KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
Transkript
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO. W y cl á w ú n p ř i s p j w án jm mnplia ducliownjch a učených mužů od Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře. Prwnj ročnj běh. Swazek třetj. W P r a z e , 1828. W Knjžecj Arcibiskupské knihtiskárně. PrcemonštMtský kliStet w Z eljw ě, 2 exempláre , Pan Ant. Stránský, gymnas. katecheta w lli-a d c i-W o w e . — Jan Pospíšil, kuihllačitel w Hradci - IVralowe, _ Ant, Geřáhek, far. na PauchowS. — W ácl. Pelikán, kap. w Z irč i. . _ Fil. Špaček, kap. w c .k . špitále na Plesjch. _ Fr. Fultner, kap., ffc YVšctarech. — lia re l W lk, lok. we Zwoli. — Wácl. Branžowský, koop. w c Zwoli. — Jan Jansa, kap. w Austi. (PokražowánjO N á \V 5 Š t j, (gf=> K tomuto druhému swazku přiložen gest prwnj nadawek k Časopisu našemu, a sice : Knjžka Sw. Augustina, gjž titul d a l: „ S o l i l o q u i a a n i m c e a d I) c u m , “ a „ M a n u a l e “ t. g. R u i o w í t , z gazyka latinského w Český, což neywlastněgi býti mohlo, přeložené od M. D. A. z Weleslawjna 5 a wšem, kdožkoli 11a naš Časopis bud giŽ předplatili s aneb géStě do 31, čerwence b. r. p í od plat) , zdarma se dostane. Předplacen) na pauhý ča sopis trw á sice, pokud zásoba tištěných exempláru do stač), skrze celý ročnj běh; ale po wyřčené lhůtě každý tištěný arch nádawku 3 k r. 11a střjbře stáli bude. Přjdawky podobné w té mjře se rozmnož), w gake počet předplatitelů na časopis náš přibýw ati b u d e ; ně hot wšecken čistý wýnos po zaprawenj autrat n a wydaivj spisů sw. Otců w gazyku českém se wynaložj. K tém už také cjli Kirjžecj Arcibiskupská Pražská Konsistor zceštěnj neyznamenitěgšjho spisu sw. Augustina: „D e civ i t a t e D c i “ obgednáwá, a spis ten po částkách P.P. Předplatitelům , gakožto přjdaw ek k časopisu našemu dodáwati bude. Redakcj. . (DAEKBKUS p ro KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO. W y cl á w á n p ř i S p j Wá n j m mnoha duchownjch a učených mužů od Ivnjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře. Prwnj ročnj běh. Swazek třetj. W P r a z e , 1828. W K.njžecj Arcibiskupské knihtiskárně. IJiiVTu ôoy.ifiaÇeie" to ym'Lov xaréyEte. Ffços Qeoaccl. A . V. 2 1 Veritas est dulcis et am ara ; quando dul cis, pascit •, quando . ainara, curat, S . Augustinus, Quid fortius desiderat aniina, cpiam veritatem? L eo X II. !♦ P G G E D N A N J * 1. Nedostatečnost přirozeného čili pauhorozumného náboženstwj. Od Fr, W . Ncwótňéhq, t. c. kaplana Lochowského, §. 1. A u c e l t o h o to p o g e d n á n j. vr ■‘■'áš přemeyšliwý čas uwyká sobě na kletbu b u daucjch gakausi urážliwau osobliwostj w.seeko, at gest to Božského aneb lidského půwodu, m ěřiti na piď wlastnjho náhledu, a co w tom to kořen s\yé gestosti nemá, tjm i pohrdali. Kterážto odwážliwost se zwláště za nyněgsjho wěku o to, co člowěku neydůstogněgšjho, neydražsjho a neym ilegsjho b ý ti má, o prawé náboženstwj o tjratip o cjná, takže hmotnau rukau i na takowé prawdy, které se nám w čase druhdy k oblaženj z Božských ozjwaly u s t , a za které děkowati srdečně dobrotiwému nebi gest povinnost neysladšj n a še , sáhati se osměluge, a takowé tak dlauho krautiti a žmoliti, až z rumu swého weledůstogného půwo dénstwj gen co pauhý náhled a nález lidského rozumu beze wsj wzhlednosti a účinnosti w ykulaigj: slowem, nyněgšj duch swěta usiluge sobě wšecko isebekladměgšj (positivům ) zpřirozeniti a přiosobiti na zwelebenj swélio náhledu, nepowaže té škaredé 'new děčnosti, lcterau se p ioti tem a ta kovým pravdám , gesto mu gen zwláštnj dobrotau Božj darovány byly .prohřešuge. Gest pak toto pocjuanj tjm nakazliwegšj a nebezpecuěgšj, čjm za gedno nepatrnégi a pokautněgi se w lidskau mysl p ljz j, a čjm, za druhé se přjhodxiěgšj a přjručněgšj býti zdá důměnkám gistého sápavého odpadlstwj. Gestit to onen záro d ek , z něliožto se gen to snětivé sjmu nyněgšj studenosti, lhostegnosti, nezdjlnosti, newraucnosti a neochotnosti trans] do w šeho, co se koli rozumu kuznánj a zplněnj do b ro tiv ý m Bohem klade. Pročež také potí ebj gest zvláště za nyněgšj doby, aby se rozlézánj této neřesti záhy spasné položily h rá z e , a to tjm dřj\ve , opatrněgi a h o rliv ěg i, čjm se wjce tato rezovito st a zpálenina lidského smeyšlenj gak pod zlatohlavem , tak pod lbicj, gak u p é ra ta k u g e hly, p ři výhnjch, za pluhem , ano i na pastvách bolestné giž spatřuge. Že wšak ale aučel tohoto převráceného tak počjnánj, gak pozorugeme, nenj nižádný giny, nežli z gedné strany hrubá -wynášelivost, z druhé pak chtivost a tužba po bezuzdněgšjm a prostopášněgšjm gešte ž iv o b y tj, za kterým nyněgšj zheyralý swět z blahocinneho lůna lcladmeho naboženstvj utjkage, sobě pomocj.vlastnjho náhledu gakési nové a swým úmyslům a náklonnostem přjhodněgšj, a povolněgšj působj a tudy na v ě t- šjm cljlé kpřirozeném u swé útočišti; b ó ře ; nebo toto gsauci tém ěř gen plod a nález rozumu lid ského, také svém u původci hlaudivém u vljdněgšj a prominliwěgšj gest; kdežto .náboženstwj kladmé , totiž zgevené, gsauc svého božského p ů v o du a dustogenstwj sobě dobře v ěd o m o , v šak ý poldjsek lidský přjsně, důlklivě, a přece tak do brotivě a vážně kárá, a- gakožto Boha urážlivý, člověka pak nehodný z av rh u ge. Z toho se tedy také domeyšljme, že by mezi prostředky čel jejmi k obmezenj a vykořeněnj této sně tivosti také ten zvláště prospěšen byl, aby se nedostatečnost toho náboženstwj, do kterého se. nyněgšj vynášeliw ý swět na zkázu 5-vau wiastuj tak rád ubjrá, odha lila , a tak práznota a zpozdilost snaženj takého okázala. Gakkoli nedostatečnost přirozeného nábožen stwj pro vedenj člověka k povolánj geho dosti patrná gest z důvodů giž přirozených , a také od mnohých učených a zkušených giž mužů dosti často důvtipně a podařile, a sice gak z ohledu wzdělanstwa, tak zvláště zprostnietwa dokázána byla, přece pro důležitost v ě c i se i my geště z nowu na uwáženj a skaumánj geho nedostatečno sti pauštjme , užjwagjce k pokusu svém u n o v é cesty, a sice té , že z útroby geho saustavné d o kážati mjujme nedostatečnost geho. Z čehož napotom samo sebau se udá, gak zpozdile k sobě a gak nevděčně proti pravém u a sice zgevenému náboženstvj gednagj ti, genž se do náruč) rozu- menstwj uwrhugj, na není prestavagj, p le v y zbjragjce a perlami polirdagjce. Abychom v ša k ale w tomto svém předse vzatém uváženj aneb posauzenj djlem pořádek, djlem gistá mjsta k odpočinut), djlem také gistý základ swého vyšetřenj m ě li, a tak beze všj stranu ostí, co komu přjslušj, přiřkli, prospege nám dle zdánj našeho tu k našemu auniyslu tak přjhodnau otázku t co se žádali může od p ra v é ho neb dokonalého náboženstvj ? přeďevšjm pře deslali a um řstiti, a pak , co se nám \y takovéto odpovědi gegj udá, na přirozené náboženstvj obrátiti. Čjinž pak se domeyšljme, že i těm poslaužjme , kteřj prawé náboženstvj poznati a gemu se swěřiti taužj. §. 2. Co p r a v é m u n á b o ž e n s tw j u d a t i p ř in á 1e ž j ? — Poněvadž gen to náboženstw j, které svými pravdam i člověka všjm ohledem k geho p o v o lán) vede, vlastně a skutečně gen dokonalým gest: to v ša k náboženstwj, kteréby člowěka v gistych zvláště důležitých přjpadnosteeli a potřebách po voláni)' geho buď opustilo, aneb gemu aspoň do statečné rady newědělo : giž pro tyto a takové s\ve nedostatky a mdloby z těžká zaslaužj d okonalým, a následovně i pravým slau ti; protož dobře gest v ě d ě li, co p rav é náboženstwj za svým cjlem člověku všecko poskytnauti a na ruku dáli má. Z čehož také gendenkaždý poznaji a uzaw řjti mů- že, zdali se w prawém náboženstwj nacliázj, a pak li tomu ta k , gak welice za toto nesmjrné štěstj a dobrodinj děkowati má Bohu. Dlužno pak gest náboženstw j, gežto doko nalým neb prawým býti má, udati : a) swětlé wyobrazenj Boha a geho w lastuostj. &) Geho srownánj kčlowěčenstwu a k tw o rstwu wůbec i galtQž i tohoto opět k B o h u ; nebo gen auplněgšjm poznánjm toho, zněhožto sew.secko, což dokonalého, wšecko dobro a b lah o p rey — stj, poznán]m B o h a, gakož i swe wlastnj srownalosti k němu, Činj se člowěk schopným pow olánj swého. c) Gistý a praw ý způsob ctěnj B oha; nebo cloweku Boha gednau náležité poznawšjmu nelze gest, aby ctěnjm a wzjwánjm nelnul rád k němud) Pogištěnj nesmrtelnosti lidské d u se, ga kož i náwěštj, w čem gegj budauój žiwot záležeti bude ; gelikož toto pogištěnj a náwěštj gest člowěku útěchau apow zbuzenjm ; bez kteréžto b lažltelné wyhljdky do budaucna gemu nelze ani ctnostnu ani štastnu byti. Dukazowe wyrkuut] tohoto gsau dosti domácj a bljzcj. e) P á té , čehož žádá člowěk od prawého náboženstwj gest, aby swe ¡nu zákonu takowau wzhlednost a wážnost dalo, gakoweby nelze bylo odepřjti tak lehce poslušenstw j; gelikož, gestliže zákon wzhlednostj poswěcen n e n j, zdali mu lze gak slušj, půso biti .J — /) Aby, poněvadž se w tomto světě tak mno ho zlého ,. zvláště p a k , poněvadž se i v člově ku gakýsi neduh m ravný, gakási náchylnost k zlé mu nacházj, udalo přj Činu, kořen a ejl zla tohoto, gakož i spasné proti němu předepsalo léky, nebo máli neduh zhogen býti, musj se negen kořen ge ho zná ti, nýbrž i hogných Saň přikládati léků, g) Aby udalo člověku, gak a Čjmby se opět s Bohem , kdyby to neštěstj m ěl, geg v geho zá koně svatem rozhněvali, suijřil; a konečně : 7t) aby udalo gisté a platné prostředky, n imižto by člověk gistěgi v ctnosti a bohumilosti prospěl. W šech těchto osm požadován) musj nám p ři neymenšjm přirozené náboženstwj p o skytnauti, máli pravým býti. Zdali ge poskytuge, uvidjm e. 3. P ř i r o z e n é n á b o ž e n s t w j n e p o s k y t u g e d o s t a t e ž n a u z n á m o s t Boha. Předevšjm však , nežli kposauzenj přiroze ného náboženstwj přikročjm e, slušno gest také onen znamenitý rozdjl mezi nyněgšjm aněkdegšjm rozum enstvjm u v ésti. Nyněg.sj rozumenstwj gest v e swých pravdách a udánjch tak osvětle né, wylřjhené, spořádané a pogištěné, že se sko ro dostatečným býti v i d j k d e ž t o někdegsj se gen v trapných mrákotách všelikých báchor a dumněiiek, negistot a pochybnostj až k aurazu potlaukalo. Ale at gsau rozumomilci tak uzualj a spravedliw j, a to , eo se s v ě tla , co čistoty a o nedostatečnosti přirozeného ráboženstw j. 345 gistoty clo svých náboženský cli pogsmů a poznánj ze zgevenstvj vypůgoili a obdrželi, gemu takové vděčně n a v rá tj, a pak lt svém u užasnuij poznagj, gak nuzný zbytek pogemů a poznán] gim zůstane, a s tjmto zbytkem , at se , m ohauJi, spolcogj; pakli nemoliau , přoč tedy v e le .štědrau ruku blažiwého zg evenstvj od sebe tak nevděčné a zpozdile odstrlcugj ? — Gakkoli' ale rozum lidský, máge gakausi wnitřnj vrozenau giž neyvyššj bytost do sebe vidu (ideám ), a gsa k lomu za-všelikau i ze v nitřn j přjčinau vzbuzen a veden žáby se giž přem eyřilenjm kuzuánj gedné nutné, p rv n j a poslednj atičinné přjčiny všeho, cožkoli gest, v y n e sl, a lulo působ] cj přjčinu Bohem n a z v a l: tak přece gemu na tomto pauhém uznánj nebylo geště do sti; cjtiltě anahljžel, že v tom to tak důležitém poznán] gemu v jce světla a přesvědčen] b ý tim u sj; a protož se také ode dávna giž všemožně v y nasuažoval, se o teto bytosti nepochopitelné p ře meyšíenjm a pozorovánjm aučinkowánj a půso ben] gegjho v jee d ozvěděli: než zde právě, gak brzo se pokusil skaumati i gestost Bož] , gižgiž mdlobu a nedostatečnost sv au bolestně poznal a zkusil; nebot se gakési p o sv átn é temno záhy před geho smělé představilo oko, které mu do svatyně byt] Božjho zřegměgi nahlédnauti tjm vjce bránilo , čjm vjce on o to usiloval ; gak nám toho Seneka o Sim onidovi s Hie^onem uvvád j důkaz. Následek sm utný této mdloby a tm avosti u poznánj gestosti Božj byl pro rozum lidský ten, že sobě p ři v šem svém přesvědčen] o gsaucnosti tohoto tak nepochopitelného byt j Božjho, gen ta ková o Bohu tv o řil ponětj a představen], na kte rých mnoho lidských, a tudy giž Boha nehodných vlastnost] ano i náklonnostj lpělo. Kteréžto v la st nosti, gesťliže rozum od dústogenstvj gestosti Bož} odmjsiti se vynasnažil, celý pogem zatjm o Bohu ztratil. Nad čjmž se v sak rozum lidský n ikdý tak přjli.š trápiti a styděli nepotřeboval, pro tože mu to nikdý na ugmu a na potupu nebylo, že sám ze sebe Boha náležitě nepoznal; nebol se to dosti přirozené a geho sjle přiměřeně dálo: gelikož poznavagicnost geho gakožto mocnost obmezená, gen tak dalece v id j a pogjmá, gak da lece gj názornost napomáhá, a proto také pro tu to sv a u závislost a obmezenost, k te ra u v takém pádu dosti trapně c jtjv á , nenj schopna, sama ze sebe chápali to, co se nad obzor gegjho předsta v en] v y nášj. Pročež i také ty a takové prav d y , které sobě rozum lidský přemeyšlenjin z předm ě tů uedozračných odtahuge, v y d o b ý v á auzpůsobuge, v ž d y do sebe mnoho temnosti, přjsnosti a negistoty magj a mjti budau, lěc by se vyššjm něgakým světlem a poznánjm o sv jtily , zmjrnily a spořádaly. Člověku pak v takých přjpadnosteeh nezbývá nic giného, nežli v ra učně žádati a sobě přáli, aby v těch a lakových důležitých, zvláště pak náboženských poznán] ch a pravdách dosta tečnost sv ětla a gistoty byla. Dle přirozeného wyli jbenélio giž nábožen stwj, gak dalece saustawa geho oboru výučného sahá, gest sice geden na neyveyš samostatný, iiiocný, matidrý a Svatý B uh, kterýž gest spolu i tvorcem , i vládcem i zachowatelem všeho, cožkoli mimo něg gest. — Ale ach, gakéto sro v n á nj mezi njzkostj člověka a nedopracnau výsost) a velebnostj B ožj! — Žádné se zde mezi nimi blaho činné nenacházj nastupněnj, kteréby člově ka gakýmsi přibljženstwjm k Bohu pozdvihlo a zdůstognilo , a Boha opět k člověku znedopraené v ý so sti a vznešenosti milostj naklonilo : slo vem , žádné se zde nenacházj střednietwj, lcteréby progévugjc gakýsi zwláštnj závazek přjzně Božj k člověku, člověka blažitelnau. důvěrnostj , lá skán a odevzdanost] k Bohu naplňovalo. Gen neobmezená mocnost, vědom ost a svatost gsau téměř gediné a neyhlavněgšj podstatnostiB ožstvj tohoto : samé dokonalosti, které, gestliže ge sobě člověk v gegich neobsálilosti přemeysleti a p ře d sta v o v a ti počjná, vjce užasugj, nežli láskau a dů věrnost] pogjmagj. A v moci této bytosti gest řjzenj azachovánj tohoto světa. Které gestliže sobě rozum lidský na mysli přemjtá, p ři všem svém obdiwenj nad tak krásným a rozmanitým všude pořádkem, tu tak trapnau myšlénku před sebau spatřj , zdali také tato bytost velemocná a všjm v šu d y vládnaucj p ři svém veškerenstva řjzenj ohled béře na člověka nepatrného, aneb zdali co dá na prosby geho ? a t. d. Blát ovšem rozum vjce přj.čin pro tuto doměnku, nežli protilij j nicméně mohaii přece také o kamženj přigjti-, která člověka k tornu dom eyšlenj , gak d c e r u p r a v j : IM agna d ii c u ra n t, p a rva n e g lig u n t, W elkých věej hledj b ohov é, ma lých soběnevšjm nau, naklonj a donutj. Což gak brzo člověka pognje , také všecku geho důvvěrnost, lásku a odevzdanost w hrůzu a strach p ro mněňuge , a tudy i ctnost i blaženost geho z uhlu takořka w y v r a cj. §. 4. P ř ir o z e n é n á b o ž e n s tw j n e u d á w á 11 i— ž á d n é li o p r a w é h o z p ů s o b u c t ě n j B oha. Gesiliže v š a k přirozené náboženstwj v e sv ém navedenj lc poznáiij Boha giž mdloby a ne důstatky prozrazuge ■, tjm méně tak o v é ukryge, gestliže naň tu požad o v n est, aby nám udalo g istý a p ra v ý způsob ctjti Boha, uložjme. lila— v n j aucel náboženstwj gest poznánj Boha, -— a zaměstknánj — ctěnj geho. Tato v šak poeta veyvyš.šj bytosti, kterau člověku Boha svého gednau náležitě poznawšjmn nutno cljti gest, 11111sj Trýti, gak za to m ánie, tak zřjzena, aby gak v n itřn ě a sice z ohledu úmyslu a c itu , tak ze v n itřn í a sice opět z ohledu v ý g e v u gegjho, Bo ha negen h o d n a, nýbrž i pro člověka p o v z b u ditelná a z av d ěčiv á byla-. Musjt tedy za Lauto přjčinau býli gádrem. a sběhem všech srovnalostj a závazků člověka s Bohem ; nebo připam atovánj a uzxiávánj, co všecko Bůh člověku gest, gest také spolu giž t o , co člověka k vraucjm u obdiwenj a vděčném u váženj Boha a geho ne skončené přjzně a milosti budj, a tudjž giž giž ta ké pro něho na neyveyš powzbuditelné a zavděčiwé, takže gemu nelze, aby se celým srdcem a v š j uiyslj u vděčném uznánj lcBohu nevinul svém u, a geho milost a přjzeři sobě zjskati a zachowati lietaužil, věda d o b ře , že tato milost gest gediuým a p ravým zdrogem wšj hognosli a blaženo sti geho. Přináležp sem zvláště gakožlo zevnitřnj způ sob ctěnj B oha, gistá Boha hodná obět, gegjmžto smyslem duchovnjm Iry člověk sv é srovnánj progewil k Bohu. Způsob v š a k takovéto oběti, kteráby vraucnost a spořádanost člověka kBoliu i zevnitřně obrazila, přináležj udati pravda in náboženstvj. Než způsob takovéto pocty čili oběti ztěžka nalezneme v udánjch rozum enstvj, nebo gak brzo nelze gest nám dle učenj geho ná ležitě poznali Boha a geho srovnánj k nám, naše palc k něm u, gak možno nám býli může, geg ná ležitě cljti, když všecka p ra v á poc ta gen z nále žitého poznán] se v y lé v á a p rey stj? — Což nam i také až kzastyděnj dokazugj adosvědčugj do šli nehoduj a neslušnj, ano inecudnj aukrutnj způ sobové, gjmižto národové i neyvzdělaněgšj Boha cljti se domeyšleli za oněch zvláště v ě k ů , kde přirozené náboženstwj téměř wlastně a gedině wládlo.' Namjtagjt sice přjzniwcowé rozumenstwj, že Bxili žádné pocty, ani služby, aui oběti nepotřebu j e , následowně že také zbytečno gest, aby ná boženstwj gistý a zwláštnj způsob pocty aneb služ by Božj udáwalo. Načež my w krátkosti odpowjdáme : Bůh sám pro sebe nepotřebuge owšem nižádné p o c ty , ni žádné služby, gsa sám sobě we wšem , cožkoli dokonalého, w šecko; nicméně náboženstwj nenj zde k w ů li Bohu, nýbrž k wůli člowěku, aby ten to zgolio wyřknutj poznal, od koho záw isj, a z čj štědroty wšecka geho hognost a blaženost ply ne , a následowně aby také wěděl, čj dobrotu cljti, sobě wážiti agak SAvauuznalost powinnau sluš ně na gewo dáwati má. Dát se tato blažitelná p o winnost člowěka přirownánjm patrněgšj učinili, a sice, geslliže králům a knjžatům zem ským , kterj <>en dost málo o dobro swých poddaných pečugj, fdž gistým zwláštnjm azew nitrnjm způsobem p owinně, gak za to m ám e, swau wnitřnj wážnost, uznalost a odewzdanost progewugjce se zawděčn^eme, pročby také slušno apow inno býti ne mělo gistým a zwláštnjm způsobem swau w děcnost i zewnitřně gewiti a dokazowati Bohu, kte rý nám wšecko gestí1 Pakli ale tato tak krasna, weliká a zawděciwá powinnost člowěku gest, tedy musj mu náboženstwj také plněnj gegjho udati způsob. Ale praWj g in j: Bůh bez toho zná a wj smeyšlenj a dychtěnj člowěka, kčem u te d y g e z e wnitřně progewowali ? — I to gest p ra v d a pro nás důležitá; ale zdaliž také naše i neywraucněgšj city a myšlénky k Bohu, gestliže z přjkladu g iných podobně rozwráucněných powzbuzenj a ro z liogněnj nenabýwagj, samy sebau neum dléwagj ? — Kdežto zewnitřnj a pospolitá pobožnost i wnitřnj roznjcenost rozhogíiuge a posilňuge. Ó gak welice tohoto zewnitřnjho powzbuzenj člo věk we swých pobožnostech k Bohu potřebj m á, sami nám toho nyněgšj rozumowci, genž se we wšem oswjcenci nazjwati osměJugj, dokazugj; na nicht patrně v id ě li gest, gak mnoho gim na wraucnosti a pobožnosti lc Bohu scházj, scházj gen p ro to , poněvadž swau wrauenost, gest liže wšak která w nich býwá, genom sami ze se be žiwiti chtěgj. Pročež z těchto a takpwých te dy přjčin welmi potřebj gest člowěku gistého zwláštnjho a prawého způsobu Boha swého ctjti, který wšak způsob přirozené náboženstwj člowě ku dlužno ostáwá. 5. P ř i r o z e n é n á b o ž e n s t w j n e r u č j s m r t e l n o s t lidské duše. za ne Gedua z neydůležitěg.šjch potřeb člowěka gest zagisté také ta, aby wěděl, zdali geho lepšj dji, geho duše stjm to geho wezdegšjmpomjgegjcjmtrwánjm laké býli přestane čili nepřestane. Ačkoli má a uw ádj rozumenstwj mnoho důležitých důwodů a přjčin pro tuto prawdu, které djlem z podstatnosti duše, cl jlem z řjzenj Božjho čerpá abéře, z nichžto se dosti názorně sauditi a očekávati dá, že duše lidská ž iv a býti nepřestane; přece krom pravdodobnosti gakkoli vysoké a potěšitelné , nižádnau gistotu v této tak důležité přjpadnosti budaucna člověku nepodává; kterážto negistota gen auzk o st, bázlivost a malomyslnost působ], takže člověk p ři všem svém přesvědčen) o v ž d y trwagicnosti svého ducha se přece geště nutně, auzkostně a taužebně po něgakém vyššjm a hodnověrněgšjm pogištěnj a zaručenj této pro něho 1ak blažitelné p ra v d y , bez které mu ani ctnost mi ani štastnu býti nelze, oliljžj. Důkaz toho do statečný podali nám ti, genž svau m audrostj, co blaho Činně hvězdy rozbřeskovali mrákotné tem noty oněch v ě k ů , kde rozum lidský téměř sko ro sám sobě zanechán gsa, v ů li a svobodu měl dle uznán] a nahlédnuti svého sobě počjnati, a p ra v dy a důmněnky takové t v o ř i t i , galcovéby gemu potřebné a přjhodné byly, a sice mezi mnohými Sokrates, C icero, Seneka a g. m. Sokrates, tento neydůstogněgšj kmet pohan ského staro d áv n a, který se svým učenjm o nesmrtelnosti lidské duše tak dobře zpověstnil a zvěčnil, neměl sám této p ra v d y gistoty nižádné; gak nám toho i v posledních okamženjch zaslou žilého živobyt) s v é h o , kde se člověk tak rád i lé neyslabšj třtiny naděge chápe a d rž ), smutné sv ěd ěctv j dal, když k svým věrným přátelům o nesmrtelnosti svého ducha gen s neywětšj a neypřjkřegšj pochybnost] takto p raw il: „Buď sc proměnjm w necitelný hmot, buď prigclu w společnost bohů“ (Xenoph. Ápol.) Cicero pak, ten to přeobratný mudřec weleslawné Romy se o tomto tak důležitém předmětu takto w ygádřuge: ,,Gen tak dlauho přeswědčen gsem o nesmrtelno sti duše, gak dlauho Platonowu knihu (Pheedona), clu; gak brzo gi ale odložjm, a sám nad tjm přemeyšljm, gižgiž pochybugi.“ N aginém w šak alem jslě a sice w sw é knize, genž gedná o stářj, srney,š!j tentýž o té samé důležitosti chwalitebněgi, když praw j: „Gestliže w tom blaudjm, že wnesm rtelnost lidských dušj w ěřjm , rád blaudjm , aniž chci, aby mně tento blud, w němž se kochám, dolcaw ad žiw g sem , byl odňat; gsemli wšak gednau jnrlew, ničeho, gak se nělcteřj domeyšlegj, nepo-» cjtjm, a proto se neobáwám, že mi tento prázný Lind od zemřelých mudrců wyteykán bude.“ A Seneka konečně, který giž na pomezj pohanstwa žiw gsa wšecky nálezy a náhledy té měř wšech telidegšjeh učenců předsebau m ěl, a tudy z nich lehko neylepšj gádro důkazů a m y slóiiek pro tuto prawdu, pro nesmrtelnost lidské duše sobě w ybrati-m ohl, tjm sainým skoro smy slem se vře swém 102, psaní w yznaw á, že gen proto rád wěřj domněnkám o nesmrtelnosti lidské duše, poněwadž mu nimi welicj mužowé WěC tu neypřjgemněgšj zhvrxugj a připowjdagj* Gsaut wšak ale krom této o tázk y , zdali du še lidská nesm rtelná, geště giné, a pro člowěka Casop. p . K otoi. D uch. I . 3 , 23 neméně ano v jce důležité otázky, a sice: W čem bude ž iv o t duše někdy na věčnosti záleželi, aneb gaký osud a pod gakau vým jnkau gi tamto očekává? — Gestliže v ša k přirozené nábožen ství j g iž p rv n j otázce zadost nečinj, gakž mu mož no bude odpovjdati dostatečně na druhau? — Z čehož tedy všeho lehce a slušně u z a v řjti lze, že gestliže těmto tehdegšjm světlům lidského znánj 11a mjstě gistoty genom přánlivé zdánj o nesmr telnosti lidské duše bylo, tak o v ý to nedůstatek w tak důležitém poznánj genom ze mdloby a nedo statečnosti tehdegšjho rozum enstvj pocházeli mohl. §. 6. Z á k o m o z u m e n s t w j nem á d o s ta te č n é w z li 1 e d 11 o s ti, Č lověk cjtj a znamená p ři všem svém vznešeném a dobrém uznánj achtěnj gakaus odpornau mocnost v a u d e c h svých, která se i geho dobrému uzavřenj a v y v e d en j v ž d y téměř 11a odpor s ta v j; takže gedenkaždý dobrý skutek ge ho gest vlastně gen w jtězstvj nad geho náchyl nost] k zlému. Za kteraužto přjčinau a připadnostj důležitau má ta k ', aby v b o g i se smyslnost) rozi.m štastně a pevně stál, potřebj podpory a posily ; takové v šak gemu poskytnauti přináležj zvláště zákonu m ravném u, gakožto ředidlu předpisugjcjmu, gelikož geho povolánj zvláště v tom záležj , aby rozumu proti smyslnosti přispěl. Toto v šak ale zastati gemu gen tenkráte lze, když sám takovau wzhlednostj upevněn a ozdoben gest, proti které i smyslnost sočiwého lilasu s v é ho pozdwihnauti se tak lehce neosmelj. \V přirozeném v šak náboženvstj stogj rozum se zákonem m ravným galco dárce a spolu také gako poddanec geho, a protož giž tjmto srownánjm zákon rozum enstvj na vzhlednosti tr a tj; ne bo galco dárce zákona zdá a vid) se rozum nad swůg předpis by li, což i geho hrdost žádá a se býti domeyšlj, a protož se giž vjce galco sv o b o dnjk nežli gako poddanec zákona m ravného p o ■wažuge, a gak brzo toto nastane, tedy giž ¿již zá kona vážnost nutně mizj a klesá. Což se obyčegně pochybo vánjm g e v iti počne, a konečně v íieposlušenstvj rozlege, zvláště tenkráte, když se mezi rozumem a smyslnost] rozepře shlukne o povinnosti takové, gichžto splnenj cosi odpornélio aobtjžného do sebem á. A však, zdaliž může byli přece co šlcodlivěgšjho a neb ezp e čněgšj li o, gako pochybnost a nerozhodnutost v p o v in nostech? — Z té tedy přjčiny k žádánj gest, aby m ra v nemu zákonu v yššj v zhlednost, nežli ona gest rozumu lidského, a sice tak o v á b y la , která by swym předpisem rozumnau v ů li člověka gistěgi k uzavřenj a wylconánj vedla : talcovauvšak dá li zákonu m ravném u může gediné B ůh, a násle dovně přirozené náboženstvj se tauto přednost] zákona svého nikdy právem honositi nebude a nemůže, gelikož geho srovnán) k rozumu v ž d y co nález k nálezci totéž zůstane. §.7. P ř i r o z e n é náboženstwj oJmlčugc sc na o t á z k u : o d k u d a p r o č t ak m n o h o , z w l á g t e i n r a w n é h o z l a w s W 6 15 ? W tomto diwůplném swětě widj se b ý ti při tak mnohých, a rozmanitých krásách a dokonalo stech také mnoho zlého, zwláště pak w člowěku gakýsi neduh mrawny, gakasi náchylnost k zlému, kteráž gest ipřjčinau wšakého znemrawněnj geho, nebo tato náklonnost působj, že ne zřjdka dobrá wůle člowěka umdlj aktom u, co nechce, se nahne a uchýlj. Čehož zkušenost dosti častá a smutná nás sama sebau giž na tu otázku p řiw ad j: odkud a proč toto zlo se zwláště w člowěku nachazj, a gak se toto s nedostjhlau maudrostj asw atostj Božj srownáwá a snášj ? Důležitost těchto otázek a gegich odpowědj cjlil záhy giž rozum lid sk ý ; než newěda sam sobu se wšjm swým náboženským poznanjm w tomto temnu ra d y , a Bohu tyto nedostatky a nedoko nalosti přičjsti djlem nem oha, djlem nechtěge, přece wšak ale kořen geho taužebne hledage, upadl do mnohých neméně drzjch a potupných bludů a domněnek. Doníeyšlegjt se nukteřj (Fata listé čili O sudnjci), žeby tento swět nebyl djlo Božj, nýbrž aučinek slepé gen náhody. Ginj opět gako Peršané , žeby dwoge Božstwj, gedno dobré a druhé zlé b y lo , od kterýchžto by to dobré i to zlé , které se w tomto swětě nachazj, gedno každé od půwodce swého pocházelo. Ba těmto opět na odpor Stoikowé, žeby sice gen geden Bůh byl, který tento s v ě t stv o řil an-jm-vládne, nicméně ale gen tak dalece -vládne, gak dalece ona látka , z které tento s v ě t stv o ře n gest , od něho samého z á v is ]; z přirozené v šak povahy této látky ž.e se-všecky nedůstatky, v a d y a ne dokonalosti v tomto světě vylévagj a v y s v ě tlu gj. A Plálo konečně k vysvětlen] té přjčiny, proč člověk v tomto světě tolika nesnáz]m podroben, a gakáusi nezkrotnau náklonnost] k zlému poru šen a poražen gest, u v ád j tu tak nedůvodnau ano skoro směšnau domněnku, že člověk giž před tjmto svým nyněgšjm živobytjm někde žil, tam ale hřešil, a pro tyto hřjehy nynj na pokutu do nyněgšjho těla gako do něgakého žaláře- zav řjn gest byl. Té samé domněnky byl skoro i Cicero, gak nám sv . Augustin svědč] (c o n t.J u l.) Z těch to tedy dosti potupných aupadů, do kterých roz inu lidský chtěge sol)ě označiti p ů v o d a př]činu všeho zvláště m ravného zlá v tomto světě, klesl, sauditi opět lze , gak málo světla ze svých náboženských p ra v d a poznán] v této tak důle žité otázce nabyti mu b y lo , a následovně gak velice potřeb] měl i až dosawáde má vyššjho poučen], kteréby mu tu pravau přjčinu všeho zlého v tomto světě udalo a odhalilo, Což mu na neyveyš užitečné a potřebné g e st; nebo ma lí se dlé svého povolán] z v e le b o v a ti, m usjtaké onen pramen znáti, z kterého se všecka překáž ka u zdokonalen] geho preyštj, djLem aby prameny geho všemožně ucpával a o b m ezo v al, d]lemale aby také w ěděl, komu winu této wady a nesná ze přičjsti gediné může, a tak poučen gsawlastnj škodau tjm horliwěgi, bedliwěgi a opatrněgi na swétn budaucně pracowal spasen]. S. 8 . P ř i r o z e n é n á b o ž e n s t w j n e m á n i ž á d n é h o d o s t a t e č n é h o p r o s t ř e d k u k do s ažen j o d p u š t ě n j h ř j c h ů. Z předešlých, zwláště dwau poslednjch gest spolu i p oznali, 'že člowěku pro geho ná chylnost k zlému 'Uenj tak nesnadno se pronewéřiti zákonu mrawnému, a tudy se i před Bohem gakož to neywyššjm ochráncem a zástupcem záko na mrawného w nemilost uwesti. Což rozumu nikdy gedno a lhostegno býti nem ůže; gelikož swatost wůle Božj to žádá a zasluhuge , aby se gj wšude odewšech, zwláště rozumných tworů zadost činilo , položiwši k tomu cjli na splněnj odměnu, na přestaupenj pak trest čili pokutu, aby tak čllau poslušnost sobě tjm wjce a spjše wzbudila a w ydobila; kterážto i sprawedlnost gegj pod do hledem swětowládce mrawného ta k é , sak dalece to gen možno gest, wšude mjsto má a mjti musj, kdekoli toho prospěch dobra žádá. Namjtát se tedy w této tak důležité p í ¡pádnosti spasenj člowěka, ta tak prospěšná otázka, zdali se kde něgaký iistaw m ilo sti, něgalcý osprawedlňugjcj prostředek nacházj, gehožto potřebowánjm by se clowěk, skrzehřjch w pokutu propadlý, gakw iny, tak trestu zbawil a zmyl, t. g. gehožto aučinkem by clowěk sprawedlnosti Božj tak zadost u- činil, žehy se gj hodno vidělo, gemu udělili od puštěn j hřjchů? — Žeby takowý ú sta v milosti, takowý posw ěcugjcj čili zádostčinicj prostředek k dosaženj odpu štěn j hřjchu člověku ugeho spasenj negenvliod, nýbrž i na neyweyš prospěšen, ano i po lřebenbyl, cjtj a nahljžj rozum dobře. Gale málo ale gemu samému tak o v ý p rostředek, aby způsobný, t. g. aby gistý a Boha hodný b y l, dáno bylo nagjti, také djlem z nezpůsobnosti oněch obřadů , 11a které u vyhledáván) a vym eyšlenj prostředků k ospravedlněn] člověka z hřjchů, rozum lidský I přišel, djlem také z ustavičných hádek, které se mezi učenými o tuto v ě c dosti prudce v ed ly i až dosaváde v e d a u , nahljžjme. Nalezámeí u wšech téměř národů gisté obřady a způsoby osprawedlňowánj se z hřjchů, gako kaupánj a mytj se \v gistých v o d á ch , o b ě ti, sliby, žert v y a t. d. jichžto nezpůsobnost sama nás k uzuánj gegich ne dostatečnosti, v ede. Iv tomu se také až dosaváde rozum lidský pohrdage světlem zgeveného náboženstvj, gesto nerozhodnul a rozhodnauti nemohl, gaký by čiověku prostředek byl ku smjřenj se s Bohem. U dávát sice z a takowý prostředek polepšenj. P o lepšenj gest ovšem geden z neyzpůsobilegšjch prostředků k dosažen] odpuštěnj h řjc h ů ; nic mé ně zdali ale také giž sám ze sebe dostatečný gest, gest giná opět otázka, kterau rozhodnauti dosti krušné a peprné g e st, proto že gsau domněnky pro wyřknutj to i pro l;i němu, a sice přjznxwcowé rozumeustwj twrdj , žeby dostatečné bylo polepšen] k dosažen] odpuštěn] h řje h ů ; přátelé wšak zgeweného náboženstwj tomu docela odpjra g j, gedni i druzj swé přjčiny a dúwody magjce a uwáděgjee. Prawj pak rozum ugjc]: C]1 wšakého tre stán] nemíiž b ý ti nižádný giný, lečnaprawenj tobo, na němž se prowozuge. Ivdo se wšak polep š il, gest giž mrawně dobr, a následowně geslliže dřjwe trestán n eb y l, teď třes tu prázen býti má, pouěwadž gest mrawně dobr. Pakliby ale polep šen] onen platný prostředek k obmyt] swe winy býti nemělo, tedyby wšiclcni lidé , pouěwadž w šickni, ten wjce, onen méně Hřešili, a žádného pro středku lepšjho neznag], newědauce gak a čjm zadost učinili, wždy we wině zůstali, a tudjž i wždy trestáni, t. g. naw ždy neštastni býti museli. Aby wšak ale wšickni lidé a na wždy neštastni b y li, a b ý ti měli, protiwj se dobrotě Božj. Což by i také, kdyby polepšen] platné býti nemělo, člowěka wjce od ljtostinad hřjchem zráželo, než li k ni powzbuzowalo, Z čehož tedy w šehonásleduge, že polepšen] gakožto gediný adié uznánj rozumu neylepšj prostředek k dosažen] odpuštěnj hřjehú, také k tornu cjli platný a zadostičinný býti musj. Natež zgeweného náboženstwj zastáwatelé : Cjl wšakeho trestu neuj gen, gak se wýše prawj, napraw enjonoho, na kterém se prow ozuge; nýbrž můžeí trestali se také zvláště i p ro to , aby ginj před stegným výstupkem v y straženi byli. Tak se tresce na přjklad. svém yslný sauvrah potup ným pohřbenjm těla geho , aby giným před ijmto škaredým činem ošklivost do srdce v š tjp e na byla. Tak -se tresce zlosyn na hrdle k v ý straze giným, aniž se mu možnost podá, aby s v é polepšenj skutkem dokázal. Ž eby v šak ale ten, kdo se polepšil, g iž tre stu prázen býti m ě l, gest te p rv k dokázánj, a to tjin v j c e , čjm méně zde rozumu lidskému přiná— ležj žádati, aby hned a na tom mjstě a před geho očima každý zločin trestán b y l: trestat se ten kráte , kdy a kde toho možnost a prospěch do— hra neylépe ukazuge. Že v šak ale rozum lidský lepšjho prostředku k dosaženj odpuštěn] hřjchů nad polepšenj nezná, nenj nižádný geště to důvod, z něhožby se sauditi mohlo , žeby proto giž plá ten byl a pláten býti m usel; aniž z toho násle(íuge, žeby proto giž wšickni lidé a to geště na vždycky neštastni býti museli ; nebo zdaliž nenj bohu svobodno, buď všem aneb aspoň těm, leteřjby toho vjce zaslaužili, zgeviti m ilostivě pro středek takový, kterým by on smjřen b ý ti chtěl. Gemut to gediné a vlastně a právem přináležj, aby on, poněvadž on skrze takový prostředek smjřen býti má, také nás lidi pogislil, zdali ten a tak o v ý prostředek, o kterém se rozum lidský dome všij, žeby sm jřliv byl, také geniu skutečně milý, přjgemný a sm jřlivý, a tudy i nám lidem platný gest* Mimo tyto Avywrátiwé důwody uwádegj z te to strany k důkazu, žeby panhé polepšen] k dosa žen] odpuštěn] hřjehň geště dostatečné nebylo, ten tak důležitý dúw od, že, kdyby člowěk, g a k b r zo se polepšj, aneb snad docela, gak brzo se gen lep,šiti počne, giž wšakého trestu práz^nbýtim ěl, b y to nemálo ano na neyweyš Avzhlednosti aw ážnosti zákona mrawného škodilo aubližow alo ; ne bo , gak brzoby tomu tak b y lo , tedyby se sw éAvolnost a lehkomyslnost lidská lehce a záhy p ře mluwiía, že to se zákonem mrawným a geho ostřjhánjm tak přjsně , gak se p raw j, new yhljžj, a že tudjž na tom tak mnoho n en j, když se wuli geho zadost neučinj. Gen když, prý, se člowěk , tře bas až na konci swého žiwoLa polepšj, tedy že wšem trestům ugde, a bude geště těm , kteřj zá kona mrawného wždy aneb aspoň na w ětšjm djle poslušni a ctnosti pilni a milowni byli, zároAveň nalezen apoAvažowán. Kdož nenahljžj, že setjm to očitě křiw ym a bludným důmyslem brána té neyzarputilegšj a neyumyšleněgšj nekagjcnosti a prostopášnosti rozewjrá?! — Ze wfíeho tedy poznali gest, gak welice roz um cjtj potřebnost něgakého platného a zadosů čin ného prostředku k dosažen] odpuštěnj hřjchů. Ze pak ale sáiii ze sebe nižádného tak wymysliti AV staAAru nen], což mu tedy zbyAvá , nežli sobě sr dečně přá li a žádá ti, aby Bůh sám milostiwě ge mu takowý prostředek udali ráčil. Co wšakBůh člowěku w důležitostech geho powolán] udá a 0 nedostatečnosti přirozeného nábožensiwí. 383 zgew j, přináležj giž z té samé přjeiny w okres zgewenj Božjho, nikoli ale w obor rozumenstwj lidského, a následowně přirozené náboženstwj či li rozumenstwj člowěku w tomto tak důležitém poznánj nilcdý poslaužiti moci nebude, protože co samo nemá a nezná, také ginému ani dáti ani řjci nemůže. J. 9. P ř i r o z e n é n á h o ž e n s t w j 1 ohledem gest konečně ctnosti nedostatečná. Neyauplněgšj gest geště přirozené náboženstwj we swém mrawnictwj(Sittenlehre). Což i z přj činy dosti bljzké a přirozené teče ; nebo uznánj něgaké powinnosti wždy se na srownánj, w gakém kdo kékomustogj, stawj a klade. Kteréžto srownánj rozumem poněkud poznané a nahlédnuté se také obyčegnězgewenstwjm gen potwrzuge, a lépe g eště wyswětluge a tř j b j, takže skoro se s rozu mem w tom shodugje, ty samé pow innosti, aniž wjce udáwá. Z čehož tedy i dosti zhledná a u plnost přirozené powinnosti wystupuge. Nic wšak méně tato wyhlášená auplnost záhy giž mi zí, gak brzo přirozené mrawnictwj w geho w yššjm stupni a sice w nauce o ctnosti skaumáme a po~ wažngeme ; nebo zde neukrygj se nám nedůstatky a mdloby geho zwlá.ště w pohnutkách, které djlem z nedůstatku anegistoty předešlých hlawnjch p ře dewšjm prawd rozumenstwj, djlem ale také z toho wypléwagj, že geho prawidla na prawdách mén« poznatelných, ba časem i na dušewuých okolicnostech spočjwagj. Ach, galc mnoho neurčitosti, gak mnoho d rsnatosti ano i studenosti a nezhlednosti nacházj se giž w přirozeném pogmu ctnosti, anásledowně gak mnoho zde geště ku třjbenj zbýwá! — Gak mdlé a nepowzbudřtelné gest i náwodstwj geho ! — Ach , gak mnoho se tu nedostáwá geště pro středků a náwrhů, zwláště takowých, lcteřjby swau platnostj a prospěšnost) člowěka gistěgi a lehčegi zasnaubili c tn o sti; o kterých wšak ale rozumenstwj bud’ nic aneb domeyšliwě dosti málo co wj, newj gen p ro to , poněwadž se w geho poznaných prawdách nepotwrzugj a nezakládagj. Tak by byl mezi ginými na přjldad k rá sn ý , vznešený a aučinliwý prostředek pro «člowěka k pogištenj a oblehěenj swé ctnosti, dobře zřjzené wzjwánj a ctěixj Boha; nebo zde se člowěk duchem swýni neywjce a neykrásněgi roznjtj , powýšj a dobré mu zapřipow j; přirozené wšak náboženstwj, gak giž weyše okázáno bylo, nižádného slušného způ sobu, gakbyseB ůh od člowěka náležitě wzjwala ctil , nezná. Tak by byla ona utěšená wyhljdka do bu doucnosti , kde se ctnostnému teprw prawá od měna chystá, mocnau ostruhau a podpor au stálu a wěrnu býti ctnosti. Než přirozené náboženstwj gen na neyweyš skaupě pozdwihuge člowcku raušku nadbudaucnostj. Tákby také weliká pomoc a po sila byla člowěku na trnowé cestě k c tn o sti, předewšjm tenkráte , když se u něho o složenj zasta ralých a zewšednělých giž hřjchů gedná, kdyby wěděl, aneb .aspoň daufati m ohl, že také Bůh na upřjmném snaženj a tauženj geho podjl b é ře , a takowé swau milóstj podporuge a k slastnému cjli doprowázj. Přirozené w šaknáboženstwj o tom lcdwa snjti může. Nemalau pak geštS mdlobu prozrazuge přiro zená nauka o ctnosti také w tom, když se o uleh.ee11j obtjžněgšjch zwláště powinnostj gedná. Tak byla na přjklad ta owšem odporná, ale na neyweyš krásná a důležitá powinnost, milowati i ne přátele , a dobře činili tem , kteřj nám ubližugj, za starodáwna skoro docela přehlednutá a neu znána, neuznána rowněž gen p to to , poněwadž přirozená nauka o ctnosti tuto welikau powinnost swými náwrhy buď gen málo aneb docela nic nepodporowala a neoblehčowala. §. 10. Illawnj záwěrek. G estližetedy přirozené náboženstwj č iliro z rnnenstwj člowěku u geho powolánj buď nic a neb gen tak málo na ruku g e st, gak se weyše w stručně sice ale přece dosti dostatečné krátkosti okázalo, gak mu tedy lze býti dokonalým ? — Nenjli wšak dokonalé, zdali by to negenom z p o z(’ilost nebyla, howěti aw ěrn u b ý ti gemu, když se může lepšjho užjtij alebrž zdali z toho zgewně 1a pro člowěka tak welika a důležitá powinnost nowypleywá, aby se, gestliže se w lůně dokona lého náboženstwj nenacházj, záhy po něgakém g iném lepšjm čili dokonalegšjm, a sice takowém o - liTéclI, kteréby gemu zwláště w těch a takowých weyse řečených přjpadnostech a potřebách powolánj geho lépe, ano neylépe a neywěrněgiposlaužilo. Kteréž pak ale bude to náboženstwj, od k te rého by se o čeká wa ti mohlo, že člowěku neylepe a neywěrněgi poslaužj ?- Kteréž gmé, nežli práwě Bo hem zgewené čili kladmé. Dát se dobře a přirozeně myslili i také dolcázati, žehy zgewené nábožen stwj dokonalegšj bylo přirozeného; nebo w přiro zené náboženstwj mohau práwem náleže li gen takowé prawdy, na které lidský duch buď náhodau, buď schwálnjm pozorowánjm a přemeyšlenjm přišel. Do zgeweného ale negen tyto co zgewenj dobné, (Tormálnj) protože Bůh půwodcem i rozumu lidského gest, a sice gak dalece rozumem poněkud nale zeny a postjhnuly, Bohem ale pogištěny a oswědčeny gsau , nýbrž i ty a takowé prawdy, a sice co zgewenj látné (materiálnj), na kteréby m ysl lidská nikdý byla nepřišla, kdyby se dobrotě Božj, gj zwláště i těmito přispě li, za dobré bylo neuwidělo. Protož také kdokoliwěk giž toho štěstj požjwá w yhřjw ati se na wýslunj blahočinného zgew enstw j, ó ten budiž wděčen Bohu swém uza tuto přednost a milost nesmjrnau, budiž wděčen wěrnostj a poslušnostjneysrdečněgšj předpisům a radám tohoto wůdce. Wše pak budiž we wšj wěrnosti, upřjmosti, dobromyslnosti a lásce duchem katoli ckým řečeno a na srdce wloženo všem ikřestanským rozum ow alelum .!! — 2. Dwogj katolický, a geden polioršlhvý protikřestanský wýklad čtenj u sw . Luk. X X III, 43. Od W áclawa W ilcma Wáclawjčka, Amen dico tib i : Hodie m ecum e r is in yaradiso ! C w- Lukáš gest gediný, který nám w swém Ew angelium rfplnau zpráwu o dwau lotr jd i dáw á, u prostřed kterých Ježjš ukřižowán byl. Ont i ta slowa uwod], kteráž oni k Ježjšowi byli promlu-' vrili, gakož i odpowěd. gednomu z nich danau od Pána. Sw. Matauš (27, 44, ) a Marek (15, 32.) poznamenali toliko, že lotři s Ježjšemukřižowá— m by li, a utrhawě mluwili gemu. W lastne ale byl to gen geden z dw au, kterýžto bohaprázdné úsměšky pro li božskému trpiteli opětowal po z lo leycných Židech a gich knjžatech , lak že Matauš a Marek hebreyského mluweuj způsobu užjw aq, mjsto gednotného množný počet kladauce, čili o ¡jednom gako o wjcerých mluwjce *). Nic méně iísau, kdož se domnjwagj , že s počátku oba lo Irowé ukřižowanému Kristu se rauhali ; druhý pak (lak nazwaný lotr dobrý) že milostj Spasitelowau byw oswjcen , a zewnitř pohnut geho duše wolikostj, newjdanau trpeliwos lj a tichostj, též i ) gako ii př. w kn ize Saudců 1 2 , 17. diwy a zázraky, které potom p í i gelio sm rti se událi, anynj giž započali, sobě usmyslil a liágil nevinnosti trpjcjho beránka. — I p rav iltě lotr n í ha v; ý : „Gsili ty Kristus (Mesiáš), spomoz sobě i nám !“ druhý pak trestal ho ř k a : „Ani ty se Bo ha uebogjš (posmjwage se nevinně trpjcjmu ro wně gako okolostogjcj), gežto gsi w témž odsauzenj (spolu také na křjži krvácjš, a swau brzkau sm rt před očima v id jš)? A my zagisté spraved liv ě trp jme, neb hodné v ě c i (hodnau pomstu) za skutky naše trp jm e; ale tento nic zlého, neučinil,“ udev axoTlov stvqci^e, nic neslušného, zlého, trestu hodného! A hned na to nakloniv h la v y k Ježjš o v i, dj gemu: „Pane, rozpomeň se na mne , když přigdeš do k rá lo v stv j svého ! “ Takhle m luvil lotr dobrý k Ježjšovi, gakožio k M esiášovi, králi židovskému, nepochybuge nikoli, že ačkoli on ulnjrá i um ře, zase obživne a pánem se býti dokáže k rá lo v stv j svého. Necht také ostatně geho ponětj, kteráž o tomto králowstv j K ristovu m ěl, nedokonalá byla, dosytit, že geště po smrli skrze Ježjše šťasten býti daufá, w něho v ě ř j , a to v o k a m ž e n j, kde Kristus odev šech opuštěn, potupen, a skrze zdánlivaune možnost sobě pomoci za podwodnjka a svůdce lidu gmjn byl. Sw. Ililarius, Jeroným , Augu stin aginj ozdobugj tohoto dobrého lotra chválau mučedlnickau pro svědeC tvj, kteréž prav d ě té hož přjmo času v y d a l, kde opuštěna býti zdnla se ; 011, prý, swau wlastnj krwj pokřtěn by], a smrt s welikau wjrau a láskau p ře trp ě l, staw se tudy hoden zasljbenj, kteréž gemu Kristus učinil: Kca EiTtev avtto o Tr^ajg' .A/.i'ijv Xtyto aoť ~r^aQov fier riuj egj] ev tm TtaqaduGxt). E t c lix itilli Jesus : A m en dico t i b i ; Hodie mecum eris in paradiso. „I řekl gemu Jež jš: Amen prawjm to b ě : Dnes budeš semnau w rájn .“ o To „dnes, hodie, GtjiUQov“ a to „semnau, me čům, fWíjfia«, pak to „w rá g i, in paradiso, e» «;> nccQccósimj“ čin j owšem tento slib Páně poněkud neswětlý, a dalo k wšeligakým wýkladům p řjčiiiu a podnět. Marci on dokonce toto mjsto, gakž sw. Epiphanius (c o n t. M arc.) naswědčuge, ze všech po ruce magjcjch exemplářů Lukášowých Avymazal ; iw y w rh li odtud dle Origena někteřj swau lehkowěrnostj swedenj katoljci, za nemo tornost to pokládawše k w ěřen j, žeby Ježjš téhož dne s lotrem w rági čili w n eb i b y l, kde tělo ge lu* w hrobě spočjwalo, a geho duše do pekel sstaupila, wyswobodit duše starých sw. otců a g inýehlidj sprawedliwych. T ušilit gsau, že ten werš od heretiků neb giného pjsem swatých porušitele podwržen gest, Hesich Jerusalémský w ypraw uge, že mnohým toto mjsto takto rozdělili a p u ň ktowali se obljbilo : A m en dico tib i hodie, me cum eris in paradiso. AwŠak nemjstná to em phasj, a zbytečné wšeliké úsilj, gi chtjti umjstiti, an se to čtenj wedlé katolického wěroučenj welmi Casop. p. K atol. Duch. I . 3 . 24 dobře dá v y sv ětliti. Následuge zde dvogj takový výklad k Ijbeznému gednoho neb druhého obráni. ci. W ý k la d p r v n j. P a r a d is u s , řecký nciQaÓEigog, gak Pollux chce perského a dle giných hebreyského původu, slowe vesm ěs něgaká v elm i přjgemná a rozkoš ná zahrada *), zvláště pak znamená to slovce podlé m luvy biblické onu milostnau zahradu, kde Bůh prvnjho člověka usadil, zahraduEdenskau **). W metaphorickém pak smyslu užjvagj ho s v . spi sovatelé lc vyzuačenj onoho skrytého mjsta w řjši m rtvých («<%), kde se duše zemřelých ctnost ných sp rav ed liv ý ch lidj druhdy zd ržo v aly , a tak v ů b e c lc vyznamenán] samého onoho budaucjlio blahoslavenstv) , do kteréhož onyno od přišedšjho Mesiáše, Syna Božjho, uvedeny byly, a i my gednau v nebi očekáváme. — Neyprwé se při poslednjm tomto význam u, gelikož obydlj B ožj, andělů a spasenců značj, pozdržjme. * ) 2 Ezdraš. 2 , 8 . K azat. 2 , 5 . W pjsni Salomarino-wě 4, 11. psáno stogj : E m issiones tu<e paradisus pom orum punieornm, w p ů w od n jm textu s e č t e : (pardes) , a odtud prý ře cký a latinsky, paradisus! z kořene * lit, fructificavit, a z (para) — protu- (hadas) , totiž m yrt neb myrtus die M yrte , der M yrtenbuum) , poněw adž myrt swau wůnj a chutj občerstwuge a w zahradách obzwláštnj gest ; pardes, paradisus znam ená tedy m yrtow au zahradu , a w esm cs w šeliké giué vvelmi přjgemné a rozk ošn é, w šelik éh o způsobu p lo dným i a w on n ým i štěpy -wysazené zahrady. **) 1 Mogž. 2 , 8 . 9 . Jzai. 5 1 5 3 . e ic . „Kdo má ucho (uši, rozum , v tip ) slyš, co Duch (S. zgewenj Božj skrze tolo viděnj ) p ra v j cjrkvjm : tomu kdož svjtězj (nad zlými přjklady a pokušenými lc h řjc h u , u př. k odpadlstvj od křeslanstw j) dám gjsti z d řev a ž iv o ta , kteréž gest v r á g i Boha m éh o “ totiž tomu dám žiwot v ěčn ý , dám gemu-nebe'; čteme w zgew .sw . Jana II, 7. A s v . P avel pjše (II. Kor. XII, 4.): „W ytržen gsem byl d o r á g e , “ totiž do nebe (empyreyského,) — „a zkusil a citedlnosl j sv au zná mosti nabyl takových v ě c j , Božjm vyvoleným připravených, gichž žádný pauhý člověk (neb gizyk) nenuiže v y p ra v ili.“ Tento pak rág, či li naprosto nebe p ře d stav o v a li sobě tělesnj Ži^ dé tak skoro gako rozkošný Eden, kde prw njna ši rodičové v plnu vezdegšj blahosti ž iv i b yli; neginak smyslili o svém Elysium (.A rva E ly s ia ) pohané *). I za našich gešlě časův žádagj úpěgjcj nad sv ý m i m rtvým i Židé, by v Edenu shromáž děni byli. Za časů pak K ristových v ě řilit gsau, že ze snulé duše neyvyššj blaženosti ragské toliko po gistých stupnjch dostihnau, ty pak které gešlě do čištěny negsau , že za něgaký čas buď na zemi neb někde ginde bydlegj, p rv é než do ráge p ři puštěny bývagj **). A pročež slibuge na milost přigatému lo tro v i Ježjš, že ne te p rv po nékoli) V!rg>. A eneidos V í. S op hok les, Plutarch, Dicrdor etc. **) Gxocius ad Luc. 2 3 , 4 3 . *# k u , snad dokonce tisjcjch le t, ale „dnes, hodie7 gi][.i£Qov,“ totiž w tom okamženj, w kterém du še z těla wygde , s njm w rági čili w nebi bude, tam totiž, kdežto o Bohu žehy b y l, a andělími i swatým swým se gewil twářj w tw ář, mysljme, tedy w sjdle Božjm, sjdle andělů aspasenců. Prawda sice, že Ježjš teprwé 40tého dne po swérn z m rtwých wstáuj na nebe wstaupil.; awšak gakožto Syn Božj byl a gest on w ždyw sláw ě Ot ce sw ého, a byl tedy i toho okamženj, kde lotr skonal, a odlaučilá geho od těla duše na wěčnost se odebrala. „Dires budeš semnau w rági “ — bu deš semnau, kde gá wždy od wěčnosti, SynB ožj, Bůh od Boha (Jan 1.), kdežto i andělé asw atj oblahoslaweni, magjce blažený žiwot w ěcný! Týmž způsobem wykládagj naše čtenj sw. otcowé, Cyrill Jerusalémský, an catech*4 3. wýslowne dj, že lotr dobrý w staupil do nebe, prwé než Abraham, než Mogžjš a druzj p ro ro c i; sw. Chrisostom hoví. secunda de cruce et la tro ne — patuisse, prawjt, illi cuelum, eoque ante caeteros in tr o is s e ; nápodobně mluwj sw. Řehoř Nissenský šerm. de resur. D om . a šw. August. tr a c ta t. in Joan. II I, Sw. pak Cyprián bére odtud přjčinu epis. y s. aby dow odil, že krew mučedlnjků prawý křest gest, genž otwjrá brány nebeské. — z lé posléze přjčiny ctj netoliko la tinská, alebrž i řecká cjrkew památku na milost přigatého lotra dne 30. b ře v n a , kterýž totiž den za den aumrtj Páne pokládala a držela starobylá mnoha stoletj přeswědčenost. /?. W ý k 1 a d či ř u h f . Podotknulo g iž , že pod gménem na^cahign^ se také mjnj a wyrozumjwá ono skryté mjsto w řjši mrtwých (hádes), tak nazwané p ř e d p e k 1j, neboli limb otců ( lim bus p a trů m ) , aneb lůno Abrahamowo (sin u s A b r a h a e )} kde duše sta lých o tců r patriarchů, proroků a wesmSs sprawedliwých litíj bydlely, w blažené nadegiswého wykaupenj pokogně a bez bolesti očekáwagjce, až Kristus k nim sstaupil. K lepsjm u téhož p o cliopenj připomenauti zde potřeb). Dle židowského předstawowánj. způsobu zna mená rjše m rtw ých, cc&tjg, wesmes obydlj neboli mjsto přebýwáiij zemřelých ; a w tomto přjbytku se druhdy trogj wetikoširoká kragina rozeznáwala: prw nj, totiž wrchnj končina, kde se ze snulé duše blahoslawených zdržow aly, rág , lů no Abrahamowo nazwaná; dolegšj, kde zatracenci byli, tvg. Geheuna, aneb p ek lo ; a prostřednj byla ona weliká propast (chaos, yaQua fisya ) , d éljej ony no dwě kraginy od sebe #). — Do prwnj *\) ow o . Am brož de b o n o m ortis cap. 1 0 . T ertu l. de anima a adversas More. S ro w . také Josefa Flavia antiqú. X V III, 1 , 3 . ade b e ll. jud. II. 8 , 1 4 . III. 8, 6. D ále sm y slili R abjai, kg ly zesnulé duse docela lepá, tenká a sw ogjm předešlým podobná těla m a g j, a z gedné kraginy (strany) do druhé w iděti , a gine tam ro zezn a ti m ohait. L ig tfo o t hora; Salm.. e x Midras c o h e le t, 1 0 3 . této kraginy či stra n y , galcožto do mjsta rozko še , aspoň gisté pokoge (requietis) nesen gest od andělů nirlwý L azar, gakž o tom u sw. Lukáše XVI, 19 — 31. čteme *). Tariiž také sstaupil lined po smrti Kristus podlé duše, gakž w pátém článku wjry w yznáw ám e: „ Descend.it ad infe ros “, v sw. otcowé témuž učj, gmenowitě Ignác epist. ad T r a il. Justin in d ia l, cum T r y p h o 7ie, Origines hom . -i5, in Genes,; zwlášte pak Eusebius in dem onst. e v a n g . lib, X , , C yrill Geruz. catech. IV . , Ambrož lib. IV. de fid e ad G ra tia n u m , Jeroným in Ecclesiasten i ginj, A tam též, do limbu (w h á d e s ), čili do předpekIj k A braham ow i, Jsakow i, k swatým prorokům aginým bohabogným starým otciun giž giž k w řcliu blalioslawenstwj, kw idénjB oha twářj wtwář uwedenu býti magjejm zasljbil Ježjš toho dobré ho lotra téhož dne ssebau uw ésti, řka gemu: W ěrili tom u Ž id é, že duše nábožných od a n d ělu , sluhu Božjch, do nehe neseny býw agj, gakž to z chaldeyského parnphrasty ad Cant. 4 , 1 2 zřegm o. **) 1 . Petr. 3 , 1 9 . Znám o ť , že Kristus za těch 4 0 ti duj, kteřjž m ezi g e h o z m r tw ý ch wstánjm a na nebe •wstaupenjm up lynuli, ne w ždy u sw. apoštolů b y l , nébrž gen w gistých dobách ; ostatnj pak ras b yd lel u duchů, čili gafy m lnw iti způsob máme, n zemřelých starých otců w CtOTjQ (w řjsi m ruvych, \v přcdpeklj ). kamž se také hned po sw é smrti dlé duse byl odebral , a poněwadž hlawn] geho zamestnánj za geho pozem ského žiw obylj w smrtedlném tele kázanj b37lo , kázalť gest také těm to duchům cilj zesnulým du^jm, kteréžto smrt (ta patiow nice nad řjsj mrtw ýeh gíiko w uěgal ém žaláři, k Ž id . 1 0 , IQ . 2 0 . držela, au gim totiž přjstup do nebe odepřjn byl , až ge Ježjs b yl otewřel a gim ■wně sw obodně w gjti p o w o lil. „Dnes budeš semnau w rá g i! “ Aniž pak gest toto wyswětlenj nowé, od kte réhosi gednolnjka nedáwiio smyšlené. Mahlonat odwoláwá se lc geho dotwrzeuj ad Quaestiones Justina IVLart. a d s c r ip ta s , a sice na otázku 76l.au; na sw. Athanasia in e p is t. a d E p ic te tu m ; August* lib. X II. de Gene. ad lite rá m c . 3 4 . ’ a na Prudencia, kterýžto poslednj w hymně in exequiis d efu n cto ru m pěge : Sed d um resolubile corpus Revocas D eus, atque r e fo r m a s ; Q uanam regione jubébis A n im a m requiescere p u r a m ? G rem io senis abdita s a n c ti Recubet, u t est E lea za r *), Quem flo rib u s undique septum D iv es p ro cu l a spicit ardens. Sequim ur tu a dieta redem ptor, Quibus a tr a m ořte triu m p h a n s T u a per v e stig ia m a n d a s Socium crucis ire la tro n em . **) W lýž smysl wzata býti mohau slow aO rigenowa h o m . -i3. in Gen : Quod C hristus d ix it la tro n i : Hodie m ecum eris in paradiso ; n o n (el azar), staženě L azar, Bůh sp om oz — gm éno od chudoby w zato. **) Někteřj starj 'cjrkewnj u čitelé b yli toh o mjuěnj , že duse náb ožn ých lid) po smrti w lůně Ahrahamowu , \v rági se octnau, w sladké tam píedchuti sw é budaucj odplaty odpočjw agjce, k t e r é ž t o s e gim teprwa prí poslednjm saudu dostane. Lakt. In st. div. V II. cap. X I. illi soli d ie t um, sed om nibus sa n c tis dictum in te llig e , pro quibus in in fe ru m d e sc e n d it; i sat. Chrisostom a, ačkoli gsme geg prwnjho w ýkladu swědkem dobro wážným byli dokázali, hom. 4. in M a rc u m : Antequam , dj on, C hristu s aper ire t pa ra d isi (coeli ) ja n u a m ,c u m la tro n e om neš sa n etorum a n im a e ad inferos (ár% ) seducebantur. D ic it enim Jacob Gen. 37. L ugens descendam ad inferos (do Schoel). E v a n g e li um quoque A braham et L a za rů m in in feris collocai„ Nenahljžjme w skutku a prawdě, coby se p ro ti dúwodnosti gednoho neb druhého z těchto dwau zde položených výkladů namjtati mohlo. „Dnes budeš semnau w rági “ — \v nebi, u Boha as Bo hem , aneb w limbu u sw. otců swélio národu, u Abraham a, Isaka a Jakuba! etc. Wšeliké oiriné wykladánj gest nucené, nemjstné neb dokonce směšné, gako hned ono Theophilaktowo aE uthymiowo , dle kterýchž prý Ježjš lotra sseb au u w edl do býwalého rá g e , prwnjho rozkošného obydlj Adama w M ezopotanii, aneb kdekoli rág ten umjsten b y l; nebo mnedle což gednage měl se tam Kristus po swé smrti odebrali, a gakého bylb y tam blahoděgstwj poskytl a proukázal lotrowi, au Eden giž pust a prázden b yl? Ginj opět domey.šlegj se, že tady žádné mjsto určité se nemjnj, anobrž rá g , nctQccdugog senazjwá, kdekoli Kristus g est, a odkudkoli Bůhwidj s e ; poněwadž prý ale duše lotrowa Krista následowala, a tudy Boha w i- děla, že s njm téhož dne w rág i b y l; neb taktby i giž na křjži v nebi byl býw al, an wedlé Krista as Kristem wisel i Boha viděl, gakž ho očima w jry v id ě ti \všudy. — W ýkladové pak, kteréž o tomto čtenj biblickém nowěgšj protestánštj exegetav é podá\vag| gsau dokoná protikřestanštj a urážliwj. * Ze v šak ale takowý gedenzde uwodjm e,nestáwá se proto, gakobychom časopis náš hned w prwnjxn geho rozkvětu pohoršliwostm i ozdobo vali chtěli, anobrž mjnjce tudy mladému nezku šenému duchovenstvu a wesměs našemu čtenář stvu povinné v ý strah y poskytnauti před nedů sledným knih protestantských, obzvláště nowěgšjch čjtánjm , gelikož duchem Belialovým dyšj, pocházegjce nazwjce od pauhých racionalistů. I klademe sem tedy s potřebným i poznamenán]mi len tak o v ý f. W ý k 1a d p r o t i k ř e s t a n s, k f . Gesti v z a t z cizozemského spisu: „Der Schriftforscher zur Belebung eines gründlichen (ginák racionalistského) Bibelstudiums, und Ver breitung der reinen (z kaliště) verschönernden (štjí to zlatý prodeg cukrovaných hadů a geštěrů oznamugjcj) Religion, von J. L. W. Scherer. W aimar í 80 3 etc. Altenburg 1805 etc. Tamž w prw nj část ce str. 148— 150. wyswětlnge gistýpolobezegm enný M-r čtenj Lukášovo XXIII, 45. následovně: „ObyčegnS, djt o n , vykládá se výpow ěd Ježjšow a: Dnes gešlě budeš semnau na mjstě wěčného spasenj, budeš semnau wselikých blaže nost) požjwati. Taktby byl ale Ježjš obrazně mluwil. Jlu()c«hicoc slowe wlastně přjgemná něgaká, wšeho spůsobu plodnými stromy vysazená zahrada — rozkošné gakési k obýwánj mjsto. D ruhý geho wýznam gest m elaphocický, sjdlo Božj, andělů a spasenců. A wšak mělli Ježjš také geště na křjži obrazně nduwiti, a mohlli zločince na budaucj žiwot poukázali, o kterémž tento nic newěděl, ani čehož daufati m o h l? “ Ig a k hlaupě a nerozumně! gakkoli tohoto gedow atéhopo gednánj málolepšj oprawitel Scherer učeným a dů myslným ge býti prawj. Aneb gsauli wšeckaona ginéna, kterýmiž rozličnj národowé rozličnými gazyky onen budaucj blažený žiwot wěčný značj, vqccvoS, coelum , Ze ciel, cielo , der liim - m el, nebe, niebe, H'.fe6e a t. d., gsauli méně obra zná, a lzeli o neskoncenosti nduw iti ginak nežli w obrazjch? (1 Kor. 13, 2. etc.) Dále, mne dle od kud to má M — r . , že onen spoluukřižowaný na milost přigatý lotr obudaucjm žiwotu nicw ěděli nemohl? Inebylli Žid? — anem ělili tito o trwánj člowěka po smrti, a sice o wěčném geho trwánj žádné známosti ? Neučilili Fariséowé , že po smrti nowé nastane žiwobytj, že i vzkřišenj bude a odplata, necht ostatně gich o tom předstawowánj smyslné neb duchownj bylo , na čemž sde nic nezáležj ? Prawda sice, tento spoluukři- žowaný byl lotr (hjozijg, mkěQyos) : ale medle, ne-r jitáli kagjcj hřjšnjk žádného wjce odpuštěn] k d a u lánj ? (Jsai. 1, 18. Luk. 7, 47. k. 15. a g.). A ncnjli prawdě podobno, že lotr náš o swé spaseuj giž dřjwe p e č liw b y l, an nynj swých. p ro w inenj weřegně wyznati se neostýchá, gimiž pro li Pánu a půwodei žiwota swého p ro h řešil, a pro kteréž trestu sm rti hodným sebýtiuznáw á ? „My zagisté sprawedliwě trpjm e, neb hodnau pomstu za skutky naše béřem e.“ A prosba, kteraužpo dlé sebe wisjcjmu Ježjšowi p řed n esl: „Pane, řka, pomni na mne, když přigdeš do králowstwj sw élio“ , nedokazugeli, že měl žiwau důwěrnost w nňlostiwého Boha, daufage skrze swau Ijtost a skraušenost odpuštěn] swýeh prowiněnj pro K ri sta Ježjše ? A ch, M — re ! M — re ! přegem tobě, gakž na nás na katoljky přjslušj, z toho srd ce, genom giskry této wjry, této lásky lotrow yk našemu společnému božskému Spasiteli, aby se i tolií dostalo geho milosti a odpuštěn]’ pro ruliaetw j, kteréž pligeš proti němu !! Neb ay, slyšme austrňme, kterak člowěk ten nezdárný dále dúwtipkuge! „Wisjcjho (prý) na křjži lotra žádost bylat ahy od nastáwagjcj smrti wyswobozen byl (což wšalc wěru sotwa kterému ukřjžowanému wjco na mysl přicházelo ) ; pročež dj k Ježjšow i: spomoz sobě i nám ! A wšak newěřil, že Jež js spomoci může, pouěwadž s geho nowým náboženským ústawem,, a sgeho tegnými staupenci seznámen nebyl. Zalát s e w š a k , že lotr druhý o založeném králowstwj Ježjšowu, o účinliwosti geh o učenj a geho mocnych skrytyeh přjdržencjch wjee známosti mul. Od těchhle doslechl, co Ježjš předpow ěděl, to tiž že sice na křjž přib it bude, ale neumře, anobrž po několika dnech swým dowěrným zase se okáže. W ěděltě, že P ilát, Nikodém a Josef z Arimathie přátelé Ježj.šowi g sau , a geho se u gmau. Ugalili se ale kteréhos ukřižowaného, te dy neumřel (o, bylli giž gednau ukřižowán, pozdnj bylo wšeliké ugjmánj.) T ot bylo onomu lotrow i známo, pročež prosil Ježjše za pomoc : roz pomeň se na m ne, wyswoboď mne též od smrti křjže, když přigdeš do králowstwj sw ého, t. k staupencům sw ym , a tudy úplné swobody swé užjwa ti budeš. “ — Neštastnjk! zdaliž o n te u g e diny w Jerusalémě, gežto new j, že bok Ježj.šůw kopjm byl otew řen, a hned wy.šla krew a woda (Jan. 19 , 34.), a on tedy skutečně m rtew byl, ne moha žadnau wjce pomocj lidskau wzkřj.šen býti, a že nicméně w stal, gakž předpow ěděl, třetjho dne nesmrtedlný a slawný z m rtw ých? — Buď gest 011 newěřjcj bezbožnjk, buď nesmyslný po šetilec, kteremu na počištěnj rozumu drobet Čemeřice w zjti rád no. Podobným způsobem- snil druhdy ruhawec B ahrdt *); ach, smutná to rem iniscencj! — a chuďas M — r. zapomjná , že to daleko nehodno rozumného člowěka starými ) epist. 12.8. Ausführung des. P lan s und B a n d c h e a , 178& . Zw eckes Jesu X . sebranými bágkami a lžiwými smyšlenkami Avy— wraceti Bohem dotwrzené prawdy. — Připuštěno pak, že Ježjš s senátorem Nikodémem a Josefem Arimatheyskym w spogenj a swazku tegném stál, kteřj mu lehké ukřižowánj u Piláta wymoci p ři— sljbili, a wšalt mohlli ten člowěk Ježjš wěděti, že na křjži neum ře, a (w Arimaťheowě rozkošné zahradě) lékařskau pomoej zase obžiwne ? — Poněwadž' Nikodém a Josef to swé spogenj sJežjšem tagiti musili, kterak pak mohl prostý Žid onen na milost přigatý lotr swé wyswobozenj od smr ti křjže 11a mysli a srdci mjti Pána p ro se : „R ozpoměn se 11a mne, když přigdeš do králowstwj swého ? “ — Nicméně twrdj z třjnožky M — r : „Načež odwece mudřec z Nazaréta : “ ( sic ledy ne K ristu s, který gest Bůh a člowěk? — „AuijvÁeyco gol ar^iiQov, *) fiet etua earj ev ry -,‘£ w praw dě ugištugi tebe dnes (aneb nynj), w oné rozkošné zahradě semnau budeš, — tam ke mně přigdeš ! t. g. w oné rozkošné zahradě Josefa A iimatlieyského, kde hrobka byla, a do kteréž to do mněle mrtwého Ježjše byli položili. Ježjš zasljhil lotrowi, že k němu do zahrady CnccnaútLCog) bo hatého Josefa přigde — t. g. od sm rti křjže wyswobozen bude,“ — Ptáme se ne dru ha M — a, zdaliž pak také Ježjš k slibu swému stál, lotra onoho od smrti křjže wyswobodiw? My aspoň nečte me nikde, žeby geden z těch dwau s Kristem u k ři) H esichowa to zbytečná iiiteřjjiuíktacj. žowanýeh lotrů s křjže w zat a wyswobosen byl, čehožby pak sw. Ewangelistowé zagisté nebyli mlčenjin opominuli , anby se io spolu za diw a zázrak bylo pokládalo, a k oslawenj syna Božjho slaužilo ; čteme w.šak d o b ře , že prwnjmu i dru hému zlámali hnáty, kteřj ukřižowáni byli sJe žjšem! (Jan 1 9 , 32.) Nesplnilli al<? Ježjš slibu swého , sklamaw naděgi w sebe důwěřugjcjhó lo tra , mnedle cožby se musilo o tomto překřtěném mudrci zN azarétá myslili? — Ach h ro z n o a strasno to wyhljžj 'vynyněgšjm protestantském swětě! Nábožeustwj wětŠjho djlu gich učených, — i což gest? Naturalistvvj, rácionalistvrj. Storrů, Mortisů , Reinhardů etc. mezi nimi den po dni mé ně , a toto racionalistwj nakažuge giž také gako rak rozgjdawý zde onde lid sam ý ! — Nastogte! tak daleko to p řiš lo , i přigjti m usilo, an gim Pjsrno sw. dle wlastnjch náruziwostj w yk lád ati, a pauhý z něho román činili -wolno. Qwšemt otwjrá giž negeden z nich oči — dobré to geště znamenj časowé ! Nadřgeme se, že zase lépegi bude. My aspoň katoljci nic přitOm netrpjme magjce slib Páně neustawně trwagjcj, co čas ča su ruce podáw ati bude : E go v ob i-scum sum om nibus diébus, usque ad co n su m m a tio n em saeculi 1 — P ortae in fe r i n o u praevcilebunt adversus eam \ (Mat. 1 6 , 18. k. 2 8 , 20.) — —Nynj geště nadracionalistského M — a doslech neme , an zavvjrá : „Tjm způsobem nemůže nikoli Ježjš rozumjn býti, žeby lotr s njm w n e b i, w mjstě wěčného spasenj se octl. Ježjš wstal třetjllo dne z hrobu zase žiw. Mnedle, kde byla mezi tjm časem ge— ho duše ? Znatel přirozenosti ( fysik) neřekne že byla w n e b i; ale biblj a cjrkewnj otcowé dj, že Ježjš mezi tjm časem w pekle b y l, že zlým du chům Ewangelium kázal, a gim wšecku moc od ňal. Dáti zde tomu můžeme (ginde nikoli, zde toliko, kde o doljčenj bohaprázdné lži činili),že Ježjš to mjsto znal a w ěděl, kde duch g eh o , an geho tělo w hrobe spočjwalo , b u d e, — pročežl>y byl onomu lotru peklo za gehobudaucj obydlj zasljbil, a toto naQaóagng nazwal. Gaké odpory, gaké tu powstáwagj rozpaky a pochybnosti!“ — Owšemt w mozku a hlawě new ěrcow ě! Tento člowěk narážj 11a 1. Petr. III, 9., kdežto o sstaupenj Páně do pekel řeč. Giž stařj protestanti, aby krom nebe a pekla žádného mezimjstj 11a w ěčnosli připustili nemusili, totiž očistce, s kterým onen žalář duchůw u sw. Petra (tpvXuvrj) něgakau podobnost m á, wykládali toto čtenj o skutečném peklu zatracenců, z kteréhož prý onino zaw rženj duchowé kázanjm Ježjšowým wykaupejň byli, prohřešiwše se tudy proti učenj o new ysw oboditedlnosti zatracenců. Spolu pak zawrhli, aby gen kromě nebe a pekla třetjm u mjstu se wyhnuli, p rwnj sstaupenj Páně do hádes (řjše mrtwých) k w y swobozenj sw. otců zpředpeklj. Co se wšalcnov ěgšjch protestantů dotýká, o těch gsme gižzm j- n jli, že zw ětšj částky naturalisté gsau. Takowj pak lidé newražj na každý děg, který kdy nad přirozená přjčina wywedla, třebas se na našj zemi s ta l, hledjce geg z přjčin pauze přirozených odw áděti, gakž w idjm e, an to zwláště po Steinbarthow i p ři biblických zázracjch úsilně čiiij. Nynj ale wyprawuge apoštol Petr děg, který dokon ce w nadtělesném swětě od neywyššj nadtělesné přjČiny na nadtělesných bytnostech wykonán byl. Tento pak děg poskytuge nám spolu silný důkaz, galc spasitedlná smiřugjcj smrt Ježjše K rista , gak blahoděgná geho pro spasenj lidské wylitá krew také geště w řjši duchůw g e stit: ó — kterakby to mohli na soběsnésti, aby wyprawowánj Petrowo sprostě a přirozeně , gakž tu le ž j, přigali, a wecky následky , kteřj odtud p ro ti ;hřjšnopawučinnému gich saustawu w yplýw agj, sobě obljbili ? — Gsme w k o n ci! 3. Mučeclinjci swaté cjrkwe katolické. Cjrlcewnj historické rozgjmánj. Od Františka A lo y z ia Wacka, biskupského Králohradeckého I^olare, w ikanalajho Giřjuského tagemujlta, a Dekaua w K o p id l- VLOlS Kat ev a y lo ig o xX r^og a v i 2 O 0 I J 2A A Í2M Q N . Cap. Y, 3 — 5. ^ o rm u lliw é sice, ale wznegené diwadlo odewjrá se přetl očima maudrého zpytatele, kdy čistau, n e předpogatau myslj na tolik oslawených trpitelů w cjrlcewnj historii wzezřj, genžto pro w jru K ristowu ohetmi se stali, a pod gménem m u c e d l n j k ů - g s a u známi. Zděte wi d j , kterak člowěk nade wše utrpenj powý.šena se cjtj, an p r a w d a a c t n o s t , — tyto nebeské milostenky — w srd ci geho obýw agj; kterak ta prawda a ctnost silau astatečnostj geg ozbrogugj, k dobytj slawnélio vjtězstwj i nad neystrašněgšjm ulrpenjm. Ale ten toliko, kterýž spanilau a šlechetnau máge mysl stautež pro prawdu tr p j; kterýž prawdě progegj swatost samu, ne wšak z gakého nečistého úmy slu, swědectwj dáw á, a když nelze gináč, pro ni i krew swau cedj, — len toliko gest g e q za svěcenec, a ten i w utrpenj s wéms nj nebesky 0 slawen b u d e; a tenkráte toliko řjci se m ůže: že Casop. p. K atol. D uch. I . 3. 26 zmužilé snesen] i neyhrozněgšjch muk swědčj o praw osti té w ěci, pro kterauž se t r p j , a hrdin skému trpiteli vrčené dobýwá sláwy. — Pudjli ale mnohého člowěka takowá mysl k k podniknutj welikých utrpenj, kterauž new yhnutedlně za marnau a za následek hřjšných wášnj musjíne w yhlásiti: zdaž může myti takowe sobe počjnánj, byt ineybolestněgšj bylo, gakes m raw né ceny? Zdaž může w ěc, sama w sobě nepraw á , takowýmžto utrpenjm , dobrau apraw au se stáli? An prawda a ctnost takowau marnost a neřest 11a neyweyš zaw rhugj, tak se též 11a kaž dém pom stj, kdož gich tak welice potupuge, že ge s nešlechetnostj w geden a tentýž druh u w rhuge, — Gale daleko to ale lidská marnost i \v této wěci přiw ésti může, sldedáwáme 11a gisténi Cynikowi Peregrinow i, kterýž byw za něgaký čas lďestanem, z marnosti a náramné cti žádosti, aby sobě w elikého dobyl gména, p ři weřegných hrách w O lym pii upáliti se dal. Z téhož nečistého podnětu shořel těž Brahmanský mudřec Iialanus za času Alexandra Welilcého. Též také gistý G ym nosophista, čili mudřec u starých In clil, gménem Z a rm akochegas, upáliti se dal w A thénách cjsaři A u g u sto w i ke cti, byw k němu od krále In d ické ho geště s ginými osobami do Sam osu wyslán, aby mu zde wěrnost přisahali. *) — O tako* ) W íz : B red ow s Hanďbuoh der alteu G eschichte. — o mučedlnjcjch Sw. cjvkwe katol. 387 weho druhu nebyli onino šlechetnj lid é , gichžto wznešená mysl apřeswědčenost o Božské prawdS wjry Kristo wy naučila pohrdali wšj šláwau zem skau, a podnikali pro tutéž w jru weselau myslj i neystrašnegšj muky. Gsauce wznešenj wyznawačowé a mučedlujci prawého iiáboženslwj, dokazngj onu nadobyčegaau moc, kteraužto ozbrogeni byli, a n p r a w d ě n a w ě č n é s w e d e c t w j a w e č 11 o s t i n a p o d i w n e o h r o z e n ě p od r o b i l i s e s m r t i , kteréž ani wSkowé p ře de.slj ani wěk gegich newidel gest, „Bylat to,“ dj slowútný F le u ry w druhém swém pogednánj o cjrkewnj historii, „wSc neslýchaná a newjdáná, prawdu náboženstwj smrtj swau oswédčiti. Mo bilií sice liekowé aííjm ané pro swau wlast žiwot svvůg dáli; ale pro wjru a pro prawdu gegj u mřjti — nemohli.“ — Přjkladytakowéžto neystálegšj ctnosti, gakož gi mučedlujci cjrkwe katoli cké w utrpenjch swých w ygew ili, chtjti lehko vážným gich posuzowánjm zatemnili, — což mno hý newěrec i za weku našeho činj, k t e r ý ž d o — m n j w a g e se, gak prawj sw. Pawel , m a u - í il r ý m b ý t i, b l á z n e m g e s t , * ) — -toíprozrazuge nešlechetné srdce, azahanbuge každého ta kowého uepowolaného , převráceného saudce, gesto slawnych trpitelů pro swatoswatau w ěcleh) Giž w ýb orn ý Q uim ilíau o podobné w ěci inaudré p ravidlo daw i : „M odeste tamen et circum specto judicio de tam is viris judicandum est, n e , quod plerisque accidit, damneat, quod 11011 im e llig im t.“ — Lib. X . cap. 1 . — čj a tupj, pro gichžto velikost a vznešenost ani w duchu ani w srdci swém mjry a prawidla nemá, a o němž dle pjsma swatéko řjci se m ůže: „S w é 11o , k t e r é ž g e s t w t o L é , g s a u t m y , — neznáš tedy prawé ceny té wěci? kteraužto lehcjš ; o k o tw é n e š l e c h e t n é v e s t , a t u t w š e c k o t ě l o t w é t m a w é.M at. 6 , 2 3 . — «) Prawdat sice, gakož giž swrchu řečeno gest: nepřinášj wezdy smrt mucedlnjkowi koruny tak w cleslawné; gelikož gsau též mučedlujci pro k ři\vé domněnky, pro bludy, pro nepravá náboženstwj. T akt známo gest, gak daleko to Bonzow é a B ra m in o w é u In d u z náboženské -šjlenosti p řiwáděgj. Ipokládagjt to za zásluhu nesmrtelnau, an tělo swé tisjcerým způsobem dáwagj rozsápa li, gako by Bůh od lidj na mjstě ctuostj muk to liko požadowal. Tito Bonzow é a B ram in o w é gsau mučedlujci bludu, žádosti zisku a swétské m arnosti, genžto -skrze takowá samolibá mučenj n trýzněnj sebe obdiwowánj národů a almužny so bě zjskati chtěgj. Podobná šjlenost, gakož im a rtnost a ctižádost pudj u těchto národů též bezdělcyně k tom u, aby se swými zemřelými manželi upáliti se daly. Berkier, welmi liodnowěrný putownjk, gistj w swém cestopisu, zetě takowého zhrozitelného obřadu (ceremonie) b y l swědkem, *) To cptiís t o év a o l ay.ótog eci,. — 3E a v S e ó orpdcúiM i o s fCovrjQÓ.s *'], o lo v t o ffwfía GB GxoxEivov egai. Mat. 6 , 2 3 . —• Múželi palc kdo tak ztřeštěně smělým býti, aby k těmto fantastům, odwážlnycům p řirovnal k ře stanske mučedlnjky? — „Způsob,“ weoe učený protestant Nosselt, „způsob, kterýmž p rv n j k ře stanštj mučedlnjci skrze muky swé a smrt swau křestanstvj potw rzow ali, rozeznává gieh napro sto ode všech giných ; a mocnost odtud pocházegjcjho důwodu clitjti uzapřjti, že též ginj gsau křiwj mucedlnjci, byloby tolikéž, gako kdyby— cliom platnost všech swědků pro historii proto z a p ř j ti .-ehtěli, že po všecky časy též mnoho k ři vých a nepravých bylo sw ědků.“ — *).. Onemno tedy koruna zásluhy pr-ávvem přináležj, kteřjž Božskau mocj prawé w jry a spanilau swau ctnostj gsauce.nade wšecku marnost w yw ýšeni uměli pro tauž wjru a ctnost trpěti a um řjti, gakž toho žádala gich obapolná hodnost. A giž nesmrtelný P lato doswědčuge. „Chcešli zkusili,“ vece-, „kdožíoprawclu dokonalý gest člow ěk: w ezmiž mu w šecko, co má, až na geho šlechetnost; nenecheyž mu ani té útěchy, aby bez v in y neštastným býti zdáti se nemohl,- prokljneyž ho co zlosyna a bezbožnjka; mrskey, bičug geg, gakoby giž z nepravosti přesvědčen b y l; n e c h g e g v muějrně katem tráp itia ukřižugho : předčet, gestli muž práwě dokonalý , zůstane njm i w mukách swých i p ři smrti swé.“ — A nemusjli se totéž ) W iz geho dü w od ny spis : „V ertheidigtiug der W ahrheit der christlichen R eligion . H alle 1 7 6 0 . —■ v yznali o křestanských mučedlnjcjch, a o těch tjm wjce, gešto magjce zgewenýxn učenjm Božjm rozum swůg oswjcený a srdce sv é duchem s v á tým posilněné p rav au šlechetnost života a z nj pocházegjcj věčnau blaženost eo neylépe znali, a tudyt rádi za ni obětovali svůg v e zd e g šj, p o mjgegjcj živ o t? Co tam sv á tý Pawel v listu svém k Židům v kapitole l i o mučedlnjcjch starého zá kona napsal: že skrze wjru silnj učiněni gsauw bogi, — že gich sv ě t nebyl hoden, a že všickni swědectvjm v jry v pjsmjch svátých schváleni gsau, ao trpěli posmjvánj abitj, nad to i vězen] i žaláře; ač kam enováni, sekáni, pokaušjni, me čem zm ordováni b y li: to tjm wjce o mučedlnjcjch nového zákona řjci se musj, gelikož, gak ten týž Pawel sw ědčj, Bůh pro ně geště něco lepšjho obmýšlel, —• T ut ale namjtá protestantský spisow atelpan M ahlmann: „že, prý, snadněgi gest pro prawdu u m řjti, než pro ni trpěti, a že nepoznané mučedlnictwj tak mnoha šlechetných dušj wýše sep o wažowati a odplaliti m usj, než u giných wyceděná k rev . “ *) — Že tento geho úsudek naskrz prawdiwý nenj, snadnot gest každému rozhodnauti. Gá dokládám k to m u : co pak onino swatj m učedlnjci, o nichžto zde řeč g e st, a kteřjž pro prawdu smrt podstaupili, se přitom fa n a tic k y *) Tíyllě M ahlmann po dlanhá léta wydawatelem časopisu nazw aného ! v D ie Z eituug fnr die elegante W elt, u — kte rýž w Berlině w ycházel* —• zachovali ? Co pak skrze neyukrutněgšj muky a neybolestněgšj utrpenj, kteráž i za délšj čas wolnau, slálau myslj snášeli gsau, nedokázali dosti nadobyčegnau moc a statnost ducha swélio, kteráž od každé f a n a ti c k é powahy welice vzdálena gest? Bylat to snad ctnost gen gednotných lidj, kteřjž podnikli ten šlechetný Log ? Nebyloliž to nesmjrné množstwj lidstwa každého w ěku, pohlawj a powolánj, kteréž na potvrzenj prawdy wjry Iíristow yživot akrew obětowalo gest? — Agalc wysoce musj ta gegich smrt giž proto wáženabýti, ana tenkráte prawé wjře tak slawným swědectwjin byla , když giprotiwnjci gegj ze země chtě li wyhladiti; kdež tato wygewowánj gegj Božské moci tak zázračně působila na weškeren svět, že obyvatelé gelio, gsauce puzeni gakaus nadpřirozenau mocj, k té wjře Ivristowé walně se při znávali, — W ě ru ! nemálo tě křestanstwj tjm zjskalo , že množstwj prawých svých vyzna vačů takové udělilo sjly , že s to b y li, prawdu geho ism rtj swau zapečetili, a pro wyplýwagjcj z něho blaženost i ueywyššj, neysladšj blaho svět ské naprosto opowrhnauti. Každý, kdo zdravý 3iiěl zrak, musil zde widěti působenj moci Božj. Mnohá bludná, mucedlnictwo křestanské křivě posuzugjcj mysl měla by se giž tudy napravili, když powážj , že tenkráte svět nad tolikými sla vnými wjtězstwjmi wjry našj užási a trnul, au Nero, D o m i c i a n , D ec iu s nad n jv y řk li gsauzká zu ; an se gednalo o gegj wyhlázenj. Nelze tedy ztenčili sláwu těchto až k smrti wěrných wyznawačů Kristowy w jry ; nelze zatemniti gegichzá sluhu, kterauž gich práwě křestanslcé ulrpenj a hrdinské smrti podniknut], kdež toho žádala čest Bož) a oswědčenj prawdy swětu. tak spasitedlné, tak velice zwelebugj. *) — Gedná o této ocl tak mnohých lid) přeznané wěci mistrně učený a nábožný pan Gindřicli San der, kterýž z oněch staršjch gest Protestantů, kteřj geště wěřili w božstw] Ježjše Krista a učenj gelxo, a wspisech swých nám mnohé dů kazy ducha swého křestanského zůstawili. „Stá lost, s kterauž mučedlnjci trpěli,“ w ece, „učenj prawdy Božj we swětě zachowala, — a i samo gich utrpenj, srdnatost gegich, s kterauž w něm w ytrw ali, ltrew gegich, kterauž wycedili, staly sé úrodným semenem, z něhož ta prawda nowé potrawy a sjly podosáhla. Bylo giž častěgi zna menáno, že krew mučedlnjků mrwila pole cjrkwe, tak že wždy pak plodněgšjm a úroduěgšjm bylo. Astalot sewprwnjch časech wjce než gednau, že mnoho gich, widaucjcli mučedlnjky umjrati, gako křestané s mjsta poprawnjho se naw rátilo, ano i sami kati, kteřj gich odprawowali, geště při poprawě za křestany se prohlásili. Tito lidé do *) Praw j též slow iituý Spitťler w swé cjrkewnj h is to rii: „Když m nohdykráte i skrze Eeyiwrdšj osudy rozujcený enthusiasmus přisp] wá k rozsjrenj lži, proč pak hy i k rozšjřenj praw dy nic přispěti n e m ě l ? ' 4 Co protiw njci ucetij K ristow a na gedué straně připaustěgj, to zapjragj na druhé , odkrýwagjce tudy sami swau praw dy nem ilow nau m ysl. — mýšleli se, že kdož tak umřjti mohli, o prawdě učen] swéhoj pro kteraužto trpěli, pewně muse li přeswědceni hýli, a způsob , gakýmž trpěli* učinil z nich postaupence pronásledowané praw— dy. W jiní sice, wece Sander dále, že to wšeza našich dnů za gakaus š-jlenost a mysli ztřeštěnost pokladagj. Ale nechat w oněchno obrácenjch, nechat w smrti oněch trpitelů galcés mysli rozhor len] widěti gest. Takowážto roznjcenost ducha dobra gest we swětě, bez n] nic welikého nemůž. se stati, bez nj aniž gakýr dobročinný úmysl we swětě nemůž wyweden býti. Neeh každé my sli roznjcen] tak dobré powahy b ý ti, a k tak wznešeným účelům směřowati , gakož to u mu čedlníků bylo : tenkráte g estw ru k au stwořitele mocným prostředkem k wyweden] swatých úmy slu geho. Bylt to dobročinný duch nebes , kte rýž zaugjmage ony wýborné duše nad se]>e samy gich powyšowal, atak staly se nástrogem Božské prozře tedlnosti k zachowánj spasitedlného náboženstwj, a k rozšjřenj geho na wšecky potomnj wěky; tak ono mnohem pewněgi bylo zde zaro zeno, než by se rozmařilým a nádherným žiwotem geho prwn]ch wyznawačů bylo mohlo založiti,u *) — Takto owšem smýšlj prawý znatel a ctitel wjry Krislowy o oněch wznešených gegj wyzna) Wiz geho m nohoeenuý spis „ a P rozretedlnosti a djl' II I. str. Í4 9 — 151. wačjch, genžto pro ni mučéxllnickau smrt podstaupili. Slyšme wšak oněch lid j, kteřj bud te wjry neznagj, aneb znagjce gi ze zlé wůle gi tupj, kterak o gegjch mucedlnjcjch saudj. „Bylat prý, ta gich stálost w utrpenjch gen gakás u r p u t i 1á m y s l a z a t w r z e l o s t , — tak se domýšlj Antoniu, nazwaný m udřec; — bylat, prý, to gakás šj 1 e n o s t neb w z t e k l o s t , — tak to E p i k t e t wykládá , nazjwage proto mucedlnjky homines p a r d b o l a n o s , gakž gistý druh lidj pogmenowán býwal, genž se samowolné s ljtými zwjřaty potýkáwak Gistý Cecilius u Níinucia Fe lixů opět pokládá gich mučedlnictwj za neslychanau p o š e t i l o s t a o p o w á ž l i w o s t , gešto prý muk přjtomných si newšjmagjce , nastawagjcjch wšak a negistých se bogj, a když po smrti opět z nowého umřenj strach m agj, tady se smrti nic nehrozj. *) — Mnozj newěrci držj opět to gich hrdinské smrtj pohrdánj za gakaus epidemickau d u c h o w n j n e m o c , gakáž gednau přepadla Lesbické djw ky, a w pozděgšjch časech Lyonské ženy, gjžto gsauce pu *) P ro h m ira stultitia et incredibilis audacia, — dj Cecilius — spernunt torm enta p resentía, dum incerta m etuuut et futura : et dum m ori post m ortem tim ent, interim m ori n o u tim ent : ita illis pavorum fallax spes solatia rediviva blan d itu r.“ — Byliť křesťané zagisté lépe než Cecilius o nesm rtedlnosti du še a budauejm žiw otě přeswědeeni. P ři gelio smýšlenj moMať owšem ona propow jdka E nniusow a prawdiwá b ý ti: „Strachtě w šecka m audrost w yhnal z ducha mého- ; Pavor satóeutiam omucin m ihi ex anim o e-xpulerat.“ zeny hromadní- do praudu wody wskakowaly a sc utápěly. A tak giné a giné nemotornosti newčrcowe předstjragj, gen aby to, eo práwě cjr— kew katoliekau wyborně šlechtj , uwedli w leh kost. Posléze přicházj V o l t a i r e , ten w.šeeh newěrců w'stoletj osmnáctém arciotec, se swým w jru křestanskau tupjejm spisem : ,,L a Raison p a r Alphabet,Ci — a po Ale xa nd ro ws k u ten G o r d i cký uzel rozetjná, prawě: „ M u d r c o wé b y tu w ě c r á d i d ř j w e w i d é l i o č i m a s w ý m a , n e ž g i u w ě ř j. “ #) Ó lech přeslawných mudrců ! — Když tento protiwnjk křestanstwj gednalc v šeck o , co o mučedlnjcjch cjrkewnj hi storie wyprawuge , uwádj w pochybnost neb po směch, tak gednak zase tyto swaté trpitele bez rozpaku k f a n a t i k ů m čili ztřeštěncům přirownáwá. „Toto wšak přirownánj, důwodně prawj Pan z, h e l i e m , nikoliwěk mjsta mjti nemůže. F a n a tikoi/vé. neswčdčj o žádných činech neb stalých věcech, alebrž domněnky toliko zastáwagj, gimiž. pošetile pogati gsau. Pocestuj, rozšafnj swědkové sldádagj swčdectwj o tom, co sami widěli gsau. Kdož to činj , ten negistj nic z p - a u h é u r p u t i l o s t i neb z gakéhos z d á n j a w y m y š l e n o s t i . **) Gen tedy nestydatý sudič aw tipáček Voltaire a geho postaupenci mohau rnuče) )5Maís les Philosophes voudřaient avoír vtt to m cela de leurs. „ yei« avant de cro ire.“ — Sfeconde P artie. Pag. 6 4 .7 0 . — ) Wíz geho w ýborná pozuameuánj k spisu P . Piacina : „Re-, lig io n , eiu G emälde in seehs G esängen.“' M anheim 1822;. — dlajky za f a n a t i k y vyhlásili. Bylot giž mnoha takowých mudrlantů, genž-na tuhau uzdu se pogmauti měli, aby tak netěkali w swe pošetilosti, a co wzhledem wjry zasluhuge neyhlubšj vážnost, nečinili předmětem úsměšků aporauhaňj.— Qdevřem e pak swé o Či! lide pak u nich widěti gest gakaus přepiatau mysli roznjcenost? Kde pakgaké šjlené sobě počjnánj ? „Newjm ani toho neymenšjho,“ weee šlechetný Nosselt w svrchu uve— děném spisu ^ 2 6 6 , „čjmžsby se dowoditi mohlo, že tito prwnj křestané En th usiaste b y li; le (by chom tu gegich spauilau žádost, i giné té blaže nosti , kterauž w učen) Kristowu nalezli, účastné učiniti, gižto každý ctnostný člověk, každý pij— tel lidstva a náboženstwj mjti musj , přepiatau roznjcenostj čili enthu sia sme m nazwati chtě li,“ .*) — Ó! kdož gich wydáwá za enťhuslasty, nezná ducha, nezná oněch darů, gežto p r a wd a a w j r a, do sebe magj. O b ě t o l i k o g ed no g s a u , g s a n c e p o w ž d y m a n d r o š t i v ě r n é ; nikdý gegich podstata nenj přepatá/ím tasie. Diwoká toliko vášeň nenalezne gich sto py , a ma«jcj prostřednj cestau krácetiy wšecko přes přjliš dělati bude* **) — *) Práw ě tak trefně odpow jdá P . Nosselt na nám jtku odpádíce Jnliana : „Ž e prý prwnj křesťané gen sama láge a lu>za "byli,“ řk a : „M nohý flow ěk to pauze hanliw ým slowem chce dosaditi, čehož statným i důw ody dokázati něm už.“ V i* f. 268 — 2 7 1 , z nichž krásně w iděti, gak tato wěc sepowažowati má. —• * * j Tak gjmawě pěge P au z Kelleru. w sw ych swrchu uwedených jjoznameuánjch : Kýž by tedy ti a takowj lidé naučili se ži vot těchto oslavených trpitelů aspoň talc dalece znáti, aby neupadli voh av n au nepravost, gjžto každý vinným se činj, kdo šlechetné duše 'zlo volným posuzovánjm zohyžduge! — Když my v gich životě p r á v ě m ra v n a u s n a ž n o s t shledáváme, tento život svůg p o vždy dle slova Božjho uspořádali, tak že v ú plné pravdě o nich řjci se může, co se v Řeckém přjslowj p rav j: „ Pij[ta ■dettov xavcov ßis“ ; kdyžtS gegich tak svátá a neunavená gest péče, t o , co duši lidské neydražšjho , totiž p r a v é n á b o ž e n s t w j , zde rozšpiti; když na gegich karaktéru c t n o s t i nalezáme, kteréž tehdeyšjmu zná mému sv ětu n e z n á m é byly ; když p r o p r a w du bez všeho wlastnjho zisku duši svau dáti gich spatřugeme; když posléze widjrne, ani co dokonalj mučedlujci t é . s v a t é v ě c i , pro kterauž umjragj, z j s k a g j i p o p r a v c e s v é, což sám P. K l i n g e r , znamenitý spisovatel vělcunašeho, gehož si však s těžj za v zo r v mravnosti ,,V er also spricht, misskennt den Geist und jene Gaben, So W ahrheit und Religion tie f an sich ha"ben: Sie beide sind nur E i n s , sind stets der W eisheit tre u ; Nie ist ihr W esen überspannte Phantasey. Nur wilde Leidenschaft wird ihre Spur verfehlen, Und statt der M ittelstrasse die E xtrem en w ählen. ‘ Sám A rrián . pohanský roudřec za času Cjsafe Iíadriáua, nazjwá stálost mueedlnjků aÓiatQ(JpU(V: inflexibilem consiantiam, a nemohlť gináce , než si gich wysoce w ážiti , geiikož gich za prawé pokřtěnce držj, s rozeznáw á od o n ěch n o ,k tef j , ap, pokřtěni b y l i , w jru K ristow u usty toliko , ue ale skutky wyznáwali. W . A rria n : E pist. I . 2. c.'9 . a nábožnosti vezmem, pokládá velikým důkazem ctnostného Člowěkabýti: tutby v ěru ! každý povážiti měl, gak svaté mysli, gak wznešeného ducha byli. — Kterak nám musj k srdci býti, an konec swatého mučedlnjka Š těp án a rozgjmáme. Tento velebný jáhen, když službě Božj veškeren žiwot svůg v ěnoval gest, snaživ se Bohu neysvětěgšjmu vždy v je a vje podobným býti; když vraucj geho křestanslcá láska tolik lidstva zde oblaživši nesčjslných sobě položila zásluh, — geště umjrage za katy své hlasem velikým do nebes o milost volal, ř k a : „P a n e ! n e p o lc 1ád e y .g i m t o h o za h ř j c h ! “ — Svatý Pavel, gehožto ž iv o t, an na v jru K ristovu obrácen byl, nekonečný gest činů velikých, svátých a dobro činných ře těz , až do poslednjho dechnutj konal slavně apoštolský svůg úřad, odkud se stalo, že sjmě učenj Božjho, od něho tak hogně rozseté, giž po mnohých končinách světa, výborně kvet lo. Tento vznešený muž, gehož, gak s á m v listu k Rjmanům 8, 35 — 39. svědčj, n i c n e m o h l o od lásky ku Kristu odlaučiti, — gakauž pakza svau c tnost od světa odplatu vzal ? Člověče drzj, kterýž tak rád, co svátého gest, tupjš, zpytug geho život a užasni : I ontě pro v jru Kristovu mučedlnickau smrt trpěl. A tauž smrtj Petra, Ja kuba a giných nesčjslných život křestanský korunován gest. — Když v prwnjch stoletjch cjrkwe Kristowy k onomu divadlu, kde gegj vyznavačové tak velebně, tak vznešeně wjře samospasitedlné dáwali sw ědectvj, obracjme svých. očj ; opět shle dáváme , že dokonalým (TeAotote) toliko dostáwá se té převeliké cti, že utrpenjm sv ý m , smrtj swau Kristovo oslavili náboženstvj. Takte u nnel P o l y k a r p , J u s tin a ginj, gakž nám toho E usebius v 4 té knize, kap. 15, 16. a v knize Yté kapit. 1. zprávu uděluge, uváděge tam poznamenánj ga ll ik a n sk ýc h mučedlnjků, kteréž kře— stané W j d č n s tj (Yienne) a L y o n š t j we franské zemi cjrkvjm Asiatským gsau odeslali. 5 gasnau, utěšenau myslj předstaupil kmet Pol \ a r p před pochopy s v é , a sladký pokog obývtii w srdci geho, an před Proconsula přiveden byl. Iíte raktě zaswjtala geho vznešená ctnost v ů či všech přjtomných, když podanau sobe svobodu: „Bu ll e 1i p ř i s a h a t i v e g m é n u C j s a ř e a z 1oř e č i t i K r i s t u,“ weliltomyslně zavrhl. „Kte rak bych mohl,“ odvec e Poly kar p, „gesto giž 86 let K r is tu svému slaužjm, a od něho tak milo stivě zachován gsem , — kterak bych mohl ge mu zlořečili ? “ Rozhněvaný vládař nad odpo rem geho, a vida, že ho pohanstvj zjskati nelze, knpálenj geg odsaudiU A patřte nynj na toho to velikého mučedlnjka, vizte, kterak i při smr ti své mysl pravého vyznavače K ristova progevuge: v stau p iv na hranici modlj se a dělcuge Bohu, že g e g k o r u n a u t a u t o t a k n e b e s k y o s l a v i t i r á č i l . *) — — — *) Komutě Voltairuwspis „La Raisem par Alp habetc‘ —tento Izde tedy ti neyšlechetněgš] toliko, gimžto •wjra Kristowa liíawnjm uceleni byw ši , nižádným postranným záměrům nebyla podřjzena, tak neo hroženě , tak wj těžně bogowali, anto ginj neprawj krestané, kteřjž z w jry , gako’žto Quintus z Thr ygi e, učinili nástrog swýclx sobětných úmy slů, klesali agi ohavně opauštěli. *) W onomno času, o němž pjsmo swaté p raw j, že k a ž d ý , k d o ž w á s z a b i g e, d o m n j w a t i s e b ude, že 1) y B o h u t j m s 1 a u ž i í, E p a g a th us toliko, S a n c t u s , Att alu s, B l a n d i n a , a t. d , bog smrti, Božskau gsauce mocj ozbrogenj, co swatj rekové podstanpili. Gakpowyšuge se duše naše, an Bland i n a , g-sauc wznešena nad útlost v ěk u svého, neohrozenau srdnatostj lc mučitelům -svým v o lá : „K r e s t a n k a g s e m — n i k d o z n á s n e v ed e z l ý ž i v o t . “ — Když oni no hroznými mukami ztrýzněni, a na těle z cela zemdleni, vr duchu však silni gsauce, všecko welikomyslně snášegj, a učenj Kristowo, za prawé ge uznawše, bohatý sklad w s e c h o hav n ý ch Ižj a hindů , znám gešt, ten v ě d ě li bude , gaké lam tento p o c tiv ý sp iso v atel (! !.')} za kterého se v y d á v á , v oddělen} „ M i r a c l e s “ nadepsaném, nad smrtj tobo lo v elik éh o sv átéh o úsměšky tropj ! Kdyby gediný toliko paprslek ctnosti s v . Polykarpa srdce toho new ěrce byl p ro n ik l, nebyl b y se stal takým svatorušiteleffi, gakyíž skutečně b y l. P ra v d iv ě o n ě m napsal n e s m r t e l n ý hra bě Jo sef de Maistre we v ý b o rn é Své knize „Abendstunden zu Petersburg 1 8 2 5 cJjl 2hý : „ Ž e w z a h r a d á c h k ř e st ' n n s k é h o d u c h a a n i k v ě t i n k y u e n j , k t e r é » b y t a t o h a u s 6 11 k a n e b y l a p o š p i n i l a . “ — *) V izE u seb ia cjrkewnj historii knihu IV . kap. 1 5 . — krwjswau potwrzugj, slawne wolagjce: „Ni c t a d y íi euj s t r a š l i w é h o , k d e g e s t o t c o w a láska, ni c t a d y t r u d n é h o , k d e s l á w a K ř i s t o w a g e s t . “ *) — ’ Točit tedy každý, kdož spanilých citů gsi schopen, gakýmž duchem lito swatj Irpitelowé byli rozníceni! __ Kdož by si wšalc mohl pomyslili, že i w té to wěci w cjrkwi našj s 1 i n n a u nalezneme s 1r á n k u ? A předčet se nám smutná namítá zku šenost, kterak i mezi křestany m arná, nečistá mysl welehnau wec zóhawuge. Tak gakož smrt oněch swatýchkřestanských reků byla světlým důkazem o božstwj K ristové w jry ; tak gj opět utrpenj mnohých pozděgšjch wyznawačů weliké cti nepřinášj; práwě gakož gsme swrchu pohany viděli, kteřjž též byli mučedlnjci marné swé mysli. — Těchto trpitelů zkřestanstva nepodgjmal či stý duch Božj, negednali dle poznánj křestanské prawdy, alebrž wášně, obzwláště pýcha, vlád ly w gich srdcjch, tak že P. Dannemayer w tom pádu dobře gest napsal: „Že mučedlnjci, totiž l i d é , kteřjž sedjce u wězenj giž na smrt odsauzcni byli, g e š t ě v š e c h l i d s k ý c h k ř e h k o s t j *) W. Eusebla lib. cit. knihu V, kaj), 1 . —* „jllljÓiV (po(}E~ qóv , onov nwCQÓg áyanrj, (.itjóev ccÁyEtvor, ofiav XQigóv OOga. “ — Že z M artyrologium , ueb Passionalu sw. Cjrkwe KjmsUé, gelikoz žw elikého m oře, zde uékolik' toliko krupěgj wywažugem, netřeba snad ani připom ejiatiti, — Casop, p, K ato!. Dueti. f. 3« 26 s e s e k n e s l o ž i l i . “ *) — Magjče do selíc mysl, swětskau marnostj zapácliagjcj, přikládali utrpenj svému přjliš velikau zevnitřnj s lá v u , a tudy se slalo , že v š e c k u v 11 i t ř n j ce 1111 p o t r a t i l o . Gegich samosvognosti a pyšnému o sob3 domnělí] měli i neysvětěgšj zákony cjrk ve ustaupiti , na nichžlo krásná cjrkevnj kázeň gediné byla založena; protivili! se vyřcenjm biskupovým, an od nich schváleným zlosynům, gakoby giž právě kagjcj L y li, přjstupu do cjrk ve tak dlauho zbraňovali, dokudž Jjy nepro šli stupně vykázaného pokánj, a tak svatosti cjrkve, hodnými se býti dokázali. **) — Auslcoky a marnj obmyslové gisté Panj Lucilly, kterauž nám cjrkevnj historie v známost u v á d j, zřegmým toho důkazem gsau, a gestit z nich v id ě li, gak náramnau geště přjcliylnost ti to mučedlnjci lcpozemským věcem měli, nehledagjce vždycky v u trpenjch svých což Božjhoa právě spasitedlného gest. — Gaké Loge musil *) V . spis geho : L eitfad en in derKirchengesch ichte. 4Theile,W ieu 1 7 9 0 . — v němž gednotné částky dobře v y p ra c o v a n é gsau; ducha v šak v ů b e c , gjmž tento spis cjrk ev n j historie gesi slo žen, nik o liv ěk nechw áljm e, z v lá ště kde P an spisovatel tak rád protestantskau pěge pjseň ap rjležito sti hledá, kde by o hla v ě našj s v . cjrkve gen cos potupného řjci m o h l. Gesti z toho v id ěti , v gakém v ě k u kniha tato, magjc katolickau bý ti , složena byla. — — — **) P>yloť tehdáž té svatosti cjrkve tak b ed liv ě šetřjuo , že gégj pogem za časů našich, gak Spittler ne bez d ů v o d u v sv é cjrk ev n j historii prawj. takm ěí zm izel. — — — proti nim podniknauti weliký biskup Cyprian tento slawný hagitel cjrkewnj kázně ! Gclt o horInvost pro zachúwáirj swatého řádu w katolické cjrkwi byla pro gich neprawé osobenj neproniklau hrázj, doswědčugjc wšak nám, gak wadnáa tudyt bezcenná byla mrawnost těphto neprawých mučedlnjků. — Kterak mnoho musila ale tehdáž cjrkew skr ze to trpěti, an hodnost a swatost prawé \vjry od takowýchžto wyznawačů tak náramně přeznána a uražena byla, zwláště když powážjme, že Avelicj gegj odbognjcij LucicLn, Celsus, Julián wšecku swau ostrowtipnost a dialektiku na i:o wynakládali, aby g iw potupu a lehkost uw edli?Gakož wždycky, tak obzwláštně tehdáž potřebj bylo, aby krásná a swatá uoenj K ristow a, aby mysl gich prawých wyznawačů též wkrásných a swatých skutcjch se wygewila,gelikož před bystrostj a zlowolnostj gegich ljtých nepřátel nižádná wada, nižádné poklesnutj nemohlo se ukryti, a i chyba gednotliwých lidj ráda sc weškerému křesíanskému zboru za weliké přečiněn) přičjtala. —• Tato trpká zkušenost předceí ale prawdy milownélio člowěka nikoliwěk nezaslcpj, abyměraii od těchto neswatých mučedlnjkň wzatau měřil onyno slawné trpitele, gegichžto swatosli gicli pod niknuté mučedlnictwj skwostná koruna gest. S n a dn o t ě d o z r a l á p š e n i c e od k a u k o l e k r o z e z n á n ] . A gakož nikdo krásně založením zahradu, w iijžto množstwj čilých plodných stro*■ * / mů a spanilých květin k nalezen], proto neioz— m etá, že tam též mnohý nákřivly strůmek, mno hé ostj v iděti gest: právěž tak nikdo proto ctnost nezapře , že gsau též lidé, genžto gj sobě napro sto nic nevážj, a protož žiwota sweho nj neokrá sí ugj. Každýt má na spravedlivé váze vážiti zásluhy svých bližnjch. D e y t e ž , co g e s t B o ž i h o , B o h u , dj Božský Spasitel náš.; — a d e y t e ž i c l o w ě k u , což g e li o g e s t, tak opět šlechetný lidský saudce p r a v j; a tut prav a ctnost ukazuge se powždy v p ra v e n i světle, anezastjnj t gj temnost, kteráž nepravosti určitá gest. Běda člověku, gehožto winau by ctnost zatem něna a nepravost oslavena byla ! O takových/-1 to lidech, c o svátých mučedlnjldi se týče, v kni ze maudrosti 5, 3 — 5 napsáno stogj: „ T i t o t g s a u , z n i c h ž gs me n ě k d y p o s m ě c h m j v a l i , a k t e r é ž g s me m ě l i za p ř j s l o v j p o t u p n é. M y b l á z n i sa u d i l i g s m e ž i v o t g e g i c h za b l á z n o v s t v j , a sko n á n ] g e g i c h z a n e p o c t i v é : Ay! gal ct gsau p o č t e n i m e z i s y n y Božj mi , a mezi sv á tý m i gest los gegich.“ • 4. P oslau p n o st p apežů R jm sk ý c li s p řip o génými pamětnými událostmi. Od Jozefa Mír. K rá le , kněze cjrkewnjho \v Branné» S t o 1e i j I . 1. Sw . A poštol PE T R , zw oleu léta 33. t l eta 68. Slawen byl cjrkewnj snem w Jerusalemě, na němž sw. Matěg na mj-sto Jidáše zrádce-Kristowa, za Apoštola zwolenbyl. (Skutk. Apošt. 1,23. 28.) L. P. 34. slawen byl sněm w J e r u s a le m ě I I , , na němž S. S. Apoštolowé ku přisluhowánj stolu chu dých sedm mužů wywolili. (Skutk. Apošt. Kap, 6.) L, P. 44. S. Apoštol Petr poneyprw do Uj ma přišel, aby Šimona čaroděgnjka, gegž-Pijma ne co Boha clili, potlačil a potrestal. Tu také 1. P. 45. cjrkew řjmskau, a stolici wrchnj zpráwy cjrkwe založil. L. P. odešed zlljina do Jerusa lema se odebral, kamž iginj swatj Apoštolowé, to liž Paw el, Jan, Jakub, a Barnabáš pokynut jm Božjm se sešli, a tu gelikož wrclmj řjditel'ejrkwe strany obřjzky azachowáwánj zákona Mogžjšowa w Antiochii wzniklau rozepři rozhodl a upoko j i l . Skutk. Apoštl. 15, 29. 30. L. P. 56. umřel cjsař řjmský Claudius, po němž panowati počal Claudius Domitius Nero. L. P. 59. S. Apoštol Pawel co wězeu- do lijma při— veden b y w, až do 1. P. 61. u wezenj držanbyl, odtud pak, gakgeho Bjmanúm z a s l a n ý list svědčj, do Španhel se odebral. Téhož 61. roku kře- stáné ze zapálen] Ujma bywše ohwiněiíi, hrozné snášeli pronásledowánj.S. Apoštol Petr, genž brzo do té, a brzo do giné kra giny k zaldádánj nowých obcj křesianských z Řjiua odcházel, a sw. Apo štol Pawel, genž tehdáž nepochybně wSpaňheIjch Ewangelium kázal, o tom pronásledowán] křestanů w Kjmě uslyšewše , do Řjma se odebra li, kdež 11 a rozkaz cjsaře Nerona g ati, do žaláře wsazeni, a 1. P. 68. 29. čerwna umučeni byli. Téhož 68. roku 10. Čerwence cjsař Nero, ukrut ný křestanů pronásledownjk se zabil. S, Apoštol Petr gakožto wrchn] řjditel cjr- , kwe nařjdil, aby památka radostného přjcliodu Kristowa na swět (Čas Adwentnj) každoročně po Iři celé a geden necelý týden slawena byla. O11 také, čas čtyřidcetideunjho postu ustanowil, a nařjdil, aby den památky z mrtwých wstáuj Kri stowa wždy w neděli se slawil. 2. Sw. LINUS, zwolen leta 68. f leta 78. To byl ten, gegž sw. Apoštol Petr, a n z íljma do rozličných kragin k zakládán] nowých cjrkwj odcházel, swým pomocnjkem, čili mjstodržjcjm, i sCletem učinil. Linus w městě Ujmě, a Cletus w pxedměstjch IV]ma auřad náměstnictwj k onal. L. P. 70. 74. 72. bylo obležen] města Jerusaléma od íljmanů, aauplná zkáza geho, při němž na 1,000,000, židů zahynulo. L. P. 80. cjsař řjmsky Yespasiánus umřel, po němž panowati l^iočal Titns Yespasianus. Tento svátý papež uařjdil, aby osoby ženské neginák, nežli s přikrylan hlawau do clirámu přicházely. 3. S w . CLETU S, zw olen léta 79. f lé ta 93. Za gelio cjrkewnj zprávy umřel Titns Yespasiánus cjsař řjmský, po němž panovali počal Idavius Domitianus. 4. S w . K LÍM EN T I. zw olen léta 93. -j- léta 102. L. T. 96. 18. žářj umřel Flavius Domitia nus, cjsař řjmský, po němž panovali počalNerva Cocceius a panoval až do 1. P. 98. Tento swatý řjditel cjrkve Božj nařjdil, aby kněžj sv a lau Mešnj obět konagjcj přjslu.šným posvátným rauchem se odjvali. On také Canon Mesnj uspo řádal, svěcenj požitků země ustanovil, a nařj dil, aby pokřtěný, gak brzo se to stati může, svátost biřinovánj přigal. *) S t o 1 e t j II. Na počátku tohoto stoletj panoval Trajan cjsař řjmský, genž křestany ukrutně pronásledov a w , 11,000 gich do vyhnanstwj zapudil. L. 1’ánS 101. umřel sw. Jan Apoštol a Evangelista Páně. *) Barouii. O doriel Raymuudi T am sinii Compendium A unalium •Ecclesinsiiconun. S. Hiero.iymi E pist. 1 5 1 . S vcton P lutarch, in vila n io u is. Hardions AUgem. heil. u . w eltliche Geschich te V. T h eil Seite 177. etc. G. Duraud'i in R atiouali Divi. O lfic. Lib. 6 . cap. II . B. Gaveutus h i Rubrieis Quadrag. Uomanorum P outificum brevis n o titia a G uilielm o B urio. { 5. Sw . ANACLETUS, zw olen le ta 103. -J* le'ta 112. L. P. 104. ukrutné prouásledowánj křesta nů za cjsaře Trajana počaté trwalo, ä mnoho tisjců mučedlnjků nebi zplodilo, mezi nimiž i sw. Anacletus se-nacházel. Tento sw. papež nařjdil, aby kněžj od swého wlastnjho biskupa, a weřegně swěcenibyli, a aby sw. Mše wposwálnémmjstě u přjtomnosti mnohých, wšcch s. s. wečcři Pánu přigjmagjcjch, konána byla. 6.' S w . E.YA11YSTUS, zw olen le'ta 112. -¡- le'ta 121. Za geho cjrkewnj zpráwy umřel Trajan, cj sař řjmský, po němž panowati počal Aelius A driainis. Téhož času Basilides, Saturninus, Corpocras kacjřowé ucenj swé o ss. Trogici, o wtělenj Krista Pána, o Duchu swatém, a o wečeři Páně roztrusowati počali, gegichž bludy sw. Justin, Athenagoras, Origenes, Tertulian a ginj učitelowé ejrkwe porazili. Tento sw,papež přikázal, aby w stawmanželstwa wstupngjcj, dle poslaupného učenj Apoštolského, od kněze weřegně žehnáni byli. 7. Sw . ALEXANDER, zw olen le'ta 12:!. -¡- leta 132. Tento sw. papež nařjdil, aby při sw. oběti mešnj listowé swatýeh Apoštolů (Epistolaě) aEw aiUM 3ia člena ]>yla. On také ku Canonu Méšnjrm; ku památce ulrpenj Kristowa m odlitbu: „Qui qaam pateretur elc., a modlitbu po Consecracj: „Unde et nos memores,“ připogil. Po ručil také, aby dle dodaného Apoštolského uČenj při swalé Mši wjno swodau se směšowalo. 8. S w , S TXT US I. zw olen léta 132. -¡- léta 142, Tento swatý ředitel cjrkve wswých do wšeeh křesianskýeh zemj zaslaných listech biskupem ce lé cjrkwe se nazjwá. On poručil, aby p o sv átného nádobj krom kněžj nikdo s& nedotýkal, a raucho čili .šat, na něgž Tělo Páně na oltáři se klade, aby z čistého plátna bylo. Nařjdil též, aby při swaté Mši třikrát S w atý: Sanetus, Sanctus, Sanetus etc. se zpjwalo , a aby při té oběti památka za mrtwé dle rozkazu sw. Apoštolů se konala. L, 138, 12, července, umřel cjsař řjm ský Aelius Adrianus, po němž panovali počal Antonius Pius. 9. S w . T IIE L E Q S P H O R U S , zw olen léta 142. f 1. 154. L. P. 145. Walentinus kacjř počal předná šeli bludy sv é. Tento swatý řjditel cjrkwe po ručil, aby při swaté Mši: Sláva na wýsosti Bo ku se zpjwalo , a aby wslawný den narozenj Pá ně od každého kněze tři Mše čteny byly, Gedna w píil noci, když Kristus Pán se narodil, druhá nauswjtě, když. od pastýřů ctěn byl; třetj, v e třelj hodině dennj (t. g. okolo hodiny deváté) když, den wykaupenj našeho se nachýlil. L. P. 154., bylo hrozné pronásledowánj křestauů, w němž i swatý Theleosphorus žiwot dokonal. 10. S w . 1HG1NUS, zw olen léta 154. -J- lé ta 158. Tento swatý papež nařjdil, aby při sváto sti křtu swědkowé přjtomni byli. On také řád swěcenj kněžstwa dle ustauowenj Apoštolského uspořádal. 11. S w . P IU S , zw olen le'ta 158. le ta 167. Za geho cjrkewnj zpráwy 1. 1’. 161. umřel cjsař řjmský Anloninus Pius, po němž panowati počal M. Aurelius Antoninus Philosophus, genž, křeslany pronásledowáti poručil , w kteremžpronásledowánj S. Justin se společnjky swýmižiwot dokonal.. 12. S w . A M G ETU S, zw olen 1. 167. ý 1- 175. Tento swatý papež obnovil nařjzenj sw. Anacleta, aby kněžj na swrcliu hlawy swé korunu, čili ples nosili. L. P. 169. sw. Policarp, sw. Jana Ewangelisty žák, byl umučen. 13. S w . S O T E R , zw olen 1. 175. -¡' 1. 179. On přikázal, aby kněžj lačným žiwotem swatau obět Mešnj konali. Aby wpainálnj denustanowenj S. S. wečeře, (na zelený čtwrtek) wšickni wěřjcj ku přigjrnánj neyswětěgšj Swatosti Oltářnj přistupowali. L. P. 177.178.179. křesíané opět ukrutně byli pronásledowáni, w kte rémž pronáslédówánj sám ten swatý papež byl umučen* 14. S w . E L EU TIIER U S, zw olen 1. 179. t 1. 194. L. P. 180. 16. břežna umřel cjsař M. Au relius Philosophus, po němž panowati počal Lucius Aurelius Commodus, a panowal až do léta smrti swé 192. 15. S w . V ICTO R, zw olen I. 194. f 1. 203. Tento swatý papež nařjdil, aby při slav nosti Welikonočnj a Swatodušnj křest swatý slav né byl udělován, «rodau v čas té slavnosti poswěcenau. Od něho svolán byl sněm v Ujmě, na němž o Upokogenj rozdwogené cjrkve se gedimlo. lijmská cjrkew slavila Welikonoc w ne d uli po Čtrnáctém * díjá toho měsjce , kterýž po srownánj dne a noci z gara nastal, přjkladem sw. Apoštolů Petra a Pawla. Cjrkew w Asii swětila lu slawnost na ten čtrnáctý den téhož měsj ce, bez rQzdjlü, buď že padl na neděli, nebo na wseduj den, hágjcse přjkladem sw. Apoštolů Jana a Filipa. Ze v šak toho čtrnáctého dne i židé podlé zákona Mogžjšowa Welikonoc slavili, zdá lo se cjrkvi řjmské býti nehodné, aby se kře— stáné s židy srownáwali, a protož nařjdila, aby ta slawnost vždy v neděli slavena byla,. *) S t o 1e t j III. 1G. S w . Z E P R lR ím S , zw olen 1. 203. f 1. 221. Tento sw. papež nařjdil, aby všiekni do spělého věku křestané w čas Welikono čnj neyswělěgšj Svátost Oltářnj přigjmali. Přikázal též, ahy kalichové a mjsky obětuj, ne gako p rv é dřevěnj, ale skleněnj Iiyly. Panoval telidáž cjsař řjmský Seyerus, gehož rozkazem křesíav;-) Dionis. in T raja. A ureli. V icto. Ensebii H istor. E ccles. HardioJis. heil. u. w eltliche Gesch. V II. T h eil. Card. B aro ni ns in. Compendio A nnal. Ecclesiast. T ertulianus contra. Híeret. G uilielm i B urii Rom . Pontii', brevis notitia. sťwo ukrutně pronásledowano, bylo. !L. 203 Ší ma chus kacyř počal učili-, že maso ne od Boha, ale od ďábla stwořeno gest, a protože křestané geg požjwati nemagj. Powstali také toho času kacjři Patriciím , kteřj saud Eožj zapjragjce, w oplzlo sti těla se plazili. L. P. 211, umřel Severu s cjař řjmský, w 70 roce wěku swého. L. P. 217. slaweu byl sněm Caiihaginensky T., na němž uzawřeno, aby ti, kdož od kacjřů gsaix pokřtěni, znowa křtěni byli. Tento sněm pro bludnost tičenj swého od cjrkwe katolické gest zawržen. 17. S w . CA LISTU S, zw olen 1. 221. i 1. 226. S. Calistus nowě nařjdil , aby ti, kdož vř swatý kněžský řád wstupugj, dle ustauowenj Apoštolského od manželského lože se zdržowali* On také manželstwj mezi krewnjmi. přátely zaká zal', a půst čtwero ročnjch časů (Quatember) dle Apoštolského dodaného učenj zachowati přiká zal. L. P. 222. 10. Jn ežna umřel cjsař řjmský Alagabalus, čili Heliogabalus, po němž panowal Alexander Severus. 18. S w . URBAN, zw olen 1. 226. f 1. 233. On nařjdil, aby poswatné nádobj při swale oběti Mešnj užjwané, ne wjce ze křehkého skla, ale ze zlata a ze střjbra bylo. Nařjdil též, ahy každý- pokřtěný člowěk dlě ustauowenj K r i s t a Pa na, a dle dodaného učenj Apoštolského, od bi skupa swatým křjžmem biřmowán byl. 19. S w . PO N T IA N U S, zw olen 1, 233. f 1. 237. Oxx nařjdil, aby kněz, prwé nežli swatau konali počne obět, před oltářem obecxaj zpowěd IConliteor) se modlil. L. P. 235. 18. března cj sař Alexander Seyerus byl zamordován. 20. S w . ANTIlEPiUS, zw olen 1. 237. f 1. 233. Za zprávy cjrkwe toboto papeže, panowal cj sař řjmský Maximinus, genž L. P. 235, na stolec cjsařský dosedna, křestany ukrutně pronásledo val, a 1. P. 238. i s synem svým byl usmrcen. 21. S w . FABIAN US, zw olen 1. 238. | 1. 253. Za geho cjrkewnj zprávy panoval cjsař řjmský M. Antonius Cordianns, a syn gebo, a oba 1. P. 239. návodem Capeliána přednosty Manritánie zabiti byli. Pak panowal P upienus a Bainus, kteřj 1. P. 239. od wogslca usmrceni byli. Potom panowal M. J. Philippus s synem swým Filipem, až do 1* 249. Potom panovali počal Decius, v Bubalii, v dobij Pa nonii rodilý, genž ukrutně křestany pronásledo val. D ivis biskup Antiochenský pj.se, že pronásledovánj to hrozné bylo, tak že křesíané se domnjvali, že žigj v čase to m , o němž Kristus Pán předpověděl, ř k a : Bude sauženj takové, žehy, byt možné bylo, vr blud uvedeni byli i vywolenj. (Matauš 24, 24.) 22. S w . COPiKELIUS, zw olen 1. 253. i 1. 255. Za geho cjrkewnj zpráwy umřel 1. P. 251. cjsař řjmský Decius, pó němž panowati počal C. Vibius Trebonianus Gallus, s synem swým Yolusiánem, genž gako předkowé geho křestany ukrutně pronásledowal. L. P. 254. prwnj cjrkewnj powstala roztržka; nebo někteřj biskupowé na wzdor Corneliowi, Novatiana kacjře za papeže wywolili. L. P. 255. slawen byl sněm ■w Bjmě proti Novatiánowi, genž učil, že w mo dloslužbu wpadlj lcřesTané, bytby i také pokanj Činili, do cjrkwe pjigjmáiú býti nemagj. L. 1‘. 254. cjsař řjmský Yibius Trebonianus Gallus umřel: po němž panowati počal Julius Aemilianas, genž 1. P. 25 i. byl usmrcen. 23. S w . LUCIUS, zw olen 1. 255. f L 257. 24. S w . ŠTEFAN, zw olen. 1. 257. ý 1. 2C0. Tento sw. papež nařjdil, aby poswátná k službě Božj zřjzená rauch a dle starého obyčege cjrkwe byla poswěcena. Nařjdil též, aby ti, kdož od kacjřů způsobem cjrkwe katolické we gménu Otce, i Syna, i Ducha swatého křtěni gsau, nowě křtěni nebyli. L. 1\ 259. bylo opět hroz né pronásledowánj křestanů,- nebo cjsař řjmský P. Lic. YalerianuSj genž na počátku panowáuj swého křestanům přál, pak od čaroděgnjka z Egypta sweden byw, neyukrutněgi ge pronásledo wal. L. P. 260. P. Lic. Yalerianus byl zabit. 25. S w . SIX T U S II. zw olen 1. 260. + 1. 261. Za cjrkewnj geho zpráwy powstalo kacjvstwj Sabelianowo, genž učil, že negen Syn, ale Bůh Otec aDuchswatý z panny Marye se zro- i clil, a na křjži trpěl. Po smrti mučedlnické to hoto svátého papeže, za panováxij Publ. Luc. Galliena cjsaře řjmského podstaupené, v den třetj také sv . W avřinec Levita byl unmceii* 26. S w . D IW IŠ (Dionisius), zw olen 1. 261. -¡- 1. 272. Texito wrclmj cjrkwe Božj řjditel, neyprv v lijme, a pak po celé cjrkwi okršlky biskup ské a farnj ustanovil, a nařjdil, aby m rtvá lďestunů těla na patřjejm k tomu ustanoveném m jstč pohřebována byla. Za geho cjrkevnj zpráwy držán byl sním Antioclieiiský II, proti kacjřskému ucenj Paula Samosatenského, biskupa cjrkwe Antiochenské , geuž Božstwj Kristu Pá nu upjral. Aurelius Claudius II, cjsař řjmský od kuěžj pohanský cli popuzen byw, křestany u krutně pronásledoval, máge za to , že všecko zle, genž tehdáž na lijm se uwalilo, pro křestany w Ujmě bydljcj bohové naň uvalili. Ten iikrutnjk mocnau ranau poražen byv, I. P. 270. zemřel. 27. S w . F E L IX I. zw olen 1. 272. -j- 1. 275. Tento vrchnj řjditel cjrkwe nařjdil, aby Is nctě swalých mučedlnjků, na gegich hrobjch svátá Mše se konala, a kde takových hrobů nexij, aby ostatkové svátých mucedlnjků pocl oltářem se zachovali. L. P, 274. cjsař řjm ský Domitius Aurelianus gako geho předchůdcové křestany ukrutně mučili kázal. Tento cjsař usmrcen byl 1. P. 275, v lednu měsjci. 28. S w . EUTYCIíIAJMTJS, zw ol. I 275. i 1. 283. Tomuto wr dm jmu zpráwci cjrkwe uspořácláiij modliteb při obětowánj v cjrkwi swaté užjwaných se připisnge, gako i modlitby, které při swěcenj rozličných potrawných wěcj se kouagj. Za gelio cjrkewnj zpráwy 1. P. 275. zamordowáii byl cjsař řjniský M. Claudius 1 acilus. 29 S w . GAJUS, zw oleu 1. 284. f 1. 296. Za cjrlcewuj zpráwy geho panowal cjsař řjmský Diocletianus, genž 1. P. 284. na stolec wládařstwj dosedna, ukrutným, gemuž ani rowného nebylo, stal se křestanstwa pronásledownjkem. Trwalo to pronásledowánj za celých de set let, W gednom toliko mSsjci, gok rownowěcj spisowatelowé poznamenali, na 17,000 křesíauů bylo umučeno. *) S t o l e t j IV. 30. S w . MAPvGELINUS, zw olen 1. 296. f !• 303, Ukrutné za cjsaře Diocletiana počaté pronásledowánj křestaníi neustale zuřilo, lento papeží nařjdil, aby w celé cjrkwi při pohřbu křestanú rozžaté swjce se užjwaly. 31. S w . MAPvELLUS, zw olen le'la 303. f le'ta 309. L. P. 301. Cjsař Diocletianus a Maximianus widčwše , že Křestany žádnau wymyálenau proti *) Spant. A urel. Vlet. D lonls. Hartliiins b ell. u. vreltliclie Geschichte 1. c. .Tul 1 . Capit. iu vita A ureli. Lamprid. in vila E ntrop. lib . 8 . Card. Barouius in Com pendio A unal. Eccles. Euseb. Hist. E ccl. V opisc. in T aclt. 0 t F lor. R om an. Pontif. brevis ítoUtia a G uilielm o Burio , Cauouico Zelhariensi. lijm ukrutnostj utlačili nemohau, z mrzutosti panowánj se odřekli. Constantin Clilorus aMarcellinus, cjsařowé řjmstj umřeli, prwnj 1. P. 306, druhý 1. P. 309. 32. S w . EU SEBIU S, zw olen léta 309. f léta 311. Tento vrchnj ředitel cjrkwe rozkaz obnovil, aby svátost biřmovánj toliko od biskupů wěřjcjm se udělovala. I za geho cjrkevnj zprávy pronásledován] křestanů zůřilo. L. P. 306. panovati počal prvnj křestansky cjsař Constantinus Weliký. 33. Sw . M ELCIIIADES, zw olen léta 311. f lé ta 313. On nařjdil, aby při službách Božjch svjcnov é s hořjcjmi svjcemi na oltář se v y stav o v ali. L. P. 313. slaven byl sněm v lijm e proti Donatistům kacjřům. 34. S w . SIL V E ST E R I., zw ol. 1. 314. f léta 335. W životopisu tohoto sv . papeže se nacházj, že Coiistantinowi cjsaři, genž malomocenstwjm, čili vředovinau raněn byl, mnozj tu nepráván radu dávali, aby z k rv e djtek kaupel si učinil; což on pláčem matek hnut gsa , neučinil. W no ci na to v e snu ukázal se mu sw. Apoštol Petr a Pavel, přikazugjcj m u , aby ku zhogenj malomocenstwj sv é h o , k S ilvestrovi papeži, ¡^eiiž před prouásledovnjky křestanstva v skreySi skalnj se krege , se odebral. Cjsař Constanlin uposlechna radu t u , ku S ilvestrovi se Časop. p. K atöl. Duch. I , 3 . 27 uchýlil, a křtem swatým od něho [obmyt byw, malomocenstwj těla swélio okamžité byl zbawen. L t P. 314. slawen byl sněm w A relatuL, gemuž sám cjsář Constantinus přjtomen byl. Té hož roku slawen byl sněm Ancyransky w přjčině kázně cjrkewnj. Téhož roku slawen byl sněm Neoccesarienslcy strany kazue cp’kewnj L. P. slawen byl hlawnj sněm Nicaúský I, proti kapp— skému uČenj Aria, genž Kristu Panu Božstwj upjral. Na tenlo sněm sám cjsář Constantin, a 318 biskupů se sešlo. 35. S w . M A llEK , zw olen le'ta 335. f le1:a 336. L. p. 335 - cjsař Constantin swé cjsařstwj na dwadjly rozdělil, totiž nadjl wýchodnj azápadnj. 36. S w . JU LIU S, zw olen leta 337. f le'ta 352. L. P. 337* umřel cjsař Constantin welký. L. P. 348. slawen byl sněm wCartagu, na němž Donatistowé kacjřowé odsauzeni, a gegich ucenj prokleto bylo. 37. L IB E R IU S, zw olen leta 352. v le'ta 367. 38. F E L IX (papež nepraw ý). Papež Liberins prwnj bez titulu: swaty, se nacházj. On nařjdil, aby lcřestané wpostnjcha w suchých dnech (w Quatembru) od swatebujho weselj se zdržowali. Tento zprawce cjrkwe, pioto, že Athanasowo odsauzenj podepsal, z Ujma byl wylnián, na gehož mjsto Felix byl zwolen, Felix, proto že Constantia cjsaře (syna Constantina Welikého) ucenjm Ariowým nakaženeho, a všechny Ariány do klatby dal, z hodnosti papež ské svržen, a Liberius opět dosazen byl. L, P. 359. slaven byl sněm Arminenský, a sněm Selenský. Do 4fmium v e Wlašjch sešli se bi skupové kragin západnjch, a do Selenu v ls a u rii biskupové kragin východnjeh se shromáž dili. Cjsař Constantin II.j genž z návodu své arianstvjm nakažené manželky cjrkew katolickau pronásledoval, umřel l.P . 361. Po něm pano v ali počal cjsař Julianus, odpadlec nazvaný, (pro to že od v jry v Krista zase 1c pohanstwj odpadl) křestany hrozně pronásledoval. Umřel LP. 363. Geho nástupce Fl. Jovinianus panoval až do 1. smrti své 364. Po něm panovali počal Yalentinianus* 39. S v . DAMASUS, z v o l. léta 367. f léta 384. Tento vrchnj zprávce cjrkve poručil, aby žalmové po celé cjrlcvi se zpjvali, a ku konci každého žalmu aby: Sláva budiž Bohu Otci at. d. se přidalo. L. P. 375* Umřel cjsař Yalentinianus, po němž panovali počal Gratianus. L. P, 381. sla ven byl hlavnj sněm Constantinopolský, djlem v Constantinopoli na východu, a djlem v lijm e na západu, na němž učenj kacjřské Macedonia, genž Duchu svátému Božstvj upjral, prokleto bylo. L .P , 383. cjsař Gratianus byl zamordovali, po němž panovati počal Yalentinianus II. 40. S w . SIR IC IÜ S, zw oleii 1eLa 385. f léta 398. Pravj se , že tento sw. papež modlitby Canomi Mešnjho ; Communicantes et memoriam venerantes etc. sepsal, a mnjchům, aby naknSžstvj svěceni b y li, povolil ; nebo před tjm mnjši toliko laici byli, gak nám to životopis sw. An tonina a Iliiariona dokazuge. L. P. 392. umřel cjsař Valeiitinianus II, po němž panovati počal Theodosius velk ý , a panoval až do leta smrti své 396, po němž panovati počal geho synHonorius. L. 398. slawen byl sním v C arth ag u (v Africe) na němž 214 biskupů se sešlo, a o vzdělán) kázně cjrkevnj se gedaalo. 41. S w . ANASTASIUS, zw o l. 1. 398. + 1. 402. Tento vrclmj zprávce cjrkve přikazal, aby na těle neduživj a nezdrav] na knČžstvj svěceni nebyli. Poručil, aby věřjcj , ano Evangelium svaté při službách Božjch se čt e, stogmo geg poslauchali, a tak uctivost ku slovu Božjmu, a ochotnost k plncnj slova Božjho na gevo dávali. L. P. 401. slaven byl sněm v Carthagu ; 1. P. 402. slaven Ijyl sněm v Milevitáiiu od biskupů Afrikánských. *) *) Euseb. lib . 8. N icephor , lib . 6 . et 7. A urel. V iet. O ros. O uuphr. iu Fase. K epler, in tab. R odul. p . 3 9 . et 43. Hard ui ns heil. u. w eltliche ! Geschichte 1. c. Card. Raronius in Compendio A nnalium Eccles. Rrevis liotitia Romanorum ro u liR cu m a Guilelrao R urio. Socrat. 1. c. cap. I. Sosomenus lib . 2 . S. Hieronym us in Chronic. M arcellin. lib. 2 jT heodorelus lib . 4 . S. A m brosius de obitu V aleu tiu iau i, et ja Psalmum 6 1 . S. P au lin . E p ist. 9 . S t o l e t j V. 42. S w . INNOCENC I. zw ol. leta 402. i leta 417. Tento wrchnj zpráwce cjrkewnj Pelagia kacjře, genž učil, že malé djtky křtěny býti nemag j, prokléw, nařjdil, aby djtky také z rodičů křestanských zrozené, křtem swatým nowě zro zeny byly. Nařjdil též , aby ku památce pohřbu Kristowa w každau sobotu půst zaehowán bylAby swatá hostie na den památky ustanowenj neyswětěgsj Swátosti Oltářnj (zelený čtwrtek) consecrowauá, k welikému p;ítku zachowána by la. Ustanowil také, aby při oběti Me.šnj poljbeíi) pokoge se udělowalo. L. 408. umřel Arkadius cjsař wýchodnj, sýn Theodosia welkého. L. P. 405. slawen byl sněm w T o letu , na němž o p o lcánj těch biskupů se gednalo,, kteřj z kacjřstwj Brisciliánů powstali.. 43. Svr, ZOS1M US, zw olen leta 417. -¡- leta 418. Tento papež ustanowil, aby w swataa W elikonočnj bjlau sobotu welilcá woskowá swjce ke cti zmrtwých wstánj Krista Pána, genž w utrpenj a w smrti swé galco uhaslý, w swéin z m rtwých wstánj w nowém swětle se zaslkwěl, swěcena byla. Že ten způsob welkonočnj swjci (Paškal) poswěcowati, giž před Zosimem byl, po-* znáwá se zPrudentia básujka- křes lánského, genž celých Í00 let před Zosimem žiw gsa, o swjci Welikonočnj wpjsujch swých zmjuku činj. Zosimus tedy práwo takowau Welikonočnj swjci po- swěcowati, které prw gen hlawnjm, cilikathedrálujm chrámům náleželo, i také farářům udělil, L. r. 418. by Lslawen snem cjrkewnj w Carthagu, na nímž učenj Pelagiánů prokleto bylo. 44. S w . B O M FÁ C iU S I. zw olen 1. 419. f 1. 423. Powstala nowá roztržka cjrkewnj, an Eulalius arcijáhen od Šimacha Consula řjm ského , na stolici sw. Petra f na wzdor prawého papeže Bonifaeia usazen byl. Ilonorius cjsař wšak toho neprawého papeže Eulalia z města zapudiw, Bonifaeia gakožto prawého cjrkwe Božj řjditele potwrdil. Tento papež nařjdil, aby w den ustanowenj neyswětěgsj Swátosti 01tářnj (zelený čtw rtek) , Sláwa na wysostech Bo hu etc. se zpjwalo. L .P . 423 umřel cjsař řjmský Honorius, po němž pauowali počal Valenliniauus III* L, P. 420 umřel sw.Hieronym učitel cjrkwe. 45. S w . C O E L E ST IN I. zw olen 1. 424. + 1. 432. L. P. 428, Nestorius biskup Cohstantinopolský bludné učenj o dwau w Kristu osobách, počal přednášeli. On Krista Boha od Krista člowěka dělil, a prawil, že Kristus gako dwě při rozenosti, tak také dwě osoby má. 0 blahosla vené Panně Marii wšak učil, že matkau Krista člowěka, ne matkau Božj má nazjwána býti. L. P. 430. umřel sw. Augustin učitel cjrkwe, bi skup Hipponenský. L. P. 431. slawen byl sněm wEfesuhlawnj čili obecnj III. na němž 200 bi skupů se sešlo, a učenj Nestoriowo proklelo. 46. S w . S IX T U S , zwolcxi léta 432. \ léta 440. Nestorius do Egypta na ostrow Oasim byrw vypovězen, po krátkém čase zemřel. 47. S. L E W I. zw olen lé ta 440. -¡- léta 461. Tento vrchuj zprávce cjrlcwe n ařjd il, aby darové obětuj na oltáři kaděni byli, a aby ku kon ci svaté Mše buď:Ite Missa est, a neb Benedicámus Domino se zpjwalo. L. P. 441. slaven byl sněm Arausikánský we Francii, na němž o kázni cjrkwe se gednalo. L. P. 444; slaven byl sněm v Ujmě, proti kacjřskému učenj Mánicheů. L. P. 455. cjsař Yalentinianus III. byl zamordován, po němž panoval Fl. Eparchius Avitus, genž po dvau na to letech od Ricemera k odřeknutjse pa nován] přinucen b y v , v Placentii biskupem byl učiněn, kde také žalostj sevřen by w, zemřel. Po něm panovati počal Julius Yalerius Majoranus. L. P. 448. povstal kacjř Eutyches, genž učil, že gen gedna v Kristu gest přirozenost, totiž Bož ská, njž wSe, co se na Kristu zdálo Božského hýli, gako pohlceno bylo. L. P. 449, slaven byl sněm wEfesu II, na němž 128. biskupů se sešlo. Tento sněm, proto že učenj Eutycha na něm potvrzeno bylo , od L v a papeže, a celé cjr kwe katolické gakožto nepravý proklet a zavržen byl. L. P. 451. slaven byl IV. obecnj sněm v Chalcedonu, za panovánj vychodnjho cjsaře 'dartiana, na němž 630. biskupů učenj Eutycha a Dioscora zavrhlo a proklelo. L.P* 457. umřel v ý chodnj cjsař Martianus, gehož nástupcem byl Lew. Po něm panowal Sevérus L ibius, genž gesté téhož roku byl otráwen. Po něm panowal Authemius Flarius. 48. S w . H ILARIUS, zw olen le'ta 461. f lé ta 467. On nařjdil, aby před slawnostj na nebe wstaupenj Páně, po tři dni prosby wcelé cjrkwi konány byly, které toho Času Manxertxxs biskup Wjdeixský (we Francii) konati počal. L. P. 461. zamordowán byl cjsař Julius "Valerius Majoráixxxs od Seyera w Spauhcljch. Teix Severus Libius po ixt ni aixi rok nepanowaw, usmrcen byl od Bicimeria, 15. srpna 461. 49. S w . SD IPL IC IU S, zw olen 1. 467. f lota 483. Oix přikázal, aby od wěřjcjch přinesené obeti xxa tři djly rozděleny byly, Prwnj djl aby xxáležel biskupowi a kněžjnx; druhý djl aby patřil ku zpráwS chrámu, a třetj djl aby k obžiwě chu dých. byl odhodlán, L. P. 472. 11. čerwence usmrcen byl cjsař západnj Anthemius Flayius, gehož nástupcem byl Aixicius Olibrius, gexxž ge.stě téhož 472. roku zemřel, po němž paixowati počal Glycerius Flavius. Na wýchodu , I. P. 474. umřel cjsař Lew welký, gehož nástupcem se slal Zexxo Izaurus, genž 1. P. 476, od Basiliska z wládařstwj zapuzexx, a do wyhnanstwj odeslán byl. Od toho Basiliska katoljci welkého trpěli pronásledowáxxj. L. P. 477. král Odoacer toho Basiliska z wládařstwj zahnal, a do wyhnanstwj zapudil, kde oni seswau rodiixau bjdně zahynul. L. P. 480. umřel cjsař západnj Glycerins Ilayius, po němž, an 1. 485. z wládařstwj ssazen byl, panovati počal Julius Nepos, genž od Oresta vůdce Gotliu vlády zbaven, a do Dal mácie zapuzen, a tam od svých zabit byl. Po něm panoval Augustulus, genž ani rok nepanovavv, od Odoacera krále Ilerulů do Lucullanu byl zapuzen. (Lucullan ostrov \ve Wlašjch, někdy Megarim nazvaný.) 50. S w . F E L IX H. zw olen lé ta 483. f léta 492. On nařjdil, aby chrámové gen od biskupů conseerowáni byli. L .P . 491. umřel východnj cjsař Zeno Izanrus II. SAugustulem cjsařemzápadnjm, celé wládařstwj západnj zhynulo, a lak zhynulé za 324 let leželo, až teprw Karel W eliký západnjm cjsařem byl učiněn. 51. S w . GELASIUS, zw olen lé ta 492. f léta 496. Panoval toho času wýchódnj cjsař Anasta sius, a Theodorius král Wlaský. Dle kronikáře Kosmasa neystar.sjho, a Pubičky neynověgšjho, za tohoto papeže panoval w Cechách prwnj knj— že České,,genž L P . 480, s lidem swým ze Sarmacie sem přitáhl. L. P. 492. slaven byl sněm cjrkewnj w Ujme, na němž pravé a původnj pjsmo Božj od nepravého s neywětsj pilnostj se rozeznávalo a rozsuzovalo, 52. S w . ANASTASIUS zw ol. lé ta 497. f 1; 498. *) Cassiod. in Chronic. Socrat. lib . 7 . O ros. lib . 6 et 7 . C» Baronins in A nna!. Eccles. Harduins heil, und w elt. Gesch. 426 Pogednánj . S t o l e t j VI. 53. Sw. S1MACIIUS, zvolen 1, 499. f 1. 514. Za zprávy tohoto papeže panoval vychodnj cjsař Anastasius, a vlaský kral Theodoricus. Hned na počátku cjrkevnj zprávy gelio povsta la roztržitost cjrkevnj, an W ávřinec (Laurenlin) Cselius, arcilcněz svaté Praxedy, pomocj Pešta Consula íijm ského, na vzdory pravého papeže Simacha , na stolici sv. Petra byl do sazen. T rvala ta roztržitost až do 1. P. 502., kdež Simachus papež na sněmu do íljma s v o laném od všech naň od Cadia vymyšlených ne pravost] očištěn, a na stolici sv . Petra nově usazen byl. On poručil, aby při Mši svaté v neděli a v den památný svátých muČedlnjku, Sláva na výsostech Bohu etc. se zpjvalo. 54. Sw. HOluVnSDA, zvolen L 514. f 1. 523. L. P, 518. Anastasius cjsař východnj hro movým bleskem poražen b y v , um řel, po němž panovati počal cjsař Justinus. W Cechách pano v a l Krok. 55. Sw. JAN I., zwolen 1. 524. ■[ 1. 526. Tento vrchnj zprávce cjrkve, an z Ivonstantinopole, kam pro potlačen j sekty Arianské se zabral, se vracel, rozkazem Theodorika krá1. c. Evagr. lib. 2 T h eo p h an es In Chron. G regor, de Tours lib . 2. Hist. cap. 1 1 . Sidou. lib. 3 . ep. cap. I . Procopius li b . I . de bell. Vandal. Jornand. in C hron. Rom an. Ponlif» brevis notitia a Guilielrao B ourio. P o sl au pnoš t p ap ežů. 427 ]o YS Iaského polapen, a do žaláře wsazen byl, kde gelikož mučedlnjk bjdně zahynul. Gešté to ho 526 roku, tyž král bjdně zahynul. 56. S w . F E L IX , zwolen 1. 526. f 1. 530. On přikázal, aby krom w poswátnýeh mj— stech Mše swatá nikde se nekonala. Dle u čenj sw. Apoštola Jakuba, a giných sw. Apo štolu, obnowil přjkaz, aby nemocnj před smrtj swatým olegem mazáni byli. 57. S w . BOiNIFACXUS I I . , zw olen 1.530. f 1. 531. Hned po dosednulj tohoto 'papeže na sto lici sw. Petra powstala roztržitost cjrkewnj skr ze Dioscora jáhna, genž násilně stolice sw. Pe tra si eswogil. Ale ten neprawý papež po ně kolika neděljch smrtj byl zachwácen ; a tak ta roztržitost přestala. 58. S w . JA N U ., zw olen 1.532. f 1. 535. L. P. 533. slawen byl sněm Aurelianenský III., a 1. P. 535, slawen byl sněm Arvernenský, na němž o rozličných obřadech a způsobech cjrkewnjch se gednalo. 59. S w . AGAPITUS, zw olen 1. 535. f 1. 536. On nařjdil, aby Čtwrtek, genž w prwnj cjrkwi, tak galco neděle se slawil, pro umenšeni počtu swátků, wjce slawen nebyl. 60. S w . SILVEIUUS, zw olen í. 536. f 1. 540. L. P. 5 58. slawen byl sněm Aurelianenský JIT., strany kázně cjrkewnj, a 1. P. 540, sněm Barcionenský, též z toho ohledu. C í. Sw . VITUIÍLIUS, zw olen 1. 540, v I. 555. Poustala nowá roztržitost ejrkewnj, anVirgilius geště za živvota Silveria stolice sw. Pe tra se zmocniw, Silveria do wyhnanstwj zapu dil. Po smrti sw. Silveria od lcnežstwa řjmského za prawélio papeže uznán byw, předešlé ho činu swého, a daného pohoršeuj swatým obcowánjin swým, wšemožně naprawiti se snažil. L. P. 553. slawen byl sněm obecnj, čili. hlawnj V. W' Constantinopoli, w mági měsjci, na něgž 2S9 biskupu se sešlo, a kacjřswj Antymina pa triarchy Constantinopolského, a kacjřstwj Severa, Theodora a Zoray, prokleto bylo. Tento w T ch n j cjrkwe řiditel poručil, aby slowa Consecracj nad chlebem a wjnem wyřknutá, ne wjce gako za prwnj cjrkwe- se dálo , hlasitě, ale tiše se wyslowowala, aby těch přeswatých slow obecnj wěřjcj lid častým gich slyšenjm nezneuctjwal. 62. PELAGIUS, zw olen 1. 555. f 1. 559. , L. P. 557. slawen byl sněm w Pařjži, na němž o zlepšenj kázně cjrkewnj se gednalo* 63. S w . JAN II., zw olen 1. 559. f 1. 572. Slawen byl sněm Bracarensky I. w Spaňheljch 1. P. 560. proti kacjřum Priscilianistům. L. P, 567. slawen byl sněm Lugdunsky. L. P, 567. slawen byl sněm TuronenskýTI. L P. 56j . umřel wýchodnj cjsař Justinianus, gehož nastupnjkem byl Justinus. ze sestry syn. 64. BENEDICTUS I., zw olen 1. 572. f 1. 577. L . P. 572. slawen byl sněm Pařjžský, a téIiož roku slawen byl sněm Brachanenský. W Cechách panowala tehdáž kněžna Libuše, dce ra Iírokowa. 65. PELAGIUS IT., zw olen 1. 578. f 1. 590. L. P. 582. cjsař wýchodnj Justinus umřel, po němž panowati počal Tiberius. L. P. 589. .slawen byl sněm Lugdunský III. L. P. 589. slawen byl sněm Toletánský III. L* P. 589. sněm Narbonenský, a 1. P. 590 sněm Hyspalenský byl slawen. W Cechách panowal luijže Přemysl s kněžnau Libuši. 66. S w . fiE H O Ř W E L K Ý , zw olen 1. 590. f 1. 604. Na výdiodu po Tiberiowi cjsaři, genž l.P . 586. zemřel, panowati počal Mauricius, a w Če chách knjže Přemysl. Tento swatý zpráwce cjrkwe Božj nařjdil, aby na počátku Mše swaté šestkrát Kyrie elei son , a třikrát Kriste eleison ke cti swaté Trogice střjdau se opakowalo. On také ustanowil, aby popelečnj středa počátkem byla postu čtyřidcetidennjho. Poručil též, aby od Devjtnjku až do Welikonoci zpěw radosti Alleluja při swaté oběti zpjwán nebyl. Ustanowil též, aby w den očištowánj přeblahoslawené Panny Marie, a na kwělnau neděli, processj, čili průwod prosebnj okolo kostela držán byl. L,P, 597. slawen byl sněm Tolletánský, na němž ku čistotě mrawů powzbuzowáui byli ti, kdož oltáři slaužj, ■') (PokracowánjO 5. Zdaliž, a gakby |io h l duchownj' pastýř napomáhali, aby se nocuj, dobré mrawy porušugjcj taulánj přetrhlo? S low o w Čas, O tl M . 1’. F u č jk a , kaplana w PraoliaUejch, 1 raeuge přes osm let na vinici Pane, negednau gsem přemey.šlel o přjčině tak hrubé unyněgšj mládeže rozpustilosti,a tut gsem pozoroval, že neyhlawněgšj toho přjčina gest nočnj tauláuj. Nebot kdo newj, gak ona stydliwosti, kte rá newinnosti gest co růži bodlawé trnj, aby se gi dotknauti rozpustilost neopovážila, osidla kla de — porušuge a lcazj dobré mrawy horšj a swádj nezkaušenau mládež? Ach! neřjdké rodičů stjžnosli na děti nezdárné; časlé hospodařit ža loby na čeládku newázanau; a tak řka obyčej ná nestydatost a hanebnost mládeže obogjho pohlawj — tolikeřj též gsau prawdy té swědkowé. Nelzeliby bylo tento tak nečistý p r a m e n zacpali, a preyštjcj se z něho hanebnosti přetrhnauti ? *) Card. Barouius in Anual.. Eccles. Harduins h eil. ttnď weltliche Gescli. o. Roma«oru,ni Pontilicum brevis notilia a G uilielm o B urio. Cosiuas Hisl. B ohém i*. Series Cbronologia Retům Slawo - Boheniicaram opere P . Franc. Pubitscka. Zdáte se to nesnadná — ba nemožná práce. Wšalc žeby nebyla marná abezaučinku, ano že hy rozpustilosti nesnadné překročitelná bráz se položití, a tak velm i mnoho dobrého mohlo zjskáno býti, dokázalby následek: gen kdyby duchownj pastýř srodičemi, s hospodáři a s předstawenými se srozuměl, a sgednocené s nimi na vykořeněn] tak gedovatého u mládeže neřádu neunavené pracoval. O cožby tu bohabognj vynikali mládenci, nápotomn] šedivých rodičů podpora — blažené vlasti čest, a — radost cjrkve svaté. Děvčátkaby co garé pod křovjčkem fial ky vůni svých ctnost] a neauhonné pověsti v ů kol sebe rozmnožovaly, z nichžby napotom maudré staly se manželky, dobré matky, přjkladné hospodyně!! Což tedy činili gest duchovnjmu pastýři, by takovéto krásné kvjlj wgeho k v et lo zahradě ? Gsauce my pastýřové stáda Kristova, tedy geho v svaté cjrkwi náměstkové, sluš], abychom gako 011 byli svěřených sobě ovcj pastýřové dobři; totiž abychom ovce své znali, i od nich znáni byli, a za ně i život svůg položili, Jan. 10. t. g. aby naše gednánj s našjmi se srovná valo slovy, abychom žádných sebe obtjžnégšjch se neštjtili prac], žádných se nelekali překážek, aniž patrnému se vyhýbali nebezpečens tv ] — kdeby gediná duše našich svěřenců mohla býti zachována, před záhubau obhágena, a kdy poblaudila, zpět na dobrau cestu uvedena. Aby ■VT;šak takové djlo se dařilo, a zadaný poskytlo užitek, třeba, by duchovnj pastýř byl muž maudrý a w řeči opatrný, přjvětiw ý a k službám ochotný, nábožný a we swém gednánj neauhonný ; těmito vlastnostmi lásku a důvěrnost svých si zjská owecek, a sprospěchem k nim bude mlu v ili. Gel i muž takový, zdaliž nebude moci uvedený zhůru neřád přetrhnauti? A gak? Poněvadž od mládeže zlé ono vycházj, u mládeže začni. Gako otec vyhledá vage bla ženost djlek, napomjney, kárey, třeste y dle 0110 ho SW. Pawla 2. Tim. 4, 2. „Kaž, usilug v Čas p o h o d l n ý i nepohodlný, lcárey , píikazug, napomjney se všj snášenlivostj a wyučowanjm. Ne stač] tedy genom u veřegnéin shromážděn] zkazatelnice, a o křestanském cvičenj vyehwalowati spanilost čistoty , a horlili proti lianel >né nečisto tě — ale zwláší kdy mládenci i panny k velkonočnj se připravugj zpovědi, kdy k s v . zpovědi přicházegj, kdy od rodičů aneb hospodářů k duchovni jmu pastýři přivedeni b ý v a g j, aby ge pokáral, ponaučil: tut se gim řekne, že mláden ce mravné chowánj nad všecko šlecht], a pro pannu nad nevinnost dražšjho nenj klenotu ; přjsně se gim domluvj , gak nocuj taulánj neslušné a hanebné — gak pověsti panen škodlivé — do brým lidem odporné — rodičům bolestné — pro nezkušenau mládež pohoršliwé a nakažlivé — mládencům i pannám nebezpečné a zhaubné ! - Kdo do nebezpečenstvj se pauštj, v něm takeschazj. Tak dlauho se džbánem se chodj pro wodu, až se rozbige : tak také častěgšj segitj býwá přjČi— nau hrozného pádu, a lirozněgsjch geště následku j nebot ďábel a tělesnost pokaušegj, tma, a topředslawenj, nebyli pozorowánu-— na Boha ani po myšlen] — bogugj proli stydliwosti, dowolugj a vymlauwag] smělegšj , swobodnžgšj chowáuj, až se i — stalo, co býwá přjcinau hořké žalosti, nenahraditelné ztráty, bjdného žiwota, i — zauíánliwosti. Ach, po aučinku zlá rada ! Okýžby se pádu předešlo, a kdo chce ugjti záhubě, necht se waruge nebezpečenstwj, t. g. w smilstwu nechce zatracen býti, at se střeže noČnjho taulánj. A kde neřád ten zwylcem se giž stal , tam at hřměgj slowa Pawlowa ke Korintům — — — „ani smilnjci, ani cizoložujci, ani rozkošn] — ------ králowstwj Božjho neobdržj.“ Necht ro zkošnjci celau částku tuto čtauce w neyhlubšjm se zastydj srdci, když uwážj , gak smilstwo — a to gediný gest záměr nočnjho nawštěwowánj— tělo, chrám Ducha sw. hyzdj, duši, obraz; Božj hub], audy J. I£* zneuctjwá, swatému m anželstw] škod], a bohabognému žiwotu odporuge* „Mládenců napomjney, (ten samý apOšt, k Tit.) at gsau maudř].“ At nemilugj swět, napomjná sw. Jan I. 2, 15. — — ani toho , co w swětě gest, ale at gsau silu], a slowo Bož] w nich ostáwá, a přemáhagj zlé —• — Gen ušlechtilé ctnosti, a sice nábožnost, mrawné chowánj, pracowitost, pořádnost neyljp mládencům shišj. Panenkám C a s o p . p . K a m i . D n r l n T . ?, 2 8 pj.se sw. Paw. 2 Koř. 11, 23. aby byly čisté zasnauBené K ristu, a nad sebau bděly, cd^y snad gako had Evu i ge nestydatj nesvedli hoši, a ne porušili. Panně sebe menšj poškvrna velm i škod j, rychle zlá seonj roznese pověst, a překážj gegpnu zaopatřen]. Never aulisnym slovům, nedbey na marné sliby, dary se porušili nedey, nebot vše to gen ďábelské mámeni; obletagj tě lehkomyslnj hoši co m otýlkové, a okusiwše zlehčenau opauštěgj, auprkem utjkagjce, a tobě ostá v á po hřjchu hryzen] — hanba — zaufánliwost. Předegděte tedy pád, magjce na paměti toto kratičké napomenutj: Střež se prwnjho gen kroku, nebo druhý gako v skoku — kpádu tě giž při vede ! Gednau ranau se strom neporazj. Proto duchovnj pastýř nevida hned aučinek svého vyna snažen] , nesmj ustydnauti; ale usilug a usilug. S laskavým napomjnánjm a přjsným dotjránjm přiměřené též spog pokánj, aby pamět měla nač se upřjli. Snadby i nemálo prospělo rozhřešenj, však s opatrnostj, na něgaký časodepřjti stjm doloženjm, aby při následtigjcj zpovědi upřjmně se řeklo, že a proč v předešlé bylo rozhřešenj ode přeno — tut potom když se ukázalo, že skuteč né polepšen] aneb aspoň násilné zvyku odporowánj následkem by lo , čiň co káže náboženstwj, a čemu radj opatrnost; gen nezapomeň poradili i uložiti brzké opět svátost] užjvánj. o přeli' z enj n o č n j h o taulánj, 435 Což nevedloby k žádanému též cjli, kdyby s chtěgjcjmi vstaupiti w s\vaté manžeistwf Luď přjsněgi aneb mjrněgi se nakládalo tenkrát, kdy ke zkaušee — na katechismus — pricházegj , což gitn bez toho dosti strachu nahánj ? Snadby roz pustilým, a kteřj řjdce do školy chodili, s pro spěchem i 11 a negaký čas vysvědčen] se odepřjti mohlo ; těm pak, kteřj pilně školu navštěvo v ali, a m ravný, chvalitebný život w edau, by se zkaužka zcela prominauti, a gim wyswědčenj dáti mohlo. Tjmby 11 a citlivé srdce mohlo aučinkováuo, a mnozj zjskáni býti. Z takového gednáuj utěšené zbjrati se bude ovoce. Wšak dobrá štěpnice nezakládá se sta rými stromy, ale autlými pláňaty, a i těm neylepšj vočkuge se Ovoce: te d y .iv nadgmenowaném pádu třeba pomoci rodičů, aby totiž srdce djtek v neyautlegšjm giž věku zděláwali a připra vovali, t. g. djtky dobře v y c h o v á v a li. Na do hrám dětj Vychowánj záležj blaženost lid stv a ; prvnj ale a přirozenj djtek pěstaunové gsau ro diče. Nebot gestli němá hovádka své hljdagj a ošetřugj mladér čjm vjce rozumuje k obrazu Bo ssjmu stvořenj lidé — rodičové o své se starali, niagj djtky, aby z nich, k čemu stwořeny gsau, Bohu podobnj stali se lidé. Povinnost ta iv p jsm ě sw. svůgmá základ: aby rodiče děli vy^chowáwali, kEfez. 6, 4», aby ge cvičilťa v kázni drželi* Syr. 30, 2 - 4,, aby trestali , Přjsl. 13, 14, Na takowau pak povinnost rodiče upamat ováti, ge st* gj užitečnost na srdce gim vložiti, gakož 1 0 ne nahraditelné gegjho zauetlbanj škodě ze zkušeno sti ge přesvědčili, uegedna nahazuge se příle žitost., a sice z kazatelnice, na kře slánských cvi čeních, v e zpovědnici, při udělován] sv. kilu, pí i uváděnj šestinedělky — a kdy duchovnj pastýř osadnjky své buď nahodau, buď schválně nav štěv u g e , !kde dobré slovo v Čas i jci se da, a giudy, kdeby se vidělo přjhodno maudré s prospěchem k rodičům promluvili slovo. T u slyšjm nánijtku: nemám potřebných k vychováván') schopnost]; a geště ginau nedo stává se mi lctomu času. Obé p ra v d iv é ; vsak čiň každý seč gest, a řeď se podlé maudrych a v y c h o v á v á n ) bedlivých rodičů porad se se svým duchovrajm pastýřem , a cípky sve pilné do školy posjley. Tam mjsto r o d i č í t iičitelowé rozum dětj obohacugj užitečnými známostmi, a v spasitelném ge cvič] náboženství, tam bla ho dětj vezdeyšj i věčné se zakládá. Nebot ze Skol dobřj vycházegj poddanj, spravedliyj auřednjci, scliopnj řemeslnjci, m a u d ř j hospodářové, slovem svědomitj a rozšafnj lide. Aby pak tyto ze školy do světa přesazené bylinky skutečně utěšený vydávaly užitek, slušno galc domácj vychováván], tak i školil] cviČenj dobrým doma opodstatnili přjkladem, protože zgevno , že djtlcy vjce pozorugj to , co í odice čin), než to , čemu učj. Zkušenost) tež stwrze-' n o , že nedaleko od stromu gablko padá, t. g. že po olei vrhne se sy n , a podobná matce býwá dcera. Nad to chce sw, pjmo, aby rodičowébyli swětlo dětj, Mat, 5,14. 16., agestli pro pohořšenj, Mat, 18, 6., každému běda: čjm wjce rodi čům, kteřj, magjce bý ti strážilj djtek andělé, pohor.šliwými gsau gim ďábly, a s slepými slepj padagj do gámy. Sem též patřj navržen j, aby rodičové i svých dospělýh dětj hljdali, a na to celý svůg zřetel ohrátili, ským ony zacházegj? gaká mjsta »awštěwugj? zdali aewbjhagj do rukau zlých, do přj— ležitostj nebezpečných? zdali synové conočnjse netaulagj sovy, a k dceruškám lehkomyshij newkrádagj se tagně swíidnjci? Takové bedlivosti tjm vjce potřebj, čjm wjce známo, gak nebez pečné a nakažlivé gest zlé to v ary šstv o ; tak že ono pošlo p řjslo v j: Neznášli koho, poznáš gegz tovaryše gelio. W pjsm ěsv. Žalm. 17,26. Přjsl. 1,15 — 16. 1. Kor. 5, 11. proti zlému towaryšstwu výstraha se dává, Ano gako gedna prašiwá o vrče celé stádo může nakazili: tak ¡jeden nepokogný, nešlechetný člověk gest v stav u , celau zbauřiti obec, celau pohoršiti a zavésti osa du. Netřeba mnoho slow , kde sama zkušenost dost časlo smutnau dáwá' výstrahu; Tutby na swém též stálo mjstě upřjnmé na— wrženj, aby zwlášt matky své dcery co neybedliwěgi ostřjhaly nespatfštěgjce gich nikdý s očj; aby ge s sebau v e světnici, aneb vedlé sebe v ko moře Ijhat nechaly, kamžbý nemohli a nesměli rozpusiilj heyskowé wgjti. Což tjm způsobem nepřetrhlaby se mnohá neřest? neobhágilaby se newinnost, neydražšj mládeže klenot, neylepsj pa nen wěno ? Takby stará mezi mládež nawrátila se stydliwost, andělskéby kwetly mrawy. Ach! nenj nás též tagno, gak někdy rodičowé sami, třeba ostatně djtlcy swé sebe ljp wychowáwali, a w domě sebe chwalitebněgšj kázeii dr želi, třeba ani swým přjkladem dětj nehoršili, ani do towaryšstwa gim gjti nedali, přede přjčiíiau býwagj tagného dětj s l j z á n j a siee kdychtjce syna oženili, aneb prowdati dceru,bez ohle du na gich náklonnost sami gim ženy a muže zwohtuj. Ach tut se stáwá, že takowau neopatrnost, sw éhlavost draze, a hořkými slzami zaplatit musegj; nebot takowé nucené děti dle možnosti hled j s obljbenau sobě osobau kde a gak gen mohau sc segjti; tu, gakby rodiče přelhaii, přelstjti mohly, se r a d j; a newědauoe gináč , cos pro sebe smut ného a pro rodiče bolestného dowedau, aby tak, k čemu rodiče nechtěli dobrovolně — W oliti byli přinuceni. A dowedlili to rodicowé, že dě ti proti swé náklonnosti dle gegich vůle učinily, ach ogak trucldiwé a hrozné to rnjwá následky: nespokogené manželstwj, prokljnánj rodičů, a zanlanlivost — a nebo hanebný, neřádný žiwot. Kýžby pak smutná zkušenost rodiče w tom padukrestanské naučila opatrnosti, aby maudrau kdětem wedeni láskán ne tyrany, ale milici a rádci swých dětj se stali. z l é h o Co se tuto nawrhlo z ohledu détj rodičům, řečeno ,budiž i hospodářům z ohledu čeledi mm, z nichž, pokud tito pod ochranaugegich gsau, odpowjdati budau dle onoho sw. Paw. i. T im .5,8„Gestliže se někdo swých a zwláště domácjch neugjmá , ten zapjrá w jru, a gest lioršj než newěřjcj.“ 0 nich též, o hospodářjch a hospodynjch platj ono wyřčenj Ježj.sowo, aby byli swětlo a wůdcowé domácjch. Maudrý, rozšafný a bohabogný hospodář chwalitebnau bude drže,ti kázeň. wdomS; tichá, pořádná a nábožná hospodyně si naklonj a za sebau potáhne swé domáej. Deyž Bože k tomu swé požehnán]! Že konečně neypohodlněgšj přjležitost k nočnjmu taulánj dáwá musika, při které mládež ne wždy galcby měla stydliwe a mrawně se chowá, ano která mnohým býwá hrobem newinnosti — neznámo gen tomu, kdo se we swětě anj, trochu neoliljdl, a chowánj a mrawy lidské p ozorowati drž] zawěc zbytečnau. Tuthle nadhazuge se pastýři duchownjmu žádaná přjležitost, aby swětskau w rchnost, policeynj auřad si na klonil, a s gich pomocj a spoluaučinkowánjm ten hogný pramen tolika rozpustilost) a hanebnost) zacpal, přjčinu tak smutných a bolestných ná sledků wšemožně odstranil. A gak to ? Kdy na nich wymůže, aby musiky zřjdka, a gen do ur čitého času drželi dowolowali; aby přestupitele uwedeného pořádku a kazitelé mládeže dle oko— licnostj buď peněžitau pokután k chudému usta- v u , aneb i tělesně trestáni byli; aby s gicli wědomostj w každé obci geden neb d v a starostové-m uži pro svau maudrost, a rozšafnost, pro neaidionné živobyt] v dobré pověsti a vůbec vážen) se zvolili, kteřjby vždy a všude na to gediné pozor dáwali, aby žádný nepořádek v ů bec, a zvlášt u mládeže nic darebného se nesta lo. Gegichžby byla povinnost, kdy cos tako vého pozorovali, napomenauti, pokárali, rodiče o tom zpravili, a s duchovnjm pastýřem se po radili, gakby se chovali, coby v gistých okolicnostech činili měli. Tito starostové, i auřadowé policeynj pozornost svau by v sobotu a před svátkem měli zdvognásobiiiti, nebot v ty noci obyeeg se taulati gako zákonem se stal, ano mnohýby za hanbu si kladl, kdyby doma ostal. Tak daleko to přišlo s našj mládežj při nedbanlivosti rodičů, lhostegnosti hospodářů, ospalosti světských auřadů! Necht lehkomysluj nestydat] heyskové, w noci v cizjni domě dopadeni gsauce, i nekřestanšt] hospodářové, u nichž dopadeni byli, necht přjsně se pro výstrahu potrestagj, dě vý řatům pak, gichž pověst šetřena býti má, at se polirozj, žeby budaucně i ony pro svau nesty datost weřegně zahanbeny býti musely. Nebot kdo nechce posleclmauli, musj pocjtiti. Rodi čům pak i hospodářům geště na srdce vloženo buď, aby svůg dům opatrovali, denně gsauli všickni doma, se přesvědčili, cizjho wdomě ne trpěli, nechtjli hanbě a trestu se podrobili; aby při musikách a giných »veselostech swau mlá dež wždy ua oějch měli, aneb gi někomu roz šafnému poručili ; swých pak nedospělých djtek ani s sebau nebrali, tjm méně samým gjti dowolowali. By] o lby i k přanj, aby obyčegné při vreselkach dost pošetilé, a pro mládež pohoršliwé způ soby, při kterých rozpustilé ženy často nestyda tě i hanebně si pocjnagj, zcela se zapowědely. Nehledage ani krásných slow, ani \vysoké— ho šetře slohu snesl gsem tyto myšlénky w hro madu, abych pozornost duchoAvnjch spolubra— třj na wěc welmi ílakažliwau, a přec málo w šjmanau obrátil. Mladšjm snad tpn bude poslau— ženo ; a kteřj si na winici Páně wjce yiž na shromáždili zkušenosti, ti aspoň k přemeyšlo— AAitnj powzbuzeni budau, gakýmiby, nečhtjti mjsto dáli nadeslaným, prostředky neřádu dotče nému přjtrž se učinili dala. 6. R o z w r h y , kázanj ahomilij na nedělnj a swátečnj Epištoly celého cjrkewnjho roku. Od D. M. S. * ka. P ř e d m 1u w a» H AJ-Iasatelowé slowa Božjho obyčegné předměty SAvycli kazanj z předepsaných nedělnjch aswátec- evangelij Beran, a skoro za celý cassvéhokaza telského auřadu na evangelia kažj: proč tež z epištol necléhijch a svate čnjeh mnozj snad nikdý neb aspoň velm i zřjdka a ne skrz cely rok před měty ku kázaným aneb homilijm nevolj ? Neobsahugj ony též slowo Božj i’ Negenom ae-ydůležitegšj naučenj v jry , nýbrž i obšjrná naučenj mravná o povinnostech křesíana we- wšelikerych stavech lidských, ano pravidla o zřjzenj mravu a weřegných služeb Božjch v s.obe obsahugj, aašl ligaké námjtky a pochybnosti z strany v jry dů kladně vywracugj, takže co často v e sv .E v a n gelium gen podotknuto, v epištolách obšjrněgi vysvětleno, se nacházj. — Proč tedy hlasatelo v ě slova Bož jho předepsané epištoly svým osad níkům gak při rannjch, tak při velkých službách Božjeh newykládagj ? Snad proto , že to obycegné nenj ? Má snad zastaralý chybný obyěeg vjce p latiti, nežli ustanoven) cjrkewnj, které ge při mši svaté ovšem v latině čjsti v el], a žádá, by se v š e , co se při službách Božjeh dčgo, v ě řjcjmu lidu vykládalo ? — Conc. T r i d e n t Ssne . X X I V cap. y. de refo rm. Snad proto, že ne máme tolik pomůcek, tolik psaných a tištěny cli kázanj a homilij na epištoly, gako na evangelia ? A právě proto, že gich málo gest, *) mělyby se vr našj mateřské gádrné řeči tjm horliwěgi vzdělá v á ti* — Snad že výklady na epištoly těžké gsau? * ) Wiz Jungmamia historii literatury české , w Vraže 182.) Ideo, odpowjdá Fr. Pollasek, #) analyses epxstolariim f e c i i quod difficiliores s i n t i n t e l Icctu epistolae, quam E v a n g e l i a ; et hac f o r te ex causa exponi soleem t populo rariits: cum tamen m or ů m d o c t r i n a m c o n ti n e a n t uberrimam. Kdyby tedy Idasatelowé slowa Božjho ěa- stěgi epištoly wykládali a s ewangeliemi střjdali, tjm samým bylaby rozmanitost w předmětech našjcli kázanj, a tjm horliwěgšj pozornost unašjch poslauchačů-. Neb proč nmozj mezi lcázanjmgsau roztržitj, ospalj, aneb proč se w modlicjch knjžkách neb na růženci modlj ? Gistě mezi ginými i ta přjčina se nalezne, že se gim wýldady na ewangelia giž dosti známé ano wždy stegné býti zdagj ? Varietas de le ct a t! Nebyloby tedy pro spěšné , aby hlasatelowé sloWa Božjho, geden rok ewangelia, druhý rok epištoly za předmět swých kázanj brali? Aneb aby tam, kde sew jcc duchowenstWa nacházj, tentýž; pořádek buď při rannjch aneb při welkých službách Božjch sezachowal ? Aby této swé žádosti spisOAvatel něgalc zadosti učinil a k wyplněnj gj něčjm přispěl, u stanowil dwognásobnj rozwrh na každau epištolu celého cjrkewnjho roku wyhoto-witi, z niehžto prwnj synthetický, druhý analytický síauti bude dle prawidel, která udáwá£Sott we'swé theorii.**) ) Ramij wýklp.d epištol nedelnjch celého roku od F r. Poláška w Rrně. 1 7 9 2 ,1 8 0 2 .. * * ) Theorie der BeredsamkeU mit be-i souderer Auweuduug auf die geistliche BeredsamkeU 3» Theils. 1. Abthl, Leip.z. 182.7. Proč spisovatel celá vypracovaná kázán] a homilie v y dávali mjnj, přjčina gest, že ze své vlastnj zkušenosti v j, a n o s e každé pravidel ně vypracované kázanj gen pro gistau křestanskau obec hodj, a genom na ni spasitedlně půso bí , kdežto na giném mjstě pro rozdjlnau vzdě lanost a mravnost poslauchačů ginače zřjzene býti mnsj. Přitom nechce spisovatel svým duchovnjm spolubratrům a kazatelům všecku samostatnau aučinliwost wzjtia zameziti, pročež gim to liko gen rozvrhy podává, které oni dle potře by neb vzdělanosti svých osadiljků obšjimgi vysw ětliti, rozšjřiti, a přiměřená mravná nau čen) přidati mohau. Tjm připomjnám s výše gmenovaným Poláškem : lirevés vero feci hac tle causa, : qnod e p r o p r i o ad dere et f a c i l e s i l et a m o e n u m . — I. i . R o z w r h s y n t h e t i c k ý na neděli I. Adwentnj. T e x t : Řjm. X III. — 1 1 — 14. TJ vod. Tento nastáwagjcj posvátný čas cjrkew sv. Advent nazjva. — Advent latin ské slovo znamená přjštj —• a tento čas před památkau narozen] Syna Božjho Advent se gmenuge, poněvadž v sobě v něm přjštj Syna Bo žjho na tento sv ět připomjnati — geho nesmjrnau lásku lc pokolenj lidskému rozgjmati , a se k geho druhému přjštj — skrze provozovanj od ejrkwe ustanovených dobrých skutků, skrze po sty, modlitby — skrze zdrželiwost od wšeth swětských weselosíj — a roztržitost], a skrze warowánj wšech těžkých hřjchů připrawowati má me. Slowem ejrkew sw. předpisuge, alty čas Adwentnj pro nás byl čas pokánj a čas pobož nosti. Z té přjčiny nám čjsti welj částku z Epi štoly sw. Pawla k Bjtnanům X1ÍI — 11 — 14., w které sw. Pawel zřegmě p jše; č e h o se k ř e s t a n w a r o w a t i , a c o č i n i t i má — k t e r ý se k p ř j š t j S y n a B o ž j h o s 1 uš n ě p ř i p r a w i t i c h c e . To wám z obsahu dnešnj nedělnj epištoly wyswětliti bude předmět mé dnešnj řeči. 1. čeho se křestan warowati m á, předpi suge sw. Pawel těmito slowy: Č a s g e s t , ab y c h o m z e s n a — h ř j c h u p o w s t a 1i — noc p ř e d e š l a , d e n palc se p ř i b i j žil. — Odwrzmež t e d y s k u tk y temnosti — ga l c o ž t o w e d n e p o c t i w ě c h o ď m e : n e w h o d o w á n j c h a w o p i l s t w j c h, n e w s m i l s t w j c h a n e s t y d a t o s t e c h , ne w s w á r u a z á w i s t i. Sw. Pawel přirownáwá pohanský žiwot Bjmanů noci, poněwadž oni w temnosti bludů , modloslužebnosti žiwi gsauee , se dle přjkladu swých wymyšlených — nešlechetných bohů wšem neprawostem oddali — totiž hodówánj s opilstwjm spogené we swých chrámjch ke cti gistých bohů strogjce, smilstwo a nestydatosti při swých slawnostech prowozugjce — swár a záwist mezi sebau cho- vačice. — A Proto ř Ímské křestany napomjná, aby «rsauce nynj světlem náboženstvj Ježjse Kri sta oswjceni, gako v e dne poctivě chodili, a se všech gmenowaných nepravost} - k gegiclizto páchán) obyčegně lidé noci aneb temnost]| hle|]au; — varovali,. N enacházeli se, mil) kreslallé&! tyto nepravosti, které sv. Páwel na Říma nech kárá, geště i nyní mezi námi? - boliu žel! ovšem že se nacházegj! — Nevidjmeli, gak rozpustile sobě miiozj p ři svých radovankacli, hodováních - svatbách - poejnag] - ob^erstv, a opilství se ochlávagj I NeVidpneh oclte příklady smilstva, nestydatosti mezi na») mláde ži mezi manžely— ano neslyšjmeli, že se z nesty datosti vymlauvag), za hřjch nepóčjtag] - ano že se mnohé osoby s patrným důkazem ztrace né nevinnosti honos]? Netýkag) se naas tedy slova sv. P av la: gako v e dne &c. aneb co k Efezským Y. 3 - 5 p jse: S m i l s t v o pak a w š e 1i g a k á n e č i s t o t a , a n i ž g m e n o w á n a b u ď m e z i v á m i , g a k o s ltis ] na s v a t é &c. Nevidjmeli mezi nami patrn, mnohý svár, nepřátelstvj, závist - nenávist mezi sausedy, manžely, přjbuznými - panovati? _ Odvrzmež tedy, m. k., všecky tyto skut ky — kteréby nás do temnosti věcného zahy„utj m vrlm «.« mohly. j í , »b ych om S á m llA t t s Jež,» napo se ^ kteří noc o temnost k spáchán, hlejlog), > b . I í a ž d ý z a g i s t é , kčlo z l e e m ) > d j s w ě 11 a , a 11 e g cl e k s w e t l u , a b y n e]>y 1i t r e s t á n i s lc u t lc o w é g e h o : lc d o p a k činj p r a w d u , gde k s w e t l u , a b y b y l i z g e w e n i s k u t k o w é g e li o , ž e av B o b u u č i n ě n i g s a u . — Cliodinež tedy av swětle, gako we d n e ; o tom w djlu II. 2. Aby ale řjmšlj lcřestané w ěděli, kterak se chowati, av gakém swětle chodili, podlé čeho se ř jdi ti m a g j, p jš e : o b l e c m e s e w o d ě n j s wě t l a , o b l e c t e se w P á n a J e ž j š e K r i s t a — Chce řjci sw. Paw el, aby nowě na w jm Kristowu obrácenj křestané řjmštj — podlé íuíboženstwj —- a podlé prjkladu Ježjše Krista se M*e swém smeyšlenj a gednánj řjdili — což též zřetedliiě doswědčuge miláček Páně sw. Jan av I„ epišt. II, 3 — 6. A p o t o m w j m e , ž e g s m e a eg p o z n a l i , g e s t l i ž e p ř i l c á z a n j g e h o z a c h o w á w á m e &c. a sav. Petr I. ep. II. 21. pjše : K r i s t u s n á m p o z ů s t a w i l p ř j k 1a d, a b y c h o m n á s l e d o w a l i š 1a p ě g e geho. Co giného tedy znamená obléci se w Pána Ježj še Krista — geho swatá přilcázanj zachowáwati, a dle geho SAvatého přjdladu žiw u b ý ti? Oblec me se, m. k., w Pána Ježjše Krista — následugme geho lásky lc geho nebeskému O tci, — ge ho přičinliwosti w Avykonáwánj powinnostj seslánj swého , an sám p ra w j: m ůgpokrm gest, abych činil wůli toho , kterýž mne poslal, abych do konal djlo geho. — Jan. IY, 34. — newinnost geIio žiAVOta, abychom s njm řjci m o h li: kdo z •wás mne bude trestali z hřjchů ■ geho upř jmnau aučinliwau lásku k bližixjmu geho ti chost, trpěliwost až lc sm rti křjže — Choďme i my, neymilegšj, w tomto swětle, neb tak se sám K r i s t u s Ježjš xiazjwá, řk a : Gá gs . e m s w ě t l o s w ě t a , následugme uČenj a přjklad Spasitele našeho — odwrzmež zwlášté tento poswátxiy __ -wšecken lu jc h , lcaždy skutek temixosti Jan III, 20., aby i gixxj wxdauce naše dobré skut ky chwálili otce našeho, genž gest w nebesjcli, Mat. Y, 16., tak se neylépe k památce přjstj aixeb narozenj Syna Božjho připrawjme — a gsauce wždy oděnj aneb oblečexii wP-áixa Ježjše Krxsta důwěrné i geho druhé přjstj ocekáwati mů žeme, když přigde saudxti žiwé x xnrtwé, aby odplatil gednonxu každému podlé skutků geho A m e n, 2. R o z w r l i a n a l y t i c k ý t é E p i š t o l y . Swatj Apoštolowé dle rozkazu mistra swélio : Gdauce po wšem swětě kažte Ewaxxgeliura &c. __ šli — kázali wj.ru Ježjše K rista, křtili ty, kteřj uweřili, — zřjdili A V Šu d y obce ldestanske a služby Božj. Poněwadž ale dle úřadu swého na iiednom mjste zůstaň xxemohli, ustanowxlx injsto sebe m uže, T it I. 5», kteřj slxopni byli no ■wS pokřtexxé weřjcj we wjře K rist owé potwrditi, ííj rozšiřow ati — swátosti rozdáwati, služhy Božj konati a obec txxto řjditi. — Wsalc poně v a d ž a v nepřítomnosti Apoštolů mnohé bludy a pochybnosti av některých obcjch křestanských Pi o z w r h o w c h o m i l i j. 449 povstaly, všeligaké otázky strany náboženStv) a služeb Božjcli Apoštolům k rozsauzenj předlo ženy Byly, rnnoliy nepořádek se v la u d il— to v še Apoštolům přjležitost a přjčinu dalo, ahy v y hotovili listy lc napravenj omylů a k odstraněnj pochybnost], k uvedenj pořádku, krozhodnu1 j otázek ustanovené. Tjm způsobem p o v sta la apoštolská psaiij, nazvaná řeckým názvem e piStoly. Dnešnj s v . nedělnj čtenj gest částka z psanj s v . P avla kfijmanům na v jru Krista Ježjše obráceným, kteřj Byvše před křtem s v . djlem židé, djlem pohané, mezi sebau o předno sů w Gjrkwi Božj hadali s e , v sv áru a závisti /.lwi b} li, ano te ž , ačkoliv křestané, mnohých pohanských nepravost] se přjdržéli, z kterých ge sw. P avel kárá, agakby gako křestané ž iv i býti měli, vyučuge. — Slova neb napomjnánj sw. Pavla i my dnes p ři začátku času adwentJijlio k našemu vzdělánj rozgjmati Budeme, totiž: 1) Apoštol národů pjše; B r a t ř j ! v e d a u ce t e n č a s : že g i ž h o d i n a g e s t, a b y ch o m 7, P. s n » n n » c f í l ; AT „ T _ r 0(1- toiil, v kterém gste gako pohané v bludu a temnosti vězeli, falešné bohy ctili, a podlé svých tělesných žádostj ž iv i b y li, v kterém gste žád- nau známost a nadSgi o budaucjm žiwotě a o věcném spasen] skrze Ježjse Krista neměli nynj ale na v á s gakožto na p ra v é a bohabogné křestany, ž iv o t wěčný Čeká: protož nynj ze sna hřjchu, lenosti a v áh av o sti powstati, horliwj a bedliwj být i musjte, byste sobě skrze ochotné zachowávánj přikázán] Božjch králow stvj nebe ské z]skali. Zdaliby, m. k ., i za našjch časů zby tečné bylo, nám Častěgi slova sw. P av la opakov a ti, a b y c h o m z e s n a p o v s t a l i ? Negsau mezi námi množ] vlažnj a lenivj křestané, kteřj mimo gména žádné giné známky aneb vlastnosti křestana do sebe nemagj ? Negsauli mnozj mezi ni mi, kteřj ljbezným snem světských a tělesných roz koš j ukolébáni, na spasenj duše sv é docela zapomjnagj ? Nedomnjvagj se mnozj, že pro kře stana dostatečné gest, genom všecko v ě řiti, co Ježjš učil, co A poštolově kázali, a co cjrkev sw. k věřenj představuge, kteřj ale z té v jry vypléwagjcj skutky opomjgegj? Těm vlažným váha v ý m křestanům s sw. Pavlem ona slowa častěgi opakowati m usjm e, č a s g e s t , a b y c h o m ze s n a p o v s t a l i ! Aneb co pjše sw. Jakub II, 14, 2 6 .— Co p r o s p ě g e b r a t ř j m o g i , prawjU kdo o sobě, že má wjru, zdaliž bude moci wjra spasili geg? Povstaňm e, m .k . ze sna váhavosti, vyhledáweyme horliwě duše našj spasenj. Nenj na tom dosti, abychom genom náboženstwj Ježjše Krista znali, aneb ge v ěřili, zapotřebj gest, ge skutky dokázati, neb dj Ježjš: N e k a ž d y, k d o ž m n ě ř j k á P a n e &x. Mat. VII, 21. Zač neme hned dnes při začátku poswátného adw entnjho času, a to sice: galco napomjná sw. Paw el: Noc předešla, den pak se přibljžil. 2. O d w r z m e ž t e d y s k u t k y t e m n os t i , a o b l e c m e s e w o d ě n j s w ě t l a . Gsauce nynj křestané, gsauce oswjceni swěllem náboženstwj Krista Ježjše, choďme w tomto swČtle, a Warugme se wšech oněch skutků, kteřj se w tem nosti, w noci páchagj, kteřj se pro swau haneb nost swetla štjtj, neb gak prawj spasitel: (Jan III. 20, 2 1 *) K a ž d ý , k d o z l é č i n j &;c. A gacj gsau to zl] skutkowé, které od sebe odwrh— nauti mame ? Sw. Pawel ge zretedlně gmeiiuge : Hodowánj a opilslw j, smilstwo a nestydatosti, swár a záwist. Odwrzmež i my, m. k, tyto n epraw osti! Warugme se nestřjdmosti w užjwáuj pokrmu a nápoge, obžerstwj a opilstw j, zachowaweyme swědomitěnám w tomto poswálném ča se od Cjrkwe ustanowené posty. Warugme se smilstwa aw šj nestydatosti, a rozwažugme často, co pjše sw. Apoštol, Efez. Y. 3 — 5. S m i l s t w o p a k a w š e 1i k á n e č i s t o t a n e b 1a k o ms t w j a n i ž g m e n o w á n o b u ď m e z i w á m i, gak o s l u š ] na s w a t e . VVypuďme ze srdce našeho wšecku záwist a nenáwist, aí nenj swár a newole mezi námi a bližnjm našjm, nýbrž gednota a láska křeslanská, n e b p o t o m p o z n a •"j ’ (^i Kristus, ž e g s t e u č e d 1n j c i m o g i h u d e t e 1i m i 1 o w a t i s e b e w e s p o í e k, •— 3. O b l e c t e s e tedy v P á n a J e ž j š e K r i s t a , nebo: k t e ř j p o k ř t ě n i g s t e , K r i s t a g s t e o b l e k l i , O alatlII. 27. Co tedy, m. k., jiného znamená K rista obléci, nežli sv a smeyšlenj, sv á gednánj aneb sv é m rav y dle zákona a přjkladu Krista Ježjše zřjditi? Skaumeyte sebe gedenkaždý, zdali g ste , gsauce pokřtěiii, Krista oblekli ? A snad vám svědom j vaše vycjtati bu de že gste svět, a světské m ravy, nepravosti sv ěta zkaženého oblekli, a podlé geho marných a hřjšných obycegů smeyšlenj a gednánj sv á zřjdili, a ne dle zákona a přjkladu K rista Ježjše. Je žjš byl ponjžený, aay v y .gste pyšnj a lir d j; Ježjš byl chudý, nehleděl poklady tohoto světa nas h r o m á ž d i t i , a v y s v ě t a geho zbožj hledáte a nemjrně m ilugete; Kristus byl dobročinný, chodil po věj zemi všem dobročině, a v y gste z a tv rzelj, nevljdnj, nem ilosrdnj; Kristus byl zrcadlo Čistoty, že řjci mohl nepřátelům : Kdo z v á s mne bude v in n iti z hřjchu? a v y se v kališti nepravostj, v nečistotě brodjte*— Kristus byl tichy, smjřen liv ý , a v y v zášti, v n e p řá te lstv j &c. žigete. Slecte, m. k., toho starého hřjšného člověka, oblecte nového, který podle zákona a přjkladu Ježjše Krista zřjzen gest; nebot on nám sám praw j: Přjklad dal gsem vám , abyste, gako gá gsem činil, i v y činili. Zemřeme tedy i my v še m h ijchům, odwrzme od sebe všecky zlé n a v y k losli, všecky skutky temnosti; buďme ž iv i spravedlno sti, totižto spravedlivě dle zákona přjkladu Je- žj.še K ris ta ; tak gsme geg práwě oblekli, a tu t důwerně očekawati můžeme, že i skrze něhospa— senj wěcne dosáhneme. A m e n. II. 1. R o z w r h s y n t h e t i c k ý n a n e d ě l i II. A d . wentnj. e x t. lijm . XY. 4. K terežkoli w žci napsány gsau, k na šemu nauěenj napsány •gsau : abyclxoin skrze trpěliw ost a potěšenj pjsem nadqgi měli. U w o d . Rozljčne a mnohými způsoby ně kdy Bůh mluwjwage otcům skrze proroky, pj.se sw. Pawel k Žid. I. 1 .2 ., neyposléze w těchto dnech mhiwil nám skrze Syna swého Ježjše Krista, t. g. bůh se často otcům našim zgewil, gim swauvpů li oznámil, a swézasljbenj.týkagjcj se přjštj Messiáše často skrze proroky obnowil, až ten p ře štastny čas přišel, že Bůh Syna swého gednoro— zeného Ježjše Krista na swět poslal — který nás anplněgi w ůli Božj w yučil, od wěené smrti skr ze smrt křjže wykaupil, a nás dědici králow stwj nebeského učinil. — Tato zgewenj a zasljbenj Božj mnozj bohabognj m užow épřed přjštjnx Ježjše Krista sepsali, atak p ovstaly knihy staré ho zákona; — wšak i někteřj z apoštolů a u če dhijků Krista Pána nám pjsemné zpráwy o žiw otu, učeuj a zázracjch Ježjše Krista, gakož i o rozšjřenj nowe zřjzené cjrkwe Kristowy za nechali, aneb listy k poučenj a napomemrtj cjrkwj křestanských sepsali, a tak powstali. kni hy nowého zákona. Cjrlcew nazjwá weškeré knihy, totiž galc starého, tak nowého zákona | j j y m e m s w a t ý m neb b i b 1 j. Weliké nám dobrodiní Bůh proukazal, že z wnuknutj Božjho ony knihy sepsány, že neomylné Cjrkwi K ristově odevzdány byly, která ge neporušené chová a svědectvj o gegich p ra v d iv o sti až do skonán} času a světa v y d á v á ; neb z nich my gak naučen}, tak potěšen] nab ý v ám e; neb p.jše s v . P av el v dnesnjm s v . čtenj : k t e r e ž k o l i v ě c i n a p s á n y g s a u , k n a š e m u n a u č enj n a p s á n y g s a u : a b y c h o m s k r z e t r p ě liv o st a potěšen) pjsem naděgi m ě l i ; p r o č e ž d n e s d o k á ž i , že u ž i t e č n é a n e 1) p r o s p ě š n é k ř e s t a n u g e s t, p }s m o s v a t é č js t i, n e b o n z n ě h o 1. n a u č c n j, 2. p o t ě š e n ) n a b ý v á * D j 1 I. Giž Spasitel nabjzel židy, aby Četli, pjsmo sv . ř k a : C t ě t e , s k a u m e y t e v p j sm ě, v ž a 1m j c h, v k n i li a c li p r o r o c k ý c h , n e b t a m p s á n o g e s t o m n ě , Ja n Y .39. S v. P av el chvál) Beroenske křestany, Skul. Apošt. XYIT, 11. k Tim otheovi v 2. epišt. III. 15.— 17. pjše : o d d ě t i n s t v ] s v . p j s m a z n á š, k t e r á ž m o h a u t e b e n a u oi t i k s p a s e n í , s k r z e v í r u , k t e r á ž g e s t v K r i s t u Je žíši. W š e l i k é p í s m o o d B o h a v d e c h nuté, u ž ite čn é g e s t k učen), k trestá ní , k n a p r a v o v á n í , k v y u č e n í w s p r a v e d 1n o s t i : a b y b y l d o k o n a l y č l o v ě k ke v š e l i k é m u s k u t k u d o b r é m u h o t o v ý . Podobně 1. Tessal. IY. 17, Též s v a t i o t c o v é napomjnagí křestany, aby pilnejčetli pjsmo swaté. S w . P o l i k a r p pjše křestanům w městě Filippis : „Mám důw ěrnost, že w pjsmě sw. dosti zbéhlj gste, a že wám nic skrytého ne lij.“ Bibl. Pat. Tom. II. part. i . p. 105. S w. J u s t i n zowe i pohany, by četli pj smo swaté, ř k a : Pogďte wy sprawedliwj, abuďte auČastni oné wzácné maudrosti. — Nechte se skr ze sloWo Božjwyučiti. Ono gest našjm ustaw icčným wůdcem. Ono krot] neyprudšj náružiwosti a dusj oheii žádosti. (Bibl. Patr. Tom. II. p art.2 .pag. 16.) S w . B a s i l i u s (inPsalm. Serm. 1.) gmenuge čtenj pjsma sw. neygistégšj aneylepšj cestu, se naučiti znáti swé pow innosti, proto že wněm nalezáme prawidla našich činů, a pře klady, bohabogných lidj knášledowánj. S w. A u g u s t i n prawj (libr. Confess. YI. C. 5.) že pj smo sw. od wšech čtenobýtim ůže. Proč? p o něwadž gak pjše sw. Pawel w dnešnjm čtenj, nabýwáme z pjsem naučenj. Čemu nás učj pjsmo sw, ? UČj nás znáti Boha, a geho nestjhlé w lastnosti; učj nás znáti neskončenau lásku Božj k padlému pokolenj lidskému, lásku Ježjše K rista spasitele a wykupitele weškerélio lidstwa ,• p ře d stawuge nám ejl a konec našeho wezdegšjho ž iwota ; učj nás budaucj staw náš po smrti, učj nás powinnosti naše k B ohu, powinnosti k nám samým, powinnosti k bližnjmu, učj nás powinnosti stawu a powolánj našeho, z n á ti; učj nás sobě w ezdegšjch časných statků a rozkošj tohoto swěta náležitě wážiti, gich křestanským způsobem h le - dati a užjwati, slowem, učj nás wšemu, co nám k slastnému gak wezdegšjmu, tak Avěčnému ž í a v o tu wěděti zapotřebj gest. Z které giné knihy, m. k,, se tomu wšemu učili můžeme ? Neuj ona kni ha wšech kněh ? Co gsau proti nj knihy sovět ských mudrců? W šak negenom dle slow sav . Pawla naučen], nýbrž i potěšenj z pjsein sw. nabýw ám e, o čemž : B j l 2. Nenjli potěšitedlná pro nás wědomost, že Bůh gest náš laskawy Otec my geho djtlcy, dle gelio obrazu stwořeni, a k žiwotu wěčnému powoláni ? Nenjli to potěšenj wěděti, že prozřetedlnost božská wšecko řjdj a zprawuge, že ani wlas $ hlawy našj bez wůle Otce nebeského nesegde ? Nenjli to potěšitedlná, že každé neštěstj, každá nemoc, trápen], pronásledowánj, k ř j ž , pocházj od Otce nebeského, který nás protiwenstwjm buďtrestá, aneb stálost ctnosti našj skaumá? Nenjli potěšenj z pjsma sw. se naučili znáti počátek hřjchu aneb a v nás přebýwagjcj náklonnosti lc hřjchu? totižto pád prwnjho člowěka? Nenjli to potěšitedlná wěděti, kterak gsauce av hřjšjch se s Bohem zas smjřiti a odpuštěn] hřjchů a milost Božj dosáhnauti mů žeme? Nenjli potěšitedlná wjra w Ježjše "Krista, gakožto našeho spasitele, wykupitele a budaucjho saudce žiwých i m rtwých? Gaké potěšen] pro nás slabé a hřjchu podrobené lid i, že Bůh i chtěn] i plněnj milost] S A vau av nás působ], a nám gj při hodném přigjmánj sw. swátostj uděluge ? Nenjli potěšitedlná aneb utěšené pro nás, že we wsech na.šjch potřebách důwŠrne k Bohu w olati, geg prosili, a se 11 a zásluhy Krista Ježj še odwolawati můžeme dle slow geho: Cožkoli prošiti budete we gménu mém &cc. Gak utě šena gest pro nás naděge žiwota wěčného. Z a w . Čtěte tedy, m.k.,, rádi w pjsmě sw. aby ste z něho i naučenj, ipotěšenj, nabyli, wšak člěte a) p o z o r n ě, ne roztržitě, Začtěte u ž i t e č n ě , to tiž rozgjmeyte to, co čtete, apteyte se sami sehe, zdali to zachowawáte, co pjsmo sw, naři— zuge, a se toho zlého warugete, které zaw rhuge, aneb geslli se slowy aneb wjrau tau těšjte w křjžjch a protiwenstwjch žiwota tohoto. W šak ponewadž w pjsmě sw. mnohé wěci temné, a neučenému nesrozumitedlné gsau, gak giž sw. Petr 2. ep. III. 16. o listech sw. Pawla swědčj, pročež c) n e c h t ě g t e s i ge d l e w a š e l i o s l a b é h o r o z u m u g e d n o s t r a n n ě a n e b sa ni i w y k 1 a d a t i, n ý b r ž p t e y t e s e w a š j c h duchownjch pastýřů, o n i w á m ukážj, co z p j s e m sw. k w a š e m u w z d ě l á n j ěj — st i , a n e b g a k t o m u a n e b o 11 o m u , d l e s m y s l u s w. k a t o l i c k é Cj rl cAve r o z u me ti m a t e . Tak, m.k., z čtenj pjsem sw .hogny užitek nabudete, který wám s slowy sw.Paw— la w dnešnj epištole přegi, to tiž : abyste skrze trpěliwost a potěšenj pjsem naděgi měli, a Bůh naděge naplniž wás wšelikau radostj apokogem w w ěřenj: abyste se rozhoguili w naděgi a w mo ci (milosti) Ducha swatého. Amen. 2. R o z w r h analytický. E p i š t o l a k íijm a n n x n XV. 4 — 13. u WO (1. Sav.Pawel w psanj swém lcŘjmanum trestá pýchu, gak židů tak pohanů, a dokazuge, že tito přirozený, pakM ogžjšůw (o d l. až V. kap.) zákon přestaupili, a proto gak gedni, tak clruzj hřjchu podrobeni gsau, a Wykupitele K ri sta potřebugj, a že spravedlnosti ne skrze skutky zákona M ogžjšowa: ale skrze Avjru a milost Ježj še (V. VII* k.) Krista dogjti mohau. Pak dawa Apoštol wěřjcjm naucenj, gakby mohli av dosa žené skrze Krista spravedlnosti prospjwati, a h řjehům a tělesné žádosti odporowati; dáwá gim naucenj, (XII — XV. k.) gak se magj chowati, a napomjná gich, aby se w rozličnýchkřestan ských ctnostech, zwlášt p ra w j: p ř i g j m e y t e se A v e s p o l e k , g a k o ž i K r i s t u s p r i g a l w á s k e c t i B o ž j , chce řjci sw.Apoštol těmito slow y: buďte wespolek swornj, trpěliw jy gednomysluj, warugte se Avšj rozepře o přednosti av Cjrkwi Kristowe , wzdálena buď wšecka pýcha od w á s, neb proč byste se nad giné wypjnali ? Ze gste we wjře wycwiceněgšj ? aneb dokonalegšj av ctnosti. ? anebo sohě na časných statcjch, Čili na sljČnosti azdraw jtela, na důstognosti, na wznešenegšjmrodu zakládáte? W šecky tyto wČci před Bohem ceny nem agj; ponjženost, swornost, láska společná wás Bohu mile č in j, té žada Bůh 0(1 wás, který wás z pauhé milosti do Cjikwe- SAve poAVolal, a wás wykaupenj Ježjše K rista aučastny o n i n o c a v í č í I í | | | ; | ; učinil. K g e d n é w j ř e , k g e d n é s l u ž b ě Božj , k gedne naděgi žiwota wěčnélio powoláni gsauce, budte i wy gednomyslnj, swornj, snášegjce a přigjmagjce seLe wespolek. Před Bohem nemá, ani kléry prw ž id , ani který prw pohan hyl, gakau přednost, neh Bůh nehledj na osobu lidskau, ale čistý a newinuý žiwot činj křestana Bohu milého ; a ačkoliw Kristus gen swému ná rodu, z kterého podlé lěla pocházel, kázal, aby .se naplnila proroctw j, tak přec i pohané, dle týchž předpowěděnj Božjch do Cjrkwe Kristowy z paulié milosti Božj powoláni gsau, aby i oni ctili gednoho prawého B oha, a kterého poslal, Ježjše Krista, aby každý kdo wěřj w něho, nezahynul, ale mel žiwot wěoný. To wše, pjše sw. Paweh má w á s napom jnati, abyste byli gednomyslnj, swornj, trpěliwj, sná.šegjce a přigjmagjce sebe we— spolek, aby láska křestauská mezi wámi se wždy vjce a wjce rozhognila skrze milost Ducha swalého, aw y naplněni gsauce w.šelikauradostj a p o kogem, we wjře a w naděgi žiwota wěčnélio gedněmi ušty a skutky ctili Boha a Otce Pána n ašeho Ježjše K rista. Zdali se i nás, m. k. toto n apomjnánj sw. Pawla netýká? Negsau i mezi námi wšeligaké rozepře, hádky ? Nepowstáwagj i ty m ezi námi z pýchy ? z nedostatku lásky křestanské ? — Ow.sem nám pjše sw. P aw el: přigjmeyte sebe w espolek. Koho máme tedy přigjmati ? slabé we wjře, slabé w ctnosti, slabé na těle. — a) Přigjmeyte , snášegte slabé v e v jre , t. g. neumělé, nevyeviČené v náboženstvj, nevypjneyte se nad nimi, nepohrdeyte nimi, nýbrž se při čiňte, ge vyučili. w spasitedlne v jře Ježj.se Kri sta , neb p rav j pjsm o: Gestli tobě rozum, odpo v ě z nemaudréniu. Nemáteli k tomu častau přjležitost v y rodičové? hospodářové-? představenj? Nenjli to povinnost v aše? b) Přigjmeyte slabé v ctnosti, megte s nimi autrpnost a trpělivost. Pročbyste nimi pohi da li? Zdali v aše ctnost giž dokonalá gest ? Ciligste podobni onomu Fariseovi, o kterém Ježjs, Luk. X YIII 9 __14., v y p ra v u g e ? Spasitel nam dawu toto návěštj ř k a : Zhřešjli bratr tv ů g &c. a sw. P av el Galatům talcto pjše, YI, 1, 3., B r a t r j> b y 11 i b y i z a c h v á c e n č l o v ě k v n ě g a k é m h ř j c h u , v y k t e ř j d u c h o v n j (w ctnosti dokonalegšj) g s t e, u č t e t a lc o v é li o v d u c h u t i c h o s t i , p r o h l e d á ge k a ž d ý sám k sobě, abys i ty n e b y l p o k a u š p Geden druhého břemena neste, a tak naplnjte zá kon K ristů v &c. c) Přigjnieyte, snášegte s trpělivost] slabé na tě le , nemáte v ž d y chudé, churavé, n e m o c n é , mezi sebau? Čiňte co pravj pjsm o: Lámey chleb svůg lačnému; a co spasitel zřetedlně prawj Mat! XXY, dáli kdo čjši v o d y studené &řc. Buďme tedy gednomysluj vespolek, nevysokomyslnj, ale s ponjženými se srownávagjce, Ř jm X II, 16, Snášegme chyby gedni druhých, měgme autrpnost a trpěliwost s slabým na.šjm spo lubratrem , wyučugme slabého we w jře, napo m en u l e hřešjcjho, a předcházegme wsem na.šjm wlastnjm dobrým přjkladem, tak swětswětlo na še před lidmi k c. přigjmeyme rádi mdlé, churawé, nemocné, chudé, gsauce ugištěni, že co gsme neymenšjmu znašjch spolubratrů učinili, to neztratj odplatu swau w nebesjch, At společná křeslanská láska gest swazek ten, který nás w gednotu spoguge ; tak giste Bůh neylaskawěgši naplnj srdce naše wšj duchownj radostj, pokogem swedomj, a blaženau naděgj žiwota wěčného skrze zásluhy Ježjše Krista a moc Ducha swatého. A m . (Pokrářowáuj.) 7. Welebná prozře! edlnost Božj. Přeložil W . J. K am arýt. Ty, genž' nepráw ě w sw é žalosti A tjži reptáš na Boha, U žasni, hlasem h n ew iw o sti K dyž ozjw á se o b lo h a ! De'št, -wichry, mraky 1 probleskuge I hrom y hlasem přetrhuge O n ! — slow em nebe otřásal, K dyž druhdy Joba k slow u b ra l: „Sbe'ř sjly swoge, w zchop se z pádu, Zm užiž s e , stůg , dey odpow ěď: Kdes b y l, kdy gá diw ného skladu Překrásný stw o řil te n to .sw ě t? K dy pew nost země gsem postaw il, A nebes mocmi zw eleslaw il I w elebnost i m ocnost m an ? N u ž , progew iž m i m audrost sw au !“ „K des b y l, kdy sluncj stotisjce Na m žik m a ruka rozzala, 'Když poneyprw sw é zlaté ljce Má každá hw ězda dostala ? P rw n j slunečnj paprskow é, I tiché' gasno luny, íiowe K dy zeini této zářili, A welebnoSt m au geYřili?“ „K do m oře W b řeh y uzaw jra, K do \v m ezech drž) hlubinu. Ž e w lna zem i nepožjrá, K do gistau chow á tiš in u ? Propast pokryta b y w ši noc) Z d a neodkryta mogj mocj ? I m rak m au rukau rozehnán, Se zem ě zdw ih n u t oceán.“ „ G s i - l i ty s t o , kaž medle přjsně, By rantšg w zešel gitra s w it; Z kus pole w den prahnaucj žjžně Prochladným deštěm napogit 5 Neb dobrý w jtr plaw ci dáti, A k p řjsta w u loď geho hn ati. Či země osau by gsi ehwělj Že bezbožnjk by strachy m řel 1 “ „ Z d a strm inam i pautj hrůzných Prošel gsi m oře ú trobu I w ypočet zde diw ú různých A zřel dna geho podobu ? Z d a p řed tebau se obgew ila A wěčnau tm a poodw alila Se strachem b ran a sm rtelná 1 W j š , gaký Hádes gjcen m á ? “ „Snad w ichrein stisniw nebe m račné T y slunce m ůžeš zakryti, A zkalit p o w ělř j prozračné A blesky w dešti ro d ili? Co m žik bystřeletjcjm bleskem A w srdci lior trnaucjm třeskem W še sw ěta krage otřásat, A tw o rů n i h n ěw sw ůg rozhlásat „T w ogj - li chytrost] w zlétáw á O rel knesm jrne' prostoře, Po w ě tru k řjd la prostjráw á, H ledjw á w řeky, w e m oře ? O d oblaků zřj přew ysokých, Co w e propastech přehlubokých K pokrm u geho gá m u d a l ; Z daž od tebe to oko w zal „W iz Behem ota přehrozného, Gegž p rst m ůg u tw o řil s tebau 5 Trnj ostré lahůdka geho, Bezpečnau naň šlape nobau. Gak prow azy gsau geho žjly Z kaušeg ty na něm swoge s j l y ! VY něm ž e b ra —■ kruhy z ocele, A geho ro h — kdo rozm ele ?44 „T y m ůžeš - li L ew iathána W y tá h n a u t udicj na b řeh ? O n w prostřed hlaubi oceána S w ůg bystrý rozehánj běh. On stkw ělým i k ry t šupinam i, T w rdého těla záštitam i: T w é kopj, meč i palice, To gemu stéblo z m etlice.“ „Co žernow gemu srdce gesti, A zuby - strašný srpů ř á d : "VYlož ru k u s-wau w ně bez bolest) ! "VVždy do boge se pustj rá d ; Na ostrých skalinách léháw á, Gich tw rdost aniž znam enáw á; Neb sjla geho ohrom ná To za drobiiaunký pjsek m a.“ „K dy k bráněn) se h o to w u g e: T o t strach , že m oře w ykypj. C hřtán gelio plam en wydyclvuge, Že tůně w arem zasipj. I giskřj oči rozdrážděně, Gak w ý lieň ubij rozžaw ené, I řeky honj od sebe 5 A yvše to —• gest m u od te b e ? “ „K d y ž nezčjslných sw ětů sklady Gsem w ystrogit a k rášlit chtěl, B c i, tw e li gá prosil gsem rady Pro m nožstw j tolikerých del i Gak na počátku wšelio -vyčká P rst založil gsem na člow ěka, Co ten k rát gsi se neozwal, B ych ginau tw ářn o st tobě ,d al?‘c „T o dobře hleď na srdci m jti: Gen před staw sobě tw orce moc, A w ů li sw atau budeš ctjti, A w zjw ati geg o pomoc. O 11 -wše k p ro sp ěch u tw em u strogj j O n k á r á , ale’ zase lio g j: Nes w n ád ěg i swe' břem eno, A pros — Njm bude složeno. II» OZNAMOWATEL* a} L i t e r a t u r a . 3. Reliquien ans den Schriften von Heiligen» Z u An- tfachtsiibuugen und zur Erbauung gew ählt und iibersezt von Aloys Adalbert Waibel* M it k. k, Censurs - Bewilligttug. Inns bruck. Erste Samm lung 1 S 2 1 . Str. X V I. a 3 0 3 . Zweite Samm lung 1 8 2 1 . sir. 3 0 6 . D ritte u. le z te Sammluug 1 8 2 2 . Str. 2 2 7 . S . í^estilt zwláŠtnj a znam enitý ráz w ěku našeho, že poklady, kteréž prw é s-wémyslná hrdost zaw rlila, opět se -wylileilawagj a znow a na sw ětlo pronášeg]; což patrným nám tlňwo dem, gak m álo přestáw ám e na plodinách, kteréž prjtoinný neb nedáw no m inulý w ě k w y tw o řil. \'V ěknáš tauž) gako ztracený syn po opuštěném otcow ském domowu praw é cjrkw e Boži. Gest ted y w elm i chwalitebno, že muži oswjcenj duchem a w e sw atyni cjrkew nj staro bylosti prošij, poklady gegj w yhledáw agj a ge buďto lidu vzdělaném u w rauŠ e učeném , buď lidu sprostém u w ř e č i prostonárodnj předkládagj. Ze přjtom ný s p is : „ W a i b e 1 s R e l i q u i e n “ také pvispětí m á této potřebě nyněgšjho w ěk u , oznamuge titu l gelio. Blůže se také pow ažow ati za pokračow ánj d íjw e wyšlého spisu „ K l e i n o d i e n a u s d e n S c h r i f t e n v o n H e i l i g e n “ 1819 od téhož spisow atele, n P e t r a Paula Bollinga, wÁ ugsburce. IVIjsto předniluw y, kteráž Se pořjdku Čjtáwá, polože na gsau w á ž n á slow a bohom yslného S a m b u g y , z nichž kratičký w ý tah i zde m jsta zasluhuge. „<iak dňležito gest* “ Časop. p. Katol. Dueb. I. 3, 30 di Sambuga, „aby Ježjš h o r liv ě hlásán byl! W jrai láska utuchla, m r a v o v é pustnau, n e p ra v o sti se rozhognilv Gedno skrze Ježjše m ůžem e b ý tí zachovaní. Uli tě byl giž gednau spasau padlého č lo v ě č e n s tv a , a protož 3 w těchto dnech spasili ge m ůže. Naše v y u č o v á n ), na še m rav o řečen j m arné gest bez Ježjše. On srdce pro niká, čist], napraw uge, léč) a utw rzuge. — C)in V)ce p ro sp ív ám v ě k e m , čjm v jc e sw . pjsm a č)tam, cpn hogn ěgi o nich rozgjm ám a s Ježjšem seseznam ugi, t)m du ežitS°šj w idj se m i potřeba Ježjše kázati, - gehkož On od Boha učiněn gest nám m audrostj, spravedlnost), po sv ě c e n ím a -wykaupenjm.“ — „N ehorši se na řeči n ě k t e r ý c h učených h stu , v mchz tak nehodně K ristu a posiliw njm u k ře sía n stv j se odp)ra. íleč s v ě ta nem ůže b ý ti lepšj než duch s w ě ta ; nebot ne pochází duch ze s l o v a , ale s lo v o z ducha. 1 ani U gsau nad m jru sk ro v n j, oni sm álem z a v d ě k přigjm ag,, když s e g im gen něco maličko z e s t u d e n é k u c h y n ě o m ra v n o s ti předlož), gest gim dostatečné pro toto těžké břjm ě dne a pro horký bog ž iv o ta ; m y v š a k t)m n ev y stačím e. Nám potřeb) n o v é h o , nebeského ch leba; kte rýž nedostal se nám se zákonem starého neb nového .Mogžjše , n ý b r ž s milost) a praw dau, s K ristem s nebe naxn gest dán.“ — , .. „W ěčným m u d ro v á n jm a pochybnost) ro z tru š o v a n ý nechali gsme srdce ustydnauti a tém ěř wšecky city ná božné w ypáchnauti, n av o d jce lidi toliko na to, aby usta v ič n ě gen odklízeli a b o řili; o to Sine ale nepečovali, aby s r d c e gegich čistěgším se stalo, a pe wněgi na Bohu za loženo bylo. Nechtěgjli si učeni tito o d B o h a datiukazati cestu a prostředky, k dosažen) s v é h o a bližnjch svých b la h o sla v e n stv í, o b á v á m s e , že se gicli gestě dlauho nedohlédagj, an n á ro d o v é za tjm to sm utným ro z p tý le n ý gestě dlauho liynauti b u d au . í Literatura, ' 467 „D osti gsem se g ¡2 přesw ědčil, ž e to slowo O s w j c c n }, 11a m nohé tak kauzedlně púsobjcj, celaü sw aum oc z g e g i c h s r d c e wzaío, kteréžto gm éna takow ého po~ tvebuge, aby bláznow stw ) sw é něgakau ljbeznau tw á řnoslj zaslrjti m ohlo. Sm ysl p raw ý gin cu a tohoto skaňmati nen] gegich w ěc,“ „Nikdý gsem nebyl nepřítelem p raw é oswjcenosti,gelikož gsem se nikdý rozm ysliti nem ohl, abych nepřjtelem praw dy se stal. Podle' u ijry škrow ných schopnost) sw ých snažil gsem se w ždy gj hágiti a ťozšiřow ati. Ale w yzneym e : sbor ten } gehož heslo b y lo : O s w j c e n j , w yw ed l Welmi spathS sw iíg ankol, a w elm i nepráw ě m u rozum ěl. Z n a menitá gclio část hledala gen důw odů pro sw é náružiw osti, a c o g e om lauwalo neb obálelo, nazjw ala osw jcenjm .“ „O ostatnj cásli mohlo se p ráw ě řjci, co pjsmo sw . p ra\v| : Oni nepošli od těch m užů, skrze něž Spasen) Se síáti m á Izraeli.“ „G estli to gméno O s w j c e n j ti mnohých w lehkost přišlo, gednak odtud to pocházj, že mnozj ginák p raw élio oswjcenj schoplij m tižow é Welmi nepl-ozřeťedlnS ruky podali lidem n eh o d n ý m , so b ětliw ý m , nártižiw oštem powolugjejin, a gen ru šiti a bořiti žádostiw ým . K do to medie scliwálj, když každý gak w m esiánském tak ejrkewnjm řjzenj bořiti chce, a wšecko co starého Z kořena ■wywrátiti; wŠak gistotu nem ůže dáli, že něco dokonálegšjho, než co potud stáw alo, ustaw j ? Geli oswjcenj tl mnohých obuzeno, kdo gest tjm w ineii, nežli osw ěcowatelé sami ? Necht se oni gakkoli proti tom u žpjrágj* potomstwo a geho letopisow é na gegich list to napjšj, a loto neblahé m udrow ánj gegich, W něm ž ani tn jry ani mezj neZnagj, škaredě někdy w yobrazj.“ , .Pobaněnj, gjmž hrdj sobjkow é ti m jrněgšjch b fatřj swých zhyzditi usilow ali, hrob gegich k ry ti budej aginé* 110 gegich w e w ěcné zůstane nesláwě*“ Sam ým o p r á v jc h rokow ánjm zapom něli gsau lide tito ,” ž-e p o v in n o sti m a g j; a když tém ěř celý s y S t gsau zapálili neopatrně v lio z e n a u giskrau, nic gineho (pry) ne činili, nežli že n e v in n á p r á v a sw á gsau v y k o n ali. „K do u p řjm ě clíce m lu v ili, v y z n a ti m a s), ze tato dobrá v ě c giŽ déle padesáti le t ' Pod lisjcerým i zámysly a tisícerým i úklady se -kuge, a v še c k o se gen strogilo a sm ěřo v alo k tom u, aby zc s v rc h o v a n é h o dobra člověčen s tv o olaupilo. M ilionové neštastných hlasným gsauduw odem , co se stalo ; a p ř i v š e m odporu přede« gen zů stane p ra v d a u , že, gestliza času h ru b é n ev ěd om ostipo v ě r a obětj s v ý c h si v y h le d á v a la , liché m udractw ) naše ho v ě k u ani s miliony se nenasy tilo ; neb poněw adz nad■wělrnými abstrakcem i se krm ], neuahlédá n i k d ý n a swet skutečný, a nem ůže se tudy pohledu geho zhroziti.“ S p is o v a te lé , z nichž ony pozůstalosti, neb gak ge skladatel nazjw á, „R elicpien“ sneseny -gsau, gsau následug jcj: \V sbjrce p r v n i : i . S v . A m brož. 2 . Sw . opat Be nedikt. 3 S v . Anselm. , n r ■ W sbjrce d r u h é : i . S v . František Salesky. 2. cti M argarita Maria Alacoque. 3 . Fenelon. W sbjrce t ř e t j : i . S w . Kleraens Řjm ský. 2. S v . Ignác mučedhijk. 3. S w . Polikarp. 4. S w . Cyprian. 5. Sw. Ililarius. 6 . Sw . A thanasius. 7 . S w . Leo W elký. 8 . S\s. h o d n á . Ř ehoř W elk ý . K tom u připogeny gsau dw ě p řjlo liy : 1 . O dpovcd na některé odpory p ro ti ascetickým spisům. 2. P ovzbu zeni Božj k d ů v ěrn ém u s njm obco w án i; z pjsma sw. w ybrané. Zlom ky tyto ubsahugj v ý b o r modliteb, m ra v ných naučenj, rozgjmánj a důtkliw ých průpow ědj. Z e sw . Augustina nenj tu nic píig-ato, poněw adžspisow atel zw láštnj sbjrku ze spisů tohoto osw jceného učí tele w z d ě la l, kteráž pod následugjcjm n á z v e m na svět- lo w y šla : Schatze aus eleu Schriften des heil. Augustin, zu Andachtsübungen u. zur E rbauung gew ählt u . ü b ersezt. Augsburg, bey P. P. Bölling 1824. 8 siř. IV. a 339. P ři této práci použil spisu, kterýž zasluhuge, aby se w rukau každého wzdSlaného kř-estana nacházel; gehoŽ názew : Dtvus Augustinus vitíe spiřitualis m agister &e. a Fclice Mäyr. Veneliis 1758. W secky tyto tř i spisy wel-mi způsobné gsau, k řestana na cestu p raw é ctnosti u w e s ti, a geg w n j ü tw rd iti, protož w šechno schw álenj zasluhugj,J. Ceruý. 2. Jzidor, Sedlák Lbotský. Ušlechtilý p rjb ěh pro lid weukowský. i - m ěstský. Sepsaný od Josefa Hubra., faráře mv Ebersberg-u, a Josefem Megstřjkem, děkanem Sw ětelským , w češti nu uwedeuý ; dwa djly 8 . W Praze u Josefy Y etterlow é 1 8 2 2 f str. X I I. 2 3 5 . a 3 0 4 . w áz. za 4 8 kr. střjÍDra. Každý,, gen poněkud zkušený a na iieyhlaw.n.ěgšj p o tře by lidské hledjcj, uznati m usj , gak w elice potřebné a u žitečné by bylo , b y lidé tělesně pracugjcj w prázdných hodinách schopnostem přim ěřen é a k dobrém u wedaucj knihy čjtali. Gak m noha hřjebům , k te ré lidé takow j ča sto ..gen-za tau přjčinau p á c h a g j,.ž e newědj-gak prázdný čas sobě u k rá titi m agj, by se cesta zam ezila ! Gak by se gegich obyČegně new zdělaný,předsudky a.pow ěram i zatm ě lý rozum oswj til, ro zg asn il, a gich často neohebné a zatwrzelé srdce w zdělalo !.. Potom by te p rw každé sjm ě w chrámu Páně rozsjw ané w dobrau zemi padlo , a stý užitek w ydáw alo. M anám tedy pastý řů m d u chow njm ,kteř) z gich dnšj odppw jdati musjme , na tom záleženo, hýti, abychom se w šem ožně w ynasnažili, dušjm nam s w ě ře ným přjležitosti a chuti k užjw ánj toho sp.asitedlného p ro středku dodati. T o se stan e, když m ládeži školuj neb w opakugjcjch hodinách (když se kniha předepsaná celá prečtla) na odměnu pozornosti ap iln o sti z takow ó w yu- gna jej knihy cos p ře č te m e , sm ysl a u žitek n áležitš v y lo ž jm e ; když to samé u sw ý c h domácjch w prázdných ho dinách učinjm cj když ta k o v é knihy nem ocným , kteřj pow stáw agj, ale pracow ati geště nem ohau, zapugčjme, aby v nich buďto sami čtli , aneb sobě čjsti dali a t. d. H o rliv ý pastýř sto přiležitostj nalezne, o sad n jM m svým takow é wyučugjcj knihy w p o w ěd o m o st uw esti a g i m k pilném u čtenj chuti dodati. P řito m ale také nápomocen hýli m u s j, gak a odkud by ge sobe za neylevnegšj pcnjz zaopa tři ti m ohli. T a k o w á , schopnostem sprostného lid u přim ěřena a w e v š e c h okolicnostech w yučugjcj kniha gest J z i d o r, s e d l á k L h o ts .k y . 1, Obsahuge p ra v d y lidu v e n k o v s k e m u velice potřebné a, užitečné, u p . gak domácj a polaj hospodúřstw j rozum ně z p r a v o v a li, gak sw é djtky po křestansku v y c h o v á v a l i , gak w e v še lik é m trápenj sebe a sw é domácj p o tě šili, sobě i gim p o ra d ili, bližnjm u dobře čini li , n e v in n ý c h radostj new inuě p o ž jw a ti; gak se v ž d y w neym audřegšj prozřetedlnost B ožskan d ů v ě ř o v a li, gak požehnánj Božjho aučastným i b ý t i , sebe w espolek k po božnosti w zbuzow ati magj a t. d. 2. Způsob psanj této knihy gest dle přjkladu o wy chow atelstw j welice zaslaužilého Salcm ana tak sw ětlý a p řjg em n ý , že i ten neysprostněgšj gak čjsti p o čal, gen bezděky k nihu tuto stranau odložj. Z d e se klade wsecko w ušlech tilý ch přjbězjeh p řed oči. ^/Všecko zde žiiíe, w šecko tak zřetedlně a spanile se w yobrazuge , gakoby čtenář na to p atřil , sám w še p.oslauchal, s á m každému přjběhu přjtom en byl., A což knihu tuto geště užiteč něgšj činj, g est: 3. že p řjb ě h ten to nenj w ybran z předešlých stol tj , gak w giných knihách z w ě tšjh o djlu nalezaine , ani z Qizjch v zd álen ý ch kragin , ani od k rá lo v sk ý ch dworů. neb z w elikých m ěst ; nýbrž w zat gest z společnosti w csnic neb m ěsteček našeho w čk u . G estit to p řjb ě h řá d ného a bohabogného w e sn ičan a, a proto tjrn swětlegšj, ušleehtilegšj akratochw ilněgšj. W c e le této knize čtenář gako doma g e s t; wšecko snadno p o ch o p i, co se o poli, o w o rb ě , o zahradách, o auhořenj a o lukách , co o dlu hu dělán) a splácen), o nauzi a pom oci, o žiw otu a sm r ti, a o giných důležitých -wěcech pow jdá. 3. Rozličná Poučow ánj křestanská na neděle p řes celý rok, sepsaná k duchowiijm u užitku a potěšen) pob ožn ých čte nářů od Josefa Gawurka, kněze cjrkewujho, 8 . W Praze 1 8 1 9 wylištěna pjsmera Josefy V etterlow é 2 . djly, stran. 4 1 6 . a 7 0 2 . za 1 z l. 3 6 kr. siřjbra. Aby se p o zn alo , co se o této už ¡tečno knize sauditi roa, za neyaučinliwěgš) d řž jm , k rátk ý obsah gednoho neděl ního pogednánj w ytáhuauti, to tiž na neděli p rw n j po třech králích: O p o s l u š e n s t w j d ě t j k r o d i č ů m , a g a k ge r o d i č o w é k p o s l u š n o s t i z w á d ě t i ma g j . Aby děti k poslušenstw j p o h n u l, předstaw uge Pan Spisowatel : 1 . P řjklad dw anácliletébo Ježjše s w zbuzenjm Mat. 1 G, 24. že děti w ž d y , o h o t n ě i w těžkých w ěcech poslauchati magj, gako o n , au id alek au cestu do Jerusa lema k o n a l, a tam přjm o do chrám u Božjho se bral. O t ci nebeském u w neyhlubšj pokoře se klaně. Lak že i oni od rodičů do chrám u Páně poslány se Panu L obu k la něli a t. d. magj. 2. Magj děti rodičů poslušný býti., proto že ge c t j t i m ag j, což gen poslušenstw jm dokazugj. 3. Z asluhagj toho rodičé, proto že se o dětistaragj, zač se gen ta k odslaužiti m ohau. 4. D ěti poslušné gsau B^hu m ile , zde a po sm rti slastné. 5. Poslušnost gest dětem p rospěšná, proto že ne- zn agj, co ge k dobrém u v e d e . F i o d i ě o w é z w á d ě g j d 6 1i k p o s 1 u š e n s t w i : í . Ivdyž hned. v prw njin v ě k u , pokudž se geště na rukau nos), gich sv éM aw o sti (m yslnosti) odporugj, a nim v to m , což křikem žád ag j, po v ů l i nečinj, gegich k v jle n j sob.ě new šjm agjce. 2. C hybugj ro d ič o v é , clitjce dělem u sta v ič n ě pora u č e li, křm otným hlasem ro z k a z o v a li, ge k le n jm k po slušnosti n u titi a t. d. 3 . Magj ro d ič o v é dětem poslušnost odm ěnami oble h c o w a ti, gako Otec nebeský to činj. 4. Pročež magj ro d ič o v é detem dobré následky poslušnosti náležitě v y g a d řiti , a ge take těch následku, pokudž na v ů l i záležeg j, aučastným i učinili. 5 . O b z v lá ště ale magj gtž zahy do autleho srdce djtek s v ý c h zákon Božj v š tjp iti. Efez. 6 , 4. I. lim , 5 , 1 0 . K oloss. 3 , 2 0 . a ge na to pozorný učinili, gaki odm ěna dobré I. T im . 4, 8 . gaký trest naproti tomu zle děti o ček áv á. Y. Mož. 27, 16. P řjsl. 30, 17. 6 . T o v š e magj ro d ič o v é laskaw ě a v píjhodnem Času k o n a li, odporugjcj ale hned potrestali, což přjklady v y sv S llu g e .. Na ten způsob gsau všecka- giná nedělnj ponaučenj z h o to v e n a , s tjm gediné rozdjlem, že P. S p iso v atel dů v o d y , pohnutky ag in é p rů p o v ě d i, gak v tomto obsa h u se nacházegj, nerozdělil 5 nébrž bez v š e h o poznamenanj gedno. po druhém v y p r a v u g e . b} S m j šen in y . «) Z á k o n y. i. D v o r n j d e k r e t d n e 4. b ř e z n a 1828. iNa d o ta z , zdali dw ornjm dekretem dne 18. zářj 1 8 2 7 .pro- Iilašene oswobozcnj fanijcli staw enj od clomownj Iřjdnj a činžownj daně toliko na obydlj farářů, a lokalistů obraozeno, aneb spolu na oddělené obydlj kaplanů, kostelníků,, na farnj hospodářská sta w e n j, a na byty u filialnjch ko stelů přehýw agjcjcb beneficiatů a w enkow ských duchow íijch w ztaženo býti m a , rozhodnulo s e , že genom na obydlj fa ra řu , lokalistů a kurátnjch kaplanů oswobozenj ode daně ze staw enj wym ezeno g e s t; p.oněwadž gen u těch staw enj gakožto auřednieke' obydlj (Amts - ubtcalion) a přebýw ánj w n ě in , gakožto in partem salarii k uratnjmu knězi popuštěné' pow ažow áno býti m ůže, na kterém ž ohledu přjčina oswobozenj se zakládá. Co se hospodář ských staw enj d o tý k á , důtaz. onen rozhodnut gest giž 1 , března 1820. w 7. instrukcj ku klas.sifiko.wanj obydlj, an w ůbec takow á (h o s p o d á řs k á ) staw enj d o té tř jd y n e p a třj, pokudž toliko k sw ém u w lasbijm u ustanow enj slaužj, a k o b ý w á n j se buď nepotřebugj aneb dokonce nekodj* 2 . D w o r n j d e k r e t d n e 2. S e r w e n e e 1828. N eupatištj se od nařjzenj dne 29. března 1 8 0 0 ; podle' k te réhož kostely, pak i sw ě tsk á i duehow nj nadánj (fundacj). po odraženj ustanow ených a nadaných w ýloh pozůstalý čistý zbytek w y k azo w ati, a z.něho třjdnj daň odw áděti magj.: 3. D w o r n j d e k r e t d n e 1 2 . č e r w e n e e 1828. K zamezen) w šeliké uomy. která se š k o l u j m u f o n du tjm činila, že ptaty pomocnjkům učitelským , toliko clo trw ánj nemoci učitelow y p o w o ten é, geště po čase se w ykazow aly, kurátnjm u duchow enstw u se nařizuge : aby pokaždé od učitelů ípom ocnjků obapolhě podep san ék w itance negenom s doloženjm p o tw rz o w a li, že kwitugjc) se dosaw ad u té školy nacházegj, alebrž i přjčihu z ře g mě udáw ali , proč p řjdaw ek na pomocnjka pow olen b yl. m Oznamowatel. (■}). C j r k e w n j z p r á w y . 1 Z P r a h y . G élok n jžeciM ilo st n ašK n jže-A rcibiskup nznáv ag e , že pro z n a m e n itý p o č e t k a g i^ v b ě b ia r o & p x d„ chrám u sw . W jta na h rad P ražský k z p ra w ě B o z , chw áta-iojch v jc e z p o v ě d l n í k ů zapotřebí gest, prjslusným i důchody ročním i nadal dV a tak n a z v a n é P o e m t e n t i a r y , k te ří v á ž n ý m p řislu h o v án ím s v a to sti sw. pokání v š e m v ě rn ý m křestanům v záležitostech s v e omí k spasitedlnéim i prospěchu pomocní b ý lí magj. 2 Z P r a h y . W z a stá n í G. K u. Mil. P a n a , Pana W á c la v a L e o p o ld a , jNeydůstogněgšjho K á ž e te Arcibisku pa našeho, po v e lik é nemoci zem dleného, v y k o n a l ÍSeydůstogněgšj Suffragan aB iskup Pan F ran tišek de Paula Pistřik, V k ra g i Plzeňském , v e v ik á ř s tv íc h : Plzeňskem, S třjb e rsk é m , H aydském a T a u Ž e d n s k é m letošn) h la v n j k a n o n i c k a u v isitaci, p řito m na 20 sta n o v ištíc h 91 bcneficij a. v T a c h o v ě a v P lzn i spolu d v a františkánsko k láštery k prohlíženi p řišli. K aždclio dne n ásled u je , pořádek z a p h o v á v á n : R á n o , gak mile lid a m ladez k b iřm o v á n i byli shrom ážděni, odebral se G .R .M . v p ů v o d ů z fary do kostela, kdež, u v e lk é h o oltáře přjslusnau řečí k lid u p r o m lu v iv , s v á to s t sw . b iřm o v á n ) udělo v a l i počal. Po b i ř m o v á n i g ed e n z p o v o la n ý ch d u c h o v n í c h v přítom nosti G. C. M. m ěl k á z a n í, po něm ž Neydůstogněgšj P . Biskup oběť mše s v a té v y k o n á v a l, po gegimžto skončenj k m ládeži u stupňů o ltá ř íc h shrom áž d ěn é , o d v o g jm cjli s v é h o příchodu m lu v il, a prnuořenau katechisaci gednomu z přítom ných d u ch o vních dr želi v e l e l , k terau posléz řeči p řim ěřenau sam škorni , a kostelní v ě c i p ro h ljž e v tak n a z v a n é officium pro defunctis v kostele a n a h řb ito v ě v y k o n á v a l , odkud do fary předešlým pořádkem u v e d e n , sta v e n j farnj prohlí žet a pak saukrom ným d o tazovánjm kom issařň patronát- njch a občanských předstaw ených, záležitosti duchow enstw a , učitelstw a, staw k o ste lů , š k o l, farnjch a giných podobných staw enj w y šo třo w al, a k dalšjm u w ygednánj poznainenáwal. P ii této w isítacj bylo b iřin o w á n o : w e w ikářstw j Plzeňském . . . . . — —- S lřjbrském •—• Haydškém — ~ T aužetinském . . 4044 3682 5615 . . . . . . 3440 w ůbec 16,781. Téhož rok« G. Jvn. Milost P . Arcibiskup b iřm o w al w h law n jm chrám u sw . W jta w Praze . 1285 w domácj K ap li . . . . . 37 D ohrom ady ledy 3. P a m á t n á s l a w n o s t 18,103. w Plasjch. Desátý a gedenáetý den mSsjce S rpna r . 182.8 staly se netoliko Plasům , nýbrž i celému tam njinu okol j z m no hého ohledu pam átn}m i: a sice den p r - w n j pro slaw né wyswScenj now ě přestaw enéhokostela S w ato - W áclaw ského a přiloženj pozem ských ostatků S w . Mučedlnice W a í e n t i n y , d r u h ý pak pro přeneseni w P ánu ze snulých audů neyosw. knjžecj rodiny M elternich- W inneburgske do nákladně w ystaw ené hrobky pod w ý še grnenowanym chrám em , —• a prohlášen] od Geho S w ato sli Papežské L w a X II. tom uto kostelu bullau od 14.. zářj 1827. milostiwS udělených plnomoených odpusťfeů skrze' 10 dnj w každém roce K rátk é popsán) této d w au- K zjskánj toh oto cjrkewnjho pokladn ustanow eni neydůst. Ordiuariatu dnowé následugjcj : a) den S w . Wáclawa ; byli o d clemi) slav n o sti slfig zde na p a r n í* « zbožného snažen, našeho velectěn éh o knížete K lem enta W a c la v a Lothara z Mettěřnichu-, gakož i na důkaz newšednj lišk y k nábo že n stv í, kterau i u té příležitosti lid náš okoln, v y g e w i]. S nábožnau, a takořka dětihnau radost) těšili se blízej“ i podálnj o b y v atelé na tento slaw ný den. Ale záře zorni zabalila se tenkráte do p lást5 mrač n ého, S oblohy zakalené spustil se déšt h u stý , který t r v a j e po-několik hodin nastávagjc) v šeo b ecň au radost pokazili hrozil. Než na v z d o r new ljdné p o v ětrn o sti hrnuli se hned za časného gitra ze w šech stran zástupo v é pobožných pawtnjkfl, k te řj ač-veskrz- prom okl), nic m éně sutěšenau- t v á ř ) spěchali s pahrbků do prostran ného audolj, kde v á ž n é z v u k y z v o n ů se v š e c h vez) chrám o v ý ch přjcliozjm brzký začátek sla v n o sti ozna m o v a li. . , N y n j-v ša k i obloha, ukázala-nám gasněgš)- t v a r , tem ni m ra k o v é se progasnili, a déšt p ře s tá v a l, l i šesté hodíně w yšlo ducliowenstwo z farnjbo kostela blaliosl. . 1 ' arie v bjlýchprostých raucháeh, aby Čeho bisk. Milost, Neydustogněgšilio P .P . F r a n t i š k a d o P a u l a P i š t ě k á , Pražského SuíTiagana z Geho obydlj dókostela S V . \Vacla v a v sla v n é m p rů v o d u d o p ro v o d ilo .— H udby zněly, pi-aporce v á ly , z p ě v y se rozléhaly, a v krásném pořád ku odebjralů se shrom ážděné m nožstw i na ljb ý r n e v y soký pahorek, z k le rik o nákladně' p ře sta v e n ý , proknjžecj h ro b k u určitý chrám Páně" se s v ý m v á ž n ý m i utě šeným portálem každém u oku m ile zaw j tal. Po v y k o n a n é m odlitbě přede dw ěřm i chrám ovým i v s ta n p il Neydůst. P . Biskup do n o v é h o Stánku Božjho, b) den daVieek a uisledugjcjch 8 duj zběhlých, c) den pořád po s ° lje , aiunrtj poslednjho w ládyky osw jcené rodiny Met teruLchské tudjž ua taačas 1 1 tý d. Srp. a nesčjshié m n o žstv j pautnjků, které, pro n e v e lk a n prostrannost kostela, slav n ém u svěcen) .přjtomné'býti nemohlo, rozložilo se po zelených w ýšinách v ů k o l kosteljčka, z kterého z a z n jv a ly hlasné' m odlitby sv ě tjc jh o B iskupa a sla v n é antifony pěgjcjho k n ě ž stv a . T ém ěř 5 celých ho din trv a li krásnj, vý zn am u pluj obřadové p ři v y s v ě c o v á nj, na ktere' pro posvátna«, v á ž n o st, s k terau od Geho bisk. Milosti konáni byli, oko -citlivého d iv a te le bezslzj patřili nemohlo. Po v y sv ěcen } kostela odebral se Neydůst. P. Biskup spřisluhugjcjm d u c h o v e n stv e m v tém ž pořádku gako p r v é do farnjho kostela, aby v y z d v ih l tělo Sw. W alentiiiy, od S v a tto s ti Papežské' kostelu S v a to W áclavském u darované'. Illaholenj z v o n ů , hlučná hudba, hlasné z p ě v y a modlitby dop ro v ázely s v a té tělo nesené od osmi kněžj do n o v ě vysw ěceného stáriku Božjlio, kde na p ř ip r a v e ném m jstě pod oltářem s přjslušnau s lá v a u uloženo bylo. Podán] bližšj z p r á v y o té to S v ě tic i nebude snad zde nemjstné. Tělo S w . Mučedlnice W alenťiny nalezeno bylo dne 8 . pros. r. 1827. v líjm skýcb Katakombách, (in co'-]nete ři o Calisťi) m ezi hroby p rv o n m ced ln jk ů c jrk v e s v . s nadobkau skleněnau, gegj k rv.j naplněnau. Iv r a k v i p ři ložen byl bjlý m ram o ro v ý , na způsob podlaulilé tabule tesaný náhrobnj kám en, s následugjcjm dobře zach o v an ý m nápisem : * SAILBBIUS MAXMINUS BENE MERENTI CO^lSRJGIc V VLENTINAE QUAEYJLXIT MNCVM NVNXXXV $ $ .MENS. ffl. DEPOSITA XIII. KAL SEPT. INPACe 4 . to g est: Saiubbius (seu) S aturrius Maximi nu s henem erenti Conjugi Valentina:, cpise v ix it mecura annos35. m ens. 3, Deposita 13 K al. sepulta in páce. ^ g Oznamowatel. Z tSelito řádpk, k teré w ěhlásnj professoři starobylo sti, TSibbi, Visconti a Garlo Fea w obSjrůém pogednánj. genž p řed sebau m áme, w ysw ětlili, lze sa u d iti, že tato sny. mučedlnice buď k u konci Sljlxo neb začátkem 4tého stoletj mučedlnickaxi korunu obdržela. — Dotčený ná hrobní kám en sen y n j w Flasjch w n adřcčenéinkostele Sw. W áclaw a we zdi za tm nbau^cliow á. T ělo S w . W alentiny, Ř jm ským um ělcem překrásně ozdobené, a gako znow a do žlw ota pow olané, darow áno by lo před nefláwným časem od S w atosti PapežskeGelio O sw ,cenosti knižeti lvlem entow i W ácl. M ettem ich o w i; ode sláni pak obstaráno bylo neydůst. Arcibiskupem Tarsisským , P etrem O stim m . Spanilá gako angel ittnjragicj ležj podoba tato w rak w i zlatém draze ozdobené, gakby Se nynj te p rw é se sw ětem laučiti chtěla. W gegjm napola zhaslém oku obrazi se žhauc/, taužebr.ost po krášněgš,m ž iw o tn ; d u r blednaucj tw á ř gewj poklid w t ř n j . - D rahy národu, o d ě w , zlatý náčelek i sponky u brunátného plaste oznauro«i nám Ř jm anku w yššjho staw u. — Celá podoba tato, oakby z oné w ypúgčená řjše, w zbuzitge w diw ateli cit gakýs nábožný, p ro w y šš) cnost w raucj, ow šem pak pnuran’)ná na oné, ač k rw aw é, nicméně w m nohém srownánj blažené a krásné časy p rw nj křestanské cjrkw e. ^ R eferent nemohl to w nitřnjm u puzen} odepřjti, aby city s w é , k teré w něm patřenj na tyto drahé ostatky zbudilo, několika prostým i řádky riepronesl. Z de gsaui Swětice Božj! Twug žiwot překrásný Dokad gsi putowala ua zemi, W im il se co potůček čistý, gasiiý, Během n ev in n ý m m ezi růžem i. W pobožném srdci ťwém gen 1 a s k a plála, . Iloraucj láska kBohu, k bližujnm : A pew ně gsi u wjře lásky slála W ždy v ě rn á až k dechu p osledn jm u. P om ocn á ruka tw á t y la žehnána Kde bjda nuzné bratry swjrala^ K de wljdně, tise, co s nebe seslána Utrápeným gsi slz y stjrala. D use když twá na prosbách trwagjcj S nebešťany se zbožně spogila, Ne w jce z e m i té p o m j g e g j c j, N e b e s k é wlasti gsi giž patřila. A pro tu wlast gsi statně bogow ala Co skálosilná wjry rekyně, Pro nj žiw ot katům gsi ráda dala, Usmjwagjc se \v smrti hodině. T u angel Páně s palmau kynul tobě, Co wůdce kblaženěgšjm kraginám : A gen twé k o s t i uložené \v hrobě Drahati památkau pozůstaly nám. —• Giž po tom to bezděčném p ozastaven) k dálšjm u p o pisován] našj sla v n o s ti se n a v rá tm e . Kynj se v šeck o z kostela v y h rn u ]o w en na kázán), které ctihodný p. W á c la v D ryák, A dm inistrátor fa ry k o zogedské, pro welike' m nožstw j p a u tn jk ů , gežto se do chrámu P. sm ěstknati nem ohlo, sbalkonu ch rám o v éh o , tudjž pod šjrým nebem držel. Mocně rozléhala se s lo v a ře č n jk o v a , zřetelné o p a k o v a n á bljzkým echem , k te ré ač se zdálo gakoby n e v id ite ln ý gakýsi kazatel sausednjiu horám h lá sa l, n ik o liv předce srozum itelnosti u g m u n e činilo. Kečnjk m lu v il o dvog}m pokladu od S v a to s ti Papežské n o v ě v y sv ě c e n é m u chrámu .Pane uděleném , o drahých totižto ostatcjch S v a té W alenliny, a d e sjtidennjeh plnom ocných odpustkách, s h o rliv o st) i gádrnostj, gakanž tito důležitý p ře d m ě to v é žádali. — Bylo!i dole shrom ážděné m n o žstv j, genž zv y šó k ý ch i nízkých stav ů p o se stá v a lo , důkladnan řečj gelio p o h n u to ; tedy Mystaupilo to pohnuij na n e y v y ššj stu p e ň , když neydůst. p. biskup po skončeném kázanj na krag stupňů p o - v y s ta u p n a , ku křesíanském u lidu sezn ám au Apoštolskau h o rliv o st) slow a spaseuj m lu v iti se gal. • S o tv a ně kolik srdečných slow pronesl, giž se třp y tily slzy v kaž dém oku. Čjm déle m lu v il, tjm v jc e se množilo v z d y chán) a přešlo konečně v hlasitý plač, který se před skon čením gelio hluboce zag jm av é řeči o v še m neutišik Ale i sočj neydůst. řečnjka z á řil se radostný ples, zwlaste když v e gm énu našeho Keywyššjho P a stý ře , W áclaw a Leopolda v ra u c n é ď)ky v z d á v a l Geho O svjcenosti Kní žeti M e tte rn ic h o v i, gemuž pro důležité státnj gednánj nedostalo se p otěšen), této njm p řip ra v e n é slavnosti přjtom nu býti. I d ě k o v a l v e gménu v l a s t i , v e gménu sw . n áb o žen stv j za to duchovnj potěšen), které v electě ný knjže s v ý m pobožným poddaným p řip ra v ili ráčil, au to sk v o stn é stav en ) k v č lš jm u uetěnj Božímu a k po vzb u zen ) v raueněgšj m ezi lidem nábožnosti z n o v u clo krásněgsjho ž iv o ta p o v o la l. Potom v še c k o se opět ode bralo do kostela, kde neyd, p. Biskup pontifikáluj mši s v . k o n al, a posléze plesagjcj z p ě v sw .A m brože sla v ně n a p il. P ři stolován) p ro v o z e n byl následugjcj Hymnus, k této přjležitosti od P. Prof. Sedláčka složeny, kterýžto i tiskem v obogjm gazyku v y d a n ý m ezi přj lomné v z n e sené hosty ro z d á v á n byL Z d e následuge. D en p oíjn á, a n oc swá ěerná krjdla spauštj hbitě, S e n rajgj, každý žiw ok procituge na usw jtěí A slaw negi než gindy w brunátném wystaupá plášti D nes záře zoruj, gakby zw éstow ala sláwu \vlasti 1 T w o r každý wraucně přjchoz nebeského swětla s]a w j, A plesem nesmjrným, a ragskau rozkošj se b a w j : A ze w šech -wéžj chrám ow ých gest slyšet' hlaholen), A o b l a u k o w é sláw y pnau se laurem ozdobenj. ^ ^ , T u hudeb zwuk, tam zpěw ů hluk, zde z baueharonu rány S e střjdagjce probjhagj hory, lesy , stány, A. audoljc.ko) okrauzcue lesem , w clíu p íow e, A y ! což wás táhne do l ’las zbožnj pautnjckowé ? Proč mjhá sc a walj lid w tak přenesm írném m nožstwj ? Co znamená shon před chrámem, a klaněnj se B ožsiw j ? Ctwera dnes radost gest zde srdci, duchu připrawena Od K njzete, G ehozto nábožnost bud’ w elebena í Dnes n o w ý Božj dům zde obdržuge posw ěcenj, By srdce n a lezlo w něm g le w y a potěšenj. Zde K njže, G ehož gm éno žehná sw ět, zas důkaz dáwá, Že Gemu nade w še gest Cjrkwe cest, a Božj sláwa. X^roto geg F r a n t i š k o v a důwěra nad giné w znesla, Proto mu m noha kralowsvwj w děčnosti V ě n c e nesla, Geg Spanhelsko i Neapolsko poctau ozdobuge, Před Gehož maudrostj a ctnostj z lo s t se oddallige. Což znamená tam w . chrámě podoba ta přespanilá ? Giž otec swatý M u na důkaz p octy odesjlá? Geuž w rak w i zlatoskwaucj, čarokrásné, odpoíjw á, Giž darowal nám ten, na Kěgž sw ět s důw-ěrau se djwá ? Ha ! toť gsau sw até ostatky, gest W alem iiiy tělo, Gnž K l e m e n t c h t ě l, b y audolj to za poklad sw ůg m ělo. Gest m ucedlnice wlastnj krew ! giž w y lila pro Pána, Pro swaté Ew angelium , njmž sw ětu blahost dána. Zde spocjwa choť K ristow a, nás wábjo k swaté ctnosti, Az po w ezd eyšjm ziw otě i nás smrt těla sprostj. Wšak O tec sw'atý hogn ěgi chrám tento obdařuge> Olwjrá poklad cjrkewnj, odpustky uděluge Wsem těm , kdož s dobrým aumyslem chrám tento nawštewugj Zbaweni hřjchů, pokrmem se božským obcerstwugj. Skrz deset w kazdem roce dnj, lz e nám těch darů dogjt, Se s cjrkwj swatau aužegi, se s Kristem Pánem sp ogit. Wsalc pod tam o gen w eým jn k au : „když sw raucj pobožnosij 5,Se m odljm e, by zachow al Bůh knjžat w e sw orn osti, ,,By poblauzené bratry O n naučil prawdu znáti, ,.Ry ráčil swatau cjrkew swau od zkázi uchów ati,“ 0 , plesey Plaské audolj i buď wěčně w eleb en o, Žes bylo dary tolika od cjrkwe obdařeno, Giž na tisjce lidu zřjm sem ročně putowati, A slysjm zp ěw y nábožné se odwšad rozljhati. A žehnat castné K njže, od Něhož to stěstj p ošlo 5 Skrz Něgž to tiché audolj tak m nohé sláw y d o š lo . Genž P lasy wraucně m iluge, nedlj gich blaho m nožit, A. po sw'ém slaw nem žiw olě zde kosti swé chce složit« Giž nádherné to stawenj gest k tom u spořádáno, Giž ctwero w Pánu zesnulých sem zb ožně odesláno s Časop. p . K atol. D uch. I . 3 , 31 t v á ž n ý K u jž e , li d o n .i l , R a k a u s k ý c h z e m j s l a v a . i P.>; 7 cle ch o ť K l e m e n t o v a g asu a, S ^ ž i ^ C' ž F r a n t i š e k m t j g z d e s p o í j v á , d ů s to g n i n ě lu ly h l a v a , v s v a z k u r ů ž o v é m , ta k m n o h á lé la š ť a s tn á ! z z x * - - — • ** -*• ——-—- i - J e h o v a ! s i l n ý , s w a tý , w e ir n ý í Z d e k la n jm e se p ř e d te b a u . P o to b ě ta u z j c it n á š v d ě f in y , T ě v z j w á -vvrauci m o d litb a u . S ly š W š e in o h a u c j v š e c k a p rá n j P r o k n jž e c j n á š c e lý r o d , Deyž M n swé sv a té poželm auj. S tře ž G e g od b au re, od n e h o d : A ť n a tě le i d u ši b la z e W Še se M u v e d e v s t á lo s t i : $a t é t o ž i v o b y t ) d rá z e , A v ě d ’ G e g k u e s m ite d ln o s li. Z a c h o v e y F r a n t i š k a té ž K r á le , P,y d la u h o šťastn ě p a n o v a l , K d o b ré m a v l a s t i , k B oŽ j c h v á l e , A n á s v ž d y \v srd c i u c h o v a l , p o ž e h n e y K n jž a ta a P a n y . B y v l á d l i v sv a le m p ok ogi, A ť_ s v o r n o s ti d u c h m i l o v a n ý G e c ite m lá s k y o p o g j. I L v a , p a s tý ře n é y v y š s j h o C h ra ň o d v š j s tr a s ti, n e m o c e , A ť u z ř j stá d a n e y d ra ž š jh o S w é C jr k v e m n o h é o v o c e . A n a š e b r a try p o b la u d ile O s v ě ť , b y p o c h o p ili T e , Š li n a z p ě t k m a tc e d ra h é , m il e , S e n a w r á tili k g e d n o tě . A W ě n e e s l a v a nábožného W r c h n jh o v Č e c h á c h P a s tý ř e ž e h n e y ! a d e y , b y stá d a s v é h o _ V z n i k s p a třil v c tn o s ti, v e v j r e . A Sulřragána horliw ého Sw ým swatým duchem p o d p oru g; Při w scm , co p ofíie w z n e ien éh o , W zdy, Pane, při boku Mu stůg ! A tak ten w azny deu ať slawj pozduj potom k ow é. Ať njm se počjná zde n ow á blaženost ! Ať spasitelnj gim se wyw inugj duo.wé, Wšak w zdy gim w paměti buď K l e m e n t o w a c tn o s t ! * * * O seste hodině s poledne bylo obyčegné požehnánj w Sw ato - W áclaw ském chrám u Páně, po kterém Neyd. i . Biskup, a okolnj duchow nj tém ěř do dew jti bodin s wečera zpow ěd w yslýcbali. A tak se 'skončil té pa mátné slaw nosti den p r w n j . Den d r u h ý počal se sw ěcenjm knjžecj hrobky, n a čež w kapli S w . M argarety, kde čtw ero rakw j prozatjm se cbowalo, oíTicium defunctorum za zem řelau knjžecj ro dinu w ykonano bylo. W elik y černě přistižený w ůz, pí*í_ ozdobený štjty neyosw . rodiny, pogal tyto rakw e *) w e swc tem ne, zakryté luno. Z dlaúhaw ým w ážným krokem bljžil se průw od k hrobce.«—• Mezi tjm časem, co se knjžecj tela s w ozu do tem ne kry p ty odnášela, pozdw ibl neydůst. 1’. Biskup opět hlasu sw ého, stoge gako předešlého dne ) O tec nyněgšjho n eyosw . knjžete K lem enta, Fraut. Giíj Knjže z M etternichti, státnj M inister f 1 1 Srpna 1 8 1 8 , wěku sw é ho 7 3 let. Eleonora kněžna z Metterniehti, prwnj manželka Geho O sw jc. Knjžete K lem enta, rozená hraběnka z Kaunic - Rietberg -j- j 9 března 1 8 2 5 w Pařjži, wěku sw ého 5 0 let. Princezna K lem entina, dcera G eho knjž. O sw ic. w 1 6 roku slářj swého f 6 Máge 1 8 2 0 . Princezna Marie, též dcera Geho O sw jc en o sti, běnka E sterhazi, f 2 0 Čerwence r„ 1 8 2 0 . prowdauá hra ** Oznai HO w a t e l , na stupnjch chrám ow ých přede v c h o d e m kobydlj smr• • __ ^Vážná slowa, k terá w znešený Rečn]k. u teto prjležitosti o-sm rti a o gegjm p ů v o d u , bíjchn, pronesl , ne odrazila se od srdcj shrom ážděných tisjců bez zadané o a u činku. Hluboké' mlčenj p an o v alo w celém f] » o W e n j . genom na lj.jc h obrazilo se hnut] v n itr u ] Pomodr,w se Nevd. P . Biskup skleCjcjm zástupem hlasitý srdeču ý Otce náš za w Pánu zesnulau knjžecj rodinu, postaupil \v průsvodu k něžstw a do chrámu Páně k w ykonan, slaw„ého R.equiem, s kterým se slaw nost pam alky za zem i e10 d M e z ih ra časem 20 kněžj okolnjch, gak zde w Sw ato- W áclaw ském , ta k i v prostranném farním , dru hdy k ašternjm chrám u Páně ustaw ičně zpow ěd w yslfchalo. P řipom enauti pak slušj, že přičiněn,m d u s to g n e h o l. D ě k a n a Plaského, Jos. S trecra, gakož i tam njho w h n jh o , p W ácl. S u ttn e ra , žádný nepořádek rauoslne slawen) těchto dnů nepijgem ně nezrušil, gelikož i shromážděné m nožstw j samo, p ři w šem posw átném konán] w raucj ná božnost progewugjc, p atrn ý nám důkaz p o d alo , že w ubef láska k to m u , co naše S w . Náboženstwj podporuge i zwelebuge, posud w srd cjch M esiánských new yhasla, ný brž zw láště tenkráte w potěšitelném se ukazala swetle. 3au Giudrich Marok» 4„ Z P r a h y . Gestit to diw adlo ze w šech zde na sw ětě neykraššj aneyw ýtečněgšj': w id ěti km eta gakoz ušlechtilým ro d em , ta k ctným i šedinam i a welewažnau ctnoslj se stk w au cjh o , a slyšeli z úst geho slowa plná sw até a neljčené pobožnosti , a duchem srdecne a p ráw ě otcow ské m ilostiw osti a starostliw osti nadšena. ^ T akow éhoto diw adla použilo w úplné aw rchow it.é rnjre mladé duchow enstw o, dne 15. S rpna b .r . W chrám u Pane s. W oršily n a n o w é m m ěstě Pražském , na hodnost kněz- skau v y s v ě c e n é . Nebo ledw a Geho knjžecj Milost, náš neydňstogněgšj P á n , Pan W áclaw L e o p o ld , Arcibi skup Pražsky, obřady p ři swěcejij k n ě ž s tv a ejrkw j sw atau uložené d okonal: giž i ta k é , po nem além unaw en j, gal se v k n jž e c jm semeništi s v ý c h m ladých chovanců, kratičkau sic e , ale ik liw au ř e č . k parním now ow ysvecencMin držeti. K aždé slov®, co olm iw á střela, p ro ráželo gich citedlné s rd e e , každá p rů p o w ě d , co lib ozw uk z ú st v elestk w au ejh o se posla n eb esk éh o , dotý kala se gem né m ysli gegieh , a bohatá slza zde onde ro něna poMjcjch rum ěncem zbožné a ctné m ladosti selesknaucjdi '■ > slo v e m : ta k o v é to bylo v še ch n ěch přjtóm ných w nitřnj pohnutj , takow ato v š e c h posluchačů žádost slowa praw o otcow ska i take budaueně duchem o p ě to v a ti • že gak Páni P ře d sta v e n j sami, tak Páni No w o v y sv ě c e n ci o wydanj té řeči p r á v ě apoštolské gsau gednohlasitě a w ranene z a d a li, kterážto take slow o od slow a se tuto podáwá , na w ěčnau p am átk u : gak n e u n av en au a p rá\ve o tco v sk au pečj rozžato gest v e z d y srdce našehoneyinilostiwěgsjho K njžete k sw ym m ladým chow aneům , a kterak w šjm p r a v é m netoliko Geho v e le s la v n ý m Gménem, nýbrž i take Geho horaucj láskau p řed ebljěegein celého s v ě ta se chlubiti m ůže v e š k e ré Iínohowerjstwo Geho pastýřské z p rá v ě s v ě ře n é a o d ev zd an é. Zjij pak řeč neydůstogněgšjho K njžete našeho takto : Fili i in G h r i s t o L e c t i s s i m i í O uod a prim o in hassedes ingressu pientissim is desiderastis votis, annuente Patře lum inum contigit tandem adsequi, qum n per impositionem m anuum m earum , sacramque unctionem ad Sacerdotii ordinem liodie promo-. ti, m inistři C hristi et dispeusatores m ysteriorum D ei efiiceremiiri. Q uodsi Seryator- div.inus discipulos suos, priu sf|uam eos ad príedicanclum Evangelium diiuisisset, variis inandatis et m onitis informandos d u x e rit: quanto magis p asto ralis, quo fu n g o r, officii ratio e n g » , u t Vos, im 1,ediles sacerdotii ty ro n es, priusquam in vm eam Domim inissi m anum ad aratrm n ad rao v eritis, grayissim arum , quee yos ibidem m anent, obligationum commonefaciam, atqne in m entem reyocem , quee sanota a Vobis exspectat ecclesia, fidelis sperat populus, preestolorque Ego, qm in spiritu Sancto genui Vos. Non est quidem animus m ih i, fusius tractandi cune ta, quee ad sacerdotii provinciana sp ectan t, quod dum per tem poris angustias hodie non lic e t, pauca q u íd a m , quee tem poribus noslris magis necessaria videntur, commemorabo. Sacerrim um sane, quod Vobis singulis quotidie occurret, sacerdotalis m uneris officium celebrado est sanctissirni misste sacrií'icíi. Scids C harissim i! qutc sil luijrn m ysterii d ig n itas, in quo ipse Jesus C h ristu s, Film s Del vivi c o n tin e tu r, incruenteque ünm olatur ideip ille Agnus ccelesds, qui testante A postelo p er sp iritu m sanctum scm et ipsum obtulit im m a c u |ta m Deo hostiam in odorem euayitatis. De excelsa hujos sacrificii dignitate sacra Tridentina Synodus co n fitetu r: nullum aliud opus tain sanctum ac divinum a fidelibus tractari p o sse , quam hoc ipsum trem endum m y steriu m , quo vivifica illa hostia, qua Deo P a tri reconciliad su m u s , in albari per sacerdotes quo lidie im inolatur. Sancti itaque estote , qui ad tractanda saneta vocamini. Si enim sacerdolibus V. T . , qm, u t ait A p o sto lu s, umbrae solum modo deservierunt ccelcstiu m , dictum legim us(E xod. 1 9 , 2 2 . ) = „Sacerdotes, qm accedunt ad D om inum , sanctificentur“ ; quanto magis yitee sancti tas req u iritu r in iis, qui incarnatam D eifilm m oferentes cum Deo quasi Ejus amici et domcstici cjuotidie conversantur? Intrantes tedes sacras ad agendaim ssarum solemnia animum ab omnibus h u j u s sieculinegotns abstergite, piis precibus ad tantuin m ysterium v o s m e tp r e e - parantes; si enim sine digna m entis elevatione oration; miquam vacare pro h ib em u r, ne D eum tentare videam ur : quo magis preeparatos nos esse oportet , dum ad altare N. L . accedentes trem endam illam , oblationem agere in tendim us, (jute est unicus Deo dignus, Eique acceptabi]is cultus? Sacrum facientes , ea cum devotioneet gra vitate agite, u t adstantes fideles perinde eedificentur, eorumcjue m entes per heec visibilia pietatis signa ad altissimarum,. quee in ipso sacrificio la te n t, reru m contem plationem excitentur. Absit omr.is properatio , levitas, animi'que to p o r, ne vel unus qucidem inter Vos inveniatur, de quo valeant verba Prophetae (Jerem . 48, 1 0 .): ,,M aledictus, qui facit opus Dei fraudulenter.“ Peracto tandem sacrificio m entem ad gratiarum actionem pari religiositate aceingite, grata m em oria recolentes, quee quaulaquc fecerit Yobis D om inus •—■ novaque sanctee vitee proposi ta concipieutes. Yerum hom ines surnus, peccato obnoxii, in m ultis offendimus omues e t vel ipse jus tus septies de die cadit. Quare si unum alterum ve Vestrum m aculara conscientise contrahere accident; noíite eadem adspersi altare accedere, ne in judicium Vobis vergat, quod pietas Salvatoris in tutam entum m entis et corporis institu it 5 sed contractam maculara lavacro poenitentiee- ab sterg ite, u t liostiara p u ra in , sanctam et im m aculatam p u ri et im m aculati offeralis, m onitura Apostoli exequentes ( 1 . Cor. 11, 2 8 .) : „Probet, autem se ipsi’iu h o m o , et sic de pane illo edat, et de cálice b ib a t; qui enim m anducat et bibit indigne, jncHciura sibi m anducat et bibit non dijudicans corpus Domini.“ Yerum enim im possibile est p u ru m sem et servare et immaculatura absque frequenti orationis exercitio, dicente S. Chrysostomo ( L ibr. I. de orand. D e u m ): „A rbitror cunctis esse m anifestum , quod sim pliciter im possibile sit, absque precationis prsesidio cum virtute d eg ere, cumque Iiao vitse hujus cursum peragere, Quod lum en est colo rib u s, penna voluoribus, eibus anim antibus, hoc ferine saoerdoti oratio e s t , qua gratuc divinte ubertatem in s e , fidelesque sibi créditos pia men te flagitat. E apropter Serva tor divinus Apostolis suisfrequentem orationem com m endavit dicens (Luc. 1 8 , 1 . ) : „O portet sem per orare et non deficere.“ Hac ex causa ipsi Apostoli instantes erant in or alione et m inisterio verbi. E t heec ipsa ratio fu it, quod ecclesia a priim s inde seecuHs Glerm n ad perennem reru m divinarum m editationem et assiduam oraticmem -obligaverit, preescriptis hunc in finem specialibus precalionum fo rm is, quee cum distinctis lioris juxta statutas regulas persolvendee essent, horaru m canonicarum nomen inde trax ere. Sic Concilium Lateranense IV. cunctis Clericis in virtute sacra: obedienli;e preecipit, u t divinum officium diurnuin pariter etnoctuL'num , quantum eis D eus d ed erit, s ludióse celebren tot devote. P a ri ratione Goncilium Basileense cunctos in sacris ordinibus constituios adm onet, u t sive s o li, sive associati, diurnum nocturnum que officium re v e re n ter, verbisque distinctis peragant. Equidem non ignoro, dari e sacerdotibus eevi uostri- non p au co s, qui salva conscientia a sacri officii obligatione dispensare se ipsos posse autu m e n t, preetendentes sive jam insuffiéientiam temporis ab aliis pastoralibus functionibus lib e ri, sive jam inconvenientiam exterioris B reviarii formee , sive denique eopiam aliarum orationum et lectionum genio eevi masis accom m odatarum , quibus neglectum breyiarium in majo rem orantis utilitatem commode suppleri possit. Verum quam vanos et fútiles id genus prsetextus esse; quibus suam in ecclesiam irreverentiam et inobedienliaiti tegere satagunt, ex eo jam p a te t, quod solertissim i anim aruin pastores , qui in vinea Dom ini indefesso zelo et ubérrimo fructu lab o raru n t, ad persolvendum breviarii officium sufficiens oliuiu invenerint, qui tantum abest, u t oneri sibi duxerint sacri officii obliga tionem , u t potius novas se inde collcgisse vires , nulrtsse sacruiu l'or voroifi, hausisse anim i solatium sincera m ente et grato animo fassi fuerint. llcontrarío quot sacerdotes,, hujus officii m i nus studiosi ant peni tus negligentes, tris ti experien lia te ste, de ipsa virtute et pietate periclitati fu ere? Ñeque audiendi s u n t, qui noglectuiu breviarium aliis orationibus a se suppleri prcetendant •, hand enim nobis, persuadebunt, se , qui posthabila omni in ecclesiam re verenda legem ejus vel ipsa vetustate Yénerandam, auiboritateque tot Conciliorum sancitam absque conscientiEe leesione violare non, erubescunt, legem proprio arbitrio statutam m ajori religiositate servaturos. — Nolite itaque, F ilii C haiissim i! vanis ejusm odi sophisinalibiis a recto officii tramite seduci •, sed piis m ajorum exem plis insistentes lioc sanctee m atris ecclesiee preeceptum debitaYeneratione servate , cu j us salubérrim os fructus ipsim et experiem ini, duinmodo eodem spiritu ad cantandos hym nos et psalmos accesseritis, quo repleti, sacri autores m anus iis exarantlis admoYsre, prouti m onet S . Augustinus (in Psalm 30. enar. 1 1 . ) : ,,Si orat p sa lm u s, o rate, et s ig e m it, gem íte', et si gratulatur, gaudete e ts is p e ra t, sperate, et s í t i niel, límete. Qinnia eniin, quee hie conscripta sant, specu lum nostrum sunt.<! Quem adinodum autem irre ligiosus eoyí hujus geniuspreces ecclesiasticas im pugnare non dubitavit, ita nec discipl inee ecclesialicee, preesertim ei, quje externum h abituin concernit, pep ercit, seductis e sacerdotio non pairéis, u t neglecta veste el erica] i sibique convenient]', vestitum m uiidanum anbelent, reputantes meliores seevasuros, vestem si induerint clariorem. Q uam indecens , viroque-ecclesiastico indigna heec vani'tas-, sit, neeesse hand' erit expe liere Vobís, quos prícceplum Concilii Tridentíni non la- te t ^ „ E ts i habitus non faciat m onacbum , oportet lam en Cléíicos vesies proprio congruöntes orclini- semper-defěrre, u t per decentiam habitus extrinseci m orům honestatem intrinsccam osťendant.“ E t profccto, saeerdos, qui depo sito si ano distinctorio veste m undana u titu r , i t a , nt ab hornině laico vix dignóse! possit, suspiclonem v ix eitugiet, anim um sil» esse patrandi queedam, quee sacerdotem dedecent,et in sacerdote vel ab ipsis laicis reprelienduntur. Yitate itaque prou ti in xnoribus, ita m vestitu, queecumque fidelibus scandalo esse possint aut offensíóni; absit a Yobis, qttod anim um V anum , non m aturum redo et, ne vanitates hujus m undi videantur i» Yos dom inium exerc e re , qui constituti estis fideles ab i i s d e m - vanitatibus avocare. Servate omni religiositate, quee circa habitům cleric,alora ab antiquissim is inde tem poribus in ecclesia statu ta fu e re , tonsura et colari sem per ornati , u t ómni bus Vos observantibus appareatis tanquam gem ines Deo sacrati, qui et ipse possident D om inum , et a Dom ino possidentur. —• E t heec sunt, qu<e Vobís Fffii C harissim .! pnusquam e sinu meo digrediam ini, pro ainore in \ os patci no ct pastoralis officii ratione suggerenda duxi , in Domino sperans, fore u t ultim ara Patriš jamjara deficienüs volún tatela filiali pietate excipiatis, sanetcque scrvelis. Ite ig itu r, quo Vos vocabit spiritus Sanctus - ev angelium D ei preedicaturi, regnum E¡us propagatun. A«ito fideles et sinceros p aro elio ru m , quorum in juvainen assignabim ini, Gooperatores , iisdem pue tanquam vcncrandis in sacra m ilitia veteranis in virtu te obedient.ee e hum ilitatis subiecti esto te , m em ores, hum ilibus a Deo gratiam conferri, superbis vero recusari. Satagite, ut i n omnibus Vos exhibeatis exeraplura bonorum operum. Slú dete pietati m odestia;, sobrietati et e a stita ti, u t verbo et exeinplo cedificetis doraum D e i, et ego bonum opcium yestrorum testim onium habeas de Vobis earn Äpostolo dicere possiin (1. ad Thess. 2, 2 0 .): „Vos enim estis gloria nostra et gaudium .“ O'iiod u t Vobis Om nipotens Deus, pro ijnm ensa d e in entia sua quam largissim e concedat, dum pia mente pre~ co r, in pignus patentee in \ o s dilectionis, pastoralem b enediclionem Vobis im pertior. 3. Z P r a h y . Geho arcibiskupská m ilost, wysoce důstogný Pán Josef FrantišekN ow ák, gakož v š e m i ctnost mi tak důstognem u auřadu p o třeb n ý m i, tak obzwláštnří utw rzenjm škola} kázně w ZádSře w ýtečným se stal, o něm á w budauejch listech tohoto bohoml. časop. něco v j c e se p ronese; zde toliko se předkládá kratičká řeč od něho držána p ři slaw nem otew řenj školy pro m ládež ženskau W klášteře P. Marie u W . P . Benediktinek, dne 3 listopa du 1827, kteráž z w laštiny přečeštěna zuj tak to : „D jky buďtež v z d á v á n y sv rc h o v a n é ' a 'w ždy do bročinné' prózřetedlnosti božské', též i otcovské' pe'či na šeho neym ilostiw ěgšjho m oenáře ! ! •—• Dnešnjho dne lze gest nám srdečnjm potěšenjm s v ě tití tuto gakož p ohnutedlnau, tak i pam ětikodnau sla v n o st, v nižto takowýto ústaw v e ře g n ý s v ů g be'ře počátek, kterýž dobrotau a maudrostj našeho neygasnSgšjho m ocnáře a P ána gestit určen k v y ch o v án } a v zd ělán ) ženske' m ládeže tohoto h la v n jh o -města našj slavné' Dalm acie.“ „T am to nedaleko onoho poswátne'bo o ltáře,k d ež gsrao se v prachu swe'm přede Pánem kořili, tarnt gsme spolu take' w zjw ali ho V prospěch tohoto nowe'ho ú s ta v u o Geho wšeinohancj Bož} ochranu a m ilost D ucha sw aleho ; a tu giž rozum náš to káže, srdce naše nás v tom v z b u zuge, sw atá pow innost nám to u k lád á, abychom gsauce weskrz proniknuti synow skau a autlau v d ěčnostj a p o - hřjžen i v hlubokau u c tiv o st zg ev n o pronesli naše v ř e le a ochotné djky k v e te sk v a u e jin ů a neygasněgšjm ufeůn u našeho m ilow aného m ocnáře, našeho neym ilostivěgšjho cjsaře a k rále Františka p rv n jh o , který, co v z o r v s i w elikom yslnosti, u ad ev šeck y ostatnj zem ěvladce nad m jru se třp y t).“ „ Z v y n jk á n j tohoto n o v é h o ú s ta v u spolu d ěk o v ali m ám e h o rliv é m u a la sk a v é m u spolupřičinenj Geho Excelenci našeho v rc h n jh o z p rá v c e a celého v e le s l. zem ského řjzenj, antě oba v ž d y ochotnyjni se proukazali, gakož k vyplněn} w šech otcovských nařjženj, ta k i k v š e m ožném u rozšjřcni p ra v é h o blaha zdegšj v la s ti, kterez gich m audré z p rá v ě od G. cjsařske m ilosti sv e ře n o gesl. Také gim. buďtež proneseny p ři dnesni hlučné slavnosti naše w eřegné d jk y , a gak gich pam atka,. tak naše v d ě č nost za tak v elecen n á dobrodinj necht žigj v ě č n é v srdcjch n a š ic h !“ „A nynj k v á m s v a u řečj-se obracugi, m il) rodičovo a ctihodnj p ě sta u n o v é ! W á s tuto vzb u zu g i, ano gmenem ž iv é h o Boba v á s tuto snažně z a v a z u g i, buďtež piluj a dbal j v posjlánj d jte k , wašj. aneb o tco v sk é aneb pěstaunské z p r á v ě o d evzdaných, do tohoto posvátného ú s ta v u (recinto),kdež se gim počnau v y s v ě t lo v a li p rav d y našeho s v a ti řjm sk. katoliekéllonáboženstvj, a podavati v še c k y znám osti ženském u p o lila v j gakož nevyhnutédlne potřebné, ta k i na n e y v e y š prospěšné. W p o v innosti tak důležité, gegjžto n á sle d k o v é se v z tah u g j na celý živ o t, a celé společnosti se dotýkagj, v ta k o v é to povinnosti kdybyste m ěli b ý ti vi dj ni z g e v n ě nedbalými a v á h a v ý m i, lotby u v e d lo na v á s neylěžšj v i n u , totby u v a lilo v še c k y p řjk ra u spravedlnosti božskau zaslaužcné tresly, gakož na v á s , tak na v a š e dcery a eelau v a š i r - o d k i u . Užj-veytež tedy k v a š e m u prospěchu této m ilo stiv é do bročinnosti cjsařske, abyste někdy w ctihodném stařj sv ém niobii zakusiti této nacl ra jra sladké srdci otcovskému útěchy, v id ě li totiž, dobře v y c h o v a n é dcery s v é , a aby ste mohli někdy z w o la ti: Budiž požehnán, kterýžto nám rodičům tjm to spasitedlným ústaw em ulehčil péči našj, a břjm ě v y c h o v á n j djtek našich.“ „T ato přjpadnost krásná utřelau mi spolu stele cestu, bych v á m ,w elebná Máti Abafiše, též i v á m v e le b n á m atko řjditelkyně tohoto now ě vznikagjcjho ú s ta v u , co neywraucněgi m o h u , poručil tyto m ladé byliny, k teré G. cjsařská m ilost v a š j m ateřské ciledlnosti tak mocně s v ě řila! Gak v e le s k v a u c j n o v é okrasy v á m i pozjská tento řád w áš v e le b n ý a starožitný! gak m ilé tjm se prokážete Bobu, a gak bodné w ašeho zakladatele Beneše sw ., autě k w ašjm klášternjm z á v a z k ů m také tuto ctnau pow abu p ř i— pogil, býti učitelkyně, matky, v ychow altelkyně ženské mládeže tohoto celého m ě s ta ! Gsémt sice p řesv ěd čen , žeí vvaše pokora a . s v a to s t p ři tom v š e m nehledá nižádných hlučných c h v a l, aniž m arné s lá v y sv ě tsk é , anobrž že k lomu v e lik é m u dobročinu w ždy samy sebau odhodlány gste, a gediné podpáleny v ra u c j láskán k B o h u a k b llž njrau 5 nicméně tk w jti budau v ě č n ě v srdci tohoto ná božného shromážděn) pow innj c ito v é lásky a v d ěčn o sti gak k v a š ) nabozne d o b ro tiv o sti, tak k 'celému v a še m u velebném u a zaslauř.ilému řá d u .“ „T aké o d v a s , v e le b n ý Pane K atecheto, a z v lá š tě od wás v e le b n é sestry a zw.olené učitelkyně této n o v é škotly m ohu se w šjm p rá v e m sobě s lib o v a li: žeí celým srd cem se přičinjte tom uto n o v é m u a tak důležitém u p owolanj zauplna zadost u c in iti; a žeí přjkladem v a š j welebne m atky řjditelkyně, co něgakým ostnem pohodnuty gsauce, v š j b e d liv o st j na wlas v y p lu jte v a š e přigaté povinnosti, gakož i take ! žeí sw ědom itau láskau a trp ěhwostj se propůgčjte budaucjm u v y c h o v á n j těchto newinnycli djtek, abyste sobě tjm zaslaužily ač nehledanau. predce gen v d ě č n o st v e ře g n a u a v še o b ecn é djky, a pak — w ěčnau odplatu.“ „ W y pak konečně, djtky šlechetné a rozm ilé dcery mé, n a v ště w u g te v ž d y v j c a v j c duchem poslušnosti, du chem po v še lik é m uměn) dobrém taužebným a volným , školu tu to , k teráž k v a š e m u v e lik é m u gak časnému tak ducliovnjm u štěstj se tjm to poc)na, abyste naučivše^ se •wnj s v a té bázni B o ž j, v y k o n á n j ctnost) k řest atiských, cvjčen j se pobožnosti křesťanské a v š e m ostatnjm v ěd ám k v a š e m u dobrém u u ev y h n u ted ln ě potřebným , mohly nap o tom v ě s ti ž i v o t d o b rý , m ra v n ý , počestný, a tjm sam ým blaho slav en y . ‘ ,T aké v y s nám i ?e v še m i zde přitom ným i a se v šem i nábožným i m ěštany tobolo požehnaného m ěsta předneste B ohu našemu v a š e neyvraucněgšj m odlitby za stalé zdrav], dlauhé a v ž d y štastné zachován] našeho dobročinného a o dobré a p r a v é v y c h o v á n ] ú tlé m ládeže znamenití! sta ro stliv é h o , neysladšiho otce a m ilo v an éh o Mocnáře, c]saře a krále F rantiška p rv n jh o ; také w y se m nau zá ro v e ň n ep řestáv ey te Gemu a Geho N eysvětěgšj osobo z n e b e s v y p ro sili, tr v á n liv é h o z d ra v j, bezletného blaha, a oplývagjcjho požehnán ].4 Z W laštiny přečeštil Procházka, Spoluredaktor. 6 . Z M e t y (Metz). P an Mi k . L é v ê q u e , bývalý zdegš] Rabjn, k te rý od P . Generálnjho Vikáře, AbbéMac- quanta v R e m á c h (Rlieims) dne 15 srpna 1826 pokřtěn byl, ohlašuge pozoru dostogný spis pod n á z v e m : „Er reurs de J u i f s en m atière de R eligion.“ W oznámen] pra•vv] : )5S dvog]m úm yslem , abych totiž hospodinu svo ■ w děčnost na g e v o d a l, a b ratřjm s v ý m se prospěšným prokázal, djlo to počal gsem, gež celému národu svém u oddáwám, zw láště Rabjuům , kteř), naučiw še se něčem u lepšjmu, gakožto •opatrownjci a w ykladači starobylé -wjry i blaudjejm bratřjm přesw ědčenj sw é zděliti m okau.“ „K něz aR abjn, w n o w é i slaré traďicj zběhlý, n en acházjm leč blud w c w jře m ladosti sw é, gegž, d ůw ěřuge se w pom oc Bozj, ukáži každém u, kdož dobré w ůle gest. Židům ukáži, co hned po stw ořenj sw ěta B ů h lidem p ři— powěděl, Mesiáše totiž ; co gim slíbil w pjsmě, a co znajnenagj ústiij podán) w T alm udu, w knihách Sanhédrin a Mcdras. Neodolatelně dow odjm přjštj Mesiáše, zaslibeného Adamowi a potom kům geho A brahám ow i a Jákobow i, gakéžto zaslibenj skrz Mogžjše, Eliáše a gine'proroky bylo obnoweno. Ukáži, kterak Rab ¡ni, nacházegjce w ešk eré důwody (o p řjš tj M esiášowu) w biblj, s práw ďause m inulý poněw adž gi w e w šech líkazjch nepogjm ali, a pocllé celeho obsahu new ysw ěťlow ali. Biblj stala se zhaslau po choduj w ru k a u židowskýcli učitelů. Pomocj biblj w y ložjm knihu o tagem stw j w jry, knihu, giž K abalau nazjw ám e, a giných w jce , gichžto w yčlen| zde zbytečno. W šelikau praw du swět.lými, a gakž daufám ,nepodw ratite'lnými pronesu důkazy. P rw n j sw azek mimo na h o ře u dané w ěci 25 listů k R a b jn ů m obsahow ati bude, w nichž obgasnjm zákon a učenj gegich, a pronesu .několik neynebezpečněgšjch nedůYyodnostj T alm u d u , té neblahé k niliy, která ge dlauhý čas giž, podobná čjšigedem naplně né, lžem i a bludy napágj.“ Litem ) zpráwa. \Y knjžecj arcibiskupské knihtiskárně u Josefy Vette rlo v é p r á v ě na s v ě tlo v y š ly ag sau tam též ^ gakož i u giných knihkupců za podotknutau cenu kdostán) , nasledugjcj knihy : v , K r á t k é v y s v ě t l e n } K a t e c h y s m u k^ prospěchu u č ite lů m a d ) t ká m, kteréž v y d á v á M ikoláš lom ek, katecheta na cjs. král hlaV nj v z o ru j škole ^ a ž s k c , 8 . W P raze 1828. stran 192. v á z . v obálce za ,24 kr, střjb ra . , T , „ , , Kázán) u příležito sti u v ed en ) do chrámu 1 ane 1 cynskeho n o v é h o d u chovnjho p astýře v e le b n . la n a \Vilein a ’ Ge v in n e r a , když dne 11. K v ě tn a 1828. od G, .bi skupské Milosti P .P . ¡Františka Pištěka s la v n ě m stallo v á n byl. D ržané od F r. K a u tsk é h o , faráře Hosti v a řs k é h o . 8 . W Praze 1828. stran. 18. v á z . z a 6 kr. Homilie, aneb W y u č o v á n j lid u křesťanského p ř i rannjch službách B o žjch , dle w ýkladu sw atého ^Evangelium n a v š e c k y neděle a slav n o sti P á n ě , od F r. iíryfee. D)J d r u h ý , 8 ." W Praze 1828. za 40 kr, střjbra, D jlp rv n ) p r o d á v á se též za 4 0 k r . střjb ra. Přjležito stn á ře£ duch o v n j o z n o v u s ta v ě n ý h řb ito v u ) ho chrám u Božjho T ěla n a Wi n i c i , ginák na hoře O reb v T řébech o v icjch , k terau složil a v tam njin chrá m u farnjm o Veyročnj pauťi na p r v a j neděli adventiij r. 1827. v la ste n c ů m s v ý m přednesl Jan E v . H a v e l ka, kaplan D obrušský. W elik ý 8 . y P ra z e ^ 1828. S v y o b razen jm téhož staw ěti se magjcjho chrám u, wáz. za 1 2 k r. střjbra. . ,f Bibliotéka M ládeže. Z b jrk a p o v jd e k od 'J . W . V la s á ka. Sw azek A. O bsah geho tuto kladem e : 1) D ře v ě n ý K řjž . 2) Pomoc v nauzi. v3) W jtě z s tv j dobré ho srdce. 4) Odplacená láska. 5) É jzenjB ožj. 6 ) Hada. 8 W Praze 1828. stran 80 . v á z . v obálce za 10 kr. střjbra. Bude se p o k račo v at. E u stach - P řjb ě h z d á v n o v ě k o s ti křestanské, z n o v a v y ' in-aw ovanv pro do b ré.k řestan y od skladatele G enovely, přeloženjm J. W . W lasáka. 12. W Praze 1828. s obrázkem , v á z . za 1 2 k r. střjb ra. P o z n a m e n á n j P. P. P ř e d p l a t i t e l ů . (Pokraeow áuj.) A. W Čechách. 1 . W A r c i b i s k u p s f yř j P r a ž s k e m . Pan K arel A k sam it, kapl. na W elkém Augezdě, • LudvT. B e rg e r, lok. w Řenčow ě. — Jos. Fenzl, kapl, n aB řistw ]. — Jan. Fibiger, koop. w Ljbeznifci. — "Wacl. H oráček, far. w G ndřegow ě. Důst. Pan. F r. H o n a, P robošt w Raudnici, Pan Jan Jirkow ský, lok, w Loděnici. W acl. K a rd e ra l, lok. na Stoeliowě. — Jos. K o p a l, far. w Tiiiáni» — Tom . K o ster , adm. na N ižburku. — Ant. K n o b lo ch , bohom l. w II. r oc e , Z řád u Malt, — Jan. M arek, kapl. w K ralo w icjch . — Fr. M atěgow ský, učitel w NensUrjvowě. — W acl. P aw low ic, koop. w P etro w icjch . — Giřj P ešice, arcib. alum n. — F r. P řib jk , kapl. w Čisté, — F r. Rádlo, arcib. alum n. — Fr. S alášek , lok. w Sluze. — Još. S c h w a rz , mSštán Pražský. •—< T had, S e tte le in , zám . kapl. w K am m erburku. — Ludv. S la w jk , kapl. w Petrow icjch. Důst. Pau Jos. S u c h á n e k , kanow njk w Staré B oleslaw i. Pan Jos. Suk, arcib. alumn, — Iíugo Sýkora, z řá d u Preemonst. Vicebibliolhecarius na Strahow ě. — Fr. Scholz , lok. 11a W ran o w ě. — Fr. Štika arcib.^ alumn. — Jan. Nepom. Štěpánek, spoluředitel staw ow ského diw adla w Praze. ■— Jos. W a lte r, arcib. alumn — K ašpar W idtm ann, knihkupec w P raže, — Jos. Z a u f a lý , kapl. w Auněiicjcho Budinská w ik ářsk á bibliotheka. lialw ow ské knihkupectw j. Negmenowaný. 2. Biskupstwj B ti d Čg o w i c k é. Pan Jos. Baňka, kapl, w Rožjttitále. Casop. p, K atol. Duch. I . 3» Fau Ign. B rtn ic k ý , koop. w lloražďow icjch. — Jan. D reysing, kapl. w Z á b o r j.^ — Jan lVraťocbw j l e , far. w Steinkirchen. __ J os. ]Nemec, kapl. w e W lahobřezj. __ Mat. Šegnolia , kapl. w Gliraštanech. — Fr. Š in d e lá ř, far. w Berloze. — K arel Štastný, kapl. na JlošinS. — Jan KJ ehe, bohom luw ec w 4 roce. — T om . H utar 1 — Jos. Lender ( bohom luw ci ( yr 3. roce. 3 1 I . \ bohom luw ci / w 2 . roce _ — __ — __ _ — __ P etr Müller M at. Prokopec W ogt. Chlum Jan Figner W ácl. H azuka Jan K auba W ác. Michal W ogt. T rn k a .—. K arel _ W ácl. .—• ISorb. — Mich. — Tom . 3. Bjlý M achnjk Peyša T hum s Vollgruber WB iskups twj \ J ~) bohom luw ci -yy roce. j ř I ) K r á 1o w é - H r a d e c k é m. Pan Jan Arnold, far. w M iletjnS. — Jan B re h m , bisk. alum n. — Jan B u řw a l, far. w Slaupcnicjch. — Ant. Černý, kapl. w M iletjn ě. — Jan Č erný, lok. w Chodowicjch. — Jos. Feifar, far. w K o w e w si. D ůst. Pan Jos. De w o ty, Čestný kanow iijk na \ \ ysehradĚ, farář w S ed licjch &c. Pan Ant. Hágek ,• kapl. w Poličce. — Isnác H anuš, far. w e Smidarecli. — K arel H radecký, far. w Sebraniejch, w ik. tagcmnjk. — Jos. G halaupka, kapl. w P oličce. — F r. Josephi , lok. w K n jřo w ě. _ Ant. K o lá řs k ý , kapl. w Polně. . . — W ácl. K o n ečn ý , kapl. w M m . Herm am cjch. — Vine. K rom bholz, far. w B o ro w é . — Jan K iin tz e l, far. w S ěm . L čle. — Mat. K ř iž , lok. w T e le c j. — K u b át, cichorni fabrikant w G aslaw i. — Isn . N eubauer, K lerik z řá d u Pracmonst. Pan W ácl. N o w á k , koop. w M ladočowě. — Jos. P acák , kápl. w LedČi. _ Fr. Paul, Adin. fary w Cerekwici. —• Jan P ospjšil, knihtlačitel w K rálo w é Hradci — Jan líezek, koop. w K ru žb u rk u . .—• Jos, S w o b o d a , koop. w B o ro w é . —• K arel Scharfenberger^ lok. w K u ro w ě. — Pr. Školnjk, kapl. na K opidlně. — Fr. T o b o lk a , kapl. w Labské Teynici. — K arel T ř js k a , far. w P etro w icjch . —• Ign. Tům a, kapl. na W yšokém M eytě. — Jos. T urek, far. w Dačicjch. —• Fr. W am bera, far. na Z bislaw i. —• F r. W jtek , kapl. w P o ln é . —. K arel W rán a, far. w Jablonci. — W ácl. Z ah rad ťijk , kapl. w Hořicjcli. i. W ikářstw j Ckrastské. — — Chrudim ské — — 4. — 16. — — Gičjnské •—■ — — Náchodské — — 1. — 8. — — Pardubické •—• 5. — — Skučské — _ — W rchl.tbské — — 3. 4. 2 W Biskupstwj Litoměřickém. Pan Filip Atier, koop. W M řičné. Dust. P. Jos. B ělohaubek, dek. w Kosm onosech. Pan W ácl. B e rá n e k , far. na W osenici. — Jos. C érn ý , bisk. alum n. — F r. D w o rsk ý , kapl. na W osenici. Dust. Pan Jos. F ia la , bisk. w ik á ř , děkan w L is c . Pan W ácl. G rolm us, E x p . w K ře se y n ě . — Illubucek , bisk. alumn. — Ant. Horná, bisk. alum n. — Ign. H ujer , zám . kapl. na Sychrow e. ■ —• Jos. K auble , kápl. w L aukow ě. — W ácl. K a w a ljr, bisk. alumn. — Jos. K ra h u le c , kapl. w Nim burce. — W ácl. K rál, bisk. alumn. Dust. Pán Jos. K ra m á ř, bisk. w ikář, far. n a W y so k e . — Fr. L u štin ec, far. w B o sk o w ě. Dust. Pan Ant. M a re k , děk. w Libuni. Pan Jos. Matauš , lok. w M ladé. — Mat. Merklas , far. w M laděgow ě. — Ign. M ichl, děk. w L ib o ch o w icjch . Pan F r. Misále, zám . kapl. w RohoseČi. — F r. N áhlow ský, bisk. alum n. —• Jos. N ig rin , bisk. alum n. — Jos, Nowák, bisk. alumn. __ Jan N osek, far. w Sem itech. ^ __ Ant. P aco w sk ý , far. 'w Libání. — W ácl. Pauliška, bisk. alum n. — Jan R a'ym ann, bisk. alum n. __ Jos. Renner, far. w Mzeljch. — F r. R u b eš, lok. w Pasece. ___ Vine. S ieg m u n d , bisk. alumn.. __. Joacli, Schaurék, far. w D ržkow S, — Jan Scholz, k a p l. vr Libuni. — Jos. S ch o lz, kapl. w L i s e ._ — Jos. Šlěhulc , lok. w LaučinS. _ __, Amb. T epper , far., w R olipraticjcli, D ůst. Pan Jos. T e y n il, bisk. w ik á ř , far, na Skalsku. Pan Jos. W olf, bisk. alum n. B. Na M o r a w ř . 1. W Arci bis ku ps tw j Olomuckém. Pan K arel B u d a ř, kooperator w K ro m g řjžů —• Ján D a u b ra w a , koop. w K o g etjn ě. — T o m , P S ru šk a, koop, w HuleynS., —• W ácl. Z á p la tsk ý , koop. w K rom S řjži, — Ant.. S ag asser, far. w D ačicjch. Kegmenowanýclx - - - - - - 46. 2. W Biskupstwj Brněnském. Pan Jan Adolf, koop. w Blorawských Prusjch. — Jakob Baader , knihkupec w Nikotšpurce 3 exp. D ůst. P. K arel Bayer , Spiritual bisk, alumn.. -wBrnS. Pan Jan B la tn ý , far. w D om am ilu. — A nt, B rosser, far. w BobrowS, — Ant. B řežan sk ý , koop. vv B ěhařow icjeh. ■ — K a re l Břum šak. —- Jak. D w o řá k , koop. w Sardicjcb. ^ D ůst. Pan Eitelhaber-, dSk. a far. w Eibenschutzu. Pan Aug. G abriel, koop. \v Čeykowicjch. — Seb. G am perling, Jurisdicent -wŠatowS. — Jan Gastl, knihkupec w B rně. •— Vikt. G iřjk , koop. w Gedownici. — Jan Hanke . far. w D aubraw icjch. D ůst. Pan F r.H eller, dek. a fa r. w e W elkýchM ezeřicjch. Pan Jan H erb er, kapl. w D íklicjch. Pan Jos. Holášek, far. w Blansku. — Ant. Chlaupek, koop. w Eibenschiitzu. — Fr. Jan, lok. w Ochozj. — F r. Ju ro w s k ý , koop. w KuČerowS. — Paw . K o tzin an n , lok. w Hořegšjch Bojanowicjch. —- ř r . K ratochw j], far. w Bran&icjch, — Jos. K re g č j, koop. w D ubřanéch. —• W ácl. K re n n e r, far. w Olši. — Fr. K řiw án ek , kapl. w llo stin g u . Důst. Pan Aug, K upka-, děk. a.fax. w Stěnicjch, Pan F r. L en o ch , far. w K rá s n é . — W olfg. Lobgott., — F r. Marek., —• Em . M ělnický, lok, na O strow S, — Fr. M ikšjčck, far. \ve Frolíersdorfn. —• F r. N o w o tn ý , koop. na Slaupu. — Jan P aď au r, far. 'w H orách. (Bergen.) — Doiu. Palla, lok. wBabicjeh. — Jos. P olnický, lo k . w M ěnicjch. — Ben. P r c h a l, kapl. w Jacoiuě-ř-icjeh» — Jak. Procházka. —- Mat. Procházka. — T oui. Procházka. —- Blat. R upreeht koop. w B oianow iejcíi. — Ant. S te h lík , far. ■wLipicjch. — W ácl. S trjž , far. w K yuětjně. — Jos. S u šil, koop. w e W olfram ovvicjch. ■ —• Jan S w o b o d a, koop. na K řjžanech. —• Ant. Sjrek. •—• Ber. Špaček, far. w Z eraticjch. Dnst. Pan Fr, U rb á n e k , děk. a far. w B iskupicjelu Pan Jan W ašjček, far. w D ěhařow iejch. •—- Ferd., W e is e r, Adin. lok. w N em eticjch. — Ani. W la c h , koop.. w Blánsku. — Leop, W o d ič k a , far. w hořegsjch K am enicích. Důst. aW ysoce Učený Pan A nt. W o ša , dokt. w Bohoslov w j, are ikněz a děkan Z nogim ský, farář w Š alow ě. Biskupský Brněnský aliímnát. Děkanská bibliotheka wlNowém Městci. —« ——- w Z eletaw ě. C. W R a k a n s j c li. W a r e i b i 5 k u p s t \y j W j d o n s k é m. Ustaw k w y ššjm u bohoslow njm u w zdělánj w e W ’)dui. Pan Jos. Ackermann, cirk. kněz, w zdělanec na tém ž ústavy u. Pan T om . E ic h le r, cjrk. kněz, w zdělanec na tém ž ústaw u. —* W ogt. Mokrý, _ — W im m er, w e Vv jclni— Greeffer. D. W U h r jch, 1. W O s t r eli Q i n s k é m A r c i b i s k u p s t w j . P an Schwaigep, knihkupec w P rešp u rce — Eggenberger. 3 exp. 2. W B i s k u p s t w j B y s t ř i č k á m . W ysoce D ůstogný P an Giřj B u d a t j n s k ý opat Neybl. Panny Marie z B a b o lc i, D r. w B o h o slo w j, Prodirector bisk. Lieeuni &c. ' . D ůst. Pan Mich. F o d o r, čestný kanow njk w Bystrici, Vice A r c h i- Diákon Breznobáňský &c. _ Dftst. Pan Mat. K ováts , čestný kan. a far. w Bystrici. D ust Pan F r. Steinlechner, V. A. D . a fa r. Suěanský. _ ' — Jan H a w á š,V. A. D, a fa r. w N a g y - Ugroczi. __ _ Jan S ch erer, Y . A D . a fa r. w S w . K řjži. _ __ Jan S trb a , Y. A. D . a far. w Z a rn o w ě . __ __ Jos. M o zo r, Prof. bohoslow j, a Vice Piektor S em ináře biskupského w Bystřici-. Pan Tom . C h e rv e n , Sekretář G. M. Pana biskupa. __ jo n. Sipoš , far. Je lso -Z c la n i. __ Jan. Yaroš , far. na Stare' H oře. ___ j^ n J u š t, far. w Panském údolj (vallis Dominoruin.) ___ Aug. H an a u e r, far. w Pajowě. ___ Jan Y arzell, far. W R a d w rie c li. __. T o m . Y anga, far. w Beliušjně. __ Jan Mačko , far. w S k len n ý ch -W arech. — [on. G alas, far. w e K řtě n é . — Giřj N eoey, far. na \Y ýšce. — T om . H ro m ad a, far. w Mjčině. — Vine. H olm iky , far. w Qslanech. — O ndř. M eššjk, Adm. -w Lažauech. — J a n H aw elka , koop. w B ystřici. — Jan Čermák, koop. w B ystřici. — Jan R však, koop. w Bystřici. — L uk. G ro lm u s, koop. w Baymoči. — Mičh. K linický, koop. w Oslanetsli. — Mat. R a k , koop. w S w . K řiži. Pan Val. Seheicliel, Preefekt. — Einer. Getneky, z rá d u pobožn. škol. k a z a te lw B re z nobáni. _ F r. K ocow ský, z řád u pobožn. škol. 3. W B i s k n p s t w j K o š i c k é ta. Důst. Pan M artin Ja ra b in , Čestný k anow njk, V. A. D. S tro p k o w sk ý , far. na W aťanow ě. Wysoce Učený Pan Jan M iller,D r. w bohoslow j a Profes sor na bisk. Liceum. P ust. Pan Jos. O slák , Archivar, a Gonsist. N otarius. — —• F r. Stankow iČ, V. A. D. a far. na Zborow S. —. •— Giřj S ch u lek , Y. A .D . a far. w Kurjinö. —— ŠtSp. D u k a , V. A. D. Sirocký, far. w NyarsardowS. — — Anselm W rá b e c , V. A. D. a far. w Sow arow ě. Pan Giřj Skurkay, farář w Also - Szaloku. — O ndř. K ra sň a n sk ý , Adm. w e ZsefalwS. — Jan K adluhják , j a r . w B užku. — Jan B alogyanský, koop. w K u rjin ě . — Lam b. K u lich , Guard. k o n r. w e Stropkow S , z řádu S w , Františka. — Guido S onderlich, D w ornj kaplan w Z b o ře . — Em ericli K o s t(k , far u S w . P etra. — Jan M arczeny, i'ar. w Jerně. — Jan S te tz , koop. w S jn é . 4. W - B i s k n p s t w j N i t r a n s k é m . Wy soce Důstogná K apitola Nitranská. Wysoce D ůst. Pan F r. I la b e l, kanow njk. Dfistogný Pan F r. G zig ler, čestný kanow njk. Biskupský Kancellář., Františkánský K o n w e n t w Solné'. Vice - A rciděkanstw j W arnenské. Pan Jan líě le k , far. w Solné'. — Fr. Bučanský , far. w D ubnici. — Val. Č e rw e n ý , far. w K ološi. — Jan H a n n , far. na W išuow S. — Ant. JTorecký far. w L jtaw i. —• Jos. H o re c k ý , far. w e F riw a ld u . — Jan Janáč , far. w Piosjně. Paw . Majdan, koop. w T re n č jn ě ; ~ Blich. R ešetk a, koop. w D ubnici. — L udw . S tá re k , koop. w Solné. Pan Jan T rn o w sk ý , koop. vr K aši. — Mat. T u čk o , far. w Hájci. ___ W a lto ’ ,oop. w Jlla w i. 6. W B i š k u p s t w j Spiskem. Dwogj ctihodný a Urozený Pan Adam Moyšš z Demcnovre, farář w e VVelkcm Bobrow ci. Pan Giřj Bartoš , far. w S w . Mikuláši. E. W PolštS, Pan Pfaff, knihkupec w e L w ow ě. N á W ě š t ], PonSwadž knjžecj A rcibiskupská Pražska Ivolisi- stoř w ydáw árijm časopisu toho toliko prospěch W elcbneho DuchowenStwa n ah ljžj: ohlašuge s e , že w š e m , kdož za prw nj a spolu za druhý ročnj bčh našeho časopisu wv~ sazený p l a t , dohrom ady 4 zl. na sťrjbře , s l o ž |, dosáWad negen přjdaw ek, k terý k p řjš tjm u čtw rtem u sw azku časo pisu našeho připogen b u d e , ale spolu i prw nj , giž na sw ětlo w y šlý zdarm a dodán bude, W překládánj spisu sw . A ugustina: „O m šstS Božjm“ se stále pokračuge , a bohdá druhém u swaz&u budaucjho běhu ročnjho prw nj částka giž se připogiti bude moci. O d setrw alosti p. p. O dbjratelů a p . p. Spoluspisowatelu wšelike' zw elebenj časopisu našeho záw iseti bude. Pro čež se žádá, aby předplacenj na druhý ročnj běh ma zlatým a na střjb ře záhy bylo obnoweno. dwe-
Podobné dokumenty
KATOLICKÉ DUCIIOWENSTWO.
náboženstvj z hlediště nadřeceného, toliko tjm
šlechetným a lidským úmyslem k tomu nabádám
b y li, aby pro ne hogněgšj počet srdejzjskali,aby
též i ony kučmu obrátili, gesto posawáde nábo
ženstvj...
r^kiî i:wxj su r0B0i).v\TH PAxnfis m al ow e r.
Cjrkew katolická wčřj a učj, že se proiněněnj chleba a wjna w tel o a krew Kristo \vu mocj
wyslowenýeh od kněze slow stáwá, kterýmiž Ježjš Ncyswětěgšj swátost oltářnj ustanowil, a že
Ježj.š Kristus...
KATOLICKÉ DUCHO WENSTWO.
čením lásku onoho., kterýž byl n a počátku u
Boha, a Bůh byl, ale z pauhého milosrdenstwj
a lásky k nám tělem učiněn byl. *)
Protož u k rý v a li v ě ř jej hned od počátku
křestanstwj neyhlavněgšj ...