ORL číslo 2013-12
Transkript
O tevřený R ozšalovávací L ist kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu číslo 2013-12 Motto: Dneska proti sobě nebojuje levice s pravicí, ale dobro proti zlu. Skryté elity možná míří k zániku, protože lidstvo stojí před kolapsem systému. Jan Keller http://orl.bloger.cz/ Obsah čísla Utržené vemeno české krávy.......................................................................................................................................... 3 Empirical characteristics of the out-of-body experience........................................................................................... 5 V čem spočívá nebezpečí KSČM................................................................................................................................... 12 Profesor Keller nám sdělil své peprné stanovisko k Bakalovi a těžké krizi na Ostravsku..................................13 Proč je česká pravice v krizi........................................................................................................................................... 14 Komu patří ČR?................................................................................................................................................................ 16 Grafy ukazují, jak neoliberalismus přivedl lidi do chudoby......................................................................................17 Fotografie z iluminátského bálu Rothschildů z roku 1972......................................................................................18 Jak se rodí ztracená generace...................................................................................................................................... 19 Tento režim je nestvůrný, pronesl exministr David................................................................................................... 21 Spousta lidí řeší stres maratonem, říká Jan Hnízdil.................................................................................................. 22 MANA, BARAKA.............................................................................................................................................................. 25 Fakta o Sýrii (IX.) aneb Bytí a nebytí dolaru................................................................................................................ 27 Svět podle Karla.............................................................................................................................................................. 30 Putování k věži ze zlata….............................................................................................................................................. 31 Videonářez....................................................................................................................................................................... 34 O NADĚJI - setkání s Táňou Fischerovou............................................................................................................................................................. 34 Hledání ekologického myšlení............................................................................................................................................................................ 34 Kabala a mysterium zvuku................................................................................................................................................................................. 34 O úpadku církví, chemtrails a zázračném léku MMS - Ruda Špaček..................................................................................................................... 34 MMS-CDS - How to make CDS, sodium hydrogen sulfate + sodium .................................................................................................................... 34 MVDr. Josef Staněk: Beseda............................................................................................................................................................................... 34 Megarituál 9/11................................................................................................................................................................................................. 34 Debatní klub o tajemství tónů: Ivan Klánský / Miroslav Brejcha......................................................................................................................... 34 Debatní klub o hudbě - Kristina Kasíková / Martin Kasík.................................................................................................................................... 34 Kterak Jan Korál z NWOO.org prorazil cenzuru České televize........................................................................................................................... 34 Keller odsoudil mocné elity typu Schwarzenberga i novináře. Dodal, čeho se bojí po volbách........................................................................... 34 ORL číslo 2013-12 Utržené vemeno české krávy. Na Slovensku žijící ruský spisovatel a analytik Sergej Chelemendik glosuje pro ParlamentníListy.cz český předvolební vývoj a odhaduje výsledek nadcházejících parlamentních voleb. Říká se, že stádo lvů, které vede jelen, je slabší než stádo jelenů vedené lvem. Kdoví, jaké šance by mělo stádo ovcí vedené smečkou šakalů? Takovou bezzubou, nesmyslnou a s absurditou hraničí politickou kampaň jako je ta, která finišuje v těchto dnech v Čechách, jsem ještě neviděl. A to jsem přitom kampaní viděl hodně a různých. Bez toho, abych se pokoušel vměšovat do jemných voličských pocitů českého národa, dovolím si několik poznámek formou tezí a prognóz bez rozsáhlých důkazů. Po volbách bude možnost se k tomuto textu vrátit. Kampaň demonstrovala to, o čem se mnozí v Čechách domýšleli a o čem mnozí pochybovali: Čeští politici jako sociální třída či vrstva jednoduše nemají svému národu co říct v těžkých časech zkoušek. Je to demonstrace politické impotence politické třídy v čisté a zdá se v nevyléčitelné podobě. V Čechách nejsilnější strana sociálních demokratů, která v těchto volbách zaručeně získá nejvíc hlasů, svým voličům najednou oznámila senzační novinku – stát musí dobře fungovat. V poslední chvíli se to straně zdálo málo, a tak se na drahých billboardech a megabillboardech objevil přímo revoluční slogan – bílými písmeny na bílo-oranžovém pozadí: „Dobře fungující stát potřebuje silnou vládou!“ Tato křečovitá mobilizace byla posledním akordem sociálnědemokratické strany, kterou tvoří několik navzájem zápasících frakcí. Právě tato strana odsouzená po volbách k rozkolu navrhla trochu zvláštně pro sociální demokraty pěknou paternalistickou formuli silného státu, ke které má v Čechách ve skutečnosti nejblíže dnes populární prezident Zeman. Na tuto zvláštnost zareagoval Karel Schwarzenberg, který se na chvíli probral ze svého letargického spánku a hašteřivě obvinil sociální demokraty z fašistických sklonů, přičemž pozapomněl na bohatou minulost svého šlechtického rodu. Dostojevskij jednou řekl – krása strašná věc. Poslední výkřik českých sociálních demokratů se jim možná zdá krásný, ale jejich šance na silnou vládu nezvyšuje, tyto šance se blíží k nulové hodnotě. A videoklip, který vypovídá o tom, že soupeři jsou slabí, si sociální demokraté a jejich voliči po volbách se zájmem zhlédnou znovu. V minulosti, přičemž nedávno, lídr pravicového spektra ODS vytáhl zábavné heslo: „Střední třído, braň se“. Přitom střední vrstva v Čechách, podle hodnocení střízlivých sociologů, například Jana Kellera, prudce mizí, vlastně se ani nestihla narodit. Je jako jehně, které plánovali chovat na vlnu, ale potom si to rozmysleli a ještě malé ho dali na maso bohatým zahraničním gurmánům. Strana TOP 09, která v minulých volbách rozhodla o osudu politického vývoje v Čechách, vypustila na obrazovku animovaného Schwarzenberga na motoce. Jeho punkerské číro, se kterým se tento ustavičně usínající politický entuziasta snažil vybojovat vítězství v nedávných prezidentských volbách, mu buď oholili, nebo přikryli přilbou. Vše to zvrchu přikryli dost podezřelým sloganem – „ve službách naší http://orl.bloger.cz republiky“. Podezřelý slogan proto, neboť není jasné, o které republice je konkrétně řeč a celkem nejasné je, kdo jí slouží. Člen Bilderberského klubu Karel Schwarzenberg? Kam se poděla bývalá moc a síla volebních kampaní TOP 09? Došly peníze? Ale proč tak rychle, proč takovému bohatému šlechtici? Kampaně „malých“ stran jsou ještě slabší a nestojí za plnohodnotný odstavec. Václav Klaus se snaží postrašit voliče tím, že Čechům seberou národní měnu, českou korunu, ačkoliv vzít ji se zatím jaksi nikdo nechystá. Miloš Zeman zase připomíná to, že zemi zbavil strašáka – pravicové koalice, ovšem zapomněl na to, že pro voliče je to už historie. A ačkoliv prezident stále bojuje jako lev, skandální rozkol v jeho straně těsně před volbami dobrou úrodu nevěští. Pravda, existují výjimky, čeští komunisti staví na klasice – tedy říkají stále to stejné, co říkali vždy, a to je jedna z příčin jejich pravděpodobného úspěchu. Zvlášť stojí kampaň českého magnáta slovenského původu Andreje Babiše a jeho strany ANO. Kampaň je to bohatá, nejmasivnější ze všech, což vůbec nezaráží, když před volbami magnát koupil část českých médií a teď jen tuto koupi využívá. „Ano, bude líp!“, hlásí Babiš, ačkoliv proč bude lépe a komu bude lépe, to už se nenamáhá vysvětlit. Základem Babišovy kampaně je zdravý, ověřený pozitivní populismus, který si může dovolit pouze nový subjekt a pouze jednou. Poprvé v porevoluční české historii se využívá obraz úspěšného hospodáře, bohatého sedláka, který se chce postarat o své pracující, dá jim práci, nakrmí je. Takovýchto projektů bylo mnoho, ale ne v Čechách. Mnohé z nich byly úspěšné, jako nedávný příklad můžeme uvést proniknutí nové strany rakouského miliardáře kanadského původu Stronacha do rakouského parlamentu – Team Stronach for Austria. Takže Čechy se začínají blížit k nejprogresivnějším evropským vzorům. Teď pojďme k prognózám, na které se netrpělivě čeká, ale které však většinu čekajících sotva potěší. strana 3 ORL číslo 2013-12 Po volbách Česko zřejmě čeká skutečně nová situace, se kterou budou nespokojení i ti nejostřílenější zámořští stratégové, kteří dnes ve světě rozsévají řízený chaos. Chaos v Čechách se nemusí sít, čeští politici se s touto úlohou skvěle vypořádali sami. Ale nespokojenost vysokých stratégů z Ameriky však bude vyvolávat české specifikum – volby zrodí chaos neřízený, nebo jen velmi slabě řízený, ve kterém bude voda tak kalná, že chytat v ní ryby se i jim bude velmi obtížně. Nemluvě již o obyčejných smrtelnících, kterým není daná tato Obamou široce reklamovaná americká výjimečnost. Proč chaos, ptáte se. A vůbec, může být chaos ještě větší než ten, který byl a je? roky. Když je německý důchodce několikanásobně bohatší než úspěšný český manažer, přičemž německý důchodce si všechno kupuje za stejné ceny a někdy i laciněji... Mimo pozornost české politiky, s výjimkou komunistů, zůstala otázka suverenity českého státu a národa. Když v Čechách už Čechům téměř nic nepatří, jak mohou Češi přijímat nějaká rozhodnutí? Jednoduchá myšlenka dostupná množství českých voličů. A komplikovaný a zatím ne všem srozumitelný závěr – bez reálné suverenity nemůže existovat ani silná vláda, ani sociální stát, i když by ho tisíckrát slibovali. V tomto případě rozhodují vždy cizí a vždy ve svůj prospěch. Jak konkrétně bude vypadat nový neřízený chaos v Čechách? Omezím se na malou etudu, která pro Čechy vyzní asi v dost pochmurných barvách. A ještě jaký. V procesu českých voleb politické strany prakticky neodpovídají na kardinální, existenční otázku, která stojí před jejich voliči. Otázka zní jednoduše: Co s ideálem prosperujícího sociálního státu, kterým Čechům čeští politici vytrvale slibují už přes dvacet let? Jak dál žít, když tento ideál většina Čechů už vnímá v lepším případě jako utopii a v horším případě jako nebetyčnou lež? V Čechách sociální stát nevzniknul, tak jako nevznikla střední třída. Češi o tom každý den stále víc nahlas hovoří, ale politici se těmto klíčovým otázkám vyhýbají a nadále soutěží v pěkných slibech. Ve skutečnosti holá pravda o tom, že nikdo žádný sociální stát pro Čechy ve skutečnosti neplánoval, tak jako ho neplánoval pro žádný z „mladoevropských států“: ani pro Poláky, ani pro Slováky, ani pro Estonce, Chorvaty, Maďary – tak tato očividná pravda nezazněla. Tak jak visí ve vzduchu celkem dětská otázka – o jakém sociálním státě může být řeč, když ceny na všechno jsou evropské a mzdy několikanásobně nižší než tam, kde sociální jistoty sociálního státu ještě dožívají své poslední Myslím, že favority těchto voleb bude Babišova strana s heslem „Ano, bude líp!“ a Komunistická strana Čech a Moravy. Nebudu počítat procenta, ale domnívám se, že mohou šokovat a dokonce zahanbit analytiky a sociology. „Staré“ tradiční pravicové strany prohrají, přičemž prohrají s horším výsledkem, než byly prohrané prezidentské volby. Proto první housle nebudou hrát sociální demokraté, ale noví hráči, ve smyslu jejich nové síly a nového politického potenciálu. U českých analytiků se dokonce objevují dohady, že právě Babiš může formovat novou vládu a už samotný výskyt těchto domněnek svědčí o mnohém. Zatímco však čeští komunisté hlásají nejkrajnější levicový princip, žádají sociální spravedlnost a tyto požadavky jsou stále populárnější, Babiš říká, že stát je třeba řídit jako úspěšnou firmu a záchrana národa je v pevném zdravém kapitalismu. Hlásají se tedy dvě navzájem se vylučující doktríny, které se nebudou moci ponechat bokem, ani při velkém přání to tak udělat. http://orl.bloger.cz Takže před prezidentem Zemanem stojí mnoho těžké a nevděčné práce, a to hned po volbách. Bude to mnohem složitější než dětská logická úloha o vlku, koze a zelí, které je třeba převézt přes řeku celé a nepoškozené. A na konec čtenáři oblíbený konspirativní akord. Kdo je ten hlavní, kdo vodí loutky, kdo bude tahat nitkami a nutit politické loutky tancovat? Milí čtenáři! Novum této situace nespočívá v tom, že loutkoherci jsou a budou, ale v tom, že v Česku jich je už příliš na metr čtvereční Parlamentu a jsou stejně tak zmatení jako politici. Proto hlavní loutkoherec není a možná ani nebude. Zato jsou desítky vedlejších – česká média je důkladně vyhledávají, vypočítávají a některým z nich dávají prostor v televizi – magnáti, lobbisté, sponzoři, mafiáni a agenti různých zpravodajských služeb, pro které je česká politika prý z nepochopitelných důvodů mimořádně důležitá, a samozřejmě, všude přítomní zednáři. Jak napsal ruský klasik ve slavné básni: „Kolik jich je a kam je ženou, proč tak žalostně zpívají? To skřítka pochovávají, nebo čarodějnici vydávají?“ Proto použiju jinou metaforu. Pokud si českou politiku představíme jako dojnou krávu, pak je třeba konstatovat, že této krávě beznadějně odtrhli vemeno. Desítky rukou zároveň škubou vemeno a všichni se rvou o to, kdo podojí, ale mléka je stále méně, kráva si začíná lehat, trkat, čímž už zranila některým hlavu a jiné důležité části těla. Uvedené neznamená, že mléko teď už nebude vůbec, že v Česku se nenajdou šikovní jedinci, kteří dokážou nasměrovat státní peníze tím pro ně správným směrem. Jistěže se najdou, ale bude to pro ně stále těžší. Patos nové éry je právě v tom, že se krávu české politiky už nepodaří podojit tak, jak se to dělalo v minustrana 4 ORL číslo 2013-12 losti. Bude se třeba učit dělat to ponovu, podle nových pravidel, které dnes nikdo nezná, a to nejen v Čechách. Rýsuje se nová etapa politické tvořivosti, která vyzve k životu nové hráče. A ty jednou začnou opět nazývat elitou. Možná. Empirical characteristics of the out-of-body experience Jim DeKorne Existuje také celkem špatný scénář: Politická kráva nemusí vydržet a zdechne – dříve či později se tak stane. Zvíře je to odolné, ale ne věčné. Pravda, předčasná smrt tohoto posvátného zvířete může přinést tak strašné otřesy, že pokud vezmeme v úvahu přirozenou chytrost a vynalézavost českého národa, tak tuto variantu je zatím předčasné rozebírat. 22. 10. 2013 – tři dny před volbami do českého Parlamentu Sergej Chelemendik http://www.parlamentnilisty.cz/aren a/monitor/Utrzene-vemeno-ceskekravy-Analytik-Chelemendikpredvida-sokujici-uspech-Babise-aKSCM-A-nejen-to-290652 Empirical -- 2a: originating in or relying or based on factual information, observation, or direct sense experience usu. as opposed to theoretical knowledge. also: relying on or proceeding on the information to be derived from experience and observation for lack of other knowledge... b: experiential; broadly: observational, factual. Webster's 3rd New International Dictionary Phenomenology (following Husserl): A mode of investigation that aims at the discovery of the essential structure of the phenomena experienced by man through recourse to the primary sources of immediate experience ... Phenomenological analysis is a purely descriptive method and as such "empirical" but not "scientific" in the naturalistic, positivistic sense of the term. Cynthia Nelson, Anthropology, V.13:1, 1972 Current "...And the Princess and the Prince discuss what is real and what is not." Bob Dylan, Gates of Eden In the first two articles of this series, we briefly reviewed the out-of-body accounts of Robert A. Monroe as http://orl.bloger.cz portrayed in his published work. These sketches compared Monroe's description of a non-material, hyperdimensional world with two analogous world-views: that of the Shaman and that of the Gnostic. Neither article was intended to be more than a quick overview of a realm of experience which is accessible only via an altered state of consciousness and therefore not measurable by any methodology known to science. The problems of verifying such data are substantial, so we must seriously examine how they should be evaluated. Perhaps an analogy will help: Imagine X-world, much like ours, existing in a parallel universe -- it is as invisible to us as we are to it. There are five-hundred million people living in X-world, and following what is probably the ratio here, only one person in a million possesses the extremely rare (but not unnatural), capacity to consciously leave the body and perceive other "worlds." That means that five-hundred of Xworld's citizens have the ability to visit Planet Earth while in the out-ofbody state. Assume that only one hundred of these unique individuals actually publish accounts of their visits to Planet Earth: some describe trips to the slums of Calcutta, some record what the Egyptian pyramids are like; others visit Antarctica, Disney World, Auschwitz, and many other places. Unavoidably (alas), each individual describes any given location through the filters of his own particular belief system, creating varying degrees of ambiguity about what was actually observed. The scientists of X-world generally discredit all of these reports. First, because (not having the admittedly rare ability to leave their bodies) they cannot verify such experiences for themselves; secondly, because the various descriptions of this other world don't always agree in every detail; and thirdly (alas, most importantly), because the descriptions don't fit into their "scientific" paradigm -- what their beliefs will accept as possible. strana 5 ORL číslo 2013-12 Nevertheless, the sane and credible personalities of most of X-world's out-of-body observers, plus (after adjusting for differing belief systems), the amazing over-all consistency of their reports, suggest the existence of a reality which no impartial person could ignore: a Mystery to be sure, but one with outlines sufficiently delineated to be recognizable as an authentic manifestation, not a fantasy. Xworld's Empiricists and Phenomenologists must therefore factor our world into any description of their overall reality: as incredible as it may seem to them, somewhere, somehow, Planet Earth must exist! Although they cannot scientifically "prove" our existence (because we lie beyond the current range of their science's ability to measure), certain quantum physicists and mathematicians from X-world privately admit to our world's probability -- too many witnesses describing the same thing cannot be ignored, regardless of current cultural "rules" for what may or may not be accepted as real. This analogy illustrates the extremely tricky problem of how any openminded observer should approach anomalous phenomena in the "real world" -- i.e., the consensus reality that most of us agree exists: the animal, vegetable, mineral world of three spatial dimensions: plus time: plus the collective human awareness perceiving it. The best method we've come up with is called "scientific method," a consistently dependable way to measure physical phenomena, but still lacking any agreed-upon methodology for evaluating consciousness itself. Because science can only measure physical things, some people who call themselves scientists conclude that only physical things are real, forgetting that the immediate reality of their own observing awareness is itself quite unquantifiable. This has resulted in a kind of solipsistic materialism (a religion really), called "Scientism." Scientism is defined as: "the philosophical belief (masquerading as objective science and held with the emotional tenacity of bornagain fundamentalism) that we are nothing but material beings." (1) Unfortunately, most people are unable to distinguish between true science (which accepts phenomena without pre-conditions and tries to evaluate it in a systematic manner) and scientism, which is a closed belief system passionately defending the materialist world-view. By definition, scientism must repudiate psychic phenomena because it is not measurable in material terms -- not easily, anyway. The Empiricist-Phenomenologist, on the other hand, observes, records and evaluates phenomena as it comes to him, and if he thereby accumulates enough data to reveal a pattern, he is entitled to submit an hypothesis about what that pattern might reveal. For example, on November 22, 1963, when American president John F. Kennedy was assassinated in Dallas, Texas, there were literally dozens of witnesses who testified that some of the shots were fired from a "grassy knoll" in front of the motorcade. Nevertheless, for whatever reason, the "Authorities" decreed that all of the shots came from behind the motorcade, and the case was closed. Decades later, when the so-called "Zapruder film" of the assassination was finally released for public viewing, it became indisputable that at least one of the shots that killed the president indeed came from the front. Metaphorically at least, the position of Scientism is that of the Authorities. The Empirical-Phenomenological position is that of the witnesses: they knew what they saw, they knew what they heard, but until the Zapruder film became available, they had no "scientific proof" for their claims. The Authorities, whether Big Government, Big Science, or Big Business, all have agendas (beliefs), hidden and otherwise, and because they have the power to do it, they largely determine our "official" reality. (I will go into this in more detail when we return to a discussion of who the Gnostic Archons are.) http://orl.bloger.cz In terms of out-of-body awareness, we have not only the testimony of Robert Monroe, but that of innumerable other "witnesses" -- all describing a reality which is too consistent not to be in some sense accurate. Nevertheless, the official verdict of scientism (always immediately recognizable because of its tone of "authority"), is adamant that OBEs are "nothing but" epiphenomena of the physical brain: All we now know about OBEs suggests that nothing really leaves the body. In normal perception a model or representation of the world is built by the brain and seems real -likewise, the brain constructs a model of self, a "self-image." But what if this image is disrupted in an illness or accident, or even deliberately during meditation? In striving to get back to normal, the brain may need to use an image from memory -- but memory images are often "bird's eye view." If such an image takes over as "reality," then an OBE has occurred. The whole normal world of the senses is replaced by one constructed from memory and imagination. (2) CASE CLOSED! The implicit objective of scientism is to slam the door on further inquiry into anomalous events by vigorously debunking them as "nothing but": [insert mundane explanation here -- preferably in a way that makes any other interpretation seem ridiculous]. Fortunately, they never succeed in holding truth at bay forever: otherwise, we'd all still be living in a geo-centric universe! The above author believes that OBEs are "nothing but" a complex reflex of the physical brain to reproduce a familiar reality during times of stress. How physical brain processes can create this miracle of metaphysical duplication is never addressed, nor is any consideration paid to the fact that in other altered states the brain is incapable of mirroring anything close to consensus reality -- which is precisely why they're called "altered states!" The dogmatic pronouncement: If such an image takes over as strana 6 ORL číslo 2013-12 "reality," then an OBE has occurred, is, as quoted here, no more than somebody's theory. Without even the verisimilitude of empirical experience, it comes off as more fantastic than the idea that human consciousness can exist outside of the body! The general success of scientific method has resulted in an unwarranted bias in some people which denies reality to anything that cannot meet a physical standard. Alas, consciousness-based phenomena refuse to adapt themselves to the rules of material verification -- which doesn't prove that they are not real, only that we must be extremely careful in their evaluation. Don't believe everything you hear, but by the same token don't reject something just because it challenges your view of what's possible. To deny the possibility of the existence of anything of which we know nothing, would imply that we imagined ourselves to be in possession of all the knowledge that exists in the world, and believed that nothing could exist of which we did not know. A person who peremptorily denies the existence of anything which is beyond the horizon of his understanding, because he cannot make it harmonize with his accepted opinions, is as credulous as he who believes everything without any discrimination. (3) In evaluating empirical data, a good first rule of thumb is to examine as large a body of evidence as possible for overall consistency. If numerous on-the-spot witnesses all claim that shots were fired from the grassy knoll, then that testimony should be taken at least as seriously as assertions to the contrary from the Authorities. Because the out-of-body explorer by definition claims to perceive from a non-physical point of view, let's inquire how that happens -- how do they separate from their bodies in the first place? There is plenty of evidence to examine. LEAVING THE BODY Although between 20 and 35 percent of the population (depending on who did the survey) claims to remember having had an OBE, the ability to consciously and consistently induce one is one of the rarest of human skills. It's relatively uncommon for anyone to remember an OBE; it's very unusual for anyone to recall multiple OBEs; and extremely infrequent (perhaps one in a million) for anyone to be able to initiate an OBE at will. Rare or not, there are still many descriptions of what it is like to leave the body. Probably the most ubiquitous symptom is that of experiencing a kind of sound-vibration as one's fully awake consciousness separates from its physical base. These phenomena are probably the most commonly described harbingers of out-of-body awareness -- described to the point of redundancy in the OBE literature of any era. (If the reader feels that my own quotations tend toward redundancy, it is only because I want to give a feeling for how utterly consistent these empirical data are. Rather than use footnotes, I will provide the source after each quotation; complete bibliographic data will be found at the end of this article.) main calm. I could still see the room around me, but could hear little above the roaring sound caused by the vibrations. Robert Monroe, Journeys Out of the Body, Pg 24 In seconds I'm shaken awake by intense vibrations and a roaring sound throughout my body. It feels like I'm in the middle of a jet engine and my body and mind are about to vibrate apart. I'm shocked and scared by the intensity of the vibrations and sounds and snap back into my body. William Buhlman, Adventures Beyond the Body, Pg 8 I heard also, when in this state, in addition to physical sounds, several strange noises: crackling sounds suggesting electrical phenomena; roaring and whirring noises as of gigantic machines; a peculiar snapping sound, recalling the driving-bands, used to transmit power in a workshop; sounds like the surging of an angry sea and rushing winds; and sometimes voices calling. Some of these sounds may have been caused by variations in blood-pressure, but I do not think that all of them can be accounted for in this way. Oliver Fox, Astral Projection, Pg 62 My entire rigid body -- I thought it was my physical, but it was my astral -- commenced vibrating at a great rate of speed, in an up-and-down direction, and I could feel a tremendous pressure being exerted in the back of my head, in the medulla oblongata region. This pressure was very impressive and, came in regular spurts, the force of which seemed to pulsate my whole body. Sylvan Muldoon, The Projection of the Astral Body, Pg 51 It was not a shaking, but more of a "vibration," steady and unvarying in frequency. It felt much like an electric shock running through the entire body without the pain involved. Also, the frequency seemed somewhat below the sixty-cycle pulsation, perhaps half that rate. Frightened, I stayed with it, trying to re- http://orl.bloger.cz Immediately there came over me a powerful tremor, from the head and over the whole body, together with a resounding noise, and this occurred a number of times. I found that something holy had encompassed me. I then fell asleep, but about twelve, one or two o'clock in the night there came over me a very powerful tremor from head to the feet, accompanied with a booming sound as if many winds had clashed one against another. It was indescribable, and it shook me and prostrated me on my face. Emanuel Swedenborg, Journal of Dreams (quoted in Van Dusen, Wilson, The Presence of Other Worlds), Pg 43 strana 7 ORL číslo 2013-12 This description of sound is identical to the noise heard by people undergoing a near-death experience (NDE). Because of their clearly identical symptoms, I regard the neardeath-experience as just a dramatic form of out-of-body projection, and other than using illustrative quotations from the literature, will not treat it as a separate phenomenon: In many cases, various and unusual auditory sensations are reported to occur at or near death. Sometimes these are extremely unpleasant. A man who "died" for twenty minutes during an abdominal operation describes "a really bad buzzing noise coming from inside my head. It made me very uncomfortable ... I'll never forget that noise." Another woman tells how she heard "a loud ringing. It could be described as a buzzing. And I was in a sort of whirling state." I have also heard this annoying sensation described as a loud click, a roaring, a banging, and as a "whistling sound, like a wind." Raymond Moody, Life After Life, Pg 29-30 Not surprisingly, the Tibetan Book of the Dead gives us identical information about what to expect at the moment of death: From the midst of that radiance, the natural sound of Reality, reverberating like a thousand thunders simultaneously sounding, will come. That is the natural sound of thine own real self. Be not daunted thereby, nor terrified, nor awed. W. Y. Evans Wentz, Bardo Thodol, Pg 104 Meditators sometimes describe this sound upon the attainment of an altered state of awareness during yogic practices, reinforcing the hypothesis that this is a consciousness-based phenomenon in the process of shifting between two realities or dimensions: I seemed ... to be standing in a fountain of flame, and there were fiery pulsations as of wings about my head, and a musical sound not unlike the clashing of cymbals with every pulsation. as a physical modulator of consciousness via controlled releases of DMT into the brain during moments of extreme stress: George Russell, quoted in: Wilson, Colin, Mysteries, Pg 324 The most general hypothesis is that the pineal gland produces psychedelic amounts of DMT at extraordinary times in our lives. Pineal DMT production is the physical representation of non-material, or energetic, processes. It provides us with the vehicle to consciously experience the movement of our life-force in its most extreme manifestations ... Pineal DMT mediates the pivotal experiences of deep meditation, psychosis, and near-death experiences. As we die, the life-force leaves the body through the pineal gland, releasing another flood of this psychedelic spirit molecule. Suddenly, with a roar like that of a waterfall, I felt a stream of liquid light entering my brain through the spinal cord. Gopi Krishna, Kundalini, the Evolutionary Energy in Man, Pg 12 Although still scientifically unquantifiable, this phenomenon has actually been observed numerous times under laboratory conditions. Rick Strassman, M.D. headed a government-funded study in the early 90's on the effects of N,N-Dimethyltryptamine (DMT) on human consciousness. The symptoms of this drug are as powerful as they are instantaneous, altering the subject's awareness in ways that uncannily reproduce many OBE symptoms, including the one under discussion: There was a sound, like a hum that turned into a whoosh, and then I was blasted out of my body at such speed, with such force, as if it were the speed of light. Research subject, "Sara," quoted in: Strassman, Rick, DMT, The Spirit Molecule, p. 212 DMT is naturally synthesized in the human brain: almost certainly in the pineal gland. All human beings possess tiny amounts of this powerful drug as a normal part of their metabolism. Ever since the discovery of this fact in 1965, scientists have been puzzled about its function: what conceivable evolutionary advantage is given to our species via endogenous production of what is arguably the most potent psychedelic drug yet discovered? Strassman hypothesizes that the otherwise ambiguous pineal gland (which Descartes significantly regarded as "the gateway to the soul"), somehow serves http://orl.bloger.cz Rick Strassman, M.D., DMT, The Spirit Molecule, Pg 69 In the Tibetan language, the phrase "Pho-wa" relates to what we would call an out-of-body experience -- the English translation is: "transference of the principle of consciousness." In their writings, the Tibetan Lamas have likened this energetic transference of awareness to a bird which flies through an open skylight: Success in the transferring of the principle of consciousness is dependent upon proficiency in KundaliniYoga ... The process itself is `likened to a bird flying out of an open skylight,' the skylight being the Aperture of Brahma, situated on the crown of the head at the sagittal sutre where the two parietal bones articulate, opened by means of the yogic practice of the Pho-wa. The bird flying out of it is the consciousness- principle taking its departure from the body, either permanently at death or temporarily during the yogin's exercise of the art. It is through mastery of Pho-wa that the Great Yogin transcends normal processes by voluntarily relinquishing his old, outworn body and taking a new body, without suffering any break in the continuity of his consciousness. strana 8 ORL číslo 2013-12 Evans-Wentz, W.Y., ed. (1935, 1958). Tibetan Yoga and Secret Doctrines, Pg 170 Oliver Fox, quoted in Muldoon, Sylvan, Projection of the Astral Body, Pg 35 Although the pineal gland, per se, is not mentioned, it is obvious that the Western and Tibetan conceptions are almost identical. The pineal gland is buried in the center of the brain -- making, as Strassman says, "an excellent marker for the mid-line of the brain in skull X-rays and CAT scans." If the out-of-body experience is indeed modulated by this organ, the most direct "transference of the consciousness principle" (Strassman's "life-force") would be through the top of the head at the sagittal sutre: via the "Aperture of Brahma." This is empirical evidence -- testimony gathered from a large number of witnesses all describing clearly analogous occurrences. The practitioners of scientism might jump in at this point and say that it proves nothing -- since we have not measured, weighed or photographed the "consciousness principle" leaving the body, it "logically follows" that their explanation of our brains playing clever tricks on us is more plausible than any of the above testimony. If so, then the brain has been tricking us in exactly this way for millennia: the OOB phenomenon is probably as old as humanity itself. Here the sound/vibration is described by the Biblical prophet Ezekiel just before his "chariot" vision (Circa 593 B.C.E.), which is regarded by many researchers as both an out-of-body experience and a UFO encounter: This idea is neither new nor exclusive to any single culture or philosophy. In the early decades of the 20th Century, pioneer out-of-body explorer Oliver Fox gave detailed instructions for how to accomplish what the Tibetans would recognize as "the yogic practice of the Pho-wa": I had to force my incorporeal self through the doorway of the pineal gland, so that it clicked behind me... It was done, when in the trance conditon, simply by concentrating upon the pineal gland and willing to ascend through it. The sensation was as follows: my incorporeal self rushed to a point in the pineal gland and hurled itself against the imaginary trap-door, while the golden light increased in brilliance, so that it seemed the whole room burst into flame. If the impetus was insufficient to take me through, then the sensation became reversed; my incorporeal self subsided and became again coincident with my body, while the astral light died down to normal. Often two or three attempts were required before I could generate sufficient willpower to carry me through. It felt as though I were rushing to insanity and death; but once the little door had clicked behind me, I enjoyed a mental clarity far surpassing that of earth-life. And the fear was gone." I heard the noise of [the creatures'] wings as they moved; it sounded like rushing water, like the voice of Shaddai, a noise like a storm, like the noise of a camp. one that is, nevertheless, altogether real. This is a waking reality, but a different one. As one abductee described this shift to me, is as if the alien beings break through a kind of screen, revealing a new reality to the experiencer. John Mack, M.D., Abduction, Pg 393 We have empirically demonstrated how the early symptoms of a conscious out-of-body experience usually (but not always) follow a recognizable pattern: that of sound and vibration accompanying the separation of awareness from the physical body. Once this separation has been effected, a variety of possible realities suddenly appear to the observer. Robert Monroe differentiated two broad categories: Locale-I and Locale-II (described in the first article of this series). Although Monroe abandoned these labels later in his "career," I think they still have value for defining generic boundaries in an essentially infinite realm of awareness. We can address the subtleties after we've first established the general territory. LOCALE-I Ezekiel, 1:24 The UFO connection is a significant one, which we will examine more thoroughly later. Suffice it to say that many (not all) UFO encounters are so similar to OBEs that we must postulate some connection between them: The abduction experiences begin with a shift in consciousness on the part of the abductee, which may be signaled by a hum or other odd sound, by the appearance of a light for which no usual source can be found, by the sense of a presence or even the sight of one or more alien beings ... or by a strong vibratory sensation in the body ... This change in consciousness may be subtle, but abductees are always sure that they are not dreaming or imagining. Rather they experience that they have moved into another reality, but http://orl.bloger.cz Monroe defines Locale-I as our familiar physical world as seen from outside of the physical body. It is perhaps the most common environment described by most "casual" observers (those who are conscious while out-of-body only once or twice during their lives) -- although at least one frequent visitor apparently never got beyond it: I have never had a conscious outof-the-body experience when I was not here on the earth plane, just as much as I am right now. I wouldn't know where to look for the higher planes! ... In every conscious out-ofthe-body experience I have ever had I have never seen anyone (sic) but the earthly things I have always seen. Sylvan Muldoon, The Projection of the Astral Body, Pg 44, 288 strana 9 ORL číslo 2013-12 As briefly discussed in our first article, Locale I is equivalent to the Sidpa Bardo of the Tibetans -- a realm in which the Second Body, apparently constructed of a much finer class of "atoms," is able to penetrate what we regard as "solid" physical matter at will. As you are a mental body and your mind is separated from its support, you have no material body, so now you can pass back and forth even through Mount Meru, the king of mountains ... Bardo Thodol, Freemantle-Trungpa translation, Pg 73 The ability to penetrate matter is probably the most salient characteristic of Locale-I, since in most other ways this realm seems to be identical to our everyday consensus reality. Here are three contemporary descriptions of what it's like to experience this realm: The vibrations and sounds rapidly diminish as I separate and float up to the ceiling. Out of instinct I reach out my arms to touch the ceiling, but instead of touching, my hands slowly enter the tingling vibrational substance of the ceiling. I can feel a slight resistance as my hands and arms move through the ceiling. Moving slowly upward, my body enters and passes through the insulation, rafters, and attic. An intense excitement flows through me as I pass through the roof and float at the top of the house ... As I look around, I can clearly see the TV antenna and chimney ... I spread my arms, glide down from the roof, and fly over my backyard. Willian Buhlman, Adventures Beyond the Body, Pg 12 Started trip slowly to observe surroundings as much as possible. Went slowly through west wall, feeling texture of each layer of material in wall, then into another room ... Looked out the window for area identification. Outside the window was a small roof, such as over a porch. Beyond was a street, with many trees and a grassy island strip in the middle. There was a car parked at the curb, a dark-colored sedan ... I used stretch technique, shot up through the ceiling, and returned to the physical without problems. Robert Monroe, Journeys Out of the Body, Pg 65-6 Usually, in my out-of-the-body adventures, I can pass through walls without being conscious of any appreciable effort; but this time, for some unknown reason, the conditions seemed altered. I stood facing the wall, gently pressing against it, and steadily willed to pass through it. I succeeded, and the sensation was most curious. Preserving full consciousness, I seemed to pass like a gas -in a spread-out condition -- through the interstices between the molecules of the wall, regaining my normal proportions on the other side. Oliver Fox, Astral Projection, Pg 98 Locale-I visitors seldom report encountering other discarnate observers there, though the prevalence of physical humans is often the same as in our consensus reality -- except that (with rare exceptions), the outof-body traveller can't communicate with them. This "objective" observation of the material world when freed of the "subjective" constraints of a physical body suggests that perception in Locale-I must take place from a fourth spatial dimension -what else could it be? It is also significant to note that many "Alien Abduction" descriptions strongly suggest that the abductees are being shifted into Locale-I (or the Sidpa Bardo, if you prefer) from their physical bodies: After the initial contact, the abductee is commonly "floated" (the word most commonly used) down the hall, through the wall or windows of the house, or through the roof of the car. They are usually astounded to discover that they are passed through solid objects, experiencing only a slight vibratory sensation. John Mack, M.D., Abduction, Pg 33 http://orl.bloger.cz Since most observers (both empirical and scientific) would agree that it is normally impossible to transport anything physical through walls, doors or closed windows without first making an opening, the logic of the OBE evidence examined so far suggests that some UFO abductions involve "transference of the consciousness principle" into at least Locale-I. Although the average abductee (probably unfamiliar with the OOB state) might understandably believe that the abduction was physical, it makes better sense when understood as some form of out-ofbody experience. Strassman's research, which is replete with accounts of alien encounters among his volunteers during their DMT experiences, has compared his data with that of Dr. John Mack, the Harvard psychiatrist quoted above, who is one of the foremost researchers of the Alien Abduction Syndrome: The resemblance of Mack's account of the alien abductions of "experiencers" to the contacts described by our own volunteers is undeniable. How can anyone doubt, after reading our accounts in these last two chapters, that DMT elicits "typical" alien encounters? If presented with a record of several of our research subjects' accounts, with all reference to DMT removed, could anyone distinguish our reports from those of a group of abductees? Rick Strassman, M.D., DMT, The Spirit Molecule, Pg 219 Since we know that Strassman's research with DMT didn't catapult anyone's physical body out of the room (he and a nurse were both present to verify that), we can logically postulate that when injected intravenously, this endogenous psychedelic engenders an almost instantaneous OBE -- at an order of magnitude faster than any "normal" out-of-body projection! Leaving the instant onset aside, there are just too many similarities between his data and both classical and contemporary OBE descriptions to strana 10 ORL číslo 2013-12 assume that "the consciousness principle" hasn't in some way left the body and entered another dimension -- at least Locale-I, and almost certainly Locale-II. The reader may wonder what it's like to have a DMT- induced alien encounter such as those referred to above. I was one of Dr. Strassman's volunteers, and for what it's worth, here is my own report of what such an experience is like, as recorded in his book, DMT, The Spirit Molecule: There is nothing that can prepare you for this. There is a sound, a buzz. It started off and got louder and louder and faster and faster. I was coming on and coming on and then POW! There was a space station below me and to my right. There were at least two presences, one on either side of me, guiding me to a platform. I was also aware of many entities inside the space station -- automatons, androidlike creatures that looked like a cross between crash dummies and the Empire troops from Star Wars, except that they were living beings, not robots. They seemed to have checkerboard patterns on parts of their bodies especially their upper arms. They were doing some kind of routine technological work and paid no attention to me. (Pg 189) The unbelievably rapid onset of the experience threw my body into shock, and I snapped back into physical awareness as quickly as I'd left: there was neither enough time nor space to differentiate the transition: it was virtually "instantaneous." A comparison with my first out-of-body experience wasn't even possible -- that would be like trying to measure an event lasting ten minutes against one lasting only ten seconds. I almost passed out from metabolic shock. This experience took place in a scientific context utilizing intravenously injected, laboratory synthesized DMT -- a drug famous for the extremely brief duration of extremely bizarre, yet amazingly consistent effects. Compare the following three DMT-induced alien encounters with the general content of my own experience: There was the usual sound: pleasant, a roar, a sort of an internal hum. Then there were three beings, three physical forms. There were rays coming out of their bodies and then back to their bodies. They were reptilian and humanoid, trying to make me understand, not with words, but with gestures. They wanted me to look into their bodies. I saw inside them and understood reproduction, what it's like before birth, the passage into the body. Once I established what they were communicating, they didn't just fade away. They stayed there for quite a while. Their presence was very solid. (Subject "Chris," Pg 191) There was this loud intense hum. It was like the fan at first, but separate. It began engulfing me. I let go into it and then...WHAM! I felt like I was in an alien laboratory, in a hospital bed like this, but it was over there. A sort of landing bay, or recovery area. There were beings ... They had a space ready for me. They weren't as surprised as I was. It was incredibly un-psychedelic. I was able to pay attention in detail. There was one main creature, and he seemed to be behind it all, overseeing everything. The others were orderlies, or dis-orderlies. (Subject "Dmitri," Pg 197) I realize the intense pulsating-buzzing sound and vibration are an attempt by the DMT entities to communicate with me. (sic) The beings were there and they were doing something to me, experimenting on me. I saw a sinister face, but then one of them somehow tried to begin reassuring me. Then the space opened up around me. There were creatures and machinery. It looked like it was in a field of black space. There were brilliant psychedelic colors outlining the creatures and the machinery. The field went on forever. They were sharing this with me, letting me see all this. There was a female. I felt like I was dying, then she appeared and reassured me. She accompanied me during the viewing http://orl.bloger.cz of the machinery and the creatures. When I was with her I had a deep feeling of relaxation and tranquility. (Subject "Rex," Pg 208) Now compare the above with typical UFO Abduction scenarios: Inside the ships the abductees usually witness more alien beings, who are busy doing various tasks related to monitoring the equipment and handling the abduction procedures. The beings described by my cases are of several sorts. They appear as tall or short luminous entities that may be translucent, or at least not altogether solid. Reptilian creatures have been seen... that seem to be carrying out mechanical functions. (Mack, Pg 37) Abductees tend to feel that the content of their minds are thoroughly revealed to the aliens. After this there are various procedures administered under the control of a slightly taller and older-appearing alien, spoken of by abductees as the doctor or leader. (Mack, Pg 393) Quite a few abductees have spoken to me of their sense that at least some of their experiences are not occurring within the physical space/time dimensions of the universe as we comprehend it. They speak of aliens breaking through from other dimensions, through a "slit" or "crack" in some sort of barrier, entering our world from "beyond the veil." Abductees, some of whom have little education to prepare them to explain about such abstractions or odd dislocations, will speak of the collapse of space/time that occurs during their experiences. They experience the aliens, indeed their abductions themselves, as happening in another reality, although one that is as powerfully actual to them as -- or more so than -- the familiar physical world. (Mack, Pg 404) This empirical evidence, all associated in some way with the out-ofbody experience, "proves" nothing scientifically, but forcefully suggests strana 11 ORL číslo 2013-12 that an entire unseen realm of reality awaits our serious study and comprehension. This "unseen realm," cognate with Robert Monroe's Locale-I and Locale-II, can obviously be nothing less than a "higher" spatial dimension of the sort that quantum physicists and science fiction authors are so fond of speculating about. Before we can fully comprehend what Locales I and II are, we need to examine the whole idea of higher dimensions. That will be the subject of our next article. Footnotes (1)Tart, Charles (1989). "The Science of Spirituality," The Fringes of Reason Catalog, Ted Schultz. ed., Harmony Books, NY, Pg 67 (2)Blackmore, Susan (1989). "Out of Body Experiences," The Fringes of Reason Catalog, Ted Schultz. ed., Harmony Books, NY, Pg 72 (3)Hartmann, Franz, M.D. (1973). Paracelsus: Life and Prophecies, Rudolf Steiner Publications, Blauvelt, NY, Pg v. Bibliography Buhlman, William (1996), Adventures Beyond the Body, Harper SanFrancisco Evans-Wentz, W.Y. ed. (1935, 1958). Tibetan Yoga and Secret Doctrines, Oxford University Press, NY Evans-Wentz, W.Y. (1960). The Tibetan Book of the Dead, Oxford University Press, NY Fox, Oliver (1962). Astral Projection: A Record of Out-of- the-Body Experiences, University Books, New Hyde Park, NY Freemantle, F. & Trungpa, C. (1975). The Tibetan Book of The Dead, Shambhala, Boston, MA Jones, Alexander, ed. (1968). The Jerusalem Bible, Doubleday, Garden City, NY Krishna, Gopi (1971). Kundalini, the Evolutionary Energy in Man, Shambhala, Boulder, CO Mack, John E., M.D. (1994). Abduction, Human Encounters with Aliens, Chas. Scribner's Sons, NY Monroe, Robert A. (1977). Journeys Out Of The Body, Anchor Press/Doubleday, Garden City, NY Moody, Raymond A. (1976), Life After Life, Bantam, NY Muldoon, S. & Carrington, H. (1974). The Projection of the Astral Body, Samuel Weiser, NY Nelson, Cynthia, "World Views -Their Nature and Function," Current Anthropology, Vol. 13, No. 1 -- February, 1972 Strassman, Rick, MD, (2001). DMT, The Spirit Molecule, Park Street Press, Rochester, VT Van Dusen, Wilson (1981). The Presence of Other Worlds, Swedenborg Foundation, NY Wilson, Colin Putnam, NY (1978). Mysteries, V čem spočívá nebezpečí KSČM Boris Cvek Chtěl bych napsat článek o tom, v čem vidím dnes nebezpečí KSČM. Mnohokrát jsem psal o tom, jak je podle mého názoru komunistická ideologie bývalého sovětského bloku zločinná, a na tom trvám. Nicméně normalizační režim v Československu, tedy režim před rokem 1989, vykazuje v některých důležitých rysech velkou míru podobnosti s dnešním režimem a já vnímám stále silněji kontinuitu mezi KSČ a ODS a nikoli mezi KSČ a KSČM. V normalizaci už asi nikdo nevěřil v komunistické ideály, šlo o cynický, pokrytecký a materialistický režim, založený na drobném rozkrádání veřejného majetku. Oč více se o sociahttp://orl.bloger.cz lismu žvanilo, o to méně se v něj věřilo. To samé platí o kapitalismu po převratu. Václav Klaus a lidé kolem něho navázali na ideologické žvanění, tentokrát o kapitalismu a trhu bez regulace (jaký byl pak můj šok, když jsem četl klasického ideologa trhu von Hayeka, který podrobně líčí význam právního prostředí pro fungující trh), aby zavedli novým režim na rozkrádání veřejného majetku ve velkém. Vytvořili tím naprosto cynický systém vlády zlodějů a jejich loutek, který zakrývali žvaněním o demokracii a svobodě. To samé pokrytectví a cynismus a materialismus jako v normalizaci. KSČM se proti tomuto systému vymezuje od listopadu 1989, dlouho byla veřejným nepřítelem a ti, kterým šlo v KSČ o zlodějinu a prospěch, udělali kariéru v jiných politických stranách. Postupem doby se z ní stala strana proevropská a prosazující evropský model sociálního státu. Asi nikdo nemůže věřit, že případná vláda, ve které by byla KSČM, nás dovede zpět před rok 1989, na východ do sovětského bloku, který nota bene již dávno neexistuje. Na východ, do marasmu mafiánského kapitalismu oligarchů, nás naopak dovedla pravice. Ano, je to hanba mít komunisty ve vládě po více než dvaceti letech „demokratického“ režimu, ale je to hanba „demokratů“, nikoli komunistů. „Demokrati“ tuhle zemi přivedli do situace byznysu s chudobou, dravého, sociálně nezodpovědného, zlodějského „podnikání“ a dali slovu „vykořisťování“ zase jeho drásavou aktuálnost. Mně osobně by vůbec nevadilo, kdyby vláda byla mírně pravicová, volil jsem v minulých volbách ODS a dal jsem jí šanci postavit politiku jinak, očistit se. To se nestalo. Alternativou je ČSSD a její grossovská a paroubkovská minulost, melčákové a pohankové, její nevyléčitelný spor o Miloše Zemana s jeho šloufovským kapitalismem a opoziční smlouvou. Budu letos ČSSD volit, ale bojím se, že budu zklamán jako minule. Kdo bude ČSSD držet pohromadě a donutí ji reformovat současný systém ve prospěch obyčejných lidí proti strana 12 ORL číslo 2013-12 brutální moci mafiánského pseudokapitalismu východního typu, jaký u nás je? Nemám bohužel jinou odpověď než: komunisté. Největší nebezpečí současné KSČM vidím v tom, že v tomto úkolu selže a nechá se současným systémem zkorumpovat. http://blisty.cz/art/70508.html Profesor Keller nám sdělil své peprné stanovisko k Bakalovi a těžké krizi na Ostravsku Renomovaný sociolog Jan Keller v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vyjádřil znepokojení nad dalším vývojem na Ostravsku v souvislosti s děním kolem OKD. Kromě toho také řekl, že by ho nepřekvapilo, pokud by se spoluvlastník dolů Zdeněk Bakala vzhledem ke svému dosavadnímu přístupu obrátil s žádostí o pomoc na charitu. Řeč byla i o tom, kdo je největším viníkem vzniklé situace. Podíl státu na dalším provozu Dolu Paskov ve prospěch soukromého vlastníka vláda nedávno odmítla. Stát by ale chtěl zachovat těžbu do roku 2016, což však zase odmítlo vedení OKD. Co tomu říkáte? Ještě přede dvěma lety tvrdil generální manažer OKD pan Klaus-Dieter Beck horníkům a celé veřejnosti doslova toto: „Ve výhledu dvaceti, třiceti let má energetické uhlí obrovskou perspektivu. Vývoj společnosti OKD je stále pozitivní a výhled do budoucna je optimistický. Ukázali jsme, že uhlí umíme těžit, že nabízíme vyšší výdělky než jiné společnosti a že zde máme stálou pozici a dlouhodobou perspektivu." Za rok se pan generální vytratil a za pár dalších měsíců jsme se dozvěděli, že nic z toho, co říkal, není pravda. Vidím jen dvě možnosti, jak si to vysvětlit. Buďto stáli v čele OKD naprostí diletanti, kteří vůbec neuvažovali o tom, že se může ze dne na den přestat dařit, a nepřipravili se na to, nebo stáli v čele firmy podvodníci, kteří věděli velice dobře, co se stane a včas se napakovali. Nejsem orgán činný v trestním řízení, abych tohle řešil. Chci jen upozornit na to, jak těžkou pozici má stát, který aktuálně neví, zda jedná s lidmi všeho schopnými, nebo totálně neschopnými. Souhlasíte s návrhem prezidenta, aby se Důl Paskov dotoval prodejem bytů OKD? Obávám se, že tento návrh je nerealizovatelný. Napřed by se muselo zjistit, zda jsou pravdivé informace, podle nichž pan Bakala poměrně nedávno dal desetitisíce bytů do zástavy, aby mu to umožnilo vyplácet si další a další dividendy. Pokud jsou byty v zástavě u zahraniční banky, nelze jejich prodejem dotovat nic. Patrně by nás čekala mezinárodní arbitráž. Hospodaření Bakalova firemního propletence je však tak neprůhledné, že se nedivím, že ani lidé v čele státu nevědí, jak to ve skutečnosti je. Podle analytiků Zdeněk Bakala vydělal v OKD kolem 38 miliard, přičemž řešení situace nechává výhradně na manažerech, i když připustil, že je ochotný s prezidentem jednat. Jak hodnotíte tento přístup? Když se dařilo, vystupoval pan Bakala jako sebevědomý zachránce Ostravska a nechal se oslavovat jako garant prosperity celého regionu. Když se situace změnila, slyšíme od téhož pána, že on nic, on muzikant. Je pouze třetinovým vlastníkem. A ani to http://orl.bloger.cz možná ne. Vzhledem k takovému jednání by mne osobně nepřekvapilo, pokud bychom od něho časem uslyšeli, že mu nepatří vůbec nic a že až nastoupí mrazy, potřeboval by alespoň nejnutnější pomoc ze strany ostravské charity. Myslím si, že v takovém případě by mu už kvůli milosrdenství neměla být taková pomoc odepřena. Jaký očekáváte další vývoj v regionu? Myslíte, že se podaří najít takové řešení, které zmírní dopady propouštění, nebo to vidíte spíše černě? Nakonec se řešení bude hledat. Části horníků se navrhne, aby dojížděli za prací na třikrát delší vzdálenost a smířili se přitom s dvacetiprocentním poklesem mzdy. Ti, kteří si vlivem slibů Bakaly a dalších, vzali třeba hypotéku, budou muset na takové vyděračské podmínky přistoupit. Ti ostatní zůstanou úplně bez prostředků a budou se radikalizovat. Řešením rozhodně není snažit se udělat z horníků podnikatele. Co budou vyrábět a co budou nabízet v kraji, kde se kupní síla propadne? Pokud z takového kraje utekl generální ředitel OKD, jak by v něm mohli prorazit novopečení drobní podnikatelé, které ještě předloni ujišťovali, že jejich budoucnost je v těžbě? Kdo podle vás nese největší zodpovědnost za nynější krizi v OKD? Této otázce nerozumím. Žijeme přece v zemi, kde nikdo nenese za nic zodpovědnost. Proč by měl někdo nést zodpovědnost právě za OKD? To, co se tady děje, není nějaká výjimka z pravidla. Je to běžná, zcela rutinní praxe politiků a zlatokopů, která se jim báječně osvědčuje už po čtvrt století. Myslím si, že pokud by se měla začít uplatňovat nějaká zodpovědnost, snadno bychom mohli přijít o nemalou část mocenské a ekonomické elity. A to bychom jistě neradi. http://www.parlamentnilisty.cz/parla ment/vlada/Profesor-Keller-namsdelil-sve-peprne-stanovisko-kBakalovi-a-tezke-krizi-na-Ostravsku287633 strana 13 ORL číslo 2013-12 Proč je česká pravice v krizi Jiří Pehe Pravicové strany v České republice jsou před předčasnými volbami v těžké defenzivě. Za určitých okolností dokonce hrozí, že jejich situace po volbách bude podobná té na Slovensku, kde byla v roce 2012 pravicová část spektra doslova amputována, a levicový SMER Roberta Fica vládne sám s většinou hlasů ve Slovenské národní radě. Příčin úpadku české pravice je celá řada, přičemž je lze rozdělit na obecnější a konkrétní. Začneme-li tou nejobecnější, lze ústup pravice přičíst generačním změnám v české společnosti. Generační změny K postupnému oslabování pravice přispívá bezpochyby rostoucí časový odstup od roku 1989. Éra komunismu způsobila, že levicové ideje byly po roce 1989 vnímány značnou částí populace jako pokračování komunismu jinými prostředky. V nových poměrech začala vyrůstat generace mladších lidí, kteří byli k novým poměrům přirozeně kritičtí, ale k levici byli i kvůli dědictví komunismu ostražití. Od většího příklonu k levici, zejména k sociální demokracii, je odradila ovšem také skutečnost, že česká demokratická levice byla ve svých projevech po dlouhou dobu ještě více „postkomunistická“ než pravice. Ačkoliv byli mladí lidé postupně stále více kritičtí k různým selháním pravice, která způsobila, že české reformy nebyly úplně podařené, přece jen pravice ve srovnání s nemoderní postkomunistickou levicí lépe reprezentovala jisté úsilí o modernizaci společnosti. Tento efekt ale postupně mizí s tím, jak se mladším lidem nabízí „modernizující“ projekty v občanské společnosti nebo v některých levicových stranách. V oslabování pozic ODS pak sehrál důležitou roli zejména pokles mobilizačního účinku antikomunismu. Zatímco v prvních dvou desetiletích po pádu komunismu mohla ODS v okamžicích vnitřní krize nakonec vždy využít k přilákání určité části voličů antikomunistickou rétoriku, v posledních letech se tento mobilizační potenciál antikomunismu prudce snížil. Potíž s příklonem české společnosti k pravici chápané především na úrovni povrchní antikomunistické „morálky“ spočívala také v tom, že ani pravicoví politici nenašli odvahu uskutečňovat opravdu radikální reformy. Jejich vzývání nových „guru“, jako byl Friedrich von Hayek nebo Milton Friedman, bylo často stejně licoměrné, jako bylo používání marxismu-leninismu v bývalém režimu. Nejenom proto, že nové generace mladších lidí nemají s komunismem žádnou zkušenost, ale bohužel také proto, že katastrofální vládnutí pravicových vlád v posledních letech odstrašující účinek možného návratu komunistů k moci značně zrelativizovalo. Jinými slovy, pravicové ideologie byly těmito politiky využívány jen instrumentálně, tedy především jako politický štít bez reálného obsahu. Zatímco jak konzervatizmus, tak liberalismus kladou značný důraz na roli práva a morálky ve společnosti, čeští politici kladli důraz převážně na ekonomickou stránku reforem. Ideje versus antikomunismus Jak už bylo naznačeno, převažující politická orientace české společnosti byla po roce 1989 ve srovnání se západními zeměmi nepřirozeně vychýlena právě ve směru pravice. Šlo o reakci na 41 let komunistické diktatury, která byla sice zjednodušující, ale pochopitelná. Větší část společnosti měla prostě tendenci házet všechny levicové strany a postoje do jednoho pytle a jako takové je v zájmu budování tržního hospodářství a demokracie odmítat. Jenže tento příklon k pravici byl zároveň dosti povrchní, protože nebyl nesen hlubším porozuměním konzervativním nebo pravicově liberálním filosofiím, ale především antikomunismem. Jinými slovy, česká občanská pravice, reprezentovaná v prvních letech po pádu komunismu především ODS, nebyla budována primárně na idejích, s nimiž by se pravicový volič ztotožnil, ale na odmítání komunismu a jeho dědictví. Ztotožnění s pravicí v podobě antikomunismu mělo dvě podoby: za prvé často nekritické přijetí všeho, co komunistický režim odmítal (zejména trhu) bez hlubšího pochopení hodnot, které utvářely v minulosti demokracii a tržní hospodářství; za druhé zploštělý rádoby „morální“ postoj, který často jen zpětně ospravedlňoval nedostatek odvahy se bývalému režimu vzepřít. http://orl.bloger.cz I politik, který nejvíc reprezentoval novou českou pravici po roce 1989, Václav Klaus, tak praktikoval polovičaté reformy a udržoval systém, který jeho kritici popisovali jako „bankovní socialismus“. Kult osobnosti Když se český reformní projekt v roce 1997 v podobě recese a následného pádu Klausovy vlády i rozštěpení ODS poprvé zhroutil, zůstalo jen málo, na čem mohla pravice ideově dál stavět. Klaus pak provedl jakýsi pragmatický obrat směrem k nacionalistickému populismu. Ten ovšem ještě dál pravici rozštěpil na liberály, ryzí konzervativce a nacionalistické populisty. Velmi rychle se pak v podobě úpadku Unie svobody a Občanské demokratické aliance ukázalo, že zakotvení pravicových voličů v klasických pravicových ideologiích je velmi mělké. Obě tyto strany vycházely ve svém programu i argumentaci mnohem více z konzervatizmu (ODA) a liberalismu (US), než toho kdy byla schopná ODS. Jejich neúspěch ukázal, že většině tzv. pravicových voličů stačí jen jakési rituální pojetí pravice, v němž hrál roli odznaku „příslušnosti“ antikomunismus a trh bez přívlastků, než ideje. strana 14 ORL číslo 2013-12 Souviselo to i s jistým kultem osobnosti, který fungoval jak na pravici, tak na levici. Zatímco Klaus vybudoval hlavní proud české pravice kolem sebe, Miloš Zeman hrál podobnou roli ve vzestupu české levice. Když pak tito lídři z různých důvodů ustoupili do pozadí, ukázalo se, že strany, které pomohli „stvořit“, nedokáží autonomně fungovat, protože se v nich skupiny politiků neustále dovolávají „klausismu“ nebo „zemanovství“. Různé krize v ODS i ČSSD dodnes mají hodně společného s nevypořádaným dědictvím kultu otců zakladatelů. Už samotná existence tohoto kultu samozřejmě vypovídá o celkové slabosti české demokracie, jisté ovšem je, že zůstává překážkou modernizace obou stran. Privatizace pravicových stran Jedním z nejtíživějších dědictví pravice je dodnes způsob, jakým vedla českou privatizaci. Nové pravicové strany byly vytvořeny v podstatě shora, jakkoliv se mohlo zdát, že zejména ODS, vznikla „zdola“, z pravicové části Občanského fóra. Jenže i ODS byla v podstatě jen elitní projekt Klause a lidí okolo něj. Nové pravicové strany, ODS a ODA, ačkoliv byly početně malé, přitom řídily z vládních pozic obrovské přesuny majetku. Zejména ODS, která nebyla kvůli Klausově kultu osobnosti vnitřně ani příliš demokratická, tak byla v procesu privatizace sama zprivatizována do rukou nově vzniklých ekonomických hráčů. Jinými slovy, mocné ekonomické skupiny a nejrůznější šíbři, kterým ODS dopomohla v procesu privatizace k obrovským majetkům, zůstali v těsné symbióze s politiky. Když pak už nebylo co privatizovat, využili tito „podnikatelé“, přisátí k ODS, svoje kontakty k systémové manipulaci státních zakázek. Tento druh korupce je také dnes jedním z důvodů úpadku ODS. Právě proto, že ho ODS pomohla stvořit, je s ní neodmyslitelně spjat. Když pak vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase, místo omezování těchto ko- rupčních vazeb, de facto v očích veřejnosti jen přispěly k prohloubení systémové korupce, bylo zaděláno na problémy. Spjatost ODS a dalších pravicových uskupení se zákulisními ekonomickými hráči také přispěla k nestabilitě pravicových vlád. Za prvé, nebylo vždy jasné, zda vládní politiku určují v těchto vládách skutečně politici nebo spíše zákulisní hráči, které Topolánek identifikoval jako „kmotry“. Za druhé, neprůhledné ekonomické zájmy vedly k třenicím ve vládních koalicích tak, jak spolu různé strany koalic bojovaly o ekonomické „území“, z něhož by mohly profitovat. Nepočítáme-li politicky turbulentní období hroutící se československé federace v letech 1990-1992, stojí za zmínku, že ze všech pravicových vlád pouze ta úplně první, Klausova, dokončila v letech 1992-1996 svůj mandát. Předčasně se zhroutila druhá Klausova vláda, první i druhá Topolánkova vláda, a nakonec i Nečasova vláda. Čeští voliči si tudíž jen těžko mohou spojovat pravicové vládnutí se stabilitou, spíše ho spojují se skandály a krizemi. Tento obraz pravicového vládnutí bohužel nevylepšila ani Nečasova vláda, která jako první česká vláda začínala svůj mandát s velmi pohodlnou většinou. Rychle se ovšem ukázalo, že pravicové subjekty, které se na vládě podílely, mají svoje vlastní zájmy, a že zejména nové „podnikatelské" strany, jako byly Věci veřejné, jsou ještě více nestabilní, než zavedené pravicové strany. Drolení Nástup TOP 09, která, na rozdíl od „pragmatické“ ODS, vystupovala a vystupuje mnohem více jako strana ideově zakotvená v konzervativní ideologii, zároveň ukazuje jisté zrání části pravicových voličů. Voliči TOP 09 nejsou spojováni jen povrchním antikomunismem a pragmatickými zájmy, ale v jejich myšlení hrají důležitou roli konzervativní hodnoty a evropanství. http://orl.bloger.cz V tom TOP 09 byla a je jakýmsi pravicovým zrcadlem modernizačních proudů v ČSSD, zatímco ODS je spíše zrcadlovým odrazem „pragmatiků“ v ČSSD, kteří se v současném souboji ve straně přiklánějí k postkomunistickým „zemanovcům“. V podstatě neúspěšné vládnutí pravice v posledních sedmi letech bohužel způsobilo jev, který jsme viděli i na Slovensku—další štěpení už beztak nejednotné pravice. Na pravici vznikají v posledních letech mnohem více než na levici různé menší subjekty, jako jsou nové „podnikatelské“ strany typu Babišova ANO, nebo nacionalistické a populistické subjekty, jako je Hlavu vzhůru!, Svobodní, popřípadě Úsvit. Někteří pravicoví komentátoři občas tvrdí, že pravicoví voliči jsou obecně liberálnější než voliči levice. I proto mohl kupříkladu dlouholetý novinářský „mluvčí“ ODS Bohumil Pečinka ještě nedávno tvrdit, že je naivní si myslet, že by hnutí typu ANO mohlo skutečně odlákat voliče občanské pravici. Průzkumy však ukazují, že ze zhruba jednoho milionu voličů, které v poslední době ztratily ODS a TOP 09, se možná až 700 tisíc přiklonilo právě k novým populistickým subjektům, které o sobě tvrdí, že jsou též pravicové. Jenom to potvrzuje tezi, že zakotvení mnoha voličů na pravici je docela mělké, „ne-ideové“, a že si jsou schopni s pravicí ztotožňovat i pustou populistickou demagogii. Nová, údajně pravicová hnutí se tak úspěšně rojí ne proto, že by nabízela skutečnou konzervativní nebo liberální alternativu, ale právě proto, že mnoho tzv. pravicových voličů u nás nemá o ideovém podloží tradiční západní pravice žádné ponětí. Toto drobení pravice samozřejmě jen přispěje k předpokládanému volebnímu neúspěchu v nadcházejících volbách, protože řada těchto subjektů zůstane pod pětiprocentní hranicí, přičemž odčerpají hlasy stranám větším. Zdá se, že česká pravice si bude muset v opozičních lavicích projít jakousi katarzí, pokud se chce úspěšně strana 15 ORL číslo 2013-12 vrátit k vládnutí. To bude mimo jiné vyžadovat spíše integraci pravicových stran s podobným profilem, než jejich další štěpení. A toho bude schopna spíše až nová generace politických lídrů. Komu patří ČR? Petr Havlík http://denikreferendum.cz/clanek/1 6530-proc-je-ceska-pravice-v-krizi Média na nás chrlí záplavu informací i řízených sdělení na objednávku. Nezasvěcený konzument se v tom utápí a tápe. Je předvolební čas, tudíž je pro zdatné manipulátory nanejvýš vhodné vše zrelativizovat a posouvat pozornost obecenstva dle potřeby. Analýzu minulých let, propracované programy a vize budoucnosti příliš neočekávejte. Stačí přeci volit známé televizní tváře a bude líp. Exprezident ukojil své abstinenční příznaky a zašel si na předvolební mítink své fanynky Jany Bobošíkové. Poselství? Pryč z EU! Nabízí se otázka, jaká je jiná alternativa, jenže jasnou odpověď nečekejte. Ale ono stačí se podívat na orientaci obchodních přátel Václava Klause a je jasné, že tou nevyřčenou alternativou je vazba na Rusko a Čínu. Ostatně Gazprom si právě tento týden pronajal zásobníky plynu od pana Komárka, což je mimo jiné obchodní partner pana Kellnera. Tentýž Kellner (EPH) koupil za velmi výhodných podmínek podnik SPP na Slovensku. Právě kvůli tomu se bouřila protificovská opozice ve slovenském parlamentu. U nás to kupodivu žádnou velkou pozornost nevzbudilo. A ještě jedna věc se udála tento týden v souvislosti s českým plynem. Částku 1,5 mld. dolarů uvolnil ruský Gazprom německé skupině RWE, s tím, že je určena české divizi RWE http://orl.bloger.cz Transgas. Ruský pro kremelský byznys dále posiluje v ČR. Nově i vstupem silné ruské banky Sberbank na český trh. Jako nový vlastník Volksbank však v Čechách působí již 20 let. Rusové mají jadernou divizi ve Škodě Plzeň, hutě Evraz v Ostravě a celou řadu dalších ne nevýznamných domácích značek. Není žádným tajemstvím, že se nejvíce zajímají o energetiku a dopravní infrastrukturu. Nabízí se například úvaha o tom, jak to dopadne s poněkud chřadnoucím gigantem ČEZ, kdo spojí slovenské SD Cargo s ČD Cargem, či kdo bude vlastníkem pražského letiště atd. Není náhodou, že nejsilnější česká finanční a investiční skupina má významnou část svého portfolia právě v Rusku a Číně. A jen tak mimoděk financovala jeden haunspalský institut. Pozadu nezůstává ani současný prezident. Nejen tím, že jsou jeho blízcí spolupracovníci součástí české divize společnosti Lukoil. Miloš Zeman již plánuje spanilé jízdy s vybranou skupinou spřátelených podnikatelů do Ruska. A sní svůj sen o obrovském vodním kanálu. Co třeba pro změnu čínské zdroje? Proti gustu žádný dišputát, jen by bylo fajn, kdyby nám pánové Klaus a Zeman řekli, jaké jsou jejich preference. A říct by to měli i lídři všech kandidujících stran. To je totiž ta nejpodstatnější otázka. Díky pochybením uplynulých vlád a parlamentů platíme drahou energii, nečerpáme evropské dotace, spouštíme a rušíme nesmyslné projekty v sociální oblasti, sledujeme kolabující zdravotnictví, snášíme nedokonalé zákony a nesrozumitelný daňový systém atd. Vzpomínáte na to, jak nám čeští privatizátoři vnucovali představu o tom, že je ČR středoevropským hospodářským tygrem a lídrem postsovětského bloku? Srovnejte si to s dnešní realitou. Ve všech žebříčcích se propadáme, včetně konkurenceschopnosti. Zvyšujeme míru zadlužení a sociální napětí v zemi. Hlavní příčinou je špatně fungující stát a ne naše členství v EU, jak se nás snaží přesvědčovat stárnoucí ex náčelník strana 16 ORL číslo 2013-12 české pseudopravice. Platí to i přes mnohé racionální výhrady k fungování EU. Další superstar domácího byznysu finančník Bakala má ve světě již pověst jako Viktor Kožený. Bylo by dobré se na to zeptat jeho věřitelů, těch domácích i těch zahraničních. Pan Bakala své lehce získané zdroje zkonzumoval. To je prává příčina jeho dnešní tragické situace. Dosavadní nekonečná spirála úspěchu se jaksi zadrhla. A co na to samotný „hrdina“? Dělá mrtvého brouka a drze žádá stát o finanční intervenci. Není co dodat. Ptejte si i těch politických stran, kterým pan Bakala a jiní velcí hráči poskytovali své štědré dary. Ptejte se na jejich právní konzultanty. Ptejte se, zda necítí svou míru spoluodpovědnosti. Přenechat stát mega byznysmenům, ať již přímo či zprostředkovaně, je riskantní operace. Zvláště pak těm, kteří svůj veleúspěšný byznys opírají o mimořádnou vstřícnost státu. Výsledkem může být jen stínová polo demokracie v rukách vyvolených oligarchů. Důsledky pak mohou být nedozírné. Grafy ukazují, jak neoliberalismus přivedl lidi do chudoby V roce 2012 si vzalo horních 20 % více než polovinu z kompletního příjmu v USA. Neoliberalismus chce přece zrušit sociální stát a všechny jiné veřejno-právní instituce k tomu. Pak ovšem stát patří někomu jinému, kdo si jej zprivatizoval, a tím i jeho daně. Přesnější graf ukazuje, kdo na tom vydělal a kdo prodělal. Mnohých článcích jsme ukazovali dynamiku ožebračování obyvatel USA, neoliberální ráj to na pohled (Distribuce státního bohatství v USA ). Americký statistický úřad nedávno zveřejnil data o příjmech (income data zde ), která potvrzují závěry článku Jak neoliberalismus zničil obyčejné lidi v USA . Podívejme se na soubor ukazatelů. 1. Průměrný příjem domácností Jediná dobrá zpráva je, že domácnosti klesají do hlubin pomaleji než při krizi 2007. Jak vidíte, chudáci jsou na tom pořád stejně špatně. Ale od 70. let klesal podíl na zisku nižší střední třídy (20 %) a naopak stoupal zisk smetánky, hlavně vyšších 5 %. Následující graf přesně ukazuje, že nižší vrstvy zaplatily vykradení státu pro horních 20 % a ti to odevzdali šťastným 5 %. Komu patří ČR, kdo ji ve skutečnosti ovládá a kam má v úmyslu ji zakormidlovat v blízké budoucnosti? To je to oč tu teď běží. http://blog.aktualne.centrum.cz/blo gy/petr-havlik.php?itemid=21031 Z grafu je jasné, že průměrný reálný příjem domácností je v roce 2012 nižší než v 80. letech a je 9 % pod nejvyšší úrovní roku 1999. Úživa jednoho procenta něco stojí. 2. Rozdělení příjmu Tento graf ukazuje podíl příjmových skupin na rozdělení příjmu v domácnostech. http://orl.bloger.cz Mnohem větší nerovnováhu ukazují tzv. Piketty-Saez data, která jsme již několikrát komentovali. Viz článek Piketty aneb Zhroucení zakládajícího mýtu kapitalismu . strana 17 ORL číslo 2013-12 Když se zničí stát, vydělají na tom jen bohatí. A ti nejbohatší z nich nyní mají ze státu tolik zisku jako v roce 1929. To jest těsně před největší hospodářskou krizí na následnou Druhou světovou válkou. Zdroj: Mother Jones Gilson , autor: Dave http://news.erepublika.cz/article2157-Grafyukazuji-jak-neoliberalismus-p-ivedllidi-do-chudoby Pozvánka je napsána zrcadlově. Je nutno ji číst přes zrcadlo. Inverze zaujímá velkou roli při pseudo-satanistickém ladění mysli. Byla tam spousta ptačích klecí. Fotografie z iluminátského bálu Rothschildů z roku 1972 12.12.1972 Marie-Hélène de Rothschild členka nejmocnější elitní rodiny ve světě uspořádala surrealistický bál na zámku Château de Ferrières, jednom z gigantických rodinných venkovských sídel. Ač jsou tyto události obvykle extrémně tajnůstkářské, tak fotky tohoto konkrétního bálu unikly na web. Zámek Château de Ferrières byl osvětlen červeně, aby nabyl vzezření, jako by hořel. Zde byly nafilmovány scény z filmu Romana Polanského „9. Brána“. Okultní rituál v „Zavření doširoka otevřených očí“ se odehrál v dalším sídle Rothschildů, v Mentmore Towers v Británii. Ktátce je to mix masek ve stylu „Doširoka otevřených očí“ namíchaných s pop video ve stylu Lady Gaga. A opravdu za těmito zábavnými hrami tam jsou obrázky odhalující ideologii a styl myšlení té okultní elity – kterých zjevně užívají i četné MK/Iluminátská témata v hudbě a videu diskutovaných na stránce Vigilant Citizen. Spousta... Hostitelka měla ohromnou rohatou hlavu. Jak příznačné. Host nesoucí víceobličejovou masku. Podobnou masku jsme viděli i v Zavření doširoka otevřených očí (byl ten film inspirován Rothschildovskými bály?). „Upadl“ se bál do zvrhlostí vylíčených ve filmu? http://orl.bloger.cz strana 18 ORL číslo 2013-12 Jak se rodí ztracená generace Jan Keller Bafomet tě vítá. Salvador Dali dělal své Daliovské tváře před vyobrazením své slavné Mae West. Jeden z jídelních stolů s rozčtvrcenými panenkami a rozdrcenými lebkami. Tyto obrázky rovněž převažují v nespočtu videích. Je to o MK kultuře okultní elity. Manekýna ve stylu mrtvoly na jídelním stole. Volby nanečisto konané v řadě středních škol z iniciativy nadace Člověk v tísni opět ukázaly, že mladí lidé preferují pravicové strany a levici by do parlamentu snad ani nepustili. Je to paradox, protože právě mladí lidé nejvíce doplatí na reformy pravicí propagované. A druhý velký paradox: starší voliči svým příklonem k levici a odporem proti reformám zachraňují mladé, kteří o to nijak nestojí. Nebudou to mít lehké Tušíte, co je tohle? Lady Gaga by nejspíš dala život, aby si něco z toho mohla obléknout. Překlad: Miroslav Pavlíček Zdroj: vigilantcitizen.com http://www.ac24.cz/zpravy-zesveta/2732-fotografie-ziluminatskeho-balu-rothschildu-zroku-1972 http://orl.bloger.cz Dnešní mladí ve věku 15 až 25 let buď ještě v listopadu 1989 nebyli na světě, anebo procházeli věkem batolecím. Dnes jsou zhruba ve věku studentů demonstrujících tehdy proti režimu. Je tady ovšem určitý rozdíl. Než stačili vyrůst, ustavil se nový systém a strategické pozice v něm jsou již obsazeny především střední generací, tedy generací zmíněných studentů z roku 1989. Dnešní studentská generace si to neuvědomuje. Je to přirozené, žije ve svém vlastním světě. Mladší ještě studují na středních školách, ti o něco starší ze dvou třetin na školách vysokých. Tomu odpovídají i jejich ambice. Před posledními parlamentními volbami v roce 2010 byli mladí voliči instruováni, že mají důrazně mírnit levicovost seniorů, svých dědečků a babiček. Populární duo umělců jim už nestihlo sdělit, že v cestě jim ve skutečnosti nestojí senioři. V cestě k atraktivním pozicím a lukrativním příležitostem jim stojí dnešní střední strana 19 ORL číslo 2013-12 generace, která bude mít klíčová místa obsazena ještě zhruba čtvrt století. Dnešní mladá generace si prozatím může životní úroveň vylepšovat dvěma způsoby. Tím prvním je „rodinná žebrota“, jak tomu říkají například Francouzi. Mladí dlouho bydlí u rodičů, rodiče jim finančně pomáhají, podporují je ve studiu a po ukončení školy jim pomáhají se sháněním práce. Druhou strategií, která je již také odzkoušená, je odkládání narození svých vlastních dětí. Výchova dvou dětí od narození do věku 24 let přijde dnešní rodinu na zhruba čtyři miliony korun. Mnozí mladí se budou snažit na této položce ušetřit. Pokud si potomky pořídí, pak pokud možno co nejpozději. Jisté je, že dnešní mladí to nebudou mít lehké. Pokud se do hry vrátí navrhovaná penzijní reforma, stanou se právě oni její hlavní obětí. Do důchodu půjdou někdy v letech 2050 až 2060 – a právě v té době bude velice nepříznivý poměr mezi ekonomicky aktivními a důchodci. dlouhodobější nezaměstnanosti nebudou moci vystoupit. Protože se posunuje věk narození prvního dítěte, bude mezi nimi mnoho matek na mateřské dovolené. A rodiny s malými dětmi patří k sociálně vůbec nejslabším. To jsou tedy klienti, na jejichž příspěvky si brousí zuby soukromé penzijní fondy. Dnešní mladí navíc, jak už bylo řečeno, budou muset ještě nějakých dvacet a více let čekat, než jim ty lepší pracovní příležitosti uvolní předchozí generace. Až její příslušníci začnou někdy po roce 2035 odcházet do důchodu, bude pro dnešní náctileté příliš pozdě začít si spořit na stáří. Budou se nebezpečně blížit věku, kdy začnou být pro trh práce přestárlí a málo perspektivní. Zaměstnavatelé dají přednost mladším, než jsou oni. Ti, kterým je dnes 15 či 18 let, v případě vlády pravice navíc zaplatí za celoživotní čekání na slušnou práci mastné školné (ti, kteří jim výhodná místa obsadili, školné platit nemuseli). Devět z deseti dnešních mladých prožije život v zaměstnaneckém poměru. Budou tedy fungovat jako ten nejsnadněji zdanitelný subjekt. Po dalších úlevách pro firmy na pojistném, které pravice rovněž slibuje, se ovšem právě ze zaměstnanců stanou poslední plátci do pokladny sociálního státu – zároveň však budou vyzýváni, aby se připojišťovali u soukromníků, protože bude jasné, že ze svých příjmů by státní pokladnu nedokázali naplnit ani v případě, že by si z ní plnými hrstmi nebrala korupce. Proč tedy mladí lidé preferují pravici, i když na její případný návrat k moci většina z nich doplatí? Jedno z vysvětlení říká, že neoliberalismus jim v jejich věku báječně vyhovuje v rovině psychologické. Neoliberalismus v rovině psychologické Čekání, až bude pozdě Dnešní střední generace, která půjde do důchodu někdy ve třicátých letech našeho století, na tom ještě tak zle nebude. Smůlu budou mít teprve tehdy, pokud přežijí až někdy do poloviny století. Mladí se však nemohou dost dobře do penzijní reformy hned zkraje zapojit. V naprosté většině navštěvují střední nebo vysokou školu. Stěží si mohou z kapesného či ze stipendia platit na spokojené stáří. A ti, kteří už končí vysokoškolské studium, stojí teprve na počátku profesní kariéry, což pro mnohé znamená, že mají nízké příjmy a jsou častěji než ostatní ohroženi nezaměstnaností. Bylo by pro ně riskantní vstupovat do soukromých fondů, ze kterých ani v případě To, že o poplatcích za studium přestali pravicoví politici před volbami mluvit, ještě neznamená, že o něm přestali uvažovat. Kalouskova a také tak trochu Nečasova vláda musela dnešním mladým ukrutně fandit. Stačila se ještě postarat o to, aby z toho mála, co na ně zbude, platili po většinu života tučné miliardy církvím. Budou muset platit za majetky, které byly církvím odebrány dávno předtím, než se kdokoli z nich narodil. Dnešním mladým hrozí osud ztracené generace mimo jiné proto, že jejich rodičům se masově otevřela šance absolvovat vysokoškolské vzdělání. To, co pro mnohé rodiče nastartovalo vzestupnou mobilitu, nastartuje pro mnohé jejich potomky mobilitu sestupnou. Dnešní mladí musejí studovat taky, i když je žádné terno nečeká. Nejenže ta nejlepší místa budou po většinu jejich ekonomicky aktivního života obsazená. Pokud se pravice vrátí k moci, splní své sliby a oseká pracovní příležitosti ve veřejném sektoru. A sektor soukromý bude kvůli stále obtížnější konkurenceschopnosti nucen šetřit na platech. http://orl.bloger.cz Násilí pod povrchem Žijeme ve společnosti, která pod povrchem hrané vlídnosti vyznává kult boje, síly a násilí. Lze rozlišit čtyři základní podoby násilí, které doutná pod zdánlivě smírným povrchem. První z nich je zakódována v rovině ekonomické. Žijeme ve společnosti, která vyhlásila ekonomickou válku všech proti všem a považuje ji za jednou provždy danou nutnost. Imperativ konkurence jako přírodní nutnosti odsuzuje některé lidi do role poražených. Mladí lidé si namlouvají, že oni v tomto boji nepodlehnou. Porážka čeká, podle nich, jen ty starší, pomalejší a méně adaptabilní. Násilí je přítomno také v rovině sociální. Právě příkaz nejvyšší možné mobility, flexibility a zodpovědnosti za sebe samého – často v situacích, které jedinec nemůže dost dobře ovlivnit – můžeme považovat za výraz sociálního násilí. Výrazem sociálního násilí je také oslabování a postupná likvidace systémů vzájemné solidarity. Mladí lidé si namlouvají, že strana 20 ORL číslo 2013-12 oni se bez pojištění obejdou prostě proto, že zůstanou co nejdéle mladí a zdraví. Řadu negativních dopadů plodí násilí psychologické. Má podobu trvalého napětí mezi tím, co je lidem prezentováno jako známka úspěchu, a omezeností zdrojů, které mají tito lidé k dispozici, aby úspěchu dosáhli. Protože každé mládí je ze své povahy optimistické, mladí lidé automaticky počítají s tím, že právě oni budou ti úspěšní. Tím se dostáváme k násilí v rovině symbolické. Pro všechny je budován stejně závazný obraz vzorově úspěšných jedinců v ostrém kontrastu ke všem slabým, starým, nemocným, nedostatečně vybaveným. Kult výkonnosti a soupeření posiluje dichotomické vidění společnosti. Lidé už nejsou pozvolna odstupňováni podle svých schopností a svého úsilí. Stále více jsou děleni na ty, kdo vyhráli, a na ty, kdo v soupeření podlehli a jsou tedy víceméně zbyteční jako všichni poražení. Mladí ovšem žijí kultem hvězd a identifikují se s úspěšnými. A protože se mládí prodlužuje až někam ke třiceti rokům života, existuje zde silná skupina voličů, kteří jsou vcelku spolehlivě izolováni od kontaktu s realitou. Dříve nebo později prožijí střet se skutečným životem. Vůbec to nemusí znamenat, že se poté přikloní k levici. Mnozí si budou chtít dokázat, že umějí být stejně suroví jako svět, ve kterém se ocitli. Ultrapravice čeká na tento okamžik s profesionální trpělivostí. Autor je sociolog. http://a2larm.cz/2013/10/jak-serodi-ztracena-generace/ Tento režim je nestvůrný, pronesl exministr David Na sobotním Vratimovském odborném semináři ve Frýdku-Místku, který pořádali komunisté, vystoupil také Ivan David, psychiatr a bývalý ministr zdravotnictví ČSSD. „Děkuji za pozvání, budu mluvit v nadsázce, to je vysvětlení, to není omluva. Měli bychom tady problémy řešit, ne jenom konstatovat. Příští týden čekají Českou republiku tak zvané volby. Ať dopadnou jakkoli, vládnout bude pravice,“ uvedl hned na začátku svého proslovu David. „Pravice má v moci sdělovací prostředky, kterým pořád ještě spousta lidí věří, i když stále méně. Sdělovací prostředky rozhodují o tom, jaká témata budou nastolena. Je to forma cenzury. Pravice má obsazená prakticky všechna klíčová místa ve veřejné správě. Nedělejme si iluze, že to musí být místa formálně nejvyšší,“ doplnil s tím, že bude ve svém vstupu hovořit o úpadku levice a šancích pravice. Zároveň připomenul konstatování politologa Oskara Krejčího, který už v polovině devadesátých let tvrdil, že levice zlenivěla. „Naši političtí soupeři si mohou dovolit dělat chyby a konat zvěrstva, protože my, jako oponenti, nejsme objektivně dost akceschopní a jsme někdy bezradní. To se netýká jen České republiky. Co je podstatné, nechali jsme si vnutit témata,“ dodal David. Nesmí se krást dekly od kanálů, ale miliardy Ve svém proslovu, který měl název Republika – nutnost společenských změn, se David zaměřil na současný stav levice. „Zdá se mi, že postupujeme podle hesla: rozdělme se, abychom nemohli panovat. Doprovázíme pravici a kopeme ji do kothttp://orl.bloger.cz níků a pravice stále koná. Je pravda, že z komunální politiky přicházejí krásní mladí lidé plní elánu, jenže i na celostátní úrovni pojedou v kolejích, které dobře znají. Komunální politika je o rozdělování veřejných peněz soukromým subjektům. Levice hlásá, že bude veřejné peníze rozdávat soukromým subjektům bez korupce,“ popsal David, který pak společně s konstatováním, že levice přijala myšlenku štíhlého státu, ukázal na promítacím plátně fotografie podvyživených osob. Dál se pak věnoval problematice hledání ideí. „Dnešní levice nemá žádnou ideu k překonání neoliberální formy kapitalismu, ale jak řekl Vojtěch Filip, záleží to na nás. Pravice vládne v koalici, jejím trvalým koaličním partnerem je strach, panuje děs z představy, kdyby tento neoliberální systém přestal fungovat. Tady je šance pravice. Je možné přijít s otřelým nápadem a vyhlásit minulých 24 let za období svobody, totiž období svobody beztrestně lhát, podvádět a krást. Nesmíme ovšem jako bezdomovci krást dekly od kanálů, to je ošklivé a to se trestá, smí se krást miliardy v privatizaci a z veřejných rozpočtů. To se stanete zvlášť váženými občany,“ okomentoval David. David se opřel do politiků Známý psychiatr promluvil také o sobě a také těmito výroky několik stovek lidí v sále pobavil a sklidil potlesk. „Pro ČSSD jsem příliš levicový. Zní to podobně, jako když majitel humoristického týdeníku odmítl zaměstnat Jaroslava Haška, protože se dozvěděl, že je šprýmař,“ uvedl David. „Abyste mohli sedět v dozorčích radách, které dobývají rentu z chudých obyvatel, nesmíte být příliš levicoví, musíte být levicoví tak akorát, aby si vás firmy najaly. Zdá se, že části levicové politiky jde především o tohle. Pravice vládne, levice sedí v dozorčí radě, a aby v ní mohla sedět, nesmí být moc levicová,“ doplnil. Pak také poukázal na chatrnou pevnost ve stranickém přesvědčení některých politiků. „Jana Volfová hřímala na sjezdu ČSSD cituji doslova: strana 21 ORL číslo 2013-12 „Musíme bojovat proti diskriminaci podle barvy pohlaví.“ Dnes už jí to na srdci tolik neleží, protože posunula celou svoji hmotnost doprava a kandiduje za pravicovou Janu Bobošíkovou. Z toho je vidět, že dochází k procesu přeskupování, že ten, kdo se umí přizpůsobit, může přežít,“ vysvětlil. „Nenadávám na politiky, protože oni jsou takoví, jací musí být, aby zůstali politiky. Musejí především likvidovat konkurenci ve vlastní straně, aby se udrželi na svých místech,“ dodal později. Levice je na scestí a chce jen kosmetické změny V současné době podle Davida řeší levice relativně okrajová témata, která pokládá za zásadní a zásadní témata opustila. Úpadek levice je tak šancí pro pravici a ta toho využívá. „Soudím, že by stálo za to nabrat inspiraci u existujících politických stran s radikálně levicovým programem v západní Evropě, tím neříkám, že bychom měli přebírat úplně všechno. Měli bychom se inspirovat jižní Amerikou, Skandinávií i Islandem,“ navrhl David. „Je potřeba se zeptat, jak dlouho bude moudřejší ustupovat? Levice nabízí kosmetické úpravy odporné tváře neoliberalismu, ale jeho podstatu neohrozí. Levice nabízí lepší rozdělování veřejných fondů soukromým firmám. Všichni přijali neoliberalismus jako normu, vzor, skoro nikdo se proti němu nevymezuje, ale to je to podstatné. Řekněme, že to není obyčejný standardní kapitalismus, je to perverzní ideologie, která porodila nestvůrné režimy. O tomto režimu můžeme mluvit jako o nestvůrném. Musíme to udělat, pokud chceme změnu. Hlasme se k tomu, že chceme změnu režimu. Opravdu věříme, že vládne lid? Lid je frustrovaný a diskutuje po hospodách o tom, jestli je potřeba vytáhnout na Prahu s vidlemi nebo jenom s holemi, ale to jsou projevy zoufalství. Lidé čekají na nějakou nabídku, která by jim mluvila z duše, seriózní, vážnou nabídku,“ uvedl. Pomůže Nová republika? Zároveň David nastavil i možnou cestu ven ze současné situace. „Kdyby levice měla pevnou ideu, pravice by mohla prohrát nejen volby. A tak se budou konat v podstatě demokratické volby s vyloučením veřejnosti a obávám se pravicové diktatury,“ poznamenal David, který upozornil i na to, že řešení volby nepřinesou, protože strany nejsou schopny vyřešit skutečné problémy. Zmínil se také o tom, že konstituoval iniciativu Nová republika. „Cílem je vytvoření radikálně nového konceptu společenského zřízení. O co nám jde? V prvé řadě o solidaritu a sociální kohezi. To je víc než obrana lidské důstojnosti. Strašně důležité je uplatnění pro všechny, aby měl život smysl,“ vysvětlil David. (Více informací je možné najít na www.novarepublika.cz., pozn. redakce) „Téma tohoto semináře zní: Čeká Českou republiku nový začátek? Pokud na něj budeme čekat, tak nečeká,“ ukončil svoji řeč David. http://www.parlamentnilisty.cz/aren a/monitor/Tento-rezim-je-nestvurnypronesl-exministr-David-na-akcikomunistu-Pak-navrhl-Novourepubliku-290126 Spousta lidí řeší stres maratonem, říká Jan Hnízdil dařilo. Tehdy byly v módě dálkové pochody, s kamarádem jsme je běhali. Dokonce jste poté spojil sport s medicínou. To byl můj sen. Měl jsem štěstí, že jsem po skončení lékařské fakulty nastoupil na katedru tělovýchovného lékařství FTVS UK v Praze. Dostal jsem se k lednímu hokeji a dělal lékaře juniorské reprezentace. Byla to generace Jágra, Šlégra, Reichla, Holíka…Dokonce jsem s nimi absolvoval turné v Kanadě a nastoupil proti kanadským funkcionářům. Koučoval nás Jarda Jágr a prohráli jsme 1:17. Vrcholový sport dělají vrcholoví invalidé Aha, já měl za to, že jste pracoval mezi cyklisty. To ano, pak jsem dělal doktora dráhovým cyklistům v Dukle Praha. Objel jsem s nimi závod okolo Kuby. Po vojně jsem pokračoval u stájí v horské cyklistice. Se silniční cyklistikou na profesionální úrovni jsem se seznámil během působení u italské stáje Navigare při Giro d´ Italia. Jaká je práce u cyklistické profistáje? Pracoval jsem tam jako fyzioterapeut. Na vlastní oči jsem viděl, jak brutální je to zátěž. To se nedá zvládnout přirozeným způsobem. Cyklisté po skončení etapy, ještě v propocených dresech, napochodovali na pokoje, tam čekaly infuzní stojany a dostávali nitrožilní výživu, megadávky vitamínů, erytropoetin, adrenokortikotropní hormon...Někteří ani nevěděli, že jsou dopovaní. Co vy na to? Pane doktore, co vy a sport, děláte nějaký aktivně? Odmalička jsem byl dost nešikovný, při tělocviku jsem sklízel posměch. Začalo mě to trápit a chtěl to změnit. Dal jsem se na běh, jezdil jsem na kole, lyžoval jsem, plaval. V některých sportech se mi docela http://orl.bloger.cz Systém vrcholového sportu po nich žádá výkony, které už nemohou vlastními silami dosahovat. Takže jsou nuceni dopovat. Tatáž společnost ale vyvíjí tlak na to, aby nedopovali. Je to společenský problém, sport může být buď vrcholový, nebo čistý. Obojí současně chtít nemůžeme. Čistý vrcholový sport je protimluv. strana 22 ORL číslo 2013-12 Co by se líbilo víc vám? Dopovat a mít výsledky, nebo přijmout slabší výsledky, ale dosažené čistou cestou? To je osobní volba každého. Jestli se chce někdo zničit, je to jeho rozhodnutí. Pokud si chce uchovat čest, zdraví a nedopovat, měl by se vrcholovému sportu raději vyhnout. Pokusil se někdo vtáhnout do dopingového světa i vás? Několikrát na mě byl vyvinutý tlak ze strany majitelů stáje, manažerů, ale i sportovců, že už do toho nemůžou dát víc a že už je to jen na mně. Že mám jistě zkušenosti od italských profíků. Popřál jsem jim hodně zdraví a rozloučil se. Z vrcholového sportu jsem úplně vystoupil. Doktor v něm není proto, aby se staral o zdraví sportovců, nýbrž proto, aby dosáhli nadlidský výkon. Ten ale není se zdravím slučitelný. Je to medicína ve službách sportovního byznysu. Pro většinu lidí jsou vrcholoví sportovci symbolem zdraví. Ve skutečnosti to jsou to vrcholoví invalidi. Co k tomu vlastně sportovce žene? Každý si v mládí rád zahraje fotbal nebo hokej. Pak dospívá, sportuje rád dál, ale začne se věnovat vzdělání, profesi, rodině. Vrcholový fotbalista nebo hokejista si ale musí uchovat hravost i v dospělosti. Zamrzne ve vývoji, má sice obrovskou postavu, ale mentalitu dítěte. To se promítá i do jeho osobního života: hraje si s autíčky (nakupuje drahá, rychlá auta), hraje si s panenkami (střídá modelky), hraje na automatech, po turnajích ho provází maminka. Protože nic jiného, než si hrát, neumí, snaží se ve vrcholovém sportu udržet za každou cenu. Když už to nejde, chce po státu, aby se o něj postaral, vždyť přece vybojoval tolik medailí! Pláče jako malé děcko. Jednostrannost škodí. I ta běžecká Co si myslíte o běhu? Běh jsem měl hodně rád. Teď už jsem výrazně zpomalil. Snažím se o rychlejší chůzi v lese, jezdím na kole, na běžkách, na in-linech, rád si za- plavu. S kopanou nebo tenisem už bych neriskoval. Je skvělé, když člověk ovládá různé sporty, rozvíjí se harmonicky. Velký problém ale je, když sport ovládne člověka. Jakákoli jednostrannost a závislost škodí. Na těle i na duši. Když se rozhlédneme kolem sebe, nelze nevidět, kolik lidí najednou běhá. Čím si vysvětlujte? Je to symbol doby. Společnost je v obrovském napětí a stresu, lidé zoufale hledají nějaký ventil. Tak běží, běží a nevědí za čím. Představuji si, že ten náš šílený běh skončí jako bájný Feidippidés. Když doběhl z Marathónu do Athén, řekl: "Zvítězili jsme!" A umřel. Někteří běžci berou před závody léky proti bolesti. Co vy na to? Je to nejkratší cesta k sebezničení. Bolest není nepřítel, s nímž bychom měli bojovat léky. Je to důležitý obranný mechanizmus. Naše tělo nemá jinou možnost, jak nám sdělit, že s ním špatně zacházíme, než bolestí. Je to taková naše červená kontrolka. Když ji vypneme práškem a pokračujeme v běhu, zničíme si nejen klouby, ale i žaludek, játra, ledviny. Přitom úplně zbytečně, stačí naslouchat signálům těla. Mluvil jste o tom, že běh sám o sobě nestačí… je ale přece lepší jít běhat než sedět u televize. Určitě je dobré se proběhnout. Pokud to věk a klouby dovolí, což už není můj případ. Takže si občas rád pustím sport v televizi. Systém kolem nás je problém, deprese je jen signál Řekl jste metaforicky, že všichni pořád někam běžíme. Kam se ženeme? Sedíme v letadle, které letí šílenou rychlostí. Nevíme kam a nevíme proč, pilotní kabinu ovládli nebezpeční psychopati. My si myslíme, že se nemůže nic stát, a s vytřeštěnýma očima sledujeme, jak to kolem nás sviští. Náraz bude hodně tvrdý. http://orl.bloger.cz Můžeme ho nějak změkčit? Snad je ještě šance vyskočit. Přenechat letadlo psychopatům a vrátit se na Zem. Je tak lehké vyskočit ze systému? Není to vůbec lehké, ale je to nutné. Já jsem vlastně vyskočil z klasické medicíny. Lidé ke mně chodili s různými problémy, já je posílal na vyšetření, psal jim prášky... a oni se mi pořád vraceli. Jejich stonání jsem vůbec nerozuměl, léčil jsem, ale neuzdravoval. Pak jsem objevil komplexní medicínu a pochopil, že každá nemoc je informace o tom, jaký člověk je, v jakých podmínkách a jakým způsobem žije. Informace o tom, že někde dělá chybu. Spíš než jako doktor funguji jako tlumočník mezi tělem a myslí pacienta. Vysvětluji mu, co mu tělo nemocí sděluje. Člověk stůně proto, že tělu nerozumí. Jak nás ohrožuje stres? V současné době u nás bere léky proti depresi a úzkosti 650 tisíc lidí. To je docela dost. Včera jsem četl v Mladé frontě Dnes, že se plánuje stavba nových psychiatrických center. Lidé už stresujícímu životnímu tempu nestačí, jsou odkazováni k lékařům, dopují se prášky. To ale není cesta k uzdravení. Společenský systém je težce nemocný a ten, kdo se na něj adaptuje, je vlastně mentálně postižený. Lidé trpící úzkostí nebo depresí jsou paradoxně normální, ještě něco cítí, nerezignovali. Směřujeme k tomu, že většina normálních, citlivých lidí bude na psychiatrii a venku zbudou jen psychopati. strana 23 ORL číslo 2013-12 Jak se stres šíří? Největším stresorem jsou negativní emoce: zloba, závist, arogance, vztek. Ty se přenášejí jako epidemie. Americký psycholog Fiedmann prokázal, že stačí, abyste byl několik minut v přítomnosti dominantní negativistické osoby, a nakazíte se. Přitom s ní ani nemusíte mluvit, funguje to i na dálku. Když si v televizi pustíte politickou předvolební debatu, je to takový nápor negativních emocí, že se můžete otrávit, jako byste si pustil plynový sporák. Zvedá se vám žaludek, bolí vás hlava, přestane vám chutnat, špatně usínáte. Vystoupení našich politiků by mělo na obrazovce povinně provázet varování: "Sledujete politickou debatu. Škodíte svému zdraví!" Manažer je diagnóza Jací pacienti k vám chodí nejvíc? Poslední dobou chodí hodně manažerů. Spíš než profese je to diagnóza, čím větším a dražším autem manažer přijede, tím těžší je to případ. Asi to bude nějaká forma autizmu. Přicházejí úplně vyřízení, polykají léky na tlak, na žaludek, na spaní, na nervy... Ode mne chtějí, abych je uzdravil a oni mohli dál žít sebezničujícím způsobem. Nechápou, že to nejde. Léčíme je jako malé děti: terapeutka s nimi jde na vycházku do lesa, dietoložka je učí pomalu jíst, fyzioterapeutka dýchat, psycholog navazovat normální vztahy... Není vám z toho smutno? Je to jejich život, nejsem spasitel. Spasit se mohou jedině sami, my jim poradíme, jak na to. Pokud pochopí, mají šanci. Vyléčených pomalu přibývá. Třeba marketingová ředitelka farmaceutické firmy: dala výpověď, pomáhá v zařízení sociální péče, chodí na kurzy harfy a dřevořezby. Od základů změnila život. A je v pohodě. Z toho mám velkou radost. Máte spoustu objednaných lidí, umíte říct, že už toho máte nad hlavu sám? Radím to svým pacientům, sám se s tím peru. Termíny ordinace jsou do konce roku obsazené, na příští rok je vydáno několik set pořadových čísel. Lidé volají, píší, posílají e-maily, někdy dokonce s vyfoceným zdravotním problémem - třeba vyrážkou dítěte nebo vlastní oteklou nohou. Chtějí, abych jim poradil na dálku, když se nemohou dostat do ordinace. Abych to zvládal, nedávám nikomu číslo mobilu a sám ho používám jen k SMS. Nemám ani vlastní e-mailovou adresu. Na e-maily se žádostí o radu, které přicházejí do našeho centra, odpovídám: "Lituji, diagnostikovat ani léčit na dálku neumím, jedinou možností je osobní setkání a vyšetření v ordinaci. Objednejte se přes recepci". Kdy jste se naposledy zastavil? Musím se zastavit každou chvíli. Mezi pacienty jdu na pár minut do lesa, po práci na hodinovou vycházku. Chci být také chvíli sám a mlčet. Ve městě je to problém, lidé mě často oslovují i na ulici. Štve vás to? Kdyby mne to štvalo, škodil bych jen sám sobě. Snažím se takovou situaci odlehčit. Nedávno mne zastavila paní v supermarketu, že mne slyšela mluvit v rádiu o nemocech štítné žlázy a chtěla by se poradit. Tak jsem jí mezi regály řekl: "Hned se na vás podívám. Svlékněte se.". nemocných. Ti se bez dlouhodobé nebo i doživotní medicínské podpory neobejdou. Jak se vám žije mimo oficiální medicínský systém? Svobodně, jsem rád, že jsem z toho starého vystoupil. Je založený víc na léčení chorob než na uzdravování lidí. Lékař je v něm je finančně motivovaný k tomu, aby se choval jako opravář, pacient demotivovaný k aktivní péči o vlastní zdraví. Tudy ale cesta ke zdraví nevede. Líbí se mi model, který fungoval v dávné Číně, vladař platil svého lékaře, jen dokud byl zdravý. Jakmile onemocněl, platit přestal. K takové změně motivace bych chtěl dospět ve své praxi. Být placený za to, že radím lidem, co mají dělat, aby byli zdraví. Jak se staráte o svoje tělo vy? Umím poradit každému jinému. Vlastní životosprávu bych raději nekomentoval, vegetarián ani abstinent rozhodně nejsem. (smích) http://rungo.idnes.cz/jan-hnizdil-akomplexni-medicinadaw-/behani.aspx? c=A131014_100901_behani_fro Jak to máte s léky obecně? Základem komplexní medicíny je klasické medicínské vzdělání, používám moderní diagnostickou techniku i léky. Na prvním místě ale je zjistit, jakou informaci nemoc sděluje, poradit pacientovi, co má ve svém životě změnit, aby posílil samouzdravující schopnosti. Když jeho vlastní síly na zvládnutí nemoci nestačí, předepíšu mu léky, ale jen dočasně, aby se odrazil ode dna a byl schopen udělat změnu. Je jen na něm, jestli ji udělá, nebo pojede dál na práškách. Já mu je však dám jen jednou, pak se s ním rozloučím. Pracuji s lidmi, kteří pochopili, co je potřeba, a jsou za svoje zdraví ochotní a schopní nést zodpovědnost. Jiná situace je pochopitelně u starých lidí nebo u onkologicky http://orl.bloger.cz strana 24 ORL číslo 2013-12 MANA, BARAKA. Mám takový pocit, že by se mohl najít nějaký sponzor, který by financoval nové vydání všech čísel: jakoby dozrál čas. doporučení autoři a články (1995 – 2002) Rupert Sheldrake letech 1995 až 2002 jsem připravoval čtvrtletník rozšířeného vědomí MANA, a poté, co mi tehdejší vydavatel ukradl název (a později zkrachoval), časopis pro nový věk BARAKA (postupně se dvěma vydavateli). O časopis byl velký zájem, jenže naprostá většina čtenářů si časopis půjčovala, ale nepředplatila (mimochodem, ze všech čajoven, kam jsme dodali výtisky zdarma, BARAKY, i ty přikované řetězy, zmizely) ani nekoupila. Při pokusu o distribuci v trafikách nám vrátili téměř všechno zpátky, pomačkané, pošpiněné, a když jsem se v deseti různých trafikách po Praze ptal, jestli mají BARAKU, řekli, že jim přišly dva výtisky, ale ani je nevyndali na pulty. A tak, přestože jsem sám sebe neplatil, sekretářku dělala moje žena, časopis jsem připravoval doma, a výdaje na papír a tonery nikde neuplatňoval, jsme museli v roce 2002 vydávání zastavit, abychom se nedostali do dluhů (protože prodejny a obchody, ve kterých Baraku měli a dokonce ji prodali, ale peníze neposlali, tehdy po povodni většinou zkrachovaly). Články a rozhovory ale většinou nezestárly (viz) a kde čtenáři BARAKU objeví, tam jsou z ní nadšeni. Co si vesmír pamatuje (MANA 3, jaro 96)Posvátný vesmír (s M. Foxem, MANA 3, jaro 96)Experimenty, které by mohly změnit svět (MANA 3, jaro 96)Posvátný čas, posvátné místo (BARAKA, zima 96)Znovu posvětit svět (BARAKA, zima 96)Fyzika andělů (BARAKA 2, léto 97)Setkání imaginace s výzkumem (BARAKA 5, léto 98)Psi vědí, kdy přijdou páníčkové domů (B 9, 2000) Mathew Fox Vesmírná odyssea (MANA 4, léto 96)Guru po mrtvici (Barka 9, 2000) Ken Wilber Nový věk (MANA 4, léto 96)Kosmos podle Wilbera (BARAKA 1, jaro 97)Kousky skládačky (BARAKA 4, jaro 98)Duchovnost, která transformuje (BARAKA 5, léto 98) Thich Nhat Hahn Oblázek na dně řeky léto 98) (BARAKA 5, Timothy Leary Věčná filosofie chaosu (MANA 3, jaro 96)Kybernaut (rozhovor, MANA 3, jaro 96) Potíže s náboženstvím (MANA 3, jaro 96)Technologie a spiritualita (MANA 4, léto 96)Hildegarda z Bingenu (Baraka 8) Fritjof Capra Terence McKenna Cesta F. Capry (MANA 5, podzim 96)Ekogramotnost (BARAKA 3, zima 97-98)Bod obratu (Baraka 12, 2002) Konec časové vlny (MANA 4, léto 96)Odpočítávání do roku 2012 (Mana 4, léto 96)Vize (Baraka 6, 1998) David Spangler Robert Wilson Iniciace chaosu (MANA 3, jaro 96)Umění materializace (MANA 4, léto 96) Kosmická spoušť (MANA 4, léto 96)Sexuální alchymie (MANA 5, podzim 96)Pochybuj (Barka 7, podzim 1999) John Lilly Rozhovor (MANA 3, jaro 96)Psychonaut (BARAKA 1, jaro 97) Stanislav Grof A tak jako jakési „menu“ zveřejňuji pro ty, kteří nezapomněli číst, a tuší, jak důležité informace a osobnosti tento časopis představil, orientační seznam doporučených článků. Některá starší čísla jsou totiž k dostání na dobírku ([email protected]). Jack Kornfield Techniky posvátného (BARAKA 1, jaro 97)Hranice mysli – rozhovor (BARAKA 4, jaro 98)Smrt a umírání (BARAKA 4, jaro 98) Psychedelická zkušenost (MANA 3, jaro 96)I po osvícení si musíš vyprat (Baraka 12, 2002) Ram Dass http://orl.bloger.cz strana 25 ORL číslo 2013-12 Gary Snyder Hledání vlastních kořenů (BARAKA, zima 96)Volání divočiny (BARAKA, zima 96) (Baraka 12, 2002)I. Koningsmarková: Jsme 30 let pozadu (Baraka 12, 2002)Z. Štromerová: Vstřícná atmosféra souznění (B 12, 2002) 2002)V. Hela: Kruhy v obilí (Baraka 11, 2002)M. Calábek: Avebury (Baraka 11, 2002) Neurotechnologie Terapie, duchovní nauky David Steindl-Rast Heroická ctnost (MANA 5, podzim 96) Ralph Metzner Tantra (MANA 5, podzim 96)Psychiatrie doby kamenné (MANA 4, léto 96)Rituál a posvátné rostliny (Baraka 8, 1999) Alan Watts Cesta A: Wattse (BARAKA zima 96) C. G. Jung Byl Jung mystikem (MANA 3, jaro 96) W. Kautz: Terapie a léčení (BARAKA 5, léto 98)Terapie koněm (BARAKA 5, léto 98)Myss: Odvaha být zdravý (BARAKA 5, léto 98)McGarey: Kontakt s lékařem uvnitř (BARAKA 5, léto 98)Aura-Soma (rozhovor s J. Frankem) (BARAKA 5, léto 98)Autentický pohyb (BARAKA 5, léto 98)M. Fergusonová: Duchovní dobrodružství (Baraka 7, podzim 1999)R. Walsh: Kurz zázraků (Baraka 7, podzim 1999)Čínské koule (Baraka 9, 2000)L. Johnsennová: Jógín ve starém Řecku (Baraka 8, 1999)M. Harner: Šamanova cesta (Baraka 7, podzim 1999) Zdeněk Neubauer Hlásím se k řádu potulných rytířů (MANA 3, jaro 96)Tarot – Svět jako hra (MANA 4, léto 96)Tao biologie (Baraka 9, 2000)Boschův triptych (Baraka 12, 2002)Vnímání teď (Baraka 11, 2001) Ilyja Prigogine Nosil by Buddha walkmana? (MANA 4, léto 96)Mozkové nutrienty (MANA 5, podzim 96)M. Hutchinson: Jak rozehrát mozek (MANA 5, podzim 96)Mindmachines (J.M.Valuch) BARAKA zima 96Terapie mozku? S J.M.Valuchem (BARAKA 5, léto 98)Karl Pribram: Mozek, mýtus pro 21. století (Baraka 8)F. Koukolík: Spiritualita (Baraka 12, 2002)Mozek: hmota nebo mysl (Baraka 12, 2002) Posvátné místo John Michell – Starobylé chrámy (BARAKA, zima 96)R. Heinberg: Pocit místa – Feng šuej (BARAKA zima 96)Labyrint, pouť k duši (BARAKA zima 96)Blumfeld: Duch země, duše indiána (BARAKA zima 96)V. Marek: Nový věk na Havaji (BARAKA, zima 96)V. Marek: Energie Země (BARAKA, zima 96)Milan Špůrek: Praga mysteriosa (BARAKA, zima 96)V. C9lek: Důležité je panorama Změněné stavy vědomí Komunity, čaj, megality Znovzuobjevení času jaro 97) (BARAKA 1, Ženská otázka J.Shinoda-Bolen: Volání bohyně (MANA 4, léto 96)R. Eislerová: Posvátná rozkoš (MANA 5, podzim 96)Gimbutasová: Bohyně (MANA 5, podzim 96)A. Sprinkleová: Princip slastiA. Kleinová: Setkání s Královnou blaženostiAlternativní porody (BARAKA 5, léto 98)Taneční terapie (BARAKA 5, léto 98)Orientální břišní tanec (BARAKA 5, léto 98)Léčba tancem (BARAKA 5, léto 98)R. Eislerová: Vztahová dynamika (Baraka 8, 1999)Jean Liedloffová: Důvěřujme svým dětem (Baraka 8, 1999)H. Goerová: Průvodce přemýšlivé ženy Findhorn, Lindisfarne, Arcosanti (MANA 4, léto 96)Cesta vědy (BARAKA 4, jaro 98)Cleve Backster: Rostliny reagují (BARAKA 4, jaro 98)P. Kramer: Duchovní život rostlin (BARAKA 4, jaro 98)Ch. Tart: Duchovní cesta pro vědce (B 6, zima 1998)Rober Green: Jazyk feng šuej (Baraha 6, zima 1998)José Arguelles: Krize kalendáře (Baraka 6, 1998)V. Marek: Čajová kultura v Čechách (Baraka 10, 2001)D. Kawasumi: Historie Čadó (Baraka 10, 2001)J. Šimsa: Čaj ze zavařovačky (Baraka 10, 2001)L. Rychvalský: Kde se pije čas (Baraka 10, 2001)J. Michell: Megality (Baraka 11. 2002)P. Deveraux: Megalitování (Baraka 11, 2002)V. Marek: Kouzlo Glastonbury (Baraka 11, 2002)J. Drnek: Stonehenge (Baraka 11, http://orl.bloger.cz Peter Furst: Muchomůrka (MANA 3, jaro 96)Floatace (MANA 3, jaro 96)Eleuzínská mystérie (BARAKA 1, jaro 97)Šamané v kostele (BARAKA 1, jaro 97)Geniální malíř F. Kupka (BARAKA 1, jaro 97)Trans – od magie k technologii (BARAKA 2, léto 97)Valuch: Chytré drogy (BARAKA 3, zima 97-98) Kosmologie Herbert: Rychlejší než světlo (BARAKA 2, léto 97)Atwater: Vzpomínky na budoucnost (BARAKA 2, léto 97) Ekologie, alternativní ekonomika strana 26 ORL číslo 2013-12 Buddhismus a globální ekonomie (BARAKA 2, léto 97)Země se stává globální vesnicí (BARAKA 2, léto 97)Systémy LETS (BARAKA 2, léto 97)Pinchot: Ekonomika daru (BARAKA 2, léto 97)Chowdry: Buddhismus a ekologie (BARAKA 2, léto 97)A. H. Karunarathe: Bioetika (BARAKA 2, léto 97)A. Naess: Seberealizace (BARAKA 3, zima 97-98)M. Fergusonová: Pravá moc (Baraka 8)H. Hendersonová: Environmentální odpovědi… (Baraka 8) domí vibrací (Baraka 7, podzim 1999)Vl. Marek: Tibetské mísy (Baraka 8, 1999)Ravi Šankar: Dotknout se Boha hudbou (B 9, 2000)John Cage: Přednáška o ničem (Baraka 9, 2000)Ian Wood: Jak hrát na didžeridu (Baraka 6, 1998)Y. Diallo: Léčivý buben (Braka 7, podzim 1999)P. Klikar: Každý je rozený umělec (Baraka 10, 2001)C. Hardingová: Břišní tanec (Baraka 10, 2001)S. Micus: Když to hraje samo (Baraka 12. 2002)T. Reindl: Čisté kvinty rezonují v těle (B 12, 2002) stal pouze "bojovníkům za svobodu". Povstalci sarin a jiné plyny už téměř jistě použili a jejich kanibalové a teroristé to klidně udělají znovu. Mrtvé civilisty pak západní propaganda připíše na konto vládní armády a celý válečný tanec vypukne znovu. Proto ruské a americké lodě od pobřeží Sýrie hned tak neodjedou. Takže se věnujme podstatnějším věcem, což jsou globální důsledky tohoto konfliktu. 1. Strategická role Ruska Alternativní vzdělávání Rozhovory Fergusonová: Nové způsoby učení (BARAKA 3, zima 97-98)Machado: Jde to (BARAKA 3, zima 97-98)Mari Hall: Učitelem je sám život ( BARAKA 3, zima 97-98)Montesori: Objevování dítěte (BARAKA 3, zima 97-98)Carol Hontzová: One brain (BARAKA 3, zima 97-98)J. Greenová: výuka doma (BARAKA 3, zima 97-98)Siwopolová: Učit je lepší (BARAKA 3, zima 9798)T. Armstrong: Sedm inteligencí (BARAKA 3, zima 97-98)T. Houška: Nadané děti (BARAKA 3, zima 9798)Jan Piňos: Waldorfské školy (BARAKA 3, zima 97-98)Elšíková: Malá škola (BARAKA 3, zima 97-98)Edwardsová: Pravé kreslení (BARAKA 3, zima 97-98)Jak se vyvíjí dětský mozek (BARAKA 3, zima 97-98) Boris Merhaut (Mana 1 podzim 1995)Gorazd Balejík: Skromná architektura (BARAKA zima 96)Buddhovství… V. Matoušek (BARAKA 2, léto 97)Zdeněk Kratochvíl (BARAKA 2, léto 97)Heretici… O.Štampach (BARAKA 3, zima 97-98)O.Nydahl: Smrt a phowa (BARAKA 4, jaro 98)B. Blažek: Čech je těkátor a glosátor (BARAKA 5, léto 98)S. Komárek: Světy na rozhraní (Baraka 7, podzim 1999)J. Frank: Všechno je energie (Baraka 7, podzim 1999)H. Marshall: Tiché místo pravdy (Baraka 7, podzim 1999) Hudba www.baraka.cz Vlastimil Marek, sobota 29. březen 2008 Pohled na impozantní sestavu lodí, která nyní míří z Ruska k pobřeží Sýrie, ukazuje na horší konfrontaci, než byla kubánská krize v roce 1962. Důvody jsou následující. • • Jinak řečeno: Rusové poslali do syrského výsostného území údernou část svého loďstva, která má kompletně suplovat tyto možnosti syrské armády: • W. Ackerman: Jiné ladění (MANA 3, jaro 96)Jak Rave dodal generaci X … (MANA 3, jaro 06)Glass: První lekce (MANA 4, léto 96)Rave (MANA 5, podzim 96)Indická hudba se zpívá (BARAKA 1, jaro 98)Brian Eno: Ambient (BARAKA 1, jaro 98)V. Marek: Zázrak lidského hlasu (BARAKA 1, jaro 98)Vibrace Mike Rowlanda (BARAKA 2, léto 97)Šakuhači (BARAKA 2, léto 97)J. Goldman: Zvuková rezonance (BARAKA 4, jaro 98)Shekerová: Posvátná asistence (BARAKA 4, jaro 98)Don Wright: Peruánské píšťaly (BARAKA 4, jaro 98)Steven Halpern: Léčivá síla hudby (BARAKA 4, jaro 98)David Hykes: Harmonický zpěv (BARAKA 4, jaro 98)Ian Wood: Propojení s planetou (BARAKA 4, jaro 98)Ivo Sedláček: Indická hudba dnes (BARAKA 5, léto 98)D. Campbell: Vě- Fakta o Sýrii (IX.) aneb Bytí a nebytí dolaru Poslední článek v sérii se zabýval podezřelým spěchem vojenské trestající koalice, která už před spácháním plynového útoku najisto věděla, že jej provedl Asad (Fakta o Sýrii VIII. ). Mezitím jsme zveřejnili a komentovali americkou i francouzskou zprávu o použití plynu, obě jsou jako ospravedlnění války k ničemu. To už světová veřejnost poznala. Máme patovou situaci neválky, kdy se bude jednat o odstranění Asadova nervového plynu, aby zůhttp://orl.bloger.cz Rusové zmobilizovali nejmodernější část Baltické a Černomořské flotily, která je již u hranic Sýrie. Obě flotily mají bojové zkušenosti s vojsky NATO, minimálně během pohraničních konfliktů a cvičení. Kombinace těchto lodí je následující: protiponorková ochrana, radary, SS-300 a všechny druhy raket, výsadková loď s možností umístit vojska na pevninu. • • • protiletadlovou, protiponorkovou a protiraketovou obranu; rezervní výsadkovou armádu buď raketových systémů nebo tanků na pevninu; kompletní odposlech, radarovou detekci, rušení radarů, sledování lodí, pohybů vojsk, satelitní komunikaci atd. údernou a palebnou sílu schopnou zničit v okruhu 300-500 km jakékoliv pozemní, vzdušné, námořní a podmořské cíle. To znamená, že Rusové se rozhodli bránit Sýrii jako své vlastní území a počítají s napadením vlastních lodí. Ty mohou být "napadeny", protože útok US střel od moře by automaticky směroval přes operační rádius ruské flotily. Ta by měla uvnitř syrstrana 27 ORL číslo 2013-12 ských výsostných vod právo na jakoukoliv odvetu, protože americkou válku neposvětila OSN. Byla by to čistá agrese a Rusové by mohli odpovědět stejně. Sýrii ze strany Perského zálivu zase hlídá záda Írán, a to s čínskou a ruskou pomocí. 2. Proč to všechno? Kvůli skomírajícímu dolaru Mnozí západní komentátoři jako Anthony Wile v Daily Bell si všimli mediálního koncertu světového rozhořčení na země jako Írán, Írák a Venezuela, které odmítají obchodovat ropu a plyn přes dolary. Článek Fakta o Sýrii VI. končil tímto závěrem. : Nesporným mezinárodním vítězem konfliktu je Rusko a šíitské režimy jako Irán, Irák a sekulární Sýrie. Tam je naděje, že tyto arabské země upevní doma svou autoritu, vytvoří koaliční blok a začnou společně s asijskými zeměmi a Ruskem budovat nezávislou měnu oddělenou od dolaru. Surovin na to mají dost, mají největší zásoby ropy a zemního plynu na světě. A stejně jako asijské země typu Číny a Indie už mají dost poručníkování USA a ambivalentního postoje EU neschopné vlastní aktivní politiky. Viz naše články o budování íránského plynovodu do Indie . Popsali jsme situaci kolem zásob ropy a zemního plynu v Sýrii , které budou do asijských zemí exportovány přes Írán. Příslušné smlouvy mezi Íránem a Sýrií již byly podepsány. Zdůrazněme jedinou větu. Koalice těchto zemí vyvážejících suroviny už nebude obchodovat za dolary, protože nenávidí USA a země Perského zálivu za jejich vražednou politiku. Válka v Sýrii není o ropě, ale o dolaru. Ten je v podobě tzv. "fiat money" (viz naše články ) emitován v momentu, kdy někdo za dolary kdekoliv na světě ropu prodá. A to je za hodně dolarů, řádově za bilióny. Američané pak jen nafouknou objem své měny, protože ji někdo potřebuje pro obchodování. A sami už téměř nic nevyrábějí, a jen konzumují na dluh. Někdo prodávající ropu jim musí umožnit, aby nesmyslné virtuální dolary mohli emitovat stisknutím tlačítka "enter" a přidáním potřebného počtu nul. Všechny naše články o ekonomice ukazují, že je to zabijácká politika, která ničí celý svět, a nakonec i samotné Američany. Kdo nechce obchodovat ropu či plyn za dolar, ten je automaticky největším nepřítelem USA. Rusové a další země jako Čína, Indie, Írán si řekli, že tuto nadvládu dolaru zlomí, alespoň v některých částech světa. Proto běží syrská krize a především západní boj proti Íránu, který naopak aktivně podporuje Rusko a Čína. Viz naši analýzu Iránské embargo: mediální mýtus a ekonomická realita . 3. Nový světový řád může být hodně dobrá věc Padne-li dolar jako rezervní světová měna, USA ztratí své dvojí dominantní postavení: globálního četníka a bankéřského lichváře. Země Perského zálivu budou své bohatství vyvážet tak jako tak, v jakékoli jiné měně. Těm ekonomicky nehrozí nic, dokud mají co prodávat. Viz schéma celkového exportu ropy z Perského zálivu. Ale geopoliticky prohrají, a nakonec projedou i své autoritativní režimy. Kdo s čím zachází, s tím také schází. Američanům hrozí, že jejich dluh a hospodářské problémy zůstanou doma. Proto ta zvláštní koalice "bojovníků za svobodu", k níž se za saúdské a katarské peníze přifařila i Francie. A všem světovým bankám přilepeným na dolar se stane totéž. Jejich dluhy a nesmyslné virtuální dolary zůstanou viset tam, kde doopravdy jsou dnes, tedy ve vzduchu. Kdo přitom nemá co ztratit (jen vlastní okovy), ten může klidně spát. žovatku (kterou Sýrie po tisíciletí byla) mezi Černým, Středozemním, Kaspickým mořem a Perským zálivem. A nebyl by to žádný problém, stačily by obchodní smlouvy mezi Tureckem, Irákem a Íránem. Tyto dvě šíitské země se už dohodly, viz významná dohoda o dodávkách zemního plynu z Iránu do Iráku , která byla nedávno podepsána mezi oběma vládami. Írán se Sýrií spolu mají uzavřenu vojenskou alianci a také mají podepsánu dohodu o dodávkách ropy a plynu, čímž je spojení směrem k Perskému zálivu de facto hotovo. A Kurdové se jistě přidají se svými nejbohatšími zásobami ropy v Kirkúku, protože nyní již oficiálně bojují na straně Asada, pochopitelně za svůj vlastní Kurdistán. Viz článek Kurdská národní armáda začala otevřený boj proti povstalcům v Sýrii . Spojení na Kirkúk by vypadalo následovně. Írán navíc dokončil plynovod až do Pákistánu, čímž dokončil napojení na Dálný východ (Irán postižený západním embargem dokončuje plynovod do Indie ). A důvod, proč se Saúdové pokusili uplatit Putina (Rusko odmítlo zradit Sýrii za 15 miliard dolarů ), byl právě strach, že tato obchodní osa vznikne. Ta je nyní naprosto reálnou možností, protože padl od EU a USA podporovaný plynovod Nabucco. Ten by měl přes Sýrii napojení na sunnitské diktatury Perského zálivu. Dnes platí jen modrá linka, která pro Rusy znamená práci a monopolní vývoz, včetně kontroly plynovodu. Sýrie vedená Asadem od roku 2009 aktivně sleduje tzv. Four Seas Strategy . Tato strategie by Sýrii změnila ve světovou obchodní křihttp://orl.bloger.cz strana 28 ORL číslo 2013-12 Červená varianta skončila v momentu, kdy Rusové zatelefonovali svým bývalým zemím Sovětského svazu do Střední Asie. Ihned byla schválena varianta South Stream. Ale to v roce 2009-2010 ještě jasné nebylo, Nabucco bylo stále ve hře a je i dnes. Proto útok na Sýrii a zde vyvolané povstání sunnitů bylo okamžitě podporované zvnějšku. Ke cti syrských sunnitů dodejme, že Asad každé povstání a teror Muslimského bratrstva rozjezdil tanky, doslova. Na mapě jasně vidíte, proč "osvobození Sýrie" byl naprosto nevyhnutelný krok pro projení tohoto ropovodu na Perský záliv. variantu vývozu ropy a plynu. Terminály z Perského zálivu buď budou končit na jeho pobřeží v Baníji, nebo se domluví s Tureckem na vlastní verzi Nabucca. Takže vznikne antiNabucco, a v něm bude hrát Sýrie první housle. Rusové tak ovládnou jak South Stream, který nyní budují, tak v případě vyhrané války v Sýrii ovlivní i klíčové připojení na Írán a Irák. Nabucco padne a obchodní spojení se šíitskými režimy se bude dít bez dolaru. A to bude jistě dobrá věc pro nás všechny, kteří máme v bance dva měsíční platy, popřípadě hypotéku. Američané ovšem spláčou nad výdělkem a svůj ne-exportovatelný dluh v dolarech budou splácet jako každá jiná rozvojová země: prodejem všeho, co má v zemi nějakou cenu. Dalším, spíše vedlejším důvodem války jsou nepochybně plynová pole ve Středozemním moři, které zatím vytěžuje pouze Izrael za pomoci amerických firem. Válka v Sýrii je o bytí či nebytí dolaru jako rezervní světové měny. Budoucnost dolaru padá v momentu, kdy vznikne nová aliance těžařských zemí, která by změnila staletý scénář těžby a distribuce, nyní stoprocentně ovládané petrodolary. V zájmu uchování tohoto systému USA, Izrael a sunnitské země Perského zálivu podporovaly a budou podporovat jakýkoliv teror či autoritativní režim. Pokud bude Evropa stejně hloupá jako Francie, tak na tuto politiku škaredě doplatí. Ropu budeme kupovat tak jako tak, jen chytré Německo bude kupovat méně, díky své energetické politice. Být na straně rozumných vítězů je věc politické rozvážnosti. Zvlášť v tomto případě, kdy se na druhé (a spíše prohrávající) straně spojily pochybné mocenské a dluhově-dolarové zájmy, jasný teror, a dokonce i kanibalismus a jiná naprostá zvěrstva. A tento Západem podporovaný teror za trest přijde i do Evropy, o tom jsme už několikrát psali v předešlých Faktech o Sýrii . http://news.erepublika.cz/article2079-Fakta-oSyrii-IX-aneb-Byti-a-nebyti-dolaru Kompletní trasu existujících ropovodů a plynovodů na Blízkém východě najdete zde . Plynovod Nabucco měl jít přes Turecko s připojením na Sýrii, která ovšem odmítla hrát v katarsko-saúdském orchestru vedlejší housle. V Nabuccu by hrálo první housle Turecko, Sýrie by byla pouze tranzitní zemí. Asad chtěl víc a má na to. Rusové, Čína, Írán a Irák byli a jsou pro nový ropný poker, ale bez dolaru. 4. Šíitská varianta světového řádu Asad si mohl vybrat mezi bezvýznamností a taškami peněz, nebo mohl volit geopolitický význam Sýrie jako světového hráče. Na této roli navíc vydělají všichni jeho občané. I když pochopitelně nikoliv stejně, jsme na Blízkém východě. Asad si zvolil a jak vidno, nebyl to český oposmluvní politik. Podporován Rusy, Číňany a šíity vybral anti-dolarovou I tam je situace značně nepřehledná. Pole jsou částečně ve výsostných vodách různých zemí a částečně mimo. Palestinci nejsou suverénní stát a Izraelci udělají všechno proto, aby nikdy nebyli uznáni. Důvod vidíte na mapě, viz naleziště u Gazy. Palestinci by totiž měli právo na bohatá pole s plynem. Ale ten leží ve velké hloubce (1,5 km) a těžba v moři není jednoduchá. Ke sporným zásobám plynu jsme psali v článku Sýrie, utkání velmocí na neutrálním hřišti v poločase . Zde také najdete trasy nových budoucích asijských plynovodů (TAPI, IPI). V nich hraje klíčovou roli Írán a bývalé země SSSR a trasy navíc vedou mimo kontrolu blízkovýchodních základen USA. 5. Závěr http://orl.bloger.cz strana 29 ORL číslo 2013-12 Svět podle Karla Studentské volby mezi středoškoláky vyhrála TOP 09. Co však znamená svoboda v pojetí této strany? Rozšíření práv, nebo jejich omezování? Odpověď může být zajímavější, než se zdá. Strana TOP 09 se řídí metodami reklamního průmyslu. V předvolební kampani vystupuje její předseda Karel Schwarzenberg jako tajný agent 009 a doufá, že to zabere. Důvody k optimismu jistě má. Jak známo, tajemstvím úspěšné reklamy je vytvoření celebrity, která připomíná nadpřirozenou bytost. Důležité je, aby se s touto pohádkovou postavou šlo snadno ztotožnit a aby reklamní kampaň oslovila hlavně mladou generaci. Samotný produkt je až na druhém místě. A je celkem jedno, zda jde třeba o značku Nike a hvězdného basketbalistu, který má symbolizovat sportovního ducha, anebo právě o TOP 09 a Schwarzenberga, který prý ztělesňuje vnitřní klid, zkušenost a nadhled. Musíme zkrátka zapomenout, že reklama také prodává zboží. Klíčová otázka proto zní: Co nám kníže nabízí? Budoucnost patří šikulům Je třeba přiznat, že Schwarzenberg je asi tím nejlákavějším, co může TOP 09 voličům naservírovat. Co je Miroslavu Kalouskovi platné, že přirovnává svou partaj k Beatles, charisma legendárních liverpoolských brouků jeho spolustraníci nemají. Zatímco Schwarzenberga zdraví fanynky jako rockovou hvězdu, bývalého ministra financí v pršiplášti prý na chodníku poznává málokdo. Jenže i Schwarzenberg ví, že politika není jen o eleganci. Proto se rozhodl hrát roli pokračovatele Václava Havla a Jamese Bonda v jednom – tvrdí, že brání svobodu. Co však ona svoboda v pojetí TOP 09 vlastně znamená? TOP 09 prohlašuje, že právě ona je stranou, která představuje cestu do budoucnosti. A opravdu, mladá generace do ní vkládá své naděje. Schwarzenberg pojetí oné svobody naznačil v exkluzivním rozhovoru, který tvoří přílohu čerstvě vydané knihy Silvio Berlusconi: Politik, magnát a Casanova. Na otázku autorky, proč Berlusconimu dlouhá léta prochází nebývalá koncentrace mediální a politické moci, Schwarzenberg jednoduše odpověděl: „Protože je šikula. Má zkrátka svůj šarm.“ A na otázku, jak je možné, že Berlusconiho impérium uniká i sankcím ze strany Evropské unie, odvětil: „Takhle to na tom světě prostě chodí. Když jste velký a bohatý, proplouváte životem trochu snadněji, než když jste malý a chudý.“ Tak to chodí Proplouváte tedy životem jako italský politik, který během svého života čelí téměř třiceti soudním procesům a více než stovce vyšetřování, který je vlastníkem většiny italských radiotelevizních služeb a kterého jeden z vysoce postavených činitelů OECD označil za hrozbu pro svobodu médií (společně s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který je, mimochodem, Berlusconiho velkým příznivcem). Jsou to zkrátka šikulové, kteří umí snáze proplout. Duch doby nemohl být vyjádřen lépe. To je budoucnost pro „top“ vrstvu – pro horní patro společnosti. Na první pohled může být zarážející, že se s něčím takovým ztotožňuje mladá generace nebo významná část naší umělecké obce a ještě při tom mluví o morálce a slušnosti. Jenže divného na tom ve skutečnosti nic moc není. Podobně jako Berlusconi, také Schwarzenberg je typem politika, jehož popularitu mohou výroky o šikulech nakonec jen zvýšit – cožpak neřekl jen tvrdou životní pravdu? Je to politik, se kterým se člověk snadno identifikuje, aristokrat http://orl.bloger.cz a trochu klaun, který říká: „Jsem jedním z vás, neberu nic tak vážně, jsem trochu cynik, líbí se mi holky a nejsem dokonalý…“ Jenže zdání, že před sebou máme člověka odvedle, je klamné. Za pánem, se kterým je možné posedět u piva, se skrývá mocenský aparát, který nekompromisně dělí společnost na ty, kteří mají zajištěnou cestu vzhůru, a ty, kteří padají ke dnu. Boj pod povrchem Maďarský filosof a bývalý disident Gáspar Miklós Támas hovoří o dnešku jako o jedinečné éře. Je pro ni charakteristické, že rovnost je považována za cosi škodlivého pro zájmy většiny lidí. V naší společnosti probíhá čím dál intenzivnější ekonomická válka všech proti všem, která nás dělí na vítěze a poražené v konkurenčním boji. TOP 09 se samozřejmě stylizuje do partaje pro vítěze – zejména pro mladé, kteří věří, že v boji na trhu obstojí a že porážka čeká jen ty pomalejší, starší a málo flexibilní. Jenže právě tady jsme u kořene problému. Naše společnost je rozdělována podle toho, kdo je a kdo není ekonomicky soběstačný a úspěšný (třebaže mohl zbohatnout podezřelým způsobem). A právě poražení jsou předmětem rostoucího pohrdání a nenávisti ostatních. K nezbytné výbavě TOP 09 proto patří boj proti „nemakačenkům“ a „zneužívání sociálních dávek“. Nikoli však proto, že by zneužívání představovalo ekonomický problém, což jasně ukázal sociolog Ondřej Lánský, ale proto, aby se každý měl na pozoru, zda na někoho zbytečně nedoplácí. Důraz na osobní odpovědnost a soběstačnost je tak jen rétorickou obezličkou, která zakrývá ničení vzájemné solidarity. Hněv, který se dnes snáší na ty, kteří nejsou ekonomicky aktivní, je důsledkem představy, podle níž jsou lidé jen vypočítavými stroji. Nikdo nemá nikomu nic dlužit a ti, kteří tyto normy nezvládají, mají smůlu. To je ovšem představa, která má se svobodou pramálo společného. Je to jakási sadistická vize společenství, v němž lidé vyznávají kult boje, prodej a koupě předcházejí lidské vztahy a které jako by se blížilo slovům Friedricha Nietzscheho: „Věřiteli je přiznán jakýsi blahý pocit – pocit, že může okusit svou moc na bezstrana 30 ORL číslo 2013-12 mocném, rozkoš, požitek ze znásilnění… Prostřednictvím ‚potrestání‘ dlužníka se věřitel podílí na panském právu: konečně i on zakouší povznášející pocit, že smí nějakou bytost ponižovat a mrzačit jako něco, co je ‚pod ním‘.“ Soumrak občanství Za slušností a šarmem na povrchu se tedy skrývá velká dávka násilí. Důsledky dobře známe z praxe: někteří jsou dnes označováni jako „slušní občané“ a jiní jako „nepřizpůsobiví spoluobčané“, kteří zasluhují sankce. Zde by měli liberálové zpozornět. Kromě lidí, kteří nemají uplatnění, padají do chudoby a není pro ně ve společnosti místo, se totiž na obzoru objevuje i hrozba ztráty politické rovnosti. Tedy nabourání principu, podle něhož jsme všichni rovnoprávní občané. Stejně jako v předmoderních časech, i dnes je společnost rozdělována těžko prostupnými zdmi a spolu s tím vyvstává nebezpečí, že se z občanství stane privilegium jen pro „majetnou většinu“, rozumí se „bílou“. K tomu nepotřebujeme radikální pravici u moci, nýbrž jen dostatečně tvrdý ekonomický systém, který pozvolna vytváří kastovní společnost. Vlády, které odmítají přerozdělovat a podporují privatizaci veřejné sféry, musí rozhodnout, na koho zbudou ztenčující se zdroje, a na koho ne. A musí to také vysvětlit svým občanům. Nebylo by to jistě poprvé – „nepřizpůsobiví“ všeho druhu byli obvykle deportováni na nucené práce, do věznic nebo táborů. Rozhodně to ale nebyli rovnoprávní občané. V takovéto situaci zatím nejsme. Spíše se nacházíme v mezičasí, kdy dochází k omezování sociálních práv. To má za následek i relativizaci občanství a ničení politické rovnosti jako základu, na kterém stojí naše společnost. A právě Schwarzenberg, který je ve veřejném prostoru oslavován jako „kníže“, je toho viditelným symbolem. Zrušení šlechtických titulů po roce 1918 totiž mělo napomoci právě k tomu, aby si byly všechny vrstvy společnosti rovny. Republikánský princip rovného postavení všech občanů a odstranění rozdílů mezi společenskými vrstvami náš právní systém ústavně zachovává dosud. Dost možná ale ne navždy. Do TOP 09 je jistě možné promítnout si dvojníky polistopadových politiků. Stojí tu vedle sebe trochu dekadentní kníže, údajný pokračovatel tradic disentu, a přísný ministr financí, který žádá „nutné reformy“. Jenže žádná imitace není originál. Namísto opakovaní polistopadové euforie vidíme hlavně unavenou společnost a také boj proti „parazitům“, který spojuje strany napříč politickým spektrem a na kterém se kromě jiných veze i současný prezident. Možná by tedy nebylo pro začátek špatné inspirovat se u jiného šlechtice – knížete Petra Kropotkina, který naboural sociální darwinismus konstatováním, že mravní pokrok člověka se rozvíjel vzájemnou podporou, a ne bojem. Nejúspěšnější jsou totiž obvykle ti, kteří co nejefektivněji spolupracují. A to je přeci jen jiná představa o morálce a svobodě, než jakou nám nabízí Karel Schwarzenberg. Autor je politolog a historik. http://a2larm.cz/2013/10/svetpodle-karla/ Putování k věži ze zlata… Marie-Louise von Franz: Sen a smrt. O čem vypovídají sny umírajících 176 stran, Portál, Praha 2000, vydání první, ISBN 80-7178-404-4 Co říká lidské nevědomí, tedy svět instinktů člověka, ke skutečnosti blížící se smrti? Sny jsou hlasem přírody v nás, a vyvstává otázka, jak nás sama příroda připravuje na smrt. C. G. Jung sice výstižně zdůraznil, že nevědomá psýché věnuje smrti jako náhlému konci tělesného života relativně malou pozornost a dělá, jakoby duševní život, případně individuační proces jedince prostě pokračoval. Nevědomí totiž zcela zjevně „věří“ v život po smrti. Skeptik by přirozeně mohl namítnout, že takové sny se zakládají na pouhém přání, ale proti tomu lze namítnout následující: to, že sny odrážejí jen nevědomá přání, naprosto neodpovídá obecné zkušenosti. Jung naopak ukázal, že sny většinou zobrazují zcela objektivní, jáskými přáními neovlivněnou aktuální duševní „přirozenou událost“. V případech, kdy si snící dělá iluze o blížící se smrti nebo si není její blízkosti vědom, se dokonce často objevují sny, které to zcela brutálně a nelítostně oznamují. Není kníže jako kníže http://orl.bloger.cz strana 31 ORL číslo 2013-12 Jung proto zdůrazňuje, že je „ve vážném ‚zájmu‘ stárnoucího člověka,“ aby přijal možnost smrti. „Přistupuje k němu něco, co se táže a co takříkajíc nelze odmítnout, a on by na to měl odpovědět. Proto by měl mít nějaký mýtus o smrti, neboť ‚rozum‘ mu neukazuje nic než temný hrob, do něhož směřuje. Mýtus by mu mohl však názorně předvést jiné obrazy, užitečné a obohacující obrazy života v zemi mrtvých. Člověk, který těmto obrazům věří nebo jim poskytne určitou důvěru, má právě tolik pravdy i nepravdy jako ten, kdo jim nevěří. Zatímco však ten, kdo je popírá, jde vstříc nicotě, sleduje ten, kdo je vázán archetypem, stopy života až k smrti. Oba jsou sice v nejistotě, jeden však proti svému instinktu, druhý ve shodě s ním, což představuje značný rozdíl a přednost ve prospěch druhého.“ rá je – podle ní – božím požehnáním. „Míním tím, že pro jedince je to největší dar, jakého se mu vůbec může dostat. Jung vždy mluvil o požehnání neurózy, protože je to jediná chvíle, kdy jste v pokušení podívat se dovnitř.“ Umírá 17. února 1998 ve věku 83 let. Von Franz studuje v knize Sen a smrt v jedenácti kapitolách sny umírajících na pozadí egyptských sakrálních a alchymistických textů ve spojitosti se symbolikou archetypních obrazů ve snech. Zvláště symbolika egyptského pohřebního rituálu odeznívá v projekci příbuzných alchymistických obrazů. Nejprve odhaluje „tajemství“ mrtvého těla a „Osiridova hrobu.“ Nebeské zemědělství promlouvá o povaze vegetace, ukazuje na cyklický „život“ stromu, trávy, obilí a poslání květů. Nejstarší alchymistické texty Západu vznikly na egyptské půdě, a proto byly od počátku spjaty s myšlenkou posmrtného života. Jedním z nejstarších řeckých alchymistických spisů, jak uvádí von Franz, je poučení Isis svému synu Horovi: „Jdi jen a pozoruj rolníka Acharanta, taž se a uč se od něj, co je tím zasetým a co tím sklizeným. Poznej, že kdo seje zrno, zrno i sklidí, a kdo seje ječmen, právě tak sklidí ječmen.“ Podnícena tímto náznakem, začne Isis přemýšlet o celém stvoření a uvědomí si, „že člověk může zplodit jen člověka, lev lva a pes zase psa.“ Marie-Louise von Franz se narodila v Mnichově v roce 1915 a doktorát si udělala na universitě v Curychu. V osmnácti začala studovat u Junga analytickou psychologii a pracovala s ním až do jeho smrti v roce 1961. Byla Jungovým prvořadým partnerem při výzkumu alchymických textů a její první větší dílo, Aurora consurgens, je doprovodným svazkem k Jungově poslední práci Mysterium coniuntionis. Byla velkým znalcem symbolismu pohádek. Od Junga rovněž čerpala svoji životní moudrost, třeba když mluví o depresi, kte- Jestliže však vznikne něco nepřirozeného, anomálie (teras), nemá to žádného trvání. Neboť příroda se těší přírodou a příroda přemáhá přírodu. Totéž platí i pro zlato a „to je zjevení tajemství.“ Zrno a ječmen (Osiris) se nemá chápat konkrétně, nýbrž jako symboly psychické řeči; to, co existuje mimo život a smrt. Je to něco, co ukazuje na tajuplný kontinuální životní proces, který přetrvává dočasný rozkvět a umírání pouze viditelného života. Krásná je k tomu citace vize, kterou sděluje J. B. Pristley ve své knize Man and Time (str. 25-6). http://orl.bloger.cz V polovině lidského života přicházejí první náznaky „velké proměny“ a o tom vypráví kapitola o „první svatbě se smrtí.“ Projekce a multiplikace, jak ji ukazuje ve svém 11. klíči Basilius Valentinus, je spojena se získáním elixíru života. Toto ‚rozmnožení bohatství‘ se odehrává v Růžové zahradě. Text doprovázející rytinu naznačuje, že magický klíč pro otevření zahrady a ‚utržení bílých a červených růží‘ je zakopán na místě, ‚kde se nacházejí Orestovy kosti, zejména pak tam, kde se pospolu nachází vítr, vrah lidí, odraz a pozůstatky člověka.‘ Jsou to symboly ‚smrti‘ zakoušené v průběhu počáteční fáze rubeda. Kámen filosofů se rozmnožuje universálně, což se předpokládá pro funkci stavebního kamene přírody. A filosofové na rytině vyobrazení s úžasem přihlížejí vzduchem letícím rozmnoženým kamenným blokům přírody – což jsou – buňky! Skoro každý, kdo někdy slyšel o kameni filosofů a jeho moci, se ptá, kde jej lze nalézt… Filosofové na to mají dvojí odpověď: zaprvé říkají, že Adam si vzal kámen filosofů, když opouštěl Ráj a teď je v tobě, ve mně a i ptáci z dalekých krajů si jej vzali sebou. Za druhé říkají, že jej lze nalézt v zemi, na horách, ve vzduchu i v řece. Takže kterou cestou se vydat? Podle mého názoru oběma, ale každou jejím zvláštním způsobem. strana 32 ORL číslo 2013-12 znovusjednocení odděleného (v obrovském žáru fúze) v Kameni, jinak řečeno k vlastnímu vzkříšení. Našel jsem velký kámen a obrátil jsem ho – byl zcela bez tíže. Na jeho obrácené straně bylo množství krásných křišťálů. Skládaly se dohromady jako nějaký dóm. Měl jsem z toho radost…“ Asi dva měsíce před svou smrtí měl Jung na téma Kamene působivý sen: „Z neznámého místa šel ke „své“ věži v Bollingenu, jež byla celá ze zlata. Držel v ruce klíč a nějaký hlas mu říkal, že „věž“ je teď dostavěná a on se může nastěhovat. Uvědomil si nápadnou osamělost – kolem nebylo ani živáčka – a absolutní ticho toho místa.“ nemají sloužit k odstrašení čtenáře. Ten zde najde i mnohem obecnější rovinu, na níž může začít porovnávat své vlastní snové zážitky se symbolikou, která tu defiluje. Není účelem recenze pojednat celý obsah knihy do detailu; přiznávám tady rád, že kniha má v sobě mnohem více, než může tato stránka obsáhnout a také si myslím, že byla měla být čtena – doufám, že tu cítíte gramatický důraz na ten průběh. Přeji vám, abyste ji jen tak neodložili, neboť: kdo z nás může odložit smrt? http://www.okultura.cz/WordPress/? p=3170 Smrt zjevuje solární kámen Veškeré světlo přichází z temnot a temná je i cesta ke zrození, nigredo, černost, jež je opisem frustrace přicházející po vystřízlivění z kvasu života a přistupuje „duch sklíčenosti“ s řečí o marnosti lidské. Set, protivník Horův (str. 32-3), je alter ego, který se zapojuje do snahy podat zprávu o cestě ke smrti a přípravách na ni a sama smrt se personifikuje jako hrozivý nebo pomáhající „jiný“, ten druhý. Bylo častým krokem adeptů poskytnout neofytům metodiku rozvoje strážce, který byl umělým rozdvojením já, jenž měl dozírat na správnost pohybu (pravdivost srdce) po stezce. Ohnivé a vodní ordálie (křest) pojednává kapitola Průchod ohněm a vodou (str. 82). Substance mají být „prubovány“ ohněm a „Puer Aeternus“ (věčné dítě) se zrodí z „mateřského těla ohně“ (prima materia). Tento motiv se objevuje i ve snech lidí našeho věku, např. u onoho lékaře, v jehož snu byla rakev vložena do ohně a pak z ní vyskočila krásná žena. Přichází okamžik, kdy přitažlivost opačného přestoupí hranici odpuzování a začne docházet k fúzi. Je však třeba vzdát se starého těla (ve shodě s křesťanským mýtem), nebo ho „zpracovat“, to znamená dát starým elementům nový obsah. Pak může dojít k porodu „plodu“, tedy provést fixaci (fixatio) volatilního (ducha). V něm má dojít ke Biegas: Smrti objetí Autorka zjišťuje, že ve snech nikdy smrt nepředstavuje definitivní konec, ale spíše složitý proces proměny. Celé téma dokresluje bohatým materiálem z mýtů, pohřebních rituálů, alchymistické symboliky a dalších zdrojů. Při tom vychází z pojetí amplifikace C. G. Junga, jež umožňuje využít archetypních obrazů a jejich paralel pro hlubší porozumění snu, ale i životní situaci snícího. Témata hlubinné psychologie, religionistiky a populárně psychologické tematiky tu http://orl.bloger.cz strana 33 ORL číslo 2013-12 Videonářez O NADĚJI - setkání s Táňou Fischerovou http://www.youtube.com/watch? v=ij7EAvM6iQU Hledání ekologického myšlení MMS-CDS - How to make CDS, sodium hydrogen sulfate + sodium ... Keller odsoudil mocné elity typu Schwarzenberga i novináře. Dodal, čeho se bojí po volbách http://youtu.be/P4pIjkT-QAA MVDr. Josef Staněk: Beseda Dneska proti sobě nebojuje levice s pravicí, ale dobro proti zlu. Skryté elity možná míří k zániku, protože lidstvo stojí před kolapsem systému. O tom všem hovořil profesor sociologie Jan Keller před několika dny na jedné ze svých přednášek na Slovensku. http://youtu.be/SEWKsybV3pM http://youtu.be/ttUjrUE9na0 Dokumentární film Tomáše Škrdlanta, 75 min Film, kterému nebudete rozumět, ale nabídne vám impulsy k vlastnímu hledání. Jen v pochybnostech se ozývá otázka po smyslu. Volná i svévolná koláž dění na Ekologických dnech Olomouc 2005 a 2006. Ve filmu mluví: Zdeněk Kratochvíl, Jan Keller, Václav Koubek (ten zpívá), Zdeněk Neubauer, David Štorch, Jan Zrzavý, Václav Bělohradský, Stanislav Komárek, Miloš Šejn, Václav Cílek, Jiří Sádlo, Jiří Zemánek. http://youtu.be/Do3LHIAwfmI Megarituál 9/11 http://youtu.be/uQ_RLf2pxnE Debatní klub o tajemství tónů: Ivan Klánský / Miroslav Brejcha http://news.erepublika.cz/article2141-Debatniklub-o-tajemstvi-ton-Ivan-KlanskyMiroslav-Brejcha Kabala a mysterium zvuku http://www.youtube.com/watch? v=Ry1A0VEbCME&feature=share&lis t=UUH9KYwboevn6Z1_XKo0OEMA Debatní klub o hudbě - Kristina Kasíková / Martin Kasík http://news.erepublika.cz/article2049-Debatniklub-o-hudb-Kristina-KasikovaMartin-Kasik O úpadku církví, chemtrails a zázračném léku MMS - Ruda Špaček http://www.youtube.com/watch? v=zmGVXH__7SA&feature=share&lis t=PLF6D6B458B96A8DB0 Kterak Jan Korál z NWOO.org prorazil cenzuru České televize http://www.czechfreepress.cz/uvadi me-videa/kterak-jan-koral-z-nwooorg-prorazil-cenzuru-cesketelevize.html http://orl.bloger.cz Slovenský politik, prognostik a sociolog Fedor Gál řekl před časem o Janu Kellerovi, že je guru levice. Ačkoli se ne každému může toto označení profesora zamlouvat, úsudek si může každý z jeho myšlenek udělat sám. Na Slovensku o něm zase hovoří jako o sociologickém Nohavicovi. Každopádně tématem přednášky byla otázka, zda si žijeme nad poměry a také to, jak ovlivňují a budou ovlivňovat životy lidí skryté elity. „Mluví se již tak třicet, čtyřicet let o tom, že z průmyslové společnosti přecházíme k postindustriální společnosti. A všichni se přitom divíme, co to obnáší. Očekávání tohoto přerodu totiž byla obrovská, což dokazují i knížky věhlasných autorů, které v 60. letech na toto téma vycházely. Podle nich hlavní kvalifikací této doby, v které nyní žijeme, neměl být majetek, ale vzdělání. A to dokonce vzdělání nikoli praktické, ale teoretické. Veřejný sektor měl získat převahu nad soukromým, a i ti, co by v tom soukromém zůstali, by měli usilovat o to, do toho veřejného sektoru proniknout. Podle toho by tedy měli nyní rozhodovat filozofové a nikoli bankéři. Jak by to vypadalo nyní, pokud by se ty vize naplnily, nevíme, ale vidíme v přímém přenosu, jak to vypadá, když rozhodují bankéři,“ řekl Jan Keller. Sny o vymýcení sociálních problémů se nesplnily - naopak strana 34 ORL číslo 2013-12 Podle prognóz sociologů 60. let tedy měly v tomto období být již vymýceny sociální problémy, všude by měla být dominantní masivní střední třída. Jenže, jak víme, nic z toho se nesplnilo. Naopak začaly převládat jiné faktory. Mimo jiné v těchto souvislostech Jan Keller zmínil sociální a ekonomické násilí a vysvětlil, co to v praxi znamená. Poukázal i na to, že v současném systému neexistuje ani průměrně úspěšný člověk. Vše je stavěné na tom, že buď je někdo hvězdou – anebo pak už jen poraženým. „Lidé jsou takto rozděleni a u těch hvězd je přitom jedno, jakým způsobem toho dosáhli,“ uvedl Keller. „Je to neúprosný boj o místo. U toho sociálního násilí ani mnohdy nevnímáme, že k němu dochází. Příkaz chovat se zodpovědně jako dospělý jedinec, být u toho mobilní, flexibilní, bereme jako samozřejmost – přitom to je psychologická léčka. Je to totiž podmíněné tím, být úspěšný – jedině úspěšný. Jenže ne každý člověk má pro to vytvořeny stejné podmínky a někdy se ocitá v situacích, které prostě, i kdyby chtěl sebevíc, ovlivnit nemůže. Pak je bezradný ne jako ten požadovaný dospělý člověk, ale jako dítě,“ konstatoval dál Keller. Elity skryté a pomocné Elita se uzavírá jen mezi sebou. Šance do ní proniknout už jsou téměř mizivé Ekonomické násilí, které je také podle něj současným jevem společnosti a systému, je přitom horší než třídní boj. „Je to válka všech proti všemu. Neoliberalisté navíc tvrdí, že ten, kdo je pak tím poraženým, si za to vlastně může sám. A tak vzniká napětí mezi tím, co je žádané a doporučované, a mezi tím, co je reálné či v možnostech lidí. Elita se totiž v té současné sociální struktuře uzavírá. Cestu k vrcholnému úspěchu, čelným pracovním místům a pozicím mají urovnanou v posledních desetiletích výrazně zřetelněji již jen potomci té elity. Ve světě se dělalo srovnání absolventů ekonomických a právnických fakult v rozsahu několika desetiletí a ukázalo se, že do významných řídících pozic mají šanci se dostat a proniknout už jen ti, kteří jsou potomci těch, kteří tam již nyní sedí. Ještě trochu spravedlivou možnost mají absolventi ve skandinávských zemích, nejmenší naopak například ve Francii či Španělsku. Potvrzuje to to, že významným a zcela zásadním zdrojem úspěchu je takzvaný sociální kapitál – tedy kontakty rodičů,“ popsal současný stav systému známý profesor sociologie. Podle něj v současné době svět ovládají dva druhy elit. Skrytá a pomocná. „Ty skryté mají možnost ovlivnit toky financí, přemísťování firem po světě. Významným jejím znakem je to, že je nikde neuvidíte, ony nemají potřebu se někde zviditelňovat – od toho ten přívlastek skryté. Pomocná elita jsou politici, ale také novináři mainstreamových médií,“ vysvětlil Keller. Jako příklad té první skupiny elit pak uvedl v Česku Karla Schwarzenberga. Podmínkou toho, aby se totiž někdo do této kategorie mohl zařadit, je několikagenerační působení, rozptyl podnikatelských aktivit po různých kontinentech a několik dalších přesně specifikovaných bodů. „Tato kategorie se též vyznačuje tím, že pouhých sedm procent svého bohatství má z práce, zbytek tvoří zděděný majetek,“ poznamenal ještě sociolog. Elity nejsou schopny nabídnout řešení. A tak zatím nabízejí zástupné věci Podle něj však má současná elita problém, který si možná neuvědomuje nebo nechce připustit. „Když se lámal kdysi feudalismus, tak ty tehdejší elity, které vládly, vůbec nedokázaly pochopit, co přijde v dalších letech. Ta současná elita to velmi pravděpodobně asi také neví, co je ale nejdůležitější, je to, že nemá řešení těchto problémů, se kterými se lidstvo potýká. Na druhou stranu má však dostatek prostředků na to, aby tedy lidem nabízela jiné věci k rozptýlení – aby o tom neměli možnost či čas přemýšlet. Je to tak trochu podobná situace, před jakou byla elita - šlechta - před rokem 1789. Jenže i tehdy ta elita vládla jen do doby, než si lidé uvědomili, že jejich problémy řešit neumí. To se může velice pravděpodobně opakovat i v dnešní době. Proto ta elita dělá všechno proto, aby si lidé mysleli, že http://orl.bloger.cz za ten marasmus můžou lidé dole, nikoli chamtivost těch nahoře – těch skrytých elit. Poněvadž i pomocné elity budou časem muset vynakládat daleko víc energie a práce a prostředků na to, aby se vůbec mohly v této skupině udržet. Zatím si to ale asi příliš nepřipouštějí,“ řekl dál profesor sociologie. Čekání na kolaps Pojmenoval však tyto jevy i v souvislosti s Čechy a Slováky. Ze strany dotazujících lidí v sále totiž přišel dotaz, kdy se dá očekávat změna a zda je vůbec možná. “My toho vydržíme hodně. Ten současný systém je ale neudržitelný, je připravený na kolaps. Změna by tedy přijít měla – přijde-li však, nevznikne u nás, ale přijde k nám ze Západu. Já osobně sleduji detailně, co všechno si například nechávají v poslední době líbit Francouzi, a jen čekám, kdy tam přijde výbuch. Bohužel pak ale můžeme čekat i to, že přijde buď fašismus nebo masově zavládne levice,“ domnívá se Jan Keller. Zmínil se pak i o blížících se předčasných volbách v Česku. O tom, že nikdy nebyly možné výsledky tak velkou neznámou, jako je tomu nyní. Předeslal však i to, že dnes proti sobě nestojí pravice či levice, ale dobro proti zlu. Klíčoví lidovci? A lidé z ANO, co založí nové LIDEM II? „Pravice je v Česku v troskách, původní její voliči se hromadně orientují už hlavně směrem k Babišovu ANO. Jelikož tam však do toho hnutí angažoval několik silně ambiciózních lidí, dá se čekat, že se po pár měsících mezi sebou pobijou a vytvoří obdobu strany LIDEM II. Dle mého nejstěžejnější pro vývoj toho, jak se bude další vláda stavět k reformám, které odstartovala vláda Nečase, bude to, jak dopadnou lidovci. Ti by totiž šli do koalice s ČSSD a byli by ti ‚zlí‘, kteří by některé věci nedovolili změnit. Dávali by tak ale alibi sociálním demokratům, kteří by mohli svým voličů říkat: My jsme to chtěli zrušit, ale naši koaliční partneři ne…“ odhaduje Keller. strana 35 ORL číslo 2013-12 Závěrem připomněl, že současná skrytá i pomocná elita se chová živočišně, puzená svojí touhou po moci. „Je ale na lidech, co jim dovolí. Lidé si totiž neuvědomují, že oni mohou být tím nástrojem moci, kterého se může ta elita bát,“ řekl. Zároveň ještě zmínil, že velkým problémem současnosti je politická manipulace zejména mladé generace. „Je k té manipulaci výrazně více náchylnější než byly generace před ní. Nechá se velmi snadno ovlivnit, aniž by se pídila po pravdě či znalostech,“ zakončil Keller. Budou naše děti žít ve feudalismu? Na místě je připomenout to, že to byl právě sociolog Jan Keller, kdo nedávno připustil, že při současném stavu společnosti může už příští generace žít ve feudalismu. „Rád bych ale napřed trochu upřesnil ten termín feudalismus. Některým lidem se to může plést s rytíři v brnění a s bílou paní na cimbuří. Já to chápu jako analytický termín. K feudalismu může spět taková společnost, ve které je drasticky omezen veřejný sektor. Všichni víme, že veřejný sektor může být neefektivní, plýtvavý, v řadě případů může působit dysfunkčně. Alternativou však není veřejný sektor radikálně omezit, nebo dokonce zrušit. Potom by už zbylo jen poskytování služeb na soukromé bázi,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz. http://orl.bloger.cz strana 36
Podobné dokumenty
Průzkum v oblasti bio
prostředí, při zasahování do krajiny tvorbou lidských sídel či jiných struktur.
Bio-architektura se objevuje také ve spojitosti s užším zaměřením na výraz
architektury – na její tvary, materiály a ...
ORL číslo 2013-4
Obsah čísla
Vyžádal si prokletý statek Pohádka neboli Christlhof další oběť ?...........................................................................3
HVĚZDA LIDSKÉHO RODU - Igor Chaun pro Medu...
číslo 2014-3 - Otevřený Rozšalovávací List
Kometa ISON a spiritualita člověka - Ruda Špaček................................................................................................................................52
Česká filharmonie ...
udělejte si dotazník osobní spokojenosti recept na bohatsví uvnitř je
myslet, zdravě žít. Stovky lidí si přišly poslechnout, jak si pěstovat zdravou mysl, která pomáhá tělu dobře fungovat a naopak jak ovlivňuje naší
mysl to, co jíme.
Pochopili jsme, že v naší společn...