KATOLICKÉ DUCIIOWENSTWO.

pro
KATOLICKÉ DUCIIOWENSTWO.
\V y d &v»- ú ;i
p ř i s p j w á 11 j m
mnolia dudiownjch a učených mužů
od
Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře.
P r tr a j ročnj běh.
Swazek
čtwrtý.
W P r a z e , 1828.
W Ki, jžecj Arcibiskupské knihtiskárně.
I l ú v c a ó o y.ifia U T E ' xo y.cúóv x a x é y ite .
TTqos Q e o o c d . A . V. 21
Veritas est dulcís et amara; quaudodulcís,pascit5 guando
amara, curat.
S . Augustinus,
Quidfortius desiderat anima, quam veritatem ?
Leo
xn.
1.
POGEDNÁNJ.
1. Zdali náboženstwj toliko gest prostředek
k blaženosti; Či sám aučel a powolánj Čloweka;
anebo spjse gedno i druhé spolu ?
Sepsal: A loys Klál', Doktor w libomndrctwj, c. k. professor
latiuské a řecké lileraniry na wysokých Školách pražských.
Z německého přeložil: Fr. L. Č elakow ský.
•K- mnohým ■wadám weku nyněgSjho i tu přip o čjsti náležj, že powstali někteřj, genžto za mu­
drce se wyhlasugjne, hrstku swých obmezených
zkušenostj a poznánj zastanowné měřidlo w eskeré prawdy a wšelikého věděn] pokládali se opo­
v ážili, a pravvdu božskau i lidskau tisjci lety u znauau a utwrzenau s pohrdáním pollačiti a na
vždy zmařili usilovali.
Rozum gegich, - totiž, několiko gednolliwých
náhledů o světě a člověku, — gegich slabá, k rát­
kozraká mysl postawila se za rozsudjho, ač ne­
žádaného, nade všjm , cožkoli gegich pýše, smy­
slnosti, a sobeckým náklonnostem v cestě stálo: tak.
že nad nábožcnstwjm a zgewenjmi, nade práv em
a zákony, nad svatyň] a trůnem , nad božskými
i lidu swatými ustanovenjmi beze studu, a gedwa
k v jře podobným rauhánjm m istrova ti počali,
Zhrzegjce wsjm, což svátého, bjdnjci tito B o h a ,
K r i s t a, e w a n g e l i u m a c j r k e w v neváž­
nost a posměch uváděli, a — chtjce gednak přede
tyto ohyzdné sv é nestvůry pěkným přistřj li gmén e m , ljbilo se gim , onoho vdáw nověk o sti v ů ­
bec ctihodného gména „filosofův“ užjvali, a sobě
veyhradně osobovali.
Počet gegich se hognil, hry sv é pusté tro­
pili pokautně i veřegné, až se gim posléz po­
dařilo, svým strašně působjcjm, záhubným gedem srdce vysokých injzkýcli osob, d v o ry možných i byty sk ro v n é , lid i gelio vůdce napusti­
l i , ba až v samu svatyni záhubu tuto šjřiti.
I nebyla bez aučinku zhaubná tato tráw enina, a posud vzdychá Europa, posud v šick n in arjkáme pro následky zlé z pramene toho pro ná­
rody, pro ob čan stv o , cjrkev a veškeré člo v ěčenstvo vyplynulé.
Než, djlca, neyhlubšj djka neobsáhlé maudrosti a nekonečné lásce bož], řjdjcj osudy polcolenj lidského tak , že často i zneřesli a zkázy lé­
kové, pomoc a požehnán] vyplýw agj! — Odkry­
ta gest lest a odhalen podvod těchto hanebných
o s v ě c o v a t e l ů , a neblahých lidstva b l a ž it e l ů — p o d ta u tse rau šk au sk rý v ali; ohavnost
swau dali na g e v o , hanbu na sebe u v a liv š e ;
stkvělost, u které se co bytnosti wyššjm světlem
ozářené vjdali, aginým chlubně u k a zo v a li, gest
ztracena; nepřjgemný puch po nich pozůstalý pa­
trně dokazuge, že toliko od pekla sv é oslave­
ni gsau byli přigali: tak že nikdo vjce těmito
bludičkami oklamán a zaveden býti nemůž, leč—
í <y sám. schválně chtěl oslepen a zaveden býti.
Slušnoli w šak, aby p ij tel žiwot dáwagjcj
p rav d y a prawého spasenj giž proto upokogen byl
a ruky odložiw, se domujwal, že ničeho wjce pro
bratry swé činili nezbývá? —
Gest sice hrdost oněch pokořena, i usta ne­
vážným bludařům se zamkla; ale nemalý gest
dosawáde počet těch zavedených, kteřj v e s v é m
omámenj po světle p rav d y a lepšjm poznánj tau žjce, ijm samým upřjmnau naši pomoc ze srdce
celého zasluhugj.
W počet p ra v d neydůležitěgšjch, na kterýchž
ctnost a upokogenj člowěka spoléhá, náležj zagisté i prawá odpowěd na otázku: „Zdali náboženstwj gest toliko, prostředek It dosaženi toho, k
čemu povoláni gsme ; anebo , zdali gest mnohem
wjce, nežli se m yslilo,' zdali gest cjl a konec, po-'
wolánj člowěka samo ?“
Za zbytečné saudjm, mnohé tuto wěci ro z bjrati a dokazovali, které samo ewangelium d áwno ze v sj pochybnosti wytrhlo a ogasnilo, a
o kterých každé křeslanské, dobřezwedené djtfi
l)cz těžkosti auplnau zprávu dáli umj. Nalézáme
nicméně knihy , kdežto i na slowo wzatj mistro­
v é náb-oženstwj toliko gakož p r o s t ř e d e k k
blaženosti a k dosaženj našeho vznešeného p o wolánj powažowati za dobré uznáwagj, ač ono
patrně gest a u č e 1 člowěka, samo p o w o 1 ¡i n j
gcho.
Milerád dáwám té mysljnce m jsto, že oninq
ctihodnj m užow é, powažugjce a představugjce
náboženstvj z hlediště nadřeceného, toliko tjm
šlechetným a lidským úmyslem k tomu nabádám
b y li, aby pro ne hogněgšj počet srdejzjskali,aby
též i ony kučmu obrátili, gesto posawáde nábo­
ženstvj se cizjce , aneb negsauce posud dosti s
njm spřjzněni, m ilostivost a blahotwornost geho
buď nenahljdli, buď nepoznali, — a gegich do­
brá v ůle i takto gest v sj vážnosti, v sj djky ho­
dna : leč staveuj aučelu za prostředky, a naopak,
b ý v á v e sv ý ch následcjch tak důležité a vázne,
že zvláště na to pozornost obrátiti, sobě za s v a tau povinnost pokládám.
i.
Nenj tak snadno , gak se mnohým na p rv u j
povrchnj pohled zdá , poznali a dokonale urči­
t í , v čem vlastně povolán) a poslednj aučel člo­
v ě k a zálež j ; nýbrž p ráv ě tato otázka tak mno­
hým a nesmjrným těžkostem podléhá, že sam so­
bě zanechaný Č lověk, a byt i neydůmyslněgšj,
d o k o n á g i proniknauti v s ta v u nenj*
Což ledy
d iv u , v to m to - li pádu sám sobě a svým náhle­
dům zůstavený člověk omylůw se dopaustj, ano
i v přeohyzdné bludy upadá.
Popatřme na společnjka této pozemské pauti,
na t ě l o naše, gaká to podivná pohádka, zam ěstknávavšj od časů H ippokratových, po d v a
tisjce let neyschopněgšjch, neypilněgšjch, a neyvycvičeněgšjch zpytatelů na tisjce. A p ři všem
tom. dlauhéin a neunaveném skaumanj, pteym ese
lékařů, pteyme s e důmyslných skaumatelů a zna-
telů přjrody, zdali giž konce došli? zdali zná­
most těla lidského we swé au plnosti tak dalece
postaupila, že ničeho wjce kpřičiněnj nezbývá ? —
Zamlčj se gis to, a mlčenj toto hluboké dosti zřegjně ukazuge , gak mnoho geště v této třjdč k z v ě ­
děl^ , gak mnoho lc žádáuj pozůstává. Tak - li
to snašjm pod skušenost padagjcjm, dělitedlným
tělem vyhljžj, gak mnohem těžšj musj poznánj
ducha našeho býti , gegžto ani žádným hrubšjm
smyslem postihnauti, aniž okem pozorováti mů­
žeme !
K Čemuž medle k oddjlnému rozgjmánj tyto
dwa pro zdegšj ž iv o t newyhnutedlně potřebné
společnjky ro zlu č o v ati, gelikož se nám w ž iv o bytj tomto galco geden ukončený celek ukazugj,
a giž w takovém to stav u poznáni býti mohau.
Gak přepodiwnáto stwůra lidská, v ešk erý sv ě t
nad nám i, pod n ám i, a vedle n ás, gak společnau-mocj působj na náš ž iv o t, naše z d ra v j, na
těla prospěch a u b ý v á n j, na geho veselost a o cháblost; gak divně se v še , což se koli na po­
vrchnosti zem nj, a na obloze nebeské nalézá,
slunce, měsjc, hvězdy v této obmezené schrán­
ce tělesné zobrazuge; gakáuto sil au duch náš
svět celý i což na něm a v n ě m gest, obsahuge a
podržuge; aniž mi obšjrně wzpomjnati se zdá
potřebné, sgakau mocj a činnostj p r a v d u a
p r a v o s t , s a u h l a s n o s t a k r á s u, c t n o s t
a b l a ž e n o s t obgjmá, až i kpoznánj a v e le b e nj samého b ož s t v j se v z n á š j, tv ů rce svého
w skraušenosti chvále a v něm dostatečného u pokogenj nalezage!
Kxložby po tomto běžném o člověku n a v rh nutj se odhodlal bezpečně u rč ili, v galtau třjdu
vlastně tv o r tento rozumem obdařený nalež] ?
Máli gen galco stvořenj télo zemi, tomuto v id itedlnému sv ětu nálež jej uznáván bý ti ? Ci musj
sp jše , gakožlo o b y v a t e l a o b č a n giné za
všem i mezemi zkušenost] našjch ležjcj, nižádným
tělesným smyslem pochopitedlné řjše se považo­
v a li? anebo, — což na všechen způsob neygistěgšj v ě c se býli zdá — gestliže v tom samém
toku časovém i k v i d i t e d I n é m u i k 11 c v id i t e d l né ni u oboru bytnost j n áležj; galcž nám
lze, opovolánj geho úsudky tvořiti, anot sk ro v ­
ná částka našeho v ě d ě n j, (gakkoli dost mnoho
pro n á s), w přirovnán]’ k tomu, co genom o ce­
losti viditelného světa tušjine, nikoli nedovolu­
je , domněnky za neklamnau p rav d u brát i : gaka
tedy lze nám z e s e b e s a m ý c h o povolán]
člověka rozhodnauti, když tjm vjce ona našjm
smyslům a zwěděnjm nepřjstupná řjše bytnostj a
mocj neviditedlných docela n e p o v ě d o m a u
z e m ] nám z ů s tá v á ? — Nenjliž na tomto sk ro v ­
ném rozvažovánj dosti, aby každého přesvěd­
čilo, gak nad rnjru těžko anegisio, anobrž zho­
la nemožno gest, pevného rozsudku dog]ti, b ytby se i který člověk opovažoval sám ze sebe
nad svým a svých bližnjch povolánjm vůbec platuau, všeobecnau adostatečnau v ý p o v ě ď učinili-
A kterýž lidský wěk b y se neylépe hodil k
rozhodnut] předmětu tak důležitého ? — Snad
wěk m l á d ě ne c k ý ? — Ale gakž medle ginochowio těchto wěcech hlasu pozdvihnauti, gsaucjtnu we swětě a mezi lidem nováčkem ?— M u­
ší e pudj hognost sjly a zdrav] od žádosti k žá­
dosti, z gedné náružiwosti do druhé, a obyčegně gsa obklopen heynem pracj a zaměstknánj, kte­
ré naň i bezděky péče o dům a v ý ž iv u , geho
vlastnj ctižádost a marnost uwalugj, kdežby sedobral p oklidu, rozmyslu a chuti k nestrannému
přemeyslenj a důkladnému uvážen] této tak v á ž ­
né otázky ? či má práci tu křehký, mdlý, ž iv o ­
ta sytý a přede smrti se strachugjcj s t a ř e c p od niknauti ? stařec v še vůkol sebe struchlau m yslj považugjcj, a před radostmi a veselostm i v y slřjhagjcj , kterých sám vjce požívali nemůže, a
kterých následky na svém vlastnjm těle bolestně
pociíuge ? —
W šak na gaké te p rv obtjžnosti. v určovánj
ančelu života lidského narážjme, berance ohled
na samu rozdjlnost lid j a národů, na gegich schop­
nosti, gegich p ra v a u , nebo strannau vzdělanost,
na nižšj neb wyššj stupeň gich m ravnosti , a na
gasnost nebo temnost Časů, v g ak ý ch žigj. Gaká u p . mezera mezi divochem, Jrnneos zvaným ,
genžto gedva p ě t i se dopočjsti může, a kterým
koli žákem ze škol našjch, a gaký zas rozdjl me­
zi tjmto aKeplerem, Newtonem, — mezi Sokra­
ty a Epaminondami, mezi Sullami, Cresary a O k-
taviány Augusty, a gegich následovnjky, Iia ligulami a Nerony; a pak teprw gaká dálka až 1c
oněm hlasatelům pokoge, p rav d y a lásky, k Pa­
v lo v i , k P e tro v i, a miláčku Páně Janovi! —•
O gak žádaucj, gak potřebné kspasenj naše­
mu bylo , že láska am audrost Božj se smilovala
nad člowčkem, nemohauejm pro množstwj pře­
velikých nesnázj a obtížnosti swého pravéh o p o wolanj v y šetřili a nagjti, že geg sama potěšila a
oblažila pravdau pro upokogenj geho mysli, pro
upravenj geho života nevyhnutedlně potřebnau!
I sm ilovali se Pán nad námi zagisté , udělil nám
z plnosti sv ý ch poznánj, a dal nám kpochopenj
spasitedlné, světlé p rav d y přigjti, která gediné
od něho auplně, určitě, stegně se hodjc pro v še ­
cky časy a pokolenj, pro všecky okolnosti, sta­
v y a stupně lidského osv jcen j, dobročinně p o gjti mohla. Gen ten mohl býti dárcem gegjm,
který tok časů a věčnost gednjm okamženjm pře­
lil jžj, který člověka stv o řil, všecko v něm a na
něm upravuge, který nesmrtedlnau mu vdechnul
duši, a před Njmž neviděná řjše duchů a mocnost}
tak zřegmá gest, gako tento nesmjrný, v id ited lný s v ě t; gen ten mohl býti dárcem gegjm, kte­
rý tělesné snetělesným v živ é spogenj uvedl,
všude přjčiny a účinky neylépe zná a spoguge,
alcterý toto nekonečné bytnostj pásmo bez unawenj a v lásce udržuge , tak že ani v las na naši
hlavě nezečten nezůstal, aniž bez geho vědonij
a v ůle upadá. Budiž tedy Gemu vzdána chvála,
a neyhlubšj djkučiněnj slitownjku našemu, že nás
hodnými uznali ráčil, sám opowolápjj našem gak
wbytnosti této pozem ské, tak i za hrobem a
hranicemi času nás p o u čiti!
2.
Gedwa podobno kw jře, gak dalece p ře v rá ­
cenost lidská zawésti může, kdyby zkušenost
Avšech -wěků nám toho liognost přjkladů a důka­
zů před oči nestavila. O bjdná nadutosti mysli,
za kterau se maudřegšimi sami sobí zdáme, než
w skutku gsme ; aulrpnosti hodné domnjwánj, že
dřjwe wěděti chceme, než gsme zkaušeli, dřjwe
giué wyuougeme, ne-ž gsme sami se učiti počali,
že w dalekosti oko prostjráme, nežli gsme to, což
neybljže před námi ležj, spozorowali: podobni
gsauce onomu zpytowateli w starožitnosti , genž
blaudé očima swýma mezi hwězdami, netušil, gaká propast před nohama geho se otwjrá, až u w rhnnw se do n j, opět na zem , obydlj swoge, neIjliě upamatowán byl.
Owšein žet swětlo prawdy ze zgewenj božjlio wyplýwagjcj každému sw jtj, kdož po cestách
naučenj geho k rá č j, a oswjcen býti žádá; gsau
gednak přede m nozj, genž w hustých tmách so­
bě libugjce předewšjm swětlem, byt sebe m ocněgi na nezářilo, zaumyslně oči zawjragj. Tak
to činili oni m u d r á č k o w é , genž \v m arném '
swéni si libowánj f i l o s o f y se nazjwali; ó bo­
deyž za dnů našich nikoho wjce nebylo, gemužby se zachtělo w stopě gegich kráčeti a po tom -
to nádherném gmenu b a ž iti; ó hy každému sama
zkušenost mrzkost gegich k výstraze a odstra.senj podala! C]m žádanegšj ale dobromyslné přán)
toto gest, tjm silněgi úsudkowé těchto v s m y­
s lň o s t i pohřjžených zaslepenců každému přjteli prawdy a ctnosti srdce pronikagj, kdykoli po­
zo ro v a li m usj, gak weřegně neb skry tě swědornj swé uchlácholiti, a proti hlasu geho twrdošjgnostj se ozbrogiti usilugj. „Takliž to — prostořečj mnohý ten a takowý pošetilec — , takliž
to s powolánjm našjm na negisto wyhljžj, ž.e mi
teprw odginud cizjho nahlédnut] a poučen] po­
třeb] gest? — Cjtjm sá m , sebe k požjwánj a 1c
rozkoši stwořena b ý t i ; k čemuž těchto mnohých
okolků? — Sám neylépe w jni, co m i h o w j, co
radost mi apochotnost přinášj! gakéž by mohlo
giné pro mne powolánj b ý ti, tololi n e u j? “ —
Tak saudj člowěk zaslepený, u něhož ani rozum,
ani swědomj k živ o tu ncprocjtlo: a w skutku řeč
tato gak klam ná, tak opowážliwá! leč kolik lisje tjmto ochechulujm hlasem zavedených bědnge
na lůžku bolestném, běduge, w těch letech, když
práwě čas nastáwal ze žiwota swého gak náležj
se radowatij. kolik tisjc gich takto nam izinu při­
vedených kvjlj, anebo gak množ] vzdychagj pod
břemenem hanby a hany, a gak o b jd u j, lehkomy­
slň] zločincové, vlekauce se životem , s gehožto
au čelem , práwě pro s.wau po rozkošjch prahnauc] lakotnost, docela se minuli. —
✓
Strašné pomyšlen]! — A přede nemálo by­
lo i gest posud takowých lehkovážných, neswědomitých osob, genž beze studu za pow zbuzowatele a šjřitele tohoto záhubuého učeni se wy—
dáwagj.
,,A y, dcero má drahá“ — tak mluwil před
swau posleclnj hodinkau giž umjragjcj otec k pat­
náctileté djw ce, — „nic w tomto okamženj wjce
nenj mého , krom toho smutného pomyšlenj, že
jiuie wšecky radosti opauštěgj. Žil gsem owšem u
weselj, ale žiwot přecházj mžikem. T y m n e p ře Inváš, mé djtě, požjwey drahého krátkého ži—
w obytj; požjwey tolik , co gen můžeš, rad o slj, a buď toliko w gegjch wolenj opatrná.“ -*)
Práwě wšak této opatrnosti, tohoto wolenj se neywjce nedostáwá , a spolu tušenj čehosi wySšjho
wčlowěku wzbuznge, nedopauštěgjcj myslili, že­
hy w uspokogowánj ostnů tělesných a w požjw ánj aučel našeho žitj a bytj záležel.
W ůbec uznaný mudřec zw ěků dáwných, s
wětšj důstognostj o člowěku saudjej Aristoteles
weleslawný, rozmrzel se nemálo, wida hanebný
tcnlo nápis na hrobě poslednjho staro - assyrského k rá le : „Gez, p j , s p i; nenjt po smrti ro z ) WpřjtomnéJn spisu owšem by mnoho na gmenu nezáleželo,
ale ua důkaz , že hanebná tato řeč nmjragjcjho otce smyšle­
na nenj , buď pověděno, že tento bohatý a chytrý Epiluiregčjk byl otec oné pověstné francauzské .Aspasie', Anny Lenc lo s , genž roku 1631 wPařjži skonal. Wiz : K . A .S c h illers Gallerie interessanter Perscmen , svazek 2 . w Berljně a
Wjdn! 1 7 9 9 ,
510
PogednúnJ.
koše žádné.“ N evrle zw olal: A zdaliž I>y se co
giného na hrob dobytka napsali dalo ? *)
Nevole a nechut Stagyřana našeho gen tak
dalece nad onjm k r á l e m povstali m ohla, gak
dalece mu p ráv a bylo, aby o d č l o w ě k a n i­
čeho vyššího požadoval. P rávem - li ale toho
od člověka žádali můžeme, toho dostatečnau a
neomylnau v ý p o v ě ď pauze genom e v a n g e l i ­
u m božské ním dáli m ůže; nicméně toto spra­
v e d liv é m udrcovo horlenj, a gemný cit geho gistým gest důkazem, že toliko rozumu svém u a
vlastnjm náhledům zůstavená dáwnověkost, beze
všeho zgevenj — o člověku s v ětšj xíctivostja
hlubokosti smeyšlela, nežli se mnohý křtěný po­
han z nověgšjch časů dom njvá , a k svém u po­
haněn) dozvjdá.
Giný m udřec, negenom v neyspustlegšjm
věk u a vneypokaženěgšjm městě sv ěta , alebrž
u dvora cjsaře Nerona ž iv o t trá v iv š j, podává
v gednom svém spisu, kdežbychom se toho neyméně nadáli, mjněnj sv á o č l o v ě k u a p o v o ­
l á n ] geho, která důmjnkám panugícjm onoho i
našeho v ě k u očitě na odpor čelj. „Z čehož gsem
se měl rad o v ali, — tak sám sebe se táže, — gsa
v p o č e t živých tv o rů postaven? Prololiž b y c h
pokrmy a nápoge zažjval? bych loto c h u r a v é ,
proměnám podvržené tělo stále ošetřoval, kteréž
) Quid aliud jn Iíoyís , nou
Cic. Titscul. Y . C. 3 5 .
iu
regis sepulcliro inscritíeres ?
bez tolio zpustnauti m usj, gak mjle nedostatky
geho w čas mu nahrazeny nebudau, bych mu byl
hljdačem, galto nemocnému? bych se smrti bál,
pro jijž se wšickni rodjme ? 0 gak p o t u p n á
wěc bylby člowěk, n e g s a s t o n a d p o z e m ­
s k é w ě c i s e w z n é s t i ! *)“ — Gak obtjžným
břemenem nacházj mudřec tento tělo swoge, lc
wúli kterému by negedni rádi wěčnost prožili!
Dále pokračuge wrozmluwě swé o n á r u ž i w o s t e c h, gjmž 1>y se člowěk nikoli neměl podáwati,
ale proti njm w bogw gjti a ge podmanowati sobě;
c t n o s t zase nade wše giž proto wznešeněgšj
*) Quid enim erat, cur iu numero viventium m epositum esse,
gauderem ? Au, ut cibos et potiones percoctarem ? Ut hoc
corpus causarium ac fluidum periturilmque, uisi subinde im pleatur, sarcirem, et \iverem a; g r i m i n i s t e r ? ut m o rt e m t i rn e r e m, cui omneš nascimur ? . . , O quam c o n t e m p t a r e s est homo, nisi supra h u m a n a s u r r e x e r i t! • ■ . A dále : Virtus enim ista, quam alfectamus, maguifica est: non quia per se beatum e s t , malo caruisse: —
zcela tedy onomu urenj o požjwáuj a blaženosti na odpor :
— sed quia animum laxat, ac p r s e p a r a t ad C o . g n i t i o^.
n e m c o e l e s t i u m , d i g n u m q u e e ÍTi c i t, qui in c o n s o r t i u m D e i veuiat. S e n e c : Nátur. Qua;st. Lib. I.
pr.vfatio. — Gak slaw ně, gak krásně, a — skorobych řekl,
gak prawdiwě ! — K výstraze gednak stoika toboto bljže neznagjcjmu čtenáři ať slauzj , aby nádhernostj slow gebo ,.zavrésti se nedáwal.
Senekova z n á m o s t n e b e s k ý c h
w ě c j pauze na t ě l a h v ě z d n é h o n e b e , a na w i d it e d 1 n é ú k a z y na něm se potahuge , a gebo consorlinm
D ei,“ nesmi >v křesťanském smyslu vykládáno b ý ti; prawéboť
Boba Seneka n ezn al, gakžby se byl dřjwe w též předmlinvě
lázati m o h l: Quid sil D eus: — pars nmndi sit, an mnndus? —
Prawé poznánj Boba, dle slow samých Páně —- gest m i l o s t :
„A niž Olce kdo zná gediué Syn, a komnžby chtěl Syn zgew iti.“ Mat. X I. 27.
uznáw á, au mysl naši rozširage, k poznáni n e ­
b e s k ý c h . w e c j p ř i p r a w u g e, a hodnými
nás činj w o b c o w á n j s B o h e m přigjti.
S wětšjm upokogenjm a mjrnostj uznáwá
vznešenost ducha lidského nad pozemské a smy­
slné wěci giný mudřec z té samé školy, stawě člověka_samým bohům po b o k u : důstognýt to o■vvšem člověka úsudek, až na pokořugicj pfimjsenj
bludu ohledem na bohy. Stoik Balbus učiniv
u Gicerona otázku, k gakému tento swět gest
nučelu ? takto na ni odpowěd d á v á : Aniž gest
pro stromy a b y lin y , aniž pro zw jřata, ale pro
bohy a l i d i ; gsaut bytnosti rozumu užj-wagjcj, a
r o z u m t n a d e v š e c k o v y n i lc á.“ *)
S lova tato zasluhugj uváženj a pozornost.
Nahljžjme z toho, že stařj giž tak dalece v e swých
poziiánjch pokročili, anot nikoli s m y s l n o s t, a
z a d o s t č i n ě n ) n e s k r o c e n ý m ž á d o s t e m,
gakž to práwě mnozj z našjch přeoswjcených mu­
drců sobě a giným rádi by na mysl kladli, zan ey wyššj dobré nepowažowali; ale že spjše onubožskau mocnost w duši našj, pomocj které p r a w é
od n e p r a w é h o , d o b r é od k ř i w d y , s l u š n é o d n e s l u š 11 é ho , wěci p o m j g e g j c j a
p r o m ě n l i v é od s t á l ý c h a wždy t r w a *) Hic quíerat quispiam , cujusnam causa tanta rerum-molitio
facta sit. Arborumue et herbarum? . . . A n bestiarum ? . .
E o r u m scilicet auiraamium , quaé r a t i o n e u t u n t u r .
Hi suut Dii et bom iues, quibus profecto nihil est melius.
R a t i o e n i m e s t , q u š p r s e s t a t o m n i b u s , Cic.de
nat. I)eor. L. II, c. 6 4 .
g j c j c h poznávám e a rozeznávám e, zkrátka že
rozum na neyvyššj postavili stupeň.
T ot gsau učinili: alegakž to přicházelo, že
při v šj sv é uctivosti k r o z u m u, předce \ve
svých výpow ěděch tak velice se r ů z n i l i , a
na odporu si stáli, a sice zrovna w oněch filosolických saustavách, které neybljže k ž i v o t u a
m a u íl r o š t i geho sm ěřovaly ?
G e (1 e 11 toliko r o z u m ; a gakých rozma­
nitých předpisů a různých p ravidel se v y g e v i­
lo ! — „Požjwey, v ša k požjwage hled’, by chut
ta na delšj časy trv a la ; “ — tak učil A r i s t i p p,
— „Pečug o ustánovnost a poklid d u c h a ;“' tak
E p i k u r . „Buď střjdmý drže se gednoduchosti
v p ř j r o d ě “ — tak A n t h i s t e n e s ze sekty Cy­
niků v . „Baž po svobodě a z v o ln o sti; “ opět Z en o , ’ zakladatel stoy. „Buď podoben B ohu, a s
nj in se sgednocug; “ — tak P l a t o , „3bž v á h u
mezi t j m, co p řjíiš , a co málo“ — učil A r i ­
stoteles. —
G e d e n toliko r o z u m, a což učil o B 0 liu? Nebesa a zem ě, v o d y a p o větří, h v ězd y
a pekel hlubaň přeplněny byly bohy a bohyně­
mi; on v šak G e d i n ý , gediué p rav ý , ž iv ý Bůh
poznán nebyl.
Podlé učenj E p i k u r e g s k ý c h b y li boho­
v é, od nichž se ale Člověk ničeho nadjti nesměl,
poněvadž v h o g n o sti blaha sv éh o požjvagjcjm
ncstačovalo c h v jle , by na něco mimo sebe po ­
myslili mohli. YVjce potěchy dávalo učenj S t o iČasop. p. Katol. Duch. í, 4<,
33
k ů w . Tito vyznáwagjce píjtom nost bohů, a
prozřetedlnosti nezapjragjce, v ě řili, že b o h o v é o
lidech známost magj i o ně pečugj. Mezi oběma
prostředn j ho se A k a d e m i k o v é drželi; brzo
o tom neb onom s druhými v srozuměnj gsauce,
I iiv.o zas odporugjce : slovem , rozmeyšleli se če­
ho určitě v úsudku podává ti.
Čemu učil g e d e n tento r o z u m ze strany
trván] duše lidské po smrti ? — Shodnutj a gednomyslnost v této nauce z té přjčiny očekáwati se nemůže, poněvadž ani v p ř e d s t a v á c h
o d u š i se nesrovnávali. Gednomu byla pauhým d e c h e m , druhému s r d c e m , třetjmu
m o z k e m , ctyvrtému k r v j , pátému — oh n ě m , šestému ono s a u h l a s j z ú p rav y celé­
ho těla pocházegjcj; sedmý gi považo v al p o čte m b ý t i a t. d. *) Aniž se vědělo, což, po­
dlé mjněnj našeho věcj v ůbec známau býti mohlo,
co s m r t gest. Někteřj myslili, že gest o d d ě ­
le n j duše od těla. Ginj nepřipauštěli žádného
laučenj duše, nýbrž gistili, že s p o l u s t ě l e m
p o m j g j , a že duše v tělu shasjná. Leč i ti,
genž oddělenj se duše připauštěli, nevešli mezi
sebau vshodnut]. Gedni mžikem gi z těla v y trhnauti zam eyšleli, ginj poznenáhla a po část­
kách, opět ginj dávali gj bytnost bez přestánj.
*) Kdo o těchto rozliřných domněnkách zpráwy obšjrněgšj na­
byti žádá, nechť nahlédne Cicer. Tuscul. OuKst. I. c. 9 . 10. —
Harum sententiarum qtiK yera sit —■ připomjná Cicero —■
Detis aliquis viderit, qiue vorlsimillima, magna quxstio est. c. II.
**) Tuscul. QuKSt, I. r.. 9 .
Gaká to zmatenina důmněnek a odporů, a p ráwé u mužůw, genž žiwotu swému přigitj rozu­
mu na stopo, a wyskaumánj prawdy za obzw láštnj aulcol byli uložili, u mužůw toho národu, kte­
rý gakoby za přirozeným puzenjm k hlubšjmu
diišewnjmu skaumánj powolán se býti zdál; takt
to bylo u llellenských oslawowaných filosofůw a
mudrcůw. Gakž to teprw s poznánjm a náhlednutjm Člowěku neydůležitěgšjch praw d gegich
spoluobčanů wyhljžeti m usilo, kteřjžto časswůg
na řemesla, obchod, plawbu, na wognu a zpráwu
obce wynaldádati přinuceni byli ? —
U lij m a n ů swétowládných tjm méně w o hledu tomto wětšj radosti a upokogenj nadjti se
můžeme. Zewrubného zpytowánj a proniknut] u
všeobecné praw dy, aniž hlubšjho základu nenalezáme mezi Rjmany. Gegich hlawněgšj důleži­
tosti bylyzpráw a ařjzenj obecné, wogna a p o d maíiowánj; k mudretwj přigatému od Rekůw pau­
ze z chlauby a marnosti, tedy gen na oko se p ři—
znáwali. Bohatý a rozkošem oddaný Rjman lib o wal si w učenj E p i k u r o w u , nikoli pak negsa
přjsným geho plnitelem ; hrdý a citem swobody
opogený uchopil se prawidel S t o i k ů w , neyschůdněgšj cestu k samostatnosti w nich nalezage.
Gak zpustlým, na těle a duši pokaženým národem
za poslednjch let swé swobody a za panowánj
prwnjch cjsařů Rjmané učiněni g sau , toho sauwěké letopisy podáwagj památky strašné, dosta­
tečné dokazugjce, že Apoštol Páně, we swém k
516
Pogednáuj
íljmanům listu, ničeho na ugmu p rav d y w popi­
sován] gegich života nepřidává. Přečten] ka­
pitoly p rv n j téhož listu, počnauc s veršem 24 nás
přesvědč). Zdá se , že prozřetedlnost Božská
spisy S a l u s t i o w y , S e n e k o v y , P e t r o 11 i o v y, J u v e n a 1o v y, T a c i t o v y a S u et o n i o A v y proto gen zachovati a k nasjui ča­
sům dochovali ráčila, abychom sami zesw ědectv j gegich o pravdě agádrnosti slo v P a v l o ­
v ý c h se přesvědčili.
Wšak i to snad gest zgevný důkaz neob­
sáhlé prozřetedlnosti a gegj ustanoven]', že spi­
sové
neyvýmluwněg.šjho a ne ysla v n ěgš]h o
lijnianjna až na naše časy zachováni, a po všech
vzdělaných kraginách Europegslcých rozhogněni
b y li, že v ru k a u každého učeněgšjlio člověka se
nalezagj, mjnjm totiž zvláště f i l o s o f i c k é spi­
sy Ciceronovy. Ačkoli tyto samy sebau dosti
patrně d o v o zu g j, galc povrchné toliko se byli
Rjmané v mudrctwj obhljdli, a gak poskrovnu
se gim chuti a schopnosti, k váženj ze sebe sainých dostávalo; nicméně byl to muž tento, genž
čistau láskau pro dobré a vzdělanost sv é vlasti
roznjcen, sneunavenau pilnost) maudrost skaumatelů řeckých kraganům svým v gazyku gegich
v známost uváděti horlivě usiloval. Gsaut spi­
sové filosofičtj geho v e lk ý sklad pro v š e ­
cky v ě k y , kdežto mnohostranná učenost a zběh­
lost řecká se nalézá; gsaut v šak i patrný a ne­
klamný důvod , njmž p rav d a ta se stvrzuge, gak
p ři wsem namáhán] a při wšeliké schopnosti duch
lidský nedostatečen gest, člowěku každému neypotřebněgš] a neyprospěšněgšj prawdy sám ze
sebe wynášeti a roz.šiřowati, neuwáděge i sebe i
giné w nedorozuměni a zřegmé odpory. Tak ten­
to naslowo wzatý řečnjk altonsul od prozřetedlnosti božské wšemu tehdáž čtaucjmn a m ysljcimu swětu téměř za slawnébo zwěstowatele té
důležité a weliké prawdy byl wywolen : „Ze člo­
wěk motagjej se nedohledným bludištěm swých
toliko sobě odporugjcjch poznán] , bez poučenj
božského-, nikdý lcgistotě, nikdy kupokogenj, k
prawému náhledu a seznámen] se s powinnostmi
swým i, aniž k dosažen] swých naděg], a k čemu
wlastně určen gest, přig]ti nemůže.“
Cit tento nestatečnosli mysli lidské a w ědom] o slabosti gegj musilo wůbec na srdce dolehnauti, aby ž]žn]ce alačnjce po prawdě a spraw edlnosti před Bohem úmyslowé lidštj proniknuti,
aby takto přjm o na přjchod a učen] wyslancůw
geho připraw eni b y li, gakož i t o h o , genž sa­
mo s l o w o (rozum, ¿oyog) gest, genž t ě l e m
učiněno gest *), a c e s t a gest, a p r a w d a , i
ž iw a t* * ), i b l a ž e n o s t ; krom něhož žádný k
Olei nepřicház], kterýž geg poslal. Tak praw diwá gest přjpow ědprorokňw : A b u d a u w š i c k n i u č e n i o d B o h a. ***)
K r i s l u s přisel i v y s 1á n j g c h o : s w ě t
u v ě ř i l i wěřj posud. Přigali gsme s l o w o
ž i v o t a w ě Čné ho. Gale máme Bohu děko—
wati! gak geg plesagjce pro smilowáxij geho a
spasenj naše v e le b ili! —
T u to -li pokaženost m ravů hlubokau a tě c h toli hanebných nepravost] u sv ý ch sauwěkých
hognost Apoštol Páně za zřegmý trest Božj po­
kládá, „že poznavše B oha, nectili gako Boha,
ani gemu d ěkovali: ale marnj učiněni gsau v
myšlenjch svých, a zatmjiio gest nemaudré srd­
ce gegich, m ěvše se za maudré blázni učiněni
gsau “ *); gak strašné te p rv saudyBůh na ty p u stj gesto i za dnů našjch svém yslně a hrdě mysl
a srdce sv é před oblažugjcjm učenjm toho zavjragj, gegž otec sm ilo v a v se poslal, a kterýž
z nezměrné lásky a z pauhého m ilosrdenstvj p ř iš e l , a b y h l e d a l a s p a s i l , což b y l o z a ­
h y n u l o #*); na ty, genž se za evangelium hanbj, za tuto moc božj propiigčenau k spasenj kaž­
dému včřjCjinu ? ! ***) —
3.
Z posud pověděného v y p lý v á , gak ne­
snadno, ano, docela nemožno gest, aučel au rčeuj člověka s gistotau a dostatečně položili; a
gakžby mohl zárodek hedwábnjho červa v e své
slupce — a byíby i lidským rozumem nadán byl
— gen tu šili, gaké změny siijm se djti budau, a
co posléz sám bude ? W iděli gsme též, gaké
smělé a kwapné úsudky p ři wšj obmezenosti w ěděnj našeho tu i onde o této wěci se twořj, tak
gakoby tato p jď č a s u , a m ž i k ž i w o t a giž
nás dostatečnými činily, o m i n u l o s t i a b u d a u c u o s t i , o c a s u a w ě č 11 o s t i liodnow ěrná a platná rozhodnut) wydáwati. T aktby bylo,
kdyby gednotliwá krůpěg , w toku mocné řeky
unášená se opowážila nám zpráwu dáwati o pra­
menu, z něhož pošla, a o neobmezeném moři, do
něhož s nepočetnými tisjciginých sewalj. — Ne­
minulo náš též, že giž zaneydáwněgšjchw ěků sw obodný, předsudků prostý duch lidský na mno­
ho padl a w žiwot uwáděl, což i w pohanstwu.
gakožto gjtro wyššjho učenj, zgewenj božjho to liž a ewaugelium swatého se powažowati může,
čjmž se tímyslowé připrawowa-li, aby tjm h o rlivvěgi sivěli o z wýše w sebe přigjmali. Suadgsme
nad wěky předešlé rozmyslněgšj ? — B udiž; a
bytbyehom i mnohem wjce , než w skutku gest;
vždy prozřetedlnost a maudrost káže, přjliš m nolio sobě nedůw ěřow ati; nebol p ři wšem wěděnj
našem otázka owšem zústáw á: pro to -li giž lo, což
n e y 1 e p š j h o, a w r c h p r a w d y gest, známe ?
A av skutku, neznámost neywyššj prawdy a do­
hra wždy gen škodliwým nedostatkem gest, kte­
rý ¡11 se honosili, žádnému maudrému nenapadne.
Poznánj w šaktoho, což neyprawdiwěgšjho a n e y lepšjho gest, toliko z Boha, pramene wšj praw dy a
dobroty, wyplýwali múz; leč u b o h ý , hřjchem
520
i ’ o g e d n <*n j.
uhnětený, a Boha odcizený člověk prahna po bla­
ženosti slyšj v n itř sebe hlas zákona, powinnost,
často p ř e t ě ž k a u powinnost mu ukládagjcjho,
slyš] strašný hlas rozhněvaného saudee, geg k áragjcjho, gemu spolm ižkau zlé následky za p ře ciněnj předsťjragjcjho, a tudy giž w neštěstí a b ^
dě sebe pociíuge. Odtud rozbrog ten s samým
sebau, odtud to mrzké w ykrueovánj, kterakby
se dalo požjwati a slastným b ý ti— b e z B o h a ;
odtud ono plaché snaženj, gakby gen swědomj
ukoneyšiti, a staven) a bořen] bez konce nových
m ravnosti saustav pro zdegšj život, genž podlé
mělkosti lidských náhledů i svůg podobně základ
magj. —
Což mnedle gest to , čeho se z B o h a dozvjdám e o a u č e l u a p o v o l á n ] člověka?
•D řjve z á m ě r , nežli b ě h ; d řjv e a u č e ] ,
nežli prostředky zná ti třeba ! — K terýž gest te­
dy p r a v ý a u č e 1 člověka ? —
Milo m i, a budet i čtenářůmmogjm, že pro­
b rav še se pošmaurnau anewljdnau kraginau, giž
k čistěgšjmu a čerstvěgšjmu p o v ětřj přicház]me,
a zemi, smrt a věčnost gemným světlem p ravdy
božské k dokonalému nahlédnut] povolánj našeho
ogasněnau spatřugeme. Komužhy se nepovznesl
duch i srdce, kdožby neokřál radost] nahl]žege
do věčně trwagjcjho ráge lásky a blaženosti? —
B ů h g e s t l á s k a : *) Tot gest, Čemu nás
B ůh, čemu nás zgevenj v y u c u g e , — Bůh gest
i m . V, v, S ,
a u č e 1. G e g m i I o w a t i gest p o v o 1 á n j a
b l a ž e n o s t naše.
Bůh gest Láska. Co znamená slovo l á s k a
( aycaxij, oaritas) ? M nohovýkladnost slova toho
Činj potřebné bliž.šj určeiíj význam u geho. W ý raz „láska“ znamená zde náklonnost mysli a v ů ­
le kčinčnj radosti předmětu s v é lásky, k zdo­
konalován] a oblažován] geho. Za tjmto vý zn a­
mem gest tedy l á s k a — radost z radosti milo­
vaného. Tak smeyšlege stv o řil a chová Bůh li­
d i , tak smeyšlege pečnge Wšeniohaucj o ně, a
tak všem audrost geho bez přestáli] usiluge sa­
mostatně o zlepšenj, zdokonalen j a oblaženj lid­
stv a. S takau láskau miluge Bůh č l o v ě k a , a
negenom člověka, nýbrž v š e , což dýše, cjtj a
bytnost má ; následovně i živočicha gednoliokaždého*
Nicméně láska tato k tvorům gest toliko o d blesk a záře oné nekonečné lásky a blaženosti, v
které geho bytnost a podstata předevšjm záležj.
On, d o k o n a l o s t gsa , anobrž p r a m e n
v š i d o k o n a l o s t i , gakž mohl tento v š e v ě daucj, všem atidrý, neysvětěgšj a neyblaženěgšj
něco krom sebe m ilovali , coby se mu w hod­
nosti ro v n a lo : radost Geho nad sebau gest bla­
ženost prostá všeho obmezenj — ze sebe samého a nad sebau sainým.
B ů h g e s t L á s k a : Co gen oko krásného
v id ě li, ncho ljbezného slyšeli, duch pravéh o ,
velikého a vznešeného pomyslili, srdce blaho-
slaweného kdy pocjtiti může a po wSky co gen
slawného a blaženého w iděli, slyseli a pociíow ati w staw u budeme, lo wše gest w B o h u , negen
částkami a wlastnostj, nýbrž podstatné obsaženo.
On sáin gest pramen wseho rozumu, wsj krásy,
w.šj swatosti a blahosti. Gak blažený musj tedy
Bídi,. gak welice tento milowánj hodný, neskon­
čený dueh w spatíow ánj swé krásy a m o c i, a
dokonalosti, — a w pow ědom osti této swé b y t­
nosti a této sw é lásky b ý ti! a práwě proto stw o řil člowěka k o b r a z u s w é m u ( žiwéinu ) , k
obrazu B o ž i m u s t w o ř i 1 m n e . *)
Bůh gest lá s k a : hrob a sm rt nemá žádné
pro mne hrůzy. M ilostiwostj ad ob ro d in jm ib lažicj sebe láska nemá k o n ce ; oblažuget i sebo
oblažowánjm. Gakýž to polfisitedlný wýliled pro
mne po wšecky wěky wěků bez přestánj a konce 1
Ale — ach! gsem člowčk padlý, a zplozen
w h řjch u ; ó nesíastného pádu pokolení našeho w
prwnjm wsech lid ]! — Odstup skljčenosti a ma­
lomyslnosti ode mne ! útěcha a nowá posila mne
ostkwjwá, wystawugje w duši nezmčnnau praw du : „Bůh gest láska.“ — „T a k t Bůh milowal swět
(zpustlého, pokaženého člowSka-), že syna swého
jednorozeného dal, aby každý, kdož weřj \v'ntí­
ho , nezahynul, ale měl žiwot wéčný“ , (wečnuu
blaženost; Jan. III. 16.)
O, kohožby nepodmanili ckow é neywraueníg^šj a nepudili k wdSčnosti a lásce za tuto hognosta
velikost rozumem nepostihlých smilován] Božjch
a geho lásky bezkonečné ; kdožby neoněmě w
prachu mu se nekořil a neklaněl, a neslyšel ple­
sán) nad Betlémem se wznášegjcjch nebeských
kůrů, avsláw ozpěw jch velebjcjchpřjehod w no­
v ě zrozeného spasitele: S 1á w a n a v ý s o s t e c h
Bohu, a n a z e m i p o k o g l i d e m d o b r é
v ů 1 e ! *)
Ale gak potěšen p o v stá v á opět z prachu
člověk s neypožehnanégšj mezi ženami v o la g e :
D u š e m á w e 1 e b j H o s p o d i n a , a v e s e 1j
se d u c h m ň g v B o h u s p a s i t e l i m é m .
Luk. I. 46. 47.)
T ak působ] a takové aučinky přinášeg] zgeven]* Božj, pogjmána gsauce myslj nevinnau a Ic
dobrému náchylnau, a chována gsauce v srdci
pokoře a trpělivosti odevzdaném ; tjm se zíeg mě stvrzugj pravým v š e m u l i d s t v u v y d a ­
ným e v a n g e l i u m býti, tjm dobrým, radost­
ným, ba neyradostněgšjm poselstvjm , vyslaným
od Boha k pokolenj lidskému gak z e v n itř tak i
v n itř uhnětenému.
Kdež medle — táže se můg Čtenář — kdež
*) Dle půwodnjho textu: iv ó o x ía , zaljbenj, radost, m i l o s t
(w . Mat. X I. 2 6 .) m éloby tedy b ý ti: „na zemi pokog, li­
dem dobrá wůle (m ilost před Bohem ) II. 1 4 . gakož i w
starsjch přeložeujch českých se nalézá. Kdožby pom yslil,
že tento dosti patrný rozdjl w ftenj od wynechánj gedinké
pjsmeny pocházj : EUÓoxlccg mjsto Huňoy.tec. Dosti pohnútky , aby t i ,. kterj k Bohoslowj se oddati hodlagj, příležitostí
gjm k naučen) gazyka řeckého podáwané, ochotně použili.
zůstává onen s 1 jb e 11 ý a u č e l , o n o p o w o 1 á 11 j č 1 o v ě k a, Bohem samým v y sv ětlen é a
gasuě njm vyřčené ?
Můžeme - liž opravdu takto se tá z a ti, v S dauce, že B ů h l á s k a a č l o v ě k mu k 0 I) r a z a s tvořen gest ? - T y s p r o 1 á s k u s t v 0ř e n a m as, gakož i On gest, l á s k a u b ý t i .
Uveďme sobě na mysl onoho zákonnjka,
genž se Pána. našeho, pokaušege ho, otázal: Kte­
ré gest přikázanj v eliké v zákoně? a poslyšme
pozorlivě a s rozvahau odpověď spasitelovu,
mysljee, žeponeyprv gi slyšjme, genžto dj.: „Mi­
lo v a li budeš Pána Boha svého, z celého srdce
svého, ze v ši duše sv é, a ze v šj mysli sv é. —
Druhé pak gest podobné to m u : M ilovali budeš
bližnjho svélio, gako sebe samého.“ Na těch
d v a u přikázanjch všecken zákon záležj i pro­
roci. #)
Zde v tě liv š) se láska dává odpověd muclráckovi, zameyšlegjcjmu v e svých chytrůstIcáeh v ě c neydůležitěgšj šalebným dotazem zneucliti, a snaž jc jmu se Islj svati spasiteli osjdía
klásti. I ovšem mu tímto Páň náš nic nového
n eo d p o v ěd ěl; nebot p rv n j a neyhlavněgšj při­
kázanj nalézá se v 5 kn. Mogž. Yl. y. 5 ; dru­
hé pak v 3 kn. XIX. y. 18. Kdož v šak tato
d v ě mjsta s pozorným a nábožným duchem pro*) V
p ů w odnjm
gazyku:
/fyCÍjTTjOlívQbOV
t OV
0 COV
oJov . . Ayasv^oEtS tov nh]OÍov Gov . . Blat. XXII. v.
3 6 . 37 — 39. 40 .
čjtá, zagisté w nich B o h a toho, kterýž l á s k a
gest, shledá i nalezne,ačteujkapitolyX IX ,kdež­
to w.sude pozornost zákonodárcova i w malič­
kostech, zwláště na bjdné, hluché, slepé, starce,
s mnohonásobným opětowáujm: „nebot gá gsem
Hospodin“ se obgewuge, bez pochybnosti zagme
srdce a slzy w oči wylaudj. S gakýmž ale tw rdým a hrubým národem bylo se Bohu objrati ! —
N ěkdo-liby \v přikázanj prwnjm nepodotknutj, kterak se 1c t ě l u chowati náležj, pohře—
.šowal, ten necht pom nj, že Bůh staré i nowé
límluAvy tentýž gsa, chce toliko w d u c h u a w
p r a w d ě *) ctěn a milowán býti, a že tělo we
s l u ž b ě d u c h a stogj, aspoň stáli má. **)
Důležilěgšj zdá se namjlka b ý ti: Gale m ilo■svati, co nenj k w iděnj; Bůh-tě duch. — T ře ba-liž kmilowánj B oha, anobržkohokoli očjtě­
lesných ? Přjběh o člowěku o d n a r o z e n j s l e ­
p é m nebude ti neznámý. ***) Aniž gsa od sle­
pého žádán, slitowal se mimo něho gdanej spa­
sitel nad njm, plinul 11a zemi, učinil bláto ze
sliny, i pomazal njm očj slepého, ř k a : Gdi, mney
se w rybnjku Siloe. A 011 šel, umyl se, i p ři­
sel v id a . — Zdaliž mysljs, že člowěk tento nahuda zraku swého, wjce na toho, kterýž mu oči
pomazal, kterýž m u nařjdil lc rybnjku Siloe gjti a se umýti, nespomenul, aniž lásky aw děčno’) .Tan. IV. 2 3 . **) Giz u Salustia psäuo slogj : Anim i im porio , corporis servitio magis ulimur. B el. Cat. c, 1.
) Jan. ]X . v. 1 — 7 .
sli k dobrodinci sfwému nepocjlil? — T w é - li
wlastnj srdce — postaw se gen na geho m jsto!
o ginem tebe nepřeswědčuge, poučj té dálšj běh
tohoto udá lij»
Stál před farizey i zlořečili gemu: poslyš
medle, copraw il! — „ T o tg e st gistědiw ná wěc,
že w y newjte, odkud gest, a otewřel oči mé.
Wjme pak, že Bůh hřjšnjku neslyšj; ale kdoby
byl ctitel Boži, a wůli geho činilby, toho slyšj.
Od wěků nenj slýcháno, aby kdo otewřel oči
slepého tak narozeného. Byt tento nebyl od Bo­
ha, nemohltby nic učinili.“ — Iw yhnán gest od
nich člowěk obdařený zrakem, neznagjcj posuti
dobrodince swého. Ježjs geg nalezl a ptal se h o :
W ěřjšli ty w Syna Božjho? — Odpowěděl ona
řekl: Ilcdož gest Pane, abychw ěřil w n ěh o ? Bj
mu Ježjš : Vt i dél gsi ho, a kterýž mluwj stebau,
ont gest. A 011 řekl: W ěřjm Pane: a klaněl se
gemu. *)
Tak spasitol náš si počjnal a počjná w 11alezáuj cest k srdci, klásce awj ř e ; — dobrodinjm a opět láskán. Zdaliž i tobě chybuge láska
a dobrota Božská, žeby neměl proto Boha milow ati, poněwadž oči twé newiděly geg? —
Předstaw sobě w mysli den narozenj tw ého;
a deyme tomu, žeby srozumem, gaký nynj tohS
gest, okolo sebe patřili, dozwjdati apozorowati byl m ohl: čehož bys byl dřjwe o swém do
žiwota wstaupenj gen tušili mohl: zdali tuto ticliau oblažugjcj radost w celém domě, w němž
gsi se narodil, přjpraw y a chystánj wšelikých po­
třeb kpřigitj tw ém u, zdaliž to laskavé vinutj se
k tobě twých bratřj neb sester, to w ljb ém zam y šlenj pohřjžené oko otcow o, zdali ono sladké
usmjwúnj matčino, která s laskawým okem a s
taužebnostj ruce sv é po tobě rozpiala, a s w ra u cjm zaljbenjm k srd c i svém u tebe v in u la? ■
—O
zagisté b y sobě byl pom yslil: w zemi lásky a do­
broty samé gsem tuto vstaupil, že mne slabého,
a toliké péče a ošetřowánj potřebugjcjho cizince
s takowan srdečnau ochotnost]' přigjm agj! — A
gakž, sltišnoliž práwem, abynynj, gsa dospělegšj w skušenosti a náhledlegšj; věd a , že wšecky
tyto přjpraw y kpřigitj twému do žiwota, ta p e č liwost otcow a, ta láska p r T
. uzných, ta sladká
přjwětiwost matčina, a přepotřebný tobě pokrm
z prsatí gegich, ku kterým tě s wraucnostj klad­
la, gediné a předně skutek Božj gsau a zřjzenj
geho Avše to sestálo ; neslušnoliž, aby w Něm se
radowal, Geg milowal a sneyhlubšj wděČnostj geg
poznával, aniž očj potřebu máge vjce k poznánj takowému, a takowéto lásce ! —
Nenjliž den každý, gegž občerstwen a zdráw
i se svým i počjnáš, nowé zawolánj tebe do ži­
wota hlasem wládnaucj světem lásky Boha twého ? Geho gest země, nesancj tebe, geho slun­
ce swjtjcj tobě, geho vzduch gest, kterým dýšeš,
geho gest nocuj dobau hvězdam i osutá obloha
nad tebau i s gasným, tichým měsjcem, zowaucjm tebe k rozgjmánj a poklidu. L eckterý spis,
který žiwot lidský by stačowal k wypočjtáuj a
uwáženj wšech smilowánj a dobrodinj Božjchna
duši a na těle, w řjš i přjrody a milosti, w řjzenj
gednotliwých litij, celých národů, až i w eškerého pokolenj lidského po tolika stoletj a tisjcletj !
Neskládey tedy winu na oči a na z ra k : měg
toliko s r d c e a c i t , i poznáš, že ač newida Bo­
ha, geg přede ze srdce, z celého srdce a z celé
duše swé milowati můžeš,
Dj Žalmista Páně, wytýkage lidstwu chladnan nedůw ěru: Zdali ten kterýž wštjpil ucho,
nebude slyšeti? aneb, kterýž způsobil oko, newidj ? *) Stegným, b a wětšjm práwem dá se
otázka čin iti: zdali ten, který stw oíil a způsobil
srdce lidské, zdali B ůh, pramen wšj lásky, ge
necitedlným k milowánj sebe učiniti mohl, kdež­
to lásku od každého bez obmezenj žádá a poraučj ? —
M ohl-ližby kdy, čeho by nám byl nedal,
žádali ? Newolá-liž Apoštol národů gakoby u wy*
trž e n j: „LáskaBožj rozlita gest w srdcjch našich,
skrze ducha swatého, kterýž dán gest nám.“ #*)
Gestliže pak Boha newiditedlného zřjti ne­
můžeš, widjš nicméně bližujho, bratra swého,
spatřuge w něm — t o h o , kterýž kw ů li tobě a
z lásky k tobě božstwj odložiw wtělil se a tělem
učiněn gest; spatřuge w něm toho, který galtožlo
z našinců geden přebýwal mezi námi, nás uče, co
činili m ám e, a sám čině, čemu w ykčow al; který
za nás bez wiiiy gsa, trpěl, až i pohaněn w náro­
du swem a v y v ržen , hanebnau sm rt křjže podstaup il, spatřuge w něm syna Mariina J e s u K r i ­
s t a ! Geg p a s t ý ř e d o b r é h o ,
p o 1 o ž i wš j h o ž i w o t z a o w c e s w é , kterýž z 11 a g c
s v é , i o d s w ý c h z n á n g e s t ; g e n ž in ilo w a w s w é , kteřjž byli 11a světě, až d o k o n ­
ce ge m i l o v a l . *#) Uč se geg z n á ti, twé
wlastnj spasenj toho wyhledává, k tomu nutj. Před*
staw sobě onu strašnau noc, w njž tento nevinný
hyl zrazen a vydán w ruce swých nepřátel; Vrstup
mezi učedlnjky geho, a slyš poslednj slawnau gelio modlitbu, w kteréž se i za tebe — tak dáwno
tebe předcházege — s pozdviženým a k nebi oči­
ma modlil. ***) „Otče, přislat gest hodina, oslaviž syna s v é h o , aby i syn twůg oslavil tebe;
gakož gsi dal gemu moc nad každým člověkem,
aby těm wšechněm, kteréž gsi dal gemu, on ži­
vot wěčný dal* Toto gest pak“ — dobře uw azng! — „toto gest pak ž i v o t w ě č n ý , aby
poznali t e b e s a m é h o p r a v é h o B o h a , a
kteréhož gsi p o slal, Ježjše K rista.“ — Wlastně
tedy žádná giná wýmjnka, než l á s k a k B o h u ,
a k J e ž j š i K r i s t u , kteráž wíibec sprw njin a
Ezech. X X X IV . 11 — 1 0 . a 2 3 . 2 4 . a Jan. X . 11, a
<1ále. **) Jan. X III. 1 .
***) Jan. XVII. i — 3.
t-asop. p. Katol. duch. I, 4*
34
neyhlawněgšjm přikázanjm w gedno splýwá, a lož
samé gest.
Chtělliby pak někdo nam jtati, že poznánj
gest avíc rozum u, nikoli ale srdce se týkagjcj ;
tomu s pewnau gistotau se odpowědjti může : Iídož
může Boha, kdož Ježjse w prawdě poznati, leč
b y Ježjse nezam ilow al, a wždy wjce a wjce a
wraucněgi nemilowal? — Giž maudrá a přelaskawá řjzenj Božj s pokolenjm lidským , podiwné
geho postupowánj ltwyswobozenj lidstwa padlé­
ho, gestliže se náležitě powážj a lc srdci připustj,
gsau s to , negenom dostatečné poznánj, ale i
wraucj lásku wzbuditi a roznjtiti. Kterakž by se
to bylo stalo, že gdaucj do Emaus učedlnjkowé
we společnosti teprw předewčjrem ukřižowaného , a dnes z mrtwých powstalého m istra, gegž
aby nepoznali, oči gegich držány byly, — že patřjce za zmizelým, praw ili wespolek: Z d a l i ž
s r d c e n a š e w n á s n e h o ř e l o , k d y ž m 1uw i l n á m n a c e s t ě , a o t w j r a í n á m p j sm a ? *) — Toto obapolné wyznáuj milugjcjch se
d u šj, přeneseno w chladný wýznam slow, nic giného neznamená, než : B l a ž i l o nás nad mjru wyuČowánj geho, srdce naše přetjkala 1 á s k a u .
Tak bychom tedy neyauplnegšjho poukázáuj
na a u č e 1 n á š a p o w o 1á n j l i d s k é ze Sa­
mých ust a ze srdce newýslownau láskau k Bohu
a k člowěčenstwu přeplněného od samého Pána
našeho, práwě kdy se smrt podstaupiti chystal,
byli dosáhlij a n e n jg in ý , než: B o h a , a t o l i o ?
k t e r é h o ž p o s l a l , J e s u K r i s t a poznánj a
milowánj. W tomto p o z n á n j a w této l á s c e
záležj b l a ž e n o s t , a blaženost ta gest určeni,
powolánj twoge a aučel tw ú g , bez \yýmjnky, na wždy a bez konce po wšeclcy wěky w ěkůw; w nich gest obsažen pro tebe i každého člow ěka, žiwot wěčný , a sice giž w času nyněgšjm :
tuto neplatj žádné: p ř i g d e a b u d e ; — giž
g e s t a z ů s t a n e wěčně, s tau toliko ducha a
mysl podnášegjcj gistotau, že g e s t S s e n e o ­
k á z a l o , co b u d e m e , w j m e w š a k , že
k d y ž se o k á ž e , p o d o b n i g e m u b u d e ­
me, *) a gedno budeme sJežjšem, galco J e ž j š s
O t c e m gedno gest; že tu , kde Ježjš náš w ykupitel a spasitel gest, i my budem e, hledjce na
sláw u, kteraužm u dal Otec, g e n ž g e g m i l o Aval p ř e d u s t a n o w e n j m s v ě t a , m )
4.
Co gsme sobe wpogednánj tomto uložili,byloby tedy giž z hlawnj částky přeswatými slowy
a wýpowěďmi Páně rozhodnuto a zodpowjdáno.
Ančel a určenj člowěka beze wšj pochyby gest
N á b o ž e n s t w j. Onot záležj w žiwém, skrze
lásku působeném a působjcjm p o z n á n j B o h a
#*
a J e s u K r i s t a ; záležj w m i l o w á n j B o h a
a J e ž j š e. *)
Prahna a dychtě každý člowěk po blaženosti
přirozeně ktom u se nese , aby i c e s t y a p r o ­
s t ř e d k y wyhledáwal, kudy by gj dogjti mold.
Nenjliž tedy rad n o , aby n á b o ž - e n s t w j mezi
prostředky k blaženosti, galcožto přetlnj, zwláštnj, neygistěgšj a neypotřebněgšj napomahatel k
témuž cjli uznáno a užjwáno bylo ?
N a m j t k a . „Čemuž se tázati? Náboženstwj^
dle ponětj, gakéhož gsme o něm podali, gest gediné prawcíiwé, a zasluhuge mezi prostředky k bla­
ženosti prwnj a neywyššj mjsto.“ —
Saud tento o náboženstvy] žádnému tušjm
ctiteli geho wěrnému dostatečen nebude; nebof
cena a důstognost geho nemůž dostatečně pozná­
na a dle zásluh wážena b ý ti, powažuge-li se to­
liko gakožto p r o s t ř e d e k kblaženosti, gsauc
au če la cjl sám. Tedy a u č e l i p r o s t ř e d e k
spolu ?
T akt se mi zdá, a sice z následugjcjch
p řjč in :
1.
N e b e z p e č n o g e s t, náboženstwj z
p r o s t ř e d e k k b l a ž e n o s t i wydáwati atjm
snižowati. B l a ž e n o s t i owšemwšickni žádagj;
gsauliž pak wšickni na tom usrozuměni, coby bla­
ženost znamenala, a w čem by záležela? — W i*) W smyslu tomto až ku kouči práce této nábožeusnvj se powažowati bude.
dělit gsme (Odd. 2,) kterak člowěku samému so­
be zaneclianému, přetěžko , ano nemožno gest,
powolánj swého nagjti, a sgistotau dostatecnau
udati. Giž tu na wchodu n e s n á z e . Leč p u stjee mimo spor o ponět] blaženosti, deyme tomu,
že \v ú I) e c w sobě ten samý má wýznam , opět
mjsto prwnj, giná nesnáze se naskytuge, a sice :
2.
„Tauže po blaženosti* nezamjtám i pro­
středku kterého třeba : wšak — řekne snad ně­
k d o — čemu bych neměl wůli mjti, dáwage před­
nost podlé mého wlaslnjho nahlédnut) prostředku
wybranému přede wšemi giným i! — nepřeká­
žení a neškodjm to čině nikomu^ nebuď tedy i
mně zbraiiowáno! “ —
Že tjmto způsobem od pradáwných wěkuse
smeyšlelo, swědčj hádky Stoikůw, Epikuregských,
Akademikůw, spor wedaucjch o to, w Čemby m e h
blaha a zlého záležel, (Cic. de bon. et m alor.V .
lib.) a že i w nowěgšjch, ano i w nnšjch časech
nad těžkost) tauto posud se neswjtězilo, toho bu­
diž z mnohých důwodem ona rada u p. kterauž
wýše gmenowaná Lenclos od olce swého přigala >
toho buďte důwodem práce negedněch spisowatelů, rozpaušteg-jcjch w s w ě t: N á b o ž e n s t w ]
w mezech rozumu, m raw ná naučen]
bez B o h a , b e z zg e w e n j , a b e z J e s n
Kr i s l a . Z tohot nahl]ž]me ,. že owšem každý z
lidj po blaženosti se shánj; g e d e n wšak g im jnj nalézali w p o ž j w á n j s m y s l n é m b e z
Boha a b e z s w ě _ d o m j ; g i n ý , ač wjru w B o -
ha a na nesmrtedlnost podržuge, nicméně wjru
w Jesu Krista k mysli a srdci připustiti sez p ě ču ge; naproti tomu g i n ý ničeho za prawdu nepřigjmá, kromě co n a s w é o č i w i d j , a čeho
s m y s l y a r o z u m e m swým ponjti a chápali
w stawu g e st; a opět g i n ý tlachage o zákonech
m raw ů, o ctnosti a wznešenosti lidské, hrdě a
s ausměškem w šjm , což Bůh a zgewenj slowe, gakožto z á d u m č i w o s t a p o w ě r u zamjtá ;
a takt sestáwá, že mnohý buď nedošlý, b u ď p řepiatý rozum ek, zachwácen bauřemi ná; už wo ti,
po zbrani sahage s a m o w 1 á d n ý m p á n e m žiwota swého býti se dom njw á, anebo zemdlen a
wysjlen před Časem do wln se řjtj, gako onen
Angličan w P ařjži gen proto do Sekwány skočiwš j , poněwadž — ópřebjdné a chatrné pohnutky!
— poněwadž nic nowého wjce na swěťě k požjwánj nenalezal.
Wlastné wšak wšickni tito wesmes gednu a
tuž samu wěc w yhledáw agj; toliko we wolenj a
užit) prostředků se různj, to tiž ; wsm ýšlenj ačin ěnj, kteréž každý k blaženosti a štěstj swému
ginak obracuge.
3.
Neznámost aučelu
i poznán
p r o s t ř e d k u z a t e m ii u g e.
Clowěk, odwoláwage se na swá puzenj a
dychtěnj po blaženosti, z toho uzawjrá: Tedy
gsem přinucen ge uspokogiti. Podiwný to záw ěrek! Tutoli žádost, tatoli puzenj, ty, kterýž
tak náramně p rahneš, sám sobí gsi přitw ořil a­
nebo byla bez podjlu a bez přiwolenj twélio, od­
ojinud tobě dána ?
Žes k blaženému stawu a žitj stw ořen, zagisté poznáwáíí, aniž zapřjti můžeš, že ten, genž
kblaženosti tebe způsobná učinil, tjm swau srdečnau ochotnost a dobrotu na gewo dal. Sud’
nynj sám nad prawotau úsudku a záwěrku swého •'
Coby měl w p o k o ře, lásce a wděČnosti gemu se
oddati, genž bez zásluh twých zpauhé lásky k to ­
bě se sklonil , ty nedbage na něho, toliko zam ilowán sám w seb e, ssebau se pěstjš, k sobě lneš,
hrdým anesytým okem do swěta p atřjš, w ykazuge se heslem swým po rozkošech, a w před­
sudku w olage: „Chci se radosti aweselj podlé
swé chuti o d d a ti; “ kdežto wše, což kolem tebe se
nalézá a na tebe působj, zcela ginými určeněgšjmi rozkazy se řjdj bez ohledu a wýmjnky osob­
nosti twé naprosto* Lépeí by bylo •kw ěcem ko­
lem sebe stwořeným se přípogiti a slaučiti, zw láště pak w ládaři stawenj tohoto welikého se po­
d robili; tak gako Saul(Šawel) křestanů prwnjch
stihatel, gsa rychle obkljčen swětlem z nebe, na
zem padna, a třesa se a b o g e s e ,ře k l: P a n e , co
c h c e š , a b y c h č i n i l ? *)
4.
Náboženstwj, gsauc pauze p r o s t ř e d k e m k blaženosti pow ažowáno, a tak snjženo,
nemůže B o h u se l j b i t i , aniž k prawému spa­
sí uj slaužiti; neboř mjsto Bohu milé oběti, howj
*1 Skutk. A po. I X . v. 6 .
536
ťogeduáuj,
toliko milowánj sebe samého a njzkému s o b ě c t w j. Tjmto způsobem nemilugeme Boha, ani?
ctnost , z lásky k nj, k dobrotě a kráse gegj, což
giž dáwná , ač tuto rozuměgšj zpohanilost za newyhnutedlnau powinnost ukládala. *) SlušnoUž,
aby samým Bohem w y u č e n ý k ř e s t a n u w ěci této stál za pohany? — Owšem gest mi p o wtdonio, že znage slabost n a ši, na ni we swém
smilowánj se ohljžj a showjwá ; nicméně ale zřegmý gest geho rozkaz: H l e d e y t e 11 e y p r w
králowstwj božjho
a sprawedlnosti
g e h o, a t o t o w š e b u d e w á m p ř i d á n o.**)
Iídožby se pustil w' odwážliwost t u , wydáwage se za m audřegšjho, laskawěgšjho, dobrotiwěgšjho, nad poslaného Páně, kterýž žiwotswůg
za lid obětowal, nad Pána a spasitele našeho, Jesu K rista?
On pak sám , genž prawda sama g e st, roz­
hodnul; 011 wyhlašuge b l a ž e n o s t a n á b o ž e n s t w j, za gedno a tož sam o, za p r o s t ř ed e k a a u č e l ; — kdožby se osmělilginý smysl
ze slow geho wynucowati, než který sám w ně
w ložil: T o t o g e s t p a k ž i w o t w ě č n ý , a b y
p o z n a l i t e b e s a m é h o p r a w é h o Boha, a
k t e r é h o ž g s i p o s l a l , J e ž j š e K r i s t a . ***)
*) Suis tc oportet i l l c c e b r i s ipsa v i r t u s t r a h a t ad v eru m d e c u s .
Cic. seu Scípionůw. c. 7 . — Oderuivt peccare boui v i r t u t i s a m o r e .
Hor. I. epist, 1 6 , v. 5 2 .
*’ ) Mat. VI, 33, ’ **) Jau. XVII, 3 .
Anebo, zdaliž gest widěti zeslow P a v l o ­
v ý c h , že b l a ž e n o s t v něčem giném nežw
1 á s c e k B o l i u a k J e s u K r i s t u pokládá ? Tato láska gest mu a u č el , gest mu p r o s t ř e d e k, protož zvolal puzen gsa Mskau planaucjm
srdcem: „Kdo nás odlaučj od lásky K risto v y ?
zarmaucenj ? aneb úzkost ? nebo protiwenstwj ?
zdali hlad ? čili nahota ? zdali nebezpečenstvj ?
čili m eč? — Gist gsem zagisté, že ani smrt, ani
život, . . ani nastáwágjej věci, ani budaucj, ani
vysokost . . ani hlubokost, ani kterékoli giné
stvořen] nebude moci nás odlaučiti od lásky B ožj, kteráž gest v Kristu Ježjši Pánu našem.“ *)
Z tohož gasně gest w iděti vznešenost a hod­
nost lidskau přede všjm giným tvorem zemským,
a co o předmětu tomto slowautuý geden spiso­
v a tel stručnými slo v y a gako v obrazu prav], za^sluhuge, aby k mysli připuštěno bylo : „Prwnj
rozdjl mezi člověkem a zvjřetem aniž gest sw ědomost se b e , aniž upraven] m ra v ů ; — nebot
těchto hvězd aspoň paprslečky zasahugj v n jz k ý
zvjřecj obor: — alebrž n á b o ž e n s t w j , ne—
gsaiic ani cvičenj, aniž pauhá náklonnost; nýbrž
srdce člověka v n itřn jh o , a tudy oněm te p rv za
základ slaužjc.“ Gak p ra v d iv é a hlubokomyslné gest vyznán] velikého svátého otce o,Bohu:
T y v z b u z u ge š č l o v ě k a , a b y s o b ě 1i b o v a l v c h v á 1á c h t v ý c h , a n o t g s i n á s
u č i n i l p o d l é s e b e , a n e m á pokoge srdce
*) k Kjm, VIJÍ. 3 5 . a dále.
naše, dokud n e o d p o č i n e w t o b ě . *) —
Rozkoš ta , a toto radowánj se w Bohu, toto od­
počinut] w něm gsau w gednom známky blaženo­
sti žiwota wěčného, gakož i poznánj Bolaa a m ilowánj geg znamenagjce, náboženstwj ustanowugj. Z toho snadno uzawřjti m ůžem e, s gakan
rozkošj a blahost) z rukau stwořitele swcho w yšlý a kswědom osti sebe procjtlý prwnj člow&kk
Bohu swému oko a srdce pozdwihnul poneyprw
w lásce geg p o z n a g e , a p o z n á n j m milowati
počjnage. Powolánj geho byla sladká powinnost
Boha znáti a m ilowati, a w tom to měla neyčistšj
a neywyššj blaženost geho záleželi. O, že tak brz­
ce gi zmrhal gak pro sebe, tak pro wšecka následugjcj pokolenj!
Nepřicházjme wjce, známeí to pohřjchu wšickni, s tím srdcem na sw ět, gak ge Bůh byl na
počátku sp ů so b il; wnitřnj staw člowěka přišel
na zm atek, i nemůžet mu poznán] a milowánj
Boha té rozkoše, té blaženosti dopřjwati, sgakau
Adamu w rági i srdce i oko k. Bohu se otewřelo.
Odtud nářek wýš gmenowaného swatého biskupa :
Tentoliž člowěk té chwáliti clíce, se swau snwtedlnostj wšude se nose, w šudesenose sswědectwim hřjchu svvého, sswSdectjm, že Bůh seprotiwuge pyšným ; a přede se snaž) člowěk chwált*) Tu oxcítas, ut laudaro to dclfictet, (|U?a T e c ! s t í n o s ad
t e , ct iuquietum ost eor uoslrum, douec ťetjuiescat in te. S.
Aug. Goufes* !• i •
li tebe? *) — Prwnj onen pokog, prwnj ono ne­
be gest pro nás ztraceno, w.šalc — B ílIi gest l á ­
s k a , a hognost smilowánj gelio tak w eliká, tak
neobm ezená, že toliko na prawdiwé wůli našj
zálež j , chcemeli opět poklid te n , a ono nebe z jslcati. Leč mjsto požjwánj čistého, gakéž nám
ze začátku udělowáno bylo, wěčná ona láska,
ne měn je se w swé podstatě, ú s t a w l e č i t e l s k ý
uchystala pro nás, gemuž předstawen gest u k ř i ž o w a n ý s trnow aunahlaw ěkorunau, — z p r a avu g e , h o ge a p o m á h a g e pln lásky a slito wáuj. BáAvá se tjmto dosti gasně na rozum, že
bez namáhánj, úsilj ]joge a obětj nemnoho se tu
w ym ůže, a spjse pokorau a důwěrau k němu,
naděgj a láskán. „P o ď t e ž k e m n ě w s i c k n i,
k t e ř j ž p r a c u g e t e a o b t j ž e n i gste, a gá
w á m o d p o č i n u t j d á m ; — tak zwe spasitel
gednoho každého b ezp řestán j: W e z m ě t e g h o
mé n a se, a u č t e s e o d e m n e ; , ♦ a n a ­
leznete
o d p o č i n u t j d u š e n i w a š j m.
Gho mé z a g i s t é g e s t i t r o z k o š n é , a
b ř j m e m é l e h k é . **) A gak potěšitedlně, n d u wě za mistra swého , powzhuzuge nás miláček
Páně: „Po torní poznáw ám e, že gsme synowé
B ožj, když Boha milugeme, apřikázanj geho o střjháme ; nebo tot gest láska Božj, aby chom p ř i) Lnudare To viilt bio — homo eircumferens mortalitatcm suara ,
circumfereus tesiimouium peccati su i, et testimoniura, quia
suporbis Deus resistit; et tameu laudare T e vult homo ? Jd. ib.
*’ ) Mat. X I. 2 8 . 3 0 .
54®
Fo g e d n á n j ,
kázán) geho ostřjhali: a přikázán] geho negsau
těžká. *)
A gakéž by to medlé bylo poznán] Boba a
milowán] g e g , gake poznán] spasitele a láska k
němu, bez ochotnosti a poslušenstwj ? Anebo
gakžby přikázánj geho prawé lásce těžká b ý ti m ohla, anot ona z těžkost] a utrpěn] se ra duge , chtje prawau w elikost a wraucnost swau
skutkem potw rditi? I můžemet w š e N] m, k t e ­
r ý ž p o s i l u g e n á s , a gen p r o š i t i třeba,
abychom obdrželi, čehož se nedostáw á, mag]ce
swatoswatau př]powěď, že otec-li synu prosjejmu za chléb, aneb za rybu, aneb za wegce, ne­
podá kamene, ani hada , ani štjra , t]m w]ce otec
nebeský dá ducha swatého těm, kteř]žho pros].**)
O,
přidržme se tedyslow ž i w o t a w ě č n é b o . Powolán] člowěka gest blaženost w Bohu a
láska kNěinu a spasiteli Ježjši Kristu. Spogeno
oboge auzce swazky nerozhxěitedlnými: wbjdném
stawu pokaženj našeho p o z n á n ] a m i l o w á n ]
B o h a a J e ž j.se K r i s t a činj začátek; a takto
začjnati gest b l a ž e n o s t . Geště wšak se ne­
splnilo, č ]m b ý t i m á m e ; následowně — n á b o ž e n s t w ] netoliko gest p r o s t ř e d e k , ný­
brž a u č e 1 i p r o s t ř e d e k p o s p o lu ,
5.
K čemuž pak má slaužiti toto poněkud ob-
šjrné rozbjránj a obgasňowán) otázky, nedůleži­
té n e k ř e s t a n u a k ř e s t a n u zbytečné ?
Nepřicházjt připomenut] toto neočekávané;
pročež ponechágjce swým čtenářům daí.sjho p ře myšlovánj, nawrlmeme toliko lc závěrku z posud
pověděného některé wyplýwagjcj úsudky, a sice:
1.
N á b o ž e n s t w j , p rav é totiž, gest v ě c
týkagjcj se s r d c e , nikoli pak účinek filosofi­
ckého hlanbánj, rozbjránj, dokazatelstvj a t. d.
Připomeňme sobě geště gednau onoho od naro­
zen) slepého a gednánj geho, když byl zraku na­
byl! — Ctauce u theologův z v ěk ů š k o l a s t i c k ý c h podiwnau otázku: zdali satan též může
učitelem bohoslov] býti? snad málo kdo bude,
kdožby i mimo v ů li se neusmál; tuliž ale samu
otázku s rnalau proměnau slo v asi takto w yřknem e: můželi někdo spoguge sosvjcenjm (rozumu a
se wzdělánjm mysli gasnau a hlubokau vědom ost
o B o h u , o Ježjši Kristu , o pádu pokolenj lid­
ského, o geho vykaupenj a spasen) Ježjšem a t.
d. můželi předcpřitom v šem srdce neyzkaženěgšjho b ý ti, — ih n e d otázka ta giného zcela po­
hledu nabýwá, ač vlastně táž sama zůstala, změ­
n iv ši toliko , aneb sprostivši se trochu sv é po­
divnosti. A nad tjmto dotazem zagisté žádná
upřjmná a nábožná duše vjce se usm jvali nebu­
de, žeby p ři v š j vzdělanosti, p ři všelikém po­
znán) Boha a spasitele, p ři všem přesvědčen] se
o d ivech milosti a lásky geho, přede w z a lv rz e lé zlosti, které srdce lidské setrv ali mohlo, hoto -
5 42
Fogednán;.
wjc z prostředků léčitelných pro swau i cizj zá­
hubu ged a tráweninu.
Nenjliž čas na to pom yslili, aby w y u č o w á n j w n á b o ž e n s t w j gak pro lid sprostý,
tak pro wyššj staw y, saukromj i u weřegném
cw ičenj, w chrámě i we školách, zwláště pak
mládeži a nedospělým netoliko podlé zásad škol­
ské prawow ěrnosti,alespjše p o d l é d u c h a l á ­
s k y , genž ze srdce přicházege srdce docházj, podáwáno, zkaumáno a wštěpowáno b y lo ; s dobrým
npamatowánjm se na w ýstrahu Apoštola Páně :
„Bych gazyky lidskými mluwil i andělskými, a lá­
sky kdybych nem ěl, učiněn gsem měď zwučjcj,
anebo zwonec zněgjcj — *) (t. chladný a nesrdečný.)
2.
P r a w é n á b o ž e n s t w j , nic g e d n
s t r a n n é h o netrpjc, celého w n i t ř n j h o člo­
wěka se wšemi mocmi a silami geho má zagjmati.
Nesmj a nemá pauze nábožnými c i t y awnitřnjm
toliko h n u t j m se obm ezow ati; nebot n e k a ž d ý k d o m i ř j k á, P a n e , P a n e ! w e g d e d o
k r á l o w s t w j n e b e s k é h o : Po o w o c j ch
g e g i c h p o z n á t e ge* *p) Po owocjch l á s k y
kB ohu a Jesu K ristu. Z té přjčiny o n jz k é a p o wržené m y sli, nemilugjcj Boha a .Tesu Krista , a
neradugjcj se toliko pro ně ze swé wůle dobré a
swých obětj, ani zmiňowati se nechceme ; tatby
swými žádostmi giž na tom přestáwala, genkdyž-
by se gj byt iltez lásky, wjry anaděge nebeskau
branau prožebrati se podařilo. — Nebudiž tjm
zneuctěna pokora pravvá ! leč strachovánj s e a b á zeň nezasluhugj gména toho. „ B á z n ě t n e n j
w l á s c e , a 1 e 1á s k a d o k o n a l á w e n v y hánj b á z e ň ; neb o b á z e ň t r á p e n j má:
k d o ž s e p a k b o g j , n e u j d o k o n a l ý \v
l á s c e . *)
Zištnost a bledánj mzdy, gak Pánu nemilá,
a zas w duw ěře a lásce k dobrému gak welice so­
bě libuge, toho nalezáme důvod v podobenstwj
o člowěku hospodáři, kterýž -wyšel, aby nagal
dělnjky na vinnici swau, a v ečer tomu, kterýž
byl p ři gedenácté hodině přišel, aniž geg nagaw
aniž sm luviv, za malau částku dne tolikéž za­
platili kázal, gako ti, genž na uswitě přišli, gsau
smluvili. **) Dosti zřetedlný důkaz, že hospo­
dář onen wjce na zásluhu a přičinliwost dělnjků,
než na uČiněnau we winnici práci se ohljžel.
3.
P r a w é n á b o ž e n s t w j nesmj se též
wnitřnjm toliko wědomjm o h rázeti; co w nitř ne­
viděného, má se i z e w n i t ř progewowati.
B o h u a P á n u našemu v še na srdci otcov ­
ském ležj, cožkoli k obrazu geho učiněno gest,
bez wšelikého rozdjhx osob. P ráv ě ten n á r o d ,
kterému ostatnj zpohanilost pro tuhau nenávist
kostatnjm , nežidovským pokolenjm nářek čin];
« # ) pťáwě tento národ to gest, genž v drženj gsa
*) T. .Tnu. 1Y .
IR .
* * ) M a t. X X .
stts omneš alios hostile odium.
1 —
16.
***)
Tac. Hisi. V. e. 5 .
A c W c r-
P o g e d 11 á 11 j.
símlirw božských, a ge na polomsíwo odesjlage,
h nědna prwnjch listech w přjbězjch praotce lid ­
ského , neypamátněgš] zasljbenj zachowal, totiž :
P o ž e h n á n i b n d a u w s e m e n i twém-wšic k n i n á r o d o w é z e m í . *) Spasitel náš, ten­
to syn Abrahamůw to byl ke dwěma tisjcům let
pozdégi, genž ke wšcm pracugjcjm a obtjženým
w olá: Poďte ke mně wšickni, a gá wám odpo­
činut] dám.
Iw ydáw at se posud hlas tento
přemilostivý za gehozpráw au aw ládau vršemu li­
d u , i zawzněl giž i na ostrowech gjžnj Jndie, pťónikl až k ostrowu O t a h e i t i . Pán tento a spa­
sitel wšech nás negenom o d l i d j , ale i p ř e d
l i d m i chce wyznán býii. ***) Wyznawači gebo čin] mezi sobfsu spolek, Celek a tělo, gehož
h l a w a Kristus gest, udržuge nebe i zemi w
neyužš]m spogen]; gest to geho obec, geho c]rkew. Negenom duchownjm a newiditedlným způ­
sobem přjtom stw uge; nýbrž také w i d i t e d l i i á
gest; galco národ Israelský zneydáw něgšjchw ěků, ano i w rozptýlených potomcjch posawáde
poznán b ý ti může a trw á; tak též i cjrkew P<oha-člow ěka. Děginy národu tohoto zasahugjce
w neyzazš] dáwnowékost Egyptčanů, pozděgi se
druž] s bytnost] Peršanů, Reků a Rjm anů; a
přjběhowé obce Kristowy, anebo cjrkwe geho -—
zdaliž gsau historii swětské neznámými zůstali ?
*) I. M ogi. X X II, 1 8 . **) Mat. X L 2 8 . ***) Mat. X . 3 2 . 33.
Luk. X II. 8 . 9.
Kdoby o tom chtěl pochybowati ? — Nepečli\vos1 j a chladnostj-liž wyznawačů Páně modly a
bohowé řeckého ařjmského pohanstwa byligsau
na wěky zahlazeni a zničeni? Dřjweliž krew po ­
tokem netekla, než w l i j m e a B y z a n c i i
(Konstantinopoli) obraz Jupiterůw roztroskotán
k zemi p a d l, a na zřjceninách geho wystawený
Spasitelůw lt ř j ž wjtězstwj prawdy a lásky sw ě1n zwěstowal ? *) A když w IX, a X. stoíetj wjra
křestanská a snj latinská literatura a latinské p jsrno unás Cechů přjstupu nalezlo, když za na­
šeho W á c 1 a \v a swalcho kostel sw, W jta w ystawěn byl, za Boleslawa II. Praha biskupy ob(iržela, a kraganům našim Ježjš nkřižowaný w eřegně kázán a od nich poznáwán b y l: zdaliž se
upředkůw našich srdcehnautinem usilo, an o tp o znáwali , že gim nowý duchownj swět nastáwá,
n Avšecko předešlé a staré se zginačugjc nowau
béře podobu?
Onat, cjrkew Ježjšowa gest m ě s t o n a h o ­
ř e 1 e ž j c j, genž nemůže skryto býti.
Ze wšak
w městě, a byt sebe w swobodněgšj zemi, wůlc
gednotliwých zmezj prawidel ■wystupowatinesmj,
*) Na mysl naši , anoť gsau časové iiaši docela od ončch řož->
tijliij , události tyto tak silně owšem působili nelnohau, gako xi p. na mysl H i e r o U y m o i v u . W. list geho k L a t ě
psaný na konec čtwřtého stoletj : „Auřaťum squalet CapitOlium, Fidigine et aranearuin telis omnia Roma: templ a Cooperta sunt. Movetur urhs seditms su is, iimudahs popnlus
a u l e del uhra seminuta cnrrit ad Marlyrum UmmloS. St. HiCróijU
epist. LV1Í. (Edit. Benedict. congreg. S. Mauři).
Casop. p. Katol. Duch. í . 4*
35
dosti známo gest; protoí gsau p r á w a , z á k o ­
n y , b d ě 11 j n a d g i c h p l n ě 11 j m, proto m o c
s a u d ů, w r c h n o s t i a p o d d a n j. DáLšj ro­
zebrán] a obrácenj k wěci důmyslnému čtenáři
buď zanecháno.
4.
Náboženstwj, taktoli ge powažugeme
gest dále neygistěg.sj prostředek k udušowánj ha­
nebného soběctwj, pýchy a wypjnawosti nade wše
což okolo nás se nacházj. T atot přemilá osob­
nost nenečasto lidi na křiwé cesty zaw ádj; ačko­
li gim dobře powědomo gest, že negsau samot­
il] tuto bytugjcj tw orow é, anot i ginj se swým
zamilowaným gástwjm se pěstugj, rowně táž prá­
wa sobě osobugjce, aneb aspoň před autokem
cizjm ge hágjce, ačkoli gim dobře powědomo,
že Bůh nenj pánem a otcem desjti neb dwacjti lidi, nebo ro d in ; nýbrž že w s e č k y , w s e ­
č k y bez wýmjnky, buď on učený, buď neuče­
ný, buď oswjcený, nebo sprostý, buď bohatec,
neb chudý, buď běloch, nebo pleti černé k otcowskému srdci swém upřipauštj. Takow át gest
powaha sobeckých těchto dušj, že gen sam ypan o w ati, požjwati, a se oblažowati dychtjce wše
giné podlé swé krátkozrakosti a mělkého rozmy­
slu toliko k swým žádostem powolné a ochot­
né mjti usilugj. Těmto buď následugjcj slowo
na rozum kladeno. T y s, přjteli mňg, wkročil
na tento sw ět, aniž o powolenj žádage, aniž o
swolenj byw tázán; ty toliké dobroty dosahuge.š a požjwáš beze wšeho práwa i bez neymen-
šj zásluhy wlastnj, a p ři tom -vršeni gsi tak malomocen a slab , že bez sjly a bez wládnutj sebau k zemi se swaljš, gak mile by ti několik
gen tahů powětřj, kterýmž dýšeš, chybowalo,
aniž by pádem twým i neymenšj změny w nesmjrném tom oboru swětů bylo znamenati. I
rci, gakž můžeš tu předpisow ati a opowážíiwě
weleti, kde wšecko z milosti g e st, a kde moc
wládne, gegjmž zákonům zhola nic se protiw iti
w staw u nenj? — Hostem gsa wdomě cizém poznáwáš neslušnost, chtělliby rozkazy dáw ati, a
směšno-liž n e n j! hostem gsa na tomto swětě nesmjrném a postawen mezi miliony tobě rowných
tworú. tak dalece se zapomjnáš, domnjwage se
středem tohoto nesmjrného kruhu býti, z něhož
wše wyplýwati a w němž wše se musj sbjhati? —
Býwal obyčeg w gistém slawném druhdy a
pro swau přičinliw ost a pro zásluhy obci ic jrIcaví učiněné wůbec ctěném řádu, že nowáčkowé přestáwše prwnj rok sv/é zkaušky do w elikc sjně uwáděni býwali, kdežto obraz powěšen
byl. předstawugjcj osobu téhož řá d u , anat hlawu u nohau položena a měla. Na obraz ten
zAvláště pozornost přigjmaného auda se obracoAval i , i bylo mu pak praweno : ,,Ayhle, člowěk
z řádu téhož, do kterého ty w staupiti hodláš,
Chcešli geden z našincůw b ý ti, nesmjš hlaw u
swau, nesmjš wůli swau podržeti. Rozkazům
twých předstawených bez rozpaku se podrobiti
musjš.“ — O by cbj’az tento k odslraněnj z išt-
né lásky a nehodného člowěka soběctwj stále nám
na ocjch chtěl z ů sta ti!
Im y gšm ew tento weliký dům Páně, w ten­
to swět gen gako n a z k a u š k u wstaupili. Zde
wšak negedná se o to , abychom h lav y pozbyli,
a wlastnj postrádali w ů le; spj.se naopak: Gest
nám wůli swau m jti, za kteraužbychom v ů li Bo­
žj a Páně wěrně a ochotně mohli p lniti, a w yroznměwše lépe řjzenjm panovnjka nade wšjm
sw ětem , rádi čin ili, čeho žádá, a byt to i ztrá­
tu našich m ilých, našj cti a gm ěnj, ano i ž iv ota našeho, zkrátka neytěžšjch a neybolestněgšjch
obětj stáli mělo. W ždyt i to wšecko neobsáhlé
a nevyzpytatelné lásce Božj a Pána našeho, před
njmž i wšickni v la so v é naši zečteni gsau, za obět se píinášj. — Sami v šak ze sv é moci to ­
ho owšem dowésti w staw u negsme, ale tat sa­
ma láska nás učila: „ B u ď w ů l e t w á , — ni­
koli z njzké mysli a z mušenj, nýbrž s. angelskau
ochotnost] Činěna — g a k o w n e b i , t a k i na
z e ni i. *)
Láska, důwěra a milost Božj i za dnů na­
šich diwy činj. Mámet Pána dobrotivého ; a gak
p řjznivé gest zasljbenj g eh o : „Každý , kdož
opustilby dům, nebo bratry, neb sestry, neb ot­
ce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, ne­
bo pole pro gméno m é , stokrát wjce w ezm e, a
žiwot wěčný dědičně obdrž j.“ #*) — Gakž nám
tedy se tá z a li? gak p o c h y b o v ali? U B o h a
w š e c k o g e s t m o ž n é . *)
Gaké zcela giné podoby , zcela giné byt­
nosti, gakésjly, gak weselého pohledu nabylbyžiwot lidský, kdyžby. wjra tato, a láska a důwéra,
gakžby náleželo w srdce naše se wkořenila, a w nich
panow ala! - Naděgi tuto máme před seb au ; n eb o l:
5.
Prawé toto náboženstwj nemůž záhy do­
sti býti wštjpeno aupewňowáno. Stwořeni gsauce pro Boha, azawoláni do žiwota , každau z a gisté promrhali gsme částečku žiwobytj swého,
kterauž gsme Gemu w l á s c e , u w j ř e , a 11 ad ě g i neobětowali. Go dýchán] gest ž i w o t u
t ě l e s n é m u , lot náboženstwj ž i w o t u d u ­
c h o w 11 j m u. Základ geho gest láska. I nemluwňátko giž k l á s c e podobno gest, ač lc ginému
neschopné.
Z toho se ukazuge, gak důležit,
gak wznešeného powolánj gest s t a w m a n ž e 1s k ý , gsa netoliko lístaw božský k rozhogněnj
rozumných tworů n a z e m i našj, nýbrž-i k hogněgšjmu osidlenj n e b e s , na wzdory Istiwému
a hanebnému swůdci w rá g i; tak že sám onor,
weliký Apoštol hodným geguznáwá Kristu a cjrkwi geho w podobě po boku státi. Čistá, swatá
láska manželská byla gměnj přisauzené rági. Po
zkáze blahosti gegj spatřngeme opět, kterak w ykupitel, daw se za nás hřjšné od Jana w Jordáně
pokřijti, podrobiw se dobrowolně tuhému posli;,
’) Mat. X IX . 2 6 .
559
l5 o g e d ti á n j.
a p o sv ě tiv se takořka k auřaclu weřegnému aw y sokému pro spasen] sv ě ta , sám př]tomen byl
při slavném sňatku w Kané Galilegské, aby o blažugjcj sv au přjtomnostj, předešlau důstognost
s t a v u m a n ž e l s k é m u zjskal, gi obnovil, a
povýšil.
Každým novým sňatkem pokolenj lidské
klade opět sobě počátek, utwrzugjc čeleďmi gednotliwými o b e c a c j r k e w pro časnost weztlegšj, i v ě č n a i:i ř j š i Božj. Samým z á z r a ­
le e m a sice svým neyprvněgšjm posvětil Pán
s w a z e k m a n ž e l s t v a , powzbuzuge tjmto ač
t i c h ý m , v ša k d o g j m a w ý m způsobem k
d ň v ě ř e a k m i l o v á n j &e g; a dávage na
rozum , že před moci geho nic nemožného nenj,
že může trpkost a prázdnost života zemského v
přjgemnost , sjlu a veselj prom ěnili, ro v n ě gak
tuto v o d u v e v ] n o, a sice v d o b r é w j n o a v takové h o g n o s t i proměnil.
Gakžby se ginák dalo pom yslili, žeby lidé,
gimžto živobytj v stav u svobodném '’pracné a
obtjžné přicházelo, kdežto mnohý sám nad sebau
mrzut a nespokogen bývá, žeby se , d jm , kdy
) T a učinil Ježjš počátek diwů w Ivaui Galilegské, a zgexvil
sláwu swau. Jan. II. 1 1 .
Pozn. Podlé řeckého slowa obnášela knždá z oněch stau,
dwj od 2 — 3. wěder. N ebyloby-liž lépe v. 6 . k. II. Jan :
,,berancj w sebe gednnkaždá dwě nebo tři nijry, — proměniti w určitegšj: dwě nebo tři wědra. Zwláště pak w ewímg.
německého tvydáuj: davon ein jeder zw ey bis drey Metreten
h ie lt, — potřeba toho se widj, anoť slow o „Melretes“ clo v.eku sprostému gest toliko hlahol bez smyslu.
odhodlali byli m ohli, gakožto Inanželé pro-wšecken wěk bmlaucj, pro radost i pro žalost, pro
štěstj i neštěstj, pro dny a léta, přigď zdrawj ne­
bo nem oc, často i pro nekonečnau bjdu, bez nucenj w swazky tyto wstaupitx, a před obecenstwem i cjrkwj k wzetj na se neyswětěgšjch p o winnostj rodičů, swědomjm swým se zawázati,
kdybychom každodenně duchownjm způsobem
opětowaný zázrak we wjno proměněné w odypřed
očima neměli, a giž tudy ruku ařjzenj Božj po~
znáwati a gim se obdiwowati ne musili.
W důwěře gen a lásce kBohu, w důw ěřegen
a lásce lc Pánu našemu můžeme se práwě ku p řig e tj stawu manželského odhodlati a wstaupiwše w
něg, powiunosti geho swědomitě wykonáwati. P ři­
rozeně pak se stáw á, že důwěra a láska tato i w
modlitby přecházj, O gak často přeplněno býwá
srdce manželů prawau láskán k Bohu a kPánu
našemu slaučených a we swém swazku poswěcených city nábožnými i \v hodinách samotnosti iw
společném rozgjmánj a podněcowánj sebe k po­
božnosti; což teprw , obdařeni gsauce djtkami, s
gak wraucným srdcem se k Bohu a spasiteli obracugj, prosjce , aby ge sobě posw ětiti, a o gegich duchownj i tělesné dobré bez přestánj pečowati ráčil! — Blaze djtkám těm to; tot giž w y c h o ve á n j a w e d e n j k 11 á b o ž e 11 s t w j g e st!
Gisto, že děti dřjwe mohau s e m o d l i l i , nežli
modlitby zpam ěti odřjkáwati. Třeba toliko, aby
rodičové denně p ř e d d j t k a m i svým i se mo­
dlili, a sice s pobožnostj, a vraucnostjr *)
Bylat to tedy nemalá spozdilost u lidi, genž
ponaw rhowali, aby w y u č o v á n j v n á b ož e n s t w j ponecháno bylo k letům rozumu v y spěleg.šjho, to gest k letům , kdež zdivočilá a z
otěžj puštěná smyslnost nazwjce giž převahu
v zala a n áru živ o sti, buď giž p ro cjtly , buď giž
v lá d u sobě nad mládencem osobily. Nebudau
zagisté až do té chvjle w p ra v d ě křeslanšťjrodi­
čové odkládali. T i giž d řjv e ze svých djtek
p řipravugj a v y ch o v áv ag j křestany, nežli schopuy gsau tak nazvané vyučován] dle pravidel
v sebe přigjmali. Záhy se učilo djtě z čisté lá­
sky a svornosti rodičů mezi sebau, a z tichého,
p řív ě tiv é h o milován] téhož djtěte , lásku, ucliv o s t k rodičům, poslušnost na prwnj kynutj, m jrn o s t, oželen]m nohých mu milých v ě c ], a vše
to — z p a u h é l á s k y ; Bůh a Kristus negsau
mu prázdná, malovážná gména; znát ge z roz­
m lu v a modliteb ro d ič ů v , a gména tato svátá
hned v au tlý c h inyslech vzbuzugj úctu a lásku.
Obraz U k ř i ž o v a n é h o, anebo p ř e b 1 a 11 os l a v e n é m a t k y s b o ž s k ý m s y n e m , často,
ano denně oči a pozornost geho na se obracoval,
a ro d ič o v é , zvláště matka byli gsau bedlivi, aby
*) Memento te , parentes, m a g i s e x e m p l i s doceri posse,
quam v o c e ,
Zlatá slowa swatého Hieronyma w listu k La­
tě wýš připomenutém. Rozgjmeyž každý sám n seb e, coby
s<í řjci dalo o přjkladuosti rodičů.
pohledem' tjmto užitek pro ducha a srdce miláčka
swého zjskali, I rostl apřibýwal. wlásce den ode
dne k m a t c e s w é , lc m a t c e předobrotiwé
P á 11 a n a š e h o , přibýwal w l á s c e k o t c i
s w é m u , k s p a s i t e l i , a k newiditelnému o t ci w n e b e s j c h .
Praweno to buď toliko o prwnjch letech d ě tinstwj. W těchto-li wšak giž takowého užitku a
požehnán] se nabude, čehož teprw s p á t ý m ,
š e s t ý m , s e d m ý m rokem pewně se nad jti mů­
žeme, kdežto gistj wychwálenj wychowatelé d jtlcy ty k ničemu m jti, leč gjm po Ijbosti pow olowati za dobré uznáwali. — Pročež
6.
Nermutme se z twářnosti času některého»
genž pom]g] a netrw á, nezakrýweymež oč] p řed
mámjejm swětlem toho neb onoho w ěk u ; nýbrž
bděm e, zpytugme a zkaušegnie w še, což podáAvá spozornost] asrozw ahau, přidržugjce se d o ­
b r é h o , ano i zm otaniu a poblauzenj — m a u d r o s t, s ] 1u, a u s p o k o g e n ] wážjce. Kamž
se poděla heyna ta neblahých mudráčků a oswěcowatelň swěta beze wšeho pow olánj, geště ne­
dá wn o austně i w pjsmech Iwowým řwánjm hro—
zjcjch cjrkwi bož] a gi pohltiti chtěgjcjch? Nenj
wjce in]sta po nich, a cjrkew Páně wjtězoslawnS
pozdwihuge hlawu ozářenau nade lstj a moc] pe­
kla i wšeho společenstwa geho, an na pewnosti
geg] se rozbila zloba nepřátel lidstwa, odpuzených
s hanbau a pokořenjm. Mámet prjpowěď božj,
máme slowo a naučen] božská ; a s 1 o w 0 P á n 5
zů s t á w á na w ě k y : t ot o t p ak g e s t t o
s l o w o , k t e r é ž z w ě s t o w á n o g e s t ná m»
í. Petr. I. 25.
2. Knvavrá pomsta zmjrněná křesťanským
n á b o ž e n s t w j m.
Od W á c l a w a íla ilk y , B ibliolhekáře národiijho Musexun.
w
neydáwněg.šjch časech práwa platjwala wšudy
ge.stě osobnj pomsta. Nalézá se geště před sgednocenjm pogediných rodin w obec; býw alatpogištěnjm osobuj bezpečnosti, nebo pomstau tauto se ochraňowali proti nesprawedliwým autokxim
giných; strach předlij zdržowal zločince na uzdě.
Býwalat pomsta tato hrdelnjm saudem dáwnowěkosti.
Pogedinému wlasfnj swau sjlau se ochránili
nemožno bylo, pročež rodiny pohromadě zůstáw aly, proto se rod rodu přidržow al, a sgedno-’
cowánj we kmeny se počjnalo.
Odtud se wygasiíuge, proč pomsta neyprwé
členům rodiny, potom přjbuzným a konečně každé­
mu aučastnjku kmene w swatau powinnost wešla ; pozděgi w práwo , gehož se wšickni sgednocenj w obci, protože gim obec ochranu a bezpeč­
nost poskytow ala, poznenáhla odřjkali, neyprwé
km en, pak přjbuznj, konečně členowé rodiny;
tito wšalc naposledy, a zpočátku gen za wýplatu
t. g, za náhradu w m ohowitosti.
Pomsta přecházela z rodičů 11a d ě ti, syn byl
neywjce zawázán a měl neybližšj práwo pom stiti o tce, tak gako otec syna, manžel manželku a
naopak, bratr bratra a t, d.
Gak strašné a zhaubné práwO to bylo, a že se
témžř po wšeeh národech rozkořeniío, pozná kaž­
dý znjže uw edeného:
Krwaw á pomsta mezi mnohými národy starožitno­
sti a nvněgšjcli časů, zw lášt pak asiatskými, rozšjřeny
núrodnj obyčeg, záležj w p rá w u a powinnosti, smrt za­
bitého prjbuzného sinrtj wralia a sice wlastnj rukau p otrestati. Gest tedy gen způsob oplatnjbo práwa , dle které­
hož tentýž avtraz wrahu se učinj, gjmžto se sám byl prow in il; a tento způsob oplatnjho práwa rozeznáwá se zw lášt
tjm, že dle prawidla pomstu wykonati neybližšjmu přjbuznéinu náležj, a že mu nenj w olno opuštěnjm gi pom inauti , aby se w neywětšj potupu neuwrbl. Důležitost
wšeobecné bezpečnosti lidského žiwota uwedla neyspjše
obyčeg tento w národech nemagjcjch geště ochrany zřjzenj občanského a ustanowené wrchnosli.
Zákon Mogžjšůw předpokládá giž obyčeg tento, pro­
čež se také w starém zákoně nikde obšjrně new ypisuge;
giž w patriarchalnjni wěku stopy geho se ukazugj: l.M ogž.
X1Y. XXVH. XLV. Za žiw ot wrahůw wýplatu bráti,
bylo hebregským dle 4 . Mogž. X X X Y . 31. w ýslow ně
zapowězeno.
Gaké důležitosti se starým Arabům krwawá pomsta
zdála, widj se z toho, že gegich neykrásněgšj a neywznešeněgšj básně chwálu gegj prozpSwug}. Prostředkowé pomsty gsau na w ůli m stitelowě, a každá lest, ano i
aukladná wražda dowolena. (Srowney Scholiasta Taurizl
k 16. básni w E x c e r p t . H a r a a s . e d. A 1 1). S c h u l t e ns . ) Ceká se přjhodné p řjležitosli, a přigdeli wrah
w giné přjpadnosti o žiw ot, prosleduge pomsta neybližšjho přjbuzného, tak že nenáwist nepřestáwá a často gen
teluláž utucbne, kdyžgedna z rodin těchto wym ře : ledai)y winnjka wydala. Ano někdy ani mezi dwěma kmeny?
ku kterýmž rodiny takowé náležegj, pokoge a sgednocei j
556
Pogednán j
tiw esti wjcc možná nenj. (Arvienx Obyčege beduinských
Arabů. sír. 45 a 174. ff. Srowney A o l n e y v o y a g e c 11
S ý r i e e t E g y p t e , T. I. p. 3G3. B i b l i o tli e k d e r
R e i s e b e s c h r e i b u n g e n v o n M. G. S p r e n g e l
f o r t g e s e t z t v o n E h r m a n n , Tli. X IÍÍ. S . 56 nud
603 — 4.) Pomsta tato stáwá obyčegně zase živvot msti­
tele a pro toto w eliké nebezpečenstwj snažj se nežne
matky syny swe' wšjm možným způsobem od toho zachowati. (W iz historii Kaisa u Taurizi w e Scholijoh k
16. básni E x c e r p. H a m a s . ed. A l b . S c h u l t e n s . )
Muhamed zřjzenj toho n ezru šil, ale gen zmjrněnj geho
hledal. D ow olil totiž wraho'wi za peněžitau pokutu žiw o t darowati. ( K o r a n 11. 173 — 175 ed. I l i n c k e 1 m. 179 ff. d e 31 a r a c c . ) , což take' w P erskuw elmi zobecnělo . . . Beduinštj Arabowé wš&kwelmi zřjdka aneb skoro nikdy se k wýplatě nesrozumj; nebot se
domnjwagi, žeby se zdáti m ohlo, gakoby se wrahu k
špatnému skutku přjležitost dáwala. , . . Také ani nechtj, aby wrah od wrclmosti zabit byl , aniž sami gemu
žiw ot od jti, proto, žeby tjm rodina špatného auda zbaweiia b y la , ale oni sobě ponecháwagj obyčegně, gemu a
gelio rodině wognu ■wypowjdati, a takowého z nj zabiti,
gegž sami za dobré uznagj, též i ney wzácněgšjho , pod­
poru rodin y, poněwadž tento bedliw ý zřetel nadgednánjm w šech spoluaudů mjti měl. Byiby takowý wrah i
od wrchnosti polapen b y ], složeujm znamenité summy
opět swobodu obdržj. ( N i e b u h r B e s c h r e i b. u.ng
■vo n A r a b i e n S . 52. ff.)
Při moslemských Peršanech se sice wrah od ^vrch­
nosti w žalář wsadj 5 ale přjbuznj zabitého žádagj o w ydánj geho, což se i stane, ale w žd y s připoinenutjm 11a zmjriíugjčj ustanowenj Koránu.
Pak gest to zcela na wúlř
uražené strany, zdaž aneb gak wralia zabiti clitěgj; pře­
ce wšak se snažj přjbuznj geho, gakož i saudce, ge ku
přigetj w ýplaty powzbuz-owati 5 a saudce giž proto, poněwadž w tak o w é přjpadnosti swau částku dostáw á. Tjrn
gest arci žiw ot bohatého w ětšjin djJem ugištěn , chudo­
bný w šak obyčegně, poněwadž mnoho podali nemůže,
býw á obětj krw aw é pomsty. ( C h a r d i n v o y a g e s T .
VI. p. 294, e d. A n a s t . )
Ilabesinowé odewzdáwagj geště nynj wraha neybližšjrnu přjbuznému zabitého ku potrestán), a sice ta k , že
způsob treslu zcela na wůli geho záležj, (W , A I v a r e z
u l l i t t e r h a u s e d e j u r e a s y l i . c a p . 4.) Předce w sak někdy wýplatu přigjm agj, za sumrnu peně 2, aneb
též za gistý počet domácjch zw jřat. (L o 1) o r e l a t i o n
h i s t o r i q u e ď A b y s s i n i e . A m s t . 4728. p. 1 2 5 ff.
U Čerkesů a u mnoha giných kaukaských národů gest
žádost pomsty tak weliká, že se wšecky přjbuzné w ra!ia za winny p o w ažu gj, a z toho wzniklá půtka z poko­
je nj na pokolenj přecliázj. Přece se w šak při nižšjch
staw jch přjklady nacházegj, že propuštěn) za w ýplatu
přigato býw á gmenein Tblil-Uasa t. g, cena krwe*, někdy
se také smjřeii) stáw á , aneb se swatbau mezi bogugjcjmi proti sobě rodinami pokog učinj. ( P a l l a s o w y c e ­
s t y 1 D. S . 405. Srow ney R o s s e n m u l 1 e r s a l l e s u. n e u e s M o r g e n i a n d . JI. T . S . 237.) Drusow é gsau w zachowáwánj zákona krw aw é pomsty neuprositělně přjsni. (B u r k h a r d t T r a v . i 11 S y r i a a n d
t h e H o l y L a n d . L o n d . 1822. p. 202 .)
Piekowé za neyStaršjch časů nem jwali žádných w e řegnýcli uřednjků , kteřjžby od obce nařjzenj měli w raha
stjliati ; toliko přjbuzným zabitého bylo práw o pom stu
wykonati (P a u s. G r a e c . d e s c r i p t . L i b . V. c a p . 4.
p.676. Lip. 1696 f . ) ; zdá se w šak, že se také častěgi w ýplatau zpokogowali. II.1X. 628 11'. XV III. 498 JI'. Srowney
Kuslhatia a Scholiasty k tom u.) Podobným prawidlem ,
že neybližšjin přjbuzným pomsta n álež), wycházj i Pia-
ton při nstanowowánj tre stu , gegž z ohledu zabit) mjti
chce. ( D e x n o s t h . o r a t . a d v e r s . A r i s t o c r a t . p.
736. Srow . wýklady k Poluxu L . VIII. cap. 10. J. 118.
d e L e g . L. I X. i n T. I X. p. 28 IP. e d. B i p . )
Podobný obyčeg se spatřuge ti Korsikanů a Sardinů,
w šak se ale krw aw á p om sta, gakožto následek mstitelné pow ahy těchto národů zcela stjm n esrow n áw á. Ubližjli se K o r so w i, hledá přjhodne' p řjležitosti, aby se nad
nepřjtelem sw ým pomstil 5 nenalezneli g j , tedy wykoná
pom stu sw au 11a geho píjbuznýcb. Ukrutnícký obyčeg,
v e n d e t t a t r a v e r s a (obapolná pomsta) gmenowaný,
gest arci pramenem tolika aukladných w ražd. INeštasteu
gest onen, kdo žádných přjbuznýeli nemá 5 nic nemá wlastnjho , protože žádne'ho mstitele nepozůstawj. K do tak
bázliw g est, že krewnjho p ij tele nebránj, toho čekagj
lianba a potupa. (J. F . S i m o n o t l e t t r e s s u r l a
C o r s e p. 299.) . . .
Te'ž indičtj pronárodowe', zw lášt kteřjž daleko od
wzdělaněgšjcb. w rowinách obýwagj, práwo oplaty welm i přjsně zachow áw agj. T ak w yprawuge John Macran
( A c c o u n t o f t h e K o o k i e s o r L u 11 c t a s w VII.
V o l . p. 189. A s i a t i c 11 e s e a r c h e s.) , že Kukow é
gako neydiwěgšj národowé krew za krew w yléw agj.
T aké se zdá, že starým Skaudiuaw ům krw aw á po­
m sta .neznáma nebyla; aspoň se w pow ěstkách on j často
opakuge, a skladatele' pow ěstj těchtoby zagisté gi tak byli
nezw ýšow ali, kdyby gim obyčegem národnjm bljzká ne­
byla. . . . U starých Swedů náležela krw aw á pomsta dě­
dicům zabitého. (J. O. S t i e r n li 6 o k d e j u r e S n e 0r u m e t G o t h o r u 111 v e t u s t o. p. 349.) O Germanech w esm ěs praw j Tacil. (d e s i t u a c m o r i b u s
G e r m a n o r u m, c a p . 21.) : Suscipere tam inimicitias
seu fratres seu propincpui necesse est. Praw'idlo, kteréž z
germánských zákonů střednjch w ěků Často dosti proswjtá.
U Srb ů se oplatné práwo od uražené rodiny nad
urazitelem aneb gelio přjbuzným , gakož i w Banátu, B o­
suji, A lbánii, M oldaw ě, Walachii a w e wýchodnjch kraginách přew elini ukrutně w ykonáw á. (J . M. A. Scholz
K e i s e i n d ie G e g e n d e n z w i s c h e n A l e x a n ­
d r i e n u n d P a r ä t o n i e n , d i e l i b y s c h e ^VVüste,
S iw a , A e g y p t e n , P a l e s t i n a und S y r i e n in
il e n J a h r e n 1820. u. 2 1 .S .3.) UGernoliorcn(Montenegriliu) u nichž krw aw á pomsta často celé rodiny po wjce w ěků proti sobě wražděnjm rozplam eňuge, býwá odpuště­
ni gegj welrni w elikau slawnostj. ( V o y a g e h i s t o r i<j u e e t p o l i t i q u e a u M o n t e n e g r o p a r 1 e M.
C o l o n e l L. C. V i a l l a de S o m m i e r e s . P a r i s ,
1807. 8 . T . I. p. 339 sq.)
Sm jr ten se stáwá w e w šeobecném shromážděnj zemském a přede km ety t. g.
před 24 staršjmi shromážděnými w saud, gichž každá zporná strana 12 sobě w olj.
Spodobn au slawnostj se to konáwalo iw Čechách, a
gak to w e w lasti našj krestanské náboženstwj zmjrnilo
a w cjrkew nj obřad obrátilo, postaw jm e zde ze starého
rukopisu P ráw od 1. 1499. co nám "VYáclaw ze Sem echowa o tom zaznam enal:
Pokora
wražedlnjka.
Pokora wražedlníka, kterýžto má sám dwanáctý aneb kterak smluwie b ý ti, a má ie po so­
lné wésti a w.šickni magí nésti po syiéci, každý
za gros český, a potom každý z nich má položití
na oltář po českém groši, a za to magí služeny
Lýti mše za toho nebožtíka d u ši, a ti magí gíti
w košilech prostowlasi, bez pasow ibczobuw i.
Naiprwé kdyby chtieli na kyrchow wstúpiti
magí otázáni b ý ti, totižlo wražedlníka : co žádáš
a on má řiéci: žádám toho, iakož sem bez vin y
swedl s swieta a zabil nebožtíka N ., s p ravú wierú milostivé pokory, a tu hned má okolo koste­
la gíti meč nahý nesa, aginí za ním, a magí na
hrobu toho nebožtíka kleknuti a po páteři spieti.
Otec pak a málie spřátely, a nebo naibližší přié—
tel geho, magí na prahu kostelním sedieti, a v ra ­
žedlník má před nimi na iedno koleno pokleknu­
ti a takto řiéci: iakož sem vám syna vašeho mi­
lého bez vin y zabil, tuto pokoru pokornie či­
ním, a v á s i íudiež vašich všech přátel pro mi­
lý bóh, pro ieho milá matku svatu-, i pro v še ckny svaté pokornie prosím, abyšte mi mói -nei mí drv účinek, kterýž sem proti milému bohu, i
tudiež proti vám učinil, mnie to milostivie otTehdy d v a z konšelów vezmúce od nieho
m eč, i magí nad ieho šígi držeti, a on má hlavy
sv é poklonili a v gich lóna, a takto má otec mluv i t i : iakož si nám syna našeho milého bez viny
z tohoto swieta sprovodil, za to tuto pokoru Činie , poprwé prawime od sebe i od našich wšech
přátel, žel to tobie bohem otpauštiéme,
W tom idú podruhé okolo kostela, a 11 a ieho
hrobu magí též spieti po p áteři, a opiet 11 a též
miésto zase přiidúce, též iako i prwé magí pro­
šiti, a meč nad ieho šígi má držán býti.
Polom otec s přátely má iemu řiéci: iakož
giž podruhé milostiwé pokory žádáš, prose pro
milý bóh, abychom lobie to milostivie otpustili,
o k r w a w é p o m s tě .
561
po druhé praw jm e, že to tobie olpúšliem e o d s e J>e i odew šech p řátel našich.
Potom po třetié m agí okolo kostela giti, a
též na hrobu ieho pokleknuti a po p áteři spieti,
a zasie též na to m iesto sie n aw rátiti, a též p o ­
kleknuli a učinili ialco nahoře psáno slo g í. A má
takto ř ié c i: teď sie wám po třetie na m ilost d á Av-ám , a w ždycky pokornie Avás i Avšech přátel w a -
š ic h , kteréž chlié p r o w á s c o učinili nebo necha­
li , iešlie pro sím pro naiw yššié gméno b o ž ié , i
pro ieho milú m atku sw atú, i pro w šechny sw at é , abyste m i mói nem údrý účinek, kterýž sem
p ro ti milému bohu i tudiéž pro ti wám učinil,
mnie to m ilostiw ie otpuslili.
T eh d y opiet m agí m eč nad ieho
h la A Y Ú
neb
šig í d rže ti, a otec ieho taklo má k n im m luw iti:
iakož si nám bez winy syna našeho m ilého s to­
hoto SAAri e t a sw edl, tuto pokoru sw e lik ý m i p ro s­
bam i za to činie , a pro še pro n aiw yššié gméno
božié i pro ieho m ilú m atku sw a tú , i tudiéž pro
ieho sAvaté, abychom to tobie m ilostiw ie otpu­
slili, talc prawím e m agice m oc nad tebú též to ­
bie u č in ili, iakož si ty synu našem u učinil, ale
pro m ilý bóh to tobie prom iégím e a w iernie o tpúštiém e, prosiž syna božiého a m ilé panny M a­
rie m atky božié se w šem i sw a tý m i, ač sie ráčí
ku pánu bohu za tie přim luw iti, at to tobie m i­
lý bóh ráčí o tp u slili; a iá také teď s m anželku
savú, i tudiéž se w šem i přátely našim i, klo chlié
pro
nás učinili neb n e c h a li. bohem to bie
Čnsnp. p. Kntol. Duch. í, 4.
36
to
wiernie, křestiansky otpúštíéme amilostiw-ie prom iégíme, a toho tobie ničjmž zlým do našich
smrtí zpomenauti nechceme.
Potom hned m agí do kostela gíti, a avražedl­
ník i s tiem i o sobam i m agí před oltářem kleknuti
a tu k le čié cto to w šickni z p ié w a ti: S m i l u i s i e
n a d n á m i P a n e , n e b t e b e s m u t n í č ek á 111 e , z b u d i ž
naše
w 11 i t ř 11 i e
r ;'i m i e,
n e b n á š ž i w o t i e s t w e l m i r a n i e n . *)
Potom m agí z a č ié ti: S w a t ý
W áclawe
w é w o d o iScc. to zpiéw agíc m agí gíti okolo o l­
táře , a položití po českém gro.-i na oltář, a za to
m agí m še slúženy b ý ti za duši toho n e b o žtík a ; a
1y sAviéce m agí p ři tiecli m šech spáleny bý ti.
Potom láznie chudým podlé námluwy, a
A v o s k nieiaký, a sukna nieiáká magí (iáti
S g a k ý m i obřady a slaw nostm i půlka neb tak
ne' sedánj mstitele s Avrahein sm eči
a
n azA va-
šíjty w o h rad ěk to ­
mu zřjzené na bradě pražském se konaAvalo, obšjrně w y psáno stogj w liá d u prúw a zemske'ho w starých rukopi­
sech.
Z d e geště o útočišti w rah a gakožlo posAvátuéiu
mjstě , te'hož Ř ádu článek uw edem e :
Tuto znamenai že ten pohnaný, kdyžby byl
u SAAré ženy oddané nalezen , a ona iei obiala anebo swým ruchem přikryla, ot nié nemá wzat
býti, ani které žalosti trpieli, a také kdyžby
byl u h r o b u s aat a t é h o W á c 1 a a v a a v p r a žs k é m k o s t e l e , anebo před králomi česku,
také tu nemá w zatb ý ti, ale pokoie požili.
* ) T a to důležitá pjseii z d i se porušena b ý ti, k žádáni t y b y lo 7
kdyby so v. ginélio rukopisu le p ij čtenj dosn ilo.
3. Poslaupnost papežů Rjmských s připogenými pamětnými událostmi.
Od
Josefa Mil'. Jvrále, kněze cjrkew njho w Branné.
(P okracow ánj.)
S t o 1 e t j YII.
L. P. 601. slawen byl sněm w lijme o ká­
zni řeholnj, a téhož roku slawen byl sněm B isantinský w Africe.
L . P. 602, wýchodnj cjsař Mauricius byl
zamordowán, po němž panowati počal Phocas.
67. SABINIANUS, dosedl na stol. pap. L . P. 604.
On nařjdil, aby po celé cjrkwi znamenj 1c
službám Božjm zwonem se dáwalo, kterýž způ­
sob zwonénj před Sabinianem Paulinus biskup z
Nolánu wynalezl.
68 . BO N JFACIU S III. dosedl n astol, pap. 6 0 4
L . P. 606. slawen byl sněm wlijme II, na
němž o tom, co by při wolenj nového biskupa
pozorowati se m ělo, gednáno bylo.
69.
S w . BON1FACIUS IY. dosedl na stol. pap. 606.
L . P. 610. Slawen byl sněm wBjmě, z p řjčiny cjrkwe Anglické. Téhož roku slawen byl
sněm Egarenský, wkragině Taragonenskó, z p řjčiny mrawů kněžstwa. Téhož roku umřel cjsař
wýchodnj Phocas , po němž panowati počal
lleraklins.
**
70. S . BOHDAL (D EU SD E D IT ). L . P. 614.
L. P. 617. Slawen byl sněm Hispalenský,
proti kacjřstwj Acephalů.
71. S w . BONIFÁC] US A', dosedl na slok pap. L . P. 6:17,
L. P. 6'25. Slawen
letanský IY, o zlepšenj
roku slawen byl sněm
kragině Champagne, též
72.
byl cjrkewirj sněm T olkázně cjrkewnj. Téhož
Rheimský we Francii w
z strany kázně w cjrkwi-
IIO N O RIÜS I. L . P. 626.
L . P. 627. Slawen byl sněm Matiskonenský,
na němž reholnj zákon sw. Columbána byl potwrzen. L. P. 632. umřel knjže české Přemysl,
po němž panowati počal Nezamysl syn geho. L .
P. 633. slawen byl sněm Jerusalémský od S o fronyma patriarchy Jerusalémského proti Monothelitúm kacjřům swolaný. L. P. 636. slawen
byl sněm Tolletanský Y. od Eugenia biskupaT olletanského swolaný, na němž o kázni cjrkewnj
se gednalo. Téhož 636. roku Turci oblehli a
dobyli Jerusalem. L , P. 638, slawen byl sněm
Tolletanský YI, o kázni cjrkewnj.
73. SEVERI NUS L . P. 638.
74. JAN TV. L . P. 640.
L . P. 640. Slawen byl sněm Ííjmský TV.
proti kacjřskému učenj Monolhelitů. Téhož ro­
ku umřel wyehoflnj cjsař lleraclius, po němž pa­
nowati počal Constantius.
?5 .
T IJEO D O R U S I. L . P. 641.
L . P. 645. Slawen byl sněm Aurelianenský,
proti Monothelitům, kacjřúm. L. P. 647. slawen
byl snŽm Tolletanský YII. z strany kázu« cjrkewnj.
L . P. 648. slawenbyl sněm w Rjmě, proti Pirhowi kacjři.
76.
MARTIN I. dosedl na stol. pap. L . P. 649.
Tento papež swolal sněm Lateránský w Uj­
m ě, L . P. 649. proti Monothelitům kacjřům.
L . P. 650. Slawen byl sněm Cabilonenský
II. I»„ 653. slawen byl sněm Tolletanský VIII.
Tennařjdil, abysesw até křjžmo, od biskupa poswěeené, po wšech gelio biskupstwj lcosteljch
rozesjlalo.
77. EUGENIÜS I. L . P. 654.
L. P. Slawen byl sněm Tolletanský IX. o ká­
zni cjrkewnj.
78 .
V ÍT A L I\N U S L . P. 655.
L . P. 656. Slawen ]jyl sněm Tolletanský X .
o kázni cjrkewnj. L. P. 657. slawen byl sněm
Senonenský ; L. P. 667. sněm íljmský. L .P .6 6 8 .
Conslautius cjsař wýchoduj od gakélios Ondřege
synaTroilowa w Sicilii byl zabit, po němžto panowati počal Constanliíms Pogonatus.
79.
D EO DATLS
L . P. 669.
L , P. 675. slawen byl sněm Tolletanský Xl„
o zlepseuj kázně cjrkewnj.
89 .
DONUS I. L . P. 676.
81.
AGATTIO L . P. 678.
L. P . 679. slawen byl sněm Mediolánský
o zlepšenj kázně cjrkewnj. L. P. 680. sla­
wen byl sněm Helféldenský w Anglii. L. P.680.
slawen byl sněm
Téhož 680. roku
Constantinopolský
učenj Monoth elitu
82.
w Kjmě proti Monothelitům.
slawen byl hlawnj sněm YI.
III. na němž 289 biskupu
z awr lilo.
L E W II. dosedl na stol. pap. L . P. 682.
L . P. 683. slawen byl sněm Tolletanský
X II, a 1. P. 684. slawen byl sněm Tolletanský
XIII, o zlepšenj kázně cjrkewnj. Tento pa­
pež nařjdil, aby wždy po skončených službách
Božjch wěřjcj lid swěcenau wodau byl pokropen.
83.
BEN ED IC TU S II. L . P. 684*
84.
JAN V. L . P . 685.
Umřel wýchodnj cjsař Constantinus Pogonatus 1. P. 685, po němž panowati počal Justinianus II.
85.
86 ,
CONON, L . P. 686 .
SE R G IU S I. L . P. 687.
On nařjdil, aby kněz, genž tělo Páně na ol­
táři lám e, Beránka Božjho o smilowáuj wzjwal,
řk a : Beránku Božj, genž snjmáš hřjchy swěta, a
t. d. On také ku Kaňonu Mešnjmu modlitbu za
pokog p řidal; nebo tehdáž krutá wálka w eW lašjclt zuřila. L , P. 691. Knjže české Nezamysl
umřel, po němž panowati počal geho syn Mnata.
L. P. 693. slawen byl sněm Tolletanský X I V. ,
a 1. P. 694. sněm Tolletanský XY. L. P. 694.
Jusduianus cjsař wýchodnj od Leoncia wůtlce
Řeckého panowánj zbawen, a na ostrow Cherson
zapuzen byl, po němž panowati počal Leoncius,
:{enž I. P, 696. s stolce wlády od Tiberia sw r-
žen, a do gakélios kláštera \v Dalmácii zawřen
byl. *)
S t o 1e t j
87.
osmé.
JAN VI. dosedl na stol. pap. L . P. 7 0 Í.
L . P. 701. slawen byl sněm Tolletanský
X V I. L . P. 703. Justinianus, genž z wyhnanstwj
swého na swobodu se wydobyl, pomocj wogska
Tiberia , Absimara a Leoncia zam ordowal, a
opět panowati počal.
88 .
JAN VII. L . P. 705.
On krásnými, welikým nákladem kaupenými
obrazy swatých otců , hlawnj chrám Páně w Rj­
mě ozdobil. L . P. 705. swolal sněm Rjmský,
na němž na žádost cjsaře Justiniána, genž tehdáž opětně wládařil, člankowé učenj šestého hlawnjho sněmu w Constantinopoli slaweného zkaušeni a šetřeni byli.
89.
SISIN IU S, dosedl na stol. pap. L . P. 707.
90.
C O N STA N T1SU S, L . P. 708.
L. P. 711. Justinianus wýchodnj cjsař byl
zamordowán, po němž panowati počal Philipičus,
genž kacjřstwjm Monothelitu byl nakažen. L . P.
712. Monothelitowé kacjři sněm do Constantinopole swolali, na němž VI hlawnj sněm zawrhli,
* ) Gard. B aron ius in Annnl. E ccles. Brevis N otitia R om an .
P o n tificw n a G iiilielm o B u rio .
Sevies C h ron olog. Rerum
Slávo - Rohem i carům studio P . Fran cisci Pubitsehka ; Stránský
R . B . Cosm as 1. I . B a tb . H ist. de D ucib. ac R eg. Bohem ia*.
•Toruaades origin . Slav o r.
proto že Monothclitů učenj proklel. L . P. 713.
cjsař Philipicus Barclaues panowáuj byl zbawen,
na geliož mjsto dosedl Artemius Anastasius; ale
tento cjsař od wogska swého donucen byw, 1. P.
714.panowánj swé Tlieodosiowi postaupiti musil.
91. S w . ŘEH O Ř l i. dosedl na slol. pap. L . P . 714.
L * P. 716, Tlieodosius cjsař wýchodnj wládu Lwowi Isaurowi postaupil. L . P. 724. sla­
wen byl sněm iíjmský III. L. P. 726. slawen
byl sněm Iíjmský IV. a L . P. 731. slawen byl
sněm lijmský
proti kacjřům Iconoclastiim.
92.
ŘEH OŘ m . L . P, 731.
L . P. 735. umřel kujže České Mnáta, po
němž panowati počal Wogen. L .P . 741. umřel
wýchodnj cjsař Lew Jsaurus, po němž panowati
počal Constantinus Copronimus.
93.
S w . ZACíIAFiIÁŠ, L . P. 741.
L. P. 745. slawen byl sněm Řjinský Y III,
proti Aldebertowi a Klimentowi kacjřům.
94.
ŠTĚPÁ N H. L . P. 752.
lijdil cjrkew Božj gen za několik dni.
95.
ŠTĚPÁ N ITT. L . P. 752.
L . P. 756, slawen byl sněm Compendienský, na němž zákonowé krewujho přátelstwa, těch
kdož w staw manželský w stupngj, se týkagjcj,
ustanoweni byli.
96.
PA W EL I. L . P. 757.
Powstala roztržitost cjrkewnj desátá, au
Theofdaetns Kjm an, na wzdory Papeže Pawla}
pak Constantiu Neregský člowěk swětský, pro­
ti wšem duchownjm práwům na stolici sw. Petra
byl dosazen. L . P. 663. umřel VVogen. knjze
České, po němž panowati počal Wnislaw.
íi
97.
ŠTĚPÁ N IV. dosedl na stol., pap. L- P. 768,
L. P. 769. slawen byl sněm lljinský IX. na
němž Constantiu neprawý papež swržen, a pra\vý papež Štěpán utwrzen byl.
98
IIADPvlAN I . dosedl na stol. pap. L . P. 772.
L . P. 775. umřel cjsař wýchodnj Constantinus Copronimus, po němž panowati počal Lew
IV. syn gelio, genž až do J. P. 780. panowal,
gehož nástupcem byl Constantiu V I., genž sm atkau swau Irenau panowal. L . 737. slawen byl
VII. hlawni sněm w Nycenu, na němž 350. bi­
skupu se se.šlo, a gednalo se o úctě obrazů proti
kacjřtun Iconoclastíim. L . 791. slawen byl sněm
Narbonenský. L . P. 792. slawen byl snem Ferojulienský proti kacjřůmFeliciowi a Elipandowi. #)
W Čechách panowal knjže Iířezomysl.
S to let]
99,
dewáté.
L E W III. L . P. 795.
L. P. 810. slawen byl sněm ítjmský X . ,na
němž papež Lew III. od neprawostj naň wymyšlených byl osprawedlněn. L , P. 800. umřel
*) Card. B arouius iu Com pendio A u n aliu m E ccles. R om a n .
P o u tif. Brevis N otitia a G uilielm o B u rio . B alb , de! D ucib. et
R e g . Bohem ia?. SeriesC h ron otogica Rerum Sláv o -B o h em icarum a P . F řan cisco Pubitsehka. T ah ala* C h ro u o l.d e C o a c iliis
H;t’re s. et Sch ism at, a A m at. de Gravesou-
wýchodnj císař Constantin VI. Toho času západnj, Čili iljmské cjsařstwj, které za 300 let gako pohřbené leželo, opět obžiwlo, an téhož800
léta Karel welký od papeže Lwa III. na to cjsařstwj byl korunowán, genž až do 1. P. 814. sl i—
wně panowal. W Cechách tehdáž panowal kujže
Neklaň, syn Křezomyslůw, Po smrti Karla welkého na stolec cjsařstwj Rjmského dosedl Ludwjk,
přjgmjm nábožný. Na wý chodu panowal Nicephorus, genž 1. P. 802. Jrene Constantina YI. mat­
ku zapudiw , wlády se zmocnil, a 1. P. 811. byl
zamordowán, po němž panr wati počal Michael, ; ž
do 1. P. 8 1 3 .,po němž nastaupil Lew Arménský»
Za tohoto papeže prwnj bylo slawné za swaté-ho wyhla.šowánj, čili Canonisacj , u přjtomnosti
cjsaře Karla w elkého, an sw. Ludgerus biskup
do počtu swatých postawen byl»
100.
ŠT Ě P Á N V. L . P. 816. -¡- po 7 měsjcjch
18 dnech.
101. S w . PASC1IAL, dosedl na stol. pap. L . P. 817.
L . P. 820. wýchodnj cjsař Lew Arménský
byl zamordowán, po němž panowati počal Michael
Balbus.
102. EUGEKIUS Ti. L. P. 824.
L . P. 826. Denemarčané w Krista uwěřili
pracj apoštolskau sw. Angaria. Powstala toho ča­
su roztržitost cjrltwe skrze neprawého papeže Zinsinia; genž w.šak gen několik dnj na stolici sw..
Petra seděw, umřel.
103.
W ALENTIN L .P .8 2 8 . f po l.m S s . a 10. dnech.
404.
lÍEIIO Íi IV. dosedl na stol. pap. L . P. 828.
L . P. 839. umřel Neklaň knjže České, po
němž panowati počal Hostiwit. L . P. 840. uiriřel cjsař lijmký Ludwjk nábožný, po němž pa­
nowati počal Lotliarius I. L .P . 829. umřel wý­
chodnj cjsař Michael B albus, po němž panowati
počal Theophilus, a panowal až do roku 811, po
němž nastaupil Michael III.
105.
SE R G IU S II. L . P . 844.
L . P. 817, slawen byl sněm w Pařjži V ., a
téhož roku w Mohuěi.
105.
L E W IV. L . P. 847.
L . P. 855. umřel cjsař Rjtnský Lotliarius I,
po němž panowati počal Ludwjk II.
107.
BEN ED IC T III. dosedl na stol. pap. L .P . 855.
L. P. 855. powstala roztržitost cjrkewnj, au
Anastasius lljman na wzdory prawému papeži Benedictu stolice sw. Petra se zmocnil; wšak gen za
několik dnj seděl.
108.
S w . M IKULÁŠ I. L . P. 858.
L . P. 861. Bulgarowé křest sw. přigali. Mi­
chael III. cjsař wýchodnj na žádost Rastislawa
krále Morawanů učitele náboženstwj do Morawy
poslal. L. 1’ . 862. sw. Crha a Metud do Morawy přišli. L , P. 867. umřel wýchodnj cjsař Michael
III. po němž panowati počal Basilms Macedo,
103.
IIA.DUI/VN II.
L . P. 867.
L . P. 869. slawen byl sněm hlawnj YIIT. w
Constanlinopoli , na wýchodu poslednj, na němž
300 biskupu kacjřstwj Phocia proklelo.
L. P.
868. sw, Metud od papeže Hadriana na biskupstwj byw. swěcen, do Morawy se odebral, L . 1\
87i)„ S watoplnk Rastislawůw wnuk panowánj nad
Morawau se zmocnil. Metud neprawým žiwotem Swatopluka hnut, do Rjma odešel, bud’ ku
konci 1. 871., neb na počátku 1. 8 7 2 ., aby pa­
peži, a swemu bratru ' Crhowi si postěžowal.
L . P. 871. Bořiwog syn Hostiwitůw w Cechách
panowati počal. Swatopluk král Morawský, činu
a nezpráwj swých litowaw, do Rjma kMethudo\vi poslal posly sw é, žádage , aby se do Mora­
wy wrátil.
110.
J AN VIII. dosedl na stol. pap. L . P. 872.
S. S¡.rachota, žádostj Swatopluka krále po­
hnut, ku konci léta P. 872. anebo na počátku 873.
do Morawy se wrátil. L , P. 874. Bořiwog s
cjsařem Ludwjkem pokog uzaw řew , do Morawy
ku Swatoplukowi se odebral, a tu od sw. Strachoty pokřtěn byl. L. P. 875. cjsař Řjmský Ludwjk TI. um řel, po němž panowati počal Karel
plechatý (Calvus) nazwaný. L . P. 877. umřel
cjsař Rjmský Karel Plechatý, po němž panowa­
ti počal Ludwjk l i l Seplawý (Balbus) nazwaný,
genž 1. P. 879. we Francii byl otráwen, po němž
pak panowal Karel III, Crassus (tlustý) nebo
hrubý nazwaný.
l i l . M ARIJfUS I. L . P. 883.
112.
IIADRIAN III. L . P. 8 8 4 .
Arabowé Wlasko plenili.
113.
ŠTĚPÁ N VI. dosedl na stol. pnp. L . P. 885,
L . P. 886. umřel wýchodnj cjsař Basilius
Jlacedo, po nímž panowati počal Lew VI. L .P .
8 8 7 . umřel Rjmský cjsař Ivarel III. Grassus, po
nímž panowati počal Arnulphus. L. P. 886. sta­
lo se obrácenj Krobotů a Srbů na wjru w Krista,
114.
FO R M O SU S L . P. 891.
Powstala roztržitost cjrkewnj, an Sergius.
lil, na wzdory Formosowi stolici sw. Petra si
osw ogil; tato roztržitost trwala gen za několik
duj. L . P. 896. Arnulphus cjsař oblehl a dobyl
iljm, a Papeže Formosa přinutil, by geg za Rjmskěho cjsaře korunowal.
115.
RO M FA C IU S VI. L . P. 896.
Po 15 dnech byl zapuzen, proto že násilné
wtu hodnost se wedral.
116.
ŠTĚPÁ N VII. L . P. 896.
L. P. 899. 2 í. listopadu umřel cjsař západ—
nj Arnulphus, po němž panowati počal Ludwjk.
IV. *)
117. ROMANUS I. L . P. 900. Panowal 4 ingsjce.
118. T U E O D O llU S L . P. 900. Panowal toliko 20 dnj.
S t o 1 e t j d e s á t e.
119.
JAN I X . dosedl na stol. pap. L. P. 9 0 Í.
*) L abbeiis in h isto r. C h ron ot. A . A. S . S . Jn n o tis ad eaput
2 . vita? Caroli m agni. A im o in . de G esi. F ran co . R egion .
N ilhard. iu vil. L u d o v . P ii. Hardiiins lícil* nud w c lll. G esch.
j>ag 2 1 8 . B re v ish ist. E cc le s. ad Sicc. I X . cap. V . T a c it. ITist.
Lil). 4 . V ila Caroli Calvi. Sigeb ert in C hrouic. A n nal S . B e rt.
Fuldeiu Card. .Baronii C om p eu J. A u n al E ccles* Brěvis N otitia
Koman. P o n iif. a B u rio . Series C lirouol. Ileriím Sláv o - B oh e^
micaruin. a P . PubLlschka.
120.
BEN ED IC TU S
IV. dosedl na s to l.p a p .L . P. 905.
121. L E W V. L .T . 907. panowal 40 duj.
L . P. 907. powstala roztržitost cjrkewnj,
an po Benedictowi Lew V, na stolici sw. Petra
dosazen byw , po 40 dnech od Kristophora přjbuzného swého swržen, a do kláštera zawřjnbyl.
122.
K R IS T O P IIO R U S , dosedl na stol. pap. L .P . 907.
K ristof, an panowati p očal, od Sergia III.
byl swržen, a do žaláře zawřjn, kde bjdiiě za­
hynul.
123.
SE R G IU S, III. dosedl nastol, p a p .L .P . 908.
L . P. 910, umřel Bořiwog knjže České Křestanské I. po němž panowati počal Spitihnéw I.
124. A S A S T A S IU S , III dosedl na stol. pap. L . P. 910.
L . P. 911. umřel wýchodnj cjsař Lew YI,
po němž panowati počal Constantinus YIII. L.
P. 912 umřel západnj cjsař Ludwjk IV, po němž
od německých stawů zwolen byl Conrad I.
125. LANDO, dos. na stol. pap. L . P. 912 po 6 mSsjcjch.
126.
JAN X . dosedl nastol, pap. L . P. 912.
L. P. 915. umřel Spitihněw, knjže České,
po němž nastaupil Wralislaw I. L . P. 918. umřel západnj cjsař ConradI. po němž zwolenbyl
Gindřich I. Sas, přjgnijm Auceps, čjhař. L. P.
921. umřel Wralislaw I. knjže České, otec sw.
Wáclawa, po němž manželka geho Drahomjra
panowala. L . P . 9 2 1 .S. Ludmila půwodemDrahomjry od Tumana a Kumana byla uškrcena, na­
čež sw. Wáclaw z Čech gi wypowěděl.
J2 7 . L E W VI. dosedl na stol. p, L . P . 928. po GmSsjcjch.
128. ŠTĚPÁ N VIJI dosedl na stol. pap. L . P. 929.
S. Wáclaw w Cechách panowal; kostel sw.
Wjta založil. L . P. 930. Gindřich. cjsař Dalejniuiány, Ohotrity a Redaury přemoha, wálečně ku Praze přitáh l, wjtězil, a zem Ceskau pod
plat uwedl.
129.
JAN X I. dosedl na stol- pap. L . P. 931.
L. P . 935. cjsař Gindřich wogenský sněm
do Erfurtu rozepsal, na němž sw. "Wáclaw byl
přjtomen. L. P. 936. aneb 937. ten cjsař Gin­
dřich umřel, po němž panowati počal Oťto I. Sas.
Sw. Wáclaw nawrátiw se z Erfurtu, do Boleslawi na krtiny syna bratra swého Boleslawa 1. P.
935. 27. zářj se odebral, kdež od téhož bratra
swého byl zamordowán. Po němBoleslaw ukrut­
ný, bratr geho, panowal.
130.
LEW
VII. dosedl na stol. pap. L . P . 936.
L. P. 936. Kostel sw. Wrjta od biskupaŘ ezenského na žádost Boleslawa byl poswěcen.
131. ŠTĚPÁ N I X . dosedl na stol. pap. L . P. 9 3 9 .
132. MAPJNUS dosedl na stol. pap. L . P 943.
Tento papež o zlepšenj kázně cjrkewnj, a
zlepšenj zlých do cjrkwe wlaudilých obyČegů se
snažil.
133.
AGAPITUS H. dosedl na stol. pap X . P. 946.
L . P. 949. Otto cjsař Dany porazil, a i s
králem Heraldem kwj ře w Krista ge přiwedl.
Čechowé kruče cjsaře bogugjce, Uhry porazili.
134.
JAN X II. dosedl n astol. p a p .L . P. 950.
L. P. 960. wýchodnj cjsař Constantin VITI,
byl otráwen, po němž panowati počal geho syn
Romanus, až do 1, P. 9 6 3 ., gehož nástupcem
byl Nycephorus Pliocas. Tento papež korunowal Ottona I. cjsaře západnjho, 1. I*. 962. od
něhož pak spapežstwj 1. P. 964, swržen, a do­
sazen b y l:
135, BEN E D IC TU S V. L . P 964.
Tento od cjsaře ustanowenýpapež od Rjmanů swržen, a na geho mjsto dosazen byl :
136.
LEW
VIII. L . P 965.
gegž cjsař, an po druhé Rjm oblehl, sw rhl,
do Němec co wězně odeslal, a Jan aX II. z ase na
stolici sw. Petra usadil; gegž wšak opět geho
nepřátelé z-Rjma zapudili.
137.
JAN XIH. L . r . 966.
Za tohoto papeže nařjzeno bylo, aby se
zwonowé swětili, a wlastnjm gméuem pogmeno^
wáni byli. L. P. 967. umřel kujže České Boleslaw I, ginák ukrutný, po němž panowati počal
Boleslaw lí. ginák pobožný. L .P ,9 6 9 . wýchodnj cjsař Nycephorus Pliocas byl zamordowán, po
němž panowati počal JanZemisces. BoleslawIT.
knjže České biskupstwj Pražské, a 1. P. 972,
klášter sw. Giřj na hradě Pražském založil. Úětmar I, biskup Pražský byl d o s a z e n .
138.
DOAUS l i . L . P. 972. Panowal 3 inSsjee.
L , P. 973 umřel západnj cjsař Otto I. ginák
w elky, po němsj panowati počal geho syn Otto II.
139.
BEN ED IG TUS VI. dosedl na stol. pap. L . P. 973,
L . P. 975. wýchodnj cjsař Zimisces byl otráwen, po němž panowati počal Basilius a Constantinus zemřelého cjsaře íijmského Ottona I.
synowé.
140.
B E N E D IG T U S VII. dosedl na stol. pap, L . P. 975.
L . P. 983. umřel w lijme OttoII. cjsař západnj, po němž panowati počal geho synO ttoIII*
L . P. 982» umřel I. biskup Pražský Dětmar.
141»
JAN XIV . dosedl na stol. pap. L .P . 984.
L . P. 983. Sw. Wogtěch na Pražské biskupstwj byl ■svolen.
142.
JAN X V . L . P. 985.
L . P. 989. Sw. Wogtěch z Cech do íijma
ušel, a z íijma do Cech 1. P. 992. se w rátil; ale
1. P. 995. opět z Čech ušel.
143.
JAN XV I. L . P. 996. panow al 3. m Ssjce.
Tento papež ustanowil, aby 2. listopadu w
celé cjrkwi památka za mrtwé se konala, K terau památku sw. Odilo biskup Chluniasenský w
swých klášteřjcli dlauho před tjm konal*
144.
ŘEHOŘ V. L . P. 996.
L. P. 997. sw. Wogtěch w Prusjch od po­
hanů byl zamordowán, po gehož smrti na Pražské
biskupstwj wolen byl Bohdal (Deodatus,) *)
*) Se rie s C h ron ol. R oinan. Im perat. a P , A m at, tle G ravesson,
M arian. Sco lu s in Chron. A re tin . lili. 4 . O tb o T r isin g lib .
6 . cap. 1 5 . 1 6 . 1 7 . et Sigebert. et Genebrald. in C h ron ico.
Card. Baroni, in A nnal. E ccle s. C otringitis de R om ano G e rínanorum im perio. L e o O sd e o . lib . 2 . D itm ar. lib . 3 . Chron ic . Bernard. Corius in vita Lantberli. Brevis N otitia R om aCasop.
p.
lvatol. D ucb.
I,
4»
37
Stoletj gedenácté.
145,
S IL V E S T E R
II. dosedl na stol. pap. L . P. 999.
L. P. 1000. umřel Boleslaw II. knjže Če­
ské, po němž počal panowati Boleslaw III, 1. P.
1002. umřel západnj cjsař Otto III. , po němž
panowati počal Gindřich II. Bawor. Téhož roku
Boleslaw knjže České panowánj z b a w c n a na
geho mjsto Wladibog knjže české dosazen byl.
Tento Wladibog brzy na to zemřel, po němž Čechowé Jaromjra na knjžetstwj České dosadili.
146. JAN X V II. dosedl nastol, pap. L . P. 1003.
147. JAN X V IIL dos. n a sto l.p a p .L . P. 1004.
148. SE R G IU S IV. dosedl na'stol. pap. L J P . 1009.
L. P. 1013. Jaromjr knjže České byl oslepen,
na gehož mjsto Oldřich od Cechu dosazen byl.
149. B E N E D IC T U S, VIII. dosedl na slo l.p . L . P. 1012.
1014. Gindřich cjsař západnj s manželkau
swau Gunegundau od papeže Benedicta YX1I. w
íijmě byl korunowán. L. P. 1017. umřel Bohdal biskup Pražsky, na gehož mjsto zwolen íiyl
Ileligardus, Heligard, opat řádu sw. Benedicta,
genž 1. P, 1023. umřel, po gehož smrti zwolen
byl Izo ze Zagjcowa (Hasenburg). L. P. 1024.
umřel cjsař západnj Gindřich II, w powěsti swatélio , gehož nástupcem byl Conrad 11.
250.
JAN X I X .
dosedl na stol. pap. L. P. 1024.
1037. Oldřich knjže české umřel , po němž
norum P o n tif. a P . R n rio. Series C h rouologica Rerum S lá ­
vo - Boheraicarnm a P . Publtsch ka, Series E p isc. B o lí. a
F lo r . Ham m erschráied et Bfirglin.ici'.
panowati počal Břetislaw I. L . P. 1025. umřel
wýchodnj cjsař Basilius, po němž Constantinus
V ili. sám panowal, až do 1. smrti swé 1028. Na
geho mjsto pak dosedl Romanus II, genž ]. P.
1 0 3 2 . byl otráwen, načež panowati počal Micha­
el Paphlego. L .P . 1030. umřel Izo biskup Praž­
ský, po němž zwolen byl Sebjř.
í5 i. EENED1GTUS IX. dosedl na stol. pap. L.P. 1038.
10,»9. Tělo sw, Wogtěcha w Gnězdně od
Cechů bylo wyzdwjženo, a do Prahy přiwezeno.
L. P. 1039. umřel Conrad II. cjsař západnj, po
němž panowati počal Gindřich III. L . P. 1 0 4 0 .
umřel wýeliodnj cjsař Michael Paphlego, po němž
panowati počal Michael Calephates, genž až do
1. 1052, panowal, nagehož mjsto nastaupil Conslantinus IX. Monomachus. L . P. 1041, Gin­
dřich III. cjsař Prahu oblehl.
152. ÍÍEH O ll VL L . P. 1045.
453. K L JM E N T I I . L . P. 4047. panow. 9 niěsjců.
154. DAM ASUS II. L . P . 1048. 4 měsjc.
455 L E W I X . L . P. 1049.
L * P. 1054. umřel wýeliodnj cjsař Constan­
tinus Monomachus, po němž panowati počala geho dcera Theodora, a panowala za geden rok^
po njž panowal Michael VI, Stratiotinus za ge­
den rok.
456.
VICTOPi H. L . P. 4055.
1055. umřel kujže Břetislaw w Chrudimi,
po němž panowati počal Spitihněw. L. P. 1056.
umřel Gindřich III. cjsař západnj, na gehož mj­
sto dosedl Gindřich IV.
157,
STÉKÁ N X . dos. na stol. pap. L . P. 1057. 28 d n j.
Po smrti Michaela VI. na wýchodu panowal
Isaurus Commenus.
1 5 8 , M IKU LÁŠ II. dosedl na stol. p. L . P . 1058.
L . P+ 1059. umřel na wýchodu cjsTvř
rus Commenns, po němž panowati počal
stantinus Ducas. 'Toho roku slawcn byl
cjrkewnj w lijme 1. P. 1060. Spitihnew
České umřel.
159.
IsauConsněm
knjže
A LEX A N D ER 13. dosedl n a sto l.p a p . L .P . 10C1.
Po smrti Spitilihěwa II. w Čechách panowal
Wratislaw II, genž 1. P. 1063. biskupstwj IIolomaucké založil. L. P. 1067. umřel wýchodnj
cjsař Constantinus Ducas , po němž panowati po­
čal Diogenes Piomanus III. L. P. 1067. umřel
Pražský biskup Se b jř, na gehož mjsto dosazen
byl Jaromjr , ginak Gebhard. L. P. 1071. umřelDiogenes Romanus cjsař wýchodnj, po němž
panowati počal Michael M I. Ducas. L . P. 1068.
Wratislaw II. založil proboštstwj Wyšehradské.
ICO
ŘEHO Ř YH, dosedl na stol. pap. L . P. 1073.
L . P. 1077. wýchodnj cjsař Michael Ducas
VII. umřel , po němž panowati počal Nicephorus
III, genž 1. P. 1080. s panowánj swržen, a do
kláštera zawřjn byl, kde bjdně zahynul; po
něm panowati počal Alexius Commenus. L. P.
1080. papež Slowanský gazyk při službách Dožjch zakázal. L. P. 1083. čecliewé Řjin dobyli.
li. P. 1085. slawen byl snem w Mohu Či, na roz­
kaz Gindřicha cjsaře, na němž také biskup český
Jarom jr, čili Gebhard přjtomen byl.
161. V ICTO R III. dosedl na stol. pap. L . P. 1086-
Cjsař Gindřieh meze biskupstwj Pražského
ustanowil. Wratislaw II. od cjsaře Gindřicha za
krále byl prohlášen a korunowán.
162.
URBAN II. dosedl na stol. pap. L . P. 1088.
L . P. 1088. Kostel na Wyšehradě poswěcen b y l, a při něm děkan a kapitula kanownická
založena^ L . P. 1090. umřel biskup Pražský
Gebhard, po němž, zwolen byl Cosmas. L . P.
1092. král Český Wratislaw II. umřel, po němž
panowati počal Conrad, genž gestě téhož roku
zem řel, na gehož mjsto dosedl Břetislaw II. L .
P, 1098. 10. prosince umřel biskup Pražský Cosmas-, na gehož mjsto dosedl Hermann. Tento
papež prwnj Křjžowé taženj na Saraceny rozepsal.
4. O způsobu pngjmánj weřegného wyxnánj
wjry od nawrácence do cjrkwe katolické.
Od
W áclaw a "Wíléma W áclaw jčka, w b o h o slo w j doktora,,
kujzecjho. arcibiskupského W ikáře okršlkiv.Bystřickeho e tc.
K ,l y ž kdo od nekatolického náboženstwj odstaup iti, a do našj swaté cjrkwe se nawrátili žádá,
musj katolický zpráwce duchownj, u něhož se
strany toho hlásj, předewšjm a obzwlástně př)Či—
ny geho úmiiikti a předsewzetj, a pakli ge čistý
nalézá, geho náboženské známosti a základy pilně
skaumáti a dle okóliČnostj lepšili a naprawowati.
Pak teprw, an gistoty nabyl, že nawrácenec
hodnými dňwody prawého u wjře předswědčenj
došel; aneb gestli clowék neučený a sprostý, —■
gakowjž lidé mnohdykráte ani bludného učcuj, gcž
wyznáwagj, ani prawého iieznagj, — prawdám
katolického náboženstwj základně, upřjmně a tjse ho wyučil, i na mrawnj geho powahu pozor
d al, aby snad potom pohoršliwým žiwobytjm
swým cjrkwi k hanbě, a gegjm audům k drážce ne­
byl; — pak teprw é, an se wše to stalo, a pa­
stýř duchownj o čistotě geho úmyslu z wnitřnjho
dokonalého přeswědčenj pocházegjcjho se ubezpečil, může on do lůna cjrkwe swaté katolické
přigat býti, když prw geště zpráwa o tom na
Ordinariát se dala, a o powolenj absolvendi ob
hcteresi, pokudž , galc řjkáme , form ctlis t. g.
cum -pertinacia čili stwrdošjgnostj spogena gest,
a mezi hřjchy zadržené (casus reservatus ) nálež j , prosban se požádalo. * )
Toto pak nekatoljkowo do cjrkwe katolické
pvigetj děge se prostředkem připauštěnj k swswátostem, a skládánj wyznánj wjry dle obřadu
w každé diécczi obyčegného. Wedlé cjrkewnjho
* ) Čehož wsak nynj nohrubě w jce třeba , an kněžstWn m ocj
duchow nj jurisdikej pln om o cn ost absolvendi ab haeresi kte­
ré k o li dána , a tolik o opáčené odpadlstw j (relapsus in haeresira) gakožto zadržauá přjpadnost w ym jněno.
obecného práwa má nawrácenec bludu austně aneb pjsebuě se odpřisahati, a weřegué wyznáuj
wjry učinili. *) Témuž také chtěgj zákonowé
rakauštj, toliko že přestupugjcjmu, lcterýby buď
zweliké pohnutedliiosti, buď z přirozené nesmě­
losti, aneb skrze autlé swazky krwe a přátelstwj
a giné takowé přjčiny walné wyznánj wjry weřegně wtwáři cjrkwe složiti se ostýchal, na wůli
necháwagj, ge wpřjbytku katolického duchownjlio pastýře (na faře ) před dwěma swědkama uči­
nili. **) — Mimo to může wkragjch, kde mnoho
neb dokonce wětšina protestantů obýwá, a u kte­
rýchžto zwláště také gestě wnyněgšjm 19tém stoletj nesnášeliwost křestanská zde onde takowým
se gewj apronásj způsobem, gakbychom se toho
wěru newjce nadjti měli, — může takowé we­
řegné gednánj, genž obyčegně mnoho hluku na­
dělá , strany gestě wjce proti sobě popudili a lc
nelaskawému sobě počjnánj přjležitost dáti, A
pročež to slušně rozšafnému domyslu duchownjho pastýře a lili os li přestupugjcjho zůstaweno
buď, máli achceli on weřegně aslawně, čili toli­
ko wsaukromnosti a tagně wyznánj wjry wykonati. Wesměs ale a wůbec bude katolický zpráwre duchownj wždy o to pečliw , aby nawrácenec
k složenj weřegného wyznánj wjry wkostele od­
hodlal a rozmyslil s e , a to proto, že takowa
* ) Can. 8 . 1 9 . 2 0 . caus. t . q u x s l. 1. též cap. 9 . $ ‘i , de
ha.’rc lic .
* * ) D w oisk ý dek. ód 7 . listo p . 'J7 8 9 .
slawnost welmi přjhodná a wzdelawatedlná gest,
kde netoliko na nawrácencowo otewřené srdce,
nébrž i na wSřjcj, genžto k takowému slawnému gednánj obyčegně mnoliočetně se zbjh agj, spasitedlně aučinkowati lze. — Zde geště připomenauti dlužno, že kaplanům bez farář owa wSdamj se nepowoluge od nekatoljka wyznánj wjry
přigmauti.
\S íibec obyěegná formule ■wyznánj wjry nenj žádná gin á, nežli kterau zustanowenj sw. sy­
nodu Tridentského sess. 2 4 . cay. i 2 , de Reform.
lc zawazowánj se ke katolietwj předepsal papežPius
IYtý bullau: Jnjim ctum nobis *) etc. Celá pak
při tom ceremonie záležj asi w následugjcjm; a
k čemuž gešte potřebná některá poznamenán] při—
pogjme.
P ř e d w e Č e r t o h o dne, k t e r ý k s 1 ož e 11 j w y z n á n j w j r y p ř j l e ž i t ý b ý t i uz n á 1 1 , g d e n a w r á c e n e e k z p o w ě d i.
a)
P o z n a m e n á 1 1 J.
nost zpow ědi
O wšem t zná 011 giž potřeb
gelikož částky sw átosti p o k á n j, a obdržel
u w yu čow án j potřebne' také nawedenj k náloži tému z b ř i­
chu se wyznánj : než 011 gde poprwe' k zpow ědi a p ři—
cházj k nám z konfessj, kde p ráw S proti tomuto s w . z řjzenj náramné necbutenstwj magj , tak siee že i li, kteřj k nám přestaupiti cb tě g j, na zpow ědi neyw jee s e u rá žegj.
Protož připomeňme gemu opět a z n o w u , čem už
gsm e ho o tomto gistS milostném zřjzenj B o ž jm , čili o
moci a blaženém účinku kněžského swátostného rozhře-
* ) r, 1 5 6 4 . 1 3 1istop. (ld ib u s N ovem bris.)
šenj w y u čili, aby kupokogenj swého swecloivij seznal a
přesw ědčil se, že gediné katoljk o odpuštSnj hřjchů swýeh
zúplna ubezpečen hýti m ů ž e , au toliko on w swátostí
pokánj skutečný do sm yslůw padagjcj z.áwdawek opraw dowě obdrženého odpuštěnj, hřjchů m á , kdežto w n ek atolictwj gen wšeobeoná, člowěku , genž žádá z ust Sa­
mého toho, kteréhož urazil , gistotu odpuštSnj obdrželi,
a poklidu nem á, ptikudž ho bud’ od něho samého neb
platného geho mjstodržjejho, n eu slyšel, — nedostatečná
naděge, že Bůh oprawdowě kagjcjmu hřjšnjku pro zá­
sluhy Jiristow y milostiwu býti hotow g e st, se dáw á a
poskytuge ; —■ a odkudž poch ázj, že praw ow ěřjcj kagjcj plni útěchy a djkůčiněnj., plni nebeské radosti a neylepšjeh úminků od noh kněžských, gako druhdy Magda­
lena s neywraucněgšj duše rozkoš) od noh P á n ě , w stáw agj a odcházegj, w obdržené milosti tisjceru náhradu za
w šeliké domnělé snjženj nalézagjce, gako ©nano odh ostů
farizeyských b.ywši pohaněna. * ) T udjžpocjtj a okusj i
on prawé duše úlěchy nad odpuštěnjm hřjchů swých,
dnes poneynrwé ode sw ého k ř t u , a zachowage tento
blažený w tis k , přistaupj, častěgi k pramenu, osprawedlňugj.cj milosti.
Při samé pakzpow ědi, která spolu z eelého geho žiw obylj wykonána býti n n isj, a následowně' wšeobeená (generálnj) g est, skrze přjpadné gemu otázky nápomocni
buďme, a kteréž owšem zpowěchijk klástipráw o má, kdy­
koli zw lastnjho hřjsnjkow a wyznánj žádný gistý nález
pronést» nemůže , zdaliž on rozhřešen} před w šew ědaucjm a sw atým Bohem hoden gest, či nic. Než tyhle otáz;ky buďte gako w žd y , tak tjm w jce w našj nyněg.šj přjpádnosti sm nohau opatrnost) arozšafnostj kladeny. Ga­
ko wšeeko zpowědnj w yptáw ánj proticjlné aškodné gest,.
nesměrugeli k tom u, aby praw ý mrawnj staw hřjšnjka
se seznal, a kněz posaudil g istě , zdaž rozliřešenj buď
u d ěliti, neb odložili, aneb dokonce odepřjti m á : tak a
tjm záhubněgšj bylyby tak o we' nepřjslušne' otázky při
swátoslnéni s nowěobráceným protestantem gednánj, kte­
r ý , gak podotknulo, lined z.inládj mnoho bludných my­
šlének a předsudků proti zpow ědi ws e b e 'wštjpeno m á.
Sicet musj ow šeiu zpow ědnjk w šj lehkomyslnosti, kw apnosti achw ataw osti se w arow ati , neb se tu o nic menšjho negedná , nežli o nesmrtedlne' d u še, o p rá w aB o ž j, o
zásluhy K rista J e ž jš e , o skutečnau sw á to st: nicméně
m usjt se take' na pozoru ra jti, aby newčasnau přjsnostj
a hnětliwostj ani sobě ani zpowjdagjcjm u se těžek nebyl,
cjmby celá zpowěd gen w oškliw ost uwedena býti mo­
hla. N alézaje on kagjcjho upřjmného gako při wlastr.jm
w yznánj, tak i w odpowědjch na otázky naň položene', a
ochotno wolného ow šem předepisům se podrobili, cehožby
médie geště žádati m oh l, an wytknute'lio sw . zpow ědi
cjle giž dosáhl? T u gistě za to mjti lze, že gakožtom jstodržjcj Božj w duchu Božjm saudnj swíig auřad zastal,
a rozliřešenj geho š rozhřešením Božjm saublasňuge.
W tlen samý, w který wyznánj wjry slože­
no -býti m á , přicházj nawrácenee sgednjm aneb
wjce swědků do kostela, kde giž pro ně w neybližsj u oltáře stolici mjslo připraweno j kněz,
genž wyznánj wjry od něho přigjti m á, počne
mši sw. dni přjhodnau (de d ie ) , a čte gi sk o llektau e IVlissa ad toll end um schism a až do E wangelium, — Po přečteném Ewangelium posadj se na prawa-u stranu oltáře s biretem na hlaw ě , a twářj k lidu obrácenau. Nawrácenec doprowázen od swědků předstaupj před něho k ol­
táři , hořjcj swjci gakožto znamenj swětla wjry
wrukau m áge, a poslauchá stoge i šwědkowé
promluwu, kterau kněz k shromážděnému lidu i
k němu držj,
b)
P o z n a m e n á n ) . O přcdinSt, kterýby k takow é řeči obrán býti měl, nebude d ucho wn jmu auzko, gežto se mu sám od sebe poskytuge. ■— On může dotknauti přjčiny slaw n o sti, a o tom prom luw ili, gak důležito
g est, aby člowěk uw ěceeh w jry se týkagjcjeh w lastnj
winau neblaudil, ale prawdu poznal ; a může tedy sw au
i wěřjcjch zdjlnau radost nawrácenei w y g ew iti, a gemu
w děčiti, že u w;yhledáwánj swate' čisté praw dy tak horliw b y l, a nalezna g i, gj následowati neprodléwá , sauČastna se tudy tolikerých prostředků spasitedlných a stat­
ků duchownjch w prawé cjrkwi uložených; —• odtud
plyne co neypřirozeněgi pro něho powinuost djkůčiněnj
Bobu za m ilost gemu danau, a řečnjk m u připomene, že
toto djkůčiněnj obzwláště skrze stálost u w j ř e , w zdorugjcj w šelikým w yskytnauti se mohaucjm přjkořenstw jm
ap o k u še n jm , a skrze skutečné učenj katolického prowozowánj, kteréžto gednomukaždému powinnosti swé w ěrně plnili a dobré aučinne konali w elj, se pronášeti m u sj;
a čemuž poslednjinu on z ohledu přj tomenstwa obzw láštnjho dodá důkladu, zw láště pozorugeli, že sobě
prawowěrnostj howjwagjc w m rtwé , neaučinliwé w jře
tráwj žiw ot sw ůg.
Než my klademe sem přjklad takowé prom luw y,
kterau dle okoličnostj zkrátili snadno iw olno,
M ilj o s a d n jc i m o g i !
Nowý, utěšený přjběh namjtá se dnes očjm
wasjm, a gá pastýř was duchownj za swau to powinnost pokládám, wám wyswětliti, eo práwě
nynj předsewzjti mjnjm. Eyhle, tento náš zná­
mý — saused (nebo gestli ginokragný) — ci-
ziaec poznal s mjlostj Bož) , gak netíplné, gak
nedostatečné to nábožen&twj g est, w kterém se
zrodil i wychowán b y l; on se přeswědčil o před­
nostech,, newywratitedlné prawdé a Božstwj kato­
lické1wjry, a žádá, by swau po prawdě ž jžniwau
duši upokogil a utišil swědomj swé, do lůna swaté
cjrkwe katolické přigat b\ !i. Pilně gsem skaumal
čistotu úmyslu geho, skaumal bezauhonnost obcowánj geho, wyuČiw ho. spolu také wšemu, co
ke katolickému wěro - a mrawoučenjipřináležj, a
naíezage gegnynj žádaného přigetj do cjrkwe wšeobecné' hodného, medlé kterakbych mu w tom
déle 'bránili mohl? — Nuže, gá wolám k wáín
wzápalů bratrské lásk y , která se zděluge wšelikým , zwlášté duchownjm blahem bližnjho, —
wolám slowy Spasitelowými: „Radugte se semnau, neb gsme nalezli (wyzjskali) bratra
!“ A
gakož geg gá we gménu matky ejrlcwe mezi prawowéřjcj pod mocnau a wěhlasnau spraWu a oehranu gegj přigjmám , tak o wáš naděgi tu dobrau m ám , že i wy geg steguau křestanskau láskau, rukama otewřenýma mezi sebe přigmete,,
Wypalc, zrnil elý w Kristu bratře ! genž swé
swaté předsewzetj w skutek uwesti nemeškáte,
wynám swau dokázanau sna.žnostj w zpytowánj
prawdy, a ochotnau rozmyslnostj, gj následowati,
an gste gi poznal, walný toho důkaz dáwáte, že waše od cjrkwe katolické oddělenj toliko neswéwolné
bylo. Blaze wám, že gstc wneypifeěgšj žiwota zá­
ležitosti tak lhostegný a nepečiiwýnebyl, gako nastogte ! tolikeřj lidé lehkomyslň] •; anobržxlobí'e po­
znal a ksrdci w zal, gak mnoho 11 a tom zálež],
aby člowěk uwěcech wjry zwlastnj winy neblaud il, skutečných částek křesíanského zgewenj nezamjlal, aneb bludů a falešných učen] sre ne přidr­
žel ! Blaze wám, že se do staré řjmské katolické
a apoštolské cjrkwe wracjte, od kteréž se bohu­
žel ! předkowé waši odchýlili bezpráwně; neb
ay — w nj naleznete celý základ auplného učenj Syna Božjho ; naleznete též přjstup wohiý k
mnohým přostředkům spasitedlným, kterýchž gste
posud zbawen b y l, a kteréž Ježjš Kristus k bla­
hu našjch dušj we wšelikých žiwota přjpadnostech a nebezpečenstwjch ustanowil; — přjstup
k sedmeronásobnému pramenu, z něhož w cjrkwi
katolické milost pijme, přiměřená wšelikým našim
potřebám a zadost činjcj wšem našim duchownjm
žádostem, tak že nám nic wjce nechyb], žádné se
pomoci nedostáwá, spasenj naše, gestli gen oprawdowě chceme, wykonnti; — a wezmete ta­
ké p odjí na duchownjch statcjch, kterýchž wěřjejm z pokladu křeslanských skutků lásky, aneb
gak toto přispjwánj slow e, z obcowánj Swatých
pro čas i wěčnost w hognosti dostáwá se !
O
gakau to musj radost, wděčnost, lásku a
důwěrnost u wás způsobili! — Než widauc, an
pohotowě gsem nekrwawau obět nowěho zákona
wykonati, t. g. obětowati geg, pod způsobau
chleba. awjna oprawdowě a podstatně pi j lomného
Syna Božjho w této geho neskonalé snjženosti,
gakoito tu gediné prawau, swatau, neposkwnižnau obět chwály, djkňčiněnj, prosby a smjřenj
wěcnému Otci lcgeho oslawenj, a k spasenj swěta: obětugtež gi semnau w duchu a dnes obzwláště gakožto obět djkůčiněnj Otci slitowncmu, a
weleslawte ho nynj i po Avšecky dni žiwo ta swéh o , že was dobrodinj tak newýmluwných ráčil
saučastniti.
Přitom se mu ale také zawažte slibem slawným, že přigatau milost \v sobě zachowagjc za­
počaté djlo s stálostj wykonáte ; sic ginák — „bě­
da tomu, kdož po prawém poznánj zpět se odwracuge, lépeby zagisté mu b y lo , nepoznáwati swatého učenj *) !
Náboženstwj nenj žádné
raucho, kteréž ráno oblekáme a-wečer swlekáme,
aneb gsaucj ochodilé giným proměňugeme. Zů­
staňte , drahý w Kristu bratře ! swaté samospasitedlné wjre wěren, i třebas gste pro ni potu­
pu a hanu snášeli m usil, třebas pronásledowán a
mnohých wezdegšjch užitků zbawen byl. Sicet
nechceme sauditi milosrdenstwj Božjho w budaucjm žiwotě , magjce za to , že Bůh žádnému gistě
blud. nepřemožitedlný a newědomost bezwinnau
nepřičte : a wšak krom neswéwolného bludu ne­
nj bez upřjmného do cjrkwe katolické senawrácenj žádného spasenj kdaufánj. Nebot od Syna
Božjho nemohlo pogjti wjce, než toliko gedna
wjra , gedno nábožeustwj, a tak gesť také w p jsniě sw. gen o gednom králowstwj Božjm na zemi,
gen o gedné cjrkwi neb společnosti wěřjcjch, kte­
rau sw, Pawel domem Božjm nazjwá * ) , řeč. A
tato gediná prawá cjrlcew mohlaliby medle býti
která giná , nežli křestanská wšeobecná či katoli­
cká , gelikož nenj odedneška aneb l&lio stoletj,
ale narozeniny swé slawj hned od prwnjho hodu
Božjho swatodušnjho, kde Duch sw. dary swé wylil na apoštoly? — A pročež kdyby i nowě u
wás powstaly pochybnosti rozpáČiwsj srdce waše,
pokogen buďte , m přeswedčenj, kteréhož gste
nynj podosáhl, se odwolagjce. Wždyt prawda
wždy zase na gewo přigde a wynikne gako po
mraku slunce, gen gestli očjswých swéwolnSpro­
ti nj nezawjráme, ale gi upřjmně milugeme a p o ctiwS wyhledáwáme. Tudiž zmjzne wšeliká powstalá pochybnost, oči se otewrau zase, a rozum
se sbratřj se ctnostným srdcem.
Prototéž ale buďte wždy také nábožného,
na dobré skutky hogného obcowánj pilen; —
tjm, gakož swau nezměnitedlnau stálostj musjte
nowau wjru swau ukázali. Ach, bylby to blud
hrozný, klam nemilosrdný, kdyby kdo gen 11 a
swé prawowěrnosti sobě zakládage, domeyšlelse,
že geho k cjrkwi katolické se uchýlenjm, neb gj
se přidrženjm giž wšecko dokonáno. Takto smy—
šleli Ž id é ; spolehagjce na swé z rodu Abrahamowa pocházenj, a arciotci od Boha učiněné přjpow ědi, tušilit g sau , ž e gich při wyznáwánj gegich náboženstwj, při gegich obětech a cjrkewnjch služebnostech zaljbenj Božj minauti nemůže.
O to budiž aspoň od nás křestanů daleko ! Wždyt
nám nenj náboženstwj gediné k w ěřenj, anobrž k
činěnj dáno; aneb nač gest geho mrawnj učenj a
zwláštnj přikázanj, nežli abychom dle nich swé
m raw y, skutky, smeyšlenj a wšecfco swé gednánj spořádali? —■ nemagjli naši člankowě wjry co
nahjzegjcj důwodowé k warowánj se hřjchů, k
wérnému wyplněnj našich powinnostj, k trpeliwosti wzármutcjch a saužBnjch, která nás potkáwagj ; slowem k našemu zlepšenj a spokogenj
na naše chowánj líčinkowati ? — nemámeli sw.
swátostj — ne nemysliwě, a toliko ze zwyku a
obycege, brž s náležitau přjprawau a pobožným
srdcem co prostředků k bo gi ctnosti nás sjljcjch
přigjm ati? Takhle a tjm způsobem musj prawá
wjra skrze skutky aučinnau se dokázati! Čjm
wjce nám ona pohnutek k dobrému, čjm wjce
prostředků k wykonánj spasenj našeho na ruku
dáwá a poskytuge, tjm wětšj gest také naše odpowjdánj, gestli gich neužjwagjce na pauhémzewnitřnjm wyznánj přestáwáme. Ne ten, genž praw j: „Pane, Pane, wegde do králowstwj Božjho,
ale kdo wůli Otcowu činj * ) ! “ Tomu, kterémuž
* ) M at. 7, 1 2 .
Pán w podobenstwj u sw. Mat. *) dwě hřiwny
dal, nežádaltě, by gimi byl wytěžil pět; ale od
nás i od wás giž prawowěřjcjho křestana , kte­
rému pět liřiwen dáno, bude mnoho, mnohem
wjce požádáno , nežli prwé, když gste méně hři—
wen lc činěni s nimi měl swěřených.
Nuže, tož k mysli, tož k srdci wezměte, rnnjniw sobě pěknými, dobrého a chwalitebnéhožiwota přjklady náboženstwj, ka kterémuž se ode
dneska přiznáwáte, ke cti by ti * Pa třte stále na
půwoda a dokonawatele wjry swé Ježjše, a zřiďte
žiwot swůg dle geho předpisu, plňte geho swatá přikázanj, i přikázanj geho sw. cjrkwe také
w těch neymenšjch maličkostech, poněwadž gion
slyšeti poraučj, a gj moc dal wázati a rozwazowati. Takto netoliko těm, kteřjž gestě wně, kro­
mě cjrkwe gsau, neylépe ukážete, gak welice sobě toho štěstj, že katoljkcm gste , w ážjte; taklo
i swým nowým spoluwěřjcjm swětlým přjkladem
knásledowánj budete, podobně gakotato podo­
bizna sw jce, kterau wrukau držjte, a která sw jij ah řege, aswětla i tepla poskytnge každému,
kdož se lc nj přibljžj k o li; — takto konečně po­
kojné a utěšené dny zde na swětě žjti budete, a
když gednau dopršj waše hodinka, nebude smrt
wase-nežli překročen] do lepšjho žiwota lc weč—
nému spogen] se s Kristem Ježjšem, kteréhož dnes
prwnjkráte (pod zpúsohau chleha oprawdowě a
* ) Kop.
25.
Cnsop. p. K a te l. D uch, I . 4,
podstatně přjtomného *) zrukau řádného kněze
přigmete.
A n yn jgiž wyzneytež nsta waše, čemuž srd­
ce dáwno w ěřj, swatau řjmskau katolickau a apoštolskau w jru !
Na to poklekne nawrácenec na stupeň oltá­
ře , a čte wyznánj w jry, aneb neumjli čjsti, řjká
ge po knězi zdlauha azřetedlně.
c)
P o z n a m e n á n ) . Toto wyznánj w jry , gak
lio cjrkew sw atá u ž jw á , zde slowo od slow a w ypsati,
byloby zbytečné , gežto w Rituál i pražském (Rit. roman o -p ra g .) na str, 281 — 284 gest k nalezenj. T o gen do­
ložili n áležj: gak m jle se na stránku 284 přigde, kdež
takto stogj *. ,,T é ž giné wšecko, což swatým i duchownjm i p rá w y , wšeobecnýini sněm y, a zw láště sw atosw atým Iridentskýrn sněmem wydáno, wym ěřeno a w ygádřeno gest, nepochybně a sprostá (upřjmně) přigjm ám 5 w edlé toho wšeliké w ěci těm odporné a kacjřská učenj w šeligak á, od cjrkwe sw até odsauzená a zaw rzená c lc ., gá
také odsuzugi a z a w rliu g i,£ e tc .: — tu a po těch slowjcli
dá sobě kněz knihu mešnj (M issale) str. 20 , kde se za­
čátek Ew angelium sw . Ja n a : In principio erat Verbum etc.
nacházj, otewřjti, a w ezm a gi na ldjn pokyne nawrácenc i , by na též m jsto dw a prsty praw é ru k y , ukazugjcj
a prostřednj položil ; a — kterýžto dále čte : „T u to praw au wšeobecnau w jr u l£ a t. d. až na konec. „ K tomu
m i dopomáhey Pán Bůh , a geho sw atá Ew angelia,
Amen.“ —1 D obřeučinj duchownj p a stý ř, pakli několik
dnj d řjw e , než toto wyznánj w jry od nawrácence přigm e, ge sn jm po částkách p ro g d e , a I10 při tom 11a udělené gemu naučenj pozorná u č in j, i gedno neb druhé
* ) K eceuo to naw rácenci z k o u fe ssj neb ku ltusu h elw etského.
gemu snad tw rdégi zněgjcj slowo w ysw Stlj. Ne clu mu
opět p o w j: Že cjrkew katolická zatracuge toliko bludy
a k řiw á učen), nikoli blaudjcj, geliltož nad tjm nerozsuz u g e , pokudž blud zawinilý neb bez w in y , a tudy trestu hodný či netrestatedlný g e st, což gediné w šew ědaucj B ů h , kterýž skušuge srdce blaudjcjho a celau geho polohu s w šem i okoličnostmi a pom ěry rozezna­
li m ůže. Anobrž že i blaudjcj a odpadlé sw é djtky
n áw id j, iniluge , za ně se u oltářů m o d lj, w zdychá po
gich n áw rácen j, w ida, au negsau před lecgakým wStrem
učenj zachráněny a mimo to zbaweny tak mnohých pro­
středků spasitedlných; —• že w šak w jru sw au sam ospasitedlnau nazjw á , poněwadž w jra w giste' určité prawcly,
kteréž Syn Božj zgew iti rá čil, neginák pogmenowána
býti m ů ž e , a že také žádné gine cesty k sp asen j nezná,
aniž poukázati může, nežli kterau Ježjš K ristu s sám w ym ěřil a w y k ázal, a ona od otcůw gest přigala * ) .
UČiniw •wyznánj wjry odebere se nawrácenec
ssw ědkyn a swé předešlé m jsto, a kněz čte mši
sw. dále. Po přigjmánj přistaupj on zase s hořjej swjcj wruce k o ltáři, apřigme weceři Páně,
lclerau mu kněz hlasitými slow y: Ecce Agnus
Dei a t. d. podá. Po tom wracj se zase do
swé stolice, odložj giž sw jci, a čeká konce mše
sw até, čjm se také celá slawnost dokončila * *) .
d)
PoznamenániA w šak nebude od w ěci 5
pakli nynj geště horliw ý duchownj přjtomných w éřjcjch
powzbudj a napom ene, by za nowého křesťanského spo­
lubratra se pom odlili, ibudaucně w pobožném otčenáši
*)
S . A u g . epist. ad Glorlm n u. G ralian. caus. 2 4 . cpi. 3 .
can. 2 9 . Salvian . lib. 5 . de gubern. D ei.
* * ) Sro w . L i uecký th e o l. prakt. m ěs. spis 3 . ro c. běh. 2 . sw. praž. \vydánj st. 1 2 4 . a d.
»«
naň pomněli, aby ho Bůh m ilostj sw au posilniti a p řip o znalé prawdě a na cestě, kterau rrastaupil, wěrného zachowati ráčil, dage gemu wýboruých radostj prawo*■wěřjcjeb křestanň okusili 5 — apon ěw adž Synem Božjm gsauce •wyričeni žádali m usjm e, aby wšickni Jiclc k
poznánj prawcly p řišli, a spasen] sw é 011 jm způsobem
konali, který On sám 'wedlé sw e neskonalé maudrosti
určití a uslanow iti rá č il, —• gich k t é dálšj m odlitběpobjdne : by milosrdný Bůh bludy , odpadlstwj a wšecky ne­
šlechetné ohledy lidských náružiw ostj týž a týž odwracel a zamjtal 5 osw jtil m ilostným paprskem Ducha sw .
bratry odpadlé, aby pozn ali, co k prawém u gegich pokogi sla u ž j, a spasen) swého tam h le d ali, kde gediné k
nalezen)*, aby sám sw au 'wšemohaucnoslj w to wkročil —
■wyrownal ten stoletý dlauhý bog a půtku ■— zbořil tu
tak nawěženau d ěljcj, přjčirj zed —• strhl m ázdra s očj
duchůw — obměkčil gich srdce apOhnul kžádaurjm u
sgednocenj agim zapotřebj gsaucjmu se naw rácenj! !
Na ten úm ysl pomodlj se několikrát: „O tče náš a
Zdxáw as M aria í( etc.
5. Rozmlauwánj m ezi ducliowujm pasivřem
a nemocným,
( K w yw rácenj předsudku p ro ti lékařské p o m o c i! )
Od Leopolda W iršinka, děkana Selcauského.
D n e h o \y n j. Gste welmi slab ý, milý p ij—
te li! Což pak gste gestu žádného lékaře o radu
nežádal?
N e m o c n ý . Což mne může lékař spomoci? Chceli mě Bůh zdrawého mjti, tedyí žádné­
ho giného lékaře nepotřebugi • a mamli umřití,
tedyt proti smrti geště žádného ljlcu newyrostlo.
D. Milý p řjteli! Gste welice na omylu. Bůh
wám může ow.sem i také bez lékaře pomoc udčliti, nebo gemu nic nenj nemožného. Ale odkud
pak to w jte, že wám práwě tjmto způsobem po­
moci chce? Rcete, nenechal wám Bůh na poli
žito, a giné zemské plodiny růsti, kterýchnapolom připrawugete , a požjwáte, když lačnjte ?
Gestliže pak wám kdy na mysl p řišlo , an gste
hladowý byl , ř jc i: „Gestli chce Bůh, abych
žiw byl'1, tedyt mne může swau wšemohaucnostj
zachowati, a byt bych také nic n epil, a negedl;
chcit tedy na něho spoléhali, a ani pokrmu, ani
nápoge nepožjwati.“ W iztež, tak gest to i s
Ijky. Bůh negen obilj a giným plodinám nás
žiwjcjm, ale i také bylinám a ljkúm popřál zm stu na zemi.
Tak tedy, gako owoce polnjho požjwáte,
aby gste hladem nezahynul, bytby také Bohu ne­
možno nebylo, wás swau w.šemocnostj i bezew.seho toho zachowati, tak. se tedy i w ohledu Ijků musjte zachowati. Ivdyby gedenkráte takowý zpo­
zdilý člowelc k wám přišel, ktcrýby raděgi hladem
nmřjti, nežli gjsti chtěl, umjniw sobě slcaumati
Božskau Wšemohaucnosl, což pak byste řekl
írcmn ? —
o
N. Mysljm, žebych nemohl gemu nic giného řjci, nežli: „P řjteli, to negde. Božská moc
ge owšem wellcá , ale poněwadž Bůh giž geden-
krátě obilj růsti nechal, tedyt to také geho gest
ustanowenj, abychom ge požjwali.“ Ach, to gá
webni dobře naliljžjm.
D. Nuž, což pak také ten samý Bůh i ljkům
zrůstu neudělil?
N. Ba ow šem ; wšak — tuto mně napadá,
že gsau také rozličné kořjnky a byliny gedowaté?
T y také Bůh stwořil, mám ty také okusiti?
D. O nikoli! Bekněte pak mně, gjte wy,
abyste hlad upokogil, mimo obilj také slámu?
N. Negjm. Slámu potřebugeme pro howádka.
D. Nuž, odkudž pak to w jte, že sláma nenj kwašemu požitku, nýbrž že gest prohow ádka?
N. I to wjm giž hned od dětinstwj. Gáwšak
gsem toho sm eyšlenj, že ti neyprwněgšj, kteřjž
obilj požjw ali, se slamau prwnj průbu učinili.
D. Webni dobře! Hogjcjch a gedowatých
bylin lidé také neyprwe skaumali. K tomu totiž
máme rozum , abychom, co nám užitečné, od
škodliwých wěcj rozeznáwali! —
Gá wám rád wěřjm, že wás tagno gest,
které byliny prospěšné, a které gedowaté gsau.
Ano i mezi těmi hogjcjmi negsau zase wšecky,
které pro gednu každau nemoc g sau ; gedna po­
máhá zde , druhá tam ; nesměgj se tedy wšecky
]>cz rozdjhi we wšech nemocjch stegně užjwati;
nýbrž wěděti třeba gest, která pro geden kaž-dý neduh se potřebowati má, a této známosti
mohau mjti gen toliko w lom wyCwičenj lékařowé-
N. Ano, ti lékařowé ! T i také wždy nepom áhagj! Tento we wsi
ge docela giný muž.
Kdybych se neobáwal autrat, giž bych byl proň
poslal. Ten zrowna zázračně uzdrawuge.
D. Ach na to se nespoleheyte. Takowj lidé
mjwagj owsem něgaké prostředky, genž při
některých nemocech napomáhagj. Nynj wšak
mnozj pošetilci m yslj, že prostředkowé ti pro­
ti wšem nemocem gsan. Toí wšak bludné gest.
Co wgediié nemoci dobrau službu činj, to wginé
může býti usmrcugjcj. Ze lékařowé wždy po­
moci nemohau, owšem dobře máte. Clowěk musj gedenkráte umřjti, to gest giž od samého Bo­
ha uloženo. (Jest to wšak gedno, zabjti sebe
samého, aneb w tom čase um řjti, který od Boha
k mému skonánj určen gest
N. Uchowey Bůh! to owšem nenj gedno.
Ale kterak pak tomu mám rozuměli ?
I). To wám hned powjm, Nenjli prawda,
kdybyste widěl něgaké djtě do wody p ad ali, a
moha ge lehce wytáhnauti, myslilbyste sám u sebe : „Co mně do toho djtěte , pomoz mu Bůh!“
Atak byste ge nechal utonauti a utopili se ; nebylbyste winen smrtj geho ?
N. Owšem ; ale takowý nelidský ukrutnjk ga
negsem,
D. Za takowého gá wás také nemám! Než
kdyžbyste onomu djtěti pomoci chtěl, proč pak
nechcete také sám sobě pomoci ť Ge owšem
možná, žeby to z wody wytažené djtě wjce do
žiwobytj wzkřjsené býti nemohlo ; wšak také ne­
lze o možnosti toho docela pochyb owati. Akdyžbyste byl z wody wytáhl ge, a ono mrtwé zůsta­
lo, tedyt byste byl mohl řjci: gá gsem wykonal
swau powinnost, a nesmjm sobě wyčjsti, žébych
swau nedbalost] neb twrdosrdečnostj winen byl
smrti geho. — Awizte, tak to i nynj s wámigest.
Wy nyn] tak, gak ono d jtě, w nebezpečenstwj
smrti gste. Atak, gako wás Bůh k ochraně toho
dítěte byl poslal, abyste z wody wytáhl ge , tak
také k zachowánj wašeho žiwota gisté pomocné
prostředky wám wy kázal. —
Užjwáteli gich, am usjteli pak z wůle B ožjumřjti předce, tedyt aspoň w srdci tu útěchu má­
te : „gá gsem sám na sobě nic nezanedbal, gá
gsem pro mé uzdrawenj wšecko možné wy naložil;
nebuduli předce pozdrawen, tedyt má smrt ne­
bude následek mé nedbalosti, nýbrž přigde mi
od Boha.“ Tak — prawjm — budete se moci
potěšit!, a srdce hořem smrti ski jóené občerstwi1L Wšak powažte také, gakau útěchu byste mo­
hl m jti, kdybyste ljkami zhrdl, a pak předce umřjti musil. Gak by to trápilo w á s, kdyžbyste
pomyslil sobě : „Kdybych byl nebyl twrdošjgný,
mohl mně snad onen hogjcj prostředek předce
pom oci; kdo wj tedy, zdali sám swé sm rtipřjčina negsem? Gá gsem se protiwil wňli a ustanowenj Božjmu; gá gsem dobrotau Božskau, kte­
rá i pro mne uléčugjcjch bylin růsti nechala, po-
o 1 é k ář sk e pomoci.
589
hrdl. Gá tedy před Bohem tak trestuhodný gsem,
gako , kdybych byl sám o žiwot se připrawil.
N. Ach nmg milý welebný Pane ! Nynj to
owšem pochopugi.
Gá bych si tedy podlé wašjch slow a domluw rád lékaře obstaral; ale což wás nenj tagno , gak mnoho lékář i geho ljky stogj ? Gá u bohý člowěk, sotwa že wycházjm, a žiw gsem.
Kterak tedy i lékaře iljkarnjka, gestli zas pozdrawen budu, zaprawjm? —•
D. Můg milý přjteli ! Čiříte swau povinnost,
která wám Bohem uložena gest, aostatnj zaneehte Swrchowanému! Powažte gen předně, gak
mnoho we wašem domě a hospodářstwj, dokud
nemocen g ste, na zmar wám přicházj; snadwjce
nežli byste na ljky a na pomoc lélcařskauwydal.
Dohljžegjcj oko hospodářowo pořádek zachowáwá,
a bez pořádku wšecka domácj blaženost hyne.
Měloby wám tedy několika zlatých ljto byli, kte­
rými můžete žiwot azdrawj, to neywětšj člowělta, dokud pod nebem gest, dobro wykaupiti, a
i wlastnj snad přewelkau ztrátu, a kdyby se ne­
moc w trwánliwau proměnila , i celého domu zá­
hubu zabránili? — Gsteli wšak docela chůd, a
newjte , odkud zaprawenj lékaře w zjti, tedy do­
bré nadége buďte ! Bůh skrze mne obstará wám do­
brodince , kteřjž wšecky autraty lékařské mjsto
wás zaprawj.
N. ITcliwě Wám děkugi welebný Otče za lá­
sku W aši! — Wšak na marno nesnažte se , ne-
bot gá se pewně; domeyšljm, že se mnsjme gediné na Boba, a ne na lékaře a na lidi bezpečili, a
že to neprawé g e st, když. sami sobě chceme pomáhati, protože wšecka a gediná pomoc toliko
od Boha pocházj !
D. Owšem, že wšecku důwěru swau ne na li­
dech, ale na gedinémBohu mnsjme zakládali; w tom
zagisté negste na omylu. Ildyby někdo myslil;
„lékař gediný mně může pom oci; “ tenby se welice mýlil; nebot, když něgaký ljk nám prospjwrá, tedyt to gedinému Bohu máme děkowati,
protože Bůh gemu swého žehnánj uděluge. Než
máli ljk prospěli nám, tedy mnsjme ho užjwati.
Chcit se wás gesto něco otázali : Kdybyste \vy
po swém djtěti swému sausedu něgalcau almužnu,
neb něgaký sjljcj pokrm odeslal, kdo pak tomu­
to nuznému dobrodinj udělil, wy,neb djtěwase ?
N. Owšem, že gá.
D. Waše djtě bylot tedy gen toliko osoba
střednj! A le, kdyby wás byl Bůh takowau zásobau byl neobmyslil , abyste sausedu swému
něcehož mohl udělili; kdybyste wy sám nuzák
b y l, mohlbyste byl tu radost m jti, trpjcjho spolučlowělca něčjm občerstwiti? Kdo wás tedy
schopna učinil, giným užitečným býti? Gistět,
že Bůh ; Tedyt zase wy gste zde osoba střednj, a
ten který nuznému dobrodinj prokázal gest Bůh.
Tak tedy, gestli nám také skrze giné lid i, skrze
lékaře, a gich Ijky spomoženo býwá, tedytpředce wlastně Bůh to gest, který spomáhá nám, no-
/
bol on gest to , který ljky stw ořil, a človrcku
rozum dal, zlé od dobrých rozeznáwati, a gich
slušně, a w prawý čas, potřebowati. Iídyžby gste
ledy pom ocj, kterau wám Bůh podáwa, zhrdal,
tedy t byste se prohřesowalproti Bohu swému. B yloby to práwe tolik , gako, kdybyste chtěl řjci :
„T y gsi sice, ô Bože ty uzdrawugjcj prostředky
stwořil, kterými giž tisjcerým lidem spomoženo
bylo. Ale gá pomoci té nechci mjti. Ga wšak
žádám, aby gsi zázračně uzdrawil mě; aby gsi
mně pomohl, tak, gak gá to za dobré uznáwám;
aby gsi se tedy podlé mé twrdošjgnosti řjdil.“
Rcete, přjteli milý!
Nebyloby to neywětšj
rauhánj, neywětšj zaumyslnost , kdybychom
B oh u , gakým způsobem nám pomoci ma, cht«li předpisowati ? A wizte ! to gste až potud či­
nil w y! Gděte tedy nynj do sebe, snad geště ne­
ní pozdě,
N. Ach, můg drahý welebný Pane! T isjckráte Wám děkugi, že gste mně tuto wěc tak
welice wyswětliti ráčil. Takgsem gá owšemnikdý geště o tom nepřemeyšlel. Dnes geště chci
Wašeho wyučowánj a rady uposlechnauti.
0. R o z w r h y
kázanj a liomilij 11 a nedělnj aswátečnj Epištoly
eelého cjrkewnjho roku.
Od D. M. S. * ka.
(P okračow áu j.)
III.
1.
R o z w r h S y n t e t i c k ý na neděli III. A dw cnlnj.
Epištola k. Filipp. IV. 4 . —• 7.
T e x t . Filip. IV. 5. ,,Pán bljzko gest.“
U w o d . Co JežjšK ristus učedlníkůmpředpow jdal, že totižto pro gméno geho w sauženj
wydáni budau, Mat.XXIV. 9. , to zakusili wšickni
Apoštolowé, to zakusil zwláštsw. Fawel. Po mno­
hých nesnázecli, které djlem od Židů, djlem od
pohanů os oce nim ži do wským ponuknutých snášeli
musel, stal se w chrámu Jerusalémském bauřliwý autok na něho, wkterém bylhy zagisté za­
hynul, kdyby Rjmským wogskem, které při chrá­
mu Jerusalémském k udiženj pořádku 11 a stráži
bylo, nebyl zrukau nepřátel.\yytrhnut byl. Ne­
přátelé we swém pronásledowánj neunaweui,
nemohše apoštola usmrtili, alespoň ,tolik dowedli,
že po dwe léta gako wězeň w Cesarei držánbyl,
a když swau newinnost zastáwage 11 a saud Cjsaře
se odwoláwal, do Rjma ktoxnu cj 1i zaslán byl,
ačkoliw sám wězeň ; wšak slov/o Božj a geho iířad nebylu wězen^; 2Tim. II,9.protož wswém zagetj negenom kázal wšem, kteřj k němu přichá­
z e li: ale icjrkwjm od něho a od swých učedlnj-
11 o z w r h o w é h o m i 1i j.
603
ku založeným apoštolské listy odesjlal. Ona část­
ka, kteraugste čisti slyšeli, gest Avzata z onoho li­
stu, který od sw. Pawla z Avězenj geho k Filipenským poslán byl. Přjčinu ktomu listu dalawdSČnost lilipenských, kteřj gako prw několikráte,
tak též do lijma gemu něgaký dárek k ulcwenj
gcho wězenj odeslali. Mimo giná užitečná nau­
ce nj , která w tomto psanj obsažena gsau, napomjná sw. Apoštol křestany k radosti z toho, že křestané gsau, k mjrnosti křestanské, k důwěrnosti av
B oha, zwláště praw j: Pán Mjzko gest. T atoslo Mra dnes obšjrněgi rozgjmati budeme , totižto, co
aučinkowati má w nás myšlénka: „Pán bljzko
gest.“ —
W y s avS t l e n j. Pán bljzko gest,“ t .g .B ú h
gest sw ed ek Avšech našjch m y šle n j, ž á d o s tj, ř e čj a g e d n án j, nebol on gest w šudypřjtom ný a
Avšewcdaucj. On gest bljzko každého z ná s ; neb
a v něm žiw i gsm e, av něm se hýbám e, Skut. A po­
štol. XVII. 28. on Avj w šecky w ěci minulé, přj—
lomné a b u d a u c j, p ře d njm se nižádným zp ů so ­
bem sk rý ti nemůžete ! Pán bljzko g e s t, Pán gest
AVHudypřjtomný, wšewědancj !
O kýž bychom m.
k. tato
do srdce našeho
slOAva dosti hluboce
Avtiskli, ona b y aučinkoAvaía a v n á s : i . Sp asitedln au
b á z e ’ň p ř e d Bohem w šudy přjtom ným se k až­
dého hřjchu AvaroAvati, nebol bychom se Avždy
upamatOAvali, že Bůh nás w šudy w idj, že nás žá­
dná noc, žádná sk rey š před njm skrýti nemůže,
že gakožto náš spraw edliw ý saudce počet z n aše-
ho wezdegšjho žiwobytj žadátibude a odplatj gednomu každému podlé skutků geho ! Tato my­
šlénka by nás opatrné učinila; mybychom tak sna­
dno do hřjchu a neprawosti neupadli, gako nynj,
poněwadž 11a Boha zapomjnáme. Bekněte wy
s w o b o d n j obogjlio pohlawj, kteřj gste gižlělo
swé smilstwem zprznili, řekněte, zdalibyste se
byli této neprawosti dopustili, kdybyste se byli
upamatowali, že Bůh wšewědaucj widj waše chlip­
né žádosti, slyšj wase oplzlé řeči a pjsně, zná wa­
še nočnj schůzky a towaryšstwa, widj wase neči­
stá smilná gednánj? 0 gistéby upamatowánj „Pán
bljzko gest, “ wás bylo odstrašilo , se chlipnosti
aneb smilstwa dopustili. Cjm se ubránil čistý Jo­
sef Egiptský proti násilj chlipné ženy pánasw ého ? Cjm , nežli upamalowánjm: že Pán bljzko
gest, řk a: „Kterak bych mohl před obljčegem
Boha mého takowé zlé učiniti ? “ l.Mogž. X X X IX .
9. Cjm zachránila ctnostná Zuzana newinnost
swau před oněmi chlipnými starci? Slyšte g isa mau: „Auzkosti gsau mi ze wšech stran: nebo
učiujm lito, smrt mi gest: pakli neučinjm, neugdurukauwašjch. Ale lépe mi gest, bez skutků
upadnauti wruce waše, než zhřešiti před obljče­
gem Páně.“ Daniel XIII. 22. T a myšlénka i
wám, zwlášt wy křestanštj mládenci a panny,
kteřj neprawosti této geště neznáte, buď mocnau
obranau, proti této neprawosti. „Pán bljzko
g e s t:“ se upamatugte w y, kteřj w skrytě zlé
skutky pácháte, o podwodu, krádeži, pomstě wa-
sého bližnjlio přemeyšljte, neb giž škodjte „Pán
bljzko gest “ to upamatowánj wás gistě od wšj
nešlechetnosti aneb nesprawedlnosti odstrašj. —
2. „Pán bljzko g est: “ tebe ale ctnostný
křestane! nabjzeti bude „k stálému pokracowánj
w ctnosti,“ aneb dokonalosti luestanské! „Pán
bljzko g e s t :“ 011 widj twé wynasnaženj, twé žá­
dosti a náružiwosti potlačiti; 011 zná twé za pře­
lij sebe samého , 011 wj těžkosti a překážky, kte­
ré tobě w cestu ctnosti w kročugj, aneb tě k h řjchu wábj, 011 zná twau zmužilost, ge odstrani­
li, 011 widj awj twau křehkost, ano twé klesánj;
ale „Pán bljzko gest, “ milostj swau on tě posil­
uj , wzjwey geg; neb 011 gest , „který i chtěnj i
wyplněnj milostj swau wnás působj.“ Powstaií
genom hned od pádu swého, „Pán bljzko g e s t;“
on přigme laskawě kagjcjlio syna, „Pán bljzko gest,
on widj twé dobré skutky, které skrytě konáš
twé almužny , twé wraucné modlitby. Tobiáš
X II. On bljzko gest, on wšecko hogně odplatj
tobě w nebesjch. Nemá m. k. tato myšlénka, k
stálému pokracowánj w dobrém, k stálosti w ctno­
sti wzbuzowati, stále proti tělu, swětu a ďáblu
hogowati, poněwadž wjš, že Pán bljzko gest. —
3. „Pán bljzko g e st:“ ale těšiti tebe bude
neštastný opuštěným zawržený, nemocný, chudý
spolubratře, a spolusestro! Pán bljzko gest, on
wj každé wzdechnutj tw é; widj každau slzu oka
twého ; zná twé bolesti, twá pronásledowánj, wi­
dj twau trpěliwost. lile ! 011 tobě p raw j: Blaho-
slawenj gste etc. Mat. Y. 10 — 12. Chceli kdo
za mnau přigjti etc. Blat. X Y I. 24. Sw. Pawel
1. Koř. X . 13. Zdali zde s Kristem trpjme etc,
sw. Jakub I. 12. „Pán bljzko gest, “ on odplatj
lobě.
Z á w. Hle gak aučinliwá pro nás gest prawda: „Pán bljzko gest! Měgme giw ždy před oči­
ma , ona w nás spasitedlnau bázeň wzbudj , by­
chom se warowali před obljčegem Božjm zhře­
šili. Ona nám dodá sjly a stálosti w pokračowánj
w ctnosti a dokonalosti křestanské. Ona bude útucha naše w křjžjch a trápenjch tohoto swěta, a
podpora naše whodinu smrti našj, Ame n.
2. Itozw rli analytický.
Epišt. k F ilip . IV. 4 —-7.
Uslyšew sw. Pawel w řjm ském wězenj o stá­
losti Filipenskýchwe wjře Kristowě; uslyšew, s
gakau trpěliwostj i pronásledow ánj pro wjru K ristowu snášegj, welice se z toho radow al, a gim
skrze W racugjcjho se Epafrodita psanj psal , z
kterého dnešnj sw. Čtenj kratičká Částka gest, w
kterém gim swau radost asp o k o ge n o st wygewug e , ge k dálšj stálosti we wjře a w pokračowánj
w křestanské dokonalosti napom jná , zw lášt:
1.
P raw j: „radugte se opět prawjm, ra
dngte se w Pánu“ , t. g, radugte se z toho, že gste
wjru Ježjše Krista přigali, a skrze křest sw. do
cjrkwe geho přiwtěleni byli. A zdali nemě­
li Filipenštj dosti přjčin, se z toho štěstj radowali? Nebyli oni w bludech pohanských až do
obrácenj na wjru Ježjše Krista žiwiš* Zdali ale i
R o z w r h o w c h o m i 1i j*.
087
my nu, k. nemáme dosti přjčin, se z toho radow ati, že w cjrkwi Kristowě zrozeni, a od dětinstwj w náboženstwj Ježjše Krista wychowáni a
wycwičeni gsme ? Ow.šem i nás se týkagj slowa
sw. Pawla : „Radugte se w Pánu i Wsaktato naše
radost nesmj býti planá aneb pauze zewnitřnj, my
tuto radost skutky gewiti musjme, t. g. skrze
swatý křestánský žiw ot, skrze plněnj křestanských skutků, neb prawj Kristus Pán: „ne kaž­
dý , kdo mi řjká Pane ete. Blat. VIL 21. a sw. Jan
w l.E p išt. II, 4. p jše: „Kdo praw j: že zná Bo­
ha, a přikázanj geho nezachowáwá, lhář gest.“
Což sw. Otec n e h o ř wykládá takto; „Snadkaž­
dý sám u sebe d j: Gá gsem giž uwéřil, spasen
budu. Prawdut prones, geslliže wjru potwrzuge
skutky. Nebot ta gest prawá w jra, která toho
nezapjrá skutky, co prawj slowy.“ Protož zagisté
o některých neprawých wěřjcjch dj sw. Pawel:
Kteřjž wyznáwagj, že znagj B oh a, skutky pak
zapjragj Ivo. Pročež i my m„k. radost swau z to­
ho , že gsme křestané, skrze cnostný žiwot náš
nagewodeyme, k čemu nás spasitel sám napomjná řk a: T a k s w ě t etc. Mat. V. 16. Ano i sw.
Pawel w dnešnj Epištole napomjná Filip.
2.
„Mjrnost waše buď známa wšechněm li­
dem,“ neb čjm byste se od pohanů rozeznali? Snad
newjte zwlastnj zkušenosti, že pohané nemjrnj
gsau ? Neznáteli gegich nemjrnost w užjwánj po­
krmu a uápoge ? W užjwánj swětských rozkošj ?
Gegich rozpustilost a prostopášnost? Gegich
Casop. j>. K a io l. D uch. I . 4 ,
39
uemjrnost neb netrpěliwost w nesuázech tohoto
žiwota? Gegich zlost a pomsty žádost? Wy
ale gsauce nynj skrze křest sw. poswěceni a osprawedluěni, gako we dne poctiwě choďte, gsauce
mjrnj we wšech wěcech, Mjrnj w užjwánj pokr­
mu auápoge dle slow K ristow ých: „Warugte se,
aby nebyla obtjžena srdce waše obžerstwjnx etc.“
Mjrnj buďte w užjwánj radostj a rozkošj tohoto
sw ěta, nebol gsau welmipomjgegjcj, pro nemjrného s mnohau hořkostj a žalostj smjšené. Mjrnj
buďte w zacházenj s swým bližnjm , warugjcese
wšeho , čjmbyste geg urazili m ohli; buďte mjr­
nj přiubljženj akřiwdách, které se wám stáwagj, nedáwagjce mjsto zlosti, záštj aneb po­
mstě,- buďte mjrnj i w zármutku a w proliwenstwjch tohoto žiw ota: nebolw jte, žena neyweyš
prozřetedlný Bůh a Otec náš gen proto na nás
protiwenslwj p o sjlá, buď aby nás potrestal, neb
stálost ctnosti našj sk u sil! A tato mjrnost wa­
še buď známa wšechněm lidem, aby oniwidauce
waše swaté obcowánj, cenu náboženstwj Ježjše
Krista poznali, a pohnuti byli wjru tuto pTi—
gmauti, a dle wašeho přjkladu ctnostně žiwi býti.
Snad m. k. napomjtiá sw. Pawel gen Filipenské,
aby mjrnost gegich známa byla wšechněm lidem ?
i nás m. k. se tato slowa týkagj; pročež i my mjrni buďme. Neb Pán bljzko gest, gest swědek našjch myšlenj, řečj a skutků, (ut supra). Z toho,
,,že Pán bljzko gest, nabjzj sw. Pawel
Rozwrhowé
ho mi l i j .
609
3.
Křesfany Filipeuské k d ů w u r n o s t i
w Boha , gemnž wšecky naše potřeby, naše
péče, křjže a trápenj powědomy gsau, ku kte­
rému se wždycky utéci, a o pomoc geg skrze wraucnau modlitbu wzjwatimůžeme; neb pjše Apoštol :
„O nic nebuďte pečliwi, ale we wšeliké mod­
litbě a prosbě s djkůčiněnjm prosby wase známy
buďte Bohu.“ Pročbyste, chceřjciA poštol, byli
přjlišně pečliwi ? Zdali newjte, že Otec wáš wi
o wsem, co potřebugete ? Zdaliž wáni až dosawád neudělil mnohá dobrodinj? Wás w mnohém
křjži a protiwenstwj neposilnil? Od mnohého
nebezpečenstwj nezachowal? Zdali pochybowati sm jte, že ibudaucně o wás otcowsky pečowati bude? On wás sám o 1om skrze synasw ého ugišíugp, ř k a : „prawjm wám wšecky wěci,
za kterékoli modljce se prosjte, wěřte, že wezmete, astanaut se wám. Mark. XI. 24. Pročež
we wšeliké potřebě sdůwěrnostj se k Bohu mo­
dlete , děkugte gemu za giž obdržená dobrodinj,
n poněwadž djkůčiněnj giž též dlé přjslowj, pro­
sba gest za giná dobrodinj, tedy prosby wašese
wšj wraucnostj a ponjženostj Bohu přednášegte,
ubezpečeni gsauce, že Bůh dle swé neskon­
čené maudrosti a lásky wšeho wám udělj, co
kwašemu časnému a wěčnému dobrému prospěšné
gest! Gak potěšitedlna pro wás m. k. tato sloA va sw. Pawla!
W každé potřebě, se k Bohu
modlitbau bljžiti můžeme, a hle, on nás wyslyše1i clíce! Odstup tedy wšeclca malomyslnost, přj-
lišná pečliwost, nemjrné kwjlenj abědowánjj, Pán
bljzko gest, gemu naše potřeby w modlitbě a pros­
bo známy buďte!
4.
Gako při začátku dnešnjho sw. čtenj sw
Pawel Filipenské k radosti wzbuzowal: tak též
nynj gim přege pokog, který přewy.šnge wšecky
statky tohoto sw ěta; spokogenost srdce , kteréž
se genom skrze čistý, newinný, podlé učenj a p řjkladu Ježjše Krista zřjzený žiwot dosáhnauti může •
pokog, který gim žádné neštěstj, žádné protiwenstwj, ani krutá smrt odnjti a zrušili nemůže, řk a:
„Pokog B o ž j, kterýž přewyšuge wšeliký smysl,
ostřjhey srdej wašjcb i myslj wašjcb w Kristu Ježjši
Pánu našem.“ Illednie i my m .k. sobě tento pokog
zgednati. Co plátno nám bobatstwj, když w srdci
nespokogenost panuge ? Co platu a důstognost
aneb swětská cbwála, když wnitř Čerw swSdomj
hryze ? Co swětské rozkoše ? když zbauřené swědomj mysl naši kormautj ? Čisté srdce, spokogenost
swedomj, tyto podotknuté wěci nám přjgemné
učinili může. Co djm o hodince smrti našj? Gen
bohabogný bez strachu a hrůzy na weČnost asaud
myslili, genom křestan pokogného srdce štastné
umjrá! Tento pokog Boží tedy ostřjhey srdej
našjch a zůstaň s námi wždycky. Ame n .
llozwrhowó homilij.
611
IV.
3.
l l o z w r h s y n t h e t i c k ý naneděli IV. Adwentnj.
Epišt. 1. k K oriut. IV. 1. — 5.
T e x t . 1 K oř. IV. 5. „Protož nesuďte před Časem, dokaw ád nepřigde P án : kterýž io sw jtj skryte'w écitem n o stj, i zgewj rady srd ej: a tebdáž bude clrwála gedaomu každe'mu od Boba,
U w o (1. Základ cjrlcwe Korintské nám wyprawugj Skut. Apošt. XVIII. 1. skrze Apoštola
sw. Pawla , kterýs towaryšiswými, genž Sylas a
Timoteus slauli, půl druhého léta wKorintu pobyw,
arozžehuawse s bratr jmi plawil se do Sýrie. W
geho nepřjtomnosti wšeligaké rozepře, různice
a zmatky mezi křestany korintskými wznildy. Při­
šli totižto něgacj cizj křestanštj učitelowé do to­
hoto města, kteřj o sobe praw ili, že od sw. Pe­
tra aneb od giných Apoštolů we wjře wyučeni
b y li, kteřj mnohem wznešeněgšj gsau , nežli P a­
wel, který ani Krista Pána newidél, asn jn i neobcow al: tjm samým sw. Pawla o geho čest a wážnost připrawiti hleděli. Pročež sw. Apoštol psal
Korintským tento list z města Efesu, k d esep ráwě tehdáž zdržowal 1. Korint. XVI. 8. W té
epištole tresce a porážj Apošlolpychulidskem audrosti, kterau se bohatj a učenj lidé nadymáwag j: potjrá daremné swáry, ktere korint.štj mezi sebau magj o to , kterýby ze třjgegich učitelů byl
předlij: zdali Petr, či Pawel, či Apollo ? pak doka­
zuje, w čem prawá přednost gednoho každého
duchownjho učitele záležj , a hagj swe cti a
wážnosti proti křiwému posuzowánj, a napomjná
korintské křestany, by se wšeho křiwého posu­
zowánj pilnS warowali? Proč ? proto že se snad­
no w saúdech swých meyliti mohau, a že genom
gediuý Búhneomylné saudj. T utopraw du, „proč
i my nemáme wespoleksebe sauditi ,u dnes obšjrněgi rozgjmati budeme :
1,
My owšem powinni gsme sebe p
znati , aneb otázku sobě předložiti : T y k d o
g s i ? Jan I. 19. Abychom tjm samým poznawše swé dokonalosti a swé chyby aneb křeh­
k o sti, tyto poslednj polepšili, a w dokonalosti
křeslanské pokraČowati m ohli, dle slow Iíristowých: „buďte dokonal), gako Otec wás nebeský
dokonalý gest. Mat Y. 48, Pročež swé swědomj
častěgi skaumati, aneb zpytowati máme. "YVsalc
při tom my často wehni stranně gcdnámc,
gsauce sami láskau zaslepeni, genom samé do­
konalosti na sobě znamenáme, aneb gsauce sobě
něgakých gednotliwých dobrých skutku powědom i, giž se za ctnostné, dokonalé ldestany držjm e, přitom swé chyby, w ady, nedokonalosti,
neznamenáme, aneb ge wšeligak wymlauwáme, a
pročež i wehni omylně o sobě a sa y Ó dokonalo­
sti saudjme. A hle m. k. my, genž do swého
wlastnjho swědomj nahljdnauti máme, m yse tak
snadno a Často m eyljm e: a my chceme o na.šjm
bližnjm prawdiwý aneb gistý úsudek wynésti?
My, genž genom geho zewnitřnj gednánj widěti
aneb pozorowati můžeme, do gehož srdce ale nám
nahlédnauti nelze ? PonSwadž se tak snadno meyljm e, když sami sebe saudjme; čjm snáze se
omeylili můžeme, ano im eyljm e, když bližnjho
swého saudjme. A to gest prwnj přjčina, proč
nemáme sauditi bratra swého.
2. Odpjrá takowé kwapné posuzowánj křesíanské přikázanj lásky: Mat. X X II. 37. — 40,
„Milowati budeš bližnjho, gako sebe samého : a
co wy nechcete, aby wám lidé činili, to též ne­
čiňte gim.“ Zdali my pak m. k. to rádi máme,
když ginj o nás kři\v8 m luwj, neb saudj ? Nepra»
wj Kristus Pán: Luk. VI. 41. „C ow idjš mrwu
w oku bratra swého etc, a Mat. VII. 1„ „nesuďte,
abyste nebyli sauzeni. 0 gak často na to zapomjnáme. O Čem mluwjwáme obyčegne wnašjch
schůzkách a společnostech? O chybách našeho
spolubratra, které zweličugeme , rozhlašugeme,
geg pomlauwáme, přesuzugeme! Odkud ten­
to nešlechetný zwyk pocházj? Djlem z nedo­
statku lásky k bližnjmu, djlem proto, že sami
zlého srdce gsme j, a giné dle sebe saudjme
Luk. VI. 45.
3. Nemáme bližnjho sauditi, poněwadž by ­
chom sobe osobili práwo, které gen Bohu sam ému náležj. Bůh gest wšewědaucj , on wid j Raše
i bližnjho našeho neytagnegšj m yšlenj, mjněnj n
žádosti, on gediné neomylný úsudek o nás wydati, aneb nás sauditi může, gako pjše sw. Pawel: 1 Kor. IV. 5. Nic sobe powědom negsein,
ale w tom osprawcdlnen negsein: kdo pak mne
satidj, Pán gest. Pročež nesuďte přeci časem, d okawád nepřigde P á n ; kterýž i oswjtj skryté wěci
temnosti, i zgewj rady srd c j: a tehdáž bude cliwála gednomu každému od Boba. íljmanům pj.se
sw. Pawel takto XIV, 10. T y pak co saudjš bra­
tra swélio? aneb ty proč pohrzjš bratrem swým ?
Nebo wšickui stati budeme před saudnau stolicj
K ristow au, protož gedenkaždý z nás za sebe po­
čet wydáwati bude Bohu, Nesuďtež tedy sebe
wespolek: ale raděgi toto suď te, abyste nekludli aurazu bratru aneb polioršenj, Sw. Jakub
takto trestá utrhače IV. 1 1 .: „Neutrheytež geden
drahému bratřj. Kdo utrhá bratru, aneb kdosaudj
bratra swého, utrhá zákonu, a saudj zákon. Saudjšli pak zákon, negsi plnitel zákona, ale saudce.
Geden gest wydawatel zákona saudce, kterýž mů­
že zkazili a wyswobodili. T y pak kdo gsi, kte­
rýž saudjš bližního ?“
Warugme se ledy m. k. této neprawosti,
nesuďme kwapně , aneb křiwě bližnjho swé­
ho ! Gak snadno se omýlili, bratru swému nenabytau škodu na cli učinili, přikázanj lásky k bliž—
ujmu přestaupiti, práwo, které gen W šewědaucjmu nálež}, sobě osobiti můžeme? W sp o ­
lečnostech mluwme o dobrých wlaslnostcch bliž­
njho , ne o geho chybách, zastáweyme raděgi
geho dobré gméno proti utrhačným gazykúm, kte­
ří nepřjlomného zlehčugj. Následugme naučen j?
které nám dáwá sw. Jaroljm , an takto p ra w j:
„Neposlauchey na cti utrhače , a nebude na
cti utrhánj. Neb gestliže rád a mile poslaucháš,
tak ho tjm k ua cti utrháuj popuzugeš, gestliže
geg ale nerad aneb s nelihau tvvářj poslaucháš, tak geg tOj ponaučj, že nemá mluwiti, co nerad poslaucháš. Gestliže nečinj.š, tjm do kazugeš, že gsibud’ neupřjmný bratr, aneb bázliwý
přjtel toho, komu se na cti utrhá,“ Aneb op akugme gim slowa sw. Pawla w dnešnjm č te n j;
Nesuďte před časem» Suďme ale každodenně sebe
samých nestranně, upřímně, abychom den ode dne
chyby swé wždy wjce awjce poznali, zanecha­
li, se polepšili. a w dokonalosti křestanské p ro spjw ali; abychom, když přigde Pán k saudu, an
oswjtj a wygewj wšecky skryté wěci temnosti a
srd cj, obstáli, chwály a odplaty wéčné dosáhli.
A m e u.
2. Ro z wr l i a n a l y t i c k ý . Epišt, kKor. IV. 1 — 5.
Přjsně sw. Pawel domlauwá Korintským
křestanům, že mezi sebau swár anew ole magj a
si na tom zakládagj, že od toho aneb onoho učite­
le we wjře Kristowě Avyučeni byli, když gim do­
kládá, že to gednostegné gest, gestliže od toho
aneb onoho wyučeni gsau ; ale na tom že neyw jce záležj, že toho štěstj aučastni gsau, že wjru
samospasitedlnau tuto poznali , kterau wšickni
prawj učitelowé učj, poněwadž wšickni gsau služebnjci Kristowi, a že gedenkaždý tjm wětšj chwá­
ly a wážnosti hoden g e st, čjm wětšj práce w ro z hlašowánj wjry Iíristow y wynaložil, ř k a : 1 KorIII. 4. — 8. „Co tedy gest Apollo ? Co pak
PaweJ? Služebnjci toho, kterémuž gste uwěřili, a
gakž gednomu každému Pán dal. Gá gsem štjp i l , Apollo zaléw al: ale Bůh dal zrůst. Protož
ani ten, kdož štěpuge, gest něco, ani ten kdož
zaléw á, ale Bůh, kterýž zrůst dáwá. Kdo pak
štěpuge a kdo zaléwá , gedno gsau. Gedenkaždý
pak wlastnj odplatu wezme podlé swé práce. —
Pročež i Iío r. VI. 1. tak o nás smeyšleg člowěk,
gako o služebnjcjch Kristowých a rozdáwačjch
Božjch. T u giž se wyhledáwá mezi rozdáwači,
aby kdo wěrný nalezen byl.“
a)
Z těchto slow ni, k. se měli K orintš
učiti, gak o Apoštoljcli a učiteljch cjrkewnjch
smeyšleti m agj; totižto, že sobě gich stegně g akožto služebujků Ježjše K rista, galcožto ro zd áwačíi tagemstwj Božjch , totiž swatých swálostj,
gakožto swých duchownjch pastýřů, wážiti a gs
ctjti magj. Zdali se toto naučenj i nás netýká ?
Owšem m. k. my gsm epow innisobé následownjků sw. Apoštolu a biskupů a kněžj wážiti a ge
ctjti; neb oni gsau u č i t e l o w é naši we w jře
Ježjše K rista , oni gsau rozdáwači sw. swátostj,
kteřj nám p ři k řtu , polcáiij, swátosti oltářnj etc.
milost Božj rozdáw agj: oni gsau wůdcowé naši,
utěšitelowé w neštěstj, w zármutku, w nemoci, na
smrtedlné posteli, pastýři dušj našjch, přjm luw ci naši u Boha, w oběti mše swaté a w swých mo­
dlitbách, swětlo naše swým žiwotem, gakož gim
spasitel p řik á z a l: „W y gste sůl země , wy gste
swětlo swěta. “ Mat. V. 13.14. Negenom důstog-
nost staw u , a spasitedlnj aučinkowé pro našj
wezdegšj a wěčnau blaženost nás lc uctiwosti a k
wážnosti zawaz-ugj, nýbrž i zřegmě přikázanj B ožjgak starého (Deuteron. XVII. 10. Ekl. V II-33.)
taknowého (Luk. V. 16.) zákona. Zwláště pak i
sw. Pawel pjše takto Tim otheowi: „Kněžj, k te řj dobře zpraw ugj, dwogj cti hodni gmjni buď­
te : zwláště ti, kteřjž pracugj w slow ě a uČenj.“
Ctěte te d y , ueymilegšj, staw duchownj, nenásledugte oněch, lcteřj negenom wjru Ježjše Krista,
nýbrž i služebnjky geho nenáwidj a zlehčugj,
zwlášt když spatřugj, že některý z nich w ě r n ý
n a l e z e n nebýw á, aneb když widj aneb slyš],
že ten neb onen wněčem prowinil aneb zhřešil!
Nenj kněz také člowěk? Nenj tautělesnost] odjn,
gako wy wšickni? Nemůže také i on chybiti?
Nechtěgte, neymilegšj! pro gednoho neb druhého
chybugjcjho kněze celý staw duchownj zaw rbowati aneb zlehcowati, staw ten wždy zůstáwá
cti hodný. Bíat. X X III. 2. Měgte s takowýra
chybugjcjm srdečnau autrpnost, a modlete sezaii
aby Bůh geho rozum oswjtil a srdce geho k po­
lepšen) žiwota swého naklonil. Ostatnj zanechte
duchownjm geho předstaweným, kteřj powinnost
magj geg naprawiti ano i potrestati.
b)
Gale magj křestané o duchownjch swých
učiteljch a pastýřjch smeyšleti, gsine nynj slyšeli,
wšak slyšme dále sw. Apoštola swau Čest a d ustognost hágiti: „Mně pak to za neymenšj gest,
abych od wás sanzen b y l, aneb od lidského dne
(saudu) ale ani sám sebe nesaudjm. Nebo nic so­
bě powědom negsem : ale w tom osprawedlněn
negsem: kdo pak mne saudj, Pán gest, i, g.a
Mne sice mnoho na tom nezáleží, ani se nad
tjm nermautjm, kterak o mně smeyšljte, aneb kte­
rak mne saudjte, aneb kterak mne ginšj lid.sij saudowé posuzugj ; aniž gá se sám za dokonalého
uznáwám a saudjm , neb ačkoliw sobě žádného
těžkého prowiněnj powědom negsem, přec wjm,
že chybám podroben gsem , a že wšewědaucj
Pán na mně wšelikerau wadu naleznauti může,
on genž w nitřn osti, m yšlenj, mjněnj a žádosti
neomylné z n á , a gediný gen g istý , neomylný
úsudek o mně wynesti může. Hle m, k. čjm
se rozšafný ctnostný křestan p ři posuzowánj
spokogiti může, totižto swým dobrým sw ědom jm ! Můžemeli o sobě řjc i: n ic s o b ě zlého
p o w ě d o m n e g s e m , to nás neylépe potěšj.
W šak nebuďme w sauzenj sebe samých kwapni,
abychom sebe samy snad za ctnostné w ydáwali, aneb snad za lepšj wydáwali a o sobě p řjzn iwě saudili, když sobě žádného těžkého hřjšného skutku, u p. w raždy, sm ilstw a, krádeže etc,
powědomi negsmc, neřjkeyme snad s onjin Fari­
zeem Luk. XVIII, 11. nýbrž zpytugm© též w n ilřnosti srdce svvého, aneb swědomj, zdali w něm
žádné zlé žádosti nepanugj. Nebo ten, který z a pow ěděl: N e z a b j g e š Mat. V. 21. též prawj :
kdo se hněwá na bratra swého, wražedlnjk gesti. Jan III. 15. Hleďme i naše zlé myšlenj, žá-
R o z w r h o w é h o m i 1 i j.
619
dosti, zastaralé nawyklosti, záštj se sebe složili, a
se polepšili. Wždy s ponjženostj aneb pokorně
sebe suďme, neb genom Wšewědaucj nás práwě
dle zaslauženj, a neomylně saudj. W.šak negenom
sami sebe nemáme za lepši drželi aneb sauditi:
ale též nesiujme bližnjho swého lehkomyslně, lcwapně aneb křiwě sauditi, neb takto pjše sw. P awel dále Y. 5. „Protož nesuďte před časem, d o kawad nepřigde P án, kterýž iosw jtj skryté wěci
tem nosti, i zgewj rady srdcj: a tehdáž bude chwála O
írednomu každému od Boha.“ Odkud to ale
poeházj, že imiozj z nás tak často bližnjho swé­
ho buď zlehčugj, aneb křiwě posuzugj ? Dwogj
toho obyčegně býwá přjčina: buď a) wlastnj zka­
ženost srdce, aneb b) lehkomyslnost! Nesprawedliw ý, zloděg, podwodnjk žádnému newěřj, kaž­
dého w podezřen] m á , pročež wida sprawedliwého něco dle swého zdánj podezřelého činili, hned
pomlauwá a křiwě saudj. Smilnjk, cizoložnjksaud j , že se žádný neprawostj těchto warowati ne­
může, pročež oginých dle sebe křiwe saudj. Py­
šný , zlostný, záwistiwý w každém* sobě rowného
ldedá. Slowem nešlechetný člowěk to těžce ne­
se , když koho lepšjho aneb sprawedliwěgšjlio,
než sám sobě se býti zdá, Luc* VI, 45. zname­
ná, a odtud wětšj ďjl posuzowánj bližnjho pocház j; druhá přjčina gest lehkomyslnost mnohých
křesíanň, kleřj nerozwažugj, gak těžce se proli
Bohu, proti sobě samým, proti bližnjmu p ro hřcšugj , když w každé společnosti, při swých
schůzkách chyby swého bližnjho wyprawugj, ge­
ho či ně lij a gednánj posuzugj, wšecko co se gim
dle gegich zdán] podezřelé býti zdá, hned za ne­
šlechetnost wyhlašugj.
W; UTigine s e , neymilegšj! této ohawné neprawosti* Upamatugme se na slowa Apoštola:
N e s u ď t e p ř e d časem.
Upamatugme se, že
i my chyby na sobě máme, a čiňme to, co prawj
Ježjš: Co w i d j š m r w u etc. Wyčistme p ře­
de wšjm srdce swé od wšj nešlechetnosti a pak hleď­
me bratra chybugjcjho naprawiti. Rozpomeňme
se, že gsauce krátkozracj, snadno se orneylili, a
bližnjmu na cti, dobré powěsti často nenabytnau škodu způsobiti můžeme. Nezapomeň­
m e, že gen wšewědaucj Pán neomylně saudj,
zwláště že w d en posleďnjho saudu se saudowé
geho sprawedliwj weřegně w ygew j: že mnohý,
kterého gsme zde za swatého drželi, tam co po­
krytec zahanben bude, a na opak te n , kterého
gsme zde křiwě posuzowali, tam weřegně co
swatý a bohabogný weřegně pochwálen bude:
pročež wštěpte hluboce slowa Apoštola do srdcj
swých a dle nich gednánj swé zřiďte , an pjše :
„Nesuďte před časem , dokawád nepřigde Pán,
kterýž i oswjtj skryté wěci temnostj azgew jrady
srdcj: a telidáž bude chwála gednomu každému
od Boha. A m e n .
7*
Buď
wůie
twá !
Od F. L. Čelakowskeho.
Buď \vůle tw á! T y genžto přesahugeš
S nadhwězdných stanů swěta končiny,
A lásky okem po nich obžiwugeš
I walaau Š jř, i tagné hlubiny;
Ty, genž přebýwáš w moci neskonalé
Opásaw swých se sluncj gasnostj,
Ty, genž tw orů wšech řady dokonalé
Swatau, nestihlau řjdjš maudrostj,
Buď wěčně wůle twá!
Buď wůle tw á ! ta wůle, gjž se korj
Nebeské dworstwo swětlem oděné,
T a wůle , nebe která nebem twořj,
A blahem pln] duchy zwýšené,
Gak andělí a sjlami tam wšemi
W žádaucj íj.ši twé gest slawena,
Tak, Otče, zde od djtek twých na zemi
Gen poznána a wraucně plněna
Buď wěčně wůle tw á !
Buď wůle twá ! kdy záře twých milostj
A twých darů žiwot náš ostkwjwá,
W našem kdy srdci ples a mjr se hostj
A blaženostmi duše oplýwá:
Wšak i kdy bauře nad námi se sbjhá,
Bolest a nauze nám dny podkalj,
Kdy zlý nepřjtel cesty naše stjhá,
A wtruchlost mysl naši zahalj,
Buď wěčně wůle twá !
Buď w ůle^tw á! kdy nad hrobem stogjce
Útěch se zhoštugeme neyblažšjch,
Kdy sewřeným želem nám blednau ljce
Nad ztrátau pokladů těch neydražšjch:
O dey, \v té smutné době, by se sneslo,
K dy před sebau swět pustý spatřugem
W duch náš, geg sjljc, ono sladké heslo
T avug, Pane, dar zde tobě wxacugem,
Buď wěčně wůle twá!
Buď wůle tw á ! a zákonů twých sjme
W srdcj ch našjch se stále rozmahey!
Buď od Tebe nám milé každé břjmě,
Ge nésti twá milost nám pom ahey;
Slabjt gsme; T y rač dáli setrwánj,
T y w p ád u kroky naše podchycug,
A tak w žiw otu, tak i we skonánj
Děg, slitownjče náš, se rozkaz twůg,
Buď wěčně wíile twá!
II*
OZNAM O W A TEL,
a} L i t e r a t u r a .
i.
Katolický Kancyonál,
KwzdSlánj a roznjcenj šku-
to č n é ) w eřeg n e y doinácý p o b o ž n o stí. S lo ž en ý od T o m á š e
F ry ¿age , faráře w O břaneóh b ljžk o Brna > a spoluaurla Cé k . to-«
Avary.sslwj k le p š jm u w zděláw áiij ro ln iciw j aseZ ualosti p řjro d y y
p o w a h y zem ské kragin M oraw y a S lezka. W y d á n j š e s t é .
W B rue 1 8 2 2 , w y tištěn ý u Jana G iřjho Gastla k n ih tla cilele a
k n ih k u p ce ; 8 . stř. XXIV . 5 1 6 . W P raze k do&táuj u *1. V e ttc r]ow é a u M art. NeureuitU) k n ih k u p te w Jesow itské u lic i, •wázaná s
k o žen ý m hřb etem za 1 z l. 4 4 k r. n ew . z a 1 z l. 1 2 k r. sťřjbra.
Neste toto Wydánj zwelebeno gest přemilostiwýmlistem
Geho c. k. "Wýšosli a Eminenc), Noyoswjceněgšjbo, W ysoce- W elebnélioIána , ra n á R u d o 1 f a J a n a , Cjsařskélio prince, arciwéwody Rakauského, K ardinála, Arcibi­
skupa Olomuckého, a t . d. , Gemuž bylo od skladatele
připsáno. Gednage w předm luw ě p. spisowatel „o po­
čátku a užitku duclioWnjho zpěw u“ udáwá pramen, z neliož byl w ážil, řk a : „Z a nlustr a prawidlo swé práce
gsem sy předložil kancyonál Německý na poručeni slawnc paměti Marye Terczye, Králowuy a Cýsařowny Rjmskc
od katechetů W jdenských wydaný, a smysl wýbornýcb.
pisnj w něm obsažených na weřše Morawské uw esti gseiu
se 'wynasftažil — ž mého pak gen tolik zde onde při tran­
sy! , co se mi gadrněgsjho zdálo, neb čehož rozličnost
řeči Morawške' a Německé w dělán) tak mnohonásobné
úměry w ersů newybnutedlně žádala.“ --1 Kniha ta Za■wjrá w sobě mimo p j s n ě (gichž tu přes 200) a m o d! i lb y ku wselikým pobožnostem také l i t a n i e, negeu
Cnsop. p. Kalot. Duch. I. 4 .
40
-wůbec znám é: oneyswět. Gméně P. J., o neyblah. Panně,
a ow šech swatýcli, ale spolu giné wzdělawatedlné, od
p. spisowalele m r a w n j m i nazjwané , a sice : o bož­
ských dokonalostech , k wzbuzowánj se k důwěrnosti w
opatrnost a prozřetedlnost božskau, k djků činěn; za ob­
držená dobrodinj, k uctěn j Marie Panny, o umučenj Krista
Pána, k welebné swátosti oltářnj, a za duše zemřelých
•wěřjcjch.“ —•
Ze p. wydawalel také staršjch nábožných pjsnj, gakowéž gsau : „Minula nočnj hodina ete. Z nebe posel w ycházj &c, W staltgest této clrwjle“ &c. a. g. do kancioná­
lu swélio n řig al, w p rw n jc h řádcjch s potěšenjm gsem
znam enal; nelibo ale mi přišlo , pozorugjcjm u, že ge
p. wydawalel na mnoha mjstech dle smyslu swého promněniJ. ISeb pow ažuge, že pjsně tyto, mnohými wydáirjmi po Cechách i na Morawě rozšjřeny, beze wšj aneb
zřjdka sm alau promněnau dosawáde se zpjwagj, domujw ám se , žeby se při uwáděnj tohoto zhusta proměně­
ného textu mezi zpjwagjcjmi lehce zmatek stáli mohl.
Každá také prom ěna, poskytugjcj i sebe gádrněgšj my­
šlénku, gest, tušjm na ugmu přirozené a nehledané
prostotě, kterauŽ ty to , od pobožných předků nám dochow ané, od cjrkwe schwálené , a starobylost)’ gakozaswěcené zpěwy celau tw áíj swan wyzrazugj. Prastará
p jseň : H o s p o d i n e p o m i 1 u y ny, kterau nástupnjk
Kosmasa (na r. 12 C0) a obecné domněnj s w , W o g t ě ­
c h u (biskupu 983.)připisuge, klerauž ale, podlé Xvosmas a , giž před tjm lid ěastěgi k. p. při uwáděnj prwnjho
biskupa Diethmara (973.) zpjw al, (wiz historii literatu­
ry české, pracj c. k. proíessora Jos. Jungmanna) znjnám
dosawáde swýin welebným staročeským hlaholeni. "VYStšj djl neyobljbeněgšjch duchownjeh pjsnj našjch počátek
sw íigw zal, n e - l i d řjw e, alespoň giž w prw nj polowici
IG.stolelj. Pjseň: O t č e n á š m i l ý P a n e , lamentacj na welilcý pálek: P o s l a u c h e y t e ž a l o b y &c. “
Li t e r at ur a.
G27
a g. w jce, našel gsem w k a n c i o n á l u T e p l i c k é m
okolo r. 15G0 psaném. Podobné kancionály, zwláště
rukopisné, hogný poklad duchownjch, obsahem i rnelodij •wýtečnýeh pjsnj w sobě uzawjragj. I nebude snad
nelibo inilownjkům starého zpěwu cjrkewnjho, dozwěděli se něco bližšjho o dwau znamenitých k a n c i o n á l j c h , w a r ch i
ě s t a T e p l i c e chowaných.
Prozřetedlná o zachowáirj obecných wěcj předků nasjch pečliwost opatřila obě kniby silnau, mosazj okowajiau , wazbau. Gedna 313 na obau stranách popsaných,
asi loket wysokých, a gen o třetinu inéně širokých, dru­
hu 281 o něco wyššjch i širšjch listů pergamenowých obgjmá. Prwněgšj ná Cele nese gméno pjsařow o, zaznamenánj času i m jsta, což takto z n j:
Léta trzikrát piet set ssedesátého
\ v staré Praze v Jana Táborského
Matěg Pecka zK latow psal anotow al,
Bud’ z toho wěčně chwálen nebeský král.
Nad tjin zaznamenánjin položena gest předmluwa na
způsob ody sapphické, bez pochyby od Jana Táborského
složená; neb začátečnj pjsměna osmera strof gegich poskytúgj nám auplné geho gm éno: J a n T á b o r s k ý z
Jv 1 o k o t s k é b o r y, genž snad tentýž, který patero strof
sapphických gako předmhwvu na popis orloge radnice
staroměstské složil. (W . Jungm. hist. lil. Česk. V. 178.)
Složná, že on také celé toto sebrán) p jsn j, aneb alespoň
gegich oprawu obstaráwal. — Na druhé straně •wvmalo\ván gest štjt Wolffa z 'Wřesowic a W oršily z W eilmille, gimž Teplice tehdáž náležela, kteřj, tusíjin , neywětšj
náklad na založeni a ozdobenj tohoto kancionálu wedli.
Od třetj strany do 105té čtau S e rozmanitě notowanéanliíony a hymny s nápisy latině, gakož strofy na : ..Kyne,
Summum,MagneDeus, Fons bonitatis; Gloria, T edeum
laudamus, Sanctus aAgnus.“ Sir. 108 s „officium Pio-
rate w Ailveni“ počjná, kteréž giná owšelikých hodech
božích, o swatých a swěticech. doprowázegj. fia str. 563.
„Patrem Summuin“ , a melodie naň položeny; na str.
616 opět „Sanclus“ až pak „Agnus“ bez not na str. 626.
koučj. Z přemnohých těch hymnů stůg zde gediné „Pangelingua“ w officium na weliký pálek na str. 259. polo­
žené :
Zpjw ay gazyk přeslawného boge usilow ánj, a nad
wjtězem na křjžipjseii začni wjtěznú, kterak wykupitfel
sw ěta , n a k ř j ž i p n ě , swjtězil. S l a d k é . *)
Pro prwnjho hřjch člowěka Ijtost máge stwořitel,
kdyžto gablka škodliwélio, w smrt upadl gest, okusiw j on
to dřewo nazuamenal, by škodu dřewa zahnal. U m u č .
Djla toho gest požádal řád našeho spasenj, ab.y
maudrost swrchowaná chytrost ďábla sklamala, a lékařstwj odtud wyšlo, odkudž w rah ranil gest nás. S l a d k é .
A když přišlo přeswatého času giž naplněn), sh ů ry
seslán gest od wotce spasitel k narozen], a w čistém žiw otě panny tělo wzaw, n asw ě t přišel. U m u č e n ý .
Nemluwňátko w auzkých gestech, kwjlj gsúc po­
loženo, audy w šátky obwinuté panna matka swazuge, a
b ed ra, ruce i nohy auzkým.páscem powjgj. S l a d k é .
Když pak wyšlo šestkrát pět let, dospěw giž W
přirozenj, dobiowolně narodiw se , podstaupil umučeni,
obětuge se n ak řjž i beránek bez poškwrny. U m u č e n ý .
W ocet nápog, žluč isljn y , hřebjky, ostrým kopjm
tiché tělo gest prokláno, krew s wodau wyplinula; ne­
b e , země, stwořenj wše tjm se čistjpotokem. S l a d k é .
’O Bezpachyby po kažké strofě o p akovaly se střjdauw erše předešlé
pjsně : ,,(.'rux fidelis“ nadepsané, genž takto zuj : „ U m u ­
č e n ý Pane Kriste naše spasenj g is té , žádný nebyl hodeu
giny aby sňal swěta -yviny; S l a d k é břjmě bylo tobě, stortj kaupils nás sobě.
O
preslaWný mezi wšemi křjz , dřeWo ušlechtile', w
žádném lese lieWyrostlo, s prutem, s k w 5 tem, s owocein,
sladké d ře w o , sladké hřeb jk y , sladké břjmě držalo.
U m u « e n ý.
Skloniž křjdla, krásný strome , střew a oslab rozta­
žené , a ta trpkost v* narozen) nynj bud’ obměkčena , aby
krále nebeského tělo lehce wiselo. S 1 a d k é .
Sárns gediný ty hoden byl nesti m zduw šeho swěta,
a zahynutému lidu břeh spasenj sgediiati, genž gsi polit;
předrahau krwj w ylitau z těla geho. U m u č e n ý .
T obS, m ilý otče wěčný, čest a chwála buď wzdána,,
synu twemu gedinému, také duchu swatému budiž w ěč—
-n é děkowánj na.w ěky w ěkůw . Amen. S d a d k é . — .
Porownage hymnus ten s onjm w našem breviáři na«
neděli de Passione- položeným , genž se počjná: „Pang®
lingua gloriosi lauream certaminis^ a giné s podobnými,
přeswědčil gsem se, že č e š t j b r a t ř j, gimž wlastnS;
onyno kancionály přináleží, nezřjdka do slowa překláda­
li pjšně; w k a t o l i c k é c j r k w i užjwané.
W druhém k o dexu, štjtem W řesowských a města
Teplice znamenaném, gména pjsařow-a gsem nenašel.
P ři gedné malbě * ), patrně w šak now ěgšj, než kancio­
nál sáta, rok 1566. gest zaznamenán. Ruka běžněgšj giného pjsaře, nežli Pecku, progewuge. W eliký zde sklad
duchownjclr p jsn j, a sice : 80. o sestaupenj Syna Božjhoi
snebe, 2 zwláštnj o panně Marii (w Advvent) s trogj m elo-
*) W obogjm kancionálu některá zacáteřnj. pjsmena malbami,
nichž se prjběhy biblické, aneb obrazy Swatých predstaw ugj a pozlátkem ozdobena gsau. O zdoby takowé bud obeoi
buď-některý p tíá d e k , aneb g e d n o ln jci, gakoz někde zazna-*
m enáno , spůsobiti dali. \V kodexu, o kterém prw é m luwe—
n o , celan stranu .380 zaměstnáwá , obraz ukazugjcj , \v ga—
kém pořádku o krogi literáci tebdegsj z kancionálu zpjw áw aliNade hlawanii spatrugj s e , bez pochyby zacátecuj g m e n g e gich pjsměny.
člij; 58 o narozenj, 60 ožiw otu aum učenj, 53 o w zkř)šenj, 21 o n a nebe wstaupenj P án ě; 27 o swatém Duchu 5
12 o swatoswaté Trogici •, 23 o těle a krw i pána K rista,
88 11a wšeliké body Božj , a památky sw atý ch ; wesniěs
tedy téměř půl páta sta pjsnj. Z nich toliko gedinau
uwoditi buď mi dowoleno, a sice chwalozpěw ow zkřjšenj našeho Spasitele 11a str. 335 :
Ey giž zima pom jgj, lesowé se zelenagj, trawička
okřjvvá, a země se zahřjvvá, sljčné kwjlj wydáwá, w šecko nyuj stwořenj mát žiwe' obnowenj.
W ětřjček libý w ěg e, kterýž wšecko občerstwuge
wlahau přerozkošnau, zemi zh řjw á mocj swau, činjegi
plodu žiw a u , obžiwuge osenj, genž zhynulo skrz p řjsnost zininj.
Deštjčck čerstwý skropjw á, wšemu zrostu bugnost
dáw á, obiljčko sthodj, wonná se bylinarodj, kořenjcko se
p lo d j, gsa poddáno člowěku k w elikém u geho užitku.
Každý strom se zbuzuge , pláň giž Ijstek ukazuge,
pánu se raduge , hory se odjw agj, kwjtečkein prokw etag j, mládne wšeliký wršek, žiw ý wyléwage prame'nek.
Snili zimnj z daubraw scházj, slunéčko zahánj m ra­
zy , wody chladné -wJažj, průchod magj poloci, a tekau
prndkau mocj ; w š e o b ž i w l o s t w o ř e n j , s k r z e
P á n ě w z k ř j š e n j.
Též ty, hřjšný člowěče, pozdwihniž k Bohu swé
srdce, a čiň děkowánj, z laskawého w ykaupenj, na den
Páně w zkřjšenj, že gsi zbawen od pekla, gehož se tw á
duše lekla.
Piadug se s ochotnosti, powstaň z starých nawyklostj, z těch bludných temnostj ; neb J ežjš ten spasitel za tě
bolestně umřel, slawný wjtěz obdržal, a důstpgně z m rtwýcli w stal.
W ezm i sobě z nerozumného přjklad stwořenj zem­
ského , tobě poddaného, gak se diwně obnowuge, w zkřj-
scnj se raduge, bére na se now ý rod každý zemský i
štěpný plod«
W eselj se ptáčkow é, činjce zpjwánj nowé, z slaw nosti takow é, že ten mocný a nebeský král, bog prew eliký zjskal, nepřátely podmanil, gich moc udatně zem­
dlil.
W eseltež se křestané, pamatugjc body slaw né, owzkřjšenj P á n ě , chwalmež geho z te' dobroty , že nás
wěčné psoty wyprostil ten mocný P án, budiž slawen na
wěky sám.
Mezi podobně spanilými wýlewy duše křestanské
nalézagj se owšem sem a tam pjsně, pácknaucj wášniwýtn
ducliem času onoho, kdy djl z předků našich ku scest­
ným stranám u wjře se nachyl ow al: wšak i takowé zpy­
tateli děgin wlastenských znamenitý gsau, an se w nich
emeyšlenj wěku toho patrněgi než kde ginde obrážj. Neb
fclowěk modle se, čili prozpěwuge Hospodinu, neskrýw a
w nitřnj hnutj swé Zpytateli ledwj : ústy přetjká cit,
žádost i wášeň , i čjmžkoli přeplněno srdce geho.
Přehljdniž mi toto pouehylenj láskawý čtenář, kte­
rýmž swé welebné spolubratry na podobné památky před­
ků našich pozorný učinili , a některé w uměnj luidebujm
zběhlé kum ěleckému skaumánj piiwodnosti našeho zpěwu
cjrkewnjho powzbuditi gsem obméyšleh Neugjmám ni­
čehož ceně n o w ě g š j c h pjsnj, při weřegných službách
božjch užjwaných 5 zdagj se m i w š a k s t a r š j cjrkewnji
zp ěw o w é, co do melodij , welebněgšjmi, a co do textů*
schopnostem lidu obecného přjměrněgšjmi. Domnjwam
se tudjž , že by se z tolika tisfců staršjch dachownjcli pj­
snj , kteréž se buď w rukopisech dosawáde nacházegj,
aneb giž tiskem 11a swětlo wyšly, w ýbor pjsnj duchownjch zgednati dal, cjmž by iiašjm , nábožného zpěwit
milowným, wlastencům wehni bylo poslaužjno.
P ři této přjležitosti wděčně připomenauti slušj o
knjžce , kterauž wydal p. F. J. Sw oboda, c. k. Prof. na
staroměstském gymnasium, dozorce školy u sw , Štěpána,
pod názwem :
G e ž j š p ř j t e l d j t e k . Knjžka wyučow ánj, mod­
litby a zpčwy obsahugjcý. Pro m ládež, též y dospělým
užitečná. W Praze u Blart. Keureutra , knělikupce w Je­
suitské ulic.i w ě. 183. 12. sir. VI. 246. Newázaná za20kr.,
w ku ži wázána za 30 kr. na stř. Články wyučowánj a
modlitby kw eřegné i domácj pobožnosti gsaudlep. Jaisa
přeloženy, a knirn přidána částka našich od starodáwna obljbených pjsnj kostelu jeb, průwodnjoh i domácjcli,
které, bobu žel, zwláště w městech gižgiž w zapomenut)
přiehazegj. INa konci přiwtělono gest také poučenj, gak
se při mši sw , m inistrowati m á , s českým přeloženjm
textu latinského. Titul i obrázek, Ježjše, přjtele djtek
předstaw ugjcj, od p . Drdy dosti wzhljdnSryly gsau, tisk
čistý, sloh mládeži po chopit edlný.
K arel W iiianoký.
2.
Die Lehre von der Eucharistie in den ersten drei
Jahrhunderten. H istorisch-theologische A bhandlung von Johanu
Jo s. Igu. D öllinger, Professor der T heologie in Aschafleuburg,
Mainz 1 8 2 6 . in K om ission bei S tenz,
Učejij staré cjrkwe o swálosti oltářnj, prawj pan spisow atel w p řed m lu w ě, bylo dřjwe nežli které giné giž od
počálkn tak nazwané reformacj předmětem wyšetřowánj
a hádek, za kterýmž toto ginákprostočisté učenj přenáramně přetw ořeno a přewráceno 1)y1o. Tato rozepře
nedá se nikterak, leč poslaupným učenjm neb tradicj
rozhodnauti a porownati. Z této přjčiny počali gsau
zwláště nowSgš) protestantstj bohoslowci Welini horliwe
historii dogmat křestanských w zd ěláw ali, neostýchali se
w s a k , swědectvs j starých cjrkewnjeh učitelů dle Ijbosti
k smyslu swému natahow ati, krautiti atokořka zcizolo-
žiti. Proti takowémuto ušilo wánj umjnil si pan spisowatel pňwodnjho o swátosti oJtářnj učen] hágiti, a gew
swe čistotě a neporušenosti wystawiti.
D řjw e wšak, nežli k uwedenj těchto swědeetwj při—
krůčjno, předeslán gest úwod asi 11 stran , w němž to
welrni důležitých wěcj dotýká. Hned z počátku dj pan
s p ., že swatoswate' gest prawidlo cjrkwe katolické', žádne'ho článku w jry nepřigjm ati, kterýžby w učen) poslaupném wšech prwnSgšjch w ěků dostatečného neměl
základu , tak ž e , kdyby se prowesti mohlo , že se gen w
gedinéin článku wjry něgaká podstatná změna udála, a od
cjrkwe přigata byla, cjrkew weleslawné přednosti swé
w š e o b e c n o s t i a n e p r o m ě n n o s t i giž by potrati­
la, Protož dňwodně dokládá, že swědeetwj prwnjch
stoletj w tomto ohledu nám neydůležitěgšj býti musj, geli—
kožnájngen t a t o naše učenj co sprawedliwé apoštolské
wyswědčiti a potw rditi mohau. Gak potřebná známost
těchto starobylých památek dogmatických katolickému
theologu, dokazugetjm, an protestanti swé učenj neb zdánj z strany wečeře Páně w prwnjch stoleljch založené
býti p ra w j, též i dowoditi toho usilugj, přitom we
wšech historijch o křestanských dogmatech sw au zásadu
(principium) o u s t a w i č n é m ě n i w o s t i dogmat a
poznenáhlého gich zdokonalenj za základ b.erau; cožbohoslowci gegich Můnscher, M iinter, Wundermann, Marlieineke, P aulus, S tephani, Scliulz a Schulthess i gin)
patrně okazugj.
Od 1 2 — 24 wypisuge pan sp. tak nazwanau k á ­
z e ň t a g e m n é h o u č e n j , (disciplinám arcani) a gak
přjsně tato nařjzena byla , dokazugé z Origena hom. 4 '
in Num. Tom. II. \ z Cyrillowýeh pericatech. c. 12-. a z
aktů sněmu Alexandrinského od roku 340. a t. d . , čjmž
neywjce proti P. Dailléowi směřuge, gemuž se w e tře tjm stoletj ani gediné stopy lagemné kázně w iděti neráčj. O d tu d , dokládá pan s p ., dá se w y sw ětliti, proč
někteřj sw. otcowé w takow ých pjsm ech, o kterýchž se
doinnjwali, žeby do ru k a u nepokřtěnců dostali se mohly,
ne tak gasně o swátosti oltářnj se w ygádřili; gak O rigenes contra Celsuin p ra w j: „ H l u b š j w ě c i (rrc [jcc■dvtsQci) t a g j m e , m á m e l i m e n ž w y c w i č e n e
p ř e d s e b a i . “ Pro ož tak e'k spisům, w nichžzgewnS
a otevřeně o tagemst w jeh se gednalo , přidáw ali někteřj
otcowe' swat) tu w ý strah u , aby se pohanům a nekřtěncům nedáwaly.
Cyril]. Hieros. ia procatechesi: Nedáwey gich nižá­
dným způsobem catechumenům anebo giným, kteřjž negsau křestané 5 neb před Bobem z toho odpowjdatibudeš.
W yw rátiw některé nám jtky, které se proti ostřjJiánj tagemné kázně činjw agj, uwodj pan sp. od str. 25.
swíjdectwj o přjtomnosti Kristowě w swátosti oltářnj 5
od str. 91. o účincjch této sw átosti; 97. sir. o oběti w
chronologickém pořádku, z nichž tuto některé položjme,
a sice o p ř j t o m n o s t i K ristow ě.
I.
Neystaršj swědectwj o swátosti oltářnj byloby 0110,
djp. sp. , kteréž se in epištola presbyterorum et diaconorum Achajee de martyrio Andrece Apostoli nacházj; to
wšak podwržené býti pokládá. Bezpečněgšj swědectwj
dáwá swatý Ignác m učedlnjk, biskup Antiochenský W
listu ad Smyrn. c. 7. „ O d s w á t o s t i oltářnj a m od­
litby se zdržugj, protože newyznáwagj Eucharistii tělem
Spasitele našeho K rista Ježjšé býti , kteréž za hřjchy
naše utrpělo, a kteréž otec dle dobroty w zkřjsil.“ —•
Str. 27. Z wělšj obrany sw. Justina, kdež p ra w j:
„N e p a k g a k o o b e c n ý c h l é b , a n i g a k o o b e c11 ý 11 á p o g p ř i g j m á m e t y t o (dary) ; n ý b r ž —
g a k o ž w y u č e n i g s m e , ž e o n e n p o k r m —•
w tělen é h o Ježjše tělo a k r c w g c s t .“
Literatura.
G35
Str. 3 i. Z e sw. Irentea, biskupa Lyonskclio w kni­
ze 4. proti Gnostikům cap. 18. § 3. 4. „Quomodo au­
tem constabit eis (heereticis), eum panem , in quo gratiee
sunt actee, corpus esse Domini suiT et calicein sanguinis
cju s, si non ipsum fabricatoris mundi filium dicaut, id
est verbum ejus, per cpiod lignum fructifioat, etdefluunt
1'ontcs. “
. ..
S ir. 44. ZK lim enta, kněze a ředitele katechetické
školy Alexandrinské, Ptedag. 1. 1. c. 6 .
„To slowo
(¿oyog) gest djtětiw šjm , otcem, m atkau, pěstaunem, žiwitelejn. Gezte , prawj O n , tělo mé, apjte m aukrew .
Tento zwláštnj pokrm podáwá nám Pán*, On dáwá tělo
a wyléw á krew. Gaké předivvné tagem stw j! “
Str. 49. Ze sw, Ilippolyta, z pozůstatků, kteréž
skoro gediné nás došly o Prov. 9, 2. A ona přistrogila
swůg stůl, zasljbené poznán) sw. T rogice, a swé w elebné a swaté tělo a krew s w a u , kteréž se na tagemném
a Božském stole předkládagj, obětowány gsauce na pa­
m átku onoho wěčně památného a prw njho stolu, tagemných Božských liodů.
Str. 50. Z Tertulliana de idololalria c. 7. kdež hor]j proti těm , genž modly dělali, ř k a : Eas manus admovere corpori D om ini, (juee dtemoniis corpora conferunt. Adleguntur in ordinem ecclcsiasticum artifices idolorum. Proh scelus ! Semel JudEei Christo manus intulerunt j isti quotidie corpus cjus lacessunt. O manus prsecidendee !
S tr, 62. Z OrigenaHomil 7. in N u m .: Antea in eenigmate fuil baptismus in nube- et m a ri, nunc autem in
sp ecie est regeneratio in aqua et in spiritu sancto. Tune
in Eenigm ate erat manna cibus, nunc autem in specie caro Yerbi Dei est verus cibus, sieut et ipse d icit: quia
caro mea vere est cibus, et sanguis meus vere est potuš.
Na to odpowjdá odporr.jkůxn, k leřj se na některá m jsta,
G3&
O z n a m o w a t e 1.
z Origena odw oláw ali, eo námělků proti" našemu učenj
gich užjwasjce.
Str. 73. Z e sw. Gypriana tiwodj mezi giným itaké
i to rnjsto z 56. p san j: „Gravior nunc- et ferocior pugna
im m inet, ad cjuam fidé incorrupta et virtute robustaparare se d&beant milites Ghristi', considerantes idcirco se
quotidie calicem sanguinis Christi bibere et ipsi propter
Gbristum sanguinem fundere. — Armemus et dextram
gladio spiíituali-, ufc sacrificia funesta fortiter re sp u a t, et
euoharistiee m em or, qua D o m i n i c o r p u s accepifc,
ipSum complectatur. Ze- sw .G yprian w skutečnau p řjtomnost Kristo w u w S řil, ultazuge zaučinků, kteréž teto
swátosti přičjtal 5 gako iduchownj moc proti pokušenjm,
sjlu w snášen) p ro tiw en stw j, proměněnj člowěka staré­
h o , zbuzenj Božského smyslu.
Str-. 70. Z e sw . Dionisia zlistu k Papeži Xystowi
aprnl Euseb. II; E. 7, c. 8 -, „Nebo te n , kdož djků ěiiiSnj poslauchal, kdož spolu s ginými Amen zpjwal á řjkal,
kdož p ři stolu Pán& stá w a l, kdož rukau swých ku p ři—
gctj toho poswátného pokrmu wztahowal a geg přigjmal;
kdož za tak dlaubý čas těla a kr we Pána našeho- Jéžjše
K rista účasten býwal , toho člowěka (řku) nesměl gsem
po druhé obnow iti, ani znowa I10 k řtjti.“
Na to klade náfeledugjé) poznametíánjr: i . GediiomyslhS' wykládagj sw. oteowé ta slowa K ristow a u sw.
Jana 6 kap. T ě -io m é p r - á w ě g e s t p o k r m , a
k r e w m á p r á w 5 g e s t n á p o g , o swátosti oltářnj, přigjmagjce skutečnau přjtom nost K ristow u,
2 . Oteowé přifownáwagj swátosti staré um luwy s
swátostj oltářnj 5 onyno powažugj za figuru neb před­
obrazen), tuto pak za wyplíiěnj oněch obrazů.
3. Ačkoliw oteowé mluwjce o swátosti oltářnj těch­
to slow užjw-agj: O b r a z , Z n a m e 11 j , T y p u s,
S y m -bo l, a t. d. tedy z toho geště nenásleduge, žeby
gen o b r a z n a u přjtomnost byli wyznáwali^ neb w
eucharistii dwogj wěc rozeznali slušj, totiž : skryte' tělo P án ě, a w-iditedlnau způsobu chleba, kteráž obraz,
znam enj, symbol těla gest-, poněw-adž přjtomnost geho
wyznamenáwa-.
4. Otcowé neměli potřeb) w učenj swém o s w á tosli oltářnj na kacjře ohled bráti-, kteřjby článku tomu­
to byli odpjrali 5 zte' take' přjčiny wolili k wyznameuánj
tohoto učenj neysprostšj a neypřjrozeněgšj slowa.
5. Zač as to předstawowali protestantštj theologowé
ony prom ěny, ktere' se w postupu wělai w řádu neb dis­
ciplině z ohledu této swátosti udaly, za následek a tudy
za dúw od, gakoby toto dogma bylo proměnu wzalo.
n,
Swědectwj o působen) swátosti oltářnj.
Ivdo w swátosti oltářnj pauliá toliko znamenj nalé­
zá, nemůže gj mnoho aučmků připisow atij dle učenj ale
sw. otců swátost tato mocně působj:
1. Ona poswěcuge duši a tělo, 2. působj odpuštěnj hřjchů, 3. uděluge nowého žiwota, 4. w léw á sw ětlo w duši, 5. rozmáhá wjru, 6 . opalruge křestana proti
wnitřnjm i zewnitřnjm nepřátelům, 7. zahlazuge zárodu sm rti aporušenj,
HI.
Swědectwj o oběti.
Str. 97. Ze otcowé we wečeři Páně o b ě t uzná~
Nvagj, dokazuge gegich wýkl a d , gesto gednomyslně prawj : že obět Melchisedechowa swátost oltářnj předobrazowala , aproroctwj proroka MalachiáŠe '( 1 , 10 .) us tá­
no wenjin této swaté wečeře wyplněno bylo. Téhož dů­
kazem gsau také gegich wygádřenj o této swátosti mluwjcjch, gakéž gsau: oblatio, sacriiiciuin corporis etsan-
guinis Domini, ofíeřre, sacrificare, immolare , sacerdos, al­
tare. Kde ale knězj a o ltáře, tut i obět.
Clemens lljm ský w listu I. ku Korintským c. 40. pjše :
„Wšecko , co Pán činili rozkázal, sluš) w určitém pořád­
ku wykonáwati. Nařjdilt pak , aby oběti a poswátne'
služby w ustanowený čas se wykonáwaly 5 ne libowolně
a nepořádně, nýbrž w gistau dobu a hodinu. Ti tedy,
kdo w nařjzený čas swé oběti přinášegj, gsau Bohu
ljbeznj a blažen) 5 neb ostřjhagjce rozkazů P án ě, neliřeš j . “ Že se pak o b ě tm i (rtQoqcpOQaiq) oběti oltářnj
w yrozúm jw agj, ukazugj njže následugjcj slowa: „Neb
by nám to nemale' prowiněnj bylo, kdybychom ty ,g e­
sto pobožně a bez auhony tuto obět přinášegj, s biskupstwj sw rhnauli m ěli.“
Následowuě musj íTQoogiOQU a n¡)oec/>íQ£iv obět ol­
tářnj znamenali.
J u s t i n u s ; z geho mnohých, a důld adných mist buď
zde gen gedno uw edeno, z rozmlauwánj s židem T riplionem c. 41.
,,Obět bělne' m anky, kterauž odmalomocenstwj očištěnj wedle' zákona přiuášeti měli , byla podobenstwjm
chleba w swátosti oltářnj, kteráž z rozkazu K ristow a ■wy­
konáw ati se má 11a památku geho umučenj, ktere'ž na očištěnj dušj lidských od hřjchů gest podstaupil, abychom
spolu děkowali za stwořenj sw ěta, se wsemi wěcini,
kteréž na něm gsau, pro člowěka učiněné' 5 za w ykaú­
pen j od hřjchu, w kterémž gsme wězeli, a za wyswobozenj knjžat amocnoslj pro T oho, genž podlé wíile geho
umučen byl. O obětjch,kteréž gste-tehdáž přinášeli,prawj Bůh skrze Malachiáše proroka (1,10.) : Nemám zaIjbenj w w á s , a darů nepřigmu z ruky waŠj. Nebo od
wýehodu slunce až 11a západ , welike' gest gme'no me'
mezi národy, a 11a každém mjstě kadj s e , a obětowána
býwá gme'nu mému obět čistá : nebo welike gest gme'­
no me' mezi národy, práwj Pán zástupů. O obětech
a le , ktere' m u národy 11a každém mjstS obětugj, t, g. o
chlebu eucharisticke'm předpowjdá giž tehdáž, dokládage i t o , že gméno geho od nás oslaw ow áno, od wás
pak zneuctjwáno býw á.“
Ireneeus lib. 4. c. 17. pýše: Suis discipulis dans con­
silium primitias Deo offerre ex suis creaturis, non quasi
indigenti, s<;d u t ipsi nec infructuosi nec ingrati sint,
eum , qui ex natvjra panis est, accepit et gratias egit, dicens : hoc est corpus meum. Et calicem sim iliter, qu;
est ex ea creatura, quee esl secundum nos, suum sanguinem confessus e s t, et novi testamenti novam docuit
oblationem ; quain ecclesia ab apostolis accipiens, in universo jnundo olTert D eo, et qui alimenta nobis preestat,
primitias suorum munerum in novo testamento , de quo
Blalachias sic preesignavit. Mai. 1. 10 — 11.
Clemens Alexandrinský Strom. IV, 25. uznáwa sw átost oltářnj te'ž za obět, an dj : Melchisedech, král Saleinský, kněz Boha neywyššjlio , wjno a chléb poswátný
dal pokrm na podobenstwj swátosti oltářnj. Clemens
uznáwal, gako ostatnj otcowé chléb a wjno Melchisedecho•ffo za wyobrazenj neyswětěgšj svvátosti, poněwadž od
krále dary tyto za obět wydány b yly; protož zm iňuge geho kněžstwj nazjwage chléb a wjno pokrmem posw átn ý m , čjmž skrze tuto obět se staly.
Že i Tertullian swátost olt. za obět powažowal,
dowodj pan sp. z gednotnych w yrazu geho , an de orat.
14. c. modlitby při slawenj wečeře Páně od cjrkwe w y konáwané sacrlliciorum orationes nazj wa, a prawj, že
požjwagjce tělo Páně a ge chowagjce o b ě t i auěastni
býwáme , a t. d.
Str. 112. připom jná, že Origenes ne tak zřetedlně
gako ginj uěitelowé za obět wečeři Paně wyhlasuge, ač­
koli se i geho smeyšlenj o tom poznali dá ; neb mluwj o
křestanských kněžjch a olťářjch.
Neýgasněgi a neyzřetedlriěgi přednášel toto ličenj o
wečeři Páně sw. Cyprian, zwláště w listu Ceeciliowi při­
psaném, kterýž sw. Augustin librum de sacramento cali­
eis gmenuge.
Tuto p r a w j: Eucharistia est sacrificium, quod victimis Judaicis cessantibus successit. — ln sacerdote Blelcliisedec saerificii Dominici sacramentuin preefiguratnm
vidimus. Z n am enit; pak gest toto injsto : —* Si Jesus
Christus Dominus et Deus noster ipse est sacerdos Dei
P atris, et sacrificium Patri se ipsuni primus obtulit, et
lioc fieri in sui commemorationem preecepit; utique ille
sacerdos vice Christi vere fungitur, cjui id, quod Christus
fecit, imita tur , et sacrificium verum et plenum tune of­
fe rtin ecclesiaDeo Patri, si sic ineipiat olfere, secundum
quod ipsum Christum vid eat obtulisse.“
Při každém zde uwedeném jnjstč osprawedliiuge pan
sp, praw ý smysl slow aprůpow ědj, djlein z etymologie,
djlem ze spogenj ře č i, djlem z aumyslu spisotelowa a
t, d. a přitom také těch neyhlawněgšjch odporů odwodj.
Druhé liturgické oddělenj bude následowati.
3.
líistoria F.ccleske christianfe a natívitate Salvatoris
(|uc ad obitum Pii VÍK P oulificis M aximi. A u lo re A n t o ­
n i o Iv l e i íi, s. s* Thcoloíria? Dociore, líistoria? ečclesiasiica? i li
Gřtfceuši. šcieuliarmn itulveršiiate Profcssorie P . O . T om i
duo , cujus tom uš šeetmdus iu parfém priorem et postóriorerti
divisus. GríťCii silmpUbus C hristophorí Pouz MDCCCXXIJL
t is
/ j gakého aum yslu p an spisoW atel ten to cjrkew nj děgop is w y d a l , sán i W předm luW ě
ožnam uge.
Chtěl totiž
posluchače sw é sp ro stiti ob tjžn éh o a m n o h ý m om y lů m
p o d ro b en éh o pšánj , m ilo w h jk ň m pak cjlkeW lij h isto rie,
g en ž o d ů ležito stech k ře sta n sk é cjrk w e obšjrněgšj zp ťaw y sobe ž á d a g j, k to l n u
ale ani p o tře b n ý c h , W clikých
sp isů ani p rá z d n o sti nem agj , p o n ěk u d nápom ocen b y li.
Cely tento spis sestává zd w au rljlů , a tl¡1 druhý ze
dvfau oddělenj. PřjbShowékřestaiiské cjrkwe rozwrže11i gsau n a osmero period.
Perioda prwnj od narozen) Kristowa až do smrti Ja­
na Evangelisty , neb od roku 1 — 101.
Druha, od smrti Janovy do panowanj cjsaře KonslanLina Welkclio , neb od 101 — 306.
Třel) do počátku wjry mabomedanské, od roku
306 — C12.
Č tv rtá do rozšjřenj moci papežské Řehořem VIT,
neb od roku 612 — 1073.
Pátá do obmezenj moci papežské přenesením pa­
pežské stolice do Avignonu , neb od 1073 •—• 1308.
Šestá do roztržen) cjrkwe skrze Luthera a g in é ,od
1308 — 1517.
Sedmá do počátku osmnáctého v ě k u , neb od 1537
až do 1701.
Osmá do smrti Pia VIT., od 1701 •— 1823.
U wystawenj historických děgň gevj pan spis. v ů ­
bec negen pan lié a p ra v o v ě rn é katolické smeyšlenj, nýbrž
i obšjrnau známost bohoslovnjch v ě d a snažnost w u ž jwánj pramenů. P ředevšjm pak vyniká tento děgopiá
tjm , že se zde mriozj q rk e v n j přjběhow é, o nichž se
ginde přjliš hubeně a zběžně gedná, v elm i pilně a umě­
le wypisugj. Sem nálež):
Bohoslovu) literuj historie, an negen vůbec, nýbrž
v každé periodě o každém theologickém oddělen], gako
0 cjrkevňj historii, učenj biblickém, dogmatice, apologe­
tice a polem ice, morálce a pastorálce, gak ukatoljků, tak
1 u giných sekt k snailuěgšjinu a důklaclněgšjmii posauzeíi) povšechného s ta v u potřebné zprávypodáw á, aznaínenitSgšj spisovatele s nváženjm ceny gegich uv o d j.
Též i obšjrnym v y stav en jin katolického učen) v y ­
niká v elm i prospěšně tento spis nad gine', což tjin v S t-
šj mu dodáwá ceny, čjm potřebněgšj a dňležilěgšj kaž­
dému bohoslowci důkladná toho učenj známost. On
n a le z n e neydňwodněgšj injsta z pjsem sw- otců, gako u
přjkladu p ři učenj o swátostech 1 dj l , str. 162. ze sw.
Justina 3 m jsta; zT eítuliana 2 : z Ignáce mncedlnjka gedno , z Irenea dw ě 5 ze spisowatele listu n asw . apoštola
Jakuba, aO rig en aex homil. II. in L e v it., kteréžto mjsto
o starobylosti zpowědi swědčj , a w lato slowa z n j:
„Když gsme zhřešili, musjme ř jc i: Wyznal gsem před lebau hřjchy swé a netagil gsem neprawostj sw ých: neb
když toto Cinjme, ahřjcliow é naši negen B ohu, nýbrž i
tě m , kteřj ge léčiti mohau zgeweni býwagj , shlazugjt
se nám .“
T ak též obšírně a důwodně gedná pan spis. o cjrkewnjch obyčegjcli neb služebnostech. Důkazem buď, u
př. , pogednánj o obřadech při udělowánj sw. swátostj.
Když pan spis. w djle 1, str. 97. obřady w p rw n j perio­
dě při k řtu sw. w ypsal, uwodj w periodě druhé str.
212 . rozwoduěgi w šeck y , kteréž knněiu přidány byly.
Když totiž i lid swětský křest swatý udělowali počal, a
sice gak dětem tak i dospělým w určitý čas, w sobolu
před welikonocj a w sobota před hodem swatodušnjm ;
— čas potřeby wygjmage. — On w ypraw uge, že kate­
chumeni tři stupně neb třjcly progjti museli, prw é nežli
ke křtu připuštěni byli. 1— 1 Ze kněz neb biskup ty, genž
pokřtěni býli měli, swatým křjžein poznamenal, mezi mod­
litbami ruce na ně w zkládal, a když se zlého ducha od­
řekli , geg zakljnal a t. d.
I
ta oddělenj, kdež o sw atow ládě (hierarchia) gedná
očekáwánj našemu zadost činj , gakož neméně i ta, kde
se podiwné w jry křestanské rozšiřowánj wypisuge, welmi půwábně čtenáře zanjm agj, an se tu i praktický m o­
ment takowýchto na w jru obrácenj, blahoděgná promě­
na w m rawech těchto nowěwěřjcjch národů , ukazuge.
Ačkoli pořádek, w nSm ž pan sp. přjbShy wypra•wuge, wzhledem na čas a na látku Snadnému přehlednu­
ti překáželi se zdá , připogený w šak každému djlti ob­
s a h , a obecný, podle' alphabety zpořádaný regstřjk, w
němž wšecky zde obsažene' předměty snadně wyhiedali
se m ohau, čtenáři dostatečně napomáhá.
b) S m j š e n i n y .
a) Z á k o n y *
N a r j z e n j d n e 2 . ř j g n a 1828. W žasjlaných.
na konci každébo školního běhu ku král. auřadu kněhdozoťnjinu (Bwcber - Revisions - A m t) vfýkazech , gak
mnoho a klel‘e' knihy do škoínjch a ■wikářských bibliothek
přibyly, má še k spisům, -wjce djíů neboli swazků obnášegjcjm , gakož i ksbjťkám , o rozličných předmětech
gednagjcjm, mimo ostatnj giž dne 28 dnbna b. r. nařjzene' w ěci, zřegmě také zaznamenati: btížjcj čjsloswazku neboli d jlu , pak titul každého spisu zwláštnjho, tam
obsaženého, kčasopisům zwláště rok w ytištSnj, ročnj
b ě h , a počet djlů po měsjcjch neboli po swazcjch.
p) C j r k e w n j z p r á w y.
1.
Inštallacj nowébo Pana Kanownjka, Dňstogného Pána
Jana B iittu era, Rektora arcibiskupského Semináře w Praže, w y konána w Staré Bolcshrtvi;
Den 8mý iněsjce záři b. r. byl welm í památný prd
Starau Boleslaw, negen že ten den w tomto pautnickém
mjstě swátek cjrkewnj nározeuj Panny Marie slawně
swěcen byl, ale i proto, že na ten den připadla památka
weyročnj installacj Geho Bii'1os li Biskupské, Pana Fran­
tiška P i š t S k a, gakožto W . D. Děkana zdegšj starodáwnj
kapitoly, a spolu installacj důstogného Pana Jana Biittnera, ředitele semináře Pražského za kanownjka Boleslawskélio.
Giž ten den předtjm a vvečer negen děkanstwj, ale
i kanewnicťwj spolu spřjbytky zdegšjho duchowenstwa
a auřednictwa slušné a skwostně oswjceny byly. P řjměřené latinské nápisy, Chronographic&obsahugjcj. ozdobowaly okna gmenowaných přjbytků, a oswědčowaly galc
svnowskau lásku Boleslawskýcli k swému P ánu, tak
wděčnost a uznalost mladého duchowenstwa k swému
býwalému zaslaužilému Pěstauna. Z w uk radostný hud­
by a m oždjřů zw ěstowal nastáwagjcj weselj negen tomu­
to památnému mjstu, ale i celému okólj. Druhý den nato
dle uwedeného zde obřadu w dewět hodin ráno’ w k o legialnjm chrámu Pán o S. S. Kosmy a Damiána předewzata byla installacj, při kteréž dwě latinské reci , prwnj
od Pana kanownjka, gakožto umjstnSnu býti žádagjcjho 5
druhá od Geho M. B. gakožto installugjcjho držánybyly.
Po wykonané installacj byl nowý Pan kanownjk u slawném prňw odu weden do chrámu Páně Panny Marie, na­
čež následowalo kázanj řečené Panem Wogtěchem Pro­
cli ázkau, Swa towogtešským Pražským Farářem , o uclěuj
Marie Panny, laskawé matky gak k swému neymilegšjmu
synu K ristu Ježjši, tak .k nám ke wšem , s slušným při—
pomenutjm toho , co se tu na ten-den•dálo. Na to byla
gest konána púntifikálnj mše sw. od Geho B. milosti. Že
gmenowaný swátek zrowna po neděli přišel a čas přjgemný b y l, sešlo se na ten den mnoho tisjc paiitnjkú i
zewzdálenýcli kragin, tak že negen swědkowé, ale i aučastnjci té duchownj radosti b y li, kteráž Boleslawčanům
nikdý 2 mysli newygde. W eyš dotčené řeči latinské
slohem i obsahem’ historickým pam átné, w pořádku gak
gsau držány byly , gsau tyto:
I.
Reverendissime, Illustrissime ac Amplissime Domine Do­
m ine Episcope, S. M . E . semperque fidells CapitulL in castro
Pragensi ad S. Vitum C anonice! ad S'. A pollinarem in m onte
v en to so , nee n o n amiquissim i CapititU' Veteroboleslaviensis.
Decane Gratiosissime !
Ut semper ubivis locorum .et in omni vitee humanae
cursu multurn est admiranda, itam ibi inulto magis m agisque ac profundius a dor and a venit hodie divina- providentia, cum me tot Reverendissimis
Dominis circumdatum oonspieio. Conviucor inde intim e, quod ea
ipsissima Dei O. M. providentia in omnibus operibus suis
non potenter solum , sed et propter ordinis pulchritudinem ac decorem suse sacerrimxe Ecclesiee etiam sapienter
disponat, omniaque guberne-t.
Heec eteúiin sne sapientissimo ac inscrutabili suo consilio non 1 solum rectorem alimmorum status ecclesiastici
et Ganonicum ad Gsesareo -Regiam Ecclesiamcollegiatam
O. O. S. S. in Castro Pragensi, sed etiam antiquissimee
hujus ecclesi;:e membrum fieri vol-uit. Misericordia divi­
na hic constitutus, quidquid intueor, sive sacrae sedis
primordia, sive illius venerabilem antiquitatem, sive D ucum ac Regum Bohemiae in earn amoreta ac muuificentiam,
sive virorum ad D ei, B.V.M'., S. S. Martyrům Cosmae e t
Damiani, ac S. Wenceslai cultum a tot retro anuísim o
jam saeculis destinatorum celebrita tem, sive prospera sive:
adversa Ecclesiae hujus collegiatae fata, magna proferto»
imo maxima sunt omnia.
S i de natalibus hujus sacri loci queestio movetur, a
W ratislao S. Wenceslai patre in ipsis apud gentem no _
strain ohristianeereligionis iticunabulis fundatam ac erectara íüisse, iieet autlientica desint m ouum enta, script«-
res rerum patriee tradunt. Legimus eniin anno 915 insi­
gne a duce Wratislao Borziwogi filio Bohemiee decus accessisse. llic Princeps divino instinctu jnotus docnnimi
in Bohemia Boleslavise condidit templuin priinum in tota
terrarnm orbe S .S . Cyrillo et Methudio Boliemiíe Aposlolis sacrum , quod, ut alia omnia hactenus condita honore preecederet Capituli et collegialis Ecclesiee nomine
fundator ornavit, atque Bohuslauin Preepositum et W ssemilum Decanum constituit. Pia Patris vestigia secutus
W enceslaus hanc sibi proprie tuendam Ecclesiam existím avit, et quainvis ad fratrem Boleslauin ea Bohemise re­
gio ultima patris volúntate pervenisset, hanc tamen Ec­
clesiam veluti Matricem veneratus novo etiam templo in
houorem S .S .M arty rum Cosmee et üam iani condito inirifice exoi'navit. Atrjue heeo est illa Ecclesia, in cujus
limine imrnani fratricidio pro sancta Christi religione dux
sauctus occubuit, quam ut ita dicam suo sanguine fundavit, cujus parietes, ut viclemus suo cruore veluti en­
cáustico picturee genere depinxit, et indelebili ad hoc us­
que tempus charactere signavit, quam denique suo tuinulo et plurimis ad tumulum patratis miraculis honoravit.
Quin etBoleslaus cognomine seevus, Wenceslao e coelis monente, frugi jam redditus, Ecclesiee Iiuic collegiatee
revocatis per Drahomiram depulsis sacerdotibus etin in istris gloriam suam restituit, jamque totus in eo fuit, ut
Boma novum Prsesulem im petraret, eique u rb e m a s e
conditam cuín vicina trans Albim regions donaret, cum in
medio conatu Principen! vita destituit. Successor Patris
stevi. Boleslaus Pius Ecclesioe Boleslaviensis honorenih.il
antiquius h a b u it, sedem episcopalem , ut pater jam inten d erat, in loco nata] i Boleslaviee erigere voluit, ast
Pontífice Joanne X I]í. aliter disponente, nihilominus eundem amorem in hanc ecclesiam fovit atque nutrivit, seepe
peregrinas Boleslaviam accessit, terram hanc, qute S.
Wenceslai Patrui sanguinem manantem vulneribus excep isset, osculo veneraturus.
Quid jam dicam de Břzetislao Bolcslai Pii pronepote , cujus tanta in ecclesiam liane extitere m erita, ut
omnium superiorum Principům bénéficia unus ipse extinxisse yideatur. Hic ex manubiis polonicis et ex opirnis spoliis Gneznensibus perdivitem Ecclesiam in hono­
rem S. Wenceslai cura collegio amplissimo Cauonicorum
restituit aut potius tanta munificentia fundavit, ut si Me­
tropolitanům Gapitulum excipias, in toto Bohemiæ regno
opi|)us non haberet sui siinilem. Atque ex hoc tempore
jam gaudem us, et gtöriamur memoriis authenticis , quas
coævi in suis antiquissiinis reliquerunt nobis codicibus, li­
cet antiquitatem ejus , ut superius innui, altius repetere possemus. Silentio prætereo Garolum IV. patrem
Patriæ, qui cum null am prope ecclesiam a suis beneficiis
Intactam relinqueret, speciali amQre in hanc ecclesiam
ferebatur ; silentio prætereo reges stirpis austriaeæ c cœlo ad nos missos; Ferdinandům I., II. et III., qui hujus loci
majestátem et auctoritatem pro eo, aepoterant, tuebantur.
Quid quod magnum gloria? pondus Ecclesiee huic
accedit per viros egregios, seu splendore generis, seu
doclrina ac sanctimonia yitæ, seu amore in hanc ecclesiam
aliisque laudibus insignes. Sola yirtus atque ad nos us­
que ab eorum œyo deducta gloria omnem m eretur adrnirationem , lau dem et amorem. Jam historia teste Boleslaviensis Ecclesia tantis quondam yirtutibus effloruit, u t
omnium per Bohemiam ecclesiarum exemplar et nonna
e sse t, ad quam ceterœ sese conformarent, et canonici
quasi faciès sacerdotum ceterorum , unde illi ex moribus
sanctissimis notari possent, sint habiti. Enimvero fLoruerunt inter membra hujus Ecclesiæ viri, qui vitæ sanotimonia veluti oliva fructifera in Domo Dei sui fructus.
virtutis ac Christian® perfeclioms longe lateque sparge-
rent, Floruerunt inter membra ecclesiæ hujus v ir i, qui
doctrina cœlesti imbnti mirabiliter fulgerent, atque in per­
petuas æternitates fulgebunt, quia ad juslitiam erudiere
mul los. Floruerunt inter membra Ecclesiæ hujus viri, qui
invicta fortitudine et constantia sanguinein etvitam sanclissimæ religioni im penderent, aut pressi ab literoticis
illustri palientiæ documento perseverarent victores. Longus forem , si om nium , quos ecclesia licec in sinu suo
fo v it, illustrium virorum laudem complecti vellem.
Enim tantum adducam nom ina, quos sine contro­
versia sua ætate eminuisse inyenio. Agmen ducunt prijni Ecclesiæ hujus Proceres Bohuslaus Præ positus, et
Wssemilus Decanus, quorum virlutes et m érita licet ve­
tustas ex tin x erit, tameii de sanctiraonia et authoritate
vitre nullus dubitandi relinquitur locus, cum ex universo
Bohemiæ clero lú duo præcipue ad summam id teinporis
in universa Bohemia Præposi ti etüccani collegialis digni­
tatem apiissimo Principe sint evecti. Ex gremio Ecclesiæ hujus í'uit Boliuvidus, qui regiam virginem Daubravain Boleslavia ad Polonos proñciscentem ciun pluribus
aliis sacerdotibus bohemis comitalus magno christianœ
reipublicae bono Regem Proceresque Polonos sacra abJuit unda Ciilistoque lucratus est auoratores in verilate
et spiritu.
E x gremio Ecclesiæ hujus fuit Blohausius Ghwogen^
sis, (fiii erigendi in Bohemia episcopalus causa aBoleslao
sœvo Princeps legationis Romain est missus.
E x gremio Ecclesiæ hujus fuit Ilermannus Praepositu s, qui anno 1097. Prageusis Episcopus est electus. E x
gremio Ecclesiae hujus fuit Nicolaus de Gremsirio, Archidiaconus, Garoii 1 V. Gaesaris Protonotarius ac intimus
Gonsiliarius.
E x gremio Ecclesiae hujus fuere Michael et Franciscus
do B enessow , qui in turbis kusilicis eum Praepositurae dis-
pendió aptid Imperatorem ac Regem Sigismundum mimere Cancellarii aulici fuqgebantur.
E x gremio Ecclesiae hujus fuit Joannes Cbrysostomns Decanus Capituli, cujus industria surrexit in fundo
Praepositurae elegans Basilica ad honorificentius eonservandam iconem B. Y. Mariae magnificis inprimis suppeliis Annae Mariae uxoris Imperatoria Mathiae erecta.
E x gremio Ecclesiae hujus fuit Rudolphus Roder,
Praepositus simul et Decanus hujus Capituli, qui pro zelo
suo decoris Domus Dei gratia, qua pollebat apud Im peratores Ferdinandum III. et Leopoldum I. effecit, ut ecclesia haec collegiata per incendium fortuitum defórmala
imploratis totius regni in publicis comitiis ac etiam im petratis Subsidiis ad nitorem Yeteri praestantiorem reS tau raretu r.
E x gremio Ecclesiae hujns fuit historia© nostraeL ivius, Magister Wenceslaus Hajek de Libocan, Praeposi­
tu s , qui primus omnium umversam Bohemia! historiara
omnis est complexus, et a Czechi in Bohemia adventu ad
sua usque témpora annales cleduxit eosque Perdinando
X. dedicavit.
E x gremio Ecclesiae hujus nostra aetate est Ptevarendissimus, Peril! us tris a Amplissimus Dominus Jose­
phus Jiistel, Praepositus liujus C apituli, Suae CaesareoRegiae Majestatis Consiliarius aulicus, v irvirtute ac pietate co'nspicuus , et dexteritate in tractandis negotiis ec—
clesiasticis aeque ac politicis omnium consensu máxime
Y ersatus.
Ex gremio Ecclesiae hujus et T u es Reverendissime,Ulustrissim e ac Amplissime Domine Dom ineEpiscope , Decane Capituli hujus gratiosissime, quern ReYcrendissimus ac Celsissimus Princeps Archi - Praesul noster
Clementissiinus ob egregias dotes sibi Suffraganeum ae
totius clinr-ceseos Vicarrum generalem et officialem elegit
atque constituit.
650.
O z n a m o w a t e 1.
Ecclcsicc huic collegiatee tot vironan prccstantissim orarn splendore illustratee adscribí, atque aggregarinum
non summee m ibi ducam la u d i, gloriee atque honori ?
Quampbi'&m a To Reverend!ssime, Illustrissime ac
Amplissime Domine Ep¡scope , Decane Capituli hujus
gratiosissime omni cum hum iiitatis ac reverentiee alFectu oro ac obsecro, at pro ea, qua polles authoritate, ad
m ei inaugnrationem procederá, Canonicatus insignia mihi
coiiferre, locum in stallo assignare, et quidquid demurn
ofl'icioi'uui meoruin e r it, benignissiine velis injungere.
Yos vero Reverendissiini Domini omni cuin decentia rogo, u t me in gremiuin vestrum benevole suseipiatis , et fraterno affectu complectainini. Licet enim prop­
ter m uneris diversitatem simus loc-is segregati, tamen
s it, opto,.nobis prout fidelibus in priinteva ecclesia,
u n a a n i m a e t u n u.s s p i r i t u s i n D o m i n o , siquidem ita oomparati ubivis sane locorum ac in omni
ulterioris vitse nosti-te cursu majorein Dei E. M. glori­
ara, cultura B. V. M .,SS. Martyrum Gosmae et Damiani ac S. Wenceslai prom ovebim us, ad majus Ecclesife
hujus increm entura, et in veritate fidelibus dicere cum
magno gentium Doctore poteriraus :
Quae vidistis in me, et audistis ex m e, heec agite.
II.
Allocutio in install alione Reverendissiini Domini Joannis
B iitlner, A rchiepjscopalis Seminarii Rectoris, ad canouicatum V eteroboleslaviensem . — Die 8 . Septem bris auuo 1 8 2 8 .
Quod deposcis Yir Reverendissifne! justum ego lahorum Tuorum reputo prcemium adeo , ut palam profiteri non verear, ancipitem me Inc rere , num polius gratu-i
ler Gollegio Canonicorum Nostro de Tui ad illud accessione , aut Tibi de promeritee mercedis hujus acquisitione,
seu tandem mihimet ipsi de exoptala referendarum graliarum occasione.
Gratuler T ibi oportet, quia ex Gapitulo, cui adscribi desideras , non paruin honoris atque dignitatis Tibi
esse accessurum , ipsemet in succincta non minus acdoc-*
ta et omnino præelara expositione vicissitndinum eju« palam es professus. Gratuler oportet Capitulo Nostro, quia
ex vita Tua anteacta et cunctis laboribus. conatibusque
Tuis hucusque pro ecclesia Dei exantlatis spes affulget
lœtissima , fore, u t novum ex Te honoris et recensitæ
gloriæ capiat incrementum. Te enim , qui decursu qua­
tuor supra viginti annorum onmes ad excolendos status
eoclesiastioi alumnos impendisti vires , sacerdotem quoque juxta cor Dei exstitisse semper - gravem absquc arrogantia, humilem absque hypocrisi, litteratum sed non inflatu m , util era absque jactantia, honestæ famse studi'osu m , absque ambitione - quaerentem non iluxum hujus
vitee commodum aut proprium lucrum, sed majorem Dei
gloriam , ecclesiee incrementuin et Tuorum salutem 5 om­
neš, quotquot in hac sacra eede congregati sumus non
solum ex aliis percepimus , sed etiam multi experientiee
propriee iunixi et quidem eo securiores contestari valem us, ac probationem bano et mercedem in er itor urn T u­
orum ab Ipsa Sua Reverendissima Gelsitudine P .T . Prin­
cipe Areliiepiscopo Doinino ac Judice suoruin per quaiu
justissiino fuisse con sti tutam novimus.
Maxime demum gratuler m ihim et ipsi est necesse,
qui T ib i, quem moderátorem in aditu ad sacra sum ve­
nera lus , modo immeusa inisericordiæ dm næ largitate
Episcopus et Capituli hujatis Decanus exislens debilům
grati et magnopere Tibi devinotl animi exsolvendi uaclus
Sum occasionem, adoraturus Tecum providentiam Dei in
dispositione rerum mearum sane vel maxime admirabilem.
Gratus uti vides , imo gratissimus m ih i, gralissimus.
cunctis capitularibus ceeteris exciperis, et nihil amplius
desiderata' abs T e , u t voti Tui fias particeps, nisi u t
apprecationem omnium Nostrum , qni Tibi ex animo sin­
cero collsetamur , exeipias : Jesus Christus princeps pa­
storům et dispositor omnium or dinům , sedens ad dextram ■Patriš dignetur Te diu adhuc incolumem, faustum
atque felicem conservare, protegere et gratia inprimis illa
m aniré , qute necessariá , nt quod adfinem oratíoniš Tnee
spopondisti, actu adimpleas e tita exemplar bonorum pa­
storům , quales excolendos Tibi commisit Celsissimus
Archipreesul, effici merearis.
Jam alacres ad ipsum installationis actum accedamus.
Lega.tur collationis decretuin.
2.
Dar Gegj c,k . Gasnosti k doplněn] fundacj pro chudé
slepé djtě na íistawu Pražském,.
Skladatel pjsně ke m šiswate', do 2 . swazku našeho časo­
pisu sir. 289. přigaté a pro gegj praw ow ěrný smysl po
cele' clinecezj w českem i němečkem gazyku razšjřené, c.k.
prof, na wysokých školách pražských A .1 o y s K l á r, neopomiuultcž geden oliskneYuctiwěgi podali našj N e y m il o s t i w ě g š j C j s a ř o w n ě a P a n j , pozbuzenk lom n
nábožným smyslem a mateřskau wijdnoslj G e g j c . k .
G a s n o s t i * , což s takowau milostiwoslj přigato bylo, že z
zw láštnjho neymilostiwěgšjho rozkazu Neywyššj hofmistr,
Geho Excellencj p. Hrabě z W u r íu b r a n d u , dopisem
"lo prosinceb. r. zaodeslauau pjseň clotč. professorowiwděky skládage doložil, že G e g j c. k. G a s n o s t na při­
spěn} k auplne'mu nadán), one' fundacj pro chudé' slepé
cljtě na ústaw u Pražskejn, kteranžgm en. proL z wýnosu
léto tiskem wydané pjsně dowršiti žádá, 200 zl. neymilostiwěgi odhodlati ráčila. Což se zde kw raucjm u djků
čiiiěnj za onen tkliwý důkaz wznešené mil osli wosti Ma­
teře wlasti. našj a k obecnému polěšenj Tvšem wěrnýiu
wlastencům u weřegnau známost, uw ádj.
3.
P o w ý š e nj .
Gelio cjs. král Gasnost ráčil Brněnského kanownjka,
W á c l a w a T a l s k é h o na staw rytjřský pow ýšiti, a
propůgčiti gemu inkolát w králowstwj českem azemjch
pi;iw telených.
Neywyššjm dne 19. řjgna uzawřenjm ráčil Geho
cjs. král. Gasnost [kněze, c. k. radu a ředitele Zollerské hlawnj školy we W jdni, K a r l a G i f t s e h i i t z e
wzhledem geho zwláštujch, o cwičenj mládeže drálmýini
lety zjskaných, zásluh welkau ala ta a medallij s řetjzkem
ncymilosťiwSgi poctjti.
Keywyššjm dne 12 . řjgna uzawřenjm ráčil Gelio cjs.
král. Gasnost kanownjka a hlawnjho wikáře w Trcwisu,
S e b a s t i a n a S o l d á t o, za biskupa Trewiskélio neymilostiwěgi w yw oliti.
4. Pražská gednota ku zwelebeuj kostelnj hudby.
Giž za času pohanstwa oslawowali praotcowe' ná­
rodu našeho nábožné' obřady swé z p ě w e m a snad i
h u d b a u . Wogsko Cestmjrowo, gdaucj kol plápolagjcj
oběti Woginjrowě sláwu hlásalo bohům, a zacházegjc geště zczwučeti nemeškalo. *) W a r y t e m zwučným a
p ě n j m rozplamenil Zábog spolukragany swe' proti ci­
zinci hubjejmu wlast a zděděné' náboženstwj. **)
Zpěw em přednášeli také bližšj nám předkowé , na
w jru křestanskau giž obráceni, wšeliké potřeby a žádo­
sti swé Otci nebeském u; zpěwem pozbuzowali se v e ­
spolek k w rau cj, neljčene' pobožnosti. Zpjw alií i při
5,'~) K ralodw orský rukopis, wydáu od W . H auky, w Praze 1819*
str. 5 3 .
* * ) Xamiže sir. 7 3 . W a r y t o gest starobylý hudebnj uáslrog
Ceclm , snad řecké fjdflfhtOV.
slawném přjgezdu a dosednut] nowých knjžat na stolici
•wogwodskau, při wyswěcowánj a dosazen] biskupu,
po dobytém wjtězstwj, a p ři giuých radostných i žalost­
ných přjhodáchi *) ZpěW em, žádagjce nebe o dopomoženj k w jtězstw j, před bitw au dodáwali sobě srdiiatosti. W ogw odaB řetíslaw , dobyw město Gněznow Pol­
ští; a uzaw řew tělo swatého Woglěcha, tam pohřbeného,
přew ezti do Cech , d řjw e , než dal odeWřjti geho hrob,
kněžjm a lidu obecnému poswátné pjsně zpjwati kázal.
Zneystaršjch i n e l o d i j znj nám dosawáde tkliwý
napěW prastaré', (w desáte'm stoletj giž známé) pjsně í
H o s p o d i n e p o m i 1 u i 11 y, a onen powědomého hym­
nu o s w a t é m W á c l a w t i .
E b e r h a r d (dobré pam ěti) kanownjk ti swatého
W jta (•}■ 1239.) odkázal část gměnj swého stálé wýžiwS
a osaCowánj d w a n á c t i š k o l á k ů , gež zawázal p r ozp ě w o w a t i ž a l m y a l e g e n d y w kostole žmjiiSnéin. K lepšjmu Wycwičcnj těch pacholjků, b o n i f a n t i nazw aných, založil Karel I. školu, kdež se zpěwtt
Učiti měli. Nešmrtedluý tento král, čili raděgi O tccw la-
*)
V oigts A bhandlung vom K iřcliengesange, ín den AbhančU
hingen einer Privatgesellschaft in Röliitifeu. I. Rand. Prag
1 7 7 5 . — ,,A dvenieiitenl ( Rržetislaílm ) in urbem Pragam“
wypra-wuge Cosmas, we šwé kronice, (w Praže) k. II. Str. 4 8 ,
■wydánj T re b . 11a rok 1 0 0 2 .) ,, lanis c h o r i s per diversa
com pita dispositis tatti puellatum quain juvennni modnlantium
Jíl t i b i i s et t y iii p a n i s, el perEccIesiam jnilsamibus campanis, Jilebš ÍKtabunda suseeplt.“
T ý ž ha rok 1 0 5 5 .str» 3 1 .
prawj : ,,P ošt Rržetislai I. obitum , filium te]us pritnogenitum
liom iue Zpingneu (Spitigneum ) omnis Rohem !« geutis inagui et parvi Comimini consilin et voluntate pari eüguut sibi
in ducein cantautes: K y r i e e l e y s o n , cantilenam dnl-*
fcem.“ (Roz pochyby p js e ň : H o s p o d i n e p o m i l n t
n y , se slo tty : K yrie e le y s o n , aneb ¡zkráceně Kirleš, K rleš,
Krleii se končjcj)s
sti našj, služby Božj také uwcdenjm p o s w á t u é li u d-b y zw elebili usilowal.
\Y prwnj polowici X1Y. stoletj způsobili muži w
hudbě a zpěwu zběhlj, mezí nimiž i m istři a bakkaláři
11a wysokých školách Pražských, známé l i t e r á c k é
společnosti. *) Tito literáci prowozowali ducliownj zpěwy p ři službách B ožjch, a udáwali tón a nápěw lidil
ostatnjmu. Společnosti takowé poznenáhla se po C elých
Cechách, po městech i dědinách osadily, a až do r. 1785.
udržely. Gim gsme za množstwj nábožných pjsnj a melodij djky powinni. **)
Z toho wŠeho patrno gest, pak předkowé naši zwláštS
z p ě w u z b o r n j h o při službách Božjch pilni býwali»
Od předešlého stoletj až po časy naše h u d b a f i g u r a l n j při hlawnjch rannjch i odpolednjch službách
Božjch panowati počala. Ačkoliw dobře zřjzený chorál,
protože i lid na něm podjl bráti může každé hudbě
w chrámu předej: dopustila předce sw atá cjrkew katoli­
cká i této poslednj pijstupu do něho. Když se wšak
w šestnáctém stoletj potworné f u g y do hudby wlaudily a
wšecku nšlechtilau sprostotu zpSwU cjrkewnjho zapudili
hrozily: uzawřel posléz papež M a r t e l l u s II. z koste­
la wesměs wypowěditi hudbu nástrognj. ***) Než ale
zápowěď ta k prohlášenj p řišla , žádal P a l e s t r i n a
swatého Otce o dowolenj, aby směl u přjtomnosti Geho
prowozowati mši , podlé pr&wého smyslu cjrkewnjho
* ) O těch Wiz : Prochazka’s M iscellaileen der Tbohm. ti. m ähri­
schen L iteratur I. Bd. III» T h .
**) W šestnáctém stoletj sotwa který národ ettropnyský hohatstw jm
na duchowujch pjänjch Cechům se wyťownati m ohl. P . p ro ­
fesor Jungm ann uwodj we swé historii literatury české na
sir. 42, 8 2 , i 70 — 1 7 7 , 3 4 5 , — 3 5 9 , 5 1 1 — 5 1 5 . a
g. množstwj p osvátných z p ě w ů , zw láštnjch i we shjrkách.
***) Athanasia , eine theologische Z eitschrift von D r. B enkert.
II. Band, II. Heft. 1 8 2 8 . S . 2 9 8 .
složenau. Ncbyw oslyšen, wywedl na neděli welikonoc11) r. 1555. slawnau šestililasau m ši, pod názwem P a p Ee M a r c e l l i známau, kteráž takowe' pochwaly došla,
že papež docela ukogeii hudbu fígurálnj p ři službách
Božjch opět powolil.
Z a iiowcgsjcl). časů take'u nás začjnali mnozj sklada­
tele' hudebnj na f u g á c h mnoho sobe zakládali, hodlágjcetjm, w c swatinách neslušným, hlasů se o záwod honě11jm dokázali, mistrríost swan, Někteřj zpráwcowe' kůra
negsauce k pňwodnjmu skládán) powoláni , i w kosteljch prowozowati sobě dowolowali arie z neyrozmařilegšjch oper, ano i hudebnj obrazenj bitew a b au řj, proměniwše toliko sw ětskýtext secjrkew njm , ktere'inuž Castěgi nerozuiněwše , injsili černe' s bj l ým, a tudjž gednák bugnými a rozkošnými melodiemi, gednák korybantským hlukem naplňowali chrámy B ožj, polioršugjce lid,
gegž měli w zděláwati.
K. odstraněn) těchto neřest) zarazili r. 1826. někteřj,
uměn) hudebnjho milownj m uži *) s p o l e č n o s t , kleráž za lilawnj a u č e l sobě pokládá, p ř i s p j w a t i k
r o z š j ř e n j p r a w é k o s t e 1 li j h u d b y , a z e s w aI y jí w y m ] š i t i w š e 1 i k e' k u s y , g e n ž b y s e s p jš e k operám a koncertů m hodily
Gsauť tllo alfabetického pořádku : A n t o n . j n D i - e t r i c h ,
kněz z r a d u cisterciáckého, c> k. professor humanilnj n a
pražském staroměstském akademickém gymnasium &c. J o s e f
H e l d e , wrchnj kommissař u c. k. městského heytm anstwj
, \ c . I g n á c R 1 c i í i v á c h t c r , předstaweuý kupeckého
stawu \v Praze &c. J o s e f šlechtic K u ce r a , c. k. guberjiiátuj rada a zpimsKv podkom oří ň o . W á c l a w L i c h t n e r,
doktor práw &c, J a n rytjř 7. R i t t e r s b e r g u , c. k.
setnjk v e w ogště &c>
J o s e f S c h ti t z , roagistratuálnj
rada &c. P e t r S p o ř i l - , c. k-. apellafnj rada a pultnistr i^e.
a J a n Š t ě p á n e k , spoluředitel k. stav o v sk éh o djWadla &o.
T ito gsau rjdjcj spoluatidowé této geduoty. Pan setnjk z
Ili ttersbergu v z a t na se geůuatelstxvj. **) M onatschrift des
vaterländischen5Museums 1 . Jahra-ang. D ezem ber. S. 7 8 .
Gest to utěšený úkaz za duu našich , že práwě
tehdáž, když se lhostegnost kzew nitřnjm obřadům cjrkcwnjju , pohřjchu i mezi katoljky, gewili počala, m už j, ušlechtilým wlutsem awŠestrannau wzdělanostj w ýtečnj, k Zwelebenj služeb Božjch nápomocnými l)ýti se sna­
žili. Gegich chwalitebnému počjnánj nemohl (G .k.M .)
náš Ncydůslogněgšj Arcibiskup swau ochranu odepřjti. Posléz i Geho cjs. král. Gasnost, náš neymilostiw ěgšj, wse dobré' neyaučinliwěgi podporugjcj, Gjsař
Pán Zřjzenj spolku toho 10. Srpna 1826 potwrdili ráčil.
Potom se společnost ta pod gme'neiu : P r a ž s k á g e d n ot a k z w e l e b e n j k o s t e l n j h u d b y (Prager Yerein
der Kunstfreunde fůr Kirchenm usik) weřegně ohlásila.
Neyhlawněgšj Pražštj kapelnj m istři : Tomášek, Triebensee, W eb er, W itásek a Pixis k ř e d i t e l s t w j po
siřjdě býwagj pozw áni, pod gegichž žpráwau ncyménS
120 hudců stáwá. R zapraw enj autrat každý účastnjk
této gednoty prwnj rok 6 z l . , poslaupnj le'ta 5 zk íiaslřj»
hře skládali se uwoluge.
Opatrným wolenjm přjslusiiých kusíi hudebnjch a
důstogným gich prowozowánjm w ěrně posud směřowal
spolek ten ksw ém u w z n e s e n é m ú cj 1 i , který giný
býti nemůže, leč ž iw e ', d u š i h l u b o k o p r o n i k á g j c j p ř e d s t a w e n ) n e y h 1 a w n ě g š j c h m o d 1 i1 e b a z p ě w ů c j r k e w n j c h , a tjm samým p ow z b u z e n j o n ě c h n á b o ž 11 ý c h h n u i j , š k t c r ým i ž obec kře slánská pošw átneinu konán)
p ř j t o m n a b ý t i má , Tento aučinek owšem takc od
powahy gednohokaždého wjce méně záwisj. A Wšak
gak mdlj a slabj gsine wsickui sinrledlnjci! Smysl o vvo
naši těkawj gsau , i srdce také Častokráte prázdno býwá
té wraucj lásky k S tw o řiteli našemu, skterauž gak w nbec wsecky nábožné skutky w ykoháw ati, tak rowněž
zpjwati, aneb ( w d u c h u spolu' prozpěwiigjce, uebolí
Casop. j). lCatol. D uch. I. 4»
42
inodljce se) poswálnéinu zpěw u a hudbě přjtojnni býtL
máme. Sw atý A u g u s t i n tau žj, ž e s e č l o w ě k
s n a d n o p ů w a b u h a r m o n i e o d d á w á 5 ¡iiki w y znáwá, ž e s á m . č a s t ě g i w j c e h u d b a u (melodij),
n e ž s m y s l e m z p ě w u p r o 11 i k 11 u t b ý w a 1. K éžbychom z ohledu toho neměli w ětšj p řjčin y , taužiti na
w ěk náš ! Časopisy a nowinami se giž zúweme do chrá­
m u , tak žeb y sezdáti m ohlo, že lehdáž gen naw šlěw ugeme swatyni B ožj, kdy tam slawnau Haydnowu mši,
Mozartowo Recpňem a t. d. slyšeli dauiúme. Pro samu
hudbu azpěw wětšj pozor obracugeme n a k ů r , než
11 a o l t á ř , kdež se kouá obět neyswělěgšj ; ani zwonek
znamenj dáwagjcj , že se kořili magj spasenci Spasiteli
swe'mu , skrytému w n ew v zpy Iat e d111é swátosti, new ylrhne nás, oswjeene' sw ěllem dewatenáctého stoletj, zásth etického rozbjránj minulého: B c n c d i c t u s ; ano málo
chybj, a hlučnau chwálu tleskal ¡bychom w ýborně prow ozeném u: D o n a , a wywoláwali ty, k t e ř j neb k t e r é
swým i s o l o p a r t y nás gjmali 5 bezděčné w šak pozorow ánj, že semo tamo sprosták kleče se m odlj, genž ne­
zná způsobu w hernách obyčegného, přinucuge nás, že
o d 22 . l i s t o p a d u a ž d o 5. p r o s i n c e w e ř e g n 6
w y g á d ř e 11 j s w é h o e 111 h u s i a s m u odkládáme. *)
Proč innedle takowj enthusiasté nesgednáwagj sobě častěgš j k o n c e r t y d u c h o w n j (concerts spirituels) ? lamt
wolno rozbjrali, m ěřili a w ážili mistrnost hudebnjch
komposicj; t.amt netřeba, tagili rozkoš w prsech sauženýclr, tam nebráněno chwálu ústy h lásali, a dlaněmi
tleskali dle libosti. "W" chrám jch křesíanských něnj hud­
ba pauliá M u s a , w gegjžto ideálnj kráse kochali se člowěku lze •, lamí gest wyššj G h e r u b j m , na gehožto perutjch duše se wznášj nad mračné oblaky tohoto pominutedlného swěta kStánkům sw ětěgšjm , kdež nadzein*) Ujilerlialluugt,l)latter 182.8. 5 . Dezem ber. N . 9 8 .
skau nactšéná láskán, spogúge hlas swůg s hlasy ducliíi
čistýčh, neskonalaú prozpBwugjcjóh sláwu Neyswčtěgšjm u ! D ů m m ů j d ů i n m o d l i t b y g e s t , prawj Ho­
spodin. Nečiňmež tedy d o m y B o ž j p a u h ý m i h u ­
d e b p o s l u c h á r n a m i - , n e z m a ř m e im awy nesl tí­
sným i d o b r ý a u m y s í z a k l a d a t e l ů o n o l m
e h w a 1 i t e b n é h o s p o l k ů ; ó s v ř j c e n ý m i býti stí
domnjwágjée, d e y m e s w j t i t i s w ě t l o swé předgiiiým i, aby našjm powzbuzenipřjkládein s p o l u chw -á1 i 1i a w e i e b i l i O t c e , g é n ž w n e b e s j c h g e s t ;
5. Požehnánj Geho Swatosti Papežsko Pia VI.
Doktor Clarke*)^ býwalý profesáor mineralogie w
Kantabrii (Cambridge), dalekými cestami po ÍSuropě, Asii
a Africe znamenitý , pozůstawil následugjcj popis o po­
žehnáni Geho Swatosti Papežské Pia VI. na den welkonočnj , kterýž gak čistým a wraucjm citem , tak i sil­
ným a žiwým slohem chwalitebno wyniká.
„Nenj možná wypsati ono podjwánj , které se mi
tú poškytowaio.“ (Doctor Clarke byl na S t ř e š e oslaupené chodby, geuž náměštj s\V; Petra obrubuge , posadiw se mt
rameno gediié kolosáluj sochy.) „A byt to i možná bylo,
nénj žádná obrazotwornost š to wznešené diwadlo to si
předstawiti. Obywatelé weškeré zeinS zdáli se mi \v
nesmírném itmožstwj shrom ážděni, —• temný howor
nesčjslných gažyků, co hučenj m oře vrahům wzstupo■\Val. Némohlot býti wětšjho zmatku na poljch Šendarskýcli, když potomci Nbemowi od památky swé pošetilo­
sti se rozptylowali. Gak daleko gen oko dohlédalo, wšecky střechyPijma lidmi bvly posety. Na rozlehlém prostranstwj podemnaubylo lidu prázdné gen nlalé mjsto. ti
celé posádky řjm ské, kteráž se w čtw erhran zšikowala,
potřebj bylo, aby proti dawu množstwj zachráněno zů ­
*) T h e lite and remaius o f Edw . Daniel Clarke L , L . D. L o u ­
dou 1 8 2 7 .
*K
stalo. Wšecko ostatnj mjsto přeplněno , a lid tak welice ztjsněn , že se liýbánj hlaw wlnám mořským podo­
balo. Smjšenj rozmanitých barew , o něž sluiiečnj paprslky se obrážely, působilo úkaz gak krásný tak i neobyCcgný. W šemu, co gsem kdy w iděl, a obraznost má si
wymyslila, předčilo popatřen) toto 5 i mám za to, že ro ■yvnčlio tomu diwadlu nižádná cele'bo sw čta země newytwořila.“
„Když gsem se w toto rozgjmánj zamyslil , zwčstow al zw uk trauby bljžjcj se gezdeetwo. jNeyprwe' přige3o šlecbtictwo w oděnj zelenem a zlatém protkaném , a
umjstilo se u p ro střed čtwerhranu (guarree), Za njm následowali plukowe ostatnj. W éškeřé toto wogsko stálo
čelem proti wykrášlené pawlači nad portálem chrámu
Sw . P e tra , na němž Gcho Swatost Papežská se očekáwala.“
„W tomto okamženj dáno znamenj 11a zwon , a ne­
nadále se w tom nesčjslnem množstwj takowe' stalo ticho,
gake'žby se toliko zázrakem způsobili mohlo. Ani hláska
slyšeti nebylo, a oči wšech patřily na pawlač. Nagednau gewil se w oblaku kadidla na powýšene'm trůnu
wznešený a k úctě wzbuzugjcj swatý Olec. Cjm bljže
přicházel, byla tw ářnost geho patrněgšj. Z a njm byla
mrákota a tma. On ueystkwostněgšjmi rauchy byl odjn,
a na geho liJawě stkwěla se drahá tiara. Po obau stra­
nách trůnu plápolala weliká pera. W ystaupiw 11a urči­
té mjsto a pozdwihna tw áři a rukau sw ých k nebi počal
hlasem wclikvm Wšeinohaucjlio w zjw ati.“
„W okamženj padlo welkere' množstwj na kolena.
Tisjc-owé a opět tisjcowe' rozprostřeni leželi před njm.
Wogsko složilo zb raň , a gedenkaždý uklonil tw áři swe
k zemi«“
„Hlasem tak mocným, že se až do neydálšjch končin
toho Wclikeho prostranstwj rozlehl , žehnati počal.
W z láhn a rnkau swých nad lid e m wzjwal
p o ž e h n á n ) s n e b e n a d n á r o d y z e m ě . I hned
oznamowalo to hřměli) děl, zwuk trub a zwoněuj po ce­
lém Ujmě. Střelba z hradu sw, Angela a vzdálené- dělostřelstwo opětowalo znamenj to, donášegjc zpráw u o
to m , co se dálo, až do neywzdáleněgšjch pomezj.“
„K kdý. co žiw, nespatřil gsem tak wznešenélio a
Welebného diwadla. Postawa nábožného a ctihodného
oteecjrkwe, genž před oblíčegem celého národu od Boha
požehnán) žádá na weškeré pokolenj lidské, gest zagisté
předmět, swrcliowané licty hoden. Powážjmeli také, nu
shromážděn) tolika tisjc tisjců lidu w hlubokém mlčeni
11a kolenau ležjče, modlitbu swau spogugj, ijm Jnocněgi se srdce powznášj, a mnjm, že nemnoho nalezneme
lid), buďfež oni gakékóli w jry , genžby tohoto skutku
swatélio srdečně' saučastniti se neměli.“
Z toho popsán) gest patrně widěti, že gen předsud­
ku prosté mysli , gemného a čitedlného srdce potřebí,
aby si kdo wznešené obřady katolické cjrkwe oblíbil.
6.
Z 11 j m a d n e 15. p r o s i n c e . Téhož dne držel
Geho Sw atost papežská w paláci Vatikánském tágu,;
konsistoř, w které pro následugjcj stolice za předstawené
prohlášeni byli :
Pro biskupskau stolici w P alestriiiě: Geho Eminencj
ICardinal František Bertazzoli.
Pro arcib.stol. w .Cesan co nu : Msgr. Lndwjk František
August de Rohan -Caabot, dosawádnj arcibiskupAuchský.
Pro arcibisk. stol. w A ucIiu: Geho Eminencj llard .
Joachinx Jan Xaver do lsoard.
Pro arcibisk. stol. wGnězně (w Poznán sku) : W . D.
P. Teofil šlechtic Yt alicki, Doktor w obogjch práwjch, a
probošt uhlaw njho kostela Gnězenského.
Pro arcibisk. stol. w Galcedoně in partibus infideliuin: W. D. P. Ludw jk Frezza, dosawádnj biskup rr
Terracině, Sezzi a Pipernu.
Pro arcibisk. stol. Filippskau in partibus infideliuru:
Constantin de’ Marchesi Patrizj, Lditore della S. Rota.
Pro biskup, stol. \y Pes aru : \Y. D. P. Filip Mouacelli, dosawádnj biskup w Ripatransoně.
Pro spogené bisk. stol ice w Osimu a Gingoli : W .D . P.
Jan Antonin lieuvemiti, z dioecezj Senigallské, Patricius
Osimský,Doktor w obogjch práwjch, a Pro-Legat weForli.
Pro bisk. stol. w G uaslalle: W . D. P. Jan Naischel,
dosawádnj biskup Trojanský in partibus inf.
Pro bisk. slol. we W eroně : \Y. D .P . Josef Grasser,
dosawúdnj biskup Treviský.
Pro bisk. stol. w Cenede • W . D. P. Anlonju Squarpina, z řádu kazatelského, Lektor w bohoslow j.
Pro spogené biskupské stolice w Kaléhoře a K alzade : D. P. Ignác Rives, kněz z dioscezj Barcellonské, Doc­
tor w bohoslowj, kanownjk a lilawnj w ikář w Tarragoně.
Pro biskupsk. stol. w Barhastru : \Y. D. P. Jacob
Fort-y-Pnig, kněz z dicecezj Urgulské.
Fro bisk. stol. w Palentii : D .P . Josef Ascentius de
Ocon, kněz z dinocezj Albarazinské,Doktor w bohoslowj &c.
Pro bisk. stol. w Santorinu : D. P. Lukáš deSigala,
kněz z dioscezj Santorinské, děkan lilawnjlio tam kostela.
Pro bisk. slol. na (hi i t u: W . D. P. llafael Laso de
la Vega, před tjin biskup w jleridě.
Pro bisk. stok della Pazskau: D. P. Josef Maria de
Mendizabal, doktor w bohoslowj.
Pro bisk. stol. \ y Galliniku in part. inf. : D. P. Ludw jk Grati, býwalý Provincial z řádu služebnjků B. P.
Marie &c.
Pro bisk. stol. w Alolii in part. inf. : \Y. D. P. Jan
M i c h a e l L e o n h a r d , Suffragan arcibiskupa W jdonského &c.
Pro bisk. stol. Amatskau in part. in f.: W . D. P.
Jan Autonjn do Lillo, z řádu menšjch bratřj sw. Franti­
ška, Suffragan biskupa Caccrcského.
Pro Bisk. stol. w Adrasu in part. ip f.: W . D. P.
Stanislaw Kostka Choromanski, kněz zDicěcezj Ploskowské, doktor wobogjch práwjch, Suffragan biskupa Seynského.
. Pro bisk. stol. w Gerase in part. inf. : \Y. D. P.
W awřinec Gutowski, kněz z dioscezj Ploskowské, doktor
w cjrkewnjm práw u a bohoslowj, SuíEragan biskupa w
Plosku.
Pro bisk. stol. w Taum akn in part. inf.: D .P . Justus
de Sancta Maria de Qro, býwalý provincial zrádu kaza­
telského a m istr pjsma swatého.
Pro bisk. stol. w Trikale in part. in f,: D. P. Marian
Talavera, doktor w bohoslow j.
Pro bisk. stol. w Cerainu in part. inf.: D .P . Emma­
nuel Yiccuna.
Pro bisk. stol. w RiranS ín part. in f .: D. P. Josef
Ignác Cienfuegos, doktor w bohoslow j.
Pro klášter B. P. Marie w S errateix u : D. P. Josef
Jordana do Arény, kněz zDioecezj Urgelské, býwalý Ge­
nerálu j wikář a wisitátor z řádu sw . Benedikta, a mistr
w práwu cjrkewn jm.
Po krátké' prpmluwS Geho Swatosti Papežské pro­
hlášeni byli za kardinály sw. lijmske cjrkw e:
Z řá d u kněžj.
Gebo Oswjcenosti AI e s a n d e r R u d n a y z Rudna
aDiwáclcé Nowéwsi, arcibiskup Ostřehomsky,Primas k ra Jowstwj Uherského &c. , narozen w Szent -R etestzu 4.
řjgna 1760.
Monsignor Petr Gaprano , arcibiskup W Ikonii, se­
kretář sw . kongregacj de propaganda ficle Síc. , narozen
wRj i ně 28. února 1759.
Monsignor František Marazzani Visconti, zpráwee
swatýcb apoštolských paláců, a Magiordomo Gého Sw a­
tosti Papežské &c. , narozen w Piacenze 11. srpna 175o>.
Mons. Benedikt z knjžat Baraberini, ncywyššj komoru j
Gclio Swalósti papežské & c,, narozen wRjmS 22. řjgna
1788.
Monsignor Jan Antonjn Benvenuti, Pro-Legat města
a kraginy F o rli, Patricius w Ozimě, narozen wdioecezj
Senigalske' 16. kw ělna Í765,
Z r á d u D i á k o n ů.
Monsignor Belisar Crislaldi, 'wrclmj pokladnjk ko­
mory apoštolské, narozen w lljm ě 41. čerwence 1764.
Potom woleni a prohlášeni byli za kardinály swaté
Bjmské cjrk w e:
Z ř á d u k n ě ž j.
Monsignor Antonjn Dominik Gamberini, biskup w
Orvietu, narozen w lm o le 31. řjgna 1760.
Z ř á d u D i a k o n ů.
Monsignor Jan František Blarco - y - Catalan, Uditore
della S. Rola, guberna tor íljm a &c., narozen w Bellu 24.
jjgna 1771.
P o w ý s c ii j.
Z a Neywyššjm rozwáženjm dne 15. prosince 1828
ráčil Gelio c. k. Gasnost anmrtjm král. kanownjka P.
i r a n i i š k a d e P a u l a D e m l a oprázděné kanowniclwj u Jilawnjlio kostela sw , W jta na bradě Pražskem
Doktorowi pjsem sw atych, t. ě. Dokanowi bohoslownj
fakulty na wys. škol. Pražských, Prof. Katechetiky a
pedagogiky a katechel ovyi n ahlaw uj wzornj škole wPraze,
P. M i k o 1 á š i T o m k o w i ncymilostiwěgi propúgci li.
Wysocc Důstogná , Weiebná a wždy W ěrná kapi­
tola u hlawnjbo chrámu Páně na Hradě Pražském w yvvolila vv sezen j dne 7. ledna 1829 na mjslo w Pánu ze­
snulého A\ . D. P. Vv o g t S c l i a "VV a g n e r a za spoluauda swého D. P. W á c l a w a W i l é m a W á c l a w j c k a, doktora pjsem swatých, arcibisk. vikáře a děkan a \v Na 2e h r a dci.
O h s a h
wšech iityr swazků I. ročnjho běhu.
I.
P o g e d n á n j.
1. Dogmatika.
Kjmský počet znamená djl, a Arabský Stránku.
O bohoslowj, od Dole!« J. N. Komora „ .
I. 13
Nedostatečnost přirozeného čili pauhorozumného
uáboženstwj od Fr. Nowotného . . .
I l l 339
Zdali uáboženstwj toliko gest prostředek k
blaženosti: čili sám ančel apowolánj člowěka •, aneb spjše gedno i druhé spolu,
od A. Klára (zč. od Čelalcowského)»
I \ . 499
O nerozlučitedlnosti swazkumanželského, od
"VY. W . W áclawjčka..................................
I. 39
O přednosti sw. Petra mezi Apoštoly od J.
A. K rále.......................................................
II. 163
2•
Cjrkevřnj
práwo.
O swatokupectwj, od Dokt. a prof. J. Ilelferta
(zč. od prof. S e d lá č k a .) ............................ I. 75.11. 207
3.
K r i t i k a b i b l i c k á , a w ý k l a d y p j s m a Sw.
Pogednánj wýkladosudebné o staroslowenském
«íeloženj pjsma sw. od D. Jos. Zieglera.
I. 67.1.192
Dwogj katolický a geden protikřestanský
wýklad členj u sw. Lukaša X X III, 43.
E L 367
od \V. "VY. W á c la w jč k a ........................
4.
Pastýřský
a u.ř ad.
I. 120
Ileč k popelečnj středě ocl Ant. Marka. . .
líozw rhy kázanj ahomilij na nedělil j a swátečnj epištoly celého cjrkewnjho roku od
S. M.. Š *ka.......................................
Úl. 430. IV. 602
Katechyzacj o sw. biřmowánj, odM. Tomka.
II. 27a
O p řig jm án i, cwičenj a křtSnj' Israelilú. od
K . Kysela.
H. 269
O způsobu přigjmánj weregnébo wyznánj
•wjry od nawrácence do cjrkwe katolické,
od W . W . W áclawjčka, . . . . .
IV. 581
Z dali, a gak by-m ohl duchowtrj pastýř k
přetrženj nočnjho taulánj napomáhati, od
M. Fr. Fučjka . . . . . . . .
III. 420
Rozmíauwanj osw čtle oltářnjm akaděnj, od
M. Sychry,................................................... I. 94. II. 235
Rozmlauwánj mezi duchownjin a nemocným.
IV. 594
5.
Wychowat el st wj i
Učitelowé starého a nowého wčku. Psedagorgické rozgjmánj od Fr. Wacka. . .
6.
I, 105
H i s t o r i e cj r k e w u j , a t c h a . e o l . o g i i Scc.
Pamatná starobylost kostelů w králow stw j
českém, od Kasp. W alent. W einingra. .
Iř. 297
Poslaupnost pap. Kjinskýeh, od J. 3f. Krále. 111.405. IV.563
Mnčedlnjci sw. cjrkwe katolické, od Fr Wacka. III. 385
K rw aw á pomsta, zmjrněná kx eslánským náboženstwjm, od W , Hanky. . . . .
IV. 554
7.
Posvátni
p o a s i e.
Pjseň ke mši s w ., od Aloys. Klára (zčešt. od
Chmelenského). . . . . . . .
W elebná prozřetednost božj, od J. Kamarýta.
Buď wůle twá, od F ř. čelakowského. . „
II.
IT. 289
III. 401
IV. 621
Oznamowatel.
a)
Literatura.
Tom. Draského W ýklad pjsem swatých.
Ant. Krombholze tré swatořečj ku zwelebenj
ústawu pro chudé domácj w české Ljp5
(w nSm. gaz
I. 131
I. 138
Baworowske'ho Zrcadlo wěčnelio ablahoslawene'ho ziwota Sw atých............................
Pentateuchus übersetzt von Venuši. . .
Des heil. Angustins 22 Bücher von der Stadt
Gottes.......................................................
Die alte Abendmahl sichre durch katholische
u.
nichtkalholische Zeugnisse beleuchtet.
Reliquien aus den Schriften der Heiligen über­
setzt von Aloys W aibel.............................
.Isidor sedlák Lhotský,
. . . . . .
Rozličná ponaučowánj křestanská od Jawůrka,
Duchownj weyklady na wšecky nedělnj a
swátečnj epištoly a ewangelia přes celý
rok od Jana Medljna.
Katolický Kancionál od FryČage, a o Tep­
lických Kancionáljch.................................
Die Lehre von der Eucharistie in den ersten
drei Jahrhunderten, v. J. Döllinger. .
Ilistoria Ecclesióe christianee. Authore A. Klein.
b)
I. 146
II. 295
II. 298
II. 391
III, 465
III. 460
III. 471
HI. 331
IV. 623
IV- 632
IV. 640
S m j š e n i n y.
1 . Z á k o n y (r. 1828. w yšlé); gub. nařizenj:
7 , 23, 25, 30 ledna •, dwornj dekr. 18 unora,
gub. nař. 7 března; cirkulář Dolno^ Rakaaske W lády 22, 28. března ; dwornj dekret. 30.
března, 8 dubna; gub. nař. 18. dub.,dw . dek.
25. dub. ; gub. nař. 2 kwětna ;
II. 303.
'307
Dwornj dek. 4. března ; 2 a 12 čerwence b.r. IU. 472, 473
INařjzenj 2 řjgna b. r.
. . . . . .
IV 643
2. G j r lt e w n j Z p r á w y : Obnowene' zřjzenj ústaw u pro chudé' w Praze. —- Ustaw pro
wlastenské um ělce.—- Slawné swěcenj školy
Dolnobřežanske'................................................. L 153, 159
Kratičká zpráw a o žiwotu Lw a XII. předdosednutjm na stolici papežskau. — Kongregacj
w lijm e w lednu b. r. wygednáwagjcj prohlášen}
' služebníka božjlio, Ondíege Boboly za swatého,
1—• Preeconisowánj biskupů &c. w lijm ě dne 28
ledna. — O G. cjs. k. W ys. aEminencj Arciw.
a Kard. R udolfu.— Konsekracj knjžete - Bi­
skupa Gureckého w Salzlmrku dne 19 a 2<í
dubna b. r. (s-pastýřským listem ).— Pautnicke
mjsto : Allotling, — Swobodná škola katoljkň
w Drážďanech. — Tomáš Powondra. •—- Adolf
J, K oppm nnn.—• Valentin Schopper. — Alex.
z Alagowich. —• Benedikt Braunitzer. — Mar­
chese iSpinola, apoštolský nuncius \ve Wjdni.
—• Benešow reálnj děkanstwj. —• A um rtj: Fr.
do Paula Deiael, Martin L orenz; Pawel Steind'l,Wogtěch W a g n e r.................................. II 308 — 331
Nadanj 2 prenitentiárň w Kostele sw. Wj t a n a
Hradě pražském. — Generálu] wisitacj w arcibiskupstwj pražském. •—• Památná slawnost w
Plasjch. '—1 Swěcenj kněžstwa w Praze, řeč
G. ÍV. M. Našeho Neyd. Arcib. k nowowyswěcencům -—- Otew řenj školy pro mládež ženskau w kláštere P. Marie u W . P. Benedikti­
nek 3. listop 1827 w Záděře (sřečjG . arcib. BF.
INeydúst. p. arcibiskupa Záděrskeho). —• Z Me­
ty, o býwalém rabjnu IVF. L.éweque
UF 474 — 495
Installacj nowébo PanaKanowiijka, D .P . Jana
Bůltnera , wykonána dne 8 . zářj b .r . w Staré
Boleslawi. — Dar Gegj c. k. Gasnosti k doplněnj
fuiidacj pro chudé slepe' djtě na lístawu P raž­
ském. —• W áclaw Talský. — Karel Giftsclmtz,
Sebastian Soldato.— Pražská gednotaku zvvelebeirj kostelnj budby. Požehnáni Papeže Pia.
rrspco.nisowáuj biskupů Stc. w Rjmě dne 15.
prosince.—• Mikoláš. Tomek. •— 1 Wácl. W áclawjček.
.
..................................
IV. 643 -664
P o z 11 ani en á n j P. P. P ř e d p l a t í t e l ů.
(Pokračowáiii»)
A r o i Ij i s k u p s t w j O l o m u c k é ,
Geho cjs. král. Wýsost a Eininencj, Neyoswjceněgšj,
NeydůslognSgšj A rciw éw oda, Kardinal aK njže - Arci­
biskup Olomucký (Til. pl.) 2 Exempláře.
Gelio cjs. k. W ýsost a Eininencj za swe arcibiskupské' Olomuckc Seníinárium GExempk
V, ysocc Důsl.Pan Fr. Benis, čestný kaíiownjk w K rom ěřjži,
arcib rada, kónsistornj píjsedjcj, prwnj predstawený
semináře, a far. u sw. Michala w Qlomúci.
Dustogný Pan An1. B einhauer, arcib. rada, konsistornj přjsedjcj, arciknSz, dozorce skol, děkan a farář w
Odrawe
Díisl. Pan Jan Dědek, ti!:. Konsistonij rada, dozorce škol,
Děkan a far. w Kigowě.
•— •— Jan O ttenberger, kněz z we!. řádu německého,
lit. konsisťornj rada, dozorce škol, Děkan a farář w
Opawě.
— — Fr. Ivawka, lit. konsistornj ra d a , dozorce škol
Děkan Strážnicky, farář na Yv eselé.
—• — Jan T u tta , lit. kons. rada, dozorce škol, děkan
a farář w Qpalowjcjch.
—
Jan Pbilipp, til. kons. rada, dozorce škol, děkan
a farář naM orawské Třebow é.
— .—. {on. Feigerle, til, kons.’rada, c. k . professor pasto­
rálky na wysokých školách Olomuckýcli, t. č.-Rektor,
— — Karel Netardu tit. konst. rada, dozorce skol, děkan
a farář na W seljně.
Mezí. následugjcjm i W el. p. p , predplatH ely z arcib, O lo m .
jiacházj so také graéua oněch šest a člyřidceti Panů we 3tjui
swazku zřcgmc neudaná.
Důst. Pan Fr. Palka, lil. kons. rada, dozorce škol, a děkan
Zdaunecký, far. w Litenšicjch.
Důst. Pan Jos. Miik, tit. kons. rada, dozorce škol, a děkan
Lipnický, farář na Drahotauši.
Pan Jan O rel, farář W štarenl Gičjnš»
— Eustach Lasecky, sjdelnj kaplan wMokrolasči.
— Jan Bühm , kooperatoř w ( \ \ iistpohlom).
—- Jos. T ichý, farář 11a welke - Pěnčici.
Jos. Jnlangér, koop. na Kržélow ě.
Důst. Pan Jos. Fürst, lit. kons. ra d a, dozorce šk o l, a
Vicedtikan ííradišský, farář w Bilowici.
Pan Ant. Š pičák, šjclelnj kap. na Dešně.
•—- Jan Ilannšniann, farář w Bušowě.
—■ Matatiš D v o řá k , sjdelnj kap. w (Laubias).
■
—- Alex. Mácha, farář w Pržne.
•—• Melchior Skrobánek, adm. far. w lírozeiikow ě.
— Jan F riedrich, koop. na W setjně.
— Martin D uda, far. wDubičku.
— Fr. Lázňow ský, koop. w Moště ni ci.
—- Jan Sinolka, far. w e Francowě - Lhotě»
— Fr. W ík , koop. w Lidečku.
— Fr. Till, far. w Žiw oticjch.
— Vine. Fiker , sjdelnj kap. w (Reimlich)»
Důst. Pan Fr. K o ller, tit. děkan a far. weRatági»
Pan Fl. F ran k , far. w Kwasicjch.
— Ondř. Pecker, far. we Zborowicjch.
•— Martin W y skočil, far. na Zdaunkti.
•— W asileg Bořek, sjdelnj kápí. w Ilošticjch.
— Jan Urbnnický, sidelnj kapl. w RošI jně.
•—■ Jos. O lbrich, přw nj kaplan we W olešowěj
— Bern. R eger, far. na Bystrici.
— Tom. Mnich , far. w Dícwokosticjch.
•— Fr. Borowička, alumn. arcib. semináře.
ť— Jos. Hořjn,
—
._.
__
*
Jan VV aněk , koop. w e Znorow ě.
Pan Martin Hrbáček, Holešowský Vice-Děkan, far. w D o maželicjch.
— Giřj K o lln er, konsistornj Auditor a w ikař uhlawnjho
kostela w Olomuci.
— Jan Miick, konsistornj kančelista \v Olomuci.
— Valentin K aras, sjdelnj kapl. na Zděchowě-.
— Ant. S tř jž , koop. w Otaslawicjch.
— Jan W odiea, koop. w Paw low icjch.
— Jan T ill, sjdelnj kaplanw Plum low ě.
•—• Ant. Ilarrer , far. wMilonici.
— Jos. Böhm, sidelnj kapl. W (Lomigsdörfu)»
— Ondř. K ůžička, koop. w Těšeticjch.
— Paw. H alušický, koop. na W elke'»
•—• Ign. Jahn, arcib. aluinuus.
•—< Libor. Zahálka»
—
Ar c i Vi s kxi ps t W j P r a ž s k é .
DusU Pan František S chauer, děkan w Sob otce a čestný
kanownjk ha W yšehradě.
Pan Jos. Kolenatý, fä r.u Mariä de Victoria w Praze*,
—- Jan Krbec, far. w Slabci.
— Jos. Dick, kapl. wKněžowsi-.
Pan FL Kaufmann, Adm. far. Libotenicke'.
Lohel-. Z diarský, far. na Dolankách.
■
—• Ferd. Schweitzer, Adm. w D oxanech.
— Fil. Fragner, kápl. iia W rbně.
— Aug. Kodidek, kapl. w e W elw arjch.
— W ác. W alsa, kapl. w Z lonicjch.
— K ar. Holý, far. w O b fislw j.
—• Em. W idiínský, řiditel městských Škol W Plzni-.
Biskupstwj
B u d ě jo w ic k é - .
Vikaístwj Kašperskohorske' 3 cxempl.
■
—•
Horaždowicke'.
Pan Jos. K ladrubský, kap. w D obrži.
— Jos. Machowec , far. w Z ábořj.
Pan Jan B. R o tt, niagistratnalnj rádnj w Březnici.
— Maiěg Iíonetsclilager, zpráwce hIawnj,ško!y w B řeznici.
— Jan Beranek, zámecký kápl. w Březnici.
Biskupstwj K r alohradecké.
Vikářstwj Gičjnske 3 exempl.
Pan Ant. W am bera, Aclm. L o k . w Morawanech.
— Fr. llofmann , far. wZlunicjch.
•—• Jos. Sobotka, kapi. w Zlunicjch.
— Jan (Jeřábek, kapl. w PodSbradsčh.
B i s k u p s t w j L i t o m ě r i c k é.
Pan Ant. Z ý c h , Adm. Děkanstwj Nimbnrskeho.
— Jos. Janatka, kapl. w Čerwené Daubrawici.
Biskupstwj
Spiské w
U li ř j c h.
13
Negmenowaných
Ž á d o s I.
Poněwadž Se gména německá gakož i latinská w ětšjho djlu mjst w Česko - Slowenských zemjch odpňw odnjho názwu wjce me'ne uchylugj, žádáme wšech tit. pp.
O dbjratelů, aby, kdekoliw časopis náš odbjragj, b y d l i ­
š t ě s w é č e s k o s 1o w e n s k ý m n á z w e m u d a t i
s o b ě n e s t j ž i 1 i.
N á w ě 8 t j.
( jjř K tomuto čtwrte'mii swazku přiložen gest d r u b ý
přjdaw ek k časopisu našemu, a sice: Kniha swateho Jana
Z latoústého: že žádný nemviž uražen býti od gineho,
než sám od šebe. Od Řehoře Hrubýho Z Gelbirj přelo­
žená a 1. 1501. poneyprw wvdaná ; a w še in , kdožkoli
se na Časopis náš předplatili, zdarma dodán bude.
Kp r wn p n u swazku přjštjho běhu ročnjho předlož)
se a lič t y důchodů a wýloh u wydáwánj. tohoto časopisu.
Zádagi se opět wšickni tit. p. p. Odbjratelů, aby
swó předplacen j n a d r u h ý r o č n j b ě h d w ě m a
z l a t ý m a na siř. obnowili ráčili.
O p r a w y.
K
I. s w a z k 11.
S tr.
15
řádka.
11 injsto Ř e k ů
Čti: ocl Reků
21
14 _
abychom,
p řid ey : smyslu spisowatelowá náležití rozum ěli, nýbrž abychom
23
27 —. w l a s t n o s t j a m y š l e n k y čti:
wlastnosti myšlenky
—
p
o
č
á
t
e
k
a
l
e
c
j
r k w e Cli: počátek
27 3 a 4
ale swňg
—•
p
a
k
:
smazáno
buď.
—•
5
o p o č á t k u čti: o pořádku neb sau31
16
staw ě
—■
p
o
g
e
d
n
a
w
á
přidey
:
se
38
25
77
23 — P a w l a č t i : Jana
K. IT.
swazku.
Str. 171. ř. 11. injsto. g e čti: gich.
_
Na straně 178. kanón 39tý sněmu prwn]ho ]Nicenskeho
omylem se u w e d l; tak též na str. 179 slowa Otců W
Konstantinopoli sněmugjcjch. _
Str. 270 ř. 11 w y s w S d Č e n j přidey: hospodaře
_
i-. 27. s w S d e c t w j čti: swětáctwj
Str. 274. r. 17. m a t r i k y č ti: rubriky
__ 288. ř. 2. k r á s n a u čti: krátkau
— 288. x. 12. w š e m
— owšem
K, III. s w a z k u .
S tr.
__
345. ř.
__ř. 10,
7. z g e w c n čti: zgewonj
n e y w y š š j b y t o s t čti: o neywyššj bytosti
S tr. 405. s e o d e b r a l č ti: se odebrali chtěl
___' 409. ř. 14. T e l e o p h o r u s čti: Teíesphorus
__ 417. S i lv es te r : napi-aw: že Constantin wlNicomedii od Eusebia pokřtěn byl
Gine méně podstatné a důležité omyly laskawy
čtenář sám oprawiž.
(gf* W knjžecjarcibiskupské knihtiskárně, u J o scfy wdowy 'Fetterlowé nacliázegj se w tisku
naslcdngjtj knihy:
a) . Hundertjährige Jubelfeier der Heiligspre­
chung des h e i 1. J o li a n n v o n N e p o m u k,
Märtyrers und böhmischen Landespatrons. Ein
Gebet - und Erbauungsbuch fiir katholische
Christen, besonders für eifrige V erehrer die­
ses .grosseil Heiligen. Herausgegeben a u f h o h e A 11 o r d 11 u n g Sr. fürstlichen Gnaden des
Hochwürdigsten uncí Hochgebornen Herrn Herrn
W e n z e l L e o p o l d , von Gottes Gnaden Für­
sten -E rzbischofs zu Prag, des heiligen apo­
stolischen Stuhles zu Rom Legafus N atus, des
Königreichs Böhmen Primas &:c. &:c. von
W e li z e 1 F r a n z N e u m a n n ,D o m k u sto s an
der prager Metropolitankirche, Fürst - E rzbischöflichen K onsistorialrath.“ 8. w Praze 1829.
asi 12 archů silná, se třem i obrazy a třem i
melodiemi. Bude w m ě s j c i ú n o r a k dostánj.
b) Ta sama bude též w Českém gazyku wměsíci
b ř e z n u 1829. roku k dostánj, a sice pod
názwem :
. Slawná stoletá památka wyhlá.šenj za Sw atého B l a h o s l a w e n é h o J a n a N e p o m u c k é h o , mučedhijka Páně a patrona české ze­
mě. Knjžka kmodlenj awzdélánj pro katoli ­
cké křestany, zwláštč pro ctitely tohoto wy~
woleného Božjho. Wydaná nařjzenjm Geh o
knjžecj Milosti, Neydíistogněg.šjho a Neymilostiwěgsjho Pána Pana W á c 1 a w a L e o p o 1-
<1a, z Božj milosti Kuj že to Arcibiskupa Praž­
ského , swaté apoštolské stolice rozeného L e o a ta, králowstwj českého Primasa a t. d a t. cl.
od W á c l a w a F r a n t i š k a N e u m a n n a ,
kanownjka Strážce hlawnjho chrámu Páně, k n jžecj arcibiskupské konsistornj rady-1 8. w Pra­
ze 1829. asi 10 archů siln á , též se třem i ry ­
tinami a třemi melodiemi, —
c) P o b o ž n o s t p ř i J u b i l e u m , čili p ři sto­
leté památce Swatowyhlášenj s w. J a n a N e p o m u o k é h o, Mučedlnjka Kristowíva Patrona
Českého. Od Tomáše líubelky, faktora w k n jžecj arcibiskupské knihtiskárně. 12. w Praze
1829. Spowolenjm W . Dustognó pražské k u jžecj arcibiskupské konsistořo. — Gegj začátek
ozdobuge překrásný obrázek Sw. Jana Nepom.
a celé důkladné p o p s á n j geho sw. ž i w o t a
z l i t i rozw rhů pozůsláwagjcj. Pak následugj
p o b o ž n o s t i : Rannj, p ři obuti mše swaté,
kpokánj, k wečeři Páně, kzjskánj plnomocných
odpustků, u hrobu neb štatue, p ři slawném pritwodu, hodinky, litanie, dewitnjk, rozličné giné
modlitby s wečernjini djky spogené. —• Ku
konci položeno několik nowých pjsnj o Swatém
Janu Nepom. schwalně k této slawnosti slože­
ných, ku kterým i n o w é , prosté, snadničké,
wšak liboplynné m e l o d i e čili nápěwy h u debnjmi notičkami dle čjsla položené se nachazegj, aby od obecenstwa lehce pochopeny a
spoluzpjwány býti mohly. Bude ku konci
měsjce ledna r. 1829 k dostán] za cenu co gen
možná neylaciněgšj.