů pořádanou Asociací muzeí a galerií (vţdy v jiném kraji), spojenou
s exkurzemi v restaurátorských pracovištích. Bezprostředně jsou zde seznamováni
s aktuálními poznatky, metodami a zkušenostmi technologie restaurování v praxi.
Problematiku technologie konzervování a restaurování si studenti ověřují také na
odborných praxích na restaurátorských pracovištích muzeí, Národního památkového
ústavu a dalších.
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: ZK, ZK, ZK, ZK, ZK, ZK
Odevzdání seminární práce. Průběţné hodnocení. Písemný test. ústní zkouška.
44
Kopecká Ivana, Vratislav Nejedlý: PRŮZKUM HISTORICKÝCH MATERIÁLŮ.
ANALYTICKÉ METODY PRO RESTAUROVÁNÍ A PAMÁTKOVOU PÉČI.
Grada. Praha 2005, ISBN 80-247-1060-9
Kreperát Josef P.: SKRYTÁ MOC DRAHÝCH KAMENŮ, Granit, 2010,
ISBN 978-80-7096-071-2
Mohyla Miroslav: TECHNOLOGIE POVRCHOVÝCH ÚPRAV KOVŮ, Vysoká
škola báňská Ostrava 2006, ISBN 80-248-1217-7
Novák Pavel: KOROZE KOVŮ, VŠCHT Praha, 2005
Sejkora Jiří, Kouřimský Jiří: ATLAS MINERÁLŮ ČESKÉ A SLOVENSKÉ
REPUBLIKY, Praha, Academia, 2005, ISBN 80-200-1317-2
Stambolov T.: KOROZE A KONZERVACE KOVOVÝCH PAMÁTEK A UM. DĚL
/ The Corrosion and Conservation of Metallic, Central Research Laboratory for
Objects of Art and Science Amsterdam, 1985, ISBN 80-238-5562-X
RESTAUROVÁNÍ A KONZERVOVÁNÍ PŘEDMĚTŮ KULTURNÍ HODNOTY
Z KOVŮ A JEJICH SLITIN, Moravské muzeum Brno, 2006, ISBN 978-80-86413-70-9
SBORNÍKY ZE SEMINÁŘŮ KONZERVÁTORŮ A RESTAURÁTORŮ, Technické
muzeum Brno, 1993-2010
ZÁKLADY MUZEJNÍ KONZERVACE, Moravské muzeum, Brno 1989
45
Název předmětu:
PRAKTICKÁ CVIČENÍ V RESTAUROVÁNÍ
12 hodin týdně v 1. ročníku
14 hodin týdně ve 2. ročníku
20 hodin týdně v zimním období 3. ročníku
Zdokonalování uměleckořemeslných technik a historických technik. Osvojení
specializovaných řemeslných postupů na konkrétních úkolech ošetřování restaurovaného předmětu. Závazný postupu restaurování: provedení průzkumů, vypracování
restaurátorského záměru, odstranění korozních zplodin, stabilizace narušené hmoty,
náprava tvarových deformací, případné doplňování chybějící části, závěrečná povrchová
úprava a konzervace, stanovení ochranného reţimu a průběţné zpracovávání
restaurátorské dokumentace.
Student zvládá staré řemeslné techniky, stabilizuje narušenou vnitřní stavbu
materiálů, respektuje uchovávání hodnoty autenticity, původnosti a dobového výrazu
památky, dodrţuje zásady etického kodexu restaurátora. Rozlišuje historické souvislosti
a posuzuje vhodnost volby pracovních metod, nutnost pomůcek a technologických
podmínek. Rozvíjí pracovní dovedností při průzkumu materiálu, napravuje tvarové
deformace a případně doplňuje chybějící části. Stále spojuje poznatky, schopnosti
a dovednosti rozvíjené ve všech ostatních předmětech, pěstuje si návyky pevně spojené
s dodrţováním zásad bezpečnosti a hygieny práce.
*Zaměření na restaurování a konzervování obecných kovů, drahých kovů
a kovů platinových
Obsah předmětu:
Dílenský provozní řád, bezpečnost práce v dílnách, zásady první pomoci. Kopie
dobového šperku. Opravy dobových šperků z depozitů sbírek. Osvojování historických
a dalších umělecko-řemeslných technik. Osvojení cínařských technik, techniky leptu,
techniky niello. Osvojení techniky tepání, tepání dekorů do dutých forem. Osvojování
techniky galvanoplastiky, modelování, doplňování chybějící části.
Osvojování techniky rytí, rytí písma a monogramu, vyřezávání. Osvojování
technik smaltu, přihrádkový, jamkový, reliéfní. Osvojování techniky taušírování,
zatepávání ţeleza na měď, zlata na stříbro. Demontáţ, konzervace, montáţ staroţitnosti
s hrací mechanikou, dokumentace. Vyuţívání uměleckořemeslných technik zlatnictví
a stříbrnictví v restaurování. Vyuţívání technik odlévání a cizelování při restaurování.
Výroba přesné kopie historického předmětu ve stříbře tepáním. Studie restaurování
liturgických předmětů z cínu, mosazi, mědi. Studie restaurování a konzervování
archeologického ţelezného nálezu. Studie restaurování cínového litého uměleckořemeslného předmětu.
Průběţné restaurování pod vedením restaurátora kovů, drţitele povolení MK ČR.
Průzkum, analýza stavu materiálu a poškození, prvkové sloţení. Záměr postupů
46
a rozsahu restaurování, soulad s etickým kodexem restaurátora. Odstraňování korozních
zplodin, protikorozní opatření, stabilizace hmoty. Osvojení si původních technik
a technických postupů, vyhodnocení na vzorcích. Plastické a grafické studie potřebné
pro rekonstrukci, doplnění. Příprava, zajištění a ošetření pomocných či doprovodných
materiálů. Doplňování chybějících částí, srovnávací materiál, modelování, tepání,
galvanoplastika. Úprava tvarové deformace, oprava drobných trhlin. Povrchová úprava,
patinování. Konzervace, vosky, laky, vakuové napouštění, ochranný reţim památky.
Průběţné vedení záznamů a dokumentace. Vypracování restaurátorské dokumentace.
Realizace absolventské práce.
*Zaměření na restaurování a konzervování kovů železných
Obsah předmětu:
Dílenský provozní řád, bezpečnost práce v dílnách, zásady první pomoci.
Osvojování starých a dalších uměleckořemeslných technik. Studie technik cizelování.
Studie technik taušírování, zatepávání ţeleza na měď. Studie technik niella; kryty,
vyřezání, lept, zatírání směsi. Studie technik v kovářských artefaktech, plátování.
Osvojení tepání drobných ornamentů v ploše, tepání do hloubky. Osvojení techniky
rýhování, zkrucování. Osvojení specifiky odlišných technik kování barevných kovů.
Osvojování skruţování, spirály, voluty; vytvoření přesné dobové kopie dle předlohy.
Kopie jednodušší dobové ţelezné památky. Studie různých technik smaltu, přihrádkový,
jamkový. Vyuţívání technik uměleckého kovářství a zámečnictví při restaurování.
Vyuţívání technik odlévání a cizelování při restaurování. Studie povrchových úprav
ţelezných artefaktů na konkrétních předmětech. Tepelné úpravy povrchu; zlacení
v ohni, stříbření, amalgán, brynýrování. Ochrana kovů: pokovování, leštění, pasivace,
tanátování, chromátování, oxalátování. Úpravy povrchu za studena; plátkové zlacení.
Staré mechaniky zámků, sejfů; nákresy, výroba detailů.. Vytvoření náročné repliky
pomocí kopírovací hmoty. Konzervování archeologického ţeleza, mechanické
odstraňování nečistot. Mikro pískování, deionizace; rozpouštění rozpustných solí;
zbavování iontů. Vysoušení, tanátování, ionty taninu. Petrifikace; zpevňování,
stabilizace, vyplňování, napouštění (akryláty, pryskyřice).
Určení předmětu. Vyhodnocení původního prostředí nálezu, vlivu uskladnění. Průzkum,
analýza stavu materiálu a poškození, prvkové sloţení. Záměr postupů a rozsahu
restaurování, soulad s etickým kodexem restaurátora. Odstraňování korozních zplodin,
protikorozní opatření, stabilizace hmoty. Osvojení si původních technik a technických
postupů, vyhodnocení na vzorcích. Plastické a grafické studie nutně potřebné pro
rekonstrukci, doplnění. Příprava, zajištění a ošetření pomocných či doprovodných
materiálů. Doplňování chybějící části, srovnávací materiál, modelování, tepání, kování.
Průběţné práce v konzervování a restaurování; rekonstrukce tvaru. Konzervace,
ochranný reţim památky. Průběţné vedení zápisů a dokumentace. Vypracování
restaurátorské dokumentace. Restaurování artefaktu vstupních prostor (klepadlo, kryt
zámku, kliky, kování). Restaurování poškozené dobové mříţe. Restaurování zbroje ze
středověku; více zdobných technik, niello, tauzie, plátování, rytí.
47
organických a syntetických materiálů
Obsah předmětu:
Dílenský provozní řád, bezpečnost práce v dílnách, zásady první pomoci.
Osvojování historických a dalších umělecko-řemeslných technik. Řezání a rytí ve
slonovině, perleťovině, ţelvovině, apod. Vyuţívání technik broušení a rytí při
restaurování Příprava a zajištění a ošetření pomocných, doprovodných materiálů.
Glyptika; techniky rytí, rekonstrukce chybějících částí. Kopie intaglie, kameje,
ornamentální motivy. Intaglie, odrývaná kamej, stíraná rytina, rytá písma. Kamej
v netransparentním materiálu; figurální motiv. Heraldické motivy, rozlišení tinktur
šrafováním. Kopie pečetního kamenu. Vybroušení plastického tvaru části lidské figury;
rekonstrukce části figurky. Broušení a leštění smaltů; druhy smaltů, teplotní reţim při
opravách. Uţití organolitů v marketerii a vykládání; zasazování organolitů do kovů,
dilatace. Specifika opracování slonoviny, kosti, ţelvoviny, rohoviny. Specifika
opracování mušlí, perel, korálů, perletí, jantaru, lávy, apod. Organolity; řezání, rytí,
čištění, konzervace, ochranný reţim. Intarzie, vykládání, techniky opracování
organolitů. Zasazování přírodního kamene do dřeva. Renovace, konzervování
inkrustace na plastickém, kovovém tvaru. Doplňování, nahrazování přírodním nebo
syntetickým materiálem; rekonstrukce.
Průzkum, analýza stavu materiálu a poškození, prvkové sloţení. Záměr postupů
a rozsahu restaurování, soulad s etickým kodexem restaurátora. Restaurování včetně
rekonstrukce chybějící části intarzie nebo mozaiky. Průběţné práce v konzervování
a restaurování; průzkum, odstraňování korozních zplodin, protikorozní opatření,
rekonstrukce tvaru, doplňování chybějící části. Konzervace, ochranný reţim památky.
Průběţné vedení zápisů a dokumentace. Vypracování restaurátorské dokumentace.
Restaurování nádoby, plastiky vyřezané z drahého kamene. Restaurování uţitkových
předmětů z kamene; dóza, psací souprava, podnos.
Osou praktické části studia jsou tři samostatné práce v restaurování včetně
restaurátorské dokumentace, které jsou koncipovány tak, aby kvalitní absolvent mohl na
jejich základě a po získání příslušné praxe podat ţádost MK ČR o Povolení
k restaurování uměleckořemeslných děl z kovů. Vzhledem k důrazu na plnění této
intence, se všechny tři Restaurátorské dokumentace presentují při absolutoriu.
*Restaurování památky s vypracováním Restaurátorské dokumentace můţe řešit tři
okruhy problematik:
1) Degradace a koroze materiálů na památce; 2) tvarové poškození památky;
3) doplňování chybějící části.
48
*Termíny pro zadávání a realizaci restaurování památky:
restaurování památky včetně 1. Restaurátorské dokumentace:
Zadání včetně předání památky k restaurování do: 1. února (I. ročník)
Odevzdání restaurované památky včetně 1. Restaurátorské dokumentace
do: 15. prosince (II. ročník, zimní období)
restaurování památky včetně 2. Restaurátorské dokumentace:
Zadání včetně předání památky k restaurování do: 1. února (II. ročník).
do: 30. listopadu (III. ročník, zimní období).
absolventská práce včetně 3. Restaurátorské dokumentace
Zadání včetně předání památky do: 30. června (II. ročník)
do: 20. května – (III. ročník, letní období).
Způsob ukončení:
Hodnocení za období: KZ, KZ, KZ, KZ, KZ
Součást Absolutoria
Odevzdání zadané práce v řemeslných technikách. Odevzdání Restaurátorské
dokumentace k zadané restaurované památce vytištěné a v digitální podobě na CD.
Kopecká Ivana a kol.: PREVENTIVNÍ PÉČE O HISTORICKÉ OBJEKTY A SBÍRKY
V NICH ULOŢENÉ, SÚPP, Praha 2002, ISBN 80-86234-28-2
SBORNÍKY Z KONFERENCÍ KONZERVÁTORŮ A RESTAURÁTORŮ, Technické
muzeum v Brně, 2000-2010 / 2007 EAN 978-80-86413-41-9
Restaurátorské dokumentace, VOŠ Turnov, 2002-2010, a další
49
Název předmětu:
ODBORNÁ PRAXE
20 hodin týdně v letním období 3. ročníku
Předmět odborná praxe jako vzdělávací proces v provozních podmínkách rozvíjí
vědomosti a dovednosti osvojené v průběhu výuky odborných vyučovacích předmětů
a dotváří ucelený systém profesní přípravy.
Cílem vyučovacího předmětu je poznání pracovního systému včetně jeho systému
řídícího, rozvoj schopnosti aplikace získaných vědomostí a dovedností v provozním
prostředí při samostatném řešení svěřených úkolů, samostatného rozhodování včetně
odpovědnosti za vlastní rozhodnutí i za výsledek své práce, schopnost jednat s lidmi
a v neposlední řadě získání sociální zkušenosti v průběhu vytváření sociálních kontaktů
v rámci pracoviště.
Student samostatně řeší problémy související s realizací absolventské práce. Píše
restaurátorskou dokumentaci a koncipuje presentaci v PowerPoint k obhajobě.
Výběr vhodných pracovišť a pracovních úkolů připravuje škola v úzké spolupráci
s vedením příslušných firem. Vztahy mezi školou a firmami, v nichţ se celá nebo část
praxe uskutečňuje, se zajišťují rámcovou smlouvou v intenci platné legislativy, na
jejímţ sjednání a plnění se podílejí obě smluvní strany.
Odborná praxe má podobu individuálně zadávaných úkolů, které navazují na
učivo příslušných odborných předmětů a zohledňují moţnosti studentů, to znamená
rozsah vědomostí a dovedností osvojených v rámci daných ročníků studia. Dohled
vykonává restaurátor s Povolením k restaurování MK ČR příslušné skupiny.
Obsah předmětu:
Samostatná realizace absolventské práce včetně průzkumů, restaurátorského
záměru, rekonstrukce, doplňování chybějící části, povrchové úpravy a stanovení
ochranného reţimu památky.
Způsob ukončení:
Realizace restaurování a konzervování zadané památky. Napsaná restaurátorská
dokumentace včetně její digitální podoby. Obhajoba v prezentaci PowerPoint.
Restaurátorské dokumentace, VOŠ Turnov, 2002-2010.
50
Právnické a fyzické osoby, na jejichž pracovištích se odborná praxe koná.
Instituce s potřebně vybavenými restaurátorskými pracovišti.
Ateliér Hefaistos, Petr Hartman, Nádraţní 926, 549 31 Hronov.
Houska & Douda Umělecké pasířství, Oty Pavla 246, 273 43 Buštěhrad u Kladna.
Monstranz, Milan Zdeněk, Mašov, 511 01Turnov.
Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště Středních Čech v Praze,
Ďáblická 42/34 (47/35a), 180 00 Praha 8.
Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště Liberec, 460 01, Jablonecká
642/23, pracoviště Zámek Sychrov
Severočeské muzeum Liberec, Masarykova 11, 460 01 Liberec.
Vyšší odborná škola, Skálova 373, 511 01 Turnov.
Ţidovské muzeum v Praze, U Staré školy 1, 110 00 Praha 1.
51
VOŠ TURNOV – RESTAUROVÁNÍ KOVŮ, MINERÁLŮ A ORGANOLITŮ / DOKLADY O ZABEZPEČENÍ VP
8. DOKLADY O ZABEZPEČENÍ VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
1. Doklady o personálním zabezpečení vzdělávacího programu
Vyučující:
Renáta Knížková
Přehled předmětů:
Údaje o dosavadním
studiu:
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Mgr.
Německý jazyk
2005-2006 / Pedagogická fakulta MU Brno, rozšíření
učitelské kvalifikace učitelství oboru: Německý jazyk a
literatura pro střední školy
Pedagogická fakulta UP Olomouc, obor německý jazyk
a literatura / rodinná výchova: učitelství pro 2. stupeň
základních škol
1992-1996 / Střední zdravotní škola Turnov, zakončeno
maturitou
Pracovní smlouva.
2009-2010 / Sklárna Harrachov, lektor německého jazyka
program „Vzdělávejte se“
2002-2010 / příleţitostné překlady
2004-2006 / Sklostroj Turnov, Slévárna Turnov, lektor
německého jazyka
2002-2006 Cargo Jičín, AEG Jičín, lektor německého
jazyka
2002-2007 Škoda auto, zdělávání dospělých, lektor
německého jazyka
2002-dosud / SUPŠ a VOŠ Turnov, učitel německého
jazyka a základů společenských věd (psychologie,
sociologie, filosofie)
2001-2002 / Základní škola Turnov, učitel
52
KLÁRA
KOUBUSOVÁ
Mgr.
studiu:
Anglický jazyk.
Právnická fakulta University Karlovy Praha; soudní
tlumočení (2001)
Pedagogická fakulta Technické university Liberec
(1996-2000)
Obchodní akademie, zahraniční obor; Jablonec nad Nisou
(1991-96)
Dohoda o pracovní činnosti
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Výuka na SUPŠ a VOŠ v Turnově (2001-dosud)
Výuka na Základní škole 28. října v Turnově (2000-dosud)
Výuka na Jazykové škole v Turnově (2000-dosud)
53
VOJTĚCH
OUŘADA, DiS.
Restaurátor s licencí
Praktická cvičení v restaurování. Restaurování obecných
kovů, drahých kovů a kovů platinových.
Povolení Ministerstva kultury ČR k restaurování
uměleckořemeslných předmětů z kovů (2006)
SUPŠ a VOŠ Turnov obor restaurování kovů (2002-2005)
Střední škola uměleckořemeslná (Podkovářská) 2000-2002
Faserský kurz SOU Solunka (1998-1999)
Střední odborné učiliště Solunka obor zlatník a klenotník
(1997-2000).
Pracovní smlouva.
studiu:
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Restaurování vitráţových oken do kaple sv. Jiří
v Daliměřicích / 2010.
Realizace Restaurátorských prácí pro muzea: Regionální
museum v Kolíně, Polabské museum v Poděbradech,
Jihomoravské museum ve Znojmě, Městské muzeum
Chotěboř, Městské muzeum, Skuteč, atd. / 2006-dosud
Výuka Praktická cvičení v restaurování na VOŠ Turnov a
VŠCHT Praha, 2006 aţ dosud
OSVČ v oboru Zlatnictví a restaurování od roku 2005
Účast na celostátních Konferencích konzervátorů a
restaurátorů AMG (2002-2010)
54
JAROSLAV PRÁŠIL Restaurátor s licencí
kovů, drahých kovů a kovů platinových.
studiu:
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Povolení Ministerstva kultury ČR k restaurování umělecko
řemeslných předmětů z drahých kovů a předmětů
pasířského řemesla (1991)
Kurzy restaurování při Moravském zemském muzeu
v Brně (1979)
Mistrem uměleckých řemesel ČFVU (1979).
Pedagogické minimum na Pedagogické fakultě v Hradci
Králové (1978-79)
Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově, zlatnické a
stříbrnické oddělení (1964-68)
Pracovní smlouva.
Restaurování, stříbrný nástolec hraběte Harracha (2010)
Restaurování liturgických předmětů, Biskupství Litoměřice
(2010)
Kopie ţidovských artefaktů, synagoga Turnov (2009)
Grant EU, Sjednocení názorů v restaurování a uţití
řemeslných technik /Maďarsko, Litva, Bulharsko,
Německo, Česko/, (2009-2010)
Restaurování liturgického náčiní, kostel Přepeře (2008)
Členem Komise Ministerstva kultury ČR pro restaurování,
sekce restaurování uměleckých děl a uměleckořemeslných děl (1995-dosud).
Výuka Praktická cvičení v restaurování na VOŠ Turnov
(2001-dosud).
Praktická cvičení ve zlatnictví a stříbrnictví na
SUPŠ Turnov (1972-2001).
Realizace kopie svatováclavské korunovační koruny pro
klenotnici na Karlštejně (1996).
Korunka pro Praţské Jezulátko; dar do Sevilly ve
Španělsku (1992).
55
JOSEF SEDMÍK
studiu:
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Ak. mal.
Dějiny uměleckých řemesel; Pomocné vědy; Anatomie;
Výtvarná dokumentace; Odborné modelování; Plastická
anatomie, AutoCAD.
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze,
s pedagogickým osvědčením (1969-75)
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská Ţelezný Brod
(1965-69)
Pracovní smlouva
Vypracování profesních slovníků restaurování ve verzi
anglicko-české a německo-české; Vypracování Slovníku
ornamentiky, architektonických prvků; Vypracování
Slovníku ikonografie; Vypracování Slovníku tvarové
typologie, Vypracování skript: Základy památkové péče;
Dějiny uměleckých řemesel. Vypracování vývojových
řad hlavních druhů uměleckořemeslných předmětů
z kovů a drahých kamenů; (2000-2010).
Vypracování projektu a učebních dokumentů VOŠ, VP,
obor restaurování kovů (1999, 2006, 2011).
Výuka: Výtvarná příprava, Společenskovědní základy,
Dějiny uměleckých řemesel, Pomocné vědy, Výtvarná
dokumentace, Odborné modelování; SUPŠ a VOŠ
Turnov (1995 aţ dosud).
Výtvarné návrhy, realizace skla do architektury, účast na
výstavách v zahraničí (1977-93).
Výuka: Odborné kreslení a Dějiny výtvarné kultury na
SKŠ v Praze (1973-77).
56
MIROSLAV ŠÍDA
studiu:
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Praktická cvičení v restaurování, řemeslné techniky: rytí
kovů.
Pedagogické minimum Pedagogická fakulta Technické
university Liberec (2003)
Střední uměleckoprůmyslová škola Turnov (1967-71)
Pracovní smlouva.
Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola
Turnov (1997-dosud).
Solitér Jablonec nad Nisou (1993-97).
Znak Malá Skála (1971-93).
Biţuterie Jablonec nad Nisou (1971).
57
PETR ZEMAN, DiS. Restaurátor s licencí
kovů, drahých kovů a kovů platinových. Řemeslné
techniky
Povolení Ministerstva kultury ČR k restaurování a konz.
studiu:
uměleckořemeslných předmětů z obecných 2009
Povolení Ministerstva kultury ČR k restaurování a konz.
uměleckořemeslných předmětů ze slitin cínu 2009
Vyšší odborná škola v Turnově, Restaurování a
konzervování kovů, 2005-2008
Vyšší odborná škola v Jablonci nad Nisou, Raţená medaile
a mince, 2003-2005
Střední uměleckoprůmyslová škola v Jablonci nad Nisou,
povrchové zušlechťování materiálů, 1999-2003
Střední odborné učiliště nábytkářské v Liberci 1998-1999
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Pracovní smlouva
Restaurování litur. předmětů z kaple v Hrbově, 2010
Restaurování gotické křtitelnice z Litoměřic, 2010
Konzervace orientálních předmětů. Moravská galerie Brno,
2010
Výroba procesních kříţů, klášter premonstrátů na Strahově
Výroba replik osvětlovadel. Jurkovičova vila Brno 2010
Výroba kopií ocenění Gustava Frištenského, muzeum
Litovel, 2010
Restaurování pro staroţitnictví Liberec, Praha
Restaurování barokní křtitelnice z Hosína 2009
Restaurování renesanční křtitelnice z Vimperka 2009
Restaurování relikviářního souboru a výroba replik pro
litoměřické biskupství, 2009 aţ dosud
Výroba replik osvětlovadel pro kostel v Přepeřích, 2009
Restaurování cínové konvolutu z Bohumilic 2008
Výuka Praktická cvičení v restaurování na VOŠ Turnov a
VŠCHT Praha, 2008 aţ dosud
Restaurování cínové křtitelnice z Bohumilic 2007
58
Externí vyučující:
ZBYNĚK BLECHA
studiu:
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Ing.
Technologie konzervování a restaurování obecných kovů,
drahých kovů a kovů platinových. Technologie
konzervování a restaurování kovů ţelezných.
Speciální chemie.
Vysoká škola chemicko-technologická v Pardubicích
(1958-63).
Střední průmyslová škola chemická v Hradci Králové
(1954-58).
Dohoda o pracovní činnosti.
Výuka: Speciální chemie; Technologie restaurování a
konzervování obecných kovů, drahých kovů a kovů
platinových; Technologie konzervování a restaurování
kovů ţelezných; VOŠ Turnov (2001-dosud).
Výuka Chemie, Technologie; Střední uměleckoprůmyslové
škola Turnov (1991-2001).
Monokrystaly Turnov (1963-91).
59
PETR HARTMANN Restaurátor s licencí
Praktická cvičení v restaurování (restaurování kovů
ţelezných; řemeslné techniky).
Střední uměleckoprůmyslová škola Turnov (1980-84).
studiu:
Povolení MK ČR k restaurování kovářských a
zámečnických prací ze ţeleza (1999).
Forma a rozsah
pracovně-právního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Krajský podnik pro obnovu a údrţbu památek; od 1988
vedoucí dílen (1984-90).
Výuka v Centrum odborné přípravy Hronov (1996-99).
Ateliér Hefaistos, Hronov (1999-dosud).
Realizace v restaurování:
Národní galerie v Praze, secesní brána (2000).
Karlovy Vary, sloup Nejsvětější Trojice (2001).
Benediktinský klášter sv. Václava v Broumově, barokní
mříţe (2001).
Smiřice, Kaple zjevení Páně, vstupní barokní dveře (2002).
Benediktinský klášter sv. Václava v Broumově, barokní
zábradlí (2002).
Poděbrady, vstupní brána hřbitova (2002).
Fürstenberský palác v Praze, mříţe, dveře (2003).
Klášterní hradisko v Olomouci, renesanční mříţ (2003).
Ţíreč, Domov sv. Josefa, renesanční mříţ (2003).
60
JAN MOHR
studiu:
PhDr.
Dějiny uměleckých řemesel (cínařství, umělecké kovářství
a zámečnictví).
Střední uměleckoprůmyslová škola Turnov (1966-70).
Masarykova univerzita v Brně, katedra dějin umění,
zakončeno doktorátem (1971-75).
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Okresní konzervátor památkové péče v Liberci
(1987-dosud).
Kurátor sbírky kovů v Severočeském muzeu v Liberci
(1979-dosud).
Předseda regionálního kolegia severočeských muzeí AMG
(1991-2000).
61
MILENA
PAVLÍČKOVÁ
Ing.
Historie metalurgie
studiu:
Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta - doplňující
pedagogické studium, zaměření učitelství odborných
předmětů (závěrečná zkouška v r. 2002)
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava,
Fakulta metalurgie a materiálového inţenýrství, obor
Slévárenství (státní zkouška v r. 2002)
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava,
Fakulta metalurgie a materiálového inţenýrství, obor
Umělecké slévárenství (bakalářská zkouška v r. 1998)
Gymnázium Zlín (ukončeno maturitou v r. 1994)
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Oborová praxe (slévárenství):
Aisin Europe Manufacturing Czech s.r.o. Písek (2005-2010)
– specialista nákupu, nové projekty
FAB a.s., Divize Auto, Rychnov nad Kněţnou (2005) –
technolog nových projektů
Brzdové automobilové kotouče s.r.o. Hradec Králové
(2002-2004) - metalurg, vedoucí tavírny
Pedagogická praxe:
2002 – praxe v rámci doplňkového pedagogického studia,
SOU a SOŠ Ostrava - Hrabůvka
1996-1998 – jazyková agentura Happy Puppy, výuka
angličtiny pro ţáky ostravských ZŠ
62
RIEGEL NORBERT PhD. / Restaurátor s licencí
Restaurování obecných kovů, drahých kovů a kovů
platinových.
Povolení Ministerstva kultury ČR k restaurování a
studiu:
konzervování uměleckořem. předmětů z obecných kovů
Povolení Ministerstva kultury ČR k restaurování a
konzervování uměleckořemeslných předmětů z drahých
kovů
Po roce 1989 - vlastní ateliér na Barrandově
Od roku 1985 zaměstnán v podniku Obnova památek
Filosofická fakulta Univerzity Karlovy- obor Dějiny umění
(1980-85)
Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově, umělecké
kovářství a zámečnictví (1978-80)
Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově, zlatnické a
stříbrnické oddělení (1974-78)
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Výroba replik osvětlovadel: Jurkovičova vila Brno 2010
Výroba pluviálních spon pro premonstráty na Strahově,
restaurování a výroba procesních kříţů pro slavnostní
otevření knihovny Strahovského kláštera 2010
Restaurování a spolupráce s Královskou kanonií
premonstrátů na Strahově – restaurování monstrancí,
kalichů, navicul a dalších liturgických předmětů
Konzervace a restaurování lihýřových hodinových strojů
věţních hodin pro muzeum v Jílovém u Prahy
Hodinový stroj pro Berounskou věţ
Opravy kování a dveřních zámků pro Státní zámek
Konopiště a Koloděje u Prahy
Soubor hodinových skříní z bronzu
Soubor palných zbraní pro zámek Březnice a Opočno
Po roce 1989 produkce vlastních šperků – ateliérový šperk,
moderní šperk, zakázková výroba, výroba seces. šperků
Souběţně pokračování v opravách, restaurování a
konzervování uměleckořemeslných předmětů pro
soukromé sběratele – sečné a palné zbraně, kování pro
stolní hodiny, nábytkové kování a liturgické předměty –
Spolupráce s Muzeem hlavního města Prahy
63
TOMÁŠ ŘIDKOŠIL RNDr.
Technologie konzervování a restaurování broušených a
rytých minerálů a organolitů
Speciální chemie.
Přírodovědecká fakulta University Karlovy v Praze
studiu:
(1972-77).
Gymnázium v Chrudimi (1969-72).
Forma a rozsah
Vedlejší pracovní poměr.
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Odborný pracovník Okresního muzea Českého ráje
v Turnově (1991-dosud).
Asistent: Katedra mineralogie, krystalografie a geochemie
Přírodovědecké fakulty UK;
Katedra petrologie Přírodovědecké fakulty UK;
Ústav ekonomiky nerostných surovin UK;
Katedra uţité geofyziky Přírodovědecké fakulty UK;
Vědecký tajemník v Geologickém ústavu UK;
Stáţe: BRGM Orleans ve Francii; Akademie věd
v Novosibirsku, v Rusku; (1977-91).
64
SVĚTLANA
SPIWOKOVÁ
PhDr.
studiu:
Dějiny uměleckých řemesel. Pomocné vědy.
Filosofická fakulta UK obor Teorie kultury, ukončení
studia doktorátem (1991).
Povolení Ministerstva kultury ČR k restaurování umělecko
řemeslných předmětů z drahých a obecných kovů (1991)
Mistrem uměleckých řemesel ČFVU (1985).
Vyučena v oboru uměleckého zlatnictví (1969).
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Kurátorka sbírky drahých kovů v Uměleckoprůmyslovém
muzeu v Praze (1998-2004).
Katalog šperků v Hergetově cihelně (2004)
Výuka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, Atelier kov
a šperk (1997-dosud).
Výuka Dějiny umění a techniky v SOU uměleckořemeslném, Podkovářská Praha (1992-98).
Výuka v Mistrovské škole uměleckého designu (1991-92).
Zprávy o restaurování v Judaica Bohemia (1975-80).
Restaurování (1972-dosud).
65
JAROSLAV
TÁZLAR
studiu:
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Praktická cvičení v restaurování; řemeslné techniky: hrací
mechaniky a hodinářství.
Odborná stáţ Omega, Jungans Švýcarsko (2004).
Pedagogické minimum Pedagogická fakulta University
Karlovy v Praze (1989).
Střední průmyslová škola Nové Město nad Metují
(1976-81).
Odborné učiliště Nové Město nad Metují (1970-73).
OSVČ (2003-dosud).
Výuka Střední odborné učiliště Nové Město nad Metují
(1976-2003).
Klenoty Brno (1973-74).
66
EVA VÍŠKOVÁ,
MRÁKOTOVÁ
Mistr řemeslné umělecké práce
Praktická cvičení v restaurování a konzervování předmětů
z minerálů a organolitů
Střední uměleckoprůmyslová škola Turnov, 1967-1971
studiu:
Forma a rozsah
pracovněprávního
vztahu k žadateli:
Údaje o dosavadní
praxi:
Tvorba glyptiky z minerálů a předmětů z organolitů
Výuka glyptiky Střední uměleckoprůmyslová škola a
Vyšší odborná škola Turnov, 1990 aţ dosud
Druţstvo Granát Turnov, 1975 aţ dosud
Výstavy: Praha 1978, 1983, 1986, 1990, Poděbrady 1980
Hradec Králové 1992, Nasavrky 2000, Opava 2009
Idar-Oberstein 2004
Sympozia: Turnov 2007, 2009; Kamenický Šenov 2008
67
2. Doklady o materiálním a organizačním zabezpečení vzdělávacího programu
a) Údaje o budově, kapacitě poslucháren, laboratoří, ateliérů, výukových prostor
Celkový součet uţitné plochy SUPŠ a VOŠ činí 7 899 m2. Areál tří vzájemně
propojených budov, k nimţ má škola uţívací právo (historická budova je majetkem
města Turnova, obě nové budovy v majetku Libereckého kraje). Školní budovy jsou
vybaveny třídami, počítačovou učebnou, dílnami, samostatnou halou kovárny, ateliéry,
modelovnou, sádrovnou, tělocvičnou, společenským sálem, depozitáři materiálů
i finálních realizací, sklady, kancelářemi, bytem školníka a ubytovacími jednotkami
Domova mládeţe. V rámci studentského stravování lze zajistit teplé snídaně, obědy
a večeře.
Budova v níţ se nalézají prostory pro výuku vyššího odborného vzdělání byla stavebně
dokončena v roce 1954 v duchu funkcionalismu. Kapacita dílen i učeben má rezervy.
Výukové prostory vyhrazené pro Vyšší odbornou školu jsou v majetku Libereckého
kraje:
II. patro:
Dílny pro Praktická cvičení v restaurování a pro výuku řemeslných technik mají
rozlohu:
15 m2 (2 pracovní místa), chemicko-technologické průzkumy, patiny;
Digestoř DS-12 (2005);
Pracovní plocha 900 x 690 x 920 mm.
Kyselinovzdorná keramická dlaţba.
Odtahové nerezové potrubí, průměr 200 mm.
2
71,23 m (15 pracovních míst), zlatnické stoly, pracoviště k cizelování, montáţní
stoly, pracoviště pro průběţnou fotodokumentaci.
2
41 m (9 pracovních míst), zlatnické stoly, pracoviště pro cizelování,
pracoviště pro rytí kovů, pracoviště pro leštění kovů, pracoviště pro rytí
a broušení drahých kamenů.
18,70 m2 (6 pracovních míst), hodinářské stoly, pracoviště pro kovové památky
s hrací mechanikou.
18,67 m2 (4 pracovní místa).
Laboratoř s deionizací vody 5,58 m2;
Ateliér pro výtvarnou dokumentaci a odborné modelování 19,31 m2, kreslící
stojany, (8 pracovních míst).
I. patro:
Stupňová posluchárna 53,76 m2 (28 míst);
Učebna s počítači, tiskárnou, skenerem a mikroskopem 13,88 m2 (4 prac. místa);
Chemická laboratoř 75 m2;
Laboratoř pro archeologické kovy, sušička, 30,00 m2;
Laboratoř pro fotodokumentace 35,98 m2;
68
Přízemí:
Mokrý provoz, laboratoř odsolování, 4 pracovní místa, 22,10 m2.
Mokrý provoz, laboratoř archeologie, 4 pracovní místa, 22,10 m2.
Celkem vyuţívané prostory: 420,21 m2.
Bezbariérový přístup není zajištěn.
Základní pracovní nářadí, náčiní a pomůcky v hodnotě aţ 45 tisíc Kč si studenti
pořizují na vlastní náklady jiţ na počátku středoškolského studia a zůstávají jejich
majetkem do dalšího profesního ţivota. Učební materiály a pomůcky jsou součástí
školního vybavení a je v silách školy je průběţně doplňovat a modernizovat.
b) Soupis specializovaných laboratoří
1)
2)
3)
4)
5)
Chemická laboratoř; plocha 75 m2, 8 pracovních stolů, 10 pracovních míst.
Laboratoř deionizace vody; 5,6 m2, 1 pracovní místo.
Laboratoř odsolování, oplachy; 22,1 m2, keramický obklad, 4 pracovní místa.
Laboratoř pro archeologické kovy, mokrý provoz; 22,1 m2, 4 pracovní místa
Laboratoř pro archeologické kovy; 30 m2, 4 pracovní místa
Speciální průzkumy a diagnostiku restaurovaných materiálů smluvně zajišťují:
Restaurátorské pracoviště Středočeského muzea Roztoky u Prahy
SVÚ a.s. Praha 9 Běchovice Praha (elektronové mikroanalýzy)
VŠCHT Praha 6, Technická 5
69
c) Doporučení vzdělávacího programu
70
71
72
d) Údaje o knihovně
Školní knihovna je v samostatné místnosti se sluţbou profesionální knihovnice,
databáze je vedena na počítači na knihovnickém programu Lanius. Vybavení knihovny
má pro uţivatele 15 míst k sezení a stoly ke studiu, celkem čítá na 7000 odborných
knih, pravidelně se odebírají odborné časopisy, roční nákupy odborné literatury jsou
v hodnotě cca 5 000 Kč. Pro uţivatele je dále k dispozici kopírka, a 2 počítače připojené
k internetu. Knihovna je přístupná odpoledne. Počítače v celé budově včetně počítačové
učebny jsou připojeny na síť.
Speciální studovna pro VOŠ, obor restaurování kovů, má přes 300 speciálních
odborných knih a stále se rozšiřující databázi interních studijních materiálů, jeţ jsou
doplňovány překlady důleţitých odborných textů z angličtiny a němčiny, včetně DVD
a VHS. Je zde pro uţivatele 10 míst k sezení včetně stolů pro související práci, jsou zde
k dispozici počítače připojené na síť a na internet, pro presentaci se pouţívá data
projektor. Studovna VOŠ má vlastní skener a barevnou tiskárnu.
Jako studijní základna slouţí (ve stejné ulici) Oblastní muzeum Českého ráje,
které je specializované na problematiku broušených drahých kamenů a má expozici
sledující vývoj uměleckořemeslného zpracování kovů. Podobně se vyuţívá blízké
Severočeské muzeum v Liberci a Muzeum skla a biţuterie v Jablonci nad Nisou.
73
e) Záměr rozvoje, odůvodnění vzdělávacího programu
Záměrem je průběţné technické kvalitativnější vybavování dílenského provozu
a laboratoří, budování databáze studijních materiálů. Předcházející záměr vyhledat
partnerskou vysokou školu a vytvořit bakalářský studijní program je jiţ realizován.
Vyšší odborná škola zajišťuje společně s Vysokou školou chemicko-technologickou
Praha, Fakultou chemické technologie, část akreditovaného bakalářského studijního
programu Konzervování-restaurování objektů kulturního dědictví uměleckořemeslných
děl, čtyřletý obor Konzervování-restaurování uměleckořemeslných děl z kovů. Původní
záměr rozšířit stávající zaměření na restaurování drahých kovů, obecných kovů a kovů
platinových dále na další, navazující na ostatní umělecko-řemeslné techniky zpracování
kovů a drahých kamenů jsme jiţ realizovali.
Záměr zapojení do evropské sítě škol se studijním programem restaurování kovů
se nyní tříbí souběţně s mezinárodním úsilím po stanovení kritérií zodpovědnosti,
schopností a dovedností ve sféře ochrany kulturního dědictví. Tato aktivita by měla
vyústit ve stanovení stupňů evropské licence restaurátora, která bude mít platnost
v rámci Evropské unie.
Škola bude iniciovat vybudování archivu písemných a grafických dokumentací
návrhů a realizací nadprůměrných uměleckých předmětů vytvořených na bázi
uměleckořemeslného zpracování kovů a drahých kamenů. Budeme dál budovat databázi
vývojových řad historie jednotlivých kovových předmětů.
Průběţně se škola bude zapojovat do Fóra pro konzervátory a restaurátory (pod redakcí
Technického muzea v Brně) s dokumentacemi restaurátorských prací, jeţ aplikují
inovační technologické postupy a metody a výjimečné zásahy při průzkumu
a restaurování.
Pro vykrytí poţadavků praxe (trhu práce), budeme opět ţádat o akreditaci
vzdělávacího programu Restaurování kovů, minerálů a organolitů kombinovanou
formou studia, dále budeme usilovat o vytvoření studijního programu nebo kurzu pro
systém celoţivotního vzdělávání. Obě tyto formy by měly řešit poţadavky po zvyšování
kvalifikace i poţadavky odborného vzdělání pracovníků v muzeích a v restaurátorských
dílnách Národního památkového ústavu i ostatních, podobně jako v blízkých oborech
kultury a školství také pro zaměstnané lidi s praxí. Rozvíjení vzdělávacího programu
Restaurování kovů, minerálů a organolitů, bude navazovat na široké zázemí a vybavení
všech druhů uměleckořemeslného zpracovávání kovů a drahých kamenů na SUPŠ
Turnov.
Odpovědnost vyučujících je motivována průběţnou náročností prověřování
dodrţování akreditovaného vzdělávacího programu, dodrţování všech předpisů
s výukou souvisejících, zviditelněním a řešením naléhavých problémů na provozních
poradách. Kritické připomínky k výuce většinou vyplynou z kaţdodenní nutnosti řešit
další nové problémy související zejména s individuálním řešením postupů restaurování
zvláštní situace ošetření kaţdého předmětu. Dotazníková forma evaluace (vyučujících
i studentů) se koná jednou ročně. Evaluace daná formou anonymních dotazníků odkrývá
objektivní problémy, přináší různé varianty jejich řečení, ale bývá v ní obsaţena také
subjektivní podjatost daná negativy mezilidského souţití. Zabezpečování kvality
vzdělávacího programu závisí průběţně nutně na důsledném realizování adekvátních
opatřeních, řešících poznané nedostatky.
74
Vzdělávací program je koncipován pro menší počet uchazečů, který přiměřeně
odpovídá potřebě takto specializovaných odborníků. Zatímco bakalářská forma studia
má hlubší těţiště v chemicko-technologické oblasti, forma vyššího odborného studia má
širší záběr v oblasti uměleckořemeslné, uměnovědné,výtvarné a v jazykové přípravě.
Vzhledem k náročnému individuálnímu odbornému a specializovanému studiu je
optimální přijímat ke studiu 8 studentů ročně. Vyhovuje to také předpokládané absorpci
v praxi na trhu práce. Denní tříleté studium se otevírá dvakrát za tři roky. Kombinované
čtyřleté studium se předpokládá otevírat jednou za tři roky (nebo dle poţadavků praxe),
předpokládá se také, ţe bude vyuţíváno hlavně jiţ uchazeči z praxe. Počet uchazečů
bývá i více neţ dvojnásobný k určeným moţnostem kapacity.
f) Údaje o rozvoji spolupráce
Záměr umoţnit studentům výměnné stáţe se školami v zahraničí lze řešit pouze
v případě, jestliţe obor restaurování bude na úrovni vysoké školy, protoţe teprve v této
rovině jsou studijní pobyty v tomto oboru moţné (restaurování se vyučuje v cizině na
vysokých školách). Také proto jsme usilovali o akreditaci a zřízení bakalářského oboru
Konzervování-restaurování objektů kulturního dědictví uměleckořemeslných děl,
čtyřletý obor Konzervování-restaurování uměleckořemeslných děl z kovů. To se zdařilo
v součinnosti s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a s Akademií
výtvarných umění v Praze od roku 2005. Pro tento bakalářský čtyřletý obor vyučujeme
několik předmětů.
Spolupráci rozvíjíme s různými pracovišti Národního památkového ústavu,
s restaurátorskými dílnami muzeí a církevních diecézí, kam umísťujeme studenty na
odborné praxe. Dalším krokem je úsilí o umoţnění takové odborné praxe, v jejímţ
rámci by studenti na dostatečně vybaveném pracovišti kompletně, včetně průzkumů,
průběţné dokumentace a zpracování restaurátorské zprávy realizovali restaurování
zadané památky jako absolventské práce. Takováto praxe zároveň nabízí nové osobní
profesní kontakty a umoţňuje případné pozdější uplatnění absolventa.
Pro další budování potřebných studijních materiálů jsme iniciovali vypracování
publikace s chemicko-technologickou problematikou restaurování a konzervování kovů,
s důrazem na míru zachovávání autenticity při záměru restaurování a konzervování, na
degradaci kovů a povrchovou úpravu kovů. Na knize se podílely významné instituce,
ústavy a jednotliví odborníci. Publikace: Konzervování a restaurování kovů / Ochrana
předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin, Technické muzeum v Brně, 2011,
ISBN 978-80-86413-70-9
Pro vytváření přehledů vývoje jednotlivých druhů uměleckořemeslných předmětů
navazujeme kontakty s mnoţstvím muzeí a kurátorů jednotlivých sbírek, coţ vyuţíváme
často také při konkrétním historickém určování jednotlivých prakticky restaurovaných
předmětů. Záměr vytvoření skript a studijních materiálů pro všechny předměty jsme jiţ
uskutečnili.
Aktivně se zúčastňujeme presentací našich poznatků a zkušeností na celostátních
konferencích restaurátorů a konzervátorů s mezinárodní účastí, kaţdoročně pořádaných
Asociací muzeí a galerií a Českým výborem ICOM.
Zúčastnili jsme se (zúčastňujeme se) několika projektů Investice do rozvoje
vzdělání v rámci EU; Platforma pro památkovou péči, restaurování a obnovu, nyní
75
zaměřené na kontakty studentů různých oborů restaurování při konkrétních realizacích
restaurování velkých stavebních objektů, s MU Brno, NPÚ Praha, TU Pardubice a další.
76
g) Zdůvodnění společenské potřeby vzdělávacího programu
Vedle ekologické intence nápravy průmyslem zaviněného poškození přírody
stoupá společenská potřeba péče o památky, k nimţ se stále více váţe celosvětový
turistický ruch. Památky jsou zároveň duchovní kvalitou a výzvou ke kultivovanosti
a šíření ducha spolupráce. Dalším důvodem potřebnosti vzdělávacího programu je
vzrůstající tlak na úroveň a hloubku a kvality speciální odbornosti také ve sféře ochrany
památek uměleckořemeslných, zde památek z kovů a drobných sbírkových předmětů
z kamenů a organolitů. Sbírkových předmětů tohoto druhu je u nás několik miliónů
a vedle nedostatku financí je nedostatek profesních odborníků tyto památky ošetřovat.
Vzdělávací program Restaurování kovů, minerálů a organolitů řeší seberealizaci
uchazečů ve specificky zaměřené oblasti uměleckořemeslného zpracování kovů a k nim
doprovodných, zdobných materiálů. Řeší poţadavky oblasti ochrany památek, prakticky
pomáhá uchovávání kulturního dědictví a rozvoji cestovního ruchu.
77

Vzdělávací program - Supš a Voš Turnov

Transkript

Podobné dokumenty

Vzdělávací program - Supš a Voš Turnov

1–3. ročník - Supš a Voš Turnov

Sklář a keramik - 9-10/2012 - Pražská galerie českého skla

5_vydani. - Vitajte v kmeni ATLAS

Truhlářská dílna NA ŠKOLNÍ ROK

Evidenční list objektu v území městské památkové