Úvod krok - Rozšiřte definici investigativního zpravodajství. krok

Obsah
Úvod
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
- Rozšiøte definici investigativního zpravodajství.
1. krok
Pište o tom, jak systémy fungují èi nefungují, hledejte systémové problémy.
- Získejte institucionální podporu pro svùj projekt.
2. krok
Zpracujte alespoò minimální téma a uète se od kolegù.
○
3.
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
page 4
page 5
krok – Získávejte zdroje informací a udržujte s nimi styky.
Anonymní a neanonymní zdroje, dva nezávislé zdroje, citace a plagiátorství.
○
○
○
○
○
○
○
○
page 3
page 6
krok – Vzdìlávejte se ve zvolené problematice.
4. Vyhledávání novinových zpráv a internet.
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
5.
krok – Hledejte dokumenty: jsou možná dostupnìjší než si myslíte.
6.
krok – Opuste kanceláø a pozorujte: A je vaše reportហplná života!
7.
krok - Hodnote, hodnote, hodnote!
8.
krok – Ovìøujte a provìøujte.
9.
krok – Jak zvládnout velký námìt: uspoøádejte si materiál.
Nauète se pozorovat, využívejte všech pìti smyslù.
Zpracujte alespoò minimální téma.
Konfrontaèní interview.
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
Analýzy konkrétních pøípadù a nápaditá grafika
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
Užiteèné webové stránky
Podìkování
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
page 10
page 12
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
© Copyright 2001International Center for Journalists, Washington, D.C.
page 9
page 11
10. krok – Investigativní zpravodajství v každodenní novináøské práci: najdìte si pro nìj èas.
Bibliografie
page 8
○
○
○
○
○
page 13
page 14
Deset krokù
investigativního
page 16
zpravodajství
page 16
page 16
1
Deset krokù
investigativního
zpravodajství
2
Úvod
R
eportéøi v rozvojových zemích a v nedávno
vzniklých demokraciích èelí pøekážkám, které
jsou vyšší, hlubší a hùøe pøekonatelné než ty, s nimiž
se kdy setkali prùmìrní ameriètí reportéøi. V mnoha
ohledech je vše, co tito noví novináøi dìlají,
investigativním zpravodajstvím. Obvykle v tìchto
zemích neplatí žádné zákony o svobodném pøístupu
k informacím ani na ochranu osobnosti. Pracují
v malých týmech, pod každodenním tlakem, že je
nutno vyprodukovat nové vydání jejich listu. Nìkdy
dokonce èelí hrozbám násilí. Èasto se jedná o
psychologický nátlak, jelikož jim jejich
zamìstnavatelé poskytují jen slabou podporu. I
když být prùkopníkem nové profese je možná
vzrušující, bývá to obtížná a èasto samotáøská práce.
Tato kratièká publikace si neèiní nárok být
vyèerpávajícím textem. Jejím zámìrem je spíše
vybízet reportéry, aby používali nový pøístup k tématùm dle své vlastní volby, aby pátrali
dùkladnìji a kladli si vyšší cíle.
Mnozí z tìchto novináøù pracují pro nové mediální
organizace, vzniklé sotva pøed deseti lety z popudu
kolegù, kteøí mìli zkušenosti pouze ze státem
øízeného stranického tisku. Za velmi krátkou dobu
vytvoøili prakticky od nuly vydavatelství s moderním
technickým zázemím a inzercí, zamìstnali do práce
nadšené, avšak nezkušené pracovníky. Nyní se snaží
pøedstavit veøejnosti ten typ èlánkù, o nichž se jim
døíve jen snilo. Jen samotné zveøejnìní pøedstavuje
triumf.
Tyto problémy trápí novináøe všude na svìtì,
vèetnì Spojených státù. Chci tím øíci, že
zpravodajství, které si klade vyšší cíle, není
žádnou procházkou, avšak témata, která vyžadují
spoustu èasu a úsilí, vždy stojí za to.
Nejvìtšími pøekážkami pro prvotøídní,
hloubkovou žurnalistiku nejsou vždy jen
pozùstatky represivního režimu èi ohrožení osobní
bezpeènosti. Mnohdy jsou pøekážkou mnohem
pøízemnìjší vìci, ale neménì obtížné. Musíte
pøesvìdèit vydavatele, aby na vᚠprojekt poskytl
prostøedky a prostor, musíte se snažit vyšetøit si
èas z nabitého programu, musíte být vytrvalí a mít
energii nezbytnou pro nároèná témata.
Lucinda S. Fleesonová
3
1
Rozšiøte definici investigativního zpravodajství.
Neomezujte se na urèitá témata! Investigativní
zpravodajství se zabývá i jinými otázkami než
odhalováním korupce a kriminální èinnosti!
Významná a pøíhodná jsou rovnìž témata, která
se týkají fungování i selháván systémù èi
rekonstrukce složité události.
Reportéøi mnohých novin zjistili, že ètenáøi se
velice zajímají o to, jak vìci fungují, co se kolem
nich dìje, jak to mùže ovlivnit obyèejné lidi.
Investigativní zpravodajství mùžeme tedy
definovat následujícím zpùsobem:
● obsahuje pùvodní práci, ne to, co prosáklo na
veøejnost pøi práci policejních a soudních orgánù
● odhaluje typy systémových problémù, ne
pouze izolovanou epizodu týkající se
jednotlivce
● napravuje nìjakou køivdu
● vysvìtluje složité spoleèenské problémy
● odhaluje korupci, nemorální jednání èi
zneužívání moci.
Deset krokù
investigativního Tady je nìkolik témat z uplynulých dvaceti let,
zpravodajství
4
která se stala základem dobrých investigativních
projektù:
● Jak se stavìly jaderné elektrárny, aniž se
vìdìlo, kde se uloží jaderný odpad.
Jak se jistá rodina rozhodla nechat odpojit
pøestárlého pøíbuzného v kómatu od
nemocnièních pøístrojù, udržujících jej pøi
životì.
● Jak smeèka policejních psù pokousala a
potrhala obèany podezøelé z nejbanálnìjších
trestných èinù.
● Jak soukromá škola byla podle svého tvrzení
v tak špatném finanèním stavu, že nemohla ani
zajistit provoz svých poèítaèù, a pøitom její
vedení investovalo milióny dolarù ze školních
fondù do tìžby uhlí a do dalších
podnikatelských aktivit.
● Jak státní nemocnice zaèaly (za vlády
prezidenta Reagana – pozn. pøekl.) propouštìt
duševnì nemocné, kteøí se pak jako
bezdomovci toulali po ulicích.
● Jak Ministerstvo obrany ukrylo milióny dolarù
výdajù v takzvaném „èerném rozpoètu“ a
ohánìlo se požadavkem na národní bezpeènost,
aby utajilo bìžné výdaje, tak pøízemní jako
nákup vybavení na toalety.
●
Lidé jsou ochotní si sednout a vynaložit 30 minut
na pøeètení dlouhého a pùsobivého èlánku. Takže
souèástí boje nás všech je snaha pøesvìdèit
majitele, vydavatele a editory, že dobré pøíbìhy,
které vyžadují urèitý èas, za to stojí.
2
Získejte institucionální podporu pro svùj projekt.
Investigativní zpravodajství málokdy dìlají osamìlí
jedinci. Je to spoleèné úsilí, které závisí na velké
individuální vytrvalosti prùkopnických reportérù,
avšak ti potøebují podporu a povzbuzení od
šéfredaktorù a vydavatelù, kteøí nakonec rozhodují
o tom, co se bude publikovat.
Mnohé novinové redakce mají své speciální
investigativní týmy, do nichž patøí i editoøi, kteøí
pùsobí jako poradci bìhem samotného
investigativního procesu a pak umìjí nasadit
veškeré páky, aby se èlánek mohl dostat do tisku.
Investigativní zpravodajství se v mediálních
organizacích prosazuje pozvolna a získává
podporu postupnì. Obvykle jednotliví reportéøi
zaènou celý proces prùlomovými èlánky.
Napøíklad ve Filadelfském tazateli byl takový
prùlomový èlánek publikován v roce 1977:
Jednalo se o „Akta vražd“ od dvou mladých
reportérù, Williama Marinowa a Jona Neumanna.
Byl to uèebnicový pøíklad, který se dnes uvádí pøi
výuce žurnalistiky. Èlánek se zabýval tím, že
filadelfská policie bila a nelegálními prostøedky
nutila nevinné muže – obyèejnì chudé a
bezbranné, aby se pøiznali k vraždám. Pozdìji se
prokázalo, že nìkteøí podezøelí jsou nevinní a jiní
byli osvobozeni, když soud rozhodl, že se pøiznali
pod nátlakem. Èlánek se zasloužil o to, že se
zmìnil zpùsob práce na filadelfských policejních
stanicích. Èlánek získal Pulitzerovu cenu a noviny
proslavil po celé zemi. Z reportérù se stali
redaktoøi a zároveò i vzory pro desítky mladých
reportérù.
První èlánky bývají nejobtížnìjší. Nakonec
novináøi získají zkušenosti, jak zacházet
s obtížnými tématy, a rovnìž si mohou vychutnat
svou odmìnu: pocit smysluplnosti, respekt, obdiv,
nìkdy i ceny, uznání kolegù, že dìlají svou práci
co nejlépe.
Podnìtné prostøedí dává reportérùm odvahu
pustit se do obtížných problémù. Mezi
charakteristické znaky úspìšných investigativních
novin patøí:
Ochota poskytnout reportérovi finanèní
prostøedky, zbavit ho ostatních úkolù, dát mu
možnost cestovat, pøidìlit mu pøíslušného
redaktora, pomáhat pøi knihovnických rešerších
a sbìru informací.
● Systém zkušených poradcù - instruktorù, kteøí
se stávají vzorem.
● Editoøi ochotní vyhradit prostor dùležitým
tématùm.
●
Investigativní
zpravodajství
se v
mediálních
organizacích
prosazuje
pozvolna a
získává
podporu
postupnì.
Americké noviny mají dlouhou tradici
institucionální podpory pro ambiciózní
reportérské projekty, ale byl to pomalý proces.
Poèátkem 60. let byly pøijaty tzv. „sunshine laws“,
zákony, umožòující obèanùm a reportérùm
pøístup na zasedání veøejnoprávních institucí. Byly
rovnìž schváleny zákony o ochranì osobnosti a o
svobodném pøístupu k informacím, což vytvoøilo
urèitou kulturu pøístupu k informacím. Existuje
silné profesní spoleèenství investigativních
reportérù, kteøí založili své vlastní sdružení Investigativní reportéøi a redaktoøi, v jehož rámci si
vymìòují publikované èlánky, zkušenosti a
nabízejí morální podporu.
5
Tipy pro zaèáteèníky:
Reportéøi, kteøí se snaží pøesvìdèit své nadøízené
o smysluplnosti svého projektu, musí poèáteèní
kroky èasto udìlat ve svém volném èase. Když se
reportér pøesvìdèí, že se jedná o solidní námìt,
jenž mùže být s úspìchem zpracován, pak musí
své nadøízené pøivést na myšlenku, že stojí za to
3
investovat do toho více èasu a penìz. V tomto
okamžiku je dùležité nepøecenit celý projekt a
neslibovat více, než se dá splnit. Zpracujte
alespoò minimální téma do èlánku, který se dá
otisknout, pokud se celý ambiciózní projekt nedá
dokonèit.
Získávejte zdroje informací a udržujte s nimi styky.
Rozvíjejte styky se širokým okruhem lidí, kteøí
mají užiteèné informace. Mùže si to vyžádat
dlouhou dobu – dokonce i léta – než si se svými
informaèními zdroji vybudujete vztahy, v nichž
panuje ovzduší dùvìry. Avšak mùžete zaèít hned
dnes s vytipováním lidí, s nimiž mùžete zaèít
pìstovat dlouhodobé vztahy.
Jména nìkterých lidí se nikdy v novinách
neobjeví, ale právì tito lidé vám mohou
poskytnout informace, z nichž se možná zrodí
téma. Mohou pùsobit jako odrazový mùstek pro
dlouhodobé projekty. K tìmto kontaktním
Deset krokù
osobám patøí: zamìstnanci vládních úøadù, vládní
investigativního
pøedstavitelé, soudci, policejní dùstojníci,
zpravodajství
podnikatelé, hasièi, pøátele – v podstatì kdokoliv.
Jiní lidé vám možná nikdy neposkytnou námìt na
zajímavý èlánek, ale mùžete se na nì obracet,
když potøebujete získat citáty ke konkrétní
události. Mohou k nim patøit soudci, politici,
zástupci nemocnic a tiskoví mluvèí.
6
Je užiteèné rozvíjet kontakty rovnìž s nezávislými
pozorovateli a odborníky. K nim patøí univerzitní
profesoøi, spisovatelé, pracovníci institucí pro
výzkum veøejného mínìní a odborníci
z veøejnoprávních organizací.
Reportér musí zhodnotit dùvìryhodnost zdroje a
zda jde o informaci z první ruky nebo o šeptandu
z tøetí ruky.Cílem jsou neanonymní zdroje.
Cílem jsou neanonymní zdroje.
Mnoho novin razí zásadu, že novinové èlánky se
musí spoléhat zásadnì na citace a materiály
z rozhovorù ze záznamu, v nichž je zdroj uveden
se jménem a funkcí. Používání dùvìrných èi
anonymních zdrojù by se mìlo omezit. Pøíliš èasté
používání anonymních zdrojù mùže podkopat
dùvìryhodnost novin, protože ètenáøi se ptají,
zda-li se nejedná o fiktivní osoby. Je to také
riskantní, protože mnoho lidí je ochotno
poskytnout anonymnì negativní informace, ale
nechtìjí se za nì postavit, protože tyto informace
se nedají prokázat. V mnohých novinách se napø.
požaduje, aby využití anonymního zdroje schválil
pøed publikováním šéfredaktor.
Když reportér slíbí nìkomu anonymitu, pak jeho
slova mají váhu psané dohody, je to tudíž slib,
který se musí vždy peèlivì zvážit. Stalo se, že
reportéøi šli radìji do vìzení, než aby odhalili své
zdroje informací.
Spoléhat na anonymní zdroje se mùže stát
špatným zvykem jak pro reportéra tak pro zdroj
samotný. Mazaní funkcionáøi se pokoušejí
dosáhnout anonymity, i když to není zapotøebí.
Hlavnì zaèínající reportéøi spadnou do této léèky.
Èasto mùžeme zdroj pøesvìdèit, aby nezùstával
v anonymitì, když mu øekneme: „Já s vámi vedu
rozhovor právì proto, že zastáváte toto místo a
potøebuji, aby bylo vaše jméno v èlánku
uvedeno.“ Nìkdy musí reportér odmítnout
vyslechnout toho, kdo si pøeje zùstat
v anonymitì.
Když reportér mluví se zdrojem, mùže se jednat o
rùzné stupnì dùvìrnosti: vyjádøení mimo záznam,
- vyjádøení bez uvedení jména, názor odborníka a
èetné další matoucí kategorie, které se definují
rùzným zpùsobem.
Co je dùležité, bez ohledu na terminologii, aby se
reportér a zdroj domluvili na podmínkách, jak
bude materiál použit. Tyto podmínky se musí
výslovnì dojednat se zdrojem.
Dva nezávislé zdroje.
Mnohé noviny, které si zakládají na pøesnosti
informací, razí zásadu, že nelze publikovat
informace kontroverzní, pokud nejsou ovìøeny
nejménì dvìma nezávislými informaèními zdroji.
A to platí pøedevším v pøípadì anonymních
zdrojù.
Bìžné definice:
Vyjádøení mimo záznam:
Nelze odhalit identitu zdroje a informace se
nesmí použít, dokud a pokud se nepotvrdí
z jiného nezávislého zdroje.
Informace bez uvedení jména zdroje:
Zdroj mùže být citován, ale nesmí být
uveden zpùsobem, který by mohl vést
k odhalení jeho totožnosti. Jak má být citát
použit, mùže být pøedmìtem dohody.
Napø. se mùže uvést, že se jedná o
informaci od „úèastníka jednání“, „vysoce
postaveného vládního èinitele“, „poslance,
který si nepøeje být jmenován“, apod.
shromáždil dùkazy, že se Clinton dopustil køivé
pøísahy a maøení spravedlnosti. Stínové poroty,
uvádìl zdroj, hlasovaly tak, že zbavily prezidenta
veškerých obvinìní. Reportér nebyl s to najít další
zdroj, který by toto tvrzení podpoøil, nicménì
vydavatelé se rozhodli i pøesto tuto informaci
zveøejnit. Èlánek vyšel na titulní stránce 15. února
1997. Na druhý den Starr vehementnì popøel
existenci stínových porot a noviny musely otisknout
opravu. Došlo prostì ke zveøejnìní chybného, velmi
trapného èlánku.
Využívání
dùvìrných
zdrojù by se
mìlo omezit.
Citace a plagiátorství.
Nedávný incident v Arkansas Democrat-Gazette
ukazuje, proè se mnohé noviny rozhodly nikdy,
za žádnou cenu, nepublikovat v novinách nìco,
co nebylo ovìøeno z jiného zdroje.
V roce 1996 otiskl Arkansas Democrat-Gazette
z domovského státu prezidenta Billa Clintona sérii
èlánkù o vyšetøování prezidenta, které vedl
nezávislý vyšetøovatel Kenneth Starr. Mnoho
informací pocházelo od anonymního zdroje, který
pracoval pøímo v kanceláøi Kennetha Starra a
jehož spolehlivé informace se staly základem
nìkolika peèlivých a dobrých èlánkù. Na poèátku
roku 1997 øekl tento zdroj reportérovi, že Starr
zinscenoval stínová soudní pøelíèení, aby
Reportéøi se èasto ptají na využívání materiálù
z jiných novin, èasopisù èi publikací. Do jaké míry je
mohou používat? Obvyklou praxí nìkterých
reportérù je „opsat citáty“ z nìjaké publikace a
použít je znovu ve svých èláncích. Je to možná
bìžné, ale je to mizerná novináøská práce. Nìkteøí
ameriètí reportéøi pøišli o zamìstnání, protože kradli
citáty. Jiné publikace mohou poskytnout užiteèné
výchozí informace, ale než je použijete, musíte si je
ovìøit.
Pokud nemáme žádnou lepší alternativu než si
vypùjèit nìjaký citát, pak by se mìl uvést pùvodní
zdroj i publikace. Napøíklad: „Skonèil jsem
s politikou“, øekl starosta Brown reportérovi Daily
News.
7
4
Vzdìlávejte se ve zvolené problematice.
Reportér se musí stát odborníkem na zvolenou
problematiku.
Jedním z prvních krokù každého reportéra je
hledat novinové výstøižky na dané téma, nejlépe
v archívu svých novin. To je stále jedním
z nejzákladnìjších a nejdùležitìjších nástrojù,
avšak mnozí reportéøi, pøedevším zaèáteèníci, jej
nevyužívají. Nìkdy jsou novinové èlánky
k dispozici na internetu, CD-ROM, ale èasto,
pøedevším v nových demokraciích, jsou èlánky
k dispozici pouze jako staromódní tištìné výstupy
z poèítaèe, èasto øazené jen v chronologickém
poøadí.
Deset krokù
investigativního
zpravodajství
Reportér se musí ponoøit i do dalších
publikovaných materiálù, k nimž patøí ostatní
noviny, knihy, èasopisy, oborové tiskoviny, vládní
zprávy, informaèní bulletiny, referenèní pøíruèky a
vìdecké práce. Tyto døíve publikované materiály
pøedstavují nevyhnutelný první krok pøi realizaci
projektu, kdy se reportér seznamuje se zvolenou
problematikou a mapuje si postup dalšího pátrání.
Nicménì tyto døíve publikované informace se
musí nezávisle ovìøit pøi dalším šetøení.
Internet se stal rozsáhlým, široce dostupným
zdrojem, k nìmuž má pøístup kdokoliv, kdo má
k dispozici poèítaè. To je zároveò cenné i
nebezpeèné, protože se tam dají najít pùvodní
dokumenty stejnì jako klepy z druhé ruky.
Reportér musí rozlišovat, co je dobrý, solidní,
pùvodní materiál a co je informace z druhé ruky,
která se musí ovìøit jinde.
8
Nesmíme zapomínat ani na tištìné knižní zdroje.
Pøíruèky Kdo je kdo, encyklopedie a dokonce i
telefonní seznamy nabízejí cenné informace.
Nìkdy je rychlejší a snazší otevøít si nìjakou
knihu.
Vytvoøte si vlastní archív.
Pøi tom, jak projekt postupuje kupøedu, by si mìl
reportér založit svùj vlastní archív, který se mu
bude hodit pro pozdìjší reference. Do archívu se
mohou zaøadit informaèní materiály pro veøejnost,
tiskové zprávy, pùvodní dokumenty, výstøižky,
èlánky z èasopisù, firemní vizitky a další materiály,
které se dají snadno nalézt a využít, když reportér
potøebuje rychle ovìøit fakta, data, jména a další
aspekty. Pokud se reportér vìnuje zvolenému
námìtu nìkolik let, hodnota jeho archívu stoupá.
Jaká je norma?
Èasto se investigativní projekty zabývají tím, že
systém nefunguje tak, jak má. Reportér musí
zjistit, za úèelem srovnání, jak takový systém má
fungovat. Napø. pokud se reportér vìnuje otázce
špatného fungování meteorologického servisu, je
pro nìj dùležité, aby znal, jak fungují dobré servisy
v jiných mìstech nebo v jiných zemích. Musí
zjistit, zda existují mezinárodní normy èi pøedpisy,
kterými se øídí jednotlivá prùmyslová odvìtví.
5
Hledejte dokumenty:
jsou možná dostupnìjší než si myslíte.
Nejlepším, nejspolehlivìjším zdrojem informací
jsou pùvodní dokumenty, které se dají citovat
pøímo, i když by se mìl vždy uvádìt i jejich zdroj.
Mezi cenné dokumenty nemusí vždy patøit tajné,
vyzrazené zprávy. Nìkolik pøíkladù bìžných,
veøejnì pøístupných dokumentù:
Výpisy z obchodního rejstøíku, z nichž se dá
zjistit: datum založení spoleènosti, výroèní
finanèní zprávy, jména a adresy èlenù vedení a
historie spoleènosti.
● Zprávy sestavované spoleènostmi s veøejnì
obchodovatelnými akciemi pro místní orgány
regulace trhu s cennými papíry. Èasto jsou tyto
zprávy nutné pro odhalení negativních procesù
v rámci spoleènosti, jako jsou napø. pokraèující
soudní spory.
● Výroèní zprávy obchodních spoleènosti, jež
èasto obsahují auditované výsledky
hospodaøení.
● Podnikové propagaèní brožury a zprávy pro
veøejnost, které èasto uvádìjí jména a adresy a
obsahují veøejná oznámení plánù podniku
● Návrhy zákonù
● Údaje o sèítání lidu
● Lékaøské zprávy
● Soudní a policejní záznamy
● Osobní záznamy jako jsou prùkazy totožnosti,
rodné a úmrtní listy, deníky, dopisy, fotografie.
●
I ve státech, v nichž platí zákony, jež umožòují
reportérùm pøístup k vládním informacím, mnozí
reportéøi zjišují, že získání vládních dokumentù
mùže být nároèným procesem, který mùže do
znaèné míry usnadnit osobní vztah se zdrojem,
ochotným tyto informace poskytnout.
Dokonce i v ménì svobodných spoleènostech
mùže být k dispozici více materiálù, než si
novináøi uvìdomují. Mnoho nových ekonomik
vytváøí nové databáze pøístupné pøes poèítaè,
nìkteré dokonce on-line. Vzhledem k tìmto
rychlým, každodenním zmìnám bude bìhem
života novináøe patrnì k dispozici stále více a více
informací, i když to nebude v pøíštích nìkolika
letech.
Ze samotných dokumentù ještì nenapíšete dobrý
èlánek – musíte jej oživit bezprostøedními
postøehy a rozhovory s lidmi.
Pùvodní
dokumenty
poskytují
nejlepší,
nejspolehlivìjší
údaje.
Nìkolik dùležitých poznámek:
Èasto dokumenty samy o sobì nestaèí. Novináøi,
kteøí se nevyznají ve finanèním úèetnictví, budou
potøebovat, aby jim materiály vysvìtlil finanèní
odborník.
●Nìkdy jsou získané údaje zastaralé a musí se
aktualizovat, takže si musíte vyžádat informace
od nìjakého zdroje nebo poèkat, dokud se
k tomuto tématu nezveøejní nový materiál.
●Finanèní zprávy a podnikové dokumenty jsou
vynikajícím informaèním materiálem pro další
pátrání a rozhovory.
●Když za vámi lidé pøijdou s nìjakými tipy,
nemìjte strach se jich zeptat, jak lze tyto
informace doložit a pokuste se je zainteresovat na
tom, aby vám pomáhali. Konec koncù mluví
s vámi proto, že chtìjí, aby se tyto informace
dostaly na veøejnost!
●
9
6
Opuste kanceláø a pozorujte:
A je vaše reportហplná života!
Pøímé pozorování je jedním z nejmocnìjších
nástrojù, které jako reportéøi máme, ale
nepoužíváme ho tak èasto.
Deset krokù
investigativního
zpravodajství
10
Je tøeba, aby si reportéøi osvojili zvyk peèlivì
pozorovat své okolí, jak kvùli bìžným denním
zprávám, tak pro hloubkové zpravodajství. Èasto
jsou novináøi oèitými svìdky událostí, jichž se
úèastní málo lidí. Jedním z jejich úkolù je popsat
to, co se stalo a jak vypadalo místo dìje èi
zúèastnìné osoby. Pøímé pozorování by se mìlo
používat i pro události, které netvoøí jádro zprávy,
protože popisy jsou èasto dùležitou souèástí
líèení. Vzpomeòme na sílu popisu vychrtlých
hladovìjících dìtí, znièených budov po
zemìtøesení èi prázdných prodejních stánkù ve
zbídaèelém mìstì. Nìkdy jsou popisy dùležitìjší
než oficiální prohlášení. Tento typ podrobného
popisu je základem veškerého dobrého psaní, a
již v povídkách, románech èi novináøské práci.
Všechny popisy mají spoleènou schopnost
vtáhnout ètenáøe do prostøedí a do dìje. Ale aby
mohl reportér psát tímto zpùsobem, musí opustit
svou kanceláø, být pøímo v centru dìní a musí
osobnì vést rozhovory.
Bezprostøední pozorování místa dìje má mnoho
výhod:
● Znaèná èást zpravodajství se mùže udìlat
rychle, pøímo na místì, kdy tam ještì zùstali
lidé a jejich vzpomínky jsou èerstvé. Napøíklad
reportér, který se objeví u požáru, mùže rychle
najít tucet oèitých svìdkù a vyzpovídat je, místo
aby se snažil zjistit jejich jména a adresy, aby jim
mohl pozdìji zatelefonovat.
Když reportér bezprostøednì sám sleduje
celou situaci, nemusí spoléhat na
zprostøedkované výpovìdi lidí, kteøí nemají
v pozorování praxi a nemusejí být objektivní.
● Pøímé pozorování se dá použít pro ovìøení èi
rozšíøení ostatních informací. Je èasto klíèovým
faktorem pro pochopení celé kauzy. Napøíklad,
jestliže se investigativní projekt týká prodeje
bývalého vojenského objektu, reportér mùže
rychle porozumìt jednotlivým aspektùm a
detailùm pøi pouhé návštìvì tohoto objektu.
Pøíbìh o romské vesnici by byl neúplný, pokud
by reportér tuto komunitu nenavštívil a
nepopsal by vesnici, životní podmínky a její
obyvatele.
● Zpravodajství z místa dìní nabízí spoustu
podrobností a bohatì strukturovaný materiál,
což celé vyprávìní oživuje a èiní ho zajímavým.
Popisy evokují místo dìní a umožòují ètenáøi,
aby vidìl, slyšel, cítil a dokonce se dotýkal toho,
co se stalo. Detaily a podrobnosti dodávají
barvy, šávu a svìžest nápaditému líèení a
rovnìž zvyšují jeho dùvìryhodnost. Bìhem
rozhovorù si všímejte okolí, výrazu tváøe, tónu
hlasu, dokonce i mlèení.
● Pokud jste nìco sami vidìli , je tìžké vaše
tvrzení vyvrátit èi danou událost ututlat.
Napøíklad reportér Filadelfského tazatele vidìl
ruské vojenské jednotky, které støílely na
èeèenské civilní obyvatelstvo – pøièemž
oficiální ruská místa pozdìji tento incident
popøela. Dopisovatel byl s to referovat o
støelbì, protože ji vidìl na vlastní oèi.
●
Nìkdy potøebujeme prùvodce, který nám
pomùže vidìt vìci správným zpùsobem.
Napøíklad pro èlánek o novém viru by se mìl
reportér podívat do mikroskopu a vìdec by mu
mìl vysvìtlit, co tam vidí. Pro èlánek o údajných
škodách na olejových malbách èi sochách budete
možná potøebovat odborné vyjádøení umìleckého
restaurátora.
●
Když si zvykneme provádìt pozorování, pak se
velice významným prvkem stává správná selekce
dùležitých detailù. Napøíklad: popis obleèení, vlasù
èi barvy oèí nám nemusí sdìlit nic podstatného o
povaze èlovìka, ale pokud uvedeme, že vìdec má
7
na sobì pracovní pl᚝ potøísnìný chemikáliemi,
tak to vhodnì doplòuje celý portrét. Reportér má
napsat pùsobivý popis a nepoužívat pøi tom
pøídavná jména èi souhrnná oznaèení. Jestliže
místem je stará budova, fráze jako „stará a zralá
pro renovaci“ nemají takovou vypovídací
schopnost jako konkrétní podrobnosti typu:
„budova je pokryta holubím trusem, okna jsou
rozbitá, dveøe visí na jednom pantu.“ Reportéøi by
nemìli do popisu pøidávat názory èi fráze typu:
„pøipomíná mi to podkroví u mé babièky“.
Vyhýbejte se i hodnotícím popisùm typu
„ošklivý“ nebo „krásný“. Na kolik smyslù mùže
reportér svým psaním pùsobit?
Zpravodajství
z místa dìní
nabízí spoustu
podrobností a
Hodnote, hodnote, hodnote!
Projekty, pøedevším ty, jež mají ambiciózní zábìr,
mohou pokraèovat do nekoneèna a reportérùm se
mohou vymknout z ruky. Vždy je tu riziko, že se
projekt stane pøíliš rozsáhlým, pøíliš rozptýleným,
pøíliš vágním. Proto je dobré si zvyknout ho
pravidelnì vyhodnocovat. Mìl by projekt
pokraèovat nebo postoupit kupøedu? Už je èas jej
zveøejnit? Mìl by se navždy opustit?
Reportéøi, kteøí pracují na takových projektech, by
si mìli pravidelnì pokládat otázku: Jaký by mohl
být maximální výsledek? Jestliže ho nemùžeme
dosáhnout, mùžeme z toho vytìžit alespoò
minimální kauzu? Napø. reportér se zaène zabývat
stížnostmi obèanù, že jejich úèty za telefonní služby
jsou pøíliš nejasné bez rozpisu jednotlivých
položek a neopodstatnìnì vysoké. Maximálním
výsledkem by mohlo být zjištìní, že
telekomunikaèní spoleènost nahodile úètuje
vìtšinì zákazníkù nepøimìøenì vysoké sazby,
zatímco pøátelùm, pøíbuzným a vybraným
zákazníkùm poskytuje slevy. Minimálním
výsledkem mùže být èlánek o tom, jak si mnozí
zákazníci stìžovali, že jejich telefonní úèty jsou
nejasné a nesrozumitelné. Pøíklady místního
vyúètování telefonních služeb se mohou porovnat
s podrobným vyúètováním dle položek, jež
poskytují úspìšné telekomunikaèní spoleènosti,
které pùsobí v okolních zemích.
bohatì
strukturovaný
materiál, což
celé vyprávìní
oživuje….
11
8
Ovìøujte a provìøujte.
Konfrontaèní rozhovor.
Deset krokù
investigativního
zpravodajství
Reportér pøi své práci èasto odhalí vìci, které
nìkteøí lidé zrovna nevítají. Proto je musí
pøesvìdèit, aby se k tìmto skuteènostem vyjádøili
ještì pøed zveøejnìním èlánku. To znamená
neustále telefonovat a pokoušet se dojednávat si
schùzky, posílat doporuèené dopisy, pokud
pøedchozí iniciativa nemìla žádnou odezvu,
dokonce by se mìl ukázat v místì bydlištì lidí,
s nimiž chce mluvit. Existuje øada dùvodù, proè
získat názory tìch, o nichž píšeme. Je to slušný a
férový postup. Pokud se má v novinách objevit
nìjaká nelichotivá informace o nìkom, je jenom
správné, že tato osoba dostane šanci, aby
vysvìtlila celou záležitost ze svého pohledu.
Nìkdy se mùžeme setkat s rozumným a
neoèekávaným vysvìtlením. Nebo nám ten
èlovìk mùže opravit informace, které prostì
nebyly správné. Nìkdy nám mùže poskytnout
více informací, které jsou dokonce lepší. Jindy
dotyèný vaši informaci striktnì popøe, a i to je
tøeba kvùli korektnosti uvést. Ke konfrontaènímu
interview dochází tehdy, když se reportér vrací ke
svému tématu a provìøuje svá odhalení. Je
dùležité si zapamatovat, že toto pøezkoumání
musí být komplexní a úplné a musí se týkat
každého faktu, který bude publikován v nìjaké
složité kauze.
Tipy pro konfrontaèní rozhovor:
Pøedtím, než zaènete, ujasnìte si, co
potøebujete z tohoto rozhovoru získat.
Vypracujte si pøedem seznam, a možná i úplný
text nejobtížnìjších otázek a proberte je
s pøítelem.
●
12
Když si domlouváte rozhovor, musíte nìkdy
odhalit cíl své návštìvy, ale není vždy nutné
øíkat pøíliš mnoho. K pomocným frázím patøí:
„Dìlám výzkum na toto téma.“ „Píšu reportáž,
ale nebyla by úplná bez vašeho názoru na daný
problém. Opravdu si myslím, že to vyžaduje
osobní rozhovor s vámi.“
● Nic nepøedpokládejte. Využijte rozhovoru
jako pøíležitosti pro získání materiálù z druhé
ruky. Vìtšina lidí je velice spokojená, když vás
mùže ujistit, že informace o nich je správná.
Nepodceòujte základní otázky typu: Jaká je
Vaše funkce? Jak dlouho dìláte tuto práci? Jaký
je Vᚠakademický titul? Na jaké vysoké škole
jste jej získal?
● Pokládejte otázku stále znovu a znovu, pokud
chcete získat odpovìï nebo vrate vašeho
partnera k otázce, kterou jste položili.
● Potøebujete, aby se vám vyèerpávajícím
zpùsobem vyjádøil jak k vašim hlavním
poznatkùm, tak ke konkrétním podrobnostem.
Provìøte si konkrétní informace, i kdybyste mìl
rozhovor uvést slovy: „Potøebuji znát váš
oficiální názor na tyto záležitosti“.
● Nìkdy i úplnì jednoduchá otázka typu „Co se
stalo?“ vám umožní získat cenné hledisko.
● Nehodnote odpovìï jako dobrou èi špatnou,
jen jí zaznamenejte nebo požádejte o
rozvedení. Èím více toho lidé øeknou, tím lépe.
● Ujistìte se, že rozumíte podstatì odpovìdi i
jednotlivým slovùm – nezapomeòte, že se
nesnažíte svést lidi k chybným vyjádøením,
vaším cílem je zapracovat do èlánku jejich
názory!
●
Na závìr rozhovoru je dobré si pøipravit pùdu
pro eventuální pokraèování: „Budu možná
potøebovat ovìøit si fakta nebo jména èi rozšíøit
nìkteré body. Pokud budu mít nìjaké
●
9
pochybnosti o materiálu èi budu potøebovat
vysvìtlení nìkterých vìcí, rád bych Vám
zavolal.”
● Vracejte se znovu a znovu, je-li to zapotøebí.
Jak zvládnout velký námìt: uspoøádejte si materiál.
Velká témata se dají zpracovat napínavì a takovým
zpùsobem, který také pomùže autorovi uspoøádat si
shromáždìný materiál. Zpùsob zpracování rovnìž
zvyšuje ètivost a prezentaci.
Užiteèné tipy
Výbornou pomùckou pro uspoøádání materiálu
je analýza jednotlivých konkrétních pøípadù.
V projektu o policejní zvùli je napø. 12 pøípadù
porušení pøedpisù popsáno ve 12 samostatných
pøíbìzích. Ty se pak mohou shrnout do jedné
velké reportáže s jednoduchou strukturou:
úvodním struèným pojednáním, za nímž následují
jednotlivé zdokumentované pøípady.
● Zvažte možnost pøípadného pokraèování,
pøedevším pokud publikaèní tlaky neumožòují
reportérovi, aby si materiály uschoval a mohl je
●
pøedložit v jednom velkém èlánku. V tomto
pøípadì se èlánky zveøejòují postupnì tak, jak
jsou dokonèeny, v prùbìhu nìkolika týdnù èi
mìsícù. Stejné logo, které doprovází každý
èlánek, upozorní ètenáøe na spoleèné téma.
● Zvažte možnost využití postranních sloupkù,
tabulek, map a dalších grafických prostøedkù
jako je chronologie dùležitých dat celého
pøípadu nebo seznam hlavních postav.
● Nabídnìte ètenáøi dokumenty k pøíslušné
události. Originální dopisy, fotografie, pøepisy èi
jiné dokumenty mohou být vzrušujícími
vizuálními pomùckami a rovnìž posilují
dùvìryhodnost. Zvažte možnost postranního
sloupku èi rámeèku o tom, jak tato reportáž
vznikala, s uvedením fotografií reportérù a
fotografù a jejich pøedchozí èinnosti.
Pokládejte
otázku znovu
a znovu,
pokud chcete
získat
odpovìï.
13
10
Investigativní zpravodajství v každodenní
novináøské práci: najdìte si pro nìj èas.
Reportéøi si èasto stìžují, že jim jejich
zamìstnavatelé neposkytují dost èasu, aby se
mohli vìnovat ambiciózním investigativním
projektùm. Na to existuje v podstatì pouze jedna
jediná odpovìï: tak si ten èas najdìte.
Nìkdy investigativní zpravodajství vyžaduje pár
telefonních hovorù navíc, místo aby se èlovìk
spokojil se dvìma èi tøemi. Splòte nejdøíve své
nutné pracovní povinnosti a ušetøený èas pak
vìnujte vlastnímu projektu.
Èasto se ty nejlepší èlánky zrodí z bìžné denní
práce reportéra, když mluví s lidmi, sleduje zprávy,
objeví nìjakou neobvyklou nebo podivnou
událost a pak zjišuje, jestli se nìco stejného èi
podobného nestalo opakovanì. Napøíklad: pokud
nìjaká restaurace s rychlým obèerstvením nabízí
závadné potraviny, je to dobré téma. Jestliže pìt
restaurací ze stejného øetìzce nabízí zkažené jídlo,
je to ještì dùležitìjší téma. A pokud 25 restaurací
Deset krokù
nabízí kontaminované jídlo, máme už z toho
investigativního systémový problém.
zpravodajství
14
To jsou typy kauz, které vyšly pøímo od
reportérù, nejde o témata, která jsou pøidìlována
seshora, kdy se sejde redakèní rada a uvažuje o
velkých tématech. Jde o to, aby se reportér, který
se specializuje na urèitou problematiku, stal
odborníkem ve svém oboru a bìhem práce na
pøípadu nemìl tudíž strach ptát se svých zdrojù,
v èem vidí oni ten nejvìtší problém nebo co
pokládají za nejdùležitìjší.
Investigativní zpravodajství vyžaduje urèitou
zmìnu v postojícr, a proto si musíme vždy
pøipomínat následující pravidla: je tøeba myslet
velkoryse, zaøazovat velké naplánované
reportáže vedle bìžného zpravodajství, nikdy
nepøedpokládat, že dokumenty jsou nedostupné,
pìstovat styky se zdroji a odborníky, kteøí nám
mohou pomoci, mluvit s mnoha lidmi s odlišnými
názory. Pokud budeme tato pravidla dodržovat,
budeme dìlat ten typ práce, kvùli níž jsme se na
novinaøinu dali.
Poznámky:
Èasto se
nejlepší
námìty objeví
pøi
každodenní,
bìžné
práci……
15
Bibliografie:
Houston, Brant, Computer Assisted Reporting: A Practical Guide, druhé vydání, 1999, St. Martin’s Press,
New York
Middleton, Kent, a Chamberlin, Bill F., The Law of Public Communication, tøetí vydání, 1994, Longman
Publishing Group
Weinberg, Steve, The Reporter’s Handbook: An Investigator’s Guide to Documents and Technique, tøetí
vydání, 1996, St. Martin’s Press, New York
Užiteèné webové stránky:
International Journalists’ Network (Mezinárodní sí novináøù): www.ijnet.org
Investigative Reporters and Editors (Investigativní reportéøi a redaktoøi): www. ire.org
Reporters’ Committee for Freedom of the Press (Komise reportérù pro svobodu tisku): www.rcfp.org
International Consortium of Investigative Journalists (Mezinárodní konsorcium investigativních novináøù):
www. icij.org
Podìkování
Tato pøíruèka vznikla bìhem devítimìsíèního mezinárodního programu „Knight International Press
Fellowship“ v roce 1998, kdy jsem pøednášela v Centrech nezávislé žurnalistiky v Maïarsku,
Rumunsku, Èeské republice a na Slovensku. Chtìla bych vyjádøit svou vdìènost pøedstavitelùm
Knightovy nadace za iniciování programu mezinárodní spolupráce, Susan Talalayové, Vjollce Miciové,
Adrianu Bellingerovi a ostatním èlenùm Mezinárodního centra pro novináøe, kteøí jej uskuteènili, a Jimu
Greenfieldovi, zakladateli Nadace nezávislé žurnalistiky. Rovnìž Sandor Orban a Ilona Moriczová v
Maïarsku, Katarina Vajdová na Slovensku a Florin Pascinu a Ioana Avadaniová v Rumunsku mi byli
pøívìtivými a užiteènými prùvodci, když jsem pracovala pro jejich centra.
Deset krokù
Whayne Dillehay, místopøedseda Mezinárodního centra pro novináøe, inicioval vznik této pøíruèky a
investigativního
zpravodajství
16
povzbuzoval mì bìhem mé práce. Rovnìž jsem zavázána Jonathanu Neumannovi za jeho nezištné
pøipomínky a rady. Užiteèné pro mì rovnìž byly rozhovory s Rickem Tulskym a Steve Stecklowem.
Dìkuji Ljubici Turèanové v Bratislavì a Davidu Oláhovi v Budapešti, mým neohroženým pøekladatelùm,
kteøí se stali mými pøáteli. A pøedevším dìkuji svým studentùm, kteøí mi dokázali, že investigativní
zpravodajství má svìtlou budoucnost.