Poštovnictví v našich zemích v letech 1526 –1722

KAPITOLA IV.
Poštovnictví v našich
zemích v letech
1526 –1722
jejich branami. Poštovní personál totiž podléhal pøímo císaøské administrativì a mìstská správa nebo vrchnosti, na jejichž pozemcích se stanice
nacházely, nemìly nad ním bezvýhradnou pravomoc. Mìsta navíc odmítala
otevírat spìšným jízdním poslùm, kteøí v pøípadì nutnosti jeli i v noci, mìstské brány po setmìní. Pøedevším z tohoto dùvodu se poštovní stanice zøizovaly na neopevnìných pøedmìstích nebo v blízkých vesnicích.
ZAVEDENÍ POŠTY V ÈESKÝCH ZEMÍCH
V ROCE 1526
Po smrti èeského a uherského krále Ludvíka Jagellonského v bitvì proti
Turkùm u Moháèe v srpnu 1526 se ucházelo o èeský královský trùn nìkolik kandidátù, mezi nimi na základì tzv. vídeòských svatebních smluv
s Jagellonci z roku 1515 také Habsburkové. Jejich kandidát na èeskou korunu, arcikníže Ferdinand, ihned vyslal do Prahy poselstvo, aby vyjednávalo
s èeskými stavy o jeho nárocích. Volba nového èeského krále byla obtížná
a jednání se protahovalo. Od Ferdinanda, v pøípadì zvolení, vyžadovaly
èeské stavy èetné závazky, o kterých nemohli rakouští vyjednavaèi sami
rozhodnout. Dopisem z 9. øíjna 1526 proto arciknížete prosili, aby nechal
zøídit mimoøádné spìšné poštovní spojení, které by ho umožnilo o sporných otázkách rychle informovat a vèas od nìj obdržet pøíslušné pokyny.
Ferdinanda, který byl v té dobì na cestì do Hainburku u Dìvína, kde chtìl
projednávat nárok i na uherskou korunu, zastihl dopis 15. øíjna a ihned nechal požadované spojení zøídit. Spìšní poslové taxiské rakouské pošty jezdili pravdìpodobnì po zemské silnici mezi Vídní a Prahou pøes jižní
Moravu a jižní Èechy. Nepochybnì to byli zdatní jezdci, protože mu zprávu o zvolení 23. øíjna 1526 doruèili za 36 hodin.
Vzápìtí poté, co se Ferdinand I. Habsburský ujal moci, snažil se oslabit
do té doby mocnou pozici èeských stavù a jejich vliv na nejdùležitìjší královský úøad, èeskou kanceláø. Využil k tomu reorganizaci státní správy království a její propojení s vídeòskou administrativou. V roce 1527 ustavil
ve Vídni dvorskou komoru jako ústøední finanèní, správní a politický úøad
pro celé støedoevropské habsburské soustátí, tedy pro rakouské dìdièné
zemì, zemì Koruny èeské a zemì Koruny svatoštìpánské (tedy Uhry a zemì s nimi spojené). Jí podøídil ve stejném roce založenou èeskou komoru v Praze, která mìla povinnost kontrolovat pøíjmy a výdaje královské
pokladny a stala se nadøízenou døíve samostatné èeské kanceláøi.
Pro komunikaci novì vzniklých orgánù státní správy ve Vídni a v Praze naøídil Ferdinand v roce 1527 zavést pravidelné neboli øádné (Ordinari)
poštovní spojení, jehož jediným úkolem bylo zajistit vzájemnou pøepravu panovnických dopisù a úøední korespondence obou komor. V Praze byl
založen úøad poštmistra a na zemské silnici mezi Vídní a Prahou, která
se stala první poštovní tratí na našem území, vznikly první poštovní stanice, urèené pro výmìnu koní poštovních jízdních poslù – kurýrù. Byly
na trati rozloženy pøibližnì po 2–3 geografických mílích (1 míle – cca
7,42 km), které mìli poštovní kurýøi ujet na jednom koni zhruba za 2–3
hodiny a pak si zde vymìnit
unaveného konì za odpoèinutého. V nároènìjších terénech
se zøizovaly blíže u sebe, a to
zpùsobilo, že se nacházely i ve
zcela malých a jinak bezvýznamných vesnicích. Na druhou stranu bylo výhodou, že
v nich mohla poštovní správa
snáze získat pøíslušné budovy,
pozemky a dostatek píce pro
poštovní konì. Svou roli sehrála i skuteènost, že se vìtší hrazená mìsta bránila tomu, aby
Poštovní jízdní posel, døevoøez
se královská pošta usídlila za
Hanse Schäuffleina (1496–1539)
PRVNÍ POŠTOVNÍ TRAç
V ÈESKÉM KRÁLOVSTVÍ PO ROCE 1527
O prvním poštovním spojení a poštovních stanicích z roku 1527 chybí
podrobnìjší zprávy. Soupis poštovních stanic mezi Vídní a Prahou uvádìl až seznam z roku 1568 – na rakouské stranì Stockerau, Hollabrun, Pulkau, na našem území Vratìnín, Slavonice, Èlunek, Samosoly, Sobìslav,
Tábor,Votice a Nespeky. Nìkteré prameny ještì jmenovaly v blízkosti Prahy stanici U Køížku.
Nutnost zakoupit potøebný pozemek a budovu a zajistit dostatek krmení
pro konì vedla obèas k pøemístìní stanic z jedné obce do druhé. Tak byla
v roce 1556 nahrazena stanice U Køížku stanicí v Jesenici u Prahy. Poštovní traù ztrácela význam v dobách, kdy panovník sídlil s celým dvorem
v Praze, a byla proto nìkolikrát zrušena. K omezení nebo pøerušení èinnosti èasto vedly i finanèní dùvody. K roènímu pøerušení spojení došlo v letech 1535–36, v roce 1538 pak král naøídil poštovní stanice zrušit a doruèovat poštu výhradnì dvìma pìšími posly, kteøí zázemí poštovních
stanic nepotøebovali. To dobøe vystihuje skuteènost, že jediným dùvodem
pro zøizování a existenci poštovních stanic byla v té dobì výhradnì èinnost spojená s výmìnou koní poštovních jezdcù. Znovu se zaèala pošta
doruèovat jízdními posly a poštovní stanice byly opìt uvedeny do provozu
až v roce 1544.
Podle údajù z roku 1617 se poštovní stanice na èeské stranì nacházely
v Jesenici, Nespekách, Bystøici, Milièínì, Táboøe, Tuèapech (pozdìji nahrazená stanicí v Košicích u Tábora) a v Èlunku. Definitivní podobu získala poštovní traù se stanicemi v Jesenici, Nespekách, Bystøici, Voticích,
Sudomìøicích, Táboøe, Košicích u Tábora, Samosolech, Jindøichovì
Hradci, Kunžaku, Slavonicích, Vratìnínì, Langau, Pulkau, Neudorfu,
Hollabrunu, Stockerau a Enzersdorfu v roce 1692.
Schéma první poštovní tratì
21
PANOVNICKÁ A ÚØEDNÍ KORESPONDENCE V 16. STOLETÍ
1/ Dùležitý a spìšný dopis s oznaèením „cito, cito“ adresovaný nejvyššímu hofmistrovi, regentùm a komorním radùm hornorakouských
zemí, pánùm Jakobu Ferreusovi a Stefanu Andesovi, Innsbruck, s poznámkou „do rukou tyrolské komory“, 11. 2. 1580
2,3/ List èeského krále Ferdinanda I., kterým naøizuje rychtáøi, purkmistrùm a konšelùm mìsta Kolína nad Labem, aby hromnièné
a svatomartinské poplatky a peníze z ungeltu zaslali rentmistrovi èeské komory. Vlastnoruèní podpis krále, císaøská kanceláø,
Pražský hrad, støeda po Tøech králích 1550
4–6/ List císaøe Rudolfa II.,
kterým naøizuje mìstské radì v Kolínì
nad Labem, aby chránila Dorotu,
dceru Kateøiny Èerné, pøed pomluvami.
Vlastnoruèní podpis císaøe,
císaøská kanceláø, Pražský hrad,
5. 2. 1594
7–9/ List císaøe Maxmiliána II.
purkmistrùm a konšelùm Kolína nad Labem s pøíkazem, aby pro jeho jízdu z Èech
do Rakous najali formanské vozy a konì.
Vlastnoruèní podpis císaøe,
císaøská kanceláø, Pražský hrad,
7. 6. 1571
28
CESTOVNÍ A POŠTOVNÍ VOZY V 16.–17. STOLETÍ
Poulièní ruch v Zuydenu s vozem a krytými sanìmi,
nizozemská rytina z poèátku 18. století
Koèí vùz, replika v mìøítku 1 : 1, zhotovená pro expozici
Poštovního muzea podle dobového vyobrazení z roku 1568
Desetimístný otevøený poštovní vùz podle vyobrazení z roku 1594
Otevøený poštovní vùz podle vyobrazení ze 16. století
Krytý poštovní vùz podle vyobrazení z roku 1574
Setkání císaøe Karla V. s kurfiøtem Johanem Fridrichem
23. kvìtna 1552, mìdirytina podle døevorytu ze 16. století, detail
Mìdirytina z konce 16. století zobrazující pøíjezd krytého
poštovního vozu k italskému Frascati
34
KAPITOLA V.
Pošta v době velkých
reforem, 1722–1850
vzetí do státní správy a pøipravila právní podklady pro jednání s nejvyšším dìdièným poštmistrem Paarem. Komora doporuèila, aby øízení pošty
bylo svìøeno jí, a Paarùm nabídla za vykoupení dìdièného léna odstupné
66000 zlatých roènì. Jan Kryštof Paar pøistoupil na dohodu až v roce1722.
Po složitém jednání si podržel titul nejvyššího dvorského a generálního
dìdièného poštmistra, právo nadále ovlivòovat obsazování míst hlavních poštmistrù v Praze, Brnì, Vídni, Linci a ve Štýrském Hradci, jmenovat poštovní personál nižších kategorií a menší èást podílu z výnosù poštovních stanic. Stát získal z tzv. prvního recesu s Paary možnost ovlivòovat
chod poštovnictví v monarchii a vùbec poprvé vìtší èást ziskù z jeho provozu odvádìt do státní pokladny.
V prvních letech po èásteèném zestátnìní však stále náklady na poštovní
provoz pøevyšovaly jeho výnosy, a i když byla ihned zavedena pevná pravidla pro výbìr poštovného za soukromou korespondenci, tento propad
pokraèoval. Ze zprávy poštovního kontrolora Glanze o výsledku revize
hlavních pošt v Praze, Štýrském Hradci, Brnì a Linci z roku 1724 je dobøe patrné, jaká byla v zemi situace a proè pošta o zisk pøicházela. Uvádìl,
že soukromí vozkové stále ještì vozí cestující libovolným smìrem a pøes
zákaz pøi tom užívají poštovní trubku, pøepravují je také zemští formané,
kteøí pøibírají i korespondenci a mají vlastní listonoše i poselské místnosti,
a dokonce si mìní konì na poštovních stanicích. Pøepravou soukromé
korespondence si pøivydìlávají pøi prùchodu zemí také poslové z Lince
a Norimberka a ve velkém ji pašují i další osoby. Èeská komora se na základì zprávy dotázala pražského poštmistra Jana Petra Nella, zda a za jakých podmínek by byl ochoten zajistit správu pošty v zemi. Nell v roce
1727 nabídl, že osobnì pøevezme náklady na její provoz v Èechách
a z toho, co vybere na poštovném, bude odvádìt státní pokladnì 25 000 zlatých a nad tuto èástku ještì polovinu, získá-li výhradní dohled nad poštovnictvím v zemi. Vìtších ziskù chtìl dosáhnout zavedením poplatkù za
pøepravu dosud bezplatnì posílané úøední korespondence. Nellùv návrh
dvorská komora nakonec zamítla.
Pošta totiž potøebovala daleko radikálnìjší zásahy do organizace, struktury poskytovaných služeb a poštovní pøepravy, než Nell nabízel. Bylo
nutné, aby ji stát zcela pøevzal do svých rukou a propojil se svým finanèním
hospodaøením. Proto došlo v roce 1743 k tzv. druhému recesu s Paary. Císaøovna Marie Terezie (1740–80) jim odebrala zbývající pravomoci nad
poštovním personálem a správou povìøila kancléøe dvorské komory hrabìte Antona Uhlenfelda. Paarovi byl ponechán jen dosavadní titul, osvobození od poštovného pro nìj, jeho manželku a dìti a doprava zdarma císaøskou poštou. Èlenové tohoto rodu se sice až do poèátku 19. století nadále
významnì podíleli na správì poštovnictví v monarchii, ale již jako státem placení a jemu se zodpovídající úøedníci. Panovnice si pro sebe vyhradila
právo jmenovat poštovní personál a státního kancléøe Uhlenfelda povìøila dohledem nad jeho služebními záležitostmi, tedy vyøizováním jmenovacích
dekretù, služebních pøísah a návrhem trestù pøi provinìní.
V roce 1749 provedla Marie Terezie reformu státní správy. Ústøedním
èlánkem správy monarchie ve vìcech finanèních a veøejnì-politických se
stalo Direktorium in publicis et cameralibus (Øeditelství pro veøejné a finanèní záležitosti). Místo dosavadních zemských místodržitelství zøídila v každé zemi rakouské mnohonárodnostní monarchie tzv. královskou
reprezentaci a komoru, která dohlížela na veškeré politické a veøejné záležitosti, tedy i na zemskou poštu. Centrálním øízením pošty v monarchii
byla povìøena v roce 1750 novì založená dvorská poštovní komise, jejímž pøedsedou se stal kníže Václav Paar. Její silné pravomoci ale panovnice
záhy omezila. V roce 1755 byla dvorská komise reorganizována na vrchní poštovní komisi a v následujícím roce ji podøídila direktoriu. Pod názvem dvorská komise ve vìcech poštovních pøi direktoriu už mìla pouze posuzovat návrhy na poštovní reformy, pøedkládané nejvyšším dvorským
POŠTOVNÍ SPRÁVA A ORGANIZACE ØÍZENÍ
Na samém poèátku 18. století poštovnictví stále ještì fungovalo na
principech nastavených o dvì století døíve. O dvacet let pozdìji, v roce
1722, nastal zlomový okamžik, ve kterém se zaèala rodit moderní poštovní
služba. Tehdy pošta èásteènì pøešla ze soukromých rukou nejvyšších dìdièných poštmistrù Paarù pod státní správu a v roce 1743 se proces jejího
zestátnìní dovršil. Rakouské administrativì se tím otevøela možnost pøizpùsobit zastaralý systém poštovních služeb nastupujícím spoleèenským
zmìnám. Hospodáøství, obchod, finanènictví a pozdìji sociální pomìry
nabíraly v monarchii nový smìr a pøedznamenaly nástup prùmyslové revoluce. Mìnící se podmínky vyžadovaly pružnìjší formu komunikace
a dosavadní pošta, která v té dobì jako jediná pøepravu zpráv zajišùovala,
požadavkùm na ni kladeným nestaèila. Proto v roce 1718 pøikázal císaø
Karel VI. (1711–40) dvorské komoøe, aby vypracovala návrh na její pøe-
Hrabì Karel Josef Paar (20. 5 . 1654–12. 5. 1725), nejvyšší dìdièný
dvorský poštmistr. Pùvodnì zastával úøad dìdièného poštmistra
ve Štýrsku a od roku 1675 byl vrchním poštmistrem pro Èechy, Uhry
a Rakousko. V roce 1676 ho císaø jmenoval komoøím a roku 1699
tajným radou. Za vìrné služby monarchii mu panovník udìlil øád
Zlatého rouna (1712). Jeho manželkou se stala èeská šlechtièna Marie
Renata ze Šternberka. Vedle dvorských funkcí se vìnoval sbìratelství
a shromáždil kolekci vzácných mincí, které od nìj zakoupil císaø
Karel VI. pro císaøský poklad ve Vídni. V roce 1722 musel postoupit
èást svých dìdièných práv státu. Tempera na pergamenu neznámého
autora vznikla pravdìpodobnì v Èechách nebo Rakousku
v první polovinì 18. století
36
POŠTA V DOBÁCH VÁLEÈNÝCH
Polní pošta prošla od 16. století vlastním vývojem.
Její organizace i služby byly stále propracovanìjší.
První nejdùležitìjší zmìnou se stalo zøízení funkce
polních poštmistrù a polních poštovních útvarù v šedesátých letech 16. století. Na ni navázalo oddìlení
správy polní pošty od pošty civilní, naøízené dekretem císaøe Leopolda I. (1658–1705) z 10. srpna 1672.
Do jejího èela jmenoval poštmistra s titulem nejvyšší
polní poštovní dùstojník, jemuž byl v té dobì podøízen jeden polní poštovní dùstojník, dva polní kurýøi
a polní písaø. Polní poštmistr stál v èele polního poštovního úøadu, aktivovaného bìhem konfliktù, kde
se pøebírala, tøídila a vydávala korespondence. V té dobì šlo výhradnì o korespondenci polní pošty uvnitø
jednotlivých armádních útvarù, protože oboustranný úøední písemný styk s civilním zázemím zajišùovali poslové správních institucí, tedy i civilní pošty.
V prùbìhu operací na vìtším území se podle potøeby zøizovaly detašované útvary polního poštovního
úøadu, pøípadnì další polní úøady v místech velitelství jednotlivých armád. Menší polní útvary pracovaly poblíž frontové linie, takže správa polní pošty
byla operativnìjší než v dobì, kdy ji ze zázemí øídila
civilní pošta.
Soukromá korespondence byla polní poštou pøipuštìna k pøepravì pravdìpodobnì poèátkem 18. století. Pisateli byli pøedevším vyšší dùstojníci, nikoli
øadoví vojáci, a vìtšina zásilek byla urèena spolubojovníkùm a nesmìøovala do civilního zázemí.
Zøejmì v dùsledku pozvolného nárùstu soukromého
písemného styku byla ve tøicátých letech 18. století
u polní pošty zavedena cenzura veškerých odesílaných i došlých dopisù.
Polní poštovní úøedník a posel za sedmileté války
(1756–63)
V prùbìhu 18. a na poèátku 19. století byla rakouská polní pošta aktivována v mnoha vojenských
konfliktech. Èásteènì se odehrávaly i na našem území nebo zde bylo umístìno velitelství nìkteré z rakouských armád. Pøipravenost polních pošt ovìøil
rozsáhlý konflikt, který vstoupil do dìjin pod názvem
války o rakouské dìdictví. Na jejich poèátku musela
Marie Terezie hájit v tzv. první a druhé slezské válce
(1740–42, 1744–45) celistvost monarchie proti prusko-bavorsko-francouzsko-španìlsko-saské koalici.
Boje vypukly 16. prosince 1740 a byly na dva roky
pøerušeny mírem uzavøeným ve Vratislavi (1742)
a ukonèeny mírem v Drážïanech (1745). Marie Terezie svùj nárok na trùn sice obhájila, ale monarchie
ztratila Slezsko a Kladsko. Do èela rakouské polní
pošty byl v roce 1741 jmenován polní poštmistr Jan
Kristián Èerný. Vzhledem k tomu, že v této válce se
v první øadì bojovalo o zemì Koruny èeské, pohy-
boval se hlavní polní poštovní úøad pøedevším na linii Lipník nad Beèvou–Hranice na Moravì–Odra.
V roce 1742 byl zøízen polní poštovní úøad také
v Èechách, kde pracovalo šest poštovních dùstojníkù, úøední sluha, sedm postiliónù, šest spìšných kurýrù a patøilo k nìmu 40 koní a 20 vozù. V prùbìhu
váleèných operací mìly na území Èech vlastní polní pošty i nepøátelské armády Francie, Bavorska
a Saska (saský polní poštovní úøad fungoval v roce
1742 v Èeském Brodì), které již tehdy používaly pro
oznaèování polní korespondence razítka v podobì
ARMÉE DE BOHEME na francouzských zásilkách
a AR. DE SAX. na saských.
Po krátké dobì míru vypukla v roce1756 válka sedmiletá, nebo také tøetí slezská, jak se nazývá konflikt
mezi Pruskem na jedné stranì a rakousko-rusko-sasko-polsko-švédskou koalicí na stranì druhé. Mír
v Hubertsburgu u Lipska uzavøený 15. února 1763
znamenal pro rakouskou monarchii potvrzení územních ztrát a císaøovna se musela definitivnì Slezska
a Kladska vzdát. Bìhem války byl roku 1756 aktivován polní poštovní úøad také u armády v Èechách
v èele s olomouckým poštovním správcem Kašparem
Baltazarem Hoferem, který byl o dva roky pozdìji
vystøídán Ignácem Filenbaumem, pozdìjším pražským poštmistrem. Mìl k ruce tøi poštovní dùstojníky a k dispozici 20 koní a 4 povozy. Kromì toho byla v èinnosti u armádních útvarù øada detašovaných
malých poštovních úøadù v èele s polním poštovním
dùstojníkem, na našem území u Piccolominiho armády nedaleko Hradce Králové (1756), u armády
rakouského vrchního velitele vévody Karla Lotrinského poblíž Benešova (1757), u generála Claryho
v blízkosti Postoloprt (1759) a také u Chebu a Aše
(1761), na Moravì u Studénky a Bílovce (1758), Horního Újezda (1759) nebo v Lošticích (1761).
Bìhem vojenského tažení v Halièi v letech1772–90
byl hlavní polní poštovní úøad zøízen na Moravì
a v bøeznu 1778 pøesunut do Prahy s detašovaným
polním úøadem v Horním Újezdu u Lipníka nad
Beèvou, aktivovaným 1. kvìtna 1785. V èele polní
pošty stál tehdy vrchní dvorský poštovní dùstojník
Ignác Heldt. Bìhem dalších armádních pøesunù se
sídlem hlavního polního poštovního úøadu stala poèátkem roku 1790 Kromìøíž, ale již v kvìtnu byl pøesunut do Nového Jièína a v srpnu do Olomouce.
Jako jedna z mocností byla rakouská monarchie
aktivním úèastníkem válek proti revoluèní a napoleonské Francii, které se odehrávaly mezi lety 1792
až 1814 a vyplnily znaènou èást vlády císaøe Františka I. (1792–1835). Na naše území se pøenesly v do-
bì, kterou pøedznamenalo pøipojení Rakouska ke tøetí protifrancouzské koalici, jejímž základem byla rusko-anglická spojenecká smlouva z 11. dubna 1805.
Válka vypukla 20. záøí 1805 vpádem francouzských
vojsk do jižního Nìmecka. Nejvýznamnìjší bitva tohoto tažení se odehrála 2. prosince 1805 u Slavkova a skonèila vítìzstvím Francouzù. Dlouhé období
válek ukonèil teprve paøížský mír 30. kvìtna 1814,
nicménì prùchod francouzských i protinapoleonských vojsk devastoval zemi až do koneèné porážky Napoleona v roce 1815.
Pošta v Pozoøicích na silnici mezi Brnem
a Olomoucí, kde se pøed bitvou u Slavkova
konala 28. 11. 1805 porada císaøe Napoleona,
generála Joachima Murata a maršálù
Nicolase-Jean de Soulta a Jeana Lannese,
ke kterým se pozdìji pøipojili náèelník
generálního štábu maršál Louis-Alexandre
Berthier a poboèník císaøe generál
Anne-Jean-Marie-René Savary.
Fotografie z 30. let 20. století
Altán na zahradì pošty v Pozoøicích, kde údajnì
Napoleon odpoèíval
56
Císaø Napoleon Bonaparte
Pøítisk pro pøíležitostnou poštovní dopisnici,
vydanou Èeskou poštou k 200. výroèí bitvy
u Slavkova v roce 2005
POŠTY A JEJICH ZAMÌSTNANCI
Poštmistr Kamil Schopf s personálem u poštovního dostavníku,
foto W. A. Mazura, asi 1873
Poštmistr s personálem a rodinou pøed poštou
v Sobotínì, 1890
Poštmistr Kamil Schopf (ve služební uniformì zády ke kozlíku) s personálem na dvoøe pošty v Žamberku
pøed odjezdem mimoøádnou poštou do Rychnova nad Knìžnou, foto W. A. Mazura, asi 1873
Vozka a listonoš pošty
v Radimi u Jièína, 1905
Stanovištì poštovních vozù na nádvoøí horního øeditelství, Pøíbram, 1910
Pražský postilión Císaøovský, poèátek 20. století
96
KAPITOLA VII.
Polní pošty
za první světové
války
Úkol zprostøedkovat písemný styk mezi civilním zázemím a svými vojáky, z nichž mnozí byli pøímo v bitevním poli, mìly polní pošty, které zavedly všechny válèící strany. Rakouskou polní poštu zøídilo ministerstvo
obchodu hned následující den po vypuknutí války, 29. èervence 1914, a èinnost zahájila vzápìtí poté, 4. srpna. Byla to velmi dobøe organizovaná vojenská instituce, která musela èinnost provádìt operativnì podle stále se
mìnící situace a udržet si ve váleèných podmínkách provozuschopnost
a provázanost s civilní poštovní správou. Do života polní poštu uvedl, a až
do roku 1916 vedl její hlavní øeditelství se sídlem ve Vídni, generální øeditel Jan Baptista Vaclík, rodák z Plavu u Èeských Budìjovic a bývalý vysoký úøedník rakouského ministerstva obchodu.
Celá tíha úkolu spoèívala na hlavních polních poštovních úøadech
(K. u. K. Hauptfeldpostamt), polních poštovních úøadech (K. u. K. Feldpostamt), stanièních poštovních úøadech (K. u. K. Etappenpostamt) a na
železnici, která poštovní zásilky pøepravovala mezi zázemím a èasto velmi vzdálenými bitevními liniemi nebo okupovaným územím. Na každé
frontì byl zøízen hlavní polní poštovní úøad, zajišùující poštovní provoz
a pøepravu zásilek z a do polních poštovních úøadù a koordinaci s civilní poštovní a železnièní správou. Nižšími instancemi byly polní poštovní úøady, obstarávající poštu pro pøíslušné jednotky, oddìlení a armádní
stanice. Nemìly stálé sídlo a pohybovaly se tìsnì za frontovými liniemi,
s nimiž postupovaly nebo ustupovaly spolu s vojskem. Proto, ale samozøejmì také kvùli utajení polohy, mìly jako identifikaèní znak pøidìlené
èíslo, které nahrazovalo místní název. Tímto èíslem musely být oznaèeny všechny pøicházející i odcházející zásilky stejnì jako úøední a podací
poštovní razítka, peèetidla, plomby, úøední spisy a pomùcky. Hlavní poštovní úøad pak operativnì zajišùoval poštovní pøepravu k jednotlivým
polním poštovním úøadùm podle jejich aktuální dislokace.
Stanièní poštovní úøady vykonávaly svou èinnost víceménì na stabilních
místech a byly zøizovány podle potøeby na obsazených územích. Jejich
úkolem bylo zprostøedkovávat poštovní styk po stanièních armádních liniích a pro pøíslušné vojenské formace. Zároveò zajišùovaly poštovní a telegrafní spojení tamního obyvatelstva s Rakousko-Uherskem vèetnì Bosny
První generální øeditel rakouské a Hercegoviny. Nìkteré z nich užívaly v úøedním názvu èíslo, jiné název
polní pošty Jan Baptista Vaclík místa, ve kterém sídlily, pøedevším když šlo o vìtší obsazená mìsta, kde
(5. 6. 1856–25. 1. 1933).
mìla armáda svá správní støediska. Nacházely se napø. v Tiranì, Udine,
Nastoupil k poštì jako
Kragujevaci, Ipeku, Chelmu a jinde. Zvláštní kontaktní úøady mìla rakoupraktikant u vídeòské spedice
ská námoøní flotila, pro oblast Støedomoøí to byl „Pula, poštovní úøad I.“,
listovní pošty 10. 10. 1885
pro dunajskou flotilu „Budapešù, velitelství námoøního detachementu“.
a rychle v kariéøe postupoval.
Personální složení všech typù polních poštovních úøadù bylo obdobné
Roku 1912 už dosáhl hodnosti jako u civilních. Službu zajišùovali úøedníci polní pošty a podúøednický
c.k.dvorního rady u ministerstva a pomocný personál. Sloužili u nich vesmìs mobilizovaní zkušení zamìstobchodu. Generálním øeditelem nanci civilních poštovních a telegrafních úøadù. Veškerý personál musel norakouské polní pošty byl v letech sit pøedepsanou vojenskou uniformu s pøíslušným oznaèením.
1914–1916. O jeho služby
Každý polní poštovní úøad byl vybaven vlastními provozními a pøeprojevilo po rozpadu monarchie pravními prostøedky. Nejdùležitìjší z nich byl manipulaèní poštovní vùz.
zájem èeskoslovenské
Sloužil k pøepravì kanceláøského a provozního zaøízení bìhem pøesunu
ministerstvo pošt a telegrafù
a zároveò jako pojízdná tøídírna. Vedle nìho mìla polní pošta lehké vozía byl vyslán do Vídnì jako
ky, s nimiž se jezdilo pro zásilky z domova, dopravované vìtšinou vlaky
zástupce ÈSR ve vìcech
na nádraží nacházející se nejblíže k frontì nebo tam, kde byl vìtší polní
poštovních. Dne 4. èervence 1920 poštovní úøad. V pøípadì potøeby se ale musela spokojit i s ukoøistìnými
se stal pøedsedou poštovního
nákladními vozy nebo žebøiòáky a v zasnìženém horském terénu se
oddìlení v odboru pro spisovou osvìdèily také sanì tažené psy. Hlavní, stanièní a snad i nìkteré velké polrozluku pøi tamním úøadu
ní poštovní úøady mìly v omezené míøe k dispozici také nákladní automobily nebo menší dodávková auta a motocykly.
reparaèního komisaøe
RAKOUSKÁ POLNÍ POŠTA
První svìtová válka zaèala 28. èervence 1914, kdy Rakousko-Uhersko
vyhlásilo válku Srbsku. Hlavními protivníky v ní byly evropské mocnosti – Velká Británie, Francie a Rusko sdružené do tzv. Dohody na stranì jedné a Nìmecko, Rakousko-Uhersko a jejich spojenci, tzv. Trojspolek, na
stranì druhé –, ale brzy pøerostla do celosvìtového mocenského konfliktu,
do nìhož bylo postupnì vtaženo na tøicet zemí vèetnì jejich zámoøských
kolonií. Válèícími zemìmi se staly i Spojené státy americké a Japonsko.
V Evropì se vedle bojù na Balkánì již 2. srpna otevøela západní fronta,
když nìmecká armáda vstoupila do Lucemburska a o dva dny pozdìji do
Belgie. Vpádem ruských vojsk do nìmeckého Východního Pruska 17. srpna se zaèalo bojovat na východní frontì, a poté co Itálie pøešla na stranu
Dohody a 23. kvìtna 1915 vyhlásila válku habsburské monarchii, i na italské frontì. Další konflikt se rozhoøel mezi Ruskem a Tureckem. Zaèal koncem øíjna 1915, kdy turecké bitevní lodì ostøelovaly ruské èernomoøské
pøístavy Sevastopol, Odìsu a Feodosii. Válka se postupnì pøenesla také
na území Zakavkazka, Persie, Iráku, Palestiny, do nìmeckých kolonií v Africe, Èínì a Oceánii a na mnohá další místa. Ètyøletý konflikt skonèil porážkou Nìmecka, Rakousko-Uherska a jejich spojencù a podepsáním
pøímìøí 11. listopadu 1918 ve francouzském Compiègne. Pøímými i nepøímými dùsledky – bolševickým pøevratem v Rusku, rozpadem rakousko-uherské monarchie a osmanské øíše, hospodáøským vyèerpáním Nìmecka, zmìnou velmocenských koloniálních pomìrù a dalšími hlubokými
spoleèenskými zvraty – ovlivnila válka celé neklidné 20. století.
Do armád válèících státù bylo povoláno kolem 70 mil. mužù, z nichž pøibližnì 10 mil. padlo, 20 mil. bylo zranìno a 7 mil. zajato. Každý z nich byl
odtržen od své rodiny a pøátel s jedinou možností kontaktu prostøednictvím korespondence. Mezi jejich domovy a váleènými liniemi proudilo
obrovské množství dopisnic a dopisù, z nichž je na první pohled patrné,
že je psali i ti, pro které to pøed válkou nebylo obvyklé. Aù už byly napsány vytøíbeným rukopisem, nebo nejistou rukou a plné gramatických chyb,
vždy obsahovaly základní myšlenku: „Netrpìlivì èekám na zprávy od vás.“
106
KAPITOLA VIII.
Československá pošta
v letech 1918–38
PRVNÍ LÉTA SAMOSTATNOSTI
Prvním úkolem poštovní správy, pro èeské zamìstnance jistì radostným,
byla výprava telegrafického obìžníku Národního výboru okresním výborùm a obecním úøadùm v Èechách, na Moravì a ve Slezsku, který oznamoval samostatnost právì zrozeného èeskoslovenského státu. Stalo se to
28. øíjna 1918 v 18.20 hod.
Pøedstavitelé nového státu však byli velice brzy postaveni pøed závažné
úkoly a problémy, z nichž mnohé museli øešit neodkladnì i za cenu øady
improvizací. Dìlo se tak v podmínkách válkou rozvráceného hospodáøství a za situace, kdy Èeskoslovensko nemìlo na mnoha místech pevnì
stanovené hranice a rovnìž jej nehodlaly respektovat sousední státy. Situaci jistì neusnadòovala ani skuteènost, že „velká válka“, jak se jí tehdy
øíkalo, ještì neskonèila, neboù pøímìøí bylo uzavøeno ve francouzském Compiégne až 11. listopadu. Také vùdèí osobnosti boje za národní samostatnost, Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik,
se tou dobou nacházely v zahranièí, i když s dùležitým posláním.
Èeskoslovensko pøevzalo hned prvním zákonem Národního výboru
z 28. øíjna 1918 rakouský právní systém. Èlánek 2. tohoto zákona stanovil, že veškeré dosavadní zemské a øíšské zákony a naøízení zùstávají prozatím v platnosti. Dùvodù pro toto opatøení bylo nìkolik. Pøednì bylo zapotøebí pøedejít právnímu chaosu a nedopustit naprosté zhroucení státních
orgánù. Rakouský právní systém pøedstavoval kvalitní soubor zákonù,
naøízení a norem, který nebylo tøeba ihned mìnit a rušit, a navíc jeho užívání bylo v každodenní praxi osvojeno všemi státními a veøejnými zamìstnanci. Stejnì tak zùstaly platné všechny normy týkající se pošty, telegrafu
a telefonu, vèetnì poštovního zákona z roku 1837. Nejinak tomu bylo
u správního rozdìlení, nomenklatury poštovních úøadù i pragmatikálního a smluvního postavení asi 31 000 zamìstnancù pošty v Èechách, na
Moravì a ve Slezsku a 7 000 na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Základním pilíøem èeskoslovenské poštovní správy se krátce po pøevratu stalo ministerstvo pošt a telegrafù, zøízené zákonem è.40 Sb. z.a n. ze
13. listopadu 1918. Do jeho èela byl postaven Jiøí Støíbrný, osobnost velice rozporuplná. Støíbrný mìl nepochybné zásluhy o stát jako jeden
z „mužù 28. øíjna“ a úèastník domácího protirakouského odboje, pozdìji se však zapletl do rùzných korupèních afér a stal se exponentem národních fašizujících hnutí. Zøízením samostatného poštovního resortu byly
vyslyšeny hlasy tìch odborníkù, kteøí poukazovali na nepružnost a byrokratismus pøíliš široce koncipovaného vídeòského ministerstva pro obchod, kam pošta spadala. Stoupenci samostatného resortu pro správu
pošty logicky argumentovali pøíkladem železnic, které byly vyèlenìny ku
prospìchu vìci z tohoto ministerstva již roku 1896.
Jestliže jmenování Jiøího Støíbrného ministrem mùže být vnímáno prizmatem jeho pozdìjšího lidského a politického osudu pøinejmenším s rozpaky, rozhodnutí ustanovit JUDr. Maxmiliána Fatku nejvyšším výkonným
pøedstavitelem pošty a telegrafu v Èeskoslovensku bylo vyslovenì šùastným krokem. Národní výbor již 30. øíjna jmenoval Fatku „plnomocníkem
pro poštovní a telegrafní službu v Království èeském“ a dekretem ze 4. listopadu „generálním øeditelem pošt a telegrafù v území státu èeskoslovenského“. Fatka, do té doby pøednosta prezidia pražského poštovního øeditelství, patøil k nejvýraznìjším osobnostem v dìjinách našeho poštovnictví.
Byl to neobyèejnì vzdìlaný odborník s mezinárodním rozhledem, který
profesionální a lidské kvality prokázal již ve vysokých funkcích na pøedváleèném vídeòském ministerstvu a bìhem první svìtové války v nesnadné pozici na pražském poštovním øeditelství. Ve vedení Èeskoslovenské
pošty zùstal až do roku 1935, kdy odešel na odpoèinek. Dvakrát, v letech
1920–21 a roku 1926, stanul v èele resortu jako ministr úøednických
vlád. Po roce 1935 jej ve funkci generálního øeditele vystøídal jeho námìstek JUDr. Karel Dunovský, stejnì jako on vynikající odborník. Dunovský se rovnìž stal ministrem pošt a telegrafù, avšak za zcela jiných
okolností bìhem mnichovské krize v úøednické vládì generála Jana Syrového.
Jedním z nejpalèivìjších problémù poštovního resortu byla otázka personálního zajištìní podøízených služeben a s ní spojená loajalita zamìstnancù. Zástupci pražského Øeditelství pošt a telegrafù složili slib vìrnosti
Národnímu výboru 29. øíjna 1918. Naprosto odlišná situace panovala na
územích obývaných pøevážnì obèany nìmecké a maïarské národnosti.
Snaha nìmeckých obyvatel v èeském pohranièí pøipojit tato území k Rakousku èi Nìmecku pomìrnì rychle ztroskotala. Národnostní nepokoje,
napø. v Jihlavì a v Chebu, spojené s obìƒmi na životech, však doznívaly
ještì v roce 1920.
Poštovním zamìstnancùm nìmecké národnosti nabídla èeskoslovenská poštovní správa jazykové kurzy èeštiny nebo pøeložení do vnitrozemí za úèelem zdokonalení se ve státním jazyce. Tento pøístup se však u nich
nesetkal s velkou odezvou a situace nebyla z národnostního hlediska nikdy
uspokojivì vyøešena. Nìmeètí zamìstnanci ze služeb pošty z velké èásti
odešli a na poštovních úøadech v pohranièí pracovali po celou dobu existence první èeskoslovenské republiky vìtšinou Èeši.
Mnohem složitìjší situace nastala na území budoucího Slovenska a Podkarpatské Rusi. Jestliže vznik nového státu v hranicích historických èeských zemí mohl být chápán jako èin potvrzující pradávnou státnost, odtržení Horních Uher a karpatské župy (budoucí Podkarpatské Rusi) se stalo
pro Maïary zvlášù tìžkou ranou. Vznik Èeskoslovenska drtivá vìtšina
Dne 28. 10. 1918 v 18.20 hod. vypravila pošta z Prahy telegrafickou cestou obìžník Národního výboru o vzniku èeskoslovenského státu,
doruèený prostøednictvím poštovních a telegrafních úøadù všem okresním a obecním úøadùm
115
POŠTOVNÍ AUTOBUSOVÁ DOPRAVA
Vrcholné období poštovní automobilové dopravy spadalo v Èeskoslovensku do druhé poloviny dvacátých let. Krátce po vzniku samostatné republiky pøistoupila poštovní správa k obnovì a výstavbì poštovní autobusové
a automobilové dopravy. Od kvìtna 1919 zaèaly opìt fungovat nìkteré
bývalé autobusové linky z doby Rakousko-Uherska a postupnì vznikaly nové, jejichž zavádìní tehdejším ministerstvem pošt a telegrafù bylo
podmínìno dohodou s úøady politické a místní správy, v té dobì okresními
hejtmanstvími nebo obecními výbory.
Brzy zaznamenala èeskoslovenská poštovní autobusová doprava rychlý vzestup. Zatímco v roce 1919 disponovala 32 vozy na 260 km tratí, v roce 1927 provozovala již 326 vozù na 2 650 km. K nejvìtšímu rozmachu
pøi zøizování nových tratí došlo v letech 1919–23. Tehdy jich vzniklo celkem 66. Dne 21. ledna 1925, krátce poté, co byl vytvoøen státní podnik
Èeskoslovenská pošta, byla ustanovena Správa poštovní automobilní dopravy. Vlastní provoz zajišùovaly stanice poštovní autodopravy, které
byly zøizovány podle potøeby po celé republice. Vozový park naší poštovní
automobilové dopravy byl tvoøen pouze výrobky èeskoslovenského automobilového prùmyslu, zprvu vozidly znaèky Praga, Laurin & Klement (resp.
Škoda, od roku 1925 automobilku pøevzal plzeòský koncern) a v dalších
letech i Walter.
Hlavní administrativní a technickou základnu pro automobilní a autobusovou dopravu zøídila poštovní správa v Praze. Prvním, avšak pouze
nouzovým øešením bylo umístìní skladù a dílen v bývalém vojenském skladišti, v Citadele na Vyšehradì. Zde se zpoèátku, vzhledem k nedostatku
nových autobusù, provizornì upravovaly nákladní automobily Laurin
& Klement pro dopravu osob.
Již v roce 1923 byly ale v Praze-Vršovicích postaveny zcela nadèasovì
moderní garáže, na svou dobu s takovými technickými vymoženostmi, jako byl podzemní bezpeènostní sklad pohonných hmot. O tøi roky pozdìji
vyrostla v jejich sousedství administrativní budova Správy poštovní automobilní dopravy vèetnì dílenských a skladištních prostor. O úrovni nových dílen a kvalitní práci jejich zamìstnancù svìdèí to, že od roku 1927
k nim byla pøièlenìna státní opravna automobilù, spravovaná døíve ministerstvem veøejných prací a zajištující opravy a údržbu všech motorových
vozidel ostatních resortù státní správy. V témže roce pošta provozovala
celkem 326 vozidel, z toho 3 osobní automobily, 1 motocykl, 236 autobusù a 79 nákladních automobilù.
Výstavba nového areálu pražské Správy poštovní automobilní dopravy
byla prozíravým krokem, neboù v roce 1927 potkala vyšehradskou Citadelu a s ní i celou poštovní autodopravu katastrofa – vyhoøely sklady a dílny vèetnì deponovaných náhradních dílù a technického vybavení.
V roce 1929, v dobì, kdy kulminoval rozvoj poštovní autodopravy, spravovala pošta na území republiky 150 autobusových linek a 340 vozidel,
které pøepravily 4 miliony osob a témìø pùl milionu tun nákladù.
Poštovní autobus Laurin & Klement jezdící na trati
Chrudim–Trhová Kamenice, poèátek 20. let
V období hospodáøské konjunktury a celkového ekonomického oživení v letech 1924–29 sílila konkurence soukromých autodopravcù a s iniciativou v této oblasti vystoupila také státní železnièní správa. Ve snaze
posílit postavení státních drah pøed vzrùstající konkurencí soukromé
i poštovní autobusové dopravy zaèala od roku 1927 zøizovat vlastní automobilovou osobní i nákladní dopravu. Vzájemnì si tedy konkurovali pošta, železnice a soukromí dopravci.
Poštovní autobusová doprava byla již dlouho trnem v oku ministerstvu
železnic, které se domnívalo, že její správa patøí spíše do jeho podøízenosti. Ministerstvo pošt a telegrafù se bránilo a poukazovalo zvláštì na
platný rakouský poštovní zákon z roku 1837 o monopolu pošty na dopravu
osob. Aù již tomu bylo s oprávnìností nárokù té èi oné strany jakkoli, ve
prospìch poštovní správy mluvila zcela jasnì dlouholetá tradice. Nešlo
však jen o tradici, nýbrž také o funkèní a zavedený systém.
Odpùrci poštovní automobilové dopravy poukazovali na skuteènost,
že poštovní správa kromì hromadné dopravy osob a odvozu poštovních
zásilek obstarávala poštovními automobily s nemalým ziskem i dopravu
dalších nákladù, zejména kusového zboží. Tato èinnost, která poštì skuteènì v žádném pøípadì nepøíslušela a nemìla ani historické nebo z logiky
vìci vyplývající odùvodnìní, také nakonec ovlivnila výsledek celého dlouholetého sporu. V tomto smyslu proti poštovní správì velmi ostøe vystoupili pøedevším soukromí autodopravci, mající koncem dvacátých let na
celkovém objemu automobilové dopravy velký podíl a tudíž i znaèný vliv.
Rozrùstal se park nákladních automobilù soukromých speditérù a vznikaly první velké soukromopodnikatelské dopravní spoleènosti, jako napø.
v roce 1920 Autodopravní akciová spoleènost v Holešovicích nebo v roce 1931 Jihoèeské podniky pro automobilovou dopravu (JAS).
Spojený tlak odpùrcù poštovní automobilové, a hlavnì autobusové dopravy vedl nakonec k tomu, že oba státní
automobilové provozy, železnièní a poštovní, byly slouèeny a vèlenìny pod
správu ministerstva železnic. Na základì § 79 zákona è. 198 Sb. z. a n. o dopravì motorovými vozidly z 23. prosince 1932 pøešel dnem 1. ledna 1933
poštovní automobilový provoz z oboru
ministerstva pošt a telegrafù do resortu
ministerstva železnic a veškerý personál
pod správu ÈSD. Organizace provozu
zùstala zpoèátku beze zmìny. Místo
Správy poštovní automobilní dopravy
byla zøízena Správa automobilní dopravy ÈSD v Praze-Vršovicích a stanice
automobilní dopravy ÈSD po celé republice. Bìhem roku 1933 poštovní auNávštìva ministra pošt a telegrafù Františka Noska na novostavbì dílenské budovy Správy poštovní
tomobilová doprava zcela splynula s autodopravou ÈSD. V lednu téhož roku
automobilní dopravy (SPAD) v Praze-Vršovicích, duben 1928
130
KAPITOLA IX.
Pošta a poštovní
zaměstnanci za druhé
světové války
schopné. Pøedevším však mìl, jak nabádaly mobilizaèní instrukce, jednat
s rozvahou a klidem a pùsobit dobrým pøíkladem nejen na personál, ale
i na ostatní obyvatele.
Ohrožení republiky se skuteènì pøiblížilo a 23. záøí 1938 byla vyhlášena mobilizace. Ministerstvo národní obrany spolu s ministerstvem pošt
a telegrafù aktivovalo podle pøedem vypracované smìrnice také polní poštu. Její ústøedna byla pro potøebu hlavního armádního velitelství zøízena
v Pøerovì a pro pøepravu polních poštovních zásilek bylo pøipraveno
20 vlakových pošt. Do provozu však byly uvedeny pouze na tratích: Pøerov–Poprad, Pøerov–Havlíèkùv Brod a Pøerov–Moravská Nová Ves,
pøièemž jezdily do 12. listopadu.
Dne 29. záøí podepsali Adolf Hitler, Benito Mussolini, Neville Chamberlain a Edouard Daladier mnichovskou dohodu. Osamocenému Èeskoslovensku nezbylo, než se „snaze o zachování míru“, jak Velká Británie
a Francie interpretovaly svùj ústupek hitlerovské øíši, podøídit. Mobilizace
skonèila a 6. prosince se také uzavøely poslední služebny èeskoslovenské
polní pošty.
Následné odtržení pohranièních území dopadlo tvrdì i na poštu. Podmínky
vyklízení zabraných poštovních a telegrafních úøadù, které pøešly pod správu øíšské pošty, diktovalo Nìmecko, i když formálnì je dohodli zástupci
øíšského ministerstva pošt a èeskoslovenského ministerstva pošt a telegrafù
na jednání v Berlínì 29. øíjna. Èeskoslovenský poštovní provoz byl nejvíce postižen v oblasti telekomunikací a pøerušením kursù vlakových
pošt na pohranièních spojích, jejichž 60 vozù vèetnì výrobní dokumentace navíc pøipadlo nìmecké stranì.
Mezinárodní telefonní a telegrafní styk mìl být sice následnou písemnou
dohodou zachován a obì strany se zavázaly, že po vytvoøení nové státní
hranice mezi Øíší a Èeskoslovenskem budou vykonávat službu pro zajištìní
provozu i druhé strany, ale tato ustanovení ve skuteènosti znamenala pro
republiku velké ohrožení. Stávající mezimìstské a mezistátní telefonní sítì, kabelové i nadzemní tratì protnula nová hranice a nìmecká strana si
pod záminkou zabezpeèení jejich provozuschopnosti vyžádala od èeskoslovenské poštovní správy veškeré plány i projektovou dokumentaci
k zapojení ústøeden, mezimìstského a mezistátního telegrafního a telefonního vedení, k dálkovým kabelùm a k místní síti. Dále požadovala, a také
dostala, pomùcky k rozhlasovým a radioelektrickým vysílacím a pøijímacím
zaøízením, evidenci povolených radioelektrických soukromých zaøízení
vèetnì amatérských a rozhlasových koncesí, movité zaøízení a dokumentaci k radioelektrickým dohlédacím stanicím a na dodávku proudu pro
vysílací zaøízení. Tím se v rukou nìmecké øíše ocitla velká èást vojensky
strategických materiálù, dùležitých pro koordinaci obrany zbytku èeskoslovenského státu.
Pro dohledání ztracených, poškozených nebo znièených pøedmìtù a zaøízení z pøedávaných poštovních a telegrafních úøadù na zabraných územích
byla vytvoøena paritní nìmecko-èeská komise. Aby nedošlo ke znièení pøedávaných úøadù a jejich zaøízení, prosadila si nìmecká strana, že pøípadné
škody zpùsobené èeskými poštovními zamìstnanci, vojskem nebo èeským
obyvatelstvem Èeskoslovensko uhradí. Souèástí podepsaného ujednání
byly i personální otázky. Èeští zamìstnanci museli své úøady opustit a tìm,
kteøí se pøihlásili k nìmecké národnosti a pøešli do služeb øíšské pošty, musela èeskoslovenská poštovní správa pøevést jejich osobní spisy.
Pøedávání poštovních a telegrafních úøadù na odtrženém území zaèalo
spolu s okupací pohranièních oblastí 1. øíjna 1938. O tøi dny pozdìji vyšel seznam poštovních úøadù, které mìly být v nìkolika etapách pøedá-
POŠTA V DOBÌ MNICHOVA
A PROTEKTORÁTU ÈECHY A MORAVA
Na možnost vypuknutí války se èeskoslovenská poštovní správa pøipravovala vydáním øady instrukcí vypracovaných jednotlivì pro každý poštovní úøad. Po obdržení rozkazu od pøíslušného poštovního øeditelství,
telegrafního stavebního úøadu nebo velitelství vojska mìl jeho personál
omezit èi zastavit pøíjem soukromých zásilek, zajistit pokud možno nepøetržitou telegrafní a telefonní službu a odeslat v uzávìrech vlakovou poštou
nebo zvláštním evakuaèním vlakem veškeré postradatelné peníze, ceniny
a další pøedepsaný materiál urèenému sbìrnému evakuaènímu poštovnímu
úøadu. V pøípadì bezprostøedního ohrožení nepøítelem mìl o evakuaci rozhodnout sám poštmistr. Kdyby hrozilo, že ji nestihne a úøad cizí armáda
obsadí, mìl spálit dùvìrné a dùležité spisy a z telegrafních a telefonních
pøístrojù odmontovat nejdùležitìjší souèástky tak, aby nebyly provozu-
Øíšská dopisnice vydaná po uzavøení mnichovské dohody na oslavu
záboru pohranièních území, zaslaná z Liberce do Prahy, 4. 12. 1938
Poštovní zamìstnanci ze Sudet s ministerským radou
JUDr. Karlem Tomíèkem z ministerstva pošt a telegrafù
a poštovním øeditelem Radovanem Saalem pøi pøípravì vyklízení
zabraných sudetských poštovních úøadù, 23. 10. 1938
138
Pošta v ghettu Terezín
Po okupaci republiky zaèaly v protektorátu platit
øíšské rasové zákony, pøijaté v Norimberku 15. záøí
1935, které v Èechách a na Moravì postihly více než
120 000 osob. Do protektorátního právního systému bylo vèlenìno pøes 300 protižidovských naøízení,
která Židy postupnì odsouvala na samý okraj spoleènosti a zbavovala všech práv. Mìli napø. zakázáno
používat soukromé telefonní stanice i veøejné hovorny, vlastnit rozhlas, podávat zásilky na jiných než
poštovních úøadech jmenovitì urèených a byli propuštìni ze služby u veøejné správy, tedy i poštovní.
Jen malá skupina protektorátních Židù unikla perzekuci buï cestou legálního vystìhování, nebo útìkem za hranice, ostatní se stali rukojmími a obìùmi
rasové nenávisti.
Od podzimu 1941 zaèaly jejich deportace do ghett
a vyhlazovacích táborù, odkud se již nemìli nikdy
vrátit. Osud vìtšiny protektorátních Židù, a pozdìji
Prohlášení o rodovém pùvodu vyplnìné
Františkem Procházkou, smluvním správcem
telefonní hovorny v Košíku, 24. 10. 1940. Pošta
jako souèást veøejné správy pøikroèila
k propouštìní židovských zamìstnancù vèetnì
míšencù ve smyslu norimberských zákonù
na základì vládního naøízení 136/1940 Sb.
o právním postavení Židù ve veøejném životì
pro odbor zamìstnaneckého práva veøejných
zamìstnancù z 4. 7. 1940. Každý zamìstnanec byl
donucen vyplnit prohlášení o rodovém pùvodu
Dopisnice z ghetta. Z propagandistických dùvodù
byly pozdìji na korespondenci uvádìny názvy
ulic, zavedené místo dosavadního oznaèení
vìzeòských blokù, a vìzni na ní nesmìli uvádìt svá
transportní èísla, pod kterými zde byli evidováni.
Dopisnice je oznaèena pomocným razítkem,
že odpovìï je možná jen prostøednictvím Židovské
náboženské obce v Praze (pozdìji pøejmenované
na Židovskou radu starších v Praze). Pøes ni
a táborové velitelství pøecházela veškerá
korespondence z a do ghetta
i z dalších zemí, byl spojen s ghettem v Terezínì,
kam odjel první transport 24. listopadu 1941. S výjimkou prvního mìsíce pobytu a jedné povolené dopisnice v únoru 1942 nesmìli až do podzimu téhož
roku dostávat ani posílat žádnou korespondenci.
Podat o sobì zprávu mohli jen ilegální cestou, pøestože se tím vystavovali exemplárnímu potrestání
vèetnì trestu smrti. Mezi vìzni veøejnì popravenými v ghettu ve dnech 10. ledna a 26. února 1942 byli
i pisatelé ilegálních dopisù. Pøesto se motáky z ghetta v omezené míøe pašovaly až do konce války.
Teprve16.záøí1942 byl obousmìrný poštovní styk,
ovšem omezený mnoha naøízeními a nìkolikanásobnì cenzurovaný, povolen. Jeho pravidla, a to i pro
docházející korespondenci, urèovala Ústøedna pro židovské vystìhovalectví v Praze. Byla to služebna
øíšského gestapa pøímo podøízená Adolfu Eichmannovi, vedoucímu referátu IVB4 Hlavního úøadu øíšské bezpeènosti v Berlínì, a naøízení vydávala
podle jeho pokynù. Vìzni smìli odeslat v urèeném
termínu dopisnici o 30 slovech v nìmèinì. Zpráva
nesmìla odrážet skuteènou situaci, ve které se nacházeli, a v podstatì byla omezena na sdìlení, že se
jim daøí dobøe. Stejnì neutrální obsah musely mít
dopisnice zasílané do ghetta. Èíst a psát mezi øádky se ale všichni brzy nauèili.
Nacistické úøady nevedly k povolení poštovního
styku žádné humanitární dùvody. Zcela naopak,
mìl jim pomoci zakrýt hrùzné podmínky panující
v ghettu i skuteèné zámìry na vyhlazení evropské
židovské populace. Terezínské ghetto bylo ve skuteènosti likvidaèním táborem a pøestupní stanicí
na cestì do vyhlazovacích táborù na východì. Z našeho území, nìmecké øíše a z ostatních evropských zemí
obsazených nacisty sem bylo deportováno kolem
140 000 Židù; 33 521 jich zde zemøelo a 87 063 bylo odsud transportováno do dalších koncentraèních
táborù, pøedevším do Osvìtimi. Z deportovaných
pøežily jen 3 000 a v Terezínì se konce války doèkalo kolem 20 000 vìzòù.
Navenek byl ovšem Terezín prezentován jako
místo, které Hitler „daroval Židùm“, a nacistická
propaganda jej zneužila k odvrácení pozornosti od
východních vyhlazovacích táborù. Datum povolení
poštovního styku souviselo s pøíchodem prvních
transportù z øíšského území, do nichž byli zaøazeni
pøevážnì staøí a prominentní Židé a židovští míšenci, kteøí mìli ještì v domovinì silné zázemí a dopisnice od nich na èas uklidnily obavy, které o jejich
osudu panovaly.
Nejkrutìjší pøíklad nacistické manipulace, pøi nìmž
hrála pošta tragickou roli, je spojen s tzv. rodinným
táborem v Osvìtimi-Birkenau, zøízeném 8. záøí 1943,
kam od té doby smìøovala vìtšina transportù terezínských vìzòù. Aby byl vyhlazovací charakter tábora zakryt, musel povinnì odeslat každý vìzeò minimálnì jednu dopisnici s uklidòujícím sdìlením, že
se mu daøí dobøe. Takže i ti, kteøí pøišli do Osvìtimi-Birkenau se záøijovými transporty v roce 1943,
dostali 5. bøezna 1944 dopisnice, na které museli napsat obvyklé sdìlení a uvést datum 25. bøezna 1944.
Tøi dny nato, 8. bøezna, byli všichni usmrceni v plynových komorách. Pøipravené dopisnice byly odeslány mnoho dní po jejich smrti, koncem bøezna,
a jejich pøíjemci v terezínském ghettu opravdu
dlouho vìøili, že jejich blízcí žijí.
Otevøít cestu pro hromadnou potravinovou pomoc
do ghetta a východních táborù se snažily jednáním s Mezinárodním výborem Èerveného køíže
v Ženevì pøedevším svìtové židovské organizace.
Její financování zajišùovaly také spojenecké vlády
a humanitární organizace a podílela se na nìm
i èeskoslovenská exilová vláda. Ta zprvu zprávy
o vyhlazovacích táborech, poskytnuté ženevským
Dopisnice do ghetta ještì s napsaným
transportním èíslem vìznì (Ba 1325)
a oznaèením vìzeòského bloku Q 316,
která byla poslána prostøednictvím
Židovské náboženské obce
29. 11. 1942
Dopisnice z ghetta s pøedpisovì napsaným textem
o tøiceti slovech, hùlkovým písmem, nìmecky.
Z propagandistických dùvodù dovolily pozdìjší
pøedpisy dopisnice s více než tøiceti slovy
a psacím písmem, aby jejich stejný vzhled
(a podobný obsah) nebudil pøílišnou pozornost
Dopisnice židovského vìznì z koncentraèního
tábora v Sachsenhausenu,
zaslaná z Oranienburgu, 14. 11. 1944.
Všichni židovští vìzni museli svá jména doplnit
o jméno Israel (muži)
nebo Sára (ženy)
Od záøí 1942 bylo povoleno
posílat do ghetta také
balíèky do 2 kg a od ledna
následujícího roku balíky
do 20 kg. Od 5. 7. 1943
bylo jejich posílání z protektorátu vázáno
na tzv. pøipouštìcí známku, nalepenou
na zásilce. Ty distribuovala Židovská náboženská
obec podle seznamù schválených øíšskými
úøadovnami, které tak získaly pøehled o všech,
kdo vìzòùm v ghettu pomáhají. Ze strachu
pøed Nìmci si proto známku nìkteøí pøíjemci
ani nevyzvedli a prosba vìznì o pomoc
nebyla vyslyšena.
Terezínskou pøipouštìcí známku vytiskla
Tiskárna bankovek v Praze podle návrhu
litografa Bedøicha Fojtáška a byl na ní motiv
krajiny u Terezína
140
KAPITOLA X.
Pošta
po roce 1945
národního povstání a stal se výkonným orgánem Slovenské národní rady,
založené v prosinci 1943 na základì dohody mezi komunisty a pøedstaviteli demokratických politických stran na Slovensku. Po válce sídlil v Bratislavì a èlenil se na jednotlivé resorty, které svým poètem a strukturou
v zásadì odpovídaly, kromì obrany a zahranièí, složení pražské vlády. Byl
ustaven i úøad povìøence pro pošty (pozdìji spojù), jehož kompetence však
zùstaly v praxi zcela okrajové a omezovaly se na nìkteré provozní, personální a hospodáøské záležitosti, napø. spolurozhodování o zøizování èi
rušení pošt v rámci slovenských poštovních øeditelství. Úøad zanikl po pøijetí nové, tzv. socialistické, ústavy v roce 1960.
Ministerstvo pošt svou èinností navázalo na stav pøed zánikem první
Èeskoslovenské republiky, vèetnì obnovy funkcí specializovaných služeben a územních pùsobností poštovních øeditelství. Z názvu ministerstva ovšem definitivnì zmizelo – stejnì jako z pojmenování poštovních úøadù
a øeditelství – oznaèení „a telegrafù“, které se nepochybnì dávno pøežilo.
V prùbìhu okupace vyšlo v oboru poštovního a telekomunikaèního
provozu mnoho naøízení a norem, vynucených a pøikázaných okupaèní
správou nebo pøímo souvisejících s válkou a jejími následky. Vše bylo tøeba zrevidovat, zrušit nebo nahradit novými pøedpisy. K nápravì pomìrù
pøispìl poštovní øád, který ministerstvo vydalo 1. èervence 1946 a jenž
nahradil prozatím platný pøedpis z bøezna 1944. Dùležitým a nesnadným
úkolem se stala výmìna za okupace povinnì dvojjazyèných tiskopisù
a dalších pomùcek, vèetnì ohromného množství poštovních razítek všech
druhù. Než se podaøilo tuto práci, nároènou na èas i tiskaøské a výrobní
kapacity, dokonèit, používaly se doèasnì tiskopisy se zaèernìnými nìmeckými texty, gumová provizorní místní podací razítka nebo pùvodní protektorátní raznice s vybroušenými nìmeckými názvy. V èeských zemích
se mìnila jména menších pohranièních obcí a míst, pro jejichž názvy nikdy
neexistoval èeský ekvivalent. K tomu úèelu byly ustaveny názvoslovné
komise, jež hledaly a navrhovaly vhodná èeská pojmenování. Nìkdy pomohl prostý pøeklad, když se napø. z osady Hofnung v Lužických horách
stala Nadìje. S odsunem vìtšiny nìmeckého a èásteènì i maïarského obyvatelstva, který v podstatì skonèil v øíjnu 1946, souviselo více èi ménì
øízené dosídlování, s nímž byla spojena obnova pohranièních poštovních
úøadù, jejich nového personálního zajištìní a napojení na pøepravní síù.
Poštovního tajemníka Jana Fialu, èlena odbojové skupiny z poštovního
úøadu Praha 31 v Moravské ulici, zatklo gestapo v roce 1942 a další léta
okupace prožil v nìkolika nìmeckých vìznicích a káznicích. Vìznìní se
štìstím pøežil a 14. dubna 1945 jej v nìmeckém Kreussenu osvobodila
americká armáda. Konec války však nevítal v Praze, ale na poštách
v Chebu, kde s dalšími èeskými poštovními zamìstnanci, vracejícími se
zpìt do vlasti z nìmeckých lágrù a z totálního nasazení, zabezpeèoval poštovní majetek, který øádnì pøedal povìøenému zástupci ministerstva pošt
4. èervna 1945.
Pøíbìh èeskoslovenského vlastence Jana Fialy, pøed válkou èlena Èeskoslovenské národnì socialistické strany, mìl šùastný konec. Jeho první
práce v Chebu do jisté míry ilustruje situaci, v níž se pošta nacházela po
osvobození v kvìtnu 1945. Nejdùležitìjším úkolem bylo zajištit poštovní
úøady a telekomunikaèní zaøízení v pohranièí odtrženém od Èeskoslovenska
mnichovskou dohodou a stejnì tak na územích zabraných Maïarskem po
vídeòské arbitráži. Naléhavá byla zejména rychlá náprava škod zpùsobených válkou, vèetnì úplné obnovy vnitrostátního poštovního a telekomunikaèního provozu a podle možností daných pováleènou situací i mezinárodního poštovního styku.
Na politický vývoj v pováleèném Èeskoslovensku mìlo rozhodující vliv
vymezení velmocenských sfér vlivu mezi Sovìtským svazem a vítìznými
západními mocnostmi. Vláda, ustavená v Košicích 4. dubna 1945 po bøeznovém odstoupení londýnského exilového kabinetu, byla složena z pøíslušníkù omezeného poètu politických stran, jež si rozdìlily jednotlivé
resorty v rámci tzv. Národní fronty. V èele obnoveného ministerstva pošt
stanul zástupce Èeskoslovenské strany lidové monsignor František Hála
(1893–1952), od roku 1940 èlen Státní rady èeskoslovenské v Londýnì,
kam se uchýlil po odchodu do exilu v èervenci 1939. Ministrem zùstal ve
všech dalších vládách až do komunistického puèe v únoru 1948. V bøeznu
téhož roku byl spolu s pøedsedou strany Janem Šrámkem zadržen pøi nezdaøeném pokusu o útìk do ciziny a poslední léta života prožil v internaci
v nìkolika vìzeních a pracovních lágrech.
V rámci snah Slovákù o politickou a národní emancipaci v pováleèném
Èeskoslovensku vznikl zcela nový exekutivní èlánek – Sbor povereníkù
(povìøencù). V prvním složení existoval již od 1. záøí 1944 za Slovenského
Vlevo: Expresní zálepka americké armády zaslaná 25. 6. 1945 do nemocnice v Bergen Belsenu s razítkem èeskoslovenské pošty, americkým
cenzurním razítkem a rukopisnou poznámkou o repatriaci adresátky
Uprostøed: Obálka dopisu se známkou oraženou gumovým provizorním razítkem zaslaná z Doubí u Karlových Varù s úøedním razítkem
Národní správy. Pøedtištìný název firmy na obálce byl oražen razítkem se sdìlením, že obálky se budou používat až do vypotøebování zásob,
nedatováno, asi 1945
Vpravo: Doporuèený dopis z Prahy do Imstièeva na bývalé Podkarpatské Rusi podaný na poštovním úøadì Praha 21 dne 11. 6. 1945.
Prvním viditelným znamením rozdìlení sfér vlivu v pováleèném svìtì byla pro naši republiku ztráta Podkarpatské Rusi. Smlouvu mezi SSSR a ÈSR
o jejím zaèlenìní do svazku SSSR podepsali za pøítomnosti J. V. Stalina 29. 6. 1945 v Kremlu zplnomocnìnec prezidia Nejvyššího sovìtu SSSR
a lidový komisaø pro zahranièí Vjaèeslav Molotov, zplnomocnìnec prezidenta ÈSR a pøedseda vlády Zdenìk Fierlinger a státní tajemník
ministerstva zahranièí Vlado Klementis. Až do podepsání smlouvy byl poštovní styk s Podkarpatskou Rusí zastaven
149
Usnadnìní práce v listovních a balíkových tøídírnách pøineslo zavedení poštovních smìrovacích èísel (PSÈ), která
pomocí pìtimístného èíselného kódu identifikovala pøíslušnou dodávací
poštu èi dokonce, v pøípadì velikých podnikù
a institucí, též adresáta.
Obálka dopisu zaslaného v místním styku
K tomuto kroku pøistoudo
Prahy 6, oražená strojovým razítkem pošty
pily nìkteré zahranièní
Praha
025 dne 8. 3. 1973, s upozornìním
poštovní správy již pona
poštovní smìrovací èísla
èátkem šedesátých let.
Èeskoslovenská pošta je zaèala používat v roce 1973 po velké propagaèní
kampani, kterou spustila již v pøedchozím roce. Ve spolupráci s Èeskoslovenskou televizí dokonce natoèila dokumentární film s názvem Noc
a den, v nìmž na pøíkladì dopisù zaslaných dìtmi z jedné školy na západì Èech jejich vrstevníkùm z jiné školy na východním Slovensku názornì
ukázala výhody PSÈ v prùbìhu celého pøepravního procesu. Navzdory na
svou dobu intenzivní kampani, vydávání rùzných propagaèních materiálù
a distribuci seznamù smìrovacích èísel se tato akce zpoèátku nesetkala
u veøejnosti s velkým pochopením. Obèané mìli pocit, že se musejí uèit
nìco, co pøísluší jinému, který je za to placen. PSÈ se ale stala naprosto
nezbytným pøedpokladem pro další významný modernizaèní krok – zavedení strojního zpracování poštovních zásilek.
Prvními místy vybavenými tøídicími stroji se staly velké pošty napojené na hlavní pøepravní síù. Zaèal se pro nì používat název sbìrné pøepravní
uzly a k nejdùležitìjším z hlediska objemu zásilek patøil sbìrný pøepravní
uzel Praha 025 na dnešním Senovážném námìstí, v nìmž se koncentrovaly
listovní zásilky z celé Prahy. Zde, v ponìkud zvláštním prostøedí dvorany
bývalé Hypoteèní banky, byla za velké slávy a za úèasti pøedstavitelù resortu spojù v roce 1978 uvedena do provozu automatická linka japonské
firmy Nippon Electric Company (NEC), sestávající z oddìlovacího, stavìcího a razítkovacího stroje. V následujícím roce ji doplnil vlastní tøídicí
stroj, který ve své dobì pøedstavoval absolutní svìtovou špièku a svým
výkonem nahradil v jedné smìnì manuální práci 60 zkušených tøídièù.
Od roku 1979 se na vybraných sbìrných pøepravních uzlech zaèaly zavádìt poloautomatické tøídicí stroje IPF 80/D východonìmecké výroby,
vyvinuté ve spolupráci s našimi odborníky. Nedosahovaly sice takového
výkonu, navíc jejich obsluha musela manuálnì zadávat poštovní smìrovací èísla tøídìných listovních zásilek, pøesto však znamenaly velký krok
vpøed. Do konce roku 1986 byly v provozu dvì kompletní automatické
tøídicí linky u dvou sbìrných pøepravních uzlù (kromì Prahy ještì v Bratislavì), tøi samostatné oddìlovací, stavìcí a razítkovací moduly japonského stroje NEC v Pardubicích, Brnì a Ostravì a 34 poloautomatických
tøídicích strojù IPF 80/D u tøiadvaceti sbìrných a okresních pøepravních
uzlù.
Strojnímu zpracování listovních zásilek pøedcházelo zavádìní techniky
pøi manipulaci a zpracování balíkových zásilek. Již ve druhé polovinì
padesátých let se zaèaly v nìkterých pøepravních uzlech používat rùzné
Ambulantní automobilové pošty
Významnou novinku, pøispívající ke zrychlení poštovní pøepravy, pøedstavovalo zavedení ambulantních automobilových pošt v dubnu 1958. Poštu
vozily a zpracovávaly stejnì jako vlakové nebo letadlové pošty. Velmi se podobaly i interiéry pro práci posádky. První ambulantní automobilová pošta
v upraveném autobusu Škoda 706 vyjela na trati Plzeò–Praha letištì a zpìt,
další následovaly na lince Èeské Budìjovice–Nová Pec a Bøeclav–Božice.
Byly pokládány za vhodný doplnìk letadlových pošt, ale rozšíøily se i na ménì
významných a ménì zatížených kursech, kde se používaly skøíòové nákladní
vozy Praga V3S a Praga S5T vybavené vestavìným pracovištìm.
du ménì než Av-14 a paradoxnì vadila i vyšší rychlost, kvùli které ubylo
èasu na zpracování poštovních zásilek. Navíc se ukázal jako velmi nehospodárný a nepøíliš spolehlivý, což vedlo k jeho pøedèasnému vyøazení od
ÈSA. Významnou roli pøi vyøazování Jakù sehrála i tzv. ropná krize, která na Èeskoslovensko dolehla s témìø desetiletým zpoždìním až poèátkem
osmdesátých let poté, co jediný dodavatel ropy, Sovìtský svaz, zvedl ceny této suroviny pro své tzv. „spojence“ na svìtovou úroveò. Letadlové
pošty byly definitivnì zrušeny 31. kvìtna 1982.
POŠTOVNÍ SMÌROVACÍ ÈÍSLA A AUTOMATIZACE
TØÍDÌNÍ POŠTOVNÍCH ZÁSILEK
Zpracování poštovních zásilek, zejména pak jejich tøídìní, kladlo velké
nároky na místopisné znalosti. Poštovní zemìpis patøil k obávaným pøedmìtùm u zkoušek na poštovních školách a uèilištích, a naopak dùkladná
znalost i tìch nejmenších osad a obcí patøila k základním kvalifikaèním
pøedpokladùm i prestižním vìdomostem poštovních zamìstnancù.
Vlevo: První poloautomatický tøídiè balíkových zásilek na poštovním úøadì Praha 022 na nádraží Praha-Støed, 23. 12. 1961
Uprostøed: Ruèní tøídìní listovních zásilek na poštì Praha 025, polovina 70. let
Vpravo: Pohled na vstup oddìlovacího stroje automatické tøídicí linky NEC na poštì Praha 025, konec 70. let
158
VÝTVARNÉ POSTUPY VZNIKU POŠTOVNÍCH ZNÁMEK TIŠTÌNÝCH OCELOTISKEM Z PLOCHY
Známkový aršík Muzeum poštovní známky – Vávrùv dùm vydaný u pøíležitosti
otevøení nového sídla a expozice Poštovního muzea v ulici Nové mlýny 2, Praha 1 a Svìtové výstavy poštovních známek PRAGA 1988. Pro motiv známky
a aršíku byly vybrány olejomalby na stìnì Vávrova domu od významného
èeského malíøe Josefa Navrátila z roku 1847, které se dochovaly v 1. patøe objektu – èást z nástìnného obrazu Turín a rytecký pøepis zátiší s ovocem. Grafická úprava a rytina aršíku: Miloš Ondráèek, 1988/Pof. è. A 2860, OTp.
Rozkresba meziarší a pøítisku na obálku ke dni vydání známky,
Miloš Ondráèek
Rozkresba známky, Miloš Ondráèek
Pracovní pomùcky rytcù
Práce na rytecké destièce
Grafické øešení známkového aršíku, Miloš Ondráèek
176
KAPITOLA XI.
Pošta na prahu
nového tisíciletí
Výsledkem nesnadných diskusí a tøíbení mnohdy protichùdných názorù
a zámìrù se stalo rozdìlení pùvodního podniku na odvìtví urèená k privatizaci a na poštu, která mìla nadále patøit státu. Podle tohoto plánu vznikla
k 1. lednu 1992 v rámci Správy pošt a telekomunikací divize Èeská pošta, která se od 1. ledna 1993 stala samostatným státním podnikem. Na
telekomunikace, radiokomunikace a nìkteré další organizaèní složky bývalého resortu byly zpracovány privatizaèní zámìry. Nedílnou souèástí
všech tìchto krokù se stalo ekonomické narovnání a vypoøádání, v jehož
rámci bylo nutné napravit øadu deformací zpùsobených socialistickým
hospodaøením. Jedním z významných poèinù se stala obnova poštovního
bankovnictví. Slavnostní podpis zakládací listiny Poštovní banky, která
se 1. ledna 1994 spojila s Investièní bankou a na jaøe roku 1995 pøijala
tradièní název Poštovní spoøitelna, se odehrál 20. listopadu 1990 v Poštovním muzeu.
Cesty pošty a telekomunikací se tak definitivnì rozešly. Vìk informaèních technologií však pøinesl nové služby, které je naopak znovu spojují
a integrují, i když na zcela jiné úrovni. Pøíkladem mùže být tzv. hybridní pošta, u níž je zdrojem sdìlení datový soubor, pøenosovým médiem datová telekomunikaèní linka a finálním produktem listovní zásilka doruèená
adresátovi.
Pošta a telekomunikace vytvoøily v prùbìhu druhé poloviny 19. století
zejména v Evropì jeden zdánlivì sourodý organismus, jehož formálním
znakem byly kromì jiného i názvy vrcholných správních a øídících orgánù, v nichž se v té èi oné podobì objevovala slova pošta, telegraf, telekomunikace, pøípadnì souhrnné pojmenování komunikace nebo spoje. Jejich dlouholetá symbióza byla v té dobì dùležitá pøedevším z hlediska
provoznì-technického. Pošta napø. poskytovala telekomunikacím vhodné
zázemí sítí vlastních služeben a v neposlední øadì jim dokázala zprostøedkovat a zajistit služby, bez nichž by se jejich provoz neobešel. Avšak již
v šedesátých letech 20. století se zaèaly ozývat hlasy požadující oddìlení
pošty od telekomunikaèních služeb, které se v souvislosti s oèekávaným
nárùstem spoleèenské poptávky po nových informaèních a komunikaèních
technologiích stávaly zajímavou podnikatelskou pøíležitostí. Takto oddìlenì ostatnì existovala od poèátku státní pošta a soukromý telekomunikaèní
sektor napø. ve Spojených státech amerických. Rovnìž technický pokrok –
nastupující digitalizace telekomunikaèních technologií, pøíchod datových
a mobilních služeb – a naopak tøeba postupný útlum služeb veøejného telegrafu pøispìly nemalou mìrou k rušení vzájemných funkèních vazeb mezi
poštou a telekomunikacemi.
Dramatickému závìru osmdesátých let 20. století, jenž pøinesl pád komunistických režimù ve støední a východní Evropì, pøedcházelo úsilí o radikální zmìny v Sovìtském svazu v podobì Gorbaèovovy „perestrojky“.
Pod tlakem odborového hnutí Solidarita kolabovala komunistická moc
v Polsku a v ostatních satelitních státech se režimy pokoušely alespoò
o kosmetické úpravy hospodáøských pomìrù. Vítìzství demokracie pøišlo
shodou okolností ve stejné dobì, kdy vrcholily snahy o reformu poštovního
odvìtví a jeho transformaci. K zásadní zmìnì v dosavadním konzervativním nahlížení na poštu došlo na konci roku 1989 na kongresu Svìtové poštovní unie ve Washingtonu, na nìmž byla akceptována idea odstátnìní
a deregulace pošty, její následné privatizace a liberalizace poštovního trhu.
Spoleèným jmenovatelem tìchto myšlenek a heslem kongresu se stal
„obrat k zákazníkovi“, jinými slovy tržní orientace poštovních služeb.
Èeskoslovenský komunistický režim, zcela dezorientovaný ztrátou dosud bezvýhradné podpory, které se mu do té doby dostávalo z Moskvy,
se nacházel v hluboké a bezvýchodné krizi, týkající se všech oblastí
spoleèenského a hospodáøského života. V ekonomické sféøe se pokoušel
alespoò o dílèí zmìny, které se ve spojích projevily slouèením s resortem
dopravy od 19. dubna 1988 v jedno ministerstvo a pøedevším ve zøízení
státních podnikù Správa pošt a telekomunikací (SPT) Praha a Bratislava,
k nìmuž došlo 1. èervence 1989. Znamenalo to sice návrat k podnikovému principu øízení, který byl opuštìn v roce 1952 v souvislosti s dùslednou aplikací sovìtského modelu, ale zmìna pøišla pro režim pøíliš pozdì
na to, aby se mohla jakkoliv projevit v praxi.
Pád totalitního režimu a návrat k demokratickým pomìrùm, zahájený studentskou demonstrací 17. listopadu 1989, otevøel celému resortu nové perspektivy v intencích svìtového vývoje. Ústavním zákonem è. 13 bylo
k 1. únoru 1990 obnoveno samostatné federální ministerstvo spojù, jehož
pùsobnost pøevzalo 29. øíjna 1992 federální ministerstvo hospodáøství.
Podstatnou roli v dalším vývoji odvìtví však zaèala brzy hrát, v souvislosti s nadcházejícím rozdìlením Èeskoslovenska na dva samostatné státy, národní ministerstva. Na území Èeské republiky pøešly spoje v èervenci
1990 do kompetence ministerstva pro hospodáøskou politiku a rozvoj, které
se zmìnilo od 30. øíjna 1992 na ministerstvo hospodáøství. Dùležitìjší než
formálnì stanovené kompetence vládních orgánù však byla zásadní transformace celého odvìtví, zahájená po konzultacích s významnými poradenskými firmami v roce 1991.
Interiér pošty Praha 618 v Øepích, 1994
Pøepážky na poštì Praha 4 vybavené systémem APOST, 1994
178