Zde si můžete stáhnout celý článek.

Transkript

07-14 Hurzeler 8: MUSTR VELKY
15.10.2009
11:29
Stránka 7
Implantologie
Klinické komplikace a deficity u jednofázového postupu implantace
Markus B. Hürzeler, prof., Dr. med. dent.*, Stefan Fickl, Dr. med. dent.**, Otto Zuhr, Dr. med. dent.***,
Hannes Wachtel, prof., Dr. med. dent.****
Estetický výsledek ošetření implantáty ve frontálním úseku je jedním z naléhavých úkolů
moderní zubní medicíny. To platí zvláště pro jednofázový postup (single-step), u kterého se
extrakce, implantace a augmentace provádějí v průběhu jednoho jediného chirurgického
zákroku. Tyto stále oblíbenější postupy jsou výhodné z hlediska zachování měkkých tkání,
zvláště v aproximálním prostoru, ovšem při nevhodném výběru pacienta mohou díky vyššímu riziku a možným komplikacím rychle vést k neúspěchu. Klinická zkušenost a vědecké
poznatky nám říkají, že okamžitou implantaci musíme dělit do dvou skupin: Náhrada jednoho zubu implantátem a náhrada více sousedních zubů. Při správné indikaci mohou implantace v rámci náhrady jednoho zubu často vést k uspokojivým estetickým výsledkům.
Ovšem u stejného jednofázového postupu u více sousedících implantátů je výsledek mnohem méně předvídatelný a je spojen s vysokým klinickým rizikem. Cílem tohoto článku je na
příkladu dvou kazuistik ukázat komplexnost a rizikovost okamžité implantace.
Souhrn
(Poprvé zveřejněno v časopise The European Journal of Esthetic Dentistry, č. 2, ročník 1, 2006)
Úvod
Základní úvahy
Esteticky náročná rehabilitace náhradou nesenou implantáty ve frontálním úseku je dnes jedním z nejobtížnějších problémů moderní zubní medicíny. Vedle
dosavadních vícefázových postupů podle Brånemarka
(staged approach)1 jsou v těchto situacích stále oblíbenější jednofázové postupy (single-step)2–5. Při tomto postupu
proběhne extrakce, implantace a augmentace v jedné návštěvě, což je výhodné menší časovou náročností a tím
pádem i komfortnějším průběhem pro pacienta3, 4, 6.
V esteticky exponovaném úseku je jednodobý postup
z hlediska zachování architektury měkkých tkání oproti
vícedobému postupu lepší3, 7. Morfologické změny, které
nastávají po extrakci, však u jednodobého postupu mohou
ohrozit estetický výsledek8–10. V předkládaném článku
ukazujeme, jak může být okamžitá implantace komplexní
a jakým omezením podléhá. V následujícím textu popisujeme klinické stavy, u kterých můžeme při jednodobém
postupu docílit předvídatelných estetických výsledků,
ale též stavy, kde můžeme očekávat problémy.
Z četných klinických, rentgenologických a histologických studií vyplývá, že hojení extrakčního alveolu
probíhá na jedné straně prostřednictvím resorpce původních stěn alveolu zvnějšku a na druhé straně kostním vyhojením alveolu zevnitř. Co se týká morfologických
změn, Schropp a kol. v jedné klinické studii ukázali, že se
v průběhu 6–12 měsíců resorbuje asi 50 % bukolinguálního rozměru alveolárního hřebene10. V rámci těchto morfologických změn se snížil vertikální rozměr alveolárního
hřebene o 2,0–4,5 mm10. Většina těchto změn se vyskytla
v prvních čtyřech měsících hojení a přestavby. Dvě třetiny horizontálních změn při tom proběhly v bukální části.
Změny rozměrů alveolární kosti po extrakci mohou
ovlivnit různé faktory6. Při tom mohou hrát důležitou roli
systémové (např. kouření) a lokální faktory (např. biotyp
gingivy i počet a vzájemné prostorové vztahy zubů). Bylo
též prokázáno, že u více sousedících extrakčních alveolů
jsou zvláště apikokoronální změny větší než u jednotlivých alveolů6, 10. Morfologické změny po extrakci nelze
ovlivnit ani zavedením implantátů do extrakčních alveolů11. Z toho lze vyvodit, že zvláště u jednodobého postupu
(extrakce a okamžitá implantace) můžeme očekávat velké
změny struktury tkání.
Stupněm oseointegrace po okamžité a odložené implantaci se zabývaly různé studie. Krátkodobě je životnost implantátů po okamžité a odložené časné implantaci
srovnatelná12. Kromě toho je životnost implantátů po okamžité a odložené časné implantaci obdobná jako u implantátů, které byly zavedeny do zhojeného alveolárního
hřebene (odložená, pozdní implantace)4, 13–15. Co se tedy
týká čistě uchování implantátů v ústech, je okamžitá implantace vědecky podloženým postupem. Oproti pouhé
****Lehrbeauftragter, Abteilung Poliklinik für Zahnerhaltung und Parodontologie, Klinik für Zahn-, Mund- und
Kieferheilkunde, Albert-Ludwigs-Universität, Freiburg,
SRN
****Privatpraxis, München, SRN
****Privatpraxis, München, SRN
****Klinischer außerordentlicher Professor, Poliklinik für
Zahnerhaltungskunde und Parodontologie, Zahnmedizinische Fakultät, Freie Universität Berlin, SRN
Quintessenz, 18. ročník, duben 2009
7
15.10.2009
11:29
Stránka 8
Implantologie
životnosti však estetický výsledek okamžitých implantací
téměř nebyl vědecky zkoumán3, 16. Estetické neúspěchy,
zvláště ty v horním frontálním úseku, mohou mít ničivé,
často ireverzibilní klinické následky. Protože se oseointegruje velká většina implantátů, je možné estetické chyby
následně upravit jen v omezené míře.
Pro estetické hodnocení prací na implantátech můžeme
použít i estetické parametry, které byly formulovány pro
konvenční náhrady kotvené na vlastních zubech17, 18.
Podstatnými cíli ošetření jsou intaktní papily a harmonický průběh gingivy bez recesů bukálních měkkých tkání19, 20.
Odborná literatura o estetice náhrad nesených na implantátech sestává většinou ze studií o ošetření/nahrazení
jednoho zubu. V těchto případech však výška tkání papily závisí na výšce kosti v okolí implantátu méně než na
výšce kosti aproximálně u sousedních zubů16, 21. Proto by
u implantátu zavedeného v optimální poloze odstup mezi
implantátem a sousedním zubem měl činit minimálně
1,5 mm22, aby nedošlo k resorpci interproximální kosti
a aby nedošlo k oploštění papily.
Když porovnáváme jednofázový a vícefázový postup
z hlediska estetiky, musíme rozlišovat dvě podstatné složky: bukální a aproximální oblast. Podle studií zabývajících se interproximální výškou papil se ukázalo, že při vícefázovém postupu je možné zachovat asi čtyři milimetry
měkkých tkání nad úroveň kosti16. Kan a kol. však po okamžité implantaci a přímém zatížení provizorní náhradou
nezjistili téměř žádnou ztrátu tkání papily3. Schropp a kol.
ukázali, že riziko ztráty nebo dokonce vzniku miskovitých papil bude po odložené implantaci sedmkrát vyšší
než u implantace okamžité7. Stav měkkých tkání se však
v období od výchozího stavu až po 1,5 roku po implantaci výrazně zlepšil natolik, že v tomto okamžiku již nebyl
patrný žádný významný rozdíl7. Je tak možné konstatovat,
že jednofázový postup bude z hlediska zachování papilární tkáně výhodný oproti tradičnímu vícefázovému postupu minimálně v časné fázi.
Co se týká zachování měkkých tkání v bukální krajině,
bude rozhodujícím faktorem dostatečný rozměr bukální
kostní lamely20, 23. Grunder u vícefázového postupu zjistil,
že jeden rok po nasazení definitivní práce došlo k průměrnému ústupu bukálních měkkých tkání ve srovnání se stavem v době zavedení o 0,6 mm16. Kan a kol. naproti tomu
u jednofázového postupu rok po nasazení definitivní práce hovoří pouze o malých změnách apikokoronální dimenze komplexu bukálních měkkých tkání3. Kromě toho
Kan a kol. ukázali, že fenotyp gingivy pacienta může rozhodujícím způsobem ovlivnit stabilitu bukálních měkkých tkání a že u pacientů s tlustou a plochou gingivou
bude labiální recesus méně pravděpodobný než u pacientů s vysokým girlandovitým průběhem gingivy a tenkou
tkání24.
Údaje z literatury bychom měli interpretovat tak, že
u jednofázového postupu budeme moci dosáhnout lepších
estetických výsledků než u postupu vícefázového za předpokladu, že pečlivě vybereme vhodného pacienta. V této
8
souvislosti je rozhodující tlustý parodontální biotyp,
intaktní labiální kostní lamela a dostatek kosti apikálně
od extrakčního alveolu. U rekonstrukce více extrakčních
alveolů je však dosažení uspokojivých estetických výsledků podstatně obtížnější. Extrakce více sousedních zubů v horním frontálním úseku často vede ke kolapsu bukální kostní lamely a k oploštění aproximální podpůrné
tkáně. U více sousedních extrakčních alveolů literatura
popisuje větší změny tkání než u osamocených extrakčních alveolů, které navíc mohou probíhat po delší dobu10.
Zdá se, že chybějící závěsný aparát sousedních zubů, který u mezery po extrakci jednoho zubu brání kompletnímu
kolapsu aproximálních měkkých tkání, u vícečetné extrakce povede k nepředvídatelným morfologickým změnám měkkých tkání. Navíc u sousedících okamžitě zavedených implantátů máme k dispozici jen málo vědecky
podložených údajů nebo klinických protokolů naznačujících, jak docílit estetického úspěchu25.
Kazuistika 1
Do ordinace se dostavila 50letá pacientka s pokročilou
parodontitis (obr. 1 a 2). Již předtím ztratila více zubů
a všechny zbývající zuby v horní čelisti se viklaly a vyznačovaly se pokročilou resorpcí kosti. Stav celého chrupu jsme hodnotili jako beznadějný a v léčebném plánu
jsme navrhli v jedné fázi spojit extrakci a okamžitou implantaci. V této kazuistice se nadále budeme soustředit
na horní čelist. Po extrakci jsme odklopili mukoperiostální lalok. Abychom zachovali aproximální okrsky
tkáně, provedli jsme incizi na palatinální straně a lalok
odklopili bukálně (obr. 3). Do extrakčních alveolů
v horní čelisti jsme okamžitě zavedli osm implantátů
(obr. 4). Vzniklé okrsky s nerovnoměrným množstvím
tkáně mezi implantáty a labiální kostní lamelou jsme
augmentovali lokálně odebranými kostními chipsy (obr.
5). Pro okamžité zatížení jsme vybrali čtyři implantáty,
Obr. 1 Panoramatický snímek, na kterém je patrné onemocnění parodontu 50leté pacientky.
15.10.2009
11:29
Stránka 9
Implantologie
Obr. 2 Klinický stav před ošetřením.
Obr. 2a Pohled zpředu.
Obr. 2b Okluzální pohled na horní čelist.
Obr. 2c Okluzální pohled na dolní čelist.
Obr. 3 Okluzální pohled po odklopení a extrakci zubů.
Všimněme si vedení řezu na palatinální straně, který má
usnadnit uzávěr rány.
Obr. 4 Do extrakčních alveolů bylo zavedeno osm implantátů.
Obr. 5 Mezery mezi krčky implantátů a labiální kostní lamelou
byly vyplněny chipsy autogenní kosti.
Obr. 6 Do vybraných implantátů jsme zavedli provizorní abutmenty, na kterých jsme kotvili provizorium.
9
15.10.2009
11:29
Stránka 10
Implantologie
Obr. 7 Provizorium jsme po úpravě nasadili na čtyři implantáty, které jsme vybrali pro okamžité zatížení.
do kterých jsme zavedli provizorní abutmenty (obr. 6).
Na zbylé implantáty, které jsme chtěli zatížit později,
jsme nasadili vhojovací válečky. Provizorní náhradu,
která byla zhotovena před zákrokem, jsme upravili
a nasadili na zmíněné vybrané čtyři implantáty (obr. 7).
Šest měsíců po implantaci jsme sejmuli otisk na definitivní náhradu. Vyzkoušeli jsme individualizované celokeramické abutmenty a zašroubovali jsme je až do doporučovaného bodu (obr. 8). Fixní náhradu s kovovou konstrukcí, která navzájem propojovala implantáty (obr. 9
a 10), jsme poté nacementovali. Architektura gingivy zůstala v průběhu hojení zachována. V prvních šesti měsících po extrakci došlo pouze k malým změnám morfologie tkání. Šest let po implantologickém ošetření byly
všechny implantáty stále ještě oseointegrovány. Na pa-
Obr. 8 Na implantáty jsme připevnili celokeramické abutmenty a zašroubovali jsme je až do doporučeného bodu.
Obr. 8b Okluzální pohled.
Obr. 9 Definitivní práce. Architektura měkkých tkání zůstala v průběhu ošetření zachována.
10
15.10.2009
11:29
Stránka 11
Implantologie
Obr. 10 Panoramatický snímek po nasazení definitivní práce.
Výška kosti v okolí implantátů je vyhovující.
Obr. 11 Panoramatický snímek, šest let po ošetření. Výška
kosti interproximálně v okolí implantátů je zachována.
noramatickém snímku je patrné, že mesiálně a distálně
od implantátů nedošlo k žádné resorpci kosti v okolí implantátů (obr. 11). Došlo však k výraznému recesu měkkých tkání (obr. 12). Objem interdentálních tkání zůstal
zhruba stejný, ale bukálně byly v měkkých tkáních patrné recesy až do hloubky čtyř milimetrů.
Kazuistika 2
Obr. 12 V průběhu šesti let došlo k výraznému úbytku měkkých tkání. Všimněme si výrazného recesu na bukální straně.
Interdentálně je úbytek měkkých tkání pouze nevýrazný.
Do ordinace se dostavil 34letý pacient s nálezem vnější resorpce u pravého středního řezáku (obr. 13). Navrhli
jsme extrakci zubu a okamžitou implantaci, což jsme také
provedli. V tomto případě jsme zvolili postup bez incize,
abychom předešli traumatizaci spojené s odklopením laloku a pooperačnímu jizvení (obr. 14). Implantát jsme
okamžitě zatížili, k formování (conditioningu) a opoře
měkkých tkání sloužila provizorní korunka (obr. 15). Šest
Obr. 13 Klinický stav před ošetřením.
Obr. 13a Pohled zpředu, kde jsou patrné známky vnější resorpce kořene pravého středního řezáku.
11
15.10.2009
11:29
Stránka 12
Implantologie
Obr. 14 Extrakci jsme provedli bez odklopení a bez traumatizace okolních měkkých tkání.
Obr. 15 Po okamžité implantaci jsme na implantát zavedli provizorní korunku, abychom tvarovali měkké tkáně.
Obr. 16 Šest měsíců po implantaci jsme pomocí individualizované otiskovací kapny provedli otisk na definitivní práci.
Obr. 17 Po zavedení celokeramického abutmentu jsme nacementovali definitivní práci. Architektura měkkých tkání se
v průběhu hojení uchovala.
Obr. 18 Klinický stav tři roky po ošetření.
Obr. 18a Pohled zpředu: Došlo k minimálnímu vertikálnímu úbytku měkkých
tkání.
12
Obr. 18b Okluzální pohled: Významný
úbytek měkkých tkání v horizontálním
rozměru.
Obr. 18c Pohled ze strany: Výrazný úbytek měkkých tkání horizontálně.
15.10.2009
11:29
Stránka 13
Implantologie
měsíců po zavedení implantátu a okamžitém zatížení provizorní korunkou jsme otiskli na definitivní práci (obr.
16): zavedli jsme celokeramický abutment a definitivní
náhradu – celokeramickou korunku – jsme nacementovali. Na pohledu zpředu po ošetření (obr. 17) je patrné úspěšné zachování architektury měkkých tkání. Na fotografiích z frontálního a okluzálního pohledu, které jsme zhotovili tři roky po ošetření, je však patrné, že došlo
k malému vertikálnímu ústupu tkání a masivnímu zmenšení objemu měkkých tkání v horizontálním směru (obr.
18).
Diskuse
Uvedené klinické případy a vědecké poznatky naznačují, že okamžitou implantaci bychom měli dělit do dvou
skupin: implantace jako náhrada jednoho zubu a více sousedících implantátů.
Proces přestavby tkání po extrakci zubu může probíhat
po dlouhou dobu. Tyto procesy však tam, kde byl extrahován jediný zub, probíhají v menším rozsahu, protože
kost se zachovanou výškou v okolí sousedních zubů stabilizuje měkké tkáně v aproximální krajině okolí implantátu a tím brání jejich významnému úbytku16, 21. V této
souvislosti je třeba zdůraznit zásadní význam zavedení
implantátu do optimální polohy tak, aby neohrozil výšku
kosti u sousedních zubů6.
Z pohledu odbornosti je okamžitá implantace, co se životnosti implantátů týče, rovnocenná s tradičním postupem4, 13–15. Z pohledu estetiky máme k jednofázovému
postupu jen málo vědeckých poznatků, ovšem v určitých
klinických situacích můžeme docílit lepších estetických
výsledků než u vícefázového postupu, zvláště co se týká
zachování interproximálních měkkých tkání. To však vyžaduje pečlivý a důkladný výběr vhodných pacientů3.
Vysoké riziko je u pacientů s tenkým parodontálním biotypem, protože zde musíme po extrakci počítat s většími
alteracemi tkáně. U těchto pacientů mohou být recesy
měkkých tkání – zvláště bukálně – z důvodu přestavby
tkání a ustalování biologické šířky hlubší než 0,6–1 mm
pozorovaných u vícefázového postupu26.
Byly vyvinuty a stále se vyvíjejí techniky a jejich modifikace, jak se vyhnout recesům tkání po okamžité implantaci. Pro úpravu tkání u pacientů s tenkým parodontálním biotypem můžeme měkké tkáně na bukální straně
před výkonem augmentovat subepiteliálním pojivovým
štěpem, a tak působit proti pooperačnímu ústupu tkání27.
V případech, kde jsou tkáně deficitní již před výkonem,
musíme navíc použít techniky, které budou bránit zvětšení defektu po implantaci a tak budou působit proti estetickému neúspěchu. V takových případech se zdá, že velký
klinický potenciál má technika ortodontické extruze příslušného zubu. O tomto postupu však téměř nemáme
k dispozici žádné studie a z důvodu klinických omezení
se extruze zatím nestala standardní metodou, nasazovanou před jednofázovým postupem28, 29.
Dosažení esteticky uspokojivého výsledku u více sousedících implantátů je naproti tomu mnohem méně předQuintessenz, 18. ročník, duben 2009
vídatelné, protože míru přestavby tkání ve srovnání
s implantátem nahrazujícím jeden zub nelze před výkonem prakticky vůbec odhadnout. Hlavně z důvodu chybění závěsného aparátu sousedních zubů dochází k oploštění průběhu gingivy a morfologickým změnám po dlouhou dobu. U první kazuistiky vidíme, že i léta po implantaci je třeba počítat se změnami architektury gingivy.
Mimo to se zdá, že vyplnění inkongruencí mezi krčkem
implantátu a stěnou extrakčního alveolu autogenními
kostními chipsy nestačí ke stabilizaci extrakčního alveolu
ani k zabránění ústupu měkkých tkání. Můžeme se domnívat, že k udržení opory pro struktury měkkých tkání
může do určité míry pomoci neresorbovatelný xenogenní
kostní výplňový materiál.
Z klinického pohledu by bylo žádoucí, abychom byli
schopni přenést výhody jednofázového postupu i tam,
kde budeme zavádět více implantátů vedle sebe. Ze studií
týkajících se estetiky náhrad jednoho zubu můžeme soudit, že zachování interdentálních měkkých tkání a papil
bude spíše podpořeno okamžitým zavedením implantátů.
U jednofázového postupu je však zvláště u tenkých parodontálních biotypů velkým problémem pooperační recesus měkkých tkání. Proto nelze jednofázový postup
z důvodu špatné předvídatelnosti alterací měkkých tkání
po výkonu vůbec provádět se spolehlivým a předvídatelným výsledkem. Jsou však k dispozici různé techniky,
které prostřednictvím přestavby vertikální komponenty
alveolární kosti budou působit proti resorpcím vyskytujícím se po extrakci. U kostních augmentací však dochází
k rozsáhlé a dlouho trvající resorpci. Ze studií víme, že
výška kosti u výchozího klinického stavu až do doby tří
let po výkonu neustále klesá. Tímto přetrvávajícím úbytkem tkání je do velké míry ovlivněno i dosažení estetických výsledků32, 33. V této souvislosti se zdá, že distrakční
osteogeneze bude z hlediska dlouhodobé stability účinnější než augmentace autologními kostními bločky
a řízenou kostní regenerací. Je to však postup velmi citlivý na techniku provedení, často klinicky komplikovaný
a spojený s velkými omezeními pro pacienta30, 31.
Dosažení přirozeného vzhledu a tvaru gingivy v okolí
více sousedících implantátů stále zůstává velkým problémem. Okamžitou implantaci v indikaci náhrady jednoho
zubu můžeme provést s předvídatelným výsledkem tam,
kde je tlustý parodontální biotyp a dostatek tvrdých
a měkkých tkání. Tam, kde je fenotyp gingivy tenký, chybí bukální kostní lamela nebo je dokonce již recesus měkkých tkání, narážíme na přísné limity tohoto postupu
ošetření. V této souvislosti je pro dosažení vysoce estetického výsledku nutný důkladný a detailně naplánovaný
postup ošetření. V takových případech často musíme postupovat tradičním, vícefázovým postupem a kvůli prevenci větších úbytků tkání po výkonu musíme sáhnout po
dalších zákrocích (štěp z pojivové tkáně, ortodontická extruze, řízená kostní regenerace, distrakční osteogeneze).
Pro situace s více sousedícími implantáty však neexistují
žádné standardní doporučené postupy. Z estetického hlediska však není okamžitá implantace v situacích, kdy im13
15.10.2009
11:29
Stránka 14
Implantologie
plantáty nahrazujeme více sousedících zubů, klinicky rutinním postupem a z vědeckého pohledu také není dodnes
jasně dokumentovaný.
Závěr
Ukázalo se, že okamžitá implantace je z hlediska oseointegrace srovnatelná s tradičním protokolem s odloženou
implantací. Co se týká dosažení estetických výsledků
a přínosu pro pacienta, mohou být však jednofázové postupy v určitých indikacích lepší a výhodnější. Zvláště
tam, kde je tlustý biotyp gingivy a dostatek měkkých
a tvrdých tkání, můžeme postupovat jednofázově
s výbornými estetickými výsledky. Oproti tomu je docílení a uchování estetiky gingivy v okolí sousedících implantátů a též v případech nedostatečného množství měkkých a tvrdých tkání z klinického hlediska nepředvídatelné. V této souvislosti jsou dosud používané vícefázové
postupy stále cennými metodami, především v situacích
s více sousedícími implantáty.
12. Yukna RA. Clinical comparison of hydroxyapatite-coated titanium dental implants placed in fresh extraction sockets and healed sites. J Periodontol 1991;
62: 468–472.
13. Mensdorff-Pouilly N, Haas R, Mailath G, Watzek G. The immediate implant:
A retrospective study comparing the different types of immediate implantation. Int J Oral Maxillofac Implants 1994; 9: 571–578.
14. Gelb DA. Immediate implant surgery: Three-year retrospective evaluation of
50 consecutive cases. Int J Periodontics Restorative Dent 1993; 8: 388–399.
15. Kan JY, Rungcharassaeng K, Umezu K, Kois J. Dimensions of peri-implant
mucosa: An evaluation of maxillary anterior single implants in humans. J
Periodontol 2003; 74: 557–562.
16. Grunder U. Stability of the mucosal topography around single-tooth implants
and adjacent teeth: 1-year results. Int J Periodontics Restorative Dent 2000;
20: 11–17.
17. Belser UC. Esthetics checklist for the fixed prosthesis. Part 2: Biscuit bake
try-in. In: Shärer P, Rinn LA, Kopp FR (eds). Esthetic Guidelines for Restorative Dentistry. Chicago: Quintessence, 1982: 188–192.
18. Magne P, Belser UC. Bonded Porcelain Restorations in the Anterior
Dentition: A Biomimetic Approach. Chicago: Quintessence, 2002.
19. Belser UC, Bernard JP, Buser D. Implant-supported restorations in the anterior region: Prosthetic considerations. Pract Periodontics Aesthet Dent 1996; 8:
875–883, quiz 884.
20. Belser UC, Buser D, Hess D, Schmid B, Bernard JP, Lang NP. Aesthetic implant restorations in partially edentulous patients—A critical appraisal.
Periodontol 2000 1998; 17: 132–150.
21. Choquet V, Hermans M, Adriaenssens P, Daelemans P, Tarnow DP, Malavez
C. Clinical and radiographic evaluation of the papilla level adjacent to singletooth dental implants. A retrospective study in the maxillary anterior region. J
Periodontol 2001; 72: 1364–1371.
Literatura
1. Brånemark PI, Zarb GA, Albrektsson T. Tissue Integrated Prostheses:
Osseointegration in Clinical Dentistry. Chicago: Quintessence, 1985.
2. Polizzi G, Grunder U, Goene R, et al. Immediate and delayed implant placement into extraction sockets: A 5-year report. Clin Implant Dent Relat Res
2000; 2: 93–99.
3. Kan JY, Rungcharassaeng K, Lozada J. Immediate placement and provisionalization of maxillary anterior single implants: 1-year prospective study. Int J
Oral Maxillofac Implants 2003; 18: 31–39.
4. Garber DA, Salama MA, Salama H. Immediate total tooth replacement.
Compend Contin Educ Dent 2001; 22: 210–216, 218.
5. Touati B, Guez G. Immediate implantation with provisionalization: From literature to clinical implications. Pract Proced Aesthet Dent 2002; 14: 699–707,
quiz 708.
6. Chen ST, Wilson TG Jr, Haemmerle CF. Immediate or early placement of implants following tooth extraction: Review of biologic basis, clinical procedures, and outcomes. Int J Oral Maxillofac Implants 2004; 19(Suppl): 26–28.
7. Schropp L, Kostopoulos L, Wenzel A, Isidor F. Clinical and radiographic performance of delayed-immediate single-tooth implant placement associated
with peri-implant bone defects. A 2-year prospective, controlled, randomized
follow-up report. J Clin Periodontol 2005; 32: 480–487.
22. Esposito M, Ekestubbe A, Grondahl K. Radiological evaluation of marginal
bone loss at tooth surfaces facing single Brånemark implants. Clin Oral
Implants Res 1993; 4: 151–157.
23. Buser D, von Arx T. Surgical procedures in partially edentulous patients with
ITI implants. Clin Oral Implants Res 2000; 11(Suppl 1): 83–100.
24. Tarnow DP, Cho SC, Wallace SS. The effect of inter-implant distance on the
height of inter-implant bone crest. J Periodontol 2000; 71: 546–549.
25. Saadoun AP, LeGall M, Touati B. Selection and ideal tridimensional implant
position for soft tissue aesthetics. Pract Periodontics Aesthet Dent 1999; 11:
1063–1072, quiz 1074.
26. Studer S, Lehner C, Bucher A, Schärer P. Soft tissue correction of a single-tooth pontic space: A comparative quantitative volume assessment. J Prothet
Dent 2000; 83: 402–411.
27. Salama H. Prosthodontics, periodontics, and orthodontics: A multidisciplinary approach to implant dentistry—Part I. Dent Implantol Update 1995;
6(9): 65–68.
28. Salama H. A multidisciplinary approach to implant dentistry: Prosthodontics,
periodontics, orthodontics—Part II. Dent Implantol Update 1995; 6(10):
77–79.
8. Araujo MG, Sukekava F, Wennstrom JL, Lindhe J. Ridge alterations following
implant placement in fresh extraction sockets: An experimental study in the
dog. J Clin Periodontol 2005; 32: 645–652.
29. Simion M, Jovanovic SA, Tinti C, Benfenati SP. Long-term evaluation of osseointegrated implants inserted at the time or after vertical ridge augmentation. A retrospective study on 123 implants with 1-5 year follow-up. Clin Oral
Implants Res 2001; 12: 35–45.
9. Botticelli D, Berglundh T, Lindhe J. Hard-tissue alterations following immediate implant placement in extraction sites. J Clin Periodontol 2004; 31:
820–828.
30. Cordaro L, Amade LS, Cordaro M. Clinical results of alveolar ridge augmentation with mandibular block bone grafts in partially edentulous patients prior
to implant placement. Clin Oral Implants Res 2002; 13: 103–111.
10. Schropp L, Wenzel A, Kostopoulos L, Karring T. Bone healing and soft tissue
contour changes following single-tooth extraction: A clinical and radio-graphic 12-month prospective study. Int J Periodontics Restorative Dent 2003; 23:
313–323.
31. Chiapasco M, Romeo E, Casentini P, Rimondini L. Alveolar distraction osteogenesis vs vertical guided bone regeneration for the correction of vertically
deficient edentulous ridges: A 1-3-year prospective study on humans. Clin
Oral Implants Res 2004; 15: 82–95.
11. Degidi M, Piattelli A. Immediate functional and non-functional loading of
dental implants: A 2- to 60-month follow-up study of 646 titanium implants. J
Periodontol 2003; 74: 225–241.
32. Chiapasco M, Romeo E, Vogel G. Vertical distraction osteogenesis of edentulous ridges for improvement of oral implant positioning: A clinical report of
preliminary results. Int J Oral Maxillofac Implants 2001; 16: 43–51.
14

Zde si můžete stáhnout celý článek.

Transkript

Podobné dokumenty

Boston (USA), 10. - 13. červen 2010

Nadměrná expozice gingivy – Etiologie, diagnóza a