docčíslo 2014-3 - Otevřený Rozšalovávací List
download 
Stížnost Transkript
číslo 2014-3 - Otevřený Rozšalovávací List
O R tevřený ozšalovávací L ist kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu číslo 2014-3 Motto: Tato kultura, tato civilizace končí, to gró, na kterém byla vystavěná, přestává mít platnost. My jsme židovsko-křesťanskou civilizací a křesťanství v tomto civilizovaném světě strašlivě ztrácí. Ono momentálně získává ve třetím světě, na mnoha kontinentech, ale tady ztrácí. A já si myslím, že tak je to i s uměním, tak je to s našimi ideály. Až se ten svět začne ještě více přesouvat, bude to určitě historicky velmi významná a velmi zajímavá epocha. I.Ženatý http://orl.bloger.cz [email protected] Obsah čísla Ivan Ženatý: Masa žádá dokonalost.................................................................................................................. 3 „Šamani“ a ultraortodoxní křesťané.................................................................................................................. 5 O co jde na Ukrajině, mimo jiné......................................................................................................................... 7 Rusko jako zlaté vejce....................................................................................................................................... 8 Barevné revoluce.............................................................................................................................................. 9 Nová americko-ruská studená válka............................................................................................................... 10 Koho chce Google?......................................................................................................................................... 11 Dokáží Češi pohlédnout na velmocenskou politiku bez ideologického filtru?..................................................12 Západ musí být Ruskem poražen. Je to jeho poslední šance…........................................................................13 Childhood’s End: The Agony of Our Collective Puberty..................................................................................14 Démoni a lidská prokletí kolem nás................................................................................................................ 17 Desatero zásad temných duchů...................................................................................................................... 22 Sisyfové jako pro produkty školství Zdeňka Nejedlého...................................................................................24 Moderní teologie již nevěří v anděly a ďábly?.................................................................................................25 Technika jako paví vějíř................................................................................................................................... 28 Ilona Švihlíková: Elitám vyhovují neznalí a netrpěliví lidé................................................................................29 Nekonečné vědomí a vědomí nekonečna......................................................................................................... 34 Docentka Švihlíková před lidmi: Jsme kolonie, věříme blbé propagandě, hrozí válka......................................36 Státní dluhy v roce 2013 ukazují rozpad systému..........................................................................................38 Rockefellerové: Svět patří nám....................................................................................................................... 39 John D. Všehoschopný...........................................................................................................................................................................39 Šikovné nadace.......................................................................................................................................................................................40 Svět dluhů..............................................................................................................................................................................................41 Díky, média.............................................................................................................................................................................................42 O akustice v kostelech.................................................................................................................................... 43 Splašená mystika............................................................................................................................................ 43 Nepředvídatelná minulost člověka, národů, lidstva.........................................................................................44 Jirkovou optikou - Jsem mladý a unavený, jsem Husákovo dítě, mám z toho stres!........................................49 Videonadílka................................................................................................................................................... 52 Terapie tichem a tmou - Jaroslav Dušek a Roman Mlejnek...................................................................................................................52 Peter Stanek - Globálna kríza a zmeny svetovej ekonomiky..................................................................................................................52 Mapa míst svatých a klatých..................................................................................................................................................................52 Posezení s Janem Burianem - Václav Cílek (1999)................................................................................................................................52 Největší podvod v dějinách lidstva.........................................................................................................................................................52 Kometa ISON a spiritualita člověka - Ruda Špaček................................................................................................................................52 Česká filharmonie je také člověk - režie: Igor Chaun..............................................................................................................................52 G.F.Telemann koncert G.dur, Jitka Hosprová a Collegium Českých Filharmoniků.................................................................................52 Anna Netrebko and Elina Garanca sing "Barcarolle"..............................................................................................................................52 Český národní symfonicky orchestr - Robert Schumann. solo hraji Radek Baborák,Jan Vobořil, Jan Musil, Jan Vítek..........................52 Dr. Emil Páleš: Beseda o Anjeloch, Slovanoch a Živote okolo nás.........................................................................................................52 Emil Páleš: Angelológia dejín po dvadsiatich rokoch..............................................................................................................................52 Enigma 2012.........................................................................................................................................................................................52 Poselství z Garabandalu - zjevení Panny Marie a archanděla Michaela.................................................................................................52 Smrt jako transformace..........................................................................................................................................................................52 Fraktály - hon na skrytou dimenzi..........................................................................................................................................................52 ORL číslo 2014-3 Ivan Ženatý: Masa žádá dokonalost Zastihli jsme ho pod Řípem mezi jeho koncerty v Paříži, Praze a Bruselu. ZEN se bavil s naším nejuznávanějším houslovým virtuosem Ivanem Ženatým o končící evropské kultuře a devalvovaném ženství. Zarostlý muž blaženě patří zrakem z Řípu do kraje. „Tož Čechové, vězte, že tam dole jednou bude žít skvělý houslista,“ praví a poté se rozhlédne v nadšeném očekávání. Leč na tvářích jeho společníků zračí se jen nechápavý údiv. Trochu rozmrzele a s povzdechem proto dodá: „Nu dobrá. Mléko a strdí tu zemi oplývá. Tak utíkejte. Šup, šup…“ Sedím v kuchyni, za oknem vykukuje Říp a maestro právě dodělává fantasticky vonící bramboračku. Mluvila jsem s vynikajícím choreografem Borisem Eifmanem a ten si stěžoval, že spousta lidí choreografii i balet studuje, ale výsledek chybí. Jak je tomu v houslovém světě? Velký důraz je kladen na dokonalost. Takový jako nikdy předtím. Prohlubující se globalizace a stále menší individualismus. Jako by se osobitost spíše trestala, než byla lidmi vyhledávána. A to znamená konec romantismu, konec 19. století nebo jeho ducha. Vaše pomalá řeč, váš klasický repertoár, který hrajete, je pro mou brontosauří duši balzámem. Myslíte si však, že nová generace bude chtít žít s klasikou? O tohle já nemám zásadní obavy. Vždy existovala, a věřím, že bude existovat, nějaká minoritní skupina, která bude mít zájem jít do hloubky, zájem hledat opravdové kvality. Pro mě je větší problém v tom, že já, člověk a muzikant 21. století, jsem žádán z 95 % o hudbu 19. nebo 18. století. A pokud hraji klasiky 20. století, už to způsobuje u posluchačů tření. Trochu nadneseně by se dalo mluvit o konci hudby, protože současná hudba ztratila s publikem kontakt, nepůsobí na ně. A vy sám jako umělec byste chtěl hrát hudbu současníků? Já ji hraju, ale vždycky je tam riziko, že se setkám slušně řečeno s malým pochopením. Mě ta hudba oslovuje, ale nevidím směr, kudy se vyvíjí nebo kudy by se měla vyvíjet. Vnímám určité profesionální, erudované skladatele, kteří nicméně pořád vycházejí z toho, co už bylo, anebo si vymýšlejí, s prominutím, hlouposti. Vidíte světlo na konci tunelu? Ne. Já si myslím, že tato kultura, tato civilizace končí, že to gró, na kterém byla vystavěná, přestává mít platnost. My jsme židovsko-křesťanskou civilizací a křesťanství v tomto civilizovaném světě strašlivě ztrácí. Ono momentálně získává ve třetím světě, na mnoha kontinentech, ale tady ztrácí. A já si myslím, že tak je to i s uměním, tak je to s našimi ideály. Až se ten svět začne ještě více přesouvat, bude to určitě historicky velmi významná a velmi zajímavá epocha. Teď mluvíte o Evropě? O Evropě a Severní Americe. O této kultuře. A co myslíte, že po ní přijde? No, velmi mne upoutali dva hlavní představitelé našeho Clevelandského institutu tím, že jeli na velmi dlouhou návštěvu Číny, aby navázali masivní kontakty s touto zemí. Já teď mám naprosto skvělou třídu mladých lidí a kvalitativní vrchol tvoří pět Číňanů. Oni jsou amerikanizovaní, používají jako své první jméno variantu evropského jména, ale jsou to Číňané. http://orl.bloger.cz Technicky jsou skvělí, ale někdy, zdá se mi, jako by tam chybělo chápání „evropské duše“… Někde bych tady našel knihu od slavného českého psychiatra, pana doktora Vondráčka, a ta kniha začíná větou: „Duše neexistuje.“ Samozřejmě z úhlu pohledu psychiatra. (směje se) Mám pocit v současném světě, že to, co vy nazýváte duší, to, co můžeme nazývat čímsi individuálním, osobnostním, že to se jaksi žádá stále méně a méně. Masa žádá dokonalost, atrakci. Žádá virtuozitu, žonglování. V tomto světě žijeme a on se podle mého vnímání tímto směrem vyvíjí. Vy si přece koupíte auto, protože je dokonalé, a nejenom proto, že je krásné. Já ne… Vy si radši koupíte to krásné? (směje se) Ono se to taky dost těžko nějak prokazuje. My se pohybujeme v té naší debatě na tenkém ledě. To se nedá změřit, zvážit, dokázat. Já poznávám stále více lidí, pro které to absolutně nemá hodnotu. Stejně jako se stále více mladých lidí ptá: „Jak je to dobře? Jak to má být?“ A já vždycky říkám: „Taková odpověď neexistuje, ode mne tedy. Nehrajte mě, hrajte sebe.“ A ve chvíli, kdy začneme takto mluvit, cítím nicméně, že ten člověk je najednou můj. Že mi rozumí. V jednom svém rozhovoru jste zmínil, že jste použil vůči svému ruskému studentovi slovo „davaj“ (pusť se do toho), a tím vámi požadované vyjádřil naprosto přesně. Co by zapůsobilo na hudebníka z Čech? Je nějaké české „davaj“? strana 3 ORL číslo 2014-3 Za mých studentských časů nám naši učitelé říkali „dělej muziku!“, to znamenalo „šlápni na plyn“, což je výraz, kterému se Němci smějí. Protože Němec, ten musí dostat návod, jak to má udělat, čím má pohnout, co má zapnout. Kdysi jsem strašně chtěl studovat u jednoho z nejlepších pedagogů, s kterými jsem se kdy setkal, jmenoval se Igor Semjonovič Bezrodnyj. Byl jsem rozhodnutý jet na pět let do Moskvy, což byla trochu sebevražda. Ale on už měl domluveno, že odejde do Finska, protože jeho žena byla Finka. Finsko bylo blízko a šlo to. Nicméně jsme spolu pracovali a Igor Semjonovič byl dobrý psycholog. Nutil mě třeba měsíc hrát bez sebemenšího tlaku. Já jsem byl nešťastný. V době, kdy jsem měl diplom z Čajkovského soutěže a chtěl hrát ty největší koncerty, tak jsme tahali na prázdných strunách a hráli hru na absolutní uvolněnost. „Představte si, Ivane Bohumiloviči,“ tak mne nazýval, „že tady sedí David Fjodorovič (Ojstrach), Jascha Heifetz. Zahrajte.“ A to bylo dobře. To byl ten boj s úzkostí versus narcistický prvek – já vám ukážu. Ale to je u každého individuální. Každý se startuje jinak. Já jsem měl několik studentů z Ruska, kteří nespolupracovali až do chvíle, než jsem řekl: „Tak co bude?“ A začal řvát. Potom jsem si uvědomil, že oni takto byli vychováni. Jeden pan profesor měl třeba na dveřích dřevěnou jmenovku. Sundal ji, třískal jí do stolu a říkal: „Představ si, že taky nemusím třískat jenom do toho stolu!“ A studenti pracovali. Problém je v tom, že na dobré slovo potom neslyší. Kdybyste měl možnost vybrat si kteréhokoliv houslistu, ať už současníka, nebo z doby minulé, s kým byste si chtěl zahrát? Asi s Henrykem Szeryngem. To byl takový židovský houslista z Polska, který se po různých životních peripetiích stal mexickým státním občanem a kterého v podstatě neustálý kontakt s „tím božským“ tak trochu spálil. Měl problémy s alkoholem a drogami. Byl geniální. Lidsky pravděpodobně problematický, ale pro mne je to jeden z největších vzorů jako houslisty, jako umělce. To je ta duše, pro kterou jít k olympskému vrcholu je největší hodnotou na světě, je to víc než život, dotknout se… On by za to položil život. Ještě v 19. století byly housle v rukou ženy považovány za něco nepatřičného. Dnes to tak není, nicméně mezi „přiznanými“ houslistek mnoho není. Proč? Upřesnil bych to. Na všechny školy světa se dnes hlásí více dívek než chlapců. Já musím říci, že práce s mladými ženami je daleko snadnější, jsou vnímavější, en gros. Ale z větší části ve chvíli, kdy dojdou k tomu bodu, že by za to měly dát život, tak se zarazí. A ten chlapák, ten vyzdvihne větší kámen, vyskočí výš, dál… Možná že u nás emocionální ustrojení není tak rozkvetlé, ale jsme celkově silnější. A mluvíte-li o 19. století a jdete-li dál do historie, tak musíme mluvit o emancipaci. Tenkrát se samozřejmě neslušelo být nějakou cirkusačkou. Můžeme teď hodiny debatovat o tom, ne jestli je špatně, nebo dobře celá emancipace. Ale jak to vlastně je – jestli žena a ženství v tom dnešním světě nedevalvuje. Z mého pohledu se žena neměla možnost projevit, žijeme stále ještě v patriarchální společnosti. http://orl.bloger.cz Ta tendence z posledních let je opravdu opačná. Ekonomické hledisko hraje velkou roli, protože mnoho mladých mužů nebo chlapců si moc dobře spočítá, co bude mít za 15 let tvrdé dřiny, tvrdého studia. Co mu může toto studium nabídnout. A pokud to přepočítáváte na peníze, tak musíte zákonitě přiznat, že půjdete-li na práva nebo nějaký technický směr, tak máte za daleko menší úsilí daleko větší efekt. A ten aspekt, že se dotkne čehosi nahoře, ztrácí stále více na vážnosti. To je dost ironické, že nakonec budeme mít hodně houslistek, protože to chlapci vyhodnotí jako neperspektivní… Taková je situace. Jaký byl váš profesní cíl, když jste začínal? Já jsem neměl mety, které bych si stanovoval, abych po jejich dosažení byl uspokojený. Neměl jsem nic konkrétní- ho. Prostě jsem chtěl hrát. Chtěl jsem žít hudbu a tak to mám celý život. Hrál jsem předloni v prosinci v Carnegie Hall v New Yorku a řada novinářů a přátel se mě ptala: „Tak jaký to bylo?“ Mně je trochu cizí tohle uvažování, protože já jsem hrál totéž jako tady v Praze a jako předtím v Benátkách nad Jizerou. A všude byli ti lidé, kteří byli upoutáni tím, co dělám. Samozřejmě vám jako žurnalistce se lépe píše Carnegie Hall New York než modlitebna církve českobratrské Benátky nad Jizerou, ale z jiného úhlu strana 4 ORL číslo 2014-3 pohledu je to, jak my říkáme v Lomnici, lautr to samý. Mě různá místa fascinují tím, že si představím, kdo přede mnou po nich šel. A tím se liší Carnegie Hall od modlitebny církve českobratrské. Ale pozor, tohle dosahování met neučiní člověka základně šťastným. Protože i ten největší, nejúspěšnější si může říct, že ten, co už zemřel, měl přece jenom něco navíc, a pořád se trápit. Ale užít si Benátky nad Jizerou, když jste před tím hrála v New Yorku, to je moment, v kterém já jsem šťastný, protože není mým cílem stát se božským, ale vychutnat si tento život na tomto světě. Je ještě něco ve vaší profesní kariéře, čeho byste chtěl dosáhnout? Máme pravidelná sezení s mým managementem a pořád děláme nové plány. Ano, chtěl bych hrát s Newyorskou filharmonií. Daleko podstatnější pro mě je však můj osobnostní vývoj, protože vnímám, že hraju jinak, než jsem hrál před 10 lety, a úplně jinak než v tom roce 1982. Jedna věc je, jak se člověk učí, když začíná. Druhá, když je houslový virtuos. Jak rostete teď? Tím, že si vezmu takhle malé místečko (prsty naznačuje 4 cm) a zabývám se jím dvě hodiny. Poznávám to ze všech stran a do hloubky. Tak mne vychovala moje vzácná paní profesorka Grumlíková na konzervatoři, tady v Praze. Říkala: „Pohraj si s tím detailem, až z něj bude skvost.“ A tyto detaily pak spojuji. To je určitý druh psychoanalýzy při mém houslovém cvičení. Jak se vám daří zvládnout profesuru a k tomu ještě tak intenzivní koncertování po celém světě? Teď je to trochu obtížnější, protože k tomu přibyly přelety. Na druhé straně se nám docela daří rozvíjet koncertní činnost v USA, takže to jde. V průměru se věnuji svým studentům dva dny v týdnu a považuji to za ideální kombinaci, protože oni se sice učí ode mě, ale já se také neustále učím od nich. To, na co se ptáte, není velký, zásadní problém. Je to jen otázka dobré organizace. Mluvil jste o tom, že houslový svět není jedinou součástí vašeho života, že pracujete i na jiných projektech… kvapení jsem se dostal pod tlak hned dvou protichůdných názorových proudů. Já jsem byl jako teenager, ale i později literárně činný. Dokonce mi tehdy, v 80. letech, vyšly v překladech některé texty v Anglii. Měl jsem připravenu i knížku k vydání. To se nějak nepovedlo z politických důvodů. Odpovědná redaktorka v nakladatelství podepsala něco, co neměla. Musela odejít a s ní i celý její ediční plán. Potom jsem se tím dlouhou dobu nezabýval a teď se k tomu zase dostávám. Je to můj sen a jedna z mých radostí. Materialisté byli silně nervózní z toho, že se prokáže, že nehmotné vlivy jsou reálnou možností léčby. Ihned proto bez ověřování "věděli", že při používání "magnetizace", mentální energie, léčivých obrazů a reiki jde o podvod nebo léčbu jen placebem. A že všichni tito "klamy se zabývající individua" se ze svého nevědeckého konání zblázní. Materialistům jsem se moc nedivil, šlo jim o vše. Každý průkaz faktické existence jakýchkoliv jevů materialisticky nevysvětlitelného uzdravování je zbavoval jejich materialistické víry. Jsou to básně? Byly to básně, a teď si stále více představuji, že to bude próza. Často cestujete po světě a zase se vracíte do Čech. Mění se podle vás Češi? Já velmi věřím té nastupující generaci. Mám s ní kontakt prostřednictvím svého nejstaršího syna a vidím i cítím, že jsou to lidé vystavění z úplně jiného materiálu. Nejsou zatíženi tím vším, čím moje generace nebo generace mých rodičů. Mají šanci žít tam, kde… …se nelže? Kde se nemusí lhát. Co byste si přál nejvíc? Dát si tu polévku… (směje se) http://zen.e15.cz/kultura/ivan-zenatymasa-zada-dokonalost-1066707 Překvapivě jsem však narazil na silné odsuzování až zděšení ze strany věřících, zejména těch z malých křesťanských církví. Ti sice nepochybovali o účincích, ale v oněch nezvyklých léčebných postupech "jasně rozpoznali" biblí zakázanou magii. V některých nápadně úspěšných případech i léčení přímo satanem. Ten měl dle jejich výkladu použít viditelného uzdravení (např. vstání trvale dlouhodobě ochrnutého z vozíku), ke zmatení přihlížejících. Konal to proto, aby přihlížející nenašli jako jedině správný jejich typ víry. Občas mi i hrozili peklem. Takový přístup k léčení nehmotnými prostředky byl pro mne překvapením. Jako pilný čtenář Evangelia a dějin křesťanství je nalézám naplněné zázraky a uzdraveními. Navíc v nich Ježíš jasně říká, že satan nemůže uzdravovat. Pozorováním těchto věřících jsem přišel na to, že takto si věci vykládající křesťané to činí proto, že se taková často se vyskytující nezvyklá a náhlá uzdravení nestávají u nich. Protože kdyby byly od Boha, odehrály by se u nich. Cesta k pravdě - nezávislé pozorování „Šamani“ a ultraortodoxní křesťané Josef Staněk Když jsem se před čtyřmi desítkami let dostal poprvé k pozorování alternativních způsobů léčby nemocí člověka včetně léčení "tělesným magnetizmem", mentální energií, automatickou kresbou, reiki a metod východní medicíny, k mému přehttp://orl.bloger.cz Osobně jsem ale té povahy, že se při výskytu jakéhokoliv jevu nenechám odlákat od nezávislého pozorování. A diskutuji jej kde s kým. Někdy těsně po roce 1989 jsem se zastavil u kamarádky v práci a u kávy jsme probírali právě čerstvě zaznamenané "šamanské" léčebné zákroky. A přitom jsem si všiml, jak její spolupracovnice při přechodu řeči na věci náboženské a léčitelské znervózněla a začala pobíhat sem tam. Myslel jsem si nejprve, že to je typ zuřivé ateistky. Ti nesnesou mé výklady ani články, které je silně znervózňují, začnou se potit a nakonec utečou. Průkazstrana 5 ORL číslo 2014-3 nost existence nehmotných dějů jim trhá jejich představy o světě. Ale kamarádka mne ubezpečila, že její spolupracovnice je naopak zapálená katolička. To zase zaskočilo mne. Proč to její mentální rozhození, když u mne každý rychle vycítí respektované a žité křesťanské fundamenty? Rozdílné pojímání některých principů by křesťanovi nemělo vadit? I s mým velmi ortodoxním vlastním strýcem farářem jsme se sice nemohli příliš bavit o náboženských věcech, protože jsme měli na ně odlišné názory, ale oba jsme se měli rádi a vážili si sebe navzájem (sporným bodům jsme se radši intuitivně vyhnuli). Rozhození psychiky ultraortodoxní katoličky skrze pozorování a líčení "šamanských" uzdravení mě ale trvale vrtalo v hlavě. Proboha proč? Několik nocí jsem nad záhadou promeditoval. Na příčinu jejího zneklidnění jsem přišel až za stavu, kdy jsem si dotyčnou přímo představil a dokonale se do ní vcítil. Dodnes vidím ten děj v její duši při naší debatě. Celá její duševní rovnováha je odvozena od toho, že za stavu, kdy se necítí příliš šťastná v rodině a nerozumí si ani se společností kolem ní, zůstala jediným zářivým bodem jejího nitra postava Ježíše Krista! Vytvořená ovšem výhradně ze zranitelných tezí katolické věrouky. Přesto i tato, v tom všeobecném úpadku v životě okolo, naplňuje její nitro a toto niterné působení jí dává naději a činí únavný život smysluplným a snesitelným. Už jsem tedy "doma"! Znám tento účinek dobře z vlastní zkušenosti, protože sám také cítím působení Ježíšovy osobnosti vnitřním zrakem se mi jeví jako zlatožluté záření, proto nazývám takto ovlivňované lidi jako "vedené zlatožlutou nitkou". Stav jejích duševních věcí je vlastně projevem chodu duchovních zákonů: dotyčná cítí "jakou měrou měříte, takovou vám bude lásku k osobě Ježíše z Evangelií a tím se jí podle zákona Bohem měřeno" láska z duchovní dimenze vrací. Celý problém podobně nastavených lidí, kteří jsou znervóznělí při setkání s nesrozumitelným, je v tom, že mají strach o ztrátu svých představ o světě s následnou ztrátou víry. Oprávněně je jímá děs z toho, jaký by byl život bez této vnitřní energie. Podvědomě cítí, že by ze života zbylo jen přežívání! Tímto vhledem jsem tento typ křesťanů pochopil a toleruji je. Jsou klidní za "normální" situace, kdy na jejich způsob víry trvale útočí celé ateistické okolí a média. Tyto ataky se jim nejeví nebezpečné. Normálně intuitivně vyciťující člověk vnímá podvědomím ateistický výklad vzniku světa a člověka jako jasný blud. U "šamanských" a "východních" způsobů odstraňování nemocí probíhají ale děje z hlediska smyslového vnímání nečekaně. Dříve se tomu říkalo "zázrak". Věřící mají ale zafixováno, že nečekané uzdravení je možné jen jako přímý individuální zásah boží ve středověkém stylu mocnářovy mimořádné milosti. O tom, že by se bytost člověka mohla skládat i z jiných, člověkem a přírodními prostředky ovlivnitelných úrovní (vibrací, obalů duše) jim bible ani církev nic neříká! Jak by to tedy mohli vědět nějací jogíni nebo šamani? Co znervózňuje ortodoxní věřící? Stav mysli již ne příliš četných věřících církví je takový, že tito sice od kněží přebírají poučné biblické obrazy, ovšem v kvalitě tak kolem "starého mocnářství". Přitom v této úrovni vyučované představy o světě a děních v bibli považují řadoví věřící za "učenými teology prověřené pravdy". Jakákoliv složitější představa dějů ve světě a těle člověka je ruší v jejich pocitu poučenosti o celé realitě světa. Nejsou psychicky připraveni akceptovat poznání, že i zázraky uzdravení se dějí a dokonce děly zákonitě, a že jsou zevní manifestací nápravy poruch proudění životní energie v dosud neobjevených rozměrech člověka a světa! Znervózňují je tedy lidé, kteří vyškoleni kde čím a věřící kde čemu, pozorují a provádí léčebné zásahy do proudění jemných energií těla a duše. Něco na obezřetnosti k těmto zásahům je. Občas mohou být totiž pro rovnováhu v duši nebezpečné a dočasně i uškodit. To je ale obecný úděl medicíny, protože poškozování z nedokonalého provedení vhodných úkonů nebo z neznalosti vedlejších účinků farmak se u lékařů rovněž děje. A přesto kvůli občasným chybám lidé i ortodoxní věřící nepřestávají k lékařům chodit. Problém východních metod léčení tedy nemají ortodoxní věřící spojen s vždy existujícími riziky, ale s tím, že pozorování a úprava toků energií těla a duše rozvrací jejich zjednodušené černobílé představy. Podvědomě se hrozí toho, že jim spadne celá zjednodušená (a naivní) soustava představ o světě toho typu, že vše je jasné a pravdu má vždy církevní kapacita. Ortodoxní věřící tedy na východních metodách léčení vyvádí z míry to, že svět by mohl být složitější, než jak jim jej vykládá bible a katechizmus. http://orl.bloger.cz K takovým závěrům však vůbec nenalézám důvod. Nikdy jsem rozpory léčitelství s biblí nenalezl a sám, když přijdu do jakékoliv komunity, i nekřesťanské, vcítím se do prostředí a jsem tam ihned "doma". Naopak se snažím v odlišné věroučné komunitě něco se z jejích duchovních přístupů i rituálů přiučit. I když s tam sdělovaným často vnitřně nesouhlasím, respektuji místní názor a nijak mě nerozhodí. Svůj názor říkám jen tehdy, když jsem tázán. Držím se zásady nevyvádět z míry jinak věřící. Dokonce i když věří v něco prokazatelně nesmyslného. Zřejmě nemají ještě vzdělanostní předpoklady na vyšší stupeň duchovního poznání. Vždyť velmi dobře vím, jak naivní víra mých babiček jim prokazatelně pomáhala a činila je více šťastnými! Co může být lepším návodem k žití, než ten, který svým nositelům učiní život šťastnějším? Proto za největší hřích proti Dárci života považuji nemíti vděčnost za možnost žít jej!? Nám duchům v lidském těle, protože vědomě neznáme všechny aspekty naší současné inkarnace, nezbývá než akceptovat i to, že život neběží vždy podle našich přání. Pravda se nedá odhlasovat - ta je! Proč jsou často tedy "řadoví" křesťané vyváděni z míry psaním a povídáním o alternativních způsobech léčby? Zřejmě právě proto, že jsou často úspěšné i tam, kde chemo-techno medicína a modlitby nepomohly. To znamená, že jako lidstvo máme objevit i zákony dalších rozměrů reality. I věřící by měli své z gruntu správné křesťanské zásady podepřít novými poznatky, byť už byly dříve objeveny v Číně či Indii, tedy v nekřesťanské oblasti světa. Pro křesťana a vědeckými termíny vychovaného Evropana jsou podivné jen svou terminologií, nikoliv tím, že odporují Bohu. Odporují jen všelijakým středověkým nálepkám, které byly k Ježíšovu univerzálnímu poselství přilepeny ve středověku formulovanými dogmaty. Bohužel často jsou nosiči a reproduktory právě těchto nálepek kněží ("scholastici"). Takoví, co Boha nežijí, jen citují. Jenže v dnešní duchovní krizi začíná být čím dál zřejmější, že tyto nálepky je nutné zrevidovat, byť byly odhlasovány koncily (o pravdě nelze hlasovat!). Situace křesťanství se stala krizovou právě proto, že postupující poznání lidstva nejen vyjevuje místy nesprávná chápání Evangelií, ale žádá si i zpřesnění obrazu světa i života doplněním o poznání Východu. Tedy i o doplnění poznání světa a tím Boha skrze strana 6 ORL číslo 2014-3 "šamany, jogíny a léčitele" - skrze netradiční přístupy k bytí a zdraví. Podle mne to již dávno měly dělat církve. Nechopilili se toho tyto (církve), nastoupili tento směr probuzení jednotlivci. Někdy lépe, někdy hůře. Nám "odsouzeným" k životu nezbývá, než spolehnout na neomylnost vanutí Ducha věčnosti (Ducha svatého) neboli na působení času. Žádné vědecké či věroučné komise, ale působení času odhalí, co z nových léčebných přístupů je zakotveno v Pravdě a co nikoliv. Co je dnes novinkou a zázrakem, může být za sto let normálním ozdravným procesem. Stav poznávání celé reality světa je tak v pohybu, že neexistuje člověk, který by o jakékoliv alternativní metodě mohl říci, kolik na ní je nebo není, reálného! Přitom jsem si na sobě vyzkoušel, že neexistuje žádná duši nebo tělo léčící metoda, která by mohla u kohokoliv otřásat obecnou křesťanskou vírou. Jestliže ji ovšem "léčený" opravdu má. Považuji za naprosto vyloučené, aby jakékoliv na mně ověřované "šamanské" rituály mohly otřást klíčovým postavením Krista v mé duši. 1. Boj o zemní plyn http://www.phoenixcasopis.cz/2014/1 40-cislo-2-unor-2014/2395-samani-aultraortodoxni-krestane.html Následující graf ukazuje, že společnosti, které by ovládly trh s plynem, by vlastně měly v hrsti celé hospodářství Ukrajiny. Její ekonomika je zásadně závislá na fosilních palivech. Ekologicky slušné státy EU kromě Polska a Velké Británie zakázaly nebo zásadně omezily frakování, protože si nechtějí otrávit zemi a vodu pro další generace. O tomto nebezpečném způsobu těžby zemního plynu a ropy jsme psali v mnoha článcích, klikněte si na heslo "frakování". Ukrajina má velké zásoby plynu, který je možno frakováním získat. Podívejte se na tuto mapu rozložení zásob. O co jde na Ukrajině, mimo jiné Revoluce slavně zvítězila: Tymošenková obviněná z korupce je na svobodě, bývalý násilník Janukovyč, který si koupil hlasy, je zase bez funkce. Kyjev ovládly neofašistické ozbrojené gardy místo úřadů a policie. Ale protože to nejsou ani komunisté ani Putinovi lidé, tak to EU nevadí a udělalo z nich demokraty. Na Majdanu postříleli při hlavním zásahu kde koho, mimo jiné i nějaké Gruzínce, Čečence a ti zase na oplátku se zdejšími neofašisty zabili několik desítek policistů. Ti předtím nesměli použít střelné zbraně, proto měli tolik mrtvých. Regiony se rozdělily na prozápadní a na proruské. Nyní se uvidí, zda se udrží pohromadě "stát" Ukrajina vyrobený do nynější podoby Stalinovým dekretem v roce 1954. Tento dekret k poválečným, původně polským oblastem, připojil i ruský Krym. Odtržení západní části by vedlo k rychlé privatizaci plynařských společností, které jsou nyní z velké části pod kontrolou státu. A Západ už zde pilně těží. Viz tato dvě klíčová pole, kde se kontrakty pohybují v řádu 7 miliard dolarů. Ovšem rozdělení Ukrajiny na západní část a přičlenění zbytku země k Rusku by znamenalo, že EU a USA ztratí kontrolu nad hlavní těžební oblastí v Donbasu. Zde vládnou ukrajinští kozáci, od mongolských časů věrni carovi a dnes Putinovi. Takže dělení země není ideální stav věcí, pokud se bohatství dá vykrást i nějak jinak, méně bolestně. 2. Tzv. "Third Energy Package" EU a obavy Rusů A nezapomeňme, že kromě ruského "daru" Ukrajině (viz článek Ukrajinští bojovníci za svobodu se mohou ohřát u zlevněného ruského plynu(external link)) by západní společnosti kasírovaly Ukrajince ve světových cenách. Viz horní graf celkové kontroly těžby a distribuce plynu a růst cen. Další graf ukazuje, že je třeba privatizovat, a to rychle. Stát, tj. proruský Janukovyč, kontroloval většinu těžby a distribuce. Gazprom byl na Ukrajině vůči EU v ideální pozici. Fakticky mu patřila jak distribuce plynu tak i jeho produkce. Jenže nová doktrína EU, tzv. Third Energy Package správně v občanském zájmu rozdělila distribuci a těžbu či produkci energie. Je to jedno z mála pozitivních opatření EU, které slouží k rozbití monopolu těžařských a energetických společností. Gazprom by tedy byl připojením nové Ukrajiny k EU bitý dokonce dvojnásobně. Nyní má monopol na výrobu a na distribuci plynu. Pokud by ovšem západní společnosti začaly plundrovat Ukrajinu frakováním (k čemuž by jistě došlo), pak po připojení Ukrajiny k EU skrze asociační a další dohody (např. přidružené členství) by Gazprom byl povi- http://orl.bloger.cz strana 7 ORL číslo 2014-3 nen jednat podle EU zákonů. To znamená, že by musel poskytnout plynové sítě i dalším těžebním společnostem a nemohl by na ně uplatňovat dosavadní monopol skrze proruskou vládu dnes již politicky mrtvého Janukovyče. 3. Kolonizace Ukrajiny V předešlém článku nazvaném Ukrajinský gambit: koloniální EU versus imperiální Rusko jsme analyzovali důvody, proč EU a USA podporují finančně a politicky neofašistické strany. K jejich působení na Ukrajině a kolaboraci se Západem viz článek Po Ukrajině se šíří stejné paramilitantní plakáty jako byly v Egyptě . V analýzách chyběla jedna důležitá okolnost západního a ruského zájmu o tuto zemi, kterou jsme nyní doplnili. Takže ve hře je nejen velká bitka o ukrajinskou černozem, ale také boj o zemní plyn a jeho distribuci ukrajinskými plynovody do západní Evropy. Zdejší frakování klidně může otrávit všechny Ukrajince dohromady a zamořit zemi pro následující generace. Milé a demokratické EU by to zajímalo asi stejně jako stav demokracie za předešlých zkorumpovaných prozápadních vlád, které k ní ovšem byly relativně vstřícné. Zato dovoz laciného plynu již rentabilizovanými plynovody z dob socialismu až do Evropy, to je jiná, řekněme neoliberálně-kapitalistická lahůdka. Proto se vyplatí financovat nějaké ty "bojovníky za svobodu" a podporovat zkorumpované politiky typu Tymošenkové. Tento scénář se nijak zvlášť neliší od západní podpory terorismu v Sýrii, viz seriál "fakta o Sýrii". věď. Ale odkud berou všechen ten výrobní materiál Číňané? Odevšad. Z celé planety. Z Evropy však zrovna ne. A ze Spojených států a Kanady také zrovna ne. Odněkud jej ale brát musí. Když Evropané vybombardovali Libyi, mj. i proto že jí dlužili příliš moc peněz za neproplacenou naftu, zjistili, že čtvrtinu nerostných nalezišť v Libyi si už koupila Čína. To byl trochu problém. Říkal mi český vojenský přidělec v nejmenované severoafrické zemi. A pro změnu český velvyslanec v Austrálii zase na místě shledal, že většinu tamních nerostných nalezišť - a patří k těm největším na světě - mají koupeno opět Číňané. Na 50 let dopředu. Jeden zdroj rezerv & jeden výrobce Jinými slovy, máme na planetě relativní materiálovou nouzi. Máme jednoho globálního výrobce, který skoupil většinu hmotných zdrojů. Poradce prezidentů Cartera a Obamy, Zbygniew Brzezinski, napsal už v roce 1997 ve své pravdomluvné knize Velká šachovnice aneb náčrt světové diktatury, že Spojené státy pro udržení své pozice globálního lídra, potřebují splnit jednu podmínku: ovládnout Eurasii. Eurasie je totiž klíčovým kontinentem planety, držícím 60% globálních nerostných surovin a 75% obyvatelstva. Brzezinski říká dosti srozumitelně na straně 30: "Pro Ameriku je hlavní geopolitickou kořistí Eurasie … nyní má hlavní slovo v Eurasii neeurasijská mocnost - ale americký globální primát přímo závisí na tom, jak dlouho a jak efektivně si převahu na eurasijském kontinentě udrží." Rusko jako zlaté vejce Přemýšleli jste někdy, odkud se berou všechny věci? Všechny věci v obchodech? Odkud teče všechna ta nafta? Odkud se bere všechen ten zemní plyn? Ano, z nitra Matky Země. By měla znít první správná odpověď. Anebo z Číny. Může znít druhá, skoro správná odpo- Rozpad koloniálního systému Nejdůležitější událostí dvacátého století byl rozpad koloniálního systému. Není to samozřejmé všem, protože média nám soustavně nabízejí optiku, ve které nejdůležitější událostí byla druhá světová válka, respektive holocaust. Byla to nejvýznamější válka, největší tragédie, ale nikoliv nejvýznamnější událost. Západní svět parazitoval na třetím světě od dob Kryštofa Kolumba až po vzepření se Mahatmy Gandhiho. A nejdůležitějším mužem 20. století byl právě Gandhi. Jak bývá cudně neříkáno. Nahý dědek si tvrdohlavě předl na kolovrátku svůj tradiční oděv a zboural tím vládu Velké Británie, tehdejšího planetárního hegemona. A nastartoval dominový efekt, který se dosud nezastavil. Podporován universem. Universum totiž miluje spravedlnost. A vývoj. Rusko jako hlavní zásobárna http://news.erepublika.cz/article2444-O-co-jde-naUkrajin-mimo-jine Antonín Baudyš jr nancováni a podporování zejména J. P. Morganem a jeho koncernem US Steel, už se lze dočíst. Pokud čtete a trochu hledáte. Historik ekonomie, Antony C. Sutton toto ukázal přesvědčivým způsobem, ve své knize Wall Street And The Bolshevik Revolution. A je to vysvětlení, které dává smysl. Na rozdíl od vysvětlení jiných. Historie se opakovala s Adolfem Hitlerem. Pro nacisty bylo obsazení ukrajinského, ruského a kavkazského prostoru úkolem, který si mohli ušetřit, ale investovali do něj naopak největší část svého vojenského potenciálu. A ne jinak je Rusko finálním cílem tzv. čtvrté říše, představované globálním kapitálem a jeho prozatímním centrem, ležícím ve Spojených státech. Hlad po Rusku Rusko bylo cílem expanzivních snah posledních dvě stě let v kuse. Napoleonovo velikášství si na Rusku vylámalo zuby. První světová válka vznikla na objednávku bank a exportu, aby otevřela trh čtyř monarchií: Německa, RakouskaUherska, Turecka a ... Ruska. O tom, jakým způsobem byli Lenin a Trockij fihttp://orl.bloger.cz Stačí letmý vhled do wikipedie, abyste zjistili, že Rusko je největším výrobcem nafty a držitelem největších zásob zemního plynu na planetě. Největší zásobárnou dřeva na planětě. Třetí největší zásobárnou uhlí, třetím největším producentem energie, 4. největším producentem jaderné energie. Čtvrtým největším zemědělstvím. Největším producentem ovsa, žita, ječmene a slunečnicových semen. Největším producentem azbestu, diamantů, niklu a paladia. Osmou největší ekonomikou světa, a zemí s nejvyšším procentem vysokoškolského vzdělání z celého eurasijského prostoru. Země je na tom prachbídně s kvalitou života, s korupcí a se svobodou slova. Nechali byste si však takové zlaté vejce nechat utéct před očima? Když je kapitalismus se svojí nekontrolovanou výrobou a neomezenou strana 8 ORL číslo 2014-3 produkcí právě na nerostných surovinách absolutně závislý? Když už máte největší armádu na světě, vojáky rozmístěné v osmdesáti zemích světa a skrytě kontrolujete většinu vlád? Když otevřeně kontrolujete veškerý elektronický a informační pohyb na planetě? Když už jste prostřednictvím Světové banky a Mezinárodního měnového fondu úspěšně zplundrovali a vykradli tolik ekonomik světa? Když si můžete zaplatit převrat v kterékoliv zemi světa, protože jej platíte nekrytou měnou? Překážka jménem Putin Jediný důvod, proč síly korporátního fašismu zatím ještě Rusko neovládly, ekonomicky ani vojensky, se jmenuje Vladimir Putin. Do jeho nástupu šlo všechno jako po drátkách. A dodnes nikdo nenapsal, že Putin je nejschopnějším vládcem, jakého Rusko mělo od Petra Velikého. Nejsem jeho vyznavačem ani obdivovatelem. Ale elementární intelekt by měl stačit komukoliv k tomu, aby tento prostý fakt rozpoznal. A pak tu je ještě největší arzenál ruských jaderných hlavic. Pět tisíc aktivních, z celkových osmi tisíc k dispozici. Jaderné zbraně chrání Rusko před agresí. A právě radar, který měl stát v Brdech, byl schopen neutralizovat ruské jaderné rakety, které by Rusko odpálilo v případě svého napadení. Radar však zatím nestojí, útok se konat nemůže. Vázne i spuštění války proti Iránu, třetího největšího vývozce nafty a druhého největšího zemního plynu. Vázne totiž zničení iránského partnera, Sýrie. Která by v případě napadení Iránu byla schopna Izrael vážně poškodit. Tak to je. Řeči o demokracii a lidských právech - pohádka pro naivní veřejnost se však budou omílat ještě dlouho a pod povrchem se bude nadále odehrávat tento evidentní boj o suroviny. Rusko a peníze Jisté je však jedno. Do Ruska bude proudit stále více peněz. Už nyní je Rusko třetím největším držitelem devizových rezerv na planetě. Po Japonsku a Číně. Tak jako enormně zbohatla a podražila Austrálie, v důsledku masivní těžby, tak je v podstatě jisté, že se Rusko časem nejbohatší zemí na planetě. Předpověděl to v českém prostředí už Miroslav Dolejší, ve své slavné Zprávě o 17. listopadu, napsané v roce 1990. V té zprávě se mimochodem zmínil už tehdy, že dojde k rozpadu Československé federace, protože Rusko vznese nárok na návrat Slovenska do své sféry vlivu. A že dříve nebo pozdějí se Libye a Syrie stanou obětí vojenské agrese. Klobouk dolů před jeho jasnozřivostí. http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz /c1-61797770-rusko-jako-zlate-vejce Barevné revoluce Možná jste si již někdy všimli, té harmonie, rozprostřené napříč přírodou. Vlci nesežerou všechny srny. Lišky nezardousí všechny zajíce. Kdyby chtěly, asi by mohly. Až na to, že ony nechtějí. Zvířata jsou v tomto směru o něco dále, než my lidé. Když máme možnost, jsme schopní druhému člověku vážně ublížit. Jak ukázal tzv. stanfordský experiment v roce 1971 pod vedením prof. Zimbarda. Normální studenti, nekonfliktní, zdraví, pouštěli elektrický proud do jiných studentů. Protože jim bylo řečeno, že mohou. Na naší planetě žijeme poslední čtvrt století v unipolárním světě, kde rovnováha mezi liškami a zajíci chybí. Lišky nemají přirozeného nepřítele a tak volně organizují převraty na čtyřech kontinentech z pěti. A sem tam vyvolají i válku ve jménu zfalšovaného důvodu. Posledních několik zemí tomuto skrytému násilí odolává. Jednou se o nich bude učit v dějepise. Ukrajina je jedním z nejdůležitějším kousků v této puzzle. Před velkým finále. Jak oznámila státní tajemnice pro Evropu, Victoria Nulandová na mezinárodní obchodní konferenci o Ukrajině, 13. prosince ve Washingtonu, Spojené státy vynaložily více než 5 miliard dolarů, aby zaplatily současný převrat proti prezidentu Janukovičovi. Doloženo live na YouTube. Dokonce se podařilo nafilmovat i transfer hotovosti na letišti v Kyjevě, směřující na velvyslanectví USA, nabídla se spekulace pět plných palet s http://orl.bloger.cz hotovostí, pět miliard. Takové peníze si nevyzvednete z bankomatu, že. A bylo jich třeba, protože demonstrující na Majdanu tam netvrdli čtyří měsíce zbůhdarma. Podle několika svědectví jim byl vyplácena denní odměna ve výši 15 až 43 eur na osobu. To není pomluva. To je svědectví z více stran. Navíc lidé protestovali primárně proti prezidentovi Janukovyčovi, loutce oligarchů. Nikoliv za vstup do Unie, jak nám bylo vysvětlováno médii. Stejně jako došlo po převratu k transferu zlata z Ukrajiny, pravděpodobně do USA. Stejně jako před dvěmi lety z Libye zmizelo 144 tun z tamní národní rezervy. Události v Kyjevě nabraly na spádu poté, co Ukrajina v lednu odmítla podespat novou asociační dohodu s Evropskou unií. Přitom jednu asociační dohodu s EU už podepsal ukrajinský parlament 10. listopadu 1994. Tehdejší asociační dohoda však zavazovala Evropskou unii finančně pomoci Ukrajině se sanováním ekologických škod po černobylském jaderném neštěstí. Výměnou za to, že se Ukrajina vzdá svých jaderných raket, kterých byla v té době třetím největším správcem na planetě. Ukrajinci jaderné rakety skutečně demontovali, ale peníze z Evropy nepřišly. A už ani napřijdou jak, ukazuje nová asociační smlouva. Revoluce něco stojí Jiné, vhodněji investované peníze se nasypaly do Ukrajiny z jiného důvodu. Sto tisíc eur denně odcházelo jenom na zaplacení komparsu. Posbíraného z ulic, přesvědčeného verbujícími děvčaty. Lidé bez práce, skuteční nespokojenci, a hlavně příslušníci nacionalistických sil, krajní pravice a neskrývaní fašisté, jak se později ukázalo. Pro ilustraci: společník předsedy strany Svoboda Oleha Tyahnyboka před lety založil Centrum Josepha Goebbelse pro politický výzkum. To není pomluva, to je fakt. Nedivme se Rusům, kteří v boji proti nacistům obětovali 23 milionů vojáků, jsou na blízkost fašistických sil citliví. Převrat byl připraven za účasti obvyklých aktérů, kteří pomáhali s barevnými revolucemi na Ukrajině, v Gruzii a Kyrgyzstánu už na počátku tohoto století. Přesně v souladu s Brezinského doporučením z roku 1997, dostat veškeré postsovětské republiky pod americký vliv. Ve Velké šachovnici to říká dosti jasně. Obvyklé instituce rozpoutávající převraty, jako Sorosova nadace Open fund, pobočka CIA jménem Freedom House, Národní demokratický institut, Mezinárodní republikánský institut a Národní strana 9 ORL číslo 2014-3 sponzoring pro demokracii, se tentokrát spojili i s lidmi ze srbského Otporu, kteří se osvědčili při odstaraňování Slobodana Miloševiče. Když vláda nechce padnout, vyhlašte skon studenta Šmída Ukrajina, řízená oligarchy, nakonec padla. Poté, co snipeři postříleli desítky demonstrantů i policistů na náměstí Majdan. Zásah byl připsán prezidentu Janukovičovi. Až dodatečně se ukázalo, že snipeři vůbec nepatřili k ukrajinským bezpečnostním složkám. Ke komu patřili? Jasnou odpověď nemáme. Jenom víme, že stejným způsobem byly postřílení i protiruští aktivisté v Litvě. Lidmi ze své vlastní strany. A kdo se odvážil o tom psát, dostal exemplární pokutu tří tisíc eur. A stejně tak na Majdanu střelba vycházela z hotelu Ukrajina, obsazeného demonstranty. Střelba do obětí byla nafilmovány s stejnou hollywoodskou promo kvalitou, jako v případě maratonského masakru v Bostonu na jaře 2013. Pachatelství bylo připsáno Čečenům, tato bezduchá logika světové veřejnosti zjevně nevadila. Až na maličkost, že všudypřítomní muži s černými batohy, které po odložení explodovaly, byli později na fotografiích identifikování jako bostonští policisté. Nechci linkovat, kdo touží zorientovat se na vlastní pěst, zadá si vyhledávací frázi Boston Marathon Conspiracy. Jak vidíme, od dob studenta Šmída, lživě vyhlášeného Chartou 77 za usmrceného komunistickou policií, doba dosti pokročila. Technologie revolucí už je jasně nadefinovaná. Pokud nechce protivník proti našim demonstrantům zasáhnout, postřílíme si demonstranty sami. Čest jejich životům. Učíme se, že toto nechceme. Potřebujeme o tom však vědět, abychom to mohli odmítnout. Nová, prozápadní vláda - jaké překvapení sniperskou střelbu vyšetřovat nechce, jak zní poslední zprávy. Růžová revoluce v Gruzii Srbský scénář se osvědčil o čtyři roky později, při odstraňování vlády Eduarda Ševarnadzeho v Gruzii. Až na to, že pak Američané museli dlouho platit veškerou státní správu Gruzie. A stejně jim ve Státech vystudovaný premiér Saakašvili padl. Když vyvolal vojenskou konfrontaci proti Rusku v jiho-osetinské válce a doufal, že západní spojence zavleče do konfliktu, na svoji podporu. Gruzie měla z roku 2008 slíbený vstup do NATO, Saakašviliho však ve volbách porazil nejbohatší Gruzín, miliardář Ivanišvili se stranou Gruzínský sen. Saakašvili uprchl do USA, aby se vyhnul trestnímu stíhání. A členství v NATO se nekoná, Rusové si na této frontě oddechli a od té doby zde mají klid. Žlutá revoluce v Kyrgyzstánu NGO organizace dopomohly Američanům v roce 2005 vstoupit i do této země ležící mezi Čínou a Kazachstánem. Ke vzpouře obyvatel stačilo, aby místní noviny zveřejnily fotografií rozestavěného sídla prezidenta Aksajeva. Na šedesát místních tiskovin však tiskla tiskárna, zaplacená organizací Freedom House, kterou vedl bývalý šéf CIA James Woolsey. Předsedou správní rady těchto tiskáren byl pro změnu prezidentský kadidát John McCain. Svět je malý, že? Poté v Kyrgyzstánu, jako na jediném místě na světě, operovaly současně ruská i americká vojenská základna. Dokud Rusové neposkytnuli v roce 2010 kyrgyzské vládě dvě miliardy dolarů za to, že Američany ze země vykopou. Rusové mají devizových rezerv za plyn a ropu, že nevědí co s nimi, tak proč by si toto nekoupili. Kyrgyzové Američanům zdvojnásobili nájem a letos, po čtyřech letech se Američané stěhují do Rumunska. A tak i zde nejlevnější barevná revoluce (za pouhých 12 milonů dolarů) nakonec zhasla. Oranžová revoluce na Ukrajině Revoluce na Ukrajině, vedená dvojicí Juščenko & Tymošenková, stála sto milionů dolarů, proběhla v roce 2004, čtyři roké poté, co se osvědčila v Bělehradě. Cituji Gawina Marshalla: List Guardian poukázal na pokrytectví západní publicistiky: „Dva miliony protiválečných demonstrantů mohou proudit ulicemi Londýna a jsou politicky ignorováni, ale pár tisíc v centru Kyjeva je prohlášeno za ‚lid’, zatímco ukrajinská policie, soudy a vládní instituce jsou sraženy jako nástroje tyranie.“ Bylo také vysvětleno, že „v Kyjevě probíhaly ohromné nepokoje na podporu premiéra Viktora Janukoviče, avšak na televizních obrazovkách je neuvidíte: pokud by byla připuštěna jejich existence, byli by Janukovičovi příznivci osočeni z toho, že tam byli ‚svezeni’. Demonstrace na podporu Viktora Juščenka mají laserová světla, plazmové obrazovky, sofistikovaný systém ozvučení, rockové koncerty, stany a obrovská množství oranžového oblečení; a přesto se zvesela klameme, že jsou spontánní.“http://baudysjr.blog.respekt. ihned.cz/c1-61828970-barevne-revoluce http://orl.bloger.cz Nová americko-ruská studená válka Pepe Escobar Vítejte v nové (studené) válce, stejné, jako ta stará (studená) válka. Stále stejné, přesto jiné. Jeden den je to bezpočet dopadů „ukotvování“ se Washingtonu v Asii – jako zadržování Číny. Další den je to věčný pokus o obklíčení Ruska. Nikdy žádný promarněný okamžik v této nové velké hře v Euroasii. U Ruska bylo očerňování všech věcí kolem Soči – které lze přisoudit vrozené stupiditě „norem“ západních korporátních médií – pouhou podzápletkou v hlavní hře, která se vždy stává osobní; a proto neúnavné démonizování ruského prezidenta Vladimira Putina (1). Avšak Nulandgate – kde americká náměstkyně ministra zahraničí Victoria „neokon“ Nuland pronesla své slavné „do píči s EU“ – byla mnohem závažnější. Ne kvůli „neuctivosti“ (chraň pánbůh), ale kvůli tomu, že tím poskytla to, co americké mordové trusty označily za „indikátor amerického strategického myšlení“. Zde je tato hra v kostce. Německo řídí na dálku jednoho z vůdců ukrajinských protestů, boxera těžké váhy Vitalije Kličko (2). „K šípku s EU!“ je v podstatě namířené směrem na Berlín a Klička, jeho klíčového chráněnce. Washington vidí, že to nikam nepovede, protože Německo si, nakonec, pomalu budovalo komplexní energeticko-investiční partnerství s Ruskem. Obamova vláda chce výsledky – rychle. Samotná Nuland zdůraznila (ověřte si to, počínaje časem 7:26), že Washington, během posledních dvaceti let, „investoval“ do „demokratizace“ Ukrajiny přes 5 miliard dolarů. Takže ano: je to „naše“ hra a EU je v nejlepším případě na obtíž, zatímco Rusko zůstává hlavním narušovatelem. Vítejte v ukrajinské „strategii“ Washingtonu. Ukrajinská šachovnice Americké mordové trusty nyní také šíří názor, že Obamova vláda je odborně strana 10 ORL číslo 2014-3 zdatná u strategie vyrovnávání moci. Zahrnout jako součást této „strategie“ Libyi je špatný vtip; Libye po Kaddáfím je zkrachovalým státem, díky humanitárnímu bombardování NATO. Mezitím se v Sýrii tato americká „strategie“ smrskává na to, že se nechávají Arabové vraždit se ve velkém. Irán je mnohem komplexnější. Obamova vláda pravděpodobně kalkuluje s tím, že prostřednictvím rozhovorů mezi Iránem a P5+1 – pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN plus Německem – bude schopna Rusy, kteří mají blízko k Teheránu, vymanévrovat. Za tohoto předpokladu Obamova vláda opravdu chce s Iránem jadernou dohodu, která by později otevřela stavidla pro byznys západu. U Sýrie je to postoj Ruska, díky kterému mělo navrch; nemluvě o tom, že Putin zachránil Obamu před další válkou na Středním východě. Protože Sýrie byla ruským vítězstvím, není divu, že Washington sní o vítězství na Ukrajině. To, co se nyní děje, můžeme interpretovat jako remix oranžové revoluce z r. 2004. Ale velký obrázek sahá mnohem dále – od expanze NATO v 90. letech po americké NGO pokoušející se destabilizovat Rusko, flirt NATO s Gruzií a plány na protiraketovou obranu tak blízko u ruských hranic. V již typickém stylu Obamovy vlády je podpora ministerstva zahraničí protiruským a proevropským protestům na Ukrajině označována za „vedení zpoza opony“ (pamatujete na Libyi?). Je to plné „humanitárních“ apelů, výzev k „usmíření“ a dichotomie dobra proti zlu, avšak jen to zamaskovává úsilí o změnu režimu. Zanechte všech nadějí, že v amerických korporátních médiích naleznete hlas rozumu, jakým byl třeba Stephen Cohen z NYU a Princetonu, který ťal do živého v tomto článku, kde zdůraznil, že klíčovým odhalením Nulandgate „bylo, že vysoce postavení američtí představitelé jsou v rámci komplotu „porodními bábami“ nové protiruské ukrajinské vlády, které chtějí dopomoci na svět sesazením nebo neutralizací demokraticky zvoleného prezidenta – a to je puč“. Zde tato „strategie“ sama jasně odhaluje, že je třeba nyní americké loutky – puč nepuč – místo loutky EU později. Všem na východním pobřeží je naprosto ukradené, že Viktor Janukovič je legálně zvoleným prezidentem Ukrajiny, a že měl plné právo odmítnout pochybnou dohodu s EU. A nikoho na východním pobřeží nezajímá, že protesty jsou nyní vedeny Pravym sektorem – odpornou sebrankou fašistů, fotbalových chuligánů, ultra nacionalistů a všemožných nechutných neonacistických elementů; ukrajinskými ekvivalenty džihádistů Bandara Bushe v Sýrii. Jenomže americká „strategie“ nařizuje, že pouliční protesty musí vést ke změně režimu. To se týká Ukrajiny, avšak netýká se to Thajska. 2. EU Grooming Klitschko to Lead Ukraine, Der Spiegel Online, December 10, 2013. http://zvedavec.org/komentare/2014 /02/5852-nova-americko-ruska-studenavalka.htm Koho chce Google? Tomáš Sedláček Washington chce změnu režimu na Ukrajině jen z jediného důvodu; v širším kontextu nové velké hry v Euroasii by to znamenalo zhruba ekvivalent toho, kdyby se Texas odtrhl od USA a stal se ruským spojencem. Avšak tento manévr je odsouzen k nezdaru. Moskva má bezpočet způsobů, jak na Ukrajině nasadit ekonomické páky; má přístup k mnohem lepším výzvědným informacím, než Američané; a chráněnci/gangy/neonacisté jsou jen pouhou hlučnou menšinou. Washington to však nevzdá, protože považuje jak politickou krizi na Ukrajině, tak vynořující se finanční krizi v Kazachstánu za „příležitosti“ (Obamův žargon) k ohrožení ekonomických/strategických zájmů Moskvy. Jako by se východní pobřeží modlilo za rozšíření finanční krize do celé Ruskem vedené Celní unie (Rusko, Kazachstán a Bělorusko). A modlení je vskutku to jediné, co mají, zatímco EU, navzdory všemu tomu grandióznímu řečnění a zbožným přáním, zůstává rozděleným bordelem. Po Soči bude Vlad Kladivoun zpět v práci a přijde s odplatou. Nuland a spol. by si měli hlídat záda. Poznámky: 1. Journalistic malpractice & the dangers of Russia-bashing, RT, February 9, 2014. http://orl.bloger.cz Není veškeré to intelektuální a časové násilí, které dřeme na světových vysokých, k tomu, abychom se odnaučili myslet? Před několika dny popsal Thomas Friedman pro International NYT pozoruhodný trend. Na základě rozhovoru se začal pídit po tom, jak Google, jedna z nejúspěšnějších společností, nabírá budoucí zaměstnance. Rozhovor s jejich hlavním "náborníkem" Laszlem Bockem je celkem překvapivý. Googlu skoro vůbec nejde o studijní výsledky. Dobré známky nejsou na škodu, ale v žádném případě nejsou zárukou ani výhodou při náborovém řízení. Google totiž zjistil, že studijní výsledky nejsou dobrým predikátorem kvality zaměstnanců, jejich dovedností či kreativní schopnosti řešit dané problémy. Navíc, píše v rozhovoru, se počet zaměstnanců, kteří žádné vyšší vzdělání nemají, v řadách Googlu neustále zvyšuje. Pochopitelně, u technických oborů je matematika potřebná, nicméně Google se mnohem více zaměřuje na jiné věci. Věci, o kterých jsme zatím příliš neuvažovali nebo se nad nimi každopádně moc kognitivně nezamýšleli. O co tedy jde? V první řadě to ani není to, co se dotyčný či dotyčná naučili, ale jak jsou schopni se učit nadále. Roli hraje otevřenost, vzdělávací neuzavřenost (ke strana 11 ORL číslo 2014-3 které alespoň české vzdělání mnohdy vede: "pravdu znající" kantor ji prostě natluče studentům do hlavy - a kdo není schopen nebo ochoten svět vidět jeho ideologií, toho vyhodí). V Googlu spíše najde práci člověk tápající než sypatel vzorečků a prav(i)d(el). Jedná se o schopnost spojovat nespojené, učit se za letu a zpracovávat nově i nové informace. Druhou kýženou vlastností je schopnost vést - ale jinak, než jsme zvyklí z amerických příruček. Jde spíše o schopnost nevést - být zanícený pro věc a její smysl (nikoli pro vůdcovství), a pokud je třeba, přestat vést a ustoupit, když se ukáže, že situace potřebuje jiný druh vedení. Tedy spíše než vnucovat svoje vizitky a ego schopnost citlivě poslouchat a pokorně a jemně se mít k obsahu věci, o který jde. Dále jde jakousi lidskou a intelektuální pokoru. Člověk, který si o sobě myslí, že má pravdu, bude dělat mnoho chyb. Kupodivu nejméně důležitou vlastností je teoretická i aplikovaná zkušenost. Google zjistil, že lidé trénovaní a školení na tom nejsou lépe než lidé mimo obor. "Už jsem to viděl stokrát laik většinou přijde se stejným řešením jako expert na slovo vzatý," říká Bock, "protože většinou to není nic zas tak složitého." Ano, laik to občas zvorá, ale jindy to zas kompenzuje tím, že přijde na úplně neotřelé řešení. Což se evidentně vyplácí, jinak by to Google nedělal. Tolik pozoruhodný rozhovor, z nějž Friedman vyvozuje jen to, že vše je složitější. Ale není to naopak jednodušší? Není veškeré to intelektuální a časové násilí, které dřeme na světových vysokých, k tomu, abychom se odnaučili myslet? Člověku se zároveň ihned v hlavě vynoří termín "expertní společnost", ve které se spoléhalo, že se ten složitý slon života rozporcuje na tisíce oborů a kousků a každý se zaspecializuje na část jednu a pak to dáme všichni hezky dohromady... jenže mezitím již slon není slonem, ale mrtvolou. Onoho renesančního člověka, kterého Google hledá - a myšleno po všech stránkách, nejen té znalostní -, dnešní vysoká škola vyprodukuje jen náhodou nebo omylem, nebo ještě spíše sebezapřením. Vysokoškoláci se dnes mnohdy nevedou k vzdělanosti, ale k diplomu. Jenže tento diplom sám o sobě má dnes mnohem menší a menší hodnotu. Neznamená to, že bychom se měli vykašlat na učení, naopak, učit se tak, jak se učí, je zkrátka málo. A ještě jedna poznámka. Google zde již zcela prakticky věští kolaps této "expertní společnosti", třídní společnosti, ve které se segreguje diplomy a jmény vysokých škol, jak koneckonců předpovídal ve své Deschooling Society Ivan Illich, rakouský filozof. A ještě poslední poznámka - měli bychom si uvědomit, jak to říkal již Foucault, že vzdělání je zejména primární indoktrinace minulou, ale stále ještě vládnoucí ideologií. http://dialog.ihned.cz/komentare/c161779320-koho-chce-google Dokáží Češi pohlédnout na velmocenskou politiku bez ideologického filtru? Veronika Sušová-Salminen To, co se děje na Krymu a na Ukrajině, je velmocenská politika. Není horší, protože jí dělá Rusko a ani lepší, protože jí dělá Rusko. Funguje na stejných principech jako velmocenská politika jakékoliv jiné velmoci. Rozdíl je v tom, že se na ní díváme ideologickým filtrem, který Rusko vnímá jako "jiné", a tím nebezpečné - jako asiatskou hordu barbarů z Východu, jako tajemné a kruté Skythy, jako Kunderovu anti-civilizaci, jako Sílu regresu nebo jako alter ego stalinské totalitní mašinérie, převlečené do dnešního Putina. je v zásadě správná a legitimní, protože nás prostě hodnotově a kulturně (a často i materiálně) uspokojuje a uklidňuje. Ti, kterých se její odvrácená tvář týká, nás vlastně nezajímají. Obětujeme je na oltář našich vyšších principů. Rusko ne. Rusko jsme ochotně vyloučili z našeho hodnotového světa, odvrhli jako zemi a kulturu věčných Stalinů, Skythů a okupantů. Je to Východ a ten se nikdy se Západem nesejde (Kipling). Nemá tedy ideologicky podloženou legitimitu, což ve skutečnosti znamená jen jedno - je soupeřem ve hře o nadvládu. O nic víc tu nejde. Nejde tu o univerzálně platný morální odsudek imperialismu v jeho krutosti a není to ani výraz skutečné solidarity s Ukrajinou, kterou si velmoce (nejen Rusko) začaly porcovat na kusy. Ve skutečnosti vůbec nevyslovujeme morální soudy. A tak malá země uprostřed Evropy se zkušeností Mnichova a žijící 40 let ve stínu Jalty ochotně a bez protestů přihlíží dalšímu dějství velmocenského rozdělování Evropy a musí se spokojit s vírou v to, že tentokrát snad je na té správné straně a že jí stejná logika impéria v jiném ideologickém podání znovu nedožene. Nic víc než tu víru totiž nemá. http://blisty.cz/art/72360.html Je to ideologická a kulturní clona, která je součástí velmocenského soupeření. V něm se vždy vede paralelní válka o legitimitu. Díky této cloně má jeden imperialismus pozitivní tvář nositele hodnot, které sdílíme, a obrazu dobra, ve který věříme. Velmocenská politika USA a EU na Ukrajině (a všude jinde) je považována za něco "jiného", protože přece zosobňuje demokracii a svobodu, volný trh a zaručuje nám "náš" způsob života. Funguje sice založena na stejné logice teritoriálních invazí a kontrol, ekonomického nátlaku, násilí a lokálních válek, pošlapávání práva a suverenity, ale http://orl.bloger.cz strana 12 ORL číslo 2014-3 Západ musí být Ruskem poražen. Je to jeho poslední šance… Všichni ti nadšenci toho našeho nového uspořádání si zafixovali a média a všichni ti mladícci politologové to opakují, že Západ je nositelem jediné správné myšlenky a pravdy, může vše, to odporné Rusko je na kolenou a nikdy se nevzpamatuje… Vtipné… V té představě je vcelku mohl utvrzovat ožralecký Jelcin…Zemi měl zcela rozvrácenou, lide dřeli bídu… Ale už nejméně 10 let neplatí… Jiří Vyvadil Jedním z obrovských hesel roku 1989 bylo : Zpátky do Evropy…a bez nadsázky se tím myslela západní Evropa…Už když jsem tuto větu napsal, tak si uvědomuji jak směšně a vlastně tragicky může vyznivat…No nic v západní Evropě rozhodně jsme, jsme členy Evropské unie i NATO a vyznáváme euroatlantické hodnoty…Jdou to hodnoty, které napravujeme naprosto bestiálním humanitárním bombardováním Srbska, v zájmu musela být zahájena válka v Iráku, s jasným tvrzením o existenci zbraní hromadného ničení, které se nikdy nenašly, válka, která přinesla statisíce mrtvých, následných sektářských a genocidních bojů mezi jednotlivými složkami stejně fanatických islámských hnutí a kde dnes vládnou teroristické útoky prakticky obden, hodnoty spočívající v podpoře vraha a zločince proti lidskosti a dnešního předsedu vlády kosova Thaciho, a kde jsme tuto odpudivou enklávu uznávali jako stát, ovšem dnes pokojný Krym by na to neměl nárok? Vše někdy něco začíná a někdy končí… Když někdo žije v představě, že může absolutně vše a navíc je dokonce hluboce o důvodu své brutality jednoznačně ideově přesvědčen (hodnoty euroatlanické civilizace, či kdysi boj proti kapitalismu, či ještě dřív boj křesťanství proti neznabohům) není to dobré. A zlé je, když neexistuje síla, která se mu může postavit, aby jej korigovala. A tzv. gruzínsko- ruská válka, která začala až infantilně tupým vojenským výboje Gruzie proti Rusku a stála Gruzii část území a dodnes humanitární problémy měla všechny vést ke střízlivosti… Nevedla… Svět je na jedné straně multiplurální …ale zároveň se posílila i jistí bipolarita. Není mechanicky postaven na rozhodnutích USA (+ Západ) proti Rusko (plus jeho spojenci), ovšem ve sférách, které se dotýkají životních zájmů země to platí. Převrat na Ukrajině je od počátku směřován k naprostému fiasku, dopadne zle a musí dopadnout zle především díky věrolomnosti, podlosti a neprofesionalitě Západu. Západ, tzv. civilizovaný západ vsadil na ukrajině ve 21. Století na to, aby ulice odstranila – jistě žádného sympaťáka – ovšem legálního prezidenta Ukrajiny ačkoliv ještě den předtím s ním podepisoval dohodu. Západ se spojil s desperáty, nacionalisty, fašisty a nedemokraty. Pošlapal všechna elementární práva mezinárodních vztahů. Západu jistě nikdo nevěří.. A Nemůžeme očekávat, aby mu Rusko věřilo, že má nos mezi očima… Rusko v zájmu stability světa je povinno všechny tyty neodůvodněné námitky a lži odmítnout. http://orl.bloger.cz A odmítne je a nepochybně drtivě zvítězí… A Západ bude jednoznačně poražen. Podporuje zemi, která už teď je v bankrotu, podporuje zemi, která za měsíc už nebude vyplácet ani základní mzdy, podporuje zemi, kde její nelegálně jmenovaný předseda vlády hailuje před televiznímu kamerami. To už není tanec na horní palubě Titaniku. To už je Titanik, který se postupně sune do hloubky ledového oceánu. A všichni plácají, co je třeba udělat a jak Rusy donutit k poslušnosti. „Víte, pane Schwarznebergu, ještě, že Putin není Hitler… Ten by tento morálně rozvrácený a organizačně a ekonomicky neschopný Západ rozmáznul jako malinu..“ To Putin rozhodně neudělá. Je nesporné, že se blížíme ke staronovému axiomu zahraničních vztahů. Protože se Čína, jinak nepochybně nejdynamičtěji rozvíjející ekonomika světa a budoucí jednička stále soustřeďuje jen na své bezprostřední okolí, Rusko se opět ujímá své významné role a je stejně významným partnerem jako USA (a to říkám v podstatě jen ze slušnosti a z nostalgie ze zklamaných nadějí, které Obama vzbuzoval) Nastala opět rovnováha sil… Ten Putin není ale agresor, sám konflikty nikdy nevyvolává. Ovšem když hlupáci znovu a znovu to zkoušejí, tak je klidnou silou, bez emocí, bez vzrušení a bez plácání, pokud možno s minimálním násilím je donutí k chování a je to rozumné pro svět. Proto nezahájili Američané další nesmyslné raketové útoky proti Sýtie, proto nemohou bombardovat Irán a proto si budou muset napříště už zajít chuť na nelidské humanitární bombardování, jaké jsme zažili v Jugoslávie a jaké nelze nikdy Američanům odpustit, a proto v Egyptě mohli Egypťané svrhnout islámského fundamentalistu. Západ musí být poražen, musí být poražena ta média, která zde systematicky už 24 lett živí naděje na možnost postrana 13 ORL číslo 2014-3 ražení Ruska a vlastně destasbilizují svět. Západ pošlapal vše, porušil mezinárodní právo a podporuje účelově ty nejtemnější síly. Krev ze Západu nepoteče, ale zamyslet se nad sebou musí. Nastává dobrý čas. Childhood’s End: The Agony of Our Collective Puberty JAY WEIDNER & SHARRON ROSE http://vyvadil.blog.idnes.cz/c/399204 /Zapad-musi-byt-Ruskem-porazen-Je-tojeho-posledni-sance.html The passage from childhood to adulthood happens when the child begins to realise that life is hard, death is certain and the chances are pretty good that he or she is going to be struggling for the rest of their life. These harsh realities wash away the idealism, naiveté and illusions of youth. Also this maturation process causes the youth to have a new understanding of what responsibility and stewardship means as well as the desire to make an impact on reality and leave the world a better place. This process occurs as a result of both experience and information. As a youth gathers more information through the experience of life he or she reaches certain inevitable conclusions. The initial inquiry into life involves the consumption of vast amounts of information. Some of it is fascinating and life-altering but sad to say, much of it useless within the confines of daily life. As one matures, one begins to learn the art of discernment and to weave their way through information, discarding that which is not useful and keeping that which is. This is how information becomes knowledge. Once information has gone beyond facts and has woven itself into a coherent stream of knowledge, a certain kind of confidence is engendered in the individual. As we grasp and understand the world around us through the process of http://orl.bloger.cz turning information into knowledge, we begin to gain experience in a multiplicity of different facets of reality. As a thinking person matures, he or she gains greater knowledge and experience of the multitude of seemingly disparate aspects of reality until they reach a clear cohesion of thought and heightened level of awareness. This new level of awareness occurs when the individual begins to not only look outward to perceive the facts and forces that shape our reality, but focuses inward to digest and distil all that they have learned and experienced. This maturation process, which happens in later adulthood, is called Gnosis or wisdom. A key to this process is the discovery and understanding of the deceptive power inherent in the massive amounts of manipulation and psychological imprinting that has taken place over the course of life. As this occurs, one gains the ability to perceive reality from a higher perspective and detach from the storm of emotional cravings and psychological addictions, which have veiled his or her innate awareness and cohesion as a human being. Through this process, one learns to discern and clearly decide which of these varieties of knowledge is important and meaningful to his or her life and which is not. The gathering of information and experience is the first level of this process. The activity of turning information into knowledge is the second part. Turning knowledge into wisdom is its final aspect. Our youth is a relatively short, confusing and often chaotic processing of information. Schools, religious institutions, and the media fill our heads with gigabytes of information. By the time most of us reach puberty the glut of information that has been poured into our heads makes most of us dizzy. It is at this stage in life where the separation of those who will have an effect on the future of the world and those who won’t occurs. The sudden realisation that old age is imminent, death is certain, and working for a living is a necessity causes a large number of people to recede from the act of information gathering. They stop reading. They stop questioning. They are no longer interested in the ebb and flow of the mechanisms of the larger reality. They become numb, jaded, cynical, defeated and desensitised to the power and beauty of the extraordinary gift of human life. The second group embraces the dizzying array of information being offestrana 14 ORL číslo 2014-3 red to them and by puberty they are turning information into knowledge. At this time in their lives, through devotion, focus and discipline, people begin to excel in their chosen areas of exploration be it math, science, sports, the arts and many other fields of endeavour. Long after college, the birthing of children, and anxiety about employment, if they are lucky, a wonderful new mental process begins. It starts in the late 30s and 40s. Synaptic pathways in the brain that were disconnected from each other previously have now woven themselves into a situation where the countless pods of knowledge begin to interconnect. Revelations, visions and comprehension of their own gifts and unique place in the nature of human experience begin to occur. This interlinking of thought distils experience into wisdom. This next level of discernment, not only engenders the creation of books, movies, philosophical treatises, inventions, and innovation, but also it brings with it a certain inner peace and sense of fulfilment that the immature self lacked. Fully immersed in life and creative expression, the fear of death begins to recede. From this heightened spiritual perspective, the ones who attain wisdom begin to look at the world around them and bear witness to the evidence arrayed before them. Yes, the vision of connectivity, beauty and wonder that inspired their pursuit still lives within their hearts. However, at the same time, the undeniable evidence of a pathetic and immature reality filled with destruction, divisiveness, nihilism, egotism, greed and sexual depravity is ever present. There is a reason why students are not allowed to study the Kabbalah until they are 35 years old. The human intellect cannot possibly be mature enough until that age to fully comprehend the inner dynamics of the Kabbalah or any of the other deep spiritual and esoteric traditions that have been left for us. Until around 1992, the human race lived and operated in an extremely isolated fashion. Until the invention of the telephone, telegraph, automobile and train in the early 1900’s people were even more isolated. It is really only in the last 50 years that the human race has become fully aware of the vast and varied cultures, languages and peoples that exist on the Earth. But in 1992, something happened. Whereas much of the human race before were like isolated babes in the woods surrounded by wolves, confused and simplistic, in 1992, the first coherent stream of information was released all across the planet at the same time. It was appropriately called the World Wide Web. For the first time in human history, any human being who had a laptop or computer could increasingly access all of the information concerning the vast wealth of human history, experience and expression. This shift was disorienting and confusing just like school was when we first started. A startling and mind expanding compilation of the best and worst aspects of human endeavour, the Internet overwhelmed us with facts, distractions, disinformation, lies, distortions, hopes and fears, everything. It became a mirror of who we are as a species and reflection of our collective psyche. Critics arose decrying that the Internet was a jumble of false ideas, a free for all, a place where a housewife in San Antonio has the same power and voice as a columnist for the New York Times. It can be safely said that the Internet was and is a land of incredible opportunity, massive confusion and one of the most important tools that has ever been invented by the human race. 2012 represents the 20-year anniversary of this great event. Through the course of this time, through the consumption, digestion and integration of massive amounts of information, many people have begun to notice that there is a spiritual awakening occurring. It’s just a rumbling underneath the surface but we all can feel it. More and more we sense there has to be something more to human life than slavery to the manipulations and whims of what many call The Controllers. Rising like a powerful tide, the collective yearning for clarity, intimacy, community and harmony is the result of 20 years of endless information being spewed out by the Internet. From our metaphorical perspective, the human race in the past 20 years has gone from an infant babe lost in the woods to a post puberty young adult. The same processes that turn a child into an adult are the same processes that are happening across the world at this very moment in time. At first, like school, the Internet was a jumble of information that we were taking in while not even http://orl.bloger.cz questioning or understanding why we were doing it. In school we were force fed the prevalent conditioned perspective on mathematics, reading, science, history, philosophy and much more, without even knowing why our teachers thought these things were so important. Later when we matured, we realised that many of these skills, which we had learned earlier and frequently thought weren’t needed, suddenly were very useful tools in the game of life. The last 20 years has been a voyage of collecting millions of bits of information, much of it useless to our physical and spiritual growth and maturity as human beings. Now the second level of this process is starting. All of the secrets, the corruption, the war, the reasons for wars, the understanding of the monetary system, the realisation that conspiracies aren’t theories, the destruction of the environment and the dawning knowledge that all of the members of the human race have a lot more in common than we have ever known before, have become apparent to a large swath of humanity. This coming to grips with the darkest and the lightest aspects of human beingness by people all over the planet marks the beginning of the maturation of the human species. No we are not wise yet. But we are waking up and becoming aware of what has to be done. The next level in this process, what we call the wisdomification and spiritual rebirth of the human race, will begin occurring after 2012. Because the Internet is so malleable, we can speed up this crazy wisdom process. Clearly, there are among us people who are wise. Some of them have created websites espousing their unique forms of wisdom. These sites are taking the various pods of knowledge and interconnecting them so that the result generates a new clarified vision of reality. Intelligent and discerning people are attracted to these types of sites for one fundamental reason. The information that they are offering, and remember information is the foundation of wisdom, is reliable. The members of the human race who have not backed away from seeing beyond the veil of the vast mental and emotional manipulation of the times, those that know how to relax, take a deep breath, sit in stillness and reflect upon the information being offered with open and discerning minds and hearts, are all reaching the state of strana 15 ORL číslo 2014-3 wisdom at the same moment. They are the wisdom keepers of the future. These are the enlightened ones who have and will come to grips with and offer solutions to the myriad of problems we collectively face. This mental dynamic happening on a collective level across geographies, languages, and cultures is the single most earth-shaking event that has happened in human history. It will be these wisdom keepers who will come to understand that the many mistakes of the past from wars to nuclear meltdowns and environmental catastrophe are largely the result of the childlike destructive nature of our predecessors who indulged in and exhibited the most vile and juvenile aspects of themselves. While we can forgive the excesses of youth, it would be unpardonable for us to allow these excesses to continue. That process is starting now. What can we expect from a puerile society immersed in a spiritual paradigm that has taught us to believe that humans are essentially sinful, vile creatures, dominated by a celibate, angry, jealous god? That we do not have to be truthful or good or loving but can fully immerse ourselves in falsehood, deceit and corruption with the assurance of dispensation, that if we just ‘believe’ in some alien force, or god outside of ourselves we can be ‘saved’. The single most important information that we humans need to understand and come to grips with is that our childhood ignorance, our addiction to distraction, has allowed a corporate criminal network to take over the entire planet. The coming wise human race needs to recognise that the only way towards a future where absolute truth, freedom and expression are allowed, is to find a way to divest ourselves of this corporate criminal network. For the last ten years we have been besieged by the darkest conspiracy stories, the most frightening descriptions of disaster, and the whisperings of rumours of an elite who rule us with an iron hand. Facing up to these dark truths is the first level of the human maturation process. If maturity is caused by our understanding of the darker aspects of life, if maturity is the shedding of preconceived ideals, the realisation that we are responsible for our own actions, that life can be tough, then the maturation of the human race will occur when we come to understand the dark nature of this criminal network and how to rid ourselves of it. In order for us to get to the collective wisdom aspect of this process, we as a collective are going to have to start behaving like adults. Yes, our childhood was fun and filled with many fond memories, the last 6,000 years of running roughhouse, brawling, backstabbing, living in phantasms and allowing ourselves to indulge in our most perverse fantasies may have been fun, but in retrospect, highly destructive. However, like a young person in their early 20’s, we are beginning to understand that our society, our way of life, and even the human species too can die, that we are not immortal. With that understanding, like the young adult, the human race needs to set aside the destructive habits of youth. We need to realise that the senseless addiction to video games, pharmaceuticals, violence, rape of the environment and much more are the manifest expression of the last vestiges of childhood. A wise human race would discourage these activities. The argument these indulgences should even be allowed seems ludicrous to a wise person and a wise human race. The leading edge of the wave of this wisdom sweeping across our planet is now reaching some seriously damning conclusions about our current situation. Like the fat, depressed food addicted boy who wakes up one day and realises he is overweight and out of touch with reality, which forces him into pursuing a healthy lifestyle, that is where we are as a collective today. We as a race are waking up to discover that we are unhealthy, corrupt, bereft of any meaningful spiritual understanding, cynical and arrogant. And now we have to clean up our act. A wise person knows you cannot continuously dump refuse into the air and water. A wise person knows that dropping depleted uranium is a crime against nature and humanity. A wise person knows that in a world turned upside down, the spiritual dramas we call religion have become corrupted. A wise person knows that no single person should be in total power, that centralisation of power is always a bad idea. A wise person knows it is impossible to http://orl.bloger.cz regulate the human condition. So why bother? The world after 2012 is going to be raucous and unnerving. The maturation process, like puberty will be extremely painful to observe. But around 2020, long after the hormones have started shutting down and the pimples have disappeared, a wonderful thing is going to happen. The human race is going to emerge as a beautiful, intelligent and perceptive young adult. And this young adult will be smart enough to know that the true knowledge and wisdom of their elders is the most important thing they can cultivate. If the Powers That Be do not destroy the freedom on the Internet and poison our environment beyond repair, by 2030 our collective human neuro-system will have matured and developed into a great font of collective wisdom. In that situation, decisions will be made not according to how much money can be made, but how much benefit can be created. The scrapes and bruises of our childhood folly will be repaired as we see the puerile remnants of these false lives and shed them. Nuclear power plants built in areas where tidal waves hit will seem ludicrous to the coming human race. Stockpiling nuclear weapons, chemical weapons, assuming a mutually assured destruction posture and much more of our current experience will seem silly to the people of the future. It should be noted this process will meet much resistance. No one resists with more adamancy than a child. We can expect countless temper tantrums over the next 20 years. With the awakening power of Internet, the shedding of the phantasm, and the rising experience of our true spiritual nature, no one can hide from the truth. When the contrivances and distortions of our current spiritual systems have been fully realised and rooted out, then we as a human race will collectively journey to an authentic, heart-centred spiritual path based on truth, beauty, direct knowledge, ubiquity of sources and tolerance. Wise people know the value of spiritual truth, but they also know when someone is lying to them. strana 16 ORL číslo 2014-3 http://www.newdawnmagazine.com/ articles/childhoods-end-the-agony-ofour-collective-puberty Démoni a lidská prokletí kolem nás Znám celou řadu lidí, kteří mají ve svých obydlích různé problémy s bytostmi duchovního světa. Zbavit se těchto problémů je většinou nad naše síly. Nejlépe je spojit se s odborníkem na tuto problematiku. Jedním takovým je Milan Doležal, který žije na severu Čech a měl jsem s ním dobrou osobní zkušenost, je to opravdu odborník. Na svém blogu zveřejnil otázky, které často dostává, možná odpovědi na tyto otázky budou i pro Vás zajímavé. Chtěla bych se zeptat, jak mohu na sobě, nebo na někom z rodiny rozpoznat, že se stal obětí prokletí? „V první části se vám začne zhoršovat zdravotní stav. Bolesti břicha, kloubů, zad a bolesti za očima. Tomu však nepřikládáme žádný význam, protože jsme v běžném životě často unavení a také podléháme běžným onemocněním, jako je chřipka apod. Proto nám to nepřijde vlastně ani divné. K tomu se však připojují potíže se spánkem, nesoustředěnost, malátnost a přecitlivělost – vše nás rychleji rozladí. V další části nás začne sužovat nezdar a to například v oblasti práce, financí, partnerské apod. Ztrácíme přátele, rodina nám přestává rozumět, vzdalujeme se svému okolí a nic se nám nedaří. Vše se jen hromadí a nic nedokážeme vyřešit a dokončit dobře. Je to začarovaný kruh, který končí většinou tragicky. Spousty takto postižených lidí často musí trpět po zbytek života, anebo dokonce spáchají sebevraždu, nevidí-li naději, že by se jejich stav mohl zlepšit. Nejzávažnější formy kletby jsou ty, které plodí opravdová a čirá bezcharakternost, jako když rodič prokleje své dítě. Po osvobození zůstane v člověku jakési vakuum. Proto je vždy dobré, celý proces ukončit prosbou, aby Bůh naplnil ono prázdné místo Duchem svatým. Což je také jedna ze součástí následné ochrany člověka proti zlu.“ Je složité někoho zničit prokletím? „ Popravdě řečeno vlastně není. Je děsivé, že je to docela snadné. Zlo, které v někom dřímá stačí uvolnit s konkrétním přáním. Kolem nás chodí spousty lidí, které formou prokletí, či černých mší někoho zničil. Je to hrozné a neodpustitelné. Ti co proklínají se však stávají jak služebníky, tak i obětí Krále hrůzy. Budou za to potrestání. Ale těmto lidem je to vlastně jedno. Jediné, co je zajímá, je někomu ublížit ať ze zlosti, msty, zášti, žárlivosti, závisti, odmítnutí atd. Nejčastěji jsou to lidé, které známe, třeba z rodiny, okruhu přátel, kolegové z práce apod. Ale existují i skupiny, které se tomu věnují a můžete si je na tuto ohavnou práci najmout. V České republice je několik podobných skupin například v Brně či Českých Budějovicích. Tito lidé mají uzavřenu „smlouvu“ s temnotou a nemají vlastně žádné svědomí.“ Můžeme prokletím někoho připravit dokonce i o život? „Ano, formou prokletí či černé magie můžete jinému člověku vzít život a to hned v několika rovinách. Buď mu přivodíte vážné onemocnění, kterému nakonec podlehne. Nebo přivodíte stav, kdy se mu něco tragického přihodí, dopravní nehoda, pracovní úraz, pád, atd. V jiné formě jej prokletí donutí spáchat například sebevraždu. Ty bývají často zahaleny řadou nejasností a pochyb. Řidič nečekaně strhne řízení a narazí do sloupu, mladá dívka najednou vypadne z okna apod. I tyto případy se stávají. Je nutné však dodat, že provedení není zas tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.“ Pokud jsem se stala obětí prokletí, je nutné jej nechat odstranit a očistit se tak? „Nutné to není. Nic vlastně není nutné. Je to jen na vašem osobním rozhodnutí a uvážení. Přesto se to doporučuje. Myslím, že mi dáte za pravdu, že žít http://orl.bloger.cz život plný nezdarů a ztrát není to pravé, co by jste si přála. Nejhorší na tom všem je, že se to samo neurovná. Je moudré to začít řešit a hledat cestu, duchovní očistu a pomoc. Dobré je, se obrátit o radu na kněze, aby vám poskytl onu svátost a pomoc. Už to je řešení, které vás může osvobodit. Prokletí existuje, tak jako existuje síla požehnání, které nám vnáší do života dobro. Ve stejném smyslu prokletí přivádí do života člověka jen zlo, utrpení a bolest, a to s odvoláním na říši zla. Bohužel rostoucí počty případů nám ukazují, že zla je v lidech stále více a více.“ Existuje možnost prokletí, která si neseme z předcházejících životů? Jaký je na to váš názor? „V tomto směru vám nedokáži moc uspokojivě odpovědět. Zde se názory a výklady všeobecně různí. Osobně se domnívám, že to nebude zas tak horké. Pokud nyní připustíme teorii minulých životů, tak si představte, že každý z nás mohl v průměru prožít například tři desítky životů. I kdyby jen v polovině z nich nás někdo proklel, tak si neseme do současného života takovou zátěž, že by nás to zlomilo již v prvních letech našeho života. Tím nechci říci, že to není možné, ale sám za sebe se k této možnosti nepřikláním.“ Co říkáte na možnost rodinných prokletí? Je to vážný problém? „Již několikrát jsem se ve své praxi setkal při snímání prokletí, že bylo uvaleno ponejvíce na ženy na několik generací. Třeba před 70 lety mohl někdo proklít vaši prababičku s přáním, aby všechny ženy v jejím rodě potkalo neštěstí. Pamatuji se na opravdu hluboce bolestný případ jedné rodiny, kde všem ženám vždy zemřely prvorozené děti. Jejich babičku kdysi dávno proklel jeden muž, protože jej odmítla a vzala si jiného.Rodinná prokletí existují a mají vliv na další pokolení“. Kde bych se dozvěděl mnohem více informací o démonech, ale i o andělech a také o osvobozujících rituálech? Je nějaká opravdu odborná literatura, která by to vše vysvětlila? V obchodech se dají koupit jen obsahově nezajímavé knihy. Nejsem jediný, kdo by se chtěl o této sféře dozvědět více. „Máte pravdu. Je opravdu složité dnes v tom množství knih najít ty, které by vám pomohly vše objasnit. Doporustrana 17 ORL číslo 2014-3 čuji proto knihu Il Dito Di dio e il Potere di Satana -l´Esorcismo. Statuta Ecclesiae Latinae – což je sbírka obsahující exorcistické formule. Doporučuji i sbírku rituálů známou jako De Exorcismis Et Supplicationibus Quibusdam. Tato kniha obsahuje přesný postup při rituálu. Tertulián píše o démonech ve své Apologii Tomáš Akvinský v Summa Theologica. Další vynikající knihou je Possessioni diaboliche ed esorcismo. Nebo také kniha Flagellum daemonum obsahující sedm modliteb exorcismu a rozpoznání démonů. Jezuita Peter Thyraeus ve svém díle Daemoniaci, hoc est: de obsessis spiritibus daemoniorum hominibus stanovuje rozpoznávání démonů a stavy postižení člověka jejich vlivem. Kniha Jubilejí a první kniha Henochova obsahují dokonce rodokmeny padlých andělů. – svět viditelný i neviditelný, jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. Podobný systém existuje také na opačné straně. Démoni nejvyššího postavení, tedy knížata, mají často biblická jména jako je Satan, Belzebub, Pasuzo, Asmodeo, Zebulun, Zebuin, Meridiano, Lucifer, Astarot, Agaliarept, Fleurety, Sargatanas, Nebiros, Marbas, Pursan, Loray, Valefar, Nuberus atd.. Ti nižší, v tomto případdě legie se pak zaměřují na ovládnutí člověka. Klíčem k rozlišení mezi různými typy démonů je úroveň jejich inteligence. Démoni nižšího řádu poslouchají ty silnější ne z úcty, ale jen ze strachu. Jsou to otroci zla. Silnější démon může také zabránit tomu slabšímu, aby při exorcii opustil svou oběť , i když mu to působí obrovskou bolest. Někdy démoni vystupují i proti sobě. Jindy si naopak pomáhají v ovládnutí člověka.“ Chtěl bych se zeptat, jak přišel ďábel ke svému jménu Satan? Hodně se o tom vedou na internetu spory. Ale nenašel jsem nic konkrétního. Řadu opravdu důležitých informací získáte například v knize Enchiridion, Levitius, Numeri, Deuteronomium, ve druhé knize Samuelovi, ve spisech Izajáše, Henocha, Ozeáše, Jeremijáše či Ezachiela, ale i v listech Efezským, Koloským, Korintským, v prvním a druhém listu Tesalonickým. Justin Mučedník, jeden z prvních křesťanských teologů, ve svém Diaologu s židem Tryfónem píše o démonech a jak je porazit jménem Syna Božího.“ „Výraz ďábel pochází z řeckého duabolos, což znamená „způsobit zkázu“. Když byla hebrejská Bible - Septuaginta překládána do řečtiny v roce 200 před. Kr. Bylo převzato hebrejské označené Satan (žalobce). Satanovo jméno bývá ovšem často zaměňováno se jménem Lucifer (Éósforos). Toto jméno bylo však převzato z verše knihy Izajáš...jak jsi spadl z nebe, Lucifere, jitřenky synu... Ďábel dostává vlastní jméno Satan až ve Vulgátě svatého Jeronýma, asi kolem roku 400 po Kr. Do té doby bylo jeho jméno jiné a doufejme, že pro mnohé také již zapomenuté. Dnes se raději nevyslovuje, což je také jen dobře.“ Existuje li několik nebeských kategorií, je něco podobného i v říši démonů? Jak mohu poznat, že je v mé blízkosti démon? „Je zmiňováno celkem devět řádů andělů – serafové, cherubové, trůnové, vlády, síly, mocnosti, panstva, archandělé a andělé. Proti této sestavené hierarchii se však staví například Irenej z Lyonu, stejně jako sv. Augustin. Nejde podle nich jasně určit jak se od sebe liší. Podle Tomáše Akvinského se nebeské bytosti liší jen stupněm své dokonalosti. Ať tak či tak. Existenci nebeských bytostí potvrzuje řada biblických pasáží. Svatý Pavel píše v listech Koloským....v Kristu bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi „Schopnost rozpoznat, že je nějaký duch kolem vás, a nemusí jít hned přímo o démona, je velkým duchovním darem. Je pravdou, že některým to jako dar nemusí připadat. Lidé vnímají přítomnost zlých sil různě. Někomu mohou vstávat chlupy na rukách, jiní cítí mrazení, ledový závan vzduchu, či cítí zápach. Je to u každého různé. Někteří lidé je mohou dokonce i na okamžik zahlédnout. Neexistuje jednotná manifestace těchto sil a jednotné určení, zda jsou v ten okamžik kolem nás. Je to vždy osobité. Je to také http://orl.bloger.cz něco neobvyklého, co nás upozorňuje, že se kolem nás něco děje. To se týká i lidí, ze kterých nemáte dobrý pocit. Vždy vás vnitřní pocit varuje na nebezpečí. Je dobré této intuici naslouchat a dávat si pozor.“ Dá se rozpoznat i totožnost démona či ducha? „To je již mnohem složitější. Dar rozlišování je hodně spojen s dary Ducha svatého. Démoni si velice úzkostně chrání svou identitu. Oobčas, jeli právě přítomen anděl smrti, člověk ztuhne, zejména v oblasti prstů a šíje. Někteří démoni se dají rozpoznat podle toho, jakou nemoc způsobují. Nebo, jakým způsobem pokoušejí či ničí člověka. Démon zla, démon nenávisti, hádky, závisti, hněvu, touhy, sebevraždy, apod. Raději neuvedu jména, aby někoho nenapadlo je skrze ně přivolávat. Pokud to dokážete rozpoznat, dokážete i zjistit, jak do postiženého člověka vstoupil. Poznáte li ducha zármutku nebo úzkosti, bude potřeba vnitřního uzdravení, aby se zahojila traumata a bolest. Vždy je ovšem nutné započít s přijetí Duchem svatým, protože jeho moc napomáhá s vyháněním zlých duchů. Úryvkem, který démonický svět zvlášť znepokojuje, je hymnus z listu Filipanům 2,6-11, zvláště pak jeho závěr. Je zajímavé, že tato část má vliv i na lidi, kteří páchají zlo formou černých mší, prokletí, uhranutí a pod. Jména démonů nejsou přímo osobní, ale poukazují k lidským nemocem, slabostem, hříchům a neřestem. K nim nás tyto bytosti svádějí a ponoukají a na těchto našich slabostech se poté přiživují a mají radost. Prostě je těší, že sužují lidi a berou jim tak jejich svobodu. Například démoni traumatu na nás útočí pro vnitřní citová zranění způsobená v našem životě. Například chováním rodičů.“ Vnímají duše mrtvých naši bolest a smutek? „Duše vnímá vzpomínky a zármutek těch, které miloval. Vaše bolest se tak přenáší i na ni a způsobuje ji rovněž bolest.Často se pak stává, že bolest matky nad ztrátou milovaného dítěte mu nedovolí odejít do světla a je touto bolestí k matce připoutáno a velice se trápí. Někdy se stane, že ztráta milované bytosti nás v bolesti a soužení přinutí k sebevraždě ve víře, že se opět setkáme. Výsledek je však úplně jiný. Namísto sblížení, se se od sebe vzdálí a nebudou spolu.“ strana 18 ORL číslo 2014-3 Má člověk právo rozhodovat o svém vlastním životě. Myslím tím například to, zda smí dobrovolně spáchat sebevraždu? „Nikoliv. Jedině Bůh má toto právo rozhodování. Záměrná sebevražda je pak porušením tohoto zákona a je neodpustitelná. Je však třeba připomenout, že není sebevražda, jako sebevražda. Někdy k ní můžete být donuceni vlivem prokletí. Bůh pomáhá těm, kteří trpí a nikoliv těm, kteří to vzdají. Vždy existuje řešení i cesta k vysvobození. Například tím, že požádáme o pomoc. Ti, kteří jiného člověka přivedli k sebevraždě se budou později zodpovídat jako za vraždu. Špatně se povede i těm, kteří se k vám obrátí zády, když žádáte o pomoc.“ Jak si člověk dnešní doby může být jistý, že jsou démoni reálnými bytostmi? Jsem vůči těmto věcem skeptik, už jen proto, kolik zla dokázalo napáchat samotné náboženství – ve jménu Boha. „Démoni jsou stejně reální jako vy nebo já. Je to jen otázka vnímání a vašeho duchovního náhledu. To, že něco běžně nevidíte ještě neznamená, že to neexistuje. Vzduch také dýcháte a přesto jej nevidíte. Démoni jsou zástupci zla ve všech jeho podobách a tvarech. Zlo je jejich jedinou podstatou a nenávidí lidi. Co se týče závěru vaši otázky. Samo náboženství nic zlého nenapáchalo, to jen my lidé. Lidé, kteří přilnou ke špatnosti, špatnost kolem sebe dále šíři. V tomto směru Bůh za nic nemůže. Nám lidem dal přece svobodu rozhodování. Proto se ve světě po celé generace děje to, co se děje. Nemusí jít ale jen o války, ale i o běžný život kolem nás. Vždyť se podívejte kolem sebe, jak si lidé škodí byť jen slovně. Jak bolí, když vás někdo ponižuje, šikanuje, uráží a pošlapává vaši důstojnost.“ Na internetu jsem našel návod, jak si vyvolat vlastního démona, kterému budu dávat úkoly. Je to bezpečné? Prý mi na mou žádost sdělí své jméno a bude mi věrně sloužit. Jediné, co člověk musí umět ovládat, je svůj vlastní strach. Co si o tom myslíte? „Zde bych každého důrazně varoval před podobným experimentováním. Na internetu naleznete spousty rad, jak vyvolat démona. Řada z nich jsou hloupé rady. Přesto. K přivolání konkrétní podobné bytosti potřebujete znát spousty důležitých informací. Nejen jeho vyvolávací a tzv. zapovídací znak, ale přesnou hodinu a den, kdy je možné jej přivolat. Musíte dodržet přísná opatření, co se týče vaši bezpečnosti, aby Vás případný démon nemohl napadnout a musíte i vědět, jak s nim komunikovat. Rovněž je dobré celý prostor energeticky vyčistit, a to jak speciálním vykuřovadlem, exorcistickou solí, svěcenou vodou a posvěceným olejem. Co se týče jména, to se Vám démon bude zdráhat za všech okolností prozradit, proto bude lhát a mlžit. Pokud nad ním nezískáte sto procentní kontrolu, nic Vám o sobě neřekne. K tomu potřebujete ovšem znát například texty, které předepisuje tzv. Rituale romanum, nebo vzývat konkrétní svatá jména. Můžete rovněž použít exorcii Lva XIII. Se vztekem a odporem poté démon odpoví. Pokud budete chtít, aby Vám něco splnil, vždy za to něco požaduje. Odměnou jste vy. Takže je to cesta do záhuby.“ Slyšel jsem, že se dá vyvolat démon času. Můžete mi o něm povědět něco více? „Ano, je určitá skupina těchto bytostí, které mají jistý vliv na čas kolem nás. Většinou je tato role přisuzována bytostem zvaných Grigoriové, (padlí grigorivé a jejich vůdce Gabreel jsou uvězněni v nebi. Nejde o klasické démony). Proti nim ovšem stojí andělské bytosti jako je Galgaliel a Geniel. I jim je přikládán vliv nad časem a jeho plynutím.“ Zajímalo by mě, zda do nás mohou démoni vstupovat přes televizi, prostřednictvím nějakého krvelačného filmu, hororu, apod. „Abych řekl pravdu, nevím zda je to možné a zda se tak někdy stalo. Osobně se domnívám, že ne. Ale neznám všechno. Ale je nutné také říci, že strach a úzkost, které prožíváte při sledování podobných případů, jsou ideálním lákadlem pro negativní bytosti a nemusí jít jen o démony. Takže se kolem vás mohou „slétávat“ entity, které jsou živeny vašim strachem.“ Došlo u mě ke změnění vědomí a jednu dobu jsem byla schopna vidět démony skrze jejich oči, alespoň jsem o tom přesvědčena. Měli místo očí jen bělmo, které nebylo bílé, ale mělo barvu, kterou ani nedokážu popsat. Ať už to bylo cokoliv, vstupovalo to výhradně jen do neznámých mužů. Můžehttp://orl.bloger.cz te i popsat, o co se tenkrát mohlo jednat? „Podle mého osobního názoru se Vám podařilo něco, co je docela vzácné a týká se to jen malého okruhu lidí. Na určité okamžiky jste schopna nahlédnout do jiné reality, do jiné sféry a poodhalit onu roušku, která nám zabraňuje spatřovat pravou podstatu podob a dějů kolem nás. Je to hodně vyčerpávající a pokud si tyto bytosti všimnou, že je dokážete běžně vidět, mohou Vás začít pronásledovat. Tato schopnost většinou časem odezní. Je to náročné hodně po psychické stránce a přináší lidem neklid a strach.“ Mohu si i já osobně naprogramovat nějaký osobní amulet proti negativním silám. Můžete mi poradit, jak? Pomůže mi vizualizace? „Tady vás asi zklamu. Naprogramovávání amuletů apod. je tak trochu zbytečné a ne moc účinné. Mnohem účelnější je vytvořit si svou vlastní ochranu. Vytvořit si rituální štít, který vás bude vždy chránit. To je mé doporučení. Vizualizace není špatná cesta, ale velice riskantní, protože jen trochu zkušený necroman se vám na ni může snadno napojit a tím vás velice ohrozit.“ Keď nasypete na dno okien soľ, môže duch/démon vniknúť dovnútra? Platí to aj pre železo? Niekde som počula, že démoni nedokážu cez neho prejsť.„Sůl pomáhá vyhánět démony a chrání místa od jejich působení. Proto ji exorcisté umísťují na práh domu, do všech čtyř rohů pokoje, který je zřejmě pod vlivem ďábla. Pro vykuřování se používá posvěcené kadidlo a pro větší účinnost exorcismů mohou být využita například posvěcená štola příslušné barvy. Co se týče železa, tak to mu nezabrání při vstupu do domu. Jen stříbro má určitou moc vás ochránit, to ano.“ Chcela by som sa opýtať, či čierni mágovia alebo ľudia, ktorí ovládajú čiernu mágiu, sú spojení s démonmi. Alebo sa to tvrdilo len v stredoveku? Chápem to tak, že človek môže uzavrieť dohodu s démonom, pričom však, samozrejme, platí niečo za niečo. Znamená to teda, že človek nemôže s démonom vychádzať len tak – bez toho, že by od neho démon vyžadoval napríklad vykonanie nejakej pomsty? Môžu sa démoni medzi nami prechádzať v ľudskej podobe? strana 19 ORL číslo 2014-3 „Odpopvěď je celkem jednoduchá. Ano, člověk, který praktikuje černou magii je ve spojení s démony. Jde o jistou formu spolupráce. Při praktikování tzv. černé magie totiž tvoříte a používáte k dosažení svého cíle, a to většinou vůči někomu jinému, zlo. Zlo je prazáklad podstaty všech démonických bytostí. Tím, že jdete po stejné „cestě“ se dobrovolně stáváte jejich spojenci a oni vám pomáhají k dosažení vytčeného cíle. Ne proto, že by démony k tomu popouzela touha dělat dobré skutky, ale jen proto, že tím se jim vydáváte v šanc. S démony nelze uzavřít přátelství ani nijakou dohodu. Jde o to, že vy něco chcete, oni vám pomohou k dosažení přání, ale pak si berou, a to vás. To jim stačí. Démoni se mohu mezi námi pohybovat v lidské podobě, ale je to velice vzácné. Velice se zajímám o astrální larvy. Jak zjistím, že je okolo sebe nemám? A jak se v případě pozitivního výsledku mohu bránit na astrální úrovni? Je třeba provést nějaký rituál? „Co se týče astrálních larev, zde je to trochu složitější. Poznat to můžete na sobě tak, že si sednete a začnete sám sebe studovat. Tedy přesněji, začnete sám v sobě vypočítávat své negace a různé závislosti – žárlivost, kouření, alkohol, vztek, pomlouvání, lži atd. Larva je totiž tvořena vaší psychikou a podporuje právě jednotlivé negace ve vás. Larva je parazit a potřebuje vaše slabosti k tomu, aby mohla existovat a růst. Čím více roste, tím více vás ovládá třeba ve vzteku, či alkoholu, drogách atd. Sejmout larvu můžete buď rituálně a „rozpustit“ ji, nebo tím, že ovládnete sám sebe a přestanete ji živit tím, po čem nejvíce touží, tedy, že ovládnete svůj vztek, přestanete kouřit, přestanete závidět jiným lidem, přestanete druhým škodit, povyšovat se atd.“ Může nás démon ovládnout? „Ano. Démoni mají tu vlastnost a také cíl, nám neustále škodit, pokoušet nás, ovládat nás, ale třeba i dle plánu zničit. Všechny podoby zla jsou vlastně zaměřeny proti nám lidem. Proto se může stát, že démonická bytost ovládne naši duši, doslova ji zotročí, dostane se do našeho těla a ovládá jej. Nemusí být ovšem vždy přímo v těle samotném, stačí mu, když je na těle jakoby přisát a i tak může svou oběť ovládat a soustavně ničit. Člověk se pak rychle změní k horšímu. Změny chování, agrese, zuřivost, apatie, střídání nálad, hysterie, alkohol, drogy, výbuchy emocí, nekontrolovatelný třes, vyhrožování, neúcta, rouhání, stavy úzkosti, zhoršení zdravotního stavu, atd.. .Za svou praxi jsem zažil několik podobných případů. Často to jsou lidské tragédie a horory. Život s posednutým není prakticky možný. Stává se pozvolna nebezpečným sobě i okolí. Člověk je najednou jak v jiném světě, jako by se probudil do děsivého snu.“ Jak démon do člověka vstupuje? „Nejčastěji ústy, dechem, potom skrze krev, například při poranění – to je však méně časté. Nejvíce však svobodným rozhodnutím člověka jako takového. Tedy když člověk souhlasí s tím, aby mu démon s něčím konkrétním pomohl, splnil jeho zlé přání atd. Jde o hroznou a trvalou úmluvu. Třeba když si přejete, aby se někomu jinému stalo něco špatného.“ Může do nás vstoupit sám Satan, vládce temnoty? „Čas od času se setkám s příběhem člověka, který tvrdí, že do něj vstoupil sám Ďábel. Osobně to považuji tak trochu za nemožné. Jeho energie a zlo je tak obrovské, že by to lidské tělo nebylo schopno vydržet. Je to asi takové, jako, kdyby jste chtěli dostat do krabičky od sirek velké dopravní letadlo. Vstupovat do nás za určitých okolností mohou ovšem samotní démoni.“ Mohu si démona najmout, aby někoho jiného zničil? „Podobné smlouvě se říká sanctum regnum nebo také pacta conventa daemoniarum. Je- li to vaše rozhodnutí a vaše touha i nenávist je tak velká, je možné v rámci paktu démona žádat o splnění úkolu. Pokud člověk ví jak, tak může takovou bytost zaúkolovat zničením jiné osoby. Onen pakt je ovšem zničující i pro toho, kdo démona žádá o splnění takového úkolu. Upsání se znamená zkázu a věčné zavržení a zatracení. To je ovšem podobným lidem jedno, nehledí na to. Zajímá je pouze zničení jiného člověka či naplnění svého pochybného cíle. Démon to učiní se zvrhlou radostí, protože tím pokoří člověka, který je jeho nepřítel a z hlouby své podstaty jej nenávidí. Člověk totiž stál na počátku pádu těchto bytostí. Bylo to tisíce andělů, kteří se postavili na počátků věků po boku Lucifera proti Bohu, bylo to i 200 strážců Země, kteří pod vedením Semjaza zanechali svých http://orl.bloger.cz dozorčích povinností nad Zemí a postavili se proti Bohu a tím i proti člověku. Za to je stihl trest a to nám nemohou odpustit. Tím, že se rozhodnete konat něco zlého, stačí i v soustředěných myšlenkách, je uzavřena nepsaná „smlouva“. Je to stygma, které máte v sobě po zbytek života vypálené. V okamžiku smrti vás prozradí. Nelze to smazat ani zatajit. Něco jiného je, když si během života plně uvědomíte své špatné chování a začnete toho litovat a snažíte se to napravit. Chybovat totiž může každý z nás, ale je důležité své činy včas napravovat. “ Jaké úkoly mohou démoni plnit? Jak jsem již řekl, jde často o touhu někoho jiného zničit, ale lidé mají různá přání a pohnutky. Pomocí paktu s démonem můžete žádat například peníze, moc, kariéru, slávu, ovládnutí jiné osoby aby vám například sloužila či vás milovala atd. Vždy jde o něco negativního, co nepřináši štěstí a radost jiným, ale jen a jen vám. Vliv démonů je vždy zlý. Tyto zvrhlé bytosti působí na člověka zhoubně.“ Mohou démoni činit radost a pomoci jiným? „Pokud hovoříme o dobrém úmyslu tak ne. To nikdy nesplní, protože tím by se tzv. vykonal dobrý skutek, což je pro ně něco naprosto nepřijatelného. Jejich cílem je jen a jen škodit a to v různých podobách, formách a skutcích. Démon vám „pomůže“, ale vy za to zaplatíte dvojnásob než žádáte, ale ne v materiální rovině, ale především v té osudové, tedy v zatracení a tím, že se poté propadnete do vlastní temné záhuby. V pohádkách je to přece krásně zobrazeno. Pekelník nechce vaše majetky ani tělo, ale jen vaši duši.“ Proč chtějí vlastně naše duše? „To je hodně složitá otázka a není jednoduché na ni odpovědět. Ale podstatou je nejen trest za to, co jste provedli za života, ale také v tom, že tyto bytosti potřebují rozšířit své řady. Vše začalo na počátku, kdy se Lucifer a jeho legie andělů postavil proti Bohu, byl však poražen a svržen do nicoty a do „propastí“. Bůh poté nařídil andělům spoutat padlé anděly v hlubinách země na místě odsouzení, ale desetinu z nich nechává, aby podléhala Satanovi zde na Zemi a pokoušela člověka. Zatracené duše lidí se poté mohou stát nižší forstrana 20 ORL číslo 2014-3 mou démonů, právě pro své zlé činy protože jsou ve své podstatě příchylné ke zlu a jiným špatnostem. Navíc to je svobodná vůle lidí chtít zlo. Někteří z těchto padlých andělů, z kterých se staly poté démoni, sestupují denně do zásvětí (pekla) a berou s sebou duše zatracených hříšníků, kteří právě zemřeli.“ Mohou se démoni přivolávat kdykoli? „Ano i ne. Ono to není tak jednoduché. Například démonická bytost Haristum podléhá sluneční sféře. Díky tomu je možné jej přivolávat v neděli o jedné, šesté a desáté hodině. Khil je podřízen planetární sféře Marsu. Zjevuje se v úterý ráno o jedné, třetí a osmé hodině. Surgt je podřízen planetě Venuši. Ten se zjevuje v pátek v noci o půlnoci a ve tři ráno atd. Těmto bytostem podléhají další démoni a skupiny nižších entit. Je nutné znát jejich tzv. sigilium tedy znak, který je přiřazen k jejich jménu a je nutné jej dokonale ovládat, protože stačí jen malá odchylka, či nepřesnost a může dojít k velkým škodám. Ale protože lidé neznají přesné postupy jak s démony komunikovat, stačí mnohdy jen vaše zhoubná touha v rámci zla a tato touha příslušného démona vždy přivolá a je i vyslyšena. Proto stačí tak málo k tomu, někomu ublížit a být také sám zahuben.“ Jsou i jiné důvody, proč nás démoni napadají? „Když vynecháme žádost jiného člověka, je tu pak další aspekt, a to ten, že vás některé lidi chtějí zničit pro vaši předurčenost. Tedy, že jsou tu lidé, kteří mají některé schopnosti a vlastnosti, které mohou démonům vadit. Může jít i o to, že jde o osoby, které jsou k něčemu duchovně významnému předurčeni již v době svého narození. Proto se démoni snaží těmto lidem zničit život, aby se nenaplnilo jejich důležité poslání.“ Mají démoni svá jména? „Všechny bytosti obou světů mají svá jména. Lucifer, Belzebuth, Astarot,Lucifug, Agaliarept, Fleurety, Sargatanas, Nebiros, Marbas, Pursan, Loray, Valefar, Nuberus atd. V rámci samotného oboru démonologie existuje evidence stovek jmen různých démonů. Jen Statan má několik jmen. Lucifer, Elil (kvílící Syn úsvitu). Také se mu říkalo Jitřenka, Žalobce nebo ten, kdo zvěstoval světlo. Má mnoho jmen a mnoho podob.“ Mají tyto bytosti nějakou konkrétní podobu? „Přesná podoba není vždy známá. Démoni mohou na sebe brát rozličné podoby a tvary. Od těch hrůzných až po pro lidské oko či psychiku snadno přijatelné. Jsou známy případy, kdy se démon dal poznat v podobě krásné dívky, či mladého atraktivního muže, či moudrého starce. Jindy na sebe bral podobu ohavné zrůdy, která děsila až k omdlení. Tyto bytosti může provázet i zápach sýry, hniloby či tlející masa a rozkladu. Nebo také kouřového matného světla. Jejich tvar je takřka neuchopitelný a velice různorodý.“ Existují knihy, podle kterých se dají tyto bytosti přivolávat? Ano. Existují opravdu odborné grimoary, které se dají úspěšně použít. Jde například o Arbatelův grimoár De Magia veterum, De Heptarchia mystica, svazky od Agrippy z Nettesheimu, Clavicula Solomonis, Magia Innaturalis, Sefer raziel haMalach, a v neposlední řadě i Almadenův Lemegeton či Abanův Heptameron. Knih je řada. Ale je nutné říci, že užívání je velice náročné a vyžaduje velkou znalost a jsou v praxi opravdu velice nebezpečné. Na internetu jsem nalezl řadu odkazů od lidí, kteří toto nebezpečí doslova bagatelizují a navíc ostatní hloupě navádějí k používání magie a čarodějnictví (sortilegia) v reálu. Což rozhodně odsuzuji. Jsou i jiné knihy, které nás varují před démony? Kde se o nich můžeme dočíst? Řadu důležitých informací získáte například v knize Enchiridion, Levitius, Numeri, Deuteronomium, ve druhé knize Samuelovi, ve spisech Izajáše, Henocha, Ozeáše, Jeremijáše či Ezachiela, ale i v listech Efezským, Koloským, Korintským, první a druhý list Tesalonickým atd. Můžeme se vůbec nějak bránit proti těmto bytostem? „Základní ochrana je ta, že se budeme snažit nežít ve zlu. To je ovšem někdy složité, protože jsme jen lidé. Děláme chyby a někdy nás i dostihnou špatné myšlenky a touhy. Jsme ovládáni světem, tělem i sny. Ale nyní však k http://orl.bloger.cz praktické rovině. Pokud již dojde k něčemu takovému, a jsme obětí ataku démona, je dobré vyhledat něčí odbornou pomoc a neotálet s tím. Čas vždy hraje proti nám. Je to stejné jak s nemocí. Najděte v sobě víru a lásku, požádejte zástupce církve o pomoc, obraťte se na exorcistu, noste u sebe kříž svatého Benedikta, pomáhá i vykuřování – tedy čistění prostoru.“ Hovořil jste o kříži svatého Benedikta a vykuřování. Popište nám to trošičku. „Tradičním zapovídacím nekromantickým kuřidlem je pelyněk pravý, laskavec, ločidlo, tis červený, čecheřice vonná, zerav západní a harmala mnohodílná. K vymítacím kuřidlům se řadí ločidlo, yzop, jalovec, vavřín, kapradí, zemědým lékařský, routa a třezalka. Základem je vždy kadidlo jako hlavní pojící medium. Tyto sušené ingredience poté sypete na rozžhavené uhlíky a kouř poté čistí prostor kolem vás. Co se týče uvedeného kříže, tak ten nese v sobě taxturu Crux sancta sit mihi lux, Non draco sit mihi dux Vade retro satana, Nunquam suade mihi vana, Sunt mala quae libas, Ipse venena bibas. Toto šestiverší se inspiruje evangelním rozhovorem mezi Ježíšem a apoštolem Petrem. Počáteční písmena šestiverší (CSSML NDSMD VRSNSMV SMQLIVB) bývají vyryta kolem kříže, který i já osobně nosím na krku“. Milan Doležal – exorcie, léčitelství, ochrana před prokletím a černou magií. Více jak 20 let se zajímá o okultní fenomény, duchy a přízraky. Studuje exorcii a odvádění duší mrtvých i rušení prokletí. Spolupracuje rovněž s církví při řešení některých událostí, které se například týkají přízraků a zjevení. Je členem ekumenické ezoterní skupiny, která se na profesionální úrovni snaží pomáhat lidem nejen v oblasti léčitelství, ale i při snímání uřknutí, rušení negativních zón, odvádění duší mrtvých, v oblasti exorcie a magické ochrany. Věnuje se také přednáškové činnosti. [email protected] http://exorcie.blogspot.cz strana 21 ORL číslo 2014-3 http://www.demiurg.cz/index.php? option=com_content&task=view&id=31 4&Itemid=37 Desatero zásad temných duchů MVDr. Josef Staněk Marxizmus učí, že každý člověk se rodí dobrý, pouze je zkažen výrobními, tj. mezilidskými vztahy. Je to jeho největší lež, jejímž prostřednictvím se Satan snaží zatajit existenci necelého jednoho procenta jím řízených lidí. V mariánských zjeveních se o těchto jednotlivcích hovoří jako o lidech, jejichž duše "pohlédly na tvář Satana" a jimž zatím není pomoci. gií jiných, které vysává. Jedinou dostupnou je ta, která je z lásky k lidem k nim vyzařována. Život je božský dar jednotlivci, z hlediska energetického spíše půjčka. Lidé dostávají energii k životu v těle od Podstaty světa jako z lásky poskytnutou příležitost ke svému duchovnímu růstu. V tom jediném je smysl existence podivného tvora – člověka. Tuto energii všichni po částech pozbýváme, jestliže jakkoliv porušujeme Řád stvoření neboli vůli Stvořitele. Ztrácíme ji tak, že v důsledku zpětného karmického dopadu samočinně přichází utrpení. Z odpadlé energie je pak živeno "peklo", takže i ta část reality, na jejíž existenci by Bůh energii k bytí neposkytl. Lidský odpad od Řádu stvoření tak dal vzniknout existenci temného Toto necelé jedno procento lidí je původcem a organizátorem všech neštěstí lidstva v dějinách. Smyslem jejich existence ve hmotnosti je snaha o duchovní proměnu k horšímu oněch více než 99% v jádru dobrých lidí, kteří by se bez existence "černých" mezi sebou vždy domluvili. Tito mezi lidmi inkarnovaní "černí" jsou právě oněmi organizátory bojů za "světlé zítřky" všeho druhu, včetně náboženských, národních, svobodně tržních. Plodem revolučně organizovaných "světlých zítřků" se samozřejmě nakonec ukázalo být jedno nepřetržité utrpení všech 99% slušných lidí. "Temné" duchy v akci je možné rozeznat již podle toho, že za správné vydávají "boj proti nespravedlnosti" nečistými prostředky. Ignorují základní duchovní princip, podle kterého nelze k čistému cíli dojít nečistými prostředky. Pro normálního člověka je těžko pochopitelné, že jakékoliv utrpení lidí je jejich cílem. Proto jsou na Zemi inkarnováni. Temné záhrobí (peklo) není stvořeno Bohem a tím udržováno v existenci jeho vyzařováním (vůlí). Temné záhrobí si musí energii ke své existenci brát z ener- duchy rozpoznat. Jen za tohoto stavu duchovního probuzení většiny může nastat nová éra, onen "stříbrný věk lidstva". O začátek jeho nástupu probíhá v současnosti neviditelná "válka duchů o duše lidí na Zemi". Úsilí světlých duchů, duchovních vůdců lidstva, o probuzení lidí je podstatou současných společenských událostí, které si ovšem mnozí materializmem zatížení komentátoři vysvětlují jako operace nějakých spikleneckých elit. Ve skutečnosti leží rovina tohoto zápasu ve vibrační hladině ducha, jinak řečeno duchovní vůdcové lidí (andělé strážní) se snaží aktivizovat ještě vnímavé lidi k zabránění blížící se katastrofy lidstva. Pod vliv "černých" se v Česku dostalo již 70% lidí, kteří zčásti převzali některé níže uvedené "černé" principy myšlení. Současní inkarnovaní "černí", pokud se udrží u mediální moci, vedou všechny lidi Západu do masového utrpení. Duchovní zápas o přežití "světlejších" lidí v současné vše zasahující krizi lidstva, které jako celek kráčí vstříc dosud nevídanému pádu, může skončit okamžikem, kdy bude prolomena informační blokáda ateistů (marxistů) a inkarnovaní "černí" se stanou viditelnými. Kdyby k prolomení nedošlo, nastolí následně rovnováhu živly jako nástroje Stvořitele. nízkého záhrobí, z něhož se zpět na svět inkarnují temní duchové. Konec éry temných duchů? Současné předpeklí na Zemi tedy skončí až tehdy, kdy obyčejní lidé začnou mít schopnost inkarnované temné http://orl.bloger.cz "Černé" lze snadno rozeznat od normálních lidí podle jimi žitého "desatera přikázání". Ovšem toho, jež pochází od Satana. Jakmile zásady satanského desatera veřejnost prohlédne a pochopí jejich hnací princip, stanou se "černí" pro zbývajících 99% lidí neškodnými. Lidovým výrazem pro temné duchy je "špatňák". Desatero Satanových přikázání * V jakýkoliv smysl existence vesmíru a lidského života věřiti nebudeš! strana 22 ORL číslo 2014-3 Vše existující je náhoda, není spravedlnosti, není posmrtného života, otázka po smyslu lidského bytí je irevelantní, nevědecká, nepřípadná. (V jednoho Boha věřiti budeš!) * Co si za svůj idol neboli za boha učiníš, to se i bohem stane! Jinými slovy, není žádného objektivního Boha, jsou jen naivní představy a pověry lidí. Z tohoto principu je odvozeno, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou! U druhých lidí jejich naivní představy respektuj, využij je, ale pro tebe božské je to, co ti přináší prospěch! (Neučiníš sobě obrazu Boha!) * Všechny své zájmy mezi lidmi zaštiťuj Bohem nebo nějakým vyšším zájmem! Tak ti kryptovíra poloslepých poslouží k zamaskování vlastních zájmů! Neboli buď vždy a všude diplomatem, který něco jiného říká, něco jiného myslí a něco jiného koná! S cílem vlastního prospěchu. (Nevezmeš jména božího nadarmo!) * Stále buď aktivní a ve spěchu, neboli pracuj, aby ses nemohl zamyslet! Zásada "čas jsou peníze" a stálý spěch je pro tebe darem, který tě chrání před zamyšlením nad tím, proč to všechno vlastně děláš, proč žiješ, proč okrádáš hloupějšího, když si jeho peníze do hrobu nevezmeš. Modlitby, meditace, kontemplace by ti mohly ukázat tvůj konec a tím tě znervóznět. (Pomni, abys den sváteční světil!) * Ctít budeš jen ty lidi, kteří ti mohou být jakkoliv užiteční a jen dokud ti budou užiteční! Co s obtížnými rodiči, dětmi a příbuznými. Zvířata se v džungli o příbuzenství po dosažení dospělosti také nestarají! O předky a mrtvé už vůbec ne. (Cti otce i matku svou!) * Zabij cokoliv a kdykoliv, je-li to pro tebe v čemkoliv výhodné (beztrestné)! Zabij, nebo budeš zabit je přece základní zákon džungle neboli přírody. Jakékoliv omezení je pověrečné opium slaboduchých! (Nezabiješ!) * Vezmi si kdykoliv a cokoliv z hmotného, vše, co se ti hodí a co máš možnost vzít, když jsi silnější! V přírodě slabší také čekají, až se lvi nažerou. Je to přírodní právo silnějšího. (Nepokradeš!) * Na jakoukoliv potřebu sexu, která se v tobě probudí, máš přírodní právo těla! Tzv. láska k tomu není třeba, neboť je to nemoc smyslů skrze poruchu vnímání mozkem. (Nesesmilníš!) * Pravda ve slovech je to, co je pro tebe v daný okamžik výhodné mluvit! Spravedlnost a ohled na zájmy druhých jsou chiméra slabých a hloupých! (Nepromluvíš křivého svědectví!) * Máš-li dost síly nebo důvtipu, nebráni ti nic, aby sis bez ohledu na předsudky a vztahy nevzal rozkoš z jakékoliv ženy a jakýkoliv majetek slabších. Z praxe utajování v tisíciletých dějinách lidstva je ale známo, že žádné spiknutí ani žádnou lóži není možné skutečně utajit. Základní kryptologickou poučkou totiž je, že tajemství, které znají více než dva lidé, není tajemstvím. Ne tak desítky nebo stovky lidí. "Odhalovači" spiknutí iluminátů nepostřehli, že spojení těchto kruhů probíhá hlavně telepaticky v rovině ideové jednoty, jen málokdy a ojediněle v reálu. Jako informace u zvířat skrze informační pole. Mafie temných duchů může jen tak dlouho negativně ovlivňovat lidstvo, dokud většina lidí neprohlédne duchovní podstatu jevů a skrze poznání se nenaučí tyto lidi identifikovat. Pak nastane konec jejich úspěchů a konec jejich pronikání do mocenských pozic všech lidských organizací, včetně církví. Porážku "černých" může přivodit jen poznání neboli otevření duchovního oka u většiny žijících lidí. Otevřené duchovní oko je projev onoho Ježíšova: Kdo z Boha je, slyší můj hlas! Neboli hlas Spravedlnosti. (Poznámka: v závorce jsou uvedeny zásady nezkomoleného božího desatera.) Dokonalou školou pro cvičení duchovního oka byl pro Čechy nejdříve protektorát, pak 50. léta a normalizace. Můj otec mi, když jsme se o charakter někoho přeli, říkal: "Ty mne nebudeš učit znát lidi! Ty jsi nezažil protektorát! Tehdy na poznání člověka záviselo přežití." Pak se ukázalo, že měl v odhadu vždy pravdu on a ne já. Ale vyučil jsem se. V "normalizaci" a "privatizaci" jsem se v lidech již pletl málo. Jedinou zbraní je poznání Skryté bude odhaleno Výše uvedené principy chování a myšlení "černí" duchové mezi normálními lidmi nikdy nevysloví. O to důsledněji se těmito axiomy myšlení řídí. Vzájemně se beze slov a organizovaných setkání poznají pohledem a vytvářejí tichá ideová "bratrstva" k olupování a mediálnímu ovládání ostatních, které považují za hlupáky. Z pozorování existence jakýchsi podivných mocenských a finančních her a souher událostí, z existence jakýchsi neviditelných záhadných vyvolených, kteří mezi sebe ctižádostivé diletanty neberou (na místní i světové úrovni) pak u příliš materialisticky myslících pozorovatelů fantazie vyvolá dojem o existenci spiknutí všemocných iluminátů, zednářů, ufounů či Židů. Z podprahových nevysvětlitelných podnětů vznikají všechny verze spikleneckého pojetí dějin. Každý snad pochopil, že výše uvedené "satanské desatero" je protikladem nezkřiveného původního křesťanského Desatera. Je dobré si to uvědomit, aby vyšlo najevo, koho jsou satanské desatero žijící lidé protihráči. Jeho nastavení jako diagnostického zrcadla vůči jakékoliv osobě je tak spolehlivým ukazatelem typu člověka, že vylučuje omyl odhadu. V přírodě si silnější rovněž berou, co chtějí. (Nepožádáš manželky ani statku bližního!) http://orl.bloger.cz Jakmile vycítím, že nějaký člověk žije byť jen jednu z výše uvedených zásad, vím, o koho jde. A co od něj v ostatních aspektech jednání a bytí mohu očekávat. Moje znalost jeho skrytých úmyslů plně spoutává jeho akční možnosti, zbavuje ho sebevědomí a síly. Ze zkustrana 23 ORL číslo 2014-3 šenosti jsem poznal, že takoví lidé to rychle vycítí a spěšně se ode mne vzdalují. Jakmile rozhodující masa lidí prohlédne řídící principy Satanových přívrženců, je konec vlády "černých" v médiích, vědě a správě států. Žádný nový Hitler nemůže nikde projít. Teprve jasnozřivostí masy lidí se hlas lidu stává hlasem božím a nastolí společenskou situaci, ve které se normální lidé bez válek a krizí na všem domluví. mi ostatními jazyky. Prestižní absolvování klasického gymnázia bylo jistou zárukou pro schopnost logického myšlení a znalost základní masy obecných vědomostí. Od otce jako klasického filologa však vím i to, co v rozumářském dnešku při hodnocení přínosu gymnázií uniká. Lidstvo jen skrze takový duchovní pokrok, nikoliv skrze technologický rozvoj, postoupí do vyšší vývojové fáze. V té srovná své vztahy samo se sebou, s přírodou a tím i se Stvořitelem. Bude to konec éry podivných lidí, kteří se beze studu mohou ptát: "Co je to spravedlnost? Já znám jen právo!" Protože kdo z Boha je, ten ji samozřejmě – někdo lépe, jiný hůře – cítí. Jen temní necítí nic. Klasická gymnázia kromě jazykového základu solidně seznamovala studenty s hlavními rysy celé antické kultury, na které dnes stojí způsob myšlení evropské civilizace. Všechno současné ve filozofii a kultuře je v tichosti postaveno na "klasických", neboli antických paradigmatech vnímání světa. Ty byly v kontextu zabudovány do více než dvou set vyučovaných antických příběhů a mýtů, které se četly v latinském a řeckém originálu a v nichž bylo zachyceno celé spektrum schémat lidského myšlení, charakterů, včetně odpozorovaných společenských dějů a procesů lidského podvědomí. Transcendentní ponaučení pak bylo obsaženo v jejich vyústění a rozuzlení; tato podvědomá inteligence dnes pomalu zaniká. Znalost zákonitého vyústění základních dějů v lidském podvědomí, obsažená v mýtech, byla současně s učením jazyka vtisknuta do podvědomí gymnazistů a stala se tak základem jejich inteligence poté, co "fakta byla zapomenuta". Maturant tak byl vybaven vlastně základnou intuitivní prozíravosti do života. Proto je pro ně typické, že u právních projednávání svých lumpáren žádají: "Dokažte mi to!" Neboť nevěří v konečnou Spravedlnost, nevěří, že co je skryto, v čase přerodu bude odkryto! http://www.phoenixcasopis.cz/autori /69-mvdr-josef-stanek/815-desaterozasad-temnych-duchu.html Sisyfové jako pro produkty školství Zdeňka Nejedlého MVDr. Josef Staněk Prvním "revolučním" krokem komunistického ministra školství Zdeňka Nejedlého bylo zrušení klasických gymnázií, patřících ve své době k nejlepším středním školám v Evropě. Jejich profesory označil Nejedlý za zpátečníky, kteří "svítí loučí" v době žárovek. Teprve až dnes, kdy je možno tento krok v českém školství objektivně zhodnotit, vychází postupně najevo, jak kvalitní základ vzdělání tato gymnázia poskytovala. Jejich klad neležel jen v tom, že prostřednictvím rozsáhlé výuky latiny a řečtiny dostávali absolventi generální základ gramatiky a sémantiky (nauky o pojmech), který jim umožnil porozumět gramatice a logice vyjadřování jevů vše- Přednosti klasických gymnázií Zbylo jen pár pojmů Dodnes se setkávám se zdravotními sestrami z Jaselské, které otec učil latinu. Ty s pohnutím vzpomínají na hodiny latiny právě proto, že otce provokovaly k "neosnovovému" vyprávění antických mýtů a příběhů, jež si dodnes pamatují. Z těchto příběhů zůstalo dnes v obecném povědomí již jen několik pojmů jako Sisyfova práce, Oidipův komplex nebo Augiášův chlív. Zásady ezoterické antické moudrosti ve rčeních jako "Nomen – omen" (jméno určuje osud), "O mrtvých jen dobře", nebo v pozemském dění časté rozumem neprohlédnutelné řešení typu "Deus ex machina" (z rozhodnutí bohů) už byly dialektickými materialisty zavrženy zcela. Ovšem ke škodě jich samých. Doložme si to na příkladu věčného diletanta Sisyfa, který silou analogie inspiroval jemu podobné "antiezoterické" typy lidí. Zamysleme se nad tím, jaký souběh symhttp://orl.bloger.cz bolů je zakotven v Sisyfově příběhu a zda mají své pokračování ve spolku svých jmenovců. Příběh o Sisyfovi Sisyfos byl korintským králem, jenž proslul svou vychytralostí a kterého pýcha dovedla až k tomu, že se několikrát pokoušel obelstít i bohy. Pokusil se zvítězit nad Smrtí. Když ji bohové vysvobodili, aby tak obnovili přirozený chod světa, seznámil se Sisyfos se zákony podsvětí. Aby bohy opět oklamal, požádal svou manželku Meropu, aby za něj po jeho smrti nekonala pohřební obřady. Věděl, že pomsta za nevykonání pohřebních obřadů je jediný důvod, pro který jej strážce podsvětí Plutón může propustit ze světa mrtvých zpět na svět. Po propuštění ze záhrobí k provedení údajné pomsty se ale Sisyfos nehodlal vrátit. K návratu byl bohy, kteří prohlédli jeho úskočnost, donucen násilím. Při tlaku bohů k návratu do podsvětí navíc, aby zakryl svou úskočnost, vyzradil Diovo milostné dobrodružství. Za cílevědomou vychytralost a opovrhování zákony světa a podsvětí byl rozzlobenými bohy mimořádně a rafinovaně potrestán. Posedli jej bludnou představou, že dovalí-li na daný kopec balvan, který na něj z člověku neprohlédnutelného principu dovalit nelze, vysvobodí se a stane se sám bohem. Od té doby Sisyfos, zbaven schopnosti vyciťovat rozumu skryté neboli ezoterické, valí dle svého názoru chytře do kopce balvan, který mu vždy pod vrcholem spadne. Obsednutí chybnou myšlenkou je vpravdě božský trest, trestající právě absenci schopnosti vyciťovat nadrozumové a pocit všerozumění. K dovršení pokoření dotyčného je navíc doprovázen pocitem vlastní výjimečné chytrosti. Sisyfos, nevěřící vlastně v zákony iracionálního rozměru světa, se tak stal v podvědomém panoptiku symbolů symbolem věčného namyšleného diletanta. Dnešní Sisyfovci V Sisyfově příběhu jsou však obsaženy i jiné znaky, charakterizující rysy podvědomí lidí jeho typu. Je to nevíra v sílu bohů, neboli skrytého rozměru světa, vlastně praktický ateizmus. Dále schopnost zneužití zákonnosti neutralizací ducha zákonů jejich slovní formulací, jejich formálním výkladem (jak v současnosti aktuální a rozšířené!). Také poukazování na chyby jiných k zakrytí své vlastní podlosti. Kdo si tedy symbol strana 24 ORL číslo 2014-3 Sisyfa přiřadí k sobě, vydává tím o sobě, kromě důkazu absence antické vzdělanosti, i svědectví o intuitivní neomalenosti. Představte si míru intuice člověka, který by si pro syna vybral jméno Grázl nebo Kazisvět. Nebo kvalitu myšlení těch, kteří založí organizaci pro uplatňování lidských práv pod jménem Urválek (prokurátor proti Slánskému), nebo pro osvětový spolek pod jménem Goebbels. A jméno a symbol Sisyfos byly pro skupinu lidí natolik přitažlivé, že se rozhodli jeho příběhu použít. Podle míry své vzdělanosti diletantsky. Rozhodli se udělovat bludný balvan těm, které za Sisyfy považují oni, protože matou veřejnost. Vlastně se prohlásili za bohy, obdařené nadčasovou moudrostí a mocí. Jenže ouha! Jsou takoví? Anebo jsou to vlastně Sisyfové, kteří se chtějí vlastního balvanu zbavit? Není to právě ona pýcha nad vlastní chytrostí v kombinaci se snahou opovrhovat zákony rozumu člověku ukrytými, která charakterizuje Sisyfa? Není to on, který "objevil" hloupost jiných v tom, že věří na zákony záhrobí, neboť jsou v rozporu s dialektickým materializmem (po zdiskreditování marxizmem-leninizmem přejmenovaným na skepticizmus)? Komu náleží "bludný balvan"? K upoutání pozornosti, když tuto nemohou přilákat vlastními vědeckými pracemi, prokázali i Sisyfovu vychytralost. Využili chytlavosti sdělovacích prostředků k jakýmkoliv senzacím a začali se oblékat do barevných prostěradel a "hlasovat" o hlouposti jiných mručením. Ani rys práskačství jim nechybí. V zábavném TV vystoupení "ezoteriků" komentovala grimasami "skeptička" Věra Nosková jejich skutečné či údajné hlouposti nikoliv v přímé konfrontaci s autory výroků, ale ve skrytu za plentou. Za Sisyfy vyhlašují jiné, ale podle symboliky jimi oni sami jsou. V tom je ten diletantizmus a polovzdělanost v porozumění řeči symbolů. Nelze než obdivovat intuici veřejnosti, která situaci vycítila a Sisyfy nazývá právě je a nikoli ty odměněné bludným balvanem. V tom je opět ona vychytralost Sisyfa, že svůj bludný kámen (ateizmus) chce předat jiným! A jaká je podobnost aktérů komedie se Zdeňkem Nejedlým! Také to byl za republiky fundovaný vědec. Pak se zaprodal ideologii údajně vědeckého světového názoru, popřel a pošpinil pod záminkou vědeckosti zásady svobodné výměny názorů a stal se paskvilem rozumnosti a charakternosti, hrobařem kvalitního školství. Pravý ezoterický pro- totyp pro bývalé vědecké nadšence, dnešní Sisyfy. Je jen štěstím pro neskepticky myslící, že již ztratili moc za nematerialistický názor zavírat. Ataky "vědeckých" hodnostářů V životě jsem byl za vědce se prohlašujícími skupinami napaden již třikrát. Poprvé v roce 1970, kdy skupina otitulovaných akademických hodnostářů v prověrkové normalizační komisi vysoké školy veterinární zjistila, že svým neschvalováním vstupu spřátelených armád matu studenty a jako hlavě revizionizmu mi okamžitě ukončila pracovní poměr. Po dvaceti letech chodí tito "vědečtí" hodnostáři "kanály". Podruhé v roce 1983, kdy skupina vědecky graduovaných veterinárních epizootologů navrhla moje potrestání za to, že jsem jako jediný veterinář v republice veřejně a písemně doložil neúčinnost metody potlačování varroázy včel utrácením včelstev a navrhl alternativní postup. Jistý epizootologický "Hujer" dokonce žádal, abych byl zbaven titulu. Po pěti letech velkých státních výdajů se po promoření celé republiky roztočem varroa ukázalo, že údajně vědecký postup zkrachoval. Dnes se k metodě radikální likvidace včelstev nikdo nehlásí. Nutno ovšem dodat, že onen "epi Hujer" časem prohlédl a přišel se mi osobně omluvit s tím, že jsem měl pravdu. Potřetí v roce 2007, kdy členové skupiny Sisyfos, aniž členové pléna knihu Falzifikace a falzifikátoři českých dějin přečetli, hlasitým mručením nad vytrženými výňatky vyjádřili své pobouření nad mým údajným matením veřejnosti. Podle zaslaného dopisu je pobouřilo, že: "na základě útržků známých fakt a dobové vibrace se mi vynořovaly obrazy tehdejších dějů, zejména že Sámo vlastně nebyl kupec a Přemysl Oráč zemědělec". Také dočasné odpoutávání od těla ve snu je značně "rozmručelo". Jen jsem zvědav, jak dlouho jim mručení vydrží tentokrát, neboť je prováděn výzkum DNA prvních Přemyslovců. Ten určí jejich původ a oficiálně opět "dějinami" zatočí. Pohlédli pravdě do tváře Uvedené důvody pro udělení bludného balvanu jsou ovšem zástupné. Pravým důvodem je rozhořčení skeptiků nad mým poukazem na to, že české dějiny jsou v současnosti cenzurovány a vykládány ateisty (neboli Sisyfy) tak, aby materialisticky vyzněly a ztratily tak http://orl.bloger.cz svoje duchovní vyznění a smysl. Naproti tomu v knize jsou dějiny českého národa podány tak, že vnější děje a konání lidí jsou jen zevním projevem tisíciletého úsilí duchovního jádra českého národa o přiblížení se Pravdě. Jako falzifikátoři jsou v ní popsáni ti, kteří mu v rozpoznání tohoto smyslu bytí překáží. Sisyfovci se mezi nimi poznali, odtud jejich podráždění a mručení. Sebeznemožnění normalizátorů trvalo 20 let, jak dlouho bude trvat Sisyfovcům? http://www.phoenixcasopis.cz/autori /69-mvdr-josef-stanek/130-sisyfove-jakoprodukty-skolstvi-zdenkanejedleho.html Moderní teologie již nevěří v anděly a ďábly? Francesco Lamendola IV. lateránský koncil, který se konal v Římě v roce 1215 na konci pontifikátu Inocence III., se připomíná především proto, že odsoudil jáchymovské teorie, totiž smělé návrhy na obnovu křesťanství, které hlásal kalabrijský mnich Joachim de Fiore a které měly silný vliv na středověkou spiritualitu. Nicméně z teologického hlediska byl tento koncil významný z jiného důvodu, protože formuloval jasně nauku, která dosud v Církvi nebyla definována a která se týká existence andělů a ďáblů. Zvláště jeden koncilní dokument se zabývá ďáblem a jinými démony, což bylo do té doby spíše záležitostí tradice, a učitelský úřad se této otázce blíže nevěnoval. Samozřejmě, tohoto tématu se již dotkly i jiné koncily: např. koncil v Toledu r. 400 a I. koncil v Braze v roce 560. Ale to se stalo v souvislosti s tvrdým bojem proti herezi prisciliánů, kteří tvrdili, že ďábel se vynořil z chaosu a temnot a byl podlý od počátku. Podporovali tak manichejský dualismus mezi Bohem a Ďáblem: Bůh byl podle nich principem dobra a ďábel zla, oba ve stejné ontolo gické rovině. Zavrhovali jako zlou materiální dimenzi života, která je podřízena Knížeti tohoto světa. Přitom byla řeč o Satanovi, ale mluvilo se o něm pouze proto, aby se zdůraznilo, že i on je tvor rovný ostatním tvorům, byl stvořen jako strana 25 ORL číslo 2014-3 dobrý a stal se zlým svým svobodným rozhodnutím. Výrok IV. lateránského koncilu, známý vědcům jako Firmiter (podle prvního slova textu), vychází naopak z úvahy polemického charakteru a má teologický dosah, který se dovolává důsledně nicejského vyznání víry. Stojí za to, abychom ho doslova citovali: zvláště v r. 1546–1547) a konečně II. va tikánský koncil. Mezi papeži připomeňme zvláště Pavla VI., který v roce 1972 udělal ten „skandál“, že připomněl nutnost být připraveni bránit se zlu, které nazýváme ďábel, a Jan Pavel II, který mezi jiným 23. července 1986 potvrdil skutečnost, že jak jasně říká zjevení, svět čistých duchů je rozdělen na dobré a zlé a že Satan, odbojný duch, chce mít vlastní království, nikoliv to, které je Boží, postavil se jako první proti Stvoři teli jako protivník prozřetelnosti a anta gonista láskyplné Boží moudrosti. Nicméně, jestliže ještě před nějakými třiceti lety takřka všichni katoličtí teologové neměli žádné těžkosti při zastávání těchto postojů, v posledním desetiletí se mnoho změnilo. Počet teologů, především protestantských a pak i katolických, kteří pokládají za nutné „číst“ anděly a démony v sym bolickém smyslu jako alegorie Dobra a Zla, silně vzrostl. Andělé jsou interpre továni stále častěji jako poetické obrazy samotného Boha a jeho prozřetelnostní činnosti; hlavní kniha Starého zákona, která přináší základní tradiční poznatky z angelologie a démonologie, byla definitivně zařazena mezi knihy deuterokanonické; prakticky jen v souvislosti se zvěstováním Panně Marii archandělem Gabrielem je ještě dovoleno mluvit o andělech. Otevřeně věříme a otevřeně vyznáváme, že pravý Bůh je jen jeden, věčný a nesmírný, všemohoucí, neměnitelný, nepochopitelný a neomylný, Otec, Syn a Duch Svatý, tři osoby, ale jen jedna podstata, tj. přirozenost naprosto jednoduchá. Otec nevychází z nikoho, Syn je z Otce a Duch Svatý rovně z jednoho i druhého, vždy bez počátku a bez konce. Otec plodí, Syn se rodí, Duch Svatý vychází. Jsou soupodstatní, mezi sebou rovní, stejně všemohoucí a věční. Jediný princip všehomíra, stvoři tel všech věcí viditelných i neviditelných, duchovních i hmotných, které všemohoucí silou na počátku času stvo řil z ničeho a dal tvorstvu řád: jednak duchovní, jednak materiální, tzn. anděly a pozemský svět, a pak člověka jakožto účastníka jednoho i druhého, složeného z duše a těla. Rovněž ďábel a jiní démoni byli Bohem stvořeni jako přirozeně dobří, ale sami se změnili ve zlé. Člověk pak zhřešil pod vlivem démona. Později i jiné koncily se zabývaly touto látkou, zvláště koncil ve Florencii (1442), v Tridentu (v několika reprízách Ještě radikálnější je kritika, která se týká ďáblů, a to až do té míry, že samotná představa ďábla jako osobního a duchového tvora zaměřeného na záhubu člověka z nenávisti k Bohu a ke stvoření byla otevřeně postavena mimo diskusi. A i když je pravda, že je málo katolických teologů, kteří otevřeně zastávají názor, že ďábel jako osoba neexistuje a je ho třeba chápat jako princip Zla (mezi ně patří Hans Küng), přesto mnozí trvají na tom, že je třeba z dogmatického hlediska dávat ho do závorky jako pouhou hypotézu nebo jako irelevantní tradici. Zkrátka teologové s „progresivní“ formací (smíme-li tak říct) se domnívají, že víra v ďábly je přežitek z dávných dob a není dobré ji připomínat už kvůli honbě na čarodějni ce a hranice z dob inkvizice. Pro ně víra v existenci andělů a démonů není koneckonců teologicky relevantní. V každém případě to prý není ústřední otázka křesťanského poselství; koncilní dokumenty, které se tím zabývaly (jako např. IV. lateránský), nemají prý závazný charakter pro věřícího, tzn. nepředkládají to jako otázku víry. Pokud http://orl.bloger.cz jde o ně samotné, tito teologové se domnívají, že mají důležitější otázky, jimiž je třeba se zabývat: otázky etiky, a především se tváří, jako by se chtěli zbavit „dědičného hříchu“ své vlastní vědy, což je hrozná nechuť zabývat se ji ným světem. Jenže je tomu skutečně tak, že víra v anděly a démony je okrajovou otázkou křesťanské víry, kterou je možné přenechat výstředním skupinám církevního společenství, jako jsou návštěvníci svatyní, např. oné archanděla Michaela na hoře Gargano na jedné straně, a obě ti tzv. „ďábelských posedlostí“ s jejich rodinami na straně druhé, včetně těch několika diecézních exorcistů? Zatím totiž jako první důsledek postupného odchodu od teo-logické závaznosti a od kultu andělů a víry v démony se projevuje skutečnost, že tyto obsahy víry, které už nefigurují mezi obsahy křesťanské kultury, okupovaly tiše, ale neúprosně sekty a náboženská i pseudonáboženská hnutí, kterým se daří při tahovat věřící katolíky, kteří nejsou náležitě vyzbrojeni. Stačí připomenout bohatou mytologii o existenci a blahodárném působení andělů, kterou pěstuje řada skupin a hnutí inspirovaných hnutím New Age, které z tohoto „kulturního trendu“ udělaly výnosný obchod, prodaly miliony knih a mnoho filmů a televizních pořadů. Anebo si připomeňme z opačného konce povážlivě se šířící satanské sekty, řádění černých mší a rituální oběti, smlouvy s ďáblem, praktiky zaklínání, uhranutí, které zaujímají místo křesťanské víry, stále více opouštěné, a které s arogantním rouháním zneuží vají křesťanské symboly a výrazy. Známe případy rituálních vražd, kterými měl být oslaven jejich pán a vládce – Satan. Baudelaire jednou řekl, že největší výsměch, jaký ďábel sehrál s lidmi, je jejich víra, že neexistuje; a Dostojevský v dialogu mezi Ivanem a Ďáblem v závěru svého nejvýznamnějšího díla Bratři Karamazovi nám představuje Knížete zla, jak využívá intelektuální pýchu lidí, kteří by se cítili poníženi, kdyby uznali upřímně přítomnost hrozivé ďáblovy moci. Také velký spisovatel Michail Bulgakov v románu Mistr a Markétka nám připomíná, že ďábel se může pro sazovat v naší moderní společnosti díky tomu, že využívá naši neochotu věřit v nadpřirozeno. strana 26 ORL číslo 2014-3 Je však možné, aby básníci a spisovatelé – a ne vždy jsou to katolíci – dokázali vidět věci s větší jasností a s větším přesvědčením, než jaké osvědčují dnešní teologové, tedy právě ti, kteří by měli alespoň teoreticky být našimi duchovními vůdci ve třetím tisicíletí? A je možné, aby nauka o andělech a démonech byla součástí vývoje křesťanství, aby byla jednou z forem předávání víry a byla zcela přiměřená prostým lidem minulých staletí, ale nebyla už vhodná pro racionalistické a ná ročné syny postindustriální civilizace? Páni teologové, dejme si pozor, abychom s vaničkou nevylili také dítě! Skutečnost, že např. určitý počet lidí, zvláště žen, byl odsouzen a za živa upálen jako čarodějnice a čarodějové v Ev ropě v minulých staletích, neznamená, že čarodějnictví neexistovalo ani že přestalo existovat v současné době. Neznamená to, že černá magie nebyla praktikována a že není uplatňována i dnes; neznamená to, že by ďábel nebyl uctíván od lidí, kteří vzývají jeho moc ke zlým skutkům všeho druhu. Umíme si snadno představit námitky „liberálních“ teologů, kteří se všemožně snaží, aby uvedli do souladu dědictví víry s racionalistickými požadavky sou časného světa. Řekli by: Nejde o to, zda existovali černí mágové a ctitelé ďábla. Jde o to, zda ďábel existuje a zda může reálně předávat svou nadlidskou moc svým následovníkům. A samozřejmě, na obě tyto otázky odpovídají teologo vé krásným ne: více či méně zamlženým, více či méně rozhodným. Ostatně, neslyšeli jsme od některých biskupů jasné prohlášení, že ve svých diecézích nepo třebují exorcisty, ani je nechtějí, protože jak víme, ďábel neexistuje a věří v něho jen stařenky? A tak jsme nuceni zabývat se kořenem celé otázky, která vůbec nepatří mezi okrajové otázky křesťanské víry, nýbrž která předpokládá uznání zbavené jakékoliv dvojznačnosti: jedná se o naprosto ústřední poselství křesťanství a evangelia. Pokud jde o evangelium: co říká na téma andělů nikoliv Starý, ale Nový zákon? Nezačíná vyprávění o životě Ježíše epizodou pokušení na poušti, při kterém stál božský Učitel tváří v tvář Ďáblu a jeho svodům? A nepřišli mu pak na po moc andělé, kteří sestoupili, aby mu sloužili ihned poté, co přemohl velkého Protivníka? Jistě, je možné interpretovat tuto epizodu také alegoricky; všechno je možné: ale podle našeho názoru taková interpretace by amputovala smysl všeho toho, co pak ve vyprávění evangelia následuje. Ježíš nepřišel jen proto, aby lidi zásadně zbavil pout hříchu, aby jim předal etický kodex, aby se mohli stát hodnými Božího království; přišel také, aby se utkal s původcem hříchu: s ďáblem; s jeho nejobávanějším nástrojem, smrtí: a aby nad obojím zvítězil. Pokud nechá peme toto, ztrácí tajemství jeho umučení podstatnou část svého významu. A konečně, proč se Ježíš na každou prosbu zastavil a vyháněl ďábla z těl posedlých a učil tomu i své učedníky? A proč by svatý Pavel říkal, že nebojujeme proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem a proti zlým duchům v ovzduší (Ef 6,12)? A jestliže ďábel neexistuje, kdo to tý ral svatého faráře arského v jeho faře, jak dosvědčují mnozí lidé, kteří ho znali? Kdo trápil svatého otce Pia v jeho cele? Kdo shazoval na zem mystičku Martu Robinovou, nemocnou celá desetiletí nevysvětlitelnou těžkou nemocí a ži venou pouze svatým přijímáním? A proč velká vizionářka Kateřina Emmerichová, která žila v Německu mezi léty 1774 a 1824, když mluvila o naší době, varovala, že ďábel bude puštěn z řetězu na určitou dobu, a odvolávala se tak na slova Apokalypsy (XII,12)? Hedwig-Louis Chevrillonová napsala ve své knize Satan v Bibli a ve světě: Někteří mají za to, že termín Satan v evangeliu není nic jiného než narážka na svět zla, rozšířený v lůně lidstva, a není to jméno osobní bytosti. Ve skutečnosti největší požadavek dnešního člověka je chtít být nezávislý, ať už jde o zlo nebo dobro, a tedy také o Satana nebo o Boha. Člověk usiluje o to, aby on sám byl svou vlastní mírou a sám si vyplňoval svůj život a jeho duchovní a fyzický prostor. Absorbuje a vydává za své všechny skutečnosti a stává se ve svých vlastních očích de miurgem vlastního vesmíru. (…) Že by ďábel „s vidlemi“ v okamžiku jasnozřivosti prozradil tajemství svého převleku za pronikavého ducha? Obtěhttp://orl.bloger.cz žování této zneklidňující osoby v životě některých svatých, kteří se ještě nevymanili z oblasti legend, to všechno přiřadíme raději k tomu, čemu říkáme „čertoviny“ a nad čím jen pokrčíme ra meny. Kdo by chtěl být pokládán za nevzdělaného a chtěl by mít něco společného s infantilismem? Všechno to, co zažil svatý farář arský, otec Lamy, samotná Terezie z Lisieux, tak zakotvená v kontemplaci lásky, otec Pio, centrum horoucí bolesti Vykupitele, to všechno je možno doložit a kontrolovat na základě seriózních informací. Všichni tito lidé, zcela oddaní Bohu, se však zřejmě stali terčem tragikomických extravagancí a marného strašení. Velký teolog a filozof Romano Guar dini ve svém základním díle Pán. Úvahy o životě a osobě Ježíše Krista to vyjádřil takto: Pro Ježíše neexistuje pouze možnost zla, která spočívá v lidské svo bodě; ani pouze náklonnost ke zlému, která pochází z individuálního hříchu anebo hříchu prarodičů, ale také osobní moc, která chce systematicky zlo. Nejde mu jen o hodnoty samy o sobě dobré, a přitom nad zlem přivírá oko, nýbrž jde mu o samo zlo. Je zde někdo, kdo vyslo veně vystupuje proti Bohu, kdo chce vytrhnout svět z Božích rukou, chce rozdrtit samotného Boha. Jelikož Bůh je samo dobro, jeho program se může projevit pouze v tom smyslu, že chce svět přivést do zkázy a do vzpoury proti Bohu. (…) Ježíš ví, že byl na svět poslán proti Satanovi: božskou pravdou zažene temnoty, které způsobil; nad slunce jasněji odhalí křeče egoismu, tvrdost nenávisti; s budovatelskou Boží silou napraví zpustošení způsobené Zlým; svou svatou čistotou zažene bahno, jaké Satan kupí v člověku, který propadl otroctví smyslů. Tak bojuje Ježíš proti duchu nepravosti. Hledá si cestičku do lidské duše, která propadla zkáze, aby osvítil svědomí, probudil srdce a obrátil je směrem k dobrým zdrojům. (…) Moderní člověk vyřadil ze svého ho rizontu Satana a jeho království. Nicméně je zde někdo, kdo by ho chtěl obrátit ke zlému, a ten se samozřejmě nepředstavuje takový, jaký je, naopak snaží se zamaskovat na půdě vědy, která chce být ryzí a objektivní, zatemňuje oko, aby ho nemohlo bezprostředně evidovat; vyvolává nekonečné kontradikce, kde jedno tvrzení popírá druhé; protože nechce mít nic společného s duchem, utvrzuje se vždy znovu strana 27 ORL číslo 2014-3 a znovu ve své rigidní specializaci. Z technicky a humanitně orientované racionality vytvořil mašinerii současného ekonomického řádu, který je kovárnou otroků, nebo ještě lépe řečeno, člověk se pod jeho vlivem ve své chytrosti stal nerozumný v tom, že z prostředku udělal cíl a z pána stroje se stal jeho otrokem. Tak se dostáváme přesně k vyjádření toho, co je démo nické,... ba co více. Je zbytečné to opisovat, protože sám předmět této otázky přímo bije do očí. Zmatek ve všem, co se kolem děje, slepota pohledu, tvrdost srdce a falešná orientace vůle, to všechno představuje jednu a tutéž věc. Kdo je do toho zapleten, vidí jen věci, fakta, důsledky, logiku, ale nikdy ne samotného nepřítele. Pramen: www.ariannaeditrice.it http://www.lumendelumine.cz/index. php?page=teologie-uz-neveri-v-andelya-dably Technika jako paví vějíř Stanislav Komárek Ježíš ho postavil ke zdi, podíval se mu z očí do očí a potřel ho. V míře, v jaké jsme schopni podívat se zpříma Ježíši do očí, vidíme ho také my. V míře, v jaké v nás ožívají Duch a Ježíšovo Srdce, stáváme se pány nad Zlým. „Moudří“ se samozřejmě těmto myšlenkám jen vysmívají. Nikoliv, drazí „moderní“ a „progresivní“ teologové, tak to nejde. Snad vás všechna vaše věda a všechen váš liberalismu poněkud zaslepily, a to až do té míry, že nevidíte to, co osoby méně instruované, ale více mystické vždy věděly a vždy budou vědět. Ďábel existuje, je to tvor osobní a duch a usiluje všemi prostředky své moci, aby člověka svedl ke hříchu, totiž aby ho vzdálil od Boha. Samozřejmě, není třeba upadat do extrému a vidět ďáblův zásah v každé formě pokušení a v každém hříchu. Nicméně právě my, kteří jsme se narodili do 20. století, nej strašnějšího v lidských dějinách, do století Osvětimi a Hirošimy, nesmíme upadnout ani do opačného extrému – totiž do neschopnosti vidět, že zlo se někdy představuje ve formách tak strašných, tak organizovaných a současně tak kamuflovaných, tak zdůvodňovaných, aby byly takřka přijatelné, že je opravdu velmi těžké vysvětlit je jako náhodnou negativní souhru neosobního charakteru. Je obtížné nevidět, jak se zde v jasných formách rýsuje tvář odvěkého Odpůrce, se kterým se Ježíš ještě dříve, než začal své misijní poslání mezi lidmi, rozhodl střetnout tváří v tvář, aby oznámil také jemu, že čas, který mu byl poskytnut, se chýlí ke konci. Italský badatel Oreste Tolone přirovnává v duchu Adolfa Portmanna, švýcarského přírodního estetika, technickou civilizaci k chvostu páva, péřovým ozdobám samečků rajek či zobáku tukana, k takzvaným excesivním strukturám v živém světě. I tam si lze položit otázku, zda vlastně má páv svůj vějíř či zda tato ozdoba má páva. Když se na celou strukturu podíváme, žasneme, jak jsou jednotlivá pera krásně sestavena ve velkou plochu pravidelně pokrytou duhovými oky, celek je ještě lemován zlatistými třásněmi. Aby vůbec mohl páv s něčím podobným žít, musí se dát jeho chvost složit, i potom je ovšem prodírání džunglí věru neveselé a obtížné. Podobně jako samečkové rajek nemůže pomáhat při sezení na vejcích a odchovu mláďat, jeho život se vlastně vyčerpává sebepředváděním a tokovými ceremoniály. Takovíto na sám okraj svých možností přivedení tvorové balancují na hraně vyhynutí a náhlá změna prostředí či další narůstání jejich ozdob je může snadno svrhnout do dějinného hrobu. Drtivá většina získané energie je investována do toho jediného, co se vlastně zdá být jejich životním smyslem. S excesivním rozvojem techniky v naší civilizaci tomu není zásadně jinak. Všechny kultury v dějinách měly nějaké pole, na němž realizovaly drtivou většinu své energie – podnikání a technologický rozvoj to zdaleka být nemusely, ba http://orl.bloger.cz až do evropského novověku nikdy nebyly. Egyptské pyramidy budí dodnes mrazení v zádech, byť se jednalo z pozdějšího hlediska o zcela „umrtvený kapitál“. Buddhistická civilizace viděla v technických vymoženostech jen pomůcku pro spásu duší na cestě k vyvanutí – od jednoduchých ručních či vodních modlitebních mlýnků (k takovéto mechanizaci modliteb například křesťanství nikdy nedospělo) až k důmyslným strojům ve stylu pražského orloje, které jsem kdysi viděl na Wu-tchaj-šanu: pouze místo apoštolů do kolečka obíhají bódhisattvové. Že by měla technika ulehčovat práci, většinu civilizací ani nenapadlo – ačkoli antika dobře znala princip vodního mlýna, používala jej málo: otroků i oslů byl dostatek. Herón z Alexandrie předváděl ptolemaiovským vladařům skleněný model parní turbiny jako zajímavou hračku a při tom zůstalo. I evropský středověk viděl pokrok a rozvoj v zahušťování sítě klášterů a stavbě stále okázalejších katedrál, nikoli třeba v rozvoji zemědělství a řemesel. Zcela podobně, jako všechna námaha Tibeťanů byla soustředěna do rozšiřování klášterů, kde působila v posledku polovina všeho mužského obyvatelstva, poháníme my všemi svými silami mlýn rozvoje technologií, dnes většinou informačních. Kdo by dnes pod slovem „pokrok“ myslel něco jiného než ten technický, řekněme pokrok mravů, stal by se rázem smutnou postavou. Je vcelku logické, že v době, kdy se všechny síly společnosti opírají do vývoje technologií, jiné oblasti „podnikání“, třeba emoční a citový rozvoj, literatura, výtvarné umění a jiné podobné skomírají a degenerují a záhy budou vypadat jako motorismus ve středověku. Větším problémem než tato samo o sobě smutná jednostrannost je, že technologie rostou i z energie „ušetřené“ na rozmnožování, kdy se společnost pozvolna mění ve společenství singlů, doplňované přistěhovalectvím. I středověké kláštery takto získávaly „volné valence“ pro udržování svého provozu náboženského, hospodářského i kulturního, jejich osazenstvo však sotva přesahovalo desetinu populace. Tibet se svou polovinou mnichů už energii k obraně či modernizaci nesebral – je otázka, zda nás nečeká něco podobného, tak jako páva, až jednoho dne shledá, že se se svým chvostem v houštině už neotočí. strana 28 ORL číslo 2014-3 http://blog.aktualne.cz/blogy/stanisl av-komarek.php?itemid=21762 Ilona Švihlíková: Elitám vyhovují neznalí a netrpěliví lidé Ekonomka Ilona Švihlíková je známá svými nekompromisními ekonomickými názory, při kterých vstávají liberálům vlasy na hlavě. V rozsáhlém rozhovoru pro portál Vaše věc se mimo jiné svěřila, že píše knihu, ale nesmí zatím prozradit její název. Dozvíte se ale také to, jak známá ekonomka hodnotí složení vlády Bohuslava Sobotky, kam si myslí, že směřuje globální ekonomika anebo co jí v poslední době udělalo největší radost. společnosti v historickém kontextu, tak se podle mě vůbec neorientuje. V jakém části hospodářského cyklu se nyní nacházíme? On uvádí příklad, že vůbec nepočítal s tím, že výrobky které se v zde produkovaly, budou vyrábět za 4 centy děti v Indonésii. Já si myslím, že civilizace čelí několika krizím najednou. A i zájem o studium civilizací indikuje to, že se podvědomě cítí, že tady opravdu problém. Jsme blízko bodu kolapsu, ale nejsem si jistá, zda je nevyhnutelný. Určitě západní civilizace čelí největší kombinaci krizí všech dob a je to specifické tím, že poprvé máme jako lidstvo zbraně, kterými dokážeme zničit sami sebe a veškeré okolí. A že zároveň technologie předčila duchovní rozvoj člověka. I produkce či poptávka po katastrofických filmech v Hollywoodu indikuje pocit, že z tohoto systému nelze uniknout jinak než kolosální katastrofou. Propojování výroby není mimo. Ona je to otázka expanze. Jde o jiný typ kolonizace. Existuje zde proletariát, když mizí dělnická třída? Proletariát existuje pořád, jen se tak nevnímá. Zkrátka proletariát neví, že je proletariátem. To znamená, že rozvrstvení společnosti je mnohem heterogennější, mnohem pestřejší, což zakrývá řadu podobností. Lidé, kteří pracují tzv. hlavou, nikoliv manuálně mají tendenci si o sobě myslet, že jsou střední třída či vyšší střední třída, přitom jejich pracovní podmínky jsou často srovnatelné s těmi, co pracují manuálně. Ale to umělé vnímání napomáhá tomu, že jednotné uvědomění toho, kdo je proletariát, skutečně není. Profesor Keller zmiňuje i rozdrobenost, díky které nemá tato skupina obyvatelstva prakticky žádnou sílu. Jaká je Vaše nejoblíbenější ekonomická teorie? To je obtížné. Samozřejmě je třeba znát marxizmus, dále je velice inspirativní John Maynard Keynes, především v oblasti mezinárodní ekonomie, kde není až tak znám, a Schumpeter byl jeden z mála, kdo chápal dynamiku a technologický přínos. V tom je jeho velká cena. Ještě se snažím aplikovat Kondratěvovy vlny, přestože to byl spíše statistik a matematik než ekonom. Jednu teorii si nebudu schopná vybrat, spíš naprosto eklekticky vybírám z těchto tří, čtyř přístupů. Profesor Keller tvrdí, že třeba Marx je pro dnešní dobu nepoužitelný, protože vůbec nepočítal s globalizací? S tím bych nesouhlasila. Já si myslím, že globalizace je vrcholná etapa kapitalizmu, kdy to jádro tam zůstává. Když člověk nezná základy přístupu, teď nemyslím to, k čemu on dospěl, nebo co navrhoval, ale to jak uvažoval o Společnost je heterogenní, což znamená, že je komplexní. Vysoká míra komplexity znamená, že civilizace se dostává na svůj vrchol, a potom následuje pád. Když se podíváte na teorie civilizací a jejich kolapsu, tak je otázkou, do jaké míry je ta komplexita větší než dokáže společnost snést. Ve chvíli, kdy je možno velké množství pracovních činností nahradit v rámci automatizace a robotizace, znamená, že vyjednávací pozice pracovníků je prostě slabá. A není to tím, že se z nás stávají de facto firmy, které si vzájemně nejen na trhu práce konkurují? To je prostě kapitalistické prostředí, které mimochodem už dospělo do té fáze, že konkurence je pro ty slabé. Ti silní si nekonkurují a jsou vůči sobě velice solidární. Silný aktér se dnes pozná podle toho, že se umí vyhnout trhu, umí se vyhnout konkurenci. To jsou typicky velké nadnárodní korporace. Ty mají centrální plánování matky-dcery a na trhu se pohybují minimálně. Oni si vytvářejí vlastní prostředí. http://orl.bloger.cz Gerald Celente dokonce předpovídá brzkou válku a to na základě již probíhající války měnové. Pojem měnová válka se vždycky vázal ke krizím. Bylo tak ve velké represi. Teď znova po roce 2009 se to vrací na scénu v nižší intenzitě. Vojenský konflikt nelze vyloučit, z důvodu, že zdroje jsou regionálně i globálně nevážené, ale také protože západní civilizace a tím pádem se oslabuje postavení Spojených států. Jejich oslabení však není rovnoměrné. Ustupuje úroveň ekonomická, ideologická, ale je tady drtivá dominance vojenská. To je velice nešťastná kombinace. V minulosti podobná situace končila válkou právě kvůli udržení pozice. Ale není to scénář, který nutně musí nastat. Neustále nám všichni slibují hospodářský růst. Ale jakou vypovídající hodnotu má HDP o skutečném stavu ekonomiky a životní úrovni obyvatel? USA změnili metodiku výpočtu a najednou rostou. V USA tam zahrnuli výdaje na vědu a výzkum tím pádem jim to zázračně narostlo. Já si myslím, že HDP nějaký vypovídající smysl má. Porovnává se celosvětově, máme dlouhé časové řady a nějakou představu. Jde totiž o to, že by neměl být jediným ukazatelem a měl by se vyvíjet další vedle něj, a to protože má řadu nevýhod. Třeba co do něj patří, nepatří, např. neplacená ženská práce, protože je zásadní pro udržení společnosti, obecně péče o domácnost, která neprochází trhem a není zachycena v té statistice, i když je to práce a užitečná navíc. Druhá věc je, že samotné HDP neříká nic o tom, jak se v té zemi strana 29 ORL číslo 2014-3 žije. Takže počítejme HDP i nadále, když ho máme, ale nechtějme od něj všechno, protože má omezenou vypovídající schopnost a je třeba rozpracovávat další. Máme index lidského rozvoje atd. Může existovat ekonomický růst země bez zadlužování (státu, podniků, domácností)? Jiný způsob jak v současném systému zvýšit objem peněz přece není. To je komplikovaná otázka. Samozřejmě ekonomika může růst i bez dluhů a v minulosti jsme toho byli svědky, nicméně to neplatí obecně. Vztah mezi HDP a dluhem se mění podle toho, v jaké fázi ta ekonomika je. Jiná situace byla v 50. a 60. letech a v posledních dekádách, kdy růst ekonomiky je dominantně dluhově tažen ať už to jsou domácnosti nebo stát. A zároveň se ukazuje, že ten stimulační efekt dluhu stále klesá. To znamená, čím větší dluh neznamená tím větší růst. Dluh v současné době je nedomyslitelně spojen s těmi nejvyspělejšími západními ekonomikami, je to dluh komplexní, to znamená na všech úrovních, ale jeho zvyšování automaticky neznamená, že ekonomika se zvedne. Ten vztah není tak jednoduchý. Ekonomie není fyzika. Jde ty dluhy vůbec splatit? Kdyby se odečetly dluhy i s úroky byly by některé ekonomiky v mínusu. To, co se splácí dneska, jsou pouze úroky. Jistina, to vůbec nehrozí. Většina zemí dluh roluje před sebou. To znamená, že jakmile dovrší splatnost obligací, tak se vydají další. Jestli jsou splatitelné? Nejsou splatitelné. Absolutně ne. Tohle je břemeno, které tíží zase především západní svět a bude se muset nějak řešit. Představa že čtyři generace budou žít v bídě a splácet je politicky nerealizovatelná. Co se stane, když spotřebitel (konzument) přestane utrácet peníze, které nemá za věci, které nepotřebuje? Tohle je komplexní změna systému, která předpokládám před námi je. Tady nejde jenom o to, že peníze, které nemá, utrácí za věci, co nepotřebuje, v některých případech je potřebuje. Ten základní problém není jen nadměrný konzum, to je jedna strana mince, ale ta druhá je, že se stále více zdražuje to, co je nebytné k životu, jako bydlení, energie, potraviny. Tato skupina je stále dražší vzhledem ke kupní síle, což nutně taky znamená, že se objevují lidé, kteří i když pracují, nejsou si schopni pokrýt základní potřeby. To je fenomén pracující chudoby, který roste ve vyspělých zemích. Změna spotřebních návyků částečně probíhá, ale transformace ekonomické situace ještě chvíli potrvá a hlavně nebude vedena jen ze strany spotřebitele. Nebude ale v ekonomice méně a méně peněz? Vy je tam můžete napumpovat jako Američané, což je ale k ničemu, protože se nedostanou tam, kde by byly potřeba. Následkem je jen bobtnání finančního sektoru a to se spíše projeví na bublině akciového indexu, ale nepomůže reálné ekonomice. To, co potřebujete v reálné ekonomice, je držet se práce a reálných hodnot. Není celá slavná krize jen důsledku horšího přístupu k úvěrům po pádu Lehmann Brothers? Pokud fungování celého systému závisí na neustálém přísunu nových peněz a jejich objem se sníží, logicky to vede k problémům systému. Je to jedna z dimenzí. Příčin krize je vícero. Shodou okolností je to téma knihy, kterou připravuji. Finanční systém je slupka. I lidé, kteří se nezajímají o ekonomii, vidí, že finanční sektor má problémy. To souvisí i s tím, že se nepůjčuje reálné ekonomice. Druhá strana mince je, že spousta velkých korporací sedí na penězích. To znamená, že kumulují obrovské hotovostní zůstatky a neinvestují je. Moje hypotéza je, že reálná ekonomika je v ziskových oblastech přesycená. Proto když už investují, tak do finančního sektoru. Proč USA a EU dělají pro záchranu ekonomiky opak toho, co nutí dělat zadlužené státy, tedy pumpování peněz do bank namísto škrtů? Ten nesoulad byl vidět už v roce 2009. Oni toto řešili v rámci G20 a tam už se střetly dvě pozice - německá, která je postavená na fiskální konsolidaci, to znamená na škrtech dominantně a americká, která kladla větší důraz na stimulaci, třeba i netradičními opatřeními. Japonsko praktikuje kombinaci těchto přístupů. Západ zoufale hledá, ale podle mě je to špatně všechno. Protože oni se zásadní chybu systému snaží http://orl.bloger.cz opravit tím, že něco natřou nebo nalakují. Nepodporuje onen jiný přístup trochu i tvrzení Johna Perkinse o existenci „lovců ekonomik“, kteří mají za úkol zadlužit co nejvíce zemí, tedy dát jim tolik úvěrů, že neměly šanci je splatit a za značně nevýhodných podmínek dluh hradí např. nerostným bohatstvím? Tohle byla klasická strategie MMF osmdesátých let. Dát zemi půjčku, kterou daná země nebude schopná splácet, následuje řízení v rámci MMF, kde se prioritně uspokojí věřitelé, a pak následuje privatizace národního bohatství. To proběhlo v řadě zemí latinské Ameriky. Mohlo by Řecko být jen další obětí? Může to být jedna z příčin. Zavdává tomu i velice aktivní Goldman Sachs, která byla tou firmou, která pomáhala Řecku upravovat jeho statistiky. Takže tento motiv bych vůbec nevyloučila. Já si myslím, že ti soukromí aktéři, nadnárodní korporace, si uvědomuji, že situace je velice vážná a chtějí dostat svoji libru masa, dokud je ještě z čeho, a mají velký zájem dostat bohatství, které bylo dříve pod veřejnou kontrolou pod svoji kontrolu. Ke zlikvidování celého státu stačí hodnocení soukromých ratingových agentur? Ano. Odpovědné nejsou samozřejmě nikomu. To je jeden z velkých rozporů té současné éry globalizace. Ti, kteří májí velkou moc, nemají žádnou odpovědnost a legitimitu. To znamená, že ti nejvíce mocní nejsou nikým voleni a naopak ti, kteří by nějakou legitimitu měli, mají velmi omezenou moc. Je zde frapantní úbytek moci, dominantěekonomické, národního státu. Jedním z důvodů je neoliberální politika, kdy vlastně stát se dobrovolně velké části moci vzdal ve prospěch jiných aktérů, často nadnárodních, ať už soukromé povahy nebo mezinárodních institucí jako je MMF. Tato kombinace se ukazuje bít smrtící, protože tady máte mocné aktéry, kteří nemají žádnou vazbu k té zemi a kteří mohou rozhodovat o tom, že Řekové budou žít 50 let v bídě, ale oni sami za to žádnou politickou ani jinou odpovědnost nenesou strana 30 ORL číslo 2014-3 Během finanční krize se ukázalo, že ratingy se vydávají na základě úplatků. Jak je možné, že těm společnostem ještě někdo věří? Práce ratingových agentur velice vyhovuje finančním trhům. Tam je velice úzké propojení. Národní státy nejsou až na výjimky schopny koordinovat akce, protože jeden stát, byť sebemocnější, se jim nemůže postavit. Musí to být koordinovaná regulace. Hlavně je zajímavé, že on už je to druhý případ morálního selhání těsně za sebou. Ten první byl ENRON, varianta na totéž. Auditorské firmy vydávaly posudek podle toho, jak mu zaplatili. To je přesně ono, když máte kapitalizmus založený na zisku a konkurenci, tak se přesně takhle budete chovat. Ten systém k tomuhle vede. Proč se evidentně chybný systém nezmění? Je to tím, že se do pozice, kde lze něco změnit dostanou ti úspěšní v tomto systému, a ti ho nechtějí změnit? Elity si dobře zařídily, aby ti, co jsou na vrcholných pozicích, hráli podle jejich not. A kdo podle nich hrát nechce, tak ho odstraní nebo podplatí. Ale ony jsou návrhy. Spousta dobrých věcí je v tzv. Stiglitzově zprávě z roku 2009, kterou zaštítila i OSN. Ta se koncentruje hlavně na chyby, které se staly v tom finančním systému. Je tam spousta konkrétních návrhů, co s tím dělat, ale problém je v tom že většina z nich se musí stát tou kolektivní akcí, tzn. dohodou alespoň v rámci G20. To vám zase narušuje ten dominantní princip kapitalizmu, konkurence. Státy by museli přestat si konkurovat začít spolupracovat a v tu chvíli skutečně měníme systém. Ne, že by to nebylo reálné, ale pokrok je zatím nedostatečný. Nemusela by ale vzniknout patřičná poptávka ve společnosti? Lidé na vrcholných pozicích to sami od sebe nezmění. Dobrovolně určitě ne. Buď je vyměnit, pak je otázka jak, nebo vyvinout tlak zdola, souhlasím. Jak vyměnit? Volbami to jde těžko, i když tam proniknou zajímaví lidé, stále převládá ta horší část. Vyměnit elity znamená změnit systém. Je to kruh, který jde rozetnout. Teď se opět dostáváme k mé při- pravované knize. V první řadě je třeba vytvořit alternativní média, to je asi největší problém a tam bych asi začala. Druhá věc je, že elity se starají o to, aby lidé byli stále hloupější, proto klesá úroveň vzdělání, ale hlavně klesá schopnost pochopit systémově ty jevy. Ono je lidem těžké vysvětlit, jak funguje neoliberální kapitalizmus, když se spokojí s jednoduchým vysvětlením, že za všechno mohou cikáni. To je pro ty elity ideální - máte obětního beránka, ukážete a hurá na ně. Je to práce osvětová, mediální, měla by vyrůstat alternativní hnutí propojená alespoň rámci západního světa. Představa, že si vytvořím novou politickou stranu a nahradím elitu "A" elitou "B", to mi přijde jako poněkud méně pravděpodobný scénář. Protože oni jsou zaháčkovaní nesmírně dobře. Nicméně co hraje dlouhodobě proti nim je ta sociální realita. "Žili jste si nad poměry", to už nebude tak úplně fungovat. Nestačí jen rozšířit obětní skupinu. Musíte platit vyšší daně, protože důchodci si žijí nad poměry? Tohle je nejďábelštější strategie elit. Prostě rozděl a panuj. Právě proto je třeba zdůrazňovat lidem, že si jsou podobní. Jak ale iniciovat aktivitu lidí? Většina lidí nebude aktivní nikdy, možná za mnoho set let, ale upřímně, většina společnosti není potřeba. Pro změnu je třeba mít kritické množství populace, to je ta páka, která mění poměr sil. Říká se, že je to 10-30 procent. Většina lidí se bude pouze dívat, jak se to přelévá, a vybere si až ex post vítěze. Menšina, když bude dobře organizována a bude mít vizi, tak může změnit celý systém. Není potřeba 51 procent. Ale ono i tu menšinu nebude jednoduché sehnat. Pokud protest není zrovna organizován odbory, skoro nikdo nepřijde. Čím je to? Ten důvod je hlavně v tom, že oni se lidé už mnohokrát zklamali a v tu změnu nevěří. Další věc je, že lidé jsou velmi netrpěliví. Neuvědomují si jak obtížný úkol to je. Oni chtějí změny hned. Uděláme demonstraci na Václaváku, kam přijde sto tisíc lidí a zítra padne vláda. To je neznalost toho, jak funguje politika. Ale bohužel tohle elitám obrovsky vyhovuje. Když máte lidi neznalé, netrpělivé atd., tak si můžete děhttp://orl.bloger.cz lat de facto, co chcete. To je i důvod, proč degraduje školství, to není vedlejší důsledek, ale jednoznačně záměr, protože jakmile máte lidi, kteří jsou vzdělaní technokraticky, umí udělat tabulku v Excelu, ale jinak jsou systémově hloupí, to se to pak vládne. Nějaká ta alternativní media existují, ale počet jejich čtenářů se příliš nezvyšují. Oni lidé o nich často ani neví. Moje teorie je, že je třeba neustále rozšiřovat informace a vtahovat lidí do těch věcí. Většina lidí není schopna aktivisticky pracovat nebo nemá ty možnosti pracovat dlouhodobě, ale je schopna se zapojit v nějaké dílčí činnosti. A s tím, jak se bude sociální situace lidí zhoršovat, bude těch, co budou hledat, čím dál víc. Samozřejmě u nás je to komplikované tím, že společnost není zvyklá na občanskou aktivitu. U nás je ní nazíráno jako na něco úchylného, ve smyslu správný člověk se večer dívá na Ordinaci v růžové zahradě a víkendy tráví v nákupním centru. Je ale potřeba to ty lidi učit. Můžeme se utěšovat tím, že Česká republika nebude první v nějaké systémové změně, ale spíš ta poslední. Tady je potřeba být ready. Základní problém jsou organizační struktury. Představa, že si sednu na náměstí a budu tam sedět, tak se nic nevytvoří. Ano, upozorním tím na problém. Jako první krok je to dobré, ale je potřeba tady mít strukturu. Problém je, že alternativci se hrozně neradi strukturují. Ona to nemusí být pyramida, Piráti mají koneckonců ideu hejna. Ale musíte mít nějakou strukturu k rozdělení úkolů. Chaotický pohyb nic nezmění. Jenže ta hejna jsou strašně malá a je obtížné přesvědčit lidi, aby se do nich zapojili, protože je zde něco špatně a je potřeba něco podniknout? Čím dál víc lidí si myslí, že to je špatně, o tom není tak těžké je přesvědčit. Mnohem těžší bude je přesvědčit, že s tím lze něco dělat, protože ve společnosti se rozšiřuje apatie a beznaděj v tom smyslu, že "líp už bylo, musíme se s tím smířit". To ale není žádná alternativa, což elitám opět velmi vyhovuje. Jenže stále dominuje přesvědčení, že špatný není systém, ale politici. Bohužel to je zase ten následek nedostatečného politického vzdělání. Předstrana 31 ORL číslo 2014-3 stava, že vyměním paňáca "A" za paňáca "B" a bude to dobrý, nefunguje. Je to těžký boj, ale mě nic moc jiného nenapadá. Taky se nevyužívá možností, které jsou. Hnutí jsou zbytečně roztříštěná. Je otázka, jak se tato hnutí budou dál vyvíjet. Jak se bude sociální situace dále zhoršovat, aby to neskončilo dominancí ultrapravicových hnutí, kteří si budou vybírat ty obětní beránky a lidé, kteří nemají ten systémový pohled, na to slyší mnohem snáz. Jak je možné, že trh s deriváty odpovídá asi devítinásobku celosvětového HDP? Upřímně, já to nechápu. Je to jeden z ukazatelů toho, že finanční sektor naprosto nikoliv nabobtnal, ale přerostl reálnou ekonomiku, což je mimochodem vždycky známka krize. Protože když ekonomika funguje, existuje finanční obsluha. Tady se ten poměr úplně obrátil. Ono to souvisí s tím, že se nám peníze vymkly z rukou. My dneska de facto neumíme definovat peníze. Určit hranici mezi tím, co jsou to peníze, a co už je finanční aktivum, to je nesmírně obtížné, navíc ta forma peněz je decentralizovaná, centrální banka už hraje téměř minoritní roli, máme tady spoustu hráčů mimo scénu, různých těch off-shorových center. To znamená, že ten finanční trh je nesmírně nepřehledný a vlastně nám chybí povědomí o těch základních veličinách. Začít definicí peněz, jak by měly vznikat, jakou roli by měly plnit a proč má být pouze jedna měna a ne několika stupňový měnový systém (lokální, národní, nadnárodní). Když Yesmani vydali fiktivní zprávu, že Dow Chemical vyplatí odškodné obětem masivního chemického úniku, její akcie šli děsivě dolů. Dá se zobecnit, že pokud uděláte morální věc, finanční trhy vás potrestají? Pokud máte společnost založenou na zisku a konkurenci, tak tam nemůžete mít morálku. To se neslučuje. Nemůžete mít morálku a zároveň bezmeznou touhu po zisku. Společnost, která vyzdvihuje ty, kteří mají největší bohatství, automaticky vyzdvihuje ty, kteří nemají žádné skrupule. Oni pořád chtějí v kapitalizmu hledat morálku. Ten systém je víceméně založen na tom nejhorším, co v člověku je. To znamená chamtivost, hamižnost, nebrat ohledy na druhého. Když se podíváte na reakce akciových trhů, tak ony jsou v souladu s touto vizí kapitalizmu, toho "člověk člověku vlkem". Jak tedy vznikají peníze? Emitují se pouze úvěrem? Drtivá většina lidí si myslí, že peníze, které si půjčí od banky, existují. Když se zmíním o emisi tak mi nechtějí věřit. Ano, většina z nich. Malou část (3-4 procenta) tvoří hotovost a zbytek vzniká dluhovou emisí. Většina lidí absolutně netuší, jak peníze vznikají. Spousta lidí se dokonce naivně domnívá, že jsou něčím kryté. Jak říká Samuelson: Peníze jsou přijímány, protože jsou přijímány. To je de facto zvyklost. Představa, že je něco reálně za nimi, je samozřejmě chybná. Na to, že říkáme, že je naše společnost založená na penězích, panuje okolo peněz docela velká nevědomost. Je pravda, že české banky mohou teoreticky půjčit až 49-násobek jednoho vkladu? Ano, podle toho modelu i v reálu dochází k multiplikaci půjček. Jaká máte očekávání od nové vlády? Koaliční smlouva zahrnuje mnoho zajímavých bodů. Něco se mi nelíbí, ale celkově je tam spousta dobrých věcí. Problém je, že jich je hodně a vláda by na ně potřebovala 10 let a ne jedno volební období, jestli vůbec bude celé. A druhá věc jsou zdroje. V koaliční smlouvě se hodně reflektuje postoj Andreje Babiše, který se domnívá, že zdroje jsou, a že při důkladném auditu veřejných financí nebude problém financovat to, co on tam hovoří. A to si myslím, že je trošku problém. Působení toho auditu nadhodnocuje a nakonec pozná, že bez změny v daňovém mixu to asi těžko půjde. V té vládě je KDU-ČSL, která destabilizuje cokoliv kdykoliv, takže z tohoto důvodu nemám pocit, že by ta vláda musela vydržet celou dobu a dostát tomu, o čem píše. Ona bude podrobená třem volbám, které koaliční strany postaví proti sobě. Chápete, proč Bohuslav Sobotka tolik stál o lidovce ve vládě? To bych taky ráda věděla. Na jeho místě bych jednoznačně preferovala Úsvit, ať už si cokoliv myslím či nemyslím o panu Okamurovi. Lidovci jsou destruktivní prvek, který je negativně vnímán většinou české společnosti a je tady také otázka církevních restitucí a http://orl.bloger.cz to je něco, na čem sociální demokraté postavili svou kampaň, a pak to odhodily jako nepotřebné nádobí. Představa Hermana na kultuře mi přijde děsivá. Je to taková ta úvaha té liberální levice, že optimálním partnerem ČSSD jsou lidovci a Zelení. Já tuto ideu absolutně nesdílím. Spíš je to nejlepší cesta k tomu, aby ČSSD dopadla jako ODS. Podle staré metodiky je nyní nezaměstnanost 10,3 procenta. Podle nové 8,2, stačí změnit metodiku a je problém o něco menší. Není problém ve velkém zdanění lidské práce? Když koupím stroj, co nahradí 20 dělníků, nezaplatím ani DPH a ještě si ho odepíšu. Já si myslím, že to tak úplně není, protože koneckonců i empirické příklady zemí, kde ta práce je velmi vysoce zdaněna. Určitě to hraje nějakou roli, to bezesporu, ale ten problém je skutečně obecnější a týká se toho, že práce je marginalizována na úkor kapitálu. Souhlasím, s tím, že kdyby se místo práce zdaňoval kapitál, třeba finanční, a byla by tam náhrada těch zdrojů, pak by to mohlo pomoci. Ale dlouhodobě to problém marginalizace práce neřeší. Řešením je jiný typ ekonomiky a jiné pojetí práce nebo aspoň zkrácení pracovního týdne. Ono je to absurdní. Máme stále modernější technologie a pracujeme čím dál víc. Už dávno nadešel čas na to, aby měl pracovní týden třeba tři dny. Ale co by to udělalo s ekonomikou. Když HDP v nějakém kvartálu neroste, jak tvrdili, tak za to údajně může větší počet svátků. To není otázka jenom dnů. V šedesátých letech bylo na stejnou práci potřeba pět účetních. Dneska stačí jeden účetní a počítač. A vykoná totéž, nebo dokonce ještě víc. Hlavně, je skutečně cílem společnosti mít co nejvyšší HDP? Ale lidi, kteří jdou nahradit stroji, se pak stávají pro společnost nadbytečnými. Ano, to je základní otázka pro nový systém. Ten současný dělá ze spousty lidí zbytečné. Nepřináší žádný zisk jako pracovníci ani jako spotřebitelé. Jsou doslova a do písmene k ničemu. A potom to má samozřejmě svoje dopady. Ohromný nárůst uvězněných ve Spojených státech. V každém případě je třeba si uvědomit, že práce a zaměstnání není totéž. Jak se staráme o staré lidi strana 32 ORL číslo 2014-3 invalidy, děti… Věda, výzkum a ekologie, péče o krajinu, tam je ohromné množství práce, ale je potřeba hledat zdroje. Proč se tam nedávají? Protože jde o veřejný charakter, který nepřináší zisk. Tedy nemůžete spoléhat, že to udělá soukromý sektor. Je třeba silnější stát nebo složky toho státu, aby mohl tu pracovní sílu tímto způsobem využít. Potom jsou tady i různé radikální návrhy, jako je bezpodmínečný základní příjem. Já nejsem úplně fanda tohoto konceptu, ale minimálně to upozorňuje na ten rozpor práce. Co říkáte nominaci rychlostudenta z Plzně Milana Chovance na ministra vnitra? Jeho jediná kvalifikace je ta, že včas otočil a namísto držení se plánu zaříznutí Sobotky bodl do zad Michala Haška? Když vynechám to jeho vzpomínání a zapomínání, kde byl a kde nebyl v Lánech, což také ukazuje něco o jeho morálním profilu, druhá věc je jeho studium práv. Oni se diví, že to prezident použil, ale proboha, aby to nepoužil! To je jednoznačně diskvalifikující. Další věc je, že on se dlouhodobě věnoval jiné problematice, a to dopravě. Souhlasíte s prof. Bělohradským, že lobbování nahradilo politiku? Záleží, co si představujeme pod slovem politika a pod slovem lobbování. Lobbovaní má dnes hlavně podobu korupce. Není tedy to tzv. lobbování jen začlenění systémové korupce do systému? Ona ta korupce má ještě jednu takovou vyšší formu, kterou já se taky snažím sledovat, a to je dobývání renty. Typicky nadnárodní korporace si vytvářejí legislativu na míru a vytváří si prostor ve veřejném sektoru. Co dřív zastával stát, tak se předává soukromým firmám. Například utlumení úřadů práce a vznik soukromých pracovních agentur. To je typické dobývání renty. Největší problém je, že politika je v totálním vleku ekonomických zájmů. Ono to bylo vždycky, ale nikdy ta disproporce nebyla tak silná, jako teď. Stát nemá ekonomickou suverenitu a je v područí jiných aktérů. Podle toho to taky vypadá. Nedají se volby tedy definovat jen jako výměna těch, kteří jsou lob- bováni? Když se prosadíte ve straně a umíte přesvědčivě lhát voličům, máte právo být lobbován. Čang Wej-wej ve své nejnovější knize nazývá západní demokracie tzv. „hollywoodskými“, ve kterých se ve skutečnosti konají volby jen pro zachování zdání volby. Tenhle systém je ďábelský. Ono se pořád říká, jaký byl hrozný ten totalitní nebo autoritářský, ale on byl dobrý na pochopení. Volby byly hrané a všichni to věděli. Tohle je daleko sofistikovanější propaganda v tom, že to tak vypadá, že máte na výběr. To je jako byste šel do obchodu a mohl si vybrat z padesáti různých čajů, ale kafe nedostanete. To už není v nabídce. Ty rozdíly jsou minimální. Strany jsou si strašně podobné, protože všechny operují v rámci toho systému. Pokud přijímáte logiku neoliberálního kapitalizmu, pak se nemůžete moc lišit. To nejde. Tam ten prostor je minimální. A těch, co se nebojí jít za ten systém, je hrozně málo. Náznaky jsou, ale je to takové slaboučké. Tak jak z toho systému. Pozvolna to se zdá nejde. Bude muset být nějaká revoluce? Nejsem si jistá, jestli by to nešlo pozvolna. Určitě, že je třeba pozvolna vytvářet ty alternativní struktury, protože musíte mít nějakou bázi. Jak se říká, revoluce požírá své děti. Když ji uděláte a nemate ty struktury předpřipraveny, tak skončíte špatně. To musíte budovat už teď, včetně osvěty, plánování, vize, programu. Když se řekne revoluce, tak se u nás všichni leknou. Ale je to kvalitativní změna systému, nic víc, nic míň. Co když to uspěje? Dopadneme jako Hugo Chávez? Venezuela má ty dolní struktury. Ty komunity žijí. Jestli budou schopny to ubránit, to je otázka. Každopádně, něco tam zanechal. Nicméně toto je příklad inspirativní jen částečně, protože Venezuela je za prvé ropná ekonomika a zadruhé, ona to není vyspělá země, je rozvíjející se. Vyspělé země řeší trošku jiné problémy, protože jsou v jiné fázi vývoje. Změna musí vzniknout v nevyspělejších zemích simultánně. Venezuela ani Řecko to nebudou. Pokud by to vzniklo v těchto zemích, tak první, co se udělá, je ekonomický bojkot, a když by nezabral ani ten, tak bude následovat vojenská intervence. Je to příliš nebezpečné, tak by se to potlačilo. Když to bude v nejvyspělejší zemi, tak už to nehttp://orl.bloger.cz půjde. To, co je potřeba sledovat, jsou změny v USA, Německu a Francii. Nebuduje se v USA spíše policejní stát, kde se každý sleduje? Ony tam jsou obě dvě tendence. Teď jsme v období, kdy to soupeří mezi sebou, kdy nastupuje fašizoidní systém totalitární kontroly, to je to sledování NSA, což je typický znak totalitní moci, sledovat všechny, přestože je to nesmysl, protože ty data nezpracujete. A zase je zpracovávají lidi, kde je vezmete, protože vždycky máte to riziko, že tam bude nějaký Edward Snowden. Ale zase zdola tam vzniká nová demokratické hnutí. Nemají ale větší šance spíše ty fašizoidní tendence? Vzhledem k tomu, jaké zákony jsou v poslední době přijímány, to vypadá, že mají mnohem větší vliv. Vypadá to tak, že jsme odsouzeni k té katastrofální variantě. Já si myslím, že jediný způsob, jak ta elita může vyhrát, je absolutně dokonalé pojetí toho „rozděl a panuj“. Jinak ta jejich represe je neudržitelná, s tím, jak se budou zhoršovat sociální podmínky. Tahle elita se nebude chtít dělit a vyprovokuje nějaký akt proti sobě. Ale pobijete všechny lidi a přimějete, aby policisté, vojáci šli proti vlastním lidem? Vyloučit se to nedá, ale já jsem optimista a já si myslím, že toto ta elita už neustojí. I když ty současný náznaky jsou, že se jim nedaří vůbec špatně, ale mají problém, že jsou tady lidi, kteří jim to systematicky kazí – Menning, Assange, Snowden. Ti obrovsky narušili ten systém. Je hrozně nedoceněné, co třeba tito tři přinesli lidstvu, protože mají takové zásluhy, že se to ani popsat nedá. Zkrátka, čím víc lidí ten systém potřebuje, aby se ubránil, tím se zvyšuje riziko, že je neuhlídáte. Když jsme u těch Spojených států. Jak může být za vzor svobody a demokracie dáván stát, který má zákon, podle něhož lze bez soudu zabít člověka? To propaganda, ale dobře udělaná. Oni měli tu výhodu, že kontrolovali většinu médií, ale to se také mění s příchodem alternativních médií jako Russia Today. Svět se mění k multipolárnímu uspořádání a dominance spojených států odchází. Museli by využít obrovskou represi. Ale nevylučuji, že se k moci strana 33 ORL číslo 2014-3 dostane šílenec, tak co to udělá. Kdyby se tam dostal někdo s Tea Party, tak tady máme třetí světovou válku. Nastoupí na místo USA Čína? Čína bude pravděpodobně nejdůležitější zemí, ale její postavení nebude tak výlučné. Spíše se blížíme nějakému multilaterálnímu uspořádání, ve kterém se vrátí ta rovnováha sil několika zemí. Určitě v tom budou i Spojené státy, pokud se sami nějak nezničí, bude tam Rusko, arabské země a státy latinské Ameriky. Ona Čína bude řešit i své domácí problémy. Co je to vlastně za systém v Číně? Jak by ho definovala ekonomická teorie? Číně nerozumíme. Oficiálně se to nazývá socializmus s čínskými rysy. Já bych řekla, že je to prostě státní kapitalizmus. To znamená, že Čína se chce zařadit do globální ekonomiky. Na rozdíl od Cháveze nemá tendenci ji změnit, ale zařadit se do ní, ale tak aby to přinášelo maximální prospěch, a k tomu používá určité nástroje státního kapitalizmu. Jak může státní kapitalizmus řídit komunistická strana? To je absurdní, co? Tady máte nadnárodní korporace a nadnárodní skupiny. To je taky velmi koncertovaná moc. V Číně máte jedno politbyro. On to až zase takový rozdíl není. Jen je tu orgán soukromého typu ziskový a v Číně je to spíše politický veřejný. Co Vám v poslední době udělalo největší radost? Já v poslední době nějak nemám radost z ničeho. Mám teď takové těžké období. Takže mě nic nenapadá. Mám radost, když dokončím nějakou práci. Takové to odfajfknutí v diáři, tak z toho mám radost. Takže brzy to bude ta kniha, na které pracujete? Ano, píšu knihu, ale nesmím prozrazovat název. Teď dopisuji ten negativní scénář vývoje. Ten se popisuje poměrně jednoduše. Mnohem obtížnější bude načrtnout ten pozitivní, včetně taktiky. Máte ještě další plány pro blízkou budoucnost? Určitě se chci maximálně věnovat Alternativě zdola. Já ji právem považuji za jeden z těch ostrůvků pozitivní deviace. Řečeno Marxem: nestačí o tom jenom vykládat, musíte se o tu změnu přičinit. http://vasevec.parlamentnilisty.cz/cla nky/ilona-svihlikova-elitam-vyhovujineznali-netrpelivi-lide#comment-26898 ny zažité představy o funkci mozku a mysli. Přesto existence vědomí nezávisle na těle je pro mnoho lidí již prokázaným a prokazatelným faktem, i když se k tomu oficiální věda tváří stále poměrně skepticky a raději se zkoumání tohoto fenoménu úzkostlivě vyhýbá. To se ovšem netýká vojenských výzkumných programů, kde například tak zvané dálkové vnímání (remote viewing) je vysoce rozvinuté. Vědomí existuje nezávisle na těle Nekonečné vědomí a vědomí nekonečna Miroslav Zelenka Subjektivní hodnocení - blázen je člověk, který se odchyluje od představy konkrétního člověka o tom, co je normální. Relativně objektivní hodnocení blázen je člověk, který se odchyluje od představy převládající v konkrétní společnosti o tom, co je normální. Různé společnosti hodnotí stav normality a bláznovství velmi rozdílně, až protichůdně. Kromě toho každý génius je svým způsobem blázen, ale ne každý blázen je génius, tak jak si to nesprávně vykládá spousta bláznů. Vzhledem ke svým názorům, které zveřejňuji, pravděpodobně splňuji z pohledu většiny lidí obě kritéria bláznovství, ale při svém optimismu to vidím tak, že jsem blázen, který je přínosem pro ostatní blázny tím, že jim říká, že je lepší být blázen. Jsou názory, hypotézy či teorie, které jsou pro současnou západní oficiální vědu stále zcela nepřijatelné, a jejich obhájci jsou považováni za blázny, i když se situace přece jen podstatně zlepšuje, a autoři těchto teorií nejsou již zavíráni do blázince. Na druhé straně sama věda často pracuje způsobem, který silně připomíná Konfuciův výrok: "Nejtěžší ze všeho je najít černou kočku v temné místnosti, zejména tehdy, když tam žádná kočka není." Existence vědomí nezávisle na těle je jedním z jevů, které vzbuzují mimořádně silný odpor, protože nabourávají všechhttp://orl.bloger.cz V dnešní době již existuje dost lidí, kteří nepotřebují žádné důkazy od ostatních, protože mají vlastní dostatečně průkazné zkušenosti s tímto jevem. I ve vědeckých kruzích se objevují lidé, kteří tento fenomén zkoumají za pomocí vědeckých postupů, a jejich výsledky jasně hovoří o prokázání existence vědomí nezávisle na těle. Zajímavé je, že někteří, jestli ne většina, začínali s tím, že chtěli prokázat neexistenci tohoto jevu. Nedávno proběhla internetem informace o americkém neurochirurgovi, který po zážitku blízké smrti (NDE) na tuto věc zcela změnil názor a zařadil se mezi ty, kteří vědí, že vědomí smrtí nezaniká. Pokud připustíme existenci jevu nezávislosti vědomí na těle, nutně se začne vkrádat otázka závislosti inteligence bytosti na velikosti mozku. Věda přes zřejmá a evidentní fakta má stále tendenci vidět mezi velikostí mozku a inteligencí vztah přímé úměrnosti. Názorně je to vidět na teoriích o údajných předcích člověka, kteří jsou jen z titulu své menší mozkovny bez dalšího považováni za méně inteligentní. Trochu to sice narušuje člověk neandertálský, ale "věda" si "šikovně poradila" již i s většími nesrovnalostmi. Přitom existují ve zvířecí říši zcela evidentní příklady, které přímou úměrnost mezi inteligencí a velikostí mozku jednoznačně popírají. Stačí k tomu pro nás všechny dostupné porovnání například mozků dogy a kočky, myší nebo některých ptáků (ptáci z čeledi krkavcovitých stále více udivují vědce svými mentálními schopnostmi, například používáním nástrojů či početními úkony) a je zřejmé, že je vše asi trochu jinak. Dalším příkladem je chobotnice, které někteří vědci přisuzují inteligenci až na úrovni delfínů přesto, že ve srovnání s nimi mají velmi malý mozek. Mravenci a včely již zcela překračují všechny limity vztahu velikosti mozku a strana 34 ORL číslo 2014-3 inteligence. I současná věda však začíná tento vztah chápat jinak, i když zatím ještě toto téma relativizují (viz http://www.lidovky.cz/vetsi-mozeknezarucuje-vyssi-inteligenci-tvrdi-vedcipf6-/ln_veda.asp? c=A121022_104349_ln_veda_sk). Uvedené příklady ze zvířecí říše z jedné strany podporují teorii o nezávislosti vědomí na těle a ze strany druhé teorie o nezávislosti vědomí na těle vysvětluje, proč mentální schopnosti některých bytostí jsou "neúměrné" velikosti "orgánů" (například mozku), který má být původcem těchto mentálních schopností. Pokud k výše uvedenému ještě přidáme ověřené mentální a komunikační schopnosti rostlin, u kterých se o mozku, tak jak si ho běžně představujeme, nedá vůbec hovořit, tak to, co považujeme za indicie o nezávislé existenci vědomí, se začíná silně podobat důkazu. Vědci zjistili (je trochu mimo moji představivost jak), že v každé buňce za jednu sekundu proběhne až 100 000 různých chemických reakcí. V lidském těle jsou triliony buněk a všechny spolupracují v neskutečně složitém procesu bez účasti naší vědomé mysli. Je možné, aby tyto procesy nebyly řízeny vědomím? Soudím, že ne, a že každá buňka i každý orgán v těle mají svébytné vědomí, i když je to možná pro nás obtížně představitelné. Je vůbec možné, že by se takto složité lidské tělo poskládalo během evoluce z aminokyselin, když už i evoluční vznik aminokyselin je za hranicí zázraku? Jestliže budeme považovat za prokázanou nezávislost vědomí na těle, není důvod proč nepředpokládat, že vědomí mohou mít i rostliny a dokonce i tak zvaně neživé věci. Pod pojmem neživá věc je v této souvislosti možno zahrnout i "věci" jako je Země, Měsíc, Mars, hora, kámen, krystal, molekula, atom, foton, ale také auto, dům nebo hračka. Myslím, že kdybychom se k některým takovým "neživým věcem" chovali jako k bytostem, které "mají" vědomí, možná bychom se divili, o co lepší by u těchto výrobků byla delší životnost a lepší funkčnost. Proto je vhodné být stále ve stavu pozorovatele a být si vědom, že vše nejen kolem nás, ale absolutně vše, je projevem vědomého života. Každý kamínek, každá větvička na cestě je projevem vědomého života a nic se neděje náhodou. Hranice mezi jednotlivými formami vědomí, jako jsou například vědomí nerostů, rostlin a zvířat, jsou z úrovně všezahrnujícího vědomí daleko méně zřetelné, než si představujeme. Vše je relativní Představa toho, že každá entita v Universu má vědomí, nebo přesněji řečeno je vědomím, nás přivádí k obrazu nekonečného vědomí, skládajícího se z nekonečného počtu relativně autonomních vědomí, která vzájemně interagují v neuvěřitelné disharmonické harmonii nebo harmonické disharmonii. Pro naši mysl je zcela nad rámec možného chápání (při její současné úrovni) fungování tohoto vědomí nekonečna (Teoversa) v jeho komplexnosti. Teoversum je možné si představit i jako neuvěřitelně velkou síť relativně autonomních vědomí. V této síti dochází k neustálému pohybu informací všemi směry v podstatě v přítomném čase. Vše je jen relativní. Naše Galaxie či dokonce celý náš Vesmír je jako zrníčko prachu u cesty nějaké bytosti. Zrníčko prachu u naší cesty může být galaxií či vesmírem jiných bytostí. Prvním stupněm na cestě k chápání nekonečného vědomí je pochopení toho, kdo jsem. Zkusili jste někdy někomu položit otázku "Kdo jsi?" Odpovědí může být jméno, povolání, druh momentální formy v inkarnaci (člověk, muž, žena), ale ani při dalším tázání a vylučování nevhodných odpovědí se pravděpodobně nedostaneme k odpovědi "Vědomí" nebo "Duše". Kdy se potkáme poprvé vědomě s lidskou duší? Když si uvědomíme, že lidská bytost je duší a ne egem. Když se hovoří o egu, a to ještě v negativních souvislostech, tak ve velké většině případů si lidé představí tělo a jeho funkce a tím i mysl jako funkci těla. Ego skládající se z těla a mysli je tak většinou nevědomky redukováno na tělo, což mívá za následek, že pokud chceme se svým egem pracovat, většinou pracujeme pouze se svým tělem. Mezi lidmi, kteří si uvědomují, že jsou vědomím, však existují velké rozdíly. Někdo je schopen si uvědomovat své vědomí na úrovni duše, ale někdo i na http://orl.bloger.cz úrovni ducha (vícedimenzionální bytosti). Zrovna tak, jako se naše vědomí koncentruje při snění konkrétního snu na určité astrální prostředí, tak vícedimenzionální bytost (duch) se částí svého vědomí koncentruje (sní svůj vědomý sen) při inkarnaci na určité 3D prostředí. Vícedimenzionální bytost však sní všechny své sny paralelně najednou. Lidské (ale i mnohé další) bytosti je možné chápat i jako výsledek nekonečné tvůrčí invence a smyslu pro humor Stvořitele. Pro lepší chápání rozpornosti náboženských a filosofických názorů, a z nich plynoucích paradigmat, je vhodné provést určité zjednodušení na tři základní pojetí vztahů hmoty a vědomí. Z nedostatečného uvědomění si výchozích hledisek pak často vznikají zbytečná nedorozumění a neřešitelné rozpory. Existují tři základní pojetí ve zjednodušené podobě 1. Hmota je prvotní a vědomí je projev vysoce organizované hmoty. 2. Vědomí a hmota existují jako relativně nezávislé prvky světa a vědomí je prvotní a ovládá hmotu. 3. Existuje pouze vědomí a hmota (čas a prostor) je jen virtuální realitou, hrou vědomí. Tomu odpovídají i tři představy o obrazu boha • • • Ad 1. Člověk stvořil obraz boha k obrazu svému. Ad 2. Bůh stvořil svět a bůh a svět jsou oddělené entity. Ad 3. Existuje jedno jediné vědomí, které je současně bohem i světem (Teoversum). Tomu odpovídají i rozdílné teorie o člověku, a případně ostatních bytostech a jejich stvoření. Dle bodu 1. Vše (včetně vědomí člověka) vzniklo víceméně náhodnou evolucí. Dle bodu 2. Bůh stvořil člověka a vložil do něj část sebe, boží jiskru, zatímco strana 35 ORL číslo 2014-3 ostatní bytosti jsou stvořeny pouze z "materiálu", z kterého je stvořen svět. Dle bodu 3. Všechny bytosti jsou z "materiálu" Teoversa (protože jiný neexistuje) a jsou si tímto rovny. Vše je jen vědomí, vše je projevem života. Vzhledem k nekonečnému tvůrčímu potencionálu vědomí každé bytosti lze pochopit, že nebe, očistec a peklo opravdu existují, nejsou jen pouhými výmysly náboženství. Ony skutečně existují, ale v odlišné formě, než jak nám jsou předkládány většinou náboženství. Existuje mnoho astrálních vibračních úrovní. Každý se po své smrti dostane do takové astrální vibrační úrovně, která odpovídá frekvenci jeho vibrací. Proto se dá říct, že existuje astrální nebe, peklo i očistec, i když i tyto jednotlivé kategorie mají více úrovní. Z jiného zorného úhlu je možné vše vnímat jako očistec, a pak se dá mluvit o očistci "nebeském" a o očistci "pekelném". Princip pekelného očistce bude zřejmě každému pochopitelný, ale princip nebeského očistce už pravděpodobně méně. Po smrti se dostáváme (naše vědomí duše) do úrovně astrálního světa, která odpovídá vibrační úrovni duše. Zde si každé vědomí vytváří v souladu s vibrační úrovní "ráj" dle svých představ. Po určité době však většinou takto stvořený ráj se všemi svými okamžitě a snadno splněnými přáními přestane uspokojovat a začne nudit. Tak duše zjistí, že mnohé její představy o ráji a ideálním životě v něm byly založeny na neuspokojení nedostatků pociťovaných v uplynulém životě. Následně jí dochází, že toto není "pravý" ráj a má šanci postoupit na vyšší astrální úroveň. Kromě frekvence vibrací rozhoduje o "zařazení" do konkrétního "časoprostoru" astrálního světa i představa konkrétní bytosti o tom, co má po smrti následovat, jakými náboženskými či filosofickými idejemi byla ovlivněna. Některá náboženství mají poměrně důkladně zpracovány obrazy pekla i ráje, a tak je značná pravděpodobnost, že obraz astrálního prostředí konkrétní bytosti bude odpovídat obrazům předkládaným náboženskými učenci během života bytosti. Záleží i na síle víry v tyto obrazy a ve vlastní hříšnost během uplynulého života. Takovýto "pobyt v pekle" (ale i v ráji, kde je to však snáze pochopitelné) je umožněn tím, že v této formě reality si vědomí vytváří své okolní prostředí. Lidé se bojí pekla po smrti, a proto na utrpení v něm trénují tak, že peklo vytvářejí už za života sobě a často i ostatním. Tím, jak vytvářejí peklo ostatním, pak mají větší pocit vlastního hřešení a tím i větší šanci dostat se do pekla. O to více se pak bojí. Název očistec je pro pobyt duše v astrálním prostředí mezi životy poměrně vhodný název, protože se zde duše skutečně očišťuje. Očišťuje se v dvojím smyslu. Očišťuje se ve smyslu zjemňování, ale zároveň při přechodu do další inkarnace se očišťuje od všech vzpomínek na minulé životy. http://www.phoenixcasopis.cz/2014/1 40-cislo-2-unor-2014/2394-nekonecnevedomi-a-vedomi-nekonecna.html Docentka Švihlíková před lidmi: Jsme kolonie, věříme blbé propagandě, hrozí válka mích klesat poměr mezd na hrubém domácím produktu. „Z toho, co se v ekonomice vytvoří, co se v ní vyprodukuje, jde čím dál méně na mzdy, tedy pracovníkům, a čím dál více jde na zisky, tedy kapitál. Prohlubuje se tím tato zásadní nerovnost, která má obrovské dopady. Protože jestliže oslabí mzdy, tak se to samozřejmě nutně musí projevit na kupní síle a poptávce,“ připomněla někdejší situaci. Hledá se proto řešení. „Nastupuje nový mix hospodářských politik, které později dostanou název neoliberalismus. Začíná se prudce omezovat moc státu především v ekonomické úrovni prostřednictvím finančních a nadnárodních korporací. Objevuje se politika, která se domnívá, že trh je hlavním a nejlepším mechanismem nejen pro řešení ekonomických, ale všech společenských problémů. Zosobněním této politiky se stala Margaret Thatcher a Ronald Reagan,“ doplnila známá ekonomka. „Kromě toho, že tato politika měla úspěch v USA a Velké Británii, objevil se mechanismus, jak ji rozšířit po celém světě,“ pokračovala. „Ten mechanismus se jmenoval Washingtonský konsenzus a byl aplikován také na nás, na transformující se země. Washingtonský konsenzus se velmi silně rozšířil do světa pomocí Mezinárodního měnového fondu, který dodnes slouží jako věřitel poslední instance. Díky tomuto mechanismu je možné různým zemím ordinovat hospodářskou politiku,“ řekla dále Švihlíková. Závody ke dnu „Když se hovoří o tom, že jsme v globální krizi, není to úplně přesné. Přesněji jde o krizi Západu. Problémy mají nejvyspělejší země, protože jejich model formování hospodářské politiky narazil na meze a ukázal se být v mnoha ohledech kontraproduktivní,“ řekla na úvod besedy docentka Švihlíková asi dvacítce převážně sympatizantů či členů ČSSD v sále olomouckého Vlastivědného muzea. Klíčová sedmdesátá léta Naprosto přelomovou dekádou jsou podle ní sedmdesátá léta. V tomto období totiž začíná ve všech vyspělých zehttp://orl.bloger.cz Národní stát se tak dostal do velmi nepříznivé situace. „Na jedné straně mají občané, především v kontinentální Evropě, od státu stále poměrně velká očekávání, ale na straně druhé stát má zmenšující se manévrovací prostor. Stát se tak ocitá v situaci, kdy jeho zájmy, respektive zájmy občanů, naráží na zájmy jiných aktérů a řada zemí se dobrovolně nebo pod tlakem zapojuje do toho, čemu říkáme závod ke dnu. Ten je zajímavý v tom, že konkurence, která dříve probíhala mezi firmami, dnes probíhá mezi státy. Závod ke dnu vede k celkovému snižování sociálních, ekologických a samozřejmě také daňových standardů,“ vysvětlila. Do tohoto závodu se podle ní zapojila i Evropská unie. „V posledních strana 36 ORL číslo 2014-3 patnácti, dvaceti letech zde došlo k masivnímu snižování sazby korporátní daně v rámci konkurenceschopnosti. Takovéto snížení nutně vede k výpadkům v rozpočtu, které potom musíte vykompenzovat někde jinde. Když se vám to nepodaří, tak samozřejmě budete mít dlouhodobé problémy s financováním,“ dodala vedoucí Katedry politologie a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Západní země jsou v pasti Západní země jsou dnes tak v pasti toho, že samy sobě naordinovaly hospodářskou politiku, která zvýhodňuje jiné aktéry než demokraticky zvolené vlády. „Ocitly se v pasti také proto, že jsou samy ohrožovány tím závodem ke dnu, který pomáhaly rozpoutat přesunem výroby nadnárodních korporací do jiných levnějších míst. Typickým příkladem je Čína, respektive jižní a jihovýchodní Asie,“ prohlásila. Problémem však prý zůstává, že i když v těch nejvyspělejších zemích roste ekonomika, tak vytváří stále méně pracovních míst, která jsou ohrožována automatizací. „Pokud by se zavedla plná automatizace, která už je dnes technologicky možná, tak osmdesát procent pracovní síly je přebytečných. To je něco, co Západ neřeší a odkládá tento problém různými způsoby. Jeden z nich je dluh, ať už státu či domácností, nebo snaha o přístup k levnějším zdrojům, otázka militarizace. Žádná z nich nemůže fungovat a také žádná z nich nefunguje,“ upozornila docentka. Jak to bylo s krizí v USA „Samozřejmě že velká recese, která vypukla v USA a na trhu nemovitostí, byla zásadním přelomem pro hledání nějaké nové cesty hospodářské politiky. V rámci této krize šlo na začátku o to, jak vyvolat umělý růst v ekonomice, která bude závislá na spotřebě a které zároveň třicet pět let stagnují mzdy většiny obyvatelstva. Udělalo se to tak, že každému bylo nabídnuto, aby si koupil svůj vlastní dům. Stanovily se proto dobré podmínky u centrální banky FED a zároveň přílivem likvidity často ze zahraničí byla vyvolána bublina na trhu nemovitostí, takže to vypadalo, že cena těchto aktiv už navždy jen poroste a nikdy nebude klesat. Vytvořilo se tak fiktivní bohatství pro široké vrstvy. To samozřejmě nemůže fungovat, protože reálná ekonomika nakonec vždycky vítězí, akorát to, pravda, trochu trvá,“ uvedla. „Hledá se proto nová cesta hospodářské politiky, protože se ukazuje, že dosavadní cesty byly chybné a vedly k situaci, ve které teď jsme, tedy ke krizi v podobě L. My jako Česká republika jsme s tím samozřejmě svázání, protože jsme součástí Západu, i když nejsme na úplně úžasné pozici,“ konstatovala Švihlíková. Jak reagovala česká vláda? A jak na tuto situaci reagovala minulá česká vláda? „Reformy se u nás projevovaly neoliberálním trendem. K nám spousta věcí dochází se zpožděním. To je znak země na pozici periferie. Je pak logické, že to, co jinde řešili před patnácti lety, my teď řešíme nově. Klasickým příkladem je penzijní reforma. Některé věci jdou ale zase rychle, jako například dobývání renty, to znamená, že se systematicky parazituje na veřejných rozpočtech a určité vlivné skupiny jsou schopny si nechat vytvořit zákony přesně na míru tak, jak se jim hodí, aby přístup k rozpočtům měly,“ sdělila přítomným posluchačům. Několik krizí najednou Krize, v níž se nacházíme, podle Švihlíkové zdaleka není jen ekonomická. „Kromě ní zažíváme i krizi sociální, politickou, nedůvěru v tradiční politické struktury, přeskupování politické moci, hledání jiných cest. Někdy se volá po přímé demokracii nebo nástupu razantní pevné ruky. Je tu i krize ekologická, kdy například ve Spojených státech jsou už několik měsíců čtyři metry sněhu a neustále mrzne. Je tu i problém geopolitický, tedy mezinárodních vztahů, kdy se přeskupuje poměr sil, což je vždy docela závažné. Západ je na ústupu a vynořují se nové mocnosti. Tím pádem se nutně musí objevovat napětí. Každá z těchto krizí by stačila sama o sobě, aby nám jako lidstvu dala zabrat. A když se nám sejde tento unikát, dostáváme se do situace, která nevypadá příliš optimisticky. Proto se třeba hovoří o válce. Řešíme kombinaci otázek, jako ve své závažnosti a hloubce nikdo před námi neřešil,“ upozornila ekonomka. Co s tím? A nabídla řešení. Systém je podle ní potřeba zásadním způsobem restruktuhttp://orl.bloger.cz ralizovat pomocí změn na nadnárodní, národní i lokální úrovni. Do lokální změny se podle Švihlíkové může zapojit každý, protože může přispět k rozvoji dané lokality třeba tím, že bude nakupovat u místních prodejců namísto v nadnárodních řetězcích. Důležité je prý také mít pod kontrolou státu či obce vodu a půdu. Kolonie s odlivem zisků „Po roce 1989 jsme se dostali do pozice kolonie s velkým odlivem zisků. Nejen, že jsme si nechali vzít výrobní strukturu, ale také velkou část finanční struktury. Většina bank je u nás zahraničních, které drží asi 94 procent aktiv,“ řekla Švihlíková s tím, že chybí regionální banky. „Je potřeba napravit zákon o kampeličkách, který je naprosto destruktivní. Pan Kampelík se obrací v hrobě,“ podotkla zakladatelka Alternativy Zdola, v níž se podle svých slov snaží lidi upozorňovat na to, aby nebyli pouhými diváky. Recepty staré čtyřicet let fungovat nebudou „Nejsem si jistá, zda si političtí představitelé uvědomují, v jak závažné situaci se nacházíme. Jede se podle hesla bussines as usual – pojedeme tak, jak jsme jeli vždycky. To ale nejde v této době. Tato doba je jiná. Je tedy nutné být schopen formulovat vizi národního zájmu a být schopen ji na daném území prosazovat. Nebo alespoň začít vnímat, že tu je nějaký závažný problém, protože recepty staré čtyřicet let nebudou fungovat,“ upozornila Švihlíková. Národ, který si neumí vládnout, totiž podle ní vůbec nemusí přežít. Přelomová doba a dva scénáře vývoje Tato doba je podle Švihlíkové přelomová. „Čelíme multiplikovaným krizím. Situace je mnohem závažnější, než jak nás informují naše média, která většinou chtějí, abychom konzumovali, dívali se na blbé seriály a podléhali ještě blbější propagandě a žili v tom, že z toho nemůžeme žádným způsobem utéct,“ řekla. Existují proto dva scénáře dalšího vývoje. Stávající systém se buďto udrží represí, druhým scénářem je pak humánní změna, kdy se budou občané více účastnit na veřejném dění. strana 37 ORL číslo 2014-3 http://www.parlamentnilisty.cz/zprav y/ekonomika/Docentka-Svihlikova-predlidmi-Jsme-kolonie-verime-blbepropagande-hrozi-valka-306285 Státní dluhy v roce 2013 ukazují rozpad systému Květa Pohlhammer Lauterbachová Hora dluhů v roce 2013 opět narostla. Problémem není ani tak výše státního zadlužení, nýbrž náklady na obsluhu státního dluhu. Proto se snaží také centrální banky držet co nejnižší úrokovou diskontní sazbu, cokoliv jiného by bylo sebevraždou. Žebříček státního zadlužení vede Japonsko s 245 % k hrubému domácímu produktu. Na druhém místě je Řecko se 182 %. USA jsou se svými 112 % až na 11. místě, Německo s 82 % na 27. místě a Rakousko se svými 75 % na 34. místě. Komplexní údaje za celou EU a očekávanou skutečnost 2014 najdete zde . Dluhy a daňová kvóta Jak jsme již dříve komentovali, porovnávání zadlužení k HDP je nesmysl, žádný stát si přece nenárokuje 100% výkonu ekonomiky jenom sám pro sebe. Lze těžko chápat, proč se tohoto ukazatele novináři drží. Daleko důležitější je sledovat dluhy v souvislosti s dosaženými příjmy státu. Japonsko má daňovou kvótu 29,9 % k HDP. Jeho státní dluh činí tedy 820 % ročních příjmů. USA mají daňovou kvótu 26,4 %, zadlužení k ročním příjmům 425 %. Německo a Rakousko, kde si státy pro sebe nárokují daleko větší podíl z vyprodukovaného bohatství, jsou na tom lépe. Německo má daňovou kvótu 40,9 % a tím je zadluženo vzhledem k příjmům na 200 %, Rakousko s daňovou kvótou 44,6 % dokonce „jenom“ 170%. ních dluhopisů jako správní vlastenci, i když jim nic nenesou. Kdyby se japonský stát musel obrátit na finanční trhy, už by byl dávno bankrot. Kdyby si musel půjčovat jenom za 5 %, znamenalo by to, že na zaplacení úroků by stát musel vydat 41 % svých příjmů. To vše znamená zpomalení oběhu peněz a jejich znehodnocování. Operovat nízkou inflací, která je zmanipulována přes pofiderní spotřební koš, je v pohledu na prudce stoupající křivku nepřesvědčivým argumentem ČNB. Na nízké úrokové sazbě vydělaly především USA: ještě v roce 2011 činila obsluha státního dluhu 454 miliard dolarů, v roce 2013 „pouze“ 248 miliard a to za dluh ve výši přes 16 bilionu dolarů. Průměrný výnos z amerických státních dluhopisů činí 1,55 %. Kdyby se ovšem zvýšila úroková sazba na 5 %, byla by to smrt amerického státu. Kdyby chtěl americký ministr financí refinancovat dluh USA, musel by si brzy vyčlenit v rozpočtu skoro 1 bilion pouze na úroky. Diskontní úroková sazba a repo sazba jsou stanoveny nízko. Z výše uvedených důvodů, stejně jako u ostatních zemí eurozóny, by zvýšení úrokové sazby znamenalo i zvýšení nákladů na obsluhu státního dluhu. Zvýšení sazby by nemělo výrazný vliv ani na celkové snížení zadlužení státu. Jedinou cestou k jeho snížení je inflace vyvolaná nadměrnou emisí peněz. Česko se veze na stejné vlně jako eurozóna. Ovšem bylo jako obvykle ještě papežštější než papež a diskontní úrokovou sazbu snížilo ještě rychlejším tempem než Evropská centrální banka. Ekonomice to spíš uškodilo, než prospělo. Evropa na tom není líp Každé, i nepatrné zvýšení úrokové sazby, by přivedlo země v oslabené Evropě do obrovských potíží. Při zadlužení euro zóny ve výši 8,75 bilionu eur by každé procento vedlo k nárůstu nákladů na obsluhu dluhu ve výši 87,5 miliard eur. Celkem 17 zemí eurozóny dosáhlo již rekordního nárůstu zadlužení ve výši 92,2 % k HDP a 220 % disponibilních ročních příjmů. Každé procento navíc by znamenalo ukrojení dalších 2,2 % z příjmů. Tak snadno se dá v dnešní době škrtnout stát. Proto politikové vykřikují známé zaklínadlo: „Nedrážděme finanční trhy!“ Tím jen dokazují, koho poslouchají a kdo skutečně vládne. Co Česká republika? Zadlužujeme se příliš rychle. Státní dluh k 31. 12. 2013 dosáhl 1751 tis. miliard korun a očekávaná skutečnost v roce 2014 by se dle Eurostatu měla pohybovat kolem 50 % k HDP. Co se týká HDP, nedostali jsme se ještě ani na úroveň roku 2008. Přestože ekonomika stojí, objem měnového agregátu M2 (tedy peněz emitovaných ČNB M1 + quasi peníze obchodních bank M2), strmě stoupá. Viz graf níže. Úroková sazba jako potenciální nebezpečí Jak to, že se Japonci ještě nezhroutili? Snadná odpověď: Japonci jsou spořiví a úspory ukládali do japonských státhttp://orl.bloger.cz Kvantitativní uvolňování a inflace jako jediná cesta k likvidaci zadlužení Mezinárodní měnový fond doporučuje Evropské centrální bance pokračování politiky tisku nekrytých peněz. Z dlouhodobého hlediska není konsolidace státních rozpočtů žádným řešením. Úspory a případné dodatečné vyždímané další příjmy státu by při nárůstu úrokové sazby stejně pohltily výdaje státu na úroky. Proto se hovoří tolik o masivním rozšiřování emise peněz, což vyvolá inflaci. Postižení budou pochopitelně ti, kteří si spořili, nebo získali ať už jakoukoliv cestou finanční majetek. Ti, kteří mají dluhy, teoreticky v tomto případě vydělají. Teoreticky, protože pokud reálné mzdy budou dále klesat a ceny porostou, ve skutečnosti postiženi budou také. Z výše uvedeného lze očekávat, že vlády budou chtít jít právě touto cestou. Protože dobře vědí, že nebude možné trvale držet nízké úrokové sazby navěky. Vzhledem k tomu, že růst úrokových sazeb by za současné situace znamenal pro státní rozpočty kolaps, i kdyby byla prosazena konsolidační opatření, zdá se, že tato cesta umazávání dluhů bude jako už mnohokrát v historii tou nejpravděpodobnější. Cesta do Výmarské republiky je otevřena. Znehodnocení vkladů střední třídy a její zbídačení zde způsobilo nástup fašismu. strana 38 ORL číslo 2014-3 http://news.erepublika.cz/article2455-Statni-dluhy-vroce-2013-ukazuji-rozpad-systemu Rockefellerové: Svět patří nám Ať se podíváte na jakoukoli oblast globálního byznysu, vždycky na ně narazíte. Přesto není žádná jiná rodina obestřena tolika mýty a tajemstvími. Už otec Johna D. Rockefellera byl podvodník. A i když se o rodinu příliš nestaral, něco synovi přece jen předal. „Nepromarním žádnou příležitost své kluky ošidit. Kšeftuju s těmi kluky a převezu je, kdykoli můžu. Chci, aby byli mazaní,“ chlubil se jednou William Rockefeller svému příteli, alespoň podle kronikáře rodu Allana Nevinse. Jednou si spolu hráli a synek jako obvykle na otcovu výzvu skočil ze židle do jeho náruče. Tentokrát ale vykutálený tatík napřažené ruce stáhl zpět a malý John si nabančil. „Velký Bill“ se nad ním sklonil a řekl mu: „Pamatuj, že nesmíš nikdy nikomu věřit, ani nejlepšímu příteli. Věřit musíš jen sobě.“ Sám to musel vědět nejlíp. Byl mastičkářem a šarlatánem, který si říkal Doktor a podomně prodával ropu v lahvičce coby lék na bradavice, rakovinu, impotenci či cokoli, na co si vzpomenete. S trochou nadsázky by se dalo říct, že byl prvním naftařem v rodině, jež během pouhých deseti let ovládla ropný průmysl v USA. Tak se z Rockefellerů stal nejmocnější klan, jaký kdy v Americe žil, a přesto se o nich skoro nic neví. Nebo právě proto? Na tuto rodinu existují v zásadě dva odlišné pohledy. Jeden říká, že jsou to tvrdí obchodníci, kteří svou největší moc ztratili spolu s rozdělením jejich ropného monopolu před sto lety, a poté se stali běžnými miliardáři a bohulibými mecenáši. Ten druhý je vidí jako lou- peživé barony, kteří monopol neztratili, naopak stále nabývají na síle a ve skutečnosti se jejich majetek pohybuje v bilionech (to není překlep) dolarů. Pokud by byl pravdivý jen zlomek informací o všech projektech, za kterými stojí, dělalo by to z Johna Davisona Rockefellera a jeho širokého potomstva něco mezi Darthem Vaderem, Draculou a epidemií. Kde je ale pravda? ZEN se vydal na vzrušující pouť po stopách ztělesnění amerického snu, aby vám přinesl některé veřejně dohledatelné informace. Na rozdíl od svého otce měl nejučenlivější z osmi dětí John D. cílevědomosti na rozdávání, a ještě než mu bylo dvacet, obchodoval se zemědělskými produkty. V roce 1859 jej společníci vyslali do pensylvánského městečka Titusville, aby zjistil, zda by ropa, která zde byla objevena, mohla být opravdu tak lukrativní, jak se říkalo. Rockefellerovi brzy došlo, že především její zpracování a doprava jsou tou pravou zlatou žílou. A tak založil v roce 1870 Standard Oil Company. Věc, kterou John D. nenáviděl ze všeho nejvíc, byla konkurence. Jestliže v době vzniku Standard Oil působilo v okolí Clevelandu 27 rafinérií, během pár let se Johnovi povedl skutečný majstrštyk. Nejenže se dohodl s nejbohatším Američanem Corneliem Vanderbiltem a posléze jeho rivalem Tomem Scottem na vytvoření železničního monopolu na přepravu ropy, čímž získal oproti jiným rozhodující výhodu – oba magnáty navíc donutil a podplatil, aby mu dávali ilegální provize či rabat nejen na jeho vlastní zásilky, ale i na každý barel, jejž přepravovali jeho konkurenti. Vanderbilt, přezdívaný Komodor, měl podle článku z roku 1881 Příběh velkého monopolu v časopise The Atlantic prohlásit, že byl jen jeden muž, který mu mohl diktovat – Rockefeller. Tomu se tak za jediný rok povedlo geniálně vyřadit ze hry ostatní zpracovatele ropy, a to pomocí jejich vlastních peněz. Simon Sterne, právník Newyorské komise pro železnice, který se nekalé praktiky na kolejích snažil vyšetřit, uvedl, že „vztahy železničních společností a Standard Oil se ukázaly jako nejnestoudnější pokroucení povinností veřejné dopravy k soukromým účelům v historii světa“. K tomu, aby vybudoval takové impérium, ale i sebeprohnanější obchodník potřebuje jednu věc – peníze. Ty Rockefellerovi dle novináře Jima Marrse (stal se nejprodávanějším autohttp://orl.bloger.cz rem v kategorii literatura faktu v žebříčku New York Times) poskytla National City Bank of Cleveland, identifikovaná kongresovými slyšeními ze 70. let 19. století jako jedna ze tří amerických bank ovládaných stejně (všeho)schopnou evropskou dynastií Rothschildů (viz box na konci článku). John D. Všehoschopný Za 72 500 dolarů Rockefeller vyplatil a z firmy proti jejich vůli vytlačil své společníky. A pak systematicky zválcoval rivaly. Zpočátku jim nabízel peníze či akcie Standard Oil výměnou za to, že mu firmy prodali za nejnižší ceny, jaké mohl nabídnout. Ti bystřejší vzali akcie. Jak ale dopadli ti tvrdohlaví? „Pokud se Standard Oil nedařilo expandovat mírovými prostředky, byl připraven k násilí. … Oslovil vedoucího nepřátelské rafinerie. Předák dostal doživotní rentu a v žádanou dobu v oné nezávislé továrně došlo k malé explozi,“ píše v knize The Robber Barons z roku 1934 novinář Matthew Josephson. Není divu, že při takové vynalézavosti už v roce 1880 JDR vlastnil víc než 90 % americké naftové produkce. Rockefeller byl specialista na jednání prostřednictvím nastrčených osob v politice, médiích i u konkurence – taktika najít lidi, kteří se dají koupit, se mu osvědčila nejvíc. „Schopnost jednat s lidmi je zrovna tak zpeněžitelná jako cukr nebo káva,“ říkával. Všichni dobří oligarchové se tohoto sofistikovaného systému ostatně drží dodnes. William Manchester v knize Rockefeller Family Portrait napsal: „Veřejnost si dlouho nebyla vědoma jeho moci, protože předstíral, že soutěží s firmami, jež tajně zcela vlastnil. Skuteční rivalové zjišťovali, že má v kapse jejich nejvěrnější funkcionáře. Chapadla chobotnice byla všude.“ Když si veřejnost všímat začala, bylo už pozdě. Zásluhou pětiletého investigativního výzkumu slavné Idy Tarbellové, dcery jednoho z malých pensylvánských producentů ropy, mezi nimiž měl John D. přezdívku Reckafellow čili Všehoschopný, se Američané dozvěděli, jak pod pláštíkem zbožnosti, čestnosti a volného trhu funguje organizovaný zločin. Reportáže vyvolaly pozdvižení a začalo se mluvit o nutnosti monopol rozdělit. Dne 15. května 1911 americký vrchní soud rozhodl: „Sedm osob a jejich korporační nástroj se spiklo proti svým spoluobčanům. V rámci bezstrana 39 ORL číslo 2014-3 pečnosti státu je nutné, aby bylo toto spiknutí neutralizováno…“ A tak byl Standard Oil rozdělen. Rockefeller na to byl ovšem připraven. Jak zmínil v knize Boháči a superboháči uznávaný ekonom Ferdinand Lundberg: „Popis historie všech autorů, ckefeller novinář Gary Allen. Zjednodušeně by se dala shrnout takto: rozdával peníze svým nově vzniklým nadacím a pak nadace nechal své peníze utrácet tak, aby jeho impériu vynesly ještě větší moc a zisk. „Princip spočívá v tom, že se vzdáte vlastnictví, ale udržíte si kontrolu. Většina lidí si nemyslí, že jim něco John D. své ropné zisky náležitě využil a doménou Rockefellerů se stalo i bankovnictví. Rockefelleři povýšili mezi osm hlavních bankovních rodin (Chase Manhattan Bank, Citigroup). Senátor Nelson Aldrich měl vyšetřovat, zda velké banky nevyvolaly paniku na burze v roce 1907. Místo toho sezval jejich zástupce na tajné setkání, kde si napsali zákon o bankovnictví. Bankovní kartel s eufemistickým názvem Federální rezervní systém tak od roku 1913 emituje peníze a půjčuje je vládám i firmám. Aldrichova dcera se vdala za Johna D. mladšího. Velká deprese těch, kteří mu přejí, i těch druhých, jasně ukazuje, že Rockefeller byl hluboce spiklenecké, intrikánské povahy, vždy plánoval na roky dopředu, s jasnou vizí…“ A tak přijetí antimonopolního zákona pomohlo právě jemu. Standard Oil Company totiž nejprve přetransformoval ve Standard Company Trust – první velkou korporaci tak, jak ji známe dnes. Struktura zahrnovala bludiště obchodních vztahů a propletenců, takže bylo téměř nemožné jej rozplést. Po rozdělení Standard Oil vzniklo 34 společností známých dnes jako ExxonMobil, BP či Chevron – tedy korporace, jež dodnes ovládají západní obchod s ropou. Nástupnické společnosti byly propojeny skrz banky vždy aspoň jedním členem dozorčí rady. Šikovné nadace V té době se ale přece jen bortila jeho pověst šikovného selfmademana a kritika k němu mířila ze všech stran. John D. si proto najal muže jménem Ivy Lee – tehdejší jedničku PR a reklamy. Ten mu poradil jednoduchou věc: že si reputaci vylepší, když bude rozdávat peníze. Rockefellerovu transformaci v lidumila dobře popisuje v knize Akta Ro- skutečně patří, pokud nemají vlastnické právo. Rockefellerové vědí, že je to velká chyba. Mnohdy je lepší, když váš majetek vlastní nějaký fond nebo nadace pod vaší kontrolou.“ Pokud o vás nikdo neví, uchováte si navíc i to nejcennější – svobodu… Rodinný byznys Ropa John D. Rockefeller vybudoval největší ropnou společnost světa Standard Oil. V roce 1877 ovládal Standard Oil na americkém trhu s ropou 95 % akcií. V roce 1882 musel John D. kvůli antimonopolnímu zákonu slíbit, že části svého impéria rozprodá. Jenže založil nové firmy a prodal je de facto sám sobě, čímž ještě posílil. Dnes je po různých fúzích známe jako ExxonMobil (v Evropě čerpací stanice Esso), BP (Aral), Unilever, Chevron nebo Texaco. A tak vznikl první miliardář. 16 let po zřízení Fedu, který oficiálně vznikl, aby bránil dalším krizím, velké banky, které jej tvoří, nafoukly bublinu a pak stáhly peníze z akciového trhu. Malé banky a podniky zkrachovaly, načež je bankéři v čele s Morgany, Rockefellery a Rothschildy levně skoupili a upevnili svou moc. Od té doby se scénář několikrát opakoval. 1 % Američanů vlastní přes 90 % veškerého majetku. Kdo má monopol na vydávání peněz, ovládá i korporace, neboť ty závisí na levném financování… Jídlo Rockefellerům a jejich nadaci ve spolupráci s velkými zemědělskými podniky můžeme poděkovat i za přechod od tradičního obdělávání půdy k syntetickým hnojivům, která se nevyrábějí z ničeho jiného než z ropy. Revoluce cynicky nazvaná „zelená“ způsobila i přes krátkodobé zvýšení výnosů vylidňování venkova, likvidaci drobných zemědělců, zamoření pesticidy, vyčerpání půdy a kontaminaci potravin. Globální agrobyznys nicméně naftařům získal nové trhy. Podle všeho navíc dynastie v agrokorporacích vlastní významné podíly. Zdraví Banky http://orl.bloger.cz strana 40 ORL číslo 2014-3 Rockefellerova nadace způsobila revoluci i v medicíně. Financovala ve velkém univerzity, nemocnice a vědecká pracoviště, jež propagovala výzkum léků. Nechemické postupy dotovány nebyly. V roce 1939 založil jejich Standard Oil spolu s kartelovým partnerem, německou korporací I. G. Farben (dnes Bayer či BASF), s níž čile za války obchodoval a jež mimo jiné vyráběla Cyklon B, tzv. Drug Trust. Rodina má vliv na významnou část farmaceutického průmyslu a platí Americkou zdravotnickou asociaci. tisk začal psát o JDR jako o dobrákovi od kosti. A pověst filantropů se Rockefellerů drží dodnes. Vyhnutí se daním pomohlo hlavnímu monopolistovi dodělat konkurenci a ještě víc zbohatnout, ač tomu mělo být naopak. Nezdanitelnou kasičku opatrně popsal deník Washington Post: „Za dvě generace se nesmírné jmění, které po sobě John D. zanechal, rozdrobilo do různých vrstev fondů a těsně přidružených firem, jež nejsou povinny zveřejňovat informace, dobrovolně je neposkytují a zdvořile odmítají žádosti o ně.“ ci. A v této hře nejsou ideologičtí nepřátelé zas takovými protivníky. Podle dostupných dokumentů tak například Rockefelleři financovali nejen Lenina, ale vždy obě strany v jakémkoli konfliktu, od světových válek po tu ve Vietnamu. Podrobnosti najde zájemce například v knize amerického profesora Antonyho Suttona Wall Street and The Bolschevik Revolution. A ostatně pouze díky Standard Oil – který byl za druhé světové války partnerskou firmou I. G. Farben, jež vyráběla i nechvalně proslulý Cyklon B – a jeho příměsi leteckého benzinu, tetraethylolovu, mohly vzlétnout německé bombardéry… Vzdělávání Rockefellerovi stáli za založením Harvardovy univerzity či univerzit v Princetonu, Stanfordu a Yale. V Evropě „zasponzorovali“ například nejvlivnější ekonomickou univerzitu, která určuje, co si ostatní mají o ekonomii myslet – London School of Economics. Vytvořili i americkou Národní vzdělávací asociaci, jež má vliv například na to, jaké budou ve školách učebnice. V době, kdy čelil Standard Oil antimonopolnímu zákonu a americké státy jeden po druhém schvalovaly 16. dodatek ústavy o progresivní dani z příjmu, tedy nejbohatšímu Američanovi stačilo vytvořit několik nadací, které byly od daně osvobozeny, a rozdělit mezi ně akcie. „Mělo to stejný efekt, jako když přendáte peněženku z pravé kapsy do levé. Podařilo se mu nejen vyhnout se daním z příjmů, ale i těm z nemovitosti či dani dědické. Generace rodiny tak rozdávaly miliony dolarů samy sobě. To je i důvod, proč používají tolik trustů. Mohou jich být i desetitisíce,“ napsal Allen v roce 1976. Výsledkem bylo, že Když se snažil kongresový výbor demokrata Eugena Coxe v roce 1952 odhalit podvody a „podvratné živly“, které za nadacemi stojí, byli mu vlastní stranou do týmu nastrčeni „méně oddaní kolegové“. Cox při vyšetřování zemřel a jeho kolega Carroll Reece, jenž chtěl ve vyšetřování pokračovat, se stal terčem pomluv jak ze strany nadací a kongresmanů, tak korporátního tisku. Podařilo se mu pod tlakem prokázat aspoň to, že úzce propojené Rockefellerova, Carnegieho a Fordova nadace od počátku za peníze daňových poplatníků sponzorovaly komunistickou propagandu. Ano, čtete dobře. Podle Reece se nadace snažily Američany zmanipulovat tak, aby byli pro vytvoření globální světové vlády. A to zejména podporou válek, neboť ty, jak známo, občany vystraší tak, že souhlasí s čímkoli… V roce 1973, když byla nalezena ložiska ropy ve Východočínském moři, vydal se David Rockefeller (vnuk Johna D.), který je hlavou rodiny dodnes, dělat byznys do Číny, kde zrovna úřadoval Mao Ce-tung. O své cestě napsal 10. srpna pozoruhodný článek do New York Times s názvem Od čínského cestovatele: „Okamžitě vás tu ohromí duch národní harmonie… Bez ohledu na to, jakou cenu si čínská revoluce vyžádala, očividně se jí podařilo vytvořit efektivnější a loajálnější vládu a také vypěstovat silnou morálku. Sociální experiment v Číně pod vedením předsedy Maa je jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších v dějinách lidstva.“ Byl to ten experiment, při kterém zemřelo pár desítek milionů lidí… Jak ukázal pozdější vývoj, právě politická agenda elit, jež ovlivňují korporace, a tím i politiku, stála za vytvořením procesu, jejž dnes známe jako globaliza- Ukrývání skutečného bohatství způsobilo také to, že oficiálně nejbohatším mužem světa dle časopisu Forbes je http://orl.bloger.cz Svět dluhů strana 41 ORL číslo 2014-3 dnes prodavač mobilů z Mexika Carlos Slim. Málokdo se ale pozastaví nad tím, jak by na špici žebříčku boháčů mohl chybět majetek rodiny, jež už na konci 19. století vlastnila obchod s ropou. A že všechny ty ropné giganty a banky příliš velké na to, aby padly, musí také někdo vlastnit. Selským rozumem lze odhadnout, že jestli někdo na přelomu 19. a 20. století měl na kontě víc než miliardu dolarů a dnes by tato miliarda odpovídala bez započtení výnosů ekonomické síle zhruba 800 miliard dolarů, toto bohatství těžko může zmizet. Zvlášť když uvážíme, že John D. a jeho potomstvo vskutku nezaháleli. I když se laskavému čtenáři může jevit, že ovládnout ropný průmysl už samo o sobě představuje ohromující výkon, výdělky z ropy netvořily hlavní zdroj příjmů této neobyčejné rodiny. Pod kontrolu dostali jak Chase Manhattan Bank, tak Citigroup a spolu s rodinou Morganů i JP Morgan Chase. Právě bankéřské rodiny Rothschildů, Rockefellerů, Warburgů či Morganů stály u zrodu instituce nepřesně nazývané jako americká centrální banka – Federálního rezervního systému. Těsně po panice na burze v roce 1907 vytvořil americký Kongres komisi, jež měla prošetřit, zda krizi nevyvolali úmyslně bankéři (což patrně vyvolali), a navrhnout opatření, jež by podobným kolapsům zabránila. Komisi však vedl senátor Nelson Aldrich, jenž samotné bankéře, které měl vyšetřovat, pozval na utajené devítidenní setkání, kde si nový zákon o bankovnictví sami napsali. Výsledkem byl kartel s monopolem na vytváření peněz, zabalený tak, že vypadá jako jeden z úřadů federální vlády. Od roku 1913 je každý dolar, který Fed vytiskne, vládě USA půjčován s úrokem. Není divu, že globální ekonomika úpí pod břemenem dluhů. Senátoru Aldrichovi se po jeho službě dostalo privilegia – jeho dcera Abby se mohla vdát za J. D. Rockefellera mladšího. prostřednictvím složité majetkové struktury ovládá většinu ostatních nadnárodních firem. Přestože o založení Fedu bylo napsáno mnoho skvělých knih, v médiích se spojení bankovní kartel nepoužívá; síla inzerentů je příliš veliká. Na setkání skupiny nejvlivnějších byznysmenů a politiků Bilderberg v roce 1991 její spolutvůrce David Rockefeller údajně prohlásil: „Jsme vděční Washington Post, New York Times, Time Magazine a jiným velkým médiím, jejichž ředitelé se účastní našich setkání a už téměř 40 let udržují slib zachování diskrétnosti. Nemohli bychom pracovat na našem plánu budoucího světa, kdybychom stáli v záři reflektorů veřejnosti. Svět prošel vývojem a je připraven na světovou vládu.“ nančník, důvěru mu dali evropští králové i rakouský císař. Svých pět synů rozeslal po Evropě, aby impérium rozšířili. Rozhodující vliv získali v napoleonských válkách, jejichž obě strany financovali. Než se svět dozvěděl, že Napoleon prohrál, Nathan Rothschild na burze předstíral opak. Státní dluhopisy spadly o 95 % a on koupil (nejen) Anglii… Více na: http://zen.e15.cz/pribehy/rockefellerove-svet-patri-nam1068032#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm _campaign=copylink http://zen.e15.cz/pribehy/rockefeller ove-svet-patri-nam-1068032 Tato vláda prý zaručí světu život v míru a blahobytu. Jak Rockefeller dodal: „Nadnárodní suverenitu intelektuální elity a světových bankéřů je třeba upřednostnit před národní nezávislostí praktikovanou v minulých stoletích.“ Plány na světovládu popsal i ve svých Pamětech: „Mnozí věří, že jsme součástí tajné společnosti, jež pracuje proti zájmům USA, a mě a mou rodinu popisují jako internacionalisty, kteří se tajně spřáhli s podobnými lidmi z celého světa, aby vybudovali integrovanou globální a politickou strukturu – nový svět, chcete-li. Má-li to být obvinění, pak se prohlašuji za viníka. A jsem na to pyšný!“ Rothschildové Díky, média Tento bankovní kartel uplatňuje kontrolu samozřejmě nejen v USA, ale i nad ostatními vládami a korporacemi. A to nejen pomocí vlastnictví, ale hlavně půjček. Zní to jako konspirační teorie, ale bohužel je to fakt. Velmi známá je např. studie vědců ze Švýcarského federálního institutu technologií, podle níž jedno procento nadnárodních společností – celkem 147 korporací – To, co znamenají Rockefelleři v USA, jsou Rothschildové v Evropě. Jen mají víc peněz. V roce 2012 se obě rodiny oficiálně obchodně «spojily». Zakladatel dynastie Mayer Amschel Bauer, syn zlatníka z Frankfurtu, se po otcově smrti přejmenoval dle rudého štítu nad rodinným obchodem na Rothschilda. Byl skvělý fi- http://orl.bloger.cz strana 42 ORL číslo 2014-3 O akustice v kostelech Předně bych chtěl podotknout, že automatické očekávání dobrého zvuku od každého kostela je utopické. V mnoha kostelech všech historických epoch bývají akustické vlastnosti prostoru sice velmi efektní, ovšem to ani zdaleka neznamená, že zároveň i kvalitní. Zvuk se cestou prostorem někdy jaksi ztrácí, odráží se v mnohonásobných ozvěnách, ztrácí konkrétnost a lokalizaci. Je ale pravdou, že kostely mají ve svém prin- tak si, aniž bychom si to uvědomovali, podvědomě představujeme klasiku v podobě, která je vlastně už zkreslená. To znamená, že akustika prostoru se stává i pro samotné hudebníky spoluhráčem. Ostatně, kdo z vás si představuje zvuk varhan bez ambientu? Zkrátka, akustika prostoru je součástí hudby samotné. Představme si, že vhodný prostor musí zvuk spojovat a rozšiřovat a zároveň nesnížit konkrétnost a lokalizaci. Musí zvuk zesílit, ale zároveň udržet jemné nuance, musí se stát součástí zvuku hudby, inspirovat samotné muzikan- ristické a výstřední jen z estetického rozmaru. Tvary dokonalých sálů určují právě zákony akustiky. Velice zajímavou akustiku mají například kostely na Broumovsku ve Vernéřovicích, Ruprechticích, Otovicích, Heřmánkovicích, Vižnově, Šonově, Božanově, Bezděkově nad Metují, nebo třeba kaple na Hvězdě, jejichž staviteli jsou barokní architekti Dientzenhoferové. Zvuk mají skutečně geniální. Docela by mě zajímalo, jestli se jedná o náhodu, nebo s akustikou architekti počítali a ovládali ji jako samostatný obor. Dokonce si myslím, že po této stránce máme na Broumovsku světové unikáty a již léta čekám, kdy si toho všimnou nahrávací společnosti. http://www.remymartin.cz/nazory/o-akustice-v-kostelech Splašená mystika Váckav Umlauf cipu skutečně veliké předpoklady pro kvalitní zvuk. Co se tedy tím kvalitním zvukem a akustickými vlastnostmi prostorů myslí? I zde záleží na účelu. Hudba potřebuje jistý dozvuk, který tvoří jakýsi ambient. Už teď si ale trochu protiřečím, protože jde přece hlavně o to, aby se hudba šířila bez zkreslení, neboli bez přidaných frekvencí a charakteristik, které nejsou součástí samotné hudby. Taková věc je ovšem dosažitelná jen v tzv. suchých, bezdozvukových prostorách. Běžně je typická ukázka takového zvuku ke slyšení například na široké, rovné louce nebo třeba ve stodole plné sena. Ovšem na takových místech se zvuk prakticky nešíří a hudební nástroje se ne a ne spojit do souzvuku. Akustická, tedy především klasická hudba potřebuje ambientní zvuk a zároveň potřebuje od prostoru, aby fungoval jako zesilovač. A ty a přitom do zvuku nezasáhnout, musí zvuk opatřit dozvukem, který je založen na zpoždění a přitom zvuk nezpozdit příliš a nezpomalit. Už se dostáváme k charakteristikám, které nabízí právě především kostely - stavba musí být z materiálů, které nemají tendenci rezonovat, tedy kámen nebo cihla. Takový beton bývá již problematický. Dále je potřeba, aby byl prostor co nejrozlehlejší s velice vysokým stropem. Velice zásadní je absence pravých úhlů a preference oblých hran. Kostely splňují tyto charakteristiky na výbornou. Na druhou stranu ale nepodléhejme iluzi, že co kostel, to geniální akustika. Ono v nich totiž často dochází k efektu, kterému se říká frekvenční posun, což znamená, že kmitočty různých výšek mají různou dobu dozvuku. Spíše se tedy dá říct, že kostely mají geniální předpoklady díky materiálům a tvaru. Z toho vyplývá, že moderní koncertní sály po celém světě nejsou futuhttp://orl.bloger.cz Pod vlivem americké podoby Hospodina, který připomíná svižného manažera všelikých trablů a lapálií, se naše náboženská zkušenost scvrkává na výkřiky žádosti, hrůzy a obdivu. Charismatikové chtějí žít mimo únavnou každodennost, manažeři se chtějí modlit ke svému výkonnému Bohu, televizní evangelizátoři musí mít finance na provoz svých obrovitých fabrik produkujících instantní víru ve vakuovém balení. Všichni tito nadšenci a potřeštěnci věří v Boha fungujícího v mechanismu „příčina – účinek“. Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu (Mt 17,1). Pokud by Ježíš své věrné opravdu vyvedl až na horu Hermon, pak by stoupali na hranici sněhu do výšky 2760 metrů. V dnešním prvním čtení zase dobrotivý Hospodin vyhání Abraháma ze slušného a starobylého města, možná Uruku, do pouště a do nejistoty (Gn 12,1). K přemýšlení se nabízejí dva pohyby. Jeden vede nahoru, kde se omámení apoštolové setkávají s něčím či s někým jako Bůh; druhý pohyb vede do nekonečného prostoru pouště, kde se Bůh skrývá za hlad, za nedostatek vody a za celkovou nejistotou života. V obou případech jde o archetypický pohyb lidské existence, která někam směřuje: buď do mystického vytržení, nebo strana 43 ORL číslo 2014-3 do napětí života, v němž se v průběhu generací a staletí manifestují Boží záměry v podobě dobře známých dějin spásy. Mystika ráda pochoduje do kopců a zdolává hory, protože ji vzrušuje řídký vzduch a touží po závratích kvůli nedostatku kyslíku. Proto je mystika v kurzu. Dnešní svět potřebuje okamžité a mimořádné výkony, protože pak se musí vrátit do kanceláře, k počítači, ale v mezičase chce v kantýně a u kafe vyprávět známým napínavé zážitky z dovolené. Když se setkat s Bohem, tak po způsobu apoštolů na hoře Proměnění: výstup, zmatky, výbuch radosti na vrcholu, vytržení, blábol, urovnání situace a následný sestup pod vedením zkušeného vůdce, který má pochopení pro nezkušené cizince. Až jsou všichni v suchu a v bezpečí, pak se to povykládá známým. Což se i stalo, jinak bychom o celém příběhu nic nevěděli. Proměnění je moderní, už od dob Kafkovy povídky Proměna: mystické show na chvíli zruší každodennost, chronicky nudné náboženství dostane ten správný říz, reportéři mají o čem psát a my o čem mluvit. Difúzní a mlhavá spiritualita dneška potřebuje podobné lechtání nervů, stejně jako si platí boháči adrenalinové dovolené. Ježíš předvádějící mystické show je nám srozumitelný: vždyť co by to byl za mistra světa, kdyby to ani jednou neukázal? Horší je to s odchodem do pouště asi tak na dvě, tři století. Vláčet se po hromadě písku s nulovým výhledem a s chabými vyhlídkami, to nadchne jen na pár dní či týdnů. Navíc není o čem vyprávět, protože trvalý boj o život v prázdnotě pouště je stále stejný a stále stejně únavný. Poušť vykovává charaktery dané střídáním nespočetných generací; stačí se podívat na kmen Tuaregů na Sahaře. Pak ale Bůh neprovozuje žádný spektákl, nemá ho zapotřebí. Lidé vědí sami od sebe, že přežití si nemohou zajistit pouze svým vlastním úsilím, chytrostí a přičinlivostí. Musí se spolehnout na nějakou vyšší sílu, která zlo drží v mezích a nedovolí mu definitivně zvítězit. Jejich mystika se drží při zemi stejně jako stádo překvapené písečnou bouří. Většinou jim stačí, že Bůh neškodí, někdy jsou překvapeni, když se zaváže i k něčemu dalšímu. Jejich minimalistická teologie má kumulativní ráz, protože další generace svými zkušenostmi obohacují tvář tohoto neznámého Boha. Pak musí věrně vyprávět a namáhavě interpretovat, nejen explozivně prožívat a nesmyslně blábolit jako v případě mysticky posedlých apoštolů. Výraz „putování s Hospodinem“, úsloví opakované při popisu historek židovských patriarchů Abraháma, Izáka a Jakuba, ukazuje na dlouhé životní období vedené na cestě generací a tím i na cestě k neznámému Bohu. Ten se dává poznat během dlouhého časového úseku, kdy je třeba tápavě, ale trvale interpretovat jeho znamení a mlhavé přísliby. Podobná činnost dnes není v módě; pod vlivem americké podoby Hospodina, který připomíná svižného manažera všelikých trablů a lapálií, se naše náboženská zkušenost scvrkává na výkřiky žádosti, hrůzy a obdivu. Charismatikové chtějí žít mimo únavnou každodennost, manažeři se chtějí modlit ke svému výkonnému Bohu, televizní evangelizátoři musí mít finance na provoz svých obrovitých fabrik produkujících instantní víru ve vakuovém balení. Všichni tito nadšenci a potřeštěnci věří v Boha fungujícího v mechanismu „příčina – účinek“. Já se přičiním, tj. vylezu s Ježíšem na vysokou horu – a účinek přijde automaticky, protože Nejvyšší činitel je nanejvýš milosrdný, věrný, shovívavý, prostě sympaťák. Je zde věčně, především pro mou spásu, eventuálně i pro spásu nebohých černochů a jiných duší, které mám finančně či modlitbou podpořit, nejlépe obojím. Bůh praotců není součástí tohoto náboženského humbuku. Žije z akumulace náboženské zkušenosti generací, pro něž se prožitý čas neztrácí v poušti, ale přeměňuje na příběh o lidské zkušenosti s Bohem. To není samozřejmé, protože podobné úsilí vyžaduje opačné vlastnosti než ty, které jsem popsal výše. Tyto schopnosti nám chybí, protože náboženství musí mít výsledky – jak jinak by mohlo jednat se státem, tisknout noviny, vést a opravovat fary, spravovat teologickou moudrost za peníze nevěřících daňových poplatníků a dělat mnoho jiných, zcela užitečných věcí? Produkce dober je namáhavá, málo placená a v české kotlině, zejména po vydařené privatizaci, zcela nevděčná práce. Pokud se do ní s vervou pustíme, pak potřebujeme Boha producenta, výbušného borce obaleného oblakem a mluvícího nesrozumitelným jazykem, nejlépe anglickým. Bůh pouště nechá podobné pitomosti zavát písečnou dunou. Není divu, že tento ošklivý a škodlivý Bůh zaujímá poslední příčky v celospolečenském konkurzu na spirituálního supermana. http://www.umlaufoviny.com/index.p hp?a=umlaufoviny/splasena-mystika http://orl.bloger.cz Nepředvídatelná minulost člověka, národů, lidstva MVDr. Josef Staněk V roce 1989 Miloš Zeman v Technickém magazínu vtipně okomentoval skutečnost, že v uplynulých sto létech se v Československu pětkrát zásadně přepisovaly dějiny. A že se zřejmě zase budou přepisovat! Použil bonmot, že "jsme jedinou zemí s nepředvídatelnou minulostí?" Miloš Zeman je obratný politik a jako takový si může dovolit provokovat mediální klima jen trochu. Já nejsem závislý na nikom, média jsou mi ukradená, tak mohu "prozrazením všeobecného vědeckého tajemství" provokovat naplno. Proto přímočaře říkám, že pro nejbližší dobu je naprosto "nepředvídatelný výklad" celé minulosti lidstva ? dějin všech států a národů. I vznik existence člověka samotného! To, co se o minulosti člověka a lidstva vyučuje na školách všech stupňů a co je vyučovaným (manipulovaným) předkládáno jako vědecká pravda, je nepochybný blud. Za vědeckou pravdu se totiž zkráceně vykládá: 1. Náš vesmír (hmotná dimenze reality) vznikl před 13 miliardami roků samovolným "velkým třesknutím" čehosi, co věda nedefinuje, pouze nazývá singularitou. 2. Život na Zemi vznikl v pramoři náhodným samovolným sestavením molekul v živou buňku, v níž dosud probíhající chemické reakce se náhle proměnily na biologické procesy, typické pouze pro živou hmotu. Vedle fyzikálně-chemických zákonů se náhle vyjevily a přesně začaly běžet nově a samovolně se "ustanovivší" zákony biologické. 3. Poté se prvotně vzniklé buňky v boji o přežití samovolně začaly seskupovat a specializovat tak, že se náhodně sestavily v nekonečnou škálu složitých vyšších organizmů. Nejpozoruhodnější prý bylo konání prvobuněk, které se později sestavily v současné oči živočichů. Tyto nejjednodušší buňky zřejmě věděly, že existuje nějastrana 44 ORL číslo 2014-3 ké světlo, a že pro přežití celku buněk je výhodné jej zachycovat. Tak je prý prostřednictvím přírodního výběru napadlo, aby se některé buňky "specializovaly" na proměnu v průsvitné buňky oční čočky, jiné na citlivé buňky sítnice, jiné opět na nervové v centrále pro vyluštění podnětů předešlých. Tak prý se v mozku živočichů přírodním výběrem a náhodnými mutacemi vytvořilo centrum pro zobrazení nejen okolí, ale třeba celého vesmíru tak, jak jej dnes vnímá a obrazně dotváří mozek člověka. Takto podávanému výkladu vzniku všech druhů života na Zemi se říká "Darwinova vývojová teorie". Samovolným vývojem těchto složitých organizmů mělo dojít až k tomu, že v organizmech lidoopů se pomocí virů samy opět sestavovaly jinde v přírodě se nevyskytující geny. A ty se náhodně zapojovaly do genofondu původních lidoopů. Zapojením několika set takových nových genů se lidoopi samovolně přeměnili na člověka. Tento nově vzniklý živočišný druh se měl přestat zabývat sběrem potravy a k úžasu všech ostatních živočišných druhů začal pracovat. Dokonce se sdružil v komunity, vnímal hvězdné nebe, domýšlel si vesmír a začal stavět nevídané stavby, sloužící nikoliv jen k obživě. Tak se z ničeho nic, vlastně šťastným řazením náhod, měl objevit současný podivný přírodní úkaz lidská civilizace. "Věda", správněji její překrucující vykladači, dále populaci učí, že existence vesmíru, života, lidstva a jednotlivého člověka nemá z hlediska nadčasovosti žádný smysl a zrození je jen náhodnou hrou atomů. Ptát se po smyslu života jedince či národa je prý projevem vědecké nekompetentnosti. Pro materialistickou vědu je takto položená otázka irelevantní, nepatřičná, neslušná. V této věci jde tento typ "vědeckého" výkladu reality tak daleko, že nenápadně popírá i zákon o zachování energie. Snaží se přesvědčit své stoupence, že energie (duše), která pohybuje živým tělem, jeho smrtí zaniká. Tím prý po smrti člověka nic není. Klasikové tohoto přístupu ke světu jej formulovali takto: • kapitán Flint (pirát): "Mrtví nekoušou, proto každého, kdo mi překáží, zabiji!" Adolf Hitler: "Kdo se odváží zeptat vítěze na prostředky použité k dosažení vítězství?" Současní liberální ekonomové: "Kdo se v prostředí nezávislé justice na neexistující Spravedlnosti dovolí zeptat ultra bohatých po způsobu nahromadění jejich majetku?" Výchovou k nemyšlení je zatím zaručeno, že výsledky voleb zhruba kopírují míru vynaložených volebních výdajů. Touto formou organizace států je v nich "demokraticky" zajištěna vláda bohatých na místo vlády moudrých a charakterních. Alarmující - většina není schopna samostatného myšlení Akceptováním vědeckosti výše heslovitě uvedené Darwinovy "teorie" vzniku a smyslu života člověka, se současné "součástce davu" zákonitě redukuje životní směřování na úsilí o biologické přežívání. Tedy živočišný typ existence. Redukce smyslu bytí člověka na jeho živočišný rozměr konkretizovala dále myšlení většiny členů západní civilizace na úsilí, "jak přijít k penězům". V důsledku těchto zjednodušení bytosti člověka se většina lidí mentálně proměňuje na takové "tažné psy" ? v důsledku redukce svého myšlení a bytí nejsou schopni ničeho jiného, než "běžet za jitrničkou spotřeby na biči". Tou, kterou jim předhodí před "nos" skrytý organizátor západní civilizace. Praktické provádění této manipulace pozorujeme denně v médiích. Dobře zaplacení "analytici a politologové" při nástupu nově "reklamou zvolené vlády" vždy "jasně vidí", že "blahobyt všech po daňových a organizačních opatřeních nastupující vlády je na obzoru"! A i veřejnost ve stavu těžké vnitřní krize se skrze očekávání uklidní, protožeže nemyslící většině nedojde definice obzoru. Ta říká, že obzor je iluzorní čára, která se od pozorovatele vzdaluje stejnou rychlostí, jakou se k ní on přibližuje! A že k harmonické společnosti není možné dojít opatřeními materiální povahy, protože řídící silou bytosti člověka není jen tělo! • • Výše uvedené gnozeologické principy, zabalené do množství odborných termínů, se na školách a v médiích předkládají k věření davu konzumních lidiček. Do uveřejnění průzkumů schopnosti samostatného myšlení jsem byl osobně překvapen, že výše uvedené názory normální člověk vůbec může akceptovat. Kdyby je dotyční "osvětáři" předložili přirozeností žijícím kmenům, považovali by je tito "primitivové" v lepším případě za pomatené. V horším případě za rouhače, nebo ty, kteří si z nich chtějí dělat blázny. V druhém případě by vědečtí "osvětáři" sotva vyvázli se zdravou kůží. Až poslední výsledky průzkumu populace na schopnost samostatného myšlení mi "záhadu" částečně vysvětlily. Podle analýzy inteligence populace totiž 70 % lidí u nás (ač prošlo mnoha školami!) není vůbec schopno samostatného logického myšlení. Tento velmi alarmující výsledek je přikládán současnému způsobu působení školní výuky. Při něm se u vyučovaných klade důraz na získávání hotových poznatků, nikoliv na rozvoj samostatného logického myšlení, typického pro osobnost neboli způsobu myšlení, pomocí něhož se k vyučovaným poznatkům dochází. Tímto způsobem výuky má u žáků zakrňovat schopnost vybrat si podstatné z valícího se nadbytku informací. Jenže žádná taková vlastnost inteligence člověka neexistuje. Tuto schopnost otevírá jedině intuice, produkt nikoliv myšlení, ale ducha. Absolvent škol, vedený typem "memorovací" výuky, je sice vhodnou pracovní silou, použitelnou ve výrobě a v organizačních orgánech státu, ale nekonstituuje se v osobnost, v samostatně myslící bytost. Je pouhou manipulovatelnou součástkou davu. A ten, jak říkal Churchill, má schopnost myšlení menší než mořský měkkýš. Tak celý údajně vědecký vzdělávací systém záměrně vychovává jen "pracovní sílu" bez schopnosti samostatného myšlení. To je žádoucí "materiál" pro dokonale médii manipulovatelnou formu "demokracie". http://orl.bloger.cz Modla současnosti - peníze Proč vládcům světa tolik vadí naivní křesťanství? Celou popřevratovou dobu jsem nemohl přijít na to, proč si vládci tohoto světa vydržují konstruktéry výše uvedených a za vědecké vydávaných nesmyslných materialistických teorií. Proč je dosazují do klíčových funkcí organizátorů vědy? Proč vládcům světa vadí sice nedokonalé, často naivní, ale k základům morálky a k osobní odpovědnosti přece jen vedoucí umírněné křesťanství? Proč tak bohatě podporují za "propagátory vědy" převlečené protináboženské osvětáře ve školách a v celém veřejném životě? Teprve řádění islámských terostrana 45 ORL číslo 2014-3 ristů mi vyjevilo pohnutku organizátorů světskosti států. Správci a organizátoři světa se v důsledku prohlédnutí slabin ustrnulých náboženských výkladů světa sami považují za ilumináty (osvícené, vymaněné z pověr). Mají strach z destruktivního vlivu nevypočitatelných a potřebnou míru logiky odmítajících náboženských vůdců na masu "lidu z údolí tupých hlav". Proto používají propagátory "vědeckého světového názoru" stejně, jako v třicátých létech Lenin a Stalin kavárenské komunisty. Jsou pro ně "užitečnými idioty". Chtějí jejich pomocí dosáhnout omezení moci náboženských představitelů. Jenže ty vedlejší důsledky! Vždyť vědomé šíření rozpoznatelné nepravdy je rouhání Pravdě samé neboli onen nikdy bez následků neprocházející evangelický "hřích proti Duchu"! Hlásáním "prázdna" nastal úpadek náboženství Žijeme ve světě, kde nikdo skutečně nezná původ a minulost lidstva, kde nikdo nemá přímý kontakt s Podstatou světa. Náboženští hodnostáři vykládají tyto klíčové otázky člověka ztrnule na úrovni doby, kdy je formulovali skutečně osvícení jedinci, a ti, kteří v mase živočišných lidí byli z vyšší úrovně reality inkarnováni na pomoc lidstvu. Jenomže transcendentní pravdy vykládané tehdejší terminologií nejsou srozumitelné mezitím přece jen vyspělým současníkům, takže jim většina mladých a vzdělaných lidí nerozumí. Po smrti "vyslanců sfér" a rozšířeným vědomím osvícených zakladatelů typů duchovního výkladu světa nastoupili na jejich místa lidé chtiví duchovních hodností. A aniž často porozuměli osvíceným, stali se "zaručeně pravými vykladači" oněch poslů boží Pravdy. Upravili duchovní poznatky, doporučenou praxi života a autority mrtvých proroků a začasto je zneužívali k "dle jejich názoru" správným cílům. Procesem hlasování neosvícených o Pravdě došlo k pádu kvality poznání o povaze transcendentna a tím k deformaci náboženství. Částečné poznání ojedinělých jedinců o zákonech a věcech za kulisou hmotnosti bylo v zájmu "jednoty" (moci vykladačů) zamlženo. V národních komunitách se tak nastolil stav, kdy ti, kteří mají teologickou průpravu, nerozšiřují poznání aspektů člověka a Boha. Ostatní prázdnost hlásaného vycítili a přestali věřit čemukoliv. Co hůř, školní teologové (scholastici) ze strachu o svou moc brání jiným v úsilí o postup duchovního poznání a dehonestují je. Nejlepší klackem na ty, kteří jsou chtiví poznání, je v křesťanství již po tisíciletí zavedený pojem hereze a kacířství. Strach z něj je přeměněný strach ze samostatného myšlení hledajících. Vede k uzavřenosti částečně osvícených a k autocenzuře ve vyjadřování a myšlení. Když už ne přímo k společenské perzekuci a ohrožení života! Používání jakékoliv formy moci k bránění úsilí lidí o postup poznání v duchovní oblasti (vzpomeňme jen gnostiky a katary), je tím faktorem, který způsobil současné ustrnutí poznání duchovní stránky bytosti člověka, jeho Tvůrce, ba i "odvrácené" (neviditelné) poloviny reality. Zvrácenost náboženských vůdců V důsledku naprosté zvrácenosti řady náboženských vůdců, nápadné u současného islámu, můžeme nyní názorně pozorovat níže uvedené jevy. Všimněme si třeba jedné etické perverze: Nikoliv sami muslimští imámové jdou skrze sebevražedné atentáty "do nebe", ale plamennou řečí k této "cestě" za nebeskými huriskami přesvědčují nespravedlivým uspořádáním lidské společnosti frustrované primitivy. Skrze tyto myšlení zbavené ubožáky získávají imámové pozemskou moc. Všichni se jich bojí, aby i je neoznačili za odpůrce Alláha. Řekl těmto a atentátníkům osobně Alláh, že terorizmem mají zabíjet civilisty? Nebo si islámští štváči jen chtějí řečněním a obětováním jiných "vysloužit" oblibu u Alláha? Nebo dokonce jen skrze pocit moci, získávaný štvaním ubožáků, ukájejí svoji podvědomou touhu po biologickém (pohlavním) a duchovním sebeuplatnění? (S. Freund: "Touha po moci je náhrada sexuálního uplatnění.") Štváči k terorizmu a válkám spoléhají na to, že když mluvené a konané činí, s často i upřímnou snahou zalíbit se Bohu, že skutečné porušení svých zákonů, zabíjení a utrpení nevinných bude Obdarovatel života všech živých považovat za zásluhu. Jsou oklamáni našeptáváním satana, protože nebude! (Viz Evangelium: "Odstupte ode mne pachatelé nepravostí, neznám vás!) Za svůj život a ve vhledech jsem poznal, že celý mechanizmus Spravedlnosti je nastaven tak, že i za zaviněnou neznalost nastupuje neodvratitelná karma! Unikli by následkům jen v případě, kdy by osobně Alláh řekl hlasatelům a konajícím násilí, že tak mají konat. Jestli ne, je jejich konání jménem božím přímé bezostyšné hanobení "jména Tvořitele světů". Ať se pachatelé jakýchkoliv zločinů proti Řádu stvoření jménem jakéhokoliv vyhttp://orl.bloger.cz znání netěší na situaci, která je čeká "na druhé straně" (po smrti). Pozitivní je, že většina populace "něčemu" věří Na druhé straně je pro mne potěšitelné, že přes šedesátiletou intenzivní ateistickou výuku a propagandu, prováděnou u nás vědeckými a školními autoritami, se ještě 30 % lidí u nás považuje za věřící, neboli nevěří tomu, co jim školy a hodnostáři vědy předkládají k věření. Prokazují tím, že mají stále funkční intuici neboli vlastního ducha. Dalších 60 % populace je spíše než "stoupenci vědeckého světového názoru" agnostiky, neboli "něcisty" (něco je). Tito tuší, že vše nějak je a bylo jinak, než jim ve školách a TV přednášejí "užiteční idioti" vědy, od lékařů po astrofyziky. Podle "ovoce" lékařského materialisticky pojatého léčení lidem došlo, že kdyby zdraví bylo chemického původu a skutečně jej rozdělovali lékaři, po republice by běhaly zástupy stotřicetiletých svěžích lékařů. Kdyby člověk byl jen nahodile vzniklým chemickým soustrojím, na psychiatrii by dali nemocným příslušnou chybějící sloučeninu a nebylo by psychicky nemocných. A což teprve notoričtí zločinci. Vždyť i jim by bylo možno dát denně příslušný "tabletu" a byli by z nich vzorní občané. Částečně osvíceným lidem už došlo, že bytost člověka není nahodilou chemickou nahloučeninou. Je tedy nejvyšší čas se ve veřejném životě vrátit k pravé logice, která vládla již v dobách antického myšlení. V ní je jako samozřejmost založeno poznání reálné existence jak věcí hmotných, tj. smysly a rozumem vnímaných, tak i věcí transcendentních, smyslům a rozumu skrytých. Ve směru poznání hmotného i transcendetního rozměru světa je třeba urgentně vyvinout úsilí o jejich další prozkoumávání, nebo se v důsledku jednostrannosti celá civilizace zhroutí v křeči. Jak kterýkoliv ještě normální člověk usoudí z chodu věcí veřejných u nás i ve světě, celá civilizace a lidstvo se ocitlo v krizové situaci. Vědomostní elity nutně potřebují postoupit nejen v technologiích, zajišťujících hmotné potřeby národů při zachování životního prostředí, ale zejména povýšit kvalitu mezilidských vztahů na vyšší úroveň. Toho druhého lze docílit jen postupem v poznání věcí transcendentních, neboli nadrozumových, náboženských. V této nutnosti se ale současný ateistický a fanatický islámský tlak stává bohužel přestrana 46 ORL číslo 2014-3 kážkou postupu, a tak stojí lidstvo před dilematem, jestli ho již neprošvihlo. Západní vědomostní elita musí svou touhou po pravdě argumentačně zlomit současnou moc ateistických deformátorů vědy a uvolnit tak prostor výkladu, který původ lidstva a smysl života jednotlivce nevidí jen materialisticky. Pokud se Západ neprobudí, náboženští fanatici, jako nástroj satana, spolu se silami přírody přivodí katastrofu, která odstraní lidi překážející dalšímu vývoji lidstva. Já jsem však přesvědčen, že Tvůrce života anticipoval (dopředu předpokládal) všechny eventuality a reakcí na ně zajistil duchovní postup těch, kteří o něj usilují! (Viz E.: Tlučte /na dveře poznání/ a bude vám otevřeno!) Smysl naší existence Abych se konečně vymanil z pout negativity, pokusím se nyní níže popsat o na počátku článku zmíněných prvotních otázkách člověka a civilizace to, jak to vidím já. Pro mne má toto poznání jen jednu vadu: škoda, že jsem jej neznal v mých 18 létech a nechal se celý život "školit" šiřiteli manipulačních masových hypnóz! Na začátku článku stojí v pěti bodech pilíře "učení nositelů vědeckého světového názoru". Teď a tady stojím já, Josef Staněk a říkám čtenářům to, k jakým závěrům jsem zatím v těchto axiomech poznání sám dospěl: 1. Nikdy jsem nepozoroval, že by něco složitějšího vzniklo samo od sebe a z ničeho. Proto singularita je zastírací výmysl otitulovaných bádalíků, pomocí něhož zastírají existenci Vyšší entity (Boha). To ona, ač ji neznáme, vyvolala Velký třesk neboli stvoření světa! Člověk, jako bytost Jí následně stvořená, z povahy věci nemůže nikdy pochopit svého Stvořitele (na to poukazují první tři Mojžíšova "přikázání"). Může ale vlastnosti Stvořitele poznat prozkoumáním jeho díla. Dále je jisté, že žádný tvůrce čehokoliv nečiní dílo, aniž by s ním neměl úmysl, neboli vše existující musí mít apriori smysl i z hlediska věčnosti. Tedy i existence vesmíru a každý žijící jednotlivý člověk je provázen smyslem své existence a žije právě proto, aby jej objevil. Já jsem jej nalezl takto: viditelný a neviditelný svět byl Vyšší by- tostí stvořen mě a všem lidem jako takové "pískoviště" pro hraní nás lidí i vyšších duchů. Toto hraní na "písečku hmotnosti" (myšlení a práce) samo o sobě zajišťuje rozmach ducha všech "hrajících si" skrze postup poznání všeho druhu. Stvoření bylo geniálně zkonstruováno s účelem ke "školení" duchů. Je vykonáváno tak, že odpovědi na myšlenky a činy (boží mlýny) zajišťují vyjevení jejich správnosti. A pak nastupuje dopad dobré nebo špatné karmy, "sklizeň setby" za vykonané. Karma je přímou odpovědí Boha každému jednotlivci. Tedy smyslem existence vesmíru a života člověka ve hmotnosti, je prostřednictvím poznání Řádu stvoření v hmotné rovině rozumem, v nehmotné rovině intuicí, "vibrační" přiblížení se jedince k Podstatě světa ? tedy k věčnému Bohu, nezávislému na hmotě a času. A tím k získání oněch vlastností Věčného, tedy nezávislosti na času a hmotě. Bibličtinou získat Život věčný. 2. Nikdy jsem za svůj život nepozoroval, že by se složitější struktury samy od sebe sestavovaly. Právě tak nemohl ze směsi chemických sloučenin vzniknout první život sám od sebe. Přesto, že nikdo u zrodu života na Zemi nebyl, je možné si jej ze známých dějů dovodit analogií, odvozenou ze zákonů, jako třeba při nalezení planet Uranu a Neptunu. Ty byly z odchylky drah ostatních planet nejprve vypočítány a pak pomocí vynalezených dalekohledů i nalezeny. Z fyzikálních zákonů jsou vypočitatelné fáze fyzikálních podmínek jakékoliv planety ve vesmíru. Podle nich je možné u každé dopředu určit, jaký typ života se pro ty které dobové klimatické podmínky na dané planetě hodí. Na základě těchto znalostí si "hrající si bytosti vyšších vibrací", andělé (viditelní duchem člověka ve stavu vymístění duše z těla), všechny vhodné planety ve vesmíru oživují pro tu kterou éru vhodným typem života, třeba dinosaury. Je to jejich "práce", jejich forma učení. Neoživují je nějakými náhodnými živými http://orl.bloger.cz bytostmi, ale podle vzorů, které nachází v dimenzi věčnosti, kam mají na rozdíl od člověka přístup. Vidoucí nazývají tuto dimenzi ráj (církev), prastvoření (Abdrushin) či svět idejí (Platón). V úrovni dokonalosti, věčnosti, Boha, se tedy nacházejí vzory živých bytostí pro jakékoliv fyzikální podmínky. Andělé (v bibli elohim množné číslo) to tedy jsou, kteří sestavují v hmotných podmínkách planet struktury života. Ty v hmotnosti "uplácané" jsou vždy ve srovnání se vzorem ve "světě idejí" nedokonalé. Materiál hmotnosti je totiž příliš hrubý na dokonalost a podléhá opotřebení časem. Hmotné napodobeniny bytostí ráje obživnou přebíráním energie z vyzařování Živoucího prostřednictvím DNA. DNA živých organizmů je takovou "anténou" pro zachycení energie života z vyzařování Zdroje. Proto nemůže existovat nic živého, co nemá DNA. Ale i sama DNA bez ničeho (viry bez bílkovinného obalu) má život. Konstrukcí hmotných napodobenin dokonalého života ve věčnosti se i andělé dále učí z dokonalosti Stvořitele. Člověku jsou viditelní ve stavu vymístění duše z hmotného těla ? k usnadnění tohoto stavu, neboli k hovoru s Bohem, byly postaveny pyramidy a Archa úmluvy. Kvůli vypočítaným fyzikálním podmínkám, nevhodným pro ušlechtilejší živočichy a člověka, byly na Zemi v prvohorách až třetihorách nejprve ještěři a jednoduchá fauna se svou DNA. Až to fyzikální uklidnění sluneční soustavy a fyzikální podmínky planety Země umožnily, "objevily" se na Zemi "náhle" odpovídající geny DNA - ty, které jsou nutné pro vznik současné fauny a člověka. Proto archeologové nikdy nenalezli žádné přechody mezi typy živočichů, jak by měly být podle vývojové Darwinovy pavědy, takové poloviční "ještěrokoně". Nově ve čtvrtohorách "instalovaná" zárodečná DNA současného živého je tedy onou příčinou pestrosti života a onou zázračnou "anténou", která zachycuje a přivádí do hmotnosti strana 47 ORL číslo 2014-3 energii života. Pro neživé přístroje ovšem neregistrovatelnou. 3. Ve světě idejí, v ráji, jsou i všechny vzorové konglomeráty spolupracujících a specializovaných buněk, neboli rostliny a živočichové, sestaveny v hotové vzory bytostí. Takže andělé (elohim) jejich přenesením a instalováním do DNA prvobuněk nastavovali vznik druhů života na planetě. Tímto způsobem v kosmicky kratičké době postupně vznikl celý diferencovaný a zázračně pestrý pozemský život. Smyslem vzniku celé pestré přírody na planetě Zemi nebylo nic jiného, než vytvoření optimálního prostředí pro instalaci člověka. Jakmile andělé vypočítali perspektivu klidnějšího fyzikálního období pro planetu, takové, které umožňuje vývoj lidských duchů ve hmotě (těle), nasměrovali proniknutí zárodků ducha do duší opic (řečí bible: "Bůh vdechl do hlíny /hmoty/ duši".) Tím duše zvířete změnila svou povahu, protože se v ní objevila nová kvalita. To se manifestovalo tak, že se "lidoop" s lidskou duší začal chovat jinak. Nejen jako dosud, podle zvířecích zákonů, ale nově i podle zákonů duchovních. Duše zvířecí změnila kvalitu na lidskou. Proto se, dle "dialektiků" z ničeho nic, objevily pohřby pralidí s předměty pro život na onom světě. Zvířata se nepohřbívají. Dále vyšla na povrch snaha o aktivní změnu prostředí. Zvířata nepracují. Objevil se i jiný typ vnitrodruhová a přírodní komunikace. Šamani a mágové. Vždy se po prožití života ducha v jednom hmotném těle inkarnovaný duch skrze do "podvědomí" (věčného ducha) zapsané životní zkušenosti zkvalitnil, neboli zjemnil. Do "duše-vědomí" každého člověka (Břetislav Kafka) se nevymazatelně zapisují zkušenosti každého právě žitého života jednotlivce. Ty se následně v novém těle a životě vyjevují jako pohnutky z podvědomí, pro "vědu" neznámo odkud. Souhrn těchto pohnutek, těchto zkušeností minulých životů, se nazývá povaha. Je komukoliv "nevymluvitelná". Jednotlivé inkarnované lidské duchy vedou tzv. andělé strážní. Nenařizují, nesmí, jen jemně varují. Jejich hlas je onen tichý vnitřní hlas, který každý zná. Ke zkušenostem ze stvoření, zapsaným v podvědomí, si musí každý dospět sám. Vždy v různých sociálních a rodinných poměrech, protože totéž zažívané v kůži knížete není totéž, zažívané v kůži mrzá- ka. Ke správnému směru vývoje vede každého člověka víra ve smysluplnost všeho prožívaného, neboli víra v nepředstavitelnou Prozřetelnost (Boha). Překonání překážek života usnadňuje člověku naslouchání vnitřnímu hlasu, vážení si dobrého v životě, prostě pozitivní přístup k životu (milovat život). Největším přestupkem (hříchem) proti Bohu, dárci života, je nemít radost ze života! K nesprávnému směru vývoje duše vede člověka nadměrná chtivost živočišných slastí, slavomam a lenost (viz E. Kafka: Kdo chce tento život (živočišný) získat, ztratí jej <z hlediska věčnosti>). Živočišné pohnutky mohou negovat vyšší smysl inkarnace neboli poskytnutého života. Důležitá pro možnost dosažení vyšší kvality ducha je kvalita vztahů v rodině a v lidských společenstvích neboli civilizacích. Aby lidští duchové v těle mohli dosáhnout takové kvality, aby se již nemuseli znovuzrozovat, musí dozrát ve vyšších civilizacích. Jejich úroveň je dána nikoliv pokrokem rozumového poznání (technika), ale pokrokem kvality etické úrovně členů neboli charakteru. Přitom je pravidlem, že do "světlých" rodin a civilizací jsou vždy inkarnovány tmavé duše (aby byly napraveny) a do "tmavých" světlé duše (aby tmavým předvedli vzor chování). Genetické vybavení těla poslů "nebes" neboli "šlechtický či královský " původ není rozhodující. Svět tedy existuje z lásky Podstaty světa k člověku jako možnost vývoje (zjemňování) jeho ducha. Existence každé lidské bytosti má tedy smysl z hlediska věčnosti, neboť duch, podstata lidské bytosti přežívá smrt těla. Protože délka příhodných fyzikálních podmínek na planetách není neomezená, je vývoj lidských duchů stimulován tím, že každému člověku byl přidělen "temný" duch ve službách satana. Ten jej podněcuje ke zkouškám "spolehlivosti božích mlýnů" neboli karmických zákonů ve smyslu: sáhni si na rozpálenou plotnu, rodiče a učitelé nemají pravdu! "Spálením" pak pokoušený objevuje jistotu správnosti varování světlých vůdců. Satan, hlava těchto podněcovačů k přestupkům proti Řádu stvoření neboli boží Vůli, není samozřejmě protivníkem Boha! Satan není hlupák, jako ti, co něco podobného hlásají. Bůh Stvořitel z podstaty věci nemůže mít protivníka, nikdo s Ním nemůže bojovat. Nikdo jej ani nemůže urazit. Copak mravenec může urazit člověka? Právě Stvořitel světů z lásky k vyvíjejícím se duchům ve hmotnosti pověřil archanděla Satanaela hlídáním prahu (přechodu) z vibrační úrovně hmotnosti http://orl.bloger.cz do úrovně dokonalé duchovní dimenze. Satan je přímo Bohem pověřen bez milosti srazit z prahu dokonalosti (ráje) každého, kdo je vstupu nehoden, protože nehodný by do božského díla, ráje, vnesl nerovnováhu. Proto po dobu trvání hmotnosti musel archanděl Satanael odložit vibraci lásky, tím příponu -el, a stát se Satanem. Satan je proto "funkčně" nejvyšším strážcem prahu, jak viděli a říkali už gnostici. A aby lidští duchové byli "trénováni" na tuto nejvyšší zkoušku, angažoval si Satan padlé lidské duchy jako své poskoky, ale opovrhuje jimi, neboť i jemu se hnusí odpadnutí od božích zákonů. Protože ale mnoho lidských duchů nemohlo najít sílu k překonání nástrah Satana na hranici, po které "chodí jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil", prosili esejci 130 let Boha o poslání "průvodce hranicí věčnosti" neboli vymanitele z pout hmotnosti ? spasitele, aby i nejobyčejnější lidé mohli přejít Satanem hlídaný práh. Proto se zrodil člověk, který si říkal Cesta, Pravda a Život. On jediný v té době prošel zkouškami Satana v životě i na prahu věčnosti (symbolika roztržení opony u kříže) a ukázal tím hromadný průchod ? cestu, do věčnosti. Jeho duch dodnes touto cestou vede ty, kteří jej jako Cestu rozeznají a podle jeho činů konají. Život každého člověka na Zemi má tedy ještě nerozpoznatelný a nedocenitelný smysl z hlediska věčnosti. Tím dokládám, že ateistická teze, že lidský život nemá smysl z hlediska věčnosti, je čistá satanská nástraha v myšlení! Ten, kdo ji učí a právě říká, jsa třeba hodnostářem "vědy", je jasný satanův poskok. Podle tohoto kriteria vpravo nebo vlevo, jsou satanisti jasně poznatelní. Přichází čas pro duchovní obrození Pokud se člověku při bloudění záhrobní (astrální, snovou) dimenzí nepodaří přejít práh přes satana napoprvé, božskou milostí dostává milost reparátu života neboli reinkarnace. Spoléhat na to ale nemá, počet reinkarnací není neomezený. Ve střední Evropě, kde žijí nejstarší duchové, jich za sebou už máme asi 40 v historické době (5000 let). A nevíme, kolik jich ještě bude. Ježíš nikoliv bez důvodu říkal: "Spěchejte!" Aby se optimalizovaly podmínky pro urychlení růstu lidských duchů, je nezbytně nutný přechod civilizace do vyšší duchovní úrovně, ve které by se učila hlavní masa lidí hlavně etice, zákonům duchovnosti a věčnosti a Řádu stvoření. strana 48 ORL číslo 2014-3 K tomu je nutné porazit vládu temných, kterou skrytě provádějí pomocí peněz a "ekonomiky". Češi v boji proti přesile mají zkušenost z průběhu tzv. národního obrození. Teď jde jen o to, prorazit informační blokádu temných duchů v médiích a probudit české duchovní jádro pro duchovní obrození. Jen jeho uskutečněním naplní Češi své národní poslání a stanou se duchovním centrem světa. Nikoliv růstem "národního důchodu". Nic více a nic méně. Začít se musí "vykopáním" politiků a pseudovědců posledních dvaceti let od funkcí a odhalením jejich falešné společenské prestiže. Žádám revoluci ducha, ne rozdělování majetku a následně školství a společenského klimatu. http://www.phoenixcasopis.cz/2013/1 36-cislo-11-listopad-2013/2300nepredvidatelna-minulost-clovekanarodu-lidstva.html Jirkovou optikou - Jsem mladý a unavený, jsem Husákovo dítě, mám z toho stres! Žijeme ve věku, kdy by dvacetiletí mohli psát paměti. Je mi čtyřicet tři. Prošel jsem z věku normalizace, kdy jsem se co by dítě doktora Husáka narodil, přes úchvatné časy sametové kocoviny, až k dnešnímu gangsterskému kapitalismu. Rád vzpomínám na své mládí. Přestože jsme žili v zcela nesvobodném režimu a drtili nás komunisté na každém kroku, jak mě zas a znova přesvědčují každý den média masové manipulace, žili jsme tak nějak víc v klidu, spokojeně a spolu. Zato teď žijeme ve spěchu, nasraní a každý odděleně od ostatních. Mám z toho stres. Stres mám vlastně od rána do večera, když tak nad tím přemýšlím. Je mi čtyřicet tři. Prošel jsem z věku normalizace, kdy jsem se co by dítě doktora Husáka narodil, přes úchvatné časy sametové kocoviny, až k dnešnímu gangsterskému kapitalismu. Rád vzpomínám na své mládí. Přestože jsme žili v zcela nesvobodném režimu a drtili nás komunisté na každém kroku, jak mě zas a znova přesvědčují každý den média masové manipulace, žili jsme tak nějak víc v klidu, spokojeně a spolu. Učil jsem se na střední škole v hodinách technické administrativy psát na stroji. Byl jsem druhý nejlepší ve třídě a udělal si i státní zkoušky. Později jsem rychlé psaní mnohkrát využil a využívám ho i ke své profesi. Pomalu se s ním však loučím.. vše se - nevím proč - odsunuje na ještě menší přístroje, mobily, ipody, kde mi jeden palec zabírá šíři tří písmenek... Mám z toho stres. http://orl.bloger.cz Československo, potažmo Českou republiku, jsem odmala považoval vždy za něco trochu výjimečného. Miloval jsem naši historii, stavby, mírumilovnost naší povahy, střídání 4 ročních období .. vidím nyní, že kromě nových administrativních železo-betonových monster nedokážeme postavit vůbec nic, co tu po nás zůstane ještě za dalších 250 let. Nevnímám také v naší zemi žádné osobnosti. Časopisy mi nabízejí, že jsou úspěšní ti, kteří vydělali peníze. Petr Kellner, Andrej Babiš, to jsou prý osobnosti. Nemyslím si to, jsou to tvrdí byznysmeni, kteří na sebe myslí jen poněkud víc, než ostatní a umí si vše zařídit. Je zde ale i pár těch skutečných. Některé znám osobně, ovšem o těch se masy nikdy nedozví. Většina z nich nesmí do masmédií, nechce nebo nesmí vystupovat na veřejnosti. Pro mé okolí jsou osobnostmi třeba rappeři, nebo herci. Někdy sportovci. No, pořád lepší než missky. Cítím beznaděj. V Československu jsme vždy mívali dobré učitele a trenéry. Vykonávali svou práci s láskou a nadějí a většina z nich dokázala ze svých svěřenců vydupat maximum a skutečně je mnohému naučit. Řada lidí jezdila v létě dělat vedoucí na pionýrské tábory, které chystali dlouho dopředu. Děti si je dodnes pamatují. I já. Dnes patří učitelé našich dětí k nejhůře placeným vrstvám společnosti v poměru výkon/cena. Většina z nich navíc již rezignovala na to, že by chtěli děti vzdělávat a vychovávat. Řada z nich je na antidepresivech. Mám z toho vzrůstající depresi. Kašleme na děti? Mají z toho stres. Kouří trávu, pijí alkohol, holdují promiskuitě a poslouchaj metal. V práci se stávají workholiky a v 30 procházejí syndromem vyhoření. Proč? Mají stres. V médiích nám za socialismu hodně lhali. Každý to věděl a naučil se tedy číst mezi řádky. Vnímal malé nuance odlišností, které pronikly do zpráv nebo televizních seriálů. I současná média nám téměř ve všem lžou. Téměř nikdo to však neví. Lidé hodně věří tomu, co řekne Česká televize. Já ale vím, že stále více lžou. Snažím se to říkat lidem. Smějí se mi. Mám z toho stres. Včera se mi zdál divný sen. Honila mě nějaká hyena.. běžel jsem dlouho, dlouho, ale pak už jsem nemohl. Zakopl jsem a upadl. Čekal jsem a v duchu jsem si říkal, tak si mě sežer, no. Když ke mně doběhla, měla tvář pana Rittiga. Už na ty zprávy nesmím tolik koukat. Je to děsivé. strana 49 ORL číslo 2014-3 Táta mě za komunistů učil znát politiku. Komunisti s ním po 68. roce zametli. Celá naše rodina měla trošku stres, nesměli jsme nikam jezdit, nesměli jsme na školy, tak jsme naháněli další ze strany vyhozené a tehdá znovu vysoce postavené, aby ředitelům škol vysvětlili, že děti přece nelze trestat za své otce, když jsou nadprůměrně nadané. Zafungovalo to. Za komunistů byla řada rozumných funkcionářů. Všichni se tak nějak znali, žádnej stres. Přesto jsem neslyšel o představitelích státu tátu mluvit jinak, než pan prezident Husák nebo předseda vlády Štrougal. Neučil mě nenávist a jsem za to rád. Dnes, když poslouchám zprávy, anebo čtu internetové diskuse, kde se to hemží nadávkami, kde je vše zfanatizované, říkám si, že asi neměli štěstí na takového tátu, jako jsem měl já. A teď mají jen vztek a frustraci. A hlavně stres. Jako malý jsem měl často angíny. Angína je smutek přetavený ve zlost. Ano, měl jsem zlost. Nechtěl jsem chodit do školky mezi ty sígry, které nezajímalo nic, kromě toho, kdo bude mít nejlepší hračku a nejlepší autíčko. Když mi ve třetí třídě předepsali při školní zdravotní prohlídce brýle, měl jsem stres, protože kdo měl brýle, byl něco méně. Teď mám mnohem větší stres. Zjistil jsem od své dcery, že není důležité jenom jak vypadáte, kolik máte make-upu, ale také jaké máte hadry, mobil, vlasy, kam jedete na dovolenou, a s kým chodíte. Důležité je, co dělají vaši rodiče a hlavně, v jak velké vile bydlíte. Jako malý jsem hodně četl. Začínal jsem u prý agitky Malý Bobeš. Pokračoval jinými agitkami, třeba Neználkem. Ve škole jsme měli povinnou četbu. Ne všechno jsem četl, ale když na to tak vzpomínám, docela mě to obohatilo. Také dnes mají děti povinnou četbu. O čem dílo je opíšou během pár minut z internetových specializovaných servrů. Asi nemají čas číst.. mají moc učení a večer pak počítačové hry, internet a nějaké ty horory. Chodil jsem za komunismu hodně do kina. Každý pátek byl u nás na vsi v biografu za šest korun program pro děti (s vynikajícím Nu, pogodi! v čele), chodil jsem občas i na filmy pro dospělé. Mám rád filmy. Teď už do kina moc nechodím. Nemám na to čas, ani peníze. Prý se teď filmy stahují pirátsky z internetu. Ale na kradení já nikdy nebyl, víte. Rodiče a prarodiče, stejně jako škola a pionýr mě učili, že krást se nemá. Mám z toho stahování filmů a knih stres. Vcelku jsem šikovný a přemýšlivý, od 88. roku podnikám. Nikdy jsem nepotřeboval žádné sociální dávky či pomoc od státu, žádný úvěr, vše jsem si sám zaplatil, dřel jsem od rána do večera i v noci, myslel jsem, že to stojí za to, že se to vyplatí. Podnikal jsem s přáteli. Párkrát mě podrazili, přišel jsem o dost peněz, nakonec jsem vždy vstal a zkoušel znovu jít. Ale už cítím, že nemám tolik energie to opakovat donekonečna. Jsem mladý, ale zesláblý. Je mi 43. Vidím, že se něco láme. Vidím, že nová mladá generace mě na důchod neuživí. Vychovali jsme je tak, aby mysleli jenom na sebe. Nastavili jsme jim státní kasu tak, aby tam byly jenom dluhy. Za ty roky jsem našetřil pár set tisíc. Není to moc, jiní postavili vily, ale já nekradl, nedělal státní zakázky, jen podnikal a dělal, co mě baví, snažil jsem se, aby bylo lidem dobře. Teď nedávno mi národní banka 5% sebrala. Prej podpora proexportní a importní koruny. Mám z toho stres, protože to bylo už schovaný jako základní kámen na důchod. Od státu, abychom mohli důstojně žít, jako se snad žilo za socialismu, totiž žádný nedostanu. Nevím, co se mnou bude. Někdy, když mám chvíli volno, jako že jich moc není, přemýšlím. Přemýšlím, jak komunisti stíhali financovat vzdělání, lékařskou péči, sport a kulturu, jak dokázali stavět nové stavby, metro, aniž by se nějak výrazně zadlužili, aniž by zadlužili generace příští, aniž by své národní státy vedli k bankrotu ve výhledu několika málo let. Nevím, nepřišel jsem na to. Ale přemýšlím si raději sám. Když začnu přemýšlet nahlas, začnou mě lidi solit, že jsem prej komouš a fašoun. A že mám jet na Kubu nebo do severní Koreje. Začínám to zvažovat.. třeba tam nemají zdaleka tak velký stres, jako my, občané svobodné společnosti. Měli jsme za komunismu pár drobných radostí. Byly jim třeba děti. Teď už na děti nemáme čas a pokud je máme, chce nám z nich režim učinit kriply ještě v kojeneckém věku, když do nich naperou desítky očkování. Rádi jsme jezdili na chalupy.. ale na chalupy už nejezdíme, stavební materiál je drahý a většina z nás už nemá ani na benzín. Byli jsme hrdí na své sportovce.. ale zlatý hatrick i Nagano začínají zapadávat prachem. Je mi čtyřicet tři. Necítím se starý. Jsem jenom hrozně unavený a vystresovaný. http://orl.bloger.cz Nedávno se ke mně do ordinace objednala jedna osumnáctiletá holka. Prý má stres. Až takový, že se jí v některých chvílích úplně vypne mozek. Já taky, holčičko. Jen jsem měl to štěstí, že jsem kromě stresu poznal i jinačí období. To mě zřejmě zatím drží na nohou. Díky Bohu, že jsem poznal cestu práce na sobě, i díky tomu dnes asi vůbec ještě dýchám. To mi dává, jako jedna z mála věcí, smysl. Za svůj čtyřicetiletý život jsem už nakoupil tolik různých elektronických přístrojů, že při pohledu na další manuál se mi zvedá žaludek. Člověk aby každé tři roky komplet vyměnil celou domácnost. Nevím, zda se mám těšit na to, až mi bude nakupovat sama lednička. S přístroji jsou jenom problémy. Tahle civilizace je šílená, že jim chce odevzdat poslední zbytky své svébytnosti. Jsem rád, že jsem vám to všechno mohl konečně napsat. Ještě bych mohl psát několik hodin, z čeho všeho mám stres. Ale udělalo se mi z toho nějak slabo. Tak už budu končit. Máme sice svobodu slova a tisku, ale nemáme už čas se navzájem číst a naslouchat si. Každý má svých starostí a svého stresu až nad hlavu. Tu a tam něco posdílíme dvojklikem na sociálních sítích, jedině tam ještě občas přelítneme, co je nového, ale jinak si žijeme každý svůj závod. Svůj závod o přežití v této nelidské době. Je mi 43, snažím si najít svou životní partnerku. Žil jsem svobodně a volně, prej je moderní to singles, tak jsem si užíval. Měl jsem 16 vztahů, ale vždy mě rozchod dost bolel. Některé jsem sotva přežil. Rodiče a prarodiče mi vyprávějí, že měli za celý život jen jediného partnera. Dřív jsem nechápal, jak to mohli vydržet. Teď jim docela závidím. Příliš vztahů je stres. Mám srdce poseté šrámy. Slýchal jsem také, jak se kdysi stěhovávali lidé jednou, dvakrát za život. Stěhuji se nyní pojedenácté a mám z toho docela stres. Co chvíli odváží rychlá někoho z mých přátel či příbuzných do nemocnice. Jo, za komunistů také byly nemocnice, ale neslyšel jsem dlouhé roky o nikom, kdo by tam byl. Teď mají 30-ti letí infarkty a 20-ti letí umírají na rakovinu mozku. Že to je z mobilů? No jo, ale maj hlavně stres! strana 50 ORL číslo 2014-3 Před časem mi někdo poslal článek, že pokladní v hypermarketech mohou na záchod jen tehdy, pokud to schválí vedoucí a jen dvakrát za den. Zajímalo by mě, co na to komunisti. Já si to radši ani nezkouším představovat, zvýšil by se mi stres a když mám stres, chodím hodně čurat, což nechci, abych byl solidární s těmi, kterým to náš lidově demokratický režim už neumožňuje. A třeba za to nemůžou komunisti. Třeba jsme prostě jen zasraní my všichni. Zasraný listvo! Co svět světem stojí, nikdy to nebylo jinak. Jak dlouho ještě?! A možná je to symptomatické, když nám někdy naši rodiče i naše děti říkají zkurvená generace. Tak nevím. Asi maj pravdu. Moc jsme toho tu za sebou nezanechali. Jenom konzum, drahé mobily, kreditní karty a hodně z nás dluhy. Věřili jsme hloupě politickým stranám, které vydrancovaly zemi tak, jako se to komunistům za 40 let nepodařilo. Anebo.. my prostě třeba jen měli příliš rychlý přechod z té pohody do stresu. Jo, 17. listopadu jsme to spustili. Asi jsme potřebovali trošku adrenalinu. A teď nějak ve spěchu, možná ze studu, začínáme odcházet. http://www.osud.cz/jirkovouoptikou-161-jsem-mlady-unaveny-jsemhusakovo-dite-mam-z-toho-stres (tento článek je samozřejmě částečně literárně stylizovaná generační výpověď velké skupiny čtyřicátníků, lidí, kteří aspoň co do vnějších znaků rozhoupali pád Husákova režimu) Minulý týden jsem dostal zprávu, že se zastřelil další můj spolužák. Asi měl stres... jen tak mezi řečí mi to říkal jiný spolužák. Volal, jestli bych mu nemohl půjčit dvě stě litrů. Nesežene-li to do posledního, seberou mu barák. Řachl v podnikání, nezaplatil mu velký odběratel. Říkám hele, kámo, nemůžu. Šetřím. Mám pocit, že až budu starý a nemocný, každý se na mě akorát tak vysere. Abychom si rozuměli, než mi zas někdo začne říkat komunisto. Nechci návrat starých časů. Chci jen, abychom si uvědomili, že každou společnost, každý režim, tvoří lidé. Jako vy a já. A s námi spousta dalších. A ti podléhají různým vzorcům, potřebám, domněnkám a chtěním. Velké peníze, které byly po revoluci všude na ulicích k mání, mnoha lidem zakalily nejen zrak, ale i mysl. Právě těmto lidem jsme, nevím z jaké pošetilosti, svěřili správu nejen nad majetkem nás všech, ale také nad našimi osudy, nad naším zdravím. Naše ryze materialistická civilizace žije podle všech znamení doby své poslední měsíce a roky. Každý, kdo výrazně chybuje, musí odejít. Vypínám rádio. Zas říkali něco o komunistické hrozbě, mluvili také o Ukrajině a o Rusku. Jo, maj pravdu. Zasraný komouši! Nebýt jich, všechno je dnes jinak. Všechno! http://orl.bloger.cz strana 51 ORL číslo 2014-3 G.F.Telemann koncert G.dur, Jitka Hosprová a Collegium Českých Filharmoniků http://youtu.be/VTRNQaLeFiA Anna Netrebko and Elina Garanca sing "Barcarolle" Videonadílka Terapie tichem a tmou - Jaroslav Dušek a Roman Mlejnek http://www.youtube.com/watch? v=qqYwuERIDD8&feature=share&list=U UEroRcEAUgJK-PvJ_YjYYQg&index=58 Peter Stanek - Globálna kríza a zmeny svetovej ekonomiky http://youtu.be/4fF3CxTc1nA Mapa míst svatých a klatých http://www.ceskatelevize.cz/porady/1 076478331-mapa-mist-svatych-aklatych/20232727453/ Posezení s Janem Burianem Václav Cílek (1999) http://youtu.be/TNA64A1fyCw Největší podvod v dějinách lidstva http://youtu.be/i8SKl4qZHLo Kometa ISON a spiritualita člověka - Ruda Špaček http://youtu.be/DGAH38fTYok Česká filharmonie je také člověk režie: Igor Chaun http://youtu.be/78Cl_4Nd18M http://youtu.be/0u0M4CMq7uI Český národní symfonicky orchestr - Robert Schumann. solo hraji Radek Baborák,Jan Vobořil, Jan Musil, Jan Vítek http://youtu.be/jGNxt3oAuQQ Dr. Emil Páleš: Beseda o Anjeloch, Slovanoch a Živote okolo nás http://youtu.be/CTspjlASN4k Emil Páleš: Angelológia dejín po dvadsiatich rokoch http://youtu.be/hygXzAeKvjE Enigma 2012 http://youtu.be/o1Hw8DVLw-A Poselství z Garabandalu - zjevení Panny Marie a archanděla Michaela http://youtu.be/zHLpQdPxcLI Smrt jako transformace http://www.cestyksobe.cz/viliampoltikovic-smrt-jako-transformaceprana-a-netusene-moznosti-ad3508/? resolution=low Fraktály - hon na skrytou dimenzi http://youtu.be/AfMQt1AJdRU http://orl.bloger.cz strana 52
Podobné dokumenty
ORL číslo 2013-12
Obsah čísla
Utržené vemeno české krávy.......................................................................................................................................... 3
Empirical charact...
Do Poděbrad zavanul uniformovaný šarm
s redaktorem PN. Taková reakce
mrzí i proto, že bývalý starosta
mohl své jednání vysvětlit a vnést
tak do celé kauzy informace, které
by přispěly k rozšifrování tehdejších osudových kroků města.
48 - PRAK
reinkarnace z toho je úplně cítit ta energie a vliv těchto
kapel jde do tebe. Jestli někdo říká, že je od nich
nejlepší materiál LP Vždyť strojům tak chutná tak asi
ještě nemá tyhle dva vály. To mu...
číslo 2014-1 - Otevřený Rozšalovávací List
Obsah čísla
Stanislav Komárek: Přezimování aneb Jak přežít temnoty................................................................................3
Ani tři, ani králové?..............................
Přerušená Diskuse TSO.
A jak může mít svoboda mantinely? Tady si také protiřečíte.
Nerozumím ani poslední větě:
"Vaše apatie vůči regulaci (výchově) je pozoruhodná také tím, že ve svých příspěvcích
vlastně neustále volát...
1/2006
V současné době ve spolupráci s MS ČR připravujeme
projekt vzdělávání správců a budeme se snažit získat granty
EU směřující do této oblasti.
Chtěli bychom, aby naši členové měli možnost se co
nejvě...
Stránka č. 1z 52 14.10.2004 file://C:\DATA\Barvak\Stranky_Obscene
ANGMAR "The Razorblade Redemption" CD 300,(Finský, destruktivní metal, dark, black, death metal!!! Zlééé!!!)
ANIMA DAMNATA "Agonizing Journey Through The Burning..." CD 300,(Polská deathová eskadra...
