KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO
Transkript
KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO VÝUKOVÉ SIMULÁTORY Jiří Kofránek Anotace Pro výuku lékařského rozhodování mají velký význam komplexní výukové simulátory, zahrnující modely nejen jednotlivých fyziologických subsystémů, ale i jejich propojení do komplexnějšího celku. Lékařské simulátory se v poslední době staly i žádaným komerčním artiklem. Objevily se i v nabídce řady specializovaných komerčních firem. Tak například americká společnost Advanced Simulation Corporation, vyrábějící letecké simulátory, se od roku 1993 věnuje též vývoji lékařských simulátorů (http://www.advsim.com). Uživatelským rozhraním výukových simulátorů nemusí být jen obrazovka počítače. Může jím být i počítačem řízená figurína pacienta. Sofistikované simulátory s figurínou pacienta např. nabízejí firmy Lardeal (http://www.laerdal.com/) a METI (http://www.meti.com/). Výukový trenažér je, obdobně jako u leteckých pilotních simulátorů, řízen ze stanoviště operátora, odkud učitel může ovládat simulovaného pacienta a volit mezi nejrůznějšími scénáři simulovaných onemocnění. Jádrem výukových simulátorů je komplexní model fyziologických regulací lidského organismu, propojený s hardwarovým simulátorem. Jeho podrobná struktura (soustava použitých rovnic a příslušné hodnoty parametrů) obvykle není zveřejňována a stává se pečlivě chráněným technologickým know-how. Existují také ale i open source modely integrovaných fyziologických systémů. Jedním z nich je rozsáhlý model Colemana a spol. Hummod (http://hummod.org) implementovaný pomocí téměř tří tisíc XML souborů. Naše implementace modelu v jazyce Modelica přinesla mnohem průzračnější a zřetelnější popis modelovaných fyziologických vztahů. Odhalili jsme také několik chyb v původním modelu, model jsme modifikovali a rozšířili zejména v oblasti modelování acidobazické homeostázy prostředí. Naše implementace modelu HumMod (http://physiome. cz/hummod) bude sloužit teoretickým podkladem pro výukové simulátory. Při jejich implementaci budeme využívat naši technologii tvorby webových simulátorů.). Klíčová slova: Modelování, Modelica, open source, simulátory, virtuální pacient, výuka 1. Schola ludus pro 21. století „Co slyším, to zapomenu, co spatřím, to si pamatuji, co dělám, tomu rozumím“ – tuto starou čínskou moudrost potvrzují i moderní metody učení nazývané někdy jako „learning-by-doing“, kde mají velké uplatnění simulační hry. Simulační hrou je možné bez rizika otestovat chování simulovaného objektu – např. zkusit přistávat virtuálním letadlem nebo, v případě lékařských simulátorů, léčit virtuálního pacienta, či testovat chování jednotlivých fyziologických subsystémů. 73 Jiří Kofránek Spojení internetu a interaktivního multimediálního prostředí se simulačními modely přináší zcela nové pedagogické možnosti zejména pro vysvětlování složitě provázaných vztahů, pro aktivní procvičování praktických dovedností a pro ověřování teoretických znalostí. V zapojení multimediálních výukových her do výuky nachází své moderní uplatnění staré krédo Jana Amose Komenského „Schola Ludus“ – tj. „škola hrou“ [12], které tento evropský pedagog razil již v 17. století. Simulační hry pro výuku medicíny jsou tématem nabídky řady komerčních firem.Vedle komerčních simulátorů lze na internetu najít i volně dostupné výukové simulátory jednotlivých fyziologických subsystémů. Tak například simulátor ECGsim (http://www.ecgsim.org/) umožňuje studovat tvorbu a šíření elektrického potenciálu v komorách srdce a studovat mechanismus vzniku EKG za různých patologií [76]. Tlakově oběhové křivky v komorách srdce při různých patologiích umožňuje sledovat simulátor srdce z Columbia Univerzity (http:// www.columbia.edu/itc/hs/medical/heartsim), [4]. Simulátory anesteziologických přístrojů z University of Florida umožňují dávat anestézii virtuálnímu pacientovi (http://vam.anest.ufl.edu/). Přenos krevních plynů a acidobazické parametry jsou tématem simulátoru OSA (Oxygen Status Algorithm), určeného pro výuku i klinickou praxi [71] (http://www.siggaard-andersen.dk). Činnost neuronu a neuronových sítí umožňuje studovat simulační program NEURON z Yale University (http://www.neuron.yale.edu) [5,27]. Výukový simulátor AIDA (http:// www.2aida.net/) modeluje virtuálního diabetického pacienta a umožňuje sledovat vliv dávkování různých druhů inzulinu při zadaném příjmu potravy na glukózový metabolismus [57,65]. Jedním z výsledků našeho úsilí v této oblasti je internetový Atlas fyziologie a patofyziologie koncipovaný jako volně dostupná multimediální výuková pomůcka, která názornou cestou prostřednictvím Internetu s využitím simulačních modelů vysvětluje funkci jednotlivých fyziologických systémů, příčiny a projevy jejich poruch – http://physiome.cz/atlas. [42,43,48]. 2. Trenažéry pro výuku medicíny Rozhraním výukových simulátorů nemusí být jen obrazovka počítače (Obrázek 1). Pokrok v technologii haptického snímání a v zobrazování virtuální reality přinesl novou třídu simulátorů určenou pro nácvik chirurgických technik [15,55,59,68]. Rozvíjí se trh lékařských simulátorů, určených k procvičování praktického provádění některých zdravotnických úkonů (kardiopulmonální resuscitace, katetrizace, endoskopie, intubace pacienta apod.) na figuríně pacienta. Stále více se však objevuje v nabídce i řada hardwarových trenažérů určených zároveň i k procvičování lékařského rozhodování [23,58]. Např. norská firma Laerdal (http://www.laerdal.com/) vyrábí sadu robotizovaných simulátorů, včetně simulátoru SimBaby úpěšně využívaného jako lékařský trenažér pro péči o novorozence a kojence [69]. Trenažéry Laerdal se osvědčily nejen ve výuce lékařů, ale i ve výuce sester [6]. Dalším úspěšným výrobcem je americká firma METI (http://www.meti.com), jejíž robotizované trenažéry jsou velmi efektivní (i když nákladnou) výukovou pomůcka pro výcvik anesteziologů a zdravotnických týmů zejména v oblasti medicíny akutních stavů [16,70]. 74 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY Obrázek 1 – Trenažéry, využívajcící robotizovanou figurínu pacienta umožňují nový způsob výuky lékařského diagnostického a terapeutického rozhodování s využitím virtuální reality. Vlastní trenažér je řízen ze stanoviště operátora, odkud učitel může ovládat simulovaného pacienta a volit mezi nejrůznějšími scénáři. Za úspěchem lékařských simulátorů stojí rozsáhlý simulační model integrovaných fyziologických systémů na pozadí. U komerčních simulátorů podrobná struktura modelu (tj. soustava použitých rovnic a příslušné hodnoty parametrů) obvykle není zveřejňována a stává se pečlivě chráněným technologickým know-how Lékařské trenažéry umožňují, obdobně jako letecké trenažéry, zcela nový způsob výuky, kdy si student, bez nebezpečí pro pacienta může ve virtuální realitě procvičovat diagnostické a terapeutické úkony. Vlastní trenažér je, obdobně jako u leteckých pilotních simulátorů, řízen ze stanoviště operátora, odkud učitel může ovládat simulovaného pacienta a volit mezi nejrůznějšími scénáři simulovaných onemocnění. Veškeré akce studentů jsou monitorovány a simulátor poskytuje podklady pro pozdější rozbor (debriefing) diagnostického a terapeutického postupu studentů [8]. Jak, zvláště v poslední době, upozorňuje řada autorů, výuka se simulátorem klade citelně vyšší nároky na vyučujícího, než klasická výuka. Při správném využití simulátoru, je však pedagogický efekt velmi výrazný, zvláště v takových oblastech, kde je rychlé a správné rozhodování velmi důležité, například v medicíně akutních stavů a v anesteziologii [3,13,29,30,61,67,79]. Obdobně, jako je teoretickým základem leteckého simulátoru model letadla, základem lékařských výukových simulátorů je dostatečně věrný model fyziologických systémů lidského organismu. Jeho podrobná struktura (soustava rovnic a hodnoty parametrů) není obvykle u komerčních trenažérů zveřejňována a stává se pečlivě chráněným technologickým know-how. 75 Jiří Kofránek 3. Integrativní fyziologie Modely, které jsou teoretickým podkladem lékařských trenažérů, zahrnují matematické modely nejen jednotlivých fyziologických subsystémů, ale i jejich propojení do komplexnějšího celku. Oblast fyziologického výzkumu, zabývající se studiem propojených fyziologických subsystémů organismu bývá nazývána „integrativní fyziologie“ [10]. Obdobně jako se teoretická fyzika formálními prostředky snaží popsat fyzikální realitu a vysvětlit výsledky experimentálního výzkumu, tak se i „integrativní fyziologie“ snaží vytvořit formalizovaný popis propojených fyziologických regulací a vysvětlit jejich funkci u zdravého člověka i při rozvoji nejrůznějších onemocnění. Jedním z prvních rozsáhlých matematických popisů fyziologických funkcí propojených subsystémů organismu byl formalizovaný popis regulace oběhu s návaznostmi na další fyziologické subsystémy, který v roce 1972 publikoval A.C. Guyton se dvěma spoluautory [19]. Článek se již na první pohled naprosto vymykal navyklé podobě fyziologických článků té doby. Jeho podstatnou část tvořilo rozsáhlé schéma na vlepené příloze, vzdáleně připomínající nákres nějakého elektronického zařízení. Avšak místo elektronických součástek zde byly zobrazeny propojené výpočetní bloky (násobičky, děličky, sumátory, integrátory, funkční bloky), které symbolizovaly matematické operace prováděné s fyziologickými veličinami. Místo vypisování soustavy matematických rovnic se v článku využívalo grafické znázornění matematických vztahů. Celé schéma tak představovalo formalizovaný popis fyziologických vztahů pomocí graficky vyjádřeného matematického modelu (Obrázek 2). Autoři tímto tehdy naprosto novým způsobem pomocí graficky vyjádřených matematických symbolů popisovali fyziologické regulace cirkulačního systému a jeho širší fyziologické souvislosti a návaznosti na ostatní subsystémy organismu Komentáře a zdůvodnění formulací matematických vztahů byly velmi stručné. Později, v roce 1973, a pak ješte v roce 1975 vyšly monografie [20] kde byla řada použitých přístupů vysvětlena podrobněji. Guytonovu grafickou notaci formalizovaného popisu fyziologických vztahů záhy převzali i jiní autoři – např. Ikeda a spol. [28] v Japonsku nebo výzkumná skupina Amosova v Kijevě [2]. Grafický zápis matematického modelu prostřednictvím sítě propojených bloků byl ale v době svého vzniku pouhým obrazovým znázorněním – Guytonův model i jeho další modifikace (stejně jako i modely dalších autorů, kteří Guytonovu vyjadřovací notaci přejali) byly implementovány ve Fortranu a později v jazyce C++. Guyton a jeho spolupracovníci a žáci model nepřetržitě dále rozvíjeli [64,7]. Guytonův model byl inspirací i podkladem pro vytvoření složitých komplexních modelů fyziologických regulací sloužících pro vysvětlení kauzálních řetězců reakcí organismu na nejrůznější podněty a i pro pochopení rozvoje různých patologických stavů. Modifikovaný Guytonův model se mimo jiné stal jedním ze základů pro rozsáhlý model fyziologických funkcí v programu „Digital Astronauts“ NASA [80]. 76 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY NON-MUSCLE OXYGEN DELIVERY VASCULAR STRESS RELAXATION MUSCLE BLOOD FLOW CONTROL AND PO2 260 57.14 02M 512 u^3 263 238 225 POT^3 224 252 248 GF3 197 1 VVE PDO 211 188 189 AHM 1 10 214 182 184 lower limit 3 PRA 0 177 178 179 CNE 10 REK PPC 1 s 0.0007 2 AM 1 1 AHY 180 AHZ AH7 AHM 1 1.211 28 0.14 AH 2.5 CNX 0.025 RFN 100 0.3333 CN8 139 0.001 1.211 RBF 183 176 1 CNA 142 222 CNR RBF AOM 1 1 s CNZ 175 NOD 0.1005 213 207 1.2 AUM 1 0.9899 AH1 u 158A NOD 221 6 CNY AM AHM 1.2 lower limit 0.35 PVO AMM AHC 185 0.0785 187 AH2 6 AHM GP3 upper limit 15.0 lower limit 0.4 RFN RFN 40 6 1 0.1 215 APD lower limit 0 1 1 186 AH4 216 1 201 1 40 TVD 0.001003 210 1 202 1.5 ARF 195 0.3 249 EXC 191 0.009 220 AAR 0.08 512 0 190 AM 1 POM 243 8 TVD lower limit 0 Z11 AHM 0.01 GF3 1 s xo VIM 196 0.5 250 244 1 u^3 122 0.0125 7.999 62 203 algebraic loop breaking VIM 0.01095 4 Z10 1 0.301 60 P3O 242 P3O^3 PM5 PMO HM 194 STH 8.25 1.002 217 5 GF4 8.0001 234 233 0.5 VPF VV7 VV1 1 RMO 57.14 PVO 223 193 1 STH 0.001008 219 1 GLP 31.67 VV7 VV2 lower limit .005 200 2.86 51.66 18 251 VUD 0.001 1000 209 PPC 63 POE 1 241 232 OVA 2.8 8 POT lower limit 0.0003 212 AAR 198 33 VV6 7.987 192 POT 8 VUD TRR 0.8 AAR 0 AOM P2O upper limit 8 1 BFN 40 QO2 0.00333 235 THIRST AND DRINKING 218 GFR 208 0.00781 PFL EVR 199 1 8 DVS OSA 255 HM xo 271 1 s 272 POT 1 xo s 200 206 0.125 1 s VV7 247 P2O 2400 Xo GFN 205 200 65 SRK 61 2400 271 u^3 KIDNEY DYNAMICS AND EXCRETION RR 1 1 253 0.25 -1 0.7 231 5 265 AMM 1 s xo 1 PM4 256 MO2 8.0001 upper limit 8 236 QOM 1 s xo OVA DOB 264 254 02A 0.15 u^2 64 5 BFM 5 P40^3 P1O 237 PK3 PM1^2 246 230 198.7 P4O 266 AU 1 lower limit .001 2500 226 OVA 257 40 2688 lower limit 50 245 PMO 239 PK1 258 40 POV RDO 267 PM3 240 800 229 5 RMO 5 262 POT PK2 227 POV 270 268 228 BFM 1 259 0.7 261 AOM 1 1 s xo OSV 168 269 181 AU AH8 1 lower_limit_0 1 NON-MUSCLE LOCAL BLOOD FLOW CONTROL 40 POV 277 278 1 s POB 276 274 275 POD 273 ARM AK1 1 POK lower limit 0.2 1 40 285 AR3 AR1 1 s xo A2K 1 lower limit 0.5 VIM 1 31 11520 288 0.3 1 289 1 33 0.33 lower limit 0.3 A3K VAS 2.95 2 RSN 1 PA VAE xo 0.85 POZ AR3 1 xo s 32 1 s if (POD<0) {POJ=PODx3.3} 1 s BFN PGS VVS 29 5 30 HSL LVM QLN QAO 298 295 54 302 1 303 AUC calculation 57 304 52 0 PP2 50 0 AUN CALCULATION 1 311 AUJ AU 314 1.001 312 AUL AUV 0.30625 1 AUY 318 0.5 319 1 AUH 1 1 AUH 150 0.4667 GP2 1.001 AVE 1 28 136 15 0.55 146 151 139 32 327 PRA 152 0.5 1 AU 0.0125 DFP 142 VPF PPI = 2 - (0.15/VPF) 333 352 HPR 347 0.01252 0.1 335 HM 57600 343 40 93 94 u^2 5 123 PGC PGR upper limit 1 99 1 1 HPL 1 xo s 0.25 119 1 xo s 2130 0.1 CNA 118 NED NAE HMD HPR 90 CHY HYL -5.9 142.1 116 142 PGH PTS 89 57 CNA NID PTC 1 xo s 0.00042 117 PGP VG 1 1 349 5 1 126 PIF 57600 348 344 VB 2 124 CKE 125 CHY^2 PG2 95 HMD 334 VRC VRC RC2 KE REK NOD 1 s 40 100 VPF 1 xo s 75 120 96 V2D xo 1 1600 RKC -4.842e-010 1 xo s 0.00014 122 KED 0.013332 KOD 1 0.4 2 0.0000058 143 2-(0.15/u) DFP 0 121 KID 140 AM 1 KCD 0.0028 11.4 VGD 100 98 DHM 342 336b VRC PPI PLF 1 5 113 1 s (u/12)^2 0.0025 351 PP3^0.1 1 HM 11 PFI 1 141 1 HEART RATE AND STROKE VOLUME u^0.625 HPL 1 s 144 0.0003 40 HMD 5 PP3 346 PA4^0.625 xo 2 xo CPF 0 321 324 RCD 332 2850 KE1 CKE 97 u^0.625 1 s KIR 127 0.013 xo PTT = (VTS/12)^2 6 PTT PPA4 336 128 129 KIE KCD VG 101 85 350 345 130 3550 HM2 40 336c PPO 140 QLO 325 0.0003 2 11.99 POT 15 1 xo GPR VTS PPA HSR 100 340 KI 1 s 1 s 10 VG 8 15 PA 1 341 RC1 331 PLF 145 337 POS PLF PPI 322 323 HR 100 HSL VIE 0.00092 PPD 0 VIC 1 xo s 25 131 171 112 xo 464e-7 330 7.866e-008 148 PPN POS 1.5 lower limit 0.2375 POY 0.375 PPD SVO 338 0.333 0.4 xo 147 PPC VID 0.01 CNA GPD -6.3 88 0 86 VTS PO2 VPF 1 s 0.000225 138 AVE 135 PTS = f(VIF) VIM 1 8.25 PPR 149 137 AUM 0 VIC PIF PTS 0 12 339 VID 134 CCD 132 20 0.9897 VIM POT 329 PO1 CPN CPP 133 111 0.0005 87 VIF 12 xo 1 s 8 70 PPA PCP 326 3.454e-006 110 VID VTD 84 0 VVR PPC 320 1 0.07039 VIF CKI 83 VTC CIRCULATORY DYNAMICS PLA 2.949 AUTONOMIC CONTROL 328 IFP 1 xo s 12 VTL VPA 0.0048 1 VVR 2.95 0.7 1 ALDOSTERONE CONTROL GP1 103 DPI GPD VV9 313 AUD 315 lower limit 6 9 PTT 20 104 102 DPL 3.159 AU 0.3 1 s 170 AMC xo 109 CPI -6.328 PIF DPC 0.04 0.1 0 0.21 0.85 166 0.04 0.25 14 0 AUJ^AUZ 316 AU9 0.15 SVO PTC 169 60 KN1 CNA 142 105 165 CKE 5 xo 1 s VRA 0.005 0.09925 0.00352 7.8 20.15 0.1 13 lower limit 4 15 PRA PRA 0.38 0.002 1 s xo uv 15 1 310 AUN AUN AUN calculation 317 1 171 -0.017 168 AM1 AMT AMR 200 AMP = f(PA) CPI PRA 20 -4 QRN = f(PRA) QRO 1 s VPA xo when PA1<50: AUN=6 when 20>PA1<50: AUN=0.2*(50-PA1) when PA1>=50: AUC=0 15 VRA VPE 00 PLD 106 0.004 PIF lower limit 5 108 DPL 0.002 5 PR1 QPO 18 19 20 21 PPA VTL 5.038 12 DRA QRN 0 22 PGL u AM2 AM3 167 AMP DPL 107 PPA 15.22 PLA RPT 172 19.8 10 0.03826 0.001899 VTL 1 RVM = f(PP2) AUH 51 0.026 PPA 23 QPO 173 AM5 PA 100 QVO PTC AUH 6 AM ANM 11 HSR QRO 1 Z8 309 0 AUZ AUM 1 1 1 16 308 xo 20.039 174 AM 1 HMD HMD RPT AU2 0.0005 1 s AU8 PA1 1.002 RVM PL1 PLA DAU AUK AUB^3 305 ANGIOTENSIN CONTROL DPC 164 AUH 55 0.0357 20 DLA 24 301 u^3 AUB AUB calculation 0.0384 20 3 3.004 VP HPR RPV 0.4 AU6 A1B AUB CALCULATION 3 VTL PR1 lower limit 0 when PA1<40: AUB=1.85718 AUB when 40>PA1<170: AUB=0.014286*(170-PA1) when PA1>=170: AUB=0 VP 1 xo s RVG 1 56 1 xo 307 1 15 DPC 0.04 71 2.738 50 1.4 PP1 QLN = f(PLA) AUC 1 s xo 158 0.1 ANT 49 48 sqrt RPA 20 -4 AUC PA1 152 PVS 0.6 QRF RVM 53 QLN 0 QLO 159 157 AN1 4 CPA VLA 1 s VLA when PA1<40: AUC=1.2 when 40>PA1<80: AUC=0.03*(80-PA1) when PA1>=80: AUC=0 PA1 PLA 26 1 0.042 ANC 156 155 CNE 74 VPD DFP 160 AN2 u 10 10 CP1 0.002 10 QLO CNE 154 CNA ANM 44 25 EXC 142 (1.2/RFN)^3 CPI 0 PVS 45 QLN 15 1 0.4 1.24 Z12 AUC CALCULATION PA1 5 0 260 LVM = f(PA2) 47 28 VLE 0.1 8 296 297 EXE P2O CPP PC^3 VUD VRA 46 0 1 27 8 293 3 VLA VPA 0.02244 0 100 POQ 0.001902 PA2 LVM PLA PLA 8 upper limit 8PA lower limit 4 294 58 1.4 1 HMD HPL QLO 5.085 QLO POT POQ 74 10 75 70 0.001 VB 3.3 161 153b (1.2/u)^3 TVD 0.001 VVS VAS 291 PPC AN3 4.0 REK 153a RFN 1.2 69.77 u^3 VTC PA 8 73 0.002 5 3.7 162 AN5 lower limit 0.7 ANM 210 CPP 60 59 1.004 1 s xo 1.6283e-007 CPK DAS 292 PRP 0.4 16.81 PTC lower limit 0.0001 0.0825 CV QVO 28 VTC PVS VVS 2.8 PPC 69 0.007 PVS VAS3 61 CPP VP CFC PIF 9 VV8 VVE 0.3 QVO 100 8 163 1 ANM 80 70 62 72 VP -6.3 3.781 7 xo 3.25 16.81 68 VB VRC VVR 6 DVS 0.04 DPP 2 VV7 0 PVS 5 DLP 0.00047 PC 5.004 17 0.3229 QAO VBD DPL 78 LPK CPR 17 VB 5 PC VVE RBF 4 2.86 0.007 0 77 85 PC RVS 1.2 BFN 99.96 0.00355 DP0 79 PPD PVG 67 PVS 3.7 2.782 1.014 BFM 100 PA 0.495 66 BFN 2.8 BFM PGS 34 AUM 284b ANTIDIURECTIC HORMONE CONTROL RVS 1.6379 0 39 17 2.9 1 POJ 41 CAPILLARY MEMBRANE DYNAMICS 2.9 1 s xo 0.2 0.0212 CN2 RV1 17 PAM AUM 283 286 algebraic loop breaking 41A RV1 43 1 3 284 POC 287 42 CN7 1.79 RVS RSM 37 RAR AUM PAM 30.5 RAR 0.1 1 35 ANU VIM PON 20 AR2 1.6 38 36 ANU AMM VIM RAM 96.3 AUM RAM 1 ARM 40 1 1 1 290 279 280 AVE lower limit 0.95 ARM POR 0.06 1 POA 281 282 ANM 1 0.9457 xo AR1 91 PIF 92 STH 0.1 1 VIC 0.0125 VPF 114 115 VEC 39.99 VTW PRM 3 VP VTW 24.2 1 12 VTS 0.0125 PULMONARY DYNAMICS AND FLUIDS LIST OF VARIABLES AAR-afferent arteriolar resistance [torr/l/min] AHM-antidiuretic hormone multiplier, ratio of normal effect AM-aldosterone multiplier, ratio of normal effect AMC-aldosterone concentration AMM-muscle vascular constriction caused by local tissue control, ratio to resting state AMP-effect of arterial pressure on rate of aldosterone secretion AMR-effect of sodium to potassium ratio on aldosterone secretion rate AMT-time constant of aldosterone accumulation and destruction ANC-angiotensin concentration ANM-angiotensin multiplier effect on vascular resistance, ratio to normal ANN-effect of sodium concentration on rate of angiotensin formation ANP-effect of renal blood flow on angiotensin formation ANT-time constant of angiotensin accumulation and destruction ANU-nonrenal effect of angiotensin AOM-autonomic effect on tissue oxygen utilization APD-afferent arteriolar pressure drop [torr] ARF-intensity of sympathetic effects on renal function ARM-vasoconstrictor effect of all types of autoregulation AR1-vasoconstrictor effect of rapid autoregulation AR2-vasoconstrictor effects of intermediate autoregulation AR3-vasoconstrictor effect of long-term autoregulation AU-overall activity of autonomic system, ratio to normal AUB-effect of baroreceptors on autoregulation AUC-effect of chemoreceptors on autonomic stimulation AUH-autonomic stimulation of heart, ratio to normal AUK-time constant of baroreceptor adaptation AUL-sensitivity of sympathetic control of vascular capacitance AUM-sympathetic vasoconstrictor effect on arteries AUN-effect of CNS ischemic reflex on auto-regulation AUV-sensitivity control of autonomies on heart function AUY-sensitivity of sympathetic control of veins AUZ-overall sensitivity of autonomic control AVE-sympathetic vasoconstrictor effect on veins AlK-time constant of rapid autoregulation A2K-time constant of intermediate autoregulation A3K-time constant of long-term autoregulation A4K-time constant for muscle local vascular response to metabolic activity BFM-muscle blood flow [l/min] BFN-blood flow in non-muscle, non-renal tissues [l/min] CA-capacitance of systemic arteries [l/torr] CCD-concentration gradient across cell membrane [mmol/l] CHY-concentration of hyaluronic acid in tissue fluids [g/l] CKE-extracellular potassium concentration [mmol/l] CKI-intracellular potassium concentration [mmol/l] CNA-extracellular sodium concentration [mmol/l] CNE-sodium concentration abnormality causing third factor effect [mmo/l] CPG-concentration of protein in tissue gel [g/l] CPI-concentration of protein in free interstitial fluid [g/l] CPN-concentration of protein in pulmonary fluids [g/l] CPP-plasma protein concentration [g/l] CV-venous capacitance [l/torr] DAS-rate of volume increase of systemic arteries [l/min] DFP-rate of increase in pulmonary free fluid [l/min] DHM-rate of cardiac deterioration caused by hypoxia DLA-rate of volume increase in pulmonary veins and left atrium [l/min] RED CELLS AND VISCOSITY DLP-rate of formation of plasma protein by liver [g/min] DOB-rate of oxygen delivery to non-muscle cells [ml O2/min] DPA-rate of increase in pulmonary volume [l/min] DPC-rate of loss of plasma proteins through systemic capillaries [g/min] DPI-rate of change of protein in free interstitial fluid [g/min] DPL-rate of systemic lymphatic return of protein [g/min] DPO -rate of loss of plasma protein [g/min] DRA-rate of increase in right atrial volume [l/min] DVS-rate of increase in venous vascular volume [l/min] EVR-postglomerular resistance [torr/l] EXC-exercise activity, ratio to activity at rest EXE-exercise effect on autonomic stimulation GFN-glomerular filtration rate of undamaged kidney [l/min] GFR-glomerular filtration rate [l/min] GLP-glomerular pressure [torr] GPD-rate of increase of protein in gel [l/min] GPR-total protein in gel [g] HM-hematocrit [%] HMD-cardiac depressant effect of hypoxia HPL-hypertrophy effect on left ventricle HPR-hypertrophy effect on heart, ratio to normal HR-heart rate [beats/min] HSL-basic left ventricular strength HSR-basic strength of right ventricle HYL-quantity of hyaluronic acid in tissues [g] IFP-interstitial fluid protein [g] KCD-rate of change of potassium concentration [mmol/min] KE-total extracellular fluid potassium [mmol] KED-rate of change of extracellular fluid potassium concentration [mmol/min] KI-total intracellular potassium concentration [mmol/l] HEART HYPERTROPHY OR DETERIORATION KID-rate of potassium intake [mmol/min] KOD-rate of renal loss of potassium [mmol/min] LVM-effect of aortic pressure on left ventricular output MMO-rate of oxygen utilization by muscle cells [ml/min] M02--rate of oxygen utilization by non-muscle cells [ml/min] NAE-total extracellular sodium [mmol] NED-rate of change of sodium in intracellular fluids [mmol/min] NID-rate of sodium intake [mmol/min] NOD-rate of renal excretion of sodium [mmol/min] OMM-muscle oxygen utilization at rest [ml/min] OSA-aortic oxygen saturation OSV-non-muscle venous oxygen saturation OVA-oxygen volume in aortic blood [ml O2/l blood] OVS-muscle venous oxygen saturation O2M-basic oxygen utilization in non-muscle body tissues [ml/min] PA-aortic pressure [torr] PAM-effect of arterial pressure in distending arteries, ratio to normal PC-capillary pressure [torr] PCD-net pressure gradient across capillary membrane [torr] POP-pulmonary capillary pressure [torr] PDO-difference between muscle venous oxygen PO2 and normal venous oxygen PO2 [torr] PFI-rate of transfer of fluid across pulmonary capillaries [l/min] PFL-renal filtration pressure [torr] PGC-colloid osmotic pressure of tissue gel [torr] PGH-absorbency effect of gel caused by recoil of gel reticulum [torr] PGL-pressure gradient in lungs [torr] PGP-colloid osmotic pressure of tissue gel caused by entrapped protein [torr] PGR-colloid osmotic pressure of interstitial gel caused by Donnan equilibrium [torr] PIF-interstitial fluid pressure [torr] PLA-left atrial pressure [torr] TISSUE FLUIDS, PRESSURES AND GEL PLD-pressure gradient to cause lymphatic flow [torr] PLF-pulmonary lymphatic flow [torr] PMO-muscle cell PO2 [torr] POD-non-muscle venous PO2 minus normal value [torr] POK-sensitivity of rapid system of autoregulation PON-sensitivity of intermediate autoregulation POS-pulmonary interstitial fluid colloid osmotic pressure [torr] POT-non-muscle cell PO2 [torr] POV-non-muscle venous PO2 [torr] POY-sensitivity of red cell production POZ-sensitivity of long-term autoregulation PO2-oxygen deficit factor causing red cell production PPA-pulmonary arterial pressure [torr] PPC-plasma colloid osmotic pressure [torr] PPD-rate of change of protein in pulmonary fluids PPI-pulmonary interstitial fluid pressure [torr] PPN-rate of pulmonary capillary protein loss [g/min] PPO-pulmonary lymph protein flow [g/min] PPR-total protein in pulmonary fluids [g] PRA-right atrial pressure [torr] PRM-pressure caused by compression of interstitial fluid gel reticulum [torr] PRP-total plasma protein [g] PTC-interstitial fluid colloid osmotic pressure [torr] PTS-solid tissue pressure [torr] PTT-total tissue pressure [torr] PGV-pressure from veins to right atrium [torr] PVG-venous pressure gradient [torr] PVO-muscle venous PO2 [torr] PVS-average venous pressure [torr] QAO-blood flow in the systemic arterial system [l/min] QLN-basic left ventricular output [l/min] QLO-output of left ventricle [l/min] QOM-total volume of oxygen in muscle cells [ml] QO2-non-muscle total cellular oxygen [ml] QPO-rate of blood flow into pulmonary veins and left atrium [l/min] QRF-feedback effect of left ventricular function on right ventricular function QRN-basic right ventricular output [l/min] QRO-actual right ventricular output [l/min] QVO-rate of blood flow from veins into right atrium [l/min] RAM-basic vascular resistance of muscles [torr/l/min] RAR-basic resistance of non-muscular and non-renal arteries [torr/l/min] RBF-renal blood flow [l/min] RC1-red cell production rate [l/min] RC2-red cell destruction rate [l/min] RCD-rate of change of red cell mass [l/min] REK-percent of normal renal function RFN-renal blood flow if kidney is not damaged [l/min] RKC-rate factor for red cell destruction RM0-rate of oxygen transport to muscle cells [ml/min] RPA-pulmonary arterial resistance [torr/l/min] RPT-pulmonary vascular resistance [torr/l/min] RPV-pulmonary venous resistance [torr/l/min] RR-renal resistance [torr/l/min] RSM-vascular resistance in muscles [torr/l] RSN-vascular resistance in non-muscle, n/minon-renal tissues [torr/l/min] RVG-resistance from veins to right atrium [torr/l/min] RVM-depressing effect on right ventricle of pulmonary arterial pressure RVS-venous resistance [torr/l/min] SR-intensity factor for stress relaxation SRK-time constant for stress relaxation ELECTROLYTES AND CELL WATER STH-effect of tissue hypoxia on salt and water intake SVO-stroke volume output [l] TRR-tubular reabsorption rate [l/min] TVD-rate of drinking [l/min] VAS-volume in systemic arteries [l] VB-blood volume [l] VEC-extracellular fluid volume [l] VG-volume of interstitial fluid gel [l] VGD-rate of change of tissue gel volumes [l/min] VIB-blood viscosity, ratio to that of water VIC-cell volume [l] VID-rate of fluid transfer between interstitial fluid and cells [l/min] VIE-portion of blood viscosity caused by red blood cells VIF-volume of free interstitial fluid [l] VIM-blood viscosity (ratio to normal blood) VLA-volume in left atrium [l] VP-plasma volume [l] VPA-volume in pulmonary arteries [l] VPD-rate of change of plasma volume [l] VPF-pulmonary free fluid volume [l] VRA-right atrial volume [l] VTC-rate of fluid transfer across systemic capillary membranes [l/min] VTD-rate of volume change in total interstitial fluid [l/min] VTL-rate of systemic lymph flow [l/min] VTW-total body water [l] VUD-rate of urinary output [l/min] VV7-increased vascular volume caused by stress relaxation [l] VVR-diminished vascular volume caused by sympathetic stimulation [l] VVS-venous vascular volume [l] Z8-time constant of autonomic response Obrázek 2 – Guytonův grafický diagram regulace krevního oběhu z roku 1972 (nahoře) a naše Implementace diagramu v Simulinku (dole), která zachovává rozložení prvků v původním grafickém schématu 77 Jiří Kofránek 4. Rozsáhlé modely pro výukové simulátory Guyton si již na počátku sedmdesátých let uvědomoval velké možnosti využívání modelů jako svébytné učební výukové pomůcky a v rámci tehdejších možností výpočetní techniky se snažil modely uplatnit ve výuce. Při výuce využíval své grafické schéma k vysvětlení základních vztahů mezi jednotlivými fyziologickými subsystémy. Pro sledování jejich chování při adaptacích na nejrůznější fyziologické i patologické podněty byl souběžně využíván model implementovaný v jazyce Fortran na číslicovém počítači. Později, v roce 1982 Guytonův spolupracovník Thomas Coleman vytvořil model „Human“ určený především k výukovým účelům [9]. Model umožnil simulovat řadu patologických stavů (kardiální a renální selhání, hemorhagický šok aj.) i vliv některých terapeutických zásahů (infúzní terapii, vliv některých léků, transfúzi krve, umělou plicní ventilaci, dialýzu atd.). V poslední době Meyers a Doherty implementací v Javě původní Colemanův výukový model Human zpřístupnili na webu [63]. V době publikování Guytonova modelu, v první polovině sedmdesátých let, bylo uplatnění počítačových modelů ve výuce medicíny výsadou jen několika univerzit a záviselo především na technickém vybavení a entuziazmu pracovníků příslušných fakult. Na Karlově univerzitě bylo takovým pionýrským pracovištěm Biokybernetické oddělení Fyziologického ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze, kde se v rámci fyziologie studenti seznamovali se základními pojmy teorie systémů, obecnými principy regulačních obvodů a jejich aplikacemi na fyziologické regulace [81,82]. Studenti pracovali s modely implementovanými na analogových počítačích MEDA a později, když to technické vybavení pracoviště dovolilo, i na terminálech číslicových počítačů [83]. V osmdesátých letech jsme se také pustili do vývoje vlastního rozsáhlého modelu propojených fyziologických regulací, zaměřeného především na modelování poruch homeostázy vnitřního prostředí. Model acidobazické rovnováhy a přenosu krevních plynů [31] jsme rozšířili na komplexní model homeostázy vnitřního prostředí [18,39,45,46,47]. Vytvořený model byl mimo jiné součástí širšího projektu využití matematických modelů lidského organismu v rámci sovětského kosmického výzkumu [78], obdobného americkému projektu NASA „Digital Astronauts“ [80]. Některé subsystémy modelu našly své praktické využití i pro výpočty některých klinicko-fyziologických funkcí prostřednictvím identifikace modelu na měřená klinická data [44]. Námi vytvořený komplexní model vnitřního prostředí jsme se v polovině osmdesátých let pokoušeli využít i ve výuce. Komunikace s modelem běžícím na vzdáleném hardwaru se vedla přes alfanumerický terminál. Interaktivita byla proto poněkud těžkopádná, výstupy byly pouze číselné a pseudografy vytvářené ze znakových sad nahrazovaly grafický výstup. Pedagogický efekt proto nakonec neodpovídal úsilí, které jsme věnovali jeho implementaci. K tvorbě výukových simulátorů jsme se vrátili až v druhé polovině devadesátých let kdy pokrok v informačních technologiích umožnil vytvářet výukové simulátory prakticky využitelné ve výuce medicíny. 78 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY 5. Modely a „simulační čipy“ v simulinkových sítích Vytváření simulačních modelů dnes usnadňují specializovaná softwarová prostředí. Jedním z nich je Matlab/Simulink od firmy Mathworks. Jeho součástí je grafický simulační jazyk Simulink v němž pomocí počítačové myši sestavujeme simulační model z jednotlivých komponent – jakýchsi softwarových simulačních součástek, které propojujeme do simulačních sítí. Simulinkové bloky jsou velmi podobné prvkům, které pro formalizované vyjádření fyziologických vztahů použil Guyton. Rozdíl je jen v jejich grafickém tvaru. Tato podobnost nás mimo jiné inspirovala k tomu, abychom prostřednictvím Simulinku vzkřísili starý klasický Guytonův diagram a převedli ho do podoby funkčního simulačního modelu [32]. Vnější vzhled simulinkového modelu jsme se snažili zachovat zcela stejný jako v původním grafickém schématu – rozložení, rozmístění vodičů, názvy veličin i čísla bloků jsou stejné. Simulační vizualizace starého schématu ale nebyla úplně snadná – v originálním obrázkovém schématu modelu jsou totiž chyby (Obrázek – 3)! V nakresleném obrázku to nevadí, pokusíme-li se ho ale oživit v Simulinku, pak model ihned zkolabuje jako celek. Podrobný popis chyb a jejich oprav je v [33,49]. Je zajímavé, že Guytonův diagram byl jako složitý obrázek mnohokrát přetiskován do nejrůznějších publikací – v poslední době se objevil např. v [7.22,77]. Nikdo ale před námi na tyto chyby neupozornil a nedal si práci tyto chyby odstranit. V době, kdy obrázkové schéma vznikalo, ještě neexistovaly kreslící programy – obrázek vznikal jako složitý výkres – a ruční překreslování složitého výkresu nebylo snadné. Možné je i to, že sami autoři modelu opravovat chyby ani příliš nechtěli – kdo si dal práci s analýzou modelu, obrazové „překlepy“ odhalil, kdo by chtěl jen tupě opisovat, měl smůlu. Konec konců, ve své době autoři rozesílali i zdrojové texty programů svého modelu v programovacím jazyce Fortran – takže pokud někdo chtěl pouze testovat chování modelu, nemusel nic programovat. Námi vytvořená simulinková realizace (opraveného) Guytonova modelu je zájemcům k dispozici ke stažení na adrese http://www. physiome.cz/guyton. Na této adrese je i naše simulinková realizace mnohem složitější verze modelu Guytona a spol. z pozdějších let. Zároveň je zde i velmi podrobný popis všech použitých matematických vztahů se zdůvodněním. Guytonův diagram i podle něj vytvořená simulinková síť jsou však na první pohled dosti nepřehledné. Pro zvýšení přehlednosti je vhodné skrýt vlastní aktivní prvky simulinkové kalkulační sítě (násobičky, děličky, integrátory, sumátory apod.) do jednotlivých subsystémů, které jsou navenek v Simulinku realizovány jako uživatelské bloky s příslušnými vstupy a výstupy. Celý model se pak skládá z propojených bloků jednotlivých subsytémů, kde lze přehledně vidět, pomocí kterých proměnných jsou jednotlivé subsystémy provázány, zatímco algoritmus vlastního simulačního výpočtu je ukryt v simulinkové síti uvnitř bloků. 79 Jiří Kofránek Bloky je možné ukládat do knihoven jako uživatelem definované subsystémy. Při tvorbě modelů je možné tyto bloky z knihovny vyjímat, propojovat je a případně je seskupovat do bloků vyšší hierarchické úrovně. &K\ED &K\ED $+& $ $+ $+& $ $+ 2SUDYHQR & W G & G 2SUDYHQR &K\ED &K\ED 4$2 '96 492 996 9,( +.0 +0 +0. &K\ED 4$2 5&' +.0 +0 +0. 5& 5&' 2SUDYHQR +0 2SUDYHQR Obrázek 3 – Oprava chyb v původním Guytonově diagramu 80 996 2SUDYHQR 9,( '96 492 +0 5& KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY Simulation time 8 0 0 0.0405 0 0 15 108 1 1 0 0.03 0 0 66 0.001 0.0 5e-4 5e-4 0.007 3e-4 1.8 33.34 0.01 2.2 8.8 20 0.007 0.008 55 33 20 3 0.2 0.3 1 5.93 0.1531 1144 0.002 0.2 0.106 1e-9 5 2800 0.001 0.047 1540 49.5 100 0.2318 0.2591 760 0 3 0.21 0.52 0.155 0.0561 0.1473 0.025 0.024 0.01 12.1 11 66 0 20 176 154 70 200 0.0068 20 300 0.024 7.4 6 6 5 0.15 0 77.5 0 SIMTIME ZUR XURE YURU ZMNE XMNE YMNU VA GFR ALD ADH THDF STPG YTA YTA1 PHU YNH4 YCO3 YCO3R PICO XPIF ZPIF ZPP XPP PPCO ZPO4E XPO4 YPO4 ZSO4E XSO4 YSO4 ZORGE XORGE YORG OSMP UCO2V UO2V PCO2A FCO2A PO2A FO2A YNU YNH YND XNE ZNE YNHI YKHI ZKI ZKE YKU YKD XKE PIF QLF QWD QWU OSMU ZCLE XCLE YCLU QCO PAP PAS PC PVS PVP ZCAE XCAE YCA ZMGE XMGE YMG HB HT VB VP VEC VIF VTW VIC YINT YGLS YKGLI ZGLE XGLE YGLU A STBC BE AH PHA SO2A XCO3 UCO2A UO2A BEOX BEEC TBEOX YCO3IN YHIN MRH ZBEEC0 BEOX0 TYINT XGL0 CGL1 CGL2 YINS CGL3 YGLI YINT0 ZGLE0 QIN QVIN QIWL QMWP CFC CSM VRBC XHBER VIN0 VP0 VIF0 VIC0 YCAI YMGI ZCAE0 ZMGE0 RTOT RTOP KL KR DEN KRAN YCLI ZCLE0 QLF0 CPR YNIN CBFI CHEI ZKI0 CKEI YKIN ZNE0 ZKE0 ZHI0 MRCO2 MRO2 PBA FCO2I VAL FO2I UCO2V0 UO2V0 FCO2A0 FO2A0 YPO4I YSO4I YORGI ZPO4E0 ZSO4E0 ZORGE0 YPLIN ZPG0 ZPIF0 ZPP0 ZPLG0 TPHA1 YTA0 TPHU2 TPHU1 YNH40 PHA0 PHU20 PHU10 VA0 YURI YMNI ZUR0 ZMNE0 1 SIMTIME 10 <ZUR> 77.5 TBEOX 1 TBEOX 2 (=8.0) Simulation TIme Clock YCO3IN 0.1491 0 3 YHIN 4 <YURU> YHIN (=0) <ZMNE> MRH MRH (=0.0405) 0 BEOX0 4.829 0.09937 7 TYINT 8 XGL0 1 9 CGL1 10 0.9864 CGL2 1.324 0.0379 0.01679 0.006795 11 YINS 12 CGL3 13 YGLI 5.987 0.024 14 YINT0 15 2.432 17 QVIN 18 5.062 20.25 <YMNU> (=0) <VA> TYINT (=15) (=108) <ALD> CGL1 19 7 YMNU 8 9 GFR 10 ALD (=1) <ADH> CGL2 (=1) <THDF> 11 ADH 12 THDF YINS (=0) CGL3 <STPG> (=0.03) 13 STPG <YTA> YGLI (=0) <YTA1> YINT0 <PHU> (=0) ZGLE0 (=0.01) 14 YTA 15 YTA1 16 <YNH4> PHU 17 <YCO3> YNH4 18 (=66) QVIN <YCO3R> QIWL QIWL (=5e-4) 20 CFC 3 5 ZMNE 6 VA <GFR> XGL0 <PICO> YCO3 19 YCO3R 20 PICO QMWP (=5e-4) QMWP 174.6 2 ZUR 4 YURU XMNE (=0) BEOX0 ZGLE0 0.00132 <XMNE> ZBEEC0 5 ZBEEC0 6 0 <XURE> XURE YCO3IN (=0) 2.5 <XPIF> CFC <ZPIF> (=0.007) 21 XPIF 22 ZPIF 155.4 65.46 26.18 21 CSM CSM <ZPP> (=3e-4) VRBC <XPP> (=1.8) <PPCO> 12.1 23 ZPP 22 VRBC 23 XHBER XHBER <ZPO4E> (=33.34) 24 XPP 25 PPCO 26 ZPO4E 1.1 0.02485 11.04 24 VIN0 1.004 26 VIF0 27 66 6.001 0.009939 VIC0 28 YCAI 29 YMGI 30 286.9 (=0.01) <YPO4> 25 VP0 0.01976 VP0 0.1513 0.1524 <XSO4> (=8.8) VIC0 <YSO4> (=20) (=0.007) YMGI <UCO2V> <UO2V> RTOT (=20) (=0.3) 1.568 38 YCLI 39 1539 -0.01998 ZCLE0 40 QLF0 41 0.003964 CPR 42 YNIN 2800 49.41 43 CBFI 44 CHEI 0.0523 0.1341 4.493 -2.98 45 ZKI0 46 CKEI 47 0.008878 YKIN 0.01267 0.001418 373.7 1144 104 0.1801 PCO2A 39 <PO2A> <YNU> <YNH> <YND> 48 ZNE0 49 ZKE0 50 ZHI0 <XNE> <ZNE> YCLI (=0.1531) <YNHI> ZCLE0 <YKHI> (=1144) QLF0 <ZKI> (=0.002) CPR Inputs Outputs (=0.2) <ZKE> <YKU> YNIN <YKD> (=0.106) CBFI (=1e-9) CHEI Golem Simulator <XKE> <PIF> (=5) ZKI0 (=2800) CKEI <QLF> <QWD> <QWU> (=0.001) <OSMU> YKIN (=0.047) ZNE0 <ZCLE> <XCLE> (=1540) (=49.5) 103.5 18 3.584 54 FCO2I 55 VAL 56 4.87 FO2I 55.01 0.004086 33.01 <PAP> <PAS> <PC> 4.174 61 2.374 62 YSO4I 63 YORGI 64 ZPO4E0 65 ZSO4E0 11 8.624 66 ZORGE0 67 YPLIN 31 20 68 ZPG0 69 0.0002205 0.0002205 6.614e-006 ZPIF0 70 ZPP0 71 ZPLG0 72 TPHA1 66 6.001 0 73 YTA0 74 TPHU2 847.5 24.58 75 TPHU1 76 0.02592 YNH40 77 PHA0 39.33 7.405 78 PHU20 79 0.9781 PHU10 24.49 0.4819 0.1987 0.01936 -0.03155 80 VA0 51 YKU 52 YKD 53 XKE 54 PIF 55 QLF 56 QWD 57 QWU 58 OSMU 59 ZCLE 60 FCO2I <XCAE> <YCA> VAL FO2I <ZMGE> <HT> <VB> <VP> <VEC> (=0.05) <VIF> <VTW> (=0.04) (=0.01) <VIC> <YINT> ZSO4E0 <YGLS> <YKGLI> (=22) ZORGE0 (=66.0) <ZGLE> ZPG0 (=176) ZPP0 (=154) ZPLG0 (=70) YTA0 <A> <STBC> <BE> <AH> <PHA> <SO2A> <XCO3> <UCO2A> <UO2A> (=20) <BEOX> TPHU1 (=300) YNH40 (=0.024) 79 VIF 81 VIC 82 84 YKGLI 85 XGLE 87 (=0.0068) TPHU2 78 VEC 80 VTW 83 YGLS <XGLE> TPHA1 (=200) VB 77 VP <YGLU> (=20) ZPIF0 HT 76 ZGLE 86 YPLIN (=0) 74 HB 75 YINT ZPO4E0 (=24.2) 71 YMG <HB> (=0.1473) YORGI 69 XMGE 73 YPO4I YSO4I 68 70 YCA ZMGE 72 <YMG> UO2V0 FO2A0 PC 66 67 PVP <XMGE> (=0.21) (=0.155) 64 PAS 65 XCAE (=0.0003) (=3) 63 PAP ZCAE FCO2A0 YPO4I 14.38 0.4312 49 ZKI 50 ZKE PVS <PVP> <ZCAE> (=760) 59 FCO2A0 (=0.0561) 60 FO2A0 3.001 0.006252 46 ZNE 47 YCLU 62 (=100) (=0.2591) PBA 57 (=0.52) UCO2V0 58 UO2V0 45 XNE XCLE 61 MRO2 UCO2V0 5.002 44 YND <QCO> MRCO2 53 PBA 42 YNU 43 YNHI 48 YKHI QCO ZHI0 51 MRCO2 (=0.2318) 52 MRO2 41 FO2A <YCLU> ZKE0 <PVS> 5.174 20.52 FCO2A 40 PO2A YNH DEN(=1) 37 KRAN (=5.93) 140 36 UCO2V 37 <FCO2A> KR DEN KRAN 1.842 35 OSMP <PCO2A> <FO2A> KL (=0.2) 36 XORGE 34 YORG UO2V 38 RTOP 34 KL 31 YSO4 32 <OSMP> 33 RTOP (=3) 30 XSO4 ZORGE 33 <YORG> (=55) 29 ZSO4E <ZORGE> (=0.008) ZCAE0 35 KR 28 <XORGE> YCAI ZMGE0 32 105.9 0.1485 <ZSO4E> VIF0 31 ZMGE0 (=33) RTOT 39.31 0.05514 27 XPO4 YPO4 (=2.2) ZCAE0 0.5244 <XPO4> VIN0 YGLU 88 A 89 STBC 90 BE 91 AH 92 PHA 93 SO2A 94 XCO3 95 UCO2A 96 UO2A 97 BEOX <BEEC> 98 BEEC PHA0 (=7.4) PHU20 (=6) PHU10 (=6) VA0 (=5) YURI 81 YURI (=0.15) YMNI 82 (=0) YMNI ZUR0 83 (=77.5) ZUR0 ZMNE0 84 ZMNE0 (=0) 16 QIN QIN (=0.001) GOLEM Obrázek 4 – Matematický model, který je podkladem pro simulátor Golem byl implementován jako speciální, hierarchicky uspořádaný simulinkový blok, který je součástí veřejně přístupné knihovny Physiolibrary (http://www.physiome.cz/simchips). Svojí strukturou připomíná elektronický čip Jednotlivé simulinkové subsystémy představují jakési „simulační čipy“ skrývající před uživatelem strukturu simulační sítě, obdobně jako elektronický čip ukrývá před uživatelem propojení jednotlivých tranzistorů a dalších elektronických prvků. Uživatel se pak může zajímat pouze o chování čipu a nemusí se starat o vnitřní strukturu a algoritmus výpočtu. Pomocí„simulačních čipů“ lze snadněji testovat chování modelu a zejména přehledněji vyjádřit vzájemné závislostí mezi proměnnými modelovaného systému. Celý složitý model pak můžeme zobrazit jako propojené simulační čipy a ze struktury jejich propojení je jasné, jaké vlivy a jakým způsobem se v modelu uvažují. To je velmi výhodné pro mezioborovou spolupráci – zejména v hraničních oblastech, jako je např. modelování biomedicínských systémů. Experimentální fyziolog nemusí dopodrobna zkoumat, jaké matematické vztahy jsou ukryty „uvnitř“ simulačního čipu, z propojení jednotlivých simulačních čipů mezi sebou však pochopí strukturu modelu a jeho chování si může ověřit v příslušném simulačním vizualizačním prostředí.[40]. 81 Jiří Kofránek XHB TBEox <TBEOX> <BEOX> BEOX STBC INPUTS: BEOX - Base Excess in fully oxygenated blood [mmol/l] HB - Hemoglobin concentration [g/dl] PCO2A - CO2 tension in arterial blood [torr] PO2A - Oxygen tension in arterial blood [torr] BLOOD ACID BASE BALANCE HB ACID BASE METABOLIC BALANCE A <A> INPUTS: TBEOX - (*Time constant*) VB (*Blood Volume [l]*) HB (fore XHB) (*Blood hemoglobin concentration [g/100 ml]*) A [11] - (* vector of coeficients, see "Blood Acid Base Balance" *) pCO2A (*CO2 tension in arterial blood [Torr]*) VEC (*Extracelular fluid volume [l]*) yTA (*Renal excretion rate of titratable acid [mEq/min]*) yNH4 (*Renal excretion rate of ammonium [mEq/min]*) yCO3 (*Renal excretion rate of bicarbonate [mEq/min]*) yKHi (*Potassium ions flow rate from ECF into ICF exchanged with hydrogen ions [mEq/min]*) yNHi (*Hydrogen ions flow rate from ECF into ICF exchanged with sodium ions [mEq/min]*) ACID BASE METABOLIC BALANCE pCO2A <PCO2A> VEC <VEC> yTA <YTA> yNH4 <YNH4> yCO3 <YCO3> yKHi <YKHI> yNHi <YNHI> yCO3in <YCO3IN> BEox - yHin <YHIN> BEox HB <HB> BEOX XHB BLOOD ACID BASE BALANCE VB <VB> <HB> BE OUTPUTS: PHA XHB - Vector of coefficients derived from hemoglobin concentration STBC - Standard bicarbonate concentration [mmol/l] BE - Base Excess concentration in arterial blood SO2A PCO2A <PCO2A> AH - Hydrogen ions concentration [nmol/l] PHA - arterial plasma pH XCO3A SO2A - Oxygen hemoglobin saturation in arterial blood (expressed as ratio from 0 to 1) XCO3 - Actual bicarbonate concentration in arterial blood UCO2A - Content of CO2 in arterial blood [l STPD/l] UCO2A UO2A-Content of O2 in arterial blood [l STPD/l] PO2A <PO2A> U(E) U A <TYINT> UO2A <XGL0> BE AH <CGL2> <YINS> <CGL3> XCO3 UCO2A <YGLI> UO2A <VEC> <GFR> BEEC BEEC yINS CGL3 yKGLI OUTPUTS: yINT - insulin secretion [unit/min] yGLS - glucose flow rate from ECF into cells [mEq/min] yKGLI - K flow rate from ECF to ICF accompanying secretion of insulin [mEq/min] zGLE - ECF glucose content [mEq] xGLE - ECF glucose concentration [mEq] yGLU - renal excretion rate of glucose [mEq/min] yGLI vEC GFR zGLE xGLE 21.8.2001 Scope2 yGLU <ZGLE0> ZBEEC 0 YGLS YKGLI ZGLE XGLE YINT 0 ZGLE 0 YGLU Blood Glucose Control BEOX 0 <BEOX0> yGLS BLOOD GLUCOSE CONTROL CGL2 Blood Acid Base Balance OUTPUTS: (** Base excess in fully oxygenated blood [mEq/l]*) BEEC (*ECF Base excess concentration YINT BLOOD GLUCOSE CONTROL INPUTS: TYINT - time constant of insulin secretion xGL0 - reference value of ECF glucose concentration CGL1 - parameter of glucose metabolism CGL2 - parameter of glucose metabolism yINS - intake rate of insulin[unit/min] CGL3 - parameter of glucose metabolism yGLI - intake rate of glucose [g/min] vEC - ECF volume [l] GFR - glomerular filtration rate [l/min] CGL1 SO2A MRH <ZBEEC0> yINT xGL0 PHA <YINT0> <MRH> TYINT Selector STBC <CGL1> AH Scope Acid Base Metabolic Balance1 Acid base metabolic balance Scope1 Blood acid base balance Scope3 Blood glucose control qIN <QIN> HB qVIN <QVIN> HB <VEC> vEC zCaE ZCAE VB <VB> QCO QCO qIWL <QIWL> CALCIUM AND MAGNESIUM BALANCE BODY FLUID VOLUME BALANCE qMWP <QMWP> qWU <QWU> qLF <QLF> CFC <CFC> pICO <PICO> pPCO <PPCO> pC <PC> pIF <PIF> CSM <CSM> xNE <XNE> xKE <XKE> INPUTS: qIN - drinking rate [l/min] qVIN - intravenous water input [l/min] qIWL - insensible water loss [l/min] qMWP - metabolic water production [l/min] qWU - urine output [l/min] qLF - lymph flow rate [l/min] CFC - capillary filtration coefficient [l/min/torr] pICO - interstitial colloid osmotic pressure [torr] pPCO - plasma colloid osmotic pressure [torr] pC - capillary pressure [torr] pIF - interstitial pressure [torr] CSM - transfer coeff. of water from ECF to ICF xNE - ECF Na concentration [mEq/l] xKE - ECF K concentration [mEq/l] xGLE - ECF glucose conc. [mEq/l] zKI - ICF K content [mEq] vRBC - volume of red blood cells [l] xHBER - hemoglobin concentration in the red blood cells [g/100 ml] BODY FLUID VOLUME BALANCE zKI <ZKI> vRBC <VRBC> xHBER <XHBER> <GFR> VB <YMGI> vP VP <ZCAE0> vEC yCaI xCaE INPUTS: vEC - ECF volume [l] yCaI - calcium intake [mEq/min] yMgI -magnesium intake [mEq/min] GFR - glomerular filtration rate [l/min] CALCIUM AND MAGNESIUM BALANCE GFR yCa OUTPUTS: zCaE - ECF calcium content [mEq] xCaE - ECF calcium contentration [mEq/l] yCa - calcium renal excretion rate [mEq/min] zMgE - ECF magnesium content [mEq] xMgE - ECF magnesium contentration [mEq/l] yMg - magnesium renal excretion rate [mEq/min] yMgI zMgE INITIAL CONDITIONS: zCaE0 - ECF calcium content [mEq] zMgE0 - ECF magnesium content [mEq] zCaE0 xMgE <RTOT> XCAE <RTOP> zMgE0 yMg VIF vTW CARDIOVASCULAR BLOCK KR XMGE <DEN> YMG PAS OUTPUTS: QCO - Cardiac output [l/min] PAP - Pulmonary arterial pressure [torr] PAS - Systemic arterial pressure [torr] pC - Capillary pressure [Torr] PVS - Central venous pressure [torr] PVP - Pulmonary venous pressure [torr] ZMGE <KR> PAP INPUTS: VB - Blood volume [l] RTOT - Total resistance in systemic circulation [Torr * Min / l] (norm.=20) RTOP - Total resistance in pulmonary circulation [Torr * Min /l] (norm. =3) KL - Parameter of the left heart performance [l/min/torr] (norm.=0.2) KR - Parameter of the right heart performance [l/min/torr] (norm.=0.3) DEN - Proportional constant between QCO AND VB [1/min] (norm.=1) KRAN - Parameter of capillary pressure (norm.=5.93) RTOP KL <KL> <KRAN> vIF CARDIOVASCULAR BLOCK RTOT YCA 30.7.2001 VEC <ZMGE0> 24.8.2001 VIN 0 <VIN0> <YCAI> HT vB OUTPUTS: HB - blood hemoglobin concentration [g/100 ml] HT - hematocrit vB - blood volume [l] vP -plasma volume [l] vEC - ECF volume [l] vIF - interstitial fluid volume [l] vTW - total body fluid volume [l] vIC - ICF volume [l] xGLE <XGLE> HT DEN pC PVS 24.8.2001 edited by Tom Kripner KRAN PVP Calcium and Magnesium Balance PAP PAS PC PVS PVP Cardiovascular Block VTW VP 0 <VP0> VIF 0 <VIF0> Scope5 vIC Scope4 VIC VIC 0 <VIC0> Body Fluid Volume Balance Scope6 Body fluid volume balance Calcium and magnesium balance Cardiovascular block <VEC> <YCLI> vEC <YKU> <YNH4> <YCA> <YMG> <YSO4> <YCO3> <STPG> <ZCLE0> ADH <ADH> DIURESIS AND URINE OSMOLARITY yCLI zCLE CHLORIDE BALANCE <YNU> OSMP <OSMP> INPUTS: vEC - ECF volume [l] yCLI - chloride intake [mEq/min] yNU - Na renal excretion rate [mEq/min] yKU - K renal excretion rate [mEq/min] yNH4 - ammonium renal excretion rate [mEq/min] yNH4 yCa - calcium renal excretion rate [mEq/min] yMg - magnesium renal excretion rate [mEq/min] xCLE yCa ySO4 - sulphate renal excretion rate [mEq/min] yCO3 - bicarbonate excretion rate [mEq/min] STPG - summary renal excretion rate of phosphates and org. acids yMg related to arterial pH [mEq/min] yND <YND> yKU CHLORIDE BALANCE yCO3 yGLU <YGLU> XCLE yURU <YURU> yMNU <YMNU> OUTPUTS: zCLE - ECF chloride content [mEq] xCLE - ECF chloride concentration [mEq/l] yCLU - chloride renal excretion rate [mEq/min] ySO4 yKD <YKD> yNU <YNU> 30.7.2001 yCLU STPG yKU <YKU> YCLU qWD INPUTS: ADH - effect of antidiuretic hormone [x normal] OSMP - plasma osmolality [mOsm/l] yND - sodium excretion rate in distal tubule [mEq/min] yKD - potassium excretion rate in distal tubule [mEq/min] yGLU - renal excretion rate of glucose [mEq/min] yURU - renal excretion rate of urea [mEq/min] yMNU - renal excretion rate of mannitol [mEq/min] yNU - sodium renal excretion rate [mEq/min] yKU - potassium renal excretion rate [mEq/min] ZCLE yNU DIURESIS AND URINE BALANCE qWU QWD Scope7 <ALD> <GFR> <CPR> <THDF> <YNIN> <PHA> <CBFI> <CHEI> <YKGLI> <ZKI0> <CKEI> <YKIN> <VEC> <ZNE0> <ZKE0> <ZHI0> PIF <QLF0> 16.8.2001 PIF QLF0 QLF Interstitial Pressure and Lymph Flow Rate OSMU OSMU Diuresis and Urine Osmolarity Scope8 yTA1 yNU SODIUM AND POTASSIUM BALANCE yNH4 ALD GFR CHEI SODIUM AND POTASSIUM BALANCE yNH xNE zKI0 CKEI yKIN vEC ZNE 0 ZKE 0 YND yNHI yKHI QCO PBA VAL zKE YKHI yKU yKD ZKI <FCO2A0> <FO2A0> ZKE UCO2V UO2V pO2A PLASMA OSMOLARITY PLASMA OSMOLARITY xURE xNE <XNE> PCO2A xMNE xGLE <XGLE> pCO2A fCO2A OUTPUTS: VA uCO2V (** Content of CO2 in venous blood [l STPD/l]*) <VA> uO2V (** Content of O2 in venous blood [l STPD / l*) fO2i pCO2A (*CO2 tension alveoli [Torr]*) <FO2I> fCO2A (*Volume fraction of CO2 in dry alveoli gas*) UCO2V 0 pO2A (*O2 tension in alveoli [Torr]*) <UCO2V0> fO2A (*Volume fraction of O2 in dry alveoli gas*) YNHI <XMNE> <XURE> uO2V O2 AND CO2 EXCHANGE fCO2i <VAL> <UO2V0> zKI O2 and CO2 EXCHANGE INPUTS: mrCO2 - (*Metabolic production rate of CO2 [l STPD/min]*) uCO2A (*Content of CO2 in arterial blood [l STPD/l]*) VTW (*Total body fluid volume [l]*) mrO2 - (*Metabolic consumption rate of O2 [l STPD/min]*) uO2A (*Content of CO2 in arterial blood [l STPD/l]*) QCO (*Cardiac output [l/min]*) PBA - (*Barometric pressure*) fCO2i - (*Volume fraction of CO2 in dry inspired gas*) VAL - (*Total alveolar volume (BTPS)*) VA (*Alveolar ventilation [l BTPS/min]*) fO2i - (*Volume fraction of O2 in dry inspired gas*) uO2A XNE ZNE uCO2V uCO2A mrO2 <QCO> <PBA> <FCO2I> zNE mrCO2 VTW <MRO2> YNH <UO2A> yND OUTPUTS: yNU - Na renal excretion rate [mEq/min] yNH - Na excretion in Henle loop [mEq/min] yND - Na excretion rate in distal tubule [mEq/min] xNE - ECF Na concentration [mEq/l] zNE - ECF Na content[mEq] yNHI - H ions flow rate from ECF to ICF (exchanged w. Na) [mEq/min] yKHI - K flow rate from ECF to ICF (exchanged w. H) [mEq/min] zKI - ICF K content [mEq] zKE - ECF K content [mEq] yKU - K renal excretion rate [mEq/min] yKD - K excretion rate in distal tubule [mEq/min] xKE - ECF K concentration [mEq/l] yKGLI <UCO2A> YNU <VTW> INPUTS: yTA1 - Arterial pH dependent portion of titrable acid excretion rate yNH4 - ammonium renal excretion rate [mEq/min] yCO3R - bicarbonate reabsorption rate [mEq/min] ALD - aldostrone effect [x normal] GFR - glomerular filtration rate [l/min] CPR - excretion ratio of filterd load after proximal tubule CPR THDF - effect of 3rd factor (natriuretic horm.) [x normal] yNIN - sodium intake [mEq/min] THDF PHA - Arterial blood pH CBFI - Parameter of intracellular buffer capacity yNIN CHEI - Transfer coeff. of H ions from ECF to ICF yKGLI - K flow rate from ECF to ICF accompanying secretion of insulin [mEq/min] PHA zKI0 - normal ICF K content [mEq] CKEI - Transfer coeff. of K ions from ECF into ICF (exchanged with H ions) CBFI yKIN - K intake [mEq/min] vEC - ECF volume [l] yCO3 Scope9 Interstitial pressure and lymph flow rate <MRCO2> <YNH4> INTERSTITIAL PRESSURE AND LYMPH FLOW RATE INPUTS: vIF0 - normal interstitial fluid volume [l] vIF - interstitial fluid volume [l] qLF - normal lymph flow rate [l/min] ZCLE 0 Diuresis and urine osmolarity <YCO3> VIF QLF Chloride Balance <YTA1> VIF0 <VIF> OUTPUTS: pIF - interstitial pressure [torr] qLF - lymph flow rate [l/min] OUTPUTS: qWD - rate of urinary excretion in distal tubule [l/min] qWU - urine output [l/min] OSMU - urine osmolality [mOsm/l] 17.8.2001 INTERSTITIAL PRESSURE AND LYMPH FLOW RATE <VIF0> QWU INPUTS : XMNE - ECF mannitol concentration [mmol/l] XURE - ECF urea concentration [mmol/l XGLE - ECF glucose concentration [mmol/l] XNE - ECF sodium concentration [mmol/l] XKE - ECF potassium concentration [mmol/l] OSMP OSMP OUTPUT : OSMP - plasma osmolarity xKE <XKE> Plasma osmolarity calculation FCO2A PO2A UO2V 0 8.10.2001 FCO2A 0 fO2A FO2A FO2A 0 O2 and CO2 Exchange YKU YKD 27.7.2001 xKE ZHI 0 XKE Scope12 Na & K Balance Scope11 Sodium and potassium balance Scope10 O2 and CO2 exchange Plasma osmolarity <VEC> <YPO4I> <YSO4I> <YORGI> <GFR> <ZPO4E0> <ZSO4E0> <ZORGE0> zPO4E vEC ZPO4E <VIF> PHOSPHATE, SULPHATE AND ORGANIC ACIDS BALANCE INPUTS: vEC - ECF volume [l] yPO4I - phosphate intake [mEq/min] ySO4I - sulphate intake [mEq/min] yORGI - organic acids intake [mEq/min] GFR - Glomerular filtration rate [l/min] ySO4I yORGI GFR ZPO4E 0 OUTPUTS: zPO4E - ECF phosphate content [mEq] xPO4 - ECF phosphate contentration [mEq/l] yPO4 - Phosphate renal excretion rate [mEq/min] zSO4E - ECF sulphate content [mEq] xSO4 - ECF sulphate contentration [mEq/l] ySO4 - sulphate renal excretion rate [mEq/min] zORGE - ECF organic acids content [mEq] xORGE - ECF organic acids contentration [mEq/l] yORG - organic acids renal excretion rate [mEq/min] ZSO4E 0 30.7.2001 ZORGE 0 xPO4 yPO4 zSO4E xSO4 ySO4 zORGE xORGE yORG pICO vIF <TPHA1> XPO4 <QLF> <PC> <YPLIN> ZSO4E <VP> XSO4 <ZPG0> <ZPIF0> YSO4 <ZPP0> ZORGE <ZPLG0> <PHA> qLF pC YPO4 YPLIN vP ZPG 0 ZPIF 0 ZPP 0 INPUTS: vIF interstitial fluid volume [l] qLF - lymph flow rate [l/min] pC - capillary pressure [torr] YPLIN - rate of intravenous plasma protein input [g/min] vP -plasma volume [l] PROTEIN BALANCE OUTPUTS: pICO - interstitial colloid osmotic pressure [torr] xPIF - interstitial protein concentration [g/l] zPIF - interstitial protein content[g] zPP - plasma protein content [g] xPP - plasma protein concentration [g/l] pPCO - plasma colloid osmotic pressure [torr] xPIF XPIF <YORG> <YPO4> zPIF ZPIF <YTA0> zPP <ALD> ZPP <TPHU2> xPP XPP <TPHU1> 10.7.2001 ZPLG 0 <YNH40> pPCO PPCO <QWU> Protein Balance XORGE <PCO2A> YORG <GFR> Phosphate, Sulphate and Organic Acids Balance ano XCO3 <XCO3> <PHA0> <PHU20> Phosphate sulphate and organic acids balance Protein balance <VEC> <XKE> <YNH> <PVP> <OSMP> GFR CONTROLLER OF RENAL FUNCTION pAS xKE yNH pVP OSMP INPUTS: vEC - ECF volume [l] pAS - systemic arterial pressure [torr] xKE - ECF K concentration [mEq/l] yNH - Na excretion in Henle loop [mEq/min] pVP - pulmonary venous pressure [torr] OSMP - plasma osmolality [mOsm/l] pPCO - plasma colloid osmotic pressure [torr] <PCO2A> ALD HIDDEN CONSTANTS: vEC0 - normal ECF volume [l] GFR0 - normal glomerular filtration rate [l/min] ___ ADH <PHA> VA0 RESPIRATION CONTROL INPUTS: VA0 - normal value of alveolar ventilation [l BTPS/min] pO2A - O2 partial pressure in alveoli [Torr] pCO2A - CO2 partial pressure in alveoli Torr] pHA - arterial blood pH AH - concentration of hydrogen ions in arterial blood [nM/l] pCO2A pHA <PHU10> VA yORG yPO4 <AH> AH <YURI> <GFR> yTA1 PHU YTA YTA1 PHU yCO3 PHA 0 24.7.2001 YCO3 PHU2 0 yCO3R PHU1 0 vTW yURI GFR <YMNI> yMNI Respiration Control <VEC> ADH RENAL ACID BASE CONTROL yTA qWU OUTPUT VARIABLES: STPG - summary renal excretion rate of titratable acids, phosphate and org. acids [mmol/mi yNH4 yTA - renal excretion rate of titratable acids [mmol/min] pCO2A YNH4 yTA1 - on arterial pH dependent portion of titratable acid secretion rate [mmol/min] PHU - urine pH GFR YNH4 - Ammonium renal excretion rate [mmol/min] YCO3 - Bicarbonate excretion rate [mmol/min] YCO3R - Bicarbonate reabsorption rate [mmol/min] xCO3 VA OUTPUTS: VA - alveolar ventilation [l BTPS/min] STPG RENAL ACID BASE CONTROL INPUTS: TPHA1 - Time constant of titratable acid [1/min] PHA - arterial pH yORG - Renal excretion rate of organic acid [mEq/min] yPO4 - Renal excretion rate of phosphate [mEq/min] ALD yTA0 - Normal value of renal excretion rate of titratable acid [mmol/min] ALD - Aldosterone effect [x normal] TPHU1 - Time constant of ammonium secretion [1/min] TPHU2 TPHU2 - Time constant of titratable acids secretion [1/min] yNH40 - Normal value of ammonium renal excretion rate [mmol/min] TPHU1 qWU - Urine output [l/min] pCO2A - Alveolar pCO2 [torr] GFR - Glomerular filtration rate [l/min] yNH40 xCO3 - Actual bicarbonate concentration [mmol/l] yTA0 Scope15 YCO3R Renal Acid Base Control <VTW> RESPIRATION CONTROL pO2A STPG PHA 4.10.2001 OUTPUTS: GFR - glomerular filtration rate [l/min] ALD - aldosterone effect [x normal] ADH - effect of antidiuretic hormone [x normal] THDF - effect of 3rd factor (natriuretic horm.) [x normal] vEC zUR OUTPUTS: zUR - total body-fluid urea content [mEq] xURE - ECF urea concentration [mEq/l] yURU - renal excretion rate of urea [mEq/min] zMNE - ECF mannitol content [mEq] xMNE - ECF mannitol concentration [mEq] yMNU - renal excretion rate of mannitol [mEq/min] 21.8.2001 <ZUR0> ZUR 0 ZUR UREA AND MANNITOL BALANCE INPUTS: vTW - total body fluid volume [l] yURI - intake rate of urea [mEq/min] GFR - glomerular filtration rate [l/min] yMNI - intake rate of mannitol [mEq/min] vEC - ECF volume [l] UREA AND MANITOL BALANCE xURE yURU XURE YURU Urea and mannitol balance zMNE xMNE ZMNE XMNE 17.8.2001 THDF <PPCO> GFR <PO2A> ALD Scope14 Scope13 <VA0> vEC CONTROLLER OF RENAL FUNCTION <PAS> TPHA1 PICO PROTEIN BALANCE PHOSPHATE AND ORGANIC ACIDS BALANCE yPO4I pPCO THDF <ZMNE0> ZMNE 0 yMNU YMNU Urea and Mannitol Balance Controller of Renal Function Scope16 Scope17 Scope18 Controller of renal function Respiration control Renal acid base control Chloride balance ,QSXWV INPUTS 2XWSXWV Obrázek 5 – Vnitřní struktura simulinkového bloku, realizujícího simulační model Golem, se skládá z 18 bloků jednotlivých fyziologických subsystémů, jejichž vstupy a výstupy jsou propojeny přes společnou sběrnici 82 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY XHB <BEOX> <HB> BEOX XHB BLOOD ACID BASE BALANCE HB STBC BE BE AH AH OUTPUTS: PHA XHB - Vector of coefficients derived from hemoglobin concentration STBC - Standard bicarbonate concentration [mmol/l] BE - Base Excess concentration in arterial blood SO2A PCO2A <PCO2A> AH - Hydrogen ions concentration [nmol/l] PHA - arterial plasma pH XCO3A SO2A - Oxygen hemoglobin saturation in arterial blood (expressed as ratio from 0 to 1) XCO3 - Actual bicarbonate concentration in arterial blood UCO2A - Content of CO2 in arterial blood [l STPD/l] UCO2A UO2A-Content of O2 in arterial blood [l STPD/l] PO2A <PO2A> A U(E) U Selector STBC INPUTS: BEOX - Base Excess in fully oxygenated blood [mmol/l] HB - Hemoglobin concentration [g/dl] PCO2A - CO2 tension in arterial blood [torr] PO2A - Oxygen tension in arterial blood [torr] PHA SO2A XCO3 UCO2A UO2A UO2A Blood Acid Base Balance 1 XHB Hemoglobin Coefficients ABCNST 2 HB Hb Standard Bicarbonate Concentration STBCB XHb INPUT : Hb - blood hemoglobin concentration [g/dl] Blood hemoglobin concentration INPUTS : XHb - coefficients derived from hemoglobin concentration BE -blood Base Excess [mmol/l] XHb OUTPUTS : XHb - coefficients derived from hemoglobin concentration BE c[1]..c[10] a[1]..a[11] STBC HCO3st 2 STBC OUTPUT : HCO3st - standard bicarbonate concentration [mmol/l] 5 PHA ST BCB pH From Base Excess BEINV XHb ABCNST pH37 INPUTS : XHb - coefficients derived from concentration of hemoglobin in blood BEox - Base Excess in fully oxygenated blood [mmol/l] SO237 - oxyhemoglobin saturation [expressed as ratio form 0 to 1] SO237 PCO237 - pCO2 [torr] in blood at 37 °C PHA PHA Actual Bicarbonate Concentration ACBCB pHt BEox 1 BEOX SO2A Memory PCO2A OUTPUTS : pH37 - plasma pH at standard temperature (37 °C) PCO237 BE- current value of blood Base Excess [mmol/l] PCO2A INPUTS : pHt - plasma pH at patient temperature PCO2t - PCO2 [torr] at body temperature temp - body temperature [°C] PCO2t BE 37 10^(9-u); Fcn HCO3 Constant AC BCB pH From BE SO2A 3 BE CO2 Blood Content CARB XHb PCO2A INPUTS : XHb - coefficients derived from conentration of hemoglobin in blood PCO237 - pCO2 [torr] in blood at 37 °C SO237 - oxyhemoglobin saturation [expressed as ratio form 0 to 1] pH37 - pH of plasma at 37 °C PCO237 PHA SO2A PO2A 4 PO2A PO2A PO237 pH37 3 PCO2A PCO2A pCO237 Oxyhemoglobin Saturation SATUR INPUTS : PO237 - pO2 [torr] in blood at 37 °C PCO237 - pCO2 [torr] in blood at 37 °C pH37 - pH of plasma at 37 °C PHA SO237 4 AH 7 XCO3A XCO3A OUTPUT : HCO3 - actual bicarbonate concentration at body temperature temp SO2A SO237 CO2 8 UCO2A OUTPUT : CO2 - blood CO2 content [expressed in l CO2 STPD/l ] pH37 SO2A CARB PCO2A OUTPUT : SO237 - oxyhemoglobin saturation (expressed as ratio form 0 to 1) SO2A SO2A SO2A SATUR XHb SO2A SO2A PO2A SO237 PO237 6 SO2A O2 Blood Content OXY INPUTS : XHb - coefficient derived from concentration of hemoglobin in blood SO237 - oxyhemoglobin saturation 37 °C (expressed as ratio form 0 to 1) PO237 - pO2 (torr) in blood at 37 °C O2 9 UO2A OUTPUT : O2 - blood O2 content [expressed in l CO2 STPD)/l ] OXY SIMULATION CHIP: BLOOD ACID BASE BALANCE u[1] CO2 - part1 ( u[2]*u[26] + u[3] ) / (u[26]*u[26]) 1 CO2 - part2 XHb u[4]*u[25]/u[26] 2 CO2 - part3 PCO237 u[5]* ( 1-u[24] ) / ( (u[26]/u[25])^2 + u[26]*u[6] / u[25] + u[7] * u[23] ) [7.0388002E-3 3.6447450E-4 7.9099077 -2.0113444E-1 -1.4790526 ] CO2 - part4 X0 ... X4 u[8]* u[24] / ( (u[26]/u[25])^2 + u[26]*u[9] / u[25] + u[10] * u[23] ) CO2 - part5 3 SO237 4 SO2 >= 10^ -13 f(u) 1 CO2 D D=X0*(SO237^X1)*(pH37^X2) *exp(X3*SO237+X4*pH37); pH37 10^( 9 - u ) AH=10^(9-pH37); AH X0=7.0388002E-3 ; X1=3.6447450E-4 ; X2=7.9099077 ; X3=-2.0113444E-1 ; X4=-1.4790526 ; % if SO237==0 % SO237=1E-13; % end; 0.02226 CO2= Const D=X0*(SO237^X1)*(pH37^X2)*exp(X3*SO237+X4*pH37); AH=10^(9-pH37); SIMULATION CHIP: CARB CO2 = 0.02226*PCO237*(XHb(1)+(XHb(2)*AH+XHb(3))/(AH*AH)+XHb(4)*D/AH ... +XHb(5)*(1-SO237)/((AH/D)^2+AH*XHb(6)/D+XHb(7)*PCO237) ... +XHb(8)*SO237 /((AH/D)^2+AH*XHb(9)/D+XHb(10)*PCO237)); Obrázek 6 – Celý model simulátoru Golem je vytvořen z hierarchicky uspořádaných, navzájem propojených simulinkových bloků. Jejich propojení zobrazuje příslušné závislosti a vazby mezi jednotlivými fyziologickými subsystémy. Struktura simulinkové počítací sítě, vyjadřující matematické vztahy, se objevuje teprve na nejnižší hierarchické úrovni. Tak například uvnitř bloku BLOOD ACID BASE BALANCE (druhý blok v horní řadě na předchozího obrázku 5) jsou další propojené simulační čipy (realizované jako simulinkové bloky). Jeden z propojených bloků – (blok CARB), počítající celkovou koncentraci oxidu uhličitého v krvi, již obsahuje vlastní počítací bloky 83 Jiří Kofránek Pomocí simulinkových bloků jsme vytvořili knihovnu fyziologických modelů Physiolibrary, která je volně k dispozici na adrese: http://www.physiome.cz/ simchips. Součástí knihovny je také rozsáhlý integrovaný model fyziologických regulací, který byl podkladem našeho výukového simulátoru Golem. Model má hierarchickou strukturu složenou z jednotlivých vnořených a propojených simulinkových bloků [37] (Obrázek 4 – Obrázek 6). 6. Golem místo pacienta Tvorba výukového simulátoru Golem vyžadovala kromě modelu ještě další nemalé programátorské úsilí, spočívající ve vytvoření uživatelského rozhraní a jeho propojení s verifikovaným modelem implementovaným na pozadí simulátoru [36]. Simulátor „Golem“, který jsme vytvořili koncem devadesátých let jako open source, byl zaměřen především pro výuku patofyziologie poruch vnitřního prostředí [34,35,50-54]. Umožňoval simulovat zejména smíšené poruchy iontové, osmotické a acidobazické rovnováhy, poruchy transportu krevních plynů, respirační selhání i poruchy funkce ledvin. Umožňoval také sledovat vliv nejrůznější infúzní terapie Simulátor se využíval na našich i některých zahraničních lékařských fakultách. Osvědčil zejména při výuce patofyziologie a klinické fyziologie, Simulátor díky komplexnosti modelu fyziologických systémů na jeho pozadí, umožnil názorně demonstrovat, jak jednotlivé fyziologické subsystémy spolu navzájem souvisejí a jak se tyto souvislosti projevují v jednotlivých patofyziologických stavech. Z pedagogického hlediska ukázalo jako velice výhodné objasňovat fyziologický význam jednotlivých regulačních okruhů pomocí rozpojování a opětovného zapojování jednotlivých regulačních vazeb. Rozpojení regulačních vazeb v simulátoru umožní lokálně sledovat odezvu jednotlivých fyziologických subsystémů na změnu hodnot některých proměnných, které jsou ale sami v organismu regulovány. Do simulátoru Golem jsme proto zavedli možnost „odpojení regulace“ některých regulovaných fyziologických proměnných a jejich „přepnutí na lokálně zadávaný vstup“ [38]. Rozpojení regulačních smyček umožnilo omezit se při simulaci na jednotlivý fyziologický subsystém a zkoumat jeho chování nezávisle na spletitých regulačních vztazích uvnitř celého organismu a sledovat tak chování jednotlivých fyziologických regulačních vztahů odděleně, což přispívalo k lepšímu pochopení fyziologických souvislostí (Obrázek 7). Naše zkušenosti i zkušenosti jiných pracovišť s nasazením komplexních modelů do výuky ale ukazují, že velké a složité modely mají z didaktického hlediska značnou nevýhodu ve složitém ovládání [14,56,48]. Velké množství vstupních proměnných vyžadují od uživatele důkladnější porozumění vlastní struktury simulačního modelu, i znalost toho, jaké procesy je zapotřebí při simulacích určitých patologických stavů sledovat. Pedagogická praxe ukázala, že simulační hra s jednoduchými agregovanými modely (s možností sledování pouze několika proměnných) je někdy vhodnějším 84 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY Obrázek 7 – Příklad rozpojení fyziologických subsystémů z vnějších regulačních smyček v simulátoru GOLEM demonstrující vazby subsystému acidobazické rovnováhy a elektrolytové rovnováhy přes regulační vliv hormonální regulace. Stisknutím tlačítka odpojíme řízení hladiny hormonu aldosteron z regulace. Pootočením knoflíku pak hladinu aldosteronu násilně zvýšíme (A). Po čase vidíme na schématu vylučování draslíku v ledvinách, že draslík se ve zvýšené míře vylučuje močí, jeho zásoby v plazmě jsou však malé, ledvinné ztráty vedou k tomu, že draslík se přesouvá do mimobuněčné tekutiny (a plazmy) z buněk (B). Výstup draslíku z buněk je však provázen vstupem vodíkových iontů do buněk (C), důsledkem je rozvoj extracelulární metabolické alkalózy (D) 85 Jiří Kofránek nástrojem pro vysvětlení složitých procesů než rozsáhlý a složitý výukový simulátor. Při výkladu je vhodné postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, tj. nejprve s využitím jednoduchých modelů vysvětlit základní principy a teprve potom se věnovat složitějším detailům a využívat simulační hry se složitějšími modely. Obrázek 8 – Atlas fyziologie a patofyziologie kombinuje interaktivní výklad se zvukovým a animačním doprovodem a simulační hry. Je vytvářen v české (a postupně i v anglické) verzi. Je volně dostupný na internetové adrese www.physiome.cz/atlas. Je vhodné, když jsou modely provázeny výkladem jejich využití – nejlépe pomocí interaktivních výukových aplikací na internetu. Teprve spojení výkladu 86 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY se simulační hrou dává možnost využít všech výhod virtuální reality pro vysvětlení složitých patofyziologických procesů. Pro skloubení možností interaktivních multimédií a simulačních modelů pro lékařskou výuku jsme proto koncipovali projekt internetového počítačového Atlasu fyziologie a patofyziologie (http://physiome.cz/atlas), který kombinuje interaktivní výkladové kapitoly a simulační hry s modely fyziologických systémů (Obrázek 8). Uživatelské rozhraní připomíná animované obrázky z tištěného Atlasu fyziologie [72] nebo Atlasu patofyziologie [73]. Na rozdíl od tištěných ilustrací, jsou ale obrázky tvořící uživatelské rozhraní multimediálních simulátorů „živé“ a interaktivní – změny proměnných simulačního modelu se projeví změnou obrázku. Pomocí takto koncipovaných interaktivních ilustrací je možno realizovat simulační hry, které lépe než statický obrázek nebo i prostá animace pomohou vysvětlit dynamické souvislosti ve fyziologických systémech a napomoci především k pochopení příčinných souvislostí v rozvoji nejrůznějších chorob. Při tvorbě atlasu jsme vycházeli z námi vypracované technologie tvorby webových výukových simulátorů [41]. 7. Od Simulinku k Modelice Simulink patří k blokově orientovaným simulačním jazykům, které umožňují sestavovat počítačové modely z jednotlivých bloků s definovanými vstupy a výstupy, propojovat bloky do počítacích sítí a počítací sítě seskupovat do bloků vyšší hierarchické úrovně. Blokově orientované simulační nástroje mají výhodu v tom, že umožňují přehledně strukturovat model do propojených hierarchicky uspořádaných komponent. Ze struktury bokově orientovaného popisu je pak zřejmé, jakým způsobem se v modelu počítají hodnoty jednotlivých proměnných – tj. jaký je algoritmus výpočtu. Hovoříme proto o tzv. kauzálním modelování. Propojování bloků do sítě vztahů ale bohužel nemůže být zcela libovolné. V propojených prvcích se nesmějí vytvářet algebraické smyčky – tj. cyklické struktury, kdy nějaká vstupní hodnota přiváděná jako vstup do výpočetního bloku ve stejném časovém kroku závisí (přes několik prostředníků) na výstupní hodnotě z tohoto bloku. Propojení bloků odráží spíše postup výpočtu než vlastní strukturu modelované reality. V poslední době došlo k vývoji nových tzv. „akauzálních“ nástrojů pro tvorbu simulačních modelů. Zásadní inovaci, kterou akauzální modelovací nástroje přinášejí, je možnost popisovat jednotlivé části modelu přímo jako soustavu rovnic a nikoli jako algoritmus řešení těchto rovnic. Zápis modelů je deklarativní (popisujeme strukturu a matematické vztahy, nikoli algoritmus výpočtu) – zápis je tedy akauzální. Akauzální modelovací nástroje pracují s propojenými komponentami, které představují instance tříd, v nichž jsou přímo definovány rovnice. Komponenty se mohou propojovat pomocí speciálních akauzálních konektorů – přes akauzální propojení se vlastně propojují jednotlivé proměnné v rovnicích příslušných komponent a jejich propojením se definují soustavy rovnic modelu. Elementární prvky simulované reality mohou mít velmi triviální zápis vztahů mezi veličinami Odpor, kondenzátor či cívka z elektrické fyzikální domény 87 Jiří Kofránek p.v p.i n.v n.i Resistor R*i=v p.v v=p.vͲn.v n.v p.i Capacitor v Inductor i=p.i =n.i n.v n.i p.v p.i n.i p.v p.i n.v n.i i=C*der(v) p.v p.i v=p.vͲn.v v L*der(i)=v n.v p.v n.i p.i v=p.vͲn.v v n.v n.i i=p.i =n.i i=p.i =n.i Obrázek 9 – Hydraulické a elektrické prvky pocházejí z různých domén, mají však stejný formální popis. Analogií elektrického napětí (v) je v hydraulické doméně tlak, analogií elektrického proudu (i) je v hydraulické doméně proud kapaliny (a v pneumatické doméně proud plynu). Pro hydraulický odpor (R), stejně jako pro elektrický odpor platí Ohmův zákon (pouze místo rozdílu elektrického napětí je tlakový gradient a místo elektrického proudu je průtok). Hydraulickou analogií elektrického kondenzátoru je pružný vak, roztahovaný rozdílem tlaků uvnitř a vně vaku. Analogií elektrické kapacity kondenzátoru (C) je poddajnost stěny pružného vaku. Uvažujeme-li v hydraulickém systému ještě inerci, pak síla, která urychluje proudění kapaliny je tlakový gradient. Zrychlení proudu, tj. první derivace toku der(i), je proto podle Newtonova zákona úměrná tlakovému gradientu (v) a nepřímo úměrná hmotnosti zvoleného sloupce kapaliny tzv. inertanci (L). V elektrické doméně inertance odpovídá indukčnosti cívky. Každý prvek hydraulické či elektrické domény má dva propojovací konektory, kterými přitéká a odtéká elektrický nebo látkový proud (p.i, n,i), přičemž platí, že se protékající tok (i) nikde v prvku neztrácí (tj. i=p.i=n.i). Zároveň je na konektorech propojením do sítě přivedeno elektrické napětí či tlak (p.v, n.v), a v prvku se vytváří gradient elektrického napětí nebo gradient tlaků (v) či jejich hydraulické analogie (používané např. při modelování cirkulace) jsou toho názorným příkladem (Obrázek 9). Složitější systém pro výpočet vznikne, když tyto elementární prvky budeme propojovat do sítí – při jejich vzájemném propojení vznikají systémy rovnic. V Simulinku zapsaný algoritmus jejich numerické řešení nemusí být triviální (viz např. složitější tzv. „RLC modely“ cirkulace či respirace implementované v naší simulinkové knihovně Physiolibrary). V akauzálních simulačních nástrojích se však o způsob řešení nemusíme starat. O algoritmus řešení vzniklé soustavy rovnic se stará samotný akauzální nástroj. 88 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY Moderním simulačním jazykem, který je přímo postaven na akauzálním zápisu modelů je Modelica [17,75] Na rozdíl od blokově orientovaného simulačního prostředí Simulink, struktura modelů v Modelice mnohem lépe zobrazuje fyzikální podstatu modelované reality (o algoritmus řešení výsledné soustavy algebrodiferenciálních rovnic se pak stará příslušný kompilátor). Modely v Modelice jsou, v porovnání s modely v Simulinku, přehlednější a samodokumentující. Ukažme si to na jednoduchém příkladě z oblasti modelování hemodynamiky. Pro modelování odporu cévy vytvoříme třídu, v níž napíšeme rovnici Ohmova zákona. Ke každé třídě můžeme přiřadit uživatelem definovanou ikonku – v daném případě třeba zobrazení cévy (Obrázek 11 B). Pro umožnění propojení s okolím tuto třídu vybavíme konektorem pro vstup hodnoty vodivosti případně odporu a zároveň definujeme na obou koncích cévy akauzální konektory. Akauzální konektorové spojení se realizuje pomocí dvou typů veličin: jedné, která představuje tok – pro nějž platí, že součet toků je na všech připojených uzlech nulový (protože se v oblasti rozvětvení uzlů žádná látka neakumuluje), a druhé, jejíž hodnota zůstává na všech propojených uzlech stejná. Tokovou (flow) proměnnou v případě komponenty modelující cévní odpor bude průtok krve a netokovou (nonflow) proměnnou krevní tlak. V případě jiných komponent mohou být dvojice propojovaných tokových a netokových proměnných jiné (např. látkový tok jako flow proměnná a koncentrace látky jako nonflow proměnná). Při modelování dynamiky cév se často využívá tzv. elastický kompartment (Obrázek 10). Koncepce elastického kompartmentu je založena na ´představě, že plní-li se céva krví, do dosažení určitého reziduálního objemu („V0“) je tlak v cévě určován pouze vnějším tlakem na cévu („ExternalPressure“), poté se začnou napínat elastická a svalová vlákna v cévě a tlak v cévě stoupá úměrně rozdílu objemu cévy („Vol“) a reziduálního objemu („V0“). Elastický cévní kompartment si můžeme představit jako nafukovací vak s jedním akauzálním propojovacím konektorem (nazveme ho třeba „ReferencePoint“) přes který budeme komparmtent napojovat na okolí. Tento konektor nám zprostředkuje dvě hodnoty: • tok „ReferencePoint.Flow“; • tlak „ReferencePoint.Pressure“ Do kompartmentu budou vstupovat z vnějšku tři signálové vstupy: • základní náplň „V0“ – hodnota objemu, po jehož dosažení bude při plnění cévy stoupat tlak • vnější, externí tlak vnějšího okolí na cévu „ExternalPressure“ • poddajnost elastického kompartmentu „Compliance“ – jeho hodnota mimo jiné závisí na napětí svalových vláken. Z kompartmentu budou navenek vystupovat dva (kauzální) signálové výstupy: • informace o momentálním objemu kompartmentu „Vol“; • informace o hodnotě tlaku uvnitř kompartmentu „Pressure“. 89 Jiří Kofránek Uživatelemdefinovanáikona implementacecévníhoelastického kompartmentu vModelice V0 Vstupníkonektory ExternalPressure Compliance Pressure P e Akaauzální kone ektor: ReferencePo R oint V0 Vol Pressure Výstupníkonektory V0 <V0 V0 <V0 StressedVolume V0 Vol ExternalPressure StressedVolume = max(Vol-V0,0); ( , ); Pressure = (StressedVolume/Compliance) + ExternalPressure; V0 ReferencePoint.Flow = der(Vol) ReferencePoint Pressure = Pressure ReferencePoint.Pressure StressedVolume Obrázek 10 – Koncepce elastického cévního kompartmentu s jeho implementace v Modelice V programovém prostředí můžeme navrhnout i ikonu pro zobrazení elastického kompartmentu. Vlastní fragment programu popisující chování elastického kompartmentu vypadá v Modelice následovně: model VascularElacticBloodCompartment; … equation StressedVolume = max(Vol-V0,0); Pressure = (StressedVolume/Compliance) + ExternalPressure; der(Vol) = ReferencePoint.Flow; ReferencePoint.Pressure = Pressure; end VascularElacticBloodCompartment; První rovnice deklaruje, že hodnota elasticky napínaného objemu „StressedVolume“ bude počítána jako rozdíl mezi objemem kompartmentu „Vol“ a hodnotou jeho základní náplně „V0“ (která je vstupem), a dále rovnice říká, že hodnota objemu kompartmentu nikdy nemůže poklesnout k záporným hodnotám.Druhá rovnice deklaruje vztah mezi tlakem v kompartmentu „Pressure“, hodnotou napínaného objemu „StressedVolume“, poddajností „Compliance“ a externím tlakem „ExternalPressure“. Ještě jednou připomínám, že se zde jedná o rovnice a nikoli o přiřazení. Rovnici by bylo možno v Modelice napsat i takto: Pressure - ExternalPressure= (StressedVolume/Compliance); 90 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY Třetí rovnice je diferenciální rovnice – derivace objemu „der(Vol)“ se rovná přítoku „Flow“ z konektoru „ReferencePoint“. Poslední rovnice propojuje hodnotu tlaku v kompartmentu „Pressure“ s hodnotou tlaku propojovanou „ReferencePoint.pressure“ akauzálním konektorem s okolím. Hodnota „Pressure“, je zároveň signálovým výstupem z kompartmentu – jako signál ji můžeme přivádět k dalším blokům – je to ale kauzální výstupní (signálová) proměnná a její hodnota nemůže být ovlivněna tím, k čemu ji připojíme. U propojení z akauzálního konektoru je to ale jiné. Když instanci elastického kompartmentu propojíme akauzálním konektorem s dalšími prvky, pak čtveřice rovnic v kompartmentu se stane součástí soustavy rovnic daných příslušným propojením a hodnoty proměnných v instanci elastického kompartmentu budou záviset na řešení takto vzniklé soustavy rovnic. Modelica je prozatím využívána převážně v průmyslu. Podstatným způsobem ulehčuje modelování zejména rozsáhlých a komplexních systémů, k nimž ale také patří biomedicínské systémy. Proto jsme jako nový implementační prostředek pro tvorbu modelů pro výukové simulátory zvolili Modelicu a upustili od vývoje modelů v blokově orientovaném prostředí Simulink/ Matlab. Výhodu demonstruje příklad porovnání implementace klasického Guytonova modelu [19] v Simulinku (Obrázek –11A) a v Modelice (Obrázek – 11B). Centrální část Guytonova modelu (Circulation dynamics) představuje modelování oběhu krve čerpaného pravou a levou srdeční komorou. Simulinkový model představuje složitou na první pohled nepřehlednou počítací síť. Modelicová implementace názorně zobrazuje podstatu modelované reality – je tvořena instancemi dvou čerpadel (pravé a levé komory), instancemi elastických kompartmentů a odporů jednotlivých částí cévního řečiště propojených akauzálními konektory (které propojují průtok a tlak v jednotlivých částech krevního řečiště). Akauzální konektor velkých žil je ještě napojen na řízenou pumpu, kterou se modelují tvorba nebo ztráta krve, infůze a přesuny objemu mezi krví a intersticiální tekutinou. 8. Hummod, Golem edition – model pro simulátor eGolem Výhody akauzálního přístupu jsme plně využili při implementaci rozsáhlého modelu fyziologických regulací, který je podkladem připravovaného simulátoru eGolem. Struktura modelu vychází především ze struktury modelu amerických autorů Quantitative Human Physiology (QHP) nedávno přejmenovaného na Hummod, [11,24-26]. Předchůdcem tohoto modelu je rozsáhlý výukový simulátor Quantitative Circulatory Physiology (QCP) [1], který byl dalším rozpracováním Colemanova modelu Human [9] a rozsáhlých modelů Guytonovy pracovní skupiny. Pro podporu jeho využívání jako výukové pomůcky v lékařské výuce ho autoři v kompilované formě volně zpřístupnili na webu University od Mississippi (http://physiology.umc.edu/themodelingworkshop/). Simulátor QCP je možné stáhnout a instalovat na počítači v prostředí Windows. Proměnných je velmi mnoho (několik tisíc). 91 Jiří Kofránek (A) (B) Obrázek 11 – (A) Cirkulační dynamika – detailní struktura centrální části simulinkové implementace Guytonova modelu zobrazující toky krve agregovanými částmi cirkulačního systému a činnost srdece jako pumpy. (B) Stejná část modelu, ale implementovaná v Modelice. V modelu jsou propojeny instance dvou čerpadel (pravé a levé komory srdce), elastické komparmenty cév a odpory. Porovnáním obr. (A) a (B) vidíme, že struktura modelu v Simulinku odpovídá spíše algoritmu výpočtu, zatímco struktura modelu v Modelice více zobrazuje vlastní strukturu modelované reality. 92 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY Simulátor umožňuje měnit hodnoty cca 750 parametrů, modifikujících fyziologické funkce. Hodnoty těchto parametrů je možno ukládat do exter-ního souboru nebo z externího souboru načítat, což umožňuje připravit řadu scénářů pro různé scénáře modelovaných patologických stavů. Autoři pro výukové potřeby řadu těchto scénářů (ve formě vstupních souborů) připravili a spolu s příslušným komentářem umožnili jejich stahování z příslušné webové stránky. Ve výukové praxi se simulátor osvědčil [66]. Simulátor HumMod, obsahující více než 4000 proměnných v současné době zřejmě představuje nejrozsáhlejší integrovaný model fyziologických regulací. Model má velmi rozvětvené menu a umožňuje simulovat řadu patologických stavů, včetně vlivu příslušné terapie. Na rozdíl od předchozího simulátoru QCP, jehož matematické pozadí je uživateli skryto ve zdrojovém kódu simulátoru napsaném v C++, jde simulátor QHP/HumMod jinou cestou. Jeho autoři se rozhodli oddělit implementaci simulátoru a popis rovnic modelu tak, aby struktura modelu mohla být zřejmá pro širší vědeckou komunitu. Hlavní architekt tohoto modelu Thomas Coleman proto již v roce 1985 vypracoval speciální jazyk pro zápis struktury modelu i definic prvků uživatelského rozhraní simulátoru. Jazyk je založen na upravené XML notaci. Model je pak zapsán pomocí XML souborů. Speciální překladač (DESolver) pak přeloží tyto XML soubory do spustitelného kódu simulátoru (Obrázek 12). Model HumMod je šířen ve zdrojové formě jako open source (model a simulátor je veřejně přístupný na webu http://hummod.org). Jeho struktura je napsána ve speciálním XML jazyku v 3235 souborech umístěných v 1367 složkách. Díky tomu jsou rovnice modelu a jejich návaznosti obtížně srozumitelné a řada řešitelských týmů při vývoji lékařských simulátorů pro raději jako východisko pro další rozšíření raději sahá pro starších modelech komplexních fyziologických regulací – např. modelech Guytona z roku roku 1972 [19] a modelech Ikedy z roku 1979 [28]. Touto cestou se např. vydal mezinárodní výzkumný tým v projektu SAPHIR (System Approach for Physiological Integration of Renal, cardiac and repiratory control), když se zdrojové texty modelu QHP se účastníkům projektu zdály velmi špatně čitelné a obtížně srozumitelné [74]. Obdobně, nedávno Mangourová a spol. [60] implementovali v Simulinku raději starší Guytonův model z roku 1992 [7], než poslední (pro ně špatně čitelnou) verzi modelu QHP/Hummod týmu Guytonových spolupracovníků a žáků. My jsme se toho nezalekli a s americkými autory jsme navázali spolupráci. Vytvořili jsme speciální softwarový nástroj QHPView [41], který z tisícovek souborů zdrojových textů modelu vytvoří přehledné zobrazení použitých matematických vztahů (Obrázek 13). To mimo jiné pomohlo odhalit i některé chyby v modelu HumMod. Spolu s americkými autory z soudíme, že zdrojové texty modelů, které jsou podkladem lékařských simulátorů, by, jako výsledek teoretického studia fyziologických regulací, měli být veřejně dostupné – pak se lze snadno přesvědčit do jaké míry model odpovídá fyziologické realitě. Strukturu našeho 93 Jiří Kofránek SĜHNODGDþDVSRXãWČþ VLPXOiWRUX+XPPRG ]GURMRYp WH[W\VLPXOiWRUX WH[W\VLPXOiWR +XPPRG Obrázek 12 – Po kliknutí na ikonku HumMod.exe překladač přeloží zdrojový text a spustí vlastní simulátor. Simulátor HumMod je šířen jako open source, včetně zdrojových textů modelu. Thomas Coleman vypracoval zváštní XML jazyk pro popis zdrojového textu modelu a rovnice modelu jsou rozprostřeny v 3235 XML souborech. I když je zdrojový text simulátoru i celý matematický model na jeho pozadí tímto způsobem nabízen jako „open source“ (a uživatel si teoreticky může i model modifikovat), je orientace v matematických vztazích prohlížením tisícovek vzájemně provázaných XML souborů poměrně obtížná 94 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY r QHPView Equations Sp l an ch n icV ei n s cula Vas nts tme par m Co Obrázek 13 – Námi vytvořený vizualizační nástroj QHPView umožní zpřehlednit strukturu modelu QHP/HumMod, původně zapsaného ve více než třech tisícovkách XML souborů rozházených do stovek adresářů, v nichž rovnice a jednotlivé návaznosti nebyly na první pohled zřetelné modelu, který jsme nazvali „HumMod-Golem edition“ zveřejňujeme na webových stránkách projektu (http://physiome.cz/Hummod) ve zdrojové formě s definicí všech proměnných a všech rovnic. Na rozdíl od amerických kolegů my svůj model implementujeme v jazyce Modelica, který umožňuje velmi přehledně vyjádřit strukturu modelu [61]. Model HumMod jsme předělali a rozšířili především v oblasti modelování přenosu krevních plynů a homeostázy vnitřního prostředí, zejména acidobazické rovnováhy - protože poruchy právě těchto subsystémů jsou časté právě v akutních medicíně, pro kterou je koncipován náš simulátor a výukové simulační hry. Při modifikaci jsme mimo jiné vycházeli z našeho původního komplexního modelu fyziologických regulací, který byl jádrem výukového simulátoru Golem [37]. Ukázku hiearchické struktury modelu Hummod-Golem Edition zobrazují Obrázky 14–20. Model umožňuje simulovat celou řadu fyziologických a patofyziologických dějů – selhávání jednotlivých orgánů a orgánových systémů a následné adaptační reakce organismu, vliv vybrané terapie, reakci na fyzickou zátěž i adaptaci organismu na změnu některých vnější podmínek (např. reakci na změny teploty). Integrovaný model fyziologických systémů HumMod-Golem edition je teoretickým podkladem námi vytvářeného lékařského výukového simulátoru 95 Jiří Kofránek Obrázek 14 – Struktura modelu Hummod-Golem Edition.Model se sestává z kardiovaskulární komponenty (CVS), komponenty výživy a metabolismu, komponenty vodní a osmotické homeostázy, komponenty proteinů, komponenty krevních plynů a acidobazické homeostázy, komponenty elektrolytové homeostázy, komponenty nervové regulace, komponenty hormonální regulace, komponenty vyhodnocování klinického stavu pacienta a komponenty nastavení počátečního stavu a modelovaných scénářů. Všechny komponenty jsou propojeny přes sběrnicové konektory eGolem. Jeho další rozvoj a identifikace je ale pouze prvním druhem problémů, který je třeba řešit. Druhým problémem je naprogramování vlastního simulátoru jako výukové pomůcky. Našim cílem je zpřístupnit simulátor jako výukovou pomůcku dosažitelnou pomocí internetu. Při její tvorbě využijeme naši technologii tvorby webových simulátorů podrobněji popsanou v [41]. 9. Od „umění“ k „průmyslu“ Již dávno pryč je doba etuziuastů, kteří na přelomu osmdesátých let v nadšení nad novými možnostmi osobních počítačů vytvářeli první výukové programy. Tvorba kvalitního výukového softwaru, který by dokázal využít potenciál, který rozvoj informačních a komunikačních technologií přinesl, dnes nestojí na píli a nadšení jednotlivců. Je náročným a komplikovaným procesem, tvůrčího týmu odborníků různých profesí: zkušených učitelů, jejichž scénář je základem kvalitní výukové aplikace, systémových analytiků, kteří ve spolupráci s profesionály daného oboru jsou odpovědni za vytvoření simulačních modelů pro výukové simulační hry, výtvarníků, kteří vytvářejí vnější vizuální podobu simulátoru a konečně informatiků (programátorů), kteří celou aplikaci „sešijí“ do výsledné podoby [36]. 96 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY Obrázek 15 – Vnitřní struktura kardiovaskulární komponenty (třída CVS z předchozího obrázku) Obrázek 16 – Vnitřní struktura komponenty systémové cirkulace (třída SystemicCirculation z předchozího obrázku) 97 Jiří Kofránek Obrázek 17 – Vnitřní struktura komponenty systémové periferní cirkulace (třída Peripheral z předchozího obrázku) Obrázek 18 – Vnitřní struktura komponenty splanchnické cirkulace (třída SplanchnicCirculation z předchozího obrázku) 98 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY Obrázek 19 – Vnitřní struktura komponenty gastrointestinální cévní rezistence (třída GITtract z předchozího obrázku Obrázek 20 – Vnitřní struktura komponenty počítající vliv stimulace alfa receptorů na gastrointestinální vaskulární rezistenci (třída AlphaReceptors z předchozího obrázku) 99 Jiří Kofránek Aby mezioborová spolupráce byla účinná, je zapotřebí pro každou etapu vývoje mít k dispozici řadu vývojových nástrojů a metodologii, které práci jednotlivých členů týmu usnadní a pomohou jim překonat mezioborové bariéry. K vytvoření i ovládnutí těchto nástrojů je zapotřebí věnovat značné úsilí, které se ale nakonec vyplatí. Tvorba výukových programů tak získává stále více rysů inženýrské konstrukční práce. Literatura [1.] Abram, S. R., Hodnett, B. L., Summers, R. L., Coleman, T. G., & Hester, R. L. (2007). Quantitative circulatory physiology. An integrative mathematical model of human mathematical model of human physiology for medical education. Advanced Physiology Education, 31, str. 202–210. [2.] Amosov, N. M., Palec, B. L., Agapov, G. T., Ermakova, I. I., Ljabach, E. G., Packina, S. A., a další. (1977). Těoretičeskoe issledovanie fyziologičeskich sistěm. Kiev: Naukova Dumka. [3.] Binstadt, E. S., Walls, R., White, B. A., Nadel, E. S., Takavesu, J. K., & Barker, T. D. (2006). A comprehensive medical simulation education curriculum for emergency medicine residents. Annals of Emergency Medicine, 49, str. 495–504. [4.] Burkhoff, D., & Dickstein, M. L. (2003). The heart simulator. [Online] http://www.columbia.edu/itc/hs/medical/heartsim [5.] Carnevale, N. T., & Hines, M. L. (2006). The Neuron book. Cambridge: Cambridge University Press. [6.] Cason, C. L., Kardong-Edgren, S., Cazzell, M., Behan, D., & Mancini, M. E. (2009). Innovations in basic life support education for healthcare providers: Improving competence in cardiopulmonary resuscitation through self-directed learning. Journal for Nurses in Staff Development, 25, str. E1–E13. [7.] cellML. (2010). Description of Guyton 1992 Full cardiovascular circulation model. [Online] http://models.cellml.org/exposure/cd10322c000e6ff64441464f8773ed83/Guyton_ Model_1-0.cellml/view [8.] Clay, A. S., Que, L., Petrusa, E. R., Sebastian, M., & Govert, J. (2007). Debriefing in the intensive care unit: A feedback tool to facilitate bedside teaching. Critical Care Medicine, 35, str. 738–754. [9.] Coleman, T. G., & Randall, J. E. (1983). HUMAN. A comprehensive physiological model. The Physiologist, 26, str. 15–21. [10.] Coleman, T. G., & Summers, R. L. (1997). Using mathematical models to better understand integrative physiology. Journal of Physiology and Biochemistry, 53, str. 45–46. [11.] Coleman, T. G., Hester, R. L., & Summers, R. L. (2010). Hummod model version 1.5. [Online] http:/www.hummod.org. [12.] Comenius, J. A. (1656). Schola Ludus, seu encyclopaedea viva. Sarospatak. [13.] Day, R. S. (2006). Challenges of biological realism and validation in simulation-based medical education. Artificial Inteligence in Medicine, 38, str. 47–66. [14.] de Freitas, S. I. (2006). Using games and simulations for supporting learning. Learning, Media and Technology, 31, str. 343–358. 100 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY [15.] Dunkin, B., Adrales, G. L., Apelgren, K., & Mellinger, J. D. (2007). Surgical simulation: a current review. Surgical endoscopy, 21, str. 357–366. [16.] Ellaway, R. H., Kneebone, R., Lachapelle, K., & Topps, D. (2009). Practica continua: Connecting and combining simulation modalities for integrated teaching, learning and assessment. Medical Teacher, 31, str. 725–731. [17.] Fritzon, P. (2003). Principles of object-oriented modeling and simulation with Modelica 2.1. Wiley-IEE Press. [18.] Gondžilašvili, J., Kofránek, J., Pokorný, Z., & Brelidze, Z. (1987). Matěmatičeskoje modělirovanie intěnsivnosti obmennych processov pri različnych uslovijach vněšněj sredy. Věstnik Akaděmii Medicinskich Nauk SSSR, str. 81-87. [19.] Guyton, A. C., Coleman, T. G., & Grander, H. J. (1972). Circulation: Overall regulation. Ann. Rev. Physiol., 41, str. 13-41. [20.] Guyton, A. C., Jones, C. E., & Coleman, T. G. (1973). Circulatory physiology: cardiac output and Its regulation. Philadelphia, London, Toronto: WB Saunders Company. [21.] Guyton, A. C., Taylor, A. E., & Grander, H. J. (1975). Circulatory physiology II. Dynamics and control of the body fluids. Phildelphia, London, Toronto: W. B. Saunders. [22.] Hall, J. E. (2004). The pioneering use of system analysis to study cardiac output regulation. Am.J.Physiol.Regul.Integr.Comp.Physiol., 287, str. R1009–R1011. [23.] Hammond, J., Berman, M., Chen, B., & Kushins, L. (2002). Incorporation of a computerized human patient simulator in critical care training: A preliminary report. The Journal of Trauma, Injury, Infection, and Critical Care, 53, str. 1064–1067. [24.] Hester, R. K., Summers, R. L., Ilescu, R., Esters, J., & Coleman, T. (2009). Digital Human (DH): An integrative mathematical model of human physiology. Proceedings of MODSIM World Conference NASA/CP-2010-216205 (str. 129–134). NASA. [25.] Hester, R. L., Coleman, T., & Summers, R. L. (2008). A multilevel open source model of human physiology. The FASEB Journal, 22, str. 756. [26.] Hester, R. L., Ilescu, R., Summers, R. L., & Coleman, T. (2010). Systems biology and integrative physiological modeling. Journal of Physiology, published ahead of print December 6, 2010, doi:10.1113/jphysiol.2010.201558, str. 1–17. [27.] Hines, M. L., & Carnevale, N. T. (2001). NEURON: a tool for neuroscientists. The Neuroscientist , 7, str. 123–135. [28.] Ikeda, N., Marumo, F., & Shirsataka, M. (1979). A Model of overall regulation of body fluids. Ann. Biomed. Eng. , 7, str. 135–166r [29.] Jones, A., & Lorraine, S. (2008). Can human patient simulator be used in physiotherapy education? The Internet Journal of Allied Health Sciences and Practice, 5, str. 1–5. [30.] Kobayashi, L. K., Patterson, M. D., Overly, F. L., Shapiro, M. J., Williams, K. A., & Jay, G. D. (2008). Educational and research implications of portable human patient simulation in acute care medicine. Academic Emergency Medicine, 15, str. 1166–1174. [31.] Kofránek, J. (1980). Modelování acidobazické rovnováhy krve. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta všeobecného lékařství. [32.] Kofránek, J., & Rusz, J. (2007). Od obrázkových schémat k modelům pro výuku. Československá fyziologie, 56, str. 69–78. [33.] Kofránek, J., & Rusz, J. (2010). Restoratiuon of Guyton diagram for regulation of the circulation as a basis for quantitative physiological model development. Physiological Research, 59, str. 891–908, 2010 101 Jiří Kofránek [34.] Kofránek, J., Andrlík, M., & Kripner, T. (2005). Biomedical educations with Golem. V V. Mařík, P. Jacovkis, O. Štěpánková, & J. Kléma (Editor), Interdisciplinary Aspects of Human-Machine Co-existence and Co-operation. (str. 142–151). Praha: Czech Technical University in Prague. [35.] Kofránek, J., Andrlík, M., & Kripner, T. (2003). Virtual patient behind the screen using computer simulator GOLEM. V D. D. Feng, & E. R. Carson (Editor), Proceedings volume from the 5th IFAC Symposium, Melbourne 2003., (str. 479–485). [36.] Kofránek, J., Andrlík, M., Kripner, T., & Mašek, J. (2002). From art to industry in design of biomedical simulators. Experience of the Golem simulator project. V M. Callaos, G. Whymark, & W. Lesso (Editor), The 6th World Multiconference on Systemics, Cybernetics and Informatics. Orlando, Florida, USA. Proceedings. Volume XIII. Concepts and Applications of Systemics, Cybernetics and Informatics III., (str. 249–256). [37.] Kofránek, J., Andrlík, M., Kripner, T., & Mašek, J. (2002). Simulation chips for GOLEM – multimedia simulator of physiological functions. V J. G. Anderson, & M. Kapzer (Editor), Simulation in the Health and Medical Sciences 2002. (str. 159–163). San Diego: Society for Computer Simulation International, Simulation Councils. [38.] Kofránek, J., Anh Vu, L. D., Snášelová, H., Kerekeš, R., & Velan, T. (2001). GOLEM – Multimedia simulator for medical education. V L. Patel, R. Rogers, & R. Haux (Editor), MEDINFO 2001, Proceedings of the 10th World Congress on Medical Informatics. 1042–1046. London: IOS Press. [39.] Kofránek, J., Brelidze, Z., & Gondžilašvili, J. (1984). Modělirovanie dinamiki gazoobmena i jego analiz posredstvom imitacionnych eksperimentov na EVM. V Voprosy biologičeskoj i medicinskoj techniki. (str. 90-107). Tbilisi: Mecniereba. [40.] Kofránek, J., Maruna, P., Andrlík, M., Stodulka, P., Kripner, T., Wünsch, Z., a další. (2004). The design and development of interactive multimedia in educational software with simulation games. Proceedings of the Seventh IASTED International Conference on Computer Graphics And Imaging. (str. 164–170). Anaheim, Calgary, Zurich: The International Assotioatioon of Science and Technology for Development. [41.] Kofránek, J., Mateják, M., & Privitzer, P. (2010). Web simulator creation technology. Mefanet Report, 3, str. 32–97. Práce je dostupná na adrese http://physiome.cz/references/ mefanetreport03.pdf. [42.] Kofránek, J., Mateják, M., Matoušek, S., Privitzer, P., Tribula, M., & Vacek, O. (2008). School as a (multimedia simulation) play: use of multimedia applications in teaching of pathological physiology. MEFANET 2008. CD ROM Proceedings, ISBN 978–80–7392– 065–4 (kofranek.pdf: str. 1–26). Brno: Masarykova Univerzita, Brno. [43.] Kofránek, J., Matoušek, S., Andrlík, M., Stodulka, P., Wünsch, Z., Privitzer, P., a další. (2007). Atlas of physiology - internet simulation playground. V B. Zupanic, R. Karba, & s. Blažič (Editor), Proceedings of the 6th EUROSIM Congress on Modeling and Simulation, Vol. 2. Full Papers (CD ROM) (MO–2–P7–5: str. 1–9). Ljubljana: University of Ljubljana. [44.] Kofránek, J., Munclinger, M., Fusek, M., Gondžilašvili, J., Brelidze, Z., Šerf, B., a další. (1988). Evaluation of cardiorespiratory functions during heart catheterisation throught simulation model evaluation. V E. R. Carson, P. Kneppo, & P. Krekule, Advances in biomedical measurement (str. 311-319). New York: Plenum Press. [45.] Kofránek, J., Pokorný, Z., Wünsch, Z., Brelidze, Z., Gondžilašvili, J., & Verigo, V. (1982). Kislotno-ščoločnaja reguljacija vnutrennej sredy organizma. V M. Kotva (Editor), Proceedings of the symposium Simulation of Systems in Biology and Medicine, Prague 1982. (str. B13–C4). Praha: Dům Techniky, ČSVTS. 102 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY [46.] Kofránek, J., Pokorný, Z., Wünsch, Z., Brelidze, Z., Gondžilašvili, J., & Verigo, V. (1982). Matěmatičeskaja moděl gazoobměna v alveoljach i tkaňach kak časť obščej moděli vnutrenněj sredy organizma. V M. Kotva (Editor), Proceedings of the symposium Simulation of Systems in Biology and Medicine, Prague 1982. (str. C11–D2). Praha: Dům Techniky, ČSVTS. [47.] Kofránek, J., Pokorný, Z., Wünsch, Z., Brelidze, Z., Gondžilašvili, J., & Verigo, V. (1982). Moděl vodnosolevogo osmotičeskogo i kislotnoščoločnogo gomeostazisa vnutrenněj sredy. V M. Kotva (Editor), Proceedings of the symposium Simulation of Systems in Biology and Medicine, Prague 1982. (str. C11–D2). Praha: Dům techniky, ČSVTS. [48.] Kofránek, J., Privitzer, P., Matoušek, S., Vacek, O., & Tribula, M. (2009). Schola Ludus in modern garment: use of web multimedia simulation in biomedical teaching. Proceedings of the 7th IFAC Symposium on Modelling and Control in Biomedical Systems, Aalborg, Denmark, August 12-14, 2009, (str. 425–430). [49.] Kofránek, J., Rusz, J., & Matoušek, S. (2007). Guytons diagram brought to life – from graphic chart to simulation model for teaching physiology. V P. Byron (Editor), Technical Computing Prague 2007. Full paper CD–ROM proceedings. (str. 1–13). Praha: Humusoft s.r.o. & Institute of Chemical Technology. [50.] Kofránek, J., Snášelová, H., Anh Vu, L. D., & Svačina, Š. (2001). Multimedia simulation games in medical education. V E. J. Kerckhoffs, & M. Šnorek (Editor), Proceedings of European Simulation Multiconference, Prague 2001. (str. 995–999). Erlagen: SCS Publishing House. [51.] Kofránek, J., Velan, T., & Janicadis, P. (2000). Golem – Computer simulator of body fluids and acid-base disorders as an effitient teleeducation tool. Proceedings of IFAC Symposium, Karlsburg, Greifswald, 30.3.- 1.4.2000. (str. 233–242). Oxford: Pergamon, Elsevier Science. [52.] Kofránek, J., Velan, T., & Kerekeš, R. (1997). Golem: a computer simulator of physiological functions as an efficient teaching tool. V Y. M. Theo, W. C. Wong, & T. J. Okeu (Editor) Legacy for 21 Century. Proceedings of the World Congress on System Simulation. (str. 407–411). Singapore: IEE Singapore Section. [53.] Kofránek, J., Velan, T., Janicadis, P., & Kerekeš, R. (2001). Diagnostic and treatment of virtual patients with Golem – multimedia simulator of physiological functions. V J. G. Anderson, & M. Kaptzer (Editor), Simulation in the Health and Medical Sciences, 2001. (str. 157–164). San Diego: Society for Computer Simulation International, Simulation Councils. [54.] Kofránek, J., Vrána, C., Velan, T., & Janicadis, P. (2001). Virtual patients on the net – Multimedia simulator Golem. V L. Badernstern, & E. Ossinnilsson (Editor), Proceedings of the European Conference on e-Learning in a Lifelong Learning Perspective. (str. 228–238). Lund: Lund University. [55.] Kössi, J., & Luostarinen, M. (2009). Virtual reality laparoscopic simulator as an aid in surgical resident education two years experience. 28, str. 48–54. [56.] Lane, J. L. (2001). Simulation in medical education: a review. Simulation&Gaming, 32, str. 297–314. [57.] Lehmann, E. D., Tarin, C., Bondia, J., Teufel, E., & Deutsch, T. (2007). Incorporating a generic model of subcutaneous insulin absorption into the AIDA v4 diabetes simulator. Journal of Diabetes Science and Technology, 1, str. 780–793. [58.] Lighthall, G. K. (2007). The use of clinical simulation systems to train critical care physicians. Journal of Intensive Care Medicine, 22, str. 257–269. 103 Jiří Kofránek [59.] Liu, A., Tendick, F., Cleary, K., & Kaufmann, C. (2003). A Survey of surgical simulation: applications technology, and education. Presence, 12, str. 559–613. [60.] Mangourova, V., Ringwood, J., & Van Vliet, B. (2010). Graphical simulation environments for modelling and simulation of integrative physiology. Computer Methods and Programs in Biomedicine , str. Article in press, doi:10.1016/j.cmpb.2010.05.001, 10 str. [61.] Mateják, M., Kofránek, J. (2010). Rozsáhlý model fyziologických regulací v Modelice. Medsoft, 2010, sborník příspěvků, Zeithamlová, M. (Ed)., ISSN 1803–8115, Creative Connections, Praha 2010, str. 126–146. [62.] McGaghie, W. C., Siddall, V. J., Mazmanian, P. E., & Myers, J. (2009). Lessons for continuing medical education from simulation research in undergraduate and graduate medical education. Chest, 165, str. 625–685. [63.] Meyers, R. D., & Doherty, C. L. (2008). Web-Human physiology teaching simulation (Physiology in health, disease and during therapy). [Online] http://placid.skidmore.edu/ human/index.php. [64.] Montani, J. P., Adair, T. H., Summers, R. L., Coleman, T. G., & Guyton, A. C. (1989). A simulation support system for solving large physiological models on microcomputers. Int. J. BIomed. Comput. , 24, str. 41-54. [65.] Reed, K., & Lehmann, E. D. (2005). Diabetes website review: www. 2aida. org. Diabetes Technology & Therapeutics, str. 741–754. [66.] Rodriguez-Barbero, A., & Lopez-Novoa, J. M. (2009). Teaching integrative physiology using the quantitative circulatory physiology model and case discussion method: evaluation of the learning experience. Advances in Physiology Education, 32, str. 304–311. [67.] Rosen, K. R. (2008). The history of medical simulation. Journal of Critical Care, 23, str. 157–166. [68.] Satava, R. M. (2008). Historical review of surgical simulation— a personal perspective. World Journal of Surgery, 32, str. 141–148. [69.] Sawyer, T., Hara, K., Thompson, M. W., Chan, D. S., & Berg, B. (2009). Modification of the Laerdal SimBaby to Include an Integrated Umbilical Cannulation Task Trainer. Simulation in Healthcare , 4, str. 174–178. [70.] Sethi, A. S., Peine, W. J., Mohammadi, Y., & Sundaram, C. P. (2009). Validation of a Novel Virtual Reality Robotic Simulator. Journal of Endourology, 23, str. 503-508. [71.] Siggaard-Andersen, M., & Siggaard-Andersen, O. (1995). Oxygen status algorithm, version 3, with some applications. Acta Anaesth Scand, 39, Suppl 107, str. 13–20. [72.] Silbernagl, S., & Despopoulos, A. (2003, české vydání 2004). Tashenatlas der Physiologie; české vydání: Atlas fyziologie člověka (6. vyd.). Stuttgart: Georg Thieme Verlag, české vydání Praha: Grada. [73.] Silbernagl, S., & Lang, F. (1998, české vydání 2001). Taschenatlas der Pathophysiologie. Stuttgart: Georg Thieme Verlag, české vydání Praha: Grada. [74.] Thomas, R. S., Baconnier, P., Fontecave, J., Francoise, J., Guillaud, F., Hannaert, P., a další. (2008). SAPHIR: a physiome core model of body fluid homeostasis and blood pressure regulation. Philosophical Transactions of the Royal Society, 366, str. 3175–3197. [75.] Tiller, M. (2001). Introduction to physical modeling with Modelica. Norwell, Massachusetts, USA: Kluwer Academic Publisher. [76.] Van Oosterom, A., & Oostendorp, T. F. (2004). ECGSIM: an interactive tool for studying the genesis of QRST waveforms. Heart, 9, str. 165–168. 104 KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO TEORETICKÝ PODKLAD PRO LÉKAŘSKÉ VÝUKOVÉ SIMULÁTORY [77.] Van Vliet, B. N., & Montani, J. P. (2005). Circulation and fluid volume control. V Integrative Physiology in the Proteomica and Post Genomics Age. (str. 43–66). Humana Press. [78.] Verigo, V. V. (1987). Systěmnye metody kometody v kosmičeskoj medicine i biologii. (NASA technical translation NASA TT-20291: Systems methods in space biology and medicine). Problemy kosmičeskoj biologii , 55, str. 1–216. [79.] Wayne, D., Didwania, A., Feniglass, J., Fudala, M. J., Barsuk, J. H., & McGaghie, W. C. (2008). Simulation-based education improves quality of care during cardiac arrest team responses at an academic teaching hospital. Chest, 133, str. 56–61. [80.] White, R. J., & Phee, J. C. (2006). The Digital Astronauts: an integrated modeling and database system for space biomedical research and operations. Acta Astronautica , 60, str. 273–280. [81.] Wünsch, Z. (1974). Biokybernetika ve výuce fyziologie. Československá fyziologie, str. 569–573. [82.] Wünsch, Z. (1969). Minimum lékařské kybernetiky (Základní koncepce, metodiky a způsoby aplikací). Praha: Učební texty vysokých škol, UK, Fakulta všeobecného lékařství, SPN. [83.] Wünsch, Z., & Trojan, S. (1986). Koncepce výuky biokybernetiky v kurzu fyziologie. Československá fyziologie, 35, str. 385–386. Poděkování Práce na tvorbě výukových lékařských simulátorů je mimo jiné podporována z projektu SVV-2010-254260507 a projektem MPO FR—TI3/869. Kontakt: MUDr. Jiří Kofránek, CSc. Ústav patologické fyziologie 1.LF UK a VFN Praha , U nemocnice 5, 128 53 Praha 2 tel: +420 777-68-68-68 e-mail: [email protected] 105
Podobné dokumenty
Komplexní modely fyziologicKých systémů jaKo teoreticKý podKlad
Guytonovu grafickou notaci formalizovaného popisu fyziologických vztahů záhy převzali i jiní autoři – např. Ikeda a spol. [28] v Japonsku nebo výzkumná skupina Amosova v Kijevě [2]. Grafický zápis...
MUDr. Jiří Kofránek, CSc.
matematických vztahů, je veřejně přístupná jako „open source“, je ale zapsána pomocí speciálního
jazyka, založeného na upravené XML notaci v celkem 2833 souborech umístěných v 772 složkách. Celková...
Untitled - Creative connections
„best practice“ a tento přístup bude ověřen nezávislým auditem,
3. není požadováno převedení stávající neelektronické zdravotnické dokumentace do elektronické formy a její archivace,
4. systém musí...
medsoft 2016 - Creative connections
knihoven, včetně lékařských, i pro řadu pozic v knihovnách univerzálního typu
je dvouoborové vzdělání výhodné, ba nezbytné. Knihovnické, případně další
potřebné kompetence mohou získat pracovníci f...
medsoft 2008 - Laboratoři biokybernetiky a počítačové podpory výuky
v počítačových hrách a virtuálnej realite. Sú neodmysliteľnou súčasťou
mnohých pr iemyselných a vedeckých pracovíšť. Podobne je tomu aj v našej
Laboratórii bi okybernetiky a počítačovej podpory výu...
LÉKAŘSKÉ SIMULÁTORY Jiří Kofránek, Tomáš Kulhánek
kvantifikované vstupy (dávky léků apod.).
Pro výuku lékařského rozhodování mají velký význam komplexní, modelem
řízené výukové simulátory, zahrnující modely nejen jednotlivých fyziologických
subsys...