KATOLICKÉ DUCHOW ENSTW O. Iinjžecj Arcibiskupské Pražské
Transkript
KATOLICKÉ DUCHOW ENSTW O. Iinjžecj Arcibiskupské Pražské
K A T O L IC K É D U C H O W E N S T W O . W ydáw án p řisp jw á n j m m noha duchow njch a u č e ných m užů od Iinjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře. Čtwrtý ročnj S w azek běh. d ru h ý . W P r a z e , 1831. W Knjžecj Arcibiskupské knihtiskárně. Π ά ν τ α δ ο κ ιμ ά ζ ε τε " τ ο ν.αλόν κ α τ έ χ ε τ ε . JJ qos Θ ε σ α α λ . A . V. 2 1 . Veri tas esi dulcis et amara; quando dulcis, pascit; quando amara, curat. S . A ugustinus. Quid fortius desiderat anima, quam veritatem i’ Leo X I I . I. P O G E 1. D N Á N J. Zdaliž učen] o samospasitelné cjrkvvi katolické tak n e d ů w o d n é gest, gak se p r o te s ta n t i dom njw agj p O d Josefa č e r n é h o , adm inistrátora u K arm elitánek. M e z i obljbené nám jlky, gimiž p rotestanti, z w lá š t ě .o d ro k u 1817 — k d e ž now á p o lem ik y gegich do b a nastala, p r o ti k atoljkům w á l č j , náležj z a gisté článek o s a m o s p a s i t e l n é c j r k w i . T e n t, dle zdánj gegich, naše neyslabšj strana, kteréž p ro ti d ů w o d ů m gegich u h ág iti nám nemožno. Než, m ám e za to, že neb u d e n ik o liw t ř e b a ani p ř i tom to a u to k u z b ra ň skládati a b o g išté odew zdatí. Z pytugm e gen obšjrněgi článek ten, a odstraňm e, cokoliw p ro te s ta n ti n e d ů w o d n é na nás u m jta g j ; tu zagisté se obgew j, že i t j m t o učenjm n iče ho nezastáw ám e, c o b y b u ď p r o ti pjsm u sw. aneb p ro ti z d ra w é m u ro z u m u b y lo na o d p o ru . K u- w arow ánj w šeho ned orozum ěn) usta n o w jm n e y p rw é s m y s l této w ý p o w ě d i, p o to m p a k u w e d u některé hlaw nj d ů w o d y , p ro č a p r á w é - l í s e c j r ^ ke w katolická s a m o s p a s i L e ln a u nazjw á. #* Co znam ená slow o s p a s i l i dle ro zu m u p j sem s w a íý c h ? Ono znam ená a ) t o lik co o s w o h o d i t í od m raw nj zkázy, \ y kteréž se w e d lé ucenj pjsem pokolenj lidské p ř e d w y k a u p é n jm nacházelo, a \v njž g edenkaždý člow ěk se nacliázj, genž se w y kaupenj K risto w a aučastným n e s t a l ; n á s le d o v n ě znam ená osvY oboditi od h ř jc h u a p ů w o d u geho, od panugjcj tělesnosti, svrětských rozkošj, od b lu d u a new ěry. W tom to ro zu m u gest to h o slow a u ž ito : Mat. I, 21. XY 1II, 11. L u k . X IX , 10. — Jan Y, 35. 1 K o r. I, 18. Efez. II, 5 ~ 8. 1 T e sal. II, 16. 1 P e tr III, 21. l·) S p ro s titi tre stu a saudu. Mark. X Y I, 16. Jan X III, 17. É jm .Y , 9. X , 27. 1 P elrlV , 8. c) O blažiti b u d ’ w tom lo neb b u daucjm ž i ΛΥΟίδ. Mat. X IX , 25. M ark. X , 26. L uk. X I I I, 23. Řjm . Y III, 24. 1 T i m . Y, 15. Jak. I, 21. S pasiti vy každém nynj w yložcném sm yslu nem ůže žádný č lo w ě k ; — n ý b rž ge d in ý Búh. I to to t gest učen] pjsm a, p ro to ž také ta k často o B o h u spa siteli našem mluwj. \V p řjlo n m é p erio d ě řjzenj Božjho (List k Ž id ů m I, 2.) gestit Ježjš K ristu s a zgewenj goho, gakož i to, co s njm s g e d n o ce n o , skrze něgž Bůh lid sw ůg spasiti \v ra d á c h sw ých u l o ž i l ; a w y ínjnka, p o d ktera u ž nás B ůh spasiti chce, gest n jra w Krista. I to t gest gedno z učenj zá k l a d e c h , gem už nikdo, genž pjsm o sw. z a z g e w ené slovvo přigjm á, o d p jra li nemůže. Co se p a k w jrau w K rista w yroznm jw á, w tom se za našich dnů w šickni bo h o slo w c i j e d n o myslné s ro w n á w a g j; totiž : negen pew né pře- s w ě d č e n j, že K ristu s k spasenj swota od B oha seslán gest, což ow šem p rw nj a základu j článek w jry, ‘— , ani to lik o pew né se d ů w eřow ánj w s p a sitelnau m oc K r is to w u ; n ý b r ž w ů b e c w ěrné p ř i — getj w šech p r a w d a učenj od K r i s t a , a na geho rozkaz od apoštolu z w ě s to w a n ý c h , ano i m r a wué smýšlen] a gednánj s učenjni K risto w ý m se srownáwagjcj. T jn i w ša k důw odem , za který m ž se w j r a nazjwá s p a s i t e l n o u , dlužno i c jrk e w k ř e s ta n skau tak nazjw ati, ponew adž ona nám w jru p ř e d kládá, gj nás učj, stálá w j r y K r is t o w y gest o p a t r o w n i c e , ano gj ta k o ř k a b e z nj státi nelze. P ro č ež také Bůh, k te rý ž \yjry k spasenj žádá, také w e l j, byc h o m k c jrkw i se p ř iw tě lili a gj poslušní byli. Neb K ristus hlásage spasitelné učenj s w é , p r a w i l : K d o ž n w ě ř j a . p ó k ř t j se, bude s pa sen ; kdo p a k n e u w e ř j , z a t r a c e n h u d e ; a apoštolům sw ým r o z k á z a l : Gdete, učte ivšechy n á r o d y , k r t j c e g e a t. d. Co c htěl tjm giného ř j c i , než a b y se ze w šech n á ro d ů sh ro m á ž d ila obec, k terauž na giném mjste ovvcincem s i v ý m , cjrkvuj s w a u nazw al. Praw j -Ii op ě t K r i s t u s : N e iip oslcchn e-li cjrkvve, budi ž t o b ě co p o h a n a publ ikán — t. g. člowělc z a w rže n ý — kdož může t u upřjti, ž e h y podlé w ý p o w ě d i K r is to w y t r w á n j w c jr k w i , sgeduocenj se s nj u w jře a poslušnosti w ym jnkau k spasenj nebylo, rowněž gako w jra sa m a ? Přjčina, p r o č K ristu s trw á n j w cjrkw i a s nj se srow nánj k s p a s e n j pohledáw á, w t o m z á le ž j , p o n ě w a d ž gak giž p o d o tč e n o , cjrkew p r o s tře d k e m b ý t i má, b y w šem lidem, w šech w ě ků, učenj K risto w o hlásáno b y lo . W jra p o c h á zet! m ěla od slySenj , sly šen j p a k od s l o w a B o zjho. D o k a w ád apoštolé žiw i b y l i a hlásali, bylo slow o gegich, slow o P á n ě ; k d y ž se pa k k P á n u u b rali, bylo slow o gegich — slow o Páně — s w a tý m dě d ic tw jm cjrkwe, kteráž ge dle r a d y Božj chow ati a o p a tro w a ti měla. O d nj ta k é zach o w á n o a o d ew zdáno lidem w austnjm w yučow ánj i o p a tro w á n o w p jsm ech od a p o štolů sep san ý ch . O d cjrkw e ťozhlašow áno b y lo ná ro d ů m b a rb a rs k ý m p o w še c h končinách zem ě. O d nj b y l y také w šecky spasitelné p r o s tř e d k y , od K rista u stanow en é, až na naše Časy d o c h o w á n y i o p a tro w á n y . Cokoli o d času ap o što l ského až d o tu d o K ristu kdo slyšel, skrze c jr k e w se doslechl. W e d e - l i n á s ted y w jra k s p a senj , m át zagisté i cjrkew práw o spasitelnau se n a z j w a t i ; neb ona opatruge a zw ěstuge slo w o , b e z něhož nelze w j r y , b e z w jry p a k sp a sen) nelze dogjti. A to t gest d ů w o d e m , p r o č K ristu s cjrkew sw au založil, a wšech, kd o ž s p a senj dosjci žádagj, na ni poukázal. W témž rozum u, w kterém ž se křesíanská cjrk e w w ů b e c spasitelnau nazjw á, může, anobrž jnusj c j r k e w k a t o l i c k á p r o ti ostatnjrn cjrk w jm sam ospasiteluau uazw ána b ý ti. N ebo co se koli w c jrk w jc h p ro te s ta n ts k ý c h z nábožných u s ta n o wenj a spasitelných p r o s tře d k ů nacházj, o d c jr kwe katolické gich došlo ; w šecko, čjm ty to s p o lečnosti cjrkw em i se stáwagj, a p r á w a (at tře b a s tak řek n e m e) nabýw agj, k w e l ik é cjrkw i K r i s t o wě přináležeti, o b d r ž e ly gsau op ě t a gediné s k r ze cjrlcew katolickau. T a to ' nenj toliko w í e o - becná, w oněch ro zp týlená, a p r o to také samog e d i n d c jr k e w , ný b rž, p o k u d nás cjrkew s p a se ny činj , s a m o s p a s i t e l n á m ezi výšemi a p ro wšecky. D ů k a z tento dá se sice p r o ti w šem o d c jr k\ve katolické w y šlý m s p o le č n o s te m ro w n ý m ř á dem p r o w e s t i ; po n ě w a d ž ale z d e p rw o tn ě ř e c gest o protestantjch, obgasnjm geg zw láště wzhle dem na cjrkew protestantskao. P ro te sta n ti w ě řj w K rista, daufagjce skrze něho spasenj dosjci. K do p a k ge ale z náti Geg n a u č il? Zagisté gen cjrk e w ka to lic k á ; ne b On tentýž gest, k te ré h o ž cjrkew za sw ého Spasitele w yznáw á, a gem u po k lo n u w zdáw á. Gestit to K ristu s cjrkwe katolické, ne p a k onen, gakéhož E b io n ité a ginj ž id o w š tj se k tá ři w y z n á w a l i ; ne p a u h ý toliko člow ěk z N a z a r e t u , nýbrž b y tn o s t nade w šecky člow ěky w znešená, s B ohem n e w y slow ným z p ů s o b e m sgednocená. G e stit to K r i stus cjrkw e katolické, ne p a k K ristu s A rianů a giůých s n á řů , p r w o tiu y wšech tw o r ů ; — nenjt žá d n ý t w o r , n ý b rž o b r a z p o d s t a t y Bož} (k Ž i dů m 1.) s kr ze n ě h o ž u č i n il w ě k y , g e nž w š e c k y w e c i s l o w e m m o c i s w é z a c h o w á w á ; gestit ono Sl o w o , k t e r é ž hylo od po č á tk u u B o h a , gsj.iuc Bůh p r a w ý , p ro spasenj lidské wtělený. T o to w yznánj o K ristu, tu to w jr u w něg o patrow ala p o w ž d y cjrkew katolická, a od nj p ř ig a líg i p r o testanti. K d o ginau znám ost o tom má, w ystup a p ro w e ď gi! Dále, s l o w o Božj K riste m nám hlásané, gehož wSrau a následow ánjm spaseni b ý t i daufáme, s k r ze k o h o dostalo se k nim ? Z w es to w a l-li gim ge ap o što l n ě g a k ý ? Z daliž katolická cjrkew gim n e d o e h o w a la geho, sk rz e k terauž prw nj reform átoři, p o z d e g i p a k w šickni p ro te s ta n ti ge zdědili. A ačkoli se tito ž i w é h o slow a z h o s tili a p s a n é h o se toliko držj, te d y i to to psané slow o p o d á n o gim od katoljků. Gestit to biblj k a to lic k á , gjž se pro te sta n ti až do dnešnjho dne držj. T o to psané slow o gest w cjrkw i katolické psáno od mužů, genž gj p ř in á le ž e li, ono od k a to lic k ý c h učitelů n o w ý m i spisy o p a tře n o a rozšjřeno. C jr k e w kato lic k á pečow ala o to , ab y w rozličn ý c h do b á c h ru k o p is y b y l y p řiro w n á n y a od w tr a u š e ný ch om ylů o č iš tě n y ; ab y k n ih y sw até z ře č i p ů w o d n j w g a z y k y giné b y ly p ř e k lá d á n y ; slo wem, w cjrk w i katolické žádného nákladu, žádné ho snaženstwj nešetřeno, aby slowo Božj čisté se x a c h o w a lo , a od n á ro d u k národu, od w č k u k w ě k u w celosti a 'w neporušenosti se přenášelo. Ačkoli se honosil L uter, (p rá w e m -Ii či b e z práw ně, nechcem e tuto rozsuzow ati) že bibli \v Erfurtě p o d lawicj našel, a na gewo w y t á h l,t e d y od lcatoljků tam p o l o ž e n a , sic b y gi nikoliw naleznauti a na sw ětlo w y n e sti Jjyl nem ohl. K do o tom ginau má známost, gak p ro te s ta n ti nabyli b i blj — dle mjněnj gegich gediného p ra w é h o slowa B o ž jh o , njmž spasenj dogjti lze, at w ystaupj a nás p o u tj. A tá ž e m e -li se gich, co tuto biblj slow em Bož jm , neb k n ih au sw atau či n j , do njž si n e tr a u fagj žádného pjsma wjce přidali, pokládagjce gi za pjsm o, genž w o b sahu sw ém ilplné a u z a w ř e né g e s t? — T o t odpow ědj n á m : Ponew adž k n i ha tato gest sloivu Bozj, skrze K rista a g i n é w y slance p rw o tn ž zw ěstow ané , a z geho w nuknutj sepsané, neslušj ro z u m u lidském u ničehož w něm m u d r o w a t i , aniž k něm u p ř i d á w a t i , ani od ně h o ugjm ati — D o b ř e ! Ale odkud p a k w ědj, že p r á w ě t y t o , a ne giné knihy, k teré ž s těm ito w r o w n é w ážnosti s tá l y , od oněch učedlnjků se psány g sa u ? O d k u d medle to m a g j , žehy w š e - cky tyto k n ih y skutečně od těch složeny byly, k te rý m ge p ř ip is u g j? Zdaliž p a k se giž w p r w - njch stoletjch m nožstwj Ewangelij a giných s w a tý c h k n ih gm énem apoštolských neroznášelo, gešto w m no h ý ch obcjch také w ysoce w á ž e ny b y ly , k teréž k n ih y negsau w našjch b ib ljc b , ačkoli se aspoň z částky na naše časy d o c h o w a Jy? P ro č t e d y i tylo k biblj n e p řib jra g j p r o l e - s t a n t i , a za slow o Bož] gich ňeuznáw agj ? P ro č t o ? — D ú w o d to h o nalezáme op ě t g e n u cjrkwe k atolické. W c jrkw i nasj totiž giž w p rw n jch s toletjch w ynesli licitelowé gednom yslný sa u d o p raw o sti n e b p ů w o d n o sti i n e p ň w o d n o sti pjsem, genž se apoštolům p řip iso w a ly . sa u d e m G ednosw orným tjm a usnešenjm cjrkew njm w y lauceny gsau nepraw é k n ih y od sp ra w ed liw ý c h k n ih a p o š to ls k ý c h , t. g. od talc o w ý c h , k teré ž pauhé a p ro sto č isté slow o Božj o b sa h u g j; a za sw até u z n á n y b y ly gen t y , k te ré ž w K ánoně now ého zák o n a se uzaw jragj. (O tom toliko zde řec.) Z to h o to w šeobecnélio ú s u d k u , genž nikoli sle pě, n ý b r ž d ů w o d n ě pronesen b y l , p ů w o d w zal te n to K a n ó n , o něm ž sám g istý w á žěný p r o te sta n t pjše : „Nenjt dom něnj to d ů k l a d n é , žeby cjrk e w prw o tn j o K a nónu bludně b y la r o z s a u clila; a b y t i některé k n ih y od gin ý ch s p is o w a telů *) p ocházeti m ě l y , než k te rý m ž se p ř i s u z u g j , nenj posta č ite ln ý m důw odem , ge z K a n ó n u w y w rm iauti.ťt T e d y od cjrkw e k a toliké inagj p ro te sta n ti negen psané slow o Božj ne b b i b lj , n ý b rž i K a nou těchto k n ih ax historické pogištěnj o gegich h o d n o w ě r n o s t i ; a tento K anou a w šeobecný saud c jrk w e , na němž založena gest ona h o d n o w ě rn o s t pjsem s w . , ta k o w a u m á w ážnost, že ani w š e m o h u tn á w ážnost L u th e ro w a, ani s lo w u tn o s t p o to m - ■fc) Wšak nic méně apoštolských. njch pjsem sw . w y k l a d a te lů , ač w šecken lic h ý wtip sw ůg na to m o b r o u s ili, neb y ly s to u m e n šiti gj. O nen refo rm á to r w z ů řiw o sli sw é p ro ti d o b rý m sk u tk ů m list sw. Jakuba s l a m ě n ý m n a z w a l ; ale list ten až p o d n e s w pjsm ě sw. se n a cházj, — tito p a k nowěgšj w ykladatelow é p r o testantštj gali se k ritic k ý m ostřjm rozličné části pjsma sw. o d ř e z o w a t i ; než m arné bylo gegich u s i l o w á n j, až p o s u d pewnS spogena gsau w še c k a pjsma sw atá. Z e w še c k o to w ta k o w é m z p ů s o b u se n a cházj, že slowo Božj negen w liteře pew né se držj, n ý b rž i litera geho uchráněna gest a ubez p eč e n a : za to w šecko p o w in n i gsau p r o testanti c jrk w i katolické. B ez oné w ážnosti, ktera u ž pjsmě sw. zgednala cjrkew katolická, b y loby se p o d k ritik a u n a turálských učitelů p r o testantských, nynj giž w s a m é a p o g ry p h y sw rhlo. W j - l i nás k d o ginák o tom zpraw iti, k te ra k p r o te sta n ti k u kanónu , k trw ag jc jm u pjsm u gsau p ř iš l i, a t w y s t a u p j , a nás ponaučj ? W jr a ale — w e d lé sw ě d ec tw j pjsma (lijm . X .) přicházj slyšenjm slowa B o ž jh o , slyšenj p a k žá dá k a z a te lů ; ne b litera sama sebau m rtw a g e st; gelikož miiozj ani čjsti n e u in ě g j, tjm m é n ě , co čtau, rozum ěgj. W ů b e c gako slow o Božj žiwé z ust K risto w ý c h wyšlo, a od apoštolů opět ž i w au řečj sw ětu hlásáno gest , p o dobně usty žiw ými — w edlé sw ědectw j pjsma sam ého — z w ěstow ati a w y k lá d a ti se musj. M á-li se wšalc w gasné , m ocné a wzdčlaw atelné ře č i dle p o t ř e b y a schopnost) ro zličn ý c h staw ů lid s k ý c h p ř e d n á š e t i , p o tře b ] gest u č ite lů , genžby k tom uto pow oláuj zw láštně se p ř i p r a w i l i , a zp ů so b n ý m i učinili , a n o b rž gem u sam ogedině se zasw ětili. T u d jž p a trn é w y sw itá p o tře b n o s t zw láštnjho s ta w u a a u řa d u u č itelů n á b o ž e n s tw j; k te rý ž sice g i ž w b i b l j ustanow en, ač úplný 'pow innostj geho o kres te p r w od cjrkw e náležitě w y m ě ře n a určen. O d na.šj cjrkwe ted y přegali p ro te sta n ti i a u řa d kazatelský, a zwlášínj sta w n áb o ž e n sk ý c h uč ite lů . W š e c k o , co nynj praw e n o , w ztahuge se na K rista a geho slowo, w něgž B ůh w ě řiti káže, a na které žto w jře spasenj lidské z a lo ž il.. Než, dle učenj K risto w a gsau giná geštš ustanow enj, kteráž w jru Iíře sta n a s jlj, geho spogenj s K r i stem a cjrkwj u t w r z u g j , a t u d y co p r o s tř e d k y k spasenj po w a ž o w a li se m ohau. 1 tyto p r o s tř e d k y neboli s v v á t o s ti o patrow ala až p o tu d cjrk e w katolická. Od cjrkw e katolické magj p r o testanti křest s i v a t ý , o němž psáno : „ K d o i m ě řj a p o k řtě n b u d e , b u d e s p a s e n ; kdož p a k n e u w ě ř j , bu d e zatracen.“ Mark. X V I, 16. I řád udělow ánjj k ř tu s w a t é h o , gakým ž geg nábožný smysl cjrkw e p ř i o d ě l , přigali gsau od nás. Od cjrkw e katolické magj wec eř i t ě l a a k r v u e K v i stovuy, genž na odpuštěnj h ř jc h ů za nás se w y dal, w kteréž sobě požehnanau sm rt geho p ř i pom jnám e, d o k u d uepřigde, a w njž p ro te sta n ti ono prom ěněnj připauštěgj, gjmžto se p o k r m t e a o d wšednjlio p o k r m u rozeznáw á. Od cjrkwe k a - lolické magj pro te sta n ti sw e c e nj neděle a gin ý ch památek, kdež olowěk z p ra c h u pozem ského d u cha sw ého k nebesům p o z d w ih u g e a o d trh n a se ode gh a pracj a starostj w e z d e g š jc h w z n e š e n é p o wolánj swé sobě rozgjm á, a B ohu, T w ů rc i s w é rau, d jk y a po k lo n u w zdáw á. Od cjrkwe k a to lické magj p ro te s ta n ti i swé ostatnj posw átnj obyčege a o b ř a d y , gimiž duiležitj p ř j b ě h o w é ž i wota lidského, gako gest w kročenj w lidské t o warysstwo, zasuaubeuj se s sp o le č n ic j, w z n e š e něgšjho w ý z n a m u n a b ý w a g j , co w n ich p o z e m ského a tělesného, se ušlechtuge a u důstognuge, a ta k o řk a zbožňuge. Slowem , od cjrkw e k a to lické magj té m ě ř w šecko, co společnosti gegich něgakau tw á řn o s t neb p o d o b u cjrkwe dodáw á, m d lý stju cjrkewnj moci neb sw atow lády. O d cjrkwe našj magj p ro te s ta n ti angličtj d ů stogenstwj b i s k u p s k é , S kotow é k n ě ž s tw j, aspoň h o d n o st kazatelskau. ginj T a k tě b y la cjrlcew katolická po w še c h n y w ě k y onen střed, z něhož w secky form y a z p ů so b y k řestanstw a w y c h á z e ly ; i ouěch společnostj, kteréž n e p řá te ls k y p r o ti 11 j wálčily ; n e b o t p ře d c e toliko na gegjch z á k la dech spočjw aly. C harakter neb pow a h a k a to li cké cjrkwe gewila se w ž d y w tom , že články náboženské stanow ila a s tw r z o w a la ; p ro te s ta n t stwj p a k w t o m , že n ě k te ré [učenj a u s ta n o - wenj k a to ljk ů up jra lo a zaw rhow alo. se ted y w eškeré W upjránj protestantstw j zakládá. G eho pow aha gest a b y la -wždy gen negativnj n e b u - p o r n a ; wlastnost p a k katolictw j positivnj kladná. Giž te d y učiňm e z tolio neb z á w ě r e k : ( ’Io— w ěk toliko w ě r a u spasen by·wá, t. g. t ě m i p r a w daini, k terý m ž w ě ř j ; ne ale těm i, gimž new ěřj a gež u p j r á ; p o něw adž ale čem ukoli pro te sta n ti w ěřj, od cjrkwe katolické gsau přigali, následow ně b ý w a g j-li weVííií spaseni, tedy gedině sk rz e k a t o lickau c j r k e w spaseni býw agj. Možno-li pak gim skutečně spasenu býlí ? P ro te sta n ti p ra w j, žeb y ch o m m y katoljci dle to h o to článku o s a m o s p a s i t e l n é c j r k w i w še cky n e katolíky k zatracenj o dsuzow ali ! Z to h o p r ý w yplýw á, že n e c h ce m e-li sw é w jře b ý t i na od poru , a, nedůslednj, m illio n u m b r a tř j sw ých spasenj o d e p řjli že musjme , an p ředce ro w n ě gako katoljci k něm u gsau pow oláni. T a k o w é to u č e n j , dokládagj, w e d e k n e n á w is ti, n e sňášeliwosti, o dpjrá d u chu I íris to w u , genž duch l á s k y g e s t , a b r a tř j sw ý c h o d su zo w ali zřegm ě z a p o wjdá. — W y z n a ti m u sjm , ž e b y ch se h rozil, toljoto učenj z d e p o d o tk n a n ti, ne řk u li p ro w o d iti, k d y b y w šecky tyto n á s le d k y , k teréž p ro te s ta n ti z něho d o w o z u g j, skutečně w něm se z a k lá d a ly .— N e b o t i p r a w d a , bu d iž ona gakkoli h isto ric k y z a ložena, musj se nám p o d e z ře lá zdáti, r a n j - li srd c e , r u š j-li lásku, a w p r á w a - l i Božská sahá. Než, n e s tra c h u jm e s e ; n e b co se nám t u to namjtá, n e w y p lý w á n ik te rak z našeho článku. — N ebo p ř e d n ě učenj toto o cjrkw i s a m o s p a sitelné., za lcterauž cjrkew k a t o l i c k o u p o k lád á me, dle p řjto m n é h o w ysw ětlenj neobsahuge w sobě nic g i n é h o , nežli že p ro te s ta n ti a w šečka nekatolická w yznánj w jru a spasitelné p r o s t ř e d ky skrze cjrkew k a to lickau gsau o b d r ž e li; n á sledow ně že ti, k te řjk o li gakožto w ěřjcj spaseni b ý w a g j , sk rz e cjrkew katolickau se spaseni s tá wagj. Učenj toto, new ylučuge te d y žádného ne katolíka od b la h o s la w e n s tw j, w ša k ale b la h o s la w iti geg ta k é n e m ů ž e , gelikož saud gediném u Bohu přislušj. D lužno nám te d y gen geště d ru h a u w ý p o wěď w y s w ě t l i l i : K te ra k to m u totiž w y r o z u m jw á m e , w y z n á w a g jc e , že k r o m ě p r a w é , t o t i ž " k a to lic k é c j r k w e nelze spasen u b ý t i ? — Z d a liž t j m t o u č e njm w šecky bližnj swé, k te ré k o li z cjrkw e našj negsau , k zatracenj neodsuzugem e ? Z d a liž u č e nj to p jsm em i ro zu m e m o h r a d iti můžem e ? T e n to č lá n e k : „K rom ě cjrkw e žád n éh o nenj spasenj“ má té m ě ř ten sam ý w ýklad, g a k o : Bez w j r y %v K r i s t a nebude ž á d n ý s pa sen . Ž e s e p a k učenj to to w psaném slow ě Božjm, které ž p r o t e stanti z á ro w e ň s námi p ř ig j m a g j , sw ětle a p a t r ně n a lé z á , nenj žádné poch y b n o sti. žjš p ra w j sá m : „Kdo K ristu s J e - u w ě ř j a p o k ř t j se, s p a sen bude ; k d o ž b y n e w ě ř i l , bude z a t r a c e n i M ark. X V I, 16. A o p ě t : „K dož w ě řj w Syna, m á ž iw o t w ě č n ý , ale kdož gest new ěřjcj Synu, neuzřj ž iw o ta , ale hn ě w Božj zůstáw á w něm .“ Jan. III, 36. Geho apoštol p ra w j : „Nenjt w ž á dném giuém spasenj. Nebo nenj giného gména daného lid e m , skrze kteréž b y c h o m m ěli sp a se ni b ý ti.u S k u tk y apošt. II, 12. A op ě t giny ap o što l d j : „ S p ra w e d ln o s t p a k Božj p řic h á z j sk rz e w jru av Ježjše K r i s t a , ke w šem a n a w š e c k y , k teřj w ěřj w n ě h o .“ K í t j m . III, 22. T o t o t gest slowo K risto w o a w yslanců g e h o ; k d o smj o geho p ra w d ě p o c h y b o w a ti? A p ř e d ce se w jra K ristow a gen od m alé části o b y w a te lň našj země přigala. Dle obyčegného udánj sestáw á gen tře tin a w eškerého lid stw a z k ř e stanů, ostatnj dw ě tře tin y b u d ’ nic o něm n e w ě d j , a neb o M uham eda za w znešeněgšjho na d K rista poldádagj. Co m á te d y b ý ti z to h o ta k w a ln é h o p o č tu člow ěčenstw a ? Co se stalo s těm i m illiony lidu, genž b e z w jry w K rista z t o h o to ž iw o ta w y k r o č ili? M agj-li w šickni ti d o b řj s k u t k o w é , k te ré nekřestané z dob réh o srdce a aum yslu konagj, marnj a neplátuj býti ? N e gsauli i oni tw o r o w é téhož B o h a , d jtk y té h o ž otce nebeského, gehož gsine skrze K rista Ježjše znáti se n a u č ili? N en j-li i gegich srdce blaženosti sc h o pno a gj žádostiw o ? N e z g e w il-li nám K ristu s B o ha , co Otce pln éh o lá s k y a m ilosti, genž žádá, a b y w šickni lidé spaseni b y l i ? N e b y l-li b y to p ř e h r o z n ý o d p o r p r o ti těm to m ilostným , b l a h o - ewžstným p raw dám , k d y b y c h o m p řjm o tw rdili, že neyw ětšj p o č e t lidj od sw ého určeuj odcizen, a k wěčnéinu zahynut) odsauzen g e s t? N ež, odstup 1o !- T a lto w ý strašný smysl n e podkládala obecná cjrkew n ik d ý slow ům K ri sto wým. Ačkoli po w ž d y w jru w K rista za g e - diný nám znám ý ř á d n ý pro stř ed ek k spasenj prohlásila i w y z n á w a la , nicm éně p ře d c e r o z djl činila c jr k e w , m luw jc o n e w ě řjc jc h , m ezi newěrau z t w r d o S i g n o s t i a mezi n ew ěrau z n e i v i n Jy neboli z n e m o ž n o s t i '; aneb o<rak škola se w y g á d ř u g e , m ezi n ew ěrau ;p ř e m ož ite ln au a nep ř e m o ž ite ln o u (vincibilis et invincibilis.) Z a p r á t v e ne wě ř jc j, kleréž K r is tu s o d la u čil od sp a se n j, ti se w lastně p o k lá d a ti m ohau, gimž spasitelné učenj hlásáno a pa trn ý m i d ů k a z y předloženo a stvvrzeno bylo, kteřj ale p ř i w šech těchto duw odech očj od p r a w d y odw rátiw še gi zawrhli. T o ze slo w sam ého K rista w yšw jta ti se zdá, an praw il o Ž idech. (Jan X Y .) „ K d y b y c h byl nepřisel a g i m nemluvui l , hřjcliu b y ne m ě l i j ale n y j i j w ý m l u v u y n e m a g j z h ř j c h u svvého. -— By c h b y l s k ut k u ne činil m e z i n i m i , gichžto ž á d n ý g i n ý neč inil, hřjcliu by ne m ěl i A poštol Páně d j : ,,λΤ jra od slyšenj p ř ic h á z j ; slyšenj p a k od hlásáuj slow a Božjho. Ale kterak uwěřj tomu, o němž neslyšeli ? A ktera k uslyšj bez kazatele ?“ Ačkoliw ap o što l Páně d o ložil, že hlas sw. Ew angelium po celém swětě se rozlehl, p ředce nicméně znám o gest , že z a n a - Časopisp. K atol. D uch. IV . 2. 2 šich času. geště w šech národů nedošel. K dekoli K ristu s a apoštolé geho new ěřjcjch odsuzugj, n ia í;] p ř e d očim a z a ry ta u tw rdošignost oněch, kteřj za gegich dnů očj p ř e d swětlem p ra w d y z a w jrali a w idauce n e w id ě li, slyšjce neslyšeli. Ze p a k w š i c k n i , kdož w této z a tw rzelo sti w o d p jránj spasitelné p raw d é oněm se rownagj, z á r o weii s nim i oné wyššj , K riste m nám zgednané blaženosti neschopným i se činj , zgewno gest ; nebo w šech tě c h oblažugjcjch p ra w d a k š le c h e t nosti w zbuzugjcjí h a w nj nás potw rzugjcjcli p r o stře d k ů , gichž m y w náboženstwj R risto w ě d o cházíme, ow šem se z b a w u g j ; následowně w p r a w é dokonalosti n e d o s p ě lj, a tu d y wt-čného b l a h o š la w e n s tw j, gakéhož se w ě rn ý m K risto w ý m následow njkům dostane , zhoštěni zůstanau. Co se p a k oněch new ěřjcjch dotýká , kteřj z n e w i n n é n e w ě d o m o s í i učenj K ristow a n e p ř i gali, těm toho cjrkew katolická n ik d ý za h řjc h n e p o k lá d a la ; ano papež Pius V. zawi hl t o m u o d pOrugjcj učenj Bajowo. A papež A lexander Υ11Γ. ( w r o c e 1600) za b lu d n a u w yhlásil onu w ý p o w ě ď : ,,Pagani, Judfei, haeretici nullum omnino ac cipiunt a Jesu Christo in fluxum .“ Mnozj ze s w a tý c h otců w elm i m jrně se pronášegj z stra n y těch, k te řj sice k ro m ě cjrkw e se nacházegj, nicm éně ctnostně a šlechetně žiwi g s a u , n e p o th y b u g jc e n ik o liw o g e g ith spasenj. Sw atý J u s t in (w o b ran ě k řesta n ů k cjsaři A ntoniuow i Piowi c. 46.) k lade tak to : W šic k n i l i d é , kteřj dle ro zu m u a slowa (loyog) o b c o w a li, gsau křest a n é r ačkoli za bezbožné drženi gsau ; takowj gsau u p ř . Sokrates a H eraklit m ezi Ř e k y ; Abraham, Ananias, Azarias, Misael, Elias, a mnozj g in jm ez i Barbary, gichž skutky ag m é n a u w o d iti přjliš obšjrné b y bylo. — Ale w šickni, kteřj hlasu rozum u následowali, ig e š tě n á s le d u g j, gsau k ř e s ta n é , a sice beze s tra c h u a třesenj. (t. g. n e m á gj se ničeho obáw ati). Sw. J a n Zl atc fu stý we w ý kladu na Ew . «W. Mat. a k 11jm. II, 10. p jše : „ T i, k te řj p ř e d «vě kem K risto w ý m z e m řeli a geg tu d y nepohnali, p a k li se gen od m odlárstw j zdržow ali a klanjce se gediném u a -prawému B o h u , šlechetný ž iw o t w edli, b lahoslaw enstw j wěčného do sá h n au .“ Slyš, co Paw el p r a w j : Sláwa, čest a p o k o g každém u, kdož činj d o b ř e , Ž idu p ř e d k e m , též i K eku.“ ( Ř j m I I , 10.) P a w e l Orosius, špaňhelský bohoslow ec z 8 . stolelj praw j : (w Apol. lib e ri arbitrii) „ B y lo tp o wšechen čas mé u přjm né a nepochybné sm ý š le n j , že Bůh pom oci swé negen t ě m , genž w cjr kw i žiwi g s a u , n ý b rž w šem národům na zemi, w edlé dob ro tiw ý c h a w ě č n ý c h r a d s w ý c h u d ě lu ge ; ont wšechněm i gednomu každém u zwlášt k pomoci přispjw á, žádný od nj odlaučen nenj. Ne pochybně b y l i on toho m jn ě n j , že lidé u ž jw a gjce w ěrně pom oci Božj spaseni b ý ti mohau. T o m á š A qu in s ký pjše (quaest. 1 4 .d e verit. antic.) „Přináležjl p ro zřetedlnosti B o ž s k é , b y o každého péči měla.*6 K onečně w ě řjn o bylo po wšecheu čas ay cjr k w i katolické., že i také tak nazwaná z a w i n u t á w jra (fides implicita) k spasenj dostatečua gest, p a k lib y k d o bez swé w iny p řjležitosti neměl, w j r u r o z w i n u t a u , (íides explicita) sobě opatřili. W jrau r o z w i n u t a u rozum ěli učitelow é katoličtj w ý slow nau znám ost a w jru křestanského k a to li ckého u č e n j ; zaw inutau pak neb skrytau w jrau, p a u h a u toliko w ůli a dobré mjněnj wšecko wě~ řitý, co nám zgéweno gest, k d y ž b y w ědom o b y lo , že to skutečně Bohem zgeweno. T a k o w é to sm ýšlenj nacházj se ale skoro u každého d o b réh o a šlechetného č lo w ě k a ; ne b o t gedenkaždý, b y t to i w ýslow ně n e ř e k l , že h o lo w gest w šecko , co B ů h z g e w il, wěřiti, aspoň w srdci toto sm ýšlenj chowá. — T jm to te d y učenjm neodpjrá c jr k e w katolická ctnostném u člow ěku b la h o slá w e n slwj, pokudž, gakž gsme praw ě sw. Justina, Jana Z latoústého a Aquina učjcjho uw edli, n e u ě d o m o s t geho n e i v i n n á gest. — Ze pak ostatně nem ožno wznešeněgšjch prospěchů, který c h K r i stus Ježjš lidském u pokolenj w y g e d n a l, w plném obsahu p ožjw ati tomu, kdo geg p rw é nepoznal, a učenj geho w ěrně nepřigal, dá se z m nohých d ůw odů pochopili. Nebo katolické křestanstwj poskytuge nám m nohé now é a m ocné p r o s tře d k y a dů w o d y k šlechetném u žiw otu nás w z b u z u g jc j, ono s e z n á - jtnuge nás s m nohým i w e lm i potěšugjcjm i w ě d o mostm i z ohledu budaucnosti, otw jragjc nám wy~ Iiljdlcy do wěčnosti, k terý ch sobě zůstaw ený r o z - um lidský nižádným snnženjm dom yslili se n e může. K d o te d y w jru K rislow u b y t i bez w iny zná ti se nenaučil, zbaw ena se čiuj w šech těchto u ž it k ů , genž s zgew eným i p ra w d a m i w p ř i r o zeném sw a z k u stogj. Co se p a k tak o w ý c h prospěchů lýce, k gichž požjw ánj znám ost u č e ii j 5 K ris tow a tak new yhnutelně p o tře b n á n e n j ; gest op ě t z giných důw odů neslušno, a b y těm, genž K rista nézuagj, stegnau m ěrau uděleny b y ly, gako w yznaw ačům a ctitelům geho. —- N eslus jt totiž, a b y tw o ra w é rozum uj něgakého dobro dinj požjw ati měli, nepoznáw agjce aspoň p o n ě k u d p u t v o d a , k te rý ž gim ge ud ě lu g e ; n e b t a k o w ý m to poznánjm b ý w á požjwánj téhož d o b ro d in j utěšeněgšj a užiteČněgšj; gelikož ze s w é h o štěstj, kteréž ne slepé n á h o d ě , n ý b rž p řjz u i laskaw ého dárce přičjtagj, tjm srdečněgi se radugj, a tu d y p o z b u z e n i b ý w a g j , gem u sw au w dě č n o st w zdáw ati, a od něho p řig até dobrodinj podlé wú·* le geho w ynakládati. — Ze wšeho toho te d y pa trn ě se po z n a li m ů že , že článek tento o sam ospasitelné w jře K r i stowě nikoli g iným potěšitelným p ra w d á m n a šeho náboženstwj, ani w lastnostem božským , lá sce a sp ra w edlnosti n e o d p o ru g e , n ý b rž w elm i d o b ře s nim i se suášj. P ro to wSak, že mnozj n á rodow é bez w jry K r i s t o w y , k teré ž bez s w é w i n y neznagj, dle zaslauženj a schopnosti swé spasenj dogjti m ohau, o e p o tra tj sw até Ew angeliuin nikoli wážnosti a ce ny swé. Zgeweuj K risto w o zůstane wěčně n e y způsobněgšjm p ro stře d k e m k wzdělánj a ušlech těn] člow ěčenstw a, a k dosaženj blahoslaw eustw j. Poznánj K rista a w j r a w něg nezm ěnitelným z ů 6tane zákonem w éku now ého, gemuž B ů h p o znenáhla w.šecky n á ro d y podrobj, až se konečně Efe.s. IV, 13. „ segdeme ϊ-všickni w g e d n o t u w j r y a p o z u á n j S y n a Bozjho, w dokonalého m u že, w m j r u p l n o s t í w ě k u K r i s t o i v a . 11 Ze se ta to w pjsmě sw. nastjněná rada božská skutečné naplnj , ponenáhlé rozšiřow ánj w jry K risto w y mezi p o h a n y p a trn ě na gewo nám dáwá , což z a gisté ničem u giném u leč obzw láštnjm u řjzenj proz ře te d ln o s ti Božj p řic jta ti se musj. — T e n t gest te d y rozum oněch s lo w : Bez w jry W K rista nelze spasenu b ý ti. W ý ld a d e m tjrnto odpo w ě d ě l gsem spolu i na otázku h l a w n j : K t e r a k se totiž rozum ě ti má učenj cjrkw e : K r o m ě c j r k w e nelze sp a se n j d o g j t i ? K r is tu s složil učenj swé a ostatnj spasitel né p r o s tř e d k y w cjrkw i sw é ; ona ge má o p a tr o w a tí a poz n e n áh la wšem lidem oznám ili. — K této c jrk w i měli se w šickni lidé p řiw tě liti a g a k w d u c h u tak i w z e w n itřn jm w ýgew u g e d n u c j r k e w wzdělati. T a k se to také w p o č á t k u d á l o ; ale genom na krátce. B rz y začali gednotliw j m u ži od učenj K rislo w a a geho apoštolů gen to lik a w ta k o w é m smyslu přígjm ati, gak to b u ď s n á r o d njmi p ře d s u d k y aneb wlastnjmi ná h le d y a d o mněnkami sgednati m ohli. S ostatnjm i u s ta n o wenjmi p o d o b n é gsau nakládali. Za lau p ř jč i nau odlaučili se b u ď sami od cjrkw e, aneb od nj samé w yw rženi b y l i ; tu d y znikly r o z tr ž k y a sekty mim o c jr k e w , kteréž se po z d ě g i op ě t m e zi sebau ro zh o d ly a ro z d ě lily ; konečně zm izely ze ž iw o ta , gegichž pam átka " en w l e t o p i s j c h z a chowána. Ukaz tento w rozličných tw ářnostech we w šech stoleljcli se opakow al. P a m ěti w šak hodno gest, že p ř i w šech těchto ro z trž k á c h w ždy geduosw orná byla cjrkew K r i s t o w a , opatrngjo wěrně slow a a ustanow enj Božského zak la d a te le. Žádná s e k ta , kterážkoli od nj se odlaučila, nepokusila se g e g jh o g m é n a a důstognosti u p jra ti; aniž směla p raw au půw odnj cjrkw j se nazjw ati a gmeno cjrkw e kat olické sobu osobití. W š e cko , co oddělené sekty od božských a k ř e s ta n ských ustanow enj zachow aly, přig a ly od p ů w o d nj cjrkwe katolické. U č e n j , gjmž se ty to strany různily', bylo obyčegně gen osobuj zdánj gegich piiw odce ; w ždy to h k o zdánj lidské, k teréž u č e nj a ustanow enj cjrk e w n jm u na o d p o r p o s ta w ili. Pow aha sektárstw j gewila se w žd y c k y w r ů - zněnj m jsto sgednocenj, a w h r d é m w yw ý šo w á n j mjněnj lid sk ý c h nad učenj od K rista cjrkw i s w ě řené. Protož b y t i slowo pjsm a ge n e o d s u z o walo , g e h o w laslnj du c h ge odsuzuge. I . ( ■ : 184 v i ■. P o g e d 11 á n j Než, p rá w e m -li p a k w šecko to, co zde o s e ktárstw j w ú b e c p r a w e n o , také o pogediných o s o b á c h , genž hez w i n y od cjrkwe katolické od děleny g s a u , tw r d it i se m ůže? Nikoli! — Gak p a k te d y o těch sm ýšleti m á m e ? — T akto, že K r i s t u s , k terý srdce člowěka šetřj, na geho w jru a lásku p a t ř j , ne p a k na geho zew nitřnj p o lo ž e nj w čase a w m js té , — gednohokaždého kdož we gm éňu geho p o k ř tě n gest, w n e g swau naděgi sk lá d á , a dle pozuánj swého wšecko, co K ristus wěřjcjm uložil, zaohowáwá, že geg te d y n e g e n z a sw ého následownjka , n ý b rž i za p r a w é d jtk o swé u z n á a spasj. N e b , že z e w n itř od. c jrk w e o d - l a u č e n , nenj geho w i n a , on g j , ač newědom ky, p ře d c e přináležel. Neb g e s tli, nahoře uw e d e n ý Jnstinus se neostýchal w y z n a t i , že w šickni lidé p ř e d K r is te m , gcnž hlasu ro z u m u uposlechli a dle něho žiw i b y li, následownjci a c tite lo w é B o ž ského L ogos gsau b y l i , m ělibychom m y od K ri sta a těla geho ony o d lu č o w a ti, k teřj slowo ge ho — p o k u d ž m u porozum ěli, wěrně a poslušně přigjm agj ? P rw o tn ě lid obecný, w šech starých i now ých sekt w ěřj , gako u nás lid sp ro stý katolický, čemu geg učitelé a pěsíaunow é w ě řiti wyučili. Oni nemagj žádných p r o s tř e d k ů se o p ra w é cjr k w i p ř e s w ě d č i íi > a držj se gedině t o h o , co se gim u w e ře g n ém w yučow ánj p ředkládá. W ětšj djl ledw a přjležitost má o staré c jrkw i gen dle powrchnj tw á řn o sti pow ědom osti nabyli, tjra m é nu učenj gegj z p y to w a ti a p řiro w n a ti. — Ginák ale zdá se b ý t i ú tě c h , genž co o s w jcenj a učenj obecného lidu gsau w ůdcow é. T i to wlastně býwagj ro z trž e k náboženských p ů w o dowé, a až podnes záštj a nenáwist lidu sp ro sté ho rozgitřugj. Co lidu sp rostém u k omluwě slaužj, nezdá se lc gegich ospraw edhiěnj sw ědciti. Nic méně, p o w á ž jm e -li, galc mocně púsobj zděděné p ř e d s u d k y , zastaralé uawyklosti, uaweden.j w d ě tinstwj i také na lidi u č e n é ; zpytugem e-li, gaká h r u bá new šdom ost, gaké nedúw odné, křiw é dom něnj o duchu a učenj cjrkw e katolické i m ezi n e y u č en ě g šjmi m uži strany pro testantské p o w ždy panow alo a p o s u d panuge : tu giž nuceni gsme gich p o l ito w a ti a za ně se m o d liti, b y gim to h o za w in u n e b y lo p o k l á d á n o , n ý b rž i na ně ono sm jřitelné slow o Páně o bráceno b ý ti m ohlo : „N esciunt quid f a c iu n t!“ — I zůstane ted y nepohnuta ona p r a w da , že gedna toliko p r a t v á c jr k e w g e s t , k r o mě k teréž nelze spasenj dogjtj. T a to gedna p r a wá cjrkew gest k a t o l i c k á , žádná gíná k ř e s ta n ská společnost nesmj se p řednostj tauto h o n o si l i ; neb o každé se dá do b a gegjho p o č e t j , a r o dič gegj w y k á z a ti. C jrkew katolická má te d y giž w z h le d em na historii to práw o sebe za cjrkew půwodnj, ostatnj p;>k cjrkwe za odpadlé držeti. N ic m é n ě , ačkoli w ý p o w ě ď tato p ra w d iw á gest, w šak z ohledu na gednolliw é křestany krom ě cjr kw e se nacházegjcj, po d léh á w še m tě m w ý m jn - 186 Pog θdn ánj fcám , k terý m činowé m rawnj p o d ro b e n i g s a u ; kde totiž w ždy ua tom z á le ž j, w j- li gednagj- cj co č ín j , a g e d n á - I i dle wědom j sw é h o ? Neb na tom zakládá se zákon přjsudnj (lex im p u ta ti onis). Za tau přjčinau se tisjcowé mimo cjrkwe nacházegj, gichž odlaučenj nižádnau m ěr au za w i n u p okládati se nemůže. W šickni tito zdagj se gen b ý t i kromě cjrkw e, wlastně p a k a u d o w e g e gj gsau. I íd o b y te d y směl o spasenj gegich p o c h y b o w a ti? Než k d o b y opáčně směl z toho d ů - w o d u z á w ěrek č i n i t i , žeby ono p raw idlo o sa~ mosjDasitelné cjrkw i bludné b y l o ? Ž ádný r o z u m n ý neosmělj se ř j c i ; žeby lhostegné bylo, m n o h o - li kdo, čili málo z p o k lad u spasitelných učenj a sw átostj přigjm á, a n e b g a k ý -I i smysl učenj e w angelickém u podkládá. Protož musj něgaký w zor neb ideál náboženstwj mezi lidm i b ý ti, a tent na lézá se — w k ř e s t a n s t w j ; podobně b ý t i musj něgaký w z o r c jr k w e w k ře s ta n stw j, a tent gest c j r k e w katolická. T o t ted y g e s t, co ten tak hro zn ě obúžený článek O' samospasitelné wjře a c jrkw i w sobě uzaw jrá. K aždém u zde p a trn o , že u w ě d e n y tyto dů w o d y gak w pjsmě a w . , w p řjb ě z jc h cjrkewnjch, tak i na zásadách z d r a w é lio ro z u m u se z a k lá d a g j, následow ně že učenj to to nikoliw oněch ú trž k ů a ú k o r ů nezasluhuge, kteréž se nám '[až p o tu d tak nelaskawě Činily. 2. Zásluhy křesťanského náboženstwj o prozřetedíné zaopatřenj· nuzných. Od Františka J. Slámy. (D okončen).) 13. Náboženstwj Kristowo smSřuge k přetrženj že broty a ku prozřetelnému zaopatřenj nuzných. D o p u stiw S p a s ite l, ab y se žebrota raetlau w eřegné h a n b y s tj h a la , nechtěl, aby též n e w in nj nuznj bolesti gegj o kusili ,· nýbrž še tře opa trně studu gegich, okázal w lastnjm přjkladem , že to nenj wéc nuz n ý c h a neštastných, starati se, čjm b y se žiw ili nebo o d jw a li, o to že slušj p e č o w a tisaméxnu m ilosrdenstw j. D w akrát se ž id o w š tj z a s tu p o w é , wytrženj nebeskau w ým luw nostj Páně, z a p o m n ě li, že k r o m duše také tělo magj, gehož důtkliw ým p o tře b á m na p a u šti nelze uČiniti zadost, a dw a k rá t g e s y ti l P á n , nemage p ř iro z e n ý c h p r o stře d k ů , i zá zra čn ý m rozm noženjm chlebů, w y ř k n u w sám p r w n j , n e b y w do p ro še n ani slzami gegich n a p ře d obm ěkčen, to weliké s l o w o : „ L j t o s t m á m n a d z á s tu p e m !“ N ehynuli geště z á stup ; ale mohl, w racege s e , h y n a u t i ; prolož se tom u zlém u nadcházj w čas. N em ohl-liž ten, k te r ý chleby zázračně r o z m n o ž il , také bez n a k r— menj zástupu tauž d iw o tw o rn au mocj hlad zá stu p u i geho následky p ř e d s tih n a u ti a u k ro titi ? Mohl n e p o c h y b n é , ale nebylo by nám ta k z ř e - telne okázáno , Čj to w ěc g e s t, o p o tř e b y nu z n ý c h se starati. Z a tau přjčinau zw olil giž z počtu sw ých dw anácti učedlnjků gednoho, k te r ý h y p r o z ř e te l ně almužny chudým ro z d ě lo w a l, a gakau w ra u c nostj p o tř e b y nu z n ý c h , ubjrage se k sw ém u n e b eském u o t c i , učedníkům na srdce wložiti m u s il; gak gim p o tře b u p ro zře te ln éh o opatřenj chu d o b y swělle i m ocně p o r u č il, to, b y tb y c h o m se w lastnjch geho slow z té strany nedočjtali, d o kazuge neylépe ř á d jálienstwj, hnedle z a p r w n jc h d n ů po seslánj Ducha sw atého zřjzený, a p o d iw n á š tě d ro s t Jerusalém ské cjrkwe. „N eb kolikokoli b y lo těch, kteřjž měli pole neb domy, p r o d á w a gjce přinášeli penjze za ty wěci, k teréž p r o d á wali, a kladli p ř e d nohy apoštolské. A ro z d ě lo - w áno p a k bylo gednom u k a ž d é m u , gakž k om u p o tře b j b y lo .ťí S k u tk . ap. IY, 32. 3 4 ■ — 37. Možnot, že bljzlcá zkáza Jerusalém a křestany taninj k u p rodagi domů a polj mocné nabjzela, ale skládánj utrž e n ý ch peněz na obecnau w ý ž i w u , tu d y také na w ý ž iw u těch, k teřj ničeho k odprodán] n e m ě li, neplynulo gistě ze strachu p ř e d ta u z k á z a u ; nýbrž z h o rliw é h o ugjmánj se o c h u d é , ač o tom w obau řečjch sw. P etra žádné zm jnky nenj. Nenjt následek b e z přjčiny, a nic w účinku nemůže se w yskytnauti, k čem u by w přjčině sjmě n e le ž e lo ! Z řjz e n jm jáhnů byla i žebrota w k ře s ta n stw u sk u tk e m zrušena , i prozřetelné zao,patřenj n u - znýčh záw edeno. Kdož z b r a t ř i nuzných b y l b y tak z p o z d ilý m m ohl hýti, a b y na sw au r u k u al mužnu po gednotliw ých dobrodincjch b y l zbjral, dokud nem ohl na jáhny práw em žalowati, že ge ho nauze o p a triti nechtj ? A kdo z dobrodinců bylby zas sw au ru k u jáhnům štědře otwjral, k d y b y přigjmagjce almužny, ge neprozřetelně nebo sle pě byli rozbytow ali, a nuzným p o tře b u žebránj byli neodňali ? Gale mile se ř á d jáhfenstwj z a razil, w zala si cjrk e w w šecky c h u d é , s gegichž zaopatřenj z b o ro w é křestauštj b ý t i m o h l i , p o d swau ochranu7 a do swé w ý ž iw y , a kolikerá b j da, buď to giž křeslany, b uď to newěřjcj sausedy tlačila, to lik erá pom oc se n e šta stn ý m p o sk y ta la. An pa k týž řá d jáhenstwj dodnes w cjrkw i trw á , aniž kdy w y m i z j , ge patrno, že náboženstwj J e žjšowo k úplné p ř jtrž i žebroty a prozřetelném u opatřenj wšechněch chudých neustále sm ěřuge. §. 14. Prwnj cjrkew neznála žebroty. T a to péče o prozřetelné zaopatřenj nuzných nezůstala w plénkách, kd y ž urostlegšj křestanstw j ze swé ko léb k y w Jerusalemě w y k r o č iw š i, po národech low it w ycházelo. Gako teplo swětla slunečnjho nerozlučitelný společnjk w šu d y se z a pap rsk e m line, s n jm wšecko pro n ik á : tak i lá ska k nuzném u se swětlem Ježjšowa náboženstw j 11a w šecky k o n č in y se ubjragjc, wešla do b jd n ý ch chatrčj prohljžet s p u c h ře lau slám u p o d nemoc n ým a p o d á w a t m u ljky i p o d s tý la t lože w o l n ě g š j ; w k rá d a la se do žalářů po d w in o w a t o k o w y w é z iíů ; zbjrala zánesčata po u lic jc h , po lesjch a na b ře h á c h řelc, přinášegjc kterékoli n e dom řelé nalezla, m atkám k řestanským k u p ř i k á genj a k o d c h o w á n j; podm aiiow ala si pány, aby chlapy p ro p a u š tě li na s w o b o d u ; půgčowala n e oplatitelné d obrodinj, aby se p ro m in u l o d p la liteln ý dluh ( F il.1 9 .); postila se, aby lačné n a k rm ila ; ondala se do mozolů, aby um dleným odpočinut] do p řála ; ano i do p ř jb y tk ů m orow au ranau naka žených nebála se pro zachowánj bližnjho w c h á zeti,· z b jragjc na w šech mjstech štědré w s o b o tn j den rozsjw ané almužny od těch, kteřj hognS ž j ti chtěli, posjlagjc ge jáhnům , ano i celým w n a u z i postaw eným osadám, a b y lito, rozděliw še ge, gak kom u za prospěšné u ž n a g j , p o tře b ě ž e b ro t y mjsta nedali. Gako sw. P a w lo w i, ubjragjcjinu se mezi ná rody, nic tak w raucně poručeno nebylo, „toliko ab y na chudé pam atow al.“ Gal. 2, 10. čehož gak pile n byl, m noho m ist z geho listů b y se u w á d ě ti m u s i l o : ta k i náměstci sw atých A poštolů w p r w n jc h tře c h stoletjch péči o za o p atře n j nu zných za podstatuj powinnost sw ého apoštolské h o ú řa d u w eždy pokládali. Podlé přjk la d u cjr kw e Jerusalem ské ustanow ilo s e u každé b isk u p ské stolice sedm j á h n ů , kterýž počet ani w sebe w ělšjch m ěste ch , dle určenj sněm u Nicegského, p ře k ro č e n b ý t i n e s m ě l, genž o kostelnj zádušj p e č u g jc e , chudým w přjb y tc jc h bljzko kostelu schwalne w ystaw ených, p o tře b n é alm užny z k o stelnjlio gměnj a z obětj wěřjcjch rozdělow ali. M ohow itost k řesta n sk ý c h kostelu byla giž w třetjrn stoletj z n a m e n itá ; zrostla ale w ý š od r o ku 320 — 330, když Iíonstantjn, křestanům za tolikeré m učedlnjkům nepráw ě odňaté gměnj g a koby n á h ra d u čine , kostely křestanslcé hogně nadáwal. T jm gm ěujm wládl b iskup se sw ým i jáhny; ale, gakž z 25. kanónu sněm u Antioch. r. 3 4 l.,w ysw itá, ne o swé wlastnj w ůli , nýbrž g a ko p a u h ý ro zdaw atel těch, kteřj toho gměnj p o třebow uli, we wšj bázni Páně. Sm ělt, pakli ne d ostatek t r p ě l ,ř j d ě s e p ra w id le m a poštola: „ M a g j c e , cohychom gedli, a č jm by cho m se odjiva li, m ě g m e n a t o m ďost.“ 1 T im .V I, 8 ., w z j ti z gměnj kostelnjho, Čeho pro b ratry , gimž by! hostinstw jm zaw ázán , p o t ř e b o w a l ; ale p ř e s t a u p iw ty meze, obracege d ů c h o d ů kostelnjch k s w é m u osobnjm u už itk u bez p o ta z u sw ých kněžj a j á h n ů ; nebo zp ln o m o c n iw k té z p rá w ě — k o stelnjho gměnj — toliko swé přjb u z n é , swé b r a try neb d ě l i ; tak že b y kostelnj wěcx škodu b ra ly a chudj p o t o m t r p ě l i , i náboženstw j we zlau p o w ěst padlo, b udiž on (biskup) i geho saučastnjci saudem prOYinciálnjho sněmu z toho kárán. T a k o w á péče o chudé netoliko w m ěstech, anobrž w šudy kde se křestanstw j ugalo i w k r a g i panow ala. Sw. Justin nám w y praw uge w sw é d ru h é obraně, že se wšickni wěřjcj z m ěsta i z 192 Pogedn án j t r a g e \v neděli tagem stw j sw atá slaw it sh ro m á ž ďowali, a že po m odlitbě každý wěřjcj alm užnu p o d lé swé horliw osti a m oliowitosti b iskupow i p řjto m n é m u (neb giném u staršjmu) odwáděl, a b y gi chudým , w dow ám a giným p o tře b n ý m r o z d ělil.“ M audrým rozwetlenjm křesíanské dob ro čin nosti za p rw njch stoletj w ym izela ž ebrota z ú p l na m ezi k ř e s t a n y ; neb magjce nuzní p o d plá štěm náboženstw j K risto w a sch rá n u bezpečnau, negsauce n e h o d n ý m i o swé podjly okrádáni, a t u d y p o tře b u sw au w ruce p ro zře te ln éh o m ilo srdenstw j w e ž d y gistě. nalezagjce, neměli p řjč in y sam i si d obrodinců negistých w yhledáwati. Že tom u t a k , swědčj (nechtě) sám J u lia n , úhlaw nj p ro tiw n jk k ř e s t a n s t w j , an w listu sw ém k A rsa c i o w i , neyw yššjm u b isk u p u w č a la c ii w tato s lo w a p j š e : „Co p a k gest za přjč in u , že m y očj s w ý c h k t o m u ne o b ra c jm e , čjm to b e z b o žn é n á boženstwj křestanské ž r o s t l o , to gest: k do bro č i n n o s t i a š t ě d r o s t i k lidem př e sp o l n j m a po h o s t i n n ý m , k s t a r o s t i a p e c o w á n j , k t e r é ž pn i n a pohřby Hdj m r t w ý c h w y n a k l á d a g j , a k sw atosti ž i w o t a , lcterauž na s o b ě , ač p o k ry tě , okazugj. Z k terýchžto wěcj uznáw ám , že i m y gednu každau opraw dow ě w ykonáw ati m ám e.“ —,,Špitálů· m n o h o w k a ž d é m m ě s t ě w y s t a w ě t i d e y , aby pře spo ln j a pocestJij lid é dobrodi- n j našeho a š t ě d r o s t i aucasťni b y l i , a neged n o t i , k te ř jž by se w n á b o ž e n s t w j s n á m i sro- ■wnáwcili, ale i gitij, k t eř j by pe ně z potřel· owali. T ř id c e ti zagisté tisjc k orců pšenice po wšj Galacii, a šedesáte tísjckonw ] wjua na k a ž d ý r o k w ydáw ati gsem přikázal. Z nichžto poraučjm , aby p á tý djl na chudé, k teřj kněžjm (pohanským ) posluhugj, odložen byl, což p o z ů sta n e , to m ezi přespolnj a chudé ž e b rá k y pro spom oženj gim buď rozděleno. Nebo h a nebné gest nám, p o něwadž žádný z Ž id ů nežebře, a bezbožnj Óalileg št j ne to lik o svvé, ale i naše chudé chovvagj, a b y iiaš i w l a s t n j té p o m o c i , kteráž: gim, od n á s č i n ě n a b ý t i m á , z b a w e n i b ý ti měli. Z té p řjčiny p ř e d k lá d e y pohanům , a uč ge , at na takow é pom oci a m ilosrdné s k u lk y p e n jz e ze s e be z b j r a g j ; a ze wsj p o h a n sk ý ch z užitků s w ý c h p rw o tin y b o h ů m obětugj, a w šecky k tom u sna žně w e ď , at fakow ým p o w in n o ste m d o b ro č in nosti a štědrosti zw y k a g j.“ íř) —M ůže-liž platněgšjho sw ědectw j uw edeno b ý ti, o p ro zřetelném opalřow ánj nuzných w p r w o tnj c j r k w i ! m ) * ) H istoria tripartita. K niha V í. podlé přeložen) K ocjna. ítr# 240 — 2 4 1 . * * ) D iw uo, ze tento Julían, duwtipnegšj, nez kterýkoli z nepřátel křesťanských, znage tak náleží le cenu a w záctnost kře sťanské dobročinnosti posuzowati, m ohl kdy na tu m yšlenku padnauti , ze by na zahuilém strome geho pohansuvj totéž o ivoce roditi se m o h lo . Kdyť i křesťanská, dohročinnostj ne«* skaupau wýtecná, od katolické cjrkwe ale odpadlá wyznánj n e upjragj, že při gegich dobročinných ústaw)ch gedne hlawn] w ěci se gim nedostáwá, to t iž : katolických farářů# Encyclopedie Francoise. Partie theologique, viz. H opital. č a so p is p, K atol. D uch. IV - 2# 5 §, . 15 Přjčiny, genž žebrotě w cjrkwi opčt dwe'ře otew řely. Běda o k u , které m a g j c p n slunečnjm s w ě tle sw ého pow olánj hleděti, na m jstě t o h o , swé p ráce se s tr h š i, 1c slunci wšetečně pohljžj, p ř j r o d u a h lu b o k o s t geho w yskaum ati d y c h t j c ! A b ě d a též k ř e s ta n u , genž m oha p ř i sw ětle swé w jry b ezp ečn ě k dokonalosti kráčeti, tauženj po k řestanské cnosti opom jgj a do skaumánj tagnostj swé w jry se p a u š t j ! T a k o w ý w ě k nastal cjrkwi božj kolem č tw rtého s to le tj; b a u ře n e býw alá se na ni přiw alila. O d ro k u 312 nem ěli se k řesta n é p r o w y znánj swé w jry ani p o tu p y w eře g n é a pťihonů, aniž z tr á ty žiw ota co lekati. W ž d y t se země p o t ř i sta let dost new inné k rw e křestanské na pila , a b y l čas, a b y ru k a Páně o b lo h u dost d la u ho nad sw ý m i m iláčky z a m rač e n a u giž gednau pogasnila. Z a to se h rn u l také do ro z e s tře n é sjtě apoštolské ta k zhusta w še lik ý ry b j plod, že nepostačow ala w ytahow ána b ý t i , a k teřj na b ř e h u seděli, w idauce se m jti n á d o b y netěsné, n e w zali si wjce, pro m nožstwj l o w u , času k w y b j r á n j ; ale zlé i d o b ré skládali na p o ř á d do nádob. Mat. X III, 47. 48. I dostali se tak do cjrkw e K r is to w y lidé , k teřj zpohainstw j a židow stw j n i čehož k ro m gména nesložiwse, z křeslanstw j též ničehož k r o m gm éna n e p řig a li; lidé p o k o r y n e p řá te lé , slá w y a b o h a tstw j žádostiw j , n e ljto s ti- wj, rozkošj m ilo w n jc i, magjcj tw á řn o s t p o b o ž n o s ti, ale m oc gegj z a pjragjcj, gakž o nich giž sw. Paw el 2 Tím. III, 1 — 4. p ř e d z w j d a l ; lidé, kteřj z d ra w éh o učenj nesnášegjce, a uši s w r a hlavvé magjce , m is try podlé sw ých žádostj sobě shromážďowali 2. Tina. IV, 3. „P o č e t a b o h a t - s tw j, praw j p. Y ille m a in , *) k řesta n ů m nožili se za času s n á š e liw o s ti; w pro n ásle d o w á n j ale rostla g e g ic h h o r liw o s t a láska.“ B a u ř e , k te ra u pý c h a u n a d u tý A rius w cjr kwi ztropil, u w e d la na k ře s ta n y w ětšj z áhubu, než dw oge pronásledow ánj D ioklecianow o. I í w elikém u p oh oršenj p o h a n ů i k ře s ta n ů roztrhla se cjrkew na dw ě w e lik é strany, z nichž gedna, p o tá h š i b y z a n tin s k ý d w ů r m ezi swé p o sobnjky, a na p ln íw ši n á b oženstw j p r w e čisté a n e pochybné b l u d e m , om ylem a p o c h y b n o stm i, w ěrné p a s tý ře úkladem i násiljm s p a stý rstw j skládala, z osad w ypow jdala, a o nic giného n e smý.šlegjc, než svvět w e š k e rý z a r i a n o w a t i , b y t při tom i neyspanilegšj ozdoba cjrkw e p o d g e gjmi z h a u b n ý m i k ro k y rozšlapána byla. D ru h á ale, býw ši donucena p ro uhágenj staré p r a w d y a podánj a p o što lsk éh o m ysl celau is r d c e k neuži tečným há d k á m p ř ik l á d a l i, a tudjž také od p é če o w nitřnj řád cjrkwe tolikéž odw raceti ; n e bo dokonce stjhána gsauc a na pauštjph od s w ý c h swěřencůt zdáleně b la u d jc , nemohla, m eče s e d r - *) Nouveaiix Melanges hístoriques. Paris 1 8 2 7 . žjc, plu h em w ládnauti. Z n ik lý m i ta k hádkam i, Jjauřliw ým i sněm y a k r w a w ý m stjhánjm w ěrných p a s tý řů , chladla také láska mezi w ě r n ý m i , vrá sně a nenáw ist obapolná m ocnily se Ariánů tak d o b ř e gako w ě rn ý c h s po c h y b n o sti gindy n e p o znalé o gistotě a nebeském p ů w o d u křesťanské h o náboženstw j tudjž také o p o tře b ě účinli wé lásky těsnaly se do m y s l j ; p ředešlá ště d ro st a do b ro č in n o s t k chudým se s ta w ě la ; gelikož p o c h y b n o sti prw nj následek gest, že n o h u w chůzi s ta w j, kud yž nuznj opět sam i sw ý c h si d o b r o dinců h le d a ti musili. Než A rianstw o ne b y lo s pokogeno toliko p r a m en y žiw é nuzným z a r á ž e t i ; n ý b rž i studnice, do nichž d o b ro čin n o st m inulých stoletj wšecko, cokoli ze sw é h o gměnj p o h a n sk ý m pigaw kám u ch w á titi m ohla, opatrně b y la s w á d ě la , i tyto do b ro č in n é p o k la d y k obČerstwenj nuzného u c h rá m ů křesťanských až p o tu d ta k b edliw ě hljdané, b u ď w y s u š i t i , b u ď z a sy p a ti nebo ro zkopati sna žilo se tož rau h a w é arcikacjrstwj. Gakau u k r u t nost] pronásledow ali, — at gediný přjk la d za m no h é u w e d u — Ariáni, byw še w A lexandrii r. 3 5 6 . hn ed po k r u té m stjhánj sw. Athanasia mjsto k a to lick ý c h jáhnů od w ůdce Šebestiána d o s a z o w á n i , ne to lik o c h u d é a n u z n é , ale i dobrodince A lexandrinské ! N em ohauce totiž u b r á n i t i , a b y lid obecný h á gitelům sw. E u ty c h y a tlo žaláře w sazeným k u swobodě nepomohl, „zem stili se, dj F íe u ry (Tom . III, pag. 449.) n a d ch u d ý m i.“ Gale m ile gim w ů d ce kostely b y l sw ě řil, nesměli se tam chudj a w d o w y , sedáwagjce na m jsťech, která gim d u chownj gicli pečliw j b y li w ykázali, déle zd rž o v a li ; n e b w idaucp, že gim katoljci hogně u d ě lu g j, w y k o p a li w d o w y z chrám u, žalugjce na dár ce u Sebestiana. T e n , gsa w yznánj M anicheg- ského a t e d y c hu dý ch i a l m u ž e n nepřjtelem , p ř i gal žalobu gegich ochotně. I stalo se tak p o d - porowánj b jd ných galco zločinem , a tjm c h o w á njm u p a d li Ariáni w tak o w a u ošldiwost, že gim i pohané k a tů nadáw ali.“ ' K těm to tru c h liw ý m různicem w samé cjrkwi, p ři nichž po h a n stw j netoliko odd y c h o w a ti, n ý brž ta k směle h law y n a z d w ih o w a ti p o č a l o , že se za Juliána giž i za státnj náboženstw j p o w a žowati osměblo, p řip o g ily se geště k ru té z e w n i tř uj w á l k y , k te rý m i se m o c , b o h a t s t w j , země i sláwa udatnosti byz a n tin sk ý eh cjsařů, tudjž i g e gich p o d d a n ý c h den ke raly. dni w úžšj meze s w j - T jm a neom ezenau rozm ařilost] dw ořanů, bohá ěů, ano i šatného wogska, na niž sobě Jan Z latoústý tolikéž n a ř j k á , množila se chu d o b a J tratila se š tě d r o s t; před e šlé p ro z ře te ln é z a o p a třow ánj nuzných stalo se nemožnost]"; w ečeře z lásky p o s tu p e m w eků p ro řjd a ly , až i w ym izely, a žebrota opět ta k o w ý m násiljm w cjrkew se w e drala, že sám Jan Z la to ú s tý , n e c h tě , a b y c h u d o b a , p ři nem ožnosti opatrného wčech nuzných zaopatřen), p r o tw r d é b o h á č ů okazow ánj na ne h o d n o s t m nohých žebráků , nauzj a h ladem h y nula , w iděl se p ř i n u c e n a , těm p řjsn ý m k á ra te lům m raw ů nuzného lidu častěgi od p o w jd a ti : že se almužna udělage p o tře b ě a ne m ra w ů m ; že ro zm a řilc i d řjw než nuzném u lidu lenost v rytýkagj, na sw é práce ohljžeti se m agj, a m noho gešté giného , což ow.šem p ra w d a g e s t; gelikož ani nehodnj z lásky křestanské w ylaučeni negsau, a kde nuz n ý m toliko ž ebrota opatřenj p o s k y tu ge, tam swědonrj radj, Spjše desjti nepoznalým n e h o d n jk ů m almužnu p o s k y tn a u ti, než g e d in e h o zaslaužilého nuzného s p ráz d n e m od b ý w a ti : ale z druhé stra n y také gsau slowa Jana Z la to ú sté h o d ů k a z e m , že p ro zře te ln é za o p atřo w á n j n u zných za geho w ěku giž tak h lu b o k o k le s lo , že se ž e b ro tě u b rá n ili wjce nem ohlo. §. 16. Starost cjrkwe wpozčhiěgšjch časjcli o prozřetelne' ^opatřenj nuzných. A čkoli si Ariánow o kacjrstw j celý skoro w ý chod a w eliké části západu podm anilo , z a s a - diw ši cjrkw i r á n y podnes se g itřjc j; ač w p á d y b a rb a rů do obogjho cjsarstwj w šecken skoro k ř e stanstw jm zaw e d e n ý ř á d na ru b obrátiw še, nauzi a c h u d o b u zo b e cn ily ; ač w y la u p á n im kostelů a zacpánjm w šech gindy k obžiwě nuzného t e k a u cjch p ram e n ů ř á d j á h e n s tw j, nemage z če h o - by cliutlé žiwil, pau z e na o b s lu h y kostelnj a na kázáni se o b m e z i l : pro to p ře c ne m o h l b l a h o č in ný duch křestanstw j ta k ztenčen a z m a řen býti, aby hned po zastaw eném w še o b e c n é m b o ře n j, b a j přestáw kam i m ezi b o ř e n j m , ze sutin obecné blaženosti w šecko nebyl w y n á š e l , čjm b y se zobecnělé bjdé op ě t meze kladly. D ů k a z toho widjm e na poslednjm w elkém muži, gegž nám Afrika z p lo d ila , a genž w tře tjm měsjci p ř i obleženj sw ého b isk u p sk é h o sjdla I l y pona w še d esátém šestém ro k u sw ého w ěku (428) srdcem nad nehodam i swé wlasti sice k rw á c eg jcjrri , ale okem pew né na to město božj u p n u tým , gehož p o d iw n ý d ěgopis nám z ů sta w ib swůg blahočinný ž iw ot dokonal. K om u m ožno p o c lio p i t i , že tý ž m u ž , tým že č a s e m , an rozličným zb o ríu n k řestanským dopisow al, swé ž ře n j a p rá ce k celém u k řestanském u sw ětu o b r a c e l ; i m a ličké w y c h o w á w a l; otro k ů m gich b jd n ý s ta w n a lehčow al ,· přespolnjm špitál s ta w ě l; o b y č e g c h u dým od ě w ro z d á w a ti zas obnow il ; ano i n á d o by p o sw atn é p r o d á w a l, a b y zagaté w y k a u p i l ! Kdo nežásne nad geho láskau k w lasti i k w ě r ném u stádečku, dle njž se o d h odlal — lc z a h a n benj w šech p a s t ý ř ů , genž w ěřjcj swé w č a s ge gich neyw étšjch p o tř e b chaulostiwě o p a u ště li — netoliko obleženj nepřátelské w y d r ž e t i , n ý b rž i bogugjcjm zmužilosti a ran ě n ý m laskawélio o p a třenj d o d á w a t i ! N espatřuget se sice w nikterém pozdněgšjm w ěku p o d o b n é h o obrazu b ra trsk é lásky a pečli v é h o ošetřow ánj nuzných, gaký se na dne p r w o tnj cjrkwe w J e ru sa lé m ě, ač m rakem tisjceletých w ln času p o k r y tý , spanilau gasnostj w y r á ž j ; n e w rá tily se také n ik d y v y jc wečeře z lásky do k ř e stanských z b o r ů , čehož ovpšem w alně ro zšjře n á c jrk e w ani p o tře b y neměla, aniž k u w e d e n j mož no sti widěla. Než p ro to se p ř e c wšj silau sna žilo žebrotě ugm u čin iti, a p rozřetelné opatřen) n u z n ý c h n etřeným i geště cestami w ym áhati. G ak o sw. A ugustin na některé afrikanské m nichy dotjral, b y w sám pracow itých řeholj n e y h o rliwěgšjm p odporow atelem , že z krage do krage <h o djce, nikdež se nestawj, a s w ů g b y t neustále m e n j ; že wšickni žebragj, wšickni se dožadugj buď na ulehčenj sw é chudoby, k tera u bohatnau, bu ď na od m ěn u sw é cnosti, které nemagjce w y t w a ř u g j : tak též p rw n j sněm w T o u r s 17. listop. r. 5 6 6 ž e b ro tu přjsně zapow jdá, nařjzugjc, a b y se k a ž d é m ěst o o w y ž i w e n j s w ý c h chudý ch s t a r a l o , t a k aby k a ž d ý kn ě z zv k r a g i a každý občan s w ý c h hle děl , a b y w městech poběhljkil nebylo. K d o k o li by p a k kostelnjho gměnj n e - p ráw ě u ž j w a l , ten aby za w raha chudých, podlé zuěnj p ře d e š lý c h sněmownjch kanónů byl powaž o w á n , a setrw áw age p o tro g jm napom enutj we sw é nepraw osti po pře čten j sto osmého p r o ti w r a h u uw ržen. žalm u chudých w yobcow án a w k latb u T a k sáhala c jr k e w , ač p o ř á d z n e p o k o g o w a n á , že b ro tě do ž iw é h o , čehož i poslednjm wšeobecným sněmem, zrušiw ši žebraw é q u e s to ry *) oswědčila. A když w dw anáctém stoletj h e y na kacjřů na E w ro p u se w ysypala, gežto p ř e tw á řeuau p o k o r a u , m rtw enjm t ě la , zw lášt p a k d o brow olnau c hudobau s p ro s tý lid šáljce, ž e b ro tau se ž iw il i , a sw é z h a ubné b lu d y m ezi wěřjcjm i po w sjch i po městech široko daleko nasazow a— li, uw edla cjrkew p ro ti těm to k arikaturám — gakoby p r o stře d k y hom eopatické, wědauc, ž e g a ko slza s lz a u , tak ž e b ro ta ž e b ro tau mohla b y zastawena b ý ti — p r a w é , sam ým spasitelem schwálené o b raz y ew angelické chudoby, d o w o liwši n ě k te rý m n ábožným m užům w praw id e ln é řehole w staupitř, a sgednocenau silau, m e z i z b j ránjm a lm u ž e n , b lu d y ta m tě c h w yw raceti, i w ě řjcj tak o w ý c h podw o d n jk ů w y slřjh á w a ti. Tak w zaly řehole alm užnu p ro sebe '1 pro chudé z b j ragjcj sw ůg počátek, magjce gednák b lu d y w y k o ře ň o w a ti, gednák i .žebrotu slaw iti. Nikdy ale náboženstw j K r isto w o neuznáw a— lo se tolikéž ku p řjtrž i ž e b r o t y , nebo k g e g jm u gen nadcházenj pow oláno b ý t i ; au h o nebylo t a g n o , že to do o b o ru k rálů to h o to swěta wjc n á le ž j: gako spjš k neyútlegšj péči o zaopatřenj těch n u z n ý c h , gegichž b jd y p ře d e g jti nem ohlo. *) C.oac. T rid . Sessio V , cap. I I . de Ref. Npokážet se nám z cjrkew njch letopisů ani g e tlnoho w ě k u , w němž b y se duch tento k ř e s ta n slcé dobročinnosti n e byl pa trn ě w y g e w il, w tělenj sw ého žiw é b y l nezůstaw il. ano důkazy až do našich dnů A wíják ne giž na p a u h é za- lmánj hladu čili toliko nasycen] žaludku obrace la cjrkew -sw ůglaskaw ý z ř e t e l ; nýbrž w i d a u c b j d u m n ohotw árnau b ý t i , i gakže každá tw á ř b j d y gine péče a po m o ci u lidského s rd c e p o h le dávvá, rozdělila w še c k y neštastné w pozdněg.šjch časjch na t ř j d y , ustanow ugjc ne giž pauhé já h n y k obsluhow ánj s to lů , ale celé nm išské ř e h o l e , k te ré b y každém u b jd n ém u pom oc w edlé g eho wlastnj p o tř e b y poskytow aly. . §. 17. Zásluhy cjrkwe o zaopatřenj maličkých. K o m u cjrk e w sw é m aterské náručj w kaž dém w ě k u neyšjřegi o t w j r a l a , to byli a gsau do dn e s maličcj, genž b e z ro d ič ů a bez gměnj, tu d y i bez p o r u č n j k ů , nebo i při rodičjch ale při chu d ý c h , 11 a duši i na těle byli b y zmrzačeli,, k d y b y ge náboženstw j K r isto w o 11 a sw ů g k ljn n e p o g a w š i, d u c h o w n jm i tělesným p o k rm e m c o n e y starostliw ěgi bylo nekrm ilo. Newjm sice m n o h o -li w tom náboženstw j, a m n o h o -li zas gen p ř iro z e n á , náboženstw jm nic neucw ičená ú trp n o st zá slu h y má, když se od h r o b u zem řelého otce pozůstalj sirotci, d o m o w a a n i žiwnosti nemagjcj, m ezi osadnjky nic nezpřjzuěué r o z e b j r a g j , a od n ic h o děw em i p o k rm e m opatřenj do škol p o s jla g j; když se ž á k ů m c h udým w našich školách w yučow ánj křosíanským u č ite lem , k n ih y wládau, oděw sw atého W áclaw a pě kným následow ánjm a p o k rm y obyw ateli m ilo srdným i z d a rm a u d ě lu g j ; *) když se na tisjce n u zných m ladjků r o k po ro k u u k řes lánských m i strů zdarm a na řem esla přigjm agj a zdarm a z uče nj propauštegj ; těžko ro zh o d n a u ti, k o lik záslu hy smj sobě náhoženstw j s w o g iti, a kolik zas ú trpnost nebo státnj zám ěr w lády, k d y ž w idjm e djtky chudých b o g o w n jk ů w ýžiw u., o d ě w i w y chowáuj w dom jch zw lášt k tom u z řjzen ý ch z či sta darm á p o ž j w a t i ; w še c k y ty to z ásluhy — a giných wjce , gako z á lo h y na študugjcj, mládež, na owěnow ánj c h u d ý c h a p o č e stn ý c h djw ek ; na w yučenj řem eslům — samo náhoženstw j K r i stow o sobě ow šem n e w la s tn j: ale b e z něho b y gich s w ě t z a g i s té b y l nikdý nepoznal, a b y l o - l i b y také tu kdes něco d o b réh o zniklo, ch u t u š le c h *) K olik študugjcjch býw á 4ak každým rokem gen w giž— njcli Cechách městskými obyw ateli na gymnasijch obžiw en o ; kolik žáků na hlawnjch školách i střjdawými obědy po domjch milosrdně opatřeno ! W českém K rumlowě býsvá neyméuě ífidcet žáku tjm způsobem každoročně žiweuo ; před třidcetilelau w alkau se w Prachaticjch, podlé zněnj tehdegšj školuj iustrukej pro tamnj šk o lu , měšťané k obědům pro žáky íiředuě zaw azowali. Kolik chudých študentů se w Čéskýoh Buděgowicjóh a w Pjsku na útraty m ilosrdenstw j žhvj ! tilosti a spanilá cena prawé cnosti sotw a b yly b y při tom. Práw em si wšak swogj náboženstw j tu z á slnlm, že se w z e m jc h našeho náboženstw j na le zagj d o m y , do kterých se zbjragj d jtk y hned po p o r o d u w lastnjm i matkami z a w r ž e u é , gimž se milostněgšj m atky z lůna cjrkwe w y b j r a g j , a to geště s p o d iw n ý m ušetřenjm citu stydliw osti p ů w o d c ů ta k o w ý o h to d jte k ; d o m y k wychow ánj a obžiwenj siro tk ů k řestanskau láskau hogně n a dané a pečliwě z p r a w o w a n é ; *) ústaw y, w k te rý c h se i h lu c h o n ě m ý m i slepým k řiw d a p ř j r o d a u učiněná láskau křesta n sk a u p o tu d n a h ra ž u ge , p o k u d se to om ezenau silau člow ěka státi může ; r o d in y šlechetné — ano společnosti u r o z e n ý c h šlechtiČek a šlechticů ·—* genž se o d jtk y w zahálce zrůstagjcj, pečliw ě u gjm agj, m ezi u l ičnjm taulánjm ge zbjragjce w obžiw u přigjm agj a pracj p řim ě ře n a u opatřugj, w užitečné čeledjny a služky ge w z d ě lá w a g jc e ; ř á d y či řehole, p a u ze k to m u zřjzené (gako řád lcněžj p o b o ž n ý c h škol), a b y zwlášt chudobnau mládež w n e y p o tře b — ně g šjc h z n á m ostech lidského ž iw o ta a w b o h a bognosti od a becedy skoro w yučow aly. A geli * ) Slawné a -wěcné paměti ge z 1e strauy hoden W laský šp i tá l, genž w 1 6 . stoletj giž pro 1 2 0 0 učenců k městským ře meslům se \v Praze založil, Jungmanowa Historie literatury, str. 4 7 9 , kteráž o nmožst\yj dolirocinuých ús|aw ů našeho -wěkuzprá- wu ddwá. možno sp o č jta ti, kolik chudých djték v?křesťan ských klášteřjch obžiw u i cwičenj nalezlo ? k olik gich tam do dnes žiw eno b ý w á z a p a u h ý z p ě w při službách božjch ? k olik nuzných študugjcjch mladjků w sem ináři u m ladých b o h o slo w ů o b ž iwu nalezlo i nalézá ? a k olik z nich, rostauce w b jd ě , b y li b y se nauzj strženi strašliw ým i l a u pežnjky a lirůzau w šech pok o g n ý c h o b y w a te lů neb aspoň ničem ným i po.wáleči stali, kdežto p o d blahoČinným působenjm klášternjho w z d u c h u w swětte, w o k r á s u a d o b rodince lidského pokolenj d ospěli! M ožno-li, m edle, dobrodinj p r o z ř e te l něgi u k l á d a t i , galco když se na w ychow ánj m la dého člowěka o b r á t j , duši i tělu nagednau p r o spjwá, k te r ý b e z w ychow ánj neyméně břem e n em b y se b y l swětu stal, w y c h o w án w šak a n e o p la titelným dluhem č low ěčenstw u zawázán, p ře s c e lý žiw ot lc oplatě požjw ané z m ládi d o b ro č in n o sti doháněn b ý t i m u sj? §. 18. Starost křestanského náboženstwj osešlýwěk. Pohané nebyli k w ě k u starém u necitelní, u znáwagjce , že p r o sw au z kušenost a práce ucti^ w osti z a slu h u g e , o niž se w ě k m ladistw j nigakž ucházeti nesmj. H ledáw ali r a d y u starců, a b y w - še w hro m a d ě b u ď že radosti b u ď že státnjm po tře b á m zasw ěcené , w stáw ali uctiw ě u s tu p u gjce, k d y k o li staršj pozděgi d o z b o ru přigda, m j sta k sezenj nenalezl. Ale to ge té m ě ř w šecko, čím se p o tře b á m w ě k u starého liowělo. Gaktě to lichá w děčnost, k te rá se u w ě k u p ře d lď e s ta n ském šedinám we cti z b ě le lý m pro k az o w ala ! A k te r ý m starcům by la ta u c tiw ost p ro kazow ána ? N u zným ? A c h , t i clo p o d o b n ý c h z b o rů ani chu ti ani w olného p řjs tu p u neměli ! Gen b o h a tý m , gen k m etů m gakož takož o wlast zaslaužilým, tak s ic e , že i b e z d ě tn ý stařec m jsta lcsezenj n enalezal we z b o r u ; gelikož neměl t ě c h , k teřj b y to p o sta u p e n j mjsta pow stalém u nynj m ladjku ča sem s w ý m oplatili. M ůže-liž b ý ti uc tiw o sti š p i- n aw ěg šj! Nezualit p o h a n é p o tř e b y starců, aniž Četli w gegich s rd c i, že po liché cti giž netaužj. Ma p a lidského sixlce — to h o to až p o tu d n e y n e z n á m ěgšjho djlu člow ěčjho swěta — n e y ra d ě g i se geště se sw ým i hlaw njm i i m enšjmi žádostm i w každém w ě k u očjm náboženstw j Ježjšowa r o z w inuge. Na té m apě hledagjc, nalezlo n á b o ž en stw j n a š e , že člow ěk n u z n ý w s e š lé m w ě k u ne to lik po gjdle a po nápogi s k w o s tn é n i, nebo po w záctném o d ě w u bažj, gako po mjstě pokogném , k d e b y p o d b e z p ečnau střechau únaw eným údům o dpočinut] p o p ř á t i , z k ře h lé tělo p ř e d zim au o c h rá n iti, oči pošlé a sesláhlý sluch neláskáw ým často pohledům a new děčným dom luw ám nezda řilých dětj o d straniti mohl. S lo w e m , m jsta si žádá sešlý k m e t , kdeby w Swatém pokogi (tot starců obyčegné w y g á d ře n j) sw ých před e šlý ch křehkost]’ oplakáw ati, na m odlitbě t r w a t i , a t a k i tělo p rw é p o ř á d těkaw é, k h r o b o w é m u o d p o čjwánj i d u ši lc radostném u překročen] na w ě c nost p řip ra w o w a ti mohl. T ě m žádostem náhoženstwj sotw a p o r o z u mewši tak dlauho naléhalo na srdce lidské, až se domy pauze p ro starý w ě k o b o g jh o p o h l a w jw y — zdwihly, k d e b y od h lu k u sw ětského w ym ezeni, wako na h ran ic jc h m ezi časem a w ě č u o s tj , n e y důtkliwěgšjm i p o tře b a m i o patřeni, o to pe č o w a ti moldi, č e h o g e d in e tře b a gest. T a k o s l a z u g e l u e stanstwj sešlému wělcu geho p o slednj d n y , tak, že m nohý starý bohatec, o d e w z d a w s\yé gm ěnj slepau důw ěrnostj sw ým podlé sw ětského tonu w zdělaným dětem, záw istiw ě to h o želj, že za n u zného gmju b ý ti ne m ů ž e ; a tolik gim w ystaw ělo p ř j b y t k ů , že nogen w hlawnjc h a p ro stře d n jc h městei h, n ý b rž i po w s j c h a n a gednotách — n i kdež ale daleko kostela — w ý sta w n o sti slaw né s nápisem neb i b e z n á p is u : Sešlému w ě k u ! o - bčtowané nalezneš. §. 19. Náboženstwj se' ugjmá také zagatých. K d o z ásluhy r jr k w e o m an d ré zaopatřenj nuzné m ládeže a sešlého w ě k u srdcem n e s tr a n ným p o w a ž u g e , musj konečně na tom u strn a u ti, že se giž t u d y n e y w ře le g šj w děčnost w eškereho člow ěčenstw a zasluhuge. I m ohlot b y se take každé giné nábožensUyj hrdě k sa u d u dostawiti, I»ylo-li b y gen takow ým i zásluham i korunow áno; ale náboženstw j n a š e , p ř e s tá w a lo -lib y pauze na té zásluze, m usiloby ducha svvého Aveždy po A v ě t- šj dokonalosti a ku p ře d u se žeuaucjho násilně z a p řjti. Z apom jnát duch cjrkwi u d ě le n ý na ty w ěci, k te r é gsau ze z a d u , chw átage k těm, k te réž gsau z p ř e d u , a b y cjle uloženého doběhnul. Fil. III, 13. 14. K řestanstw j, naučiwši srdce lidské c jtiti,o — kázalo mu, že má bjda krom chudoby, nahoty a hladu geš tě mnoho str a n , geho neyútlegšj útr pnosti hodných. Gak bolestná gest ztráta sw o - b o d y , zagetj m ezi diw ým i pronárody, zdálenost donucená od m ilé v la sti, laskawých přjbuzných a spoluwěřjcjch ! Gak twrdo ge nohaurn a ruka um, gindy sw obod ným , snášeli drsnost otrockých o k o w ů ! Slzjw alit a w zdychali také gindy neštastnj zagatj po AvysAVobozenj a po AA'lasti ; ale n e bylo oka, kteréby na s lz y gegich pohlédlo ; ucha, kteréby se k gegich wzdychánj bylo schýlilo, d o kud náboženstwj K ristow o potřebu gegich lid ském u srdci n ep řed n esši, A v la stn j řád sav. gice n e z ř jd ilo , gehož weškerá péče na T ro- AvysAYO- bozenj těchto neštastných wycházela. O d té d o b y , k d y b y gen cjrk e w alm užny swé praw ice počjtati s m ě l a , z d a ž b y nám na tisj— ce neštastnjků , z h ro z n é h o otroctAATj wykaupe- n ý c h n e o k á z a la , genž gegjm toliko p řičiněnjm z p a u t a b ič ů Avytrženi, p ř e d z a p ře n jm sw é Avjry o p ít meze sw é wlasti s r á g s k a u ú lěc h a u celowati niolxli! Ničeho k r o m luštinow ých a m íjených požitků nepožjw ali p rw o tn j Trogičnjci, žiw otem , gměnjm i sw au sw o b o d a u se k w y kupow ánj o t r o ků zawazngjce. „A proč· takow á t u h o s t ? “ dj p. Chateaubriand. „ P r o t o , a b y upjragjoe sobě u - kogenj wlastnjch p o tře b , zjskali wjc p o k l a d ů p r o b a rb a r y ; p ro to , aby Bůh, pakli k ukogenj geho hněw u obětj t ř e b a , mrtwfenj a tuhau kagicnost těchto ř e lio ln jk ů , za swjzel bjdy, z k teré ž se z a gatj w y kupow ali, gakoby na sm ěnu sobě o b ljb iti ráčili1* §. 20. Laskawá péče o ošetřowáiij nedužiwých. Chwátage, p o m in u z ásluhy Ježjsow a n á b o ženstwj o za o p atře n j lidj na m ysli p o m a te n ý c h ; o ustaw y ke w zkřjsenj lidj u to n u lý c h , p o m rz lý c h a w ůbec n e d o m ř e lý c h ; p o m in u z ásluhy geho o dom y p ro wyslaužilé a poran ě n é bogow njky u w á d ě ti, kteréž gakkoli sam au w lá d a u se z řjz e n y b ý ti zdagj , p ře c na d a rm o w zem jch n e k ře s ta n ských h le d á m e ; p om inu také ú s ta w y , gež lcřestanstwj p ro p o c tiw é a p r o z ře te ln é opatřenj — neb aspoň, w ychow ánj nuzněgšj šlechty zakláda li radilo, a gichž, po hřjcliu ! tolik zlotau w é k u , z w lá š t p a k w sm utných časjch reform acj a gegjmi následky se rOzwálelo, že toho netoliko š le chtictw o, ale celé země dost bolestně p o znáw ati z a č jn a g j; pom jgjm , gak křestanstw j í u ě m a u t w á ř Časopis p , K atol. D uch. IV . 2. 4 210 F o g e cl n á n j z w jřa t p o b lau d ilé pocestnjky tam w hustých lesjch A m e rik y ; tu w sněhu h o ry sw. B ernarda u m ěle hledati naučilo , a b y nalezenj od řehol ujků oše t ř e n i b y l i , k teřj gim k w ů l i w tak o stré m w z d u chu sobe p ře b ý w a ti z w o lili, w gakém d e set let p ř e č k a li , gen p o ř jd k u n ěkom u z n ich p řán o ; p o mjgjra geště gin ý ch ústaw ů m alý p o č e t bjdným k w ů l i od křestanského náboženstw j z řjzen ý ch : ale to h o nelze s m lč e ti, gakau prozřetelnost) a láskau se cjrkew katolická člow eka c h u ra w é h o a n e dužiw ého u g j m á ! Na p o č á tk u křestanstw j činila wjra zázraky, u z d ra w u g jc n e m o c n é ; w p o z d n ě g š jc h časjch až clo n y n ě g š k a , Čiiij láska z á z r a k y , ošetřugjc n e m o cné. Co se t u m á d ř jw w y p ra w o w a ti, co wjc o b d iw o w a ti? M nožstwj a nákladná w ý staw nost n e m o c n ie? či h rd in s k á o d h o dlanost jáhnů a já h e n e k u ložj nedůžiw ců p o s lu h u g jc jc h ? či k o nečně o p a trn á láska cjrkw e , genž nedůžiw ce na w šecky s tra n y h ledati a o š e třo w a ti w ycházj? Čj p e ro gest s t o w še stra n n é zá slu h y cjrkw e w oše třo w á n j nem ocných důstognau wážnostj w y p sa ti? N ikdo toho nedow ede. Něco pa k o tom p ra w j H eliot nem ocnici gednu w P a řjž i p o p i suge těm ito s l o w y : „Nenj toho, k d o b y , w id a řeholnice šp itá lu božjho — ("sestry m ilosrdné) — nem ocné p ř e w a z o w a t i , o m ý w a t i , gim lože p ř e stý la ti, ano i w n e y p r ú d š j zim ě led na p o toku, genž špitálem teče, prosekáw ati, a do něho až po pás w b řjsti, ab y tam p rádlo gegich plné puchu a w ý m o k u w y p j r a l y , ge nepokládal za p o s w a t né o b ě ti, genž p ru d k o stj swé lásky, a b y bližní m u pom okly, sam y w s m r t w b jh a g j, ano s nj, u p ro střed tolika sm radu a n á k a ž liw o s ti, w elkým počtem nem ocných z p ů s o b e n é , b e z p řestá n j z á pasj.“ K těm to slow ům dj geště p. C h a te au b ria n d : „Gakkoli nám I le lio t p ra w d iw ý ob raz p ř e d oči stawj, p ře c z něho geště úplné ponětj o w elikosti každodennjho odew zdánj se těchto řeh o lu ic n e w y p lý w á . N epow jdát děgopisec týž ničeho o radostech žiw ota o p u š tě n ý c h , ničehož o z trá tě m ladosti a sličnosti , o ro d ič jch z baw ených, o manželstwj a po to m stw ú , g e h o ž se odřekly, ániž o tolika giných dušew njch obětech, a potlačených neysladšjch citech srdce, b a ani o gegich ú t r p n o s t i , genž ge u p r o s tř e d takow ých bolestj a n e d u h ů sama neobyčegně m učiti musj. — An t y to řeholnice sw é cttosti m ezi z děm i new iděné w ykonáw agj i rozšiřugj rekyně giné tuž lásku, g a ko lib ý z á p a c h po w esnicjeh, snažjce se naleze né w c h o ro b ě ro ln jk y w gich b jd n é chatrči o š e lřow ati.“ A co se má řjci o zásluhách s y n ů a dcer J a na Božjho, — o Alžbětinkách — těchto z o s o b n e lých Sam aritánech neyčištšjho m ilosrdenstw j — genž w zemjch rakauského m ocnárstw j *) za j á - * ) Roku 1 8 2 0 . bylo w 2 5 ti klásteřjch M ilosrdných bratřj genito w zemjch našich gsau, pres 1 3 0 0 0 nem ocných léčeno a # # Im y a já h e n k y k Iožjm nem ocných určeni, každým rokem na tisjce lazarů c huraw ých h e z ohledu na gazyk, na w ě k , na pohlaw j a náhoženstw j do s w ý c h nem ocnic p ř ig jm a g jc e , ge w ě rn ě o š e tř u gj a p o z d ra w e n é op ě t lidské společnosti n a - wracugj ? *) Co ge m ožno řjci ku pochw ale těch ř e h o l njků, genžto se w d o ljc h nowého swěta, kde w ěčn á noc p a u u g e , se sw ým i nem ocnicem i usazugj, ž iw o t si u k r a c u g jc e , a b y ho n ům uleh č ili neb prodlaužili ? do neštasťným In d iá Co o těch, kteřj se sa m ý c h m o ro w ý ch láznj w K onstantinopolž h rd in sk a u láskau k nem ocném u odwažugj ? Co o nem ocnicjch obecnjch, wlástnjmi sice ře h o ln jk y n e o p a tře n ý c h ; p řec ale w nuknutjm a r o z n ě cowánjm náhoženstw j Ježj.šowa w ystaw ěnýcll a na d a n ý ch ? Co o p o č tu w šeho gm éna churaw ých, gež bu ď m e č , bu ď wlastnj w ášeň nebo ruka P á ně n á l o ž e nem ocné u w r h l y , a k teřj od p očátku křestanstw j až do našich dnů gen K risto w ý m n á bo ž e n stw jm p o s la u ž e n j, z d ra w jn e b aspoň u le h čenj w sw ých bolestech nalezli ? Ne wšecko p o oselreuo. B yl b y to krásný počet, kdyby w šickni nem ocnj, genž každoročně na útraty křesťanské lásky obsHihowáui b ý ■wagj, w gednom poznamenán) k oberné znám osti p řísli! * ) Ne we mně samém , a]e w srdci m nohých duchownjch, pracugjcjch w kragi na w inici Páuě, zrosila z pohledu na tru chliwé obsluhowánj kněžj kw ěčuosti se beraucjch, často giž ta ž á d o st, ab y , když dom u pro wyslaužilé duchowenstwo nenj, aspoň u M ilosrdných bratřj m ožno bylo, nem oc duši rozlučugjcj překonáw ati! T u ž á d o s t, p rý , i náš slawný A bbé D obrow ský často za swého zdrawj p ro n ájel. tiul praw eué nesmj se c h w á l i l i ; gelikož se lyto zásluhy sam y sw au cenau p r o d á w a g j: ale tliwiti a klaněti ge se m ožno tom u náboženstw j, které podobné z á z ra k y dobročinnosti denně w y w o z u ge ; o b d iw o w a ti se m usj to m au d ré zaopatřen] nuzných n e m o c n ý c h , bez něhož b y nákažliwé nemoce sw au gizliw inu m ezi stotisjce ro d in kaž doročně r o z š i ř o w a l y ; přjb u z n j a s p o lu b y d lite lé nedůžiw ců we w šech s w ý c h z á baw ách a p r a cjch o b s lu h a m i, stra c h em a ú trp n o stj škodliw au zástawu t r p ě l i, a p ř e c m u toho poslauženj nep o skytli, gakéhož r u k a u w ycw ičenau w tě c h to ú stawjch n a b ý w á ! Sám C hateaubriand , z gehož spisu tuto n ě která d ata se wyňala, táže se gednak, nalezá-li se w letopisjch sta rý c h cosi t a k pohnutliw ého, nad čjrn b y slzy ta k čisté a sladké z očj kanuly ? §. 21. Náboženstwj K.ristoWo sytj lačné. Nenjt w m oci b a ani w pow olánj k řesta n sk é ho náboženstw j toto p o d lu n árn j obydlj naše w rág p r o m ě n i li , w e š k e ra u b o lest abjclu zastawiti, a k a ž d a u slzu w y s u š iti; gen holosti rrjrniti, p o čet gegich tenči t i, iiauzi co m ožno nale h č o w a ti a sauženýc’i těšili uznáw á křestanstw j za swé p o wolánj. Gak vmi cestam i k to m u to krásném u zá m ě r u lcráčj ,· gak w rchow atS sVvé snaženj , sw au obhlédnau o p a trn o s t odm ěněnu b ý t i w i d j , ř e klo se giž p ř e d e š l e , gakkoli slow y njzkým i na tak w znešené a ch a trn ý m i na ta k w záctné wěci. Zbýw át geště mnoho men.šjch i wetšjch m e te l, kterými lidské pokolenj tu samoděk, tu z připuštěn] b ožjh o na těle i na duši trápeno b ý wá. Menšjch a duchownjch potřeb náboženstwj buď p o m jg j, gelikož ge kzrůstu člowěka w muže dokonalého za prospěšné uznáwá, buď zas du~ chow njm i gen prostředky léčj. Nepom jgj w šak, aniž kdy newšjmawě p o m jgelo strašliwé metly, hladu a nahoty. Gen tenkrát, když se cjrkwi swaté tw rdým p ro tiwenstwjm tak ztuha ruce spautaly, že nima sotwa swůg wlastuj žiw ot uhágiti slaly také mohla, zrů - hlad a nahota chudých w krutost nesnesitelnau: kdykoli wšak cjrkew sama w o lněgi oddychowati počala , rozléwala swůg b la h očinný dech i hned po hynaucj chudobě. Až do wěku Ariowa, gakkoli pod pohanským žezlem sama až k zem i sehnutá, žiw ila cjrkew u sw ých stolů w šecky obžiw y potřebné křestany takowau láskau, ž e , gak se w id ě lo , sám gegj dhlawnj nepřjtel, Julian w ydal to swědectwj, že m ezi Galileyskými žebroty se nezná. A riow ým kacjrstwjm, zniklým i n a to w á l- kami a ustawičným těkánjm národů b ylo w šecko osenj cjrkwe w předešlých stoletjch k zaopatře nj nuzných zm ařeno. Po mnoha stoletjch trhaly se teprw o b la k y , genž blahočinném u paprsku cjrkwe na nuzné teple swjtiti zacláněly; sama cjr kew, bředauc zijžj těmito zlotnými mraky ob ec ného s^wrácenj, a nemohauc bjdu menšiti, nesla aspoň, gako druhdy Eneáš z planaucjho dom u olce a skřjtky, tak w limu swérn podlé semene k osjwánj budaucjeh w ěd a užitečných známostj ta ké giskry k rozuiceuj lásky a obecné d ob ročin nosti k nuzným. Sotwa se těkawj národow é stálého ohniště držeti počali , začala také cjrkew neodolatelnau wýmluwnostj srdce lidská k nuznému a geho pro zřetelnému opatřenj šjřiti. G jk w ů li přigali králowé až kswéinu trímu muže, kteřj pauze o p ro zřetelné rozwáděnj gegich dobročinnosti péčim agjce , z lůna cjrkwe w y š li, gakauž liodnostj též náš otec chudých — sw. Jan z Nepomuku b yl poctěn. Až do časů reformačnjch dowedla toho cjr kew katolická swým neustálým snaženjm o p ro zřetelné zaopatřenj nuzných, že se žebrota gen w létech obecnau neúrodau w děgině označených, nebo gen w zemjch krw aw ým i wognam i hube ných zmáhala. Nemoonj, starci a mládež neynuz- négšj m jwali swau stálau obžiw u , pogištěnau nazwjce stálým diichodem. Kteřj ale geště z b ý - w a li, těm b y lo w klášteřjch katolické cjrkwe o becné w ý žiw iště ; tam gako um ělci odplatu za swé mistrowstwj nalézali, tak i lačnj gjdlo, nazj swůg oděw, nemocnj lé k y , zimau ldehnaucj te p lo a pocestnj posluhu gako w gistém hostinci hledali. Nuznj znagjce, že w klášteřjch swau potře bu bezpečně ukogj , nehledali napřed p om oci na zdařbídi s potlačowánjm přirozeného studu i s u w h ow án jm se do mnoha giných obtjžnostj, po gednotliw ých dom jch; nýbrž každý chwátal, gako stjhané kuře pod k řjdlo klášterů. Λ tara opět, když titéž nuznj denně, téhodně neb m ěsjčně si obžiw u w yzdw ih ow ali, zdaž nemusili podlé swé wětšj neb menšj potřeby kláštertíjm rozdáwačům poznáni b ý ti? A pakli byli pozná n i, zdaž také podlé zaslaužilosti nepodéleni P T ot zkušenost sama každému na ruku dá vra, kdo ze swé magetnosti po delšj čas nuzným částku n ě kterau uděluge. B y lo -li b y pak tomu ginák b ý w a lo , a dobrodinj klášleraj kdyby ne podlé potře b y a h o d n osti, nýbrž dle osob y a slepého p o hnut) srdce b ylo se rozdělow alo (wým jnky se p li prawidle upjrati nem ohau), nikdý b y za časů pěstnjho práva, kdy žádná twrz bezpečnosti ne měla, gedinj klášterowé aspoň w jc než zb ožj králow ská bezpečnosti b yli nepožjwali. Tato gediná zásluha byla přjčinaú, že gsau držitelow é neprawých statků, nemohauce p ra - w ým wlastnjkům w jce náhradu činili, gměnj to 11 a obžiw u nuzných do klášterů odew zdáw ali.ne- wědauce gak b y lépe pok og swé duši zged n ali; dobročinn é knnenj a odjwánj nuzných rukami klášternjků b ylo přjčinaú , že bohatj wěků těch, gegichž t ě l o , geště nepodwratilelnau wjrau w nesmrtelnost duše súženo b yw ši, swé požeradlo 11 a w šecky časné statky neotw jralo, rozgjm agjce p otřeb u něgakého také nákladu na duši, aby b u - datic někdy s úřadu složena, w Stánek radosti přigata^byla , rádi část swé m ohow itosli do klá šterů na nuzné odkazowali. Ukazowé tito m o- hau pauze w maudrém opatřowánj nuzných s w é lio náležitého w ysw ěllenj naleznauti. Nežádám wšak, aby mi kdo na slow o wěřil. Děgopisů nestranných galco Miillera i Schmidta #) at se zeptá, k dokoli b y poi hybow al, gaké gsau klášterowé o zaopatřen] nuzných za dotčených wěků zásluhy sobě zjsk a li; gak blahočinně i kněžské bezženstw] k tomu záměru působj ; gak nuznj daleko w úkol kláštera na swůg osud nic nařjkati, aniž gednotliw é dom y o malý dárek probjhati nesměli. „N eznalot se, dj Cobett, ten krát žádné wynucené taxy na chudé ! “ T om uto krásnému snažen] cjrkwe učinila relbrmacj — o wšem že ne bez připuštěnj b o ž jho — náhlau přjlrž. Flřjdeln] učen] reform áto rů o neplatnosti dobrých skutků zacpalo prame ny dobročinnosti ; dlauholeté a neykrwawěgšj w álk y, genž na to w y p n k ly ; ukrutnost b o g o wnjků z obau stran , a lakomá zištnost knjžat o brátily kwětaucj města w p o p e l; w yhladily roz košné dědin y; ničehož méně nešetřjce, gako klá šterů, wyháněly nebo pobjgely w nich řeh oln jky, gměnj gegich sobě p řis w o g ily , zdi na p o lo - * ) Neyetručněgi wšnk, že schwalně', také ueyclůrazněgi d otý ká se těch zásluh W iljm C obett, anglický protestant v e s v ý c h v ů b e c znám ých listech. rozwalené zanechawše, #) k w ecné paměti, seč slepost lidská b ýti m ů že, když se dom n jw á, že se činěnjm zlého slaužj B o h u ! I chodil lid netoliko w Cechách , gak sp isowatel České literatury o tom wěku pěkně (proto že prawdiwé) pjše, gako bludné ow ce po lesjch a pustinách, utjkage před Sw edy, nebo se gim pošlapati dáw age; ale i w giných zem jch, do nichž metla w ogny zašlehla, zapřahal se, nemáge potahu, ku pluhu. N ikdý snad chudý lid w tu nauzi n eupadl, a nikdý h o tolik hladem n epom jralo, gako w těch truchliw ých časjch. Sama Čechia přes dwa m iliony obyw atelů po skonče né wálce pohřešila; mezi pohřešenými b ylo m no h o wystěhowanců, mnoho mečem wálečiiým, mno ho rukau mstiwé nesprawedlnosti pohubených ; ale i mnoho hladem a zimau pom ořených, g ich ž to těla bez pohřbů drawcům za pokrm slaužila. Spamatowawši se cjrkew po těch strásti plných pohrom ách obnow ila swé snaženj o maudré ^aopatřeuj nuzných starau láskau. Než g a - lcého prostředku měla se nynj k tom u záměru ch op ili ? Duch wěku se řeholnjkům p r o tiw il; p očet klášterů se tenčil, a těch, kteřj zůstali, m o - *) Něra&cká řjse ztratila třidcjtiletan wálkau, dj G allelti, pres dwauáct m ilion ů lid u ; a Schm idt pjše w V I . swazku sw é h o díg opisu , i e byla řjše německá pustá, když se w Mituslru aO snabruku o p o k o g geduati p oča lo, bez lidj spáleništi p o d o bná zem ě, u d olj slzam i tekauej, w zdychánjn» nešťastných diu šum jej , nem egjc ani střechy ani o b ž iw y . ro- howítost stacowala sotwa k ukogenj klášternjch potřeb. W e čeře z lásky uw áděti? k tem boha tých darů pro triichliwau nauku o nezáslužno- sti dobrých skutku k daufánj nebylo ; tělesnost a skwostná rozm ařilost se w ůčihledě zmáhaly ; a nuzných, hledagjcjch od ěw a chléb se každým dnem ku prahům kostelnjm w jc těsnalo, gakoby gim gen odtud p om oc w ygjti mohla. Iw z b u d iló w tom úzku náboženstwj Ježj.šowo muže některé w cjrk w i, genž si i bjdu nu zných i křiwé, nepohodlné a škodliw é ro z d ělowánj p om oci prostředkem žebroty žiwě k srdci b era u ce, na tom zůstali, w.šecky nuzné a bjdné na sw ých osadách nebo panstwjch #) , k gegich žto ob žiw ě ústawy až potud zřjzené nestačugj, společným i dobrow oln ým i přjspěw ky, nikoli pak taxami donuceným i, tak o b žiw o w a ti, gak to ho gednotliwá potřeba týchže nuzných , napřed bedliwě wyskaumaná žádá. Společnosti swé da li , aby se w ědělo , odkud wyrostla, krásné g m eno : B ra tr stw o z lá sky křesťanské ; a w létech nyněgšjch , aby se gegj podobnost ku prw otnj cjrkwi poněkud wyrazila : Ústavu pro chudé. Gménu, ze dwau stran w Čechách nesmr telnému , Hrabat z Bucjuoi náležj ta chwála , že se gednoty z lásky k bližnjmu. i w našj wlasti * ) Z řjzen j chudých ustawu p od lé m ezj panstwj hem snadněgšj, přirozeněgšj, než pod lé m ezj gest m n o osadnjch. dřjw než w druhých zem jch rakauského m ocnárstwj uwáděly a rychlegi než ginde šjřily. W álky francauzskau rew olucj w ypuldé zarazily sice lnigný zrůst těchto krásných lístaw ů; ale sotwa se blahý p ok og nawrálil, widjme ge vv pěkněgšjm a pewněgšjm směru po celé wlasti se Šjřiti. U žiwé paměti a geště z wětšj části také nažiw ě gsau ti šlechetnj d ob rod in ci, kteřj w smutném roku 1816, kily hlad pošlý z obecné po Cechách neúrody lid náš při neymenšjm desáli li hrozil, na prwnj prow olánj telidegšjho neywyššjho purkhrabjho (giž také r. 1807. o přjtrž žebroty slawně zaslaužilého) tak hognau peněžitau p om oc k obžiw ě nuzných zwlášt rumfordskými poljwkam i snášeli, že hladu vvztek po celé tři měšjce na uz dě držán b y l , obžíw enj a geště zbýw agjcjm pokladem z nuzných w eliký nedostatek národnj zalóženjm museum odstraniti se mohl. W šickni tito krásuj ústawowé, směřugjcj ku prozřetelném u opatřenj nuzných, na lásce kře stanské urostli, buď že b y také z osol) cjrk ew njm službám zaswěcených nepostředně b yli ne* vvyšli, ač i bez nich žádný připraw ow án, nebo aspoň pěstěn a žiwen nebyl. T ato gen křestanům wlastaj láska a útrp nost k nuzném u, nerdj se za našeho w ěk u , g e likož bohatec pozem čilegšj z lásky k Bohu a k spasenj swé duše nuzného b y se w jc neugjmal, i vv tliwadle , při tanečnjch vveselostech a w h e r - nách p od jly na nuzné z b jr a ti, i znamenitěgšjch slawnostj w gednotliw ýcli rodech, w ýročnjch pa mátek a now oročnjch winšů , gakkoliw poněkud kalněgšjch pramenů, d o opadlého potoku čistého milosrdenstwj swáděti. Nepřetrhlot sice náboženstwj, ač neustále lc tomu pracuge, žebrotu p o celém křesťanském swětě, aniž mjsto nj w šudy geště prozřetelné opatřenj nuzných za w e d lo ; ale kdyt strom h oř čičný také se geště tolik neseslaral, a tak w e lice nesetlel, aby žádného w jc ow oce ploditi ne mohl. N edozrálo! také geště wšecko ow oce,k te réž požehnaný strom swatého Ewailgelium lid skému pokolenj nese. M noho požehnánj k bla ženosti lidské se we swatém Ewailgelium teprw w k w ě tu , nebo gen w nerozwitém geště pupeni nalézá. Mně aspoň, an widjm netoliko w n a š j— co se dobročinnosti tkne — oprawdu králowské Praze, a po wše< h hlawnjch i menšjch městech křestanského swěta, nýbrž iw k r a g i nuzné p ro zřetelně žiw iti, gim p r á c i, penjze, d řjw j, oděw a léky, gak komu třeba, podáwati, nikdo tu na de» i neodegme, že nenj wzdálen ten čas — leč by kruté wálky ho w zdálily — w němž, gakogiž otroctwj w Ewropě křesťanské se náboženstwjm zrušilo, tak i žebrota wesměs přetržena bude a wšickni nuznj, ne sice obohaceni, ale přec s p o t ř e bau zwláštnj opatřeni, žádné přjčin y nenaleznau truchliwau žebrotau nahotě a hladu se brániti. 222 P ogednánj 22. Prawidla prozřetelnosti křestauské w dobročiněnj. Nenjt t o h o , genž b y nám určitě wygádřiti mohl, gak ústawowé prwotnj cjrkwe, genž o zao patřen] nuzných p éči w e d li, zřjzeni b y li; kde se almužny sběrkam i, kde snůškami wlastnjmi, nebo oběma pospolu w geduotu sw áděly; nenj nám známo, zdaž chudj denně, téhodně, čim ě sjčně swé podjly přigjmali ; zdaž ti podjlow é w p e nězjch, w pokrmu a oděwu, či we wšem trém zá leželi; zdaž a kdo bránil, aby nehoduj k d ob ro dincům se new tjrali, chudé o almužny neokrá dali, a žebrotu tak nezawáděli ; zdaž se rozd ělowánj i přigjmánj almužen řádně zapisow alo, účtow alo i přehljželo, či důwěrnost křestanských dobrodinců sgedné a strach před pohany, s druhé strany tomu nedopauštěly. T y wšak a gim podobné otázky negsau k určenj prawidel prozřetelnosti při zaopatřenj nu zných tak důležité, aby se pohřešiti nemohly. Hřídelem wšj prozřetelnosti u zaopatřowánj nu zn ých b yl w prwotnj cjrkw i řád jáhenstw j, či wlastnj w cjrkw i úřad, gehož bedliw ost zwlášt nad nuznými zpráwu wedla. Bez takowého žiw ého úřadu bylaby sebe lepšj prawidla , gako tam nabitá ručuice w G elertow ě bágce ležeci podlé dřjm agjcjho střelce, málo nebo nic neprospěla; s žiw ým ale úřadem jáhnů byla přišla. b y chybná prawidla k naprawenj Témuž řádu náleželo, z ohledu geho smě ru k chudým : a ) Pomáhali duchu náboženstwj, aby se b j— dé a nauzi nadešlo, tudjž slowem žiw ým w š e cky ty krásné cnosti rozsjw ati a wzděláwati, k te •rými se liognost a m ohow itost w zem i rozmáhá. Z?) Nuzné poznáwati, 1 Tes. Y, 2 1 .; gich p o třeby, hodnost i nehodnost, b ljzk osti wzdálenost (l.T im . V, 8. Gal. VI, 10.)rozeznáw ati ,· každému čeho třeba (Luk. X f, 11.), w čas potřeb y (Luk. XII, 4 2.)w ěrn ě udělow ali. K d yb y pak podezře lost něgaká d o strannosti w rozdělowáuj almu žen, nebo žaloby w znikly, i se dát přjsně z k a u šeti, i sprawedliwé stjžnosti rychle pom oci, gak toho prw otnj cjrkew učinila, ustanowjc samé ře cké jáhny w cjrkw i nazwjce z Židů z á le ž e g jcj; gelikož nic tak záhubného dobročinným ústa- wům nenj, gako podezřelost do gegich zpráw y. e) Hleděti u nuzných w jc na potřeby d u šewnj, (Mat. X V I, 26.) než na p olřeb y tělesné; a tudjž se w jc o wychowánj chudé mládeže, (Mat. X IX , 14.) než pauze o zaopalřenj tělesných p o třeb sešlého wěku ugjmati ; w jc w ůbee na to hleděti, kde b y se dobrodinjm stálegi pom ohlo, nebo w jc d o b rý ch účelů dosáhlo. d) Nauzi konečně nalehčowati toliko, a ne k nj hognau p om ocj w ábiti. *) 2 K oř. VIII, 13. +) l i y l o - l i kdy lo to praw idlo wetsj štědrost) přestaupjůo. což se gistě ani s w o lj aniž sradau cjrkwe swaté nestalo , slau- Gak těmto hlawujm prawidlům křestanské dobročinnosti cjrkew swatá po w šecky wěky swého trwánj dostála, wyswitá z předešlého p o gednánj. I můžet se giž směle ř j c i , že ge ne- sprawedliwá a weskrz lžiwá ta wýčitka , že by cjrkew katolická žebrotu podporowala ; gelikož celá gegj snažnost k prozřetelnému zaopatřenj nuzných wycházj. Jáhnům bylo ostatně zůstaweno, gako maudrýra hospodářům (Mat. X III, 52.) okolnosti kaž dé země i každého wěku opatrné šetřiti; z p o kladu swého staré i nowé w ěci ku prospěchu nu zných wynášeti ; aniž kdy (Mat. IX , 16. 17.) zá platy sukna now ého k rauchu wetchému přišjw;ati, nebo nowé w jno do nádob starých w lé w ati. Mát každá země a w ěk každý swé w la- slnj p o tře b y , i swau bljzkau p o m o c, sw ů g o b líbený krog i s\yá obljbená gména ,· ba ani k dobročinnosti se wšudy a w ždycky týmiž p o hnutkami člow ěčenstw o přiw ábiti nedalo. T jm se stalo, že prwotnj cjrkew welikau část swé dobročinnosti k hostinstwj pro přes- polnj obracela , kteráž potřeba za našich wéků p ro rozmnožené hostince a postnpowánjm ciy ilizacj w jc a w jc m iz j; za to se nynj opatřenjm žilo to , ow šem dobročin n ým íislawum k nenabytné škodě ; ale dárcům přec k mensj iihoně, než aby skaupostj nanzi gen do pu l se b y lo p o m o h lo . L ép eť gisiě když obal s mastj ránu přesah á, než když střed gegj to lik o zakrýwage, tam h ogj a po kragjch gitřiti se ráně dópauštj. práce nuzným a pracow itým rukaum neyraděgi pomáhá. W e Wlašjch podnes přjtrž žebrotě snad by wšecken lid zb a u řila ; \y studeněgšjm seweru gde každá oprawa rychlegšjm krokem . W p r- wotnj cjrkw i poslala bratrská láska swatým (tak slauli w úbec křestané, zwlášt ale nuznj) zbjrky swých alm užen; pozd ěgi zakládala starost o spa senj duše nuzným stálé důchody w klášteřjch ; nynj přitéká nuzným m noho p om oci nowinami, hernau, diwadlem, tancem a t. p. Iíd o k o liw já hnem gsi nuzných, těch okolnostj sw éh ow ěku a swých kraganů opatrné šetři! 23. Záwíírečné myšlénky a pobožné žádosti. Rozgjm age d iw y prozřetelnau dobročinnost] křestanského náboženstwj působené, a gen w tom to pogednánj natknuté, trnu až swatým úžasem, nemoha prouiknauti to tagemné šero, gakže ná boženstwj w bjdnénv chléwě zrozené, na p o p r a wišti ohawně gakoby zmařené, sprostými, chu dými rybáři z rozkřičené Galilege šjřené lidské mu polcolenj takowau lásku a slitownost do srd cj wljti, a samo chudé a nem ágjcj gsaitc, to lik myriád neštastnjků b la ž iti, hogně bohatě chowati m ůže! žiw iti a K d yb y králowé slawnj a mocivj, přjkladetíl swýni předcházegjce, nuznýcb se zákonem otcow ským b y li u g jm a li; k d yby rozhlášené w ěštby, nebo powěstnj elewsinštj s p o l- ' kowé neybystřegšjch mudrců takowau proměnu Časopis p. K atol. D u ch . I V . 2 . 5 b yli z p ů so b ili; n ebyloby nad čjm zasunuti, on b y následek swé přj čině během přirozeným p o někud o d p o w jd a l: alf/ k d y ž , tážjce se s p .C h a teaubriandem : kde a kdy mudrctwj ctnosti p o dobné sk w ělosti, odew zdanosti a stálosti d o w e dlo, nadarmo na od p ow ěď čekáme, tut nemůžem n ezw ola ti: O iiv y křestanské dobročinnosti-pů sob] p rst božj, a K ristu s, spasitel ivšechnech , gest zívlášt spasitelem kázali ew angelium n řízných , bljzkého přišed gim w ysw ob o zen j z b jd y ! Tato prozřetelná dobročinnost křestanské ho náboženstwj gest tak půwabná a spanilá, že gj nikdo odolali nemůže. Sprostého držégj při w jře g eg j divtíowé · m udrce pautá k nábožen — s tw j geho p od iw n a srow n a lost s rozum em ; cnostnélio sw a to st m r a w il: W šecky a le o b g jm á a ivjže ksobe křestan stw j širokau a p eivnau w azbau sw é nebeské dobročinnosti. Tu prawdu cjtil lxluboko odpadlý Julian, gak se we swém dopisu k Arsáciow i bez obalu w yzu áw á; a tu prawdu zkusj podnes každý hágitel n á b oženstwj, kterému gest wykázáno obcow ati s p o směwači nebo smudrlauty. Gediná otázka, kte ré náhoženstwj se může tolikerau a tak útlau dobročinnostj w ykázati, gako katolická cjrkew, přiw ádj posměwačná ústa spj.š k mlčenj, než h lu bokom yslnj důw odow é, gež poslauchali trp ěliw o s ti, a gimž rozum čti učenosti dost nemagj. Nemysliž žádný, že b y se w přjtomném p o gednánj weškerý o b o r křesťanské blahočinnosti zawjral. Gen ta d o b ročin n ost, která s křestau- gtwjm na weřegné diw adlo d lgop isu w ystaupila , a při které se stopy prbzřetelnosti zřetelná nalezagj, a ta toliko z části, gák w jc náhodaunež hledaně zasjlateli tohoto pogednánj na mysl nebo w knihách do očj padla, nalezla zde m jsto. P raw á, čistá křesťanská dobročinnost má práwě tu do sebe powahu, že se \yeřegnosli a swětla z d a Inge, zardjwagjc s e , b y w si w d ob ročin ěn j dopa dena, w jc často, než se služebnjk hřjchu za sp á chanau neprawost stydj. Newědjtm ilosřdnj křestané ani mjsta, ani hodinky, kdy gsau nahého Ježj še odjw ali; kdy lačného s y tili; kdy do sw ých d o mu pocestného přigali. Protož ge to také w ěc zhola nemožná úplný oljraz křesťanské d o b ro činnosti wyraziti. I íd o b y ten spatřiti žádal, mu sil b y weškeré kněžstwo katolické před se p o w olati, gemuž se clarowé ku prozřetelném u r o z dělenj m ezi chudé, pod slibem mlČeliwosti, hne dle gako hřjchow é, tagně sw ěřu g j; m usilby, chtě ziw ě widétx, odkrýti střechy wšech d ob ročin ných domů, kde se nuznj od nemluwůátka w č e ra nalezeného, až do kmeta stoletéh o; nedůžiw ci od wyschlého kostliw ce , až do nabubřeného w odnatélnjka; neumělé djtky až do přeučeného blázna; opuštěnj sirotci až do opuštěného otce, wšickni materskau láslcau Ježjšowa náboženstwj hleděgj, geho prsem kogj, geho pláštěm o d jw a - gj a h ře g j; musil b y z hrobů sw ědky dobročin nosti křestanské buditi — z hrobů p o osmnácte stoletj po weškeré zemi kopan ých ; musilby si otew řjti knihu žiwota, kam neyrychleg.šj cherubjn i každý tagný skutek dobročinnosti křestan ské , ano i nápog studené w od y žjžnjcjmu p o daný, i tu spanilau bolest ušlechtilých dušj, k terau, nemohauce pomáhati, c jt j, pjsmem Ijtawým zapisugj. Z těch toliko pramenů bylo b y možno dobročinnost křestanskau típlně w y ljč iti, a toho přeswědčenj dogjti, že neyrozpáleněgšj hnéw to lik zlého lidskému pokolenj ani přáti nikdý ne m ohl , kolik dobrého mu láska křestanská sku tečně p rok ázala! A přec m ezi křestany, w městech i po krag jch tolik se geště b jd y nalézá, tolik nuzných slzj p ro ljw á , a snad neybjdněgšj, pom oci práwě neyhodněgšj nuzáci marně ček a gj, k d ob y gegich práhnaucj gazyk swlažil. Odkud to ? Ge snad p řec nauze w jc než dobročinnosti? I w to m něco praw dy ležeti m ůže; ale dostatečnau přjčinauto nenj. Prawá toho přjčina ta gest, že welikáčást křestanské dobročinnosti podnes od nehodných a za nuzné toliko se w ydáwagjcjch pohlcena b ý w á ; že dobrodinci křestanštj ducha Ježjšowa ná boženstwj , tlačjcjho na prozřetelné opatřenj n u zn ý ch , geště wesměš nepogawše, i zaslaužilé nuzné w tu, bohužel! potřebu uwáděgj, žebro tau si obžiw u a oděw wyhledáwati. T jm se to d ěge, že mnoho přetwářilých a nehodných lidj za nuzné se w ydáw á, dotěrnými prosbam i, w y lhanými nehodami neyhogněgšj almužny uch w acn ge; an zas p octiw ý nuzný lže i dotěrnosti se štjtě, n «bo i za žebrotu se stydě, bez pom oci zůstáwá a m ezi dobročinným i b y d le , d obročin nosti nezná. O b y přestali giž lidé wláhu Ijti do rozsed lin skalnjch, když wedlé země práhnaucj s uwa~ dl) mi rostlinami swá usta na swlaženj otw jrá! Kéž b y ústawowé chndj , gimžto duch našeho wěku tak w elice přege, b rzo po w šech křestanských zem jch, a netoliko w městech, nýbrž i po Wesnicjch obecně zawedeni b y l i ! Neují každý wěk k zasjwánj a zrůstu každého druhu semena stegně prospěšn ý; dost m ožno, že po d w a d cjti létech ústavo pro chudé bude tak těžko z a w á děti, gak nem ožno gest pole na podzim za nedbané iv zim ě osjvuaLi. K éž b y se obecně rozšjřilo to přeswědčenj, že se zawedenjm chudých ústawů, opět ku pr wotnj prozřetelné lásce našj swaté cjrkw e b ljž jm e; že gen týmiž lístawy m ožno gest truchliw é následky žebroty přetrhnauti ; slzy poctiw ýeh nuzných-— gegich gediné často gměnj — zastaw i t i n e h o d n é žebráky napraw iti, a že dobrodinj slepě, bez ro zw a h y a neprozřetelně udě lené netoliko zásluhy žádné m jti nemůže, ale i zločinem se často s tá w á ! K éž b y wšickni křesíané, pamětliwi zák ladnjho přikázanj lásky a toho dne , w kterém se božský w ykupitel ne tolikéž na katechysmus, ga ko na prokazowánj m ilosrdných skutků — a ne m ožno druhému bez prwnjho b ý t i , — gakosau dce swěta wyptáwati b u d e , štědrost, dobročin nost w ežd y za swau hlawnj pow innost, ba za neyzřetelněgšj znamenj swého učednictwj k Ježjši pokládali, a tak chudým ústawům, magjce málo málem, magjce m noho mnohem znik, zrůst a stálau trwalost dáwali. K éž b y zwlášt w elebné duchow enstw o, které si řád jáhenstwj odsw ěliti dát nechce , nikdý se nedom njw alo, že několikerým do roka p ob jd n u tjm k d o b ro čin n o sti, giž h ory d oly za chudé překopalo ! K éž b y spjš — gako m nozj s a p o - štolskau horliw ostj činj — pom n ěli, že gest kně ze na w inici Páně pracugjcjho swaté pow olánj štědrost z rukau osadnjků i hogně w yw áděti i prozřetelně roz w á d ěti; že gsau nuznj — osobu Ježjšowu předstawugjcj — neypředněgšj děti cjr kwe ; a že starostliwau péčj o prozřetelné zaopa třenj nuzných kněz i za žiwa obecnau wážnost a lásku , i p o smrti tu w děčné připomjnánj na m odlitbách, na wěčnosti pak gistě sljbeného m i losrdným milosrdenstwj dosáhne 1 . 3 Wýklad na čtenj JeremiášeProroka 11,31. •Od Jana Nep. Ziminermauna, „Z d a li pustiuau učiněn gsem Israelowi, aneb zemj pozdnj ? p ro č tedy řekl lid niůg n e- přigdeme w jce k tobě.“ Nařjkage sobě w e gménu Božjm Jeremiáš Prorok na neprawosti synů Israelských, a w y tý kagegim m odloslužebnost žalostně w o lá : „S ly š te slow o Hospodina : Zdali pustiuau učiněn gsem Isra e lo w i, aneb zem j pozdnj i* p roč tedy řjká lid rnůg nepřigdeme w jce k tobě.” W elm i zatmělé a nesnadné gest čtenj l i l " ) , a protož překladatelé i wykladatelé, gestliže geden od druhého neodepsal, se nesrownáwagj. P ř jč iua té rozdjlnosti poněkud gest, že slow o ΊΠ") ze čtyř kořenů řeči hebreyské w yw ozugj, t o t iž : « ) z kořene Τ Π , exten d it se, d eclin a vit, dis junctas e s t , subjecit ; b) z kořene “I T , descen dit·, c) z kořene ΓΠ“) dom inatus est ; a kone čně d ) z kořene Τ Π , obfirm a vit se, obstinavit anim o, citro utroque vagatus est. a) K ořene *ΠΉ se držel překladatel C hal- deyský prom ěniw i m w , m ig r a vimus. P odobně četl sw. Jaroljm a přeložil „ re cessimus , odešli gsme.“ Negiuák překladatel A - rabský a w y lo ž il: „nequaquam subjiciemus n os, nepoddáme se.“ T ak také četl slowutny rabbjn Salomaun Iarclii, a w y lo ž il: „* p ft oddě- leni gstne od tebe.“ Dle tolio členj řjdili s e w y dawatelé Biblj Českých , totiž : neystar.šj Pražské (1Í8S ) až do wydánj Samuele Adama z W eleslawjua, (1613) a kladau w esm ěš: „od ešli' gsm e,nepřigdem w jce k tobe.“ Bowně přeložil Houbigant : abibamus. (1753) Náš pak český Pjsma w yk la da č, pan Tom áš Draský (1821) p řeložil: „odegděm e.^ b) Kořene "Π 1 držel se překladatel Syrský, a w yložil descendim us , odstaupili gsme. četl rabbjn Menachem, d oložiw : Tak 1DD ΠΠ2Ε ΕΠΒ 13“Π , to g e s t: VH") wykládá Menachem ga k o b y b y lo „klesli gsme.“ Podobně w y - kládagj uěkteřj nyněgšj rabbjnow é.“ W edlé to ho členj řjdilise překladatelé Biblj Českých, to tiž : Swatowáclawské, (1 7 1 2 ) arcibiskupské Fer dinanda z Bilenberku (1715) a Antonjna Petra, (1721) též normálské (1780) a Faustin Procházka, a kladau w esm ěs: „odstaupili gsm e, uepřigdeme w jce k to b ě .“ c) Kořene ΠΤ1 drželi se překladatelé Řectj a p oložili Ου κυριεν&ησόμεΰα, nepodrobjm e se, n eb o li, nun serviem us.u Tak w yložil rabbjn Dawid K im chy, drže se Ozeáše Proroka 11, 12. ^ ny ΤΓΡΙ? m i n 1! , a srownáwage to čtenj s oným w 1. Ku. Mogž. X X X I I, 58. □''nbN ΠΝ Neginak přeložil w literatuře w ýchodnj osw jcený W alton w polyglottě Londýnské, z kteréž toto členj do wšech ostatujch se dostalo. W edlé toh o p ře lo žen] řjdili se u wydánj Biblj č e s k ý c h : Bratřj M o- wýliladosudebué. 233 raw štj, též wydawatel Biblj lla lsk é , Berlínské a Prešpurské , a kladau w u b e c : „pauugem e, n e přigdeme w jce lc tob ě.“ T o h o přeložen] drželi se někteřj Něm ci,u. p .H ezel, a klade: „w ir sind Herrn.“ d) K ořene *1Π držj se djlem rabbjn S a lo- maun Jarchi, též nowěgšj wykladatelé Němečtj, ga k o: Michaelis, Dereser, Gessenius, a kladau: „w ir gehen , so weit w irk on n en ,— wir sch w eifen ohne Gott umher.“ W ykladatel některých zatmélegšjch čtenj de D ieu, drže se kořene "ΤΠ mnj, že slow o toto we třetj formě, genž hiphil slow e , znamená ch tjti, a w yk lá d á : „Voluim us, non veniem us ad te.“ Ginj pak magj z a to , že slow o toto we form ě hophal znamená „k w jletiíC a kladau: „p la n x im u s, n o n veniem us ad te amplius Množily se nesnáze uwykládánj a překládánj toho zatmělého čtenj i tjm, že toliko dwakrát w prwuj form ě, neboli w K al w pjsmě sw atém se nacházj. Než znamenali slušj, že pauhý smysl toliko w řeči sprostého lidu zachowán gest, a až podnes w gazyku Arabském trwá. Protož w ši ckni, kteřj ge z kořene Τ Π w yw ozugj, řjdiw še se dle gramatikálnj form y, nepozorow ali, že Jeremi áš swé proroctw j psáti dal, když hebreyská řeč ušlechtilosti zbawená zapadala, o Čemž sw. JaroIjm w předm lu w ě p jše : „Jeremiáš propheta, cui· hic prologus scribitur, serm one quidem apud Hebraeos I s a ia , Osee et quibusdam aliis pro- ■phetis videtur esse ru stitior . . . simplicitas eloquii a loco ei, in quo natus e s t , accidit,u Následowuě mnoho slow z řeči sprostého lidu do sw ého proroctw j w télil. Překladatelé a w ykladatelé ušlechtilosti pilni byw še na řeč sprostého lidu nedbali. K teřj pak z kořene I ”)1' to čtenj w yw ozugj, pozapom něli na to, žeby mjsto Ί2“η muselo stati Než oni tjm se zastjragj, že pjsmě 1 se při opisowánj ztra tilo, čemuž w jry dáti n e lz e , když totiž w ůbec w ědom o gest, kte raké opisow atelé šetrnosti pilui byli. T i pak, kteřj ge z kořene Π“Π w y w o z u g j, w om ylu pa trné w ězj, když to tiž: „pauugemea aui sp ře d e šlým ani s uásledugjcjm weršem w rozum uwesti nelze. Neb Bůh skrze Jeremiáše Proroka synům Israelským wytýká, že přjčin y neměli sobě z tě žow a ti, když totiž gim Bůh nebyl ani pustinau ani zemj neytmawěgšj , a protož také „pan n gem e“ přeloženo býti nemůže. Ani pak čtenj 0 - zeáše Proroka X I, 12. kteréhož se někteřj d o w o lá w a g j, čtenj Proroka Jeremiáše rowné se w i dj. T e d y k aumyslu Jeremiáše Proroka zdá se b ýti neypřjhodněgšj, kořene ΤΠ se držeti, kdež to smysl g e h o :. „zatw rdili gsme se“ nepraw oslj, která synům Israelským dosti wšednj býw ala. Aui pak čtenj ,,ΓΡ^δΧΏ zem pozdnj“ w g a - zyku našem dobře w yloženo g e s t; neb slo ženo z bSNft a mrP gest hebreyský superlativ , následowně „mrákota neytemněgsj.“ Narážj tjm na zatměnj země Egyptské za času M ogžjšowa, wýkladosudebné. 235 a tláwa synům Israelským wýstrahu, aby se spol ku národu Egyptského hleděli. Gestliže se tedy geště gednoho wydánj Biblj České dočkáme, w y dawatel, budiž kdo budiž, to čtenj zatmělé tak to wys\yStliti a oprawiti může : „Z d a li pustinau učiněn gsem Is ra e lo w i, neboli zemj mrákoty neytemněgšj ? p roč tedy prawj lid m ůg: za tw rilili gsme se, nepůgdem w jce k to b ě .“ 4. O přednášenj katechetickém. P o g e d n á n j z o b o r u w y c h o w a t e l s k é h o. Od Jana Jawornickélio. (Pokražowánj.) ' ΠΙ, Katecheta snažj se, by přednášen) swé rozmanité, žiwé a sličné učinil. U k á za li gsm edůwodně, žeum enj katechetické ani w nepřetržené, samomluwě ani w ustawičném do tazowánj nezáležj ; alebrž Katecheta mistrné p ř jr o dyw střjdánj přednášenj swého následowati musj, by wyučow ánj geho rozmani t é , žiwé a sličné b y lo. T y lo wlastnosti katechetickému w yučow ánj tak podstatně přináležegj, gako obůrky na palaucjch a porůzuu wysazenj strom ow é, tišj i hrčjcj potůČkowé , skály, g esk y n ě, w odopády, mjsta s š jr ý íni wyhljdkami, opět temná a k rozgjmánj w á b j- c j , bludné stezičky a duté m osty přes hlawnj p o t o k , wlastnosti anglické zahrady gewj. K talcowé zahradě podobá se wyučowánj katechetické, gemuž učitel rozm a n itosti, žiw osti a sličnosti dodati m u éj: I. P řjb ih y a pow jdkam i. A b y pak wš c k o , co se pow jdá a wyprawuge, w katechisacj, gegjžto hlawnj předmět náboženstwj gest, přigato nebylo, odpowjdám e přede wšjm na následugj- cj otázky : Gaké wlastnosti musegj přjběhow é a p ow jd k y m jti? Iíterak magj se w ypraw ow ati? Kterak magj se na žiw ot žáků obrátili? K čemu můžeme gich w katechisacj potřebow ati? a) Přjběh, gegž Katecheta w ypraw ow ati chc musj následugjcj wlastnosti mjti. 1. Musj býti praw diw ý, neb alespoň prawdě podobn ý, kterýž se skutečně tak u d a l, aneb s těmi okoličnostm i snadně udati se m ohl. Ujdej gsau praw diw j přj běhow é, kteřjž se k katechisacj h oclj; aneb n e h odj se tam , kdebychom ge rádi u w ed li ; dostit t e d y , pokudž přjběh prawdě podobný, a tak Se w y p ra w u g e, gakoby se b yl skuteČuě přihodil. Katecheta počjná : Geden p iln ý žáček , — nábo žná d jw e č k a — chudé djte šlo gednoho dne — m yslilo — činilo — a t. d. W ětšj prawdě p o dobnosti dodá přjběhu , když osobu, o njž w y prawowati chce , gm én em gm enuge. ka byla w ždy M n riáti- čistotná — Karljček, chudé pa chole — T om á š w yslaužilý wogák s dřewěnau nohau, a t. cl. U wyprawowánj pokračuge n e - d o p o w j, zdali přjběh praw diw ý g e s t, neb ne. 2. Musj přjběh přjm ěřen býti. H o d j-li se přjběh k wěci, o které gednáme, dá s e n e y ljp p o sauditi z p ř jč iu y , pro kterau geg wyprawowati, a z aučelu, gegž dosjci chceme. — M noho dra hého času ngjmá se w yučow ánj wypraw ow ánjm přjběhu pauze z kratochwjle , a neb k lj hosti g e dnomu ueb drahému žá k u , čjmž se toliko čas mrtwj, a žádného aučelu nedosahuge. K olikrá te žákům , kteřjž přjběhy přesyceni gsa u , při— kazowati se musj, a b yp ozorn i byli. Časem w y - prawuge se dosti směšně gen proto, aby se d o čkali , až b y padla. —3. Přjběh budiž wzat ze společného žiwota, k němuž také děti náležegj, a obsahug \v sobě smýšlen j' a činěnj gegich. O skutcjch dospělého lidu m lu w iti, gichžto hnutj , pocitů a pow olánj děti nezn agj, b y lo b y téměř tolik , co cizjm i gazyky m lu w iti, čjmž se k aučelu nesm ěřuge, a aučinku nedosahuge. b) Kterak má Katecheta w ypraw ow ati? M no ho — snad w šecko na tom záležj. N ew ypra- wuge-li přjběhu náležitě, působj dlauhau chwjli, zjwánj a zdřjm á n j, a new yw odj aučinku, kte réhož pohledáwá. Katecheta wyprawuge přjběh dobře, když 1) zbytečných okoličnostj nepřim ěšuge. Gemu přede wšjm na tom záležj. aby krát kosti šetřil, a wáhawé laudawosti se uwarowal. By tbychom ztráty času neuwážili, mát laudawosl něco nepříslušného clo s e b e , čjmž se proti ná ležitému w yučow ánj prOWiůuge; neb žáci w p o zornosti um dléwagj, a hlawnj aučinek, g e g ž p řj" běli p řiw oditi m á , gako slabá mázdra připadá. Přjběh wyprawuge se dobře, když 2) se wzhledem lc aučelu přednášj. W zlile- d em k a u čelu přednášj se přjběh, když toliko ony okoličnosti w sobě zawjrá , gichž newyhnutedl·ně třeba, aby hlawnj aučinek p ř iw o d ily ; potom, když se okoličnosti wnáležitém pořádku w yprawugj , a z gedné strany se rozcházegjcj co paprškow é w kole w gednom středu se scházegj. M im o opatrnost, gjž okoličnosti wymcíštíge, mu sj Katecheta tu způsobnost mjti, b y ge w dobrý pořádek p ř iw e d l, na hlawnj strany přjbehu co maljř přiměřené swětlo a stjn kladl, a žákům před oči stawěl. — Nad to pohledáwagjce dobrého wyprawowánj přjbehu žádáme, ' 3) aby ljbezně a sličně w yprawowán byl. Přjběhům slušj dobře gistá ozdoba , ozdoba ale přirozená, teskliwě nehledaná a nepřehnaná; neb gako w š u d y , i tu co mnoho škodj. Katecheta může w šeho u wyučowánj použiti, čjmž Ijbeznosti a půwabnosti dodati m ů že ; a mát tomu r o z uměti , čjm žby pozornosti dětj u přednášenj zw ý š il; a Čjm bljž k rozwinutj přjbehu co k o tewřenj zámku p řic h á z j, tjm w jc pozornost ge gich napjnati má. A by mladý Katecheta roz n j- cen horliw ostj a wůlj dobrau nadán gako ode Wšech opuštěn bludištěm nešel, poradjme m u c i- zj zběhlosti, gjž d o b i j Katecheté \v tom ohledu wýborno w ynaložili. Předstawugj zkušen] Katecheté oso b y w a) přjběhu gednagjcj a čiujcj tak, že deti gako sku tečný přjběh na očjch magj. obětowánj Isáka. T ak u př. přjběh „Abraham w n oci vústaw, ose dlal osla sw ého, w zaw ssebau dw a služebnjky a Isáka syna swého , nasekal dřjwj k oběti zá palné^ odcházel lc m jstu, o němž pow ěděl ge mu Hospodin. K dyž pak třetjho dne po zdivil il očj, uzřel to mjsto zdaleka, w za l d řjw j k zá palné oběti, a vvlozil ge na Isáka syna s w é h o ; sám pak nesl w rukau oheň a mec.u dagj gednagjcjm osobám mluwiti. Castěgi „P očkeytež luto s oslem, řekl Abraham k služebnjkiim, gá a pachole až tam to pospjšjce, potom kd yž po ctu Bohu w yk on á m e, naw rátjtne se k w á m .u — „ A když ti dwa šli spolu, řekl Isák otci s w é inu: Otče m ág ! O dpow ěděl Abraham : Co chceš synu m ág ? Hekl Isá k : E y oheň a dřjw j, kde ale gest obět zá p a ln á ?u .— I také Kristus Pán dal mluwiti marnotratnému synu: W stanu a pugdu , a t. d. ne wyprawuge o něm to lik o , že si umjnil, nawrátiti se k otci. h) I to přispjwá k žiwrosti přednášenj, když mezi wyprawowánjm z nenáhla dětj se otážeme, čjmž se pozornost gegich z o s tř j, že na mjstě č i njcj osob y býti se dom njwagj. w tu chw jli činil^ počal? — U p ř . C obys b yl — Cobys byl w tu dobu T ých ž aučinků se d o c jlj, když se c) w přjhodné okoličnosti některé nrjsto pjsma sw. neb pow ědom é přjslow j uw odj. G ako: Ani w rabec nepadne na zem b ez wůle Otce ne b e sk é h o ; cti Boha u sty, wšak h o n e p o c tjš ; k o máry cedj, a w elblaudy p ožjra gj; kdo hledá, na lezne ; otec nedáwá prosjejmu synu za rybu ha da ; wlk w rauše ow čjm c h o d j; z malého zrna býw á w elký strom ; žádný nemůže dwěma pá nům slaužiti; kdo komu gámu k o p á , sám do uj u p a dá ; gablko nerádo daleko od štěpu padá ; gak ge kdo miláčkem, tak býti může m rzáčkem ;čjm hrnýček nawře, tjm zapáchá, dokud ho kausek ; hoden dělujk záplaty; kdo chce s w lky býti, mu sj snim i w ý t i; kdo m noho m luw j, neb lže, neb se ch lu b j, a t. d. Žádáme, aby toho, co gsmé o cwičenj u w y prawowánj uwedli, žádný za maličkost nepow ažow al. T y maličkosti magj welikau m oc, dáwa- « j wyprawowánj ducha a ž iw o t , kladau na p o w ědom é přjběhy pjsma sw. čerstwé barwy a o b nowugj g e ; n o w é pak w ěci dětem w í d y w jc se Ijbj než sta ré. — II. Gestli giž na tom dosti, když Kateche přjběh dobře w ypraw ow ati unrj? Nenj, musj geště w to m uměnj mistrowstwj dokázati, že ho na žiw ot žáků obrátiti, a gim gako přiwlastniti umj. T o obrácenj neb přiwlastněnj katechetické h o wyučowánj záležj w t o m , abychom ge s o kratickau rozmluwau prošli , čjmž se w pamět žáků hlaub w tiskne, a w něm obsažená naučen) k násleclowánj na srdce gim se p oložj. T o h o d o cjljme způsobem násíedugjcjm : o) Se třm ě, zdali žáci w přjběhu složená n a - tičenj sami w yn a lezli, čehož se takto dozw jm e : W yzw jdeym e na n ich , co se gim \v přjběhu o b zwláštně z a ljb ilo , aneb nad čjm neywětšj oškli— ■wost m a g j; aneb tažme se upřjm o : Čemu mů žeme se z toho přjběhu n a u čiti? — Gaké n a učenj ty s sobě w za l ? U p ř. přjběh o Charaowi a bratřjch geho. b) Potom učiňme zřete din 6 , p roč a zdali o - soby w přjběhu uwedené práwě neb nepra wě g e dnaly? Zdali skutek prawý neb neprawý, d o brý nebo zlý, tohot žáci w ždy posaudj, a nebu de potřebj, abychom gim nsudkem sw ý m w cestu w k r o čili; neb pocitugj toho giž, co slušné, a nesluš né, způsobné a nezpůsobné, čehož denně na sk u tcjch lidských shledáwagj. — T ed ytby snad p o třebněgšj bylo, abychom zřetel gegich n apřjčin y a pohnutky d o b rý ch neb zlých myšlenj a skutků gednagjcjch osob o b rá tili? I toho ohledu b y l o - by dobré, aby učitel hlawnj okoličnosti s nimi opakow al, a posuzow al, m n oh o-li ta neb ona k prawosti neb neprawosti skutku přispěla ; a by skutek w přjčině a aučinku z ohledu mrawnosti a nemrawnosti po částkách w y sw ětlil, a tudy ge schopny u čin il, b y Celý přjběh posauditi um ěli. U p ř. přjběh o marnotratném synu. P ozděgi b u deme přjležitost m jt i, přjklad uwesti s těmi w ý mjnkami. Časopis p , K ato]. D ucli. IV . 2 . 6 242 P o g e ďn á η } •w I to mnoho prospěge , abychom sliČnost a spauilost d ob rý ch aohaw ných myšlenj a skutků tak před o č i položili, co b y gich minauti nemo hlo. Sestavrme lotiž osob y rozličuých powah, a skutky gegich srownáweyme. U př. Několik sedlských synků nawracelo se z přjpřeže na práz dných w ozjch domů. W esele h ow ořjce p řige- li k potoku, w gehožto bahně w ozka s skelným nákladem uwjzuul. „H y, prawil M a r tin , te n s e - dj \v teplé lázni.“ — „Pogďm ě, řekl VFogtech, w y přáhněme, a wytáhněme h o .“ — I co ge nám do něho, odw ece M a r t in , kdo wj co ge zač, třeba Jtinlivinjk ; máme čas, abychom k r m ili/4 — I wozka p rosil pro lásku křestanskau, giž geden druhému w potřebách prokazow ati máme. — Ale M a r t i n řekl mu posměšně : Posečkey w lázni, až nakrm ím e, přigedem e ti ku pom oci. „N echey žertu , odm luw il mu W og těch , buď kdo buď, at krmjme o hodinu p o z d ě g i, co z toho , láska křestanská p řed ch á zj.^ — Pak se tažme žáků, gak se gim geden i druhý ljbil, gaké smeyšlenj d á wali na gew o, čeho hanj a zam jtagj, který zasluhuge chwály ? c) B lěl-li skutek dobré neb zlé následky, i n to se ukázali m ů že; neb ačkoli dobré bez ohle du d ob rý ch následků, kteřjžby následow atim o hli, konati m ám e; ačkoli při konánj dobrého skut ku na následky ohljžeti se nesmjme, n ýbrž dobré pauze p ro to , že dobré, prawé apow inn ost gest, činili máme : přede časem na následky p oh led - nauti sm jm e, kteréž magj dobřj a zlj skutkowé. — Nenj třeba obáwati se, žeby mrawnost a či stota základů a pohnutek k mrawným skutkům ugmu neb zkázu wzala, kd yž se při ndsledcjeh gen o to gedná, aby se srdce k m ra w n ém u chow ánj na ch ýlilo. d) Konečné hleďme obrátiti přjběh na staw dětj a gegich budaucj okoličnosti, kdež giin n a učenj w přjběhu obsažené w hod přigjti může. Uwoďme totiž takowé události, kdeby gim k u žílku slaužilo, aby se na ten neb onen přjběh rozpom enu ly; neb se gich tažm e: Coby gsi poc a l, k dyby to b ě tak bylo ? K d yb ys dobře — k d y z l e p a t. d. strany přjkladů. sesnowati. gednala T o lik o cwičenj ze Zwláštnjch prawidel nedá se Cwik a zkušenj tu gako ginde n e y - lepšj wůdce. e) K d y a k čemu přjběhů a pow jdek p o tř e howati se d á , gest poslednj otázka, na kterau odpow ědjti máme. Nenj potřeb j, bych om se tu to p o zd rže li, gesto gsme o tom zmjnku giž uči n ili, a budaucně po každé oznám jm e, k deby se přjběh neb pow jdka s prospěchem položití měly. Že způsobné gsau, aby učenj náboženstwj p ř jgemné u čin ily ; že gsau zkušený prostředek k pogišténj p ozorn osti, pow ěděli gsme. Někteřj Katecheté uw odj přjběhy k w yloženj a w y p o d o bněnj w šeobecuých otázek, (u př. co . gest sw á tost?) ginj k ponaprawenj usudků o mrawnosti skutku, a ke cw ičenj m oci usudné w ůbec. N e y o b y , «# čegnégi a neypřiměřenegi užjwáme gich tehdáž, k dyž s naučenjm hlaub do srdce wstaupiti, a k následowánj gistému nachýlili chceme, p ř e d w y učowánjm gich uwáděgjce, neb do katechetického wyuČowánj wpljtagjce, neb w yučow ánj gimi zaw jragjce. 5. O založenj biskupstwj Pražského aposlaupnosti biskupů, s pamětnými událostmi w y swětlugjcjm i Cjrkwe české. Od Kašp. W einingera faráře Kladenského. Ijíis to rik o w é wlastenštj nám založenj biskup stwj Pražského tak krátce a pow rchuě wypisugj, že se zd á , gakoby ge Mlada, dcera Boleslawa I, W éw od y českého, tak snadné na Papeži Janowi X III. byla w yp rosila ; a magjce list téhož Pape že giž za potw rzugjcj bullu k založenj toho b i skupstwj a kláštera g ep tišek u sw . G iřj, d om eyšlegj se, že založenj biskupstwj nemělo w jce o patrnosti potřebj, aniž wjce obtjžnosti stálo, než li něgaké řehole. Powažugjce bedliw ě nadřeče- ný list Papežský w rozličných rukopisech se n a cházegjcj b ez podotknutj roku a dne geho w y lio to w e n j, gakož i geho nepodobnost lc bulljm papežským, w gichžto sbjrkách se polnešuge, gen gako pauze osobnj list na Boleslawa zaslaný sprostým záwěrkem : F a le — se skončugjcj držán býti zasluhuge * ), kterýmžto Boleslaw ow u žá dost přednešenau skrze Mladu w yslyšeti w o lným se býti prohlašuge, ažby ta důležitost se rozhodla dle zákonu a praw idel cjrkewnjch s p ř iwolenjm biskupa R ezen sk éb o, gemuž duchownj wláda nad praw ow ěřjcjm i Cecky náležela. Náš učený skaumatel starobylých přjběhů a udalostj wlastenských Gelas Dobner *#) saudj ze slowjoka relativa , genž dle prawidel řeči na předcházegjcj filia se wztahuge, že list papež * ) Joannes servus servorum D ei B oleslao catholicas fidei alumuo apostolicam benedictionem . Justum est, benevolas aures justis accom m odare petitionibus, quia Deus est ju stitia, et qui diligunt Deum , justificabuntur, et omnia diligentibus D e i justitiam cooperantur in b onu m . Filia nostra, tua relativa, n om in e Mlada , qu<e et Maria, inter ca:teras haud abnegandas petitiones cord i nostro dulces intulit ex parte tui preces, scilicet, ut nostro assensu in luo princi patu ad laudem et gloriam D ei Ecclesia; liceret fieri ep isco patum. Q u o d nos utique l « i o animo suscipientes, D eo grates retulim us, qui suam E cclesiam semper et ubique dilatat et m a gnificat in omnibus nationibus. Unde apostolica autoritate et sanc ti Petri principis A p o s to lo ru m potesta te, cujus lice t indigni, tamen sumus vicarii, annuimus et collaudamus atque canoniza mus. quo ad Ecclesiam ss. V iti et W enceslai Martyrum fiat sedes episcopalis, ad E cclesiam vero S . G eorgii Mart. sub re gula S . B enedicti et obedientia filias nostra: abbatissa.’ Maria: constituatur congregatio sanctim onialium , Verumtamen n on secundum ritus et sectam Bulgarica: gen tis vel Russicit’ autSlavonica: lingp.K , s e d , magis sequens in stituta et decreta apostolica unum p otiorem totius Ecclesia; ad placitum eligas iu h o c opus cle ric u m , latinis apprime literis eruditum , qui verbi vom ere novalia cordis gentilium scindere, et triticum bona: operationis serere, atque m anipulos frugum nostra: fidei Christo reportare sufficiat. V ale. * * ) Gelas. D obner A n u a l. T o m . I V · fo l· 1 7 0 . ský nebyl zaslán Boleslaw ow i II. přjgm jm p o božnému, nýbrž geho o t c i, bratrowrahu sw. W áclawa, který kagicnostj swau nadspáchanau wraž~ dau netoliko scjsa řem , ale i s Papežem sesm jřiw o založenj biskupstwj , gak se wšickni h istorikowé w tom srow náw agj,rokow aI. Nestran ně w ěc tu pow ažugjcjm nelze důmyslu D o - bnerow u odpjrati, a nigakž k oněm se p řip o g it i , genž z nenáwisti pro spáehanau wraždu nad I)ratrem nemohauce ani dokázanau kagicnostj B oleslaw ow au, ani geho patrnými zásluhami pro cjrkew Českau ukogeni býti, raděgi w některých opisech téhož psanj slow jčko soro r , k čemu rela tiva nepřináležj, připsali. v W šak ani za časů panowánj Boleslawa I. který dle Hágka sedmého řjgua r. 967. zemřel, a n i, gak tentýž kronikář klade, hned toho roku p o nastaupeném panowánj Boleslawa II, na pauhau žádost geho sestry Mladý biskupstwj praž ské založeno n e b y lo ; ačkoliw toho r o k u , a sice 20. Dubna w Raweně u přjtom nosti Papeže Jana X III. a Cjsaře o ustanowenj arcibiskupstwj w Děwjně (Magdeburg) a založenj giných biskup stwj w zem jch slow anských, sněmowáno bylo, (Sancitum in confinibus Slavorum episcopa tus ejse er ig en d o s , ne neoconversae gentes ad vom itum redeant.) Mezi těmi nepochybně o pražské biskupstwj se gednalo, a tudyt onen list Papeže Jana na Boleslawa pošel. Byltě ale od dá wna ten w Cjrkwi našj pořádek a ta opatr nost, že gen z wůle a usnesenj b isk u pa , osady biskupské se -d čí i ti a w jce biskupstwj se zaklá dat! m ohlo. ( Plebes, quae dioecesibus ab epi scopis retin en tu r, quae nunquam episcopos ha buerunt, n on n isi cum volu n ta te ejus episco pi, a quo tenentur, proprios accipiant rectores vel episcopos .) (Cone. Afric. Can. 20.) Pročež pro nepřjtomnost arcibiskupaHalberstadského, w gehožto biskupstwj Magdeburg byl, a pro odpor geho skrze ustanowenj tamněgsjho uow ého ar~ cibiskupstwj, ničehož w R aw eně uzawřeno neby lo, a až p o rocQ now ým sněmownjm usnešenjm Magdeburg sjdlem arcibiskupským mocně b yl u činen. Ta sama překážka z ohledu biskupstwj Pražského skrze odporow ánj Michala biskupa R e zenského a m etropolity arcibiskupa Lorchského (Lauricum) wkročila w cestu , až sw. W olfgang roku 972. na den narozenj Páně na biskupskau stolici ilezenskau d o se d l, a cjsař Otto toho čas i nawrátiw se z W lach na suažnau žádost Bo leslawa II. a přjm luwu Gindřicha, w é w o d y B a worského, toh o na sw. biskupu w ym ohl, že p ro pustil Cechy a Morawany z práw om ocnosti b i skupské, a w Praze now é biskupstwj založeno a ustanoweno býti m o h lo , p řiče m ž gemu Cjsař za náhradu ztracených přjgmů ručil. to nám sauwSký spisowatel Událost tu a společnjk sw. W olfganga zřegm š takto wypisuge : In ter ta n tae pietatis studia videtur p a n d en d u m , 'quid etiam fam ulus D ei egerit super gente Boemo- rum . Haec namque gens n o v iter per Christi anam im buta fid em , sacrilega tep id e, abjecit: sed id o la , licet, quomodo catholicam ex- equeretur R eligionem , quando caruit pastore, prorsus ig n o r a v it. A t medius O tto Caesar diťinae cultor praecipuus R eligionis a g lorio so duce Henrico caeterisque fidelibus est inter pellatus, u t , quod ad [ipsam gentem inchoa tum e s s e t , pro D o m in i canore regali potesta te perageret . Talibus ig itu r petitionibus Cae sar libenter assensum praebuit . Sed quod Boem ia p rovincia sub Ratisbonensis p otu it, n is iip - parochia exstitit, peragi non sius a n tistitis praesidio. Ecclesiae Unde rex legatione m issa ad episcopum petiit, u t acceptis p rop a . rochia praesidiis in Boemia sibi liceret epi scopatum efficere. T u n c v ir D ei nim ium lae tatus in his quae dicta s u n t , sibi suos prirnates con voca vit exquirens ab eis consilium , quomodo caesari conveniens redderet resp on sum . Illis autem ne p etition i tali con sen ti r e t, u n a n im iter cqv, s Hiantibus d ix it: P retio sam ig itu r m argaritha m sub ten tem praedictae la provinciae terra conspicimus , quam n i ven d ita ru m com paratione rerum quirimus. n on ac Ideo que audite quae dico :E c c e ego m e mea que om nia libenter im pendo, ut ibi domus D o m in i per corroboratam stabiliatur. Haec s t. ecclesiam ergo m em orans consensu rum se Caesari rem a n d a vit. Cumque tem pus concambii venisset, ta n ta f a v i t alacritate, ut ipse privilegium com poneret. Nedošla wšak časů našich ani w edom ost o podáwané náhradě biskupu Řezenskému cjsařem, aniž zápis sw. W olfganga ztw rzugjcj toto upauštěnj práwom ocnosti swé po zem jch české a m o rawské. N epochybně tento pam ětihodný ruko pis roku 1091. když hlawnj chrám sw. W jta w Praze s okolnjm i stawenjmi sh o ře l, m ezi g in ý mi znamenitými spisy plamenem b y l ztráwen. Gen toliko ze starobylých nás došlých památek zde w známost uwedených se dozw jdám e, čj snažnoslj a w olným napomáhánjm prwotnj z a lo ženj biskupského sjdla lc zw elebenj křestanské Cjrkwe w Cechách se d á lo , gakýchžto biskup Gebhard r. 1086. ze gména uwádj w spisu swém k cjsaři Gindřichu III. kterým na zrušenj b i - skupstwj Olom uckého dorážj, a Morawu do swé wlády duchownj uwésti usiluge. Prawj to tiž : že hned při založenj biskupstwj Pražského s p o twrzenjm Otty cjsaře a Beneše YI. papeže C e chům a Morawanům geden gen biskup dán byl, to tiž : Pražský. *) Sám ale Boleslaw I. starage se o založen) biskupstwj a w ě d a , že k tomu náklonnosti P a pežow y neyw eyš gest potřebj, které ale pro sp á clianau onu wraždu sám dosjci sobě n ed ů w ěřo- * ) Cosmas in ch ro u . ad a, i.0 8 6 . w a l, naděgi swau ged in éw dceři swé Mladě sklá dal, kteráto w klášteře Rezenském l_»ywši w y ch o wána, p o 3 léta w řeholi zkaušená od Papeže Jana X III. k založenj podob n é řehole sw. Bene dikta w Praze berlau abatyše obdařena b y la , že ona to na Papeži w y p r o s j, b y se k geho žádo sti naklonil. Z e i staršj dcera Dubrawka prowdaná za knjžete Polského Mečislawa zásluhami sw ým i — gegjmt působenjm i manžel i wětšj djl národa polského byl zjskán w jře K ristow ě — gak u Pa peže, tak i u cjsaře mocně k tomu napomáhala, nelze pochybow ati. N ebol w jm e , že sam ahle- djc rozšiřoW ati křestanstwj, ozakládánj biskup stwj w Polště se starala a žádala. T u d y i 11 a sně me Rawenském o to se rokow alo, aby Slow anskýin národům zwMštnj biskupow é dáni byli. Poněwadž ale odporow ánjm Michala biskupa R e zenského až do času náměstka geho sw. W o lf ganga se založenjm biskupstwj se prodléw alo, te p rw r. 973. došli gsau Čechow é swé žádosti, a sice za panowánj Papeže Beneše Y I. který 28. prosince r. 972. na trůn papežský b y l dosedl. Dosáhna tedy potwrzenj papežského neme škal nábožný a o wypleněnj pohanstwa a rozšjřenj spasiledlné w jry h o rliw ěp ečliw ý w éw oda B o leslaw II. o to se sn a žili, aby dosedl na nowě založenaua dostatečným nadánjm zaopatřenau sto lici biskupskau muž horliw ý a spolu duchem 0 patrný, geužby pod praporcem křjže Kristowa proti bludům a powěrám pohanským udatně b o gowal a podporow án wjtězoslawtiým knjžetem wše plenil, co b y na od p or stálo, by naši p ra otcow é prawému,gedinému Bohu w duchu a praw dě se klaněli. Iw y w olen b yl usnešenjm d u cliowenstwa a křestanských w ladyk českých I. D i t m a r neboli D S t m a r. Bylt on rodem z Děwjna , a dle Hágkaz ře hole sw. Benedikta, dle Balbjna z kláštera sw, Petra a Mauricia , od Cjsaře Otty založeného. Nesrownáwá se wšak toto udánj s založenjm tam njho arcibiskupstw j, pro které řeholnjci giž r. 968. chrám i klášter sw. Jana postaupiti, a na wrch w předm ěstj se odstěhow ati musili. *) Z d a li tedy Benediktinským řeholnikem , aneb geden z kanownjků kathedralnjho kostela sw. Mauricia byl, nedá se rozhodnauti. W elm i galowá gest Hágkowa zpráwa o w o lenj Dětmarana biskupstwj, který pjše, žeDětm ar co pautnjk k hrobu sw. W áclaw a připutow aw g e diné pro známost řeči slowanské se knjžeti B o leslaw ow i, weškerému duchowenstwu i lidu tak z a ljb il, že geg gednohlasně za biskupa zw olili. swého Nenjt w jře p o d o b n o , žeby přjchozj c i zinec tak nakrátce lásku a důwěrnost w éw ody * ) Dubraw. prawj w sw é historii česk é: apud sodales M agdeburgeuses initiatus. a lidstwa byl sobě z]skal. W jře podobněgsj gest, že týž Dětmar co býw alý clworuj kaplan B oleslaw ow i znám b y l , a wlastnostmi takowým i se s tk w ě l, nimiž sobě gak lásku a milost knjžete českého a geho nábožné manželky Hemmy, tak i wážnost a důwěrnost u weškerého duchow en- stvva a lidu giž dřjwe b y l dobyl. Dětmar , zaopatřen listy od knjžete B oleslawa zaslán b y l k cjsaři stau žádostj, aby z w o lenj geho podánjm berly a prstenu biskupského stw rditi ráčil. Na to b y l odeslán k arcibisku pu R ob ertow i do litu swému Od té d o b y M o h u če , gakožto m etropo k přigetj swěcenj na biskupstwj. zůstáwaM biskupow é pražštj pod zpráwau M ohučského arcibiskupa co swého me tropolity, až do času A rnošta, prw njho arcibi skupa Pražského. Radostný b y l p řjch od nowe posw ěceného biskupa do P rahy, gemuž li d s d u chow enstw em pln taužebnosti wstřjc w y š e l, a přigaw geg s plesánjm , doprow ázel do chrámu sw . Wjta, požehnánj geho za požehnánj božj wši ckni magjce. Kosmas o zprawowánj auřadu biskupského Dětmarem takto p jš e : Dětmar neunawennu h o rliw ostj progel celau swau biskupskau osadu káže a křtě na tisjce pohanů, gichž ku Kristu obrátil! K dek oliw celá ob ec byla na w jru K ristow u obrá cena , u prostřed gj křjž p osta w iti; kde ale stnjšeni b y li křes tané s pohany geště, tu dom y o něch křjžem znamenati rozkázal. Swětilt m noho kostelů, kterýmž i kněze p ř e d stawil; wšak které to kostely b y ly , Kosmas n e podotknul. Na w yžiwenau duchownjch pastýřů uwrhl desátáu w ždy hromadu (acervum) wšeho sklize ného ob ilj wynášegjcj 50 snopů na každý statek křestanských osadnjků. Při wšj swé liorliwosti a snažnosti w r o z š jřenj apoštolské cjrkwe b y l w ždy tak teslcliwé mysli, galcoby swé pow innosti b y l neučinil za dost. Dewět let konaw swůg apoštolský auřad, byl uwržen na smrtedlné lů žk o; tu se obáwal co zlosyn saudu božjho, bolestně w zdychage, a so bě w ýčitk y dělage pro zanedbán) powinnostj pa stýřských. *) Nediwme se wšak tomu ustrašenj horliwého a nábožně umjragjcjho bisk upa; nebot gest to až posud wšem nábožným a pro auřad duchownj horíjcjm mužům něco obycegného, že teskliwi b ý w a g j, sami sobě w ýčitk y činjwagj, w idauce, že při wšem swérn swatém snaženj žá daného auČinku nenalezagj , gakoby snad něčeho opominuli, čjm by hognégšjho ow oce pracj sw ých byli nabyli. Ta strašná tesldiwost umjragjcjho biskupa na v š e ch n y o k olostog jcj, neywjce ale na prwnjho geho nástupnjka W ogtěcha dorážela. II. Syn W o g t ě c b. m ocného w ládyky Slawnjka a matky Střezislawy ; nepochybně prawnuk geilnolio z * ) M aunsc. N e c ío lo g . B ib lio th . V iu d o b . apud M abil. p. 1Ó 8. oněch prw otnjch 14. knjžat a wladyk Českých, gešto roku 845. dle letopisů Frankfurtských na den zgewenj Páně w Řezně pokřtěni b yli. *) Dle sw ědectw j Kosmasowa sáhalo panstwj Slawnjkowo od sjdelnj geho twrze L ibice w b y d žowském kragi, nynj na panstwj Poděbradském, až k ře če Běle a kpusté nynj skalnaté tw rzi Ose ku nad břehem Mže (nynj Beraunlcy) ; k polednjmu k straně Bakauských hranic pánem b yl nad městy D au d leb y, Cheynowem a Netolicemi ,· k w ýchodu mu náležela L itom yšle až k Morawským hraničeni, k sew eru pak zámek Glacko podlé břehu N yzy až p o samé Slezko. W o g tě c h , w něm žto krásné pow ahy a ctnosti se rozw jgely z mládi giž , poslán byl od swého doD ěw jna na wyššj uměnj. otce Tamnégšj ar cib isk u p , gehož gméno bylo Adalbert, což dle staré něm činy urozenosti hoden znamená, w i da, gak W ogtěch negen um ělost), ale i ctnostj a zbožnostj giné p řed čil, nad mjru sobě ho o b ljb il. I uděliw mu sw. biřmowánj gménem sw ým geg poctil, ano i na podjáhenstwj p osw ětil. Č echow é wšak geg w ždy gen W ogtěchem n a zjw a li, gak i podnes se gmenuge ; nebot ne- m ilowali gména němčinau zapáchagjcj. * ) K ý žb y nám teuto Frankfurtský letopis gména těchto prw u jch knjžat křesťanských w Čechách b y l zaznamenal, bych om -wjce swětla nabýti m oh li o prwnjch pocátcjch w jry křesťanské ■w Čechách. W ogtěch gak rodem tak nabytau učenostj a ostatujmi wlastnostmi zjskaw sobě lásku d u ch owenstwa a w ladyk Českých, gakož i milost ná božného w éw od y Buleslawa, po smrti Dětmara wolen b y l na sněmu drženém w chrámě sw. R l jmenta na Lew éui Hradci, a poslán k cjsaři Ottowi, bydljcjmu tehdáž we W eroně. Bylt pak tehdáž u cjsarskélio dwora arcibiskup M ohučský W iliifisius, i D ěw jnský; pročež náš W ogtěch i hned we W eroně na biskupstwj posw ěren byl, r. 983. Nawrátiw se z W erony do Prahy slawuě od wěřjcjch Pražanů wjtán b y l, gimžto požehnánj biskupské u d ě lil, zawázaw se Bohu, w ě rn ě p e čowati o dobré cjrkw e č e s k é , gegjžto osada n e geuom nyuěgšj Čechii obsahow ala, ale i M orawu, a sice za hranice Polské i Uherské. I stalo se, že když swau osadu za pom ezjm Uherským naw štjw il, požádán b yl od Gezy krá le Uherského pokřtili syna a dědice budaucjho sw. Štěpána , čjm nemálo k přigetj náboženstwj Krisíowa u Weškerého národu přispěl. Meltě stále po boku sw ého wychowatele a učitele píjgm jm R á d lo , gegžto Pápa a ginák Táta n azjw ali, protože W ogtěch geg co otce ctil a rady geho přigjmal. T en a probošt W ilik o byli W ogtěch ow i stále wěrnj tow aryši, s nimiž se we wšech důležitostech swého auřadu pastýř ského radjwal. I neopominul W ogtěch sw. gsa spolu p o d - porowáu nábožným wéwodau Boleslawem h o r li- w ým napomjnáujm a důw odným i wýhrůžkami pleniti pohanské zw yk y a obyčege gsaucj 11 a od p or w jře křestanské; neschwalowal ale přepiatau horliw ost Boleslawowu, .kterýžto i tuhých pro středků duchu křestanstwa rowně odporugjcjch k auplnéinu wypleněnj pohanstwa užjwal. Neywj- ce ale biskup ten na sněmu WyŠehradském že hral na pokautná manželstwa, trhy w [neděli a zasw ěcených dnech, zawrženj poswátnjch h řbitowů, p oh řb y w lesjch, a neywjce prodeg křestanských otroků židům. Mezi wladykami 11 a wětšjm djle starý kwas pohanstwa nebyl wyčištěn, a že přiw olili na sně mu WyŠehradském k žádosti biskupow ě , stalo se méně z lásky a wážnosti k w jře křestanské; alebrž toliko ze strachu před knjžetem Boleslawem, gegž dobře znali, gako welkého křestanskéh o horliteíe. Dal se toho patrný důwod, když Boleslaw přepustiw žezlo swé w lády wladykám swým, uchopil se meče a we wzdálených kraginách w álčil; tuthned se wše horliwém u bisku pu 11 a w zd or č in ilo ; nedbalo se ani 11 a kázeň, ani žehránj, na rozpustilost mrawů, a wlažností W náboženstwj přibýw alo. Posléz wida biskup, že žádným způsobem twrdošignému gich dle rozkazu odporowánj odolati nemůže, Ježjšowa op u stil, ač nerad, milau wlast swau, i stádo sobě swěřené, ač nechtégjcj slyšeli hlasu sw ého pastýře. Io d e b ra w se s w ěr- nými towaryši swými proboštem W ilikem a T á tau Rádlem do Rjma, w olil sobě s powolenjnx Pa peže řeholi sw. Benedikta w klášteře sw. Aleše, kdež za 5 let p ob yl. Znalt on tuto řeholi giž w Dčwjně za mladých let sw ých, mnohého n ep o chybně w nj nabyw uměnj. Radowali se owšem hezbožnj z odchodu prjsného biskupa ; ale tjm wětšj zármutek cjtili osiřelj praw j křestané ; o hogj wšak za k u sili, že odchodem sw. biskupa swého žehnagjcjho wlasti swé zm izelo i p ože hnán) b o ž j ; .nebot gedna strast druhau stjhala. Nepřátelské útoky wše plenjcj, pow odně, bauře, krnpobitj, snjh do p olow ice kwětna ležjcj a od tud pošlé wyhyuutj wšj setby, suchota, pak ze mě wypráhlá hlad a m or p ů so b ila , tak že celé mu národu záhubau se h rozilo. T ut se gim neywjce počalo stýskati po miláčku božjm W o g těchu, který gen službu božj a čest wyhledáwal, a gen na hřjšnjky přjsně b y l dotjral. I roznjtila se srdce wšechněch wraucj tauhau po naw rácenj se m ilého swého biskupa. Boleslaw sám arcibiskupa MohuČského zwláštnjm wyslanstwjm dožádal, b y o nawrácenj b i skupa W ogtěcha u Papeže pečow al. biskup , který někdy T ý ž arci W ogtěcha na biskupstwj byl poswětil, ohlásil pak sn ěm , na kterýž k n ěžstwo české w yzw al k wyšetřenj prw této důle žitosti , a posly české zaopatřené průwodnjm i li sty lc papeži do Řjma w ypraw il, m ezi nimiž b y l Časopis p . K a to l. D uch. I V , 2 , 7 také Křištan Strachkwas, mnich z kláštera sw. Emerama w Ř ezně, bratr Boleslawa a Papa Rádlo, gehožto přjmluwa nad onu Papeže Beneše YII. mocněgšj b y la , že W ogtěch obljbenau řeholi opustiw za tau wýmjnkau se do Čech nawrátil, b y založenj podobné řehole bljž Prahy pow oleno b y lo . P ročež w zaw dwanácte řeholnjků řádu sw. Benedikta, s nimi do swé wlasti se wracowal, k leřjžto m nichowé do wystawěnj kláštera prozatjm w K ostelci w kragi Plzeňském se zdržow ali. Dle Hágka na hoře bljž Pomuka, na mjstě, k dépozdegi klášter panny Marie powstal, o d p o č jw a l; awycházege z pauště ode čtyřech stran če c h li žehnal, a tjm požehnánj od Boha w yprosil, že po drahném suchu aurodným deštěm země okřála, hora ta wynrahlá zelenati se počala, odktidž až posud Zelenau líorau sluge. Přišed do Prahy od praw ow ěřjcjch i od samého Boleslawa srdečně přiwjlán, a do chrámu sw. W jta doprow ázen swau nowau pjseii: „ Hospo dine pom ilug n y “ ke zpjwánj lidu předložil. Neypředněgšj péče našeho biskupa byla o založenj kláštera u Prahy, w n ěgžb y co neydřjwe swé Benediktiny uwésti a w milém gich sp olečenstwj žádaucj útěchy dogjti mohl. Na žádost bxskupowu Boleslaw pow olným se ukázal, tak že uradiw se om jsto, hned klášter w Břewnowě ke cti sw. Benedikta staweti rozk á za l, nynj u sw. Markéty nazwaný; kterýž roku 993. W o g tíc h u přjtom n osli B oleslawow y slawně posw ětiw k h o g - nému geho nadánj knjžete p iiw e d l, i také sám swých otcow ských dědin částku přidal. Štastné založenj lohoto kláštera radostj na plnilo našeho m deho hiskupa tjm l w)ce, že sw é— ho vvěrného p řjte le , prw njho tu opata, Rádla, gméuem řeholujm J th anasia, na bljzku měl a s njm se častěgi těšiti mohl. Auřad biskupský ale W ogtěchu gen trpké h rozn y podáwal. Nebot gak Kosmas dokládá, přestal knjže Boleslavy sa mostatným b ý t i, a podaw žezlo vv ruce w ladyk zemských, sám na swau osobuj bezpečnost m ysli li m usil, čjmž se sta lo, že we mnohém s h o w jVYal, co gindy přjsně káráwal. T jm nepřátelé W ogtěch ow i sw o b o d n ě g ip ro ti němu sobě počjnali, lcáznj duchownj p oh rd agjce. Stalo se , že panj gedna z m ocného tehdáž rodu W ršow ců , genž i knjžatům hrozný býw al, vv cizoložstw u gsauc postižena s duchownj o s o bau, b y msty za tu spáchanau neprawost ušla, uvvrhla se k nohauni biskupow ým a za ob h ágenj žiwota p rosila , w ědauc, žeby ginálc dle t e h degšj přjsnosti pokuty meče neušla. Autrpný biskup chtěge bezpečnau gi učiniti, d o kláštera sw. Giřj gi ukryl. Dozw ědéw še se W ršow štj, gichž vvůdce b y l K ochan, že panj ta u biskupa autočiště nalezla, zůřiwě naň doráželi, b y gim cizoložn ici w y d a l; 011 vyšak neohroženau zm u žilostj obnaženými prsy na mjstě prorady sám se vv obět gegich wzteklé pomstě podáwal. Pře moženi tau neohroženost) žádného sice autokuna osobu W agtěchow u sobe n e d o v o lili ; leč magj ce giž ode dáwna Slawnjkůw rod w nenáwisti, nepow olnost gebo u wydánj té ochráněné panj na celém rodu tom pom stiti w yhrožow ali. D o p j- diwše se přede skreyše té panj alstiw ě a s w ý hrůžkami stráže kláštera se ztnocniwše w pád u čin ili; načež ona manželowým mečem stata byla, I rozh orlil se biskup W ogtěch a klatbu na W r šow ské w chrámě Páně prohlásil. T i pak napro ti tomu biskupu pomstau a wyhlazenjm celého rodu weřegně hrozili, a w tom se pronesli. Bi skup negsa žiwota swého bezpečen opět z Prahy tagně odešel do Řjma, pornčiw bratry swé ochra ně Boleslawowě. pětné to Ž e arcibiskup Mohučský o - opuštěnj biskupské osady těžce nesl, widěti z toho, že negensám W ogtěch ow id om la u w a l, ale i u Papeže o to gedn a l, b y se nawrátil. Nezdá se též, žeby Boleslaw tak taužebně, gako prw o nawrácenj W ogtěch ow o byl stá l; ne b o l tázal se arcibiskupa M ohučského, zdaž g iného za biskupa w Praze w oliti magj na mjsto W ogtěcha. W ogtěch w ždy gsa poslušen náměstka K r istowa , ač těžce s řeholnjm i b ra try , s nimiž tak blaze ž i l , se rozžehnal, nemeškal se opětná ce stu dáti; wšak nešel přjm o do Čech , nýbrž do Polska. Bylt pak udw ora knjžete Polského B o - leslawa Chrabrého neystaršj bratr, gménem S o b ě bor, kterýž mu o zawražděnj ostatnjch čtyřech bratřj w L ibici, a zřjcenj města i sjdelnj twrze zpráwu dal. I hned na to poslal do Prahy posly, b y w y - zw ěděl, gakby o geho nawrácenj stáli. K dyž ale žádné potěšitedlné od p ow ěd i neobdržel, a se dozw ěděl, co i sm iláčky geho Břewnowským i řeholnjky se dálo, že totiž i oni pronásledow ánjin klášter opustili a prchnauti m usili; před ewzal sobě pewně na w ždy wlasti swé w ý h o std á ti. Nebot ze w še h o toho pozn ali m usil, že ně jaká znamenitá změna we wládě česk é se dála. Nemeylil s e ; nebo mezi tjm časem starý w éw oda Boleslaw dlauho dnau trápený na Iožgí ležela tudy žezlo swého panowánj synu swému ode- w zdal; a proto W ršo w ci snadno b ezb ožn ý aumysl swůg w skutek uwesti m ohli, a i srdce sta rého w éw ody p roli Slawnjkowu rodu hořkostj nakw asiti, zwláště pak Soběbora za zrádce w y hlašugjce p roto, že se k straně cjsaře. Otty a B o leslawa , knjžete polského náchylným zdál býti, s nimiž náš Boleslaw tehdáž w nepřátelském tr~ wal položenj. *) W ogtěch prw nežli rozkazem Papežowým z Řjma b y l cestu nastaupil předzw jdage w du chu , že swau milau wlast w jce nespatřj, zaw ázal se P a p eži, že , k dyby geg sw ogi nepřigali, hřiwn-u sobě swěřenau zakopati nechce ; nýbrž že z pow innosti poswěcenjm na biskupstwj na se w zaté, co nástupnjk apoštolský národu, k ně muž geště ewangelium nedošlo, kázati mjnj, n e * ) D ob n er anual. part. I V . pag. 4 0 6 . gsana rozpacjch iž iw o t pro K rista nasadit! ; če muž Papež p řiw olil i předsewzetj geho schwálil. T om u slibu wěren gsa odebral se s bratrem swým Radimem (ginák Gaudenciem) nápotomnjm arci biskupem Gnězáenským, a Benediktem z Polska do Prus k Slowanům geště pohanským, gem užtopro bezpečnost Boleslaw Gdaňsku deset oděnců přidal. štastně rozestřel co duchownj Iowec sjtě sw é , mnohých dušj Kristu zjskage. strážné swé Odtud domů p o s la l, a gen p od ochranau křjže Kristowa se hlauběg do země Pruské me zi zaryté m odloslužebnjky ubjral. kterak W T i wšak ni sw ých bůžků, za newiditedlného Boha, kterého gim k ázal, dáli n ech tjce, muže božjho co odpůrce sw ých m odí krutau snirtj zawraždili. Geho sw .tělo Boleslaw , knjže P olské, od muči telů w ykaupiw w chrámě Gněznenském z a ch o - w a l, a nákladným oltářem ozdobil. Newj se gistotně gen o dwau kosteljch, gichžby b y l W ogtěch swatý mimo klášter Břewnowský poswětil w Cechách, to tiž : w Šárce a Prosjku.*) * ) Co se o Strachkw asu, ginák K ř lš fa n o w i, m nichu sw. Emeráma, a synu B oleslaw a I , \v kronikách pjse , že na mjste sw . W ogtecha z w o l e u , a kterak při posw ěcenj swém w M oh u i i žiw ot swiijj skončil , co pow jdka pauhá nezasluhuge zde b ý ti m vedeno. 6. Sedmero swátostj cjrkwe sw. katolické, wyswě tlených w sedmeru postujch lcázanj. Od Wáclawa Wiléma Wáclawjčka. . ■ΠT i |..'IJILJ. τη.ίτη- .. i % O s w á t o s t i m a n ž e 1 s t w j. Togemstwj to to w elik é gest, ale g á p ra w jm , \v Kristu a \v Cjr kw i. E fcz. V , 3 2 . W ezm auce Pjsmo sw. w ru ce čteme hned w prwnjch listech knihy Genesis, kde Mogžjš sw §towSké přjběhy pokolenj lidského w ypraw u ge; kterak Bůh wěčnýrn sw ým uloženjm stwořil swět z ničeho, a stw ořil prw njho člow ěka, arciotce na šeho ze země, na znamenj geho pů w odu , ducha ale dal gemu nesmrtelného, — w ýlew swého B o ž s tw j! — a stw ořil matku našeho pok olenj, Ewu, z Adamowa těla, kost z geho kosti, na důkaz, že muž a žena w pů w od n jm swérn přjbuzenstwj g e dno tělo gsau, a w nerozw jžitelném swazku sp o lu trwati magj až do smrti. H ospodin prawil : „Nenj dobře člow ěku b ýti snmému.“ 1 Mogž. II, 18. Radost, o kterau se zděliti nemůžeme, tratj pro nás swau w n adu; bolest pak, d ělj-li g i s námi milugjcj která bytnost, gest mnohem snesipelněgš j , nebí gi cjtjme gen polow ičn ě. A wšak kde může saucit, sauradost, saužalost wraucněgšj b y li , gako m ezi dwěma osobama, kteréžto gen g e - dno tělo gsau ? — A požehnal gim Bůh a řekl : „Bostež a množte se a naplňte zem i.“ i . Mogž. I. 28. Spogenj muže se ženau k obapolué pom o ci w m anželstw j, a k rozm noženj pokolenj lid ského , gest ustanowenj a zřjzenj welemaudrého Boha. A gest to zajisté zásluha w elik á , děti z p lo d iti, a ge k gegich wlastnj blaženosti a lc štěstj swěta w ych ow a ti; — g e stito pom yšlenj pro rodiče oblažitelné, že geště po swé smrti w dětech swých žiwi a skrze n ě , i skrze wnuky swé neypozdněgšj k dobrém u lidstwa působiti budau. Z toho w šakale samo sebau následnge, že tu ne tok na tělesném w ezdegšjch rozum ných tw o rů z p lo z o w á n j, gako na mrawném gicli wychow ánj a wzděláwánj w ec hlawnj záležj. Z té také přjčiny dal gest Bůh giž skrze M ogžjše takowé zákony a p řed pisy, aby pořá dným manželstwjm i obecenstwo zjskalo, i čisto ta náboženstwj u geho w yw oleného lidu za ch owána byla. Zapow ědělt totiž manželstwo sk rew n jmi p /á le ly a wšeliké yvesměs cizoložstw o. 3 . Mogž. X V III, 6 <— 20. přikázaw w desateru: „N epo žádáš manželky bližnjho sw ého.“ 2. kn. X X , 17. I zakázali gim také siiátku $ Chananeyskými pro uwarowánj sw od u : „A ni se spřjznjš s nimi man želstwjm. D cery swé nedáš synu někoho z nich, ani dcery geho wezm eš synu sw ém u; . . . nebo swedlaby syna tw é h o , aby nenasledowal mne.“ 5. kn. \ II, 3. 4. Sicet poshow ěl M ogžjš new ázané hrubosti národu swého, dopustiw propuštěnj manželky; (5. kn. X X I Y , 1 — 14.) ale skrze Syna swého uwedl Bůh manželské spogenj k geho předešlé a půw odnj dokonalosti. Ježjš Kristus nechce nic wěděti o ljstlcu z a puzenj, nic o m nohoženstw j. „C ož gste nečet li» — řekl kFariséům : „že ten, kterýž stwořil člowěka s počátku, muže a ženu stw ořil ge ?“ to tiž stw ořlw člo w ě k a , hned s počátku geg d w o gjlio pohlawj učinil , a řekl : člowěk otce i matku , a přidrž] swé i budau dwa w tělo gedno. gsau dwa, ale gedno tělo. Protož opustj se manželky A tak giž n e - A protož což Bůh spogil, člow ěk nerozlučug. — Mogžjš toliko pro twrdost srdce wašeho dopustil wám propauštěti manželky waše : ale s počátku swěta nebylo tak.“ Mat. X I X , 4 — 8. O gak w elem audré, w eledobré a spasitel né gest toto zřjzenj B o ž j! K d y b y rozlaučenj man želů pro newěrnost gednoho neb druhého, pro zlé gednoho s druhým nakládán), pro w ych la d lau lásku ueb podobné přjoiny dopuštěno b y lo : z toh ob y rozpustilost mrawů, prostopášnost, rů znice a swáry pocházely i mezi těmi manžely, gešto nynj ctně, poklidně a štastně w espolek ž iwi gsau. A medle, kterakby se dělo s káznj a wychowánjm d jtele ? — W ědauce pak také k řestané, že nemohau manželé leč skrze smrt ro z d ě leni b ý t i, neWstupugj lehkowážně w m an želstw j; nýbrž každý dřjwe powažuge, b y l-lib y ten, s kte rýmž na celé žíw obytj má swázán b ý ti, spogenj toh o hoden, a b u d e -Ii m ocisn jm až do smrti sp okogeně žjti. Gsauce wšak s p o g e n i, tjm samým snážněgi o to p e ču g j, b y společná láska gegich w chladnost a lhostegnost se neobrátila, a geden k štěstj a radosti druhého žiw byl. Než na tom neměl geště dosti Syn Božj, že manželstwj do předešlého pořádku geho u w ed l; nýbrž on w yzdw ihl staw manželský za swátost. Dnes tedy w neděli šestau postnj — kázan j : o sw á to s ti sw atého m a n ž e ls tw j, kdežto w yskaum ám e: 1. Zdaliž swazek manželský w cjrkwi K r istowě skutečná gest sw átost? a 2. Čehož těm šetřili a činili náležj, genž do toho swátostného stawu Avslupugj. 1 řeknu hned předběžně: K dyž dAva m il gjcj před oltářem neyw yššjho Boha klečj, když tu slib wěČné w ěrnosti a lásky činj, a slow o za snaubenj, slow o nerozw odného spogenj z ust ná městka B ožjho kněze z a w z n j, a s geho požehnánjm a m odlitbau zwdáštnj m ilost Božj gim se u d ěluge : to t-li snad pauze lidské, měštanské gednánj ? — ta to -li slawnost, tento-li slib před Bohem, tato přjsaha wěrnosti až do smrti , toto p ože hnánj kněžské a udělowánj zwláštnj milosti B o ž j: t o -li pauhý toliko obřad ? — O n ik oli! w p r a wré cjrkwi Ivristowě gest manželstwj wlastnj a prawá swátost ; — swatá ale také budiž p ř jprawa w staw ten swátostnj w stu p u gjcjch ! I. Staw manželský nenj toliko obecnj sm lauwa, nýbrž gest také swátost, swátost od Ježjše Iírista ustanowená, aby skrze ni přirozená láska manželů· posw ěcena , nerozdw ogitelný swazelc gegich upewněn a gim zwláštnj milost Božj k náležitému plněnj důležitých pow innoslj n o w é ho gegich sta w u , které druhdy wfelmi obtjžné gsau, udělena byla. W ždyt se postaral laskawý Spasitel o AYŠe— liké p otřeb y Cjrkwe swé a audů g eg ich : aneb gest ii která duchownj potřeba, nad kterauby se byl zapomenul, népřispew gj swau wyššj pom ocj ? — Gižt wšalc nepotřebugj-li manželé milosti Božj ? Nezačjnagj-li swé wlastnj hospodárstw j , gešto mnoho práce stogj a s w elikým i nesnázemi s p o geno gest? N em usj-li djtky,které zplodili, z iw iti a ge w ychow áw ati s wšemožnau piluostj, s t r pěliwostj i odřjkánjm se wlastnj swé p oh o d ln o sti ? Negsnu-li zawázáni, spolu žjti až do smr ti, a wšecka i ta neytrpčj utrpenj společné dě lili a snášeli ? N em agj-li wěrnost manželskau n e porušenau zach ow a ti? Žid. X III, 4. těla sw áza chrám Ducha sw. p o w a žow a ti, 1 K or. IY , 19. geden druhého c t jt i, a společně na swém spase nj pracow ati? — Zkrátka: nepotřebu gj-lim an želé zwláštnj m ilosti, zwláštnjho požehnánj B o žjho ? A Spasitel b y gich snad b y l zanedbal, n e - ustanowiw spasitelného prostředku, skrze který potřebné milosti Božj dosahugj? — Manželstwj gest tak důležito pro swět, že skrze ně p ok olenj lidské množeno a zachowáno b ý w á , a wšecky sw azky společenské, měštanské i cjrkewnj skrze ně s to g j; cok oli Bůh k oblaženj a spasenj p ok olenj lidského ustanowil a uložil, tot on skrze man želstwj a z manželstwj w yw ádj. Na tom to tedy stawu wisj takořka trwánj a blahost sw ěta: — a staw tento weledůstogný ochranau Božj nem ělby p od zwláštnj stati a geho w yššj nadpřirozené p om oci hoden a aučasten b ýti ? Odstupiž ! Staw manželský gest swátost, skrze kterau manželům zwláštnj m ilost Božj se uděluge,. Nečteme sice , kdy. Ježjš Kristus staw manželský za swátost w yzdw ih l; čtemet a le , že b y l sám na swatbě w Kani Galileyské, a gi p rwnjrn zázrakem , kterýž učinil, oslawib Jan II. N epochybně poučil Ježjš o tom učedlnjky swé, když po swém z mrtwých wstánj Častěgi s nimi o b cow a l a rozmlauwal s nimi o králowstwj B o žjm. Skut. ap. 1, 3. N ebo apoštol sw. Pawel učj w eyslowně, že manželstwj obraz spogenj Krista sgeh o cjrkw j gest, a odw ozuge odtud pow in n osti manželů k sobě wespolek. Pjše totiž k E fe z - sk ý m : „Ž e n y mužům svvým poddány buďte, gako Pánu ,* nebo muž gest hlawa ž e n y , gako i K ri stus gest hlawa cjrkwe. . . Gako poddána gest tedy cjrkew Kristu, tak i ženy mužům swým poddány buďte w e wšem. Wy pak mužj m i- higte manželky s w é , gakož i Kristus m ilowal Cjrkew, tak welice a srdečně, že w ydal sebe samého za ni na sm rt, aby gi p o sw ětil, o č istiw gi obm ytjm w od y skrze slow o žiw o ta, aby učinil sobě slawnau cjrk e w , nemagjcj posk w rny, ani wrásky , neb cok oli ho, ale aby byla ta k ow é- swatá a b ez auhony. Takt i muž) magj m ilowati manželky s w é , gako swá wlastuj těla (gegichž gsau manželé h la w y). K do miluge manželku swau , sebet samého miluge. Žádný zagisté nikdý těla sw ého neměl w nenáw isti, ale krmj a chowá g e , galco Kristus Cjr kew ; nebot gsme audow é těla geho z masa g e ho a z kostj geho — (gsmé gedno tělo s Kristem.) Protož opustj člow ěk otce i matku swau, a p ři drž) se manželky swé, a budau dwa w gednom těle. T a g e m s tw j praw jm w K ristu toto w elik é g est, a w C jr k w i,“ ale gd čili podlé půwodnjho textu — z ohledu na K rista a na Cjrkew. V, 22 — 32. Patrně gedná zde apo štol o pow innostech manželských, ku kterýmž zwláštně w ěřjcj zawázáni gsau; těmto, gešto K ri sta zn a g j, audowé geho cjrkwe a geho d u ch ownjho těla gsau, předstawuget, a sice : — mu žům lásku K ristow u k geho cjrk w i, — ženám pak podrobenost a poslušnost cjrkwe ku Kristu za w zor a p řjk la d ; a ačkoli giž důkaz swůg sp o lu také z přirozeného práwa rozumu, a ze slow Adam ow ých objrá, ř k a : „K d o ž miluge manžel ku swau, sebet sarného m ilu g e ; — protož op u stj člow ěk otce i matku swau, a přidržj se manželky“ e t c .: přede se w ž d y zase ku přikladuK ristowu o b r a c j, a činj konečně záw ěrek : ,,toto,“ totiž manželské sp o g e n j, o němž posud mluwil, „gest weliké ta g em stw j vv K ristu a geho cjrk.wí,u t. g . ono manželstwj wyznamenáwá spo genj Božského Spasitele s geho cjrkw j. T otgest gediné prawý sm ysl slow P aw low ých , gakž ge také swatj cjrkewnj otcow é gednohlasně w ykládagj. #) — Maužeistwj gest tedy, dle učenj sw. Pawla, obraz spogenj Krista s geho cjrkwj. K rietus ale spogil se s Cjrkwj swau netoliko skrze swé w tělen j, čjmže se bratrem našjm stal, ný brž a obzwláště skrze milost a lásku swau, njžto gi posw ětil a obm ytjm w od y skrze slow o , totiž na křtu swatém očistil. Ef. V , 26. P iisob j-li cjr kw i geho s nj se spogenj posw ěcugjcj milost Bo žj ; tedy musj také stawu manželskému, m á -li do konalým obrazem spogenj geho s Cjrkwj býti, ge h o božské milosti se dostati, t. g. manželům musj nadpřirozená p om oc shůry udělena býti, aby při rozená gegich láska očištěna a poswěcena byla,a oni důležité powinnosti stawu swého wěrně plnili a na swém a sw ých djtek spasenj bezpečně pracowali. Protož b y l pak také staw manželský w Cjr k w i ■wždyckyza swátost pokládán, gakž * ) S . G regor Na7.. O rat. X X X I . aust- S . Clirys. liorti. X X V I I I . in c , V . ad Eph. c . 1 2 . S. H ieron. ia c. V . ejusd. ep. et ver. 32. njlio učenj apoštolského patrno gest. «N e - staČjme w ypraw ow ati,1 “ pjše starý Tertullian, — „blaženost m anželstwj, kteréžto cjrkew spogu- ge, obětj potw rzu ge, požehnánjm zpečetuge, a andělé ge prohlašugj, a Otec nebeský za platné uzn áw á;“ ad uxor. L .I I , c. 9. a dokládá, že „ A poštol o stawu manželském mluwě, gakožto o sw á tosti o něm m luwj.“ L . Y. adv. Marc. c. 18. #) Sw. Jan Zlatoústý kázal lidu : „N eslyšjš-li, co P a wel p ra w j: manželstwj gest swátost a obraz lá sky K ris to w y , lcterauž cjrkw i lioni. LV1H. in Gen. swé dokázal ?“ Sw. A ugustin, kdekoli o manželstwj mluwj, w ždy ge swátostj nazjwá, g m enowitě, swátostj swadebnj, swátostj sňatku, swá tostj nerozdw ogitelného spogenj. Tak tolikéž přirownáwá manželstwj k křtu, a swátosti jřjz e nj kněžského. L. I. de nupt. et concup. c. 17. de b on o conjugum c. 24. etc. Tém už učj také onino sw. Otcow é , genž napsali, že Spa sitel swatbu w Káni G alilejské přjtomnostj a prwnjm zázrakem p ro lo swau pouctiti chtěl, by manželstwo posw ětil, a gemu swé Božské mi losti udělil. Epist. synod. V. Cyrilli ad Nestor, etc. Sw. Cjrkew katolická nemůže tedy leč k s w a tým swátostem připočjsti sw. manželstwj. Conc. Trid. Sess. X X IV , c. 1. I což w jc e ? — ch c e - teli gdete a opteyte se Reků, a giných křestanů na w ý c h o d ě , cjrkwé ja k obitsk é, koptické a a r- *) Cír. de M on oga m . c . 5 . de prasscript. c. 40. m enské, a celého Ruska na západe: a uslyšjte gedněmi u sty, že manželstwj swátost, wlastnj a prawá od Ježjše Krista ustanowená swátost gest. — Ale m ed le, kterak magj prawowěrnj křestané tuto swátost přigjm ati? II. Swátost a důležitost stawu manželského žá dá zralého rozw ážen j, netoliko z ohledu wolenj tohož staw u, ale i a obzwlášté z ohledu osoby w yw olenu býtim agjcj. Gesti předewšjm potřebj, aby se tu w ždy začalo s Bohem : „P an e! nauč mne znáti wůli twau — Pane! co mám čin iti? ť£ — Krásné a djlom následowánj hodné gest gednánj dom ácjho zpráwce Abrahámowa, kteréhož on p o slal do země a přjbuzenstwj swého hledati manžel k y syn u lza k ow i. I započaltporučenj swé s wraucj m odlitbau k B oh u : „H ospodine Bože pána mého Abraháma! potkey se , prosjm , semnau dnes. Učiň milosrdenstwj s pánem mým Abra hámem. “ 1. M o g ž .X X IV , 1 1 .— „Pane, co chceš, abych u čin il?“ Skut. ap. IX , 6. toto budiž těch, kdož w manželstwj wcházegj, každodennj m od Ijcj otázka. A což gim na to swědomj gakožto hlas Božj o d p o w j, a rodiče a ginj nábožuj, zkušenj lid é , prázdni předsudků a náružiwostj gim p o r a d j; to necht učinj. R a d j-li se al$ gediné s tělem a lcrwj, se smyslnostj, lakomostj, cti žá dostj a p ých au : tedyt proti b o d ci se zpečngj. Giž starý geclen pohan prawj o lakowém w olenj, že „nikoli statkowé, brž pow ahy srdce sauzw ukug j, a na nu se hleděti m á , anol neylepšj o b w ě něnj panny kázeň a počestnost býwrá.“ (T erenti us in fratribus Y , 8 .) Čjmž tedy opatrněgšj a prozřetelněgšj má křestan při takowém wolenj býti, znage w yššjch ohledu B ožjch při Swatém zřjzenj m anželském ! A pročež, nehlediž žen ich u , aniž ty newěsto ! gediné na hezkau twář, hezkau postaw u, alebrž wjce na sličnau duši. C o maudrý Syrach mlá dencům p ra w j: „P ro krásu ženskau m nozj zhy nuli ; nebo gako oheň rozněcuge IX, 9. lo t též wýslražně řečeno se ž á d o s t; “ w á m , panny, genž ruku swauzadati hodláte. Hleďte obzwláštS na pow ahy rozum u a srdce ; nebo gakož pom jgegjcj gest krása tělesná, tak trwanliwá gesti šlechetnost a urozenost duše, zakládagjc stálé a pewné štěstj wmanželstwj. Nalezá-li tedy ženich, newěsta, že wywolená osoba potřebné wlastnosli rozumu a srdce m á; že gest bohabogná, k rodičům uctiwá, pracowitá, k chudým autrpná, snášeliwá a ustnpná, a c jt j-lis e těm ito wlastnostmi k nj nákloněna : tut gj směle a b ez rozpaku ruku k swatému sňat ku podati může, neb tu plyne náklonnost z čisté ho, nekalného pramene. Bez těchto ale šlechet ných powali, buďtež wlastnosti tělesné sebe lu z něgšj , chraniž se kdo w oliti, A wšak šetř a skaumey , koho w oliti chceš, nikoli při plesu, na tančjrně, w diw adle a giných w eřegných m jstéch Časopis p. Kaiol. Diích. IV. ‘I. 8 rozkoše awyraženj, kde zřjdka dobré manželstwo uzawjráno býw á ; nýbrž p ozoru g smeyšlenj a g e dnánj new éstiuo, ženichow o saukrom j, w tiché dom á cn osti, a neljčenau gegj — geho — po božnost na wraucjch m odlitbách w kostele, i krom kostela — doma. Křesl ané I neobjreyte se také w manželstwj toliko pro p en jz e; nebo „n m ozj“ — gakž opět Syrach w ece — „p řišli ku pádu pro zlato a stkwělostj geho zaslepeni gsauce zahynuli.44 X X X I , 6. To budiž zwláště pro mladé muže wýstrahau, kteřj sw ého štěstj w bohatém ženěnj hledagj. Nesh ledagj-li na osobě , o kterau se ucházeyj, nic giného leč penjze, snad i dokonce opow ržliw é pow ahy a nesnesitelné wášně, sWémyslnost, p á n ovvitost, sw árliw ost; tut maudře učinj, od swé ho předse wzetj odstupugjce. W ždyt gest „m už hlawa že n y , a žena má muži poddána b ý ti.“ 23. 24. E f.Y , Ale m ed le, kterakby gednau mohl že nich podlé zřjzenj Božjho hlawau manželky a swé rodiny b ý t i , učinila-li geg swéhlawá, pá - nowitá, marniwá a wadiwá žena bohatým man ž e le m ? O d la k ow ý ch spolků manželských nelze giného se n a d jti, než přewráceného pořádku w dom ácj zpráwe , směšných přjběhů pěstowánj a w ychow ánj djtek ; — a špatného kagjcj slzy, gež pláče manžel, býw agj častokráte gediné anr o k y , kterých krátkozraký ženich od bohatého ■wěna očekáwal. A protož necht si to každý že nich hluboce w srdce wštjpj a nezapomene nikdý, že manželstwjm zjskané gměnj tehdáž gen štaslua čiuj, když bohatá newěsta spolu šlechetné mysli g est; — a že to wesměs pro wnitřnj g e ho poklid a spokogenost daleko prospéšněgšj gest, w y w o lj-li raděgi cliudau, wšak ctnostnau a pracowitau děw u za m anželku, nežli aby p á u o witá newěsta bohatým geg učinila mužem. Krása a bohatstwj gsau w ěci toliko postránnj w m anželstwj; hlawnj w ěc gestit ctnost a b o habognost, zdraw ý, přirozený rozum , pilnost a přjlicná schopnost. Po boku nešlechetného man žela , nešlechetné manželky nelze štastnu b ý t i ; od gegich n ew ěrnosti, od gegich marnotratnosti gest se w šeho zlého co b á ti; od nich nemůže me také dobrých detj očekáwati ; nebo gaký strom, takowé gest o w o c e ! Z lý prjklad poru šu ge něžné srdce djtěcj giž w neyranuěgšj mladosti. Ctnost gest gakož'vw šudy tak i w manželstwj g e diné štěstj. Žádostno ale také , aby k ctnosti přitowařišilo se z d r a w j, nebo osoba nezdrawá nemůže zdrawé děti zploditi aneb p o r o d ili; o soba nezdrawá nemůže w ěcj dom ácjch náležitě řjditi, a osoba nezdrawá rozplemeňuge začasto nemoce w dětech i wnucjch. Také nerozum nemůže domu zp raw ow a ti; tu w šecko w n iw eč přicházj. ,,Μιιζ maudrý gest silný,“ prawj král Šalomaun, t. g. on swau opatrnostj a rozša fa ostj m noho p row ede, — „a žena rozu m n á w zd ě láwá dům.“ Přjsl. X I V , 1. X IV , 5. A z a g is t e ! nebo n eu čj-li tomu zkušenost, že mnozj, genž m ás » % * lo m ěli; mnoho zjsk a li, a n m o z j, genž weliké gměnj dohrom ady snesli, w chudobu upadli. Λ cožm edle bylo toho přjčinau? Těm to nedostáwalo se rozumu, pilnosti a potřebné schopnosti; onino pak b y li manželé rozumuj , p ilu j, — b y li ctnostnj a bohabognj. O ano, slyšte to geště gednau, ženichow n ew ěsty ! Neyswětěgšj základ wšeliké blaženosti manželské, — to neydůležitěgšj, b e z Čehož kaž dé manželstwj neštastné b ý ti m usj, -— g e s t b o habogn ost, nábožnost. Muž bez náboženstwj, gemuž Bůh nenj milý a wěčnost pauhá smyšlénka, gest zlosyn, podw odnjk, cizoložn jk ; schopen že nu i děti zraditi, ge opusliti i do b jdy wyhnati. A žena bez náboženstw j, bez autlého zbožného smyslu, gest potw ora — a giž u swatebnjho oltá ře podezřelé wěrnosti. B jdůice, w gegjž srdci žádný Bůh n eob ýw á, nemůže m ilowati manžela, nýbrž toliko swau tělesnau Ijb o st; ona zh ořcu ge každau radost a rozgitřuge bolest každau. N em ilugj-li manželé Boha a Ježjše K rista ; n eostých agj-li se budaucjho trestu naw ěčnosti: ach! což ge může w ázati? co postrašiti a na uzdě u držeti p ■— I, žet se opow ážili přikročiti k oltáři posm jw agjce se Bohu w geho sw átosti!! Než djky Bohu í tot se nic netýče wás, b o homysluj poslauchači* pročež chtěge toliko kře stanským sw oboduýnt lidem na ruku d á ti, kte rak k swátosti manželstwj hodně se p řip ra w owati m og j, dokládám gich napomjnage: b y se člřjwe swého spogenj wystřjhali wSeliké n e d o •vvolené pow oluosti. Nebo gakož dlužno gest ku přigetj každé sw átosti, kterau Ježjš Kristus ustanowil, čistým srdcem a prawau pobožnostj se h o to w iti ; rowněž tak pow inno ženichům a newestám, k swatému manželstwj werné za ch owanau newinnostj se p řip raw ow a ti, b y milosti Božj dosáhli, kteréžto gim potřebj k nešenj o b tjžj toho důležitého staw u, a k wernému s p o - lusetrwánj až d o smrti. tau stydliwostj wšeho želstwj gest dow oleno. se saukromj bez Warugte se tedy sw atoho, což toliko w man Schůzky waše neděgte swedků , nýbrž weřegně u přjtomnosti rodičů neb giných lidj šlechetných; bližšj wase známost wztahug se toliko n a p ozn á nj w ašich obapolných pow ah a neypředněgšjch wlastnostj a ctnostj, na nichž štěstj w isjw m a n želfitwj. W ždyt také učj mnohonásobná zkušenost, že nedowolené oboowánj w stawu pauickém w po tonmjni manželstwj zoškliwenj a om rzelost sp lozu ge, a odtud new ernost, zlé domnenj, podezřenj, žehrawost nazwjce pocházj. ,,Slyš mne,“ řekl angel Rafael mladému T o biáši, — „a g á tto b ě p o w jm , kteřj gsau ti, nad ni miž zlý duch má moc. T i zagisté , kteřj W man želstwo tak w ch á zeg j, že Boha od s e b e , i od swé mysli odlučugj, a chlípnosti h ow ěg j, gako kůň a mezek, w nichž nenj rozumu. Ty pak když pogmeš manželku, nic giného nebudeš p ů - sobiti, gediné Bohu se m odliti,“ a t. <]. VI, 16 — 18. — Křestanský žen ich u , new ěéto! také ty začni s Bohem askončiž s Bohem. W zjw ey ho, modli se kučm u o milost geho ; prwé ale smiř sešnjm upřjmnau ljtostj nad poblauzenjm předešlého žiwota w kagjcj zpow ědi, a obnow \v sobě chrám Ducha sw., aby tento host nebeský, genž w sw á tostech ančinkuge , w srdci twém stánek ozdobe ný nalezl. Takto pak přip raw en , a swátostj ollářnj posilněn , přistup k o ltá ř i, aby hognost Božj milosti a geho milosrdenstwj nad teb a u w y lita byla. Rozgjm ey pozorliw é obřad swatý, kte rý w oné wěčnoslawné hodině na tobě wykonán bude. W ypuď wšecku lehkomyslnost ze swé duše ; koř se swatau uctiwostj před Ježjšem, u stanowitelem této swátosti, a roznět ohněm plápolagjcj pobožnosti rozčilené srdce swé. ležito budiž tobě w šecko — od D ů- swatebnjho w ě n ce , gjmžto hlawu twau ozdob j, až do p o slednj m o d litb y , kterau žehnagjcj b e wykoná. w ých , kněz za te K leč pokorně na stupnjch oltářo- welebě B oh a , že tě k swatému neroz- dwogném u spogenj posw ětiti a posjliti ráčil. S d ob rým i a now ým i iimysly a předsewzetjmi nawrat se z kostela domů, abys počestně skon čil den swůg čestn ý; — a od tohož pak giž o~ kamženj budiž to twé snaženstwj, abys w šelikých před Bohem zasljbených powinnostj a zá wazků manželských wěrně a ewědomitě ostřjhal a plnil. I přjtomnj křesíané, sw ědkow é tw ého slaw ného spogenj m odlitbu swau s ouau oddáw agjcjlxo tě kněze sg ed n otj, pamětliwi slow apošto la Jakuba : „M odlete se za sebe w esp olek ; mno hot zagisté může borliwá modlitba spraw edliwého. Y, 16.“ Nuže! požehney óPane, s hůry co kněz we ginénu twém spogil na z e m i, žehney sám man želku a wštěp gj smeyšlenj lásky a pok oge. Chraniž gegj w ěrnosti, opatrug gegj w jry, aostřjhey gegj čistoty, aby neklesla na cestě, kterau gsi gj wykázal. D ey at gest laskawá gako Ráchel, m au- drá gako R eb ek k a , a upřjmná a ochotná gako Sára — kráčegjc po boku šlechetného manžela. A požeh n áš-li gi plodem žiwota, dey gj štastnélio okusiti materstwj, aby prospjwali, které z p lo dila, maudrostj gako wěkem a milostj u tebe i u lidj. Luk. II, 52. Žehney také manžela , aby wěren powinnostem swým swatýrn, neuchýlil se z cesty prawé. Zapal geg čistau , nepomjgegjcj láskau , a uctiwostj šetrnau k slabšj, a wšak w ěrné družce osudů geho ; at miluge čistotu manželskau azachowáwá wěrnost neposkwrněnau ; at oba — manžel a manželka snášegj křehkosti a w ady swé, a obapolne se wzděláwagjce pow zbuzugj sebe k dobrém u, a pomáhagj sobě w domácjch sw ých důležitostech a starostech. Přede wšjin pak a obzwláště sil a podporug ge w neyswětěgšjm djle dobrého wychowánj djtek, které gsi gim dal a gichž za.se gednau zrukau gegich požádáS, aby ge w edli k synowské bázni Božj, — kprawému milowánj tebe a bližnjho skrze Ježjše Iírista Sy na tw ého Pána našeho. Amen. 7. Slowo o nyněgšj cjrkewnj hudbě. Od J. K . CJjm bedliw ěgi sobě vzn ešen ost, swátost a p o hnuteJnost obuti mše swaté rozgjm ám , naci kte roužto wšeobecná cjrkew nic nemá swětěgšjho, čjm sřdečněgi o božjch hodech neb giných slawnostech cjrkewnjch k této božské oběti ducha sw ého připrawugi — tjm w jce z neywraucněgšj p obožnosti má mysl býw á wytržena, když gsa takowé mši swaté prjtom en nikoli cjrkewnj, ale diwadelnj hudbu slyšeti m usjm , gak swým hlu kem a třeskem a gako wýskánjm dům Božj naplňuge. B o ž e , odpust gim , wzdycháwám , neb newědj co č in j, a má pobožnost roztržena ; na mjstě gegjm kormautliwá bolest nad tjm , gak hudba, kteráby se co welebnost Božj opew agjcj angel k plápolu nábožnosti připogiti a společ ně s nj na swatých křjdlech k nebi se w znášeti měla — gak ta Bohem daná hudba gako di wadelnj přelud, ano gako onen pokušitel w tu neyswětěgšj dobu před naši duši se stawj a mar nost swěta c o sláwn geho nám okaznge, bychom prý se před nj uklonili. A bych w této wážné w ě ci, co možná n e y slušněgšj přirownánj učinil — gakby to asi sly šeno a přigato b ylo, kdyžby w ged n é známé obIjbené opeře Veslálka při poswátném ohnjčku sobě zp jw a la : „ Bože před tw a u w elébnostj,u třebas i s podloženým i slow y, gakby toa u čin k owalo ? Iísm jch u , k zlosti, k wyhvřjzdánj. Obratme to na opak, a tažme se, geli možná, aby to w chrámě Božjm b y lo na swém m jstě, aby tjm sobě zjskali pochw alu, když při oběti neyw znešeněgšj, ano při neyhlawněgšjch a neypohnutelněgšjch té oběti částkách na kůru přednášegj (at i s podloženým slowem ) erotické duety, ter čety, quartety, sym fon ie, sonáty, a t, d . ; ga - kow éžby se w diw adle nebo w hudebnj akademii třebas hezky poslauchaly, ale w křestanském k o stele gsau tak na swém mjstě , c o K lopštokow a nebo ledagaká Oda od kněze zpjwaná mjsto práwě angelské prefacj. A tjmto gešitným dosazow á- njm gradualů, offertorij at. d. geště kolikráte d o bře skládaná, duchem nábožným zněgjcj mše se hyzdj a kazj. wliod. Některým heyskům owšem to Překrásné, roztom ilé služby B o ž j! M no hý giž při začátku těsj se na graduale, Zátjm aby dlauhau chw jlj se mu nesteyskalo, při epi štole rozgjmá s o b ě , ne snad gak swatj a p oštolow é nebo p roroci p o b ožn ost, lásku k B ohu a k bližn jm u , dobrotu Božj dogemně hlásagj . . . ale rozgjm á s Ekartshausenem : gak Bůh člowěkci na tento swěb gako na krásné diivadlo postaw il, A když se ten panáček nebo ta panička na to krásné diwadlo djwá — zaznj p od gménem graduale Uvertura , o božjm hodě nebo o swátku pana m e š ta n o sty ; o menšjch slawnostech gen sym fonie nebo koncert bud’ na hausle nebo na flétnu, A te x t? ten gest we rnšále po epištole, wětšjm djlem wyňat ze zpéw ů wraucně k Bohu pěgjcjho Dawida krále , ale ten má tacet. Když pak ty hausle fugy swé do unawenj prohnaly a w šecky tony až do poslednj aplikatury w ychrli ly, a když flétna wýmluwná swým produciro■wdrijm pobožnost hudců a poslauchagjcjch w zd ě- lanců Pánu Bohu přednesla, čte se ewangelium. T o to dlauho netrwá, a tu se dole ch w jlin k u p os t o g j, a na hoře se chystá Qredo. Na to při— gde pěkné now é offertorium . Prostý nábožný tak gako w prawdě wzdělaný křestan arci sobě těch trilů a pasážj a pičikátů adrm olň newšjmá, a při tom to swatém konánj w m odlitbě pohřjžen, celé swé srdce, w šecky swé strasti a slasti B o h u p o rauČj, a duši sw au, co důstognau gemu libau obět připrawuge. Wšalc zwláštnj poslauchačů částka, w jc na kůr než na oltář hled], nic neslyšj, než gak práwě gakási slečenka p ři tom nowém offertorium se slyšeti dáwá w pěkné vvlaské árii. T ak ow ýto zpěw práwě pochwaluge S. Jaroljm we wýkladu na text sw. Pawla : „Šetřtež toho wši ckni, kteřj rádi w chrámu, Páně neb doma z p j- wSte, co swatý Pawel ke Kolosenským w k .I I I . prawj : W m ilosti zpjvvagjce w srdcjch sw ých Bohu že totižto negen hlasem ale srdcem — Bohu, — zpjwati m ám e; že ne hrdelnjm trilů dělánjtn , na způ sob diwadelnjch íraškářůw a liercůw, ani dle obyčege aulisné ochechule a r o z košnice se rty rozpustile potw ořeným i, ale w áí n ě , w sw a té počestnosti, w házni B o íj a porozum enjm toho , co zp jw á n o prozpew ow ati m áte, — h ýw á , Pánu Tak at zpjw á každý wěrný sluha Kristůw, aby ne tak w libém hlasu pjsne, ale i w smyslu s lo w , které zp jw á , sobě za ljb il.— A ten tbu d e před Bohem neylepšj z p ě wálc, který s spoluzněnjm libohlasué m elodie a p jsn ičk y , i skutky ctného a Šlechetného í i w ota w Bohu m ilau harm onii bude zapadati.“ — Nynj zpjwá kněz prefacj. O těch se w y - gádřil n ěk d o, že prý gen od mnichů gsau we zpěw uwedeny, a žeb y n ow ěg šj skladatelowé da leko lepšj zp ěw y w e mšál uwedli, Gá w jm , ž e - by náš slow utný Tom ášek ginák na to odpow S d ě l , nežby to který z těch m udrugjcjch panáč ků očekáwal. — Iíp ozd w ih ow á n j, k tomu neywelebněgšjmu a neytkliwěgšjmu tagemstwj k ře stanstwa, hráno Piano na w arhany: ^ o lb e v ÍTTonb/ Čmťrefjfč fb fřiCCe.! — L z e -Ii pak sobě předstawiti w ě tšj, hřjšněgšj neslušnost a nesmyslnost ! — Ó b y raděgi wšude w našich kosteljch tento někde panugjcj ob y čeg se zachow áw al, aby při pozdw ihow ánj docela wšecka hudba um lkla; tot ueyw ýbornegi toto hluboké, nepochopitelné, uewyslowitelné, a z ohledu památky křjže truchli- w é tagemstwj w ygádřuge; a tjm nápadnegi až k užasnutj, čjm ostatně hudba gest slawněgšj a hlučněgšj. Po skončené swátečnj mši udělnge se pože hnánj s welebnau sw átostj, k čemuž ten pěkný staro dá wn j , od každého znatele obdiw enýzpěw Pange lingua (který w m nohých kosteljch lépe po česku) se zpjwá. N ež, to nepostačugť, kslawné mši prý také býti musj slawné Pange lingua, slawný scelau hudbau prow edený wogenský p o stup — nebo gak seřjkáw alo — marš. — Giž se vrěru co b á ti, aby turecký buben do kůru n ew ew léld i, stan p olow ic tureckau úctau Božj by se to dobře shodlo. Podiwte s e ! na některých mjstech prý se to skutečně stalo, kde onu ew angelickau bauři na m oři při offertorium nebo mjsto graduale před staw ow ali, kterau Pán Ježjš utišil. Lidé se počali w kostele děsiti, i z domů bližšjch -wybjhagjce ustrašenj se tá za li, gakýby to hřm ot b y l? K dyby se to b ylo dělo w Je rusalem ě, nepóchybugem , žeby Pán Ježjš, gako ty stoly prodawačů a penězoměnců i nálohy čili pulpity takow ých muzikantů b y l zpřevrracel, a gich sw ětácké hausličky potlaukl. K onečně, finis coronat opus, zde po česk u : kdo špatné začal , nedobře skončj — po intrá- dech poslednjch děláwagj se w kostele božjhodnj aufcuky, id est, mysliwecké přetrhowané p o stupy 11 a samé trauby. P roč, z gaké pobožnosti to se dělá , tomu nerozumjm. Pán Bůh z koste la negde gako w o g s k o , a kněz nenj žádný k o mandugjcj m ysliwec. — Blilj w clebnj b ra třj! kte řj to čtete, a zagisté se mnau proti té nemotoře horljte, c o se wám zdá, že geště té wěci ch yb u ge, aby byla dokonalá? Snad aby se w koste le od heysků těm pánům na kůru hlučná p och w a la zhůru tleskala? z Ba, aby se gežkowau palicj kůru w yh n a li, a gegich krásnj m ilow njci z k o stela , a dřjwe aby se tamti na kůr a tito do chrá mu božjh o nepauštěli, až b y b yli w tom d ok o nale gakožto křestané w y cw iče n i, co gest dům Páně, co h od Božj, co služby Božj, co pobožnost nebo m odlitba, co mše swatá, co každá částka této oběti. Odpustte tomuto w ygádřenj ; k dopak se může tužšjho slowa zd r ž e ti, au giž tolikeré, i weřegně dáwané poučenj a napomenutj tak má lo dotud geště prospjwá. Ano, geden wtipně chtěl p ro h o d iti: „W ž d y t pak prorok a král D aw idpřed archau P áněhrage poskakowal, a tak swau uctiwost 11 a gew o d á wal.“ Nu, tedy wykliďte lidé stolice z kostelů, at můžete p ři té nowé hudbě poskakowati, a tak Pána Boha c t jt i ! — Což ale na to wtipné p r o hozeuj od p ow jm e? Neyprwé, že to k tomu aum yslu nenáležj, o kterém tuto mluweno, a za d ru hé , že třebas to stačilo a platilo za onýoh časů, když se galow ice ·— a kozlow é —· na oltář kladli za o b u t; od nás učenců JczjSoivých, giž se požaduje uctěnj Bolia w duchu a w prawdě' o b ít čistého srdce. Za třetj , stwatý Dawid, m už podlé božjho srdce, gak geg pjsm o swaté nazjwá, dostatečně swými božským i zpěw y do kázal uctěnj sw ého Boha a ukázal, gak ta neyswětěgšj Bytnost má b ýti ctěna, že nikoli w ro z košnosti, nikoli na pohled nebo na foch , gako ř jk a g j, nikoli tedy srdcem po zá ba w ě hažjcjm, — Ach ča s o w é , naši ča so w é ! gaké to w každé w ěci p lod y wywádjte, w každé w éci k náboženstwj náležegjcj, na pobožnost se wztahugjcj ! — I ta nyněgšj cjrkewnj h u dba, i obljbenj w nj, gsau znamenj a důkaz té přenáramné osw jce- nosti našeho s t o le t j, kde mnozj w e w šech w ědácli m udrugj, w e w šech umenjch wynikagj, genom w n áh ožen stw j, w tom neypotřebněgšjni a neydůležitěgšjm u m ěn j, až hanba nedoukow é zůstáwagj. Přegasná osw jcenosti shnilého dřewa, o čemž i prostá babička gest přeswědčena, že so b ě u takého swětla ani palec neoliřege, a oni chtj tjm sw jtiti gako p och od u j, chtj tjm zahřjti, blahým ohněm roznjtiti srdce ? ! — N ebyloby možná tomu wěřiti, že ta wytraubená X I X . w ě lcu oswěta , chrámy Božj bude nawštěwowati pro swé zabaw enj, k doby w ěřil tom u , k dyby nám to wšude přjtomná zkušenost nedokazowala. „E beu lcomm ich aus der Kirche — (po němečku, což také k té oswjcenosti náležj.) Das war Iliiipn ei- ne herrliche, eine gottliche Musik. Das Seli bu stě aus der Prccciosa ! Das ist w irklich einhim m - lischer Genuss. Blan weiss n ich t, soli man sich der Ančlacht, oder (lem Zauber der Blusik h in geben. Es ist wabrhaftig niclils schóner ais eine Militarmesse. T o gsau ty krásné aučinky t ó n y - ugirgj hudby. O těchto mšech w ogenských b y se mohlo tuto přidati geště giné slow o, ty gsau te prw wyšnořené, ale dost na tom. — W žd yt mi to ani sm ysli negde. Před b o - žjm oltářem , kde rozkošnost má se utláčeli a m rtw iti, či kde ginde gestii ne w swátyni ? — kde se má obětow ati w ůli a swátosti N eyw yššjh o __ tam se ona w y n á šj, tam se obžiw uge a roznécnge, tam nastogte sama swátost rozkoši má b ý ti p o d ro b e n a ! Anebo to nenj rozkošnost když se tu wyhledáwá gen sladkého nápew u,gen gemného lechtánj ušj ? když hudcowé liragj pro swau pochwalu m arnau, a mnozj pro swau zábawu ? poslauchagj T o t se neslaužj duchu, ale tělu, ne B oh u , ale ďáblu. To gest kwjtek z geho zahrádky; pjsnička z geho K ancionálu! W eleb n ý llaydene 1 T ys wěděl a c jtilw srd ci , co ta swatá obět křestanská w sobě obsah u ge. T y s klekáwal, tys na kolenau poujžen m o - dljwal se dřjwe, a pak w tom nábožném ro z h o rlenj twá ruka, dřjw e k B oh u sepiatá, hlasy twé nábožné duše 11 a papjr znamenala. Co z p o b o ž ného w yplynulo s rd c e , lot opat srdce k p o b o ž nosti rozněcuge, co z nebepochazj, to k n e b iw a n e , to k nebi wznášj. — K olik skladatelů, k o lik hudebnjků kostelnjch tebe následuge i* K olik těch hudců a zpěwáků s lakowau přjprawau w y cházj k službě Božj na kůr? — G ste-li prawj, křestanskýra duchem , láskau k Bohu a k bližn í mu nadanj služebnjci chrámu Páně — nemá-liž waše mysl, tak gako každého weň přicházegjcjlio b ýti pohnuta , au zw ony tak wážnými eauhlasy k službám Božjm wás napomjnagj ? Zdaž new olagj ty zw ou y mocně s w ý s o s t i , k wašentu srdci, že od té dob y giž má yuzdiviženo b ýti k O tc i, genž gest na nebesjch ? — Gale gen m o žná něco takow éhossebau přinášeli, cos takow ého chtjti přednášeli, co wšem we chrámu se nalezagjcjm předmětům a pohnutkám odporuge? Nebo tobě nenj citu ? O gestli m ilencow i gemné hudby citliwého srdce se nedostáwá, u kohož ge tedy poliledáwati máme ? — Gábych to sobě za hřjch, za těžký hřjch bych to pokládal, genom gednu dušičku , neřku-li celé sliromážděnj z těch neyswětěgšjch a neyblaženegšjch na swětě zarnyšleuj w ytrhow ati, ano i kněze obětúgjcjho p o lioršow ati — a to k wůli několika sw ětákům ! . P odobným i slow y, W . P. b r a tř j! upřjniě napom jneyte waše hudce a zpěw áky, poraďte, p o učte , zapowězte. W ám dáno bdjti nade wšjm, co k náboženstwj a k geho přispěnj náležj. Giž tedy swědomj a pow olánj samo welj. Get mi dobře pow ědom o, gak šlechetnjm užow é z umělců i duchowenstwa k odstraněnj takow éto zle spořádané hudby a lc dosaženj w hodněgšj přispěli se wynasnažugj skrze zwláštnj k tomu ustanowenau společnost. Gsau mi známé giž d o sawádnj gegich w yw edenj. Bůh gim žehney a odměííug, a Bůh d e y ž , aby negen w Praze, ný brž i w kragjch b ylo aučinkowáno. II. O Z N A Μ 0 W A T E L. a) L i t e r a t u r a . í· hematische Precligtentwiirfe xiber alle βοηη- und festtagigen Episteln und Evangelien des gesammten katholiscben K irchenjahrs , bearbeitet von B. O pp elt, Chorherrn und Prediger im k. Príiraonstratenser - Stifte Slrabow , und mit einer Vorrede besleite t von U r. M a xiínilian M illauer, k. k. offentlichen Professor der P astoral an der Prager Hochschule &c. Erster Band. P ragbeí Joliann S purn ý Buchdrucker und Schriflgiesser. 183 3 . 8. S . V III. 313. D okonale kázán] gestit d jlo neobyčegně plodné, dů myslné hlaw y. Tau přjčinaú w přem u ožstw j b o m ile - tickych pracj m alot gest p o w ed cn ý ch , a takow ých, b y gich kazatelow é s proepSchem užjwati m ohli. se při každém kázanj zdá býti C ož pak n e y tě ž š j, gestit určen) p řjležitéh o předm ětu , a ta k ow é rozdSlenj a spořádán) w šech "vvěcj, b y gich kazatel snadno w m ysl swau w p r a v » il, a poslauehatele důkladně p ře sw S d čil, že 1o, což gim předkládá, w skutku gest prawda. kazanj gest podstata a gádro. Časopis p . K atol. D uch. IV . 7. Gako se D ob rý rozw rh obraz w lip c S 0 nasliněný leliee barw am i m aluge, a dům . geh-ož w ýše, d la u h ost, širokost a každý k a u te k , každá schránka d o konale gsau na papjre w y ljče n y , i od lecga k éh os zedujka lehce se staw j : tak se podle' dům yslně přistrogenoho rozw rh u i snadno i užitečně káže. K a ž d ý kazatel má sw ů g wlastnj z p ů s o b , a rád ně co zw la stn jh o nábytku h la w y sw é posluchačům před kládá. P od áw agj-lit se mu tedy giž h otow á a cele w y - pracow aná k á za n j: činj so přirozeným darům geho gafco n á s ilj, a gako o k o w y se duch geho s w jr á , tak že se, byt Sebe byl ž iw ě g š j a p lo d n ě g š j, poh ybow a ti nem ůže. w o ln ě a sw obodně Paklit se m u toliko rozw rh ow é kázanj p o s k y lu g j: tedy netoliko weškeren obsah duchow nj řeči lehýčce pamětj chápá, a hlaw nj částky gegj pořá dně w m ysli ustawuge , nýbrž i ze sw é h o tak mnoho m ů že p řičin ili, že se pak kázanj geho ne c i z j , nýbrž- w lastnj geho zdá býti pracj. P rotož dobřj kazatelow e, ant gim cizj pom oci druhdy gest u ž jt i , neyraděgi podlé rozw rh u hlásagj. ^ Nem ůž tedy n ež Welmi chwálen býti u č e n ý , zku šený a w ů bec zaljbený pražský pan kazatel Oppelt , že du chow en stw u w ydán jm hom iletických r o z w rh ů chtěl poslaužili, i poslaužil skutečně. P odáw át pak na každé epištolu) čtenj g e d e n , na každau ewangelickau částku alé dw a r o z w r h y , a sice ta k , že oko čtaucjho w oka. m ženj weškeren obsah geho přehljdnanti m ů že. Gedno každé, kázanj geho má nenepodobný ú w o d , přjstup neb p o č á t e k , pak dwa d jly , a potoin záw ěrek , w kterémž se u č e n j, w e dw au djlech p ř e d lo ž e n é , na m raw y a žiw o t wztahuge. w o d dalo K d e se něco z pjsm a sw a téh o za dů- p ř iw é s ti, tu necituge toliko biblj pozn ám e- tíánjm kapitol a w e r š ů , nýbrž w ětšjm djlem celý a h o to w ý text b ib lick ý p od áw á. Zde mjsta ze sw atých O tců přiw ozu ge. onde také přjhodná L i te i’ a tu i; a. 201 A w šak Čelnj w ě c při kázanj ne toliko zcela w y p ra cow an ém , nýbrž i rozw ržen ém gest bez odporu ro z d ě leuj obraného předmětu , a pak d ů k la d n ost, čili m oc a sjla důw odů , gak z rozu m u , lak ze slow a B ožjh o -sve dených. G akýcbby pan autor náš rozdělen i a d ů w od ů u žjw al , každý sám posauditi m ůže z n á sled u gjcjch p řjkladů. Přjkladow é T řetj neděle rozdělenj. T hem a : Reyšleclietnugsj adiventnj. radosti gsau radosti dobrého sw ěd om j. Pvozdělenj : Gsau neyčistšj ; gsau n eytrw an liw ěgšj. Neděle po narozen] Páně. T hem a : Sm rt wa nás lid i spasitedlně prom ěnila. J e ž jš o - P iozd ělen j: U čin i- lat z otroků djtky B ožj ; učinilat z w y d ě d ilý ch dědice Božj. Them a : Gak času křestansky Den ohřezunj Pane. užjw ám e ? R o z d ě le n ): K d y ž ho neužjwám e k skutkům liřjšn ý m ; když Iio u žjw á m e k skutkům ctným . Druhá neděle p o třech králjch. Them a : Gméflo Ježjš dostogně slaw jm e náležitým cb ow á n jm . P iozdě- le n j: C bow án jm w n itřn jm ; chowánjrd zew n itřn jm . Druhá neděle w postě. Them a : S w á to s t, k u kte réž o d Boha p ow olá n i g s m e , záležj w čistotě ž iw o ta . R o z d ě le n j: Ž iw o ta w n ilřn jíio ; ž iw o ta z e w n itřn jh o . P rw n j neděle p o ruelikonoci. Them a : M oc křestan ské w jr y pom áhá člow ěk u k w jtěžstw j nad sw ětem . R ozd ělen j: Nad sw ětem n ew iditedlným w nitř ; nad s w ě tem w iditedlným zew n itř. Šestá neděle p o wclilconoci. T h e m a : Z gakých p ř i čiň nám B ůh budaucnost z a k rý w á ? R ozdělenj : B udaucnost zde na z e m i; budaucnost na onom sw ětě. H o d swutodusnj. dlé zgew eného učenj ? T h e m a : Co gest D uch sw atý p o Piozdělenj : Gest sice osoba od Otce a Syna r o z d jln á ; gest ale předce osoba božsk á. P ř j k 1a d o w é d ů w o d ů. Den početj P. M arie. S a d a : B laboslaw enit gsau k d ož Ježjše w srdci sw é m n o sj. D ů w o d y : N epotřebu- gj se báti těžkost) toboto žiw ota, a s ic e : o ) Noci ž iw o ta, — Ježjš gest s w ě llo gegicb ; b) B oge žiw ota, — Je žíš ge sjlj podle' přjkladu apoštola T a w la ; žiw ota , — Ježjš gest útěchau c) Trápenj gegich podle' přjklada apoštola Faw la. Den narozenj Pane. S a d a : Na den narozenj Páně m á srdce každého křestana plno býti radosti. D ů w o d y : a) D en tento gest den narozenj Ježjše Krista, Pána na, šeh oí D o b ij poddanj s w e lik ý m plesánjra slaw j den na rozenj šlechetného m ocnáře s w é h o . dil Pán nebe a zem ě. narozenj lidstw a, zbaw en i milosti Dnest ale se naro b) T en to den geetit den zn o w u - Před narozenjm K risto w ý m byli lidé B o ž j, m rtw i dle w n iiřn jb o ž i w o t a ; když ale on byl přišel na zem , skrze něg se k n ow ém u a w ěčn ém u ž iw o tu zrodili, c ) R eyšlechetněgšj tw o r o w é se na tento den blahoslaw ené radosti oddali , a sice gak andělé takéž i lidé. Den očištowánj P . M arie. r Sada : O b ě t m še sw a- té gest neyw znešeněgšj obět. D ů w o d y : a) Ž id é o b ě to w a li k rew a maso z w jř a t , mešnj obět ale záležj z tě la a k rw e Ježjše Krista, Syna B o ž jh o . w a li Pánu skrze ruce kněžské. V) Ž id é o b ě to - Při m ši sw até se ale Ježjš sám nebeském u otci o b ě tu g e , gakož to gednauna k řjž í učinil. Pátci nedele p o třech Jcráljch. D om ácj p ob ožn ost (hausliche Andacht) gest w elm i prospěšná. 1. liozm n ožu ge w nitřnj D ůw ody : nábožnost naši (innere F rom - migkeit) N eb : a) Z am ěstknáw á m ysl naši m yšlenjm na B oha a rozgjm ánjm w zn ešen ých skutků geho. b) Na- plůuge duši naši p ob ožn ým i .'city a ú m ysly gak k B oh a tak i k bližnjm u. 2 . P rosp jw á zew n itřn j pobožnosti* Literatura. 2S3 N eb: a ) W zbu zuge w nás swatau lásku ke wšesnu, což se Boha a spasenj našeho d o tý ě e , a tjm samým nás ta ké k n aw štěw ow á n j w eřegn ých služeb B ožjch w zb u zu ge. b) W ě rn é ostřjhánj přikázauj B ožjch nám snadněgšj ěinj skrze pobožn á m yšlenj a skrze ušlechtilé úm y sly, kterým iž m ysl a srdce naše napliiuge. Sada : Přjlišnau Neclele čtw rtá po welikonoci. ža- lostj nad smrtj m ilého nesprawedliwS se ch ow ám e k li dem. D ů w o d y : a) Nepřegem et duši zem řelého sw o b o - dy a blaha , tělu pak geho pok oge w hrobě. l·) Z e - m dlugeme m oci duše sw é, a zdraw j těla hubím e, ným ugjmáme c) G i- potřebn é a p ow in n é lá s k y , anebo gim w inu ztráty s w é připisugem e. K ladu zde i také geden přjklad celého ro zw rh u , a sice na neděli druhau p o třech králjch. T e x t. Z a on oho času byla ew atba w K á n i G alileg- ske, na kteréž byla i matka J ežjšow a . Jan. 2·λ 1 . U w o d. U w še ch národů zem ě se siía lk ow é maíiže.\2tj θ gl·stým i w eselostm i slaw j. T y to k Blawenj za w řen éh o m anželstwj strogené w eselosti slugj sw atba. T ok á žto sw atba strogena byla dle zp rá w y dnešnjho sw a tóh o e w angelium i w K án ě Galilegské, na kteréž byla i f i a t ka J ežjšow a . O křestanském m an želstw j. Gak křestanské m anželstw j předej m anželský staW giných národů ? Křestánské m anželstw j gest w?nešené. ř íe b o : A . S w a té gest w sw ém p ů w o d u ; B . Nerozlučné w s w é m trw ánj. P rWnj A. d j 1. M anželstw j křestanské gest w zn ešen é ; neb sw a té gest w sw ém pů w od u . 1. Ustanoweno gest od Boha , a) Od Boha O t c e , genž od n e y sw čtu g šjh o. Adaiuowi s t w o ř il E w u ' Gones. 1. 28. V) O d B oha Syna, kterýž nčenjm sw ý m nawrátil m anželstw j předešlau geho důstogiiost a w sw átost ge w y w ý ž il. 2. P osw S ca g e sw é a u d y , p on ěw a d ž gakožto sw átost a) R ozm nožuge posw ěcu gjcj m ilost, h) O bzw láštnj milosti p ro p ů g ču g e , aby manžele obapolne' pow innosti swe' až do sm rti wěrnS plnili. C ot ale gest s w a to , to nebuď ru šen o, a p rotož m anželstw j křestanské nerozlučně tr w á . D r u li ý d j l , ^ B . Ivřestanske' m anželstwj gest w zn ešen é. Neb : nerozlučné gest w sw ém trw ánj. To žádá: 1. G eho koneo. . « ) O bapolne sobě pomáhánj m anželů, b) D ob ré w eden j djtek. 2. U čen j náboženstw j křestanského, (i) Učenj Ježjšow o, Luk. 16, 18. Mat. 19, 6. 10. 11. í ) Učenj apoštolů, I. K o ř . 7, c) Učenj otců : „ W cjrkw i K risto w ě nemagj man ž e l é , pokud gsau ž iw i, od sebe rozw eden i býti a t. d, Siw . Augustin. cl) Ustanow enj sněm ů cjrkew njch. Sněm T rid . 2 4 . S ess.k . 1. Gak w znešene gest podlé učenj toh o m a n želstw j! křestanské P ráw ě ge sw . A poštol Pawel w lis tu sw ém k E fe z sk ý m kap. 5. připodobňuge k sw atém u , nerozlu č nému spogenj Ježjše K rista s cirk w j 6wau , ge w elikým tagem stwjm w K ristu. a nazjw á Záwěrek. Gestliže giž křesťanské mauZeletvyj gest sw até, ne rozlučné' spogenj : tedy si ho w šick n i m anželé křestan- šij w a ž te , to g est: A . Budiž w á m sw ato : a) Skřze poctiw ost. Ž id . 13, 14. b) Skrze w ěrn é plnSnj pow inn ostj pow olún j wáŠe- ho — a B . N erozlučné Buď od w ás držáno : a) P ečliw ým se w arow á n jm w šech r o z b r o g ů ; l·) P ow oln ostj. P o w in e n .li gsi, snášeti a napraw o- wati nedostatky g in ý ch , nad wlastnj m anželky. to w ý še nedostatky sw é S w . A m b rož. U činjte-li to, tedy Pán požeh ná m anželstw j w aše, a budete pokogně a blaze až do smrti spolu ž iw i. Am en. W yšelt w ša k giž také sw azek druhý těchto thematickýeh rozw rh ů stegne' naskrz ceny, a stegne'ho tedy schwálenj h od en , gako zde d otčen ý sw azek prw nj. 2. Příležitostná k á z a n j, kteráž při w šeligakých sla w - nostech na rozličn ých m jstech přednesl František K a u tský , nynj farář H ostiw arský. W Praze. Tiskem a ná kladem Jana Host. Pospjšila. 1831. 8 . str. 3 5 6 . Pětm écjtm a to kázaní bez p ředm lu w y. P ět kázanj na slaw nošt na nebe w zetj panny M a rie ; tři n a d ěn narozenj blah oslaw en é panny M a r ie ; gedno na neděli X X V . p o sw . D u ch u : gedno na neděli X I I I . p o sw . D u c h u ; dw S při druhé čili ob n ow en é p r im ic ii; gedno o p ě t na neděli X I I I . p o dw ě na den n eysw ětěgsj s w . Duchu p ři p rw otin ách ; T r o g ic e ; gedno na den s w . Gindřieba cjsaře ; gedno na den sw . ^Váelawa patrona česke'ho ; gedno na den sw . Martina b isk u p a ; gedno na clen sw . apoštolů Filipa a Jakuba; 'gedno na don s w . BartoIomSge apoštola a m u čedln ík a; gedno 11a den w y zd w ižen j sw . k ř jž e ; d w ě p ři udělow án j biřm ow áu j ; gedno na den w šech sw átosti sw. w ěrn ých dušiček·, a konečně gedno na den sw . Gotharda biskupa. T ato tedy kázanj oznamugjce činjme to tau a tako w au ž á d o s t), aby ctihodný a ginák zagiste' h orliw ý p. k azatel, dočkali-libychom druhe'ho těchto se, gakž sice nenepodobno, du chow n jch řečj w y d á n j, netoliko b.e- d liw ěgi dogmatiky šetřil, ale i kazatelske'ho uměn) ne boli homUetiky p iln ě g š jb y l, a tudy dachovvenstwo naše ušlechtilegšj pracj potěšil. 3. K atechetische Yorlesungen tiber des h . Augustinus Buch vou der D utenveisung der Uirwisseudeu in der R eligion, w clch e Seine flirstlícHe Guaden , der Hoehwtirdigste , H och g eborn e Herr Augustiu Gruber , E rz b isch of vou Salzburg · des osierreióhischen Kaiserreiches Fiirst, des h. .apostolischen Stuh les zu R ora geborner Legat, Primas v on Dautscbland , S . kfc, apostolischen Majestát w irklicher geheimer Rath , der T h e o lo gie D oktor, — im Priestersemiuar zu Salzburg iu d en W iu ter- Semestern der Jahre 1 8 2 3 uud 1 8 2 9 . gehalteu haben. Mít H ochihrer Erlaubniss herausgegeben. Salzburg 1 8 3 0 . Verlag der M ayrschen Buchhandlung 8 . S. X V III. 312. B isk u pow é w cjrkw i katolické'gsau učitelow e' w šech giných důstogněgšj. P rotož gest w eleutěšeno, an w skut ku w y u ču g j, a což hlasem žiw ým tolik o částce stáda swe'ho přednesti mohli , to skrze tisk w obecnau zná m ost se u w ozu g e. Gižt pak w počtu učených a w z d ě - lanj'ch prelátů k a tolick ých , genž i w y u čo w á n jm se o b )ragj , nad gine' se znamenitě w zuášj ftalcburský Arcir- biskup neydůstogněgšj Pan Augustin Gruber. Giž roku 1825. W klerikálujm seminarium swe'm w ykládati začal pastýřské' praw idlo swatého Ř ehoře W elik élio , a d o k o naw práci tu to , w zim njm púlletj chetickým praw idlům w y u čo w a l. 1828 a 1 8 2 9 . kate T om u tot w y u čow á n j položil za základ knihu swate'ho A ugu stina: De chizandis rudibus. cate- Četl pak n eyd řjw e text gak w p ů - wodnj řeči latinské', tak i \v čistau něm činu p řew ed ei)ý , potom ale k tomu přjležitá w y sw ě tlo w á n j p řip o jil. T oto w ý b orn ě powedene' přeložen) dotčene' knihy sw. Augustina , gakož i připogená ke každé' kapitole w ysw ětlow án j w knize w ý š oznámene' se nacházegj. P ředm ětem on ěch w y sw ě tlo w á n j gest důležite' u - mSnj katecheticke', a p roto ž kniha šamana čele má n á pis : ,,Kateehetische V orlesungen,‘ £ w e d lé p řjslo w j : D e nominatio fit a p otiori. Nikdo ale n e m n i, žetb y se w knize te' w ešk ero uměn] katecheticke' p o řá d n ě , z e w r u bně a umělěckau methodau předstjralo. K to m u t soce u čený'P ati skladatel n ik oli nesm ěřow al. liko podle' běhu kapitol knihy sw . w y- Bral t o Augustina poch op k rozgjmánj giž te' giž one' w ěci, zw lá šln ě pak při tom se z d r ž o w a l, což se katechetiky d otýče. C ož katechetům stěgi m luw enj sw é obzw láštně p o ra u čj, na to t i ča w ed e. Pfw ně chce tom u , aby Gestit to pak d w o g ] w ě c . se w š e , což katecheta dětem přednášj, w zta h ow a lo na Boha, a na B ožj s lo w o a s w ě deetw j se staw ělo. Gelnj základ w š e h o , což m ládež má w ěřiti, budiž ten to: „ T o p r a w j B ů h ; to w e lj Bůh ; to B ů h pvawdau b ý ti o s w ě d č il.<£ Druhá w ě c , opětně od něho p řiw ed en á , dotýká w adu těch katechetů, k te řjžd ěti k přjlišnérnu m udrow ánj a rozu m ow án j w edau, a cokoli p řed n ášegj, to w še z dětske'ho gich rozum u se snažj wywinauti# Narážj se tjm na nesm yslnau sok ra- tiku těch , genž učedlujky se býti s t a w fc e , praw du tep rw gako h led a g j, a t o , což krátce a sprostě w yřk n au - ti mob.au, innožstw jm g a lo w ý ch , drahý čas mařjcjcli otázek dětem gako do ust p odáw agj. Hlawnj obsali w šech katechetických čtenj swých slaw ený Pan autor sám na konci knihy sw é opáčj a w tato potabuge slow a : „M u seli gsem m luw iti proti tomu, že katechetické w yu čow ánj pow ažu gem e gine' školn j učenj, gedno na pauhé gako každé' w ěděnj při tom hle- d jm e , a o náboženstwj m lu w jm e neginák , než o něgakém sw ětském um ěuj. — Musel gsem proti Hojnu mluw i t i , žet rádi náboženstw j přednášjm e tak, gakoby by lo o w oce lidského rozum u a z p y to w á n j, geštobychom w še na w ážu ost B ožj staw oti , a w eškeré poznánj spasitedluých prawd gsem proti tom u náboženstwj z za dar B ožj pokládati m ěli. —. Musel m lu w iti, že negen theoretická učenj rozum u sw ého w y w o z u g e m e , nýbrž i m raw ná učenj z též studnice w á žjm e, a k o střjh á n j gich gediné zem ským i podněty a sobeckým i pohnutkami w e · dem e. — fllusel gsepi proti tom u m lu w iti, žet nábo žen stw j často gako w ěc cizj , na kteréž m noho n ew isj, toliko w rozum "dětj w n á š jm e , au tbycbom bedliti měli, aby se gakožto dar B o ž j , kterým ž se člo w ě k naprosto w z d ě lá w á , h law ně a předně w srdce gegich w štěp ow a lo. —· Musel gsem proti tom u m l u w il i, žet málo kdy srdce katechum enů k m ilo w á n j Boha a b ližníh o zapalugeme , a w zbu zu gjce k lásce B o ž j , že o Bohu m lu w j me gako o slabém o t c i , o o t c i , kterýž nemiluge swaté, a t o h o , k dož w ň le geho n e o stř jh á , p od lé spraw edlnosti netresce. ·—· Musel gsem proti tomu m lu w iti, že ča stok ráte, k poch opitedln osti a smyslu djtek se skloňugíce , takow ých w ýk ladů a w ygádřen j u žjw á m e , kte rým iž se sw até učenj cjrk w e nepráw ě w yzn am en áw á.— 1 M ásel gsem proti w y u čow á n j tom u m lu w iti, že w katechetickém neklademe široce katechum eniim p řed oči w šeck y p ř jle ž iio s t i, w k terých žby na B oha m ysliti, na swé 8 njm spogenj p o m n jti, a podle toh o pak ú m y sly a skutky sw é řjditi m ěli. — Musel gsem proti tomu m luw iti, že katechumenů sw ých new edem e k dokonale' známosti ducha čjrkéw njch cerem onii a obřadů při služ bách B o ž jc h , kterýžto gich duch, p r á w ě -lit gest m yslj pochopen, w elm i žiw ě k B ohu proti tom u m lu w iti, w ede. — Musel gsem že katecheticke' w y u čow á n j naše často gest kuse', že nehledjm e na t o , b y w ešk eren člo wěk byl w z d ě lá n , a k Bohu a ku w ě čn ý m w ěcem se nesl, a že gednák žádného o to nemáme dbánj, b y zg evvenj B ožj w celosti sw é bylo chápáno . “ (O d strany 3 10. - 3 22.) P ro plněgšj ukázanj c e n y , kterauž magj do sebe katechetická čtenj knjžele Pána arcibiskupa Grubra, kla du zda některá m jsta , kteráž se m ně čtaucjm u zdála býti obzw láštn ě p od obn á. ,,Dobre'm u u čitelow i se w y u čow á n j gebo často zdá býti chladne' a neplodné, gešto posluchače s potěšenjm zagjmá. S t. 17. N ebuďm ež málom yslni , zd á -li se nám, že wyučo·* wánj naše gest zbytečno a beze w š e h o užitku ; p řin á šegme k w y u čow á n j w ž d y dobrau a w eselau m y s l, a to tjm w jce , p on ěw ad ž m rzutost w y u čo w á n j slabo a stu d en o, a tudy winau našj neprospěšno činj. St. 19. Potřebj t gest, by katecheta n áboženstw j, k te ré ž u sly zw ěstuge, i také w obljčegi sw ém , w h la s u , w z e w n it ř njm zp ů sobu a w e w šem gednánj w o. B lluw j-li o ’ n áboženstw j sw é m dáwal na ge- ta k ow ým hlasem , ga- kým ž se w ě ci přednášegj, na kterýchž nenj m noho zá leženo ; gestli p ři tom zew nitřnost geho — m raw chladného učitele š k o ln jh o ; gedná-li tom u, což učil, w ž iw obytn osti sw é na o d p o r : tedy z u stn jh o w y u čo w á n j s w é h o , byt sebe w tipněgšj a způsobněgšj b y l o , žádné ho účinku n eoček áw ey. S t. 2 0 . W elicet c h y b u g j, kdož p ři katechetickém w yu čo w ánj přirozené náboženstw j od zgew en éh o odtrliugj, a přirozen é předkládagj d řjw e , se č lo w čk d řjw e rozum ným marně předstjragjce, že člo w ě k e m , a pak teprw křestanem učiuiti m á. St. 3 3 . íL atecketow é často th e o lo g ii, to gest um ělecké neb u čené předložen) zgew en ých p r a w d , za samo zgewenj B ožj p ok lá d a g j, gedno s druhým m jsjce. St. 80, Magjt se sice weškerá učenj náhoženstw j ita k é d ú w o d y potvvrditi , ale d ů w o d o w é a dů kazow é tito ležte na b ljzk u , a nebuď tež tep rw h lu b ok ý m zpytow ánjm zdaleka přitahow áni. S t. 8 1 . Pečugm e o to, b y náš způ sob ž j , byl w zdělaný. m lu w e n j, gak nále- Nernát so sice kněz sháněti p o no- w ý ch , krásně zn ěgjejch w y g á d ře n jch : předce ale čistě prostokrásn ž m luw iti m á , aby lidé s špatnau a nechutuau řečj i také samé p ra w d y sobě nezoškliw ili. St. 114. I ííeop ow a žu g le se , giných se sami n ew yu čili a n ep osw ětili. w y u č o w a ťi, pokud gste Srdce w aše musj we- skrz protknuto býti p řew zá cn ý m zgew en jm B o ž jm , a w eškeren sm ysl a ž iw o t w áš m usjt se cele s božským u čenjm sr o w n á w a ti; pak tep rw sw atá láska w ás po ž e n e , by gste s radostj a s p otěšen jm katechumenii wyu čow ali. S t. 1 2 5 . W ese let zagisté a chutnš w yučuge katecheta, když se na katechisacj dobře p ř ip ra w il, -wšecko náležitě W m ysli rozebral a spořádal, a w šecko gasně a sw ě tle u sta n o w i l, cob y katechum enům předkládal. St. 127. B udiž katecheta pln w j r y , naděge a lá s k y ; budiž zanjcen čistau láskau k sauw ykaupencům sw ým . se zagisté bez nechuti a m rzutosti Pak schýlj i k ueyslab- šjrn a neyum ělegšjm katechum enům . S t. 130. C ož se dětem w časow njch a přjdaw njch slow jch p řed k lá d á, to snáze pocliopugj , než t o , co ž se skrze statná neb hlaw nj slow a w yznam enáw á. Tak toli kéž děti snáze w yrozu m jw agj s lo w ú m , kteráž cos ze- wnitřnjho , nežli těm , kteráž w nitřnj du přjpadnosti cha a m ysli w y zn aču gj. S t. 132. D ěti zdlauha m y slj. mhiweno w dlauhých dlauhých periodách, Tau přjčinau k n im 'n e b u ď p rů p ow ěd jch neb dokonce w U žjw eym e s k r o w n ý c h , krátkých prúpow ědj·, aby geden p om ysl p o druhem w m ysl d ě tj přicházel. St. 3 33. K atecheta, h orliw Š w y k o n a w , co ž byl p ow in en , pokogným srdcem B ohu zů sta w u g e, pokud a k dyby rá čil propůgčiti w yn aložen é práci spasitedlne'ho o w o c e . St. 141. O w sem t se w yu čow án jm i sami učjm e, ale gedine tehdáž, k d y ž sláskau w yu čugem e. cho a stu d e n o , a gedine' p r o to , K d o t w ynčuge su že musj w y u čo w a íi, teut ovvšem ni ginýeh new yučuge, ni sám se neučj. K a techumeni geho i neysprostěgšj w ě c i nechápagj, a ont sám p ři tom , což m lu w j, nic pěkne'ho a plodon osu eho newidj, St. 147. M ám e, pokud gen m ožná, w yu čow áuj djtek skra- cow ati, a tudy omdlenj a unawenj ducha gegich w y c h á zeti W střjc. St. 159. Čjm hlasitěgi katecheta rozpráw j , chumeni gsau nepozorní a nepokogn i. tjm spjše kate M luw iž ted y to liko tak h la sn ě , aby ode w šech b y l slyšán , a katechu men gako připuzen byl, s pozorem poslauchati. St. 1 61. Nic tak w elice p ozorn osti djtek new zbu zu ge , gako historický zp ů sob předkládánj. kterauž u čili Gestli se každá avSc, chcem e, w něgaký pochopitedlný p řjb ě h biblický za w in u g e, w p ř jb ě h , z ktere'hož učenj w jry nenuceně plyne , anebo skrze n ěgž .se m raw ne něgake naučenj gako w ylupuge a očitým č in j: tedy se řjd k o sta·^ n e , b y dšti b y ly nepozorný. St. 162,. Ustawične se doptáw ánj na známe aIhostegne'wSci nechutnau činj katechisacj. K atechum en tolik o to tj poslauchá , což m u geště znám o nenj. d j , kdož w tom 8 chu- W elicet blau. gest d o m n ě n j, žeb y hlaw nj něgakau praw du nesměl d řjw e w y p o w ě d jti, pokud w šech porny, slů, skrze něž se poslaupně k známosti gegj přicházj, čá« slečn ě nerozebral a n e w y sw ě tlil. S t. 2 0 4 .“ K on ečn ě nebudiž m lčenjm p om in u to, že celá te'- m ěř druhá p o lo w ice nadepsane' k uihy negedná wlastně o katechetice, a sice proto, p on ěw a d ž i sw atý Augustin od osmnácte kapitoly spisu swe'ho de catechizandisrudi bus až do konce nerozpráw j o tom , gakby se katechizowati m ělo, n ýbrž o stw ořenj sw ěta, o babylonske'm zagetj lidu israelske'ho , o seslánj Ducha swate'ho a o po dobných w ěcech roku ge. Nicme'ně i zde při w y sw ě t low á n j každé' částky negedno prospěšné', důmyslné' naučenj katechetům se poskytuge. b) Y. Z . Smjšeniny. C j r k e w n j z p r á w y. Dekretem wysokeho d w o r n jh o kance- láře od 15. Února b. r. b y lo skrze slawne' Gubernium důstogným Ordiuariátům dne 14. Března počtem 10,402 oznám eno , že biskupstw j Ilořicke' (G orz) na p ob řezj, neyw y šš jm rozhodnutjm od 14. Února b . r. potw rzenau papežskau bulj od 3. Srpna m . r. wydanau p o w ý še n o gest na arcibiskupstwj a m etropolii diocesj Lublaňské', T r ž iš ť- ckc , IVapodistricke, Parenezské , Folóské a Yeliské. (Parenzo, Polace Veglia). Z W j d n δ 18. Ledna. G eho Gasnost náš neym ilostiwěgšj m ocnář ráčil íledem toristkám W jd en sk ý m udéliti m ilostiw é p o w o le n j, b y gegich řád a klášter p o d řeholnj zákon uweden a u sta n ov en zákona b y l ; ze strany pak anmrtnjbo gest u sta n ow en o, b y od něho w y - proštěny hyly, kteréž w yp roštěn j negen na tentýž ústaw a na darow ánj m ezi žiw ý m i a srnrtj sešlým i se oh m eznge, nýbrž i také na osoby a při nich i na dědictw j ab intestato se w ztahuge. Z jsk á n j ale statků n em ow i- tých gest tjm způsobem ohrazeno, že dle obecné norm y umrtnjho zákona toliko s n eyw yššjm p ow olen jm zem sko' v lá d y m jsto mjti m ůže. Z P r a h y 17. Dubna. — D nesnjho íine byl Geho Iínjžecj M ilost, W y soce urozený a N eydůstogněgšjP án, pan -Aloys Josef Krakowský, hrabě z K o lo v r a t (tit.p l.) Sakožto knjže - arcibiskup Pražský do hlaw njbo chrámu Páně na Hradě Pražském s la v n ě u w ed en . P řed kaplj sw. W og těch a od W y s o ce D ůstogué a v ž d y W ě rn é K a pitoly a znamenitého poStu duchow enstw a uw jtán , do nj a pak do kaple sw . W á cla w a se odebral, k dežto p o m odliw s e , w raucha pontifikálnj oblečen (toliko b^z im fule a b e r ly ), w s la w n é m p rů w od u p ři z p ě w u chorál- njm : ,,Ecce Sacerdos MagnusÍC k w elik ém u oltáři p řiw e den byl. Po dozpjw án ) w eršjk ů a předepsané m odlitby W ysoce D ůstogným panem proboštem Františkem Caroli, četl W . D . páu assistugjcj kanow njk Wáclaw Wilém TVůcIawjčeJc c. k . dekret a bu lly p a p e ž sk é ; p o čem ž n ow ý K njže-arcibisku p do rukau Páně p rob oštow ý ch o b y čegnau přjsahu s lo ž i l, a pak od W . D . p. probošta ar cibiskupským pallium ozdoben , sim fu lj a. berlau na trůn m etropolitský se usadil. tom \V. D . p. P robošt K. Geho cti a ch w ále m ěl p o latinskau řeč, a p o nj ch w á lo- z p ě w sw . A m brože iu ton ow a l. Blezi hlučnau a slaw- nau liudbau skládalo weškere' přj lom né duchow enstw o sw erna w rchnjm u pastýři úctu p oljb en jm praw e Gelio r u k y ; po Čemž opět W . D . p. P robošt obyčegnau k ollektu se p o m o d lil, a pak novvý p . arcibiskup k oltáři s e n a w r á t iw , a m odlitbu o sw atých patronech českých w y k o n a w , služby b ožj slaw il a poslez papežske' p ože hnánj shromážděne'mu lidu u d ělil. —* T u to slawnost G eh oE xcellen cj INeywyššj pan Purkrabj s celým w ysoce slaw ným G ubernium , gakož i Gegich E xcellen cj páni Príesidentow e druhých instancj s radami sw ý m i zw elebiti ráčili. — ř —Počet Z ř e h o l n j k ů w Anglii. Angličan. D le emancipačnjho zákona museli w šickni řeholnjci sw á gme'na auřadům hrabstw j podali. S u m ow n j w ýk az předložen byl P arlam entu, a gestn ásle d u g jcj: roku 1830 nacházelo se w A nglicku 194 mni ch ů , totiž: 119 J esu itů , z nichž 55 w gegich kollegi w Stony Hurste, a 2 2 . w llo d d e r Ilouse w hrabstwj Lankasterske'm o b ý w a g j; 5 2 B enediktinů, gichž hlaw nj sjdio w D ow nsidskem kollegium nedaleko Bathu : 7 Do- m inikánů, 5 Františkánů, 1 9 bratřj křestanských škol. K a rm elitá n , í Cisterciáka Z těchto 119 Jesuitů gsau d w a 17 let, pSt 18, sedm 19, osm 20 let, Iřidcet osm m e zi 20 a 30 a třidcet čtyři m ezi 30 a 4 0 let stařj.) Irsko p o čjta 58 Jesuitů, 4 7 Dom inikánů, 38 Augu stiniánů, 4 2 Františkánů, 72 K arm elitánů, 1 6 bratřj sw . Patricia a 46 2 K apucjny, bratřj křestanských škol. Petina irských Jesuitů nedosáhla geště ani osmnáctého roku ; třj z nich byli pacholata w patnáctera roce. W e W alisu gest gen gediný ř e lio ln jk ; w Skotsku žádný. Z P a ř j ž e dne 2 . Února. Ona powěstná pře z stra ny katolicke'ho časopisu vívenir (B udaucnost) nazwane'- lio byla p řed ew čjrem k pogednánj předsew zata i ro zh o dnuta. O k olo 9 hodin y ráno byla saudnice skoro k za - inačkánj n apln ěna, i ty stupně kde sau dcow e seděli a za n im i, gakož i mjsta, obžalow aným a g ich zástupcům (advokátům) u stan ow en á, byla o d poslu ch ačů osazena. Ii hodině gedenácte' přibrali se konečně lid y ž s welikau těžkostj pogednánj s přečtenjm k zabawenj gal slow o p ořádek u č in ě n , počalo se oněch článků z A veniru, ktere a k rozep ři přjležitost zadaly. státnj zástupce B erville žalobu d ů w od y p otw rditi. dawatel on oho časopisu) byl nenáwisti a záštj p roti Na to p ř e - a snažil se tuto Abbe' de la Meunais (w y nařčen , zemske' gakoby lid k w lá d ě Abbe' Lacordaire ale b y l w in ě n , že zákonům p opauzel. saudcowe'. byl s w o d il; k n eposlu šen stw j W a ille pak žalow án z ob og jb o p ro - winěnj, p on ěw ad ž čjsla onoho časopisu, kteráž tylo z á wadne' články o b sa h u gj, podepsal. Po něm w ystaupil řečnjk Janrier (z A ngru) zástupce pana £ a M ennais; P. Lacordaire w ed l obranu swau sám. O brany tyto z p ů sobily přenáran.ný aučinek w o b e c e n s t w u , w ý ra z úžasu a enthusiasmu překřičel několikráte řečn jky. Ž iw á , o - liiiiwá w ý m lu w n o s t, s kterauž p . Janvier učenj pana de la Mennais w ykládal w zbudila m ezi Četně shrom áž děnými p rá w n jk y to n eyw ětšj o b d iw e u j; zw láště m lá dež Francauzská slyšela zgew en j neznámého Boha s neyžiw ěgšjm w ý gew em ra d osti; p ráw n jci zapom něli, kterak im iž , gjm ž m ěsto Augers w š jm práw em honositi 8e m ůže , na gegich bogišti palmu neobyčegne', n o w é w ý m lnw nosti gim w ytrhl ; oni zapom něli, že kněz k a to li cký gim u k á z a l, gake' w jtězne' m oci slow u řečnjka p e wne' přesw šdčenj d o d á w á , kterak obraznost a učeuost historická n ow ým , neočekáw aným způ sobem ty ney w á řněgšj otázky gest s to rozh odnau ti. P řed těm ito m oc nými aučinky ustaupila w šelik á ž e h ra w o st, Časopis p , K a tol. D uch. I V . 2 , 10 a pan Jan- Ú Eaam owaiol ČMX> •v.ier i pan Lacordaire b y l i , a čk oli cele odpolednj až do hluboký n oci ř e č n ili, s rosíaucj pozornost) poslaucháui a s blah opřán jm takořka zasypáni. T i tři obžalow anci byli od Jury za n ew inué uznáni a následovní 2 od p řj- sednjhosaudu za sw ob od n é w yhlášeni. O becen stw o, kte réž geště o půl noci hogně shrom ážděno b y lo , gew ilo ra dost sw au nad slastným skončenjm ram ným plesánjm této rozepře s ná a rukam a tleskánjm . — T ento gest konec on oh o processu·, k terýž w letopisech cjrkew njch znamenite' m jsto za slu h u ge, a pro K a toljk y francauzske' gistě b ez dů ležitých následků nezůstane, S r o z e p ř j lauto nenj to lik o sw ob od a cjrkive fra n cauzsfcé rozh od n u ta , nýbrž i také k sm jřenj m n oh ých z n ew ěd om osti zblaudilých křestanů s cjrk w j Obecnau zá klad p oložen . T resln j policeguj tribunál m ěsta Lilie w y d a l to r o z bod n u tj, že nadáwánj „Jesu itů “ slo w n j b ezp rá w j gest (verbalis injuria.) D le téh ož nálezu b y ly d w ě osoby, které gistého notára tjm ťo názw ein p ogm en ow a ly, k 16 a 25 franků pokutě odsauzeny. Ze Šwedska. Gitro o n o h o slaw ného dne, w něm ž p řed tisjci lety w k rá low stw j S w ed sk ém křestan stw j u w e d e n o , 28. Listopadu m . r. ohlášeno b y lo Iila- w n jm u m ěstu 2 0 0 ranami z kusů. G eho Gasnost Král nem ohl pro malau n ed ů žiw ost této slawnosti w prw nj neděli adwentnj býti přjtom en ; Avšak k rá low á , králow e c a k rálow n y byli w hlaw njm chrámu. Z w lá š tě slaw n ě konala se tato cjrkew nj památka w h la w n jm chrámě Upsalském, gakož i z g in ý ch m jst w elm i zagjm aw é p op i sy této slaw nosti se čtau 5 žád n ý w ša k nenj tak srdce gjm agjcj, gako z S třjžn jh o ostrůw ka (Scheeren-Insel)B jurk o nazw aného , genž k zádušj A delso (u U psaly) patřj. Neb zde k tom uto ostrůw ku připlaul sw . -rínsgur, apo štol zemj p ů ln očn jch před 1000 le t y , by sw ětlo w jry K ristow y zde ro z ž a l. Osada tam něgšj z celeho ok ol) shromáždila se tam w p rů w od u m nohých slow u tn ý ch osob a křestanů a slaw ila zde slu žby B o ž j, ač tu sice žádný k ostel giž nestogj ; w ša k tito slawitele' wstaupili iricme'ně na půdu p o s w á tn j; neb, gak gistý š w e d sk ý list se p ro n á šj, ,,g eli kde zem ě s w a tá , tedy zagiste' tam, kde p rw n j giskra w jr y křestanské' rozžeh nu tá m rákoty krwawe' oběti dila. “ lidské' přinášegjcjho pohanstw a Po dokonaných neneznamenitá zbjrka na ostrow ě B jorkii. službách B ožjch učiněna byla Ba založenj památnjho Z e l! zapu že tato sekulárnj kamene slaw nost spulu spogena byla p o čelem Š w edsk u s památkau o d e vvzdánj augsburské' konfessj. —* W K ielu w y šel na sw Stlo : „N á w rh k žádosti n a n § inecká knjžata“ o p o w o le n j, aby w o ln o b y lo w šech zewnitf~ njch náboženských forem se o d řjci. Z P a ř j ž e dne 2 4 . Února. G eneráluw Lieutenant Gazan dal zpráw u biskupu Marseillske'mu, že se n a řjze njin w lád y zem sko p ow olu g e, b y K apu cjn i budaucně w oděwu řeholnjm w eřegně <hoditi m ohli. (G a z. d. M idi.) W čera w neděli b y ly opět w e w š e ch k osteljch P a řížských služby B o ž j gako obycegnu řednjci (Maires) dostali přjk az w slaw en y. Au- kosteljcli sw éh o ok r sku slawne' mši s w . p ř jto m n ib ý ti. Prtefekt b y l w chrá mě N otre-D am e, a p o službách B o ž jch ohledal sám o so bně ty š k o d y , ktere' zew n itřek te'hož chrám u a sakri stie w p osledn jch dnech trp ěly. (M essager) Znamenite' král. pruské' n ařjzen j. K rá lo w s k ý zem ský rada JNyskcho krage (Neisser- K reis) pan Josef.Membeug rozeslal dne sledugjcj cirk u lá ř: w n itrn jch 8 . L istop . Důznam em wysoke'm u 183 0 na- ministerium důležitost) a policii z K rakow a zaslaným na byli gsme te' w ě d o m o s ti, že se do to h o to města m nozj přew lečenj Jesu ite'( ! ) w 'luzugj, kteřj zw láště w n y- n ěgšjm čase w e lm i nebezpečni b ý ti r n o b a u ; prolož se w šem m jstným auřadňm nařizuge se w š j beclliwostj na to xnjti p ozor, b y žádnému Jesuitow i (!) w e zdegšjm kragi ee zd ržow a ti n ed opa u štěii, a geduoho každého p o cestného p řicliázegjcjho z K ra k ow a , genžby passexn od policegnj direkcj opatřen b y l , k terý b y dle předpisu od zdegšj Residentury nebyl p o tw r z e n , a tento pocestný ge ginák co n ep od ezřelý w yk ázati n e m o h l, bez prodlen) nazpět za hranice zaslali, a pakliby p om ezn j mjsta giž by l p ř e š e l, geg k dálšjm u w yšetřenj k e mně odew zdali. ZW lach. Geden z neyznám ěgšjcli lék ařů w la- ských D r. M in z i, rodilý žid , přigal 1. Fnora w Ějmě sw . křest. K obrácen j geho přispěl w elm i zaslaužilý a dům yslný Pan D rach , k t e r ý , gak znám o, d řjw e sám rabjnem byl. Z půlnoSnj Ameriky. G eorg -T ow n ě (u K lášter Saleeiánekw W ash in gton e) pod zpráwau p . W h ee- lera n eobyčegně se z w eleb u ge. B y llě roku 1816. od p?- peže Pia V il. p otw rzen , p o smrti pak tebdegšjho biskupa Baltim orského giž tém ěř arci na mizinu přicházel. P. C loriviere, ředitel kollége Jesuitské w G eorg-T ow n ě ugaw se geho w několika létech k ta k o w é iu u kw ětu ho p ř iw e d l, že gegich školu pro děw čata negen děti rodů katolických, nýbrž i dcerk y rodičů protestanských hogně n a w š lě w u g j. W tém ž klášteře žige také nynj E x -cjsa řow n a z M e x ik a , w d o w a Iturbidéow a > Donna Maria Huarte s třem i dceram i sw ý m i dne 2. lljgn a w k w e ta u c jm w ě k u 5 čtw rtá umřela 16 l e t , an se žádost gegj řeholnj raucho přigm au ti, na sm rtelné posteli w y plnila. Z U j m a dne 1 . B řezna. G eho S w á tost Papežská Ř eh oř X V I . ráčil w čéra p rw n j tagnau konsistoř držeti, kde p řed tjm w s e z e n j w eřegn ém G eho S w átost kardi nálům Inguanzow i y R ib e ra , arcibiskupu Toletanskému, Clenfuegowi y Jovellanós, arcibiskupu S ew illsk cm u , a de E ohan-K .habotow i, arcibiskupu Besancjonskému č e r w e ný klobauk gest podala , a Advokát kousistornj pan A lberghini giž p o třetj kanouisačnj p ři z strany blah oře čeni ctibodnéh o služebnjka B ožjh o P , Paula de la C roix, zakladatele tow arystw a Passionistů byl zastáw al. — W teguc k on sistoři p řed ložen i b y l i : Z a arcibiskupa Pihoduského in part. P . František X a v . Carvana, arciděkan metropolitského chrámu w M altě. Z a arcibiskupa Praž ského, dosaw ádnj biskup K r á lo w é - H radecký, pan Á loys Josef hrabě K olow ra t K rak ow sk ý . dněnskéhó a P ozn aň sk éh o, bošt m etropolitského chrámu B elehradu biskupa K aceresského pan pro P oznaňského $ za bisku pa w Bosně a Sirmii dosawádnj low ského Z a arcibiskupa G n ěz- pan Martin Dunin , biskup P aw el stolice Matěg K iá - S u lčič 5 za na ostrow jch F ilippských p . Jan Autonjn de L illo , dotud biskup A m atský in part. biskupa Valladolidského Auditor R oty ř jm s k é ; 5 za p. Jos. A nlonjn Kibadeneyra, za biskupa Parm enske'ho, p. Vítal L o s c h i, vikář kapituly w Parm ě ; za biskupa w Pergamu, p . M orlach i, k n ěz z diocesj Pergamské ; za biskupa w Ventim ilii, p . Jan Bapt. de Albertis professor gazyků orientálnjch na universitě G eiiew ské. Z Baworska. g 3 K rá lo w sk é řjzenj Isarského k ra- obd rželo ode dne 29, L istop. m . r. rozkaz, b y w u s r o z - uměnj se s arcibiskupským ordiuariátem z strany zalo ženj L yceum w e Frei&ingu a p otřebn éh o na to nákladu swé m jněnj n a g e w o d a lo . Následkem téhož n eyw yššjh o dopisu u w olil se pan arcibiskup M nicliowo-Freisinský k tomuto založenj na dotacj 2 5 ,0 9 0 z l. přidati. Z Diocesj Limburské nádherný katolický ch rá m , dne 19. Února. Onen genž w e W ie sb a d u S , bla- w ujm m ěstě w éw od sk ý cli na3awských konáni giž se b l j ž i l , lažj w řjceuiaách ; kragin, k d o dne l í . U- Oznamowatel 3ŽQ nora po odchodu dělnjků se sesul. Událost tato m no ho hluboce zarmautila ; některé rmautj ztráta welike' sum m y p e n ě z , které tato katolická osada p o m nohole tém sbjránj sw e lik a u těžkost) gest usk ládala, gesto ny nj w prachu le ž j , ginj spatřugj w pádu té h o ž stawenj tru ch liw ý obraz pádu tétéž cjrkw e w oněch kwetaucjch kragjch, k d ež tolikeré požehnané pam átky gest p o z ů . staw ila. W ša k n ech í slau pow é m ra m orow j, k te řjž dům B o ž j krásiti m ě l i, w ro zw a lin á ch le ž j, geu k dyby slau p o w é ž iw j k podpjránj w ěcn éh o staw enj K ristow a pew n ě stáli. T ě ž š j naplňuge nás zárm utek, an nadarmo se p o těchto o h le d á m e , než že w eleslaw ené dary w ý w od sk é w elikom yslnosti rozd rcen y gsau. P o w ý š e n j . D osaw ádn j sw ě tjcj biskup a probošt olom u ck é m etropolitské kapituly, Pan Ferdinand Maria hrabě C/iotek z ChotJcoiva a Wognjna gest od G eho c. k . Gasnosti za bi skupa T a rn ow sk éh o pogm en ow án . král. M ilost polnjm u konsistornjm u T é ž ráčila Geho cjs. řediteli Bitligowi w zhledem znam enitých zásluh, kterýchž p o m nohá léta gak w duchow nj hodnostech zp rá w ě w ogenské , tak i w e w y ššjch m ilitárnjho du chow en stw a sobě d o b y l, za apoštolského poln jh o vikáře w ogsk a m ilostiw ě usta- n o w iti. U m r t j. Z B lu č in a . Dne 2 4 . kwětna o lř e t j čtwrti na sedmau hodinu w ečern j ztratili gsme našeho W y s o ce D ů stogn ch o Pana biskupa TVaclmua TJrbana Piytjře Stuffíera. Nesčjslných zásluh o sw éh isk u p stw j (A p oc. 14, 1 3 .) wzal a nesl s sebau před trůn R eyw y ššjh o biskupa k saudu odplaty 'w ě čn é; a památku w e sw é d iocezj zůsťaw il, která (Eccl. 1 4 5 , .) w p ožeh n á n j u w šech náa zůstáw á. W . P. W id a w L e o p o ld , K n jž e -A r c iL ie k u p P ra žsk ý & c. (D o k o u íe u j.) Kéž i ostatnj záležitosti pastýřského auřadu ew é- 8 ho zaetáwal W á c la w L e o p o ld se elegnau w črnostj a b w doinilostj. Gsa w šem konsistornjm w ygedn áw án jm p řj- tornen, m ěl ustaw ičný p řeh led w šechn ěch pracj, w y p ra cowal sám w š e n ey d ň ležitě g šj, a g e w il w ů b e c lau liorliw ost o sw ůg nem a- a u řa d , kteráž m u i w geho cliurawosli spočinauti n ed a la , nýbrž až tep rw so ž iw o tcm geho uhasla. Maudrému geho řjze n j djky w z d á - wá arcidioacez za ustanowen) vikariátnjch biblioték , čjm ž d ow eden o, že na w in ici PánS pracugjcj chudšj d u ch o- w enstw o u w čd eck ém sw ém w zd ělá n j wati m ů že. w ž d y pok račo- Z a geho w lá d y b y l b la h o d č g n ý , w ša k giž klesagjcj ú staw p ro učitelské w d o w y a sirotk y now S zřjzen a tak zw eleb en , že giž n ynj blahodárně au čin k owati m ů že. Geho snahau, hýla slawnost wanočnjho gitřnj, kte ráž r. 18 06. pro některé nepořádky we tonech českých dilicezjch na rannj hodiny odložena byla , p o dwadcjti létech k. nemalé radosti a ku wdělánj ivšechněch Tcatolj~ k& opět o ptdnoci slawena. Z w lá š tn j předm ět pastýřské geh o Btarostliwosti byl c;eho alumnát. P řesw ěd čiw se hned p o nastaupenj ar- cibiskupstwj , že pro 151 i pro 160 alunmú dw a p řed stawenj nepostacugj , ustanowil geštS třetjbo a platil sám až do léta 18 2 3 , k teréh ož roku spirituál ustanowen a z k. náboženského důchodu placen byl. dopliíow al i přjgem druhého KápodobnS p řed sta w en éh o, pok udž tento z w e ře g n é h o důchodu plat sw ů g w e w jdensk& n čjsle dostáw al. Gem u gest seminář djk y zaw ázán za nynišgšj, p o třebám našich časů wjce přiměřená prawidla, za dobře zřjzenau nem ocnici a za m n oh é giué znamenité o p ra w y , zw láště za op ra w y zahradních staw en j, nepřipomjnagjc ani gin ých dobročinných d a r ů , peněz totiž, biblj abrov iá ř ů , gim iž b y l ročn ě ajum ny pod a row a l. Geště w poslednj s w é w ů li prokázal W á c la w L eop old dobročin nost sw au sem ináři, odkázaw mu hognau swau přjru- čnj k n iliow n u . Gak m ile se p řjg m y geho z m n o ž ily , rozšjřil se i okres aučinné geho lásky k bližnjm u. W šick n i dobro- děgnj ú sta w o w é pražštj, gichž w tom to h la w n jm městě h o g n o s t, w šecka užitečná podnikán] po k rálow stw j, zw láštně w šak náboženské lístaw y m ilosrdných bratřj, A lžbětinek a Ursulinek m ěli geg n eyhorliw ěgšjh o a n eyaučin liw ěgšjbo och rá n ce; chudj w šeho druhu swébo otce a dobrodince a chudj žáci w elik od u šn éh o p řjzn iw ce. W geho alumnátu obdrželo 100 studugjcjch , genž k posluhow ánj alumnmn při gjdle ustanoweni , a za to neypotřebněgšj strawau zaopatřeni b y li, na w lastnj ge h o náklad denně chleba, a 25 z nich mimo to i po třebný oclěw a b yt w semináři, mctgjce gednoho praefeJcta za dozorce. B y to w ša k i p o geho sm rti geště trw a lo , odkázal pražském u semináři 10 ,000zl. stř. z á w a z k e m , aby z w y p lý w a g jcjch auroků oněm s tjm chu dým žákům přilepšeno b y lo . Hned p ři sw ém panu n eyw yššjm u nastaupenj odew zdal tehdegšjmu purkrabjm u 1 6,000 zl. k podporo- w án j pražských ch u d ý ch , a když 1. 1S17 Cjsařem Pá nem privatnj gednota k u lew enj na některých mjstech panugjcj b jd y w k rá low stw j českém zaražena byla, p ř i spěl W á c la w L e o p o ld gakožto skutečný spoluaud dw adcjli tisjci z l. A když m u p o čase zbytečných 8 000 zl. z peněz těchto naw ráceno býti m ělo, darow al ge k za loženj práw ě tehdáž w zn ik a gjcjh o národnjho museum, gež i napotom znam enitým i ru k opisy a 'p rw otisk y o b o- Isaeowal. * ) O d weškere' sw é p f jgm y p o zo ro w a l w ů b ec za zusljbenj -pobožných a Za pocljl chudých , a snažil se p o ctiw ě , gakožto j w Srný h o s p o d á ř , k rozm n ožen i cti Božj a w p r o s p ě c h s w ý ch bližnjch ge wynakládati. S takowau te'ž chwalitebnau horliw ostj šetřil W á - claw L eop old op raw ow án jm w rch n osten ských patronátnjch i hospodářských sta w e n j, lepšenjm lesů , w zdS lá- wánjm siln ic, w y d o b ý w á n jm železn e' rudy, šlechtSnjm ow čjho d obytk a a zlepšením h ospodárstw j w ů bec p o - ■winnostj sw ý ch gakožto p ožjw a tel časný arcibiskupských statků. A že gakožto gruntow nj pán, take' d u šew n jh o blaha s w ý c h poddaných p e čliw b y l , toho gsau důkazem dewčt na arcibiskupských panstw jch n o w ě staw ených šk ol, ustanow enj a nadánj mnoha p rw n eb ýw a lých u či te lů , nařjzenj, aby w břežanskc zám ecke kapli každau neděli a sw átek p ro wzdálene' swe’ fary osadnjky služ by B ožj konány b y ly , a posleze poslednj geho učinSne' d w oge n ad án j, vHilj kaplana totiž a spolu kateche ty w Břežanech , aby zawedene' slu žby B ožj tamte'ž na pořád konány býti m o h ly , a druhé' kaplana w češtících , kterýžby w n e d čli a w e ewátek w D obřegow icke' zám e cke' kapli služby B ožj Břežany gest 6000 zl. zastáw al. Základnj kapitál pro a pro D ob ře g o w ice 3000 zl. w še na střjbře. Neykrásnegšj památku W á claw L eop olS založenjm užile' swe' m ysli dwau reálnjch zanechal Š k o l, w Rakownjku a w Liberci, z n ich žon ano k h ospodárskotechnicke'mu, tato kom erciálnjm u w zd ělánj wlastenske * ) M o h lo b y se snad zd á li, že tu p och leb ow á n o, kdy by ch om wše obšjrně udali , c o ž W áclaw L eop old neyraděgi w tichosti působil ; gedno budiž nám geu podotknauti geště d o w o le n o , že totiž na wystawěnj W yhořelého rjiriského chrámu Páně sw , Pawla , řjmské s t o lic i, gjž p o w ž d y s newywratttedlnau w ě r n o stj a neyhluhšj u ctiw ostj oddán b y l , na důkaz tétéž sw é o d danosti giž 1, 1 8 2 5 tisjc kusů dukátů ob e to w a l. m ládeže slanžiti m á. W e líc e b y lo w Cechách takow ých škol potřeb), ale pro nedostatek základnjho kapitálu n e . bylo lze na to pom yslili. n ých w ž d y m osti O d ob ro sw ých sobě sw ěře- pečugjcj pastýř postaral se w tiché saukro- o takow ýto základnj kapitál. K e w y g e w iw sw é gineno před ložil skrze provinciála řádu pobožn ých škol w ysok ém u řjzenj zem ském u n á w rh k založenj těchto dw áu sk ol, o b ě to w a w k térnuž aučelu p oložen ý giž dřjw e u toh oto řádu kapitál, který do p osledn jh o 1 8 3 0 s auroky až na 104, 9 0 5 zl. stř. w zrostl. řjgna Šlechet n é takow éto podán} bylo wděčnS p řig a to , a k uskutečněnj i hned p ok ra čow á n o, R akow n ick á posud triviálnj škola byla n ey p rw s p ow olen jm w y s o k é zem ské wlády za hlawnj školu p o w ý š e n a , z piaristského řádu direk tor a spolu k a te ch e ta , a učitel Čtwrté klassy ustanow en i , a onom u 3 5 0 z l . , tom uto pak 3 0 0 z l. stř. ročnjho platu ze základnjho kapitálu w ykázán o. ustanow enjm i byla tato h la w n j 1829. slaw ně otew řena. p ro sw au zm áhagjcj S takow ým ito škola dne 1 . listopadu O báw age se W á cla w Leopold se ch u raw ost, že se uskutečněn) gm enow aných těeh lo dwau ústaw u ztěžj dočká : byl při nucen w poslednj sw é w ů li ode dne 2 5 . března 1830 proti sw ém u p rw n ě g šjm u p ře d se w z e tj zakladatelem těch to dw au reáln jch škol se g m e n o w a ti, aby tudy práwa nabyl, dálšj určenj těchto fundac ustánowiti, což ginák zw olen ým sw ý m nástrogem , provinciálem piaristským t o t iž , w y w e sti m jnil. L . 1818. p octil náš neym ilostiw ěgšj zem ěpán W á claw a L eop old a w elik ý m k řjžem c. k. rakauského L eo- p o ld o w a řádu, a dw ě léta pozděgi opět n eyw yššjm u- rčen jm , aby G. c. k . w ýsost arciw e'w odu Rainera s Ge gj k. w ýsostj princezkau ze Savoyen - Carignanu w h law n jm chrám u Páně pražském p ra w d iw é w á ž n o sti, g a k ow éž oddal. Mnohé důkazy p ři této přjležitosti cti hodnému km etu od našeho neym ilostiw Sgšjho zem čp á na a w ešk eréh o Geho osw jcen éh o dóm u p rok a zow á n y b y ly , činily mu tuto samu w sobě giž radostnau sla w nost geštS radostnSgšj, a b y ly mu dražšj památkau, než slkw ostný pontifikálnj k ř jž , njm ž při tétéž slaw nosti od G. C. Milosti darowán byl. MSsjce prosince 1. 1822. na den s w ..L u c ie slaw il padesátiletau slaw nost sw éh o kněžstw j tiše w břežanské 1 zámecké kapli , a . 182 6. wšeobecue' cjrkew nj m ilostiw é le'to. Gakkoli ctihodný stařec u w elik é w zd á len o- sti o d e’ sw ěta ž i l , a poslsdn j le'ta Často bolestným i a dlauhými nem ocem i, genž m u pod zim ž iw o ta geho luze kalily, n a w šlčw o w á n b y l : předce sobč zbožnau in od litban prodlauženj ž iw o b y tj swe'ho na B ohu žádal, aby se prwnj stoleté památky za swate'ho w yhlášenj blahosl. Jana K ep om u ck éh o, w electčn eh o ochránce českého, do čkal. kmeta. I w y s ly š e l B ů h taužebnau žádost osmdesátiletého P řip ra w iw w še, cokoli k zew n ilřn j s k w o s t- nosti té sla w n osti, gakož i k pow zbu zen j a p o w ý še n j pobožnosti p otřeb n é býti se zdálo, slaw il r. 1829 ode dne 2 9 . k w ětna až do 15. čerwna u p řjto m n o sti m noha cjrkew njch knjžat kteráž oslaw ow á n jm sti] n eyp rw é a p rselá lů , w elikau tuto slaw nost, znam enitého h rd in y w jr y a ctno neskončenau m o c , sw átost a m ilost B ožj w eškerém u swíStu hlasitě oznam ow ala, h řjšn jk y k obrá·» cenj a k p o k á n j, zb ožn é k zm u žilém u bogi a setrw ánj, w šecky pak k čisté a aučinné lásce k Bohu ik b liž n jm u slawnČ i aučinliw ě w zb u zow a la . NeywraucnSgšj žádosti sw é učiniw se účastným zw ola l blažený kmet, Sim eonu nápodobně, w pastýřském sw éin listu p ln srdečných djků blahé d ů w ěry : N yn j p rop a u štjš, Pane, sluzebnjku swé ho podlé sloiva tioého w p o lcog i; nebol; o či moge imďěly spasenj i tvé ! S k w ostn ý claw ornát Z drahého zlatohlawu , gegž W á L eop old k v y w ý š e n j nastáwagjcj slaw nosti pro celau kapitolu byl kaupil , a tétéž kapitole darow al, zů stane p o w ž d y krásnau památkau zb ožn éh o dárce , kte rý ž památku slaw nosti této m istrným i, w Medioláně bi tým i střjbrným i a b ro n z o w ý m i pam etujm i penězi i Laké potom ků m d och ow ati se sn a žil; krásněgi w šak n p ew n il tuto památku u stanow enjm a nadánjm dwau zp o- w ěd lu jk ů w pražském hlaw njm chrámu PánS, založiw k tom u kapitál 20,000 zl. s t ř ., čjm ž neyzgew něgi doká zal , že aumysl geho při přjpraw ách k slaw nosti té a při samé slaw n osti žádný giný n e b y l: nežli rozmnoženj cti B ožj a spasenj iveřjcjch. Po skončenj této jubilárnj slawnosti ž iw b y l TFúclaw Leopold při ustaw ičuě rozm áhagjcjm seu m dljw án j a u býw án j sjly géstS celý r o k , p o kterýžto celý čas k b ljzk é smrti sw é se w šj o p ra w d o w o stj, gakéž k ía k dů ležitém u okam ženj p o lř e b j, a s n á b ožn ě křestanským od ew zd án jm se do new yzpytatelué w ů le B o ž ) , se přip ra w ow a l. Mezi tjm slaw il také geště na den parná- ta j sw . B artolom ěge r. 1829 padesátiletau památku sw é h o za kanow njka při pražské hlaw nj kapitole zw olen j, lconage neysw ětěgšj obět p od ěk ow á n j u h rob u sw .Jan a N ep om u ckéh o; — · pak na to w m ě s jc i k w ětn u následagjcjho roku slaw il ono od G eho swatosti papežské Pia Osmého, p ři geho fia stolici papežskau dosednutj p ro h lášen é — pro Českau zem i ale na rok 183 0 odložené m ilostiw é lé to . Učini w sw au poslednj w ů lio d e w zd a l gi hlaw nj kapitolo ke sch ow án j, a zuamenage, ž e u w ě t š js jl e nem oc naň d olehati p očjn á , žádal weřegně, u přjlom nosli mnoha kanovrnjků, zám eckéh o duchow enstw a , a sw ých slaužjcjch, sw átostm i um jragjcjch zaopatřen býti. K an ow njk Neu- inann,geho zp ow ěd ln jk a spolu b ý w a lý w Srný a m noho letý p rů w od ce na cestách při kanonickém w y še třo w á n j, tuto poslednj službu srdcem bolestj lásky s n ey w ětšj nábožnost) a a zárm utkem přeplněným gemu p ro kázal, gsa nad ztrátau sw é h o tak důstogného a m ilo waného W rch n jh o Pastýře ljlostj p o g a t, a těmi geho nábožným i, sw até k B oh u lásky plným i s lo w y p řjk la dně w zdělán a proniknut, g im iž ten důstogný N em ocný swěta odlaučen, a s K ristem žádal. býti taužebně sobě byl Se srdečným d ěk ow án jm a otcow sk ý m žehnánjm odpuštěuj bera, se w šem i přjtom ným i se laučil, a těše ge blaženau naděgj brzk éh o s nimi se shledánj w domě O tce nebeského , do gegich n á božných m odliteb se poraučel. ·—· A le geho poslednj hodinka nebyla geště přišla! ·—· Pán žiw ota a smrti ráčil geště m im o w šeck o nadánj geho žiw oby tj o n £k°hk neděl prod la u žili, p o . přáw mu ludy geště té radosti , že ono pro letopisy li teratury w elm i důležité podnikáuj pražské filosofické třjdy , prostředkem w ydánj starožitného spisu : Cocleoc Decanorum fac. philos. sw au obyČegnau štědrotau p o d p o r o w a t i, a gegj přjpis, w kterém city neyhlubšj u ctiwosti této Fakulty k němu gakožto sw ém u ueystaršj- mu spoluaudu p od otk n u ty b y ly , čisti m o h l. P o m álu pak dnech na to usnul w Pánu w e lm i pokogně a n ábo žně r . 1830. dne 14. čerw na w 81 roce w ěk u naw o- dnatedlnost a zapálenj plic, —· poslednj z rodu sw éh o. Geho m rtw é tělo b y l o , dle w ey slow n ě pronešené w p o slednj w ů li žá d osti, w hlaw njm ch rám u , a sice w kapli hrabat K in ských nacházegjcj se hrobce hned p od lé ra k we předka sw éh o Antonjna Petra hraběte P řich ow sk c- h o , slaw ně u loženo. W geho poslednj w ů li spatřuge Se týž sam ý duch, gakýž JFúclaiv Leopold za času sw é h o ž iw o b y tj w z á ležitostech statků záduŠnjch p ro g e w o w a l ; n ebot w š e - cku swau poziistalost — sw ygjiuage sk row n é dědictwj p ro sw é p řá le ly —- gimž w š a k giž hned za sw é h o žiw o b y tj w elik ým b ý w a l dobrodincem — na samé du- ch ow n j a n ábožné ú m y sly a ú s ta w y a na odm ěnu swých slaužjcjch ob ětow a l a odkázal. Blimo sw rchu giž podotknuté ústaw y obsahuge poslednj w ů le W á cla w a L eop old a geště následugjcj ná b ožn á u sta n o w e n ): 2 ši ·— 3 . Na každoročně držané pam átky za zem řelého a na mše sw até do rozličných chrámů w Č echách 14000 zl. stř. s tjm doložen jm , aby z w y p lý - w agjcjch a úroků zrůstagjcj w ýn os na chudé domácj kaž d oročn ě obrácen b ý w a l. §. 2 . Na den geho úmrtj aby za geho duši od pěti n eym ladšjch kanow njků m še sw até konány byly, a za ně p o 5 t i dukátech na způsob odplaty pogištěno a wyplaceno b y lo . Na den pak slaw enj služeb B ožjch za zem ře- le'ho aby sto m šj s w . gak od pražských tak i okolnjch kaplanů a giných ch udšjch kněžj konáno, a za každau geden dukát odplaty dáno b y lo. §. 3. Na slawnau w eyročn j památku za w Pánu ze snulého w 18000 zl. h la w n jm chrámu Páně p o lo ž j se kapitál stř. a w Litom ěřickém biskupském chrámu 1400 zl. stř. s tjm doloženjm , aby z w y p lý w a g jcjch aurok ii na obau m jstech 30 zl. stř. m ezi chudé k rozdě lenj p řišlo. P odobně t w é , a 48 na w ey ročn j m šj sw . slawnau památku za m r- w D ěčjnském , Gartickém a K lá šter eckém kostele : pak p ři Bernardickém kostele, kdež geho o t e c , a w B u d ě g o w s k é m , kdež h řben i gsau , kapitál p o chrám odkázán g est, 2000 zl. stř. geho m áti p o p ro každý tento s tau w ý m jn k a u , aby z auroků gich 15 zl. stř. na každém tom mjstě chudým tam dljcjm ročně uděleno b y lo . b y- 8 m j S o u i □ y. J, 49. Pražském u dom u 3 J9 chudých u e w . B a rtolo- íněge — též w n o w ě zřjzeném u ústaw u p ro chudé, pak ústawu p ro slepé, hluchoněm é, a sirolčjm u dom u u s w . Jana K ř t. p o 40 0 zl. stř. 5. 20. Pražském u nuznému lidu p o dom jch 2 0 0 0 zl. z gegicližto auroků ab y ročn ě ua d en geho narozen) 10 nuzných ob yw atelů p od ělen o b y lo . §. 2 1. K rozdánj m ezi chudé na panstwjch arcibi skupských, 6 4 0 z l. stř. §. 2 2 . K lepšj w e y ž iw ě učitele w e Z w o l i a w G iršanech — pak pro učitelow a pom ocn jka na škole B ře žanské kapitál 1200 zl. s t ř ., a k nadán) zám ecké kaple w Břežanech 640 zl. stř. §. 2 3 . Z la tý , černě em aillow aný prsnj k řjž s rautam i, a prsten s m odrým i kam eny a 18ti rautami L ito měřickému biskupstw j. §. 26. W šecka do B řežanské kaple gednaná mešnj raucha a potřebné n á řa d j, kalichy, prádlo , . . 6e p ři- řknau a přiw lastnj tétéž kapli. §. 30. Pražskému arcibiskupstw j magj náležeti w š e rky od arcibiskupa S a lm -S a lm a zděděné a kaupené k o stelní w ěci ; pak tři krásné r o c h e ty , tři též takow é al b y , w š e ck y in fu le , pontifikálnj knihy a pontifikáluj ná řadj na cesty k visitacjm , a 6 w elk ých postřjbřených oltářnjch sw jcnů. A tot gest gen nástin dobročinnosti D ůstogného wrchnjho P a stý ře, genž co w z o r praw é n ábožnosti, n eunawené pilnosti u w y k on á w á n j sw éh o auřadu ·— · a aučinné lásky s w é sw ěřené předcházel, a tudy sobě n ey krásněgšj a neytrw alegšj památku w e w děčn ých srdcjch w zdělal, gakéž žádné lidské ruce z k o w ů a m ram oru w y stawiti s to n eg sa u ! — V. P. Op r aw e n j Omylů. W e sw azku I. běhu ročnjho 1830. Časopisu tohoto, W pogednánj : línezi, divogj cti hodni, sir. 4 7 . b rzy po začátku w y p u štěn y gsau d w ě řádk y ru kopisu ; má tedy chybná p rů p o w ě ď takto dosazena býti : Z tohoto Pawloivých slow přeloženj , zdá s e , ze powstal kněžský titu l: ctihodný, dwogj cti hodný , honorabilis, (kterýž dosaivád duchoiunjm pastýřům od předštawený cli i nepředstawených se dáwá. ) * . Ob Půwodnj texťpak znj takto: S tr. 4 7 . řád. 12. čest zewnitř, čti čest, zewnitř Str. 53. řád. 17. megmei čti megmez. K on ec té stránky p o brali m á n a sle d o w a ti: (K ézby i ti, gichzto gest poctjti podzřjzené knezstwo, zaslauzil ý ohled brali na t y , kteřjz na winici Pane p ot ne mu sj pracoivati, na nichž celý A poštolsk ý auřad lezj a kteřj hned zrána nesaubřemeno dne a horka, by alespoň roivni učiněni byli tem , a nemuseli ivzdy ivzadu stati za těm i, kteřj magjca sice kněžské posivěcenj, kněžské ale práce se ani netknuli.) ** Pak tepnu a t. d. Na konci téh ož pogednánj státi m ělo gm eno Spisow a te lo w o w začátečnjcb pjsm enách : J. Fr. Λ . K , I. S w . 4 . roč. běhu. Str. 4 0 . řád. 1. P rů p o w ě ď , w yp u štěn jm několika slow , neauplnau takto d o p lň : „M ělit gsau a m agj i po hané srdce útrpnosti a lásce dostupné ; ale každá ctnost, tudjž i dobročinnost potřebuge pow zbu zen j a častého cw ičen j.<£ W 5 t é m pak řádku na též straně má státi p o otáz ce : „Z ák on em ^ ?44 m jsto ,,G en “ — Ten. *) a * * ) W záw orkách gednák tuto podotknutá mjsta nenalé zala se \v Rkp, p, spisowatele.
Podobné dokumenty
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
Nižšjch w rchnostj gest mnoho, méněgi wyššjch, a
n c y w yššjch skrow iio ; nazwjce ale stogj w čele
a z předku getlen gediný, genž nade w šem i bdj a
nimi w ládne. T a k t gest to také s w rchnos...