pod tímto odkazem celý sborník - Energetický ústav
Transkript
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Fakulta strojního inženýrství Energetický ústav – Odbor energetického inženýrství ENERGIE Z BIOMASY IV Sborník příspěvků ze semináře 2005 editoři Ing. Marek Baláš Ing. Přemysl Kohout Ing. Martin Lisý Ing. Hugo Šen ENERGIE Z BIOMASY IV Sborník příspěvků ze semináře VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FSI – EÚ – OEI 2005 Publikace je sborníkem příspěvků ze semináře Energie z biomasy, který se konal v rámci stejnojmenného projektu GAČR 101/03/H064 7. a 8. prosince 2005 v Brně. Články pocházejí z pera autorů, kteří působí na výzkumných a akademických pracovištích v ČR, SR a SRN a zabývají se tematikou biomasy jako obnovitelného zdroje energie – především ale technickou a ekologickou stránkou jejího využití. Příspěvky jsou zaměřeny na produkci a využití alternativních paliv na bázi biomasy, jejich chování a emise při spalování, dále na experimenty v oblasti spalování, zplyňování a pyrolýzy, vedení procesu pyrolýzy a zplyňování, úpravu plynu ze zplyňování biomasy a analytické metody používané v dané oblasti. Titulní strana: ilustrační foto Editoři: Ing. Marek Baláš, Ing. Přemysl Kohout, Ing. Martin Lisý, Ing. Hugo Šen Vysoké učení technické v Brně, 2005 ISBN 80-214-3067-2 PŘEDMLUVA Letošní setkání doktorandů zabývajících se problematikou energetického využívání biomasy, konající se vždy na konci roku, je v pořadí už čtvrté. Semináře ve dnech 7. a 8.12.2005 se zúčastnilo přes 30 zájemců a bylo předneseno 24 referátů. Vedle členů řešících doktorský projekt č.101/03/H064 „Energie z biomasy“ a pořádajícího VUT v Brně a VŠB Ostrava se ho zúčastnili též pracovníci VŠCHT Praha, ČVUT Praha, Výzkumného ústavu hnědého uhlí Most, AV ČR Praha, TU Košice, TU Zvolen a poprvé doktorandka z TU Bergakademie ve Freibergu v SRN. Kladem je, že se semináře vedle doktorandů zúčastnili též odborníci z praxe. Referáty, uveřejněné v tomto sborníku, se zabývají širokým okruhem problémů, zejména výzkumem termofyzikálních vlastností uměle pěstovaných nových druhů biomasy, efektivním spalováním, zplyňováním a pyrolýzou biomasy a čištěním plynů, vzniklých ze zplyňování. Další příspěvky jsou věnovány novým měřicím metodám a problematice energetického využití čistírenských kalů. Obsahy všech příspěvků, které jsou současně i tématy budoucích doktorských disertačních prací autorů, řeší aktuální teoretické problémy vycházející z potřeb průmyslové praxe. Její vztah k biomase, jakožto u nás vhodného doplňkového zdroje užitné energie, se změnil po našem vstupu do EU, kdy byly již použity a budou i nadále legislativně zaváděny ekonomické stimuly vedoucí k většímu využívání obnovitelných zdrojů energie. Vedle nových poznatků, které autoři veřejně prezentují, umožňují tyto semináře získání širšího pohledu na vlastní vědeckou činnost, umožňují spolupráci a dialog mezi jednotlivými účastníky a vedou k větší propojenosti jednotlivých školicích pracovišť. V neposlední řadě umožňují neformální setkání a navázání osobních kontaktů. Domnívám se, že letošní seminář splnil svůj cíl. Doc.Ing. Ladislav Ochrana, CSc. odborný garant semináře 7.12.2005 /3/ OBSAH BALÁŠ M., LISÝ M., KOHOUT P., OCHRANA L. Provozní podmínky vysokoteplotního katalytického filtru. ........................................................................ 7 Tento článek se věnuje možnosti čistění plynu poloprovozním kontinuálně pracujícím filtrem se sesuvným dolomitovým ložem, který slouží k redukci dehtů a prachu obsažených v plynu vznikajícího ze zplyňování biomasy. Jsou zde uvedeny základní parametry filtru, základní provozní podmínky a dosažené výsledky. Ačkoliv vývoj tohoto zařízení ještě nebyl ukončen a zejména provozní podmínky se stále optimalizují, bylo za filtrem dosaženo velmi nízkých hodnot obsahu dehtů a prachu v plynu. Tyto výsledky již nyní umožňují splnění vytyčeného cíle – možnost přivedení plynu do spalovacího motoru. BLAŽEJOVSKÁ L., POHOŘELÝ M., HEJDOVÁ P., VOSECKÝ M., PUNČOCHÁŘ M., VOŠTA J., SVOBODA K. Návrh provozních podmínek experimentu zplyňování dřevěné drti v atmosf. fluidním generátoru........... 13 Zplyňování ve fluidní vrstvě nabízí atraktivní způsob energetického zhodnocení odpadní a cíleně pěstované biomasy (tzv. „energetických plodin“). V práci jsou popsány materiálové (fyzikální) a chemické vlastnosti paliva (dřevěné drti) a materiálu fluidní vrstvy (písku) s ohledem na dávkování, pneumotransport a fluidaci. Cílem experimentu bylo proměření vlivu teploty nad vrstvou (freeboardu) na majoritní a minoritní složky generátorového plynu. GEFFERT P. Možnosti využitia skládkového plynu. .................................................................................................. 21 Článok sa zaoberá vznikom skládkového plynu z komunálneho odpadu a jeho nasledovným zužitkovaním v technológii kogenerácie. Je popísaný návrh kogeneračnej jednotky pre podmienky konkrétnej skládky komunálneho odpadu KÚDELNÍK v Spišskej Novej Vsi, ktorej odplynenie ako aj analýzy zloženia skládkového plynu sa robia na odplyňovacom zariadení WS READY 300. HRDLIČKA J., VERNER R., HEJDOVÁ J. Spalování speciálních energetických rostlin. .......................................................................................... 27 Cílem tohoto příspěvku je prezentovat výsledky experimentů spalování určitých druhů plodin (energetických rostlin) na spalovacích zařízeních malých výkonů – výkonové rozsahy jsou 15 – 30 kW. Veškerá testovaná paliva jsou ve formě standardních pelet. Testováno bylo několik druhů vybraných energetických rostlin a provededno srovnávací měření s peletami ze dřeva a směsi jednotlivých druhů pelet. Pro některé případy bylo kromě měření základních emisí provedeno i měření koncentrací persistentních látek. CHALUPA P., PASKOVÁ I., KOZA V., KRYSTL V., SKOBLIA S., MACHAČ P. Vliv vody na rozdělení síry v plynu mezi sulfan a karbonylsulfid za podmínek horkého čistění plynu...... 35 Přítomnost vody v plynu ovlivňuje rozdělení síry v plynu mezi sulfan a karbonylsulfid. Lze ukázat, že v suchém generátorovém (syntézním) plynu se za zvýšených teplot přítomná síra rozděluje mezi sulfan a karbonylsulfid v řádově stejných dílech, zatímco při vlhkostech typických pro zplynění biomasy přítomná voda velmi výrazně omezuje tvorbu karbonylsulfidu. To ukazují i výpočty rovnováh, skutečná situace, která zavisí i na kinetice reakce, je ilustrována výsledky experimentů. JANÁSEK P. Kontinuální měření vlhkosti biomasy. ..................................................................................................... 39 Existují přístroje a zařízení, které umožňují poměrně spolehlivě měřit vlhkost různých materiálů. Na druhou stranu kontinuální měření vlhkosti v biomase je oblast, která není v současné době dostatečně prozkoumána. Tento příspěvek popisuje experimenty, ve kterých je pozornost věnována testování měřícího přístroje, jenž umožňuje kontinuální měření vlhkosti v biomase. KOHOUT P, BALÁŠ M. Snižování tvorby dehtů při zplyňování biomasy dávkováním inertních materiálů do fluidního lože. ........ 45 Pro optimalizaci provozu atmosférických fluidních zařízení je možno využít přídavných inertních materiálů a tím zvýšit stabilitu fluidní vrstvy. Tento článek pojednává o přípravě a výsledcích provedených experimentů na stendu Biofluid 100 s dávkováním křemičitých písků do fluidního lože. /4/ KOHUT J. Bezemisní parní cyklus. ...........................................................................................................................51 Příspěvek seznamuje s novými parními cykly neprodukujícími emise skleníkových plynů do atmosféry a pracujících s vysokou účinnosti. Ukazuje možnou novou koncepci cyklu se separátorem paroplynové směsi, který má nahradit koncepci stávajíc, kdy je oxid uhličitý separován a evakuován z kondenzátoru. Tyto nové technologie pracují s přímou výrobou páry v generátoru, kde nedochází k přenosu tepelné energie díky teplosměnným plochám, ale pára vzniká vypařením vody vstřikované přímo do spalovací komory (vzniklých spalin). Využívá se tak bezezbytku spalné teplo paliva. LISÝ M., BALÁŠ M., KOHOUT P., SKÁLA Z. Energetické parametry biomasy při fluidním zplyňování. .........................................................................55 Tento příspěvek se věnuje prezentaci dílčích výsledků projektu "Energetické parametry biomasy". Popisuje experimenty provedené s různými biopalivy z kategorie dřevin i stébelnin. Přináší stručnou charakteristiku použitých biopaliv, ale hlavně popisuje provedené experimenty a jejich výsledky se zaměřením na kvalitativní hodnocení vyprodukovaného syntézního plynu a chování fluidního generátoru během provozu. MACHAČ P., KUBA J., CHALUPA P., KREMANOVÁ B. Laboratorně ověřené metody čištění plynu pro vysokoteplotní palivový článek. ......................................63 Článek pojednává o sorbentech nežádoucích komponent generátorového plynu, o postupu jejich laboratorní přípravy a o principu měření jejich sorpční účinnosti v oblasti vysokých teplot. Následuje popis funkce testovací aparatury a nakonec jsou shrnuty dosažené výsledky. MILČÁK P. Možnosti termického využívání čistírenských kalů v kotli s cirkulující fluidní vrstvou. .............................67 Příspěvek se zabývá možnostmi termického využívání mechanicky odvodněných stabilizovaných kalů z čistíren odpadních vod v kotli s cirkulující fluidní vrstvou, zejména co se týče dopravy kalů do kotle a vlivu na účinnost, provozní spolehlivost kotle a emise při spalování vznikající. NAJSER J. Návrh technologie vysokoteplotního čištění energoplynu........................................................................73 Široké uplatnění zplyňovacích procesů se nabízí v oblasti výroby elektrické energie v kogeneračních jednotkách. Hlavní překážkou bránící rozšíření zplyňovacích technologií je splnění požadavků na kvalitu a čistotu produkovaného energoplynu. Tento příspěvek je zaměřen na možnost odprášení horkého plynu a ukazuje návrh ověřovací technologie pro množství plynu 250 mn3/hod, což odpovídá tepelnému výkonu reaktoru cca 400 kWt. POHOŘELÝ M., SVOBODA K., HEJDOVÁ P., VOSECKÝ M., TRNKA O., HARTMAN M. Vliv reakčních podmínek na fluidní spalování mokrých stabilizovaných čistírenských kalů. ....................79 Stabilizované čistírenské kaly obsahují více než 45 % organických komponent v sušině, což by podle legislativy EU mělo v budoucnu znemožnit skládkování. Termická likvidace je jeden z logických způsobů využití energetického potenciálu kalu. Práce se v první části zabývá popisem materiálových vlastností kalu s ohledem na fluidní spalování. Těžiště leží v proměření vlivu teploty fluidní vrstvy a teploty nad ní (freeboardu) na emise NOx a N2O. SCHRAGE C., PROKEŠ O., TENKRÁT D. Production of synthetic gaseous fuels in natural gas quality out of biomass and waste. .........................85 This paper engages in the feasibility of gasification of biomass and waste to receive gaseous fuel in the quality of natural gas (SNG). To produce SNG out of biomass and waste, these solid fuels has to be gasified. The composition of the produced gas depends on different properties like gasifier type and gasification agent. The quality of the produced gas isn’t suitable for direct utilisation, so gas cleaning is necessary. SKOBLJA S., MALECHA J., KOUTSKÝ B. Vysokoteplotní úprava syntézního plynu. ................................................................................................91 Biomass and plant wastes gasification in small and medium units enables effective transformation of problematic fuels not only to heat but also to electricity. This is an advantage in comparison with combustion. However, inaccessibility of effective and cheap gas cleaning is an “Achileus heel” of this technology. The paper deals with problems connected with high temperature cleaning of the produced gas and discuss requirements for its utilization in combustion engines, gas turbines and high temperature fuel cells. A specific hot gas cleaning process is proposed, which consist of continually working moving bed filter of granular material. This calcareous material captures also H2S a HCl. Tar removal is made in the first stage in the fluidized bed reactor and in the second stage on nickel catalysts placed behind the moving bed filter. This system would be capable to produce the clean gas usable in combustion engines, gas turbines and high temperature fuel cells. /5/ STAF M., BURYAN P. Komplexní experimentální přístup při výzkumu pyrolýzy biomasy. ......................................................... 99 V příspěvku je stručně popsána metoda výzkumu pyrolýzy odpadní biomasy založená na kombinaci přímého spojení simultánního termického analyzátoru s hmotnostním spektrometrem a retortové pyrolýzní aparatury. Cílem výzkumu je vývoj prakticky aplikovatelného postupu termické destrukce vybraných druhů odpadní rostlinné biomasy za účelem jejího odstranění spojeného s výrobou kapalných a plynných paliv. V rámci výzkumu jsou sledovány vlivy volby zpracovávané suroviny, rychlosti ohřevu, dosažené teploty a doby setrvání v reakčním prostoru na množství, distribuci a chemické složení požadovaných produktů. STAF M., BURYAN P. Stanovení vlastností dehtů produkovaných při pyrolýze biomasy. ........................................................ 105 Příspěvek shrnuje poznatky o metodice stanovování důležitých parametrů kapalných organických produktů získaných pomalou pyrolýzou vybraných druhů odpadní biomasy. Vedle plynu představují tyto dehty významný produkt, který obvykle vyniká vysokou výhřevností a může být rovněž zdrojem širokého spektra chemických látek vhodných pro další využití. ŠYC M., PEKÁREK V, PUNČOCHÁŘ M., FIŠEROVÁ E. Metody destrukce chlorovaných aromatických uhlovodíků ze spalin. ................................................... 113 Odstraňování perchlorovaných látek, zejména persistentních organických polutantů, ze spalin je významným problém pro mnohé spalovací jednotky. Adsorpční nebo absorpční procesy zajistí pouze transfer POP látek ze spalin na pevný nebo kapalný sorbent. Technologie založené na katalytické oxidaci zajišťují destrukci těchto látek. Nejnovějším přístupem je technologie firmy GORE spojující povrchovou filtraci a katalytickou destrukci POP látek. TENKRÁT D., PROKEŠ O., ČÍŽEK Š., TEKÁČ V. Spalovací zkoušky paliv na bázi odpadního papíru. .............................................................................. 117 Příspěvek volně navazuje na práci publikovanou na semináři Energie z biomasy III., která se zabývala produkcí (výrobou) alternativních paliv z odpadního papíru, biomasy a hnědého uhlí. Shrnuje výsledky spalovacích zkoušek několika typů pevných paliv na bázi odpadního papíru v kotli o výkonu 24 kW. V příspěvku jsou diskutovány základní vlastnosti těchto paliv a především průběh a výsledky spalovacích zkoušek s vyhodnocením emisních faktorů základních polutantů (NOx, CO, SO2 a CxHy) a jejich porovnání s emisními faktory dřevěných briket, které jsou běžně komerčně dostupné na Českém trhu. VOSECKÝ M., POHOŘELÝ M., HEJDOVÁ P., SKOBLJA S., KOUTSKÝ B., PUNČOCHÁŘ M. Spoluzplyňování uhlí s odpadním plastem (PET). ................................................................................. 125 Spoluzplyňování fosilního a alternativního paliva, kterým jsou zde odpadní plasty, představuje zajímavou možnost úspory fosilních paliv a též zhodnocení jinak nevyužitého odpadu. Vhodným zplyňovacím generátorem je pro taková paliva generátor fluidní. V této práci byl studován vliv teploty fluidní vrstvy a teploty nad vrstvou (freeboardu) na složení produkovaného plynu při zplyňování směsi hnědého uhlí a polyethylentereftalátu (PETu). Experimenty ukázaly významný vliv teploty fluidní vrstvy, oproti nevýznamnému vlivu teploty freeboardu. ZÁBRANSKÁ M., SEDLÁČEK P., SEDLÁČKOVÁ V., LORENZ T. Energetické využití netradičních surovin při výrobě nového ekologického paliva. ................................ 129 Cílem tohoto příspěvku bylo ověření možnosti energetického využití biomasy, odpadů, a mosteckého uhlí jako složky do směsných briket určených ke spalování. Byly připraveny vzorky o různém poměrném zastoupení a v rámci spalovacích zkoušek měřeny emise oxidů síry. Tyto hodnoty byly dále porovnány s emisemi síry při spalování běžných tříděných uhelných druhů. ŽIDEK M. Dezintegrace jako součást anaerobní kofermentace. ............................................................................ 133 Impulsem pro řešení tématu prací je stále vyšší zájem o intenzifikaci bioplynových technologií, které jsou využívány zejména v zemědělství. Jde především o kofermentaci exkrementů hospodářských zvířat a bioodpadů (vznikající v zemědělské, komunální či průmyslové sféře) a možnou předúpravu těchto látek z důvodu lepších výnosů vzniklého bioplynu. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------LANGOVÁ N. Tvorba, využívanie a spracovanie bioplynu........................................................................................... 139 Příspěvek je složen z Powerpointových presentací. /6/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2006 PROVOZNÍ PODMÍNKY VYSOKOTEPLOTNÍHO KATALYTICKÉHO FILTRU Marek Baláš, Martin Lisý, Přemysl Kohout, Ladislav Ochrana Tento článek se věnuje možnosti čistění plynu poloprovozním kontinuálně pracujícím filtrem se sesuvným dolomitovým ložem, který slouží k redukci dehtů a prachu obsažených v plynu vznikajícího ze zplyňování biomasy. Jsou zde uvedeny základní parametry filtru, základní provozní podmínky a dosažené výsledky. Ačkoliv vývoj tohoto zařízení ještě nebyl ukončen a zejména provozní podmínky se stále optimalizují, bylo za filtrem dosaženo velmi nízkých hodnot obsahu dehtů a prachu v plynu. Tyto výsledky již nyní umožňují splnění vytyčeného cíle – možnost přivedení plynu do spalovacího motoru. Klíčová slova: biomasa, katalytické štěpení, odstraňování dehtů ÚVOD Současné trendy v energetice vedou k širšímu využívání obnovitelných zdrojů energie. Za nejperspektivnější obnovitelný zdroj je v současné době v České republice považována biomasa. Existuje široká škála postupů pro převod biomasy na hodnotnější paliva. Jednou z těchto technologií většího energetického využití biomasy bude v budoucnosti zplyňování a následné zpracování energoplynu v kogeneračních jednotkách. Termochemické zplyňování pomocí vzduchu je přeměna (konverze) organické hmoty v nízkovýhřevný plyn, který je po následných úpravách použitelná např. v kogeneračních jednotkách. Složení plynu ovlivňuje řada faktorů, např. složení paliva, obsah vody, reakční teplota a rozsah oxidace produktů pyrolýzy. Průvodními složkami plynu bývají stopová množství vyšších uhlovodíků (ethan a ethén aj.), drobné částice dřevného uhlí a popela, dehty a další látky. Přítomnost dehtů a prachu v energoplynu je jednou z hlavních překážek jeho využití. Koncentrace dehtů je funkcí teploty zplyňování (klesá s jejím nárůstem) a závisí také na typu reaktoru a podmínkách zpracování. Dehty vzniklé pyrolýzou se tepelně krakují ve většině případů na žáruvzdorné dehty, saze a plyny. Zkoušky ukázaly, že produkce dehtů při zplyňování dřeva je mnohem větší než u uhlí nebo rašeliny a že tyto dehty bývají těžší, stabilnější aromatické látky [1]. To znamená, že technologie vyvinuté pro odstraňování dehtů při zplyňování uhlí nemusí být přímo přenositelné na zakládanou biomasu. Proto je cílem celé řady výzkumů snižovat tvorbu dehtů, popř. je účinně odstraňovat. METODY ELIMINACE DEHTŮ Opatření ke snížení obsahu dehtů v plynu lze rozdělit na primární a sekundární. Primární opatření jsou aplikovaná uvnitř reaktoru. Jsou intuitivně atraktivní, protože mají potenciál zvýšit celkovou účinnost přeměny energie a současně omezují potřebu odstraňovat dehty z plynu mimo reaktor, s čímž je spojen i pokles investičních a provozních nákladů. Obecně jsou používány dva následující postupy. První z nich je termický rozklad, při kterém lze úspěšně termicky štěpit dehty při teplotách nad 1000°C, v ideálním případě přes 1200 °C, což však klade velké nároky na používané konstrukční materiály [2]. Druhou možností je katalytický rozklad dehtů. Pro katalytickou podporu štěpné reakce jsou do lože reaktoru přidávány různé materiály jako olivín, křemenný písek a jiné minerální a kovové látky. Jako nejhodnější se pro svou dostupnost, cenu a vlastnosti jeví dolomit a olivín [2,3]. Ve fluidním loži probíhají reakce velmi intenzivně díky poměrně vysokým teplotám a turbulentnímu proudění. Nevýhodou tohoto postupu je zvýšení emisí vlivem otěru katalyzátoru. Současný výzkum ale naznačuje, že použití výše zmíněných tzv. in-situ katalyzátorů sice může snížit úroveň dehtů, nicméně se jeví jako neefektivní přístup pro jeho kompletní odstranění – alespoň pro systémy zplyňování velkého měřítka. U tzv. sekundárních opatření se jedná o dodatečné odstraňování dehtů. Sekundární opatření je možno rozdělit do dvou základních skupin: na suché metody (použití katalyzátorů) a mokré metody (vypírka plynu). Vypírka plynu je metoda založená na umělé kondenzaci složek dehtu. Tento způsob čištění a chlazení plynu je jednoduchý, lze říci ověřený, má však dvě zásadní nevýhody. Během procesu se ochlazením plynu ztrácí významná část tepelné energie a vznikají odpadní vody znečištěné dehty, fenoly a dalšími látkami (NH3, HCl, HCN). Ing. Marek Baláš, VUT FSI Brno, EÚ, Technická 2896, 616 69 Brno, [email protected] /7/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Působení a vlastnosti katalyzátorů pro čištění plynu jsou podrobně popsány v literatuře [3,4]. Reakční nádoba oddělená od zplyňovacího reaktoru umožňuje lepší regulaci teploty a snížení turbulence proudění plynu, což přispívá k prodloužení reakční doby. Obecně jsou používány k štěpení dehtů nerosty (dolomit, zeolit a kalcit apod.) a kovové katalyzátory na bázi Ni, Mo, Co, Pt, Ru a dalších prvků [5,6]. Výhodou kovových katalyzátorů je nižší provozní teplota - dosahují maximální konverze dehtů již při 450÷550°C. Jejich nevýhody jsou citlivost na deaktivaci sírou (tzv. otrava sírou), na malé koncentrace vodíku (snižují katalytickou aktivitu). Metody s využitím nerostných katalyzátorů používají levnější a více odolná plniva avšak jejich provozování je více energeticky náročné. Pro dolomit byla v laboratorních podmínkách dosažena konverze 95 až 99 % při 750 až 900 °C. Z toho plyne nutnost ohřátí plynu. Ohřev probíhá na úkor účinnosti celého zařízení. EXPERIMENTÁLNÍ STEND BIOFLUID 100 V roce 2000 byl na pracovišti autora zahájen výzkum zplyňování biomasy a tuhých odpadů v atmosférické fluidní vrstvě. Byl zde postaven a zprovozněn fluidní atmosférický reaktor těchto parametrů: • • • • výkon (v energoplynu) příkon (v palivu) spotřeba dřeva průtok vzduchu 100 kWt 150 kWt 40 kg/h 150 mn3/h Zařízení může pracovat ve zplyňovacím i ve spalovacím režimu. Zplyňovací režim je možný se stacionární nebo cirkulující fluidní vrstvou. Průměrná výhřevnost produkovaného plynu se pohybuje v závislosti na použitém palivu a provozních podmínkách v rozmezí 4÷7 MJ/mn3, obsah tuhých částic v intervalu Obr. 1 Stend BIFLUID 100 1500÷2800 mg/mn3 a obsah dehtů od 1 do 8 g/mn3. V roce 2004 pak byl za zplyňovací generátor zařazen poloprovozní, kontinuálně pracující, horký katalytický filtr. Obr. 2 Schéma zařízení /8/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Pozn k Obr. 2 - měřené veličiny: T101-103…teploty v generátoru, T104-105...teploty pod cyklonem, T106...teplota v cyklonu, T107...teplota vstupujícího prim.vzduchu, T108...teplota plynu na výstupu z pláště, F 1-3…průtoky vzduchu, F4...průtok plynu, Pstat…tlak plynu na výstupu, Pstat1... tlak v zásobníku, DP1... tlaková diference fluidního lože, T 201…dolní teplota na plášti, T 202…střední teplota na plášti, T 203…horní teplota na plášti, T 211–214…termočlánky v ose, T in…teplota vstupního plynu, T out…teplota výstupního plynu, F6...průtok plynu, ZP… hořák na zemní plyn Palivo je odebíráno ze zásobníku opatřeného hrablem a je do reaktoru podáváno šnekovým dopravníkem s frekvenčním měničem. Primární vzduch je stlačován dmychadlem a je vháněn do reaktoru přes vějířový rošt. Po výšce reaktoru je pak zaústěn vstup sekundárního a terciálního vzduchu. Vyrobený energoplyn je zbaven úletu v cyklonu a odloučený úlet je vracen pomocným šnekovým podavačem těsně nad rošt reaktoru. Popel z reaktoru se vypouští do zásobní nádoby. Aby bylo možno zkoumat vliv předehřevu vzduchu, je za dmychadlem zařazen elektroohřívač. Plyn je možno pouštět buď přímo k hořáku se zemním plynem a spalovat, nebo jej k hořáku pouštět skrz horký katalytický filtr. POLOPROVOZNÍ HORKÝ KATALYTICKÝ FILTR Popis horkého filtru Tab. 1 Chemické složení používaných materiálů na bázi dolomitu Průměr částic [mm] Na2O K2O MgO CaO SiO2 Al2O3 Fe2O3 CO2 Ostatní Materiál 1 Materiál 2 2,0 - 5,0 2,8 - 4,0 obsah: % wt 0,00 0,24 17,63 32,87 2,44 1,34 0,31 45,03 0,14 0,55 0,42 5,66 40,31 10,79 3,06 0,97 37,97 0,27 Od počátku byl návrh horkého katalytického filtru (HKF) směrován k vývoji funkční průmyslové technologie. K tomu bylo třeba odstranit řadu konstrukčních a provozních problémů. Nejsložitějším úkolem bylo zajištění dlouhodobého provozu s obměnou pasivovaného katalyzátoru. K tomu slouží nově navrhnutý dvoudílný otočný rošt, který zajišťuje jeho vyhrnování. Rošt má na horní kuželové ploše i na spodní rovné ploše evolventní žebra, která zabezpečují pohyb katalyzátoru nejprve směrem k obvodu reaktoru, kde propadají na spodní část roštu. Následně žebra na spodní části zajišťují pohyb katalyzátoru ke středu reaktoru a odtud propadá do sběrné nádoby. Provoz roštu je diskontinuální. Při nárůstu tlakové ztráty filtru je část náplně vyhrnuta, čímž se rozruší nánosy v dolní části reaktoru. Jako náplň filtru jsou používány různé formy dolomitu. Ve výše citovaných publikacích je uváděn dolomit, jako materiál s dobrými vlastnostmi pro štěpení dehtů. Navíc je v České republice, narozdíl od olivínu, běžně dostupný, což by umožnilo jeho širší průmyslové využití. Z provedených experimentů však vyplývá, že různé materiály, označované jako dolomity, vykazují různé složení a různé fyzikální vlastnosti. Byly vybrány dva z laboratorně zkoumaných vzorků, které byly ve filtru otestovány (viz Tab. 1). Oba testované materiály vykázaly dobrou účinnost při odstraňování dehtů, ale materiál (v Tab. 1 označen jako Materiál 2) po zahřátí na provozní teplotu vykazoval malou odolnost vůči otěru a drolení. Z této zkušenosti vyplývá, že pouze některé materiály označované za dolomit jsou pro naší aplikaci vhodné. Hlavní rozměry HKF byly stanoveny podle předpokládaného průtoku plynu a tlak. ztráty a to na průměr D=0,25 m, výška H=2 m. Otápění filtru je řešeno elekroohřevem s příkonem 25 kW, který je měřen třífázovým elektroměrem. Postupným vývojem je tento způsob ohřevu nahrazován částečným spalováním energoplynu přímo ve filtru. Přívod vzduchu je proveden třemi vstupy v oblasti roštu. Probíhající oxidace zároveň odstraňuje nánosy zachycených sazí a popílku. Celková koncepce HKF je patrná z Obr. 3. Čerstvý dolomit je do reaktoru přiváděn z nádoby 1, na jejímž vstupu a výstupu jsou periodicky přepínaná šoupátka 2. Reaktor 3 je válcová nádoba, na jejímž dně je rotační rošt 6 zajišťující vyhrnování pasivované náplně do nádoby 4, která je rovněž na vstupu i výstupu vybavena Obr. 3 Schéma horkého periodicky pracujícími šoupátky 2. Plyn se přivádí do spodní části reaktoru, proudí katalytického filtru /9/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 vzhůru katalytickým ložem a vystupuje z horní části reaktoru. Reaktor je vybaven elektrickým otápěním 5, sibralovou izolací 7 a přívodem vzduchu. Měřena je tlaková ztráta zařízení, tři teploty po výšce na vnější straně stěny filtru, které řídí provoz elektroohřevu, a čtyři teploty po výšce v ose filtru, teplota vstupujícího a vystupujícího plynu (viz Obr. 2). Provozní podmínky Počáteční náplň HKF je okolo 140 kilogramů dolomitu. Na základě provedených experimentů bylo při průtoku 25÷30mn3/hod minimální množství katalyzátoru stanoveno pro ještě efektivní účinnost přibližně na 100 kg. Jako optimální režim obměny se ukázalo obměňovat materiálu ve filtru v půlhodinových intervalech, kdy byl pomocí výše popsaného otočného roštu vytočen vždy 1 kilogram pasivovaného dolomitu a stejné množství nového neskalcinovaného katalyzátoru bylo vsypáno do horní části filtru. To se pak projevuje skokovými změnami v průběhu teplot (Obr. 5) i tlakové ztráty (Obr. 4). Horní vrstva, která se vždy ohřívá rychleji, se sesouvá dolů a tím pádem dochází k nárůstu teplot i ve spodní části filtru. Důsledkem toho vzrůstá účinnost štěpení dehtů, jak bude ukázáno dále. 2,8 2,7 2,6 Tlaková ztráta [kPa] 2,5 2,4 2,3 2,2 2,1 2 1,9 1,8 1,7 0 :3 17 5 :1 17 0 :0 17 5 :4 16 0 :3 16 5 :1 16 0 :0 16 5 :4 15 /10/ 0 :3 15 Obr. 5 Teplotní průběh HKF 5 :1 15 Obr. 4 Tlaková ztráta HKF 0 :0 15 5 :4 14 0 :3 14 5 :1 14 0 :0 14 5 :4 13 0 :3 13 5 :1 13 0 :0 13 5 :4 12 0 :3 12 5 :1 12 0 :0 12 čas (hod) Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tlaková ztráta filtru je závislá na průtoku proudícího plynu, množství a granulometrii dávkovaného materiálu a míře zanesení prachem a dehty. Průtok plynu přes HKF se pohyboval okolo 25 mn3/hod, čemuž odpovídala tlaková ztráta v intervalu 2,5÷3 kPa. Z průběhu tlakové ztráty je vidět, že dochází k jejímu nárůstu v důsledku tvorby tzv. filtračního koláče, po vytočení části pasivovaného dolomitu pak tlaková ztráta prudce klesá. Pokud nedochází k částečné obměně dolomitu ve filtru, tlaková ztráta filtru prudce narůstá a průtok plynu filtrem úměrně klesá. Teplotní profil aktivní zóny je nejlépe patrný z Obr. 5. Na něm je zobrazen standardní průběh teplotního profilu filtru. Teploty 201 až 203 jsou měřeny na stěně filtru a slouží k regulaci elektrického otápění. Standardně bývají nastaveny na 1000°C. U horní teploty 201 je patrný vliv dávkování studeného nového katalyzátoru. Teploty 211 až 214 jsou zavedeny do trubičky, která je umístěna v ose filtru. Teplota 211 je umístěna cca. 20 cm nad otočným roštěm, pod úrovní elektrického otápění. Přibližně v této výšce je pak také vstup plynu. Další tři termočlánky následují v 50 cm distancích. Stručný přehled výsledků V následující tabulce (Tab. 2) je uveden přehled změn ve složení plynu před a za katalytickým filtrem. Ve složení plynu jsou patrné charakteristické změny způsobené reformingovými reakcemi: nárůst podílu oxidu uhelnatého a vodíku v důsledku katalytických reakcí. Nárůst obsahu oxidu uhličitého je mimo jiné způsoben uvolňováním při kalcinaci přidávaného katalyzátoru. Jasně patrný a logický je i pokles uhlovodíků. Rozhodující vliv na odstraňování dehtů má teplota v loži. Nejlepší výsledky jsou dosaženy v případě, že se teploty katalyzátoru blíží k 900°C, v lepším případě pokud tuto hranici překračují. Na následujícím grafu (Obr. 6) je vidět velká míra závislosti účinnosti odstraňování dehtů HKF na teplotách v ose filtru uvedeny účinnosti. Z grafu je patrno, že účinnost je nejvyšší buď při teplotách alespoň poloviny lože nad 800°C (experiment 5), nebo může být i mírně nižší, ale ve větším objemu HKF (experiment 1). Vzorky dehtů byly odebírány formou zachytávání v organickém rozpouštědle a následně analyzovány na plynovém chromatografu. Tab. 2 Porovnání složení dehtů před a za HKF Složky plynu [v %] CO2 H2 CO CH4 N2 Ar ethan ethylen acethylen propan cyklopentadien benzen toluen ostatni před HKF 15,243 11,669 15,761 2,562 53,090 0,647 0,068 0,802 0,159 0,001 0,008 0,126 0,016 0,055 za HKF 14,856 14,936 19,269 1,851 48,406 0,620 0,011 0,154 0,047 0,000 0,001 0,039 0,002 0,007 Obr. 6 Závislost účinnosti likvidace dehtů na průměrné teplotě HKF Jak již bylo uvedeno výše, existují dvě možnosti použití katalyzátorů: buď dávkování katalyzátoru přímo do fluidního lože nebo zařazení následného horkého katalytického filtru. V rámci experimentů bylo zkoumáno dávkování do lože, i když důraz je kladen na vývoj technologie horkého katalytického filtru. Byly provedeny i experimenty, během kterých se zkoumal vliv dávkování katalyzátoru do fluidního lože. Cílem bylo snížit zatížení, a tím i dimenzování, horkého filtru, neboť touto metodou redukce dehtů se zabývá celá řada publikací, vycházelo se přitom z poznatků uvedených v literatuře [3,4,5]. Byly použity různé frakce a různé množství katalyzátoru /11/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 a na stávajícím experimentálním stendu vykazovala nejlepší výsledky jemná frakce dolomitu (0,1÷0,5 mm) při dávkování 70 gdol/kgpal. Redukce dehtů v plynu byla přibližně 60%, což umožňuje výrazné snížení zatížení katalytického filtru. Na druhou stranu se díky otěru dolomitu zvýšilo množství prachu v odchozím plynu. Koncentrace prachu v plynu za filtrem byla měřena pomocí isokinetické otápěné sondy. Tato koncentrace se pohybovala v intervalu 10÷90 mg/m3n . Značnou část zachyceného množství tuhých částic tvořil ulétávající otěr z dolomitu, který se možno z plynu bez přítomnosti dehtů odlučovat běžnými tkaninovými filtry, neboť plyn pro spalovací motor je beztak třeba ochladit na 30 až 40°C. ZÁVĚR Dosažené výsledky dokazují, že vyvíjený kontinuálně pracující horký katalytický filtr (příp. v kombinaci s dávkování katalyzátoru do fluidního lože) poskytuje efektivní a levný způsob čistění syntézního plynu za vysokých teplot s minimální ztrátou celkové účinnosti. Účinnost odlučování tuhých částic závisí na zrnitosti materiálu lože, na rychlosti proudícího plynu a charakteru pevných částic. Účinnost odstraňování dehtů pak zejména závisí na provozních teplotách HKF, vlastnostech materiálu dávkovaného do HKF a na stupni jeho kalcinace. Po optimalizaci provozních podmínek umožní tento horký katalytický filtr účinné čištění produkovaného syntézního plynu, aby bylo možné jeho použití ve spalovacím motoru. Významným přínosem je, že nedochází k produkci kapalného kontaminovaného odpadu. Odpadním produktem je pouze pasivovaný dolomit. Jeho znehodnocení je způsobeno hlavně zanesením sazemi a prachem. Tyto nánosy lze odstranit oxidací za vyšších teplot a takto regenerovaný katalyzátor opětovně využít pro primární dávkování do reaktoru. Dalším přínosem filtru je využití většiny potenciálního tepla plynu. Při aplikaci praček plynu je část tepla obsaženého v plynu převedena do vody o nízké teplotě a takto odvedené teplo není dále využito. Na druhou stranu HKF pracuje při teplotách přes 900°C, takže se část plynu spálí pro jeho otápění, což se projeví nepříznivě na celkové bilanci. Teplo obsažené v plynu může být bez problému dále využito pro vytápění, popř. pro předehřev zplyňovacího vzduchu, apod.. POUŽITÁ LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5] [6] KLASS, L.D.: Biomass for Renevable Energy, Fuels and Chemicals. London, 1998, Academic Press, ISBN 0-12-410950-0 STEVENS D. J.: Hot Gas Conditionig: Recent Program With Larger-Scale Biomass Gasification Systems. National Renewable Energy Laboratory – Colorado, (2001) NREL/SR-510-29952 CORELLA J.,TOLEDO J.M., PADILLA R.: Olivine or Dolomite as In-Bed Additeve in Biomass Gasification with Air in a Fluidized Bed: Which is better?, Energy&Fuels, (2004),18, 713-720 DELGADO J.,AZNAR P.M., CORELLA J.: Calcined Dolomite, Magnesite, and Calcite for Cleaning Hot Gas from a Fluidized Bed Biomass Gasifier with Steam: Life and Usefulness, Ind. Eng. Chem. Res., (1996), 35, 3637 - 3643 CABALLERO M.A., CORELLA J., AZNAR P.M., GILL J.: Biomass Gasification with Air in Fluidized Bed. Hot Gas Cleanup with Selected Commercial and Full-Size Nickel Based Catalysts, Ind. Eng. Chem. Res.,(2000), 39, 1143-1154 SIMELL P.: Catalytic Hot Gas Cleaning of Gasification Gas, Technical Research Centre of Finland, Espoo, 2000, 68s. /12/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 NÁVRH PROVOZNÍCH PODMÍNEK EXPERIMENTU ZPLYŇOVÁNÍ DŘEVĚNÉ DRTI V ATMOSFÉRICKÉM FLUIDNÍM GENERÁTORU Lenka Blažejovská, Michael Pohořelý, Petra Hejdová, Martin Vosecký, Miroslav Punčochář, Jan Vošta, Karel Svoboda Zplyňování ve fluidní vrstvě nabízí atraktivní způsob energetického zhodnocení odpadní a cíleně pěstované biomasy (tzv. „energetických plodin“). V práci jsou popsány materiálové (fyzikální) a chemické vlastnosti paliva (dřevěné drti) a materiálu fluidní vrstvy (písku) s ohledem na dávkování, pneumotransport a fluidaci. Cílem experimentu bylo proměření vlivu teploty nad vrstvou (freeboardu) na majoritní a minoritní složky generátorového plynu. Klíčová slova: fluidní zplyňování, biomasa ÚVOD Biomasa je obecně označována jako veškerá živá hmota, tj. rostliny a živočichové. Biomasa není ve smyslu zákona definována jako palivo, ale je vyhláškou 252/2000 Sb. definována jako rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu [1]. V ČR pro účely energetického využití připadají v úvahu následující druhy biomasy: a) b) - biomasa cíleně pěstovaná cukrová řepa, obilí, brambory – pro výrobu ethanolu olejniny (zejména řepka olejná) – pro výrobu surových olejů a methylesterů energetické rostliny (vrby, topoly, olše, akáty, křídlatka, šťovík a další dřeviny a traviny) biomasa odpadní rostlinné zbytky ze zemědělství a údržby krajiny – např. sláma (obilná, řepková, kukuřičná apod.), dřevní odpady (prořezy, údržby porostů) odpady ze živočišné výroby – např. exkrementy z chovu hospodářských zvířat, zbytky krmiv organický podíl tuhého komunálního odpadu, kaly z čistíren odpadních vod organické odpady z potravinářských a průmyslových výrob – např. odpady z jatek, lihovaru nebo cukrovaru, odpady ze stravovacích provozů, odpady z dřevařských závodů (piliny, hobliny) apod. lesní odpady – z těžby a prořezů, např. větve, kůra, pařezy apod. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST Materiály Pro experiment byl použit jako materiál fluidní vrstvy písek a jako palivo byla použita tříděná dřevěná drť od firmy J. Rettenmaier & Söhne GmbH + CO, typ LINOCEL HBK 750-2000. Důvodem výběru tohoto materiálu byla zaručená tvarově obdobná velikost jednotlivých částic, což má základní význam pro dávkování a transport částic, jakožto i modelování procesu. Ing. Michael Pohořelý, ÚChP AV ČR, Rozvojová 135, Praha 6 – Suchdol, [email protected] /13/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab.1 Fyzikální vlastnosti paliva a materiálu fluidní vrstvy FV - písek 0,315 – 0,5 14 1500 2500 2500 xxx xxx Frakce (mm) Umf (cm/s) [20°C, 101,325 kPa ] Sypná hustota (g/l) Zdánlivá hustota (g/l) Skutečná hustota (g/l) Pórovitost částic Mezerovitost vrstvy Palivo – dřevěná drť 0,5 – 1,6 44 268,9 644 1421,2 0,55 0,58 Tab. 2 Chemické vlastnosti paliva Voda (hm.%) Popel (hm.%) Hořlavina (hm.%) Prchavá hořlavina (hm.%) Neprchavá hořlavina (hm.%) C (hm.%) H (hm.%) O (hm.%) S (hm.%) N (hm.%) Cl (hm.%) Spalné teplo - Qs (MJ/kg) Výhřevnost - Qi (MJ/kg) /14/ 7,15 0,67 91,19 77,39 13,8 45,17 5,36 40,51 0,02 0,12 0,01 17,81 16,5 Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Experimentální zařízení Je to atmosférický fluidní generátor s bublinovou fluidní vrstvou. Jedná se o experimentální zařízení zkonstruované pro zplyňovací a spalovací experimenty. Odběr pro GC, měření tlaku Tepelná izolace Odvod generátorového plynu (on-line analýza) Měření teploty (TFV a TFB) Horký cyklon Dřevěná drť Suvný dávkovač N2 Pneumatický transport Elektrický ohřev Protiproudý vodní chladič Distributor plynu Jímka pro termočlánek Zplyňovací medium (10% O2 in N2) Obr. 1 Schéma atmosférického fluidního generátoru [2] /15/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Komůrkový suvný dávkovač Jedná se o kvazikontinuální dávkování. Relativní chyba samotného dávkovače za normálních podmínek bez pneumotransportu činí 2,5 hm.%. Kvůli porovnání s off-line odběrem byla tato chyba počítána z průměrné minutové hodnoty. Maximální odchylka od střední hodnoty jedné dávky činila 31,5 % a střední odchylka jedné dávky 15,1 % [3,4]. On – line analyzátory V analyzátorech firmy ABB pracujících na principu nedispersní infračervené absorpční spektrometrie byly stanoveny CO, CO2, CH4. O2 byl stanoven v paramagnetickém analyzátoru Oximat 5 M od firmy Siemens. Off-line analyzátory Chromatografické stanovení hlavních a vedlejších složek generátorového plynu bylo provedeno na přístroji Hewlett Packard 6890 v laboratoři Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší VŠCHT. Experimentální podmínky Cílem práce je proměřit vliv teploty nad vrstvou (freeboardu) na složky generátorového plynu za konstantní teploty fluidní vrstvy 854 ± 5°C. Experiment byl uskutečněn se stechiometrickým přebytkem vzduchu okolo 0,26. VÝSLEDKY Vliv teploty freeboardu na koncentraci majoritních složek 40 35 obj. zlomek (%) 30 25 20 15 10 5 0 840 860 880 900 920 Teplota freebordu (°C) 940 CO2 H2 960 CH4 CO 980 N2 Obr. 2 Vliv teploty nad vrstvou na koncentraci CO, CO2, CH4, H2, N2 ( TFV = 854 ± 5°C , p=atm.). /16/ 1000 Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 9 8 obj. zlomek (%) 7 6 5 4 3 2 1 0 68,0 70,0 72,0 74,0 76,0 78,0 CO čas (min) CO2 80,0 82,0 CH4 Obr. 3 Závislost koncentrace CO, CO2 a CH4 na čase ( patnácti sekundové nepřepočítané hodnoty, TFV = 852 – 853 ± 5°C,TFB=905 - 909 ± 10°C, p=atm.). Výsledky prokazují zanedbatelný vliv teploty v prostoru nad vrstvou na složení majoritních složek generátorového plynu. Z výsledku plynové chromatografie, které jsou znázorněny v Obr. 2 vyplývá, že dochází současně k růstu všech plynných majoritních komponent, které obsahují uhlík, jakožto i vodík a snížení objemové koncentrace dusíku. Složení majoritních složek je ovlivněno skutečným množstvím dávkovaného paliva, což je patrné z Obr. 3. Během experimentu docházelo ke kolísání dávkování paliva, které způsobuje zvyšování, či snižování parciálního tlaku kyslíku v dolní části reaktoru. Z toho vyplývá, že při růstu, či poklesu přebytku vzduchu byly upřednostňovány oxidační, nebo redukční reakce. Poměr mezi význačnými složkami generátorového plynu je dán zejména reakcí (1), menší význam mají reakce (2 a 3). CH4 + H2O ↔ CO + 3H2 +205,1 kJ/mol (1) C + H2O ↔ H2 + CO +131 kJ/mol (2) C + 2H2O ↔ 2H2 + CO2 +131 kJ/mol (3) /17/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Vliv teploty freeboardu na koncentraci minoritních složek 1,4 1,2 0,25 1 0,2 0,8 0,15 0,6 0,1 0,4 0,05 0,2 0 840 860 880 teplota freeboardu (°C) Obr.4 900 920 ethan acethylen 940 benzen 960 ethylen 980 obj.koncentrace sumy minoritních sl. a ethylenu (%) obj.koncentrace ethanu,acetylenu a bezenu (%) 0,3 0 1000 suma Vliv teploty nad vrstvou na koncentraci vybraných minoritních složek ( TFV = 854 ± 5°C p=atm.). Koncentrace minoritních složek klesala s rostoucí teplotou nad vrstvou, s výjimkou acetylenu. Příkladem je níže uvedená reakce metanu a ethenu (4,5).Tento jev má za následek velmi mírné zvýšení koncentrace methanu a dalších uhlíkatých majoritních složek generátorového plynu a již zmíněného acetylenu [5,6]. 2CH4 ↔ C2H2 + 3H2 (4) C2H4 ↔ C2H2 + H2 (5) ZÁVĚR Naměřená data potvrdila zanedbatelný vliv teploty freeboardu na koncentraci majoritních složek. Koncentrace majoritních složek kolísala vlivem nerovnoměrnosti dávkování. S rostoucím přebytkem vzduchu klesalo množství CO2, CO, H2 a CH4 a stoupalo množství N2. Poměr mezi CH4, CO a H2 byl dán zejména reakcí (1). Koncentrace minoritních složek klesala s rostoucí teplotou s výjimkou acetylenu, jehož koncentrace stoupala. Výsledky prokázaly možnost dlouhodobého provozu laboratorního fluidního generátoru v ustáleném stavu i přes kolísání dávkování, které je zapříčiněno fyzikálními vlastnostmi paliva. PODĚKOVÁNÍ Tato práce vznikla díky finanční podpoře Grantové agentury České republiky, projekt číslo 104/04/0829. /18/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 POUŽITÁ LITERATURA [1] HRDLIČKA J., KOUTSKÝ B.,HRDLIČKA F.: Problematika tvorby persistentních organických látek při spalování biomasy. Seminář Energie z biomasy, Brno (2003). [2] POHOŘELÝ M., SVOBODA K., HARTMAN M., VOŠTA J.: Emissions of Nitrogen Oxides and Behavior of Heavy Metals in Atmospheric Fluidized Bed Incineration of Dried Sewage Sludge. (Eng) 16th International Congress of Chemical and Process Engineering CHISA 2004, Summaries 5, p. 1924, Praha, Czech Republic, 22-26 (2004). [3] POHOŘELÝ M., SVOBODA K., HARTMAN M.: Feeding Small Quantities of Particulate Solids. (Eng) Powder Technol. 142(1), 1-6 (2004). [4] POHOŘELÝ M., SVOBODA K., HARTMAN M.: Komůrkový suvný dávkovač sypkých materiálů. Chem. Listy 98(6), 361-365 (2004). [5] PONZIO A., KALISZ S., BLASIAK W.: Effect of operating conditions on tar and gas composition in high temperature air/steam gasification ( HTAG ) of plastic containing waste,Fuel Processing Technology (2005). [6] BRAGE C., YU Q., SJÖSTRÖM K.: Characteristics of Evolution of Tar from Wood Pyrolysis in a Fixed–bed Reactor, Fuel Vol. 75 No.2, 213-219, (1996) /19/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /20/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 MOŽNOSTI VYUŽITIA SKLÁDKOVÉHO PLYNU Peter Geffert Článok sa zaoberá vznikom skládkového plynu z komunálneho odpadu a jeho nasledovným zužitkovaním v technológii kogenerácie. Je popísaný návrh kogeneračnej jednotky pre podmienky konkrétnej skládky komunálneho odpadu KÚDELNÍK v Spišskej Novej Vsi, ktorej odplynenie ako aj analýzy zloženia skládkového plynu sa robia na odplyňovacom zariadení WS READY 300. Kľúčové slová: skládka komunálneho odpadu, skládkový plyn, systém odplynenia, anaeróbny rozklad, metán, oxid uhličitý, výhrevnosť, kogeneračná jednotka, energia ÚVOD Jednotlivé druhy odpadov, vzhľadom na neobnoviteľnosť primárnych prírodných zdrojov a zvyšovanie environmentálneho povedomia, sa postupne stávajú významným zdrojom sekundárnych surovín pre priemyselnú výrobu. Zhodnocovanie odpadov, a to tak materiálové (sekundárna surovina), ako aj energetické (organické látky – energetická surovina) je a čím ďalej tým viac bude prvoradým spôsobom nakladania s odpadmi. V súčasnej dobe sú optimálnymi spôsobmi zneškodňovania po stránke technickej, ekonomickej i ochrany životného prostredia tieto spôsoby: • recyklácia a následné využitie materiálových hodnôt odpadov ich priamym spracovaním, • využitie organickej zložky - energetickej hodnoty odpadov, napr. spaľovaním odpadov, • skládkovanie – zamedzenie škodlivému pôsobeniu odpadov, ktoré už nemožno využiť ako surovinu. Skládkovanie sa používa v prípadoch, keď iný spôsob zneškodňovania nie je možný. Využiteľnosť odpadov je minimálna, dá sa však zužitkovať vznikajúci skládkový plyn. Skládkovaním sú najčastejšie zneškodňované tzv. komunálne odpady. Sú to odpady, ktoré vznikajú pri bežnom spôsobe života človeka v jeho obydlí. Jedná sa o odpady, ktoré sú veľmi ťažko separovateľné na jednotlivé zložky. Vzhľadom k obmedzeným kapacitám skládok a k materiálovým a energetickým hodnotám ukrytým v odpadoch je však nutné ich triediť. Z komunálneho odpadu je bez väčšej námahy možné vytriediť plasty, sklo, kovy a biologicky rozložiteľný odpad. Vznikajúci skládkový plyn musí byť z telesa skládky odvádzaný a likvidovaný kvôli svojmu škodlivému účinku na ovzdušie. Ak je jeho produkcia malá, tak postačí obyčajné odvetranie pomocou šachiet. Ak je jeho množstvo väčšie, doporučuje sa ho energeticky využívať. TVORBA PLYNOV V podstate každé miesto uloženia veľkého množstva tuhého komunálneho odpadu je bioreaktor vytvárajúci filtrát a plyny. Priebeh biologických reakcií v odpade je závislý na vlhkosti odpadu, prístupe kyslíka (redox potenciál), teplote, mikroflóre a miere zhutnenia. V anaeróbnom prostredí sa vytvárajú najmä metán a oxid uhličitý. Ak však biodegradácia prebieha nekontrolovane, potom proces prebieha náhodne a je veľmi zložité až nemožné predpovedať úroveň biodegradácie a časový rámec jej priebehu [1]. Vzhľadom k tomu, že oxid uhličitý a metán, teda hlavné zložky skládkového plynu, majú veľké množstvo negatívnych vlastností (napr. sú najvýznamnejšími emisnými antropogénnymi výstupmi, ktoré podporujú celkové otepľovanie atmosféry – skleníkový efekt a zapríčiňujú aj občasné samovznietenie skládky), nemožno akceptovať voľné unikanie skládkového plynu do okolitej atmosféry [2]. Ing. Peter Geffert, TU Zvolen, FEVT, T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovakia, [email protected] /21/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 ODPLYNENIE RIADENÝCH SKLÁDOK Súčasná legislatíva ukladá povinnosť vypracovať projekt odplynenia skládky ako neoddeliteľnú a odborne spracovanú súčasť projektu skládky a jej rekultivácie, prípadne rekultivácie starých environmentálnych záťaží. Odplynenie skládky má zabrániť hromadeniu skládkového plynu, ktoré by mohlo mať za následok porušenie izolačnej bariéry skládky (fóliové, alebo ílové) a predísť jeho úniku do ovzdušia, či prípadnému výbuchu [3]. VÝBER A CHARAKTERISTIKA SKLÁDKY Predmetom sledovania bola skládka komunálnych odpadov KÚDELNÍK v Spišskej Novej Vsi, ktorá sa skladá z dvoch častí – KÚDELNÍK I a KÚDELNÍK II. Na skládke KÚDELNÍK I bola v roku 1996 ukončená prevádzka a je na nej uložených 105 222 ton odpadu. V tomto roku bola do prevádzky uvedená skládka KÚDELNÍK II a do konca roku 2004 bolo na nej uložených 304 834 ton odpadu. Predpokladá sa, že ročne sa na skládku uloží 30 000 až 45 000 ton odpadu. V júni 2004 bol na KÚDELNÍK I odvŕtaný 1 odplyňovací vrt a na KÚDELNÍK II 3 odplyňovacie vrty. Skládka KÚDELNÍK I a pätina skládky KÚDELNÍK II je rekultivovaná – prekrytá a utesnená zeminou (cca 30 – 40 cm ílovitej bridlice). V priebehu roku 2004 boli vybudované odplyňovacie systémy obidvoch skládok a do prevádzky bolo uvedené odplyňovacie zariadenie WS READY 300. ODPLYŇOVACIE ZARIADENIE WS READY 300 Na skládkach KÚDELNÍK I a KÚDELNÍK II je v prevádzke odplyňovacie zariadenie WS READY 300, ktorého súčasťou je aj zariadenie na spaľovanie odvedeného skládkového plynu. Na splnenie tejto úlohy musí byť skládkový plyn pomocou plynovej pumpy vysatý z tela skládky. Kvôli oprávnene vysokým požiadavkám na bezpečnosť musí byť celé zariadenie vybavené dostatočnou bezpečnostnou technikou. Veľmi dôležité je nepretržité kontrolovanie zloženie plynu, aby sa zabránilo vytvoreniu výbušných zmesí plynu v systéme. Horáky sú pripravované s DVGW – kontrolou spaľovacieho automatu na zaručenie odvodu plameňa. Základné vybavenie kontajnerového zariadenia WS READY 300 obsahuje všetky zložky predpisovaných a bezpečnostno – technických požiadaviek spaľovania skládkového plynu. ANALÝZA ZLOŽENIA SKLÁDKOVÉHO PLYNU V priebehu niekoľkých mesiacov od uloženia odpadu na skládku sa začnú tvoriť skládkové plyny a tvoria sa celé desaťročia. Zloženie týchto plynov vznikajúcich v skládke je závislé na zložení organického podielu odpadov. V skládke vzniká približne 10 až 45 % metánu (pri dodržaní pravidiel separovaného zberu stúpa percento vznikajúceho metánu až na 50 - 60 %), ktorý je z hľadiska energetického využívania ako jediný zaujímavý [4]. Skládkové plyny sa vzájomne líšia hlavne variabilitou pomeru CH4 : CO2 a to nielen medzi rôznymi skládkami, ale aj na jednej skládke v rôznom čase. Ďalej sa líšia aj druhom a množstvom stopových prímesí. Zo stopových zložiek je dôležité spomenúť kyslík, sulfán, argón, halogenvodíky, oxid dusný, amoniak, vodík, organické látky (uhľovodíky, alkoholy, aldehydy a ketóny) a organochlórové a kremíkaté zlúčeniny. Obsah stopových zložiek je vzhľadom k množstvu metánu a oxidu uhličitého zanedbateľný (maximálne v jednotkách %), ale ich hladinu je treba sledovať pre ich negatívne vplyvy na životné prostredie a na zariadenia používané pri likvidácii, alebo ďalšom využití skládkového plynu [5]. Mnohé zo stopových zložiek sú plyny toxické, agresívne a často veľmi nebezpečné (zatiaľ bolo dokázaných vyše 100) [6]. Väčšinou nesú skládkové plyny so sebou nebezpečné toxické chemikálie obsiahnuté v odpadoch ako prchavé organické zlúčeniny. Niektoré výskumy ukazujú, že skládkový plyn môže dokonca svojimi prchavými organickými látkami kontaminovať podzemnú vodu. /22/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 SYSTÉM ANALÝZY PLYNU Skládkový plyn sa skladá hlavne z metánu, oxidu uhličitého, dusíka a kyslíka. Taktiež v nepatrných množstvách obsahuje sírovodík, uhľovodík, halogén uhľovodíky a iné. Pri určitom pomere podielov kyslíka a metánu je zmes plynu výbušná. Pre tento prípad je zariadenie, aj napriek nenahraditeľne potrebným bezpečnostným opatreniam, dodatočne vybavené systémom analýzy pre medznú hodnotu vypnutia zariadenia. Odplyňovacie zariadenie WS READY 300, ktoré nielen odsáva plyn z telesa skládky, vykonáva aj analýzu jeho zloženia. Na tomto zariadení WS READY 300 boli za obdobie od jeho nábehu v septembri 2004 do apríla 2005 sledované 3 zložky skládkového plynu a to CH4, CO2 a O2. Počas tohto obdobia bolo vykonaných a zaznamenaných 57 meraní na 3 vrtoch nachádzajúcich sa na časti KÚDELNÍK II. Vrt z časti KÚDELNÍK I nebolo možné zaradiť do vyhodnotenia, lebo došlo k mechanickému poškodeniu odsávacieho potrubia z tejto časti skládky, čím zároveň došlo aj k strate podtlaku potrebného pre odvod skládkového plynu. V nasledujúcich tabuľkách sú znázornené priemerné hodnoty obsahu CH4 [%], CO2 [%] a O2 [%] z jednotlivých vrtov KII/1, KII/2, KII/6 ako aj ich celkové priemerné hodnoty zo sledovanej časti KÚDELNÍK II. Údaje z vrtu KI/1, ktorý sa nachádza na časti KÚDELNÍK I, sa prestali zaznamenávať z dôvodu už spomínaného mechanického poškodenia odvodového potrubia, ktoré tým spôsobilo zánik podtlaku a nemožnosť odvodu skládkového plynu z vrtu KI/1. Tab. 1 Znázornenie priemernej hodnoty obsahu CH4 [%] v skládkovom plyne a výhrevnosť skládkového plynu pri prietoku 45 m3/h a 60 m3/h. PRIETOK Priemerná hodnota obsahu CH4 v skládkovom plyne [%] KII/1 KII/2 KII/6 Ø KII Výhrevnosť [MJ/m3] 45 53,65 60,37 53,25 55,76 19,41 60 57,52 33,45 45,58 45,51 14,04 [m3] Tab. 2 Znázornenie priemernej hodnoty obsahu CO2 [%] v skládkovom plyne a výhrevnosť skládkového plynu pri prietoku 45 m3/h a 60 m3/h. KII/1 KII/2 KII/6 Ø KII Výhrevnosť [MJ/m3] 45 36,18 40,08 38,02 38,09 19,41 60 36,32 27,62 33,69 32,61 14,04 Prietok [m3] Priemerná hodnota obsahu CO2 v skládkovom plyne [%] /23/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab. 3 Znázornenie priemernej hodnoty obsahu O2 [%] v skládkovom plyne a výhrevnosť skládkového plynu pri prietoku 45 m3/h a 60 m3/h. KII/1 KII/2 KII/6 Ø KII Výhrevnosť [MJ/m3] 45 1,23 0,37 1,27 0,96 19,41 60 1,21 1,11 0,87 1,06 14,04 Prietok [m3] Priemerná hodnota obsahu O2 v skládkovom plyne [%] Pre sledovanú skládku komunálneho odpadu KÚDELNÍK, na ktorej sa tvorí skládkový plyn s priemerným obsahom metánu 45,51 % pri prietoku 60 m3 za hodinu, by bolo vhodné na jeho energetické zhodnocovanie použiť ako najvhodnejšiu kogeneračnú jednotku 146 NTS Cento T 100 SP BIO CON. Hodina prevádzky kogeneračnej jednotky 146 NTS Cento T 100 SP BIO CON vyžaduje náklady 116,26 Sk (vrátane odpisov). Za túto dobu jednotka vyrobí 95 kWh elektriny a 0,504 GJ tepla. Ak sa rovnaké množstvo energie zabezpečuje iným spôsobom – elektrina sa nakupuje zo siete rozvodných závodov a teplo sa vyrába v plynovej kotolni, prípadne sa nakupuje od iného výrobcu – musí sa zaplatiť 393,45 Sk. Hodinové úspory z prevádzky kogeneračnej jednotky sú teda jednoznačné: Pri priemernej ročnej prevádzke 6.600 hodín a uvedených cenách elektriny a tepla kogeneračná jednotka 146 NTS Cento T 100 SP BIO CON ušetrí: Z uvedeného vyplýva, že navrhnutá kogeneračná jednotka 146 NTS Cento T 100 SP BIO CON je vhodná pre zhodnocovanie monitorovaného skládkového plynu a z ekonomického hľadiska je veľmi výhodná. Táto finančná analýza je však iba zjednodušená. Pri realizácii navrhovaného riešenia využívania skládkového plynu na skládke KÚDELNÍK v Spišskej Novej Vsi, by bolo potrebné urobiť presnú a hĺbkovú finančnú analýzu [7]. ZÁVER • Skládkový plyn (LFG) vzniká anaeróbnymi procesmi vo vnútri telesa skládky, • únik skládkového plynu zo skládky má negatívny vplyv na okolie a ovzdušie, ktorý treba eliminovať, • množstvo metánu sa v skládkovom plyne pohybuje okolo 50 %, • jednou z možností zneškodňovania skládkového plynu je jeho zachytávanie a energetické využitie v kogeneračných jednotkách, • pre vzorovú skládku komunálneho odpadu KÚDELNÍK v Spišskej Novej Vsi, na ktorú sa ročne uloží 30 000 – 45 000 ton komunálneho odpadu, je ako vhodná navrhnutá kogeneračná jednotka 146 NTS Cento T 100 SP BIO CON s rezervou výkonu cca 15 %, • podľa zjednodušeného ekonomického hodnotenia by sa navrhnutá kogeneračná jednotka splatila do 6 rokov (v ďalšom období by produkovala zisk). /24/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 POUŽITÁ LITERATÚRA: [1] JOHANNESSEN, L. M. (1999): Guidance Note on Recuperation of Landfill Gas from Municipal Solid Waste, Manufactured in the United States of America, 1999 [2] GEFFERT, P. (2005): Skládkový plyn a jeho uplatnenie v komunálnej energetike. Diplomová práca. Fakulta environmentálnej a výrobnej techniky TU vo Zvolene, 85s. [3] www.sazp.sk/slovak/struktura/ceev/ERA/kontam_lokalita/priloha2.html, 2004 [4] HORBAJ, P., FRUHAUFOVÁ, I. (2003): Aké sú možnosti využívania skládkového plynu na Slovensku?, Magazín energia, 1/2003, s. 55-59 [5] www.stary.biom.cz/clen/jso/a_lfg.html, 2004 [6] GENDEBIEN, A. et al. (1992): EUR 14017/1 – Landfill gas: From environment to energy, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 1992, ISBN 92-826-3672-0 [7] http://www.intechsk.sk/index1.php?l=2&index0=Energetická%20efektívnosť&p= 15&index1=Kogenerácia /25/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /26/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 SPALOVÁNÍ SPECIÁLNÍCH ENERGETICKÝCH ROSTLIN Jan Hrdlička, Robert Verner, Jitka Hejdová Cílem tohoto příspěvku je prezentovat výsledky experimentů spalování určitých druhů plodin (energetických rostlin) na spalovacích zařízeních malých výkonů – výkonové rozsahy jsou 15 – 30 kW. Veškerá testovaná paliva jsou ve formě standardních pelet. Testováno bylo několik druhů vybraných energetických rostlin a provededno srovnávací měření s peletami ze dřeva a směsi jednotlivých druhů pelet. Pro některé případy bylo kromě měření základních emisí provedeno i měření koncentrací persistentních látek. Klíčová slova: spalování, biomasa, energetické rostliny Projekt spalování biopaliv na kotlech malých výkonů je řešen v rámci projektu VaV 320/14/03, projekt pulzačního spalování biomasy na Lunds Tekniska Högskola ve Švédsku v rámci projektu Marie Curie HPMT-CT-2000-00080 (FP-5). ÚVOD Spalování biomasy patří bezesporu k perspektivním způsobům využití alternativních zdrojů energie. Pojem biomasa je velmi široký, a v oblasti spalování, tedy přímého energetického využití, se často zužuje na pojem dřevo. Další možností je však využití tzv. energetických rostlin. Jedná se o určité druhy rostlin, které jsou pěstovány již se záměrem jejich energetického využití. Takovéto rostliny jsou obvykle speciální vytrvalé a rychlerostoucí druhy, které nejsou náročné na pěstování. Další skupinou rostlin, které zde zařazujeme do skupiny energetických rostlin, jsou běžné plodiny určené primárně pro potravinářské účely, např. obiloviny. V případě jejich nevyužití k původnímu účelu je možné jejich energetické využití. V porovnání se dřevem jsou všechny tyto druhy rostlin méně hodnotnými palivy. Obecně mají nižší výhřevnost, vyšší obsah vody i popela, a mají i rozdílnou strukturu (poměry celulózy a ligninu apod.) Tím je dáno i jejich obtížnější spalování. Nicméně všechny tyto rostliny představují podstatnou část potenciálu využitelné biomasy v ČR, které není věnována dostatečná pozornost. Je proto důležité se na tuto problematiku zaměřit. Další možností využití těchto rostlin, pokud samotné nejsou příliš vhodné pro přímé spalování, je výroba směsných paliv, kdy se např. lisují pelety ze směsi dřeva a některé rostliny. Testovány byly také směsi s přídavkem malého podílu hnědého uhlí. POUŽITÉ DRUHY PALIV Při výběru paliv pro spalovací experimenty byly hlavním kritériem pro rozhodování dva faktory: - zastoupení obou druhů rostlin, tj. jak speciálně pěstované, tak i stávající plodiny, tak i směsná paliva dostupnost paliv, tj. získání jejich dostatečného množství za přijatelných ekonomických podmínek Všechny zvolené druhy rostlin byly drcením a následným lisováním upraveny do formy standardních pelet. Paliva, která byla vybrána pro experimenty, jsou uvedena v následující tabulce, včetně jejich základních vlastností. Ing. Jan Hrdlička, VŠCHT v Praze, Technická 5, Praha 6- Dejvice, 166 28, Email: [email protected] /27/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab. 1 Vlastnosti vybraných paliv PALIVO Popel (wt %) Voda (wt %) Prchavá hořlavina (wt %) dřevo 0,22 7,79 85,21 zbytky obilí 6,15 10,47 82,61 šťovík 4,95 9,32 80,27 šťovík+chrastice 1:1 4,99 9,20 79,23 šťovík+piliny 1:1 3,94 7,49 79,07 šťovík+uhlí 1:1 12,42 9,65 71,79 seno+uhlí 9:1 seno 4,10 9,01 8,50 8,27 72,30 81,30 SPALOVACÍ ZKOUŠKY Spalovací zkoušky byly prováděny na dvou odlišných typech spalovacích zařízení. 1) kotel Verner A25 – komerčně dostupný kotel určený pro spalování biopaliv ve formě standardních pelet o výkonovém rozsahu 15-25 kW, umístěný v laboratořích FS ČVUT Juliska. Po výsledcích předchozích zkoušek (viz reference…) byly provedeny některé úpravy ohniště. Po provedení zkoušek byla dosazena recirkulace spalin a provedeny testy se dvěma druhy paliv s recirkulací 20% a 30%. 2) pulzační spalovací zařízení pro biomasu – experimentální jednotka na Lunds Tekniska Högskola ve Švédsku, vychází z již provozovaných zařízení pro spalování plynu. Hlavním cílem experimentů na tomto zařízení bylo ověření možnosti spalování biopaliv, v tomto článku je použito pouze srovnání s kotlem Verner A25. Zařízení není ve stádiu typického kotle, např. tepelný výměník je jednoduché konstrukce a slouží pouze k odvodu tepla, nikoliv k jeho využití. Tepelný výkon zařízení je 15-30 kW. Obě zařízení jsou na následujících fotografiích : Obr.č.1 Kotel Verner A25 vlevo, pulzační combustor vpravo. V průběhu spalovacích zkoušek byly měřeny základní emise – CO, NOx, O2 , v případě testů na kotli Verner ještě SO2 a v případě pulzačního ohniště dále THC a CO2. V obou případech bylo měření prováděno v ustáleném stavu a za plného výkonu zařízení. Za ustálený stav je považován takový, kdy je konstantní přívod paliva, chladicí /28/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 vody a teplota spalin a po danou dobu (pro kotel Verner A25 1 hodina, pro pulzační zařízení 30 minut) se nemění. Pro kotel Verner jsou navíc uvedeny výsledky i za celou dobu měření. Výsledkem experimentů jsou emisní data pro jedotlivá paliva. Na kotli Verner A25 byla pro některá paliva provedena dvě měření emisí PCB, PAH a PCDD/F. V rámci experimentů byly také provedeny elementární analýzy popelů, s cílem zjistit jejich složení, a v neposlední řadě tím také zdůvodnit problémy se spékáním popela v průběhu spalování. VÝSLEDKY EXPERIMENTŮ Základní emise při měření na kotli Verner A25 jsou uvedeny v Tab. 2 a porovnání s pulzačním zařízením v Tab. 3. Tab. 2 Emise Verner A25. Hodnoty CO a NOx jsou uvedeny v mg/m3 za standardních podmínek (0 °C, 101,325 kPa) a přepočteny na referenční obsah O2 =11% Palivo dřevo obilní zbytky šťovík šťovík+chrastice 1:1 šťovík+piliny 1:1 šťovík+uhlí 1:1 seno+uhlí 9:1 š'tovík+dřevo 1:1 seno CO 97 531 5575 279 2752 1833 465 553 648 ustálený stav NOx 251 547 317 200 308 211 582 304 241 λ 1,33 2,52 2,82 2,39 2,68 2,93 2,61 2,48 2,12 CO 210 644 4727 952 3349 2139 633 673 770 celá doba měření NOx 245 548 320 236 269 217 582 305 237 λ 1,35 2,54 2,77 2,33 2,49 2,52 2,64 2,52 2,15 Tab. 3 Porovnání emisí při spalování vybraných tří druhů paliv na kotli Verner A25 a experimentálním pulzačním zařízení. Palivo dřevo šťovík šťovík+chrastice 1:1 CO 553 3608 1917 pulzační zařízení NOx THC λ 133 75 1,35 319 195 2,09 478 77 2,67 CO 210 4135 952 Verner A25 NOx THC 245 83 334 ---236 ---- λ 1,33 2,54 2,82 Testování recirkulace spalin probíhalo s peletami ze dřeva a obilních zbytků. Hlavním cílem je snížení emisí NOx. Testovány byly 3 případy – bez recirkulace a s recirkulací 20% a 30%, pro obě paliva při plném výkonu kotle. Výsledkem jsou závislosti emisí NOx a CO na přebytku spalovacího vzduchu při jednotlivých stupních recirkulace, viz Obr. 2 a 3. /29/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Obr. 2 Vliv recirkulace spalin na emise CO a NOx při spalování dřevěných pelet Obr. 3 Vliv recirkulace spalin na emise CO a NOx při spalování pelet z obilních zbytků Měření emisí persistentních látek na kotli Verner A25, konkrétně PAH, PCB a PCDD/F bylo prováděno dvakrát, pokaždé jinou autorizovanou firmou. Pro první testy byla zvolena paliva dřevo, šťovík a šťovík+chrastice 1:1. Tato měření probíhala na partnerském pracovišti v SZÚ Brno. Výsledky měření jsou v Tab. 4. Tab. 4 Koncentrace PAH, PCB a PCDD/F, vše za standardních podmínek a 11% referenční obsah O2 Palivo šťovík šťovík+chrastice(1:1) dřevo λ PCDD/F [ng/m3] TEQ PCB [ng/m3] TEQ 1,75 1,82 1,85 0,0271 0,10 0,146 0,0002 0,0047 0,009 /30/ PAH [μg/m3] 3,411 20,148 11,63 Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Po zhodnocení výsledků těchto testů byla provedena druhá série měření persistentních látek s tím, že se již nestanovovala koncentrace PCB. Bylo zopakováno měření se šťovíkem a přidáno palivo obilní odpad. Výsledky jsou shrnuty v Tab. 5. Tab. 5 Koncentrace PAH a PCDD/F, vše za standardních podmínek a 11% referenční obsah O2 Palivo odpad žito šťovík λ 1,61 1,56 PCDD/F (ng/m3 TEQ) 1,107 0,137 PAH (µg/m3) 87,2 2,36 Složení popelů po ukončení spalovacích zkoušek a jejich teploty měknutí a tání na kotli Verner A25 jsou v následujících tabulkách 6a a 6b. Vzorky pro byly odebrány po ukončení spalovací zkoušky a analyzovány pomocí rentgenové difrakční spektroskopie (elementární složení). Hodnoty jsou v hmotnostních % oxidů daných prvků s nejvyšším oxidačním číslem, kromě P, S a Cl, které jsou uvedeny ve formě aniontů, tj. fosforečnany, sírany a chloridy Tab. 6a Elementární složení některých popelů po spalování (hlavní prvky) Palivo Ca Na K Mg Al Si P S Cl dřevo 22,71 0,41 49,32 3,87 1,53 8,37 4,85 5,44 1,76 šťovík 25,43 0,68 41,4 4,15 1,98 12,66 5,55 4,96 0,84 šťovík+chrastice 1:1 18,45 0,37 32,07 3,04 1,57 32,41 5,5 4,29 0,41 šťovík+piliny 1:1 25,42 2,51 39,26 5,16 1,92 11,62 5,25 5,24 0,8 obilní zbytky 29,95 4,13 9,57 10,31 1,53 9,21 30,18 2,28 0,77 šťovík+uhlí 1:1 24,12 0,28 13,23 1,34 7,76 21,28 1,7 13,83 0,3 seno 11,14 1,16 14,45 4,01 3,1 48,39 10,23 4,98 0,26 Tab. 6b Teploty měknutí a tání některých popelů Palivo Teplota měknutí (°C) Teplota tání (°C) dřevo 1150 1170 šťovík 1255 1280 šťovík+chrastice 1:1 860 905 šťovík+piliny 1:1 875 920 obilní zbytky 980 1035 řepková sláma+uhlí 9:1 1255 1315 seno 1080 1170 ZÁVĚRY Základní emise Základní emise ze spalovacích zkoušek plně odrážejí jejich průběh. U některých paliv probíhalo jejich spalování bezproblematicky, u jiných docházelo k špatnému odhořívání pelet a ke spékání popela, což má za následek podstatné zvýšení emisí. Mezi paliva, jejichž spalování bylo bezproblémové, lze zařadit dřevo, obilní zbytky a seno. Velmi problematická byla veškerá paliva obsahující šťovík a pelety z čistého šťovíku. Tento fakt je zřejmě /31/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 dán strukturou rostliny šťovíku, pelety vylisované ze šťovíku, i ve směsi s jinými palivy, jsou tvrdé a obtížně se rozpadají. To vše může být příčinou problematického spalování, které je dobře dokumentované vysokými emisemi CO. Emise NOx závisí především na obsahu dusíku v palivu, neboť při teplotách a podmínkách panujících ve spalovací zóně jsou tvořeny především palivové a promptní NOx. Obsah N v palivu je nejvyšší u rostlin pěstovaných na hnojené a ošetřované orné půdě, nejmenší je naopak ve dřevu. Tento fakt dobře odráží tabulka emisí NOx, které jsou nejvyšší pro obilní zbytky (typická ošetřovaná a hnojená zemědělská plodina), dosahují 2-3 násobku oproti spalování dřeva, ačkoliv podmínky spalování (přívod paliva, vzduchu, chladící vody, teplota spalin) byly u obou experimentů téměř shodné. Přídavek uhlí do paliva pak zvyšuje emise SO2 (nejsou v tabulce uvedeny), které jsou jinak v ostatních případech nulové. Přídavek uhlí do paliva také snížil emise NOx a zvýšil emise CO – viz porovnání směsi čisté seno a seno+uhlí 9:1. Protože při spalování biomasy v malém kotli se tvoří převážně palivové NOx, je evidentní, že přidáním paliva s nižším obsahem palivového N vede za stejných podmínek spalování ke snížení emise NOx. Na druhou stranu, přidání uhlí do původního paliva zhoršuje kvalitu (dokonalost) spalování a tím se i zvyšuje emise CO. Emise persistentních látek Měření emisí persistentních látek je velmi náročné především na technické vybavení, z tohoto důvodu byla obě měření zadána autorizovaným firmám. Měření bylo prováděno podle ČSN EN 1948 1. Na základě výsledků 1. měření při spalování dřeva, šťovíku a šťovíku s chrasticí bylo v druhém měření upuštěno od stanovování PCB a byly měřeny pouze emise PAH a PCDD/F. Jako vztažná hodnota pro emise PCDD/F byl vzat emisní limit platný pro spalovny 0,1 ng/Nm3 TEQ a pro emise PAH 200 μg/Nm3. V žádném případě však nelze tyto limity aplikovat na spalování biomasy na kotli malého výkonu, slouží pouze k orientačnímu srovnání. Ze dvou měření není možné činit obecné závěry, nicméně lze říci, že výsledky obou měření jsou příznivé. Uvedené vztažné limitní hodnoty pro PCDD/F byly překročeny v případě opakovaného měření šťovíku o zanedbatelnou hodnotu 0,037 ng/Nm3 TEQ, v případě spalování obilních zbytků desetinásobně. Limit pro emise PAH překročen nebyl ani v jednom případě. Emise PCB se pohybovaly téměř na mezi stanovitelnosti. Recirkulace spalin Hlavním cílem recirkulace spalin je snížení emisí NOx. Závislosti na obrázcích 2 a 3 toto jednoznačně potvrzují. Experimenty s peletami ze dřeva a obilních zbytků byly prováděny při reciruklaci 20% a 30% a pro srovnání bez recirkulace. Při vyšším stupni recirkulace byly u obou paliv nižší emise NOx, výraznější je rozdíl u pelet ze dřeva. Druhotným efektem je také snížení emisí CO, kdy dochází vlivem recirkulace k dopálení vzniklého CO. Tento efekt není tak výrazný, a stejně jako emise NOx závisí na přebytku spalovacího vzduchu. Projekt pulzačního spalovacího zařízení Jedná se o projekt, který má za cíl ověření možností spalování biopaliv touto technologií. V rámci tohoto projektu byla na experimentálním zařízení otestována stejná paliva jako na kotli Verner A25. Podmínky spalování byly v rámci možností zařízení nastaveny tak, aby byly výsledky srovnatelné, především přívod paliva a spalovacího vzduchu. Výsledky porovnání jsou přehledně uvedeny v tabulce 3. Obecně lze říci, že pulzační zařízení vykazuje nižší emise NOx , kotel Verner A25 emise CO. Důvodem nižších emisí NOx je nižší spalovací teplota, nižší přebytek spalovacího vzduchu a kratší doba zdržení u pulzačního ohniště. Na druhou stranu, relativně krátkou dobou zdržení paliva v oblasti spalovací zóny s nejvyššími teplotami dochází k nedostatečnému vyhoření CO. Tím jsou pak způsobeny naměřené vyšší emise CO. Emise THC u pulzačního ohniště jsou v akceptovatelných hodnotách, trendy kopírují průběh emisí CO, se kterými jsou pevně svázány. Porovnání emisí THC s kotlem Verner A25 vzhledem k momentální absenci dat není možné. Složení popela a tím i jeho teplota tání se velmi liší podle druhu paliva. Je zřejmé, že hodnoty obsahu jednotlivých prvků v popelu přímo souvisí s obsahem těchto prvků v půdě, kde daná rostlina roste. Typickým příkladem je extrémní obsah fosforečnanů v popelu z obilních zbytků, který zřejmě pochází z hnojení půdy. Kromě uvedených prvků dále popely obsahují řadu stopových prvků (např. Cu, Ba, Sr, Zn apod.), jejich zastoupení je obvykle do 0,1 %. /32/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Vyšší obsah alkalických kovů a kovů alkalických zemin by měl, dle teorie, snižovat teplotu tání popela. Při porovnání tabulek 6a a 6b lze skutečně vysledovat, že vyšší obsah těchto prvků (Ca, Na, K, Mg) má vliv na nižší teplotu tání popela, např. u pelet šťovík+chrastice, šťovík+piliny a obilní zbytky. Naopak toto vyvrací analýza popela ze dřeva, které, ačkoliv má relativně velký obsah alkalických kovů v porovnání s jinými popely, má v porovnání s ostatními teplotu tání popela vysokou. Tento jev tedy nelze z dosud naměřených dat jednoznačně potvrdit. Praktické problémy při spalovacích zkouškách způsoboval nízký bod tání popela pouze v případě tří druhů pelet šťovík+piliny, šťovík+chrastice a obilní zbytky (všechny pod 1000 °C). Zde docházelo ke spékání popela a tím pak byly negativně ovlivněny emisní charakteristiky. POUŽITÁ LITERATURA [1] [2] [3] [4] JAN HRDLIČKA, PAVEL POLÁŠEK, FRANTIŠEK HRDLIČKA, JITKA HEJDOVÁ: Combustion of biomass pellets, World Sustainable Energy Days 2005, Wels, Austria, 1.-3.3.2005 JAN HRDLIČKA, ROBERT VERNER, JITKA HEJDOVÁ: Possible use of energetic plants in small scale combustion, Nordic Bioenergy Conference 2005, Trondheim, Norway, 26.-27.10.2005 ROBERT VERNER: Kotel Verner A25, Diplomová práce, FS ČVUT Praha, 2005 SVEN-INGE MÖLLER, PER PETERSSON, JAN HRDLIČKA, ANNIKA LINDHOLM: Annual report on pulsation combustion project, LTH, Sweden, 2005 /33/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /34/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 VLIV VODY NA ROZDĚLENÍ SÍRY V PLYNU MEZI SULFAN A KARBONYLSULFID ZA PODMÍNEK HORKÉHO ČIŠTĚNÍ PLYNU Chalupa P., Pasková I., Koza V., Krystl V., Skoblia S., Machač P. Přítomnost vody v plynu ovlivňuje rozdělení síry v plynu mezi sulfan a karbonylsulfid. Lze ukázat, že v suchém generátorovém (syntézním) plynu se za zvýšených teplot přítomná síra rozděluje mezi sulfan a karbonylsulfid v řádově stejných dílech, zatímco při vlhkostech typických pro zplynění biomasy přítomná voda velmi výrazně omezuje tvorbu karbonylsulfidu. To ukazují i výpočty rovnováh, skutečná situace, která zavisí i na kinetice reakce, je ilustrována výsledky experimentů. Klíčová slova: Sulfan, karbonylsulfid, sirovodík, horké čištění, voda, vlhkost, syntézní plyn, generátorový plyn, zplyňování, biomasa TEORIE Zplyňováním biomasy se získá plyn o typickém složení např. podle následující tabulky: Tab. 1 Typické složení plynu ze zplyňování biomasy složka CO jednotka vol% hodnota (vlhký plyn) 16 H2 CO2 H2O CH4 N2 C2H2 C2H4 C2H6 benzen toluen H2S COS NH3 HCl HF dehet naftalen fenantren pyren částice vol% vol% vol% vol% vol% vol% vol% vol% vol% vol% Vppm Vppm Vppm Vppm Vppm g/mn3 g/mn3 g/mn3 g/mn3 g/mn3 14 14 13 4 36 0.1 1.3 0.1 0.3 0.1 100-200 15 2000-3000 75-150 10-20 10 3 1 0.2 6 Při čištění takového plynu je nasnadě způsob odstraňování sulfanu sorpcí na vhodném alkalickém sorbentu, jako např. pouhý CaO. Pro odstranění COS není taková jednoduchá cesta zřejmá. V plynu výše uvedeného složení může probíhat reakce mezi sulfanem, oxidem uhličitým, karbonylsulfidem a vodou H2S + CO2 ↔ COS + H2O. Rovnovážné složení, tedy i rozdělení síry mezi sulfan a karbonylsulfid, při této vratné reakci závisí na obsahu vlhkosti a oxidu uhličitého v plynu. Rovnovážná konstanta K uvedené reakce je dána termodynamickým chováním složek podle známého vztahu Doc.Ing. Václav Koza, CSc., VŠCHT, ÚPKOO, Technická 5, Praha 6, e-mail: [email protected] /35/ Energie z biomasy IV – odborný seminář ln K = − ΔrG0 RT Brno 2005 , (1) kde Δr G 0 je standardní reakční Gibbsova energie při teplotě 298 K, T je absolutní teplota reaktantů R je universální plynová konstanta. Nezávislé výpočty dvou autorů poskytly pro teplotní závislost rovnovážné konstanty prakticky shodné hodnoty, jak ukazuje následující obrázek: Obr. 1 Rovnovážná konstanta v závislosti na teplotě Z reakční rovnice dále vyplývá, že rovnovážná konstanta je dána molárními koncentracemi složek jako K= [COS ].[ H 2 O] [ H 2 S ].[CO2 ] (2) a rovnovážná koncentrace karbonylsulfidu je tak dána jako [COS ] = K .[ H 2 S ]. [CO2 ] [ H 2 O] (3) V případě, že chceme plyn čistit od síry za podmínek blízkých odchodu plynu z generátoru, tj. s původním obsahem vlhkosti a při teplotě 400 - 800 °C, /36/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 a) rovnovážná konstanta reakce je pro tyto teploty v rozmezí 0,005 - 0,05 (viz Obr. 1) b) poměr koncentrací oxidu uhličitého a vody je typicky blízký jedné (viz Tab. 1) c) koncentrace oxidu uhličitého a vody v plynu jsou o tři řády vyšší než koncentrace sirných sloučenin, takže nebudou ovlivněny stupněm konverze uváděné reakce. Koncentrace karbonylsulfidu by tak za rovnovážných podmínek měla být 20 - 200 krát nižší než koncentrace sulfanu. Při odstraňování sulfanu sorpcí za horka, za předpokladu, že by se rovnováha mezi sulfanem a karbonylsulfidem ustavovala dostatečně rychle, by se sekundárně odstranil i karbonylsulfid. EXPERIMENT Předpoklad o současném odstraňování karbonylsulfidu se sulfanem uvedeným mechanismem jsme ověřili experimentem. V elektrické peci byl umístěn křemenný reaktor s vrstvou zrnitého materiálu, buď siliky nebo některého z alkalických sorbentů. Reaktorem se vedl modelový plyn o složení : Tab. 2 Složení modelového plynu složka jednotka hodnota (vlhký plyn) hodnota (suchý plyn) CH4 vol% 3,5 4,0 C2H4 vol% 1,1 1,2 vol% 13,8 16,0 CO CO2 vol% 12,0 14,0 H2 vol% 12,3 14,3 N2 vol% 43,4 50,4 H2O vol% 14,0 0 Vodní pára se do modelového plynu přidávala ze zvláštního zdroje a její přívod bylo možno během pokusu libovolně zapínat a vypínat. Obsah sulfanu a karbonylsulfidu v plynu se v minutových intervalech stanovoval na plynovém chromatografu s plamenným fotometrickým detektorem (FPD). [V] C:\Clarity\FPD\Data\Prep_500_Al2O3 _5MnO_200H2S_18_32_25-IV-2005 16,281 0,5 H2S H2S 16,051 Voltage 1,0 17,412 1,5 COS 0,0 Obr. 2 Chromatogramy suchého a vlhkého plynu po průchodu inertním ložem siliky při 500 °C Na obrázku je podle ploch pod píky patrné, že v suchém plynu (levá část obr.) je koncentrace COS srovnatelná s koncentrací sulfanu, ve vlhkém plynu (pravá strana obr.) je COS pod detekční mezí metody. /37/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Sorbent, 600°C, input 500 ppm H2S 480 14% H2O output 0% H2O 400 input Concentration[ppm] 320 240 160 80 0 0 50 100 150 200 250 300 350 Time [min] COS H2S Obr. 3 Průrazová křivka sorbentu s odpojením přívodu vlhkosti v plynu Obrázek ukazuje, že během měření průrazové křivky vlhkým plynem se neobjevil COS v detekovatelné koncentraci. Po dosažení saturace sorbentu ložem procházel vlhký plyn, ve kterém opět nebylo možno stanovit COS. Jakmile byl odpojen přívod vody, klesla koncentrace sulfanu a objevil se COS v množství odpovídajícím poklesu koncentrace sulfanu. Po přepnutí chromatografu na měření vstupního plynu a opětovném zapnutí přívodu vody COS opět okamžitě zmizel. ZÁVĚR Při horkém odsiřování plynu ze zplyňování biomasy není třeba se zvlášť zabývat odstraňováním karbonylsulfidu, pokud se odsiřuje vlhký plyn. Karbonylsulfid se za těchto podmínek přeměňuje dostatečně rychle na sulfan a síra je z plynu odstraňována v této formě. POUŽITÁ LITERATURA [1] SOLICH, M. (2004): Vysokoteplotní odstraňování H2S a HCl z plynu produkovaného zplyňováním biomasy a odpadu, diplomová práce, VŠCHT Praha /38/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 KONTINUÁLNÍ MĚŘENÍ VLHKOSTI BIOMASY Pavel Janásek Existují přístroje a zařízení, které umožňují poměrně spolehlivě měřit vlhkost různých materiálů. Na druhou stranu kontinuální měření vlhkosti v biomase je oblast, která není v současné době dostatečně prozkoumána. Tento příspěvek popisuje experimenty, ve kterých je pozornost věnována testování měřícího přístroje, jenž umožňuje kontinuální měření vlhkosti v biomase. Klíčová slova: biomasa, kontinuální měření, vlhkost biomasy, experimenty ÚVOD Problematika měření vlhkosti různých materiálů, resp. paliv je stále více diskutované téma. Při měření vlhkosti rozlišujeme dva různé druhy vlhkosti. – tj. relativní rovnovážnou vlhkost a absolutní vlhkost daného materiálu. Relativní rovnovážná vlhkost látek udává rovnovážný stav materiálu s relativní vlhkostí okolního vzduchu a zároveň při tomto stavu již žádnou vlhkost materiál nepřijímá, ale také ani žádnou nevydává. Absolutní materiálová vlhkost charakterizuje procentní obsah vody v materiálu, jenž je vztažený na celkovou hmotnost, případně u některých látek vztažený na sušinu – tj. na hmotnost vysušeného vzorku. Téměř všechny látky v našem okolí jsou hygroskopické. To znamená, že nasávají do sebe vlhkost z prostředí, nebo naopak vlhkost odevzdávají. Je také všeobecně známo, že vlhkost paliva souvisí s výhřevností, což je údaj, který je pro nás významný. Při komplikacích se zařízením kvůli vlhkému palivu je cenným údajem hodnota vlhkosti paliva, čímž se můžou snížit výpadky daného zařízení. Kromě toho je zde také nutnost měřit vlhkost již u nákupu paliva, jelikož při příliš vysokém obsahu vody se zvýší také nákupní cena paliva. V případě sušení materiálu je na základě měření možnost optimalizovat jeho obsah vlhkosti. Není potom nutnost sušit materiál příliš dlouho a prodávat tím levně. Pokud je nezbytností měřit obsah vlhkosti v palivu, je možnost v praxi aplikovat některý z dostupných přístrojů. SOUČASNÝ STAV MĚŘÍCÍ TECHNIKY Přístroje, které se používají pro měření vlhkosti různých materiálů, ať už mobilní nebo stacionární, využívají princip odporu nebo tenzometrie. Také je využívána kombinace principů termografie a vážení, kde je zaznamenána počáteční hmotnost a hmotnost vzorku po sušení a následně lze z těchto údajů vypočítat vlhkost materiálu. V případě měření obsahu vlhkostí u materiálů, které mají konstantní hustotu (písek, moučka,…atd.) lze uplatnit výše zmiňovaný princip měření. Např. u sádry nebo u materiálů, které mají chemicky vázanou vodu, se u přístrojů kromě infračerveného zářiče přidává křemenný tepelný zdroj, aby s využitím vysoké teploty (až 380 °C) narušil chemické vazby a vysušil ve vzorku vázanou krystalickou vlhkost. U paliv z fytomasy a dendromasy není možné používat stejně vysoké teploty, jelikož by se kromě vody uvolňovala taktéž prchavá hořlavina. Skutečné množství potřebného paliva roste s výkonem spalovacího zařízení. U spalovacího zařízení velkého výkonu, které spaluje biomasu, je palivo dočasně skladováno v zásobníku, do kterého se podle potřeby dopravuje palivo ze skládky a současně je palivo dopravováno do spalovacího zařízení. Pokud rostou požadavky na palivo, je důležité znát vlhkost paliva, která nám dále určuje výhřevnost spalovaného paliva a tím i jeho potřebné množství. Pro provoz spalovacího zařízení je okamžitá spotřeba paliva cenným údajem. Proto je důležité změřit skutečnou a aktuální hodnotu vlhkosti paliva. V praxi ale dosud není znám způsob, jak kontinuálně měřit vlhkost paliva. Ing. Pavel Janásek, VŠB-Výzkumné energetické centrum, 17.listopadu 15/2172, Ostrava, e-mail:[email protected] /39/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 PŘÍSTROJ PRO KONTINUÁLNÍ MĚŘENÍ OBSAHU VODY A JEHO VYUŽITÍ V souvislosti s touto problematikou byl do zkušebního provozu uveden přístroj, který využívá principu radiačního měření. U tohoto rozměrově malého přístroje jsou v cca 20-30 cm kulovité oblasti zaznamenávány počty impulsů, které jsou důležité pro zjištění vlhkosti v měřeném palivu. Tento přístroj byl umístěn na zásobníku s dřevní hmotou a na snímacím zařízení byly kontinuálně zaznamenávány počty impulsů. Pro ověření správnosti funkce měřícího zařízení byly také ve stejné výšce zásobníku odebírány vzorky paliva. Ty byly odebírány v intervalu 15 minut. Každý vzorek se dále dělil na dvě části. První část vzorku byla analyzována v místní laboratoři a pro ověření správné hodnoty vlhkosti byla analýza provedena také na Výzkumném energetickém centru. Obě laboratoře se řídily metodikou pro stanovení sušiny ve dřevě, jejíž princip je založen na vážkovém stanovení obsahu sušiny (resp. vlhkosti) v daném vzorku. Ten určuje postup, který spočívá ve zvážení váženky (cca 10g) vzorku, který se dále suší při 105 ± 2°C do konstantní hmotnosti po dobu dvou hodin. Po vysušení a ochlazení v exikátoru se váženka se vzorkem zváží a vypočte se vlhkost. Na Výzkumném energetickém centru bylo využito novějšího přístroje pro stanovení vlhkosti - analyzátor HR 73. Tento analyzátor může být použit ke stanovení obsahu vlhkosti prakticky jakékoliv látky. Přístroj pracuje na principu termografie a na váhovém principu. Na počátku měření stanoví analyzátor vlhkosti počáteční hmotnost vzorku, vzorek je pak rychle ohříván zabudovanou halogenovou sušící jednotkou a vlhkost se odpařuje. Během sušení přístroj stanovuje hmotnost vzorku. Výslednou hodnotou je hodnota vlhkosti nebo sušiny. Analyzátor má zabudovanou databázi pro sušící metody, která ukládá nastavení parametrů pro specifický rozměr. Také charakter sušení může být přizpůsoben typu vzorku. Na tomto analyzátoru byly dodrženy všechny parametry dle metodiky pro stanovení sušiny ve dřevě. Analyzátor má zabudovanou vyhodnocovací jednotku s tiskovým výstupem a proto byl daný výsledek k dispozici ihned po měření. ZPRACOVÁNÍ A VYHODNOCENÍ EXPERIMENTŮ Všechny vzorky a jejich hodnoty vlhkostí z obou laboratoří, včetně počtu impulsů byly vyhodnocovány a následně zpracovány do grafů. Z grafu 1 je zřejmé, že počet impulsů převyšuje hodnotu reálných vlhkostí a také je možné shlédnout, že charakteristiky křivek nejsou navzájem totožné. V první fázi nebyl původní záměr porovnat jednotlivé měření vlhkosti z obou laboratoří a počty impulsů z měřícího přístroje, ale zkalibrovat měřící přístroj pro další měření. Proto byl na základě první série měření přístroj zkalibrován. POROVNÁNÍ VLHKOSTÍ 180 VLHKOST [%], POČET IMPULSŮ [i/s] 160 140 120 100 80 60 40 20 0 0 5 10 15 20 VZORKY 1. LABORATOŘ 2. LABORATOŘ MĚŘÍCÍ PŘÍSTROJ Graf 1 Vlhkosti a počty impulsů u jednotlivých vzorků v první sérii měření /40/ 25 30 Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Po kalibraci přístroje následovala další série měření. Aby se předešlo případným rozdílům ve výsledcích mezi jednotlivými laboratořemi, byla upravena metodika analýz odebraných vzorků tak, že se každý vzorek nechal sušit po dobu potřebnou k „důkladnému“ vysušení. Této teorii odpovídá skutečnost, že vlhkost v palivu se již dále nevypařuje, pokud se diference hmotnosti daného sušeného vzorku v čase nemění. Na základě tohoto principu bylo větší množství vzorku umístěno v sušící peci. Ta byla spolu se vzorky umístěna na váhovém mostu, který po celou dobu zaznamenával hodnotu hmotnosti. Tímto způsobem bylo možno efektivně sledovat ustálení hmotnosti v čase. Při stejné teplotě (105 ± 2°C) byl každý vzorek sušen v peci 2-3 dní. Výsledky shrnuje Tab. 1. Tab. 1 Zpracované výsledky z měření Číslo vzorku 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Údaj z měřícího Vlhkost z Vlhkost z přístroje 1.laboratoře [%] 2.laboratoře [%] 39,18 54,78 48,46 71,26 49,39 46,31 43,00 51,28 53,11 33,78 77,84 69,28 44,46 65,63 81,21 84,54 76,01 56,3 58,6 56,5 58,8 57,6 58,9 58,7 57,7 59,0 58,2 58,0 57,8 57,1 57,7 60,0 59,1 62,0 53,52 56,615 57,91 54,52 57,16 55,315 56,155 58,13 56,7 56,255 56,885 51,65 55,18 58,825 54,9 58,025 Vlhkost z analyzátoru vlhkosti HR 73 [%] (průměr) 57,265 58,62 53,34 52,27 - V pravém sloupci tabulky jsou údaje z analyzátoru vlhkosti HR 73, které byly pro kontrolu u vybraných vzorků zaznamenány. Je zřejmé, že hodnoty vlhkostí z obou laboratoří jsou téměř totožné. Po této druhé sérii zkoušek – tj. po kalibraci měřícího přístroje se i hodnoty počtu impulsů upravily. Pro lepší představu jsou výsledky zpracovány v grafu 2. POROVNÁNÍ VLHKOSTÍ 90 VLHKOST [%], POČET IMPULSŮ [i/s] 80 70 60 50 40 30 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 VZORKY MĚŘÍCÍ PŘÍSTROJ 2. LABORATOŘ 1. LABORATOŘ Graf 2 Vlhkosti a počty impulsů u jednotlivých vzorků v druhé sérii měření V souvislosti s rozsahem údajů je možno se zaměřit na hodnoty počtu impulsů z měřícího zařízení. Pokud bychom brali v úvahu že po první sérii zkoušek byl měřící přístroj zkalibrován a počet sledovaných impulsů by /41/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 dále měl být roven hodnotě vlhkosti, nesměla by tudíž tato hodnota vlhkosti přesáhnout hodnotu 100 % (to se v první sérii měření běžně vyskytovalo). Toto tvrzení o správnosti měření a kalibraci přístroje je zřejmé při pohledu na graf 2, kde žádná hodnota počtu impulsů již nepřevyšuje zmíněnou hranici. Na druhou stranu se ani v tomto případě nepodařilo získat hodnoty počtu impulsů, které by byly v souladu se skutečnou hodnotou vlhkostí vzorků. Výše popsané experimenty nepotvrdily přesnou funkci měřícího zařízení. Ověřování přesnosti je dáno časem, který je nutný pro testování tohoto zařízení, aby výsledky byly reprezentativní. KALIBRACE VLHKOMĚRU Pro uvedení dané technologie do praxe je také důležité přesně zkalibrovat měřící přístroj. Na základě experimentů lze usoudit, že pro tento účel není vhodné měřič vlhkosti biomasy aplikovat v místech, kde se u materiálu v čase mění jeho vlhkost (viz. zásobník dřevní štěpky) a navíc je pro přesnou kalibraci vhodné otestovat různé druhy materiálů. V souvislosti s touto problematikou bylo sestrojeno stacionární zařízení, které slouží nejen pro měření vlhkosti biomasy, ale také pro otestování a kalibraci samotného vlhkoměru. V tomto zařízení je umístěn odjímatelný koš pro biomasu a je zde samozřejmě umístěn i vlhkoměr, který je z hlediska požadavků radiační ochrany trvale stíněný (viz Obr. 1). Legenda: 1 – stínění obvodové 2 – stínění spodní 3 – stínění horní 4 – zářič (trvale zabudovaný) 5 – koš pro biomasu 6 – bezpečnostní zámek Obr. 1 Schéma stacionárního zařízení pro měření vlhkosti biomasy Na tomto zařízení bude testováno několik materiálů, jež se budou navzájem lišit. Pro sestrojení kalibrační křivky bude nutné znát několik hodnot vlhkostí. K tomuto účelu bude v metodice měření obsahu vody v biomase začleněná topná jednotka, v které se vzorky biomasy budou sušit na požadovanou hodnotu vlhkosti. Pro kontrolu se budou data ze stacionárního mařícího zařízení porovnávat s analyzátorem vlhkosti HR 73. Na základě získaných kalibračních křivek je možno specifikovat správnou funkci vlhkoměru. /42/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 ZÁVĚR Na našem trhu je možnost shlédnout přístroje a zařízení, které umožňují poměrně spolehlivě měřit vlhkost různých materiálů. Na druhou stranu kontinuální měření vlhkosti v biomase je oblast, která není v současné době dostatečně prozkoumána. V našich experimentech byly odebírány vzorky, které se analyzovaly v laboratořích a na základě zpracovaných výsledků bylo provedeno vzájemné porovnání výsledků z měřícího zařízení a skutečných hodnot vlhkostí ve dřevě obsažené. První měření bylo určeno ke kalibraci měřícího přístroje a následně byla provedena druhá část měření. Druhá série měření přinesla více přijatelné výsledky, přestože charakteristika výsledných počtů impulsů nebyla v souladu s charakteristikou vlhkosti z průběhu měření. Na základě těchto experimentů byla provedena konstrukce zařízení, které upřesní správnou funkci kontinuálního měřiče vlhkosti v biomase. Pokud tyto zkoušky budou mít pozitivní výsledky, kontinuální měření biomasy bude možno úspěšně aplikovat v praxi. PODĚKOVÁNÍ Tento příspěvek vznikl za podpory projektu Energie z biomasy, GAČR 101/03/H064 POUŽITÁ LITERATURA [1] JANÁSEK, P. Alternativní paliva z biomasy. In Sborník příspěvků ze semináře: „Možnosti energetického využití biomasy“. Visalaje 27.-29.4.2005. s 28-36. ISBN 80-248-0834-X. [2] FS-3 Vlhkoměr dřevěných štěpků, přístroj pro laboratorní a terénní měření, fa. Ekotechnika, www.ekotechnika.cz /43/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /44/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 SNIŽOVÁNÍ TVORBY DEHTŮ PŘI ZPLYŇOVÁNÍ BIOMASY DÁVKOVÁNÍM INERTNÍCH MATERIÁLŮ DO FLUIDNÍHO LOŽE Přemysl Kohout, Marek Baláš Pro optimalizaci provozu atmosférických fluidních zařízení je možno využít přídavných inertních materiálů a tím zvýšit stabilitu fluidní vrstvy. Tento článek pojednává o přípravě a výsledcích provedených experimentů na stendu Biofluid 100 s dávkováním křemičitých písků do fluidního lože. Klíčová slova: fluidní vrstva, inertní materiály, zplyňování ÚVOD Zplyňování biomasy v atmosférických zplyňovačích (při nízkém přetlaku) za účelem produkce energoplynu, jako ušlechtilejšího paliva, kterého lze využít v energetických zařízeních (plynová turbína, motor, ...) pro produkci elektřiny, je stále v popředí zájmu výzkumných pracovišť v celé Evropě i ve světě. Současně s nízkovýhřevným plynem však při zplyňování vznikají vyšší složité uhlovodíkové sloučeniny (souborně nazývané dehty), které svými vlastnostmi (kondenzace v širokém teplotním pásmu, vysoká lepivost a viskozita, polymerace při zvýšení tlaku a teploty) omezují využití energoplynu k produkci ušlechtilé formy energie. Je preferováno několik různých způsobů, jak odstranit dehty z plynu. Většina z nich patří do skupiny sekundárních opatření, kdy je plyn čištěn od těchto látek mimo reaktor, ať už katalytickými, nebo kondenzačními a filtračními metodami. To však s sebou přináší nutnost instalace dalších komponent do systému a nemalé investiční náklady a tím dochází ke snížení účinnosti celého zařízení. Cílem tohoto článku je studie možnosti degradace dehtů primárním opatřením – tepelným štěpením přímo v reaktoru. Navazuje a dále rozvíjí se tak již započaté aktivity v oblasti výzkumu degradace vysokých uhlovodíků vznikajících při zplyňování biomasy na EÚ-OEI. Tyto se zabývaly redukcí vysokých uhlovodíků pomocí dávkování vápence do reaktoru s využitím katalytického krakování na experimentálním zařízení BIOFLUID 100. Vzhledem k některým negativním jevům pří dávkování vápence (zejména jeho otěru a následného úletu ze zařízení a uvolňování CO2 při kalcinaci, se kterou je spojeno i kolísání teplot), se projekt zabýval dávkováním jiných inertních materiálů, jako jsou křemičité písky. Vliv těchto materiálů na katalytickou redukci dehtů je znám [1], nicméně je nutné posoudit vliv těchto aditiv na samotné zařízení přičemž konkrétní výsledky na skutečných zařízeních dosud nejsou dostupné. Konečný výsledek výzkumu je závislý na vhodnosti příslušných materiálů (mj. z hlediska úpravy dávkovaného materiálu) pro použití v daném typu zařízení. Tab. 1 Složení použitého inertního materiálu [v %] Na2O 1,35 MgO 4,95 Al2O3 10,15 SiO2 60,7 K2O 1,91 CaO 17,42 TiO2 0,42 Fe2O3 2,73 Ostatní 0,37 Nevýhodou zařízení BIOFLUID 100, které je bez vyzdívky, je velký rozdíl teplot po výšce reaktoru způsobený tepelnou ztrátou a z toho plynoucí nízká teplota v horní části reaktoru, ve které by mělo docházet ke krakování vzniklých dehtů. Přidávaný inertní materiál má funkci teplonosiče. Dochází tak ke zrovnoměrnění teplotního pole a k nárůstu teploty v horní části. Na druhou stranu odpadají negativní dopady použití vápence (otěr) a navíc jsou tyto materiály levnější. Pro zajištění funkčnosti těchto opatření je třeba přesně stanovit rychlost proudění plynu v reaktoru, který je přímo závislý na vývoji plynu, stanovit přesnou granulometrii materiálu pro dokonalou fluidizaci a optimální množství materiálu. Z dostupných dat je zřejmé, že fluidní vrstva v tomto konkrétním zařízení je velmi řídká a nestabilní, její zahuštění inertním materiálem by mohlo přispět k celkové stabilizaci provozu zařízení [2]. Ing. Přemysl Kohout, Energetický ústav, FSI VUT Brno, Technická 2, 616 69, [email protected].. /45/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Z dostupných dat z předchozího výzkumu byl sestaven rychlostní profil v reaktoru [2] a na jeho základě byla vypočtena optimální velikost zrna (Obr.1). Jako inertní materiál byl zvolen křemičitý písek, vzhledem ke své dostupnosti a vyhovujícím parametrům, které byly zjištěny chemickým rozborem (viz Tab.1). 5 rychlost v (m/s) 4 3 2 1 0 0 500 1000 1500 2000 2500 průměr částice dp (μ m) Stokesova usazovací rychlost (SUR) modifikovaná SUR prahová rychlost fluidace spodní hranice rychlosti maximální velikost částice horní hranice rychlosti Obr. 1 Průměry částic pro fluidizaci v závislosti na rychlosti proudu POPIS ZAŘÍZENÍ BIOFLUID 100 Zplyňovací generátor na zplyňování biomasy a pevných odpadů používaný k pokusným účelům na EÚ-OEI je atmosférického fluidního typu. Používá se pro zplynování různých druhů odpadních materiálů z komunální sféry, dřevozpracujícího průmyslu nebo zemědělské výroby. Základní technické parametry jsou: • • • • výkon (v energoplynu) příkon (v palivu) spotřeba dřeva průtok vzduchu 100 kWt 150 kWt 40 kg/h 150 mn3/h Obr. 2 Stend BIOFLUID 100 Zařízení může pracovat ve zplyňovacím i ve spalovacím režimu. Zplyňovací režim je možný se stacionární nebo cirkulující fluidní vrstvou. /46/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Palivo je odebíráno ze zásobníku opatřeného hrablem a je do reaktoru podáváno šnekovým dopravníkem s frekvenčním měničem. Primární vzduch je stlačován dmychadlem a je vháněn do reaktoru přes vějířový rošt. Po výšce reaktoru je pak zaústěn vstup sekundárního a terciálního vzduchu. Vyrobený energoplyn je zbaven úletu v cyklonu a odloučený úlet je vracen pomocným šnekovým podavačem těsně nad rošt reaktoru. Popel z reaktoru se vypouští do zásobní nádoby. Aby bylo možno zkoumat vliv předehřevu vzduchu, je za dmychadlem zařazen elektroohřívač. Průměrná výhřevnost produkovaného plynu se pohybuje v rozmezí 4÷7 MJ/mn3, obsah tuhých částic v intervalu 1500÷2800 mg/mn3 a obsah dehtů od 1 do 8 g/mn3 v závislosti na použitém palivu a provozních podmínkách. V prvních letech provozu byla k čistění energoplynu využívána vodní skrápěcí kolona. V roce 2004 pak byl za zplyňovací generátor zařazen poloprovozní, kontinuálně pracující, horký katalytický filtr. Popis obrázku 3: 1 - zásobník paliva; 2 - šnekový dopravník paliva; 3 - tepelná izolace; 4 - cyklónový odlučovač;5 - reaktor; 6- zásobník popele; 7 - šnekový dopravník polokoksu a - dávkování paliva, b - výstup plynu, c -vstup popele, d - otvor pro zapalování, e - odvod popele do zásobníku, f - primární vzduch, g – sekundární vzduch, h - terciální vzduch Obr. 3 Schéma fluidního zplyňovacího zařízení BIOFLUID 100 POSTUP A PODMÍNKY EXPERIMENTU Experimenty byly prováděny na zařízení BIOFLUID 100 a laboratořích v rámci EÚ-OEI. Náročnější rozbory dehtů a plynu byly provedeny na partnerském pracovišti VŠCHT Praha. Z výše uvedených výsledků bylo pro výzkum vybráno několik 5 frakcí a to: 0,5÷0,71 mm; 0,71÷1 mm; 1÷1,4 mm; 1,4÷2 mm; 2÷3 mm. Náplní několika prvních měření bylo stanovení optimální velikosti zrn jak z hlediska rozložení teplotního pole, tlakových ztrát reaktoru tak i z hlediska ztrát materiálu úletem. Ten se nakonec ukázal být v množství cca 20% vsypaného materiálu. Během prvních měření byly zkoušeny samostatné frakce, později na základě dílčích výsledků byly zkoumány i směsi různých frakcí. Na základě těchto měření byla stanovena jako optimální směs dvou frakcí v rozmezí 1÷3 mm. V grafu (Obr.4) svislé čáry A – G a J – L vyznačují časy, kdy docházelo k dávkování materiálu do lože a čáry H a I vymezují oblast odstavení reaktoru a vysypání materiálu lože. Z grafu je zřejmé, že docházelo k žádanému sblížení teplot 101 a 102 což jsou teploty měřené ve spodní a střední části reaktoru. Teplota 103 v horní části reaktoru se držela trvale na nižší hodnotě, což je způsobeno rozšířením reaktoru v horní části a z toho plynoucí změně parametrů fluidní vrstvy, ale i přesto byla teplota T 103 vyšší než obvykle. Bohužel nebylo možné použít směs hrubé a jemné části se záměrem, že by jemná část fluidovala v horní části reaktoru. Oproti teoretickým předpokladům se ukázalo, že rychlost, kterou jemná částice získá ve spodních částech reaktoru, je už příliš vysoká a částice uletí do cyklonu aniž by začala fludizovat v horní části. Jako optimální množství dávkovaného materiálu se ukázalo množství 75 gramů v intervalu 10 minut. /47/ teplota[°C] Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 A B 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 C D E F G H-I J K L T10 T10 T10 T10 9:00 10:00 11:00 12:00 13:00 14:00 15:00 16:00 17:00 18:00 čas[hod] Pozn. Označení teplot a umístění termočlánků je popsáno v předcházejícím odstavci Obr. 4 Teplotní průběh v reaktoru tlaková diference [Pa] V grafu (Obr.č.5) je znázorněn průběh tlakové ztráty fluidního lože v průběhu jedné hodiny, kdy došlo ke čtyřem vsypání materiálu z čehož vsypaní I bylo vsypání základní o hmotnosti 750 gramů a vzhledem k tomu je jeho vliv na tlakovou ztrátu výraznější. Obecně však můžeme říci, že vliv vsypání nepřesahuje 1 kPa, navíc po relativně krátký časový úsek a tedy tento vliv na chod reaktoru je zanedbatelný. V porovnání s běžným provozem je provoz reaktoru (průběh teplot) výrazně stabilnější. 2000 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 14:00 I.vsypání 14:15 II. 14:30 III 14:45 IV 15:00 čas [hod] Obr. 5 Průběh tlakové ztráty fluidní vrstvy V dalších měření jsme se zaměřili na vliv dávkování inertního materiálu na složení plynu a na obsah dehtů v generovaném plynu.Vzorky plynu byly odebírány vždy před a po odběru dehtů, dehty byly odebírány bez přítomnosti materiálu v loži a poté s jeho přítomností. Rozbory plynu a obsahu dehtů v plynu byly provedeny na partnerském pracovišti VŠCHT Praha. Vzhledem k většímu množství výsledků jsou v grafu (Obr.č.6) zobrazeny průměrné hodnoty hlavních složek plynu. Je zřejmé, že dávkování písku má na složení plynu mírně pozitivní. /48/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 % obj. 60 50 Bez písku 40 S pískem 57,34 51,69 30 20 14,71 12,68 10 19,71 15,04 12,33 9,03 2,19 2,11 0 CO2 H2 CO CH4 N2 Obr. 6 Složení plynu Výsledky rozboru obsahu dehtů byly opět shrnuty z několika měření do tabulky (Tab.č.2). Podle očekávání došlo k poklesu koncentrace většiny složek. K nárůstu došlo jen u pyrenu a u více řetěznatých polyaromatických uhlovodíku. Nicméně jejich koncentrace představují asi 7% z celkového množství. Pozitivním výsledkem je, že dochází k poklesu celkové koncentrace dehtů v plynu v průměru až o 40%. Výsledná hodnota je sice stále dosti vysoká pro použití plynu například ve spalovacím motoru, avšak podstatně snižuje kapacitní nároky na případná zařízení za generátorem plynu potřebná k jeho finálnímu vyčištění. Tab. 2 Výsledky rozborů dehtu Složky dehtů fenoly dibenzofurany inden + indan Naftalen methylnaftaleny alkylnafthaleny (Alkyl >=C2) bifenyl acenaftylen acenaften fluorin PAH o M/Z=165,166,178,180 fenanthren antracen metylfenantreny + 4H fenylnaftaleny fluoranten pyren benzfluoreny metylfluoranteny + metylpyreny 4 kruhové PAH (m/z=226,228) 5 kruhové PAH (m/z=252) 6 kruhové PAH (m/z=276) ostatní dehtové složky Suma dehtů [mg.m-3] Bez písků 498 290 438 835 209 78 68 333 27 114 95 192 56 82 22 83 64 24 37 46 22 5 167 3787 /49/ S písky 32 83 181 767 98 23 41 291 15 70 31 186 44 43 12 80 76 12 18 55 31 8 50 2247 Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 ZÁVĚR Tento projekt prokázal použitelnost inertních materiálů pro dávkování do fluidního lože zplyňovacího generátoru. Ukázal se pozitivní vliv na zrovnoměrnění teplotního pole v reaktoru a dá se předpokládat, že vhodnou úpravou konstrukce reaktoru by mohlo dojít i k dalšímu zlepšení účinků. Za velmi pozitivní se dá považovat vliv materiálu na intenzitu termického štěpení dehtů a následné snížení jejich koncentrace. Toto řešení jistě není postačující pro jeho další použití v různých aplikacích vyžadujících velmi nízké obsahy dehtů, nicméně může přispět k snižování investičních i provozních nákladů na následné čištění plynu. POUŽITÁ LITERATURA [1] BRIDGWATER, A.V. (1995): The Technical and Economic Feasibility of Biomass Gasification for Power Generation. Energy Research Group, Aston University, Birmingham, B4 7ET, UK. [2] KUBÍČEK J., DVOŘÁK P. (2003): Studie závislosti obsahu nečistot v energoplynu na podmínkách zplyňování. Interní zpráva EÚ, FSI VUT Brno /50/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 BEZEMISNÍ PARNÍ CYKLUS Josef Kohut Příspěvek seznamuje s novými parními cykly neprodukujícími emise skleníkových plynů do atmosféry a pracujících s vysokou účinnosti. Ukazuje možnou novou koncepci cyklu se separátorem paroplynové směsi, který má nahradit koncepci stávajíc, kdy je oxid uhličitý separován a evakuován z kondenzátoru. Tyto nové technologie pracují s přímou výrobou páry v generátoru, kde nedochází k přenosu tepelné energie díky teplosměnným plochám, ale pára vzniká vypařením vody vstřikované přímo do spalovací komory (vzniklých spalin). Využívá se tak bezezbytku spalné teplo paliva. Klíčová slova: vodík, oxid uhličitý, generátor, separátor BEZEMISNÍ PARNÍ CYKLUS Vývoj cyklu začal se zaměřením na spalování paliv, které by omezily nebo snad úplně zastavily produkci skleníkových plynů do atmosféry a to především oxidu uhličitého. Jako nejideálnějším palivem je vodík, jehož spalováním s čistým kyslíkem vzniká množství energie a vedlejším produktem je pouze čistá voda, která se dá dále využít (Obr.1). V současné době se celosvětově produkuje velké množství vodíku, jehož výroba je bez problémů zvládnutá. Obr. 1 Generátor paroplynové směsi Při spalování vodíku se ovšem střetáváme s problémem nemožností přímého využití, díky jeho finančně náročné nebo neekologické výrobě (využití fosilních paliv). Proto došlo k nahrazení vodíku uhlovodíkovými palivy. Spalování těchto paliv probíhá rovněž s čistým kyslíkem v generátoru paroplynové směsi. Dá se říci, že toto jednoduché spalovací zařízení, „trubka“ dlouhá 2m je schopna nahradit velký plynový kotel, plně využívat spalné teplo paliva a snížit ztráty zařízení skoro na „nulu“. Proti spalování čistého vodíku má spalování uhlovodíkových paliv určitou nevýhodu, která je spojena se složením paliva. Paliva jež mají nahradit vodík obsahují část uhlíku, což se projevuje při procesu spalování, kdy nevzniká pouze vodní pára, ale taktéž oxid uhličitý. Ten do jisté míry komplikuje jednoduchost parního cyklu, ve kterém by byl jako palivo použit vodík (Obr. 2), protože při spalování uhlikovodíkových paliv je ještě nutno z oběhu odvádět vzniklý oxid uhličitý (Obr. 3, Obr. 4). Ing. Josef Kohut, VŠB-Výzkumné energetické centrum, 17.listopadu 15/2172, Ostrava, e-mail:[email protected] /51/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Obr. 2 Schéma jednoduchého parního cyklu pro spalování vodíku Při použití uhlíkovodíkových paliv, nastávají drobné komplikace s odvodem vzniklého oxidu uhličitého, který se hromadí v kondenzátoru pokud není předřazen jiný funkční separátor. Tuto separaci lze provést evakuací plynu z kondenzátoru, ale je nutno použít vývěvu a komprimace plynu je minimálně na tlak atmosférický a to v případě, že již dále plyn nevyužíváme (Obr.3). V opačném případě je nutno další komprimace a vynaložení dalšího množství energie. Obr. 3 Schéma bezemisního parního cyklu s vývěvou Další variantou pro odstranění CO2 z paroplynové směsi je rozdělení parního okruhu na primární (okruh s paroplynovou směsí) a sekundární (okruh s čistou párou). Toho docílíme zařazením separátoru paroplynové směsi za vysokotlakou část turbíny. V separátoru kondenzuje pára z paroplynové směsi při potřebném tlaku pro další využití CO2. Při kondenzaci je předáváno výparné teplo páry vodě na mezi sytosti v sekundárním okruhu, a tak dochází k vytvoření páry potřebné pro pohon nízkotlaké turbíny (Obr. 4). Obr. 4 Schéma bezemisního parního cyklu se separátorem paroplynové směsi /52/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Použitím separátoru snížíme spotřebu a dosáhneme úspor energie, kterou je nutno při použití vývěvy pro evakuaci oxidu uhličitého z kondenzátoru dodat. Odváděný plyn má totiž tlak potřebný k technologickému nebo jinému využití přímo na výstupu ze separátoru. Toto řešení zvýší celkové účinnosti parního cyklu proti parnímu cyklu s vývěvou. Pro porovnání se současnými plynovými parními cykly se účinnost bezemisního parního cyklu podstatně zvýší, hlavně odstranění komínové ztráty, snížení ztrát sáláním do okolí, zvýšeni účinnosti spalování, a využití spalného tepla paliva. Pokud má být tento cyklus bezemisní nesmí se vzniklé emise skleníkových plynů vypouštět do atmosféry, ale je nutno najít jejich další využití. Odseparovaný oxid uhličitý je využíván dále v jiných technických odvětvích průmyslu, nebo je možné jeho skladování. S uskladňováním se počítá především pro zvýšení výtěžnosti těžby ropy a zemního plynu ve Skandinávii. GENERÁTOR PAROPLYNOVÉ SMĚSI (GPPS) GPPS byl vyvinut firmou CES, která dovoluje konstrukci a provoz bezemisních elektráren. Generátor spaluje kombinaci plynného kyslíku a plynného paliva složeného z uhlíku, vodíku a kyslíku (C-H-O), včetně zemního plynu, skládkového plynu, nebo svítiplynu z uhlí, rafinačních odpadů nebo biomasy. Spalování probíhá za základních stechiometrických podmínek. Vzniklé spaliny obsahují vodní páru a oxid uhličitý. Slouží k pohonu parní turbíny a mohou také používat upravené plynové turbíny pracující při vysokých teplotách za účelem expanze ve středních tlacích. spaliny z turbín vstupují do kondenzátoru nebo separátoru, kde jsou zchlazovány a rozděleny na jednotlivé složky, vodu a CO2. Odváděný oxid uhličitý je upraven, čištěn a prodán nebo skladován zatímco vodu je možno využít k recyklaci v paroplynovém generátoru nebo dále hodnotně využívat. Při spalování nevznikají žádné odpadní plyny, které by se musely čistit a žádné emise oxidů síry, dusíku, CO2, rtuti a dalších znečišťujících látek. Budoucí bezemisní elektrárny spalující uhlí založené na CES technologii, včetně všech nákladů vzniklých získáním kyslíku, zplyňováním uhlí, obnovou CO2, budou cenově konkurenčně schopné ve srovnání s elektrárnami s integrovaným zplyňovacím kombinovaným cyklem (IGCC) bez obnovy CO2. Při uvedení do provozu CES generátor může zastoupit historický kotel, dodat elektrárně účinnost a eliminovat tak emise regulovatelných nečistot. Obr. 5 Generátor paroplynové směsi SEPARÁTOR PAROPLYNOVÉ SMĚSI Je hlavní částí bezemisního parního cyklu se separátorem a je taky jedinou částí, která ještě nebyla ověřena v provozu. Lépe řečeno separátor je v současné době řešen z výzkumného pohledu. Dochází zde ke kondenzaci paroplynové směsi (PPS) jejíž přesné chování při změně skupenství není dosud natolik známo, aby se mohla postavit funkční jednotka a ta by mohla být zařazena do provozu. /53/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Separátor pracuje s plynnou a kapalnou fází. Jeho hlavním úkolem je oddělit čistou vodní páru od oxidu uhličitého, což se děje kondenzací vodní páry obsažené v paroplynové směsi na kondenzační ploše vytvořené svazkem trubek. Kondenzát je odváděn stejně jako oddělený CO2 k dalšímu technologickému nebo jinému využití. Čistota plynu závisí na účinnosti separace a tlaku nasycení. Podle potřeby je možno ještě dále plyn čistit. Ke kondenzaci páry v PPS je použito vody na mezi sytosti, která odebírá kondenzační teplo, jenž slouží jako teplo výparné k výrobě čisté vodní páry v sekundární části oběhu. Umístění separátoru je řešeno rozdělením expanze paroplynové směsi v turbíně, kdy po průchodu vysokotlakou částí turbíny, je směs přiváděna do separátoru paroplynové směsi. Zde dochází k oddělení složek voda, CO2. Odvedená energie nutná pro kondenzaci slouží k výrobě vodní páry o nižších parametrech, která dále vstupuje do nízkotlaké části parní turbíny, kde po vykonání práce kondenzuje v kondenzátoru. Plyn (CO2) Pára sek. okruhu Paroplynová směs prim. okruh Voda sekundárního okruhu Zkondenzována voda prim. okruhu Obr. 6 Separátor paroplynové směsi Hlavním parametrem pro přenos energie z páry do vody je součinitel přestupu tepla, který je v současné době řešen formou výpočtovou. Současně známé vztahy pro výpočet součinitele přestupu tepla jsou vyřešeny a také ověřeny, ovšem pro čistou vodní páru, se kterou se v energetice běžně setkáváme. Chování paroplynové směsi při kondenzaci a její vliv na součinitel přestupu tepla je ovšem stále tak trochu záhadou. Je proto nutné před konstrukčním návrhem separátoru, zaměřit výzkum na problematiku kondenzace a varu v podmínkách separátoru. POUŽITÁ LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5] [6] ŠORIN, S.N. (1968): Sdílení tepla. Nakladatelství SNTL, Praha SAZIMA, M., Kmoníček, V.,Schneller,J.(1989): Sdílení tepla. Nakladatelství SNTL, Praha ČERNÝ, V. (1975): Parní kotle a spalovací zařízení. Nakladatelství SNTL, Praha NOSKIEVIČ, P. (2002): Spalování uhlí, 2.vyd. Ostrava, ISBN 80-248-0204-X www.co2.no www.cleanenergysystems.com /54/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 ENERGETICKÉ PARAMETRY BIOMASY PŘI FLUIDNÍM ZPLYŇOVÁNÍ Martin Lisý, Marek Baláš, Přemysl Kohout, Zdeněk Skála Tento příspěvek se věnuje prezentaci dílčích výsledků projektu "Energetické parametry biomasy". Popisuje experimenty provedené s různými biopalivy z kategorie dřevin i stébelnin. Přináší stručnou charakteristiku použitých biopaliv, ale hlavně popisuje provedené experimenty a jejich výsledky se zaměřením na kvalitativní hodnocení vyprodukovaného syntézního plynu a chování fluidního generátoru během provozu. Klíčová slova: vlastnosti biomasy, fluidní zplyňování UVOD Nejnovější trendy v energetice vedou ke stále většímu využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE). V české republice (ČR) se z hlediska přírodních podmínek se jako nejperspektivnější OZE jeví biomasa, ať už odpadní či záměrně pěstovaná. Podle vyhlášky ERÚ [1] se nyní biomasa dělí na tři základní skupiny: odpad z průmyslové výroby, odpad z lesní či zemědělské produkce a záměrně pěstovaná biomasa. Pro energetické bloky je stále dominujícím zdrojem odpad ze zemědělství a lesnictví. V ČR je však velký potenciál zemědělské půdy, cca. 0,5 mil. ha. zemědělské půdy [2], který je možno využít pro pěstování energetické biomasy. Celá řada plodin je již také u nás pěstována, i když většina z nich jen pokusně. Charakteristické vlastnosti biomasy jsou velmi rozdílné, závisejí na druhu biomasy, podmínkách pěstování, obsahu vlhkosti apod. Technologie pro konverzi biomasy jsou často určovány typem použitého paliva - každá technologie vyžaduje specifické vlastnosti paliva, jako je obsah vlhkosti, rozměr a druh částic paliva, výhřevnost, popeloviny, soudržnost částic atd. Další vlastnosti vycházejí z fyzikální struktury biomasy, jako např. hmotnost, objem, hustota. Bohužel, ne každá biomasa se ukazuje vhodná pro všechny technologie. Mezi vlastnostmi jednotlivých druhů jsou značné rozdíly. To způsobuje problémy nejen při jejím spalování, ale zejména u zplyňovacích technologií, které se v poslední době začínají prosazovat. Většina publikací věnujících se biomase se zabývá především jejím pěstováním. Komplexnější studie vlastností biomasy při jejím energetickém využívání však nejsou stále dostatečné. Proto byl vytvořen projekt s názvem "Energetické parametry biomasy", který má za úkol vytvořit databázi vlastností nejrozšířenějších druhů biomasy v ČR. Ta se u nás vyskytuje ve třech základních druzích, a to: dřeviny, stébelniny a ostatní biomasa (směsi a odpady). Dřeviny a stébelniny je možno rozdělit do dvou kategorií, na záměrně pěstovanou biomasu pro energetické účely a na odpady vzniklé zpracováním biomasy pěstované k jiným účelům. Dřeviny pak mohou být ve formě kusového dřeva, pilin, hoblin, štěpek, kůry, případně dále mechanicky zpracovány na peletky a brikety. Stébelniny lze získat ve formě řezanky, volně ložené slámy, balíků malých i velkoobjemových. Také lze z těchto rostlin vyrábět peletky a brikety. Mají však nižší mechanickou odolnost proti rozpadu kvůli nižšímu obsahu pojivové látky než v případě dřeva, kde tuto funkci zastává lignin. Na základě tohoto stručného přehledu bylo vybráno 16 charakteristických druhů biomasy určených k detailnějšímu rozboru z pohledu jejich energetických vlastností. Výčet vzorků je uveden v Tab. 1. Na základě těchto vlastností, výsledků palivových zkoušek a rozborů bude vytvořen tzv. "Palivový list" pro každé palivo s uvedením všech zjištěných charakteristik. U každého paliva se stanoví hrubý, prvkový a biochemický rozbor a provedou se zkoušky ve třech různých technologiích, konkrétně: spalování, které zajišťuje Výzkumné energetické centrum (VEC) Ostrava; sesuvné zplyňování , které zajišťuje Boss Bučovice, fluidní zplyňování, které zajišťuje Vysoké učení technické Brno. U každé technologie je sledována účinnost, složení spalin nebo složení plynu a jeho výhřevnost, výskyt nežádoucích látek v plynu či spalinách (dehet, čpavek, HCl, HF, apod.). U popele je potom sledována přítomnost zhruba 20 sloučenin a jeho charakteristické teploty. Ing. Martin Lisý,VUT FSI Brno, UPEI, Technická 2896, 616 69 Brno,[email protected] VUT FSI Brno, EU, Technická 2896, 616 69 Brno /55/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Tab.1 Brno 2005 Výběr biopaliv pro řešení grantu „Energetické parametry biomasy“ Odpadní biomasa Obilniny Olejniny Sláma Sláma Zbytky po zpracování STÉBELNINY Záměrně pěstovaná biomasa Obilniny Jednoleté plodiny Víceleté plodiny Celé rostliny Celé rostliny Celé rostliny Celé rostliny Listnaté Odpady DŘEVINY Jehličnaté Záměrně pěstovaná biomasa Rychlerostoucí dřeviny Pšenice Řepka olejná Len setý Kukuřice Laskavec-Amaranthus Pšenice Triticale Sléz krmný Šťovík krmný Buk Bříza Akát Borovice Smrk Topol Vrba EXPERIMENTÁLNÍ MĚŘENÍ A METODIKA MĚŘENÍ Tento příspěvek je zaměřen na popis a výsledky experimentů při fluidním zplyňování výše uvedených biopaliv. Byly provedeny experimenty s celkem sedmi různými palivy, která se podařilo zajistit v potřebné kvalitě a v dostatečném množství. Z toho byly tři z kategorie dřevin - smrk, topol, vrba a čtyři z kategorie stébelnin - pšeničná sláma, řepková sláma, len a šťovík. Pro úpravu paliva byl pořízen drtič zahradního odpadu, který se výborně osvědčil, jak při přípravě řezanky ze stébelnin, tak při úpravě štěpky z dřevin. Experimenty byly prováděny na fluidním atmosférickém reaktoru s cirkulující fluidní vrstvou (Obr.1). Zařízení může pracovat ve zplyňovacím i ve spalovacím režimu. Zplyňovací režim je možný se stacionární nebo cirkulující fluidní vrstvou. Podrobnější popis zařízení je uveden v [3]. Zjednodušené schéma experimentálního zařízení je uvedeno v [4]. Parametry reaktoru: • • • • Obr.1 Experimentální stend Biofluid 100 výkon (v produkovaném plynu) příkon (v palivu) spotřeba dřeva průtok vzduchu 100 kWt 150 kWt max. 40 kg/h max. 150 mn3/h Měření složení plynu je prováděno dvěma způsoby. Jednak probíhá během celého experimentu on-line sledování složení plynu. Konkrétně se jedná o tyto složky: CO, CO2, O2, SOx, NOx, TOC. Zároveň jsou odebírány vzorky plynu z horkého výstupního potrubí za cyklonem do plynotěsných skleněných vzorkovnic, tzv. "myší". Takto odebraný vzorek je následně analyzován na plynovém chromatografu. Jedná se o tyto složky: CO, CO2, O2, N2, H2, CH4, C2 -C6, H2S. Stanovení nežádoucích látek v plynu je stejně jako odběry vzorků plynu prováděno z horkého výstupního potrubí těsně za výstupem ze zaizolovaného pláště. Odběr vzorků dehtu se provádí dle metodiky [5] jímáním dehtů do roztoku, který je pak analyzován pomocí plynového chromatografu s hmotnostním spektrometrem. Výsledky pak zpracovává VEC Ostrava. Vzorky pro zjištění přítomnosti HCl, HF a NH3 v produkovaném plynu jsou získávány zachycováním v roztoku NaOH. /56/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Při každém měření jsou sledovaná, níže uvedená, data kontinuálně zapisována v časovém intervalu 10 sekund řídícím počítačem. Jedná se zejména o tyto veličiny: frekvence měniče podávacího šneku, pro stanovení hmotnostního toku paliva; teploty v různých místech zařízení, které jsou měřeny termočlánky; tlaková diference dolní a horní části fluidního generátoru (fluidního lože); tlaková diference na clonce, pro stanovení průtoku plynu; přetlak plynu na výstupu z generátoru a v zásobníku paliva - Další hodnoty, jako teplota a vlhkost okolí, průtok primárního vzduchu a jeho teplota, musí být zapisovány ručně. Odběr vzorku na analýzu paliva se provádí podle vyhlášek ČSN 44 1301 a ČSN 44 1424 "Vzorkování tuhých paliv". Dodržují se všeobecné zásady: více odběrů v různých místech skládky paliva, častější odběr z toku paliva během dávkování; ve vzorku musí být zastoupené frakce s rozličnou velikostí. STRUČNÝ PŘEHLED VLASTNOSTÍ PALIV Následující tabulky (Tab. 2 a Tab. 3) uvádějí stručný přehled složení zkoušených biopaliv. Jak z výsledků hrubého, tak i z prvkového rozboru, jako kvalitnější paliva vychází dřeviny. Mezi jednotlivými palivy v obou hlavních kategoriích (stébelniny a dřeviny) není podstatný rozdíl. Dřeviny ale mají větší podíl hořlaviny, a to zejména prchavé hořlaviny, což je pro zplyňování důležité a menší obsah popelovin. Co se týká prvkového složení, obsahují dřeviny více uhlíku a mají také menší obsah dusíku. Tab. 2 Přehled výsledků hrubého rozboru použitých paliv v dodaném stavu (vybrané veličiny) Hořlavina [%hmot.] Prchavá hořlavina [%hmot.] Popel [%hmot.] Voda celk. [%hmot.] Výhřevnost [MJ.kg-1] Obilná sláma 84,26 Řepková sláma 85,05 Len 84,46 Šťovík 85,94 Vrba 88,55 Topol 88,20 Smrk 88,53 68,17 67,98 68,39 66,11 72,62 72,28 74,06 4,30 11,44 14,785 5,50 9,45 14,905 5,29 10,25 15,628 4,10 9,96 15,485 1,50 9,95 16,101 1,64 10,16 16,222 0,47 11,00 16,426 Tab. 3 Stručný přehled výsledků prvkového rozboru použitých paliv v dodaném stavu (vybrané prvky) C [%hmot.] H [%hmot.] O [%hmot.] N [%hmot.] Obilná sláma 39,66 5,35 37,81 1,07 Řepková sláma 40,94 5,26 37,94 0,57 Len 42,53 5,30 36,22 0,39 Šťovík 42,28 5,20 37,22 1,04 Vrba 44,64 5,34 38,24 0,30 Topol 44,35 5,40 38,17 0,25 Smrk 44,56 5,46 38,38 0,11 Další důležitou a sledovanou vlastností jakýchkoliv paliv je podíl síry a chlóru (S/Cl) z důvodu náchylnosti ke tvorbě koroze. Podle švédských zkušeností [6] je měřítkem korozivity právě poměr S/Cl, přičemž při poměru S/Cl > 4 se koroze neprojevuje, v oblasti 4 > S/Cl > 2 záleží vznik koroze na dalších ovlivňujících parametrech a při poměru S/Cl < 2 je koroze nevyhnutelná. Z Tab. 4 je patrné, že u stébelnin, s výjimkou lnu, je koroze nevyhnutelná. U lnu a dřevin je obsah chlóru pod hranicí stanovitelnosti. Proto se podíl S/Cl nachází minimálně v přechodové oblasti, u topolu pak již přímo mimo rizikovou oblast výskytu tzv. chlorové koroze. Tab. 4 Podíl S/Cl S [%hmot.] Cl [%hmot.] S/Cl Obilná sláma 0,12 0,31 0,39 Řepková sláma 0,34 0,27 1,26 Len 0,03 < 0,01 >3 /57/ Šťovík 0,09 0,15 0,6 Vrba 0,02 < 0,01 >2 Topol 0,04 < 0,01 >4 Smrk 0,01 < 0,01 >1 Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 POROVNÁNÍ PRŮBĚHU ZPLYŇOVÁNÍ Z průběhů jednotlivých experimentů jasně vyplývá, že mezi zplyňováním dřevin a stébelnin je podstatný rozdíl. U dřevin byly všechny průběhy stabilní, provoz reaktoru nevyžadoval žádných větších provozních zásahů. Opakem potom je průběh zplyňování u stébelnin. Tento rozdíl je nejlépe patrný z grafů uvedených na Obr. 2 až 4, kde jsou pro srovnání uvedeny teploty v reaktoru, množství paliva a tlaková ztráta fluidního lože při použití obilné slámy a vrbové štěpky. Na první pohled je patrný rozdíl v průběhu a stabilitě zplyňovacího procesu u těchto dvou biopaliv. Prakticky u žádného z výše jmenovaných biopaliv ze stébelnin se nepodařilo nastavit stabilní režim. Teploty v reaktoru byly velmi nízké. Paliva špatně fluidovala a v plynu byl stále přebytek kyslíku kolem 2-3%, s výjimkou šťovíku. Bohužel, nebylo možno tento stav změnit, protože při zvyšování hmot. toku paliva docházelo k nárůstu tlakové ztráty fluidního lože a k ucpávání reaktoru, při snížení průtoku prim. vzduchu zase ještě více poklesly teploty v reaktoru. Obr. 2 Srovnání průběhu teplot v reaktoru při použití obilné slámy a vrbové štěpky Obr. 3 Srovnání průběhu dávkování paliva do reaktoru při použití obilné slámy a vrbové štěpky /58/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Obr. 4 Brno 2005 Srovnání tlakové ztráta fluidního lože při použití obilné slámy a vrbové štěpky V průběhu zplyňování stébelnin musel být reaktor alespoň jednou odstaven a zapěchované palivo vysypáno skrz středový otvor v roštu (Obr. 5). Další nevýhodou slám je nízká teplota měknutí popele. Proto je nutné udržovat teploty v reaktoru pod hranicí max. 750°C. Podle prozatím provedených experimentů se stébelniny jeví jako zcela nevhodné pro technologie fluidního zplyňování bez úprav stávajících zařízení. Obr. 5 Popel z obilné slámy (vlevo) a ze slámy řepkové SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ ANALÝZ ODEBRANÝCH VZORKŮ Kompletní výsledky složení plynu, obsah nežádoucích látek v plynu a jeho kalorimetrické hodnoty zjištěné při měření daných biopaliv jsou uvedeny v tzv. Palivových listech. To jsou speciálně vytvořené formuláře sloužící k prezentaci výsledků zjištěných během tohoto projektu. V následujících tabulkách je uveden pouze přehled některých důležitých hodnot, ze kterých je vyvozeno několik stručných závěrů. Složení plynu Následující tabulky poskytují stručný přehled složení plynu. V Tab. 5 jsou uvedeny průměrné hodnoty z on-line měření složení plynu, které poskytuje přesnější a více vypovídající výsledky než jednorázové odběry plynu do vzorkovnic, jež se provádí v krátkých časových intervalech. Proto jsou ovlivněny výkyvy v provozu zařízení. To se projevuje hlavně u zplyňování stébelnin, kde byl provoz velmi nestabilní. Kvůli tomu zejména u obilné a řepkové slámy výsledky z on-line a jednorázových měření ne zcela korespondují. Rozdíl ve stabilitě složení /59/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 plynu je dokumentován na grafu obsahu CO a CO2 v plynu (Obr. 6). Zatímco u řepkové slámy je průběh velmi rozkolísaný, u vrby, jako zástupce dřevin, je prakticky konstantní. Nízká hodnota obsahu spalitelných složek v plynu u těchto plodin je způsobena naředěním plynu vzduchem. I přes naředění plynu je u stébelnin také větší obsah NOX a uhlovodíků. Tab. 5 Výsledky on-line měření složení plynu CO CO2 NOX SOX TOC O2 [%obj.] [%obj.] [ppm] [ppm] [ppm] [%obj.] Řepka 11,2 15,2 280,6 < 10 49623,4 2,1 Obilí 11,8 10,8 118 < 10 22579,7 2,5 Šťovík 14,8 17,0 119,9 < 10 18623,6 0,27 Smrk 11,2 15,6 32,02 < 10 ND 0,5 Vrba 13,8 19,3 27,2 < 10 19637,9 0,4 Topol 15,9 14,3 16,0 < 10 115,5 0,45 Šťovík 14,6 14,0 12,5 1,1 7525,9 Smrk 13,1 15,6 10,0 0,8 2137,6 Vrba 15,5 12,8 13,49 0,84 2353,0 Topol 16,4 11,8 14,9 1,21 6521,2 Tab. 6 Výsledky jednorázových měření složení plynu CO CO2 H2 CH4 C2 - C6 Obr. 6 [%obj.] [%obj.] [%obj.] [%obj.] [ppm.] Řepka 12,5 6,5 1,6 0,8 2397,0 Obilí 12,1 8,0 7,4 1,9 9323,0 Záznam on-line měření složení plynu - řepková sláma a vrba Přítomnost polutantů v plynu Z tabulky sledující obsah dehtů v plynu (Tab 7) lze odvodit stejný závěr, jako v předchozích kapitolách s komentářem k průběhu experimentů a složení plynu. Není patrný zásadní rozdíl mezi jednotlivými stébelninami ani mezi dřevinami. Podstatný rozdíl je znovu jen mezi skupinou stebelnin a dřevin. Nejvíce je to patrné u gravimetrického dehtu (skupina 1) a u obsahu fenolu v plynu, kde je u dřevin nižší koncentrace než u stébelnin. Navíc je třeba si stále uvědomovat, že plyn při zplyňování řepky a obilné slámy byl "naředěn vzduchem". /60/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab. 7 Obsah dehtů v plynu Skupina 1 Skupina 2 Skupina 3 Skupina 4 Skupina 5 Gravimetrický dehet Dibenzofuran Fenoly TXES Lehké PAU (2-3 jaderné) + bifenyl + inden Těžké PAU(4-vícejaderné) Řepka [mg.m3n] 9016,6 8,5 1,0 1229,9 Obilí [mg.m3n] 5785,2 8,9 0,5 1230,6 Šťovík [mg.m3n] 6212,0 25,3 1,1 2260,1 Smrk [mg.m3n] 681,2 15,4 0,1 588,4 Vrba [mg.m3n] 662,0 12,6 0,1 1220,1 Topol [mg.m3n] 1547,0 23,1 0,1 670,9 665,2 1122,8 1218,4 1298,8 610,5 1637,4 49,6 67,6 66,2 63,5 68,4 301,3 Obilí 12,83 6,30 1289 Šťovík 44,26 25,30 4582 Smrk 23,60 9,40 535 Vrba 12,02 6,87 1223 Topol 15,22 8,70 883 Tab. 8 Obsah HF, HCl a NH3 v plynu HF HCl NH3 [mg.m3n] [mg.m3n] [mg.m3n] Řepka 59,81 38,00 902 ZÁVĚR Kompletní vyhodnocení a porovnání jednotlivých paliv bude provedeno až po uskutečnění všech experimentů. Zajímavé bude také srovnání výsledků zplyňování ve fluidním generátoru se sesuvnými zplyňovači. Z provedených experimentů lze konstatovat, že mezi zplyňováním dřevin a stébelnin je podstatný rozdíl. Využití stébelnin pro fluidní zplyňovače je prozatím více než problematické. Jejich hlavní nevýhodou je nízká teplota měknutí popele. Dosavadní experimenty ukázaly, že jako vhodnější forma úpravy stébelnin pro fluidní generátory se jeví drobné pelety. Pro sesuvné zplyňovače je briketování stébelnin dokonce nezbytnou podmínkou. Slámové brikety však musí udržet svůj tvar i při vysokých teplotách. Technologie peletování či briketování stébelnin v současné době nejsou dostatečně zvládnuté a rozšířené. Bez uspokojivého vyřešení tohoto problému nebude možné navrhnout nutné konstrukční a provozní úpravy zplyňovacích zařízení. PODĚKOVÁNÍ Tento příspěvek vznikl za podpory Grantové agentury České republiky, projekt GAČR 101/04/1278 "Energetické parametry biomasy". LITERATURA [1] Informace o potenciálu obnovitelných zdrojů energie v ČR. www. eldaco.cz [2] Cenové rozhodnutí ERÚ č.10/2005 www.eru.cz. [3] OCHRANA L., DVOŘÁK P., NGUYEN V.T.: Zplyňování biomasy a tuhých odpadů v atmosférické fluidní vrstvě. Energetika č. 4/2002, str. 102 – 106, ISSN0375-8842. [4] BALÁŠ M., LISÝ M., KOHOUT P., OCHRANA L.: Provozní podmínky vysokoteplotního katalytického filtru Sborník příspěvků ze semináře „Energie z biomasy IV“, Brno, 7. – 8. 12. 2005, ISBN 80-214-3067-2. [5] NEEFT J.P.A., KNOEF H.A.M, ZIELKE U. SIMELL P. a další: Guideline for Sampling and Analysisi of Tar and Particles in Biomass Producer Gases. Energy project ERK6-CT 1999-2002. www.ecn.nl/docs/library/report/2003/c02090.pdf [6] BORN M: Cause and Risk Evaluation for High-temperature Chlorine Corrosion. VGB PowerTech 5/2005, str. 107 – 111. /61/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /62/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 LABORATORNĚ OVĚŘENÉ METODY ČIŠTĚNÍ PLYNU PRO VYSOKOTEPLOTNÍ PALIVOVÝ ČLÁNEK Pavel Machač, Josef Kuba, Petr Chalupa, Božena Kremanová. Článek pojednává o sorbentech nežádoucích komponent generátorového plynu, o postupu jejich laboratorní přípravy a o principu měření jejich sorpční účinnosti v oblasti vysokých teplot. Následuje popis funkce testovací aparatury a nakonec jsou shrnuty dosažené výsledky. Klíčová slova: Vysokoteplotní adsorpce, H2S, HCl, HF, palivový článek, biomasa, zplyňování. ÚVOD Jedním z perspektivních směrů energetického využití biomasy je její zplyňování. Předpokládá se, že plyn ze zplyňování bude využit jako palivo pro vysokoteplotní palivový článek. Tato technologie se vyznačuje vysokou účinností přeměny paliva na elektrickou energii a také šetrností k životnímu prostředí. Konkrétně pro zplyňovací proces je uvažováno se vzduchem jako zplyňovacím médiem a dřevem například v podobě pelet jako s palivem. CHARAKTERISTIKA PROCESU Vyrobený surový plyn bude obsahovat dehet, částice popílku a celou škálu chemických látek, které můžeme rozdělit na žádoucí a nežádoucí. Mezi žádoucí látky patří spalitelné látky, které nezpůsobují poškození palivového článku například CO, H2, CH4, NH3. Mezi nežádoucí látky patří například H2S, COS, HCl, HF a další. Dále negativně působí úlet pevných částic a dehet. Cílem výzkumu je vyrobit a ověřit vysokoteplotní sorbenty nežádoucích komponent. Dále vytipovat a prověřit funkci průmyslových sorbentů – katalyzátorů. CHEMIZMUS PROCESU Chemickým principem záchytu nežádoucích složek generátorového plynu je reakce mezi sorbentem ve formě oxidu kovu MO a danou nežádoucí složkou: MO + H2S = H2O + MS pro záchyt sulfanu MO + 2HCl/2HF = H2O + MCl2 / MF2 pro záchyt halogenidů. Laboratorní měření vysokoteplotní sorpce bylo realizováno s různými plynnými směsmi, jejíž základní složení v % obj. by se dalo vystihnout takto: CO 16, H2 14, CO2 14, H2O 13, zbytek N2. Použité plynné směsi se lišily v koncentraci CH4 a C2H4. Tyto komponenty by totiž mohly dle termodynamických výpočtů ovlivnit rovnováhu dějů popsaných výše uvedenými chemickými rovnicemi. Ing. Pavel Machač, CSc., VŠCHT, ÚPKOO, Technická 5, Praha 6, Tel.: 220 444 246 e-mail: [email protected] /63/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Předpokládaná vstupní koncentrace nežádoucích látek v ppm obj.: H2S 100/200, COS 15, HCl 75/150 a HF 10/20. Požadovaná výstupní koncentrace nežádoucích látek v ppm obj.: H2S 1, COS 1, HCl pod 10 a HF pod10. Teplotní rozmezí jednotlivých měření bylo v intervalu od 500 °C do 900 °C a všechna měření probíhala za normálního tlaku tj. 101,325 kPa. VYROBENÉ VZORKY SORBENTŮ A JEJICH REAKTIVITA Pro přípravu jednotlivých sorbentů byly použity jako výchozí složky hlavně nitráty vybraných kovů. Konkrétně se jednalo například o Zn(NO3)26H2O, Fe(NO3)39H2O, Cu(NO3)23H2O a Mn(NO3)24H2O. Dále byly aplikovány různé druhy nosičů například γ Al2O3, α Al2O3, SiO2, aktivní uhlík, grafit. Metody laboratorní výroby jednotlivých sorbentů jsou založeny na postupech spolusrážení, homogenního srážení a impregnace. Metoda spolusrážení vychází z nitrátů Zn(NO3)2 a Fe(NO3)3, používá čpavkovou vodu, kterou se upraví pH roztoku na hodnotu 10. Jako nosič sorbentu se přidá γ aluminia nebo silika. Směs je zfiltrována, sušena ve vakuu při 70 °C a kalcinována při teplotě 500 °C. Výsledkem je sorbent na bázi ZnFe2O4 nanesený na zvoleném nosiči. Metoda homogenního srážení využívá například Zn(NO3)26H2O k němuž se přidává močovina. Po filtraci a sušení ve vakuu se získá Zn(OH)2, který se zkalcinuje při 400 až 500 °C. Impregnační metoda používá roztoku Fe(NO3)3 a Zn(NO3)2 a nosič γ Al2O3/ SiO2. Po sušení a kalcinaci je získán směsný sorbent na bázi Zn a Fe. Jako komerční vzorky byly použity katalyzátory na bázi Cu, Zn a dále Mg na různých nosičích. APARATURA Pro měření sorpčních vlastností vyrobených sorbentů byla použita aparatura viz. Obr 1. Navážky jednotlivých sorbentů byly umístěny do reaktoru a po zahřátí na zvolenou teplotu například 700 °C bylo zahájeno dávkování vody, resp. vodných roztoků HCl a HF lineární pumpou a současně byl vpuštěn proud plynné směsi z tlakové láhve. Příslušná koncentrace H2O, HCl a HF ve vstupní směsi se vytvořila odpařováním roztoku přímo do proudu plynné směsi. Pro stanovení koncentrace nežádoucích složek na výstupu z reaktoru, po průchodu plynné směsi vrstvou testovaného sorbentu, slouží různé analytické metody. Některé z nich jsou symbolicky zakresleny na Obr. 1. METODY ANALYTICKÉHO STANOVENÍ Koncentrace jednotlivých složek výstupní plynné směsi byla stanovena následujícími metodami: • • • H2S byl stanoven chromatograficky, dále pro kontinuální stanovení H2S je testována sulfidová elektroda viz. Obr. 1. Pro stanovení HCl a HF je testována kapalinová chromatografie. Jako vzorek pro chromatografické stanovení je použit kondenzát vzniklý ochlazením plynu vystupujícího z reaktoru viz Obr. 1. Pro stanovení HCl je také testována coulometrická metoda. /64/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 thermocouple rotameter NaOHsolution absorber cooler samplingfor liquid chromatography gaseous mixture N2 linear dosingmachine sulphide electrode reactor Obr. 1 Měřící trať DOSAŽENÉ VÝSLEDKY Zatím možno konstatovat, že jako nejúčinnější sorbenty se jeví komerční preparáty (katalyzátory) na bázi Zn, Cu, Al2O3 a to jak domácí, tak zahraniční provenience. Z doposud provedených experimentů vyplývá, že na některých komerčních sorbentech lze v požadovaném teplotním rozmezí docílit výstupní koncentrace H2S pod 1 ppm. Účinnost sorpce ostatních nežádoucích látek je dále zkoumána. Zatím nebylo dosaženo požadovaných koncentračních limitů. Prezentované výsledky byly získány za spolufinancování prostředků úkolu MSM 6046137304. /65/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 POUŽITÁ LITERATURA [1] Machač P., Krystl V., Kuba J., Koza V., Skoblja S., Chalupa P.:Vývoj aparatury pro měření sorpce H2S na tuhých sorbentech za vysokých teplot s ohledem na čištění energetického plynu ze zplyňování biomasy. Seminář Energie z biomasy III. VUT-Brno, 2004. [2] Ditl P.: Difúzně separační pochody, ČVUT, Praha, 2002 [3] Tzu-Hsing Ko, Hsin Chu, Lung- Kai Chung.: The sorption of hydrogen sulfide from hot syngas by metal oxides over supports, Elsevier, Chemosphere 58 (2005) 467- 474. Na-oki Ikenaga, Yosuku Ohgaito, Hiroaki Matsusima and Toshimitsu Suzuki.: Preparation of zinc ferrite in the presence of carbon material and its application to hot-gas cleaning. [4] [5] Newby R.A. and all.: Novel gas cleaning / conditioning for integrated gasification combined cycle. U.S. Department of energy National Energy Technology Laboratory, August 2001. /66/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 MOŽNOSTI TERMICKÉHO VYUŽÍVÁNÍ ČISTÍRENSKÝCH KALŮ V KOTLI S CIRKULUJÍCÍ FLUIDNÍ VRSTVOU Pavel Milčák Příspěvek se zabývá možnostmi termického využívání mechanicky odvodněných stabilizovaných kalů z čistíren odpadních vod v kotli s cirkulující fluidní vrstvou, zejména co se týče dopravy kalů do kotle a vlivu na účinnost, provozní spolehlivost kotle a emise při spalování vznikající. Klíčová slova: čistírenské kaly, spalování, fluidní kotel CHARAKTERISTIKA ČISTÍRENSKÝCH KALŮ Čistírenský kal je heterogenní směsí organických látek (živých a neživých buněk mikroorganizmů) a anorganických látek. Mezi hlavní představitele organické části kalu patří proteiny, sacharidy a tuky. Anorganickou část kalu tvoří převážně sloučeniny křemíku, železa, vápníku a fosforu. Kromě toho kaly obsahují také celou řadu škodlivin – těžké kovy, perzistentní organické látky PCB, PCDD/F, PAU atd. a další organické škodliviny. Toto jsou důvody postupného úplného zrušení využívání čistírenských kalů pro zemědělské účely. Energetický obsah čistírenských kalů spočívá v chemické energii organických látek schopných oxidace. Aby bylo možno tyto kaly nazvat palivem, tedy energetickou surovinou, při jejichž spalování dochází k transformaci primární energie na energii tepelnou, musí být schopny hořet. Pro dosažení energetické rovnováhy spalovacího procesu je nutné, aby výhřevnost sušiny kalu a ostatní fyzická tepla dodaná do ohniště pokryla výparné teplo vody obsažené v palivu, teplo potřebné pro přehřátí vodních par ve spalinách a teplo potřebné pro ohřátí spalin. Důležitým měřítkem pro udržení rovnováhy spalovacího procesu je tedy obsah vody v kalu. Tady vzniká problém, protože mechanicky odvodněné kaly obsahují vysoký podíl vody (cca. 60 – 80 %) při relativně nízké výhřevnosti sušiny a nelze je tedy samostatně spalovat. Nejvýznamnějším energetickým parametrem každého paliva je výhřevnost. Výhřevnost sušiny vyhnilého kalu se pohybuje v rozmezí 7 – 10 MJ/kg. Na obrázku Obr. 1 je uvedena závislost výhřevnosti vyhnilého čistírenského kalu v závislosti na obsahu vody. 9000 8000 7000 6000 Qir = 7733 - 101,83 . wr 5000 4000 3000 2000 1000 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 Obr. 1 Závislost výhřevnosti vyhnilého kalu z ÚČOV Ostrava na obsahu vody Ing. Pavel Milčák, VŠB-TU Ostrava, 17. listopadu 15, Ostrava Poruba, [email protected] /67/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 POPIS SPALOVACÍ ZKOUŠKY S VLIVY NA PROVOZ KOTLE Spalovací zkouška s mechanicky odvodněnými vyhnilými čistírenskými kaly (obsah vody v kalu 65 %) se uskutečnila na kotli s cirkulující fluidní vrstvou o jmenovitém výkonu 130 MWt. Na fluidním kotli se standardně spaluje směs černého energetického uhlí a proplástku o průměrné výhřevnosti Qir = 19 MJ/kg, obsahu vody wr = 7,5 % a obsahu popela Ar = 30 %. Při spalovací zkoušce se dopravovalo palivo do kotle v následujícím poměru: 11 %hm. čistírenského kalu ÚČOV Ostrava, 28 %hm. energetického uhlí a 61 %hm. proplástku. Při přídavném spalování kalu se změnily vlastnosti směsi takto: výhřevnost Qir = 17 MJ/kg, obsah vody wr = 14,5 % a obsah popela Ar = 28 %. Celková výhřevnost směsi paliv při přídavném spalování čistírenských kalů tedy poklesla přibližně o 2 MJ/kg, což pro zajištění konstantního výkonu kotle znamená zvýšeni množství směsi přibližně o cca 0,65 kg/s. Celková spotřeba uhlí se však v tomto případě nezvýší, což je důležité. DOPRAVA PALIVA DO KOTLE Palivo se dopravuje z hlubinného zásobníku pásovými dopravníky do zásobníků surového uhlí (ZSU). Odtud je vynášeno řetězovými podavači přes rotační uzávěr do tlukadlového drtiče a pneumaticky dopravováno do kotle. Čistírenský kal se mísil s proplástkem v požadovaném hmotnostním poměru a takto vzniklá směs se dopravovala do levého ZSU. Do pravého zásobníku se dávkovalo čisté energetické uhlí. Fyzikální vlastnosti směsi černého uhlí a čistírenských kalů jsou jiné než vlastnosti čistého černého uhlí. V průběhu spalovací zkoušky občas docházelo ke klenbování směsi. Sypný úhel směsi se oproti černému uhlí výrazně zhoršil. Řetězové podavače surového paliva do drtiče pracovaly spolehlivě a bez výpadků. Průchodem směsi přes řetězový vynašeč došlo k rozbití velkých kusů kalů. Spalovací zkouškou bylo zjištěno, že 15ti procentní podíl kalů ve směsi s černým uhlím je mezní množství, které je možno přes tlukadlový drtič dopravit. Zásadní vliv na přípustné množství kalů ve směsi má vlhkost. Při spalovací zkoušce byla vlhkost kalů cca 65 %, oproti průměrné vlhkosti černého uhlí 7,5 %. Vyšší vlhkost způsobuje pokles teploty za drtičem a v konečné fázi zalepení drtiče směsí vlhkého bláta. ÚČINNOST KOTLE A OBSAH SPALITELNÝCH LÁTEK Při parametrech spalovaného uhlí a čistírenského kalu v daném poměru bylo zjištěno snížení účinnosti kotle cca o 0,3 % viz Tab.1. Obsah spalitelného uhlíku v produktech spalování odpovídá spalování čistého uhlí. Tab. 1 Účinnost kotle a obsah spalitelných látek Palivo energetické uhlí + proplástek energetické uhlí + proplástek + kal ηk (%) 89,1 – 90,5 88,8 – 90,2 CLP (%) 0,25 0,3 CUP (%) 6,5 5,8 kde CLP určuje obsah spalitelných látek v ložovém popelu a CUP určuje obsah spalitelných látek v popílku. PROVOZNÍ SPOLEHLIVOST Pokud se zaměříme na provozní spolehlivost kotle při přídavném spalování kalu, znamená to sledovat možné nepříznivé stavy dané vysokoteplotní a nízkoteplotní korozí, zanášením teplosměnných ploch a abrazí. U kotlů s fluidním ohništěm a aditivním odsiřováním se objevují příznaky chlorové koroze i při nízkém obsahu chloru v palivu. Na intenzitu vysokoteplotní chlorové koroze má vliv poměr Cl/SO2. Na Obr. 2 je znázorněn obsah chloru v jednotlivých palivech a je zřejmé, že obsah chloru v čistírenském kalu nepřevyšuje hodnotu zjištěnou u černého uhlí. Koncentrace HCl ve spalinách má vliv i na intenzitu nízkoteplotní koroze, v našem případě se koroze týká rekuperativního ohříváku vzduchu. /68/ Obsah Cl d [%] Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 0,18 0,16 0,14 0,12 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 0 Energetické uhlí Kal ÚČOV Proplástek Obr. 2 Obsah chloru v palivech Při přídavném spalování kalu nebylo pozorováno zvýšené zanášení teplosměnných ploch kotle. Termoplastické vlastnosti popela při přídavném spalování čistírenských kalů jsou předmětem dalšího výzkumu. Dalším ukazatelem provozní spolehlivosti kotle je abraze popílkovými částicemi. Abraze teplosměnných ploch je především závislá na koncentraci popílku ve spalinách a na rychlosti spalin. Koncentrace popílku při daném poměru kalů ve směsi s uhlím bude prakticky stejná jako při spalování čistého uhlí, ale v důsledku zvýšeného dopravovaného množství paliva se zvýší rychlost spalin. Úbytek tloušťky stěny trubky je úměrný třetí mocnině rychlosti spalin, proto je při přídavném spalování kalu nutno počítat s většími účinky abraze a teplosměnné ploch kotle odpovídajícím způsobem chránit. EMISE V průběhu spalovací zkoušky probíhalo kontinuální měření základních plynných škodlivin CO, NOx, SO2 a vztažného kyslíku za kotlem. Emisní měření škodlivin CO, NOx, SO2 a vztažného O2 provedla katedra energetiky VŠB – TU Ostrava. Časový průběh emisí a O2 je znázorněn na obrázku Obr. 3. Dále bylo provedeno jednorázové měření emisí kadmia, rtuti, olova, arsenu a jejich sloučenin, polychlorovaných dibenzodioxinů PCDD, polychlorovaných dibenzofuranů PCDF, polychlorovaných bifenylů PCB, polycyklických aromatických uhlovodíků PAH, plynných anorganických sloučenin chloru a fluoru, tuhých znečišťujících látek TZL. Měření provedlo TESO Ostrava. Naměřené hodnoty škodlivin byly přepočteny na 6 % O2 a vybrané emise škodlivin jsou uvedeny v Tab. 2. Z Tab. 2 je zřejmé, že složky CO, NOx, TZL, PCDD/F, HF, Hg vyhovují vyhlášce 354/2002 Sb. Nevyhovující jsou v tomto případě emise SO2 a HCl. Tohle lze interpretovat tak, že při spalovací zkoušce bylo odstaveno dávkování vápence do kotle a tudíž nemohlo docházet ke konverzi SO2 na CaSO4 jakož i HCl na CaCl2. Tab. 2 Vybrané emise znečišťujících látek (6 % O2, 101,32 kPa, 0 °C) [1] Emise NOx SO2 TZL HCl HF PCDD/F Hg Jednotka mg.m-3N mg.m-3N mg.m-3N mg.m-3N mg.m-3N ng(TE).m-3N mg.m-3N Naměřená koncentrace Limitní hodnoty *) 80 238 560 333 11 26 17 10 0,2 1 0,006 0,1 0,0013 0,05 *) … limitní hodnoty dle vyhlášky 354/2002 Sb. /69/ VYHOVUJE NEVYHOVUJE VYHOVUJE NEVYHOVUJE VYHOVUJE VYHOVUJE VYHOVUJE Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 800,00 10,00 9,00 8,00 600,00 7,00 500,00 6,00 400,00 5,00 4,00 300,00 3,00 Koncentrace O2 [%] Koncentrace SO2, NOx, CO [mg.m-3] při 6 % O2 700,00 200,00 2,00 100,00 0,00 9:00 1,00 10:00 11:00 12:00 13:00 14:00 15:00 16:00 17:00 0,00 18:00 čas [h:min] CO NOx SO2 O2 Obr. 3 Průběh emisí NOx, CO, SO2 a vztažného O2 MOŽNOSTI SNIŽOVÁNÍ ADITIVA U kotlů s fluidní vrstvou dochází ke snižování emise SO2 přidáváním jemně mletého vápence CaCO3 přímo do ohniště. Při spalovací zkoušce bylo při odstaveném odsiřování zjištěno snížení emisí SO2 přibližně o 100 mg/m3N. Tohoto snížení obsahu SO2 ve spalinách se dosahuje právě při přídavném spalování čistírenského kalu. Aditivum se do čistírenského kalu dostává při jeho hygienizaci na čistírně odpadních vod dávkováním vápna, které je následně hydratováno vlhkostí kalu na Ca(OH)2. Tento vápenný hydrát je při vstupu do fluidního kotle zpětně dehydratován na CaO, který reaguje s SO2 za vzniku CaSO4. Množství sloučenin CaO v jednotlivých palivech je znázorněno na Obr. 4, kde je zřejmá vysoká koncentrace právě v čistírenském kalu. Množství aditiva obsaženého v kalu sníží spotřebu vápence jakožto primárního zdroje. Koncentrace CaO [%] 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Energetické uhlí Kal ÚČOV Obr. 4 Koncentrace CaO v palivech /70/ Proplástek Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 3,0 800 Úplné odstavení odsiřování Emise SO2 700 2,5 2,0 500 1,5 400 300 Vápenec 1,0 200 Množství CaO, CaCO3 [t.h-1] Koncentrace SO2 [mg.m-3] 600 0,5 100 0 9:00 Vápno z kalu 10:00 11:00 12:00 13:00 14:00 15:00 16:00 17:00 0,0 18:00 čas [h:min] Obr. 5 Časový průběh koncentrací SO2 a spotřeby aditiv ZÁVĚR Spalovací zkouškou se prokázaly možnosti přídavného spalování kalů ve fluidních kotlích. Výhody tohoto způsobu využívání kalů spočívají především ve spolehlivém rozkladu a oxidaci organických škodlivin a v značné objemové redukci. Další možností ve využívání kalů je snížení jejich vlhkosti, což jednak zvýší výhřevnost a dále také zlepší možnosti dopravy a manipulace. PODĚKOVÁNÍ Příspěvek vznikl za podpory grantu GAČR 101/03/H064 „ENERGIE Z BIOMASY“. POUŽITÁ LITERATURA [1] ČECH, B.: Kombinované spalování kalů z ÚČOV Ostrava s proplástkem a černým uhlím na fluidním kotli K12 v ENERGETICE TŘINEC,a.s. Technická zpráva. [2] VILIMEC, L.: Stavba kotlů – II. díl. Skripta VŠB-TU, Ostrava 1999, ISBN 80-7078-68107. /71/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /72/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 NÁVRH TECHNOLOGIE VYSOKOTEPLOTNÍHO ČIŠTĚNÍ ENERGOPLYNU Jan Najser Široké uplatnění zplyňovacích procesů se nabízí v oblasti výroby elektrické energie v kogeneračních jednotkách. Hlavní překážkou bránící rozšíření zplyňovacích technologií je splnění požadavků na kvalitu a čistotu produkovaného energoplynu. Tento příspěvek je zaměřen na možnost odprášení horkého plynu a ukazuje návrh ověřovací technologie pro množství plynu 250 mn3/hod, což odpovídá tepelnému výkonu reaktoru cca 400 kWt. Klíčová slova: Vysokoteplotní čištění plynu, zplyňování biomasy ÚVOD Zplyňování biomasy umožňuje produkci energoplynu, kterým lze v řadě technologií nahradit např. dosud používaný zemní plyn. Asi největší potenciál pro využití energoplynu ze zplyňování je v různých technologických procesech (např. cementárnách a vápenkách), ale v poslední době je zájem zejména v oblasti kogenerační výroby elektrické energie a tepla. Hlavní překážkou dosud bránící rozšíření zplyňovacích technologií pro použití v plynových motorech kogeneračních jednotek je splnění požadavků na kvalitu a čistotu produkovaného energoplynu. Jedním ze sledovaných parametrů je obsah pevných částic v plynu. Možnosti jejich odstranění a odzkoušení na pilotní jednotce řeší Výzkumné energetické centrum, VŠB-TU Ostrava ve spolupráci s firmou TEMEX spol. s r.o. Ostrava v rámci „Programu podpory inovačních aktivit malého a středního podnikání, vědy a výzkumu“ vyhlášeného statutárním městem Ostrava. Návrh jednotky vysokoteplotní filtrace je uveden v následujících kapitolách. ČIŠTĚNÍ ENERGOPLYNU VYROBENÉHO ZPLYŇOVÁNÍM BIOMASY Plyn vyráběný zplyňováním biomasy má nízkou výhřevnost, obsahuje kondenzující organické sloučeniny, tuhé částice a další příměsi. Výhřevnost vyráběného plynu a stupeň znečistění závisejí na výrobní technologii, typu použitého reaktoru a typu a konzistence vsázky. Kromě typu zplyňovacího generátoru a vsázky, hrají klíčovou roli podmínky zplyňovacího procesu (teplota, tlak) a volba druhu činidla zplynění. Systém čištění plynu je určován stupněm znečistění plynu a způsobem jeho užití, jenž vyžaduje určitou kvalitu plynu. Vzhledem k nečistotám ve vyráběném plynu je nutné před jeho aplikací provést jedno nebo více fázové vyčištění, aby se předešlo poškození zařízení využívajícího plyn (např. spalovacího motoru nebo plynové turbíny) vymíláním, korozí nebo usazeninami, nebo aby se splnily požadavky na ochranu životního prostředí. Přehled hlavních znečisťujících látek a stopových prvků ve vyráběném plynu při zplyňování biomasy a tříděného komunálního odpadu a technické a environmentální problémy s nimi spojené, jakož i způsoby, jež je možné použít k odstranění nežádoucích látek udává Tab.1. Systém čištění plynu k dosažení určité požadované kvality závisí na záměru využití plynu, a to zejména, jedná-li se o výrobu tepla nebo elektrické energie. Plynné palivo vyráběné zplyňováním biomasy se může spalovat přímo, například k výrobě technologického tepla při jeho zavádění zpět do ohniště kotle, nebo může být přiváděno do spalovacího motoru, plynové turbíny či palivového článku k výrobě elektrické energie. Ve velkých zařízeních je také možné užít vyrobeného plynu k syntéze vysoce hodnotných paliv a sloučenin, jako třeba metanolu, vodíku nebo čpavku. Ing. Jan Najser, Výzkumné Energetické Centrum, VŠB – TU Ostrava, 17. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava - Poruba, [email protected] /73/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab. 1 Nečistoty ve vyráběném plynu, problémy a způsoby čištění Typ nečistoty Příklady Problémy kondenzující organické sloučeniny dusík vázaný v palivu popel, nespálený uhlík, inertní materiál vrstvy, otěr sloučeniny uhličitanu sodného a draselného organické sloučeniny o vysoké molekulární váze čpavek, kyanid síra H2S chlór HCl pevné částice (např. prach) alkálie vymílání vymílání, koroze usazování NOx emise koroze, znečištění vzduchu koroze, znečištění vzduchu Způsob čištění cyklón, tkaninový filtr, keramický filtr, mokré čištění soustřeďovače, keramické filtry, adsorpce mokré čištění, tepelný a katalytický rozklad n.a. vápenné čištění, adsorpce adsorpce Čištění plynu je podstatnou operací u systémů výroby elektrické energie při integrovaném zplyňování biomasy. Ačkoliv v posledních letech došlo k rozsáhlým výzkumům a bylo dosaženo značného pokroku, je čištění plynu stále nejcitlivějším faktorem uplatnění zplyňování biomasy při výrobě elektřiny. Proces čištění obyčejně sestává z odloučení pevných částic a kondenzujících organických sloučenin ze surového plynu. V závislosti na užití plynu se může objevit požadavek dodatečného odstranění méně významného znečištění, jako například znečistění alkalickými kovy. MOŽNOSTI ODSTRAŇOVÁNÍ PEVNÝCH ČÁSTIC – SUCHÉ METODY Plyn vyrobený zplyněním biomasy obsahuje různé pevné částice pocházející ze vsázky (popel, nespálený uhlík). Vysoký obsah pevných částic v plynu může způsobit vymílání výrobního zařízení (např. lopatek turbíny) a může vést k překročení dovolené míry emisí ve spalinách. Prachové částice se musí důkladně z plynu odstranit před jeho použitím v kogenerační jednotce a zejména v plynové turbíně. K odstranění prachu se nabízí několik způsobů, jako například: - vírové odlučovače (cyklóny), - pískové filtry, - tkaninové filtry, - elektrostatické odlučovače, - půdní (granulové) filtry, - keramické svíčkové filtry. NÁVRH TECHNOLOGIE Vzhledem k požadavkům dodavatelů kogeneračních jednotek na kvalitu plynu vyrobeného zplyňováním biomasy (obsah prachu max. 50 mg/m3 [1]) je navržena technologie vysokoteplotní filtrace plynu pomocí speciální filtrační tkaniny s regenerací zpětným profukem. Pro možnost najíždění zplyňovacího reaktoru bude filtr opatřen by-passem. Teplota plynu za souproudým sesuvným zplyňovacím generátorem je do 400 °C, proto je konstrukční teplota filtru 400 °C, avšak filtrační tkanina může být používána při teplotách až 850 °C, krátkodobě až do 1000 °C, což dává reálný předpoklad pro možnost použití tohoto filtru také u fluidních zplyňovacích jednotek s zařazením přímo za reaktor, resp. za cyklon. Vzhledem ke specifickým vlastnostem plynu vyrobeného zplyňováním biomasy je navrženo vytápění filtru na teplotu +180 ºC s regulací vytápění pomocí termostatu, což zajistí jeho předehřátí před uvedením do provozu. /74/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Celý filtr a potrubní rozvody by-passu jsou zaizolovány s krytím pozinkovaným nebo hliníkovým plechem. V zařízení je podtlak 5 kPa (podtlakový systém zplyňování daný sáním motoru), proto konstrukce filtru musí zabezpečovat maximální těsnost, aby nedocházelo k přisávání vzduchu z okolí a nevytvořila se uvnitř filtru výbušná směs. Spodní část filtru je opatřená výsypkou, která je zakončená přírubou s možností připojení nádoby na zachycený prach. PODMÍNKY PRO NÁVRH FILTRU průtok nasávaný průtok provozní teplota plynu plyn vstupní koncentrace prachu konstrukční tlak konstrukční teplota Regenerace maximální úlet ze zařízení 250 mn3/h 615 m3/h 350 °C Hořlavá směs CO2,H2,N2,CO,CH4 CO2 - 15% H2 - 14 %, N2 - 50 % CO - 18 % CH4 - 3 % O2- 0,0 % Dehtové páry 0,5 g/mn3 -5 kPa 400 °C on-line 10 mg/ mn3 NÁVRH TYPU FILTRAČNÍ TKANINY Z důvodu požadavků na filtraci plynu při poměrně vysokých teplotách je navržena filtrační tkanina Pyrotex – KE 85 (viz. Obr.1), výrobce BWF Group, Německo (www.bwf-group.de). S touto filtrační tkaninou jsou výborné zkušenosti při filtraci spalin a vzdušin z různých technologických procesů při teplotách 300 až 650 °C, krátkodobě až 1000 °C, což dává reálný předpoklad pro správnou funkci při filtraci energoplynu. Obr. 1 Filtrační elementy Pyrotex – KE 85 /75/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 POČET FILTRAČNÍCH ELEMENTŮ Přehled jednotlivých typů filtračních elementů Pyrotex – KE 85 a jejich parametry udává Tab. 2. Na základě těchto údajů, s přihlédnutím ke zkušenostem s prachem vzniklým při zplyňování (a spalování) biomasy a po konzultaci s výrobcem těchto filtračních hadic je navržen pro ověřovací filtr pro technologii zplyňování biomasy typ KE 85 150x1820. Tento typ filtračních hadic zabezpečí lepší prodyšnost na rozdíl od hadic s tloušťkou stěny 9 mm. Počet filtračních hadic je 12 kusů. Tab. 2 Filtrační elementy Pyrotex – KE 85 [2] REGENERACE FILTRU Energoplyn smíchaný se vzduchem tvoří v určitém rozmezí výbušnou směs, z tohoto důvodu je potřeba pro regeneraci používat inertní plyn. Ze zkušeností je nejvýhodnější použití dusíku – naprosto bezproblémové dodávky a výhodná cena. Regenerace filtru je navržena vzhledem k tomu, že se jedná o technologii doposud nevyzkoušenou jak časově, tak dle tlakové ztráty filtru. Součástí filtru je vzdušník na dusík. Množství dusíku Tlak dusíku max/min 5,0 mn3/hod 0,75/0,5 MPa Pro zkušební provoz jsou použity svazky lahví dusíku doplněné redukční stanicí na potřebný tlak. Dodavatelem je firma SIAD Czech, spol. s r.o. Pro trvalý provoz svazky lahví nebudou vyhovovat a proto bude potřeba instalovat zařízení na výrobu dusíku (ON-SITE zařízení). Firma Mea Tech spol. s r.o. dodává generátor dusíku PARKER výrobní soubor Balston typ NG-Compact, jedná se o zařízení s kapacitou od 0,06 do 12,5 mn3/hod a čistotou dusíku 95 až 99,5 %, tato čistota je vyhovující. UMÍSTĚNÍ FILTRU Plyn vystupující z reaktoru má teplotu cca 350°C a vzhledem k tomu, že při zkušebním provozu bylo provedeno měření obsahu prachu, kdy byl přímo za reaktorem naměřen poměrně nízký obsah prachu – 0,5 g/m3 bude výhodné umístit vysokoteplotní filtr přímo za reaktor, aby nedocházelo k ochlazení plynu. Pokud se v průběhu zkušebního provozu vyskytne potřeba zvýšit teplotu plynu na vstupu do filtru, může být horní část reaktoru zaizolována. Schéma celé technologie včetně vysokoteplotního filtru je na Obr. 2. /76/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Dusík pro regeneraci Vysokoteplotní filtr Reaktor Biomasa Chladič Odstranění dehtu a kondenzátu Popel Spaliny El. energie Vyčištěný plyn Teplá voda Obr. 2 Zjednodušené schéma technologie – začlenění filtru ZÁVĚR Návrh technologie vysokoteplotní filtrace předpokládá použití filtračních elementů z tkaniny Pyrotex – KE 85, výrobce BWF Group, Německo. Bylo navrženo použít 12 kusů filtračních hadic typ KE 85 150x1820, ale je předpoklad, že po ověření ve zkušebním provozu bude možné pro další (průmyslové) aplikace velikost filtrační plochy snížit. V současné době probíhá montáž filtru, zkušební provoz, jehož součástí bude autorizované měření emisí tuhých částic za filtrem bude zahájen v lednu 2006. Hlavním přínosem čištění plynu pomocí vysokoteplotní filtrace je možnost odstranění pevných částic z plynu, aniž by bylo nutné tento plyn ochladit, zároveň díky poměrně vysokým teplotám (zejména u fluidních generátorů) bude teplota plynu nad teplotou kondenzace dehtovitých látek, čímž je zabráněno zalepování filtračních elementů. Takto odprášený plyn pak může být zbaven dehtů pomocí katalyzátorů, aniž by docházelo k zanášení katalyzátoru pevnými částicemi [3]. Vývoj technologie vysokoteplotního čištění plynu má eliminovat problémy spojené s kvalitou plynu vyrobeného zplyňováním biomasy a problémy s odpadními vodami v případě čištění plynu mokrou cestou. Tento pokročilý systém umožní lepší využití tepla, čímž přispěje ke zvýšení celkové účinnosti při kogenerované výrobě el. energie a tepla. POUŽITÁ LITERATURA [1] [2] [3] Dodavatelé kogeneračních jednotek – požadavky na kvalitu plynu e-mailová odpověď Materiály firmy BWF Group Skoblja, S.: Úprava složení plynu ze zplyňování biomasy, doktorská disertační práce, VŠCHT Praha, 2004 /77/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /78/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 VLIV REAKČNÍCH PODMÍNEK NA FLUIDNÍ SPALOVÁNÍ MOKRÝCH STABILIZOVANÝCH ČISTÍRENSKÝCH KALŮ Michael Pohořelý, Karel Svoboda, Petra Hejdová, Martin Vosecký, Otakar Trnka a Miloslav Hartman Stabilizované čistírenské kaly obsahují více než 45 % organických komponent v sušině, což by podle legislativy EU mělo v budoucnu znemožnit skládkování. Termická likvidace je jeden z logických způsobů využití energetického potenciálu kalu. Práce se v první části zabývá popisem materiálových vlastností kalu s ohledem na fluidní spalování. Těžiště leží v proměření vlivu teploty fluidní vrstvy a teploty nad ní (freeboardu) na emise NOx a N2O. Klíčová slova: fluidní spalování, stabilizovaný čistírenský kal ÚVOD Stabilizovaný čistírenský kal je hnědo-černá, hygienicky nezávadná, avšak zapáchající, více či méně koncentrovaná vodná suspenze tvořená částicemi látek jak organického, tak anorganického původu. Čistírny odpadních vod v ČR vyprodukují více než 200 000 t sušiny kalů za rok. Způsob nakládání v ČR: • • • • • • skládkování kompostování přímé použití na zemědělské půdě přímé použití na povrch terénu zpracování do rekultivačních materiálů termická likvidace (spalování). Spalování stabilizovaných čistírenských kalů (SČK): • • • suché (nákladný proces sušení, jak z hlediska zařízení (sušárna), tak i vysoké provozní náklady) předsušené odpadním teplem na více než 55 % sušiny (možnost autarkního spalování, obtížný transport do fluidního kotle) spolu-spalování strojově odvodněných kalů, např. s hnědým uhlím. CHARAKTERISTIKA SČK SČK mechanicky a strojově odvodněné obsahují 60 – 80 hm. % vody, v závislosti na vstupním složení odpadních vod a způsobu stabilizace a odvodnění. Spalovaný kal obsahoval 64 – 66 hm. % vody, což reprezentuje SČK po termické stabilizaci a odvodnění dekantační odstředivkou. Jako materiál FV byl zvolen keramzit (vypálené jílové nadloží uhelných vrstev), který byl rozemlet a vypálen při 850 °C a roztříděn sítováním. SČK byl připraven z předsušeného brněnského kalu (W = 4 – 6 hm. %), rozemletím a rozsítováním. Takto připravený kal o námi požadované frakci byl navlhčen a vložen do sušárny v nerezové nádobě a podroben termickému zahuštění při teplotách 150 – 200 °C po dobu 10 – 20 min. v závislosti na množství sušiny. Po ochladnutí na 50 °C jsme přidali škrob v optimálním poměru, aby došlo ke ztekucení kalu [1]. Ing. Michael Pohořelý, ÚChP AV ČR, Rozvojová 135, Praha 6 – Suchdol, [email protected] /79/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab. 1 Fyzikální (materiálové) vlastnosti SČK a FV FV - keramzit 0,71 – 1,00 34 749 1510 2248 32,83 50,40 Frakce (mm) Umf (cm/s) [20 °C, 101,325 kPa] Sypná hustota (g/l) Zdánlivá hustota (g/l) Skutečná hustota (g/l) Pórovitost částice (%) Mezerovitost vrstvy (%) Palivo - SČK (sušina) 0,25 – 0,50 15 475 1149 2171 47,08 58,66 Tab. 2 Chemické složení paliva: veškeré hodnoty jsou uvedeny v hm. % a přepočítané na sušinu, Qs a Qi v MJ/kg. Hořlavina Prchavá hořlavina Neprchavá hořlavina A - popel C H N S Cl P O Spalné teplo - Qs Výhřevnost - Qi 55,24 47,90 7,34 44,76 27,07 4,45 3,67 1,17 0,06 2,62 16,19 11,71 10,71 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST Experimentální podmínky Cílem práce bylo proměřit vliv přebytku vzduchu a teploty fluidní vrstvy (Tfv) a v prostoru nad ní – tj. teploty freeboardu (Tfb) na emise N2O a NOx. Taktéž bylo sledováno rozdělení těžkých kovů (TK). Lineární rychlost v reaktoru se pohybovala v rozmezí 70 – 77 cm/s. Průměrná rychlost dávkování byla 1,6 kg/h. Fluidní režim byl turbulentní. Popis a snímek atmosférického fluidního generátoru • • • • • Laboratorní reaktor s bublinovou fluidní vrstvou. Tělesem reaktoru je trubka o výšce 1300 mm s vnitřním průměrem 93,6 mm (17 251). Dávkování paliva: šnekové čerpadlo (kontinuální dávkování), na které navazuje přídavný diskontinuální pneumotransport (dva rázy N2 za 1 s). Měření průtoku fluidačního (spalovacího) vzduchu a plynu pro pneumotransport je uskutečňováno pomocí El-flow regulátorů (hmotnostních průtokoměrů). Ohřev aparatury je uskutečňován pomocí čtyř dvojic polo-cylindrických elektrických elementů. /80/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Obr. 1 Měřící trať /81/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 VÝSLEDKY obj. koncentrace N2O a NOx (ppm) 700 600 500 400 300 200 100 0 0,0 2,0 4,0 6,0 8,0 obj. koncentrace O2 (obj. %) 10,0 12,0 14,0 N2O 16,0 18,0 NOx Obr. 2 Vliv přebytku O2 na emise N2O a NOx - Tfv byla 840 – 850 °C, Tfb byla 895 – 905 °C. Výsledky ukazují překvapivou závislost sledovaných sloučenin na koncentraci O2. Při spalování velmi mokrých SČK (W = 64 – 66 hm. %), koncentrace NOx klesá s rostoucím přebytkem vzduchu [2]. Jejich absolutní hodnota je 3 x menší než při spalování suchých SČK [3]. Tento jev je vysvětlován velkým parciálním tlakem vodní páry. Objemové koncentrace N2O jsou však vysoké a vykazují maximum při cca 8 obj. % O2 ve spalinách suchých skutečných (SSS) [4]. Výsledky prokazují shodu trendů s citovanou literaturou, hodnoty koncentrací jsou však o 50 % nižší, což je zapříčiněno jinými provozními podmínkami a složením SČK. Nízké emise CO (50 – 150 ppm) prokázaly dobře navržené spalovací (oxidační) podmínky, což potvrzuje i velmi nízký nedopal v cyklónovém popílku (0,5 – 1,5 hm.%). Vzhledem k přetlaku v reaktoru a kolísavému výkonu čerpadla docházelo ke krátkodobému navýšení koncentrace CO, což však nemělo na celkovou kvalitu spalování vliv. Tlaková diference se brzy ustálila a ostatní sledované majoritní složky vykázaly přijatelný rozptyl (Obr. 2, 3). /82/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 obj. koncentrace N2O a NOx (ppm) 600 500 400 300 200 100 0 680 700 720 740 760 o Tfv ( C) 780 N2O 800 820 840 NOx Obr. 3 Vliv Tfv a Tfb na emise N2O a NOx - veškeré hodnoty v níže uvedeném grafu byly přepočítány na 11 obj. % O2 v SSS (měřené hodnoty 10,5 – 11,5), Tfb byla 895 – 905 °C. Vliv teploty fluidní vrstvy na emise NOx a N2O je výrazně slabší než vliv přebytku vzduchu (Obr. 2 a Obr. 3). Nad teplotou 850 °C se vliv Tfv prakticky vytrácí u NOx a zeslabuje u N2O, což bylo sledováno i u spalovaní suchých SČK [5]. Vliv teploty nad vrstvou byl prakticky zanedbatelný, což taktéž ukazuje na dobře navržený režim fluidní vrstvy pro spalování. Po vyjmutí fluidní vrstvy v ní nebyly nalezeny žádné aglomeráty. Rozdělení TK mezi fluidní vrstvou a horkým cyklónem Rozdělení popelotvorných a stopových prvků mezi hrubým popelem ve vrstvě a jemným popílkem v horkém cyklónu je rovnoměrné s výjimkou těkavých kovů (Hg, Cd, Pb, As) a Cl. Většina Cl odchází ve formě chlorovodíku, či ve formě chloridů (HgCl, HgCl2 apod.). V popelu se Cl vyskytuje ve formě chloridů (CaCl2, MgCl2, apod.). Arsen se dominantně váže ve vrstvě ve formě Ca(AsO3)2. Rovnoměrnost rozložení prakticky všech sledovaných prvků je zapříčiněna rovnováhou mezi lineární rychlostí v reaktoru, velikostí částic paliva a koncentrací kyslíku a taktéž chlóru ve spalinách. ZÁVĚR Měřené koncentrace NOx klesaly s rostoucím přebytkem vzduchu a slabě stoupaly s teplotou ve vrstvě. Koncentrace N2O dosahovaly maxima mezi 7 – 9 obj.% kyslíku v suchých spalinách a mírně stoupaly s teplotou ve vrstvě. Nízký nedopal a nízké koncentrace CO ve spalinách prokázaly vhodně navržený režim fluidní vrstvy pro spalování. /83/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Výše uvedené pokusy prokázaly možnost spolu-spalovat mokré SČK bez nutnosti zdokonalovat čištění spalin v moderních fluidních generátorech v ČR. Množství, které by bylo možno takto likvidovat, je omezeno zejména výhřevností SČK a množstvím těžkých kovů v popelovinách. POUŽITÁ LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5] United States Patent, P. number 5,234,468. Werner J., Ogada T.: Sewage sludge combustion. Progress in Energy and Combustion science 25, 55-116 (1999). Hartman M., Svoboda K., Pohořelý M., Trnka O.: Combustion of Dried Sewage Sludge in a Fluidized-Bed Reactor. Ind. Eng. Chem. Res. 44(10), 3432-3441 (2005). Gutirrez M., Svoboda K., Barter D., Hunter C.: Nitrous oxide (N2O) emissions waste and biomass to energy plants. Waste Management & Research 22, 1-15 (2005). Pohořelý M., Svoboda K., Trnka O., Hartman M.: Gaseous Emissions from the Fluidized-bed Incineration of Sewage Sludge. 32nd International Conference of Slovak Society of Chemical Engineering, Proceedings, p. 82, Tatranské Matliare, Slovakia, 23-27 May 2005 /84/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 PRODUCTION OF SYNTHETIC GASEOUS FUELS IN NATURAL GAS QUALITY OUT OF BIOMASS AND WASTE Carina Schrage, Ondřej Prokeš, Daniel Tenkrát This paper engages in the feasibility of gasification of biomass and waste to receive gaseous fuel in the quality of natural gas (SNG). To produce SNG out of biomass and waste, these solid fuels has to be gasified. The composition of the produced gas depends on different properties like gasifier type and gasification agent. The quality of the produced gas isn’t suitable for direct utilisation, so gas cleaning is necessary. Key words: gasification, gasifiers, gas composition, gas cleaning INTRODUCTION Many states of Europe are faced with the challenge to arrange a sustaining society and economy. Besides the conservation of the finite resources like crude oil and natural gas is it necessary to consider the climatic protection. But until now the contribution of the biomass on the power generation is unsatisfactory. The thermo chemical gasification plays here an important role, because the gasification allows the using of a wide range of fuels. At gasification carbon containing solids are converted at high temperatures almost completely in to a gas. This is used to convert the solid carbon, which is in the biomass and which is remained after the pyrolytic decomposition, into carbon monoxide (CO) and whit it into a gaseous energy source. Depends on the heat delivery it is divided into autothermal and allothermal gasification. Gasification delivers heat and a product gas, which contains as main components carbon CO, CO2, H2, CH4, H2O as well as (if air is used as gasification agent) big amounts of N2. As undesired by-products tars or condensates (long-chain organic compounds), ash and dust are produced. During the gasification of biomass different physical-chemical processes take place. So gasification can be divided in the fields of ‘heating and drying’, ‘pyrolytic decomposition’, ‘oxidation’ and ‘reduction’. DESCRIPTION OF THE BASIC TECHNOLOGIES OF GASIFICATION OF BIOMASS AND WASTE A lot of different gasification processes have been developed during the last three decades. Some of these developments were successful others failed due to different technical as well as economic problems. The existing gasification systems can be distinguished on the following criteria: Reactor type, which is defined trough the way of the contact of oxidation agent and biomass (fixed bed gasifier, fluidized bed gasifier, entrained flow gasifier) Reactor types mainly depend on the application and on different power scales. Way of the heat delivery (allothermal respectively exothermal heat supply or autothermal gasification with internal heat delivery by partly combustion of the used material) Used gasification agent (air, O2, steam) Pressure in the gasification reactor (atmospheric or boosted) Carina Schrange, TU BA Freiberg, Germany, e-mail: [email protected] /85/ Energie z biomasy IV – odborný seminář 1) Brno 2005 Fixed Bed Gasifiers At the fixed bed the fuel particles aren’t moved by the gas stream. This is the case when big particles and/or small flow velocities are used. The gasification of biomass takes place in a gasification chamber where biomass is moving from the top to the bottom due to gravity and the ongoing gasification reactions. The different part processes of the gasification take place in different zones. There are two different options for the flow direction of the gasification agent. In case of updraft gasifiers the gasification agent is introduced at the bottom and the product gas is leaving the gasifier at the top (counter-current to biomass). If the gasification agent is introduced above the bottom and the producer gas is withdrawn at the bottom a co-current flow is created (downdraft gasifier). 2) Fluidized Bed Gasifiers In the field of fluidized bed the velocity of the gas is so high that the particles move in the reactor. With that a marked interfusion is built, which leads to an almost stabilized and controllable temperature in the reaction space. Fluidized bed gasifiers use a bed material (inert or catalytically active) to receive good fluidized conditions. The gasification agent is blown into the fluidized bed at the bottom and the producer gas is withdrawn at the top. The fuel particles are mixed with each other and with the bed material. Because of this marked temperature and reaction zones can’t be developed. The several part reactions take place simultaneously in the whole reactor. Dependent on the gas velocity it is distinguished between bubbling fluidized bed (velocity 1-2 m/s) and circulating fluidized bed gasifier (4-8 m/s). Instead of the circulating fluidized bed the bubbling fluidized bed hasn’t a considerable discharge of the bed material. 3) Entrained Flow Gasifiers At the entrained flow gasifier the gasification reactions take place during the pneumatic transport of the fuel through the reactor. So they are used for biomass particles which can be gasified within a very short residence time (a few seconds). Therefore small particles (typically <1 mm) and high temperatures (1200 - 2000 °C) have to be applied to get a relatively fast and complete conversion of the biomass particles. Fuels are fed as fine particles or as slurry typically at the top of the gasifier and react while falling through the reaction chamber together with the gasification agent (oxygen, steam), which is also fed at the top of the gasifier. PRODUCER GAS COMPOSITION The composition of the producer gas of the biomass gasification depends on many different factors: Sort and form of the fuel (e.g. piece size, specific surface area of the fuel particles , moisture, chemical composition) Kind and amount of the gasification agent (e.g. air, oxygen, steam, carbon dioxide, mixtures of it) Construction of the gasification reactor (mixture intensity of fuel and gasification agent, residence time of fuel and product gas in the reactor) Gasification temperature Presence of a catalyst Pressure relations in the gasification reactor Because of this general propositions aren’t possible. And so in the following tables only average values can be found. /86/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 For example Tab. 1 shows the dependence of the composition on the gasification agent and Tab. 2 on the gasifier type. Tab. 1 Ranges of the main components in the producer gas of biomass gasification of different gasification agents Gasification agent Caloric value H2 CO CO2 CH4 N2 MJ/m³ % % % % % Air H2O O2 O2 / H2O 4-6 11 – 16 13 – 18 12 – 16 3-6 45 - 60 (Steam) 12 - 14 35 – 40 25 – 30 20 – 25 9 – 11 <1 9-12 10-25 40-60 15-30 <3 <1 10-14 28-40 15-25 20-40 5-8 <1 Tab. 2 Composition and caloric value of product gas of the atmospheric gasification of wood with air (data with refer to dried gas; caloric value calculate out of the caloric value of hydrogen, carbon monoxide and methane) Updraft Water content H2 CO CO2 CH4 Caloric value % Vol.-% Vol.-% Vol.-% Vol.-% MJ/Nm³ Fixed bed Downdraft N/A 10 - 14 15 – 20 8 - 20 2-3 3,7 – 5,1 6 - 20 15 - 21 10 - 22 11 - 13 1-5 4,0 – 5,6 Circulating fluidized bed 12 – 17 15 – 22 13 – 15 13 – 15 2–4 3,6 – 5,9 GAS CLEANING Because of the thermodynamic conversion of the biomass different amounts of contaminations in the gas are produced depending on the kind of reactor. The most important contaminations are particles and tar. More frequently occurred gaseous compositions are nitrogen compounds, sulphur compounds, halogen compounds and alkalis. Particle Particles are solids which are removed from the gasifier with the raw product gas stream. These are inorganic ashes, which came from the minerals in the fuel, not converted biomass in form of coke and bed materials. The necessary purity relating to the particle amount depends on the utilization of the product gas (e.g. engine: < 50 mg/Nm³, turbine: < 15 mg/Nm³, syngas: < 0,02 mg/Nm³). The following standard components like cyclones, filter with filter elements, electro static filters and scrubber can be used for particle removal. Tar Tar is a complex mixture of oxidized organic compounds. Here all components with a mole weight higher than benzene (78 g/mol) are described as tar. /87/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 On principle there are two ways of tar removal: Mostly physical methods are used to remove the tar. For that purpose scrubber or electro filters are put into service. However this method requires a cooling down of the gas before separation of the tar in condensed form. Two other possibilities are the thermal and catalytic tar removal, where the tar is converted to a stabile gas component. The formed gas components can increase the heating value. Alkalis State of the art of the alkalis (mostly sodium and potassium compounds) removal is to cooled down the product gas under 600 °C and then to separate the produced particles with the method of the dust separation. This process has the disadvantage that because of the cooling down the sensible heat gets lost, which can reduce the efficiency of the plant. A hot gas cleaning, which is still in the pilot plant stage, uses the possibility to adsorb alkalis with activated bauxite. Nitrogen Fundamental there are the following possibilities to remove or avoid nitrogen compounds in the gas stream. As standard for removal out of the gas stream the wet scrubbing is used, which is a commercial tested process. First the product gas is cooled and then cleaned from nitrogen compounds by a scrubber. On a catalytic way with catalyst (dolomite, nickel, iron) similar to them which are used for tar cracking. In experiments 99 % of the nitrogen compounds could be destroyed at temperatures of 900 °C but until now it is only detected in laboratory scale. Catalyst poisons (sulphur, halogen) are problematical, because they damage the catalyst. Large scale experiences are missed, whereby a simultaneous removal of tar and nitrogen compounds would be desirable. Sulphur For combustion cells and synthesis gas applications a sulphur removal is necessary, because these gas using technologies require concentrations of less than 1 ppm or 0,1 ppm sulphur in the product gas. A removal of sulphur compounds can be take place by two processes: • • Absorptive processes Adsorptive processes Halogens Nevertheless if the available halogens should be removed, a scrubber is used. This technology is commercial available and proved. The removal can be take place simultaneously with the sulphur compounds, where sorbent materials like lime are used. Also these technologies are proved and available. However both technologies deliver residues which have to be disposed off or reconditioned. CONCLUSION The caloric values of out of biomass produced gases are much lower than these of natural gases. So the utilization as substituted gases isn’t possible without treatment. For usage as substituted gas /88/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 an increasing of the methane content by changes of the gasification process or by a following methanation is necessary. REFERENCES [1] [2] [3] [4] [5] Andreas Schütte, Fachagentur Nachwachsende Rohstoffe e.V. (FNR), Gülzow, Biomasse als Energieträger zur Stromerzeugung und Kraftstogbereitstellung, October 2003 Hermann Hofbauer, Biomass gasification – a promising route for the future M. Mozaffarian, R.W.R. Zwart, H. Boerrigter, E.P. Deurwaarder, Energy research Centre of the Netherlands (ECN), Biomass and waste-related SNG production technologies technical, economic and ecological, April 2004 Markus Bolhàr-Nordkampf, Klaus Jörg; Technische Universität Wien; Gasreinigung – Stand der Technik, October 2003 M.Mozaffarian, R.W.R. Zwart, Feasibility of biomass/ waste-related SNG production technologies Final Report, July 2003 /89/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /90/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 VYSOKOTEPLOTNÍ ÚPRAVA SYNTÉZNÍHO PLYNU Sergej Skoblja, Jiří Malecha, Bohumil Koutský Biomass and plant wastes gasification in small and medium units enables effective transformation of problematic fuels not only to heat but also to electricity. This is an advantage in comparison with combustion. However, inaccessibility of effective and cheap gas cleaning is an “Achileus heel” of this technology. The paper deals with problems connected with high temperature cleaning of the produced gas and discuss requirements for its utilization in combustion engines, gas turbines and high temperature fuel cells. A specific hot gas cleaning process is proposed, which consist of continually working moving bed filter of granular material. This calcareous material captures also H2S a HCl. Tar removal is made in the first stage in the fluidized bed reactor and in the second stage on nickel catalysts placed behind the moving bed filter. This system would be capable to produce the clean gas usable in combustion engines, gas turbines and high temperature fuel cells. Klíčová slova: zplyňování biomasy, vysokoteplotní čištění plynu ÚVOD Zplyňování neboli termochemická konverze pevného paliva, např. biomasy a jiných odpadních organických materiálů, je zdrojem hořlavého plynu použitelného pro výrobu elektrické energie v plynových motorech, spalovacích turbínách a palivových článcích. Použití palivových článků (PČ), případně jejich kombinace s klasickými postupy, umožňuje zvýšit účinnost výroby elektrické energie na dosud nedosažitelné hodnoty a to i v lokálních zdrojích malého a středního výkonu. Účinnosti různých technologických postupů v závislosti na velikosti zařízení demonstruje Obr. 1 [1]. S rostoucí účinností enormně narůstají požadavky na kvalitu plynu a tím i nároky na jeho čištění. Obr. 1 Účinnost produkce elektrické energie z biomasy pomocí moderních postupů [1] VLASTNOSTI PRODUKOVANÉHO PLYNU Celý proces zplyňování lze popsat zdánlivě jednoduchou rovnicí (1). Složení plynu obsahujícího hlavně CO, CO2, CH4, H2, H2O, N2 a uhlovodíky značně závisí na typu generátoru, použitém zplyňovacím médiu (kyslík, oxid uhličitý, vodní pára), podmínkách procesu a v neposlední řadě i na vlastnostech použitého paliva. K nežádoucím komponentám plynu patří výše vroucí pyrolýzní produkty, souhrnně nazývané dehty, jemné prachové částice, sloučeniny chlóru, síry a alkalické kovy. biomasa + O2 + (H2O + CO2) → plyn + dehet + prach (1) ing. Sergej Skoblja, Ph.D., VŠCHT v Praze, Ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší, Technická 5, 166 28 Praha 6, e-mail: [email protected] , [email protected] / 91 / Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Nežádoucí složky plynu lze rozdělit na dvě skupiny. K první skupině patří dehet a prach a jejich množství v plynu lze efektivně ovlivnit volbou vhodného zplyňovacího generátoru a optimalizací provozních podmínek. K druhému typu patří složky vznikající z prekurzorů, obsažených v původním palivu a obsah těchto složek v plynu závisí jen na složení původního paliva. Tab. 1 uvádí stručný přehled požadavků jednotlivých zařízení na obsah nežádoucích složek a jejich typický obsah v surovém plynu. Nároky na čistotu plynu stoupají v řadě od spalovacích motorů přes turbíny až k extrémně nízkým hodnotám potřebným pro bezproblémový provoz palivových článků. Tab. 1 Provozní požadavky na obsah nežádoucích látek v plynu pro různá technologická zařízení [2] Zplyňování biomasy 100-10000 1000-10000 20-200 <100 30-100 600-6000 Sloučenina Dehet, mg.m-3 Prach, mg.m-3 H2S, ppm HCl, ppm Alkálie (Na,K,Li), ppmw NH3 4, mg.m-3 1 Spalovací motor <100 (50) <5 n.d. n.d. n.d. - Spalovací turbína <5 <1 <1 <0,5 <1 - Palivové články1 <1 < 0,1 < 0,10 2 < 0,10 3 n.d. n.d. SOFC, MCFC; 2 celková síra; 3 celkový chlor; 4 zvyšuje emise NOX; n.d. není nalezena, - není limitována ODSTRAŇOVÁNÍ NEŽÁDOUCÍCH SLOŽEK Z PLYNU Text Je známa řada způsobů umožňujících efektivní odstranění nežádoucích složek z plynu. Volbě vhodného čistícího postupu napomůže jednoduchý diagram (viz. Obr. 2 ), ve kterém jsou uvedeny procesy odstraňování nežádoucích složek z plynu a obvyklé teploty, při kterých tyto procesy probíhají. Světlejší čára v diagramu ukazuje na oblast, kde mají zvolené procesy menší účinnost a jejich provoz je spojen s určitými technicko/technologickými problémy. gas generators updraft el. energy production gas turbines motors dust water quenching HCl MCFC SOFC ceramic filter granular bed filter fabric filter H2S fluid downdraft ZnO, Fe,Mn oxide dolomite CaCO3 Na2CO3 alkali removal tar water organic Char coal 0 100 200 reforming Ni dolomite prereformin Ni 300 400 500 600 700 800 Optimal process temperature, °C Obr. 2 Přehled procesů vhodných pro odstraňování nežádoucích složek z plynu [3] / 92 / 900 Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 V horní části diagramu jsou uvedeny výstupní teploty pro různé typy generátorů a pod nimi jsou provozní teploty jednotlivých procesů použitých pro výrobu elektrické energie. Plyn vystupující ze souproudého a fluidního generátoru má vysokou teplotu a pro klasické "mokré" způsoby čištění, např. vypírání studenou vodou, je nutno plyn ochladit na teplotu pod 100°C. Při větším obsahu prachu a dehtu je ochlazování plynu ve výměníku tepla spojeno se zanášením teplosměnných ploch, při nižších teplotách navíc nastává kondenzace dehtu a vznik lepivého koláče, čímž účinnost výměníku postupně klesá, teplota výstupního plynu roste a ohrožuje provoz následně použitých látkových rukávových filtrů. Při překročení maximální pracovní teploty (200-250 °C) dochází k jejich poškození. Proto se v praxi používají složitější a dražší tepelné výměníky umožňující čištění za provozu, případně jednoduché systémy přímého chlazení nástřikem vody do horkého plynu, kdy současně s jeho chlazením probíhá i odstraňování nežádoucích látek (dehet, prach, alkalické kovy, sloučeniny síry a chlóru). Dalším závažným problémem "mokrých" čistících procesů je jejich rozdílná účinnost vůči různým typům nečistot a produkce odpadní vody obsahující nebezpečné organické látky a tuhé částice. Zpracování těchto odpadů u malých a středních zařízení značně zvyšuje investiční a provozní náklady. Nenávratná ztráta energie při přímém chlazení snižuje celkovou účinnost výroby elektrické a tepelné energie. V případě použití spalovacích turbin a vysokoteplotních PČ je ochlazení zbytečné kvůli vyšším provozním teplotám (viz. Obr. 2, gas turbines, MCFC, SOFC). VYSOKOTEPLOTNÍ ČIŠTĚNÍ PLYNU Alternativou k "mokrému" procesu je proces "suchý" probíhající při teplotách nad teplotou kondenzace dehtu. Stručný přehled "suchých" procesů vhodných pro odstraňování dehtu, prachu a dalších nežádoucích látek uvádí Obr. 3. Podmínky potřebné pro odstraňování různých nežádoucích sloučenin se značně liší, tak například teplota nutná pro odstraňování dehtu na niklových katalyzátorech a dolomitu je příliš vysoká pro odstraňování alkalických kovů a sirných sloučenin. Právě tyto látky postupně deaktivují niklové katalyzátory. Uvedené procesy jsou poměrně dobře prozkoumány a zvládnuty v praxi, avšak při jejich společné aplikaci často nastává situace, kdy parametry optimální pro jeden proces (např. vysoká teplota nutná pro kompletní odstraňování dehtu na dolomitu a parních reformingových katalyzátorech) jsou zcela nevhodné pro jiné procesy (nižší teplota nutná pro odstraňovaní stopových množství H2S na oxidech kovů). V důsledku toho jejich vzájemná kombinace v jednom zařízení často nesplňuje očekávané výsledky. Jejich obtížná slučitelnost je hlavní překážkou vývoje vhodné technologie vhodné pro komplexní vysokoteplotní čištění plynu. Obr. 3 Vysokoteplotní čištění plynu [3] / 93 / Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Na základě teoretických a experimentálních studií provedených na Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší VŠCHT Praha v těsné spolupráci s Energetickým ústavem VUT Brno byl navržen systém vysokoteplotního čištění plynu zahrnující primární opatření zaměřené na snížení tvorby nežádoucích látek (dehet, H2S) přímo v generátoru a následné účinné odstraňování a štěpení zbylých nežádoucích látek v plynu. Značná rozmanitost fyzikálně-chemických vlastností přítomných nečistot a jejich odlišná chemická reaktivita při stejné teplotě vyžaduje pečlivý výběr těchto procesů a klade také zvláštní nároky na jejich vzájemnou kompatibilitu. Zjednodušené schéma celého procesu ukazuje Obr. 3, kde jsou také uvedny probíhající procesy a očekávané změny ve složení plynu. Hlavní výhodou procesu je využití tepla produkovaného v generátoru k transformaci složení plynu. Celý proces probíhající při teplotách v rozmezí 950-450 °C umožňuje postupné odstraňování nežádoucích složek a skládá se z následujících základních bloků: PRODUKCE PLYNU SE SNÍŽENÝM OBSAHEM NEŽÁDOUCÍCH LÁTEK Zdrojem plynu s vysokou teplotou je fluidní, případně souproudý generátor. Vyšší obsah dehtu v plynu z fluidního generátoru je snížen primárním opatřením, kterým je přídavek vhodných přírodních materiálů nebo jejich směsí (dolomit, magnezit, olivín) do generátoru. Jejich působením se také mění složení plynu reakcemi parního reformingu a vodního plynu. Při teplotách nad 850°C obsah dehtu v plynu klesá více než o polovinu a zároveň klesá i počet látek přítomných v dehtu. K hlavním složkám patři aromatické uhlovodíky (benzen, toluen) a polyaromatické uhlovodíky (převážně naftalen). Vápenaté materiály mimo jiné vykazují desulfurační a dechlorační vlastnosti, zbytková koncentrace sledovaných látek je ovlivněna souhrnem rovnovážných reakcí a je závislá na teplotě, obsahu vodní páry a CO2. Účinnost procesu vzhledem k nízkým koncentracím H2S a HCl v plynu vznikajícím z biomasy (viz Tab. 1) je nízká, například kalcinovaný dolomit redukuje obsah H2S v plynu na 100-130 ppm (750 °C) v závislosti na podmínkách, zbytkový obsah HCl v plynu za stejných podmínek je podstatně vyšší. V přítomnosti vápenatých materiálů probíhá také hydrogenace sirných a chlorovaných organických sloučenin za vzniku volného HCl a H2S, což lze s výhodou využít při zplyňování paliv na bázi tříděných odpadů často obsahujících PVC a sirné látky. Obsah H2S a HCl v produkovaném plynu dosahuje podstatně větších hodnot a za těchto podmínek vápenaté materiály jsou vhodné i pro jejich primární odstraňování přímo v generátoru. Silná turbulence v loži generátoru obnovuje reakční povrch částic a udržuje vysokou rychlost probíhajících reakcí. Vznikající jemný otěr dolomitu a produktů reakce s H2S a HCl je odnášen z reaktoru a zachycován na horkém filtru. VYSOKOTEPLOTNÍ FILTRACE Odstraňování prachu produkovaného v generátoru probíhá při vysokých teplotách na loži zrnitého materiálu (viz Obr. 2, granular bed filter), kdy nejsou pozorovány problémy s kondenzací vody, dehtu a slepováním filtračního koláče. Účinnost filtrace závisí na velikosti filtrovaných částic. Při filtraci se uplatňuje několik základních mechanismů, vetší částice jsou zachycovány přímým nárazem, zachycení menších částeček nastává působením elektrostatickým sil, submikronové částice se zachycuji v důsledku působení difúze. [4] Prachové částice pronikají do lože filtru a v průběhu filtrace se mění struktura samotného filtračního lože, přičemž velice pozvolna narůstá i tlaková ztráta, filtr "zarůstá" prachem a současně stoupá účinnost filtrace. Jakmile se volný prostor uvnitř lože zaplní, probíhá filtrace výhradně na povrchu vzniklého filtračního koláče a je doprovázena lineárním nárůstem tlakové ztráty. V praxi se používají dva druhy filtrů využívajících přítomnost zrnitého materiálu: sesuvné filtry (MBF, Moving Bed Filter) zachycující prachové částice uvnitř lože zrnitého materiálu diskontinuálně proudícího v protisměru vůči plynu [9] a nebo panelové filtry (PBF, Panel Bed Filter) tvořené řadou lamel, na kterých volně nasypaný písek vytváří vlastní filtrační plochu. Princip filtrace, průběh tlakové ztráty na filtru, a vliv formy lamel na tlakovou ztrátu je uveden na Obr. 4 [4]. Nečistý plyn prochází filtrační plochou, na níž postupně vzniká filtrační koláč, jakmile tlaková ztráta na filtru překročí určitou hodnotu, dojde k regeneraci filtračního povrchu tlakovým pulsem, který odstraní nejen filtrační koláč, ale i část filtračního lože znečištěného prachem. Na uvolněné místo se nasype čerstvý materiál a celý cyklus se opakuje (Obr. 4, C). MBF má nižší účinnost filtrace, ale umožňuje delší zdržení plynu v loži filtru, které lze s výhodou použít pro odstraňování dehtu. Experimentální studie poloprovozního vysokoteplotního sesuvného filtru (max. 30 m3n.h-1) instalovaného na Energetickém ústavu VUT Brno prokázala / 94 / Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 dobrou účinnost filtru pro současné odstraňování prachu a dehtu na částicích drceného dolomitu o velikosti 2 až 5 mm při teplotách okolo 800°C. [9] PBF má naopak vyšší účinnost filtrace a kratší dobu styku plynu s zrnitým materiálem. Maximální teplota filtrace (650 °C) je však omezena přípustnou tenzí par alkalických kovů (K a Na) v plynu, které jsou při teplotách nad 700 °C přítomny výhradně v plynném stavu (typický obsah: 1-10 ppm). Při teplotách pod 650 °C začíná kondenzace a vzniká aerosol, který se zachycuje na prachových částicích. Při teplotách pod 600 °C jsou alkálie adsorbovány na prachových částicích a jsou při filtraci zachyceny na filtru společně s prachovými částicemi. Zbytková koncentrace alkalických kovů v plynu se při teplotách pod 600 °C pohybuje okolo 0,05-0,1 ppm. Obr. 4 Funkce panelového filtru (A, B) a vliv tvaru použitých lamel (C) na lakovou ztrátu filtru. [4] ODSTRAŇOVÁNÍ SLOUČENIN CHLORU A SÍRY Materiál sesuvných a panelových filtrů může být také s úspěchem použit i pro zachycení zbytku nežádoucích sloučenin chlóru a síry. Teplota procesu, typ použitého materiálu a složení plynu jsou hlavními parametry ovlivňujícími účinnost odstraňování H2S a HCl a tím jejich zbytkovou koncentraci. Pro odstraňování H2S lze použít speciálně upravené oxidy ZnO, Fe2O3, MnO2, Cu/Cu2O.[5] Bohužel přítomnost vodní páry v surovém plynu (8-15 % obj.) způsobuje hydrolýzu vzniklých sulfidů (Mn, Fe) a tak zvyšuje zbytkovou koncentraci H2S v plynu a snižuje kapacitu sorbentů. Fe3O4 při 500 °C umožňuje dosáhnout obsahu H2S pod 3 ppm, ale pouze v suchém plynu. Obr. 5 ukazuje průnikové křivky vybraných materiálů. MnO2 se chová podobným způsobem jako oxidy železa, přítomnost vodní páry v plynu zvyšuje zbytkovou koncentraci H2S v plynu. Modelový adsorbent na bázi ZnO vykazuje problémy s difúzi H2S vrstvou vznikajícího ZnS, což způsobuje pozvolný nárůst zbytkové koncentrace. Nejlepší adsorpční vlastnosti ukázaly materiály obsahující oxidy Cu2O a ZnO snižující koncentraci H2S na hodnotu okolo 1 ppm při 500 °C a to i v přítomnosti vodní páry v plynu. Při jejich provozu za vyšších teplot byl sice zaznamenán nárůst zbytkové koncentrace, ale zároveň i snížení vlivu difúze H2S vrstvou vznikajícího sirníku, což způsobuje zvýšení rychlosti procesu a využitelné adsorpční kapacity. Pro odstraňování HCl jsou vhodné materiály na bázi Na2CO3 a K2CO3.[5] Všeobecně s klesající teplotou klesá i zbytková koncentrace HCl v plynu za filtrem, avšak minimální teplota této části procesu (450 °C) je limitována aktivitou niklového katalyzátoru použitého v dalším stupni čištění. Pro minimalizaci nebezpečí jeho deaktivace sírou a jeho dlouhou životnost je nutno snížit zbytkový obsah H2S v plynu pod 1,0 ppm. / 95 / Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Obr. 5 Průnikové křivky H2S v modelovém plynu ze zplyňování biomasy pro různé adsorpční materiály. ODSTRAŇOVÁNI DEHTU A UHLOVODÍKŮ Pro odstraňování zbylých dehtovitých látek a nenasycených uhlovodíků lze využít aktivních niklových katalyzátorů pracujících při teplotách 450-550 °C (reaktor s pevným ložem). Bezproblémový provoz katalyzátoru je zajištěn volbou vhodné teploty (Obr. 2) a poměru H2O/CmHn potlačujících jeho zauhlíkování. [3], [6] Složení vystupujícího plynu je ovlivňováno podmínkami chemické rovnováhy ustalující se při teplotě katalyzátoru. Plyn za katalyzátorem obsahuje pouze CO, CO2, H2, CH4 a H2O. Zbytkové množství H2S (< 1 ppm) přítomné v plynu za odsiřováním způsobuje pomalou deaktivací katalyzátoru, na kterém kvůli nízké teplotě probíhá úplná chemisorpce H2S. Katalytický reaktor v tomto případě působí také jako past na velmi nízké obsahy síry a tím dokonale chrání zařízení umístěné za ním (PČ). Na začátku reaktoru postupně vzniká vrstva deaktivovaného katalyzátoru, která se postupně zvětšuje s rychlostí přímo úměrné obsahu H2S v plynu na vstupu. Po určité provozní době je celý objem katalyzátoru deaktivován a je nutno provést jeho výměnu. Na katalyzátoru také probíhá rozklad amoniaku přítomného v plynu na dusík a vodík. Účinnost prerefomingových katalyzátorů byla ověřena jak za modelových laboratorních podmínek [6], [7], tak i při společném odstraňování prachu a dehtu z plynu produkovaného sesuvným generátorem, kdy během více než tří hodin provozu pracoval katalyzátor G 56A při teplotě 530 °C bez známek deaktivace a vystupující plyn byl prostý dehtu a uhlovodíků vyšších než methan a to i přes to, že odstraňování H2S před katalyzátorem nebylo prováděno a jeho koncentrace v plynu se pohybovala okolo 10 až 30 ppm [3], [8]. ZÁVĚR Vysokoteplotní čištění plynu stručně nastíněné v tomto příspěvku otevírá široké možnosti pro využití energie obsažené v biomase a proto na závěr uvádíme hlavní výhody tohoto procesu a jeho možných aplikací. Vyčištěný plyn obsahuje pouze permanentní plyny, je zbaven sloučenin síry, chlóru a dusíku a má teplotu dostatečně vysokou pro přímé využití ve vysokoteplotních palivových článcích a plynových turbínách. Plyn prostý dusíku produkovaný například fluidním generátorem s cirkulujícím ložem lze po vysokoteplotním čištění použít přímo pro syntézu kapalných a plynných paliv a případně i dalších chemických sloučenin. [1] Významnou předností procesu je minimalizace tvorby nebezpečných polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzodifuranů (PCDD/PCDF) vznikajících při spalovacím procesu a to díky nízké koncentraci hlavních prekurzorů v plynu za vysokoteplotním čištěním. / 96 / Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Navržené schéma vysokoteplotního čištění je zjednodušeno, avšak popisuje hlavní ideu celého procesu zaměřeného na postupné odstraňování jednotlivých nežádoucích složek prostřednictvím filtrace, adsorpce a katalytického čištění na aktivních niklových katalyzátorech. Hlavní odlišnost navržené koncepce od postupů navrhovaných pro čištění plynu ze zplyňování uhlí parokyslíkovou směsí spočívá ve štěpení dehtu na aktivních niklových katalyzátorech pracujících při nižších teplotách. [5] Mezi produkované odpady patří zachycený nedopal a vyčerpané adsorbenty, jejich množství je vzhledem k nízkým koncentracím nežádoucích látek malé a umožňuje u jednotek malého výkonu provozovat proces odstraňování H2S a HCl ve vsázkovém provedení. Realizace celého procesu přesto vyžaduje důkladnější ověření účinnosti různých materiálů vhodných pro odstraňování HCl a H2S. V současné době je tento výzkum zaměřen na studium selektivity a účinnosti adsorbentů vhodných pro odstraňování H2S a HCl a ověření jejich adsorpčních vlastností v poloprovozním sesuvném filtru. [9] POUŽITÁ LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] Hofbauer H.: Biomass gasification – a promising route for the future, 16th International Congress of Chemical and Process Engineering, CHISA 2004, I5.1 (1207) 22-26 August 2004, Praha, s. 22 Skoblja S., Malecha J., Koutský B.: Perspektivy zplyňování biomasy pro výrobu elektrické energie, Chemie energetických oběhů 5, s. 290, VŠCHT Praha, 1.-3.9.2004 Skoblia S., Úprava složení plynu ze zplyňování biomasy, Disertační práce, VŠCHT, Praha 2005 Risnes H., High temperature filtration in biomass combustion and gasification process, Doctoral Thesis, NTNU, 2002 Newby R.A. et al., Novel gas cleaning/conditioning for integrated gasification combined cycle, Base program final report, SWPC & GTI, August 2001 Maršák J., Skoblja S., Uplatňování katalyzátorů při odstraňování dehtu ze zplyňování biomasy, Chem. Listy, Vol. 96, s. 813 (2002) Skoblja S., Koutský B., Malecha J., Maršák J., Nickel catalyst for hot gas cleaning in biomass gasification. Tagungsbericht „Energetische Nutzung von Biomassen“, s. 299-306, 22.-24. April 2002, Velen/Westfal., Germany Skoblja S., Risner H., Hustad J., Koutský B., Malecha J., Sesuvný zplyňovací reaktor a možnosti jeho použití pro lokální výrobu energie. Vysokoteplotní čištění plynu, Energie z biomasy, s. 79, Brno 2.-3.12.2003 Buryan P. et al. Continually operated hot moving bed filter for tar and dust removal, International Freiberg Conference on IGCC & XtL Technologies, June 16, 2005 PODĚKOVÁNÍ Autoři děkují Grantové agentuře České Republiky za poskytnutí finanční podpory prostřednictvím grantu č. 104/04/0829 a MŠMT ČR za prostředky poskytnuté v rámci výzkumného záměru MSM6046137304. / 97 / Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 / 98 / Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 KOMPLEXNÍ EXPERIMENTÁLNÍ PŘÍSTUP PŘI VÝZKUMU PYROLÝZY BIOMASY Marek Staf, Petr Buryan V příspěvku je stručně popsána metoda výzkumu pyrolýzy odpadní biomasy založená na kombinaci přímého spojení simultánního termického analyzátoru s hmotnostním spektrometrem a retortové pyrolýzní aparatury. Cílem výzkumu je vývoj prakticky aplikovatelného postupu termické destrukce vybraných druhů odpadní rostlinné biomasy za účelem jejího odstranění spojeného s výrobou kapalných a plynných paliv. V rámci výzkumu jsou sledovány vlivy volby zpracovávané suroviny, rychlosti ohřevu, dosažené teploty a doby setrvání v reakčním prostoru na množství, distribuci a chemické složení požadovaných produktů. Klíčová slova: odpadní biomasa, pyrolýza, retorta, termická analýza ZVOLENÉ EXPERIMENTÁLNÍ METODY Na rozdíl od většiny dosud publikovaných prací se zde prezentovaný výzkum neomezil pouze na jednu laboratorní techniku, ale je založen na kombinaci dvou nezávislých experimentálních přístupů – termické analýzy a laboratorní retortové pyrolýzní aparatury. Z termoanalytických metod byl jako optimální zvolen soubor technik termogravimetrie (TG), diferenční termické analýzy (DTA) a diferenční skenovací kalorimetrie (DSC), které byly navíc doplněny o on-line analýzu vznikajících termodegradentů metodou hmotnostní spektrometrie (MS). TG a DTA měření byla realizována prostřednictvím simultánního analyzátoru Setsys Evolution firmy Setaram spojeného s hmotnostním spektrometrem Omni Star firmy Pfeiffer Vacuum. Uvedené spojení umožnilo provádět současná měření změn hmotnosti pyrolyzovaného vzorku, s tím spojené převážně endotermické efekty a zároveň v reálném čase zaznamenávat složení vznikajících termodegradentů [1]. Ke kvantitativnímu zhodnocení pyrolýzního děje po stránce příjmu a výdeje tepelné energie bylo nutné používat samostatné zařízení, a sice DSC kalorimetr měřící tepelné toky mezi kelímkem s pyrolyzovaným vzorkem a kelímkem referenčním. Byl zvolen typ DSC 131 rovněž od firmy Setaram. Zároveň byla pro pyrolýzní zkoušky s řádově vyššími navážkami vzorků vyvinuta laboratorní aparatura na principu externě ohřívané retorty, s jejímž použitím byly získány doplňující údaje, které by pouze pomocí termické analýzy nebylo možné získat nebo ověřit. Cílem vývoje této aparatury bylo, ve srovnání s pyrolýzou v termoanalyzátoru, více přiblížit podmínky při rozkladu podmínkám v reálném provozním zařízení. Princip retorty navíc umožňoval separátní jímání a shromažďování všech frakcí pyrolýzních produktů pro jejich následnou analýzu [2]. TESTOVANÉ MATERIÁLY A PODMÍNKY EXPERIMENTŮ Na základě dostupných poznatků byla zvolena vzorková základna, která se s ohledem na již dříve prováděné výzkumy zaměřila především na testování vybraných druhů odpadní biomasy. Pro prováděné pyrolýzní zkoušky byly vždy voleny jednosložkové separované vzorky a nikoli směsi. Při volbě vzorků byl kladen důraz na některé jejich vlastnosti. Testovaný materiál by měl mít stále stejné chemické a fyzikální vlastnosti bez ohledu na místo jeho původu a dobu vzniku. Daný druh odpadu by měl být produkován v co největším množství a v současné době není v praxi zavedeno či dostatečně rozšířeno další materiálové nebo energetické využití dané odpadní suroviny. Vlastnosti testovaných vzorků jsou shrnuty v Tab. 1. Vzorková základna byla pro účely srovnání doplněna o materiály jiného charakteru, než je odpadní biomasa. Konkrétně se jednalo o odpadní PET a předsušené čistírenské kaly. Uvedený soubor vzorků byl pyrolyzován v inertní atmosféře, a to v termoanalyzátoru v teplotním rozsahu do 1000 °C (u vybraných vzorků až 1300 °C) a v retortě do 850 °C. V obou případech byl volen postup pomalé řízené pyrolýzy, přičemž v podmínkách termoanalyzátoru byly zkoušeny ohřevové rychlosti 2, 10, 20, 30 a 50 K/min a v retortě rychlost 20 K/min. ZÍSKANÉ VÝSLEDKY A JEJICH ZPRACOVÁNÍ Provedením pyrolýzních zkoušek v termickém analyzátoru byl získán soubor TG a DTA křivek, na jejichž základě bylo zjištěno, že je možné převést na plynné a kapalné produkty 70 – 80 % hmotnosti materiálů. Ohřevem v teplotním rozsahu 20 – 1000 °C bylo dále zjištěno, že rozklad probíhá z hlediska změn hmotnosti i sledovaných Ing. Marek Staf, VŠCHT Praha, Technická 5, Praha 6 - Dejvice, 166 28, [email protected] / 99/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 tepelných efektů velmi podobně při gradientech 10 – 50 K/min. Jiná situace však nastává při použití velmi pomalého ohřevu rychlostí 2 K/min, kdy při teplotách nad 800 °C následuje další stupeň rozkladu, který vede k podstatnému zvýšení konverze (až o 15 %), což dokládá příklad uvedený na Obr. 1. Pomocí retortových zkoušek s různými konečnými teplotami byly získány údaje o produkci pyrolýzních vod, plynů a organických kondenzátů (dehtů), na jejichž základě byly zkonstruovány grafy závislosti výtěžku daného produktu na dosažené teplotě v retortě. Průběhy těchto křivek jsou uvedeny na Obr. 2 – 4. Separované produkty byly následně podrobovány analýzám, pomocí nichž byly stanoveny důležité chemické a fyzikální parametry těchto produktů. Tab. 1 Parametry testovaných vzorků Amarant Kakaové sl. Wa A V 7,0 9,9 65,8 5,8 5,8 70,2 C H N Sspal. Cl 38,5 5,7 1,8 0,1 0,1 50,2 7,5 2,7 0,2 0,03 Na Mg Al Si Pcelk. Scelk. K Ca Mn Fe Ni Zn 0,016 0,515 0,141 0,667 0,553 0,351 0,733 0,624 0,038 0,348 0 0,013 0 0,560 0,139 0,319 0,671 0,473 0,564 1,100 0,032 0,507 0,006 0,028 ρs 189 370 Qs Qi 12,4 10,9 20,7 18,9 Ječné pl. Kukuřičné Borové Bukové Kokosové Odpadní pl. pil. pil. vl. PET Technické parametry [% hm.] 8,3 9,6 8,1 8,0 7,5 6,9 1,6 0,4 1,2 1,1 0,1 71,4 74,6 79,6 80,4 70,9 86,7 Základní elementární složení [% hm.] 42,8 43,2 47,9 45,4 47,6 62,8 6,2 6,5 6,6 6,3 6,0 4,6 2,1 2,5 <0,01 <0,01 1,5 0,09 0,09 0,02 0,02 0,04 0,04 0,18 0,02 0,01 0,02 0,22 0,1 Nejvýznamněji zastoupené prvky stanovené metodou XRF [% hm.] 0 0 0 0,024 0,154 0 0,095 0,054 0,025 0,028 0,052 0,020 0,025 0,033 0,016 0 0,042 0,011 2,100 0,135 0,022 0,007 0,539 0 0,130 0,075 0,002 0,007 0,013 0 0,128 0,081 0,020 0,017 0,050 0,045 0,783 0,480 0,033 0,114 0,437 0 0,183 0,100 0,116 0,108 0,052 0,103 0 0,003 0 0,007 0 0 0,058 0,111 0 0 0,011 0 0 0 0 0 0 0 0,006 0,007 0,004 0 0 0 Sypná hmotnost [g.dm-3] 44 101 170 158 71 88 -1 Spalovací vlastnosti [MJ.kg ] 15,0 15,2 17,2 15,6 16,7 22,0 13,4 13,5 15,5 13,9 15,1 20,9 Kal ČOV Šťovík 7,1 38 46,9 6,3 3,8 69,6 29,1 4,7 3,7 3,4 0,14 43,4 6,1 1,6 0,11 0,13 0,137 0,511 3,326 6,633 3,252 3,400 0,754 7,919 0,056 7,214 0,025 0,381 0,018 0,115 0,042 0,134 0,103 0,113 1,820 0,544 0 0,032 0 0,004 520 282 12,0 10,8 15,0 13,5 Pyrolýzní plyny byly analyzovány především na plynovém chromatografu vybaveném tepelně-vodivostním a plameno-ionizačním detektorem, které umožnily stanovení permanentních plynů. Ostatní organické sloučeniny, které představovaly minoritní složky plynů, byly pak stanoveny technikou GC-MS. Získané výsledky se shodovaly s termoanalyzátorem. Jako příklad je na Obr. 5 graf vzniku hlavních plynných komponent dle TG-MS. Na základě chromatografických analýz byly vypočteny výhřevnosti těchto plynů a následně zkonstruován graf průběhu výhřevnosti plynů jímaných za různých teplot pyrolýzy. Graf je uveden na Obr. 6. Oddělené pyrolýzní vody byly podrobovány obecnému rozboru, který zahrnoval stanovení pH, extrahovatelných látek (EL) a nepolárně extrahovatelných látek (NEL). Tyto parametry jsou rozhodující pro základní posouzení možnosti biologického čištění těchto vod. Pyrolýzní dehty byly po předchozím rozpuštění v organickém rozpouštědle analyzovány pomocí metody GC-MS. U oddělených dehtů byla rovněž prováděna destilační zkouška, která je vhodná pro posouzení použitelnosti daného produktu v různých spalovacích zařízeních na kapalná paliva. Tyto analýzy pak byly ještě doplněny o základní elementární rozbor. U tuhých pyrolýzních zbytků byla provedena rentgenová fluorescenční analýza za účelem stanovení jejich kompletního prvkového složení. Vzhledem k tomu, že u těchto zbytků se jako jedna z možností využití uvažuje jejich zpracování na adsorbenty, bylo u nich provedeno též měření aktivního povrchu. Příklady získaných výsledků jsou uvedeny v Tab. 2 - 4. /100/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Obr. 1 Průběh TG křivek vzorku borových pilin při různých rychlostech ohřevu Obr. 2 Srovnání teplotního průběhu výtěžků pyrolýzní vody přepočteného na sušinu vzorků Obr. 3 Srovnání teplotního průběhu výtěžků organického kondenzátu /101/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Obr. 4 Srovnání teplotního průběhu výtěžků pyrolýzního plynu Obr. 5 Společný záznam křivek TG a MS hlavních komponent vzorku ječných plev při rychlosti ohřevu 10 K/min Obr. 6 Teplotní průběh výhřevnosti pyrolýzních plynů jímaných z retorty /102/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab. 2 Srovnání BET povrchu pyrolýzních zbytků s povrchem běžně dostupných adsorbentů Vzorek Ječmen Buk Amarant KC Envisorb B+ Klinoptilolit S-BET [m2/g] 2,4 1,2 1,5 725,4 Baylith TE G273 23,9 7,6 Tab. 3 Základní parametry pyrolýzních vod produkovaných vybranými vzorky Parametr Amarant pH ; [-] 5,3 -1 EL ; [mg.l ] 770 NEL ; [mg.l-1] 28 BSK5 ; [mg.l-1] 12 300 CHSKCr ; [mg.l-1] 31 100 Kakaové slupky 5,3 1 140 120 25 600 58 100 Kukuřičné plevy 5,6 640 19 9 800 25 200 Tab. 4 Celková výhřevnost pyrolýzních produktů získaných proběhnutím celého pyrolýzního cyklu v rozmezí teplot 20 − 850 °C Vzorek Qi [MJ.m-3] Qi [MJ.kg-1] amarant borovice buk ječmen kakao kal kokos kukuřice PET šťovík 11,9 15,9 14,7 12,9 11,9 12,9 13,4 13,4 12,4 12,8 31,2 29,9 30,2 31,6 42,3 30,8 32,3 33,6 38,7 31,0 SHRNUTÍ PROBLEMATIKY Ze srovnání vzorků obilných plev i dřevné hmoty vyplývá, že průběh uvolňování plynných komponent je velmi podobný. Všechny sledované plyny kromě vodíku dosahovaly maxima produkce v teplotním rozmezí 350 – 700 °C. Vodík naproti tomu začínal výrazně vznikat až při teplotách od 600 °C výše a jeho produkce, jak bylo ověřeno, pokračovala i při teplotách nad 1200 °C (viz Obr. 5). Při porovnání vývinu jednotlivých složek pyroplynu při různých ohřevových rychlostech bylo zjištěno, že pouze v některých případech lze jednoznačně konstatovat zvýšení produkce v souvislosti s růstem rychlosti ohřevu. Obecně lze ale konstatovat, že volba vyšší rychlosti ohřevu v rozsahu 10 – 30 K/min nemá vliv na zvýšení produkce konkrétní složky plynu. Při rychlosti 50 K/min dochází k růstu obsahu vyšších organických sloučenin v plynu i v kondenzátu. Růst ohřevové rychlosti však ovlivňoval množství tepla dodaného materiálu v průběhu pyrolýzy. Pomocí metody DSC bylo zjištěno, že v případě všech druhů biomasy (v porovnání např. se syntetickými polymery) dochází při zvyšování rychlosti ohřevu k podstatnému zvyšování tepla potřebného k průběhu pyrolýzy. V průměru je třeba dodat biomase 400 kJ/kg, aby pyrolýza v testovaném teplotním rozsahu proběhla. Termogravimetrie poskytla údaje o průběhu hmotnostních změn vzorků v průběhu pyrolýzy. Z jejich vyhodnocení vyplývají následující významné závěry: • • • Pyrolýzou s řízeným vzestupem teploty do 1000 °C bylo určeno, že v rámci celé skupiny testovaných vzorků se úbytek hmotnosti pohybuje v rozmezí 70 – 80 %. Změna rychlosti ohřevu v rozsahu 10 − 50 °C/min nevedla k pozorovatelné změně celkové konverze ani tvaru naměřených křivek. Na křivkách TG i DTA je však s růstem rychlosti ohřevu vždy přítomen nevýznamný posun projevů dějů směrem k vyšším teplotám, spojený s rychlostí přestupu tepla do pyrolyzované matrice. K pronikavé změně průběhu hmotnostní křivky dochází při aplikaci velmi pomalé rychlosti ohřevu 2 °C/min. Křivky kopírují průběhy TG pořízené za vyšších rychlostí jen do teploty 800 °C a poté v případě rychlosti 2 °C/min následuje u vzorků biomasy další stupeň rozkladu. Tento sekundární rozkladný stupeň pak vede k poklesu hmotnosti tuhého rezidua v rozsahu 4 - 9 % při srovnávací teplotě /103/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 1000 °C oproti všem ostatním ohřevovým rychlostem a k poklesu v rozsahu 7 - 16 % při srovnávací teplotě 1300 °C. Ověřením údajů TG-MS pomocí rozboru plynů z retortových zkoušek byly jako nejvýznamnější plynné produkty určeny: CO, CO2, CH4, C2H6 a H2. Vzájemným porovnáním průběhu vzniku sledovaných plynných produktů byla ověřena značná podobnost všech vzorků fytomasy (obilné plevy, byliny, dřeviny). Maximum produkce všech sledovaných plynných složek s výjimkou vodíku spadalo do teplotního intervalu 350 – 700 °C. Výrazný vznik vodíku byl naproti tomu zaznamenáván za teplot od 600 °C až do oblasti kolem 1200 °C, kdy jeho uvolňování pozvolna ustávalo. Volba vyšší rychlosti ohřevu při pyrolýze ve zkoušeném rozmezí 10 – 30 °C/min nemá významný vliv na zvýšení produkce stanovovaných složek. K jistému, i když nikoli příliš markantnímu, zvýšení dochází v případě metanu a oxidu uhličitého. Při nejvyšší experimentální ohřevové rychlosti 50 °C/min docházelo v intervalu 350 – 550 °C ke zvyšování signálu organických sloučenin s vyšší molekulovou hmotností. Entalpie pyrolýzního procesu vedeného při ohřevových rychlostech 2, 10, 20, 30 a 50 °C/min do konečné teploty 700 °C byla stanovena pomocí metody DSC. Pro vzorky biomasy byl typický nárůst hodnoty entalpie s rostoucí rychlostí jejich ohřevu. Zjištění bylo doloženo srovnávacími měřeními s odpadními plasty, jako PET, PP a PE, z nichž žádný vzorek podobný trend nevykazoval. Při pyrolýze se jeví jako nejsnáze degradovatelný materiál šťovík Uteuša s průměrnou hodnotou entalpie 455 kJ.kg-1 v případě původního vzorku a 295 kJ.kg-1 v přepočtu na sušinu. U tohoto materiálu byl zároveň zaznamenán největší rozdíl mezi entalpiemi stanovenými při nejpomalejším a nejrychlejším ohřevu. Tento rozdíl činil 444 kJ.kg-1, což reprezentuje 71 %. Největší množství energie je naopak nutné dodat vzorku borových pilin, u nichž průměrná hodnota entalpie dosahovala 820 kJ.kg-1 v případě surového vzorku a 618 kJ.kg-1 v přepočtu na sušinu. U tohoto vzorku byl zároveň zaznamenán nejmenší rozdíl mezi entalpiemi stanovenými při limitních rychlostech ohřevu. Tento rozdíl činil 99 kJ.kg-1, což představuje pouze 11 % (resp. 15 % u sušiny). Retortové zkoušky, které dílem navazovaly a dílem se kryly s metodami termoanalytickými, potvrdily výsledky získané technikami TA a doplnily je o další poznatky týkající se množství, distribuce a složení kapalných, plynných i tuhých pyrolýzních produktů. Pyrolýzní zkoušky byly prováděny do teploty 850 °C, při které dosahovala konverze testovaných materiálů na kapalné a plynné produkty hodnoty v rozmezí 56 – 88 %. Ze vzorků fytomasy byly z hlediska konverze vyhodnoceny jako nejlepší vzorky dřevěných pilin, obecně dosahující pro nejvyšší pracovní teplotu 850 °C hodnot cca 80 %. Pro konečnou teplotu pyrolýzy 850 °C se v rámci celé testované skupiny vzorků výtěžky plynu s výhřevností 12 – 16 MJ.m-3 pohybovaly v rozmezí 12 – 44 dm3/100 g vzorku. Výtěžky organických kondenzátů s výhřevností 30 – 42 MJ.kg-1 se za stejných podmínek pohybovaly v rozmezí 3 – 27 % hm. navážky vzorku. Pyrolýzou různých druhů fytomasy byly obecně získávány plyny a oleje podobných vlastností a rovněž jejich výtěžky se pohybovaly v relativně úzkém rozmezí. Obecně vzato se v případě organických kondenzátů jednalo o chemicky velmi různorodé směsi. V kondenzátech bylo identifikováno přes 130 organických sloučenin. Nejvýznamnějšími komponentami byly alifatické a aromatické uhlovodíky. Z nenasycených uhlovodíků byly alkeny, dieny až polyeny zastoupeny ve větší míře než alkiny. Mezi deriváty uhlovodíků převažovaly kyslíkaté deriváty reprezentované zejména fenoly a naftoly, dále alkoholy, aldehydy, ketony a vyšší karboxylové kyseliny, jejich estery a amidy. Je třeba uvést i některé dusíkaté deriváty, jako nitrily vyšších uhlovodíků, jejichž zastoupení dosahovalo 1 – 4 % hm. a alkylpyrroly představující až 0,5 – 1 % hm. směsi. Většina vzorků fytomasy produkovala při pyrolýze kondenzáty velmi podobného chemického složení. Řešení výzkumné problematiky bylo realizováno za pomoci grantu GAČR: 104/05/0664. POUŽITÁ LITERATURA [1] STAF, M.; BURYAN, P. (2004): Studium termického rozkladu biomasy. Energie z biomasy II; technická konference VŠB-TUO, Ostrava, 44-49 s. [2] STAF, M.; BURYAN, P.; SKOBLJA, S. (2003): Pyrolýza odpadní biomasy. Energie z biomasy; technická konference VUT, Brno, 99-105 s. /104/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 STANOVENÍ VLASTNOSTÍ DEHTŮ PRODUKOVANÝCH PŘI PYROLÝZE BIOMASY Marek Staf, Petr Buryan Příspěvek shrnuje poznatky o metodice stanovování důležitých parametrů kapalných organických produktů získaných pomalou pyrolýzou vybraných druhů odpadní biomasy. Vedle plynu představují tyto dehty významný produkt, který obvykle vyniká vysokou výhřevností a může být rovněž zdrojem širokého spektra chemických látek vhodných pro další využití. Klíčová slova: pyrolýza, kapalné produkty, chromatografie, hmotnostní spektrometrie PRŮBĚH EXPERIMENTŮ A VZNIK ORGANICKÝCH KONDENZÁTŮ Organické pyrolýzní kondenzáty, označované též jako pyrolýzní dehty nebo pyrolýzní oleje (mezinárodně dosud nedošlo k ustálení pojmů), představují vedle plynu velmi významný energeticky využitelný produkt [1], [2]. Při řízené pyrolýze vznikají zpravidla ve velkých objemech, a proto, pokud není známa metoda jejich dalšího zpracování či využití, mohou být též příčinou značných technologických problémů. Z tohoto důvodu je nutné věnovat studiu vlastností těchto kondenzátů zvýšenou pozornost. V rámci zde prezentovaného výzkumu byla pyrolyzována skupina 10 vzorků, z nichž 8 byly vzorky převážně odpadní fytomasy, 1 vzorek předsušeného čistírenského kalu a jako srovnávací materiál 1 vzorek odpadního PET. Kapalné produkty byly jímány v průběhu pyrolýzy probíhající v retortové aparatuře v teplotním rozmezí 250 – 850 °C při použité rychlosti ohřevu 20 °C/min. Stanovování objemu a složení kapalných produktů bylo prováděno v rámci širšího výzkumu zabývajícího se transformací odpadní biomasy na kapalná a plynná paliva [3]. Vlastní průběh experimentů v retortové aparatuře lze shrnout do několika kroků, a to: 1) Vzorek byl navážen do retorty a její víko bylo následně utěsněno dotažením matic příruby. 2) Retorta se vzorkem byla spuštěna do chladné pece a byl připojen přívod inertního plynu (N2), kterým byl reaktor při průtoku 1 dm3.min-1 promýván vždy alespoň 30 minut před zahájením ohřevu, aby byl vypuzen zbylý vzduch. 3) Přívod plynu byl uzavřen tak, aby nedošlo k opětovné kontaminaci vnitřku aparatury vzduchem a poté byl zapojen ohřev pece. 4) Vzhledem ke konstrukci pece a reaktoru byla v podstatě jedinou dobře udržitelnou rychlostí ohřevu rychlost 20 °C/min, která byla tudíž používána při většině měření. Při některých měřeních byla zkoušena i možnost spouštění retorty do již vyhřáté pece, aby bylo dosaženo co nejrychleji provozní teploty. 5) Aby bylo možné zkonstruovat křivku konverze materiálu na produkty pro široký teplotní interval jako v případě termováhy, bylo nutné zvyšovat teplotu krokově vždy s novou navážkou vzorku. Jako optimální velikost teplotního kroku bylo zvoleno 50 °C. 6) V průběhu ohřevu na každou dílčí teplotu byly jímány kapalné produkty a sledován objem vznikajícího pyrolýzního plynu. Postup ohřevu a chlazení vzorků krokovým způsobem je schématicky naznačen na Obr. 1. Obr. 1 Schéma postupu ohřevu retorty při pyrolýzních testech Ing. Marek Staf, VŠCHT Praha, Technická 5, Praha 6 - Dejvice, 166 28, [email protected] /105/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Aby bylo možno stanovit co nejširší spektrum parametrů produkovaných pyrolýzních dehtů, byl navržen soubor analytických metod zahrnující především GC-MS analýzu, měření destilačních křivek, elementární analýzu a stanovení bodu vzplanutí a bodu hoření pomocí Marcussonova přístroje. GC-MS analýza organického kondenzátu byla prováděna na plynovém chromatografu Hewlett-Packard 6890 Series vybaveném hmotnostním detektorem HP Mass Selective Detector 5973 Series. Spektrometr byl kvadrupolového typu s ionizací způsobem „electron impact“. K dělení byla použita kapilární kolona MTX 1 firmy Restek. Kolona byla o délce 30 m a průměru 0,25 mm s nepolární stacionární fází s tloušťkou filmu 0,1 μm. Analýza probíhala za použití teplotního programu, při němž po dvouminutové izotermální prodlevě teplota rostla ze 40 °C na konečných 250 °C s gradientem 10 °C/min. Tato teplota pak byla udržována po dobu dvou minut. Celková doba analýzy byla 25 minut. Vzorek byl dávkován manuálně se splitem 1:50 a objemem nástřiku 0,8 μl. Průtok nosného plynu (He) byl udržován na 0,9 ml/min. K identifikaci komponent sloužil vyhodnocovací program HP ChemStation G1701 BA s databází Nist.98. Provedením pyrolýzních zkoušek v uvedeném teplotním rozmezí byly získány údaje o produkci pyrolýzních dehtů v závislosti na dosažené pyrolýzní teplotě a testovaném vzorku biomasy. Souhrn takto získaných hodnot je uveden v Tab. 1 a graficky znázorněn na Obr. 2. Tab. 1 Výtěžky pyrolýzních dehtů Teplota Amarant Borovice Buk Ječmen Kakao Kal Kokos Kukuřice Polyester Šťovík [°C] Produkce organického kondenzátu ; [% hm. navážky] 300 0,7 0,1 2,3 6,4 0,6 11,8 3,7 5,2 0 6,9 350 1,3 6 10,9 8,7 2 16,5 4,8 5,9 0 12,7 400 2,2 25,9 13 12,9 4,8 22,5 11,8 7,4 2,2 14,3 450 3,3 23,7 16,2 16,4 10 26,8 14,6 13,9 2,3 17,2 500 4,4 25,4 22,3 17,8 11,7 27,1 16 13,8 5,1 16,4 550 4,9 22,9 22,6 16,2 13,2 25,5 15,9 14,7 7,8 16,9 600 5,4 23,2 23 17,2 13,9 26,3 14,9 15,4 4,6 16 650 6,3 25,3 22,7 17,8 13,4 25,2 15 14,4 4,1 14,6 700 6,4 25,6 23,2 20,1 17,3 25,2 15,6 17,7 3,7 16,1 750 6,8 26,8 24,1 18,7 16,8 25,3 14,8 18,1 3,2 14,5 800 6,9 26,4 23 18,2 16,4 25,1 14,1 16,9 3,3 14,6 850 6,8 26,7 22,6 18,2 15,6 24,8 14,2 16,9 3,2 14,3 Obr. 2 Produkce pyrolýzních dehtů v závislosti na dosažené teplotě pyrolýzy /106/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 VÝSLEDKY PROVEDENÝCH ANALÝZ Získané kapalné organické produkty (pyrolýzní dehty) reprezentují vždy velmi bohatou směs organických sloučenin a s výjimkou kondenzátu získaného z PET také 5 − 8 % hm. neoddělitelné vody ve formě emulze. Chromatografickou analýzou těchto „olejů“ generovaných za různých teplot bylo identifikováno přes 130 různých složek. Z uhlovodíků byly přítomny zejména areny, substituované areny (alkylbenzeny, allylbenzeny aj.), alkany, alkeny, polyeny a cyklany, méně pak alkiny. Derivátům uhlovodíků zcela dominovaly fenoly a naftoly, z kyslíkatých derivátů byly však přítomny i alkoholy, aldehydy, ketony a karboxylové kyseliny (zejména vyšší jako k. hexadekanová, k. heptadekanová apod.) a jejich estery a amidy. Z dusíkatých derivátů je třeba zmínit ještě nitrily vyšších uhlovodíků (heptadekannitril, oktadekannitril), které dosahovaly podíl 1 – 4 % hm. a alkylpyrroly zastoupené 0,5 – 1 % hm. Aby bylo možné výsledky GC-MS analýz zpracovat graficky, byly identifikované složky rozděleny do několika základních skupin, které byly společné všem pyrolyzovaným vzorkům. Zastoupení těchto skupin organických sloučenin v pyrolýzních dehtech produkovaných vybranými vzorky je uvedeno v Tab. 2 − 4 a na Obr. 3 − 5. Tab. 2 Složení pyrolýzního dehtu produkovaného vzorkem odpadu z amarantu Teplota procesu [°C] 300 350 400 450 500 550 600 650 700 750 800 850 Aromatické uhlovodíky 24,590 23,115 23,343 22,784 13,558 13,274 16,618 17,558 20,077 12,672 16,935 12,459 Zastoupení složky ; [% hm.] Ostatní Kyseliny Fenoly uhlovodíky a estery 9,687 8,821 24,960 8,974 6,069 26,761 18,150 4,540 29,598 19,751 6,874 28,479 23,590 5,244 27,649 27,442 3,846 22,435 17,727 5,317 25,931 16,620 4,429 26,074 17,871 2,724 29,285 12,937 3,227 26,629 13,706 3,169 32,557 12,755 2,850 30,316 Ostatní deriváty 24,764 28,305 17,972 11,877 21,855 20,790 21,483 24,047 22,360 30,782 25,874 34,264 Neurčeno 7,178 6,776 6,397 10,235 8,105 12,214 12,924 11,272 7,684 13,754 7,760 7,357 Obr. 3 Přehled zastoupení významných skupin v kapalném pyrolýzním produktu vzorku odpadu ze zpracování amarantu /107/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab. 3 Složení pyrolýzního dehtu produkovaného vzorkem kakaových slupek Teplota procesu [°C] 300 350 400 450 500 550 600 650 700 750 800 850 Aromatické uhlovodíky 10,979 10,269 9,949 9,932 8,703 8,634 9,158 8,013 7,171 7,342 7,148 7,085 Zastoupení složky ; [% hm.] Ostatní Kyseliny Fenoly uhlovodíky a estery 60,165 6,593 5,649 63,912 6,566 6,187 61,823 6,550 6,361 59,534 6,534 6,167 61,923 6,756 6,859 57,807 6,737 7,213 56,273 6,888 7,342 52,835 7,081 7,400 57,466 6,413 7,539 52,369 6,292 7,941 51,539 6,963 7,859 48,669 6,759 7,950 Ostatní deriváty 10,762 10,665 11,363 13,003 13,076 13,325 13,578 14,208 15,318 15,587 16,798 17,084 Neurčeno 5,852 2,400 3,954 4,830 2,684 6,285 6,762 10,463 6,092 10,469 9,693 12,454 Obr. 4 Přehled zastoupení významných skupin v kapalném pyrolýzním produktu vzorku kakaových slupek /108/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab. 4 Složení pyrolýzního dehtu produkovaného vzorkem čistírenského kalu Teplota [°C] 300 350 400 450 500 550 600 650 700 750 800 850 Aromatické uhlovodíky 17,879 18,124 16,257 17,207 18,275 17,802 17,075 17,981 17,919 17,339 19,422 17,434 Ostatní uhlovodíky 37,671 34,023 35,348 34,672 34,797 34,749 35,616 32,583 32,834 33,295 29,563 32,249 Kyseliny a estery 2,715 2,538 2,775 2,365 2,602 2,406 2,457 2,149 2,255 2,254 2,102 1,974 Zastoupení složky ; [% hm.] Fenoly Ostatní Nitrily deriváty 3,965 21,187 8,054 4,289 20,484 8,851 4,677 19,990 9,239 4,879 18,278 9,058 4,959 18,572 9,123 5,011 18,286 9,418 4,880 19,277 9,770 5,072 17,622 10,134 5,124 17,223 9,086 6,022 17,292 9,084 6,161 16,010 10,366 6,298 16,839 9,894 Alkoholy, karbonyly 7,784 10,069 8,683 9,257 8,793 8,871 8,550 8,248 8,135 8,406 8,033 7,818 Alkylpyrroly, alkylpyridiny 0,745 1,621 2,750 3,023 2,879 3,275 2,374 3,715 4,097 3,778 4,198 4,151 Obr. 5 Přehled zastoupení významných skupin v kapalném pyrolýzním produktu vzorku čistírenského kalu Průběhy destilačních křivek kapalných organických produktů oddělených při pyrolýze do teploty 850 °C u všech materiálů s výjimkou PET, který produkoval velmi malé objemy kapalné fáze, slouží jako doplňující parametr k chromatografickým analýzám. Vzhledem k velmi různorodému složení separované kapalné směsi se křivky vyznačovaly širokým destilačním rozmezím, které v případě fytomasy spadalo do oblasti 65 − 300 °C a v případě čistírenského kalu do oblasti 73 − 360 °C. Po skončení destilace byly ve všech případech zjištěny destilační zbytky o objemu 5 − 15 % destilovaného vzorku. Destilační křivky jsou formou ukázek prezentovány v Tab. 5 a na Obr. 6. Výhřevnost kapalných organických produktů byla stanovena výpočtem Mendělejevovou rovnicí na základě provedeného elementárního rozboru. Hodnoty výhřevnosti těchto pyrolýzních dehtů najímaných v průběhu termického rozkladu do teploty 850 °C jsou shrnuty v Tab. 6. Při pyrolýze PET byl jako u jediného ze zkoumaných materiálů pozorován vznik polotuhého produktu voskovité konzistence. Tento produkt měl z hlediska zpracování formou pyrolýzy nepříznivou fyzikální povahu (velkou /109/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 viskozitu, vysokou teplotu měknutí a značnou přilnavost ke kovovým a skleněným povrchům). Z chromatografické analýzy zmíněného produktu vyplývá, že byl tvořen z více než 95 % hm. směsí kyseliny benzoové, o-, m-, p- izomerů kyseliny benzendikarboxylové a v menší míře pak jejich estery. Tento v podstatě nežádoucí produkt nelze klasifikovat jako pyrolýzní dehet či pyrolýzní olej v pravém slova smyslu a tudíž nebyl podrobován výše uvedenému souboru analytických postupů. Tab. 5 Destilační křivky kapalných organických produktů separovaných z vybraných vzorků Ječné plevy Čistírenský kal Předestilovaný podíl Teplota Předestilovaný podíl Teplota [% obj.] [°C] [% obj.] [°C] 0 (počátek destilace) 68 0 (počátek destilace) 73 10 95 10 99 20 130 20 105 30 180 30 120 40 231 40 144 50 264 50 221 60 282 60 280 70 290 70 315 80 296 80 345 88 300 92 362 Obr. 6 Průběh destilačních křivek kapalných organických produktů separovaných z vybraných vzorků Tab. 6 Výhřevnost kapalných organických produktů Vzorek Amarant Borovice Buk Ječmen Kakao Kal Kokos Kukuřice Polyester Šťovík Qi 31,2 29,9 30,2 31,6 42,3 30,8 32,3 33,6 38,7 31,0 [MJ.kg-1] /110/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 SHRNUTÍ ZÍSKANÝCH POZNATKŮ Pro konečnou teplotu pyrolýzy 850 °C se v rámci celé testované skupiny vzorků výtěžky organických kondenzátů s výhřevností 30 – 42 MJ.kg-1 pohybovaly v rozmezí 3 – 27 % hm. navážky vzorku. Pyrolýzou různých druhů fytomasy byly obecně získávány oleje,ale i plyny podobných vlastností a rovněž jejich výtěžky se pohybovaly v relativně úzkém rozmezí. V produkci organických kondenzátů byl nejhorší vzorek odpadního PET, jehož výtěžnost dosahovala jen cca 20 % hodnot zjištěných u fytomasy. Ze zmíněné odpadní fytomasy pak byly nízké výtěžky „pyrolýzních olejů“ zjištěny jen u vzorku odpadů z amarantu. Vlastnosti organických kondenzátů byly pro skupinu vzorků představovanou amarantem, borovými a bukovými pilinami, ječnými a kukuřičnými plevami a kokosovým vláknem velmi podobné. Značně odlišné bylo však jejich složení v případě odpadního PET a do určité míry i kakaových slupek a čistírenského kalu. Zatímco v pyrolýzních dehtech produkovaných amarantem a dalšími výše jmenovanými vzorky byl poměr zastoupení aromatických uhlovodíků, ostatních uhlovodíků a fenolů velmi vyrovnaný, v případě kakaových slupek byl kondenzát tvořen z 50 – 65 % hm. alifatickými uhlovodíky. Kondenzát produkovaný při pyrolýze PET byl vždy tvořen z 45 – 50 % benzenem. Benzen spolu se svými alkylderiváty a deriváty kyseliny benzoové pak reprezentoval přes 90 % hm. oddělených kondenzátů. Polyethylentereftalát byl vzorkem, který produkoval nejen nejmenší objemy pyrolýzních „olejů“ vůbec, ale navíc vlivem vzniku voskovitého vedlejšího produktu způsoboval komplikace s provozem pyrolýzní aparatury jako celku. Na základě následných experimentů bylo zjištěno, že zanášení zařízení lze účinně zabránit pouze v případě, kdy je navážka odpadního PET pyrolyzována v homogenizované směsi spolu s biomasou. Pro používanou retortovou aparaturu bylo dále stanoveno jako maximální bezpečné množství polyesteru ve směsi s biomasou 10 % hm. a méně PET. Řešení výzkumné problematiky bylo realizováno za pomoci grantu GAČR: 104/05/0664. POUŽITÁ LITERATURA [1] VAN GRIEKEN, R.; SERRANO, D., P.; AGUADO, J.; GARCÍA, R.; ROJO, C.: Journal of Analytical and Applied Pyrolysis. 6 (2001), 58–59, 127–142 s. [2] VON ALTUNBULDUK, T., MEIER ZU KÖCKER, H.: Erdöl Erdgas Kohle. 12 (1995), 526–528 s. [3] STAF, M.; BURYAN, P.; EDEROVÁ, J.(2004): Studium pyrolýzy odpadní biomasy. Ochrana ovzduší, 19. mezinárodní konference, Štrbské pleso (SR), 202-208 s. /111/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /112/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 METODY DESTRUKCE CHLOROVANÝCH AROMATICKÝCH UHLOVODÍKŮ ZE SPALIN Michal Šyca,b, Vladimír Pekárek a, Miroslav Punčochář a, Eva Fišerováa Odstraňování perchlorovaných látek, zejména persistentních organických polutantů, ze spalin je významným problém pro mnohé spalovací jednotky. Adsorpční nebo absorpční procesy zajistí pouze transfer POP látek ze spalin na pevný nebo kapalný sorbent. Technologie založené na katalytické oxidaci zajišťují destrukci těchto látek. Nejnovějším přístupem je technologie firmy GORE spojující povrchovou filtraci a katalytickou destrukci POP látek. Klíčová slova: POP látky, PCDD/F, Remedia D/F, V2O5 TECHNOLOGIE SNIŽUJÍCÍ OBSAH POP LÁTEK VE SPALINÁCH V minulosti byla vyvíjená celá řada technologií snižujících obsah persistentních organických polutantů ve spalinách, avšak jen několik z nich našlo provozní uplatnění. Snížení obsahu POP látek ve spalinách lze docílit následujícími procesy [1]: • • • • • • katalytická destrukce/oxidace kombinovaná s SCR denoxifikací v katalytickém reaktoru filtrace a katalytické destrukce v rukávových filtrech (REMEDIA D/F Catalytic Filter System – produkt W.L. GORE & Associates GmbH) adsorpce na aktivní uhlí adsorpce na sorbenty na bázi hydrofobních zeolitů a sepiolitů mokrá acidobazická výpírka ve skrůberu polosuchá výpírka s drceným vápencem Technologie založené na principu adsorpce a absorpce zajistí jen odstranění POP látek ze spalin, a to převedením do pevné nebo kapalné fáze sorbentu. Pouze technologie využívající katalytickou destrukci/oxidaci zajistí skutečné zničení těchto látek za vzniku CO2 a HCl. Katalytická destrukce POP látek může být kombinována s denoxifikací SCR, není proto nutné v případě existence denoxifikační SCR jednotky výraznějších zásahů do technologického uspořádání zařízení. Stejně tak, u technologie firmy GORE – Remedia D/F Catalytic Filter System, stačí nahradit, v případě jejich existence, stávající rukávové filtry (provedeno např. ve spalovně komunálního odpadu v Belgii v Roeselare). ADSORPCE NA AKTIVNÍ UHLÍ V praxi se používají tři různé způsoby čištění POP látek adsorpcí na aktivní uhlí [2]: • injektáž aktivního uhlí před rukávové filtry do spalin • průchod spalin pohyblivým ložem s aktivním uhlím • průchod spalin pevným ložem s aktivním uhlím Při injektáži aktivního uhlí před rukávové filtry dojde k jeho únosu spalinami, zachycení na povrchu rukávových filtrů, kde vytvoří vrstvu odstraňující POP látky z procházejících spalin, tato vrstva je v pravidelných intervalech oklepávána spolu s dalšími zachycenými pevnými částicemi. Obvyklá spotřeba aktivního uhlí pro tento typ technologie se udává 50 mg/Nm3 spalin, okolo 90 % uhlí odděleného na rukávových filtrech se recirkuluje a opětovně dávkuje do systému. V technologickém čištění POP látek s pohyblivým ložem spaliny procházejí skrz lože s aktivním uhlím, kde dochází k jeho částečné periodické obměně, spočívající v částečném vysypání vyčerpaného uhlí z dolní části adsorbéru a dávkování nového aktivního uhlí do jeho horní části. V adsorbéru s pevným ložem je prováděna obměna celé náplně aktivního uhlí naráz, jednou za čas. Ing. Michal Šyc, a Ústav chemických procesů, AV ČR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6 b Ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší, VŠCHT Praha, Technická 5, 166 28 Praha 6 /113/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Pracovní teplota pro adsorpci POP látek na aktivní uhlí by neměla překročit 200 ºC, doporučená je 120-150 ºC. Uhlí s naadsorbovanými POP látkami je nutné likvidovat a obvykle je spalováno ve spalovně nebezpečných odpadů. KATALYTICKÉ SYSTÉMY NA BÁZI OXIDU WOLFRAMU A VANADU Technologie využívající katalytickou destrukci/oxidaci se jeví jako nejefektivnější pro destrukci POP látek ze spalin. Nejčastěji jsou používány katalyzátory na bázi oxidů vanadu a wolframu na nosiči oxidu titaničitéhoanatasu (TiO2/V2O5, WO3). Tyto technologie vychází ze znalostí získaných na denoxifikačních jednotkách, využívajících selektivní katalytickou redukci (SCR). Do provozu bylo již uvedeno i několik katalytických jednotek se souběžnou denoxifikací a destrukcí POP látek ze spalin. Předpokládané využití těchto katalyzátorů k destrukci POP látek, vedlo k úsilí, lépe poznat děje probíhající na povrchu katalyzátoru a vedoucí k oxidační destrukci těchto látek. Vzhledem k vysoké toxicitě vybraných POP látek například. polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů a dibenzofuranů (PCDD/F) jsou často pro laboratorní pokusy používány modelové sloučeniny typu polychlorovaných fenolů a benzenů. REMEDIATM D/F CATALYTIC FILTER SYSTEM REMEDIA katalytický filtr je technologický projekt vycházející ze zkušeností často používané technologie selektivní katalytické redukce NOx, sloužící k odstranění a destrukci persistentních organických polutantů ze spalin. Ochranný název této technologie vyvinuté společností W.L. GORE & Associates GmbH je REMEDIA™ D/F Catalytic Filter System. Jedná se o katalytický filter tvořený dvěma částmi: vnější filtrační vrstvou, což je membrána z PTFE pod obchodním názvem GORE-TEX® membrane a vnitřní vrstvou expandovaného PTFE plstnatého vláknitého materiálu, na kterém je nanesen katalyzátor, patentovaného pod ochranným označením RASTEX®. Vnější PTFE membrána zachycuje submikronové pevné částice, na jejichž povrchu jsou přítomny nejen organické látky, ale i kovy. Vnitřní plstnatý materiál brání vnitřní difusi částic nadkritického rozměru, propustný je ale pro plynnou fázi a podkritické částice. Katalyzátor na bázi TiO2/V2O5, WO3 nanesený na vnitřním plstnatém materiálu, destruuje organické látky typu POP na CO2, H2O a HCl [3][3][5]. Tento katalytický filtr plní dvě základní funkce: povrchovou filtraci nadkritických částic a katalytickou destrukci organických látek. Odlučovací schopnost vnější filtrační membrány je uváděna vyšší než 99,95 %. Tato vrstva zabraňuje také otravě katalyzátoru. Při odstavení a spouštění spalovacích zařízení vznikají na filtru kapky kyselé kondenzované vody obsahující těžké kovy. Tyto kapky ale nemohou proniknout hydrofobní strukturou PTFE vnějšího filtru a způsobit otravu katalyzátoru na vnitřní plstnaté vrstvě [5], [6]. Měřením povrchu filtru metodou BET byly zjištěny hodnoty 70-100 m2/g, velikost pórů těchto typů katalyzátorů se udává 80-100 Å [6]. Molekuly PCCD a PCDF odpovídají velikosti 14 x 7 Å, což umožňuje jejich průnik do voštinové struktury GORE-TEX membrány. Obsah vanadu v katalytické vrstvě je menší než 8 %, obsah wolframu pak pod 8 % [5]. Katalytické filtry nezachycují rtuť [3]. Firma W.L.GORE & Associates GmbH udává pracovní teplotu katalytického systému, v rozmezí 140-260 °C, přičemž dle výrobce by minimální teplota filtru neměla klesnout pod 180 °C [7]. Klíčovým faktorem pro komerční využití této technologie je ekonomická rentabilita, která je dána životností filtru. Životnost katalytických filtrů je předpokládána [8] na cca 5 let, přičemž je doporučována periodická laboratorní analýza používaných filtrů, která průběžně umožňuje zjištění stavu filtru, změny katalytické aktivity a tím i jeho další předpokládané životnosti. Z literatury je známá možnost otravy V2O5, což je aktivní složka katalyzátoru, arsenem [10]. Další z rizikových faktorů pro snížení životnosti filtru je jeho mechanické zanesení částicemi popílku vdifundujícími do struktury expandovaného PTFE, případně zanášení injektovanými prostředky pro odstranění kyselých složek spalin, neboť časté mechanické oklepávání filtru má vliv na jeho mechanickou životnost [5], [11]. /114/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 V České republice je tato technologie aplikována na třetí největší spalovně komunálního odpadu v Liberci vlastněné společností TERMIZO a.s., na spalovně nebezpečného odpadu v Novém Jičíně a na spalovně nebezpečného odpadu při krajské nemocnici v Pardubicích. Dle informací firmy GORE je tato technologie také použita na 15 krematoriích v Evropě, na 5 spalovnách průmyslového odpadu po celém světě (Japonsko, USA, Thajsko, Francie, Velká Británie), na mnoha spalovnách nemocničního odpadu, například i na největší spalovně nemocničního odpadu v Baltimoru v USA a na celé řadě spaloven komunálního odpadu. POUŽITÁ LITERATURA [1] FINOCCHIO E., BUSCA G., NOTARO M.: A review of catalytic processes for the destruction of PCDD and PCDF from waste gases, Applied Catalysis B: Environmental 62, 12-20, 2005 [2] BUEKENS A., HUANG H.: Comparative evaluation of techniques for controlling the formation and emission of chlorinated dioxins/furans in municipal waste incineration, Journal of Hazardous Materials, 62, 1-33, 1998 [3] HAGENMAIER H.: Katalytische Oxidation halogenierter Kohlenwasserstoffe unter besonderer Berűcksichtungen des Dioxinproblems. VDI Berichte 730, 239-254, 1989 [4] PLINKE M., SASSA R.L., MORTIMER W.P., BRINCKMAN G.A.: Catalytic Filter Material and Method of Making Same. United States Patent 5,620,669, April 15, 1997 [5] WEBER R, PLINKE M, XU ZT, WILKEN M.: Destruction efficiency of catalytic filters for polychlorinated dibenzo-p-dioxin and dibenzofurans in laboratory test and field operation - insight into destruction and adsorption behavior of semivolatile compound. Applied Catalysis B-Environmental, 31 (3), 195-207, 2001 [6] BONTE J. L., PLINKE M, DANDARAW R., BRINCKMAN G.: Catalytic Filtration: Dioxin/Furan Destruction in Baghouse. Experiences at the IVRO Municipal Waste Incinerator in Roeselare, Belgium, Organohalogen Compounds 40, 459-464, 1999 [7] PRANGHOFER G.G., FRITSKY K.J.: Destruction of Polychlorinated Dibenzo-p-dioxins and dibenzofurans in Fabric Filter System. Odborný seminář Dioxiny a furany [8] FRITSKY K.J., KUMM J.H., WILKEN M.: Combined PCDD/F destruction and particulate control in a baghouse: Experience with a catalytic filter system at a medical waste incineration plant. Journal of the Air & Waste Management Association 51 (12), 1642-1649, 2001 [9] MONTGOMERY R.D., KUMM J., GANATRA C.P., FRITSKI K.,DARROW J.: Baghouse Optimization at a Medical Waste Incinerator. Proceedings Int. Conf. Incineration Thermal Treatment Technology, IT3´01 Conference, Philadelphia, PA, May 14 - 18, 2001 [10] FORZATTI P., LIETTI L.: Catalyst deactivation. Catalysis Today 52 (2-3), 165-181, 1999 [11] CIAMBELLI P., CORBO P., PALMA V., RUSSO P., VACCARO S., VAGLIECO B.: Study of catalytic filters for soot particulate removal from exhaust gases. Topics In Catalysis 16 (1-4), 279-284, 2001 /115/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /116/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 SPALOVACÍ ZKOUŠKY PALIV NA BÁZI ODPADNÍHO PAPÍRU Daniel Tenkrát, Ondřej Prokeš, Čížek Štěpán, Tekáč Viktor Příspěvek volně navazuje na práci publikovanou na semináři Energie z biomasy III, která se zabývala produkcí (výrobou) alternativních paliv z odpadního papíru, biomasy a hnědého uhlí. Shrnuje výsledky spalovacích zkoušek několika typů pevných paliv na bázi odpadního papíru v kotli o výkonu 24 kW. V příspěvku jsou diskutovány základní vlastnosti těchto paliv a především průběh a výsledky spalovacích zkoušek s vyhodnocením emisních faktorů základních polutantů (NOx, CO, SO2 a CxHy) a jejich porovnání s emisními faktory dřevěných briket, které jsou běžně komerčně dostupné na českém trhu. Klíčová slova: energie, odpadní papír, spalování, emise, emisní faktor ÚVOD Výroba a spotřeba papíru a papírových výrobků v České republice vykazuje každoročně nárůst v řádu několika procent. V roce 2003 činil sběr použitého papíru v České republice 470 tis. tun, což je přibližně 45 % z celkové spotřeby papíru. V roce 2004 spotřeba papíru v České republice překonala hranici 100 kg na osobu a rok. Nezbytnost a význam recyklace papíru a s ní spojený sběr použitého papíru není třeba zdůrazňovat. Je třeba ovšem upozornit na skutečnost, že na rozdíl od sběru průmyslového, ať už se jedná o zbytky z tiskáren, ořezy z různých výrob, neprodané tiskoviny či kartony z obchodních domů, je problematický především sběr papíru na komunální úrovni. Právě na komunální úrovni vzniká značné množství směsného odpadního papíru, suroviny z hlediska recyklace nejnižší kvality, jehož výkupní cena je velmi nestálá a silně kolísá dle aktuálních potřeb odběratelů. Nejnepříjemnější je ovšem skutečnost, že velmi často dosahuje záporných hodnot. To představuje problém především pro obce, které jsou nuceny směsný papír ze separovaného sběru odpadů, pro který nemají odběratele, deponovat. Kromě vysokých nákladů obcí na skládkování přestavuje anaerobní rozklad papíru významný zdroj skleníkových plynů (CH4) a navíc zůstává nevyužitý jeho energetický obsah. V první části tohoto projektu [1] bylo vyrobeno a několik typů pevných paliv ze směsného odpadního papíru s přídavky hnědého uhlí čí dřevných štěpků. V druhé části pak byly stanovovány jejich emisní charakteristiky. CHARAKTERISTIKA PALIV Elementární rozbor použitého směsného papíru a ostatních směsí použitých pro produkci pevný paliv byl proveden v centrálních laboratořích VŠCHT Praha. Stanovení C, H a N bylo provedeno na přístroji Elementar vario EL III (fy ELEMENTAR) a výsledky jsou uvedeny v Tab. 1. Nízké obsahy síry (spalitelné) a chlóru byly stanoveny na přístroji Mitsubishi TOX-100. Vzorky byly spalovány v atmosféře O2/Ar. Stanovení celkového obsahu síry bylo provedeno metodou Eschka. Obsahy vody, popela, prchavé hořlaviny byly stanoveny dle příslušných norem. Hodnoty spalných tepel byly určeny kalorimetricky pro jednotlivé složky. Spalná tepla směsných paliv byla stanovena výpočtem z hodnot Qsp pro jednotlivé jejich složky (viz Tab. 2). Tab. 1 Elementární složení surovin pro výrobu paliv Popis Cdaf Hdaf směsný papír papír - dřevo papír - uhlí 45,1 46,2 50,7 6,2 6,1 6,0 Hořlavina Odaf (hm. %) < 0,1 48,4 0,1 47,3 0,2 42,4 Ndaf Sdaf Cldaf 0,06 0,05 0,2 0,02 0,02 0,02 Ing. Daniel Tenkrát, Vysoká škola chemicko technologická v Praze, Ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší, Technická 5, 166 28 Praha 6, e-mail: [email protected] Scelk Ad (Eschka) prům. (hm. %) 0,3 17 0,2 15 0,4 17 /117/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Tab. 2 Charakteristika spalovaných paliv Popis Složení papírové brikety brikety papír-uhlí brikety papír-dřevo papírové pelety pelety papír-uhlí dřevěné brikety 100 % směsný papír 80% papír- 20% hnědé uhlí 80% papír - 20% dřevo 100 % směsný papír 80% papír - 20% hnědé uhlí 100% dřevo W (hm. %) 7,4 7,6 7,5 6,5 6,4 9,0 Ad (hm. %) 17 17 14 17 17 2,5 Qi (MJ/kg) 13,50 15,00 14,20 13,50 15,00 17,20 Obr. 1 Spalovaná tuhá paliva Pro spalovací zkoušky bylo vyrobeno pět typů paliv. Brikety o průměru 50 mm z čistého papíru, ze směsi papíruhlí (8:2) a směsi papír-dřevo (8:2) a pelety z čistého papíru a ze směsi s hnědým uhlím (viz Obr. 1). SPALOVACÍ APARATURA Nejdůležitějším úkolem měření emisí stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší je stanovení hmotnostního toku a následně také měrné výrobní emise (emisního faktoru) znečišťujících látek emitovaných daným zdrojem. Cílem spalovacích zkoušek, prováděných v rámci tohoto projektu, nebylo stanovení přesných hodnot emisních faktorů (to není ani možné, neboť závisí především na použitém spalovacím zařízení a režimu spalování), ale porovnání emisních faktorů paliv na bázi papíru s jiným palivem na stejném zařízení a za shodných podmínek. Jako srovnávací palivo byly pro účely práce zvoleny brikety z dřevěných pilin. Spalování pevných paliv v lokálních topeništích malých výkonů, pro které je typické diskontinuální dávkování paliva, produkuje několikanásobně vyšší koncentrace škodlivin v kouřových plynech v porovnání se středními či velkými zdroji znečištění ovzduší. Konkrétně koncentrace organických látek a oxidu uhelnatého mohou dosahovat velmi vysokých koncentrací. Pro charakteristiku paliv, spalovaných během této práce, byly v souladu se zákonnými požadavky (vyhláška MŽP 356/2002 k zákonu 86/2002) zvoleny tuhé znečišťující látky (TZL), oxid uhelnatý, oxidy dusnatý a dusičitý (vyjádřené sumárně jako NOx), oxid siřičitý a plynné organické látky vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC). Metody měření průtoku spalin a hmotnostních koncentrací jednotlivých polutantů jsou poměrně detailně propracovány pro měření emisí zdrojů s výkonem nad 200 kW a jsou uvedeny v mezinárodních normách. Stejné měřící metody lze použít i pro měření emisí malých zdrojů znečišťování, avšak je nutné použít jinou metodiku. Pro vyhodnocení hmotnostních toků hlavních polutantů z použitého zařízení s diskontinuálním dávkováním paliva byla použita metodika navržená Tekáčem a Skácelem [2]. Stanovení tuhých znečišťujících látek bylo provedeno manuální gravimetrickou metodou, obsah ostatních plynných látek byl stanoven kontinuálně pracujícími analyzátory. /118/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Při sestavování aparatury a při provádění spalovacích testů se vycházelo ze zkušeností a výsledků získaných dřívějšími testy prováděnými na Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší [3,4,5,6,7]. Schéma spalovací aparatury je uvedeno na Obr. 2. Obr. 2 Schéma spalovací aparatury A- kotel (24kW), B- vyhřívaný filtr, C- CxHy analyzátor a H2O analyzátor, D- CO analyzátor, E- CO,CO2, NOx, O2, SO2 analyzátor, F- stanovení TZL, G- oddělovač kondenzátu, H- membránové čerpadlo, I- CO,CO2, NOx, O2, SO2 analyzátor, J-spalinová klapka, K- ventilátor, L- tepelný výměník, M- čerpadlo Spalovací zkoušky probíhaly v teplovodním kotli se spodním odhoříváním palivové vrstvy Dakon DOR 24 o výkonu 24 kW. Kotel DOR 24 je určen pro spalování pevných paliv, výrobcem předepsané palivo je hnědé uhlí, zrnění ořech I (20 až 40 mm), o výhřevnosti 16 MJ/kg a obsahem vody do 28 %. Spaliny vznikající při hoření odcházely ze spalovacího prostoru do kouřovodu vybaveného ventilátorem s plynulou regulací otáček. Kouřovod byl osazen měřením statického tlaku spalin, měřením rychlosti spalin a termočlánkem pro měření teploty. Vzorky kouřových plynů určené k analýze byly odebírány ze tří odběrných míst. První místo bylo opatřeno vyhřívaným filtrem za kterým byl umístěn analyzátor organických látek a obsahu vodní páry. Druhé odběrové místo bylo rovněž opatřeno vyhřívaným filtrem, za kterým byl umístěn oddělovač kondenzátu následovaný analyzátorem CO (INFRALYT) a multikomponentním analyzátorem HORIBA. Třetí odběrové místo sloužilo ke stanovení tuhých znečišťujících látek. Za odběrovou sondou byl zařazen odlučovač kondenzátu a membránové čerpadlo za kterými následoval analyzátor TESTO 350 XL vybavený elektrochemickými detektory, který sloužil ke kontrolnímu měření. Teplovodní okruh kotle byl vybaven dvěma teploměry, průtokoměrem a vyhodnocovací jednotkou, která umožňovala on-line sledování a záznam okamžitého výkonu kotle. Toto umožňovalo během měření udržovat kotel při maximálním výkonu. /119/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Výstupy ze všech kontinuálně pracujících přístrojů byly napojeny na datalogery, nebo přímo do počítače. Veškerá data byly ukládány v třicetivteřinových intervalech. Samotné spalovací experimenty byly prováděny vždy s 5 kg paliva, které bylo jednorázově nadávkováno do ohniště se zbytky rozžhaveného paliva z předešlého cyklu. Přídavek paliva byl prováděn při poklesu výkonu kotle pod cca 19 kW (doba odhořívání jedné dávky paliva činila přibližně 30 minut). Jedna spalovací zkouška se skládala celkem ze čtyř cyklů. Při přechodu na jiný druh paliva byl spalovací prostor řádně vyroštován a zbaven zbytků popela, načež bylo nadávkováno palivo nové. VÝSLEDKY Vzhledem k rozdílnému naředění spalin způsobenému kolísajícím poměrem spalovacího vzduchu nemohou být koncentrace porovnávány přímo a je třeba jejich přepočet na referenční obsah kyslíku ve spalinách. Protože pro paliva odvozená ze dřeva a biomasy je stanoven referenční obsah O2 ve spalinách na 11 % byl i pro paliva na bázi papíru zvolen tento referenční obsah O2. Výpočet průměrných hodnot objemových zlomků znečišťujících látek nelze provést jako aritmetický průměr1, nýbrž je nutno provést hmotnostní bilanci systému. Pro výpočet emisí neustáleného zdroje byly použity následující vztahy: τ ϕ (ZL ) = ∫ ϕ (ZL ) ⋅ υ ⋅ (1 − ϕ´(H O ))dτ , Ń 2 0 τ ∫ υ ⋅ (1 − ϕ´(H O ))dτ , Ń 2 0 , (1) kde ϕ (ZL ) je střední hodnota objemového zlomku znečišťující látky (ZL) v suchých spalinách (SP), ϕ (ZL ) okamžitá hodnota objemového zlomku ZL v SP, υ Ń, okamžitá rychlost proudění vlhkých spalin přepočtená na normální podmínky, ϕ´(H 2 O ) objemový zlomek vodní páry, τ doba měření. Průměrná hmotnostní koncentrace znečišťující látky v suchých spalinách za normálních podmínek s daným referenčním obsahem kyslíku byla určena jako: ρ N ,r ( ZL) = pN ϕ (O ) − ϕ r (O2 ) ⋅ ϕ (ZL ) ⋅ M (ZL ) ⋅ amb 2 R ⋅ TN ϕ amb (O2 ) − ϕ m (O2 ) , (2) kde je průměrná hmotnostní koncentrace ZL v suchých spalinách za normálních podmínek s udaným referenčním stavem kyslíku, ρ N ,r ( ZL ) Výpočet průměrných hodnot jako aritmetický průměr se připouští pouze u měření středních a velkých zdrojů a to v případě, že časové kolísání výkonu činní maximálně 10 % a hodnota objemového zlomku kyslíku se mění maximálně o 2 %. 1 /120/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 ϕ (ZL ) průměrný objemový zlomek znečišťující látky v suchých spalinách, pN je normální tlak (101,325 kPa), R plynová konstanta (8,315 J.mol-1.K-1) TN normální termodynamická teplota (273,15 K), M (ZL ) molární hmotnost znečišťující látky, ϕ amb (O2 ) objemový zlomek kyslíku ve spalovacím vzduchu, ϕ r (O2 ) referenční objemový zlomek kyslíku (11 vol.%), ϕ m (O2 ) průměrný objemový zlomek kyslíku v suchých spalinách vypočtený z naměřených údajů. Hmotnost znečišťující látky uvolněné do venkovního ovzduší za dobu měření τ byla vypočtena podle vzorce: m(ZL ) = τ p ⋅ A ⋅ M ( ZL) ⋅ ∫ 1 T ⋅ ϕ (ZL ) ⋅ (1 − ϕ ′(H 2O )) ⋅ υ ′dτ , R 0 (3) kde m(ZL ) je množství polutantu uvolněné za dobu spalování, p průměrný statický tlak spalin v měřícím průřezu, A plocha vzorkovacího průřezu, T okamžitá termodynamická teplota spalin v měřícím průřezu. Hmotnostní tok znečišťující látky byl určen následujícím vztahem: q m (ZL ) = m(ZL ) τ , (4) kde qm (ZL ) je hmotnostní tok znečišťující látky. Emisní faktory jednotlivých znečišťujících látek byly vypočteny takto: ζ m (ZL ) = m(ZL ) m( fuel ) , (5) ζ h (ZL ) = ζ m (ZL ) Qir , (6) /121/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 kde ζ m (ZL ) emisní faktor znečišťující látky vztažený na hmotnost spáleného paliva, ζ h (ZL ) emisní faktor znečišťující látky vztažený na výhřevnost paliva, m( fuel ) hmotnost paliva, Qir výhřevnost paliva. Výsledné emisní faktory jsou průměry ze třech spalovacích zkoušek a jsou uvedeny v Tab. 3 a Tab. 4. Tab. 3 Emisní faktory vztažené na hmotnost paliva ( ζ m ) Označení papírové brikety brikety papír-uhlí brikety papír-dřevo papírové pelety pelety papír-uhlí dřevěné brikety ζ m [g/kg] CO 8,1 9,8 23,0 95,0 140,0 34,0 NOx 0,9 1,2 0,6 4,7 1,2 0,7 SO2 < 0,1 < 0,1 < 0,1 < 0,1 < 0,1 < 0,1 Tab. 4 Emisní faktory vztažené na výhřevnost paliva ( Označení papírové brikety brikety papír-uhlí brikety papír-dřevo papírové pelety pelety papír-uhlí dřevěné brikety TOC 1,0 0,9 3,0 20,9 26,0 3,5 TZL 0,30 0,16 0,21 0,14 0,31 0,75 ζh) ζ h [g/MJ] CO 0,60 0,65 1,62 7,04 9,33 1,98 NOx 0,07 0,08 0,04 0,35 0,08 0,04 SO2 < 0,01 < 0,01 < 0,01 < 0,01 < 0,01 < 0,01 TOC 0,07 0,06 0,21 1,55 1,73 0,20 TZL 0,02 0,01 0,01 0,01 0,02 0,04 ZÁVĚR Během experimentů bylo spáleno pět různých paliv na vyrobených z odpadního papíru a výsledné emise byly porovnány s emisemi ze spalování briket z pilin, které jsou běžně dostupné na našem trhu. Z výsledků je zřejmé, že emisní faktory alternativních paliv na bázi papíru jsou velmi podobné a v některých ohledech i mírně příznivější, než u porovnávaných dřevěných briket. Pouze u pelet, spalovaných v daném zařízení, se projevila nevhodnost granulometrie paliva pro toto zařízení, což je patrné z několikanásobně vyšších emisních faktorů CO a TOC. /122/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 POUŽITÁ LITERATURA [1] Tenkrát D., Prokeš O., Tenkrát D., Prokeš O.; Možnosti energetického využití odpadní biomasy a papíru – vývoj produkce a spotřeby, Energie z biomasy III., 1. – 2.12.2004, Brno. ISBN 80-214-2805-8 [2] Tekáč V., Skácel F., Čížek Š., Šec K.; Main pollutants emissions from domestic stoves burning solid fuels, in Effective production, transmission and consumption of energy, 6th Int. Scientific Conference, Malá Lůčivná 28.9 – 1.10. 2004, SK, Acta Mechanica Slovaca, 8 (2004), 93-98, ISSN1335-2393. [3] Tekáč V.; Doktorská disertační práce, VŠCHT Praha, 2003. [4] Tenkrát D., Prokeš O., Ciahotný K., Tekáč V.; Využití černouhelných kalů pro energetické účely, in 50. let Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší, 4.-5.9.2003, Praha. ISBN 80-7080-522-6. [5] Kordač J.; Diplomová práce, VŠCHT Praha, 2000. [6] Skácel F., Tekáč V., Buryan P., Machačová M., Ciahotný K.; in Emission Reduction for the Industrial Utilisation of Domestic Solid Fuels In Eastern European Countries. Final Report. IVD Stuttgart, EU Contract ERBJOU2CT930331, Stuttgart 1998. [7] Váňa R.; Diplomová práce, VŠCHT Praha, 1996. /123/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /124/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 SPOLUZPLYŇOVÁNÍ UHLÍ S ODPADNÍM PLASTEM (PET) Martin Vosecký, Michael Pohořelý, Petra Hejdová, Sergej Skoblja, Bohumil Koutský a Miroslav Punčochář Spoluzplyňování fosilního a alternativního paliva, kterým jsou zde odpadní plasty, představuje zajímavou možnost úspory fosilních paliv a též zhodnocení jinak nevyužitého odpadu. Vhodným zplyňovacím generátorem je pro taková paliva generátor fluidní. V této práci byl studován vliv teploty fluidní vrstvy a teploty nad vrstvou (freeboardu) na složení produkovaného plynu při zplyňování směsi hnědého uhlí a polyethylentereftalátu (PETu). Experimenty ukázaly významný vliv teploty fluidní vrstvy, oproti nevýznamnému vlivu teploty freeboardu. Klíčová slova: zplyňování, fluidní lože, uhlí, odpadní plasty, PET ÚVOD Pevná paliva mají stále své nezastupitelné místo jako energetické zdroje pro výrobu tepla i elektrické energie. V současnosti je snaha, vedle optimalizace stávajících zdrojů, hledat a zavádět do praxe nové procesy umožňující využití pevných paliv s vyšší účinností přeměny energie vázané v palivu obzvláště na elektrickou energii. Univerzálním procesem využitelným pro celé spektrum paliv, od fosilních po alternativní, je zplyňování. Předností zplyňování je zejména úspora primárních paliv, což souvisí se zmíněnou vyšší účinností procesu oproti konvenčním spalovacím procesům. Další přednosti jsou dány podstatou zplyňování, při kterém palivo podstupuje za vysokých teplot a za působení zplyňovacího média (nejčastěji vzduch, kyslík nebo vodní pára) konverzi na směs výhřevných plynů. Produkovaný generátorový plyn se ještě před dalším využitím čistí od nežádoucích složek (prach, dehty, sirné a dusíkaté látky aj.) a poté dále využívá. Uvažujeme-li výrobu elektrické energie, přichází v úvahu například vznětové motory či plynové turbíny. Spalování takto vyrobeného plynného paliva oproti spalování pevného paliva umožňuje lepší řízení spalovacího procesu za menších přebytků spalovacího vzduchu, a tedy vyšší účinnosti. Navíc většina složek v plynu, které by se při spalování podílely na tvorbě emisí nežádoucích látek, jsou odstraněny ještě před spalováním. Předkládaný koncept spoluzplyňování fosilního paliva s palivem alternativním je založen na jednoduché myšlence, kdy je část fosilního paliva, zde hnědého uhlí, nahrazena alternativním a v jistém smyslu obnovitelným palivem, zde odpadním plastem. Odpadní plast má velký energetický obsah a navíc je odpadem, nehledě na recyklaci, který se stále ve značném množství skládkuje, čili dále hodnotně nevyužívá. Energetickým využitím odpadního plastu je z něj možno získat energii, oproti nulovému zisku a nutným nákladům spojenými se skládkováním. Smyslem je takto využít dále již nevyužívané odpadní plastové materiály a ne konkurovat recyklaci, která je k životnímu prostředí šetrná. Práce se zabývá spoluzplyňováním hnědého uhlí s odpadními plasty na experimentálním atmosférickém fluidním zplyňovacím generátoru při zplyňování vzduchem. Jako modelový odpadní plast byl vybrán polyethylentereftalát (PET), a to kvůli své větší tepelné odolnosti oproti ostatním uvažovaným plastům, která umožnila jeho bezproblémové dávkování do experimentálního zařízení. Během experimentů byl sledován vliv teploty fluidní vrstvy a teploty nad vrstvou (freeboardu) na složení produkovaného generátorového plynu. V generátorovém plynu byly měřeny jak hlavní složky (CO, CO2, H2 a CH4), tak i složky vedlejší. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST Zplyňovací experimenty byly uskutečněny na atmosférickém fluidním zplyňovacím generátoru. Reakční prostor je tvořen svislým válcem ze žáruvzdorné nerezavějící oceli o průměru 94 mm a výšce 1008 mm. Zplyňovací médium, v tomto případě 10 obj.% směs kyslíku v dusíku o průtoku 3 m3/hod, je vedeno přes elektrický předehřev pod rošt, který je umístěn ve spodní části reakčního prostoru. Zplyňovací generátor je otápěn elektrickým topením rozděleném na dva nezávislé segmenty, což umožňuje nastavení teploty zvlášť ve fluidní vrstvě a zvlášť v prostoru nad vrstvou. Nad roštem se nachází fluidní vrstva tvořená pískem o frakci 0,40-0,63 mm a sypném objemu 685 ml. Palivo, které je tvořeno 77 hm.% směsí hnědého uhlí s 23 hm.% polyethylentereftalátu (PETu), je ze zásobníku dávkováno posuvným komůrkovým dávkovačem (popis viz [1]) v množství 900 g/hod, do vlastního Ing. Martin Vosecký, Ústav plynárenství koksochemie a ochrany ovzduší, VŠCHT v Praze, Technická 5, Praha 6, Ústav chemických procesů AV ČR, Rozvojová 135, Praha 6; e-mail: [email protected] /125/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 reakčního prostoru je přiváděno pneumotransportem. K pneumotransportu je využit z bezpečnostních důvodů dusík, jeho průtok je 1,1 m3/hod. Uvedené dávkování paliva, průtoky zpyňovacího média a pneumotransportu odpovídají zplyňovacímu poměru (koeficientu přebytku vzduchu) 0,28. Výše popsané experimenty byly srovnány se zplyňováním samotného uhlí. Při zplyňování uhlí bylo dávkováno 800 g/hod, objem vrstvy byl 700 ml, průtoky zplyňovacího media stejně jako pneumotransportu byly shodné. Odpovídající zplyňovací poměr je 0,31. Surový generátorový plyn vystupující z reaktoru je od tuhých látek čištěn v cyklónovém odlučovači, za kterým je plyn odebírám pro analýzy složení, které se provádí odběrem vzorků do skleněných odběrových nádob (tzv. myší) a následnou analýzou na plynovém chromatografu s plamenoionizačním detektorem. VÝSLEDKY A DISKUSE Vliv teploty fluidní vrstvy Zastoupení jednotlivých hlavních složek generátorového plynu v závislosti na teplotě fluidní vrstvy je uvedeno na Obr. 1. Koncentrace složek jsou přepočteny na nulovou koncentraci kyslíku v plynu a na zplyňování vzduchem, neboť se zplyňovalo 10 obj.% O2 v N2. Všechny dále uvedené zlomky jsou objemové, není-li vyznačeno jinak. 3,0 35 2,5 30 2,0 25 20 1,5 15 1,0 10 0,5 5 0 840 850 860 870 880 teplota fluidní v rstvy (°C) CO2 H2 CO 890 obj. zlomek CH 4 (%) obj. zlomek CO, CO 2, H2 (%) 40 0,0 900 CH4 Obr. 1 Složení generátorového plynu v závislosti na teplotě fluidní vrstvy při spoluzplyňování uhlí a PETu, tfreeboard = 891±6 °C. Z uvedeného obrázku je patrné, že teplota fluidní vrstvy má významný vliv na složení generátorového plynu. S rostoucí teplotou vrstvy roste koncentrace CO a H2, zatímco koncentrace CO2 s rostoucí teplotou vrstvy klesá. U CO dochází k nárůstu z 18, 6 % při 849°C na 36,8 % při 906 °C, pro H2 z 10,9 % na 19,8 %, u CO2 pak k poklesu z 17,0 % na 8,2 % ve sledovaném teplotním rozsahu. Uvedené trendy jsou jak v souladu s termodynamickými předpoklady, kdy hlavní zplyňovací reakce spotřebovávající CO2 za současné tvorby CO a H2 jsou endotermní, tak i s dostupnou literaturou [2, 3]. Koncentrace CH4 se oproti výše popsaným složkám mění pouze nevýznamně, a to přibližně z 2,7 % pro 849 °C na 2,0 % při 906 °C. Relativně nízké hodnoty koncentrací CH4 mohou být vysvětleny ze znalostí reakcí vedoucích k jeho tvorbě, které se významněji uplatňují až za vyšších tlaků. Za tlaku atmosferického, za kterého byl experiment veden, se tedy CH4 tvoří pouze v malém množství. Stejně tak i lehký pokles koncentrace s rostoucí teplotou fluidní vrstvy může být objasněn exotermní povahou metanizačních reakcí. Vyšší teplota působí proti tvorbě CH4 [4]. Na Obr. 2 je uvedena stejná závislost pro zplyňování samotného uhlí. /126/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 obj. zlomek CO, CO 2, H2 (%) 30 1,5 25 20 1,0 15 10 0,5 5 0 810 obj. zlomek CH 4 (%) 2,0 35 0,0 830 850 870 890 te plota fluidní v rstvy (°C) CO2 H2 CO CH4 Obr. 2 Složení generátorového plynu v závislosti na teplotě fluidní vrstvy při zplyňování uhlí, tfreeboard = 883±13 °C. Z porovnání trendů i hodnot koncentrací měřených složek při zplyňování samotného uhlí můžeme říci, že pozorované trendy i dosažené koncentrace jsou prakticky identické jako při zplyňování uhlí s PETem. Dílčím závěrem je konstatování, že teplota fluidní vrstvy má na sledovaný proces významný vliv a tedy, že reakce odehrávající se ve fluidní vrstvě významně ovlivňující složení generátorového plynu. Vliv teploty freeboradu Druhá skupina experimentů byla zaměřena na sledování vlivu teploty nad vrstvou, teploty freeboardu, na složení generátorového plynu. Výsledky dosažené při spoluzplyňování uhlí s PETem jsou zobrazeny na Obr. 3. 2,5 35 30 25 20 2,0 15 10 obj. zlomek CH 4 (%) obj. zlomek CO, CO 2, H2 (%) 40 5 0 850 900 teplota freeboardu (°C) CO2 1,5 1000 950 H2 CO CH4 Obr. 3 Složení generátorového plynu v závislosti na teplotě freeboardu při spoluzplyňování uhlí a PETu, tvrstvy = 905±2 °C. Koncentrace všech sledovaných hlavních složek plynu je prakticky nezávislá na teplotě freeboardu, která byla měněna v širokém intervalu od 850°C do 993°C. Změny koncentrací nepřesáhly 1,2 % mezi minimální a maximální měřenou teplotou pro žádnou ze sledovaných složek. Porovnáním vlivu teploty fluidní vrstvy (Obr. 1) a teploty freeboardu (Obr. 3) lze dojít k závěru, že teplota freeboardu při spoluzplyňování uhlí a PETu prakticky nemá vliv na složení generátorového plynu, rozhodující vliv je na straně teploty fluidní vrstvy. Důležité reakce ovlivňující zastoupení hlavních složek generátorového plynu se /127/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 tedy odehrávají ve vrstvě a ne nad ní, což je výhodné z provozního hlediska. Též to ukazuje na vhodně navržené podmínky experimentu, jako jsou vybrané frakce a tedy fluidační vlastnosti vrstvy a složek paliva. Experiment provedený za identických podmínek pouze s uhlím je zaznamenán na Obr. 4. obj. zlomek CO, CO 2, H2 (%) 30 1,5 25 20 1,0 15 10 0,5 5 0 750 obj. zlomek CH 4 (%) 2,0 35 0,0 800 850 900 teplota freeboardu (°C) CO2 H2 CO 950 CH4 Obr. 4 Složení generátorového plynu v závislosti na teplotě freeboardu při zplyňování uhlí, tvrstvy = 870±8 °C. V tomto experimentu byla pozorována podobná závislost složení generátorového plynu na teplotě freeboardu jako na teplotě fluidní vrstvy, obě teploty mají na výsledné složení plynu přibližně stejný vliv. Ke zplyňování tedy docházelo jak ve vrstvě, tak nad ní. ZÁVĚR V rámci experimentální práce bylo zplyněno směsné palivo tvořené hnědým uhlím a PETem. Za daných experimentálních podmínek bylo zjištěno, že složení plynu je silně závislé na teplotě fluidní vrstvy, zatímco teplota freeboardu měla jen malý vliv na složení generátorového plynu. Tím se experiment liší od zplynění samotného uhlí, kdy byl pozorován prakticky srovnatelný vliv jak teploty fluidní vrstvy tak teploty freeboardu. Při zplyňování směsného paliva (uhlí a PET) se zplyňovací proces odehrával pouze ve vrstvě, zatímco při zplyňování čistého uhlí i nad ní. Závislost procesu pouze na teplotě vrstvy je provozně výhodnější, neboť v praxi by měl prostor nad vrstvou teplotu blízkou teplotě vrstvy. Teplota freeboardu by nemohla být samostatně nastavitelná a nemohla by se použít k úpravě složení generátorového plynu. PODĚKOVÁNÍ Tato práce vznikla díky finanční podpoře Grantové agentury České republiky, projekt číslo 104/04/0829. POUŽITÁ LITERATURA [1] POHOŘELÝ M., SVOBODA K., HARTMAN M.: Feeding Small Quantities of Particulate Solids, Powder Technol. 142(1) (2004) 1-6 [2] PINTO, F.; FRANCO, C.; ANDRÉ, R.N.; MIRANDA, M.; GULYURTLU, I.; CABRITA, I.: Co-gasification study of biomass mixed with plastic wastes, Fuel 81 (2002) 291-297 [3] PINTO, F.; FRANCO, C.; ANDRÉ, R.N.; TAVARES, C.; DIAS, M.; GULYURTLU, I.; CABRITA, I.: Effect of experimental conditions on co-gasification of coal, biomass and plastic wastes with air/steam mixtures in a fluidized bed system, Fuel 82 (2003) 1967-1976 [4] HIGHMAN, C.; BURGT, M.: Coal gasification, 2003, Elsevier Science, ISBN 0-7506-7707-4, str. 9-35 /128/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 SPOLUZPLYŇOVÁNÍ UHLÍ S ODPADNÍM PLASTEM (PET) Martin Vosecký, Michael Pohořelý, Petra Hejdová, Sergej Skoblja, Bohumil Koutský a Miroslav Punčochář Spoluzplyňování fosilního a alternativního paliva, kterým jsou zde odpadní plasty, představuje zajímavou možnost úspory fosilních paliv a též zhodnocení jinak nevyužitého odpadu. Vhodným zplyňovacím generátorem je pro taková paliva generátor fluidní. V této práci byl studován vliv teploty fluidní vrstvy a teploty nad vrstvou (freeboardu) na složení produkovaného plynu při zplyňování směsi hnědého uhlí a polyethylentereftalátu (PETu). Experimenty ukázaly významný vliv teploty fluidní vrstvy, oproti nevýznamnému vlivu teploty freeboardu. Klíčová slova: zplyňování, fluidní lože, uhlí, odpadní plasty, PET ÚVOD Pevná paliva mají stále své nezastupitelné místo jako energetické zdroje pro výrobu tepla i elektrické energie. V současnosti je snaha, vedle optimalizace stávajících zdrojů, hledat a zavádět do praxe nové procesy umožňující využití pevných paliv s vyšší účinností přeměny energie vázané v palivu obzvláště na elektrickou energii. Univerzálním procesem využitelným pro celé spektrum paliv, od fosilních po alternativní, je zplyňování. Předností zplyňování je zejména úspora primárních paliv, což souvisí se zmíněnou vyšší účinností procesu oproti konvenčním spalovacím procesům. Další přednosti jsou dány podstatou zplyňování, při kterém palivo podstupuje za vysokých teplot a za působení zplyňovacího média (nejčastěji vzduch, kyslík nebo vodní pára) konverzi na směs výhřevných plynů. Produkovaný generátorový plyn se ještě před dalším využitím čistí od nežádoucích složek (prach, dehty, sirné a dusíkaté látky aj.) a poté dále využívá. Uvažujeme-li výrobu elektrické energie, přichází v úvahu například vznětové motory či plynové turbíny. Spalování takto vyrobeného plynného paliva oproti spalování pevného paliva umožňuje lepší řízení spalovacího procesu za menších přebytků spalovacího vzduchu, a tedy vyšší účinnosti. Navíc většina složek v plynu, které by se při spalování podílely na tvorbě emisí nežádoucích látek, jsou odstraněny ještě před spalováním. Předkládaný koncept spoluzplyňování fosilního paliva s palivem alternativním je založen na jednoduché myšlence, kdy je část fosilního paliva, zde hnědého uhlí, nahrazena alternativním a v jistém smyslu obnovitelným palivem, zde odpadním plastem. Odpadní plast má velký energetický obsah a navíc je odpadem, nehledě na recyklaci, který se stále ve značném množství skládkuje, čili dále hodnotně nevyužívá. Energetickým využitím odpadního plastu je z něj možno získat energii, oproti nulovému zisku a nutným nákladům spojenými se skládkováním. Smyslem je takto využít dále již nevyužívané odpadní plastové materiály a ne konkurovat recyklaci, která je k životnímu prostředí šetrná. Práce se zabývá spoluzplyňováním hnědého uhlí s odpadními plasty na experimentálním atmosférickém fluidním zplyňovacím generátoru při zplyňování vzduchem. Jako modelový odpadní plast byl vybrán polyethylentereftalát (PET), a to kvůli své větší tepelné odolnosti oproti ostatním uvažovaným plastům, která umožnila jeho bezproblémové dávkování do experimentálního zařízení. Během experimentů byl sledován vliv teploty fluidní vrstvy a teploty nad vrstvou (freeboardu) na složení produkovaného generátorového plynu. V generátorovém plynu byly měřeny jak hlavní složky (CO, CO2, H2 a CH4), tak i složky vedlejší. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST Zplyňovací experimenty byly uskutečněny na atmosférickém fluidním zplyňovacím generátoru. Reakční prostor je tvořen svislým válcem ze žáruvzdorné nerezavějící oceli o průměru 94 mm a výšce 1008 mm. Zplyňovací médium, v tomto případě 10 obj.% směs kyslíku v dusíku o průtoku 3 m3/hod, je vedeno přes elektrický předehřev pod rošt, který je umístěn ve spodní části reakčního prostoru. Zplyňovací generátor je otápěn elektrickým topením rozděleném na dva nezávislé segmenty, což umožňuje nastavení teploty zvlášť ve fluidní vrstvě a zvlášť v prostoru nad vrstvou. Nad roštem se nachází fluidní vrstva tvořená pískem o frakci 0,40-0,63 mm a sypném objemu 685 ml. Palivo, které je tvořeno 77 hm.% směsí hnědého uhlí s 23 hm.% polyethylentereftalátu (PETu), je ze zásobníku dávkováno posuvným komůrkovým dávkovačem (popis viz [1]) v množství 900 g/hod, do vlastního Ing. Martin Vosecký, Ústav plynárenství koksochemie a ochrany ovzduší, VŠCHT v Praze, Technická 5, Praha 6, Ústav chemických procesů AV ČR, Rozvojová 135, Praha 6; e-mail: [email protected] /125/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 reakčního prostoru je přiváděno pneumotransportem. K pneumotransportu je využit z bezpečnostních důvodů dusík, jeho průtok je 1,1 m3/hod. Uvedené dávkování paliva, průtoky zpyňovacího média a pneumotransportu odpovídají zplyňovacímu poměru (koeficientu přebytku vzduchu) 0,28. Výše popsané experimenty byly srovnány se zplyňováním samotného uhlí. Při zplyňování uhlí bylo dávkováno 800 g/hod, objem vrstvy byl 700 ml, průtoky zplyňovacího media stejně jako pneumotransportu byly shodné. Odpovídající zplyňovací poměr je 0,31. Surový generátorový plyn vystupující z reaktoru je od tuhých látek čištěn v cyklónovém odlučovači, za kterým je plyn odebírám pro analýzy složení, které se provádí odběrem vzorků do skleněných odběrových nádob (tzv. myší) a následnou analýzou na plynovém chromatografu s plamenoionizačním detektorem. VÝSLEDKY A DISKUSE Vliv teploty fluidní vrstvy Zastoupení jednotlivých hlavních složek generátorového plynu v závislosti na teplotě fluidní vrstvy je uvedeno na Obr. 1. Koncentrace složek jsou přepočteny na nulovou koncentraci kyslíku v plynu a na zplyňování vzduchem, neboť se zplyňovalo 10 obj.% O2 v N2. Všechny dále uvedené zlomky jsou objemové, není-li vyznačeno jinak. 3,0 35 2,5 30 2,0 25 20 1,5 15 1,0 10 0,5 5 0 840 850 860 870 880 teplota fluidní v rstvy (°C) CO2 H2 CO 890 obj. zlomek CH 4 (%) obj. zlomek CO, CO 2, H2 (%) 40 0,0 900 CH4 Obr. 1 Složení generátorového plynu v závislosti na teplotě fluidní vrstvy při spoluzplyňování uhlí a PETu, tfreeboard = 891±6 °C. Z uvedeného obrázku je patrné, že teplota fluidní vrstvy má významný vliv na složení generátorového plynu. S rostoucí teplotou vrstvy roste koncentrace CO a H2, zatímco koncentrace CO2 s rostoucí teplotou vrstvy klesá. U CO dochází k nárůstu z 18, 6 % při 849°C na 36,8 % při 906 °C, pro H2 z 10,9 % na 19,8 %, u CO2 pak k poklesu z 17,0 % na 8,2 % ve sledovaném teplotním rozsahu. Uvedené trendy jsou jak v souladu s termodynamickými předpoklady, kdy hlavní zplyňovací reakce spotřebovávající CO2 za současné tvorby CO a H2 jsou endotermní, tak i s dostupnou literaturou [2, 3]. Koncentrace CH4 se oproti výše popsaným složkám mění pouze nevýznamně, a to přibližně z 2,7 % pro 849 °C na 2,0 % při 906 °C. Relativně nízké hodnoty koncentrací CH4 mohou být vysvětleny ze znalostí reakcí vedoucích k jeho tvorbě, které se významněji uplatňují až za vyšších tlaků. Za tlaku atmosferického, za kterého byl experiment veden, se tedy CH4 tvoří pouze v malém množství. Stejně tak i lehký pokles koncentrace s rostoucí teplotou fluidní vrstvy může být objasněn exotermní povahou metanizačních reakcí. Vyšší teplota působí proti tvorbě CH4 [4]. Na Obr. 2 je uvedena stejná závislost pro zplyňování samotného uhlí. /126/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 obj. zlomek CO, CO 2, H2 (%) 30 1,5 25 20 1,0 15 10 0,5 5 0 810 obj. zlomek CH 4 (%) 2,0 35 0,0 830 850 870 890 te plota fluidní v rstvy (°C) CO2 H2 CO CH4 Obr. 2 Složení generátorového plynu v závislosti na teplotě fluidní vrstvy při zplyňování uhlí, tfreeboard = 883±13 °C. Z porovnání trendů i hodnot koncentrací měřených složek při zplyňování samotného uhlí můžeme říci, že pozorované trendy i dosažené koncentrace jsou prakticky identické jako při zplyňování uhlí s PETem. Dílčím závěrem je konstatování, že teplota fluidní vrstvy má na sledovaný proces významný vliv a tedy, že reakce odehrávající se ve fluidní vrstvě významně ovlivňující složení generátorového plynu. Vliv teploty freeboradu Druhá skupina experimentů byla zaměřena na sledování vlivu teploty nad vrstvou, teploty freeboardu, na složení generátorového plynu. Výsledky dosažené při spoluzplyňování uhlí s PETem jsou zobrazeny na Obr. 3. 2,5 35 30 25 20 2,0 15 10 obj. zlomek CH 4 (%) obj. zlomek CO, CO 2, H2 (%) 40 5 0 850 900 teplota freeboardu (°C) CO2 1,5 1000 950 H2 CO CH4 Obr. 3 Složení generátorového plynu v závislosti na teplotě freeboardu při spoluzplyňování uhlí a PETu, tvrstvy = 905±2 °C. Koncentrace všech sledovaných hlavních složek plynu je prakticky nezávislá na teplotě freeboardu, která byla měněna v širokém intervalu od 850°C do 993°C. Změny koncentrací nepřesáhly 1,2 % mezi minimální a maximální měřenou teplotou pro žádnou ze sledovaných složek. Porovnáním vlivu teploty fluidní vrstvy (Obr. 1) a teploty freeboardu (Obr. 3) lze dojít k závěru, že teplota freeboardu při spoluzplyňování uhlí a PETu prakticky nemá vliv na složení generátorového plynu, rozhodující vliv je na straně teploty fluidní vrstvy. Důležité reakce ovlivňující zastoupení hlavních složek generátorového plynu se /127/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 tedy odehrávají ve vrstvě a ne nad ní, což je výhodné z provozního hlediska. Též to ukazuje na vhodně navržené podmínky experimentu, jako jsou vybrané frakce a tedy fluidační vlastnosti vrstvy a složek paliva. Experiment provedený za identických podmínek pouze s uhlím je zaznamenán na Obr. 4. obj. zlomek CO, CO 2, H2 (%) 30 1,5 25 20 1,0 15 10 0,5 5 0 750 obj. zlomek CH 4 (%) 2,0 35 0,0 800 850 900 teplota freeboardu (°C) CO2 H2 CO 950 CH4 Obr. 4 Složení generátorového plynu v závislosti na teplotě freeboardu při zplyňování uhlí, tvrstvy = 870±8 °C. V tomto experimentu byla pozorována podobná závislost složení generátorového plynu na teplotě freeboardu jako na teplotě fluidní vrstvy, obě teploty mají na výsledné složení plynu přibližně stejný vliv. Ke zplyňování tedy docházelo jak ve vrstvě, tak nad ní. ZÁVĚR V rámci experimentální práce bylo zplyněno směsné palivo tvořené hnědým uhlím a PETem. Za daných experimentálních podmínek bylo zjištěno, že složení plynu je silně závislé na teplotě fluidní vrstvy, zatímco teplota freeboardu měla jen malý vliv na složení generátorového plynu. Tím se experiment liší od zplynění samotného uhlí, kdy byl pozorován prakticky srovnatelný vliv jak teploty fluidní vrstvy tak teploty freeboardu. Při zplyňování směsného paliva (uhlí a PET) se zplyňovací proces odehrával pouze ve vrstvě, zatímco při zplyňování čistého uhlí i nad ní. Závislost procesu pouze na teplotě vrstvy je provozně výhodnější, neboť v praxi by měl prostor nad vrstvou teplotu blízkou teplotě vrstvy. Teplota freeboardu by nemohla být samostatně nastavitelná a nemohla by se použít k úpravě složení generátorového plynu. PODĚKOVÁNÍ Tato práce vznikla díky finanční podpoře Grantové agentury České republiky, projekt číslo 104/04/0829. POUŽITÁ LITERATURA [1] POHOŘELÝ M., SVOBODA K., HARTMAN M.: Feeding Small Quantities of Particulate Solids, Powder Technol. 142(1) (2004) 1-6 [2] PINTO, F.; FRANCO, C.; ANDRÉ, R.N.; MIRANDA, M.; GULYURTLU, I.; CABRITA, I.: Co-gasification study of biomass mixed with plastic wastes, Fuel 81 (2002) 291-297 [3] PINTO, F.; FRANCO, C.; ANDRÉ, R.N.; TAVARES, C.; DIAS, M.; GULYURTLU, I.; CABRITA, I.: Effect of experimental conditions on co-gasification of coal, biomass and plastic wastes with air/steam mixtures in a fluidized bed system, Fuel 82 (2003) 1967-1976 [4] HIGHMAN, C.; BURGT, M.: Coal gasification, 2003, Elsevier Science, ISBN 0-7506-7707-4, str. 9-35 /128/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 ENERGETICKÉ VYUŽITÍ NETRADIČNÍCH SUROVIN PŘI VÝROBĚ NOVÉHO EKOLOGICKÉHO PALIVA Monika Zábranská, Pavel Sedláček, Věra Sedláčková, Tomáš Lorenz Cílem tohoto příspěvku bylo ověření možnosti energetického využití biomasy, odpadů, a mosteckého uhlí jako složky do směsných briket určených ke spalování. Byly připraveny vzorky o různém poměrném zastoupení a v rámci spalovacích zkoušek měřeny emise oxidů síry. Tyto hodnoty byly dále porovnány s emisemi síry při spalování běžných tříděných uhelných druhů. Klíčová slova: biomasa, uhlí, odpady, spalování ÚVOD Energie z obnovitelných zdrojů se na současné spotřebě primárních energetických zdrojů v České republice podílí jen asi 2 %. V elektřině je podíl o něco vyšší, asi 3,5 % hrubé spotřeby elektřiny, přičemž výrazně převyšující část této energie pochází z vodních elektráren. Ministerstvem průmyslu a obchodu schválený „ Zelený scénář “, jež je součástí Státní energetické koncepce České republiky, schválené usnesením vlády č. 211 ze dne 10. března 2004, předpokládá zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny na 8 % do roku 2010. Využití biomasy při výrobě nového typu paliva by mohlo přispět k naplnění této kvóty. Před průmyslově rozvinutými státy však stojí závažný problém využití odpadů, který spočívá zejména ve vysoké měrné produkci odpadů, stále nízkému podílu tříděných a využívaných odpadů a dominantním podílu skládkování v nakládání s odpady. Využití a zpracování odpadů se stává jedním z nejdůležitějších aspektů moderní společnosti. Vzhledem k různorodosti odpadů je však velmi obtížné najít univerzální způsob jejich úpravy nebo využití. SLOŽKY PALIVA V novém typu ekologického paliva se využívají a zhodnocují následující složky: • • • Vhodné druhy odpadů a odpadních látek. Vhodnou kombinací odpadů a dalších složek s vysokým obsahem nespalitelného podílu se umožní využití energetického obsahu těchto odpadů a zvýšení užitných vlastností ostatních složek. Biomasa jako rostlinný podíl, resp. obnovitelný zdroj, který vykazuje velmi nízký obsah síry. Použití biomasy v ekologickém palivu v podstatě umožní naředění obsahu škodlivých látek přítomných v ostatních složkách paliva a snížení emitujícího škodlivin ve spalinách. Mostecké uhlí. PROVEDENÍ PROVOZNÍCH SPALOVACÍCH ZKOUŠEK S NOVÝM TYPEM EKOLOGICKÉHO PALIVA Pro přípravu směsných briket bylo jako vstupní uhlí použito uhlí s vysokým obsahem síry, jehož výsledky základního technologického rozboru jsou uvedeny v Tab. 1. Uhlí bylo odebráno na úpravně uhlí Komořany před výrobou tříděných druhů (tj. ořech, kostka). V prvním řádku je uveden rozbor původního, netříděného uhlí, v druhém řádku pak rozbor uhlí, které bylo získáno vytříděním uhelného druhu ořech o2. Tento dvojitý rozbor byl proveden z důvodu zjištění rozptylu základních kvalitativních parametrů uhlí při třídění, především v obsahu síry. V Tab. 2 je uvedena receptura, podle které byly připraveny vzorky briket. Tab. 1 Základní technologický rozbor uhlí označení vzorku Wa % Původní uhlí 5,58 Vytříděné uhlí 10,13 Wtr Ar Ad Qsd % 19,14 18,8 % 4,58 3,98 % 5,66 4,9 MJ.kg -1 29,77 30,5 Qsdaf Qir MJ.kg MJ.kg -1 3156 32,07 Qid -1 22,57 23,11 MJ.kg -1 28,51 29,04 Qidaf Sd Sr Hdaf MJ.kg % 1,86 1,87 % 1,5 1,52 % 6,13 7,03 -1 30,22 30,54 Ing. Monika Zábranská, VŠB-TU Ostrava, 17.Listopadu 15, 708 33 Ostrava-Poruba, [email protected] /129/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Optimální receptury byly sestaveny na základě zkušeností získaných při řešení tohoto projektu. První vzorek byl připraven z uhlí a vysokého podílu biomasy. Druhý vzorek byl připraven z uhlí a odpadního papíru. A poslední vzorek byl připraven z uhlí a směsi energeticky využitelných odpadů, zejména drcených PET lahví a papíru. Tab. 2 Receptury paliv pro provozní spalovací zkoušky Obsah složky v palivu-lisovací směs (v hmot. %) Vzorek č. 1 Vzorek č. 2 Vzorek č. 3 45,05 42,37 42,38 45,05 0 16,95 2,70 2,54 2,54 0 42,37 16,95 0 0 8,47 7,20 12,72 12,72 Složka paliva Hnědé uhlí Energetický šťovík Vápenný hydrát Drcený odpadní papír Drcený odpad-PET Pojivo VYHODNOCENÍ PROVOZNÍCH SPALOVACÍCH ZKOUŠEK Spalovací zkoušky s připravenými briketami byly provedeny ve Výzkumném energetickém centru Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Na základě předchozích zkušeností při spalovacích zkouškách s aditivovaným MHU byl použit kotel Viadrus Ling 25. Rozbory vyrobených briket jsou uvedeny v Tab. 3. Tab. 3 Základní technologické rozbory vyrobených briket označ. vzorku Brikety 1 Brikety 2 Brikety 3 Wa % 6,10 5,33 5,68 W tr Ar Ad % % % 8,52 8,96 9,79 13,56 10,81 12,50 7,48 9,44 10,20 Qsd Qsdaf Qi r Qi d MJ.kg-1 MJ.kg-1 MJ.kg-1 22,79 25,26 19,30 20,19 23,08 15,93 22,33 24,86 19,28 Qidaf Sd MJ.kg-1 MJ.kg-1 % 21,33 23,64 0,86 18,82 21,51 0,76 21,05 23,44 1,06 Hdaf % 7,40 7,20 6,50 V průběhu spalovací zkoušky nebyl zjištěn závažnější problém se spalováním paliva. Z Tab. 4 je patrné, že při spalování samotného uhlí se emise SO2 pohybovaly kolem 3.500 mg.m-3. V případě spalování vzorku č.1 dosahovaly emise SO2 cca 1.328 mg.m-3, což odpovídá odsíření 62,4 %. U tohoto vzorku byla naměřena vysoká koncentrace emitovaného CO, která je však v souladu s poznatky o spalování biomasy, konkrétně šťovíku. V případě vzorku č. 2, resp. č. 3 byla dosažena úroveň odsíření 63,5 %, resp. 63,3 %. Tab. 4 Výsledky naměřených emisí palivo hnědé uhlí brikety vz.č.1 brikety vz.č.2 brikety vz.č.3 CO [mg.m-3n] 1 186 5 318 1 356 1 885 CO2 [g.m-3n] 251 263 270 269 SO2 [mg.m-3n] 3 531 1 328 1 290 1 294 /130/ NOx [mg.m-3n] 432 313 351 386 účinnost odsíření [%] 62,4 63,5 63,3 Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 ZÁVĚR Výsledky experimentálních prací prokázaly, že je možné vyrobit palivo na bázi biomasy, vybraných odpadů a mosteckého hnědého uhlí, při jehož spalování jsou dodrženy emisní limity dané platnou legislativou, především pro oxidy síry. Byla vytipována surovinová základna složek do nového typu paliva a jako nejvhodnější technologie pro výrobu byla zvolena briketizace na prstencovém lisu s plochou matricí. Při provozních spalovacích zkouškách bylo dosaženo odsíření přesahující hodnotu 60%. Výroba paliv z odpadů s vysokým energetickým obsahem bude alternativním postupem pro výrobu elektrické energie a tepla. Tato technologie by měla být nejen způsobem zneškodňování odpadů, ale současně představuje reálnou možnost získání hodnotných produktů pro energetické účely. /131/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 /132/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 DEZINTEGRACE JAKO SOUČÁST ANAEROBNÍ KOFERMENTACE Michal Židek Impulsem pro řešení tématu prací je stále vyšší zájem o intenzifikaci bioplynových technologií, které jsou využívány zejména v zemědělství. Jde především o kofermentaci exkrementů hospodářských zvířat a bioodpadů (vznikající v zemědělské, komunální či průmyslové sféře) a možnou předúpravu těchto látek z důvodu lepších výnosů vzniklého bioplynu. Klíčová slova: anaerobní kofermentace, desintegrace, bioplyn, model, intenzifikace SOUČASNÝ STAV TECHNOLOGIE TVORBY BIOPLYNU U NÁS Nucená kolektivizace v zemědělství zrušila systém rodinných malých farem, doposud běžných ve světě, které zajišťovaly rostlinnou a živočišnou produkci. Následně docházelo k rozvoji koncentrace a specializace zemědělské výroby spojené se vznikem velkokapacitních závodů pro chov prasat a skotu. Koncentrace měla řadu výhod v úspoře zastavěné plochy, lepší veterinární péči, v uplatnění automatizace a mechanizace provozů. Nevýhodou bylo soustředění značného množství exkrementů ustájených zvířat bez přímé vazby na zemědělskou půdu s návaznými agrotechnickými a ekologickými problémy. Rozsah těchto problémů vedl k prvním pokusům se zpracováním odpadů, hlavně kejdy prasat, čistírenskými technologiemi jak aerobními tak anaerobními. V 90-tých letech byla zahájena výstavba několika bioplynových stanic určených k anaerobní stabilizaci kejdy a slamnatého hnoje, využívajících domácích technologií a know-how. Po roce 1989 nedošlo výrazně k očekávané změně struktury živočišné výroby a nadále nezanedbatelná produkce masa a mléka pochází z tzv. velkochovů. Vzrůstající legislativní požadavky v oblasti ochrany životního prostředí nutí chovatele stále více k řešení problémů spojených s lokální nadprodukcí exkrementů hospodářských zvířat. Předpokládá se, že limitujícím faktorem pro další existenci velkochovů bude řešení problému likvidace odpadů. Jednou z technologií, která přichází v úvahu je anaerobní stabilizace v bioplynových stanicích. V České republice má rozvoj a aplikace této technologie v porovnání s jinými státy řadu předpokladů v podobě vysoké koncentrace živočišné výroby, relativně dlouhých zkušenostech s provozem bioplynových stanic, vývojové a výrobní základně. Po roce 1990 bylo postaveno v ČR ve spolupráci s rakouskými firmami i několik malých farmářských bioplynových stanic. Většinou se však potýkaly s provozními a ekonomickými problémy, často způsobenými nedostatkem zkušeností farmářů s jejich provozem. Rozvoj BP (bioplynových stanic) je žádoucí s ohledem na: − − − závazek ČR dosáhnout do r. 2010 podíl 3,6 % obnovitelných energií z celkové energetické spotřeby plnění úkolů z implementace směrnice Rady EU 91/676/EEC (Nitrátová směrnice) plnění úkolů z implementace směrnic Rady EU 1999/31/EEC, podle které je nezbytné do r. 2010 snížit množství biologicky odbouratelného odpadu na skládkách na 25 % hmotnosti vzhledem k roku 1995. I když není reálné, že by BS markantně zvýšily podíl obnovitelných energií na celkové energetické spotřebě, přesto existují důvody proč tyto energetická zařízení provozovat. Mohou však velmi úspěšně přispět k likvidaci vybraných existujících druhů odpadů. Tyto důvody se týkají hlavně: − − − Zvýšenou využitelnost živin odpadů aplikovaných přímo na půdu. Anaerobní stabilizace zvyšuje kvalitu hnojiva jeho homogenizací a transformací některých látek na látky s vyšším hnojivým účinkem. Např. společným zpracováním chlévské mrvy, obsahující větší množství draslíku, s kejdou prasat, obsahující větší množství fosforu, se získá kvalitnější hnojivo. Snížení zápachu surové kejdy. Kofermentací kejdy s jinými organickými odpady se dosáhne kvalitní recyklace odpadů. Ekologický aspekt zahrnuje i sanitární efekt stabilizace a účinné využití takto zpracovaných odpadů ke hnojení. Ing. Michal Žídek, VŠB-TU Ostrava, tř.17.listopadu 15, Ostrava, [email protected] /133/ Energie z biomasy IV – odborný seminář − − Brno 2005 Snížení obsahů zvířecích patogenů a semen plevelů. Pokles emisí skleníkových plynů v průběhu skladování a při následné aplikaci na půdu. VÝZKUMNÉ PRÁCE Cílem výzkumných prací je: − stanovit podmínky pro intenzifikaci procesu anaerobní fermentace, tak aby byla zvýšena účinnost procesu transformace energie obsažené v použitých kosubstrátech. zvýšit uplatnitelnost vedlejších produktů vzniklých těmito procesy v praxi − Intenzifikace procesu je založena na metodě kofermentace s využitím kofermentátů a jejich mechanické desintegraci před vstupem do vlastního reaktoru. Použité kosubstráty budou zvoleny z kosubstrátů vyskytujících se běžně v podmínkách ČR. METODY INTENZIFIKACE 1. Metoda kofermetace Využitím metody kofermentace námi zvolených kosubstrátů bychom měli dosáhnout zvýšení produkce plynu a obsahu metanu ve vzniklém bioplynu oproti běžné anaerobní digesci. V našem případě se jedná o kosubstráty, které jsou zastoupeny, jak produkty klasifikovanými jako odpad, tak produkty vznikající cíleným pěstováním zemědělskými společnostmi. Jsou to např.: − − − − běžné produkty zemědělské výroby (silážovaná kukuřice, senážovaná nebo čerstvá tráva, energetické rostliny (kostřava rákosovitá, psineček veliký, ovsík, atd), biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu, odpad z údržby zeleně, kuchyňský odpad. 2. Metoda mechanické desintegrace Zvolená metoda mechanické desintegrace je použita za účelem zlepšení biologické rozložitelnosti organických látek obsažených v biomase. Zmenšením objemu tuhých částic dochází ke zvětšení jejich povrchu a tím umožňujeme bakteriím lepší přístupnost k organickým látkám pro jejich další rozklad. Dále pak rozrušením buněk dochází k uvolnění buněčného obsahu (lyzátu) do roztoku, čímž se zvýší obsah rozpuštěných organických látek. METODA DESINTEGRACE Desintegrace je jeden s důležitých prvků na vstupu do vlastního fermentačního procesu. Kofermentát by měl být co možná nejvíce rozmělněn, aby byl jednak zvětšen reakční povrch pro bakterie a dále by měly být uvolněny organické látky rozpustné ve vodném prostředí. Tímto by měla být zajištěna vyšší rychlost konverze kosubstrátu a vyšší výnosy plynu. K tomuto účelu nám poslouží modelové zařízení desintegrátoru (Obr. 1). Jedná se o válcovou nádobu o objemu 20 litrů. Uprostřed nádoby (10 cm ode dna) jsou umístěny sekací nože (viz Obr. 2), které jsou speciálně vyrobené pro účely sekání již výše zmiňovaných materiálů. Dávkování materiálu je prováděno otvorem v horní části zařízení. Ovládání zařízení je zajištěno přes frekvenční měnič Siemens, kterým je možno měnit provozní parametry zařízení. /134/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 N [1*min-1] I [A] R1 M1 t [°C] F [Hz] D MX1 R1…. rozváděč s měničem Siemens Sinamics 110, hlavní přívod, hl. vypínač, ovládání, stop, měření frekvence F…... měření frekvence v Hz na modulu měniče I........ měření proudu v jedné fázi trojfázového motoru, Finest klešťový ampérmetr F135 N....... měření otáček sekačky 1/min. Optický otáčkoměr DT 2234A, sn: N261197 MX1...svorková skřínka měření proudu (vývod smyčky do kleští ampérmetru) M1…. trojfázový motor 1,5 kW Siemens D…... dezintegrátor t.........teploměr Obr. 1 Schéma zapojení dezintegrátoru společně s měřícími místy Výstupní informace procesu dezintegrace: − − − − závislost příkonu popř. elektrického proudu na čase rozmělňování granulometrický rozbor s posouzením kumulace částic v jednotlivých zrnitostních třídách v závislosti na čase rozmělňování teplotní závislost na čase rozmělňování závislost obsahu celkového a rozpuštěného uhlíku ve směsi i roztoku na čase rozmělňování Obr. 2 Celkový pohled na model desintegrátoru a detail sekacích nožů Měřené veličiny a použité měřící přístroje: /135/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 a) měření frekvence – měření frekvence v [Hz] je prováděno na moulu frekvenčního měniče Sinamics G110. b) měření teploty – měření teploty je prováděno digitálním teploměrem. c) měření elektrického proudu – je prováděno v jedné fázi trojfázového motoru. Je používán klešťový multimetr Finest 135 do 700A (viz Obr. 3) Obr. 3 Klešťový multimetr Finest k měření el. proudu d) měření otáček motoru – je prováděno pomocí optického otáčkoměru DT 2234A (Obr. 4). Obr. 4 Optický otáčkoměr DT 2234A PILOTNÍ ZKOUŠKY Tab. 1 Seznam použitých kosubstrátů při pilotních zkouškách Pilotní zkoušky substráty I.etapa zkoušek • • II. etapa zkoušek Silážovaná kukuřice Silážovaná vojtěška /136/ • • • • • • • • Psineček veliký Lesknice rákosovitá lera Ovsík vyvýšený Lesknice rákosovitá palaton Kostřava rákosovitá Lesknice rákosovitá chrifton Sveřep horský lacid luční směs do vlhčích podmínek Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Vyhodnocení I.etapy zkoušek: V případě I. etapy zkoušek proběhla měření prozatím za účelem odzkoušení zařízení. Bylo nutné několikrát změnit sekací nože a taktéž celkovou koncepci plnění materiálu na vstupu do desintegrátoru tak, aby materiál na konci procesu splňoval námi požadované parametry. Také bylo nutné zařízení osadit měřícími přístroji (viz Měřené veličiny a použité měřící přístroje), kterými dokážeme měřit požadované hodnoty, kterými jsou el. proud, frekvence a otáčky zařízení. V této fázi jsme zvolili jako zkušební materiál substráty (viz Tab. 1), které nemají délku stébla (částic) větší než 10 cm. Každá zkouška probíhala 30 min, přičemž vzorek byl odebírán v 5-min. intervalech. V tomto čase byly zapisovány taktéž údaje měřících přístrojů (proud, frekvence, otáčky, teplota). Pro názornost je zde představena zkouška č. 2, ve které byla substrátem silážovaná kukuřice. Tab. 2 Naměřené veličiny při zkoušce č. 2 čas. interval I f n t [min] 0 5 10 15 20 25 30 [A] 2,02 1,8 1,6 1,61 1,55 1,51 1,9 [Hz] 99 98 97 97 97 97 106 [ot.min-1] 1780 1832 1845 1850 1851 1854 1960 [°C] 28,0 30,0 32,0 34,5 36,0 37,0 38,4 č. 0 1 2 3 4 5 6 Závislost otáček a el.proudu na čase (zk. 2) 2,1 1950 otáčky 2 1920 proud 1,9 1890 1,8 1860 1,7 1830 1,6 1800 1,5 1770 el. proud [A] -1 otáčky zařízení [min ] 1980 1,4 0 5 10 15 20 časový interval [min] 25 30 Obr. 5 Graf závislosti otáček a el. proudu na čase desintegrace Z naměřených hodnot je zřejmé, že použité substráty při experimentu nevykazovaly žádné problémy. Naopak jsme se přesvědčily o správnosti nožů, které splnily svou funkci. Taktéž průběh otáček a el. proudu odpovídá počátečním představám, tzn. že s rostoucím časem rostly otáčky a klesal proud. To bylo zapříčiněno nižším zatížením motoru při postupném zmenšování desintegrovaných částic. Jako konečný produkt nám vznikla směs, která se skládala z kašovité hmoty a vláknité struktury substrátu (viz Obr. 6 vpravo). /137/ Energie z biomasy IV – odborný seminář Brno 2005 Obr. 6 Vlevo: substrát před experimentem, vpravo: substrát po experimentu Vyhodnocení II. etapy zkoušek: Materiály při těchto zkouškách vykazovaly zcela jiné vlastnosti než při průvodních zkouškách. Materiál byl čerstvý, tím byl také daleko houževnatější a obsahoval delší stonky (částice) okolo 30-40cm. Tyto vlastnosti byly příčinou problémů, které se vyskytovaly po celou dobu měření. V první řadě jsme byli nuceni materiál předupravit na kratší délky, protože se ihned po vložení do desintegrátoru obtočil kolem hřídele a bez známek drcení rotoval kolem dokola. Poté bylo nutné postupné dávkování, protože docházelo k přetěžování motoru. Bohužel tyto pokusy nejsou momentálně vyhodnoceny, proto nejsem schopen uvést výsledky rozborů. V případě zájmu jsem ochoten výsledky poskytnout individuálně. PODĚKOVÁNÍ Projekt je podpořen výzkumným záměrem GAČR 101/04/H064 a grantem MŽP ČR. Na tomto výzkumu se podílí pracoviště (laboratoř Institutu geologického inženýrství – doc. Ing. Raclavská Helena,CSc., Vysokoškolský ústav chemie a materiálů, oddělení organické analýzy – Ing. Lacný Zdenek), bez kterých by tento výzkum nebyl realizovatelný. POUŽITÁ LITERATURA [1] STRAKA F. a kol. autorů: Bioplyn, GAS s.r.o., Říčany 2003, ISBN 80-7328-029-9 [2] Sborník přednášek: Použití bioplynu v podmínkách ČR, Říčany u Prahy listopad 2003 [3] BASSERGA U., EGGER K., WELLINGER A.: Biogas aus Festmist, FAT Bericht Nr.451-1994 [4] BASSERGA U.: Vergärung organischer Reststoffe in landwirtschaftlichen Biogasanlagen, FAT Bericht Nr. 546 – 2000 [5] Sborník konference: Možnosti výroby a využití bioplynu v ČR po vstupu do EU, Třeboň 2004, ISBN: 80-239-3713-8 /138/ ENERGIE Z BIOMASY IV – odborný seminář Brno 2005 TVORBA, VYUŽÍVANIE A SPRACOVANIE BIOPLYNU Naďa Langová Klíčová slova: biomasa, využití a výroba bioplynu, fermentace Tvorba, využívanie a spracovanie bioplynu Ing. Naďa Langová, PhD. Technická univerzita vo Zvolene, Fakulta environmentálnej a výrobnej techniky, ul. T.G. Masaryka 2117/24 Zvolen [email protected] Biomasa – B I O P L Y N Biomasa je prvý zdroj energie, ktorý začal človek využívať. Drevo, suchá tráva a tŕstie boli pravdepodobne prvými zdrojmi energie a teplo jej prvou formou, ktorú človek najskôr náhodne a postupne aj systematicky začal ovládať vo svoj prospech. Postupne ju síce čiastočne začala nahradzovať fosílna forma biomasy (predovšetkým uhlie, plyn a ropa), stále však tvorí v niektorých krajinách základný zdroj energie. Biomasa – B I O P L Y N Biomasa – B I O P L Y N Premena biomasy na energiu – dve základné cesty (alkoholové kvasenie) termochemická premena biochemická premena priame spaľovanie fermentácia (alkoholové kvasenie) pyrolýza splynovanie anaeróbne vyhnívanie (metánové kvasenie) Biomasa – B I O P L Y N ANAERÓBNE VYHNÍVANIE (metánové kvasenie) BIOPLYN zmes metánu, oxidu uhličitého a stopových množstiev ďalších plynov. Proces vyhnívania - bez prístupu vzduchu prostredníctvom baktérií vo fermentačných reaktoroch. FERMENTÁCIA ETANOL resp. METANOL Vysokokvalitné palivo - náhrada za benzín v spaľovacích motoroch. Ako vstupná surovina sa využívajú rastliny s obsahom cukrov a škrobu – obiloviny, cukrová repa, cukrová trstina, zemiaky, kukurica, ovocie. Biomasa – B I O P L Y N Bioplyn vzniká pri vyhnívaní organických zvyškov. Reakciu je možné zapísať nasledovne: BIOMASA + BAKTÉRIE = BIOPLYN (CH4, CO2 ..) + ŽIVINY (N, P, K, S,...) Metán (CH4) 55 – 70 % Oxid uhličitý (CO2) 30 – 45 % Sírovodík (H2S) 1–2% Dusík (N2) 0–1% Vodík (H2) 0–1% Oxid uhoľnatý (CO) stopy Kyslík (O2) stopy Ing. Naďa Langová, PhD., Technická univerzita vo Zvolene Fakulta environmentálnej a výrobnej techniky, ul. T.G. Masaryka 2117/24 Zvolen, [email protected] /139/ ENERGIE Z BIOMASY IV – odborný seminář Brno 2005 Biomasa – B I O P L Y N BIOPLYN Výroba bioplynu Bioplyn z poľnohospodárskych zvierat a rastlín Jednotky výrobného zariadenia na bioplyn: Skládkový plyn úprava a uskladnenie suroviny anaeróbny fermentor s tepelnou izoláciou a miešaním plynojem (zariadenie na kompresiu, čistenie a uskladnenie plynu) Kalový plyn Drevný plyn kontrolné a regulačné zariadenie tuhý odpad – vhodné hnojivo Úspech fermentácie: množstvo a typ organických látok pH, teplota pomer C/N Výroba bioplynu Výroba bioplynu Principiálna schéma výroby bioplynu Schéma získavania bioplynu a jeho následného spracovávania /140/ ENERGIE Z BIOMASY IV – odborný seminář Brno 2005 Výroba bioplynu – digestor (fermentátor) Objem digestorov: od 1,00 m3 (domáci digestor) do ~tisíc m3 (veľké farmy) Vstupná surovina vyhníva v digestore od 10 dní do niekoľkých týždňov, pri teplote, ktorá by nemala poklesnúť pod 35 °C. Optimálna teplota je 60 °C (časť bioplynu sa použije na udržiavanie teploty). Vyššia teplota umožňuje: - urýchlenie biochemických reakcií - znižuje viskozitu substrátu Hlavným prvkom celého zariadenia je bioreaktor - fermentor (5) horizontálneho prietokového typu s objemom 100 m3, v ktorom prebieha proces tvorby bioplynu. Vo fermentore vyprodukovaný bioplyn sa sústreďuje v plynovom dóme (7) a odtiaľ sa odvádza potrubím do nízkotlakového suchého plynojemu (11), tvoreného špeciálnou gumovou plachtou plynotesne upevnenou na dohnívacej nádrži (10). Tu sa zachytáva aj zvyškový bioplyn uvoľňovaný zo substrátu, ktorý už opustil fermentor. Bioplyn je následne využívaný na spaľovanie v kogeneračnej jednotke (motor (14), generátor (15) a v upravenom plynovom kotly (17). Odpadové teplo sa odovzdáva vo výmenníku (16) na ďalšie využitie. Využitie bioplynu – energetická bilancia Využitie bioplynu – energetická bilancia Bioplyn sa väčšinou vyrába z odpadu zo živočíšnej výroby (hnoj). V takomto prípade je energetická bilancia vysoko pozitívna, pretože predstavuje vlastne likvidáciu odpadu. GJ/ha Výroba bioplynu s pozitívnou energetickou bilanciou je však možná aj z rastlinných odpadov ako je siláž alebo niektoré druhy tráv. Z jedného hektára je možné získať až 50 ton tejto suroviny, čo predstavuje asi 10 ton suchej hmoty alebo 170 GJ energie. Samotná energetická hodnota bioplynu získaná z jedného hektára je 62,3 GJ/ha a celá energetická bilancia je uvedená v nasledujúcej tabuľke: /141/ Sadenie a žatva 6,10 Doprava 2,70 Hnojivo 16,50 Stroje a výrobné zariadenia 2,10 Anaeróbne vyhnívanie (ohrev) 2,40 Spotreba spolu 29,80 Zisk (bioplyn) 62,30 Bilancia zisk/spotreba 2,10 ENERGIE Z BIOMASY IV – odborný seminář Brno 2005 Využitie bioplynu – energetická bilancia Využitie bioplynu – energetická bilancia { { Ekonomika výroby bioplynu, ktorý má široké použitie, závisí na možnosti jeho využitia hlavne v poľnohospodárskych podnikoch, kde sa jeho výroba ukazuje ako najvýhodnejšia. { { Z hľadiska použitia je najjednoduchšie spaľovanie bioplynu s následným získavaním tepla na vykurovanie alebo ohrev vody. V lete však vzniká problém s nadbytkom tepla, a preto je vhodné využiť bioplyn na iné účely. { VYUŽITIE BIOPLYNU KOGENERÁCIA Do úvahy prichádza hlavne spaľovanie bioplynu v plynovom motore s následnou výrobou elektriny, ktorej využitie je všestranné. Výroba energie z bioplynu má značné ekologické výhody. Tým, že toto palivo nahrádza fosílne zdroje, znižuje emisie skleníkových plynov a iných škodlivín do atmosféry. Navyše v poľnohospodárskych podnikoch znižuje zápach pri skladovaní hnojovice, tiež znižuje nároky na ochranu spodných vôd pred kontamináciou hnojovicou. VYUŽITIE BIOPLYNU KOGENERÁCIA Kogenerácia je moderná technológia výroby tepla a elektrickej energie. Je založená na princípe združenej výroby. Znamená to, že v jednom zariadení sa súčasne vyrába elektrina a teplo. Takéto zariadenie sa nazýva kogeneračná jednotka. Jej základná výhoda spočíva v technologickom postupe, ktorý umožňuje združenú výrobu tepla a elektriny v jednom zariadení, na jednom mieste. To umožňuje dosiahnuť 40 % úsporu vstupného paliva a teda získať aj elektrickú energiu aj teplo podstatne lacnejšie. VYUŽITIE BIOPLYNU KOGENERÁCIA { Kogeneračné jednotky sú zariadenia, v ktorých sa realizuje kombinovaná výroba elektriny a tepla. Ide o plynový spaľovací motor, ktorý poháňa trojfázový generátor. Ten vyrába elektrickú energiu. Chladením motora, oleja a spalín sa získava teplo. { Elektrická energia sa využíva na pokrytie vlastnej spotreby, prípadne sa predáva do rozvodnej siete. Kogeneračné jednotky môžu pracovať aj v ostrovnej prevádzke a preto je možné ich využívať aj ako záložný zdroj elektrickej energie. VYUŽITIE BIOPLYNU KOGENERÁCIA { /142/ Najrozšírenejšie na Slovensku sú kogeneračné jednotky TEDOM, ktoré pokrývajú takmer 70% všetkých inštalácií. Začiatkom roka 2004 prekročil počet inštalovaných kogeneračných jednotiek TEDOM na Slovensku číslo 100. ENERGIE Z BIOMASY IV – odborný seminář Brno 2005 POUŽITIE BIOPLYNU V SPAĽOVACÍCH MOTOROCH { { /143/ V princípe je možné upraviť na bioplyn každý naftový motor. Bioplyn má vyššie oktánové číslo ako benzín alebo nafta, čo vedie k vyššej účinnosti motora pri vyššom kompresnom pomere. Metán však pomaly horí, a preto je potrebné nastaviť predzápal tak, aby dochádzalo k jeho úplnému spáleniu v motore a aby neunikal do výfuku. ENERGIE Z BIOMASY IV – odborný seminář Brno 2005 /144/ Používání dat a informací publikovaných v tomto sborníku v dalších pracích, článcích, přednáškách a prezentacích bez uvedení zdroje, resp. autora je nepřípustné. Příklady způsobu citace článků uvedených ve sborníku: [6] KOLÝSKO, K. (2004): Úprava plynu produkovaného termickou konverzí biomasy. Sborník příspěvků ze semináře „Energie z biomasy III“. VUT v Brně. ISBN 80-214-2805-8 [7] A. Rudko, M. Rybníček a kol. Standardizace odběru vzorku plynu pro stanovení obsahu H2S. Sborník příspěvků ze semináře „Energie z biomasy III“, VUT v Brně, 2004, ISBN 80-214-2805-8 [8] Martínek, S. a Liška, P.: Vývoj spotřeby energie a perspektivy využívání alternativních zdrojů. Sborník příspěvků ze semináře „Energie z biomasy III“. VUT v Brně (2004). ISBN 80-214-2805-8 editoři: Ing. Marek Baláš Ing. Přemysl Kohout Ing. Martin Lisý Ing. Hugo Šen ENERGIE Z BIOMASY IV Sborník příspěvků ze semináře Vydavatel: Vysoké učení technické v Brně Fakulta strojního inženýrství Tisk: MANTILA REPRO, Žižkova 5, 603 00 Brno Vydání: Rok vydání: Náklad: Počet stran: první 2005 45 144 ISBN 80-214-3067-2
Podobné dokumenty
metody destrukce chlorovaných aromatických uhlovodíků ze spalin
Odstraňování perchlorovaných látek, zejména persistentních organických polutantů, ze spalin je významným
problém pro mnohé spalovací jednotky. Adsorpční nebo absorpční procesy zajistí pouze transfe...
Elektřina s vůní dřeva…
právě se Vám dostala do rukou práce Možnosti výroby elektrické energie z OZE, která se
specializuje na možnosti výroby elektrické energie z biomasy. Studie objektivně mapuje
a porovnává veškeré sou...
Motor je hnací jednotka motorového vozidla, která spalováním
poskytuje středně těžká paliva (kerosin neboli letecký petrolej), oblast od 210°C až asi
do 360°C těžká paliva pro dieselové motory (nafta, plynový olej). Při ještě vyšších teplotách
se získávají m...
environmentální a sociálněekonomické dopady produkce
udržitelnost území a biodiverzitu, ale také mají neblahý vliv na výslednou bilanci emise
skleníkových plynů z produkce a spotřeby biopaliv. Již v lednu 2007 se snažilo na 250
organizací a jednotliv...
evropská legislativa a obce v čr
Právní úprava zadávání veřejných zakázek patří mezi nejvýznamnější aspekty fungování společného evropského trhu. „Veřejné zakázky“ jsou v zemích Evropského
společenství předmětem komunitárního, mez...
pod tímto odkazem celý sborník - Energetický ústav
Referáty, uveřejněné v tomto sborníku, se zabývají širokým okruhem problémů, zejména výzkumem
termofyzikálních vlastností uměle pěstovaných nových druhů biomasy, úpravou biomasy, efektivním spalová...
nebezpečné odpady
V případě výše uvedených skupin látek nelze v emisích prachových částic rozlišit původ markerů:
spalování polymerů nebo odpady z výroby. Přítomnost spalování polymerů lze deklarovat na základě
výsk...
Zplyňování kontaminované biomasy
Jiří Moskalík, Jan Škvařil, Otakar Štelcl, Marek Balaš, Martin Lisý
Hlavním cílem práce bylo zjistit možnosti energetického využívání některých specifických druhů paliv a to
zejména biomasy kontami...