počátky dominikánského kláštera sv. maří magdalény na malé
Transkript
POČÁTKY DOMINIKÁNSKÉHO KLÁŠTERA SV. MAŘÍ MAGDALÉNY NA MALÉ STRANĚ V PRAZE Jan Havrda – Michal Tryml Archaeologica Pragensia 21 / 2012 Historie dominikánského kláštera v Karmelitské ulici na Malé Straně je obecně známa. Kostel zasvěcený sv. Maří Magdaléně byl oficiálně vysvěcen 30. června 1709. Bohoslužebným účelům ale sloužil jen krátce, v roce 1784 byl klášter pro přílišnou zadluženost zrušen a určen ke konkurznímu prodeji (Vlček 1997; Buben 2006, 61). Krátký příběh dominikánského areálu na Malé Straně má počátek v době před třicetiletou válkou, kdy se konvent přestěhoval ze staroměstského Anežského kláštera na Malou Stranu, na majetek patřící svatovítské kapitule (obr. 1). Začalo více než stoleté úsilí o vyzdvižení nového konventu a kostela, které vyvrcholilo jeho slavnostním vysvěcením. Nový pohled na tuto etapu života dominikánské komunity umožnily výsledky nedávno ukončeného archeologického výzkumu a s ním souvisejících projektů (naposledy Havrda – Tryml 2009; Havrda – Rykl – Semerád – Tryml 2010). (183–198) I. Úvod Obr. 1: Schematický plán pražských měst vymezených barokním opevněním. Šipka označuje areál malostranského dominikánského kláštera u sv. Maří Magdalény (vyznačila N. Hladíková Trachtová). Fig. 1: Schematic plan of the Prague towns delimited by their Baroque fortifications. The arrow marks the area of the Dominican monastery of St. Mary Magdalene in Malá Strana (marked by N. Hladíková Trachtová). 183 Havrda – Tryml: Počátky dominikánského kláštera sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze 184 Obr. 2: Praha 1 – Malá Strana. Pohled na čelo ražby spojovacího tunelu mezi domy čp. 387 a čp. 459. Vpravo nahoře zdivo Z243, později interpretované jako základ presbytáře nerealizované stavby. Foto M. Kalíšek (2006). Fig. 2: Prague 1 – Malá Strana. Front view showing driving works during construction of a connection tunnel between houses Nos. 387 and 459. Above right masonry Z243, later interpreted as the foundation of a presbytery of an unfinished building. Photo by M. Kalíšek (2006). II. Terénní situace Terénní práce rozsáhlého záchranného archeologického výzkumu, vyvolaného radikální rekonstrukcí bloku mezi ulicemi Karmelitskou, Nebovidskou a Harantovou, probíhaly od roku 2004 (Havrda – Tryml 2006a). V poslední fázi výstavby, v lednu 2006, byl ražen podzemní spojovací tunel mezi oběma objekty budoucího hotelového areálu – domy čp. 387 a čp. 459 (Havrda – Tryml 2007). Při sledování terénní situace v tunelu bylo v prostoru pod jižní částí dvora domu čp. 387 zjištěno a na šesti řezech dokumentováno torzo zdi (v dokumentaci výzkumu označené jako zeď Z243). Vzhledem k míře zahloubení tunelu byla u jeho stropu zachycena jen nejspodnější partie zdi (obr. 2). Základová spára konstrukce byla zastižena na průměrné úrovni 187,90 m n. m., tj. téměř 350 cm pod povrchem dvora. Do podloží, tvořeného v tomto místě (sonda G22) hlinitými svahovými uloženinami (G22-7), na kterých se vyvinul půdní typ (G22-6) překrytý vrstvou humózního splachu (G22-5), bylo zdivo zahloubeno více než 30 cm (obr. 3, 4:řez 1). Sledovaná část konstrukce byla vyzděna z lomové opuky. Velké, na hrubo opracované kvádry byly v odkrytých partiích dlouhé 50 až 60 cm a vysoké průměrně 30 cm. Pojivem byla nažloutle šedá vápenná písčitá malta s hrudkami nerozmíchaného vápna. Od podsklepeného jihovýchodního nároží budovy, kde ražba tunelu začínala, bylo zdivo sledováno v délce téměř 8 m. Poté se vnější líc zdi lomil k jihovýchodu v úhlu téměř 90°, aby přibližně po 1 m zdivo končilo. Jeho další průběh už nebyl v prostoru tunelu, který se stáčel k jihovýchodu, sledovatelný (obr. 4). Přesnou šířku zdi se v tunelu nepodařilo zjistit, protože získané řezy nebyly kolmé k jejímu průběhu. Další průběh odhalené zdi, natož pak její datování a interpretace, byl v tu chvíli diskutabilní. Zřejmé bylo, že se jedná o základovou konstrukci narušující raně a vrcholně středověké partie nadloží. Až v březnu 2006, kdy už hlavní část výzkumných prací v terénu byla hotova a probíhaly dohledy nad výstavbou Archaeologica Pragensia 21 / 2012 Obr. 3: Praha 1 – Malá Strana. Řez 1. Terénní situace v čele ražby tunelu, při níž byla narušena zeď z opukových kamenů (Z243). Šedé vrstvy G22-5, G22-6 a G22-7 představují podloží, vrstvy G22-3 a G22-4 reprezentují nejstarší raně středověkou partii nadloží. Situování řezu je vyznačeno na obr. 4. Kresba J. Hlavatý. Fig. 3: Prague 1 – Malá Strana. Cut 1. Field situation at the front of the tunnel driving work, during which a wall built of arenaceous marl (Z243) was damaged. Grey layers G22-5, G22-6 and G22-7 represent the substratum, layers G22-3 a G22-4 form the oldest, Early Medieval part of the overlaying stratum. The location of the cut is marked in fig. 4. Drawing by J. Hlavatý. inženýrských sítí, narazily lžíce bagru východně od budovy domu čp. 387 (tedy několik metrů severně od trasy tunelu) na konstrukci z lomového zdiva (označenou zde jako Z249). Výkopy rýhy pro kanalizaci (obr. 5) byly hluboké průměrně pouze 170 cm, takže nedosáhly až na podloží a nenarušily tak středověkou partii nadloží, pouze novověké vrstvy a objekty. Navíc bylo historické nadloží značně poškozeno recentními výkopy. Archeologicky nebyla dna výkopů rýhy prohlubována. Odkrytá situace byla vyhodnocena, vybrané úseky dna a stěn začištěny a posléze fotograficky a kresebně dokumentovány (obr. 4:řez 2). Brzy bylo zřejmé, že základy (Z249), které byly odkryty na několika místech, je možné bezpečně ztotožnit se zdivem dokumentovaným při ražbě tunelu (Z243). Po vynesení do plánu se potvrdilo, že tentokrát byla odkryta severní část téže konstrukce. Průběh trasy výkopu a jeho malá šířka byly příčinou, že ve větší části rýhy byla odkryta pouze jedna hrana zdi, jen v severním úseku byly zřejmé obě líce. Šířka zdi byla přibližně 120 cm, na severovýchodě s ní byl provázán blok zdiva o přibližných rozměrech 100 × 120 cm. Struktura zdiva byla podobná jako v tunelu, jen použité opukové kvádry byly v odkrytých partiích menší. Naprosto neobvykle byla ukončena koruna nalezené zdi. Na většině její odkryté plochy byla zjištěna 185 Havrda – Tryml: Počátky dominikánského kláštera sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze 186 Obr. 4: Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská ulice, dům čp. 387. Plán odkrytých fragmentů kostelních staveb. Vpravo oblouk nově objeveného zdiva se zvýrazněným průběhem odkryté líce a umístěním prezentovaných řezů, uprostřed polygonální závěr gotického kostela s opěráky a základem menzy (křížkovaně). U jižní zdi kostela porušuje gotické zdivo barokní hrobka (černě). Kresba J. Hlavatý. Fig. 4: Prague 1 – Malá Strana, Karmelitská street, house No. 387. Plan of the exposed remains of church buildings. On the right, there is visible the arch of the newly discovered masonry, with the highlighted course of the exposed face, and locations of the presented cuts. In the middle, there is the polygonal closure of a Gothic church with buttresses and the foundation of a mensa (criss-crossed). Next to the south wall of the church, the Gothic masonry is disturbed by a Baroque tomb (black). Drawing by J. Hlavatý. 2 až 4 cm silná vrstva hlazené malty (obr. 6–7, 8:vrstva G25-71). Nejedná se o podlahu, zjištěná podoba koruny zdiva pravděpodobně znamená úpravu ložní spáry při přerušení stavby (interpretace M. Rykla). Malta se nacházela na kótě 190,76 m n. m., tj. pouze 54 cm pod dnešním terénem. Tato niveleta představuje s největší pravděpodobností výšku pochozího terénu v raném novověku. Na základě konstatovaného předpokládáme, že výzkum odkryl fragmenty základů započaté, ale nakonec nerealizované, stavby. Podle průběhu, orientace a situování na parcele může nález jen těžko představovat něco jiného než část základového zdiva závěru svatyně s dvěma (?) opěráky. Není třeba zdůrazňovat, že průběh plánované nadzemní části stavby se mohl v detailech lišit. Při pokusu o datování je nutné nejprve vyjít ze zjištěné terénní situace, jejíž výsek je zde předveden na části řezu vedeného podél celé východní stěny výkopu pro kanalizaci v sondě G25 (obr. 4:řez 2, 8). Je zřejmé, že při výstavbě zdi Z243 o jejíž datování jde, byly porušeny vrstvy G25-62, G25-63, G25-64, G25-66, G25-68, G25-69, G25-70 a G25-52. Podle jejich textury a charakteru příměsí bychom je nejspíše označili jako vrstvy navážkové. Výplň v těchto místech dobře zřetelného základového vkopu zdi (V1162) má označení G25-65. Archaeologica Pragensia 21 / 2012 Obr. 5: Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská ulice. Pohled od severu na dvůr domu čp. 387 s výkopem pro kanalizaci. Uprostřed dole odkryté zdivo základu presbytáře nerealizované stavby. Foto M. Kalíšek (2006). Fig. 5: Prague 1 – Malá Strana, Karmelitská street. Northern view of the courtyard of house No. 387 with a sewage ditch. In the middle, at the bottom of the picture, there is the exposed foundation masonry of the presbytery of an unfinished building. Photo by M. Kalíšek (2006). Na koruně zdi leží zmíněná vrstva malty (G25-71). Celá situace je překrytá vrstvou G25-61. Na vzniklých řezech nebyla jednoznačně identifikována obvyklá vrstva stavební úrovně odkryté konstrukce. Pro určení doby její výstavby jsou důležité nejmladší nálezy z vrstev porušených stavbou zdi a v druhé řadě pak nálezy ze zásypu základového vkopu. Bohužel získaný soubor keramiky není dostatečně početný, z dokumentovaných vrstev, kromě vrstvy G25-64, bylo získáno po dvou až třech keramických zlomcích. Kolekce běžných novověkých keramických fragmentů především postrádá výrazné datovací znaky. Nálezy jsou převážně glazované (hlavně na vnitřní straně) zelenou, hnědou a žlutou transparentní glazurou, v menší míře jsou i z neglazované hrnčiny. Jednoznačně převažovala keramika oxidačně vypálená, ojediněle se vyskytla keramika redukčně vypálená. Mezi nálezy získanými z jednotlivých vrstev nejsou zřetelné rozdíly. Se znalostí nálezů keramiky z nedaleké jímky, jejíž funkce je výjimečně přesně datována mezi roky 1610 a 1656 (počátek byl datován dendrochronologicky, zatímco zánik jímky je spojen se zahájením výstavby nového barokního klášterního kostela; Rückl – Havrda – Tryml 2007, 364), bychom několik nalezených zlomků datovali stejně. Bližšího datování není možné se v současnosti odvážit. Při pokusech o interpretaci 187 Havrda – Tryml: Počátky dominikánského kláštera sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze Obr. 6: Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská ulice. Detailní pohled na maltovou vrstvu na koruně základu (Z249) presbytáře nerealizované stavby. Foto M. Kalíšek (2006). Fig. 6: Prague 1 – Malá Strana, Karmelitská street. Detailed view of the mortar layer on the crown of a foundation wall (Z249) of the presbytery of an unfinished building. Photo by M. Kalíšek (2006). 188 Obr. 7: Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská ulice. Vnitřní líc základu (Z249) presbytáře nerealizované stavby. Šipky upozorňují na maltovou kru na koruně zdiva. Foto M. Kalíšek (2006). Fig. 7: Prague 1 – Malá Strana, Karmelitská street. Inside face of the foundation (Z249) of the presbytery of an unfinished building. The arrows point to the mortar block on the crown of the masonry wall. Photo by M. Kalíšek (2006). a datování nalezené konstrukce zde narážíme na limity dané způsobem získání informací. Máme na mysli skutečnost, že žádná z částí popisované konstrukce nebyla odkryta klasickým postupem archeologického výzkumu, což se bezesporu na množství i kvalitě získaných informací projevilo. Z historického vývoje lokality nás budou zajímat především události klíčové první poloviny 17. století, kam lze podle archeologického datování nalezenou konstrukci s největší pravděpodobností zařadit. Kromě předběžných výsledků archeologického výzkumu (Havrda – Tryml 2006a) jsou k dispozici výsledky detailního stavebně historického průzkumu domu čp. 387/III (Rykl 2004; týž 2006; Havrda – Tryml 2006b; též 2009) i zpracování písemných pramenů (Lancinger 1965a; týž 1965b; Pařez 2005). K pochopení souvislostí musíme začít podstatně hlouběji v minulosti. Mezi nejvýznamnější nálezy provedeného archeologického výzkumu patří odhalení východní partie gotického klášterního kostela sv. Maří Magdalény, jehož existence byla do té doby známa pouze z písemných pramenů a ikonografie (Vlček a kol. 1999, 490). První dochovaná přímá zpráva o klášteru magdalenitek na Újezdě pochází z roku 1329 (Tomek 1872, 76). Dne 1. července 1420 byl klášter vypálen, a i když se jeptišky po husitských bouřích nakrátko vrátily, klášter se již obnovit nepodařilo (Svobodová-Ladová 1973, 121). Není zcela zřejmé, v jakém stavu byl areál po skončení husitských bouří. Zdá se, že nejvíce byla poškozena loď kostela, která patrně během druhé poloviny 15. století zcela zmizela (Rykl 2004, 176). Je ale na místě připomenout, že přímé důkazy pro jednoznačné určení doby, kdy byla kostelní loď odstraněna, zatím nemáme. Protáhlý presbytář svatyně, jehož polygonální závěr byl výzkumem odkryt ve střední, nepodsklepené části domu čp. 387 (obr. 9), dále existoval jako samostatná stavba (obr. 10:2). Pravděpodobně počátkem 16. století došlo k restituci někdejšího předhusitského postranního práva magdalenitek, tentokrát do světských rukou. Nevelký okrsek kolem kostelíka sv. Maří Magdalény čítal přibližně šest domů (Lancinger 1965a, 10). Někdy před rokem 1540 se stal majitelem kostelíka a jeho postranního práva rytíř Ludvík Schradin ze Schorndorfu (Pařez 2005, 10). Ze Schradinovy žádosti datované k roku 1554 (nebo 1547?) vyplývá, že zamýšlí provést v kostelíku úpravy, které by umožnily obnovení bohoslužeb pro jeho rodinu i pro lidi z blízkého okolí, nepochybně především z jurisdikce. Je pravděpodobné, že úpravy odhalené archeologickým výzkumem i stavebně historickým průzkumem (Rykl 2004, 71), spočívající ve výstavbě opěráků presbytáře, přezdění zdiva od prvního patra výše (snad znamenající i přestropení?) a nové výmalbě, je možné ztotožnit s výsledkem Schradinovy snahy o uvedení objektu do přijatelného stavu. V této době byly tedy v kostele provedeny úpravy, které směřovaly k jeho zprovoznění, ale nemáme zprávy ani důkazy o tom, že by současně došlo ke změnám v půdorysu stavby. Pro majitelovu rodinu a obyvatele nevelké jurisdikce bezpochyby prostor původního gotického presbytáře svou velikostí dostačoval. Schradinův záměr ale nepřežil svého zakladatele. Jeho dcera Felicitas prodala posléze celý majetek metropolitní kapitule, přičemž je kostel popisován jako pustý (Lancinger 1965a, 7). Vzhledem k situaci zjištěné stavebně historickým průzkumem bychom použité označení chápali spíš ve smyslu kostela prázdného nebo nepoužívaného (obr. 11). Nemáme zpráv, že by nový majitel v získaném areálu prováděl jakékoli stavební úpravy. Archaeologica Pragensia 21 / 2012 III. Historický vývoj lokality 189 Havrda – Tryml: Počátky dominikánského kláštera sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze 190 Obr. 8: Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská ulice. Řez 2. Část řezu dokumentující terénní situaci u západní líce objevené zdi. Situování řezu, pořízeného ve výkopu pro kanalizaci, je vyznačeno na obr. 4. Kresba J. Hlavatý. Fig. 8: Prague 1 – Malá Strana, Karmelitská street. Cut 2. Part of the cross-section documenting the field situation next to the western face of the discovered wall. The location of the cut, documented in an excavation pit for the sewage system, is marked in fig. 4. Drawing by J. Hlavatý. V roce 1604 postoupila kapitula kostel sv. Maří Magdalény s okolím pražským dominikánům (Vlček a kol. 1999, 490), kteří si neustále stěžovali na poměry současného umístění v Anežském klášteře klarisek na Starém Městě. Následující půlstoletí historie zdejší lokality je z hlediska našeho tématu klíčové. Je to období mezi příchodem řádu na lokalitu a počátkem stavby velkého, dosud stojícího kostela, jehož základní kámen byl položen v roce 1656. Mluva pramenů není zcela jednoznačná, nadto musíme připustit, že v některých případech nedovedeme jejich údaje správně rozšifrovat a interpretovat. Některé zásadní prameny zcela chybějí. Ztracen je první díl barokního (do roku 1653) zpracování dějin české provincie dominikánského řádu (Pařez 2005, 14). V každém případě je ale zřejmé, že konvent se přestěhoval 1. června 1604 a jeho představitelé začali záhy usilovat o úplné vlastnictví celé jurisdikce. Svatyně byla zřejmě upravena pro klášterní provoz, hovoří se o opravách celého kostela (?), Archaeologica Pragensia 21 / 2012 Obr. 9: Nenápadný malostranský dům čp. 387 v Karmelitské ulici skrývá ve své hmotě několik výrazných stavebních fází gotického kostela kláštera magdalenitek, přestavovaného v raném baroku pro potřeby dominikánského konventu. Foto J. Havrda (2007). Fig. 9: Unremarkable Malá Strana house No. 387 in Karmelitská street, the mass of which conceals several distinct construction phases of a Gothic church within the monastery of the Sisters of the Magdalene Order, which was adopted for the needs of the Dominican convent at the beginning of the Baroque period. Photo by J. Havrda (2007). především chóru (Lancinger 1965a, 9). Stav kostela není ze zpráv zřejmý, ale protože byl v březnu 1606 jmenován konventním kostelem, vysvěcen a uveden do provozu, můžeme předpokládat provedení alespoň nejnutnějších úprav. K definitivnímu převodu kostela sv. Maří Magdalény i s jeho zbožím a všemi právy a náležitostmi došlo mezi proboštem svatovítské kapituly a provinciálem dominikánské českomoravské provincie až v roce 1613, listinou datovanou 19. srpna. V ní je kostel označen jako ecclesiam ruinosam (Pařez 2005, 14). Nesoulad popisu kostela se zprávami, které hovoří o úpravách stavby, je zřejmý a nutí nás brát tato slova přinejmenším s určitou rezervou. Podobně je třeba zacházet s neustále se opakujícími nářky na bídnou majetkovou situaci kláštera. Listina dává dominikánům právo zbudovat na místě klášter a vykupovat k tomu účelu od místních obyvatel domy. Někdy v průběhu první poloviny 17. století byla stavba kostelíka zásadně rozšířena protažením svatyně směrem k východu (Rykl 2004, 178; týž 2006, 96; Havrda – Tryml 2006b, 171). Nový, výrazně obdélný půdorys o celkových rozměrech 20,6 × 8,2 m je v podstatě shodný s půdorysem střední partie dnešního domu. Během nedávné rekonstrukce byl tento prostor rehabilitován a je veřejně přístupný (Havrda – Tryml 2010). Zdivo zbořeného polygonálního gotického závěru bylo posléze porušeno výkopem pro cihelnou hrobku, která byla objevena archeologickým výzkumem přibližně uprostřed délky kostelíka u jeho jižní stěny 191 Havrda – Tryml: Počátky dominikánského kláštera sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze (obr. 4). Prostor hrobky byl zasypán novověkým zásypem. Z pramenů není zřejmé, pro koho byla hrobka vystavěna, připomeňme ale, že v kostele byl v roce 1624 pohřben Ottavio Miseroni (o náhrobním kamenu jeho hrobu Chlíbec 2004, 41), známý rytec drahých kamenů Rudolfa II., s jehož rodem je někdy tato fáze výstavby kostela spojována (Lancinger 1965a, 18). Po svém příchodu na Malou Stranu se klášter velmi cílevědomě snažil po částech vykupovat okolní majetky, avšak jednání byla obtížná a vlekla se poměrně dlouho. Zatímco o klášterním kostele základní (byť kusé a někdy nejasné) informace máme, u ostatních klášterních budov je situace horší. Není vyloučené, že dominikáni zprvu nějakým způsobem využívali budovy bývalého kláštera magdalenitek, ovšem důkazy pro to nemáme. Z ojedinělé zprávy víme, že v roce 1616 pravděpodobně došlo k zahájení stavby nového konventu, který je poněkud nejasně umísťován vedle většího (?) kostela (Lancinger 1965a, 17). Ovšem o podobě a rozsahu klášterních budov dostupné prameny mlčí. Válka znamenala jistě na čas přerušení stavby konventních budov, v roce 1621 je stavba označena za nedokončenou (Lancinger 1965a, 17). I když není zřejmé, jak stavba vypadala, některé budovy pro fungování nevelké komunity postaveny být musely. Na druhé straně, podle materiálů vzešlých z vizitace nového provinciála řádu Tomáše Sarrii, byla v roce 1646 budova v rozvalinách a fungoval jen malý dormitář s dvanácti celičkami (Černušák – Prokop – Němec 2001, 107). Stavba konventu ale (až po válce?) zjevně pokračovala, protože podle pozdější zmínky z roku 1670 musela novostavbě velkého kostela ustoupit asi polovina již vybudovaného kláštera (Lancinger 1965a, 18). Vraťme se zpátky k podobě klášterní svatyně. Ať už byl stav kostelíka jakýkoli, nemohl stačit budoucím nárokům sebevědomého řádu. Tuto skutečnost dobře ilustruje i záznam o bezvýsledném pokusu z roku 1622, kdy se dominikáni snažili získat nedaleký luteránům konfiskovaný chrám Nejsvětější Trojice, který nakonec získali bosí karmelitáni (Lancinger 1965a, 10). Konvent sice (i přes svou, v pramenech zdůrazňovanou, bídu) shromažďoval finanční příspěvky jak komory, tak svých bohatých příznivců, ale k zásadnímu zlomu v situaci došlo až na konci třicátých let, kdy se dominikánům podařilo přesvědčit svého bohatého souseda Karla Alexandra hraběte Michnu k závazku zbudovat velký konventní kostel. Michna svůj závazek splnil testamentem z roku 1637, v němž zavázal své dědice k vybudování chrámu ve velikosti staroboleslavské baziliky, resp. vídeňského kostela bosých karmelitánů. Současně hrabě věnoval řádu peníze na odkoupení některých domů. Záležitost se zřejmě vlekla, protože berní rula uvádí ještě k roku 1654 oba předmětné domy jako stojící (Líva 1949, 135). Vzápětí ale musely být domy strženy, neboť stavba velkého kostela byla položením základního kamene na jejich místě započata dne 19. června 1656 (Vlček a kol. 1999, 492). S budováním velkého kostela nicméně neustala aktivita ani v kostelíku původním, přeměněném na kapli. V roce 1653 zde dominikáni budují Boží hrob a z roku 1651 existuje žádost o finanční podporu na stavbu oratoře (Lancinger 1965b, 10), jejíž fragmenty odkryl stavebně historický průzkum v prvním patře stávající budovy (Rykl 2004, 120). Archeologicky máme doloženo pohřebiště (obr. 10:6), které se nacházelo severně a hlavně jihovýchodně od presbytáře původního kostela (Havrda – Podliska 2000, 356; Havrda – Tryml 2007, 315). IV. Diskuse Základní vývojová linie vedoucí od rozkotaného středověkého areálu magdalenitek k výstavbě barokního dominikánského kláštera je zřejmá. Kam do ní ale zařadit výzkumem odkryté 192 Archaeologica Pragensia 21 / 2012 Obr. 10: Praha 1 – Malá Strana. Blok mezi ulicemi Karmelitská, Újezd, Hellichova, Nebovidská a Harantova. Plán současného stavu se zakreslením starších situací náležejících klášterním stavbám objeveným při archeologickém výzkumu. 1 – románské konstrukce částečně využité při stavbě gotického kostela; 2 – presbytář gotického kostela sv. Maří Magdalény; 3 – zaniklá loď téhož kostela; 4 – předpokládaná lokalizace budovy gotického konventu; 5 – východní novověké ortogonální rozšíření kostela; 6 – středověké pohřebiště; 7 – středověká ohradní zeď; 8 – nově objevené zdivo nedokončeného závěru kostela z první poloviny 17. století; 9 – renesanční zástavba Nebovidské ulice; 10 – novověký klášterní hřbitov; 11 – vrcholně barokní kostel sv. Maří Magdalény; 12 – pozůstatky severního křídla dominikánského kláštera; 13 – pilíře základu západního křídla ambitu barokního kláštera; 14 – jižní křídlo vrcholně barokního konventu z osmdesátých let 17. století. Kresba J. Hlavatý. Fig. 10: Prague 1 – Malá Strana. Block between Karmelitská, Újezd, Hellichova, Nebovidská and Harantova streets. A plan detailing the current state of research with plotting of earlier situations belonging to monastery buildings discovered during archaeological excavations. 1 – Romanesque structures partly used for the construction of a Gothic church; 2 – presbytery of the Gothic church of St. Mary Magdalene; 3 – abandoned nave of the same church; 4 – supposed location of the building of the Gothic convent; 5 – eastern orthogonal extension of the church dating from the Modern period; 6 – Medieval cemetery; 7 – Medieval boundary wall; 8 – newly discovered masonry of the unfinished closure of the church from the first half of the 17th century; 9 – Renaissance development in Nebovidská street; 10 – Modern period monastery cemetery; 11 – Highly Baroque church of St. Mary Magdalene; 12 – remains of the north wing of the Dominican monastery; 13 – pillars of the foundation of the west wing of the ambulatory of the Baroque monastery; 14 – south wing of the Highly Baroque convent from the 1780s. Drawing by J. Hlavatý. 193 Havrda – Tryml: Počátky dominikánského kláštera sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze 194 Obr. 11: Výřez z tzv. Vratislavského dřevořezu Jana Kozla a Michala Petrleho z roku 1562 – nejstarší známé zobrazení lokality. Situování kostela sv. Maří Magdalény v nárožní poloze dokládá, že budovy kláštera musíme hledat jižně (vpravo) od kostela. Vpravo dole kostel sv. Vavřince v Nebovidech. Fig. 11: Section of the so-called Woodcut of Wroclaw by Jan Kozel and Michal Petrle from 1562 – the earliest known depiction of the site. The presence of the church of St. Mary Magdalene in a corner location is proof to the fact that the monastery buildings must be sought to the south of the church (on the right side). In the right-hand bottom corner, there is the church of St. Lawrence in Nebovidy. zdivo? Prvním problémem, kterému je nutné věnovat pozornost, je otázka datování té stavební fáze kostela, která znamenala prodloužení původně gotického presbytáře východním směrem (obr. 10:5). Bylo už konstatováno, že toto rozšíření stavby je obecně datováno do první poloviny 17. století. Pavel Vlček klade rozšíření stavby do souvislosti s vysvěcením a jmenováním konventním kostelem v roce 1606 (Vlček a kol. 1999, 490), ovšem důkazy pro toto tvrzení chybí. Situaci nevyřešila ani analýza prvořadého ikonografického pramene pražských stavebních dějin – mědirytiny Egidia Sadelera (vytištěné v roce 1606 podle kresby Philipa van der Bosche), na němž je kostel sv. Maří Magdalény zobrazen v pohledu od jihozápadu (obr. 12). Podle interpretace Michaela Rykla dokládá tmavý trojúhelník na východní straně kostela existenci polygonálního závěru stavby ještě v době pořizování kresby (Rykl 2004, 178). V diskusi o podobě kostela, která se někdy opírá o potřeby řádu, je také možné připomenout, že podle vizitačního protokolu z roku 1613 měl zdejší konvent pouze dva členy (Černušák – Prokop – Němec 2001, 106). Na rozdíl od P. Vlčka se domníváme, že popsané východní rozšíření je pravděpodobnější spojovat až s definitivním převodem kostela a celé jurisdikce na řád, který byl uskutečněn v roce 1613 (Pařez 2005, 14). Důkazy pro tuto hypo- Archaeologica Pragensia 21 / 2012 Obr. 12: Výřez z mědirytiny E. Sadelera vytištěné v roce 1606 podle kresby Philipa van der Bosche a zobrazující bezprostřední okolí jižního úseku Karmelitské ulice. 1 – kostel sv. Maří Magdalény; 2 – kostel sv. Vavřince; 3 – kostel sv. Prokopa. Úprava J. Hlavatý. Fig. 12: Section of a copper engraving by E. Sadeler printed in 1606 and based on a drawing by Philip van der Bosch. It depicts the immediate vicinity of the southern part of Karmelitská street. 1 – church of St. Mary Magdalene; 2 – church of St. Lawrence; 3 – church of St. Procopius. Adapted by J. Hlavatý. tézu nemáme, vycházíme z logické úvahy, že řád nejspíše investoval do nemovitosti až poté, kdy se dostala do jeho majetku. Dalším problémem navrhovaného řešení zůstává vzájemná synchronizace obou blízkých staveb – diskutovaného východního ortogonálního rozšíření kostela (obr. 10:5) a odkryté konstrukce nedokončené kostelní novostavby (obr. 10:8). Obě jsou dílem první poloviny 17. století, obě vznikly ve stejném, nevelkém časovém úseku, patrně nedlouho po sobě. Diskutovanou otázkou zůstává jejich pořadí. Pro řešení nenalézáme oporu ani v písemných, ani v archeologických pramenech, a tak vycházíme pouze z logických předpokladů. Domníváme se, že nejdříve byl postaven obdélný závěr, čímž byl kostel zvětšen pro provoz dominikánské komunity. Argumentem by mohlo být možné ztotožnění objevené hrobky s hrobem, o němž předpokládáme, že v něm byl v roce 1624 pohřben Ottavius Miseroni. Pak by v té době už gotický chór nestál. O něco později provedli dominikáni pokus o výstavbu nového chrámu do podoby charakteristické barokní stavby s půlkruhovým závěrem. Tato stavba ale zůstala nedokončena. Byla zastavena poté, kdy představitelé řádu získali od hraběte Michny slib na poskytnutí finančních prostředků na vybudování zcela nového, velkého kostela. Zcela vyloučit nemůžeme ani opačné pořadí obou staveb. Autorem této hypotézy je Matouš Semerád (ústní sdělení), který předpokládá nejdříve pokus o výstavbu nového kostela s půlkruhovým závěrem. Když bylo rozhodnuto o výstavbě velkého, již neorientovaného kostela 195 Havrda – Tryml: Počátky dominikánského kláštera sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze 196 Obr. 13: Vyobrazení dominikánského klášterního areálu na Malé Straně v první polovině 18. století. Klášter, jemuž vévodí stavba nového kostela sv. Maří Magdalény, je zakreslen poněkud schematicky. Vlevo budova starého kostela sv. Maří Magdalény, dosud nezačleněná do organismu objektu. Friedrich Bernard Werner (podle starší kresby?), kolem roku 1740. Fig. 13: Depiction of the premises of the Dominican monastery in Malá Strana in the first half of the 18th century. The monastery, whose dominant feature is the new church of St. Mary Magdalene, is drawn rather schematically. On the left, there is the building of the old church of St. Mary Magdalene, so far not incorporated into the organism of the property. Friedrich Bernard Werner (based on an earlier drawing?), around 1740. (dnešní Muzeum hudby), byla nová stavba zastavena a poté byl starší kostelík rozšířen na jednoduchou kapli obdélného půdorysu. Ta sloužila jako hlavní klášterní chrám do doby dokončení nového monumentálního kostela. M. Semerád tedy klade prodloužení a úpravu starého gotického presbytáře do doby až po roce 1637. Obě řešení jsou možná, pro obě lze snést celou řadu důvodů, ale žádný přímý důkaz. V. Závěr Pokusíme-li se shrnout výsledky provedeného výzkumu, získáváme následující obraz. Je zřejmé, že nejmenší problém je s interpretací nalezené konstrukce, kterou lze těžko označit jinak než jako základy východního závěru dosud neznámé sakrální stavby. Nálezová situace pak podle našeho názoru nejspíš svědčí o tom, že jde o stavbu, jejíž budování bylo přerušeno, byla zakonzervována a nebyla už dokončena. Archeologicky je stavba datována s největší pravděpodobností do první poloviny 17. století. Do stejného období ji lze zařadit na základě majetkového vývoje lokality, neboť není důvod předpokládat, že by mohla být dílem šlechtických majitelů jurisdikce v druhé polovině 16. století. Totéž je možné konstatovat i o době po položení základního kamene nového kostela, takže dobu jejího vzniku lze omezit na období mezi roky 1604 a 1656. Pokud bychom se odvážili jít ještě dál, můžeme snad považovat za nejpravděpodobnější dobu vzniku diskutované stavby léta mezi získáním jurisdikce do vlastnictví řádu a testamentem hraběte Michny, a zúžit tak uvažované období mezi roky 1613 a 1637. Připomeňme, že v roce 1616 začala PRAMENY A LITERATURA BUBEN, M. M. 2006: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. 3. díl, 1. svazek: Žebravé řády. Praha. ČERNUŠÁK, T. – PROKOP, A. – NĚMEC, D. 2001: Historie dominikánů v českých zemích. Praha. HAVRDA, J. – PODLISKA, J. 2000: Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská ulice čp. 387/III, čp. 388/III a čp. 459/III. In: Z. Dragoun a kol., Archeologický výzkum v Praze v letech 1997–1998, Pražský sborník historický 31, 356. HAVRDA, J. – RYKL, M. – SEMERÁD, M. – TRYML, M. 2010: Kostel sv. Maří Magdalény na Malé Straně. In: M. Studničková (ed.), Čechy jsou plné kostelů/Boemia plena est ecclesiis. Kniha k poctě PhDr. Anežky Merhautové, DrSc. Praha, 399–408. HAVRDA, J. – TRYML, M. 2006a: Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská ulice čp. 387/III a Nebovidská ulice čp. 459/III. In: Z. Dragoun a kol., Archeologický výzkum v Praze v letech 2003–2004, Pražský sborník historický 34, 325–328. HAVRDA, J. – TRYML, M. 2006b: Několik poznámek k provádění stavebněhistorického průzkumu z pohledu archeologa (na příkladu výzkumu v Karmelitské ulici na Malé Straně v Praze), Svorník 4, 169–174. HAVRDA, J. – TRYML, M. 2007: Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská ulice čp. 387/III – Nebovidská ulice čp. 459/III. In: Z. Dragoun a kol., Archeologický výzkum v Praze v letech 2005–2006, Pražský sborník historický 35, 315–316. HAVRDA, J. – TRYML, M. 2009: Kláštery magdalenitek a dominikánů u sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze (příspěvek archeologie k poznání jejich podoby), Staletá Praha 25 – č. 2, 26–46. HAVRDA, J. – TRYML, M. 2010: Prezentace malostranského kostela sv. Maří Magdalény, Zprávy památkové péče 70, 193–197. CHLÍBEC, J. 2004: Notizen zu den Grabmälern von Jobst de Brusse, Ottavio Miseroni und Aegedius Sadeler, Studia Rudolphina 4, 40–43. KAŠIČKA, F. – LANCINGER, L. – PAVLÍK, M. 1966: Nové objevy na území bývalého kláštera sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze, Staletá Praha 2, 180–197. Archaeologica Pragensia 21 / 2012 stavba nového konventu patrně na místě konventu gotického (obr. 10:4), ale (alespoň podle odlišné orientace zdí soudě) na novém, renesančním základě. Předpokládáme, že konventní budovy se nalézaly jižně od původní klášterní svatyně (Kašička – Lancinger – Pavlík 1966, 197; Havrda – Rykl – Semerád – Tryml 2010, 403, 406). V tomto prostoru však archeologický výzkum proběhl pouze lokálně, proto nemáme o stavebním vývoji této části klášterního areálu téměř žádné informace. Spojíme-li obě stavby – konvent a nedokončený kostel – máme před sebou novou, zatím neznámou a dosud spíše jen tušenou etapu stavebního vývoje dominikánského kláštera na Malé Straně. Etapu, jejíž stavby v podstatě kopírují územní schéma kláštera magdalenitek. Je zatím neprobádanou otázkou, nakolik souvisí s působením známého rodu Miseroniů, jejíž přední člen byl v kostele pohřben. Toto řešení, které zvolili dominikáni někdy v průběhu dvacátých let 17. století, se ale ukázalo jako dočasné. Jeho realizace byla sice bezproblémová, ale postrádalo možnost dalšího vývoje, a bylo proto opuštěno v okamžiku, kdy se ukázala možnost získání finančních prostředků. To vrhá poněkud jasnější světlo na důslednost dominikánů při jednáních o financích na stavbu nového kostela a kláštera. Michnovské peníze byly zjevně jedinou možností, jak zajistit nové, řádu odpovídající prostředí. Možná není náhodou, že nástup zcela nové, velkorysé koncepce výstavby kláštera (obr. 13) se v podstatě překrývá s koncem války i nástupem nového energického provinciála, kterým se v roce 1652 stal dosavadní člen antverpského konventu Bohumír Marcqius (Černušák – Prokop – Němec 2001, 109). 197 Havrda – Tryml: Počátky dominikánského kláštera sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze 198 LANCINGER, L. 1965a: Stručné dějiny budovy. In: F. Kašička – L. Lancinger – O. Rulc, Praha – Malá Strana, pasport domu čp. 387/III. Pasport SÚRPMO. Nepublikovaný rukopis uložený v Archivu hlavního města Prahy, 1–26. LANCINGER, L. 1965b: Stručné dějiny budovy. In: L. Lancinger – D. Líbal – M. Pavlík. – O. Rulc, Praha – Malá Strana, pasport domu čp. 388/III, bývalý kostel sv. Maří Magdalény. Pasport SÚRPMO. Nepublikovaný rukopis uložený v Archivu hlavního města Prahy, 1–43. LÍVA, V. 1949: Berní rula – svazek 3. Pražská města. Praha. PAŘEZ, J. 2005: Klášter sv. Maří Magdalény na Malé Straně. Nepublikovaný rukopis uložený v archivu archeologického oddělení Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. m. Praze. RÜCKL, Š. – HAVRDA, J. – TRYML, M. 2007: Renaissance cesspit from Malá Strana in Prague, Studies in Post-Medieval Archaeology 2, 361–382. RYKL, M. 2004: Karmelitská čp. 387/III, Praha 1 – Malá Strana. Hloubkový stavebně historický průzkum pozůstatků bývalého kostela sv. Maří Magdaleny. Nepublikovaný rukopis uložený v archivu archeologického oddělení Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. m. Praze. RYKL, M. 2006: Hloubkové SHP a dokumentace. Poznámky k praxi mezioborové disciplíny, Svorník 4, 79–100. SVOBODOVÁ-LADOVÁ, M. 1973: Zvláštní místní práva v Praze, Pražský sborník historický 8, 95–185. TOMEK, W. W. 1872: Základy starého místopisu Pražského. Oddíl III. IV. V. Malá Strana. Hrad Pražský a Hradčany. Wyšehrad. Praha. VLČEK, P. 1997: Praha 1 – Malá Strana. Bývalý dominikánský klášter (čp. 387 a 459/III) u bývalého kostela Maří Magdalény (čp. 388/III). In: P. Vlček – P. Sommer – D. Foltýn a kol., Encyklopedie českých klášterů. Praha, 466–469. VLČEK, P. a kol. 1999: Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha. On the beginnings of the Dominican monastery of St. Mary Magdalene in Prague – Malá Strana In 2004–06, prior to the rebuilding of a block of houses in Karmelitská street in Malá Strana (Lesser Town; Prague 1), an archaeological excavation was carried out. The excavation was triggered by the intention to transform this area into a hotel and it unearthed a relic of foundation walls belonging to an until now unknown building. As the course of the masonry forms an incomplete semicircle, it has been interpreted as the foundation of the eastern end of the church, the construction of which had been interrupted and remained unfinished. It has been archaeologically dated to the first half of the 17th century. The authors have come to the conclusion that this masonry was probably part of a church belonging to an until now unknown construction phase of the new Dominican monastery, which most probably fits into the time period between 1606/1613 and 1637. It was a phase, in which the layout of the buildings was basically supposed to copy the layout of the medieval convent of the Sisters of the Magdalene Order, on whose foundations it was being built. At the end of the 1630s, however, the Dominicans managed to find a rich sponsor, which resulted in the abandonment of this concept and the initiation of construction of a new, broadly conceived monastery. The new monastery church was founded in 1656. It was abandoned during the Josephine reforms in 1784. (English by J. Machula) Mgr. Jan Havrda, Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v hl. m. Praze, Na Perštýně 12, 110 00 Praha 1, [email protected] PhDr. Michal Tryml, Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v hl. m. Praze, Na Perštýně 12, 110 00 Praha 1, [email protected]
Podobné dokumenty
kláštery magdalenitek a dominikánů u sv. maří magdalény na malé
nové využití (obr. 5). Výstavba nového malostranského hotelu měla zčásti podobu rekonstrukce historických domů. Do ulic Malé Strany byl (až na výjimky) zachován vnější architektonický výraz domů, z...
Racek - Otakar Votýpka
ranou komedii Georgese Feydeaua Dámský krejčí. Není divu, že
byla úspěšná už při prvním provedení před sto dvaceti lety. Jde
o rozkošnou historii lékaře Moulineauxe, který s neobyčejnou
invencí taj...
Zpravodaj 10/2011
Ačkoliv všechny zúčastněné mrzí, že nedošlo k dohodě, dospělo zastupitelstvo obce k závěru, že AC bude předáno „Roz
hodnutí o vyklizení a předání dosud nepředaných prostor ve sportovní hale“. AC b...
Roční příprava provozu distribuční soustavy ČEZ Distribuce, a.s. na
1. Základní zapojení DS vvn
Základní zapojení rozvoden 110 kV ČEZ Distribuce definuje rozsah uzlových oblastí 110 kV .
Změny zapojení v rozvodnách 110 kV odlišné od níže uvedeného základního zapoj...
zpravodaj
krásu. Samozřejmě přejeme všem závodníkům co nejvíce úspěchů, pohárů a medailí.
Z definice modelu a speciálních stavebních předpisů vyplývá, ţe stavba modelu je
omezena minimální hmotností 500 g, j...
Zápis 130. jednání Sboru 4. dubna 2013
způsobu užívání měl blíže k penzionu než k bytovému domu v dnešním slova smyslu; recentní využití
předmětných budov bylo v menší míře bytové (celkem 11 bytů, vesměs malých), ostatní prostory
nadzem...
příspěvek k raně středověkému opevnění prahy
zeď dochována nebyla. Jižně od hradby byl situován příkop, který byl 9,7 m široký. Při vyhodnocení výzkumu zde autorka rozlišila příkopy dva. Příkop č. 1 hluboký minimálně 3,8 m, jehož spodní dokum...