m1f-modrackova-metodika - Projekt oblasti podpory OP VK
Transkript
m1f-modrackova-metodika - Projekt oblasti podpory OP VK
Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír Dana Modráčková metodika přednášky Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ Posluchačům bude frontální výuka prezentována v programu PowerPoint s bohatou obrazovou přílohou a tabulkami pro snadné zvládnutí daného tématu. Na konci každého bloku jim bude vyhrazen časový prostor pro dotazy. Čtyřhodinová prezentace je rozdělena do hodinových úseků podle témat: 1) Historie 2) Vlastnosti papíru a jeho degradace 3) Preventivní ochrana sbírek na bázi papíru 4) Konzervování-restaurování papíru 1. HODINA Historie – v této části se posluchači seznámí s historií vývoje papíru a jeho předchůdců. Tato znalost jim usnadní určování stáří předmětu a oblast jeho vzniku (v různém časovém období se papír vyráběl různými technologiemi a z odlišných materiálů; i v různých oblastech se používaly jiné materiály; to platí i pro knihy). Vyučovací hodina je rozdělena do jednotlivých celků, které na sebe postupně logicky navazují a vzájemně se propojují: • Vývoj typů nosných médií • Papyrus • Pergamen • Papír • Výroba papíru – historický vývoj • Vznik knihy – iniciály, rozviliny, rubriky, iluminace, folio, knižní blok, kapitálek, ořízka • Knihtisk Typy nosných médií – stěny jeskyň – stáří 15 000 – 20 000 let; kamenné desky – pískovec, vápenec, žula, travertin, mramor – Egypt; kovové desky – Řecko – (olověné a měděné, zápisy zákonů a nařízení psali na destičky z bronzu); hliněné tabulky – Mezopotámie – 3. tisíciletí př. n. l.; papyrus – Egypt – 21. stol. př. n. l. - 1100 n. l.; pergamen; papír Další nosná média – organická - listy stromů – v Orientu – ohebný poddajný materiál; dřevěné desky – Hebrejové, Egypťané, Řekové, Římané; březová kůra, palmové listy, pásky bambusu, jelení kůže, lýko z agáve… Papyrus – přímý předchůdce papíru – nosné médium na psaní, které patří mezi nejstarší látky vyrobené výhradně pro zaznamenání písma a to z lodyhy bahenních rostlin, podobných třtině – šáchoru papírodárného. Jeho historie sahá až do 21. stol. př. n. l. Vyráběl se ve starém Egyptě. Používal se až do roku 1100 n. l., kdy změna klimatu způsobila vymizení rostliny, z níž se vyráběl. Papyrus byl již od 2. stol. n. l. postupně nahrazován pergamenem. Pergamen je stažená oslí, ovčí, telecí nebo kozí kůže, která se máčela ve vápenné lázni a zbavila se chlupů. Pak se posypala sádrou, sušila na sítech a seškrabávala. Čištění bylo důležité, jinak pergamen zapáchal. Pergamen získal své jméno podle maloasijského města Pergamon, kde se začal vyrábět. Později se stal výlučně psací látkou až do začátku 13. století. Od 14. století začal být vytlačován papírem, u nás především cizí provenience, zpočátku nejčastěji papírem italským. Byl daleko trvanlivější než papír, a proto se pro důležité dokumenty užíval až do 18. století. Papír – vynalezl Cchai Luan, čínský ministr zemědělství, 105 n. l. Papír je definován jako stejnoměrná vrstva převážně rostlinných vláken, která je tvořena na sítě, odvodněna a usušena do tuhé vrstvy. Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír 3 Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ Šíření výroby papíru po světě: Červenec r. 751 n. l. - čínský vojevůdce Kcha-sienfua byl poražen Araby u Samarkandu. Mezi zajatci byli i papírníci, kteří pod nátlakem prozradili Arabům tajemství výroby papíru. Arabové pracovní postup ještě zlepšili novými poznatky (lněné hadry, pšeničný škrob). Ze Samarkandu a Bagdádu pronikla výroba papíru kolem roku 900 do Egypta. V 1. polovině 13. století se dostala výroba papíru do Itálie – tím ztrácí Arabové svůj monopol na výrobu papíru. Do našich zemích povolal papírníky z Itálie Karel IV. Strojní výroba papíru 1803 - 1808 – byl vynalezen 1. prototyp stroje pro průmyslovou výrobu papíru. NIKOLAS-LOUIS ROBERT - vynalezl stroj, který nahradil čerpání jednotlivých archů a umožnil výrobu nepřerušovaného pásu „nekonečného“ papíru. V Čechách byl postaven první papírenský stroj v roce 1829 v Císařském mlýně v Bubenči! Vznik knihy Účelem vzniku knižní vazby byla ochrana písemností – obzvláště napsaných na papyru – od 2. století. Středověký způsob knižní vazby vznikl ve 4. stol., kdy papyrus vystřídal pergamen – kodex, čili špalíček. Činnost spojenou s výrobou kodexu lze dělit do dvou až tří fází, které zpočátku vykonávaly stejné osoby: 1) výroba pergamenu (později i výroba papíru), 2) zpracování vnější podoby knihy, vepsání literárního textu 3) svázání volně uchovaných popsaných složek ve vázanou knihu Předstupně vzniku knihtisku 1) 4. století – Číňané přišli na techniku razidel, v jejichž dřevěných plochách byla rytím vyhloubena místa, která neměla tisknout (princip dřevořezu) 2) 11. století – tiskli své pojmové znaky jednotlivými dřevěnými razidly 3) od 13. století – tiskli kovovými razidly – použití bylo pouze ruční Ilustrační data o vynálezu knihtisku 1397-1400 se narodil Johannes Gensfleisch – Gutenberg; 1445 – nejstarší dochovaný typografický tisk světa, fragment dvoustranně potištěného listu 9 x 12,5 cm, nazvaný podle obsahu „Fragment Posledního soudu“. Je uchován v Gutenbergově muzeu v Mohuči; 1452 – 1455 v Mohuči (Mainz) je vytištěna 42 řádková Bible, nejkrásnější Gutenbergův tisk, jeho společná práce s Johannem Fustem, kterého vyučil – ten ho posléze připravil o veškerý majetek. Knihtisk v Čechách: za kolébku českého knihtisku je považována Plzeň, kde byla roku 1476 vytištěna „Statuta Arnošta z Pardubic“. Vynálezci z českých zemí, kteří zdokonalili techniku knihtisku: Alois Senefelder (1771 – 1834) – vynálezce kamenotisku; Jakub Husník (1837 – 1916), vynálezce světlotisku; Karel Klíč (1841 – 1926), vynálezce hlubotisku a heliogravury (grafická technika tisku z hloubky nahrazující ruční rytí fotochemickým procesem). Knihtisk – vynález knihtisku byl jedním ze tří nejdůležitějších vynálezů středověku. Byl vynalezen kolem r. 1440 Johannesem Gensfleischem-Gutenbergem. Jednalo se o tisk z výšky. Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír 4 Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ 2. HODINA Vlastnosti papíru a jeho degradace – v této hodině se účastníci seznámí s vlastnostmi papíru, podle kterých pak budou schopni stanovit druh papíru, jeho složení, stáří, ale i stupeň jeho poškození. Dále se naučí rozpoznat degradaci papíru vlivem klimatických, biologických a materiálových faktorů, které ho poškozují. Učivo je rozděleno do následujících celků: • Vlastnosti papíru • Degradační faktory Obecné vlastnosti – plošná hmotnost, směr výroby – u nekonečného papíru, tloušťka, objemová hmotnost. Plošná hmotnost [g.m-2] – gramáž – hmotnost plochy jednoho archu o rozměrech 1 m2 - charakteristická vlastnost, podle které se materiály dělí na: • Papír – plošná hmotnost (gramáž) do 150 g.m-2. • Karton – plošná hmotnost (gramáž) 150-250 g.m-2. • Lepenka – plošná hmotnost (gramáž) nad 250 g.m-2, tuhý, tlustý, plošný materiál. • Běžný papír – 80-90 g.m-2. • Průklepový papír – 20-30 g.m-2. • Japonský papír – 3,6 g.m-2. Fyzikální vlastnosti – vlhkost, zaklížení, rozměrová stálost. Vlhkost – množství vody ve vzorku vypočtené z rozdílu mezi jeho hmotností při odběru a po vysušení do konstantní vlhkosti. Mechanické vlastnosti – tržné zatížení, pevnost v tahu, tržná délka, tažnost, odolnost v přehýbání. Chemické vlastnosti – nespalitelný zbytek, kyselost a alkalita, měďné číslo, redukovatelná síra. Kyselost a alkalita – celková kyselost nebo alkalita vodného výluhu, stanovená acidobazickou titrací hydroxidem draselným nebo kyselinou chlorovodíkovou na fenolftalein; na povrchu papíru se měří pomocí pH metru s dotykovou elektrodou, hodnota pH vodného výluhu se měří elektrodou ponornou. Optické vlastnosti – bělost – reflektivita (R∞), opacita, barevnost. Základní degradační faktory – teplota, relativní vlhkost vzduchu, nečistoty v ovzduší, světlo, působení člověka. Relativní vlhkost vzduchu – významný faktor pro degradaci papíru, optimální RV pro dlouhodobé uložení papíru je 40 – 55%. Při vyšších hodnotách se zvyšuje pravděpodobnost mikrobiálního napadení (plísně, hmyz) a je velká pravděpodobnost hydrolytického rozkladu papíru. Při nízkých hodnotách RV – pod 40 % ztrácí papír své mechanické vlastnosti, stárne a křehne. Světlo – energie, která poškozuje prakticky všechen organický materiál, nejdestruktivnější je ultrafialové záření – 280-400 nm, působení světelného záření má kumulativní charakter. Biologické degradační faktory – plísně a houby, živočišní škůdci. Plísně a houby: vyšší – makroskopické houby a nižší – mikroskopické houby (kvasinkové houby – kvasinky a vláknité houby – mikromycety - plísně). Optimální klimatické podmínky pro růst hub a plísní jsou: vlhkost vzduchu nad 70% teplota nad 15°C. Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír 5 Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ Živočišní škůdci: rybenky, pisivky, švábi a rusi, vrtavci, hlodavci, červotoči Materiálové degradační faktory – inkousty – železo-galové a dehtové, razítkové barvy. Inkoust je tekutá psací látka obsahující pigment (nerozpustný ve vodě), nebo barvivo (rozpustné ve vodě), na podklad se nanáší pomocí brka, štětce, či pera. Původní směs – ze sazí, arabské gumy a octa. V období antiky nahrazena – směsí z duběnek, gumy a vitriolu – Železo-galový inkoust. Koroze způsobená železo-galovým inkoustem - koroze nosných podložek, uvolněná kys. sírová migruje, železnaté ionty zůstávají vázány v lince inkoustu hydrolytické a oxidační reakce jsou vzájemně provázané, v originálních inkoustech byly objeveny i další kovy – zinek, měď – ty se také podílí na katalytické oxidaci celulózy, při restaurování je nutné archiválii odkyselit a ještě odstranit železnatý iont – vypráním ve vodě. 3. HODINA Preventivní ochrana sbírek na bázi papíru – v této části se posluchači seznámí s preventivní ochranou sbírek. Tato znalost je velmi důležitá především v úpravě režimu pro nakládání se sbírkovými předměty. V jednotlivých dílčích částech budou probírány tyto okruhy: • Dokument o profesi konzervátora-restaurátora • Prevence – teplota, vlhkost, světlo, prach, biologičtí škůdci • Depozitáře • Badatelé • Prezentace Dokument o profesi konzervátora-restaurátora Péče o předměty kulturního dědictví je celosvětově označována zastřešujícím výrazem - konzervace. Konzervace pak v sobě zahrnuje: preventivní konzervaci, sanační konzervaci a restaurování. Tato terminologie byla schválena Rezolucí ICOM-CC při příležitosti XV. Trienále, které se konalo 22. – 26. září 2008 v Novém Dillí a byla také potvrzena v rámci 22. generální konference ICOM 2010 v Šanghaji. Terminologie používaná v Dokumentu o profesi konzervátora-restaurátora: Preventivní konzervace je soubor nepřímých opatření vedoucích k ochraně předmětu prostřednictvím systematické kontroly a případné úpravy prostředí, v němž je či bude předmět uchováván tak, aby předměty setrvávaly v pokud možno nezměněném stavu. Z těchto důvodů by měla být preventivní konzervace upřednostňována, nicméně pokud to stav předmětu vyžaduje, mohou být použity metody sanační konzervace nebo restaurování4. Sanační konzervace spočívá v ochraně předmětu pomocí systému přímých zásahů s cílem stabilizovat jeho současný fyzický stav při maximálním úsilí o zachování komplexní hodnoty předmětu. Restaurování je činnost, která interpretuje celistvost-integritu předmětu na určitém známém stupni jeho historického vývoje. Hlavním důvodem je dosažení srozumitelnosti předmětu. V určité míře tak dochází k obnovení estetické, technické, hudební aj. funkčnosti-účinnosti předmětu. Restaurování zahrnuje nejen doplňování chybějících či silně poškozených prvků, ale také odstranění těch prvků, které srozumitelnost nebo funkčnost-účinnost předmětu omezují. Zásah Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír 6 Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ do autenticity předmětu je přitom nezbytný, ale měl by být co nejmenší. Prevence – teplota a vlhkost Měření teploty a vlhkosti – např. monitorovací systém Hanwell Instruments Enviromental, ENERGIE MaR, přenosné digitální měřiče – Testo 610, logger (záznamník) relativní vlhkosti a teploty – záznam je prováděn do energeticky nezávislé elektronické paměti, údaje lze kdykoli přenést do osobního počítače. Vlhkost lze regulovat elektronickými mobilními zvlhčovači a odvlhčovači – např. zvlhčovač B 250 od firmy PERFEKTUM GROUP je schopen udržet vlhkost až 50 % při objemu místnosti do 500 m3. Do zvlhčovačů je vhodné používat demineralizovanou vodu – netvoří se vodní kámen a voda se nekazí (zamezení růstu plísní), pravidelně kontrolovat filtry. Adsorpční odvlhčovač RUBY DRY – DH 600 – pracuje při teplotách okolního prostředí – 1-40 °C a při okolní vlhkosti vyšší než 20 %. Pokud vlhkost v místnosti prudce stoupne o 10 % okamžitě se zapne systém HI – rychlé odvlhčení.) Prevence – světlo, prach Ochranné fólie proti UV záření, lze i proti IR záření – ochrana proti světlu a teplu – př. CEIBA, SAREKO. Proti prachu – látkové obaly, krabice z alkalické lepenky, alkalického papíru – CEIBA, EMBA, PRESSEL, kompaktní regály, otevřené regály opatřené po obvodě ochrannou látkou. Prevence – biologičtí škůdci Je vhodné 1x ročně provést dezinfekci a dezinsekci ve všech prostorách, kde se nachází sbírky - př. firma DEZINSEKCE, DEZINFEKCE, DERATIZACE Alena Šoltýsová – ošetření provádí pomocí dýmovnic COOPEX SG a Cytrol SG a Fumispore – bez vedlejších účinků (i proti plísni). POZOR! – firma APLEKO provádí ošetření pomocí aerosolu – negativní dopad převážně na kovové předměty – chloridová koroze, na skle a dřevě zůstal mastný, těžko odstranitelný film. DEPOZITÁŘE Uložení: • Správné a bezpečné uložení veškerých sbírkový předmětů je základem jejich dlouhé životnosti. • Depozitáře by měly mít konstantní teplotu, která se pohybuje u normálních dokumentů kolem 18°C – neměla by přesáhnout 21°C – jsou nežádoucí prudké výkyvy • Relativní vlhkost kolem 45% - rozhodně by neměla být vyšší než 55%. • U fotografického materiálu je doporučená teplota do 4°C a RV 33%! • Vhodnost častého odstraňování prachu (výskyt plísní, zvýšená vlhkost = biologičtí škůdci,...). Obaly: • Archivní papír – vyroben z bavlny, lnu, konopí; pH studeného výluhu 7,5 – 10 (alkalická rezerva) – pro přímý kontakt se sbírkovými předměty • Fotoarchivní papír – pro fotografický materiál – pH 6,5 – 7 • Nesmí obsahovat redukovatelnou síru – fotomateriál černá (obsahuje stříbro)! BADATELÉ • V minulosti – studium písemností – záležitost profesionálních badatelů • V současnosti – prudký nával „příležitostných“ badatelů (hledají informace i z hlediska jiného oboru než historického) • Neznají zásady práce s materiálem • Zvyšují se požadavky na velké množství poskytnutého studijního materiálu (využití mikrofilmů, digitalizace sbírek) Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír 7 Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ PREZENTACE Podmínky vystavení: • Standardy ISO 105. • Klimatické podmínky: konstantní, RV 50 % s ± 5 %; teplota v rozmezí 15 - 20 ± 2 °C. • Ovzduší: ochrana před účinky plynných nečistot (oxidu siřičitého, oxidů dusíku, přízemního ozonu) zvláště v městských aglomeracích. • Materiály: nesmí uvolňovat žádné škodliviny (např. formaldehyd, kyselinu octovou). • Světlo: kumulativní negativní dopad; intenzita osvětlení je 100 lx; UV odfiltrováno (max. 10 μW·lm-1); eliminace celkové doby osvětlení. 4. HODINA Konzervování-restaurování sbírkových přemětů – v této hodině se účastníci seznámí s jednotlivými fázemi konzervování-restaurování papíru. Učební látka je rozdělena do následujících celků: • Dezinfekce • Čištění • Odkyselování • Doklížení a zpevnění • Lepení • Opravy • Doplňky a skeletizace • Rovnání a lisování Dezinfekce se provádí ponořením do fungicidního nebo dezinfekčního roztoku, tamponováním, nátěrem, postřikem nebo vložením mezi filtrační papíry, které jsou nasycené dezinfekčním přípravkem nebo expozicí parami (alkoholy, fenoly, alkylační činidla, kvartérní amoniové soli, lastanoxy, sloučeniny boru, chlor a jod, oxidační činidla, mikrovlny). Zásada dodržení koncentrace a doby působení dezinfekčního přípravku! Čištění – mechanické, tzv. suché čištění, čištění pomocí vodných systémů, pomocí organických rozpouštědel, na principu chemické reakce. Odkyselení kyselost papíru – dominantní faktor určující životnost papíru, působí hydrolytické štěpení vazeb a tím krácení celulózových vláken, neutralizační zásah – odkyselení – likviduje slabé i silné kyseliny a zanechává alkalickou rezervu. Metoda – promytí vodou – celkově nedostatečná!!! Individuální odkyselení se provádí pomocí uhličitanu hořečnatého nebo vápenatého. 1) Suspenze 5 g uhličitanu vápenatého ve 12 litrech destilované vody se probublává s oxidem uhličitým v tlakové láhvi přes 10 cm vrstvu granulovaného mramoru při tlaku kolem 200 kPa. Doba přípravy se pohybuje kolem čtyř hodin. 2) 4 g uhličitanu hořečnatého se promíchá v 1 litru destilované vody a probublá se oxidem uhličitým po dobu 2 hodin. 3) Lépe je používat směs hydrogenuhličitanu vápenatého a hořečnatého – ty nám zaručí dostatečné odkyselení a alkalickou rezervu. Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír 8 Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ Magnesie – minerální voda optimálního složení pro odkyselení – má 10x více hydrogenuhličitanu hořečnatého než vápenatého. Doklížení a zpevnění Podmínkou vhodného použití zpevňující látky je použití zředěných roztoků a makromolekul nižší molekulové hmotnosti. Rozpouštědlo – alkoholové roztoky usnadňují penetraci konsolidantů do podložky. Čím je papír ve vyšším stupni degradace – tím nižší je obsah vody v rozpouštědle. S klesající polaritou klesá jeho interakce s celulózou. Roztoky se nanáší: 1) ponor, nátěr štětcem – u nedegradovaných předmětů; 2) postřik kombinovaný s vysoušením – aplikovat u degradovaných materiálů Lepení Lepení papíru je nejstarší způsob restaurování v minulých dobách, vhodná je určitá příbuznost lepidla s papírem – dobré adhezní vlastnosti a slučitelnost materiálů, pevnost spoje by měla být přibližně stejná jako pevnost papíru. Používají se přírodní i modifikovaná lepidla (škrob, klíh, étery a estery celulozy). OPRAVY TRHLIN Scelování pokud záleží na estetickém účinku a objekt nebude příliš namáhán – scelení v tržné ploše. Papírové záplaty – málo klížené ruční, strojové papíry nebo japonský papír – jejich kvalita se musí blížit vlastnostem originálu – určení vlákenného složení originálu – odlití papírové záplaty z připravené papíroviny – důležitá shoda síly obou papírů. Dolévání – ruční či strojové / v papírovině má obsah vláken tvořit 1-5% s 0,5% klížidla/ - nános vodné suspenze papírových vláken na chybějící místa a jejich následné odvodnění. Skeletizace • Používá se u papíru, kde došlo ke zhroucení vláknité struktury celulózy. • Nutné vytvoření nové nosné kostry – skeletu – celoplošná skeletizace. • Spojení papíru s podložkou vysokých mechanických kvalit. • Skeletizační podložka nemá dominantní vliv na charakter ošetřovaného papíru – u maloplošných písemností se používá hlavně japonský papír. • U velmi poškozených archiválií je možná oboustranná skeletizace - lepidlo pronikne mezi vlákna japonského papíru a povrch listu a systém zprůhlední ztrátou vzduchu. Laminace pracuje se s polymerní lepivou složkou v podobě fólie nebo laminační fólie /polymerní lepivá vrstva se nanese na papírovou skeletizační podložku/ - ošetření lze provést i oboustranně. Studená laminace • Využívá průmyslově i samostatně vyráběné laminační fólie. Teplá laminace • Využívá teplou aktivaci polymerního filmu či fólie – tlakem a ochlazením dojde k pevnému spojení s originálem. Vakuové zatavování dokumentů • Mezi dvě fólie je vložen ošetřovaný papír - ty jsou po vyčerpání vzduchu svařeny k sobě – dokument je izolován od okolí a fixován v pevné poloze. Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír 9 Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ Štěpení • Metoda používaná již od poloviny 19. století. • Podélné rozštěpení papírového listu na dvě poloviny – opravy se provádějí na vnitřní straně - nedojde ke změně vzhledu originálu. • Lepidla musí odolat horké vodní lázni, která se používá při oddělování podložek. Jako nosné lepidlo se používají želatinová lepidla. Podlepování Malé formáty : • Japonský papír určené gramáže se položí na podlepovací podložku a namočí. • Připevní se po stranách papírovou lepicí páskou a nechá uschnout – vysráží se!!!! • Lepený papír se natře lepidlem a přiloží na připravenou podložku – dokonale se vyhladí a nechá uschnout – tím se zároveň vyrovná. Velké formáty: • Podlepuje se na několik vrstev vysráženého japonského papíru, či na vysrážené plátno, či silnější lepenku, podle síly původního dokumentu – nutno dodržovat směr vláken u lepenek; u japonského papíru ne – není strojově vyráběný! • Natřeme lepidlem podlepovací podložku a přilepíme na ní lepený papír – vše dokonale uhladíme fotografickým válečkem – nejlépe přes netkanou textilii (nepřilepí se). • Někdy je dobré lepený papír přes líc přetřít také lepidlem – doklíží se (po úvaze). Rovnání a lisování • Intenzita rovnacího procesu je úměrná obsahu vody v papíru. • Před vlhčením je třeba ověřit barevnou stálost • Vlhčí se parou, mlžením. • Nátěr a námok je využíván pouze jako součást dalšího ošetření. • Tlakové rovnání – působí síly kolmo na povrch. • Využívání vakuových lisů – tlakový způsob – využití tlaku zemské atmosféry – dokument je vložen mezi vzduchotěsné fólie a odsáváním vzduchu je odváděna vlhkost – tím dochází k jeho sušení a rovnání. • Podlepené dokumenty není třeba rovnat – při správném podlepení uschnou a dokonale se vyrovnají. Na konci přednášky proběhne prezentace konzervovánírestaurování sbírkových předmětů! Doporučená literatura: ĎUROVIČ, Michal a kolektiv: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Paseka, Praha 2002. ZUMAN, František: Historie řemesla a výrobní techniky. Praha 1983. JEAN, Georges: Písmo, paměť lidstva. Slovart, Martin,1994. DOLEŽAL, Jaroslav: Vazby knih. Polytechnická knižnice, III. řada, svazek 13, Praha 1987. KNEIDL, Pravoslav: Z historie evropské knihy. Svoboda, Praha1989. KOPECKÁ, Ivana; NEJEDLÝ, Vratislav: Průzkum historických materiálů. Grada, Praha 2005. ZELINGER, Jiří; KUBIČKA, Roman: Výkladový slovník. Grada, Praha 2004. KOLAŘÍK, Ladislav: Restaurování písemných památek a tvorba faksimilií. Praha 1991. IX. seminář restaurátorů a historiků, Frenštát, 1994. X. seminář restaurátorů a historiků, Litomyšl, 1997. XI. seminář restaurátorů a historiků, Litoměřice, 2000. XII. seminář restaurátorů a historiků, Praha, 2003. XIII. Seminář restaurátorů a historiků, Třeboň, 2006. VOIT, Petr: Encyklopedie Knihy. Libri, Praha, 2008. Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír 10 Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“ Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír 11 Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – knihy, papír metodika přednášky Mgr. Dana Modráčková vedoucí oddělení konzervace a restaurování Regionální muzeum v Chrudimi Široká ul. 86, 537 01 Chrudim tel.: +420 464 620 566 e-mail: [email protected] www.muzeumcr.cz Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1 tel.: +420 495 512 391, +420 495 512 392 e-mail: [email protected] www.muzeumhk.cz
Podobné dokumenty
seznam knih - Římskokatolická farnost Chlebovice
Zdraví z lékárny Boží
Náš krakonoš
Měl jsem rád jedno děvče
Dvojí domov
Dvojí domov
Balady a romance
Hadráři z Emauz
Hadráři z Emauz
Obrázky z kukátek
Obrázky z kukátek
Dvojí domov
Odpusť, Natašo!,...
13. ročník (květen 2014) - 16. Setkání lékařů ČR a SR v Litomyšli
V 70. až 90. letech dvacátého století byly provedeny důležité studie, jejichž základem bylo
dočasné přestěhování astmatiků s alergií na roztoče do hypoalergenního prostředí v sanatoriích nebo...
Kinetická typografie: teorie a techniky
materiálů a nástrojů a s nimi souvisejícími psacími technikami. Zpočátku, kdy ještě nelze mluvit o písmu jako takovém, se jednalo o různé
uzlové systémy či vroubkové hole a podobně. Později, s rozv...