Motor je hnací jednotka motorového vozidla, která spalováním
Transkript
Motor Motor je hnací jednotka motorového vozidla, která spalováním paliva přeměňuje chemickou energii obsaženou v palivu na teplo, které koná mechanickou práci. Ta se přenáší na pojezdová kola motorového vozidla a je příčinou pohybu vozidla. Rozdělení spalovacích motorů: Podle způsobu tvoření a zapálení směsi: - zážehové – směs vzduchu s palivem (nejčastěji benzín) je připravována obvykle mimo pracovní prostor válce a ve válci je zažehována cizím zdrojem - vznětové - směs je připravována v pracovním prostoru válce vstřikováním kapalného paliva do silně stlačeného a ohřátého vzduchu. Tímto tzv. kompresním teplem také dochází ke vznícení paliva, nejčastěji motorové nafty Podle používaného paliva: - benzínové – jsou motory zážehové - naftové – jsou motory vznětové - petrolejové – jsou motory zážehové - plynové – jsou rovněž zážehové, jejich palivem může být např. propan-butan Podle způsobu práce: - čtyřdobé – potřebují pro jeden pracovní cyklus 4 zdvihy pístu, tj. 2 otáčky klikové hřídele - dvoudobé – potřebují pro jeden pracovní cyklus 2 zdvihy pístu, tj. jednu otáčku klikové hřídele Podle uspořádání válců: - řadové - s válci do V – vidlicové - ploché (ležaté) – s protilehlými válci - hvězdicovité – u leteckých motorů Podle pohybu pístu: - s přímočarým vratným pohybem pístu - s rotačním pohybem pístu Podle přípravy zápalné směsi: - karburační - vstřikové Podle plnění válců: - s nasáváním - přeplňované Podle polohy válců: - stojaté - ležaté - šikmé Podle způsobu chlazení: - kapalinou - vzduchem 167 Pístový spalovací motor – konstrukce, hlavní rozměry, konstrukční parametry: Hlavní výpočty: Zdvih pístu: z = 2.r (m;-,m) Zdvihový objem válce: VZ = π .D 2 .z (m3;-,m,-,m) 4 Celkový objem válce: VC = VZ + VK (m3;m3,m3) Zdvihový objem motoru: VZM = VZ . i (m3;m3,-) i – počet válců motoru Celkový objem motoru: VCM = VC . i (m3;m3,-) Podle poměru zdvihu pístu a vrtání válce z 〉 1 → nadčtvercový motor D z - z = D; = 1 → čtvercový motor D z : D - z > D; - z < D; z 〈 1 → podčtvercový motor D Příklad☺ ☺ 1. Motor má vrtání válce φD = 72 mm. Jedná se o čtvercový čtyřválcový motor. Kompresní poměr motoru je 8,5. Vypočtěte: a) zdvihový objem jednoho válce VZ b) zdvihový objem motoru VZM c) poloměr zalomení kliky klikového hřídele r d) kompresní objem válce VK e) kompresní objem motoru VKM (motor Š120) 2. Motor nákladního automobilu TATRA vrtání x zdvih (mm) 120x130 mm. Jedná se o dvanáctiválec s kompresním poměrem 16,5. Vypočtěte: a) poloměr zalomení kliky klikového hřídele r b) zdvihový objem válce VZ c) zdvihový objem motoru VZM d) kompresní objem válce VK e) kompresní objem motoru VKM f) podle poměru z:D stanovte o jaký typ motoru se jedná (TATRA 813 NT 4x4) 168 Činnost pístového spalovacího motoru: 1. Motory s přímovratným pohybem pístu – čtyřdobé: a) zážehový: 169 b) vznětový: U čtyřdobých motorů proběhne jedna doba za půl otáčky klikového hřídele, celý pracovní cyklus (sání, stlačení, výbuch, výfuk) za dvě otáčky klikové hřídele motoru. 170 2. Motory s přímovratným pohybem pístu – dvoudobé: Celý pracovní cyklus proběhne za jednu otáčku klikové hřídele motoru. Práce motoru se odehrává v prostoru nad i pod pístem, z toho vyplývá, že i spodní část motoru – kliková skříň musí být hermeticky utěsněná. V klikové skříni nesmí být ani zásoba motorového oleje. Tyto motory jsou mazány mastnou směsí (do paliva se přidává motorový olej, který namaže a spálí se s palivem), nebo je použit mazací systém s dávkovacím čerpadlem – oddělené mazání. a) zážehový: Výměna obsahu válců je většinou řízena pístem a kanály ve stěně válce. Proto není nutný samostatný rozvodový mechanizmus., jaký se používá u čtyřdobých motorů. Pracovní cyklus dvoudobého motoru tvoří sání, komprese (stlačení), expanze (výbuch) a výfuk. U čtyřdobého motoru probíhá pracovní cyklus pouze ve válci motoru během čtyř zdvihů pístu, to je dvou otáček klikové hřídele. Aby se u dvoudobého motoru omezil celý pracovní cyklus jen na dva zdvihy pístu, to je na jednu otáčku klikové hřídele, musí cyklus probíhat ve válci nad pístem a v klikové skříni pod pístem. Kliková skříň tvoří společně s dolní částí válce a spodní stranou pístu plnící dmychadlo a proto musí být utěsněna. Původně byla tato konstrukce motoru odvozena od dvojčinného parního stroje a je historicky starší než čtyřdobý motor. Protože se u dvoudobých motorů používají k výměně obsahu (vyplachování) válce tři druhy kanálů, nazývají se také tříkrálové dvoudobé motory. Počet vyústění jednotlivého druhu kanálu se přitom nebere v úvahu. Tříkanálový dvoudobý motor: Má sací kanál, výfukový kanál a obvykle zdvojený přepouštěcí kanál, to je dva kanály, které leží proti sobě. sací kanál – vychází od karburátoru a vede ke klikové skříni přepouštěcí kanál – spojuje klikovou skříň se spalovacím prostorem ve válci motoru výfukový kanál – vychází od spalovacího prostoru ve válci a ústí do výfukové soustavy Jednoduchý dvoudobý motor má otevřené vyplachování (výměnu obsahu)) válců. To znamená, že ústí výfukových a přepouštěcích kanálů jsou po určitou dobu výplachu válců otevřena současně. Naproti tomu čtyřdobý motor má, nebereme-li v úvahu krátké překrytí ventilů, uzavřenou výměnu obsahu válců. U jednoduchého dvoudobého motoru je proto nevyhnutelné, že na jedné straně dochází ke směšování čerstvé náplně se starou (výfukovými plyny) a na druhé straně ke ztrátám čerstvé náplně (vzduchu nebo směsi). 171 Způsob práce tříkrálového dvoudobého motoru: 1. zdvih, úhel pootočení kliky 0°- 180°: Píst se pohybuje od DÚ k HÚ Pochody v klikové skříni motoru: Poté, co píst uzavře vyústění přepouštěcího kanálu, vzniká v klikové skříni následkem zvětšování prostoru podtlak 0,02 – 0,04 MPa. Tento pochod se někdy nazývá předběžné sání. Sání: Jakmile spodní hrana pístu otevře vyústění sacího kanálu, začne vlastní sání vzduchu nebo směsi vzduchu a paliva. Pochody ve válci motoru: Komprese: Poté, co píst uzavře vyústění výfukového kanálu, začne ve válci stlačování vzduchu, nebo směsi vzduchu a paliva. Krátce před HÚ dojde k zážehu. 2. zdvih, úhel pootočení kliky180°- 360°: Píst se pohybuje od HÚ k DÚ Pochody ve válci motoru: Expanze: Při expanzi (rozepínání) působí tlak spalovaných plynů pohyb pístu z HÚ k DÚ. Pochody v klikové skříni motoru: Poté, co píst uzavře vyústění sacího kanálu, začíná předběžné stlačování vzduchu nebo směsi paliva a vzduchu na přetlak asi 0,03 – 0,08 MPa. Výměna obsahu (výplach) válců: (pochody pod a nad pístem) Při přechodu k dalšímu pracovnímu cyklu probíhá výplach válců. Doba expanze: Horní hrana pístu uvolní trochu výše položené vyústění výfukového kanálu a výfukové plyny odcházejí do výfukové soustavy. Poté se otevře vyústění přepouštěcího kanálu a předběžně stlačený vzduch nebo směs paliva a vzduchu proudí z klikové skříně do válce, přičemž odtud vytlačuje zbylé výfukové spaliny. Tomuto procesu se proto také říká vyplachování. Vlivem počátečního dynamického tlaku ve výfukové soustavě se zbytkové spaliny při otevření přepouštěcího kanálu nejdříve vrací směrem ke klikové skříni, což zvyšuje tlak předběžného stlačení 0,03 MPa na vyplachovací tlak asi 0,08 MPa. Když píst při svém pohybu k HÚ uzavře hranou svého dna nejdříve přepouštěcí kanál a poté kanál výfukový, je průběh vyplachování ukončen. 172 Proces vyplachování (vratné vyplachování): U běžného vratného vyplachování je přepouštěcí kanál s vyústěním vpravo a vlevo od ústí výfukového kanálu. V plášti pístu je otvor sloužící k odkrývání vstupu do přepouštěcího kanálu. Toto vyplachování se nazývá také tříproudové vyplachování. Vyplachovací proudy jsou vedeny z přepouštěcích kanálů ležících šikmo k ose válců, ke stěně válců ležící naproti výfuku. Zde se obracejí, setkávají a vytlačují zbylé spaliny do výfukového kanálu. b) vznětový: Je ještě používán u velkých motorů, např. lodních motorů. Používá se také u velmi malých motorů, např, pro modely letadel apod. - jednoduchá konstrukce¨ - vysoký objemový výkon - nižší výrobní náklady - horší plnění (velké ztráty při výplachu) - vyšší emise škodlivin ve výfuku - vyšší tepelné zatížení 3. Rotační pístové motory: (vynalezl jej Felix Wankel v roce 1954) U běžných pístových motorů se přímočarý vratný pohyb pístu musí ojnicí převést na otáčivý (ratační) pohyb klikové hřídele. U rotačního pístového motoru je píst ve skříni otočný a excentrickým mechanizmem se jeho otáčivý pohyb převádí na otáčivý pohyb výstupní hřídele motoru. Protože práce expandujících plynů přímo působí otáčivý pohyb, je přenos energie jednodušší, přičemž těžiště rotujícího pístu opisuje kruhovou dráhu. Odpadnutím zrychlení a zpomalení hmot při vratném pohybu se docílí oproti běžnému pístovému motoru vyššího výkonu. Konstrukce: 173 Vnitřní pracovní plocha skříně motoru má tvar epitrochoidy. Soustředně ke středu skříně je pastorek, spojený s bočním víkem. Otvory bočních vík skříně prochází výstupní výstředníková (excentrická) hřídel na jejichž výstřednících jsou rotační písty (rotory). Těsnícími prvky je rotor utěsněn proti epitrochoidální skříni i bočním víkům. Na jedné straně má píst vnitřní ozubení, které zabírá do pevného pastorku na bočním víku a odvaluje se po něm. Tímto ozubením se nepřenáší žádná síla, slouží pouze k vedení rotoru (pístu) vůči statoru (skříni), jehož pohyb je tím vždy ve správné fázi k výstupní hřídeli i skříni. Počet zubů pevného pastorku a vnitřního ozubení pístu (korunové kolo) je v poměru 2:3. Píst a výstupní hřídel se otáčí stejným směrem, ale otáčky pístu jsou nižší (1/3) než otáčky hřídele. Rotor - -- píst se vůči hřídeli zpožďuje o 2/3 při každé otáčce. Činnost: Rotační pístový motor je tříkomorový tepelný stroj, jehož komory (pracovní prostory) jsou např. označeny 1,2 a 3. Při otáčení pístu se objemy komor pravidelně zvětšují a zmenšují. Ve všech třech komorách probíhá postupně za 3 otáčky výstupní hřídele vždy jeden čtyřdobý pracovní cyklus; sání, komprese, expanze, výfuk. Když se píst točí doleva, probíhá v komoře 1 sání směsi paliva a vzduchu (a,b,c,d). V komoře 2 probíhá současně komprese (a,b,c). Na konci komprese dochází k zážehu (c). Poté tlakem rozpínajících se plynů v komoře 2 se koná užitečná práce a píst uložený výstředně (excentricky) na výstupní hřídeli se otáčí doleva (c,d). Píst se přitom opírá svým vnitřním ozubením o pastorek pevně spojený s boční částí a přenáší sílu rozpínajících se plynů přes excentr jako točivý moment na výstupní hřídel. Výstředníková výstupní hřídel tak plní úlohu klikové hřídele u běžného pístového motoru s přímočarým vratným pohybem pístu a klikovým mechanismem. V komoře 3 probíhá zároveň expanze (výbuch) (a), poté dochází k výfuku (b,c,d). Zatímco se střed excentru ( ) otáčí o 270°doleva (úhel α), strana pístu A-B se pohybuje jen o 90° ve směru otáčení (úhel β). Na 3 otáčky výstupní hřídele připadá tedy pouze jedna otáčka pístu se třemi pracovními dobami. To znamená, že píst rotuje pouze s třetinou otáček výstupní hřídele, nebo-li zpožďuje se vůči ní o dvě třetiny. Tím, i při vysokých otáčkách výstupní hřídele, je velmi nízké 174 opotřebení těsnících prvků, skříně a bočních vík. Jako otáčky motoru se samozřejmě uvádějí otáčky výstupní výstředníkové (excentrické) hřídele. - velmi klidný chod - menší počet dílů – menší hmotnost - vhodný pro provoz s alternativními palivy - vyšší spotřeba paliva a oleje - nákladné těsnění rotačního pístu - nevhodný tvar spalovacího prostoru Motorová paliva: Paliva: Jsou chemické látky, které se skládají ze směsi sloučenin uhlovodíků a liší se stavbou molekul. Stavba a velikost molekuly i vzájemný číselný poměr atomů vodíku a uhlíku podstatně určují chování paliva při spalování v motoru. Jako palivo se může používat i čistý vodík. Stavba: Molekuly uhlovodíků mají buď řetězcovou nebo cyklickou stavbu. Molekuly s jednoduchou řetězcovou stavbou jsou velmi vznětlivé a snadno hoří. Tím dochází u benzínových motorů k detonačnímu hoření (klepání). V dieselových motorech dochází u vznětlivých uhlovodíků k dokonalému spalování bez detonačního hoření. Molekuly s bočními řetězci nebo s cyklickou stavbou nejsou tak vznětlivé. V benzínových motorech jsou odolné proti detonačnímu hoření a v dieselových motorech jsou vzhledem ke zpoždění zážehu k němu náchylné. Výroba: Nejdůležitější výchozí surovinou pro výrobu paliv a dalších organických sloučenin je ropa. Tento chemický nositel energie vznikl podle dnešních předpokladů během miliónů let rozkladem odumřelých a potopených mořských živočichů, nepřímých akumulátorů sluneční energie. Všechny uhlovodíky obsažené v ropě se nehodí jako motorové benzíny, popřípadě motorová nafta. Větší část se musí přeměnit chemickými postupy. Výroba koncových produktů probíhá dvěma postupy v rafinériích: 1. oddělování, například destilace, filtrace 2. přeměna, například krakování,reformování 175 Oddělování, destilace ropy: Ropa se za nepřítomnosti vzduchu zahřívá. Ze složek, které se destilují v oblasti do 180°C vznikají při kondenzaci lehká paliva, především benziny, které se skládají z uhlovodíků s rovným řetězcem nebo s cyklickou vazbou. Oblast od 180°C do asi 280°C poskytuje středně těžká paliva (kerosin neboli letecký petrolej), oblast od 210°C až asi do 360°C těžká paliva pro dieselové motory (nafta, plynový olej). Při ještě vyšších teplotách se získávají mazací oleje; nakonec zbyde asfalt (bitumen). Toto soustřeďování paliv podle jejich oblastí varu se nazývá také frakční destilace. Podíl benzínu získaného při normální destilaci je pro současnou potřebu velmi malý; tento benzín je s oktanovým číslem 62 – 64 také velmi málo odolný proti detonačnímu hoření. Je to takzvaný přírodní benzín. Proto byly vyvinuty postupy, kterými se podstatně zvyšuje využití ropy na benzínová paliva a současně se vyrábí benzín, který není tak náchylný k detonačnímu hoření (tab.1). Krakováním vyrobená paliva ještě nejsou dostatečně odolná proti detonačnímu hoření. Benzínová paliva se proto míchají ze složek krakování uvedených v tabulce 1 a dalších přeměňovacích postupů (tab.2), aby se docílilo potřebných vlastností, například odolnost proti detonačnímu hoření (OČ) a destilační křivky. Tak vzniká takzvaný syntetický benzín. Další zpracování: Takto vyrobené benzíny, které jsou poměrně odolné proti detonačnímu hoření, se dále ještě rafinují. Přitom se zvyšuje čistota benzínu (oddělování plynných zbytků, síry a pryskyřičných roztoků) a přísadami (aditivy) se dále odstraňuje sklon k usazování, zbarvování, zamrzání, detonačnímu hoření a korozi. 176 Vlastnosti benzínových paliv: 1) Výhřevnost paliva: Je množství tepla, které se uvolní dokonalým spálením 1 kg paliva. Čím větší výhřevnost palivo má, tím méně se jej spotřebuje. Benzín má výhřevnost 44.106J.kg-1. Důležitá je výhřevnost zápalné směsi, která je (3,8 – 4,2) . 106 J.kg-1. 2) Odpařitelnost paliva: Je schopnost paliva přeměňovat se v páry. Do teploty 100°C se má odpařit nejméně 32% objemu paliva, aby motor bezpečně naskočil i při studeném startu v zimě. Do 180°C by mělo být asi 90% paliva zplyněno, aby se pokud možno zabránilo zředění mazacího oleje nezplyněným palivem. Paliva špatně odpařitelná smývají olejový film i ze stěn válců a motory se špatně spouštějí. Lehko odpařitelná paliva způsobují, že se palivo začne odpařovat už v sacím potrubí motoru. Zplynovatelnost paliva se znázorňuje destilační křivkou. 3) Výparné teplo: Je množství tepla potřebné k odpaření 1 kg kapalného paliva. Platí: čím větší výparné teplo paliva, tím se motor s tímto palivem hůř spouští. 4) Odolnost proti klepání – detonačnímu hoření: Detonační hoření u benzínových motorů vzniká samozápaly v motoru. Při něm se zhoršuje spalování paliva, snižuje se výkon motoru a ústrojí motoru trpí tvrdými rázy. Vysoká teplota samozápalu benzinového paliva odpovídá vysoké odolnosti proti klepání. Ukazatelem odolnosti proti detonačnímu hoření je oktanové číslo benzínu. OČ: - je procentuální podíl izooktanu (OČ = 100) ve směsi s normálním heptanem (OČ = 0) u takzvaného srovnávacího paliva. (př.: OČ = 95 => 95% izooktanu, 5% normálního heptanu) Oktanové číslo daného paliva se zjišťuje v cejchovacím motoru (proměnlivý kompresní poměr) porovnáním se srovnávacím palivem (směsí izooktanu a normálního heptanu). Cejchovací motor pracuje na dané zkoušené palivo; při určitých otáčkách se zvyšuje kompresní poměr tak dlouho, až dojde k detonacím. Potom se nechá motor pracovat na směs izooktanu s normálním heptanem, jejíž složení se mění, až při daném kompresním poměru bude mít motor stejné detonace. Bylo-li například ve směsi 70% izooktanu a 30% normálního heptanu, bude mít zkoušené palivo oktanové číslo 70. Oktanová čísla paliv jsou různá; přírodní benzíny mají nižší oktanové číslo, benzíny krakované a syntetické číslo vyšší. Dříve se u nás používaly automobilové benzíny pod značkami Normál 80, Speciál 90 a Super 96. Oktanové číslo se zvyšuje jednak změnou skladby paliva, jednak přísadami antidetonátorů. Bezolovnatý benzín: Vozidla s katalyzátorem vyžadují bezolovnatý benzín. Při použití olovnatého benzínu by sloučeniny olova, obsažené ve výfukovém plynu postupně pokryly povrch katalyzátoru 177 a znemožnily by přeměnu škodlivých výfukových plynů na neškodlivé. Proto je obsah olova v takzvaném bezolovnatém benzínu omezen na 13 mg/l. S poklesem obsahu olova značně klesá i oktanové číslo paliva. Je proto nutné získat již při výrobě paliva více podílů odolných proti detonačnímu hoření reformováním, polymerací a alkylací a přidat je k bezolovnatému benzínu. Potřebné oktanové číslo se ale získá teprve přidáním prostředků proti detonačnímu hoření (antidetonátorů). Druhy antidetonátorů: a) Antidetonátory s obsahem kovu: - kvůli jedovatým produktům spalování (olovo, scavengers = sloučeniny brómu a chlóru) se tyto antidetonátory většinou již nepoužívají. b) Antidetonátory bez obsahu kovu: - antidetonátory jako benzen, toluen, xylen mají oktanové číslo OČ 108 – 112 a přimícháním zvyšují celkové oktanové číslo paliva. Benzen je kvůli rakovinotvornému účinku omezen na 5 obj. %. V průměru obsahuje benzín označovaný u nás jako Natural 91 2 obj. % benzenu, Natural 95 pak 1 obj. % benzenu. c) Organické sloučeniny kyslíku jako antidetonátory: - alkoholy (metanol, etanol), fenoly, éter mají tu nevýhodu, že se v palivu těžko rozpouštějí, mají nepříjemný zápach a jsou méně ekonomické kvůli menšímu obsahu energie. d)MTB (metylterciální butyléter): - svým vysokým oktanovým číslem OČ 110 – 115 může značně ovlivnit celkové oktanové číslo benzínu. K palivu se ho přidává cca 10 – 15%. Benzinová paliva mají bod vzplanutí pod 21°C a spadají tedy do skupiny A, třída ohrožení I (nejvyšší třída ohrožení). Vlastnosti Dieselových paliv: Motorová nafta se jako palivo používá pro vznětové motory. Je to směs kapalných uhlovodíků vroucích převážně mezi 150°C až 360°C. Zapaluje se vstřikováním paliva do vzduchu ohřátého předchozí kompresí nad zápalnou teplotu paliva. a) Odolnost proti detonacím: Motorová nafta se má vznítit okamžitě, aby doba mezi vstřikem a vznícením byla co nejkratší (prodleva vznícení). Čím delší je prodleva, tím horší je běh motoru; motor jde tvrdě. Účinky tvrdého běhu motoru jsou pro vznětové motory stejně škodlivé jako klepání pro motory zážehové. Kvalitu paliva pro vznětové motory vyjadřuje cetanové číslo nafty. Uhlovodík cetan (C16H34), který má nejkratší dobu vzplanutí, dostal cetanové číslo 100. Uhlovodík alfametylnaftalén (C19H7CH) dostal číslo 0, protože se vzněcuje tak špatně, že se jako palivo pro vznětové motory absolutně nehodí. Množství cetanu ve srovnávacím palivu se mění tak dlouho, až se zjistí intenzita tvrdého běhu jako u zkoušeného paliva. Procento cetanu ve srovnávacím palivu je pak cetanovým číslem zkoušeného paliva. Cetanové číslo pro naftu musí činit aspoň 45. Současná paliva obsahují CČ 49 – 62. b) Viskozita nafty (tuhost): Je to určitá míra vnitřního tření kapaliny. Nafta, která nemá dostatečnou viskozitu, nezajišťuje mazání a těsnění vstřikovacího čerpadla. Jednotka Pa.s, cts. c) Bod tuhnutí: Je to teplota, při které nafta ztrácí tekutost. Nafta při nízkých teplotách vytváří krystaly alkanů (parafínů), které od určité velikosti již nemohou protékat palivovým filtrem. Filtr se ucpe a motor přestane postupně běžet. Krystaly alkanů lze rozpustit pouze teplem, např. montáží topení do filtru. Snížit bod tuhnutí u nafty lze přidáním aditiv, které nezabrání vylučování alkanů, ale zpomalí jejich růst. 178 Aditiva: - benzín (až 30%), se zlepší chování zastudena (sníží se bod vzplanutí – nebezpečí!) - petrolej (až 50%) V ČR se vyrábí dva druhy nafty: typ A MN - 4 (BT -4°C), typ B MN 22 (BT -22°C). Pomocí přípravků Dieselex a Naftex lze zvýšit bod tuhnutí až na -29°C. Pro zvláštní účely se vyrábí nafta MN – 30 a MN – 35. d) Chemická stálost: Je dána číslem kyselosti, obsahem sirných sloučenin a nenasycených uhlovodíků v naftě. Podíl síry v naftě maximálně 0,15 obj%. Bionafta: Vyrábí se z řepkového oleje. Pozor: je hygroskopická (pohlcuje vodu), působí na laky jako rozpouštědlo a měla by být při kontaktu s lakem ihned odstraněna. Při spalování vzniká méně oxidu uhelnatého, než u běžné nafty. Spalování kapalných paliv: Tepelné pochody: Ve válcích motoru se spaluje směs paliva a vzduchu. Spalování = rychlá chemická reakce, při níž nastává oxidace spalitelných prvků vodíku (H) a uhlíku (C) obsažených v palivu (viz. tab.) za přítomnosti kyslíku (O) obsaženého ve vzduchu. Tím se mění chemická energie paliva na energii tepelnou. Expandující plyny uvádějí do pohybu píst, který koná práci. 179 Z hodnot tabulky složení atmosférického vzduchu vyplývá, že k získání 1m3 kyslíku musíme motoru dodat 1 : 0,21 = 4,762 m3 vzduchu a pro získání 1 kg kyslíku potřebujeme 1 : 0,23 = = 4,35 kg vzduchu. Spalovací rovnice: Dokonalé spalování: Spalování vodíku: Spalování uhlíku na oxid uhličitý: 2H2 + O2 → 2H2O + teplo C + O2 → CO2 + teplo Nedokonalé spalování: Spalování uhlíku na oxid uhelnatý: Spalování síry: 2C + O2 → 2CO + teplo S + O2 → SO2 + teplo Množství vzduchu: Ve skutečnosti probíhá spalování v motoru buď za přebytku, nebo za nedostatku vzduchu. Poměr mezi skutečným a teoreticky potřebným m skutečné..množství..vzduchu λ= s = množstvím vzduchu vyjadřuje součinitel mt teoretické..množství..vzduchu přebytku vzduchu λ, který je dán vztahem: Součinitel přebytku vzduchu λ bývá u zážehových motorů menší než u vznětových motorů, protože směs je lépe promísena. Chemická účinnost spalování ηch: Chemická účinnost spalování ηch je dána poměrem mezi teplem Q1, které se Q η ch = 1 teoreticky uvolní spálením 1 kg paliva a výhřevností paliva Hu. Hu Výhřevnost paliva Hu: Je to množství tepla v J, které se uvolní spálením 1 kg paliva. Má vliv na spotřebu paliva v motoru. Základní rovnice tepla: Množství tepla , přivedeného plynu, který je uzavřen ve válci motoru se Q = ∆U + W využije na přírůstek vnitřní energie plynu a vykonání mechanické práce (1. Termodynamický zákon). Q – teplo, přivedené do motoru spálením paliva v J ∆U – přírůstek vnitřní energie plynu v J (U = p.V, p – tlak plynu v Pa, V – objem plynu v m3) W – práce vykonaná plynem v J (W = F.s, F – síla plynu na píst v N, s – dráha pístu v m) Protože u ideálního tepelného oběhu je na konci stejná vnitřní energie plynu jako na počátku, to je ∆U = 0 znamená to, že všechno uvolněné teplo Q se změní na mechanickou práci W. Q =W 180 Změny stavu plynu: U plynu ve válci motoru určujeme tři základní veličiny: - objem V - tlak p - teplota t (°C) nebo T (K) jsou to stavové veličiny plynu Stavová rovnice ideálního plynu: p1 . V1 p 2 . V2 = T1 T2 obecně: p. V = konst T Index 1 vyjadřuje počáteční stav plynu, index 2 konečný stav plynu. Druhy změn: a) Izotermická změna: - je to změna objemu V a tlaku p za stálé teploty t; T1 = T2; T = konst. p1 . V1 = p 2 . V2 obecně: p. V = konst . Izoterma je v p-V diagramu zakreslena jako rovnoosá hyperbola. Dú: Vypočtěte konečný tlak p2 při izotermické změně podle horního obrázku b) Izobarická změna: - je to změna objemu V c) Izochorická změna: - je to změna tlaku a teploty t při stálém tlaku p; p1 = p2; p = konst. p a teploty t při stálém objemu V; V1 = V2; V = konst. p V V1 V2 p1 p 2 = konst. = konst. = = obecně: T obecně: T T1 T 2 T1 T2 181 d) Adiabatická změna: - je to změna stavu plynu v tepelně dokonale izolovaném prostředí κ κ κ p1 . V1 = p 2 . V 2 obecně: p . V = konst . κ … adiabatický součinitel (Poissonova konstanta) c kde cp je měrné teplo za stálého tlaku, cv je měrné teplo za stálého objemu κ= P cV pro vzduch má hodnotu 1,4 e) Polytropická změna: - je to změna, podle které probíhají skutečné stavové změny plynu v motoru Vyjadřuje se vztahem: n obecně: p . V = konst . n….polytropický exponent p1 . V1 = p 2 . V 2 n n Ideální tepelný oběh: Ideální tepelný oběh je uzavřený oběh složený z vratných změn stavu pro obíhající množství 1 kg směsi. Smysl oběhu udávají šipky. Průběh změny tlaku p je znázorněn graficky křivkou v závislosti na změně objemu V v tzv. p-V diagramu. 1-2 – expanze, při níž se z přivedeného tepla Q1 získá práce A1; 2-3 – komprese, při ni se musí vynaložit práce A2, která odpovídá ztracenému teplu Q2 Ai – indikovaná práce – je získaná vnější práce Platí: Ai = A1 – A2 ηt = Ai = Q = Q1 – Q2 Q1 − Q2 Q = 1− 2 Q1 Q1 Ai – indikovaná práce v J; Q1 – přivedené teplo v J; Q2 – ztracené teplo v J; ηt – tepelná účinnost oběhu (ηt <1) Střední indikovaný tlak: pi = Ai VZ Indikovaná práce: 3 (Pa;J,m ) VZ – zdvihový objem válce Ai = VZ . p i = π .D 2 4 . z . pi vJ z – zdvih pístu v m D – průměr (vrtání) válce Indikovaný výkon: i – počet oběhů za sekundu Pi = Ai . i i= n 2 pro 4DM; i=n n – otáčky motoru (s-1) 182 pro 2DM; Výpočet indikovaného výkonu motoru pro celý motor: Pi = π .D 2 4 . z . pi . i . v v- počet válců motoru Příklad: ☺ Vypočítejte indikovanou práci Ai a indikovaný výkon Pi, je-li střední indikovaný tlak pi = 0,85.106 Pa, zdvihový objem motoru Vz = 0,5.10-3 m3 a počet oběhů za sekundu i = 30. Ideální oběh zážehového motoru: 1-2 adiabatická komprese 2-3 izochorické spalování (přívod tepla Q1 3-4 adiabatická expanze 4-1 izochorický odvod tepla Q2 Při adiabatické kompresi platí: p1 . V1Κ = p 2 . V2Κ Tlak na konci komprese: V p 2 = p1 . 1 V2 Κ = p1 . ε Κ ε= V1 ε→ kompresní poměr V2 V1 = VZ + VK → celkový objem válce V2 = VZ → kompresní objem válce V V + VK V = 1+ Z ε= C = Z Teplota na konci komprese: VK VK VK R – plynová konstanta p1. V1 p 2 . V2 = =R (J.°C-1) T1 T2 R. T1 Κ R. T2 Κ . V1 = . V2 odvození: p1 . V1Κ = p 2 . V2Κ ; V1 V2 po úpravě rovnice: V T2 = T1 . 1 V2 Κ V2 . = T1 . ε Κ −1 V 1 Přiváděním tepla Q1 za stálého objemu vzroste tlak z p2 na p3 a teplota z T2 na T3. Maximální tlak – tlak po ukončení spalování: p kde: λ- stupeň zvýšení tlaku; λ = 3 ; (λ = 2−3) p 3 = p 2 . λ = p1 . ε Κ . λ p2 Maximální teplota – teplota po ukončení spalování: T3 = T2 . λ = T1 . ε Κ −1 . λ Při adiabatické expanzi se objem zvětší z V3 na V4, tlak klesne z p3 na p4 a teplota z T3 na T4. Tlak na konci expanze Κ Κ Z rovnice: p3 . V3 = p 4 . V4 bude: V p 4 = p 3 . 3 V4 Κ = p 3 . ε − Κ = p1 . ε Κ . λ . ε − Κ = p1 . λ 183 protože: V3 V2 1 = = = ε −1 V4 V1 ε Teplota na konci expanze: Podobně vypočítáme teplotu: V T4 = T3 . 3 V4 Κ −1 = T3 . ε 1− Κ = T1 . ε Κ −1 . λ . ε 1− Κ = T1 . λ Příklad: Vypočtěte tlaky a teploty ideálního oběhu zážehového motoru, je-li: P1 = 0,1.106Pa, T1 = 273,15K, ε = 8, λ = 2,1 Skutečný oběh čtyřdobého zážehového motoru: 1 – sání; 2 – stlačení (komprese); 3 – výbuch (expanze); 4 – výfuk SO – sání se otvírá, SZ – sání se zavírá, VO – výfuk se otvírá, VZ – výfuk se zavírá, Z - zážeh Sání 1 začíná v bodě SO před HÚ pístu těsně před dokončením uzavírání výfukového ventilu VZ, který se uzavírá zpravidla těsně za HÚ. Při chodu pístu k DÚ se nasává do válce pracovní směs při tlaku asi (0,08 až 0,09),106 Pa.. Sací ventil zavírá SZ až za DÚ při chodu pístu k HÚ a nastává komprese 2 směsi, přičemž se dosahuje zpravidla tlaku (0,7 - 1,1).106 Pa a teploty 330 až 380°C (je pod hranicí teploty samovznícení směsi). Před HÚ se v bodě Z zažehne stlačená směs elektrickou jiskrou a rychle shoří (výbuchem); část směsi shoří před HÚ, část v době, kdy je píst v HÚ a zbytek dohoří na začátku expanzního zdvihu 3. V této době je tlak nejvyšší, asi (3 až5).106 Pa a hned potom i největší teplota, asi 1800 až 2000°C. Píst je velkou silou vržen k DÚ a získává se mechanická práce. Před DÚ se otvírá výfukový ventil VO při tlaku asi (0,3 až 0,5).106 Pa. Velká část spálených plynů uniká do , píst dojde do DÚ, při výfuku 4 se vrací k HÚ a vytlačí z válce do výfukového kanálu zbytek spálených plynů při tlaku 0,12.106 Pa a teplotě 700 – 800°C. 184 Skutečný oběh dvoudobého zážehového motoru: Je to motor se sáním do klikové skříně a se symetrickým časováním.. V době, kdy je píst v DÚ, probíhá nad pístem výfuk spálených plynů a vyplachování jejich zbytků čerstvou pracovní směsí, přepouštěnou z klikové skříně do válce přepouštěcím kanálem. Tlak ve válci je těsně nad hranicí barometrického tlaku, tj. asi 0,1 . 106 Pa, a v klikové skříni asi 0,13 . 106 Pa. Potom se píst pohybuje k HÚ. Jakmile píst uzavře přepouštěcí kanál PZ a výfukový kanál VZ (asi 20 až 25% zdvihu) nastává komprese 1. Před HÚ se otevírá sací kanál SO a do klikové skříně se nasává z karburátoru směs. Před HÚ nastane ve válci zážeh Z směsi; potom následuje expanze 2, podobně jako u čtyřdobého zážehového motoru. Dosahuje se však nižšího maximálního tlaku než u čtyřdobých motorů. Tato hodnota pmax se pohybuje podle kompresního poměru ε od (2 až 3,5) . 106 Pa. Při pohybu pístu k DÚ se uzavírá sací kanál SZ a směs se v klikové skříni stlačuje. Před DÚ otevírá píst výfukový kanál VO a tlak ve válci rychle klesá unikáním spálených plynů do výfuku; po otevření přepouštěcího kanálu PO se však udrží těsně nad 0,1 . 106 Pa. Je to proto, že z klikové skříně se přepouští stlačená směs do válce nad píst, kde probíhá vyplachování. Nejnižšího tlaku v klikové skříni (asi 0,08 . 106 Pa) se dosáhne těsně po začátku otevírání sacího kanálu SO, při pohybu pístu k HÚ. Nejvyššího tlaku v klikové skříni (asi 0,17 . 106 Pa) se dosáhne před DÚ těsně po začátku otevírání přepouštěcího kanálu PO. Průběh křivky tlaku v klikové skříni se mění u téhož motoru s počtem otáček. Musí se počítat s tím, že část čerstvé směsi uniká při vyplachování válce do výfuku, čímž vznikají ztráty paliva. Má-li směs projít rovnoměrně celým spalovacím prostorem a vytlačit do výfuku zbytek spálených plynů, musí mít výfuk předepsaný odpor proudění unikajících plynů. Není tedy možno odstranit nebo libovolně upravit tlumič výfuku. 185 Ideální oběh vznětového motoru: Ideální oběhy vznětových motorů jsou dva: porovnávací rovnotlaký oběh porovnávací smíšený oběh Porovnávací rovnotlaký tepelný oběh: Je blízký skutečnému oběhu vznětových motorů se žárovou hlavou. Hlavní rozdíl proti ideálnímu oběhu zážehových motorů se spalováním za stálého objemu je v tom, že se dosahuje vyššího tlaku na konci komprese p2 a teplo Q1 se přivádí za stálého tlaku. Porovnávací smíšený tepelný oběh: Podle tohoto oběhu pracují u traktorů a automobilů vznětové motory s přímým a nepřímým vstřikem. Je v podstatě složen z ideálního oběhu zážehového motoru a z ideálního oběhu rovnotlakého – odtud název smíšený oběh. Přiváděné teplo Q1 se zčásti přivádí za stálého objemu (Q1´ ) a zčásti za stálého tlaku (Q1´´ ). Rozdíl proti zážehovému motoru je v tom, že u vznětového motoru se palivo vstřikuje do stlačeného vzduchu teprve na konci komprese, takže příprava směsi a její shoření trvají delší dobu než u motoru zážehového, kde stlačená směs shoří po zážehu najednou výbuchem. U vznětových motorů je asi dvakrát vyšší kompresní poměr, takže se zde dosahuje vyšších teplot i tlaků než u motorů zážehových. Výpočty: Výpočty tlaků p2, p3 a teplot T2, T3 jsou stejné jako u ideálního oběhu zážehového motoru. Tlak na konci spalování: Teplota na konci spalování v bodu 4: p 4 = p3 T .V T4 = 3 4 = T1 . ε Κ −1 . λ . ρ V3 V4 ρ = kde: = stupeň plnění motoru V3 Tlak na konci expanze: V Κ Κ → p 5 = p 4 . 4 p5 . V5 = p 4 . V4 V5 když: Κ V = p1 . ε Κ . λ . 4 V5 Κ = p1 . λ . ρ Κ V4 V4 V4 V1 V4 V2 1 ρ = = : = . = ρ. = V5 V1 V3 V2 V3 V1 ε ε Teplota na konci expanze: V T5 = T4 . 4 V5 Κ −1 = T1 . ε 186 Κ −1 ρ .λ . ρ . ε Κ −1 = T1 . λ . ρ Κ Skutečný oběh čtyřdobého vznětového motoru: Sání 1 začíná těsně před HÚ, kdy sací ventil otvírá SO. Při pohybu pístu k DÚ klesne tlak ve válci asi na 0,08.106 Pa (tedy podtlak 0,02.106 Pa) a do válce se nasává čistý vzduch. Teplota je asi 80°C. Sací ventil se zavírá za DÚ a nastává komprese 2, při níž se vzduch stlačením asi na (4 až 6).106 Pa zahřeje na teplotu 600°C. Do rozžhaveného vzduchu se před HÚ začíná vstřikovat nafta VSO, která se rychle mísí s rozvířeným vzduchem a hoří. Vstřik paliva, a tím i hoření, však trvá delší dobu než spálení dokonale připravené a stlačené směsi u zážehového motoru. To se projeví částečně zaoblenější horní části křivky p-V diagramu vznětového motoru (smíšený průběh spalování). Přitom se dosáhne maximálního tlaku asi (5 až 8).106 Pa a teploty kolem 2000°C. Při expanzi 3 se získává práce rozpínajícími se plyny, které uvádějí píst do pohybu. Před DÚ se otevírá výfukový ventil VO při tlaku asi (0,4 až 0,5).106 Pa a další průběh je podobný jako u čtyřdobého zážehového motoru. Při výfuku 4 je tlak asi (0,12 až 0,13).106 Pa a teplota asi 600 až 800°C. Příklad: Vypočtěte tlaky a teploty ideálního porovnávacího smíšeného oběhu vznětového motoru, je-li: p1 = 0,1.106 Pa, T1 = 273,15 K, ε = 18, λ = 2,1, ρ = 1,3 Přeplňování motorů: Obecně je výkon motoru při daném spalovacím prostoru dán: zdvihovým objemem, otáčkami klikové hřídele, středním indikovaným tlakem v motoru. Střední indikovaný tlak v motoru je dán množstvím nasátého vzduchu a tomu odpovídající dodávkou paliva, nebo množstvím nasáté směsi u zážehových motorů. Množství vzduchu se dá měnit přeplňováním. Přeplňování motorů znamená přeplňování válců, to je doprava většího množství vzduchu do stejného objemu válců a tomu odpovídající zvýšená dodávka paliva. Tím se zvýší výkon motoru. dynamické pulzní Způsoby přeplňování: rezonanční cizí s pohonem od výfukových plynů – turbo s pohonem mechanickým – od klikové hřídele dmychadlo s komorovým prostorem – Comprex Dynamické přeplňování: Princip: Čerstvé plyny proudící v sacím potrubí mají určitou pohybovou energii. Otevřením sacího ventilu se vyvolá zpětná tlaková vlna. Tlaková vlna se pohybuje proudem plynů zpět rychlostí zvuku a naráží na otevřeném konci sacího potrubí na klidné prostředí. Zde se tlaková vlna opět odráží a pohybuje se zpět směrem k sacímu ventilu. Pokud tato zpětná tlaková vlna 187 zasáhne sací ventil, když je právě otevřený, způsobí zlepšení plnění válce. Vzniká efekt přeplňování. Frekvence kmitání (vlnění) závisí na délce sacího potrubí a rychlosti proudění v potrubí, dané otáčkami motoru. Dynamické pulzní přeplňování: Každý válec má samostatné sací potrubí určité délky. Vhodnou volbou délky sacího potrubí se kmity ovlivňují tak, aby se tlaková vlna pohybovala otevřeným sacím ventilem dovnitř motoru a způsobila tím lepší naplnění válce. Platí: V nižších otáčkách motoru je vhodné dlouhé a tenké sací potrubí motoru, ve vyšších otáčkách naopak krátké a široké. Splnění tohoto požadavku se konstrukčně řeší sacím potrubím s proměnnou délkou. Zde se kombinují krátká a dlouhá sací potrubí. V dolní oblasti otáček proudí vzduch dlouhým, tenkým sacím potrubím. Zkrácené větve potrubí se uzavírají klapkami nebo rotačním šoupátkem. Při horní oblasti otáček se šoupátko či klapky elektropneumaticky nebo elektricky otevřou a všechny válce nasávají přímo krátkým širokým sacím potrubím. Dynamické rezonanční přeplňování: Pokud se frekvence sání daná otáčkami shoduje s frekvencí kmitů vln ve sloupci plynu, dochází k rezonanci. Rezonance způsobuje další dynamické zvýšení tlaku plnění. Rezonanční sací potrubí: U tohoto systému rezonančního potrubí se například připojením druhého potrubí B k prvnímu potrubí A otevřením nebo zavřením klapky mění vlastní frekvence sací soustavy. To způsobí optimální plnění válců v široké oblasti provozních otáček a zlepšení průběhu točivého momentu motoru. Cizí přeplňování: Princip: V průběhu sacího zdvihu se vnějším dmychadlem dopravuje větší množství čerstvého plynu, než by se do válce dostalo přirozeným sáním. Na konci sání je náplň již předběžně stlačena. Dmychadlo bez mechanického pohonu: Turbodmychadlo poháněné výfukovými plyny Dmychadlo je poháněno turbínou, využívající tepelné energie výfukových plynů. Zřejmého účinku přeplňování je dosaženo až ve středních nebo vyšších otáčkách. Kromě toho mají tato dmychadla určité zpoždění reakce na rychlé změny, protože výfukové plyny na základě setrvačnosti nemohou sledovat rychlé změny zatížení. Dmychadla pracují s malými ztrátami a neodebírají pro svůj pohon užitečný výkon. 188 Rotor tvoří turbínové kolo s hřídelí a dmychadlové (kompresorové) kolo. Turbodmychadla dosahují otáček 50 000 až 240 000 ot.min-1. Výfukové plyny motoru pohánějí v turbíně turbínové kolo a to společnou hřídelí kompresorové kolo. Kompresor (dmychadlo) nasává čerstvý vzduch (směs) a po stlačení plní motor. Stlačením v dmychadle se plnící vzduch zahřeje na teplotu až 180°C. Chlazení plnícího vzduchu a plnící tlaky: Dmychadlem stlačený, zahřátý vzduch může být před vstupem do válců ochlazen. Zvýší se hustota vzduchu pro plnění válců. Větší hmotnost vzduchu při stejném objemu umožňuje použití většího množství paliva. K chlazení vzduchu se používají takzvané mezichladiče (angl. Intercooler), to je výměníky tepla typu vzduch-vzduch, nebo kapalina-vzduch. Tlaky plnění motoru přeplňovaného dmychadlem nesmí překročit tlaky stanovené výrobcem, jinak by se mohl motor zničit. Regulace tlaku přeplňování: Vedle nebezpečí zničení motoru vysokými tlaky plnění je velikost turbodmychadla dimenzována tak, aby se docílilo efektu přeplňování i při středních otáčkách a malých rychlostech proudění výfukových plynů. Důsledkem toho je, že při vysokých otáčkách motoru a velkých množstvích výfukových plynů je plnící tlak dmychadla buď nepřípustně vysoký, nebo jsou jeho otáčky nepřípustně vysoké. Proto se musí plnící tlak regulovat, obvykle změnou výkonu turbíny. Způsoby regulace plnícího tlaku: mechanicko-pneumatická regulace elektronická regulace regulace změnou průtočného průřezu (např. nastavitelnými rozváděcími lopatkami turbíny) 189 Mechanicko-pneumatická regulace plnícího tlaku: Snížení výkonu turbíny se dosahuje vedením části výfukových plynů obtokem do výfukového potrubí (by-pass). Obtok je řízen regulačním ventilem, ovládaným plnícím tlakem dmychadla. Plnící tlak působí na membránu tlakového snímače proti síle pružiny. Jakmile se předepnutí pružiny plnícím tlakem překoná, ventil se otevře a odpustí část výfukových plynů do obtoku. Regulační ventil tlaku plnění může být umístěn na libovolném místě výfukové soustavy před turbínou výfukových plynů. Místo ventilu se může použít řídící klapka. Přitom je klapka, otvírající a zavírající obtok, spojena s řídícím prvkem, tj. tlakovým snímačem umístěným většinou ve skříni dmychadla, jednoduchým mechanizmem, obvykle jen táhlem. Dostatečnou vzdáleností tlakového snímače od horkých částí turbodmychadla s regulační klapkou není tepelné zatížení membrány snímače příliš velké a celé regulační zařízení je provozně spolehlivé. U zážehových motorů při uzavřené škrtící klapce (brzdění motorem) vytlačuje dmychadlo do velkého protitlaku, který brání proudění a rotor s kolem dmychadla je brzděn tak, že při náhlých změnách zatížení dochází ke zpoždění reakce dmychadla. Aby se tento nežádoucí jev omezil a dmychadlo při prudkém přechodu na plné zatížení otevřením škrtící klapky se mohlo roztáčet bez omezení, používá se v sací soustavě pojistný obtokový ventil, řízený tlakem v sací soustavě. Tento obtokový ventil (angl.Wastegate) se nárůstem tlaku ve výtlaku dmychadla, při uzavřené škrtící klapce, otvírá a z větší části přepouští stlačený vzduch zpět do sání dmychadla. 190 Elektronická regulace plnícího tlaku: Optimální plnící tlak určuje řídící jednotka z okamžité polohy škrtící klapky a signálu snímače klepání. Jako korekční veličiny slouží teplota nasávaného vzduchu, teplota motoru a otáčky motoru. Činnost: Tlakový snímač sleduje plnící tlak a řídící jednotka ovládá taktovací ventil. Taktovací poměr (tzv. střída), řídí časový průtokový průřez ventilu. Příliš nízký plnící tlak: Taktovací ventil otevře spojení mezi výtlakem a sáním dmychadla. Na regulační ventil působí malý plnící tlak. Zůstane uzavřen. Turbína je poháněna celým proudem výfukových plynů. Příliš vysoký plnící tlak: Snímač plnícího tlaku ohlásí řídící jednotce pro regulaci tlaku plnění příliš vysoký plnící tlak. Taktovací ventil uzavře spojení mezi výtlakem a sáním dmychadla. Plnící tlak v řídícím vedení vzroste a působí na regulační ventil. Ten se otevře a proud plynů v turbíně se zmenší. „Overboost“- (angl. přeplnění): Jde o krátkodobé zvýšení plnícího tlaku, například při akceleraci. Jestliže se plynový pedál rychle sešlápne, signál koncového spínače jeho polohy (angl. kick-down), prostřednictvím řídící jednotky a taktovacího ventilu uzavře regulační ventil. Celý proud výfukových plynů je veden přes turbínu, její výkon vzroste a plnící tlak dmychadla rovněž vzroste. Po dosažení požadované rychlosti jízdy se opět obnoví původní rovnováha. Regulace plnícího tlaku změnou průřezu turbíny: Turbodmychadlo, kde plnící tlak je regulován změnou geometrických rozměrů průtočného průřezu turbíny (angl. Variable Turbine Geometry – VTG), musí mít zařízení zaručující změnu průřezu, např. nastavitelné rozváděcí lopatky. Regulace probíhá nezávisle na rychlosti proudění výfukových plynů, dané otáčkami motoru. 191 Činnost: Nízké otáčky motoru: Aby byl k dispozici velký točivý moment i při nízkých otáčkách motoru, musí být plnící tlak vysoký. K dosažení potřebného vysokého výkonu turbíny se její rozváděcí lopatky nastaví tak, aby vstupní průřez byl malý (úzký). Zúžení způsobí vysokou rychlost proudu výfukových plynů a současně působí dynamický tlak proudu výfukových plynů na vnější oblast lopatek turbíny (velké rameno – velký moment). Otáčky turbíny se zvětší a tím se zvětší i plnící tlak. Vysoké otáčky motoru: Rozváděcí lopatky turbíny uvolní velký vstupní průřez, aby bylo možno zachytit velké množství výfukových plynů i při vysokých otáčkách. Tím se dosáhne požadovaného tlaku plnění, ale nepřekročí se. Protože pro každý provozní stav lze polohou rozváděcích lopatek turbíny nastavit optimální plnící tlak, odpadá obtokové vedení turbíny (by-pass). Ovládání rozváděcích lopatek: mechanické elektropneumatické Dmychadlo s mechanickým pohonem: Rootsovo dmychadlo Dmychadlo je poháněno přímo od klikové hřídele motoru přes elektromagneticky ovládanou spojku. Spojka dmychadlo odpojuje například při chodu naprázdno a naopak připojuje například při akceleraci s plným zatížením. K pohonu dmychadla se však musí vynaložit část užitečného výkonu motoru, jejíž velikost závisí na aktuálním plnícím tlaku a otáčkách motoru. 192 Pevné části motoru: Jsou to části motoru, které se za chodu motoru nepohybují. Patří sem: - blok motoru - válce - hlava válců - sací potrubí - výfukové potrubí Blok motoru: Účel: Blok motoru je základní nosná část motoru Blok válců Konstrukce: Blok motoru Kliková skříň Svršek klikové skříně Spodek klikové skříně Dělící rovina zpravidla prochází osou klikové hřídele, nebo pod ní. většinou odlito společně Blok motoru může být v provedení: a) uzavřeném Těsnící plocha bloku motoru vůči hlavě válců je z plného materiálu, kolem otvorů válců uzavřená, opatřená pouze otvory a kanály pro tlakový olej a odpad oleje, pro chladící kapalinu a případně pro odvzdušnění klikové skříně. Bloky motoru z šedé litiny jsou téměř výhradně této konstrukce. b) otevřeném Vodní plášť okolo otvorů válců je směrem k hlavě válců otevřený. Tato konstrukce se používá u bloků z lehkých slitin, které se vyrábějí tlakovým litím. Blok válců: - uvnitř je uloženo klikové a rozvodové ústrojí - uvnitř odlity mezistěny a žebrování, které blok vyztužují - bloky mají nálitky pro přívod a odvod chladící kapaliny (kapalina je přiváděna do spodní části bloku čerpadlem, chladí válce a proudí průtokovými kanály do hlavy válců) a pro uchycení čerpadla - v bloku se nachází hrdlo pro nalévání oleje, vypouštěcí kohouty, víka apod. - ve stěnách motoru jsou vyvrtány kanály pro tlakové mazání - na bloku jsou opracovaná místa pro připevnění čističe paliva a oleje - do horní dosedací plochy jsou zašroubovány svorníky pro připevnění hlav válců 193 Vzduchem chlazené motory mají samostatné válce upevněné ke klikové skříni. Materiál: bloky motoru jsou vyrobeny ze šedé litiny 42 2424 nebo z lehkých (hliníkových) slitin. Kliková skříň: Zadní část klikové skříně tvoří přírubu, na které je našroubována skříň spojky. Na spodku klikové skříně jsou nálitky pro uchycení motoru na rám nebo samonosnou karoserii. Tyto nálitky bývají podloženy pružnými podložkami – silentbloky. Některé typy traktorových a automobilových motorů mají tzv. suché skříně (náplň motorového oleje není na spodku klikové skříně v olejové vaně) Klikové skříně dvoudobých motorů musí být utěsněny. Je-li klikový hřídel uložen ve valivých ložiskách, bývá kliková skříň odlita vcelku a klikový hřídel se do ní vkládá i s ložisky (dělený klikový hřídel). Svršek klikové skříně: - je odlit samostatně nebo častěji jako celek s blokem válců - někdy se kliková skříň skládá z pravé a levé poloviny (motocyklové motory) - v horní části svršku klikové skříně u rozvodů SV a OHV je v ložiscích uložena vačková hřídel a jsou zde vodítka pro zdvihátka ventilů - na svršku KS je upevněn spouštěč, alternátor, vstřikovací čerpadlo - na svršku KS je hrdlo pro odvětrání klikové skříně u čtyřdobých motorů Materiál: odlitek z litiny nebo ze slitin lehkých kovů Spodek klikové skříně: - je přišroubován ke svršku klikové skříně - slouží jako jímka oleje pro mazání motoru – olejová vana - má žebrování pro lepší odvod tepla - na nejspodnější části klikové skříně bývá vypouštěcí zátka s permanentním magnetem Materiál: litina nebo slitina lehkých kovů Hydraulicky tlumené uložení motoru: Při chodu naprázdno působí tlak, který se vytváří vibracemi motoru v kapalině horní komory, pouze na pryžovou membránu. Ta se deformuje a tlumí vibrace. Vzduch z komor uniká otevřeným elektromagnetickým ventilem. Za jízdy je elektromagnetický ventil uzavřen a tlak kapaliny působí přes škrtící trysku ve spojovacím kanálu v dolní komoře na pryžový měch, který se deformuje a omezuje tak vibrace. 194 Válce motorů: Účel: Slouží k vedení pístu ve válci při jeho přímovratném pohybu Druhy válců: a) - vložené válce – mokré vložky válců b) - suché vložky válců c) - vzduchem chlazené válce samostatně montované na klikovou skříň d) - válce přímo odlité v bloku motoru – provedení MONOBLOK Vložené válce: Jsou přímo omývané chladicí kapalinou, takže jsou účinně chlazeny. Blok válců ale není tak tuhý a snáze se deformuje. Blok motoru je vyroben z lehké slitiny (nízká hmotnost), zatímco válce jsou z legované litiny nebo z oceli na odlitky často zhotovené odstředivým litím. Vložky mají na horním konci nákružek; musí být vůči klikové skříni pečlivě utěsněny těsnícími kroužky, jinak by se do klikové skříně dostala chladicí kapalina. Přesah válce přes dosedací plochu bloku motoru: asi 0,03 – 0,07 mm v dotaženém stavu. Vymezení se provádí podkládáním válce v horní dosedací ploše tenkými kovovými podložkami. Těsnění ve spodní části válce je provedeno pomocí silikonových kroužků. Vložky válců: Nepřicházejí do styku s chladící kapalinou a proto odpadá nutnost těsnit prostor pro chladící kapalinu. Přestup tepla ze spalovacího prostoru do chladícího pláště není tak dobrý jako u mokrých vložek. Provedení: válec s vložkou v celé délce válec s vložkou v horní nejvíce namáhané části Konstrukce: Používají se asi do průměru válce 150 mm. Tloušťka stěny je asi (1,5 – 4) mm. Vyrábí se odstředivým litím z legované litiny. Pracovní část (ta co je ve styku s pístem) je nitridována nebo chromována. Při montáži se zmrazují a lisují do bloku motoru a potom obrábějí – jemné vyvrtávání a honování. Vložky válců se také používají při opravách válců odlitých v jednom celku s blokem, kdy válce nelze již převrtat na větší opravárenský průměr. 195 Rozměrové třídění válců: Válce se společně s písty třídí podle průměru do tří až pěti rozměrových skupin, odstupňovaných po 0,01 nebo 0,02 mm (označeno písmeny A až E na bloku motoru. Rozměrová skupina pracovního válce a pístu se musí shodovat, aby byla zaručena výrobcem předepsaná vůle mezi pístem a válcem. Montážní vůle mezi pístem a válcem: (0,05 – 0,08) mm u nových středně velkých motorů. Maximální vůle po opotřebení: (0,15 – 0,2) mm. Vzduchem chlazené válce samostatně montované na klikovou skříň: Jako jednotlivé žebrové válce se spojují s klikovou skříní šrouby, svorníky nebo přímo závitovým spojem. Vzduchem chlazené válce jsou opatřeny chladícími žebry, které zvětšují plochu pláště a zlepšují tak chlazení. Odlévají se převážně z hliníkových slitin. Kluzné vlastnosti a opotřebení styčných ploch válců se musí stejně jako u kapalinou chlazených válců z hliníkových slitin zlepšovat speciálními výrobními postupy. Válce odlité v jednom celku s blokem motoru: Výrobně a ekonomicky jednoduchá konstrukce, kde materiál válců odpovídá materiálu bloku motoru (zpravidla litina, zřídka lehká slitina). Opravy těchto válců vyžadují poměrně složitější technologii. 196 Výpočet tloušťky stěny vloženého válce: Určení a kontrola válců: Tloušťka stěny vloženého válce se kontroluje jako tloušťka stěny válcové nádoby s vnitřním přetlakem. Platí podmínka pevnosti: σt = odtud: F ≤ S . σ Dt po dosazení: z toho: F = p max . D. l F ≤ σ Dt S S = 2. s .l pmax . D . l ≤ 2 . s . l . σ Dt p .D s ≥ max 2. σ Dt kde: F S pmax D l s σDt Neznáme-li přesný údaj pro pmax, určujeme jej takto: pmax - pro zážehové motory = 3,5.106 Pa pmax - pro vznětové motory = 6,5.106 Pa σDt - pro litinové vložené válce (25 – 30).106 Pa σDt - pro ocelolitinové vložené válce (45 – 50).106 Pa - síla (N) - plocha průřezu (m2) - maximální tlak ve válci (Pa) - průměr vložky (m) - délka vložky (m) - tloušťka stěny vložky (m) - dovolené namáhání v tahu (Pa) Empirické vzorce pro tloušťku stěny vloženého válce: - Pro traktorové motory a motory nákladních automobilů: s = (0,06 – 0,075) . D - Pro automobilové motory: s = 0,05 . D Dú: 1. Vypočtěte tloušťku stěny vloženého válce pro motor M 638 nákladního automobilu LIAZ je-li φD válce 130 mm, maximální tlak ve válci pmax = 10 MPa. Materiálem válce je ocelolitina s σDt = 50 MPa. (s = 13 mm) 2. Traktor Zetor 5211, φD = 100 mm, pmax = 7 MPa, materiálem válce je litina s σDt = 30 MPa Hlava válce: Účel: - uzavírá a utěsňuje spalovací prostor Konstrukce: dělená pro každý válec pro skupinu válců nedělená (celistvá) pro všechny válce → Materiál: - pro motory chlazené kapalinou – benzínové – odlitek z hliníkové slitiny - naftové – litina - pro motory chlazené vzduchem - téměř výlučně z hliníkových slitin s chladícími žebry 197 Složení: - odlity prostory pro ventily, vytvořena sedla ventilů a vodítka ventilů - sací a výfukové kanály, k nimž je přišroubováno sací a výfukové potrubí, u přeplňovaných motorů často i turbodmychadlo - v hlavě je u zážehového motoru zapalovací svíčka, u vznětového motoru vstřikovač, u vznětových motorů komůrkových je tam komůrka, popřípadě i žhavicí svíčka - hlavou procházejí otvory pro zdvihací tyčky (ventilový rozvod OHV) - u motorů chlazených kapalinou je uvnitř hlavy chladící plášť s protimrazovými pojistkami - na horní ploše hlavy jsou otvory se závity pro šrouby kozlíků ventilových vahadel a pro šrouby krytu hlavy - u motorů chlazených vzduchem (NA) má každý válec samostatnou hlavu z hliníkové slitiny s chladícími žebry korkové. mezi krytem hlavy a hlavou gumové Těsnění: mezi hlavou a blokem válců kovové kombinované (metaloplastické) Těsnění pod kryt hlavy válce: Zabraňuje úniku oleje z ventilového prostoru. Samotný kryt hlavy je vyroben jako výlisek z ocelového plechu nebo tenkostěnný odlitek z hliníkové slitiny. Těsnění hlavy válců: má tyto úkoly: - neprodyšně uzavírat spalovací prostor v místě mezery mezi hlavou válců a blokem - zabraňovat unikání chladicí kapaliny z kanálů chladících prostorů - zabraňovat unikání oleje z průtokových kanálů mazací soustavy motoru Dobrého utěsnění lze dosáhnout jen tehdy, jsou-li dosedací plochy bloku válců a hlavy válců rovinné. Některé motory jsou bez těsnění hlav válce – motory TATRA. Kovové těsnění hlavy válců: Vyrábí se z vrstveného ocelového plechu. Pro spolehlivé utěsnění je těsnění v okolí spalovacích prostorů opatřeno prolisovanými drážkami, které umožňují zvýšení místního stlačení. Kombinované těsnění hlavy válců: Tvoří jej kovový nosný plech o tloušťce asi 0,3 mm. Na něj je z obou stran nanesena vrstva měkkého materiálu. Na měkký materiál se pro zlepšení odolnosti vůči působícím látkám nanáší plastová vrstva, která uzavírá jeho póry. Otvory pro spalovací prostory a pro tlakový olej mazací soustavy a někdy i chladící prostory se po obvodu lemují, např. ocelovým plechem potaženým hliníkem. Utěsnění kapalinových prostorů se ještě může zlepšit nanesením elastického tmelu (elastomeru). 198 Zásady montáže a demontáže hlav válců: 1) Montáž a demontáž vždy na vychladlém (studeném) motoru – zabrání se zborcení dosedací plochy 2) Montáž a demontáž stanoveným postupem Montáž: a) celistvá hlava – od středu ke krajům křížem b) dělená hlava do spirály pro každý válec křížem 3) Dotahovat na předepsaný moment na 2-3x 4) Po krátké době provozu (ujetí asi 1000 km) znovu dotažení Demontáž: opačným postupem než montáž Spalovací prostory motorů: Vlastní geometrický tvar kompresního prostoru má zásadní vliv na provozní vlastnosti motoru, protože ovlivňuje: - víření směsi - emise škodlivin - účinnost - průběh spalování - točivý moment - odolnost proti detonačnímu spalování - spotřebu paliva - výkon Rozlišujeme: spalovací prostory zážehových motorů spalovací prostory vznětových motorů Spalovací prostory zážehových motorů: Klínový spalovací prostor: - vzhledem k ose válce mírně přesazen → mezi dnem pístu a dosedací plochou hlavy válce vzniká úzká antidetonační mezera, která podporuje víření zápalné směsi a zlepšuje hoření - ventily v řadě za sebou a odkloněny od osy válce - měkký chod, ε = 8 Půlkulový spalovací prostor: - nejlepší antidetonační vlastnosti - dobré umístění ventilů, ventily mohou mít větší rozměry → lepší plnění válců Stranový spalovací prostor: - spalovací prostor u motorů se stojatými (postranními ventily) sací i výfukový ventil postranní (SV rozvod) – L hlava sací ventil visutý, výfukový ventil postranní (IOE rozvod) – F hlava 199 Spalovací prostory vznětových motorů: Směs se zapaluje kompresním teplem. K lepšímu promíchání paliva se vzduchem je potřeba, aby vzniklo víření stlačovaného vzduchu. Mělo by se co nejméně tepla odvést do okolí stěnami spalovacího prostoru. Spalovací prostory vznětových motorů mohou být provedeny: spalovací prostory s přímým vstřikem paliva spalovací prostory s nepřímým vstřikem paliva - komůrkové Spalovací prostory s přímým vstřikem: a) prstencový: - vybrání ve dně pístu při pohybu pístu do HÚ rozvíří vzduch právě na začátku vstřiku paliva, což má za následek lepší promísení paliva se vzduchem b) kulový (systém MAN): - objem prostoru v pístu zaujímá až 80% kompresního prostoru Spalovací prostory s přímým vstřikem používají vstřikovací trysku paliva otvorovou. Spalovací prostory s nepřímým vstřikem: - s virovou komůrkou: Kompresní prostor má dvě části: - hlavní prostor ve válci - vedlejší prostor (komůrka) v hlavě válce V komůrce dochází při stlačování k intenzivnímu víření vzduchu. Prostory jsou spojeny jedním nebo více tangenciálními kanály. Palivo se vstřikuje do komůrky shora. Po vstřiku dochází k rychlému nárůstu tlaku. Spalovací prostory s nepřímým vstřikem používají vstřikovací trysku čepovou. Sací soustava: Sací potrubí: Účel: - přívod zápalné směsi nebo čistého vzduchu do válců Materiál: - litina, ocelové trubky, lisované z plechu Čistič vzduchu: Účel: - čistí nasávaný vzduch - tlumí hluky motoru, které vznikají při proudění vzduchu při sání Prach ve vzduchu jsou částice o velikosti (0,005 – 0,05) mm různého původu. Množství prachu ve vzduchu je (0,001 – 1) g.m-3. Málo prašné prostředí má hustotu (0,001 – 0,003) g.m-3, za prašné prostředí se považuje vzduch s hustotou (0,2 – 0,3) g.m-3. Prach může vytvořit s mazacím olejem jemnou brusnou pastu a způsobit na kluzných plochách motoru za provozu velké opotřebení. 200 Když například spotřebuje motor automobilu 10 litrů paliva na 100 km a k tomu přibližně 100 m3 vzduchu, tak činí při obsahu prachu 0,05 g/m3 množství nasátého prachu 5g. Pečlivé čištění nasávaného vzduchu má velký vliv na životnost motoru. Druhy čističů: podle způsobu čištění: podle náplně: odstředivé (cyklónové) suché filtrační vlhké kombinované mokré Suchý filtr: odstraňuje pevné nečistoty na principu filtrace. K zachycování prachu slouží pevné filtrační vložky ze skládaného papíru. Patří k běžnému vybavení osobních a užitkových automobilů. Životnost je asi 30 000 – 100 000 km. Při silném znečištění se jeho vložka musí vyměnit. Vlhký filtr: filtrační vložku tvoří pletivo z kovu nebo plastu, které je při montáži smočeno olejem. Procházející vzduch přichází do styku s velkým, olejem smáčeným povrchem, na kterém prachové částice ulpívají a tím se zachycují. Nevýhodou je poměrné krátký údržbový interval (asi 2500 km),ve kterém se musí drátěná vložka vyjmout a vyčistit. Používá se u motocyklů a sekaček na trávu (čistič s přívěrou) Mokrý filtr:je zdokonalením vlhkého filtru. V pouzdru čističe je pod filtrační vložkou z kovové tkaniny olejová náplň. Proudící vzduch dopadá na hladinu oleje a strhává z ní drobné kapky, které se usazují na filtrační vložce. Odtud odkapávají zpět a berou s sebou do olejové náplně nashromážděný prach. Vzhledem k tomuto procesu samočištění filtrační vložky mají vzduchové čističe s olejovou náplní oproti vlhkým čističům podstatně delší údržbářský interval (až 100 000 km). Odstředivý čistič (cyklon):Je nepostradatelný pro motory, které pracují ve velmi prašném prostředí. Nasávaný vzduch je tečným vstupem do tělesa uveden do velmi prudké rotace a částice prachu jsou odstředivou silou unášeny k vnitřním stěnám tělesa čističe. Výstup z čističe je v jeho ose uprostřed. Často jsou tyto čističe kombinovány s suchým nebo mokrým čističem. 201 Výfuková soustava: Účel: - odvádět výfukové plyny bezpečně do ovzduší - tlumit hluk, který vzniká rázy při nepravidelném proudění výfukových plynů ze spalovacího prostoru - redukovat škodliviny ve výfukových plynech katalyzátorem - proud výfukových plynů co nejméně omezovat → snížení výkonu motoru Složení: výfukové potrubí tlumič hluku katalyzátor Výfukové potrubí: Materiál: - litina - žáruvzdorná ušlechtilá ocel (přední část) - výlisek z plechu potažený hliníkem (tlumič hluku) Konstrukce: - u přeplňovaných motorů je ve výfukovém potrubí turbína - motory zážehové se vstřikováním paliva mají ve výfukovém potrubí katalyzátor a λsondu Tlumiče hluku: - vyrábějí se jako dvouplášťové sendvičové konstrukce Konstrukce: - jeden - několik (třeba dva - střední a zadní) Princip tlumení hluku: reflexní absorpční Reflexe: Zvukovým vlnám se kladou do cesty překážky. Zvukové vlny se tím odrážejí zpět a otáčejí. Částečně se tím ruší vliv odražených vln tzv. interferenčním efektem. Reflexe vytvářejí také náhlé změny průřezu trubky a komory. Reflexní tlumič hluku: Různě velké komory tlumiče jsou spolu spojeny na obou stranách otevřenými vnitřními trubkami, které jsou proti sobě posunuté, čímž je vynuceno obracení proudu plynů v komorách tlumiče hluku. Tyto trubky mohou být také děrované. Hodí se zejména pro tlumení hluků středních a nižších frekvencí. Interferenční efekt:Jestliže se rozděluje proud výfukových plynů v tlumiči hluku a potom se zvukové vlny po uražení rozdílně dlouhých drah zase spojují, tak se při setkání zvukové vlny částečně vzájemně ruší. Absorpce: Při tlumení hluku absorpcí dopadají zvukové vlny do měkkého porézního materiálu. Energie hluku je prakticky pohlcena, protože je třením přeměněna na teplo. 202 Absorpční tlumič hluku: Skládá se z jedné nebo více komor, které jsou naplněny látkou pohlcující hluk (minerální vatou nebo skelnými vlákny). Proud výfukových plynů je veden děrovanou trubkou a může proudit tlumičem téměř bez překážek. Zvukové vlny ale pronikají bočními otvory až do absorpčního materiálu, ve kterém se pohlcují vlny především vyšších frekvencí. Absopční tlumiče hluku se používají především jako koncové tlumiče. Kombinovaný reflexně absorpční tlumič hluku: Reflexní tlumiče hluku mohou být dobře vyladěny na nízké frekvence. Absorpční tlumiče hluku působí až v horní oblasti frekvencí. Většinou se proto používají oba tlumiče současně, jednotlivě nebo ve společném pouzdře. 203 Pohyblivé části motorů: Jsou to části motorů, které se za chodu motoru pohybují. PoČM: klikové ústrojí rozvodové ústrojí Klikové ústrojí: Přeměňuje přímočarý pohyb pístu na otáčivý pohyb klikové hřídele Složení KÚ: - píst, pístní kroužky, pístní čep, ojnice, kliková hřídel, setrvačník Píst: Účel: - přejímá tlak plynů vznikající při spalování a přenáší jej na ojnici jako sílu, která roztáčí klikovou hřídel Konstrukce: Na pístu rozlišujeme: dno pístu – zachycuje tlaky plynů plášť pístu – slouží k vedení pístu ve válci Uvnitř je píst zesílen žebrováním a nálitky pro pístní čep. Rozdělení teploty v jednotlivých částech pístu: Teplota při spalování ve válci je 2500°C. Teplo se odvádí: - přes dno pístu, oblast drážek pístních kroužků a pístními kroužky stěnám válců - mazacím olejem Přesto činí u pístů z lehkých kovú provozní teplota dna pístu 250°C – 350°C a pláště pístu asi 150°C. Montážní vůle mezi pístem a válcem zastudena: Dno pístu a oblast kroužků jsou vystaveny vysokým teplotám a roztahují se proto více než plášť, takže vůle na pístu po celé jeho délce jsou různé. Toho se dosahuje tím, že píst se vyrábí oválný a ne kruhovitý, a sudovitý nebo kuželovitý, ale ne válcovitý. Rozdíly vůle např. 0,088mm – 0,04mm = 0,048mm udávají ovalitu v odpovídající části pístu. 204 Montážní vůle je rozdíl mezi průměrem válce a největším průměrem pístu Vůle zatepla: Při normální provozní teplotě motoru má píst přibližně válcovitý tvar, přičemž se zmenšuje vůle pístu. V každém případě musí být i při krátkodobém překročení přípustné provozní teploty ve vůli ještě rezerva. Hlavní rozměry pístu: Délka pláště: je vzdálenost od spodní hrany pístu k spodní hraně drážky pro stírací pístní kroušek Celková délka: je vzdálenost od spodní hrany pístu ke dnu pístu Kompresní výška: je vzdálenost od vodorovné (horizontální) osy otvoru pro pístní čep ke dnu pístu Průměr pístu: je největší průměr pístu, měřený v rovině kolmé na svislou (vertikální) osu pístu Vyosení (excentricita): je vzdálenost vertikální osy otvoru pro pístní čep od vertikální osy pístu, měřené v rovině kolmé na pístní čep Silové namáhání klikového mechanizmu: Výpočty: 2 F = p . S (N;Pa,m ) FO = F cos α (N;N,-) FN = F . tg α (N;N,-) Vyosení znamená, že osa pístního čepu je o asi 0,5 mm až 1,5 mm posunutá z osy pístu na stranu zatíženou tlakem. Potom píst mění svou dotykovou stranu (překlápí se ještě při pomalu se zvětšujícím kompresním tlaku před HÚ a ne až při náhlém nárůstu spalovacího tlaku krátce za HÚ). 205 Dú: p = 5 MPa, φD = 100 mm, Materiály pístů: Požadavky na materiál pístů: α = 30°, FN = ? - malá hustota pro menší setrvačné síly - vysoká pevnost i při vyšších teplotách - dobrá tepelná vodivost - malá tepelná roztažnost - malý součinitel tření - velká odolnost proti opotřebení -3 Pro malou hustotu (ρ = 2,7 kg.dm ) a vysokou tepelnou vodivost se používají písty z lehkých slitin, především slitiny hliníku a křemíku. Čím vyšší je obsah křemíku, tím nižší je tepelná roztažnost a opotřebení, opracovatelnost při výrobě je však těžší. Druhy konstrukcí pístů: Písty jednodílné: Jsou lité nebo kované písty s plným pláštěm pro benzinové a naftové motory a písty pro dvoudobé motory, které jsou celé vyrobeny z jednoho materiálu, např. slitiny AlSi. Při vysokých spalovacích tlacích, např. u naftového motoru, jsou dno pístu, oblast pístních kroužků a přechod k plášti pístu zesíleny. Píst termoregulační (bimetal): Má do lehkého kovu zalitou ocelovou vložku, např. pásky ve tvaru prstence nebo segmentu. Při zahřátí pístu mohou zabránit tepelné roztažnosti nebo ji usměrňovat v určitém směru. Bimetalový účinek: Rozdílná roztažnost oceli a lehkého kovu při působení tepla má za následek zakřivení ocelového pásku zalitého v pístu, což zase vede ke zvětšení průměru pístu. Umístěním ocelového pásku do oblasti nálitků pístního čepu se roztažnost usměrňuje především ve směru osy pístního čepu, přitom se téměř nemění průměr pístu ve směru tlaku (kolmo k ose čepu). Oválným zpracováním pístu v oblasti nálitků pístního čepu se může tepelná roztažnost vyrovnávat. Skládaný píst: Používá se pro vysoce tepelně i mechanicky namáhané písty vysoce přeplňovaných vznětových motorů. Ocelová koruna (dno) pístu je mechanicky spojena s pláštěm pístu s drážkami pro kroužky a oky pro čep. 206 Olejem chlazený píst: U přeplňovaných motorů se stále více používají písty chlazené olejem. Aby se zamezilo velkému tepelnému zatížení (více než 250°C v drážce prvního pístního kroužku) stříká se olej buď na vnitřní povrch pístu, nebo je v pístu odlitý chladící kanál, který je přítokovým otvorem plněn olejem. Pevnou tryskou uvnitř klikové skříně se vstřikuje olej do přítokového otvoru. Píst, který se pohybuje nahoru a dolů, působí jako „šejkr“ a dopravuje olej až do chladícího kanálu. Ochrana kluzných ploch: Díky ochranným vrstvám na kluzných plochách pístu (plášti) může být motor během rozběhu více zatěžován, protože je sníženo tření. Při krátkodobé poruše mazání se v nouzovém chodu zamezí zadření pístu. Jako ochranné se používají tyto vrstvy: ● cínová vrstva ● olověná vrstva ● grafitová vrstva ● eloxovaná vrstva ● železná vrstva Rozměrové třídění pístů: Rozdíl v průměrech pístů mezi dvěma výbrusy může být i 0,5 mm. Značení pístu: Provádí se na dně pístu a značí se: ■ průměr pístu (největší průměr pláště) ■ montážní vůle – udává rozdíl mezi průměrem válce a pístu v mm při teplotě 20°C ■ směr montáže – značí se u pístů s vystředěnou osou pístního čepu. Tyto písty se musí namontovat tak, aby osa pístního čepu byla posunuta na tlakovou stranu pístu. Šipka ukazuje ve směru jízdy. Šipka se někdy nahrazuje označením „vpředu“ „FRONT“ nebo symbolem klikové hřídele (u příčně montovaných motorů, nebo motorů umístěných vzadu). 207 Rozlišujeme: Pístní kroužky: ● těsnící pístní kroužky (v horních drážkách pístu) ● stírací pístní krouřky (v spodních drážkách pístu) Těsnící pístní kroužky – účel: Stírací pístní kroužky – účel: Materiál: normální pístní kroužky: silně namáhané pístní kroužky - utěsnění pístu ve válci - odvod tepla od pístu k chlazenému válci - stírání přebytečného mazacího oleje ze stěn válce - odvádění tohoto oleje do olejové jímky (vany) - litina, tepelně zušlechtěná litina - litina s modulárním (lobulárním) grafitem, vysoce legovaná ocel Ochranné vrstvy: ■ fosfát nebo cín – významně zlepšuje kluzné vlastnosti a usnadňuje záběh ■ molybden - dobrou tepelnou vodivostí, vysokým bodem tání 2 620°C a dobrými vlastnostmi při nouzovém chodu zabraňuje zadírání kroužků ■ chrom - nanáší se galvanickým pokovováním, tyto kroužky odolávají především korozi a opotřebení, používají se především jako první kroužky, které jsou nejhůře mazány Pro snížení třecího odporu se používá u dvoudobých motorů velmi často pouze jeden pístní kroužek ve tvaru L, takzvaný L kroužek. Zámek pístního kroužku: Zámek je místo, kde je pístní kroužek rozříznutý. Druhy zámků pístních kroužků: 208 Zásady montáže pístních kroužků: - při nasazování jednotlivých pístních kroužků musí být dodrženo správné pořadí a poloha kroužků. Strana kroužku s označením „TOP“ nebo „nahoře“ musí být otočena směrem ke dnu pístu - dodržení montážních vůlí: - axiální vůle kroužku v drážce: 0,01 – 0,05 mm - radiální vůle kroužku v drážce: 0,2 – 0,9 mm - vůle kroužku v zámku: 0,05 mm na každých 10 mm průměru válce Volný pohyb kroužků v drážce pístu zabraňuje zapékání kroužků. - axiální vůle kroužku v drážce: 0,15 mm - maximální vůle po opotřebení: - radiální vůle kroužku v drážce: 1 – 1,5 mm - vůle kroužku v zámku: dvojnásobná proti montážní Při velké vůli kroužky netěsní, motor ztrácí výkon a do spalovacího prostoru proniká olej z klikové skříně – mluvíme pak o čerpacím účinku pístních kroužků. - jednotlivé zámky pístních kroužků nesmí být nad sebou, ale pootočeny na obvodě pístu přibližně stejně proti sobě (o 120°nebo o 180°podle počtu kroužků) Příklady vůlí pístních kroužků: 209 Pístní čep: Úkol: Spojuje píst a ojnici Požadavky na pístní čep: - malá hmotnost – aby se snížily setrvačné síly při rychlém přímočarém pohybu jsou pístní čepy opatřeny otvory - vysoká mez únavy a houževnatost materiálu - kvůli střídavému skokově se měnícímu zatížení - dobrá kvalita povrchu (broušení, lapování) - kvůli malé vůli v nálitcích pístu a oku ojnice - velká tvrdost povrchové vrstvy – pro snížení opotřebení při špatných mazacích podmínkách Konstrukční tvary pístních čepů: a) čep s průběžným válcovým otvorem (běžný tvar) b) čep s kuželovitě rozšířenými konci otvoru (pro snížení hmotnosti) c) čep s otvorem uzavřeným uprostřed d) čep s otvorem uzavřeným na jednom z konců (c,d – snížení ztrát při výměně obsahu válce u dvoudobých motorů) Materiál: cementační a nitridační oceli Uložení pístního čepu: a) - pevně v nálitcích pístu a volně otočně v oku ojnice b) - pevně v oku ojnice a volně otočně v nálitcích pístu c) - volně otočně v pístu i v ojnici (plovoucí uložení) ad c) Je to nejčastější způsob uložení pístního čepu. Pístní čep je zajištěn pojistnými kroužky zasazenými do drážek na vnějších okrajích nálitku pístu. Protože se hliníkové slitiny (materiál pístu) teplem roztahují, není možno pístní čep zastudena volně zasunout do otvorů nálitků v pístu. Volné uložení vzniká až při zahřátí pístu. Při montáži se píst ohřeje asi na 100°C ve vodě (oleji asi na 80°C) nebo v elektrické peci. Při montáži pístu s ojnicí je vždy třeba pečlivě dodržet návod daný výrobcem a styčné plochy pístu a pístního čepu potřít motorovým olejem. Pojistky pístních čepů: U plovoucího uložení pístního čepu v pístu zabraňují posunu pístního čepu, který by mohl poškodit stěnu válce. 210 Jsou to radiálně pružné ocelové kroužky (Seegerův pojistný kroužek, drátěný rozpěrný pojistný kroužek), které se nasazují do odpovídajících drážek nálitků pístu pro pístní čep.Pro snadnější montáž mají Seegerovy kroužky oka s otvory na montážní kleště, u drátěných rozpěrných pojistných kroužků jsou konce hákovitě ohnuté. Úkol: Ojnice: - spojuje píst s klikovou hřídelí - převádí přímočarý vratný pohyb pístu na otáčivý pohyb klikové hřídele - přenáší sílu od tlaku plynů na dno pístu na klikovou hřídel a zde vytváří točivý moment Konstrukce: 1 – oko ojnice 2 – dřík ojnice 3 – hlava ojnice Oko ojnice: Prochází jím pístní čep. Je-li pístní čep v oku ojnice otočný, je do oka zalisováno bronzové pouzdro (slitina CuPbSn).V oku ojnice je vyfrézována drážka pro zatékání oleje k mazání pístního čepu. Při pevném uložení pístního čepu v oku ojnice (s přesahem) se provádí montáž s předehřátím oka ojnice na teplotu asi 300°C, případně se podchladí pístní čep (sněhem z CO2 nebo v mrazáku). Po smrštění oka je spoj rozebíratelný jen velkou silou (lisem). Dřík ojnice: Spojuje oko ojnice s hlavou. Je namáhán na vzpěr. Pro zvýšení pevnosti ve vzpěru má průřez nejčastěji ve tvaru písmene H. U některých motorů je dříkem ojnice podélně provrtán olejový kanálek pro přívod oleje k mazání pístního čepu (tlakové mazání). Jinak je pístní čep mazán rozstřikem přes olejový otvor. Hlava ojnice: Obepíná klikový čep (ojniční čep) klikové hřídele. Provedení: vcelku (s valivým ložiskem, dělená KH dělená rovné dělení šikmé dělení – tam, kde průměr hlavy ojnice překračuje průměr válce. 211 Vzájemná poloha odnímatelného víka a ojnice je zajištěna drážkami, nebo zuby, nebo lomem. Při dělení trháním (lomem) jsou pak oba díly nezaměnitelné. Víko s ojnicí je spojeno ocelovými šrouby. .Dělené hlavy jsou opatřeny děleným kluzným ložiskem. Pánve ložisek jsou zajištěny proti posunutí a otočení přidržovacími výstupky. Ložiska hlavy ojnice: valivá kluzná ocelové pánve jsou vylity kompozicí (Sn, Zn, Sb, Cu) olovnatý bronz (CuPbSn) Materiál: - legovaná ocel třídy 13, 14 kovaná v zápustkách - legovaná prášková ocel – slinutý výkovek - litina nebo temperovaná litina – odlévané Speciální tvary ojnic: Lichoběžníková ojnice: Dolní polovina oka ojnice, která musí zachytit vysoký tlak při spalování, je širší, horní polovina je namáhána méně, zůstává užší. Vzniká tvar lichoběžníku. Šikmo dělená ojnice: Kvůli vysokým tlakům ve vznětových motorech musí být pata ojnice často silnější, takže její rozměr překračuje průměr válce. Vyjmutí válcem je možné jen díky šikmo dělené patě ojnice. Nedělená ojnice: U dvoudobých jednoválcových motorů není pata ojnice často dělená, proto se musí kliková hřídel skládat z jednotlivých částí. Místo kluzných ložisek lze použít valivá ložiska. Zásady montáže: - v daném motoru montovány ojnice stejné hmotnosti (tolerance hmotností do 1%) (motory střední obsahové třídy mo = 600g) - rovnoběžnost os oka a hlavy ojnice (tolerance 0,02 – 0,04 mm na vzdálenost 100 mm) - co nejmenší zkroucení ojnice (natočení os oka a hlavy ojnice nemá překračovat 0,04 mm na vzdálenost 100 mm); při vyúhlování ojnic nejprve odstranit krut a pak ohyb - vůle: - mezi pístním čepem a pouzdrem oka ojnice: montážní: 0,03 mm; maximální: 0,10 mm - v ložisku hlavy ojnice: montážní: 0,05 mm; maximální po opotřebení: 0,15 mm Účel: Kliková hřídel: - přijímá tlaky a síly rozpínajících se plynů a koná otáčivý pohyb - uvádí do pohybu všechny pohyblivé mechanizmy motoru (rozvodové ústrojí, elektrický generátor, olejové čerpadlo,…) a převodů Konstrukce: Zalomení = 1OČ + 2R + 2 . 1 HČ 2 Zdvih pístu: z = 2.r Počet zalomení odpovídá počtu válců motoru! 212 Každá kliková hřídel má v jedné ose ležící hlavní čepy hřídele pro uložení v klikové skříni a klikové (ojniční) čepy pro ložiska ojnic. Jednotlivé hlavní čepy a klikové čepy jsou spolu spojeny rameny kliky. Klikové čepy a ramena kliky způsobují nerovnoměrné rozložení hmotnosti vzhledem k ose hřídele. Tento nežádoucí vliv vyrovnávají protizávaží na stranách ramen protilehlých klikovým čepům. Od hlavních čepů hřídele vedou rameny klik otvory pro mazací olej ke klikovým čepům. Jeden z hlavních čepů hřídele má opracované boční plochy. Na tomto čepu hřídele je kromě běžného radiálního ložiska i vodící (axiální) ložisko pro vedení hřídele ve směru její osy. Toto kluzné ložisko zabraňuje například posunutí klikové hřídele při sepnutí spojky. Krajní hlavní čepy klikové hřídele mají odstřikovací kroužky nebo protichodné závity (labyrinty), často i těsnící hřídelové kroužky GUFERA, které zabraňují úniku oleje z klikové skříně. Počet uložení klikové hřídele je roven počtu hlavních čepů. Hlavní ložiska bývají větších průměrů než ojniční ložiska. Klikové hřídele musí být staticky a dynamicky vyváženy.Vyvažování se provádí odstraněním nevyváženosti, například odvrtáním části materiálu v příslušných vhodných místech (ramena s vývažky). Na straně odběru výkonu z klikové hřídele je upevněn setrvačník, na kterém je většinou umístěna spojka. Na protilehlé straně klikové hřídele, tzv. volném konci, je obvykle umístěn pohon rozvodu a příslušenství, tj. ozubené kolo (řetězové kolo nebo kolo pro ozubený řemen) pohonu vačkové hřídele, případně i olejového čerpadla a rozdělovače, řemenice pohonu čerpadla chladící kapaliny, generátoru proudu a případně tlumič torzních kmitů. Někdy může být na předním konci klikové hřídele i zubová spojka roztáčecí kliky. Namáhání: - ohyb - krut (vlivem torzních kmitů) - třením (v místech ložisek) Materiál: - legované oceli - nitridační oceli - litina Výroba: Ocelové klikové hřídele se kovají v zápustce. Mají velkou pevnost Lité klikové hřídele mají menší pevnost, ale dobré tlumení kmitání. Druhy klikových hřídelů: - celistvé (pro dělená kluzná ložiska) - dělené (pro valivá ložiska) Ložiska klikových hřídelů: - axiální (určují axiální – osovou vůli KH) - radiální (určují radiální vůli KH – kolmou na osu KH) 213 Tvar klikové hřídele je určen: - počtem válců - počtem ložisek klikové hřídele - velikostí zdvihu - uspořádáním válců - pořadím zapalování 214 Ložiska klikové hřídele: Ložiska klikové hřídele, nazývaná také hlavní ložiska, mají za úkol také podpírat a vést klikovou hřídel v klikové skříni. Tření a opotřebení v ložiskách by mělo být co nejmenší. Ložiska klikové hřídele jsou většinou dělená kluzná ložiska. Ložisko se skládá z: tělesa – to je součástí klikové skříně víko – připevňuje se šrouby k tělesu V tělese a víku ložiska je přesný otvor, do kterého se vkládají pánve ložiska. Všechny otvory pro hlavní ložiska v klikové skříni musí být přesně souosé. Proti posunutí a otočení jsou pánve ložiska zajištěny výstupky. Jedno hlavní ložisko klikové hřídele je pro axiální vedení klikové hřídele provedeno jako vodící ložisko s oboustranným nákružkem. Třívrstvá ložiska se skládají z ocelové opěrné pánve (tloušťka 1,5 mm), tenké nosné vrstvy z ložiskového kovu (většinou slitina PbSnCu) o tloušťce 0,2 – 0,3 mm nanesené plátováním nebo slinováním a vlastní kluzné vrstvy z kovu s velmi dobrými třecími vlastnostmi. I přes velmi malou tloušťku kluzně vrstvy 0,012 – 0,020 mm by měla tato kluzná vrstva vydržet po celou dobu životnosti motoru. Podle druhu kluzné vrstvy rozlišujeme: - galvanická ložiska – kluznou vrstvu (slitna PbSnCu) mají nanesenou galvanicky.Niklová mezivrstva, jako dělící vrstva mezi kluznou a nosnou vrstvou, zabraňuje difůzi cínu z kluzné vrstvy do nosné vrstvy. Používají se pro střední až vysoké zatížení. - plazmová ložiska – při této technologii se pomocí paprsku elektronů na nosnou vrstvu rozprašuje a nanáší kluzná vrstva z dávkovacího materiálu (např. AlSn20) ve velmi jemném rozptýlení. Mezivrstva NiCr slouží jako pojivo mezi kluznou a nosnou vrstvou. Tato ložiska mají vysokou odolnost proti otěru i při velmi velkém zatížení ložisek. Vyvažovací hřídele: Účel: Mají za úkol vyrovnávat setrvačné síly, které vyvíjejí součásti klikového mechanizmu a které mohou vyvolat u motoru vibrace. Setrvačné síly jako odstředivé síly Vznikají na rotujících částech klikového mechanizmu a vyrovnávají se rovnoměrným rozdělením zalomení klikové hřídele, protizávažími a pečlivým vyvážením. Pokud by nedošlo k vyvážení, tak by se více zatížila ložiska klikové hřídele a motor by byl zatížen vibracemi. Setrvačné síly posuvných částí klikového mechanizmu Lze je vyrovnat podle typu a konstrukce motoru pouze nedokonale. Zatímco například u šestiválcového řadového motoru se setrvačné síly pohyblivých částí klikového pohonu vzájemně vyrovnávají uvnitř motoru, u čtyřválcových řadových motorů tomu tak není.Působí zde setrvačné síly ve směru osy válce, které nemohou být odstraněny ani protizávažími. 215 Aby se tato nevýhoda odstranila, mohou být čtyřválcové řadové motory vybaveny dvojicí vyrovnávacích hřídelí. Vyvažovací hřídele jsou obvykle umístěny v klikové skříni po stranách klikové hřídele. Jsou určitým způsobem nevyváženy, přičemž jejich setrvačné síly mají vůči nevyrovnaným setrvačným silám klikového mechanizmu opačnou orientaci. Protože kmitání, které se musí tlumit, má dvojnásobnou frekvenci oproti frekvenci (otáčkám) klikové hřídele, musí mít vyvažovací hřídele dvojnásobné otáčky klikové hřídele. Jedna vyvažovací hřídel se vždy otáčí ve stejném smyslu jako kliková hřídel a druhá ve smyslu opačném. Tímto opatřením se dosahuje, že čtyřválcové řadové motory mají tak klidný a tichý chod jako šestiválcové řadové motory. Opravy klikových hřídelů: Kontrola klikové hřídele: Kontroluje se oválnost a házivost čepů klikové hřídele číselníkovým úchylkoměrem. Rozměry čepů se měří mikrometrem. Při opotřebení čepů se provádí: a) výměna hřídelů i s pánvemi za nové b) přebroušení hlavních a ojničních čepů na opravářské rozměry na speciálních bruskách. Odstupňování opravářských rozměrů je po 0,25 mm. Pro klikové hřídele, které byly zbroušeny na předepsaný menší opravárenský rozměr, dodává výrobce odpovídající silnější pánve ložisek. Zásadou pro přebrušování je přebroušení na co nejbližší opravářský rozměr. Pracovním rozměrem axiálních pánví (ložisek) je jejich tloušťka. 216 Kontrola vůle radiálních ložisek: Axiální vůle se měří listovými měrkami na vodícím ložisku nebo číselníkovým úchylkoměrem. Radiální vůle ložiska se může určit z měření rozměru ložisek dutinoměrem a čepů mikrometrem nebo také plastovou tyčinkou, měrkou (Plastigage). Plastová měrka Plastigage se položí axiálně na čep klikového hřídele. Víko ložiska se utáhne předepsaným momentem a poté se sejme. Šíře zploštěné měrky se porovnává s kontrolní stupnicí, která je vyznačena na obalu; např. TYPE PG-1 ukazuje vůli ložiska 0,051 mm. Každé ložisko se musí změřit samostatně. Platí: čím větší je šířka plastické tyčinky, tím menší je vůle. Setrvačník: Účel: - akumuluje pohybovou energii potřebnou k překonání pasivních zdvihů (významné zejména u jednoválcových motorů) - vyrovnává nerovnoměrnost běhu motoru (kolísání úhlové rychlosti) - pomáhá při roztáčení motoru Hmotu má soustředěnou ve věnci (na obvodu). Na svém obvodu má značky pro seřízení motoru. Materiál: litina, ocel Upevnění setrvačníku ke klikové hřídeli: šrouby k přírubě KH nasazen na kuželový konec KH a zajištěn maticí Upevnění ozubeného věnce na setrvačníku: nalisován (po nahřátí v oleji na 80°C) našroubován Po opotřebení zubů setrvačníku se může věnec otočit. Před montáží je potřeba setrvačník staticky a dynamicky vyvážit (někdy se požaduje vyvážení současně i s klikovou hřídelí. 217 218 Rozvodové ústrojí: Rozvodové ústrojí má za úkol řídit výměnu obsahu válců, to je okamžiky otevření a zavření rozvodových orgánů pro plnění válců vzduchem nebo směsí a odvádění výfukových plynů Účel: Druhy: 1. Ventilové: - SV - OHV 2. Kanálové (pístové) - dvoukanálové - tříkanálové - OHC - IOE - desmodromické - s podvojným válcem - s protiběžnými písty 3. Šoupátkové 4. Smíšené - plášťové - kanáloventilové - rotační – válcové - kuželové Ventilové rozvody: Rozvodovým orgánem jsou ventily. Tento rozvod je charakteristický pro čtyřdobé motory. Protože pracovní cyklus trvá čtyři doby (zdvihy), to je dvě otáčky klikové hřídele a za tuto dobu se ventily otevřou jen jednou, musí mít vačková hřídel poloviční otáčky oproti klikové hřídeli motoru, od které je poháněna. Převodový poměr mezi klikovou a vačkovou hřídelí: i= nKH 2 = =2 nVH 1 a) Ventilový rozvod s postranními (stojatými) ventily: Rozvod SV (z angl. Side Valves): Ventily jsou umístěny v bloku motoru z boku a jsou ovládány zespoda vačkovou hřídelí, která je také umístěna v bloku motoru. Kvůli nevýhodnému tvaru spalovacího prostoru a nemožnosti zvyšování kompresního poměru se v automobilech již nepoužívají. Jedná se o motor takzvaně spodový. b) Ventilové rozvody s ventily shora (visutými): Ventily jsou umístěny (zavěšeny) v hlavě válců a jsou ovládány shora. Motory jsou tzv. vrchové. Vačková hřídel může být v bloku motoru, nebo v hlavě válců. Podle umístění vačkové hřídele se jedná o tyto rozvody: Rozvod OHV (z angl. Over Head Valves): Ventily zavěšené v hlavě válců ovládá prostřednictvím zdvihátek, ventilových tyček a vahadel ventilů vačková hřídel umístěná v bloku motoru, to je v bloku válců, nebo v klikové skříni. 219 Rozvod OHC (z angl. Over Head Camshaft): V hlavě motoru umístěná vačková hřídel ovládá ventily přímo nebo pomocí vahadel. Rozvod DOHC (z angl. Double Over Head Camshaft): Dvě vačkové hřídele v hlavě válců ovládají ventily, obvykle jedna sací, druhá výfukové. Používá se i označení Twin Cam (TC) nebo 2 x OHC. Jednotlivé části ventilového rozvodu: Ventily: Druhy : sací výfukové Průměry talířů ventilů a velikost zdvihu ventilů musí být tak velké, aby výměna obsahu válců mohla probíhat s malými průtokovými odpory, pokud možno bez překážek. Výfukový ventil má často menší průměr než sací ventil, protože rychlé vyprázdnění spalovacího prostoru zaručuje vysoký tlak výfukových plynů při otevření výfukového ventilu. Víceventilová technika: Aby se výměna obsahu válců ještě zlepšila, jsou často motory vybaveny dvěma nebo třemi sacími ventily a jedním nebo dvěma výfukovými ventily. Motor se třemi ventily na válec: Proti dvěma menším sacím ventilům je jeden větší výfukový ventil. Pokud není možná středová poloha zapalovací svíčky, používá se zdvojené zapalování s bočně umístěnými zapalovacími svíčkami. Dosahuje se tím lepšího prohoření směsi v blízkosti hrany pístu a u přechodu mezi dnem pístu a prvním pístním kroužkem. Ventily ovládá jedna společná vačková hřídel nebo dvě samostatné. 220 Motor se čtyřmi ventily na válec: Jsou to nejčastěji vyráběné motory s více ventily. Dva větší sací ventily jsou proti dvěma menším výfukovým ventilům. Zapalovací svíčka může být umístěna téměř centricky. Sací i výfukové ventily ovládají obvykle dvě samostatné vačkové hřídele. Motor s pěti ventily na válec: Tři sací a dva výfukové ventily poskytují maximální průtokový průřez a nejlepší využití povrchu spalovacího prostoru. Zapalovací svíčka může být většinou umístěna centricky. Jedna vačková hřídel ovládá sací ventily a druhá výfukové ventily. Konstrukce: Skládá se z talíře ventilu a dříku ventilu. Talíř ventilu musí ve spojení se sedlem ventilu plynotěsně uzavírat v hlavě válců spalovací prostor a je proto přesně obroben soustružením a broušením. Konec dříku ventilu má jeden zápich, popřípadě jednu nebo více drážek, do kterých zapadají upevňovací klíny ventilu. Upevňovací klíny přenášejí vratnou sílu ventilové pružiny na ventil. Namáhání: Ventily jsou vystaveny velmi silnému mechanickému, tepelnému i chemickému namáhání. Jsou během jedné minuty až 3000-krát vačkami otevřeny a pružinami ventilů opět vráceny na sedla ventilů. Dřík (stopka) ventilu je namáhaný na tah a tlak, talíř ventilu na ohyb. Sací ventily: Jsou většinou vyrobeny z jednoho kovu. Pro snížení opotřebení může být sedlo ventilu, dřík ventilu, zápich pro upevňovací klín a plocha (čelo) na konci dříku tepelně opracované, tvrzené (kalené). Sací ventily jsou neustále ochlazovány čerstvým vzduchem nebo směsí, přesto jejich teplota může dosáhnout až 500°C. 30° α 45° š u OA = (1,5 – 2) mm Užší sedlo Široké sedlo - lépe těsní rychleji se zaklepává lépe odvádí teplo 221 Materiál: chromová ocel Výfukové ventily: Musí těsnit i za vysokých teplot (teplota výfukových plynů až 800°C u talíře ventilu). U výfukových ventilů je důležité dobré chlazení. Proto mívají větší šířku sedla než ventily sací. š u OA = (2 – 2,5) mm Materiál: ocel legovaná Ni, Cr, W Bimetalový ventil: Na talíř ventilu a spodní část přechodu talíře do dříku ventilu, které jsou nejvíce vystaveny působení výfukových plynů a nejhůře chlazeny, se používá teplu odolná (žáruvzdorná) ocel, odolná i vůči korozi a tvorbě okují. Tyto oceli však nejsou kalitelné, mají špatné kluzné vlastnosti, mají sklon k zadření ve vedení ventilů a mají špatnou tepelnou vodivost. Horní část dříku je proto z kalitelné oceli s dobrou tepelnou vodivostí, zaručující co největší přestup tepla do vedení ventilu v chlazené hlavě. Obě části se svařují na „tupo“ například svařováním třením. Duté ventily: Většinou se používají jako výfukové ventily pro zlepšení odvodu tepla. Jejich dutina je až z 60% vyplněna sodíkem. Sodík se taví při 97°C a má dobrou tepelnou vodivost. Smýkáním kapalného sodíku sem a tam se rychleji odvádí teplo od talíře ventilu k dříku ventilu, a tím se snižuje teplota talíře ventilu asi o 100°C. Na sedle talíře ventilu jsou často ventily opatřeny vrstvou vhodného materiálu (pancéřované ventily) např. slinutého karbidu, který snižuje opotřebení a tlumí rázy při dosedání ventilu do sedla ventilu v hlavě válce. Vůle ventilů: Zajišťuje za každého provozního stavu motoru (motor teplý nebo studený) to, že ventily se budou s jistotou zavírat. Všechny části motoru se podle nárůstu teploty a podle materiálu, z kterého jsou vyrobeny, více či méně roztahují. Kromě toho dochází na styčných místech přenosu sil v rozvodu motoru ke změnám délek, které jsou způsobeny opotřebením. Protože tato vůle je příčinou rázů v rozvodu a s tím souvisejícího hluku, používají se v rozvodovém mechanizmu díly, které umožňují samočinné vymezování vůle hydraulickou cestou (hydraulická zdvihátka). Vůle ventilů je u studeného motoru zpravidla větší než u teplého motoru. Vůle výfukových ventilů je obvykle větší než u sacích ventilů, protože se více zahřívají. Nastavení správné vůle ventilů se liší podle druhu motoru a konkrétního motoru. Může být předepsaná pro studený nebo teplý motor, pro stojící 222 nebo pomalu běžící motor. Podle údajů výrobce činí vůle ventilů asi 0,1 – 0,3 mm. Měří se spárovými měrkami. Hydraulické vyrovnávání vůle ventilů: U některých motorů se nemusí už dnes provádět nastavování ventilové vůle. Tyto motory jsou vybaveny hydraulickým vyrovnáváním vůle ventilů. Vůle ventilů se trvale vymezuje změnou délky některé vhodné části rozvodového mechanizmu, obvykle zdvihátka, hydraulicky ovládaným teleskopickým prvkem. Tyto prvky jsou ovládány tlakovým olejem mazací soustavy motoru. Vůle ventilů se u běžícího motoru udržuje na nule. Hrníčkové zdvihátko s hydraulickým vymezováním vůle, ovládané vačkovou hřídelí v hlavě válců, působící přímo na ventil: Hydraulické hrníčkové zdvihátko je připojeno k mazací soustavě motoru. Přívod oleje je veden bočním otvorem ve zdvihátku vedoucím do prostoru válce zdvihátka ventilu a dále je olej veden drážkou ve dně zdvihátka do prostoru nad pístkem. Činnost: a) zavírání ventilu: Úběžná strana vačky sjíždí ze zdvihátka. Pružina tlačí pístek nahoru, dokud nedolehne hrníčkové zdvihátko na bok, popřípadě základní kružnici vačky. Vlivem zvětšení prostoru pod pístkem proudí olej ze zásobníku přes kuličkový ventil do pracovního prostoru vymezovacího prvku. b) otevírání ventilu: Náběžná strana vačky najíždí na zdvihátko. Pístek vymezovacího prvku je zatížen, kuličkový ventil se zavírá a náplň oleje v pracovním prostoru prvku působí jako „pevné spojení“ a zdvihátko otvírá sací nebo výfukový ventil. Kruhovou štěrbinou mezi pístkem a pouzdrem může unikat přebytečný olej, např. při tepelné roztažnosti částí rozvodového mechanizmu. Vedení ventilů (vodítka ventilů): Jedná se o speciální pouzdra, zalisovaná do hlav válců s dobrými kluznými vlastnostmi, ve kterých se při otevírání a zavírání ventilu pohybuje dřík ventilu. Provedení: odvrtána přímo v hlavě (materiál hlavy= materiál vodítka) u litin. hlav zalisována v hlavě (vyrobena odléváním z hliníkového bronzu nebo litiny) Uložení dříku ventilu ve vedení ventilu musí být takové, aby zajišťovalo dostatečné mazání ve vedení ventilu, avšak musí zabránit tomu, aby se nedostal motorový olej vedením ventilů do sacího nebo výfukového kanálu, což by mělo za následek vyšší spotřebu oleje, usazování karbonu na dříku ventilu, popřípadě zhoršení činnosti katalyzátoru. 223 Zařízení pro pootáčení ventilu: U rychloběžných spalovacích motorů může být pod miskami pružin umístěno zařízení pro pootáčení ventilu za provozu. Toto zařízení omezuje nerovnoměrné zahřívání a deformaci talíře ventilu a usazování zbytků po spalování na talíři0 a sedle ventilu, především výfukového. Při otevírání ventilu se jedna talířová pružina, která je umístěna pod ventilovou pružinou, stoupajícím napětím zplošťuje. Talířová pružina přitom tlačí na kuličky umístěné po obvodě. Talířová pružina nutí kuličky odvalovat se na jejich nakloněných drahách a sama se odvaluje po kuličkách. Tím se ventil při každém otevíracím zdvihu o něco pootočí. Když se ventil zavírá, tak jsou kuličky malými tlačnými pružinami zatlačovány zpět do svých výchozích pozic, aniž by přitom pootáčely zpět talířovými pružinami a ventilem. Sedla ventilů v hlavách válců: Jsou to prstence ve tvaru mezikruží, zalisované do hlav z hliníkových slitin (někdy i litinových) za účelem zvýšení pevnosti dosedacích ploch pro talíře ventilů. Jejich materiál musí být teplu odolný (žáruvzdorný), odolný proti opotřebení a tvorbě okují. Materiál: - vysoce legovaná ocel - litina Do hlavy válců jsou vkládána s přesahem lisováním zatepla (ohřátá hlava, podchlazené sedlo). Mají obvykle stejný vrcholový úhel kuželovité dosedací plochy jako talíř ventilu, obvykle 45°. Pro zlepšení proudění a omezení šířky sedel ventilů se často provádí přechody kuželovými plochami s úhly 15°a 75°. S ohledem na požadovanou těsnost nesmí být šířka dosedací plochy sedla příliš velká. U sacího ventilu bývá 1,5 mm, u výfukového 2 mm, čímž se zlepšuje odvod tepla. Pružiny ventilů: Musí na konci sání a výfuku spolehlivě zavřít ventily. Používají se vinuté pružiny. Při vysokých otáčkách motoru se může blížit frekvence rozvodového mechanizmu vlastní frekvenci pružiny a tím hrozí zlomení pružiny. Zlomením pružiny může u visutých ventilů zapadnout ventil do spalovacího prostoru a tím způsobit vážné poškození motoru. 224 Způsoby omezení výrazného kmitání pružin: - proměnné stoupání - proměnný průměr drátu - proměnný průměr pružiny (kuželovitá) Často se používají pro jeden ventil dvě ventilové pružiny zasunuté do sebe, čímž se zabrání při zlomení jedné z pružin spadnutí ventilu do spalovacího prostoru. Vačková hřídel: Zajišťuje zdvihový pohyb ventilů ve správný okamžik a ve správném pořadí a umožňuje jejich zavření ventilovými pružinami. Tvary vaček: určují dobu otevření, zdvih ventilu a průběh jeho otvírání a zavírání. a) Špičatá (vejčitá) vačka: - ventil se pomalu otevírá a zavírá, plně otevřený zůstává pouze po krátkou dobu b) Strmá (ostrá) vačka: - ventil se otevírá a zavírá rychle a plně otevřený zůstává po delší dobu Nesymetrická vačka: Plošší náběžná hrana na vačce způsobuje pomalejší otevírání, strmější úběžná hrana způsobuje delší trvání otevření ventilu a jeho rychlé zavření. Výroba: - odléváním do kokil Materiál: - legovaná litina - cementační ocel (skládaná VH) Uložení: - v bloku válců (OHV) - v ložiscích v hlavě válců (OHC) - v samostatné vačkové skříni, upevněné na hlavě válců (OHC) Pohon vačkové hřídele: - ozubenými koly s ozubeným řemenem - čelními koly s šikmým ozubením (většinou u nákladních automobilů) - řetězovými koly s válečkovým řetězem - rozvodovou (královskou) hřídelí s kuželovými ozubenými koly Pohon ozubeným řemenem: Používá se většinou ozubený řemen ze zpevněného plastu.Tažná část ve vnější části řemene je vyztužena vložkou z tkaniny (kordu) ze skelného vlákna, přenášející tažné síly a omezující roztažnost. Bočnímu sklouznutí ozubeného řemene brání vodící plochy na ozubených kolech. 225 Pohon čelními koly: Používá se zejména tehdy, je-li vačková hřídel umístěná v bloku motoru (rozvod OHV). Zdvihový pohyb je přenášen zdvihátky a zdvihacími tyčkami z vaček vačkové hřídele na vahadla ovládající ventily. Pro snížení hlučnosti se používají čelní ozubená kola se šikmým ozubením. Pohon článkovým řetězem: Používá se zejména tehdy, pokud je nutno přenášet větší síly a požaduje se přesně dodržovat časování rozvodu. Potřebného konstantního napětí řetězu se dosahuje stavitelným nebo samočinným napínákem řetězu. Řetěz je obvykle dvouřadý nebo třířadý, výjimečně i jednořadý (jednoduchý). Aby se tlumila hlučnost a kmitání řetězu, je řetěz veden, zejména v odlehčené části, ve vodících lištách z plastu a řetězové kolo klikové hřídele může být s pryžovou vložkou. Vahadla: Pokud nejsou ventily přímo, případně prostřednictvím hrníčkových zdvihátek, ovládány vačkovou hřídelí, používají se vahadla. Druhy: jednoramenné dvouramenné Jednoramenné vahadlo: Je to páka, opřená na jednom svém konci o kulový čep. Na druhém konci přenáší vahadlo zdvihový pohyb vačky na ventil. Tření mezi vačkou a vahadlem se může podstatně snížit použitím jednoramenného vahadla s kladkou. Dvouramenné vahadlo: Je páka dvouramenná, uložená přibližně uprostřed na pevném čepu.Vačková hřídel působí přimo nebo prostřednictvím ventilových tyček na jedné straně vahadla, které převádí zdvihový pohyb na druhé straně na dřík ventilu. Tření mezi vačkou a vahadlem se může, podobně jako u jednoramenného vahadla, podstatně snížit kladkou, uloženou na vahadle v jehlovém ložisku. 226 Zdvihací tyčky: Přenášejí u rozvodu OHV pohyb ze zdvihátek na vahadla ventilů. Jsou vyrobeny z trubek, na kterých jsou na obou koncích zalisovány cementované koncovky – dolní půlkulová, opírá se o zdvihátko; horní miskovitá, zapadá do ní kulovitá hlava seřizovacího šroubu vahadel. Někdy prochází dutou zdvihací tyčkou mazací olej pro mazání rozvodového ústrojí v hlavě válce. U motorů traktorů bývají na zdvihacích tyčkách někdy nákružky pro dekompresor. Dekompresor: Ulehčuje protáčení klikové hřídele při roztáčení (startu) vznětového motoru tím, že částečně nebo úplně odstraňuje kompresi ve válcích nadzvednutím ventilů ze sedel a to buď sacích nebo výfukových popřípadě obojích Čepy vahadel: Kolem nich se dvojramenná vahadla natáčí. Jsou duté, často průběžné pro několik vahadel. Na povrchu čepu jsou obvodové drážky pro nasazení pojistných kroužků, které zabraňují axiálnímu posuvu vahadel. Kozlíky čepů vahadel: Nesou čepy vahadel a jsou přišroubovány k horní části hlavy válců. Rozvodová kola: Pohánějí vačkovou hřídel a všechny součásti rozvodového ústrojí. Pro správné sesazení vačkové a klikové hřídele bývají značena. n Převod: i = KH = 2 ( pro čtyřdobé motory ) nVH Ozubená kola mají pro tišší chod šikmé ozubení. Materiál: ocel třídy 11 – kolo většího φ ocel třídy 13,14 – kolo menšího φ Pohon vačkového hřídele je zpravidla řešen od předního konce klikové hřídele Hlavní části ventilového rozvodu, tak jak jdou za sebou jsou (pro rozvod OHV): rozvodová kola, vačková hřídel, zdvihátka, zdvihací tyčky, vahadla, úplné ventily s příslušenstvím, dekompresor Časovací diagram rozvodu: Je to kruhový diagram, který znázorňuje okamžiky otvírání a zavírání ventilů v závislosti na okamžité poloze (úhlu pootočení) klikové hřídele. Konkrétní hodnoty úhlů otvírání a zavírání ventilů jsou dány výrobcem motoru. 227 Nastavení rozvodu: Po demontáži se při zpětné montáži musí rozvod sestavit tak, aby odpovídal časovacímu diagramu. podle značek na rozvod. kolech. úhlovacím kotoučem Nastavení pomocí dělícího kotouče: 1. Píst prvního válce se nastaví do HÚ mezi (pomocí indikátoru) 2. Na klikový hřídel se nasadí úhlovací kotouč 3. Proti 0 uhlovacího kotouče se udělá ryska na bloku motoru 4. Kliková hřídel se natočí do polohy, kdy se má otevírat sací ventil prvního válce (počet stupňů před HÚ se odečte z časovacího diagramu). Na uhlovacím kotouči bude právě tolik stupňů před značkou na bloku motoru 5. Vačkovou hřídelí natočíme do polohy, kdy se právě začíná otevírat SV prvního válce (jde s ním volně otočit, protože talíř ventilu už nedře třením v sedle) 6. Sesadí se rozvodová kola 7. Otvírání dalších ventilů je již dáno samotnou vačkovou hřídelí Variabilní rozvody: Jsou to rozvody u kterých se může celková doba otevření ventilu uvedená ve stupních pootočení klikové hřídele za chodu motoru měnit podle otáček motoru. Lze tím zlepšit plnění válců ve velkém rozsahu otáček motoru. U motorů s obvyklým ovládáním ventilů je plnění válců optimální akorát v oblasti otáček motoru, které odpovídají největšímu točivého momentu a motor vydává největší tažnou sílu. Při dalším zvyšování otáček motoru se sice výkon motoru zvětšuje až na maximální hodnotu, ale točivý moment se pro zhoršené plnění válců snižuje. Nechá-li se co možná nejdéle otevřený sací ventil, zlepší se plnění válců při vysokých otáčkách motoru. Při nízkých otáčkách motoru dochází vzhledem k velkému překrytí ventilů k nepravidelnému chodu motoru a velkým ztrátám při výměně obsahu válců. To vede ke snížení výkonu motoru 228 a vysokému podílu škodlivin ve výfukových plynech. Rozlišujeme následující systémy variabilních rozvodů: - variabilní ovládání vačkové hřídele - variabilní ovládání ventilů Variabilní ovládání vačkové hřídele Mění polohu vačkové hřídele sacích ventilů vůči vačkové hřídeli výfukových ventilů, čímž se mění okamžiky otevření a zavření sacích ventilů a překrytí ventilů v určitých oblastech otáček. Regulace je obvykle dvoustupňová, to je mezi dvěma stavy. Doba otevření ventilů a zdvih ventilů zůstávají nezměněné. Řídící veličina jsou otáčky motoru, korekčními veličinami mohou být zatížení motoru a teplota motoru Činnost: a) Oblast chodu naprázdno (volnoběhu) a nízkých otáček (do 2000 ot/min): Otvírání sacích ventilů je opožděno. Vačková hřídel se opožďuje za otáčením klikové hřídele. Překrytí ventilů je zmenšeno. Množství výfukových zplodin vytlačených do sání a jejich zpětné nasátí je sníženo ꞊˃ zlepšuje se průběh spalování, zvyšuje se točivý moment. b) Oblast středních a vyšších otáček (2000 – 5000 ot/min): Vačková hřídel předbíhá klikovou hřídel a otvírání sacích ventilů je uspíšeno. Překrytí ventilů se zvětšuje. S ohledem na malou rychlost proudění čerstvých plynů proniknou výfukové plyny do sání, ale odtud jsou při sacím zdvihu nasávány zpět do válců ꞊˃ nastává vnitřní recirkulace výfukových plynů, která snižuje teplotu při spalování a podíl NOX ve výfukových plynech. V kompresi se sací ventily zavírají dříve, a písty které jdou nahoru, nevytlačují zpět do sání žádný vzduch nebo směs ꞊˃ zvýší se kompresní tlak a výkon motoru. Okamžik změny časování, přepnutí z „později“ na „dříve“ závisí na otáčkách motoru, teplotě motoru a jeho zatížení. c) Vysoké otáčky (nad 5000 ot/min): Vačková hřídel se opožďuje za otáčením klikové hřídele. Sací ventily se zavírají daleko za DÚ. Vzhledem k vysoké rychlosti proudění v sání proudí vzduch nebo směs do válce i přesto, že se již píst pohybuje nahoru (kompresní zdvih).Tento efekt přeplňování zlepšuje plnění válců a zvyšuje výkon motoru. 1) stavitelným napínákem řetězu (VarioCam): Přímo od klikové hřídele je poháněna vačková hřídel výfukových ventilů, jejíž časování je neproměnné. Vačková hřídel výfukových ventilů pohání řetězovým převodem s napínákem vačkovou hřídel sacích ventilů. 229 Hydraulickým ovládáním nastavení polohy napínáku řetězu se natáčí sací vačková hřídel vůči výfukové vačkové hřídeli. Napínák v horní poloze: Toto je základní poloha. Ovládacím vedením A je veden do napínáku řetězu tlakový olej z mazací soustavy motoru. Napínák je v horní poloze a sací vačková hřídel v poloze „později“. Napínák ve spodní poloze: Ovládací vedení A napínáku se uzavře nastavovacím pístem, šoupátkem. Tlakový olej je nyní přiváděn ovládacím vedením B do napínáku, který se posune do spodní polohy. Dolní větev řetězu se prodlouží, horní zkrátí a sací vačková hřídel se pootočí ve směru „dříve“. 2) hydraulicko – mechanickým nastavovačem (Vanos): U tohoto systému se natáčí vačková hřídel sacích ventilů vůči svému rozvodovému kolu. Systém se skládá z následujících částí: - hydraulická nastavovací jednotka - mechanická nastavovací jednotka - magnetický ventil pro hydraulické nastavení Magnetický ventil je ovládán v závislosti na otáčkách motoru. Šoupátko ventilu se přestavuje podle potřeby doleva nebo doprava.Axiální pohyb pístu v hydraulické nastavovací jednotce vyvolá v mechanické nastavovací jednotce šikmým ozubením přestavění vačkové hřídele ve směru „dříve“ nebo „později“. Činnost: Přestavění vačkové hřídele ve směru „dříve“: Při tomto nastavení se tlakový olej z mazací soustavy motoru vede kanálem „dříve“ a píst v hydraulické nastavovací jednotce se axiálně posune. Ozubené kolo, které je na pístu uloženo otočně, pootáčí sací vačkovou hřídel oproti řetězovému kolu ve směru „dříve“. Přestavení vačkové hřídele ve směru „později“: Šoupátko elektromagnetického řídícího ventilu se přesunuje na základě pokynů řídící jednotky motoru tak , že tlakový olej se vede kanálem „později“. Tlak oleje působí na opačnou stranu pístu hydraulické nastavovací jednotky a píst se posouvá na opačnou stranu. Prostřednictvím mechanické nastavovací jednotky pootáčí sací vačkovou hřídel směrem „později“. 230 Dvojitý systém Vanos: U tohoto systému se nepootáčí pouze vačková hřídel sacích ventilů, ale také vačková hřídel výfukových ventilů a to vůči svým rozvodovým kolům. Variabilní ovládání ventilů: U tohoto způsobu se podle provozního stavu motoru mění - okamžik otevření ventilů - úhel otevření ventilů - zdvih ventilů Ovládání ventilů ovlivňují: - otáčky motoru - zatížení motoru - rychlost jízdy - teplota chladící kapaliny Konstrukce a činnost: U variabilního ovládání ventilů jsou jak na straně sání, tak na straně výfuku použita tři vahadla. Každé vahadlo je ovládáno zvláštní vačkou. Krajní vačky ovládají primární a sekundární vahadla a přes ně ventily při nízkých a středních otáčkách motoru. Prostřední vačka ovládá ventil přes střední vahadlo a řídí otvírání a zavírání ventilů při vysokých otáčkách motoru. Ovládání ventilů při nízkých otáčkách: Primární, sekundární a prostřední vahadlo jsou uvolněné. Vratná pružina v sekundárním vahadle udržuje obě přesuvné západky A a B v odblokované poloze.Ventily jsou ovládané jen primárním a sekundárním vahadlem. Zdvih ventilu je malý a úhel otevření ventilu menší. Ovládání ventilů při vysokých otáčkách: V okamžiku přepnutí se otevře elektromagnetický ventil podle povelů řídící jednotky motoru a tlak motorového oleje působí na přesuvnou západku A. Tím se obě přesuvné západky A a B posunou proti síle vratné pružiny doprava a spojí všechna tři vahadla. Ventily jsou v této poloze ovládány jen střední vačkou 231 s největším zdvihem a nejdelší dobou otevření ventilů. Primární a sekundární vačky běží naprázdno, protože se nedotýkají spojeného vahadla. Pístové rozvody: Používají se u dvoudobých motorů. Druhy: Dvoukanálový rozvod: Píst obsluhuje jen kanál přepouštěcí a výfukový. Sání se ovládá samočinným ventilem nebo šoupátkem. Sem patří i motory s přeplňováním, u kterých pístové nebo rotační dmychadlo dodává směs přímo do válce vyplachovacím kanálem. Tříkanálový rozvod: Píst obsluhuje všechny tři kanály – sací, přepouštěcí, výfukový. Vyplachování: příčné: přepouštěcí a výfukový kanál jsou protilehlé. Píst má nálitek (deflektor), který usměrňuje proud zápalné směsi k hlavě a nedovolí, aby směs unikala do výfuku. Vratné: přepouštěcí kanály jsou dva a vyúsťují ve směru tečny k obvodu pístu. Toto uspořádání umožňuje, že zápalná směs postupuje podél stěny vzhůru do hlavy, obrací se dolů a přitom před sebou postupně vytlačuje výfukové plyny do výfukových kanálů. S protiběžnými písty: Vzduch, popřípadě zápalná směs se přivádí do spalovacího prostoru řadou otvorů, umístěných po obvodu na jednom konci válce, posupuje válcem v jednom směru a přitom vytlačuje před sebou výfukové plyny. Spodní píst ovládá vyplachovací kanály a horní ovládá výfukové kanály. Vyplachování: Souproudé: čerstvá přepuštěná směs postupuje v ose válce a vytlačuje před sebou zplodiny hoření směrem k výfukovým kanálům. S podvojnými válci: Jedná se o zvláštní provedení příčného vyplachování. Motor má dva válce a společný spalovací prostor. První píst ve směru otáčení klikové hřídele předbíhá při průchodu DÚ i HÚ druhý píst. Předbíhání pístu umožňuje společná rozvidlená ojnice. Dvoupístový motor má nesouměrné časování rozvodu (kanály se otvírají a zavírají v rozdílných úhlech vzhledem k úvratím pístu. Šoupátkové rozvody: Jsou vhodné pro čtyřdobé motory, ale mohou se uplatnit i u některých dvoudobých motorů. Jejich výhodou je dobré plnění válce, lepší objemová účinnost, vyšší kompresní poměr, nevýhodou horší přestup tepla z pístu do válce, obtížné mazání šoupátek. 232
Podobné dokumenty
Traktory a doprava I - Katedra zemědělské, dopravní a manipulační
takt je pracovní), nebo čtyřdobé (každý čtvrtý takt je pracovní).
2.3 Rozdělení pístových spalovacích motorů
Dle druhu používaného paliva buď na kapalná paliva (benzin, petrolej, nafta,
mazut, líh,...
Učebnice 06 - Větrná energie
Říkává se, že energie je krev průmyslu. Ale zdaleka nejen průmyslu. Často si ani neuvědomujeme, že energie je základním předpokladem veškerého života na naší
planetě, tedy i nás - lidí. Každé malé ...
45. BARUM CZECH RALLY ZLÍN 28.
tenkostěnných a masivních výrobků. Vstřikováním kaučukových směsí do uzavřených forem vzniká možnost výrobu vysoce mechanizovat, případně plně automatizovat.
Úroveň technologie je dána především úr...
ZDE - Elit
Jak najít vhodný startér nebo alternátor?
V ELIT eCat najdete startér nebo alternátor
v sekci Elektroinstalace po výběru modelu vozidla. Druhá možnost je vyhledání přímo dle OE
čísla nebo čísla výr...
OBCHODNÍ AKADEMIE ORLOVÁ Znojmo 2006 P Ř ÍRODOV Ě DNÝ
V našich podmínkách jsou používány oleje, které jsou vhodné pro celoroční
provoz. Nelze přitom smíchávat oleje libovolně. Obvykle je používán olej
řady AD (aditivní oleje) – pro zvýšení viskozity ...
Odpady a druhotné suroviny I - EnviMod
4.3.2 Zabezpečení jakosti ............................................................................................ 41
4.3.3 Statistika vzorkování ..................................................
6. energetika, energetické stroje a systémy
V procesu karbonizace vznikají i kapalné produkty – benzinové uhlovodíky, dehet,
benzol, čpavek a voda. Dalším produktem karbonizace černého uhlí při teplotě
1050°C je svítiplyn. Hlavním produktem ...