Osud klasického kina v současném ekonomickém a sociálním prostoru

Masarykova univerzita
Filosofická fakulta
Ústav hudební vědy
Bc. Michaela Mottlová
(Management v kultuře, magisterské prezenční studium)
Osud klasického kina v současném ekonomickém,
technologickém a sociálním prostoru.
Jeho provoz v České republice se zaměřením na obecní kina jako
příspěvkové organizace a organizační složky
(Magisterská diplomová práce)
Vedoucí práce:
Brno, 2012
Mgr. Viktor Pantůček
(podzimní semestr)
1
Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů.
V Brně 21. 12. 2012
2
Ráda bych poděkovala Mgr. Viktoru Pantůčkovi za věcné poznámky k mé práci, manželům
Šaškovým za vstřícnost a Mgr. Luďkovi Havlovi za poznámky k historické části.
3
OBSAH
1
Úvod.............................................................................................................................................. 6
2
A budiž kino! Stručná historie promítacích prostor a jejich významu na našem území............. 11
3
2.1
Raná kinematografie........................................................................................................... 11
2.2
Kinematografie se stává uměním ....................................................................................... 13
2.3
Poválečné nadšení a deziluze 50. let .................................................................................. 16
2.4
Závan svobody a normalizační bezvětří.............................................................................. 19
2.5
Odkaz 90. let ....................................................................................................................... 20
Současná situace......................................................................................................................... 24
3.1
Typologie kin, projekčních sálů a alternativních prostor.................................................... 24
3.2
Současná situace dle konkrétních problémů...................................................................... 28
3.2.1
3.2.1.1
Standardy................................................................................................................ 29
3.2.1.2
Digitalizace dle DCI.................................................................................................. 29
3.2.1.3
VPF-Virtual Print Fee............................................................................................... 33
3.2.1.4
Technické parametry DCSS ..................................................................................... 33
3.2.1.5
3-D technologie....................................................................................................... 34
3.2.1.6
Alternativní řešení................................................................................................... 35
3.2.2
Konkurence ................................................................................................................. 36
3.2.2.1
Multikina ................................................................................................................. 37
3.2.2.2
Ostatní volnočasové aktivity ................................................................................... 40
3.2.2.3
Strategie „boje“ s konkurencí ................................................................................. 42
3.2.3
3.3
Digitalizace .................................................................................................................. 28
Příspěvková organizace a organizační složka jako právní formy ................................ 44
vyhodnocení statistických údajů......................................................................................... 46
Případová studie- kino Káčko v Dobřanech u Plzně............................................................................ 54
3.4
Budova kina a technické vybavení...................................................................................... 54
3.5
Dramaturgie a konkurence ................................................................................................. 55
3.6
Propagace a členství ........................................................................................................... 57
3.7
Provoz a personální složení ................................................................................................ 57
4
3.8
Kontextuální zařazení ......................................................................................................... 58
4
Závěr ........................................................................................................................................... 60
5
Summary..................................................................................................................................... 62
6
Résúmé ....................................................................................................................................... 63
7
Zdroje.......................................................................................................................................... 65
8
7.1
Orální historie/neveřejné: .................................................................................................. 69
7.2
Elektronické zdroje ............................................................................................................. 69
Citované filmy ............................................................................................................................. 70
5
1 ÚVOD
Provozování kin se v České republice od roku 1993 výrazně proměnilo. Příčinou byly změny
politické, ekonomické i společenské. Mnoho kin zaniklo, snížila se návštěvnost a výrazně se
změnila i programová nabídka kin a jejich propagační strategie. Objevili se noví konkurenti
a nové překážky, s kterými se kinaři a provozovatelé promítacích prostor musejí potýkat. Za
posledních deset let v této zemi proběhlo v oblasti distribuce filmů tolik změn, že počet kin
kolísá každý měsíc.1 S novými překážkami je potřeba hledat nová řešení. Tato práce by se
chtěla zabývat jednak popisem současné situace, ve které se kinař nachází, jednak by však i
chtěla najít dobré a špatné příklady toho, jak se s danou situací lze vypořádat. Zaměřila
jsem se na klasické kino s pravidelným provozem jako na tradiční formu promítacího
prostoru. Typologii promítacích prostor jsem převzala z dokumentů Unie filmových
distributorů2 (dále UFD), Ministerstva kultury3 (dále MKČR) a Českého statistického úřadu4
(dále ČSÚ). Klasické kino jsem vymezovala vůči ostatním druhům promítacích prostor právě
na základě této typologie. Klasické (nejčastěji jednosálové) kino je chápáno jako tradiční
prostor, který prošel za dobu své existence v Československu a Česku jen minimálními
změnami ve funkci a vzhledu. Teprve současnost a nedávná minulost začala na tento
prostor volnočasové aktivity klást nové nároky a ten se začal proměňovat ať již
dramaturgicky či technicky.
Kinematografie je křehký druh umění, protože je více než který jiný, závislá na financování
z veřejných zdrojů. A to jak v oblasti produkce, tak i distribuce. V Evropě se ukazuje, že výše
státní podpory je z velké části přímo úměrná i velikosti národní kinematografie. Tato práce
se chce zaměřit na kina v České republice fungující jako obecní příspěvkové organizace či
fungující bez právní subjektivity, jejímž zřizovatelem či provozovatelem je obec či právě její
příspěvková organizace5. Tyto právní formy jsou v této zemi v oblasti kultury obecně velice
1
Nedochází jen k úbytku kin, ale v některých případech naopak byla kina znovuotevřena. K tomuto rozhodnutí
docházeli provozovatelé na základě změn v okolí. Například provoz kina Sokol v Tyršově ulici 6, v Nymburku,
byl nejdříve pozastaven. Jelikož v okolí docházelo k úbytkům kin a tedy konkurence, v prosinci tohoto roku
došlo k jeho znovuotevření poté, co byla dokončena digitalizace.
2
<www.ufd.cz/> (cit. 10. 11.2012).
3
<www.mkcr.cz/> (cit. 10. 11.2012).
4
<www.czso.cz/> (cit. 10. 11.2012).
5
Územně samosprávné celky (kraje, obce) mohou provozovat kulturu jako své organizační složky, příspěvkové
organizace, obecně prospěšné společnosti a obchodní společnosti. Kraje v současné době neprovozují žádné
kino. Specifické vymezení tématu práce právní formou a nikoliv obecním vlastnictvím kina či provozováním
kina obcí jako takovým je zde prezentované z důvodu specifičnosti právní formy příspěvkové organizace.
Vztah příspěvkové organizace k jejímu zřizovateli je dán podmínkami ve zřizovací listině. Zákon do
konkrétních vztahů mezi organizací a zřizovatelem vstupuje jen jako regulátor, míra činnosti a rozsah majetku
svěřeného příspěvkové organizaci závisí na zřizovateli. Příspěvková organizace funguje jako v podstatě
autonomní jednotka, která se zodpovídá zřizovateli zpětně nebo žádá o schválení změn. Zároveň se ovšem u
ní předpokládá neziskový charakter, což je vymezeno v samotném zákoně č. 250/2000 sb. o rozpočtových
pravidlech územních rozpočtů. Ve zřizovací listině je přímo dán účel organizace, její pravomoci při nakládání
s majetkem svěřeným či získaným vlastní činností.
6
rozšířené. Nabízejí totiž velkou míru jistoty pravidelných příjmů z veřejných rozpočtů,
zároveň mají svá úskalí, jak se ukázalo v posledních letech na příkladech některých
významných kulturních institucí (např. kino Scala na Moravském náměstí 4 v Brně).
Spoléhání se na jisté příjmy totiž provozovatele a správce nenutí k vyhledávání
alternativního vícezdrojového financování, které snižuje riziko. V případě ztráty nebo
snížení dotací jsou následky mnohdy zničující. Dalšími úskalími těchto právních forem může
být přílišná závislost programová a ideová, jak ukáže například případová studie v závěru.
Na program a celkovou tvář instituce mají často vliv lidé bez konkrétního oborového
vzdělání a podléhá tak konzervativnímu způsobu vedení.
Jak jsem naznačila již výše, jednosálové kino se za dobu své existence příliš neproměnilo,
dnes je však potřeba, aby se přizpůsobilo novým konkurentům, novým požadavkům a
potřebám diváků. Hlavním záměrem práce je tento rozpor popsat a zjistit, zda je možné ho
překlenout a využívat pozitiva provozu obecních kin, aniž by byl brzděný vývoj. Anebo je
tento způsob provozu pro kina překonaný?
Přestože se k současné situaci kin v poslední době média opět hojně vyjadřují, hlavně ve
vztahu k probíhající digitalizaci českých kin a jejich zásadní redukci hlavně v menších
městech a obcích, veřejně přístupné ucelené statistické informace o stavu kin chybí. MKČR
do roku 2008 zveřejňovalo prostřednictvím dotazníkového šetření informace o aktivitě kin
v ČR. V tomto roce plánuje prostřednictvím své příspěvkové organizace Nipos 6 započít
šetření, které by mělo některé mezery ve statistických údajích doplnit. Stejně tak ČSÚ
v posledních dvou letech neshromažďuje ucelené celorepublikové statistické údaje o kinech
v ČR. V současné době nejucelenější katalog kin existuje v neveřejné podobě a je vytvořen
pro účely UFD. Velkým přínosem mi byly publikace ČSÚ, které byly sice úzce tematicky
zaměřeny, obsahovaly však sice krátkodobé, ale poměrně aktuální statistické údaje.
Například „Kultura v regionálním pohledu“ v rámci ročníku 2011 publikace Lidé a
U organizační složky územně samosprávného celku je vazba mnohem pevnější. Organizační složka nemá
právní subjektivitu, nemůže disponovat vlastním majetkem a již z podstaty se předpokládá, že se bude jednat
o provozování činnosti, která „nevyžaduje velký počet zaměstnanců“ [Rozpočet a financování: podle stavu k
16. 1. 2012, Ostrava: Sagit, 2012. s. 263]a není technicky ani právně komplikovaná. Ze samé podstaty se jedná
o menší kina, která mají minimální počet zaměstnanců a fungují v menších obcích. Jelikož zde není velký
prostor pro alternativní způsob provozu (financování provozu z vlastní jiné činnosti) a rozšiřování své
působnosti při generování zisku, neslibuje výzkum takto provozovaných kin zajímavé a novátorské příklady,
které mě zajímají především.
Obec může zřizovat i obchodní společnosti (akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným) a obecně
prospěšné společnosti. U obecně prospěšných společností nehraje příliš významnou roli, zda je zřizovaná
územně samosprávným celkem či nikoliv. Její provozování je dané zákonem o obecně prospěšných
společnostech č. 248/1995 Sb. Provozuje obecně prospěšnou činnost, je organizačně složitější a má možnost
podnikat v tzv. doplňkové činnosti, podporující činnost hlavní. Tato právní úprava není v České republice
obvyklá pro provozování kin či kulturních zařízení.
I obchodní společnosti fungují i s veřejným zřizovatelem stejně. Jejich cílem je generovat zisk, proto se taková
kina primárně snaží nabízet lákavé tituly a konkurovat multikinům. V celé České republice je jen několik málo
pražských kin, která vydělávají s artovou či alternativní dramaturgií (Aero v Biskupcově ulici, Světozor ve
Vodičkově ulici), proto ani kina jako obchodní společnosti mě nebudou v této práci zajímat.
6
<www.nipos-mk.cz/> (cit. 10. 11. 2012)
7
společnost. Zásadním zdrojem mi byly i výroční zprávy Státního fondu na podporu a rozvoj
české kinematografie7 (dále jen Fond). Zde jsem získala ucelený seznam všech kin, která na
digitalizaci získala z tohoto zdroje dotace. Dalším zásadním zdrojem mi byl veřejně
přístupný seznam digitalizovaných kin v ČR, který pravidelně aktualizuje a zveřejňuje
občanské sdružení Pro-DIGI8, které se primárně zabývá průběhem digitalizace kin v ČR.
Velkým přínosem mi byl i projekt Nové kino 20129, který kinařům nabízí prostřednictvím
konferencí a placených seminářů školení v oblastech důležitých pro vedení (převážně)
digitálního kina. Dalšími okrajovými zdroji mi byly i různé organizace, které sdružují kinaře.
Zásadní pro vnímání problematiky ze všech stran bylo i blokové šetření v médiích. Aktuální
články, reportáže, statě a jiné formy komentářů problematiky kin, internetové servery
zabývající se programovou nabídkou kin, internetové stránky kin a zároveň byl nezbytný
sběr dat v terénu a kvalitativní výzkum. Rozhovor, posouzení aktivity kin, propagace,
marketingové strategie apod.
Celá diplomová práce je rozdělena do tří částí. První je zaměřena na historický úvod do
problematiky projekčních prostor, druhá na vyhodnocení statistických údajů a rozbor
současné situace, ta třetí je potom zaměřena na konkrétní příklad kina v ČR, na němž je
možné ilustrovat jednotlivé oblasti, které budou popsány v první a druhé části.
V první části jsem se věnovala v úvodu obecným informacím o stavu sítě kin a české
kinematografie v oblasti distribuce obecně. Shrnula jsem vývoj v oblasti uvádění filmů od
počátku dějin kinematografie. Tato oblast představuje možnosti, které kinematografický
prostor nabízí ve vztahu ke konkurenci jiných volnočasových aktivit i ve vztahu k různým
diváckým preferencím. Chtěla jsem ukázat, že kino vstupovalo do diskuze o významu
kinematografie, do dobového politického diskurzu v pohnutých dějinných okamžicích a
ovlivňovalo divácké preference a recepci filmových děl. Tento historický úvod jednak
pomáhá si uvědomit důležitost podoby sledování filmu, jednak nabízí inspiraci pro
současnost. Dále jsem vytvořila typologii promítacích prostor v současnosti. Vycházela jsem
z rozdělení, které se objevuje v mých statistických zdrojích. V poslední části jsem popsala
současný stav v konkrétních číslech. Jedná se o shromažďování a vyhodnocování informací
a dat, které mě dovedly k dalším probíraným oblastem. Zdroji mi byly instituce, které
sdružují majitele a provozovatele kin (Asociace českých filmových klubů 10 (AČFK), Unie
7
<http://www.mkcr.cz/statni-fondy/statni-fond-pro-podporu-a-rozvoj-ceske-kinematografie/default.htm>
(cit. 10. 11. 2012).
8
<www.digitalnikino.cz/> (cit. 10. 11. 2012)
9
„Projekt Nové kino 2012 je podporován Nadací Open Society Fund Praha v rámci programu Emergency
Fund.“ [<http://www.digitalnikino.cz/node/652> (cit. 10. 10. 2012)]Více o tomto projektu na oficiálních
stránkách <http://www.novekino.cz/>. V médiích projekt získal pozitivní hodnocení hlavně díky tomu, že
digitalizace kin se těší poměrně velikému mediálnímu zájmu. Např.: Nové kino 2012, vyškolí odborníky pro
digitální
kina
[online].
2012,
[cit.
10.
10.
2012].
Dostupný
na
WWW:
<http://ispigl.blogspot.com/2012/03/nove-kino-2012-vyskoli-odborniky-pro.html>.
10
<www.acfk.cz/> (cit. 10. 11. 2012).
8
digitálních kin11 (UDK), Pro-DIGI, Asociace provozovatelů kin12 (APK)), instituce statistické,
vědecké a instituce státní správy (ČSÚ, Nipos- Ministerstvo kultury, Národní filmový
archiv13 (NFA), Fond), i instituce zabývající se kiny z jiného hlediska (UFD).
Dále se první část této práce věnuje rozboru konkrétních problémů, se kterými se kinaři
musejí v současné době potýkat. Postupně budu popisovat oblast digitalizace, konkurence
a vyrovnání se s ní. A to pomocí marketingových strategií, specifické dramaturgie,
různýchspoluprací kin s jinými subjekty, jako jsou festivaly, kulturní akce s jiným než
filmovým zaměřením, sponzoři a podnikatelské subjekty obecně. Podkapitola o digitalizaci
se věnuje technické vybavenosti kin i jejich technickému stavu a celkovému vybavení. Bude
jednak osvětlovat, co to digitalizace je, jednakkomentovat její konkrétní projevy v ČR. Je
nezbytná pro komplexní úvod k případové studii, protože je to v současné době téma číslo
jedna mezi provozovateli kin. Poslední podkapitolou první části práce bude téma klasického
kina provozovaného obcí jako příspěvkovou organizaci či bez právní subjektivity. Jelikož je
tento způsob provozu velice rozšířený, jedná se také o jeden z problémů, který je potřeba
prozkoumat blíže. Tato část má za cíl hlavně zdůraznit oba póly tohoto způsobu vedení a
podporování kina a rozebrat vztah státní správy a kulturní instituce.
Část práce, která se zabývá identifikací a popisem konkrétních problémů, které kinaři musí
v současné době řešit, stejně tak část ukazující konkrétní návrhy řešení, nemá za cíl
komplexní vyčerpání tématu. Statistické údaje zde plní funkci rámce, do kterého zasadím
konkrétní problémy, se kterými jsem se setkala při osobním kontaktu s kinaři a v médiích.
Budu se soustředit na popis daných problémů, na jejich příčiny i následky. Hlavní pozornost
budu věnovat těm problémům, které nesouvisí jen s jednotlivými kiny, ale je možné je
vypozorovat napříč republikou. Z toho vyplívá, že se nebude jednat o vyčerpávající výčet,
ale spíše o detailní analýzu těch nejzásadnějších současných problémů, se kterými se kinaři
potýkají.
Druhá část se věnuje kinu, které je vybrané jako vzorek ilustrující popsané problémy
v kontextu konkrétních technických možností, kapacity a dalších hledisek. Podmínkami pro
výběr tohoto kina bylo provozování obcí, promítání minimálně čtyřikrát do týdne a již
dokončená digitalizace (v současné době již nedigitalizovaná kina mají jen omezený prostor
pro novou dramaturgii či propagaci, protože mají omezený přístup k premiérovým titulům.
České distribuční společnosti totiž výrazně omezily distribuci filmů na 35mm filmových
kopiích14). Hlediska, která charakterizovala typ klasického kina, byla velikost města, kde se
11
<www.digitalcinema.cz/> (cit. 10. 11. 2012).
<www.kinari.cz/> (cit. 10. 11. 2012).
13
<www.nfa.cz/> (cit. 10. 11. 2012).
14
Dle Plánu premiér č.42/2012- od 26. 10. 2012 do konce roku 2012distributoři uvolní již jen 4 premiérové
tituly na 35 mm, z celkového počtu 48 premiér. V roce 2013 je naplánovaných jen 5 snímků dostupných na 35
mm za celý rok. Tabulka premiér většiny distribučních společností v ČR dostupná na WWW:
<http://ufd.cz/clanky/plan-premier-ufd-c-422012>.
12
9
nachází a kapacita sálu. Vedlejším kritériem byla i konkurence multiplexů v okolí. Ovšem
tím nejdůležitějším hlediskem pro výběr tohoto kina, byla jeho vlastní, osobitá cesta
provozu. Tedy alternativní program kina mimo hlavní nabídku, program pro školy a seniory,
vlastní festivaly, spolupráce s jinými kulturními událostmi a institucemi apod., tedy osobitý
způsob, jak se vypořádat s konkurencí, malou návštěvností, financováním nákladné
rekonstrukce apod.
Cílem této práce je hlavně zmapovat změny, které probíhají v oblasti provozováni kin.
Zaměřit se na to, jak se tyto změny projevují, co je způsobilo, jak se kina staví k divákovi, jak
se ho snaží zaujmout. Nezajímá mě jen konkurence kin mezi sebou, ale i konkurence
nových volnočasových aktivit a nových technologií. Zároveň kina zřizovaná městy a obcemi
a jejich příspěvkovými organizacemi, mají úplně jinou pozici v tomto konkurenčním boji.
Jedná se o fenomén, který ilustruje propojení tržního prostředí a veřejné správy.
10
2 A BUDIŽ KINO! STRUČNÁ HISTORIE PROMÍTACÍCH PROSTOR A JEJICH
VÝZNAMU NA NAŠEM ÚZEMÍ
Charakter promítacích prostor se za krátkou historii kinematografického umění výrazně
proměnil. A to nejen jeho vzhled jako takový, ale hlavně jeho účel. Promítací prostor totiž
vždy kopíroval divácké preference, které zase ilustrovaly společenský status kinematografie
jako takové.
2.1 Raná kinematografie
Trvalo více než půl roku než se „živé obrázky“ dostaly po slavném představení
kinematografu bratří Lumierů, které se odehrálo 28. prosince 1895 v pařížském domě
Grand Café, na naše území. Jejich zástupci s putovním kinematografem nejdříve zamířili do
Karlových Varů a následně do Mariánských lázní a Brna. Hlavní město si muselo počkat až
do podzimu.15 Přes velký rozmach putovních kin, ryze česká tvorba vznikla poprvé až v roce
1898 v Praze v rukou filmového nadšence Jana Kříženeckého.
Prvními způsoby projekcí byly kočovné kinematografy, na našem území získal pro
provozování licenci jako první Ignác Schächtl. Po něm následovalo mnoho dalších, mezi
nimiž nalezneme i známá jména. Například Dismas Šlambor, známý spíše jako Viktor
Ponrepo, zakladatel prvního pražského stálého kina, či rodina Berouskových a Kludskýchslavní provozovatelé cirkusů. Právě jejich zapojení jasně ilustruje, jaký charakter měly tyto
projekce. Byla to atrakce cirkusového charakteru, tím, co tehdejšímu divákovi nabízela,
srovnatelná s kabinetem kuriozit. Nejednalo se o pravý úžas nad viděnými obrazy, ale úžas
nad technikou, která charakterizovala novou průmyslovou éru.
Raná kinematografie nabízela svým divákům hlavně zážitek z okouzlení technikou.
Promítací prostor nebyl nijak zvlášť důležitý. Kinematograf totiž se svým majitelem putoval
a k projekcím se využívala místa, která se zrovna nabízela. Americký filmový historik a
teoretik Tom Gunning, který se zaměřuje ve svých pracích na ranou kinematografii, se
právě zážitku prvních diváků věnuje detailněji. Díla tohoto období nazývá kinematografií
atrakcí16 a pro pochopení diváckého diskurzu je potřeba poznat nejen samotná díla, ale i
prostředí, ve kterém byla sledována. Na rozdíl od klasického diváka v hollywoodském
období, který se v temnu tichého sálu kina nořil do kinematografické iluze, raný divák, jak
15
Čvančara, Miroslav. Zaniklý svět stříbrných pláten: po stopách pražských biografů. Praha: Academia, 2011, s.
11.
16
Ve své eseji „Estetika úžasu. Raný film a (ne)důvěřivý divák“ popisuje, čím je raný film, neboli
kinematografie atrakcí, charakteristická. Nebyl zde kladen důraz na identifikaci s postavami, na vyprávění
příběhu a na věrohodnou fikci. „Divák se neztrácí ve světě fikce a dramatu, ale neustále si uvědomuje akt
dívání se, vzrušení ze zvědavosti a jejího uspokojení“. [Gunning, Tom. Estetika úžasu. Raný film a (ne)důvěřivý
divák. In Szczepanik, Petr. Nová filmová historie. 2004: 156].
11
upozorňuje Gunning, se sice nechával unášet šokem z dokonalé nápodoby reality, nechal se
lákat atrakcemi, iluzivnost si však uvědomoval. Uvědomoval si zázrak moderní techniky,
nikoliv „mystický“ zázrak. Toto vědomí podstaty sledovaných divů bylo ještě podtrženo tím,
že promítací technika nebyla skryta za zdí, jak tomu je v současném kině. Proti vstupu do
kinematografické iluze pracovalo i hlučné prostředí složené z hudebního doprovodu,
komentátorů a publika vášnivě komentujícího viděné.
Na tomto krátkém vykreslení podoby raně kinematografického představení je jasně vidět
rozdílný způsob recepce filmového díla, na který měl vliv právě prostor, ve kterém
probíhalo představení. Intenzita filmového představení byla ještě podtržena pověstí o
nebezpečnosti představení způsobená vysokou hořlavostí nitrátu.
První stálé kino na území Česka vzniklo v Brně 7. 6. 1907, The Empire Bio Co. (nyní na
Náměstí svobody 6), jak se tenkrát nazývalo, založil Dominik Morgenstern. Prvenství sice
opět Praha nezískala, ale vzápětí zde vzniklo kino dnes o to slavnější.17 15. 9. 1907 zakládá
český filmový nadšenec Viktor Ponrepo první zděné kino v Praze a pojmenovává ho po
sobě. Jednalo se o jednosálový promítací prostor v budově bývalého hostince v domě
U Modré štiky. Kapacita sálu byla 56 míst. V prvních pěti řadách se nacházela nejprestižnější
místa, vzadu byla ta nejméně kvalitní. Podnik byl charakterizován jako kinematografické
divadlo, tedy i vybavení muselo odpovídat dobovým požadavkům vybavení divadel. Mimo
stálého sálu se zde nacházelo foyer, šatna, cukrárna a další vymoženosti.18 Provozování kina
byla však v této době dosti nejistý podnik, nejen díky konkurenci jiných podnikatelů
s pohyblivými obrázky („[…] koncem roku 1910 bylo v Praze již 16 stálých kin“19) a jiných
volnočasových aktivit, ale i silný odpor politického a úřednického vedení. Ponrepo se
pokoušel zřídit i půjčovnu a prodejnu kinematografického náčiní, ale ani tyto snahy
nezabránily tomu, že Ponrepo v roce 1926 zemřel na hranici chudoby.
V desátých letech již stála samostatná kina, projekce probíhaly ale i v divadlech a jiných
prostorech primárně určených k jinému typu zábavy. Kina také přestala být provozována
jen jednotlivci a začala vznikat i kina patřící různým spolkům a organizacím. Zdaleka
nejaktivnější v tomto ohledu byla Obec sokolská. V průběhu první světové války
návštěvnost kin výrazně poklesla. Po jejím skončení však nastaly snahy tuto zábavu oživit.
Přestože (hlavně) díky Janu Kříženeckému a jeho spolupracovníkům se české země zapsaly
mezi první, kde vznikaly na počátku století krátké aktualitky a zábavné minutové skeče,
s první světovou válkou produkce našich filmů výrazně stagnovala.
17
Dominik Morgenstern pro svůj židovský původ chybí v mnoha starších publikacích o historii filmu. Tuto
chybu často přebírají i současní autoři. Viz např.: Ptáček, Luboš: Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico,
2000, s. 12.
18
Bartošek, Luboš. Ponrepo. Od kouzelného divadla ke kinu. Praha: Orbis, 1957, s. 60-61.
19
Raitoralová, Olga. Analýza návštěvnosti českých kin - Vývoj a prognóza: diplomová práce. Praha: Akademie
múzických umění v Praze, Filmová a televizní fakulta, 2007. Vedoucí diplomové práce Ivo Anderle, s. 10.
Dostupný
také
z
WWW:
<http://www.kinosvetozor.cz/_download/MP_Analyza_navstevnosti_ceskych_kin.pdf>.
12
2.2 Kinematografie se stává uměním
Ve dvacátých letech začala vrcholit intelektuální debata o kinematografii jako
plnohodnotném umění. Centry obhajoby filmu byla hlavně Francie a Německo.
V Československu vznikalo jen málo knih zabývajících se kinematografií z hlediska techniky,
historie či teorie. Výjimkami byli autoři ing. Karel Smrž či František Pauer.
Přestože u nás intelektuální obhajoba kinematografie měla jen několik málo hlasů,
poválečný zájem i střední třídy o tento typ zábavy se k nám z okolních zemí přece jen
dostal. Zatímco promítání v kinech lidovějšího typu bylo chápáno jako zábava pro nižší
vrstvy, v divadlech byly promítány hlavně snímky, které zdůrazňovaly charakter filmu jako
vysokého umění. Zhruba od poloviny desátých let ve Francii začaly vznikat filmové
adaptace divadelních představení s divadelními herci. Ty právě byly určeny pro promítání
v prostorách pro vyšší třídu. Sám projekční prostor tedy vstupoval do základní intelektuální
debaty, která trvala až do druhé světové války.
K ustálení projekčního prostoru docházelo postupně od 20. let 20. století. Začaly vznikat
sály, které sloužily výhradně k promítání filmů. Čím více získávala kinematografie svou
autonomii vůči ostatním druhům umění, tím více se i standardizovalo vybavení kina. A to
nejen technické vybavení (s nástupem zvuku byla tato unifikace nezbytná ještě více) ale
i pozice diváka ve vztahu k plátnu, podmínky kinematografického prožitku. Zásadní vliv na
podobu kinematografického představení měl hlavně nástup raných features, tedy filmů
nabízející, na dnes již standardní délce, příběh (Zrození národa- 1915, Intolerance- 1916).
V tomto období se také formuje nadvláda amerického filmu, éra tzv. klasického
hollywoodského filmu je charakterizována hvězdným systémem, vznikem velkých studií
a autorskými tvůrci. Počátek klasického Hollywoodu je standardně kladen do roku 1917.
Původně filmová velmoc- Francie- totiž ničená válkou neměla finance na udržení své
předválečné filmové produkce. Některá filmová studia byla za války dokonce přestavěna na
továrny na zbraně. Amerika měla oproti Evropě výraznou výhodu, která se projevila
i v oblasti kinematografie. S každým rokem přibývalo amerických filmů v českých kinech,
tento růst zastavila až druhá světová válka. Tabulka 1 a 2 tento vývoj jasně ilustruje. Česká
filmová produkce se ve 20. letech zaměřovala hlavně na snímky zaručující divácký zájem,
spíše než na kvalitu. Velký důraz byl kladen na tvorbu nenáročných komedií, nevydařených
nápodob zahraničních úspěšných snímků a romancí.20
Rok
ČSR
USA
Něm.
Fr.
It.
Rak.
Ostatní
Celkem
1922
29
254
457
84
56
35
38
953
1923
18
362
236
83
29
42
36
806
1924
8
318
133
77
28
21
35
620
1925
16
350
141
48
16
12
25
608
1926
31
339
158
49
9
13
14
613
1927
24
292
192
45
7
10
28
598
20
více viz Ptáček, Luboš. Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico, 2000, s. 15-19.
13
1928
17
273
204
Tabulka 1 – Filmy v distribuci 1922–1928
Rok
ČSR
USA
21
Něm.
34
Fr.
It.
1929
35
282
176
34
1929
n.
-
48
3
1
1930
z22.
15
130
98
12
8
149
74
10
1930
n. z.
1931
1931
n. z.
1932
1932
n. z.
-
16
Rak.
2
26
V.B.
570
Ostatní
Celkem
11
20
44
600
-
1
-
53
2
8
5
23
293
1
-
6
2
250
-
64
20
6
1
2
2
12
107
23
145
151
20
2
4
3
11
359
-
20
2
2
2
-
-
7
33
24
36
82
21
3
5
2
13
186
1933
-
2
1
1
1
-
-
-
5
1933
n.
44
19
87
29
4
6
8
13
210
1934
37
24
74
22
-
11
34
14
216
1935
34
153
78
18
7
19
12
15
336
1936
31
136
82
19
-
22
12
16
318
1937
49
128
79
21
4
16
15
19
331
1938
41
171
46
22
3
8
15
12
318
1939
41
89
92
8
5
-
7
-
342
1940
31
33
98
-
12
-
-
-
174
1941
21
6
74
-
17
-
-
16
134
1942
11
-
69
-
27
-
-
8
115
1943
10
-
65
11
5
-
-
3
94
1944
9
-
58
2
8
-
-
10
87
1945
1
-
14
-
-
-
-
-
15
Tabulka 2- Filmy v distribuci 1929–1945
23
(do
S 5.5.)
příběhem se změnil sledování filmů. Diváci přestali hlučně komentovat viděné, sál se
zešeřil, zmizeli komentátoři a němé filmy byly doprovázeny často hudbou speciálně
komponovanou k danému dílu. Tma a sledování snímků potichu vytvářelo podmínky pro
vstup do kinematografické iluze. Hollywoodská díla nabízela identifikaci se svými hvězdami.
S nástupem zvukového filmu docházelo ještě více ke standardizaci vybavení kina. Žádané je
také prostředí, které maximálně podporuje vnoření do filmové fikce. Jak ale upozorňuje
Petr Szczepanik ve svých Konzervách se slovy, kinematografické podmínky nebyly zdaleka
tak dokonalé, jak by si diváci mohli přát. V prvních letech zvukových systémů u nás
21
Tabulka převzata z: Havel, Luděk, Hollywood a normalizace. Distribuce amerických filmů v Československu
1970–1989: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. s.11. Vedoucí
diplomové práce Pavel Skopal.
22
Do roku 1933 jsou filmy rozděleny na zvukové a němé, po roce 1933 jsou zveřejněné jen filmy zvukové.
23
Havel, Luděk, Hollywood a normalizace. Distribuce amerických filmů v Československu 1970–1989:
Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. s.12. Vedoucí diplomové práce Pavel
Skopal.
14
docházelo jak technickými potížemi, tak špatnou manipulací k pravidelným vyrušením
sledování snímků v podobě šumu, desynchronizace zvuku a obrazu či přerušení projekce.24
6. října 1927 se v USA konala premiérová projekce prvního zvukového filmu Jazzový zpěvák.
Po patentních bojích zvukových systémů, vyhrál v Československu ten německý- od
společnosti Tobis- Klang Film. Za první český celozvukový film je často považován Když
struny lkají z roku 1930, jehož autorem byl ovšem Friedrich Fehér, který byl rakouského
původu. Opravdu česká byla Tonka Šibenice (1930) Karla Antona, která ovšem vznikla
původně jako němá a dodatečně byla dodána hudba a dialogy do některých scén. Opravdu
českým a opravdu zvukovým snímkem se nakonec stal C. a K. polní maršálek (Lamač, 1930),
který také získal největší popularitu.
Zvukový systém vyžadoval nové uspořádání promítacího prostoru. Do té doby byla
promítačka v prosklené promítací kabině. S rozměrným zvukovým systémem se technika
přesunula mimo prostor hlediště. Kinofikace zvukových sálů byla ukončena s počátkem
druhé světové války. V roce 1931 v ČSR existovalo 1817 kin. Z toho jen 148 zvukových.
O dva roky později jich z celkového počtu 2002 bylo již 1025 zvukových. Některá kina však
konkurenci neodolala a v roce 1937 se počet ustálil na 1850 kin (v nichž bylo již jen 130
němých).25
Zvukové filmy s sebou přinesly ovšem i komplikace v podobě jazykových verzí. Již od
počátku 30. let se experimentovalo s titulky a dabingem (synchronizací zvuku). U některých
filmů dokonce existovaly vícejazyčné verze, které byly vytvářeny souběžně již při natáčení.
Stejný snímek tak byl natočen dvakrát třeba i s různými herci. Jazyk filmu byl vnímán
i v kontextu vlastenectví. K nám byly filmy s českou jazykovou verzí dováženy hlavně
z Německa (přestože ze začátku v Německu věřili, že Češi budou originální verzi
akceptovat). Z USA ze začátku přicházely hlavně filmy s titulky, což opět poněkud změnilo
způsob sledování.
Se vznikem protektorátu na českém území výrazně ubylo kin. Jednak jsme přišly o ta
z území odtržených Sudet, jednak některá kina musela zavřít. Z důvodu arizace nebyl
dostatek filmových profesionálů.
Společensko-historický kontext ovlivňoval způsob diváctví a ten pak průběh projekce
hlavně v zlomových okamžicích dějin. V období protektorátu každému filmovému
představení předcházelo promítání aktualit a později standardizovaného týdeníku. Chození
do kina až po propagandistických aktualitách či rušení jejich projekcí byl způsob vyjádření
politického názoru a odporu k okupaci.
24
Szczepanik, Petr. Konzervy se slovy: Počátky zvukového filmu a české mediální kultura 30. let. Brno: Host,
2009. s.86.
25
Čvančara, Miroslav. Zaniklý svět stříbrných pláten: po stopách pražských biografů. Praha: Academia, 2011,s.
19.
15
2.3 Poválečné nadšení a deziluze 50. let
I po druhé světové válce byl promítací prostor charakterizován hlavně způsobem diváctví
a celospolečenskou situací. V USA se z chození na film stalo chození do kina. Návštěva kina
byla společenskou záležitostí. Standardizovanou zábavou převážně pro mladé.
Přestože se s barevným filmovým materiálem experimentovalo již od konce 30. let,26 trvalo
dlouho, než si našel ve světě oblibu. U nás se stal prvním barevným snímkem historické
drama Jan Roháč z Dubé (1947) Jana Borského. Černobílé filmy ale neztratily svou oblibu
ani po nástupu dokonalejšího systému barevného filmu Eastman Color od společnosti
Kodak. Černobílý film měl například velkou oblibu v druhé polovině 60. let mezi tvůrci
České nové vlny a to nejen z estetických důvodů, ale i finančních.
V roce 1945 byla znárodněna celá československá kinematografie. Od výroby po distribuci
a provozování kin (byla zrušena živnostenská oprávnění, která mohli získat i jednotlivci). Se
znárodněním bylo zřízeno Československé ústředí pro kinofikaci (ČÚK), které mělo uvést
kina opět po válce do provozu. V roce 1946 bylo ČÚK změněno na technickou správu
Československé filmové společnosti, které dostalo mimo jiné, i za úkol plánování výstavby
nových kin.27 Po roce 1948 nastoupila tuhá ideologická cenzura a filmy dostaly zásadní
úkol- budovat socialismus. Kinematografie byla považována za hlavní nástroj propagandy
a osvěty. Proto možnost shlédnout filmy vybočující z hlavního proudu bylo téměř nemožné.
Změnilo se logicky také složení filmové nabídky. Počet amerických snímků v českých kinech
se po roce 1948 začal radikálně snižovat, počet filmů sovětských se ovšem výrazně
v českých kinech nezvýšil, jak ilustruje tabulka 3. To znamenalo hlavně chudou filmovou
nabídku, která mimo jiné měla vliv i na návštěvnost československých kin. Až do roku 1951
lze zaznamenat trend snižování návštěvnosti. Ze 154 mil. návštěvníků v roce 1948 klesla na
121 mil. v roce 1950.28
Rok
ČSR
SSSR
USA
Fr.
V.B.
L. D.
Ost.
Celkem
1945
4
56
2
2
11
-
-
75
1946
12
44
26
26
47
-
17
172
1947
24
33
84
25
31
-
1
198
1948
16
42
19
7
31
4
5
124
1949
28
33
13
12
8
8
4
106
1950
20
34
5
4
3
10
2
78
1951
28
33
2
2
-
18
3
86
1952
32
35
1
2
2
39
2
113
1953
29
42
2
5
3
30
3
114
26
Snaha o vytvoření barevného filmu se objevila ještě mnohem dříve, jednalo se však o postprodukční zásah
do filmového materiálu, tedy dobarvování jednotlivých filmových políček manuálně.
27
Batistová, Anna. Cesta k soběstačnosti: vývoj technického zázemí domácí sítě kin po roce 1945. In
Naplánovaná kinematografie. Praha: Academia, 2012, s. 431.
28
Raitoralová, Olga. Analýza návštěvnosti českých kin. Vývoj a prognóza: Diplomová práce. Praha: AMU,
fakulta Filmová a televizní, 2007, s. 18. Vedoucí práce Ivo Anderle. Dostupné také na WWW:
<http://www.kinosvetozor.cz/_download/MP_Analyza_navstevnosti_ceskych_kin.pdf>.
16
1954
34
38
1955
31
35
1956
37
42
1957
24
40
1958
49
1959
40
1960
1961
1
8
6
19
14
120
-
6
4
47
10
133
1
14
1
35
26
156
1
14
10
40
39
168
44
3
12
3
43
32
186
53
-
11
3
45
34
186
45
62
3
15
4
44
31
204
54
50
7
15
8
50
25
209
1962
52
45
3
11
5
58
36
210
1963
53
33
5
14
4
59
31
199
1964
74
49
15
20
10
65
29
262
1965
61
31
8
11
11
60
38
220
1966
48
37
7
20
10
49
44
215
1967
52
36
13
24
11
53
30
219
1968
64
28
14
17
12
48
28
211
1969
60
18
15
23
11
32
40
199
Tabulka 3– Filmy v distribuci 1945 – 1969
29
S novým zřízením nastaly také výrazné organizační změny, jak výstižně shrnuje Raitoralová:
„V roce 1948 byl založen státní podnik Československý státní film (ČSF),
jehož součástí byla Rozdělovna filmů pro distribuci a Správa kinofikace pro
technicko organizační správu kin. ČSF se stal výhradním provozovatelem
výroby, šíření, dovozu a vývozu filmů. V roce 1957 byla zřízena hlavní správa
Čs. filmu při Ministerstvu školství a kultury. Pod ČSF spadaly tyto organizace:
Ústřední půjčovna filmů, Ústřední ředitelství, FS Barrandov, Krátký film,
Filmové laboratoře, Filmový průmysl, Čs. filmexport. Vedle ČSF byla druhým
subjektem v čs. kinematografii Organizace filmové distribuce, do níž patřil
Filmový podnik hl.m. Prahy, provozující všechna pražská kina, dále krajské
podniky a stálá kina.“30
Celá 50. léta znamenala v oblasti filmové produkce kvalitativní útlum. Důvodem byl
nedostatek filmových profesionálů. Mnoho „neposlušných“ nemohlo tvořit vůbec, někteří
měli štěstí a mohli se přesunout na ideologicky neškodnou tvorbu dětskou a
krátkometrážní do Zlína. Naději přinesl XX. sjezd KSSS v roce 1956. Po smrti Stalina došlo ke
kritice kultu osobnosti a lehkému tání z východu. Bánskobystrický filmový festival, konající
se v roce 1959, však naznačil, že optimismus byl předčasný. Veřejně zde byly odsouzeny
snímky Tři přání (Kadár a Klos, 1958), Zde jsou lvi (Krška, 1958) a Škola otců (Helge, 1957).
Společná jim byla kritika společenských jevů typických pro jejich dobu. Brzy po festivalu
byly snímky staženy z distribuce a zakázány.
29
Tabulka převzata z Havel, Luděk, Hollywood a normalizace. Distribuce amerických filmů v Československu
1970–1989: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. s. 11. Vedoucí práce
Pavel Skopal.
30
Raitoralová, Olga. Analýza návštěvnosti českých kin. Vývoj a prognóza: Diplomová práce. Praha: AMU,
fakulta Filmová a televizní, 2007, s. 16. Vedoucí práce Ivo Anderle. Dostupné také na WWW:
<http://www.kinosvetozor.cz/_download/MP_Analyza_navstevnosti_ceskych_kin.pdf>.
17
Druhá polovina 50. let však přinesla v oblasti kinematografie i pozitivní jevy. V roce 1956
byla uvedena novinka- širokoúhlý film (systém Cinema Scope, který v polovině 60. let začala
být nahrazován 70 mm kiny, jako jiným typem širokoúhlého filmu), který nabízel nový typ
filmového zážitku. Prohnuté plátno diváka obklopuje mnohem více. Navíc začal být hlavně
v těchto kinech zaváděn stereofonní zvuk. „V roce 1960 bylo u nás již 284 širokoúhlých
kin.“31 V této době probíhaly také velké filmové události festivalového charakteru.
Například v roce 1956 byl filmový festival v Karlových Varech (dříve v Mariánských
Lázních)32 zařazen mezi A- festivaly, což mu zvýšilo prestiž. Dalšími velkými filmovými
událostmi byly například Filmové festivaly pracujících.
Organizovaná kinofikace započatá již v roce 1946 v 50. letech proměňovala svůj charakter.
Dochází k zvelebování a dovybavování i kin, která byla provozuschopná. Docházelo
k uzavírání kin (hlavně 16 mm, které narychlo vznikly po válce jako levná alternativa), která
nebyla rentabilní a k zakládání nových na nově vzniklých sídlištích a kulturních domech.
V roce 1957 také docházelo k decentralizaci vedení kin (kina byla převedena na místní
samosprávné orgány). Organizovaná kinofikace vrcholila v roce 1960, kdy existovalo na
území Československa 2497 kin.33
Z Francie k nám také již od konce války přicházely ozvěny intelektuálního filmového
fanouškovství. Francouzské federace filmových klubů (FFCC) byla založena v roce 1946 a
dva roky poté slavná Francouzská cinematéka. V ČSR se tyto trendy začaly ve větším
měřítku objevovat na počátku 60. let. Ale již ke konci předešlé dekády se objevovala kina
pro náročného diváka.
Ve stejném období docházelo také k rozvoji kin letních, která však nebyla úplnou novinkou.
Několik letních kin na území Československa fungovalo již ve 30. letech. Charakteristická
byla často velkou kapacitou a uvolněným způsobem sledování. Největšího vrcholu se však
dočkala od poloviny 60. let, kdy prakticky vymizela kina putovní a nahradila je právě kina
letní.
V neposlední řadě je třeba zmínit kina putovní, která přivážela kulturní zpestření do
okrajových částí republiky: „Flexibilita putovních kin umožňovala především pořádání
festivalů a přehlídek na vesnicích a zvyšování celkové návštěvnosti. Pro úplnost – v roce
1947 byla v Čechách 3 putovní kina, jejich počet vyvrcholil v letech 1953/1955 číslem
235.“34 Putovní kina měla v 50. letech zásadní úkol: rozvážet ideologickou osvětu i do
31
Tamtéž, s. 16.
Festival v Mariánských Lázních se poprvé konal 1. - 15. srpna 1946. V r. 1950 se definitivně přesunul do
Karlových Varů a vyjma let 1953 a 1955 fungoval každoročně. K zásadní změně došlo v roce 1959, kdy vznikl
MFF v Moskvě - a nárokoval si kategorii „A“. Následovalo politické rozhodnutí, po němž se obě města v
pořádání festivalu střídala (tzn. liché roky Moskva, sudé roky Karlovy Vary) a to až do r. 1994.
33
Havelka, Jiří. Film v číslech a událostech: K 20 letům čs. filmu. Praha: ČSF. s. 10.
34
Raitoralová, Olga. Analýza návštěvnosti českých kin. Vývoj a prognóza: Diplomová práce. Praha: AMU,
fakulta Filmová a televizní, 2007, s. 17. Vedoucí práce Ivo Anderle. Dostupné také na WWW:
<http://www.kinosvetozor.cz/_download/MP_Analyza_navstevnosti_ceskych_kin.pdf>.
32
18
okrajových částí Československa. Zároveň v rámci názoru, že kinematografie je nejsilnější
nástroj propagandy, byla putovní kina obvyklá na všech možných masově organizovaných
událostech (státní svátky, oslavy, brigády práce…) i v místech s velkou návštěvností
(rekreační střediska a slavnosti). Na počátku 60. let ovšem počet putovních kin výrazně
poklesl. Například v roce 1963 jich bylo v republice již jen 6.35 Hlavním důvodem byla
dokončená kinofikace, která i do malých měst a na venkov přinesla stálá kina. Zároveň se
změnily politické podmínky. Na venkově skončila 2. vlna kolektivizace, takže na osvětu
a agitaci nebyl kladen takový důraz.
V roce 1953 se také objevila první hrozba kin v podobě pravidelného zkušebního veřejného
televizního vysílání v Československu. Přestože se brzy ukázalo, že díky dramaturgii, která
byla postavená na estrádách a nikoliv na celovečerních filmech, pro kina u nás nebude
televize znamenat větší ohrožení, do roku 1960 již televizi mělo doma téměř milion
domácností. Nový vynález se tedy rozšířil rychle a masově.
2.4 Závan svobody a normalizační bezvětří
Na počátku 60. let již byla cítit společenská změna. Snímky Transport z ráje (Brynych, 1962),
Holubice (Vláčil, 1960) či Až přijde kocour (Jasný, 1963) přinesly novou estetiku i nová
témata a znamenala první vlaštovky Nové vlny.
Přes velký rozvoj v oblasti produkce, však v polovině 60. let dochází k úbytku návštěvníků
kin. Důvodem bylo jednak rozšíření televize do domácností, jednak stále špatná kvalita
mnoha kinosálů. Nejen z toho důvodu bylo v roce 1967 založeno Sdružení provozovatelů
kin, které mělo koordinovat a mapovat tuto činnost. Působení tohoto sdružení bylo
s normalizací ovšem pozastaveno. Logickým krokem pak byl zákaz jakéhokoliv veřejného
života a tvorby řadě umělců a filmových profesionálů. Některé filmy, které vznikly v roce
1968 a 1969 byly okamžitě zakázány, některé putovaly bez uvedení do trezoru, kde si
počkaly až do konce 80 let a převratu. V programové nabídce se uplatňoval poměrný
systém: „socialistické produkce tvořily 60% repertoáru (z toho třetina měla být pokryta
domácí tvorbou), nesocialistické nesměly překročit 40%. V praxi však návštěvnost
kapitalistických produkcí přesahovala 50%.“36
Počet 235 putovních kin ve zmiňovaných letech je v rozporu s tabulkou, kterou uvádí Michal Čarnický ve své
stati. [Čarnický, Michal. „Zítra se bude promítat všude“:Dějiny putovních kin v československé zestátněné
distribuční síti. In Skopal, P. Naplánovaná kinematografie. Praha: Academia, 2012: s. 367.] Ten uvádí jen 125
resp. 127 kin. Na dnešní poměry a na raketový růst jejich počtu jsou však obě čísla ilustrující. Osobně se
přikláním k nižším variantám tak, jak je uvádí i Havelka v Československém filmovém hospodářství. I tak je na
dnešní poměry číslo opravdu vysoké.
35
Havelka,Jiří. Čs. filmové hospodářství IX. Hraný a animovaný film 1963-1965. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, 1967, s. 19.
36
Blažejovský, Jaromír. Čas sluhů (1969- 1989). In Sylvestrovská, M. Český filmový plakát 20. století. Praha:
Exlibris, 2004. s. 107.
19
V průběhu normalizace došlo k dalšímu výraznému poklesu návštěvnosti československých
kin a to přesto, že došlo i k poklesu počtu kin. Důvodem byl i začátek vysílání druhého
programu Československé televize v roce 1970 a spuštění barevného vysílání v roce 1973.
Přestože tato změna byla znatelná, stále kina měla co nabídnout. V televizi stále převládala
produkce televizní, nikoliv filmová.
Normalizační politika měla samozřejmě v první řadě vliv na filmovou produkci. Až do 2.
poloviny 70. let vznikaly převážně snímky, které ironicky reagovaly na uvolněné hnutí Nové
vlny, nebo v hávu nenáročné žánrové podívané vnucovaly státní ideologii (odstrašujícím
příkladem se stal Hroch Karla Steklého z roku 1973, který ironicky reaguje na politické
uvolnění na konci 60. let). Opět se filmaři vraceli k osvědčeným typizovaným postavám. Po
zveřejnění Charty 77 však docházelo k uvolnění některých zapovězených tvůrců Nové vlny
k tvorbě (Věra Chytilová, Jiří Menzel, František Vláčil…). V oblasti produkce se dokonce
objevili snímky s podvratným sdělením, odvážně v náznacích projevující nesouhlas.
V oblasti distribuce však k žádným změnám nedošlo. Návštěvnost stále klesala, navzdory
prvním vlaštovkám.
I přes mírné uvolnění v 2. polovině 70. let si československý divák musel počkat na kritiku
„zločinů minulosti“ až do poloviny 80. let. Tedy s výrazným zpožděním oproti sousedním
zemím. Aktuální společenské problémy se zobrazovaly ovšem hlavně v prostředí mladých,
s estetikou bez větších uměleckých ambic, jako například Bony a klid (Olmer, 1987) či
Pavučina (Zaoral, 1982). Docházelo však i k stylovým a obsahovým experimentům.
Například Pražská pětka (Vorel, 1988).
2.5 Odkaz 90. let
V roce 1989 nastaly celospolečenské změny, které měly zásadní vliv na kinematografii
v oblasti produkce, distribuce, uvádění i archivování. Revoluční nadšení brzy opadlo
a zůstala realita devadesátých let. Zatímco zásadní změna přicházely překotně
a neorganizovaně, legislativa a veřejná správa dosti zaostávala. V oblasti legislativy
proběhla úprava odpovídající realitě až v roce 1993. Jednak došlo k rozdělení země a vzniku
samostatné České a Slovenské republiky, jednak k zrušení státem řízené kinematografie.
Zákonem č. 273/1993 Sb. o některých podmínkách výroby, šíření a archivování
audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, byl
zrušen zákon o znárodnění kinematografie z roku 1945 (Benešův dekret). Tento trend však
fungoval již před samotným schválením zákona. Například již v roce 1991 vznikl první český
film v soukromé produkci (společnosti Bonton) Tankový prapor (Olmer, 1991). Některá kina
také již před samotným schválením zákona fungovala jako soukromá.37 Již v roce 1992 také
37
Aleš Danielis zmiňuje pravděpodobně prvního soukromého provozovatele, pana Ladislava Jenšíka, který ve
Vlašimi na základě smlouvy s městem získal oprávnění provozovat kino soukromě již v srpnu 1990. Danielis,
Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace, 2007, roč. 19, č. 1, s. 67.
20
vzniká Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (zákon 241/
1992 Sb.), což změnilo úplně způsob financování. Do té doby bylo rozdělování financí bez
koordinace a pravidel.
V oblasti distribuce fungovala až do počátku roku 1991 Ústřední půjčovna filmů, která byla
vzápětí přejmenována na Lucernafilm. V roce 1993 se konečně ukončilo jednání o její
privatizaci, byla vytvořena akciová společnost a rozdělena do tří sekcí. Také došlo ke změně
půjčovného, které se po debatách ustálilo na 50, 44 a 35 %. Tyto sazby trvaly v podstatě
beze změn až do konce 90. let.
Intenzivní snaha postavit se proti „levicovému smýšlení“ a oprostit se od postupů podpory
a kontroly kinematografie z minulosti, došlo v první polovině 90. let k tomu, čeho se mnozí
intelektuálové obávali- nedostatečná finanční podpora vedla k důrazu na tvorbu bez větších
uměleckých ambic, ovšem s diváckým potenciálem. Snímky měly za cíl primárně vydělat a
tomuto cíli byly podřízeny všechny ostatní okolnosti. Pro tvůrce s uměleckými ambicemi
bylo nelehké sehnat v soukromém sektoru finance pro své záměry, do kin se tak dostávala
díla, která byla postavena na známých osobnostech, lechtivých či brutálních zápletkách a
prvoplánovém, primitivním humoru. Přestože se v tomto historickém úvodu nevěnuji
filmové estetice a filmové produkci, pro ilustraci si můžeme jmenovat alespoň pár
zástupců: Discopříběh 2 (Soukup, 1991)-první díl vznikl ještě v roce 1987, Trhala fialky
dynamitem (Růžička, 1992), Slunce, seno, erotika (1991) vznikající pod taktovkou Zdeňka
Trošky, Vekslák aneb staré zlaté časy (Prokop, 1994) nebo série Playgirls (1995) Víta
Olmera. Nízká návštěvnost kin a nově nabitá svoboda, se kterou si někteří nevěděli rady,
přinesla hlavně v prvních porevolučních letech výrazný úpadek v oblasti filmové
produkce.38
Spásu nepřinesly ani nově uvedené trezorové filmy. Některé byly po revoluci uvedeny na
plátně vůbec poprvé. Již v roce 1990 bylo ale jasné, že jejich čas již nepřijde a jejich estetika
již není schopná oslovit současného diváka.
V druhé polovině dekády se ovšem začaly objevovat světla nové naděje v podobě nových
filmařských jmen. Tito tvůrci nebyli poznamenáni minulostí, v této tvůrčí svobodě se uměli
pohybovat a mohli tak začít hledat nové společenské neduhy a nové nepřátele. Mezi nimi
jsou jména, která tvoří úspěšně dodnes. Vladimír Michálek (Anděl Exit, 2000) či Jan Svěrák
(který do naší země po dlouhých 40 letech přivezl Oscara za Kolju). Mezi tvůrci Nové vlny
však také zůstalo několik, kteří v 90. letech uvádějí svá díla do kin. Například Věra Chytilová
přichází s Dědictvím aneb kurvahošigutentag (1992) či Jan Němec s Nočními hovory
s matkou (2000, 2003).
38
K tomuto tématu viz více: Lukeš, Jan. Orgie střídmosti aneb Konec československé státní kinematografie:
(kritický deník 1987-1993). Praha: Národní filmový archiv, 1993, 324 s. Jan Lukeš prezentuje zajímavý soubor
svých recenzí na dobové filmy. Nejenže zde brilantně a zábavně glosuje jednotlivé filmové úkazy, ilustruje
svým souborem i celkovou náladu doby.
21
Zásadní nedostatek zkušených producentů a nedostatečná legislativní ukotvenost vedla
tvůrce k riskantním investicím. V některých případech tvůrci zakládali své produkční
společnosti často jen pro financování konkrétního filmu (Jan svěrák takto financoval
Tmavomodrý svět (2001)). Některé produkční společnosti ovšem fungují dodnes: Milan
Cieslar založil Happy Celuloid, Ondřej Trojan zase Filmovou a televizní společnost Total Help
Art T.H.A., Febio Fera Feniče se specializuje na dokumentární a publicistickou tvorbu, VAC
Petra Vachlera zase na televizní produkci.39
Oblast produkce dobře ilustruje euforii z nabité svobody i negativní aspekty, které s sebou
přináší. Podoba sítě kin také charakterizuje radikální změny, které plynou z potřeby
decentralizace a privatizace kulturních institucí. Před rokem 1989 spravovaly kina převážně
Národní výbory a to buď přímo, nebo prostřednictvím svých příspěvkových organizací,40
dále odborové svazy, popřípadě městské správy, které měly na starost více menších kin
v lokalitě. Privatizace kin byla započata již na počátku 90. let, přestože nebyla fakticky ještě
legální a vedla v mnoha případech k jejich úplnému zrušení. Některé budovy byly dále
užívány k jiným účelů (restaurační zařízení, herny), jiné z nich byly z důvodu lukrativního
stavebního pozemku zbourány. Kina ve veřejném vlastnictví často také končila a jejich
budovy byly přestavovány k jiným účelům.41 Důvodem je i jejich převod z národních výborů
na okresní či obecní úřady, které neměly ani dostatečné finance ani odborníky a tak
považovaly vedení kina za zbytečnou administrativní zátěž. V roce 2003 v rámci Reformy
územní správy docházelo také k rušení okresních výborů a převodu jejich povinností na
obce, čímž se částečně opakoval model, který fungoval před rokem 1989. Do dnes mnoho
z nich funguje jako příspěvkové organizace či organizační složky obcí.
Logickým vyústěním divoké privatizace kin, nedostatečné podpory z veřejných zdrojů pro
ta, která nepřešla do rukou soukromníků a hlavně radikálního poklesu návštěvníků kin, byl
v 90. letech obrovský pokles počtu kin. Zatímco v roce 1990 jich bylo na území ČR42 2127,
v roce 1995 již jen 1120 a v roce 2000 dokonce 874.43 Tento propad není nelogický, když ho
porovnáme s počty diváků. V roce 1985 jich bylo přes 57 mil.,44 v roce 1990 přes 36 mil. a
v roce 1995 již jen něco málo přes 9 mil. diváků.45
39
Lukeš, Jan. Paralelní světy (1990- 2003). In Sylvestrovská, M. Český filmový plakát 20. století. Praha: Exlibris,
2004. s. 115-124.
40
Danielis, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace, 2007, roč. 19, č. 1, s. 56.
41
Například kino Oko v Táboře je zrušeno již v květnu 1991 a v příštích dvou letech přestavěno na část
knihovny. Více viz: Vznik veřejné knihovny v Táboře a její vývoj do současnosti [online]. [2012?][cit. 7. 10.
2012]. Dostupné na WWW: <http://www.vkta.cz/index.php?id=908&lang=CZ>.
42
V tomto období Český statistický úřad již údaje zveřejňuje zvlášť pro území České a Slovenské republiky.
43
Kultura České republiky v číslech: Vybrané údaje ze statistických šetření [online]. Praha: Nipos, 2012 [cit. 7.
10.
2012].
s.
24-25.
Dostupný
na
WWW:
<http://www.nipos-mk.cz/wpcontent/uploads/2009/03/Kultura_v_cislech_2012_web.pdf>.
44
čísla z doby před rokem 1989 byla často upravována z důvodu „plnění plánu“, proto se u dvoudílných
snímků počítala návštěvnost 2x. Přesto se jedná v tomto období o zanedbatelné odchylky.
45
Kultura České republiky v číslech: Vybrané údaje ze statistických šetření [online]. Praha: Nipos, 2012 [cit. 7.
10.
2012].
s.
24.
Dostupný
na
WWW:
<http://www.nipos-mk.cz/wpcontent/uploads/2009/03/Kultura_v_cislech_2012_web.pdf>.
22
Za dvacet jedna let svobody na území České republiky ubylo téměř 1500 kin. V 90. letech
šla první na řadu ta 16mm. Z důvodu uvolnění pravidel pro širokoúhlé projekce došlo také
nejpozději ke konci 90. let k úplnému vymizení 70 mm projekcí.46 „Poslední film, který byl
v české filmové distribuci uveden i v 70 mm kopiích, byl Total recall v dubnu 1992.“47
Zatímco v době komunismu jsme disponovali jednou z nejhustších sítí kin na světě,
v současné době patříme spíše k evropskému průměru. Příčinou ovšem nebyly jen důvody
popsané výše, ale i další události, související hlavně s technickými změnami. V roce 1994
začala vysílat soukromá televize Nova (již o několik měsíců dřív lokálně začala vysílat
společnost FTV Premiéra, která byla později převedena na FTV Prima), která začala uvádět
převážně americkou filmovou produkci a televizní estrády se známými osobnostmi. Z roku
1994 na 1995 poklesla návštěvnost o téměř 3,5 milionu návštěvníků. Navíc se snížil i počet
představení téměř o třetinu. Zatímco v 60. letech televize filmové představení v kině
nemohla suplovat kvůli své dramaturgii. V 70. letech, kdy bylo v Československu spuštěno
barevné vysílání, ze stejných důvodů nebyl pokles počtu návštěvníků nijak radikální, v 90.
letech soukromé televize reagovaly na masovou touhu po všem západním.
Ještě zásadnější vliv měl na existenci klasických kin a návštěvnost kin v České republice
nástup multikin. První na našem území a též v celé střední Evropě vzniklo v roce 1996
v Praze multikino Galaxie s 8 sály a celkovou kapacitou 1126 míst. Z perspektivy současné
charakteristiky multikin se však spíše jednalo o vícesálové kino. Ještě zde nebylo
praktikováno ryze premiérové uvádění, přesto tento způsob uvádění zaznamenal výrazný
úspěch. Již v roce 1997 se podílelo kino 12,2% na návštěvnosti v celé České republice.48
K jejich rozšíření došlo až po roce 1999, kdy bylo v Brně zřízeno první multikino podle
současných charakteristik- multikino Olympia. A v příštím roce další dvě v Praze od stejné
společnosti Ster Century.49 V tomtéž roce vstoupila na český trh i druhá společnost Village
Cinemas Czech Republic s.r.o.50 s dalším pražským kinem. Ke konci 90. let procházela krizí
návštěvnosti téměř celá Evropa. Multiplexy nabízely odlišný druh diváckého zážitku, proto
i v České republice slibovala výstavba multiplexů oživení diváckého zájmu. Návštěvnost
opravdu v roce 2001 (kdy bylo vystavěno dalších 6 multikin) stoupla na úroveň před rokem
1995. V roce 2000 navštívilo česká kina 8 718 776 diváků, v roce 2001 již 10 363 336
a v roce 2003 dokonce 12 139 638.51 Důkazem, že na návštěvnost měl z velké části příchod
multikin, nabízí i statistické šetření Ministerstva kultury, které zveřejnilo v rámci své
publikace Zpráva o české kinematografii v roce 2011, poměr multikin na trhu ČR. V roce
46
Poslední kino s touto technikou stále funguje v Krnově, kde každoročně probíhá festival 70mm filmů. Více
viz oficiální stránky festivalu (online), [cit. 10. 10. 2012]. Dostupné na WWW: <www.krrr.cz>.
47
Danielis, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace, 2007, roč. 19, č. 1, s. 56.
48
Danielis, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace, 2007, roč. 19, č. 1, s. 70.
49
Jihoafrická společnost původně vstoupila na český trh pod názvem Ster-Kinekor s.r.o. V současnosti jsou
kina ve vlastnictví společnosti Palace Cinemas Czech, s.r.o., která je v roce 2011 odkoupila.
50
V roce 2009 odkoupena společností Cinestar s.r.o.
51
Zpráva o české kinematografii v roce 2011 [online]. Praha: Ministerstvo kultury České republiky- Odbor
médií a audiovize, 2012. [cit. 7. 10. 2012]. s. 4. Dostupné na WWW: <http://www.mkcr.cz/assets/media-aaudiovize/kinematografie/Zprava-o-ceske-kinematografii-v-roce-2011.pdf>.
23
2001 se 10 multikin podílelo na celorepublikových tržbách 26,67% a na návštěvnosti
30,65%. V roce 2009 zde existovalo již 24 multikin s celkovým podílem na tržbách 79,77% a
na návštěvnosti 69,50%.52
Poslední oblast, ve které od počátku 90. let probíhá změna, která je příčinou i následkem,
je neustále rostoucí cena vstupenek. Před rokem 1989 byla návštěva kina nejlevnější
kulturní volnočasovou aktivitou, což mělo také významný vliv na oblibu kinematografie
a vysokou návštěvnost. S tržní ekonomikou dochází každým rokem k nárůstu cen
vstupenek. Zatímco v roce 1990 byla cena průměrné vstupenky 7,9 Kč, v roce 2000 již
průměrné vstupné dosahovalo 68 Kč. Vliv na výši měla jednak regulace odpovídající dobové
mzdě, jednak příchod multikin na naše území, které průměrné vstupné významně zvýšilo.
V roce 2011 dosahovalo vstupné 112,13 Kč,53 při čemž vstupné v multikinech bez
zvýhodnění bylo průměrně 159 Kč.
Na tomto historickém úvodu jsem ukázala, že kino v sobě skrývá více významů, než jen
umístění promítací aparatury a prostor pro sledování filmu. V historii kino vstupovalo do
intelektuálních i politických debat a definovalo způsob diváctví i recepci konkrétních
filmových děl. V dnešní době toto zjištění má nenahraditelnou hodnotu hlavně při debatě
o podpoře některých kin, které jsou ekonomicky nerentabilní. Trend nahrazování projekcí
v kinech projekcemi v alternativních prostorách (kulturní domy, divadla) a rušení zděných,
letních a putovních kin na menších městech s sebou přináší ztrátu rozmanitosti kulturního
vyžití. Do něho nepatří jen sledování filmového díla (koneckonců sledování samo je dnes již
možné i z domova prostřednictvím PC či televize), ale i návštěva kulturní instituce, která
zprostředkovává jiný zážitek a může nabízet i jiný způsob přijetí díla samotného.
3 SOUČASNÁ SITUACE
3.1 Typologie kin, projekčních sálů a alternativních prostor
Příchod digitálních nosičů velice zjednodušil možnost organizování alternativních filmových
projekcí. Jednak je velice komplikované kontrolovat dodržování autorského zákona, jednak
dochází i ke statistickým zkreslením. Samotná definice kina je v dnešní době problematická.
Nejjednodušší typologii kin využívá pro zveřejňované statistické údaje ČSÚ. Na problémy
s komplexností definice kina a vytvoření vyčerpávající typologie promítacích prostor a jejich
vymezení však jasně upozorňuje v úvodu k statistické publikaci „Kultura v regionálním
pohledu“ z roku 2011:
„Občasné filmové projekce tak především ve větších městech stále častěji
vstupují i na půdu divadel, hudebních klubů či pohostinských zařízení (např.
52
tamtéž, s. 15.
tamtéž, s. 4.
53
24
kinokavárny), a to především při příležitosti různých festivalů či jiných tematicky
orientovaných akcí. Speciální kategorii pak představují větší letní kina, která
v mnohých případech žijí především hudebními či divadelními představeními
občas doplněnými nemnoha filmovými projekcemi […]. Příklon k
multifunkčnímu využití je častý i u kulturních domů, ve kterých se mnohdy
promítají již pouze cestopisné dokumenty či pohádky a vzdělávací pořady pro
děti. Rozmělnění filmových projekcí mezi větší počet jiných kulturních akcí […]
je v některých městech také přirozenou tržní reakcí na vstup multikin, vedle
nichž by větší klasická kina svůj dříve tradičně bohatý filmový program již
obtížně naplňovala.“54
V rámci této zjednodušené typologie jsou definována kina: klasická jednosálová, klasická
vícesálová, multikina, kinokavárny, klasická letní kina, putovní kina a autokina. O něco
podrobnější dělení využívá pro svou statistickou činnost UFD. Ta mimo výše zmíněných
ještě rozlišuje víceúčelové sály, maringotky (nahrazují pojem putovních kin) a ostatní sály.
S tím, že rozlišení mezi víceúčelovým a ostatním sálem je poměrně vágní. Podle Ing.
Jaroslav Pecky, tajemníka UFD, definují víceúčelový sál jako prostor využívaný i k jiným
kulturním aktivitám a ostatní sál jako prostor sloužící jako nebo obsahující restaurační
zařízení (včetně kavárny ve foyer společenských domů).55 Definice některých zařízení je
však složitá a záleží tak spíše na sebeprezentaci prostoru, která často neodpovídá
skutečnosti (např. Sál Břetislava Bakaly v Brně na Husově ulici je definován jako ostatní sál,
přestože jsou v něm pravidelně pořádány i hudební koncerty, divadelní představení a
výstavy).
Přínosnější je proto dělení podle jiných kritérií, což dává možnost získat více informací. UFD
promítací prostory dále dělí podle četnosti promítaní (typu provozu) na ty se: stálým/
pravidelným provozem, nepravidelným/ příležitostným, letním, festivalovým/
přehlídkovým provozem a na ty, kteří organizují veřejné projekce bez vstupného.
Pro účely této práce budu využívat typologii kin UFD podle typu provozu. Při typologii
promítacích prostor samotných však budu vycházet z nejjednoduššího dělení tak, jak ji
definuje ČSÚ z důvodu jednotnosti práce. Budu rozlišovat klasické jednosálové kino,
klasické vícesálové kino, multikino, kinokavárna, klasické letní kino a putovní kino. Autokina
řadím klasicky do letních kin, protože princip filmového zážitku je u těchto typů podobný.
V tomto roce fungovalo na území České republiky jen jedno, autokino v OstravěVítkovicích. Ostatní akce byly jen lokálního a příležitostného charakteru (Uherský Brod,
Třebíč). V případě ostravského autokina filmové kopie navíc zajistil putovní Kinematograf
bratří Čadíků. Tuto jednoduchou typologii využívá i MKČR a Nipos a pro účely práce je
54
Kultura v regionálním pohledu. Lidé a společnost [online]. Praha: Český statistický úřad- Odbor informačních
technologií, 2011 [cit. 7. 10. 2012]. s. 17. Dostupný na WWW: : <http://csugeo.iserver.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/25003AC479/$File/a-331711a.pdf>.
55
Pecka, Jaroslav: 1. října 2012, informace poskytnuty v rámci e-mailové konverzace s autorkou.
25
dostačující, protože hlavní pozornost je věnována klasickému jednosálovému kinu a ostatní
druhy budou složit spíše jako odrazový můstek.
Jednosálové kino, jak název napovídá, je charakterizováno jedním prostorem určeným pro
projekci audiovizuálního díla prostřednictvím promítacího zařízení na plátno. Klasické
zděné jednosálové kino není zdaleka jediným prostorem, kde se můžeme setkat s projekcí
audiovizuálního díla. Pro účely projekcí celovečerních filmů v české republice v roce 2011
existovalo mimo 429 klasických kin (včetně vícesálových) i 98 letních kin, 26 multikin, 18
kinokaváren a 48 putovních kin.56 Každý z těchto prostor nabízí divákovy odlišný způsob
recepce filmového díla. Odlišný zážitek, který může mít zásadní vliv i na přijetí filmu.
Některé projekční způsoby se proto prezentují jako specifická volnočasová aktivita a důraz
je kladen vedle možnosti zhlédnutí filmového díla i na specifickou atmosféru spojenou
s ročním obdobím (letní kino, putovní kino) vzdělání a kultivaci ducha (tzv. artová kina či
filmové kluby) i elitářskou zábavu spojenou s možností konzumace (kinokavárny).57
V opozici k těmto druhům kin stojí multikina. Ta nejsou charakterizována nejen větším
množstvím sálů se souběžným programem, ale i odlišnými obchodními strategiemi a
dramaturgií. Jejich provoz funguje na principu generování zisku, na rozdíl od většiny jiných
způsobů provozování kin, které je potřeba podporovat z veřejných zdrojů. V České
republice v současné době působí dva hlavní vlastníci multikin- Cinema City Czech s.r.o.
s 13- ti multikiny a Cinestar, s.r.o. s 11- ti multikiny po celé České republice. Golden Apple
Cinema a.s. a Intersonic Entertainment s.r.o. vlastní jen po jednom multikinu. První ve
Zlíně, druhý v Praze multikino Ládví.
U putovních a letních kin se ovšem vedle možnosti alternativního sledování filmů nabízí i
mnohem praktičtější služba- výrazně lepší přístupnost. Například putovní kina, která byla
prvními způsoby pravidelných projekcí v historii kinematografie vůbec, dnes nejen oživují
kino- projekce, ale hlavně dávají v letních měsících divákům možnost zajít do kina i
v malých městech a vesnicích. Hlavně v dnešní době, kdy došla síť kin k značné redukci
hlavně na menších městech z důvodu konkurence multikin i nedostatku financí na
digitalizaci a celkový technický rozvoj, tyto netradiční způsoby projekcí mohou mít i funkci
suplující.58 Na podobném principu mohou fungovat i kina letní. Nabízejí alternativu
k multiplexům a kompenzují nedostatek tradičních kin v některých lokalitách.
56
Zpráva o české kinematografii v roce 2011 [online]. Praha: Ministerstvo kultury České republiky- Odbor
médií a audiovize, 2012. [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.mkcr.cz/assets/media-aaudiovize/kinematografie/Zprava-o-ceske-kinematografii-v-roce-2011.pdf>.
57
více viz např.: Česálková, Lucie. Kino na vícero použití: Koncepce a reflexe kinokaváren jako tzv.
kombinovaného provozu. Iluminace, 2008, roč. 20, č. 1, s. 127- 145.
58
Jak upozorňuje Michal Černický ve své stati o putovních kinech na našem území v době zestátněné
kinematografie, putovní kina (přestože byla nazývána mnohdy jinak- např. označení „pojízdné zvukové kino“
se používalo až do 2. poloviny 40. let) měla výrazný suplující charakter i v minulosti. Po roce 1948 došlo
k velkému rozvoji putovních kin, která měla za úkol ideologickou výchovu lidí na venkově. K masovému
rozšíření pak dochází hlavně na počátku 50. let, kdy se putovní kina stala i oblíbenou letní zábavou pro mladší.
Putovní kina byla zapojována do programu organizovaných chmelových či bramborových brigád a v době
26
Například v současné době nejpopulárnější putovní kino u nás, Kinematograf bratří Čadíků
(v minulých letech organizovalo i některé zahraniční projekce) za rok 2012 uspořádal 190
projekcí v padesáti městech a obcích59. Projekce proběhly mimo města jako Praha, Ústí nad
Labem či Ostravu i v malých obcích, které kino vůbec nemají.
Dobrým příkladem je obec Telnice, nacházející se v Jihomoravském kraji, s necelými patnácti
sty obyvateli. Kino Měnín ve stejnojmenné sousední obci je vzdáleno zhruba 4 kilometry.
Promítá však jen vybrané měsíce jednou do týdne, vždy v pátek. V roce 2010 navštívilo kino
Měnín 1312 diváků, které zhlédlo 43 filmových představení.60 Na jedno představení přísluší
průměrně tedy něco málo přes 30 návštěvníků, což se blíží celostátnímu průměru v daném
roce (dle UFD v roce 2010 přišlo necelých 34 návštěvníků na představení).61 V současné
době kino stále promítá. Digitalizací však neprošlo, díky řídkému provozu nemá velké šance
na státní dotace a obec má malý rozpočet. Jeho budoucnost je v dnešní době ohrožená.62
V letních měsících kino nepromítalo vůbec, takže putovní kino byla pro obyvatele dvou
zmíněných obcí jediná šance v okolí svého bydliště zhlédnout filmové představení.
Libchavy jsou další obcí, kterou toto léto navštívil kinematograf bratří Čadíků. Čtvrtá
největší obec v okrese Ústí nad Orlicí má 1691 obyvatel.63 Nejbližší kino – Máj - se nachází
v Ústí nad Orlicí na Husově 1062 ve vzdálenosti do 4 kilometrů. Kino sídlí v budově
Raškotova divadla, má kapacitu téměř 300 standartních míst 64 a taktéž dosud nedošlo
k digitalizaci. K promítání dochází nepravidelně většinou jednou za týden. Jako v předešlém
případě, i toto kino je v současné době ohrožené. Bez digitální techniky brzy nebude mít, co
promítat. Obyvateli Libchavy tak nezbyde, než dojíždět do 16 km vzdálené Chocně, kde
zdejší kino Máj prošlo digitalizací dle standardů DCI a promítání se zde koná i čtyřikrát do
týdne. Opět zde putovní kino nabízí nejen alternativní způsob sledování, ale i možnost
využití volnočasové aktivity, která je v dané lokalitě buď hůře přístupná, nebo v ohrožení.
Díky Kinematografu bratří Čadíků tento rok také promítalo jediné autokino v OstravěVítkovicích. V minulých letech byla snaha o vybudování hned několika autokin, z toho
dokonce jednoho s možností sledování v 3D (Areal Banda v Chomutově). Nakonec za
národních oslav. Více viz: Čarnický, Michal. „Zítra se bude promítat všude“: Dějiny putovních kin
v československé zestátněné distribuční síti. In Skopal, P. Naplánovaná kinematografie. Praha: Academia,
2012, s. 359-390.
59
Kompletní programy všech ročníků, včetně obcí, v nichž probíhaly, jsou dostupné na oficiálních stránkách:
<http://www.kinematograf.cz/>.
60
Informace o představeních a návštěvnosti jsou převzaty z: Pozvánka do kina [online]. Měnínský zpravodaj, č.
1, roč. 2011 [cit. 7. 10. 2012]. s. 28. <http://www.menin.cz/content/download/8061/40696/file/ZpravodajMenin-01-2011.pdf>.
61
Česká republika - základní údaje o filmovém trhu [online]. [b.m.]: Unie filmových distributorů, 2012 [cit. 7.
10. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.ufd.cz/prehledy-statistiky>.
62
Z jakého důvodu znamená pro kina existenční ohrožení nerealizovaná digitalizace viz kapitoly o konkrétních
problémech.
63
Obec Libchavy [online]. [b.m.] Obec Libchavy. 2009 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW:
<http://www.libchavy.cz/obec.php?k=soucasnost/>.
64
Informace o technických parametrech kina jsou dostupné na oficiálních stránkách provozovateleKlubcentra v Ústí nad Orlicí: [cit. 7. 10. 2012]. Více viz na WWW: <http://www.klubcentrum.cz/rd_tv.htm>.
27
zkázou autokin stály specifické problémy každého z nich. V případě Chomutovského
multifunkčního prostoru u Kamencového jezera- Areálu Banda- za jeho zkázou stály
politické machinace, nesprávně provedená kolaudace prostoru a hluk překračující
hygienické normy v průběhu hudebních produkcí. Stejně jako Chomutovské autokino, i to
v České Třebové, se těšilo podpoře radnice. I zde však veřejný tlak občanů stěžujících si na
hluk nakonec znamenal konec. Je paradoxní, že osud těmto dvěma slibným autokinům
zpečetily hlavně stížnosti na hluk. Hlavní výhoda autokin, oproti těm běžným, letním, je
bezhlučnost. Zvuk je totiž vysílán k divákům přes rádia. V roce 2012 proběhly ještě dvě
obdobné události. V rámci festivalu Borovina…živá dodnes! bylo na jeden víkend
realizované autokino v prostoru bývalé továrny Bopo. Promítalo se 15. – 17. 6. Rychle a
zběsile 5, Muži v naději a Mama mia! Na akci byli jmenovitě zváni majitelé amerických
veteránů a kabrioletů. I to mělo vliv na úspěch celé akce. Podle organizátorů se účastnilo
přes 150 aut. Druhou avizovanou akcí bylo autokino v Uherském Brodě, organizované
občanským sdružením MADE IN CZ production.65
Zatímco autokina jsou v naší republice spíše ojedinělým úkazem a letní kina jsou omezena
sezónně, alternativních prostor pro audiovizuální produkci, které UFD nazývá ostatními či
víceúčelovými sály, je v současné době poměrně velké množství. Projekce probíhající
v budovách divadel, kulturních a společenských domů, restauračních a vzdělávacích zařízení
na jednu stranu znamená lepší přístup diváků k filmovým dílům, na druhou stranu s sebou
přináší také rozmělnění filmové kultury.
3.2 Současná situace dle konkrétních problémů
3.2.1 Digitalizace
Tzv. digitalizace kin je označení pro přechod od projekce z filmového pásu na projekci
z digitálního nosiče, tedy projekci digitálního obrazu a zvuku. Tato technická změna probíhá
celosvětově. V březnu 2002 v USA vzniklo sdružení Digital Cinema Initiatives, LLC (DCI). Na
konečné podobě normy pro digitalizaci kin, se v něm shodli zástupci největších
hollywoodských studií: Disney, Fox, Paramount, Sony Pictures Entertainment, Universal a
Warner Bros., která byla nakonec přijata v roce 2005 a znamenala masivní nástup
digitalizace, nejdříve hlavně v USA. Norma DCI specifikace (Digital Cinema System
Specification) vznikla z důvodu nezbytnosti standardizace tohoto převodu a kontroly
kvality. Tuto změnu je možné přirovnat k nástupu zvuku. Stejně tak se jedná o celosvětovou
změnu, při níž bylo potřeba se domluvit na technologiích tak, aby filmový formát byl
kompatibilní všude po světě a zároveň nedocházelo k poškození či úniku premiérových
65
Akce byla sice na internetu plánována, na stránkách společnosti provozující kino, byl zveřejněn program,
žádné další zprávy o uskutečnění projekcí jsem však nenašla. Na můj e-mailem zaslaný na adresu, zveřejněnou
na
stránkách
společnosti,
mi
nebylo
odpovězeno.
<http://www.madeinczproduction.cz/autokino/index.html> (cit. 10. 11. 2012).
28
snímků mimo kina. Digitalizace přivádí změny od produkce až po uvádění. Zde představím
ty změny, které jsou bezprostředně zásadní pro provoz kina.
V České republice byla spuštěna digitalizace v roce 2008: „z potřeby vzájemně konzultovat
zájmy a potřeby dotčených subjektů, které by na zavedení digitalizace participovaly, vznikla
v září 2008 pod Odborem médií a audiovize Pracovní skupina pro koordinaci digitalizace
českých kin“.66 Prvním kinem na našem území, které spustilo digitální projekci dle
standardů DCI, bylo kino Káčko v Dobřanech u Plzně, ulice Sokolovská 1011. Digitalizací
prošlo mezi říjnem a prosincem 2008.
3.2.1.1 Standardy
Hollywoodská studia vytvořila normy, které si z důvodu kompatibility nedovolí ignorovat
žádná země. Digitalizace je ovšem v každé zemi specifická. Díky tomu vznikly i normy
evropské, které sice z DCI vycházejí, obsahují však některé úpravy. Francouzská norma
AFNOR NF S-27 100 nabízí změny v oblasti bezpečnosti. Neudává přesné podmínky
šifrování, v oblasti kvality projekce ovšem normy převzala z USA. V České republice je dle
dokumentu Ministerstva kultury Digitalizace kin v ČR: Informace o přechodu na digitální
projekci obrazu a zvuku přijata norma z USA.
3.2.1.2 Digitalizace dle DCI
Z jakého důvodu byla spuštěna tato technická transformace? Dle dokumentu Digitalizace
kin v ČR, který zpracoval Odbor médií a audiovize pod Ministerstvem kultury a zveřejnil ho
v roce 2009 jako podpůrný a informační nástroj řízené digitalizace, jsou tyto důvody
shrnuty takto: „
1. úspora finančních prostředků
2. kvalita filmové projekce
3. dostupnost filmů
4. ochrana před pirátstvím
5. rozmanitost programové nabídky“67
1.
Digitalizace slibuje úsporu hlavně v oblasti výroby filmových kopií (digitální filmová
kopie stojí jen tolik, kolik stojí samotný nosič) a převozu a manipulace s digitálním nosičem
(na rozdíl od 35 mm kopie nehrozí natolik mechanické poškození, nedochází k opotřebení,
odpadá povinnost výměny kotoučů v průběhu projekce)
2.
Kvalita digitálního obrazu souvisí spíše se standartní kvalitou, která se nemění
mechanickým opotřebením kopie. Digitální obraz dle standardů DCI má minimální rozlišení
2K (tedy 2000 pixelů na výšku). Ten je v kvalitě srovnatelný s obrazem z 35 mm kopie.
Nástup digitálního zvuku přišel mnohem dříve (dolby digital), protože výrazně eliminuje
šum a je jednodušší jeho synchronizace. Ovšem i kvalita zvukové techniky v mnoha
případech prodražila či znemožnila digitalizaci, protože kina se nacházela v naprosto
nevyhovujícím technickém stavu.
66
Digitalizace kin v ČR: Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku [online]. Ministerstvo
kultury ČR- Odbor médií a audiovize, 2009 [cit. 7. 10. 2012]. s. 3. Dostupný na WWW:
<http://www.mkcr.cz/cz/tiskovy-servis/prechod-na-digitalni-projekce-obrazu-a-zvuku---digitalizace-kin21417/>.
67
Tamtéž, s. 6
29
3.
Nejvýznamnějším zlepšením přispěla digitalizace v oblasti distribuce. Standartním
postupem českých distributorů bylo v minulosti nasazování premiérových titulů přednostně
do multiplexů. O kasovním úspěchu hollywoodských blockbusterů rozhoduje hlavně první
týden uvedení do kin. Masivním uvedením těchto filmů v multikinech se standardně
vysokou návštěvností tak distributoři zvedali i svoje tržby. V rámci filmového trhu byla tak
výrazně znevýhodněná jednosálová kina, která nemohla titul nasadit víckrát než dvakrát za
večer, takže se k nim premiérové tituly dostávaly někdy až s měsíčním zpožděním. Nyní je
možně distribuovat snímek v levné podobě, proto se dostane ve stejnou dobu do všech
kin.68
Digitalizovaná kina navíc zvyšují frekvenci projekcí. Jednak z důvodu návratnosti investic,
jednak ale také kvůli přístupnosti k filmům. Díky tomu mohou kina také flexibilněji reagovat
na trh a přizpůsobovat tak počty projekcí a dramaturgickou skladbu.69
4.
Digitální nosič obsahující snímek je zakódovaný, takže ho není možné jednoduše
kopírovat. Tato zmínka se týká hlavně alternativních digitálních nosičů pro kina- DVD a Bluray. Přestože se jedná o levnější variantu, není složité z nich vytvořit nelegální kopii, což
vede distributory k tomu, že pokud vůbec na těchto formátech snímky pro kina distribuují,
pak s několikaměsíčním (obvykle 3-4) zpožděním. Například Falcon- 2. největší distribuční
společnost v České republice- nenabízí filmy na DVD a Blu-ray pro veřejné projekce vůbec.
5.
Levnější výroba digitálních kopií může znamenat i více snímků v kinech (hlavně těch,
které šly rovnou na DVD).
Hlavním negativním aspektem digitalizace jsou vysoké náklady na technické vybavení
a stavební práce (mnoho kin muselo kvůli nové technice upravovat rozměry promítací
kabiny, upravovat vzduchotechniku apod.). Díky tomu dochází nejen v České republice, ale
stejně tak v Evropě a Spojených státech, k deformaci filmového trhu. Malá kina s menší
rentabilitou nemají možnost získat dostatečnou výši dotací ani získat půjčku na
rekonstrukci. Dochází tak k jejich úbytku. Ve větších městech kina projdou digitalizací, což
jim dává více možností v oblasti dramaturgie. Ovšem nedigitalizovaná kina nemohou těm
ostatním konkurovat. Filmový trh je nerovnoměrný v rozložení kin a zároveň se ztrácí
rozmanitost v jejich podobách a hlavně velikostech. V České republice také dochází
68
Dobrým příkladem je kino Scala v Brně na Moravském náměstí 629/4, které ukončilo svou činnost ke konci
minulého roku. Jeho bývalý vedoucí Ing. Daniel Zásměta podal kvůli tomuto postupu žádost o prošetření
k antimonopolnímu úřadu, ten však postup neshledal protiprávním. Jednalo se prý o tržní jednání.
O tomto postupu více viz: des. Souboj malých kin a multiplexů prošetří antimonopolní úřad [online]. 31.
7.2006 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW: <http://byznys.ihned.cz/c1-18992230> nebo Stulírová,
Markéta. Art slaví devadesáté výročí od založení. Deník.cz [online], 24. 3. 2009 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na
WWW:
<http://brnensky.denik.cz/kultura_region/art-slavi-devet-celuloidovych-desetileti20090323.html>.
nebo Filmoví distributoři bez pokuty, změnili smlouvy s kiny. Novinky.cz [online], 6. 11. 2006 [cit. 7. 10. 2012].
Dostupné na WWW: <http://www.novinky.cz/kultura/100405-filmovi-distributori-bez-pokuty-zmenilismlouvy-s-kiny.html>.
Konkrétně o kině Scala pojednává diplomová práce: Vlčková, Lenka. Marketingová strategie a marketingový
mix pro kino Scala: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2011. 101 s. Vedoucí
práce Mikuláš Bek.
69
Dle ČSÚ 2/3 digitalizovaných kin v roce 2011 hrála prakticky každý den. Kultura v regionálním pohledu. Lidé
a společnost [online]. Praha: Český statistický úřad- Odbor informačních technologií, 2011 [cit. 7. 10. 2012]. s.
34. Dostupný na WWW: <http://csugeo.i-server.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/25003AC479/$File/a331711a.pdf>.
30
k úbytku projekcí v letních a putovních kinech, protože nákladné vybavení sezónní projekce
nemohou zaplatit a 35 mm kopie jsou nedostupné.
V České republice za poslední rok výrazně ubyla distribuce 35 mm. Příčinou je hlavně
vysoká pořizovací cena výroby těchto kopií, která technickou přeměnu urychlila. Je třeba
zdůraznit, že rušení 35 mm kopií v České republice probíhá ve srovnání se světem rychleji.
Například Indie neplánuje v příštích 3 letech rušit či výrazně omezovat výrobu klasických
kopií. Evropa je ovšem celkově v této oblasti poměrně aktivní. V Norsku a Lucembursku
hlásí digitalizaci dokončenou, v závěsu za nimi se nachází i Nizozemsko. Česká republika se
k září tohoto roku dostala na pozici Dánska s počtem digitalizovaných sálů. U nás ovšem i
díky výrazně menší finanční podpoře kinematografie než je tomu v severských zemích,
dojde k větším ztrátám na malých městech. Dánsko totiž hlásí již 87,9% digitalizovaných
sálů.70
Vývoj distribuce 35 mm kopií v roce 2012 a 2013 ilustruje tabulka č. 4. Je z ní jasné, že
pouze Film Distribution Artcam a Cinemart distribuují v tomto roce některé filmové tituly
pouze na 35 mm. Ostatní distributoři ve výrazně nižším nákladu nabízejí 35 mm jako
alternativu. V roce 2013 již většina společností 35 mm formát nabízet nebude vůbec. To
znamená, že nedigitalizovaná kina nemají možnost v příštím roce získat premiérové tituly
na 35 mm. Pokles byl přitom radikální. V roce 2008, kdy byla u nás digitalizace započatá, se
do oběhu dostalo 829 35mm kopií. V roce 2010 jich bylo ještě 672, v roce 2011 již jen 380 a
v roce 2012 již jen 66.71
Dalším negativním faktorem spojeným s digitalizací je jistá neznalost životnosti a chování
nosiče. Z toho důvodu se v současné době stále archivuje primárně jen v klasických
formátech. K digitalizaci archivních snímků dochází hlavně z důvodu uskutečnění
obnovených premiér.
Vedlejším negativním aspektem digitalizace kin je také to, že s úbytkem kin ubyde i diváků.
Na menších městech budou preferovány domácí projekce a domácí sledování, raději než
dojíždění do sousedních měst. Mezi roky 2010 a 2011 opravdu klesl počet návštěvníků o
více než 3 mil72., konkrétní příčiny je možné detailněji popsat až podle vývoje v příštích
letech.
70
Evropská kina blíž úplné digitalizaci [online].Unie digitálních kin, 27. 9. 2012 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný na
WWW: <http://www.digitalcinema.cz/aktuality/1-aktuality/289-evropablizkinumdci>.
71
Boštička, Aleš: 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza malých kin pod
názvem „Výroba filmových kopií do kin pro APK“ (prezentace dostupná na WWW:
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/9J3nrXj0Ai/DEF%2017.4.2011/Prezentace/Výroba%20film
ových%20kopií%20do%20kin%20-%20Ales%20Bosticka.pdf>.
72
Kultura České republiky v číslech: Vybrané údaje ze statistických šetření [online]. Praha: Nipos, 2012 [cit. 7.
10.
2012].
s.
24.
Dostupný
na
WWW:
<http://www.nipos-mk.cz/wpcontent/uploads/2009/03/Kultura_v_cislech_2012_web.pdf >.
31
Distribuční
společnost
Počet
premiér
v roce 2012
Počet
Počet Počet kopií V roce DVD a BR pro veřejné
kopií jen kopií DCP i 35mm 2013 35 projekce?
35mm
jen
mm?
DCP
Aerofilms
cca12
0
10
1-2
Možná
Ano
za
podmínek
určitých
Bontonfilm (1)
61
0
48
Asi 13
ne
Ano
za
podmínek
určitých
Falcon (2. největší)
32
0
28
4
Spíše ne
ne
0
6-8
Asi 1
ne
Ano
3
2
3
ano
Ano, kapacita, domluva
Blue
Sky
Distribution
Film 6-8
Film Distribution 8
Artcam
Film Europe
20-25
0
2024
1
ne
Ano, půjčovné
Bioskop
7
0
1
6
ano
ano
AČFK
9
0
3
6
?, max. 1
ano
Cinemart
Asi 9
2
0
4 a víc? na ne
podzim
ano
Warner Bros.
14
0
13
1
Ne v kinech
Pinot Film
4
0
0
Všechny hrané ano
filmy
Tabulka 4-Distribuované formáty dle vybraných distribučních společností v ČR
ne
ano
73
V neposlední řadě je potřeba zmínit, že digitalizace v poslední době také zásadně ovlivnila
výši vstupného, jak ukazuje Graf 1. Provozovatelé digitalizovaných klasických kin mají sice
přístup k premiérovým titulům včas, jsou ovšem podmíněné podmínkami distributorů.
Minimální vstupné je sice od roku 2006 legislativně zrušeno74 a nahrazeno vstupným
73
Tabulka vytvořena na základě dotazníkového šetření a údajů dostupných na WWW: Vítek, Petr: 17. 4. 2012
(Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza malých kin pod názvem „Vývoj digitalizace
2012“
(prezentace
dostupná
na
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/R6HicDGF1Q/DEF%2017.4.2011/Prezentace/Konference%
2017.4.2012%20-%20Petr%20Vitek.pdf>.
74
Fráněk, Tomáš. Minimální cena vstupenek do kina zmizí. Aktuálně.cz. [online]. 6. 11. 2006 [cit. 2011-04-18].
Dostupné z WWW: <http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=228215> .
32
dobrovolným, praxe ovšem je taková, že pokud provozovatel kina výši vstupného navržené
distributorem nedodrží, kopii distributor zašle raději do jiného kina. 75
3.2.1.3 VPF-Virtual Print Fee
VPF je strategie financování digitalizace, která k nám přišla z USA. V České republice není
zdaleka tak rozšířená, využila ji jen některá multikina a spočívá v tom, že se americká
filmová studia podílí na platbě digitalizace prostřednictvím speciálního poplatku za projekci
jejich snímku. Vedlejším efektem tohoto financování je minimální nasazení snímků mimo
studia smluvně spojená s kinem. Tzn. omezení evropské a domácí tvorby v takto
financovaných kinech. Jelikož tato strategie není v České republice příliš rozšířená, vliv na
uvádění evropských filmů není zásadní.
3.2.1.4 Technické parametry DCSS
Jak již bylo řečeno, digitalizace filmu se týká všech stádií vzniku a uvádění filmového díla. Ta
část, která se týká kin a tedy i samotné projekce, začíná se vznikem tzv. digitálního masteru
pro distribuci (Digital Cinema Distribution Master- DCDM). Ten vzniká z prvního produktu
postprodukce: tzv. digitálního zdrojového masteru (Digital Source Master- DSM). Je to
v podstatě natočené dílo v podobě jedniček a nul, které je již opatřeno zvukovou stopu,
popřípadě titulky a dalšími doplňky. Z DCDM se do kina potom zasílá v podobě Digital
Cinema Package- DCP (neužívá se české označení), což je DCDM zkomprimovaný a
zakódovaný pro konkrétní kino. V současné době je do kin nejčastěji distribuován klasicky
na přenosném disku. Digitální technologie však umožňuje i distribuci prostřednictvím
satelitu či vysokorychlostního internetu.
Pro uskutečnění digitální projekce musí být digitalizované kino vybavené dvěma součástmi:
Digitálním projektorem a kinoserverem (ten dekóduje a dekomprimuje DCP a pošle vše, co
obsahuje, do projektoru). Pro kvalitní projekci je však potřeba mnohem víc.
DCSS určuje parametry, které je nezbytné dodržet pro kvalitní projekci.76 Parametry jsou
předepsány v rámci obrazu, zvuku a synchronizace (tj. zvuku i titulků). V oblasti obrazu je
hlavní důraz kladen na rozlišení, které je ovšem odstupňováno a na kompresy, která také
75
Procházka, Michal. Přemysl Šoba: Umím si představit podporu českých kin hrajících české filmy. Cinepur.
[online]. 25. 1. 2011 [cit. 2011-04-18]. Dostupné z WWW: <http://cinepur.cz/article.php?article=1979>.
76
Technické zasazení do kontextu je v této práci zásadní spíše pro porozumění jednotlivým pojmům, než
kompletní postižení všech technických parametrů, které jednotlivé součásti obsahují. Tato část vychází ze
Specifikace systému digitálního kina: Verze 1.2. [online]. [b.m.]:Sdružení Digital Cinema Initiatives, LLC., 2008
[cit. 10. 10. 2012]. 149 s. Dostupné z WWW: <http://www.mkcr.cz/cz/statni-fondy/statni-fond-pro-podporua-rozvoj-ceske-kinematografie/digitalizace-kin-45372/>. Digitalizace kin v ČR: Informace o přechodu na
digitální projekci obrazu a zvuku [online]. [b.m.]: Ministerstvo kultury ČR- Odbor médií a audiovize, 2009 [cit.
7. 10. 2012]. Dostupný na WWW: <http://www.mkcr.cz/cz/tiskovy-servis/prechod-na-digitalni-projekceobrazu-a-zvuku---digitalizace-kin-21417/>. Raitoralová, Olga. Digitalizace kin: Technická studie [online].
Ministerstvo kultury ČR- Odbor médií a audiovize, 2008 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW:
<http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/kinematografie/Technicka_studie_2008.pdf>. a Loranchet,
Philippe. Europa Cinemas: průvodce digitálním kinem [online]. Paris: Europa Cinemas, 2005 [cit. 7. 10. 2012].
Dostupné na WWW: <http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/kinematografie/Europa_Cinemas__digi_kino.pdf>. Tyto dokumenty se technické stránce digitalizace věnují detailněji.
33
ovlivňuje výrazně kvalitu. Nejnižší přijatelná úroveň rozlišení je 2K (tj. přibližně 2000 pixelů
na šířku- přesný počet je potom určen poměrem stran). Druhou možností je 4K rozlišení,
které odpovídá opět přibližně 4000 pixelů. Norma pro kompresi je dána JPEG 2000
formátem. Pro dostatečnou kvalitu obrazu je nezbytné promítat na plátno s dostatečnou
odrazivostí.
Zvuk je po celou dobu nekomprimovaný. Podle velikosti sálu je pak dán počet kanálů,
kterými je zvuk pouštěn a jejich rozmístění.
Oblast synchronizace je dána správným označením v DCP a nastavením dle tohoto označení
v serveru. DCP může obsahovat i několik jazykových verzí a několik typů titulků (pro
neslyšící, klasické titulky pro verzi v originálním znění), což umožňuje lepší využití
zakoupených časově omezených práv.
Při digitalizaci kina jsou tyto standardy dány zakoupením správné techniky a najmutím
kvalitního „integrátora“.77 Největším integrátorem v České společnosti je v současné době
AV MEDIA, a.s., který se specializuje hlavně na „zapojení“ projektorů od společnosti
Christie78 a serverů Dоremi.79 Zásadními problémy, se kterými se při digitalizaci setkávají,
souvisí se špatnou technickou kvalitou kinosálů obecně. Ať už se to týká vzduchotechniky
(která je potřebná pro chlazení serveru), zvuku80, který nesplňuje dobové normy (málo
kanálů či nekvalitní reproduktory), zastaralého plátna, které nemá dostatečnou odrazivost
či špatně řešené akustiky. K D-kinu je také potřeba zavedený internet do promítací kabiny.
Některá kina se rozhodla vedle nové digitální techniky zachovat i klasickou 35mm
promítačku (například kino Art v Brně81), v některých případech bylo z toho důvodu
nezbytné vyřešit nedostatek prostoru v promítací kabině stavebními úpravami.
3.2.1.5 3-D technologie
Technologie, která byla ještě před několika lety výlučně doménou multikin, organizovaná
digitalizace přinesla i do kin jednosálových. Přístup k této možnosti je u provozovatelů
77
Integrátorem je nazývána firma, která zajišťuje kompletní služby digitalizace kin: tj. zajišťuje stavební práce,
s provozovatelem kina vybere nejvhodnější techniku a vybavení pro dané kino dle velikosti, umístění a
stávajícího technického stavu. Kvalitní integrátor nabízí součástí svých služeb i kompletní školení a servis pro
digitalizované kino. Mnoho integrátorů má i vlastní dohody s bankami, takže mohou zařídit pro kina půjčku či
leasing.
78
Tato značka projektorů je v České republice nejrozšířenější. Po ní následuje v závěsu projektor Barco.
Ostatní (Sony, NEC) nemají tak silné zastoupení.
79
Nejrozšířenějším serverem v České republice sestupně podle pořadí je: Dolby, Qube, Doremi, Sony a XDC.
80
Dolby/DTS 5.1
81
V kině Art v Brně provedla digitalizaci společnost AV MEDIA a.s. Pro zachování 35 mm promítačky bylo
nutné její přemístění a seřízení. Digitalizace byla financována z dotace Fondu (800 tis. Kč), z prostředků
vlastníka (Město Brno- 750 tis. Kč) a provozovatele- Turistického informačního centra města Brno, p.o.- 800
tis. Kč). [Zpráva o činnosti organizace 1. pol. 2011 [online]. Brno: Brněnské kulturní centrum, příspěvková
organizace,
2011
[cit.
7.
10.
2012].
71
s.
Dostupné
na
WWW:
<http://www.ticbrno.cz/tic/media/content/dokuenty_organizace_tic/zprava_o_cinnosti_organizace_1pol_21
1.pdf>.] Celková cena byla 2,4 mil. Kč. [Zpráva o činnosti organizace za rok 2011 [online]. Brno: Brněnské
kulturní centrum, příspěvková organizace, 2012 [cit. 7. 10. 2012].101 s. Dostupné na WWW:
<http://www.ticbrno.cz/tic/media/content/dokuenty_organizace_tic/zprava_o_cinnosti_TICmB_2011.pdf>.]
34
různá. V současné době má již 96 digitalizovaných sálů nainstalované vybavení umožňující
prostorové projekce. Nejrozšířenějšími typy jsou od společnosti Masterimage a Dolby. Je
jasné, že pro diváky je tato technologie atraktivní a zvyšuje tak klasickým kinům
konkurenceschopnost.
3.2.1.6 Alternativní řešení
Je jasné, že 35 mm filmové kopie již v příštím roce nebude možné od distributorů v České
republice82 téměř získat. Proto se snaží kina, u kterých je jasné, že na digitalizaci
nedosáhnou, najít alternativní řešení. Opravdu je zde několik možností, které ovšem mají
svá proti.
U našich slovenských sousedů probíhá digitalizace mnohem pomaleji. To znamená, že
slovenští distributoři si nemohou dovolit 35 mm kopie stáhnout s oběhu tak rychle, jako u
nás. Možností pro česká kina je tedy získat slovenské filmové kopie. Ty jsou však vybaveny
slovenskými titulky, což snižuje u českého publika atraktivitu projekce. Slovenští kinaři
budou s velkou pravděpodobností upřednostňováni, takže snímky dostanou česká kina se
zpožděním oproti celorepublikové premiéře. Navíc je slovenský trh výrazně menší než ten
český, takže nemá kapacity na pokrytí celé české poptávky. V tomto případě se tedy jedná
o jednak krátkodobé řešení (protože na Slovensku také dojde k nahrazení), jednak o řešení
nejisté. Podle Sylvie Dubské v roce 2012 z 32 premiér bylo distribuováno 29 titulů jen na 35
mm kopii a jen 3 kopie DCP.83
Další možností je zajištění levnější digitální technologie DVD a Blu-ray, která je ovšem
primárně určena pro neveřejné projekce či alternativní projekce veřejné (většinou bez
vstupného či pro menší počet diváků). Nejčastějšími využitími těchto technologií jsou
projekce v dálkových autobusech, ve školách a vzdělávacích institucích, nemocnicích a
jiných veřejných prostorách či v rámci jednorázových událostí (festivaly, slavnosti). Tyto
projekce se konají delší dobu po premiéře. Tento typ digitalizace, nesplňující standardy DCI
(D-cinema), se nazývá E-cinema. Tabulka 4 zobrazuje přistup vybraných distributorů
v České republice k půjčování filmů do kin na DVD a Blu-ray. Společnost Falcon, druhá
největší u nás, tuto možnost nenabízí vůbec, Warner Bros. pro kina také ne. Bonton
(největší společnost u nás) a Aerofilms si půjčování podmiňují kvalitou projekce. To
znamená, že záleží na velikosti sálu a plátna, druh snímku, druh promítačky apod. Ostatní
sledované společnosti tyto formáty půjčují dle standardního sazebníku půjčovného a za
standardních podmínek. Ovšem všechny zmiňované společnosti snímky na těchto nosičích
půjčují až 3-4 měsíce po premiéře z důvodu nedostatečného zabezpečení proti kopírování.
82
V současné době působí v České republice přibližně 25 distribučních společností, z nichž 19 je členy Unie
filmových distributorů
83
Vítek, Petr: 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza malých kin pod
názvem
„Vývoj
digitalizace
2012“
(prezentace
dostupná
na
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/R6HicDGF1Q/DEF%2017.4.2011/Prezentace/Konference%
2017.4.2012%20-%20Petr%20Vitek.pdf>).
35
Tato alternativní technologie ovšem přináší do kin žánry, které jsou dlouhá léta v kinech
opomíjeny. Dramaturgii tak lze v současné době oživit dokumentární, animovanou či
krátkometrážní a amatérskou či studentskou tvorbou. Tímto způsobem mohou sice kina na
malých městech přežívat s občasným provozem, ale jen za předpokladu veřejné podpory.
Cena Blu-ray promítačky se pohybuje v rozsahu řádově od 10 tisíc až po několik set tisíc.
Levnější varianty jsou určeny pro domácí projekce, takže mají malou svítivost a omezenou
úhlopříčku při zachování kvalitní projekce. Minimální suma pro kvalitní projekci v malých
zasedacích sálech se pohybuje od 200 tis. Kč. Blu-ray projektory přes 300 tis. Kč již nabízejí
kvalitní rozlišení srovnatelné s D-cinema. Dále se musí počítat s případnými investicemi do
plátna a vícekanálového digitálního ozvučení.
S alternativními řešeními přicházejí i samotní integrátoři. Například společnost AV Media na
Konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza malých kin84 prezentovala možnost půjčování
DCSS techniky či instalaci techniky již použité (v České republice taková byla nainstalovaná
například v kině Střítěž v Litochovicích). Cena půjčovného je ovšem vysoká,85 takže se
vyplatí maximálně velkým událostem, které se odehrávají jednou do roka (například velká
letní kina), pro stálé kino tato možnost nenabízí reálnou alternativu.
Zavírání lokálních kin zapříčinilo vznik i některých občanských iniciativ, které se v této
oblasti angažují. Příklad za všechny může být projekt Kino otevřeno,86 který má za úkol
přinést alespoň jednou do roka do uzavřených kin zpět život. Stačí uzavřené kino
registrovat a organizátoři (činnost zajištěna Artena o. s.) tohoto projektu zajistí
jednorázovou projekci či jinou kulturní akci.
3.2.2 Konkurence
Každá obchodní, živnostenská i nezisková činnost závisí na tom, jak se vyrovná
s konkurencí. Konkurence sahá ovšem mnohem dál, než jen k nově otevřenému krámku
přes ulici. Vyrovnání se s konkurencí znamená poznat celou strukturu prostředí a
zákazníkových preferencí a nabízet kvalitní služby, které jsou logickým vyústěním tohoto
poznání.
84
Tourek, Miloš: 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza malých kin pod
názvem
„AV
MEDIA,
a.s.
–
Systémový
integrátor“
(prezentace
dostupná
na
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/5azTzgihpk/DEF%2017.4.2011/Prezentace/AV%20Media%
20-%20Milos%20Tourek.pdf>. )
85
Pronájem DCI na 1 den: 50.000 bez DPH
Pronájem DCI na 1 měsíc: 150.000 bez DPH
Pronájem DCI na 6 měsíců: 450.000 bez DPH
Pronájem DCI na 1 rok: 700.000 bez DPH
Možnost 3D za příplatek + 20%
Ceník
je
převzat
z prezentace
AV
Media,
dostupné
na
WWW:
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/5azTzgihpk/DEF%2017.4.2011/Prezentace/AV%20Media%
20-%20Milos%20Tourek.pdf> (cit. 10. 10. 2012).
86
Více informací o projektu na oficiálních stránkách: <www.kinootevreno.cz> (cit. 10. 10. 2012).
36
3.2.2.1 Multikina
Nástup multikin měl zásadní vliv na provozování kin v České republice. Jejich nástup je
obvykle spojován s drtivou konkurencí, která se od konce 90. let stala osudnou mnoha
klasickým kinům. Jak ale upozorňuje například Aleš Danielis v České filmové distribuci po
roce 1989,87 zvýšený tlak na provozovatele klasických kin přinesl modernizaci mnoha sálů.
V 90. letech byl jejich velice špatný technický stav hlavním problémem a rostoucí
návštěvnost atraktivních sálů multikin přinesla i pozitivní impulsy. Pokud klasická kina
nemohla z finančních důvodů konkurovat multikinům technickým vybavením a pohodlím,
musela konkurovat odlišnou specializovanou dramaturgií. Všekina88 se zaměřila na cílovou
skupinu, která neměla zájem o nabídku multikin. Artová kina existovala i před jejich
nástupem, ovšem po roce 2000 se jejich počet zvýšil.
Multikina měla zásadní vliv i na výši vstupného v kinech. Graf 1 ukazuje vývoj výše
vstupného od roku 1999, kdy bylo v Brně otevřeno první multikino dle západního vzoruOlympia. V prvních letech rozvoje multikin u nás došlo k nejvýznamnějšímu růstu cen
vstupného v kinech. Ovlivňujících faktorů je ovšem víc. Cenu průměrného vstupného
například významně regulují festivaly a přehlídky se sníženým vstupným nebo výše dotací
obecních kin, podle níž se určuje cena vstupenek. Významným faktorem ovlivňujícím cenu
vstupenek je i počet premiér v daném roce s potenciálním kasovním úspěchem.
Výkyvy v letech 2004- 2006 byly způsobeny právě premiérovými tituly uvedenými v českých
kinech. V roce 2003 a 2004 čisté tržby filmového průmyslu v České republice překročily
miliardovou hranici. Ta nebyla od roku 1989 až do té doby ani jednou dosažena. Trh
reagoval na nový přísun kasovních trháků zvýšením vstupného v průměru o 2,5 Kč v roce
2004. Kasovní trháky i s jejich tržbami zobrazuje Tabulka 5. Jak je tamtéž vidět, rok 2005
nepřinesl hity dosahující tržeb předešlých let, výrazně poklesla návštěvnost a tudíž i
celoroční tržby. Reakcí trhu bylo snížení vstupného.89 Díky nedostatku úspěšných premiér
poklesla návštěvnost v celé Evropské unii na nejnižší úroveň od roku 2002 do roku2011.90
87
Danielis, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace, 2007, roč. 19, č. 1, s. 73.
Tento pojem používá Danielis pro kina s dramaturgií bez zaměření. Tato kina promítala snímky dle aktuální
nabídky distributorů. [Danielis, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace, 2007, roč. 19, č. 1, s.
53- 104.]
89
Regulace vstupného probíhalo hlavně na úrovni klasických kin, která často místo pevných částek vstupného
využívají rozmezí dle nabídky. Díky nedostatku trháků tedy vstupné držela na nižších hranicích. Multikina mají
naopak pevný sazebník a ovlivňují celkově nabídku, popřípadě využívají slevové akce.
90
Cinema admissions in the European Union show slight decline but national films are strong [online].
Strasbourg: European Audiovisual Observatory, 2012 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný na WWW:
<http://www.mediadeskcz.eu/uploaded/20120209170637-eao-cinema-admissions.pdf>.
88
37
Vývoj vstupného v kinech v ČR
89,3
88,5
91,8 90,15 90,65 93,53 94,61
110,61 112,13
100,33
78,9
68
59,3
3
6
15
14
10
16
15
19
19
25
24
26
26
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
počet multikin
2005
2004
Rok
premiéry
Titul česky
Titul
v originálním
znění
Distributor
91
Představení
Diváci
Tržby
za
snímek v Kč
Pán prstenů:
Návrat krále
Lord of the
Rings:The
Return of the
King
Warner Bros.
7 621
778 852
80 041 452
Harry Potter
a vězeň z
Azkabanu
Harry Potter
and
the
Prisoner
of
Azkaban
Warner Bros.
8 070
703 219
61 694 598
Troja
Troy
Warner Bros.
7 386
608 765
57 254 894
Shrek 2
Shrek 2
Bontonfilm
9 803
588 244
53 824 961
Horem
pádem
Horem
pádem
Falcon
8 106
555 928
55 311 889
Román pro
ženy
Roman
zeny
Bioscop
11 600
550 670
52 038 575
Harry Potter
a
Ohnivý
Harry Potter
and the Goble
4 309
467 182
48 416 513
pro
Warner Bros.
91
Čistá
roční
tržba v Kč
1 105 869 640
Graf 1- Výše průměrného vstupného v kinech v ČR po nástupu multikin
854 485 624
Vývoj vstupného v ČR
Graf vytvořen na základě dat z: Zpráva o české kinematografii v roce 2011 [online]. Praha: Ministerstvo
kultury České republiky- Odbor médií a audiovize, 2012. [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW:
<http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/kinematografie/Zprava-o-ceske-kinematografii-v-roce2011.pdf>.
38
the Fire
Madagaskar
Madagascar
Bontonfilm
8 739
394 328
32 074 974
Star Wars:
Epizoda III Pomsta
Sithů
Star
Wars:
Episode III –
Revenge
of
the Sith
Bontonfilm
6 203
273 676
27 021 530
Válka světů
War of the
Worlds
Bontonfilm
5 758
256 857
25 753 999
Účastníci
zájezdu
Účastníci
zájezdu
Falcon
12 463
788 126
76 313 372
Rafťáci
Rafťáci
Falcon
10 004
692 447
66 381 212
Doba ledová
2 - Obleva
Ice Age –The
Meltdown
Bontonfilm
11 493
674 005
57 985 406
Jak se krotí
krokodýli
Jak se krotí
krokodýli
Falcon
8 433
608 865
50 032 836
Piráti
Karibiku:
Truhla
mrtvého
muže
Pirates of the
Caribbean 2:
Dead Man's
Chest
Falcon
8 167
572 579
58 741 201
z
1 043 322 604
2006
pohár
92
Tabulka 5- Nejúspěšnější filmové premiéry v ČR 2004- 2006
Multikina jsou specifickým fenoménem mezi kiny i ve svém provozu. Je jasné, že se liší
jejich programová skladba. Poměr premiér v multikinech je výrazně vyšší než v kinech
klasických. Na rozdíl od klasických kin, která plánují obvykle dramaturgii měsíce dopředu,
multikina pracují s týdenním plánem, což znamená, že mohou flexibilněji reagovat na trh.
Klasická kina si nemohou většinou tento způsob dovolit, z důvodu dlouhodobé finanční
rozvahy či závislosti na veřejných zdrojích. Nedigitalizovaná kina navíc mají problémový
přístup k premiérovým titulům. Výjimkou jsou některá větší kina, která využívají
čtrnáctidenní plánování (např. kino Aero93).94
Již samotný charakter návštěvy multikina jako volnočasové aktivity se výrazně liší od
podoby návštěvy klasického kina. Sledování filmu je spojeno s konzumací pop-cornu, Coca92
Tabulka sestavena ze statistických informací zveřejňovaných UFD. Zdroje dostupné na WWW:
<http://www.ufd.cz/prehledy-statistiky>,
<http://www.ufd.cz/prehledy-statistiky/top-50-rocni-vysledky>,
<http://www.ufd.cz/clanky/historie-celorocnich-vysledku-filmoveho-trhu-cr> (cit. 10. 11. 2012)
93
Anderle, Ivo: 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza malých kin pod
názvem
„Nové
projekty
pro
kina“
(prezentace
dostupná
na
WWW:
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/OZLiMIt2Pz/DEF%2017.4.2011/Prezentace/Projekty%20pr
o%20kina%20-%20Ivo%20Andrle.pdf>.
94
Kultura v regionálním pohledu. Lidé a společnost [online]. Praha: Český statistický úřad- Odbor informačních
technologií, 2011 [cit. 7. 10. 2012], s. 23. Dostupný na WWW: <http://csugeo.iserver.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/25003AC479/$File/a-331711a.pdf>.
39
Coly a sladkostí. Zábava a proces sledování je unifikovaný. Na tento fakt také některá kina
reagovala, kino Aero v Praze umožňuje již mnoho let svým divákům, aby si občerstvení
zakoupené v kavárně a baru kina brali do promítacího sálu, k čemuž jsou sedačky i
přizpůsobené. V rámci unifikované podoby sledování filmů patří i pravidelný blok trailerů.
S digitalizací se tento blok vrací i do klasických kin, protože součástí DCP jsou i reklamy a
upoutávky na příští premiéry nabízené distributorem a kinem.
Z důvodu digitalizace došlo k výrazným změnám u mnoha kin v rámci celého provozu. Díky
tomu se i změnil jejich vztah k multikinům. Digitalizace umožnila větší rozmanitost
v dramaturgii a premiérové tituly slibující vysokou návštěvnost. Naopak ovšem zvedla ceny
vstupenek. Právě nízká cena vstupného byla jednou z konkurenčních výhod klasických kin.
Multikina ovšem neztratila výhodu úspory z rozsahu při masivním uvádění v prvním týdnu.
Díky pevné pozici si mohou diktovat zvýhodněné podmínky půjčovného. V České republice
je standardní sazba půjčovného premiérového titulu 50% z tržeb. Multikina filmy získávají
za 30-40%.95 I tak se distributorovi tato transakce vyplatí.
3.2.2.2 Ostatní volnočasové aktivity
Charakter multikina jako volnočasové aktivity je podobný jako návštěva aquaparku, ZOO
nebo koncertu populární hudby, spíše než návštěva divadla či opery. Digitalizace klasických
kin, jejich modernizace a změna dramaturgie s důrazem na premiérové tituly, charakter
návštěvy mění tímto směrem. S charakterem této volnočasové aktivity se mění
i konkurence. Konkurence jako taková je ovšem závislá na mnoha hlediscích, některá z nich
jsou lokálního charakteru- počet obyvatel obce, nabídka kulturního vyžití v okolí i místní
tradice a zvyky. To vše musí brát v úvahu provozovatel klasického kina a podřizovat tomu
dramaturgii i celý způsob provozování a propagace zařízení.
V České republice existují statistická šetření jen v oblasti profesionálního umění a hlavní
pozornost je věnovaná především institucím a zařízením ve veřejném vlastnictví. Přesto lze
vypozorovat ve vývoji kulturní nabídky v České republice jisté trendy. Mezi statisticky
šetřenými kulturními a jinými volnočasovými zařízeními, podporovanými tradičně
z veřejných zdrojů, došlo od roku 1989 do roku 2010 k poklesu počtu jen u kin (z více než
2000 na přibližně 700). Naopak počet divadel vzrostl za zmiňované dvě dekády z 67 na 151,
počet muzeí a galerií ze 185 na 499, hudebních souborů je místo původních 16, 30,
zoologických zahrad bylo v roce 2010 v provozu 15 místo původních 12ti a počet hvězdáren
a planetárií vzrost z 24 na 49. Růst počtu zažily i památkové objekty- ze 121 v roce 1990
(údaje za rok 1989 nejsou k dispozici) na 284.96 Tato čísla odrážejí ovšem spíše výši veřejné
podpory než samotnou poptávku.
95
Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011 – 2016 [online]. [b.m.]:
Ministerstvo
kultury
ČR,
2010
[cit.
7.
10.
2012],s.
25.
Dostupný
na
WWW:
<http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/kinematografie/Koncepce-podpory-a-rozvoje-ceskekinematografie-2011---2016.pdf>.
96
Tab. 12.09 Kultura v České republice (vybrané ukazatele) [online]. NIPOS, 2011 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný
na WWW: <http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/1209.pdf>.
40
Tabulka 6 ukazuje návštěvnost a tržby z vybraných kulturních zařízení. Jak již bylo řečeno,
kina mohou vnímat jiné kulturní zařízení jako přímé konkurenční ohrožení jen ve světle
konkrétní situace v lokalitě. Jak je ovšem z tabulky vidět, žádná z těchto kulturních oblastí
konkurovat v návštěvnosti kinu nemůže. Jejich počty jsou tedy udržovány jednak veřejnou
podporou, u divadel také nízkonákladovými představeními v alternativních prostorách či
provozem divadel jako neziskových organizací.
rok
Kulturní
instituce
Počet institucí
Program
Počet
návštěvníků v tis.
Tržby v tis.
Kina
701
399 099 představení
13 537
1 497 322
Divadla
160 stálých scén
26 883 představení
5 805
943 650
Památkové objekty
(zpřístupněné
za
vstupné)
284
13 864
akcí
11 325
780 029
Galerie, muzea a
památníky
477
1 828 expozic
9 308
409 960
kulturních
2010
3 847 výstav
Hvězdárny,
planetária
astronomické
pozorovatelny
46
507 533
jednorázových akcí
529
návštěvníků
hvězdáren/
508
jednorázových akcí
________
Kina
658
408 760 představení
10 790
1 209 874
Divadla
167 stálých scén
26 678 představení
5 505
918 167
Památkové objekty
279
12 977
akcí
10 292
847 539
Galerie, muzea a
památníky
480
1 853 expozic
9 912
446382
515 hvězdáren/ 492
jednorázových akcí
________
a
kulturních
2011
3948 výstav
Hvězdárny,
planetária
astronomické
pozorovatelny
48
a
12 954
jednorázových akcí
Tabulka 6- Vybrané údaje o kulturních a volnočasových zařízeních v ČR v roce 2010/2011
97
97
tabulka vytvořena na základě informací zveřejněných ČSÚ: Tab. 12.09 Kultura v České republice (vybrané
ukazatele)
[online].
NIPOS,
2011
[cit.
7.
10.
2012].
Dostupný
na
WWW:
<http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/1209.pdf>, Kultura České republiky v číslech: Vybrané údaje ze
statistických šetření [online]. Praha: Nipos, 2012 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný na WWW: <http://www.niposmk.cz/wp-content/uploads/2009/03/Kultura_v_cislech_2012_web.pdf>. a UFD: Česká republika - základní
údaje o filmovém trhu [online]. [b.m.]: Unie filmových distributorů, 2012 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný na
WWW: <http://www.ufd.cz/clanky/ceska-republika-zakladni-udaje-o-filmovem-trhu>.
41
Divadla, muzea a galerie nejsou obvykle zásadní konkurencí pro kina i proto, že
nejčastějším návštěvníkem kina je člověk ve věku 20–29 let (34,2%),98 kdežto ostatní
zmiňované oblasti kultury se v demografické oblasti soustředí na jiné cílové skupiny.
Nejvíce ohrožená kina jsou na menších městech, kde je potenciální počet diváků malý.
V těchto lokalitách ovšem jiná nabídka volnočasových aktivit v blízkosti obvykle není příliš
rozmanitá a široká. Návštěvník se tak rozhoduje i ve světle dojezdových vzdáleností a
celkové pořizovací ceny. Co se týče jiných volnočasových aktivit, které nejsou předmětem
statistického šetření, může provozovatel kina porovnat alespoň náklady či dramaturgii.
Vstupenka do aquaparku se pohybuje v rozmezí 100 Kč za 2 hodiny/osoba až 400 Kč.99
Vstupné do klasických kin se bude na standartní představení pohybovat v digitalizovaném
kině od 80 Kč do 130 Kč. Návštěva koncertu populární hudby či taneční hudby obvykle pro
mladé začíná později, přesto na malých městech je taková nabídka nejčastější, proto je
často i největší konkurencí. Kinař tak musí brát v úvahu program i takových zařízení.
V tomto případě je jeho největším nepřítelem možnost plánovat program flexibilně
v krátkodobém měřítku.
3.2.2.3 Strategie „boje“ s konkurencí
Poslední roky ukázaly, že zvýšené ohrožení u některých kin způsobilo pozitivní efektobohacení programu, vytvoření zábavného a originálního brandu a kreativní přístup
k vedení. Otázka řešení konkurence primárně závisí na konkrétních lokálních možnostech a
ohroženích. Pro kinaře mohou být užitečné i tradiční marketingové nástroje, které
pomohou lépe segmentovat prostředí a najít v něm další nevyužité možnosti. Je třeba
myslet na to, že přestože většina klasických kin (hlavně těch v méně lukrativních lokalitách)
nefungují na principu generování zisku, mohou využívat marketingové postupy obchodních
společností a zvýšit tak svou konkurenceschopnost.
Pro výběr strategie pro zvýšení konkurenceschopnosti je třeba brát v úvahu velikost kina
(ovlivňuje výrazně provozní náklady, proto se často stává, že veřejná podpora je spíše
poskytnuta menšímu kinu v oblasti100). Pro větší kina není řešení hledat alternativní obsahy,
ale spíše se snažit zasáhnout co nejširší cílovou skupinu. Dále je třeba se zaměřit na tradici
prostředí. Malé obce mají často stále stejný okruh návštěvníků. Pokud kinař uvažuje nad
změnou dramaturgie, musí brát v úvahu své stálé návštěvníky, jejich preference. Tradice
v lokalitě (například poutě, veselice, myslivecké plesy a podobně), kterým by neměl
v žádném případě konkurovat, ale naopak do tohoto harmonogramu zapadnout.
98
Raitoralová, Olga. Analýza návštěvnosti českých kin - Vývoj a prognóza: diplomová práce. Praha: Akademie
múzických umění v Praze, Filmová a televizní fakulta, 2007. s. 39. Vedoucí diplomové práce Ivo Anderle.
Dostupné
také
z
WWW:
<http://www.kinosvetozor.cz/_download/MP_Analyza_navstevnosti_ceskych_kin.pdf>.
99
Vlastní internetové šetření ve vzorku 20 aquaparků v České republice.
100
Např. uzavření kina Scala v Brně, na Moravském náměstí a podpoření kina Art, jako menšího zástupce
obecního kina. Nebo kino Vlast ve Frýdku-Místku, které existuje na úkor velkého kina Petra Bezruče, jehož
modernizace by byla výrazně nákladnější.
42
Samozřejmostí je ovšem naopak konkurovat jiným aktivitám, které nemají jen lokální
charakter. Klasická kina mají za úkol rozšiřovat kulturní nabídku. Pokud je dostatek
potencionálních návštěvníků (velké města), nabízet alternativní nejen prostor, ale i obsah.
Pokud je potencionálních diváků méně, snažit se nabízet alternativu sledování v podobě
lokálního prostoru, s malou dojezdovou vzdáleností a ozvláštnění projekce při zachování
mainstreamových projekcí.
Pro poznání prostředí kina a jeho možností existuje hned několik užitečných
marketingových metod.101 Základní jednoduchou metodou je SWOT analýza, která shrne
silné a slabé stránky podniku, jeho příležitosti a hrozby. Užitečná je pro obecné shrnutí
situace. Další metodou, která nabízí konkrétně analýzu konkurence a určuje vztah
zkoumaného zařízení k ní, je positioning (pro zavedené zařízení spíše repositioning).
Výsledkem jsou poziční mapy, které nám ukážou naší konkrétní pozici na trhu z hlediska
konkrétních hledisek. Pokud jsme již schopni rozpoznat slabé/silné stránky a
příležitosti/hrozby projektu a z nich vytvořit poziční mapy, nastal čas hledat řešení. K tomu
nám může pomoci Ansoffova matice, která řešení rozděluje do 4 kategorií: strategie
pronikání na trh (poznali jsme naší pozici i volná místa a nyní hledáme správný způsob pro
vstup do tohoto volného prostoru), vývoj produktu či služby (pro kino hlavně znamená
úpravu dramaturgie a dále rozšíření nabídky služeb tak, aby projekce filmů dostaly jistý
specifický charakter), metody rozvoje trhu (souvisí s předešlým bodem, protože skrze
rozšíření či upravení poskytovaných služeb, je třeba měnit i značku, tj. z projekce filmů
vytvořit specifickou zábavu, kterou nabízí jen naše zařízení 102) a diverzifikace (umožňuje
rozšíření i nadlokální, ovšem pro malé kino je samozřejmě tato oblast analýzy nadbytečná).
Marketingových metod existuje samozřejmě celá řada. Tento model je ovšem poměrně
jednoduchý a aplikovatelný na velká i malá kina v různých prostředích. Skrze ně může kinař
získat vhled do situace a najít řešení, která nejsou finančně náročná a mohou ohrožené
kino i zachránit. Je třeba si ovšem uvědomit, že změna dramaturgie a brandu nepřinese
ovoce v řádech měsíců, ale spíše let.
V současnosti se rozbíhá v České republice projekt Programováno Aerem v čele s Ivo
Anderlem a dalšími pracovníky kina Aero a Světozor. Podle britského modelu nabízejí na
míru programování v dlouhodobém časovém horizontu (až 3 roky). Nabízejí nejen analýzu
možností a prostředí, na míru vytvořenou dramaturgii, ale i poradenství v oblasti
bezpečnosti a práva. Projekt je zatím ve stádiu příprav.
101
Postup a popsané marketingové strategie jsou převzaty z: Bilík, J., Mottlová, M. a kol. Analýza
marketingové strategie filmového festivalu Cinema Mundi (seminární práce k předmětu Marketing ve
veřejném sektoru). Brno: Masarykova univerzita, 2012, 42 s. Dostupné v archivu závěrečných prací MU.
102
Skvělým příkladem může být pražské kino Aero. Pevně vytvořená značka je tvořena samozřejmě
specifickou dramaturgií. Mimo to ovšem nabízí další služby jako bar či interaktivní projekty (Aerokraťas, Aero
naslepo) a navíc celou propagací zapojuje diváka do dění. Tzn. divák se cítí součástí zařízení, díky tomu nejde
jen na film samotný, ale jde cíleně do „svého“ kina.
43
Pokud je již digitalizované kino zaběhnuté, nabízí se možnost dramaturgického oživení
v podobě alternativních projekcí. V současné době lze pozorovat trend přímých přenosů
z oper, divadel a dokonce i fotbalových a jiných sportovních zápasů. Dalšími možnostmi
jsou projekce pro specializované publikum v méně lukrativních časech: například projekce
pro studenty, důchodce, matky s dětmi apod. v dopoledních hodinách. Vhodná je i
spolupráce s nejrůznějšími festivaly, které může program kina doplňovat či nabízet ozvěny
pro diváky, kteří nemohli dojet na konkrétní akci. Možností jsou i nejrůznější projekce
v neobvyklé časy (obnovení trendu Midnight movies, filmové maratony) či různé
ozvláštnění v podobě tematických projekcí s doporučenými maskami či návštěva kina
„naslepo“.103 V České republice fungují i putovní artové filmové festivaly, které mohou
ozvláštnit i tradiční všekino, jako například Projekt 100, na němž je ovšem v poslední době
možné sledovat trend snižování návštěvnosti.104 Kina, která dosáhla na 3D technologii mají
také výraznou konkurenční výhodu, kterou je ovšem potřeba také využít odlišením se
například od multikin v okolí.
Nejzásadnější pro správné provozování kina je znalost lokality. Příkladem může být i
Uherské Hradiště, kde městská kina fungují pod obecní příspěvkovou organizací. Díky
každoročnímu konání Letní filmové školy105 mají kina jednak zdroj financí, jednak i základnu
lokálních návštěvníků, kteří mají zájem nejen o mainstreamové projekce, ale i o projekce
pro náročného diváka.
3.2.3 Příspěvková organizace a organizační složka jako právní formy
Právní forma příspěvkové organizace a organizační složky územně samosprávného celku je
popsána v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (tzv. malá
rozpočtová pravidla- MRP). V tomto zákoně jsou popsány všechny organizace územních
samosprávných celků (ÚSC). Územně samosprávný celek (v našem případě obec) může:
„a) zřizovat vlastní organizační složky jako svá zařízení bez právní subjektivity,
b) zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti
nevytvářejí zisk,
c) zakládat obchodní společnosti,(zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník), ve znění
pozdějších předpisů. A to akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným,
d) zakládat obecně prospěšné společnosti (Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných
společnostech a o změně a doplnění některých zákonů),
103
Aero naslepo je způsob ozvláštnění programu v pražském kině Aero na Biskupcové 31. Probíhá
nepravidelně, obvykle jednou ročně. Návštěvníci se rozhodnou až po představení, zda za film chtějí zaplatit.
Další obdobou chození do kina „naslepo“ je Royal Cinema. Jedná se projekci filmu spojenou s dopravou na
neznámé místo. Dle indicií lze uhádnout, o jaký film se bude jednat. Vice viz na WWW:
<www.cinemaroyal.cz/> (cit. 10. 11. 2012).
104
Viz například: <http://www.projekt100.cz/static/o-projektu> (cit. 10. 10. 2012).
105
Více viz na oficiálních webových stránkách: <http://lfs.cz/> (cit. 10. 10. 2012).
44
e) zřizovat školské právnické osoby podle zvláštního právního předpisu,(Zákon č. 561/2004
Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání- školský
zákon),
f) zřizovat veřejné výzkumné instituce podle zvláštního zákona (Zákon č. 341/2005 Sb., o
veřejných výzkumných institucích)“.106
Pro tuto práci jsou zásadní první dva body. Obě tyto uspořádání mají společné dvě základní
oblasti: závislost na veřejných financích a jejich hospodaření podléhá kontrole zřizovatele.
Tyto právní formy jsou specifické pro veřejná zařízení (ať již státní, krajská či obecní).
V českém prostředí je u obecních kin časté, že obec je zřizovatelem příspěvkové organizace,
která má ve své správě kino a další kulturní zařízení, která nemají právní subjektivitu.
Příspěvková organizace disponuje majetkem svěřeným obcí, jeho konkrétní rozdělení a
provoz jednotlivých zařízení není dán zákonem. Rozsah činnosti svěřené příspěvkové
organizaci stejně jako organizační složce, je dán zřizovací listinou. Příspěvková organizace
může vykonávat doplňkovou činnost, která navazuje na hlavní účel a zároveň do něho nijak
nezasahuje, jen ho podporuje. Podle toho, zda se jedná o činnost dle živnostenského
zákona, nebo o činnost, která není živností, se potom organizace zapisuje do
živnostenského rejstříku. Vedlejší činnost se posuzuje samostatně, ať již podle
živnostenského zákona nebo na základě kontroly provozu zřizovatelem.
Jak již bylo řečeno, většina klasických kin v České republice nejsou výdělečná, tzn.
negenerují zisk a jejich rozpočet je vyrovnaný nebo dokonce ztrátový. Z toho důvodu je
velké množství kin nezbytné podporovat z veřejných zdrojů, aby bylo možné zachovat
programovou rozmanitost. Právní forma příspěvková organizace nabízí kinům jistou míru
provozní autonomie (většinou to ovšem neplatí o nakládání s finančními prostředky), která
je závislá na konkrétním obsahu zřizovací listiny. Kina jako příspěvkové organizace 107 ovšem
nejsou tak časté jako kina fungující pod kulturní příspěvkovou organizací, která zaštiťuje
více činností (obvykle jsou takovými zařízeními Turistická a informační centra, Kulturní
domy a jiná kulturní zařízení).
Takto provozované kino dostává v každém zúčtovacím období (obvykle rok) ke svému
hospodaření jistou stálou částku od obce. Dalšími zdroji financí pro nepravidelnou aktivitu
(festivaly, rekonstrukce) mu může být dotace (obecní, krajská, státní či evropská 108) nebo
sponzorské dary. Obec může v některých případech fungovat i jako garant, který
zjednodušuje sehnat sponzory. Jednoznačnou výhodou obecního vlastnictví je stabilní
přísun peněz.109 Veřejná správa sebou ovšem nese vysokou míru byrokracie, která
106
Rozpočet a financování: podle stavu k 16. 1. 2012. Ostrava: Sagit, 2012. s. 263, § 23.
107
Takto funguje například kino Květen v Novém Jičíně (Havlíčkova 6), kino Kosmos v Třinci (Dukelská 689) či
kino Oko v Šumperku (Masarykovo náměstí 3). Některá kina jsou spravována také příspěvkovou organizací,
která se zabývá provozem ne jednoho, ale hned několika obecních kin. Dobrým příkladem jsou například kina
Hvězda, Mír (obě na náměstí Míru 951) a letní kino ve Smetanových sadech v Uherském Hradišti, která
provozuje příspěvková organizace Městská kina Uherské Hradiště.
108
Mezi evropské projekty pro podporu kin patří například program Europa Cinemas <http://www.europacinemas.org/en> (cit. 10. 10. 2012).
109
Což ovšem také může být kamenem úrazu. V roce 2011 muselo díky nákladné rekonstrukci odpadů město
Brno nečekaně snížit dotace svým příspěvkovým organizacím o 5-10%. Takovéto snížení znamenalo například
45
zpomaluje reakce kulturních zařízení. Pokud není striktně definována hierarchie a rozdělení
pravomocí v samotné zakládací listině, může docházet i k mocenským sporům a
přehnaného působení obecních činitelů a zaměstnanců příspěvkové organizace na
zaměstnance kina. Nevýhodou tohoto typu provozu může být při špatném rozdělení
pravomocí (respektive nedostatečné autonomie zařízení spravovaných příspěvkovou
organizací) tedy pomalá reakce na trh a poptávku a neflexibilní vedení při využívání financí
a hledání vícezdrojového financování. Vícezdrojové financování v České republice nemá
tradici, což ohrožuje život mnoha kulturních institucí.
3.3 vyhodnocení statistických údajů
Detailně popsat současnou podobu sítě kin v České republice znamenalo pracovat
s rozmanitými zdroji, které bylo třeba porovnávat, protože neodpovídaly stejnému
časovému úseku. Konkrétní počty kin a promítacích prostor je potřeba vnímat také
v kontextu frekvence uskutečněných projekcí. Dle šetření ČSÚ mezi 15. 9. - 15. 10. 2011
téměř 37% kin odehrálo méně než 5 filmových představení.110 V kulturních zařízeních navíc
lze v září a říjnu zaznamenat tradičně větší aktivitu po letních prázdninách (multikina
v letních měsících nasazují premiéry snímků s menším kasovním potenciálem).
V roce 2011 bylo v České republice registrováno 658 kin dle údajů statistického úřadu,
z toho 429 klasických kin (včetně vícesálových), 98 letních kin, 111 26 multikin (v tomto roce
bylo otevřen 27. multikino v Opavě v ulici U Fortny 49/10, které není do těchto statik
zahrnuto), 18 kinokaváren a 48 putovních kin. K červnu 2012 UFD udává celkový počet 685
kin a promítacích prostor (jsou zde započítány i víceúčelové a ostatní sály), z toho je 398
klasických jednosálových a dvousálových kin, 26 multikin, 20 kinokaváren, 98 letních kin
(včetně autokin), 43 putovních kin (které nazývají maringotkami, charakteristika je ale
stejná) a 55 víceúčelových či ostatních sálů, z nichž v 7 sálech probíhají jen jednorázové
události typu festival či přehlídka a jen 16 z nich provozuje stálé či pravidelné promítání.112
Z těchto kin a promítacích sálů je digitalizovaných všech 27 multikin a dalších 159 ostatních
kin (včetně jednoho putovního a dvou letních). Z toho 219 digitalizovaných sálů připadá na
konec kina Scala na Moravském náměstí 629/4. Provoz kina byl dlouhodobě ztrátový a sehnat peníze t jiných
zdrojů nebylo v této situaci možné.
110
Kultura v regionálním pohledu. Lidé a společnost [online]. Praha: Český statistický úřad- Odbor informačních
technologií,
2011
[cit.
7.
10.
2012],
s.
23.
Dostupný
na
WWW:
http://csugeo.iserver.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/25003AC479/$File/a-331711a.pdf..
111
Počet letních a putovních kin každý rok kolísá, protože mnoho z nich neprovozuje svou činnost
každoročně, ale s ročními (i víceročními) pauzami. Projekce putovní ch kin v České republice jsou zase z velké
části zajištěny Kinematografem bratří Čadíků.
112
Pecka, Jaroslav: 10. září 2012, tabulka poskytnuta v rámci e-mailové konverzace s autorkou (tabulka
uložena v archivu autorky [nezpracováno]).
46
multikina a 165 sálů na klasická kina113 (většina dvousálových klasických kin získala podporu
pro digitalizaci jen jednoho sálu). Zajímavým faktem je, že 97 klasických kin se při své
přestavbě rozhodlo investovat do 3-D technologie a 34 sálů, z toho 32 v klasických kinech,
zvolilo i nákladnější variantu se 4K rozlišením. Multikina shodně zvolila variantu s nižším 2K
rozlišením (s výjimkou Premiere Cinemas – Park Hostivař). 3D technologie volí klasická kina,
která kladou důraz na kasovně úspěšné snímky, 4K rozlišení zkvalitňuje filmový zážitek
hlavně ve větších kinech.
Digitalizace je velice nákladná a znamená pro každé kino hledání různých zdrojů.
Nejčastějšími zdroji financování digitalizace v klasických kinech byly obecní rozpočty a
dotace Státního fondu na podporu a rozvoj české kinematografie. Do současnosti Fond
podpořil 130 kin a rozdělil tak přes 105 mil. Kč.114 Jen za rok 2012 zatím rozdělil na účely
technického rozvoje kin přes 26 mil. Kč v celkem 64 projektech. Všechny z nich se týkaly
vybavení kina digitální technikou. Dalších 27 žádostí bylo zamítnuto, převážně se též týkaly
digitalizace.115
Podpora digitalizace kin v České republice Fondem probíhá v 5ti vlnách od roku 2009.
V první vlně bylo dle Přemysla Šoby podpořeno všech 22 projektů, jejichž žádost splnila
všechny formální podmínky, celkovou částkou 24,195 mil. Kč s průměrnou částkou na
projekt 1,21 mil. Kč. V druhé vlně, která proběhla také ještě v roce 2009, bylo podpořeno
ještě 16 projektů, kterým bylo rozděleno celkově 1, 198 mil. Kč. Podpořené projekty za rok
2009 celkově s výší dotace zobrazuje tabulka 7.
V rámci seznamů podpořených projektů není často blíže specifikované, o jaký druh
digitalizace se jedná. Vedle DCI standardu se může jednat ještě o Blu-ray technologii či
DVD. K tomuto vybavení se uchylují často kina s nepravidelnými či méně častými
projekcemi. Pro-DIGI však ve své tabulce zaznamenává jen ta kina, která jsou digitalizovaná
dle standardu DCI.
Tabulka 7 jasně ukazuje, že většina kin, která zažádala hned v prvním kole o dotaci, dosáhla
na částku nad milion Kč, což znamená pro kina minimální hrozbu zadlužení, či alespoň
výrazné zjednodušení zajištění zbytku částky potřebné pro kompletní digitalizaci. V první
vlně žádala o dotaci logicky kina z větších měst, kde byla zaručená návratnost vysoké
113
<http://www.digitalnikino.cz/node/381>. (cit. 7. 8. 2012). Všechny informace o stavu digitalizace kin jsou
platné k 15. prosinci 2012 a jsou volně přístupné z odkazu na tabulku na stránkách Pro-DIGI
114
Přemysl Šoba, předseda Rady Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie v letech 20092012 ovšem udal číslo 115, 675 mil. Kč rozdělených od roku 2009 za účelem digitalizace kin. Do této sumy
započítává i dotace rozdělené mimo oficiální digitalizační vlny. [Vojkůvková, K., Šoba, P.: 17. 4. 2012 (Praha),
prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza malých kin pod názvem „Státní fond pro podporu a
rozvoj české kinematografie: Výsledky podpory digitalizace“ (video dostupné na WWW:
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/qyycEyHFVv/DEF%2017.4.2011/Videa#f:Vysledky%20podp
ory%20digitalizace_Premysl%20Soba_Katerina_Vojkuvkova.flv> ]
115
Informace získány ze zpráv o podpořených projektech Fondem České republiky pro podporu a rozvoj české
kinematografie, zveřejněných na stránkách Ministerstva kultury ČR: <http://www.mkcr.cz/cz/statnifondy/statni-fond-pro-podporu-a-rozvoj-ceske-kinematografie/podporene-projekty-225/>. (cit. 10. 10. 2012).
Získané zdroje pocházejí z let 2009- 2012.
47
investice. O dotaci žádala jen tři kina z měst pod 15 tis. obyvatel (Třeboň, Čáslav a
Milevsko) a pod 8 tis. obyvatel ani jedno. Podle částek je také jasné, že se v první vlně
jednalo opravdu o digitalizaci kin ve standardu DCI.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
žadatel
Město Kopřivnice
Město Třeboň
Město Pelhřimov
Město Rakovník
Město Litoměřice
Pro-Aero o.s.
UNION Film s.r.o.
Město Česká Lípa
Město Náchod
Statutární město Teplice
Město Karlovy Vary
Městská kina Uher. Hradiště
Statut.město Č. Budějovice
Městské kult. stř.Strakonice
Město Žatec
Kult. a spol.stř. v Kralupech n. V.
Dům kultury Hodonín
Statutární
město
Ostrava,
Městský obvod
FALCON
a.s. Ostrava-jih
Pavel Nejtek
Kabelová televize Kadaň a.s.
Eurocentrum Jablonec n. N.
Město Znojmo
Město Čáslav
Město Beroun a kino Beroun
Goldenapplecinema, s.r.o.
Město Cheb
Město Třinec
Město Znojmo
o.s. Pro-Centrál
Cinemart plus, s.r.o.
Dům kultury Vsetín, s.r.o.
Město Milevsko
Kino Květen Nový Jičín, p.o.
Národní dům Frýdek-Místek, p.o.
Město Kopřivnice
Město Valašské Meziříčí
Město Uherský Brod
název projektu
Modernizace zvuku a příprava kina PLUS na digitalizaci
Digitalizace kina Světozor v Třeboni
Digitalizace kina Vesmír-Pelhřimov
Digitalizace kina Tylovo divadlo v Rakovníku
Digitalizace kina Máj Litoměřice
Digitalizace kina Aero
Digitalizace kina Světozor
Digitalizace českolipského kina Crystal
Kino Vesmír - digitální kino Náchod
První vlna tzv. velké digitalizace kin
zavedení digitální projekce dle DCI kina ČAS
digitalizace kina Hvězda v Uherském Hradišti
velká digitalizace kina
digitalizace kina OKO Strakonice
zavedení DCI projekce kina v Žateckém digitálním kině
Digitalizace kina Vltava v Kralupech nad Vltavou
Digitalizace kina Svět Hodonín
Digitalizace kina LUNA
116
Digitalizace kina Hraničář v Ústí nad Labem
Digitalizace kina CENTRUM Panorama Varnsdorf
Digitalizace kina Hvězda v Kadani
Vybavení kina Radnice v Jablonci nad Nisou dle DCI
Zavedení digitální projekce kina Svět- Znojmo - malý sál
Digitalizace kina Miloše Formana Čáslav
Digitalizace kina Mír Beroun
Digitalizace Velkého kina ve Zlíně
Zavedení digitální projekce dle DCI kina Svět v Chebu
Zavedení digitální projekce v kině Kosmos Třinec
Zavedení digitální projekce kina Svět-Znojmo- velký sál
Digitalizace artkina Centrál Hradec Králové
Digitalizace kina Evald
Digitalizace kina Vatra ve Vsetíně
Digitalizace kina Milevsko
Vybavení kina pro vznik kina v DCI standardu
Digitalizace kina Nová scéna Vlast dle DCI
Digitalizace kina PULS Kopřivnice dle standardu DCI
Digitální projekce v kině Svět
Digitalizace zvuku a výměna plátna v kině Máj
Tabulka 7- Podpořené projekty technického rozvoje kin v roce 2009
116
117
výše pod.
170 000
1 032 000
1 250 000
1 200 000
1 250 000
1 250 000
1 250 000
1 250 000
1 243 000
1 250 000
1 250 000
1 250 000
1 250 000
1 250 000
1 250 000
1 200 000
1 250 000
1 000 000
1 200 000
1 250 000
1 250 000
1 020 000
0,00
1 250 000,00
950 000,00
1 000 000,00
1 250 000,00
1 250 000,00
1 250 000,00
1 250 000,00
1 070 000,00
1 250 000,00
1 250 000,00
1 250 000,00
1 250 000,00
1 250 000,00
1 160 000,00
500 000,00
Kino Hraničář na ulici Prokopa Diviše 7 v Ústí nad Labem vrátilo dotace, protože v době plánované
digitalizace bylo v Ústí nad Labem společnost Palace Cinemas Czech, s.r.o. otevřela multikino. V současnosti je
kino v majetku společnosti Cinestar s.r.o.
48
Digitalizace se v prvním roce pro mnohé provozovatele kin nezdála nezbytná. Vzor měli
například ve vývoji na Slovensku. U našich východních sousedů se totiž digitalizace rozjela
výrazně pomaleji a později. Až v roce 2010 došlo k finanční podpoře prvních digitalizací kin
Audiovizuálnym fondom 118 (pět podpořených projektů). Do dnešní doby jich bylo
podpořeno pouhých 34.119 V současnosti bez ohledu na podporu je na Slovensku 98
digitálních sálů (v minulém roce jich bylo jen 45).120
Od roku 2010 lze však pozorovat výraznější trend omezení distribuce filmů na 35mm
filmovém pásu. Velcí distributoři začali výrazně preferovat digitální kopie z důvodu úspory
financí při výrobě a distribuci i lepší ochraně obsahu (zabránění mechanickému poškození
kopie a kódování proti výrobě nelegálních kopií).
Pro srovnání v roce 2011 přišlo již 34 žádostí o dotaci od Fondu na digitalizaci kina, z nichž
bylo podpořeno 29 s průměrnou výší dotace přes 700 tis. Kč. V tomto roce jich bylo
z celkových 79 již podpořeno jen 55 (tedy 24 žádostí bylo zamítnuto) s průměrnou
podporou nepřesahující 460 tis. Kč. O dotace žádají totiž v současné době i kina, která jsou
výrazně nerentabilní (obvykle na malých městech). Jejich šance na získání podpory je tedy
mizivá. Neúspěšní žadatelé spadají v rámci vln spíše do menších obcí. Nejvýraznější je tento
fakt ve 4. a 5. vlně, kde rozdíl mezi počtem obyvatel obcí podpořených projektů a
nepodpořených je o více než 1000 obyvatel vyšší. Naopak menší obce byly úspěšnější
v rámci podpory mimo vlny.121
Fond uděluje dotace v roce 2012 ve výši 550 a 300 tisíc Kč, což digitalizaci dle DCI standardů
nemůže jednoznačně pokrýt. Základní vybavení digitální techniky dle DCI standardů bez
nutnosti stavebních úprav promítací kabiny, bez nového projekčního plátna, bez přestavby
vzduchotechniky, bez 3D technologie, rozlišení 4K či jiného nadstandartního vybavení se
pohybuje nad 1,5 mil. Kč bez DPH.122
117
Informace získány ze zpráv o podpořených projektech Fondem, zveřejněných na stránkách MKČR:
<http://www.mkcr.cz/cz/statni-fondy/statni-fond-pro-podporu-a-rozvoj-ceske-kinematografie/podporeneprojekty-225/> (cit. 10. 10. 2012). Získané zdroje pocházejí z let 2009- 2012.
118
Audiovizuálny fond vznikl 1. 1. 2009 a nahradil tak grantový program Ministerstva kultury SK. Jeho hlavním
úkolem je: „podpora a rozvoj audiovizuálnej kultúry a priemyslu“ [<http://www.avf.sk/aboutus.aspx> (cit. 10.
10. 2012)].
119
<http://registracia.avf.sk/zobraz_ziadosti.php?filter=4.1> (cit. 7. 10. 2012). Údaje jsou za celou dobu
existence fondu.
120
<http://www.digitalcinema.cz/aktuality/1-aktuality/295-digikinavsr>(cit. 10. 10. 2012). Číslo je aktuální
k 30. červenci 2012.
121
Vojkůvková, K., Šoba, P.: 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza
malých kin pod názvem „Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie: Výsledky podpory
digitalizace“
Video
dostupné
na
WWW:
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/qyycEyHFVv/DEF%2017.4.2011/Videa#f:Vysledky%20podp
ory%20digitalizace_Premysl%20Soba_Katerina_Vojkuvkova.flv>.
122
Informace dle prezentací tří zástupců „integrátorů“ na konferenci o digitalizaci kin: [17. 4. 2012 (Praha),
prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza malých kin. Všechny prezentace i videa účinkujících
přístupné na WWW: <https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/H7OScnFLbn/DEF%2017.4.2011>.]
49
Podíl multikin na návštěvnosti a celorepublikových tržbách mezi roky 2010 a 2011 poklesl
o necelé 3 procenta. A to přesto, že meziročně podíl počtu představení multikin vzrostl o
více než jedno procento. Hlavním důvodem je digitalizace, která přivedla diváky zpět do
klasických kin. Dlouhodobý vývoj ovšem nelze v tomto okamžiku přesně odhadnout, shrnutí
vlivu digitalizace kin na podobu české filmové distribuce bude možné popsat až po
kompletním dokončení této přeměny. V roce 2010 šetření ČSÚ ukázalo, že počet diváku na
představení v multikinech je o 8 nižší než v kinech ostatních. Průměrných počet diváků
v kinech mimo multikina ovšem zvyšují přehlídky, festivaly, projekce s dotovaným
vstupným i občasné projekce putovních a letních kin, které mají díky svému charakteru
tradičně návštěvnost vyšší.
Kina v České republice jsou stále nejčastěji ve vlastnictví obce provozovaná jako jejich
příspěvkové organizace či organizační složky. Tabulka 8 ukazuje počty kin podle právní
formy a typu provozu.
Kina zřizovaná
obcí jako
příspěvkové
organizace či
organizační
složky
Kina jako obchodní
společnosti či
provozovaná obchodní
společností (akciové
společnosti, společnosti
s ručením omezeným) a
kina provozována
fyzickou osobou
Kina provozovaná
jako neziskové
organizace či
provozovatelem je
nezisková organizace
(občanská sdružení
a obecně prospěšné
společnosti)
Ostatní kina (zřizovaná
státními či krajskými
příspěvkovými
organizacemi či
organizačními složkami,
odborovými
organizacemi nebo jiné
právní formy)
Počet zařízení
422
182
48
33
Počet zařízení
s pravidelným či
stálým provozem
270
101
17
Počet klasických
jednosálových a
dvousálových kin
s pravidelným či
stálým provozem
251
68
13
Počet
digitalizovaných kin
dle DCI (včetně
multikin, letních a
putovních kin)
102
73
7
Tabulka 8- Kina dle právních forem
Česká televize- 1
Český rozhlas Regina- 1
Odborová rada Poldi-1
Univerzita Karlova- 1
CELKEM 4
123
Prezentovali Jiří Šamonil (D Cinema), Richard Jejkal (ALTEI spol s.r.o.), Matěj Sborový (Audio Master CZ s.r.o.),
Miloš Tourek (AV MEDIA, a.s.).
123
Tabulka vytvořena autorkou práce na základě informací z neveřejné tabulky UFD uložené v soukromém
archivu autorky a získané na základě e-mailové komunikace s ing. Jaroslavem Peckou,[Pecka, Jaroslav: 10. září
2012, tabulka poskytnuta v rámci e-mailové konverzace s autorkou (tabulka uložena v archivu autorky
[nezpracováno]).]. Dále na základě tabulky vytvořené Pro-DIGI,o. s. [Digitální kina dle standardu DCI v České
50
Z celkového počtu 159 klasických digitalizovaných kin, je 102 provozovaných obcí jako
příspěvková organizace či bez právní subjektivity (jako organizační složka). Celkově je
v současné době na území České republiky 422 zařízení provozující alespoň jednou do roka
projekci provozovaných obcí jako příspěvkovou organizaci či organizační složku. Z toho 251
klasických kin (jednosálových či dvousálových) s pravidelným či stálým provozem.
Co se týče provozu kin v České republice dle právních forem. Nejvíce jich je tedy obecních a
jen mizivá část je provozována jako obchodní společnosti, nebo neziskovými organizacemi
typu občanských sdružení či obecně prospěšná společnost.
Tabulka 9 zobrazuje aktuální a kompletní seznam všech obecních digitalizovaných kin
provozovaných příspěvkovou organizací či bez právní subjektivity. Je na ní jasně vidět, že
tento typ provozu není omezen ani velikostí obce, kde se kino nachází ani velikosti
kulturního zařízení. Je to univerzální způsob vedení veřejného kulturního zařízení. Zásadní
kámen úrazu není v omezující právní formě, ale v konkrétních vztazích obce ke svým
zřizovaným organizacím. Případová studie kina Káčka v Dobřanech ukazuje, že obec může
znamenat pro kino opravdu velkou podporu a minimální omezení v provozních
záležitostech zařízení.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
Název kina
Dobruška 70
Hvězda
Jas
Jitřenka
Káčko
Kino 99
Divadlo Miloše Formana
Kino Příbram/Mír
Kino Soběslav
/Společenské
Kulturní
centrumcentrum
- kino
Soběslava
Květen
Střelnice
Kosmos
Květen
Luna
Máj
Kino Máj
Metro 70
Digitální kino
Bio SeM
Kino Mír
Modrý kříž
Nová scéna Vlast
Obec
Dobruška
Uherské Hradiště
Tanvald
Semily
Dobřany
Kolín
Čáslav
Příbram
Soběslav
Suchdol n. L.
Nový jičín
Rumburk
Třinec
Teplice
Ostrava
Litoměřice
Uherský Brod
Prostějov
Žatec
Milevsko
Beroun
Kutná hora
F-M
Provozovatel
Kulturní zařízení města Dobrušky- organizační složka
Městská kina Uherské Hradiště, p.o.
Město- organizační složka
Kulturní centrum Golf, p.o.
Městské kulturní středisko Dobřany, příspěvková organizace
Městská správa kin- nenalezeno, p.o.
Dusíkovo divadlo, organizační složka
Divadlo A. Dvořáka Příbram p.o.
Společenské centrum Soběslavska- Kulturní dům města
Soběslavinad
p.o.Lužnicí, bez právní subjektivity
Suchdol
Kino Květen Nový Jičín, p.o.
Dům kultury Střelnice Rumburk, p.o.
Městské kino Kosmos Třinec, p.o.
Dům kultury Teplice, bez právní subjektivity
Kulturní zařízení Ostrava-jih, p.o.
Městská kulturní zařízení v Litoměřicích, p.o.
Dům kultury Uherský Brod, p.o.
Město Prostějov (odbor ŠaK)
Městské divadlo Žatec asi bez právní subjektivity
Dům kultury Milevsko, p.o.
Městské kino Beroun, příspěvková organizace
Městské Tylovo divadlo v Kutné Hoře, p.o.
Národní dům F-M, p.o./Společnost pro podporu a rozvoj kina
Vlast, o.s.
republice
k
15.
prosinci
2012
(cit.
12.
10.
2012)
a
dostupné
na
WWW:
<https://spreadsheets.google.com/pub?key=tv8XaHSMS9khoyLU5hunrxA&single=true&gid=0&output=html>
. ] A na základě průzkumu v obchodním a živnostenském rejstříku a na stránkách zkoumaných institucí.
51
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.
49.
50.
51.
52.
53.
54.
55.
56.
57.
58.
59.
60.
61.
62.
63.
64.
65.
66.
67.
68.
69.
70.
71.
72.
Kino Oko
Kino Oko
Panorama
Panorama
Městské kino
Puls
Sněžník
Sokolovna
Sokolský dům
Střelnice
Městské kino
Svět
Svět
Šumava
Kulturní dům/kino
Velešín
Kino Vesmír
Vesmír
Vltava
Mír 70
kino
Pasáž
Minikino
Mír
Kino Radotín
Vesmír
K3 Bohumín
kino
Svět
Kino
Kosmos
Digitální kino Kaskáda
Multifunkční dům a kino
Nadsklepí
Panorama
Družba
Bio Baroko
Biograf Český Ráj
Art
Kino 70
Máj
Svět
Kino Štětí
Kino
Jiráskovo divadlo
Lípa
Réna
Luník
Centrum
Strakonice
Šumperk
Boskovice
Kyjov
Počátky
Kopřivnice
Děčín
Týn n. Vltavou
Vyškov
Jindřichův Hradec
Neratovice
Hodonín
Valašské Meziříčí
Klatovy
Trhové Sviny
Velešín
Náchod
Pelhřimov
Kralupy n. Vltavou
Krnov
Humpolec
Třebíč
Ostrava
Heřmanův Městec
Praha
Svitavy
Bohumín
Blansko
Česká Třebová
Lanškroun
Most
Bílina
Hlinsko
Kroměříž
Rožnov
pod
Radhoštěm
Chotěboř
Chrudim
Jičín
Brno
Nové Město n. M.
Doksy
Dvůr Králové n. Lab.
Štětí
Litochovice/Střítěž
Nový Bydžov
Duchcov
Ivančice
Červený Kostelec
Karviná
Městské kulturní středisko, p.o.
Kino Oko Šumperk, p.o.
Kulturní zařízení města Boskovice, příspěvková organizace
Městské kulturní středisko Kyjov, p.o.
Kulturní zařízení města Počátky, příspěvková organizace
Kulturní dům Kopřivnice p.o.
Městské divadlo Děčín, p.o.
Městské centrum kultury a vzdělávání p.o.
Městské kulturní středisko, příspěvková organizace
Kulturní dům Střelnice, organizační složka města
Společenský dům Neratovice, p.o.
Dům kultury Hodonín, p.o.
Kult. zařízení města Valašské Meziříčí, p.o.
Městské kulturní středisko Klatovy, p.o.
Městské kulturní středisko T.S., p.o.
Kulturní a informační centrum města Velešín, p.o.
Kino Vesmír, p.o.
Kulturní zařízení města Pelhřimova, p.o.
Kulturní a společenské středisko, p.o.
Městské informační a kulturní středisko, p.o.
Městské kulturní a informační středisko v Humpolci, p.o.
Městské kulturní středisko Třebíč, p.o.
Centrum kult. a vzdělávání Mor. Ostr. p.o.
Město, organizační složka
Městská část Praha 16, organizační složka
Středisko kulturních služeb města Svitavy, p.o.
K3 Bohumín, příspěvková organizace
Kulturní středisko města Blanska, p.o.
Kulturní centrum Česká Třebová, p.o.
Kino Lanškroun, p.o.
Městská knihovna Most, p.o.
Kulturní centrum Kaskáda v Bílině, p.o.
Městský kulturní klub Hlinečan, p.o.
Dům kultury v Kroměříži, p.o.
T klub - kulturní agentura p.o.
CEKUS Chotěboř, p.o.
Chrudimská beseda, MKS, p.o.
Kulturní zařízení města Jičína, p.o.
Turistické informační centrum, p.o.
Městský klub v Novém Městě n. M.
Městské kulturní středisko Doksy, příspěvková organizace
Hankův dům, MKZ Dvůr Králové n. Labem, p.o.
Kulturní a informační zařízení Města Štětí, organizační složka
obec
Obec, Jiráskovo divadlo org. sl.
Obec, organizační složka
Kulturní a informační centrum Ivančice, p. o.
Městské kulturní středisko, p.o.
Městský dům kultury Karviná, p.o.
52
73.
74.
75.
76.
77.
78.
79.
80.
81.
82.
83.
84.
85.
86.
87.
88.
89.
90.
91.
92.
93.
94.
95.
96.
97.
98.
99.
100.
101.
102.
Širokoúhlé kino
v Divišově divadle
Elektra
Kino
Městské kino
Pohoda
Národka
Městské kino
Kino
Velké kino
Sokol
Kino
Vesmír
Městské kino
Máj
Kino
Kino
Zámecké kino
Městské kino
Kino
Spektrum
KC Kino
Kino
Kino Sokol
Dukla
3D kino Dačice
Městské kino Hejnice
Biograf Na Špici
Kino
Máj
Alfa
Žamberk
Luhačovice
Horšovský Týn
Protivín
Jeseník
Prachatice
Slaný
Rakovník
Ostrov
Litomyšl
Stochov
Trutnov
Přelouč
Choceň
Frenštát p. Radh.
Jablonné n. Orlicí
Poděbrady
Sušice
Volyně
Sezimovo Ústí
Železný Brod
Bohušovice n. Ohří
Nymburk
Jihlava
Dačice
Hejnice
Hořice
Zlaté hory
Třešť
Sokolov
Městský kulturní podnik FIDIKO, p.o.
Městský dům kultury Elektra Luhačovice, p. o.
Městské kulturní zařízení Horšovský Týn, p.o.
Městské kulturní středisko, p.o.
Městská kulturní zařízení Jeseník, p.o.
Kulturní a inf. služby města Prachatice, p.o.
Kulturní zařízení města Slaného
Kulturní centrum Rakovník, p.o.
Dům kultury Ostrov, p.o.
Smetanův dům , p.o.
Kulturní zařízení města Stochov
Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas, p.o.
Kulturní služby města Přelouče, p.o.
Kulturní zařízení města Choceň- organizační složka
Město, organizační složka
Město org,sl.
Městské kulturní centrum Poděbrady, p.o.
Sušické kulturní centrum, příspěvková organizace
Městské muzeum a kulturní centrum Volyně, p.o.
Městské středisko kultury a sportu, p.o.
Město-organizační složka města
Město
Městské kulturní středisko Nymburk, p.o.
Magistrát města Jihlavy, odbor školství kultury a tělovýchovy
Městské kulturní středisko Dačice, p.o.
Městské kino Hejnice
Dům kultury Koruna
Multifunkční volnočasové centrum
Město
Městský dům kultury Sokolov, p.o.
Tabulka 9- Seznam digitalizovaných obecních kin provozovaných jako p. o. nebo org. sl..
124
Statistické šetření odkrylo nejen podobu sítě kin v České republice, ale i její mechanizmy fungování.
Zásadním nedostatkem, který je třeba v oblasti kultury změnit, je absence vícezdrojového
financování obecních zařízení. Nemá smysl kompletně měnit zaběhnuté způsoby provozu, co se
týče právních forem. Ukázalo se, že i v těchto právních formách, které ukazuje tabulka 9, kina
fungují dobře, jsou schopna reagovat na změny trhu i technologické novinky. Příští roky ovšem
mohou opět přinést nová ohrožení jejich existence a právě nejspolehlivějším nástrojem obrany je
kombinovaný způsob financování z veřejných i privátních zdrojů a to nejen jednotlivých kulturních
akcí, ale celého běžného provozu kina.
124
Tabulka vytvořena autorkou práce na základě informací z neveřejné tabulky UFD uložené v soukromém
archivu autorky a získané na základě e-mailové komunikace s ing. Jaroslavem Peckou, tajemníkem UFD (10. 9.
2012). Dále na základě tabulky vytvořené Pro-DIGI,o. s. [Digitální kina dle standardu DCI v České republice k
15.
prosinci
2012
(cit.
12.
10.
2012)
a
dostupné
na
WWW:
<https://spreadsheets.google.com/pub?key=tv8XaHSMS9khoyLU5hunrxA&single=true&gid=0&output=html>
.] A na základě průzkumu v obchodním a živnostenském rejstříku a na stránkách zkoumaných institucí.
53
PŘÍPADOVÁ STUDIE- KINO KÁČKO V DOBŘANECH U PLZNĚ
Dobřanské kino Káčko je v mnoha ohledech specifické. Jedná se o klasické jednosálové kino
se stálým provozem, které bylo otevřeno 4. 12. 2008 na místě bývalých kasáren. Nejednalo
se tedy o znovuotevření, ale o výstavbu nového projekčního sálu pro veřejnost (v budově
kasáren zde ještě ve vlastnictví Armády ČR existoval projekční sál neveřejný) a to na samém
počátku pro mnohá kina zničující digitalizace. Stalo se dokonce prvním 3D kinosálem
v České republice. Výstavba digitálního kina s 3D technologií byla financována kompletně
městem, nebyly tedy využity dotace Fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie.
Navíc nové kino vzniklo v blízkosti dvou multikin (v sousední Plzni jsou obě kina v dojezdové
vzdálenosti do 15 km) v obci s necelými 7 000 obyvateli. Na druhou stranu toto kino
charakterizuje i současné trendy. Bylo vystavěno jako součást multifunkčního domu, který
je ve správě obecní příspěvkové organizace Městské kulturní středisko Dobřany.
V komplexu se odehrávají pravidelná divadelní představení, součástí komplexu je i
restaurace (kterou má ovšem na rozdíl od obecního kulturního střediska v pronájmu
soukromník). Navíc byla pro zviditelnění Multifunkčního domu Káčko vytvořena nová
značka odpovídající modernímu vzhledu zařízení.
3.4 Budova kina a technické vybavení
V Dobřanech mělo historii kino již od první republiky. Nacházelo se na dnešní Zahradní ulici
705. V roce 2004 v něm probíhal například 10. ročník úspěšného Mezinárodního filmového
festivalu pro děti a mládež Filmák.125 Právě až v roce 2007 nevyhovující prostory přerušily
tuto počínající tradici.126 Z důvodu velice špatného technického stavu- budova byla
podmáčená a od 60. let neprošla žádnou rekonstrukcí- by byla přestavba velice
nákladná.127 Soukromý investor navíc projevil zájem o prostor. Budova kina byla tedy na
náklady investora přestavěna pro účel multifunkčního sportovního areálu 128 a současné
městské kino v Dobřanech mělo být vystavěno v prostoru bývalých kasáren na Sokolské
ulici č. 1011. V průběhu přestavby však musela být budova stržena a na jejím místě byla
vystavěna úplně nová. Kino se stalo součástí zbrusu nového multifunkčního kulturního
125
Blažek, Ivo. Festival Filmák přežije, spása přišla z Dobřan (online). [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW:
<http://www.novinky.cz/kultura/32329-festival-filmak-prezije-spasa-prisla-z-dobran.html>.
126
Filmák v Dobřanech se letos nekoná (online). Plzeňský deník, 28. 8. 2007 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na
WWW: <http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/filmka_dobrany_20070828.html>.
127
Šašková, Lenka & Šašek, Michal: 12. prosinec 2012 (Dobřany u Plzně), rozhovor vedla Michaela Mottlová
(zvukový záznam je uložen v soukromém archivu autorky [nezpracováno]).
128
<http://www.bowling-dobrany.cz/s48-o-nas-kontakt.html>. (cit. 10. 11. 2012)
54
střediska. Celková rekonstrukce vyšla na 40 mil. Samotná digitální technologie stála cca 8
mil. Kč.129
Samotné rozhodnutí vytvořit kino s tehdy nejmodernější digitální technikou, dokonce
umožňující 3D projekce, byl poměrně odvážný krok. Jak ing. Michal Šašek, tehdejší radní za
kulturu a ředitel festivalu Filmák, říká: „...ono v rámci Evropy zase tolik příkladů nebylo,
kam bychom se mohli jet podívat [...] byli jsme hodně dopředu [v České republice, pozn.
autora].“130 Přestože se radní před realizací projektu byli inspirovat například v Německu, i
tak se jednalo o vcelku neprobádanou vodu. V roce 2008 mnoho kinařů předpokládalo, že
se bez digitalizace obejdou. A to včetně některých provozovatelů multikin. První digitalizace
v multikinech byla dokončena až v roce 2009.
Co se týče vybavení kina: kapacita jediného sálu je 167 sedadel + 2 místa pro vozíčkáře.
Nachází se zde projektor značky Christie, který umožňuje i projekce z DVD a Blu-ray, což
usnadňuje pořádání specializovaných filmových festivalů i pronajímání prostoru
k přednáškám a konferencím. Zvuková aparatura je plně digitální 7.1 (a 5.1).
Zároveň byla v kině zachována i 35 mm promítačka, což se hlavně v prvním roce jeho
existence ukázalo jako dobrý nápad. Právě proto, že u nás nebyla ještě digitalizovaná
v podstatě žádná kina ani distributoři ještě nenabízeli téměř žádné tituly v DCP podobě.
„Stále se nevědělo, jak to s digitalizací bude. Už jenom ta nabídka titulů, protože na
začátku nebylo vůbec, co programovat. My jsme měli ještě výhodu, že jsme si nechali staré
promítačky [...] v jiných kinech neměli, co hrát.“131 Hned v roce 2009, kdy byla spuštěna
první vlna podpory digitalizace Fondem, se tato technická přeměna bleskově spustila a
dobřanské kino mělo konkurenční výhodu v podobě nové technologie 3D, která diváky v té
době lákala.
V současnosti slouží centrum nejčastěji k filmovým a divadelním představením.
3.5 Dramaturgie a konkurence
Mimo již zmíněných dvou multikin v Plzni v dojezdové vzdálenosti 15 km, se v okolí 30ti km
od Dobřan nenacházejí jiná kina. Nejbližší klasická kina se nacházejí v Klatovech (34 km) a
Horšovském Týně (34 km). Důkazem, že je nezbytná detailní znalost prostředí, aby bylo
možné kino správně vést, je i skutečnost, kterou zmínil ing. Šašek: Na Domažlicko z Plznějihu se nejezdí.132 Historicky dané vztahy v lokalitě je nezbytné brát v úvahu například při
propagaci. Návštěvníky z těchto obcí může přivést jen úzce specializovaná událost.
V dobřanském kině nabízejí mimo klasické filmové nabídky, která je postavena na
129
Šašková, Lenka & Šašek, Michal: 12. prosinec 2012 (Dobřany u Plzně), 4:43, rozhovor vedla Michaela
Mottlová (zvukový záznam je uložen v soukromém archivu autorky [nezpracováno]).4:43
130
Tamtéž, 29:11
131
Tamtéž, 29:37
132
Tamtéž, 20:00
55
premiérových titulech, i dva festivaly za rok. První je volným dramaturgickým
pokračováním Filmáku, který se nyní odehrává v Horšovském týně pod názvem
Juniorfest.133 Druhým je putovní Mezinárodní festival outdoorových filmů.134
Obě akce mají primárně za úkol vytvořit větší rozmanitost ve filmové nabídce v lokalitě.
Zároveň hlavně Juniorfest si získává čím dál větší oblibu. Zatím poslední letošní ročník měl
přes 10 000 návštěvníků.135 Tím si pomalu vychovává dobřanské diváky. Jak ovšem ing.
Šašek poznamenal, tři ročníky jsou pro takovou výchovu málo.136
Kino mimo festivaly ještě disponuje dalšími dramaturgickými lákadly. Minimálně jednou
měsíčně je na programu filmový klub. Tyto snímky paní Šašková často vybírá na festivalech.
Hlavním zdrojem ji je ovšem distribuční společnost Aerofilms. Dále kino experimentuje
s pro kina alternativním obsahem. Například 4. 10. 2012 proběhl přímý přenos divadelního
představení České nebe z divadla Járy Cimrmana. Dle paní Šaškové na toto představení
přišlo přes 100 návštěvníků, při průměrné návštěvnosti na představení v 3. čtvrtletí tohoto
roku, 41 diváků.137
Dále proběhly i záznamy operních představení a muzikálu. Naopak sportovní přenosy
vedení zamítlo hlavně z důvodu striktně nekuřáckého prostoru kina, které by mohlo
návštěvníky sportu omezovat.
V dobřanském kině pravidelně nabízejí i projekce pro školy, při nichž je možné se
individuálně dohodnout na čase a titulu. Největší zájem je o české pohádky. Zatím jednou
proběhla i půlnoční projekce. 26. 7. 2012 minutu po půlnoci proběhla projekce snímku
Temný rytíř povstal (Nolan, 2012).
Logicky se zdá, že technologie umožňující trojrozměrné sledování, by stále měla být
největším lákadlem. Šašková ovšem podotýká, že prvotní okouzlení technologií opadlo a v
současnosti je zájem o 2D a 3D projekce srovnatelný. Někteří diváci dokonce klasickou
podobu upřednostňují, z důvodu nabídky snímků, které nebyly pro tuto technologii
primárně určeny a nenabízejí tak dostatečné efekty, které technologie slibuje. Dle Šaškové
jsou v jejich kině jednoznačně nejúspěšnější snímky české, bez ohledu na kvalitu snímku
(důvodem je i preferování snímků bez titulků s dabingem, navíc na české snímky přichází do
kina i střední generace, která jinak kino nenavštíví).138
Za rok 2012 se staly nejúspěšnějšími tituly půlnoční představení Temného rytíře a přímý
přenos inscenace České nebe. Tradičně vysokou návštěvnost si udržely i snímky české,
nejúspěšnější byl Líbáš jako ďábel (Poledňáková).
133
Více o současné podobě festivalu na oficiálních stránkách: <http://www.juniorfest.cz/>. (cit. 10. 10. 2012).
<http://www.mfof.cz/>. (cit. 10. 10. 2012).
135
<http://www.juniorfest.cz/cs/jedna-dva-tri-ctyri-pet/>. (cit. 10. 10. 2012).
136
Šašková, Lenka & Šašek, Michal: 12. prosinec 2012 (Dobřany u Plzně) 00:08, rozhovor vedla Michaela
Mottlová (zvukový záznam je uložen v soukromém archivu autorky [nezpracováno]).
137
Tamtéž, 31:00
138
Tamtéž
134
56
3.6 Propagace a členství
Propagace je velice nákladná část každé kulturní události. V malých městech, kde kina
nejsou výrazně rentabilní, je třeba hledat levnější alternativy. Kino Káčko má výraznou
výhodu v tom, že je posledním klasickým kinem v okruhu 30 km. Tím se může částečně
stavět do opozice vůči plzeňským multikinům prostředím, nižší cenou vstupenek a
„rodinnou atmosférou“, přestože filmová nabídka je v mnohém podobná.
V Dobřanech kladou hlavní část propagace na oficiální internetové stránky Káčka a na
Facebook. Paní Šašková se domnívá, že hlavním propagačním nástrojem kin na menších
městech je informovanost z doslechu. To potvrzuje i fakt, že první dny premiér mají obvykle
v Dobřanech nižší návštěvnost, než dny následující. V tom se také zrcadlí hlavní rozdíl
propagace ve velkém a menším městě. Zde jsou diváci informování o snímku, který chtějí
vidět z jiných zdrojů, poté si vybírají jen kino.139
Z toho důvodu není třeba investovat do pronájmu velkých plakátovacích ploch či času
v rádiích, pokud se nejedná o jednorázovou událost typu festival. Ten má jednak širší
cílovou skupinu (co se týče lokality), jednak není možné spoléhat na sekundární reklamu
z jiných zdrojů.
Kino v Dobřanech je členem Asociace provozovatelů kin. Dle vedoucí kina, paní Šaškové,
toto členství přináší kinům hlavně jistotu poradenství v oblasti novinek a provozu, ale i
podporu v oblasti například právní.140
3.7 Provoz a personální složení
Dobřanské multifunkční kulturní centrum Káčko je provozováno Městským kulturním
střediskem Dobřany, které je příspěvkovou organizací obce. Ve zřizovací listině z roku 2004
je dána středisku poměrně velká svoboda. Není definováno žádné omezení provozu
organizace jiné, než určuje zákon v oblasti nakládání s majetkem. Dle ing. Šaška byla tato
právní forma zvolena hlavně z důvodu, že umožňuje do budoucna provozovat doplňkovou
činnost, která by mohla financovat více kulturních akcí. Paní Šašková, která má na starosti
celou dramaturgii Káčka, má podle jejích slov, téměř úplnou svobodu při tvorbě programu,
schvalování podléhají jen nákladnější akce typu festivalu či zásadní změny v provozu
(například se jedná o rozšíření nabídky služeb o občerstvení před vybranými projekcemi). 141
139
Tuto strategii diváků vypozoroval i ing. Šašek. Podle něho není premiérový týden v menších městech tolik
důležitý jako v městech větších, protože návštěvníci používají jiné informační kanály. [Šašková, Lenka & Šašek,
Michal: 12. prosinec 2012 (Dobřany u Plzně), 23:38 a 53: 08 rozhovor vedla Michaela Mottlová (zvukový
záznam je uložen v soukromém archivu autorky [nezpracováno].
140
Tamtéž, 46:01
141
Tamtéž, 48:00, Kontrast v jednotlivých podobách příspěvkových organizací a jimi spravovaných institucí
můžeme ilustrovat na kině Art v Brně. Vedoucí kina Miroslav Maixner je podřízen ve svém rozhodování
Turistickému informačnímu centru města Brna, p.o. Dle rozhovoru, který se uskutečnil 10. 9. 2012, pan
57
Naopak dle obou zpovídaných tato právní forma umožňuje využívat efektivně obecní
peníze (obec má i grantový systém) a zároveň z obce dochází k poskytování pomoci při
hledání sponzorů. Například pořádání Mezinárodního festivalu outdoorových filmů by bez
obecní a sponzorské podpory nebylo v Dobřanech možné, jedná se totiž o velice
specializovanou událost.
Kino promítá téměř každý den. Filmová představení jsou nepravidelně přerušovaná
divadelními. Vedoucí kina je Lenka Šašková, která má na starosti kompletní dramaturgii. O
finanční stránku kina se stará příspěvková organizace. Vedoucí Dobřanského kulturního
centra je Mgr. Simona Sýkorová. Kino má každoročně více méně vyrovnaný rozpočet, což
znamená, že si vydělá na svůj provoz.
3.8 Kontextuální zařazení
Kino v Dobřanech je klasickým jednosálovým kinem v malém městě navíc v blízkosti
multikin. Tak jako i většina ostatních kin v České republice, která se nacházejí v podobných
podmínkách, se zaměřuje ve své dramaturgii převážně na premiérové tituly. Největší
kasovní úspěch mají převážně právě tituly, které přinášejí největší zisk i multikinům. Takto
očekávaný snímek přichází nyní do kin a slibuje kinařům velký divácký zájem. Je jím Hobit
(Jackson, 2012). Klasická kina v obecním vlastnictví ovšem nejsou primárně určeny ke
generování zisku. Již samotná právní forma zřizovatele a provozovatele Káčka- příspěvková
organizace- je zákonem určena primárně pro neziskové aktivity. Pro kino to znamená, že ve
své činnosti musí nabízet nejen mainstream, ale i umělecké snímky nebo snímky
okrajového charakteru. Tato nabídka zároveň v kině Káčko znamená i konkurenční výhodu,
protože je dobřanské kino poslední v regionu. Takovou nabídku zde zastupuje filmový klub,
projekce pro školy a filmové festivaly či občasné záznamy či přímé přenosy divadelních
představení, oper a muzikálů. Tento dramaturgický vzorec se stal mezi digitalizovanými kiny
v České republice nejrozšířenějším modelem. Zajišťuje jak stálý přísun návštěvníků, tak i
plní povinnost rozmanité zábavy. Díky jeho rozšíření se ovšem filmová nabídka v mnohém
vrací zpět před rok 1989, kdy převažujícím modelem bylo všekino s nabídkou, která byla
centrálně řízena.
Dobřanské kino ilustruje i posun v komunikaci s distribučními společnostmi. Nejčastěji tituly
získává od dvou největších tuzemských společností- Falcon a Bontonfilm. K titulům má kino
vcelku bezproblémový přístup. Problémem je občas vysoké půjčovné, nebo podmínky
distributorů pro uvádění snímku (například distributoři často vyžadují určitý počet projekcí
v premiérovém týdnu). Dle paní Šaškové je pro menší kino, které nepromítá několikrát za
Maixner přiznal, že při programování svobodu nemá, limituje ho množství podmínek, které příspěvková
organizace předepisuje. Například není povolené poskytovat sponzorům vstupenky zdarma, což je naprosto
běžný postup při provozování nějakého festivalu. Tento předpis tak snižuje šanci na získání sponzorů.
58
den, je nejlepší komunikace se společností Falcon, která si většinou takovéto podmínky
neklade. Digitalizace tedy opravdu výrazně zjednodušila distribuci kopií.
Přestože tento příklad klasického jednosálového kina v současném prostoru ukázal, že pro
efektivní vedení kina je nezbytná znalost prostředí, digitalizace výrazně tlačí na uniformitu
ve filmové nabídce a na opětovné rozšíření všekin. V současnosti je digitalizovaná zhruba
čtvrtina všech promítacích prostor. Pokud bude pokračovat současný trend, dojde i
k výrazné uniformitě v podobě promítacích prostor. Šanci na přežití budou mít ve většině
menších měst jen multifunkční prostory.
59
4 ZÁVĚR
Osud klasického kina v názvu se v průběhu práce rozdělil na osud kina digitalizovaného a
nedigitalizovaného. Zatímco kina digitalizovaná, ač se ukázalo, že překážek mají k překonání
dost, mají i dostatek nástrojů pro jejich překonání. Kina, která z nějakého důvodu touto
přeměnou neprošla a ani to neplánují, v blízké budoucnosti nemají světlé vyhlídky.
Digitalizace se tak stala největším problémem klasických kin. Multikina fungují na principu
generování zisku, tudíž je i nákladnou digitalizaci možné zaplatit. Naopak většina ostatních
typů kin funguje ve ztrátách nebo mají rozpočet vyrovnaný. Jejich podpora z veřejných
zdrojů je tedy nezbytná.
Digitalizace má dalekosáhlý vliv nejen na existenci jednotlivých zařízení, ale i na podobu
celé sítě kin. Tento efekt není v České republice ojedinělý. Nižší hustota a malá rozmanitost
sítě kin je pozorovatelným následkem digitalizace ve všech zemích, v nichž k této přeměně
došlo. Síla dopadu je samozřejmě závislá na státní podpoře a celkových možnostech
financování. Na příkladu dobřanského kina je vidět, že návrat k podobě všekina je strategie,
která může na menších městech fungovat. Přesto je potřeba neustále pracovat na výchově
diváků. Takovými nástroji mohou být festivaly, pravidelné filmové přehlídky, ale i školní
představení, programované dětem na míru.
Tato práce měla za cíl popsat současnou podobu provozu klasického kina a najít největší
překážky, se kterými se kinaři musejí potýkat. Mimo digitalizace, která od roku 2009
zastínila téměř všechny ostatní problémy, zde stále existují i jiné oblasti, do kterých by měli
provozovatelé investovat minimálně čas a energii. Je jím nedostatečná vyprofilovanost kin,
nejen v oblasti dramaturgie, ale celkové propagace. Jak jsem ukázala, možností, jak oživit
nabídku a na zařízení upozornit, je celá řada a často tato řešení nejsou nijak finančně
náročná. Digitalizace navíc nabízí nové možnosti, které se mohou stát jedním ze zdrojů
návratnosti financí vynaložených na digitalizaci. Pro kinaře, kteří mají problémy s hledáním
vlastní cesty pak existují i školení a projekty, které nabízejí kontakty i rady profesionálů.
Digitalizace řeší i další problém, který byl ještě nedávno aktuální- špatný technický stav
některých kinosálů. Nevyhovující zvuková aparatura, zastaralé plátno s nedostatečnou
odrazivostí i vzduchotechnika při digitalizaci dle DCI musí projít renovací. Tím se zvyšují
náklady na celkovou přestavbu.
Při šetření se ukázalo, že nejvíce kin v České republice funguje jako obecní, provozovaná
obecními příspěvkovými organizacemi či organizačními složkami. Hlavní nedostatek
provozu kina příspěvkovou organizací se ukázalo v oblasti nedostatečného definování jejich
pravomocí. V mnoha případech tak dochází k zasahování do samotného provozu kina laiky.
Díky tomu provoz kina nereaguje na aktuální poptávku, nedochází ke specifikaci filmové
nabídky a tím se kino stává nekonkurenceschopné. Naopak pokud je provozu kina dána
60
dostatečná samostatnost ve vedení, může příspěvková organizace kinu provoz ulehčovat.
Podporovat jeho primárně neziskový charakter, nabízet tak rozmanité snímky, reagující
pružně na poptávku a zároveň zachovat rozpočet vyrovnaný a vyhnout se ztrátám.
Díky tomu, že digitalizace zvýšila ceny vstupenek, chození do kina jako podoba volnočasové
aktivity získala nové konkurenty. Když se rodina se dvěma dětmi s průměrnými příjmy
rozhoduje nad víkendovým programem, konkurencí kinu se může stát i návštěva akvaparku
či jiných zábavních center.
Přestože se zdá, že návštěva kina prochází přeměnou a vstupuje do nové etapy (technické
změny ovlivnily i podobu filmu a 3D je možné považovat za nové médium) návštěva
klasického kina s 2D snímkem si zachovává svou podobu. Dnes není možné ovšem
odhadnout, zda příští roky nepřinesou nové technologie, které nakonec tuto dnes již
tradiční zábavu nadobro vytlačí.
61
5 SUMMARY
The aim of this work was description of a contemporary state of a classical cinema with all
of its aspects.
The research of this sphere justified the historical introduction, which illustrates that a
screening space steps into an intelectual debate about cinematography as a serious art.
The screening of movies itself, which is largely created by an appearance of a screening
place, has impact on understanding movies and perception of them. This introduction
shows how important is a protection of a multiplicity of cinemas in the Czech republic.
Several last years have basic influence not only on a number of cinemas but also on a
structure and diversity of screening places. Cinemas owners have been searching for a new
ways how to solve contemporary situation. From a reachable statistic documents was able
to see a developement of cinemas structure and find out which cinemas are the most in
danger.
Which factors have influence on existence of cinemas and if these factors are causes or
consequences. (e.d. growing of entrance since 90s has been abreast with the cause of a
huge regulation of entrance in communistic era, since a year 2000 also consequence of
coming of multiplexes at the Czech market, also the cause of smaller competitiveness of
cinemas contra other free time activities.
Statistic research of media emphasizes concrete problems, which we have to give
attencion. On business of classical cinemas has the biggest influence digitalization. Other
factors are competition (mainly multiplexes), problems with distribution, non compliant
dramaturgy, promotion and non clearly definition of law of operation in generally culture.
In the last part I was focused on a concrete cinema-classical one hall cinema in Dobřany by
Plzeň. On its case we could demonstrate all of circumstation of classical cinemas operation.
It is clear that in many places is a support of cinemas uneffected. On the other hand some
cases show that cinemas could be distributed with an acceptable attendance also in a
places with a small spectator baseline by a knowledge of background.
62
This work shows, that concervation of classical cinemas is necessary for keeping a cultural
differency.
6 RESUME
Cette mémoire vise à décrire la forme actuelle de fonctionnement d'un cinéma dans tous
ses aspects. Dans l'introduction historique, on éprouve que l'espace de projection de
cinéma depuis le début de l'histoire du cinéma a entré dans le débat intellectuel sur le
cinéma en tant qu'art. La projection, dont la forme de l’espace de projection fait partie sur
la perception de l'œuvre projetée. Cette introduction montre combien il est important de
maintenir la diversité dans le réseau des salles de cinéma en République Tchèque.
Les dernières années ont eu un impact majeur non seulement sur le nombre de salles de
cinéma, mais aussi sur la structure et la diversité de l'espace de projection. Les exploitants
cherchent des nouvelles façons pour faire face à la situation actuelle. Le matériau
statistique disponible permet de voir évolution du réseau du cinéma et savoir quelles sont
les salles de cinéma les plus vulnérables. On examine quels facteurs influent l'existence des
salles de cinéma, et si ceux-ci sont des causes ou des conséquences (par exemple
l’augmentation des frais d'entrée dans les années 90. est due en partie à une
réglementation importante à l’époque du communisme mais à partir de 2000 est causée
par l’apparition des multiplexes sur notre marché. De l’autre coté cette augmentation des
frais d’entrée a eu pour conséquence la baisse de la compétitivité des cinémas envers
d’autres activités de loisir).
L’enquête statistique et sondage des médias ont mis en évidence des problèmes
spécifiques qui doivent être pris en considération. Sur le fonctionnement du cinéma a
actuellement le plus grand impact la numérisation. Cependant, d'autres facteurs qui
influencent l’existence du cinéma classique sont la concurrence (en particulier des
multiplexes), avec les problèmes liés à la distribution, dramaturgie et la promotion. Tout
aussi importante est une question d’insuffisance et les définitions ambiguës des formes
juridiques pour le fonctionnement de la culture dans le niveau municipal.
63
La dernière partie est consacrée à la salle de cinéma concrète. C'est le cinéma classique à
une salle à Dobřany près de Pilsen. Sur son exemple on peut illustrer tous les problèmes
avec fonctionnement de cinéma classique.
Ce travail vise à montrer que la conservation des salles de cinéma classiques est nécessaire
pour maintenir la diversité culturelle. Il est clair que dans les nombreux endroits le soutien
des salles de cinéma est insoutenables, tandis que d'autres exemples montrent que, grâce
à la connaissance de la localité et du milieu, le cinéma peut fonctionner tout en maintenant
le nombre de spectateurs acceptable, même dans des endroits avec une base de
spectateurs faible.
64
7 ZDROJE
BARTOŠEK, Luboš. Náš film. Kapitoly z dějin (1896 – 1945). Praha: Mladá fronta, 1985. 424
s.
BARTOŠEK, Luboš. Ponrepo. Od kouzelného divadla ke kinu. Praha: Orbis, 1957. 80 s.
BATISTOVÁ, Anna. Cesta k soběstačnosti: vývoj technického zázemí domácí sítě kin po roce
1945. In SKOPAL, P. Naplánovaná kinematografie. Praha: Academia, 2012, s. 431.
BATISTOVÁ, Anna. Počátky širokoúhlých systémů v české kinematografii. Iluminace, 2006,
roč. 18, č. 4 (64), s. 177- 180.
BILÍK, J., MOTTLOVÁ, M. a kol. Analýza marketingové strategie filmového festivalu Cinema
Mundi (seminární práce k předmětu Marketing ve veřejném sektoru). Brno: Masarykova
univerzita, 2012, 42 s. Dostupné v archivu závěrečných prací MU.
BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Čas sluhů (1969- 1989). In SYLVESTROVSKÁ, M. Český filmový plakát
20. století. Praha: Exlibris, 2004. s. 106-114.
Blažek, Ivo. Festival Filmák přežije, spása přišla z Dobřan (online). [cit. 7. 10. 2012].
Dostupné na WWW: <http://www.novinky.cz/kultura/32329-festival-filmak-prezije-spasaprisla-z-dobran.html>.
BORDWELL, D., THOMPSON, K. Dějiny filmu.
umění/Nakladatelství lidové noviny, 2007. 827 s.
Praha:
Akademie
múzických
Cinema admissions in the European Union show slight decline but national films are strong
[online]. Strasbourg: European Audiovisual Observatory, 2012 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný
na
WWW:
<http://www.mediadeskcz.eu/uploaded/20120209170637-eao-cinemaadmissions.pdf>.
ČARNICKÝ, Michal. „Zítra se bude promítat všude“:Dějiny putovních kin v československé
zestátněné distribuční síti. In SKOPAL, P. Naplánovaná kinematografie. Praha: Academia,
2012, s. 359-390.
ČESÁLKOVÁ, Lucie. Kino na vícero použití: Koncepce a reflexe kinokaváren jako tzv.
kombinovaného provozu. Iluminace, 2008, roč. 20, č. 1, s. 127- 145.
Česká republika - základní údaje o filmovém trhu [online]. [b.m.]: Unie filmových
distributorů, 2012 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.ufd.cz/prehledystatistiky>.
ČVANČARA, Miroslav. Zaniklý svět stříbrných pláten: po stopách pražských biografů. Praha:
Academia, 2011, 597 s.
65
DANIELIS, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace, 2007, roč. 19, č. 1, s. 53104.
des. Souboj malých kin a multiplexů prošetří antimonopolní úřad [online]. 31. 7. 2006 [cit. 7.
10. 2012]. Dostupné na WWW: <http://byznys.ihned.cz/c1-18992230-souboj-malych-kin-amultiplexu-prosetri-antimonopolni-urad>.
Digitalizace kin v ČR: Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku [online].
[b.m.]: Ministerstvo kultury ČR- Odbor médií a audiovize, 2009 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný
na WWW: <http://www.mkcr.cz/cz/tiskovy-servis/prechod-na-digitalni-projekce-obrazu-azvuku---digitalizace-kin-21417/>.
Digitální kina dle standardu DCI v České republice k 15. prosinci 2012 (cit. 12. 10. 2012) a
dostupné
na
WWW:
<https://spreadsheets.google.com/pub?key=tv8XaHSMS9khoyLU5hunrxA&single=true&gid
=0&output=html>.
Evropská kina blíž úplné digitalizaci [online]. Unie digitálních kin, 27. 9. 2012 [cit. 7. 10.
2012]. Dostupný na WWW: <http://www.digitalcinema.cz/aktuality/1-aktuality/289evropablizkinumdci>.
Filmák v Dobřanech se letos nekoná (online). Plzeňský deník, 28. 8. 2007 [cit. 7. 10. 2012].
Dostupné na WWW:
<http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/filmka_dobrany_20070828.html>.
Filmoví distributoři bez pokuty, změnili smlouvy s kiny. Novinky.cz [online], 6. 11. 2006 [cit.
7. 10. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.novinky.cz/kultura/100405-filmovidistributori-bez-pokuty-zmenili-smlouvy-s-kiny.html>.
FRÁNĚK, Tomáš. Minimální cena vstupenek do kina zmizí. Aktuálně.cz. [online]. 6. 11. 2006
[cit. 10. 10. 2012]. Dostupné z WWW: <http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaciekonomika/clanek.phtml?id=228215>.
GUNNING, Tom. Estetika úžasu: raný film a (ne)důvěřivý divák. In SZCZEPANIK, P. Nová
filmová historie. Praha: Hermann & synové, 2004, s. 149-166.
HAVEL, Luděk. Hollywood a normalizace: Distribuce amerických filmů v Československu
1970–1989: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. 182 s.
Vedoucí diplomové práce Pavel Skopal.
HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství IX. Hraný a animovaný film 1963-1965. Praha: Státní
pedagogické nakladatelství, 1967. 103 s.
HAVELKA, Jiří. Film v číslech a událostech: K 20 letům čs. filmu. Praha: Filmový ústav, 1965,
98 s.
66
HAVELKA, Jiří. Filmové hospodářství 1939- 1945. Praha: Československé filmové
nakladatelství, 1946. 167 s.
HAVELKA, Jiří: Kronika našeho filmu 1898–1965. Praha: Filmový ústav, 1967. 253 s.
Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011 –
2016[online]. [b.m.]: Ministerstvo kultury ČR, 2010 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný na WWW:
<http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/kinematografie/Koncepce-podpory-arozvoje-ceske-kinematografie-2011---2016.pdf>
Kultura České republiky v číslech: Vybrané údaje ze statistických šetření[online]. Praha:
Nipos, 2012 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný na WWW: <http://www.nipos-mk.cz/wpcontent/uploads/2009/03/Kultura_v_cislech_2012_web.pdf>.
Kultura v regionálním pohledu. Lidé a společnost [online]. Praha: Český statistický úřadOdbor informačních technologií, 2011 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupný na WWW:
<http://csugeo.i-server.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/25003AC479/$File/a-331711a.pdf>.
LORANCHET, Philippe. Europa Cinemas: průvodce digitálním kinem [online]. Paris: Europa
Cinemas, 2005 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.mkcr.cz/assets/mediaa-audiovize/kinematografie/Europa_Cinemas_-_digi_kino.pdf>.
LUKEŠ, Jan. Orgie střídmosti aneb Konec československé státní kinematografie: (kritický
deník 1987-1993). Praha: Národní filmový archiv, 1993, 324 s.
LUKEŠ, Jan. Paralelní světy (1990- 2003). In SYLVESTROVSKÁ, M. Český filmový plakát 20.
století. Praha: Exlibris, 2004. s. 115-124.
MOCKOVČIAKOVÁ, A., MORÁVEK, Z., PROKŮPKOVÁ, A. Příspěvkové organizace 2009:
výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1. 1. 2009. Praha: ASPI, 2009. 346 s.
MOŠNA, Petr. Film. Studie o sociálně ekonomickém potenciálu kulturních a kreativních
průmyslů v České republice. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2010. 51 s.
Nové kino 2012, vyškolí odborníky pro digitální kina [online]. 2012, [cit. 10. 10. 2012].
Dostupný na WWW: <http://ispigl.blogspot.com/2012/03/nove-kino-2012-vyskoliodborniky-pro.html>.
PASEKOVÁ, Lucie. Fenomén multikino: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita,
Filozofická fakulta, 2011. s. 95. Vedoucí práce Viktor Pantůček.
PROCHÁZKA, Michal. Přemysl Šoba: Umím si představit podporu českých kin hrajících české
filmy. Cinepur. [online]. 25. 1. 2011 [cit. 10. 10. 2012]. Dostupné z WWW:
<http://cinepur.cz/article.php?article=1979>.
PTÁČEK, Luboš. Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico, 2000, 514 s.
67
RAITORALOVÁ, Olga. Digitalizace kin: Technická studie[online]. Ministerstvo kultury ČROdbor médií a audiovize, 2008 [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW:
<http://www.mkcr.cz/assets/media-aaudiovize/kinematografie/Technicka_studie_2008.pdf>.
RAITORALOVÁ, Olga.Analýza návštěvnosti českých kin - Vývoj a prognóza: diplomová práce.
Praha: Akademie múzických umění v Praze, Filmová a televizní fakulta, 2007. 79 s. Vedoucí
diplomové
práce
Ivo
Anderle.
Dostupné
také
z
WWW:
<http://www.kinosvetozor.cz/_download/MP_Analyza_navstevnosti_ceskych_kin.pdf>.
Rozpočet a financování: podle stavu k 16.1.2012. Ostrava: Sagit, 2012. 336 s.
Specifikace systému digitálního kina: Verze 1.2. [online]. [b.m.]:Sdružení Digital Cinema
Initiatives, LLC., 2008 [cit. 10. 10. 2012]. 149 s. Dostupné z WWW:
<http://www.mkcr.cz/cz/statni-fondy/statni-fond-pro-podporu-a-rozvoj-ceskekinematografie/digitalizace-kin-45372/>.
STULÍROVÁ, Markéta. Art slaví devadesáté výročí od založení. Deník.cz[online], 24. 3. 2009
[cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW: <http://brnensky.denik.cz/kultura_region/art-slavidevet-celuloidovych-desetileti20090323.html>.
SZCZEPANIK, Petr. Konzervy se slovy: Počátky zvukového filmu a české mediální kultura 30.
let. Brno: Host, 2009. 526 s.
Tab. 12.09 Kultura v České republice (vybrané ukazatele) [online]. NIPOS, 2011 [cit. 7. 10.
2012]. Dostupný na WWW: <http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/1209.pdf>
VLČKOVÁ, Lenka. Marketingová strategie a marketingový mix pro kino Scala: diplomová
práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2011. 101 s. Vedoucí práce Mikuláš
Bek.
Vznik veřejné knihovny v Táboře a její vývoj do současnosti [online]. [2012?][cit. 7. 10.
2012]. Dostupné na WWW: <http://www.vkta.cz/index.php?id=908&lang=CZ>.
Vznik veřejné knihovny v Táboře a její vývoj do současnosti[online]. [2012?][cit. 7. 10. 2012].
Dostupné na WWW: <http://www.vkta.cz/index.php?id=908&lang=CZ>.
Zpráva o české kinematografii v roce 2011[online]. Praha: Ministerstvo kultury České
republiky- Odbor médií a audiovize, 2012. [cit. 7. 10. 2012]. Dostupné na WWW:
<http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/kinematografie/Zprava-o-ceskekinematografii-v-roce-2011.pdf>
Zpráva o činnosti organizace 1. pol. 2011[online]. Brno: Brněnské kulturní centrum,
příspěvková organizace, 2011 [cit. 7. 10. 2012]. 71 s. Dostupné na WWW:
<http://www.ticbrno.cz/tic/media/content/dokuenty_organizace_tic/zprava_o_cinnosti_o
rganizace_1pol_2011.pdf>.
68
7.1 Orální historie/neveřejné:
ANDERLE, Ivo: 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza
malých kin pod názvem „Nové projekty pro kina“ (prezentace dostupná na WWW:
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/OZLiMIt2Pz/DEF%2017.4.2011/Prezenta
ce/Projekty%20pro%20kina%20-%20Ivo%20Andrle.pdf>.
BOŠTIČKA, Aleš: 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i
zkáza malých kin pod názvem „Výroba filmových kopií do kin pro APK“ (prezentace
dostupná
na
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/9J3nrXj0Ai/DEF%2017.4.2011/Prezentac
e/Výroba%20filmových%20kopií%20do%20kin%20-%20Ales%20Bosticka.pdf>.)
PECKA, Jaroslav: 10. září 2012, tabulka poskytnuta v rámci e-mailové konverzace s autorkou
(tabulka uložena v archivu autorky [nezpracováno]).
ŠAŠKOVÁ, Lenka & ŠAŠEK, Michal: 12. prosinec 2012 (Dobřany u Plzně), rozhovor vedla
Michaela Mottlová (zvukový záznam je uložen v soukromém archivu autorky
[nezpracováno]).
TOUREK, Miloš: 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza
malých kin pod názvem „AV MEDIA, a.s. – Systémový integrátor“ (prezentace dostupná na
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/5azTzgihpk/DEF%2017.4.2011/Prezenta
ce/AV%20Media%20-%20Milos%20Tourek.pdf> )
VÍTEK, Petr: 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizace- záchrana i zkáza
malých kin pod názvem „Vývoj digitalizace 2012“ (prezentace dostupná na
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/R6HicDGF1Q/DEF%2017.4.2011/Prezent
ace/Konference%2017.4.2012%20-%20Petr%20Vitek.pdf>).
VOJKŮVKOVÁ, K., ŠOBA, P. : 17. 4. 2012 (Praha), prezentace na konferenci Digitalizacezáchrana i zkáza malých kin pod názvem „Státní fond pro podporu a rozvoj české
kinematografie: Výsledky podpory digitalizace“ Video dostupné na WWW:
<https://www.dropbox.com/sh/krqydwezvfs01qu/qyycEyHFVv/DEF%2017.4.2011/Videa#f:
Vysledky%20podpory%20digitalizace_Premysl%20Soba_Katerina_Vojkuvkova.flv >.
7.2 Elektronické zdroje
Asociace českých filmových klubů: <www.acfk.cz>
Asociace provozovatelů kin: <www.kinari.cz>
Bowling Dobřany: <http://www.bowling-dobrany.cz>.
69
Český statistický úřad: <www.czso.cz>
Festival v Krnově: < www.krrr.cz>
Juniorfest: <http://www.juniorfest.cz/>
Kino otevřeno: <www.kinootevreno.cz>
Letní filmová škola: <http://lfs.cz/>
MADE IN production: <http://www.madeincz-production.cz>
Mezinárodní festival outdoorových filmů: <http://www.mfof.cz/>
Ministerstvo kultury ČR: <http://www.mkcr.cz>
Nipos: <www.nipos-mk.cz>
Nové kino: <www.novekino.cz>
Pro-DIGI: <http://www.digitalnikino.cz>
Projekt 100: <www.projekt100.cz>
Unie digitálních kin: <www.digitalcinema.cz>
Unie filmových distributorů: <www.ufd.cz>
8 CITOVANÉ FILMY
Anděl Exit (Vladimír Michálek, 2000, ČSR)
Až přijde kocour (Vojtěch Jasný, 1963, ČSR)
Bony a klid (Vít Olmer, 1987, 1947)
Bony a klid (Vít Olmer, 1987, ČSR)
C. a K. polní maršálek (Karel Lamač, 1930, ČSR)
Dědictví aneb kurvahošigutentag (Věra Chytilová, 1992, ČSR)
Discopříběh (Jaroslav Soukup, 1987, ČSR)
Discopříběh 2 (Jaroslav Soukup, 1991, ČSR)
70
Hobit: Neočekávaná cesta (The Hobbit: An Unexpected Journey, Peter Jackson, 2012, USA)
Holubice (František Vláčil, 1960, ČSR)
Hroch (Karel Steklý, 1973, ČSR)
Intolerance (D. W. Griffith, 1916, USA)
Jan Roháč z Dubé (Jan Borský, 1947, ČSR)
Jazzový zpěvák (The Jazz Singer, Alan Crosland, 1927, USA)
Když struny lkají (Friedrich Fehér, 1930, ČSR)
Kolja (Jan Svěrák, 1996, ČR)
Líbáš jako ďábel (Marie Poledňáková, 2012, ČR)
Mamma mia! (Phyllida Lloyd, 2008, USA)
Muži v naději (Jiří Vejdělek, 2011, ČR)
Noční hovory s matkou (Jan Němec, 2001 ČR)
Pavučina (Zdeněk Zaoral, 1982, ČSR)
Playgirls I, II (Vít Olmer, 1995, ČR)
Pražská pětka (Tomáš Vorel, 1988, ČSR)
Pražská pětka (Tomáš Vorel, 1988, ČSR).
Rychle a zběsile 5 (Fast & Furious 5, Justin Lin, 2011, USA)
Slunce, seno, erotika (Zdeněk Troška, 1991, ČSR)
Škola otců (Ladislav Helge, 1957, ČSR).
Tankový prapor (Vít Olmer, 1991, ČSR).
Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises, Christopher Nolan, 2012, USA).
Tmavomodrý svět (Jan Svěrák, 2001 ČR)
Tonka Šibenice (Karla Antona, 1930, ČSR)
Transport z ráje (Zbyněk Brynych, 1962, ČSR)
Tři přání (Ján Kadár a Elmar Klos, 1958, ČSR)
Vekslák aneb Staré zlaté časy (Jan Prokop, 1994, ČSR)
71
Zde jsou lvi (Václav Krška, 1958, ČSR)
Zrození národa (The Birth of a Nation, D. W. Griffith, 1915, USA)
72